MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI. BOJIŠTĚ NA TVÁŘI KRAJINY Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI

BOJIŠTĚ NA TVÁŘI KRAJINY Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Markéta Flekalová

Martina Haluzíková

Lednice 2013

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Bojiště na tváři krajiny vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby má práce byla uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne ……………………………. Podpis …………………………………….

1

¨

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí práce Ing. Markétě Flekalové za podporu a její trpělivost při konzultacích. Velmi váţím vstřícnosti osob a institucí, které mi poskytly materiály k vypracování této bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat rodině a přátelům, kteří mě podporovali při této mé osobní bakalářské bitvě.

2

OBSAH 1. ÚVOD ........................................................................................................................................................... 6 2. CÍL PRÁCE ..................................................................................................................................................... 7 3. METODIKA PRÁCE ........................................................................................................................................ 8 4. LITERÁRNÍ PŘEHLED ..................................................................................................................................... 9 4.1. DEFINICE POJMŮ .............................................................................................................................................. 9 4.1.1. Krajina.................................................................................................................................................. 9 4.1.2. Bojiště ................................................................................................................................................ 10 4.1.3. Bitva ................................................................................................................................................... 10 4.2. GENIUS LOCI .................................................................................................................................................. 11 4.3. SOUVISLOSTI BITVY S KRAJINNÝM RÁZEM ............................................................................................................. 12 4.3.1. Krajinný ráz a jeho typologie ............................................................................................................. 12 4.3.2. Souvislosti s primární krajinnou strukturou ....................................................................................... 12 4.3.3. Souvislosti se sekundární krajinnou strukturou ................................................................................. 13 4.3.4. Souvislosti s terciární krajinnou strukturou ....................................................................................... 14 4. 4. VLIV BITVY V RŮZNÝCH HISTORICKÝCH OBDOBÍCH NA KRAJINU ................................................................................. 14 4. 5. VLIV VÝZNAMNOSTI BITVY NA INTENZITU OVLIVNĚNÍ KRAJINY .................................................................................. 15 5. MANAGEMENT MÍSTA KONÁNÍ BITVY ........................................................................................................ 16 5. 1. SOUČASNÉ LAND-USE .................................................................................................................................. 16 5.2. VYBAVENOST PROSTORU .................................................................................................................................. 17 5.3. MUZEA......................................................................................................................................................... 18 5.4. NAUČNÉ STEZKY ............................................................................................................................................. 19 5. 5. PAMÁTNÍKY, VOJENSKÉ HŘBITOVY ..................................................................................................................... 20 5.5.1. Památníky .......................................................................................................................................... 20 5. 5. 2. Vojenské hřbitovy ............................................................................................................................. 20 5.6. PAMÁTNÉ STROMY.......................................................................................................................................... 21 5.6.1. Vymezení pojmu „Památný strom“ ................................................................................................... 21 5.7. DALŠÍ POZŮSTATKY PŘIPOMÍNAJÍCÍ BITVU............................................................................................................. 22 5.8. DŮLEŽITOST PŘIPOMENUTÍ PAMÁTKY BITVY .......................................................................................................... 23 5. 9. PÉČE O ÚZEMÍ A JEJÍ SPECIFIKA .......................................................................................................................... 24 6. BITVA U SLAVKOVA .................................................................................................................................... 26 6.1. UMÍSTĚNÍ BOJIŠTĚ, ZAČLENĚNÍ V KRAJINĚ ............................................................................................................ 26 6.2. POLITICKÉ DŮVODY PODNĚCUJÍCÍ BITVU............................................................................................................... 27 6.3. SOUVISLOSTI VÝBĚRU LOKALITY .......................................................................................................................... 28 6.4. PRŮBĚH BITVY ................................................................................................................................................ 28

3

6.5. VÝSLEDEK BITVY A DOPADY NA KRAJINU ............................................................................................................... 30 6.6. VÝZNAMNOST BITVY ........................................................................................................................................ 31 6.7. SOUČASNÝ STAV KRAJINY A JEJÍ VYUŽITÍ ............................................................................................................... 32 6.7.1. Land-use ............................................................................................................................................ 32 6.7.2. Režim ochrany ................................................................................................................................... 32 6.8. MANAGEMENT MÍSTA ..................................................................................................................................... 33 6.8.1. Projekty a společnosti ........................................................................................................................ 33 6.8.1.1. Projekt Austerlitz ......................................................................................................................................... 33 6.8.1.2. Československá napoleonská společnost .................................................................................................... 34

6.8.2. Turismus v oblasti .............................................................................................................................. 34 6.9. GENIUS LOCI .................................................................................................................................................. 37 6.10. DOPORUČENÍ K DALŠÍMU ROZVOJI LOKALITY ....................................................................................................... 38 7. BITVA NA CHLUMU ..................................................................................................................................... 39 7.1. UMÍSTĚNÍ BOJIŠTĚ, ZAČLENĚNÍ V KRAJINĚ ............................................................................................................ 39 7.2. POLITICKÉ SOUVISLOSTI .................................................................................................................................... 39 7.3. SOUVISLOSTI VÝBĚRU LOKALITY .......................................................................................................................... 40 7.4. PRŮBĚH BITVY ................................................................................................................................................ 41 7.5. VÝSLEDEK BITVY A DOPADY NA KRAJINU ............................................................................................................... 42 7.6. VÝZNAMNOST BITVY ........................................................................................................................................ 42 7.7. SOUČASNÝ STAV KRAJINY A JEJÍ VYUŽITÍ ............................................................................................................... 43 7.7.1. Land use ............................................................................................................................................. 43 7.7.2. Režim ochrany ................................................................................................................................... 43 7.8. MANAGEMENT MÍSTA ..................................................................................................................................... 45 7.8.1. Projekty a společnosti ........................................................................................................................ 45 7.8.1.1. Komitét 1866 ............................................................................................................................................... 45

7.8.2. Turismus v oblasti .............................................................................................................................. 46 7.9. GENIUS LOCI .................................................................................................................................................. 49 7.10. DOPORUČENÍ K DALŠÍMU ROZVOJI.................................................................................................................... 50 8. BITVA U TOVAČOVA ................................................................................................................................... 51 8.1. UMÍSTĚNÍ BOJIŠTĚ A ZAČLENĚNÍ V KRAJINĚ ........................................................................................................... 51 8.2. POLITICKÉ SOUVISLOSTI .................................................................................................................................... 51 8.3. SOUVISLOSTI VÝBĚRU LOKALITY .......................................................................................................................... 51 8.4. PRŮBĚH BITVY ................................................................................................................................................ 52 8.5. VÝSLEDEK BITVY A DOPADY NA KRAJINU ............................................................................................................... 52 8.6. VÝZNAMNOST BITVY ........................................................................................................................................ 53 8.7. SOUČASNÝ STAV KRAJINY A JEJÍ VYUŽITÍ ............................................................................................................... 53 8.7.1. Land use ............................................................................................................................................. 53

4

8.7.2. Režim ochrany krajiny ........................................................................................................................ 53 8.8. MANAGEMENT .............................................................................................................................................. 54 8.8.1. Projekty a společnosti ........................................................................................................................ 54 8.8.2. Turismus v oblasti .............................................................................................................................. 54 8.9. GENIUS LOCI .................................................................................................................................................. 55 8.10. DOPORUČENÍ K DALŠÍMU ROZVOJI.................................................................................................................... 56 9. ZÁVĚR......................................................................................................................................................... 57 10. DISKUZE .................................................................................................................................................... 58 11. ABSTRACT ................................................................................................................................................. 59 12. FOTODOKUMENTACE ............................................................................................................................... 61 12.1. SLAVKOV..................................................................................................................................................... 61 12. 2. CHLUM ...................................................................................................................................................... 63 12.3. TOVAČOV ................................................................................................................................................... 65 13. POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE............................................................................................................... 67 13.1. POUŽITÉ PUBLIKACE ...................................................................................................................................... 67 13.2. INTERNETOVÉ ZDROJE .................................................................................................................................... 69 13.3. ZÁKONY A VYHLÁŠKY ..................................................................................................................................... 69 13.4. OSTATNÍ ZDROJE .......................................................................................................................................... 70 14. SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................................................... 71 14.1. SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTOVÉ ČÁSTI ................................................................................................................. 71 14.2. SEZNAM OBRÁZKŮ VE FOTODOKUMENTACI ........................................................................................................ 71 15. SEZNAM MAPOVÝCH PŘÍLOH ................................................................................................................... 72

5

1. Úvod Slunce rozpaluje prašnou zem, kopyta koní dusají poslední zbytky trávy. Jízda právě bere nepřítele ztečí, tryskem míří k neprostupné hradbě kopí a mečů. Dochází ke střetu, sluneční paprsky se odráţí od blyštivé zbroje bojovníků, k zemi klesají první padlí, půda se barví do ruda. Dnes je den velké bitvy, den, na který se bude dlouho vzpomínat. Boj je úmorný a nekonečný, zamotává tisíce osudů, končí tisíce příběhů, bere tisíce ţivotů. Slunce se chýlí k obzoru, bitva je u konce, pohroma je dokonána. Zranění se dlouho léčí, mrtví jsou pohřbíváni, ţiví vzpomínají. Na památku bitvy vztyčují mohutné památníky k poctě všem statečným bojovníkům, kteří bojovali a padli v této bitvě. Krajina a její duch nese dlouho jizvu po této události lidských dějin. Tento a jemu podobné scénáře se opakovaly od počátku lidských věků. Půjdeme-li hluboko do historie, uţ tlupy našich předchůdců hájily svá teritoria, pak to byly kmeny, kmenové svazy, národy a jejich společenství, ti všichni často řešili své zájmy a spory násilím. Dějiny lidstva jsou protkány rudě krvavou nitkou vojenských střetnutí. Lidé obětovali své ţivoty pro fanatické vůdce a diktátory od starověku po nedávnou minulost, při obraně vlasti, za svou víru a proti víře jiné, pro své přesvědčení, pro ochranu zájmů svých pánů a pro další důvody, kde se násilí jevilo jako řešení. V bitvě ale většinou nestáli ti, kteří ji způsobili, ale obyčejní vojáci, kteří měli velmi často pramalou chuť poloţit svůj ţivot pro rozmar vrchnosti, a to je ten paradox a smutný fakt, který je nutno si připomínat. Právě vzpomínky na minulost a snaha se poučit z chyb minulých můţe vést k odvrácení dalších bitev a k záchraně milionů lidských ţivotů. Proto je význam připomínání bitev obrovsky důleţitý. Mnohokrát si lidé mysleli, ţe právě tato bitva je ta poslední a nastane věčný klid a mír, ale lidstvo je nepoučitelné. Bitvy zkrátka k vývoji lidstva patří, jsou jeho nedílnou součástí a probíhají v různých podobách dodnes v mnoha koutech světa. Bitva, při které poměřují své síly dvě strany za bezohledného zneuţívaní veškerých prostředků moci, zanechává v krajině hluboký šrám a to ve všech jejích strukturách. Ve válce a v boji málokterá strana přemýšlí ekologicky a šetrně ke krajině či k lidským sídlům, avšak někdy pustošení a vysídlení krajiny po válce můţe způsobit návrat přírodních společenstev. Jsou tedy dva základní pohledy, jak se na bitvu jako takovou dívat, a to pohled materiální a pohled duchovní. Oba dva aspekty vlivu jsou velmi výrazné, ovšem především ten duchovní přesahuje generace. Vliv bitvy na krajinu je především ten nehmotný, kdy krajina nese vzpomínku na bitvu, je ţivoucím dokladem důleţité dějinné události. A aţ

6

sekundárně se tento vliv promítá do materiálních záleţitostí, do managementu krajiny, vybavenosti pro turistiku a dalších krajinných prvků. Tato práce se tedy snaţí zeširoka popsat tyto vlivy a jejich intenzitu, píše o bitvách jako o významném činiteli, který formoval některé krajiny do podoby, jak je známe dnes.

2. Cíl práce Cílem této práce je pojednání o problematice bojišť za pomoci odborné literatury a literárních pramenů a shrnutí veškerých aspektů této problematiky v úvodní obecné části. Popisuje vliv bitev na jednotlivé struktury krajiny, objasňuje pojem „významnosti“ bitev a vliv bitev na krajinu podle toho, v jakém historickém období se odehrály. Následně pak popisuje důleţitosti zachování památek na významné bitvy, ať uţ z duchovního, kulturního, výchovného, historického či ekonomického hlediska. Dále zjišťuje stav vybraných modelových území – bitevních polí, jejich dochování, management a následnou péči o ně. Studuje odbornou literaturu a prameny o vybraných krajinách bojišť na území České republiky. V práci budou řešena zvolená modelová území a jejich problematika spočívající především v managementu území, ochraně a péči o ně. Dalším úkolem je popis genia loci, jako odrazu charakteru (krajinného rázu) a atmosféry různých míst. Zvoleným způsobem zachycení genia loci budou především digitální fotografie, které se snaţí podtrhnout náladu místa z pohledu autora. Tímto způsobem vyjádří nezpochybnitelný význam genia loci na území bitevních polí. Ve vybraných lokalitách bude provedeno terénní šetření a následně zhodnoceno zapojení bojišť do krajinného kontextu a jejich podíl při utváření krajinného rázu. Budou zaznamenány veškeré historické stopy v krajině, které jsou čitelné do dnešní doby. Následně bude tento průzkum porovnán s historickým krajinným vývojem a jeho stavem v současnosti. Kaţdá z vybraných bitev bude popsána z historického hlediska, a to za jakých politických souvislostí k bitvě došlo, jaký byl její účel, jak probíhala, jak dopadla a jaký měl její výsledek vliv na tehdejší společnost i krajinu v budoucnu. U kaţdého vybraného bojiště bude také zhodnocen současný management péče, atraktivita pro návštěvníky, současný stav dochovaných památek bitvy, land use a hlavně vliv bitvy na změny v krajině a vliv její významnosti na následný duch místa a krajinný charakter.

7

V závěru práce budou shrnuty výsledky šetření jednotlivých bojišť, tak i doporučení a návrhy k dalšímu rozvoji lokalit. Práce by měla popsat problematiku bojišť a do detailu vyjádřit vliv bitev na krajinu a to ve všech úrovních.

3. Metodika práce Metodický postup práce byl rozdělen do dvou částí - práce s podklady a terénní šetření. V práci byly zvoleny tři ukázkové modelové území, všechny nacházející se na území České republiky. Výběr souvisel jak s významností, tak s velikostí bojiště. Druhým krokem bylo shromáţdění a důkladné prostudování mapových a především písemných podkladů o válečné historii, krajinném rázu a geniu loci. Samozřejmostí byly i podklady o legislativě na ochranu krajinného rázu a Evropská úmluva o krajině. Po seznámení s problematikou a shromáţděním materiálů následovalo terénní šetření. Vypracování předcházely terénní průzkumy, které byly prováděny v měsících od září 2012 do března 2013. K orientaci v krajině bylo pouţito turistických mapových podkladů, GPS a dostupná literatura (broţury) a turističtí průvodci. Kaţdý areál bojiště byl navštíven několikrát a průzkum se opakoval pro lepší zachycení krajiny vzhledem k počasí a dalším okolnostem. Sledována byla nejvýznamnější místa na bojištích, nejatraktivnější místa navštěvovaná turisty, ale i místa méně známá, kde ozbrojené střety probíhaly jen omezeně. Průzkum dbal důrazu především na ducha místa, na vybavenost prostoru, estetiku krajiny a celkově bylo sledováno, jaké stopy bitva v krajině zanechala do dnešních dnů. Pro zobrazení současné krajinné struktury, vybavenosti areálů, umístění sakrálních objektů, památníků, naučných tabulí a zachycení „ducha místa“ v krajině byly pořízeny fotografie. Fotodokumentace byla pořízena fotoaparátem značky Olympus E-520 a následně upravena v programu Adobe Photoshop. Snímky pořízené pro kapitoly genius loci byly upraveny metodou HDR (High Dynamic Range), která se pouţívá především pro realistické nasvícení fotografie. V práci je fotografie doplněna stručným textem, aby byla nastíněna atmosféra místa. Podle výzkumů Fakulty informatiky a managementu v Hradci Králové můţe takto obohacená fotografie přispět k rozhodování klienta popisovaný dojem osobně proţít. Podle výzkumů není takto obohacená fotografie jen suchý geografický nebo historický popis, ale dává nahlédnout pod povrch zobrazovaného jevu. (Zelenka, 2008)

8

Po seznámení se s krajinnými scenériemi byly všechny tyto informace zaneseny do mapových podkladů, jeţ byly zpracovávány v programu ArcGIS a upravovány v programu Adobe Photoshop. O kaţdém z modelových území byly zpracovány čtyři mapové přílohy. Historická mapa co nejblíţe datu konání bitvy, historické ortofoto z 50. let 20. století, pro porovnání současná ortofotomapa a poslední popisuje polohu prvků managementu bojiště. Dalšími zdroji informací byli správci muzeí i místní obyvatelé. Správci muzeí poskytli informace o vybavenosti prostoru, o expozicích v muzeích, ale i o bitvě samotné, o jejím průběhu, zlomových okamţicích a výsledku. K sepsání práce pomohlo i vyprávění místních obyvatel o tom, jak vnímají památku bitvy v jejich okolí, jak bitva ovlivnila jejich ţivot a jejich vnímaní. Poskytli také řadu vyprávění a historek, které se o bitvách tradují. Práce se za pomocí výše zmíněných zdrojů informací a vlastních průzkumů snaţí nahlíţet na problematiku ze všech moţných úhlů a snaţí se i nacházet řešení při budoucí péči o krajinné památky, které vznikly na místech, kde byly konány významné bitvy.

4. Literární přehled 4.1. Definice pojmů 4.1.1. Krajina K vyjádření pojmu krajina existuje řada definic. Tento těţko uchopitelný pojem můţeme chápat z různých hledisek např. ekologického, ekonomického, kulturního, emociálního a geografického. Nejdůleţitějšími pojetími jsou však Zákon o ochraně přírody a krajiny a Evropská úmluva o krajině. Zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. § 3 - definuje krajinu jako část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořených souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačních prvků. Definice krajiny je zakotvena i v Evropské úmluvě o krajině v článku 1, odstavec a): „Krajina“ znamená část území, vnímanou obyvateli, jejíţ charakter je výsledkem působení přírodních a/nebo lidských činitelů a jejich významných vztahů. (Evropská úmluva o krajině, 2000)

9

Podle Skleničky (2003) je krajina sloţitý systém, který nelze pochopit analýzou jeho jednotlivých částí, ale pouze systémovým a celostním přístupem. Tedy zkoumat vazby, procesy a principy. Kulturní krajina je zpravidla mozaikou ekosystémů do různé míry ovlivněných činností člověka, s různou strukturou a druhovým sloţením, vyţadujících ke svému fungování různý přísun dodatkové energie zvnějšku. (Buček, Lacina, 1995) Je prostor ovlivňovaný přírodními procesy a lidskou aktivitou. (Salašová, 1999)

4.1.2. Bojiště Z angličtiny battlefield, z němčiny Schlachtfelt a z francouzštiny champ de bataille. Všechna tato slova znamenají totéţ, a to místo, kde probíhaly jedny z nejdůleţitějších okamţiků lidstva. Jedná se o území, kde se odehrávala vojenská střetnutí dvou a více znepřátelených stran z politických či ekonomických důvodů. Většinou byla pečlivě vybírána z důvodů strategických pozic. Devastovala se krajina, sčítali se mrtví, ale také se slavila velká vítězství. Výsledek bitvy psal dějiny. Dnes bojiště vnímáme z historického pohledu jako vzdělávací a pietní místa. Dáváme jim ochranné známky (památná místa, chráněné krajinné zóny atp.) Vyjadřujeme úctu padlým či naopak oslavujeme vítěze. Na jejich počest vysazujeme stromy, budujeme památníky, spravujeme naučné stezky, pořádáme rekonstrukce, abychom si připomněli a podělili se s ostatními o důleţité momenty naší historie.

4.1.3. Bitva Bitva je konečným produktem předem přijatého operačního záměru, musí být jednoduše naplánována, odpovídat existujícím podmínkám a vedena důsledně s plnou silou, aţ do svého konce. (Bělina, 2005)

10

4.2. Genius loci Pravidlo vanutí Duch vane, kam chce, ale někam víc. Málokdy vnímá ,,duše v nás“ přímo „duši okolo nás“. Nejsme andělé, potřebujeme hmotného prostředníka – místo, či předmět. Patří jim úcta, ale ještě větší tomu, kdo jimi hýbá. (Cílek, 2005) Mnoho lidí projde krajinou, aniţ by si povšimli, ţe k nim promlouvá. Prostřednictvím svých nálad, své atmosféry v různých fázích dne, měnících se ročních obdobích, ubíhajících let. Krajina k nám vysílá své vibrace, ať uţ jsou pozitivní nebo negativní a je jen na nás, jak ji vnímáme. Prozrazuje nám svůj otisk minulosti, svá tajemství a svého ducha. Je to pocit, který vnímáme duší, procházející celým našim tělem od konečků prstů aţ k srdci. Pocit, který nás někdy mrazí, jindy povzbuzuje. Jedná se o subjektivní hodnocení jedince. V dnešní době je pojem Genius loci hodně zmiňovaným tématem. Všechno má svého ducha, najdeme ho v architektuře, krajině, haldách zničených budov a dokonce i na Times Square rušném náměstí v New Yorku plného blikajících cedulí a bilboardů. Podívejme se, jak Genius loci vidí odborná literatura. Název Genius loci neboli duch místa pochází z latinského genius nadpřirozená ţivoucí síla a locus místo. Ve starověkém Římě původně ochranný duch vládnoucí určitému místu. Dnes přeneseně specifická jedinečná atmosféra určitého místa. Převáţně subjektivní pojem, vyjadřující osobní vztah člověka k určitému místu; objektivní prvek genia loci je dán jedinečnost daného místa v ţivotě obyvatel v průběhu času aţ do současnosti. (Oficiální webové stránky muzea Benešov) Je to vnímání souboru mimořádných vlastností a významů, které ovlivňují naši psychiku především v době intenzivního proţitku, na který vzpomínáme, který přispěl k rozšíření našich poznatků a představ. Genius („duch“) označuje, co místo je, nebo čím chce být a projevit svůj charakter, který je do jisté míry vţdy i funkcí času, který musíme dopřát sobě i krajině, stavbě, místu, aby se nám význam, smysl, atmosféra vyjevily. (Zelenka, 2008)

11

Podle Cílka je Genius loci důvodem, který neumíme pojmenovat, ale kvůli kterému se vracíme. Obecně vzato, příroda tvoří rozlehlou všeobsahující totalitu „místo“, které má vţdy svou zvláštní identitu vyplývající z místních podmínek. (Norberg-Schulz, 2010)

4.3. Souvislosti bitvy s krajinným rázem 4.3.1. Krajinný ráz a jeho typologie § 80 zákona č 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Citovaný zákon mj. upravuje ochranu krajinného rázu v ustanovení § 12 následujícím způsobem: Odst. 1) Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností sniţující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. Krajinný ráz jako syntetické vyjádření hodnot, které s krajinou spojujeme a které v ní rozpoznáváme, je důleţitá vlastnost pro komplexní péči o krajinu. (Vorel, Sklenička, 2006) Typologie krajiny bývá povaţována za klasický způsob hodnocení krajinného rázu. Pro mapování, typologii a hodnocení krajinného rázu se obecně vyuţívají nejrůznější biofyzikální (přírodní), kulturní i spirituální a estetické charakteristiky krajiny. Z pohledu krajinné ekologie a „vrstevnatosti“ kulturní krajiny lze biofyzikální charakteristiky ztotoţnit s primární (přírodní krajinnou strukturou. Kulturní charakteristiky zahrnují přímý vliv člověka na krajinu a lze je ztotoţnit se sekundární krajinnou strukturou. Obě tyto kategorie – biofyzikální i kulturní charakteristiky – mají bezprostřední vliv na vzhled krajiny. Třetí skupina – spirituální a estetické charakteristiky – tvoří terciérní krajinnou strukturu, která jiţ nemá přímé fyziognomické vyjádření. (Vorel, Sklenička, 2006)

4.3.2. Souvislosti s primární krajinnou strukturou Primární krajinná struktura je vytvářená přírodními procesy. (Ruţička, 2000) Zahrnuje tedy všechny prvky krajiny, které vznikly činností přírodních dějů. Jedná se tak o geologickou, hydrogeologickou a pedologickou stavbu, reliéf, klimatické podmínky, ekologické podmínky a tak podobně.

12

Bitva sama o sobě tedy prvky primární krajinné struktury vytvářet nemůţe, můţe pouze ovlivňovat to, co přírodními procesy vzniklo. Ovlivnění to nebývá příliš závratné a jeho intenzita se mění s historickou dobou. V podstatě do 20. století bitvy primární krajinnou strukturu ovlivňovali pouze při budování vojenských staveb, jako jsou zákopy, okopy pro děla a stavby podobného typu, které ovlivňovaly především reliéf. S nástupem nových vojenských technologií během světových válek však intenzita vlivu na primární strukturu stoupla, v průběhu tankových bitev, leteckých bitev a bombardování, ostřelování a tak dále docházelo k vzniku kráterů na povrchu země a reliéf krajiny byl narušován. Bitva však nikdy významně neovlivňuje mnoho dalších aspektů, jako jsou geologické, hydrogeologické, pedologické nebo klimatické podmínky. Pro průzkum v této práci má vliv na primární krajinnou strukturu pouze minimální význam, především proto, ţe na našem území nebyly ţádné výše zmíněné zbraně s fatálními následky nikdy pouţity. Primární krajinná struktura často ovlivnila výběr lokality pro bitvu, jelikoţ především reliéf krajiny vytváří příleţitosti pro bojovou strategii.

4.3.3. Souvislosti se sekundární krajinnou strukturou Sekundární krajinná struktura je prostorově funkčním vyjádření člověkem vytvářených vyuţívaných systémů – od zemědělství a lesnictví, přes těţbu a průmysl aţ po bydlení, dopravu a rekreaci. Sekundární krajinná struktura v krajině vytváří její nejvýraznější část. Typizace současné sekundární krajinné struktury společně s primární strukturou tvoří rozhodující kritéria pro jakoukoliv regionalizaci krajinného rázu ČR. Způsob vyuţívání území a od něj se odvíjející charakter krajiny je podmíněn jednak prostorovou skladbou potenciálů, jednak historickým vývojem ţivota lidí v ní. Z těchto různých vrstev a vztahů sekundární krajinné struktury mají pro krajinný ráz zásadní význam dva typy vrstev, odvíjejících se od dvou základních fenoménů. (Löw, Míchal, 2003) Mezi všemi strukturami krajiny existují vzájemné vazby a mezi terciární a sekundární strukturou v rámci bojiště to platí dvojnásob. Bitva sekundární strukturu ovlivňuje významně, staví se drobné vojenské stavby, často dochází k narušení a změnám stávající civilní zástavby a další především destruktivní činnosti. Po bitvě se sekundární struktura ovlivňuje především stavbami souvisejícími s terciární strukturou, jako jsou památníky, pomníky, muzea, naučné stezky a další značení a jiné prvky vybavenosti bojiště.

13

4.3.4. Souvislosti s terciární krajinnou strukturou Terciární krajinná struktura je prostorově funkční vyjádření lidských představ (individuálních i skupinových) o vnímané realitě. Řídí se ryze psychologickými a sociologickými zákonitostmi a odvíjí se od lidského vnímání prostředí. Terciární krajinná struktura sloţená z hmotných symbolů myšlenek nás a našich předků byla a je základem kulturnosti naší krajiny, a je na ní zaloţena i valná část její krásy. Do základních prostorově funkčních terciárních subsystémů patří celá rozsáhlá kategorie estetických a kompozičních vztahů v krajině, její obytnost, celá škála citových vazeb na krajinu, včetně systémů kultovních. (Löw, Míchal, 2003) Terciární krajinný systém samozřejmě vychází ze zákonitostí primární a sekundární struktury, není však jejich pouhým odrazem, ale duševními procesy přetváří v novou skutečnost, kterou v krajině realizuje. (Löw, Míchal, 2003) Bitvou je terciární struktura krajiny ovlivněna zásadně, více neţ předchozí dvě krajinné struktury. Je to její vliv na následné kulturní, ekonomické, pietní a další vyuţívání krajiny. Bitva svou památkou, výsledkem a svou vlastní podstatou ovlivní genia loci krajiny, z de facto obyčejné krajiny se stává po bitvě krajinná památka symbolizující historický vývoj i vzpomínku na její oběti.

4. 4. Vliv bitvy v různých historických obdobích na krajinu Nedá se jasně říct, ţe by novodobější bitvy měly vţdy vyšší vliv na krajinné struktury neţ ty, které se konaly hlouběji v historii. I starověké bitvy byly velikého rozsahu a významu a vzpomínáme na ně dodnes. Pro vysvětlení rozdílu v intenzitě vlivu bitev konaných v různých historických obdobích je nutno se na problém podívat z hlediska jednotlivých krajinných struktur. Z hlediska vlivu na primární krajinnou strukturu, tedy na aspekty krajiny, které vytvořila příroda, stoupá intenzita s rozvojem nových účinnějších zbraní. Jednoduše řečeno starořecké falangy se jistě primární struktury ani nedotkly, zato v tankových či leteckých bitvách druhé světové války byl poškozen minimálně reliéf krajiny a došlo k dalším ekologickým škodám.

14

Na intenzitu vlivu bitvy na sekundární krajinu strukturu nemá historické období takový vliv, jako například okolnosti bitvy a její významnost. Lidská sídla a další prvky krajiny byly při bitvách ničeny ve všech obdobích, i kdyţ s novými technologiemi bylo ničení těchto struktur účinnější. Pro intenzitu vlivu na terciární krajinnou strukturu má historické období velký význam. Lidé sice vzpomínají na velké bitvy dávné historie, ví ale o nich pouze z dochovaných písemných pramenů. Ale nemají k těmto bitvám takový vztah, jako k bitvám nedávným, kde jsou rány ještě relativně čerstvé a informace přesné, nemluvě o stále ţijících pamětnících či jejich potomcích. Hlavními obdobími pro území České republiky jsou především třicetiletá válka, napoleonské období, prusko-rakouské střetnutí v roce 1866 a I. a II. světová válka, přestoţe během těchto válek nedošlo na našem území k velkým vojenským střetům. Intenzita vlivu bitev na dnešní krajinu je nejvyšší právě u těchto výše jmenovaných období.

4. 5. Vliv významnosti bitvy na intenzitu ovlivnění krajiny Pojem významnosti bitvy je velmi diskutabilní a někdy je velmi sporné určit, která bitva je významnější. Bitva můţe být významná pro historiky z hlediska historického vývoje. A také můţe být významná pro veřejnost z důvodu, ţe zde umírali jejich předkové nebo je krajina bojiště pro ně atraktivním místem. Obecně lze říct, ţe ta bitva, o kterou má zájem veřejnost, tedy co největší mnoţství lidí, ovlivňuje druhotně krajinu více neţ bitva, o kterou lidé nejeví takový zájem. Prvotní vliv bitvy na krajinu záleţí především na velikosti bitvy, podle toho kolik vojáků v ní bojuje a k jak mohutným střetům docházelo. Druhotné ovlivnění krajiny bitvou zase záleţí především na návštěvnosti, od ní se pak vyvíjí management a vybavenost bojiště. Z hlediska současné krajiny, se tedy dá významnost bojiště určit podle jeho atraktivity pro veřejnost a návštěvnosti. Návštěvnost se pak odvíjí podle vztahu lidí, kteří jsou schopni se na bojiště dopravit, k dané bitvě. Rozhodující faktory tedy jsou, kdo v bitvě bojoval, na jakém území k bitvě došlo a jaký byl její výsledek. Pro příklad málokterý Švéd se přijede podívat do Čech na místa, kde docházelo k obratu třicetileté války, a to kvůli vzdálenosti i z jeho pohledu nepříznivému výsledku těchto střetů.

15

5. Management místa konání bitvy 5. 1. Současné LAND-USE Vyuţití krajiny má rozhodující vliv na její charakter i estetiku. Území bojišť je nutné chránit před velkými změnami LAND USE, jelikoţ se nejedná o obyčejný kus krajiny, ale v řadě případů o chráněnou krajinnou památku. Ve světě je standardem dbát na celkový výraz krajiny bojiště tak, aby se od doby konání bitvy co nejméně změnil a byl stále kvalitním němým svědkem události, která nějakým způsobem a intenzitou ovlivnila historii. Cílem ochrany vyuţití krajiny by mělo být, zachovat lesy a háje tam, kde byly, zachovávat vodní plochy i zemědělská pole a jejich meze a remízky tak, aby byly svým charakterem a vzhledem co nejbliţší době, kdy se bitva konala. Jelikoţ právě tyto krajinné prvky slouţily při bitvě jako důleţité strategické body, kde se sváděly souboje. Kdyţ se podaří toto vyuţití zachovat, mohou si návštěvníci krajinné památky snadněji představit, jak bojiště vypadalo v den bitvy a sledovat, kde se mohla vojska nepozorovaně přesouvat a kde naopak byl o bojišti nejlepší přehled. Vyvarovat bychom se měli výstavby velkých průmyslových areálů či obchodní center v oblasti bojišť, vesnice a města rozšiřovat jen opatrně a šetrně ke krajině. Důleţité je také dodrţovat zásady a rozvíjet územní systém ekologické stability. Kaţdé bojiště je naprostým unikátem a vyuţití jeho krajiny se různí, pro všechna bojiště ale platí totéţ, snaha zachovat ráz a charakter krajiny, abychom podpořili záţitek lidí z návštěvy místa a zároveň nezneuctili památku obětí bitvy. V naší republice podlehlo mnoho bojišť částečné zkáze při minulém reţimu, kdy byly lány polí sjednocovány do velkých celků, byl absolutně zničen ráz krajiny a pozměněno LAND USE bojišť. Tam kde umírali vojáci po tisících, a kde by se měla jejich památka uctívat a krajina pouze šetrně vyuţívat, bylo prováděno intenzivní zemědělství. Ignorovaly se často hromadné hroby pouze za účelem zisku. Těmto chybám by se měli lidé v budoucnosti vyvarovat.

16

5.2. Vybavenost prostoru Vybaveností prostoru je myšlen především mobiliář a další prvky slouţící k uspokojení potřeb návštěvníků krajinné památky, jakou bývá bojiště. Právě potřeby návštěvníků se odvíjí od velikosti bojiště a jeho významu. Jsou prvky vybavenosti, které nalezneme na kaţdém bojišti, a to především lavičky, odpadkové koše a informační tabule, které doplňují většinou plochy zeleně u památníků a vojenských hřbitovů. Role informačních tabulí je jasná, popisují bitvu a její souvislosti, informují návštěvníka obrazově i textově o místě, na kterém stojí. Dalším důleţitým prvkem vybavenosti kaţdého bojiště jsou navigační prvky, ať uţ se jedná o turistické značení Klubu českých turistů, nebo jiné značení pěších i cyklistických stezek, aby kaţdý návštěvník věděl, kudy se vydat k dalším důleţitým bodům bojiště a nedocházelo k bloudění. I samotné historické památníky, jako jsou pomníky padlým nebo vojenské hřbitovy, jsou ve své podstatě vybaveností prostoru, jsou to pietní drobné stavby vyjadřující úctu ke statečnosti lidí bojujícím na daném bojišti. Tyto prvky nalezneme tedy na drtivé většině malých i velkých bojišť. Na velkých bojištích, kde je větší přísun návštěvníků a s nimi i financí, bývá prostor vybaven velkolepěji, aby uspokojil očekávání. Častým prvkem bývají rozhledny na kopcích, odkud se návštěvníci mohou podívat po bojišti a například si ukazovat podle map, kudy vojska táhla a kde docházelo k hlavním střetům. Dále se na významnějších bojištích často budují různá občerstvení, posezení, altánky, restaurační zařízení, sociální zařízení a tak podobně, aby lidé při návštěvě bojiště vydrţeli co nejdéle. Vrcholem prvků vybavenosti jsou muzea a expozice pojednávající o dané bitvě, ty jsou ale doménou pouze velikých a velmi významných bitev. Je mnoho způsobů jak vybavit prosto krajiny bojiště, tak aby uspokojil a nalákal návštěvníky, avšak je nutné dobře promyslet, jaké prvky pro jaké bojiště pouţít, aby je návštěvníci doopravdy vyuţily a aby je správci dokázali dobře udrţovat. Právě údrţba se často stává kamenem úrazu, údrţba mnohých prvků vybavenosti (například rozhleden) je velice nákladná a tyto stavby pak velmi často chátrají. Nesmíme také zapomenout na neblahý vliv vandalismu, který silně negativně ovlivňuje moţnosti pouţití prvků vybavenosti na bojištích.

17

5.3. Muzea Muzea se staví na těch nejdůleţitějších a nejvýznamnějších místech bitev, zkrátka tam, kde se udála velmi významná událost. Přijíţdí zde řada návštěvníků, a tudíţ se zde provoz ekonomicky vyplatí. Z českých muzeí bitev můţeme jmenovat tři největší, a to muzeum bitvy u Slavkova zvané muzeum Památník Mohyla míru, dále pak Muzeum bitvy u Chlumu a Muzeum letecké bitvy na Krušnohořím. To jsou muzea, která se přímo týkají krajin bojiště, i kdyţ samozřejmě u letecké bitvy je její vliv na krajinu absolutně jiný neţ u bitvy klasické, kde se střetává pěchota, jízda či později tankové bitvy a tak podobně. Další expozice týkající se bitev a válek mají velká muzea ve velkých městech, ta se však nenachází přímo na místech bitev, a tak přímo neovlivňují management bojiště, o kterém vystavované artefakty vypovídají. Například vojenská technika v Technickém muzeu v Praze z druhé světové války, sice vypovídá o bitvách, které byly svedeny v těch dobách, avšak přímo neovlivňuje krajinu bojiště. Věnujme se tedy muzeím, které jsou přímo v krajině bojiště, v části o konkrétních bojištích v této práci jsou zmíněna dvě největší muzea tohoto typu týkající se pozemních bitev, tedy Památník Mohyla míru na Slavkově a Muzeum bitvy u Chlumu kousek od Hradce Králové. Obecně muzeum o bitvě by mělo plnit funkci informování návštěvníků o bitvě, seznamovat s průběhem

bitvy

a

jejím

výsledkem. Tuto funkci moderní muzea plní pomocí moderních multimediálních

technologií,

vizualizací, filmových projekcí, zapojením

návštěvníka

do

prohlíţení, tak aby si kaţdý našel především to, co ho nejvíce

Obrázek 1 - Muzeum války 1866 na Chlumu (Foto: Autorka)

zajímá. Tyto moderní technologie doplňují klasické expozice historických artefaktů, jako jsou v muzeích tohoto typu většinou zbraně všech velikostí (od pušek, pistolí aţ po děla), vojenské uniformy zúčastněných armád a rozdíly v uniformách jednotlivých hodností v nich, obrazy výjevů z bitvy, modely bojiště, texty týkající se informací o bitvě a tak podobně. V muzeích také nesmí chybět prodejna se suvenýry a publikacemi a propagačními materiály k bojišti.

18

Muzeum je často centrem bojiště a hlavním cílem všech návštěvníků, jeho součástí by mělo být informační centrum o bojišti, kde návštěvník zjistí, jakým směrem se dále vydat, a kde můţe vidět něco zajímavého, jak jsou rozmístěny památníky v krajině a tak dále. Muzea jsou tedy doménou především velkých bitev, kde jsou vyuţita a hojně navštěvována.

5.4. Naučné stezky Naučná stezka je trasa doplněná panely s informacemi, provázející návštěvníka po místě s kulturními či přírodovědnými zajímavostmi. Délka trasy se můţe pohybovat od několika set metrů aţ po několik desítek kilometrů, můţe být však dána i pouhými zastaveními u naučných tabulí, kterých bývá aţ do 30 kusů. Stezka je opatřena značkou, kterou bývá většinou bílý čtverec o rozměrech 10x10 cm s šikmým zeleným prouţkem. V krajině nacházíme stezky ve výborném stavu, ale také stezky naprosto nevyhovující. Podle Otruby má mít stezka potřebné náleţitosti jako jsou téma, trasu, prvky a ztvárnění trasy. Téma se můţe věnovat jen jedné zajímavosti - monotematická (botanika, historie, geologie) nebo je v ní zahrnuto více okruhů - polytematická, které spolu vzájemně souvisejí (historie a současnost, ekologie). Tabule by měla obsahovat stručný text, mapu s vyznačenými orientačními body, číslo zastavení, informace by měly být doplněny obrázky či fotografiemi, aby byla upoutána pozornost návštěvníka. Součástí můţe být i broţura, která však bývá k získání většinou v informačních centrech nebo volně dostupná na internetu. Ideálními jsou trasy, které doplňuje vhodný mobiliář jako odpočívadla, lavička. Naučná stezka by měla mít vhodné dostupné umístění. Neměla by narušovat atmosféru místa, neměla by se nacházet v blízkosti hnízdění zvěře nebo v místech často poškozovaných vandaly, popř. povětrnostními podmínkami. (Flekalová, 2011/2012) Turistických stezek je nepřeberné mnoţství, základními jsou naučné, pěší, běţkařské cykloturistické. V dnešní době jsou velmi populární a velmi rozšířené cyklotrasy a cyklostezky. Památky mají většinou velmi propracovanou síť těchto stezek. Bývají členěny podle náročnosti terénu a délky trasy.

19

5. 5. Památníky, vojenské hřbitovy 5.5.1. Památníky Památníky najdeme je na všech bojištích, jsou drobnými architektonickými artefakty, či uměleckými díly v krajině, jeţ připomínají památku válečných událostí. Mají různé podoby a kaţdý z nich je originál, velikostí se pohybují od drobného kříţku u cesty aţ po památník typu Mohyla míru na Prateckém návrší, která se tyčí nad údolím a není snadné ji přehlédnout. Památníky a pomníky jsou základním prostředkem vyjádření úcty k padlým vojákům, často je nalezneme na vojenských hřbitovech i jako drobné artefakty ve volné krajině bojišť. Přitahují návštěvníky většinou jako mezicíle během jejich putováním po bitevních polích. Nalezneme je na téměř všech bojištích, o kterých víme, kde přesně se nacházejí, především se jedná o památníky z několika posledních století. Nejčastější památníky na našem území jsou z roku 1866 a také z obou světových válek. Ne všechny souvisejí přímo s bitvami, jako například památníky v Lidicích a Leţákách, kde došlo ke srovnání se zemí těchto vesnic nacisty. Památníky jsou nedílnou součástí krajiny bojišť, je důleţité je zachovávat jako nositele památky bitvy.

Obrázek 2 - Pomník pruské 1. gardové pěší divize na Pruském hřbitově na Chlumu (Foto: Autorka)

5. 5. 2. Vojenské hřbitovy Vojenské hřbitovy jsou zvláštním typem hřbitova a mají rozličné podoby. Velmi často jsou umístěny v okolí významných bojišť a doplňují krajinu bojiště. Liší se podle náboţenství padlých, podle jejich národnosti, ale i podle výsledku bitvy a důleţitosti bitvy pro jednotlivé

20

národy, od toho se odvíjí velkolepost hřbitovů ale také jejich údrţba. Jsou to většinou masové hroby, kde si můţeme na náhrobních kamenech a pomnících přečíst především jména vyšších důstojníků, kteří zde mají hroby zvlášť od obyčejných vojínů. Hřbitovu velmi často vévodí dominantní památník nebo plastika oslavující statečnost padlých vojáků. Mohou mít buď parkový charakter, nebo přísně architektonické rysy. Nejčastěji se na našem území objevují vojenské hřbitovy z prusko-rakouské války v roce 1866. Za dob válečných od roku 1805 a 1866 byli padlí vojáci pohřbíváni dost podobným způsobem, především masově na stráních, loukách přímo za vesnicemi, někdy i nehledě na jejich původ. Důstojníkům a vyšším šarţím příslušela čestnější místa vojenských hřbitovů.

5.6. Památné stromy Strom přeţil desítky lidských ţivotů a stal se památným stromem, ţivým organismem, který nás všechny přesahuje. Dominantou krajiny a času. (Hrušková, Ludvík, 2001) Stromy byly vysazovány na památku významných událostí v dějinách národů, ke vzpomínce důleţitých osobností či stromy poutních míst. Nesmíme zapomenout také na významné hraniční stromy a stromy, které si národy zvolily za svůj symbol, čili stromy národní. Jsou to stromy uznávané společností i státem. Tato práce je zaměřena především na symboliku stromů v souvislosti s bojišti. Stromy jiţ od pradávna byly spojovány se ţivotem a smrtí. Lidé věřili, ţe duše zemřelého se můţe ukrýt v koruně stromu a proto pro ně bylo rozloučení snazší. Není totiţ strom jako strom. Stromy za dob bitev slouţily jako pozorovatelny nebo jako úkryt a po bitvě poskytovaly stín polním lazaretům nebo slouţily jako místo posledního odpočinku obětem války. (Hrušková, Ludvík, 2001) Uţ za dob Marie Terezie bylo nařízeno vysazovat podél silnic ovocné dřeviny. Aleje ovocných stromů měly slouţit vojákům vracejícím se z bitev, aby jim poskytly odpočinek a potravu. Jako významné památné stromy byly vysazovány především duby, lípy a tisy, a to hlavně díky jejich dlouhověkosti a symbolice.

5.6.1. Vymezení pojmu „Památný strom“ Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí jsou podle § 46 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vyhlašovány za památné stromy. Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je moţno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední

21

řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínají historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje. Některé památné stromy byly vyhlášeny pro své estetické působení svým tvarem koruny, utvářením kmene nebo ve spojení s kulturní památkou. Pro výběr stromů k vyhlášení byla stanovena pravidla. Je třeba tyto stromy hodnotit ze všech výše uvedených hledisek, brát v úvahu jejich zdravotní stav, ţivotaschopnost, ohroţenost v daných podmínkách. (Reš, 1998) V současné době je na území ČR evidováno 4040 solitérních památných stromů, 293 stromořadí a 892 skupin stromů.

5.7. Další pozůstatky připomínající bitvu Dalšími

pozůstatky

rozumíme

například kapličky, boţí muka a drobné sakrální stavby v krajině, ale i v intravilánech vesnic,

které

bývají

většinou

zasvěceny

obětem bitvy nebo svatému, který měl v dobách

zlých

místo

chránit.

Nabádají

poutníka k pozastavení v krajině, k zamyšlení, ať uţ nad okolnostmi, které krajinu utiskovaly, nebo nad svými myšlenkami. Boţí muka jsou menší kamenné nebo zděné stavby tvaru úzkého sloupu. Součástí je drobný výklenek, do kterého se umisťuje svíce, obrázek či soška svatého. Stavba je opatřena stříškou, na jejímţ vrcholu bývá zpravidla kříţek. Většími stavbami jsou kapličky, které

Obrázek 3 - Od této novorománské kaple v Újezdu u Brna byla zahájena střelbou děl slavkovská bitva (Foto: Autorka)

neodmyslitelně patří k české barokní krajině. Bývají umisťovány, jak na návsích vesnic, tak i ve volné krajině jako dominanty kopců a návrší. Stavby pravidelného půdorysu, převáţně čtvercového, výklenek kapliček bývá zamříţovaný a ukrývá menší oltář někdy i lavičku pro rozjímání.

22

Ostatními drobnými stavbami mohou být například zvoničky. Nejstarší pocházejí ze 16. století. K jejich obecnému rozšíření dochází aţ v druhé polovině 18. století, kdy Marie Terezie nařizuje ohňovým patentem ohlašovat poţár zvoněním. Zvon byl původně umísťován do přirozené rozsochy stromu nebo na „vidlák“ uprostřed obce. Později se objevují kapličky se zvonem a plní tak roli kapličky i zvoničky. (Nusek, Svoboda, 2001) Podle Cílka zejména objekty typu kapliček, studánek a lip v polích jsou místy, kde prostřednictvím lidského objevujeme a proţíváme krajinu a jimi velmi často naše citová vazba ke krajině začíná a nakonec vyúsťuje ve vyváţený vztah k ţivotnímu prostředí.

5.8. Důleţitost připomenutí památky bitvy Důleţitost připomenutí památkových odkazů vepsaných do krajiny lze chápat v několika rovinách. Jsou jimi rovina historická, duchovní, kulturní, výchovná a v neposlední řadě také ekonomická. Obecně můţeme říci, ţe chránit krajinu v oblastech bojišť je velice důleţité, zachovávat její krajinný ráz, vyprávět příběhy a pověsti a nejdůleţitějším bodem je pak nalákat návštěvníky. Důleţitost zachování krajinné památky v rovině historické má poměrně jednoduchý cíl, a to zachovat místo historické události, které ovlivnily historický vývoj v různém rozsahu, a ten se odvíjí od významu bitvy. Památka je důleţitá pro výuku historie od základní školy po vysoké učení. Slouţí jako místo shledání příznivců historie, kteří zde pořádají historické rekonstrukce bitev a různé vzpomínkové akce. Bojiště jako krajinná památka slouţí také jako pietní místo, kde v jeden nebo několika dnech zahynuly tisíce lidí pro politické či ekonomické rozmary mocnějších lidí. O krajinu a její památníky je nutno důstojně pečovat, chránit před vandalismem a uchovávat památku na lidi, kteří zde prolili svou krev. Důleţité je také pořádání pietních akcí, kladení věnců a připomínání si jejich památky, jejich statečnosti. Bojiště můţeme vnímat i jako kulturní památku a to nejen jednoho národa. Na našem území jsou bojiště významné i v evropském měřítku například právě bitva u Slavkova. Je tudíţ důleţité o něj pečovat i z tohoto kulturního hlediska. Názorným příkladem jsou akce typu rekonstrukcí bitev, konající se většinou ve stejný den jako před stovkami let. Kde se sjedou příznivci z celé Evropy a konají se velkolepé oslavy na památku boje. Rekonstrukce

23

však nejsou jedinou připomínkou bitev. Samozřejmostí jsou výstavy obrazů v galeriích, divadelní a rozhlasové představení, trhy, mše a další společenské události, které bitvy připomínají. Výchovná rovina je také neopomenutelná, ne nadarmo se říká „Historia magistra vitae“, čili historie je učitelkou ţivota. Je důleţité si připomínat hrůzy bitev, chyby našich předků proto, aby se z nich nové generace poučily a vyvarovaly se je udělat znovu. Památka kaţdé bitvy s sebou nese poučení. Je proto důleţité pomocí expozic v muzeích a jiných místech připomínat bitvy, vzpomínat na to, proč k nim došlo a jaké byly jejich důsledky. Samozřejmě i materiální chápání bitvy je důleţité, bojiště je pro místní obyvatele zdrojem příjmů. Opět rozsah ekonomického vlivu bojiště na místní obyvatele se odvíjí od významu bitvy, na místa konání méně významných bitev jezdí třeba jen historičtí nadšenci a na místa těch významných bitev jezdí tisíce návštěvníků i ze zahraničí. Obyvatelé získávají peníze z ubytování a pohostinství návštěvníků, z provozu atrakcí, z prodeje suvenýrů a tak podobně. I z ekonomického hlediska je proto výhodné zachovávat krajinné památky bojišť. Význam bojišť pro historie, duchovnost, kulturu národa, výchovu lidí a ekonomiku oblasti je nezměrný. Proto je důleţité bojiště uchovávat a drţet je v povědomí lidí kvůli všem těmto rovinám chápání.

5. 9. Péče o území a její specifika Příroda a krajina jsou nedílnou součástí kaţdého státu, v jehoţ zájmu je o ni pečovat, chránit, protoţe příroda a krajina spoluvytváří národní bohatství. Péči o krajinu se rozumí činnosti, které směřují v perspektivě trvale udrţitelného rozvoje k uchování krajiny v dobrém stavu řízení a harmonizaci změn, vyvolaných sociálním, ekonomickým a environmentálním vývojem. (Evropská úmluva o krajině, 2000) Cílem je udrţovat, chránit i vytvářet esteticky vyváţenou, ekologicky stabilní a trvale produkční kulturní krajinu a současně udrţovat v přírodním stavu lokality, které dosud nebyly výrazněji lidskou činností narušeny. (Sklenička, 2003) Evropská úmluva o krajině ve svém článku 1, odstavec d) definuje ochranu krajiny činností pro uchování a udrţení významných či charakteristických krajinných aspektů, jejichţ hodnota pro krajinné dědictví vyplývá z jejich přirozeného utváření a/nebo lidských zásahů.

24

Této práce se týká především ochrana kulturních a krajinných památek a památkových zón a péče o ně. Sklenička definuje památkové zóny jako území sídelních útvarů nebo jejich částí s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují kulturní hodnoty. Ochranné pásmo památkové rezervace, památkové zóny, nemovité kulturní památky – Účelem je zachování urbanistické struktury okolního prostředí památkové rezervace, památkové zóny a nemovité kulturní památky, soulad poţadavků na údrţbu a vyuţití stávajících objektů a novou výstavbu s podmínkami památkové péče. (Sklenička, 2003) Památková zóny představuje niţší kategorii ochrany památkově hodnotného území. Bojiště na našem území jsou chráněna pouze niţším stupněm ochrany, ţádné z nich není národní památkovou rezervací, národní památkovou zónou nebo národní kulturní či krajinnou památkou. Nedílnou součástí ochrany přírody a krajiny je ochrana krajinného rázu, který je jiţ výše zmíněný v této práci. § 80 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny se zmiňuje o umisťování a povolování staveb, jakoţ i jiným činnostem, které by mohly sníţit nebo změnit krajinný ráz. Podle odstavce 2 tohoto paragrafu je k umístění stavby nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Péči o toto národní dědictví přejímají většinou zájmové spolky a instituty zabývající se touto problematikou (např. napoleonské společnosti či Komitét 1866).

25

6. Bitva u Slavkova „Konečně se objevilo slunce a zalilo, rozptylující mlhu, To rozsáhlé bojiště svým jasem. Bylo to slavkovské slunce, slunce tolik připomínané současnému pokolení, na něž pravděpodobně ani příští generaci nebude dáno zapomenout. Z Prateckých výšin se stahovaly vojenské jednotky. Rusové prováděli svůj smluvený plán, sestupovali ke korytu Zlatého potoka, chtějíce se zmocnit vesnic Telnice a Sokolnic, ležících při potoku. Teď konečně dal Napoleon znamení k útoku a jeho maršálové odcválali, aby se postavili v čelo svých rozličných pluků…“ ADOLPHE THIERS, HISTOIRE DU CONSULAT ET DE L´EMPIRE

6.1. Umístění bojiště, začlenění v krajině Bojiště se nachází jihovýchodně od Brna mezi obcemi Šlapanice, Tvaroţná, Kovalovice, Velešice, Slavkov u Brna, Křenovice, Zbýšov, Šaratice, Hoštěrádky-Rešov, Újezd u Brna, Ţatčany, Telnice, Sokolnice, Kobylnice a Ponětovice. Po bitvě u Hradce Králové v roce 1866 je střetnutí tří císařů druhou největší bitvou, která se odehrála na území České republiky. Bojovalo zde 75 tisíc Francouzů proti 90 tisícům spojenců, tedy vojákům Habsburské monarchie a ruského cara. Dohromady zde bojovalo 165 tisíc muţů a z tohoto údaje se odvíjí také nutnost velké rozlohy bojiště. Tato rozloha je přibliţně 120 kilometrů čtverečných, jedná se tak o největší napoleonské bojiště v Evropě. Bitva ale ovlivnila i vnější okolí oficiálního bojiště, vojáci obou stran byli ubytováni v okolních vesnicích a ne vţdy se chovali, jak by měli.

26

Krajina je mírně zvlněná pahorkatina, strategicky vhodná pro svedení bitvy, jsou zde místa, odkud je moţno mít přehled o celém bojišti, ale i prostory, kde mohly jednotky nenápadně proklouznout oku nepřítele. Nejvyšším bodem bojiště je Pracký kopec se svými 324 metry nad mořem, nejniţší poloha je u vesnice Ţatčany, kde klesá nadmořská výška ke 200 metrům. Hranice bojiště tvoří, na jihu řeka Litava, na severu lesy Moravského krasu a Drahanské vrchoviny, na západě údolí potoka Říčky, nazývaný téţ Zlatý potok a na východě údolím potoka Rakovce. (Hochel, 2010) Bojiště u Slavkova se nachází na rozhraní dvou geomorfologických jednotek, Českého masívu a Karpat. Podloţí se skládá především ze sedimentů, jmenovitě ze spraše, která tvoří svrchní vrstvu. Spraš je podloţím pro vznik černozemí, nejúrodnějších půd a právě z tohoto důvodu je tato krajina zemědělská. Území bojiště spadá do povodí řeky Svratky, respektive jejího přítoku řeky Litavy. Přirozenou vegetací jsou zde prvosenkové dubohabřiny.

6.2. Politické důvody podněcující bitvu Situace v Evropě na přelomu osmnáctého a devatenáctého století nebyla nikterak růţová a do míru bylo daleko. Problémy činily především rozpínavé ambice francouzského císaře Napoleona I., jehoţ císařství bylo od roku 1803 oficiálně ve válce s Anglií. V roce 1805 rozběhl císař Napoleon válečnou kampaň, jejímţ úkolem bylo posílení armády a napadení Anglie. Představitelé Anglického království si ale byli vědomi hrozby, kterou pro ně činila velice silná armáda Francouzů, a tak začali vyjednávat se zástupci dalších evropských mocností a tlačili je k vytvoření protifrancouzské koalice. Rakousko ale válku s Francií odmítalo, nebylo na ní dobře připraveno a ani pro ně nebyla ekonomicky či politicky příliš výhodná. Ale zlom nastal, kdyţ dal Napoleon zabít vůdce francouzské emigrantské šlechty vévodu Antoina d´Eghien. Tím ztratil veškeré sympatie, které ještě mezi ostatními evropskými mocnostmi měl. V roce 1805 byla vytvořena jiţ v pořadí třetí koalice proti Napoleonovi, ta se skládala z Anglie, Rakouska a Ruska. Situace se pro Napoleona náhle změnila, uvaţovat o taţení na Britské ostrovy jiţ nemělo většího významu, a tak se rozhodl napadnout svého nejbliţšího nepřítele, tedy rakouského císaře. Pro toto taţení byla zbudována na svou dobu obrovská armáda čítající 200 000 muţů. Napoleon neohroţeně postupoval rychlostí aţ 30 km denně a po překročení Dunaje vybojoval první velkou bitvu u Ulmu, kde padla do jeho rukou velká

27

část Rakouské armády a také Podolská armáda ruského generála Kutuzova, jenţ přišla Rakušanům na pomoc. Napoleon poté obsadil Vídeň a Brno, kde se rozhodl, ţe jiţ nadále nebude prodluţovat vojákům cestu, i z důvodů zásobování a celkové náročnosti taţení, a pokusí se svést závěrečnou rozhodující bitvu v okolí Brna. Ruská armáda se zdrcenou Rakouskou armádou ustoupila aţ k Olomouci. K francouzskému císaři v tu dobu dorazil pruský velvyslanec nesoucí ultimátum, obecně se předpokládalo, ţe ho Napoleon nepřijme a bude ve svém taţení pokračovat. Tento fakt ho také tlačil k uspořádání rozhodující bitvy, jelikoţ zapojení pruských armád do války by mělo fatální následky, musel tedy jednat rychle. Morálka ruské armády byla ale veliká a tak i oni pomýšleli na finální střet a to fakticky ještě před tím, neţ by se do války zapojili Prusové. Novým plánem spojenců bylo tedy zaútočit na Napoleonovo pravé křídlo a odříznout mu spojnici mezi Brnem a Vídní, která pro něj byla strategicky výhodná. Celá spojenecká armáda Rakušanů a Rusů se tedy dala na pochod po olomoucké silnici k Brnu, k budoucímu dějišti bitvy.

6.3. Souvislosti výběru lokality Napoleon bitvu pojmenoval u Slavkova (Austerlitz), jelikoţ mu učaroval místní zámek, samotná bitva se ale konala západně od Slavkova. Výběr lokality byl logický, Napoleon pobýval v obsazeném Brně, kterého se zmocnil bez boje a Ruská armáda s oslabenými Rakušany táhla od Olomouce. Napoleon měl předsunuté jezdectvo ve Vyškově, odkud bylo zahnáno carskými vojáky na ústup. Lokalita byla tím pádem výhodná jak logisticky, armády by se stejně setkali někde velice blízko konečnému bojišti, i kdyby ho Napoleon nevybral, tak i strategicky. Zde se ukázala genialita císaře Napoleona, ten dokázal lokalitu vybrat tak, aby pro něj byla výhodnější, ale zároveň, aby přesvědčila nepřítele, ţe výhodu má on. A tento fakt zkombinován se skvělou vojenskou strategií a výcvikem Francouzů nakonec rozhodl bitvu. Lokalita díky své členitosti a zároveň přehlednosti byla ideální volbou pro Napoleona a na první pohled i pro vojska spojenců.

6.4. Průběh bitvy Jiţ 29. listopadu stála uprostřed budoucího bojiště Margaronova jízdní divize, tedy na Starých vinohradech. Spojenci viděli značné slabiny v postavení Francouzů a bylo pro ně na první pohled výhodné napadnout Napoleonovo pravé křídlo s co největší intenzitou, a tak

28

Napoleonovi znemoţnit ústup k Vídni a přerušit pro francouzskou armádu důleţité spojení mezi Brnem a Vídní. Plánem bylo rozdrtit pravé křídlo a dostat se ke středu armády císaře Napoleona, zformovat všechny kolony a postupovat v jedné linii za ustupujícími Francouzi k Brnu. Ve spojenecké armádě došlo ale i k informačním problémům, aby se jejich strategie nedostala do rukou nepřítele, byla sepsána teprve den před tím, zkopírována a rozeslána všem velitelům, problém byl v tom, ţe zpráva byla psána německy a ruští velitelé jí nerozuměli, a tak došlo při následných překladech k nepřesnostem a celá taktika spojenců nedopadla úplně podle představ. Přesně tuhle taktiku Napoleon očekával a svým postavením, které bylo na první pohled nevýhodné, chtěl nepřítele nalákat na své pravé křídlo. Nechat Staré vinohrady, dominantní část a strategicky nejvýznamnější oblast bojiště, v rukou nepřítele, který se tak dostal přesně tam, kam Napoleon chtěl. Tehdy císař Napoleon řekl: „Jako pán tohoto nádherného postavení (pozn. Mluví o Starých vinohradech), bych mohl Rusy zastavit… Můžu jim je však vydat a ustoupit s pravým křídlem. Jestli se pokusí na ty výšiny vyšplhat, aby mě obklíčili, budou neodvratně ztraceni.“ Napoleon musel den před bitvou své plány pozměnit, počítal totiţ, ţe mu přijde pomoci armáda generála Davouta z jihu od Vídně. On sám by obešel nepřátelská pravé křídlo, zatarasil ústupovou cestu k Vyškovu a Olomouci, přitom by přišel generál Davout a sevřeli by nepřítele do kleští, došlo by tak k totálnímu obklíčení Rakušanů a Rusů a jejich totální poráţce. Plán mu narušily zprávy, ţe armáda přicházející od Vídně je příliš oslabená na to, aby uspěla v této bojové taktice. Proto se pouze přidala k pravému křídlu francouzské armády, aby se toto křídlo mohlo účinněji bránit plánovanému spojeneckému nátlaku. Konečným plánem císaře Napoleona byla obrana pravého křídla proti hlavnímu spojeneckému nátlaku a obejít nepřítele ze severu levým křídle a dostat se tak do jeho zad. Psalo se 2. prosince 1805, první výstřely padly jiţ mezi druhou a třetí hodinou ranní u obce Telnice. Jednalo se právě o první střety Napoleonova pravého křídla s armádou Rakouska a Ruska. Ti v podstatě udělali to, co Napoleon očekával, největší boje tak začaly u obcí Sokolnice a Telnice, kde se bránilo vojsko Francie proti nátlaku nepřítele. O půl osmé ráno vyšlo slunce nad Slavkovem, přesně v době, kdy na kopci Ţuráň mělo francouzské velitelství poradu, toto slunce „le Soleil d´Austerlitz“ se stalo symbolem Napoleonových vítězství. K Telnici a Sokolnici dorazil generál Davout a posilnil tak pravé křídlo Napoleonovy armády, přesto zde Francouzi čelili více neţ trojnásobné přesile. Pravé křídlo

29

mělo za úkol se bránit a nechávat nepříteli dílčí úspěchy a pomalu ho nechávat získávat pozice, aby dostal pocit vítězství. Pravé křídlo takto připravilo podhoubí k legendárnímu Napoleonovu Lvímu skoku. Lví skok spočíval v útoku levého křídla Francie do zad Rakouska a Ruska přesně v okamţiku, kdy sestoupí z Prateckého návrší a Starých vinohradů poslední vojáci, kteří budou pronásledovat pomalu ustupující pravé křídlo Francie pod vedením generála Davouta. Napoleon tak původně přenechal nepříteli tyto dva strategické vrchy, aby je pak z nich odlákal k útoku na své pravé křídlo a sám je obešel a obsadil z druhé strany svým levým křídlem. Tím obklíčil nepřítele, a jak sám plánoval, nedonutil ho k ústupu, ale měl příleţitost ho srovnat se zemí, a to i učinil. V tomto sevření porazil drtivou část ruské armády a část Rakouské. K dalšímu velkému střetu obou armád došlo u silnice na Olomouc, kde bojovala část francouzského levého křídla se slabším pravým křídlem spojenecké armády. Souvislosti bitvy u Slavkova a jejího průběhu jsou natolik obsáhlé, ţe je velice obtíţné je krátce popsat. Informace je moţno nalézt v mnoha publikacích nebo přímo z naučné stezky a muzea v areálu bojiště. V této části bylo čerpáno především z Uhlíř, 2000 a Hochel, 2010.

6.5. Výsledek bitvy a dopady na krajinu Průběh bitvy byl samozřejmě daleko sloţitější, vţdyť zde bojovalo 165 000 muţů a kaţdý si nesl svůj příběh, kaţdý zahrál v bitvě svou roli. Avšak rozhodující význam lvího skoku císaře Napoleona a jeho brilantní strategie, kdy nechal soupeři ochutnat částečné vítězství, byl rozhodujícím a strhnul tak vítězství do rukou Francie. Skončila tak rozhodující bitva Napoleonova taţení, příměří s rakouským císařem Františkem I. bylo sepsáno na slavkovském zámku 6. prosince 1805, čtyři dny od bitvy. A konečný mír podepsali mocnosti v Prešpurku 26. prosince téhoţ roku. Rakousko se muselo vzdát celkem 63 000 km2 se třemi miliony obyvateli, jeţ připadly do rukou Francie a jejich spojenců. Dopady na krajinu u takto rozsáhlé bitvy jsem obrovské, dodnes krajina působí, jako velký masový hrob. A tak jako strom po větrné smršti, jako lidské tělo po přestálé těţké nemoci zůstala poznamenána krajina mezi Brnem a Slavkovem. Bitva se do ní vryla nesmazatelnou stopou. V tomto kraji, kde uţ téměř vyhasl folklór. Vplynula do lidových vyprávění i zvyků a vrostla do ţivota lidí pod Prateckým návrším. Krajina se změnila především v duchu místa a ve svém nehmotném rozměru.

30

Dodnes mezi lidmi tradují historky a legendy kolem bitvy, houţevnatě se drţí pověst o ruském pokladu zakopaném Preobraţenským plukem za ústupu z bitvy a do dnešního dne je stále dost hledačů, ochotných kopat na různých místech bojiště v naději, ţe přece jen najdou zlato a stříbro, které prý zde tehdy Rusové zanechali. (Uhlíř, 2000)

6.6. Významnost bitvy Významnost bitvy je široký pojem, jenţ ovlivňuje mnoho faktorů. V době konání bitvy to byl hlavně počet zúčastněných vojáků, sloţení armád, kolik zemí v bitvě bojovalo, jestli se jednalo o drobný střet nebo rozhodující bitvu celé války, jaký měl výsledek bitvy vliv na politickou situaci, jestli šlo o politickou situaci pouze dvou zemí či celé Evropy a tak podobně. Na význam bitvy v budoucnosti má vliv především její výsledek, to jak se zapsala do historie zemí a kolik těch zemí bylo. Dále legendy a mýty lákající do lokality turisty a nadšence do historie a z této významnosti pro danou skupinu vychází i management jednotlivých bojišť, který je hnán potřebou dotčeného národa či národů pečovat o místa, kde se psaly jejich dějiny. V obecné části této bakalářské práce je tento pojem významnosti bitvy popsán detailněji. Díváme-li se na pojem významnosti bitvy tímto způsobem, je bitva u Slavkova nejvýznamnější bitvou, která kdy byla svedena na našem území a plocha této bitvy je nejvýznamnějším bojištěm v České republice. Není sice bitvou největší, coţ byla bitva u Hradce Králové v roce 1866, ale je bitvou nejvýznamnější, a to proto, ţe ovlivnila dění v celé tehdejší napoleonské Evropě. Bojovali v ní lidé od západní Evropy po východní. Byla bitvou významnou pro celou tehdejší Evropu, psaly se zde dějiny Francie, Ruska, Rakouska a dalších států, ţádná jiná bitva na našem území neměla takový politický dopad a takový rozsah svých důsledků. Tehdy ukončila úspěšné Napoleonovo taţení, který zde zdrtil spojenecká vojska a donutil je ke kapitulaci. Významnost bitvy ovlivnila i současnost a dopad na krajinu takto významné bitvy je obrovský, a to nejen po estetické a duchovní stránce, ale také po stránce právní. Ochrana takto významných bojišť je bez pochyby nutná, a dnes jsou si toho lidé jiţ vědomi. Není proto divu, ţe místo konání nejvýznamnější bitvy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je také turisticky nejatraktivnější, a to pro všechny Evropany, kteří krajinu Slavkovského bojiště ve velké míře navštěvují.

31

6.7. Současný stav krajiny a její vyuţití 6.7.1. Land-use Vyuţití krajiny bojiště je nesporně jeden z nejdůleţitějších aspektů, které ovlivňují jeho management i celkový ráz a vzhled krajiny. Zatímco především v západních zemích se na zachování původního vyuţití a rázu krajin bojišť velice dbá, u nás tomu tak nebylo, a proto se i tvář Slavkova změnila. Okolí Slavkova bylo jiţ dávno před bitvou převáţně zemědělskou krajinou především díky kvalitním půdám v oblasti. Jenţe v době před kolektivizací v padesátých letech, kdy došlo ke scelování pozemků do velkých celků, to zde vypadalo jinak neţ dnes. Políčka byla daleko menší, rozdělená mezemi a kousky vegetace. Byl vyšší podíl lesů a hájů v okolí, které tehdy Napoleon i spojenci vyuţívali jako úkryty při vojenských přesunech. Tato vegetace, která nyní na většině míst chybí, bývala úkrytem pro zvěř, opticky rozdělovala krajinu na typickou mozaiku drobných políček a tvořila typický ráz krajiny, jenţ zde byl od dob, kdy zde bojovaly armády tří císařů. Řada bojišť v bývalých západních zemích si svůj typický ráz zachovala, o našich bojištích to tak ale úplně neplatí. Při srovnání letecké mapy z roku 1953 se současnou ortofoto mapou zjistíme, ţe tam, kde je dnes jeden rozlehlý lán, dříve bývalo třeba deset políček. Přesto se původní vyuţití krajiny dochovalo, přestoţe se mozaika polí zjednodušila, drţí si krajina jednoznačně svůj zemědělský charakter. Kromě polí a zastavěných ploch, která pokrývají drtivou většinu území bojiště, jsou zde také rybníky (například Grunty a Okloučka), doprovodné vegetace cest a prvky územního systému ekologické stability, ten je však nedokonalý a zaslouţil by si rozšířit pro větší funkčnost.

6.7.2. Reţim ochrany Území bylo vyhlášeno Ministerstva kultury České republiky č. 475/1992 Sb., ze dne 10. 9. 1992. památkovou zónou Bojiště bitvy u Slavkova. Tato památková zóna zasahuje celkem do 25 obcí o rozloze cca 72 m2. Jsou jimi Bedřichovice, Blaţovice, Holubice, Hrušky, Hostěrádky-Rešov, Jiříkovice, Kobylnice, Kovalovice, Křenovice, Měnín, Podolí, Ponětovice, Pozořice, Prace, Sivice, Slavkov u Brna, Sokolnice, Šlapanice, Telnice, Tvaroţná, Újezd u Brna, Velatice, Velešovice, Ţatčany a Zbýšov. „Je vymezena na jihovýchodní straně údolím řeky Litavy od Slavkova a Křenovic k Újezdu u Brna, na západní straně údolím potoka Říčky (téţ Zlatý potok) ve směru od Telnice a Sokolnic po Šlapanice a Podolí a na severu za dálnicí D1 linií od Tvaroţné k Holubicím a zpět ke Slavkovu“. (Hochel, 2010)

32

Z hlediska ochrany kulturních památek, hodnot v území a rozvoje jednotlivých obci v regionu je důleţitý § 3: „Pro zabezpečení ochrany a peče o památkovou hodnotu zóny, kterou tvoří zejména význam daného území pro historickou osobitost místa, historické vazby sídel, krajiny a terénních útvarů a krajinný obraz daného území, se stanoví tyto podmínky: a) programy rozvoje obci a programy obnovy vesnice se zpracovávají na základě stavebně historických průzkumů území i jednotlivých objektů, b) při přípravě programů rozvoje obci, programů obnovy vesnice a při pořizovaní územně plánovací dokumentace je třeba respektovat památkovou hodnotu zóny, c) vyuţiti jednotlivých objektů, prostorů i území musí odpovídat jejich kapacitě a technickým moţnostem a musí byt v souladu s památkovou hodnotou zóny, d) obnova a restaurovaní nemovitostí v zóně se musí provádět na základě stavebně historického a restaurátorského průzkumu, e) pro ochranu technického stavu nemovitosti, které jsou na území zóny, je nutně neodkladně provádět udrţovací práce do doby, neţ bude provedena celková obnova.“

6.8. Management místa 6.8.1. Projekty a společnosti Význam projektů a společností, které se podílí na chodu turistického ruchu v prostoru bojiště je neopominutelný. Tyto společnosti lákají turisty na vzpomínkové akce, propagují bojiště a celou vzpomínku Slavkovské bitvy v médiích. Často se starají o údrţbu pomníků a naučných stezek. Nesmíme zapomenout také na činnost technických sluţeb a dalších orgánů místních obcí, na chod a provoz oblasti a údrţbu technického vybavení i ploch zeleně.

6.8.1.1. Projekt Austerlitz Tento projekt vznikl v roce 1997 v koordinaci s evropskou asociací klubů vojenské historie. O rok později pořádal první rekonstrukci bojů na Slavkově k 193. výročí bitvy. Tyto vzpomínkové rekonstrukce pořádá projekt Austerlitz dodnes, schází se na nich řada nadšenců v historických uniformách a také mnoho diváků. Rekonstrukce se konají na začátku prosince,

33

při výročích bitvy a na různých místech, u Mohyly míru, na Ţuráni či na návrší Santonu, kde se koná hlavní rekonstrukční bitva. Od devadesátých let dvacátého století také tato společnost pořádá takzvané Napoleonské dny ve Slavkově u Brna. Ty navázaly na tradici Napoleonských her, které se poprvé uskutečnily v roce 1933. Konají se vţdy v polovině měsíce srpna, termín přibliţně odpovídá narozeninám císaře Napoleona Bonaparte. Jsou letní obdobou zimních rekonstrukčních vzpomínkových akcí. Bývá daleko hezčí počasí neţ při zimních rekonstrukcích, a tak jsou turisté lákáni ve větší míře, a to nejen na historické poznání a záţitek z bojujících nadšenců do historie. Pořádají se zde trhy, předvádění řemesel. Dalšími menšími projekty společnosti Austerlitz jsou od roku 2002 Napoleon Golf Tour a od roku 2004 výstava vín nesoucí název Grand Prix Austerlitz, která se koná ve Slavkově v centru Bonaparte a je samozřejmě spojená s ochutnávkou. 6.8.1.2. Československá napoleonská společnost Nezávislá, dobrovolná a nezisková kulturní organizace Československá napoleonská společnost byla ustanovena v roce 1990. Navazuje na předválečnou Napoleonskou společnost organizačně i právně. Společnost pořádá přednášky a besedy o bitvě a napoleonské době, pečuje o uchovávání tradic, udrţuje pomníky a historické památky, buduje nové památníky a pamětní desky. Pořádá zájezdy na napoleonská bojiště i mimo ČR s odborným výkladem. Jejím hlavním cílem je sdruţování lidí se zájmem o historii, kterou diskutují v odborných kruzích a prezentují ji laické veřejnosti. Spolupracuje s významnými osobnostmi, univerzitami, muzei, historickými ústavy a archívy. Tento projekt je členem mezinárodní organizace International Napoleonic Society, která sdruţuje obdobné společnosti a sídlí v Kanadě.

6.8.2. Turismus v oblasti Turisté jezdí na Slavkov za poznáním krajiny i historie, logicky největší počet návštěvníků přijíţdí na rekonstrukce bitvy a další akce v oblasti pořádané především napoleonskými společnostmi. Turistika v oblasti je velice důleţitou sloţkou celého managementu bojiště, turisté jsou zdrojem financí pro místní obyvatele i pro společnosti, které se o krajinu bojiště starají. Je proto důleţité turismus rozvíjet, lákat lidi k návštěvě oblasti a navíc plnit jejich očekávání. Vše se vším souvisí a zkrátka, kdyţ bude návštěvník spokojen s prostředím na bojišti, údrţbou mobiliáře, památníků, s informačními cedulemi a s duchem místa, rád se vrátí či doporučí návštěvu Slavkova známým. Turistika můţe tedy být pro region velkým ekonomickým hnacím motorem.

34

Je zde obrovský potenciál návštěvnosti, který není dosud naplněn. Slavkovské bojiště je atraktivní svou historií, památkami a především svou polohou blízko druhého největšího města České republiky Brnem. Bojiště je z Brna výborně dostupné a to jak po vlastní ose nebo hromadnou dopravou. Slabina regionu v rámci cestovního ruchu spočívá v absenci významnějších přírodních památek a lesů, krajina je velmi intenzivně zemědělsky vyuţívaná. Blízko bojiště se nachází pouze tři významnější přírodní památky údolní niva Ţabárník, stepní společenstva Špice a Písky, kde jak název napovídá, mohou návštěvníci sledovat společenstva na píscích. Takţe historické památky jsou hlavním lákadlem pro návštěvníky. Kromě památek souvisejících s bitvou, jako je Mohyla míru a další pomníky, se v okolí nachází atraktivní Slavkovský zámek s parkem a zámek Sokolnice. Ve Slavkově u Brna se také nachází historické náměstí s renesanční radnicí. Z památek souvisejících s bitvou turisté nejčastěji navštěvují jiţ zmíněnou Mohylu míru, kde je i muzeum a hromadné vojenské pohřebiště. Dále pak památník na Ţuráni, kde byl Napoleonův hlavní stan během bitvy. Kopec Santon je dalším zajímavým místem, kde mohou návštěvníci vidět dochované francouzské zákopy, repliku děla a kapličku. A na Staré poště v místě, kde Napoleon přijal spojeneckou kapitulaci, si lidé mohou prohlédnout expozici artefaktů souvisejících s bitvou. Nejdůleţitějším typem turistiky v regionu Slavkova u Brna je cykloturistika, rovinatá krajina zde nabízí příjemné podmínky pro jízdu na kole především méně zdatným a méně náročným cyklistům. Pro podporu cykloturistiky po bojišti byly zbudovány tři naučné cyklostezky. Stezka Napoleona I. tvoří okruh přes obce Tvaroţná, Bláţovice, Prace, Ţatčany, Telnice, Sokolnice, Kobylnice, Ponětovice, Šlapanice a opět Tvaroţná. Druhá cyklostezka Františka I. vede přes Křenovice, Zbýšov, Šaratice, Hostěrádky, Rešov, Újezd u Brna, Sokolnice, Prace a zpátky do Křenovic. A po třetí cyklostezce Alexandra I. jezdí cyklisté přes Slavkov u Brna, Křenovice, Prace, Jiříkovice, Blaţovice, Holubice, Velešovice a jejich jízda končí opět ve Slavkově. Cyklostezky jsou tedy tři, pojmenované po třech císařích, kteří zde změřili své síly. Jiţní částí regionu také prochází moravská vinařská stezka Brněnská v rámci projektu Moravské vinařské stezky. Všechny cyklostezky jsou dobře strategicky rozmístěny, tak aby pokryly drtivou většinu zajímavostí na bojišti. Slabina je ve značení těchto stezek, které trpí především vandalismem, coţ je bohuţel v naší republice běţný neduh. I nepoškozené značení stezek není příliš ideální, je malé a snadno přehlédnutelné, často se tedy stává, ţe cyklisté bloudí. Ještě méně přehledný se systém značení stává v místech, kde se spojují dvě cyklostezky v jednu. Tento problém nastává především v místě, kde se setkává

35

Brněnská moravská vinařská stezka se stezkou Františka I., kde jsou systémy značení rozdílné a toto místo se tak stává místem častého bloudění. Další typy turistiky, jako je pěší turistika, agroturistika či venkovská turistika nejsou v regionu tolik rozšířeny. Pěší turistika je podpořena naučnou stezkou po významných místech bojiště, která je tvořena 29 tabulemi a informuje návštěvníky o průběhu bitvy, ukazuje výjevy z ní a sdílí historická data. Stezka je samozřejmě vyuţívána i cyklisty. Turistické značení Klubu českých turistů se nachází pouze od nádraţí Sokolnice-Telnice přes Mohylu míru do obce Prace a do Šlapanic. Plocha bojiště a vzdálenosti mezi jednotlivými památkami jsou pro většinu běţných turistů příliš veliké a proto se zde upřednostňuje jízda na kole. V oblasti je také moţné zaparkovat si auto a projít si třeba jen nejvýznamnější místa nebo přijet cyklobusem. Agroturistika, venkovská turistika nebo hipoturistika (jízda na koních) skýtá v oblasti veliký nevyuţitý potenciál. Podniky zabývající se těmito odvětvími zde téměř nejsou, zmínit můţeme například jedinou jízdárnu v okolí ve Slavkově. Symbolem příměří se stala lípa, která je známá pod názvem Císařská nebo Mírová, stávající u Spáleného mlýna nedaleko Ţarošic. Z pamětní desky se dozvíme "Dva dny po bitvě u Slavkova, dne 5. prosince 1805 sešli se dva císařové František I. a Napoleon pod protější lípou, aby smluvili příměří a ukončili tehdy krvavou válku". Dnes jiţ lípa na tomto místě nestojí, ale nezmizela úplně, část jejího torza je umístěna ve Vrbasově

muzeu

v Ţďánicích a část na Slavkovském zámku, jako připomínka příměří bitvy u Slavkova. Protoţe zbraně, ty zabíjejí, kdeţto ona symbolizuje ţivot. (Hrušková, Turek, 1995) Podlé údajů Správy zámku Slavkov u Brna navštívilo v roce 2012 rekonstrukci bitvy, která se konala u obce Tvaroţná, 10-13 tisíc návštěvníků. O tyto akce je veliký zájem nejen mezi místními, ale i mezi cizinci z různých koutů Evropy. Na zámku bude také otevřena dne 1. 6. 2013 nová expozice s názvem Napoleon-Austerlitz.

36

6.9. Genius loci

Obrázek 4 - Cesta, ta nekonečná cesta do neznáma. Ta spící pole. Ty kroky bořící se do úrodné půdy. I naše cesty lemují strasti, úzkosti, panika, tak jako před stovkou let vojáky putující touto krajinou. (Foto: Autorka, pohled na Staré vinohrady)

Obrázek 5 Tam v dáli na kopci jménem Santon, jen červená stříška září do okolí. Jako magnet přitahuje můj zrak. Jen to místo tam v dáli, kde se velké dějiny odehrály. (Foto: Autorka)

37

6.10. Doporučení k dalšímu rozvoji lokality Území památkové zóny stanovené vyhláškou neodpovídá přesně historickým poznatkům o průběhu bitvy a nezahrnuje všechny důleţité lokality. Bylo by tedy vhodné rozšířit toto území. Celková rozloha bojiště má totiţ přibliţně 120 m2, ale krajinnou památkovou zónou bylo vyhlášeno jen 72 m2. Krajinný ráz slavkovského bojiště narušuje mnoho negativních vlivů, jako je plánování a stavba nových silnic a dálnic, nevhodné průmyslové a zemědělské zařízení a stavby, skládky a podobně. Na jiných bojištích napoleonských válek v Evropě jsou tyto problémy řešeny šetrněji. Je tedy nutné skloubit zájem uchování vzhledu bojiště a jeho hodnot pro rozvoj turismu s rozvojem moderní společnosti. Dále je potřeba minimalizovat škody způsobené intenzivním zemědělstvím za minulého reţimu, kdy se hospodařilo v podstatě na masových hrobech, a byly ignorovány důleţité součásti bojiště. Co nejvíce se přiblíţit charakteru krajiny na začátku devatenáctého století, podle moţností a majetkových poměrů. Problematickou dominantou krajiny tvořící rušivý ráz se přes odpor místního obyvatelstva stal radar NATO leţící v areálu bojiště. Nachází se nedaleko Mohyly míru na vedlejším návrší a kazí tak typické panorama centrálního bojiště na Slavkově. Bohuţel se kvůli svým rozměrům a typické kulaté konstrukci stal pohledově výraznějším prvkem neţ samotné Pratecké návrší. V dalších případech podobných staveb v oblasti by mělo být při jejich schvalování více dbáno na posouzení jejich vlivu na krajinnou estetiku a typický ráz.

38

7. Bitva na Chlumu „Zle jest, když živlové přirození se odpoutají a povodní, požárem, zemětřesením nebo bouřlivou vichřicí se ohlásí; ale neméně zle jest, když zuřivosti lidské se válkou uzda pustí.“ (Bělina, Fučík 2005)

7.1. Umístění bojiště, začlenění v krajině Bojiště leţí v rovinaté krajině severozápadně od Hradce Králové. Centrum bojiště je od centra statutárního města Hradec Králové vzdáleno 10 kilometrů. Rozkládá se mezi obcemi Nechanice, Stračov, Cerekvice nad Bystřicí, Habřina, Smiřice, Lochenice, Předměřice nad Labem, Hradec Králové, Stěţery a Těchlovice. Vlastní památková zóna je podstatně menší, neţ bylo původní rozlehlé bojiště a nachází se mezi obcemi Dolní Přím, Mokrovousy, Dohalice, Sadová, Hněvčeves, Benátky Hořiněves, Sendraţice, Neděliště a Světí. Bitva se nazývá buď U Hradce Králové, podle blízkého velkoměsta, nebo bitva u Sadové či nejčastěji bitva na Chlumu. V roce 1866 docházelo ke střetům po celém Královéhradeckém kraji, a tak je zde mnoho bojišť, avšak to u Hradce Králové je největší a vojenský střet zde svedený měl fatální následky pro celý vývoj války mezi Pruskem a Rakouskou monarchií, jednalo se de_facto o rozhodující bitvu. Krajina je to rovinatá pouze s mírnými kopci a převýšeními, zemědělsky hojně vyuţívaná, je to východní cíp úrodného polabí.

7.2. Politické souvislosti V polovině 19. získalo Prusko velmi vlivné postavení v Evropě, především po nástupu charismatického kancléře Otto von Bismarcka k moci. Prusko mělo rozpínavé ambice a i pořád větší a větší slovo v Německém spolku. Prusko tehdy bylo jednou z pěti nejvýznamnějších mocností Evropy a usilovalo o svou nadvládu v Německém spolku. Rakousko bylo tehdy Prusku jako trn v oku a existovala zde veliká rivalita mezi oběma státy. Politické soupeření mezi oběma státy o vliv v Německém spolku hrozilo přerůst ve válečný konflikt jiţ v roce 1950, tehdy Prusko ještě přistoupilo k politickému jednání. (Michková, 2005)

39

Zájem o nadvládu Pruska nad Německým spolkem byl v přímém rozporu s názory Rakouska, které chtělo zachovat volnou federaci jednotlivých států ve stylu bývalé Svaté říše římské. Důvodem této podpory většinou nebylo přesvědčení, ţe Prusko má vládnout všem německým zemím, ale strach z okupace pruskými armádami. Problém nastal v roce 1863, kdy Dánové obsadili takzvaná zálabská kníţectví Šlesvicko a Holštýnsko. Německý spolek a jeho dvě nejsilnější země Rakousko a Prusko Dány z těchto kníţectví vyhnali po vítězných bitvách na souši i moři. Prusku připadlo Šlesvicko a Rakousku Holštýnsko. Pro Rakousko bylo Holštýnsko jakousi evropskou kolonií obklopenou pruskými drţavy a zde vznikl problém, jelikoţ Prusko mělo velký zájem o anexi tohoto rakouského území. Mírová vyjednávání o výměně tohoto území za jiné sousedící s Rakouským císařstvím nepadlo na úrodnou půdu, naopak Prusko obvinilo Rakousko, ţe Holštýnsko se pod jejich správou stalo ohniskem protiruských nálad. V dubnu 1866 podepsala Itálie s Pruskem spojeneckou smlouvu proti Rakousku, Itálie měla tehdy velký zájem získat Benátsko, které bylo součástí Rakouského císařství. Válka jiţ šla jen těţko odvrátit, 7. června 1866 Prusko obsazuje Holštýnsko a zdejší rakouská armáda se stahuje do Čech. Prusko poté opustilo Německý spolek s tím, ţe spolek jiţ neexistuje, vystrnadilo tak Rakousko ze spolku a válka byla na spadnutí. Po přerušení diplomatických vztahů vtrhla v noci z 15. na 16. června 1866 pruská vojska vedená generálem Helmutem von Moltke do Saska a Hannoverska. Saský dvůr se svým armádním sborem ustoupil do Čech. (Michková, 2005)

7.3. Souvislosti výběru lokality Bitva u Hradce Králové a také celá válka v roce 1866 je českému národu velice blízká, jelikoţ se odehrála téměř výhradně na našem území a v bojích padlo mnoho Čechů na straně Rakouska, kde jsme tehdy byli národnostní menšinou a vlastně hraničním krajem celého císařství. Byli jsme na nejsevernějším okraji celé říše a sousedili se Saskem, Bavorskem a hlavně Pruským královstvím, které bylo dominantním německým státem. A právě naše zeměpisná poloha určila výběr lokality právě na našem území. Další boje (po bojích v Sasku) se odehrávaly především v severovýchodních Čechách, na území dnešního Královéhradeckého kraje. 24.6 obsadili Prusové Liberec a následně svedli vítězné bitvy u Podola (Svijan), Kuřívod a Sychrova. Jediné vítězství rakouská armáda získala v bitvě u Trutnova. Následovalo vítězství Prusů u Náchoda, Mnichova Hradiště, České

40

Skalice, Stříţe a Rubínovic. Úspěch zaznamenala Pruská vojska ještě u Svinišťan, Dvora Králové nad Labem a Jičína. (Michková, 2005) Všechny síly rakouské severní armády pod velením Ludwiga von Benedeka a tři pruské armády – armáda labská, I. a II. se stahovaly k Hradci Králové k největšímu střetu války roku 1866 a také největší bitvě, která kdy byla svedena na našem území. Krajina je zde vhodná k podobným střetům, dostatečně přehledná s mírnými kopci, které se dají snadno strategicky vyuţívat. Velitelé zde měli velmi dobrý přehled o průběhu bitvy.

7.4. Průběh bitvy Po ostatních bojích v severovýchodních Čechách se obě armády setkaly v plné síle 3. července 1866 u Hradce Králové. Byla to rozhodující bitva prusko-rakouské války, která byla zároveň poslední velkou bitvou svedenou na území nynější České republiky. Rakouská armáda čítající 215 000 vojáků zaujala 12 km dlouhé půlkruhové postavení na pravém břehu Labe čelem k Hořicím. Pruské vrchní velení, jehoţ armáda byla sloţena z 220 000 vojáků, věřilo ve spojení labské, 1. a 2. armády na pravém břehu Labem mezi Josefovem a Hradcem Králové (2. pruská armáda ale leţela u Choustníkova Hradiště). (Michková, 2005) Z těchto výchozích pozic došlo k prvním střetům u obcí Benátky, Sadová, Mţany a Zavadila a také na východním konci bojiště u Nechanic. Celkový průběh bitvy a jednotlivé střety po celém území bojiště by vydal na velmi tlustou publikaci. Rozhodující faktory v bitvě ale byly především rozdíl ve výzbroji, kdy pruští vojáci mohli střílet téměř třikrát rychleji díky zadnímu nabíjení jejich pušek, a dále chyby ve vedení rakouské armády, jejíţ důstojnický sbor nebyl tak dobře disciplinovaný. Rozhodující střety ale proběhly v centrálním bojišti, které je řešeným územím této práce. Ludwig von Benedek měl od svého velitelského stanu výhled na téměř celou bitevní linii. Vidět byl i les Svíb, protoţe lesní porost kolem nynější rozhledny nebyl v době bitvy ještě tak rozsáhlý jako dnes. Pouze pohled zpět a na krajní pravé rakouské křídlo chyběl. Tato skutečnost byla také příčinou toho, ţe byl vrchní velitel zaskočen průlomem svého pravého křídla pruskou 2. armádou a dobytím Chlumu. (Komitét, 2010) Zde na centrálním bojišti v krvavých bojích o les Svíb a několikanásobným znovudobýváním vesnice Chlum utrpěla armáda habsburské monarchie rozhodující ztráty. Postupující záloţní rakouské oddíly na Chlum byly vystaveny rychlopalbě pruských vojáků a

41

bodákovým útokům. Chaos v rakouských řadách způsobil, ţe z ústupu se stal útěk a mnoho vojáků utonulo při přechodu rozvodněného Labe. (Michková, 2005) Bitva to byla celodenní a úmorná, bez odpočinku, jak dokládá rukopis z knihovny Vojenského historického ústavu v Praze: „Od rána osmi hodin do večera do šesti rovnalo se hřmění děl mohutné nepřetržité bouřce. Ani na okamžik nebylo možno říci: teď je ticho. Každá rána zahřměla dvakrát, při odpálení a při výbuchu nálože, neboť se pálilo převážně granáty…“ (Bělina, 2005)

7.5. Výsledek bitvy a dopady na krajinu Vzorná bojová morálka rakouského vojska ztroskotala na českých bojištích v roce 1866 především na zastaralé soustavě pušky, základní výzbroje pěšáka. Rakouská armáda byla vyzbrojena puškou předovkou Lorenzovy soustavy s perkusním zapalováním. Pruská armáda měla jiţ rýhovanou zadovku systému Dreysova se zadním nabíjením a válcovým závěrem. Přesnost a donosnost byla u obou typů přibliţně stejná, rozdíl byl ale aţ v čtyřnásobně rychlejší střelbě u pruské pušky. (Burian, 1996) Na bojišti zůstalo téměř 8000 mrtvých a více neţ 23 000 raněných. (Michková, 2005) Bitva tak skončila drtivým vítězstvím Pruska, kterému se otevřela moţnost postupovat dále na Moravu a na Slovensko k Bratislavě, kde bylo Rakousko donuceno podepsat kapitulaci. Bitva byla pro devastující především pro sekundární krajinnou strukturu, jak bylo zmíněno, dělostřelectvo pouţívalo převáţně granáty, a tak byla zničující pro místní vesnice. Pohřbívání padlých měla na starost pruská armáda, avšak mrtvých bylo příliš mnoho a tak byli pohřbíváni příliš pozdě a mělko, takţe vypukla zničující epidemie cholery. Bitva na Chlumu byla největší vojenské střetnutí na našem území a se svou rozlohou téměř 200 km2 byla velmi výraznou historickou událostí pro celý kraj Královéhradecký.

7.6. Významnost bitvy Válka v roce 1866 a následné prusko-francouzské v letech 1870-1871 tak na dlouhou dobu vytvořili novou politickou rovnováhu ve velké části Evropy a měly velký vliv i na světové dějiny, kdyţ umoţnily přesunout válečná ohniska na Balkán a do kolonií. (Komitét, 2010) Bitva u Hradce Králové byla největší bitvou války a také tou rozhodující, její význam

42

pro celoevropské dějiny je proto obrovský. Dalo by se říci srovnatelný s bitvou u Slavkova, i kdyţ v případě bitvy tří císařů byl rozsah dopadu a jeho intenzita na Evropu a její dějiny o něco vyšší. Přesto je bitva na Chlumu jednou ze dvou nejvýznamnějších bitev u nás a tou největší, co se týká rozlohou bojiště i počtem zúčastněných vojáků. Právě tato významnost se promítá v následném managementu bojiště a péče o něj.

7.7. Současný stav krajiny a její vyuţití 7.7.1. Land use Při porovnání ortofoto mapy z 50. let 20. století se současnou ortofoto mapou je znát, jaké změny ve vyuţití krajiny bojiště během druhé poloviny 20. a začátku 21. zaznamenalo. Krajina zemědělská to byla dlouho před bitvou a je i dodnes, takţe většinu území tvoří intenzivně obhospodařovaná zemědělská půda. Došlo ale ke scelování pozemků, a tak typická sloţitá mozaika malých políček z padesátých let byla nahrazena širokými lány bez mezí. Zalesnění v krajině je téměř totoţné, snad s výjimkou lesa Svíb, který byl ve své severní části rozšířen na úkor zemědělské půdy. V této době také rostl počet stavebních parcel ve vesnicích na bojišti, avšak ne natolik aby ve vyšší míře ovlivnil estetiku krajiny. Je zde vidět, ţe se památková zóna ctí, jelikoţ Hradec Králové se za posledních 60 let rozšířil především na jih, je znát veliký rozdíl v rozloze jiţní části statutárního města. Další rozvoj město zaznamenalo na severozápad, kde bylo zbudováno letiště, výrazný krajinný prvek slouţící nejen k dopravě, ale také ke kulturním akcím. Avšak směrem k bojišti Slavkov se Hradec Králové rozšiřuje jen minimálně a od 50. let je vývoj tímto směrem znát jen v detailu. Samotné vesnice na bojišti si drţí svůj ráz a bojiště se tak příliš od scelování pozemků v 50. a 60. letech nezměnilo. Krajinu pokrývá téměř z 80% zemědělská půda. Územní systém ekologické stability je na území bojiště dobře provázaný, zasahuje sem i nadregionální biocentrum lest Březina. Les Svíb a les u Ztřezetic jsou regionální biocentra. Zemědělská krajina mezi těmito biocentry je propletená sítí regionálních a lokálních biokoridorů. ÚSES je tedy vyhovující.

7.7.2. Reţim ochrany Areál bojiště bitvy 1866 u Hradce Králové byl prohlášen vyhláškou Ministerstva kultury České republiky č. 208/ 1996 (pozměněna vyhláškou č. 158/2002 Sb.) dne 1. července 1996 za památkovou zónu.

43

Ministerstvo kultury stanoví podle § 6 odst. 1 zákona České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. Tato památková zóna zasahuje do katastrálních území obcí Hněvčeves, Sendraţice, Neděliště, Světí, Bříza, Chaloupky, Charbuzice, Stěţírky, Horní Přím, Nový Přím, Dolní Přím, Popovice, Třesovice, Mokrovousi, Dohalice, Sadová, Sovětice. Zákon o státní památkové péči č. 124/2011 § 6 definuje památkovou zónu jako území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Stejný zákon v § 6a udává plány ochrany památkových rezervací a památkových zón (1) Krajský úřad můţe po projednání s ministerstvem kultury, orgánem územního plánování a příslušnou obcí vydat opatření o ochraně památkové rezervace nebo památkové zóny nebo jejich částí, ve kterém se stanoví způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace a památkové zóny, a ve kterém lze určit, u jakých nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně výsadby a kácení dřevin na veřejných prostranstvích, je vyloučena povinnost vlastníka vyţádat si předem závazné stanovisko. (2) Plán ochrany lze vydat na dobu nejdéle 10 let. Pokud po vydání plánu ochrany nabude účinnosti pro památkovou rezervaci, památkovou zónu nebo jejich část regulační plán, pozbývají účinnosti ty podmínky plánu ochrany, které jsou v rozporu s tímto regulačním plánem. (3) Plán ochrany lze změnit, pokud se změnily kulturní hodnoty daného území nebo způsob jejich zabezpečení z hlediska státní památkové péče. Pro vydání změny plánu ochrany se pouţije odstavec 1 obdobně. (4) Odborná organizace státní památkové péče poskytuje krajskému úřadu bezplatně odborné podklady, údaje a informace, které slouţí jako podklad pro vydání plánu ochrany. (5) Po nabytí účinnosti plánu ochrany krajský úřad bez zbytečného odkladu posoudí, zda jsou dány důvody pro podání návrhu. (6) Náleţitosti a obsah plánu ochrany stanoví ministerstvo kultury prováděcím právním předpisem.

44

7.8. Management místa 7.8.1. Projekty a společnosti 7.8.1.1. Komitét 1866 Spolek na ochranu a údrţbu památníků z bojů války 1866 vznikl na počin setníka zemské obrany Jana Nepomuka Steinského 16. listopadu 1888. K tomuto rozhodnutí ho přiměl pohled na místa hromadných hrobů, které byly opatřeny jen narychlo ztlučenými dřevěnými kříţi. Tento pohled se stal prvním zamyšlením, nad důstojnou památkou padlých vojáků této bitvy. Myšlenka na zbudování spolku na ochranu, údrţbu a vznik nových památníků, byla přijata s nadšením a jiţ 2. prosince 1888 proběhlo v obci Cerekvice nad Bystřicí první zasedání spolku, který dostal název "Komitét pro udrţování pomníků na bojišti Králové-hradeckém". Spolek se začal rozrůstat o další členy a podobné organizace začaly vnikat i v okolí Hradce Králové na menších bojištích. Během dvou let (1889 – 1891) bylo opraveno všech 227 evidovaných památek, vznikaly památky nové. V roce 1898 bylo v evidenci 319 pomníků, o rok později jiţ 342 a za další dva roky rovných 400. Pod záštitou prince Viléma ze Schaumburg-Lippe vznikl v roce 1892 ústřední spolek, který měl pečovat o válečné hroby z roku 1866 na celém území Čech a Moravy. (Komitét, 2010) V prvních letech 20. století byl spolek v rozkvětu, avšak s příchodem první a druhé světové války, musel svoji činnost omezit. Správu po Komitétu na čas převzalo ministerstvo národní obrany. Avšak v roce 1951 byla veškerá činnost ukončena zákonem. Činnost původního ústředního spolku byla obnovena na jaře 1990, kdy byl na ustavující valné hromadě přijat název Komitét pro udrţování památek z války roku 1866, jehoţ sídlem se stal Hradec Králové. (Komitét, 2010) Dnešní činnost Komitétu spočívá nejen v údrţbě a péči o pomníky, ale i jejich nové vytváření, příkladem můţe být ztvárnění Pomníku jezdecké sráţky v obci Střezetice. V dnešní době spravuje Komitét více neţ 480 pomníků. Dále pak pořádání vzpomínkových, kulturních a společenských akcí, mezi které patří především rekonstrukce bitev, spolková činnost, spolupráce s orgány státní správy a samosprávy. K dalším důleţitým aktivitám patří publikační činnost, a to především odborné publikace, broţury k naučným stezkám a v neposlední řadě i pravidelně vycházející časopis Bellum 1866.

45

7.8.2. Turismus v oblasti Památka bitvy láká do krajiny návštěvníky, a to nejen nadšence do historie, ale i obyčejné turisty nebo výletníky na rodinných procházkách. K tomuto přísunu turistů a k jeho zvýšení je uzpůsoben management krajiny, protoţe je ekonomicky výhodný. Komitét 1866, občanská sdruţení, soukromě firmy i jednotlivci, ti všichni přispívají k cestovnímu ruchu v krajině bojiště. Jejich úkolem je uspokojit potřeby návštěvníků (ubytování, občerstvení), ale také je zaujmout, a z toho důvodu se budují muzea, rozhledny a další atrakce přitahující jejich pozornost. Muzeum války stávající v místech, kde se odehrávaly jedny z největších bojů války roku 1866, bylo vybudováno u příleţitosti 70. výročí bitvy na Chlumu. Nejvíc se o tuto skutečnost zaslouţil sedlák Josef Volf z Máslojed, který se stal později členem Komitétu 1866. Budova byla postavena podle návrhu Ing. Františka Friedricha, stavby se ujal Antonín Šandera. Muzeum bylo slavnostně předáno veřejnosti 3. července 1936 a bylo původně vybaveno sbírkami členů spolku a jeho příznivců. (Komitét, 2010) V budově muzea proběhla v letech 2008 aţ 2010 rekonstrukce, prostor byl rozšířen o novou budovu, kam byla umístěna expozice prusko-rakouské války 1866 a bitvy u Hradce Králové 1866. Expozici tvoří dobové vojenské výstroje a výzbroje, plastika rozloţení vojsk. V areálu je moţné zakoupit odborné publikace, průvodce po bojišti a upomínkové předměty. V roce 2012 byla otevřena nová expozice, rozšířena o interaktivní dotykové monitory, která návštěvníka má uvést do válečných událostí roku 1866. V dnešní době je velmi populární komentovaná prohlídka po bojišti, kterou je moţné objednat v muzeu. V době rozkvětu činnosti Komitétu 1866 na konci 19. století vznikla na bojišti vedle pomníků i řada účelových zařízení slouţících především k podnícení turistického ruchu. Roku 1894 dobřenický statkář Karel Weinrich nechal postavit na chlumské pláni domek pro stráţce pomníků. O 5 let později v roce 1899 k němu přibyla rozhledna. (Komitét, 2010) Vyhlídková věţ vysoká 25 metrů byla slavnostně vysvěcena 2. listopadu 1899. Avšak na jaře 1999 byla demontována a nahradila ji nová 56 metrová ocelová konstrukce. Ve výšce 35 metrů je umístěna nová vyhlídková plošina, která umoţňuje pohled na celé rozlehlé panorama bojiště na Chlumu včetně lesa Svíb, jehoţ koruny převyšuje. Kromě muzea poskytuje návštěvníkům potřebné informace naučná stezka „Centrální bojiště Chlum“, která má dvacet zastavení a délku 10 km. Seznamuje návštěvníky s průběhem

46

bitvy, pohyby vojsk, rozhodujícími okamţiky bitvy i zajímavostmi. Jednotlivá zastavení jsou umístěna na nejdůleţitějších místech centrálního bojiště. Další stezkou je „Les Svíb“, ta má délku 10 km a 21 zastavení, popisuje boje kolem lesa Svíb, který byl jedním z nejkrvavějších míst bitvy. Třetí stezkou ve správě Muzea východních Čech v Hradci Králové je „Bitva u Hradce Králové 3. 7. 1866 – ústup rakouské armády“. Ta obsahuje 11 zastavení, 1. zastavení je v Hradci Králové u Muzea východních Čech a stezka končí 18,5 km daleko ve vesnici Chlum. Čtvrtá a pátá stezka jsou ve správě Komitétu pro udrţování památek z války roku 1866. Čtvrtá nese jméno „Josefov-Smiřice-Chlum“ provází návštěvníky na cesté dlouhé 23,5 km a má 15 zastavení. Pátou a poslední stezkou bojiště na Chlumu je „Bitva u Hradce Králové 3. 7. 1866 – jiţní křídlo“, která je ze všech nejdelší (43 km) a je proto určena především cyklistům, má i nejvíce zastavení (26). Ve východních Čechách je z války roku 1866 celkem 13 naučných stezek popisujících vojenské střety pruské armády se saskou a rakouskou. S naučnými stezkami úzce souvisí cyklotrasy, kterých je v krajině bojiště značených 6. První „Malý okruh památkami bitvy 1866“ má délku 14 km, druhá „Na zámek Hrádek u Nechanic“ je dlouhá 25 km, třetí „Chlum přes Hoříněves“ 20 km, čtvrtá „Dlouhý okruh bitvou r. 1866“ 26 km, pátá „Celodenní okruh bojištěm bitvy 1866“ 36 km a o něco kratší cestou (34 km) provází cyklisty značení stezky „Z Hradce Králové do Nechanic a zpět“. Bojiště je svým rozsahem velmi vhodné pro cyklistiku, trasy se dají různě kombinovat a cyklisté zde mají dobré zázemí, stezky jsou lemované restauracemi a občerstveními. Pěší turistika je nejčastější po centrálním bojišti, kde je koncentrace pomníků nejvyšší. Jsou zde také nejvelkolepější pomníky, vojenské hřbitovy, rozhledna a muzeum. Je to tedy turisticky nejatraktivnější část bojiště. Mezi nejznámější pomníky v krajině bojiště na Chlumu jsou Baterie mrtvých, Mauzoleum, Osárium, pomníky pod Osáriem, Pruský hřbitov se svými památníky, Pomník rakouského I. armádního sboru, kostel Proměnění Páně a Šrámův kříţ. Méně známých památníků a kříţů je v krajině bojiště mnohem více a jsou spravovány společně s ostatními památníky války 1866 Komitétem. V okolí Hradce Králové připomíná bitvu roku 1866 mnoho krajinných artefaktů, mezi ţivoucí patří i nejznámnější stromoví velikáni jako Popovický dub, který za války slouţil jako polní kuchyně i jako úkryt před nepřítelem, dodnes přeţila pouze jediná větev. Prausovy lípy, mezi něţ byl vsazen kříţ, vzpínají koruny k nebi dodnes. Nebo Památná lípa u Rubínovic na

47

Trutnovsku. Asi i ona má ve svém dřevě zarostlé kulky a zranění přeţila. Říká se jí Lípa padlých. Smutné jméno a smutný úděl. (Hrušková, Turek, 1995) Podle statistik Muzea v Hradci Králové navštívilo v roce 2012 Muzeum války 1866 na Chlumu celkem 7247 návštěvníků a moţnosti vidět bojiště z vedle stojící rozhledny vyuţilo 5753 lidí. Velitel Gardy Hradce Králové Radek Balcárek poskytl své osobní údaje o návštěvnosti vzpomínkových rekonstrukcí. Vzpomínkových akcí v Hradci Králové se účastní přibliţně 4000 lidí a 2000 na řadových výročích. Při jubilejních výročích se účastní cca 10 000 lidí v Hradci Králové a 8000 na Chlumu. Zahraničních návštěvníků akcí je kolem 20%. Velké oblibě se těší zejména rekonstrukce částí bitvy na Chlumu, které jsou evropským fenoménem a velkým turistickým lákadlem pro ojedinělé zpracování, dramaturgii, dynamičnost a reţii.

48

7.9. Genius loci

Obrázek 6 - Těžké nebe se téměř dotýká věže kostela, němého svědka krvavých střetů, které se odehrály před jeho branami. (Foto: Autorka)

Obrázek 7 - Jizva vytesaná do krajiny jménem Úvoz mrtvých. Děsivý nádech poslední cesty vyvolává husí kůži a pocit beznaděje. Blátivý a zamračený den ještě podtrhl atmosféru.(Foto: Autorka)

49

7.10. Doporučení k dalšímu rozvoji Po přezkoumání všech struktur krajiny bojiště na Chlumu se nepodařily zjistit ţádné závaţné problémy, které by byly potřeba akutně řešit. Jeden z mála diskutabilních bodů je velikost památkové zóny, která nepokrývá kompletně celé bojiště, avšak její součástí jsou jeho hlavní části. Bylo by tedy na zváţení rozšíření této zóny, ale není to nezbytný krok. U naučných stezek by bylo vhodné doplnit více dalšího mobiliáře, jako jsou lavičky a odpadkové koše, ty často ke škodě prostředí chybí. Stezky i mobiliář se poměrně často stávají terči útoků vandalů. Velkou zásluhu na dobré správě bojiště má Komitét pro udrţování památek z války roku 1866, Muzeum východních Čech v Hradci Králové a sdruţení Památník bitvy 1866 na Chlumu.

50

8. Bitva u Tovačova 8.1. Umístění bojiště a začlenění v krajině Bojiště u Tovačova leţí mezi obcemi Klopotovice, Biskupice, Hrdibořice, Tučapy, Dub nad Moravou, Nenakonice, Rakodavy, Věrovany a Tovačov. Jako u většiny bojišť i zde je krajina rovinatá a zemědělská. Jedná se o velmi malé bojiště, bojovalo se přibliţně na 18 km2, a tak na rozdíl od předchozích zpracovaných bitevních polí jsou zde vesnice pouze na obvodu a nikoliv přímo na bojišti. Na obvodu bojiště se nacházejí rybníky, na severovýchodě Hrdibořické rybníky a na jihovýchodě rybník Hradecký a Křenovský. Centrální část bojiště je tvořena jen intenzivně obhospodařovanou zemědělskou půdou.

8.2. Politické souvislosti Politické souvislosti bitvy jsou stejné jako u bitvy na Chlumu, tedy rivalita Rakouska a Pruska a boj o jejich státní zájmy v Německém spolku. Po vítězné bitvě u Hradce Králové pronásledovala pruská armáda Benedekovu severní armádu směrem k Vídni, snaţili se tak o kapitulaci Rakouska. Toho docílili aţ po vyhrané bitvě poblíţ Bratislavy. Vítězství Pruska v roce 1866 bylo jedním z předpokladů pro sjednocení německých států pod nadvládou pruského krále a vzniku Německého císařství v roce 1871. (Michková, 2005)

8.3. Souvislosti výběru lokality Při pronásledování směrem k Vídni docházelo často k šarvátkám mezi pruskou 1. a labskou armádou a rakouským X. armádním sborem, třetí záloţní divizí a 1. lehkou jízdní divizí. Stalo se tak například u Opatova, Tišnova, Ţďáru nad Sázavou atd. Podstatná část rakouské severní armády se přesunula k Olomouci. Výběr lokality v tomto případě byl na náhodě a nikoliv na vojenském plánování. Při postupu rakouských vojsk z Olomouce a Přerova směrem na Vídeň se Rothkirchova brigáda ocitla v prostoru mezi Dubem nad Moravou a Tovačovem osamocena. Fatální chybou velitele došlo ke střetu, kdyţ pluky pruského generálmajora Malotkiho, které zaujaly pozice za viklickým dvorem u Tovačova, mylně povaţoval za spojence.

51

8.4. Průběh bitvy Průběh tohoto boje byl typickou ukázkou zásadních nedostatků ve výzbroji, způsobu boje a obsazení velitelského sboru na rakouské straně i nesporných předností protivníka.(Burian, 1996) Nedostatek výzbroje spočíval v jiţ zmiňovaných puškách s nabíjením zepředu, jeţ střílely pomaleji, ale také zastaralá taktika boje na bodák, kdy vojáci útočili v sevřených útvarech na Prusy a jejich zahuštěné masy se stávaly snadným terčem nepřátelské palby. Rakouští velitelé také konzervativně odmítali vyuţívaní terénu ke krytí, coţ bylo v této válce i této bitvě doménou pruské armády. Bitva proběhla 15. července 1866, v tento den VIII. armádní rakouský sbor ustupoval z Olomouce k Tovačovu. Jeho předvoj tvořil hlavní stan armády a také brigáda generálmajora Rothkircha, za kterou pochodovala dělostřelecká záloha a zásobovací oddíl, poté další dvě brigády tohoto sboru. Těmto oddílům vyšla vstříc pruská jezdecká divize generálmajora Hartmanna, ta vyrazila k Přerovu s cílem přerušení rakouské komunikační linie. Tato akce byla podpořena pěchotou 3. pěší brigády generálmajora Malotkiho. Kdyţ rakouské jednotky pochodovaly z Olomouce do Tovačova, zahlédly je tyto pruské jednotky a zaútočili na chybující Rakušany. V krvavém boji u Tovačova zvítězili Prusové, kterým se podařilo utrţit citelné ztráty především rakouskému dělostřelectvu. Okolo 11. hodiny dopolední ustoupila rakouská armáda za řeku Moravu a bitva skončila.

8.5. Výsledek bitvy a dopady na krajinu Ztráty v Bitvě u Tovačova a Dubu nad Moravou dosáhly přibliţně 300 mrtvý na obou stranách. (Michková, 2005) Podle informační cedule naučné stezky, na které jsou vypsaná všechna jména padlých, zemřelo v této bitvě přesně 294 vojáků. Výsledek byl tedy drtivé vítězství Pruska a další postup směrem k Vídni. Tento postup ale skončil poblíţ Bratislavy, protoţe Rakousko podepsalo kapitulaci dříve, neţ se nepřítel dostal k Vídni. Na krajině se bitva podepsala především památníky, které jsou v rovinaté krajině vidět uţ z dálky a i projíţdějící návštěvník hned pozná, ţe se v této krajině udála nějaká významná dějinná událost. Bitva nebyla tak zdrcující a sekundární krajinnou strukturu příliš neovlivnila, ani primární krajinná struktura příliš neovlivnila výběr lokality, jelikoţ toto střetnutí bylo spíše souhrou náhod neţ promyšlenou vojenskou operací. Terciární krajinná struktura ovlivněna bitvou je, i kdyţ ne v takové míře, jako na větších bojištích.

52

8.6. Významnost bitvy Bitva je příkladem méně významného střetnutí, které ovlivnilo velmi málo průběh války 1866 i krajinu. Válka při bitvě u Tovačova byla de facto jiţ prohraná a nemohlo se na tomto výsledku jiţ nic změnit. Byla to spíše bitva Davida s Goliášem, avšak dopadla naprosto opačně neţ v biblickém příběhu. Avšak i takto malá bitva dokáţe udělat v krajině stopy, které přilákají turisty. Bitva sice nezměnila výsledek války či politickou situaci, ale jistě změnila osud 294 padlých vojáků a jejich blízkých. I takto relativně malá bitva stojí za vzpomínku a je důleţité její památku zachovat.

8.7. Současný stav krajiny a její vyuţití 8.7.1. Land use Vyuţití krajiny bojiště bitvy u Tovačova je snadno popsatelné. Na obvodu bojiště se nachází 9 obcí a 4 rybníky. Centrum bojiště je tvořeno výhradně lány zemědělské půdy. Rozdíl v LAND USE mezi ortofotem z 50. let a současnou ortofoto mapou je minimální. Pouze na severu Tovačova na ploše bojiště vznikl areál zemědělského druţstva. Jinak je procentuální vyuţití krajiny téměř totoţné. Avšak Hrdibořické rybníky před 60 lety neexistovaly a také celá rybníková soustava jihovýchodně od Tovačova (Stašovský rybník, Donbas…), kde se nyní těţí štěrk, vznikla aţ později. Avšak tyto rybníky jiţ do samotného bojiště nezasahují. Více neţ na ostatních pozorovaných bojištích je zde patrné scelování pozemků. Rozdíl mezi jemnou mozaikou padesátých let a velkými lány současné krajiny je markantní.

8.7.2. Reţim ochrany krajiny Prostor bojiště prusko-rakouské války roku 1866 u Tovačova je kulturní památkou. Statut kulturní památky ukládá vlastníkovi například povinnost starat se o památku ve veřejném zájmu a neměnit její stav proti tomuto zájmu. A podle § 13 zákona o státní památkové péči musí vlastník prodávající kulturní památku ji přednostně nabídnout státu. Zakládání ochrany věcí jako kulturních památek bylo zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, svěřeno Ministerstvu kultury. Tento statut kulturní památky také nařizuje osobám, které nejsou její vlastníci, se k památce chovat tak, aby neměnily její stav ani ji nijak nepoškozovali.

53

8.8. Management 8.8.1. Projekty a společnosti Stejně jako o bojišti na Chlumu, se o bojiště u Tovačova a Dubu nad Moravou stará Komitét pro udrţování památek z války roku 1866. Více informací v kapitole o bitvě na Chlumu.

8.8.2. Turismus v oblasti Charakteristickou dominantou krajiny je 96 m vysoká „Spanilá věţ“ zámku Tovačov. Původně byl na místě zámku hrad, který byl rodem Cimburků přestavěn na renesanční zámek. Na zámku se kromě stálé expozice pořádají ještě tematické výstavy a kulturní akce. Druhou krajinnou dominantou bojiště je poutní chrám Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. Na samotném bojišti se nachází kamenná mohyla s ostatky padlých vojáků (vpravo při silnici na Olomouc), tři kamenné pomníky a několik ţelezných kříţů v místech převáţně na západním a jihozápadním okraji Tovačova. (Michková, 2005) Pro turisty je zde od roku 2012 připravena nová naučná stezka „Po stopách bitvy u Tovačova 1866“, která má 7 zastavení. Přičemţ první je u zámku Tovačov. Druhé po pravé straně Olomoucké ulice na okraji Tovačova popisuje dělostřelectvo a péči o raněné vojáky. Třetí u Bezedného dolu popisuje druhou fázi bitvy. Čtvrté je v polích vedle mohutné mohyly s pískovcovým pomníkem a seznamuje s první fází bitvy. Páté u ústředního pomníku popisuje jeho historii. Šesté zastavení u bývalého mlýna vedle autobusového nádraţí popisuje boje ve městě Tovačov. A poslední sedmé stojí na hrázi Skašovského rybníka a seznamuje návštěvníky se zaniklými tovačovskými pomníky z války roku 1866. Kromě značení naučné stezky a šipek k významným pomníkům existuje v krajině bojiště také značení Klubu českých turistů. Vzhledem k menšímu významu bitvy u Tovačova se toto bojiště netěší takové návštěvnosti jako další dvě sledovaná modelová území. Vzpomínkových akcí se účastní lidé řádově ve stovkách a o návštěvnosti stezky a památníků nejsou vedené přesnější záznamy.

54

8.9. Genius loci

Obrázek 8 - Kříž stojící sám jako lidský osud, jenž byl v těchto polích zpečetěn. (Foto: Autorka)

Obrázek 9 - Probouzející se jarní krajina odhaluje svá tajemství, tak jako kdysi, kdy náhoda pomotala lidské kroky. (Foto: Autorka)

55

8.10. Doporučení k dalšímu rozvoji Nová naučná stezka i památníky a značení je na dobré úrovni a v dobrém stavu, odpovídá tak významu bojiště a dostatečně informuje návštěvníky o bitvě a jejích okolnostech. Nedostatkem však je, ţe všechny významné památníky kromě ústředního jsou umístěny uprostřed polí, a tak bez vstupu na pole a pošlapání pěstované plodiny není moţné památníky navštívit. Je to zásadní nedostatek managementu bojiště, většina návštěvníků si tak prohlédnutí památníků z blízka rozmyslí, coţ je škoda. K těmto pomníkům by měly být vymezeny pěšiny a zlepšeno značení, aby návštěvník snadno poznal, kudy se k danému pomníku dostane. Zrealizováním tohoto opatření by stoupla návštěvnost těchto významných objektů na bojišti u Tovačova a Dubu nad Moravou.

56

9. Závěr Na bitvu se dá pohlíţet z mnoha úhlů. Buď jako na historickou událost, která ovlivnila dějiny lidstva a politický vývoj. Nebo jako na nesmyslný masakr pro lidskou chtivost, pýchu a touhu po moci. Či jako na událost, která ovlivnila krajinu, ve které se stala. Pro účel této práce je důleţitější ten třetí pohled, tedy jako výrazný prvek, který vytváří ráz a především ovlivňuje výsledný duch místa. Krajiny, ve kterých se bojovalo, nesou v sobě vzpomínku a jizvu v podobě zmařených lidských ţivotů. I méně citlivý člověk dokáţe pochopit, jaké ztráty a spletení lidských osudů tyto bitevní vřavy znamenaly. Je tedy jasný rozdíl mezi krajinou, kde k bitvě došlo, a krajinou, která to „štěstí“ neměla. Lidé jsou vynalézaví, a proto i z dobrého úmyslu uchovávání památky z výchovných, historických a pietních důvodů, dokáţou vykřesat ekonomické výhody. A z primárně smutné a negativní události vytvořit jakýsi bonus a lákadlo pro návštěvu místa bojiště. Bitva mezi znepřátelenými stranami tedy proběhla, zprvu ovlivnila krajinu víceméně negativně, ničení lidských sídel, výbuchy střelného prachu, devastace okolí, udusání polí, zničení úrody, okrádání a násilí na místním obyvatelstvu, a dalo by se vyjmenovávat dále. Po bitvě musí rychle nastat hromadné pohřbívání, nepovede-li se to, hrozí různé epidemie a bitva tak druhotně opět decimuje lidské obyvatelstvo a negativně ovlivňuje prostředí pro ţivot. Jak čas plyne, tak tyto vlivy ustupují a bitva začíná z lidského pohledu krajinu ovlivňovat více méně pozitivně. Lidé zde staví krásné památníky a pomníky, jsou to umělecká díla vysoké ceny, která by jinak nevznikla. Staví se kapličky, rozhledny a muzea, dělají vzpomínkové akce, pořádají trhy, po bojišti jezdí cyklisté, chodí turisté a krajina ţije. Toto by se ovšem nedělo v takové míře, kdyby krajina nenesla vzpomínku a nepůsobila na lidi tím tajemným dechem dějin. V prvopočátku krajina ovlivňuje bitvu, ovlivňuje výběr lokality bitvy a pak její průběh. Vojenské jednotky vţdycky strategicky vyuţívaly krajinu, její reliéf a vegetaci. Krajina tedy často ovlivnila i samotný výsledek, ten kdo byl ve výhodnější pozici vzhledem k nepříteli, často vyhrával. Vítězi se často stávali ti, kteří lépe vyuţili krajinu, vezměme si geniální skok Napoleona Bonaparte u Slavkova, který byl jedinečným dokladem, jak vyuţít reliéf krajiny ke konečnému drtivému vítězství. Ale i v prusko-rakouské válce se ukázala důleţitost vyuţití podmínek v krajině k boji, to lépe zvládlo Prusko a dobylo tak veliké vítězství a moc v Evropě. Po skončení bojů zase bitva ovlivňuje krajinu a to především v terciární struktuře. Působení mezi bitvou a krajinou je tedy vzájemné, ovlivňuje jak krajina bitvu, tak bitva krajinu.

57

10. Diskuze Je nezpochybnitelné, ţe připomínka významných bitev v krajině je velice důleţitá. Lidstvo potřebuje znát svou historii a poučit se z chyb. Potřebuje znát hrůzy válek a bitev, aby se jich vyvarovalo a snaţilo se hledat jiná, nenásilná a rozumnější řešení. Jedině tak se bude dát na světě udrţet mír po co nejdelší dobu. Toto téma je nyní obzvláště důleţité, protoţe ţijeme v době, kdy by otevřený konflikt mezi dvěma mocnostmi měl nedozírné ekologické důsledky, a ztráty nejen na lidských ţivotech by byly nezměrné. Práce komitétu a napoleonských společností na našem území má tedy velký smysl a měla by se finančně podporovat. Pomníky a památníky jsou nejen vzácnými kulturními, historickými a uměleckými památkami, ale nesou v sobě něco více, poselství události, kterou vzpomínají. Uvědomují si tento fakt všichni lidé? Pravděpodobně ne, kdyţ se na bojištích stále objevují poškozené či posprejované pomníky, rozlámané či ohořelé informační tabule. Ale to uţ je problém ve výchově a morálce národa, jsou státy, které si daleko více váţí památek bitev neţ my. Právě v tomto aspektu máme ještě co dohánět. A co vlastně znamená památka bitvy pro místní obyvatele? I to bylo moţné při průzkumu bojišť zjistit. Obyvatelé si to nesou v sobě, obzvláště pokud hovoříme o bojištích z 19. století, z válek napoleonských a také z války 1866. Stále to není tak dávno, je to pouze několik generací zpět. Ústně se předávají historky a zkazky o průběhu bitvy i jejich okolnostech. To, ţe před bitvou Napoleon večeřel v hospodě Na Pindulce brambory se smaţenou cibulkou, se v ţádné odborné publikaci nedočteme, ale i další více či méně pravdivé příběhy kolují. Pro obyvatele bitva samotná znamenala katastrofu obrovského rozsahu, avšak pro potomky těch, kteří bitvu přeţili, se stala tato událost příleţitostí. Znamená pro ně ekonomické výhody, přísun turistů a s nimi i financí. Bitva tak pomalu obyvatelům vrací to, co jim kdysi vzala. Bitvy do lidské historie neodmyslitelně patří a jejich následky se promítají v krajině dodnes. Jsou temnou tváří lidských dějin a svědkem toho, čeho jsou lidé schopni. Jediným problémem, který nastal, bylo získání dat z Památníku Mohyla míru, odkud se nepodařilo zjistit statistické údaje o návštěvnosti, a přístup zdejších pracovníků byl chladný. U ostatních bojišť tento problém nenastal, lidé byli ochotní a dokonce se zapojili i místní obyvatelé.

58

11. Abstract Tato bakalářská práce pojednává o problematice bojišť za pomoci odborné literatury. Shrnuje veškeré aspekty této problematiky v úvodní obecné části. Ta popisuje vliv na jednotlivé krajinné struktury, objasňuje pojem významnosti bitev a vliv bitev na krajinu podle toho, v jakém historickém období se odehrály. Popisuje důleţitost zachování památek na významné bitvy, ať uţ z duchovního, kulturního, výchovného, historického či ekonomického hlediska. Snaţí se široce pojmout téma vlivu bitev na krajinu a problematiku bojišť. Popisuje široké spektrum moţných vlivů a jejich důsledků. Druhá část práce popisuje tři modelová území za pomocí odborné literatury o těchto bojištích a také terénních průzkumů. Prvním zkoumaným bojištěm je slavkovské, druhé bojiště na Chlumu u Hradce Králové a třetí u Tovačova a Dubu na Moravě poblíţ Olomouce a Přerova. O kaţdém z modelových území popisuje jeho polohu a začlenění v krajině, politické důvody, průběh a výsledek bitvy, vliv bitvy na krajinu, změny v LAND USE a jeho popis, řeší ochranu bojiště, jeho management a turistický ruch, genius loci za pomocí fotografií a navrhuje zlepšující změny v krajině a jejím managementu. Práce se soustředí na široké spektrum aspektů dané problematiky a hodnotí bojiště z různých pohledů. Je to práce krajinářská a proto je zde kladen důraz na současnou krajinu bojiště a na terénní průzkumy přímo v místech, kde kdysi probíhaly krvavé boje a psaly se dějiny. This bachelor thesis deals with the issue of the battlefield with using of the literature. It summarizes all aspects of this issue in an introductory section of this thesis. It describes the impact on individual landscape structures, explains the concept of significance of battles and impact of battles on the landscape according to the historical period in which they happened. It describes the importance of preserving the heritage of significant battles from the perspective of spiritual, cultural, educational, historical or economical terms. It tries to contain an impact of battles on the landscape and issues of the battlefields. It describes a wide range of potential impacts and their consequences. The second part of the thesis describes three model territories using the literature about these battlefields and terrain exploration. The first explored territory is the battlefield of Austerlitz and the other is the battlefield of Chlum near Hradec Kralove and the third is at Tovacov and Dub nad Moravou, near Olomouc and Prerov. For each of the model territories the thesis describes the position and integration in the landscape, political reasons, progress of the battle and its result, the battle impact on the landscape, changes in land use and its description, solves the battlefield protection, its management and tourism, genius loci using photographs and proposes improving of the

59

landscape and management changes. The bachelor thesis focuses on the wide range of aspects of the battlefield issues and evaluates the battlefields from different perspectives. It's landscape thesis and there is an emphasis on the landscape of the battlefields and on terrain explorations in the places where once there were bloody battles and where the history was written. Klíčová slova: bojiště, bitva, krajina, krajinný ráz, genius loci, vliv Key words: battlefield, battleground, battle, land, landscape, landscape charakter, genius loci, impact

60

12. Fotodokumentace 12.1. Slavkov

Obrázek 10 - Závěr sráţky ruské a francouzské gardy na Starých vinohradech (Uhlíř, 2000)

Obrázek 11- Návrší Ţuráň (Foto: Autorka)

Obrázek 12 - Mohyla míru (Foto: Autorka)

Obrázek 13 - Moderní pomník Tří císařů poblíţ Starých vinohradů (Foto: Autorka)

61

Obrázek 14 - Pomník u Jiříkovic (Foto: Autorka)

Obrázek 15 - Replika děla na Prateckém návrší (Foto: Autorka)

Obrázek 16 - Rekonstrukce bitvy a vzpomínková akce pod Santonem (Foto: Bc. Tomáš Kučera)

Obrázek 17 - Rekonstrukce bitvy a vzpomínková akce pod Santonem (Foto: Bc. Tomáš Kučera)

Obrázek 18 - Pohled na rušivý ráz krajiny, radar NATO (Foto: Autorka)

Obrázek 19 - Odraz bitvy zapsaný v krajině můţe mít různé podoby (Foto: Autorka)

62

12. 2. Chlum

Obrázek 20 - Obraz boje u Hradce Králové dne 3. července 1886 (Komitét, 2010)

Obrázek 21 - Osárium, Chlum (Foto: Autorka)

Obrázek 22 - Pomník rakouského I. armádního sboru na Chlumu (Foto: Autorka)

63

Obrázek 23 - Prusové dobývají Chlum (Komitét, 2010)

Obrázek 24 - Pomník jízdní dělostřelecké baterie, tzv. Mrtvé baterie (Foto: Autorka)

Obrázek 25 - Mauzoleum, Chlum (Foto: Autorka)

Obrázek 26 - Společný hrob Mrtvé baterie (Foto: Autorka)

Obrázek 27 - Pruský hřbitov, Chlum (Foto: Autorka)

64

12.3. Tovačov

Obrázek 28 - Útok pruských kyrysníků na rakouské pozice u Tovačova (Bělina, Fučík, 2005)

Obrázek 29 - Ústřední pomník bojiště Tovačov (Foto: Autorka)

Obrázek 30 - Pískovcová pyramida, Tovačov (Foto: Autorka)

65

Obrázek 31 - Rekonstrukce bitvy u Tovačova (Foto: Autorka)

Obrázek 32 - Rekonstrukce bitvy u Tovačova (Foto: Autorka)

Obrázek 33 - Zámek Tovačov (Foto: Autorka)

Obrázek 34 - Pohled na kostel v Dubu nad Moravou (Foto: Autorka)

Obrázek 35 - Nová naučná stezka bitvy u Tovačova 1866 (Foto: Autorka)

Obrázek 36 - Pomník hromadného hrobu u 3. zastavení NS (Foto: Autorka)

66

13. Pouţitá literatura a zdroje 13.1. Pouţité publikace Bellum 1866. Hradec Králové: Komitét pro udrţování památek z války roku 1866, 2010, XIX., č. 1. ISSN 1210-6143. BĚLINA, Pavel a Josef FUČÍK . Válka 1866. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2005, 686 p. ISBN 80718-5765-3. BUČEK, A., Lacina, J. 1995. Přírodovědná východiska ÚSES. In: Löw, J., Buček, A., Lacina, J., Míchal, I., Plos, J., Petříček, V. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk, Brno, pp. 9-28. BURIAN, Václav. Bitva u Tovačova roku 1866. Olomouc: Danal, 1996. ISBN 80-85973-081. CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější: texty o paměti krajiny, smysluplném bobrovi, areálu jablečného štrůdlu a také o tom, proč lezeme na rozhlednu. 2., dopl. vyd. Praha: Dokořán, 2005, 269 s., xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-736-042-7. CÍLEK, Václav. Makom: kniha míst. 1.vyd. Praha: Dokořán, 2004, 267 s. ISBN 80-865-69918. HRUŠKOVÁ, Marie a Jaroslav TUREK. Památné stromy. Vyd. 1. Praha: Silva Regina, 1995, 192 s. ISBN 80-902-0330-2. KOLEKTIV, Marian Hochel a. Bojiště bitvy tří císařů u Slavkova: průvodce po památkové zóně. Vyd. 1. Brno: Československá napoleonská společnost, 2010. ISBN 978-802-5462-294. LÖW, Jiří a Igor MÍCHAL. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2003, 552 s. ISBN 80-863-8627-9. MICHKOVÁ, Milada. Bojiště v Čechách, na Moravě, ve Slezku. 1. vyd. Praha: Olympia, 2005, 98 s. Navštivte--. ISBN 80-703-3873-3. NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363-303-5.

67

NUSEK, Jindřich a Jan SVOBODA. Příběh kapliček: drobné sakrální objekty na Podblanicku. Vyd. 1. Vlašim: Muzeum okresu Benešov, 2001, 130 s. ISBN 80-864-5206-9. Ochrana krajinného rázu: třináct let zkušeností, úspěchů i omylů-- : sborník příspěvků z konference, Praha 2006. Vyd. 1. Editor Ivan Vorel, Petr Sklenička. Praha: Naděţda Skleničková, 2006, 189 s. ISBN 80-903-2067-8. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Šlapanice: ERA, 2002, 357 s., barev. il. ISBN 80-865-1713-6. REŠ, Bohumil. Památné stromy. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 1998, 63 s., [4] s. barev. obr. příl. Ochrana biologické rozmanitosti. ISBN 8086064-12-3. RUŢIČKA, Milan. Krajinnoekologické plánovanie - LANDEP: Systémový prístup v krajinnej ekológii. Nitra: Zdruţenie Biosféra, 2000. ISBN 9788096803026. SALAŠOVÁ, A. Krajinný ráz: Teoretické východiská a metodické princípy preventivneho posudzovania. 2006. Habilitačná práca. MZLU v Brně: Zahradnická fakulta SKLENIČKA, Petr. Základy krajinného plánování. Vyd. 2. Praha: Naděţda Skleničková, 2003, 321 s. ISBN 80-903-2061-9. Studijní materiál k předmětu Rekreace, zimní semestr 2011/2012, MENDELU v Brně, Ústav plánování krajiny v Lednici, Ing. Markéta Flekalová, Ph.D. UHLÍŘ, Dušan. Slunce nad Slavkovem. Vyd. 2., (V edici Fakta 1.). Třebíč: Akcent, 2000, 468 s., [8] s. obr. příl. Fakta (Akcent). ISBN 80-726-8092-7. ZELENKA, Josef. Percepce krajiny a genius loci. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, 325 s. ISBN 978-807-0411-919.

68

13.2. Internetové zdroje ČESKOSLOVENSKÁ NAPOLEONSKÁ SPOLEČNOST o.s.: Stanovy. [online]. [cit. 201304-30]. Dostupné z WWW: http://napoleonska-spolecnost.cz/stanovy.htm ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Jihomoravský kraj. [online], 2011, [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_jihomoravskeho_kraje KONCEPCE BOJIŠŤ Z ROKU 1886 [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.1866.cz/koncepce/Koncepce.htm MINISTERSTVO KULTURY: Broţura Kulturní památky a péče o ně. 2012. [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://mmghranice.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=69083 MUZEUM UMĚNÍ BENEŠOV: Genius loci. [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.muzeum-umeni-benesov.cz/useruploads/files/sumne_benesovsko/4.geniusloci.pdf OFICIÁLNÍ STRÁNKY MĚSTA TOVAČOV [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: www.tovacov.cz OFICIÁLNÍ STRÁNKY MĚSTYSE DUB NAD MORAVOU [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: www.dubnadmoravou.cz PROJEKT AUSTERLITZ. [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.austerlitz.org/projekt-austerlitz_a1493 ZÁMEK SLAVKOV – AUSTERLITZ [online]. [cit. 2013-04-30]. Dostupné z WWW: http://www.zamek-slavkov.cz/cz/

13.3. Zákony, vyhlášky a úmluvy Česká republika Zákon o ochraně přírody a krajiny. online. In: Zákon č. 114/1992 Sb. 1992. Dostupné z: http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/581705 89E7DC0591C125654B004E91C1/$file/UZ%20zakon%201141992%20%281.4.2013%29.pdf

69

Evropská úmluva o krajině. online. In: 2000. Dostupné z: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/evropska_umluva_o_krajine_smlouva/$FILE/OZ V_cesky_text_EoUK_20120125.pdf Vyhláška Ministerstva kultury České republiky č. 475/1992 Sb. O prohlášení území bojiště bitvy u Slavkova za památkovou zónu. online. In: 1992. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-475 Vyhláška Ministerstva kultury České republiky č. 208/1996 Sb. O prohlášení území vybraných částí krajinných celků za památkové zóny. online. In: 1996. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajsky-urad/kultura/pamatkove-zonyrezervace/vyhlaska-ministerstva-kultury-c--208-1996-sb--18466/ Zákon ČNR o státní památkové péči. online. In: Zákon č. 20/1987 Sb. 1987. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/zakony-mezinarodnidokumenty/zakon-o-statni-pamatkove-peci/ Zákon o státní památkové péči. online. In: Zákon č. 124/2011 Sb. 2011. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/assets/krajsky-urad/kultura/obecne-predpisy/PamZ--Uplne-zneni-s-judikaturou---platnost-od-12-5-2011.pdf

13.4. Ostatní zdroje HRUŠKOVÁ, Marie a Bedřich LUDVÍK. Paměť stromů: Díl 5. - Stromy a boje. Praha: Česká televize - Tvůrčí skupina Karla Dvořáka, 2001. KOMITÉT 1866. NS. Po stopách bitvy u Tovačova 1866. 2012. Naučná stezka: Centrální bojiště Chlum. první. Hradec Králové: Komitét pro udrţování památek z války roku 1866, 2010. Okolí Brna: Slavkovské bojiště a Žďánický les. 1. vyd. Praha: Klub českých turistů, 1997, 1 mapa. Edice Klubu českých turistů, 87. ISBN 80-859-9902-1.

70

14. Seznam obrázků Autorka - Martina Haluzíková

14.1. Seznam obrázků v textové části Obrázek 1 – Muzeum války 1866 na Chlumu (Foto: Autorka) Obrázek 2 – Pomník na pruském hřbitově na Chlumu (Foto: Autorka) Obrázek 3 – Novorománská kaple, Újezd u Brna (Foto: Autorka) Obrázek 4 – Genius loci, Staré Vinohrady, bojiště u Slavkova (Foto: Autorka) Obrázek 5 – Genius loci, Santon, bojiště u Slavkova (Foto: Autorka) Obrázek 6 – Genius loci, obec Chlum, bojiště na Chlumu (Foto: Autorka) Obrázek 7 – Genius loci, Úvoz mrtvých, bojiště na Chlumu (Foto: Autorka) Obrázek 8 – Genius loci, tovačovský kříţ, bojiště u Tovačova (Foto: Autorka) Obrázek 9 – Genius loci, pohled z pískovcové pyramidy na ústřední pomník, bojiště u Tovačova (Foto: Autorka)

14.2. Seznam obrázků ve fotodokumentaci Obrázek 10 – Závěr sráţky ruské a francouzské gardy na Starých vinohradech (Uhlíř, 2000) Obrázek 11 – Návrší Ţuráň (Foto: Autorka) Obrázek 12 – Mohyla míru (Foto: Autorka) Obrázek 13 – Moderní pomník Tří císařů poblíţ Starých vinohradů (Foto: Autorka) Obrázek 14 – Pomník u Jiříkovic (Foto: Autorka) Obrázek 15 – Replika děla na Prateckém návrší (Foto: Autorka) Obrázek 16 – Rekonstrukce bitvy a vzpomínková akce pod Santonem (Foto: Bc. Tomáš Kučera) Obrázek 17 – Rekonstrukce bitvy a vzpomínková akce pod Santonem (Foto: Bc. Tomáš Kučera) Obrázek 18 – Pohled na rušivý ráz krajiny, radar NATO (Foto: Autorka) Obrázek 19 – Odraz bitvy zapsaný v krajině můţe mít různé podoby (Foto: Autorka) Obrázek 20 – Obraz boje u Hradce Králové dne 3. července 1886 (Komitét, 2010) Obrázek 21 – Osárium, Chlum (Foto: Autorka) Obrázek 22 – Pomník rakouského I. armádního sboru na Chlumu (Foto: Autorka) Obrázek 23 – Prusové dobývají Chlum (Komitét, 2010)

71

Obrázek 24 – Pomník jízdní dělostřelecké baterie, tzv. Mrtvé baterie (Foto: Autorka) Obrázek 25 – Mauzoleum, Chlum (Foto: Autorka) Obrázek 26 – Společný hrob Mrtvé baterie (Foto: Autorka) Obrázek 27 – Pruský hřbitov, Chlum (Foto: Autorka) Obrázek 28 – Útok pruských kyrysníků na rakouské pozice u Tovačova (Bělina, Fučík, 2005) Obrázek 29 – Ústřední pomník bojiště Tovačov (Foto: Autorka) Obrázek 30 – Pískovcová pyramida, Tovačov (Foto: Autorka) Obrázek 31 – Rekonstrukce bitvy u Tovačova (Foto: Autorka) Obrázek 32 – Rekonstrukce bitvy u Tovačova (Foto: Autorka) Obrázek 33 – Zámek Tovačov (Foto: Autorka) Obrázek 34 – Pohled na kostel v Dubu nad Moravou (Foto: Autorka) Obrázek 35 – Nová naučná stezka bitvy u Tovačova 1866 (Foto: Autorka) Obrázek 36 – Pomník hromadného hrobu u 3. zastavení NS (Foto: Autorka)

15. Seznam mapových příloh Příloha č. 1 – Lokalizace zpracovaných bojišť - ZM ČR 1:10 000, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 2 – Historická mapa bojiště u Slavkova - I. vojenské mapování (Josefské) 1764-1768, portál Laboratoře geoinformatiky Univerzity J.E.Purkyně Příloha č. 3 – Historická ortofotomapa bojiště u Slavkova 50. léta 20. století - ortofoto poskytl VGHMÚř Dobruška přes geoportal CENIA, datum focení 1952 a 1953 Příloha č. 4 – Současná ortofotomapa bojiště u Slavkova - Současné ortofoto, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 5 – Management krajiny bojiště u Slavkova - ZM ČR 1:10 000, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 6 – Historická mapa bojiště na Chlumu - geoportal CENIA, II. vojenské mapování (Františkovo) 1836-1852 Příloha č. 7 – Historická ortofotomapa bojiště na Chlumu 50. léta 20. století - ortofoto poskytl VGHMÚř Dobruška přes geoportal CENIA, datum focení 1952 a 1953

72

Příloha č. 8 – Současná ortofotomapa bojiště na Chlumu - Současné ortofoto, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 9 – Management krajiny centrálního bojiště na Chlumu - ZM ČR 1:10 000, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 10 – Historická mapa bojiště u Tovačova - geoportal CENIA, II. vojenské mapování (Františkovo) 1836-1852 Příloha č. 11 – Historická ortofotomapa bojiště u Tovačova 50. léta 20. století - ortofoto poskytl VGHMÚř Dobruška přes geoportal CENIA, datum focení 1952 a 1953 Příloha č. 12 – Současná ortofotomapa bojiště u Tovačova - Současné ortofoto, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 13 – Management krajiny bojiště u Tovačova - ZM ČR 1:10 000, WMS Server Geoportal ČUZK Příloha č. 14 – Panoramata bojišť - Panorama 1 – Bojiště u Slavkova (Foto: Autorka) - Panorama 2 – Bojiště na Chlumu (Foto: Autorka) - Panorama 3 – Bojiště u Tovačova (Foto: Autorka)

73