Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Bakalářská práce Městská krajina a světlo

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Bakalářská práce Městská krajina a světlo

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Ing. Jana Daňková

Alena Voráčková

Lednice 2010

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav zahradní a krajinářské architektury

Zahradnická fakulta 2009/2010

řešitelka prof. Ing. Jiří Damec, CSc. vedoucí ústavu

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Alena Voráčková Zahradní a krajinná architektura Zahradní a krajinná architektura

Městská krajina a světlo

Rozsah práce:

Textový a grafický elaborát o min. rozsahu 35 formátů A3 ( text, fotodokumentace, grafické analýzy, kresby, schémata apod.)

Zásady pro vypracování: 1. Zpracujte literární rešerši k tématu. Zaměřte se na vnímání světla člověkem ve městě. Zabývejte se fyzikálními vlastnostmi světla, psychofyzikou (vizuální komfort), normami; dále především možnostmi použití světla při soudobém dotváření urbánních prostorů. Text podle potřeby doplňte skicami a fotodokumentací. 2. Konkretizujte rozsah a vymezení modelového území a konzultujte s vedoucím práce. 3. Shromážděte všechny dostupné materiály a podklady ke schválenému modelovému území pro zpracování analýz. 4. Analyzujte modelové území ve vztahu k tématu práce. Soustřeďte se na proměny osvětlení v urbanistickém vývoji města, rozložení světla a stínu v městské krajině, rozbor plánu osvětlení, rytmus života ve městě, pohyb pěších, využití, kvalifikaci vnímání míst. 5. Na základě srovnání analýz vyhodnoťte dysfunkce a potenciály prostorů modelového území. Seznam odborné literatury: 1. 2.

NARBONI, R. Lighting the landscape - Art, Design, Technologies. Boston: Birkhauser, 2004. WHITEHEAD , R. Art of Outdoor Lighting: Landscapes with the Beauty of Lighting. MA: Rockport Pub, 1999. BRANDI , U. -- GEISSMAR-BRANDI , C. Light for Cities: Lighting Design for Urban Spaces. Boston: Birkhäuser 3. Basel, 2006. 4. ZWIMPFER, M. Color: Light, Sight, Sense. USA: Schiffer Publishing , 1989. 5. MOYER , J. L. The Landscape Lighting Book. UK: Wiley, 1992. 6. KAŇKA, J. Stavební fyzika: Zvuk a denní světlo v architektuře. Praha: ČVUT, 2003. 7. GEHL, J. -- GEMZOE, L. Nové městské prostory. Brno: Era, 2002. 263 s. ISBN 80-86517- 9-8. REED, P. S. Groundswell : constructing the contemporary landscape. New York: Museum of Modern Art :, 2005. 8. 168 s. ISBN 0-87070-379-X. NORBERG-SCHULZ, C. Genius loci: k fenomenologii architektury. Praha: Odeon, 1994. 218 s. ISBN 80-207-02419. 5. 1. CERTU, Le paysage lumiere: approches et méthodes pour une politique lumiere dans la ville. Francie: Certu, 2004 1 Kolektiv, Solar energy in architecture and urban planning. Mnichov: Prestel, 1997 1 http://www.satel-light.com/index.html 1 Časopisy: LUX, Licht & Architektur, Professional Lighting Design, TOPOS, Landscape Design, ERA a další. Datum zadání bakalářské práce: listopad 2007 Termín odevzdání bakalářské práce: květen 2010

Alena Voráčková

Ing. Jana Daňková

vedoucí práce doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D. děkan ZF MZLU v Brně

PODĚKOVÁNÍ Děkuji nejen své vedoucí práce, Ing. Janě Daňkové, za trpělivé vedení a vědění, ale také všem, ve kterých jsem měla technickou, logistickou a především duševní podporu, bez které by tato práce vznikala jen těžko.

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Městská krajina a světlo vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použitých zdrojů. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně ZF Mendelu. dne………………………………………. podpis studenta…………………………..

ABSTRAKT Tato bakalářská práce na téma "Městská krajina a světlo" pojednává o použití světla ve městě, především pak v jeho veřejných prostorech. V práci jsou popsány základní fyzikální vlastnosti světla a další charakteristiky světelného prostředí, stejně jako vnímání světla člověkem, pro kterého je světlo důležitou složkou prostředí, v níž žije. Hlavním předmětem práce je analýza části městské krajiny s ohledem na rozdíly provozních, funkčních a prostorově výtvarných vztahů za denního světla a po setmění. Syntézou provedených rozborů vzniká problémový výkres, ve kterém jsou vyznačeny problémy a střety v území. Pro ty je dále nastíněno možné řešení. Z teoretické a praktické části vyplývá úloha krajinného architekta při tvorbě městské krajiny a význam použití světla při dotváření urbánních prostorů. ABSTRACT This bachelor thesis with its theme "The city landscape and light" deals with the use of light in the city, above all in the public open spaces. This thesis describes basic physical light and light envinroment characteristics and also the human perception of light, because it is an important element of the evironment which human lives in. The main subject is to analyze a part of the urban landscape with regards to differences in the operational, functional and visual relationships in either daylight and after dark. In the final synthesis, there is a conflict map which shows disfunctions of the model area. Possible ways how to solve those problems are proposed. Both, theoretical and practical, parts of the thesis results in the role of landscape architect in urban landscape planning. Also there is explained the meaning of use of the light and working with it in urban spaces.

KLÍČOVÁ SLOVA Krajina, město, městská krajina, světlo, veřejné osvětlení, světelný design KEY WORDS Landscape, city, city landscape, urban landscape, townscape, light, public lighting, light design, lightscape

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM VORÁČKOVÁ, Alena. Městská krajina a světlo: Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, Ústav zahradní a krajinářské architektury, 2010. 54 s. Vedoucí práce Ing. Jana Daňková.

OBSAH

7.8.1 Historický vývoj veřejného osvětlení ......................................................................... 23 7.9 Typologie osvětlení města.................................................................................................... 23

4. ÚVOD............................................................................................................................................ 7

7.9.1 Trvalé osvětlení........................................................................................................... 24

5. CÍL PRÁCE ................................................................................................................................... 8

7.9.1.1 Funkční osvětlení ................................................................................................. 24

6. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ .................................................................................. 8

7.9.1.2 Komerční osvětlení .............................................................................................. 25 7.9.1.3 Dekorativní .......................................................................................................... 25

7. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ...................................................................... 9

7.9.2 Dočasné a příležitostné osvětlení................................................................................ 26

7.1 Světlo ...................................................................................................................................... 9

7.9.2.1 Vánoční osvětlení................................................................................................. 26

7.1.1 Přirozené světlo a jeho zdroje ....................................................................................... 9

7.9.2.2 Ohňostroje............................................................................................................ 26

7.1.2 Umělé světlo a jeho zdroje ............................................................................................ 9

7.9.2.3 Festival of lights................................................................................................... 26

7.2 Vnímání světla člověkem ..................................................................................................... 10

7.9.2.4 Ostatní příležitostné osvětlení.............................................................................. 27

7.2.1 Stavba oka ................................................................................................................... 10

7.9.2.5 Projekce................................................................................................................ 27

7.2.2 Základní principy vidění ............................................................................................. 11

7.10Ukázky městských prostorů ................................................................................................. 28

7.3 Vnímání krajiny .................................................................................................................... 12 7.4 Charakteristiky světelného prostředí .................................................................................... 14 7.4.1 Hlavní parametry určující světelné prostředí: ............................................................. 14 7.4.2 Exteriérová svítidla ..................................................................................................... 14 7.4.2.1 Vlastnosti svítidel................................................................................................. 14 7.4.2.2 Typy svítidel a možnosti jejich uchycení............................................................. 16 7.5 Rušivé světlo......................................................................................................................... 17 7.5.1 Zdroje světelného znečištění ....................................................................................... 18 7.5.2 Pravidla pro svícení ..................................................................................................... 19 7.6 Historie světelného designu .................................................................................................. 20 7.6.1 Richard Kelly .............................................................................................................. 20 7.6.1.1 Světlo pro vidění .................................................................................................. 20 7.6.1.2 Světlo pro pohled ................................................................................................. 20 7.6.1.3 Světlo pro dojem .................................................................................................. 20 7.6.2 William Lam ............................................................................................................... 21 7.6.2.1 Potřeby aktivit ...................................................................................................... 21 7.6.2.2 Biologické potřeby ............................................................................................... 21 7.7 Městská krajina a přirozené světlo ....................................................................................... 21 7.7.1 Světlo, roční období a denní doba............................................................................... 21 7.7.2 Světlo a počasí............................................................................................................. 22 7.8 Městská krajina a umělé světlo............................................................................................. 23

8. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 31 8.1 Lokalizace území.................................................................................................................. 31 8.2 Širší územní vztahy .............................................................................................................. 32 8.3 Historický vývoj území ........................................................................................................ 32 8.1 Historie pražského osvětlení................................................................................................. 33 8.2 Funkční členění .................................................................................................................... 33 8.3 Pohledové vazby................................................................................................................... 34 8.4 Provozní vztahy .................................................................................................................... 34 8.4.1 Denní provoz............................................................................................................... 34 8.4.2 Provoz po setmění....................................................................................................... 35 8.5 Městská zeleň ....................................................................................................................... 36 8.6 Denní světlo.......................................................................................................................... 36 8.6.1 Rozložení světla a stínu .............................................................................................. 37 8.7 Umělé osvětlení .................................................................................................................... 38 8.7.1 Typy osvětlení............................................................................................................. 38 8.7.2 Barva osvětlení............................................................................................................ 39 8.8 Vnější obraz Malé Strany a Hradčan.................................................................................... 40 8.9 Fotodokumentace ................................................................................................................. 43 8.10Problémy a střety v území .................................................................................................... 45 8.10.1 Střety provozního a funkčního charakteru .................................................................. 45

8.10.2 Problémy a střety světelného charakteru..................................................................... 45

Obr. 13 - Trace of Light - Yokohama Harbor, Japonsko (1988) [http://www.keiichi-tahara.com/]

9. ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 47

.......................................................................................................................................................... 17 Obr. 14 - Venkovní osvětlení staveb a budov [http://www.ian.cz/redsys/upload/842-136.jpg

10.

Seznam použitých informačních zdrojů ............................................................................... 48

10.1Knižní zdroje ........................................................................................................................ 48 10.2Periodika ............................................................................................................................... 48 10.3Internetové zdroje ................................................................................................................. 48 10.4Legislativní dokumenty ........................................................................................................ 49 10.5Normy ................................................................................................................................... 49 10.6Semináře, přednášky............................................................................................................. 50 10.7Elektronické mapové podklady ............................................................................................ 50 11.

PŘÍLOHY............................................................................................................................. 51

].................................................................................................................................................... 18 Obr. 15 - Moravský zemský archiv [Časopis stavebnictví, 2008]............................................... 18 Obr. 16 - Osvětlení průmyslových areálů [http://www.ian.cz/redsys/upload/450-310.jpg] ..................................................................................................................................................... 18 Obr. 17 - Osvětlení staveniště [http://www.ian.cz/redsys/upload/120-593.jpg] ......................... 18 Obr. 18 - Laserová reklama [http://www.ian.cz/redsys/upload/425-181.jpg]............................. 18 Obr. 19 - Osvětlení autobazaru [http://www.ian.cz/redsys/upload/388-992.jpg]........................ 18 Obr. 20 - Mapa světelného znečištění ČR [http://www.asu.cas.cz/_data/mapa_sv_zn_1236768909.jpg] ......................................................... 19 Obr. 22 - Světlo pro vidění (Ambient luminiscence) [ERCO Lighting Guide, 2008] ............... 20

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 23 - Světlo pro pohled (Focal glow) [ERCO Lighting Guide, 2008].................................. 20 Obr. 24 - Světlo pro dojem (Play of Brilliants) [ERCO Lighting Guide, 2008] ......................... 20

Obr. 1 - Rozložení vlnových délek světla [http://www.barvy.xf.cz/images/16.png] .................... 1 Obr. 2 - Stavba oka [http://fyzika.gbn.cz/phprs/image/fyzika/optika/oko.jpg] ........................... 10 Obr. 3 - Křivka adaptace na tmu - na ose y je uvedena intenzita osvětlení v mikroluxech, osa x znázorňuje trvání adaptace v minutách [Světlo 04/2003]. ............................................................... 11 Obr. 4 – Křivka skotopické (plná čára) a fotopické (přerušovaná čára) citlivosti lidského oka [Světlo 04/2003] ............................................................................................................................... 11 Obr. 5 - Rozsah zorného pole (1 - úplný rozsah, 2 – upřednostňovaný rozsah, 3 – optimální rozsah) [ERCO Lighting Guide, 2008] ............................................................................................ 13 Obr. 6 - Stupnice barevné teploty [http://cs.wikipedia.org/wiki/Teplota_chromatičnosti] .......................................................................................................................................................... 15 Obr. 7 - Různé druhy svítidel: závěsné (1), pohyblivý reflektor (2,3), světlomet (4), stropní (5),kulovité (6), sloupové (7), pilotové (8), nepřímé (9), stožárové (10, 11) svítidlo a svítidlo zapuštěné v zemi (12) [Brandi, 2007, s. 50]..................................................................................... 16 Obr. 8 - Keiichi Tahara [http://www.daum.fr/medias/artists/photos/2130.jpg] .......................... 17 Obr. 9 - Obelisk of Light - Tokyo, Japonsko (1987) [http://www.keiichi-tahara.com/] ............. 17 Obr. 10 - Obelisk of Light - Tokyo, Japonsko (1987) [http://www.keiichi-tahara.com/] ........... 17 Obr. 11 - Obelisk of Light - Tokyo, Japonsko (1987) [http://www.keiichi-tahara.com/] ........... 17 Obr. 12 - Trace of Light - Yokohama Harbor, Japonsko (1988) [http://www.keiichi-tahara.com/] .......................................................................................................................................................... 17

Obr. 21 - Richard Kelly [ERCO Lighting Guide, 2008] ............................................................... 1 Obr. 25 - William Lam [ERCO Lighting Guide, 2008] ................................................................ 1 Obr. 26- Pražské věže - východ slunce (Michal Vitásek). Město má namodralý nádech [http://www.fotopraha.com/fotografie/prazske-veze-vychod-slunce-273.html].............................. 22 Obr. 27 - Červánky nad Prahou (Michal Vitásek) - krajina je zabarvena do červena, vytrácí se kontrasty, ale město dostává příjemnou barevnost [http://www.fotopraha.com/fotografie/cervankynad-prahou-230.html]....................................................................................................................... 22 Obr. 28 - Pohyb mraků, obzvláště bouřkových, způsobuje ostré kontrasty mezi světlem a stínem [Autor, 2009].................................................................................................................................... 22 Obr. 29 - Světlo se odráží od mokré dlažby a dodává tak prostoru snovou atmosféru [Autor, 2010]................................................................................................................................................. 22 Obr. 30 - Sníh a led odráží světlo s mnohem větší intenzitou než voda [Narboni, 2004, s. 26] . 22 Obr. 31 - Lyon - Hlavní dopravní tepny jsou osvětleny jinou barvou než vedlejší ulice, což dává městu jasnou strukturu. [Santen, 2006, s. 41] .................................................................................. 24 Obr. 32 - Osvětlení parkoviště v Bella Centru (Kodaň) - i parkoviště by si jistě zasloužila estetičtější a propracovanější řešení [http://www.bioplanet.cz/pictures/Osvetleni%20na%20COP152.jpg]. ........................................... 24 Obr. 33 - Ukázka toho, že o parkoviště může být (pomocí světla) zajímavě řešeno (Saint-Denis, Francie) [Narboni, 2004, s. 131] ...................................................................................................... 24

Obr. 34 - Park de la Villete (Paříž, Francie) je označen především orientačním osvětlením, ale

Obr. 51 - Plaça Reial (Barcelona, Španělsko) po setmění [Santen, 2006, s. 11]......................... 28

tam, kde je potřebné také funkční osvětlení, byla doplněna svítidla k původním svítidlům [Santen,

Obr. 52 - Place Vendôme (Paříž, Francie) za dne [Santen, 2006, s. 12] ..................................... 28

2006, s. 45]. ...................................................................................................................................... 25

Obr. 53 - Place Vendôme (Paříž, Francie) po setmění [Santen, 2006, s. 12] .............................. 28

Obr. 35 - Munttoren (Amsterdam, Nizozemí) - žárovkové osvětlení budov [Santen, 2006, s.70]

Obr. 54 - Palais du Louvre, Cour Napoleon (Paříž, Francie) za dne [Santen, 2006, s. 13]......... 28

.......................................................................................................................................................... 25

Obr. 55 - Palais du Louvre, Cour Napoleon (Paříž, Francie) po setmění[Santen, 2006, s. 13]... 28

Obr. 36 - Kaple v Nijmegen, Holandsko [Santen, 2006, s. 112] ................................................. 25

Obr. 56 - Piazza del Popolo (Řím, Itálie) za dne [Santen, 2006, s. 13]....................................... 28

Obr. 37 – Szabadság híd (Budapešť, Maďarsko) - most je výraznou pohledovou dominantou,

Obr. 57 - Piazza del Popolo (Řím, Itálie) po setmění [Santen, 2006, s. 13]................................ 28

přesto jeho osvětlení neruší, ale dotváří noční obraz města [Autor, 2009] ...................................... 25

Obr. 58 - Placa Portal del Pau (Barcelona, Španělsko) za dne [Santen, 2006, s. 14].................. 29

Obr. 38 - Paříž osvětlila dočasně své mosty a nábřeží pestrými barvami v době, kdy se ucházela

Obr. 59 - Placa Portal del Pau (Barcelona, Španělsko) po setmění [Santen, 2006, s. 14]........... 29

o konání Olympijských her [Santen, 2006, s. 26] ............................................................................ 25

Obr. 60 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) za dne [Santen, 2006, s. 15].................. 29

Obr. 39 - Obzvláště v USA jsou vánočním osvětlením doslova posedlí, v mnoha případech však

Obr. 61 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) po setmění [Santen, 2006, s. 15]........... 29

přesahuje míru vkusu [http://www.lifeinthefastlane.ca/wp-

Obr. 62 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) za dne [Santen, 2006, s. 31].................. 29

content/uploads/2008/12/christmas_lights_1sfw.jpg] ...................................................................... 26

Obr. 63 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) po setmění [Santen, 2006, s. 31]........... 29

Obr. 40 - Vánoční osvětlení (Rock City, Tennessee, USA) může být i přes svou velkolepost

Obr. 64 - Piazza Navona (Řím, Itálie) za dne [Santen, 2006, s. 15] ........................................... 30

oproti

výše

uvedenému

příkladu

decentní

a

vykouzlit

tajemnou

atmosféru.

Obr. 65 - Piazza Navona (Řím, Itálie) po setmění [Santen, 2006, s. 15] .................................... 30

[http://www.scandigital.com/blog/wp-content/uploads/2009/12/Neighborhood-Christmas-

Obr. 66 - Piazza della Repubblica (Řím, Itálie) za dne [Santen, 2006, s. 15] ............................. 30

Lights.jpg] ........................................................................................................................................ 26

Obr. 67 - Piazza della Repubblica (Řím, Itálie) po setmění [Santen, 2006, s. 15]...................... 30

Obr. 41 - Vánoční osvětlení v ulicích Madridu (Španělsko) [http://www.europelifeofluxury.com/feliz-navidad-in-madrid-spain/] ............................................ 26 Obr. 42 - Kobe Luminaire (Kobe, Japonsko) [http://en.wikipedia.org/wiki/File:Kobe_Luminarie_2009,_entrance.jpg] ...................................... 27 Obr. 43 - Festival of Lights (Kauai, Havajské ostrovy) [http://www.kauaifestivals.com/festivals/festival_of_lights.html]................................................... 27 Obr. 44 - Fête des lumières (Lyon, Francie) - The Garden of Flowering Lights [http://www.lumieres.lyon.fr]........................................................................................................... 27 Obr. 45 - Fête des lumières (Lyon, Francie) - umělecký projekt Cordara [http://www.lumieres.lyon.fr]........................................................................................................... 27 Obr. 46 - Den boje proti AIDS (Gammeltorv, Kodaň) [http://www.berlingske.dk] ................... 27 Obr. 47 - Světelná projekce na opeře v Sydney (Austrálie) - The Electric Canvas

Obr. 68 - Museumplein (Amsterdam, Nizozemí) za dne [Santen, 2006, s. 17] .......................... 30 Obr. 69 - Museumplein (Amsterdam, Nizozemí) po setmění [Santen, 2006, s. 17] ................... 30 Obr. 70 - Plaça Catalunya (Barcelona, Španělsko) za dne [Santen, 2006, s. 23]........................ 30 Obr. 71 - Plaça Catalunya (Barcelona, Španělsko) po setmění [Santen, 2006, s. 23]................. 30 Obr. 72 - Poloha hl. m. Prahy v rámci ČR [Autor] ..................................................................... 31 Obr. 73 - Poloha modelového území v rámci Prahy [Mapy.cz, úprava autora, 2010] ................ 31 Obr. 74 - Královská cesta [Supermapy.cz, úprava autora, 2010]................................................ 31 Obr. 75 - Vymezení analyzovaných prostorů [mapový podklad CÚZK, úprava autora, 2010].. 32 Obr. 76 – Schéma zeleně kolem Pražského hrad: Jelení příkop (1), Hartigovská zahrada (2), Zahrada na Valech (3), Rajská zahrada (4), Zahrada N Baště (5) [http://www.hrad.cz/img/u/prazsky-hrad/schema-zahrady.gif, úprava autora, 2010] ..................... 36 Obr. 77 - Celková délka dne pro Prahu: 4528 hod/rok [Satel-light.com, 2010] ......................... 37

[http://www.theelectriccanvas.com.au/] ........................................................................................... 27

Obr. 78 - Relativní výskyt slunečné oblohy během roku v Praze: 35% [Satel-light.com, 2010] 37

Obr. 48 - Světelná projekce na opeře v Sydney (Austrálie) - (The Electric Canvas)

Obr. 79 - Relativní výskyt polojasné oblohy během roku v Praze: 38 % [Satel-light.com, 2010]

[http://www.theelectriccanvas.com.au/] ........................................................................................... 27

.......................................................................................................................................................... 37

Obr. 49 - Projekce textu od Jenny Holzer (Vídeň, Rakousko) [http://www.jennyholzer.com]... 27

Obr. 80 - Relativní výskyt oblačné oblohy během roku v Praze: 27 % [Satel-light.com, 2010] 37

Obr. 50 - Plaça Reial (Barcelona, Španělsko) za dne [Santen, 2006, s. 11] ................................ 28

Obr. 81 - Pohled ulicí Zámeckou směrem k Malostranskému náměstí - v pozadí je vidět odlišná

Obr. 102 - Večer dotváří atmosféru v Nerudově ulici světla z obchodů a restaurací. V zimě je

barva světelných zdrojů [Autor, 2009] ............................................................................................. 39

pak tento aspekt ještě výraznější, neboť v létě se stmívá až v době, kdy je již většina obchodů

Obr. 82 - Vánoční strom na náměstí U sv. Jiří kontrastuje s chrámem sv. Víta [Autor, 2009]... 39

zavřená [Autor, 2010]. ..................................................................................................................... 44

Obr. 83 - Vánoční osvětlení na Hradčanském náměstí [Autor, 2009]......................................... 39

Obr. 103 - Nerudova ulice je od ulice Jánský vrch osvětlena plynovým osvětlením, které barví

Obr. 84 - Srdce na Hradě - Jiří David (2002) [http://www.jiri-david.cz] .................................... 39

prostor do zelena [Autor, 2010] ....................................................................................................... 44

Obr. 85 - Silueta města ve dne [Autor, 2010].............................................................................. 41

Obr. 104 - Malostranské náměstí je prostorem plným lidí, aut a tramvají [Autor, 2010]. .......... 44

Obr. 86 - Silueta města v noci [Autor, 2010]............................................................................... 41

Obr. 105 - Rušný provoz se na Malostranském náměstí nezastaví ani po setmění [Autor, 2010].

Obr. 87 - Rozložení světla a stínů ve dne [Autor, 2010] ............................................................. 41

.......................................................................................................................................................... 44

Obr. 88 - Rozložení světla a stínů v noci [Autor, 2010].............................................................. 42

Obr. 106 - Mostecká ulice otevírá pohled na Malostranskou mosteckou věž [Autor, 2010]...... 44

Obr. 89 - Denní pohled na Hradčany a Malou Stranu [Autor, 2010] .......................................... 42

Obr. 107 - Panorama Hradu působí naprosto jinak v brzkých ranních hodinách, když je scénické

Obr. 90 - Noční pohled na Hradčany a Malou Stranu [Autor, 2010] .......................................... 42

nasvětlení vypnuto a jediné světlé body tvoří světlo vycházející z oken Hradu. Je tak vidět, že

Obr. 91 - Mokrá kamenná dlažba III. hradního nádvoří působí v dešti jako zrcadlo [Autor, 2010]

město opravdu spí [Autor, 2010]...................................................................................................... 44

.......................................................................................................................................................... 43

Obr. 108 - Všudypřítomné parkování - v tomto případě v horní části Malostranského náměstí

Obr. 92 - Ve dne je hradní nádvoří otevřeným světlým prostorem, kde možné se před sluncem

[Autor, 2010].................................................................................................................................... 46

skrýt pouze na lavičkách u stěn Hradu [Autor, 2010]. ..................................................................... 43

Obr. 109 - Reflektory mířící na chrám sv. Víta mohou oslňovat [Autor, 2009] ......................... 46

Obr. 93 - Osvětlení sv. Víta je navrženo tak, aby vynikla plasticita stavby (pohled ze severu)

Obr. 110 - Výrazný kontrast osvětlení mezi oběma stranami Hradu způsobuje při blízkém

[Autor, 2009] .................................................................................................................................... 43

pohledu zrakovou nepohodu [Autor, 2009] ..................................................................................... 46

Obr. 94 - Během dne je Hrad osvětlen rovnoměrně a vyniká jeho světlá barva [Autor, 2010]. . 43

Obr. 111 - Intenzivní osvětlení obchodu se suvenýry přitahuje lidský zrak i před setměním

Obr. 95 - Pohled na Pražský hrad od ulice Ke Hradu je nejhezčí a především pro zrak

[Autor, 2010].................................................................................................................................... 46

nejpříjemnější v zasněženém městě ještě před rozedněním, kdy je nasvětlení Hradu již vypnuto [Autor, 2010]. ................................................................................................................................... 43

SEZNAM TABULEK

Obr. 96 - Solitérní osmiramenná plynová lampa je na Hradčanském náměstí významným prvkem. Přebírá tak místo mariánského sloupu úlohu dominantního prvku náměstí[Autor, 2010]. 43

Tabulka 1 - Skupiny barevného tónu světla světelných zdrojů ................................................... 16

Obr. 97 - Ústředním prvkem náměstí je parčík se sloupem Panny Marie. Parčík je však, podobně

Tabulka 2 - Vlastnosti světelných zdrojů .................................................................................... 16

jako celé náměstí, bez využití a bez lidí [Autor, 2010]. ................................................................... 43 Obr. 98 - Z ulice Ke Hradu je výhled na celou Malou Stranu. Sníh zvyšuje intenzitu světla v krajině [Autor, 2009]. .................................................................................................................... 43 Obr. 99 - Přestože je ulice Ke hradu ze severní strany sevřena zdí, je v ní celý den dostatek světla, protože je otevřená na jižní stranu a vyvýšená nad Malou Stranu [Autor, 2010]. ................ 44 Obr. 100 – V létě je před domem v horní části Nerudovy ulice umístěna letní zahrádka restaurace, v zimě zde parkují vozy [Autor, 2010]........................................................................... 44 Obr. 101 - Nerudovu ulici ,,sužují" auta. V podvečer už je ulice poměrně zastíněná [Autor, 2010]................................................................................................................................................. 44

Proč ale člověk vlastně začal svítit? Nejdříve to bylo především z bezpečnostních důvodů, po-

4. ÚVOD

stupem času se ale lidé nechtěli svými činnostmi omezovat pouze na denní světlo, chtěli začít praTématem a předmětem této bakalářské práce je "Městská krajina a světlo". Město je prostředí,

covat a žít i po setmění. Fenomén prodlužování dne do noci začal v 19. století, v podstatě v době,

které je důležité pro většinu z nás. V rozvinutých zemích, kam patří i Česká republika, dnes většina

kdy se začíná ve veřejném osvětlení užívat plyn. Mimo to byla míra osvětlení jedním z důkazů

1

lidí již žije buď ve městě přímo, nebo na venkově, ale městským způsobem života . Součástí tohoto

pokroku, proto se města chtěla ukázat, jak jsou schopna umělé světlo využít. Již na konci 19. století

prostředí je i světlo, bez kterého se civilizovaný a zdravý člověk již neumí obejít.

byli lidé na umělé osvětlení ve velkých městech tak zvyklí, že když se v New Yorku na nějaký čas

Pojem krajina byl definován už mnohokrát a z různých pohledů – vojenského, geografického, ekologického atd. Pokud krajinu definujeme tak, že krajina je to, co vidíme, je to sice popis nejjednodušší, ale poněkud abstraktní.

zastavila dodávka plynu, lidé byli naprosto dezorientovaní (Beranová, 2010). Světlo dodává prostoru novou dimenzi. Krása a kouzlo v práci architekta, ať již krajinného či stavebního, tkví v tom, že může pracovat s proměnlivostí. Pro exteriér, městské ulice a jiné veřejné

Přesněji a určitěji, z pohledu geografického, charakterizuje krajinu např. Demek (1976):

prostory to platí dvojnásob. Po setmění je možné pomocí světla zvýraznit naprosto odlišné prvky,

„Krajina je reálně existující část povrchu planety, která tvoří celek kvalitativně se odlišující od

než které přitáhnou pozornost za dne. Je proto nejen zajímavé, ale i důležité, aby architekt spolu-

ostatních částí krajinné sféry. Má přirozené hranice a vyznačuje se vnitřní stejnorodostí, individu-

pracoval s odborníkem na světlo, který dokáže porozumět poezii světla a stínu, dokáže uchopit

ální strukturou a zákonitým souhrnem procesů a jevů.“

architektonický návrh a ztvárnit jeho světelnou stránku. Stejně tak je ale nezbytné i pro krajinného

Dalším důležitým termínem je město. Administrativní definice města zní: „Jako město označujeme každou obec, která má městský úřad nebo magistrát.“ (Čerba, 2004) Obecně je však město popisováno jako „sídelní útvar, pro který jsou charakteristické následují-

architekta, aby porozuměl alespoň zásadám umění osvětlování, aby nenavrhoval nemožné, podobně jako by měl stavební architekt znát základy statiky, neboť bez těchto znalostí by mohl navrhnout nerealizovatelný projekt.

cí znaky: vysoká hustota a koncentrace obyvatelstva, relativní velikost (v porovnání s jinými sídly), vysoká koncentrace a kompaktnost zástavby, specifická demografická, profesní a sociální skladba obyvatelstva, koncentrace správních, řídících a obslužných funkcí, jejichž význam přesahuje hrani-

Práce je členěna na teoretickou a praktickou část, které budou podrobněji charakterizovány v metodice práce (kap. Materiál a metody zpracování).

ce vlastního města; vysoká vnitřní diferenciace atd.“ (Sýkora in Čerba, 2004) Co je to tedy městská krajina? Pokud vycházíme z obou výše uvedených definic, mohla by být městská krajina reálně existující část povrchu planety, která se od ostatních částí krajinné sféry odlišuje především svou sídelní charakteristikou. V podstatě jde tedy o urbánní ekvivalent krajiny. Světlo je elektromagnetické vlnění, které je jednou z nepostradatelných součástí lidského bytí. Jeho primárním zdrojem je slunce, ale i po jeho západu využíváme dalších, umělých zdrojů světla – v dávných dobách to byl oheň, později i v podobě loučí, svící či olejových lamp, v 19. století přišel do měst plyn v nově zaváděných plynových lampách a ke konci tohoto století začínala být města elektrifikována, čímž vznikla možnost, jak osvětlit temné prostory ve větším množství a větší intenzitě.

R je zhruba 75% (Sátora, 2009).

Alena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

[7]

5. CÍL PRÁCE

6.

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ

Cílem teoretické části práce je shrnout dosavadní teoretické poznatky k tématu, které se zabýva-

První část práce je věnována literární rešerši k danému tématu. Použity jsou zdroje, jejichž se-

jí nejen fyzikálními vlastnostmi světla, ale i tím, jak je vnímáno člověkem. Důležitou částí práce je

znam je uveden na konci práce2. Stěžejními zdroji pro tuto práci jsou publikace Lighting the Land-

vliv a úloha světla v urbánních prostorech, jak je dotváří či přetváří a s jakými typy světla či osvět-

scape od francouzského krajinného architekta a odborníka pro práci se světlem Rogera Narboniho,

lení je možné se ve městě setkat.

dále Light for Cities (Ulrike Brandi, Christoph Geissmar-Brandi) a Light Zone City (Christa van

Na základě těchto poznatků budou vypracovány rozbory modelového území, z jejichž výsledků je možné vyhodnotit potenciály a dysfunkce území nejen vzhledem k působení a použití světla, ale

Santen). Mezi další zdroje patří český časopis Světlo, časopis italské filmy ERCO a jiné články a webové stránky dostupné online.

i vzhledem k jeho provozním a funkčním vztahům, které se se světlem a osvětlením v městské kra-

Teoretická – část této práce se věnuje nejen světlu, ať už přírodnímu či umělému, a jeho charak-

jině navzájem ovlivňují. Praktická část práce se tedy bude zabývat ověřením teoretických poznatků

teristikám, ale i vnímání světla člověkem, vlastnostem světelného prostředí a negativnímu působení

v praxi a jejím cílem je nastínit možná řešení či rozvoj veřejných prostorů nacházejících se v území

světla. Čtenář bude seznámen i se základy světelného designu, úlohou světla v městské krajině a

vzhledem k provozu, funkcím a jeho vizuálním vztahům v souvislosti se světlem.

nakonec i s funkcí osvětlení, jeho typy a možnými způsoby použití světla. V závěru této části jsou

Závěr práce se pokusí zodpovědět dvě zásadní otázky týkající se tématu světla v městské kraij-

uvedeny příklady řešení městských prostorů vzhledem k použití světla.

ně. První z nich je: „Jakou roli hraje krajinný architekt v utváření městské krajiny?“ Odpověď na

V praktické části je charakterizováno modelové území, které je rozčleněno na 7 na sebe navazu-

tuto otázku by se mohla zdát snadná, protože krajinný architekt přeci pracuje s krajinou a městská

jících částí. Je zde zdůvodněn jeho výběr a je zobrazeno ve vztahu k širšímu okolí. Dále tato část

krajina je také krajina. Ale jak může ve městě krajinný architekt pracovat se světlem a pomocí něj

obsahuje výsledky terénních průzkumů, které se zabývaly nejen působením světla v modelové kra-

ji ovlivnit? To je druhá, možná mnohem důležitější otázka, kterou by tato práce měla zodpovědět.

jině, ale i funkcemi a provozem v tomto území, které mohou na kvalitě světla v prostoru záviset (a naopak, světlo a osvětlení může záviset na funkci a provozních vztazích prostoru). Z průzkumů byly vytvořeny grafické výstupy, které jsou dále slovně popsány. Jednotlivé analýzy znázorňují a popisují funkční využití jednotlivých částí území, provozní a prostorové vztahy, výskyt veřejné zeleně a denní a umělé osvětlení prostorů. Všechny tyto prvky dávají dohromady vnější obraz města, resp. části města, ve které se modelové území nachází. Na závěr jsou z uvedených rozborů vyhodnoceny výstupy, jejichž syntézou práce poukazuje na problémy a potenciály území a nastiňuje možná řešení daných problémů.

2

Dostupnost materiálu ke zpracovávanému tématu je poněkud problematická, neboť světlem ve vztahu k městské

krajině nebo krajině vůbec se nezabývají téměř žádní čeští autoři. Česká literatura byla využita především pro zjištění obecných informací o světle či o vizuálním vnímání člověka. Dalšími zdoji byla zahraniční literatura, jež však v českých knihovnách také není běžně dostupná.


[8]

7. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

neboť v atmosféře převažuje v blízkosti lidského oka rozptyl kratších vlnových délek (tzn. modré barvy). Naopak vycházející

7.1

Světlo

Co je to vlastně světlo? Jak vzniká a jak je pro nás důležité? Světlo je elektromagnetické vlnění. Toto vlnění v rozsahu vlnových délek 380 – 770 nm je označováno jako viditelné světlo, tj. světlo viditelné člověkem. Světlo je jednou z podmínek některých forem života, mezi které patří člověk. Ten by bez něj nebyl schopný vnímat vizuální informace – tedy vidět – a lidský organismus by nebyl schopen tvorby některých látek, např. vitamínu D. 7.1.1 Přirozené světlo a jeho zdroje

či zapadající slunce se jeví jako červené, protože krátkovlnná záření se při delším průchodu atmosférou již rozptýlila a lidské oko proto vnímá jen dlouhé vlnové délky (červená barva) (Kaňka, 2003). Aerosolový rozptyl však nemá takový vliv na spektrální složení světla, snižuje pouze intenzitu světla, proto může mít v některých oblastech význam tamní vlhké podnebí, díky kterému je v atmosféře silný aerosolový rozptyl stále udržován, a je tak snižo-

Zdrojem přirozeného světla je především Slunce, které vyzařuje elektromagnetické záření v širokém

vána intenzita slunečního záření. Jsou to např. oblasti s často se

rozsahu vlnových délek. Vlnové délky viditelného světla se nachází mezi délkami ultrafialového a

vyskytujícími horizontálními srážkami, inverzní oblasti a oblasti

infračerveného záření, která jsou však z větší části odkloněna magnetickým polem Země nebo pohlce-

silného výparu vody.

na atmosférou. Na zemský povrch tedy pronikne tzv. optické záření vlnových délek 100 – 1400 nm

Za zdroj světla, především v období mezi západem a výcho-

složené z výše zmíněného viditelného světla (380 – 770 nm), části infračerveného záření (100 – 380

dem slunce, mohou být považovány hvězdy a Měsíc (Narboni,

nm) a části ultrafialového záření (770 – 1400 nm), které není pohlceno ozonem (Rožnovský, a další,

2004). Ten je však zdrojem pouze sekundárním, neboť odráží

1998). Proto je lidský zrak (a zrak dalších živých organismů) vyvinut a přizpůsoben pro citlivost právě

světlo, které pochází ze Slunce. Jiné hvězdy než Slunce jsou nato-

k těmto vlnovým délkám, bez něhož bychom pomocí zraku nemohli vnímat a získávat informace o

lik vzdálené a světla z nich na naši planetu dorazí tak málo, že se

okolním světě.

nedají považovat za skutečný zdroj světla na naší planetě.

Viditelné světlo je poměrně úzkou částí světelného spektra, které se nám jeví jako světlo bílé, ale

Dalšími zdroji světla jsou i chemické reakce (např. oheň), kte-

skládá se z jednotlivých monochromatických záření, která lidské oko vnímá jako barvy (Rožnovský,

ré mohou být vyvolány i uměle (tedy člověkem), tudíž je možné

Havlíček, 2002). Základní barvy jsou určeny těmito vlnovými délkami v nm: fialová (360 – 430),

je považovat za umělé světelné zdroje. To platí i pro elektrické

modrá (430 – 490), zelená (490 – 550), žlutá (550 – 590), oranžová (590-650), červená (650 – 760)

výboje, jež jsou v přírodě reprezentovány bleskem. Mezi přiroze-

(Obr. 1). Spektrální složení světla je však závislé i na denní době, ročním období, zeměpisné šířce a

né zdroje světla však patří i tektonické jevy, jako žhnoucí láva, či

atmosférických a klimatických podmínkách (Narboni, 2004).

nejrůznější živočichové (světlušky, mořští živočichové atd.), se

Infračervené (IR) ani ultrafialové (UV) světlo lidé nevidí, ale IR mohou cítit jako teplo svými receptory v pokožce a UV světlo se na člověku projeví zvýšením pigmentace pokožky – opálením (Kaňka, 2003). Současně je část UV záření důležitá pro lidský organismus při tvorbě vitaminu D, který je důležitý pro řízení metabolismu vápníku a fosforu v těle (Jelínek, a další, 2005). Sluneční záření může být v atmosféře rozptylováno molekulami vzduchu (molekulární rozptyl) nebo částicemi jako vodní kapičky, ledové krystalky či prach (aerosolový rozptyl). Rozptyl světla způsobuje oslabení intenzity záření dopadajícího na zemský povrch. Molekulárním rozptylem vysvětlujeme některé optické jevy v atmosféře jako např. modrou oblohu či červánky - obloha se nám jeví modrá,


kterými se však ve městě jen těžko setkáme, proto jejich studium není předmětem této práce. 7.1.2 Umělé světlo a jeho zdroje Nejčastějšími zdroji umělého světla jsou (v městském prostředí) svítidla, v nichž světelná energie vzniká přeměnou energie elektrické, v některých městech se do historických center vrací opět osvětlení plynové. Dalším zdrojem může být například oheň,

Obr. 1 - Rozložení vlnových délek světla

[9]

ten je však dnes ve městě využíván spíše okrajově a příležitostně. Základní dělení zdrojů umělého světla je dle podstaty jeho vzniku. Dle něj rozeznáváme zdroje, které vytvářejí světlo na principu teplotního záření (žárovky), záření elektrického výboje v plynech a párách kovů (zářivky, výbojky), nebo luminiscence (svítivé diody – LED diody) (Energ, 2007). Světelné zdroje a vlastnosti světelného prostředí jsou detailněji popsány v kapitole 7.4 Charakteristiky světelného prostředí.

7.2

Vnímání světla člověkem

Pro zdravého člověka je světlo potřebné k tomu, aby mohl přijímat vizuální informace. Ty přijímá pomocí zrakového systému, který je tvořen souborem orgánů zajišťujících příjem, přenos a zpracování informací přenášených světlem, ať už se jedná o tvar či barvu viděných objektů. Výsledkem takových nervových podráždění je zrakový vjem, přičemž světlo je prostředkem, který umožňuje příjem zrakové informace a osvětlení tak může tento příjem usnadnit nebo ztížit (Kaňka, 2003). Světelný design je tedy ve skutečnosti plánování našeho vizuálního prostředí (ERCO, 2008). Pro práci se světlem je však nutné porozumění zrakovému systému člověka, neboť pro člověka především světelné podmínky v městské krajině vytváříme. Osvětlení však ovlivňuje nejen samotné zrakové vnímání, ale také celou řadu dalších funkcí organismu člověka a jeho psychický stav (Kaňka, 2003).

Obr. 2 - Stavba oka

Bělima je tuhá, bílá vazivová blána, tvořící většinu povrchu oční koule, především pak její přední části. Na bělimu se upínají okohybné svaly, vzadu jí prostupuje zrakový nerv. V přední části přechází

Vidění je komplexní proces, který závisí na několika jevech: fyzický (utváření obrazu na sítnici), fyziologický (přenos tohoto obrazu do mozku pomocí zakódovaných signálů) a psychofyziologický (proměna těchto kódovaných signálů ve vizuální vjem). (Narboni, 2004) Tento proces zajišťuje zrakový systém člověka, který je složen ze tří částí, z nichž každá obstarává jeden z výše zmíněných jevů (Jelínek, Zicháček, 2005): •

periferní část – oči člověka (příjem vizuální informace)

•

spojovací část – zrakové nervy (přenos informace)

•

centrální – podkorové a korové oblasti mozku (zpracování informace a vytvoření obrazu)

7.2.1 Stavba oka Jelínek a Zicháček (2005) popisují stavbu oka (Obr. 2) následovně: Oči neboli koule oční, jsou uloženy symetricky v lebce – v očnicích. Tvar oka je přibližně kulovitý, uzpůsobený pro snadné a rychlé otáčení v očnici. Stěna oka se skládá ze tří vrstev: - povrchová – tvořená bělimou a rohovkou, - střední cévnatá – tvořená cévnatkou, řasnatým tělesem a duhovkou - vnitřní vrstva – světločivná sítnice obsahující dva druhy světločivných buněk – tyčinky a čípky


v průhlednou rohovku, která je ve směru svislém vyklenutější než bělima. Cévnatka vystýlá zadní 2/3 oční koule, je hojně protkána cévami, vedle kterých obsahuje i buňky s hnědým pigmentem. Směrem dopředu cévnatka vybíhá v řasnaté tělísko s četnými výběžky, na nichž je svalovými vlákny zavěšena čočka, jejíž zakřivení je stahy řasnatého tělíska měněno. Tím je zajištěna její potřebná akomodace. Před řasnatým tělískem se zdvihá kruhovitá clona – duhovka se zornící – otvorem, kterým vstupuje do oka světlo. Zornice se rozšiřuje nebo zužuje v závislosti na intenzitě světla v okolí a tím udává hodnotu světelného toku vstupujícího do oka. Oční čočka promítá obraz na sítnici, která vystýlá vnitřní povrch cévnatky. Tam se obraz zachytí a je soustavou nervových vláken převáděn do mozku. Sítnice se skládá z několika vrstev, kde se ve vnitřní vrstvě, která přiléhá k cévnatce, nachází světločivné buňky – tyčinky a čípky. Z výběžků těchto buněk jsou vzruchy vedeny přes nervové buňky a zrakový nerv až do zrakového ústředí v mozku. Tyčinky, umístěné hlavně v okrajových částech sítnice, jsou určeny k vidění za šera (vidění skotopické), proto jsou vysoce citlivé a pracují i při velmi nízkých světelných podnětech. Neumožňují však rozlišení barev, proto při skotopickém vidění vnímáme různé jasy v zorném poli jako různé odstíny šedé barvy od bílé po černou. Činnost tyčinek umožňuje oční purpur – rhodopsin, nacházející se v

[10]

konečcích buněk, který se světlem se rozkládá a generuje v buňce elektrický impulz. Ve tmě se pak

Rozlišování barev

rhodopsin opět obnovuje, proto citlivost očí na světlo závisí na množství v nich právě přítomného rho-

Lidské oko má různou citlivost na různé složky světelného spektra za fotopických (tj. v průběhu adaptace na světlo) a skotopických (tj. při adaptaci na tmu) podmínek. Fotopická čípková činnost má

dopsinu. Čípky jsou naopak činné jen při dostatečně silném osvětlení a jsou určeny k vidění za dne (vidění

své maximum při 555 nm (zelenožlutá) a křivka pro fotopické vidění pokrývá téměř celé viditelné

fotopické). Pomocí nich vnímáme viděné předměty barevně, ale jejich schopnost zaznamenávat rozdíl

spektrum s nejnižší citlivostí na okrajích (fialová, červená,viz. Obr. 4). Maximum skotopické křivky se

jasů je malá. Tři druhy čípků rozlišují tři druhy barev: modrou, zelenou a červenou, jejichž různým

nalézá při kratších vlnových délkách, tj. 507 nm (modrozelená), zatímco červená barva je už mimo

kombinováním vznikají barevné vjemy. Místem nejostřejšího vidění je tzv. žlutá skvrna, kde je nej-

rozsah křivky3. (Boguzsaková, 2003)

větší nakupení čípků. Místo, kde vystupuje z oční koule zrakový nerv, je bez tyčinek a čípků a nazývá se slepá skvrna. Přechodem mezi skotopickým a fotopickým způsobem vidění je vidění mezopické, kde se současně uplatňují oba druhy světločivných buněk a probíhá především v šeru, např. za soumraku. Dalšími přídatnými orgány oka je spojivka kryjící bělimu až po okraj rohovky, slzná žláza, která vypuzuje slzy sloužící ke zvlhčení oka, horní a dolní víčko, kryjící celé oko, a okohybné svaly, které

Purkyně popsal jev (Purkyňův jev), jehož podstatou je právě rozdílný průběh spektrální křivky skotopického a fotopického vidění. Při poklesu intenzity osvětlení (např. za soumraku) se barevná citlivost zvyšuje směrem k modré, naopak při sílícím osvětlení směrem k červené4 (Pecka, 2003).

pohybují oční koulí. Zraková ostrost – rozlišování předmětů v 7.2.2 Základní principy vidění Narboni (2004) rozlišuje tyto základní znaky vidění:

prostoru Zraková ostrost závisí na různých faktorech,

Zraková ostrost dovoluje člověku rozlišit detaily objektu, které závisí na osvětlení objektu,

např. na jasu podnětu a na vzdálenosti obrazu pod-

kontrastu objektu a okolí a věku pozorovatele.

nětu na sítnici od žluté skvrny. Jas světla tedy udá-

•

Schopnost adaptace (ostření obrazu na sítnici) klesá v závislosti na věku.

vá, jak daleko se bude podnět promítat od žluté

•

Rozdílná citlivost na kontrast umožňuje pochopení tvaru objektu oproti pozadí. Závisí na

•

osvětlení a rozměrech objektu. •

Rychlost vnímání závisí na míře času pozorování nutné k rozpoznání detailu ve vztahu k osvětlení a kontrastu.

Percepce, tedy vnímání, objektu je komplikovaný fyziologický proces. Zjednodušeně se jedná o vnímání světla a jeho intenzity, barevné vidění (rozlišení vlnových délek světla), formu světelných

Obr. 3 - Křivka adaptace na tmu - na ose y je uvedena intenzita osvětlení v mikroluxech, osa x znázorňuje trvání adaptace v minutách.

skvrny, nebo zdali se, za optimálního jasu, bude promítat přímo v ní – tehdy bude obraz nejostřejší. Dále však zraková ostrost závisí i na barvě světla, na kontrastu a průhlednosti světlolomných médií (rohovka, čočka) a na místě podráždění v sítnici5 (Boguzsaková, 2003).

Obr. 4 – Křivka skotopické (plná čára) a fotopické (přerušovaná čára) citlivosti lidského oka

podnětů, rozměry vizuálního prostoru, pohyb podnětu v prostoru atd. (Boguzsaková, 2003). Rozlišování intenzity světla Prahová hodnota, při které jsme schopni rozlišovat intenzitu světla, se mění v závislosti na předešlých podmínkách osvětlení. Známým příkladem je příchod do temné místnosti z osvětleného prostoru – člověk nejdříve není schopen vnímat žádný zrakový podnět, postupně se však zrakové vnímání zlepšuje. Tento proces zlepšování viditelnosti pokračuje až jednu hodinu. Trvání adaptace na tmu znázorňuje průběh křivky na Obr. 3 (Boguzsaková, 2003).


3

Tato skutečnost je využívána tam, kde je třeba rychlá adaptace na tmu (např. noční operace ve vojenství). Brýle s čer-

venými skly propouštějí pouze tu část spektra, na kterou reagují jen čípky, zatímco tyčinky zůstávají adaptovány na tmu. 4

Máme-li vedle sebe dva stejně světlé (nebo stejně tmavé) obrazce, jeden v tónu modrém a druhý v červeném, bude se

nám při slabém osvětlení zdát jako světlejší obrazec modrý, zatímco při silném osvětlení to bude obrazec červený. 5

Ostrost centrální žluté skvrny je za fotopických podmínek asi dvacetkrát vyšší než ostrost při podráždění periferní čás-

ti sítnice.

[11]

Prostorové vidění

7.3 Vnímání krajiny

Zrak zprostředkovává trojrozměrné vnímání prostoru tehdy, pokud člověk vidí prostor oběma oči-

Narboni (2004) říká, že pokud mluvíme o krajině, znamená to také zmínit se o jejím vnímání a o

ma. Člověk je však často schopen vnímat třetí dimenzi prostoru i při monokulárním vidění, tj. pokud

ostatních možných percepčních metodách. Pokud krajinu studuje, například, krajinný historik, určuje

funguje pouze jedno oko. Je to však dáno především jistou zrakovou zkušeností. Pokud člověk ví, že

především specifické vizuální a kulturní zásady týkající se různých epoch. Jak tedy akt lidského vní-

určité předměty jsou jinak velké vzhledem k jiným, pak např. pozná, že dům je v pozadí, neboť musí

mání psychologicky funguje? Je to tak i v noci? Jaké informace o krajině získáváme vzhledem k na-

být zákonitě větší než tužka, kterou pozorovatel drží v ruce. Další zkušeností může být vnímání barev

šemu uvažování?

předmětů. Tu předměty vzdálenější od pozorovatele ztrácejí a stávají se modrošedé až temně šedé (porosty dřevin v dálce), protože vzduch není stejně propustný pro všechny vlnové délky světla. Naopak za jasného dne může dojít ke zdánlivému přiblížení dalekých objektů. Lidský mozek vnímá hloubku okolního světa i na základě jiných charakteristik, např. podle změn

Evoluce vnímání To, jak krajinu vnímáme dnes, je odlišné od způsobu vnímání našich předků, vnímání krajiny se mění se staletími (Narboni, 2004). Alain Corbin (2001 in Narboni, 2004), historik, zabývající se krajinným vnímáním, to vysvětluje takto:

barvy a jejích odstínů či pohybu. Když člověk pohne hlavou, blízké předměty se v zorném poli pohnou rychleji než ty vzdálené. Proto se například při jízdě autem stromy u silnice rychle pohybují, ale mraky na obloze jako by sledovaly auto. (Boguzsaková, 2003) Vnímání pohybu Pohyb je jeden z nejsilnějších vjemů pro zrakový systém, neboť v dávných dobách mohl pohyb

„My všichni se již od dětství setkáváme s tímto procesem a vnímáme prostor v souladu s tímto vědeckým názorem. Z tohoto důvodu prostor nevnímáme stejně, jako ti, kdo žili před dvěma nebo třemi sty lety. Stejný prostor nás již neinspiruje k témuž zamyšlení a nevyvolává v nás tytéž pocity.“6 Krajinný architekt tedy musí při práci s krajinou uvažovat to, jak je krajina vnímána dnes, v době elektronického a virtuálního vnímání světa.

zpozorovaný periferním viděním znamenat nebezpečí. V případě zachycení pohybu vyšle mozek impuls na přenesení pohledu na pohybující se objekt a okohybné svaly zamíří oko do požadovaného smě-

Zorné pole

ru tak, aby obraz dopadl do centra vidění a mohl být rozpoznán. To obstarávají tyčinky vyskytující se

Zorné pole je oblast prostoru, kterou je naše oko schopné zachytit (Obr. 5). Jeho vertikální rozsah je

na periferii sítnice, které zprostředkovávají sice jen neostré a rozmazané vidění, ale silně reagují na

úhel asi 50° směrem dolů a nahoru o trochu méně, neboť pohledu brání víčko. Celkový horizontální

vnější podněty. Vjem pohybu vzniká při posunutí obrazu na sítnici z oblasti nepřímého vidění do ob-

rozsah je okolo 140°, pokud je pohled zaměřen na pevný objekt. Na okrajích zorného pole je oko

lasti vidění přímého. Oko nikdy není v úplném klidu, neustále se pohybuje. Při každém z pohybů se

schopné zaznamenat pouze pohyb, trochu blíže ke středu jen určité barvy. (ERCO, 2008)

oko na mikrosekundu zastaví na nějakém detailu a zaostří. Bez pohybu oka by byl obraz nehybný, člo-

Rámování pohledu

věk by nemohl vidět detaily a vidění by bylo rozmazané. (Boguzsaková, 2003)

To, co vidíme, nejčastěji rámují úhlové limity našeho zorného pole, křivka očních víček a lícní kos-

Zrakové klamy

ti. Vedle těchto fyziologických hranic naše pohledu existují i jiné, které se vyskytují v našem okolí

Základem mnohých iluzí (klamů) je schopnost mozku interpretovat ploché obrázky na základě zku-

(Narboni, 2004). Tvoří je např. okna dopravních prostředků a budov, pokud se díváme zevnitř, větve a

šenosti, kdy jednorozměrné předměty vyvolávají iluzi trojrozměrného světa. Při pohledu na předměty

listoví stromů či jiné objekty překážející ve výhledu. Někdy může být zarámování pohledu přímým

je významná např. velikost obrazu předmětu na sítnici a stíny okolo předmětů. Proto lze při práci se

záměrem (), tento prvek používá například v čínských, ale i jiných, zahradách. Krajinní architekti často

světlem a stínem dosáhnout mnoha optických klamů. Tato problematika je však mnohem obsáhlejší a

používají termíny otevřená, polootevřená či zavřená7 krajina k poukázání na kvalitu pohledů, perspek-

není předmětem práce.

6

Angl. originál: „We are all assured, from childhood onward, of the work of this erosion, and we regard space in re-

lation to this scientific conviction. Therefore we do not see in the same manner as those who lived two or three hundred years ago. The same space no longer inspires the same meditatioons and no longer suggests to us the same type of contemplation.“ (Corbin, 2001 in Narboni, 2004) 7


Z angl. originálu: open, semi-open, closed

[12]

tiv a orámování cest. Otázka zarámování je tedy zásadní v jakékoliv krajinné kompozici, což platí o

Hloubka ostrosti

pro krajinu městskou, a je spojená s rozdílnými způsoby pozorování krajinné scény. (Narboni, 2004)

Hloubka ostrosti určuje relativní ostrost rozdílných vizuálních úrovní krajiny (popředí, střední plán, pozadí, ap.). Ve fotografii a kinematografii může umělec vědomě pracovat s různými úrovněmi pomocí zaostřování či rozostřování, resp. hrou ohniskové vzdálenosti. Při skutečném vidění oko akomoduje, tj. zaostřuje, a to nevědomě – zornice pouští do oka požadované množství světla. (Narboni, 2004) Rychlost a způsob pozorování krajiny Narboni (2004) vyčleňuje tyto způsoby pozorování: •

nedohledný pohled (pozorování krajiny z okna letadla)

•

boční výhled (pozorování krajiny z okna vlaku, kdy jsou pohledy krátké a postupné)

•

dynamické vidění (pozorování krajiny z pohledu řidiče automobilu – pak jsou pohledy krátké a dynamické)

•

nízkorychlostní vidění (neomezené a dlouhotrvající pozorování z pohledu chodce)

•

statické vidění (panoramatické a neomezené pozorování z pohledu stojícího pozorovatele)

. Vizuální hierarchie Během dne krajinu chápeme jako celek a až poté si uvědomujeme její jednotlivé, na sebe navazující úrovně, které jsou navozovány celkovou strukturou krajiny, perspektivou, liniemi pohybu a kvalitou světla (jasné sluneční světlo, míjení mraků, mlha ap.). V noci je naše vidění vedené či řízené nejjasnějšími podněty a až pak si začneme všímat méně osvětlených bodů či ploch. Noční vnímání závisí na průměrném stupni osvětlení pozorované scény, na relativním kontrastu a na času požadovaném pro Obr. 5 - Rozsah zorného pole (1 - úplný rozsah, 2 – upřednostňovaný rozsah, 3 – optimální rozsah)

adaptaci vidění (viz. 7.2.2 Základní principy vidění). Světelný návrhář proto může klasifikovat a umís-

Sledování prostoru

tit hierarchii různorodých pohledů na noční krajinu, může jisté prvky krajiny zvýraznit nebo naopak

Pozorování krajiny znamená uvědomovat si její dimenze, protože v chápání prostoru hraje velice

potlačit. (Narboni, 2004)

důležitou roli náš mozek. Vzdálenosti jsou vnímány díky okamžité analýze reliéfu a prvků scény, porovnání zdánlivých velikostí stejných objektů souvisí s jejich vzájemnou vzdáleností. Stupeň intenzity světla či vržené stíny také ovlivňují proces vnímání - v noci je mozek snadno oklamán – jasně osvětlené objekty či velké osvětlené oblasti se budou zdát blíže, než ve skutečnosti jsou, a je možné je vidět z velkých vzdáleností8. Schopnost opticky vnímat vzdálenosti také závisí na pozici a úrovni pozorovatele. Například na mo-

Noční krajina: prostor pro relativní vnímání Dle Narboniho (2004) existují faktory, které vytvářejí z noční krajiny prostor relativního vnímání. To podporuje tvrzení, že existuje denní a noční krajina, které se nemusí sobě navzájem podobat. Mezi faktory, které toto ovlivňují, patří vliv a počet osvětlených bodů či povrchů, volba barvy a intenzity osvětlení, vytvoření temných zón k zeslabení působení některých prvků krajiny, nebo naopak zvýraznění světlem těch prvků krajiny, které jsou za dne méně viditelné.

ři, během bezvětrného počasí, je horizont viditelný ze vzdálenosti asi 11 km, ale ostrov s velkým převýšením může být rozeznatelný ze vzdálenosti mnohem větší. (Narboni, 2004)

8

Například maják na ostrově Quessant u Bretaně ve Francii je viditelný ze vzdálenosti větší něž 60 km.


[13]

7.4

převážně z jednoho směru a stíny – základ pro dobré podání tvaru – vznikají bez problémů.

Charakteristiky světelného prostředí

Nežádoucí je příliš směrované světlo mající za následek příliš ostré stíny.

Již jsme se seznámili s tím, co je to světlo a jak vzniká, byla popsána jeho role v lidském vnímání a zpracovávání vizuálních informací. Pro vytvoření kvalitního světelného prostředí je však třeba znát i

•

některé jeho další charakteristiky či technické parametry svítidel.

Podání barev a barevný tón světla Kvalita barvy zdrojů světla s přibližně bílým světlem se charakterizuje dvěma vlastnostmi: barevným tónem světla zdroje a jakostí podání barev, která ovlivňuje barevný vzhled před-

7.4.1 Hlavní parametry určující světelné prostředí:

mětů a osob osvětlených daným zdrojem světla. Obě tyto vlastnosti musí být posuzovány

Hlavní parametry určující světelné prostředí, které je nutné dodržovat k pohodlnému osvětlení pro-

samostatně.

storů, definuje ČSN EN 12464-2:

Barevný tón světla je charakterizován vzhledem barvy (chromatičnosti) světla. Vyjadřuje se

• Rozložení jasu

číselně teplotou chromatičnosti Tc. Pro zrakový výkon a pocit celkové a duševní pohody je

Rozložení jasu v zorném poli určuje úroveň adaptace zraku, která ovlivňuje viditelnost úko-

důležité, aby barvy předmětů a lidské pokožky v prostředí byly podány přirozeně, věrně a

lu. Dobře vyvážené rozložení jasu je potřebné ke zvětšení ostrosti vidění, kontrastní citlivos-

tak, aby lidé vypadali přitažlivě a zdravě.

ti (rozlišení malých poměrných rozdílů jasu), účinnosti zrakových funkcí (akomodace,

•

zmenšování zornice, oční pohyby). Rozložení jasu v zorném poli ovlivňuje také zrakovou pohodu, z tohoto důvodu je třeba vyloučit náhlé změny jasu. •

Osvětlenost

Míhání světla Míhání světla působí rušivě a může vyvolat různé fyziologické projevy, např. bolest hlavy.

•

Energetická hlediska Osvětlovací soustava má vyhovovat požadavkům na osvětlení daného prostoru bez plýtvání

9

Osvětlenost a její rozložení v místě zrakového úkolu a v jeho bezprostředním okolí mají

energií. Přesto je přednější vizuální hledisko než zmenšování spotřeby energie. To vyžaduje

velký vliv na to, jak rychle, bezpečně a pohodlně osoba vnímá a vykonává zrakový úkol.

volbu vhodné osvětlovací soustavy, zařízení a řízení.

Velké prostorové změny osvětleností v okolí úkolu mohou způsobit stresové namáhání zraku a zrakovou nepohodu. •

•

Oslnění

7.4.2 Exteriérová svítidla Svítidla jsou základní podmínkou pro jakékoliv osvětlení. Přestože hlavní úlohou světelného desig-

Oslnění je počitek způsobený jasnými plochami v zorném poli a může se projevit buď jako

néra je především popsání svého návrhu, na kterém dále spolupracuje se světelným technikem, para-

rušivé nebo omezující oslnění. Zvláště je třeba se vyhnout oslnění při směru pohledu nad ho-

metry a vlastnosti svítidel by měl znát každý, kdo se světlem pracuje. Výběr správného svítidla totiž

rizont.

pomůže návrháři docílit takového záměru, jaký naplánoval.

Směrované osvětlení Směrované osvětlení může být použito pro zvýraznění objektu, odhalení struktury a zlepšení vzhledu osob. To vše se popisuje termínem podání tvaru. Směrované osvětlení zrakového úkolu může také ovlivnit jeho viditelnost. Podání tvaru je vyváženost difuzního a směrovaného světla. Je významným kritériem kvality osvětlení téměř ve všech možných případech. Osoby a předměty mají být osvětleny tak,

7.4.2.1

Vlastnosti svítidel

Dle Narboniho (2004) mezi hlavní parametry, kterými jsou charakterizována svítidla, patří typ světelného zdroje (žárovky, výbojky, zářivky, LED, atd.), příkon, světelný tok, světelná účinnost a její prostorové rozložení, životnost světelného zdroje, udávaná v hodinách, barevná teplota (teplota chromatičnosti), index podání barev a spektrální křivka, velikost, tvar (trubkovitý, vejcovitý), úprava (průhledná, matná) a také zařízení nezbytné pro připojení k elektřině.

aby se jejich tvar a textura jevily jasně a příjemně. To nastává v případě, že světlo dopadá 9

Zrakový úkol = vizuální prvky vykonávané činnosti (velikost pozorované podrobnosti, její jas, kontrast s pozadím a

doba jeho trvání. (Novotný, 2004)


[14]

Osvětlenost (intenzita osvětlení) [lx] je osvětlení způsobené světelným tokem 1 lm dopadajícím na Typ světelného zdroje •

Žárovky pracují na principu zahřívání tenkého vodiče elektrického proudu, který jím protéká. Při zahřátí vlákna žárovky na požadovanou teplotu se začne objevovat viditelné záření. Teplotní světelné zdroje jsou charakteristické spojitým spektrem vyzařovaného světla (žárovkové světlo se blíží dennímu světlu), avšak také se u nich jen málo energie přemění na

plochu 1 m2 (Narboni, 2004). Osvětlenost a její rozložení mají velký vliv na rychlost a bezpečnost vykonávání zrakového úkolu v prostředí. Velké změny osvětleností mohou působit stresové namáhání zraku (ČSN EN 12464-2). Doporučená intenzita osvětlení ve veřejném osvětlení je 25 -30 lx pro silnice a 5 -15 lx pro pěší zóny (hodnota osvětlenosti za ostrého slunce může být i 120 000 lx) (Narboni, 2004)

světelnou, většina unikne ve formě tepla (Dvořáček, 2008). Jejich vylepšenou formou jsou halogenové žárovky, které pracují na stejném principu, ale dosahují vyšší svítivosti (verejneosvetleni.wz.cz., 2005). Se žárovkami se dnes ve veřejném osvětlení setkáme minimálně. •

Výbojky jsou obvykle uzavřené trubice, naplněné směsí různých par a plynů, dle typu výbojky. Do této plynové náplně jsou zavedeny elektrody, které vedou elektrický proud do

Průměrná životnost odpovídá počtu hodin, po které je lampa provozuschopná. Tuto dobu uvádí výrobce svítidla, který obvykle vychází ze statistického průměru, často je však ve skutečnosti životnost mnohem větší. (Narboni, 2004) Teplota chromatičnosti Tc [K] charakterizuje spektrum bílého světla (Narboni, 2004). Světlo určité barevné teploty má barvu tepelného záření vydávané černým tělesem11 (Obr. 6)

plynové náplně, kde pak dochází k přeměně elektrické energie na světlo. Plynové výbojky dělíme na vysokotlaké (sodíkové, rtuťové, halogenidové) a nízkotlaké (rtuťové, sodíkové)(Energ, 2007). Rtuťové září bíle a sodíkové žlutooranžově. Zářivka je druh nízkotlaké rtuťové výbojky. V prostoru, kde je naplněna rtuťovými parami a argonem, nastává doutnavý výboj, který se rozzáří v neviditelné ultrafialové oblasti. Ta

Obr. 6 - Stupnice barevné teploty

Wikipedia (2007) uvádí příklady barevných teplot různých světelných zdrojů12:

je pak pomocí vrstvy luminoforu na vnitřní stěně trubice transformována do viditelného záření. (Dvořáček, 2008). Dodávají bílé světlo a jejich svítivost je vůči žárovkám asi pětinásobná. Sodíkové výbojky mají větší svítivost než žárovky a zářivky, což umožňuje menší spotřebu energie (Dvořáček, 2009).

•

1200 K: svíčka

•

2800 K: žárovka, slunce při východu a západu

•

3000 K: studiové osvětlení

•

5000 K: obvyklé denní světlo, zářivky

•

5500 K: fotografické blesky, výbojky; toto je obvyklá barevná teplota používaná v profesionální fotografii

Halogenidové výbojky patří mezi nejmodernější výbojky. Dávají světlo, které je dle svého emisního spektra velmi podobné dennímu světlu (skoro čistě bílé světlo) (Dvořáček, 2009). •

LED dioda (světlo vyzařující dioda10) je elektronická polovodičová součástka, která vyzařuje světlo při průchodu elektrického proudu polovodičovým přechodem (Dvořáček, 2009).

Příkon [W] vyjadřuje množství energie spotřebované lampou (Narboni, 2004).

•

6000 K: jasné polední světlo

•

6500 K: standardizované denní světlo

•

7000 K: lehce zamračená obloha

•

8000 K: oblačno, mlhavo (mraky zabarvují světlo do modra)

•

10 000 K: silně zamračená obloha nebo jen modré nebe bez Slunce

Světelný tok [lm] vyjadřuje množství světelné energie vyzářené světelným zdrojem za sekundu (Narboni, 2004). Světelná účinnost [lm/W] je poměr světelného toku vyzařovaného svítidlem a jeho příkonem (Narboni, 2004).

11

Černé těleso je ideální těleso, které pohlcuje veškeré dopadající záření všech vlnových délek na jeho povrch. Součas-

ně je to ideální zářič, ze všech možných těles o stejné teplotě vysílá největší možné množství zářivé energie. Za takové těleso je považováno i slunce (Multimediální Encyklopedie Fyziky, 2010).

10

Z angl.: „Light Emitting Diode“


12

http://cs.wikipedia.org/wiki/Barevná_teplota

[15]

Narboni (2004) tuto hodnotu považuje za jedno z nejdůležitějších kritérií pro hodnocení nočního

Tabulka 2 - Vlastnosti světelných zdrojů

světelného obrazu, protože teplota chromatičnosti vymezuje vnímaný vizuální dojem – teplý či studený – a umožňuje rozlišit přesnou míru barev vyzařovaného bílého světla (oranžová bílá, zlatá bí-

Světelný zdroj

lá, žlutá bílá, modrá bílá, zelená bílá, ap.13). Teplota chromatičnosti má hlavní podíl na vytvořené

Žárovka

atmosféře v prostoru (Narboni, 2004).

Vysokotlaká sodí-

Zrak člověka má schopnost barevnou teplotu subjektivně přizpůsobovat světelným podmínkám – bílý papír vnímá jako bílý, i když je vlivem osvětlení zabarvený. Přesto je pro člověka nejpřirozenější teplota chromatičnosti taková, která se blíží dennímu světlu (okolo 5000 K). V dnešní době existuje tzv. "trend humanizace lidských sídel", kdy je snaha o instalaci světelných zdrojů vyzařující bílé světlo, neboť s bílým světlem se dosáhne lepších podmínek vidění při stejné intenzitě (Jakub in Wikipedia, 2010)

ková výbojka Rtuťová výbojka (zářivka) Halogenidová výbojka

Střední život-

Světelná účinnost

Teplota chroma-

Emitovaná

Index podání

nost [hod]

[lm/W]

tičnosti

barva

barev

1000

10 – 12

2700 - 2850

žlutá

100

9000 - 16000

66 – 100

2100

žlutooranžová

25

9000 – 16000

40 - 52

3200 - 3500

bílá

55 - 60

5000 - 9000

69 – 79

3000 K

bílá

80 - 85

Z tabulky je možné vidět rozpor mezi kvalitou světla (teplota chromatičnosti a barva poskytovaná

Brandi (2007) naopak tvrdí, že tam, kde převládají teplé barvy, což je vhodné především v pěších

svítidlem) a světelnou účinností, protože čím svítidlo vydává kvalitnější světlo, tím má menší světel-

zónách, se bude světlo zdát přirozené a intimní. Naopak studenější barvy produkující jednotné ano-

nou účinnost. Proto je nalezení té správné rovnováhy mezi těmito opozity jeden z cílů dobrého osvět-

nymní světlo jsou vhodné pro oblasti se silničním provozem (Brandi, a další, 2007).

lení (Brandi, a další, 2007).

Tabulka 1 - Skupiny barevného tónu světla světelných zdrojů

7.4.2.2 Barevný tón světla

Náhradní teplota chromatičnosti Tc [K]

teple bílý

do 3 300

neutrálně bílý

3 330 až 5 300

chladně bílý

nad 5 300

Typy svítidel a možnosti jejich uchycení

Pokud je zvoleno vhodné svítidlo s potřebnými parametry, je třeba ho také někam umístit. Nejčastěji jsou svítidla umisťována na sloupky, sloupy a stožáry osvětlení, na zdi budov či jsou zapuštěná do země v závislosti na jejich použití a potřebném efektu. Umístění svítidel je tedy ve většině případů zcela na designérovi. Pouze výška umístění svítidel pro osvětlení komunikací je charakterizována

Index podání barev Ra (0-100) je hodnocení věrnosti barevného vjemu, který závisí na tom, jak se

normami.

hodnota indexu blíží dennímu světlu (Ra=100). Narboni (2004) uvádí, že kvalitní rozlišení barev nastává až od hodny 85. Mezi další parametry pro výběr svítidel patří zajisté i cena, velikost, napětí, způsob spuštění, pozice provozu, odolnost k otřesům, atd. Kromě technických vlastností je v dnešní době důležitý i design samotného svítidla, příp. sloupu, na kterém je umístěno. Svítidla a lampy, podobně jako další součásti městského mobiliáře, mohou vetknout prostoru jedinečný charakter. Design svítidel však není předmětem práce. Nejdůležitější vlastnosti svítidel shrnuje tabulka, vypracovaná dle Castaldiho (1996) Uvedené hodnoty jsou orientační.

13

orange white, gold white, yellow white, blue white, green white, etc. (Narboni, 2004)


Obr. 7 - Různé druhy svítidel: závěsné (1), pohyblivý reflektor (2,3), světlomet (4), stropní (5),kulovité (6), sloupové (7), pilotové (8), nepřímé (9), stožárové (10, 11) svítidlo a svítidlo zapuštěné v zemi (12)

[16]

7.5 Rušivé světlo Noční světlo tak, jak jsme na něj ve městech zvyklí dnes, je v přírodě nepřirozené a není pochyb, že takový zásah do krajiny bude mít i negativní následky. Město je však výtvorem člověka, ten si zde v podstatě uzpůsobuje vlastní niku – prostor k životu, a leckteré složky města mohou mít negativní dopad na přírodu a okolí a světlo je právě jednou z nich. Noční osvětlení může narušovat denní režim a tím pádem i orientaci některých druhů živočichů, ale i lidí. Podle RNDr. Jana Hollana (2000) ze Sekce pro temné nebe České astronomické společnosti „světelné znečištění ohrožuje bezpečnost řidičů a chodců, ruší spánek obyvatel, okrádá všechny (zvláště děti) o krásu nočního nebe, zabíjí hmyz a ptáky, decimuje živočichy aktivní v noci. Současně je projevem největšího plýtvání elektřinou, se kterým se lze běžně setkat".

Obr. 8 - Keiichi Tahara

Obr. 11 - Obelisk of Light - Tokyo, Japonsko (1987)

Světelné znečištění je dle Zákona o ochraně ovzduší (86/2002 Sb.) charakterizováno jako ,,viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směřováno". Je nutno však zmínit, že "světelné znečištění"14 není zcela přesným termínem, neboť světlo je pouze indikátorem existence atmosféry a jejího skutečného znečištění. Částice v ovzduší světlo rozptylují, a tak zvyšují závojový jas oblohy (Maixner, 2005). V minulosti nebyl termín "světelné znečištění" používán ani ve slovníku astronomů, například v učebnici astronomie jsou zmíněny pojmy jako "osvětlení ovzduší", "jas oblohy" a "rušivé světlo" (Hacar, 1963 in Maixner, Kotek, 2004). Přesto je pro veřejnost pojem "světelné znečištění" srozumitelnější, než "rušivé světlo", neboť světlo vyzařované do atmosféry nemusí přímo nikoho rušit (Kotek, 2006). Úkolem světelného návrháře tedy není jen navrhnout osvětlení tak, aby dobře sloužilo a aby pod-


Obr. 12 - Trace of Light - Yokohama Harbor, Japonsko (1988)

trhlo architektonický či urbanistický záměr, ale i to, aby bylo pokud možno co nejohleduplnější ke svému okolí. Stává se však často, že umělecký záměr je právě v rozporu s tím, aby světlo nerušilo, na druhou stranu světlo je silným výrazovým prostředkem, kterým může architekt navodit takřka jakoukoliv atmosféru. Příkladem sporného užití světla mohou být například díla japonského umělce Keiichi Tahara (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.), který se světlem pracuje přímo velkolepým způsobem. Ale jaký dopad mohou mít jeho světelné instalace na své okolí? Mezi jeho takové práce patří například Obelisk of Light (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. - Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) z roku 1987 (To-

14

Termín "light pollution" vytvořili světoví aktivisté a ti čeští jej doslovně přeložili.



Obr. 13 - Trace of Light - Yokohama Harbor, Japonsko (1988)

[17]

kyo, Japonsko) či Trace of light (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů., Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.) z roku 1988 (Yokohama Harbor, Japonsko). 7.5.1 Zdroje světelného znečištění V roce 2004 byl zpracován projekt "Mapování světelného znečištění a negativní vlivy osvětlování umělým světlem na živou přírodu na území České republiky" (Suchan, 2007). Zde následuje, s drobnými úpravami, výčet nejčastějších zdrojů "světelného znečištění", které jsou uvedeny v projektu. •

Veřejné osvětlení (komunikace, historické části vesnic a měst, parky, slavnostní osvětlení) - je jedním z nejvýznamnějších zdrojů rušivého světla, neboť se vyskytuje v každém městě a obci a často jsou stále používána stará nevyhovující svítidla vyzařující svět-

Obr. 17 - Osvětlení staveniště Obr. 14 - Venkovní osvětlení staveb a budov

lo do horního poloprostoru. - Parky jsou navíc často osvětlovány jako scéna, což znamená nasvícení stromů a jiných objektů zdola. •

Venkovní osvětlení staveb a budov (památky, fasády budov) - Pro nasvětlování fasád budov je často užíváno osvětlování zdola, paprsky světla navíc často přesahují horní hranu budov a světlo "uniká" do atmosféry (Obr. 14).

•

Osvětlení pozemků rodinných domků a soukromých budov - Vzhledem k lepší dostupnosti svítidel je využívání světla na soukromých pozemcích stále častější, svítidla jsou navíc často neodborně instalována a v zákoně není ukotveno, že by fyzická osoba měla svítit omezeným zdrojem světla, např. ne větším než

Obr. 15 - Moravský zemský archiv (Časopis stavebnictví, 2008)

pouliční lampy. •

Obr. 18 - Laserová reklama

Vnitřní osvětlení bytů, veřejných budov a nových prosklených budov - Nejedná se o příliš významný zdroj, ale problémy mohou nastat v případě nových prosklených budov, jejichž součástí je často scénické osvětlení, které se vyznačuje vysokou intenzitou záření (Obr. 15).

•

Osvětlení areálů podniků, průmyslových zón - V průmyslových zónách se často nachází velké množství komunikací, budov a prostranství, která je třeba osvětlovat, to často s vysokou intenzitou, především kvůli bezpečnosti. Tato svítidla často oslňují již z velké dálky (Obr. 16).

•

Přechodné zdroje světla velké intenzity (Osvětlení stadionů a sportovišť, Osvětlení stavenišť - Obr. 17)

Obr. 16 - Osvětlení průmyslových areálů

Obr. 19 - Osvětlení autobazaru

- osvětlení vysoké intenzity, svítidla často svítí pod velkými úhly do všech směrů. •

Osvětlení parkovišť a prostor kolem hypermarketů


[18]

•

Spodní osvětlení reklamních poutačů (billboardů), vývěsní štíty a světelné a prosvětlené re-

•

Stanovit limit pro jas reklam

klamy.

•

Zvláště zranitelné lokality chránit provizorními opatřeními ihned

•

Umožnit obcím, aby mohly napravit i dnešní stav

•

Výjimky: dopravní signály, krátkodobé svícení

- Billboardy bývají často osvětlovány především zdola a vějíř světla přesahuje plochu billboardu. •

Reklamní, zábavní a podobné osvětlení – "laserové" a jiné oblohové efekty (Obr. 18) - Často se jedná o paprsky světla mířící vzhůru. Ty slouží jako reklama diskoték či jiných zábavních podniků. Starší občané si stěžují, že jim tento typ nasvícení připomíná osvětlování bombardujících letadel za války.

•

Osvětlení čerpacích stanic, autobazarů, parkovišť a dalších obslužných ploch kolem dálnic a silnic (Obr. 19)

•

Doly, vápenky a cementárny a další průmyslová výroba

•

Dopravní prostředky

•

Dočasné (přenosné a převozné zdroje) - osvětlení místa nehody či požářiště hasiči.

•

Všechna svítidla, z nichž se od povrchu země nebo fasád budov apod. odráží světlo vzhůru

Z výše uvedeného vyplývá, že hlavním zdrojem světelného znečištění je veřejné uliční osvětlení, především pak nevhodné zdroje světla (lampy a svítidla vyzařující do horního poloprostoru), ostatní zdroje působí buď lokálně, krátkodobě, nebo s menší intenzitou. Instantní astronomické noviny dále uvádí:

Obr. 20 - Mapa světelného znečištění ČR

Při letu v malé výšce nad Českou republikou (trasa Praha – Brno – Ostrava – Pardubice – Praha) bylo pozorováno přibližně 95 % světelných zdrojů veřejného pouličního osvětlení jako přímo viditelných z určitého úhlu letu (tedy vždy shora) a pouze asi 5 % nebylo vidět a bylo pozorováno pouze osvětlené okolí zdroje na povrchu (svítidlo nesvítilo do horního poloprostoru).(Suchan, 2003) 7.5.2 Pravidla pro svícení J. Hollan (2000) z hvězdárny a planetária M. Koperníka v Brně uvádí základní pravidla pro budoucnost, která by měla být v zákoně: •

Nesvítit vodorovně a nahoru

•

Používat jen tolik světla, kolik vyžadují bezpečnostní normy, a ne více než 1 cd/m2 nebo 10 luxů v ostatních případech

•

Zajistit, že se množství světla dá během noci podstatně snížit


[19]

né osvětlení, ale považuje ambientní světlo jako

7.6 Historie světelného designu

základ pro komplexnější světelný design – zkrátka

Do 18. století měli lidé k dispozici jen dva světelné zdroje: denní světlo a oheň (ERCO, 2008). Dle

světlo pro vidění. (ERCO, 2008)

příručky osvětlení od firmy ERCO (2008) rozlišujeme tři druhy světelného designu: kvantitativní, kvalitativní a orientovaný na percepci15 • •

•

7.6.1.2

Kvantitativní světelný design - jeho předmětem je především množství potřebného svět-

Světlo pro pohled

Aby bylo dosaženo diferenciace, Kelly přišel s

la, jeho intenzita, kvalita zobrazení barev, limity oslnění.

touto, druhou, formou světla. Jeho primární úlohou

Kvalitativní světelný design je jakási filosofie osvětlení, která vznikla v USA po druhé

je zprostředkovat informace o objektu, protože

světové válce, zkoumá nové přístupy, které již nezvažují pouze kvantitativní aspekty, ale

dodává objektu výraz. Pokud využijeme vhodného

také vliv světla na člověka.

rozložení jasu, můžeme také poukázat na bohatství

Světelný design orientovaný na percepci (vnímání) vznikl v roce 1960 a již nezohledňu-

informací obsažených v okolí – oblasti obsahující

je člověka a jeho potřeby jako pouhé příjemce svého vizuálního okolí, ale jako aktivní fak-

zásadní informace mohou být zvýrazněny zdůraz-

tor percepčního procesu.

něním osvětlení, zatímco méně důležité či rozpty-

Obr. 22 - Světlo pro vidění (Ambient luminiscence)

lující informace mohou být zastíněny snížením 7.6.1 Richard Kelly

stupně osvětlení (ERCO, 2008). Tento princip je Richard Kelly (1919 - 1977) byl průkopníkem kvantitativ-

samozřejmě použitelný a používaný i v osvětlení

ního světelného designu. Vypůjčil si již existující myšlenky z

městské krajiny, jak bylo zmíněno již v kapitole

percepční psychologie a scénografického osvětlování a skom-

7.3 Vnímání krajiny.

binoval je do jednotného konceptu. Do té doby bylo ústřední

Světlo pro pohled slouží jak k podrobnější ori-

myšlenkou světelného designu užívání jednotného osvětlení.

entaci v prostoru (např. rychlé rozlišení mezi jed-

Kelly se od této koncepce odpoutal a nahradil otázku množství

notlivými typy vchodů), tak pro zdůraznění urči-

osvětlení otázkou individuálních vlastností světla. Ty byly

tých objektů (např. zvýraznění významné stavby)

navrženy v souladu s řadou světelných funkcí, které byly za-

(ERCO, 2008).

Obr. 23 - Světlo pro pohled (Focal glow)

měřeny na vnímání pozorovatele. V roce 1950 rozlišuje tři Obr. 21 - Richard Kelly

základní funkce světla: světlo pro vidění, světlo pro pohled a světlo pro dojem16 (ERCO, 2008).

7.6.1.3

Světlo pro dojem

Třetí forma světla poutá nejen naši pozornost, protože zvýrazňuje informace v prostoru, ale pře-

7.6.1.1

Světlo pro vidění

devším může být nositelem informace sama o so-

Tento element světla poskytuje celkové osvětlení prostředí, zajišťuje celkovou viditelnost objektů a

bě. Jak už říká název – světlo pro dojem – tento

lidí a orientaci v prostoru. Kelly toto světlo nepovažuje za konečný cíl, který má vyprodukovat jednot-

aspekt osvětlení dodává prostoru život a atmosféru.

15

Z angl.: quantitative light design, qualitative light design, perception-orientated light design

16

Z angl.: ambient luminiscence, focal glow a play of brilliants


Obr. 24 - Světlo pro dojem (Play of Brilliants)

[20]

Ze všech základních psychologických požadavků založených na vizuálním prostředí, Lam hodnotí 7.6.2 William Lam

potřebu jasné orientace v prostoru jako prvořadou. Mezi jednotlivé aspekty umožňující orientaci patří William Lam (1924-) je jeden z nejvýznamnějších obhájců kvalitativně orientovaného světelného designu. Lam rozlišuje

nejen destinace, trasy, umístění vchodů a východů, ale i denní doba, počasí či dění v prostoru (ERCO, 2008). Vhodně osvětlený prostor orientaci značně usnadňuje.

17

mezi dvěma hlavními skupinami kritérií: aktivní potřeby , což jsou potřeby vyplývající z aktivit vykonávaných ve vizuálním prostředí, a biologické potřeby18, které shrnují psychologické požadavky vyskytující se ve vizuálním prostředí a

Zřetelnost To, jak jsou struktury přítomné ve vizuálním prostředí zřetelné, rozlišitelné, viditelné a pochopitelné je rozhodující faktor našeho pocitu bezpečí (ERCO, 2008). Nutno však podotknout, že podobně jako temné kouty mohou působit i přesvětlené prostory, ve kterých můžeme být oslněni.

jsou aplikovatelné v jakémkoliv kontextu (ERCO, 2008). Komunikace Obr. 25 - William Lam

Tato oblast pokrývá rovnováhu mezi potřebami člověka pro komunikaci a jeho požadavky pro defi7.6.2.1

Potřeby aktivit

nované soukromé působiště, oba extrémy jsou však vnímány jako negativní (např. naprostá izolace je

Jsou to potřeby vycházející z vykonávání aktivit ve vizuálním prostředí, přičemž charakteristiky vi-

vnímána stejně jako bytí ve středu pozornosti), proto by měl prostor zajistit kontakt s ostatními lidmi,

zuálního úkolu jsou rozhodujícím faktorem pro tyto potřeby. Cílem osvětlení dle tohoto kritéria je tedy

ale současně dovolit i soukromí. Pomocí světla tak například můžeme zvýraznit skupinu sedadel, které

zajistit optimální vizuální podmínku pro různé aktivity, ať už jde o aktivity odpočinkové, pracovní, či

poskytují prostor pro skupinu, ale zároveň světlo prostor jistým způsobem ohraničuje (ERCO, 2008).

ať už se jedná pouze o pohyb prostorem. Na rozdíl od zastánců kvantitativního osvětlení, které má být navrženo tak, aby vyhovovalo jakémukoliv zrakovému úkolu, navrhuje Lam rozdílné analýzy všech

7.7 Městská krajina a přirozené světlo

zrakových úkolů, které jsou prováděny, a to v závislosti na umístění, typu a jejich frekvenci provádění. 7.7.1 Světlo, roční období a denní doba

(ERCO, 2008)

Přirozené - sluneční - světlo mění během dne a roku své vlastnosti, ať už se jedná o intenzitu záření, 7.6.2.2

Biologické potřeby

jeho dopadající úhel či o barvu světla. Díky otáčení Země kolem své osy a obíhání kolem Slunce se

Biologické potřeby, které Lam považuje za důležitější, shrnují psychologické požadavky, které jsou

mění především úhel dopadajícího záření a to nejen v závislosti na denní době, ale i na ročním období.

založeny na vizuálním prostředí a které jsou aplikovatelné v jakémkoliv kontextu. Zatímco potřeby

Díky naklonění zemské osy vůči rovině, po které Země kolem Slunce obíhá, se výška slunce nad obzo-

aktivit vychází z vědomého zapojení do okolí a jsou zacíleny na funkčnost vizuálního prostředí, biolo-

rem mění s denní dobou a místem na zeměkouli i s ročním obdobím. V našich zeměpisných podmín-

gické potřeby se týkají nevědomých požadavků, které jsou zásadní pro emocionální hodnocení situace,

kách slunce nevystupuje tak vysoko, ale drží se poměrně nízko nad obzorem. V létě však vystupuje

to znamená, zdali je uživateli pobyt ve vizuálním prostředí příjemný. Citové hodnocení vizuálního

mnohem výše, i když přímo nad hlavou (v nadhlavníku) je ho možné vidět pouze na rovníku. (Pihan,

prostředí závisí tedy na tom, zdali toto prostředí podává požadované informace (jestli vše dobře vidí-

2007)

me), nebo zda je před pozorovatelem zakrývá (vizuální vnímání je ztížené). Mezi biologické potřeby, resp. psychologické požadavky Lam řadí orientaci, zřetelnost a komunikaci (ERCO, 2008) Orientace

Pokud je obloha jasná, prochází sluneční světlo v pravé poledne nejtenčí vrstvou atmosféry, a proto je nejméně rozptylováno. Ráno a večer je naopak vrstva, kterou světlo prochází, výrazně silnější, a tak kontrast scény silně klesá. Západ a východ slunce trvá asi hodinu a nastává v různý čas podle roční doby a místa na zeměkouli. Za úsvitu, tedy než slunce vyjde, bývá světla poměrně málo a je rozptýleno v atmosféře, proto krajina dostává nádech lehce do modra. Slunce je ještě za obzorem, osvětluje (oran-

17

z angl. "activity needs"

žově) tedy jen vrchní vrstvy atmosféry, které září, a způsobuje tak jev zvaný „červánky“. Jak slunce

18

z angl. "biological needs"

stoupá, začíná se scéna osvětlovat stále více oranžovou barvou. Po východu slunce nastane normální


[21]

den a krajina získá své přirozené barvy. Západy slunce (Obr. 27) bývají většinou intenzivnější, příčinou je zvířený prach a větší vlhkost v atmosféře, než bývá ráno. Samozřejmě, pokud je vysoká oblačnost, západ ani východ slunce tyto barevné efekty nemá. (Pihan, 2007) I v noci může krajinu osvětlovat sluneční světlo, v tuto dobu odražené od Měsíce. V městské krajině však nemá význam, neboť veřejné a jiné osvětlení měsíční světlo přesvítí. 7.7.2 Světlo a počasí Mraky, déšť, sníh, mlha, vítr – to jsou všechno klimatické jevy, které krajinu přeměňují, protože ovlivňují naše vnímání přírodního světla (Narboni, 2004).

Obr. 28 - Pohyb mraků, obzvláště bouřkových, způsobuje ostré kontrasty mezi světlem a stínem

Mraky mohou zatemnit slunce na krátkou či delší dobu, čímž sice snižují intenzitu světla, ale zvyšují barevnou teplotu na zemském povrchu. Vzhledem k tomu, že sluneční světlo se v mracích rozptyluje a na povrch ho dopadne méně, dojde k úbytku stínů. To sníží vnímání světelných kontrastů v krajině. Pokud však není obloha zcela zatažena a mraky se pohybují, vytváří tento pohyb proměnlivé světelné efekty s občasným narušením kontrastů, čímž krajinu účinně oživují (Narboni, 2004). Déšť jasně zvýrazňuje především většinu prvků krajiny (Narboni, 2004). Kapky deště se chovají jako čočka, zobrazuje se v nich jak sluneční světlo, tak světlo lamp či jiných zdrojů světla. Velké povrchy pokryté dešťovou (ale i jakoukoliv jinou) vodou se chovají jako zrcadlo, které ostře odráží přirozené světlo v určitém úhlu a svítivost povrchu je redukována. Déšť snižuje celkovou intenzitu osvětlení, částečně protože vždy pochází z mraků, které mají takový efekt, a částečně protože vytváří jakýsi

Obr. 26- Pražské věže - východ slunce (Michal Vitásek). Město má namodralý nádech.

Obr. 29 - Světlo se odráží od mokré dlažby a dodává tak prostoru snovou atmosféru

filtr, který zabraňuje průchodu slunečního světla (Narboni, 2004). Mlha má podobný efekt jako mraky, jen působí u povrchu Země – rozptyluje sluneční světlo, snižuje tedy jeho intenzitu a způsobí zmizení všech stínů (Narboni, 2004). Vzájemný poměr intenzity přímého světla ze slunce a světla z oblohy tak značně ovlivní vzhled stínů, odlesků a celkový kontrast scény. (Pihan, 2007) Ačkoliv ve městech se v našich podmínkách v dnešní době již ležící sníh nevyskytuje tak často, přesto je významným prvkem zvyšujícím intenzitu světla, neboť jeho velké množství se od sněhu odrazí (Obr. 30). Padající sníh má potom dle své hustoty podobné účinky jako mlha, i když ne tak intenzivní. Vítr nemá přímý vliv na fyzikální vlastnosti světla, ale nepřímo ovlivňuje sluneční světlo tím, že

Obr. 30 - Sníh a led odráží světlo s mnohem větší intenzitou než voda

pohání mraky, o jejichž účincích je zmíněno výše, a pohybuje listovím stromů, které tak způsobuje změny světla a stínu nebo může vrhat do okolí odlesky světla.

Obr. 27 - Červánky nad Prahou (Michal Vitásek) - krajina je zabarvena do červena, vytrácí se kontrasty, ale město dostává příjemnou barevnost.


[22]

7.8 Městská krajina a umělé světlo

ulici v Praze, v roce 1887 bylo v Písku uvedeno do provozu první české veřejné elektrické osvětlení

Veřejné osvětlení je umělé osvětlení ulic, silnic či jiných veřejných prostranství (náměstí, parků

celoměstského významu. V současné době má již většina obcí vlastní veřejné osvětlení, které je ve městech většinou souvislé.

ap.). Zařízení veřejného osvětlení je podle Zákona o pozemních komunikacích (13/1997 Sb.) příslušenstvím pozemních komunikací a vlastní je obec nebo správce komunikace, mimo ně19 je zřizovatelem a

7.9 Typologie osvětlení města

vlastníkem vlastník objektu či areálu, případně jeho provozovatel. Zřizování a provozování je však od

Osvětlení městských prostorů je možné rozdělit na trvalé a dočasné nebo příležitostné. Trvalé osvět-

roku 1990 dobrovolnou aktivitou obcí, protože Zákon o obcích (128/2000 Sb.) povinnost zajistit veřejné osvětlení vyloženě neobsahuje.

lení je navíc možné rozdělit na tyto typy osvětlení (Beranová, 2010): •

Osvětlení se obvykle rozsvěcí na podnět naprogramovaného časového spínače, případně světelného čidla tam, kde není žádoucí, aby úroveň osvětlení klesla pod určitou hodnotu (ČSN EN 12665). Příkon

- osvětlení komunikací, orientační osvětlení, dopravní osvětlení •

se při zapínání zvyšuje pozvolna a dílčí oblasti se z jednotlivých zapínacích bodů zapínají postupně, aby nedošlo k okamžitému přetížení elektrické sítě. 7.8.1 Historický vývoj veřejného osvětlení Osvětlení veřejných prostor neexistuje, resp. neexistovalo pouze v podobě, jakou známe dnes, veřejná prostranství se osvětlovala ještě dávno před zavedením elektřiny do měst. Již v antických městech či ve velkých městech islámského středověku byly veřejné prostory osvětlovány. Zprvu pro tento účel sloužily pochodně či ohně v kovových klecích a na pánvích, někde sloužily k osvětlení i olejové lampy, jež se později, v 18. století, vyvinuly v argandské lampy20. V 19. století byly do měst zaváděny první plynové lampy, které byly umisťovány především na sloupy veřejného osvětlení. Tyto plynové lampy byly rozsvěcovány i zhášeny lampářem, který pro tyto úkony používal dlouhou tyč a každý večer a každé ráno obcházel město. Dnes se do některých měst plynové osvětlení i lampáři (alespoň symbolicky, neboť renovované plynové lampy se rozsvěcejí samočinně) vrací. Jedním z používaných způsobů osvětlení byly i lihové lampy – například v západočeském městě Plasy byla roku 1906 zahájena výstavba veřejného osvětlení lihovými lampami. Po roce 1920 však byl tento typ osvětlení postupně nahrazován elektrickým. V roce 1876 byla Pavlu G. Jabločkovi udělen patent za obloukovou lampu, kterou zdokonalil František Křižík. Tomu byl patent udělen v roce 1878 a obloukové lampy pak začaly rychle vytlačovat osvětlení plynové. Přestože první užití obloukových lamp se realizovalo již v roce 1882 v Hybernské

Funkční osvětlení

Komerční osvětlení - osvětlené reklamy, billboardy, osvětlení výloh obchodů

•

Dekorativní osvětlení - osvětlení architektury, umění, světelné instalace, scénické osvětlení parků

Tyto druhy osvětlení jsou často kombinovány a mnohdy nelze jednu funkci oddělit od jiné, stejně jako se prolíná i trvalé a dočasné osvětlení s dekorativní funkcí. Každý prostor ve městě potřebuje jiný druh a způsob osvětlení v závislosti na jeho funkci. Proto bude použité osvětlení na nábřeží s pěším provozem a silnici první třídy, kde dominuje motorový provoz, rozdílné. Osvětlení je do jisté míry dáno technickými normami (především na dopravních komunikacích), ale v prostorech, které nejsou technickými normami ovlivněné do takové míry, je větší prostor pro vyjádření záměru architekta. V normě přímo zní: „Veřejný prostor se zpravidla skládá z více než jednoho dopravního prostoru. Často ke komunikaci přiléhají chodníky anebo komunikace pro cyklisty. Pokud je relevantní oblast definována tak, že zahrnuje všechny uvedené dopravní prostory, mají být světelně technické požadavky splněny v celé relevantní oblasti“ (ČSN CEN/TR 13201-1) V dnešní době jsou den a noc provázané, není tedy zcela možné vytvářet návrh městského prostoru bez zohlednění provozu nejen ve dne, ale i v noci, resp. po setmění. Využití jakéhokoliv prostoru se může během dne měnit, ale tma do něj vnáší nový rozměr, proto může být prostor ve dne plně funkční, ale v noci pozbývá jakéhokoliv lákadla. Může to být samozřejmě i naopak, takové případy jsou však vzácnější. Brandi (2007) ve své knize Light for Cities rozděluje městské prostory dle vnímání uživatelem v závislosti na tom, zda člověk vnímá město při pohybu autem, příp. jiným dopravním prostředkem

19

Jedná se např. o uzavřené areály nemocnicí, škol či průmyslové areály, budovy nebo železniční stanice.

20

Argandská lampa byla vynalezena v roce 1780 Aimé Argandem. V podstatě jde o petrolejové lampy, které se vyrábě-

(hlavní silnice a vedlejší ulice, mosty, kruhové objezdy, dopravní značení, parkoviště, čerpací stanice), či jako pěší (náměstí, pěší zóny a chodníky, zeleň, fasády domů, výklady obchodů, bulváry).

ly v mnoha různých podobách (Monzer, 2003).


[23]

7.9.1 Trvalé osvětlení

Pěší zóny a chodníky Pěší zóny se v evropských zemích liší v každé

7.9.1.1

Funkční osvětlení

zemi. Osvětlení, které je navržené zejména pro

Osvětlení komunikací

pěší, není příliš časté, a proto je většina cest pro

Osvětlení komunikací definuje soubor českých technických norem 13201 pro osvětlení pozemních

pěší osvětlena stávajícím pouličním osvětlením

komunikací. Tento soubor obsahuje návod pro výběr tříd osvětlení (ČSN CEN/TR 13201-1), jejich

(Brandi, 2007). Speciálně pro pěší jsou častěji

charakteristiku a požadavky pro osvětlení v jednotlivých třídách (ČSN EN 13201-2).

osvětleny cesty v parcích, ale ani to není v České

Tyto třídy osvětlení jsou vytvořeny dle několika parametrů: dle typické rychlosti hlavního uživatele

republice tak časté, pokud nejde o novou realizaci

[km/h] (motorová doprava, velmi pomalá vozidla, cyklisté a chodci), prostorového uspořádání komu-

či revitalizaci objektu. Dle Brandi (2007) by světlo

nikací (např. druh křižovatek, stavební opatření pro zklidnění dopravy, aj.), vlivu dopravy (intenzita

v pěší zóně mělo zajistit především bezpečnost,

silničního, cyklistického a pěšího provozu, náročnost navigace, parkující vozidla, rozpoznání obličeje,

dodatečně i orientaci (Obr. 34).

riziko kriminality) a dalších vlivů okolí a vnějších vlivů (složitost zorného pole, jas okolí21, převládají-

Osvětlení náměstí

cí počasí). Zmíněné parametry a způsob určení třídy osvětlení jsou shrnuty v tabulkách a ve vzoru

Náměstí patří v evropských městech mezi důle-

formuláře pro výběr třídy osvětlení, v normě ČSN CEN/TR 13201-1. Přestože je do velké míry dáno osvětlení komunikací normami, je možné zde využít jako výtvarný či orientační prvek barvu světelného zdroje (Obr. 31).

Obr. 31 - Lyon - Hlavní dopravní tepny jsou osvětleny jinou barvou než vedlejší ulice, což dává městu jasnou strukturu.

žité prostory, které primárně sloužilo ke shromažďování lidí při různých příležitostech. S příchodem osvětlení byla náměstí osvětlována tak, aby města

Parkoviště

dokázala svou velkolepost, které jsou v noci

Parkoviště (Obr. 32) bývají většinou intenzivně osvětlena jednak z důvodu zajištění větší bezpeč-

schopna.

nosti (zabránění krádežím ap.) a jednak z důvodu silné intenzity osvětlení uvnitř supermarketu, je-li

Dnes tvoří osvětlení náměstí vedle pouličního

parkoviště umístěno u těchto budov (Suchan, 2007). Menší parkoviště v běžných městských prostorech

osvětlení hlavně nasvětlení fasád budov (správné

a v ulicích nebývají zvlášť osvětlena, uliční osvětlení je dostačující. Řešení parkovišť však skýtá po-

osvětlení náměstí by však nemělo být příliš ovliv-

měrně velký prostor pro hru se světlem nejen v noci, ale i pro propracovanější výtvarné řešení vzhledu

něno odrazem světla od budovy), osvětlené rekla-

za dne obecně (Obr. 33Obr. 32).

my a světlo vycházející obchodů (Brandi, 2007) či

Dopravní značení

z restaurací. Ty navíc často v letních měsících roz-

S rozvojem automobilové dopravy se dopravní značení objevovalo ve městech čím dál tím víc, až

šiřují své působiště do venkovního veřejného pro-

jsme dospěli do fáze, kdy je dopravní značení naprosto neodmyslitelnou součástí města (Brandi, a

storu a s tím také v mnoha případech souvisí půso-

další, 2007). V České republice se značení neosvětluje příliš často, ale instalují se značky, které odráží

bení dalších zdrojů světla, ať už to jsou jen světla

světlo. Dnešní trendem je však počet dopravních značek ve městě redukovat (Brandi, a další, 2007).

svíček, či drobné elektrické venkovní osvětlení.

Jak značky, tak i semafory dnes již vnímáme jako přirozenou součást města, přesto jsou měnící se bar-

Tato světla sice příliš nezvyšují intenzitu světla, ale

vy semaforů zajímavým prvkem městské krajiny.

hrají svou roli v dotváření atmosféry prostoru. Pro-

Obr. 32 - Osvětlení parkoviště v Bella Centru (Kodaň) i parkoviště by si jistě zasloužila estetičtější a propracovanější řešení.

to i náměstí jako celek by měly být osvětleny tak, 21

Venkovskému prostředí odpovídá malý jas pozadí, městskému prostředí střední jas pozadí a městskému centru velký

jas pozadí. (ČSN CEN/TR 13201-1)


aby podpořily funkci tohoto prostoru, v nejlepším Obr. 33 - Ukázka toho, že o parkoviště může být (pomocí světla) zajímavě řešeno (Saint-Denis, Francie)

[24]

případě, aby na takové místo světlo přivedlo život, který má na náměstí být. To je důvod, aby náměstí samo o sobě bylo dostatečně osvětlené tak, aby tam lidé chtěli procházet nebo strávit čas. Příklady osvětlení náměstí jsou uvedeny v kapitole 7.10 Ukázky městských prostorů. 7.9.1.2

Komerční osvětlení

Osvětlené reklamy Světlo umožňuje lidem si uvědomit přítomnost nějaké informace, čímž zvyšuje efekt reklamy. Osvětlené reklamy nastoupily do veřejného prostoru takřka společně s elektrifikací města. Reklamy se umísťovaly nejdříve především na budovy, zprvu v podobě neonových světel ve skleněných trubkách (Santen, 2006). Dnes se reklamy ve městě vyskytují v mnoha různých podobách, často mohou i naru-

Obr. 34 - Park de la Villete (Paříž, Francie) je označen především orientačním osvětlením, ale tam, kde je potřebné také funkční osvětlení, byla doplněna svítidla k původním svítidlům.

šovat ráz a charakter města, to lze však do jisté míry regulovat vyhláškami a nařízeními města. Problém však může nastat v případě, kdy je reklama umístěna uvnitř budovy (např. plasmové a LED obrazovky), s tím se často nedá nic dělat. Osvětlení výloh obchodů Obchody jsou pevnou součástí městské krajiny, často mají prosklenou výlohu výrazných rozměrů, která propouští světlo zevnitř. Navíc mohou být osvětlené produkty přímo ve výloze, což přidává na Obr. 36 - Kaple v Nijmegen, Holandsko

intenzitě světla. To má především za úkol přitáhnout zákazníka, ale v některých případech je osvětlení tak intenzivní, že může zákazníka spíše odrazovat než lákat (Brandi, 2007). 7.9.1.3

Dekorativní

Architektonické osvětlení budov Dle Santen byly budovy osvětlovány již před vynálezem umělého světla, především během slavnostních událostí. K tomuto osvětlování (zprvu vnitřních prostor) se používaly především nádoby s olejem, svíčky, pochodně či petrolej. Později byly užívány tepelné žárovky, ale především ke zvýrazObr. 37 – Szabadság híd (Budapešť, Maďarsko) - most je výraznou pohledovou dominantou, přesto jeho osvětlení neruší, ale dotváří noční obraz města

nění obrysů budovy (Obr. 35), zatímco fasáda budovy samotná a její okolí osvětlováno nebylo. Osvětlení památek a jiných objektů je nyní již pevnou součástí městské scény, neboť to město oživuje a často lidem pomáhá zorientovat se ve městě. Detailní osvětlení budov je ale samostatnou a náročnou disciplínou, neboť každá budova je odlišná a tudíž je potřeba, aby se ke každé z nich přistupovalo jiným způsobem, proto tato problematika není předmětem této práce. Zde bude zmíněno pouze několik základních principů a vztah tohoto typu osvětlení k celkovému působení v prostoru. Dle Santen (2006) budovy nejsou jako divadelní kulisy, ale každá budova vypráví svůj vlastní příběh, čemuž by mělo být přizpůsobeno i její osvětlení, tedy stupeň, barva a směr světla a je důležité Obr. 35 - Munttoren (Amsterdam, Nizozemí) - žárovkové osvětlení budov


Obr. 38 - Paříž osvětlila dočasně své mosty a nábřeží pestrými barvami v době, kdy se ucházela o konání Olympijských her

[25]

přihlédnout ale i k barvě a odrazivosti samotného povrchu budovy. Obecně není zcela vhodné použití

7.9.2 Dočasné a příležitostné osvětlení

světlometů a umístění celé budovy do přímého světla, neboť absencí stínů budova ztrácí svou plasticitu 7.9.2.1

a v mnoha případech je tedy ochuzena o svou atraktivitu. Někdy je například lepší zvýraznění jen jednoho či několika prvků budovy, které třeba ani nejsou viditelné za denního světla.

Vánoční osvětlení

Vánoční osvětlení měst se může zdát jedno-

Dalším způsobem osvětlení budov může být barevné osvětlení, či v dnešní době už i nejrůznější ob-

duchou záležitostí, opak je však pravdou, neboť

razy či nápisy (viz. kap. 7.9.2.5 Projekce). Santen (2006) říká, že tento způsob osvětlení by měl být

je až příliš snadné sklouznout ke kýči. A přitom i

tabu, ale takových případů se objevuje stále více (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.Obr. 36). Zajíma-

s tímto slavnostním osvětlením lze pracovat tak,

vé vzezření budově dodá i pouhé osvětlení zevnitř, zvláště u takových památek, jako jsou například

abychom docílili skutečné vánoční atmosféry,

zámky, tak vzniká dojem, že „přijelo panstvo“22.

které nebude konkurovat kýč. Při použití vánočního osvětlení je povoleno takřka vše a to může

Mosty Mosty jsou často umístěny na exponovaných místech, neboť je obklopuje pouze vodní plocha. Proto jsou často voleny jako objekty hodné osvětlení, což osvětlené mosty činí pohledovými dominantami (Obr. 37), zvlášť pokud jsou viditelné z velké vzdálenosti. Pokud je světlo namířeno na pilíře, může to

být právě zdroje komplikací. Přemíra barev a svítidel různých tvarů může spíše škodit, než navodit pohodu Vánoc. (Obr. 39 - Obr. 41)

ovlivnit zdánlivé rozměry mostu. Někdy jsou však mosty zbytečně přesvětlovány, i menší mosty přes říčky a potoky jsou často osvětleny příliš jasně, což má za následek narušení atmosféry odrážejícího se světla ve vodní hladině (Brandi, 2007).

7.9.2.2

Ohňostroje

Ohňostroje nejsou osvětlením jako takovým, nicméně jejich hlavní podstatou je právě světlo,

Osvětlení stromů

proto si zde zajisté zaslouží zmínit. Především k

Dle Brandi (2007) je osvětlování stromů populární, protože je fascinující vidět strukturu stromů

jejich velkým pořizovacím nákladům se řadí

kontrastující s fasádami stromů. Navíc prostor se správně nasvětlenými stromy může získat v noční

právě mezi osvětlení příležitostné, ostatně

krajině svou hloubku.

v jiném případě by ztratily svůj slavnostní cha-

U svítidel, která jsou zapuštěna v zemi, je nutné se ujistit, že nejsou umístěny na trasách pohybu,

rakter. Ohňostroje osvětlují nejen oblohu, ale

neboť jednak může být sklo svítidla horké a jednak může světlo nepříjemně oslňovat kolemjdoucí.

jistá dávka světla dopadá i na zemský povrch a

Také není vhodné svítidla umisťovat blízko kmenů, protože by kořeny stromu mohly narušit uložení

osvětluje domy a ulice.

svítidel. Stromy však mohou být nasvětleny i ze vzdálenosti, což dodá stromu skulpturní charakter a

Nejvýraznější použití ohňostrojů bývá na No-

zajímavé stíny, nebo je možné svítidla umístit do větvoví samotného stromu a osvětlovat ho tak „ze-

vý rok, je však také znám brněnský festival oh-

vnitř“ (Brandi, 2007).

ňostrojů Ignis Brunensis konaný každoročně

U osvětlování stromů je důležitá barva světla, nejvhodnější jsou rtuťové výbojky, neboť sodíkové

Obr. 39 - Obzvláště v USA jsou vánočním osvětlením doslova posedlí, v mnoha případech však přesahuje míru vkusu.

Obr. 40 - Vánoční osvětlení (Rock City, Tennessee, USA) může být i přes svou velkolepost oproti výše uvedenému příkladu decentní a vykouzlit tajemnou atmosféru.

v červnu.

výbojky s teple zabarveným světlem dodávají stromu a jeho listoví šedé zbarvení. 7.9.2.3

Festival of lights

V mnoha městech na světě se každoročně koTento pojem byl použit jednou účastnicí semináře o světle ve veřejném prostoru, když vyprávěla o pardubickém

ná oslava světel, ať už se jedná o divoké přehlíd-

zámku, jenž byl za konání muzejní noci 2009 osvětlen právě pouze zevnitř a byl to naprosto nečekaný a osvěžující zážitek

ky moderních instalací, světelných projekcí a

22

v noční krajině města.


Obr. 41 - Vánoční osvětlení v ulicích Madridu (Španělsko)

[26]

jiných „light performancí“ nejrůznějších umělců, nebo o oslavy ukotvené v tradicích země. Mezi největší a nejznámější festivaly patří:

• Kobe Luminarie (Kobe, Japonsko) – festival světel připomínající „Velké Hanshinské zemětřesení. Hlavní ulice jsou na několik hodin každý večer uzavřeny, aby mohli lidé vejít do ulic a užít si světla (Wikipedia, 2009). (Obr. 42) • Cavalcade of Lights (Toronto, Kanada) – každoročně konaný festival již od roku 1967, kdy měla být představena nově postavená radnice. Koná se na konci listopadu a vrcholí rozsvícením vánočního stromu (City of Toronto, 2010). •

Festival of Lights (Havajské ostrovy) – festival světel na zaměřený na zachování zdejšího

Obr. 46 - Den boje proti AIDS (Gammeltorv, Kodaň) Obr. 42 - Kobe Luminaire (Kobe, Japonsko)

vánočního lidového umění (Hawaii Travel Guide & Vacation advice, 2009). (Obr. 43) •

Fête des lumières (Lyon, Francie) – místní tradice, pravděpodobně největší a nejznámější festival světel v Evropě23 zahrnující jak ohňostroje, dočasné osvětlení budov a projekce, tak i velké množství světelných instalací. (Obr. 44 - Obr. 45) 7.9.2.4

Ostatní příležitostné osvětlení

Světlo ve městě je využitelné k mnoha dalším příležitostem, obzvláště chceme-li něco připomenout Obr. 43 - Festival of Lights (Kauai, Havajské ostrovy)

či oslavit, neboť světlo zvýrazňuje. Častým příkladem je zapálení svíčky k uctění nějaké památky.

Obr. 47 - Světelná projekce na opeře v Sydney (Austrálie) The Electric Canvas

Jedna svíčka městskou krajinu příliš neovlivní, ale pokud se tradice vyvine natolik, že je zapalováno velké množství svíček, je např. možné takto osvětlit třeba i celé náměstí, jako např. náměstí Gammeltorv v Kodani při tiché pobožnosti za postižené nemocí AIDS s tisíci svíčkami na dlažbě náměstí (Obr. 46), které se zapalují každý rok v den boje proti AIDS (Gemzoe & Gemzoe, 2002). 7.9.2.5

Projekce

S vývojem techniky se znásobují možnosti, jak světlo využít. Mezi nová použití světla patří i světelné projekce, které mohou naprosto přetvořit světelnou koncepci prostředí. Pomocí světelné projekce

Obr. 44 - Fête des lumières (Lyon, Francie) - The Garden of Flowering Lights

Obr. 48 - Světelná projekce na opeře v Sydney (Austrálie) (The Electric Canvas

je možné například na budovy promítat nejrůznější obrazy, ale i nápisy či texty, které se mohou plynule měnit. Takovým příkladem jsou obrazové projekce australské firmy „The Electric Canvas“ (Obr. 47 - Obr. 48) či textové projekce americké konceptuální umělkyně Jenny Holzer (Obr. 49).

23

Detailnější informace o festivalu dostupné na http://www.lumieres.lyon.fr


Obr. 45 - Fête des lumières (Lyon, Francie) - umělecký projekt Cordara

Obr. 49 - Projekce textu od Jenny Holzer (Vídeň, Rakousko)

[27]

7.10 Ukázky městských prostorů Plaça Reial (Barcelona, Španělsko) je náměstí s atmosférou „obývacího pokoje“ s fontánou, palmami a víceramennými lampami. Z prostoru je zcela vyloučena motorová doprava, tudíž je celý vyhrazen pěšímu provozu a životu obyvatel, kteří zde pobývají jak ve dne, tak v noci (Santen, 2006, s. 11 ). (Obr. 50 - Obr. 51) Place Vendôme (Paříž, Francie) - cílem úpravy tohoto formálního a elegantního náměstí bylo dosažení co nevětší podobnosti během dne a noci pomocí konzistentního osvětlení fasád budovy nacházející se na náměstí. Aby však bylo dosaženo co největší soudržnosti, bylo použito příliš

Obr. 50 - Plaça Reial (Barcelona, Španělsko) za dne

Obr. 51 - Plaça Reial (Barcelona, Španělsko) po setmění

Obr. 52 - Place Vendôme (Paříž, Francie) za dne

Obr. 53 - Place Vendôme (Paříž, Francie) po setmění

Obr. 54 - Palais du Louvre, Cour Napoleon (Paříž, Francie) za dne

Obr. 55 - Palais du Louvre, Cour Napoleon (Paříž, Francie) po setmění

Obr. 56 - Piazza del Popolo (Řím, Itálie) za dne

Obr. 57 - Piazza del Popolo (Řím, Itálie) po setmění

mnoho lamp a člověka může takové množství světla spíše obtěžovat (Santen, 2006, s. 12).(Obr. 52 - Obr. 53) Palais du Louvre, Cour Napoleon (Paříž, Francie) Centrálním prvkem tohoto prostoru je prosklená pyramida, která částečně vymezuje měřítko prostoru, jak ve dne, tak i v noci. V noci na sebe však přebírá hlavní úlohu, neboť je díky osvětlení výraznější než Louvre. Kromě pouličních lamp podél budovy, které zajišťují světlo pro pěší, jsou pro zvýraznění pěších cest na náměstí použita ještě nízká svítidla, která se ale zdají nadbytečná – na noční fotografii je vidět, že jedna řada těchto svítidel nefunguje a nezdá se, že by to bylo zcela na závadu. (Santen, 2006, s. 13) (Obr. 54 - Obr. 55) Piazza del Popolo (Řím, Itálie) Z této zvýšené pozice je možné dobře vidět tvar náměstí s centrálním sloupem. Jedná se o velké rekreační náměstí, po jehož obvodu proudí doprava. Přiměřené množství vysokých lamp s několika světly poskytuje hojné množství světla pro celý prostor, tudíž je možné se zde shromažďovat i v noci. Odraz světla na mokré dlažbě navíc dodává náměstí zvláštní atmosféru a oživuje prostor (Santen, 2006, s. 13). (Obr. 56 - Obr. 57) Placa Portal del Pau (Barcelona, Španělsko) Na tomto náměstí se na křižovatce dvou ulic nachází sloup se sochou Columba, která je viditelná již zdálky. Tvoří tak jakýsi orientační bod prostoru (Santen, 2006, s. 14). Tuto funkci však sloup po setmění ztrácí, neboť sochy na úpatí sloupu jsou osvětleny příliš oproti zbývající jeho zbývající části, která je tak jen těžce rozeznatelná. (Obr. 58 - Obr. 59)


[28]

Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) Prosto dostává po setmění naprosto jiný charakter díky nízkému osvětlení, které částečně narušuje soudržnosti prostoru (Santen, 2006, s. 15) a lehce odvádí pozornost od osvětlené katedrály v pozadí. Díky použití jiné barvy světelného zdroje je však osvětlení cesty a katedrály dostatečně odlišeno. (Obr. 60 - Obr. 61) Frankenplatz je ale také pěším prostorem, který je spojen s Rýnem, na který poskytuje výhled. Schody na náměstí slouží také jako sedadla, nejen v době konání různých hudebních či jiných událostí. Tyto schody jsou osvětleny nízkými svítidly, která nenarušují výhled na řeku a protější břeh a přitom zvýrazňují rozdíly mezi jednotlivými stupni (Santen, 2006, s. 31). (Obr. 62 - Obr.

Obr. 58 - Placa Portal del Pau (Barcelona, Španělsko) za dne

Obr. 59 - Placa Portal del Pau (Barcelona, Španělsko) po setmění

Obr. 60 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) za dne

Obr. 61 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) po setmění

Obr. 62 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) za dne

Obr. 63 - Frankenplatz (Kolín nad Rýnem, Německo) po setmění

63) Piazza Navona (Řím, Itálie) Osy tohoto náměstí jsou zvýrazněné fontánami, z nichž centrální, nejvýraznější, prvek tvoří Berniniho fontána. Prostor je osvětlen pouličními lampami, které obklopují centrální část, a osvětlením z nádrží fontán, přičemž právě Berniniho fontána je osvětlena nejvíc, čímž si zachovává své významné postavení mezi ostatními (Santen, 2006, s. 15). (Obr. 64 - Obr. 65) Piazza della Repubblica (Řím, Itálie) Ústředním prvkem rušného náměstí je fontána, kolem které probíhá kruhový objezd (Santen, 2006, s. 15). Budova v pozadí ve dne tvoří téměř jednolitou stěnu, která náměstí uzavírá. V noci jsou pomocí osvětlení zdůrazněny pouze pilíře, které určují opakující se rytmus prvků. Na noční fotografii je možné si všimnou rozdílné barvy světel, které jsou způsobeny stárnutím světelných zdrojů. (Obr. 66 - Obr. 67) Museumplein (Amsterdam, Nizozemí) je velká otevřená zelená pláň ve městě mezi množstvím slavných budov (Van Gogh Museum, Rujksmuseum, Stedelijk Museum, Concertgebow), které po setmění tvoří atraktivní horizont, ale opticky tvoří jakousi „nedobytelnou bariéru“. Osvětlení cest poskytuje směr, ale nepodporuje rozlišení vizuálních vjemů. (Santen, 2006. s. 17) (Obr. 68 - Obr. 69) Plaça Catalunya (Barcelona, Španělsko) Obchodní dům v pozadí náměstí určuje měřítko prostoru, které je udržováno i v noci pomocí světel z výloh, střechy a nahodilé světlo z otvorů ve fasádě (Santen, 2006, s. 23) (Obr. 70 - Obr. 71)


[29]


Obr. 64 - Piazza Navona (Řím, Itálie) za dne

Obr. 65 - Piazza Navona (Řím, Itálie) po setmění

Obr. 66 - Piazza della Repubblica (Řím, Itálie) za dne

Obr. 67 - Piazza della Repubblica (Řím, Itálie) po setmění

Obr. 68 - Museumplein (Amsterdam, Nizozemí) za dne

Obr. 69 - Museumplein (Amsterdam, Nizozemí) po setmění

Obr. 70 - Plaça Catalunya (Barcelona, Španělsko) za dne

Obr. 71 - Plaça Catalunya (Barcelona, Španělsko) po setmění

[30]

8. PRAKTICKÁ ČÁST 8.1 Lokalizace území Modelové území se nachází ve městě Praha, hlavním městě České republiky (Obr. 72). Je samostatným krajem a statutárním městem. Rozloha města je 496 km2 a k 1.1.2008 činil počet obyvatel 1 212 097 (RISY, 2008). Zájmové území se nachází v historickém centru města na rozhraní katastrálních území Hradčany a Malá strana (Obr. 73) a kopíruje část tzv. Královské cesty. Královská cesta (Obr. 74) je historická trasa vedoucí centrem hlavního města Prahy, po které

Obr. 72 - Poloha hl. m. Prahy v rámci ČR

Obr. 73 - Poloha modelového území v rámci Prahy

kdysi projížděli nastávající čeští králové ke Korunovaci. Počátek této trasy ležel v Králově Dvoře, který se nalézal na místě dnešního Obecního domu a konec byl na v katedrále sv. Víta. Vedla přes

Jedná se o pestré území s historií, frekventovaným provozem a s rozmanitou škálou uživatelů.

Staroměstské náměstí, Karlův most, Malostranské náměstí, Nerudovou ulicí a Hradčanské náměstí

Není možné s jednoznačností tvrdit, že v takové části města záleží na vlivu světla, ať už přírodního

až k Pražskému hradu. Do 17. století ještě neexistovala ulice Ke Hradu (mezi Nerudovou ulicí a

či umělého, více či méně. Přesto jde o území, kde je práce se světlem náročná, především pak

Hradčanským náměstím), proto vedla Královská cesta přes Pohořelec (Šumbera et al., 2009).

s umělým osvětlením, neboť městské ulice historického centra již nenechávají takový prostor pro práci se světlem a stínem za dne. Vzhledem k tomu, že nejpočetnější uživatelskou skupinou jsou turisté,

byla

za

modelové

území

zvolena

právě

část

Královské

cesty

–

jedna

z nejfrekventovanějších pražských turistických tras, která nabízí variabilitu prostorů, které se dají zkoumat a sledovat.

Obr. 74 - Královská cesta


[31]

Zpracovávaná část území je tedy trasa Královské cesty od Pražského hradu ke Karlovu mostu. Území je děleno na několik dílčích částí pro snadnější orientaci (Obr. 75): (1) Areál pražského hradu – vzhledem k tomu, že je zkoumaným územím Královská cesta, byla zvolena jen část areálu od I. hradního nádvoří po náměstíčko U sv. Jiří. (2) Hradčanské náměstí tvoří logicky přiléhající celek k Pražskému hradu (3) Ulice Ke Hradu (4) Ulice Nerudova

nice, která je přetížená nejen automobilovým provozem, ale vede po ní i tramvajová trať. Východně od území vede trasa pražského metra, linka A, kterou obsluhuje v blízkosti území stanice Malostranská. Linka metra spolu s tramvajovou tratí, která vybrané území nejen protíná, ale i obkružuje z východní a severní strany, tvoří hlavní obslužné linky městské hromadné dopravy pro tuto část města, ve které se nachází jedna z jeho nejvýznamnějších památek – Pražský hrad. Přestože se analyzované území nachází v turisticky velmi atraktivní oblasti, nevedou tudy žádné značené turistické trasy, turisté oblast prochází spíše pomocí průvodců a plánů.

(5) Malostranské náměstí (6) Ulice Mostecká (7) Karlův most

V grafickém znázornění širších územních vztahů jsou vyznačeny hranice katastrálních území, linky veřejné hromadné dopravy a komunikace. Je zde znázorněno i rozložení zástavby, výskyt významných ploch městské zeleně a poloha území vzhledem k řece Vltavě.

8.3 Historický vývoj území Modelové území se nachází na rozhraní dvou městských čtvrtí – Hradčan a Malé strany. V roce 1320 bylo založeno poddanské městečko, které bylo za vlády Karla IV. rozšířeno a opevněno. To bylo základem dnešních Hradčan. Až do roku 1784 byly Hradčany jedním ze čtyř pražských měst, poté byly včleněny do Královského hlavního města Prahy. Dnes jsou Hradčany jedinečně zachovaným urbanistickým souborem renesančního a barokního města. Čtvrť Malá Strana v podhradí Pražského hradu byla založena ještě před osídlením hradčanského pahorku, již v 9. století se zde začaly rozvíjet kupecké osady. Roku 1257 byla Malá Strana povýšena na město a za vlády Karla IV byla obehnána hradbami. Dnešní podoba reflektuje především dobu 17. a 18. století, kdy na spáleništích a zbořeništích po velkých živelných pohromách a válečných událostech byly vystaveny barokní paláce a kostely. Od konce 18. století nepřibylo příliš nových budov, proto je Malá Strana unikátní ukázkou barokního města (Šumbera et al., 2009). Obr. 75 - Vymezení analyzovaných prostorů

Počátky Pražského hradu však sahají do konce 9. století. Asi kolem roku 880 založil Hrad kníže Bořivoj z rodu přemyslovců. První zděnou stavbou zde byl kostel Panny Marie, v první polovině

8.2 Širší územní vztahy

10. století pak vznikly kostely zasvěcené sv. Jiří a sv. Vítu. Od této doby byl Pražský hrad také sídlem knížete, později krále a pražského biskupa. V době Karla IV (pol. 14. století) došlo

Grafická část viz. Příloha č. 1: Výkres V01 – Širší územní vztahy Modelové území leží na levém břehu řeky Vltavy, od které nadmořská výška území roste směrem k Pražskému hradu a vrchu Petřínu. Relativní převýšení mezi Karlovým mostem a Pražským

k rozkvětu Hradu, byl vybudován i Karlův most. Byl přebudován královský palác a posíleno opevnění, začal vyrůstat i chrám svatého Víta, který byl však dokončen a vysvěcen až v roce 1929 (Správa Pražského hradu, 2009).

hradem činí zhruba 75 m. Vzhledem k historickému původu osídlení je zde poměrně hustá zástavba, nicméně je zde možné nalézt i rozsáhlé plochy zeleně (více v kap. 8.5 Městská zeleň). Území je protkáno hustou sítí komunikací, především obslužných, prochází tudy i velice frekventovaná silAlena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

[32]

8.1 Historie pražského osvětlení

skytuje minimálně a zemědělská a průmyslová výroba, rekreace a sport či technické vybavení zde

Jednotlivá období pražského osvětlení se navzájem liší především použitím určitého druhu svě-

nejsou zastoupeny vůbec.

telných zdrojů a svítidel. Monzer (2003) nazývá nejstarší období osvětlení obdobím přenosných

Funkční členění v okolí jednotlivých prostorů:

světel, které začíná prakticky se vznikem města a vrcholí v roce 1329 písemným nařízením o povinnosti chodců či jezdců mít s sebou při pohybu po městě vlastní světlo. Nepohyblivé ohně byly rozžínány pouze v branách. Později (počátkem 17. století) se však ohně v železných koších či na pánvích dostaly i do městských ulic. Tento typ osvětlení přetrvává až do roku 1723, kdy přišly na řadu olejové lampy, které postupně kolem roku 1823 nahrazují argandské lampy. Roku 1847 se město připojilo na soukromou plynárnu v Karlíně, což dovolilo zavedení plynového osvětlení. Po dvaceti letech město zřídilo vlastní plynárnu a provedlo rekonstrukci veřejného osvětlení, jehož některé prvky se používají dodnes. Plyn se používá až do roku 1985, kdy jsou na Hradčanech a

(1) Areál pražského hradu je v územním plánu zařazený mezi zvláštní komplexy ostatní, tedy bez specifikace funkční náplně, protože areál je tak rozsáhlý, že se v něm vyskytuje více funkcí. Především se zde nachází prezidentská rezidence a reprezentační prostory, ale také kulturních zařízení a objekty (výstavní sály, muzea, galerie, letní divadelní scéna) a komerční prostory (restaurace, kavárny, drobné obchody). Na III. hradním nádvoří se nachází Česká pošta. Nedílnou součástí areálu je několik církevních staveb – chrám sv. Víta, bazilika a klášter sv. Jiří, kaple sv. Kříže a kostel Všech svatých.

Malé Straně elektrifikovány poslední lampy. Již od roku 1891 se však začínají zavádět lampy ob-

(2) Hradčanské náměstí navazuje na I. hradní nádvoří a dále jej ze severu obklopuje církevní

loukové, které mají trvání svého působení až do r. 1923, kdy byla na Náměstí Míru sejmuta po-

komplex (Arcibiskupský palác se sídlem Arcidiecéze pražské) a plochy se smíšenou funkcí

slední oblouková lampa. Od roku 1938 jsou instalovány lampy se sodíkovými výbojkami, během

(restaurace, muzeum, komerčně využívaný Martinický palác, byty,...). Na západní straně se

protektorátu bylo však osvětlení města výhradně plynové a žárovkové. Období převážně výbojko-

nachází Toskánský palác využívaný Ministerstvem zahraničních věcí. Komplex budov kul-

vého osvětlení, které trvá dosud, začalo vrcholit po druhé světové válce, kdy proběhla v roce 1952

tury a církve jižně od náměstí se skládá (ze západu) z kostela sv. Benedikta a kláštera

modernizace osvětlení pomocí zářivek, v r. 1959 byly poprvé ve větším rozsahu použity rtuťové

Bosých karmelitek a ze Schwarzenberského a Salmovského paláce, v kterých sídlí Národní

výbojky a v roce 1974 se již začínají používat vysokotlaké sodíkové výbojky na vysokých stožá-

galerie. V centru náměstí se nalézá parkově upravená plocha zeleně.

rech. V roce 1978 byly na Václavském náměstí instalovány první halogenidové výbojky. Dnes je nejčastějším zdrojem veřejného osvětlení sodíková výbojka, od roku 2002 ale začínají být opět obnovovány některé plynové lampy na Malé Straně a Starém městě a do městských ulic čím dál tím více vstupují LED svítidla.

(3) Ulice Ke Hradu – jediným zařízením, do kterého je přístup z této ulice, je restaurační zařízení na východní straně ulice, jinak se jedná o čistě o komunikaci. (4) Ulice Nerudova je obklopena plochami se všeobecně obytnou funkcí. To znamená, že se zde nalézá množství bytů – především pak od prvního nadzemního podlaží výš, ale přízemní patra jsou zpravidla komerčně využívána – nalézají se zde obchody, restaurace, kavárny

8.2 Funkční členění Grafická část viz. Příloha č. 2: Výkres V02 – Funkční členění Řešená část Královské cesty a plochy k ní přiléhající byly podrobeny analýze jejich funkcí. Toto dělení bylo částečně přejato z územního plánu hl. m. Prahy a upraveno. Na území převládají plo-

ap. (5) Malostranské náměstí je díky své rozloze funkčně rozmanité. Je rozděleno komplexem budov na dvě části – horní (západní) a dolní (východní). Tyto budovy tvoří kostel sv. Mikuláše, Jezuitský profesní dům (dnes budova MFF Karlovy univerzity) a Grömlingovský palác s funkcí služeb (kavárna, směnárna).

chy se všeobecně obytnou funkcí, což znamená, že vedle funkce bydlení mají tyto plochy i jinou

Severní stranu náměstí vymezuje komplex budov Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

náplň, často se jedná o občanskou vybavenost (konkrétněji jde zpravidla o veřejné stravování, ne-

(od západu: dům č.p. 1, palác Smiřických, Šternberský palác a Helikovský dům). Na zá-

výrobní služby či maloobchodní síť). Dále se na území nachází všeobecně smíšené plochy kombi-

padní straně náměstí se nachází komplex Akademie múzických umění (divadlo Inspirace,

nující více drobných funkcí, podobně jako plochy všeobecně obytné, obytnou funkci však postrá-

Lichtenštejnský a Hartigovský palác), který ještě zasahuje i do prostoru Nerudovy ulice.

dají. V grafické příloze jsou zvláště vyčleněny církevní komplexy a objekty, vysokoškolské kom-

Jižní a východní strana náměstí je obklopena plochami s všeobecně obytnou a všeobecně

plexy či komplexy ostatní. Ty jsou dále podrobněji popsány. Veřejná zeleň se přímo na území vy-

smíšenou funkcí. Je zde koncentrováno mnoho restaurací a drobných obchodů.


[33]

Volný prostor náměstí slouží především jako parkoviště. (6) Ulice Mostecká je, podobně jako část Malostranského náměstí, obklopena plochami se všeobecně obytnou a všeobecně smíšenou funkcí – nacházejí se zde tedy byty i komerční prostory. (7) Karlův most je především komunikací, ale je také památkově chráněný a v letní turistické sezoně je zde mnoho drobných prodejců a výtvarníků.

Barokní věž kostela sv. Mikuláše je však typickým prvkem Malé Strany. Je možné ji spatřit z vyhlídek Pražského hradu a kolem něj, z Petřína, z ulice Karmelitské od kostela Panny Marie Vítězné, z Karlova mostu i ze vzdálenějších míst na pravém břehu Vltavy. (6) Ulice Mostecká rozvíjí pohled na Malostranskou mosteckou věž a Karlův most,je odtud samozřejmě viditelný i sv. Mikuláš. (7) Z Karlova mostu jsou dobře viditelné oba břehy Vltavy a jejich dominanty. Samozřejmě v závislosti na tom, ke kterému břehu blíže se nachází pozorovatel, tím lépe vidí břeh opačný.

8.3 Pohledové vazby Grafická část viz. Příloha č. 3: Výkres V03 – Pohledové vazby

Vzhledem k vyvýšené poloze, je Pražský hrad s chrámem sv. Víta nejviditelnějším místem území. Je vidět prakticky odevšad, pokud pozorovatel v poloze sevřené budovami. Další pohledovou dominantou území je kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, jehož barokní kopule je

V modelovém území se nachází významné pohledové dominanty města, z nichž některé jsou viditelné i ze vzdálených částí Prahy (například chrám sv. Víta je možno vidět z Červeného vrchu v Dejvicích, z horní části pražské ZOO v Troji či z Riegrových sadů na Vinohradech). To je především díky topografickému umístění Pražského hradu. Pohledové vazby z jednotlivých prostorů a na ně:

také viditelná ze všech stran, za stejných podmínek jako Pražský hrad s tím rozdílem, že je sv. Mikuláš níže položený, proto není viditelný z tak velkých vzdáleností a je spíše symbolem Malé Strany než celého města jako chrám sv. Víta. V území se nevyskytují žádné významné pohledy s negativním estetickým či funkčním působením.

(1) Areál Pražského hradu je významnou pohledovou dominantou města, jež je viditelná nejen z blízkého okolí - Karlova mostu, či protějšího břehu, ale i z větších vzdáleností. Pražský hrad s chrámem sv. Víta vytváří typickou siluetu města, která je zachována i po setmění díky archi-

8.4 Provozní vztahy Grafická část viz. Příloha č. 4: Výkres V04 – Provozní vztahy

tektonickému nasvětlení. Nicméně vzhledem k příliš výraznému kontrastu mezi nasvětlením Hradu a prostoru pod ním to vypadá, jako by se Hrad vznášel ve vzduchu.

Provozní vztahy v řešeném území nejsou příliš komplikované, přestože na některých místech dochází ke kolizi pěší a vozidlové dopravy. Motorová doprava je většinu trasy omezena, zato in-

Z hradních nádvoří samozřejmě neexistuje příliš dálkových pohledů, přesto je možné vyjít na vyhlídku např. do Královských zahrad, odkud je viditelná velká část Prahy. (2) Hradčanské náměstí je výrazně uzavřeným náměstím bez významných dálkových pohledových vazeb. Samozřejmostí je pohledová vazba na Pražský hrad, v jehož těsné blízkosti náměstí

tenzita pěšího provozu je v této lokalitě, vzhledem k její turistické atraktivitě, veliká. Královskou cestu přetíná na Malostranském náměstí dopravně zatížená komunikace s automobilovým a tramvajovým provozem, proto zde vzniká výše zmíněná kolize pěšího a vozidlového provozu. Vzhledem k charakteru práce je nutné zmínit provozní vztahy za dne i po setmění.

leží. (3) Ulice Ke Hradu je díky své otevřené a vyvýšené poloze nad Malou stranou významným výhledovým místem na Prahu. Je odtud vidět jak blízký kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, tak Vltavu s několika mosty či například Národní divadlo na protějším břehu. (4) Ulice Nerudova je domy sevřenou ulicí bez významnějších pohledových vazeb, teprve při příchodu k Malostranskému náměstí je možné spatřit kostel sv. Mikuláše. (5) Malostranské náměstí je taktéž sevřeno budovami, tudíž odtud není možné vidět příliš vzdálenějších objektů. Až od ulice Karmelitská na jižní straně náměstí je viditelná Malostranská mostecká věž, která uvozuje Karlův most. Alena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

8.4.1 Denní provoz (1) Areál pražského hradu je výhradně pěší zóna, kterou automobilový provoz narušuje minimálně. Pouze obslužná vozidla mají do areálu umožněný vjezd na povolení. Vyhrazené parkování je umožněno pouze u kaple Všech svatých, na ostatních místech auta zastavují jen k vyložení a naložení nákladu či osob. Do areálu existuje několik vstupů, z nichž dva mají návaznost na zastávky a stanice městské hromadné dopravy. Ze severu je možné přijít od tramvajové zastávky Pražský hrad, z východu od stanice metra či tramvajové zastávky Malostranská.

[34]

Západní stranu (z Hradčanského náměstí) lidé využívají spíše k východu z areálu. Vzhledem

analyzovaná Královská cesta, tak pěší trasy z ostatních směrů. Po obvodu náměstí jsou sice

k turistické atraktivitě místa tu dochází k vysoké koncentraci osob, a to především na III. hrad-

vybudované chodníky, přesto se lidé často proplétají mezi auty na parkovištích.

ním nádvoří, kde se nejvíce zastavují skupiny turistů, aby si prohlédli chrám sv. Víta.

(6) Ulice Mostecká má motorový provoz omezen podobně jako ulice Nerudova, přesto tuto ulici

(2) Hradčanské náměstí se od ostatních částí Královské cesty odlišuje nižší hustotou provozu,

po obou stranách lemují využívané parkovací zóny. Vzhledem k tomu, že se jedná o ulici, jež

neboť jeho velká část leží mimo hlavní turistickou trasu. Pěší provoz probíhá především od

ústí z Malostranského náměstí a vede ke Karlovu mostu, významnému turistickému bodu, pěší

hradního areálu směrem k ulici Ke Hradu či částečně k zámeckým schodům, případně po jižní

provoz se zde opět silně koncentruje.

straně náměstí, kolem Schwarzenberského paláce směrem na západ k Loretě. Ke koncentraci

(7) Karlův most je díky své turistické atraktivitě obzvláště přes den charakteristický svou vyso-

pěších dochází především na východní straně náměstí za účelem prohlédnutí si Hradu. Částeč-

kou koncentrací dynamického i statického pěšího provozu. Proudí tudy davy lidí, z nichž se

ně je k zastavení a posezení využíván drobný parčík uprostřed náměstí.

množství zastavuje z nejrůznějších důvodů (focení, prohlížení výrobků místních řemeslných

Motorová doprava probíhá po většině náměstí – kolem parčíku, dále na východ je provoz omezen pěší zónou. Po obvodu téměř celého náměstí, i kolem parčíku jsou intenzivně využí-

prodejců či kreslířů, výhledy na Pražský hrad, na Vltavu a její břehy,...). Vozidlový provoz je zde zcela vyloučen.

vané parkovací zóny. (3) Ulice Ke Hradu je spojovacím prvkem mezi Pražským hradem a ulicí Nerudovou. Vzhledem k tomu, že tato hradní rampa poskytuje výhled na Prahu, pěší se na jižní straně ulice často zastavují právě z tohoto důvodu. Je zde omezen dynamický automobilový provoz, není zde umožněno parkování. (4) Ulice Nerudova je pokračováním spojnice Hradu a Malostranského náměstí, z toho důvodu zde dochází k vysoké koncentraci dynamického pěšího provozu, naopak statický provoz je zde prakticky vyloučen, neboť zde není žádná programová náplň, která by ho zajistila. Ačkoliv je do této ulice povolen vjezd pouze dopravní obsluze, vyskytují se po obou stranách ulice parkovací zóny a ani dynamický motorový provoz není zcela zanedbatelný, proto zde může docházet k občasným kolizím pěšího a motorového provozu. (5) Malostranské náměstí je nejrušnějším místem celé trasy, protože se zde stýkají různé druhy dopravy z několika směrů, vysoce frekventovaná je zde pak především automobilová doprava. Náměstí částečně funguje na principu kruhového objezdu - vozidla přijíždějící ze severovýchodního směru objíždí náměstí ze severní a západní strany, vozidla mířící z jihu kopírují trasu tramvaje na východní části náměstí. Parkování zaujímá velkou část náměstí. parkovací zóny jsou po obvodu celého náměstí a prostor okolo Profesního domu a kostela sv. Mikuláše vyplňují parkoviště Tramvajové linky vedou na náměstí z ulic Karmelitská (jih) a Letenská (severovýchod) a

Z rozboru provozu vyplývá, že pěší provoz je nejfrekventovanější v areálu Pražského hradu a na Malostranském náměstí. Je to jednak díky zajímavosti prostoru v případě Pražského hradu a v případě Malostranského náměstí se jedná spíše o setkávání mnohých pěších tras z různých směrů. Ačkoliv tomu prostor dovoluje, Hradčanské náměstí není příliš frekventovaným místem. Dalším místem soustřeďujícím pěší provoz je Karlův most, což vyplývá jednak z jeho historické hodnoty, jednak z funkce hlavního spojujícího prvku mezi jednotlivými částmi historického centra. Ostatní ulice slouží především jako průchozí prostory. Přestože jsou všechny ulice a obě náměstí opatřena chodníky, pěší toto často příliš nerespektují. U automobilového provozu je velmi důležité, zda se jedná o provoz dynamický, či statický. Statický, tedy parkování vozidel, se vyskytuje prakticky ve všech prostorech, vyjma Karlova mostu. Dynamický provoz je taktéž všude, ale vzhledem k jeho omezení ve větší části území, je silně patrný jeho vliv pouze na Malostranském náměstí. 8.4.2 Provoz po setmění Po setmění prochází provoz ve všech sledovaných provozech prakticky ve stejných poměrech, samozřejmě však s menší intenzitou. Pouze areál Pražského hradu je od začátku listopadu do konce března vždy otevřen pouze od 6 do 23 hodin. Omezení dopravy však dodává některým místům nový charakter a zvlášť omezení motorového provozu dává pěšímu pozorovateli prostor pro větší „vychutnání“ atmosféry města.

v dolní části náměstí zastavují na zastávce Malostranské náměstí. Od ledna 2010 je zde zavedena také elektrobusová linka, která zastavuje u ulic Mostecká a Nerudova. Vzhledem k velikosti prostoru se pěší provoz rozprostře po většině jeho plochy a nejeví se prostor pěším provozem tak zatěžovaný. Přesto se zde stýká jak významná turistická trasa, Alena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

[35]

8.5 Městská zeleň Grafická část viz. Příloha č. 5: Výkres V05 – Městská zeleň

(6) Ulice Mostecká – bez vegetačních prvků (7) Karlův most – samotný most je taktéž bez vegetačních prvků, v jeho těsné blízkosti se však z jižní strany nachází náměstí Na Kampě s dvojitým stromořadím a k severní straně k mostu při-

V dosahu řešené části Královské cesty se nachází dostatek velkých ploch zeleně, součástí samotné cesty je však minimum ozeleněných ploch. Ulice této historické části Prahy prakticky postrádají jakákoliv stromořadí, což je dáno především malou šířkou ulic. Městská zeleň v jednotlivých prostorech: (1) Areál pražského hradu je ze všech světových stran obklopen zelení (Obr. 76). Ze severu k Hradu přiléhá Jelení příkop (přírodní rokle), z východu Vinice svatého Václava a z jihu a severozápadu část zahrad Pražského hradu (od východu: Hartigovská zahrada, Zahrada Na Valech, Rajská zahrada, Zahrada Na Baště). Tyto zahrady, podobně jako Jelení příkop, mají omezený vstup, jsou otevřené pouze v turistické sezoně, tj. od 1. dubna do 31. října, a i denní

léhá dětské hřiště se zelení. Dále od Královské cesty se jižně nacházejí Petřínské zahrady a zhruba mezi areálem Pražského hradu a Karlovým mostem se nachází Palácové zahrady (Ledeburská, Malá a Velká Pálfyovská, Kolowratská a Malá Fürstenberská), Valdštejnská zahrada a Vojanovy sady. Do všech těchto zahrad je omezený vstup, dle denní a roční doby. Volně přístupné parkové úpravy jsou dál na východ od těchto zahrad. Závěrem by se dalo říci, že ačkoliv samotná Královská cesta má nedostatek zeleně, nachází se v oblasti Prahy, kde je koncentrace zahrad a parků opravdu vysoká, například oproti Starému městu či jiným městským čtvrtím.

otevírací doba je omezena zpravidla dle hodiny setmění. V samotném areálu se pak nachází pouze jeden menší solitérní strom na náměstí sv. Jiří.

8.6 Denní světlo Pokud chce krajinný architekt efektivně pracovat se světlem, měl by o řešeném území znát určité údaje, které se tohoto tématu týkají. V dnešní době jsou údaje o slunečním svitu, jeho intenzitě, době trvání ap. běžně dostupné. Vzhledem k tomu, v jakých zeměpisných šířkách Praha leží a jaké přírodní podmínky tu převládají, není při práci se světlem nutné zaujímat nějaká zvláštní opatření, neboť většina vlastností tu dosahuje průměrných hodnot. Přesto je obecně třeba brát v úvahu, o jakou lokalitu se jedná, protože jinak budeme se světlem pracovat ve slunném Středomoří a jinak v deštivé Anglii. Následující hodnoty odečtené pro Prahu jsou získány z map vygenerovaných z Evropské databáze denního světla a slunečního záření24 Satel-light:

Obr. 76 – Schéma zeleně kolem Pražského hrad: Jelení příkop (1), Hartigovská zahrada (2), Zahrada na Valech (3), Rajská zahrada (4), Zahrada N Baště (5)

Celková délka dne (doba, kdy je krajina osvětlena slunečním světlem, ať už přímým či nepřímým): 4528 hod/rok = průměrně 12,7 hod/den – tento údaj znamená, že 47 % roku je den. (Obr.

(2) Hradčanské náměstí

77)

Na Hradčanském náměstí se nachází parková plocha s trávníkem a dřevinnými vegetačními

Relativní výskyt slunečné oblohy během roku: 35% (Obr. 78)

prvky (stromy).

Relativní výskyt polojasné oblohy během roku: 38 % (Obr. 79)

(3) Ulice Ke Hradu – absence vegetačních prvků

Relativní výskyt oblačné oblohy během roku: 27 % (Obr. 80)

(4) Ulice Nerudova – jediným vegetačním prvkem, který se nalézá v této ulici, je drobná úprava se solitérním stromem. Tato zelená plocha se nalézá v ústí ulice do ulice Ke Hradu.

(5) Malostranské náměstí – přes to, o jak velký prostor se jedná, se zde nalézá pouze jeden solitérní strom na východní straně náměstí a na několika místech květinové truhlíky. Alena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

24

The European Database of Daylight and Solar Radiation – http://www.satel-light.com

[36]

8.6.1 Rozložení světla a stínu Grafická část viz. Příloha č. 6: Výkres V062 – Rozložení denního světla Na řešeném území vrhají stíny dva typy objektů – architektura a vzrostlá vegetace (stromy), tím častějším je pak architektura, neboť stromů na Královské cestě, ať už přímo na ní či v jejím blízkém okolí, příliš není. Množství slunečního světla je v jednotlivých částech území dáno především sevřeností prostoru budovami, je tedy logické, že užší ulice budou zastíněnější než rozlehlá prostranství. Důležitá je však také denní doba a orientace ke světovým stranám. Pokud bych měla vytvořit jakýsi zjednodušený „žebříček“ zastíněnosti prostorů na Královské cestě od nejvíce osluněných po nejméně, vypadal by takto: Karlův most Hradčanské náměstí ulice Ke Hradu Malostranské náměstí nádvoří Obr. 77 - Celková délka dne pro Prahu: 4528 hod/rok

Pražského hradu Nerudova ulice, ulice Mostecká Obr. 78 - Relativní výskyt slunečné oblohy během roku v Praze: 35%

Rozložení světla a stínu v jednotlivých prostorech: (1) Areál pražského hradu se skládá z několika různých prostorů, které jsou však většinou poměrně rozlehlé a otevřené, tudíž osvětlené. Až na náměstí U sv. Jiří, kde roste jeden solitérní, ale ne příliš veliký, strom, se v areálu nenalézá žádná vzrostlá zeleň, což může být drobným problémem v horkých letních dnech. Na druhou stranu Pražský hrad je téměř ze všech stran obklopen zahradami, kde může návštěvník najít žádoucí stín. Navíc jsou budovy Hradu vysoké, takže i v pravé poledne je možné na lavičkách po obvodu nádvoří stín najít. Jedině ulice Vikářská na severní straně chrámu svatého Víta je zastíněná díky své neveliké šířce a výšce budov, které ji obklopují. Pokud si chce návštěvník Hradu prohlédnout chrám ze všech stran, je nucen touto uličkou projít, na první pohled však neláká ke vstupu. Cenným zdroje stínu jsou zahrady Pražského hradu, které celý areál obklopují. Mluvíme-li o zahradách na jižní straně, návštěvník o jejich existenci musí vědět, protože vstupy do nich nejsou v podstatě vůbec značené. Jižní zahrady mají velký význam především při vzdálených pohledech na Hrad, o tom však více v kapitole 8.8 Vnější obraz Malé Strany a Hradčan.

Obr. 79 - Relativní výskyt polojasné oblohy během roku v Praze: 38 %

Obr. 80 - Relativní výskyt oblačné oblohy během roku v Praze: 27 %

(2) Hradčanské náměstí je velikým otevřeným prostorem, tudíž se zde také nevyskytuje problém s jeho osvětlením. Malá zastíněná plocha se nalézá pouze v parčíku uprostřed náměstí, kde se vyskytuje několik vzrostlých stromů. Ty však nerostou v místě, kde jsou umístěny lavičky, proto není Hradčanské náměstí místem vhodným pro spočinutí ve stínu.


[37]

(3) Ulice Ke Hradu je osvětlena velkým množstvím denního světla, neboť tato ulice je v podstatě rampou vyvýšenou nad okolní terén. Pouze z jedné strany ulici ohraničuje vysoká zeď. Protože

8.7 Umělé osvětlení Grafická část viz. Příloha č. 7: Výkres V07 – Rozbor umělého osvětlení

je však umístěna na severní až severozápadní straně, netvoří pro světlo takovou bariéru. (4) Ačkoliv je ulice Nerudova poměrně úzkou ulicí, díky své orientaci ke světovým stranám (ze západu na východ) zde není s nedostatkem světla problém. Stíny vrhá především polední slun-

8.7.1 Typy osvětlení Na modelovém území se vyskytují následující typy osvětlení25:

ce, což může být žádoucí v letním období. U ulice Ke Hradu se nalézá drobná vegetační úpra-

•

funkční osvětlení: uliční osvětlení a osvětlení komunikací

va s jedním vzrostlým solitérním stromem, který vrhá na chodník stín, v němž je umístěna la-

•

komerční osvětlení: osvětlení restaurací a výloh obchodů

vička.

•

dekorativní osvětlení: scénické osvětlení architektury (mostů a budov)

(5) Malostranské náměstí je tvořeno rozlehlými prostory, přesto jsou zde vyšší budovy, které

o příležitostné osvětlení: vánoční osvětlení, světelné instalace

náměstí lehce uzavírají před světlem. Významným prvkem náměstí jsou podloubí, která poskytují poměrně hluboký stín. (6) Ulice Mostecká má stejnou charakteristiku jako ulice Nerudova, pouze je orientována více jihovýchodně.

Typy osvětlení v jednotlivých prostorech: (1) Areál pražského hradu - vzhledem k rozsáhlosti areálu se zde vyskytuje více typů osvětlení. Hradní nádvoří jsou osvětlena světly uchycenými na fasády budov a osvětlují jen nevelký

(7) Karlův most je otevřenou pěší cestou bez jakýchkoliv stínících prvků. Pouze vstup na Karlův

prostor ve svém okolí. Přesto jsou nádvoří osvětlena decentně a dostatečně vzhledem k tomu, že

most je uvozen Malostranskou mosteckou věží, kterou musí člověk projít. Brána má však vel-

se zde nenachází žádné překážky ani temná zákoutí. Důležitým typem osvětlení hradního kom-

kou podchodnou výšku a průchod není tak dlouhý, aby po něm měl člověk problém s adaptací

plexu je scénické osvětlení architektury a budov, která jsou vytvořena především pro vzdálené-

na světlo.

ho pozorovatele. Intenzita a způsob osvětlení jsou vytvořeny tak, aby se Pražský hrad společně s chrámem sv. Víta staly pohledovou dominantou krajiny města i po setmění. To navozuje ně-

Ze všech popsaných prostorů vedou další ulice, které jsou často mnohem užší a stinnější, což je pro historická jádra měst typické. Někteří lidé se v takových ulicích mohou cítit stísněně, pro jiné může být atraktivní atmosféra tajemna. Vzhledem k tomu, že v těchto ulicích není žádná výrazná programová náplň, není nutné, aby tyto ulice člověka lákaly ke vstupu. Je však nutné zmínit, že nejsou tak zastíněné, aby to člověka odrazovalo od vstupu. Nikde na řešeném území se nenalézají slunolamy či jiná stínící zařízení. V letní sezóně je pouze možné pozorovat použití slunečníků u zahrádek restaurací, to však množství světla v prostoru z celkového pohledu příliš neovlivňuje, působí jen lokálně na malé ploše.

které problémy, jako např. oslnění návštěvníka Hradu reflektory osvětlujícími katedrálu, které jsou umístěny na budově na III. nádvoří. Podobný problém se vyskytuje i při pohledu na Hrad od ulice Ke Hradu, kdy jeho jižní strana je osvětlena velice intenzivně (právě pro viditelnost i z velké dálky) a západní strana je nasvětlena mnohem méně, což způsobuje velice silný kontrast způsobující zrakovou nepohodu. Přesto je splněn hlavní účel osvětlení a Pražský hrad se stává dominantou noční scenerie města. (1) Hradčanské náměstí je osvětleno historizujícími uličními lampami, v prostoru však působí i osvětlené fasády přiléhajících budov. Před parčíkem uprostřed náměstí se nachází solitérní historická osmiramenná lampa. Na jihovýchodním okraji náměstí se nachází socha T. G. Masaryka, která je nasvícena světly zapuštěnými v dlažbě. (2) Ulice Ke Hradu – zde se vyskytuje především funkční uliční osvětlení komunikací, které je u ústí ulice na Hradčanské náměstí lehce doplněno komerčním osvětlením z místní kavárny. (3) Ulice Nerudova je osvětlena také především pouličními lampami. Nachází se zde však velké množství obchodů a restaurací, jejichž osvětlení přidává na intenzitě světla v celé ulici.

25


Tyto typy osvětlení vychází z teoretické části práce (viz 7.9 Typologie osvětlení města).

[38]

(4) Malostranské náměstí kombinuje více typů osvětlení. Na západní části náměstí se nachází

svítící komety (Obr. 83), podobné instalace

především nízké historizující lampy zajišťující uliční osvětlení s dvěma výrazně odlišnými lam-

byly umístěny i na Malostranském náměstí.

pami na vysokých sloupech uprostřed prostoru. Vzhledem k intenzitě provozu na východní stra-

V dalších částech Královské cesty se však již

ně náměstí je zde lampy instalovány ve větší výšce, aby rovnoměrně osvětlily celý prostor.

žádná specifická světelná výzdoba nevyskyto-

I zde je významným prvkem světlo z restaurací, kaváren a obchodů, pro které taktéž platí zintenzivnění osvětlení v letních měsících díky rozšíření provozu ven. Některé z obchodů (pře-

vala, pouze občasné drobné světelné prvky na vchodech, v oknech či ve výlohách obchodů.

devším prodejny suvenýrů) mají téměř oslňující intenzitu osvětlení. Vyvstává otázka, zda to

V době zpracovávání práce nebyly v území

člověka naláká k prohlédnutí zboží, protože si všimne, že „tam něco je“, nebo ho tato přehnaná

umístěny ani žádné světelné instalace. V roce

intenzita odradí od vstupu. Posledním typem osvětlení je osvětlení kostela sv. Mikuláše, které

2002 však bylo nad Pražským hradem umístě-

však více působí až při pohledu z dálky.

no svítící „Srdce na Hradě“ od českého výtvar-

Na severní i jižní straně náměstí je doprava řízena světelnou signalizací, což je jediný příklad použití světelné signalizace na Královské cestě.

Obr. 81 - Pohled ulicí Zámeckou směrem k Malostranskému náměstí - v pozadí je vidět odlišná barva světelných zdrojů

níka Jiřího Davida, které vyvolalo velmi rozporuplné reakce (Obr. 84).

(5) Ulice Mostecká – viz ulice Nerudova (6) Karlův most je pro pěší osvětlen pouze pouličními lampami. Nicméně protože jde o most přes

8.7.2 Barva osvětlení

řeku, jedná se jednak o velmi otevřenou polohu, takže chodec na mostě vnímá mnoho světel přicházejících z nábřeží a z města obecně, a jednak se mnoho světel odráží od vodní hladiny. Pro vzdálenější pozorovatele je však vytvořeno i scénické osvětlení mostu, které je zajištěno reflektory umístěnými u vodní hladiny. Ty osvětlují mostní oblouky, ale mohou nepříjemně oslňovat, pokud se návštěvník mostu nahne, či jen opře o kamenné zábradlí mostu.

Barvy osvětlení v jednotlivých prostorech:

Obr. 82 - Vánoční strom na náměstí U sv. Jiří kontrastuje s chrámem sv. Víta

(1) Areál pražského hradu – jednotlivá nádvoří jsou osvětlena bílým studeným světlem. Pro osvětlení budov se používá různých ba-

V území převládá především funkční osvětlení komunikací a ulic, významné je zajisté i osvětlení architektury, které se sice nevyskytuje příliš často, ale za to pokud ano, tak ve vysoké intenzitě (viz dříve zmíněné osvětlení Pražského hradu). Velmi významným prvkem je i světlo vycházející z restaurací a obchodů, bez něj by prostory získaly naprosto jiný charakter. Takto ulice ztrácejí svou poetičnost a starobylost a projevují se velice komerčně. Nicméně vzhledem k tomu, že v postranních uličkách se obchody tolik nevyskytují, neztrácí Malá Strana svou „staropražskou“ atmosféru zcela. Jako ve většině měst, tak i zde se vyskytuje příležitostné osvětlení především v podobě vánoč-

revných zdrojů. (2) Hradčanské náměstí je podobně jako většina ulic osvětleno teplým bílým (žlutooranžovým) světlem. Historická solitérní osmiramenná lampa však vydává nazelenalé světlo. (3) Ulice Ke Hradu má klasický žlutooranžový charakter.

ního osvětlení v době adventu a Vánoc. Aspekt vánočního osvětlení však není v modelovém území

(4) Ulice Nerudova kombinuje několik barev

příliš výrazný26. V adventním období 2009 byl na náměstíčku u sv. Jiří na Pražském hradě modře

světla. Na části ulice je obnoveno plynové

osvětlený vánoční strom (Obr. 82) a u hlavního vchodu do budovy Hradu byly malé, taktéž modře

osvětlení, které vydává jemně nazelenalé

osvětlené, stromky. Na Hradčanském náměstí byly na sloupech veřejného osvětlení instalovány

světlo, na části jsou použity sodíkové vý-

26

Tvrzení vychází z průzkumu v adventním období 2009.


Obr. 83 - Vánoční osvětlení na Hradčanském náměstí

Obr. 84 - Srdce na Hradě - Jiří David (2002)

[39]

bojky se žlutooranžovým světlem. Světlo vycházející z obchodů má všelijaké barvy. (5) Malostranské náměstí je z části pokračováním plynového osvětlení z Nerudovy ulice. To je spolu se dvěma solitérními výbojkovými lampami se žlutooranžovým světlem použito na západní a jižní straně náměstí až k ulici Karmelitské. Východní část náměstí je osvětlena žlutooranžově.

8.8 Vnější obraz Malé Strany a Hradčan Vnější obraz Malé Strany a Hradčan, kde se nachází modelové území, byl hodnocen z pravého břeh Vltavy, neboť odtud je možné vidět nejvíce souvislostí s okolím. Základem jakéhokoliv vnějšího obrazu městské krajiny je silueta, kterou vytváří oproti obloze. Důležitou roli hraje při vytváření siluety topografie krajiny a hmotné prvky, které ji tvoří, to jsou

(6) Ulice Mostecká opět navazuje na zelené světlo plynových lamp.

například budovy či vegetace. Za denního světla navíc závisí na barvě jednotlivých prvků, zdali

(7) Karlův most – zde dochází k výpadku plynového osvětlení a je zde použito sodíkových výbo-

mají barvu světlou či tmavou. V noci siluetu určuje především jejich osvětlení, které krajinu mění a

jek se žlutooranžovým světlem. Pro uliční osvětlení všech ulic v okolí Královské cesty jsou použity zdroje typu sodíkových výbojek, které vydávají teplé bílé (žlutooranžové) světlo. Pouze v části Královské cesty je obnoveno plynové osvětlení, jež udává v prostoru lehce nazelenalý tón. Barva osvětlení Královské cesty se takto výrazně odlišuje od barvy osvětlení ostatních ulic, což může hrát ve městě orientační úlohu a případně i sloužit jako orientační prvek pro člověka procházejícího celou Královskou cestou (pokud by byla skutečně osvětlena celá), případně to může povzbudit zvědavost návštěvníka, který si všimne, že tato ulice má jiný barevný charakter (Obr. 81) a bude se zajímat, proč tomu tak je – tímto způsobem se může následně dozvědět o historii Královské cesty. Takové informace však nejsou tak snadno dostupné, ale to je záležitostí celkového informačního systému města. Plynové lampy se nachází v Nerudově ulici od ulice Jánský vršek po Malostranské náměstí, na kterém jsou lampy umístěny na severní straně po ulici Sněmovní a po obvodu západní a jižná části náměstí po ulici Karmelitskou. Odtud krátký úsek bez lamp, které se znovu objevují v Mostecké ulici. Na samotném Karlově mostě je již opět použito klasické výbojkové osvětlení. Plynové osvětlení je dále použito v historických osmiramenných lampách, které se v rámci řešeného území nachází na Hradčanském náměstí, dále je však takovou možno nalézt ještě i na Loretánském náměstí (západně od Hradčanského). Zabarvení scénického nasvětlení budov se liší dle konkrétní budovy a teploty chromatičnosti jsou často míchány z více zdrojů, proto není možné barvu jednoznačně určit. Komerční osvětlení z výloh obchodů a restaurací kombinuje také více barevných teplot i konkrétních barev, ty se zde však naštěstí nepoužívají ve velkém množství, jinak by to velmi narušovalo charakter historické části města.

přetváří. Ve dne (Obr. 85) tvoří siluetu (zleva) koruny stromů petřínských zahrad s vyčnívající rozhlednou, střechy budov Malé Strany, Pražský hrad s chrámem sv. Víta a vegetace Letenských sadů. V noci (Obr. 86) je však krajina vzhledem k nerovnoměrnému osvětlení netvoří souvislou siluetu, ale ze tmy vystupují jednotlivé osvětlené objekty a většina krajiny splývá s temným nebem a řekou. Výše zmíněné aspekty, jako barva prvků za dne a jejich osvětlení v noci hrají důležitou roli i v celkovém obrazu městské krajiny. Pomocí rozložení světla a stínů jsme schopni vnímat jednotlivé souvislosti a vztahy v krajině, neboť objekty, které jsou světlejší, nebo jsou intenzivněji osvětleny, vnímáme jako bližší oproti těm tmavším. Samozřejmě člověk při hodnocení krajinné scény vychází i ze svých zkušeností, proto pokud je rozeznatelná řeka, je logické, že most vedoucí nad řekou, bude v popředí hradu, který musí být logicky umístěn až na břehu řeky, tedy za mostem. Přesto je Pražský hrad osvětlen tak intenzivně (Obr. 88) a i ve dne má jeho fasáda velmi světlou barvu (Obr. 87), že může opticky vystupovat do popředí před ostatní objekty, které krajinu tvoří. Navíc tmavý pás stromů pod Pražským hradem vytváří dojem, že se Hrad vznáší v prostoru, neboť okolní osvětlení nevytváří žádné prostorové souvislosti. (Stejným případem je osvětlená Petřínská rozhledna, která tvoří osvětlený bod vznášející se v hluboké tmě). Na panoramatické fotografii je také možné sledovat rozložení barevnosti v denní (Obr. 89) a noční krajině (Obr. 90). V noci je pomoci barevnosti světel rozlišen samotný komplex budov Pražského hradu, který je osvětlen světlem bělozelené tonality a chrám sv. Víta teplými barvami. V popředí hradu na levé straně je možné vidět věž kostela sv. Mikuláše, která je taktéž nasvětlena žlutooranžově, přesto v celkovém pohledu příliš nedominuje, protože zrovna levá strana Hradu postrádá zelenou složku světla a lehce splývá s kupolí sv. Mikuláše. Zajímavým aspektem denní i noční scény je odraz světla na hladině řeky. To dodává celému pohledu jedinečnou atmosféru.


[40]

Obr. 85 - Silueta města ve dne

Obr. 86 - Silueta města v noci

Obr. 87 - Rozložení světla a stínů ve dne


[41]

Obr. 88 - Rozložení světla a stínů v noci

Obr. 89 - Denní pohled na Hradčany a Malou Stranu

Obr. 90 - Noční pohled na Hradčany a Malou Stranu


[42]

8.9 Fotodokumentace Fotodokumentace jednotlivých prostorů Královské cesty poukazuje na důležité nebo zajímavé momenty v modelovém území, které jsou u každé fotografie popsány. V některých případech je jeden prostor zachycen několikrát za různé denní doby či počasí, které světlo v krajině také ovlivňuje. Prostory jsou zde zachyceny v řadě tak, jak jimi návštěvník města jde při procházení Královské cesty směrem z Pražského hradu. Obr. 93 - Osvětlení sv. Víta je navrženo tak, aby vynikla plasticita stavby (pohled ze severu)

Obr. 91 - Mokrá kamenná dlažba III. hradního nádvoří působí v dešti jako zrcadlo

Obr. 94 - Během dne je Hrad osvětlen rovnoměrně a vyniká jeho světlá barva.

Obr. 92 - Ve dne je hradní nádvoří otevřeným světlým prostorem, kde možné se před sluncem skrýt pouze na lavičkách u stěn Hradu.

Obr. 95 - Pohled na Pražský hrad od ulice Ke Hradu je nejhezčí a především pro zrak nejpříjemnější v zasněženém městě ještě před rozedněním, kdy je nasvětlení Hradu již vypnuto.


Obr. 96 - Solitérní osmiramenná plynová lampa je na Hradčanském náměstí významným prvkem. Přebírá tak místo mariánského sloupu úlohu dominantního prvku náměstí.

Obr. 97 - Ústředním prvkem náměstí je parčík se sloupem Panny Marie. Parčík je však, podobně jako celé náměstí, bez využití a bez lidí.

Obr. 98 - Z ulice Ke Hradu je výhled na celou Malou Stranu. Sníh zvyšuje intenzitu světla v krajině.

[43]

Obr. 99 - Přestože je ulice Ke hradu ze severní strany sevřena zdí, je v ní celý den dostatek světla, protože je otevřená na jižní stranu a vyvýšená nad Malou Stranu.

Obr. 102 - Večer dotváří atmosféru v Nerudově ulici světla z obchodů a restaurací. V zimě je pak tento aspekt ještě výraznější, neboť v létě se stmívá až v době, kdy je již většina obchodů zavřená.

Obr. 100 – V létě je před domem v horní části Nerudovy ulice umístěna letní zahrádka restaurace, v zimě zde parkují vozy.

Obr. 103 - Nerudova ulice je od ulice Jánský vrch osvětlena plynovým osvětlením, které barví prostor do zelena

Obr. 101 - Nerudovu ulici ,,sužují" auta. V podvečer už je ulice poměrně zastíněná.


Obr. 104 - Malostranské náměstí je prostorem plným lidí, aut a tramvají.

Obr. 105 - Rušný provoz se na Malostranském náměstí nezastaví ani po setmění.

Obr. 106 - Mostecká ulice otevírá pohled na Malostranskou mosteckou věž.

Obr. 107 - Panorama Hradu působí naprosto jinak v brzkých ranních hodinách, když je scénické nasvětlení vypnuto a jediné světlé body tvoří světlo vycházející z oken Hradu. Je tak vidět, že město opravdu spí.

[44]

8.10 Problémy a střety v území

nemá v tomto prostoru úplný pocit bezpečí, neboť působí dojmem komunikace pro motorová

Z provedených rozborů a analýz byly zjištěny určité střety a konfliktní v území, které jsou gra-

vozidla. Takovéto výstavy pod širým nebem bývají často osvětleny, tato však tento prvek po-

fický znázorněny v příloze č. XY – Problémy a střety v území. Každý konflikt je označen pořadovým číslem, které souhlasí s popsáním konfliktu v této kapitole. Většina konfliktů vychází z provozních vztahů v území, některé jsou ovlivněny i jinými faktory.

strádala, což je další důvod, proč prostor neláká návštěvníka ani po setmění. Co se týče samotného osvětlení prostoru, není důvod ho příliš přetvářet, neboť intenzita světla je dostačující a celkově je podpořena historická atmosféra, který by zde měla být zachována.

8.10.1 Střety provozního a funkčního charakteru

Možné řešení: I tomuto prostoru by prospělo omezení motorové dopravy, ale především přive-

-1- Parkování je největším problémem tohoto území. Ačkoliv dnes je snaha vyloučit automobilo-

dení nějaké náplně, funkce. Přestože by náměstí mělo mít z části i reprezentativní charakter, je

vý provoz z městských center, stále se města potýkají s nedostatkem parkovacích ploch.

zde jedinečný prostor pro hru se světlem. Úpravu vyžaduje i parčík uprostřed náměstí, který by

V Praze jsou sice zavedeny parkovací zóny, na kterých je možné parkování pouze se zakoupe-

právě mohl (a měl by) být tím místem, které bude pomocí světla ozvláštněno i po setmění, aby

nou parkovací kartou pro danou zónu, přesto je potřeba řidičů parkovat tak velká, že je vysoká

přitáhlo návštěvníky.

cena karet příliš neodradí. Rozsáhlé parkovací plochy se tedy v modelovém území nachází od Hradčanského náměstí až po Mosteckou ulici. Vzhledem k velkému pěšímu provozu, obzvlášť právě v ulicích Nerudova a Mostecká, auta v ulicích překáží, o jejich diskutabilní estetické hodnotě ani nemluvě.

-3- Malostranské náměstí je zčásti podobně problémové jako Hradčanské. Náměstí chybí programová náplň, zaparkovaná auta tu zabírají ještě mnohem větší plochu, a navíc je zde poměrně rušný vozidlový provoz. Je zde navíc téměř naprostá absence laviček a i ty, co se zde nalézají, musí člověk trochu hledat, resp. zapřemýšlet, kde se nalézají, protože kam se podívá, tam

Možné řešení: Ideálním řešením by bylo naprosté vyloučení motorového provozu alespoň z ulic Královské cesty a vytvoření pěších zón v těchto lokalitách. Vždy je sice nutné zachovat přístup pro zásobování, ale takové rozsáhlé parkovací plochy, jaké se vyskytují v modelovém území, narušují historický charakter města a komplikují provozní vztahy.

jsou auta. Bohužel v tomto prostoru není zcela možné vyloučit vozidlový provoz, neboť náměstí se nachází na rušné trase, kterou není zcela možné odklonit jinudy. Přesto by alespoň části prostoru prospělo vyloučení parkování a vytvoření prostoru více pro lidi.

-2- Hradčanské náměstí by mělo být jakýmsi reprezentačním předprostorem Pražského hradu.

Možné řešení: Náměstí by taktéž prospělo omezení parkování. Je pochopitelné, že by na tak

To podtrhuje to, že většina plochy náměstí je vydlážděná. Problémem však je, že toto náměstí

rušném místě měla být parkovací místa, přesto je tento prosto „málo pro lidi“. Není tu dostatek

nemá skutečnou náplň. Uprostřed se sice nachází parčík s několika lavičkami, ale kompoziční

laviček, na které by si člověk mohl posadit a není tu k tomuto účelu ani příhodná atmosféra.

záměr plochy není zcela jasný. Vyskytuje se zde několik vzrostlých stromů, které poskytují

Náměstí pravděpodobně bude vždy narušovat hlučný provoz, přesto by zde mohlo být vysaze-

stín, ale ani jedna z laviček v něm není umístěna, z čehož vyplývá, že pokud člověk hledá na

no několik stromů zajišťující příjemný stín a alespoň část plochy by mohla být zajímavě řeše-

Hradčanském náměstí stín, pravděpodobně nebude příliš úspěšný. Vzhledem k tomu, že na

na.

prostoru probíhá motorová doprava, i když ne nijak frekventovaná, nemá ani pěší návštěvník pocit, že je to prostor pro něj, prostor, do kterého může bez obav vstoupit. A do parku vede cesta pouze přes komunikaci, kolem zaparkovaných aut. Po setmění těchto vozidel ubude, přesto člověk nemá důvod do prostoru vstoupit.

8.10.2 Problémy a střety světelného charakteru Co se týče denního světla, tak se v území nevyskytují problematická místa. Všechny prostory jsou dostatečně osvětleny a nikde není nutnost prostory více zastiňovat.

Během zpracovávání práce bylo náměstí prostorem pro výstavu velkoformátových fotogra-

Působení umělého osvětlení je už trochu problematičtější, více však z estetického než

fií „Praha s láskou Ondřeje Kavana“, kdy byly fotografie umístěny na stojanech kolem vý-

z funkčního hlediska. Veřejné uliční osvětlení zajišťuje dostatek světla pro všechny prostory, pou-

chodní strany parčíku. Obvykle takové výstavy lidi lákají, avšak během terénních průzkumů

žití historizujících lamp dotváří atmosféru města.

jsem příliš návštěvníků této výstavy nespatřila. Může to vyplývat z výše zmíněného – člověk Alena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

Vyskytují se zde dva typy střetů. Jedním z nich je přílišná intenzita světla. [45]

-4- V prvním případě jde o osvětlení chrámu sv. Víta. Reflektory osvětlující tento objekt jsou

-8- Na části Královské cestě bylo obnoveno plynové osvětlení. Opravdu je to však jen na části,

umístěny na budově Hradu tak, že při vstupu na III. hradní nádvoří ze západu může být člověk

což je škoda, protože ulice nebo nějaká trasa osvětlená jinou barvou prostor odlišuje od ostat-

oslněn (Obr. 109). S oslněním není takový problém při běžném pohybu na nádvoří, ale vzhle-

ních a ozvláštňuje. Může tak být jakýmsi orientačním vodítkem městem. Obzvláště v tomto

dem k tomu, že světlé body přitahují lidský zrak, stačí se podívat směrem, kde jsou reflektory

případě by bylo záhodno, aby trasa, která má historickou hodnotu, byla odlišena od ostatních

umístěny a dochází k výrazné zrakové nepohodě. Je otázka na světelné techniky, zdali je mož-

ulic. Je pak otázka města, jestli pomocí nějakého informačního systému zajistí, aby se lidé do-

né toto oslnění omezit, protože nasvětlení katedrály je v noční krajině Hradčan žádoucí a ne-

zvěděli a pochopili, proč k takovému odlišení dochází a co to vlastně Královská cesta je. Mys-

mělo by být odstraněno.

lím, že je to jedna z podstatných a zajímavých informací o historii městského jádra.

Možné řešení je otázkou pro světelné techniky, zdali je možné oslnění omezit, protože nasvět-

Možné řešení je nasnadě – doplnit i zbývající úseky Královské cesty o plynové osvětlení, aby

lení katedrály v noční krajině Hradčan je žádoucí a nemělo by být odstraněno.

osvětlení na celé trase bylo jednotné a kompaktní a plnilo ve městě svou orientační a odlišující funkci.

-5- V dalším případě se vyskytuje problém při blízkém pohledu na osvětlený Pražský hrad od ulice Ke Hradu. Jižní strana Hradu je osvětlena tak, aby byla dobře viditelná i z velké dálky. To je pochopitelné, ale pro blízkého pozorovatele vzniká přílišný rozdíl osvětlenosti jižní a západní části Hradu, která je viditelná prakticky jen z Hradčanského náměstí, tudíž nevyžaduje tak intenzivní osvětlení. (Obr. 110) Možné řešení je opět částečně záležitostí světelných techniků. Dnes je možné i vytvořit vizualizace, které ukážou, jak může nasvětlení budovy vypadat i v dálkovém pohledu a zdali by byl Hrad dobře viditelný i při snížení intenzity světla, alespoň v této jeho okrajové části. -6- S tímto souvisí i dálkový pohled na kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí z pravého

Obr. 108 - Všudypřítomné parkování - v tomto případě v horní části Malostranského náměstí

Obr. 109 - Reflektory mířící na chrám sv. Víta mohou oslňovat

Obr. 110 - Výrazný kontrast osvětlení mezi oběma stranami Hradu způsobuje při blízkém pohledu zrakovou nepohodu

Obr. 111 - Intenzivní osvětlení obchodu se suvenýry přitahuje lidský zrak i před setměním

břehu řeky. Ten je sice viditelný dobře, ale trochu splývá s osvětleným Hradem v jeho pozadí (viz kap. Vnější obraz Malé Strany a Hradčan - Obr. 90). Možné řešení tkví, podobně jako v předešlém případě, ve vytvoření vizualizací pomocí speciálních programů. Je možné navrhnout rozdílnou intenzitu světla a barevnost světelných zdrojů, aby kostel sv. Mikuláše lépe vynikl. Bylo by však v tomto případě vhodné tuto část města řešit jako celek a ne jen osvětlení jednotlivých budov zvlášť. -7-Posledním problémem s intenzitou osvětlení jsou přesvětlené obchody, příp. výloh obchodů (Obr. 111). Jedná se především o obchody se suvenýry, které chtějí přitáhnout pozornost turistů. Je však otázkou, zdali to potenciálního zákazníka spíše neodradí. Takových případů se naštěstí nachází na trase málo, přesto jsou velmi nepříjemné. Možné řešení: Jediným možným řešením by mohla být vyhláška, která by omezovala intenzitu osvětlení.


[46]

9. ZÁVĚR

Krajina Malé Strany a Hradčan je pestrou krajinou, ve které se střídají rozlehlé otevřené prostory, nádvoří a náměstí plné světla, jež kontrastují s úzkými zastíněnými uličkami Malé Strany.

V úvodu této práce byly položeny dvě základní otázky: •

Jakou roli hraje krajinný architekt v utváření městské krajiny?

•

Jak může ve městě krajinný architekt pracovat se světlem a pomocí něj ovlivnit městské prostory?

Odpovědi na tyto otázky v sobě práce skrývá jednak v souhrnu teoretických poznatků o světle a jeho vnímání člověkem a o úloze světla v krajině, jednak vyplývají z rozborů modelového území.

V noci se krajina oděje do žlutooranžových světel starých lamp a nad ní se majestátně „vznáší“ Pražský hrad s chrámem sv. Víta. Pohled na hradní komplex je jeden z nejtypičtějších pohledů celé Prahy a chrám sv. Víta je viditelný z nejrůznějších míst ve městě, i velmi vzdálených. Je tedy pochopitelné, že toto sídlo – sídlo hlavy státu – je snaha zachovat dostatečně viditelné i po setmění pomocí scénického nasvětlení budov.

To se nalézá v historickém jádru hlavního města Prahy na rozhraní Hradčan a Malé Strany – míst

V modelovém území převažuje použití umělého světla především jako funkční osvětlení komu-

s výrazným geniem loci - nezaměnitelnou atmosférou, která vyplývá z historických souvislostí

nikací a prostorů. Estetickou složku osvětlení tvoří v podstatě jen nasvětlení architektury a budov,

místa.

které je ale významné jen v dálkových pohledech, při pohledu zblízka má tento druh osvětlení osl-

Město – sídlo obecně – je komplikovaný prostor, resp. celý soubor nejrůznějších prostorů, při jejichž vytváření či přeměně je vždy nutno spolupráce více odborníků a to nejen jednoho oboru. Jedním z těchto odborníků by měl být i krajinný architekt, neboť jeho komplexní znalosti o architektuře, historii, estetice a přírodě propojují znalosti odborníků dalších profesí.

ňující vlastnosti. Je možná škoda, že použití umělého světla v této krajině není příliš inventivní, přesto je nutné říct, že se zde alespoň nevyskytuje špatně zvolené osvětlení, které by narušovalo historický ráz města. Závěrem zbývá říci, že i krajinný architekt je ten, kdo může, ba přímo musí se světlem pracovat

Proč by však jednou z oblastí těchto komplexních znalostí nemohlo být i to, jak pracovat se

nebo musí alespoň rozumět, jak světlo krajinu ovlivňuje, aby mohl následně spolupracovat

světlem? Vždyť krajinný architekt navrhuje a vytváří městské prostory – náměstí, nábřeží, pěší

s dalšími odborníky. Světlo a kvalitní osvětlení je pro člověka důležité, aby mohl vnímat vizuální

zóny, parky,… A světlo je jednou z podmínek kvalitního návrhu - fungujícího prostoru. Lidé si

informace. Proto krajinný architekt navrhuje prostory, které by neměly zůstat jen prázdnou myš-

nepůjdou v létě sednout na vydlážděnou plochu, kde není jediný strom vrhající stín, nevstoupí do

lenkou na papíře, jejich realizace musí vytvořit prostor, který funguje a ve kterém se žije.

temného zákoutí v obavě, že je tam čeká nebezpečí, a nebudou se cítit příjemně, pokud budou oslněni nevhodně instalovaným svítidlem. Proto by krajinný architekt měl vědět, jak světlo na lidi působí, a že v dotváření urbánních prostorů hraje důležitou roli. Může funkci prostoru podpořit, nebo naopak narušit. Světlo má velkou estetickou funkci, pomocí něj můžeme požadovaný prvek zvýraznit, zastíněním naopak jeho působení v prostoru potlačit. Pomocí osvětlení je možné po setmění dosáhnout naprosto rozdílného vzezření celé krajiny. Modelové území - krajina Hradčan a Malé Strany – bylo rozebráno z různých pohledů, byly vymezeny různé prostory na trase Královské cesty, která vede od Pražského hradu ke Karlovu mostu27, a v nich byly zkoumány nejrůznější vztahy, aby bylo možné dojít k závěru, zda jsou tyto prostory funkční a jak je ovlivňuje světlo.

27

resp. Královská cesta vede od Prašné brány na starém městě, přes Staroměstské náměstí a Karlův most směrem

k Pražskému hradu, ale pro účel této práce byla vymezena trasa spíše z dnešního „turistického“ pohledu.


[47]

10. SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ

DVOŘÁČEK, Vladimír. Světelné zdroje : nízkotlaké sodíkové výbojky. Světlo [online]. 2009, 06, [cit. 2010-06-16]. Dostupný z WWW:

10.1

Knižní zdroje

BRANDI, Ulrike, GEISSMAR-BRANDI, Christoph: Light for Cities: Lighting Design for Urban Spaces. A Handbook. Basel: Birkhauser, 2007. 168 s. ISBN 978-3-7643-7629-1. CASTALDI, Ing. Osvětlování zahrad. Praha : BEN - technická literatura, 1996. 111 s. ISBN 80901984-5-7.

. DVOŘÁČEK, Vladimír. Světelné zdroje : obyčejné žárovky. Světlo [online]. 2008, 04, [cit. 2010-07-08]. Dostupný z WWW: . DVOŘÁČEK, Vladimír. Světelné zdroje : světelné diody. Světlo [online]. 2009, 05, [cit. 2010-

DEMEK, Jaromír; QUITT, Evžen; RAUŠER, Jaroslav. Úvod do obecné fyzické geografie. Praha : Academia, 1976. 400 s. GEMZOE, Jan; GEMZOE, Lars. Nové městské prostory. Brno : Era, 2002. 263 s. ISBN 80-

06-16]. Dostupný z WWW: . DVOŘÁČEK, Vladimír. Světelné zdroje : vysokotlaké rtuťové výbojky, směsové výbojky. Světlo [online]. 2008, 06, [cit. 2010-06-16]. Dostupný z WWW: .

86517-9-8. JELÍNEK, Jan -- ZICHÁČEK, Vladimír.: Biologie pro gymnázia: /teoretická a praktická část/. 7., rozš. vyd. Olomouc, 2005. 575 s. ISBN 80-7182-177-2.

DVOŘÁČEK, Vladimír. Světelné zdroje : vysokotlaké sodíkové výbojky. Světlo [online]. 2009, 03, [cit. 2010-06-16]. Dostupný z WWW: .

KAŇKA, J. Stavební fyzika: Zvuk a denní světlo v architektuře. Praha: ČVUT, 2003. KOTEK, Jaroslav. Existuje světelné znečištění?. Světlo [online]. 2006, 01/2006, [cit. 2010-06MONZER, Ladislav. Osvětlení Prahy : proměny sedmi století. Praha : FCC Public: Eltodo,

16]. Dostupný z WWW: .

2003. 224 s. ISBN 80-86534-04-9. MAIXNER, Tomáš. Rušivé světlo . : Část 1 - Názvosloví a legislativa. Světlo [online]. 2005, NARBONI, R.: Lighting the landscape - Art, Design, Technologies. Boston: Birkhauser, 2004. 230 S. ISBN 3-7643-7079-3. ROŽNOVSKÝ, Jaroslav -- HAVLÍČEK, Vladimír.: Bioklimatologie. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 1998. 155 s. ISBN 80-7157-291-8. SANTEN, Christa van: Light zone city: light planning in the urban context. Basel: Birkhauser, 2006. 127 s. ISBN 978-3-7641-722-5.

10.2

Periodika

5/2005, [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: . [e-článek] MAIXNER, Tomáš; KOTEK, Jaroslav. Světlo v zákoně o ovzduší aneb ,,Nekonečný příběh". Světlo [online]. 2004, 01, [cit. 2010-05-10]. Dostupný z WWW: . NOVOTNÝ, Jiří. Evropská norma pro osvětlování vnitřních prostorů. Světlo [online]. 2004, 02, [cit. 2010-07-02]. Dostupný z WWW: .

BOGUZSAKOVÁ, Jarmila. Zrak a vidění : Vybrané kapitoly z fyziologie zraku. Světlo [online]. 2003, 04, [cit. 2010-06-16]. Dostupný z WWW: . DVOŘÁČEK, Vladimír. Světelné zdroje : halogenidové výbojky (část 2). Světlo [online]. 2009, 02, [cit. 2010-06-16]. Dostupný z WWW: .


10.3

Internetové zdroje

City of Toronto. Official website for the City of Toronto [online]. 2010 [cit. 2010-06-11]. City of Toronto Special Events. Dostupné z WWW: . ČERBA, Otakar. Databázové systémy GIS [online]. 2004 [cit. 2010-07-02]. Kapitola 6. Geografie města. Dostupné z WWW: . [48]

Energ, spol. s r.o. Www.energetik.cz : Energetické centrum [online]. 2001, 2007 [cit. 2010-0616]. Světelné zdroje. Dostupné z WWW: . ERCO. ERCO Light Scout [online]. 2008 [cit. 2010-06-21]. Dostupné z WWW: . Hawaii Travel Guide & Vacation advice : Go Visit Hawaii [online]. 2009 [cit. 2010-06-11].

ŠUMBERA, Andrej, et al. Královská cesta [online]. c2009 [cit. 2010-07-09]. Dostupné z WWW: . Teplota chromatičnosti. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 10. 6. 2007, last modified on 10. 6. 2007 [cit. 2010-06-17]. Dostupné z WWW: . Veřejné osvětlení. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wiki-

Kauai's 13th Annual Festival of Lights. Dostupné z WWW:

pedia Foundation, 28. 8. 2006, last modified on 13. 4. 2010 [cit. 2010-07-02]. Dostupné z WWW:

.

.

Kobe Luminarie. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wiki-

WEB VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ [online]. 4.2.2005, 22.04.2005 [cit. 2010-06-10]. Web veřej-

pedia Foundation, 9 October 2005, last modified on 17 December 2009 [cit. 2010-06-27]. Dostup-

ného osvětlení - TECHNIKA. Dostupné z WWW: .

né z WWW: . Multimediální Encyklopedie Fyziky [online]. 2006, 2010 [cit. 2010-06-16]. Záření absolutně černého tělesa. Dostupné z WWW: . [webová stránka] PECKA, Jiří . FotoAparát.cz [online]. 2003 [cit. 2010-06-16]. Barevné vnímání a jeho zvláštnosti. Dostupné z WWW: . ISSN 1214-049X. PIHAN, Roman. Fotografovani.cz : Digitální technologie v praxi [online]. 2007 [cit. 2010-0621]. Denní světlo - 1. Základní charakteristika. Dostupné z WWW: . PIHAN, Roman. Fotografovani.cz : Digitální technologie v praxi [online]. 2007 [cit. 2010-0621]. Denní světlo - 4. Východ a západ slunce. Dostupné z WWW: .

10.4

Legislativní dokumenty

Česká republika. Regulativy funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy. In Vyhláška

č.

32/1999.

1999.

Dostupný

také

z

WWW:

mesto.cz/servis/vyhlasky/soubor.asp?id=44>. Česká republika. Zákon o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). In Sbírka zákonů, Česká republika. 2002. Česká republika. Zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1997.

10.5

Normy

ČSN CEN/TR 13201-1. Osvětlení pozemních komunikací : Část 1: Výběr tříd osvětlení. Praha : Český normalizační institut, 2007. 36 s.

RISY.cz : Portál regionálních informačních servisů [online]. 2005, 2008 [cit. 2010-05-02]. RISY.cz: Praha. Dostupné z WWW: . Správa Pražského hradu. Pražský hrad [online]. 2009 [cit. 2010-07-01]. Dějiny Pražského hradu. Dostupné z WWW: . SUCHAN, Pavel; KONDZIOLKA, Jan . Instantní astronomické noviny [online]. 696. vydání.

ČSN EN 12646-2. Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů : Část 2: Venkovní pracovní prostory. Praha : Český normalizační institut, 2008. 28 s. ČSN EN 12665. Světlo a osvětlení - Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení. Praha : Český normalizační institut, 2003. 32 s. ČSN EN 13201-2. Osvětlení pozemních komunikací : Část 2: Požadavky. Praha : Český normalizační institut, 2005. 16 s.

2003, 2007 [cit. 2010-06-21]. IAN - Přehled zdrojů světelného znečištění. Dostupné z WWW: . ISSN 1212-6691. Alena Voráčková: MĚSTSKÁ KRAJINA A SVĚTLO

[49]

10.6

Semináře, přednášky

BERANOVÁ, Pavla, HYBLER, Jakub: Prostor světla – veřejný prostor jako světelné prostředí. (seminář) Pardubice: Institut světelného designu. 3.6.2010 HOLLAN, Jan: Město v noci. (seminář Veřejný prostor a městská krajina). Praha: Fragnerova galerie. 20.6.2003. Soubory k přednášce dostupné z WWW: . SÁTORA, Josef: Urbanismus (přednáška). Lednice: Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita. 24.9.2009

10.7

Elektronické mapové podklady

Český úřad zeměměřičský a katastrální. Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. c2004, 2010 [cit.

2010-07-09].

Zobrazení

mapy.

Dostupné

z

WWW:

. DPA s.r.o. Mapy české republiky, Evropy a světa : Amapy.cz [online]. c2006 [cit. 2010-07-09]. Dostupné z WWW: . PLANstudio. Mapy.cz [online].

2005-2010

[cit.

2010-04-11].

Dostupné

z

WWW:

. Útvar rozvoje hlavního města Prahy. Územní plán hlavního města Prahy. Praha : Odbor územního plánu MHMP, 1999. 1. Dostupné z WWW: .


[50]

11. PŘÍLOHY Příloha č. 1: Výkres V01 – Širší územní vztahy *Příloha č. 2: Výkres V02 – Funkční členění (příloha není součástí vazby) Příloha č. 3: Výkres V03 – Pohledové vazby *Příloha č. 4: Výkres V04 – Provozní vztahy Příloha č. 5: Výkres V05 – Městská zeleň *Příloha č. 6: Výkres V06 – Rozložení denního světla *Příloha č. 7: Výkres V07 – Rozbor umělého osvětlení Příloha č. 8: Výkres V08 – Problémy a střety v území Příloha č. 9: Antoine de Saint Exupéry: Malý princ – setkání s lampářem. * Příloha není součástí vazby


[51]

„To není vůbec divné,“ řekl lampář. „Už je tomu měsíc, co spolu hovoříme.“ „Měsíc?“ „Ano. Třicet minut. Třicet dní. Dobrý večer.“ A zase rozsvítil svou svítilnu.

Antoine de Saint Exupéry: MALÝ PRINC – kap. XIV - Lampář Pátá planeta byla velmi zvláštní. A ze všech nejmenší. Bylo tu právě tak dost místa, aby se sem vešla pouliční svítilna a lampář. Malý princ si nedovedl vysvětlit, k čemu může být někde na planetě bez domů a bez lidí svítilna a lampář. Přesto si v duchu řekl: Možná je ten člověk zbytečný. A přece je méně zbytečný než král, než domýšlivec, než byznysmen a než pijan. Jeho práce má alespoň smysl. Když rozsvítí svítilnu, jako by se zrodilo o hvězdu nebo o květinu víc. Když zhasne květinu, jako by květina nebo hvězda šly spát. Je to moc hezké zaměstnání. A opravdu užitečné, protože je hezké. Když přišel na planetu, pozdravil uctivě lampáře: „Dobrý den. Proč jsi právě zhasl svítilnu?“ „To je příkaz,“ odpověděl lampář. „Dobrý den.“ „Co to znamená příkaz?“ „No, to znamená, že musím zhasnout svítilnu. Dobrý večer.“ A zase ji rozsvítil. „Ale proč jsi ji právě rozžal?“ „To je příkaz,“ odpověděl lampář. „Nerozumím,“ odvětil malý princ. „Není čemu rozumět,“ řekl lampář. „Příkaz je příkaz. Dobrý den.“ A zhasl svítilnu.

Malý princ ho pozoroval a zamiloval si toho lampáře, který byl tolik věrný příkazu. Vzpomněl si na západy slunce, které kdysi pozoroval tak, že posunoval židli. Chtěl svému příteli pomoci: „Víš... já znám prostředek, jak si můžeš odpočinout, když budeš chtít.“ „Samozřejmě že chci,“ řekl lampář. Vždyť člověk může být věrný příkazu a přitom trošku pohodlný. Malý princ pokračoval: „Tvá planeta je tak malá, že ji obejdeš třemi kroky. Stačí, když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci. Když si budeš chtít odpočinout, půjdeš... a den bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít.“ „To mi moc nepomůže,“ řekl lampář. „Já rád spím.“ „To je smůla,“ řekl lampář. „Dobrý den.“ A zhasl svítilnu. Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan a byznysmen, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou. Lítostivě si povzdechl a řekl si ještě: Je to jediný člověk, s kterým bych se mohl spřátelit. Ale jeho planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva... Malý princ se však neodvažoval přiznat si, že litoval této nešťastné planety zvláště pro těch tisíc čtyři sta čtyřicet západů slunce za dvacet čtyři hodiny!

Potom si otřel čelo červeně kostkovaným kapesníkem. „Je to hrozné zaměstnání. Kdysi to vyhovovalo. Zhášel jsem ráno a rozžínal večer. Zbývající část dne jsem si mohl odpočinout a zbytek noci spát...“ „A od té doby se příkaz změnil?“ „Příkaz se nezměnil,“ řekl lampář. „To je právě to strašné! Planeta se rok od roku točila rychleji, a příkaz se nezměnil!“ „No a?“ divil se malý princ. „No a teď se otočí jednou za minutu a já nemám ani vteřinku klidu. Rozsvěcuji a zháším jednou za minutu.“ „To je divné! Dny u tebe trvají minutu!“ PŘÍLOHA Č. 9

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici. Bakalářská práce Městská krajina a světlo

Recommend Documents