Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Hodnotová orientace žáků středních odborných škol

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Hodnotová orientace žáků středních odborných škol Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D.

Pavlína Pražáková

Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Hodnotová orientace žáků středních odborných škol vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně.

Brno, dne …………………………. Podpis studenta ……………………

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce PhDr. Petru Hlaďovi, PhD. za jeho pomoc, odborné rady a metodické vedení při zpracování bakalářské práce.

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problémem hodnot a hodnotové orientace žáků na střední škole. Práce se skládá ze dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části jsou vymezeny základní pojmy, které souvisejí s touto problematikou, jako jsou potřeby, hodnoty, druhy hodnot, motivace, hodnotová orientace. Dále se tato část práce zabývá psychologickým pojetím hodnot a problémem formování hodnot v životě jedince. Nezbytnou součástí teoretické části práce jsou výsledky výzkumu hodnot v současné české společnosti obecně i v užším zaměření na mladou generaci. Použitými metodami v bakalářské práci jsou studium odborné literatury, analýza, syntéza a srovnávání. Praktická část popisuje současný stav hodnotové orientace žáků získaný z výzkumu provedeného na Středním odborném učilišti tradičních řemesel v Brně u žáků oborů vzdělání Kadeřník, Kuchař – číšník, Umělecký kovář a zámečník, pasíř a Truhlář. Výzkum byl proveden na základě dotazníkového šetření. Účelem dotazníku bylo zjištění hodnotové orientace výše uvedených žáků. Dotazník je vyhodnocován kvantitativně, statistickou metodou i kvalitativním vyhodnocením.

KLÍČOVÁ SLOVA Hodnoty, hodnotová orientace, tvorba hodnot, adolescence, výchova.

Abstract The bachelor work deals with problem of values and students value orientation at a secondary school. The Work consists of two parts – theoretical and practical. The theoretical part, in this part are defined basic terms related to this problem like needs, values, kinds of values, motivation and value orientation. Further, this part of work deals with psychological interpretation of values and problems of value creation in life of an individual. Inseparable components of the part of theory are the results of value research in the present Czech Republic. The research was generally

and then also narrow focused on the new generation. The methods used in the bachelor work were review of technical literature, analysis, synthesis and comparison. The practical part describes present state of students` value orientation gained by research. The research was made at the Professional school in Brno - Centre, on students with specialization Hairdresser, Cook-Waiter, Artistic Blacksmith, Locksmith

and

Girdler

and

Cabinetmaker,

by questionnaire.

The

purpose

of questionnaire was determination of above mentioned students` value orientation. The questionnaire was evaluated by statistical method and quantitative and qualitative evaluation methods.

KEY WORDS Values, value orientation, creation value, adolescence, education.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 9 1 CÍLE.......................................................................................................................... 10 2 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ ......................................................... 11 3 TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 12 3.1 Vymezení základních pojmů ............................................................................. 12 3.1.1 Motivace .................................................................................................... 12 3.1.2 Potřeby ....................................................................................................... 13 3.1.3 Hodnota...................................................................................................... 15 3.1.4 Hodnotová orientace .................................................................................. 16 3.2 Klasifikace hodnot ............................................................................................. 17 3.3 Hodnoty z hlediska psychologie ........................................................................ 21 3.3.1 Dospívání a problém hodnot ...................................................................... 22 3.4 Tvorba životních hodnot .................................................................................... 24 3.4.1 Výchova k hodnotám ................................................................................. 25 3.4.2 Výchova k hodnotám a vzdělávání ............................................................ 27 3.5 Hodnoty v současné české společnosti .............................................................. 28 3.5.1 Výzkumy hodnotové orientace u mladé generace v ČR ............................ 29 4 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 32 4.1 Předmět, cíle a metody výzkumu ....................................................................... 32 4.2 Vlastní šetření .................................................................................................... 32 4.2.1 Pohlaví respondentů.................................................................................... 33 4.2.2 Věk respondentů ........................................................................................ 34 4.2.3 Soužití s rodiči ........................................................................................... 35 4.2.4 Finanční situace rodiny .............................................................................. 36 4.2.5 Preference hodnot ...................................................................................... 36 4.2.6 Otevřené výpovědi ..................................................................................... 40 5 DISKUSE.................................................................................................................. 41 6 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 44 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 45 SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ............................................................. 47 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 48 Příloha č. 1 Dotazník ...................................................................................................... 49 Příloha č. 2 Preference hodnot – absolutní četnost ......................................................... 52

8

ÚVOD Důvodem volby tématu mé bakalářské práce „Hodnotová orientace žáků středních odborných škol“ není nic jiného, než snaha hlouběji proniknout do myšlení a formování hodnot současné generace středoškolského žactva. Touha, a snad spíše nutkavá potřeba poznat, k jakým hodnotám se dnešní žáci střední školy přiklánějí, které jsou jim bližší a které naopak považují za zbytečné a o kterých nemají zdání, vzešla na základě mé dosavadní zkušenosti s těmito mladými lidmi.

Pracuji na studijním oddělení středního odborného učiliště a denně jsem v kontaktu se žáky. Od počátku mé činnosti na této pozici mě žáci překvapují, bohužel častěji v negativním smyslu. Z jednání s mladými lidmi je zřetelné, že jejich uvažování a konání je zcela poplatné světu, ve kterém žijí. Takovém, ve kterém materiální hodnoty převyšují hodnoty duchovní, ve kterém „mít“ ve smyslu vlastnit materiální hodnoty znamená více než „být“ ve významu existovat jako lidská jednotka charakterizovaná pro okolní svět strukturou vlastních hodnot a postojů.

Právě na této generaci se odráží dnešní uspěchané životní tempo. Cit pro základní a dosud podstatné hodnoty v našem životě se jaksi vytrácí či ztrácí na významu. Úctu, vděčnost, slušnost dnes nahrazuje závist, touha po moci, arogance, již zmíněná snaha shromažďovat hmotné statky a jiné. Mnozí si mohou (snad oprávněně) myslet, že dnes více než dříve platí staré „člověk člověku vlkem“. Avšak podobná úvaha byla blízká lidem v každé době. Jen obsah úsloví nabýval pokaždé jiných a jiných podob.

Je možné, že původ dnešního poselství výše zmíněného úsloví spočívá v něčem, co je možné nazvat „krizí hodnot“? Svou prací se snažím nalézt odpověď alespoň u dílčí části jedné generace.

9

1 CÍLE Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku hodnotové orientace žáků středních odborných škol. Práce je rozdělena do dvou částí: teoretické a praktické. Teoretická část práce si stanovuje za cíl objasnit pojmy vztahující se k tématu hodnotové orientace dospívajících. Snaží se osvětlit pojmy hodnota, hodnotová orientace, tvorba životních hodnot. Zároveň se zaměřuje na psychologii hodnot a pojetí hodnot u dospívajících. Cílem praktické části práce je provedení výzkumu hodnotové orientace žáků SOU tradičních řemesel v Brně na základě dotazníkového šetření (viz Příloha 1). Výsledky výzkumu dále popsat a vyhodnotit, provést srovnání s výsledky jiného, dříve provedeného výzkumu. V neposlední řadě si praktická část bakalářské práce klade za cíl přinést návrhy pro praktické využití výsledků výzkumu.

10

2 MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Pro zpracování teoretické části byla použita literatura vztahující se k dané problematice. Klíčovou metodou při práci na teoretické části bylo studium, analýza a syntéza teoretických poznatků. Podklady pro praktickou část, empirická data, byla získána pomocí dotazníku (viz Příloha 1). Metoda dotazníku byla pro bakalářskou práci zvolena z několika důvodů; prostřednictvím dotazníku můžeme v relativně krátké době oslovit velký počet respondentů. Dotazník byl k respondentům distribuován osobně v podobě listů papíru. Otázky dotazníku byly zaměřené na zjištění hodnot respondentů. Při sestavování dotazníku jsem se inspirovala dotazníky již provedených výzkumů uvedených v odborné literatuře (Sak 2000; Osecká, 2001; Prudký, 2004; Centrum, 2011). Dotazníky byly distribuovány v počtu 65 kusů 1. až 3. ročníků oborů Kadeřník, Kuchař – číšník, Umělecký kovář a zámečník, pasíř a Truhlář Středního odborného učiliště tradičních řemesel v Brně. Všechny předané dotazníky se vrátily vyplněné zpět. Získané

výsledky

byly

zpracovány

statistickými

metodami

a

kvalitativním

vyhodnocením dotazníku. Prostřednictvím dotazníku byla zjišťována tzv. tvrdá a měkká fakta. Tvrdými fakty jsou např. věk, pohlaví. Měkkými fakty jsou např. hodnotový systém, názory, postoje. Dotazník je sestaven z otázek uzavřených, otevřených a škálových. Škálových otázek je možno použít několik druhů. V případě dotazníku užitého pro potřeby bakalářské práce byly použity otázky se škálou numerickou. Otevřené otázky umožnily respondentům větší možnost vyjádření.

Současně jsou odpovědi na otevřené otázky náročnější

na vyhodnocení. Hodnoty

uvedené

v dotazníku

bodovali

respondenti

prostřednictvím

desetistupňové bodovací škály. Hodnota jedna vyjadřovala nízkou preferenci dané hodnoty, hodnota deset vysokou preferenci hodnoty. Pro vyhodnocení byl u každé hodnoty vypočten index hodnoty - aritmetický průměr. Čím je tedy hodnota indexu vyšší, tím se zvyšuje i preference zkoumané hodnoty. Pomocí zjištěných indexů pak byl sestaven žebříček preferovanosti hodnot.

11

3 TEORETICKÁ ČÁST 3.1 Vymezení základních pojmů Pokud jsem si jako cíl bakalářské práce vytýčila zmapování hodnotové orientace, ať už v jakémkoliv výřezu populace, je třeba nejprve vymezit pojmy, se kterými budeme pracovat, tedy pojmy potřeba, hodnota, motivy, hodnotová orientace. Všechny tyto termíny jsou užívány často a v různých souvislostech. Proto také nabývají různých významových nuancí od nejširšího smyslu oněch výrazů.

3.1.1

Motivace Motivaci je přisuzován značný význam; je to jeden z ústředních psychologických

pojmů. Hudeček (1986, s. 5) hovoří o tom, že motivace je „souhrn činitelů, které podněcují, orientují, posilují a udržují chování a jednání člověka, ukazují, kam člověk směřuje, o co usiluje a proč.“ Podle Madsena (1979 in Hudeček, 1986) bývá často přeceňována biologická a fyziologická stránka motivace; chování je odvozováno na základě vrozených dispozic. Avšak motivace je „výsledkem i projevem geneze jejího formování v procesu utváření složitých struktur regulace chování jedince v konkrétním společenském prostředí“ (Hudeček, 1986, s. 5). Jak uvádí Hudeček (1986), v mnoha případech zastávají psychologové stanovisko tzv. hédonistických koncepcí. Ty považují za nejsilnější motivaci dosažení uspokojení a minimalizaci záporných emocí. J. W. Atkinson a D. Birch (1970 in Hudeček, 1986) jsou zastánci kognitivní teorie motivace. Tato teorie poukazuje na vědomé úsilí člověka při překonávání překážek při jakékoliv činnosti a na očekávání uspokojení z výsledku této činnosti. Na kognitivní teorii navazuje polská psycholožka X. Gliszczinska (1977). Ta vidí motivaci jako „proces ovlivňující alternativy (výběr) způsobů chování“ (in Hudeček, 1986, s. 6).

12

Problému motivace chování člověka se velkou měrou věnuje sociální psychologie. Ta pracuje s faktem, že vnější činnost člověka se projevuje určitou strukturou sociálních postojů a hodnotové orientace (Hudeček, 1986, s. 7). D. V. Jakobson formuloval několik úkolů studia motivace chování člověka v sociálně psychologickém kontextu: - „objasnění chování a jednání člověka v různých typických situacích se zřetelem k jejich variabilnosti; - analýza motivace v různých sférách lidské činnosti (hra, učení, práce) v souvislosti s ontogenetickými zvláštnostmi; - řešení problematiky motivace jakožto předpokladu pochopení mezilidských vztahů – interakcí; - zkoumání interakčních jevů vznikajících existencí jedince v soustavě vztahů společenských, zvláště vztahů vznikajících ve skupinách, event. v kolektivech (Hudeček, 1986, s. 7). 3.1.2

Potřeby

Člověk je součástí přírody. Díky ní je obdařen tělesnou i duševní silou, smyslovými i pohybovými vlohami. Tyto jsou jeho potenciálem, jeho předpokladem pro další kulturní rozvoj. Kulturní (v nejširším smyslu slova) rozvoj člověka je determinován mnohostrannými vlivy světa, ve kterém se člověk pohybuje od útlého mládí. Základním z těchto vlivů je výchova. Ta má nezastupitelný význam při rozvoji jednotlivých vnitřních předpokladů člověka. Výchova je také podstatným prvkem v procesu přizpůsobení společnosti, ve které člověk žije - procesu socializace. Přitom „takové přizpůsobení dané společnosti (…) neznamená jednostrannou adaptaci. Jedinec některé vlivy přijímá, některé odmítá, utváří se jako neopakovatelná individualita (individuace). Všechny jeho sebeutvářecí a sebevyjadřovací projevy (personalizace) nalézají svůj význam na pozadí kulturního života společnosti, do kterého vrůstá (enkulturace)“ (Kučerová, 1996, s. 9). Osobnost člověka, zahrnující svou instinktivní, vrozenou „přírodní“ součást i kulturní, společenskou tvář, předpokládá složitou strukturu potřeb. Ta se stává

13

složitější a náročnější tím víc, čím víc je člověk otevřený společnosti, čím víc je včleněn do procesu spoluvytváření kultury. Ve snaze co nejvýstižněji definovat potřebu se teoretici shodují na tom, že potřeba vzniká ze dvou zásadních podnětů – při nedostatku „něčeho“, zpravidla kladné eventuality (vlastnosti atd.) či naopak při nadbytku mnohdy negativní eventuality. M. Homola (1972) uvádí, že potřeba je nejčastěji užívaným pojmem v teoriích motivace. Běžně se chápe jako určitá fyziologická podmínka nebo jako hypotetický pojem pro označení určitého, mnohdy konečného zdroje motivační síly. Potřeby člověka dobře strukturoval Abraham Harold Maslow v roce 1943 ve své Maslowově pyramidě potřeb (). Podle této teorie má člověk pět základních potřeb (od nejnižších po nejvyšší - společně pak tvoří jakousi pomyslnou „pyramidu“). Dřívější potřeba v hierarchii musí být dříve uspokojena. Potřeby jsou uspořádány vzestupně v pořadí: fyziologické potřeby, potřeba jistoty bezpečí, potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti, potřeba uznání, úcty a potřeba sebeaktualizace. Potřeba sebeaktualizace Potřeba uznání, úct y Potřeba lásky, přijetí, spolupatřičnosti Potřeba bezpečí a jistot y Základní tělesné, fyziologické potřeby Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb K podobné klasifikaci potřeb dospěla i J. Máchová (1974 in Horák, 1996, s. 20). Její stupnice potřeb se od uvedené Maslowovy liší pouze v detailech. Tuto klasifikaci uvádíme zejména proto, že nám v následujících odstavcích bude základem pro odvození klasifikace hodnot. Stupnice potřeb: 1. stupeň – fyziologické potřeby člověka 2. stupeň – potřeby zabezpečení, 14

3. stupeň – potřeby asociace, 4. stupeň egoistické potřeby – potřeba vážit si sama a potřeba reputace, 5. stupeň – potřeba dosáhnout vyšších společenských cílů. K problematice potřeb uveďme ještě jednu poznámku. Zejména při formování potřeb nejmladší generace (studentů a žáků) je třeba striktně rozlišit (a na tento rozdíl poukázat) potřebu a pseudopotřebu (Horák, 1996, s. 17). Za pseudopotřeby můžeme považovat právě hromadění materiálních statků, touhu po moci, přehnanou potřebu uznání vlastní osoby u druhých. Důsledné oddělení pseudopotřeb vedoucích k pseudohodnotám zmíněným již v úvodu naší práce chápeme jako převážně výchovný úkol. 3.1.3

Hodnota

Termín hodnota je v nejrůznějších souvislostech až nadbytečně užíván. Nejširším a v mnoha případech právě nejvyprázdněnějším kontextem tohoto slova je spojení „něco má hodnotu“. Uživatel má na mysli míru významnosti, „důležitosti“ objektu činnosti, chování, konceptu, jevu, ale také rozhodování, volby, prognózy, vize, taktiky či strategie a ovšem i sebe sama, svého vlastního chování a prožívání a téhož u druhých lidí. Významnost je podstatná, vyjadřuje obsah a váhu daného objektu v očích toho, kdo jej hodnotí. Výše zmíněné charakterizování hodnoty implikuje její subjektivní pojetí. Právě toto uchopení hodnoty svádí k vyprázdnění podstaty termínu „hodnota“, neboť vyjadřování vlastního stanoviska k míře naplnění či nenaplnění jisté míry „hodnot“ v mnoha soudech zachází k nepravému užívání tohoto termínu. Podle Prudkého (2004, s. 8) „hodnota“ v takovém pojetí znamená „míru prospěšnosti“ jedinci, nikoliv vyjádření míry důležitosti eventuality, což hraničí s již zmíněnou záměnou hodnot za „pseudohodnoty“. I z tohoto důvodu bývá užití termínu hodnota zdrojem nedorozumění. Původně se termín hodnota objevil v ekonomii, kde podle Durozoje (1994) vyznačuje, do jaké míry předmět odpovídá potřebám individua. Otázka lidských hodnot je natolik složitá, že se jí zabývá hned několik vědních disciplín současně. Dlouhou dobu to byla filozofie a etika. V pojetí filozofie je hodnota „cosi subjektivního. Hodnota je odnosná jen pro nás, pro subjekty, již ji hodnotnou shledáváme. Hodnota je všechno, 15

co uspokojuje něčí potřebu (…). V praktickém životě každé bytosti hodnota jest činitel ze všech nejdůležitější, neboť každý její čin je vázán nějakou hodnotou“ (Neff, 1994, s. 140). V rámci filozofie vytvořila problematika hodnot samostatnou disciplínu axiologii. K těmto vědním disciplínám se ve zkoumání hodnot přidaly i další – psychologie, pedagogika a sociologie. Cílem výzkumu teorie hodnot je nejen orientace ve složitě vymezitelném pojmu hodnota, ale zejména zjištění a popis stavu hodnot ve společnosti, další vývojové tendence a zejména doporučení pro praktické užití. Pro výchovně vzdělávací proces je zkoumání hodnot a hodnotové orientace podstatným nástrojem zkvalitňování tohoto procesu; pedagog může při své práci výsledky tohoto výzkumu využívat či zohledňovat je. Pedagog v rámci vzájemné interakce se žáky vědomě či podvědomě zasahuje do vývoje jejich hodnotové orientace, orientuje ji či usměrňuje. Podle Jandourka (2001) je sociologickým pojetím hodnoty vědomá či nevědomá představa o tom, co je žádoucí. Empirických údajů týkajících se hodnot v užším či širším smyslu slova přibývá. Avšak brzdou jejich zpracování je nedostatek či neexistence konceptů podobných výzkumů či analýz hodnot. S pojmem hodnota je tedy třeba zacházet velmi opatrně. Každé jeho užití mimo běžnou komunikaci je třeba doplnit uceleným obrazem kontextu. Je důležité poznat hodnotové preference, struktury a orientace proto, abychom byli schopni se sami v sobě a také ve společnosti vyznat. Jak uvádí L. Prudký (2004, s 9): “Bez poznání a pochopení hodnot přijatých a vyznávaných danou osobností, skupinou, institucí, společenstvím, národem, kulturou, globálním světem, nejsme schopni pochopit chování a usilování všech těchto sociálních jednotek. Bez poznání hodnot se ve světě ztrácíme.“ 3.1.4

Hodnotová orientace

Stejně jako termín hodnota je i termín hodnotová orientace jen obtížně definovatelný. Poprvé tohoto termínu užil Kluckhohn (in Dobrovolská, Duplinský, 1981), který jej chápe jako obecné pojetí člověka a jeho chování.

16

Hodnotová orientace bývá oprávněně nadřazována hodnotám jako jejich globální strukturovaný souhrn. Vzhledem k systémovému charakteru hodnotové orientace bývá tento pojem někdy nahrazován hodnotovým systémem (Holda, 1988). Hodnotová orientace je na rozdíl od hodnoty systém vznikající na základě skutečného, živého kontaktu s hodnotami. Je definována jako „výběrovou zaměřenost subjektu na tvorbu a užívání hodnot“ (Horák, 1996). Tentýž autor zastává názor, že hodnotová orientace krystalizuje v globálním názoru člověka. Globální názor člověka je dle Horáka „komplexní útvar duševního života lidí, který obsahuje složku poznávací, normativní a akční“ (Horák, 1996, s. 14). Hodnotová orientace tedy vychází z komplexu názorů, které představují pohled či představu člověka o světě; z ústřední složky vědomí, která se utváří v procesu socializace. Hodnotová orientace je složitý systém přesvědčení a postojů, který by měl objasnit příčiny lidského konání. Tento systém si člověk vytváří vlivem vnějších okolností, neboť je zachycen do sítě sociálních vztahů, které se spolupodílejí na kvalitě jeho života, na charakteru osobnosti atd. Svými osobními biologickými dispozicemi, duchovní podstatou i prostředím, ve kterém člověk žije, si také utváří hierarchii hodnot, které vyznává. Hodnoty obsažené ve stupnici hodnot jedince se ve výsledku projevují jako zaměřování člověka určitým směrem. Tuto skutečnost podporuje např. J. Grác, když uvádí hodnotovou orientaci jako „způsob jak a proč se určité jevy a předměty odrážejí u daného člověka jako hodnoty a hodnotové systémy a jak vzniklé hodnoty a hodnotové systémy orientují lidské chování určitým směrem“ (in Horák, 1996, s. 26).

3.2 Klasifikace hodnot Klasifikace hodnot je ve své podstatě nástroj, který umožňuje zobecnění získaných informací o zkoumaném problému hodnot. Na základě tohoto zobecnění pak vznikají celistvější koncepce hodnot. Následující odstavce přinášejí několikero pohledů na kategorizace hodnot založených na různých principech.

17

Klasifikaci hodnot podle dimenzí předložil Kluckhohn (1969 in Dobrovolská, Duplinský, 1981): 1.

hodnoty dle dimenze modality – zahrnuje pozitivní a negativní hodnoty;

2.

hodnoty dle dimenze obsahu – patří sem kognitivní, morální a estetické hodnoty;

3.

hodnoty dle dimenze účelovosti – patří sem způsobové hodnoty (způsob činnosti),

instrumentální hodnoty (prostředky činnosti) a cílové hodnoty; 4.

hodnoty dle dimenze obecnosti – odlišení hodnot s obecnou platností od hodnot

specifických; 5.

hodnoty dle dimenze organizace – uspořádání hodnot;

6.

hodnoty dle dimenze rozsahu – uspořádání hodnot od obecně pojatých

po subjektivně platné; 7.

hodnoty dle dimenze explicitnosti – verbalizované, explicitní hodnoty

až odvození, implicitní hodnoty. Další kategorizace hodnot (Tugarinov 1971 in Dobrovolská, 1981) vychází z principu rozlišení obecného a jedinečného: 1.

hodnoty společenské – s obecným významem pro všechny členy společnosti;

2.

hodnoty osobní – individuální životní hodnoty odvislé od kultury a politického

prostředí, ve kterém člověk žije. Čtyři základní koncepce hodnot nabízí Bakalář (1973 in Dobrovolská, 1981): 1.

specifické hodnoty a hodnotová orientace;

2.

hodnoty související s tzv. základními lidskými potřebami a orientací člověka;

3.

hodnoty a hodnotové orientace s přijetím filozofického nebo náboženského

systému; 4.

sociální hodnoty. Specifickou kategorizaci, založenou na typologii člověka, nabízí Dobrovolská

a Duplinský (1981): 1.

Naturalistické pojetí člověka – vychází z poznatků přírodních věd, především

biologie a fyziky. Zdůrazňuje smyslové poznání člověka. Pojetí vysvětluje vznik hodnot biologicky; hodnoty jsou chápány jako prostředek evoluce. 18

2.

Humanistické pojetí člověka – vysvětluje vznik hodnot jako výsledek zkušeností

člověka (smyslového poznání), empatie, vlivu kultury a společnosti. 3.

Ontologický přístup k člověku a hodnotám – vysvětluje vznik hodnot na základě

analýzy bytí. Je nejméně použitelný pro vysvětlení vzniku hodnotových struktur, neboť popírá vliv lidské zkušenosti na hodnoty. Další systém kategorizace hodnot, který předkládáme v našem stručném přehledu, rozlišuje hodnoty podle zaměření vůči vlastní osobě (Kohoutek, 2000): 1.

autotelické hodnoty – zaměřené na vlastní „já“;

2.

heterotelické hodnoty – zaměřené na ostatní;

3.

hypertelické hodnoty – zaměřeny na nadosobní cíle. Jako poslední příklad kategorizace hodnot uvádíme systém J. Máchové (1974

in Horák, 1996), která zakládá stupnici hodnot na již výše uvedené vlastní klasifikaci potřeb: 1.

stupeň – hodnoty fyziologické – zdraví, vzhled apod.;

2.

stupeň – hodnoty zabezpečení – pracovitost, samostatnost, praktičnost atp.;

3.

stupeň – hodnoty asociace – láska, věrnost apod.;

4.

stupeň – hodnoty osobnostní – vzdělanost, odbornost, individualita, kultivovanost, hrdost apod.;

5.

stupeň – hodnoty vyšších osobních cílů – realizace vlastních schopností. Třídění hodnot Stanislavy Kučerové (1996) nabízí řešení problému na základě

antropologického modelu. Hodnotící proces tady chápeme z psychologického hlediska. „Lidské hodnoty vznikají v dimenzích, v nichž si člověk osvojuje svět. Jsou průmětem jeho potřeb vitálních a civilizačních i kulturních“ (Kučerová, 1996, s. 72). Kučerová

(1996,

s.

72)

vysvětluje

hodnotící

proces

člověka

jako

„multidimenzionální“ a z mnoha hledisek i protichůdné. „Neexistuje bezrozporná harmonie našich potřeb a hodnot, vznikajících v různých dimenzích našeho bytí. Neexistuje samočinný soulad mezi potřebami a hodnotami různých řádů.“ Autorka klasifikuje hodnoty na hodnoty přírodní, civilizační a duchovní.

19

Hodnoty přírodní lze rozdělit do dvou podskupin – hodnoty vitální, životní a hodnoty sociální. Hodnoty vitální, životní souvisejí se znovuobnovením, uchováním a uchováním života organismů. Život sám je základní podmínkou, předpokladem pro uskutečňování všech hodnot.

Hodnoty vitální člověk pociťuje nejintenzivněji, neboť vycházejí

z původního sepětí člověka s přírodou. K těmto hodnotám náleží uspokojení smyslů, hodnota zdraví, zdatnost, svěžest, tělesné blaho. Hodnoty sociální jsou dány vztahem člověka k druhým a k sobě samému. Vycházejí z potřeby asociace, družnosti, potřeby začlenit se do společnosti. Současně se sem řadí i potřeba být uznáván a oceňován. Obojí druh potřeb – asociační potřeby i potřeby vyniknout ve skupině (smečce) mají animální původ. Civilizační hodnoty vznikají ruku v ruce se společenskou organizací, komunikací, výrobou a směnou, společenským poznáním. Jsou její podmínkou i výsledkem. Civilizační hodnoty „zbavují člověka bezprostřední závislosti na přírodním prostředí, přinášejí mu užitek a komfort, vytvářejí jeho materiální kulturu jakožto svět utilitárních významů“ (Kučerová, 1996, s. 74). Autorka si všímá a zdůrazňuje především faktu, že civilizační hodnoty – věda, technika, komunikace, lidské organizace – ztratily smysl samy o sobě a staly se pouze prostředkem k získávání zisku. Materiální kulturu si většina lidstva vystavěla coby pseudohodnotu za cíl, přičemž by měly být pouze prostředkem k seberealizaci člověka. Materiální potřeby s ohledem na neustálý vývoj jsou prakticky neukojitelné a jako takové mohou člověka plně pohltit. Avšak „ukojené potřeby nižších etáží mohou osvobodit a uvolnit lidské síly k dobývání vyšších hodnot jen tehdy, dovede-li se člověk hypertrofii materiálně civilizačních momentů vzepřít“ (Kučerová, 1996, s. 74). Sféru duchovních hodnot utváří potřeba hledat podstatu a smysl, řád lidského života, pravdu, dobro krásu. Duchovní hodnota je kultura v užším smyslu a reprezentuje ji lidská osobnost a její vnitřní bohatství. Za duchovní hodnotu považujeme sebeuvědomění, sebevyjádření, snaha poznat smysl věcí, plnost života. Patří sem tvůrčí práce, intelektuální rozvoj, citové bohatství, vzdělanost, tvorba. Duchovní hodnoty jsou absolutním přesahem podstaty lidské existence, která vzešla hluboko z přírody. „Duchovní hodnoty jsou hodnoty ideální, patří mezi ně poznatky a vědomosti, normy a principy, ideje a ideály“ (Kučerová, 1996, s. 74). 20

3.3 Hodnoty z hlediska psychologie Z hlediska vědního oboru psychologie neexistuje obecná teorie o hodnotách ani ucelené koncepce dílčích aspektů hodnot a hodnocení, poznávacích procesů, emocí, motivací. Jednotlivé teorie psychologických škol se navzájem liší natolik, že si protiřečí nebo přinejmenším konkurují (Cakirpaloglu, 2004). Tento problém vyřešit integrovaná axiologická koncepce. „Abychom poznali lidskou osobnost jako celek, je třeba ji umístit v kosmickém kontextu do souladu se zásadami filozofické teorie. Filozofie osobnosti je nedělitelná od psychologie osobnosti“ (Allport, 1950 in Cakirpaloglu, 2004, s. 11). Z psychologického hlediska se o axiologii uvádí, že je to „obor, který se zabývá definováním, systémem a hierarchizací hodnot, jejich vztahy ve společnosti a struktuře osobnosti“ (Hartle, 1977 in Cakirpaloglu, 2004, s. 15). Výsledný stav heterogennosti v psychologické axiologii je důsledkem různých přístupů, kritérií a empirických výzkumů psychologů. Následující uvedené teorie ilustrují pestrost psychologického pojetí pojmu hodnota. Weber - Fechnerův zákon spočívá v určení nejmenšího patrného rozdílu. Zákon je založen na prožívání rozdílu mezi dvěma podněty – mezi dvěma hodnotami – které osoba vnímá. „(…) jediným způsobem určení hodnotové intenzity je kvantifikace vjemového rozdílu, protože psychické hodnoty se vymykají bezprostřednímu měření. (…) Tato intervence má obrovský význam pro psychologii hodnot, protože umožňuje měření hodnot použitím subjektivních škál sebehodnocení“ (Fechner in Cakirpaloglu, 2004, s. 319). Řada psychologů vyzdvihuje jako nejvýznamnější atribut hodnoty žádoucnost a subjektivnost hodnoty. Rot (in Cakirpaloglu, 2004, s. 320) pro vysvětlení uvádí, že hodnoty zastupují ideje nebo situace, které jsou považovány za dobré, hodné následování. Tato žádoucnost či „dobro“ obsažené v hodnotách nabývá různých významů. Například jako: 1. subjektivní kategorie – zástupcem je Frankl, který zdůrazňuje význam individuálního smyslu u jedince; 2. nadindividuální hledisko – toto stanovisko zastával Jung ve své koncepci o archaických činitelích jednání;

21

3. sociálně-psychologické hledisko – vychází z konceptu skupinového života (význam skupinového vědomí pro vznik a regulaci skupinové aktivity) (Cakirpaloglu, 2004). V některých psychologických definicích se zdůrazňuje normativnost hodnot – především v psychologii sociálních skupin a skupinového života. Jiné psychologické definice hovoří o integrující funkci hodnoty – spojení osobnostních vlastností do složitějších celků (Allport, 1965, in Cakirpaloglu, s. 321). Milton Rokeach (1968 in Cakirpaloglu, 2004) se pro změnu zaměřuje na praktický význam hodnot. Rozlišuje: 1. Instrumentální hodnoty – napomáhají dosáhnutí zvoleného stavu nebo získání cílové hodnoty; 2. terminální hodnoty – výsledné hodnoty, které určují aktuální a budoucí cíle jedince. Základní diskusi psychologie hodnot ovšem vedou dvě proti sobě stojící teorie vysvětlující původ hodnot osobnosti. Zastáncem psychoanalýzy, behaviorismu, které zastávají teorii o apriorní povaze – nezávislosti hodnot na člověku je například Skinner. Na druhé straně mnohé humanistické, existenciální a personalistické koncepce v psychologii hovoří o subjektivním původu hodnot. Východisko z tohoto protivenství viděl Scheibe: „Hodnoty jsou souvislé události, závislé na množství vnitřních podmínek, vnějších podnětových konfigurací a typech odpovědí. Jsou vztahové ve smyslu, že představují vztahy mezi hodnotící osobou a hodnoceným objektem“ (in Cakirpaloglu, 2004, s 322).

3.3.1

Dospívání a problém hodnot

Dospívání s sebou přináší potřebu sebereflexe a prosazení vlastního já. Osobnost dospívajícího dozrává, jedinec dospívá k přesvědčení, že našel své místo a poslání v chaotickém světě. V tomto období bývá téměř pravidlem, že kompaktnost (zvláště adolescentní) osobnosti

je prezentovaná nezpochybnitelnými

postoji, normami, hodnotami,

hodnotovou orientací. V této fázi vývoje člověka je podstatné v práci s dospívajícím vyzdvihnout možnost odlišnosti hodnotové struktury každého jedince. Je totiž spojena

22

s přesvědčením, že prosazování pravidel, požadavků, řádu a odpovědnosti za své skutky je „omezováním osobní svobody“ (Prudký, 2004, s. 14). Dalším tématem spojeným s ustálením hodnotové struktury dospívajícího je otázka hierarchie hodnot. Lze předpokládat, že posloupnost hodnot je doposud proměnná, i když dospívajícími prezentovaná jako pevná. Prezentování pevné hodnotové struktury je totiž záležitostí přitažlivosti jedince pro druhé. Dospívání je stále procesem přijímání hodnot (Prudký, 2004). V charakterizovaném vývojovém období inklinuje řada jedinců ke vzorům jako nositelům „ideálních hodnot“ pro dospívající; jako k těm, které je vhodné následovat ve výběru a hierarchii hodnot. Takovými „vhodnými nositeli“ jsou populární osobnosti v širokém smyslu slova. Tím, že se jedinec ztotožní s hodnotami známé osoby, nejenže dává najevo souhlas a ztotožnění s nimi, ale současně velmi zjednoduší prezentaci a obhájení hodnot vlastních (Prudký, 2004). Na rozdíl od pubescentů adolescenti mají snahu vytvořit si vlastní hodnotovou stupnici podle vlastního názoru na to, „jaký by měl člověk být“. Adolescent se v rámci snahy o sebezdokonalení snaží odstranit nežádoucí vlastnosti a posilovat a upevňovat v sobě vlastnosti pozitivní. V souvislosti s vědomým ovlivňováním míry vlastních kladných a záporných vlastností si dospívající vytváří vlastní hodnotovou orientaci (Dvořáková, 2008). Období dospívání je charakteristické zvýšeným uvědomováním si sebepojetí. To je charakterizováno jako intenzivní získávání informací o sobě samém; uvědomováním si vlastní osoby jako aktivního činitele. Sebepojetí je v podstatě souborem znalostí o sobě samém (Brehm, Kasin, 1989 in Blatný, Plháková, 2003). Sebepojetí zahrnuje tři hlediska: 1.

Hledisko kognitivní – týká se obsahu a struktury sebepojetí;

2.

hledisko afektivní – týká se emocionálního vztahu k sobě samému;

3.

hledisko konativní – týká se výsledného chování (Blatný, Plháková, 2003). Do sebepojetí dospívajícího, který se doposud řídil názory a postoji dospělých, se

dostávají názory a postoje vrstevníků. Tyto názory a postoje spoluutvářejí hodnotovou orientaci dospívajícího (Taxová, 1987).

23

3.4 Tvorba životních hodnot Člověk je bytostí vycházející z přírody, většinu přírodního ztrácející. Je to bytost otevřená vnějším vlivům i změnám, které díky nim probíhají uvnitř jeho nitra. Je neklidnou bytostí, toužící neustále přetvářet, měnit, hýbat se svým bytím. Díky svému neklidu u člověka narůstá množství potřeb, které uspokojuje další činností. Avšak novou činností vznikají nové a nové potřeby (Kučerová, 1996). Hodnoty nejsou člověku vrozené. Lidská osobnost se vyvíjí pod tlakem velkého množství vlivů. Rodí se do světa s již existující strukturou rolí, normativních vzorců chování a hodnot. Malé dítě si je bezděčně osvojuje od nejútlejšího věku nejprve od rodičů a nejbližších lidí, se kterými je v kontaktu, od vrstevníků, sdělovacích prostředků atd. Prochází tak procesem socializace. Přijímání hodnot je podle Hudečka (1986) dlouhodobý a komplikovaný proces, který sestává z následujících pěti fází: 1.

fáze – informace – dozvídá se o existenci hodnoty;

2.

fáze – transformace – jedinec „pochopí“ informaci;

3.

fáze – angažování se – jedinec hodnotu akceptuje nebo neguje;

4.

fáze – inkluze – jedinec přidá akceptovanou hodnotu do osobně uznávaného

hodnotového systému; 5.

fáze – dynamizace – přijatá či nepřijatá hodnota působí změny v osobnostních

charakteristikách jedince. Hodnota zahrnuje vztah subjektu a objektu a je pro člověka nejprve stimulem. Sociální hodnota se považuje za příklad sociální normy. Interiorizované hodnoty tvoří sociální základ v člověku. Jde tedy vlastně o sociální postoje, které určují, čemu dá člověk přednost a co odmítne. Cíle, na něž se orientuje, jsou filtrovány spektrem kulturního hodnotového systému, působí na jedince jako tlaky, na jejichž základě druzí očekávají, že u něho dosáhnou určitého chování. V průběhu vyrůstání jedince se tyto hodnotové tlaky a cíle, resp. prostředky k cílům začnou uplatňovat jako motivační struktury tak, že to, co od člověka očekávají druzí, očekává on sám od sebe. Tak vzniká rozdíl mezi obecným hodnotovým systémem kultury a vybranými hodnotami této kultury, které se staly částí motivace člověka. Hodnoty, které nebyly zvnitřněny v hodnotový systém jedince, nevedou k chování, nepůsobí jako motivy (Homola, 1972). 24

Hodnoty mají dva aspekty: jednak obsahují určitý smysl, který jedinec připisuje objektům bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou žádoucí, jednak se stávají motivy ve smyslu ostatních získaných predispozic chování. Jedinec volí z okruhu společenského vědomí ty hodnoty, které považuje z hlediska svých konkrétních životních podmínek za přijatelné. Avšak to, co se jeví jednotlivému člověku jako souhrn pouze vlastních rozhodnutí a vlastní volby hodnot, závisí ve skutečnosti na hodnotovém systému dané společnosti, jež odpovídá společenskému vědomí společnosti jako celku a je ve svém souhrnu výslednicí historického působení konkrétních výrobních poměrů a jim odpovídajících společenských vztahů (Holda, 1988). Je známé, že hodnotová orientace dítěte i hodnotová orientace dospívajícího je velmi proměnlivá, tvárná, ovlivnitelná na rozdíl od dospělého, tedy předpokládaně již zralého jedince. V dospělosti se hodnotová orientace člověka stabilizuje, narušena může být velmi silnými životními událostmi s výrazným dopadem na dosavadní životní standart i zvyklosti.

3.4.1

Výchova k hodnotám

„Výchova ke kulturním hodnotám je proces kultivace svobodné a odpovědné osobnosti. Tento proces by mohl být činitelem, který by přispěl k obnově sepětí člověka s přírodou, jedince se společností, minulosti s přítomností, který by pomohl scelovat a harmonizovat dnešní složitý a nepřehledný svět. K jejím dominantám patří ideál pravdy, dobra a krásy, které se promítají do nejdůležitějších existenciálních a tvořivých vztahů člověka: k přírodě, k práci, k věcem, k druhým lidem, k sobě samému“ (Kučerová, 1996, s. 208). Člověk je součástí přírody. Díky ní je obdařen tělesnou i duševní silou, smyslovými i pohybovými vlohami. Tyto jsou jeho potenciálem, jeho předpokladem pro další kulturní rozvoj. Kulturní (v nejširším smyslu slova) rozvoj člověka je determinován mnohostrannými vlivy světa, ve kterém se člověk pohybuje od útlého mládí. Základním z těchto vlivů je výchova. Ta má nezastupitelný význam při rozvoji jednotlivých vnitřních předpokladů člověka. Výchova je také podstatným prvkem v procesu přizpůsobení společnosti, ve které člověk žije - procesu socializace. Přitom „takové přizpůsobení dané společnosti (…) neznamená jednostrannou adaptaci. Jedinec některé vlivy přijímá, některé odmítá, utváří se jako neopakovatelná individualita (individuace). 25

Všechny jeho sebeutvářecí a sebevyjadřovací projevy (personalizace) nalézají svůj význam na pozadí kulturního života společnosti, do kterého vrůstá (enkulturace)“ (Kučerová, 1996, s. 9). Průběh hodnotové výchovy je ovlivňován jednotlivými vývojovými stádii člověka. Ignorování poznávacích, citových a morálních dispozic dítěte, adolescenta i dospělého člověka by bylo zásadní překážkou ve výchovném působení na jedince. Podle Piageta (in Čáp, Mareš 2007, s. 56) kognitivní vývoj jedince zahrnuje čtyři období: 1.

Senzomotorické období – trvá do dvou let věku dítěte, spočívá v postupném

uvědomování si vlastní identity. 2.

Předoperační období – od dvou do sedmi let věku dítěte, je charakteristické

zaměřením na sebe samého. 3.

Stádium konkrétních myšlenkových operací – od sedmi do jedenácti let věku

dítěte, spočívá v logickém uvažování o objektech a událostech. 4.

Stádium formálních operací – od jedenácti let věku až dospělost, formuje se

uvažování stejným způsobem jako u dospělého. Aktivita

dítěte

v procesu

socializace

spočívá

v osvojování

daných

rolí

a normativních vzorců různého charakteru. Avšak již dítě má jisté obranné mechanismy a zachovává si určitou míru nezávislosti – některé vlivy přijímá, jiné odráží. Pro dítě je nejpodstatnějším zdrojem přijímání a osvojování hodnot rodina. Tady se formuje základní hodnotová struktura. V této vývojové fázi jsou velmi podstatné citové vztahy mezi dítětem a jeho nejbližším okolím. Skrze prožitky se k dítěti dostávají prvotní hodnoty. Další podstatnou složkou je prostředí, kterým jsou děti obklopeny. U každého jedince s jakoukoliv přístupností i náklonností k jistému druhu hodnot záleží na těchto prvotních hodnotových impulsech (Kučerová, 1996, s. 206). Kolem šestnáctého roku věku je hodnotový systém jedince již víceméně neměnný. Nicméně v dalších fázích života dochází k posunům některých hodnot vlivem zásadních životních změn (partnerství, děti, ztráta blízkého člověka atd.). Dospělý jedinec si vytváří svoji vlastní strukturu hodnot, které komponují jeho vnitřní svět a z nichž pak vyvozuje své chování, jednání, rozhodování, prožívání. Ale pouze skutečně zralý člověk

26

se vyrovnává s některými oblastmi lidské skutečnosti tak, že je pouze nereprodukuje, ale skutečně aktivně zvládá. 3.4.2

Výchova k hodnotám a vzdělávání

Problém hodnotové výchovy v rámci pedagogiky je v současnosti aktuálním tématem, které je třeba ve velmi blízké době řešit konkrétními kroky. Jedním z návrhů, zabývajícími se závažnými společenskými problémy spadajícími do kompetencí výchovně-vzdělávacího procesu, je studie mezinárodní komise UNESCO – „Vzdělávání pro 21. století“. Studie mimo jiné obsahuje základní principy, na nichž je třeba budovat strukturu a proces vzdělávání. Text představuje „čtyři pilíře vzdělávání“, které mají být záměrem středního odborného vzdělávání: 1. Učit se poznávat – osvojení nástrojů pochopení světa a rozvinutí dovedností potřebných k učení se. Dále prohloubení poznatků o světě v návaznosti na základní vzdělání a jejich další prohlubování. 2. Učit se pracovat a jednat – schopnost tvořivého zasahování do prostředí, kterým jsou žáci obklopeni; vyrovnávání se s novými situacemi a problémy; schopnost vykonávat pracovní činnost a povolání, pro které je žák připravován. 3. Učit se být – rozumět vlastní osobnosti; jednat samostatně na základě vlastního úsudku; jednat na základě obecně platných morálních hodnot. 4. Učit se žít společně – schopnost žít s ostatními; spolupracovat s ostatními; podílet se na životě společnosti (RVP 2007, s. 6). Studie UNESCO přináší pedagogům nezbytnou představu výchovně-vzdělávacího procesu. Zamyslet se nad ní znamená současně se zamýšlet nad hodnotovou podstatou vzdělávání. Je otázkou, jak budou pedagogové k těmto bodům přistupovat, jakými způsoby budou naplňovat jejich cíle a zda vůbec. Jak ale podotýká Piaget (in Čáp, Mareš, 2007), běžná škola je spíše institucí, která namísto skutečného života vychází z úzké reality školy samotné – připravuje žáky spíše na zkoušení, než na fungování v životě samotném.

27

3.5 Hodnoty v současné české společnosti Empirických sociologických výzkumů, které se týkají hodnot, u nás existuje celá řada (Macek 2003, Prudký 2009, Sak 1993, 1997, 2002 aj.). Jejich výsledky do jisté míry ovlivňuje fakt, že termín hodnota není přesně vymezen. Stejně tak zkoumání hodnotové orientace přináší řadu komplikací – lze ji vysledovat z názorů, které jsou vyjádřeny prostřednictvím různých škál, prostřednictvím otevřených otázek, názorů např. na volbu mezi životními styly aj. Pro výzkum hodnot i hodnotové orientace se používají dvě základní metody: 1. rating – zkoumání hodnot pomocí stupnice; 2. ranking – řazení hodnot do určitého pořadí. Výsledky výzkumů provedených na základě obou metod bývají ovšem zkreslené. V prvním případě jsou jednotlivé hodnoty řazeny na stejnou úroveň, ve druhém dochází k rapidnímu zkreslování rozdílů mezi významy jednotlivých hodnot (Sak 2000). V naší zemi proběhla po roce 1989 řada empirických sociologických výzkumů, zaměřených na hodnoty a hodnotovou orientaci české populace ve věku od patnácti let. Výsledky výzkumů prezentovaly například následující instituce: Centrum pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd, Centrum ekonomických a sociálních strategií při Fakultě sociálních věd UK, Centrum pro výzkum vývoje osobnosti a etnicity při Fakultě humanitních studií UK. Cílem výzkumů bylo sledování trendů ve vývoji hodnot a hodnotové orientace společnosti a zkoumání závislosti hodnotových preferencí na změnách ve společnosti. Výsledky výzkumů v prvním desetiletí po Sametové revoluci vykazovaly tendence odlišné od tendencí současných, přičemž některé hodnoty se pro obyvatelstvo ČR profilovaly jako víceméně stabilní. V naší společnosti neexistuje hodnota, která by byla preferována jako „jediná správná“ (Prudký, 2004). Po roce 1989 se naopak vynořila řada dalších, nových hodnot, kterým lidé připisují význam. Ve výzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění při Českém statistickém úřadu (dále IVVM, nově Centrum pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu Akademie věd – dále CVVM) z roku 1999 se v desetiletí po revoluci výrazně projevil vzestup hodnot hédonistických, zaměřených k vlastní osobě – užívat si, mít čas na své koníčky, pomáhat své rodině (Prudký, 2004). 28

Podle téhož výzkumu byl zaznamenán pokles hodnot altruistických, dále hodnot spojených s prací a hodnot rozvoje občanských ctností a aktivit. Jiné výzkumy (IVVM) přinášejí zjištění, že přestože je hodnota rodina stále na špičce hodnotových preferencí, zaznamenala i tato pokles. Úhrnem přinesly výzkumy o hodnotách v naší společnosti během 90. let 20. století zjištění, že významné politické a hospodářské změny ve společnosti neměly vliv na vývoj hodnot populace směrem k „výkonově orientované otevřené společnosti. Zjištěný rozvoj hodnotových orientací mezi roky 1997 a 2002 neposiluje trendy mířící k reflexivní modernizaci. Neukazuje totiž na růst motivací a dispozic pro odstartování, posilování a rozvoj procesů, které jsou tomuto druhu modernizace vlastní“ (Prudký, 2004, s. 25). Z výsledů výzkumu CVVM při Sociologickém ústavu AVČR, provedeném v květnu roku 2011 vyplývá vývoj hodnotových trendů v prvním desetiletí 21. století. Některé položky hodnotové baterie, kterou CVVM od počátku devadesátých let při svých výzkumech neměnila, vykázaly s odstupem času vysokou stabilitu. Jedná se o hodnoty žít ve spokojené rodině, mít přátele, se kterými si dobře rozumíme, pomáhat své rodině a přátelům. Jiné hodnoty, například pracovní, ovšem zaznamenaly určité změny. Hodnoty mít práci, která má smysl, mít zajímavou práci, ale i mít jakoukoli práci zaznamenaly vlivem nárůstu nezaměstnanosti vzestup. Stejně tak hodnoty představující altruistický přístup k životu – pomáhat těm, kdo potřebují pomoc či hodnota aktivně se podílet na ochraně přírody. Vzestup zaznamenaly i hédonistické hodnoty, související s vzestupem životního stylu určité skupiny obyvatelstva – žít příjemně, užívat si. Zcela na konci žebříčku hodnot se ocitly hodnoty umožňující prosazovat své náboženské či politické přesvědčení – ovšem podobnou pozici zaujaly hodnoty i v průzkumech preference hodnot v devadesátých letech.

3.5.1

Výzkumy hodnotové orientace u mladé generace v ČR

Zkoumání hodnot mladé generace v ČR probíhá velké množství. Výzkumy bývají zaměřeny zvlášť na žáky středních škol, středních odborných škol, vysokoškoláky, neboť v hodnotovém žebříčku jmenovaných skupin se odrážejí odlišné názory na svět, odlišný přístup k životu, práci i osobnímu životu. 29

Ze zveřejněných výzkumů jsme pro ilustraci hodnotové orientace mladé generace vybrali výsledky výzkumu Petra Saka, který se tématem zabývá již od roku 1982. Sak používá ke zjištění preferencí hodnot baterii hodnot čítající 23 položek; tu vyhodnocuje prostřednictvím škálovací metody pomocí pěti stupňů vzestupné škály. Indexem každé hodnoty je aritmeticky vypočítaný průměr. Baterie hodnot dle Saka: - politická angažovanost; - Bůh; - veřejně prospěšná činnost; - soukromé podnikání; - společenská prestiž; - majetek; - být užitečný druhým; - úspěšnost v zaměstnání; - koníčky; - plat; - vzdělání; - zajímavá práce; - rozvoj vlastní osobnosti; - rodina a děti; - pravda, poznání; - demokracie; - životní prostředí; - životní partner; - svoboda; - mír; - přátelství; 30

- láska; - zdraví. Jednotlivé položky baterie jsou seskupeny do významových celků. Hodnoty zdraví, mír, životní prostředí představují globální hodnotovou orientaci. Rodina, děti, životní partner, láska představují reprodukční hodnotovou orientaci. Hodnoty přátelství, láska, koníčky jsou hédonisticky zaměřené hodnoty člověka. Vzdělání, rozvoj vlastní osobnosti, zajímavá práce, úspěšnost v zaměstnání zastupují profesně-rozvojovou orientaci. Demokracie, svoboda, soukromé podnikání jsou liberální hodnotovou orientací. Majetek, plat, společenská prestiž, úspěšnost v zaměstnání ukazují na egoisticko-materialistickou orientaci. Hodnoty být užitečný druhým, veřejně prospěšná práce, politická angažovanost, společenská prestiž prezentují sociální hodnotovou orientaci. Dlouhodobým výzkum zjistil Sak skutečnost, že hodnotová orientace mládeže v naší republice je relativně stabilní (Sak, 2000). Mezi nejvíce preferované hodnoty mládeží patří zdraví, láska, přátelství. Nejméně zajímavými hodnotami je politická angažovanost, Bůh, veřejně prospěšná činnost.

31

4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Předmět, cíle a metody výzkumu Jako předmět svého výzkumu jsem stanovila hodnoty, které preferují žáci středních odborných škol v dnešní době. Výzkum jsem tvořila s ohledem na již provedené výzkumy. Výzkumnou metodou mé práce je dotazníkové šetření (viz Příloha 1) vyhodnocené pomocí popisné statistiky. Dotazníkovou metodu jsem zvolila na základě možnosti získat v relativně krátké době potřebná data velkého množství respondentů. Základem dotazníku jsou předem promyšlené, přesně zformulované otázky, zvolené s ohledem na cílovou skupinu respondentů. Ačkoliv nevýhodou dotazníkového šetření bývá malá návratnost dotazníků, v případě mého výzkumu byla návratnost 100%. Všichni žáci, kteří byli požádáni o vyplnění dotazníku, tak učinili a dotazník odevzdali. Při sestavování dotazníku jsem se inspirovala dotazníky již provedených výzkumů uvedených v odborné literatuře (Sak 2000; Osecká, 2001; Prudký, 2004; Centrum, 2011).

4.2 Vlastní šetření Průzkumného šetření se zúčastnilo 65 respondentů ve věku od patnácti do dvaadvaceti let. Dotazníky byly administrovány žákům 1. až 3. ročníků oborů Kadeřník, Kuchař – číšník, Umělecký kovář a zámečník, pasíř a Truhlář Středního odborného učiliště tradičních řemesel v Brně. V dotazníku bylo použito 9 otázek. První dvě otázky zjišťují základní informace o respondentech – pohlaví a věk. Následující otázky jsou zaměřeny na rodinnou situaci respondenta – soužití s rodiči a finanční situaci. Druhá část dotazníku je zaměřena na preferované hodnoty respondentů. Respondent posuzoval dvacet předem určených hodnot, dále měl možnost doplnit jiné pro něj důležité hodnoty. V poslední části dotazníku respondent doplňoval věty otevřené. 32

4.2.1 Pohlaví respondentů Z dotazovaných 65 respondentů bylo 62 % žen a 38 % mužů. Poměr žen a mužů byl určen zastoupením žáků a žákyň ve třídách, do kterých byl dotazník administrován (viz Tabulka 1 a Graf 1).

Tabulka 1: Pohlaví Pohlaví

Absolutní četnost ni

Relativní četnost fi (%)

Žena

40

61,5

Muž

25

38,5

Celkem

65

100,0 Zdroj: Vlastní šetření

Graf 1: Pohlaví

33

4.2.2

Věk respondentů

Nejvíce respondentů bylo ve věku 16 a 18 let – 22 %. Ve věku 17 let – 20 %, ve věku 19 let – 14 %, ve věku 20 let 12 %, ve věku 22 let – 8 %, nejméně žáků bylo ve věku 15 a 21 let – 1 % (viz Tabulka 2 a Graf 2).

Tabulka 2: Věk respondentů Věk (roků)



15

1

1,5

16

14

21,5

17

13

20,0

18

14

21,5

19

9

14,0

20

8

12,0

21

1

1,5

22

5

8,0

Celkem

65

100 Zdroj: Vlastní šetření

Graf 2: Věk 34

Soužití s rodiči

4.2.3

Respondentům byla položena otázka číslo 3, která umožňovala tyto varianty odpovědí: ano; ne, žiji jen s matkou; ne, žiji jen s otcem; s rodiči nežiji; střídavá péče. Největší množství respondentů žije ve společné domácnosti s rodiči – 52 %, pouze s matkou žije 32 % respondentů, s rodiči nežije 9% dotazovaných, pouze s otcem žije 5 % a ve střídavé péči 2 % žáků (viz Tabulka 3 a Graf 3). Z výsledků vyplývá, že dotazovaní, žijící ve společné domácnosti s oběma rodiči preferují hodnoty rodina, ve které žiji, rodina, kterou si chci založit, partnerský vztah, bydlení.

Tabulka 3: Soužití ve společné domácnosti s oběma rodiči Odpověď



Ano

34

52,5

Ne, žiji jen s matkou

21

32,5

Ne, žiji jen s otcem

3

4,5

S rodiči nežiji

6

9,0

Střídavá péče

1

1,5

Celkem

65

100

Soužití ve společné domácnosti s oběma rodiči

9,0% 1,5% 4,5%

Ano Ne, žiji jen s matkou 52,5%

Ne, žiji jen s otcem S rodiči nežiji

32,5%

Střídavá péče

Graf 3: Soužití ve společné domácnosti s oběma rodiči

35

Zdroj: Vlastní šetření

4.2.4

Finanční situace rodiny

Dobrou finanční situaci rodiny vyjádřilo největší množství respondentů – 66 %. Jako velmi dobrou ji zhodnotilo 20 %, uspokojivou 14 %. Jako neuspokojivou nepociťuje finanční situaci své rodiny žádný respondent (viz Tabulka 4 a Graf 4).

Tabulka 4: Finanční situace rodiny respondenta Odpověď



Velmi dobrá

13

20,0

Dobrá

43

66,0

Uspokojivá

9

14,0

Neuspokojivá

0

0,0

Celkem

65

100 Zdroj: Vlastní šetření

Graf 4: Finanční situace rodiny respondenta 4.2.5

Preference hodnot

U otázky číslo 5 byly zjišťovány pomocí desetistupňové škály, jak důležité jsou jednotlivé hodnoty pro respondenty. Respondenti měli k dispozici 20 hodnot a nadto možnost dopsání dalších tří hodnot, které jsou pro ně důležité. Tuto možnost však využilo velmi malé procento respondentů. Číslo 1 značilo nejnižší důležitost hodnoty, 36

naopak číslo 10 značilo nejvyšší důležitost hodnoty. Výsledkem této otázky vznikly indexy hodnot, které byly vypočítány aritmetickým průměrem. U každé hodnoty jsem sečetla hodnocení všech respondentů a vydělila počtem respondentů (65 žáků). Tím vznikl index ke každé hodnotě (viz Tabulka 5 a Graf 5).

Tabulka 5: Preference hodnot Pořadí

Hodnota

Index

1.

Zdraví

9,5

2.

Rodina, ve které žijete

9,4

3.

Bydlení

9,3

3.

Úspěch v zaměstnání

9,3

4.

Přátelství

9,2

4.

Spravedlnost

9,2

5.

Vzdělání, poznání, všeobecný přehled

8,8

6.

Peníze

8,5

6.

Svoboda

8,5

7.

Život ve zdravém životním prostředí

8,4

8.

Láska

8,3

9.

Rodina, kterou si chcete založit

8,2

9.

Partnerský vztah

8,2

10.

Zájmy, koníčky, zábava

8,1

11.

Pomoc druhým

7,8

12.

Uznání druhých

7,4

13.

Fyzická krása

7,1

13.

Vlastní děti (rodičovství)

7,1

14.

Cestování

6,8

15.

Náboženství

2,6 Zdroj: Vlastní šetření 37

Preference hodnot

Zdraví Rodina ve které žijete Bydlení Úspěch v zaměstnání Přátelství Spravedlnost

6,8 2,6 9,5 7,1

Vzdělání, poznání, všeobecný přehled Peníze

9,4

7,1 9,3

Svoboda

7,4 9,3

7,8 8,1

9,2

Život ve zdravém životním prostředí Láska Rodina, kterou si chcete založit Partnerský vztah

8,2

9,2 8,2

8,8 8,3 8,4

Zájmy, koníčky, zábava Pomoc druhým Uznání druhých

8,5

Fyzická krása

8,5

Vlastní děti (rodičovství) Cestování Náboženství

Graf 5: Preference hodnot Mezi nejdůležitější hodnoty řadí respondenti zdraví, rodinu, ve které žiji, úspěch v zaměstnání, bydlení, přátelství a spravedlnost. Hodnoty zdraví a rodina, ve které žiji, patří stále k nepreferovanějším bez ohledu na věkové kategorie respondentů. Překvapivým výsledkem je preference hodnoty úspěch v zaměstnání právě s ohledem na věk dotazovaných. Mezi středně preferované hodnoty respondenti zařadili hodnoty vzdělání, poznání, všeobecný přehled, peníze, svoboda, život ve zdravém životním prostředí, láska, partnerský vztah, rodina, kterou chci založit, zájmy, koníčky, zábava. Z této skupiny hodnot nejvíce překvapuje hodnota peníze, u které jsem předpokládala vyšší preference. S ohledem na typ studia dotazovaných jsem se pozastavila nad vysokou preferencí hodnoty vzdělání, poznání, všeobecný přehled. Obecně se v této skupině setkávají

38

hodnoty hédonisticky orientované a naopak altruistické (nesobecké), a to s nepatrnou preferenční odchylkou. Ve skupině nejméně preferovaných hodnot se objevují následující: pomoc druhým, uznání druhých, fyzická krása, vlastní děti (rodičovství), cestování a náboženství. V celkovém důsledku není překvapením zastoupení hodnoty pomoc druhým mezi nejméně preferovanými hodnotami, i když by si zasloužila vyšší hodnocení důležitosti. Oproti očekávání se ukázalo, že hodnota fyzická krása je pro příslušníky mladé generace méně důležitou, než by se zdálo. Na posledním místě žebříčku hodnot se umístila hodnota náboženství, a to s velkým odstupem indexu preferencí. Vyznání duchovního i politického názoru obecně v České republice nepatří k výrazným stupňům hodnotové orientace. U náboženství tomu tak bylo vždy, v politice preference klesají vzhledem k poklesu rozvoje veřejných aktivit. Možnost uvést jinou preferovanou hodnotu využilo dvacet respondentů. Následující tabulka uvádí jiné uvedené hodnoty podle četnosti zastoupení v dotaznících (viz Tabulka 6).

Tabulka 6: Jiné preferované hodnoty Pořadí

Hodnota

1.

Sex

2.

Marihuana

3.

Sport

4.

Zvířata

5.

Štěstí

6.

Auto

7.

Motorka

8.

Alkohol

9.

Životní sen

10.

Postavení ve společnosti

39

11.

Spolehlivost

12.

Inteligence

13.

Dojem

14.

Adrenalin Zdroj: Vlastní šetření

4.2.6

Otevřené výpovědi

U otevřené výpovědi Zdraví pro mě znamená, dotazovaní uváděli nejvyšší důležitost hodnoty zdraví ve svém životě. Mezi výpověďmi se objevily následující názory: „(…) jedna z nejdůležitějších věcí, které si, bohužel, příliš nevážím“,“(…) nebýt nemocný“, „(…) nemuset k lékaři“, „(…) dost, samozřejmě doufám, že budu zdravá, ale zatím se řídím tím, že je mi fuk, jestli se dožiju jen dvaceti, chci si to pořádně užít.“ Otevřená výpověď Rodina pro mě byla nejčastěji dokončena výrazem „opora“, „pomoc do života“ apod. Rodina je pro respondenty dále: „(…) priorita číslo jedna“, „(…) lidé, kteří jsou pro mě nejdůležitější, vždycky budou stát při mně a nikdo je nemůže nahradit“, ale i „(…) není až tak podstatná v porovnání s přáteli“, „(…) rodina pro mě znamená hodně, ale až budu mít svoji, chci, aby byla lepší, než ta, co mám já.“ Otevřenou výpověď Když se řekne přátelství, doplnili žáci slovy „upřímnost“, „porozumění“, „společné zájmy“, „opora“, „spolehnutí“. Dále respondenti uváděli: „(…) si toho moc vybavit neumím, protože s ním nemám moc dobré zkušenosti“, „(…) je to nejdůležitější a nejvěrnější pouto“, „(…) přátelství je pro mě důležité, ale ne tak, jako rodina.“ Pod pojmem šťastný život si respondenti představují „zdraví“, „partnerský vztah“, „pravidelný příjem“, „bydlení“, „dobrou práci“, ale také: „být ráda za to, co mám a dokázat alespoň jednu věc z toho, co chci.“ Doplnění této otevřené výpovědi nabídlo shrnutí preferovaných hodnot bez indexu hodnocení, avšak s přihlédnutím k významu těchto hodnot pro kvalitní a spokojený život.

40

5 DISKUSE Tato bakalářská práce si vzala za cíl výzkum hodnot a hodnotové orientace žáků prvních až třetích ročníků několika oborů SOU tradičních řemesel v Brně. Výsledkem výzkumu je hodnotový žebříček žáků, ujasnění pojmů zdraví, rodina, přátelství a šťastný život. Na prvním místě hodnotového žebříčku se umístila hodnota zdraví. Dospívající lidé si uvědomují tuto hodnotu jako předpoklad uskutečňování všech ostatních hodnot. Svědčí to o jisté míře životních zkušeností, neboť preference této hodnoty se zvyšuje zároveň se zvyšujícím se věkem. Hodnota zdraví patří do globální hodnotové orientace, která vyjadřuje zájmy lidského rodu obecně. Na druhém místě se umístila hodnota rodina, ve které žiji. Tato hodnota je nejpodstatnější hodnotou pro českou populaci vůbec. Představuje zázemí, jistotu symbolizuje identitu a pevné ukotvení. Se zvyšujícím se věkem nabývá tato hodnota na významu. Hodnota rodina patří do reprodukční hodnotové orientace a je výsledkem zájmu o zachování lidského rodu. Třetí místo žebříčku obsadila hodnota úspěch v zaměstnání. Tato hodnota zastupuje profesně-hodnotovou orientaci. Je dokladem o tom, že pro žáky učebních oborů je typická snaha být úspěšný na trhu práce. O třetí místo se hodnota úspěch v zaměstnání dělí s hodnotou bydlení. Bydlení představuje egoisticko-materialistickou orientaci člověka, současně však souvisí s reprodukčně hodnotovou orientací. Symbolizuje zázemí, možnost soukromí a klidu. Stejné preference u žáků získaly hodnoty přátelství a spravedlnost. Přátelství tvoří hédonistickou orientaci člověka, tmelí společnost a pojí ji dohromady. Spravedlnost je hodnotou překračující hranice potřeb jedince, charakterizující požadavek na společnost. Výše uvedené hodnoty se řadí k nejpreferovanějším hodnotám respondentů. Ze středně preferovaných hodnot a z hodnot nejméně preferovaných upozorněme jen na některé. Hodnota vzdělání, poznání, všeobecný přehled, představující profesněrozvojovou hodnotovou orientaci, se umístila mezi středně preferované hodnoty společně s hodnotami láska, partnerský vztah a rodina, kterou si chci založit. Mezi nejméně preferované hodnoty se řadí pomoc druhým a náboženství. Obě hodnoty patří mezi sociální hodnotovou orientaci. Ta vede jedince ke vztahu k ostatním 41

lidem i ke skupinám, k překonávání vlastních hranic. V nízké preferenci hodnoty náboženství se zároveň odráží fakt, že drtivá většina české populace není věřící. V našem výzkumu se tedy na prvním místě hodnotového žebříčku umístila globální hodnotová orientace, na místě druhém reprodukční hodnotová orientace. O třetí místo se dělí egoisticko-materiální orientace s orientací profesně-rozvojovou. Na dalším místě se umístila hédonistická hodnotová orientace, dále liberální a na posledním místě sociální hodnotová orientace. Porovnáme-li výsledky výzkumu provedeného v rámci bakalářské práce s výsledky výzkumu hodnot dospívajících P. Saka z roku 1996, dojdeme k následujícím závěrům. Hodnota zdraví zaujímá v našem výzkumu první místo stejně jako ve výzkumu P. Saka. Hodnota rodina, zaujímající u nás v žebříčku hodnot druhou pozici, obsadila v Sakově výzkumu až desátou příčku. Oproti tomu přátelství, náležející v Sakově výzkumu na třetí pozici žebříčku hodnot, ustoupilo ve výsledcích našeho dotazníku úspěchu v zaměstnání. Největší propad v našem výzkumu zaznamenala hodnota láska. Ustoupila životu ve zdravém prostředí, svobodě, penězům, vzdělání, poznání a všeobecnému přehledu, spravedlnosti. Ve srovnání se sedmnáct let starým výzkumem dospívajících vyplývá tedy z našeho výzkumu jistý posun hodnot mladé generace směrem k profesně-rozvojovým a egoisticko-materiálním hodnotám. Současně ovšem také zdůraznění globální hodnoty spravedlnosti. Rozdílné výsledky mohou být do jisté míry důsledkem úzkého vymezení respondentů, se kterými se v rámci výzkumu pro bakalářskou práci pracovalo. Ve větách simulujících otevřené otázky žáci potvrdili preference významných hodnot slovním komentářem. Celkově zhodnotili respondenti rodinu jako velmi významnou a nezastupitelnou hodnotu pro život. Hodnota zdraví se ve výsledcích z otevřené výpovědi i škálovací otázky jeví jako nejdůležitější hodnota pro dospívající vůbec. Doplnění dalších dvou otevřených výpovědí se vyznačovaly názorovou pestrostí. Problém utváření, zvnitřňování a předávání hodnot je stále aktuální. Z teoretické části bakalářské práce vyplývá, že procesy formování hodnotové orientace jsou zásadně ovlivněny prostředím, ve kterém se dospívající přirozeně pohybuje – nejčastěji rodinou a školou. Pedagogové mají pro přípravu výchovně vzdělávacího procesu k dispozici rámcové vzdělávací programy, které uvádějí cílové kompetence žáků, nikoliv způsoby, jakým k těmto kompetencím žáky naučit. Řešení spočívá pouze v aktivitě a kreativním 42

myšlení učitelů. Ti by měli záměrně a s využitím všech poznatků i zkušeností o utváření hodnot co nejúčinněji odkrývat a předávat hodnoty svým žákům.

43

6

ZÁVĚR Odjakživa se lidé snažili stanovit si hodnoty, které by jim určovaly, jakým

způsobem mají uvažovat a jednat. Hodnoty a hodnotová orientace ovlivňují chování každého člověka. V zájmu jedince i celé společnosti jsou tedy opatření, z nichž vyplývá rozvoj kladné hodnotové orientace, nejvýše důležitá. Taková opatření se tvoří na základě dobrých mravních vlastností jedince a jejich cíleném rozvoji. Výchova k hodnotám by tedy měla být součástí výchovy v rámci rodiny, ale i v rámci výchovy a vzdělávání na všech stupních školství.

Bakalářská práce

Hodnotová orientace žáků středních odborných škol je zaměřena na hodnoty a hodnotovou orientaci mladé generace. Rodina je společenstvím, s nímž je dospívající nejvíce spjat; škola je zase místem, kde tráví podstatnou část svého času. Obě prostředí mají na utváření hodnot mladého člověka podstatný vliv. Je možné konstatovat, že bakalářská práce naplnila cíle, které byly předem stanoveny. Z výsledků výzkumu, který byl součástí této bakalářské práce, vyšlo najevo, že dnešní mladá generace je schopna uvědomit si důležitost hodnot. Současně je schopna mezi jednotlivými hodnotami určit vyšší či nižší míru preference. Na základě výzkumu hodnotové orientace žáků SOU tradičních řemesel v Brně, můžeme usoudit, že žáci střední odborné školy upřednostňují hodnoty, na které klade důraz většina populace v ČR – zdraví, rodinu, přátelství, úspěch v zaměstnání. Tyto poznatky, stejně jako poznatky o utváření hodnot v životě člověka, je možné dále využít pro záměrné působení na utváření hodnotové situace při výchovně vzdělávacím procesu na našich školách. .

44

POUŽITÁ LITERATURA BLATNÝ, M. Temperament, inteligence, sebepojetí. 1. vyd. Brno: Ps ychologický ústav Akademie věd ČR. Tišnov : Sdružení SCAN, 2003. 150 s. ISBN 80 -86620-05-0. BROŽÍK, V. Hodnoty a významy. 1. vyd. Bratislava : Pravda 1985, 291 s . ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 656 s. ISBN 978-80-7367-273-7. CAKIRPALOGLU, P. Psychologie hodnot. 1. vyd. Olomouc : Votobia, 2004. 427 s. ISBN 80 -7220-1956. DOBROVOLSKÁ, D. Hodnotová orientace vysokoškoláka z hlediska současné

koncepce

hodnot.

1.

vyd.

Praha

:

Státní

pedagogické

nakladatelství, 1981. 145 s. DOROTÍKOVÁ, S. Filozofie hodnot: problémy lidské existence, poznání a hodnocení. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1998. 162 s. ISBN 80 86039-79-x. DVOŘÁKOVÁ, J. Morální usuzování: vliv hodnot, osobnosti a morální identity. 1. v yd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 149 s. ISBN 978 80-210-4751. HOLDA, D. Rok 2000: hodnoty a perspektivy mládeže v ČSSR. 1. vyd. Praha : Mladá Fronta, 1988, 187 s. HOMOLA, M. Motivace lidského chování. 2. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 359 s. HORÁK, J. Škola a hodnotová orientace dětí a mládeže. 1. vyd. Liberec: Vysokoškolský podnik, 1997. 81 s. ISBN 80 -7083-257-6. HUDEČEK, J. Hodnotové orientace v motivační sféře osobnosti. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 96 s. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 285 s. ISBN 80-7178-536-0.

45

KOHOUTEK, R. Základy psychologie osobnosti. 1. vyd. Brno : CERM, 2000. 263 s. ISBN 80 -7204-156-8. KUČEROVÁ, S. Člověk – hodnoty – výchova. 1. vyd. Prešov : vl. N., 1996. 231 s. ISBN 80-85668-34-3. Maslowova pyramida. In Wikipedie: otevřená encyklopedie. [online]. St. Peterburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001 -, strana naposledy edit. 2013-4-11 [cit. 2013 -4-19]. Česká verze. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org./wiki/Maslowo va_pyramida. NEFF, V. Filozofický slovník pro samouky neboli Antigorgias 2. vyd. Praha : Mladá fronta, 1993. 440 s. ISBN 80-204-0383-93. OSECKÁ, L. Rozdíly mezi strukturou osobnosti studentů a učňů. 1. vyd. Brno : Psychologická laboratoř Československé akademie věd, 1982. 14 s. PRUDKÝ, L. Hodnoty a normy v české společnosti – stav a vývoj v posledních letech. 1. vyd. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2004. 32 s. ISBN 80 -7204-358-7. RABUŠ IČ, L. České hodnoty 1991 – 1999. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2001. 176 s. ISBN 80 -210-2623-5. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělánín65 -51-H-01 Kuchař – číšník [online]. c2007, poslední revize 28. 6. 2007 [cit. 2013 -2-17]. Dostupný

z WWW:

http://zpd.nuov.cz/RVP/H/RVP%206551H01%20Kuchar%20cisnik.pdf . SAK, P. Proměny české mládeže: česká mládež v pohledu sociologických výzkumů. 1. vyd. Praha : Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80 -7229-042.8. SAK, P. Sociální vývoj mládeže. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 105 s. TAXOVÁ, J. pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 273 s.

46

SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A GRAFŮ Obrázek 1 Maslowova p yramida potřeb

Tabulka 1 Pohlaví Tabulka 2 Věk Tabulka 3 Soužití ve společné domácnosti s oběma rodiči Tabulka 4 Finanční situace rodiny res pondenta Tabulka 5 Preference hodnot Tabulka 6 Jiné preferované hodnot y

Graf 1 Pohlaví Graf 2 Věk Graf 3 Soužití ve společné domá cnosti s oběma rodiči Graf 4 Finanční situace r odiny respondenta Graf 5 Preferen ce hodnot

47

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Dotazník Příloha 2 – Preference hodnot – absolutní četnost

48

Příloha č. 1 Dotazník Dotazník k bakalářské práci – hodnotová orientace žáků středních odborných škol

Milí žáci, jmenuji se Pavlína Pražáková a ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku, který je zaměřen na zjištění hodnotové orientace žáků středních odborných škol. Tímto dotazníkem bych chtěla zjistit, jaké hodnoty preferujete, co je pro Vás v životě důležité a jaké jsou Vaše životní postoje a názory. Dotazník je anonymní a jeho vyplnění Vám zabere přibližně 10–15 minut. Vaši odpověď vyznačte křížkem, případně doplňte slovy. Mnohokrát Vám děkuji za pečlivé vyplnění dotazníku a čas, který vyplnění věnujete.

Otázky: 1. Pohlaví  žena  muž 2. Kolik Vám je let? 3. Žijete ve společné domácnosti s oběma rodiči?     

ano ne, žiji jen s matkou ne, žiji jen s otcem s rodiči nežiji střídavá péče

4. Finanční situace Vaší rodiny je  velmi dobrá (můžeme si dovolit vše, co chceme)  dobrá (když něco chceme, tak si na to našetříme a pak si to můžeme dovolit)  uspokojivá (po zaplacení základních životních potřeb rodiny nám již moc peněz nezbývá, takže si toho moc dovolit nemůžeme)  neuspokojivá (máme finanční potíže)

49

5. Následující hodnoty ohodnoťte pomocí stupnice 1 až 10 dle jejich důležitosti pro Vás. 1 nejméně důležité, 10 nejvíce důležité. Hodnoty

nedůležité

Zdraví

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Láska

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Partnerský vztah

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Pomoc druhým

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Peníze

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Přátelství

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Náboženství

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Fyzická krása

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Svoboda

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Uznání druhých

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Bydlení

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Spravedlnost

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Cestování

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Jiná hodnota (uveďte):…………………...

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

50

důležité

U otázky č. 6 – 9 dokončete věty:

6. Zdraví pro mě znamená ………………………………………………………. …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

7. Rodina je pro mě ……………………………………………………………... …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

8. Když se řekne přátelství, tak …………………………………………………. …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

9. Pod pojmem šťastný život si přestavuji ……………………………………… …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

Děkuji Vám za vyplnění dotazníku. Pavlína Pražáková

51

Příloha č. 2 Preference hodnot – absolutní četnost Preference hodnot – absolutní četnost Absolutní četnost (ni)

Hodnota 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Zdraví

0

0

0

1

2

0

1

5

3

53


1

0

0

0

0

1

4

4

7

48

Bydlení

0

0

0

0

1

1

3

6

14 40


0

0

0

0

1

4

0

7

13 40

Přátelství

1

0

0

0

4

0

2

4

11 43

Spravedlnost

0

0

0

0

3

4

2

4

10 42


0

0

1

1

4

2

2

10 14 31

Peníze

1

0

0

0

5

3

8

8

9

Svoboda

0

1

1

0

5

3

5

9

11 30


0

0

4

0

2

4

6

12 11 26

Láska

0

0

1

2

8

2

4

9

14 25


2

1

0

2

9

2

6

2

5

Partnerský vztah

0

0

1

3

5

2

4

17 15 18


0

0

1

1

7

3

9

13 11 20

Pomoc druhým

0

0

1

2

9

7

9

8

8

21

Uznání druhých

2

1

2

2

7

4

14

9

8

16

Fyzická krása

1

1

1

3

13

4

11 14

7

10


5

3

0

2

11

4

4

10

6

20

Cestování

2

2

4

2

6

6

14 17

5

7

Náboženství

35

7

4

3

9

2

1

1

1

52

2

31

36

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání. Hodnotová orientace žáků středních odborných škol

Recommend Documents