Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ekologie lesa
Význam zoologických zahrad v ČR při ochraně biodiverzity ohrožených druhů savců tropických a subtropických oblastí
Bakalářská práce
2013
Hana Kalivodová
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Význam zoologických zahrad v ČR při ochraně biodiverzity ohrožených druhů savců tropických a subtropických oblastí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne:........................................ podpis studenta
Význam zoologických zahrad v ČR při ochraně biodiverzity ohrožených druhů savců tropických a subtropických oblastí ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá významem zoologických zahrad v České republice z pohledu biologické rozmanitosti, se zaměřením na ohrožené savce v tropických a subtropických oblastech. Práce byla rozdělena na několik částí. V první byl cílem monitoring zvířat chovaných v jednotlivých zoo a vymezení stupně jejich ohrožení dle červeného seznamu IUCN. Vybrané skupiny savců byly v dalších částech popsány, byl zhodnocen jejich chov, u vybraných druhů popsána reintrodukce do volné přírody, dále účast na záchovných programech. Ze získaných údajů byl vyhodnocen podíl jednotlivých zoo při ochraně biodiverzity ohrožených druhů savců. Klíčová slova: zoo, biodiverzita, savec, tropické oblasti, ohrožený druh
The Importance of Zoos in the Czech Republic in Biodiversity Conservation of Endangered Mammals Species of Tropical and Subtropical Regions ABSTRACT Bachelor´s thesis deals with the importace of zoos in the Czech Republic in terms of biodiversity, focus on endangered mammals in tropical and subtropical regions. The work was divided into several parts. The monitoring of animals in the Zoos and determination of the degree of threat according to the Red List of IUCN is contained in the first part. Selected groups of mammals were described in details and their breeding was evaluated within the second part. The reintroduction of selected species, as well as participation in conservation programs was described in the same part of this work. The importance of the Zoos in the protection of the biodiversity of endangered species of mammals was evaluated by the obtained data. Key words: zoo, biodiversity, mammal, tropical areas, endangered species
Obsah 1.
ÚVOD ..................................................................................................................................... 1
2.
CÍL PRÁCE ............................................................................................................................ 2
3.
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................................... 3 3.1.
3.1.1.
Tropické a subtropické oblasti .................................................................................. 3
3.1.2.
Biologická rozmanitost ............................................................................................. 3
3.1.3.
Ohrožené druhy ........................................................................................................ 4
3.1.4.
Ochrana in situ, ex situ ............................................................................................. 4
3.1.5.
Reintrodukce ............................................................................................................. 4
3.2.
Historie zoologických zahrad ................................................................................... 5
3.2.2.
Poslání zoologických zahrad .................................................................................... 5
Organizace a instituce ...................................................................................................... 6
3.3.1.
Unie českých a slovenských zoologických zahrad ................................................... 6
3.3.2.
Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií.................................................... 6
3.3.3.
Světová asociace zoologických zahrad a akvárií ...................................................... 7
3.3.4.
Světový svaz ochrany přírody .................................................................................. 8
3.4.
5.
Historie a poslání zoo ...................................................................................................... 5
3.2.1.
3.3.
4.
Základní pojmy ................................................................................................................ 3
Charakteristika zájmových taxonů .................................................................................. 9
3.4.1.
Řád: chobotnatci (Proboscidea) ............................................................................... 9
3.4.2.
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) ........................................................................... 9
3.4.3.
Řád: hlodavci (Rodentia) ........................................................................................ 13
3.4.4.
Řád: primáti (Primates) .......................................................................................... 13
3.4.5.
Řád: letouni (Chiroptera) ....................................................................................... 19
3.4.6.
Řád: málozubí (Diprotodontia) .............................................................................. 19
3.4.7.
Řád: chudozubí (Xenarthra) ................................................................................... 20
3.4.8.
Řád: šelmy (Carnivora) .......................................................................................... 20
3.4.9.
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla) ..................................................................... 23
MATERIÁL A METODIKA ............................................................................................... 24 4.1.
Sběr dat .......................................................................................................................... 24
4.2.
Databáze dat................................................................................................................... 24
4.3.
Analýza dat .................................................................................................................... 25
4.3.1.
Chované taxony ...................................................................................................... 25
4.3.2.
Podíl zoologických zahrad na ochraně druhů ......................................................... 25
VÝSLEDKY A DISKUSE ................................................................................................... 27 5.1.
Sběr dat .......................................................................................................................... 27
5.2.
Databáze taxonů............................................................................................................. 27
5.2.1.
Skupina kriticky ohrožených druhů (CR) ............................................................... 27
5.2.2.
Skupina ohrožených druhů (EN) ............................................................................ 27
5.2.3.
Skupina zranitelných druhů (VU)........................................................................... 28
5.3.
Analýza dat – taxony ..................................................................................................... 28
5.3.1.
Druhy v přírodě vyhynulé (EW) ............................................................................. 28
5.3.2.
Druhy kriticky ohrožené (CR) ................................................................................ 29
5.3.3.
Druhy ohrožené (EN) ............................................................................................. 36
5.3.4.
Druhy zranitelné (VU) ............................................................................................ 44
5.4.
Podíl zoologických zahrad na ochraně druhů ................................................................ 57
5.5.
Evropský záchovný program (EEP) .............................................................................. 58
5.6.
Reintrodukce a projekty in situ ...................................................................................... 62
6.
ZÁVĚR ................................................................................................................................. 64
7.
SUMMARY .......................................................................................................................... 65
8.
SEZNAM LITERATURY .................................................................................................... 66
1. ÚVOD Ve všech sdělovacích prostředcích dnešní doby se na nás hrne příval informací o tom, jak každý den mizí z planety Země živočišné a rostlinné druhy. I když v mnoha případech jsou tyto výroky nepřesné a mnohdy i přehnané, tak je situace vážná a ochrana jednotlivých druhů je na místě. Tato práce se zaměřuje na savce a poukazuje na to, jak zoologické zahrady přispívají k ochraně zvířat a celkově biodiverzity, ať už v in situ nebo ex situ (Maxted 2013). Je jisté, že pokud je snaha zmírnit tento trend vymírání druhů, je nutné začít od ochrany v in situ. I přes snahy ochranářů a jednotlivých mezinárodních úmluv, však některé stavy druhů stále klesají a proto čím dál tím více nabývají zoo na významu (Gippoliti 2012). Z popsaných 5 501 druhů savců spadá 1 139 (IUCN 2012a) do skupiny s různým stupněm ohrožení. Při přepočtu na procenta s dolním odhadem (ve výpočtu nejsou zahrnuty druhy, o kterých nejsou přesné informace) to je 21 % ohrožených druhů savců, tedy téměř jedna čtvrtina ze všech popsaných druhů. Tyto výpočty nemohou být nikdy úplně přesné, protože nejsou data a informace o všech žijících savcích (IUCN 2012b). Pro vyhodnocení byli vybráni savci z tropických a subtropických oblastí. Zájem právě o tyto druhy byl vyvolán především proto, že nejvíce ohrožených druhů spadá právě do této oblasti (IUCN 2012c), dále pak proto, že je v dnešní době ničení ekosystémů v ochraně přírody tématem číslo jedna a právě ekosystémy v této oblasti mizí obrovským tempem a nemají nikde jinde na světě obdobu. Pokud ubývají přirozené ekosystémy, ubývají i místa pro život jednotlivým druhům (Ehrlich et al. 2013). Těmto zvířatům potom svitne naděje na záchranu pouze v podobě zoologických zahrad nebo přírodních rezervacích. I když dnes už není výjimkou, že zvířata jsou lovena a zabíjena i v rezervacích (Becker et al. 2008). Tato práce byla rozdělena na několik částí. V té první je především historie a význam zoo a také popis jednotlivých ohrožených druhů. V části metodika je pak popsáno, jakým způsobem byly získány informace o stavech zvířat, jejich chovu a ochraně. V druhé části jsou všechny tyto informace popsány a zhodnoceny. Výsledky ukazují, jaké jsou úspěchy zoologických zahrad v chovech ohrožených druhů savců z tropických a subtropických oblastí, a tedy jaký přínos tyto organizace ochraně přírody přináší. 1
2. CÍL PRÁCE Cílem práce bylo z dostupných informací vyčlenit ohrožené druhy savců tropických a subtropických oblastí. Dalším krokem bylo zjistit stupeň ohrožení těchto druhů a ze získaných informací jednotlivých zahrad ČR popsat úspěšnost chovu – jejich mortalitu, porodnost, velikost chovných skupin, případně reintrodukci a účast na záchovných programech. Výsledky zpracovat a vyhodnotit tak, aby podaly jasnou a ucelenou informaci o jednotlivých zoo a jejich významu při ochraně biologické rozmanitosti.
2
3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1. Základní pojmy 3.1.1. Tropické a subtropické oblasti Tropy a subtropy zabírají cca 58 % Země včetně oceánů (viz. obr. 1). V tropických oblastech je teplé klima, které nemusí být extrémní, ale je stálé. V subtropech převažuje teplo až horko, které se střídá s mírným, chladnějším podnebím. Možné
přístupy
k vymezení
tropických
a
subtropických
oblastí
jsou
astronomické, klimatologické a bioklimatologické. Podle rozdělení astronomického najdeme mezi 10° s. š. až 10° j. š. rovníkový pás, mezi 10 až 12° z. š. tropický pás a mezi 25 až 35° z. š. subtropický pás. Dle bioklimatologického rozdělení do tropů spadají oblasti, kde je teplota po celý rok vyšší jak 10 °C a v subtropech pak tato teplota nemusí být po celý rok (Culek 2010).
Obr. 1 – mapa světa zachycující rozložení tropických a subtropických oblastí (Culek 2010)
3.1.2. Biologická rozmanitost Všeobecně uznávaná definice hovoří o tom, že pod tímto pojmem rozumíme nejen počet, ale i různorodost druhů a ekosystémů a genetickou rozmanitost, kterou obsahují. 3
Termín biodiverzita je chápán jako rozmanitost organizmů uvažovaných na všech hladinách, od genetických odlišností v rámci jednoho druhu přes skupiny druhů ke skupinám rodů, čeledí a stále vyšších taxonomických úrovní. Zahrnuje rozmanitost ekosystémů, které se skládají ze společenstev organizmů na určitém stanovišti a z fyzikálních podmínek, ve kterých žijí (Vačkář 2005). 3.1.3. Ohrožené druhy V současné ochranářské terminologii se označují jako ohrožené druhy ty, které spadají do jedné z kategorií ohrožení podle kritérií IUCN – světového svazu ochrany přírody. Hodnocení druhů probíhá podle standardních kvantitativních kritérií, na jejichž základě jsou druhy zařazovány do kategorií určujících stupeň, s jakým čelí riziku vyhynutí. V současnosti jsou připraveny i zásady pro hodnocení druhů v jednotlivých regionech, tedy například státech (Vačkár 2005). 3.1.4. Ochrana in situ, ex situ Ochrana biologické rozmanitosti in situ znamená péči o složky biologické rozmanitosti přímo tam, kde se vyskytují. Ochrana biologické rozmanitosti ex situ představuje ochranu biologické rozmanitosti mimo místa jejího přirozeného výskytu. Zahrnuje pěstování a chov v zoologických a botanických zahradách, účelových chovech, arboretech, genových bankách a sbírkách. Přestože má nesporný význam pro zachování biologické rozmanitosti na úrovni genů, jedinců, populací a druhů, měla by být chápána jako poslední krok v případě, že nelze uplatnit metody ochrany in situ. Ochrana biodiverzity ex situ v konečném cíli směřuje k obnově nebo podpoře populací cílových druhů ve vhodném prostředí a čase (Vačkár 2005). 3.1.5. Reintrodukce IUCN (Světový svaz ochrany přírody) definuje reintrodukci, jako pokus o vysazení druhu (popřípadě nižší taxonomické jednotky) do oblasti, která byla částí historického areálu daného druhu a kde byl daný druh vyhuben, popřípadě kde samovolně vyhynul. Reintrodukce bývá nazývána i repatriací. Pokud je na daném území původní populace přítomna, nejedná se o reintrodukci, ale o doplnění nebo posílení stávající populace (IUCN 2013).
4
3.2. Historie a poslání zoo
3.2.1. Historie zoologických zahrad Chov zvířat v zajetí sahá velmi hluboko do historie. Člověk v dávných dobách choval zvířata jako potravu, ale opatřoval si je i pro zábavu, náboženské a kultovní účely. Na dvorech starověkých i středověkých panovníků vznikaly první zvěřince. Později se objevovaly ve středověké Evropě. Chov zvířat se stal módní záležitostí a ve stísněných prostorách byli chováni medvědi, vlci, jeleni i jiná zvěř. Někdy byla chována erbovní zvířata držená v hradních i městských medvědincích. Občas se objevovala různá exotická zvířata. Po roce 1740 vzniklá vůbec první zoologická zahrada založená císařem Františkem I. ve vídeňském parku. Původní část se zachovala dodnes. Tvoří ji malý pavilónek, odkud je možné vidět všechny výběhy, které jsou postaveny vějířovitě kolem. Toto schéma bylo použito v mnoha tehdejších menažériích v celé Evropě. V Paříži vznikla zoologická zahrada koncem 18. století. V naší republice vznikla první zoologická zahrada až o mnoho let později. V roce 1919 založil Německý přírodovědný spolek zoologickou zahradu v Liberci na místě, kde byli od počátku století chováni různí ptáci. Druhá v pořadí vznikla zoologická zahrada v Praze Tróji roku 1931. Naše ostatní zoologické zahrady byly založeny až ve druhé polovině století, většina z nich v padesátých letech (Kořínek 1999). 3.2.2. Poslání zoologických zahrad Původně měli zoologické zahrady za cíl jen pobavit obecenstvo a vystavovat co nejvíce exotických zvířat. Ta se umisťovala do malých a pro stálý chov zcela nevhodných podmínek. Zvířata se chovala většinou jednotlivě v zamřížovaných klecích a výbězích bez možnosti dostatečného pohybu. K rozmnožování docházelo zřídka. Tento styl přerušil teprve Carl Hagenbeck. Jeho pojetí zoologické zahrady se stalo cílem všech moderních zařízení. Zvířata vystavoval v tzv. panorámatech. To byly vhodné výběhy hrazené jen příkopy. V nich choval zvířata v přirozených skupinách a ze stejné oblasti.
5
V současné době si zoologické zahrady vedle propagace a výstavní činnosti pro veřejnost vytkly několik dalších cílů. Pomocí nich chtějí chránit ohrožený genofond zvířat, napomoci jejich vědeckému poznání a vytvořit dostatečnou chovnou základnu pro případ vyhynutí ve volné přírodě. Zvířata jsou chována ve velkých výbězích a pavilónech, které odpovídají přirozenému životnímu prostředí. Tradiční mříže a pletivo nahrazují vodní příkopy, sklo nebo jiné moderní materiály, které tolik neruší a nevytváří dojem, že zvířata jsou vězněna. Chovají se ve větších reprodukčních skupinách, které skladbou odpovídají sociálnímu složení stáda v přírodě a pravidelně se rozmnožují. Rozmnožování a chov zvířat jsou prvořadým posláním zoologických zahrad (Kořínek 1999; Klika 2005).
3.3. Organizace a instituce 3.3.1. Unie českých a slovenských zoologických zahrad Unin of the Czech and Slovak Zoos (UCSZ) Unie československých zoologických zahrad byla založena 4. října 1990 v Bratislavě. Po rozdělení Československa byla přejmenována na Unii českých a slovenských zoologických zahrad. Cílem činnosti Unie je napomáhat uplatňování poslání zoo a jejich celkovému rozvoji, zvláště podporou vzájemné spolupráce, zpřístupňováním zahraničních zkušeností a mezinárodních kontaktů (Jiroušek et al. 2005). 3.3.2. Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií European Association of Zoos and Aquaria (EAZA) EAZA je největší regionální asociace zoologických zahrad na světě. Evropské zoologické zahrady spolupracovaly při výměnách zvířat a zkušeností déle než sto let. EAZA byla založena 18 institucemi z 8 zemí v roce 1988, nyní má 289 institucionálních členů v 34 zemích. EAZA se otevřela pro všechny evropské zoologické zahrady, cílem bylo pomoci dosáhnout nejvyššího možného profesionálního standardu. V roce 1989 vydala asociace první informační bulletin. Dnes je EAZA NEWS vysoce profesionální časopis, poskytující důležité informace členům. Členové EAZA hrají významnou roli v ochraně ohrožených druhů a zachování genetické rozmanitosti (Jiroušek et al. 2005).
6
Vědecké orgány EAZA: Skupina poradců – Taxon Advisory Groups (TAGs) Členy jsou jmenováni přední odborníci na danou skupinu zvířat. TAG určuje směr chovu dané skupiny. Zpracovává genetické a demografické rozbory příslušného taxonu na základě odborných studií populační dynamiky a stavu populace v in situ a ex situ a navrhuje ustavení nového EEP. Evropské záchovné programy – Europaen Endangered Species Programmes (EEPs) Komise EEP jsou základním pilířem chovatelské činnosti Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Koordinátorem komise je jmenován odborník s největšími zkušenostmi chovu daného taxonu. Řídí chov daného taxonu v Evropě a spolupracuje s obdobnými komisemi ostatních regionů. Shromažďuje nejnovější poznatky o daném taxonu, sleduje jeho populaci v in situ a ex situ podmínkách. Vypracovává metodiku chovu, doporučuje sestavení optimálních chovných skupin. Zpracovává genetické a demografické rozbory příslušného taxonu. Zpravidla také vede Evropskou plemennou knihu příslušného druhu. Evropské plemenné knihy – European StudBook (ESBs) Vedoucí příslušné plemenné knihy zpracovává údaje o stavech daného druhu, o úbytcích a přírůstcích, vypracovává genetické a demografické rozbory příslušného taxonu. Obvykle jednou za rok vydává plemennou knihu daného druhu, nebo ji alespoň aktualizuje. Sleduje genetickou diverzitu celé populace (Jiroušek et al. 2005). 3.3.3. Světová asociace zoologických zahrad a akvárií World Association of Zoos and Aquariums (WAZA) WAZA vznikla, aby se stala moderní institucí a aby pracovala společně na globální úrovni, budovala kooperativní přístupy k běžným potřebám, sdílela informace a znalosti a reprezentovala toto společenství v dalších mezinárodních orgánech, jako je Světový svaz ochrany přírody (IUCN), jehož je členem. Významnou aktivitou je vydávání mezinárodních plemenných knih pro vzácné a ohrožené druhy.
7
Cíle jsou: spolupráce mezi zoologickými zahradami a akvárii v ochraně životního prostředí a v chovu zvířat a péči o ně. Podporovat výchovu k péči o životní prostředí, ochranu zvěře žijící ve volné přírodě a environmentální výzkum. Podporovat užívání nejvyšších standardů pohody zvířat (Jiroušek et al. 2005). 3.3.4. Světový svaz ochrany přírody World Conservation Union (IUCN) Organizace byla založena v říjnu 1948 pod názvem Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUPN). V roce 1956 byl název změněn na Mezinárodní unii pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) a v r. 1990 na Světový svaz ochrany přírody, při zachování zkratky předchozího názvu IUCN. Cílem IUCN je ovlivňovat, podporovat a napomáhat společnostem po celém světě, uchovat integritu a rozmanitost přírody a zajistit udržitelný rozvoj přírodních zdrojů. Organizace usiluje o zlepšení vědeckého pochopení přirozených ekosystémů a jejich přínosu pro snižování chudoby. IUCN rovněž monitoruje stav světové flóry a fauny a vydává červenou knihu ohrožených druhů – The IUCN Red List of Threatened Species. Zvířata jsou zde zařazena podle stupně ohrožení do několika kategorií: Extinct (EX) – vyhynulý druh Extinct in the Wild (EW) – druh vyhynulý v přírodě Critically Endangered (CR) – kriticky ohrožený druh Endangered (EN) – ohrožený druh Vulnerable (VU) – zranitelný druh Near Threatened (NT) – téměř ohrožený druh Least Concern (LC) – málo dotčený druh
8
3.4. Charakteristika zájmových taxonů
Charakteristika se zaměřuje především na stanoviště taxonů, na důvody jejich ohrožení, trend, stavy a početnost v přírodě. To jsou důležité informace pro tuto práci, pro zjištění rozšíření v zájmových oblastech a také jejich zaražení do vybraných kategorií ohrožení. Všechny vybrané taxony spadají do jedné ze čtyř skupin s různým stupněm ohrožení (VU, EN, CR, EW). 3.4.1. Řád: chobotnatci (Proboscidea) Čeleď: slonovití (Elephantidae) Slon africký (Loxodonta africana – Blumenbach, 1797) Afričtí sloni se v současné době vyskytují v 37 zemích subsaharské Afriky. I když populace slonů může v současné době v některých oblastech klesat, velká populace ve východní a jižní Africe (která představuje více než dvě třetiny celkové populace) byla zmapována a v současnosti populace roste každým rokem (Blanc et al. 2008). Slon indický (Elephas maximus indicus – Cuvier, 1797) Rozšíření tohoto druhu v Asii: Indie, Bangladéš, Pákistán, Bhútán, Kambodža, Čína, Laos, Malajský poloostrov, Myanmar, Nepál, Thajsko, Vietnam. Oproti dřívějšku je populace roztříštěná. Předpokládá se (2006), že odhad světové populace je přibližně 40 000 až 50 000 slonů (Hedges 2008). Nicméně, tento odhad je pouze hrubý. 3.4.2. Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: hrochovití (Hippopotamidae) Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius – Linnaeus, 1758) Hroši se nacházejí v zemích subsaharské Afriky. Tento druh se stále vyskytuje na mnoha původních stanovištích. Existují jasné regionální rozdíly ve velikosti populace a rozložení. Největší populace hrochů se nacházejí ve východní Africe. V 29 zemí, ve kterých se nachází hroši, byl zaznamenán populační pokles. Největší pokles byl v Demokratické republice Kongo (IUCN SSC Hippo Specialist Subgroup 2008). 9
Hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis – Morton, 1849) Pro skrytý způsob života je o hrošíkovi jen málo zpráv z přírody, většina údajů pochází ze zajetí, kde se dobře množí a dožívá věku 30 – 40 let (Anděra a Červený 2000). Hrošík se vyskytuje v Sierra Leone, Guinei, Pobřeží slonoviny a Libérii. Odhad populace z roku 1990 naznačuje, že je méně než 3 000 jedinců. Vzhledem k úbytku přirozeného prostředí v Horní Guineji a následnému loveckému tlaku má populace tendenci klesat (Lewison a Oliver 2008). Čeleď: jelenovití (Cervidae) Jelen bělohubý (Cervus albirostris – Przewalski, 1883) Jelen bělohubý obývá Čínu, dříve se pohyboval napříč východní tibetskou plošinou. Neexistuje žádný globální populační odhad. Tento druh je rozdělen sporadicky při nízké hustotě. V Gansu a Qinghai se odhaduje výskyt asi 2 000 jedinců a 4 000 jednotlivců v Sichuan a Tibetské autonomní oblasti (1990). Druh obvykle žije ve vysokých nadmořských výškách a vzdálených stanovištích. Proto rozvíjet spolehlivé odhady početnosti ve volné přírodě bude obtížné. V první části 21. století, byly neoficiální zprávy, naznačující, že populace jelena bělohubého může mít rostoucí tendenci, tedy alespoň v některých částech Tibetu (Harris a Loggers 2008). Sambar skvrnitý (Rusa alfredi – Sclater, 1876) Sambar skvrnitý je endemický na Filipínách. Tento druh je považován za vzácný na všech jeho stanovištích. Populace jsou silně roztříštěny a klesá početnost, a to i přesto, že tento druh umí přežít na různých typech stanovišť. Odhaduje se, že bylo vyhubeno až 98 % původní populace (1996). Neexistuje žádný globální odhad velikosti populace, ale předpokládá se, že zbývá méně než 2 500 dospělých jedinců (Oliver et al. 2008). Čeleď: prasatovití (Suidae) Babirusa (Babyrousa babyrussa - Linnaeus, 1758) Babirusa se vyskytuje v Indonésii na ostrovech Mangole, Taliabu a Buru. Jeho stavy klesají a díky svému omezenému areálu rozšíření a destrukci ekosystému je řazen mezi druhy ohrožené (Macdonald, Burton a Leus 2008). 10
Čeleď: turovití (Bovidae) Adax (Addax nasomaculatus – de Blainville, 1816) Adax byl dříve rozšířený v saharské oblasti Afriky, západně od údolí Nilu. Dnes přežívá v oblasti Termit / Tin v Nigérii. Pozemní a letecké průzkumy v oblasti Termit / Tin Toumma provedené v roce 2004 ukazují populace mezi 100 až 200 jedinci. Z této oblasti jsou záznamy o malých izolovaných skupinách a jednotlivcích. Na začátku března 2007, byly záznamy o skupině 15 adaxů v centru Mauritánii, v oblasti, kde nebyly viděni více než 20 let (Wacher a Newby 2008). Adax žije v pouštích a polopouštích a ze všech antilop je nejlépe přizpůsoben k životu v těchto podmínkách. V zajetí se rozmnožuje bez větších problémů (Pollock 1995; Anděra a Červený 2000). Anoa (Bubalus depressicornis – H. Smith, 1827) Anoa nížinný obývá lesy a močály na ostrově Celebes, kde se živí rozmanitou rostlinnou potravou (Anděra a Červený 2000). Tento druh je považován za ohrožený, protože jeho populace je odhadována na méně než 2 500 dospělých jedinců, jeho tempo poklesu je větší než 20 % v průběhu dvou generací – 14 až 18 let (Semiadi et al. 2008). Bongo horský (Tragelaphus eurycerus isaaci – Oldfield Thomas, 1902) Domovem bonga horského se stala západní a střední Afrika (Burnie 2009). Současný odhad populace (2007) pro tento druh je přibližně 75 – 140 jedinců (IUCN SSC Antelope Specialist Group 2008b). Koza šrouborohá (Capra falconeri – Wagner, 1839) Světová populace je odhadována na méně než 2 500 dospělých jedinců (Valdez 2008). Koza šrouborohá má výskyt ve střední a jižní Asii, obývá biomy v nadmořských výškách 700 – 1 400 m. Samci mají spirálovité rohy dlouhé až 1, 6 m. Tyto rohy jsou jednou z příčin, proč jsou kozy šrouborohé ohrožovány lovem (Burnie 2009). Paovce hřivnatá (Ammotragus lervia – Pallas, 1777) Paovce hřivnatá byla dříve rozšířená v členitém horském terénu od pouští a polopouští až k lesům v severní Africe, ale utrpěla silný pokles kvůli pytláctví a 11
konkurenci ze strany domestikovaných druhů. Vyskytuje se od 200 do 4 100 metrů nad mořem (Burnie 2009). K dispozici nejsou žádné odhady celkové velikosti populace, ale odhaduje se, že populace čítá 5 000 – 10 000 jedinců. Velikost populace v Maroku se odhaduje na 800 a 2 000 zvířat (Cuzin et al. 2008). V Nigeru je přibližně populace o 3 500 jedincích v národních přírodních rezervacích a 700 zvířat mimo rezervace. Nejsou k dispozici žádné odhady pro Súdán, ale druh je obecně považován za velmi vzácný a téměř jistě klesá (1997). Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah – Cretzschmar, 1826) V roce 1985 zůstalo v Čadu a v Nigeru jen asi pět stovek zvířat a po třech letech se zde vyskytovalo jen pár jedinců. Později již v přírodě vyhynuli, takže přímorožec šavlorohý dnes přežívá výhradně v rezervacích a zoologických zahradách (Vieringová a Knauer 2012). Takin čínský (Budorcas taxicolor bedfordi – Thomas, 1911) Tento takin je omezen na oblasti Qinling na jihu Shaanxi v Číně v nadmořské výšce 1 500 až 3 600 metrů. Druh je zařazen mezi ohrožené na základě pravděpodobného poklesu populace nejméně o 30 % během posledních tří generací (odhadem 24 let), kvůli nadměrnému lovu a ztrátě přirozeného prostředí (Song et al. 2008). Takin indický (Budorcas taxicolor taxicolor – Hodgson, 1850) Tento druh se nachází v jihovýchodní části Tibetu a severozápadní oblasti Yunnan, ale jeho rozložení v Číně je rozděleno do dvou sekcí na severovýchodním cípu Indie a severní Barmě. Nebyl proveden žádný přesný odhad populace, ale je jisté že klesá, protože je takin loven pro bushmeat (Song et al. 2008). Voduška červená (Kobus leche kafuensis – Haltenorth, 1963) Rozšíření tohoto druhu je omezeno na střed Zambie. Na začátku roku 1980 se velikost populace pohybovala mezi 50 000 až 70 000 a od té doby zůstala stabilní (IUCN SSC Antelope Specialist Group 2008a).
12
Čeleď: žirafovití (Giraffidae) Žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi – Lydekker, 1903) Tento druh žirafy obývá především Ugandu (Vágner 1995; Burnie 2009). Současné odhady velikosti populace ve volné přírodě jsou výrazně nižší než 2 500 dospělých jedinců, čísla klesají a celkově žádná subpopulace podle odhadů nemá více než 250 dospělých jedinců. Populace je potenciálně blízko ke splnění limitu pro zařazení do kategorie kriticky ohrožené – CR (Fennessy a Brenneman 2010). 3.4.3. Řád: hlodavci (Rodentia) Čeleď: činčilovití (Chinchillidae) Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera – Molina, 1782) Areál rozšíření činčily najdeme na jihozápadě jižní Ameriky (Burnie 2009). Činčila je řazena mezi ohrožené druhy kvůli drastické minulosti a pokračujícímu poklesu populace, který se odhaduje na více než 90 % za poslední 3 generace (15 let). V roce 1996 zbylo ve volné přírodě pouze 42 kolonií, počet těchto kolonií a obecně populace v průběhu času klesá (D'Elia a Teta 2008). 3.4.4. Řád: primáti (Primates) Čeleď: hominidi (Hominidae) Orangutan bornejský (Pongo pygmaeus - Linnaeus, 1760) Nejnovější odhady (2004) velikosti populace se pohybují mezi 45 000 a 69 000 jedinci žijících na 86 000 km². Tyto odhady byly získány v letech 2000 a 2003 (Ancrenaz et al. 2008). Tento primát obývá tropické deštné, bažinaté, kopcovité a podhorské pralesy na ostrově Borneo do výšky 1 500 m nad mořem. Na Borneu dochází k masivní destrukci ekosystémů způsobenou rozšiřováním zemědělské půdy a rozsáhlou těžbou dřeva (Vančata 2003). Orangutan sumaterský (Pongo abelii – Lesson, 1827) Orangutan sumaterský je endemický na ostrově Sumatra v Indonésii. Je omezen na sever ostrova, severně od řeky Batang Toru k západnímu pobřeží. Tento druh žije výhradně v primárních tropických deštných pralesích a také v bažinatých podhorských a horských pralesích (Vančata 2003). Poslední odhad (2004) početnosti populace 13
sumaterských orangutanů je kolem 7 300 jedinců. Zabírají lesy, které pokrývají 20 552 km², ale z toho jen ty oblasti, které jsou pod 1 000 metrů nad mořem (Singleton et al. 2008). Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes – Blumenbach, 1775) Poslední odhad celkového počtu jedinců z roku 2003 je 172 700 až 299 700 šimpanzů ve volné přírodě (IUCN 2008c). Tento druh šimpanze se vyskytuje na území na západ, sever a na východ od řeky Zair. Obývá velkou škálu ekosystémů od primárních a sekundárních deštných pralesů, přes horské pralesy až po lesostepi, savany i stepní ekosystémy. Vyskytuje se od nížin až po horské ekosystémy do výšky 3 000 m nad mořem (Vančata 2003). Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla – Savage & Wyman, 1847) Gorila nížinná se vyskytuje v Kamerunu (jižně od řeky Sanaga), na jih k ústí řeky Kongo (IUCN 2008a). Gorily nížinné žijí v malých stabilních skupinách 3 – 20 zvířat, v nichž je pevný svazek mezi dominantním samcem a samicemi s mláďaty. Domovský areál je v tropických deštných lesích. Po březosti trvající 8, 5 měsíce se rodí jedno mládě, 4 – 6 měsíců je zavěšeno na břiše matky. Odstaveno je ve stáří tří let. Hlavní hrozbou pro gorily nížinné je mýcení a vypalování pralesů, ilegální lov pro obchod s masem a pytláctví. Skoro všechny gorily v zoo patří k tomuto druhu, ale pokusy s reintrodukcí goril odchovaných v zajetí do volné přírody jsou řídké, zčásti pro složitý sociální život s těsnými vzájemnými vazbami. Dlouhodobou prioritu má ochrana jejich životního prostředí (Burnie 2009; Vieringová a Knauer 2012). Čeleď: gibonovití (Hylobatidae) Siamang (Symphalangus syndactylus – Raffles, 1821) Siamang (gibon srostloprstý) je největší z gibonů. Obývá jihovýchodní Asii s těžištěm výskytu v Malajsii a na Sumatře (Anděra 1997; Burnie 2009). Byla provedena studie v Národním parku Bukit Barisan Selatan na Sumatře. Brien et al. (2004) vypočítal průměrnou velikost skupiny na 3, 9 jedince a odhad populace na 22 390 zvířat. Tento druh by v budoucnu měl být pečlivě sledován, kvůli ztrátám přirozeného prostředí (Nijman a Geissman 2008).
14
Gibon bělolící (Nomascus leucogenys – Ogilby, 1840) Tento druh se vyskytuje ve Vietnamu, Laosu a Číně (Vančata 2003). Od roku 1990 nejsou o tomto druhu žádné záznamy z Číny, tedy se předpokládá (1990), že v této zemi je gibon bělolící zaniklý (Bleisch 2008). V Laosu, je populace tohoto druhu nejvyšší v důsledku větší plochy zbývajících přírodních stanovišť. Ve Vietnamu jsou lesní stanoviště velmi roztříštěná a data ze dvou provincií (Lai Chau a Son La) naznačují, že gibony zde nelze udržet na zbývajících lesních ekosystémech (Geissmann et al. 2000). Gibon zlatolící (Nomascus gabriellae – Thomas, 1909) Výskyt tohoto druhu je vázán na severovýchodní Kambodžu, dále je rozšířen ve Vietnamu a Laosu. Je pravděpodobné, že tento druh je ve Vietnamu nejběžnější z gibonů. Tento druh je považována za ohrožený na základě odhadovaného snížení stavu populace o více než 50 % za posledních 45 let (tři generace), to především v důsledku lovu a ztráty přirozeného prostředí. V národním parku Cat Tien se populace odhaduje na 150 skupin (2005) a kolem 500 jedinců (Geissmann 2008). Gibon lar (Hylobates lar – Linnaeus, 1771) Tento druh je uveden jako ohrožený, protože se předpokládá, že prošel poklesem o více než 50 % v posledních třech generacích (45 let) kvůli nekontrolovatelné lesní destrukci a v důsledku lovu (Brockelman a Geissmann 2008). Tento gibon žije v jihovýchodní Asie, mimo jiné v Thajsku, Indonésii (na Sumatře) a Malajsii. Délka života v přírodě je 25 – 30 let (Verhoef 2007; Burnie 2009). Čeleď: lemurovití (Lemuridae) Lemur Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons – Gray, 1867) Druh je endemický na ostrově Madagaskar. Tento lemur má velmi omezené rozšíření v severozápadním Madagaskaru. Průměrná hustota byla vypočítána na 24 jedinců / km² ve východní části a 97 jedinců / km² (2004) v lese Ankarafa v oblasti Sahamalaza, ale tyto údaje se zdají být neobvykle vysoké (Andrainarivo 2011a).
15
Lemur běločelý (Eulemur albifrons – É. Geoffroy, 1796) Tento druh se vyskytuje na většině území tropického deštného lesa, který zůstává v severovýchodní části Madagaskaru. Tam je izolovaná populace v přírodní rezervaci (Mittermeier et al. 2008). Lemur tmavý (Eulemur macaco – Linnaeus, 1766) Tento druh je endemický na ostrově Madagaskar v rozmezí od hladiny moře až do 1 600 metrů. Odhad celkové populace není znám, přesto se odhaduje, že tento druh je ohrožen ztrátou přirozeného prostředí a lovem. Proto se předpokládá, že jeho stavy klesají (Andrainarivo 2011b). Lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer – I. Geoffroy, 1850) Rozšíření lemura červenobřichého sahá od severního Madagaskaru Tsaratanana Massif na jih podél východního deštného lesa na pobřeží Pic d'Ivobe. Stavy tohoto druhu prošly snížením o více než 30 % za posledních 24 let a to především kvůli poklesu kvality prostředí. Také se lemur červenobřichý stává předmětem lovu (Andrainarivo et al. 2008b). Lemur korunkatý (Eulemur coronatus – Gray, 1842) Tento druh se vyskytuje na severu Madagaskaru. Stanoviště jsou často roztříštěné a pokračuje pokles dospělých jedinců v důsledku lovu (Andrainarivo et al. 2008a). Vari červený (Varecia rubra – E. Geoffroy, 1812) Tento druh má neobyčejně malou oblast rozšíření. Žije jedině v deštném lese na poloostrově Masoala na jihovýchodě Madagaskaru. Díky tak malému rozšíření a ničení jeho ekosystému je zařazen mezi ohrožené druhy (Andrainarivo 2008c). V přírodě tvoří tlupy o 4 až 10 jedincích. Je aktivní v průběhu dne a navečer. (Vieringová a Knauer 2012) Vari černobílý (Varecia variegata – Kerr, 1792) Tohoto zástupce lemurovitých najdeme na východě Madagaskaru. Druh je existenčně vázaný na prales, bezprostředně reaguje na ničení svého prostředí a jejich 16
stavy prudce klesají (Burnie 2009; Vieringová a Knauer 2012). Druh je uveden jako ohrožený, protože se předpokládá, že prošel poklesem o 80 % v průběhu 27 let, a to především kvůli zhoršení prostředí v rámci jeho známého areálu rozšíření (Andrainarivo et al. 2008d). Čeleď: kočkodanovití (Cercopithecidae) Hulman jávský (Trachypithecus auratus – É. Geoffroy, 1812) Tento druh je endemický v Indonésii, kde se vyskytuje na Jávě a na menších ostrovech Bali, Lombok, Palau Sempu a Nusa Barung. Uvádí se, že populace klesají, i když není dán celkový odhad populace. Hrozbou pro tyto primáty je ztráta původních ekosystémů, dále lov a fragmentace stanovišť (Nijman a Supriatna 2008). Kočkodan Dianin (Cercopithecus diana diana – Linnaeus, 1758) Tento poddruh se pohybuje od řeky Sassandra v jihovýchodní Guineji k Pobřeží slonoviny. Zdá se, že kočkodan Dianin je stále vzácnější a populace má tendenci klesat na celém území rozšíření (Oates 2008b). Makak chocholatý (Macaca nigra – Desmarest, 1822) Tento druh se vyskytuje v severovýchodní oblasti Sulawesi (Indonésie) a přilehlých ostrovech Pulau Manadotua a Pulau Talise. Druh je považován za ohrožený ve světle pokračujícího poklesu populace a to za poslední 3 generace (asi 40 let). Počet jedinců se snížil o více než 80 % v důsledku ztráty přirozeného prostředí a ilegálního lovu (Supriatna a Andayani 2008). Makak lví (Macaca silenus – Linnaeus, 1758) Celková populace ve volné přírodě (2006) je odhadována na méně než 4 000 jedinců, v 47 izolovaných subpopulací v sedmi různých místech (Singh a Molur et al 2008). Makak lví obývá nejjižnější část Indie, nikoliv však Srí Lanku. Žije v primárních a sekundárních tropických deštných lesích (Vančata 2003). Makak tonkeánský (Macaca tonkeana – Meyer, 1899) Tento druh se vyskytuje na ostrovech Sulawesi a Togian v Indonésii, kde je často otráven zemědělci jako škůdce. Mezi další hrozby patří lov, odchyt pytláky a 17
ničení původních stanovišť, a to především díky plantážím a stavbě lidských sídel. Předpokládá se pokles populace v nadcházejícím desetiletí (Supriatna a Richardson 2008). Mandril (Mandrillus sphinx – Linnaeus, 1758) Mandril se vyskytuje ve vlhkém stálezeleném deštném lese v centrální západní Africe. Celkové počty tohoto druhu jsou neznámé, ale nepochybně v posledních letech klesají. Největší zbývající populace jsou pravděpodobně v Gabonu (Oates a Butynski 2008a). Čeleď: malpovití (Cebidae) Kalimiko (Callimico goeldii – Thomas, 1904) Kalimiko se vyskytuje v horní Amazonii od Rio Caquetá v Kolumbii, jižně přes peruánskou Amazonii až k západní Amazonii v Brazílii do oblasti Pando v severní Bolívii. Kalimiko je nerovnoměrně rozšířen a evidentně chybí ve velké části oblastí. Tento druh je obtížně pozorovatelný. Kalimiko je zařazen do kategorie ohrožených druhů z důvodu poklesu populace nejméně o 30 % v důsledku ztráty přirozeného prostředí (Cornejo 2008). Lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia – Linnaeus, 1766) V roce 2003 byl tento druh ze skupiny kriticky ohrožený zvířat zařazen do kategorie s nižším stupněm ohrožení. Je to výsledek téměř třicetileté snahy ochrany přírody. Úsilí o zachování zahrnovalo vytvoření nové populace 47 jedinců v šesti skupinách. V současné době je asi jedna třetina volně žijící lvíčků zlatých reintrodukovaných. Populace je nyní stabilní a současný odhad ve volné přírodě je nyní přes 1 000 jedinců (Kierulff, Rylands a de Oliveira 2008). V přírodě žije na nevelkém území v jihovýchodní Brazílii (Kus a Pfleger 2000). Tamarín pinčí (Saguinus Oedipus – Linnaeus, 1758) V přírodě se dnes tamarín pinčí vyskytuje v severovýchodní Kolumbii. Tato opice patří k nejčastěji chovaným, jak v zoologických zahradách, tak v soukromých chovech. Na rozdíl od jiných jihoamerických pralesních primátů vyhledává spíše řídké a otevřené lesy, a proto může žít v lesích, které vyrostly na místě vykácených a 18
vypálených původních porostů. Tamarínové pinčí se vyskytují v současnosti v zajetí více než v přírodě (Kus a Pfleger 2000; Burnie 2009). Čeleď: outloňovití (Lorisidae) Outloň malý (Nycticebus pygmaeus – Bonhote, 1907) Tento druh se vyskytuje na východ od řeky Mekong ve východní Kambodži, přes Čínu, Laos a Vietnam. Ve Vietnamu je outloň malý využívána pro tradiční "medicínu", stejně jako pro obchod s domácími mazlíčky, včetně mezinárodního obchodu. Dále lov a ztráta přirozeného prostředí zapříčinila prudký pokles populace tohoto druhu. Nejsou k dispozici nové odhady populace, přesto se uvádí, že druh prošel poklesem o více než 30 % za poslední tři generace – 24 let (Streicher et al. 2008). 3.4.5. Řád: letouni (Chiroptera) Čeleď: kaloňovití (Pteropodidae) Kaloň rodriguezský (Pteropus rodricensis – Dobson, 1878) Kaloni jsou největšími zástupci řádu letounů. Denní kolonie či tábořiště tohoto kaloně dříve sestávaly z více než 500 jedinců (Kus a Pfleger 2000; Burnie 2009). Výskyt tohoto druhu je omezen na západní části Indického oceánu na ostrově Rodrigues (Mauricius). Velikost populace je přibližně 5 000 netopýrů (Powell a Wehnelt 2003), avšak vliv cyklonu Kalunde v roce 2003 zredukoval populaci na 4 000 zvířat. 3.4.6. Řád: málozubí (Diprotodontia) Čeleď: klokánkovití (Potoroidae) Klokánek králikovitý (Bettongia penicillata – Gray, 1837) Klokánek králikovitý je endemitem v Austrálii. (Burnie 2009; Vieringová a Knauer 2012). Tento druh utrpěl lokální vyhynutí v celém jeho rozsahu a v roce 1970 se vyskytoval na pouhých třech místech ve volné přírodě. Po zahájení kontroly stavu lišek, které klokánky loví, se v roce 1996 populace zotavila. Mezi lety 2001 a 2006 se odhadovalo, že se tento druh snížil o 70 – 80 % (přibližně 8 000 – 15 000 jedinců). Poklesy pokračovaly a nejsou zde žádné známky oživení populace (Wayne et al. 2008).
19
3.4.7. Řád: chudozubí (Xenarthra) Čeleď: mravenečníkovití (Myrmecophagidae) Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla – Linnaeus, 1758) Tento druh byl zaznamenán ve střední Americe v Hondurasu, dále přes Jižní Ameriku do oblasti Gran Chaco v Bolívii, Paraguay a Argentině. Ve střední Americe druh zmizel z velké části jeho původního rozsahu, s nedávného pozorování je patrné, že je omezen na horské oblasti. Mravenečník velký je považován za nejvíce ohroženého savce střední Ameriky. Mravenečník je v současné době uveden v kategorii ohrožený druh prakticky ve všech regionálních a národních červených seznamech. Důvodem je zmenšení populace o nejméně 30 % za posledních 10 let (Miranda a Medri 2008). 3.4.8. Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: cibetkovití (Viverridae) Binturong (Arctictis binturong – Raffles, 1821) Binturong je rozšířený v jižní a jihovýchodní Asii. Dříve byl binturong často považován za hojný druh, ale nyní je méně častý nebo vzácný (Widmann, De Leon a Duckworth 2008). Čeleď: kočkovití (Felidae) Gepard (Acinonyx jubatus – Schreber, 1775) Gepardi zmizeli z velkých oblastí svého původního rozšíření. Stále se vyskytují v celé Africe, ale v rozlehlých oblastech s nízkou hustotou. Pokles nejméně o 30 % v průběhu posledních 18 let (3 generace) řadí gepardy do ohrožených druhů. Tento pokles je způsoben především ztrátou přirozeného prostředí, fragmentací stanovišť, zabíjením a odchytem gepardů (Durant et al. 2008). Kočka rybářská (Prionailurus viverrinus – Bennett, 1833) Domovinou kočky rybářské je jihovýchodní Asie od Pákistánu a jižní Číny po Cejlon a Malajsii (Anděra 1998). Díky mizejícím mokřadním biotopům, jsou kočky ohroženy a jejich stavy klesají (Mukherjee et al. 2010).
20
Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya – Deraniyagala, 1956) Kittle a Watson (2007) zkoumali výskyt levhartů cejlonských na Srí Lance za posledních 5 let. Výskyt se odhaduje na 37 650 km², což je > 50 % země. Kittle a Watson (2007) odhadují velikost populace na Srí Lance na 646 jedinců v chráněných oblastech a 163 mimo chráněné oblasti. To je však hrubý odhad. Lev (Panthera leo – Linnaeus, 1758) Lvi se nacházejí ve většině zemí subsaharské Afriky. Všechny dostupné údaje byly přezkoumány a v kombinaci s družicovými snímky byl vyhotoven nejnovější odhad: 32 000 lvů v 67 oblastech tvořících 3 400 000 km² (IUCN 2012d). Lev indický (Panthera leo persica – Meyer, 1826) Celková velikost populace je asi 350 zvířat z toho dospělých zvířat je asi 175, a z toho nejméně 100 zvířat žije mimo chráněné oblasti. Nyní je populace stabilní a dosáhla svých limitů (Breitenmoser et al. 2008). Všichni tito lvi žijí ve čtyřech krajích v indickém státě Gudžarát. Ohrožuje je především pytláctví (Burnie 2009; Kus a Pfleger 2000; Vieringová a Knauer 2012). Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae – Pocock, 1929) Tygr sumaterský obývá ostrov Sumatra. V posledních 20 letech se tygr sumaterský stává stále častěji obětí prudkého rozvoje jihovýchodní Asie. Populace tygra se odhaduje (2007) na 750 až 1 000 jedinců (IUCN 2008b). Charakteristické černé pruhy na těle tygra sumaterského jsou ve srovnání s jinými poddruhy užší (Anděra 2008). Tygr indický – bílá forma (Panthera tigris tigris – Linnaeus, 1758) Bílý tygr je pouze barevnou odchylkou tygra indického. Tato bílá forma v přírodě téměř nežije. Chovají se jen v několika zahradách na světě, kde se tito tygři i rozmnožují. U těchto tygrů jde o částečný albinismus (tzv. leucinismus), proto nemají oči červené, ale namodralé a mají zachované pruhování. Pruhy jsou černé na téměř bílém podkladu (Gaisler a Zejda 1997; Veselovský 1997; Elphick et al. 2001; Felix 2007).
21
Čeleď: lasicovití (Mustelidae) Vydra malá (Aonyx cinerea – Illiger, 1815) Vydra malá má široký rozsah rozšíření, sahající od Indie v jižní Asii přes celou jihovýchodní Asii a jižní Čínu. V posledních letech se usadila v Anglii ve volné přírodě po útěku ze zajetí. Spolehlivý odhad populace z Asie chybí (Hussain 2008). Čeleď: medvědovití (Ursidae) Medvěd ušatý (Ursus thibetanus – G. Cuvier, 1823) Tento druh se nachází v úzkém pásu od jihovýchodního Íránu východně přes Afghánistán a Pákistán, přes úpatí Himálají do Myanmaru. Nerovnoměrné rozšíření je v jižní Číně. Žádné přesné odhady početnosti pro tento druh neexistují. V Číně (2006) byl odhad od 15 000 – 46 000 jedinců (Garshelis a Steinmetz – IUCN SSC Bear Specialist Group 2008). Medvěd malajský (Helarctos malayanus – Raffles, 1821) Medvěd malajský se vyskytuje v jihovýchodní Asii přes Bangladéš a severovýchodní Indii, dále k jižní provincie Yunnan v Číně a na jih a východ k Sumatře a Borneu. Spolehlivé odhady populace medvěda malajského chybí. Nicméně, rychlá ztráta lesů v celém jeho rozsahu a aktivní obchod s volně žijícími medvědy a jejich částí těla je silným důkazem o klesajícím trendu populace (Fredriksson et al. 2008). Čeleď: pandy malé (Ailuridae) Panda červená (Ailurus fulgens – F. G. Cuvier, 1825) Rozšíření pandy červené: Nepál, Indie, Bhútán, Myanmar a jižní Čína. Odhad naznačuje, že světová populace tohoto druhu je méně než 10 000 jedinců (Wang et al. 2008). Čeleď: šelmy madagaskarské (Eupleridae) Fosa (Cryptoprocta ferox – Bennet, 1833) Fosa je endemitem v méně narušených lesích Madagaskaru. Nedávný odhad populace (2005) byl více jak 2 500 jedinců (Hawkins 2008a). 22
Galidie tenkopruhá (Mungotictis decemlineata – A. Grandidier, 1867) Tento druh je endemický v suchých lesích na západě Madagaskaru. Druh se vyskytuje v izolované oblasti na méně než 20 000 km ², na značně roztříštěných stanovištích, kde je také ohrožena nepůvodními šelmami (Hawkins 2008b). 3.4.9. Řád: lichokopytníci (Perissodactyla) Čeleď: koňovití (Equidae) Zebra Hartmannové (Equus zebra hartmannae – Matschie, 1898) Zebra Hartmannové se vyskytuje v přechodné zóně mezi pouští Namib a centrální plošinou v Namibii. V roce 1998 měla populace zhruba 25 000 zvířat, tedy přibližně 8 300 dospělých jedinců. V současné době jsou pouze omezené informace o populačním trendu zeber Hartmannových (Novellie 2008). Zebra Grévyho (Equus grevyi – Oustalet, 1882) Zebru Grévyho zahnala na pokraj vyhubení stáda dobytka, která jí konkurovala, kdysi byl tento druh hojný na celém území mezi Egyptem a východní Afrikou, ale v severní Africe byl již v době antické vyhuben. Dnešní rozšíření je především v Keni a Etiopii (Burnie 2009; Vieringová a Knauer 2012). Na základě přímého pozorování se odhaduje, že se populace snížil o více než 50 % v průběhu posledních 18 let. Kromě toho je aktuální odhad populace 750 dospělých jedinců (Moehlman 2008). Čeleď: tapírovití (Tapiridae) Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris – Linnaeus, 1758) Tapír jihoamerický se nachází v nížinných oblastech severní a střední jižní Ameriky, v Argentině, Bolívii, Brazílii, Kolumbii, Ekvádoru, Francouzské Guyaně, Guyaně, Paraguay, Peru a Venezuele. Velmi málo je známo o populaci tohoto tapíra. Nedávno výsledky z fotopastí odhalily přítomnost druhu, ale není možné z nich odhadnout hustotu, protože je těžké odlišit jednotlivce na fotografiích (Naveda et al. 2008).
23
4. MATERIÁL A METODIKA 4.1. Sběr dat Byl proveden monitoring jednotlivých zoo v České republice za účelem získání dat o ohrožených druzích savců. Vybrány byly pouze ty zoologické zahrady, které jsou členy Unie českých a slovenských zoologických zahrad. V České republice se nachází celkem 15 zoo spadající do této Unie (http://www.zoo.cz/). Byly navštíveny oficiální stránky jednotlivých zoo, kde jsou k dispozici výroční zprávy v elektronické podobě za uplynulé roky. Pro účely práce byly vybrány údaje o chovu zvířat v letech 2005 až 2011. Rok 2012 nebyl do této práce zahrnut, protože za tento rok nebyla ještě vydána výroční zpráva a proto nejsou k dispozici potřebné informace. Kompletní výroční zprávy v elektronické podobě byly na oficiálních stránkách (viz. seznam literatury) ve zvoleném rozmezí získány pouze v některých zoologických zahradách. Ostatní zoo byly kontaktovány se žádostí o poskytnutí potřebných informací.
4.2. Databáze dat Podkladem pro databázi dat byly výroční zprávy, které poskytují ucelenou informaci o stavu chovaných zvířat. Pro potřebu práce z nich byly vybrány údaje o savcích, kteří jsou v zoo chování v daném rozmezí let (2005 – 2011), tolerován byl ± 1 rok. U těchto vybraných zvířat byl určen stupeň ohrožení, za pomocí červeného seznamu, který je online dostupný na stránkách IUCN (http://www.iucnredlist.org/). Tato organizace rozděluje zvířata do několika skupin (viz. výše literární přehled), dle jejich současného ohrožení. V rámci této práce byla vybrána zvířata, která spadají do skupiny s označením VU, EN, CR, EW. Z těchto ohrožených zvířat byla dále vybrána ta, jejichž přirozený výskyt je v tropických a subtropických oblastech. Podkladem pro tento
krok
byly
mapy,
které
jsou
online
dostupné
na
stánkách
IUCN
http://maps.iucnredlist.org/ pro každý druh. Na základě těchto skutečností byla sestavena přehledná tabulka s druhy zvířat, jejich stupněm ohrožení a výskytem v jednotlivých zoologických zahradách. Zároveň byly do databáze zaznamenány velikosti chovných skupin, úhyn, odchov mláďat a populační trend. Tato databáze dále byla podkladem pro zpracování výsledů a tabulek.
24
4.3. Analýza dat 4.3.1. Chované taxony Byla provedena podrobná analýza chovaných taxonů, jejichž názvy byly převzaty z http://www.biolib.cz/. Jako první bod byly z výsledků sestaveny seznamy zvířat, které splňují podmínky dané v této práce a v následující části byl rozebrán jejich chov. Seznam byl rozdělen na několik skupin, dle stupně ohrožení. Dále byla každá skupina ohrožených druhů rozepsaná zvláště. U kategorie kriticky ohrožený druhů (CR) a druhů vyhynulých v přírodě (EW) byly slovně popsány výsledky chovu u každého taxonu zvlášť a vytvořeny tabulky shrnující dané výsledky. Každá tabulka udává počáteční a konečný stav chovu daného taxonu (tedy počty chovaných jedinců), celkový úhyn, odchov mláďat, odchody a příchody za sledované období a to jak u jednotlivých zoo, tak byly sestaveny celkové výsledky. Skupina s označením EN, tedy ohrožený druh a skupina s označením VU, tedy zranitelný druh byly popsány z celkového pohledu a vytvořeny tři skupiny, dle populačního trendu. I zde byly u druhů vytvořeny tabulky zaznamenávající průběh chovu. Výjimkou byly taxony chované pouze v jedné zoologické zahradě, u těchto zvířat byl průběh popsán pouze slovně. 4.3.2. Podíl zoologických zahrad na ochraně druhů Prvním bodem v této části bylo z databáze vytvořit graf, který znázorňuje jakou část z celkově chovaných druhů savců v jednotlivých zoo zabírající druhy ohrožené a ukazuje, která zoo má větší potenciál při ochraně biodiverzity ohrožených tropických a subtropických savců. Dále byl z databáze vytvořen graf, poukazující jaké je rozložení skupin s jednotlivými stupni ohrožení (CR, EN, VU) v zájmových zoo. Z výročních zpráv a stránek EAZA (www.eaza.net) byli vybráni savci z tropických a subtropických oblastí, kteří jsou zařazeni do Evropského záchovného programu k roku 2011. A to jak zvířata, zde charakterizovaná, tak i ta která nejsou popsána a to z důvodu toho, že nejsou chována po celé zvolené období nebo jejich stupeň ohrožení není tak vysoký, aby byla zařazena do kategorie ohrožených druhů dle IUCN. Byl sestaven graf a seznam zájmových zvířat zařazených do tohoto programu.
25
Z dostupných informací z oficiálních stránek zoo (viz. seznam literatury) a výročních zpráv byl vytvořen seznam projektů v in situ do kterých jsou zoo zapojeny. Dále z výročních zpráv byly dohledány informace o reintrodukci zájmových taxonů.
26
5. VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1. Sběr dat Kompletní výroční zprávy byly získány z 12 zoologických zahrad z celkových 15. Jsou to zoologické zahrady Zlín, Brno, Olomouc, Plzeň, Jihlava, Praha, Liberec, Ostrava, Děčín, Hodonín, Ústí nad Labem a Ohrada. Ze zbylých třech zoo nebyly získány dostatečné podklady a informace, proto v této práci nejsou zařazeny.
5.2. Databáze taxonů Z výsledů databáze byly sestaveny seznamy taxonů. Byly vytvořeny tři skupiny s jednotlivými stupni ohrožení dle IUCN. Pro čtvrtou skupinu s označením EW, tedy druhy v přírodě vyhynulé, seznam sestaven nebyl, z důvodu toho, že se v zájmových zoo chová pouze jeden druh z této kategorie a to přímorožec šavlorohý. Tyto seznamy jsou souhrnem výsledků všech ohrožených taxonů chovaných v zájmových zoo ve zvoleném rozmezí let (2005 – 2011). 5.2.1. Skupina kriticky ohrožených druhů (CR) Tato skupina zahrnuje 13 druhů a poddruhů chovaných v českých zoologických zahradách. Adax (Addax nasomaculatus), bongo horský (Tragelaphus euryceru), činčila vlnatá (Chinchilla lanigera), gibon bělolící (Nomascus leucogenys), gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla), kaloň rodriguezský (Pteropus rodricensis), klokánek králikovitý (Bettongia penicillata), lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons), makak chocholatý (Macaca nigra), orangutan sumaterský (Pongo
abelii),
tamarín
pinčí
(Saguinus oedipus), tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae), vari černobílý (Varecia variegata). 5.2.2. Skupina ohrožených druhů (EN) Do této kategorie spadá 19 taxonů. Anoa (Bubalus depressicornis), gibon lar (Hylobates lar), gibon zlatolící (Nomascus gabriellae), hrošík liberijský (Choeropsis liberiensis), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), koza šrouborohá (Capra falconeri), lev indický (Panthera leo persica), levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya), lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia), makak lví (Macaca silenus), orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), sambar skvrnitý (Rusa alfredi), siamang (Symphalangus syndactylus), slon bengálský (Elephas maximus bengalensis), šimpanz učenlivý (Pan troglodytes), tygr indický - bílá forma (Panthera tigris tigris), vari červený (Varecia 27
rubra), zebra Grévyho (Equus grevyi), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). 5.2.3. Skupina zranitelných druhů (VU) Tato skupina má nejvyšší zastoupení v zoo, chová se celkem 30 taxonů. Babirusa (Babyrousa babyrussa), binturong (Arctictis binturong), fosa (Cryptoprocta ferox), galidie tenkopruhá (Mungotictis decemlineata), gepard (Acinonyx jubatus), hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius), hulman jávský (Trachypithecus auratus), jelen bělohubý (Przewalskium albirostris), kalimiko (Callimico goeldii), kočkodan Dianin (Cercopithecus diana diana), lemur běločelý (Eulemur albifrons), lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer), lemur korunkatý (Eulemur coronatus), lemur tmavý (Eulemur macaco), lev (Panthera leo), makak tonkeánský (Macaca tonkeana), mandril (Mandrillus sphinx), medvěd malajský (Helarctos malayanus), medvěd ušatý (Ursus thibetanus), mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), outloň malý (Nycticebus pygmaeus), panda červená (Ailurus fulgens), paovce hřivnatá (Ammotragus lervia), slon africký (Loxodonta africana), takin čínský (Budorcas taxicolor bedfordi), takin indický (Budorcas taxicolor taxicolor), tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), voduška červená (Kobus leche kafuensis), vydra malá (Aonyx cinerea), zebra Hartmannové (Equus zebra hartmannae).
5.3. Analýza dat – taxony 5.3.1. Druhy v přírodě vyhynulé (EW) Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: turovití (Bovidae) Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah – Cretzschmar, 1826) Je jediným druhem této kategorie chovaným v našich zoo. Přestože je veden u Plzeňské zoo, dnes tuto antilopu v Plzni už není možnost vidět. Chov zde byl ukončen v roce 2008, kdy poslední dva jedinci byli dáni do deponace. Celkově má plzeňská zoo v deponaci 9 těchto přímorožců. V Praze je chov více než úspěšný, chovná skupina tu dosahovala často více než 10 kusů a každoročně se rodilo několik mláďat. Vzhledem k tomu, že tato zvířata patří ke genetické linii, která je v zajetí hojně zastoupena, bylo 28
roku 2008 vydáno od koordinátora chovu doporučení v rozmnožování nepokračovat. Nyní chovná skupina čítá osm kusů (2011). Při analýze výsledků bylo dospěno k závěru, že tento druh se v zoo relativně dobře rozmnožuje a jeho chov není nijak problémový (Ivengar et al. 2007).
Praha
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Zoo
Počáteční
Tab. 1: Přímorožec šavlorohý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
12
8
15
0
18
0
Hodonín
6
4
2
4
1
7
Celkem
18
12
17
4
19
7
5.3.2. Druhy kriticky ohrožené (CR) Řád: hlodavci (Rodentia) Čeleď: činčilovití (Chinchillidae) Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera – Molina, 1782) Činčila vlnatá je jedním z mála hlodavců s tak vysokým stupněm ohrožení. Je chována v Brněnské zoologické zahradě, a přestože hlodavci mají dobré reprodukční schopnosti, zde chovná skupina dosáhla maximálně 4 jedinců. Častý úhyn a téměř žádné nové přírůstky zapříčinili, že v zoo se vyskytoval pouze jeden jedinec. V roce 2009 pak uhynul i ten, proto v roce 2010 bylo nutné dovést nové činčily z jiných zoo. Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: turovití (Bovidae) Bongo horský (Tragelaphus eurycerus isaaci – Oldfield Thomas, 1902) Bongo je chován pouze v pražské zoo. V roce 2005 skupinu tvořilo 11 jedinců a o dva roky později to už bylo 14 kusů. Od roku 2007 i přes dobrou reprodukci zvířat se chovné skupiny zmenšovaly, až v roce 2011 v zoo zůstali pouze dva tito sudokopytníci.
29
Adax (Addax nasomaculatus – de Blainville, 1816) Tento sudokopytník je chován v zoo Olomouc, Praha, Hodonín a Ústí nad Labem. V Olomouci má chovná skupina v průměru okolo osmi jedinců a dobrá je i úspěšnost při odchovu, což bude způsobeno dobrými podmínkami v zoo a dobře sestavenou chovnou skupinou.
Příchody
Odchody
Úhyn
Zlín
5
5
6
0
4
1
Ústí n. L.
4
2
0
1
1
0
Olomouc
5
3
15
3
12
1
13
5
9
3
17
2
Hodonín
4
3
7
7
0
0
Celkem
31
18
37
14
34
4
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab 2: Adax – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Praha
Řád: letouni (Chiroptera) Čeleď: kaloňovití (Pteropodidae) Kaloň rodriguezský (Pteropus rodricensis – Dobson, 1878) Tento druh z řádu letounů je chován hned ve třech zařízeních v České republice. Stavy těchto kaloňů stoupají a je tedy zřejmé, že v zoo mají dobré podmínky pro rozmnožování. Tento trend dokládají počty zvířat chovaných v zoo Olomouci, Jihlavě a Plzni. Ve všech těchto zoologických zahradách se od roku 2005 zvyšují stavy a reprodukce je velice úspěšná. V Olomouci se z 23 chovaných jedinců zvedl počet na 44. Každým rokem se rodí okolo 8 mláďat a přes značný úhyn se populace kaloňů rodriguezských zvyšují. Díky tomu je biodiverzita tohoto druhu zachována, což souhlasí s výsledky O'Briena et al. (2007).
30
Odchody
Příchody
Jiné úbytky
24
5
1
7
22
27
8
2
0
2
Plzeň
16
26
33
23
0
0
0
Celkem
56
92
115
55
26
5
3
mláďat
Zoo Jihlava
Odchov
24
stav 2011
55
Konečný
44
Olomouc
stav 2005 33
Počáteční
Úhyn
Tab. 3: Kaloň rodriguezský – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: málozubí (Diprotodontia) Čeleď: klokánkovití (Potoroidae) Klokánek králikovitý (Bettongia penicillata – Gray, 1837) Značné zastoupení v českých zoologických zahradách má klokánek králikovitý. Najdeme ho hned v pěti zoo: Brno, Ohrada, Plzeň, Praha, Olomouc. Reprodukce je zde dobrá s výjimkou zoo Plzeň, která jako jediná nemá žádný odchov, což nasvědčuje nevhodným podmínkám nebo skladbě skupiny.
Odchody
Příchody
Jiné úbytky
Úhyn
1
4
7
7
9
1
Brno
4
3
2
4
0
1
0
Ohrada
5
7
6
2
2
0
0
Plzeň
7
8
0
6
23
2
0
Praha
7
2
9
5
9
1
0
25
21
21
24
41
13
1
Celkem
31
Odchov
2
Konečný
Olomouc
Zoo
mláďat
stav 2011
stav 2005
Počáteční
Tab. 4: Klokánek králikovitý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: kočkovití (Felidae) Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae – Pocock, 1929) Tyto šelmy se chovají většinou v párech a chov probíhá v Praze, Brně a Jihlavě. Přestože tyto zoo chovají tygra sumaterského již dlouho, snaha rozmnožit tento vzácný druh není příliš úspěšná.
Odchody
Příchody
Jiné úbytky
Úhyn
2
0
1
3
4
0
Jihlava
3
2
0
0
2
3
2
Praha
1
5
4
0
2
1
0
Celkem
6
9
4
1
7
8
2
Odchov
2
Konečný
Brno
Zoo
mláďat
stav 2011
stav 2005
Počáteční
Tab. 5: Tygr sumaterský – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: primáti (Primates) Čeleď: gibonovití (Hylobatidae) Gibon bělolící (Nomascus leucogenys – Ogilby, 1840) Chov dnes probíhá v zoo Ústí nad Labem, Ostrava a Liberec a chovné skupiny jsou stabilní.
Příchody
Odchody
Úhyn
Liberec
7
5
2
1
4
1
Ústí n. L.
6
4
2
3
2
2
Ostrava
2
3
1
1
2
3
Celkem
15
12
5
5
8
6
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 6: Gibon bělolící – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
32
Čeleď: kočkodanovití (Cercopithecidae) Makak chocholatý (Macaca nigra – Desmarest, 1822) V Děčínské zoo se chová makak chocholatý, který se od roku 2005 rozmnožoval hned třikrát a chovná skupina se pomalým tempem zvětšuje. Z původních 2 jedinců má dnes zahrada již sedmičlennou skupinou těchto makaků. Čeleď: hominidi (Hominidae) Orangutan sumaterský (Pongo abelii – Lesson, 1827) Tento druh se nachází ve dvou českých zoo: Praha a Liberec. Úspěšnost chovu co se týče rozmnožování, není příliš velká. Ani v jedné z těchto zoo se od roku 2005 do roku 2011 nenarodilo mládě. V Liberecké zoo se velikost chovné skupiny snižuje, z původních 3 jedinců je zde už pár let pouze jeden zástupce tohoto druhu, což ukazuje na výsledky Andersona (2008). V Praze je situace o něco lepší skupina zde čítá 4 až 5 orangutanů a to díky příchodům z jiných zoo. Chov tohoto orangutana tedy stagnuje a zatím nejsou žádné velké úspěchy v chovu těchto ohrožených primátů. Výsledky u primátů, často ovlivňuje delší doba péče o mláďata. Nenarození ani jednoho mláděte potvrzuje špatnou reprodukci tohoto druhu v zajetí (Shumaker 2008).
Příchody
Odchody
Úhyn
Liberec
3
1
0
1
1
0
Praha
4
5
0
1
2
4
Celkem
7
6
0
2
3
4
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 7: Orangutan sumaterský – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla – Savage & Wyman, 1847) Gorila nížinná je chována v zoologické zahradě v Praze, kde jsou velké úspěchy v odchovu těchto lidoopů. Za posledních 9 let se jim podařilo odchovat tři mláďata a jejich chovná skupina má v průměru okolo 6 jedinců. Tento dobrý dochov, je třeba
33
zdůraznit, každé narození mláděte u druhu s tak vysokým stupněm ohrožení, se považuje za úspěch (King 2012). Ve Zlíně je chov stabilní, ale bez odchovu mláďat.
Příchody
Odchody
Úhyn
Praha
4
7
3
0
2
2
Zlín
2
2
0
0
0
0
Celkem
6
9
3
0
2
2
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 8: Gorila nížinná – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Čeleď: lemurovití (Lemuridae) Vari černobílý (Varecia variegata – Kerr, 1792) Zoo v Hodoníně, Plzni, Ostravě, Zlíně, Olomouci, Praze a Ústí nad Labem se zabývá odchovem tohoto lemura. Chov se značně liší. Ústí nad Labem vysoko převyšuje ostatní zoo v úspěchu reprodukce. Tedy by měly být tyto zkušenosti předány do ostatních zoo, aby se zlepšila reprodukce i zde a byla vytvořena dostatečná základna pro případ vyhynutí v přírodě.
Příchody
Odchody
Úhyn
Olomouc
5
2
1
0
12
5
Plzeň
5
2
0
0
3
0
Praha
2
0
0
0
4
1
Zlín
10
3
0
2
6
1
Ostrava
11
9
0
2
3
3
Ústí n. L.
2
5
12
1
8
0
Hodonín
2
2
0
0
0
0
Celkem
37
23
13
5
36
10
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 9: Vari černobílý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
34
Lemur Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons – Gray, 1867) Tento vzácný druh lemura je chován v Ostravské zoo. Počty chovaných jedinců pomalu stoupají a od roku 2005 je z původních dvou už pět zvířat. Za sedm let chovu se podařilo rozmnožit tento druh pouze jednou. K navýšení skupiny tak přispěl především příchod z jiných zoologických zahrad. Čeleď: malpovití (Cebidae) Tamarín pinčí (Saguinus oedipus – Linnaeus, 1758) V českých zoo je velmi početně zastoupen tamarín pinčí. Je chována v zoologické zahradě Jihlava, Liberec, Olomouc, Hodonín, Plzeň a Ústí nad Labem. Velké rozdíly jsou v rozmnožování těchto tamarínů. Zatímco v Liberci neodchovali ani jedno mládě za posledních 9 let a každý rok jedno zvíře uhynulo (čímž se snižovala početnost skupiny), tak v Jihlavě a Olomouci se tamaríny rozmnožovat dařilo. V Plzni skupina čítá něco kolem 4 jedinců, a přestože se i zde podařilo odchovat mláďata, byl zde i velký počet úhynu zvířat. To může být způsobeno větší mortalitou mláďat (Bardi et al. 2001). S výjimkou roku 2010 zde každý rok uhynulo alespoň jedno zvíře.
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Zoo
Tab. 10: Tamarín pinčí – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Jihlava
8
7
13
2
13
1
Liberec
8
4
0
4
2
2
Olomouc
6
2
12
3
18
5
Hodonín
2
5
5
0
3
1
Plzeň
9
4
7
10
5
3
Ústí n. L.
4
5
7
5
1
2
Celkem
37
27
44
24
42
14
35
5.3.3. Druhy ohrožené (EN) Dle výsledků z tabulek, druhy byly popsány souhrnně a byly rozděleny do několika skupin podle trendu populace v zoo. Rostoucí trend: do této skupiny byla zaražena zvířata, která mají v zoologických zahradách stabilní populace s rostoucí tendencí a dobrým odchovem mláďat. Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: turovití (Bovidae) Koza šrouborohá (Capra falconeri – Wagner, 1839) Koza šrouborohá patří do této skupiny, z důvodu velmi úspěšného odchovu mláďat, skupiny čítají až 7 kusů těchto sudokopytníků.
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Zoo
Počáteční
Tab. 11: Koza šrouborohá – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Liberec
2
8
25
5
23
9
Olomouc
9
10
6
7
9
2
11
18
31
12
32
11
Celkem
Čeleď: jelenovití (Cervidae) Sambar skvrnitý (Rusa alfredi – Sclater, 1876) Chov v Děčíně je stabilní, za posledních 7 let se narodilo sedm mláďat a velikost skupiny se zvětšuje.
36
Čeleď: žirafovití (Giraffidae) Žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardali rothschildi – Lydekker, 1903) Dle výsledků do této skupiny jednoznačně spadá také žirafa Rothschildova. Každý rok se v jednotlivých zoo rodí více jak jedno mládě a populace žiraf v zoo roste.
Liberec
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Zoo
Tab. 12: Žirafa Rothschildova – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
6
7
10
2
9
2
Olomouc
13
14
12
5
7
3
Praha
10
12
19
2
14
2
Ostrava
5
5
4
0
4
0
Ústí n. L.
4
6
6
1
4
1
Zlín
3
3
7
0
8
1
41
47
58
10
46
9
Celkem
Řád: primáti (Primates) Čeleď: kočkodanovití (Cercopithecidae) Makak lví (Macaca silenus – Linnaeus, 1758)
Příchody
Odchody
Úhyn
4
5
6
1
4
0
Ostrava
15
16
14
10
4
1
Liberec
10
2
0
1
7
0
Celkem
29
23
20
12
15
1
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 13: Makak lví – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Plzeň
37
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla) Čeleď: koňovití (Equidae) Zebra Grévyho (Equus grevyi – Oustalet, 1882)
Příchody
Odchody
Úhyn
Brno
3
6
7
4
3
3
Ostrava
7
6
4
1
5
1
Praha
3
3
1
0
1
0
13
15
12
5
9
4
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 14: Zebra Grévyho – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
Stabilní populace: do této skupiny byla zařazena zvířata se stabilní populací. Odchov mláďat ve zvoleném rozmezí je malý nebo žádný. Naproti tomu je zde zohledněn i úhyn. Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: kočkovití (Felidae) Lev indický (Panthera leo persica – Meyer, 1826) Lev indický je po většinu dobu chován v párech a i když má stabilní populaci, tak je bez přírůstků. Což se liší od populace divoké, která se zvyšuje (Singh a Gibson 2011).
Příchody
Odchody
Úhyn
Ostrava
2
3
0
1
3
5
Praha
2
2
0
0
1
1
Celkem
4
5
0
1
4
6
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 15: Lev indický – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
38
Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya – Deraniyagala, 1956)
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
2
5
7
2
5
4
Ostrava
3
3
2
0
5
4
Brno
3
1
0
2
4
4
Celkem
8
9
9
4
14
12
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 16: Levhart cejlonský – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Kočka rybářská (Prionailurus viverrinus – Bennett, 1833) Stabilní populace ve všech zoo, ale rozdílné úspěchy v odchovu mláďat. Z tabulky je patrné i vysoké procento úhynu.
Příchody
Odchody
Úhyn
Děčín
2
2
0
2
2
2
Olomouc
2
2
13
3
12
2
Ostrava
1
5
6
6
1
5
Ústí n. L.
2
4
6
0
8
4
Praha
1
2
0
1
1
6
Celkem
8
15
25
12
24
19
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 17: Kočka rybářská – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
39
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: hrochovití (Hippopotamidae) Hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis – Morton, 1849) Hrošík liberijský je chován ve stabilním páru nebo skupině, která se skládá z páru a mláděte.
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
2
3
1
0
2
1
Olomouc
2
2
1
0
4
1
Celkem
4
5
2
0
6
2
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 18: Hrošík liberijský – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: primáti (Primates) Čeleď: gibonovití (Hylobatidae) Gibon lar (Hylobates lar – Linnaeus, 1771)
Příchody
Odchody
Úhyn
Plzeň
3
3
1
1
2
0
Zlín
3
2
0
0
1
0
Hodonín
4
3
1
1
1
0
Celkem
10
8
2
2
4
0
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 19: Gibon lar – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
40
Siamang (Symphalangus syndactylus – Raffles, 1821)
Příchody
Odchody
Úhyn
Olomouc
3
3
0
0
0
0
Zlín
3
4
3
0
2
0
Celkem
6
7
3
0
2
0
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 20: Siamang – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Gibon zlatolící (Nomascus gabriellae – Thomas, 1909)
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
6
6
4
2
4
2
Olomouc
5
7
4
1
3
2
11
13
8
3
7
4
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 21: Gibon zlatolící – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
Čeleď: hominidi (Hominidae) Orangutan bornejský (Pongo pygmaeus - Linnaeus, 1760) Orangutan bornejský je chován pouze v zoo Ústí nad Labem. Populace v zoo čítá 3 až 4 členy s malou porodností. Za uplynulých 7 let zde odchovali dvě mláďata. Je to úspěšný chov, protože orangutani chovaní v zajetí mají nízkou reprodukci. Šimpanz učenlivý (Pan troglodytes – Blumenbach, 1775) Úspěchy s odchovem zde nejsou příliš velké. Přesto jsou chovné skupiny stabilní a není tu velký pokles ve velikosti chovných skupin.
41
Příchody
Odchody
Úhyn
Ostrava
5
5
0
2
1
1
Plzeň
7
4
2
3
2
0
Hodonín
2
6
0
0
0
4
Brno
4
2
0
0
2
0
Liberec
10
5
0
0
5
0
Celkem
28
22
2
5
10
5
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 22: Šimpanz učenlivý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Čeleď: lemurovití (Lemuridae) Vari červený (Varecia rubra – E. Geoffroy, 1812) Vari červený má chovné skupiny stabilní, ale odchov je malý nebo žádný s výjimkou Ústí n. L., která má další úspěchy s odchovem oproti ostatním zařízením.
Příchody
Odchody
Úhyn
Ostrava
4
2
0
0
2
0
Ústí n. L.
4
1
10
1
12
0
Jihlava
2
4
0
0
0
2
Praha
1
4
0
0
1
4
Plzeň
4
3
3
2
2
0
15
14
13
3
17
12
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 23: Vari červený – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
42
Čeleď: malpovití (Cebidae) Lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia – Linnaeus, 1766) Zde jsou stabilní skupiny obvykle s menším odchovem mláďat.
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
2
4
4
4
0
2
Olomouc
2
6
5
1
2
2
Ústí n. L.
2
5
4
2
1
2
Celkem
6
15
13
7
3
6
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 24: Lvíček zlatý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Klesající trend: zde jsou zařazeny populace s klesající tendencí, zmenšující se chovné skupiny a velmi malé nebo žádné odchovy mláďat. Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: turovití (Bovidae) Anoa (Bubalus depressicornis – H. Smith, 1827) Anoa spadá do této skupiny, z tabulky je patrný malý odchov a populace se snižuje.
Příchody
Odchody
Úhyn
Ústí n. L.
8
4
0
1
3
0
Praha
5
3
2
2
3
1
13
7
2
3
6
1
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 25: Anoa – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
43
Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: kočkovití (Felidae) Tygr indický – bílá forma (Panthera tigris Tigris – Linnaeus, 1758) Bílá forma tygra chovaná v Liberci má klesající tendenci, odchov tohoto druhu je spíše vzácností. Od roku 2005 do 2011 zde odchovali dvě mláďata. Řád: chobotnatci (Proboscidea) Čeleď: slonovití (Elephantidae) Slon indický (Elephas maximus indicus – Cuvier, 1797) Populace slona indického chovaného v Liberci čítala jen dva jedince a nebyl zaznamenán odchov mláďat. V roce 2011 zůstal v zoo pouze jeden jedinec.
5.3.4. Druhy zranitelné (VU) Rostoucí trend: do této skupiny byla zaražena zvířata, která mají v zoologických zahradách stabilní populace s rostoucí tendencí a dobrým odchovem mláďat. Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: lemurovití (Lemuridae) Lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer – I. Geoffroy, 1850) Skupina chovaná pouze v ostravské zoo se ze dvou jedinců rozrostla na sedm kusů a odchovala 5 mláďat. Je proto zařazena do skupiny s rostoucím trendem populace.
44
Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: lasicovití (Mustelidae) Vydra malá (Aonyx cinerea – Illiger, 1815) V tabulce jsou patrné výsledky dobrého odchovu mláďat.
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
4
2
9
2
13
3
Ústí n. L.
2
3
14
2
12
2
Celkem
6
5
23
4
25
5
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 26: Vydra malá – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: jelenovití (Cervidae) Jelen bělohubý (Cervus albirostris – Przewalski, 1883) Jelen bělohubý je chován jen v jedné ze sledovaných zoo (Ústí nad Labem). Z původních 5 kusů se chová skupina o devíti jedincích s každoročním odchovem mláďat. Čeleď: turovití (Bovidae) Voduška červená (Kobus leche kafuensis – Haltenorth, 1963) Velké chovné skupiny u vodušky červené a dobrý odchov mláďat s prakticky každoročními přírůstky.
45
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Zoo
Počáteční
Tab. 27: Voduška červená – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Ústí n. L.
3
5
10
1
8
1
Plzeň
6
19
33
7
15
2
Zlín
8
6
0
2
0
0
Praha
1
8
3
2
2
8
18
38
46
12
25
11
Celkem
Takin čínský (Budorcas taxicolor bedfordi – Thomas, 191) Takin čínský je chován jen v Liberci. Tady má velmi dobrý odchov mláďat a díky tomu se skupina rozrostla na 8 kusů. Takin indický (Budorcas taxicolor taxicolor – Hodgson, 1850)
Příchody
Odchody
Úhyn
Brno
3
6
9
7
2
3
Praha
3
2
2
4
1
2
Celkem
6
8
11
11
3
5
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 28: Takin indický – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Paovce hřivnatá (Ammotragus lervia – Pallas, 1777) Ze všech taxonů nejproduktivnějším druhem je paovce hřivnatá. Bez problémů se množí a v Praze bylo za posledních 7 let odchováno 97 mláďat. Proto tento druh spadá jednoznačně do kategorie s rostoucím trendem populace. Z těchto výsledků je patrné, že v zoo mají sudokopytníci obecně, velmi dobré podmínky a daří se je rozmnožovat ze všech čeledí nejlépe.
46
Příchody
Jiné úbytky
Odchody
21
14
15
6
1
4
3
3
2
3
1
0
Praha
33
15
97
4
111
1
0
Celkem
47
25
121
20
129
8
1
Hodonín
mláďat
Odchov
7
Brno
Konečný
10
Zoo
Úhyn
stav 2011
stav 2005
Počáteční
Tab. 29: Paovce hřivnatá – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Stabilní populace: do této skupiny byla zařazena zvířata se stabilní populací. Odchov mláďat je malý nebo žádný. Naproti tomu je zde zohledněn i úhyn. Řád: lichokopytníci (Perissodactyla) Čeleď: tapírovití (Tapiridae) Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris – Linnaeus, 1758) Stabilní populaci vykazuje tapír jihomoravský. Řízení chovu tohoto druhu, zůstává důležitou složkou při zachování biodiverzity (Goncalves da Silva et al. 2010).
Příchody
Odchody
Úhyn
Ústí n. L.
2
3
1
0
1
1
Jihlava
3
3
0
0
0
0
Zlín
2
2
0
2
1
3
Brno
1
3
2
0
2
2
Celkem
8
11
3
2
4
6
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 30: Tapír jihoamerický – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
47
Čeleď: koňovití (Equidae) Zebra Hartmannové (Equus zebra hartmannae – Matschie, 1898) Tento druh zebry je chován jen v Ústí nad Labem, kde má stabilní populaci. Chovná skupina má zde průměrně 12 kusů s pravidelnými přírůstky. Řád: primáti (Primates) Čeleď: outloňovití (Lorisidae) Outloň malý (Nycticebus pygmeus – Bonhote, 1907) I přes rostoucí chovné skupiny je tento druh zařazen do kategorie se stabilní populací, protože zvětšující se skupiny jsou především zapříčiněné příchodem jedinců z jiných zoo.
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
2
9
0
1
0
8
Děčín
2
8
6
3
0
3
Celkem
4
17
6
4
0
12
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 31: Outloň malý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Čeleď: kočkodanovití (Cercopithecidae) Hulman jávský (Trachypithecus auratus – É. Geoffroy, 1812) Populace (o 3 – 4 jedincích) chovaná v Ústí n. L. je stabilní s třemi přírůstky (2005 – 2011). Makak tonkeánský (Macaca tonkeana – Meyer, 1899) Pár makaků chovaných v jen v Jihlavě je bez přírůstků, přesto je stabilní a za posledních 7 let bez jakékoliv změny.
48
Mandril (Mandrillus sphinx – Linnaeus, 1758)
Příchody
Odchody
Úhyn
Ústí n. L.
6
10
7
4
0
1
Brno
2
1
0
0
1
0
Ostrava
2
3
3
4
1
3
Celkem
10
14
10
8
2
4
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 32: Mandril – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Kočkodan Dianin (Cercopithecus diana diana – Linnaeus, 1758) Kočkodan Dianin má stabilní populaci, v Ostravě mají úspěchy s odchovem těchto primátů.
Příchody
Odchody
Úhyn
Ústí n. L.
2
2
0
0
0
0
Ostrava
5
10
7
2
2
2
Celkem
7
12
7
2
2
2
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 33: Kočkodan Dianin – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Čeleď: lemurovití (Lemuridae) Lemur korunkatý (Eulemur coronatus – Gray, 1842) Lemur korunkatý chovaný pouze v Ostravě má stabilní populaci čítající průměrně 3 – 4 jedince s občasnými přírůstky a nízkým úhynem.
49
Lemur běločelý (Eulemur albifrons – É. Geoffroy, 1796)
Příchody
Odchody
Úhyn
Brno
5
3
0
2
0
0
Olomouc
6
7
8
0
8
2
Ostrava
1
2
2
0
1
1
Praha
3
4
4
1
5
1
15
16
14
3
14
4
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 34: Lemur běločelý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
Lemur tmavý (Eulemur macaco – Linnaeus, 1766) Tab. 35: Lemur tmavý – lemur běločelý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Zoo
Počáteční
2005 – 2011
Praha
3
4
12
0
14
3
Jihlava
2
6
5
1
2
2
Olomouc
6
5
8
4
6
1
Ostrava
1
2
0
3
1
5
Celkem
12
17
25
8
23
12
Řád: chobotnatci (Proboscidea) Čeleď: slonovití (Elephantidae) Slon africký (Loxodonta africana – Blumenbach, 1797) Stabilní populace ve Zlínské zoo čítající 3 kusy se od roku 2005 nezměnila.
50
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: hrochovití (Hippopotamidae) Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius – Linnaeus, 1758) Stabilní populaci vykazuje také hroch obojživelný.
Příchody
Odchody
Úhyn
Ostrava
4
3
2
1
2
0
Praha
2
3
2
0
1
0
Celkem
6
6
4
1
3
0
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 36: Hroch obojživelný – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: chudozubí (Xenarthra) Čeleď: mravenečníkovití (Myrmecophagidae) Mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla – Linnaeus, 1758)
Příchody
Odchody
Úhyn
Olomouc
2
4
1
1
1
3
Zlín
2
3
0
0
1
2
Celkem
4
7
1
1
2
5
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 37: Mravenečník velký – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
51
Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: medvědovití (Ursidae) Medvěd ušatý (Ursus thibetanus – G. Cuvier, 1823) Stabilní populace u medvědů malajských bez větších změn a nových přírůstků.
Příchody
Odchody
Úhyn
Ostrava
2
2
0
0
0
0
Zlín
2
1
1
0
2
0
Celkem
4
3
1
0
2
0
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 38: Medvěd ušatý – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Čeleď: kočkovití (Felidae) Gepard (Acinonyx jubatus – Schreber, 1775)
Příchody
Odchody
Úhyn
Olomouc
7
1
5
1
20
13
Ústí n. L.
1
2
0
2
2
5
Liberec
1
2
0
0
7
7
Praha
5
3
14
1
7
6
14
8
19
4
36
31
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 39: Gepard – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
52
Čeleď: cibetkovití (Viverridae) Binturong (Arctictis binturong – Raffles, 1821) Binturong má ve všech zoo stabilní populaci, ale v evropských zoo byla zjištěna nízká genetická diverzita, proto je tento výsledek třeba vzít v úvahu při dalším plánování reprodukce u tohoto druhu (Cosson et al. 2007).
Příchody
Odchody
Úhyn
Olomouc
3
2
0
1
2
2
Ostrava
2
2
0
0
2
2
Praha
1
2
7
0
6
4
Celkem
6
6
7
1
10
8
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 40: Binturong – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Čeleď: pandy malé (Ailuridae) Panda červená (Ailurus fulgens – F. G. Cuvier, 1825) Správné vedení chovu přispívá k dobrým životním podmínkám a tedy stabilní populaci druhu (Eriksson et al. 2010), což je patrné i z výsledků ze dvou českých zoo.
Příchody
Odchody
Úhyn
Liberec
2
2
0
0
1
3
Ústí n. L.
1
2
2
1
2
2
Celkem
3
4
2
1
3
5
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 41: Panda červená – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
53
Klesající trend: zde jsou zařazeny populace s klesající tendencí, zmenšující se chovné skupiny a velmi malé nebo žádné odchovy mláďat. Řád: sudokopytníci (Artiodactyla) Čeleď: prasatovití (Suidae) Babirusa (Babyrousa babyrussa - Linnaeus, 1758) Žádný odchov mláďat a zmenšující se populace ve sledovaných zoo řadí babirusu do skupiny s klesajícím trendem. Tento výsledek je dosti překvapující k dobré reprodukci druhů z čeledi prasatovití. Ukazuje to nespíš na nevyhovující podmínky v chovu.
Příchody
Odchody
Úhyn
Děčín
2
1
0
2
0
3
Jihlava
2
3
0
0
3
4
Ústí n. L.
2
0
0
1
3
2
Celkem
6
4
0
3
6
9
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 42: Babirusa – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Řád: primáti (Primates) Čeleď: malpovití (Cebidae) Kalimiko (Callimico goeldii – Thomas, 1904) Zmenšující se skupiny a malý nebo žádný úspěch s odchovem mláďat řadí druh kalimiko do skupiny s klesající populací. Dalším důvodem je poměrně častý úhyn vzhledem k velikosti chovných skupin. Což souhlasí s výsledky Nuss et al. (2010), tedy vyšší úmrtnosti a zhodnocení, kdy až třetina dospělých jedinců v zajetí nepřivede na svět mláďata.
54
Příchody
Odchody
Úhyn
Jihlava
5
2
0
2
3
2
Olomouc
4
2
0
1
4
3
Děčín
4
2
3
4
3
3
13
6
3
7
10
8
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 43: Kalimiko – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Celkem
Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: medvědovití (Ursidae) Medvěd malajský (Helarctos malayanus – Raffles, 1821) Medvěd malajský spadá do kategorie s klesající populací. Není zde žádný viditelný úspěšný odchov mláďat, a pokud se chovné skupiny rozšiřují tak většinou díky příchodům nových kusů z jiných zoo.
Příchody
Odchody
Úhyn
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Zoo
Počáteční
Tab. 44: Medvěd malajský – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Jihlava
2
2
0
0
2
2
Ostrava
3
2
0
0
1
0
Ústí n. L.
1
7
1
0
1
6
Celkem
6
11
1
0
4
8
Čeleď: šelmy madagaskarské (Eupleridae) Fosa (Cryptoprocta ferox – Bennet, 1833) Tento druh za posledních 7 let nezaznamenal žádné nové přírůstky a chovné skupiny se zmenšují. 55
Příchody
Odchody
Úhyn
Olomouc
2
2
0
0
0
0
Ústí n. L.
2
0
0
1
2
1
Celkem
4
2
0
1
2
1
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 45: Fosa – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
Galidie tenkopruhá (Mungotictis decemlineata – A. Grandidier, 1867) Galidie tenkopruhá chovaná jen v Plzni spadá do kategorie s klesajícím trendem populace. Tato skupina je bez přírůstků a z původních 2 jedinců je k roku 2011 jen jeden kus. Čeleď: kočkovití (Felidae) Lev (Panthera leo – Linnaeus, 1758)
Příchody
Odchody
Úhyn
Liberec
2
2
0
0
0
0
Zlín
3
1
0
2
0
0
Celkem
5
3
0
2
0
0
Zoo
mláďat
Odchov
stav 2011
Konečný
stav 2005
Počáteční
Tab. 46: Lev – počet jedinců chovaných v zoologických zahradách v ČR v letech 2005 – 2011
56
5.4. Podíl zoologických zahrad na ochraně druhů 300
251
Druhy savců celkem
Počet druhů
250
Ohrožené druhy
172
200 150 100 50
68 23
87
74
73
72
56 22
23
19
17
13
36 12
12
0
8
51 6
41 1
47 12
Zoo Obr. 2: Podíl ohrožených druhů savců tropů a subtropů z celkového počtu chovaných savců
Z grafu je patrný podíl jednotlivých zoo při chovu ohrožených druhů savců z tropických a subtropických oblastí. Je vyobrazen celkový počet chovaných savců v zoo a z celkového počtu pak podíl ohrožených druhů. Jsou to savci spadající do všech kategorií ohrožení, tedy VU, EN, CR, EW. Jak je patrné Plzeň vysoko převyšuje ostatní zoologické zahrady, co se týče chovaných druhů savců, ale i přesto, nechová nejvíce ohrožených tropických a subtropických savců. Mezi zoo s nejvyšším počtem chovaných ohrožených taxonů se řadí Ústí nad Labem, Olomouc a Praha. Zde je patrný jasný přínos zoologických zahrad k ochraně biodiverzity.
57
25
Počet druhů
20 15 VU
10
EN 5
CR
0
Zoo
Obr. 3: Rozložení jednotlivých kategorií ohrožení z celkového počtu ohrožených taxonů
Z ohrožených druhů chovaných v českých zoo, je zde znázorněn podíl jednotlivých stupňů ohrožení VU, EN, CR. Výjimkou je skupina EW, která není do tohoto grafu zanesena, protože do této kategorie spadá pouze jeden druh (přímorožec šavlorohý – Oryx dammah).
5.5. Evropský záchovný program (EEP) 32
35
Počet druhů
30 25 20 15
25 20
21
22
21 14
10
5
5 0
Zoo Počet druhů zařazených v EEP
Obr. 4: Počet druhů zařazených v EEP chovaných v jednotlivých zoo
58
15
13
12
4
Graf znázorňuje počty chovaných druhů v jednotlivých zoo, které jsou zařazeny do Evropského záchovného programu k roku 2011. Jsou to tedy i druhy, které zde nejsou charakterizované, z důvodu toho, že tyto druhy nejsou chované ve zvoleném období (2005 – 2011) nebo nedosahují daného stupně ohrožení. Graf tedy ukazuje podíl každé zoo a její zapojení do záchovného programu.
Seznam zvířat z EEP chovaných v jednotlivých zoo: Ústí n. L.: adax (Addax nasomaculatus), anoa nížinný (Bubalus depressicornis), fosa (Cryptoprocta ferox), gepard štíhlý (Acinonyx jubatus), gibon bělolící (Nomascus leucogenys), chvostan bělolící (Pithecia pithecia), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), kočka slaništní (Leopardus geoffroyi), kočkodan Dianin (Cercopithecus diana), levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis), levhart obláčkový (Neofelis nebulosa), lvíček zlatý (Leontopithecus rosaria), mandril (Mandrillus sphinx), nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum), orangutan bornejský (Pongo pygmaeus), panda červená (Ailurus fulgens fulgens), slon bengálský (Elephas maximus indicus), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), vari černobílý (Varecia variegata), vari červený (Varecia rubra), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), zebra Hartmannové (Equus zebra hartmannae), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). Hodonín: adax (Addax nasomaculatus), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), vari černobílý (Varecia variegata), přímorožec šavlorohý (Oryx dammah). Olomouc: adax (Addax nasomaculatus), fosa (Cryptoprocta ferox), gepard štíhlý (Acinonyx jubatus), gibon zlatolící (Nomascus gabriellae), hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis), kalimiko (Callimico goeldii), kaloň zlatý (Pteropus rodricensis), klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), kotul veverovitý (Saimiri sciureus), koza šrouborohá (Capra falconeri), lemur tmavý (Eulemur macaco macaco), levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis), lvíček zlatý (Leontopithecus rosaria), mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), tamarín vousatý (Saguinus imperator
59
subgrisescens), vari černobílý (Varecia variegata), vikuňa (Vicugna vicugna), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). Praha: adax (Addax nasomaculatus), anoa nížinný (Bubalus depressicornis), bongo (Tragelaphus eurycerus isaaci), gepard štíhlý (Acinonyx jubatus), gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla), kaloň zlatý (Pteropus rodricensis), klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), kotul veverovitý (Saimiri sciureus), kulan (Equus hemionus kulan), lemur tmavý (Eulemur macaco macaco), lev indický (Panthera leo persica), levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis), levhart obláčkový (Neofelis nebulou), lori (Loris tardigradus nordicus), lvíček zlatohlavý (Leontopithecus chrysomelas), orangutan sumaterský (Pongo abelii), panda červená (Ailurus fulgens fulgens), pes pralesní (Speothos venaticus), přímorožec šavlorohý (Oryx dammah), slon bengálský (Elephas maximus indicus), slon indický (Elephas maximus), tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti), tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae), vari černobílý (Varecia variegata), vari červený (Varecia rubra), vari bělopásý (Varecia variegata subcincta), voduška abok (Kobus megaceros), zebra Grévyho (Equus grevyi), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). Ostrava: gibon bělolící (Nomascus leucogenys), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), kočka slaništní (Leopardus geoffroyi), kočkodan Dianin (Cercopithecus diana), lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer), lemur korunkatý (Eulemur coronatus), lemur mongoz (Eulemur Mongol), lemur Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons), lemur tmavý (Eulemur macaco macaco), lev indický (Panthera leo persica), levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya), makak lví (Macaca silenus), mandril (Mandrillus sphinx), panda červená (Ailurus fulgens fulgens), pardál obláčkový (Neofelis nebulou), slon indický (Elephas maximus), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), vari černobílý (Varecia variegata), vari červený (Varecia rubra), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi), zebra Grévyho (Equus grevyi). Plzeň: gibon bělolící (Nomascus leucogenys), hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis), kaloň zlatý (Pteropus rodricensis), klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata), kulan (Equus hemionus kulan), lemur rákosový (Hapalemur alaotrensis), lemur tmavý (Eulemur macaco macaco), levhart čínský (Panthera pardus japonensis), lori (Loris tardigradus), lvíček zlatohlavý (Leontopithecus chrysomelas), makak lví 60
(Macaca silenus), nosorožec indický (Rhinoceros unicornis), outloň malý (Nycticebus pygmeus), přímorožec šavlorohý (Oryx dammah), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), tamarín vousatý (Saguinus imperator), vari bělopásý (Varecia variegata subcincta), vari černobílý (Varecia variegata), vari červený (Varecia rubra), vikuňa (Vicugna vicugna), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). Jihlava: babirusa (Babyrousa babyrussa), gibon zlatolici (Nomascus gabriellae), hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis), chvostan bělolici (Pithecia pithecia pithecia), kalimiko (Callimico goeldii), kaloň rodriguezsky (Pteropus rodricensis), kočka slaništni (Leopardus geoffroyi), kosman běločely (Callithrix geoffroyi), lemur černý (Eulemur macao macao), levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya), levhart perský (Panthera pardus saxicolor), lvíček zlatý (Leontopithecus rosalia), margay (Leopardus wiedii), outloň malý (Nocticebus pygmaeus), panda červena (Ailurus fulgens fulgens), tamarín pinči (Saguinus oedipus), tamarín vousatý (Saguinus imperator), tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae), vari černobílý (Varecia variegata), vari červený (Varecia rubra). Zlín: adax (Addax nasomaculatus), dželada (Theropithecus gelada), gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla), chvostan bělolící (Pithecia pithecia pithecia), kotul veverovitý (Saimiri sciureus), mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), nosorožec tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum), panda červená (Ailurus fulgens fulgens), slon africký (Loxodonta africana), tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti), vari černobílý (Varecia variegata), vikuňa (Vicugna vicugna), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). Liberec: antilopa koňská (Hippotragus equinus), gepard štíhlý (Acinonyx jubatus), gibon bělolící (Nomascus leucogenys), gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla), koza šrouborohá (Capra falconeri heptneri), levhart čínský (Panthera pardus japonensis), osel somálský (Equus africanus somalicus), panda červená (Ailurus fulgens fulgens), slon bengálský (Elephas maximus bengalensis), tamarín pinčí (Saguinus oedipus), tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti), vikuňa (Vicugna vicugna), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), žirafa Rothschildova (Giraffa camelopardalis rothschildi). 61
Brno: dželada (Theropithecus gelada), klokánek králikovitý (Bettongia penicillata), kočka pouštní (Felis margarita harrisoni), kotul veverovitý (Saimiri sciureus), kulan (Equus hemionus kulan), levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya), mandril (Mandrillus sphinx), tapír jihoamerický (Tapirus terrestris), tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae), vikuňa (Vicugna vicugna), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus), zebra Grévyho (Equus grevyi). Děčín: babirusa (Babyrousa babyrussa), kalimiko (Callimico goeldii), kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), kotul veverovitý (Saimiri sciureus), koza šrouborohá (Capra falconeri heptneri), levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis), makak chocholatý (Macaca nigra nigra), margay (Leopardus wiedii), mravenečník velký (Myrmecophaga tridactyla), outloň malý (Nocticebus pygmaeus), prase visajanské (Sus cebifrons negrinus), vikuňa (Vicugna vicugna), vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus). Ohrada: gazela dama (gazella dama), klokánek králikovitý (Bettongia penicillata), kočka pouštní (Felis margarita harrisoni), tamarín pinčí (Saguinus oedipus).
5.6. Reintrodukce a projekty in situ Reintrodukce Adaxe Ze sledovaných zoo se od roku 2005 pouze jedna věnuje reintrodukci tropických a subtropických savců. Je to zoo Praha, která se podílí na reintrodukci adaxe. Cílem projektu bylo: ochrana a reintrodukce poslední životaschopné populace adaxe na světě, v oblasti Termit/Tin Toumma v Nigeru. Zoo Praha se již zapojila do záchrany pouštních antilop adaxů v prosinci 2007, kdy zdarma poskytla jedno ze svých odchovaných zvířat (samici) k reintrodukčnímu projektu v NP Djebil v jižním Tunisku. Historicky se jednalo o prvního jedince z řad antilop z chovu pražské zoo, kterého se podařilo vrátit do volné přírody. Reintrodukční projekty v Tunisu jsou dobře zajištěné a úspěšně probíhají od 80. let 20. století. Podpora pouštních antilop je proto nyní směrována do Nigeru, kde je situace mnohem vážnější a kde se jedná o poslední původní populaci daného druhu.
62
EAZA Všechny sledované zoo jsou členy EAZA a tedy se automaticky podílí na jejich záchovných projektech. Nyní probíhá kampaň pro jihovýchodní Asii (2011 – 2013), tedy v zájmové oblasti a je zaměřena na velké druhy živočichů (s hmotností větší než 1 kg), které jsou vedeny v Červeném seznamu ohrožených druhů jako ohrožené či kriticky ohrožené. Jedná se o celkem 162 druhů živočichů z ryb, plazů, ptáků i savců. Zaměřuje se na možné hrozby a jejich východiska. Projekty in situ Výsledky průzkumu projektů in situ. Seznam nejvýznamnějších projektů pro jednotlivé zoo (tak jak je uvádí ve svých výročních zprávách a na internetových stránkách), které se podílí na ochraně in situ v mezinárodním měřítku od roku 2005 a jsou zaměřeny na tropické a subtropické oblasti: •
Praha: Projekt Pomáháme gorilám, Záchrana antilopy Derbyho v Senegalu
•
Ostrava: Projekt pro gibona hainanského (Nomascus hainanus)
•
Zlín: Ochranářské centrum v Kambodži, Ochrana populace afrických lvů
•
Ústí nad Labem: Aye - aye z Madagaskaru, Bornejské mangrovy v ohrožení
•
Plzeň: Záchranné centrum Talarak
•
Děčín: Projekt Tarsius
•
Liberec: Monitoring oslů somálských v Eritrei, Šimpanzi ostrova Rubondo, Ochrana ekosystémů na Filipínách (Talarak a Panay), Poksai - ochrana fauny severní Sumatry
63
6. ZÁVĚR
V práci byl monitorován stav chovaných tropických a subtropických savců v českých zoologických zahradách a analyzován jejich vliv na zachování druhové rozmanitost. Byly použity výroční zprávy z 12 zoo jako podklad pro zpracování údajů, z kterých byla následně vytvořena databáze. Cílem práce bylo zhodnotit chov jednotlivých druhů a dále z pohledu zoo vyhodnotit význam zoo při ochraně biodiverzity. Z dostupných informací a podkladů byly tyto cíle naplněny. Z daných informací byly zpracovány databáze a výsledky chovu. Při analýze výsledků bylo dospěno k závěru, že zoo jednoznačně přispívají k zachování biodiverzity tropických a subtropických savců. Co je důležité vyzvednout, je chov druhů v přírodě vyhynulých (EW), které by jinak již dnes neměli šanci na záchranu. Počty druhů kriticky ohrožených (CR) chovaných v zoo často převyšují počty ve volné přírodě. Další analyzovaná data, vedly k závěru, že skupina ohrožených savců (EN), je píše na vzestupu nebo alespoň stabilní, což je velký úspěch v ochraně přírody. Na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že by se chov divokých zvířat v zajetí, měl brát až jako poslední možnost ochrany. Je tedy nutné chránit biodiverzitu především v in situ kde i zoo mají velký význam a programy na ochranu divoké přírody.
64
7. SUMMARY
In this work was monitored status of tropical and subtropical mammals in the Czech zoos and analyzed their effect on the conservation biodiversity. Annual reports of 12 zoos were used in the as a support for processing data and then the database was created. The aim of this work was to evaluate breeding species and from the perspective of zoo to evaluate the importance of the protection of biodiversity. From the available information and documents these objectives have been met. The information was processed breeding results. The results show that the zoo contribute to biodiversity conservation of tropical and subtropical mammals. The priority is to keep species extinct in the wild, which would otherwise not survive. Number of critically endangered species bred in zoos often exceeds the number in the wild. However, breeding of wild animals in captivity is the last resort of conservation. It is therefore necessary to protect biodiversity, mainly in the in situ where the zoos are of great importance and programs for the protection of wildlife.
65
8. SEZNAM LITERATURY
ANCRENAZ, M., MARSHALL, A., GOOSSENS, B., VAN SCHAIK, C., SUGARIJITO, J., GUMAL, M. a WICH, S. 2008. Pongo pygmaeus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ANDĚRA, M., 1998. Zvířata Asie. Havlíčkův Brod, nakladatelství FRAGMENT, 64 s. ANDĚRA, M., ČERVENÝ, J., 2000. Svět zvířat III., Savci (3). Praha, Albatros nakladatelství, a. s., 153 s. ANDERSON, H. et al., 2008. Fertility and mortality patterns of captive Bornean and Sumatran orangutans: Is there a species difference in life history? Journal of Human Evolution 54 (1). 34 – 42. ANDRAINARIVO, C., et al. 2008a. Eulemur coronatus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ANDRAINARIVO, C., et al. 2008b. Eulemur rubriventer . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ANDRAINARIVO, C., et al. 2008c. Varecia rubra. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ANDRAINARIVO, C. et al. 2008d. Varecia variegata. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ANDRAINARIVO, C. et al. 2011a. Eulemur flavifrons . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ANDRAINARIVO, C. et al. 2011b. Eulemur macaco . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. BARDI, M. et al., 2001. Parental failure in captive cotton-top tamarins (Saguinus oedipus). American Journal of Primatolotgy. 54 (3). 159 – 169.
66
BECKER, M. et al., 2013. Evaluating wire-snare poaching trends and the impacts of bycatch on elephants and large carnivores. Biological Conservation. 158 (2). 26 – 36. BLANC, J. 2008. Loxodonta africana. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. BLEISCH, B., GEISSMANN,T., MANH Ha, N., RAWSON, B. a TIMMINS, R. J. 2008. Nomascus leucogenys. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. BREITENMOSER, U., MALLON, DP, AHMAD KHAN, J. a DRISCOLL, C. 2008. Panthera leo ssp. persica . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. BRIEN, T. G. et al., 2004. Abundance and distribution of sympatric gibbons in a threatened Sumatran rain forest. International Journal of Primatology 25 (2). 267 – 284. BROCKELMAN, W. a GEISSMANN, T. 2008. Hylobates Lar. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. BURNIE, D., 2009. Animal. Přeložil Jiří Šmaha. Praha, Euromedia Group, k. s., 624 s. CORNEJO, F. 2008. Callimico goeldii. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. COSSON, L. et al., 2007. Genetic diversity of captive binturongs (Arctictis binturong, Viverridae, Carnivora): implications for conservation. Journal of Zoology. 271 (4). 386 – 395. CULEK, M. 2010. Klima tropů a subtropů. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web:
. CUZIN, F., CASSINELLO, J., JDEIDI, T., MASSETI, M., NADER, I. a DE SMET, K. 2008. Ammotragus lervia. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. D'ELIA, G. a TETA, P. 2008. Chinchilla lanigera . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>.
67
DOBRORUKA, L., 1998. Zvířata Jižní Ameriky. Havlíčkův Brod, nakladatelství FRAGMENT, 64 s. DURANT, S., MARKER, L., PURCHASE, N., BELBACHIR, F., HUNTER, L., PACKER, C., BREITENMOSER-WURSTEN, C., SOGBOHOSSOU, E. a BAUER, H. 2008. Acinonyx jubatus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. ELPHICK, J., et al., 2001. Encyklopedie živočichů. Přeložili Romana Anděrová a Tomás Kapic. Praha, Nakladatelství Slovart, 375 s. EHRLICH, R. P., KREMEN, C, EHRLICH H. A., 2013. Human Impacts on Ecosystems: An Overview. Encyclopedia of Biodiversity (Second Edition). 153 – 156. ERIKSSON, P. et al., 2010. Current Husbandry of Red Pandas (Ailurus Fulgens) in Zoos. Zoo Biology. 29 (6). 732 – 740. FELIX, J., 2007. Atlas zvířa. Praha, Nakladatelství SUN, 141 s. FENNESSY, J. a BRENNEMAN, R. 2010. Giraffa camelopardalis ssp. rothschildi. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. FOKL, M., 2008. Zoologické zahrady České republiky a okolních zemí. 1. vydání. Praha, Nakladatelství Academia, 398 s. FREDRIKSSON, G., STEINMETZ, R., WONG, S. a GARSHELIS, D. L. (IUCN SSC Bear Specialist Group) 2008. Helarctos malayanus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. GAISLER, J., ZEJDA, J., 1997. Savci. 1. vydání. Praha, AVENTINUM NAKLADATESTVÍ, s. r. o., 496 s. GARSHELIS, D. L. a STEINMETZ, R. (IUCN SSC Bear Specialist Group) 2008. Ursus thibetanus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. GEISSMANN, T., MANH HA, N., RAWSON, B., TIMMINS, R., TRAEHOLT, C. a WALSTON, J. 2008. Nomascus gabriellae. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. GIPPOLITI, S., 2012. Ex situ conservation programmes in European zoological gardens: Can we afford to lose them?. BIODIVERSITY AND CONSERVATION. 21 (6). 1 359 – 1 364. 68
GONCALVES DA SILVA, A. et al., 2010. Genetic Approaches Refine Ex Situ Lowland Tapir (Tapirus terrestris) Conservation. Journal of Heredity. 101 (5). 581 – 590. HARRIS, R. B. 2008. Przewalskium albirostris. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. HAWKINS, A. F. A. a DOLLAR, L. 2008a. Cryptoprocta ferox. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. HAWKINS, A. F. A. 2008. Mungotictis decemlineata. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. HEDGES, S. et al. (IUCN SSC Asian Elephant Specialist Group) 2008. Elephas maximus. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. HUSSAIN, S. A. a DE SILVA, P. K. 2008. Aonyx cinerea. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN 2008a. Gorilla gorilla ssp. gorilla. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN 2008b. Panthera tigris ssp. sumatrae. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN 2008c. Pan troglodytes. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN 2012a. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: . IUCN 2012b. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: . IUCN 2012c. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: 69
. IUCN 2012d. Panthera leo. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN 2013. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: . IUCN SSC Antelope Specialist Group 2008a. Kobus leche ssp. kafuensis. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN SSC Antelope Specialist Group 2008b. Tragelaphus eurycerus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IUCN SSC Hippo Specialist Subgroup 2008. Hippopotamus amphibius. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. IVENGAR, A. et al., 2007. Remnants of ancient genetic diversity preserved within captive groups of scimitar-horned oryx (Oryx dammah). Molecular Ecology 16 (12). 2 436 – 2 449. JIROUŠEK, V. et al., 2005. Zoologické zahrady České republiky a jejich přínos k ochraně biologické rozmanitosti. Ministerstvo životního prostředí, 52 s. ISBN 80-7212362-9 KIERULFF, M. C. M., RYLAND, A. B. a DE OLIVEIRA, M. M. 2008. Leontopithecus rosalia. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. KING, T., 2012. Assessing Initial Reintroduction Success in Long-Lived Primates by Quantifying Survival, Reproduction, and Dispersal Parameters: Western Lowland Gorillas (Gorilla gorilla gorilla) in Congo and Gabon. International Journal of Primatology 33 (1). 134 – 149. KITTLE, A. a WATSON, A. 2008. Panthera pardus ssp. kotiya. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. KLIKA, I., 2005. Lidé a zvířata - historie vzniku a významu zoologických zahrad. Zlín, FOTO ART, 223 s. KOŘÍNEK, M., 1999. Zoologická zahrada. Olomouc, Rubico, 326 s. 70
KŮS, E., PFLEGER, V., 2000. Svět vzácných zvířat na přelomu tisíciletí. Praha, Granit s. r. o., 160 s. LEWISON, R. a OLIVER, W. (IUCN SSC Hippo Specialist Subgroup) 2008. Choeropsis liberiensis. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. MACDONALD, A., BURTON, J. a LEUS, K. 2008. Babyrousa babyrussa. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. MAXTED, N., 2013. In Situ, Ex Situ Conservation. Encyclopedia of Biodiversity (Second Edition). 313-323. MÍČOVÁ, M., 1993. Encyklopedie zvířat od A do Z. Ostrava, Vydavatelství a nakladatelství BLESK, 560 s. MITTERMEIER, R. A. et al. 2008. Eulemur albifrons. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. MIRANDA, F. a MEDRI, I. 2010. Myrmecophaga tridactyla . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. MUKHERJEE, S., SANDERSON, J. DUCKWORTH, W., MELISCH, R., KHAN, J., SUNARTO, S. a HOWARD, J. G. 2010. Prionailurus viverrinus . IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. NAVEDA, A., DE THOISY, B., RICHARD-HANSEN, C., TORRES, D. A., SALAS, L., WALLANCE, R., CHALUKIAN, S. a DE BUSTOS, S. 2008. Tapirus terrestris. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. NIJMAN, V. a GEISSMAN, T. 2008. Symphalangus syndactylus. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. NIJMAN, V. a SUPRIANTA, J. 2008. Trachypithecus auratus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. NOVELLIE, P. 2008. Equus zebra ssp. hartmannae. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. 71
NUSS, K. a WARNEKE, M., 2010. Life Span, Reproductive OutPut and Reproductive Opportunity in Captive Goeldi's Monkeys (Callimico goeldii). Zoo Biology. 29 (1). 1 – 15. OATES, J. F. a BUTYNSKI, T. M. 2008a. Mandrillus sphinx. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. OATES, J. F., GIPPOLITI, S. a GROVES, C. P. 2008b. Cercopithecus diana. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. O'BRIEN, J. et al., 2007. Rodrigues fruit bats (Pteropus rodricensis, Megachiroptera: Pteropodidae) retain genetic diversity despite population declines and founder events. Conservation Genetics. 8 (5). 1073 – 1082. OLIVER, W., MACKINNON, J., HEANEY, L. a LASTICA, E. 2008. Rusa alfredi. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. POLLOCK, S., 1995. Atlas ohrožených živočichů. Přeložil Jan Hošek. Praha, Nakladatelství dům OP, spol. s r. o., 64 s. POWELL, V. J. a WEHNELT, S. C., 2003. A new estimate for the population size of the critically endangered Rodrigues fruit bat Pteropus rodricensis. Oryx 37. 353 – 357. PRITCHARD, D. et al., 2012. Bring the captive closer to the wild: redefining the role of ex situ conservation. Oryx 46 (1). 18 – 23. SEMIADI, G., MANNULLANG, B., BURTON, J., SCHREIBER, A., MUSTARI, A. H. a the IUCN SSC Asian Wild Cattle Specialist Group 2008. Bubalus depressicornis. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. SHUMAKER, R. et al., 2008. Reproductive life history traits of female orangutans (Pongo spp.). Interdisciplinary Topics in Gerontology 36. 147 – 161. SINGH, H. S. a GIBSON, L. , 2011. A conservation success story in the otherwise dire megafauna extinction crisis: The Asiatic lion (Panthera leo persica) of Gir forest. Biological Conservation 144 (5). 1753 – 1757. SINGH, M. a MOLUR, S. 2008. Macaca silenus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. SINGLETON, I., WICH, S. A. a GRIFFITHS, M. 2008. Pongo abelii. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. 72
SONG, Y. L., SMITH, A. T. a MACKINNON, J. 2008. Budorcas taxicolor. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. STREICHER, U., NGOC THANH,V., NADLER, T., TIMMINS, R. J. a NEKARIS, A. 2008. Nycticebus pygmaeus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. VAČKÁŘ, D., 2005. Ukazatele změn biodiverzity. Praha, Nakladatelství Academia, 298 s. VÁGNER, J., 1997. Savany. Přeložili Šárka Belisová a Tomáš Kapic. Praha, Nakladatelství Slovart, 165 s. VÁGNER, J., 1995. Zvířata Afriky. Havlíčkův Brod, nakladatelství FRAGMENT, 63 s. VALDEZ, R. 2008. Capra falconeri. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. VANČATA, V., 2003. Primatologie, díl 1. Evoluce, adaptace, ekologie a chování primátů – Prosimii a Platyrrhina. Praha, Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 260 s. VANČATA, V., 2003. Primatologie, díl 2. Catarrina – opice a lidoopi. Praha, Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 260 s. VERHOEF, E., 2007. Encyklopedie divoká zvířata. 2. vydání. Přeložil Ruben Pellar. Čestlice, Rebo Productions CZ, spol. s r. o., 320 s. VESELOVSKÝ, Z., 1997. Tygr. NAKLADATELSTVÍ, s. r. o., 47 s.
1.
vydání.
Praha,
AVENTINUM
VIERINGOVÁ, K., KNAUER, R., 2012. Ohrožené druhy zvířat. 1. vydání. Přeložila Helena Kholová. Praha, Euromedia Group, k. s., 301 s. WACHER, T. a NEWBY, J. 2008. Addax nasomaculatus. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. WANG, X., CHOUDHURY, A., YONZON, P., WOZENCRAFT, C. a THAN Z. 2008. Ailurus fulgens. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>. WAYNE, A., FRIEND, T., BURGIDGE, A., MORRIS, K. a VAN WEENEN, J. 2008. Bettongia penicillata. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. 73
[online] citováno 11. <www.iucnredlist.org>.
května
2013.
Dostupné
na
World
Wide
Web:
WIDMANN, P., DE LEON, J. a DUCKWORTH, J. W. 2008. Arctictis binturong. IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Verze 2012.2. [online] citováno 11. května 2013. Dostupné na World Wide Web: <www.iucnredlist.org>.
Webové stránky zoologických zahrad a institucí •
http://www.iucn.org/
•
http://www.iucnredlist.org/
•
http://www.eaza.net/Pages/European%20Association%20of%20Zoos%20and%20A quaria.aspx
•
http://www.biolib.cz/
•
http://www.zoobrno.cz/
•
http://www.zoojihlava.cz/
•
http://www.zoo-ostrava.cz/
•
http://www.zoopraha.cz/cs/
•
http://www.zoo-olomouc.cz/
•
http://www.zooohrada.cz/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=15&Itemid=451
•
http://www.zooliberec.cz/cz
•
http://www.zoo-hodonin.cz/
•
http://www.zoozlin.eu/
•
http://www.zooplzen.cz/
•
http://www.zoousti.cz/default.aspx
•
http://www.zoodecin.cz/new/cz/
Online výroční zprávy •
http://www.zoopraha.cz/cs/o-zoo/vyrocni-zpravy
•
http://www.zoo-ostrava.cz/cz/zakladni-informace-o-zoo/vyrocni-zprava/
•
http://www.zoobrno.cz/cs/o-nas/vyrocni-zpravy/
•
http://www.zooliberec.cz/cz/vyrocni-zpravy-a-jine-archivni-dokumenty
•
http://www.zoo-olomouc.cz/app/vyrocni-zpravy 74
•
http://www.zooplzen.cz/o-nas/publikace/vyrocni-zpravy/
•
http://www.zoousti.cz/vyrocniZpravy.aspx?WebMenuSelect=35
•
http://www.zoo-hodonin.cz/galerie/vyrocni-zpravy/
•
http://www.zoojihlava.cz/vyrocni-zpravy
•
http://www.zooohrada.cz/index.php?Itemid=552&id=154&option=com_content&task=view
•
http://www.zoodecin.cz/new/cz/design.php?str=VTBWc1RVeElRbWhhTWxVNV VHMVNiR1JIUm5CaVF6VjNZVWhCTDJNelVubFFWbHB5Vm14a1dsWnNXbG RhVlZadllXMVdkR1ZHU2xwV2VrWlFWRzE0VTA1c1VuSlRiRUpYWVRCd05 GWlhlRzlVTWtWNVUyeGtXR0pzYXpsTVNFcHdaV2M5UFE9PQ==
75
