Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici BARVA V KOMPOZICI HISTORICKÝCH ZAHRAD A PARKŮ. Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

BARVA V KOMPOZICI HISTORICKÝCH ZAHRAD A PARKŮ Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce Ing. et Ing. Lucie Šafářová

Vypracovala Lucie Vinterová

Lednice 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Barva v kompozici historických zahrad a parků vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne 7. 5. 2011 Lucie Vinterová

Poděkování

Ráda bych poděkovala Ing. et Ing. Lucii Šafářové za konzultace a cenné rady při zpracování práce. Poděkování patří také Ing. Lence Křesadlové z Národního památkového ústavu v Kroměříži za poskytnuté materiály, odborné konzultace a ochotu. V neposlední řadě děkuji své rodině za trpělivost, pomoc a podporu.

OBSAH 1. ÚVOD .......................................................................................................................... 6

5.1.3

Zámecká zahrada v Holešově..............................................................................24

2. CÍL PRÁCE ................................................................................................................ 6

5.1.3.1

Analýza barevnosti v historickém vývoji ................................................................... 24

3. METODIKA ............................................................................................................... 6

5.1.3.2

Analýza barevnosti v současném stavu ..................................................................... 25

4. LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................... 7 4.1 BAREVNOST JAKO JEDNA Z VLASTNOSTÍ KOMPOZICE ZAHRADY .. 7 4.1.1

Barva jako pojem ..................................................................................................7

4.1.2

Parametry barvy ....................................................................................................7

4.1.3

Psychologický účinek barvy .................................................................................8

4.1.4

Jednobarevnost ......................................................................................................8

4.1.5

Kombinace různých barev.....................................................................................9

4.1.6

Oswaldův barevný kruh ........................................................................................9

4.2 BAREVNOST A KOMPOZICE DĚL ZAHRADNÍHO UMĚNÍ VE VYBRANÝCH HISTORICKÝCH OBDOBÍCH.............................................. 10

5.1.4

Kratochvíle u Netolic ..........................................................................................26

5.1.4.1

Analýza barevnosti v historickém vývoji ................................................................... 26

5.1.4.2

Analýza barevnosti v současném stavu ..................................................................... 26

5.2 SROVNÁNÍ OBJEKTŮ.....................................................................................28 6. ZÁVĚR ......................................................................................................................29 7. SOUHRN ...................................................................................................................30 8. RESUME ...................................................................................................................30 9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ...............................................31 9.1 PUBLIKACE......................................................................................................31 9.2 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................32

4.2.1

Renesance............................................................................................................10

9.3 ÚSTNÍ SDĚLENÍ...............................................................................................32

4.2.2

Baroko .................................................................................................................11

10. SEZNAM VYOBRAZENÍ .....................................................................................32

4.2.3

19. století .............................................................................................................13

11. PŘÍLOHY................................................................................................................35

4.3 HISTORICKÝ VÝVOJ VYBRANÝCH MODELOVÝCH OBJEKTŮ ZAHRADNÍHO UMĚNÍ ................................................................................... 14 4.3.1

Podzámecká zahrada v Kroměříži.......................................................................14

4.3.2

Květná zahrada v Kroměříži ...............................................................................15

4.3.3

Zámecká zahrada v Holešově..............................................................................16

4.3.4

Kratochvíle u Netolic ..........................................................................................17

5. VÝSLEDKY A DISKUZE....................................................................................... 18 5.1 ANALÝZA BAREVNOSTI MODELOVÝCH OBJEKTŮ.............................. 18 5.1.1

Podzámecká zahrada v Kroměříži.......................................................................18

5.1.1.1

Analýza barevnosti v historickém vývoji ................................................................... 18

5.1.1.2

Analýza barevnosti v současném stavu ..................................................................... 21

5.1.2

Květná zahrada v Kroměříži ...............................................................................22

5.1.2.1

Analýza barevnosti v historickém vývoji ................................................................... 22

5.1.2.2

Analýza barevnosti v současném stavu ..................................................................... 23

11.1 OBRAZOVÁ DOKUMENTACE......................................................................35 11.2 SCHÉMATA ......................................................................................................35

1. ÚVOD

2. CÍL PRÁCE

Barva je důležitým prvkem, který se podílí na tvorbě kompozice i její proměně. Považujeme ji

Cílem této práce bylo analyzovat a zhodnotit využití barev v kompozici čtyř vybraných

za jeden z nejdůležitějších atributů vnímaného zrakem. Vyvolává v nás pocity, navozuje atmosféru

historických zahrad. Vzhledem k rozsahu tohoto tématu je práce zaměřena na barevnost v období

a v neposlední řadě celý prostor dotváří, kontrastuje nebo harmonizuje s okolím. Vhodně zvolená

renesance, baroka a 19. století. K naplnění tohoto cíle bylo čerpáno z dostupné literatury

barva může ze zdánlivě fádního prostoru udělat prostor zajímavý, oživený, který na první pohled

a historických grafických podkladů se zaměřením na kompozici a způsob využití barev ve zvolených

upoutá.

obdobích a hodnocení současného stavu objektů vycházející z vlastních návštěv zahrad a

Je s ní ovšem třeba pracovat uvědoměle a s citem. Ne vždy se podaří vytvořit sladěný

fotodokumentace. Zjištěné konkrétní skutečnosti byly porovnány s typickými prvky daného období a

a harmonický celek. Použitím příliš velkého množství barev vznikne často na místo příjemného

hodnocené objekty porovnány mezi sebou.

barvou dotvořeného celku chaos.

3. METODIKA

Barevnost v kompozici zahrad a parků se měnila v jednotlivých historických obdobích a podléhala tak vkusu dané doby, a v neposlední řadě i módě. To se projevilo především použitím

K řešenému tématu byla zpracována literární část, která obsahuje také definice pojmů

různého sortimentu rostlin, který je výrazným, ne však jediným, nositelem barvy. Rostliny jsou

související s barvou, nastínění vztahu kompozice a barevnosti, vztahy mezi barvami, jejich možné

hlavním nástrojem tvorby zahradního architekta, živým materiálem, který se od ostatních kompozičních prvků liší především

kombinace a jejich psychologický účinek.

svou proměnlivostí v čase. Změny ve vzhledu a barevnosti

Vzhledem k šíři řešeného tématu, které by v plné míře přesáhlo rámec této práce, byla vybrána tři

vnímáme v průběhu roku i během celého vývoje jedince. Dávají tak možnost měnit působivost

historická období, na která je práce zaměřena. Zvolena byla renesance, baroko a 19. století.

relativně snadným způsobem, a to především použitím krátkověkých druhů, které patří do kompozice

Shromážděním a prostudováním dostupné literatury k těmto obdobím, a pomocí seznamu

nejen historických zahrad. Květinové záhony se tak v jednotlivých obdobích vývoje zahradního umění

používaných druhů byla vytvořena obecná charakteristika o kompozici a prvcích zahrad těchto etap

staly důležitými proměnnými kompozičních řešení. Příkladů barevného akcentu vegetačních prvků

vývoje zahradního umění a z nich vyplývající barevnosti, kterou do prostoru vnášely. Tato obecná

a jejich změn je jistě velmi mnoho. Rostliny se stávají mediem, které umožňuje změnu barev

pravidla posloužila později ke konfrontaci se zjištěnými skutečnostmi u zvolených modelových

v zahradě či parku, s nímž mistrně pracovali tvůrci již v dobách minulých. Jsou výrazným inspirativní

objektů.

zdrojem pro soudobou tvorbu.

Na základě konzultací, a také podle dostupnosti materiálů potřebných pro zpracování tohoto

Jak již bylo řečeno, při hodnocení barevnosti kompozice je nutné vzít v úvahu kromě rostlin

tématu, byla zvolena čtyři významná díla českého zahradního umění. Jedná se o Podzámeckou

i jiné aspekty, jako barevnost architektury popř. drobné architektury. V mnoha případech se jedná

zahradu v Kroměříži, Květnou zahradu v Kroměříži a zámecké zahrady v Holešově a Kratochvíli

o důležitou a nenahraditelnou součást kompozice. Barva použita na velké ploše a do celku tak

u Netolic.

zasahuje výrazným způsobem. Dále sem řadíme také povrchy cest popř. uměleckých děl, zvláště

Barevnost a její úloha v kompozici těchto zahrad byla posuzována z dostupných literárních

pokud se vyskytují ve větším počtu a ovlivňují tak výraz prostoru.

podkladů, historických plánů a vyobrazení. U vybraných posloužily také dochované seznamy

V průběhu historického vývoje zahradního umění se barevnost kompozice měnila, ne vždy se

používaných druhů rostlin. Na základě těchto materiálů byl nejdříve zpracován historický vývoj

nám však informace, a to především z dob starších, dochovaly v takové míře, abychom tuto

zahrady a posléze analýza kompozice prvků nesoucích barevnost, ať už živé (rostliny) či neživé

problematiku mohli podrobně zhodnotit. Proto nám často nezbývá než se jen domnívat, jakou úlohu

(sochařská výzdoba, architektonické prvky, vodní prvky, aj.), a barevnosti obecně. Výjimku tvořila

zde barva hrála.

zahrada v Kratochvíli u Netolic, kdy bylo hodnoceno jen období renesance, jež bylo z hlediska kompozice významné a má souvislost i s dnešním stavem. O podobě prostoru v pozdějších letech bylo dochováno jen minimum, proto barevnost nebyla dále hodnocena. 6

Řešen byl také současný stav objektu na základě návštěvy jednotlivých zahrad,

4. LITERÁRNÍ PŘEHLED

vlastního pozorování a fotodokumentace. Následovalo porovnání současného stavu s historickým

4.1

stavem téhož objektu, srovnání všech zkoumaných objektů a nakonec i konfrontace s obecnými předpoklady uváděnými v literatuře. Zjištěné skutečnosti byly shrnuty v závěru práce.

BAREVNOST JAKO JEDNA Z VLASTNOSTÍ KOMPOZICE ZAHRADY Při tvorbě kompozice prostoru by se každý tvůrce měl snažit o její působivost i bez barev,

Jako součást práce byla zpracována a přiložena také obrazová dokumentace obsahující

ovšem znalost tohoto prvku a jeho účinek by měl být samozřejmostí. Všemu, co kompozici tvoří, je

vybrané historické plány a vyobrazení a fotodokumentaci čtyř vybraných objektů, které byly v práci

přiřazována kromě tvaru, velikosti a jiných atributů i barevnost. Ta je často prvním aspektem, který

detailněji rozebírány. Zároveň byla vytvořena barevná schémata, vycházející u historického stavu

upoutá pozornost. Zároveň se stává barva tím, co může celou kompozici pozvednout nebo jejím

z dochovaných plánů, a u současného stavu z ortofotomapy a vlastních poznatků. V případě Květné

nevhodným použitím kompoziční kvalitu snížit.

zahrady v Kroměříži byla využita veduta z roku 1691, nejedná se tedy o půdorysný plán. Schémata by měla ukázat změnu kompozice a barevnosti historické a současné podoby. Jsou řazeny v přílohách.

4.1.1 Barva jako pojem Definováním pojmu barva se zabývá několik autorů. „Barva je kompoziční prvek, který lidský mozek vnímá jako vstupní veličinu určité kompozice.

Seznam použitých zkratek:

Až důkladnější a detailnější pozorování kompozice odhalí její další prvky (např. textury, struktury,

NPÚ Kroměříž – Národní památkový ústav v Kroměříži

tvary, atd.“ (MACHOVEC a kol., 2006, s. 106) Dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku „je barva z fyzikálního hlediska zrakový vjem, vyvolaný tzv. viditelnou částí elektromagnetického zářen.“ (KOL. AUTORŮ, 1980, s. 122) HANUŠ (1957, s. 20) definuje barvu jako: „zrakový pocit, závislý na vlastnosti a stavu zrakového orgánu pozorovatele, podmínek pozorování a jeho psychického stavu.“

4.1.2 Parametry barvy Vnímání barvy je závislé na zrakovém orgánu, tedy na oku, bez něj barvu vnímat neumíme. Oko totiž mění elektromagnetické vlny světelného záření na barevný vjem.

Tři základní vlastnosti barev: Tón (někdy označován jako kvalita) je hodnota charakterizovaná vlnovou délkou – modrá, červená, zelená, atd. Rozlišujeme dvě skupiny barev – barvy chromatické (pestré) a achromatické (nepestré - bílá, černá, odstíny šedé). Dle HANUŠE (1957, s. 21) „jde o barevnou povahu světla danou stupnicí vidma, stupnicí nachovou a bílou, kdy vidmo je přirozenou plynulou řadou za sebou jdoucích kvalit barvy.“

Světlost (označován i jako jas) dle HANUŠE (1957, s. 21): „označuje sílu světelného pocitu čili jeho intenzita.“ Udává relativní čistotu barvy. Rozlišujeme barvy světlé a tmavé.

7

Světlo, barva a pohyb mysli mu tvoří řetěz příčin a působení na člověka, na jeho psychiku. Hledal

Sytost HANUŠ (1957, s. 21) definuje: „jako sílu, kterou určitá barevná kvalita nezávisle

„smyslově – mravní“ působení barvy (BARAN, 1978).

na světlosti v dojmu světla převládá.“ Jinými slovy je to odlišnost barvy od nepestré barvy (neutrální šedá), které se nejvíce podobá. Barvy pak můžeme rozdělit na syté a bledé.

4.1.4 Jednobarevnost 4.1.3 Psychologický účinek barvy

Plocha tvořená jednou barvou může působit uklidňujícím, harmonickým dojmem

Barvy nás obklopují po celý život, vnímáme je denně na každém předmětu, v každém

a navozovat pocit čistoty. Její působivost má však své meze. Vyskytuje-li se na příliš velké ploše,

prostoru. Máme s nimi spojené určité prvky a místa, vzbuzují v nás emoce, pocity popř. asociace.

může se jevit až jednotvárně, fádně a nudně.

Téměř každého napadne ve spojení s modrou barvou voda a nebe, bílá představuje sníh, žlutá zase

S pojmem jednobarevnosti souvisí i pojem odstín, tedy jakási odchylka od původní barvy.

slunce a černá tma. Účinek barvy je však subjektivní pocit. Do asociací se tak promítají zkušenosti

Čisté odstíny jsou vedle sebe ležící barvy, které vytváří jemné barevné přechody. Takové odstíny se

a vzpomínky jedinců. Někdo má červenou barvu spojenou s láskou, jiný s barvou krve. V závislosti

vyskytují u barev pastelových, různých stupňů zeleni a šedi. Barevný soulad a tím i vyvolání

na téhle skutečnosti se pak mění i jeho pocity vyvolané při pohledu na ni. Stejně tak se někdo

příjemného pocitu, je závislé na množství příměsi černé nebo bílé barvy, čímž vlastně také

v tmavém prostoru cítí příjemně a na jiného tohle prostředí působí depresivně, proto je obtížné

ovlivňujeme svítivost. Jedna a tatáž barva tak může mít různou hodnotu podle příměsi barvy neutrální

vyjádřit obecně platnou teorii o psychologickém účinku barev. Jejich vnímání je ovlivněno

(šedi) (WAGNER, 1983, s. 77).

v neposlední řadě i věkem, pohlavím, náladou atd.

Krása jednobarevných ploch se výtvarně uplatňuje zejména v těch zahradních kompozicích,

Chápání barev je tedy odvislé od více faktorů. Požitek z barvy nemůže vzniknout pouze

které jsou řešeny v pravidelném, abstraktním či ornamentálním stylu. Může to být např. velká,

viděním. Pochopení nastává teprve psychologickým procesem, to je registrací mozkového centra

nerušená, stejnorodá plocha trávníku či plocha vodního bazénu, stejnobarevný květinový záhon

(WAGNER, 1983, s. 71).

kobercového nebo ornamentálního typu apod. Tento typ estetického působení barev je až do určité

Barvy můžeme jednoduše rozdělit na teplé a studené. Je všeobecně známé, že teplé odstíny

hranice cizí všem tzv. přírodním kompozicím. Výjimku mohou v tomto případě tvořit některé přírodní

člověka povzbuzují, probouzí v něm aktivitu a příjemné pocity, zatím co studené evokují spíše klid

prvky, pro které je určitý stupeň jednobarevnosti typický, např. vodní hladina, trávník apod. Malé

a útlum. I zde je však třeba zohlednit míru subjektivity.

barevné rozdíly nejlépe vnímáme tam, kde již předem očekáváme jednu barvu. Např. v přírodní

Účinek barvy často ani nevnímáme, ovlivňuje nás, aniž bychom si to uvědomovali, výrazně

kompozici, kterou si představujeme bohatě zelenou, je vnímáno jako harmonické velké množství

mění pocity v prostoru. Tmavé a syté barvy působí těžce a zdůrazňují hmotnost, zároveň prostor

zelených odstínů, stejně tak jako modrošedé tóny na vodních plochách (MAREČEK, 1992, s. 98).

opticky zmenšují, uzavírají. Naopak barvy lehké, světlé můžeme využít k optickému zvětšení,

Přítomnost pouze malého rozdílu barevnosti, odvíjející se z použití pouze odstínů barvy,

prosvětlení prostoru a navození pocitu lehkosti (MAREČEK, 1992, s. 103).

působí příjemně i proto, že se jedná o plynulý přechod

z barvy jedné do barvy druhé

a eliminuje se tak ostrá hranice mezi kontrastními barvami, která může vyvolávat neklid (WAGNER,

V příliš členitém prostoru je pro celkový dojem vhodné použít omezený počet barev – často

1983, s. 80).

jen jednu. Dle WAGNERA (1983, s. 72): „…může být v takové kompozice i jedna barva dostatečně působivá, neboť se nám líbí stejností barevných poměrů a působí na nás harmonicky. Např. nás

Jemné barevné odstíny téže barvy mohou být na jedné straně odmítány, protože potlačují

uspokojí velká trávníková plocha, modrá obloha bez mraků, velká vodní plocha. Jednotnost barvy

životnost a dynamiku prostoru a působí někdy až nudným dojmem, na straně druhé je možno je

nepřechází tak brzy v únavu, neboť barevná harmonie není tak náročná na myšlení“.

chápat jako vyvrcholení kompozičního umu.

Psychologickým působením barev se velmi intenzivně zabýval Johan Wolfgang Goethe, podle kterého tvoří barevné dvojice sestavy s určitým vyhraněným účinkem a výrazem a jsou charakterizované psychologickými zážitky. Goethe barvy označil jako skutek světla, skutek utrpení.

8

doplňkové či komplementární a lze o nich říci, že za určitých okolností působí jejich kombinace na

4.1.5 Kombinace různých barev

diváka příjemně, analogicky jako barvy v tomto kruhu nejbližší tedy sousední“.

S více barevností se v krajině a prostoru kolem nás setkáme častěji, dá se říci, že je přirozenější, proto se i v kompozicích objevuje v převaze. Snad neexistuje přírodní obraz, který by si vystačil s použitím pouze jedné barvy a odstínů. Pro usnadnění práce s hledáním vhodných barevných vztahů se snažili mnozí vědci i umělci vytvořit pomůcku, která by uváděla barvy do stálých vzájemných poměrů. Zahradní architekti využívají pro svoje barevné koncepce nejrůznější principy a metody k dosažení požadovaného efektu. V základu pracují s dvěma typy barev – proměnlivé barvy rostlin, které se mění tak, jak míjejí dny a roční období a podle vývoje samotné rostliny, a barvy statické čili neměnné, které jsou zastoupeny v podobě neměnných doplňků (BROOKES, 2003, s. 192). Při hodnocení možnosti kombinace různých barev musíme zmínit další důležitou vlastnost barvy, kterou je svítivost neboli intenzita. Můžeme ji charakterizovat jako množství odraženého světla. Na základě této vlastnosti barvy dělíme na teplé (svítivé), mezi než řadíme červenou, oranžovou a žlutou, a barvy studené, sem patří modrá, zelená, fialová. Teplé barvy se vyznačují svojí „aktivností až průbojností“, zatím co studené jsou spíše pasivní a ustupují barvám teplým. Jejich kombinací, tedy kombinací barev o různé intenzitě, můžeme poměrně snadno docílit harmonického celku. Naproti tomu vzniká při kombinaci stejně intenzivních barev konkurence působící disharmonicky, pozorovatel se nemůže rozhodnout, kterou si vybrat (MAREČEK, 1992, s. 101-102). Zmíněná charakteristika barev má velký význam i v kompozici. Svítivé barvy vystupují do prostoru, vnímáme je tedy výrazněji než barvy studené, ustupující do pozadí. Vhodně zvolenou barvou tak můžeme podpořit chápání a orientaci v prostoru. V praxi to může znamenat, že chceme-li vytvořit kulisu pro výraznější prvek, zvolíme tmavou barvu, v případě rostlin zvolíme např.

Obr. 1 Oswaldův barevný kruh

jehličnany.

4.1.6 Oswaldův barevný kruh MAREČEK (1992, s. 100) píše: „Vhodnost či nevhodnost barevných kombinací je předně nejčastěji spojována s tzv. doplňkovými čili komplementárními barvami. Schéma těchto vztahů můžeme vytvořit tzv. Oswaldovým barevným kruhem. Ten vznikne tak, že ve stejných vzdálenostech na kružnici rozmístíme tři tzv. základní barvy, tj. červenou, žlutou, modrou. Smíšením vždy dvou sousedních barev pak vzniknou přechodné barvy a to oranžová, zelená a fialová. Dalším vzájemným smíšením vždy dvou sousedních odstínů můžeme vytvořit libovolný počet dalších přechodných barev. Barvy v Oswaldově kruhu od sebe nejvíce vzdálené, tedy protilehlé (odchylka 180 °), označujeme jako

9

4.2

BAREVNOST A KOMPOZICE DĚL ZAHRADNÍHO UMĚNÍ VE

pavilon. Plochy mezi cestami byly vyplněny komplikovanými, někdy však i jednoduchými

VYBRANÝCH HISTORICKÝCH OBDOBÍCH

geometrickými vzory, vytvořenými z bylin nebo zimostrázů, z kterých vyrůstaly květiny s dlouhými stonky. Uplatňoval se tak kontrast často světlých cest a barevných ploch květin. Majoránka, yzop,

Vzhledem k šíři řešeného tématu je práce zaměřena pouze na vybraná období vývoje

máta, tymián, levandule a jiné vonné byliny tvořily zelené pozadí pro lilie, růže, iris nebo karafiát

zahradního umění, kterými jsou renesance, baroko a 19. století.

(KALUSOK, 2004, s. 58). Použití květin je však charakteristické především pro pozdní renesanci, popř. nebyly použity na všech plochách.

4.2.1 Renesance

KŘESADLOVÁ (2001, s. 74) píše: „důležitou část zahrady tvořila volná travnatá plocha,

Renesance znamenala návrat k antickým ideálům. Tvorba zahrad tohoto období spočívá v úzké

která navazovala na tradici středověké květinové louky. V blízkosti obydlí se nacházely plošně menší

návaznosti domu na zahradu. Tuto strukturu popisuje už Leon Batista Alberti ve svém traktátu De re

pečlivě udržované trávníky. Nebyly-li v nich přímo vysazeny rostliny, sloužila jako prostor

aedificatoria libri X, kde tvrdí, že zahrada a dům mají tvořit jeden celek a mají být propojeny

pro odpočinek a hry. Na vzdálenějších místech od budovy se zakládaly plošně větší travní porosty

lodžiemi a terasami (KALUSOK, 2004, s. 54).

přírodního charakteru s množstvím květin“. Zelená čistá plocha tak byla narušena barvou květů.

Renesančních zahrady se vyznačují přehledností, vyvážeností a rytmičností. Jednotlivé

Pravidelný rytmus byl podpořen rozmístěním zeleně v nádobách, často se jednalo

architektonické prvky byly pravidelně uspořádány, což odráželo studium matematiky a perspektivy,

o exotické rostliny, tvarované stále zelené stromky, které byly přes zimu uchovány v oranžeriích,

řecké a římské filosofie, které se projevilo v nově vznikajícím umění. Jednotlivým částem zahrady

vybudované speciálně pro tento účel. Materiálem pro výrobu těchto nádob se stala teracota (ve větším

dominoval tvar čtverce či obdélníku a byly vytvářeny i jako samostatné, na sebe nenavazující

množství působila výrazně její specifická barva), objevoval se však i kámen a dřevo. Tzv. přenosná

segmenty. Zahrady byly ohraničeny zdmi, zajišťující soukromí majitelům domu, v nichž se střídavě

zeleň se používala také v rozích parterů, na okrajích bazénů či na křížení cest. Mezi takové rostliny

objevovaly niky se sochami, v zahradách se objevovaly kopie a někdy také originály antických soch,

patřily pomerančovníky, citroníky i fíkovníky, které kompozici oživovaly nejen barvou nádob,

popř. sloužily jako sedátka.

ale především svěže zelenými listy popř. žlutými či oranžovými plody.

Italské zahrady vznikaly často ve složitém terénu, protože budovy byly mnohdy stavěny

Zvláštní význam měla v zahradě voda, byla velmi oblíbeným a uplatňovaným prvkem.

na vyvýšeném místě. S tím souvisí používaní teras pro překonání výškových rozdílů a členění

Vyskytovala se v mnoha formách, ať už jako klidná hladina v systému pravidelných bazénů, drobné

prostoru pomocí zídek, schodišť a balustrád. Používaný materiál byl nejčastěji světlý stavební kámen

pramínky ve fontánách, jako voda padající po kaskádách či tryskající ze zdí. Měla být vnímána

– mramor, z něhož byly tesány také ostatní architektonické doplňky nebo alespoň jejich podstatné

zrakem, sluchem, hmatem, čichem i vůní. Upřednostňováno bylo jemné zurčení vody před hučícími

části. Jako kontrast sloužily rostliny tmavého habitu. Velká světlost a výrazný stín byly důležitým

vodotrysky. Přinášela do zahrady hru, život a v letních měsících ochlazovala vzduch. Výrazně se

akcentem renesanční kompozice (WAGNER, 1983, s. 51).

podílí i na barevnosti. Voda může být jak nejsvětlejší

Jednou z částí

lesklou plochou s množstvím odrazů

zahrad renesance bylo bosco, plocha podobající se lesíku, nacházející

a zrcadlení okolní prvků, tak i plochou velmi temnou až černou. Vždy záleží na tom, co se v ní

se zpravidla nejdále od domu, která byla tvořena netvarovanými, volně rostlými, popř. po obvodu

odráží. Může to být světlé nebe nebo tmavý porost či stavební prvek. Objevovaly se několikastupňové

tvarovanými stromy někdy keři. Vytvářely stín, vnášely do prostoru intimní místa a byly kontrastem

fontány z kamene či slitin kovů, ovšem většinou se používaly fontány jednoduché, ve tvaru mušle,

k osluněnému parteru.

s tryskající vodou uprostřed. Velkou oblibu si získalo vodní divadlo – nyphaeum – s okrasnými

V části přímo navazující na budovu tvořil systém pravoúhlých cest pravidelný rastr, kterým

vodními prvky. Voda padající v četných kaskádách se objevovala a mizela do otvorů ve stěnách

byla zahrada členěna na několik čtvercových, méně často obdélníkových polí (ideálně 16). Místa

a do ozdobných nik, hrála svou roli v alegorických sousoších, nakonec se ztišila v hladinách bazénů

křížení zdůrazňoval dominantní prvek, fontána či drobná architektura. Jednotlivá pole byla často dále

(BAŠEOVÁ, 1991. s. 27 – 28).

členěna sítí cest, čímž vznikly menší plochy (KŘESADLOVÁ, 2002, s. 14).

Složitá vodní díla si italská zahrada mohla dovolit i vzhledem k tomu, že energie horských řek

Záhony s květinami nebo bylinkami obklopené živými nebo nízkými laťkovými ploty,

umožňovala použití vody bez jakýchkoli čerpadel. V ostatních zemích Evropy musela být voda

tzv. compartimenty, byly rozčleněny sítí cest, které zastiňovalo loubí, na jejichž průsečíku stával

do zahrady přiváděna potrubím (KŘESADLOVÁ, 2002, s. 14). 10

vyobrazení či dochovaných zbytků v zahradách samotných. I těch však nemáme k dispozici mnoho

Neodmyslitelnou součástí zahrad jsou rostliny. Charakteristickým prvkem renesančních zahrad

(DOKOUPIL, 1957, s.13).

bylo přizpůsobování tvaru rostlin tak, aby odpovídaly dobovému vkusu a rozměrům zahrady. Byly tvarovány pravidelným řezem, kterým se udržovaly v jednotné výšce. Koruny stromů se zastřihovaly

Dle KŘESADLOVÉ (2006, s. 30): „se inspirační zdroje pro tvorbu renesančních zahrad

do pravidelných tvarů, přičemž rohy a křižovatky cest mohly být zvýrazněny vyššími stromy s odlišně

na naše území dostávaly jak přímo z Itálie (kolébka renesančního umění), spolu s množstvím italských

zbarvenými listy. Tvarované dřeviny nahrazovaly zděné prvky nebo celou architekturu odkud vzniklo

umělců, působících v Českém království, tak zprostředkovaně, nejčastěji prostřednictvím umělců,

označení zelená architektura (KALUSOK, 2004, s. 56 – 57). Rostliny byly důležitým mediem

pocházejících z tehdejšího Nizozemí“. Můžeme pozorovat snahu o dosažení jednoty stavby se zahradou. Z počátku se však tyto prvky

pro barevný výraz zahrady. Podle pěstovaných druhů si můžeme udělat představu o barevné

tolik neovlivňují a zůstávají v jisté odloučenosti. Renesance v naší zemi se nesoustředila jen

rozmanitosti, jaká se v zahradách té doby mohla objevovat. K vysazení bosca byly používány především stále zelené dřeviny ze středomoří jako Quercus

na šlechtická sídla. Nejdříve vznikaly renesanční úpravy u sídel na venkově, letohrádků a loveckých

ilex L., Pinus pinea L., Laurus nobilis L. i Picea A. Dietr., přinášející často netradiční zelené zbarvení

zámečků, potom také ve městě, jednalo se převážně o užitkové měšťanské zahrady. Archivní

listů či jehlic. Na barevném vnímání se podílely i používané taxony solitérních dřevin jako Tilia L.,

podklady hovoří o existenci kuchyňských, bylinkářských i okrasných zahrad. Takovým příkladem

Ulmus L., Taxus baccata L., Carpinus betulus L. i tvarovaných a volně rostoucích živých plotů –

může být Kratochvíle u Netolic, kde byl zámek se zahradou obehnán zdí a vodními příkopy.

Taxus baccata L., Carpinus betulus L., Corylus avellana L. aj., které kompozici obohacovaly o zelené

S renesancí se můžeme setkat také v Bučovicích, Telči, Třeboni, Ostrově nad Ohří aj. Jedna z mála

odstíny, různé textury, kontrast tmavého ojehličení a světle zelených listů, na podzim se zbarvujících

zahrad, u které máme k dispozici i poměrně rozsáhlé materiály, včetně sortimentu pěstovaných rostlin,

do teplých tónů.

je Novoměstská zahrada v Českém Krumlově (DOKOUPIL, 1957, s. 14 – 18).

Uplatnění našly i květiny, byliny a ovocné stromky pěstované v tzv. štěpnicích. U použitých květin se ovšem nevyskytovala taková intenzita barev jako dnes, protože se používaly především

4.2.2 Baroko

původní přírodní druhy. Setkáváme se s bílou, žlutou, červenou, fialovou a vzácněji i s modrou

V zahradním umění se baroko projevilo prolamováním přímých linií, zakulacováním rohů,

a různými odstíny zelené. Upřednostňovány byly rostliny s velkými květy a rostliny vonné, což byla

plastickým modelováním terénu, výsadbou plastických ornamentálních záhonům a členěním celé

společně s barvou kritéria soudobé krásy. To ovšem nevylučuje časté použití drobnokvětých druhů

zahrady na vizuálně oddělené celky (WAGNER, 1983, s. 76).

(Bellis perennis, Viola odorata). Kromě letniček a trvalek se vysazovaly i cibuloviny, které byly

Barokní zahrada má ve svém evropském obraze dva základní typy. Italskou zahradu

velmi oblíbené v závěrečné fázi renesance. Svými výraznějšími barvami vnášely do záhonů větší

stoupajícího terénu, naplněnou pohybem vodních kaskád a fontán, s dalekými, úzkými průhledy,

pestrost. Podle pěstovaných rostlin můžeme říci, že se objevovaly barvy bílá (např. Allium ursinum,

nevelkých stísněných ploch, zato tvarově bohaté vegetace a francouzskou zahradu plošnou, dalekou,

Galanthus nivalis, Dictamnus albus, Leucojum vernum, aj.), žlutá (Helianthus anuus, Primula veris,

širokých rozměrů, s klidnými plochami bazénů a přísně formovanou vegetací (DOKOUPIL, 1957,

Narcissus poeticus aj.), červená (Paeonia officinalis aj.), fialová (Viola odorarta, Salvia officinalis

s. 19).

aj.) i modrá (Hyacinthus orientali, Muscari botryoides, Nigella damascena aj.), ta byla ovšem barvou spíše vzácnou (uváděné používané druhy byly převzaty: KŘESADLOVÁ, 2006, s.

Zahrady sloužily především jako reprezentační prostor. Nekonečnost zahrady vyjadřovala

31 – 32,

nekonečnost moci, především v zahradách panovníka. Staly se dějištěm společenských, kulturních

122 – 124).

akcí a slavností, k čemuž sloužil především rovinatý parter, popř. boskety. Byly důstojným

Součástí zahrady byla i tzv. kuchyňská zahrada, na které se pěstovalo koření, zelenina i léčivé

pokračováním honosného interiéru budovy, s čímž souvisí i jistá míra teatrálnosti, která se v tomto

rostliny, oblíbená byla listová zelenina, ale i druhy ředkví a brukví (KŘESADLOVÁ, 2002, s. 76).

období objevuje. Výjimkou není ani uplatnění umělecké iluze. Prodloužení os slouží k vytvoření dojmu rozlehlosti a nekonečna. Tento pocit umocňuje ještě použití pohledů a průhledů, které jsou

Renesance v Čechách a na Moravě

vytvářeny alejemi a vysokými stříhanými stěnami. Celý prostor působí vznešeně a pompézně. Časté je

Prvky renesance se projevily samozřejmě i u nás, ovšem v podstatě žádná zahrada se nedochovala v původní podobě. O té se tak můžeme více dozvědět z literárních podkladů, grafických 11

také použití hry světel a stínů (dlouhé pergoly, cesty lemované tvarovanou zelení), kontrastu

do zahrady tmavě zelené, lesklé listy, vonné květy a barevné plody. Barevně působily často i samotné

uzavřených a otevřených ploch a kontrastu barev pro zdůraznění plasticity.

nádoby (BAŠEOVÁ, 1991, s. 47 – 48; HENNEBO, 1985, 151 – 155).

Důležitou roli zaujímal samotný palác, který byl sám o sobě dominantou prostoru

Výše zmíněné skutečnosti svědčí o důležité roli květin v barevné působivosti. Byly jejím

a koncem hlavní osy. Nacházel se často na vyvýšeném místě. Přístup do zahrady byl řešen pomocí

důležitým nositelem. Používané druhy naznačují bohatou barevnou pestrost, objevovala se bílá

kamenné terasy s předsazeným schodištěm. Na fasádě byl zámek bohatě zdobený štukem a prvky

(Convalaria majalis, Galanthus nivalis, Matthiola incana aj.), fialová, růžová (Cyclamen, Hyacinthus,

tvořící jeho konstrukci byly převedené do dekorativní podoby. Stavby byly významným prvkem

Scabiosa atropurpurea, Hepatica nobillis aj.), žlutá (Helenium autumnale, Rudbeckia laciniata)

barokní zahrady. Celý prostor dále dotváří další, např. užitkové budovy, které však byly

i modrá (Nigella damascena aj.). Do ploch květinových záhonů (tzv. rabat) byly vysazovány solitérní

architektonicky mistrně dotvořeny a staly se tak charakteristickými prvky kompozice a součástí celku.

volně rostoucí nebo tvarované kvetoucí keře rodu Viburnum L., Philadelphus L., Syringa L., Rosa L.,

Jednalo se o konírny, jízdárny, oranžerie, belvedery, fíkovny, míčovny, ale i sala terreny, kolonády

Hybiscus L. okrasné svými růžovými, fialovými popř. bílými květy. Na barevnosti se však podílí i výrazně nekvetoucí dřeviny, které do barokních zahrad

a gloriety, často umístěné na výrazném místě v krajině (DOKOUPIL, 1957, s. 20). Je tedy zřejmé,

neodmyslitelně patřily, ať už se jednalo o tzv. topiary, používané jako rostliny v nádobách

že i tyto budovy se do jisté míry podílely na barevném výrazu prostoru, do kterého vstupovaly. Odlišnost od zahrad renesančních mimo jiné spočívá v otevřenosti zahrady do krajiny.

(kameninových nebo dřevěných) nebo zasazené ve volné půdě. Do zahrady vnášely rytmus

Do ní proniká systémem průhledů, cest, přímočarými alejemi a tvoří tak vazbu s lesem, stavebním

a kontrast k plošným parterům. Objevovaly se kolem cest, jako doplněk parterů nebo náplň bosketů.

objektem či krajinou samotnou. Důležitým motivem barokní kompozice je i osovost zdůrazněná

Nejčastěji byly tvarovány do jednoduchých tvarů (koule, kužel, jehlan). K těmto účelům se používaly

budovou

především Buxus sempervirens L., Taxus baccata L., Picea sp., tedy druhy převážně s tmavě zelenými

a umístěním zeleně podél ní. Ve francouzských zahradách se objevuje kromě podélných a příčných

listy či jehlicemi. Důležité jsou také živé ploty různých výšek, které sloužily k oddělení jednotlivých

os, nově uplatňovaná osa diagonální. Uspořádání os tvoří hvězdice nebo tzv. husí nohy, které

prostor. Objevovaly se jak nízké živé plůtky tak i několik metrů vysoké stěny sloužící k tvorbě

vybíhaly i mimo zahradu.

bosketů. Používány byly k vytvoření oblíbených labyrintů. Pro jejich tvorbu byly uplatňovány

Celý prostor zahrady můžeme zjednodušeně rozdělit na parter, který do zahrady vnáší

Carpinus betulus, Tilia cordata, Aesculus hippocastanum, Ulmus minor, Acer campestre, Fagus

barevnost a zdobnost, a bosket. Parter ve francouzské barokní zahradě navazuje na budovu zámku

sylvatica aj. Obdobné druhy navíc ještě s Platanus x hispanica se vysazovaly i do volně rostoucích

a byl odrazem záliby v ornamentální dekoraci. Jedním z typů parterů je Parterre de broderie, který

alejí, jejichž koruny mohly být tvarovány. Barevnost se zde odehrává v odstínech zelené barvy listů,

připomíná výšivku, jejíž tvar byl tvořen nízkými buxusovými plůtky a znázorňoval formu listu, květu,

popř. různých textur a barev kmenů a větví, např. hladký šedý kmen buků nebo výrazně se odlupující

věnce, volut a kartuší. Vzniklé plochy byly potom vyplněny různými materiály, které nahrazovaly

světlá kůra platanů. Efekt podzimního zbarvení je patrný u habrů nebo javorů (uváděné používané

barevnost květin, jako je různobarevný písek (žlutý, červený), štěrk, bílá křída, černý uhelný prach,

druhy byly převzaty od KŘESADLOVÁ, 2006, s. 31 – 32, 122 – 124).

drcené cihly aj. Ornament byl však viditelný pouze z balkonů, oken nebo vyvýšených míst jako byly

Kontrast k osluněným a zdobným parterům tvořil bosket, nazývaný jako lesík rozkoše, tvořený

terasy či schodiště. Jiným typem je Parterre des piéces coúpées pour des fleur, květinové záhony

vysokou stříhanou zelení, přebírající tvarosloví zděné architektury. Vytvářel intimní, stinné místo,

lemované buxusovými plůtky a pochozími pískovými cestami. Dalším typem byl Parterre de

jehož tmavost byla narušována rozmanitou náplní, vnášející oživující prvky v podobě fontán, kaskád

compartiment, nejčastěji rozdělen na dvě symetrické části (compartimenty) podél hlavní osy, zdoben

– často ze světlého materiálu, labyrinty, pavilony, vodní divadla, letní loubí a jiné prvky (KALUSOK,

vzorcem ze stříhaného zimostrázu, trávy, barevných písků a drti, ale i květinami po obvodu ploch.

2004, s. 83).

Nejjednodušším typem byl Parterre á ľangloise, který tvořily velké travnaté plochy s jednoduchým

Novým prvkem zahrad se stala tzv. treillage (treláž), mřížoví z dřevěných latí nebo prutů

vzorem při okraji. Světlé pískové cesty oddělovaly úzké záhony nízkých květin, mírně skloněné

svazovaných drátem. Bývalo přichyceno k nosné zdi nebo tvořilo samostatnou vzdušnou architekturu

k cestě sledující obrys travnatých ploch. V baroku se staly velmi oblíbenými pomerančovníky

– pavilony, kabinety, arkády, loubí. Treláže z tvrdého natíraného dřeva bývaly porostlé popínavými

a citroníky a jiné teplomilné rostliny, které byly přes zimu uskladněny v oranžeriích. Před nimi vznikl

rostlinami, růžemi nebo vinnou révou (BAŠEOVÁ, 1991, s. 49). Také ty tedy mohly být prvkem

Parterre de orangerie, na který byly v létě rozmístěny exotické rostliny v nádobách vnášející 12

doplňující zahradu o barvu květů (růže, Ipomea purpurea,) popř. plodů (Phaseolus coccineus)

klášterní zahrada v Břevnově, úprava pražské Královské zahrady, dále zahrady ve Slavkově,

či různých textur olistění používaných rostlin.

Holešově, Velkých Losinách, Buchlovicích aj.

Vlastní zahradu doplňovala přístaviště, mramorové kolonády s bohatou plastickou výzdobou, mramorové nebo bronzové vázy bez rostlin a množství soch, většinou mytologických postav

4.2.3 19. století

vytvořených z mramoru, bronzu či olova, někdy zlaceného. V ostatních zemích Evropy se uplatňoval

V 19. století všeobecně ustupuje do pozadí výtvarný zájem, který je nahrazován zájmem

pískovec. Sochy měly v baroku hned několik funkcí. Zdobily studny a grotty, vytvářely tzv. point de vue na konci cesty či průhledu a určovaly začátek promenády. Ty byly často velmi

botanickým.

Lze

pozorovat

návrat

k italské

a

francouzské

zahradě,

ale

i

středověku

široké, aby umožnily pohyb velkému množství lidí. Pro dojem velikosti se používal materiál světlé

a antice, ovšem bez pochopení jejich podstaty. Upadá zájem o prostor, čistotu a formu zahrady.

barvy (BAŠEOVÁ, 1991, s. 49 – 50).

Reakcí na krajinářský park, ve kterém barevnost a dekorativismus chyběly, je návrat parteru a použití

Neodmyslitelnou součástí zahrady je voda, která do prostoru vnáší zvuk, pohyb

květin, loubí i tvarovaných stromů a keřů. Převládá záliba ve sbírkaření, introdukci, umění orientu

a život. Zatímco v italské zahradě se mohly díky svažitému terénu uplatnit fontány, kaskády,

a rostlinách obecně. Vznikají zahradní kompozice s bohatou květinovou výzdobou, které však často

vodotrysky aj., pro rovinatou francouzskou zahradu jsou typická rozlehlá, klidná vodní zrcadla,

postrádají architektonickou logiku. Vznikají nové odrůdy a používají se exotické rostliny, s čímž

odrážející krásu paláce a nebe, čímž vnáší velkou světlou plochu, a umocňuje pocit monumentality.

souvisí stavba skleníků, kdy se jako materiál začíná uplatňovat železo a sklo (DOKOUPIL, 1957,

Objevují se také vodní kanály, které sloužily i pro projížďky na gondolách či závody veslic. I zde se

s. 91). Začíná se rozmáhat sériová výroba, která se projevuje i u mobiliáře zahrad, který je často

však můžeme setkat s vodou dynamickou v podobě fontán, vodních střiků apod., která sem však

z litiny. Nejrůznější katalogy nabízely odlitky soch ze všech období, mosty, pavilony

musela být často složitě přiváděna.

a jiné architektonické doplňky, dokazující rozmanitost používaných stylů, které byly uplatňovány

Vodní prvky jsou v kompozici umisťovány na linie hlavních os, do exponovaných

často vedle sebe (KALUSOK, 2004, s. 128 – 129).

a kompozičně nejdůležitějších míst, ale i do vnitřních intimních prostorů bosketů či na křížení os.

Kompozice zahrady 19. století se značně liší od dosavadního historického vývoje. Oproti

Disponují značnou rozmanitostí, jejich architektonickému výrazu i provedení byla věnována velká

přehledným květinovým a broderiovým parterům nastupuje přírodní prostor s mnohými průhledy

pozornost (MAJDECKI, 2009. s. 260).

na jednotlivé stavby, které ho doplňují, přístupných po vinoucích se cestách. Mnohdy se jednalo o přeměnu barokní dispozice podle soudobého výtvarného a ideového názoru, která ovšem

Baroko v Čechách a na Moravě

zachovávala velkorysé měřítko zahrady (DOKOUPIL, 1957, s. 33).

Barokní zahrada na našem území vznikala často na základě renesančních zahrad a byla ovlivňována italskými a holandskými vlivy i prvky typickými pro francouzskou zahradu. Měřítko

Vznikaly nejen zahrady rozlehlé, ale i soukromé zahrady na malých pozemcích, což svědčí

a modelace terénu mnohdy reflektují italský vzor. S tím se můžeme setkat např. v Praze, která

o vzrůstajících možnostech středních vrstev. V těchto objektech se začala uplatňovat geometrická

vzhledem ke svému postavení měla předpoklady pro tvorbu barokních zahrad, ovšem sevření

úprava, s čímž souvisí návrat parteru s pravidelnými vzory, jejichž předlohou byly zahrady středověku

městskou zástavbou neumožnilo vznik rozsáhlých dispozic a uplatnění velkého měřítka. S tím se

a renesance (KALUSOK, 2004, s. 127).

častěji setkáváme u zámků na venkově nebo v menších městech, které poskytovaly dostatek prostoru

19. století je také století veřejného parku a systémů zeleně ve městě. Její vznik do jisté míry

pro vytvoření reprezentačního prostředí dvora a uplatnění prvků barokní zahrady (DOKOUPIL, 1957,

souvisel i s rostoucí industrializací a znečištěním hustě osídlených měst. Městská zeleň měla tvořit

s. 19 –20).

jakousi protiváhu a zlepšovat tak životní podmínky a zdraví obyvatel. Po celé Evropě je toto období spojováno se vznikem promenád, náměstí, místy pro veřejný život či alejemi. Zahradní architekti tak

Jednou z prvních zahrad tohoto období je zahrada Valdštejnského paláce, ve které se objevuje

svou působnost kromě šlechtických panství rozšířily i na veřejné prostory.

osovost dispozice, kontrast prostorů – společenského parteru, parteru vodního bazénu a živých stěn

Velkou barevnost do zahrad 19. století vnášely velmi oblíbené tzv. kobercové záhony. Přesně

tvořených stinnými vysokými habry. Dalším příkladem je Vrtbovská zahrada, Ledebourská zahrada,

ohraničené oválné či kruhové plochy umístěné do trávníkové plochy, mnohdy tvořené jen jedním 13

druhem květiny. Na tvorbu výškově členitých záhonů se používají kvetoucí keře, trvalky i letničky.

4.3

Jiným typem záhonu byla tzv. rabata, tedy záhony často lemující cesty, u kterého délka výrazně

HISTORICKÝ VÝVOJ VYBRANÝCH MODELOVÝCH OBJEKTŮ ZAHRADNÍHO UMĚNÍ

přesahovala šířku záhonu. Barevnost vytvářely použité druhy, které byly v odstínech bílé (Cerastium

4.3.1 Podzámecká zahrada v Kroměříži

tomentosum), modré, růžové, fialové (Lobelia erinus, Aptenia cordifolia, Bellis perennis, Dianthus aj.) i žluté až oranžové (Sanvitalia procumbens, Tagetes tenuifolia aj.). Mimo kvetoucích druhů

Historie Podzámecké zahrady sahá až do 16. století, kdy byla pravděpodobně zřízena

přinášely barevnost i taxony okrasné listem (Helichrysum petiolare, Iresine herbstii, Glechoma

za olomouckého biskupa Stanislava Thurzy v území pod terénní terasou. Roku 1500 Thurza Kroměříž

hederaceae aj.). Jejich kombinace vytvářely až křiklavé kompozice. V blízkosti budov byly situovány

vykoupil a zahájil přestavbu gotického hradu na renesanční zámek. V té době byla zahrada běžnou

záhony tvořící nejrůznější ornamenty (spirály, hvězdy, rozety), které byly ohraničeny dřevěnými

součástí panství a je tedy pravděpodobné, že vznikla i zde. Do roku 1558 byla neohrazena

či kovovými obrubníky. V druhé polovině 19. stol. se objevuje použití buxusu a barevných písků.

a objevovala se nejen štěpnice a zelinářská zahrada, ale i květnice. První vyobrazení však pochází

Pro výškovou gradaci se do středu záhonu používaly různé vyšší exotické rostliny, např. Agave

z devadesátých let 16. století, kdy zde působil biskup Stanislav Pavlovský. Zahrada tehdy měla

americana, Canna indica, Dracaena draco, Yucca, aj. Z květin se vytvářely i nejrůznější sochy, tvary,

obdélný půdorys, byla ohrazena dřevěným plotem a rozdělena na tři části. Po roce 1664 za působení

erby (KŘESADLOVÁ, 2006, s. 40 – 41, 128 – 129).

Karla z Lichtensteinu – Castelcorna došlo k výrazné změně Podzámecké zahrady. Prvotní přestavba

Kromě pravidelných letničkových či trvalkových záhonů se začínají uplatňovat divoké

byla řízena podle plánů architekta Filiberta Luccheseho, který plochu protkal vodním systémem.

rostliny. V roce 1803 doporučil J. C. Loudon nechat nekosené plochy trávníku s kvetoucími divokými

K zásadním úpravám došlo v 80. letech 17. stol. podle návrhu architekta Giovanniho Pietra Tencally,

bylinami (Trifolium, Thymus, Leucanthemum, Saxifraga) v zahradě Scone Palace. Poté se myšlenka

kdy zahrada získala raně barokní podobu. Tehdejší vzhled a rozsah zahrady zaznamenalo grafické

přírodní zahrady stávala stále oblíbenější. Od roku 1860 se začaly okraje záhonů osazovat

album Justa van den Nypoorta z roku 1691 (KŘESADLOVÁ, ZATLOUKAL, 2010, s. 99;

(Hyacinthus, Primula) nebo osévat směsí letniček (MACHOVEC a kol., 2006, str. 18).

PACÁKOVÁ - HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004, s. 175; ŠTĚTINA, JANIŠ, 2010, s. 4). V první polovině 18. století za působení olomouckého biskupa Wolfganga Hannibala Schrattenbacha dostala zahrada vrcholně barokní podobu s broderiovým parterem, který rámovala zelená loubí. Byl zrušen příkop vodního fortifikačního systému, zahrada se přiblížila až k budově zámku a pravděpodobně byla zrušena štěpnice v hlavní ose. Zahrada byla doplněna drobnými stavbami, sochařskou výzdobou a rostlinami v nádobách, pro které byl zřízen skleník s bytem zahradníka. Zasypáním příkopů došlo ke ztrátě vodních prvků, které byly nahrazeny soustavou sedmi bazénů (KŘESADLOVÁ, ZATLOUKAL, 2010, s. 104). V letech 1790 – 1800 vtiskl arcibiskup Antonín Theodor Colloredo-Waldsee zahradě novou tvář. Byla rozšířena a upravena do sentimentálně laděné podoby. Novou zahradou navázal na původní formálně řešený parter před zámkem, který se značně zjednodušil a další části byly pravidelným rastrem stromořadí rozčleněny na sérii drobnějších zahradních prostor, kterým byla dána specifická náplň v duchu nových osvíceneckých myšlenek. Mezi stromy a keři se vinuly klikaté cestičky vedoucí k zahradním stavbám. O této podobě se dozvídáme z grafických listů Josefa Fischera, který ji zachytil na přání arcibiskupa (KŘESADLOVÁ, ZATLOUKAL, 2010, s. 107; ŠTĚTINA, JANIŠ, 2010, s. 4). Do roku 1832 nedocházelo k velkým změnám, jen k rušení některých staveb. Obrat nastal v letech 1832 – 1853, kdy za arcibiskupa Ferdinanda Maria Chotka a kardinála Maxmiliána SomerauBeecka došlo ke značnému rozšíření Podzámecké zahrady a její úpravě v krajinářském stylu. Jejím 14

autorem byl architekt Anton Arche. Původní formální zahrada byla nahrazena rozsáhlou travnatou

V průběhu osmdesátých let 17. století se k existujícím částem z východní strany připojily další

plochou lemovanou porosty dřevin a ukončenou Chotkovým rybníkem. Zahrada v této době získala

prostory, jak okrasné tak užitkové. Od zahrady byly odděleny ohradní zdí. Pro chov vzácného ptactva

současnou rozlohu a byla obohacena o významné architektonické prvky jako jsou Maxův Dvůr,

vystavěli voliéru – Ptáčnici, na kterou navazoval Králičí kopec, Bažantnice a Hospodářský dvůr

Maxmiliánova kolonáda nebo úpravy již existujících staveb, např. Rybářského pavilonu, Dlouhého

s domem zahradníka. Vznikla i Holandská zahrada s vyvýšenými geometrickými záhony,

rybníka aj. Následující doba, kdy zde působil arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu, nepřinesla

a Pomerančová zahrada k letnění subtropických rostlin. V roce 1691 vyšlo album zachycující podobu

kvalitativní obohacení kompozice. Měněny byly pouze detaily, které neměly na celek vliv. Jednalo

zahrady z několika míst, které nemá ve své době obdoby. Autory záběrů byli Georg Matthias Visher

se především o změny již existujících architektonických staveb, některé zrušil a jiné přestavil

a Justus van den Nypoort, díky nimž můžeme detailně poznat nejen kompozici, ale i používané

v různých historizujících formách. Tuto podobu dostal např. Rybářský pavilon, jehož tvář značně

rostliny a vzhled četné sochařské výzdoby (KŘESADLOVÁ A KOL., 2009, s. 125 – 126).

změnilo použití ozdobných litinových prvků. Výsledkem pak byla směs různých stylů. Některé

O podobě zahrady v 18. století se kvůli nedostatku historických podkladů dovídáme jen málo.

objekty byly úplně zrušeny, zmizela např. Poustevna, Květinová věž, Vlajkový stožár aj. Docházelo

Lichtensteinův nástupce arcivévoda Karel Lotrinský zde trvale nesídlil, což mělo za následek úpadek

k ústupu od použití domácích taxonů. Úlohu květinových záhonů nahrazovala barevnost dřevin

města Kroměříže. Údržba zahrady byla finančně náročná, a tak jen díky biskupu Wolfgangu

a nepravidelné záhony se stávaly opět pravidelnými.

Hannibalu ze Schrattenbachu, který ze svých prostředků přispíval na údržbu, byla zahrada udržována.

V roce 1914 byla vysázena sbírka jehličnanů, sadových růží a jabloní. V době první světové

Dokonce v ní vznikly i nové budovy, stavby na přezimování citrusů, skleník a dvě vodní nádrže,

války a po ní zahrada pustla a znehodnocovala se její kvalita. Obdobně na zahradu působila i druhá

dřevěné domky oranžérie byly nahrazeny zděnými stavbami. Do roku 1714 je datováno i rozšíření

světová válka. V roce 1958 se stala kulturní památkou, v roce 1998 byla zapsána

na Seznam

Holandské a Pomerančové zahrady. Ve druhé polovině století docházelo k záměrnému budování

světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (KŘESADLOVÁ, ZATLOUKAL, 2010, s. 111;

hospodářského a pěstebního zázemí pro zámek a Podzámeckou zahradu a okrasná funkce tak

PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004, s. 178).

ustoupila do pozadí (KŘESADLOVÁ A KOL. 2009, s. 124; PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004, s.184). V 19. století se úpravami Libosadu zabýval Anton Arche, který vytvořil plán pocházející

4.3.2 Květná zahrada v Kroměříži

ze 40. let 19. století. Jsou na něm patrné zásahy, které proběhly kolem roku 1820, kdy byly

Libosad zvaný Květná zahrada založil v roce 1665 – 1675 biskup Karel z Liechtesteinu

odstraněny části špalírů na ploše velkého trojúhelníku mezi Kolonádou a Rotundou. Mohl tak

Castelcorn. Původní projekt byl zadán architektu Filiberto Lucchesemu. Po jeho smrti převzal tuto

vzniknout rovinatý parter s květinovými záhony. Dříve broderiové plochy uvnitř stěn byly osazeny

práci Giovanni Pietro Tencalla. Biskup měl o zahradě jasnou představu, která vycházela z několika

ovocnými stromy. Vznikly také dva boskety, lipový a jírovcový, které vyplňovaly protilehlá čtvercová

inspiračních zdrojů zahrad, které sám navštívil, např. mnichovská rezidenční zahrada kurfiřta

pole. Část plochy sadů byla věnována zahradnictví, kde se nacházela pěstírna ananasů, teplý skleník,

Maxmiliána I., císařská zahrada zámku Neugebäude, aj. Květná zahrada byla navržena jako osová,

množírna a pařeniště. Novým prvkem se stala stromová loubí nahrazující část původních tvarovaných

raně barokní zahrada na půdoryse obdélníka o rozměrech 485 x 300 m, inspirovaná ještě renesančním

stěn. Tvořila hlavní příčnou osu mezi Květnicí a Štěpnicí. Tyto změny se však týkaly především

slohem. Tvořily ji dvě části – Květnice s broderiovým parterem a vysokými stříhanými stěnami,

detailů a nezměnily tak původní koncept. K většímu zásahu došlo na konci 40. let 19. století, kdy zde

vytyčená na půdorysu čtverce s jednou hlavní a jednou příčnou osou a paprsčitě vybíhajícími osami

působil Maxmilián Josef Sommerau – Beeckh. Původní přístup do objektu přestal být využíván a byl

bočními, a Štěpnice doplněná čtvercovými bazény. Ke vstupu do objektu sloužila brána v ose

vybudován nový v prostoru původního hospodářského dvora. Tímto úkolem byl pověřen Anton

Kolonády. Špalírové části dominovala a středem zahrady se stala osmiboká Rotunda, postavená

Arche, který měl z části hospodářského dvora vytvořit reprezentativní prostor. Vznikl tak Čestný dvůr

mezi lety 1666 – 1668 podle projektu Giovanniho Pietra Tencally, která byla roku 1668 bohatě

s patrovým domem zahradníka a dvěma skleníky. Ve druhé polovině 19. století se stala Květná

zdobena štuky, sochami a nástěnnými malbami. Za touto budovou končila hlavní pohledová osa

zahrada také místem konání kulturních, společenských a osvětových akcí a hospodářských

Květnice (PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004, s.180; KŘESADLOVÁ A KOL. 2009,

a průmyslových výstav (PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004, s.185; KŘESADLOVÁ

s. 123 ).

A KOL., 2009, s. 126 – 127). 15

Výrazným počinem ve 20. století byla úprava broderiového parteru podle návrhu architekta

Střední část byla lemována po obou stranách širokými pásy. Součástí zahrady byla i zelinářská

Pavla Janáka v letech 1952 – 1954, která je dochována prakticky dodnes a je hodnocena jako přínos

zahrada, oranžerie, štěpnice a geometricky členěná zahrada. Ve druhé čtvrtině 18. století byl objekt

pro úpravu zahrady. V 50. letech také došlo k rekonstrukci a opětovné instalaci Lví fontány, která

dobudován a byly do něj přidány prvky francouzské dispozice, sochařská výzdoba a prvky barokního

byla převezena do Maxmiliánovy kolonády v Podzámecké zahradě, a Fontány Tritonů. V 70. letech

slohu. Údržba pravidelně stříhaných a tvarovaných dřevin a složité ornamentální partery byly velmi

byly vykáceny ovocné stromky v Květnici a došlo k založení buxusových ornamentů, travnatých

nákladné, a právě ekonomické hledisko bylo důvodem, proč od poloviny 18. století dochází

ploch a bludišť v bosketech. V prosinci roku 1998 byl Libosad spolu se zámkem a Podzámeckou

k postupné redukci těchto prvků a jejich nahrazování hospodářskou plochou. Zrušení bohatých ornamentů ve střední části zahrady před zámkem je patrné na plánu z roku

zahradou zapsán na Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO

1775. Rozdíl můžeme pozorovat i u užitkové zahrady a u oranžerie. Tato podoba se zachovala

(KŘESADLOVÁ A KOL., 2009, s. 137).

až do 1. čtvrtiny 19. století, což dokazují akvarely neznámého autora kolem roku 1800 (KUČA, 1957, s. 65 – 67).

4.3.3 Zámecká zahrada v Holešově

V 19. století byla zahrada v Holešově upravena pod vlivem anglického krajinářského parku.

Zámecká zahrada v Holešově se nachází u raně barokního zámku s vodním příkopem

Stav z tohoto období dokladuje indikační skica z roku 1830. Bylo zasypáno střední rameno kanálu

renesančního typu. Byl vybudován architektem Filiberto Lucchesem pro zemského hejtmana Jana

s bazénem a bylo nahrazeno výsadbou volných skupin stromů. Novou úpravou prošla i zahrada

Rottala, který se v roce 1650 stal jeho majitelem. Na vznik a založení zahrady je několik názorů.

u čínského pavilonu. I přes tyto úpravy stále převažovala základní osnova, která bránila úplnému

V. Richter, který se zabýval tvorbou F. Luccheseho, určil autorství právě jemu. Vycházel z toho, že

přebudování zahrady. Během 19. století zanikly pergoly a byla zrušena část původní zahradní zdi.

Lucchese byl autor mnoha inženýrských vodních děl, domníval se, že ornamentální ztvárnění parteru

Kolem roku 1900 byl střed zahrady nepřesně rekonstruován. Bylo obnoveno střední rameno kanálu

(je patrné na plánu z 18. století) bylo jen doplnění dřívější dispozice. Ve starší literatuře je autorství

s bazénem mimo původní velikost a na hlavní ose byla vysázena alej jehličin. Úpravy a výsadby z této

připisováno F. A. Rotallovi v 1. polovině 18. století v době šíření a uplatňování principů zahrady

doby byly prováděny podle představ zahradníka a dobového (ne)vkusu, takže zahradě spíše ublížily.

Le Nôtra. Na základě těchto názorů byl objekt chápán jako dílo vzniklé v jednom období, později jen

Postupně byla zahradě věnována čím dál menší pozornost až se i z plochy parteru stala půda

nepatrně doplňované. Pravděpodobnější však je, že dispozice a rozsah byly vytvořeny postupně

pro zemědělské účely. I přes tento stav, který trval až do roku 1948, si zahrada zachovala, i když jen

od poloviny 17. století, což dokazují i zmínky z roku 1663. Dle nového bádání byl přímým

v hlavních rysech, svou kompozici. Ta byla obnovena v letech 1956 – 1960 podle návrhu Otakara

inspiračním zdrojem a předlohou zahrady holandský zahradní styl plošných vodních zahrad. (KUČA,

Kuči, kdy bylo snahou vrátit střední rameno kanálu s bazénem do původní podoby. K úpravě došlo

1957, s. 64; PACÁKOVÁ - HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004, s.119).

i u čínského pavilonku, který byl přestavěn na hvězdárnu. V roce 1959 před ni byla umístěna socha

Lucchesův půdorys z 50. let 17. století popisuje KUČA (1957, str. 64): „obdélný parter

F. X. Richtera. Obnova byla dokončena v roce 1960, ale byla provedena jen z části. V letech 1964 –

pravoúhle členěný se samostatným bazénem ve středu, obehnaný ze tří stran širokým vodním

1974 probíhala další obnova podle návrhu Ing. arch. Dušana Riedla, kdy byla kromě jiného nahrazena

kanálem . Na tuto okrasnou zahradu s rámcem vodních ploch, využitých hospodářsky jako rybníky,

původní jírovcová alej lipovou (KUČA, 1957, s.70; PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ A KOL. 2004,

které odvodnily okolí zámku a vytvořily reservoir zámeckého příkopu, navazovaly složky užitkové –

s.121).

štěpnice a zelinářské zahrady“. V polovině 18. století, jak je patrné v plánu z této doby, kdy byl majitelem F. A. Rottal, byl vodní systém upraven do trojzubce se středním kanálem na hlavní ose. Zahrada i s bažantnicí se rozkládala na rovinatém parteru s nepatrným sklonem k zámku. Pro spojení budovy a zahrady sloužil most přes vodní příkop se zídkou, zdobenou skulpturami a vázami. Ústřední parter byl členěn ornamentálními koberci a břehy kanálů lemovaly široké stříhané aleje a sochy. Nižší rostliny v nádobách byly nahrazeny alejí vzrostlých stromů, která rozděluje ústřední parter na dvě části. 16

obrazců se zimostrázovým ornamentem, v létě doplněným letničkami (KŘESADLOVÁ, 2002, s. 88;

4.3.4 Kratochvíle u Netolic

PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, s.173).

Na místě současného zámku stála původně tvrz Nový Leptač, kterou v roce 1580 získal Vilém z Rožmberka a nazval ji Kratochvíle. V letech 1583 – 1589 zde nechal vystavět pod vedením architekta Baltazara Maggiho letohrádek. Jednopatrová vila s bohatou štukovou a malířskou výzdobou stála v okrajové jižní části ostrova pravidelné dispozice zahrady, která byla od okolí oddělena trojitou zdí a přístupná pouze brankami ve zdi u hlavního vchodu do budovy. Součástí areálu byly dva vodní příkopy. Vnitřní obklopoval vlastní letohrádek se zahradou, která byla pravidelně členěna a doplněna květinami a nízkým porostem. Vnitřní příkop obklopoval samotný letohrádek se zahradou a vně areálu se nacházel další vodní příkop, který ohraničoval komplex ze tří stran (čtvrtá strana sousedila s oborou) a byl u vstupu překlenutý také padacím mostkem. Na vnější straně příkopu vymezoval zahradu po obvodu široký zelený pás (později štěpnice). Vnitřní stěna ohradní zdi, vyzdobená výklenky a malbami, byla výrazným dekorativní prvkem (PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ, 2004, s. 173; KŘESADLOVÁ, 2002, s. 82; PAVLÁTOVÁ a KOL, 2004, s. 221 – 222). Po roce 1610 byla zahrada osázena ovocnými dřevinami. Znovu byla obnovena po roce 1656, kdy byla stržena tvrz. Tuto podobu zahrady zachycuje dochovaný obraz malíře Jindřicha de Verleho z roku 1686. O dalším vývoji se dochovalo jen málo zmínek, pravděpodobně sloužila jako užitková zahrada. V roce 1770 byl podle návrhu zahradníka Schmida vytvořen barokní parter vysazený z ovocných dřevin (KŘESADLOVÁ, 2002, s. 86). Důležitou změnou bylo odstranění vnitřní zdi okolo příkopu ve 40. letech 19. století. Došlo tak k propojení ostrovní zahrady a vnější štěpnice s ohradní zdí a zanikla tak dřívější členitost. Od roku 1847, kdy zde byl zřízen sirotčinec sloužila štěpnice jako užitková zahrada. Zbylý prostor byl osázen ovocnými stromy. Chátrání vodního příkopu vedlo k jeho vypuštění (KŘESADLOVÁ, 2002, s. 87). Od šedesátých let 20. století docházelo k postupné rekonstrukci objektu a byly obnoveny malby na vile i ohradní zdi. V té době byla zahrada rozčleněna na dvě části – na štěpnici ve vnějším obvodovém pásu a zahradu na ostrově.

Dle KŘESADLOVÉ (2002, s. 87) se v něm

nacházel: „pravidelný parter se čtyřmi travnatými poli ohraničenými buxusovými plůtky a květinovými záhony ve středu s kruhovou nádrží. Následovala zeleninová zahrada. Obě části odděloval travou zarostlý vodní příkop“. V roce 1981 zpracoval Otakar Kuča návrh rekonstrukce zahrady včetně obnovy kanálu, který byl opět napuštěn vodou, a ústředním bodem zahrady na ostrově se opět stal bazén. Parter byl rozdělen příčně na centrální travnatý čtverec a dva broderiové pásy, které byly dále členěny do sedmi

17

vzrostlými stromy. Vynikají světlé fasády a barevně syté střechy. Konkrétní barevnost je však těžké

5. VÝSLEDKY A DISKUZE

určit, protože zmiňovaný pohled je černobílý. Kontrastní ke slunnému parteru mohla být i stinná

5.1

ANALÝZA BAREVNOSTI MODELOVÝCH OBJEKTŮ

štěpnice. Kompletní barokní podobu zahrady dokončil arcivévoda Karel Lotrinský. Za biskupa Wolfganga Hannibala ze Schrattenbachu došlo ke zrušení vodního fortifikačního systému, čímž

5.1.1 Podzámecká zahrada v Kroměříži

se zahrada mohla přiblížit až k zámku, a ke zrušení štěpnice. Zahradu stále zdobilo mnoho soch z maletínského pískovce (je typický jemnými tmavšími žilkami ve struktuře, nebyl tedy tak výrazně

5.1.1.1 Analýza barevnosti v historickém vývoji

světlý a kontrast k tmavým plochám byl jemnější) a také rostliny v nádobách, pro které byl zřízen

První zmínky o existenci zahrady pochází z roku 1566, kdy zde působil Vilém Prusinovský

vlevo od budovy zámku skleník. Barevný výraz mohlo změnit vzniklých sedm bazénů, odrážejících

z Víckova. Z dopisu se dovídáme, že psal do Mikulova, zda by mu poslaly do jeho nové zahrady

nejen okolí, ale i nebe. Vnášely tak světlé lesklé plochy s množstvím odlesků. Parter byl složen z polí

sazenice růží. Je známo, že si objednával hlavně červené a bílé, což mělo vliv na celkovou barevnost

několika typů, na jejichž tvorbu se používaly jak pestré květiny (jednalo se spíše o trvalky doplněné

zahrady. Roku 1572 je doloženo, že posílal svým přátelům semena karafiátů a jiných květin, je tedy

jednoletými druhy, které měnily barevnost každým rokem), různobarevné písky, světlé pískové

zřejmé, že se tu pěstovaly. O jejich barevnosti se však z materiálů nic nedovídáme. Podobu zahrady

cestičky či zelené plochy trávníku. Půdorysný plán z roku 1775 (Obr. 5) potvrzuje výše zmíněné

v roce 1588 – 1598 přibližuje dřevořez monogramisty MC (Obr. 2). Prostor zahrady byl v té době

skutečnosti a dále ukazuje zelené loubí obklopující jednotlivá pole parteru, přerušené dvouřadým

obdélného půdorysu ohrazený dřevěným plotem a rozdělený na tři části. Levá část při pohledu

bosketem. Hlavní osu uzavírá rozlehlá budova. Barevné plochy s výraznou částí trávníku kontrastují

od zámku byla pravděpodobně zahradou zelinářskou, ve které zřejmě barevnost nebyla výrazná,

se světlým povrchem cest. Na plánu dominují barvy žlutá, růžová a zelená, což ovšem není

i když se tu pěstovaly tehdy i méně běžné druhy (květák, artyčok). Prostřední část by se dala označit

důvěryhodné a může být ovlivněno subjektivitou autora. I tak je ale možné konstatovat použití dvou

jako okrasná, utvářená umělecky koncipovanými záhony ve tvaru rostlinných, živočišných či jiných

výrazných barev. Nalevo od budovy je již viditelné Giardino segreto a napravo rozlehlá zřejmě

motivů, což ovšem není pro renesanci typické. Barevnost mohla být ovlivněna heraldickými barvami

užitková zahrada rozčleněna do pravidelných polí (KŘESADLOVÁ, ZATLOUKAL, 2009,

rodu Pawlowských z Pawlowic, kterými byly žlutá a modrá. Alternativou pak mohla být kombinace

s. 103 – 104).

červené a bílé jako barvy olomouckého biskupství, které upřednostňoval biskup Prusinovský.

Do té doby formálně členěná zahrada byla na konci 18. století přeměněna na sentimentální

Na rytině je také viditelný kruhový prvek, který by mohl znázorňovat okrasnou vodní nádrž vnášející

zahradu a rozšířena o další část. Nevznikl však čistě krajinářský park, který by popřel vše předešlé,

do prostoru světlou lesklou plochu. Pravá část byl zřejmě ovocný sad. Z historických zmínek je

ale dílo na rozhraní nového vkusu a pravidelné zahrady. Byly tak vytvořeny pomyslné dva světy,

možné uvažovat, že se zde nacházel dřevěný altán. Zahrada tedy sloužila jak k reprezentaci,

původní a nová část, které byly spojeny topolovou alejí (Populus nigra ´Italica´). Mezi porosty stromů

odpočinku, tak pro užitek (ŠTĚPÁN, 2005, 58 – 61).

a keřů se klikatily cestičky, přivádějící k některé ze zahradních staveb. Dá se říci, že spíše než

K zásadním barokním úpravám zahrady došlo v osmdesátých letech 17. století podle návrhu

barevnost rostlin se zde uplatňoval kontrast světla a stínu, hustého porostu a volných ploch

Giovanniho Pietra Tencally. Vzhled raně barokní podoby parteru je zachycen na rytině z roku 1691

(KŘESADLOVÁ, 2009, str. 107). Důležitým svědectvím o podobě tehdejší zahrady je album z roku

(Obr. 3). Pro přístup do zahrady bylo nutné překonat opevnění a lávku přes vodní příkop. Parter byl

1802 od Josefa Fischera, který ji zachycuje jak na plánu, tak několika pohledech. Vzhledem k tomu,

bohatě zdoben broderií. Uprostřed dominovala pyramidální fontána doplněná sochami, obelisky

že je plán pouze černobílý, je z něj obtížné vyčíst barevnost. Zahrada si však svou podobu zachovala

a rostlinami v nádobách. Světlý pískový povrch cest s jemnou texturou kontrastoval s barevnými

až do roku 1832. Z této doby už máme k dispozici plán barevný, zachycující velmi podobné řešení

složitými ornamenty, které byly lemovány pravidelně stříhanými, nízkými, zelenými plůtky.

prostoru.

Barevnost byla tak rozmanitá, což můžeme určit z různorodosti používaných prvků – světlé objekty

Na zmíněném plánu z počátku 19. století (Obr. 6) je vidět, že z hlavního parteru před zámkem

sochařské výzdoby, barevné ztvárnění broderií, tmavé olistění stříhaných plůtků a exotičnost rostlin

vymizely bohaté barevné ornamenty, které nahradily čtyři velké travnaté plochy, stále ještě

v nádobách (mohlo by se jednat o citrusy, které jsou zmiňovány na počátku 18. století.). Z pohledu je

zachovávající odkaz na formální dispozici (tato úprava se zachovala až do 30. let 19. století).

patrné, že barevně do prostoru vstupoval i zámek a okolní budovy, které ještě nebyly zakryty

Oživujícím prvkem, přinášejícím hladkou světlou plochu do prostoru, byly dva vodní bazény. 18

Po obvodu byl parter ohraničen dvouřadou alejí. Barva se tu tedy zřejmě uplatňovala převážně

na plánu z 30. let 19. století (Obr. 13). Došlo také k výraznému rozšíření zahrady až k řece Moravě,

v odstínech zelené kontrastující se světlým povrchem pískových cest. Použití květinových záhonů,

vznikl tak nový Maxmiliánův park na místě původních pastvin. „Starou“ a „novou“ část oddělovala

které by vnesly pestrou barevnost, lze předpokládat, ovšem tato skutečnost není doložena. Na tuto část

Mlýnská strouha. Došlo k přestavbám některých staveb (Chrámek přátelství, Ruiny, Dům zahradníka,

zahrady pak navazovaly různé zahradní prostory řešené již neformálně, kde se uplatňovaly zahradní

aj.) nebo k jejich zrušení (Holandská zahrádka a skleník). Nově pak byly instalovány Fontána amorků

stavby. Výrazným a hojně zastoupeným prvkem používaným jako aleje či vyplnění prostoru kolem

a Římská fontána. V roce 1850, jak ukazuje dochovaný plán od Bernarda Lipavského (Obr. 14), byla

staveb byly pyramidální topoly, které určovaly kostru kompozice. Byly vysazeny do obvodových

přeměna dokončena. Jak již bylo řečeno, kompozici dominovaly travnaté plochy s porosty dřevin,

částí vodních prvků a na vyobrazení z roku 1802 také doplňují Chrámek přátelství (Obr. 7).

solitérami či alejemi. Dřeviny měnící svou barevnost v průběhu roku byly vysazovány před stále

Ten se zrcadlí na hladině vodního kanálu a jeho obvod lemuje kvetoucí výsadba růží. Z použití

zelené skupiny jehličnanů. Neuplatňoval se příliš velký kontrast barev. Jemná i pestrá barevnost byla

omezené barevnosti malby však není možné blíže určit jejich odstín. Především na podzim pak svým

použita jen v květinových detailech v podobě smíšených záhonů nepravidelného okrouhlého tvaru,

zbarvením vzhledem k četnosti zastoupení obohacovaly prostor výraznou žlutou barvou topoly.

které se nacházely volně v trávníku, popř. lemovaly cesty nebo zdůrazňovaly jejich křížení. Důležitou

V blízkosti zámku se nacházelo Giardino segreto, kterému dominovala stavba Colloradovy

výrazovou složkou porostů dřevin byla, tedy více než barevnost, jejich struktura a textura. Významné

kolonády a kruhový bazén s vodotryskem, ohraničené pravidelně stříhanou vegetací pro podpoření

bylo i střídání převislých forem vrb, strnulých smrků a štíhlých topolů, a kontrast volných ploch,

pocitu soukromí majitele. Barevnost do těchto prostor vnášely vysázené květiny kolem bazénu, které

zapojených skupin a porostů. Jistou barevnost mohly do porostů vnášet také rozmisťované sochy

lemovaly cestu, a použité ornamenty umístěné v trávníku. Z pohledu z roku 1802 (Obr. 8) je patrné,

antických božstev (Flóry, Jupitera, Venuše, Neptuna, Fauna) ze světlého maletínského pískovce.

že část byla členěna do čtyř teras a květiny byly vysázeny do kruhu. V její blízkosti se dále

Prostor původní Holandské zahrádky byl zrušen, zůstal jen Dům zahradníka, který ovšem také

vyskytovala Holandská zahrádka ohraničená zdí s budovou Domu zahradníka a kruhovým vodním

nezůstal beze změny. Barevnost fasády byla velmi výrazná. Tmavě „cihlová“ barva kontrastovala

prvkem. Ve 30. letech byl vybudován skleník, který doplňoval květinový záhon, na něhož se zřejmě

s bílými linkami napodobujícími spáry. Kruhový vodní prvek byl nahrazen Fontánou Amorků.

umisťovaly rostliny v nádobách. Ty byly v tomto skleníku přes zimu uskladněny. Kvetlo zde tedy

V prostoru mezi Domem zahradníka a Giardinettem vznikl na místě pravidelných květinových záhonů

několik druhů květin vysázených do záhonů, který měl nejdříve geometrický a později podle plánu

tmavý bosket (ŠTĚTINA, JANIŠ, 2010, str. 30). Výrazným prvkem kompozice, který působí v prostoru, je Smutná alej tvořená jilmy, existující

z roku 1835 dostaly organický tvar. V blízkosti Holandské zahrady vnáší do prostoru rozdílné odstíny zahradní stavba Ruiny, které

již z klasicistní úpravy a tvořící výrazný tmavý pás. Ve 30. letech 19. století byl v ústí vybudován

jsou jednou z několika architektonických složek objektu. Podle Fisherova vyobrazení z roku 1802,

Stříbrný most spojující starý a nový park. Její zakončení tvořila nově vytvořená Maxmiliánova

který je zachycuje z jihozápadu a z východu, je zřejmá rozdílnost pohledů. Zatímco z jihozápadu

kolonáda, která z aleje udělala jednu z hlavních pohledových os celé kompozice (KŘESADLOVÁ,

(Obr. 9) má podobu antické ruiny a autor ji zobrazuje jako světlé harmonické místo doplněné

2008, str. 60).

po straně řídkou vegetací, z východní strany (Obr. 10) připomíná gotické ruiny s umělým vodopádem

Představu nejen o uspořádání, ale právě i barevnosti, si můžeme udělat díky několika

a schodištěm s dřevěným zábradlím. Místo působí tmavě, ponuře a je doplněné jen řídkou vegetací.

dochovaným vyobrazením tehdejší podoby zahrady. Zřejmě z první poloviny 40. let 19. století

Tvoří jakousi odvrácenou tvář místa. Budeme – li vyobrazení brát za důvěryhodné, lze předpokládat

pochází obraz zachycující budovu zámku s přilehlou parkovou kompozicí (Obr.18). Výrazným

barevný kontrast mezi těmito pohledy a jejich výrazy v prostoru. Jiným příkladem navození rozdílné

prvkem je už samotný zámek, který nad zahradou vyniká světlou fasádou s červenou střechou. Velkou

atmosféry je tmavý prostor kolem Poustevny (Obr. 11) skryté v husté vegetaci a „světle“ působící

část zaujímá sečená travnatá plocha s vycházkovými cestičkami se vzrostlými stromy na pozadí.

okolí Čínského pavilonu (Obr. 12).

Objevují se i malé výsadby nejspíše platanů, které dnes tvoří výrazné dominanty. Platany jsou obecně

Zásadní změnou však zahrada prošla až po roce 1832, kdy se stal olomouckým arcibiskupem

v kompozici často používaným taxonem, který do prostoru vnáší netradiční světlé zbarvení kmene

Ferdinand Maria Chotek. Byl zrealizován návrh architekta Antona Archeho. Původně formální

a větví rozpoznatelné již z dálky. Hodnotné je i výrazné podzimní zbarvení listů. Na hranici trávníku

dispozice zahrady byla nahrazena travnatou plochou lemovanou porosty dřevin a původní vodní

a promenády světle hnědé barvy (zřejmě se jednalo o písek) jsou v pásu vysázeny v různých barvách

kanál, kde se nacházel Chrámek přátelství, byl nahrazen tzv. Chotkovým rybníkem, což je patrné

kvetoucí rostliny, které ale z obrazu nelze přesněji určit. Další linií je výsadba stromkových růží 19

v odstínech růžové. Použitý mobiliář má bílou barvu, mohlo by se jednat o dřevěný či kamenný

Ve druhé polovině 19. století zde působil arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu. Dochází

materiál. Obraz zachycuje i místo, kde kolem roku 1846 byla postavena významná stavba

ke změně výrazu některých architektonických staveb do historizujících podob. Změnu zaznamenala i

Maxmiliánovy kolonády. V době vyobrazení však zřejmě ještě neexistovala.

barevnost zahrady. Dřívější květinové záhony přinášející pestrost byly nahrazeny dendrologickou

Kolonáda byla navržena Antonem Archem jako jednoduchá vzdušná stavba, která

sbírkou, což mělo za následek upouštění od používání domácích dřevin. Vysazovaly se různé barevné

do prostoru vnesla výrazný barevný kontrast. Její bílá fasáda se odrážela od tmavého pozadí, které

kultivary a do té doby téměř neznámé druhy. Právě rozdílnost barev listů popř. kmenů a větví i různé

tvořil porost jehličnatých stromů, převážně smrků. Stala se objektem, na něhož bylo vedeno několik

odstíny zelené se staly charakteristickými pro výraz zahrady té doby. Bohatá sbírka vznikla okolo

pohledů, a od kterého vybíhaly tři osy. První směřovala na Stříbrný most přes Mlýnskou strouhu,

Zahradníkova domu, kde byl na malé ploše zastoupen široký sortiment. Barevnost nám může blíže

druhá procházela průsekem až k Fontáně Amorků u Zahradníkova domu a třetí vedla na stavbu

přiblížit seznam pěstovaných druhů z roku 1883, který byl první svého druhu. Z něj se dovídáme, že

tzv. Květinové věže (JANIŠ, VRLA, 2010, str. 9).

v této části byly použity např. Abies pinsapo Boiss (zajímavý šedavým zbarvením jehlic), Kerria

Podobu zahrady můžeme pozorovat i na olejomalbách z roku 1847, na kterých je zachycen

japonica DC. (s výraznými žlutými květy a svěže zelenými listy), Cornus alba Wangenh. fol. Varieg

vzhled u Mlýnské strouhy (Obr. 19) a Chotkova rybníka (Obr. 20). Dokazují použití různých textur

(v době vegetačního klidu jsou viditelné červené výhony), Juniperus sabina L. aj. Výrazný barevný

habitů stromů. Okraje břehů jsou hustě porostlé výše zmíněnými vrbami, sloupovitými topoly

akcent do prostoru vnesl i uplatněný sortiment růží (variety Rosa centifolia L.). Proměnou prošla

a jehličnatými stromy, podobající se smrku či borovici. Pískovou cestu lemuje liniový záhon květin,

i samotná budova Zahradníkova domu, jehož fasáda byla v osmdesátých letech 19. století překryta

který je tvořen druhy jemné barevnosti v odstínech bílé, žluté či světle fialové. Výrazné kontrasty

novou omítkou v podobě nestejně širokých pásů, středový šedý lemovaly vždy dva užší pásy bílé. Bez zásahu nezůstala ani Maxmiliánova kolonáda, otvory byly zazděny cihelnými zazdívkami,

barev se zde neobjevují, jen ze zelené masy stromů vystupuje vzadu světlý Chrámek přátelství.

ve kterých byly vytvořeny niky pro umístění bust z bílého mramoru. Od této doby se kolonáda nazývá

Druhá malba přibližuje vzhled vodopádu a jeho okolí, druhová skladba porostu je identická.

Pompejská. Barevnost stavby byla světle zelená (plochy nik) a světle okrová.

Zábradlí u vodopádu je porostlé pnoucími letničkami s velkými plody (mohlo by se jednat o dýně). Lze tedy předpokládat, že se barevnost používaných rostlin každoročně měnila. Stejně jako

Výše zmíněný seznam používaných druhů v zahradě uvádí také nejvíce zastoupené taxony

na předešlém pohledu je i zde použit mobiliář ve světlém (bílém) odstínu. Ten se objevil

stromů i keřů. Podle nich můžeme vyvodit jisté závěry o barevnosti, kterou do prostoru vnášely.

už i na lavičce z obrazu z první poloviny 40. let. Může se tedy jednat o jednotící prvek v jejich

Nejvíce zastoupeny byly Picea abies (L.) H. Karst., Betula pendula Roth, Carpinus betulus L. Stále

vzhledu.

zelené smrky s tmavými jehlicemi jistě kontrastovaly se světlou kůrou břízy a světle zelenými listy

Důležitým barevným prvkem je samozřejmě také vodní plocha. Mezi výrazná díla patří již

jiných dřevin. Četné zastoupení smrku je doloženo i z dřívějších období, byl tedy zřejmě

zmíněný Chotkův rybník, Mlýnská strouha a Dlouhý rybník, který ve 30. letech 19. století získal svou

charakteristický pro výraz zahrady. Používal se ve skupinách jako prvek zdůrazňující architekturu,

současnou plochu a později v něm byl vybudován ostrov (viz plán z roku 1850). Jezero bylo možné

jejíž převážně světlá barva se od tohoto pozadí odrážela. Hojně se také vyskytovaly Acer campestre

obejít okružní cestou, která začínala a končila u Rybářského pavilonu a vedla přes Dlouhou alej

L., Acer platanoides L., Aesculus hippocastanum L., Fraxinus exelsior L, Platanus occidentalis L.,

vysazenou z jírovců. Ty do kompozice vnášely bílou barvu v době kvetení a oproti jiným druhům

Populus alba L., Robinia pseudacacia L., Ulmus laevis Pall. aj. Vyjmenované druhy se značně lišily

brzké jarní svěže zelené olistění.

a obohacovaly prostor jak o rozdílné barvy, tak textury. Zmiňme světlé až bílé kmeny a větve platanu a topolu, naopak tmavě šedé u jasanu, hrubou texturu kaštanů a naopak jemnější u akátu, které ještě

Poslední část Maxmiliánova parku je tzv. zadní park. Na výše zmíněném plánu z roku 1850 je

navíc v době květu krášlily bílými květy.

členěn výsadbami dřevin na menší plochy s různou náplní – objevují se sluneční hodiny, květinové

Podzámecká zahrada se v 19. století stala jednou z nejlépe koncipovaných krajinářských parků

bastiony u Vlajkového stožáru, Turecký stan, květinové vázy a mísy, růžové koše aj. Jednalo se

na našem území.

mnohdy o prvky krátkodobé vnášející však do zahrady jisté zpestření i v podobě barevnosti (KŘESADLOVÁ, ZATLOUKAL, 2009, s. 114). Na pozdějším plánu z roku 1883 je již zakresleno tzv. Květinové kolo na louce před budovou zámku, tvořené pravděpodobně různobarevnou výsadbou kvetoucích rostlin. 20

Významným prvkem je Dlouhý rybník přinášející lesklou plochu odrážející břehový porost

5.1.1.2 Analýza barevnosti v současném stavu V současné době je zahrada udržována v podobě, kterou získala výše zmíněným postupným

(Obr. 32), na který navazuje důležitý kompoziční prvek – Dlouhá alej vysazená z lip. Do prostoru zde

vývojem a vkládáním prvků několika slohových období. (Obr. 21). Stěžejní pro její dnešní vzhled byl

také vstupuje budova Rybářského pavilonu (Obr. 33) vynikající svou světle okrovou fasádou

stav z poloviny 19. století. Kompozici můžeme rozdělit na dvě odlišné části a to Starý park

a zelenými litinovými prvky. Pro park jsou tedy typické porosty dřevin, rozlehlé louky

a Maxmiliánův park. Starý park má drobnější měřítko. Je tvořen travnatou plochou s lemem dřevin

a architektonické stavby, které se v ní nachází. Květinové záhony se v zahradě objevují

a výraznou vodní hladinou Chotkova rybníku, ve které se zrcadlí budova zámku (Obr. 22) , jejíž

v menší míře, a to převážně v blízkosti zámku.

světlá fasáda působí na hladině výrazně. Z architektury je významný Chrámek přátelství, průhled

Většinou jsou to záhony geometrického (často kruhového) tvaru, vymezené stříhanými buxusovými

na něj je však částečně zastíněn vzrostlými stromy, proto je viditelný nejlépe v bezlistém stavu (Obr.

plůtky, které jsou pravidelně obnovovány (použití letniček, dvouletek i cibulovin). Tento typ záhonu

31).

doplňuje také sochu Flory (Obr. 34). Barevnost, kterou tyto části vnáší do zahrady je tedy pravidelně Základní kompoziční osa vychází od zámeckého portiku právě k Chotkovu rybníku

měněna. Jedná se však často o velmi pestré a kontrastní barvy. Ty se uplatňují především u tzv.

a z okružní cesty zpět na zámek. Prostor Maxmiliánova parku má velkorysejší měřítko s dlouhými

Květinového kola (Obr. 35) před budovou zámku, které je dobře viditelné a působivé při pohledu

pohledovými osami. Za ústřední prvek můžeme považovat Pompejskou kolonádu (Obr. 27), od níž je

z terasy. Je každoročně osazováno pouze letničkami v pestré škále odstínů. Ve větší míře je také

veden průhled přes Stříbrný most do Smutné aleje, dříve tvořící výrazný tmavý prostor použitím

zastoupena výsadba keřových růží v odstínech červené a růžové barvy, která obklopuje Dům

jilmů. Ty se zde však již neobjevují a struktura stromořadí se rozpadá. Jistou změnou oproti výše

zahradníka (Obr. 36) a Fontánu Amorků. Keřové růže jsou také součástí pravidelných záhonů

popisovanému stavu je i barevnost kolonády, které dominuje světle okrová a červeno – růžová barva.

v Giardinettu, v podobě liniového záhonu lemují i cestu k Vázovému mostu, která je akcentována také

Méně výrazný je kontrast jejího světlého nátěru a původně tmavého pozadí, které tvořily smrky.

kruhovými záhony s měnící se barevností dvouletek, cibulovin a později letniček. Ty jsou použity

Ty musely být z větší části odstraněny a dnes je porost tvořen smíšenou výsadbou, ze které především

i na ploše před voliérami (Obr. 40). Jemnější barevnost, avšak na větší ploše, je typická pro efekt

v době květu vyniká bílý akát.

jarních efemeroidů v podrostech. Jedná se o křivatce, plicníky, sasanky, česnek medvědí aj., oživující podrost žlutou, bílou či fialovou barvou. Na podzim je typická fialová barva ocúnů.

V jarním období přináší různou barevnost také množství keřů a stromů.. V časném jaru ještě před olistěním vyniká kombinace jehličnanů se světlou kůrou hojně se vyskytujícího platanu (výrazná

Současná kompozice je velmi podobná té z poloviny 19. století a jsou v ní patrné stejné prvky

je skupina před Pompejskou kolonádou, na kterou je vedeno hned několik pohledů) (Obr.28). Bílá

jak ve složce architektonické, tak v druhové rozmanitosti. Druhová skladba a s tím související

kůra bříz a žluté větve převislé vrby doplňují především břehy vodních děl (Obr. 29, 30). Výrazné

barevnost se v některých částech sice liší, ale převládá snaha o její obnovu podle dochovaných

jsou

materiálů.

žlutě kvetoucí Forsythia a Hammamelis. Brzy se také objevují žluto zelené květy Acer

platanoides. Růžovou barvu na krátkou dobu vnáší Prunus a bílou zase kvetoucí Robinia pseudoacacia, vyskytující se jako součást porostů nebo v samostatných skupinách. Barevnost vnáší i raně rašící Aesculus hippocastanum. Jejich působivost je ještě umocněna kombinací se stále zelenými jehličnany s velkým zastoupením smrků, které jsou vtroušeny do porostů dřevin především v Maxmiliánově parku. V létě převládá barva zelená, kde se uplatňuje kombinace světle zelených listů a tmavších jehličnanů a kontrast tmavých zapojených porostů a volné slunné louky. Dominantně působí v době květu u Fontány Amorků bíle kvetoucí Aesculus parviflora. Solitérně se uplatňuje platan v zadní části Maxmiliánova rybníka, barevně kontrastující s opodál stojící borovicí. Výrazně solitérní jsou i liliovníky, které vnáší především žluté podzimní zbarvení. Ve Starém parku kontrastuje se skupinou platanů.

21

rybníčky a Jahodové kopečky. Volné plochy pak byly osázeny ovocnými stromky v pravidelném

5.1.2 Květná zahrada v Kroměříži

rastru. Jednalo se zřejmě o pestrou směs druhů, barevně výraznou hlavně v době květu (světle růžová, 5.1.2.1 Analýza barevnosti v historickém vývoji

bílá). O konkrétní druhové skladbě se informace nedochovaly. Z celkového pohledu je významný

Květná zahrada vznikala od poloviny šedesátých let 17. století na pozdně renesančním

světlý povrch cest, který je kontrastní k osázeným plochám. Ve středu celé Štěpnice se nacházela již

pravoúhlém schématu. Na několika vyobrazeních z roku 1691 však vidíme již prvky francouzského

zmíněná Kuželna (Obr. 43). Jednalo se o prostor sloužící ke hrám, z něhož byl průhled až Rotundě,

barokního myšlení. Na konci 17. století tak v sobě zahrada spojuje prvky italské renesance (např.

jež vystupovala z tmavých stříhaných stěn. Ty byly důležitým prvkem uplatňujícím se v prostoru.

bohatá vnitřní výzdoba) i prostorové uspořádání typické pro baroko (KŘESADLOVÁ, s. 3).

Byly mnohonásobně vyšší než lidská postava a celý prostor oddělovaly od okolí. I zde byly použity

Podobu Libosadu, kterou zachycuje Nypoort v roce 1691 (Obr. 41), lze zjednodušeně rozdělit

sochy pro zpestření, umístěny před tmavým pozadím, jejichž světlejší barva na něm vynikala.

na tři od sebe se lišící části. Na Květnici, Štěpnici a drobné zahradní prostory (rozdělení

Součástí se stala i pravděpodobně kamenná sedátka.

podle KŘESADLOVÁ, 2008, s. 8). Jednotlivé části jsou rozdílné jak svou náplní a uspořádáním, tak

Světlou plochu vody s množstvím odrazů do zahrady vnesly Pstruží rybníčky (Obr. 44). Měly

z toho vyplývající rozdílnou barevností.

čtvercový půdorys a byly ohrazeny pískovcovou balustrádou, za cestou byl použit žlutý dřevěný

Květnice byla nejzdobnější a tím i nejbarevnější část. Měla čtvercový půdorys, kterému

plůtek. Oba tyto prvky vzhledem k rozloze mohly ovlivnit výraz prostoru. Ve vodní hladině se

dominoval zahradní pavilon (Rotunda). Od něj vybíhalo osm os lemovaných vysokými tvarovanými

zrcadlily sochy umístěné ve středu rybníčků a byly uplatněny i jako nárožní prvek. Opět byl na jejich

stěnami, jež byly výrazným tmavým prvkem, který téměř ovládl prostor a kontrastoval se světlou

zhotovení použit zřejmě maletínský pískovec, tedy materiál světlejší barvy. Na ose od těchto vodních

fasádou Rotundy. Podle Nypoortova pohledu (Obr. 42) byly kolem Rotundy umístěny ještě rostliny

ploch tvořily výškovou dominantu uměle navršené kopečky, tzv. Jahodové (Obr. 45). Sloužily jako

v nádobách, mohlo se jednat o pomerančovníky, citroníky či marhaníky, které sezónně vnášely

místo výhledu a jejich vrchol byl zdůrazněn dřevěnými stavbami, k nimž vedla dvě pravděpodobně

netradiční olistění popř. barevnost plodů. Jedna z os vedla pohled i na vstupní část, kterou tvořila

dřevěná schodiště, na pohledu vystupující ze zelené hmoty kopečků. Samotné kopečky byly přístupné

dlouhá Kolonáda. Celý prostor byl obdobně rozdělen na dílčí čtverce (boskety), také ohraničené

po cestičkách lemovaných stříhanými plůtky.

tvarovanými stěnami. Boskety vyplňovala broderiová pole a ve dvou z nich též labyrinty

Poslední část, která byla k zahradě připojena v osmdesátých letech 17. století, byla ztvárněna

se sochařskou výzdobou. Broderie byly důležitým barevným prvkem této části zahrady.

jako intimní prostory, jejichž náplň odpovídala módním trendům. Napravo od hospodářského dvora se

Pravděpodobně je vyplňovaly tvarované dřeviny doplněné drtí dvou barev, což je patrné z dobového

nacházely Bažantnice, Králičí kopec a Ptáčnice, od sebe vzájemně odděleny, ale propojeny středovou

vyobrazení z roku 1691 (Obr. 41), kde se objevují tmavé a světlé plochy. Jednalo se tedy nejspíš

komunikací. Na té se nachází významné stavby jako Bažantí dům, samotný Králičí kopec na vrcholu

o kontrastní barvy, které autor tímto způsobem odlišil. V této části nechyběly ani vodní prvky

s kamennou sochou a Ptáčnice odrážející se ve vodní hladině přilehlého rybníčku lemovaného

v podobě Lví fontány a Fontány Tritonů nacházející se před Kolonádou. Labyrinty tvořily kontrastní

balustrádou, zevně obklopené dřevěným zábradlím (Obr. 46). Zbylé plochy byly osázeny stromy

plochy

v pravidelném rastru. Výrazná barevnost se tu zřejmě neobjevovala, stromy vnášely odstíny zelené

ke zdobným barevným ornamentům. Jeden z nich byl tvořen z kdouloní, druhý z domácích druhů.

a květinové záhony zde chyběly. Architektura a sochařská výzdoba má podle pohledů světlý povrch.

Můžeme tedy předpokládat, že kdouloně kromě tmavě zelených listů přinášely bílou barvu květů

Nalevo od hospodářského dvora se nacházela Holandská a Pomerančová zahrada. V Holandské

a žlutou barevnost plodů. Tmavá hmota olistění druhů použitých k vytvoření labyrintů byla v každém

zahradě se již barva uplatňovala podstatně více. Podle vyobrazení (Obr. 47) a dobových zmínek se

z nich ve středu doplněna a zvýrazněna sochou z maletínského pískovce, což je materiál, ze kterého je

podél středové cesty, vedoucí k vodnímu prvku ze světlého kamene, nacházely květinové záhony

vyrobena většina sochařské výzdoby. Tento pískovec je typický tmavším žilkováním, což vytváří

s tulipány a jinými mnohobarevnými liliokvětými rostlinami a špalíry vinné révy. Konkrétní

jemnější kontrast k tmavých plochám, než jaký by vytvořil např. výrazně světlý mramor.

barevnost používaných druhů zjistit nelze a navíc se také mohla měnit. Kolem vodního prvku byly

Na Květnici navazovala Štěpnice, se kterou ji spojovala i hlavní kompoziční osa vedoucí

rozestavěny nádoby s citroníky, pomerančovníky a fíkovníky v dřevěných nádobách. Celý prostor byl

od Kolonády přes Rotundu a Kuželnu až k ohradní zdi. Ta dělila Štěpnici na dvě části. V každé z nich

vymezen tmavě zelenou stříhanou stěnou. Pomerančová zahrada (Obr. 48) sloužila k letnění

pak byly na vedlejších osách, lemovaných nízkými plůtky z rostlin na konstrukcích, umístěny Pstruží

nemrazuvzdorných rostlin, které byly na zimu ukryty do skleníků. Ohraničení tvořily tři stavby. 22

Prostor byl opět lemován stříhanou zelenou stěnou, v níž bylo vysekáno nejméně pět východů.

jírovec) a na konci 19. století také došlo ke zrušení čtvercových vodních ploch ve Štěpnici,

Na ploše byly vysázeny tři řady citrusů ve volné půdě a jedna řada chřestu. Barevnost se zde tedy

čímž zahrada přišla o výrazný prvek hladké světlé plochy.

odvíjela od květů exotických rostlin či jejich plodů, kontrastujících na zeleném pozadí. Souhrnně lze konstatovat, že výraznější barevnost se v 17. století v Květné zahradě 5.1.2.2 Analýza barevnosti v současném stavu

uplatňovala především v Květnici a Holandské zahradě dané především zastoupením květin a barevných materiálů. Důležitým výrazovým prostředkem kompozice byly tvarované stěny a loubí,

I přes některé změny v kompozici si zahrada do dnešní doby zachovala odkaz na původní

na které mohly být použity habry a buky. Jejich barevnost se tedy odvíjela především od zelených

podobu. (Obr. 51). Pro vstup do zahrady slouží Čestný dvůr (Obr. 54), kterému dominují dva

odstínů ve velké ploše, které byly výrazné i bez dalších kontrastů. Na podzim se výraz změnil žlutým

skleníky, jejichž světlá fasáda prostor odlehčuje. Výraznou barevnost sem vnáší ornamentální záhon

zbarvením listů či později bezlistým stavem, kdy především u buku vyniká hladký šedý kmen a část

ohraničený buxusovým plůtkem, od něhož se odráží bílé litinové lavičky, které jej lemují (Obr. 53).

neopadaných listů. Zelená hmota působila také v částech s ovocnými stromy a uměle navršenými

Do volných ploch se vysazují dvouletky a letničky, takže barevnost se každoročně mění, ale převažuje

kopci. Vzhledem k množství používané sochařské výzdoby se i ta významně podílí na barevném

pestrá skladba odstínů. V letních měsících potom celek dále doplňují teplomilné rostliny, na zimu

výrazu zahrady a to především jako kontrast k tmavým stěnám. Jiný charakter barevnosti vnáší vodní

pěstované ve sklenících. Část plochy Květnice dostala svou dnešní podobu v padesátých letech 19. století, kdy byl

čtvercové plochy. Pozdější podobu zahrady ukazuje plán ze čtyřicátých let 19. století (Obr. 50), na němž je

parter před Kolonádou upraven podle návrhu architekta Janáka. Dominují mu tvarované buxusové

patrné několik kompozičním změn, které měly vliv i na barevnost. Zahrada již na první pohled ztratila

plůtky, které vymezují organicky tvarované záhony s monokulturními výsadbami letniček, které

svou zdobnost a do jisté míry i pravidelnost. Byla zrušena broderiová pole, část přímo navazující

vnáší velkou, každoročně se měnící pestrost barev, a staly se pro Květnou zahradu typickými

na kolonádu byla nahrazena volnou zelenou plochou trávníku, lemovanou květinovými záhony, které

(Obr. 64, 65). V této části také do prostoru vstupují dva architektonické objekty – Rotunda (Obr. 56),

se do jisté míry staly náhradními nositeli barvy. Zatímco u broderií ji vnášely především různé drti,

jejíž světle zelená střecha a téměř bílá fasáda jsou viditelné hned z několika míst a vévodí tak celé

zde to byly květiny. Nejsou zmínky o vysazovaných druzích, takže není možné určit konkrétní

zahradě, a již zmíněná Kolonáda (Obr. 58), která svým světlým povrchem kontrastuje s osázenými

barevnost. I přes existenci těchto prvků nemohla být původní barevnost zcela nahrazena vzhledem

plochami, Z plošných výsadeb vystupují tři solitérní stromy – borovice, platan a liliovník, které

k výrazně menší rozloze záhonů. Jiné boskety byly na místo barevných broderií osazeny ovocnými

vytváří zelenou vertikálu a listnaté druhy pak na podzim dominují svým žlutým zbarvením.

dřevinami. Odstraněny byly i některé vnitřní dělící zelené stěny a jiné byly přeměněny na loubí.

Na Janákův parter navazují boskety lemované tvarovanými ploty, do kterých byly vráceny broderie

Mimo to došlo ke změně také u jednoho z labyrintů, který byl zrušen a místo něj byl založen

z tvarovaného buxusu a barevných výplňových materiálů. Kontrastně k zelené hmotě působí červená

květinový záhon protkaný cestičkami. Zde tedy oproti 17. století můžeme předpokládat jistě větší

antuka (Obr. 57), světlý jemný štěrk a svítivě bílá mramorová drť (Obr. 60). V některých bosketech je

barevnou rozmanitost než u zeleného labyrintu. Pravidelný rastr ovocných stromů ve Štěpnici byl

broderie nahrazena travnatou plochou (Obr. 67). Prostory jsou doplněny také sochařskou výzdobou,

porušen a část plochy sloužila pro zahradnictví. Vznikla tak jakási chaotická plocha, jejíž účel byl

pískovec už však působením povětrnostních podmínek není tak světlý a sochy tak příliš nekontrastují

především užitkový a na zdobnost nebyl brán takový zřetel. Na vrcholcích Jahodových kopečků byly

s okolím (Obr. 68). Stříhané stěny a loubí vytváří výraznou pravidelnou zelenou plochu, která je

místo dřevěných pavilonů vysazeny solitérní jehličnany, zřejmě smrky, které byly použity i okolo

charakteristická pro celý objekt a odráží se od světlého povrchu cest. K jeho vytvoření byl použit

kopečků jako prstence. Svým tmavým ojehličením se staly jistě dominantními. Půdorys Pstružích

taxon Carpinus betulus, který na podzim změní výraz prostoru svým žlutým zbarvením listů

rybníčků zůstal stejný, ovšem na plánu není zřejmé, zda v nich byla voda. Větší změnu zaznamenala

(Obr. 69).

dvora byla přebudována

V prostoru Štěpnice došlo hned k několika změnám. Místo výsadby ovocných dřevin

na reprezentativní prostor sloužící také jako nový vstup. Nově vznikl dům zahradníka a dva skleníky.

se v prostoru bývalého sadu objevuje jen volná plocha lučního trávníku vnášející v době květu jemné

Pro barevný výraz měla význam přeměna Rotundy, která dostala kupolovitou střechu a byla pokryta

barevné nuance. Pstruží rybníčky, které dříve byly hladkou, světlou vodní plochou, v níž se odráželo

černou břidlicí. Smrky na vrcholcích Jahodových kopečků byly nahrazeny listnatými stromy (lípa,

nebe, jsou dnes nefunkční a zarostlé vegetací (Obr. 70). Cesta vedoucí k levému rybníčky je lemována

zahrada na konci čtyřicátých let 19. století. Část hospodářského

23

plůtkem z habru, který narušuje zelenou plochu trávníku. Na podzim se opět uplatňuje efekt žlutě

i na pozdějším pohledu z počátku 19. století, na němž je zřejmá podobnost členění i vzhled této části.

zbarvených listů. Cesta u pravého rybníčku lemována není, je možné vnímat vystupující světlý povrch

Kromě zelených odstínů stromů s tvarovanými korunami do tvaru loubí je patrný i kontrast se světlým

cest ze zeleného trávníku. Funkci místa rozhledu si stále zachovávají Jahodové kopečky, i když jsou

povrchem cest. Stromy měly koruny nasazeny poměrně vysoko, čímž do prostoru svou hnědou barvou

nyní nižší než původně. Solitérní strom je dnes již jen na pravém z nich, jedná se o Aesculus

vstupovaly i holé rovné kmeny. Plochy mezi sítí cest tvořil udržovaný zelený trávník.

hippocastanum, oživující prostor alespoň krátkodobě bílou barvou květu a tvořící zelenou dominantu

V prostoru před oranžerií byly uplatňovány exotické pomerančovníky a citroníky v nádobách,

(Obr. 70), na levém je dnes jen lavička. Habrové plůtky po obvodu kopečků jsou značně poškozeny.

u kterých lze předpokládat jejich barevné ztvárnění, takže kromě květů a plodů mohly prostor

Barevnost se tedy v této části uplatňuje pouze v odstínech zelené, s mírným kontrastem cest, popř.

doplňovat i tyto prvky. Jednalo se o Parterre de orangerie. U dalších ploch, vzhledem k jejich funkci

květem vodní vegetace v rybníčcích, který na konci léta až téměř do jara vnáší světle hnědá

(zelinářská zahrada, štěpnice), barevnost zřejmě nebyla tolik důležitá, i když zelinářská zahrada mohla

květenství.

být užívána jako zásobní zahrada pro květiny např. na výzdobu zámku. Pak by tedy i v této části barva

V prostoru bývalé Holandské a Pomerančové zahrady je dnes běžně nepřístupná téměř

mohla být pestrá. Jedná se však o domněnky, které nejsou potvrzeny.

neudržovaná plocha. Nepřístupný je i prostor Ptáčnice, bývalého Králičího kopce a Bažantnice.

Zřejmě nejvíce se barva uplatnila ve středové části na parteru, který byl bohatě dekorován

Hodnocení barevnosti zde tedy není možné.

broderií. Podle vzhledu by se mohlo jednat o Parterre de compartiment. Podél hlavní osy byl rozdělen

V současné době probíhá obnova zahrady, jejíž cílem je návrat zahrady do podoby z konce

na dvě symetrické části (compartimenty), dekorované vzorcem ze stříhaného zimostrázu, barevných

17. století se zachováním Janákova parteru a Čestného nádvoří podle Antona Archeho.

písků a drtí (KUČA, 1957, s. 68). Ornamentální plochy doplňovaly plochy trávníku lemované květinami měnícími barevnost každý rok, ať už se jednalo o letničky či o dosadbu aktuálně kvetoucích trvalek. V té době se již používaly druhy pestřejší v odstínech bílé, růžové, fialové, modré, žluté,

5.1.3 Zámecká zahrada v Holešově

konkrétní barvy však doloženy nejsou. Tmavě zelené plůtky ze zimostrázu vystupovaly z barevného 5.1.3.1 Analýza barevnosti v historickém vývoji

pole, které mohlo být tvořeno červeným pískem nebo drtí z cihel, černým uhelným prachem, bílou

Holešovská zámecká zahrada patří u nás k významným barokním objektům. Právě

křídou či jiným barevným materiálem. Jedná se pouze o výčet produktů, které se k tomuto účelu tehdy

v období baroka byla na vrcholu a barva v ní hrála jistě velkou roli. Je však obtížné určit konkrétní

využívaly, není však doloženo, který z nich se zde opravdu uplatňoval. Do parteru zasahoval

barevnost, která se v objektu uplatňovala, protože plán z poloviny 18. století (Obr. 71) zachycující

i středový rozlehlý vodní kanál vnášející světlost a odlesk vodní hladiny. Z plánu a pozdějších

tehdejší podobu je černobílý. Můžeme tedy určit jen prvky nesoucí barevnost a v konkretizaci uvést

vyobrazení působí kontrastně i světlý materiál cest, kterým byl zřejmě písek. Po obvodu lemovaly

pouze domněnky.

parter široké stříhané aleje dodávající zelenou hmotu. Nechyběla ani bohatá sochařská výzdoba

Již zmíněný plán zobrazuje zahradu v období působení F. A. Rottala. Jednalo se o rovinatou

doplňující tmavé aleje svou světlostí. Nejednalo se však o tak výrazný kontrast, jaký můžeme vnímat

francouzskou zahradu s množstvím soch a celému prostoru dominoval hlavní prvek typický pro

např. v zahradách ve Francii či Itálii, kdy se objevoval především výrazně bílý mramor, protože

Holešov, kterým byl trojzubec vodních ploch se středovým kanálem na hlavní ose. Vzhledem k jeho

používaný maletínský pískovec se vyznačoval drobným žilkováním, které materiál lehce ztmavilo.

rozloze se stal výrazným barevným prvkem, nejsvětlejší a nejhladší plochou s množství odlesků.

V pravém pásu se rozkládala užitková zahrada s pravoúhlými a úhlopříčnými cestami, které ji

Odraz světlého nebe a tmavých stromových lemů vytvářely na hladině výrazný kontrast. Tím došlo

dělily na menší plochy lemované alejí stromů, dále štěpnice, hospodářské zázemí a gloriet, kolem

k pomyslnému rozdělení zahrady na tři části. V levé části je na plánu zobrazena zelinářská zahrada,

něhož byla plocha podle pramenů nazývána Růžovna. Žádný z pramenů zde však výsadbu růží

oranžerie, štěpnice a geometricky členěná zahrada s alejemi pergol a stromů stříhaných do kleneb. Po

neuvádí. Jednalo se zde o ovocné dřeviny. Tak jako v levé části zahrady tedy zřejmě ani tady nebyla

obvodu byly použity tvarované stěny. Barevnost v této části tedy vnášely především vegetační prvky.

barevnost pestrá, což se mohlo změnit hlavně v době květu ovocných druhů, jde však o krátkodobý

Důležitou roli hrály jistě i textury a struktury, které vynikly především na velkých plochách

efekt. Kontrastem k zelené hmotě mohly být světlé povrchy cest a barevnost glorietu, který měl

stříhaných stěn. Nejsou zmiňovány žádné květinové či jiné barevné záhony, lze tedy předpokládat

světlou omítku. Po obou stranách prodloužené hlavní osy se rozprostírala i bažantnice s hustou sítí

hlavní působení v různých odstínech zelené. Geometricky členěná zahrada je zachycena

průseků. 24

neuplatňovaly ani široké světlé cesty a ústřední parter také nezesvětlovala vodní plocha. Jednotlivé

Plán z roku 1775 (Obr. 72) zachycuje změny, kterými zahrada prošla. Byly to především

části byly zjednodušovány a scelovány do zelených ploch.

ekonomické důvody, které vedly ke zrušení broderiového parteru, který byl nahrazen volnou zelenou plochou trávníku. Barevnost se tak z pestrosti změnila téměř na fádnost, kterou alespoň částečně rozbíjela stromořadí. Geometrická osnova zahrady zůstala sice zachována, ale některé plochy byly

5.1.3.2 Analýza barevnosti v současném stavu

využívány jako hospodářská půda. Vzhled objektu z počátku 19. století zachycuje série akvarelů

Dnešní podoba zahrady si z původní barokní bohatě zdobené úpravy zachovala pouze

z doby kolem roku 1800. Jeden z pohledů je veden na parter před zámkem (Obr. 73). Potvrzuje

geometrickou kompozici v podobě vodních kanálů a lemujících alejí (Obr. 78). Od průčelí zámku

odstranění zdobných broderií a zachycuje na jejím místě volnou travnatou plochu. Výrazným

vychází hlavní osa přes parter, jehož střední části dominuje rameno vodního kanálu s bazénem

barevným prvkem je pravidelně stříhané loubí kontrastující se světlou vodní hladinou a povrchem cest

a vodním střikem (Obr. 82, 83), až do prostoru bývalé vodní kaskády, odkud je kanál napájen. Střední

v teplém světlém tónu (písek). Barevným akcentem mohlo být cihlové zdivo zárubní zdi vodního

rameno je propojeno s obvodními kanály do typického a základního kompozičního prvku zahrady

kanálu. Stromořadí podél hlavní osy je na pohledu zobrazeno ve dvou střídajících se barvách, z čehož

připomínající Neptunův trojzubec. Postranní kanály jsou lemovány lipovými alejemi (Obr. 79), které

můžeme usoudit, že bylo vysazeno ze dvou rozdílných taxonů a barevnost tak byla odlišná. Na pozadí

se spolu s nebem odráží na hladině a vytváří tak působivý barevný kontrast. Vzhledem k rozloze

tmavé stříhané stěny se odráží světlé sochy umístěné na nízké zdi.

kanálu je viditelný hned z několika míst, a stává se tak výrazným akcentem. Na podzim pak vyniká

Další pohled je veden do pravidelně řešené zahrady nalevo od zámku (Obr. 74). Barevnost je

žluté zbarvení listů stromů tvořící aleje (Obr. 91).

zde dána zelenou hmotou vegetačních prvků, ať už ve formě loubí, alejí či volné travnaté plochy,

Parter je dnes rozdělen hlavní a vedlejší osou na čtyři pole tvořená travnatou plochou. Každé

která se střídá se světlou barvou dostatečně širokých cest. I zde se objevuje dvojí barva pro znázornění

z nich je lemované plůtkem ze stříhaného buxusu a na nárožích se jako výrazný vertikální prvek

loubí a alejí. Vysoko nasazené pravidelně stříhané koruny dávají vyniknout také hnědým kmenům.

objevují pomaleji rostoucí kompaktní kultivary smrku (Obr. 80), vytvářející díky svému stále

Jeden z akvarelů přibližuje i Růžovou zahradu s Čínským pavilonkem (Obr. 75). Světlá fasáda

zelenému ojehličení kontrast především v době, kdy jsou okolní stromy v bezlistém stavu.

s tmavou střechou a předsazeným zábradlím je v prostoru dominantní. Na osázených plochách se

Se souvislými zelenými travnatými plochami do jisté míry kontrastuje mlatový povrch cesty

nevyskytují růže, ale výsadba keřů a stromů. Ze stromů se mimo jiné uplatňují jehličnany, podle

ve světlém teplém odstínu. Barevnost na parter vnáší několik váz umístěných podél centrální osy,

světlého kmene by se mohlo jednat o Pinus sylvestris. Je patrná pestrá směs používaných druhů

které jsou jen nepatrným zlomkem sochařské výzdoby, jež se tu původně nacházela a která

a snaha o vytvoření téměř arboreta. Barevnost tedy mohla být rozmanitá, ale blíže ji pohled

se do současné doby nedochovala. V případě těchto nádob se však nejedná o sochařskou výzdobu

nezachycuje. Výsadby se pak opět odráží od světlé cesty. Patrná je také světlá lemující zeď rozrušená

ale o novodobé betonové výdusky. Vázy jsou každoročně osazovány letničkami, jejíž barevnost

kovovým mřížovým plotem.

se každý rok mění a přináší často pestré odstíny. V roce 2010 byly podél vedlejší osy vytvořeny

V 19. století byla zahrada pod vlivem anglické krajinářské školy částečně přeměněna. Tehdejší

záhony lemované travnatými pásy, na nichž byla použita směs letniček z přímého výsevu (v jeho

podobu zachycuje indikační skica z roku 1830 (Obr. 76) a plán města Holešova z roku 1831 (Obr. 77).

barevnosti převládala oranžová barva) (Obr. 96), oživující celý prostor. V letošním roce jsou

Zásadní změny se projevily na ústřední ploše před zámkem, kde bylo zasypáno střední rameno kanálu

nachystány záhony také podél hlavní osy (Obr. 86), kde se jejich barva uplatní ještě ve větší míře

a bazén. Zároveň z plochy vymizela pravidelná cestní síť, kterou nahradily vinoucí se užší (zřejmě

a přinese tak žádanou pestrost, která zde v době baroka byla samozřejmostí. Vodní hladina ve vodních

pískové) cestičky a skupiny stromů. Příliš se tu tedy neuplatňuje ani kontrast zelené a světlé plochy.

kanálech nedosahuje až k okraji a do prostoru tak vstupuje i kamenná obezdívka stěn (Obr. 87).

Zanikla také loubí, část ohradní zdi a došlo ke zjednodušení pravé původně geometricky členěné

V prostoru bažantnice, kde pokračuje střední kanál, kamenné stěny chybí a k hladině tak sestupuje

zahrady. Pokračovalo využívání některých ploch pro hospodářské účely, čehož je důkazem označení

travnatý břeh lemovaný tvarovaným habrem (Obr. 88). Při pohledu k zámku se na barevné působení

těchto ploch na skice jako pole, ovocné zahrady popř. chmelnice. I přes tyto dílčí zásahy se

podílí i budova samotná, jejíž fasáda má odstín tmavého okru s červenou střechou.

z holešovské zahrady nestal čistě krajinářský park, čemuž bránila především existence vodního kanálu

Napravo od zámku se nachází část zvaná Růžová zahrada. Ani v dnešní době se zde růže

a pravidelných stromořadí, které je patrné i z plánů. Barevnost zahrady se tak stále více omezovala

nepěstují. Úprava je opět tvořena travnatou plochou lemovanou stříhaným zimostrázem. Dominantou

na vegetační prvky, které byly ovšem postupně nahrazovány užitkovými druhy. V prostoru už se tolik 25

je zde hvězdárna s jemnou barevností fasády (Obr. 89), která je v tónech žluté a bílé se zelenou

renesance byly typické i léčivé a aromatické rostliny, které byly použity v bylinkové zahrádce,

střechou. Z prostoru vystupuje bělost busty F. X. Richtera (Obr. 90), kterou doplňuje trvalkový záhon

např. majoránka, máta, šalvěj, meduňka aj. I když u mnoha druhů jejich barevnost přesně neznáme,

s travnatým lemem, v němž převládá šedé zbarvení levandule. Opět se objevuje kontrast tmavých

mohla se tu vyskytovat bílá, žlutá, červená či fialová, ovšem barvy zřejmě nebyly tak svítivé jako

buxusových plůtků a světlého povrchu cest. Směrem k zámku se na jaře objevuje růžovofialové květy

dnes.

magnolie. Celý prostor je dále oddělen tvarovaným živým plotem z habru, který na podzim vnáší

Na vnější straně příkopu byla po obvodu vysazena štěpnice. Zde se tedy zřejmě uplatňovaly

žlutou barvu listů.

převážně jen odstíny zelené bez výrazného barevného akcentu, který sem však krátkodobě mohly

Na Růžovnu navazuje sad ovocných dřevin ve formě vysokokmenů, od kterého je oddělena

vnést květy ovocných dřevin.

stromořadím. Plocha sadů se objevuje i v prostoru za hlavním parterem a vytváří tak důležitou součást

Obraz z roku 1686 zachycuje podobu zahrady po roce 1656, kdy byl stržen Starý Leptač.

zahrady, která je historicky doložena. Barevnost se v této části odvíjí převážně v zelených tónech,

Opět objekt ohrazuje trojí zeď ve výrazně světlém odstínu, který vystupuje z převážně tmavších

pravidelné řady stromů v období květu zdůrazní bílé květy jabloní, slivoní a třešní, jejíž kombinace

ostatních ploch. Barevně na obrazu vyniká i budova zámku, která se stává ústřední částí. Na fasádě

prodlouží dobu působení květů. Podrostem je luční trávník, který na jaře „obarví“ žluté křivatce, bílé

se objevuje žlutá a světlá, téměř bílá barva, kterou doplňuje červená střecha. Kontrast této barvy

sasanky aj. a na podzim fialové ocúny. V létě se potom objeví jemné tóny květů lučních bylin.

se světlou je vzhledem k četnosti výskytu velmi výrazný. Z obrazu je také zřejmá výrazná barevnost

Habrová alej lemující levý okraj obvodního kanálu volně přechází až do obory v zadní části zahrady.

vnější zdi, která byla bohatě zdobena malbami, výklenky oken a nikami, ve kterých mohla být

Severní lem zahrady tvoří liniová výsadba vysokokmenných stromů, kde se opět projevuje jarní

umístěna sedátka. V prostoru zahrady jsou zakresleny stromy v pravidelném sponu, loubí a z převážně

aspekt (křivatce, sasanky) a v létě barevnost kvetoucí louky.

zelené plochy vystupující domek ve stejné barevnosti jako ostatní architektura. Na vyobrazení není

Probíhající obnova a zásahy v podobě tvarovacích řezů na stromech v alejích se snaží navrátit

patrný žádný květinový či jiný barevný prvek. Je však pravděpodobná jeho existence. Nacházet by

zahradě alespoň částečně její krásu, kterou si v době baroka vysloužila věhlas.

se mohl v části, kterou na pohledu zakrývá budova. Nejvýrazněji působí zmiňovaná barevnost architektury a v ploše zahrady převažují zelené odstíny. Stromy také lemují zeď podél příkopu, kde se uplatňuje kontrast výrazně světlé omítky a tmavé vegetace. Literatura uvádí také přítomnost

5.1.4 Kratochvíle u Netolic

kruhové vodního prvku. 5.1.4.1 Analýza barevnosti v historickém vývoji

V následujících letech zahrada sloužila jako užitková a byla osázena ovocnými dřevinami. Dochovaný plán z roku 1775 (Obr. 99) ukazuje návrh na osázení zahrady s barokním tvarosloví.

Jediným materiálem o podobě renesanční zahrady je již zmiňovaný Verleho obraz z roku 1686

Použity měly být právě ovocné druhy, barevnost tedy byla výrazná jen v období květu.

(Obr. 98), zachycuje tedy až pozdější stav nově obnovené zahrady po výsadbě ovocných dřevin. O té původní z konce 16. století se nám podklady nedochovaly. Těžké je tedy určit i její barevnost, kterou sem však jistě výrazně vnášel samotný zámek, zdobené ohradní zdi a přilehlé bašty

5.1.4.2 Analýza barevnosti v současném stavu

a hospodářský objekt. Barevnost byla pravděpodobně ve světlých odstínech s výraznější (červenou)

Zahrada je v dnešní době výsledkem realizace návrhu architekta Otakara Kuči. Vodní kanál

střechou a barevnými motivy ve výzdobě obvodových zdí, které byly nedílnou součástí kompozice.

dělí zahradu na vnitřní a vnější část. Ty jsou však oproti renesanční podobě pohledově propojeny,

Hladkou lesklou plochu, zrcadlící budovu zámku, přinesl vodní příkop, který obklopoval letohrádek

k čemuž došlo zrušením ohradní zdi kolem kanálu. Zachovány zůstaly přilehlé domky (Obr. 100).

se zahradou. Ta byla pravidelně členěna a doplněna květinami, nízkým porostem a nechyběla zde ani

Před průčelím zámku převažuje zelená travnatá plocha před malbami zdobenou zdí doplněná

bylinková zahrádka. Nikde se však neuvádí o jaké květiny se jednalo. Pro představu by nám mohl

pravidelně tvarovanými tisy, jejíž tmavé jehlice vynikají na světlém pozadí zdi (Obr. 103).

posloužit seznam pěstovaných druhů z Novoměstské zahrady v Českém Krumlově (KUBÍKOVÁ,

Před budovou zámku a kostela působí výrazně několik vzrostlých konifer.

1986, s. 593 – 594). Vlastnili ji stejní majitelé a vzhledem k relativní blízkosti objektů se dá

Tak jako v renesanci i dnes do prostoru barevně vstupuje světlá až bílá fasáda vily

předpokládat podobný sortiment. Mohly tu tedy být vysázeny lilie, sedmikrásky, žluté či modré fialy,

s obnovenou iluzorní malbou a červenohnědou dnes již mansardovou střechou (Obr. 104). K přístupu

levandule, pivoňky, karafiáty, měsíčky, narcisy, orlíčky, hledíky, konvalinky, náprstník aj. Pro období 26

do vily slouží most, který překlenuje vodní kanál tvořící významný prvek, v němž se zrcadlí nejen

světlých tónů červené a šedé. Barevně zdobené jsou především niky. Na zbylých plochách převládá

budova zámku, ale i nebe a okolí a vodní hladina, se tak stává výraznou světlou plochou s množstvím

pískově hnědá barva.

odlesků. Voda nedosahuje až po okraj a dává tak možnost vyniknout kamenné zídce ve světlých

Celá zahrada působí vzdušně, přehledně a má jasný řád, který evokuje renesanční stav objektu.

teplých tónech, která ohraničuje kanál. Sezónně ji barevně doplňuje několik nádob vysázených

Světlé cesty, rozlehlé travnaté plochy, vodní hladina, dekorované zdi a květinové detaily působí

dvouletkami a později letničkami.

harmonicky a zároveň kontrastně.

Vnitřní zahradu tvoří travnatý parter příčně členěný dvěma broderiovými pásy (Obr. 105). Ty jsou dále děleny na sedm čtvercových obrazců tvořených zimostrázovým ornamentem. Výplň broderií tvoří červená antuka barevně působící celoročně. Každý z obrazců je lemován výsadbou letniček, která sezónně vnáší červenou barvu šalvějí a žlutou barvu aksamitníků, která je každoročně stejná (Obr. 101). Celý parter je lemován tmavě zeleným tvarovaným plůtkem z tisu. Ten lemuje také ústřední prvek, kterým je kruhový vodní bazén. Ten tu podle archeologických průzkumů byl již v minulosti. Vodní hladina kruhové nádrže je do jisté míry skryta zmiňovaným tisový plůtkem a barevně tak do prostoru nevstupuje. Celé vnitřní části dominuje kontrast zelené plochy trávníku s pravidelnou hmotou lemujících plůtků a výrazné světle šedivé cesty. Na té dále vynikají tvarované stromky v hnědých keramických nádobách, které lemují obvod ostrova (Obr. 106), v zadní části dvouřadě, a částečně tak přebírají funkci odstraněné zdi. Použitý taxon je Photinia melanocarpa, která prostor ozvláštní bílými květy a později tmavými plody. Vnější zahradě dominuje travnatá plocha a výsadba vysokokmenů jabloní, která lemuje cestu a je jakýmsi odkazem na původní funkci štěpnice v této části zahrady (Obr. 109). Opět se tu uplatňuje kontrast mezi svěže zeleným trávníkem a širokou světlou okružní cestou vybíhající také jako příčná osa, ukončená na obou stranách domky ve zdi. Ta je ještě zdůrazněna vždy třemi kruhovými ornamenty ze zimostrázu, kde je jako výplň použita červená antuka a světlý štěrk (Obr. 110). V severní části byla vytvořena bylinková zahrada. Na mírně vyvýšených různě členitých záhonech ohraničených nízkým obrubníkem jsou pěstovány léčivé a aromatické byliny, zelenina, letničky i trvalky. Tato část je výrazným nositelem barevnosti, která je nejvíce působivá v letním období, kdy rozkvétají žluté lilie, různobarevné mečíky, fialová levandule, oranžové měsíčky, bílé kopretiny a jiné pestrobarevné květiny (Obr. 102). Na obou koncích bylinkové zahrádky byly vytvořeny malé samostatné zahrádky patřící k nárožním domkům, které tvoří travnatá plocha a tvarovaný tis (Obr. 107) doplňující svou zelenou barvou rozmanitě barevnou bylinkovou část. U zdi v severní části se mezi nikami opět objevují tvarované stromky stejného taxonu jako ve vnitřní zahradě v keramických nádobách vynikající na pozadí světlé barevně zdobené omítky (Obr. 108). Důležitým prvkem obohacující prostor o jemnou barevnost je samotná ohradní zeď, oddělující prostor zahrady od okolí. Dekorativní malba je již z velké části obnovena a odvíjí se v odstínech oranžové, 27

SROVNÁNÍ OBJEKTŮ

zahradě se vysoké zelené stěny i nižší plůtky staly důležitým prostorotvorným prvkem, který dával

Barevnost u modelových objektů byla kromě zahrady v Kratochvíli hodnocena v jejich

a dává zahradě i dnes její charakteristický vzhled. Ve velké míře se uplatnily také v Holešově,

historickém vývoji, což dále umožňuje jejich vzájemné srovnání. Období renesance se výrazněji

kde byly stříhané aleje nejen součástí parteru, aleje stromů lemovaly také pravoúhlé cesty v užitkové

projevilo jen u Kratochvíle a nastíněno bylo v práci také u Podzámecké zahrady, kde však dostupné

zahradě a stromy stříhané do kleneb dávaly výraz geometricky členěné zahradě. Jejich zelené hmota

materiály uvádí pouze stručný popis stavu v té době. V obou těchto objektech se objevoval ovocný

se často shodně stávala tmavým pozadím pro hojně se vyskytující sochařskou výzdobu, na jejíž

sad a zelinářská, u Kratochvíle bylinková zahrádka, což svědčí o tom, že zahrady měly kromě okrasné

výrobu byl použit v řešených objektech světlý maletínský pískovec.

5.2

funkce i funkci užitkovou. Tato skutečnost odpovídá také obecné charakteristice o funkci tehdejších

Významnou světlou plochu, odrážející nejen nebe a okolí, ale hlavně budovu zámku,

zahrad uvedené v literárním přehledu. O členění parteru, popř. o jeho barevnosti, se materiály téměř

představovala v barokní zahradě vodní hladina, nejčastěji v podobě kanálů a vodních zrcadel. Typický

nezmiňují. V Podzámecké zahradě se objevovaly i prvky netypické pro renesanci, jako jsou květinové

rozlehlý vodní kanál se objevoval však jen v Holešově, kde tvoří základ celé kompozice a výrazně

ornamenty ve tvaru různých motivů. Barevnost mohla být ovlivněna barvami olomouckého

ovládá prostor. V Květné zahradě je voda zastoupena pouze dvěma čtvercovými rybníčky ve Štěpnici

biskupství, tedy červená a bílá. O použití květin v Kratochvíli se nedovídáme téměř nic, nezobrazuje

a několika fontánami, v Podzámecké zahradě se jedná o kruhové bazény. Barevný výraz zahrady

je ani dochovaný plán, lze je však předpokládat. V obou zahradách se nevyskytuje pro renesanci

do jisté míry ovlivnil i materiál povrchu cestní sítě, která byla převážně pravidelná. V použití u všech

typické bosco vnášející do objektů tmavé prostory a kontrast ke slunným částem. Podobně není

hodnocených objektů převažoval písek, tedy materiál v teplých a světlých odstínech.

doloženo ani použití typických tvarovaných dřevin (kromě loubí zobrazeném na plánu Kratochvíle).

Typické znaky zahradního umění v 19. století se projevily pouze u Podzámecké zahrady,

V obou případech se však objevuje ohraničení zahrady, které ji vymezuje a odděluje od okolí,

kde došlo ke zvětšení rozlohy zahrady, k rozšíření vodních ploch a k výraznému obohacení barevnosti

v Podzámecké zahradě se jedná o dřevěný plot, tedy prvek tmavší barvy, a u Kratochvíle o malbou

v podobě dendrologické sbírky, která do jisté míry nahradila barvu květin. U Květné zahrady

bohatě dekorovanou trojitou zeď ve světlých tónech. Barevnost do zahrady, shodně kromě

a zahrady v Holešově se i přes snahy změnit zahradu dle dobového vkusu nepodařilo zcela porušit

vegetačních prvků s převahou zelené hmoty, vnáší budova zámku. V obou případech se jednalo

pravidelnou kompozici, která zůstala zachována až dodnes. Toto období se u nich vyznačovalo

o světlou barvu fasády s výrazněji barevnou střechou. S typickými prvky renesance a uspořádání

především odstraněním zdobných parterů, které byly nahrazeny travnatými plochami s výsadbou

zahrady, a s tím související barevnosti, se setkáváme v dnešní podobě u zámecké zahrady Kratochvíle.

dřevin, v menší míře doplněné květinovými záhony. Lze tedy konstatovat, že barevnost byla po těchto

Pro srovnání podob a barevnosti zahrad v období baroka byly využity tři modelové objekty –

zásazích více či méně ochuzená. Odstraněna byla i pravidelná rozlehlá cestní síť, která byla

Podzámecká a Květná zahrada v Kroměříži a zahrada v Holešově. U všech se shodně setkáváme

v Holešově nahrazena užšími vinoucími se cestičkami. Dá se tedy říci, že zatímco pro Podzámeckou

s typickým barokním prvkem, kterým je zdobný broderiový parter. Byl významným nositelem barvy.

zahradu bylo období 19. století významnou érou jejího vývoje, u zbylých dvou znamenalo spíše útlum

Tu vnášely jak materiály neživé (drtě, písky), tak rostliny, hlavně výsadba květin. Konkrétní

a narušení cenné kompozice a jejich prvků vytvořených v dřívějším období.

porovnání barev však nemohlo být provedeno, protože u žádné z nich se nedochovaly materiály, ze kterých by se barva dala odvodit. U Podzámecké a Květné zahrady je doloženo použití dvou kontrastních barev materiálů, u Holešova tyto údaje chybí. Literatura uvádí množství materiálů, které se obecně k těmto účelům používaly, ovšem jaké konkrétní se uplatňovaly ve zkoumaných objektech je většinou obtížné zjistit, často však byly inspirované zahraničními zahradami, kde se často objevovala ve výplních červená, žlutá, šedá či bílá barva. Kontrast světla a stínu v zahradách vyvolávají vysoké stříhané stěny, loubí a aleje lemující cesty s osluněným parterem. S těmito prvky se setkáváme ve všech objektech. Zatímco v Podzámecké zahradě byla tvarovaná loubí doplňkem parteru, která obklopovala jeho jednotlivá pole, v Květné

28

6. ZÁVĚR Hodnocení barevnosti zahrad v jejich historickém vývoji je mnohdy obtížným úkolem a to zejména z důvodu nedostatku dobových dokumentů, přesněji takových, ze kterých by se tento jev dal vyvodit. Často jsou k dispozici pouze černobílé plány či vyobrazení, ze kterých se dají určit pouze prvky nesoucí barevnost bez její bližší konkretizace. I to ovšem svědčí o tom, že barva byla samozřejmě atributem, který se uplatňoval v zahradních kompozicích již v minulých dobách. Nebyly to pouze prvky vegetace, jako květiny a dřeviny, které do prostoru vnášely barevnost. Také mnoho dalších součástí, které běžně tvoří zahradu, ovlivňují výraz daného objektu. Jedná o povrchy cest, mobiliář, sochařskou výzdobu aj. Kromě kombinací barev, které ve většině působily především v květinových záhonech a ornamentálních broderiích, byly také popisovány kontrasty světla a stínu a dále také světlých prvků na tmavém pozadí umocňujících jejich vnímání. Zde se nejčastěji uplatňovala již zmíněná sochařská výzdoba, která byla v modelových moravských zahradách zhotovena z jednotného světlého materiálu. Často vnímaným kontrastem byla i kombinace jemné světlé textury cesty se zelenou travnatou plochou, popř. vertikálními tvarovanými prvky či volně rostlou hmotou stromů. Právě u stromů a vegetace se projevilo obecně, jak širokou škálu odstínů obsahuje zelená barva. Ta se v zahradních kompozicích uplatňuje více jak v kterýchkoli jiných a tvoří dominantní barvu každé z nich. Pozorovány byly svěže zelené i temné odstíny měnící se navíc díky proměnlivosti živého rostlinného materiálu v průběhu roku. Tyto prvky tak poskytují změnu barevného výrazu prostoru v poměrně krátké době, která je nositelem krásy a moci přírody. Tímto specifikem se odlišují od jiných, barevně stálých, prvků. Čím více jdeme do historie, tím méně materiálů máme k dispozici. To se v případě této práce týkalo především renesance, ke které bylo podkladů nejméně a hodnocení barevnosti tak nemohlo být provedeno ve větším rozsahu. Více pramenů je dochováno k baroku, kde se také zároveň nejvíce uplatnily typické prvky a s tím související barevnost. Broderie doplněné barevnými materiály, barevné květinové záhony, vodní plochy, tvarovaná vegetace aj. se objevily u většiny objektů. Naopak 19. století se v plné míře projevilo jen u Podzámecké zahrady, která si tuto podobu z větší části zachovala dodnes. V ostatních případech se jednalo jen o dílčí změny, které odstranily dekorované partery a narušily pravidelnou dispozici, jejíž prvky však zároveň bránily celkovému přetvoření v duchu úprav té doby.

29

7. SOUHRN

8. RESUME

Tato bakalářská práce se zabývá analýzou a hodnocením barevnosti ve vybraných historických

This thesis deals with analysis and evaluation of color scheme in historical gardens. A

zahradách. V rámci tohoto tématu byl zpracován literární přehled obsahující jak definice pojmů

literature review was elaborated within this topic, containing both definitions of terms related to color

související s barevností, tak vztah barvy a kompozice. Práce je zaměřena na renesanci, baroko

scheme and relation of color and composition. The work is focused on Renaissance, Baroque and 19th

a 19. století. Pro tato období vývoje zahradního umění byla vytvořena obecná charakteristika

century. A general characteristics of composition was created for this period of garden art

kompozice, jejich prvků a z nich vyplývající barevnosti, kterou do prostoru zahrad vnášely. Do této

development along with their elements and the resulting color, which they introduced into the

části je zahrnut i stručný popis historie modelových objektů. Vybrány byly Podzámecká a Květná

gardens. This section also includes a brief description of the history of model objects. Selected

zahrada v Kroměříži, zámecká zahrada v Holešově a zahrada v Kratochvíli u Netolic.

gardens are Chateau and Flower gardens in Kroměříž, castle garden in Holešov and garden at

Výsledkem práce je analýza barevnosti čtyř výše zmíněných českých zahrad, která je

Kratochvíle u Netolic.

rozdělena na hodnocení v historickém vývoji a v současném stavu. Posuzovány byly nejen prvky živé,

Result of this work is analysis of the color scheme of the four above-mentioned Czech

jako jsou rostliny, ale také neživé, tedy sochařská výzdoba, mobiliář, povrch cest apod.

gardens, which includes evaluation of the historical development and the current state. Evaluated parts

U podzámecké zahrady byla hodnocena všechna řešená období, u Květné zahrady a zámecké zahrady

contain not only the life elements such as plants, but also the lifeless such as sculptural decoration,

v Holešově obsahuje analýza baroko a 19. století. Zahrada v Kratochvíli byla hodnocena jen

furniture, road surfaces, etc. The Chateau Garden was evaluated during all periods, the anlaysis of

v renesanci. U všech byl dokumentován současný stav.

Flower Garden and Castle Gardens in Holešov includes just Baroque and 19th century. Garden in

Získané poznatky byly na závěr porovnány mezi sebou a s obecnými předpoklady daných

Kratochvíle was evaluated only in the Renaissance. The current state was evaluated at all gardens.

období. Práce je doplněna obrazovou dokumentací a vytvořenými schématy barevnosti jednotlivých

The obtained findings were compared with each other and with the general assumptions of the

objektů. Přínos práce je tedy v ucelené formě zpracování této problematiky, která dosud nebyla v plné

period. The work is complemented by illustrations and color schemes of each object. The contribution

míře popisována.

of the work is the comprehensive elaboration of the issue, which has not yet been fully described.

30

KŘESADLOVÁ, L. Použití rostlin a zahradnická praxe v jednotlivých etapách vývoje zahradního

9. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ

umění na panstvích knížecího rodu Liechtensteinu, analýza a interpretace archivních materiálu.

9.1

PUBLIKACE

Lednice, 2006. 213 s. Dizertační práce. Mendelova zemědělská a lesnická a univerzita v Brně.

BARAN, L. Barva v umění, kultuře a společnosti. Praha: AMU, 1996. 315 s.

KŘESADLOVÁ, L. Použití rostlin v českých a moravských zahradách. Lednice, 2002. 117 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická a univerzita v Brně.

BAŠEOVÁ, O. 1.vyd. Praha: Panorama, 1991. 247 s. ISBN 80-703-8109-4. BROOKES, J. Nová zahrada. 1. vyd. Praha: Cesty, 2003. 192 s. ISBN 80-718-1770-8.

KŘESADLOVÁ, L. Neznámý obraz Podzámecké zahrady v Kroměříži a jejího okolí z první poloviny 19. století, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, 2006. č. 296. s. 40 – 52.

DOKOUPIL, Z. Historické zahrady v Čechách a na Moravě. Praha : NČVU, 1957. 61 s. DOKOUPIL, Z. Zahrada a park v historickém vývoji. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické

KUBÍKOVÁ, A. Zaniklá českokrumlovská knížecí zahrada na Novém Městě. Památky a příroda,

literatury, 1957. 119 s.

1986. s. 593-594.

HANUŠ, K. Barva v architektuře, její zákonitosti a komposice. Praha: Státní nakladatelství technické

KUČA, O. K vývoji zámecké zahrady v Holešov. Umění, časopis pro teorii a dějiny umění

literatury, 1957. s. 148. L 17-D-2-II.

Československé akademie věd. Praha: ČSAV, 1957. s 64 – 72.

HANUŠ, K. O barvě. 4. vydání. Praha: SPN, 1969. s . 96. ISBN 14-320-80.

MACHOVEC, J.;

JAKÁBOVÁ, A.

Sadovnícke kvetinárstvo. 1. vyd. Nitra: Slovenská

pol'nohospodárska univerzita, 2006. 209 s. ISBN 80-806-9740-X.

HENNEBO, D.; HANSMANN, W. Gartendenkmalpflege: Grundlagen der Erhaltung historischer Gärten und Grünanlagen. Stuttgart: Eugen Ulmer, 1985. 393 s. ISBN 38-001-5046-8.

MAJDECKI, L. Historia ogrodów. Warszawa : Wydawnictwo Naukowe PWN, 2008. 491 s. ISBN 978-8-301-154158-2.

KALUSOK, M. Zahradní architektura. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004. 192 s. ISBN 80-2510287-4.

MAREČEK, J. Zahrada. Praha: Noris, 1992. 303 s. ISBN 80-900-9081-8.

KOL. AUTORŮ. Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž, 2009. 247 s. ISBN 978-80-

PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ, B.; PETRŮ, J.; RIEDL, D. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě

87231-02-9.

a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. 526 s. ISBN 80-7277-279-1.

KOL. AUTORŮ. Ilustrovaný encyklopedický slovník. I.díl A-I. 1.vyd. Praha: Academia, 1980. 970 s.

PAVLÁTOVÁ, M.; EHRLICH, M. Zahrady a parky Jižních Čech. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2004. 415 s. ISBN 80-902910-6-5.

KŘESADLOVÁ, L. Návrh památkového záměru obnovy Podzámecké zahrady v Kroměříži. NPÚ Kroměříž. 2008. 84 s.

ŠTĚPÁN, J. Podzámecká zahrada v Kroměříži za biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic. Vlastivědný věstník moravský, 2005. s . 58 – 61.

KŘESADLOVÁ, L. Návrh památkového záměru obnovy Květné zahrady v Kroměříži. NPÚ Kroměříž. 2008. 34 s.

WAGNER, B. Základy sadovnické a krajinářské kompozice I : Historický vývoj. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. 257 s. WAGNER, B. Základy sadovnické a krajinářské kompozice II: Estetické zákonitosti. 1.vyd. Praha: SPN, 1983. 194 s. 31

9.2

INTERNETOVÉ ZDROJE

10. SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1 Oswaldův barevný kruh; Mareček, 1992, s. 100.

JANIŠ, D.; VRLA, R. Stavebněhistorický průzkum Maxmiliánovy kolonády v Podzámecké zahradě v Kroměříži. Kroměříž : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, 2010.

Obr. 2 Kroměříž s renesanční podobou Podzámecké zahrady v letech 1588 – 1598, dřevořez;

19 s. Citováno 20. 3. 2011. Dostupné z WWW:

NPÚ Kroměříž.

< http://www.nczk.cz/public/userfiles/file/SHPKolonada.pdf>. Obr. 3 Pohled na raně barokní parter zahrady, Justus van den Nypoort, 1691; Arcibiskupský zámek JANIŠ, D.; VRLA, R. Stavebněhistorický průzkum objektu Ruin v Podzámecké zahradě v Kroměříži.

a zahrady v Kroměříži, 2009, s. 103.

Kroměříž : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, 2010, 19 s. Citováno 20. 3. 2011. Dostupné z WWW:

Obr. 4 Plán barokní podoby zahrady, neznámý autor, pol. 18. století; Arcibiskupský zámek a zahrady

.

v Kroměříži, 2009, s. 105.

JANIŠ, D.; ŠTĚTINA, J. Stavebně-historický průzkum zahradníkova domu čp. 1477 v Podzámecké

Obr. 5 Plán Podzámecké zahrady z roku 1775; NPÚ Kroměříž.

zahradě v Kroměříži. Kroměříž : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži,

Obr. 6 Plán Podzámecké zahrady, Josef Fisher, 1802; Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži,

2010. 54 s. Citováno 20. 3. 2011. Dostupné z WWW:

2009, s. 108.

. Obr. 7 Chrámek přátelství obklopený záhonem růží a výsadbou topolů, 1802; NPÚ Kroměříž. www.mapy.cz

Obr. 8 Giardinetto s Colloradovou kolonádou, 1802; NPÚ Kroměříž.

www.atlasceska.cz

Obr. 9 Ruiny - pohled z jihovýchodu, 1802; NPÚ Kroměříž.

www.zamek-kratochvile.eu

Obr. 10 Ruiny - pohled z východní strany, 1802; NPÚ Kroměříž. Obr. 11 Pohled na Poustevnu se záhony, 1802; NPÚ Kroměříž.

9.3

ÚSTNÍ SDĚLENÍ Obr. 12 Pohled na Čínský pavilon s řídkou vegetací, 1802; NPÚ Kroměříž.

KŘESADLOVÁ, L. – specialista na historickou zeleň, Národní památkový ústav v Kroměříži.

Obr. 13 Plán zahrady, 30. léta 19. století; Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, 2009, s. 113. Obr. 14 Plán zahrady, Bernard Lipavský a Johann Homme, 1850; Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, 2009, s. 118. Obr. 15 Pohled na vodní kanál lemovaný topoly, 1802; NPÚ Kroměříž. Obr. 16 Pohled na Tahitský pavilon, 1802; NPÚ Kroměříž. Obr. 17 Pohled na Rybářský pavilon, 1802; NPÚ Kroměříž. Obr. 18 Pohled na Podzámeckou zahradu a její okolí, 1. polovina 19. století; Zprávy Vlastivědného muzea, 2008, s. 40. 32

Obr. 19 Vodopád na Mlýnské strouze, 1847; NPÚ Kroměříž.

Obr. 42 Rotunda s citrusy v nádobách, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 20 Pohled na Chotkův rybník s Chrámkem přátelství, 1847; NPÚ Kroměříž.

Obr. 43 Kuželna, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 21 Ortofotomapa; www.mapy.cz.

Obr. 44 Pstruží rybníček, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 22 Zrcadlení zámku na hladině rybníku; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 45 Pohled na Jahodový kopeček, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 23 Kontrast tmavých jehličnanů a neolistěným stromů; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 46 Ptáčnice, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 24 Pohled na Dům zahradníka, efekt jarního květu; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 47 Holandská květinová zahrada, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 25 Colloradova kolonáda; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 48 Pomerančová zahrada, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 26 Kombinace různých textur habitů stromů na pozadí Fontány Amorků; Foto: Lenka

Obr. 49 Bažantnice, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Křesadlová, 2010.

Obr. 50 Plán Květné zahrady, cca 40. léta 19. století; NPÚ Kroměříž.

Obr. 27 Pompejská kolonáda doplněná tmavými jehličnany; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 51 Ortofotomapa; www.mapy.cz.

Obr. 28 Platanový háj v bezlistém stavu; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 52 Boční pohled na Kolonádu; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 29 Kontrast jehličnanů s neolistěnými dřevinami; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 53 Ornamentální záhon na Čestném dvoře; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 30 Různobarevnost kmenů a kůry; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 54 Pohled na Čestný dvůr; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 31 Chrámek přátelství; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 55 Rozcestí se stříhanou stěnou; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 32 Zrcadlení na vodní hladině Dlouhého rybníku; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 56 Pohled na Rotundu od Kolonády; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 33 Rybářský pavilon; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 57 Broderie v bosketu – výplň antuka; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 34 Záhon růží lemovaný buxusovým plůtkem u Domu zahradníka; Foto: Lenka Křesadlová,

Obr. 58 Pohled na Kolonádu přes Janákův parter; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

2010.

Obr. 59 Pohled z Jahodového kopečku; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 35 Květinové kolo; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 60 Broderie v bosketu – výplň drcený mramor; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 36 Záhon s výsadbou letniček kolem sochy Flory; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 61 Solitérní borovice na Janákově parteru; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 37 Efekt jarního rašení; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 62 Fontána s pozadím Kolonády; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 38 Pohled na Divoký rybník s Čínským pavilonem; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 63 Průhled na Rotundu; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 39 Výsadba letniček v Giardinettu; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 64 Pohled na Janákův parter s výsadbami letniček z Kolonády; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 40 Kruhové záhony před voliérami; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 65 Pohled na Kolonádu přes Janákův parter; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 41 Pohled na Květnou zahradu z jihu, J. van den Nypoort, 1691; NPÚ Kroměříž.

Obr. 66 Broderie v bosketu - výplň antuka; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

33

Obr. 67 Sochařská výzdoba v jednom z bosketů; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 92 Travnatý parter, kontrast podzimního zbarvení listů a jehličnanů; Foto: Lucie Vinterová, 2008.

Obr. 68 Socha v Kuželně na pozadí stříhané stěny; Foto: Lenka Křesadlová, 2010. Obr. 69 Průhled stříhanou stěnou na fontánu na parteru; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 93 Pohled k zámku přes vodní kanál; Foto: Lucie Vinterová, 2008.

Obr. 70 Pohled na Jahodový kopec přes zarostlý Pstruží rybníček; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 94 Podzimní efekt v lipové aleji; Foto: Lucie Vinterová, 2008.

Obr. 71 Plán zahrady, polovina 18. století; NPÚ Kroměříž.

Obr. 95 Pohled hlavní osou; Foto: Lucie Vinterová, 2008.

Obr. 73 Pohled na parter s vodním kanálem, poč. 19. století; NPÚ Kroměříž.

Obr. 96 Letničkový záhon z přímého výsevu; Foto: Lenka Křesadlová, 2010.

Obr. 74 Pohled na geometricky členěnou zahradu, poč. 19. století; NPÚ Kroměříž.

Obr. 97 Pohled přes vodní kanál na vedlejší osu; Foto: Lucie Vinterová, 2008.

Obr. 75 Pohled na Čínský pavilonek, poč. 19. století; NPÚ Kroměříž.

Obr. 98 Pohled na vilu se zahradou, výřez z obrazu Jindřicha de Verle, 1686; Foto obrazu na zámku Kratochvíle, Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 76 Indikační skica, 1830; www.mza.cz. Obr. 77 Výřez z plánu města Holešov, 1831; NPÚ Kroměříž.

Obr. 99 Návrh osázení zahrady na ostrově, 1770; Křesadlová, 2002.

Obr. 78 Ortofotomapa; www.mapy.cz.

Obr. 100 Ortofotomapa; www.mapy.cz.

Obr. 79 Odraz alejí v bezlistém stavu na vodní hladině; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 101 Pohled na letničkové výsadby kolem buxusových ornamentů; www.atlasceska.cz/images/foto_kalendar/velka/v57194_zamek-kratochvile-6.jpg

Obr. 80 Solitérní smrky na parteru; Foto: Lucie Vinterová, 2011. Obr. 81 Pohled na budovu zámku; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 102 Barva květů v bylinkové zahrádce; www.zamek-kratochvile.eu

Obr. 82 Vodní kanál na parteru; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 103 Tvarované tisy kontrastující se světlou fasádou; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 83 Pohled na zámek přes bazén; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 104 Vila; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 84 Pohled na travnatý parter lemovaný buxusovým plůtkem; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 105 Pohled na parter z patra vily; www.atlasceska.cz/images/foto_kalendar/velka/v57194_zamek-kratochvile-6.jpg

Obr. 85 Pohled na parter od zámku; Foto: Lucie Vinterová, 2011. Obr. 106 Dřeviny v nádobách; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 86 Parter s připravenými záhony na výsev letniček; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 107 Prostor před domky v rohu zahrady; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 87 Zrcadlení na hladině vodního kanálu, patrná kamenná obezdívka; Foto: Lucie Vinterová,

Obr. 108 Pohled na zadní dekorovanou zeď s dřevinami v nádobách; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

2011.

Obr. 109 Kontrast barev cesty a travnaté plochy; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 88 Pohled na zámek z počátku středního ramene vodního kanálu; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 110 Detail výplňových materiálů v kruhových ornamentech; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 89 Hvězdárna lemovaná buxusovými plůtky; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 111 Buxusové ornamenty; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 90 Busta F. X. Richtera s květinovým záhonem; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 112 Boční pohled na část parteru; Foto: Lucie Vinterová, 2011.

Obr. 91Podzimní zbarvení listů aleje kolem vodního kanálu; Foto: Lucie Vinterová, 2008. 34

11. PŘÍLOHY 11.1 OBRAZOVÁ DOKUMENTACE PŘÍLOHA 1: Podzámecká zahrada v Kroměříži – Historické podklady PŘÍLOHA 2: Podzámecká zahrada v Kroměříži – Fotodokumentace současného stavu PŘÍLOHA 3: Květná zahrada v Kroměříži – Historické podklady PŘÍLOHA 4: Květná zahrada v Kroměříži – Fotodokumentace současného stavu PŘÍLOHA 5: Zámecká zahrada v Holešově – Historické podklady PŘÍLOHA 6: Zámecká zahrada v Holešově – Fotodokumentace současného stavu PŘÍLOHA 7: Kratochvíle u Netolic – Historické podklady PŘÍLOHA 8: Kratochvíle u Netolic – Fotodokumentace současného stavu

11.2 SCHÉMATA PŘÍLOHA 9: Schéma barevnosti Podzámecké zahrady v Kroměříži – 30. léta 19. století PŘÍLOHA 10: Schéma barevnosti Podzámecké zahrady v Kroměříži – současný stav PŘÍLOHA 11: Schéma barevnosti Květné zahrady v Kroměříži – stav z veduty, rok 1691 PŘÍLOHA 12: Schéma barevnosti Květné zahrady v Kroměříži – současný stav PŘÍLOHA 13: Schéma barevnosti zámecké zahrady v Holešově – pol. 18. století PŘÍLOHA 14: Schéma barevnosti zámecké zahrady v Holešově – současný stav PŘÍLOHA 15: Schéma barevnosti zahrady Kratochvíle – rok 1686 PŘÍLOHA 16: Schéma barevnosti zahrady Kratochvíle – současný stav

35