MENDELOVA UNVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV EKOLOGIE LESA

MENDELOVA UNVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV EKOLOGIE LESA

Bakalářská práce

Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) a její význam v kulturní krajině

Vypracovala: Markéta Sikorová Vedoucí práce: doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D.

Brno 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci, Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) a její význam v kulturní krajině, zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

V Brně, květen 2011

2

Poděkování Děkuji svému vedoucímu práce, panu doc. Ing. Josefu Suchomelovi, Ph.D., že se ujal vedení mé bakalářské práce a vždy mi pomáhal se zpracováním a hledáním literárních zdrojů. Dále děkuji své rodině a přátelům, kteří mě podporovali při zpracování této bakalářské práce.

3

Obsah Prohlášení .............................................................................................................................. 2 Poděkování ............................................................................................................................ 3 1. Abstrakt .............................................................................................................................. 6 2. Abstrakt .............................................................................................................................. 6 3. Úvod .................................................................................................................................. 7 4. Cíl práce ............................................................................................................................. 7 5. Materiál a metodika ............................................................................................................ 8 6. KOČKA DOMÁCÍ ............................................................................................................. 9 6.1. Zoologické zařazení......................................................................................................... 9 6.2. Popis kočky domácí ......................................................................................................... 9 Kostra, svalstvo a chrup ......................................................................................................... 9 Smyslové orgány a smysly ................................................................................................... 10 Zrak ..................................................................................................................................... 10 Sluch .................................................................................................................................... 10 Hmat .................................................................................................................................... 11 Čich ..................................................................................................................................... 11 Smysl pro rovnováhu............................................................................................................ 11 Chuť..................................................................................................................................... 12 6.3. Domestikace kočky domácí ........................................................................................... 12 7. KOČKA DOMÁCÍ – JEJÍ EKOLOGIE A CHOVÁNÍ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ ................ 13 7.1. Domácí kočka................................................................................................................ 13 7.2. Toulavá kočka ............................................................................................................... 13 7.3. Zdivočelá kočka ............................................................................................................ 14 7.4. Chování kočky domácí .................................................................................................. 14 Komunikace ......................................................................................................................... 15 Gestikulace a mimika ........................................................................................................... 15 Hlasové projevy ................................................................................................................... 16 Předení ................................................................................................................................. 16 7.5. Teritoriální chování........................................................................................................ 16 4

8. CELOSVĚTOVÉ ROZŠÍŘENÍ, VÝSKYT A VÝZNAM FERÁLNÍCH (VOLNĚ ŽIJÍCÍCH) POPULACÍ DOMÁCÍCH KOČEK .................................................................... 17 8.1. Kočka domácí v Austrálii .............................................................................................. 17 Dopad na australskou faunu. ................................................................................................. 18 Průběžné řešení problémů .................................................................................................... 18 8.2. Vliv kočky domácí na životní prostředí ve Velké Británii. .............................................. 18 8.4. Nový Zéland .................................................................................................................. 19 8.5. Ostrovy ......................................................................................................................... 19 Obnova populací na ostrově ................................................................................................. 19 9. KOČKA DOMÁCÍ V KULTURNÍ KRAJINĚ EVROPY, VČETNĚ ČR ........................... 20 Význam kočky domácí ve venkovských oblastech středního Polska ..................................... 20 Problém s kočkami v České republice .................................................................................. 21 11. VLIV NA FAUNU PREDACÍ – POTRAVA KOČKY DOMÁCÍ .................................... 22 Proč kočky loví ptáky? ......................................................................................................... 22 Hlavní potrava ...................................................................................................................... 23 Lov ...................................................................................................................................... 24 10.

VLIV NA POPULACI KOČKY DIVOKÉ ................................................................. 24

12. PŘENOS ........................................................................................................................ 27 Prevence je lepší než léčba ................................................................................................... 27 Zdravotní péče o zdivočelé kočky a zdravotní rizika pro lidi................................................. 27 Vzteklina .............................................................................................................................. 27 Bakteriální nemoci, kousnutí ................................................................................................ 27 Nemoc z kočičího škrábnutí ................................................................................................. 27 Chlamydióza ........................................................................................................................ 28 Lymská borelióza ................................................................................................................. 28 Plísňová onemocnění, trichofytóza ....................................................................................... 28 13.

OSTATNÍ ASPEKTY EKOLOGIE ............................................................................ 29

Regulace volně žijících populací kočky domácí .................................................................... 29 Regulování populací toulavých koček v městských aglomeracích......................................... 30 14.

Závěr ......................................................................................................................... 31

15. Seznam literatury............................................................................................................ 33 16. Přílohy – fotografie kočky domácí .................................................................................. 36

5

1. Abstrakt Práce pojednává o vlivu kočky domácí na kulturní krajinu, její chování ve volné přírodě, v městských aglomeracích a vliv na živočišné druhy vyskytujících se v daných zmiňovaných lokalitách. Shrnuty jsou poznatky o domestikaci, chovaní koček, jejich teritoriálních zvycích a typovém rozdělení. Hlavní části této práce je vliv na kulturní krajinu Evropy. Práce následně pojednává o vlivu kočky domácí na faunu, vlivu na populaci kočky divoké a ostatních aspektech ekologie, ve kterých je zahrnuto nebezpečí pro kočku domácí a pojednání o kočce jako o přenašeči nemocí. V závěru práce jsem shrnula přirozené chování kočky domácí. Klíčová slova: Felis silvestris f. catus, kočka domácí, kulturní krajina, potrava, predace, kočka divoká

2. Abstrakt The thesis discusses the influence of domestic cats on the ultural landscape, itsbehavior in the wild, in urban areas

and affect the species occurring in

these localitiesmentioned. It

outlines the findings of domestication, cats behavior, habits,

and theirterritorial distribution

of the rating. The main part of this work is the influence on the cultural landscape of Europe. The thesis then discusses the influence of domestic cats on wildlife, impact on the population of wild cats and other aspects of ecology,which includes a threat to domestic cats, and a treatise on the cat as vectors ofdisease. Finally, I summarized the naural behavior of domestic cat. Key words: Felis silvestris f. catus, domestic cat, cultural landscape, food, predation,wild cat

6

3. Úvod Ženy mají rády kočky, protože to jsou taková milá, něžná a roztomilá stvoření. Kočky mají rády ženy ze stejných důvodů. (Robertson Davies) Kočky vědí, jak si získat potravu, aniž by se musely namáhat, přístřeší, aniž by se v něm cítily omezovány, a lásku, aniž by za ni musely něco dávat zpět. (Walter Lionel George) Kdyby se člověk zkřížil s kočkou, člověk by si polepšil, ale kočce by to přitížilo. (Mark Twain) Kočka domácí je od dávné doby společníkem a přítelem člověka. Je to tvor obyčejný i trochu záhadný. Některými lidmi je milována, jinými zatracována. Jsou jí přisuzovány nadpřirozené vlastnosti dobré i špatné, může údajně přinášet štěstí nebo naopak smůlu. Bývají jí připisovány i lidské vlastnosti, například faleš; bývá dávána do protikladu se psem, jako jeho pravý opak. To vše svědčí o tom, že vztah lidí ke kočkám bývá většinou vyhraněný – buď je kladný, nebo záporný, zřídka lhostejný. Stojí za to pokusit se porozumět této svérázné malé osobnosti, vnímat její krásu, ladnost a vyrovnanost a nechat se přesvědčit o tom, že je schopna s člověkem navázat skutečné přátelství. Po letech soužití s touto šelmou většina lidí dojde k názoru, že kočka dovede být věrná, vděčná a kamarádská. (Říhová, Bílek;1992) Předkládaná práce hodnotí problematiku chování kočky domácí a její výskyt v kulturní krajině, ohrožení vzácných druhů na ostrovech (Austrálie, Island). Dále pak problematiku přemnožených koček ve městech, možnosti přenosu nemocí z koček na člověka.

7

4. Cíl práce Cílem práce je shromáždit z dostupné literatury údaje o ekologii a vlivu kočky domácí na kulturní krajinu. Při nedostatku literárních pramenů rozšířit záběr v obecné rovině na kulturní krajinu Evropy, popřípadě mírného pásma. Ze získaných pramenů následně vypracovat review.

5. Materiál a metodika Při zpracování bakalářské práce jsem se snažila nashromáždit co nejvíce literárních zdrojů, ve kterých jsem hledala informace, týkající se mého tématu. Vycházela jsem nejen z české literatury, které je k tomuto tématu nedostatečné množství a také z literatury cizojazyčné (Activity and exploration range of house cats in rural areas of central, Poland). Mými hlavními zdroji informací byly knihy (uvedené v seznamu literatury), které jsem si vypůjčila z městské knihovny v Krnově a knihovny Mendelovy univerzity v Brně. Následně také z databází Biological abstrakt, BioOne a SCOPUS.

8

6. KOČKA DOMÁCÍ 6.1. Zoologické zařazení Kočka domácí - Felis silvestris f. catus (Linné, 1758) - patří do řádu šelem (Carnivora), čeledi kočkovitých (Felidae) a rodu koček (Felis). Byla domestikována především z obou poddruhů kočky plavé (Felis silvestris lybica), (Felis silvestris gordoni). (ŘÍHOVÁ; 2005). Lze však oprávněně předpokládat, že na vzniku některých jejich plemen nebo místních variet se podílely také indická kočka stepní (Felis silvestris ornata), evropská kočka divoká (Felis silvestris silvestris) a možná i některé další druhy koček divokých. (ANONYMUS; 2007) Kočka domácí patří svým zoologickým zařazením do podčeledi malé šelmy kočkovité (Felinae). Její tělo je protáhlé, na poměrně nízkých nohou, s krátkým krkem a širokou, poměrně krátkou hlavou, středně dlouhým ocasem a krátkou, rovnou a přilehlou srstí. U ušlechtilých plemen koček jsou pak záměrně vyšlechtěny některé odlišné tělesné tvary a znaky. (ŘÍHOVÁ; 2005) Kočka je jediným z domácích zvířat, které si člověk nedovedl zcela podmanit. Má ráda volnost, pohyb a lov drobných živočichů. (ŘÍHOVÁ; 2005)

6.2. Popis kočky domácí Kostra, svalstvo a chrup Kostra kočky se skládá z lebky, páteře, žeber s hrudní kostí a kostí končetin. Spojení pákovité stavby zadních končetin a silných zádových svalů umožňuje kočce velice rychlý start a mohutné skoky, není však vhodné pro dlouhodobý výkon (kočka tedy kořist neštve, ale přepadá ze zálohy). Dospělá kočka má cca 240 kostí a 500 svalů. Velice pružnou páteř z volně spojených obratlů umožňující ohnutí těla prakticky o 180 stupňů. Páteř tvoří 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (ze 3 srostlých křížových obratlů) a 20-27 obratlů ocasu (u bezocasých koček 0-4, zbytek chybí nebo není vyvinut). (PINTERA; 1989) Na předních končetinách má kočka 5, na zadních 4 prsty se zatahovatelnými drápy. Kočka má při chůzi drápy zatáhnuté a došlapuje na spodní plochy prstů, které jsou vybaveny měkkými polštářky. To jí umožňuje tichý pohyb, který je důležitý pro úspěšný lov. 9

Mimovolným důsledkem je fakt, že stopy kočkovitých šelem díky tomu lze snadno odlišit od stop šelem psovitých. Drápy na předních nohách si kočka obrušuje pravidelným škrabáním, zejména o dřevěné předměty (v přírodě to jsou hlavně stromy), zadní si okusuje. (PINTERA; 1989) Lebka kočky je středně dlouhá, s dobře vyvinutou mozkovnou a silnými čelistmi. U kočky rozeznáváme chrup trvalý a mléčný. Mléčný chrup kočky má 26 zubů. Koťata se rodí jako bezzubá, zoubky se prořezávají 15–30 dní po narození. Výměna mléčného chrupu za trvalý probíhá obvykle od 3. do 6. měsíce věku. Trvalý chrup se skládá z 30 zubů, přičemž z horní čelisti jich vyrůstá 16, z dolní 14. Skus je klešťovitý, to značí, že řezáky obou čelistí se dotýkají řeznými plochami. (PINTERA; 1989)

Smyslové orgány a smysly Smyslové orgány jsou složité aparáty sloužící k přijímání selektivních podnětů z okolí, které zprostředkovávají v mozku, který je dál analyzuje a případně na ně reaguje. Nejvyvinutějším smyslem kočky je zrak, naopak nijak zvlášť dobrá není chuť. (PINTERA;1989)

Zrak Oko kočky má podobnou stavbu jako oko lidské, nicméně jsou zde některé výrazné rozdíly. Kočka má omezený pohyb očí a její rohovka je více vyklenutá, což zvyšuje kvalitu vidění. Zároveň jí určitou výhodu přináší větší pohyblivost hlavy. Speciální buňky nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí (tzv. tapeta lucidum) jí umožňují celkem dobré vidění i za šera, kdy už lidské oko nemá dost světla (za úplné tmy ovšem nevidí nic ani ona). Schopnost této vrstvy odrážet světlo způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Další důležitou modifikací je schopnost kočky měnit v závislosti na intenzitě dopadajícího světla plochu zornice (od téměř celé plochy duhovky za minimálního světla až po úzkou štěrbinu při silném světle. Svislá štěrbina umožňuje, na rozdíl od kruhové zornice, vyšší rozlišení ve vodorovném směru. Na rozdíl od člověka má kočka tzv. třetí víčko, které zvlhčuje oko, takže kočka nemusí na rozdíl od člověka neustále mrkat. (PINTERA;1989)

Sluch Sluch je po zraku dalším dobře vyvinutým smyslem kočky. Ucho se skládá z vnějšího ucha, vnějšího zvukovodu, středního ucha a vnitřního ucha, kde se nacházejí též receptory pro vnímání rovnováhy. (PINTERA;1989) 10

Pohyb uší je zajištěn pomocí 27 různých svalů, což společně s jejich umístěním nad profilem hlavy způsobuje, že kočka může své uši do značné míry natáčet za zvukem, aniž by musela hýbat hlavou, a s velkou přesností určit a lokalizovat zdroj zvuku. Ve srovnání s lidským sluchem je kočičí přibližně stejně dobrý v nižších frekvencích, s růstem frekvence lidský sluch postupně ztrácí. Kořist svým pohybem způsobuje zvuk (podobný šustění), jehož spektrum je ve vysokých kmitočtech a citlivost sluchu kočky pro tyto kmitočty je pro ni životně důležité. (PINTERA;1989)

Hmat Hmat je další z vysoce vyvinutých kočičích smyslů. Zprostředkovávají ho hmatové receptory uložené v hluboké vrstvě kůže nebo ve hmatových fouscích u úst a na tlapkách. Receptory ve hmatových fouscích dokážou registrovat tlak, vibrace a teplotu. Někteří vědci se domnívají, že jsou natolik citlivé, že kočka s jejich pomocí dokáže vnímat i výraznější změny tlaku vzduchu. Kočičí receptory snesou vyšší teplotu než lidské. (PINTERA;1989)

Čich Kočka se při lovu nespoléhá na čich v takové míře jako pes. Kočka má čichové receptory umístěné na 20-40 cm² velké čichové sliznici, což znamená lépe vyvinutý čich, než má člověk. Tento smysl má také velký význam pro sociální chování kočky. Prvním blízkým kontaktem mezi dvěma kočkami je jejich vzájemné očichávání. Po stranách hlavy, na bradě, lících a ocase má kočka pachové žlázy. Otíráním o různé předměty, rostliny, či stromy si značkuje svoje teritorium. Člověk tyto pachové stopy necítí, na rozdíl od pachových stop, které zanechává kocour pomocí svých análních žláz. Mimo čichání umí kočka i větřit. Větření (také se používá výraz flémování) je vjem, který se týká čichu a chuti. Má význam pro potravinové a sexuální vnímání. Tento vjem může kočka používat díky tzv. Jacobsonovu orgánu. Větřící kočka vypadá zvláštně – má otevřenou tlamu a pysky stáhnuté dozadu. Nejčastěji je možné větřící kočku vidět v říji. (PINTERA;1989)

Smysl pro rovnováhu Kočky mají větší smysl pro rovnováhu než lidé, protože jsou schopné rychle zpracovat přicházející impulzy a zareagovat. K udržování rovnováhy používá kočka ocas, který používá podobně, jako používá člověk jdoucí po laně tyč. Kočka má v uchu tzv. statokinetický receptor, který dává mozku informace o poloze jejího těla. 11

Proto kočka dokáže při pádu ze značné výšky většinou dopadnout na tlapky. Tento smysl mají vyvinutý již narozená koťata, ale pro plné využití tohoto orgánu kočky potřebují ještě zrak, proto se potřebné reflexy plně rozvinou až po otevření očí. (PINTERA;1989)

Chuť Chuť je nejméně vyvinutým kočičím smyslem. Kočky nemají receptory pro sladkou chuť a tudíž ji nedokáží vnímat, což ovšem neznamená, že nejsou schopny pozřít sladké jídlo. (PINTERA; 1989)

6.3. Domestikace kočky domácí Kočka domácí začala žít s člověkem patrně od doby, kdy přestal kočovat a usadil se na jednom místě, tedy asi před 10 až 12 tisíci lety. Důvody počátku soužití kočky s člověkem byly bezesporu spojeny se snazším získáváním potravy v jeho blízkosti. (ŘÍHOVÁ; 1992) Domestikace probíhala v řadě generací koček, žijících vedle člověka, nejprve zcela volně a nezávisle. Dnešní úzký způsob soužití kočky s lidmi je výsledkem velice dlouhodobého a postupně probíhajícího procesu. V první fázi domestikace šlo o pouhé ochočení volně žijícího zvířete, teprve po mnoha generacích však můžeme mluvit o skutečném zdomácnění. K domestikaci kočky došlo mezi rokem 4000 až 2000 před naším letopočtem. Nejstarší dochované důkazy pochází z Přední Asie již z 6.tisicíletí před naším letopočtem. Tenkrát šlo zřejmě pouze o ochočené divoké kočky. Za místo skutečné domestikace kočky je všeobecně pokládám Egypt, kde bylo nalezeno mnoho mumifikovaných tělíček koček, fresek a sošek. (ŘÍHOVÁ; 1992) Ve starém Egyptě byla kočka uctívána a její zabití bylo trestáno smrtí. Je nesporné, že kočka si svoje výjimečné postavení v Egyptě zasloužila z velké části tím, že v úrodném údolí Nilu ochraňovala sýpky před hlodavci. Měla tedy pro tamější hospodáře, kteří neznali jiné prostředky k hubení myší, životně důležitý význam. O rozšíření domestikovaných koček do Evropy se patrně zasloužili Římané. Ti také umožnili křížení těchto importovaných koček s evropskou kočkou divokou. (ŘÍHOVÁ; 1992)

12

Ne vždy v historii však byla kočka předmětem uctívání. Ve středověku ubohé kočky, zejména ty černé barvy, byly souzeny v čarodějnických procesech a někdy také se svými majitelkami – „čarodějnicemi“- upalovány. Větší přízni se těšily kočky tříbarevné. Ty přinášely údajně štěstí a chránily dům před požárem. Lidé kočkám přisuzovali různé vlastnosti, především v důsledku neznalosti života tohoto trochu záhadného tvora. (ŘÍHOVÁ; 1992)

7. KOČKA DOMÁCÍ – JEJÍ EKOLOGIE A CHOVÁNÍ VE VOLNÉ PŘÍRODĚ V této kapitole jsou základní informace o ekologii, chování kočky a teritoriálním chování, které jsou předpokladem pro její život v přírodě. Podle intenzity vazby na člověka, můžeme kočky rozdělit na tyto 3 skupiny: „domácí“, „toulavé“ a „zdivočelé“ neboli ferální (WSPA; 1997).

7.1. Domácí kočka Je to kočka, kterou můžeme vidět na venkově skoro v každé zahradě, popřípadě ve městech na zahradě, ale také v panelákových nebo bytových domech, jako mazlíčka. Tyto kočky, pokud je dobře a pravidelně krmíme, nemají důvod si potravu obstarávat samy a zůstávají v naší blízkosti. Pokud ovšem jejich péči zanedbáme, mohou se z těchto domácích “mazlíčků” stát toulavé, nebo čím hůř, zdivočelé kočky.

7.2. Toulavá kočka FARSKÝ (1941), definuje toulavou kočku takto: „Toulavou kočkou nazývají myslivci kočku domácí, která se toulá v noci po polích a v lese, často hodně daleko od stavení a dvorů. Toulavé kočky a to i takové, které se zase ráno vracejí domů z toulek po polích a lesích z okolí dědin a měst, pokládají myslivci za nebezpečné škůdce zvěře a ptactva. Naproti tomu není málo majitelů domácích koček ve městech i na venkově, kteří tvrdí, mnozí však proti skutečnému svému přesvědčení, že domácí kočka nevychází do polí a lesů za zvěří a ptactvem, nýbrž jen proto, aby tam, chytala myši a hraboše nebo aspoň po nich slídila. Proto právě prý jsou toulavé kočky velmi užitečné zemědělství.“ (FARSKÝ; 1941) Ovšem, pokud se této kočky někdo ujme a začne se o ni pravidelně starat, může se z ní opět stát ten klasický “domácí mazlíček”. 13

7.3. Zdivočelá kočka Zdivočelou kočkou nazývají myslivci kočku domácí, která stále žije v polích a v lesích a dokonce tam vychovává i mláďata. (FARSKÝ; 1941) Zdivočelé kočky (tzv. ferální) jsou ty, které se jako divoké chovají. Některé volně žijící kočky jsou plaché, straní se lidí a jsou agresivní při přiblížení člověka. Jejich koťata se bojí lidí, pokud si na ně jako malá, ještě před odstavem, nezvykla. S kočkami, které se vyhýbají lidem a jsou zdivočelé, je třeba zacházet velmi opatrně a musí se k nim přistupovat jinak než k přátelským volně žijícím kočkám. (WSPA; 1997) Pokud se někdo pokusí kočky ujmout a začne o ni pečovat, je možné, že i ze zdivočelé kočky se může stát obyčejná kočka domácí, která nám bude po zahradě chytat myši a dělat nám radost. Vždyť už i Egypťané si dokázali kočku ochočit, tak proč bychom to nezvládli my, v 21. století?

7.4. Chování kočky domácí Popsat chování kočky domácí není lehké. Existují kočky temperamentní, flegmatické, cholerické, odvážné, bojácné, náladové, přátelské a jiné. Kočka není samotářské zvíře a potřebuje navazovat sociální kontakty s okolím. Přestože i mezi kočkami existují samotářští jedinci, je kočka většinou společenské zvíře. U volně žijících koček existují složité sociální struktury a v jejich společenství probíhají různorodé sociální interakce. (HOFMANN; 2005) Kočka je individualista. Sama se rozhoduje, v jaké společnosti bude trávit svůj čas. Je těžké stanovit jí hranice anebo ji v něčem omezovat. Přesto na rozdíl od ostatních kočkovitých šelem je kočka díky několikatisíciletému soužití (HEATHOVÁ; 2005) s člověkem schopná vytvářet sociální vazby se svým okolím. Kocouři se po dosažení pohlavní dospělosti obyčejně z tohoto společenství vytratí, kočky zůstávají v revíru své matky a rozšiřují její skupinu. Mláďata vychovávají společně a vyhánějí vetřelce. K dospělým kocourům jsou tolerantnější, neboť ti pro ně nepředstavují takovou konkurenci a jsou vhodnými partnery na páření. Kočky jednoho společenství se dělí o potravu, kterou jim poskytuje člověk, loví však každá samostatně. Dospívající kočky si se svojí ulovenou kořistí rády hrají (pokud mají jiný zdroj potravy). Kočky jsou klidná zvířata, která prospí většinu dne. (HOFMANN; 2005) Pohybují se potichu a člověk o nich mnohdy ani neví. Koťata a mladí jedinci jsou divočejší a hravější. 14

Divoce žijící kočky vybíjejí svou energii při lovu a v případných bojích s vetřelci. Kočky žijící v domácnostech však možnost lovu nemají a proto musí vybít svou energii jiným způsobem - hrou s majitelem, šplháním po škrabadle nebo jiných místech. Kočka jako domácí mazlíček si obvykle vytvoří pevný a něžný vztah se svým majitelem. (HOFMANN; 2005)

Komunikace Kočky podobně jako lidé nekomunikují pouze pomocí zvuků ale i mimikou celého těla a ocasu. Postavení uší, rovněž tak rozšíření či zúžení zorniček naznačuje duševní náladu kočky. (HEATHOVÁ; 2005) Nezastupitelným komunikačním prostředkem pro kočky jsou též pachy, které kočky zanechávají na lidech a okolí otíráním, škrábáním a též značkováním močí. (HEATHOVÁ; 2005)

Gestikulace a mimika Řečí těla kočky vyjadřují zejména pocity jako je např. strach, radost a agresivita. Všeobecně se kočky snaží opticky zvětšit, jestliže jsou napadeny? agresory anebo jsou potěšené. K tomu jí slouží srst, kterou je schopna naježit a tak dosáhnout žádaného efektu zvětšení. Dalším spolehlivým indikátorem nálady kočky je její ocas. Kočka, která má radost z něčeho má vztyčenou hlavu a ocas. Hřbet bývá v tomto případě vyklenutý a kočka se lísá o svého pána. Když má hravou náladu, má ocas tvar otazníku a kočka poskakuje a loví předměty vhodné k ulovení. Kočka, která má strach, se snaží opticky zmenšit tím, že pokrčí nohy a sklopí uši k hlavě. Pokud chce zastrašit jinou kočku, zdvihne zadní část těla, vzpřímí ocas a pohybuje jeho špičkou ze strany na stranu. Vrcholně rozčílená kočka připravující se k útoku má natažené všechny končetiny, naježenou srst, vztyčený ocas a je celá nahrbená. (PINTERA; 1989) S postavením těla souvisí úzce i postavení uší, hmatových chlupů, očí a čela. Spokojená kočka má vzpřímené uši, uvolněné hmatové vousky a velikost zornic odpovídá současnému osvětlení. Rozčílená kočka má uši sklopené dozadu, hmatové vousky naopak napřímené směrem dopředu, zúžené zornice a pokrčený nos. Vystrašená kočka má uši sklopené do stran a rozšířené zornice. (PINTERA; 1989) Kočky se všeobecně snaží vyhnout konfliktním situacím a jak to situace dovoluje, tak radši nepozorovaně zmizí. Ve většině situací si kočky navzájem vyjasní svou situaci pohledem a řečí těla. Kočky vyjadřují specificky svůj vztah k člověku. Svoji radost, důvěru, přátelství a náklonnost projevují tím, že spí co nejblíže k němu, lísají se k němu, vyhledávají jeho přítomnost, olizují jej a předou. (HEATHOVÁ; 2005) 15

Hlasové projevy Odborníci uvádějí 16 různých zvuků, které kočky vydávají. Některé zvukové signály úzce souvisejí s momentální situací, ve které se kočka nachází (například prskání, vřeštění, mňoukání, předení, volání říjné kočky a jiné). Všechny zvuky vydávané kočkami se dají rozdělit do tří skupin podle způsobu, jakým je kočka vydává. Jedná se o vrčení, vokály a pronikavé vřeštění. K vrčení řadíme též zvuky jako předení a zvuky, které kočka vydává na uvítanou. K vokálům patří zvuky, které kočka vydává postupným zavíráním tlamy. Tyto zvuky jsou velmi individuální a jsou u každé kočky jiné. Vřeštivé zvuky vydávají kočky s široce otevřenou tlamou a jednotlivé zvuky kočka moduluje změnou tvaru ústní dutiny. Patří sem různé zvuky od syčení a prskání až po vřískání. Těmito zvuky komunikují kočky mezi sebou. (HEATHOVÁ; 2005)

Předení Předení je typický zvukový projev kočky. Tento zvuk každý majitel kočky slyší rád, neboť panuje všeobecná domněnka, že jde o projev vrcholné spokojenosti. Mnohdy však kočky předou i tehdy, když jsou poraněné nebo mají bolesti či dokonce umírají. (HOFMANN; 2005) Dle Pintery (1989) je pro bolest charakteristické mručivé předení. Tlumené předení zakončené zavrčením pak signalizuje, že kočce došla trpělivost a chystá se k útoku. (PINTERA; 1989) Existuje více teorií o důvodech předení. Předení se vyskytuje už u malých koťátek, což pravděpodobně matce naznačuje, že jsou v pořádku a matka zase přede proto, aby koťatům zvýšila pocit bezpečí. Kočky dokážou příst velmi dlouho beze změny hlasitosti a předou i při nádechu a výdechu. Tím se liší kočka domácí od kočkovitých šelem, které předou jen při výdechu. Nejčastějším vysvětlením předení je, že vzniká vibracemi nepravých hlasivek uložených za pravými hlasivkami v hrtanu. Jiná teorie říká, že předení vzniká fázově posunutými stahy hrtanu a bránice. (HEATHOVÁ; 2005)

7.5. Teritoriální chování Kočičí skupina vykazuje teritoriální chování v případě, že v místě není dostatek potravy pro další kočky. Pokud je zdroj obživy bohatý, mohou se na jednom malém území vyskytovat dvě i tři skupiny koček a na důležitých místech se střídají v určitých časových intervalech. 16

Kočky, na které ještě nepřišla řada, spořádaně čekají opodál a pozorují druhou skupinu. S kocoury je to však jinak – ti do svého teritoria jiného kocoura nepustí. Kocouři neberou takový zřetel na zdroj potravy, ale na to, zda se na vybraném území nacházejí plodné kočky. Jejich teritorium je tak velké, aby ho stihli obejít za jeden den a obnovit značky na jeho hranicích. Značkují močí, ale i výkaly – zahrabávání jen tak ledabyle naznačí a trus nechají na povrchu. Důležité jsou také značky vyryté drápy do kmenů stromů – podle výšky umístění se dá poznat velikost, podle hloubky vrypů síla rivala. Také u koček hrají významnou roli feromony – dodají specifickou individuální vůni moči a výkalům, ale ulpívají i na poškrábaných plochách, protože žlázky produkující feromony jsou i na tlapkách. Obličejovými feromony si kočky označují místa, která považují za zvláště zajímavá a příjemná, například okolí pravidelného zdroje potravy, ale i nohavice lidí, kteří je přicházejí krmit. (ŽERTOVÁ; 2010) Setkání dvou cizích koček bývá provázeno vzájemným strachem a velkou ostražitostí. Kočky se dlouho bez hnutí pozorují z uctivé vzdálenosti a každý sebemenší pohyb dělají velmi opatrně, pod přísnou kontrolou té druhé. Nemají snahu se očichat a seznámit, dostanou-li se na dosah, syčí, vrčí a sekají po sobě tlapkou, snaží se zase zvětšit odstup. Kocouři bývají velice netolerantní a cizího kocoura, ale často i kočku tvrdě napadají. (ŽERTOVÁ; 2010)

8. CELOSVĚTOVÉ ROZŠÍŘENÍ, VÝSKYT A VÝZNAM FERÁLNÍCH (VOLNĚ ŽIJÍCÍCH) POPULACÍ DOMÁCÍCH KOČEK Člověk rozšířil kočku domácí prakticky na všech kontinentech (s výjimkou Antarktidy) a na mnoha místech zpětně zdivočela. (POLLARD; 2004) V České republice je to s kočkami stejné, jako všude na světě, nikdo se jimi ale soustavně nezabývá a nezkoumá jejich význam na krajinu. Proto není dostupná literatura. Uvádím zde alespoň výskyt a problematiku s kočkou domácí v cizích zemích, jako jsou Austrálie, Velká Británie, Nový Zéland a ostrovy.

8.1. Kočka domácí v Austrálii Kočky byly v Austrálii už v 17. století, kdy se začala rozšiřovat do volné přírody. Úmyslné chování bylo provedeno v naději, že budou likvidovat divoké králíky, potkany a myši.

17

Nyní se kočky vyskytují na většině stanovišť na pevnině, Tasmánii, kromě nejmokřejších částí deštných pralesů. (CLARKE; 2000)

Dopad na australskou faunu. Zdivočelé kočky, které přežily bez lidského kontaktu nebo pomoci, jsou hlavním cílem programu pro jejich omezení. Tento ostrov nám dává jasný důkaz o tom, že domácí kočky měly těžký dopad na ostrovní faunu. V jedné části ostrova například způsobily zánik papouška kakariki rudočelého (Cyanoramphus novaezelandiae). Také pravděpodobně přispěly k zániku mnoha malých a středně velkých savců, kteří sídlí na zemi. Jedním z těchto druhů je i mravencojed žíhaný (Myrmecobius fasciatus).

(CLARKE; 2000) Průběžné řešení problémů Predace zdivočelých koček je uvedena jako hlavní ohrožující proces v rámci společenství pro ochranu životního prostředí a zákona o ochraně biodiverzity. Podle zákona EPBC australská vláda vyvinula plán na „Snižování ohrožení predací zdivočelých koček.“ Tento plán si klade za cíl snížit dopad zdivočelých koček na původní, volně žijící živočichy. (CLARKE; 2000)

8.2. Vliv kočky domácí na životní prostředí ve Velké Británii. Odborníci na trvale udržitelný život, Brenda a Robert Valeovi, ve své knize (Time to Eat the Dog?: The Real Guide to Sustainable Living) píší: „ Nejlepší přítel člověka může být zároveň nejhorším nepřítelem pro životní prostředí.“ (VALE & VALE; 2009) Environmentální dopad domácích zvířat není omezen jen na jejich uhlíkovou stopu. Kočky (i psi) také mohou ničit přírodu, roznášet nemoci a znečisťovat vodní toky. Dále uvádí, že ve Velké Británii 7,7 milionu koček každý rok zabije a sežere 188 miliónů volně žijících živočichů. Což je průměrně 25 ptáků, žab nebo drobných savců na kočku za rok (VALE & VALE; 2009) Též ve své knize píší, že vysoká úroveň bakteriálního znečištění vodních toků je způsobena kočičími (i psími) výkaly. Kvůli nim je voda nepitná, dochází ke sníženému obsahu kyslíku rozpuštěného ve vodě, čímž trpí vodní živočichové. Majitelé koček, kteří sypou podestýlku do záchodů, mohou za infekce u mořských vyder a dalších živočichů, kteří se mohou nakazit toxoplazmózou (Toxoplasma gondii), která způsobuje onemocnění mozku. (VALE & VALE; 2009) 18

Jako řešení se nabízí především změnit způsob výživy zvířat, tedy především ubrat kvalitního masa. Podle Roberta Valea by pomohlo, kdyby například kočičí žrádlo namísto čistého masa obsahovalo rybí hlavy nebo další zbytky. Potom by byla zátěž životního prostředí významně nižší. Valeovi také doporučuje nevodit psa na procházky do míst, kde žije hodně živočichů nebo nepouštět kočky na noční lov z domu. (VALE & VALE; 2009)

8.4. Nový Zéland Fauna na Novém Zélandu se vyvinula v izolaci za miliony let bez přítomnosti savců (s výjimkou několika druhů netopýrů). V důsledku toho ptáci zabírají místa obsazená savci, a mnoho z nich se stalo nelétavými. Zavlečení savců asi od 12. století mělo obrovský vliv na domorodé živočichy. Evropští průzkumníci a osadníci přivezli kočky na svých lodích od druhé dekády 19. století. (KING; 1984). Odhaduje se, že kočky byly odpovědné za vyhynutí šesti endemických druhů ptáků a více než 70 lokalizovaných poddruhů (EASON; 1992)

8.5. Ostrovy Mnoho ostrovů hostí ekologicky naivní živočišné druhy, kteří nemají zvířecí instinkty proti predátorům, kteří je ohrožují. Chybí jim tedy odpovědné jednání s dravci, jako jsou kočky. (MOORS, ATKINSON; 1984). Kočky dovezeny na tyto ostrovy, mají ničivý dopad na jejich biologickou rozmanitost. Tito živočichové byli zapletení do vyhynutí několika místních druhů, jako je hutie stromová (Capromys pilorides) z Karibiku, buřňáček guadalupský (Oceanodroma macrodactyla) z Mexika nebo pokřovník ostrovní (Xenicus (=Traversia) lyall) z Nového Zélandu. Ve statistické studii, byly kočky významnou příčinou pro zánik 40% druhů (BARCOTT; 2007). Moors a Atkinson (1984) napsali: "Žádný jiný nepřátelský predátor, neměl takový všeobecný škodlivý účinek."

Obnova populací na ostrově Vzhledem k poškození ekosystému kočkami, se mnozí ochránci přírody pokoušeli na některých ostrovech navrácení původní fauny a odstraňovali zdivočelé kočky. (NOGALES,; 2004).

19

Kočky, dovezené v 19. století, způsobily kolaps v populacích hnízdících mořských ptáků. Projekt na odstranění koček z ostrova začal v roce 2002 a do roku 2004 byl koček zbaven. Od té doby, by se druhy mořského ptactva, měly do 100 let na ostrov vrátit. (NOGALES; 2004).

9. KOČKA DOMÁCÍ V KULTURNÍ KRAJINĚ EVROPY, VČETNĚ ČR Literatury zabývající se ekologií a významem kočky domácí v kulturní krajině (kulturní krajina je útvar vzniklý společným působením trvale usazeného člověka a přírodních sil.) ČR je značný nedostatek a kromě FARSKÉHO (1941), který se zabývá potravou kočky domácí v našich podmínkách, existuje jen několik příspěvků v popularizačních časopisech (Planeta zvířat), a z internetových zdrojů (Wikipedia). Vybrala jsem z nich studii z Polska, kde byl výzkum domácích koček v kulturní krajině prováděn, z důvodu srovnatelnosti krajinného rázu i životních podmínek.

Význam kočky domácí ve venkovských oblastech středního Polska V Polsku jsou kočky nejčastějšími predátory a jejich hustota je vyšší, než u jiných volně žijících zvířat podobné velikosti těla (Vulpes vulpes, Martes, Meles). Jedná se o kočky, které jsou v různé míře závislé na lidech. Vyskytují se ve městech, venkovských oblastech a pronikají také do široké škály biotopů: lesů, polní a lesní mozaiky, pastviny. Jsou to univerzální dravci bezobratlých, obojživelníků, plazů, ptáků a savců a na množství kořisti reagují svou hustotou v dané oblasti. Jejich počet závisí také na ročním období a počasí. V Polsku byly po dobu tří let (od listopadu 2002 do října 2005) provedeny studie, které byly zaměřeny v určitých oblastech na aktivitu kočky přes den, přes noc, přes celý měsíc a rok, za předpokladu, že jejich činnost se mohla měnit v souladu s povětrnostními podmínkami a vzdáleností od nejbližší budovy. Práce byla provedena ve venkovských oblastech středního Polska a reprezentovala typickou mozaiku pole- les s převahou volných ploch. Monitoring početnosti koček se prováděl pochůzkami kolem jednotlivých lokalit. Výsledky byly takové, že výskyt kočky hodně závisel na klimatických podmínkách v daném období. To znamená, že na jaře a v létě bylo počet koček v přírodě více, než na podzim a v zimních měsících. Též za slunného počasí byly kočky častěji viděny než - li za deště. 20

Dále byly kočky nejvíce registrovány 10- 1500 m od nejbližšího lidského obydlí. Nejvíce koček (kolem 66%) bylo zpozorováno do vzdálenosti 100 m od nejbližší budovy. Z dalších výsledků vyplývá, že čím byly kočky dále od lidských sídel, tím byly plašší a opatrnější. Ve vzdálenosti více než 500 m od budovy, kočka vždy buď hned utekla, nebo se snažila schovat. (GOSZCZYŃSKI ET AL; 2009)

Problém s kočkami v České republice Jelikož je Česká republika kontinentální stát, není zde se zdivočelými a toulavými kočkami takový problém, jako na ostrovech. Sice se zde také vyskytují živočichové, kteří jsou v určitém stupni ohrožení, ale žijí na takových místech, kde se zdivočelé kočky nevyskytují. U nás je spíše problém s přemnožením toulavých koček v městských částech. A to především na sídlištích nebo v zapadlých ulicích města. Z článků, které jsem přečetla (OPLETALOVÁ; 2011, STOUPAL; 2007, MARVANOVÁ; 2011), vyplývá, že kočky se shromažďují v místech, kde mají dostatek potravy, např. u zadních východů restaurací, kde jim kuchaři nechávají zbytky jídel. Stejný problém bývá i na sídlištích, kde je obyvatelé panelákových domů přikrmují různými zbytky jídel. Ať už cíleně, nebo jen tím, že se kočky dostanou k vyhozeným odpadkům. Mají tedy dost potravy a začínají se rozmnožovat. V tuto chvíli nastává problém. A to ten, že koček je stále více, ale potravy mají pořád stejně. Začínají být tedy hladové a oslabené a je větší pravděpodobnost, že se nakazí nemocí. Tu mohou rozšiřovat po okolí, v nejhorším případě přenést i na člověka. V mnoha městech proto provádějí kastraci toulavých koček. Dále se této problematice věnuje i několik dobrovolných organizací, které zakládají útulky pro opuštěná zvířata, nebo monitorují a následně ošetřují toulavé kočky přímo v terénu. Ne vždy je ale zásah nutný, protože když se ve vrhu objeví slabá a neduživá koťata, stejně jako koťata s vývojovými vadami, kočka je odvrhne. Příroda si vybírá jen silné jedince, schopné přežití a konkurenčního boje. Stejně tak se při zhoršených podmínkách u koček snižuje počet říjí, případně nedochází k zabřeznutí. A proto se kočky bez zásahu člověka nemohou v přirozených podmínkách přemnožit. (MAHELKOVÁ; 1992)

21

Člověk má zajisté zodpovědnost za živočichy, které chová. Jejich pohodu a životní podmínky pochopitelně může ovlivnit. Jak se chovají zemědělci k hospodářským zvířatům, to je kromě jiného i předmětem plánovaných i mimořádných kontrol orgánů státního veterinárního dozoru. Ovšem veterinární inspektoři mají co říci i při oznámení týrání zájmových zvířat, tj. například psů či koček nebo jiných druhů zvířat, samozřejmě v součinnosti s policií a obcemi, kterým navrhují opatření (například odebrání zvířete, snížení počtu nebo pozastavení činnosti). Případný postih je na obcích, kterým případ postupují. Ale volně žijící zvířata, i ta, která žijí v blízkosti člověka například v obcích, či ve městech, se o sebe musejí postarat sama. Lidé by těmto „spoluobyvatelům" neměli znepříjemňovat život a samozřejmě je také nesmějí týrat, za což je možné je taktéž postihnout. Každopádně je dobré si uvědomit, že v blízkosti člověka žije řada druhů zvířat, ptáků i savců nebo obojživelníků, kteří se snaží nacházet pro svůj život dobré podmínky. A někdy dojde ke střetu světa zvířat a světa lidí. Pak je na místě například ohrožená volně žijící zvířata zachránit či přemístit na vhodnější teritorium. Zde je vhodné svěřit tuto péči odborníkům. (DUBEN; 2009)

11. VLIV NA FAUNU PREDACÍ – POTRAVA KOČKY DOMÁCÍ Proč kočky loví ptáky? O kočce se běžně tvrdí, že je zákeřným lovcem ptáků, avšak její technikou lovu, jsou zdraví ptáci jen velice těžko polapitelní. Pokud kočka přece jenom ptáka uloví, bude to pravděpodobně jeden z velmi početných a zpohodlnělých kosů. Jen když se v blízkém sousedství vylíhnou ptačí holata, měla by kočka pokud možno zůstat několik dní v domě. Celkově lze ale říci, že kočky ptačí populaci nijak neohrožují. Ve skutečnosti nacházejí vědci v žaludcích přejetých nebo zastřelených městských koček skoro vždy jen krmení pro kočky a téměř žádnou kořist z lovu. V žaludcích vesnických koček naproti tomu převažují zbytky myší, občas obojživelníků, mladých králíků a jen vzácně ptáků. (KÖTHE; 2005)

22

Hlavní potrava Dobrá kočka domácí pochytá vskutku mnoho myší. (ZÁBORSKÝ; nedatováno) V České republice se potravou kočky domácí zajímal především FARSKÝ (1941), který kočky určitou dobu pozoroval a následně jim zkoumal obsah žaludku. Ve své knize píše: „ Podle výsledků krmných pokusů, které jsem konal s odrostlými koťaty (asi 2 – 5 měsíce), povyrostlá kočka sežere průměrně 20 myší denně, v letech bohatých myšmi tedy asi 7300 ks, v letech prostředně bohatých asi 3600 myší ročně. Zvláště mnoho myší zhubí dospělá kočka, která živí a učí lovit mladé. V zahradách, sadech a na polích kolem obydlí a dvorů chytá však i jiná zvířata (krtky, ještěrky, hady, žáby a různý větší hmyz (kobylky, chrousti, větší motýly)). Spíše jen mladé a ještě nezkušené kočky chytnou a usmrtí rejsky, ale nežerou je, asi pro jejich pižmový zápach. Je-li to však možno, chytá domácí kočka i ptáčata, vybírá hnízda, číhá na domácí kuřata a králíky, odváží se i na dosti velikého zajíce, dospělou koroptev a i ryby dovede lovit. Zvláště kočky od koťat pochytají mimo myší dosti jiných zvířat. Myši však zůstávají hlavní zvěří, kterou loví dobře hleděná domácí kočka, tj. taková, která se nemůže toulat venku.“ (FARSKÝ; 1941) Dále píše: „Na venkově, a to i když se oceňuje činnost kočky po zásluze, považuje se však dosti často kočka za zvíře, o které se není potřeba starat ani nějak zvláště krmit, poněvadž se prý živí sama. A to je právě chyba a také jedna z příčin, proč se tolik koček toulá po polích a lesích. Kočka se sice sama a dobře uživí, ale jednostranná potrava z myší a naprostý nedostatek vhodné péče, dozoru a střídání potravy způsobuje, že se i z dobré kočky domácí stává toulavá šelma, která vyhubí zvěř a ptactvo v celém okolí, v němž se potlouká celé noci. Domácí kočka, která se počne toulat po okolí, odcizuje se domu stále více. Jakmile se počala kočka jednou toulat, nikdy toho už nenechá. Jako noční zvíře, které je celé noci vzhůru, podniká každý večer delší vycházky do polí a lesů a teprve ráno se vrací. Mnohé však, zvláště kocouři, zůstanou v bezmezné volnosti venku i několik dní nebo neděl po sobě, až se náhle objeví doma. Není však málo toulavých koček, které zdivočí úplně. Zdivočelá domácí kočka nabude rychle vlastností divoké kočky: žije a vyvádí mladé v norách nebo dutých stromech hodně daleko od dědin a domů, v lesích a polích, kde je pohromou jak ptactva, tak i veškeré nízké zvěře.“ (FARSKÝ; 1941) 23

Lov Lov je v podstatě jednoduché reagování na pohybující se cíl. Kočka se do něj pouští proto, že v ní existuje silně motivované vrozené nutkání a zdokonaluje se v něm postupně získávanými zkušenostmi a dovednostmi. Když se kočka vydá na lov, prozkoumává zahrady, živé ploty či pole a všechny její smysly jsou v pohotovosti. Často se zastaví, aby ještě podrobněji zjistila, co se v nejbližším okolí děje a vyskytuje. Biologové tomu říkají „mobilní metoda“ lovu. K němu může ovšem docházet na dobře známém území, když například myš uteče do hustého křoví a nebo když kočka trpělivě čeká pod hnízdem. V tomto případě se hovoří o metodě „sedět a čekat“. Při níž se kočka opatrně přiblíží k myší díře, sedne si a čeká na první známky aktivity. (BESSANT; 2002)

10.

VLIV NA POPULACI KOČKY DIVOKÉ

Hybridizace Kočky domácí jsou dnes rozšířeny po celém světě, a na mnoha místech žijí sympatricky s populacemi koček divokých (RANDI ET AL 2001). Pravděpodobně kvůli jejich nedávné domestikaci, vzniklé spíše na základě přírodního výběru a ne lidského záměru, se jak jejich jaderné genomy (RANDI ET AL 1991), tak morfologie (kromě barevných variací srsti, které jsou kontrolovány pouze několika geny (ROBINSON 1977)) jen velmi málo liší od jejich předků, koček divokých. Také chování volně žijících koček je téměř stejné jako u koček divokých. Patří mezi domestikovaná zvířata, která jsou stále schopna samostatného lovu, pohybu a rozmnožování ve volné přírodě, nejen v zajetí. Nejde však jen o zdivočelé domácí kočky, ale také o toulající se jedince, kteří mají sice své zázemí v lidských příbytcích, ale vycházejí na lov do polí, luk a okrajů lesa, tedy do míst, které vyhledávají také kočky divoké pro lov. Zde je vysoká pravděpodobnost jejich střetnutí. Je dokázáno, že kočky divoké a domácí se mohou mezi sebou křížit a produkovat plodné potomstvo jak v zajetí, tak ve volné přírodě (ROBINSON 1977, RAGNI 1993) a také k těmto jevům poměrně často dochází. Silná hybridizace a introgrese byla zaznamenána např. ve Skotsku (BEAUMONT ET AL 2001) a v Maďarsku (PIERPAOLI ET AL 2003), naopak v Itálii byla zanedbatelná (RANDI ET AL 2001). Tyto výsledky varují před jakoukoliv generalizací. Jistě existuje větší množství historických a ekologických faktorů, ovlivňující rozdílný poměr křížení a introgrese v jednotlivých populacích (PIERPAOLI ET AL 2003). 24

Mezi faktory přispívající k hybridizaci paří pravděpodobně trend odlesňování, rozvoj zemědělství, a snad také potlačení velkých predátorů (PIERPAOLI ET AL 2003). Vliv by také mohly mít změny ve stylu obhospodařování lesů a celé krajiny a dále antropogenní vliv ve smyslu intenzivní zástavby či turismu. Hybridizace a introgrese jsou dnes považovány za jeden z hlavních faktorů ohrožujících populace koček divokých a to až do té míry, že někteří autoři hovoří o možném zaniknutí druhu jako takového, o možném rozplynutí jeho genomu v genomu koček domácích (RHYMER ET AL 1996). Vzhledem k tomu, že se na základě morfologických studií nepodařilo najít dostatečně spolehlivé znaky, které by mohly identifikovat hybridizující populaci (FRENCH ET AL 1988, DANIELS ET AL 1998), používá se ke stanovení stupně hybridizace a určení hybridního jedince nejčastěji genetická metoda analýzy mikrosatelitů. Hybridizace je závažnou komplikací pro právní ochranu druhu, tudíž by se její problematice měla nadále věnovat velká pozornost. Kočka vydrží dlouho nehybně čekat u hraboší nebo myší díry a šikovně ho polapit, když z ní vylézá. Umí se potichu a nepozorovaně přikrást ke kořisti, popřípadě za ní i vlézt do brlohu nebo vylézt na strom. V zahraničí se v jednom případě našly dokonce zbytky sviště (PIECHOCKI 1989 in HELL AT EL; 2004).

25

V obrázku č. 1 je výčet druhů živočichů, které se našly u kočky divoké v žaludku. Stejné složení můžeme najít i u zdivočelých koček domácích. Obr. č. 1.

26

12. PŘENOS NEMOCÍ A CHOROB Kočky se za svého života zpravidla nemusí potýkat s žádnými vážnými problémy. Jejich odolnost a vitalita jsou vyšší než u mnoha dalších druhů zvířat. Přesto však mohou trpět různou škálou chorob a neduhů, které majitel často vůbec nezaznamená; kočky jsou totiž mistry v utajování své tělesné nepohody. Obecně lze vycházet z toho, že pokud kočka vypadá nemocně, skutečně také nemocná je. (VERHOEF- VERHALLEN; 2004)

Prevence je lepší než léčba Mnoha chorobám a problémům u koček lze do určité míry předcházet. Zvířata jsou k nemocem náchylnější, jsou- li vystavena stresu, dostávají- li špatnou potravu nebo jsou- li nucena žít v nehygienickém prostředí. (VERHOEF- VERHALLEN; 2004)

Zdravotní péče o zdivočelé kočky a zdravotní rizika pro lidi I když existuje potenciální riziko nakažení některými nemocemi od zdivočelých koček, výskyt takových nemocí je řídký. Při rozumné péči o zvířata a dodržování hygienických zásad při práci s koloniemi koček je přenos nákaz na člověka minimální.

Vzteklina I když je výskyt vztekliny u lidí velmi nízký, tato nemoc stále způsobuje paniku: primárními přenašeči jsou u nás netopýři, lišky (jinde také mývalové a skunkové), i když kterýkoli nevakcinovaný savec může být zdrojem nemoci. Každé toulavé zvíře, které kousne člověka, by mělo být umístěno do karantény. Kočky by se měly proti vzteklině očkovat.

Bakteriální nemoci, kousnutí Bakterie, přítomné v dutině ústní kočky, mohou způsobit infekci se zánětem, otokem a bolestí. Rány je nutno okamžitě ošetřit a konzultovat lékaře.

Nemoc z kočičího škrábnutí Zárodek infekce může vyvolat zvětšení mízních uzlin, horečku, únavu, bolesti v krku a bolesti hlavy. Po škrábnutí kočkou je nutno ihned rány ošetřit a vyhledat lékaře.

27

Chlamydióza Toto infekční onemocnění se projevuje u koček v horních dýchacích cestách a přeneseno na člověka způsobí zánět spojivek. Pokud saháte na nemocné zvíře, nutno si umýt ruce.

Lymská borelióza Onemocnění způsobované klíštětem není smrtelné, ale pokud se neléčí hned v začátcích, může kočce (i lidem) způsobit závažné zdravotní problémy.

Plísňová onemocnění, trichofytóza Onemocnění běžně přenášejí domácí kočky. Při vyšetřovaní ran u narkotizované zdivočelé kočky je nutno vyšetřit na tuto plíseň každou podezřelou ránu. Při manipulaci s takovou kočkou je nutno pracovat v rukavicích.

Parazitární nemoci: toxoplazmóza Toxoplasma gondii je střevní parazit. Hlavním zdrojem nákazy je konzum anebo manipulace se syrovým nebo nedovařeným masem. Infikovaná kočka může vylučovat oocysty Toxoplasma v trusu. Proto by se měly těhotné ženy vyhýbat manipulaci se zdivočelými kočkami a jejich trusem.

Ochrana proti nemocem Aby se zdravotní rizika při manipulaci se zdivočelými kočkami snížila na minimum, je potřeba: ● Odstraňovat zbytky krmiva ● Odstraňovat trus koček a čistit místa, která používají ● Postřikovat proti blechám ● Kastrovat kočky v koloniích a tím zmenšovat jejich populaci. ● Očkovat kolonie koček proti vzteklině. (Alley Cat Allies in WSPA; 1997)

28

13.

OSTATNÍ ASPEKTY EKOLOGIE

Regulace volně žijících populací kočky domácí I když si to neuvědomujeme, čelí kočka při svých cestách po venku určitým nebezpečím. Ne všemu lze zabránit, ale je možnost nebezpečí alespoň zmírnit. Pokud se kočka volně pohybuje, zvláště hledá- li sexuálního partnera, je její život vážně ohrožen. Obtěžuje okolí hlasovými projevy, pachem při značení teritoria, lehce vběhne pod auto. Také mnozí myslivci jsou přesvědčeni, že kočky se živí jen mláďaty lovné zvěře a zpěvnými ptáky. I když mnohé vědecké práce dokazují, že v obsahu žaludků volně se pohybujících i toulavých koček se prakticky nevyskytují zbytky jiných živočichů než hlodavců, přesto jsou kočky mimo zahrady stříleny. (MAHELKOVÁ; 1992)

V tabulce č. 1 je výčet některých zdrojů nebezpečí, jejich následky a způsob ochrany. (MAHELKOVÁ; 1992) Tab.č.1 Zdroj nebezpečí

Následky

Ochrana

Auto

Přejetí nebo odhození

Nelze zabránit, kastrace omezí potulování

Cizí kočky

Drátěný plot

Časté boje o teritorium mezi U

volně

kocoury přinášející poranění

tomuto

uší a obličeje

Kastráti o teritorium nebojují

Kočka zůstane viset za drápky, Používat při snaze o vyproštění se

chovaných nelze

pevné,

koček zabránit.

bodově

svařované pletivo

poraní Elektrické vodiče

Prokousnutí a úraz elektrickým Volně ležící kabely nenechávat proudem

pod proudem

29

Igelitové sáčky

Kočky vlezou dovnitř, neumí Nenechávat vylézt ven, udusí se

sáčky

povalovat

volně

(problém

u

odpadků v krajině) Jed na hlodavce

Jen

hladové kočky sežerou Přesvědčit

okolí,

že

největším

nepřítelem hlodavců je kočka a

otrávené hlodavce

pak

není

potřeba

pokládat

návnady (ekologie)

Myslivci

Podle zákona nemožno odstřelit Zabránění není možné, pouze toulavou kočku 200 m od

apelovat na city myslivců,

obytné budovy

aby

rozeznávali

domácí

kočky od potulných lovkyň Oleje automobilové

Obsahují jedovaté přísady, které Často tomu nemůžeme zabránit, kočka rády sedají pod auty

při kontaktu mohou být pro kočku nebezpečné Paraziti

Zevní i vnitřní paraziti mohou Pravidelná kontrola přenášet další choroby

Pes

Zadávení a pokousání psem,

Není možné tomu zabránit, jen osvětou mezi majiteli psů

Regulování populací toulavých koček v městských aglomeracích Akce na regulování populací toulavých koček zcela eliminují kočky na dané lokalitě, nebo snižují jejich početnost při zachování určitého počtu vybraných kastrovaných a vakcinovaných jedinců. Regulace vychází z ustanovení zákona 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, určuje odbornou způsobilost pracovníků oprávněných k této činnosti, informuje o orgánech, vydávající povolení k jednotlivým akcím, informuje o orgánech kontrolujících tyto akce a určuje zásady pracovního postupu. Preventivní opatření: zákaz krmení, zamezení přístupu koček k odpadkům a do budov, dodržování zákona č. 246/1992 Sb., v platném znění, zvláště zákaz kladení jedovatých nástrah. 30

Regulační zásah mohou provádět pouze absolventi kurzu k udělení odborné způsobilosti pro odchyt toulavých a zdivočelých koček, kteří mají možnost umístit odchycené kočky do zařízení, schváleného Státní Veterinární Správou. Povolení ke každému jednotlivému zásahu v konkrétním objektu z podnětu jeho majitele, provozovatele nebo orgánu státní správy (hygienické služby či odboru životního prostředí) vydá místně příslušná veterinární správa, která provádí též dozor nad touto činností. Zásady pracovního postupu: písemná smlouva obsahuje mimo jiné i souhlas objednavatele s navrácením smluveného počtu ošetřených a kastrovaných koček. Prohlídka objektu a písemné oznámení odchytu se podává 14 dní před jeho provedením na používaných domovních vývěskách v okruhu 500 m. Odchyt se provádí pomocí schválených pomůcek za pomocí čerstvých návnad, pravidelné kontroly nastražených klecí, bez vyloučení jakéhokoliv zranění a týraní koček. V klecích nesmí být kočky vystaveny přímému slunci, srážkám ani jiným nepříznivým vlivům, včetně zásahů nepovolaných osob a jejich odvoz k veterinárnímu lékaři musí být proveden v co možná nejkratší době po odchytu. V budovách je nutnost provádět současně i dezinfekční zásah. Kočky se musí převážet v klecích ve speciálně upraveném a schváleném voze. Nevyléčitelně nemocné kočky budou utraceny veterinárním lékařem, ostatní budou na účet objednavatele kastrovány a po ošetření vypuštěny na původní lokalitu. Jedince, které se takto do dvou měsíců nepodaří umístit, je možné utratit. (§5 zák. 246/19992 Sb.) (ANONYMUS; 2008)

14.

Závěr

Při zpracování tématu, jsem si stále kladla otázku, zda je kočka domácí užitečná či ne. Při pročítání článků jsem narazila na spoustu názorů. Záleží na tom, o jakou část světa se jedná. Na ostrovech mají problém s tím, že kočky vyhubily místní populace (kolikrát i ohrožených druhů), v kontinentálních zemích bojují proti přemnožení koček v městských částech. Dalším závažným problémem může být zkřížení kočky domácí s kočkou divokou - tím úbytek ohrožené kočky divoké. Na straně druhé, kočky jsou užitečné tím, že hubí přemnožené populace hlodavců. Navíc nám, lidem, dělají radost hlavně jako domácí mazlíčci. 31

Nejlépe tuto problematiku popsal FARSKÝ (1941), který v závěru své knihy píše: „Domácí kočka je nadmíru prospěšné zvíře, když si jí dobře hledíme, to je, když se nemůže toulat ani po sousedních zahradách a sadech, natož po polích a v lese; když se tedy stále zdržuje jen v domě. Pak chytá jen myši a jistě jich pochytá mnoho. Domácí kočka, která však může do zahrad a sadů, a zvláště kočka, která se toulá po polích a po lese, o zdivočelé ani nemluvíc, chytá a živí se vším, co může chytnou a zadávit. Poněvadž pak má více příležitosti chytat ptáky a zvěř než myši, pochytá ptáků a zvěře mnohem více než myší. Zničí zvláště mnoho hnízd, a to i velkých ptáků, neboť loupí a chytá jak mladé, tak i staré sedící na hnízdech; podobně zničí mnoho mladých zajíců a králíků. Kočka toulající se po polích a v lese natropí proto mnohem více škod, než kolik přinese užitku. Proto jak se stanoviska ochrany zvěře a ptactva, tak i se stanoviska zájmů lesního a zemědělského hospodářství dělá dobře ten, kdo hubí toulavé kočky bez milosti ať odstřelem nebo jinak.“

32

15. Seznam literatury BARCOTT, B., 1992,"Kill the Cat That Kills the Bird?" . (2007). The New York Times . „TOXIC BAIT AND BAITING STRATEGIES FOR FERAL CATS" . University of Nebraska Lincoln: Proceedings of the Fifteenth Vertebrate Pest Conference BEAUMONT M., BARRAT E.M., GOTTELLI D., KITCHENER A.C., DANIELS M.J., PRITCHARD J.K., BRUFORD, M.W., 2001. Genetic diversity and introgression in the Scottish wildcat. Molecular Ecology BESSANT C., 2002, Kočičí našeptávač : Jak si povídat s vaším miláčkem. vydání 1. Plzeň : NAVA,. 200 s. ISBN 80-7211-122-1. DANIELS M.J., BALHARRY D., HIRST D., KITCHENER A.C., ASPINALL R.J.,1998. Morphological and pelage characteristics of wild living cats in the north east of Scotland: Implication for defining the wildcat. Journal of Zoology, 244, 231-247. London. EASON T., CH MORGAN R., D., 1992, Toxic bait and baiting strategies rof feral cats. Nebraska, USA : University of Nebraska, FRENCH D., CORBETT L.K., EASTERBEE, 1988. Morphological discrimination of Scottish wildcats (Felis silvestris), domestic cat (Felis catus) and their hybrids. Journal of Zoology, 161, 75-123. London. FARSKÝ O., 1941, Potrava toulavých koček. Brno: Mor. přírodovědecká společnost, 28 s. Práce Moravské přírodovědecké společnosti. CLARKE L., 2000, Environmental Pest Species in Australia . Canberra, Austrálie,.. GOSZCZYNSKI J., 2009, Activity and exploration ragne of house cats in rural areas of central Poland. vydání 1. Warszawa : Warsaw University of Life Science, 371 s. HEATHOVÁ S., 2005, Co vyvádí vaše kočka?. Překlad Eva Brožová. 1. vyd. Praha : Mladá fronta,. ISBN 80-204-1239-5. Kapitola Dějiny domestikace kočky, HELL P., SLAMEČKA J.,GAŠPARÍK J., 2004. Rys a divá mačka v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS, 162 s. Bratislava. 33

HOFMANN H., 2005, Kočičí desatero. Překlad Helena Mollotová. 1. vyd. Praha : Knižní klub a Balios, ISBN 80-7176-528-7. KING C, 1984, Immigrant Killers. Auckland: Oxford University Press, ISBN 0-19-558121-0 KÖTHE R., 2005, Co-jak-proč : Kočky. vydání 1. Plzeň : Fraus, ISBN 80-7238-461-9. MAHELKOVÁ K., 1992, Choroby koček a jejich prevence. vydání 1. Dunajská Streda : Animapress,. 111 s. ISBN 80-85567-08-3. MOORS P. J., ATKINSON E. I. A., 1984, “Predation on seabirds by introduced animals, and factors affecting its severity.". In Status and Conservation of the World's Seabirds . , Cambridge: ICBP. ISBN 0-946888-03-5 PIERPAOLI M., BIRÓ ZS., HERRMANN M., HUPE K., FERNANDES M., RAGNI B., SZEMETHY L., RANDI E., 2003. Genetic distinction of wildcat (Felis silvestris) population in Europe and hybridization with domestic cat in Hungary. Molecular Ecology 12/10, 2585-2598. PINTERA A., 1989, Kočky, kocouři a koťata. 1. vyd. Praha : Práce POLLARD M., 2004, Encyklopedie koček, 1. vyd. v ČR. Slovart, ISBN 80-7209-552-8. RAGNI B., 1993. Status and conservation of the wildcat in Italy. Seminar on the Biology and Conservation of wildcat (Felis silvestris). Nancy, France 23-25 September 1992. Council of Europe, Environmental encounters, no. 16, pp. 40-41. Council of Europe press. Strasbourg. RANDI E., RAGNI B., 1991. Genetic variability and biochemical systematics of domestic and wild cat populations (Felis silvestris: Felida). Journal of Mammalogy, 72, 79-88. RANDI E., PIERPAOLI M., BEAUMONT M., RAGNI B., SFORZI A., 2001. Genetic identification of wild and domestic cats (felis silvestris) and their hybrids using Bayesian clustering methods. Molecular Biology and Evolution, 18, 1679-1693. RHYMER J.M., SIMBERLOFF D., 1996. Extinction by hybridization and introgression. Annual Review of Ecology and Systematics, 27, 83-109. 34

ROBINSON R., 1977. Genetics Cat Breeders, 2nd edn. Pergamon Press. Oxford. ŘÍHOVÁ M., 1998, Kočky. vyd.2. Praha : Aventinum, ISBN 80-7151-058-0. VAEL B., VAEL R., 2009, Time to Eat the Dog? The Real Guide to Sustaintable Living, Thames & Hudson, Wellington, ISBN 978- 0500- 287903 VERHOFEN- VERHALLEN E., 2004, Velká encyklopedie koček. vydání 1. Čestlice : Rebo Production CZ, ISBN 80-7234-300-9. WSPA., 1997, Péče o kočky a kontrola jejich populace : praktický rádce pro péči o domácí, toulavé a zdivočelé kočky. Praktický rádce pro péči o domácí, toulavé a zdivočelé kočky. ZÁBORSKÝ B., nedatováno, Malý Brehm I - Ssavci

Internetové zdroje: ANONYMUS, 2007, Kde se vzala kočka. Planeta zvířat [online], Dostupný z WWW: . ANONYMUS,

2008,

Toulavé kočky ve městech

[online],

Dostupný z

WWW:

<soubory.vfu.cz> DUBEN J., 2009, „Zákony divočiny“ platí i ve městě [online], Dostupný z WWW: MARVANOVÁ P., 2011, O toulavých kočkách [online], Dostupný z WWW: <noviny.nmnm.cz> NOGALES M., 2004, A rewiew of feral cat eradication on island, Conservation Biology [online], Dostupný z WWW: OPLETALOVÁ P., 2011, Toulavé kočky v Olomouci? Plošně vykastrovat [online], Dostupný z WWW: <denik.cz> STOUPAL V., 2007, Našli řešení na snížení počtu toulavých koček [online], dostupné z WWW: ŽERTOVÁ H., 2011, Každý z jiného těsta. IFauna [online], č.14, [cit. 2011-04-08]. Dostupný z WWW: <www.ifauna.cz>.

35

16. Příloha – fotografie kočky domácí s kořistí

http://www.moje-kocka.cz/vyziva/jidelnicek-pro-kocku-241.html

36