Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Sociálně patologické jevy a možnosti jejich předcházení

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Sociálně patologické jevy a možnosti jejich předcházení Bakalářská práce

Vedoucí práce: PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc. Brno 2009

6

Vypracovala: Ing. Renata Hejtmánková

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma „Sociální patologické jevy a možnosti jejich předcházení“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Brně dne 1.6.2010

podpis studenta …………………………………………………..

7

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, bez nichž by práce nevznikla, a kteří mi pomohli s její realizací. Děkuji svému vedoucímu diplomové práce PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc. za odborné vedení a cenné rady při vypracování mé bakalářské práce. Velice si vážím jeho spolupráce a rad, které mi po celou dobu poskytoval. Své rodině za podporu během studia a při psaní bakalářské práce, a za cenné připomínky k ní.

8

ABSTRAKT Název práce „ Sociálně patologické jevy a možnosti jejich předcházení“. Pozornost byla věnována hlavně nejrozšířenějšímu patologickému jevu – kouření a prevenci sociálně patologických jevů. V roce 2008/2009 se realizovala anonymní dotazníková studie mapující zkušenosti studentů s kouřením a s prevencí závislosti na kouření. Z výsledků studie vyplynulo, že 40,5 % dotazovaných studentů kouří a 77% z nich se již pokoušelo přestat kouřit. Průzkumem byl zjištěn i věk, kdy poprvé děti vyzkoušely cigaretu a z jakého důvodu. V závěru práce je vyhodnocení, kam směřovat cílenou prevenci a kde již jen prevence nestačí. Od jakého věku se musíme zaměřit i na důsledky kouření a do školních programů zařadit primárně programy na odvykání kouření. Klíčová slova: Nikotin, prevence, dotazník, prevence kouření, závislost, programy primární prevence, patologické jevy, kouření

ABSTRAKT The name of the thesis is „Social pathological phenomena and possibilities of their prevention“. The primary aim is the most widespread pathologic phenomena - smoking and prevention of social patological phenomena. In 2008/2009 an anonymous questionnaire study mapping the students experience with tabacco smoking and with prevention of tabacco addiction was carried out. The results show that 40,5% of the addressed students smoke and 77% of these have already tried to stop smoking. Also the question of the age when children usually try the first cigarette and the reason for that was answered. In the conclusion of the thesis there is a recommendation where to aim the targeted prevention and where the prevention is not enough. From which age it is necessary to solve also the consequences of smoking and to involve primarily programmes aimed at quitting smoking into education programmes. Key word: Nicotine, prevention, questionnaire, tobacco smoking prevention, addiction, primary preventive programmes, pathological phenomena, smoking

9

OBSAH

1.

ÚVOD.................................................................................................................... 12

2.

CÍL PRÁCE.......................................................................................................... 14

3.

METODIKA......................................................................................................... 15

4.

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY............................................ 17

4.1

Sociálně patologické jevy..................................................................................... 17

4.2

Patologické závislosti ........................................................................................... 18

4.2.1

Závislost drogová ............................................................................................................... 18

4.2.2

Závislost na alkoholu ........................................................................................................ 19

4.2.3

Závislost na tabáku ............................................................................................................ 19

4.2.4

Zásady kuřáctví u dětí a mládeže................................................................................... 21

4.2.5

Závislost na hracích automatech .................................................................................... 23

4.3

Kriminalita ........................................................................................................... 23

4.4

Šikana.................................................................................................................... 24

4.5

Prevence sociálně patologických jevů ................................................................ 25

4.5.1

Minimální preventivní program ..................................................................................... 30

4.5.2

Kritéria preventivního působení ve školách ............................................................... 31

4.5.3

Odvykání kouření ............................................................................................................... 31

4.5.4

Důležité prvky kvalitních preventivních programů .................................................. 32

5.

VÝSLEDKY A HODNOCENÍ DOTAZNÍKU................................................. 33

6.

DISKUSE – REAKCE NA VÝSLEDKY........................................................... 42

7.

ZÁVĚR.................................................................................................................. 45

8.

PRAMENY ........................................................................................................... 46

10

8.1

Seznam použité literatury ................................................................................... 46

8.2

Internetové zdroje................................................................................................ 47

PŘÍLOHY

11

1. ÚVOD Sociálně patologických jevů ve společnosti mnoho. Bakalářská práce se věnuje jen nejzávažnějších patologických jevů, které ovlivňují hlavně mladé lidi, kteří studují a připravují se na budoucí povolání. Mladí lidé v dospívání mají řadu problémů, některé se stále opakují, ale některé patologické jevy jsou nové, přinášené dobou. Na tento rychlý trend musí reagovat nejen sám mladý člověk, ale také jeho okolí, rodina, škola, společnost i stát. Mladého člověka musí být veden nenásilnou cestou k poznávání skutečných hodnot života. Jednou z oblastí je problematika prevence, která musí být zaměřena na získávání základní orientace na to, co je zdravé, i na to co zdraví ohrožuje a poškozuje. Zvědavost mladých lidí a pokusy vyzkoušet, co s člověkem dělají omamné látky je v lidské společnosti již od pradávna. Alkohol i nikotin byly známy již primitivním národům. Dýmka míru se kouřila například u indiánských kmenů Májů, Aztéků a Karibů, při slavnostních příležitostech. U mnoha primitivních národů bylo kouření součástí rituálu, náboženských obřadů. Do Evropy se kouření dostalo v roce 1492, kdy byly dovezeny první sušené listy rostliny Nicotina tabacum. Rostlina byla již tehdy velice rozšířena na celém americkém kontinentě v podobě odrůdy Nicotina rustica. Co je na tabáku zajímavé. Jde jej použít na žvýkání, pít jako čaj, šňupat jako prášek, vpravovat do těla pomocí klystýru nebo konzumovat jako želé. Kouřením však došlo k získání tabákového kouře a uvolnění nikotinu. Dříve se kouření užívalo jako lék, brzy se však stalo vášní, požitkem, spojovalo se s představou relaxace a velice brzy se rozšířilo po celém světě. Dnes je kouření průvodním jevem, součástí denního shonu a hektického životního stylu, narůstá do takových rozměrů, že se stává sociálně zdravotním problémem. Kuřáctví je jedním z nejzávažnějších celosvětových problémů naší doby. Jeho škodlivost je jednoznačně prokázána. Problém kuřáctví by měl řešit hlavně stát. Veškeré důsledky se projeví na zdravotním stavu obyvatelstva a vysokých nákladech ve zdravotnictví. Pro boj proti narkomanii a alkoholismu jsou vybudovány léčebny. Obecně je známo i mezi dětmi, že alkoholik nebo narkoman je člověk, který je vyřazen ze společnosti a musí se léčit. Jak je tomu však u kuřáků? Ti mají své poradny odvykání kouření, ale co dál. Kouření

12

je společensky tolerovaný zlozvyk, u mládeže je to dokonce symbol nadřazenosti nebo začlenění jedince do kolektivu. Dalším problémem je pasivní kouření, ke kterému jsou donuceni lidé v okolí kuřáka. Obsahem

bakalářské

práce

není

výzkumné

nebo

vědecké

pojednání

o patologických jevech. Pokusila jsem se jen upozornit na kuřáctví a jeho rozšíření ve společnosti jako na velký problém, o kterém každý ví, ale toleruje jej. Většina z nás zkusila kouřit, někteří zůstali jen u pokusu, jiní po cigaretě sáhnou jen příležitostně, ale mnozí kouří velké množství cigaret denně. Práce je rozdělena na část teoretickou, která charakterizuje základní problematiku tématu a na část praktickou, která řeší konkrétní patologický jev formou dotazníku a jeho hodnocení.

13

2. CÍL PRÁCE •

Seznámení se sociálně patologickými jevy a jejich dopadem na mládež.

•

Průzkum nejrozšířenějšího patologického jevu u mládeže – kouření tabákových výrobků.

•

Definuje, jaké procento mladých lidí řeší problém s kouřením.

•

Zjištění, u které věkové skupiny má prevence pozitivní význam a kdy je již nutné řešit primárně důsledky patologických jevů.

•

Popisuje hlavní důvody kouření.

•

Jak využívá mládež prevenci patologických jevů.

14

3. METODIKA Předmětem bakalářské práce jsou patologické závislosti dětí a mládeže a nejčastěji se u nich objevující klasické závislosti na alkoholu, drogách, tabáku a hracích automatech. Bohužel se v současnosti začínají objevovat další závislosti v oblasti sledování televize, závislosti na jídle, hubnutí, záškoláctví, vandalismu, rasismu, intolerance a sexuálního chování. V práci jsou okrajově popsány nejčastější patologické závislosti. Hlavním cílem je závislost na tabáku a tabákových výrobcích. Tabák veřejností již není chápán jako návyková látka a jeho užívání formou kouření je masově rozšířeno. Otázkou je, jak je tomu u dnešní mládeže. Ve školním roce 2008/2009 se uskutečnil průzkum patologických závislostí a jejich prevence u mladých lidí ve věku 15 – 20 let. Průzkum byl zaměřen jen na jeden typ patologické závislosti a to na kouření tabákových výrobků. Tato patologická závislost

je u mládeže nejvíce rozšířena a pro mládež je nejdostupnější.

Průzkum byl veden pomocí anonymních dotazníků, který obsahoval kromě dat o věku a pohlaví, deset otázek týkajících se problematiky kouření mladých lidí. Osloveni byli mladí lidé ve věku 15 – 20 let. Sběr dat zajišťovali studenti ve věku 18 – 19 let ve městě, v okolí středních škol a obchodních center. V období deseti měsíců bylo sesbíráno 500 vyplněných dotazníků. Do statistik jsou začleněny jen odpovědi, které splňují tuto věkovou hranici. V průzkumu pro bakalářskou práci kritérium splnilo 479 dotazníků. Použitý dotazník vycházel z Evropského modelového dotazníku (EMQ), vydaného v roce 2000 Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA). Dotazník byl přizpůsoben potřebám bakalářské práce se zaměřením jen na kouření. Situace ohledně jiných patologických závislostí v průzkumu nebyla zjišťována. Při tvorbě dotazníku bylo nutné myslet i na jeho jednoduchost a přehlednost. Data byla získávána v prostředí městských ulic a proto i dotazníky musely být přizpůsobeny podmínkám. Byla zvolena metoda hromadného získávání údajů pomocí písemných otázek. Otázky byly uzavřeného typu, převážně nabídkové a škálovací (stupňovací). Dotazník obsahoval vstupní informace: oslovení, proč dotazník vyplňovat, na co budou výsledky použity a kde budou zveřejněny. Na konci dotazníků byly otázky

15

na demografické údaje o věku a pohlaví osloveného.

Nechybělo poděkování

za vyplnění dotazníku. Hlavní částí dotazníku byly otázky, které identifikovali kuřáka či nekuřáka, dopad kouření na zdravotní stav, či možnosti léčby. Dotazník specifikoval oblasti, které bylo nutné zajistit pro jeho následné správné vyhodnocení. Jednalo se o zařazení dotazovaného dle věku, zmapování situace v oblasti kouření tabákových výrobků u mladých lidí a možnosti prevence, zjištění procenta kuřáků a míry jejich závislosti na tabáku, důvody kouření, kouření v současnosti a minulosti u dotazovaných osob, postoj ke kouření tabákových výrobků a zjištění, jakou prevenci nebo nápravu, jsou ochotní lidé akceptovat. Dotazník je součástí bakalářské práce a je v příloze č.1. Způsob hodnocení dotazníku: •

grafické a tabulkové znázornění výsledků;

•

porovnání nejčastějších odpovědí;

•

vyhodnocení jednotlivých otázek;

•

využití návaznosti otázek a jejich komplexní porovnání.

16

4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY 4.1 Sociálně patologické jevy Sociálně patologickým jevem se obecně rozumí takové chování jedince, které je charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním nebo porušováním sociálních norem, legislativy a etických hodnot, chování a jednání, které vede k poškozování zdraví jedince, prostředí, ve kterém žije a pracuje a ve svém důsledku

pak

k individuálním,

skupinovým

či

celospolečenským

poruchám

a deformacím. (Telcová, 2002) Mühlpachr (2001) specifikuje sociální patologii tak, že se jedná o shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společnosti nebezpečné, negativně postihované formy deviantního chování, ale hlavně označení pro studium příčin jejich vzniku a trvání. Do sociologie zavedl pojem Herbert Spencer, který hledal srovnání mezi patologií sociální a patologií biologickou, mezi biologickým a společenským organizmem, jejich strukturami a funkcemi.

Nejčastějšími patologickými jevy jsou dle Mühlpachr (2001): o patologické závislosti; a) závislost drogová; b) závislost na alkoholu a tabáku; c) závislost na hracích automatech; o sekty a sektářství; o sebevražednost; o kriminalita; o agresivita; o disharmonický vývoj osobnosti.

Na téma sociálně patologických jevů se již v sedmdesátých letech vyjádřil Pavlík (1962), který uvádí, že kouření není jen problém jednotlivce, ale celé moderní společnosti. Společnost, nemůže lhostejně sledovat dobrovolné nebo neúmyslné poškozování jednotlivců. Nabývá mimořádné závažnosti každé hromadné požívání jedů, a zvláště nervových jedů, které vede k návyku a poškození zdraví. Z těchto toxikománií – jak se říká návyku na používání jedů – stojí na prvních místech alkoholismus

17

a tabakismus. Je nutno si uvědomit, že jde o problém týkající se všech, kuřáků i nekouřících. Kouřením mohou totiž trpět i nekouřící lidé, takzvaní pasivní kuřáci, kteří jsou nuceni vdechovat zakouřený vzduch a jsou tak proti své vůli obtěžováni i ohrožováni.

4.2 Patologické závislosti

4.2.1 Závislost drogová Psychoaktivní droga (též psychotropní látka, omamná látka, často nepřesně droga nebo návyková látka) je chemická látka primárně působící na centrálně nervovou soustavu, kde mění mozkové funkce a způsobuje dočasné změny ve vnímání, náladě, vědomí a chování. Záměrně bývá využívána k rekreačním účelům, jako entheogen pro rituální a duchovní účely, jako nástroj pro studium a rozšíření mysli nebo jako léčivo. Protože psychoaktivní drogy působí subjektivní změny v náladě a vědomí, jež mohou být příjemné (euforie) nebo výhodné (zvýšená ostražitost), je mnoho z nich návykových. To vede k nepřesnému označení těchto substancí jako návykových látek, přestože některé (většina halucinogenů, kanabinoidy) závislost nevyvolávají. Časté užívaní psychoaktivních návykových látek může vést ke vzniku fyzické či psychické závislosti. Léčba závislosti je pak kombinací psychoterapie, skupinových sezení a jiných psychoaktivních látek, jež má vést ke zlomení závislosti. Etické aspekty užívání psychoaktivních látek jsou kvůli návykovosti a jiným nebezpečím s ním spojeným předmětem mnoha diskusí. WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie. Návyková látka [online] - [cit. 23.4.2009]. Hlavní příčina problémů podle Fleischmanna (1999) nespočívá v existenci drogy samotné, ale ve vztahu, případně postoji jedinců k droze. Droga sama může být provokující činitel pouze v určitých situacích, za určitých podmínek. Co se nelegální distribuce drog týče, preventivně může působit legislativa a přiměřená represe. Při vytváření postojů k droze hrají roli osobnost jedince a sociální prostředí.

18

4.2.2

Závislost na alkoholu Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu je chronické recidivující

onemocnění, postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. Nemoc je možno jako všechny ostatní duševní i tělesné poruchy léčit. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván. V České republice je alkohol problém, který je často bagatelizován. Dá se říci, že lidí, kteří problematicky konzumují alkoholické nápoje, jsou v Česku desetitisíce. Z dostupných statistik vyplývá, že tento problém má 25 % mužů a 10 % žen. Znepokojující je i rozšířenost konzumace alkoholu mezi mládeží. Fenomén alkoholu je na okraji zájmu veřejnosti a zastiňuje ho viditelnější drogová problematika. Je nutné konstatovat, že alkohol, i přesto že je legální, pořád zůstává drogou srovnatelnou s heroinem nebo opiáty. Nabaluje na sebe celou řadu negativních jevů, jako je kriminalita, rozvodovost, sekundární chronická až smrtelná onemocnění. WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie. Alkoholismus [online] - [cit. 23.4.2009].

4.2.3

Závislost na tabáku Problému tabákové závislosti je v bakalářské práci věnována největší pozornost.

Velice jednoduše vyjádřil závislost na tabáku Pavlík (1962), který uvedl, že kuřáctví oslabuje vůli člověka a může zanechat stopy na jeho charakteru. Nešpor (1995) definuje tabák jako nejrozšířenější a také nejvíce tolerovanou drogu na světě. Uvádí také, že nejvíce rozšířeno je

kouření tabáku ve formě továrně

vyrobených cigaret. V tabákovém listu je až 15% nikotinu. Tabák s vysokým obsahem nikotinu se ke kouření nepoužívá, tento tabák se používá například k přípravě postřiků na hubení rostlin. Tabák ke kouření obsahuje asi 2% nikotinu. Při kouření se značná část nikotinu zadržuje ve vlhkém ústním konci cigarety. Proto je všeobecně nejškodlivější dokuřování malých zbytků, „špačků“ cigaret nebo doutníků. Nebezpečí kouření není zdaleka vyčerpáno nikotinem, je možno říci, že nikotin je jen z menší části důvodem škodlivých následků kouření. Při kouření dochází z části k neúplnému, nedokonalému spalování

19

a vzniku jedovatých látek. Kouř ze 100 g tabáku (110 – 120 cigaret) obsahuje 1,165 g nikotinu, 0,36 g amoniaku, 0,146 g jedovatých pyridinových zásad, 0,08 g kyanovodíku a 0,504 g kysličníku uhelnatého (Pavlík, 1962). Přímé vdechování kouře působí potíže, jako jsou bolesti hlavy, pálení očí, poruchy spánku, nechutenství, zažívací potíže, sníženou tělesnou i duševní výkonnost, nedostatek schopnosti soustředit se na práci. Kouřící člověk je ohrožen celou řadou nemocí, choroby srdce, cévního ústrojí, arteriosklerózy, vleklý katar průdušek, rozedma plic, rakovina plic, postižený je celý centrální nervový systém (Jurková, 1987). Dle Mühlpachr (2001) je ve školní populaci kouření v porovnání s alkoholem ještě výraznějším masovým fenoménem. Cigareta si prosazuje pozici ikony mužnosti a dospělosti. Kuřáctví je sloučeno s prospěchem, čím horší prospěch, tím více a častěji jsou kouřeny cigarety. Charakteristický silný kuřák je chlapec vyšší třídy s podprůměrným školním prospěchem. Mezi dívkami je výrazně více nekuřaček než mezi chlapci a mezi chlapci je zřetelně více především slabých kuřáků. Jinak k fenoménu kouření přistoupili Janoušková a Heinzl (1971). Důvody, proč lidé kouří rozřadili do několika kategorií: o kouření jako požitek – cigareta je pro kuřáka lahůdkou, bonbónem nebo sklenkou dobrého vína. Kouření v tomto případě bývá nejčastěji součástí dobré, intimní pohody a patří k jejímu příslušenství; o kouření jako obřad – kuřáci prožívají celý kuřácký ceremoniál, od vytažení cigarety z balíčku, zapalování a pozorování kouře; o kouření jako pohonný motor - kuřáci zdůrazňují, že bez cigarety by nemohli zmobilizovat svoji energii, že cigareta jim dodává pravý elán, umožňuje udržovat pracovní tempo a soustředění; o kouření jako odreagování, náplast – lidé, kteří po cigaretě sahají ve chvílích rozrušení, domnívají se, že cigareta ventiluje jiným směrem jejich rozčilení a úzkost, osvobozuje je od napětí; o kouření jako potřeba – kuřáci, kteří silně znervózní, nemají-li stále u sebe balíček cigaret. Mají pocit, že jim stále něco chybí, jsou nervózní jestliže delší dobu nekouří;

20

o kouření jako prostý návyk – kouření bez uvědomění, mechanické zapalování cigarety, berou si z balíčku další cigaretu, i když ta původní ještě hoří v popelníku; o kouření z nudy – falešný pocit zaměstnanosti, kouřením vyplňují čas; o kouření jako společenský akt – zdůraznění společenského hlediska, nabídnutím cigarety dochází ke sblížení lidí, jako ochranná maska k oddálení odpovědi, zastření rozpaků, zvyšuje společenskou sebejistotu. V tomto bodu se Janoušková a Heinzl (1971) shodují s popisem pozice mladého kuřáka mezi vrstevníky od Mühlpachr (2001).

Roce 1973 byl proveden průzkum kouření v ČSSR. Výskyt kouření mezi obyvateli mezi patnáctým a osmnáctým věkem prokázal, že tento věk je nejrizikovější pro vznik návyku kouření. Mezi patnáctiletými kouřilo pravidelně denně 3% mladistvých, nepravidelně 20%. Mezi osmnáctiletými již kouřilo pravidelně 32%, nepravidelně 25% mladistvých. Dále bylo zjištěno, že na tvorbu návyku kouření má vliv především velikost obce, typ školy a prospěch. Kouří více mládež z větších měst, učni oproti studentům a ti, kteří mají horší prospěch. Motivace kouření byla shrnuta do dvou základních skupin: napodobování dospělých a vrstevníků při procesu socializace v dospívání a kompenzace nejistoty a jiných psychologických průvodních jevů puberty a dospívání (Novák, 1980).

Jaké legislativní opatření v ČR ukládá zákon? V souladu se zákonem č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, je zákaz kouření na místech, jako jsou veřejná místa, zdravotnická zařízení, zábavní prostory, budovy státních orgánů, ale i vnější a vnitřní prostory všech typů škol a školských zařízení. Ve všech zařízeních uvedených v zákoně je provozovatel povinen umístit text zákazu kouření pořízený v českém jazyce černými písmeny velikosti písma nejméně 5 cm, provedený na bílém podkladu a doplněný předepsanou grafickou značkou zákazu kouření.

4.2.4

Zásady kuřáctví u dětí a mládeže Zásady kuřáctví v pomůcce pro pedagogy popsali Svobodová a Kozák (1986),

kteří stanovili příčinné faktory kouření dětí a mládeže:

21

Osobní – kouřit začínají častěji osobnosti extrovertové, neurotické, děti s menšími znalostmi rizik nebo neberoucí rizika na vědomí. Mají menší úctu k sobě, touží si zvýšit sebevědomí, cítit se dospělejší, vyniknout něčím, co je stojí méně duševního či volního úsilí; Sociální – vázané na rodinu (kuřáctví rodičů, kuřáctví sourozenců, menší vědomosti rodičů o škodách z kouření, nižší zájem o dítě, malá kontrola dítěte), vázané na školu (slabší prospěch, časté konflikty ve škole, vzor osobnosti učitele, který kouří, kouření vychovatelů a mistrů), vázané na skupinu vrstevníků (kuřáctví party, spolužáků, přátel); Dostupnost cigaret – cigarety leží doma, cigarety možno volně koupit u kamaráda, známého; Propagace tabákových výrobků – reklama je v ČR zakázaná, existuje však reklama takzvaná implicitní, kouření umělců a osobností. Osobní a příčinné důvody se mění s věkem. Děti mladšího školního věku kouří ze zvědavosti a snaží se napodobit starší mládež a dospělé. Ve starším školním věku je spíše snaha nezůstat za módou, elegantní manipulace s cigaretou je přitažlivá, působí silný vliv vedoucí osobnosti ve třídě, v partě. Kouření je i rituálem sjednocování. V adolescenci je typická snaha vypadat dospěleji. Děti se nejčastěji pokoušejí kouřit ve věku mezi devátým a dvanáctým rokem, i když prvé pokusy se uskutečňují i ve věku předškolním (Svobodová a Kozák, 1986). Vzhledem k tomu, že kouřit začínají čím dál mladší děti, bylo nutné se zaměřit i na skupinu nejmladších dětí. Literaturu pro dětský věk bylo velice obtížné najít. K tématu kouření dětí je věnována krásná kniha „Nenič své chytré tělo“ od Raynerové (1989), kterou přeložila v roce 1995 Pavla Šulcová. Jedná se o knihu, která dětskému čtenáři vhodně popisuje patologické závislosti a jejich důsledky. V oblasti například kouření nenásilným způsobem dítěti popisuje zlozvyk kuřáctví. Uvedeme krátký úryvek z knihy: “U většiny dospělých jde o hloupý návyk. Jednoho dne začnou kouřit a později už tomu nechtějí nebo nemohou odvyknout. A to je moc smutné, protože v tabáku je něco, co škodí lidskému tělu. Přestane být chytré a není schopné dělat to, co by mělo. Proč vlastně lidé začnou kouří? Někteří se chtějí před druhými ukázat. Vidí, že ostatní také kouří. Možná si myslí, že kouření patří k dospělosti. Možná uvěřili reklamám, že kouření je legrace, která nemůže uškodit. Přece reklamy jsou takové veselé, že?

22

Lidé, kteří pěstují tabák a vyrábějí a prodávají cigarety, doutníky a dýmky chtějí přece vydělat peníze. Proč by tedy říkali pravdu o kouření? Chceš slyšet pravdu o kouření“ (Raynerová 1989, s. 11). Kniha dále pokračuje a vysvětluje složení cigaret, co je to kouř atd. Psaný text je v knize velice vhodně doplněn i obrázky, které dokreslují text.

4.2.5 Závislost na hracích automatech U děti a dospívajících vznikají závislosti všeho druhu a také chorobné hráčství mnohem rychleji než u dospělých. Je to způsobeno jednak věkem experimentování, hledáni vlastní identity, ale i velkou mírou volného času, se kterým si často neví rady. Hra začíná pozbývat většinu svých příznivých vlastností a funkcí. Svým vývojem je gamblerství velice blízké drogové závislosti. Gambler se stává chorobně závislý na hře, pozbývá schopnost sebekontroly a autokorekce. (Mühlpachr in Pipeková a kol., 1998)

4.3 Kriminalita Jak uvádí Mühlpachr (2001), kriminalita se během minulých desetiletí stala hromadným sociálním jevem. Soustřeďuje se především do velkých měst se značným počtem anonymních a migrujících osob. Obyvatelé žijící ve městě jsou ohrožováni především pouliční kriminalitou, krádežemi vloupáním, krádežemi aut a předměty nacházejícími se v autě a loupežemi. Při trestné aktivitě se stupňuje samoúčelná brutalita a bezohlednost. Na významu nabývá trestná činnost s drogami, či jinými závislostmi. Mezi pachateli takřka všech trestných činů se zvyšuje účast dětských a mladistvých a mladých dospělých pachatelů. Ráz páchání trestné aktivity mládeže je věkem pachatelů výrazně vymezován (jeho duševním a tělesným vývojem, vlastnostmi a zkušenostmi). V tomto směru se mezi dospělými a mladistvými pachateli projevují určité zvláštnosti, ke kterým zejména patří: a) trestné činnosti se většinou mladistvý dopouští se spolupachateli ve skupině; 23

b) výběr objektu napadení, který je určován jiným hodnotovým systémem, než u dospělých; c) příprava trestné činnosti je nedokonalá, většinou páchána pod vlivem momentální situace; d) na páchání trestné činnosti mládeže se výrazně podílí alkohol, eventuálně jiné návykové látky, zvyšující agresivitu pachatele.

Mladistvý delikvent, jeho osoba i osobnost a jeho kriminální čin je nejčastěji posuzován ze tří hlavních úhlů: o

zda je jeho delikventní chování výsledkem jeho individuálních zvláštností (včetně genetického vybavení) nebo výsledkem sociálního působení (rodiny, užšího či širšího sociálního okolí);

o

zda se jeho projevy chování výrazně odlišují společenského normálu;

o

zda lze ovlivnit jeho další život tak, aby nedošlo k opakování delikventního jednání, nebo se snížilo riziko jeho recidivy.

4.4 Šikana Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo

z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě

bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2003-03-10 [cit. 16.3.2009].

24

„Šikanování je všudypřítomné a může nás doprovázet celý život. Začíná v rodině mezi sourozenci, pokračuje ve školce a v dalších školách (bullying), v zájmových skupinách, na vojně, v zaměstnání (mobbing), v partnerských vztazích (domestic violence), v nemocnicích, například psychiatriích, mezi nájemníky domu a končí třeba týráním seniorů v rodině nebo v domově důchodců.“ (Kolář, 2001)

4.5 Prevence sociálně patologických jevů Výraz prevence můžeme rozdělit na prevenci primární a sekundární čili předcházení delikventnímu jednání u celé populace mládeže, jež se ještě delikventního chování nedopustily, ale podle určitých známek lze soudit, že k němu mají trvalejší sklon. Dalším typem prevence tzv. prevence terciální, která se týká již mladých lidí, kteří se již přestupku nebo trestného činu dopustili. Vést úplně jasnou hranici mezi preventivním programem a intervenčním programem není možné, některých druhů programů využívá jak mládež potenciálně ohrožená, tak mládež, která se již kriminálního chování dopustila. Dobrá primární a sekundární prvence kriminality nemůže být tak specifická, aby bránila pouze budoucímu kriminálnímu chování dětí a mládeže. Dobrá prevence musí předcházet všem typům sociálního selhání – kriminalitě, abúzu drog, odpadávání ze škol a z učebních poměrů, předčasným těhotenstvím, nákaze HIV virem atp. Navíc - cílem primární prevence nemůže být pouhá absence sociálně patologických jevů, cílem musí být prezence sociálně příznivého chování, tj. chování, jež se neslučuje s jednáním protispolečenským. Jinak řečeno primární a sekundární prevence je nemyslitelná bez ohledu na hodnotovou orientaci dětí, bez podpory alternativních životních programů, odklánějících rizikové děti od stylu života, který by mohl vést k jejich společenské degradaci (Matoušek, 1998). Jak uvádí Kondáš a kol. (1989), úkolem primární prevence je zabezpečovat optimální podmínky tělesného a duševního zdraví a předcházet vzniku nepřiměřených projevů a poruch.

25

Prevence se dělí na tři základní kategorie: •

primární prevence jsou veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně patologických jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření;

•

nespecifická primární prevence představuje základ a nosný prvek celého systému prevence, jde o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí a mládeže, umožňující harmonický rozvoj osobnosti jednotlivce. Existovaly by i za absence sociálně patologických jevů;

•

specifická primární prevence je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny, pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami jako prevence před exkluzí. Součástí specifické primární prevence jsou

Standardy

specifické

primární

prevence,

které

jsou

cestou

ke zkvalitnění preventivních aktivit. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy [online]. Nezval Jiří, 2003 - [cit. 5. dubna 2007].

Nejvýznamnějším prostředkem sociální prevence je výchova dětí v rodinách a ve školách. Preventivně mohou působit i nevládní organizace. Vlivným nástrojem je sociální politika státu ovlivňující vzdělávání, zaměstnanost, stabilitu rodiny, fungování policejního a soudního aparátu a dalších institucí zabývající se rizikovou mládeží. Lokální, regionální i státní preventivní opatření však mohou být efektivnější jen tehdy, jsou-li založena na kvalifikované detekci problémů a je-li průběžně sledován jejich očekávaný vliv i neočekávané vedlejší účinky. Hodně diskusí mimo odborné kruhy vyvolává představa o preventivním působení trestního práva a speciálně trestu odnětí svobody. Ve veřejném mínění, v žurnalistice i v politice se vliv trestů obecně přeceňuje. Argumentace mnohých občanů, novinářů i politiků je založena spíše na předsudcích korespondujících s náladou společnosti než na znalosti skutečného vlivu hrozby trestu na odstrašení potenciálních pachatelů od kriminálního chování (Matoušek, 1998).

26

Kozák (1988) uvádí, že více než 80% kuřáků starších 30 let by rádo zanechalo kouření. Odvykání kouření lze rozdělit metody odvykání kouření na dvě velké skupiny: •

zanechání kouření z vlastního rozhodnutí;

•

zanechání kouření s intervencí (individuální a skupinové poradenství, výchovné programy, farmakologická léčba, hypnóza, averzivní metody odvykání, sebekontrola, akupunktura, celospolečenské programy).

Matoušek (1998) dělí cílové skupiny preventivních opatření: •

hyperaktivní děti;

•

děti selhávající ve škole;

•

děti s poruchami chování;

•

děti zneužívané a týrané v rodinách;

•

děti z dysfunkčních rodin;

•

děti z čtvrtí, kde je vysoká úroveň kriminality;

•

děti z rodin žijících pod hranicí životního minima;

•

děti z rodin, v nichž chybí otec;

•

děti s predelikventním chováním;

•

populace všech rodičů v komunitě;

•

populace všech občanů státu aj.

Volba cílové skupiny určuje nejvhodnější preventivní strategii, nejvhodnější prostředí a okruh osob, které má kromě dětí zahrnovat. Bez jasné definice cílové skupiny, postupu práce s ní a hodnocení efektivity nemůže být prevence přínosná (Matoušek, 1998).

Ve shodě s literaturou Večerka (1997) rozdělil přehled principů a ukázek preventivních programů do pěti skupin: •

předškolní programy pro děti;

•

programy určené rodičům;

•

programy vázané na školu;

•

vrstevnické programy;

•

komunitní programy.

27

Jako šestou skupinu Matoušek (1998) připojil programy podporující uplatnění mládeže na trhu práce, jež jsou v některých případech užívány jako prevence, v jiných již jako intervence u mládeže s delikventním chováním. Významný aspekt v prevenci sociálně patologických jevů je způsob života, je to filosoficko – sociologický pojem charakterizující typické zvláštnosti každodenního života lidí určité společnosti (Kožešník

a kol. 1982).

K tomu Kubátová (1998)

ve shodě dodává, že je podmíněn především sociálně ekonomickým zřízením, uvnitř dané formace se pak dále diferencuje způsob života jednotlivých vrstev, profesí, a podobně. Osobní formy způsobu života jsou označeny výrazem „životní styl“. Životní styl v sobě zahrnuje mnoho složek (jde o způsob bydlení, druh práce, rodinné poměry, vzdělání, kulturu, sociální vztahy atd., včetně chování). Dalším aspektem, jak uvádí Kubátová (1998), který podle současných vědeckých poznatků podporuje prevenci patologických jevů je zdravý životní styl. Jeho složky, které se týkají zdraví, je možné chápat tak, že do jisté míry existují desítky nebo stovky možných preferencí (od škály pozitivních možností osobního výběru až po ty negativní). Zdravý životní styl v dospělosti si můžeme představit jako styl, v němž většina složek, ze kterých se skládá, má pozitivní orientaci a kde fyzické cvičení, zdravá výživa, nekuřáctví, střídmé pití alkoholu a dobré mezilidské vztahy jsou na předním místě. Životní styly jsou však většinou směsí zdravého a potenciálně nezdravého chování. Zdravý životní styl se vytváří na základě sociálních vlivů. Primární vliv má rodina, dále pak učitelé a vedoucí osobnosti. Školní prostředí se může stát místem, které poskytuje jedinečnou příležitost pro výchovu ke zdravému životnímu stylu a prevenci sociálně patologických jevů. Mladé lidi můžou nejvíce postihnout preventivní programy vázané na školu a dále pak vrstevnické programy. V programech vázaných školou je škola pokládána za místo, kde se děti učí znalostem, případně si osvojují postupy umožňující racionálně řešit jasné definované problémy příslušejících do jednotlivých předmětů. Škola však může učit více. Školy mohou ovlivňovat nejen své žáky, ale i rodiče dětí a celé komunity. V řadě škol jsou dětem k dispozici vyspělé komunikační technologie. Školy mohou pro děti organizovat programy i mimo vyučování. Proto se na školy hledí s takovými nadějemi a proto se od škol čeká více, nežli jsou často schopny a ochotny poskytnout (Matoušek, 1998).

28

Godson rozlišuje tři přístupy, které se ve školách na celém světě začínají prosazovat: •

první přístup zdůrazňuje široké občanské vzdělávání. Jeho cílem je vychovat dobré občany, kteří se budou chtít angažovat na tvorbě zákonů i na vládnutí ve své zemi. Tito „dobří občané“ nemusí být speciálně vzděláni v otázkách kriminality;

•

druhý přístup považuje za významné vzdělání v právu a v tom, jak má být správně právo ve společnosti uplatňováno. Také tento směr nepovažuje za nutné věnovat zvláštní pozornost kriminálnímu chování;

•

třetí přístup vidí jako ohnisko svého zájmu – morální vzdělání – děti se učí využívat různých příležitostí k morálním rozhodnutím, a tedy i zaujímat stanoviska ke kriminálnímu chování jiných lidí (Godson, 1997).

Školní programy prevence se snaží jednak minimalizovat predelikventní a delikventní chování dětí přímo na půdě školy, jednak se snaží poučit děti o případných následcích jejich kriminálního chování mimo školu (například krádeží, distribuce drog, znásilnění) a konečně děti připravují se na setkání s kriminalitou jiných lidí a pokoušejí se poučit je, jak v takových případech jednat. Preventivní vliv však mohou mít i výukové programy. Děti se přímo ve škole mohou učit sociálním dovednostem. Mohou si osvojit, jak se slušně o něco žádá, jak se dá neagresivně odvrátit agresivní jednání někoho jiného, jak se dá odmítnout něco, co se nedá dělat či přijímat, jak se dá odložit bezprostřední uspokojení ve prospěch většího uspokojení v budoucnu a podobně. Podobným postupem je posilování schopnosti řešit problémy. Postupuje se obvykle formou diskusí v malých skupinkách. Děti se učí vnímat a respektovat názory druhých, docházet ke kompromisním, pro celou skupinu přijatelným řešením. Vrstevnické programy jsou organizovány ve školách , ale mohou je organizovat i spolky dětí a mládeže. Některé organizace jsou zaměřeny na práci s jakýmikoli dětmi, jiné se specializují přímo na rizikovou mládež (Matoušek, 1998).

29

4.5.1

Minimální preventivní program Základní nástroj prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy představuje

Minimální preventivní program, který je souhrnným systémovým elementem v uskutečnění

činností

preventivních

v základních

školách,

středních

školách

a základních školách praktických, ve školských zařízeních pro výchovu mimo vyučování a školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. Jeho realizace je pro každou školu a každé uvedené školské zařízení závazná a podléhá kontrole České školní inspekce. Mezi nejdůležitější aktivity škol a uvedených školských zařízení v oblasti Minimálního preventivního programu patří: •

odpovědnost za soustavné vzdělávání školních metodiků prevence a dalších pedagogických

v metodikách

pracovníků

preventivní

výchovy,

v netradičních technikách pedagogické preventivní práce s dětmi a mládeží (interaktivní techniky, nácviky praktických psychologických a sociálně psychologických dovedností, techniky rozvíjení osobnosti jedince, metody vytváření kladných vztahů mezi žáky apod.) a v hledání východisek v problémových situací souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů; •

systematické zavádění etické a právní výchovy, výchovy ke zdravému životnímu stylu aj. oblastí preventivní výchovy do výuky jednotlivých předmětů, ve kterých je možno uplatnit;

•

uplatňování různorodých forem a technik působení na jednotlivce a skupiny dětí a mládeže orientovaného na podporu vývoje jejich osobnosti a sociálního chování;

•

vytváření předpokladů pro smysluplné využití volného času dětí a mládeže;

•

kooperace s rodiči a osvětová činnost pro rodiče v odvětví zdravého životního stylu a v oblasti prevence problémů ve vývoji a výchově dětí a mládeže;

•

kontinuální

sledování

konkrétních

podmínek

a

situace

ve

škole

nebo školském zařízení z aspektu rizik výskytu sociálně patologických jevů a uplatňování různorodých forem a metod umožňujících včasné zachycení ohrožených dětí a mladistvých;

30

•

diferencované uplatňování preventivních činností a programů speciálně namířených na jednotlivé rizikové skupiny dětí a mládeže;

•

poskytování poradenských služeb školního metodika prevence a výchovného poradce žákům a jejich rodičům a zajišťování poradenských podpor specializovaných poradenských a preventivních zařízení pro žáky, rodiče a učitele. Metodický pokyn MŠMT k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže [online] - [cit. 20.2. 2009].

4.5.2

Kritéria preventivního působení ve školách •

prevence se opírá o spolupráci s rodiči;

•

prevence probíhá jako kontinuální proces;

•

prevence zohledňuje zásadu přiměřenosti (věku, vzdělání, zkušenostem, dovednostem, skupinám a podobně);

•

prevence je koncipována jako získání co nejširších poznatků o sociálně patologických jevech;

•

prevence je zaměřena na získání postojů a dovedností, které jedincům umožní řešit náročné životní situace a zvýší se tím resistence vůči sociálně patologickým jevům;

•

prevence se opírá o akceptovatelné, přitažlivé modely, názorné přístupy a neformální přístup;

•

prevence je spojena s výchovou k občanské odpovědnosti a ke zdravému životnímu stylu;

•

prevence je schopna zlepšit schopnost komunikovat o problémech a vyrovnávat se s nimi, rozvíjet zdravé sebevědomí jedince;

•

předpokladem úspěšné prevence je získání důvěry dítěte (Marhounová, Nešpor, 1995).

4.5.3

Odvykání kouření Ve svém desateru o kouření Svobodová a Vodrážka (1984) píší, že odvykání

vyžaduje hodně silné vůle a popisují s čím vším se může člověk, který se rozhodne

31

skoncovat s kouřením setkat: „Nejdříve je nutné se pevně rozhodnout. Na počátku této cesty je poměrně lehké říci si - „dost“, je to neúčelné, nepotřebuji to, co z toho mám, jen nepříjemnosti. Hůře jsou na tom již mnohaletí kuřáci. Ale i zde

to jde.

Někdo odvyká postupně, jiný zase naráz. Je možno se informovat u lékaře v poradně pro odvykání kouření, který poradí nejlepší způsob, jak zvládnout neodbytné nutkání kouřit.

4.5.4

Důležité prvky kvalitních preventivních programů Preventivní program musí být komplexní, zahrnovat zvyšování znalostí, ovlivnění

postojů i nácvik chování. Zahrnovat nácvik sociálních dovedností a dovedností potřebných pro život. Odpovídat věku, čím mladší děti, tím obecnější prevence. Spolupracovat s rodinou. Spolupracovat se spojenci, jako je širší místní komunita, organizace mládeže, zájmové sportovní organizace, místní správa, pedagogický sbor, další školy, lékaři a psychologové. Musí obsahovat nácvik, jak čelit tlaku vrstevníků, obranou proti přesvědčování je dovednost odmítnutí v modelových situacích (Žaloudíková 2008). Žaloudíková dále popisuje, že by bylo dobré, pokud by se podařilo ovlivňovat děti systematicky od nejmladšího období a vytvořit preventivní programy rozdělené do věkových kategorií: předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věk a období adolescence.

32

5.

VÝSLEDKY A HODNOCENÍ DOTAZNÍKU Kouření je závislost. Hlavní psychoaktivní látkou v tabáku je nikotin, který působí

na nikotinové receptory v mozku, a tak vyvolává příjemné pocity. Mnoha lidem pomáhá cigareta získat sebevědomí. Ještě z dětství si pamatuji na filmy, kde bylo mnoho scén, jak úžasní hrdinové kouřili cigarety nebo doutníky. Mnozí kamarádi je napodobovali a cítili se stejně úžasně jako hrdinové. Dnes jsou z nich kuřáci, kteří se marně pokoušejí s kouřením tabákových výrobků přestat. Tabákový průmysl se stal obrovským výdělečným podnikem, kde se točí mnoho peněz. Každý stát získává velké částky ze spotřebních daní, ale co druhá stránka věci. Kde jsou prostředky na prevenci a ještě hůř, na léčení zdravotních následků kouření? Kouření tabákových výrobků je hlavním důvodem vzniku rakoviny plic a významně zvyšuje riziko dalších nádorových onemocnění, kardiovaskulárních a respiračních onemocnění. Kouření neohrožuje samotné kuřáky, ale i jejich okolí. Ve statistikách se uvádí, že každý den začíná kouřit asi sto dětí a devět z deseti kuřáků začíná kouřit před osmnáctým rokem života. Z tohoto důvodu je práce a průzkum zaměřen právě na tento věk. Hodnotí důvody proč mladí lidé začínají kouřit, jak vnímají prevenci a zda chtějí s tímto nešvarem skoncovat. V průzkumu, který se uskutečnil ve školním roce 2008/2009 a byl zaměřen na patologickou závislost na tabákové výrobky u mladých lidí ve věku od patnácti let vyplynuly tyto výsledky z jednotlivých otázek dotazníku. Dotazník vyplnilo 500 oslovených mladých lidí ve věku od patnácti do dvaceti let. Ze statistiky bylo vyřazeno 21 (4%) vyplněných dotazníků z důvodu, že dotazovaní nesplňovali sledovanou věkovou

kategorii. Do výsledku průzkumu bylo zařazeno

479 odpovědí. Úspěšnost využitelných odpovědí je 95 %.

33

Otázka číslo 1 - Jsi kuřák? ANO odpovědělo 40,5% (194 dotazovaných), NE - 59,5% (285 dotazovaných). Z nám vyplývá, skoro každý druhý žák, který vychází ze základní školy je kuřák.

ANO NE

Obr.1 Grafické znázornění počtu kouřící mládeže

Otázka číslo 2 - Jak často kouříš? Dotazník upozornil na skutečnost, že denně kouří převážná část 87% oslovených kuřáků. Jen malé procento kuřáků se vyjádřilo k dalším třem kategoriím. Několikrát týdně kouří jen 4%, jednou týdně 3% a občas, svátečně nebo jen příležitostně kouří 6% dotázaných kuřáků.

180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Denně

Několikrát týdně

Jednou týdně

Obr.2 Grafické znázornění četnosti kouření

34

Občas, svátečně

Otázka číslo 3 - Jaký je tvůj osobní názor na zdravotní dopad kouření? Potvrdilo se, že drtivá většina dotázaných, ví o negativním dopadu kouření na zdraví. Mladí lidé všude kolem sebe čtou, „kouření škodí zdraví“. Vidí to dokonce i na krabičkách od cigaret, které si kupují. Proč si je tedy koupí, když to ví? Věří tomuto tvrzení? Asi věří, ale ještě si neuvědomují dopad svého nebo kamarádova kouření na své zdraví. Určitou část populace upozornění na důsledky kouření jistě od kouření odradí, ale je i velké procento kuřáků, kterých se tyto slogany nedotknou. U mládeže je důsledek kouření zejména v častější nemocnosti, respiračních infekcích, chronických nachlazeních, nižší fyzické aktivitě a u dospívajících dívek vyšší pravděpodobnost neplodnosti. Vážné škody na zdraví se dostavují většinou až po letech a to je někdy i důvodem, tak vysokého počtu kuřáků, tak jak ukazuje i průzkum. Začínající kuřák ve většině případů nemá žádné okamžité zdravotní následky. Jen někdy může nastat okamžitá reakce na cigaretu. Jestliže začínající kuřák hluboce šlukuje, může dojít až k lehké otravě provázené nevolností, pocením a zvracením. Absence okamžitých následků je asi hlavním důvodem proč většina lidí pokračuje v kouření. Nad faktem, že kouření škodí zdraví, jen mávne rukou. Netýká se to dnešního dne a pro mladé to není tím okamžitým, nejdůležitějším prvkem, pro nekouření. Důležitější pro ně jsou kamarádi a jejich postoj vůči svým vrstevníkům. Pokud totiž jsou ve skupině kuřáků, je pro ně důležitější zapadnout, ztotožnit se skupinou.

500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Neškodné

Mírně škodlivé

Velmi škodlivé

Obr. 3 Grafické znázornění názoru mládeže na škodlivost kouření

35

Otázka číslo 4 - V jakém věku jsi poprvé měl/a cigaretu? Z průzkumu vyplývá, že děti zkoušejí kouřit již před desátým rokem života. Je to početná skupina, do které se zařadilo 59 mladých lidí. V podobných číslech vyšly i další dvě skupiny věk 10 – 12 let, 71 odpovědí a věk 12 – 14 let s 54 odpověďmi. Znamená to, že velká část oslovených mladých lidí vyzkoušela svou první cigaretu před čtrnáctým rokem života.

Jedná se o 95% dotázaných kuřáků, kteří okusili svou

první cigaretu ještě na základní škole. Jak je možné, že tak velké množství dětí do čtrnácti let se dostane k možnosti získat cigarety a kouřit. V České republice je prodej tabákových výrobků mladistvým zakázán. Z dotazníku však vyplynulo, že s první cigaretou se nesetkávají mladí lidé, ale děti. Jak se k cigaretám dostanou? Asi nejčastějším zdrojem jsou starší kamarádi, sourozenci nebo i volně dostupné cigarety v rodině kuřáků. Tyto faktory kouření dětí a mládeže popisuje i Svobodová a Kozák (1986). V průzkumu došlo ke shodě s touto literaturou.

80 70 60 50 40 30 20 10 0 < 10 let

10 - 12 let

12 - 14 let

14 - 16 let

16 - 18 let

18 - 20 let

Obr.4 Grafické znázornění věku pro první cigaretu

Otázka číslo 5 - Proč jsi začal/a kouřit? Z dotazníku jasně vyplývá, že nejčastějším důvodem, proč dotázaný vyzkoušel cigaretu je „zvědavost“. Pro tento důvod se vyjádřilo 66% dotázaných. Při studii zdrojů pro tuto bakalářskou práci byl velký problém získat informace týkající se prevence kouření dětí na základních školách. Velké množství informací bylo o škodlivosti kouření u mládeže, menší množství již pro druhý stupeň základních škol a žádné informace nejsou dostupné pro první stupeň základních škol.

Jediným zdrojem

informací pro děti prvního stupně základních škol je kniha „Nenič své chytré tělo“ (Raynerové 1995), která byla u přeložena pro naše nejmenší čtenáře. Podobná literatura 36

by měla být zahrnuta do osnov již druhých tříd základních škol. Účinnou prevencí je možné pracovat s dětmi a vysvětlit důsledky „dětské zvědavosti“. „Při porovnání odpovědí z otázky číslo 4 a otázky číslo 5, vyplývá z nich, že hlavním důvodem kouření je zvědavost a to u dětí věku od deseti do dvanácti let“, bylo zjištěno u 67% dotazovaných. Znamená to, že velká část dětí ze zvědavosti vyzkoušela cigaretu již na prvním stupni základní školy. Hlavně na první stupeň základních škol by měla být zaměřena cílená protikuřácká kampaň, která se musí přizpůsobit věku dětí. Z průzkumu vyplývá, že prevence by měla být směrována k těm nejmladším školákům. Prevence která je dnes realizována na středoškoláky, nemá účinek, zde by měla být cíleně vedena již podpora pro odvykání kouření. Mladého člověka, který je již na nikotinu z tabákových výrobků závislý, preventivní slogany nijak neosloví. Je nutné pomoci jinak, nabídnout například bezplatnou kůru odvykání kouření. Důležité je však i období, kdy možnost odvykání nabídnout. Zde se například nabízí období změny kolektivu při ukončení školní docházky, přechod do zaměstnání nebo na jinou školu. Kuřák se může dostat do kolektivu, kde kouření není obvyklé a zde je možnost zahájit odvykání. Tab.1 Výčet důvodů kouření a jejich vyjádření v procentech Počet Odpovědi Důvody kouření odpovědí v% 129 66 Ze zvědavosti 6 3 Kvůli kolektivu 16 8 Kvůli uklidnění 23 12 Ze snahy zapadnout mezi vrstevníky 9 5 Vypadat dospěle 11 6 Z jiného důvodu

Ze zvědavosti Kvůli kolektivu Kvůli uklidnění Ze snahy zapadnout mezi vrstevníky Vypadat dospěle Z jiného důvodu

Obr. 5 Grafické zobrazení důvodů proč kouřit 37

Otázka číslo 6 – Jak často a kolik cigaret jsi vykouřil/a během posledních třiceti dní? Při porovnání, kolik dotázaní vykouřili v posledních třiceti dnech cigaret, dojdeme ke zjištění, že 72 dotázaných nekouří každý den a 122 dotázaných kouří denně. Vysoké číslo bylo zjištěno u kuřáků, kteří vykouří celou nebo skoro celou krabičku cigaret. Jedná se o 88 dotázaných. U této skupiny se již jedná o závislost na nikotinu a při pokusu nekouřit by měli mladí lidé vyhledat pomoc odborníka. Tab.2 Počet vykouřených cigaret za den a v posledních 30 dnech Počet Odpovědi odpovědí v% Počet vykouřených cigaret 285 59 Vůbec nekouřil/a 25 5 Jednu cigaretu za den 47 10 Kouřil/a, ale ne denně 19 4 1 – 5 cigaret denně 15 3 6 – 10 cigaret denně 88 18 11 – 20 cigaret denně

300 250 200 150 100 50 0 jednu kouřil/a, ale vůbec nekouřil/a cigaretu za ne denně den

1–5 cigaret denně

6 – 10 cigaret denně

11 – 20 cigaret denně

Obr.6 Grafické znázornění počtu vykouřených cigaret za den v posledních 30 dnech

Otázka číslo 7 – Pokud kouříš, chtěl/a jsi někdy přestat? 77% dotázaných kuřáků odpovědělo, že chtělo již s kouřením někdy přestat a jen 23% se o to nikdy nepokusilo. Tento fakt svědčí o tom, že osvěta o negativním dopadu kouření funguje. Snaha ze strany kuřáků je. Otázkou zůstává, proč mladí lidé,

38

kteří chtěli přestat kouřit, ještě stále kouří? Proč se jim nepodařilo s kouřením skoncovat, když chtěli? Tato otázka byla v průzkumu také zodpovězena.

ANO NE

Obr. 7 Grafické znázornění snahy mladých lidí přestat kouřit

Otázka číslo 8 - Máš vlastní zkušenost s léčbou nikotinovými náhražkami (žvýkačky, pastilky nebo náplasti)? Na otázku, zda máš vlastní zkušenost s léčbou nikotinovými náhražkami odpovědělo ANO jen 32 oslovených což je 16% a 162 oslovených odpovědělo, že žádnou zkušenost s léčbou pomocí nikotinových náhražek nemá. Znamená to tedy, že 149 mladých lidí se snažilo přestat kouřit, ale jen 32 z nich zvolilo pomoc ve formě preparátů. Ostatní se snažili přestat kouřit jen pomocí vlastní pevné vůle. Ano, pevná vůle je v rozhodnutí přestat kouřit snad nejdůležitější, musí však být doplněna odbornou pomocí specializovaného pracoviště a v neposlední řadě i pomocí doplňkových léčiv, které kuřákům nahradí nikotin z cigaret.

ANO NE

Obr. 8 Grafické znázornění využití léčiv při odvykání 39

Otázka číslo 9 - Pokud by jsi chtěl/a přestat využil/a by jsi odbornou pomoc? Ze 194 oslovených mladých lidí co kouří odpovědělo 167, že neví, zda by vyhledalo odbornou pomoc. Zde je patrná možnost pro prevenci, seznámit mladé lidi, co přesně odborná pomoc je. Na mnoha školách tato odborná pomoc je. Otázka však zní? „Je využívaná, nestydí se žáci vejít do dveří kde škola pomoc nabízí“. Mladí lidé mají většinou ostych před spolužáky a proto této možnosti nevyužijí. Další možností je, nabídnout mladým lidem odbornou pomoc i mimo školu, anonymně. Sejít se na neutrální půdě, umožnit bezplatně si vyzkoušet nejrůznější nikotinové náhražky a tím ukázat cestu, jak z problému s kouřením ven.

180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 ANO

NE

NEVÍM

Obr. 9 Grafické znázornění využití odborné pomoci

Otázka číslo 10 - Proč jsi nevyzkoušel/a (nepokračoval/a) odvykání pomocí žvýkačkou, pastilek nebo náplastí? Z dotazníků vyplývá, že mladí lidé považuji nikotinové náhražky za příliš drahé. Propočítáme-li rozdíl mezi tím jak jsou drahé cigarety oproti nikotinové náhražce, závěr je ten, že odvykání je finančně náročnější. Kalkulace: •

Kuřák kouřící jednu krabičku cigaret zaplatí za den 70,- Kč.

•

V jednom balení odvykací náhražky nikotinu stojí v průměru 450,- Kč a obsahuje 36 pastilek. Pokud kuřák začíná odvykání jeho denní spotřeba je nejméně 9 pastilek a maximálně 15 pastilek. Znamená to, že jedna krabička

40

by mohla vystačit na tři dny.

Při zahájení odvykání kouření zaplatí kuřák

v lékárně cca 150,- Kč/den. Souhlasím s názorem mladých lidí, že odvykání kouření je v první fázi jednou tak drahé, jak samotné kouření. Nutno však podotknout, že v dalších fázích odvykání dochází k poklesu počtu pastilek a tím i ke menší finanční náročnosti. Tento faktor není pro kuřáka motivující. Kromě finanční náročnosti jsou při odvykání i další faktory, které negativně působí při snaze přestat kouřit. Stres z nekouření, strach jedince z vyloučení z kuřáckého kolektivu nebo odlišení jedince, od pro něj zažitého normálu. Tab.3 Vyčíslení názorů na preparáty pro odvykání kouření Počet Odpovědi odpovědí v% 5 3 136 70 28 14 25 13

Důvody Neslyšel/a jsem o nich Jsou drahé Nejsou dobré Z jiného důvodu 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Neslyšel/a jsem o nich

Jsou drahé

Nejsou dobré

Z jiného důvodu

Obr. 10 Grafické znázornění názoru na preparáty pro odvykání kouření

41

6. DISKUSE – REAKCE NA VÝSLEDKY Podle dostupných literárních pramenů existuje mnoho názorů a studií zaměřených na užívání legálních i ilegálních drog u různých populačních skupin. Poměrně nejlépe je popisována situace mezi mládeží na středních školách. Již v roce 1973 byl proveden průzkum kouření a jeho výsledky sepsal Novák (1980). Tento průzkum byl věnovaný stejné věkové kategorii mladých lidí. Při porovnání zjištěných výsledků v roce 1973 a 2008 je vidět změna v počtu kuřáků. Novák zjistil, že kouří 57% mladých lidí, v průzkumu pro bakalářskou práci bylo zjištěno, že již kouří menší část mladých lidí a to 40,5%. Toto je pozitivní trend na kterém je možné stavět. Oproti tomu k horšímu výsledku v aktuálním průzkumu došlo při porovnání pravidelně a nepravidelně kouřících mladých lidí. V roce 1973 pravidelně kouřilo 56% kuřáků a nepravidelně 43%. Aktuální stav zjistil alarmující výsledek, pravidelně kouří 87% kuřáků a nepravidelně jen 13% oslovených kuřáků. K rozdílnému výsledků u obou průzkumů došlo v otázce: „Proč mladí lidé začínají kouřit“. Novák (1980) uvádí, že hlavní motivací v roce 1973 bylo napodobování dospělých a vrstevníků a kompenzace nejistoty v pubertě a dospívání. Dnešní mládež v odpovědích nejčastěji uváděla, že zvědavost byla tím nejčastější aspektem, proč sáhli po cigaretě. Tuto variantu zvolilo 66 % kuřáků. Toto číslo je však nutné doplnit věkem, kdy mladí lidé šahají po cigaretě. Z průzkumu vyplynulo, že nejkritičtější věk je od deseti do čtrnácti let. Toto popisuje i Svobodová a Kozák (1988), kde uvádějí, že osobní a příčinné důvody se mění s věkem a děti mladšího školního věku kouří ze zvědavosti a v pubertě se snaží napodobit starší mládež a dospělé. Nejčastější důvod kouření ze zvědavosti potvrdil i průzkum. Důvod napodobit starší mládež a dospělé v dotazníku zvolilo jen malé množství dotázaných. Ze zjištěných informací vyplývá, že mladí lidé

si již uvědomují, že kouření je špatné a napodobování zlozvyků svých

kamarádů a dospělých není správné. Otázkou však zůstává, proč nejde předejít tomu, aby desetiletý školák odolal pokušení, nebo spíše zvědavosti vyzkoušet cigaretu nebo jiný tabákový výrobek. V průzkumu vyplývá, že i když máme spoustu legislativních opatření ze zákona, jako je například zákaz prodeje tabákových výrobků mladistvým, nebo uvedení textu o škodlivosti kouření přímo na tabákových výrobcích nestačí to k tomu, aby se děti k tabáku nedostali. Pokud pomineme fakt, že se děti k cigaretě dostanou, vyvstává další

42

otázka. Kde ji budou kouřit? Zákonem jsou dána místa, kde je kouření zakázáno a zákaz kouření osobám mladším osmnácti let. Jak je tedy možné, že v průzkumu bylo zjištěno, že všichni oslovení kuřáci začali kouřit do svých šestnácti let. Ve školách je zákaz kouření, který žáci obcházejí tím, že jdou o přestávce před školu nebo jsou někde v její blízkosti. Není v silách pedagoga uhlídat všechny děti, které jsou ve škole, ale co všichni ostatní. Jaká jsou reakce okolí na hlouček dětí, kteří kouří. Většina kolemjdoucí projde okolo a je jim to jedno. V dnešní uspěchané době tato nevšímavost může mít několik důvodů: lhostejnost, strach, spěch, opovržení.

Je nutné si však

uvědomit, že v tomto hloučku dětí vyrůstá mnoho budoucích kuřáků, kteří budou negativně ovlivňovat ovzduší možná i v naší blízkosti nebo dokonce mohou být negativním vzorem pro další děti. Již v roce 1997 Večerka rozdělil preventivní programy do pěti skupin. První skupinou byly předškolní děti a druhou rodiče. Těmto skupinám je věnována nejmenší pozornost. Literatura věnovaná rodičům a těm nejmladším dětem je v knihovnách jen malém množství. Jedná se převážně o literaturu, která byla přeložena z cizího jazyka. V České republice je mnoho autorů, kteří píší krásné knihy pro děti, je nutné využít tento potenciál a věnovat cílenou prevenci i pro ty nejmladší. V dnešní době se bohužel stále častěji dává přednost před knížkou televizi a počítačům a není žádnou zvláštností, pokud u počítače sedí i dítě, které ještě neumí číst a psát. Počítačová gramotnost i u takto malých dětí je v dnešní době vysoká a čas, který děti stráví u obrazovky je významný. Tohoto trendu jde využít, postavičky oblíbených dětských seriálů mohou pomoci v prevenci kouření. Kubátová (1998) uvádí jako prevenci „zdravý životní styl“. Tento názor je samozřejmě správný, ale velice složitě uskutečnitelný. V dnešní uspěchané době je velice obtížné jej dodržovat. Jedná se o soubor mnoha pravidel, které nemůžou být nadiktovány člověku. Jedinec k nim musí být veden od narození rodinou. Kubátová uvádí, že primární vliv má rodina, dále pak škola a vedoucí osobnosti. Znamená to tedy, že pokud dítě zná při nástupu do školy, jak má zdravě žít, nemělo by z žádného důvodu sáhnout po cigaretě. Z průzkumu však vyplývá, že tomu tak není, 59 dětí z 479 přiznalo, že poprvé kouřilo před desátým rokem života. Znamená to, že 12,3 % dětí nemají na prvním stupni správně osvojený zdravý životní styl? Škola se nemůže opřít o osvojené základy z rodiny pro další prohlubování zdravého životního stylu. Tito žáci pak svádí ostatní k zvědavosti také cigaretu vyzkoušet. Znovu se tedy vrátíme

43

k primárnímu činiteli prevence všech patologických jevů a tím je zdravá a fungující rodina. Ve velkém množství literatury je uváděna školní prevence a množství nejrůznějších programů. O preventivních programech píše Matoušek (1998), Marhounová (1995), Nešpor (1995). Informace pro školní preventivní programy jsou zpracovány i v Metodických pokynech MŠMT. Z průzkumu vyplývá, jejich účinnost v informovanosti mladých lidí o velké škodlivosti tabákových výrobků, toto tvrzení potvrdilo 96% oslovených. V dotazníku se přiznalo 40,5 % dotázaných ke kouření a 13 % dokonce k silné závislosti na tabáku. Pokud by preventivní programy fungovaly do důsledků, proč tito lidé stále kouří. Ze skupiny oslovených kuřáků se jich již 77 % pokoušelo přestat kouřit. Jednalo se však ve větší míře o pokusy, které nebyly vedeny odborníkem. Nejčastější odpovědí na otázku zda by využili odbornou pomoc byla nevím. Tento výsledek má několik možných vysvětlení, například preventivní program důsledně neřeší tuto variantu, mladí mají ostych, tato pomoc je pro ně nedostupná nebo nedůvěřují odborníkovi. Preventivní programy na druhém stupni základních škol a středních školách by měly být primárně zaměřeny na pomoc při snaze mladých řešit závislost na nikotinu. Nabídnout mladým lidem více způsobů odvykání a hlavně možnost při odvykání čerpat příspěvky na léčbu. Důležitá je i následná kontrola využívání léčby a zpětná vazba, zda pomoc a tím i preventivní programy fungují.

44

7. ZÁVĚR Kouření je masově rozšířený zlozvyk, který ohrožuje zdraví všech, nejen kuřáků, ale i lidí v okolí takzvaných pasivních, nedobrovolných kuřáků. Pro úspěšný boj proti kouření je nutné, aby byl co největší počet lidí podrobně informován o škodlivosti kouření na lidský organismus. Zejména je důležité, aby prevence byla započata jíž od těch nejmladších, kteří si vytvářejí základní pohled na lidské hodnoty, v rodinách a mateřských školách. Na těchto zažitých základech mohou posléze na základních školách dále stavět preventivní programy. Musí být změněno vnímání fenoménu kouření. Cigareta pro většinu dětí dnes představuje symbol mužnosti, dospělosti. Mladí lidé kouření musí začít chápat, jako něco špatného, škodlivého, až nenormálního, něco co člověka vyřadí ze zdravé společnosti. Je nutné u dětí a mládeže vytvořit soubor vědomostí, schopností, postojů, dovedností a hodnot, které jsou důležité pro osobní rozvoj každého jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a uplatnění v životě. Výchovně vzdělávací procesy s aktivitami v oblasti prevence a řešení již vzniklých důsledků patologických jevů musí být neoddělitelnou součástí výuky a mimoškolních aktivit každé školy či školského zařízení. Celý problém se však nevyřeší jen ve „školních lavicích“, prevence musí fungovat i mimo školu, na cestě domů, v rodině, mezi kamarády, při sportovních aktivitách, kulturních akcích a nejrůznějších činnostech mladých lidí. Nejdůležitější a nejúčinnější prevence je právě v rodině, kde jedinec od svého narození stráví nejvíce času. Zejména rané zkušenosti, které dítě získává v rodinném prostředí jsou ty nejdůležitější a pro jeho další vývoj určující. Samozřejmě je nutné, aby to byly zkušenosti ze správně fungující rodiny. Toto vše můžeme ovlivnit my všichni, začněme každý u sebe, uvědomme si, že je to problém nás všech. Možná si řeknete „mě se to netýká, já přece nekouřím“, omyl, problém se týká nás všech!

45

8. PRAMENY 8.1 Seznam použité literatury FLEISCHMANN, O. a kol. Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Ústí nad Labem: UJEP, 1999. 86 s. ISBN 80-7044-203-4. GODSON, R. Furthering a Culture of Lawfulness: Introduction. Referát na konferenci Furthering a Culture of Lawfulness, Mexico City, 1997. JANOUŠKOVÁ, N., HEINZL, Z. Psycholog o kouření. Ústí nad Labem: Ústav zdravotní výchovy, 1971. 12 s. JURKOVÁ, S. Alkohol, kouření. Kroměříž: Okresní kulturní středisko, 1987, 15 s. KOLÁŘ, M. Bolest šikanování: Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7178-513-X. KONDÁŠ, O. a kol. Psychoterapia a reedukácia. Martim: Osveta, 1989. 292 s. KOŤA, J., JEDLIČKA, R. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Praha: Karolinum, 1998. 169 s. ISBN 80-7184-555-8. KOZÁK, J. Kouření nebo zdraví. 1. vyd. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1988. 48 s. KOŽEŠNÍK, J. a kol. Ilustrovaný encyklopedický slovník III. Praha: Academia, 1982. 957 s. KUBÁTOVÁ, D. Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Ústí n. Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1998. 86 s. ISBN 80-7044-203-4. MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1. vyd. Praha: Empatie, 1995. 110 s. ISBN 80-9016-18-98. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 283 s. ISBN 80-7178-226-2. MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2001. 104 s. ISBN 80-210-2511-5. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat. 3. rozšířené vyd. Praha: Sportpropag, 1995. 160 s.

46

NEŠPOR, K. Středoškoláci o drogách, alkoholu, kouření a lepších věcech, 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 126 s. ISBN 80-7178-086-3. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Léčba a prevence závislostí. Příručka v praxi. 1. vyd. Praha: PCP, 1996. 199 s. ISBN 80-85121-52-2. NOVÁK, M. a kol. O kouření. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1980. 163 s. PAVLÍK, I. Zrádný přítel – materiál k besedám o kouření, 1. vyd. Praha: Ústřední ústav zdravotnické osvěty, 1962. 35 s. PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 234 s. ISBN 80-85931-65-6. RAYNEROVÁ, C. Nenič své chytré tělo. Přel. P. Šulcová. 1. vyd. Praha: SONUS, 1995. Kapitola 3, Kouření a tvé tělo, s. 11. Přel. z: Don′t spoil your body book. ISBN 80-901830-1-8. ŘEHULKA, E., ŽALOUDÍKOVÁ, I. a kol. Prevence závislostí ve škole. Brno: MSD, 2008. 97 s. ISBN 978-80-7392-077-7. SVOBODOVÁ, A., KOZÁK, J. Mládež a kouření: pomůcka pro pedagogy a vychovatele. 1. vyd. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1986. 37 s. SVOBODOVÁ, A., VODRÁŽKA, R. 10 + 1 otázka o kouření. 2. vyd. Praha: Ústav zdravotní výchovy, 1984. 6 s. TELCOVÁ, J. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. 3. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. 186 s. ISBN 80-8656-804-0. VEČERKA, K. a kol. Prevence kriminality v teorii a praxi. Ministerstvo vnitra ČR, Praha 1997. 202 s. ISBN 80-86008-24-0.

8.2 Internetové zdroje Strategii prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2001-04-23 [cit.16.3.2009]. Dostupné na 47

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2003-03-10 [cit. 16.3.2009]. Dostupné na Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2007-11-07 [cit. .16.3.2009]. Dostupné na
skolach-a-

skolskych-zarizenich-nabyva-ucinnosti-dnem-zverejneni-ve-vestniku-

msmt-cr-sesit-

11-2007> Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. 2000-10-04 [cit. 20.2.2009]. Dostupné na WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie. Návyková látka [online] - [cit. 23.4.2009]. Dostupné na WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie. Závislost [online] - [cit. 23.4.2009]. Dostupné na WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie. Alkoholismus [online] - [cit. 23.4.2009]. Dostupné na < http://cs.wikipedia.org/wiki/Alkoholismus> Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy [online]. Nezval Jiří, 2003 - [cit. 5. dubna 2007]. Dostupné na internetu: .

48

Příloha č. 1

DOTAZNÍK Jedná se o anonymní dotazník. V každé otázce je možné zvolit jen jednu odpověď. Prosím o vyplnění níže uvedených otázek pro vypracování bakalářské práce na téma „Sociálně patologické jevy a možnosti jejich předcházení“.

1. Jsi kuřák? o ano o ne

2. Jak často kouříš? o o o o

denně několikrát týdně jednou týdně občas, svátečně, jsem příležitostný kuřák (méně než 100 cigaret za rok)

3. Jaký je tvůj osobní názor na zdravotní dopad kouření? o neškodné o mírně škodlivé o velmi škodlivé

4. V jakém věku jsi poprvé měl/a cigaretu? o o o o o o

menší jak 10 10 – 12 12 – 14 14 – 16 16 - 18 18 – 20

5. Proč jsi začal/a kouřit? o o o o o o

ze zvědavosti kvůli kolektivu kvůli uklidnění snaha zapadnout mezi vrstevníky snaha vypadat dospěle z jiného důvodu (dopiš důvod)………………………………….

49

6. Jak často a kolik cigaret jsi vykouřil/a během posledních třiceti dní? o o o o o o

11 – 20 cigaret denně 6 – 10 cigaret denně 1 – 5 cigaret denně kouřil/a, ale ne denně jednu cigaretu za den vůbec nekouřila

7. Pokud kouříš, chtěl/a jsi někdy přestat? o ano o ne

8. Máš vlastní zkušenost s léčbou nikotinovými náhražkami (žvýkačky, pastilky nebo náplasti)? o ano o ne

9. Pokud by jsi chtěl/a přestat využil/a by jsi odbornou pomoc? o ano o ne o nevím

10. Proč jsi nevyzkoušel/a (nepokračoval/a) odvykání pomocí žvýkačkou, pastilek nebo náplastí? o o o o

neslyšel/a jsem o nich jsou drahé nejsou dobré z jiného důvodu (dopiš důvod)………………………………….

Věk:

……………………………….

Pohlaví:

……………………………….

Děkuji za vyplnění dotazníku. Získaná data nebudou nikde uveřejněna, budou uvedena pouze v bakalářské práci, která je archivována na Institutu celoživotního vzdělávání – Mendelova univerzita v Brně. Ing. Renata Hejtmánková – studentka Bc. - UOP

50