Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici. Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Bakalářská práce

Lednice 2013

Blanka Doležálková

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Studium pěstování a využití rakytníku řešetlákového Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce Ing. Libor Dokoupil, Ph.D.

Vypracovala Blanka Doležálková

Lednice 2013

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Studium pěstování a využití rakytníku řešetlákového vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne…………………… Podpis diplomanta…………………………..

Poděkování

Děkuji panu Ing. Liboru Dokoupilovi, Ph.D. za laskavé vedení a čas věnovaný odbornému dohledu při psaní této bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat paní Ing. Haně Saskové za pomoc při sklizni plodů a osobám, které se ochotně zúčastnily degustace výrobků z plodů rakytníku. A v neposlední řadě chci poděkovat svým rodičům za pomoc při množení rakytníku a zpracování plodů.

Obsah 1 Úvod

8

2 Cíl práce

9

3 Literární přehled

10

3.1. Historie a původ

10

3.2. Světová produkce

12

3.3. Botanická charakteristika

13

3.4 Způsoby rozmnožování

16

3.4.1

Generativní rozmnožování

16

3.4.2

Vegetativní rozmnožování

17

3.5 Chemické složení

19

3.6 Sklizeň plodů

23

3.7 Léčebné účinky

24

3.8 Nejdůležitější způsoby užití přípravků z rakytníku řešetlákového u nejvýznamnějších chorob

26

3.9 Odrůdová skladba

29

3.10 Stručná charakteristika vybraných odrůd

30

3.11 Výsadba

35

3.12 Pěstování

36

3.13 Ošetřování během vegetace a řez

37

3.14Choroby

39

3.15Škůdci

41

4 Materiály a metody

43

4.1Množení rakytníku řízkováním dřevitými řízky

6

43

4.2 Počet bobulí na 100 mm výhonu a celkový počet bobulí

43

4.3 Průměrná hmotnost bobulí

43

4.4 Celková sklizeň

44

4.4 Efektivní výnos (plodnost)

44

4.6 Biometrické znaky keřů

44

4.6.1

Výpočet kubatury keře

44

4.7 Výroba produktů ze sklizených plodů a následné organoleptické hodnocení

44

4.7.1

Kompot z rakytníkových plodů

45

4.7.2

Sušené rakytníkové plody

45

4.7.3

Pastilky (bonbony) z rakytníku

45

4.7.4

Rakytníkový sirup

45

4.7.5 Rakytníková šťáva připravená za tepla

45

5 Výsledky

46

6 Diskuze

52

7 Závěr

54

8 Souhrn a Resume

56

9 Seznam použité literatury

58

10 Přílohy

61

7

1 Úvod V rostlinné říši je velké množství užitkových rostlin, které zajišťují pro člověka potravu, suroviny pro průmyslové využití, ale také jeho zdraví. Mezi nimi je však jen málo druhů, které mají všechny tyto vlastnosti. Toto plně platí o rakytníku řešetlákovém (Hippophaë rhamnoides), jehož rozsáhlé přirozené plochy jsou především v Asii. Místní obyvatelé, zvláště na Sibiři, jej využívali již v dávné minulosti nejen jako mimořádný zdroj vitamínů, ale i pro specifický obsah dalších biologicky cenných látek obsažených prakticky v celé rostlině. Proto se také o rakytníku hovoří jako o ,,sibiřském ananasu“ anebo ,,citroníku severu“. Jeho plody mají široké využití v potravinářském průmyslu, neboť slouží k výrobě šťáv, kompotů, marmelád, sirupů, džemů i vín. Rakytníkový olej se úspěšně využívá pro prevenci i léčení různých onemocnění, zvláště při poškození kůže, sliznic, vředových chorobách zažívací soustavy, v gynekologii a u některých forem rakoviny. Také listy a kůra větví obsahují řadu biologicky zajímavých látek využitelných v potravinářství, farmacii i kosmetice. U nás je rakytník řešetlákový stále na okraji zájmu jak pěstitelů, tak i zpracovatelů. Jedním z důvodů může být skutečnost, že sklizeň plodů je velmi problematická. O to více je však rakytník vhodný pro malopěstitele, kteří jsou schopni si na několika keřích plody bez větších problémů sklidit a zpracovat pro svoji potřebu. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Zdraví je nejcennější dar, jaký člověk má, a podle toho by se měl k tomuto daru i chovat. Bohužel se život lidské společnosti, ve srovnání s její dlouhou minulostí, v posledních letech pronikavě změnil. Začala se narušovat přirozená rovnováha mezi člověkem a přírodou, což ve svých důsledcích přináší i řadu civilizačních chorob. (VALÍČEK, 2007) V dnešní době jsou v zájmu veřejnosti produkty obsahující rostlinné výtažky nebo přímo části rostlin, které mají preventivní zdravotní ochranný účinek. Působí blahodárně na lidský organismus. K takovým výrobkům patří zvláště takové, které obsahují výtažky nebo plody rakytníku řešetlákového. Je to druh, který se zařazuje mezi méně pěstované ovocné dřeviny. A před rokem 1989 se pěstoval i velkovýrobně, po čase zájem opadl. Ale nyní při propagaci zdravé výživy je zaznamenán zvýšený zájem o pěstování této rostliny.

8

2 Cíl práce Cílem práce je studium a zhodnocení možnosti pěstování a množení rakytníku řešetlákového, stanovení ekologických nároků na stanovištní podmínky, posouzení růstových a sklizňových vlastností vybraných odrůd a ekotypů. Z dostupných literárních pramenů je vypracován literární přehled na možnosti pěstování v přírodních a produkčních výsadbách. Byla posouzena vhodnost odrůd z hlediska pěstitelských vlastností, sklizně plodů, možnosti zpracování a dalšího využití. V této bakalářské práci byly použity literární zdroje, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

9

3 Literární přehled 3.1 Historie a původ Rakytník se nejvíce rozšířil po poslední době ledové. Po ústupu ledovce ve střední Evropě zcela převládly husté porosty stromů. V západní Evropě se nalézají jeho původní porosty na pobřežích moří, ale i v poříčí horských řek Itálie a Rakouska a také ve Francii, Polsku, Německu, Anglii, Holandsku a Finsku. Nejsevernější porosty rakytníku byly nalezeny v severozápadním Norsku až do 60° severní šířky a ve Švédsku, hlavně v Botnickém zálivu. V Čechách žádné původní porosty nejsou. (BAJER, JABLONSKÝ, 2007), (DLOUHÁ, RICHTER, VALÍČEK, LIŠKA, 1997), (VALÍČEK, 2007), (NOVÁK, 2005) Léčivé účinky rakytníku poznali lidé už velmi dávno. Zázračné účinky popisovali staří Egypťané i tibetští mniši ve svých traktátech. Staří Řekové si všimli, že potom, co krmili své koně listy a plody, měli velmi lesknoucí srst a zlepšila se jejich fyzická aktivita. Odtud vzniklo jeho latinské jméno ,,hippos“ = kůň a ,,phaes“ = lesk. O rakytníku psali také i Plínius, Plutarchos, Ovídius. Okolo roku 200 př. n. l. vojáci při výpravách Alexandra Velikého používali k obnovení sil svých i sil svých koní odvarů z různých částí rostliny. Alexandr Veliký přivezl rakytník do Evropy. Středověký vědec a filozof Avicena velmi doporučoval používat rakytníkový olej na léčbu popálenin. Džingischán zakládal své impérium na třech zásadách: dobře zorganizovat armádu, přísně dodržovat disciplínu a užívat rakytník. Věrozvěst Cyril léčil při své misii místní obyvatelstvo

,,červeným“

olejem

z rakytníku.

(ŽIAKOVÁ,

2011),

(VOLÁK,

STODOLA, SEVERA, 1987) V čínské tradiční medicíně se nalezly první písemné zmínky o léčivých účincích rakytníku z počátku našeho letopočtu. O rakytníku a jeho účincích se poprvé zmiňují Čtyři knihy léčitelství od čínského autora z let 773 – 783 našeho letopočtu.(VALÍČEK, HAVELKA, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) V Rusku už odedávna znají jeho zázračnou a léčivou sílu. Plody rakytníku se sušily, zalévaly rostlinným olejem v hrncích a poté hrnec vložili do pece na celou noc. Plody se takto vyluhovaly. (ŽIAKOVÁ, 2011) Do botanické zahrady v Petrohradu se rostliny rakytníku dostaly z Horního Altaje začátkem 19. století. Jeho plody byly běžně podávány na carském stole. První kulturní 10

formy vyšlechtili v bývalém SSSR v roce 1934 v Altajské šlechtitelské stanici. (VALÍČEK, 2008), (DLOUHÁ, RICHTER, VALÍČEK, LIŠKA, 1997) Na začátku 20. století jeho význam dále narůstal, díky stanovení obsahových látek plodů. K dalšímu zkoumání a šlechtění odrůd vedlo především množství vitaminů, minerálních a jiných cenných látek. Ruští šlechtitelé se nejvíce zasloužili o zavedení nových odrůd rakytníku. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Značného rozmachu se rakytník dočkal v období druhé světové války (1941 – 1945) a hlavně po ní. V Rudé armádě se v tomto období rakytník a jeho produkty velmi využívaly k léčení různých zranění a nemocí přímo v polních podmínkách. Zajímavostí je skutečnost, že v roce 1941 se v nacistickém Německu prováděl masový sběr plodů pro průmyslové zpracování. (VALÍČEK, 2008) V roce 1949 byl v ruském městě Bijsk vybudován první závod na výrobu rakytníkového oleje a dalších výrobků bohatých na vitamíny. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008)

11

3.2 Světová produkce Na celém světě bylo v roce 2001 pěstováno 8 500 ha rakytníku. Rusko je největší oblastí rakytníku, kde je už 150 let tradičně velkovýrobně pěstován, na rozloze 6 000 ha. Z toho 2 000 ha patřilo k území v Altajské krajině Sibiře a dalších 100 ha se nacházelo na Sibiři. Druhá největší oblast, s rozlohou 850 ha, byla Čína. Poté v roce 1992 Mongolsko s rozlohou 370 ha. V dalších osmi zemích (Kanada, Estonsko, Finsko, Německo, Rumunsko, Itálie, Chile a Lotyšsko) se pěstovalo od 40 do 400 ha. Celková rozloha plodiny stále vytrvává. (JANICK, PAULL, 2008), (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) U nás byly větší plochy založeny v 80. letech minulého století v zahradnickém podniku ADAVO Velký Osek, který mimo jiné také pěstuje rakytníková sadba. Nebo v zemědělském podniku v Lukách nad Jihlavou. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Dále také firma ASTRÁL pana Havelky, který vysazuje rakytník a také z něho zpracovává výrobky. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Další výsadby jsou ve firmě AGRIN Radešov, větší plochy jsou u Turnova. Výrobna pana Ing. Cvrčka vyrábí a také prodává širokou škálu výrobků z rakytníku. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008)

12

3.3 Botanická charakteristika Rod rakytník, Hippophaë L., z čeledi hlošinovitých, Eleagnaceae, zahrnuje několik druhů opadavých keřů nebo stromů domovem v Evropě a Asii. (VALÍČEK, 2008), (KREUTER, 2002) Botanici většinou určují tři druhy rakytníku (Obr. 1 v příloze), které se od sebe významněji odlišují. Hippophaë rhamnoides L. – rakytník řešetlákový, Hippophaë tibetana Schlecht. – rakytník tibetský, Hippophaë salicifolia D. DON – rakytník vrbolistý. (BAJER, 2008) Rakytník vrbolistý, Hippophaë salicifolia D. DON, roste v Himálaji v oblasti Nepálu na jižních svazích, ve výškách 1 500 – 3 000 m n. m.. Poprvé ho popsal v roce 1825 anglický botanik D. Don (1799 – 1841) při zkoumání flóry Nepálu. Zde se vyskytuje buď jako strom o výšce 5 – 11 m, nebo jen keř, vysoký 2 – 4 m, se svislými větvemi jako u vrby, bez trnů a listy na líci matně zelené. Je méně odolný vůči mrazu, dorůstá však výšky až 15 m. Pěstuje se místy v Anglii a v některých oblastech západní Evropy. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2007) V horách Tibetu až ve výškách 3 000 (4 000) m n. m. se vyskytuje rakytník tibetský, Hippophaë tibetana Schlecht., který v roce 1863 objevil a popsal německý botanik D. F. L. von Schlechtendal (1794 – 1866). Jde o přízemní keřík vysoký 0,10 – 0,15 m, zřídka 0,50 – 0,80 m vysoký s plazivým vzrůstem. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (VALÍČEK, HLAVA, 1992) Jiní botanici uznávají pouze jeden druh, a to rakytník řešetlákový (úzkolistý), Hippophaë rhamnoides L.. Rakytník řešetlákový je hustě větvený, opadavý keř či stromek s výškou 0,5 – 4 (8) m a dožívá se 50 – 70 let. Koruna keře je tvořena soustavou větví s různým zastoupením výhonů. Rozvětvené kolcovité větve jsou v mládí stříbřitě zbarvené, později rezavohnědé. Hlavní letorost tvoří postranní obrost, ale má stále dominantní postavení, ke konci vegetace se tvoří 10 – 25 mm dlouhé trny. Některé ruské odrůdy jsou téměř bez trnů.(FLOWERDEW, 1997), (JANTRA, 1996), (VALÍČEK, 2008) Listy se nacházejí na jednotlivých přírůstcích, jsou střídavě umístěné, čárkovité, kopinaté, dlouhé 30 – 80 mm, 3 – 8m m široké. Z vrchní strany jsou tmavě zeleně šedé, 13

ze spodu jsou stříbřité zelené barvy s mnoha hvězdovitými chlupy. (VALÍČEK, 2008), (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (HURYCH, 1996) Kořenová soustava (Obr. 2 v příloze) zasahuje převážně do hloubky 0,40 m, hlavní kořen až do 0,50 m, ale i hlouběji. Ve druhém roce se růst hlavního kořene zpomaluje a intenzivně se rozvíjí postranní, horizontálně rozmístěné kořeny. Na nich se vyskytují kořenové výmladky. Biologickou zvláštností kořenové soustavy je poutání atmosférického molekulárního dusíku. Na kořenech se nacházejí hlízky až o velikosti holubího vejce s bakteriemi poutající vzdušný dusík. U semenáčků se schopnost fixace dusíku tvoří za 30 – 40 dnů po výsevu, u řízkovanců za 10 – 15 dnů. (VALÍČEK, 2008), (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (HURYCH, 1996), (BAJER, 2008), (HUDAK, 2004) Rakytník je rostlinou dvoudomou a větrosnubnou. (SUS, 1992) Pupeny samčích rostlin jsou 2 – 3krát větší než samičích, neboť počet krycích šupin se pohybuje mezi třemi až osmi a jsou podobné malým šiškám. Samičí pupeny mají srdcovitý tvar. (PAPRŠTEIN a kol., 2009) Samčí, prašníkové květy (Obr. 4 a 16 v příloze) jsou drobné, nevýrazné, zelenavě stříbřitě hnědé se 4 tyčinkami, s podélnými prašníky na krátkých nitkách, vyrůstajícími v krátkých hroznech. Tyto květy jsou velmi dobře přizpůsobené pro šíření pylu. Na vrchu spojené části okvětí vytvářejí totiž klenbu chránící pyl nejen před rosou a deštěm, ale umožňuje i lepší vyfoukání pylu přes boční štěrbiny. Samičí, pestíkové pupeny vyrůstají po 3 – 11 v úžlabí listů, jsou žlutozelené barvy, bezkorunné s nálevkovitým kalichem, v němž je skrytý pestík. Soubor plodolistů je jen jeden. Do začátku plodnosti nebo do založení plodových pupenů se mezi sebou samčí a samičí rostliny navenek neliší. Od zimního období čtvrtého roku se poměrně dobře rozeznají samčí a samičí rostliny. Rakytník kvete v dubnu při průměrné denní teplotě 7 – 12 °C. Kvést začíná téměř současně s otevíráním listů. Prašníkové květy kvetou dříve (o 1 – 2 dny). Doba kvetení je ovlivňována klimatickými poměry a trvá zpravidla 7 – 8 dní za slunečného počasí, 10 – 12 dní za nepříznivých podmínek. Do plodnosti vstupuje 3. – 4. rokem. Období plné plodnosti bývá 10 – 14 let. (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (BAJER, 1991), (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1981) Po opylení se vytváří plod (Obr. 3 v příloze). Plod je peckovice 5 – 10 mm dlouhá a 3 – 5 mm široká, okrouhlého, vejčitého nebo válcovitého tvaru. Barvy žluté, oranžové 14

až tmavočervené. Plody rakytníku jsou hustě a těsně nahloučeny na samičích rostlinách. Chuťové vlastnosti plodů jsou rozmanité, od kyselých s trochou hořkosti až po sladké s příjemnou nakyslostí. Odrůdy rané dozrávají v srpnu a září, pozdní až v říjnu. Dají se sbírat celou zimu, neopadávají. Pokud projdou plnou zralostí, mění se v nich olejnaté látky a jejich chuť se stává nepříjemnou. Hmotnost plodů u kulturních forem 0,5 – 0,9 g, u divoce rostoucích jen 0,15 – 0,5 g. (HLAVA, VALÍČEK, 1992), (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (BAJER, 1991), (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991) Semena (Obr. 3 v příloze) jsou lesklá, šedohnědé až tmavě hnědé barvy, délky od 4 – 7 mm, šířky 2,5 – 3,5 mm, elipsoidní až vejcovitá s podélnou brázdičkou. Hmotnost 1000 semen je 12 – 16 g. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (HLAVA, VALÍČEK, 1992)

15

3.4 Způsoby rozmnožování 3.4.1 Generativní rozmnožování Výsev osiva je nejjednodušším způsobem rozmnožování. Semena v příznivých podmínkách neztrácejí klíčivost minimálně po 2 roky, proto nepotřebují období posklizňového dozrávání a ani stratifikaci. Osivo lze vysévat ihned po sklizni, také v období, kdy suché osivo bylo již skladováno. Nevýhoda je však v dvoudomosti rakytníku. Přibližně vyklíčí 50 (80) % samčích rostlin, které lze rozlišit až po dvou až tříletém pěstování. Proto se tento způsob rozmnožování nehodí pro velkovýrobní výsadby. Ale používá se při šlechtitelské a introdukční práci, dále také k zajištění velkého množství sazenic pro meliorační, okrasné a ochranné účely. (PAPRŠTEIN a kol., 2009) Před výsevem se osivo máčí i několikrát, vždy po 24 hodinách ve vodě. Možné je také využít stratifikaci, a to po dobu jednoho měsíce při teplotě 1 – 5°C. Nejvhodnějšími termíny výsevu jsou pozdní podzim, vysévá se máčené anebo suché osivo do hloubky 50 mm. Nebo z jara a to se vysévá osivo stratifikované se zárukou jednotného a vyrovnaného porostu mělčeji, přibližně do 20 mm. Zpravidla do řádků s různou vzdáleností od 0,20 do 0,50 m. Výsev je vhodný do lehké a živinami zásobené půdy. Při raném jarním výsevu a příznivých podmínkách vzcházejí rostliny během dvou týdnů. (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (WALTER, 2011) Nad povrchem půdy se po vzejití objevují dvě dělohy, které se na rostlině udrží asi dva měsíce. Poté začínají růst pravé listy, dělohy postupně žloutnou a opadávají. Při prvním páru pravých listů se semenáčky přepichují a přitom se přištipuje hlavní kořen. Během vegetace semenáčky dorůstají do výšky 0,15 - 0,30 (0,50) m mimo hlavní výhon tvoří i postranní obrost (3 – 5 bočních výhonů). Rostliny mají kolem 25 listů. Vzešlé rostliny se přistiňují, protože nesnášejí přímé sluneční záření. Semenáčky se pěstují na záhonu 2 – 3 roky a až potom se přesazují na trvalé stanoviště. (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (WALTER, 2011)

16

3.4.2 Vegetativní rozmnožování Tento typ rozmnožování zajišťuje jednotný výsadbový materiál a uchovává hospodářsky cenné vlastnosti odrůd. Proto se pro produkční plantáže volí z vegetativních způsobů rozmnožování. Buď množení dřevitými (vyzrálými), zelenými (polovyzrálými) řízky, popřípadě odkopky, hřížením, roubováním či očkováním. Očkování se neosvědčilo, očka nepřirůstají nebo v dalším roce vyhynou. Podmínky pro zakořenění řízků jsou značně rozsáhlé a jejich splnění podporuje úspěšné zakořenění. Rozdělují se na vnitřní a vnější. (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Mezi vnitřní je řazena geneticky podmíněná schopnost rašení, také tvorba nativních růstových hormonů, které podporují tvorbu adventivních pupenů, doba určená k odběru řízků (cyklofýza), a nakonec i místo odběru (apofýza). (PAPRŠTEIN a kol., 2009) Zakořeňovací schopnost se zpravidla snižuje vstupem do endogenní dormance, v které klesá obsah endogenních giberelinů. Zvyšuje se při výstupu (leden, únor). V jarním období je schopnost rhizogeneze vysoká, během května, června klesá a opět se zvyšuje v červenci. Řízky s vegetativními pupeny jsou pro množení vhodnější než s generativními – květními. Čím je pletivo starší, tím hůře tvoří kořeny. Vyšší stupeň juvenilního pletiva podporuje regeneraci kořenů. Řízky nejlépe zakořeňují z apikálních letorostů, souvisí to s vyšším obsahem endogenních auxinů. Řízky se silnějším vzrůstem matečných rostlin i přes vyšší obsah dusíkatých látek a nižší obsah cukrů zakořeňují lépe než řízky ze starších matečných rostlin. Dále řízky z nižší části koruny snáze zakořeňují než z její horní části. (PAPRŠTEIN a kol., 2009) Mezi vnější vlivy ovlivňující zakořeňování řízků patří teplota, složení a vlhkost množárenského substrátu, teplota vzduchu na množárně, stimulace řízků, intenzita a doba osvětlení. (PAPRŠTEJN a kol., 2009) Pro množení řízky, dřevitými i bylinnými, je třeba založení matečnice. Středně starý matečný keř poskytne asi 50 letorostů či výhonů. (PAPRŠTEIN a kol., 2009) Matečné porosty se zakládají ve vhodných klimatických i půdních podmínkách. Spon se volí 2,5 – 3,0 x 0,50 m. Možné je zvýšit vzdálenost v řádcích podle vzrůstu rostlin na 0,75 – 1,0 m. Pro podpoření vegetativních částí pro řízkování je vhodné 17

vysazovat samčí a samičí rostliny odděleně. Matečnice se udržuje vysokým stupněm agrotechniky. Lze hnojit dusíkem v dávce 20 kg N na 1ha. K podpoře růstu aktivních kořenů se proto hnojí na konci října. Při jarním hnojení se uspíší začátek vegetace a zvýší se tvorba letorostů. (PAPRŠTĚIN a kol., 2009) Bylinné (zelené) řízky (Obr. 5 v příloze) se vybírají tak, aby nebyly příliš mladé ani dřevnatější. Odebírají se od poloviny června až do poloviny července. Řízky se zastiňují před přímým sluncem. Řízky mají být dlouhé 120 – 150 mm a po odstranění 3 – 4 spodních listů se ošetří vhodným stimulátorem. Vysazují se na množárnu do substrátu na vzdálenost 70 x 30 – 50 mm do směsi rašeliny s pískem nebo perlitem v poměru 1 : 1, do hloubky 30 – 40 mm. Teplota substrátu by měla být alespoň dva týdny v rozmezí 25 – 28°C a relativní vzdušná vlhkost vzduchu okolo 90 – 97 %, zajišťuje se automatickým mlžením. Za vhodných podmínek se během týdne tvoří kalus a za další 1 – 2 týdny kořínky. Postupem času se odstraňuje stínění a omezuje mlžení, až jsou vystaveny plnému slunci. Přes listy se aplikuje výživa, pro lepší vyzrání. Po zakořenění řízků se postupně otužují a připravují se na přezimování. Běžně se může stát, že 15 – 30 % rostlin zimu nepřežije, i když přezimují. Nezbytný je postřik fungicidními

přípravky.

(VALÍČEK,

2008),

(BAJER,

JABLONSKÝ,

2008),

(PAPRŠTEIN a kol., 2009) Dřevité řízky (Obr. 6 v příloze) se řežou jako dobře vyzrálé jednoleté výhony od poloviny listopadu do konce března. Lépe koření řízky ze samičích rostlin. Řízky by měly být dlouhé alespoň 150 mm a v průměru nejméně 5 mm. Mohou se svazkovat. Před vlastní výsadbou se nechají řízky přezimovat pod sněhem či v chladu ve folii, při teplotě 0 – 2°C, aby nevyschly. Nesmí vyrašit. Poté se postaví do nádoby, do poloviny délky se zalijí vodou a nechají se tak 4 – 7 dnů při pokojové teplotě. Vodu je nutné pravidelně vyměňovat. Řízky se vysazují po objevení bělavých špiček kořenů, do sponu 250 – 300 x 100 – 150 mm, 2 – 3 očka zůstávají pod povrchem půdy. Kořenící řízky vyžadují dostatek vody. (BAJER, JABLONSKÝ, 2007), (VALÍČEK, HLAVA, 1992) Roubují (Obr. 8 v příloze) se brzy na jaře, ještě pře rašením. Nejlepší výsledky byly zjištěny u dvouletých semenáčů, na nichž po seříznutí vyrostl nový jednoletý výhon. Ujalo se až 80 % roubů. Roubuje se ,,anglickou kopulací‘‘. Nebo lze roubovat do koruny vzrostlých keřů, například samčích rostlin do koruny samičí a naopak, ale

18

tento typ má podstatně horší výsledky. (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Rakytník

se

může

množit

rovněž

kořenovými

výběžky

(odkopky),

(Obr. 7 v příloze), které se na jaře oddělují a následně vysazují na stanoviště. Rakytník velmi široce koření a proto se musí dávat pozor, aby odnože pocházely z keře, který se množí. Při hustší výsadbě snadno dochází k záměně odrůd. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2007), (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991) K množení rakytníku hřížením je třeba pouze ohnutí větví rostoucích nízko nad zemí a jejich přihrnutí zeminou. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

19

3.5 Chemické složení Rakytník řešetlákový patří mezi nejcennější potravinářské a léčivé rostliny. Je důležitou polyvitaminózní rostlinou (Tab. 1). Patří k nejvýznamnějším přírodním zdrojům vitaminu C, i když jeho obsah kolísá v závislosti na odrůdě a přírodních podmínkách. (HLAVA, VALÍČEK, 1992), (BAJER, JABLONSKÝ, 2007) Plody se semeny rakytníku jsou nejcennější produkty této rostliny. Semena tvoří až 10 % hmotnosti plodů. Dužnina plodů tvoří 17 – 19 % z celkové hmotnosti. Vitaminy jsou v plodech zastoupeny skupinou B, to především B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B6 (pyridoxin). Dále je to vitamin PP (nikotinamid, niacin, vitamin B3), který je důležitý k udržení harmonické funkce centrální nervové soustavy, ovlivňuje metabolismus sacharidů a tuků a spolupůsobí při tvorbě energie v buňkách. Nedostatek tohoto vitaminu způsobuje pelagru. Vitamin B9 neboli kyselina listová je zastoupena ve 100 plodech asi v množství 0,79 mg, potřebná pro syntézu nukleových kyselin. Důležitá při krvetvorbě a zvláštní význam má pro normální růst a vývoj plodu. Vitamin C se dobře uchovává i v produktech vyrobených z plodů jako například v sušených plodech, ve šťávě, džemu aj. A to díky nepřítomnosti askorbinázy. Přirozené porosty ve Střední Asii vykazují obsah 150 – 200 mg a v oblasti Alp kolem 800 mg vitaminu C. Vitamin P posiluje kapiláry cév, ale také svojí přítomností zabraňuje rozklad vitaminu C a zvyšuje jeho působení. Další vitaminy jsou cholin – B8, K6 a E (antioxidant). Mezi další vitaminy obsahující rakytník patří i provitamin D, který se přeměňuje na vitamin D. Přispívá k regulaci hladiny vápníku a fosforu v krvi, a proto je nezbytný k růstu a posilování kostí. Cenou složkou jsou biologické účinné flavonoidy (dříve vitamin P), kterých je v plodech obsaženo 100 – 200 mg. Nalezen kvercetin, kempferol, isokvercetin, rutin, leukoantokyanidy, katechiny, fosfolipidy (do 1 %), třísloviny a další. Fenolové sloučeniny se účastní na tvorbě žluté barvy šťávy plodů, dávají jim trpkou příchuť a zároveň se podílejí na jejich baktericidním účinku. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (VALÍČEK, 2008), (HLAVA, VALÍČEK, 1992), (VÁŇA, 2000)

20

Tab. 1 Obsah vitaminů v plodech rakytníku řešetlákového (HLAVA, VALÍČEK, 1992), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Obsah (mg ve 100 g plodů) 0,9 - 40,0 0,016 - 0,085 0,030 - 0,056 0,05 - 0,79 75,0 – 100,0 50,0 – 60,0 40,0 - 1 300,0 8,0 - 18,0 0,9 - 1,5 20,0 2 000,0 - 3 000,0

Vitamin Provitamin A Vitamin B1 Vitamin B2 Vitamin B6 Vitamin B8 Vitamin B9 Vitamin C Vitamin E Vitamin K1 Vitamin K6 Vitamin F

Velmi bohatá škála zabarvení plodů od žluté přes oranžovou až k jasně červené je spojena s vysokým obsahem karotenoidů – vitaminů skupiny A rozpustných v tucích (karotin, kryptosantin apod.), jejich obsah je až 40 mg ve 100 g hmoty, z toho 10 – 12 mg samotného karotinu. V dužnině jde především o α, β a γ-karoten, lykopen, zeaxantin a další. Karoten nejvíce obsahují plody červených odrůd v plné zralosti, dokonce několikrát více než je obsaženo v mrkvi či tykvi. Mražením se jeho obsah nesnižuje, proto je považován za možnou průmyslovou výrobu karotenu. Obsah sacharidů kolísá v plodech mezi 2 až 8,7 % se zastoupením glukózy, fruktózy, sacharózy, rovněž i oligosacharidy a manitol. Z organických kyselin obsahují především kyselinu jablečnou, vinnou, chinovou. Méně je však zastoupena kyselina kávová, jantarová, citronová a šťavelová. Celkový obsah se pohybuje mezi 1,2 – 4 %. Bioflavonidy (24,0 – 45,0 mg ve 100 g), kumariny, aminokyseliny a mnoho minerálních látek (Pb, Ni, Mo, V, Mn, Cu, Si, Fe, Al, Ca a další). (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (VALÍČEK, 2008), (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (BAJER, 2008)

21

Dužnina plodu obsahuje olej, jehož množství je 4 – 13 %. Je z největší části tvořen kyselinou linolovou a linolenovou. Ale také kyselinou ursulovou, oleanolovou, které působí protizánětlivě, snižují krevní tlak a hojí rány. Obsaženy jsou i biologicky hodnotné látky, jako jsou cholin, betain a vitamin K1. Z ostatních cenných látek jsou to třísloviny, aminokyseliny, pektin, bioflavonoidy, steroidy aj. Hlavní význam má ve farmaceutickém průmyslu.(HOJEROVÁ, 2012), (LEWKOWICZ - MOSIEJ, 2005), (VALÍČEK, 2007), Semena obsahují také olej v množství až 15 %, má specifickou chuť, hustou konzistenci a světle žlutou barvu. Je tvořen nenasycenými mastnými kyselinami, a to linolovou, linolenovou, olejovou, ale i nasycenou kyselinou palmitovou. Regulují látkovou výměnu v pokožce. Obsahuje také karotenoidy, fytohormon β-sitosterin, vitamin E a třísloviny. Hlavní význam má ve farmaceutickém průmyslu.(VALÍČEK, 2007), (VALÍČEK, KOKOŠKA, HOLUBOVÁ, 2001) Ruští vědci získali z kůry alkaloid hippophein, z něhož vzniká biologicky aktivní amin serotonin ze skupiny endorfinů, který se vyskytuje v živočišném organismu. U rostlin byl zde zjištěn poprvé. Obsah v rakytníku kolísá mezi 0,3 – 0,4 %. Jehož farmakologické vlastnosti pozitivně ovlivňují centrální nervovou soustavu. Je účinný jako antidepresivum, má významný protinádorový účinek. Kůra větví má do 10 % tříslovin. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Listy mohou obsahovat 3,8 % sacharidů, 0,2 % protopektinu, 1 % organických kyselin, 170 mg katechinu aj. V listech se vyskytuje i vitamin C (až 370 mg), třísloviny (8 %), ale mohou zde být zastoupeny i minerální látky. Hlavně vápník a hořčík. (VALÍČEK, 2008)

22

3.6 Sklizeň plodů Sklizeň se provádí na počátku botanické zralosti, kdy jsou plody ještě tvrdé s pružnou a pevnou slupkou. Obvyklá doba sklizně je ovlivněna počasím, nejčastěji se pohybuje u raných odrůd od poloviny srpna a u pozdních odrůd v září nebo až v říjnu. V plné zralosti změknou a dužnina navíc získává specifický pach, díky degradaci olejových látek, který nelze odstranit. Stupeň zralosti plodů je podstatně určován poměrem cukrů a kyselin. Čím zralejší plody jsou, tím přibývá cukru a snižuje se kyselost. (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (BAJER, 1991), (BAJER, JABLONSKÝ, 2007), (JUNG, MÜNKER, 1996) Sklízejí se ručně či pomocí různých pomůcek, což je velmi zdlouhavé a možné jen u drobných pěstitelů. (VALÍČEK, HLAVA, 1992) Používají se hřebeny, česáky či nádobky (Obr. 12 v příloze). Je nezbytně nutné dbát na použití nádobek z jiných materiálů, než je mosaz, železo, měď či zinek. Jinak dojde k znehodnocení obsahu vitaminu C. (BODLÁK, SEVERA, VANČURA, 2004), (KORBELÁŘ, ENDRIS, 1981) Jiný způsob se využívá u rostlin starých 6 – 7letých, kdy se z 1/3 – 1/2 koruny vyřezají větve s plody. Z těchto větví se odstraní listy a větve bez plodů a poté se vloží do mrazničky. Již druhý den se zmrzlé plody z větví oklepou, nečistoty se odstraní ručně či přes síto. Plody je potřebné hned zpracovávat. Zbylé plody na keřích se sklidí ručně. Nevýhodou této metody je nižší či střídavá (vždy za 2 – 3 roky) plodnost rostliny. Rakytník plodí na loňských výhonech. (VALÍČEK, HLAVA, 1992), (BAJER, 1991), (JANICK, PAULL, 2008) Při velkovýrobě je potřebné ponechat plody na keřích až do doby mrazů, poté se plody sklepají do plachet. (VALÍČEK, HLAVA, 1992)

23

3.7 Léčebné účinky Z rakytníku řešetlákového lze oproti jiným rostlinám použít všechny jeho části, tj. kořen, kůru, listy, květy, plody a semena, mimo jiné i dřevo. (VALÍČEK, 2008) V lidovém léčitelství se již v dávné minulosti užíval při léčbě plicních, zažívacích, jaterních i kloubových onemocnění. Pomáhal při zahlenění i zánětech plic, hojil sliznice, vředy žaludku i dvanácterníku, reguloval krevní oběh. Urychloval hojení ran, stimuloval regenerační procesy, měl pozitivní vliv na choroby jater. (VALÍČEK, 2008), (VÁŇA, 2006) Plody se používají při hypovitaminóze a avitaminóze, jsou vhodné ke zlepšení zdravotního stavu po infekčních chorobách a po chirurgických zákrocích. Mají baktericidní

účinek

proti

stafylokokům,

bakteriím

břišního

tyfu,

dyzentérii,

salmonelóze, stimulují zažívání, zlepšují vylučování trávicích enzymů a žluči, zvyšují rezistenci vůči infekci, zvyšují počet erytrocytů, zlepšují kvalitu hemoglobinu i fosfolipidů. Čerstvé plody a výrobky z těchto plodů se používají při všech druzích nachlazení, chřipkách, angínách, bolestech hlavy, při nemocích pohlavního ústrojí i zánětu močových cest, také při stresu, pracovní i sportovní zátěži, ale i při nedostatku vitaminů a minerálů, hlavně na jaře a v zimě. Čaj z rakytníkových plodů se užívá při léčení bolesti žaludku. Šťáva spolu s dužninou se používá jako podpůrný prostředek při snížené kyselosti žaludečních šťáv, hypokinezi žaludku a střev i při zácpě způsobené ochablostí zažívací soustavy. Používají se v prevenci při extrémních pracovních podmínkách. Sirupy a džusy jsou nezbytnou součástí potravinových doplňků pro děti, řidiče, těžce pracující a sportovce. Protože zvyšují dlouhodobě výkonnost, zlepšují paměť při učení, při řízení motorových vozidel a zlepšují koncentraci myšlení. (VALÍČEK, 2008), (NOVÁK, 2005), (BREMNESS, 2005), (BODLÁK, SEVERA, VANČURA, 2004) Olej z rakytníku je přírodní koncentrát vitaminů, nemá prakticky žádné vedlejší účinky. Zvyšuje odolnost organismu, doplňuje nedostatek vitaminů a minerálů v těle. Zlepšuje a urychluje růst vlasů. Má využití i při zánětech horních cest dýchacích a hltanu. Slouží pro urychlení léčení zánětu očí. Regeneruje tkáně, sliznici trávicího ústrojí, léčí popáleniny, křečové žíly, žaludeční a střevní potíže. Slouží také jako náhrada za rybí tuk. Léčí kardiovaskulární choroby. Pozitivně působí při rakovině zažívací soustavy, lymfatických uzlin, prsu, dělohy a prostaty, hlavně po ozařování. 24

Význam má i v gynekologii. Olej regeneruje tkáně po termických a chemických poškozeních kůže, popáleninách, omrzlinách, léčí proleženiny. Zevně se používá na léčku různých ekzémů, opruzenin a uhrovitosti. Celkově zlepšuje zdravotní stav. Semena slouží jako projímadlo. (VALÍČEK, 2008), (JANČA, ZENTRICH, 1996), (VÁŇA, 2000), (LEWKOWICZ - MOSIEJ, 2005) Listy se dají použít ve formě nálevu při rýmě. Slouží při tom také k mytí vlasů pro jejich zpevnění a zpomalení procesu vypadávání. Také se v tradiční medicíně používá při revmatismu, dně i jako posilující a prostředek čistící krev.(VALÍČEK, 2008), (VÁŇA, 2000), (BODLÁK, SEVERA, VANČURA, 2004) U kůry se díky novějším výzkumům prokázala i protinádorová aktivita, obsahuje totiž serotonin. (VALÍČEK, 2008), (JANČA, ZENTRICH, 1996)

25

3.8 Nejdůležitější

způsoby

užití

přípravků

z rakytníku

řešetlákového

u nejvýznamnějších chorob (Tab. 5 v příloze)

Praskliny v ústech a na jazyku, genitáliích a konečníku Několikrát denně se natírají postižená místa rakytníkovým olejem. U nemocí konečníku např. u erozních jizev či hemoroidů se používají čípky z rakytníkového oleje. Užívá se 2krát denně po vyprázdnění a to na noc, po dobu 14 dnů. Nebo lze použít tampon nasycený rakytníkovým olejem a následně ho vložit do konečníku. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Bércové vředy, popáleniny, proleženiny a poškození kůže ozářením Nejprve se postižené místo očistí od nekrotické tkáně kysličníkem a následně se pomocí kapátka pokryje rána rakytníkovým olejem. Překryje se gázou a jemně zaváže. Takto postižené místo se ošetřuje každý den, až do té doby, než dojde ke granulaci pokožky. Pro urychlení hojení je doporučeno nejlépe 2krát denně nakapat 15 kapek oleje na kousek chleba, pořádně rozkousat a spolknout. Tato kůra se provádí po dobu 15 dnů. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Zánět pochvy a děložního hrdla, rakovina a eroze čípku děložního Vaginální tampon plně prosycený rakytníkovým olejem (10 – 15 g) se zavádí na noc na 12 – 14 hodin po dobu 10 – 15 dnů. Po stejnou dobu se může užívat kousek chleba nasycený rakytníkovým olejem. Při nedostatečné účinnosti lze opakovat po čtyřech týdnech. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Rakovina Při léčení rakoviny kůže, jícnu, lymfatických uzlin, prsu, žaludku, konečníku, dělohy a prostaty pomocí ozařování se podává rakytníkový olej vnitřně. Užívá se jedna polévková lžíce 2krát denně po celou dobu léčení. Nejlépe ještě 2 – 3 týdny po ukončení léčby. Po každém ozařování se natírá ozářená místa těla zevně rakytníkovým olejem. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

26

Vředy žaludku a dvanáctníku Rakytníkový olej se užívá 3krát a to denně jednu kávovou lžičku oleje asi půl hodiny před jídlem po dobu tří týdnů. Není třeba dodržovat přísnou dietu. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Onemocnění kůže U akutních a chronických onemocnění kůže, dermatóz i akné se užívá po dva týdny rakytníkový olej 3krát denně 15 kapek na kousek chleba, který se rozkouše a spolkne. Olej lze přidat do jogurtu či mléka. Postižené místo se může také natírat rakytníkovým olejem a překrýt obvazem. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Zánět dásní a angína Ústa se vyplachují 3krát denně teplou vodou, poté se užije do úst kávová lžička rakytníkového oleje a minimálně 2 minuty se olej převaluje. Aby se co nejvíce smíchal se slinami, které se potom spolknou. Při otocích dásní je možno na postižená místa přikládat kousek vaty namočený do rakytníkového oleje. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Dna, artritida, revmatismus Na noc po dobu 15 dnů se přikládají na postižená místa vlhké obklady z plodů, listů a větví. Tuto směs lze podrtit v mixéru. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Vyčerpanost a pooperační stavy Užívá se 3 – 5 kávových lžiček rakytníkového oleje před jídlem po 12 dnů. U těžkých pooperačních stavů se nejprve natírá jazyk 3krát denně, později se přejde na celou dávku. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Střevní polypy Užívá se jedna polévková lžíce rakytníkového oleje 2krát denně po 15 dnů. Poté se na měsíc přeruší a léčebnou kúru opět opakujeme. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

27

Padání vlasů 100 g plodů, kořenů a větví se vaří v 0,5 l vody asi 5 minut. Přecedí se. A vypije 3krát denně asi 1dl odvaru. Zbytkem odvaru se mohou omýt vlasy na noc a přitom se pořádně promne kůže. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Trachom a poškození rohovky Užívá se 2 – 3krát denně ve formě 10 – 20 % masti nebo perorálně 1 ml oleje na 10 kg hmotnosti. Ne však více než 10 ml denně. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) Zánět horních cest dýchacích a hltanu Nejprve se odstraní slizový obal ze sliznic vatovým tamponem namočeným v rakytníkovém oleji. A až poté se provede inhalace rakytníkovým olejem 15 minut během 8 – 10 dnů. Nebo se může zvolit výplach rakytníkovým olejem. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

28

3.9 Odrůdová skladba V České republice se v plané formě objevuje jen velmi málo, a to pouze na naplaveninách u dolního Dunaje. Kulturní rostlinou se stala zásluhou šlechtění. Většina existujících odrůd má původ v bývalém Sovětském svazu, kde se šlechtitelské práci věnovala významná a soustavná pozornost. První odrůdy vznikly již v roce 1934 v Altajské šlechtitelské stanici. (VALÍČEK, 2008), (HRIČOVSKÝ a kol., 2002), (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991) V 70. letech se rozšiřovaly altajské odrůdy (´Novost Altaje´, ´Dar Katuni´, ´Vitaminová´, ´Olejová´), které se vyznačovaly vysokou přizpůsobivostí, dobrou a kvalitní plodností. (PAPRŠTEJN a kol., 2009) Na počátku 80. let se vyvinula nová řada s převážným zastoupením hybridů mezi altajským a sajánským rakytníkem. Vyznačující se velkoplodostí, dobrými vlastnostmi v chuti i snadnější sklizní, ale též s nižší trnitostí. Produktivita hybridů byla ovšem nižší. Jejich mrazuvzdornost byla také nižší. (PAPRŠTEJN a kol., 2009) 90. léta dala vznik hybridům altajského a pobaltského křížení (´Trofimovský´, ´Perčik´, ´Finská´), které jsou odolné vůči mrazu a také se vyznačují odolností vůči chorobám (Fusarium ssp.). (PAPRŠTEJN a kol., 2009)

29

3.10 Stručná charakteristika významných odrůd ´Dar Katuni´ (pozdní) keř vysoký 3 m, koruna je hustá a kompaktní. Větve jsou beztrnné. Plody mají tvar vejcovitě válcový, barvy světle oranžové, slabě kyselé se stopkou dlouhou 4 – 8 mm. Plody obsahují v průměru 6,9 % oleje, 3 mg karotenu, 66 mg vitaminu C, 11,6 mg vitaminu E a 1,2 mg vitaminu K1. Dále 5,3 % sacharidů, 1,66 % organických kyselin a 0,042 % tříslovin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,04 kg. Sklizeň v průměru 14,8 kg z rostliny. Dozrává koncem srpna. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) ´Novost Altaje´, 4 m vysoký keř, jehož koruna je široce rozložitá s typickými dlouhými větvemi lehce se ohýbajícími. Beztrnné. Plody má válcovité, žlutooranžové barvy či jasně oranžové s rumělkovými skvrnami s tenkým oplodím a krátkou stopkou. Chuť je kyselosladká, bez natrpklosti. Plody průměrně obsahují 6,8 % oleje, 4,3 mg karotenu, 50 mg vitaminu C, 8,3 mg vitaminu E a 0,84 mg vitaminu K1. 5,5 % sacharidů, 1,67 % kyselin a 0,048 % tříslovin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,050 – 0,052 kg (průměrná hmotnost plodu 0,5 g). Průměrná sklizeň 15,3 kg plodů z rostliny (sklizeň ze 6 – 7letého keře dosahují 10 – 17 kg). Zraje koncem srpna. Odrůda je odolná proti mrazu a fuzariovému a verticiliovému vadnutí. (VALÍČEK, 2008) ´Zolotoj počatok´, keř s korunou zkrácenou a kompaktní. Větve má krátké a skoro bez trnů. Plody jsou válcovité, světle oranžové či žluté. Nakyslé chuti. Plody průměrně obsahují 7,1 % oleje, 2,8 mg karotenu, 68 mg vitaminu C, 14,1 mg vitaminu E a 1,04 mg vitaminu K1. Dále 4,7 % sacharidů, 1,45 % organických kyselin a 0,058 % tříslovin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,040 kg. Sklizeň v průměru 13,6 kg plodů z rostliny. Dozrává v první dekádě září a tvoří velmi kvalitní plody. (VALÍČEK, 2008) ´Masličnaja´ (středně raná), keř s velmi dobře rozvětvenou korunou. Větve jsou tenké, převislé a s malým množstvím trnů. S vejcovitými, tmavě červenými plody, které se dobře oddělují, včetně stopky. Nakyslé chuti. V průměru obsahují 5,2 % oleje, 7,6 mg karotenu, 64 mg vitaminu C, 14,6 mg vitaminu E, 0,94 mg vitaminu K1 a dále 3,9 % sacharidů, 1,45 % organických kyselin a 0,059 % tříslovin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,037 kg. Průměrná sklizeň činí 11,5 kg z jedné rostliny. Dozrávání plodů koncem srpna. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013)

30

´Vitaminnaja´ (raná), keř s korunou pyramidální, vysokou a kompaktní. Větve skoro beztrnné. Plody jsou válcovité, oranžové barvy, se stopkou 3 – 4 mm dlouhou. Chuť je nakyslá. Průměrně plody obsahují 6,5 % oleje, 5,2 mg karotenu, 125 mg vitaminu C, 14,6 mg vitaminu E a dále 4,4 % sacharidů, 1,67 % organických kyselin a 0,062 % tříslovin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,057 kg. Průměrná sklizeň z rostliny činí 13 kg plodů. Dozrává na konci srpna. Plody jsou velmi jakostní. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) ´Oranževaja´ dorůstá výšky 3 m s korunou oválnou, středně hustou a s nízkým počtem trnů. S plody vejcovitými, oranžově červené barvy, se stopkou 7 – 10 mm dlouhou. Plody průměrně obsahují 6 % oleje, 4,3 mg karotenu, 0,15 mg vitaminu B1, 0,43 mg vitaminu B2, 330 mg vitaminu C a 0,21 mg vitaminu PP. Dále 5,4 % sacharidů, 1,3 % organických kyselin. Průměrná hmotnost 100 plodů činí 0,067 kg. Sklizeň v průměru 13,7 kg plodů z rostliny. Dozrává v druhé polovině září. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) ´Velikan´ dorůstá do 3 m výšky s korunou oválně kuželovitou, středně hustou, bez trnů. Plody jsou válcovité až vejcovité, oranžové barvy, průměrně obsahují 6,3 % oleje, 3,1 mg provitaminu A, 0,04 mg vitaminu B1, 0,06 mg vitaminu B2, 141 mg vitaminu C, 160 mg vitaminu P, 0,33 mg vitaminu PP a dále 6,0 % sacharidů a 1,40 % organických kyselin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,083 kg. Průměrná sklizeň činí 11 kg plodů z rostliny. Dozrávají v druhé polovině září. (VALÍČEK, HLAVA, 1992) ´Zolotistaja´, keř dorůstající výšky 2,7 m s korunou středně hustou, rozložitou a s větvemi skoro bez trnů. S plody velkými, vejcovitými, barvou oranžovou a se stopkou plodu 0,002 – 0,003 m dlouhou. Chuť je sladkokyselá. Průměrně obsahují 6,3 % oleje, 137 mg karotenu, 0,02 mg vitaminu B1, 0,039 mg vitaminu B2, 0,42 mg vitaminu PP, 6,2 % sacharidů a 1,8 % organických kyselin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,080 kg. Průměrná sklizeň je 13,6 kg plodů z rostliny. Dozrává začátkem září. (VALÍČEK, 2008) ´Jantarnaja´ je středního vzrůstu s korunou oválně kulovitou, středně hustou a bez trnů. S plody oranžové barvy a válcovitého tvaru. Kyselosladké chuti. V průměru obsahují 6,6 % oleje, 6,4 mg karotenu, 0,1 mg vitaminu B1, 0,11 mg vitaminu B2, 160 mg vitaminu C, 0,74 mg vitaminu PP, 7,4 % sacharidů, 1,68 % organických

31

kyselin. Průměrná hmotnost 100 plodů je 0,058 kg. Průměrná sklizeň činí 13,6 kg plodů z rostliny. Dozrává koncem srpna. (VALÍČEK, 2008) Z dalších odrůd vyšlechtěných v bývalém SSSR je to dále například ´Čujskaja´, ´Obilnaja´,

´Prevoschodnaja´,

´Sibirskaja´,

´Obskaja´,

´Ščerbinka

1

a

2´,

´Krasnoplodnaja´, ´Botaničeskaja´, ´Aromatnaja´, ´Grozd´, ´Lafa´, ´Samorodok´ aj. Tento široký sortiment odrůd poukazuje, jaká pozornost se věnovala rakytníku řešetlákovému. (VALÍČEK, 2008), V Německu bylo vyšlechtěno pět odrůd v letech 1972 - 1983. Odrůdy ´Frugana´(snáší dobře odstřihování obrostu, rychle obrůstá a je vhodná do velkých výsadeb), ´Dorana´. (KUTINA a kol., 1992), (VALÍČEK, 2008), (ŠAMLA, 1993), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (DOLEJŠÍ, KOTT, ŠENK, 1991) Další odrůda ´Pollmix´ (1 – 4, označované číslem podle doby kvetení) je významná odrůda sloužící jako opylovač, jedná se o pouze samčí klon (hyne při přemnožení dusíkem). Podíl při výsadbě jedna samčí ke třem až pěti (deseti) samičím rostlinám. (VALÍČEK, 2008), (ŠAMLA, 1993), (SUS, 2001), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Odrůda ´Hergo´ (středně raná), (Obr. 28 v příloze) vyšlechtěná v roce 1983, je velmi plodná, ale má poměrně drobné plody. Roste bujně, tvoří polorozložitou korunu keře. Keř je vysoký 2 – 3 m. Plody mají světle oranžovou barvu, protáhlého tvaru s jemnou slupkou. Průměrná hmotnost plodu je okolo 0,43 g. Dužnina je šťavnatá, oranžově zbarvená, s vysokým obsahem vitaminu C. Chuť je mírně nakyslá až sladkokyselá (užívá se při výrobě dětské výživy). Dozrává od druhé poloviny srpna do začátku září. Doporučuje se na pěstování v zahradách a menších výsadbách. (PAPRŠTEJN a kol., 2009), (ŠAMLA, 1993), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013), (HRIČOVSKÝ a kol., 2002) Odrůda ´Leicora´ (pozdní), (Obr. 27 v příloze) byla vyšlechtěna v roce 1979 v Drážďanech, v tehdejší NDR. Keř vysoký 2,6 m se středně hustou korunou a s drobnými trny. Plody mají sytě oranžovou barvu, tvar vejcovitý, se silnou slupkou. Stopka je dlouhá až 5 mm. Chuť plodů je kyselo sladká. Velké plody mají průměrnou hmotnost 100 plodů až 0,10 kg (průměrná hmotnost plodu 0,65 g). Sklizeň dosahuje

32

14,9 kg z rostliny. Dozrává ve druhé polovině září, někdy i počátkem října. (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Další odrůdy ´Habego´ (Orange Energy), (středně raná), ´Askola´ (raná) aj. (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Ruské odrůdy jsou vyšlechtěny pro kontinentální klima, které je charakterizováno poměrně nízkými teplotami v zimě (až do – 40°C), rychlým přechodem do jara a poměrně ranou sklizní plodů (srpen). Tyto odrůdy jsou cenné nejen velikostí plodů, lepší chutí (jsou sladší) a obsahovými látkami, ale i malým počtem trnů, některé jsou i beztrnné. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Pro naše podmínky, zvláště pro velkovýsadby, jsou vhodnější odrůdy německého původu, neboť raší poměrně později, kdy je již nebezpečí pozdních jarních mrazíků minimální. Sklizeň se však přesunuje do pozdějšího období (září). Jsou vhodné pro průmyslové výsadby, protože dobře regenerují při sklizni plodů odřezáváním větví. Od ruských odrůd se liší větší trnitostí a větším obsahem kyselin v plodech. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Pěstování těchto vyšlechtěných odrůd však není podmínkou. V současnosti i u nás existuje velké množství klonů z místních forem, které nemají většinou tak velké plody a často jsou větve trnité, ale mají řadu jiných předností. Mezi ně patří vysoká plodnost a dobrý zdravotní stav. (VALÍČEK, 2008), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) ´Buchlovický 1´, (Obr. 25 a 26 v příloze) keř tvoří kompaktní korunu s krátkými silnými přírůstky. Vyznačuje se nízkou trnitostí. Plody má žlutě až oranžově zbarvené. Okrouhlého tvaru se silnou slupkou. Průměrná hmotnost plodu se pohybuje okolo 0,54 g.

Dužnina

je

šťavnatá,

hořkokyselé

chuti.

Zraje

v polovině

srpna.

(PAPRŠTĚIN a kol., 2009), (VALÍČEK, 2008) ´Buchlovický 2´, (Obr. 24 v příloze) keř s kompaktní korunou a krátkými silnými přírůstky. Větve mají menší počet trnů. Plody jsou tmavě oranžově zbarvené, vejčitého tvaru se silnou slupkou. Průměrná hmotnost plodu je okolo 0,54 g. Dužnina je šťavnatá. Chuti nakyslé až sladkokyselé. Zraje v polovině září. (PAPRŠTEIN a kol., 2007)

33

´Velkoosecký´, keř roste bujně, tvoří širokou korunu se středním počtem trnů. Plody jsou tmavě oranžové, široce oválného tvaru s průměrnou hmotností plodu 0,57 g. Dužnina je šťavnatá a nakyslé chuti. Zraje v polovině září. (PAPRŠTEIN a kol., 2007) České samičí odrůdy ´Krasavice´ (raná), ´Sluníčko´ (velmi raná), registrované jsou i slovenské odrůdy ´Bojan´ (raná) a ´Slovan´ (pozdní) vyznačující se většími plody. (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Samičí odrůda ´Slovan´ (Obr. 15 v příloze) byla vyšlechtěna v letech 1983 – 1998 na pracovišti Výzkumného ústavu ovocných a okrasných dřevin, a. s. v Bojnicích. Vznikla z ozářených semen odrůdy ´Masličnaja´ a následnou selekcí potomstva. Tvoří stromový růstový typ s polovzpřímenou a hustou korunou, na větvích se vyskytují dlouhé trny. Dosahuje výšky 3,5 – 4 m. Na konci větví se nachází 4 – 6 mm dlouhý trn. Plod má barvu žluto oranžovou, tvar je široce opak vejčitý. Dužnina je šťavnatá a trpce kyselé chuti. Slupka plodu je hrubší a silně plstnatá. Plody s průměrnou hmotností 7 g. Dozrává na konci září. Výsadba v poměru 1:6 – 8 ks. (MICHÁLEK, 2012)

34

3.11 Výsadba Před samotnou výsadbou se musí pozemek důkladně připravit. Protože výsadba se zakládá na období minimálně 15 let. Během podzimní orby se na 1 ha aplikuje 40 000 – 50 000 kg organických a 30 – 50 kg forforečných hnojiv. Péče o rostliny zahrnuje systematické ničení plevelů a kypření půdy mezi keři do hloubky 0,04 – 0,05 m, dbá se, aby nedošlo k poškození kořenového systému. Vrstvu zeminy (0,10 – 0,15 m), v níž se vyskytuje základní hmota kořenů, je potřebné udržovat vlhkou a to až do 70 – 80 % maximální vodní kapacity po celou dobu vegetace. (BAJER, 1991), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (HRIČOVSKÝ a kol., 2002) Potřebné je ošetřovat i sousední dospělé rostliny. Je tedy nutné vyřezávat kořenové výhonky. V tu dobu když mateřské rostliny přicházejí do stádia klesání plodnosti nebo zasychají, je účelné ponechat pouze jejich výhony a tím prodloužit produktivnost. To je zvláště důležité u vegetativně množených rostlin. (BAJER, 1991), Pouze prvním rokem po výsadbě se hnojí startovací dávkou 250 kg na ha ledkem vápenatoamonným. V dalších letech si rostlina potřebný dusík získá pomocí symbiotických aktinomycet osídlujících kořeny. Pro zvýšení úrodnosti rakytníku, zvláště na písčitých půdách, se aplikují minerální hnojiva v poměru N:P:K 120:180:120. (BAJER, 1991), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) Před vlastním sázením se prohlédne kořenový systém, odstraní se polámané a poškozené kořeny. K zakládání velkovýsadeb rakytníku se používají 2 – 3leté sazenice získané vegetativním množením. Tyto rostliny rychle obnovují kořenový systém a méně trpí přesazováním. Vysazují se brzy na jaře před rašením listů. Sází se do jam hlubokých 0,40 – 0,50 m o průměru 0,50 – 0,60 m. Do každé jámy se přidá 0,300 kg superfosfátu a 2 – 3 kg humusu. Rostliny se vysazují o 50 – 100 mm hlouběji, než rostly ve školce, pro docílení bohatého kořenového systému. Sázejí se řady ve sponu 4 x 1 – 1,5 m nebo dvouřady 4 x 1,5 x 1,25 m. Po výsadbě je nutná vydatná a opakovaná závlaha a to především v suchém období. Velkovýsadby by měly mít asi 10 (12) % pylových (samčích) rostlin, které zajistí optimální plodnost. Samčí rostliny je potřeba vysazovat na návětrné straně porostu. Plodnost závisí na vzdálenosti opylovače od plodících (samičích) rostlin. Efektivní opylení je do 50 m. Semenáčky začínají plodit čtvrtým až šestým rokem. Vegetativně množené rostliny mohou plodit dříve. (BAJER, 1991), (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) 35

3.12 Pěstování Rakytník roste a plodí téměř ve všech půdách. Nesnáší půdy dlouhodobě zamokřené. Půdy štěrkovité až kamenité, schopné zadržovat vodu snáší však dobře. Nejlépe mu vyhovují půdy lehké, středně propustné, s dostatkem humusu a bohaté na volný fosfor. Vhodné je pH s hodnotou 6,5 – 7. Důležitý je dostatek vláhy, především pro pěstování za účelem získání plodů. Tím se docílí trvalé vysoké úrody. Hladina vody by neměla být vyšší než 0,6 m pod povrchem půdy. Ale pokud je rostlina dobře zakořenělá, snese i velké sucho, proto se využívá rakytník k zalesňování polopouští. Při pěstování v kyselých půdách je třeba vápnit. Rakytník nesnáší nadměrné zasolení půdy. Ale výjimkou jsou některé odrůdy používané v sadovnictví (např. dánská odrůda ´Hikul´). Rostlina má vysoké nároky na světlo, proto je potřeba vybírat nezastíněná místa pro výsadbu. Rakytník plodí na okrajích koruny. Starý obrost je možno zmladit seříznutím ovšem pouze do tříletého dřeva. Hlubší seříznutí rakytník nesnáší. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013), (SUS, 1992), (ŘEZNÍČEK, 2005) Roční výnosy během sedmiletého období dosahují 14 – 30 kg na keř. Rakytník se řadí k nenáročným rostlinám, jak pěstitelsky tak i pracovně a to podle zkušeností z Německa. Tuto rostlinu lze pěstovat i v extrémních přírodních podmínkách. Je mrazuvzdorný. Kořenová soustava přežívá teploty do – 22°C a nadzemní části až dokonce do – 45°C. Rakytník se v současnosti používá k osazování pouští v severovýchodní Číně, Mongolsku, dále pak i v Kanadě a Bolívii. Protože je schopen zakořenit i v extrémních půdních podmínkách. (BAJER, JABLONSKÝ, 2008)

36

3.13 Ošetření během vegetace a řez Základem ošetřování rakytníku během vegetace je pravidelné pletí a kypření půdy v řádcích i meziřádcích. Při těchto pracovních operacích je nezbytně nutné dávat pozor na kořeny, které jsou uloženy mělce pod povrchem půdy. Je-li zajištěno kvalitní ošetřování, jednoleté semenáčky dosahují výšky 0,30 – 0,40 m a řada z nich se již začíná větvit. (VALÍČEK, 2008) V průběhu vegetace je také nutné pravidelně odstraňovat kořenové výběžky, pokud je však nechceme využít pro další množení. Pro dobrý růst a výnos se musí rostlinám zajistit dostatek vláhy v průběhu celé vegetace. A to především v období intenzivního růstu výhonů a tvorby plodů, ale také při formování generativních pupenů, což je hlavně v červnu a červenci. (VALÍČEK, 2008), (PAULEN, 2013) Každoročně se přihnojuje minerálními hnojivy (kromě dusíkatých), a to fosforečným a draselným v množství 0,050 – 0,060 kg na m2. (VALÍČEK, 2008) Důležitá je především závlaha, pokud je v hloubce 0,12 – 0,15 m zjištěn nedostatek vody. V průběhu vegetace se počítá se 40 – 50 litry vody na m2. Ovšem při podzimní a zimní zálivce je to o 1,5 – 2krát více. (VALÍČEK, 2008) Řez rostlin, kterým se formuje koruna, se provádí za 2 – 3 roky po výsadbě s cílem získat kompaktní, nízce rozloženou korunu s pravidelnými základními větvemi. Zmlazovací řez se provádí u rostlin již starých více než 10 let, kdy jsou jejich přírůstky již velmi malé a dosahují pouze 0,10 – 0,15 m. Základní větve začínají usychat, tudíž výnosy prudce klesají. V tomto případě se rakytníkové keře seřezávají jen na tříleté dřevo. Ochranný řez se provádí každoročně. A to tak, že se seřezávají uschlé a namrzlé větve. Všechny řezy se provádí na jaře před rašením. Pouze suché větve lze odstranit v průběhu celého roku. (VALÍČEK, 2008), (PAULEN, 2013) Samčí rostliny rostou bujněji, protože je nevyčerpává tvorba plodů a v tomto důsledku mají sklon k zahuštění koruny. Řezat by se tedy měly pravidelně, ale také i z důvodu, aby se tvorba květů nepřesouvala do okrajové zóny koruny. Podobně jako u samičích rostlin odstraňujeme i přebytečné větve na větevní kroužek. (PAULEN, 2013)

37

Z hlediska ošetřování je vhodný pěstitelský tvar vřetenovitý zákrsek s delšími dolními větvemi ve výraznějším poschodí, nad kterým se zakládají na středníku kratší boční větve. Po vytvoření základní kostry koruny. Tento tvar umožňuje pravidelnou obnovu plodného dřeva. Stárnoucí větve se rychle vyholují. Provádí se pravidelný řez, jednak kvůli špatnému hojení řezných ran a také protože na starém dřevě nemá mnoho spících pupenů. (PAULEN, 2013)

38

3.14 Choroby Velkou výhodou rakytníku řešetlákového je, že u nás zatím prakticky netrpí žádnými chorobami. Usychání rakytníku lze považovat za fyziologickou poruchu, neboť je způsobena komplexem příčin, jako jsou nevhodné klimatické a půdní podmínky, napadení houbovými chorobami apod. Na jednotlivých větvích nebo na celé rostlině se objevuje vadnutí v raných fenologických fázích růstu a vývoje, ale i v průběhu vegetace. Nejprve žloutnou listy, květy a plody, také i celé větve, může se objevit bělorůžový nálet spor. Houby však způsobují až druhotné oslabení rostliny. K usychání rostlin a plodů může také docházet například při nedostatku vody v půdě. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Ochrana spočívá především ve vytvoření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin (správný výběr plochy na výsadbu, předplodin, použití zdravého výsadbového materiálu). Dále v likvidaci nemocných větví či celé rostliny. Další možností je použití vhodných fungicidních přípravků. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Endomykóza plodů V průběhu července a srpna se mezi zbarvenými dozrávajícími plody na osvětlené straně větví objevují plody se světlými skvrnami (Obr. 9 v příloze). Mnohdy mylně zaměňováno se slunečním úpalem plodů. Ale při prohlídce pod mikroskopem se pod oplodím objevuje mycelium šířící se do dužniny. Dužnina se mění na blátivou a hnije. Hmotnost plodů se zmenšuje. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013) Strupovitost rakytníku Na listech, výhonech i na plodech se uprostřed léta objevují temně šedé skvrny, zbarvující se dočerna. Listy s větším počtem skvrn postupně žloutnou a opadávají. Zdrojem dalšího šíření v následujících letech jsou mumifikované plody. Tato choroba se na kulturních odrůdách v našich oblastech zatím nevyskytla. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013)

39

Fuzariové vadnutí Nejvýznamnější choroba u nás. Na vadnutí rakytníku se podílejí houby Fusarium (Obr. 10 v příloze) a Verticilium. V červenci nebo srpnu začínají listy na jednotlivých větvích žloutnout a rychle opadávat, plody se předčasně zbarvují a vadnou. V následujících letech větve ztrácejí životaschopnost a plně nebo částečně usychají. Na jaře se na přezimujících plodech začne objevovat narůžovělý nálet konidiospór. Kůra mění barvu do červena a odchlipuje se. Svazky cévní černají a ucpávají se prorůstajícím podhoubím. Rostlina celkově odumírá. (VALÍČEK, 2008), (PASTRNÁK, PAULEN, VALACH, 2013), (ŘEZNÍČEK, 2005)

40

3.15 Škůdci Počet škůdců ohrožujících rakytník řešetlákový není široký a proto je tato skutečnost jednou z významných předností rakytníku. Výjimečně mohou škodit zavlečení škůdci z jiných rostlin, jako např. puklice, svilušky. Problémy mohou způsobovat i mšice, z kterých se uvádí mšice jabloňová (Aphis pommi) a zelená mšice rakytníková (Capithophorus hippophaes). Mšice jabloňová (Aphis pommi) Jedinci jsou velcí 1,5 – 2 mm. Bezkřídlí jedinci a nymfy jsou zářivě zelení až žlutozelení s černými sifunkuli. Okřídlení jedinci jsou tmavozelení. Napadené (posáté) listy a vrcholky letorostů jsou zdeformované, ale zůstávají zelené. Přezimují lesklá černá vajíčka na letorostech. (NEČAS, KRŠKA, 2006) Zelená rakytníková mšice (Capitophorus hippophaes) Jedinci jsou světle zelené barvy s červenýma očima. Každá samice naklade okolo 40 vajíček. Líhnutí probíhá při rašení pupenů, vylíhlé larvy sají na mladých výhoncích. Sání způsobuje zkrucování listů, žloutnutí a nakonec i opad (Obr. 11 v příloze). Začátkem června se larva mění v nymfu, která má základy křídel. Okřídlení jedinci se objevují koncem června až začátkem července. A až do poloviny srpna kladou bílá, později slámově žlutá vajíčka přezimující na větvích v blízkosti pupenů. (VALÍČEK, 2008) Rakytníkový mol Mol se prozatím vyskytuje jen na Altaji a v Zabajkalí. Počátkem června se objevují housenky vytvářející zámotky na 4 – 5 vrcholových listech, které požírají. Začátkem července se spouštějí na zem a kuklí se. Na konci července vylétá motýl kladoucí vajíčka po 3 – 12 na kůru ve spodní části keře, kde přezimují. (VALÍČEK, 2008)

41

Rakytníková moucha U nás zatím neznámý velmi nebezpečný škůdce. Bílé, beznohé larvy dlouhé asi 7 mm zničí z 90% plody na plantážích i v přirozených porostech. Samice ke konci června klade pod pokožku plodů 1-2 vajíčka. Larvy se líhnou během týdne, vyžírají dužninu plodů. Plody postupně zasychají. Dospělé larvy se pak spouštějí na zem. Kuklí se a přezimují v hloubce 10 – 50 mm. (VALÍČEK, 2008)

42

4 Materiály a metody Původním místem hodnocení výsadby rakytníků měl být Školní zemědělský podnik Žabčice (ŠZM ŽABČICE), ale z důvodu výskytu houbového onemocnění byl použit rostlinný materiál vysazený na pozemcích Mendelea ZF v Lednici na Moravě. Ve výsadbě se nachází 5 odrůd rakytníku řešetlákového: ’Buchlovický 1’, ’Buchlovický 2’, ´Hergo’, ’Leicora’ a ´Vitamínová’. 4.1 Množení rakytníku řízkováním dřevitými řízky: Odběr jednoletých zdřevnatělých výhonů, přejitých mrazem, probíhal, 29. 12. 2011, na Školním zemědělském podniku v Žabčicích. Jednoleté zdřevnatělé výhony byly po odběru svázány do svazku a následně založeny do vlhkého písku při teplotě 0 – 2°C, aby nevyschly. Na jaře 9. 3. 2012 se z nich řezaly řízky o velikosti 0,15 – 0,20 m o průměru 7 – 10 mm. Nechaly se 5 dnů ve vodě při pokojové teplotě. Následně (14. 3. 2012) byly ošetřeny práškovým stimulátorem AS – 1 a vysázeny vertikálně do směsi rašeliny a písku v poměru 1:1 tak, že nad povrchem zůstaly 2 – 3 pupeny. Teplota se udržovala při 19 – 21°C. (PAPRŠTEIN a kol., 2009), (VALÍČEK, 2008)

4.2 Počet bobulí na 100 mm výhonu a celkový počet bobulí Rakytník řešetlákový plodí na dvouletém dřevě. U každé odrůdy bylo vybráno 10 plodných větví, na nichž byl spočítán počet bobulí na určených 100 mm. Následně byly změřeny délky všech plodných větví pro určení celkového počtu bobulí na keři a celkové plodnosti.

4.3 Průměrná hmotnost bobulí Od každé odrůdy byl ze 3 keřů natrhán do PVC vaniček průměrný vzorek plodů v počtu 50 ks a následně souhrně zvážen na laboratorních digitálních vahách a vypočítána průměrná hmotnost jednoho plodu.

43

4.4 Celková sklizeň Ze zjištěných hodnot vynásobením celkového počtu bobulí na keřích a průměrné hmotnosti bobule byla vypočítána celková sklizeň v kg.

4.5 Efektivní výnos (plodnost) Hodnota efektivního výnosu vyjadřuje podíl plodnosti vztažený na objem keře, byl vypočten podle vzorce: ý

Ev =



ř

(kg/m3)

4.6 Biometrické znaky keřů 4.6.1 Výpočet kubatury keře Z naměřených hodnot šířky a výšky keřů byla zjištěna kubatura keře podle vzorce:

Vk =

²∗ ,

(m3)

Vk…..objem koruny v…….výška koruny od rozvětvení kmene Pp…...průměrná šířka koruny Pp =

(

)

S1, S2…...šířka keře (měřena 2x v pravém úhlu)

4.7 Výroba produktů ze sklizených plodů rakytníku a následné organoleptické ohodnocení: Plody byly sklizeny dne 27. 9. 2012 z rostlin rakytníku na pozemku Mendelea ZF v Lednici na Moravě.

44

Sklizeň proběhla formou ostříhání plodných větví, vložením do PVC sáčku, zmražením při -18°C a ve zmraženém stavu oddělením plodů pro další zpracování. Pro výrobu produktů z rakytníku bylo použito těchto receptů: 4.7.1 Kompot z rakytníkových plodů Plody, které se používají, na kompot, by měly být čerstvé, pevné a nepřezrálé. Ty se omyjí a osuší, poté se vloží do sklenic a zalijí horkým cukerným nálevem o 65 – 70 % koncentraci (na 1 litr vody přijde 1,2 kg cukru) a pasterizují se. Je možné rakytník kombinovat například s jablky, hruškami, jeřabinami apod. Při přípravě cukerného nálevu se může dokonce i přidat hřebíček nebo kousky skořice. (BAJER, 2009) Pro tento kompot byla zvolena pouze kombinace rakytníku s jablky (Obr. 21 v příloze). 4.7.2 Sušené rakytníkové plody Plody se omyjí a osuší, následně se usuší. Lze využít buď sušení přirozeným teplem, nebo elektrickými sušičkami. Je třeba počítat s obsahem oleje, který brání dokonalému vysušení. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) 4.7.3 Pastilky (bonbony) z rakytníku Suché slupky a semena rakytníku, které se získají po výrobě šťávy, se semelou na masovém strojku. Na 2 kg semen a slupek se přidá 1 kg krystalového cukru. Tato směs se promíchá a rozloží se na plech ve vrstvě do 1 cm a suší se (Obr. 21 v příloze). Ale ještě před úplným usušením se rozkládají na drobné čtverečky, které se po usušení rozdělí a prosypou moučkovým cukrem a uloží se do skleněné nádoby. (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) 4.7.4 Rakytníkový sirup Na 1 litr rakytníkové šťávy je potřeba 1,5 kg cukru. Šťáva se zahřeje na 75°C a postupně se vmíchá cukr. Směsí se míchá, dokud se veškerý cukr nerozpustí. Poté se stáčí do lahví (Obr. 21 v příloze). (LÁNSKÁ, ŽILÁK, 2006) 4.7.5 Rakytníková šťáva připravená za tepla Sklizené plody se zahřejí na 40°C. Poté se přepasírují přes síto a scedí k oddělení pevných částic (Obr. 21 v příloze). (BAJER, JABLONSKÝ, 2008) 45

5 Výsledky Množení rakytníku řízkováním dřevitými řízky se nezdařilo vlivem kontaminace řízků plísněmi. Nejplodnější odrůdou, ve výsadbě v Lednici, je ´Vitaminová´, poskytla celkový výnos 5,55 kg/keř, a efektivní výnos 2,28 kg/m3 vztažený na kubaturu keře. Nejmenší průměrný výnos na keř měla odrůda ´Hergo´ (3,86 kg), nejmenší efektivní výnos měla odrůda ´Buchlovický 1´ (1,53 kg/m3), Tab. 2.

Tab. 2 Výnosové hodnoty jednotlivých odrůd vztažené na 1 keř Odrůda Suma plodných letorostů (mm) Průměrný počet plodů na 100 mm (ks) Průměrná hmotnost plodu (g) Výnos (kg) Kubatura keře (m³) Efektivní výnos (kg/m3)

´Buchlovický 1´

´Buchlovický 2´ ´Hergo´ ´Leicora´ ´Vitaminová´

27530

24300

2731

2646

2177

31,10

48,20

54,70

40,40

55,50

0,49 4,16

0,39 4,50

0,26 3,86

0,52 5,52

0,46 5,55

2,72

2,36

2,11

2,45

2,44

1,53

1,90

1,83

2,25

2,28

46

Z naměřených biometrických hodnot byla zjištěna kubatura keřů. Nejvyšší kubatury dosáhly keře odrůd ´Buchlovický 1´ (2,72 m3) a ´Leicora´ (2,45 m3). Nejmenší hodnoty kubatury byly zjištěny u keřů odrůd ´Buchlovický 2´ (2,36 m3) a ´Hergo´ (2,11 m3), Tab. 3. Tab. 3 Biometrické údaje a kubatura koruny vztažená na 1 keř Rozměry keřů (m) ´Buchlovický 1´ 1,93 výška keře 1,77 šířka keře S1 1,50 šířka keře S2 Pp 1,64 kubatura keře (m3) 2,72

Odrůda ´Buchlovický 2´ ´Hergo´ 2,26 2,02 1,64 1,65 1,18 1,17 1,41 1,41 2,36

´Leicora´ ´Vitaminová´ 2,1 1,81 1,74 1,86 1,24 1,34 1,49 1,60

2,11

2,45

2,44

Degustace výrobků z plodů rakytníku se zúčastnilo 20 lidí, z toho 12 žen a 8 mužů ve věku od 18 do 27 let. Zúčastněné osoby vyplňovaly dotazníky s degustační tabulkou, přidělovaly body (1 – 9) a odpovídaly na doplňující otázky. V bodovací stupnici hodnota 1 představuje špatné hodnocení a 9 naopak vynikající. Vzhledově byl nejlépe hodnocen rakytníkový sirup (8,3 b) a rakytníková šťáva (7,8 b), nejmenší bodové hodnocení získaly produkty sušené rakytníkové plody (4,85 b) a rakytníkové bonbony (4,6 b), (Graf 1). Graf 1 Organoleptické hodnocení vzhledu vyrobených produktů

Vzhled 9 Hodnocení

8 7 6 5 4 3 2 1 Rakytníkový kompot

Rakytníková šťáva

Rakytníkový sirup

Rakytníkové bonbony

Vyrobené produkty

47

Rakytníkové sušené plody

Z hlediska vůně byl nejlépe hodnocen rakytníkový kompot (7,55 b) a rakytníkový sirup (6,3 b), nejmenší bodové hodnocení získaly produkty sušené rakytníkové plody (4,85 b) a rakytníková šťáva (3,9 b), (Graf 2). Graf 2 Organoleptické hodnocení vzhledu vyrobených produktů

Vůně 9 8 Hodnocení

7 6 5 4 3 2 1 Rakytníkový kompot

Rakytníková šťáva

Rakytníkový sirup

Rakytníkové bonbony

Rakytníkové sušené plody

Vyrobené produkty

Chuťově byl nejlépe hodnocen rakytníkový sirup (8,15 b) a rakytníkový kompot (8,15 b), nejmenší bodové hodnocení získaly produkty rakytníková šťáva (4,45 b) a sušené rakytníkové plody (3,85 b), (Graf 3). Graf 3 Organoleptické hodnocení vzhledu vyrobených produktů

Hodnocení

Chuť 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Rakytníkový kompot

Rakytníková šťáva

Rakytníkový sirup

Rakytníkové bonbony

Vyrobené produkty

48

Rakytníkové sušené plody

Konzistence byla nejlépe hodnocena u rakytníkového kompout (8,5 b) a rakytníkové šťávy (7,15 b). Nejmenší bodové hodnocení získaly produkty sušené rakytníkové plody (5,05 b) a rakytníkové bonbony (4,2 b), (Graf 4). Graf 4 Organoleptické hodnocení vzhledu vyrobených produktů

Hodnocení

Konzistence 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Rakytníkový kompot

Rakytníková šťáva

Rakytníkový sirup

Rakytníkové bonbony

Rakytníkové sušené plody

Vyrobené produkty

Z hlediska uplatnění na trhu byl nejlépe hodnocen rakytníkový kompot (7,75 b) a rakytníkový sirup (7,45 b), nejmenší bodové hodnocení získaly produkty rakytníková šťáva (4,05 b) a sušené rakytníkové plody (3,35 b), (Graf 5). Graf 5 Organoleptické hodnocení vzhledu vyrobených produktů

Hodnocení

Uplatnění na trhu 9 8 7 6 5 4 3 2 1 Rakytníkový kompot

Rakytníková šťáva

Rakytníkový sirup

Rakytníkové bonbony

Vyrobené produkty

49

Rakytníkové sušené plody

Na doplňující otázky odpověděli takto: Rakytník na své zahrádce pěstuje 9 osob a 11 osob nejeví zájem ho pěstovat. Z 11 dotázaných osob jen 9 osob by chtělo na své zahrádce pěstovat tuto rostlinu. 14 osob se zajímalo o léčivé účinky rakytníku již v minulosti, 5 osob se o ně nezajímá a 1 osoba si není zcela jista. Produkt z rakytníku si zakoupilo 11 osob a z nich bylo spokojeno jen 9.

Celkové zhodnocení výrobků: Podle součtu bodů (Tab. 4) z hodnocení degustace dosáhl nejvíce bodů rakytníkový kompot, protože zaujal nejvíce zúčastněných, jak svým vzhledem, tak i vůní, chutí, konzistencí a někteří měli zájem o jeho recept a výrobu, a to s počtem 792. Následoval rakytníkový sirup s počtem 745 bodů, poté šťáva z rakytníkových plodů s 547 body. Na předposledním místě se umístily rakytníkové bonbóny s 493 body a na posledním místě jsou sušené rakytníkové plody s počtem 439 bodů, (Graf 6). Tab. 4 Bodové hodnocení vyrobených produktů Vzhled

Vůně

Chuť

Konzistence

Uplatnění na trhu

Celkové body

Rakytníkový kompot

153

151

163

170

155

792

Rakytníková šťáva

156

78

89

143

81

547

Rakytníkový sirup

166

126

163

141

149

745

Rakytníkové bonbony

92

110

103

84

104

493

Rakytníkové sušené plody

97

97

77

101

67

439

50

Graf 6 Celkové hodnocení vyrobených produktů 801 701 Bodové hodnocení

601 501 401 301 201 101 1 Rakytníkový kompot

Rakytníková šťáva

Rakytníkový sirup

Rakytníkové bonbony

Vyrobené produkty

51

Rakytníkové sušené plody

6 Diskuze Z dostupné literatury bylo zjištěno, že autoři Bajer a Jablonský (2008) uvádějí hmotnost plodu u kulturních forem 0,5 – 0,9 g, u divoce rostoucích 0,15 – 0,5 g. Ve sledované výsadbě byly nižší průměrné hmotnosti. Nejvyšší průměrná hmotnost 1 plodu byla 0,49 g u odrůdy ´Buchlovický 1´, u odrůdy ’Hergo’ byla naměřena průměrná hmotnost 1 plodu pouze 0,26 g, což neodpovídá zjištění Bajera a Jablonského (2008). Nižší Hmotnost plodů mohla být způsobena vyšší násadou plodů a sušším průběhem počasí v roce 2012. Autoři Bajer a Jablonský (2009) uvádějí, že při dobré péči o rostliny se dá z jedné rostliny podle stáří a odrůdy rakytníku sklidit 5 -10 kg plodů, někdy i více. Autoři Valíček a Havelka (2008) uvádějí sklizeň z rostliny 5 – 15 kg plodů. Tyto hodnoty byly v našem experimentu potvrzeny – bylo sklizeno v průměru 3,9 – 5,5 kg plodů rakytníku z rostliny. Bajer a Jablonský (2008) uvádějí v knize Rakytník – jeho pěstování a využití nutnost stratifikace semen při generativním rozmnožování a to před jarním výsevem po dobu 1 měsíce při teplotě 1 – 5°C. Paprštein (2009) uvádí, že výsev osiva je nejjednodušším způsobem rozmnožování a není zde prakticky nutná stratifikace (posklizňové dozrávání). Uvádí, že lze vysévat na podzim suché osivo a z jara se může vysévat osivo stratifikované jako záruka jednotného a vyrovnaného porostu. Doporučila bych jarní výsev semen po stratifikaci, domnívám se, že by semena mohla být poškozena přes zimní období v půdě hlodavci. Autoři Bajer a Jablonský (2008) uvádí, že odřezáním plodných větví při sklizni se zbavíme i plodnosti dalšího roku. Takže pokud budeme chtít sklízet 1 keř každým rokem, musíme vysadit samičí keře dva. Tento keř, který se ořeže, bude další rok pouze přirůstat. Autoři Valíček a Havelka (2008) uvádějí, že z keře je možno ořezat maximálně 30% plodných větví, ale i tento výrazný zásah se může projevit nižší či střídavou plodností. Šlechtitelé se stále snaží o vyšlechtění odrůd snáze oddělitelných od větve. Při velkovýrobě se dá použít, pro snazší sklizeň mechanizaci- setřásače. Použití jich je závislé na odrůdě, u které se bude dobře oddělovat stopka od plodu, aniž by se plod porušil. A vytékala z něj šťáva. Nejlépe se však osvědčily vakuové odsávače. (BAJER, JABLONSKÝ, 2007)

52

Pro sklizeň v domácím prostředí se dá využít kromě klasické ruční sklizně i mnoho různých pomůcek (česačů), které dostanou užitečný a plně vitaminózní plod snáze z větve. Doma při malopěstitelské sklizni je to celkem nepříjemná práce. Důvodem mého neúspěšného množení rakytníku dřevitými řízky byla kontaminace plísněmi, proto bych doporučila použít preventivně fungicidní přípravek a to například Previcur. Prvotně se zdálo, že pěstování, sběr a výroba produktů je složitá, náročná a zdlouhavá. Ale po mé zkušenosti se dá říci, že sběr plodů a výrobní postupy nejsou tak složité. Nejlepšího výsledku degustace dosáhl produkt - rakytníkový kompot, zaujal zúčastněné osoby svou vůní, sladkou chutí, zajímavou konzistencí a někteří si žádali o recept na výrobu. Naopak nejhoršího výsledku dosáhly rakytníkové sušené plody, které nezaujaly svou chutí a zúčastněné osoby o ně nejevily zájem.

53

7 Závěr Pěstování rakytníku není u nás tak rozšířené, ale nyní dochází k růstu popularity a pěstování na území naší republiky. Rakytník řešetlákový je rostlina nenáročná, může se pěstovat v našich klimatických podmínkách bezproblémově. Má velký význam proti půdní erozi v odlesněných oblastech. Lze ho pěstovat i v polohách s vyšší nadmořskou výškou (do 2 000 m n. m.). Rakytník je také velmi dobrá rostlina pro docílení rychlého zapojení porostu. Je snadno adaptabilní. Mezi nejvhodnější odrůdy patří spíše odrůdy německého typu. Kolísání teplot neškodí rostlinám v zimě ani na jaře. Na rozdíl od ruských odrůd jsou více trnité, ale mají větší obsah kyselin v plodech. Pro pěstování v ČR, je na základě výnosových hodnot doporučována k pěstování odrůda ´Leicora´. Ruské odrůdy jsou vhodnější spíše do podmínek s poměrně nízkými teplotami v zimě a rychlím přechodem do jara. Z těchto odrůd je nejvíce pěstovaná odrůda ´Vitaminnaja´. Jsou sladší chuti, s menším počtem trnů, některé i beztrnné. Rakytník může být použit jako vhodný estetický doplněk pro dekorativní barvu plodů, do skupin okrasných rostlin i jako soliteru do zahrad a parků. Poskytuje kvalitní zdroj pylu po přezimování včel. A také, v neposlední řadě působí jako obživa pro drobné ptactvo. Je doporučováno, aby se objevoval rakytník na zahradách častěji. Také by bylo zapotřebí, aby rakytník v našich zahradách se využíval spíše jako léčivá rostlina a ne pouze jako okrasná. Jelikož má nesmírně širokou škálu biologicky účinných látek. Zvláště je to levný zdroj vitaminů a to především vitaminu C, kterého obsahuje až 10x více než citron a 12x více než pomeranč. Dále je to provitamin A vitaminy B1, B2, B6, PP, D a vitamin E, kterého obsahuje nejvíce ze všech rostlinných plodů. Obsahuje také kumariny, bioflavonoidy, alkaloidy, oleje, třísloviny ale také minerální látky (železo, bór, mangan). Má široké využití v lékařství, pomáhá při jaterním, plicním, zažívacím onemocnění, napomáhá urychlovat hojení ran, stimuluje regenerační procesy a další. V poslední době byl v rostlině objeven alkaloid hippophein, z něhož vzniká amin serotonin, který pozitivně ovlivňuje centrální nervovou soustavu. Působí tedy jako 54

antidepresivum, ale má i významný protinádorový účinek. Proto se dá říci, že rakytník řešetlákový je tzv. ,,všelék“. Jedinou složitější překážkou pro využití plodů je samotná sklizeň. Hlavním problémem při ruční sklizni je, že dužnina po zmáčknutí vytéká. Proto je snahou pěstitelů zefektivnit, co nejvíce sklizeň (použití různých česáčků, setřasačů, odsávačů). Plody se dají buď konzumovat přímo anebo se mohou jakkoliv zpracovávat, například džemy, kompoty, sirupy, omáčky, šťáva aj. Z vyrobených produktů, rakytníkový kompot, šťáva, sirup, bonbony a sušené rakytníkové plody, byl nejlepší rakytníkový kompot s jablky. Zaujal svým vzhledem, příjemnou vůní, sladkou chutí, konzistencí a při tom jeho příprava není vůbec složitá. Rakytník řešetlákový má také velký význam ve farmaceutickém i lihovarnickém průmyslu. Významné je také, že u drog připravených z rakytníku nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky.

55

8 Souhrn a Resume V této bakalářské práci byl podán přehled o současném pěstování rakytníku u nás i ve světě. Jako i historie a původ, charakteristické vlastnosti, kterými se vyznačuje tento ovocný druh. Snahou této práce bylo popsání samotného druhu rakytníku a také odrůd, které se liší rozdílnými vlastnostmi. Zajímavé je chemické složení, množení a pěstování. Ve druhé části práce je uvedeno zpracování plodů, které jsou určeny k degustaci podle uvedených receptů. Následuje vyhodnocení zúčastněných osob. Nejlépe byl hodnocen rakytníkový kompot, který zaujal svým vzhledem, vůní, chutí, konzistencí a někteří se zajímali o jeho recept a výrobu. Následoval rakytníkový sirup, šťáva z rakytníkových plodů, rakytníkové bonbony a na posledním místě byly sušené rakytníkové plody.

Klíčová slova: rakytník, odrůda, odrůdová skladba, chemické složení, množení, pěstování, plody, sklizeň

56

Resume This thesis deals with the survey about the contemporary cultivation of sea buckthorn in our country and also in the world. It also presents information about the history, origin and characteristic properties which this fruit species is noted for. The description of the sea buckthorn and its variants which differ in properties was the effort of this thesis. Interestingly is the chemical structure, propagation and cultivation. The processing of fruits which are intended for tasting according to initiate recipes is introduced in the second part of the thesis. The evaluation of involved people follows. Top was evaluated compote of fruits of sea buckthorn, which attracted its appearance, aroma, taste, texture and some were interested in his recipe and production. Followed syrup from the fruit of sea buckthorn juice from fruits of sea buckthorn, sea buckthorn bonbons and the last place were dried sea buckthorn fruits.

Key words: Sea buckthorn, variant, composition of variants, chemical structure, propagation, cultivation, fruits, harvest

57

9 Seznam použité literatury 1. BAJER, J.: Rostliny pro život. 1.vyd. Praha: Zahradnické sdružení ČSFR, 1991, 75 s. 2. BAJER, J., JABLONSKÝ, I.: Rakytník-jeho pěstování a využití. Brno vyd. 1. Brno: Tribun EU s.r.o., 2008, 50 s. Knihovnicka.cz. ISBN 978-80-7399-516-4. 3. BAJER, J., JABLONSKÝ, I.: Rostliny pro posílení organismu a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 104 s. ISBN 978-80-247-1745-6. 4. BODLÁK, J., SEVERA, F., VANČURA, B.: Příroda léčí: bylinář s recepty. Vyd. 3. Praha: Granit, 2004, 239 s. ISBN 80-7296-036-9. 5. BREMNESS, L.: Užitkové rostliny. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2005, 304 s. ISBN 80-242-1301-x. 6. DLOUHÁ, J., RICHTER, M., VALÍČEK, P.: Ovoce. 1.vyd. Praha: Aventinum, 1997, 223 s. ISBN 80-7151-768-2. 7. DOLEJŠÍ, A., KOTT, V., ŠENK, L.: Méně známé ovoce. 1. vyd. Praha: Brázda, 1991, 149 s. ISBN 80-209-0188-4. 8. FLOWERDEW, B.: Ovoce: Velká kniha plodů. Praha: Volvox Globator, 1997, 256 s. ISBN 80-7207-052-5. 9. GRAU, J., JUNG, R., MÜNKER, B., HÄNELOVÁ, M. WENDLER, F., BAUER, P.:Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: IKAR, KK, 1996, 287 s. ISBN 80-7202-023-4. 10. HRIČOVSKÝ, I.: Drobné ovoce: a méně známé druhy ovoce. 1.vyd. /. Bratislava: Príroda, 2002, 104 s. ISBN 80-07-01004-1. 11. HRIČOVSKÝ, I.: Pomológia: marhule, broskyne, slivkoviny, drobné ovocie a menej rozšírené ovocné druhy. Bratislava: Nezávislosť, 2002, 408 s. ISBN 8085217-64-3. 12. HOJEROVÁ, J.: Prírodné lipidy v modernej kozmetike. Rastlinné oleje bohaté na omega-7 mastné kyseliny. Rakytníkový olej: Liéčivé rostliny. Léčivé rostliny. Bratislava: HERBA, spol. s.r.o., 2012, roč. 49, č 5, ISBN 1335-9878 13. HUDAK, R.: Ovoce, zelenina a bylinky. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2004, 188 s. ISBN 80-7237-999-2. 14. HURYCH, V.: Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 1.vyd. Praha: KVĚT, 1996, 183 s. ISBN 80-85362-19-8. 15. JANICK, J., PAULL, R. E.: The encyclopedia of fruit & nuts. Wallingford [u.a.]: CABI, 2008, 954 s. ISBN 978-0-85199-638-7. 16. JANČA, J., ZENTRICH, A. J.: Herbář léčivých rostlin 4.díl. 1.vyd. Praha: Eminent, 1996, 287 s. ISBN 80-85876-20-5. 17. JANTRA, H., ŠKODA,V.: Ovocná zahrada. Ostrava: Blesk, 1996, 157 s. ISBN 80-85606-74-7. 18. KORBELÁŘ, J., ENDRIS, Z.: Naše rostliny v lékařství. 5. přeprac. vyd. Praha: Avicenum, 1981, 501 s. 19. KREUTER, M-L.: Zahrada v souladu s přírodou: praktický rádce zahrádkáře biologa. 1.vyd. Frýdek Místek: Alpress, 2002, 320 s. ISBN 80-7218-693-0. 58

20. KUTINA, J.,HOLEČEK, S.: Pomologický atlas. 1.vyd. Praha: Brázda, 1992, 300 s. ISBN 80-209-0192-2. 21. LÁNSKÁ, D., KREJČOVÁ, Z.: Koření a jeho užití v ilustracích Zdenky Krejčové. Vyd. 1. Praha: Aventinum, 2010, 275 s. ISBN 978-80-7442-002-3. 22. LÁNSKÁ, D., ŽILÁK, P.: Jedlé rostliny z přírody. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2006, 223 s. ISBN 80-86858-13-8. 23. LEWKOWICZ-MOSIEJ, T.: Léčivé rostliny: posílení imunity, zvýšení životní energie, harmonie těla i duše. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2005, 136 s. ISBN 80-7362-048-0. 24. MICHÁLEK, S.: Odrody - ovocie, vinič hroznatý: Slovan. Sady a vinice: všetko o pestovaní ovocných plodín a viniča. Nitra: Naše pole, s.r.o., 2012, roč. VII, č 1., s 56. ISSN 1336-7684. 25. NOVÁK, J.: Plody našich i cizokrajných rostlin. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 96 s. ISBN 80-247-1251-2. 26. PAPRŠTEIN, F.: Technologie pěstování a množení rakytníku řešetlákového (Hippophae rhamnoides L.): metodika. Holovousy: Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský, 2009, 29 s. ISBN 978-80-87030-07-3. 27. PASTRNÁK, P., PAULEN, O., VALACH, A.: Menej známe ovocné druhy: Rakytník rešetliakovitý-menej pestovaný,ale perspektivný ovocný druh. Sady a vinice: všetko o pestovaní ovocných plodín a viniča. Nitra: Naše pole, s.r.o., 2013, roč. VIII, č 1., s 23-25. ISSN 1336-7684. 28. PAULEN, O.: Rezy ovocných drevin: Tvarovanie a rez rakytníka rešetliakovitého. Sady a vinice: všetko o pestovaní ovocných plodín a viniča. Nitra: Naše pole, s.r.o., 2013, roč. VIII, č 1., s 10-11. ISSN 1336-7684. 29. ŘEZNÍČEK, V.: Drobné ovoce s vysokou biologickou hodnotou. Praha: ČZS Praha, Květ, 2009. 95 s. ISBN 978-80-85362-61-9. 30. SUS, J.: 365 dnů s ovocem: Rady z první ruky. 1.vyd. Vimperk, 2001, 107 s. ISBN 80-7222-147-7. 31. SUS, J.: Ovoce slovem i obrazem: jádroviny, peckoviny, skořápkoviny, bobuloviny a netradiční druhy ovoce. Bratislava: Gora, 1992, 76 s. ISBN 80901173-0-9. 32. ŠAMLA, J.: Subtropy: Pěstitelské praktikum. Díl druhý. 1.vyd. Brno: Edice Citrusář, 1993, 167 s. 33. VALÍČEK, P., HAVELKA, E. V.: Rakytník řešetlákový: rostlina budoucnosti. 1. vyd. Benešov: Start, 2008, 86 s. ISBN 978-80-86231-44-0. 34. VALÍČEK, P., HLAVA, B.: Rostliny proti únavě a stresu. 1.vyd. Praha: Brázda, 1992, 44 s. ISBN 80-209-0223-6. 35. VALÍČEK, P., KOKOŠKA, L., HOLUBOVÁ, K.: Léčivé rostliny třetího tisíciletí. 1.vyd. Benešov: START, 2001, 175 s. ISBN 80-86231-14-3. 36. VALÍČEK, P.: Rostliny pro zdravý život. 1. vyd. Benešov: Start, 2007, 229 s. ISBN 978-80-86231-40-2. 37. VÁŇA, P.: Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla. Praha: Eminent, 2006. ISBN 80-7281-268-8.

59

38. VÁŇA, P.: Rady bylináře Pavla: přírodní léčba bylinami a životním magnetismem. Praha: Eminent, 2000, 108 s. ISBN 80-7281-012-x. 39. VOLÁK, J., STODOLA, J., SEVERA, F.: Veľká kniha liečivých rastlín. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1987, 319 s. 40. WALTER, V.: Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Vyd. 3. Praha: Brázda, 2011, 310 s. ISBN 978-80-209-0385-3. 41. ŽIAKOVÁ, M.: Z historie rakytníka v Rusku. Liéčivé rostliny. Léčivé rosliny. Bratislava: HERBA, spol. s.r.o., 2011, roč. 48, č 3, s 112-114, ISBN 1335-9878

Elektronické zdroje:

42. BAJER, J.: Obsahové látky v částech rakytníka řešetlákového a jejich význam. Liéčivé rostliny .Léčivé rostliny. [online]. 2009 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.liecive.herba.sk/index.php/rok-2009/39-1-2009/108-obsahovwlatky-v-castech-rakytnika-resetlakoveho-a-jejich-vyznam-4.html 43. BAJER, J.: Rakytník řešetlákový-Hippophaë rhamnoides L.. Liéčivé rostliny. Léčivé rostliny. [online]. 2008 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://www.liecive.herba.sk/index.php/rok-2008/50-5-2008/136-rakytnikresetlakovy-rakytnik-resetliakovy-.html 44. NEČAS, T., KRŠKA, B.: Aphis pomi (DeGeer), mšice jabloňová. In: Interaktivní databáze chorob a škůdců ovocných plodin. [online]. 2006 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/aplikace/soubory/msice_jablon.p df 45. PAPRŠTEIN, F.: Rakytník řešetlákový. In: Výzkum pěstitelských technologií u méně rozšířených ovocných druhů. [online]. 2007 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.isvav.cz/projectDetail.do?rowId=QF3223

60

10 Příloha

61

Seznam příloh:

Tab. 5 Přehled použití Tab. 6 Bodové hodnocení provedené degustace vyrobených produktů Tab. 7 Porovnání výsledných průměrů vyrobených produktů

Obr. 1 Rozšíření druhů rodu Hipophaë , rakytník Obr. 2 Kořenová soustava rakytníku Obr. 3 Rakytník řešetlákový Obr. 4 Rozdíl mezi samičí (A) a samčí (B) rostlinou Obr. 5 Množení zelenými řízky Obr. 6 Množení dřevitými řízky Obr. 7 Množení kořenovými odkopky Obr. 8 Roubování u rakytníku Obr. 9 Endomykóza rakytníku Obr. 10 Fuzariové vadnutí Obr. 11 Zelená rakytníková mšice Obr. 12 Různé typy nástrojů pro sklizeň plodů rakytníku řešetlákového (1–3) Obr. 13 Rakytník řešetlákový Obr. 14 Rakytník řešetlákový Obr. 15 Odrůda ´Slovan´ Obr. 16 Květy samčích rostlin Obr. 17 Rakytníkový kompot s jablky Obr. 18 Pasírování plodů Obr. 19 Slupky a semena zbylá po pasírování Obr. 20 Směs rozemletých slupek a semen s cukrem Obr. 21 Vyrobené produkty Obr. 22 Samčí pupeny, Lednice Obr. 23 Celkový pohled na samčí rostliny, Lednice Obr. 24 Celkový pohled na keř odrůdy ´Buchlovický 2´, Lednice Obr. 25 Celkový pohled na keř odrůdy ´Buchlovický 1´, Lednice Obr. 26 Celkový pohled na keř s plody odrůdy´Buchlovický 1´, Lednice Obr. 27 Celkový pohled na keř s plody odrůdy ´Leicora´, Lednice Obr. 28 Plody odrůdy ´Hergo´, Lednice

Tab. 5 Přehled použití

(HAVELKA, 2008)

Vnější užití:

Choroba Akné

Bércové vředy

Aplikace olej vlhké obklady z plodů, listů, kořenů a větviček olej

Dermatózy

-

olej

Ozařování

-

olej

Padání vlasů

-

odvar z plodů, listů a kůry větviček

Popáleniny

-

olej

Popraskaná kůže

-

olej

Proleženiny

-

olej

Rakovina kůže

-

olej

Revmatismus

- obklady z plodů, listů, kořenů a kůry větviček olej

Artritida, polyartritida

Vyrážky

Vnitřní užití:

Choroba

Aplikace

Akné

-

olej

Angína

-

olej

Anémie

-

olej, sirup

Artritida

-

čaj

Arteriální tlak

-

olej

Ateroskleróza

-

olej, džus, sirup

Avitaminóza

-

čaj, sirup

Cukrovka

-

čerstvé plody

Dna

-

čaj

Dyzentérie

-

olej

Eroze čípku děložního

-

olej, vaginální tampony

Gastritida

-

olej

Choroba

Aplikace

Horečka

-

čaj, džus, sirup

Chřipka

-

sirup

Infekční choroby

-

čaj, džus, sirup

Játra

-

čerstvé plody, džus, sirup

Koronární onemocnění srdce

-

olej

Lupénka

-

olej s chlebem, mlékem a medem

Nachlazení

-

džus, sirup, džem, bonbóny

Oči

-

mast, džus, sirup

Otoky dásní

-

olej

Otrava těžkými kovy

-

čaj

Otrava oxidem uhličitým

-

olej

Parodontóza

-

olej

Polypy střev

-

olej

Praskliny sliznic v ústech a nose

-

olej

Radiace

-

čaj

Rakovina

-

olej

jícnu

-

olej

kůže

-

olej

Revmatismus

-

čaj

Snižování cholesterolu

-

olej, čaj, sirup

Soustředění

-

čaj, sirup

Těžké pooperační stavy

-

olej, džus, sirup

Tyfus

-

olej

Vředy na dvanáctníku

-

olej

Zánět děložního hrdla

-

olej

pochvy

-

olej

zubní dřeně

-

olej

Žaludeční vředy

-

olej

1 0 4

uplatnění na trhu

vzhled

vůně

sušené rakytníkové plody 5 1 6

konzistence

uplatnění na trhu

1

vůně

chuť

2 2

uplatnění na trhu

vzhled

5

3

rakytníkové bonbóny chuť

konzistence

3 2

1

uplatnění na trhu

vůně

1

vůně 1

1

vzhled

konzistence

1

uplatnění na trhu

chuť

0 7

konzistence

6

0

konzistence

chuť

0

chuť

vzhled

rakytníkový sirup

rakytníková šťáva

rakytníkový kompot

0 0

vzhled

1

vůně

Bodové hodnocení: 2

1

2

2

2

0

1

1

0

0

2

0

0

0

1

0

1

0

0

2

0

0

0

0

0

0

3

2

2

3

2

2

2

2

2

2

2

1

1

0

2

0

1

0

1

2

0

0

0

0

0

0

Tab. 6 Bodové hodnocení z provedené degustace vyrobených produktů 4

4

4

3

3

1

1

3

0

0

2

0

1

0

1

0

0

1

0

0

0

0

0

0

0

1

5

6

4

2

8

11

6

4

9

8

6

2

1

0

2

1

6

4

8

10

1

1

1

2

4

3

6

0

1

1

1

1

2

1

1

1

0

1

2

1

2

0

0

3

1

0

3

3

1

1

1

0

7

1

2

2

1

1

2

1

1

3

2

2

3

2

3

1

2

2

1

2

3

2

1

2

3

3

8

0

2

1

1

1

2

1

0

1

0

2

4

2

2

0

2

3

0

0

5

0

1

2

4

4

9

0

2

1

1

1

2

2

4

3

3

11

7

14

6

17

1

7

3

0

8

13

16

13

8

9

Tab. 7 Porovnání výsledných průměrů vyrobených produktů 9 8 7 Rakytníkový kompot

6

Rakytníková šťáva

5 4

Rakytníkový sirup

3

Rakytníkové bonbony

2

Rakytníkové sušené plody

1 Vzhled

Vůně

Chuť

Konzistence Uplatnění na trhu

Obr. 1 Rozšíření druhů rodu Hipophaë , rakytník

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

1 – H. rhamnoides, r. řešetlákový 2 – H. tibetana, r. tibetský 3 – H. salicifolia, r. vrbolistý

Obr. 2 Kořenová soustava rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A – hlízka na kořenu poutající vzdušný dusík (zvětšeno)

Obr. 3 Rakytník řešetlákový

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A – List

C – Plod

B – Větev s plody

D – Semeno

Obr. 4 Rozdíl mezi samičí (A) a samčí (B) rostlinou (VALÍČEK, HAVELKA, 2008) 1 – Výhon s pupeny 2 – Pupen (zvětšeno) 3 – Květ (zvětšeno)

Obr. 5 Množení zelenými řízky

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A - Připravený řízek B - Zakořeněný řízek

Obr. 6 Množení dřevitými řízky A – Připravený řízek B – Zakořeněný řízek r – Místo řezu

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

Obr. 7 Množení kořenovými odkopky

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

M – Matečná rostlina O - Odkopky

Obr. 8 Roubování u rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A – Roub (samčí rostlina) B – Podnož (samičí rostlina) C – způsob roubování D – Konečný pohled na provedené roubování

Obr. 9 Endomykóza rakytníku

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A – Větvev s napadenými plody B – Detail (zvětšeno)

Obr. 10 Fuzariové vadnutí

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A – Napadená větev B – Větev se zaschlými plody

Obr. 11 Zelená rakytníková mšice

(VALÍČEK, HAVELKA, 2008)

A – Dospělý jedinec (zvětšeno) B – Napadená a poškozená větev

Obr. 12 Různé typy nástrojů pro sklizeň plodů rakytníku řešetlákového (1-3) (VALÍČEK, HLAVA, 1992)

Obr. 13 Rakytník řešetlákový

(VOLÁK, STODOLA, SEVERA, 1987)

Obr. 14 Rakytník řešetlákový

(KREJČOVÁ, 2010)

Obr. 15 Odrůda ´Slovan´

(MICHÁLEK, 2012)

Obr. 16 Květy samčích rostlin (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 17 Rakytníkový kompot s jablky (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 18 Pasírování plodů

(DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 19 Slupky a semena zbylá po pasírování (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 20 Směs rozemletých slupek a semen s cukrem

Obr. 21Vyrobené produkty

(DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

(DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 22Samčí pupeny, Lednice (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013) Obr. 23 Celkový pohled na samčí rostliny, Lednice (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 24 Celkový pohled na keř odrůdy ´Buchlovický 2´, Lednice (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 25 Celkový pohled na keř odrůdy ´Buchlovický 1´, Lednice (DOLEŽÁLKOVÁ, 2013)

Obr. 26 Celkový pohled na keř s plody odrůdy ´Buchlovický 1´, Lednice (DOLEŽÁLKOVÁ, 2012)

Obr. 27 Celkový pohled na keř s plody odrůdy ´Leicora´, Lednice (DOLEŽÁLKOVÁ, 2012)

Obr. 28 Plody odrůdy ´Hergo´, Lednice

(DOLEŽÁLKOVÁ, 2012)