Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Možnosti využití volného času dětí a mládeže Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracoval:
PaedDr. Mojmír Vážanský, CSc.
David Hegedüs
Brno 2010
ZADÁNÍ
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Možnosti využití volného času dětí a mládeže“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
Brno, dne…………………………………
David Hegedüs…………………………..
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji vedoucímu bakalářské práce PaedDr. Mojmíru Vážanskému, CSc. za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.
ABSTRAKT
HEGEDÜS, D. Možnosti využití volného času dětí a mládeže. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání, 2010, s. 64.
Práce se zabývá možnostmi aktivit pro volný čas dětí a mládeže a ukázkami jejich realizace v turistickém oddíle mládeže Štíři v Bučovicích. Práce je rozdělena do dvou částí – první, teoretická část popisuje širokou oblast volného času a jeho význam ve společnosti. Pozornost je věnována i historii. Dále se zaměřuje na specifika, možností trávení volného času dětí i mládeže, na potřeby a druhy aktivit této skupiny v oblasti volného času. Druhá část bakalářské práce je praktického charakteru a věnuje se praktickým zkušenostem z vedení dětského kolektivu. Nabídka organizovaných volnočasových aktivit pro děti i mládež je celkem dostatečně zastoupena, avšak především druh neorganizované práce s dětmi a mládeží si zaslouží pozornost vedoucí k jeho rozvoji. Aktivní přístup dětí a mladých lidí v trávení volného času má pozitivní vliv na jejich osobní rozvoj a zároveň na utváření celé společnosti. Dosažení tohoto cíle je jedním z hlavních úkolů výchovného působení v oblasti volného času děti i mladých lidí.
Klíčová slova: volný čas, volnočasové aktivity, pedagogika zážitku, mládež, participace
ABSTRACT
HEGEDÜS, D. Leisure opportunities for children and youth. Bachelor work. Brno: Mendel University in Brno, Institute of Lifelong Learning, 2010, p. 64.
The work deals with the possibilities of leisure activities for children and youth, and examples of their implementation in the tourist trrop of youth in Bucovice Scorpios. The work is divided into two parts - the first, theoretical part describes a wide range of leisure and its importance in society. Attention is paid to history. Then is focused on the specifics of leisure activities for children and youth, the needs and types of activities of this group of free time. The second part is of practical character and is focused on practical experience of child guidance team. The offer of organized leisure activities for children and youth is fairly well represented, but particularly disorganized type of work with children and young people deserve all the attention towards its development. Active approach of children and young people in leisure activities has a positive impact on their personal development as well as the formation of the whole society. Achieving this goal is one of the major tasks of educational activities in their free time children and young people.
Keywords: leisure, leisure activities, education experience, youth participation
ÚVOD ...............................................................................................................................8 1. Teoretická část.......................................................................................................10 1.1 Cíl ......................................................................................................................10 1.2 Materiál a metodika...........................................................................................10 1.3 Současný stav řešené problematiky...................................................................10 1.3.1 Vymezení pojmu volný čas ........................................................................12 1.3.2 Funkce volného času ..................................................................................14 1.3.3 Význam volného času ve společnosti.........................................................15 1.3.4 Historie volného času v České republice ...................................................18 1.3.5 Význam volného času pro mládež..............................................................21 1.3.6 Nabídka volnočasových aktivit pro mladé lidi...........................................24 1.3.7 Evropské programy pro mládež .................................................................36 2. Praktická část ........................................................................................................37 2.1 Turistický oddíl mládeže...................................................................................37 2.1.1 TOM Štíři Bučovice ...................................................................................37 2.2 Nejzdařilejší akce ..............................................................................................39 DISKUZE........................................................................................................................53 ZÁVĚR............................................................................................................................55 Seznam použité literatury................................................................................................57 Přehled příloh
ÚVOD Volný čas jako základní právo člověka umožňuje každému jedinci na základě pohlaví, sexuální orientace, věku, rasy, náboženství nebo víry, zdravotního stavu, postižení nebo ekonomického postavení najít optimální cestu životem. Možnosti využívání disponibilního časového prostoru posouvají jedince v osobnostním rozvoji, významně přispívají ke kultivaci, mění subjektivní hodnocení kvality života a životní spokojenost, upevňují zdraví a přináší pohodu. Nabízí řadu příležitostí, umožňujících lidem rozsáhlý výběr činností, které odpovídají jejich potřebám, zájmům a uznávaným hodnotám. Struktura a obsah trávení volného času dětí a mládeže se mění s rozvojem společnosti. Současný svět se nahrazuje mediální a virtuální realitou, mladá generace se přesouvá do kyberprostoru. Finance a masmédia hrají v životě mladých lidí mnohem větší roli než dříve. Produktivní využívání volného času tedy podporuje zdravý tělesný i duševní vývoj člověka. Funkce volnočasové výchovy jsou v praktickém životě zaměřeny především na eliminaci patologie využívání volného času a jsou realizovány formou produktivního využívání volného času. Usměrňování a ovlivňování komplikovaných mezilidských vztahů zaujímá zásadní roli v odborné přípravě vychovatele v oblasti lidských vztahů. Poznávání podmínek výchovně vzdělávací práce a jejich rozbor je důležitým předpokladem cílevědomého řízení volného času dětí i dospělých. Při psaní bakalářské práce byly použity informace načerpané z odborné literatury, ale také poznatky získané v průběhu působení v turistickém oddílu mládeže Štíři v Bučovicích. Písemný dokument se skládá ze dvou částí. V první, teoretické části se věnuje otázce, co si lze představit pod pojmem volný čas, a též tomu, jak se proměňovalo chápání jeho významu v lidské společnosti. Teoretická část bakalářské práce je literární rešerší tématu. Prostřednictvím této kapitoly jsou alespoň částečně přiblíženy různé přístupy, pohledy a hlediska, která formují rozmanitou oblast volného času. Praktická část přináší souhrn subjektivních i převzatých zkušeností z praxe vedení dětského kolektivu pro využití ve volném čase. Tyto jsem čerpal dlouholetým působením v turistickém oddíle mládeže (dále jen „TOM“) Štíři v Bučovicích. Na táborech, schůzkách a výletech jsou uplatňovány informace čerpané z dostupných knih, které řeší otázku volného času. Cenným informačním zdrojem je také internet a odborná periodika. Praktická část
zachycuje, nejzdařilejší akce TOM Štíři zprostředkovaně zážitky jejich účastníků. TOM Štíři působí v Bučovicích od roku 1999, jako součást dnešní Tělovýchovné jednoty (dále jen „TJ“). Organizovaná turistika však v Bučovicích funguje již od počátku dvacátého století.
1. Teoretická část 1.1 Cíl Cíl bakalářská práce je: •
na relativně malém rozsahu přehledným způsobem představit celistvou problematiku volného času a jeho vliv na vývoj osobnosti, dětí a mladých osob, zhodnotit význam volného času pro mládež, nastínit zkušenosti z praxe pro využití ve volném čase (TOM 7417 Štíři).
1.2 Materiál a metodika Výběr tématu bakalářské práce nebyl nijak obtížný, jelikož autor pracuje s mládeží již mnoho let a je mu tato problematika velice blízká. Před vlastním zpracováním bakalářské práce Možnosti využití volného času dětí a mládeže byla nejprve vyhledána literatura, vztahující se k dané problematice. Hlavní použitou metodou byla práce s odbornou literaturou pro vytvoření obecných kapitol práce. Nejčastěji byly použity následující publikace: HANUŠ, R. Historie pobytu a výchovy v přírodě. In Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 51. ISBN 80-210-1007-X, HOFBAUER B. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál, 2004, s. 176. ISBN 80-7178-927-5, PÁVKOVÁ, J. aj. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2002, 232 s., ISBN 80-7178-711-6. Pro vypracování bakalářské práce byla použita i metoda práce s periodiky a internetem. Praktická část bakalářské práce zachycuje zážitky z nejzajímavějších akcí, které se, ale s obměněným programem, pořádají každý rok. Zážitky jsou zprostředkovány účastníky akcí, jsou převzaty z kroniky TOM Štíři bez korekce. Součástí bakalářské práce jsou fotografie z akcí, převážně z roku 2000, z archivu TOM 7417 Štíři. Cílem těchto vložených materiálů je přiblížit atmosféru popisovaných akcí. 1.3 Současný stav řešené problematiky Zařízení pro zájmové vzdělávání dětí a mládeže, je možno rozdělit do dvou základních skupin. Do první skupiny patří takzvaná školská zařízení, jejichž činnost je upravena zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
tzv. školský zákon. Tato zařízení se zabývají základním uměleckým vzděláváním, jazykovým vzděláváním a zájmovým vzděláváním. Základní umělecké vzdělání zajišťují základní umělecké školy, jejichž působení je podrobněji popsáno ve vyhlášce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 71/2005 Sb., o základním uměleckém vzdělávání. Jazykové vzdělávání se uskutečňuje v jazykových školách a blíže jejich činnost popisuje vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 33/2005 Sb., o jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky a státních jazykových zkouškách. Zájmové vzdělávání mají ve své kompetenci střediska volného času, školní kluby a školní družiny. Podrobnosti o těchto institucích jsou zakotveny ve vyhlášce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání. Druhou skupinu tvoří nestátní neziskové organizace zabývající se výchovou a vzděláváním dětí a mládeže ve volném čase. Jde zpravidla o občanská sdružení, jejichž činnost je upravena zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Tyto instituce se registrují u Ministerstva vnitra České republiky. Do této skupiny se řadí například sdružení Junák - svaz skautů a skautek České republiky, občanské sdružení YMCA (křesťanské sdružení mladých lidí), občanské sdružení Duha a podobně. Školská zařízení pro zájmové vzdělávání dětí a mládeže mohou být zřizována státem, krajem, nebo obcí (Peštálová aj., 2010). Občanská sdružení jsou právnické osoby, pro jejichž vznik je zapotřebí dohody nejméně tří občanů, kteří podají návrh na registraci sdružení u Ministerstva vnitra České republiky. Jednou z podmínek je, aby alespoň jeden zakládající člen byl starší 18 let. Dále musí předložit stanovy, které obsahují mimo jiné název sdružení, sídlo, cíl činnosti, orgány sdružení, zásady hospodaření a podobně (zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů). Organizace působící v oblasti zájmového vzdělávání dětí a mládeže musí fungovat v souladu s řadou dokumentů. Základní listinou pro veškeré dění týkající se dětí je Úmluva o právech dítěte, která má celosvětovou působnost. Tato úmluva popisuje jednotlivá práva, která musí být zajištěna každému dítěti bez jakékoli diskriminace. Dále existují listiny na úrovni Evropské unie, jako je například Bílá kniha Evropské komise. Ta sleduje obecně problematiku mládeže. Hodnotí postavení mladých lidí ve společnosti a měla by být vodítkem v oblasti politiky mládeže v rámci Evropské unie. Je zde mimo jiné zvažována i otázka mimoškolního vzdělávání a výchovy, která je podstatná pro zdravý vývoj jedince. Na úrovni státu nebo jednotlivých menších územních celků jsou vytvářeny dokumenty, konkretizující danou problematikou. Kromě výše uvedených zákonných norem vytváří stát například
Koncepci státní politiky pro oblast dětí a mládeže na určité období. Dokumenty k této problematice vytvářejí i jednotlivé kraje. 1.3.1 Vymezení pojmu volný čas Co je možno představit si pod pojmem volný čas? Otázka, na kterou jistě není lehké odpovědět jednoznačným způsobem, který by vyjádřil a obsáhl všechny dimenze tohoto pojmu. Při snaze o odpověď na výše zmíněnou otázku může pomoci rozdělení tohoto termínu na volný a čas. Čas je jistě neodmyslitelně spjat se životem člověka. „Lidé jsou zvyklí vnímat a hodnotit události ve společenském dění, ale i své vlastní aktivity, své zážitky a svůj život téměř vždy ve spojitosti s časem, v určitém časovém horizontu. Času lidé podřizují své konání, dokonce mnozí žijí pod neustálým časovým tlakem, mají pocit časového stresu. Mnohdy namísto, aby ovládali svůj čas, čas ovládá je.“ (Hanuš, 1994, s. 52) Výše
uvedená
citace
nabývá
na
pravdivosti
především
v současnosti,
kdy je charakteristické urychlování vývoje či pohybu v mnoha sférách a oblastech každodenního života. Lze říci, že během jednotlivých dnů jsou určité časové úseky, kdy se lidé věnují činnostem, které jsou spojeny s povinnostmi a mohou být také spjaty s jejich prací, a dále existuje doba, kdy lidé mají tzv. volno a s touto dobou mohou pak svobodně nakládat a využívat ji podle své vůle a přesvědčení. Právě pro tuto dobu se ustálilo označení volný čas. Volný čas nabývá stále většího významu, stává se cílem zkoumání z pohledu nejrůznějších vědních disciplín, jako je např. pedagogika volného času, pedagogika, psychologie či sociologie. Hojnost různých možností hodnocení poukazuje na širokost a členitost pojmu volný čas. Problematika volného času nabízí mnoho způsobů, jak na ni pohlížet, existuje celá řada možností, jak volný čas definovat. Například Hofbauer uvádí tuto definici volného času: „Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život.“ (Hofbauer, 2004, s. 13)
Podobně definuje volný čas i Slepičková: „Volný čas lze v souhrnu definovat jako dobu, časový prostor, v němž jedinec nemá žádné povinnosti vůči sobě ani druhým lidem a v němž se pouze na základě svého vlastního svobodného rozhodnutí věnuje vybraným činnostem. Tyto činnosti ho baví, přinášejí mu
radost a uspokojení a nejsou zdrojem trvalých obav či pocitů úzkosti.“ (Slepičková, 2005, s. 9) Definici z pohledu sociologického uvádí Sak: „Volný čas jedinců a v úhrnu volný čas společnosti, představuje duchovní bohatství společnosti a její významnou systémovou charakteristiku. Volný čas ve svém rozsahu a obsahu je systémově provázán s daným typem společnosti, kterému odpovídají určité hodnoty, instituce vzorce chování a sociální mechanismy spojené s naplňováním volného času.“ (Sak, 2000, s. 59) Podle francouzského sociologa Durkheima si lidé pojetí času odvozují od rytmu sociálního života. V minulosti byl čas pevně svázán s koloběhem přírody. Základem bylo střídání ročních období. V moderní společnosti se toto spojení rozpojilo a většinou jako měřítko slouží den, respektive týden a rok. Základní cyklus tak lze shrnout do spojení „práce – nákup – spotřeba“. Zmiňovaný cyklus probíhá zcela nezávisle na střídání ročních období, vegetačního času, dokonce i světla a tmy (Keller, 2003). Volný čas (angl. leisure time, franc. le loisir) je dobou, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývá z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet jejich život. Volný čas lze charakterizovat jako činnosti, do nichž člověk vstupuje s očekáváními, účastní se jich na základě svobodného rozhodnutí, a které mu přináší příjemné zážitky. Jako hlavní funkce volného času se uvádějí: •
odpočinek (regenerace pracovní síly),
•
zábava (regenerace duševních sil),
•
rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury).
Trochu obsáhleji funkci a možnosti volného času vymezil německý pedagog volného času H. W. Opaschowski, který za základní složky považuje: •
rekreaci (zotavení a uvolnění);
•
kompenzaci (odstraňování zklamání a frustrací);
•
výchovu a další vzdělávání (učení o svobodě a ve svobodě, sociální učení);
•
kontemplaci (hledání smyslu života a jeho duchovní výstavba);
•
komunikaci (sociální kontakty a partnerství);
•
participaci (podílení se, účast na vývoji společnosti);
•
integraci (stabilizaci života rodiny a vrůstání do společenských organismů);
•
enkulturaci (kulturní rozvoj sebe samých, tvořivé vyjádření prostřednictvím umění, sportu, technických a dalších činností)
(Hofbauer, 2004). 1.3.2 Funkce volného času Rozbor otázky, co je to opravdu volný čas, dříve či později vyvolá otázku další, a to jakou volný čas vlastně plní funkci v životě člověka? Nejčastěji se v literatuře setkáváme s následujícími odpověďmi: volný čas by se měl starat o účast na sociálním životě člověka a současně umožňovat možnosti k poutavému prožívání a tvůrčímu vyjádření jedince. Dále by mu měl být prostorem k rekreaci a odpočinku a nabízet kompenzaci k jeho jednostrannému zatížení. V neposlední řadě by měl být prostorem pro získávání informací a tím mu usnadňovat orientaci ve společnosti. Volný čas plní ve společnosti řadu funkcí a úkolů. V souvislosti se společenským významem volného času je třeba zmínit jeho úlohu instrumentální, jíž se začalo dostávat větší pozornosti s nástupem industrializace a kapitalismu na počátku 19. století. Práce se začala lépe organizovat a stejně tak se vymezovala i její pevná struktura a tak se začalo přistupovat i k době volného času. V tomto čase by měl mít pracující člověk možnost zregenerovat po práci unavený organismus a využít ho také k péči o své zdraví, aby mohl následně znovu odvádět kvalitní pracovní výkon. Další důležitou funkcí volného času, je funkce humanizační, pro kterou jsou zásadní aktivity ve volném čase, jež se uplatňují v procesu socializace a výchovy. Tyto aktivity velmi výraznou měrou přispívají ke vzdělání a celkovému rozvoji osobnosti jedince. Každý člověk tyto aktivity přebírá ze svého sociálního prostředí a tímto z něj čerpá nové zkušenosti a dovednosti. Rovněž se v něm učí sociálním rolím a osvojuje si konkrétní normy a hodnoty. Významným se mi jeví rovněž fakt, že ve volném čase se uchovává a přenáší, zejména prostřednictvím lidových zvyků a slavností, kulturní dědictví každé populace, na což často zapomínáme. V neposlední řadě má volný čas funkci zábavnou, kterou někteří považují za hlavní funkci. Nabízí se zde prostor pro odložení každodenních povinností a zároveň možnost realizace osobních zájmů, při kterých člověk uskutečňuje své potřeby a přání. Toto naplnění přání a potřeb přináší člověku příjemné prožitky spojené s pocitem zábavy a radosti. Avšak i tato „radostná“ oblast sebou přináší jistá rizika: „Zde třeba však opět připomenout některé negativní tendence v trávení volného času typické pro současnou dobu. Odvíjejí se od konzumního způsobu života spojeného s vyhledáváním (a často velmi agresivní nabídkou) pasivních, netvořivých forem zábavy, hedonismem a subjektivismem.“ (Slepičková, 2005, s. 22)
V této oblasti volného času, která je spojena s jeho zábavnou funkcí se nabízí rozsáhlé pole možností v realizaci aktivit každého z nás. V současnosti se však jedinec naučil do jisté míry odolávat velmi silným komerčním tlakům, které nabízejí blyštivější a snadnější cestu k zábavě. 1.3.3 Význam volného času ve společnosti Zde bych rád uvedl některé významné faktory, které rozhodujícím způsobem ovlivňují oblast volného času. Určujícími faktory pro tuto sféru jsou především vyspělost a vztahy společenského prostředí, neméně důležitý je pak aktuální stav společnosti související s životní úrovní a národnostní příslušností. Velký vliv mají rovněž sociodemografické činitele, jako například natalita a mortalita, a v neposlední řadě psychologické a fyziologické faktory, jakými jsou například mezilidské vztahy, věk, pohlaví a zdravotní stav. Nad volným časem se můžeme zamýšlet rovněž z různých pohledů, spojených s důrazem na konkrétní odborné zaměření. Při tomto zamyšlení můžeme uvést některá další zajímavá hlediska, která jsou spojena právě s výše popisovanou problematikou (Pávková aj., 2002).
Ekonomické hledisko Velkou
roli
hraje
výše
finančních
prostředků,
které
společnost
vkládá
do volnočasových zařízení a jejich alespoň částečná návratnost. Z tohoto hlediska je volný čas využíván komerčně. Komerční využití v tržních ekonomikách je dobře prosperujícím odvětvím, avšak ztrácí vzdělávací a výchovnou hodnotu. Z tohoto hlediska se mi jeví důležitou relaxační stránka volnočasové činnosti – při aktivitách, které člověk provozuje ze své vlastní iniciativy, dělá je rád a přináší mu uspokojení, načerpává nové duševní a fyzické síly, které mu umožňují podávat lepší výkon při činnosti pracovní. Trojice autorů Pávková, Hájek, Hofbauer se odvolává na informaci Akademie pro studium volného času: „Světová rada pro turistiku a cestování odhaduje, že celosvětově tržby spojené se službami cestovního ruchu v roce 1992 činily tři biliony amerických dolarů, tedy asi sto tisíc miliard korun. Činnosti ve volném čase živí zábavní průmysl, sportovní organizace, cestovní kanceláře, výrobce oblečení pro sport a volný čas, hotely aj. Odhaduje se, že obyvatelé vyspělých zemí na tyto činnosti vynaloží třetinu svých příjmů. Průmysl volného času je tak vůbec největším odvětvím světového hospodářství. Odhaduje se, že v oblastech spojených s volným časem a zábavou je v USA zaměstnáno asi 25 milionů lidí, asi čtvrtina všech pracujících.“ (Pávková aj., 2002, s. 15)
Řada volnočasových aktivit má zároveň i vzdělávací charakter. Člověk tak může načerpat nové informace, poznatky a dovednosti, které může následně při práci velmi dobře využít. Jeho práce se tak stává kvalitnější a efektivnější.
Sociologické a sociálně-psychologické hledisko Pro sociologické a sociálně-psychologické hledisko je především určující, jakým způsobem činnosti ve volném čase utvářejí mezilidské vztahy a jestli napomáhají k jejich rozvíjení. Tyto činnosti jsou pro jedince nezbytné, jelikož jsou součástí jeho socializace a mají vliv na vytváření formálních a neformálních skupin. Jako příklad můžeme v této souvislosti uvést, jak ovlivňuje sociální prostředí způsob trávení volného času v životě dítěte či mladého člověka. Nejvýznamnějším činitelem u tohoto hlediska je prostředí rodiny, ve kterém se uskutečňuje prvotní výchova a dítě v něm přebírá pozitivní i negativní vzory chování. Pakliže rodina neplní svou výchovnou funkci, často ji přebírají školy a výchovná zařízení, ve kterých je možné tuto funkci částečně nahradit kvalifikovaným pedagogickým vedením. Pokud škola a výchovná zařízení ve výchovném procesu selžou, a nepodaří se jim do dostatečné míry nahradit výchovnou funkci rodiny, hrozí riziko, že se dítě dostane pod sféru vlivu nežádoucích sociálních skupin (sekty, narkomani) (Pávková aj., 2002). V případě, že společnost nenabízí dostatek zařízení pro volný čas, jež by byla schopna oslovit i mládež takto ohroženou, může se situace této mládeže ještě více zkomplikovat v období dospívání, neboť právě v něm roste význam vrstevnických skupin, které mohou v mnoha případech ovlivnit vývoj jedince negativním směrem. Velmi silným sociálním vlivem, který v dnešní době významným rozsahem ovlivňuje volný čas, je působení hromadných sdělovacích prostředků. Můžeme říci, že život člověka je každodenně spojen s masovými komunikačními prostředky, jakými jsou noviny, knihy, rozhlas, televize a samozřejmě v poslední době nejvýrazněji se rozvíjející internet. Tyto komunikační prostředky staly nedílnou součástí naší každodenní zkušenosti, vstupují do utváření názoru na svět kolem nás, tedy i na sféru volného času. Plní funkci předávání důležitých informací, jejichž přenos se díky nim neustále zrychluje a informace se tak stávají dostupnějšími pro stále větší část populace. V tom jistě plní svoji kladnou a nezastupitelnou roli. Avšak na druhé straně jsou současná média rovněž terčem kritiky řady odborníku za šíření povrchní zábavy, která ve svém důsledku vede k názorové manipulaci a přispívá rovněž k pasivnímu přijímání kulturních obsahů. Právě tímto způsobem mohou následně negativně vstupovat i do volného času jednotlivce (Sekot, 2003).
Zdravotně – hygienické hledisko Zdravotně-hygienický pohled se stává rozhodujícím faktorem při odpovědi na otázku, jak využití volného času působí na zdravý tělesný a duševní vývoj člověka. Ke sledovaným faktorům patří například hygiena prostředí a sociálních vztahů, v nichž se jedinec nachází, způsob spořádání režimu dne a také pozorování, jak se mění výkon člověka během dne. Hygienické podmínky pro konkrétní oblasti volného času vymezuje stát, a to příslušnými zákony: „Vedoucí dětských skupin, kteří se účastní táborů nebo jiných zotavovacích akcí či je pořádají (včetně vícedenních výletů), jsou povinni se řídit hygienickými požadavky pro zotavovací akce všech typů, které upravuje zákon č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 274/2003 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.“ (Hrnčíř, 2004, s. 7)
Politické hledisko Nelze opomenout ani politické hledisko, zde se především zvažuje, jakou měrou stát zasahuje do volného času obyvatelstva. Stát by neměl svými aktivitami narušovat zásadní specifika volného času dětí a mládeže. Podíl státu v oblasti volného času dětí a mládeže je realizován v zakládání, financování a ovlivňování volnočasových zařízení pro děti a mládež, v pomoci organizacím, sdružením a spolkům, které pracují s dětmi a mládeží, ve vytváření podmínek pro uspokojování spontánních aktivit dětí a mládeže mimo organizovanou činnost, ve vytváření kladných postojů dospělých členů společnosti k dětským volnočasovým aktivitám. Dále v utváření pedagogiky volného času a přípravy profesionálních i dobrovolných pedagogů pro tuto činnost a v ochraně před přílišnou komercionalizací (Hájek, 2004).
Pedagogicko-psychologické hledisko Je důležité uvést některé pedagogické zásady spojené s aktivitami nabízenými ve volném čase a rovněž různé psychologické aspekty, které jsou s touto oblastí spojeny. Při volnočasových aktivitách musíme počítat s individualitou každého a dále je nutné je přizpůsobit odpovídajícím způsobem jeho věku. Za zmínku stojí, jakou měrou tyto činnosti přispívají k uspokojování biologických a psychologických potřeb člověka. Z tohoto pohledu je důležité, aby pedagogické působení rozvíjelo aktivity dětí a mládeže, nabízely prostor
pro spontaneitu, nové dojmy, seberealizaci a sociální kontakty, avšak poskytovaly zároveň i pocit bezpečí a jistoty (Pávková aj., 2002). 1.3.4 Historie volného času v České republice V období mezi válkami vznikala především sdružení a společná zařízení pro mladé a dospělé, zejména v oblastech tělovýchovy, sportu a turistiky. Jednou z hlavních organizací, která se zaměřovala ve své činnosti na práci s mládeží, byl Sokol. Tělocvičná jednota pražská - Sokol Pražský byla založena v roce 1862. Následně pak v roce 1889 byla ustanovena Česká obec sokolská. Zpočátku byla její činnost zaměřena na pobyt v přírodě. Zde Sokol pořádal i svá první shromáždění, výlety a pochodová cvičení. Od roku 1882 byly pořádány veřejné slety, se kterými se můžeme setkat i v současné době. Rád bych zde zmínil i některé významné osobnosti, které významnou měrou přispěly v tělovýchovné oblasti v ČR na konci 19. a začátku 20. století. Jedná se například o zakladatele Českého olympijského výboru dr. J. Gutha - Jarkovského a rovněž propagátora sportu a pobytu v přírodě Josefa Röslera Ořovského. Další podobnou organizací, která se zaměřovala na tělovýchovné aktivity, byl Orel. Tato organizace vznikla v roce 1909 sjednocením několika tělovýchovných odborů při fungujících katolických organizacích (Kraus aj., 2001). V pozdější době začínala vznikat podle západoevropského vzoru na našem území volnočasová sdružení a zařízení, která se svou činností zaměřovala již výhradně na děti a mládež. Jako první můžeme uvést spolek Junák, který založil v roce 1914 A. B. Svojsík po vzoru anglického skautingu. Následně po vzniku Československé republiky byl v roce 1919 ustaven Svaz junáků - skautů Republiky Československé, jehož náčelníkem se stal právě A. B. Svojsík. Další podobně orientovanou organizací byl Woodcraft, který se u nás objevil v roce 1912. Ve svém pozdějším vývoji se Woodcraft začlenil do Svazu Skautů, ale po tomto krátkém období se opět osamostatnil a založil roku 1924 Čs. ligu lesní moudrosti. Další z organizací, která byla u nás založena v roce 1920, podle již vytvořeného západoevropského modelu, byla YMCA. Je jistě zajímavé, že její založení ve velké míře inicioval tehdejší prezident T. G. Masaryk. Svými aktivitami, ve kterých byly zastoupeny velkou měrou sporty, jako například basketbal či ragby, se YMCA zaměřovala zejména na vysokoškolskou mládež a armádu (Hanuš, 1994). Za zmínku jistě stojí rovněž uvedení salesiánů do českých zemí P. Ignácem Stuchlým, kteří na našem území založili salesiánské domy, internáty a hřiště (Hanuš, 1994).
Typicky českou specifikou, která se neobjevila ve stejné podobě nikde za našimi hranicemi, byl vznik spontánního hnutí mládeže, které je dodnes známo pod jménem tramping. Na jeho vzniku se podílely jednak sílící civilizační tlaky ve společnosti a současně i nesouhlas mladé generace s oficiálními měšťáckými vzory a uznávaným systémem hodnot. Jak již bylo řečeno, toto hnutí nebylo ze začátku nijak organizováno a tvořily jej jednotlivé skupinky přátel mladých lidí, které se později sdružovaly, podle místa kam nejvíce jezdily, v osady. Vzory a zároveň inspirací pro toto hnutí byly postavy z americké a kanadské dobrodružné literatury a filmu. Prostor pro uskutečňování těchto ideálů, které byly v lákavém kontrastu s každodenním životem ve městě, přicházel společně s volnem po pracovním či učebním týdnu. Tramping s postupem času získával jisté znaky, které jsou typické spíše pro organizované aktivity podobného zaměření. Některé osady si volily svého vůdce, šerifa. Trampové se rovněž odlišovali svým oblečením, které vyžadovalo pobyt v přírodě. A konečně, podobně jako ve všech takových skupinách, zde vznikal specifický styl mluvy se specifickými výrazy. Jistě více se o celém trampském hnutí můžeme dozvědět z dějin trampingu, jejichž autorem je jeden z nejznámějších účastníků tohoto hnutí Bob Hurikán (Přadka, 2002). Na závěr bych ještě rád zmínil dvě osobnosti, které se velkou mírou angažovaly v práci s mládeží. Prvním z nich byl Eduard Štorch, který založil dětskou farmu v Praze – Libni. Zde se věnoval a vedl volnočasové aktivity pro mládež, ve kterých praktikoval novátorské pedagogické činnosti, které byly zaměřeny především na pedagogiku zážitku (Pávková aj., 2002). Druhou, všeobecně známou, osobností byl redaktor, spisovatel a pedagog Jaroslav Foglar. Jaroslav Foglar vytvořil v roce 1937 tzv. Foglarovy čtenářské kluby, které byly založené ve spojení s časopisem Mladý hlasatel a nesly ve své činnosti prvky skautingu. Tyto čtenářské kluby byly netradičně řízeny nikoli dospělými vedoucími, ale jejich činnost byla originálně určována již zmíněným týdeníkem pro mládež, který si tímto vysloužil v tehdejší době zasloužený zájem a popularitu. Tento fenomén nemá ve světě obdobu a jeho obliba byla natolik veliká, že v roce 1941 existovalo na našem území 24 600 klubů (Hanuš, 1994). V období druhé světové války byly všechny zájmové aktivity omezovány ze strany německého protektorátu. Postupně byla zakázána činnost YMCA, YWCA. Dne 28. října 1940 byl zrušen Český Junák a následně svou činnost musely zastavit i organizace Orel a Sokol. Po květnu 1945 byla obnovena činnost všech těchto organizací a nově se začínaly objevovat tendence ke sjednocení mládežnického a tělovýchovného hnutí, které následně v roce 1946
vedlo k vytvoření Českého tělovýchovného svazu. V poválečném období se obnovená sdružení a zařízení rychle vyvíjela, což se projevovalo v rozšiřování a obohacení činností, které uskutečňovaly. Zároveň se tyto činnosti snažily zaujmout širší část mladé populace. Tato snaha měla za následek, že sdružení a zařízení pro děti a mládeže si získalo významné postavení v životě mladé generace a zároveň i v nových systémech výchovy a vzdělání (Hanuš, 1994). „V prvních letech po druhé světové válce, v době obnovy a rozvoje naší země a výchovného systému, se u nás – podobně jako v dalších středo a východoevropských zemích
–
uplatnila
koncepce
mimotřídní
výchovy,
tedy
výchovného
působení
uskutečňovaného školou mimo povinný vyučovací proces, navazující na působení pedagogů předmnichovské republiky (například dětské farmy Eduarda Štorcha).“ (Hofbauer, 2006, s. 33) Zásadním zlomem nejen v této oblasti byl únor 1948, kdy se k moci dostala Komunistická strana Československa, která důsledně, v námi popisované oblasti, uplatňovala model uskutečňovaný v Sovětském svazu. Postupně byly zrušeny anebo zanikly organizace Woodcraft, YMCA, YWCA a v roce 1949 dochází k odstranění názvu Junák a na jeho místo nastupuje Pionýrská organizace. V oblasti tělovýchovy dochází 31. března 1948 k násilnému sjednocení všech tělovýchovných organizací do Sokola. Toto rozhodnutí ovšem vyvolalo odpor této organizace a za tři roky po přijetí zákona o „Organizaci tělesné výchovy a sportu“, dochází k jejímu definitivnímu konci a veškerá tělovýchovná činnost je řízena státem (Hanuš, 1994). Velmi významným zařízením v komunistickém Československu, které nabízelo zájmové aktivity pro děti a mládež, byly domy pionýrů. Tato zařízení byla ve své době, která přinášela jistě mnoho negativního do oblasti volnočasových aktivit dětí a mládeže, oceňována i z řad západních pedagogů, hlavně pro svůj cit v práci s osobností dítěte. Děti zde mohly, jak již bylo řečeno, věnovat zájmovým aktivitám z různých oborů a právě skrze ně byly často i výchovně a odborně připravovány na volbu svého profesního zaměření (Pávková aj., 2002). Za jeden z projevů odporu a kritiky proti potlačování zbytku svobody v totalitním režimu můžeme do jisté míry najít v oblasti ochrany životního prostředí a ekologie, která se v těchto letech u nás začíná rozvíjet. Jedním z impulzů pro rozvoj této oblasti bylo, že lidé si začali čím dál více uvědomovat ekologické problémy planety. Toto uvědomění vyústilo v uspořádání konference OSN o životním prostředí, která proběhla v roce 1972 ve Stockholmu. Následující rok 1973 byl vyhlášen světovým rokem životního prostředí. Tento impuls byl
zachycen i na našem území a na základě jeho podnětu Členové Ústavu krajinné ekologie ČSAV v Praze s přispěním Ústředního domu pionýrů a mládeže a časopisu Mladý svět zakládají v roce 1974 hnutí Brontosaurus. Programem a cílem celého hnutí, které v pozměněné formě funguje do dnešní doby, byla výchova k ekologickému jednání. Tento cíl se snaží hnutí Brontosaurus uskutečňovat skrze aktivity, jakými byly například městské hry s ekologickou tématikou, víkendové pobyty v přírodě spojené s pracovní činností, či pomoc při rekonstrukci historických památek (Přadka, 2002). Pražské jaro 1968 přineslo krátkodobý pozitivní vývoj i do výše popisované oblasti, který se projevil například v obnově plurality sdružení dětí a mládeže. Svou činnost obnovuje Junák a vznikaly i další organizace jako například Svaz vysokoškolských studentů Čech a Moravy, Česká tábornická unie atd. Avšak následné období normalizace se neslo opět v duchu centrálně řízeného přístupu v řízení aktivit ve volném čase. Veškerou činnost po zrušení ostatních sdružení přebírá pro mládež organizace Svazu socialistické mládeže a pro děti Pionýrská organizace. Víceméně tato situace přetrvávala na našem území až do roku 1989, kdy proběhla „Sametová“ revoluce (Hanuš, 1994). Na závěr této kapitoly můžeme uvést jistou zajímavost: na změnách společnosti se velkou měrou vždy podílela mládež svými akcemi. Směr vývoje, kterým se ubíralo dětské a mládežnické hnutí, si do jisté míry určovali mladí lidé sami. Snažili se tímto způsobem jít proti ideologickému rázu své doby a hlavně proti jediné možné a jednotné organizaci. „Vývoj v organizacích mládeže a zvláště ještě mimo tyto organizace, ve spontánních nebo undergroundových skupinách a hnutích tvoří významnou kapitolu našeho přechodu do postmoderního období a do postupného splývání znovu se západoevropskými kulturami také v této oblasti.“ (Přadka, 2002, s. 74) 1.3.5 Význam volného času pro mládež Volný čas mládeže je natolik vyhraněnou oblastí, že se mu dostává pozornosti z řad odborníků z různých vědních oborů. Jaká má toto období specifika a jakými aktivitami mládež svůj volný čas naplňuje? Jakým způsobem může společnost reflektovat potřeby mládeže ve volném čase? Že má volný čas v životě mládeže nezastupitelnou úlohu, dokládá i Vážanský, když konstatuje, že: „Nejaktivnějším obdobím z hlediska množství a náplně volného času je úsek kolem 17. roku života, kdy vrcholí četnost řady aktivit. Těžiště tvorby životního stylu spadá přibližně do věku kolem 16 let, v němž se utvářejí kulturní volnočasová zaměření.“ (Vážanský, 2001, s. 34)
Tento fakt je důležitý, zejména z hlediska výchovného působení a nabídky aktivit ve volném čase. Co vlastně mladí lidé ve volném čase potřebují? Jakou stavbu by měla mít nabídka volnočasových aktivit? Kdo vstupuje do této oblasti, s jakými konkrétními cíly a jak velkou měrou jí ovlivňuje a zároveň spoluvytváří? Přiblížením některých faktorů, které jsou spojené se sférou volného času mladých lidí, se pokusím dát částečnou odpověď na výše položené otázky. Do oblasti volného času velkou měrou zasahuje stát se svou politickou koncepcí pro oblast dětí a mládeže. Můžeme říci, že oblast volného času ovlivňují na úrovni veřejné správy především Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a kraje a obce. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je zároveň jedním z hlavních garantů výchovy mimo vyučování. V oblasti volného času dětí a mládeže zaujímají významné postavení základní umělecké školy, které jsou v regionech silně zastoupeny a jsou pro svůj význam podporovány státními dotacemi. Jako další významnou soustavu školských zařízení, které se zabývají volným časem dětí, můžeme jmenovat střediska pro volný čas (Domy dětí a mládeže a Střediska zájmových činností) (převzato z www. krajjihocesky.cz, 2007-2013).
Náplň jejich činnosti můžeme specifikovat takto: „Střediska rozvíjejí tradičními i novými způsoby zájem o umění, techniku, vědy o přírodě a společnosti, o sporty a turistiku, o zábavu a oddech, o podporu participačních a samosprávných činností na školách a v obcích, o veřejně prospěšnou práci ve prospěch druhých dětí (včetně hendikepovaných), seniorů nebo na ochranu přírodního a životního prostředí, o mezinárodní aktivity. Vytvářejí podmínky pro činnost spontánní (herní, zábavnou, oddechovou), jí oslovují především neorganizované děti a mladé lidi, kteří svůj volný čas nedovedou jinak využívat.“ (Hofbauer, 2004, s. 86, 87) Skrze tento resort se stát snaží jednak výchovně působit na oblast volného času mladých lidí a zároveň se aktivně podílet na vytváření nabídky volnočasových aktivit, která ve svém důsledku má pozitivní dopad i na oblast prevence sociálně patologických jevů u mladých lidí. Na volném čase dětí a mladých lidí se podílejí i další resorty. Jde například o Ministerstvo kultury a jeho příspěvkové organizace, které poskytují různorodé slevy pro děti
a mládež a některé projekty připravují přímo pro ně. Ministerstvo kultury dále prostřednictvím svých programů podporuje uměleckou činnost regionální sítě divadel a orchestrů, v jejichž programu vznikají představení určená právě pro děti a mládež. Také muzea a galerie a rovněž i hrady a zámky vytvářejí mnoho příležitostí pro využití volného času dětí a mládeže. Nezastupitelné místo ve vzdělávací činnosti dětí a mládeže mají rovněž i hvězdárny a planetária. Také resort sociálních věcí ovlivňuje oblast volného času mladých lidí. Svou činností se zaměřuje především na neorganizovanou mládež. V této oblasti se v posledních letech velkou měrou rozvinula forma terénní sociální práce, která probíhá přímo v přirozených podmínkách a prostředí mladých lidí: „Pozornost se věnuje dětem a mladým lidem, kteří jsou sociálně ohroženi nebo negativním vlivům již podléhají. Tato „setkání“ na ulicích začala být chápána jako nejnižší, výchozí součást sociální sítě. Mají za úkol přispívat k boji proti drogám, bezdomovectví, prostituci kriminalitě mládeže. Účinné výchovné zhodnocování volného času mladými lidmi a jejich okolím je účinnou prevencí těchto problémů, a jeho nedostatek patří naopak k příčinám sociálně patologických jevů.“ (Hofbauer, 2004, s. 95, 96) Vedle streetworku se v této oblasti osvědčuje zřizování tzv. nízko-prahových klubů. Tato zařízení nabízí určitou alternativu k organizovaným volnočasovým aktivitám a oslovují tak mládež, která tráví svůj volný čas nicneděláním a pobytem v pouličních partách stejně znuděných vrstevníků. Činnost těchto zařízení zejména ve vztahu k dětem ohrožených sociálně patologickými jevy je zcela zřejmá a přináší do této oblasti další možný přístup, který má kladné výsledky (Sekot, 2003). Jako poslední v tomto přehledu můžeme uvést Ministerstvo životního prostředí, které zastává funkci vykonávání a koordinace Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Rovněž každoročně financuje projekty občanských sdružení zabývajících se environmentálním vzděláváním a výchovou dětí a mládeže, vydává řadu publikací, učebních textů, vypisuje specializovanou veřejnou zakázku, jejíž stěžejní účel poskytuje podporu na obdobné programy nestátních neziskových organizací atd. Zapojení dětí a mládeže do péče o přírodu a životní prostředí patří k základním nástrojům ovlivňování jejich osobní odpovědnosti, postojů a chování i vztahu k přírodě, prostředí, ve kterém žijí a ke zdravému způsobu života (převzato z www. krajjihocesky.cz, 2007-2013).
Rád bych se krátce zastavil u pojmu enviromentální výchova. V současnosti se využívá označení „environmentální výchova“ především jako pojmu širšího a obecnějšího významu, nadřazeného dosud užívaným termínům ekologická výchova či výchova k ochraně životního prostředí. Environmentální výchova zahrnuje v sobě tedy nejen ekologické vzdělávací a výchovné obsahy, ale i inovační proudy rozvíjející lidskou osobnost z hlediska socializačního i osobnostního růstu v oblasti citové, volní i mravní (převzato z: www.nidm.cz, 2010 ). Na závěr můžeme říci, že činnosti a struktury volného času se v naší republice stávají součástí více či méně ucelených, perspektivně zaměřených politik vůči dětem, mládeži a jejich volnému času. Koncepce státní politiky v oblasti dětí a mládeže České republiky se uskutečňuje v souladu s evropskou legislativou a mezinárodními smlouvami, ke kterým ČR přistoupila a dalším dokumentem je „Bílá kniha Evropské komise: Nový podnět pro evropskou mládež“. Lze konstatovat, že v České Republice se státní politika dosud koncipovala spíše v celostátním měřítku, ale v současné době se snaží její působnost více rozdělit na nižší složky samosprávy a státní správy (Hofbauer, 2004). 1.3.6 Nabídka volnočasových aktivit pro mladé lidi V současnosti vystupuje stále více do popředí otázka „života dospívajících“. Stále více se poukazuje na skutečnost, že se u mládeže projevuje stoupající míra společensky negativních jevů, mladé generaci se vyčítá malá angažovanost a s tím spojené nízké vlastní zapojení do tvořivých a aktivních činností. K vytvoření kvalitní nabídky volnočasových aktivit pro dospívající, bychom měli přihlížet k základním charakteristikám typickým pro věkové skupiny a klást důraz na zvláštnosti tohoto vývojového období. Začlenit bychom měli takové formy a druhy práce, které by ve svém důsledku vedly k aktivaci mládeže. Rád bych popsal některé možné druhy aktivit, které by mohly volný čas dospívajícího naplňovat aktivním přístupem a tím přispívat k prospěchu každého jedince i celé společnosti.
Pedagogika zážitku Jedním z přístupů, který odpovídá potřebám při rozvoji dospívajících je pedagogika zážitku: „Pedagogika zážitku se hodí a uspokojuje především nároky mladých lidí: obsahuje vysokou atraktivitu činností a událostí.“ (Vážanský, 2001, s. 136) Pedagogika zážitku nabízí zážitkově pedagogické přístupy, které vytvářejí takové situace, jež následně umožňují člověku vlastním a jedinečným prožitkem odhalovat neznámé
osobité oblasti, a dosáhnout nové vědomosti a poznatky. Můžeme říci, že pedagogika zážitku si klade za cíl vyzkoušet si pohotovost nebo připravenost zahájit aktivní život. K dosažení tohoto cíle jí napomáhají její specifické znaky. Jako první z těchto znaků je schopnost pedagogiky zážitku umožňovat i v prostředí chudém na podněty získání bezprostředních zkušeností, které obsahují jak racionální a emocionální prvky, tak současně prezentují i volnost v jednání. Takto získané zkušenosti nejsou zároveň odtrženy od životní reality a konkrétní prožitá zkušenost, která navazuje na zážitky dřívější, není zachycena jedincem jen zevně objektivně, ale naopak dochází k jejímu zvnitřnění a prohloubení. Dále můžeme říci, že užívané formy pedagogiky zážitku vytvářejí příznivé předpoklady k sociálnímu učení při nutnosti skupinového řešení a překonání případných konfliktů. K tomuto dochází při konkrétních aktivitách, při kterých se klade důraz na jednání a přímou empirii a následné setkání se s vlastním organismem, reflexí obvyklých rolí a vzorců chování. Pedagogika zážitku se těmito specifiky stává velkou možností, při uskutečňování výchovných cílů v práci s mládeží (Vážanský, 2001). Při pedagogice zážitku se uplatňují nejvíce aktivity spojené s pobytem v přírodě. Šíře těchto aktivit se může pohybovat od připravených víkendových činností v blízkém okolí bydliště, až k dlouhodobějším intenzivním aktivitám, které se více odlišují od přirozeného denního režimu jejich účastníků. Takovými aktivitami jsou například: plavba na divoké vodě na raftech či jiných plavidlech, jízda a putování na koních, speciální lyžařské aktivity jako skialpinismus či snowboarding, vysokohorská turistika a jízda na horských kolech a v neposlední řadě různé druhy orientačních soutěží jako například rekreační orientační běh a další. Společným znakem všech výše uvedených aktivit je radost z činnosti, střídání zaměstnání, možnost kontaktu s druhými a pozitivní pocit, že se při nich získávají nové dovednosti (Vážanský, 2001). Při uskutečňování těchto aktivit se můžeme setkat s názorem, že se při nich používají spíše volnočasové pedagogické přístupy a téma zážitku je jaksi odsunuto stranou: „Naopak zážitkově pedagogické aktivity se dokonale poznají až v okamžicích realizace uvedených obsahových charakteristických znaků. Zejména u dospívajících osob nabídnou zážitky bezprostřední zpětnou vazbu vlastnímu jednání; mladí se totiž často nacházejí v situacích se stále se snižujícím podílem získání osobního pocitu odpovědnosti.“ (Vážanský, 2001, s. 139) Avšak musíme zmínit i to, že princip přímého zážitku v sobě zahrnuje nejen pozitivní zjištění, která mají spojitost i s fyziologií člověka:
„Při překonávání stresových situací si organismus vytváří a vyplavuje takzvané endorfiny, což jsou endogenní opioidy, které vyvolávají pocit libosti, příznivě ovlivňují náladu, tlumí bolest a ovlivňují výdej některých hormonů.“ (Hájek, 2004, s. 33) Ale poznání svých vlastních limitů mohou někteří jedinci chápat i negativně. Důležité je proto každou činnost na závěr zhodnotit a dát prostor pro reflexi účastníků. Při samotném hodnocení se snažíme vyzvednout kladné momenty. Nemusíme hodnotit pouze výsledek celé akce, ale lze například ocenit i snahu a nápaditost při samotné aktivitě a takto nejlépe pochvalou motivovat účastníky pro další činnost. (Hájek, 2004). Závěrem můžeme konstatovat, že v současné době se v nabídce volnočasových aktivit pro mládež objevují ve značné míře i aktivity, které nesou ve svém zaměření znaky zážitkové pedagogiky. Jako příklad lze uvést přístupy Outward Boundu (krátkodobé intenzivní zážitkové pedagogické koncepci pobytu v přírodě), který je u nás nejvýznamněji zastoupen v existenci Prázdninové školy Lipnice. Při uplatňování těchto přístupů se ukazují nové cesty ve výchovném působení směrem k mladým lidem, v nichž se plně využívá zážitku a poznání vlastní osobnosti (Vážanský, 2001).
Sport v období dospívání Dalším faktorem, který výrazným způsobem může promlouvat do volného času dospívajícího je oblast sportu: „Pojem sport je sice v současné odborné literatuře vykládán velice široce, může zahrnovat celé spektrum činností od dětské hry s míčem přes kondiční trénink až po vrcholový a profesionální sport. V podvědomí veřejnosti a v médiích převládá spíše úzké chápání sportu, jeho určitých druhů: sport je chápán jako jistá technika ve volejbale, při provádění prostných cvičení nebo při plavání. V tomto užším významu je tedy jen dílčí oblastí pohybu v lidském životě, mnohostranné pohybové možnosti takto chápaný sport dalece přesahují.“ (Zimmerová, 2001, s. 15) Právě pohybový aspekt je u sportu velice důležitý, skrze pohyb získává člověk zpětné informace o svých schopnostech, o silných a slabých stránkách a utváří si osobní představu o sobě samém. Získává ucelenou představu o svém těle, vyrovnává se s ním a tím se učí odhadovat své hranice a výkonnost. Prostřednictvím pohybu jedinec navíc vstupuje do vztahu s druhými lidmi. Společně se dohadují pravidla hry a tím se vytvářejí základy komunikace s konkrétními aspekty, jakými jsou například schopnost ustoupit nebo se naopak prosadit.
Člověk rovněž při sportu přejímá konkrétní sociální role a vstupuje do procesu sociálního porovnávání a soutěžení (Zimmerová, 2001). Do popředí vystupuje zejména výkonnostní aspekt: „Fyzická síla a obratnost je základem výkonové složky identity ve sportu. Je to jedna z oblastí, kde adolescenti dospělé předčí a kde mohou dosáhnout velké, obecně platné prestiže. Ve sportu se saturuje potřeba aktivity, vybíjí se fyzická energie. Role sportovce je v našem sociokulturním prostředí pozitivně hodnocena, zejména ve skupině mladých lidí.“ (Vágnerová, 2000, s. 258) Tento fakt popisují i jiní autoři. Například Sekot jej předkládá na základě výzkumného zjištění, které bylo zaměřeno na míru preferencí spektra hodnot mezi mládeží: „Ukazuje se, že sport na žebříčku hodnot zaujímá mezi mladou generací vysokou příčku. Přes 71% dotazovaných tak deklaruje vysoké ocenění sportu jako činitele podporující zdravý tělesný a duševní vývoj a pro udržování tělesné kondice.“ (Sekot, 2003, s. 122) Současně můžeme upozornit na určitý zvláštní rozpor mezi vysokým oceňováním hodnoty sportu na straně jedné a skutečně praktikovaným sportem na straně druhé. Tento poznatek je rovněž popisován jako výsledek výše citovaného výzkumu, v němž se uvádí, že pakliže přijmeme za obecně platné kritérium aktivního sportování provozování této aktivity alespoň třikrát v týdnu, pak aktivně sportuje 56% respondentů. Tento údaj je však významně ovlivněn tím, že započítává i povinnou školní tělesnou výchovu. Pokud bychom jí z celkového objemu aktivit však vyňali, pak se pravidelnému sportování ve volném čase věnuje pouze 36% dotazovaných. Podstatným zjištěním rovněž je, že každý pátý mladý člověk ve věku mezi 14-21 let nesportuje vůbec. Tento pocit nechuti ke sportovním činnostem sami mladí, často zdůvodňují nedostatečnými fyzickými dispozicemi a sportovní aktivita pro ně znamená pouze povinnost, která je spojená právě jen se školní tělesnou výchovou (Sekot, 2003). S dalším možným vysvětlením přichází Slepičková: „Sportu ve volném čase konkurují nejrůznější další aktivity, jejichž množství narostlo právě i díky masovosti volného času. Vedle toho konzumnost a pasivní zábava zatlačují do pozadí aktivity tvořivé, vyžadující mentální či fyzické úsilí typické pro sport. Tento trend je patrný nejen u dospělé populace, ale i u dětí a mládeže.“ (Slepičková, 2005, s. 20) Všechna tato uvedená zjištění přinášejí s sebou další důsledky pro jedince i společnost: „Děti a mládež dnes málo sportují a také proto čelíme celkovému růstu případů zdravotního oslabení v důsledku sedavého způsobu života. Dvě hodiny školní tělesné výchovy týdně
rozhodně nestačí. Odborníci přitom považují za optimální zajistit pro veškerou mládež alespoň 8-10 hodin intenzivní pohybové aktivity týdně.“ (Sekot, 2003, s. 124) K podpoření takového požadavku v úloze školy, se nejen v současnosti snaží podílet občanská sdružení v tělovýchově a sportu, z nichž některá mají v České republice dlouholetou tradici. V současnosti vyvíjí soustavnou sportovní nebo tělovýchovnou činnost množství tělovýchovných a sportovních spolků (z nichž okolo 200 má celorepublikovou působnost), ve kterých je organizováno zhruba 25 % dětí a mládeže (převzato z: www. krajjihocesky. cz, 2007). K dalšímu rozvoji sportu na základních a středních školách přispívá asociace školních sportovních klubů v ČR, která byla založena v roce 1992. Cílem jejího založení bylo vytvořit pro školy možnost získání vhodné organizační a právní platformy pro zakládání sportovních klubů, ve kterých by mělo být umožněno studentům provozovat sport bez rozdílu sportovního talentu a tak u nich pěstovat vztah k pravidelnému sportování. Můžeme říci, že hlavní náplní práce Asociace školních sportovních klubů je zejména podpora sportovních aktivit jako prostředku vyplňování volného času mládeže (Sekot, 2003). Za problém v této oblasti volného času však lze považovat i další důvody, které přispívají k tomu, že mladí lidé svůj volný čas nenaplňují sportovními aktivitami: „Pro děti až do 12 let je ve městech k dispozici dostatek více či méně atraktivních dětských hřišť. Pro děti starší však už taková hřiště nejsou. Jiných atraktivních veřejných ploch pro tuto mládež je k dispozici relativně málo. Travnaté plochy, které lákají k míčovým hrám, jedné z aktivit, která je právě pro 12-16 leté zvlášť přitažlivá, jsou v mnoha případech „obehnány“ tabulemi se zákazy hry na těchto plochách.“ (Zimmerová, 2001, s. 33) Pro mnoho jedinců této věkové skupiny nepřipravují možnosti sportovního vyžití ani sportovní kluby, protože ty se zaměřují převážně na výkonnostně orientované druhy sportů a o jedince „méně zdatné“ sportovní oddíly nemají zájem. Jestliže chceme využívat sportu jako prostředku v sociální práci s mládeží, musí sportovní nabídka vyhovovat různým zájmům, potřebám a pohybovým schopnostem mladých lidí a být mnohostrannější. Vedle tradičních nabídek, které se orientují na výkonnostní sporty, musí existovat další, ale rovnocenné nabídky. Tyto nabídky musí vycházet ze světa, který mládež obklopuje. To však ve své důsledku znamená zabývat se nejen ukázněnými dětmi, ale pracovat zároveň i s problematickou mládeží, jež často vyznává životní styl s prvky agresivity, strachu a tvrdosti. Odpovídající nabídkou činností se můžeme tyto vlivy mezi současnou mládeží podchytit a regulovat (Zimmerová, 2001).
Spontánní činnost a otevřené kluby Jak jsem již uvedl v předchozí kapitole, empirické výzkumy zaměřené na způsob trávení volného času dokládají minimální využívání organizovaných volnočasových aktivit ze strany adolescentů. Tento fakt dokládá i závěrečná zpráva z výzkumu s názvem „Aktuální problémy mladé generace České republiky“, kterou realizoval Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže České republiky v roce 2006: „Nejméně často dotazovaní tráví volný čas ve volnočasové organizaci. Většina, zhruba 57 %, tam netráví žádný čas a jen 14,3 % tam chodí často či velmi často. Lze navíc tvrdit, že s rostoucím věkem zájem o organizované volnočasové aktivity klesá, což můžeme vysvětlovat zejména klesajícím množstvím volného času, ale také měnící se strukturou zájmových aktivit u starších respondentů (převzato z: www.nidm.cz, 2006).“ Na tento trend se snaží odpovídat svojí činností některé organizace a zařízení (například střediska pro volný čas dětí a mládeže) svojí nabídkou zaměřenou na spontánní činnosti. Spontánní činnost můžeme popsat jako průběžnou nabídku různých činností, kterou její účastníci využívají neorganizovaně buď individuálně, nebo ve skupinách, podle jejich aktuálního zájmu. Tato činnost je volně přístupná pro všechny zájemce a je vymezena pouze provozní dobou zařízení. Chod zařízení je rovněž pedagogicky ovlivňován, avšak pedagog zde působí především jako rádce, informátor, případně pomocník. Tento způsob práce je poměrně náročný (převzato z: www.nidm.cz, 2010). Nároky na kompetenci pedagogů středisek mládeže stoupají. Je to následkem rostoucí závažnosti problémů, s nimiž se mladí lidé obracejí na dospělé, kterým důvěřují. Střediska mládeže musí poskytovat stále více konkrétní sociální a materiální pomoci, např. provizorní ubytování, teplé jídlo, možnost výdělku, pomoc s úkoly do školy atd. (Pávková aj., 2002). Za nejdůležitější body nabídky spontánní činnosti lze považovat přizpůsobení se časovým možnostem dětí a především mládeže a "bezprahový" přístup k nabídce činností ve volnočasovém zařízení. Dalším charakteristickým rysem je variabilita nabídky aktivit v návaznosti na přání účastníků a podmínek v konkrétní lokalitě. Rovněž můžeme říci, že pokud chceme nabídku volnočasového zařízení rozšířit o spontánní činnosti, je nutné učinit dva základní kroky. Jako první musíme vytvořit místo, kde by se mládež mohla a chtěla sejít a popovídat si, případně kde by se mohla něčím zabavit. Toto místo by mělo být volně přístupné a otevřené pokud možno co nejdéle a v čase, kdy mají mladí lidé volno, a jeho
vybavení a atmosféra by měla odpovídat životnímu stylu mladých lidí. Dále je dobré nabídnout na tomto místě alespoň jednu aktivitu a informovat přehledně a aktuálně o tom, co lze kdy dělat jiného v dalších prostorách zařízení a informovat tímto o dalších průběžných aktivitách a pravidelné činnosti (převzato z: www.nidm.cz, 2010). Spontánní aktivity se vedle pravidelné zájmové činnosti, stávají další možností volnočasových zařízení pro děti a mládež, jak do účelného využívání volného času zapojit mnohem širší populaci dětí a mladých lidí, často sociálně znevýhodněných, kteří jsou mnohem více vystaveni působení sociálně negativních vlivů. Vedle jednoznačného pohledu z pozice primární prevence jsou zde i další důvody, proč tyto aktivity realizovat. Svými specifiky dávají možnost zaujmout velkou část tzv. neorganizované mládeže, včetně skupin rómské mládeže, mladých nezaměstnaných či jinak sociálně znevýhodněných jedinců. Zároveň jsou určitou formou vzdělávací a zájmové činnosti, kterou preferuje většina dnešní mladé generace, které vyhovuje neformálnost a volnost. V neposlední řadě poskytují mladým lidem prostor vyzkoušet si různé druhy činností, rozpoznat své vlohy pro danou činnost a i zvolit si tak dobrovolně, zda se jí chtějí soustavněji věnovat (Pávková aj., 2002). Jako jednu z forem spontánní činnosti je nutné zmínit otevřený klub. Krátce uveďme, jak je v této souvislosti chápán pojem otevřenosti z několika různých pohledů: „Otevřenost obsahu spočívá v tom, že nejsou na náplň činnosti kladeny žádné apriorní politické, náboženské či světonázorové nároky. Otevřenost organizační formy znamená, že podmínkou účasti na aktivitách není členství v nějaké organizaci a že jsou tak aktivity bezprostředně přístupné všem. Otevřenost k zájmům mládeže znamená, že se činnost orientuje primárně na potřeby mladých, a ne na dosažení cílů, které mají dospělí.“ (Pávková aj., 2002, s. 24) Otevřený klub by měl být prostorem, přirozeným „shromaždištěm“, kde se děti a mládež mohou neformálně sejít, popovídat si, kde mohou případně realizovat své zájmy a schopnosti a v neposlední řadě se zde mohou naučit aktivně trávit volný čas. Klub by se měl stát pro mladé bodem jistoty a bezpečí, místem, kde mohou najít zázemí i sebedůvěru. Otevřený klub by měl naplňovat i funkci kontaktního a poradenského místa, kde mohou návštěvníci najít i radu, případně pomoc v obtížných životních situacích. Velmi důležitá je i jistá neformálnost vlastního klubového prostředí. Na základě zahraničních zkušeností je třeba říci, že ideální je situace, kdy sami návštěvníci mají možnost vzhled „svého“ klubu ovlivnit a přímo participovat na činnostech, jimiž se vytváří vzhled klubu. Pomalované stěny, vylepené
plakáty vlastní výroby vytváří prostředí, se kterým se mladí lépe ztotožňují, než s konformně zařízenými místnostmi (převzato z: www.equalcr.cz, 2008). Otevřený klub může nabízet širokou škálu aktivit pro mladé, v ideálním případě je rozdělen na několik částí, které jsou součástí jeho prostoru. Jednotlivé části mohou skýtat prostor pro: volnou zábavu / čajovna, hernu (kulečník, šipky, stolní fotbal…), oddech a klid (poslech hudby, čtení, stolní hry…), rukodělné činnosti, posilování (tělocvična), práci na PC s přístupem na internet (ale i na PC hry), pro hudební, taneční, divadelní produkci a pobyt venku – hřiště, zahrada. Toto je opravdu návrh ideálního možného řešení a k jeho dosažení se lze přiblížit jen postupem času v průběhu delšího časového období (převzato z: www.equalcr.cz, 2008). Pokud shrneme výše uvedené, můžeme konstatovat, že začleňování nabídek spontánní činnosti je v dnešní době nanejvýš žádoucí a svým pojetím odpovídá na nedostatky a potřeby v nabídce volnočasových aktivit pro dospívající. Je však patrné, že tato forma trávení volného času je velice náročná po pedagogické, prostorové a konečně i finanční stránce.
Nestátní neziskové organizace pro zájmové vzdělávání Důležité místo v oblasti zájmového vzdělávání zaujímají nestátní neziskové organizace. V našich podmínkách mají nejčastěji formu občanských sdružení, sdružení dětí a mládeže nebo tělovýchovných a sportovních organizací. Po roce 1989 se opět setkáváme také s řadou církevních organizací a náboženských společenství (Pávková aj., 2002). Vedoucí myšlenkou těchto spolků je zejména aktivní spoluúčast členů na životě společnosti. Kromě této myšlenky je jejich cílem rozvoj zájmů dětí a mladých lidí a smysluplné naplnění jejich volného času. Neopomenutelnou funkci zastávají i v oblasti prevence rizikového chování (Hofbauer, 2004). V současnosti prožívá spolkový život v naší zemi období rozkvětu. Ovšem i přesto, že vzniká řada neziskových nestátních organizací, situace v České republice je stále nesrovnatelná se západním vyspělým světem. Neziskový sektor má v demokratické společnosti nezastupitelnou úlohu. Působí v oblastech, které nejsou pokryty státními aktivitami, případně se státními organizacemi doplňují a spolupracují. Sdružování občanů je jedním ze základních znaků vyspělé občanské společnosti, a proto by političtí představitelé měli tento fenomén podporovat (Němec, 2002).
Pro ilustraci bych rád uvedl, alespoň stručný popis některých sdružení působících v České republice zabývajících se zájmovým vzděláváním dětí a mládeže. Duha Hnutí Duha bylo zformováno počátkem roku 1990 a kromě všestranného tělesného a duševního rozvoje svých členů se orientuje zejména na ekologická témata. Účelem je výchova dětí a mladých lidí k šetrnému zacházení s životním prostředím. V pojmenování tohoto sdružení se ukrývá hlubší symbolika, kdy duha má představovat spojení mezi různými názory. Kromě pravidelných a příležitostných programů organizuje pro své členy rovněž řadu akcí, ve kterých informuje širokou veřejnost. Vzhledem k současné poměrně vyhrocené situaci v oblasti ochrany přírody pořádá navíc různé protestní akce (Němec, 2002). Způsob práce této organizace spočívá především v uplatňování zážitkové pedagogiky. Využívá k tomu turistické a táborové akce, outdoorové sporty, různé hry a podobně. Vzhledem ke spolupráci se zahraničními spolky podobného zaměření nabízí také poznávání jiných zemí a jejich způsobu života. Kromě stálých organizovaných svěřenců se zaměřuje také na děti, které nejsou členy žádného zařízení pro zájmové vzdělávání, a tudíž jsou velice ohroženy negativními společenskými jevy. Daří se jí rovněž poměrně úspěšně spolupracovat s dětskými domovy, kam šíří své myšlenky. (převzato z: www.hnutiduha.cz, 2010). Junák Je českou obdobou skautského hnutí, které bylo založeno na přelomu 19. a 20. století ve Velké Británii Robertem Stephensonem S. Baden-Powellem. Ve stejné době započalo svou činnost takzvané woodcrafterské hnutí v Severní Americe, jehož otcem byl Ernest Thompson Seton. V českých podmínkách je tato organizace známá jako Liga lesní moudrosti. Skautskou organizaci Junák vytvořil na našem území Antonín Benjamin Svojsík v roce 1914. Skauting byl nejprve zaměřen jen na chlapce. Dnes skaut přijímá zájemce obou pohlaví, ale samotná aktivita v oddílech bývá organizována odděleně zvlášť pro chlapce a pro děvčata (Průcha aj., 2003). Posláním této organizace je vychovat ze svých svěřenců duchovně, mravně a tělesně zdatné jedince, kteří jsou schopni plnit své závazky ke společnosti. Jednou z myšlenek skautingu je také výchova k vlastenectví, ale zároveň preventivně působí vůči patologickým formám nacionalismu. Jednotlivá střediska Junáka jsou organizována do družin. Družina je malá skupina o pěti až deseti dětech, kterou vede dospívající rádce. V tomto systému jde o následování vzoru staršího vrstevníka. Role rádce zase naopak učí starší junáky odpovědnosti (Pávková aj., 2002).
Liga lesní moudrosti Je českým ekvivalentem spolku Woodcraft, který vytvořil v roce 1902 americký spisovatel Ernest Thompson Seton. Vycházel přitom ze své lásky k přírodě a k životu indiánů. U nás je toto sdružení známé od roku 1912 a nejčastěji je spojováno se jménem středoškolského profesora Miloše Seiferta. Nejprve úzce spolupracovalo s hnutím Junák, ale později se každé hnutí ubíralo svou cestou. V současné době nepatří k příliš početným organizacím, ale z jeho filozofie vychází řada dalších spolků Základní myšlenkou Ligy lesní moudrosti je život v přírodě a splynutí s ní. Členové jsou vedeni k duševnímu, morálnímu, ale i fyzickému rozvoji (Němec, 2002). Aby bylo dosaženo žádoucího cíle, měl by vedoucí oddílu disponovat určitými vlastnostmi, schopnostmi a dovednostmi. Základem je tvořivost. Měl by být nápaditý při práci s dětmi a měl by zvládat komunikaci s různými typy jedinců. Velice důležitá je také charakterová pevnost, za kterou se skrývá především nestrannost a smysl pro spravedlnost, a jehož výsledkem je stabilní výchovný přístup, jenž by měl vést k pocitu jistoty a bezpečí ve skupině. Nezbytné jsou také teoretické a odborné vědomosti a organizační schopnosti (Pecha, 1999). Pionýr Byl založen po druhé světové válce jako součást Československého svazu mládeže (dále jen ČSM), který byl později přejmenován na Socialistický svaz mládeže (dále jen SSM). Za svůj vzor přijal organizace dětí působících v Sovětském svazu. Byl orientován na levicové ideje a jeho podstatou byla masovost a jednotnost. Organizace Pionýr, kterou známe dnes, vznikla v roce 1990 Nutno říci, že se nejedná o pokračovatele bývalé Pionýrské organizace z dob komunismu (Hofbauer, 2004). Činnost tohoto sdružení odpovídá jeho pojmenování, kdy slovo pionýr znamená průkopník, objevitel nových možností. Prezentuje se jako demokratické hnutí, které je politicky nezávislé. Jeho náplní je zájmová činnost, vzdělávací, kulturní a jiné aktivity, které přispívají k uspokojování potřeb svých členů. Nástrojem k dosažení těchto cílů jsou pravidelné celoroční, ale i jednorázové akce v podobě letních táborů a řady soutěží, přehlídek a podobně (Pávková aj., 2002). Při své práci neuplatňují představitelé Pionýra vůdcovský systém, ale dávají prostor dětem, aby samy připravovaly plán činností, kterými by se chtěly zabývat. Prioritní postavení zaujímá hra. Podstatou je výchova morálních, svobodných, samostatných a společensky aktivních jedinců, kteří znají svá práva a povinnosti (Němec, 2002).
Sokol Vznik tohoto sdružení se datuje na 15. únor 1862. Tehdy založil Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš první sokolskou jednotu v Praze. Ta byla poměrně rychle následována dalšími a v roce 1871 existovalo již 106 jednot s asi 12 000 členy. Sokol byl první tělovýchovnou organizací založenou na našem území. Jeho počátky byly spjaty s dobou národního obrození. Prvotním záměrem tohoto spolku nebylo působení v oblasti zájmového vzdělávání, ale výchova k vlastenectví. Aby bylo dosaženo duševní i tělesné zdatnosti sokolů, byla zařazena do jejich programu také tělesná výchova. V roce 1884 vznikla zastřešující organizace všech sokolských jednot v Čechách pod názvem Česká obec sokolská. O několik let později v roce 1892 se sjednotili také sokolové na Moravě a ve Slezsku pod Moravskoslezskou obec sokolskou. Na základě vytvořené spolupráce se zahraničními tělocvičnými spolky vstoupila sokolská obec v roce 1896 také do Evropské unie tělocvičných spolků (Němec, 2002). Sokol je znám zejména díky svým aktivitám v oblasti sportu, avšak v souladu s jeho filozofií se soustředí také na vzdělávání svých svěřenců a společensko – kulturní působení. Svou činnost pod jeho záštitou provozuje řada divadelních, folklorních, pěveckých, loutkářských a hudebních souborů. Za zmínku stojí také vydávání časopisu Sokol, jenž je obsahově zaměřen na témata související s tímto spolkem. Od ledna 2006 jsou v této tiskovině věnovány dvě stránky rubrice nazvané Junior Sokol. Tu čte zejména mladší generace. Zároveň je však dětmi a mládeží také vytvářena (převzato z: www.sokol-cos.cz, 2010). YMCA a YWCA YMCA je zkratkou organizace, jejíž celý název zní Young Men´s Christian Association. Jak již vyplývá z jejího pojmenování, je křesťansky orientována. Ovšem členem se může stát každý, aniž by musel náležet k dané církvi. Funguje od roku 1844, kdy ji v Anglii založil George Williams. Na území dnešní České republiky existuje od dvacátých let 20. století. YWCA je její obdobou s tím, že byla určena ženské populaci. V plném znění jde o Young Women´s Christian Association. Byla založena taktéž v Anglii, ale o několik let později v roce 1855. Snahy o její fungování v Praze se objevily již v roce 1897, ale více se o její rozmach zasloužila až Alice Masaryková v období první republiky. Toto sdružení se již od počátku zaměřuje na tělesný, duchovní a mravní rozvoj osobnosti svých členů. Při své činnosti vychází z křesťanských principů. Snaží se o vytváření příznivých podmínek pro mladé lidi, ve kterých by mohli lépe uskutečňovat své představy o životě. Učí je však také vzájemné soudržnosti a solidaritě s potřebnými. Do majetku, kterým disponuje, patří
ubytovací zařízení, sportoviště, knihovny a podobně. Organizuje řadu pravidelných aktivit pro volný čas, víkendové a prázdninové akce (Němec, 2002). YMCA nabízí dva druhy členství, a to běžné a činné. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že běžný člen se zúčastňuje aktivit a nepřebírá přitom zodpovědnost za fungování spolku. Činným členem se může stát jen osoba starší šestnácti let a aktivně se podílející na poslání organizace po dobu nejméně tří měsíců. Může zastávat funkce v řídících a kontrolních orgánech sdružení. Toto členství může být také odejmuto, a to tehdy, zanedbává-li jedinec po dobu delší než šest měsíců své povinnosti. Stává se potom členem běžným (převzato z: www.ymca.cz, 2010). Církevní organizace Po roce 1989 mohla obnovit svou činnost také církevní zařízení. Velmi rozšířená je v současné době katolická kongregace řádu salesiánů Dona Boska, jejíž počátky sahají do roku 1841. Don Bosko byl knězem působícím v Turíně, který svůj život zasvětil práci s bezprizorní mládeží. Zpočátku se soustředil pouze na chlapce, později byla péče rozšířena i o dívky. V jeho práci můžeme rozeznat počátky sociální pedagogiky (Pávková aj., 2002). Cílem Dona Boska bylo zajistit děti a mladé lidi po stránce hmotného zabezpečení a zároveň jim poskytnout duchovní bohatství. Vzhledem k tomu, že salesiánští bratři ve svých domech pracovali a současně i bydleli, měly potřebné děti možnost využívat jejich pomoci v jakékoli denní době. Průkopníkem salesiánských domů na našem území byl P. Ignác Stuchlý, který zde aplikoval zkušenosti nasbírané v Itálii a Jugoslávii. Zájmovému vzdělávání dětí a mládeže se věnují salesiánské domy se středisky mládeže. Tyto instituce mají status střediska pro volný čas dětí a mládeže, tudíž patří do sítě školských zařízení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a musí se řídit předpisy resortu školství, mládeže a tělovýchovy. Jelikož je jejich zřizovatelem církev, musí zároveň upravovat svou činnost podle obecných církevních směrnic a salesiánských ustanovení. Základní charakteristikou salesiánských center je jejich nízkoprahovost, kterou se snaží každému zabezpečit možnost adekvátně trávit volný čas. Salesiánská střediska mládeže nabízí dětem řadu zájmových kroužků, jejichž cílem je kromě zdokonalení se v dané aktivitě také utváření pozitivních sociálních vztahů. Dále jsou zde nabízeny možnosti pro spontánní činnosti, náboženské vzdělávání a je organizována i řada jednorázových akcí, jako jsou například divadelní představení, koncerty, soutěže a podobně. Pro děti a dospívající jsou připravovány také víkendové a prázdninové akce (Němec, 2002).
1.3.7 Evropské programy pro mládež V současnosti má mládež v České republice možnost zapojit se do programů Evropské unie, které jsou zaměřeny na podporu určitých principů a myšlenek v oblasti mládeže napříč jejími členskými zeměmi. Jako příklad, bych zde rád uvedl, Program Mládež v akci, jehož působení je spojeno právě s oblastí volného času mladých lidí. Program Mládež v akci je rozčleněn do následujících typů akcí: Akce 1 - Mládež pro Evropu, který se zaměřuje na výměny mládeže, iniciativy mladých lidí a projekty podporující demokracii. Akce 2 - Evropská dobrovolná služba umožňuje vysílání i přijímání jednotlivců nebo skupin mladých lidí na dobrovolnické projekty. Akce 3 - Mládež ve světě podporuje projekty (zejména výměny mládeže) se sousedními zeměmi EU a s ostatními partnerskými zeměmi světa. Akce 4 - Systémy na podporu mládeže, nabízejí školení, semináře a výměnu zkušeností, které jsou určeny jak pro mládež, tak pro pracovníky s mládeží bez ohledu na věk. Akce 5 - Podpora evropské spolupráce v oblasti mládeže, jež se zaměřuje na podporu strukturovaného dialogu mezi mladými lidmi a politiky, a podporu spolupráce mezinárodních organizací. Program Mládež v akci je určen mladým lidem ve věku 13 - 30 let, s důrazem na věkovou skupinu 15 - 28 let. Další důležitou cílovou skupinou programu jsou pracovníci s mládeží. Cílem programu je podpora a rozvoj neformálního vzdělávání a rovněž propagace myšlenky sjednocené Evropy. Za základní priority celého programu lze považovat evropské občanství, participaci mladých lidí, kulturní diverzitu a zapojení mladých lidí s omezenými příležitostmi. Působnost tohoto programu je naplánována na období od roku 2007 do roku 2013 a svým působením navazuje na Program Mládež (YOUTH), který probíhal v rozmezí období 2000 – 2006. (převzato z: http://www.participace.htm, 2005).
2. Praktická část 2.1 Turistický oddíl mládeže Asociace turistických oddílů mládeže České republiky jsou občanská sdružení dětí a mládeže s celorepublikovou působností zaměřené především na turistiku a tábornictví. Členy Asociace TOM jsou Tomíci. Těch je necelých deset tisíc a scházejí se na oddílových schůzkách, podnikají řadu tuzemských i zahraničních výprav, v létě pořádají tábory, lezou po horách, sjíždějí řeky, organizují akce pro veřejnost. (převzato z: www.ktnoha.cz, 2009). 2.1.1 TOM Štíři Bučovice Začátky organizované turistiky v Bučovicích lze klást již do počátku 20. století. V roce 1905 zde vycházel turistický časopis a o pět let později byl bučovický klub „Noha" členem organizace Klubu českých turistů Brno (dále jen KČT). Jeho zakladateli se stali především profesoři gymnázia František Neuwirth, Ing. Josef Kos a František Srp, František Frantál, ředitel měšťanské školy, ale také někteří studenti a obchodníci. V roce 1914 byla otevřena v budově školy turistická noclehárna. Ta existovala ještě v roce 1948, kdy měla 8 lůžek. V roce 1933 byl založen odbor turistiky KČST (klubu československých turistů). V roce 1937 měl 165 členů; z nich bylo 45 mladých lidí. Ve třicátých letech prováděl značení na 200 km turistických cest profesor Josef Kos se svými studenty. Zavedl i místní značky bílé barvy, které měly tvar ležatého křížku (obdoba „krát" z počtů – pan profesor vyučoval matematiku). Pravá dolní nožka byla malinko prodloužená – pan profesor značce říkal letadýlko. To proto, že turisty zval do nadoblačných výšin k absolvování, jak on říkal, vrškové túry „Vrchy Ždánskými". Mimo jiné i na nejvyšší vrchol tehdy zvaný „U Jezírka", dnes „U Slepice". Jeden člen klubu, hudebník, složil pochodovou píseň, kterou si členové na svých vycházkách zpívali. Od roku 1967 byla činnost na 5 let přerušena. Od roku 1972 let vedl oddíl turistiky Tělovýchovné jednoty (dále jen TJ) nejprve Gusta Kratochvíl (přešli do něj bývalí skauti) a po něm od konce 80. let Ing. Jaroslav Mlejnek. Po roce 1989 byla obnovena činnost Klubu českých turistů (dále jen KČT) – odbor v jeho rámci zůstal i členem Tělovýchovné jednoty Českého svazu tělesné výchovy (dále jen TJ ČSTV) Bučovice. Počet členů oddílu se v posledních třiceti letech (od r. 1972) pohyboval
mezi 80 – 140 členy, jeho činnost řídil osmičlenný výbor. V roce 2001 má odbor 156 členů, z toho více než 55 mladých do 26 let (převzato z: www.ktnoha.cz, 2009). O založení oddílu, TOM 7417 Štíři se zasloužil Ladislav Kučera, který na jaře 1999 posbíral děti na sídlišti na Padělcích a založil oddíl. Oficiálně TOM 7417 Štíři vznikli od ledna 2000 pod vedením Tomáše Habarty. O schůzky, které probíhali každý pátek, se dále starali Ladislav Plšek, Lukáš Kratochvíl, Michal Mrskoš, Petra Hlaváčková, Ľuboš Zoglauer, později David Hegedüs, Lucie Jedličková a Naděžda Lokajová. Víkendové akce zajišťoval Karel Pogštefl, technické zázemí měli na starost Svatopluk Gamba a Richard Doupovec. Od roku 2000 začal vycházet celoroční plán akcí čítající více jak 40 akcí pro mladší a 70 akcí pro starší. Oddíl měl v průměru téměř 50 členů. Mezi nejzdařilejší akce patřily: Zimní olympijské hry v lednu ve Vřesovicích, jarní prázdniny v Jedovnicích, předvelikonoční Vřesovice, účasti na turistických závodech mládeže kde naši svěřenci získali několik medailí, červnové čundry na Moravě, srpnový oddílový tábor ve Strachujově na Českomoravské vrchovině, víkendová akce Adrenalin v lanovém centru v Olomouci, výpravy do amatérských jeskyní, zájezdy na Pochod slováckými vinohrady, říjnoví Atlantiďané ve Vřesovicích a předvánoční Vřesovice tamtéž. Páteří programu jsou i nadále páteční schůzky v klubovně a do roku 2001 i úterní tělocvičny se členy oddílu. V roce 1999 začalo nést naše přátelství ovoce i pro obyvatele Bučovic a okolí. Za přispění města Bučovice a řady místních podnikatelů jsme založili tradici pořádání Dětských dnů v Bučovicích, vypomáháme při organizaci pochodů pořádaných Jaroslavem Mlejnkem, či Františkem Plškem (soutěže pro děti, kontroly), organizujeme i velmi kvalitní tábory. Jakožto společnost dobrých kamarádů a známých, můžete se při naší činnosti zcela běžně setkat s přezdívkami. Ty jsou pro nováčky lehce zapamatovatelné, ale spousta našich kamarádů nebo kamarádek dlouho nevěděli, jak se kdo jmenuje svým občanským jménem. Takže pokud na nějaké akci uslyšíte oslovení jako Giacomo, Mravenec, Béďa, Lukša, Bari, Ruru, Koblih, Krabat, Dodo, Meny, Dejv, Šiši, Gambišek, Ňuf, Pavóček, Dóbl, Mipin, Pekana, Naděje, Maca, Svíčka, Lasky, Agáta, Krtek, Tessy, Klér, apod., nejedná se o nikoho jiného, než člena TOM Štíři. Ačkoliv má turistický oddíl v Bučovicích dlouholetou tradici, mé členské působení v něm je až od roku 1992, asi od roku 2001 se aktivně zapojuji do práce s dětmi. Naše společné akce, které jsme začaly pořádat od konce roku 1999, mají vždy nějaké kouzlo. Většinu z nich ale spojují neopakovatelné zážitky, které jsme se snažili zachytit do našich oddílových kronik. Je zde uveden přehled nejzajímavějších akcí, které se, ale
s obměněným programem pořádají každý rok, ty zde uváděné jsou pro mě ale neopakovatelné, jelikož jsem se jich účastnil jako „školní dítko“. Zážitky jsou zprostředkovány i mými kamarády a převzaty z kroniky TOM Štíři. Kroniky pak byly svázány, některé akce i uveřejněny na internetových stránkách, které vytvořili někteří členové oddílu. Rád bych se o tuto neopakovatelnou atmosféru s Vámi podělil, proto jsem se tyto akce pokusil vyjádřit i do bakalářské práce bez korekce, neboť ta vytváří onu neopakovatelnou atmosféru. 2.2 Nejzdařilejší akce Zimní olympijské hry ve Vřesovicích 2000, 28.-30.1.2000 „Většina účastníků se těšila, že si pořádně zařádí na ledě i na sněhu. A taky se dočkali. Začínalo to všechno kupodivu velice dobře. Dojeli jsme do Kyjova a hned před nosem nám ujel autobus do Vřesovic a tak jsme byli nuceni vyčkat na další autobus. Čekali jsme asi hodinku a on doopravdy přijel. Až jsme se všichni konečně dostali do Vřesek, tak jsme pokračovali dál po silnici k táboru. Po chvilce z nás byly už dvě skupinky. První šla vepředu a druhá se loudala pozadu. Před námi šly tři osoby a každá nesla dvě balení sodovek. Jeden z nich uklouzl a spadl a všechny láhve se mu rozkutálely po silnici. Všichni se váleli smíchem. Do tábora jsme došli za hluboké noci. Až se konečně dokutálela druhá skupinka, následoval Bariho nekonečný proslov, byli jsme rozděleni do družstev a začalo zahájení ZOH. Měli jsme štěstí, neboť jsme potkali domorodce, kteří nám zapálili Olympijskou pochodeň. Po ukončení zahajovacího ceremoniálu následovaly báječné hry. První hra byla na otázky a odpovědi kolem stolu. Potom se hrálo na sardinky a netopýry. Mezi tím ti méně vytrvalí postupně odpadali. Kolem čtvrté ráno se to ukončilo, to abychom se stačili prospat na další báječné hry. O půl hodinky později dojel Lukša, Gambiš s Argoš a o půl hodiny po příjezdu Argoš v chatce začal strašně výt a samozřejmě Lukša, Gambiš, Péťa spali jak zabití. Druhý den začal né moc chutnou snídaní, kterou dělal Koblih alias. Piškot. Potom se šlo na zcela zamrzlý rybník a hrály se různé olympijské soutěže. Opět nás potkalo nevídané štěstí, protože se nikdo nevykoupal, i když Péťa pořád něco sušil a pořád to u nás bylo cítit. Po závodech na ledě byli všichni nedočkaví na senzační oběd. Po vydatném jídle se konaly závody v rychlosti sjíždění svahu. Konečně si všichni užili sněhu dost a dost. Nejlepší sněhový prostředek měli Dóbl, Giacomo. Giacomo jezdil v pytlu a igelitu a Dóbl na plechu a nesmíme zapomenout ani na Lukšovi kouzelné sáně (kouzelné proto, že každého kdo seděl poslední, shodily). Po ukončení sjezdu opět Péťa sušil, co na něm bylo a nejen on, ale i ostatní. A po
svačině se hrála další báječná hra jménem „Sněhové lucerny“. Tuto hru jsem moc nepochopil a tak vám ji nepopíšu. Po večeři byly v jídelně opět zajímavé hry a Lukša s Dóblem zkoušeli co na kytaru už umí zahrát. Za této hudby se řešily hlavolamy se sirkami a pro ostatní závod mezi židlemi a později „ŠKRTIČ“. Mezi tím, světe div se, odpad akorát Giacomo s Kájkou (Zbytek si už domyslíte). Po skončení her se šlo spát. A právě při závěrečné hře Bari získal novou přezdívku Knedlóš. Závěrečný den patřil především přípravám k odjezdu, ale stala se nemilá věc, lupiči obsadili Křížek. Začal plán proti lupičům. U křížku se strhla sněhová bitva, po dlouhém boji jsme nakonec vyhráli a Křížek byl náš. Po bitvě jsme sedli na to, kdo co měl a jela se pekelná jízda až do tábora. Lukša měl namířeno přímo do rybníku, ale těsně před krajem se zastavil (asi se nechtěl vykoupat). V cíli nás čekal už připravený oběd. Po obědě si šel každý do své chatky převléct a zabalit si věci na cestu domů. Po zabalení nás čekalo další příjemné překvapení, protože jsme museli vytláčet Gambiša, jelikož zase zapadl. Jenže Argoš nechtěl jít do auta hned, tak nás doprovázel až do Vřesovic na zastávku, málem ho mezi tím párkrát srazilo auto a taky se nepohodl s jedním psem za plotem. Na zastávce se konečně uráčil jít do auta. Po příjezdu do Kyjova nám málem ujel vlak, ale ještě jsme ho stihli a směle jsme pokračovali až do Bučovic. Na nádraží si každý vzal co je jeho a šel každý svou cestou domů. To je asi všechno k „Zimním olympijským hrám. 2000.“ Kytara: Lukša, Dóbl. Zbytek vedoucích: Bari alias Knedlóš, Ruru, Gaiacomo, Kájka, Gambiš, Argoš, Béďa, Krabat a Piškot. Účastníci: Péťa, Danča, já, Iva S, Verča, Iva P, Lucka O, Naděje, Martinka a Joža. S pozdravem Dušan S.“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006). Expedice Idyxet-Jedovnice 18.-20.2.2000 Poznámky vedoucích: „Odjezd v pátek od vlakového nádraží v 16:20. Do Jedovnic jsme přijeli asi kolem 17:30. Pak jsme se šli podívat na náměstí, protože jsme čekali na Gambiška, než zajistí klíče od chaty. Po návratu z města jsme seděli v autě ještě asi 15 min. Po příjezdu na chatu byl program následující: • ubytování • večeře (párky) • úvod do hry (viz úvodní proslov)
• vyplnění dotazníku • hra na trosečníky (sestavit seznam 10 věcí, které si vezmou do údolí) • absolutní mišmaš (snášení věcí, které začínají stejným písmenem, na stůl) sobota 8:30 budíček 9:00 rozcvička kličkování mezi kuželkami s tenisákem boj o šátky obíhání, kličkování a skákání mezi kuželkami 9:30 snídaně (společně svázané ruce) 10:15 losování dvojic Naďa+Lucka O., Iva+Dejv, Nika+Lucka J. 10:30 výlet kolem rybníku šlo se po naučné stezce a během pochodu se plnily následující úkoly poznávání stromů nalezení smrkové šišky poznávání turistických značek závod v běhu (1. ke Svaťovi, 2. ke značce) přelézání zábradlí u rybníka přelézání zábradlí u chaty návrat kolem14:00 14:15 oběd-čičína 15:00 výroba indiánských kostek (Dejv, Lucka J., Nikyta), zbytek spánek a polehávání 16:00 Ruské kuželky 17:00 svačina- jogurty pak následovala neřízená zábava: stupído asociace luštění křížovek kolem 19:00 Degustátor pak přišly na řadu opět křížovky (závod kdo dřív vyluští osmisměrku) a po nich dobrovolná večeře (čičína) a diskuse až do večerních (ranních) hodin Neděle
9:30 budíček 10:00 rozcvička
donesení vody ze studánky, sběr šišek na topení
10:30 snídaně-závin+kakao 11:20 výlet do Rudic šlo se opět po naučné stezce a naším cílem byl větrný mlýn v Rudicích, po prohlédnutí mlýnu a po krátkém bloudění jsme se vrátili do Jedovnic a to kolem 14:00 14:15 oběd 15:00 úklid chaty 15:30 luštění osobního kódu 16:30 odjezd Po zdržení ve Vyškově návrat do Bučovic kolem 18:00 Úvodní proslov „Vážení profesoři, docenti, doktoři, biologové a botanici, chtěl bych vás tu nejprve přivítat a poděkovat vám, že jste se sem k nám dostavili. Pozvali jsme vás sem, protože jste nejlepší z nejlepších a právě takové tu potřebujeme. Já Bedřich Brickhill spolu se svým přítelem Krabem Krabovičem a naším zásobovacím týmem ve složení plukovník Svatoslav Müller, náčelník Ričrt Kobliha a doktorka Iva Ivanovna organizujeme výpravu, která se vydá prozkoumat jediné místo na Zemi, kde dosud nevkročila lidská noha. Ano správně je to údolí ECINVODEJ. Toto údolí se táhne od severu k jihu v délce asi 60 kilometrů. Ze severu a po bocích je obklopeno vysokým pohořím Retat. Jediné místo odkud se lze do údolí dostat je na jihu. A právě zde je náš základní tábor, ve kterém se právě nacházíte. Cílem naší expedice je prozkoumat co největší část tohoto údolí a získat co nejvíce poznatků, které pak budeme moci předat dalším badatelům. Přitom je samozřejmě nejdůležitější zůstat naživu a v pořádku se vrátit domů. Naši výpravu jsme nazvali „expedice Idyxet“. Nyní ode mne každý z vás dostane mikročip, který bude sloučit k tomu, abychom vás mohly kdykoliv a kdekoliv identifikovat. Tento mikročip je zaměřován satelitem. Pokud se stane, že jej někdo odloží, nebo mu „záhadně„ zmizí je velmi pravděpodobné, že se nám ztratí a tím bude z naší výpravy vyřazen a odsouzen k věčnému bloudění v Encivodeji. Dalším důležitým prvkem vašeho vybavení je osobní kód. Stejně jako mikročip, tak i osobní kód je velmi důležitý. Nesmíte ho odkládat a dokonce ani nikomu ukazovat, protože ten, kdo by znal váš kód, by jej mohl zneužít a to by vás mohlo stát i život. Zkrátka osobní kód a mikročip
musíte nosit pořád u sebe. ať už jdete na průzkum, nebo se jdete koupat a ba dokonce i ve spánku jej musíte mít stále při sobě. Nejlépe se tyto věci nosí připnuty k oděvu.“
Zážitky dětí: „O únorovém víkendu ve dnech 18. 19. 20. jsme se jako profesoři, docenti, doktoři, biologové a botanici vydali zkoumat dosud neprozkoumané údolí Ecinvodej (Jedovnice). Výpravy se účastnilo 11 přírodovědců. Já - Naďa, Lucie - Větva, velká Prcina, Dejv, Iva Pekárková, její sestra Nikita a jejich sestřenka Lucka Outratová, z vedení Bedřich Bricklin, Krab Krabovič, plukovník Svatoslav Müler, náčelník Ričrt Kobliha a doktorka Iva Ivanovna. Výprava byla pod názvem expedice Idytex. V pátek po příjezdu jsme si udělali vycházku do města, než přijede Gambišek s klíčema. Pak jsme se ubytovali ve 4 lůžkových pokojích, na večeři jsme měli párky a potom nás Béďa seznámil s náplní následujících dvou dnů. Dostali jsme dotazník, ve kterém jsme měli vyplnit alespoň 18 položek o sobě. Hráli jsme hru na trosečníky, měli jsme 10 věcí, které bychom si s sebou vzali do údolí, kde nikdy nikdo nebyl. Nejdříve jsme si mysleli, že je to pravda, že druhý den půjdeme s těmito věcmi v báglu, ale pak se přiznali, že to bylo jen nalákání, protože jsme tam psali kraviny (prsten Arabely, buřinka pana Taua). Každý dostal svůj osobní kód, který nesměl (neměl) nikomu ukazovat, jen vůdcům. K němu jsme obdrželi mikročip v podobě kolíčku na prádlo, který byl zaměřován satelitem. Obě věci jsme museli mít neustále při sobě i ve spánku. Každý, kdo by jej ztratil, by se ztratil i nám a byl by z naší výpravy vyřazen a odsouzen k věčnému bloudění v Ecinvodeji. V pozdních večerních nebo spíše brzkých ranních jsme ulehli ke spánku. Obě noci nás budil Koblih svým chrápáním. Ale jinak se spalo docela dobře. Budíček byl v půl deváté a hned po něm rozcvička. Venku na hřišti jsme blbli (skákali, probíhali, kličkovali) s kuželkami. V půl desáté nás zavolali na snídani, u které nám všem svázali ruce dohromady (k sousedovi) a mě svázali i obě mé k sobě. Byla to sranda - najíst se. Pak jsme se rozlosovali do dvojic, které byly k sobě přivázané. Já jsem byla s Luckou O., Dejv s Ivou a Nikita s Luckou J. Nastal asi tří hodinový výlet kolem rybníka Olšovce. Šli jsme po naučné stezce a po cestě jsme plnily různé úkoly a soutěžili o body pro dvojici. Nakonec vyhrála Lucka s Nikitou. Na oběd, který jsme měli ve čtvrt na tři, byla čína, až moc naležená v česneku a rýži. Začali jsme jí říkat čičína, protože nám připomínala čičínu z Vřesek. Po obědě nastal polední klid a dobrovolníci si vyráběli indiánské kostky. Ostatní odpočívali, polehávali a někteří i spali (např. Já,
Ivanovna, Gambišek, Krabat-hloubal) Do cca 19.00 se hráli ruské kuželky, stupído, asociace, luštili se křížovky, kterých jsme v chatě našli spousty. Mezitím byla i svačina - jogurt. V 19.00 začal Degustátor. Měli jsme zavázané oči a Béďa s Koblihem nám do úst cpali všechno možné např.: rohlík nasáklý v toniku, čičína, hořčice se sirupem, něco s pepřem. Nebylo to zrovna lehké, ne každému chutnala hořčice se sirupem. Pak byl dobrovolný závod, kdo dřív vyluští osmisměrku, po něm nechtěná večeře (čičína) a pak už jen kecání, hraní, blbnutí až jsme z toho usnuli. Já s Luckou jsme Béďu vytlačily ze stolu v kuchyni na lehátko, protože v našem pokoji bylo hrozné vedro. V neděli se nás snažili probudit v půl deváté. Gambiš nás nemile probudil sněhem. Pak zase rozcvička, tentokrát v podobě přinesení vody ze studánky a nasbírání šišek na topení. Na snídani byl makový závin s kakaem. Asi v půl 12.00 se uskutečnil výlet do Rudic. Cílem byl větrný mlýn „Větřák“. Díky Krabatovi jsme i zabloudili (zašli jsme si aspoň 3 km) a do Jedovnic jsme přišli asi ve dvě. Svaťa, Iva a Koblih nám uvařili sekanou a bramborovou kaši. Po jídle nastal úklid, úklid a zase jen úklid chaty. Než jsme odjeli, rozluštili jsme si každý svůj osobní kód. Můj třeba vypadal takto: HNLB51U, nejsou to jen tak ledajaká písmenka a čísla, ale každé má svůj význam. Můj po vyluštění zní takto: H - holka, N - Naďa, L - Lokajová, B Bučovice, 51 - pozpátku věk 15, U - ulice, U Škol. Chytré, nemyslíte?! V půl páté jsme se rozjeli domů. Po zdržení ve Vyškově jsme zajeli do klubovny a povraceli půjčené věci. Celá expedice skončila rozvozem botaniků do jejich obydlí asi v 18.00 hodin. Tenhle zápis je pro ty z vás, co jste tam nebyli a nechali si ujít tento předprázdninový víkend.“ ( * - chrápal jako prase. Tvrdí, že ne, ale jo) zapsala Naďa“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006).
Srpnový oddílový tábor ve Strachujově na Českomoravské vrchovině „Poprvé se konal v roce 2000. Jedná se o čistě oddílový tábor pro asi 15 dětí, který je opravdovým návratem k přírodě. Tábořiště se nachází v překrásné krajině Českomoravské vrchoviny daleko od velkých měst a civilizace. Děti se zde vrací do dob z Foglarových knížek. Spí ve stanech s podsadou, myjí se v nedalekém potůčku, koupou v řece nad splavem, svítí petrolejkou, pomáhají vařit jídlo v polní kuchyni a usínají za houkání sovy. Odpoutání od všech vymožeností civilizace a program tábora, který se skládá z netradičních her a sportů v nich každoročně zanechává nezapomenutelné zážitky.“
zapsal Bari“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006).
Jeskyně 19.6. - 20.6.1999 „Jelikož Štíři chtěli vyrazit před prázdninami někam ven a lákala je možnost přespat někde mimo domov, nabídl jim Bari víkend ve Vřesovicích. Štíři se toho chytli jak klíšťata, ale Vřesovice byly tento víkend obsazeny. Proto Bari zjišťoval možnosti ubytování někde jinde, a to v jeskyních u Ochozu, které navštívili před čtrnácti dny. To trvalo až do středečního poledne, kdy konečně zjistil solidní ubytování za výhodnou cenu a proto zanesl pozvánky na smluvené místo. Možná pozdní předání pozvánek, asi deštivé počasí v průběhu týdne a přetrvávající předpověď i na víkend, možná obavy rodičů z nebezpečí jeskyň a de facto i první vícedenní (i jednodenní) výlet klubu a asi i jiné důvody způsobily, že se nakonec přihlásili "jen" tři Štíři. Sraz byl stanoven v sobotu v 7.30 na vlakáču. Dostavili se tam: Radana, Jindra, Dušan, Bari a Růženka. Vlakem jsme dojeli do Brna, během cesty jsme si zahráli hru s hledáním předmětů a nápisů v okolí vlaku o bonbóny. Na vlakáču jsme uviděli na pátém nástupišti kouřící parní lokomotivy a tak jsme tam vyrazili. Na počet 160 let trati Brno Břeclav byl vypraven parní vlak do Břeclavi s odjezdem v 8.45. Ihned jsme se dali do obhlížení 137 tunové parní mašiny a dokonce jsme se dostali i do strojovny a podívali se do kotle a vyžebrali si zahoukání. Pak jsme obhlídli i jednu menší mašinu, auto na kolejích značky Warszawa a drezínu. Poté jsme zamávali odjíždějícímu vlaku a podle kouře zjistili, že obdobný vlak, vyrazil směr Bílovice nad Svitavou. Pak jsme opustili nádraží, zakoupili lístky do šaliny a čtverkou vyrazili směr Obřany, kde jsme na konečné vystoupili a kolem Svitavy se vydali směr Bílovice. Po cestě jsme pozorovali řeku a okolí. Jelikož Štíři měli zajímavé zavazadla (kabele, igelitku, spacák v ruce, apod.) viděli jsme, že cesta bude určitě zajímavá. U odbočky do Těsnohlídkova údolí jsme si dali pauzu, kterou Štíři využili k první z několika následujících svačin a pak jsme si zaházeli žabky ve Svitavě a odstřelování lodí kameny. Taky jsme stihli zamávat před tunelem projíždějícímu parnímu vlaku již směr Brno. Po zabočení do Těsnohlídkova údolí jsme hráli hru na pozorování zvířat v přírodě o bonbóny, osvěžili jsme se u Lolkovy studánky a začali přesvědčovat Štíry, že dva kilometry odsud je zastávka autobusu. Ta tam skutečně byla, ale nic nejelo, což Štíři brali se značnou nelibostí. Nepřesvědčilo je ani to, že k cíli naší cesty zbývá něco málo přes čtyři kilometry. Jelikož bylo po dvanácté, vyhlásili jsme oběd. Pak jsme pokračovali na vyhlídku Hornek a pak s kopce k Říčce a dva kilometry
proti jejímu proudu jsme dorazili k Hornímu mlýnu, což je skautská základna věnovaná emigranty do USA. Po ubytování se jsme se převlíkli, do toho nejstaršího, co jsme měli (Dušan nové šusťáky a bílou mikinu), pobrali baterky a vyrazili proti proudu ke kilometr vzdáleným jeskyním. První byla na řadě Pekárna, v které jsme našli báječnou odbočku do kopce s velmi kluzkým povrchem a krápníkovým lesem v puklině. Po jejím opuštění jsme si opět založili na skalce a pokračovali dál k Netopýří. Zde jsme se opravdu vyžili, neboť jsme ji prolezli téměř celou různými chodbami a chodbičkami v patrech nahoru i dolů. Viděli jsme několik krápníků, krasových výtvorů a slyšeli i zurčení podzemního potoka, ke kterému se dá prý i sejít. Po téměř dvou hodinách šmejdění v jeskyni jsme vylezli na denní světlo a já konečně pochopil rozdíl mezi vzduchem v jeskyni a na povrchu. Trochu špinaví jsme pokračovali dál ke Švédovu stolu, který po Netopýrce nestál skoro ani za řeč a pak trochu naslepo k Malčině (o její existenci jsme věděli od Soni, která tu byla před 14 dny na akci z DISu a pak z mapy na jedné z naučných tabulí). Několik desítek metrů od Švédova stolu jsme opravdu nalezli malý otvůrek, cca 50 x 50 cm a po jeho prolezení Bari zvolal: "Jo to je ona!", neboť před ním se rozprostřela obrovská jeskyně a nohy se mu začaly lepit do bahýnka, kterým je tato jeskyně pověstná. Nic netušící Štíři pak vlezli do otvoru a nejprve byli ohromeni velikostí prostoru, ale při každém dalším kroku začali pomalu brblat, a když zapadli po kotníky do bahna, tak se s nadáváním radši z jeskyně vytratili. Bari s Růženkou si dali bahýnkem ještě menší plazivky v druhé větvi jeskyně, až je zastavila voda. Štíři se při čekání nenudili a jako pomstu připravili Barimu při vylézání z jeskyně odvetu. Z jeskyně si na povrch vynesli hroudy jílové hlíny a začali Bariho bombardovat, což se pak proměnilo v bahenní bitvu. Po uzavření příměří jsme vyrazili směr rybník Hádek, kde se většina i vykoupala a všichni si umyli, tzn. namočili a vydrhli boty. Někteří se koupali přímo v oblečení, aby z něho alespoň trochu smyli bahýnko. Jelikož se pomalu smrákalo a začalo se ochlazovat, vyrazili jsme do našeho přechodného domova. Tu jsme uvařili pro zahřátí čaj, povečeřeli z vlastních zásob a brzo ulehli ke spánku na tvrdé pryčny potažené kobercem. Večer jsme ještě v pokoji zatopili, aby trochu vyschly boty a uschlo na ráno oblečení. Ráno jsme vstávali před devátou a po hyeně a snídaní vyrazili znovu do Netopýrky, kde jsme si zahráli hru spočívající v tom, že každý dostal svíčku kalíšek - co by hlavní život a vánoční svíčku do ruky, co by život. Kalíšek si každý umístil v jeskyni dle svého uvážení tak, aby byl co nejlépe ukryt před ostatními a se svíčkou chodil po jeskyni a hledal ostatní, aby jim svíčku sfoukl a případně našel jejich kalíšek a jeho sfouknutím vyřadil svého protivníka. Během hry se vyvinuly zajímavé situace v úzkých chodbičkách jeskyně i ve velkých
prostranstvích. Na prvním až druhém místě skončil Dušan a Růženka (s rozbitou hlavou). Pak jsme si ještě zahráli hledání hesla, a protože už bylo před polednem, vydali jsme se směr Horní mlýn, kde jsme poobědvali někteří své poslední zásoby a po sbalení se, úklidu, zapsání se do místní kroniky jako TOM Štíři a zaplacení lidové ceny Kč 25 + elektrika (v našem případě 5 Kč) jsme se rozloučili a po proudu vyrazili směr Mariánské údolí, Brno - Líšeň. Po cestě jsme si zahráli odhazování klacíku a přes občerstvení na Prostředním mlýnu a koupání děcek v ledové vodě u Muchovy boudy s dalším nakupování ledňáků jsme kolem jezer za docela velkého pařáku dorazili do Mariánského údolí a po čtvrté až k zastávce autobusu MHD. Štíři už toho měli docela dost, a tak byli rádi, že už jsme u konce putování. Autobusem a pak šalinou jsme před pátou dorazili na hlavas a z něj v 16.56 do Bučovic, kam jsme dosupěli s mírným zpožděním po šesté. Malčinu mně asi dlouho nezapomenou. Já tam získal inspiraci na další Pohnite. No ještě uvidíme!
zapsal Bari“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006).
Atlantiďané, 28.10.-31.10.1999 „Krásný čtyřdenní pobyt ve Vřesovicích začal dne 28. října do 31. října. Sraz byl u obchodní akademie v Bučovicích. Kde jsme jeli vlakem do Nesovic. Z Nesovic nás odvezl vlak až do Kyjova. Odkud jsme šli pěšky až do Vřesovic na náš pobyt. Cestou jsem zpívala se svou kamarádkou Romanou. Šli jsme s Barim a mluvili o klukách, jestli tam nějací přijedou a tak. Ptali jsme se ho, jak ještě dlouho bude trvat naše cesta on řek, že ještě kousek. „Naše cesta skončila u rozcestí ke zřícenině Cimburk. Kousek dál byla studánka, která se nazývá mísa. Od Mísi se hrála strašidelná hra při, které se chudilo jednotlivě. S Romanou jsme se vydávali za jednoho. Měla jsem jít, protože zrovna jsem byla na řadě. Měla bych jít sama, ale šla jsem s Romanou. Dále naše cesta měla pokračovat ke Kozlu. Kozel byla malá skála. Báli jsme se tak, že jak šel Dušan tak jsme na něho skočili a chytli jsme ho za ruku. Došli jsme ke Kozlu. Tma na nás čeká Mipin a Mravenec. Tinám řekli jak pokračovat dál v cestě. Měli jsme se usadit ke stromu. Tam sedělo mnoho dětí a ještě nějaké přicházeli. Potom jsme se všichni vydali do Tábora a utíkali do tepla. Všichni měli hrozný hlad. Byly jsme ubytování v salaši. Se mnou bydlely: Romana, Radana, Verča, Lucka. Ve vedlejší salaši bydlel: Jindra, Roman, Dušan, David a Jirka a v ostatních chatkách bydlely: Naďa, Jarka Mirka, Iva, Verča, Zuzka, Renata, Verča, Terka, Kája, Lukáš, Peťa, Dana a Nikča. V tomto dnu, jsme hráli, tedy rozdělovali do skupin. Já Verča a Radana jsme byli Bylinkáři a vedl nás
Mravenec. Romana byla Počasník a vedl ji Béďa. Lucka byla Povolávač vedl je Velký Johny. Ještě byla Ruka tu vedla Peťka. Jmenovače to vedl Lukša. Hráli jsme tam plno zajímavých her, např. Následující den jsme hráli Bingo to, abychom se naučili všechny jména dětí. Jednou jsme se vydali na takovou menší Túru. Hnali nás do velkého kopce. Naštěstí jsme se vrátili zdravý. Šli jsme s Barim na takové místo, kde jsme vyrývali do hlíny svůj znak a potom jsme ho museli zalít sádrou. Jenže na nás sádra nezůstala. Romča tam přeskakovala potok a hňápla do vody. Tak musela hned jít do tábora. Na poslední den jsme se daly dohromady vždy dvě a dvě družinky. Členy družinek měly zavázané oči a jeden je vedl. Poprvé jsem vedla já. Všichni si na mě stěžovali. Došli jsme k tomu místu, kde jsme si vyrývaly ze sádry znaky a Romana podruhé hňápla do potoka. Málem bych zapomněla na mágy, které se dostávali za nějaké dobrovolné úkoly nebo za vítězství. Poslední den jsme si balili věci a dávali je do auta. Měli jsme říct své špatné i dobré vlastnosti. Bylo to napsané na papírech (svitcích), které jsme dostávali. Bylo to hrozné, utíkali jsme na autobus. A vrátili jsme se domů. Byl to nezapomenutelný zážitek. Moc se mi tam líbilo a myslím, že ostatním taky zapsala Kačka Hanačka“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006).
Vřesovice na ledě, 10.12.-12.12.1999 „Všichni se těšili na spoustu sněhu a zamrzlý rybník, na kterém se bude dát bruslit. Jenže všechno bylo naopak. Místo sněhu bylo bláto a na rybníku byl led sotva 3 cm silný. Nám to přesto nedalo, abychom si tento Vřesovický víkend pořádně neužili i přesto, že počasí nebylo podle našich představ. Všechno to začalo v pátek v 16.00 hod na vlakovém nádraží, kde jsme čekali na vlak do Kyjova, který měl zpoždění a dík tomu nám ujel autobus do Vřesovic. Jenže ani tohle nám nevadilo, protože naše čekání, na Kyjovském nádraží na druhý autobus nám zpříjemnil Mravenec svou hrou městečko Palermo, která se nám velice líbila. Potom, ale už byl čas jít na nástupiště, kde byl připravený autobus do Vřesovic. Po nastoupení jsme zjistili, že Růženka opět nezklamala, neboť si myslela, že i dospělí mají hromadnou jízdenku a jak nastoupila, tak i vystoupila a vůbec jí nevadilo, že jela takříkajíc načerno.
Po příjezdu do Vřesovic nás ještě čekala cesta zhruba 20 minut pohodlné chůze. V lese nad chatou, už nás slyšeli chataři „sousedi“, kteří nám ochotně osvítili temnou cestu halogenovou žárovkou na jejich chatě, abychom při sestupu lesem za záchody nezabili. A už jsme v jídelně, kde se rozdělujeme do chatek, když v tom Lucka zjistí, že jí Lukša po cestě ztratil spacák, který se naštěstí našel a tak jsme se v klidu mohli ubytovat v chatkách. Potom jsme všichni společně nanosili dříví a vodu. Roztopili v kamnech a čekali, až bude večeře. Nejhorší bylo zjištění, že Bari onemocněl a tak neměl kdo přivézt kazeťák a tím pádem se nekonala ani slibovaná Discotéka „panem“ Menyhartem. Druhý den následovala snídaně a po ní den plný her, který začal hrou „Stezka s buzolami“, kde jsme si vyzkoušeli své znalosti a zkušenosti odhadem vzdálenosti, uzlováním a poznáváním hradů, zámků a turistických značek, které měl na starost Béďa. Tato hra nás všechny určitě bavila, jen Naděje byla trochu nazlobená, protože zabloudila a také proto, že se jí nepovedl jediný uzel, který se předchozí noc nestačila naučit a samozřejmě si ho jako naschvál vybrala a neudělala. Pak byla také dobrá veselá hra „braní kelímků“ na určité slovo, která říkali ve větách Lukša, Giacomo a Márv. Ani Elektrika nebo plácaná s Márfi nebyla špatnou hrou, ale také nás bavila hra na vláčky, kteří si navzájem brali neotex připevněný na zadku. I hra kámen, nůšky, papír byla zábavná, každý se určitě pobavil. Pak už byla večeře a dlouhé ponocování zpíváním písniček u kytary nebo hraním „Asociací“. Každý mohl být vzhůru, jak dlouho chtěl. I když se nám potom ráno nechtělo vstávat. Jenže! To už byla neděle a to byl den našeho odjezdu a návratu domů. Museli jsme si sbalit, uklidit chatky a připravit se na odjezd, který se neúprosně blížil. Po obědě jsme se vydali směrem do Vřesovic na autobus do Kyjova, ve kterém jsem se Já a Meny seznámili se třema holkama z Hodonína, ale asi jen na dvacet minut, protože potom přesedali na jiný autobus. Pak jsme šli na vlak, který nás zavezl až domů do Bučovic. Každý kdo na tomto výletě byl na něj hned tak nezapomene a uchová si ho v srdci ještě hodně dlouho a bude se těšit na další takhle prožitý víkend ve Vřesovicích. A to jen díky našim správným a perfektním vedoucím. Na tento víkend odjíždělo 11 dětí z toho 6 kluků a 5 holek a vracelo se ji 10. 5 kluků a 5 holek. Byli to: Petr Kunčar, Roman Slezáček, David Hegedüs, Luboš Volec, Jindra
Menyhart, Milan Káder, Veronika Káderová, Iva Stupková, Naděje Lokajová, Radana Menyhartová a všemi oblíbená naše Větva, Nudla, Knedla - Lucie Jedličková. Tito všichni jsou (členové) a doufám, že i nadále budou členové KČT. Vedoucí: Márfi, Lukša, Mravenec, Béďa, Giacomo, Koblih, Gambišek, Růženka + kytarista Dóbl a ostatní. zapsal Dejv“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006).
Dětské dny Dětské dny se od roku 1999 konají v zámecké zahradě a sestávají ze tří samostatných bloků: 1) sobotní večerní táborák s různými hrami a soutěžemi a opékáním sponzorských špekáčků s průměrnou účastí 100 účastníků, 2) nedělními dopoledními cyklistickými závody s průměrnou účastí 60-ti závodníků, 3) pohádkové zámecké zahrady s více jak 20-ti soutěžemi s průměrnou účastí 450 dětí a minimálně stejného počtu rodičů a prarodičů. Doprovodným programem bývá nafukovací skákací hrad, ukázky práce kynologů a policie, projížďky na koních, v roce 2002 výtvarné a tvořivé dílny DDM Bučovice, apod. Všechny ceny za soutěže a celý program je zdarma z prostředků sponzorů z řad bučovických podnikatelů. „zapsal Bari“ (převzato z: www.tom.stiri/stiri.htm, 2006).
Letní tábory TOM ve Vřesovicích Tábory se konají již od roku 1983. Do roku 1995 pod vedením Jaroslava Mlejnka třítýdenní, od roku 1996 dva turnusy, první pod vedením Zdeňka Kratochvíla, druhý pod vedením Stanislava Goliáše. Rok 1996 (Scarabeus) a 1997 (Western). Ovšem rok 1998 Hobit na motivy hry Jiřího Choura se stal nepřekonatelnou legendou, nejen kvůli krásnému počasí, ale i z důvodu nádherných rekvizit a neopakovatelně navozené atmosféry. Od roku 1998 se zavedla také táborová trička v osmi barvách. Rok 1999 – Pán prstenů, rok 2000 – Artuš a svatý Grál kdy byly poprvé zavedeny rituály na nástupech, rok 2001 – Nekonečný příběh, rok 2002 – Stroj času. Každý rok jsou vyrobeny ve větším nebo menším počtu různé rekvizity a neopakuje se žádná hra z let předchozích. Na tyto tábory jezdí téměř stále stejné osazenstvo, ať už ze strany vedoucích, kteří sami na těchto táborech vyrostli a nyní se celý měsíc starají o
program dětí, které se rády na tábor vracejí. Bohužel konec července nepřeje většinou počasí, jak bychom si přáli. Od roku 2005 hl. vedoucí Zdeněk Kratochvíl přenechal vedení prvního turnusu letního tábora mladší generaci, svým nástupcům. Tábor nabral nových obrátek, celotáborové
hry,
táborová
trička,
webové
stránky (vresovice.wz.cz)
začaly být
samozřejmostí. V současné době je tábor určen dětem od 8 do 15 let včetně. Táborové zázemí je tvořeno stany s dřevěnými podsadami a zděnou hlavní budovou. Je umístěno v nádherném údolí chřibských lesů. Asi 100 m od tábora se nachází rybník, který poskytuje dětem dostatek osvěžení v parném počasí. V blízkém okolí je spousta krásných a zajímavých míst, jako například zřícenina hradu Cimburk, známé poutní místo Hora sv.Klimenta, Koryčanská kaple nebo kamenná kazatelna, odkud kázali již naši slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj.
Páteří programu byly a jsou stále páteční schůzky v klubovně Jak má vypadat ideální schůzka zatím ještě nikdo nevymyslel a už asi nevymyslí. Proč? Protože každý oddíl je jiný a program, který měl úspěch včera, je dnes už všední a nezajímavý. Platí proto zásada čas od času vyzkoušet něco nového a jiného. Za léta vedení byly přesto vyzkoušeny některé postupy, které jsou obvykle úspěšné a některé postupy obvykle neúspěšné, kterých je lépe se vyvarovat. Hlavní osvědčené zásady: 1) Schůzka musí mít spád, jednotlivé činnosti na sebe musí navazovat rychle, aby vždy bylo co dělat. 2) Jednotlivé programy by neměly trvat déle než 10-15 minut. Po této době se už někteří začínají nudit. Čím mladší členové družiny, tím kratší programy. 3) Po celou dobu schůzky musí mít všichni její členové konkrétní činnost. Ani na chvíli nikdo nesmí stát bokem, protože pak začne rušit okolí. 4) Schůzka musí být připravena. Zkušený rádce je schopen občas improvizovat, ale dobré je uschovat si toto řešení jako nouzové. I program vyčtený z té nejlepší příručky je potřeba domyslet. Je důležité vědět, kde a co se bude dělat, které hry se budou hrát a jaké budou potřeba pomůcky. 5) Začínat a končit schůzku včas. 6) Zapojit do přípravy schůzky co nejvíce členů, bude je to víc bavit. 7) Střídat činnosti u stolu nebo v klidu s činnostmi pohybovými. 8) Možný rozvrh schůzek v klubovně
a. Pokřik, heslo dne, co komu chybí
5 min
b. Bodovací úkol
10 min
c. Stav bodování, zkoušek, palubní deníky
5 min
d. Odbornost I
15 min
e. Pohybová hra nebo úkolový závod mimo klubovnu
15 min
f. Odbornost II
10 min
g. Hra připravená někým z družiny
15 min
h. Pokyny na akce, organizační věci
10 min
i. Hra, kytara a podobně
15 min
j. Zakončení, případně vyhodnocení hesla
5 min
Program schůzky pochopitelně nebude vždy dodržovat uvedené schéma. Občas některý prvek protáhneme, občas ho zkrátíme. Někdy je součástí větší hra nebo soutěž, jindy se plní nějaký úkol. Střídáme schůzky v přírodě i v klubovně. Většina členů je v přírodě raději, protože sezení v místnosti mají ze školy plné zuby. (převzato z: www.pogsteflovi.unas.cz, 2008).
DISKUZE V bakalářské práci jsem se zabýval možnostmi trávení volného času, předložil jsem nabídku současných aktivit, kde mohou děti i mládež trávit svůj volný čas. Jsem toho názoru, že pokud chceme uvažovat o rozvoji a činnosti či konkrétní oblasti, musíme se nejprve seznámit s danou problematikou a rovněž současným stavem. Oblast volného času je natolik rozmanitá, že nabízí mnoho cest, kterými se můžeme vydat. Při plánování této cesty je potřebné si vytyčit konkrétní cíl, zvolit metodu své budoucí práce a ujasnit si, na jakou cílovou skupinu svou činnost zaměříme. Aby naše práce s mládeží měla smysl, musí bezpodmínečně vycházet z potřeb, které nabízí konkrétní lokální prostředí a především z potřeb a přání jedinců, kteří v něm žijí. Skupina dětí či mladých lidí má v oblasti volného času své specifické potřeby, stejně tak jako dospělí. Na důležitost výchovného působení v oblasti volného času mládeže poukazují odborné práce jak z oblasti pedagogiky, tak sociologie a psychologie. Existují dvě možnosti trávení volného času mládeže. Aktivní a pasivní. Důležitost vedení dětí i mladých lidí k tomu, aby ke svému volnému času přistupovali aktivním způsobem, je nesporná. K tomu, aby se tato oblast mohla nadále rozvíjet, je podle mého názoru potřeba zajistit systém vyššího finančního ohodnocení všech pracovníků, kteří se aktivně podílejí na práci s dětmi i mládeží. Domnívám se, že bez získání větší sociální prestiže pro tuto oblast, bude její rozvoj ležet na zápalu některých aktivních jedinců, který jim však, podle mého názoru, nedokáže vydržet dlouho. Přijde rodina, důležitost jiných věcí apod. Avšak na druhou stranu, bez tohoto zápalu by tato práce nebyla, vůbec možná. Bohužel, v dnešní době spousta rodičů nemá přehled o tom, jak jejich děti volný čas tráví. Děti tak stráví volná odpoledne poflakováním po ulicích, největším „strašákem“ poslední doby je počítač, u kterého dokážou strávit celé dny i noci. Pokud se mohu zamyslet nad tím, co je dnešním dětem a především mládeži nabízeno. Jsem trochu rozpačitý. Poukážu-li např. na mé rodné město Bučovice, nabízí se tu Dům dětí a mládeže, kde je každoročně vypsáno několik kroužků pro děti a mládež především základních škol. Dále se nabízí Lidová škola umění, poskytující zájmovou činnost v oblasti hudby, tance, výtvarné výchovy. Je zde nabídka skateparku, diskotéky, divadelního spolku, sportovních oddílů jako je fotbal, volejbal, florbal, zápasnictví a tím můj výčet v podstatě končí. Otázkou zůstává, zda je takováto nabídka trávení volného času pro mladé lidi dostatečná? Jsem toho názoru, že nabídka pro děti by ještě ucházející byla a pro mládež či mladé lidi, je nabídka
trávení volného času velmi chudá a nedostačující. Beze sporu nejkritičtější se mi jeví nabídka volnočasových aktivit pro mládež, která již ukončila základní vzdělání. Většinou v tomto věku přestanou navštěvovat i Lidovou školu umění, Dům dětí a mládeže apod. Co pro mládež tedy dělat? Jako rodič – starat se kde, jak a s kým volný čas dítě tráví. A jako nadšenec pracující s mládeží – organizovat, lákat, vymýšlet a snažit se zaujmout, strhnout na správnou cestu.
ZÁVĚR Bakalářská práce na téma Možnosti využití volného času dětí a mládeže je rozdělena do dvou základních kapitol a věnuje se problematice volného času, jeho vlivem na vývoj osobnosti, volnočasovým aktivitám dětí a mládeže. Poukazuje na bohatou historii tohoto tématu a v neposlední řadě nastiňuje praktickou možnost trávení volného času v turistickém oddíle mládeže. Volný čas je základním prvkem zdravého životního stylu a tedy i prevence sociálně patologických jevů u dětí a zejména mládeže. Osvojení si stereotypu a potřeby aktivního využití volného času je dáno tím, jak je k aktivní formě odpočinku přistupováno v rodině, ve škole, ale i v společenských, profesních a občanských sdružení mládeže. Současný vývoj aktivit mládeže realizovaných ve volném čase, není příliš pozitivní. Prohlubuje se spíše jejich pasivita, konzumnost a nenáročnost aktivit. Kvalita takového trávení volného času je velmi nízká, uvedené aktivity lze charakterizovat spíše jako ubíjení času než jeho naplňování. Zkušenosti ukazují, že činnost každého občanského sdružení pracujícího s dětmi a mládeží vytváří prostor pro seberealizaci mladých lidí, a pokud je činnost sdružení zajímavá a nápaditá, pak sehrává velmi důležitou roli v oblasti eliminace sociálně patologických jevů a v účelném využívání volného času mladých lidí. Organizace také svojí nabídkou činnosti posiluji pozitivní postoje mládeže v oblasti trávení volného času. Shrneme-li poznatky o volném čase, dojdeme k závěru, že jeho efektivní využívání, by mělo být nezbytnou součástí moderní společnosti a života každého jedince, především dětí a mladých lidí. Je dokázáno, že skoro dvě třetiny rodičů pociťují jako velký problém nedostatek času na svoje děti. Více než polovina rodičů má také obavu z toho, jaká „parta“ nakonec rozhodne o dospívání jejich dítěte a tím mnohdy i o celém dalším směřování jejich života. Patrná je také poměrně velká obava z vlivu médií, šikany a agrese. Na druhém konci, poněkud překvapivě, stojí problémy se zneužíváním drog. Právě ve světle tohoto zjištění se jeví jako velmi důležité smysluplné využívání volného času u mládeže. Formování mládeže ve volném čase může být zásadním momentem při jejich výchově. Jak je vidět, na poli volnočasových aktivit působí velké množství jednotlivých subjektů, které ovlivňují téměř 90% dětí a mladých lidí. Otázkou zůstává, nakolik tyto zájmové aktivity (zejména na školách, DDM nebo uměleckých školách) ovlivňují jejich výchovu, nebo zda se jedná pouze o vyplnění volného času bez dlouhodobějšího významu. Je patrné, že mládež dává v poslední době přednost spíše
aktivitám jednorázovějšího charakteru před aktivitami pravidelnými a dlouhodobými, které právě organizují profesní spolky a občanská sdružení mládeže. Činnost různých sdružení mládeže je důležitou součástí v oblasti trávení volného času a zejména v oblasti eliminace negativních jevů u mladé generace. Velkým přínosem v oblasti trávení volného času jsou životní pravidla hry, univerzální rozvoj osobnosti, široké spektrum činnosti a výrazný rozvoj kamarádství. Zábavná činnost organizací kompenzuje duševní napětí a přispívá k rozvoji osobnosti. Přispívá k zapojení mladých lidí do společensky prospěšných aktivit a podílí se na participačních aktivitách mládeže. Pracovat s mládeží jako pedagog, vychovatel nebo jako člověk z úplně jiné profese a předávat své zkušenosti je krásná práce, i když ne vždy jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo jevit. Tato kreativní práce je především náročná v umění, jak zaujmout mladé lidi jednotlivých věkových kategorií, nenásilnou formou je učit nové věci, být pro ně dobrým vzorem i kamarádem a především spolehlivým člověkem, kterému mohou svěřit i některá svá trápení, radosti a strasti všedního života. V samotném závěru bakalářské práce lze konstatovat, že cíl práce, představit celistvou problematiku volného času a jeho vliv na vývoj osobnosti, dětí a mladých osob, zhodnotit význam volného času pro mládež, byl splněn. Celkový pohled, na danou problematiku, byl však limitován nejen časově, ale především omezeným rozsahem práce tohoto typu.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. HÁJEK, B. Děti, vedoucí, volný čas. 2. vyd. Praha: Institut dětí a mládeže MŠMT, 2004. 120 s. ISBN 80-86784-06-1.
2. HANUŠ, R. Historie pobytu a výchovy v přírodě. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994. 51 s. ISBN 80-210-1007-X.
3. HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5.
4. HOFBAUER, B.: Vývoj, současný stav a výhled pedagogiky volného času v české republice. Sborník příspěvků 1. mezinárodní konference o výchově a volném čase. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2006. 33 s. ISBN 80-210-2958-4.
5. HRNČÍŘ, K. Zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jeho novela 274/2003 a navazující předpisy v oblasti ochrany zdraví pracovníků. 1. vyd. Rožnov pod Radhoštěm: RoVS, 2003. 38 s. ISBN 80-239-2428-1.
6. KELLER, J. Abeceda prosperity. 2. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 170 s. ISBN 80-7239125-9.
7. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al. Člověk – prostředí – výchova: k otázkám sociální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2.
8. Kroniky Turistického oddílu mládeže 7417 Štíři, ročníky 1999-2000.
9. NĚMEC, J. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3.
10. PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B., HOFBAUER, B., HRDLIČKOVÁ, V., PAVLÍKOVÁ, A. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. 232 s. ISBN 80-7178-711-6.
11. PECHA, L. Woodcraft lesní moudrost a lesní bratrstvo. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1999. 342 s. ISBN 80-7198-353-5.
12. PEŠTÁLOVÁ, L. Školský zákon: zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání: stav k 1.1.2010.
2. přepracované
vydání, Třinec: Resk, 2010. 267 s. ISBN 978-80-904324-1-3.
13. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha:Portál, 2003. 395 s. ISBN 80-7178-772-8.
14. PŘADKA, M. Kapitoly z dějin pedagogiky volného času. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2002. 93 s. ISBN 80-210-2033-4.
15. SAK, P. Proměny české mládeže. 1. vyd. Praha: Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80-7229042-8.
16. SEKOT, A. Sport a společnost. Brno: Paido, 2003, 191 s. ISBN 80-7315-047-6.
17. SLEPIČKOVÁ, I. Sport a volný čas. Praha: Univerzita Karlova, 2005. 111 s. ISBN 80-246-1039-6.
18. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-7178-308-0.
19. VÁŽANSKÝ, M. Základy pedagogiky volného času. Brno: Print – Typia, 2001. 176 s. ISBN 80-90-1737-9-9.
20. ZIMMEROVÁ, R. Netradiční sportovní činnosti: náměty a metody pro školu i volný čas. Praha: Portál, 2001. 255 s. ISBN 80-7178-4605.
Zdroje z internetu:
21. Aktuální problémy mladé generace ČR [online]. Národní institut dětí a mládeže MŠMT ČR. Závěrečná zpráva z výzkumného šetření, hlavní řešitel: Bc. Tereza Štursová a spoluřešitel: Bc. Miroslav Bocan, Praha, srpen 2006, [cit. 13.3.2010]. Dostupné na www: http://www.nidm.cz/prilohy/vyzkum/aktualni_problemy_mladeze.pdf.
22. Česká národní agentura MLÁDEŽ. Program Mládež v akci – informační materiál, [online]. [cit. 15.12.2009]. Dostupné na www: http://www.mladezvakci.cz/.
23. Duha. [oline]. [cit. 13.1.2010]. Dostupné na www:
.
24. Environmentální výchova ve střediscích pro volný čas dětí a mládež [online] . Metodický list. Národní institut dětí a mládeže MŠMT Dokument MŠMT, [cit. 14.3.2010]. Dostupné na www: http://www.nidm.cz/prilohy/vol_cas/mlenv.pdf
25. Historie organizované turistiky v Bučovicích. [online]. [cit. 20.1.2010]. Dostupné na www: .
26. Junior Sokol. [online]. [cit. 13.3.2010]. Dostupné na www: .
27. Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže do roku 2007. [online]. Dokument výsledků jednání vlády České republiky ze dne 7.dubna 2003, [cit. 17.4.2010]. Dostupné na www: http://www.krajjihocesky. cz/index.php?par[id_v]=789&par[lang]=CS.
28. Kultura. [online]. [cit. 14.2.2010]. Dostupné na www: .
29. Metodický list k problematice otevřených klubů při střediscích pro volný čas dětí a mládeže. [online]. Národní institut dětí a mládeže MŠMT 2002. Zpracovaly: PaedDr. Bohuslava Vacková, Mgr. Hana Farkašová, [cit. 15.3.2010]. Dostupné na www: http://www.equalcr.cz/files/clanky/1406/Metodika.pdf).
30. Participace. [online]. Praha: Program Participace 2005, [cit. 20.2.2010]. Dostupné na www: http://www.participace.htm.
31. Pedagogika volného času [online]. Skripta Teologické fakulty Jihočeské univerzity, elektronický
studijní
dokument,
[cit.
6.12.2009].
Dostupné
na
www:
http://www.tf.jcu.cz/cz_lmenu/katedry/praktik_teol/getfile.php?filenamex=skriptum.
32. Salesiánská střediska mládeže. [online]. [cit. 12.3.2010]. Dostupné na www: .
33. Spontánní činnost ve střediscích pro volný čas dětí a mládeže [online]. Metodický list. Národní institut dětí a mládeže MŠMT, [cit. 5.3.2010].Dostupné na www: http://www.nidm.cz/prilohy/vol_cas/mlsc.pdf.
34. Stanovy YMCA v České republice Křesťanského sdružení mladých lidí. [online]. [cit. 15.1.2010]. Dostupné na www: .
35. Tábory oddílu turistiky TJ Bučovice ve Vřesovicích. [online]. [cit. 6.1.2010]. Dostupné na www: http://pogsteflovi.unas.cz/tábory.vresovice.htm.
36. Turistický oddíl mládeže TOM Štiři Bučovice. [online]. [cit. 12.1.2010]. Dostupné na www: http://home.tiscali.cz/tom.stiri/stiri.htm.
