MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Komparace rozvojové pomoci České republiky po roce 1989 Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Daniela Dvořáková

Barbora Pavlíčková Brno, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Komparace rozvojové pomoci České republiky“ vypracovala samostatně podle metodických pokynů vedoucí práce a s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 14. 5. 2012

……………………………..

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce Mgr. Daniele Dvořákové za odborné vedení práce, pomoc a rady, kterými mi přispěla k vypracování této práce.

Anotace Cílem této bakalářské práce je provést komparaci zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. První část této práce se zabývá základními pojmy týkající se této problematiky a institucemi, které se rozvojovou pomocí zabývají. Další část je věnována analýze jednotlivých období podle vymezených kritérií, která určují strukturu a charakter rozvojové pomoci. Poslední část představuje komparaci jednotlivých období právě na základě vymezených kritérií.

Klíčová slova Komparace, rozvojová pomoc, ODA, koncepce zahraniční rozvojové pomoci, rozvojová země

Annotation The goal of this bachelor thesis is to perform a comparison of Czech foreign development assistance. First part of this thesis deals with basic terms regarding this problematic and institutions that deal with development assistance. Next part is dedicated to analysis of particular time periods according to defined criteria that determine the structure and character of development assistance. The last part represents comparison of particular time periods on the base of defined criteria.

Keywords Comparison, development assistance, ODA, conception of foreign development assistance, developing country

Obsah 1

Úvod a cíl práce ............................................................................................................. 7 1.1

Úvod ........................................................................................................................ 7

1.2

Cíl práce .................................................................................................................. 8

2

Metodika ........................................................................................................................ 9

3

Základní pojmy ............................................................................................................ 11

4

Současná institucionální struktura ............................................................................... 12

5

Rozvojová pomoc České republiky ............................................................................. 14

6

Rozvojová spolupráce ČR v průběhu jednotlivých období ......................................... 15

7

6.1

Rozvojová spolupráce Československa před rokem 1989 .................................... 15

6.2

Rozvojová pomoc v letech 1990 – 2001 ............................................................... 17

6.3

Rozvojová pomoc v letech 2002 – 2007 ............................................................... 22

6.4

Česká rozvojová spolupráce 2008 – 2009 ............................................................. 40

6.5

Česká rozvojová pomoc 2010 – 2017 ................................................................... 45

Komparace rozvojové spolupráce České republiky dle jednotlivých období .............. 55 7.1

Cílové země ........................................................................................................... 55

7.2

Cílové sektory ....................................................................................................... 57

7.3

Bilaterální ODA dle teritorií ................................................................................. 57

7.4

Formy zahraniční rozvojové spolupráce ............................................................... 58

7.5

Rozpočet ................................................................................................................ 59

7.6

Institucionální struktura ........................................................................................ 59

7.7

Postoj veřejnosti .................................................................................................... 60

8

Diskuse a závěr ............................................................................................................ 61

9

Seznam literatury ......................................................................................................... 64 9.1

Knižní zdroje ......................................................................................................... 64

9.2

Internetové zdroje .................................................................................................. 65 5

10

Seznam použitých zkratek ........................................................................................... 68

11

Seznam grafů ............................................................................................................... 69

12

Seznam obrázků ........................................................................................................... 71

13

Seznam tabulek ............................................................................................................ 72

6

1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Pomoc rozvojovým zemím nebo spolupráce s nimi již několik desítek let roste na významu, objemu či efektivnosti. Zpočátku neměly státy při poskytování rozvojové pomoci pochopení a velkou podporu. To se ale časem změnilo a v současnosti je rozvojová pomoc vyspělých států vnímána jako jedna ze základních součástí zahraniční politiky. V rámci postupného rozvoje této pomoci dochází k jejímu rozšiřování i mimo působnost států. To znamená, že není poskytována jen samotnými státy, ale vznikají i neziskové organizace, které působí buď samostatně, či v kooperaci se státy. Cílem rozvojové pomoci je zlepšit ekonomickou, sociální, nebo např. politickou situaci rozvojové země. Rozvojovou pomoc poskytují země z různých důvodů. Mnoho zemí takto pomáhá svým bývalým koloniím. Chápou pak tuto pomoc jako jakési odčinění za období, kdy danou zemi kolonizovaly. Dalším důvodem pro poskytování rozvojové pomoci je vytvoření dobrého jména země poskytující pomoc. Neméně důležitým důvodem jsou také zájmy v rozvojové zemi (nerostné bohatství, strategická poloha,…), tedy oboustranně výhodné zájmy. V neposlední řadě můžeme také zaznamenat potřebu pomoci slabším. Rozvojová pomoc nebyla vždy vnímána kladně. Postupem času a vývojem struktury pomoci si státy kladou jako jeden z důležitých cílů zlepšení veřejného mínění. V současnosti se od rozvinutých států očekává, že tyto se rozvojové a humanitární pomoci budou zúčastňovat automaticky. Tato bakalářská práce se bude zabývat rozvojovou pomocí České republiky. Ta v této oblasti za ostatními zeměmi určitě nezaostává. S postupem času a množstvím poskytnuté pomoci se měnila jak její forma, cílové země a její objem. Svou pomoc měnila také na základě dění ve světě. V období bipolarity světa byla jakožto socialistický stát, ovlivňována politikou Sovětského svazu. Po skončení bipolarity došlo k orientaci na západ. V současné době je rozvojová pomoc ovlivňována např. politikou EU, či různých organizací, které se touto problematikou zabývají (OSN, OECD a další). Zachycení a analýza těchto změn rozvojové pomoci České republiky je cílem této bakalářské práce.

7

1.2 Cíl práce Cílem této práce je, na základě získaných informací, nejprve zanalyzovat postupný vývoj rozvojové politiky České republiky v níže uvedených obdobích a poté provést komparaci těchto období na základě vývoje a změny rozvojové politiky. Dalším cílem je dle získaných poznatků potvrdit či vyvrátit tyto hypotézy, které byly stanoveny před zpracováním této práce: 

Rozvojová pomoc České republiky se každoročně zlepšuje. Díky zkušenostem, které získává, může efektivněji využít zdroje, které věnuje na rozvojovou pomoc. A pomoc, kterou poskytuje, dokáže lépe zacílit, tedy poskytnout ji těm zemím, které ji více potřebují.



Po vstupu do EU se mění struktura české rozvojové pomoci podle požadavků EU.



Aby pomoc nebyla neefektivní, v průběhu jednotlivých období nedochází ke změnám ve složení prioritních zemích.

8

2 Metodika V této práci budou použity dvě metody: politologická komparativní metoda a metoda analýzy dokumentů. Metoda analýzy dokumentů je založena na studiu a rozboru dokumentů a dat, které řeší danou problematiku a které byly získány vlastním pozorováním, či výzkumem. Tato metoda bude použita pro první a druhou část této práce. Pro lepší pochopení analýzy české rozvojové pomoci budou v úvodu práce nejprve vysvětleny některé základní pojmy. Dále zde budou rozebrány formy rozvojové pomoci, které uplatňuje Česká republika. Pro tuto analýzu poskytnou informace knihy, které se zabývají obecně problematikou rozvojové politiky V další části následuje úvod do problematiky rozvojové spolupráce České republiky, obecné informace o jejich cílech a motivech a její obecný vývoj, ke které bude použita metoda analýzy dokumentů. Ta je aplikována i na následující část této práce, která se věnuje seznámení s institucionální strukturou dnešní rozvojové spolupráce České republiky. Po seznámení se základními pojmy a základy české rozvojové spolupráce následuje popis rozvojové pomoci podle těchto období: 

Od začátku české rozvojové pomoci do r. 1989,



1990 – 2001,



2002 – 2006,



2007 – 2009,



2010 – 2017. Časové úseky 1990 – 2001 a 2010 - 2017 jsou rozděleny podle ministerstva

zahraničních věcí. To ve výše uvedených obdobích vypracovalo Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky. I přesto, že ministerstvo zahraničních věcí vytvořilo Koncepci i pro období 2002 – 2009, bylo toto období rozděleno do dvou dílčích, protože na přelomu těchto období došlo k transformaci rozvojové spolupráce a tím pádem i jejího vývoje. V jednotlivých obdobích jsou popsány cíle a principy rozvojové pomoci, formy rozvojové pomoci, cílové země a kritéria pro jejich výběr, cílové sektory, rozpočet, institucionální rámec, vnímání veřejnosti a objem této pomoci. V závěru každé etapy bude

9

zhodnocení daného období – jestli byly splněny dané požadavky, atd. Pro tuto část práce aplikuji nejprve analýzu dokumentu. Spolu se studiem těchto koncepcí vytvořených MZV, použiji dokumenty vytvořené některými českými rozvojovými organizacemi. Dále bude následovat politologická komparativní metoda. Politologická komparativní metoda, je náhradou experimentu a umožňuje generalizaci, formulování hypotéz, koncepcí a teorií týkajících se vztahů mezi jednotlivými politickými jevy. Pro samotnou komparaci byl použit druh diachronní komparace, který se zaměřuje na vývoj konkrétného fenoménu v čase a zkoumá dynamiku vývoje a její zákonitosti. Pro komparativní metodu platí tato pravidla: 

definovat objekt komparace – v tomto případě je objektem česká rozvojová spolupráce,



určení cíle komparace – cílem této komparace je porovnat vývoj zahraniční rozvojové spolupráce,



stanovení kritérií komparace – cílové země a sektory, forma zahraniční a rozvojové spolupráce, rozpočet, institucionální struktura a veřejné mínění. Na základě těchto kritérií a jejich změn bude provedena v poslední kapitole komparace.



Vymezení vztahu komparace k časové ose – komparace zahraniční rozvojové pomoci je v této práci provedena v období od roku 1990 po současnost. Problematikou české zahraniční rozvojové spolupráce se nezabývá mnoho tištěných

publikací. Proto pro tuto práci byly použity zejména internetové publikace a dokumenty, koncepce zahraniční rozvojové spolupráce, informace od jednotlivých subjektů na jejich internetových stránkách. Většina zdrojů je dostupná v českém jazyce. Některé zdroje, které se zabývají jen specifickými údaji, jsou potom v jazyce anglickém.

10

3 Základní pojmy Rozvojová pomoc – dle (Adamcová, 2006) je vymezena jako „tok kapitálu či veřejných financí ve formě půjček nebo grantů do jiných zemí, které splňují dvě kritéria“: a) nekomerční určení kapitálu z pohledu dárce, b) kapitál ve formě půjček je poskytován za lepších podmínek (nižší úroky, delší doba splatnosti) Rozvojová spolupráce - (Adamcová, 2006) vidí rozvojovou spolupráci jako „obecnou formu spolupráce mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi, která směřuje k podpoře trvale udržitelného rozvoje v rozvojových zemích“. Vládní pomoc – tzv. Official development Assistance – ODA, je hrazena ze státního rozpočtu Nevládní pomoc – je zajišťována prostřednictvím nadací, neziskových organizací, či soukromých dárců. Bilaterální pomoc - je taková pomoc, kterou dárcovská země poskytuje cílové zemi přímo Multilaterální pomoc – pomoc, která je zprostředkována mezinárodními organizacemi

11

4 Současná institucionální struktura Rozvojovou pomoc v České republice poskytuje řada státních institucí, které úzce spolupracují se soukromým i veřejným sektorem. Hlavní směr rozvojové politiky vymezuje vláda ČR, která působí jako hlavní výkonný orgán. „Vláda schvaluje koncepce zahraniční rozvojové spolupráce obsahující sektorové a teritoriální priority, střednědobé programy spolupráce s prioritními zeměmi, roční plány a další klíčové dokumenty české zahraniční rozvojové spolupráce.“ (Rozvojovka, 2008) V současnosti se ZRS zabývají dle (MZV) tyto instituce: 

MZV (odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci) – je hlavní koordinační institucí ZRS. „MZV se zabývá koncepčními otázkami rozvojové spolupráce, plánuje objem a strukturu financí na její poskytování, připravuje programy spolupráce s prioritními zeměmi, sestavuje roční plány rozvojových projektů, projednává dohody o spolupráci s přijímajícími zeměmi, koordinuje rozvojové aktivity s EU, OECD a dalšími mezinárodními institucemi.“ (Rozvojovka, 2008)



Zastupitelské úřady ČR poskytují MZV konkrétní informace o přijímajících zemích, což napomáhá kvalitnější rozvojové pomoci, pomáhají také s identifikací, plánováním a monitorováním projektů d přijímající zemi.



Rada pro ZRS – „Rada se stará o koordinaci mezi cíli a prioritami ZRS a ostatními nástroji vládní politiky.“ Vytváří a předkládá doporučení pro MZV, dále prodiskutovává koncepce zahraniční rozvojové spolupráce, nebo další důležité dokumenty zahraniční rozvojové spolupráce, zahrnující roční plány a informace. (MZV ČR, 2011b)



Česká rozvojová agentura – ČRA zabezpečuje realizaci ZRS. Určuje a formuluje vhodné projekty, dále vypisuje výběrová řízení, stará se o podpisy smluv a monitoring projektů. Jejím úkolem je také poskytnutí informací realizátorům a zainteresované veřejnosti o ZRS, podpora českých subjektů usilujících o zapojení do realizace projektů (IFP, 2008).



Rezortní ministerstva – Ministerstva jsou zapojena do ZRS od roku 1995. Účastní se práce v Radě pro ZRS. (Rozvojovka, 2008) přidává ještě další subjekty zapojené do rozvojové spolupráce: 12



Soukromé firmy – ty se zaměřují především na průmyslový rozvoj, vodohospodářství, ochranu ŽP a zemědělství. Od roku 2007 český soukromý sektor vytvořil Platformu podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci.



Nevládní organizace – české nevládní organizace zabývající se rozvojovou a humanitární pomocí a rozvojovou výchovou, jsou sdruženy v rámci Českého fóra pro rozvojovou spolupráci (FoRS), založeného v roce 2002. Zabývají se hlavně humanitární pomocí.



Akademický sektor – soustřeďuje se na zlepšování základního, středního a vysokého školství v rozvojových zemích. Na některých školách je možné studovat problematiku rozvojových studií.



Státní a příspěvkové organizace - v rámci této skupiny fungují výzkumné ústavy

13

5 Rozvojová pomoc České republiky ZRS tvoří důležitý prvek zahraničního působení České republiky. Hlavním cílem je omezování chudoby v rozvojových zemích, jako vedlejší cíle rozvojové spolupráce si Česká republika určila budování dobrých vztahů s rozvojovými zeměmi a pomáhá se zajištěním hospodářských, bezpečnostních a environmentálních zájmů ČR. (Rozvojovka, 2008) Základní bod tvoří Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals MDGs). Tradice české rozvojové spolupráce sahají do období před rokem 1989. V té době se řídila logikou studení války. Po převratu došlo k zastavení pomoci. Její obnova v polovině devadesátých let byla spojena se začleňováním České republiky do západních politických a hospodářských struktur. Proces přetváření české zahraniční rozvojové spolupráce přetrvává dodnes. (Rozvojovka, 2008) „Poskytováním rozvojové pomoci přispívá ČR k zajištění bezpečnosti a stability na globální úrovni i k předcházení konfliktů na regionální a lokální úrovni, omezení nežádoucí migrace, bezpečnosti v oblasti životního prostředí, podpoře demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a posilování právního státu.“ (MZV ČR, 2007)

14

6 Rozvojová spolupráce ČR v průběhu jednotlivých období 6.1 Rozvojová spolupráce Československa před rokem 1989 Počátky české rozvojové pomoci začínají v 50. letech dvacátého století. Forma a způsob poskytování rozvojové pomoci se až do počátku 90. let v mnohém od současné pomoci lišila. (NFM, 2011) Československo patřilo mezi socialistickými státy k silně se angažujícím v pomoci rozvojovým zemím. Intenzita rozvojové spolupráce kolísala, po prvotním rozvoji v 50. letech následně v 60. letech oslabila, v 70. a zvláště pak v 80. letech došlo ale k jejímu zesílení. (Jelínek, 2004b) 6.1.1 Cílové země a sektory Podobně jako ostatní státy poskytující rozvojovou pomoc, i Československá socialistická republika byla ovlivněna logikou studené války a jakožto stát východního bloku se řídila principy Rady vzájemné hospodářské pomoci. V duchu politiky Sovětského svazu ČSSR dělila rozvojové země na „mimoevropské socialistické země“1, „země přednostního zájmu“2, „země československého zájmu z hlediska rozvoje dlouhodobých politických a hospodářských vztahů“3 a „země v područí imperialismu“4. (Hokrová, 2008) Rozvojovou pomoc omezovala ČSSR na „mimoevropské socialistické země“ a „země přednostního zájmu“. Spolupráce s ostatními uvedenými skupinami rozvojových zemí byla založena na oboustranné výhodnosti. (Jelínek, 2004b) Československo poskytovalo rozvojovou pomoc různými způsoby. Jedním ze způsobů byla hmotná pomoc (dodávalo potraviny, pracovní nářadí, nebo léky), kterou poskytovalo do socialistických zemí ležících mimo Evropu, zemí přednostního zájmu

1

Do kategorie mimoevropské socialistické státy patřila Kuba, Mongolsko, Severní Korea, Severní Vietnam/Vietnam, po čase i Kambodža a Laos. 2 Mezi země přednostního zájmu byly řazeny na počátku 60. let Ghana, Guinea a Mali, v 80. letech pak Afghánistán, Angola, Etiopie, Jižní Jemen a Mozambik, ve druhé polovině 80. let byla přiřazena i Nikaragua. 3 S touto skupinou chtělo Československo rozvíjet oboustranně výhodné vztahy, patřilo sem velké množství takových států, které do určité míry v ekonomické oblasti praktikovaly plánované hospodářství (v 80. Letech do této skupiny náležely např. Alžírsko, Benin, Guinea- Bissau, Indie, Irák, Írán, Kongo, Libye, Mexiko, Nigérie, Sýrie a Venezuela) 4 Země přiklánějící se na západní demokratickou stranu, ČSR s nimi tedy více nespolupracovala.

15

a vybraným

národně

osvobozeneckým

hnutím

(alžírská,

angolská,

jihoafrická,

mozambická, namibijská nebo zimbabwská). Další způsobem byla technická pomoc. Československo vysílalo experty, zakládalo výcviková a učební zařízení, a přijímalo stážisty. Do mimoevropských socialistických zemí a zemí přednostního zájmu dodávalo technickou pomoc zdarma. Odborníky ale zajímalo spíše Alžírsko, Kuvajt, Malta a Tunisko, protože zde našli příznivější podmínky pro svou práci (Jelínek, 2004). Materiální a technická pomoc měla často formu tzv. barterového obchodu. ČSSR např. postavilo výrobní závod a zdarma dodalo výrobní zařízení. Za to pak dostalo bezplatně nebo za nižší ceny nerostné suroviny. (Waisová, 2005) Významným způsobem poskytování pomoci byla podpora studentů z rozvojových zemí prostřednictvím stipendií pro studium na českých a slovenských vysokých školách (každý rok se jednalo o asi 500 stipendií). Do počátku 90. let na československých školách absolvovalo studium na dvacet tisíc studentů, kterým byla tato stipendia poskytnuta. (Hokrová, 2008) Československo považovalo za rozvojovou pomoc také poskytování dlouhodobých vládních úvěrů na odběr československého zboží a služeb. (Jelínek, 2004b) Poskytování vládních úvěrů bylo v roce 1991 zastaveno v důsledku rostoucího množství nedobytných pohledávek, s výjimkou dříve uzavřených smluv. (Stojanov, 2005) 6.1.2 Formy zahraniční rozvojové spolupráce Československá rozvojová pomoc nabývala jak bilaterální, tak multilaterální formy. Příkladem bilaterálního vztahu byla Angola. Ta v roce 1980 dostala na základě úvěrové smlouvy úvěr v hodnotě 50 milionů USD. Tato částka byla určena na budování obuvnického, potravinářského a textilního průmyslu. (Waisová, 2005) Příkladem multilaterální dohody byla spolupráce s Vietnamem. Ten se roku 1978 stal členským státem RVHP. Československo patřilo mezi ty státy, které Vietnam finančně podpořily. Tato pomoc se postupně měnila do podoby tzv. gastarbeiterů. Do ČSSR přicházeli Vietnamští pracovníci na smluvně upravenou dobu. Svým rodinám pak posílali jak remitence, tak i materiální podporu. Po opuštění ČSSR si pak mohli bez cla do Vietnamu dovézt určité množství zboží. (Waisová, 2005)

16

6.1.3 Rozpočet Na rozvojovou pomoc bylo počátkem 80. let vynakládáno asi 200 milionů Kčs každý rok. Dalších 700 milionů Kčs Československo poskytlo jako přirážky k cenám dovezených surovin, zejména pak kubánského cukru. (Jelínek, 2004a) 6.1.4 Institucionální struktura Institucionálně

bylo

poskytování

rozvojové

pomoci

zajištěno

řízením

Komise

pro koordinace poskytování pomoci rozvojovým zemím a národně osvobozeneckým hnutím v roce 1979 a zvláštního odboru pomoci rozvojovým zemím Federálního ministerstva zahraničního obchodu v roce 1980. Ten se podílel na formulaci dohod o vědecko-technické spolupráci a prováděcích dokumentů. (Adamcová, 2006) 6.1.5 Veřejné mínění Velkým problémem bylo vnímání pomoci poskytované minulým režimem širokou veřejností, která nevěřila politickým postupům komunistického režimu. To vedlo až k úplně nechuti větší části veřejnosti k mezinárodní solidárnosti, s důrazem na tu, která byla jakkoliv zařizována státem.(Hokrová, 2008) 6.1.6 Zhodnocení realizace Dlouhodobá československá rozvojová pomoc poskytovaná do počátku 90. let zanechala určité pozitivní dopady. S některými zeměmi, které přijímaly československou zahraniční pomoc, zůstaly zachovány přátelské a ekonomické vztahy. (Hokrová, 2008) Záporem tehdejší rozvojové pomoci je ale nevyužití plně zkušeností těch, kteří v rozvojových zemích působili jako experti. (Jelínek, 2004a) Se zánikem komunistického režimu v ČSSR a s pádem východního bloku se zhroutil systém rozvojové spolupráce zemí druhého a třetího světa. Země střední a východní Evropy se náhle stály ze zemí poskytující rozvojovou pomoc na země přijímající rozvojovou pomoc. V těchto státech začal proces ekonomické, politické a společenské transformace. Díky podpoře západoevropských a mezinárodních institucí ČSSR a od roku 1993 ČR dostala finanční pomoc Světové banky. (Waisová, 2005)

6.2 Rozvojová pomoc v letech 1990 – 2001 Po roce 1989 byla zahraniční rozvojová spolupráce Československa do poloviny devadesátých let pozastavena. (Náprstek, 2012)

17

Rozmach ČRS nastal až v souvislosti se zapojováním České republiky do západních ekonomických a politických struktur. V roce 1995, po vstupu ČR do OECD byl zřízen nový systém ODA. Tím se ČR stala prvním státem střední a jižní Evropy, která obnovila rozvojovou pomoc. (Hokrová, 2008) Žádostí o vstup do Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 1995 dala najevo, že se hlásí k příslušnosti k bohatší části světa a že přistupuje na princip solidarity s rozvojovými zeměmi. S výhlídkami na vstup do OECD začala postupné akce k obnovení programu rozvojové pomoci. Prvotním krokem bylo vytvoření Zásad pro poskytování zahraniční pomoci, které v březnu 1995 vláda schválila. Tímto ČR přijala pravidla OECD pro poskytování rozvojové pomoci. (Hokrová, 2008) 6.2.1 Cílové země a sektory Mezi lety 1996 a 2000 poskytovala Česká republika rozvojovou pomoc ve čtyřiceti státech světa. Deset největších příjemců české ZRS je zobrazeno v grafu 1. Díky roztříštěnosti a malému množství poskytované pomoci plynula větší část prostředků na menší projekty, což znamenalo snížení přínosu poskytnutých prostředků pro zlepšení ekonomické a sociální situace, ale také pro udržení vzájemných dobrých vztahů s ČR. Teritoriální roztříštěnost zkomplikovala řízení celého systému (graf 2). (Jelínek, 2004a) Graf 1: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR během let 1999 - 2001 (v mil USD) 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

3,2 2,8 1,7

1,5

1,3

1,3

Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2002)

18

1,3

1,2

1,2

0,9

Graf 2: Bilaterální ODA ČR dle regionů v letech 1999 - 2001

Subsaharská Afrika 3,8%

Jižní a Střední Asie 15,8%

27,0%

Východní Asie a Tichomoří Blízký východ a Severní Afrika

15,3% 21,8%

Latinská Amerika a Karibik Evropa

9,4% 6,9%

Nespecifikováno (snižování dluhů, stipendia,...)

Zdroj:zpracováno dle (MZV ČR, 2002)

6.2.2 Formy zahraniční rozvojové spolupráce Dle Zásad pro poskytování zahraniční pomoci byla poskytovaná pomoc bilaterální či multilaterální. Vývoj podílu bilaterální a multilaterální pomoci je zobrazen v grafu 3, 4 a 5. Teoreticky měla být pomoc prioritně poskytnuta zemím s naléhavou situací, tedy zemím s nejnižší sociální a hospodářskou úrovní. Dále pak byl důležitý vztah s ČR, schopnost efektivně využít přijatou pomoc, úroveň demokracie ve státu, nebo dodržování lidských práv. V praxi ale nebyl na tato kritéria brán takový ohled. Mezi zeměmi přijímající českou rozvojovou pomoc byl nejmenší podíl právě nejméně rozvinutých zemí (LDC). (Hokrová, 2008) Graf 3: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 1999

Bilaterální Multilaterální


19

Graf 4: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2000


Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2002) Graf 5: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2001

Bilaterální

Multilaterální


Mnohostranná pomoc byla poskytována prostřednictvím mezinárodních organizací (tabulka 1). Podmínkou pro poskytnutí pomoci byla celková shoda mezi zaměřením aktivit a prioritami jednotlivých organizací a zájmy ČR. (Vláda ČR, 1995) Tabulka 1: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil. USD)

1999 - 2001 OSN

7,82

Skupina Světové banky

11,76

Regionální banky

1,43

Ostatní agencie

8,49


6.2.3 Rozpočet V roce 1995 bylo naplánováno zvýšení finančních prostředků pro rozvojovou pomoc. Vzhledem k ekonomické situaci ČR však nebyl plán uskutečněn. Naopak v roce 1997 došlo ke snížení těchto prostředků o polovinu. K navýšení dle plánu již nedošlo. (Jelínek, 2004b)

20

Jak již bylo řečeno, po roce 1989 byla rozvojová pomoc pozastavena a její opětovný rozmach začal v polovině devadesátých let. Vývoj v následujících letech ilustruje tabulka 2. Tabulka 2: Objem celkové ODA v letech 1998 – 2001 (v mil Kč)

1998

1999

2000

2001

Dvoustranná ODA

-

229,5

245,5

568,2

Mnohostranná ODA

-

282,0

378,2

439,0

623,6

511,5

623,7

1007,2

Celkem ODA ODA/HND

-

0,027% 0,032% 0,047%

Zdroj: zpracováno dle (MZV, 2002), (Stojanov, 2005), (OECD, 2012)

6.2.4 Institucionální struktura Česká rozvojová pomoc měla mít systematický charakter, ale ve skutečnosti šlo spíše o jednorázové nezávislé akce. Ty nevycházely z jasně daných priorit, ale řídily se dle zájmu a snahy jednotlivců, což vyústilo v teritoriální a sektorovou roztříštěnost české rozvojové pomoci. (Jelínek, 2004a) Zásady pro poskytování zahraniční pomoci obsahovaly metody a pravomoci resortů a vlády při poskytování rozvojové a humanitární pomoci, stejně tak, jak tomu bylo u dosavadní české pomoci. Ministerstva měla odpovědnost za přípravu a uskutečnění projektů rozvojové pomoci. Na starost měla také finanční prostředky a jejich použití. Koordinaci pomoci zajišťovalo ministerstvo zahraničních věcí. (Hokrová, 2008) V devadesátých letech ve spojitosti s konflikty v bývalé Jugoslávii se začaly rozvíjet i aktivity nevládního sektoru, který poskytoval nejčastěji pomoc humanitární, méně často pak pomoc přesáhla do dlouhodobější stabilizace a rozvoje jednotlivých regionů. Činnosti neziskových organizací byly v 90. letech vnímány českými občany lépe než státní rozvojová pomoc.(Jelínek, 2004b) 6.2.5 Veřejné mínění S názorem veřejnosti z větší části souhlasil i nový politický režim a poskytování rozvojové pomoci bylo po roce 1989 dočasně utlumeno. To také do určité míry souviselo s transformací československé ekonomiky. Vzhledem k malé domácí poptávce po pomoci

21

rozvojovým zemím, se stal novým podnětem pro obnovu České rozvojové pomoci impuls zvnějšku. (Jelínek, 2004b) Tento negativní pohled veřejnosti na rozvojovou pomoc se snažila také změnit kampaň „Česko proti chudobě“5, která je součástí světové „Make Poverty History“. (Stojanov, 2005) 6.2.6 Zhodnocení realizace Česká republika jako jedna z transformujících se zemí již v roce 1996 obnovila program zahraniční pomoci dle principů podobných politice vyspělých dárcovských zemí. Tímto se stala z příjemce pomoci jejím dárcem, což lze považovat jako hlavní pozitivum tohoto období. Řada resortů pomohla k plnění zahraničně-politických i ekonomických cílů české rozvojové politiky. Resorty také přispěly k posílení oboustranných vztahů s velkým množstvím rozvojových a transformujících se zemí. (MZV ČR, 2001) Jako další pozitiva můžeme uvést dlouholetou tradici poskytování pomoci a unikátní know-how českých odborníků v mnoha rozvojových oborech. V roce 1995 byl obnoven vládní program zahraniční pomoci. (MZV ČR, 2002) Bohužel tento program byl značně roztříštěn (geograficky i oborově). Bylo potřeba zefektivnit meziresortní spolupráci a koordinační roli ministerstva zahraničních věcí. Také chyběla jednotná metodika pro plánování, řízení a hodnocení rozvojových projektů. Jako další negativum byl vnímán roční rozpočtový cyklus v závislosti na schvalování státního rozpočtu. Ten nebyl vhodný pro financování víceletých projektů. Široká veřejnost nebyla obeznámena s českou zahraniční pomocí a tak se jí nedostávalo veřejné podpory. (MZV ČR, 2002) Mezi negativa patří také nedostatečná efektivnost, transparentnost a systémovost. Splnění těchto bodů bylo důležité ke splnění požadavků plynoucí z členství v OECD.

6.3 Rozvojová pomoc v letech 2002 – 2007 Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let 2002 až 2007, kterou v lednu 2002 vláda přijala, byla podnětem k reformě systému české rozvojové pomoci. Tato koncepce vycházela z podrobné Analýzy zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci ČR za období let 1996 až 2000 6, která potvrdila, že předešlý systém a postup při poskytování rozvojové spolupráce nebyl v souladu s mezinárodními 5

Tato kampaň vznikla v roce 2005 a jejím cílem je zasáhnout tu část široké veřejnosti, která o problematice globální chudoby příliš neví, nebo nechce vědět. [2] 6 Analýza zhodnocení realizace zahraniční rozvojové spolupráce byla přijata v lednu 2001.

22

tendencemi. Neodpovídala také struktura vynaložených veřejných prostředků. (Hokrová, 2008) Účelem koncepce byla tedy aktualizace cílů, priorit, finančního a organizačního rámce zahraniční rozvojové pomoci pro období 2002 – 2007. (MZV ČR, 2001) Jak již bylo řečeno, hlavním cílem zahraniční rozvojové pomoci ČR je přispět k omezení chudoby v méně vyspělých částech světa cestou ekonomicko-sociálního udržitelného rozvoje. Připojila se tak k Rozvojovým cílům tisíciletí a také prohlásila, že „poskytování rozvojové pomoci je součástí zahraniční politiky a přispívá k prosazování demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti, k integraci rozvojových zemí do světového hospodářství a k udržitelnému rozvoji.“ (Hokrová, 2008) V souladu s mezinárodními rozvojovými cíly bylo ústředním cílem snížení počtu lidí žijících v absolutní chudobě o polovinu do roku 2015. (MZV ČR, 2001) Důležitým bodem tohoto období se stal rok 2004. Od tohoto roku byla zahájena transformace systému zahraniční rozvojové spolupráce. Impulsem pro tuto transformaci byl vstup ČR do EU. (EDUCON, 2004) Vstupem do EU vznikly pro ČR také závazky. Jedním z nich jsou povinné příspěvky do rozpočtu EU, ze kterého jsou financovány i nástroje rozvojové spolupráce EU. (FoRS, 2008) Zároveň přibyly i další cíle, a to rozvoj průmyslu a zemědělství, postupné sloučení partnerských zemí do globální ekonomiky, posílení demokracie, lidských práv a řádné správy věcí veřejných. (EDUCON, 2004) 6.3.1 Cílové země a sektory Hlavní předpokladem pro výběr partnerských zemí byla jejich přesvědčivá snaha o zajištění vlastního rozvoje svými silami. Dalšími kritérii byla naléhavost pomoci, zahraničně-politické vztahy k ČR, úroveň demokracie, existence právního státu, antikorupční prostředí, vhodná infrastruktura pro projekty, existence zastupitelských orgánů či příslušných nadnárodních institucí a v neposlední řadě také spolupráce s ostatními dárcovskými zeměmi. (MZV ČR, 2001) Rozvojová pomoc směřovala do těch sektorů, ve kterých měla ČR komparativní výhodu v porovnání s ostatními dárci. Pomoc tedy směřovala do zdravotnictví, vzdělání, energetiky, některých oblastí strojírenství a životního prostředí. Přesné zaměření naznačuje tabulka 3. (MZV ČR, 2001) Koncepce na období let 2002 až 2007 kladla důraz na zesílení efektivnosti, transparentnosti a systémovosti ČRS. Orientovala se na určité oblasti a území, a proto

23

určila dvacet prioritních zemí (zobrazené v tabulce 3) do kterých byla česká rozvojová pomoc poskytována prioritně.(Hokrová, 2008) Tabulka 3: Prioritní země a sektory

Prioritní země

Sektory Životní prostředí (hydrologie,

Jemen, Libanon, Palestina,

biodiverzita), infrastruktura (energetika, doprava) Good governance, prevence

Bosna a Hercegovina,

migrace, infrastruktura,

Jugoslávie (a Kosovo),

(energetika, doprava), životní

Makedonie

prostředí, krajané, regionální spolupráce Infrastruktura (energetika,

Afghánistán, Mongolsko,

doprava), životní prostředí

Vietnam

(hydrologie, pedologie), good governance, zemědělství

Bolívie, Nikaragua, Salvador

Prevence přírodních katastrof, geologie, zalesňování, školství Zemědělství (rozvoj

Angola, Burkina Faso, Etiopie, Mali, Namibie

venkova), školství, zdravotnictví (HIV/AIDS), životní prostředí (hydrologie, pedologie)

Kazachstán, Ukrajina, Uzbekistán -

Životní prostředí, doprava, prevence migrace, jaderná bezpečnost, krajané Stipendia


Do roku 2005 byly podporovány nejčastěji jednotlivé projekty, které se navzájem nepropojovaly. V roce 2006 se staly ale těžištěm dvoustranné ZRS víceleté programy

24

spolupráce v prioritních zemích7 a sektorech. Součástí ZRS byly i jednotlivé projekty, pokud odpovídají principům, cílům a kritériím ZRS. (Rozvojovka, 2007) Od roku 2006 směřovala zahraniční rozvojová spolupráce do zemí a sektorů, které znázorňuje tabulka 4. Většina těchto zemí tedy byla prioritními již v předešlém období v rámci zavedených víceletých programů spolupráce. Tabulka 4: Prioritní země a sektory ZRS ČR Prioritní země

Sektory Zemědělství, školství

Angola

Ekonomicko-průmyslový rozvoj, Bosna a Hercegovina

zemědělství, dopravní infrastruktura Energetika vodohospodářství

Jemen

Životní prostředí, rozvoj lidských Moldavsko

zdrojů (prevence migrace a zmírňování jejich negativních dopadů), vzdělávání Ekonomicko-průmyslový rozvoj, životní prostředí, zemědělství,

Mongolsko

sociální problematika, prevence obchodování s lidmi a řešení jeho následků Životní prostředí, ekonomickoprůmyslový rozvoj, doprava,

Srbsko

zdravotnictví, sociální problematika Životní prostředí, zemědělství,

Vietnam

sociální problematika, ekonomicko-průmyslový rozvoj

Zambie

Zdravotnictví

Zdroj: zpracováno dle (FoRS, 2008)

Mezi střednědobé země byly zařazeny Afghánistán a Irák. Do projektových zemí8 potom ČR začlenila Kambodžu, Palestinská autonomní území, Kosovo a Etiopii.

7

Za prioritní země byly označeny Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko a černá Hora, Vietnam a Zambie. Za prioritní země se střednědobou prioritou byly vládou označeny Afghánistán a Irák. 8 Projektové země jsou takové země, ve kterých je zahraniční rozvojová spolupráce žádoucí, ale nemůže být založena na dvoustranném programu spolupráce.

25

(Sládková, 2011) Z celkových čtrnácti zemí, kam měla pomoc směřovat, jen osm patřilo do nejméně rozvinutých zemí. I přesto, že Česká republika prohlašovala jako jedno z kritérií potřebnost pomoci, soustřeďovala se spíše na historické a politické zájmy. To dokazují i následující grafy – graf 6, 7, 8, 9, 10 a 11. Od roku 2002 do roku 2006 se mezi deset největší příjemce české ODA dostaly pouze tři země patřící do skupiny nejméně rozvinutých zemí. Afghánistán se dostal mezi největší příjemce v letech 2003 – 2006, ale Zambie a Jemen jen v roce 2007. Graf 6: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2002 (v mil. Kč) 120

112,0

100 80 60

70,4 58,3

49,1

46,8

44,5

32,7

40 20 0

Zdroj: zpracováno dle (RSÚMV, 2007)

26

32,1

29,8

25,5

Graf 7: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2003 (v mil. Kč) 1200

1 128,0

1000 800 600

400 172,7

200

117,1

110,9

57,6

47,4

46,3

45,7

37,0

30,2

35,0

29,3

0

Zdroj: zpracováno dle (RSÚMV, 2007) Graf 8: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2004 (v mil Kč) 400 350 300 250 200 150 100 50 0

351,1

176,8

156,3 117,7

101,8

78,4


27

75,6

74,0

Graf 9: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2005 (v mil Kč) 250 200

194,7 165,0

150

110,7

100

88,6

72,8 46,9

50

34,0

32,1

31,4

31,1

38,8

30,5

0


Graf 10: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2006 (v mil Kč) 300

266,7

250 200 150 100

135,7 95,1

74,2

61,5

60,8

50 0


28

48,2

43,3

Graf 11: Příjemci bilaterální ODA ČR v roce 2007 (v mil Kč) 70 60

59,74

57,3

46,66

50

45,1

40

32,18

30

25,59

22,34

20 5,02

10 0


V průběhu let 2002 – 2007 docházelo k velkým změnám v cílových regionech české zahraniční rozvojové spolupráce, což poukazuje na její roztříštěnost a neefektivnost. Pomoc byla poskytována do zemí, ve kterých se chudoba nevyskytuje v tak velkém měřítku. Do nejchudší části světa bylo naopak směřováno jen nepatrné množství pomoci. Rozdělení bilaterální pomoci dle teritorií je zobrazen v grafu 12, 13, 14 a 15. I při změnách u prioritních zemí v roce 2006 se Česká republika nezaměřovala na nejméně rozvinuté státy. I přesto, že po roce 2006 počet nejméně rozvinutých zemí mezi cílovými zeměmi vzrostl, v součtu byl největší podíl rozvojové pomoci směřován do rozvinutějších zemí, zejména Evropy a Asie (graf 16). Graf 12: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2002 Subsaharská Afrika Jižní a Střední Asie

3,70% 15,04%

Východní Asie a Tichomoří 38,39% Blízký východ a Severní Afrika Latinská amerika a Karibik

8,47% 3,93% 3,00%

Evropa 27,46%



29

Graf 13: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2003

Subsaharská Afrika Jižní a Střední Asie

10,92%2,71% 10,25%

Východní Asie a Tichomoří

7,39%

14,65%

Blízký východ a Severní Afrika 2,30% Latinská Amerika a Karibik Evropa 51,78% Nespecifikováno (snižování dluhů, stipendia,...) Zdroj: zpracováno dle (RSÚMV, 2007)



Jižní a Střední Asie

6,0% 15,9%


16,6% Latinská Amerika a Karibik

16,1%

4,1%

Evropa 24,4%



30




22,9%

15,4%


10,9% Latinská Amerika a Karibik 26,4%

Evropa

14,9% 3,3%


Zdroj: zpracováno dle (Hlavičková, 2008)


Subsaharská Afrika

19,2%


7,4% 10,9%


11,7%

Latinská Amerika a Karibik 24,5% Evropa 3,3%

23,0%


Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2009b)

31




26,0% Ostatní asijské země a tichomoří Blízký východ a Severní Afrika

20,0%

Latinská Amerika a Karibik 12,0% 26,0%

Evropa

5,0% 3,0%



6.3.2 Formy zahraniční rozvojové spolupráce Převládající formou pomoci byla dvoustranná. Hlavním zaměřením této pomoci měly být víceleté programy spolupráce s omezeným počtem prioritních partnerských států a v prioritních sektorech vymezených v předchozí kapitole. Neznamená to ale, že pomoc nemůže být poskytována i v jiných zemích, pokud splňují cíle, principy a kritéria ZRS. Do skupiny prioritních států patří zejména tzv. nejméně vyspělé země. Dle doporučení OSN a OECD by měl jejich podíl na ZRS stoupat. Dvoustranná pomoc nabývala podobu finanční, materiální, nebo technickou9 (poradenství, know-how, semináře). Nedílnou součástí rozvojové pomoci bylo poskytování vládních stipendijních míst, či odpuštění a restrukturalizace dluhů. Finanční podporu Česká republika preferuje ve formě grantů před půjčkami. Granty nezadlužují přijímající země a mají nekomerční charakter.(MZV ČR, 2001) Výrazným prvkem dvoustranné pomoci je i spolupráce s nevládními organizacemi. Ty mají k dispozici experty a mohou tedy v některých případech lépe zohlednit potřeby přijímacích zemí. Nevládní organizace také pomáhají s propagací konceptu globální solidarity. (MZV ČR, 2001) Česká republika se zaměřovala zejména na bilaterální pomoc. Po vstupu do EU, a s ním souvisejícími povinnými příspěvky na rozvojovou pomoc, se množství bilaterální pomoci rapidně snížilo. Od roku 2004 množství stále, s malými výkyvy, klesá. Česká

9

Technická pomoc tvořila významnou část ZRS.

32

republika stále více spolupracuje s nadnárodními organizacemi, což způsobuje růst multilaterální pomoci. Vývoj podílu bilaterální a multilaterální pomoci je zachycen v grafech 18, 19, 20, 21, 22 a 23. Rok 2004 znamenal navýšení prostředků poskytnutých na bilaterální pomoc. Graf 18: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2002

31,0%

Bilaterální

Multilaterální 69,0%

Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2009b) Graf 19: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2003

11,3% Bilaterální Multilaterální 88,7%


Bilaterální

41,3% 58,7%

Multilaterální

Zdroj: zpracováno dle (FoRS, 2011a)

33


52,3%

47,7%


Zdroj: zpracováno dle (RSÚMV, 2007) Graf 22: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2006

51,7%

48,3%

Bilaterální

Multilaterální


54,0%

46,0%



Zvýšení podílu multilaterální pomoci zobrazuje i tabulka 5. V roce 2004 došlo k několikanásobnému zvýšení mnohostranné pomoci, hlavně díky příspěvkům do EU. Zatímco ostatní příspěvky mají spíše stagnující tendenci, příspěvky EU se během čtyř let zdvojnásobily.

34

Tabulka 5: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil. Kč)

Rok

Rok

Rok

Rok

Rok

Rok

2002

2003

2004

2005

2006

2007

219,3

149,9

141,9

106,6

118,47

142

163,4

68,9

63,7

58,91

84,11

83

-

-

862,8

1478,01

1554,14

1676

Ostatní

78,2

68,9

80,2

50,53

123,45

87

Celkem

460,9

287,7

1148,6

1694,05

1880,17

1988

OSN Skupina Světové banky Evropské společenství

Zdroj: zpracováno dle: (RSÚMV, 2007), (Hlavičková, 2008)

6.3.3 Rozpočet V tomto období činily finance vyčleněné na zahraniční rozvojovou pomoc 200 mil Kč. Od roku 2002 došlo k nárůstu prostředků vyčleněných na zahraniční rozvojovou pomoc. (Jelínek, 2004b) V roce 2002 ČR vynaložila na ODA 0,065% HND. Objem finančních prostředků na ZRS ČR vykazoval mírný, ale stálý nárůst, jen s mírným poklesem v roce 2007. Tento růst byl způsoben zejména stoupajícím objemem prostředků, které byly vymezeny pro rozvojovou spolupráci, ale i kvalitnějším výkaznictvím ze strany MZV. Na zasedání Evropské rady v Barceloně v roce 2002 se členské státy zavázaly dosáhnout do roku 2006 podílu oficiální rozvojové pomoci (ODA) na HND minimálně 0,33%. Dlouhodobě stanovený cíl v rámci OSN pak vyžadoval, aby vyspělé země věnovaly minimálně 0,7% HND. Což znamenalo pro ČR velké úsilí pro splnění stanoveného cíle. (Jelínek, 2004b) V roce 2003 došlo k nárůstu na bilaterální a multilaterální projekty na 250 mil. Kč. Vedle toho můžeme do ODA také přičíst i příspěvky na rekonstrukci Afghánistánu, Iráku a Balkánu, stejně jako příspěvky agenturám OSN, mezinárodním finančním institucím, nebo prostředky na oddlužení či na péči o uprchlíky. Do ODA nebyla započítána pomoc mířící do zemí Střední a východní Evropy. Tato pomoc je zařazena do kategorie oficiální pomoc (OA). V roce 2003 poprvé došlo k překročení hranice 0,1% ODA/HND (ČRA, 2011) Výše finančních prostředků na ZRS ČR vykazoval mírný, ale stálý nárůst, jen s mírným poklesem v roce 2007 (tabulka 6). Tento růst byl způsoben zejména stoupajícím

35

objemem prostředků, které byly vymezeny pro rozvojovou spolupráci, ale i kvalitnějším výkaznictvím ze strany MZV. (Rozvojovka, 2007) Tabulka 6: Objem celkové ODA v letech 2002 - 2007 (v mil Kč)

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1025,0

2268,3

1631,5

1541,95

1756,7

1643,92

460,9

287,6

1148,6

1694,01

1880,2

1988,9

Celkem ODA

1485,9

2555,9

2780,1

3235,96

3636,89

3632,82

ODA/HND

0,065%

0,101%

0,106%

0,114%

0,12%

0,11%

Dvoustranná ODA Mnohostranná ODA


6.3.4 Institucionální struktura Institucionální forma se měla podobat srovnatelným dárcovským zemím. To znamenalo podobnost s principy OECD/DAC a s praxí EU. V systému ale nebyla centrální instituce, která by poskytování ZRS koordinovala. O koordinaci se oficiálně staralo ministerstvo zahraničních věcí. V praxi ale byly projekty vyhlašovány a řízeny jednotlivými resortními ministerstvy. Tím pádem docházelo ke špatné provázanosti aktivit těchto ministerstev, netransparentnost a malé efektivitě (FoRS, 2008). Propojenost jednotlivých institucí ukazuje obrázek 1. Obrázek 1: Systém ZRS ČR před transformací

Zdroj: (FoRS, 2008)

36

Významnou události, které přispěla i nová koncepce, byla transformace institucionálního rámce poskytování pomoci. Systém ZRS se začal transformovat směrem k programovému

zaměření,

které

je

založeno

na

zúženém

počtu

prioritních

zemí.(OOAMS, 2009) Prvním krokem bylo vytvoření Rozvojového střediska v roce 2002, který fungoval jako odborná poradní složka v systému zahraniční rozvojové pomoci. Rozvojové středisko pracuje jako poradní orgán MZV a má na starost kontrolu programů a projektů ZRS, kooperaci s resorty při zajišťování provedení projektů, monitoring a vyhodnocování programů a projektů, a kooperaci s podobnými ústavy jiných zemí poskytující pomoc. V roce 2002 bylo také zřízeno České fórum pro rozvojovou spolupráci, které sdružuje neziskové nevládní organizace zabývající se rozvojovou spoluprací a výchovou humanitární pomocí. (EDUCON, 2004) V roce 2002 byla pro posuzování návrhů připojena tzv. Expertní skupina, ad hoc orgán, který byl jmenován MZV, byla tvořena zástupci doporučnými jednotlivými resorty. Její členové posuzují návrhy projektů. MZV na základě jejich návrhů potom o projektech rozhoduje. O rok později byl v rámci MZV vytvořen Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, který převzal agendu ZRS od Odboru vnějších ekonomických vztahů a odboru mezinárodních organizací. (Hokrová, 2008) Rok 2007 byl zlomovým bodem v poskytování ZRS. Rozhodnutím vlády č. 1070 ze dne 19. září 2007 byla odsouhlasena transformace systému ZRS. Cílem této transformace bylo sjednotit zodpovědnost a pravomoci postupným přesunem velké části projektů do gesce MZV (viz obrázek 2). Dalším cílem bylo sjednocení rozpočtu ZRS a jeho zahrnutí do rozpočtové kapitoly MZV. (FoRS, 2008) V roce 2008 byla zřízena Rada pro ZRS, která zastupuje resortní ministerstva. V rámci transformace byla zřízena i Česká rozvojová agentura10, která na poslání Rozvojového střediska navázala a dále pak jeho činnost v oblasti zahraniční rozvojové pomoci prohloubila. (Hokrová, 2008)

10

ČRA vznikla 1. 1. 2008.

37

Obrázek 2: Systém zahraniční rozvojové spolupráce po jeho transformaci

Zdroj: (FoRS, 2008) Dosud nepoužitým prvkem v koncepci se stala vstřícnost a otevřenost k nestátním subjektům. Partnery vlády se staly dle koncepce nevládní organizace, soukromý sektor, odbory, akademická obec, média a církve. Nevládní organizace, které měly v plánu působit v oblasti rozvojové pomoci, vytvořily v roce 2002 organizaci Fórum rozvojové spolupráce (FORS), jehož úkolem bylo zastřešování činností nevládních organizací (Jelínek, 2004b) 6.3.5 Veřejné mínění Vláda ČR si uvědomovala klíčovost postoje veřejnosti pro kvalitní rozvojovou spolupráci a tak chtěla průběžně informovat jak odborníky, tak i širokou veřejnost o ZRS. To bylo součástí nepřetržitého úkolu – zvyšování kvality a objemu ZRS. Při vzniku Koncepce zahraniční rozvojové pomoci 2002 – 2007 byl kladen důraz na princip transparentnosti a otevřenosti veřejné debatě. Právě podpora odborné i laické veřejnosti byla nezbytnou podmínkou pro dlouhodobé naplňování této koncepce. (MZV ČR, 2001) Hlavním cílem informačních aktivit bylo posílení veřejného mínění v ČR. Což mělo přinést větší solidaritu s rozvojovým světem a větší pochopení vládní zahraniční pomoci. Tuto funkci v prvním období plnilo Rozvojové středisko v rámci MZV ČR, po vstupu do EU pak rozvojová agentura. (MZV ČR, 2001) Tato koncepce se také zaměřovala na rozvojové vzdělání. Rozvojové středisko, resp. Rozvojová agentura se zaměřila na úzkou spolupráci s vysokými školami. Ty připravují odborníky na rozvojovou problematiku. (MZV ČR, 2001)

38

6.3.6 Zhodnocení realizace Impulsem pro přeměnu českého systému rozvojové spolupráce byl vstup ČR do EU v roce 2004. Kromě zapojení do rozvojové spolupráce Evropského společenství (prozatím zejména participaci na vnější pomoci zemím Asie, Latinské Ameriky, Středomoří, Balkánu a bývalého SSSR prostřednictvím příspěvku do obecného rozpočtu ES), se do české bilaterální

spolupráce

promítla

především

harmonizace

českého právního řádu

s legislativou ES v oblasti vnitřního trhu. Rozhodující dopad měla zejména harmonizace v oblasti veřejných zakázek, konkrétně schválení nového českého zákona o veřejných zakázkách. Prvotní Koncepce zahraniční rozvojové pomoci na období let 2002 – 2007 byla v roce 2004 doplněna Zásadami zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU. Ty zachovaly dosavadní roztříštěný systém ZRS, ale zavedly některé metodické změny, zejména důraz na program spolupráce s osmi prioritními zeměmi. Tyto zásady byly v roce 2005 doplněny o Pravidla pro výběr a financování projektů ZRS. Tento institucionálně-organizační rámec pocházel z roku 1995. Nedokázal ale již vyhovět

potřebám

efektivního

řízení

ZRS.

Nejvýznamnějšími

chybami

byla

nesrozumitelná odpovědnost, roztříštěnost, malá podpora ZRS, a další. Vláda si nedostatků byla vědoma a přijala rozhodnutí o Transformaci systému ZRS, jehož cílem bylo sjednocení a zefektivnění tehdejšího roztříštěného systému. Vláda také přijala další významná opatření pro efektivnější a transparentnější realizaci rozvojové spolupráce. ČR se postupně do systému rozvojové pomoci EU zapojovala. Toto zapojování spočívalo v následujících úkonech: přistoupení k Dohodě z Cotonu, účast na financování Evropského rozvojového fondu a harmonizace celních preferencí poskytovaných rozvojovým zemím. Tyto kroky pro ČR znamenaly finanční, institucionální a organizační dopady. Dle Zásad se ČR rozhodla o ještě užší skupinu cílových teritorií. ČR uvážila potřebnost pomoci, kapacity pro příjem pomoci a intenzitu tradice rozvojové spolupráce 11. Vstupem do EU a vzájemná spolupráce v oblasti rozvojové pomoci znamenaly určité výhody. Obě složky se mohou navzájem doplňovat a efektivněji poskytovat pomoc, subjekty z ČR se mohou podílet na realizaci rozvojových projektů a dalších zakázkách financovaných z ERDF. (MZV ČR, 2001)

11

Jako prioritní země poté určila: Angolu, Bosnu a Hercegovinu, Černou horu, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Vietnam a Zambii, ze střednědobé priority určila Afghánistán a Irák.

39

I přesto, že tyto úpravy přinesly plno pozitiv, některá negativa přetrvávají. Mezi složky, které negativně ovlivňují efektivitu české rozvojové spolupráci, patří „vysoký počet programových zemí, nepřesně definované sektorové priority a nedostatečná fixace víceletého financování“. (MZV ČR, 2001)

6.4 Česká rozvojová spolupráce 2008 – 2009 V červnu 2009 byl přijat Zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí. Tento zákon se stal důležitým bodem při zefektivňování systému české rozvojové spolupráce. V roce 2009 se začala prosazovat Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci jako meziresortní koordinační orgán. 6.4.1 Cílové země a sektory V roce 2008 pokračovala pomoc v osmi prioritních zemích, které byly schváleny na období 2006 - 2010 (Tabulka 7tabulka 7). Připomeňme si, že v tomto roce se staly těžištěm dvoustranné zahraniční rozvojové spolupráce víceleté programy. V roce 2009 byly definovány nové projekty v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, sociálního rozvoje a dopravy. Tabulka 7: Prioritní země ZRS ČR v letech 2006 - 2011

Prioritní země Angola

Sektory Zemědělství, školství Ekonomicko-průmyslový

Bosna a Hercegovina

rozvoj, zemědělství, dopravní infrastruktura

Jemen

Energetika vodohospodářství Životní prostředí, rozvoj lidských zdrojů (prevence

Moldavsko

migrace a zmírňování jejich negativních dopadů), vzdělávání Ekonomicko-průmyslový

Mongolsko

rozvoj, životní prostředí, zemědělství, sociální problematika, prevence

40

obchodování s lidmi a řešení jeho následků Životní prostředí, ekonomicko-průmyslový rozvoj, doprava,

Srbsko

zdravotnictví, sociální problematika Životní prostředí, Vietnam

zemědělství, sociální problematika, ekonomickoprůmyslový rozvoj

Zambie

Zdravotnictví


Vedle prioritních zemí byl vypracován program spolupráce pro střednědobé priority, kam byly zařazeny Afghánistán a Irák. Do projektových zemí potom začleněny Kambodža, Palestinská autonomní území, Kosovo a Etiopie. (Sládková, 2011) Nejvíce pomoci bylo poskytnuto Mongolsku a Srbsku. Na pomoc v osmi prioritních zemích bylo poskytnuto cca 70% z prostředků na bilaterální pomoc. Angola, Jemen i Zambie jsou jediné země patřící do skupiny nejméně rozvinutých. I přesto je na ně vynakládáno nejméně prostředků (graf 24 a graf 25). Graf 24: Příjemci bilaterální ODA ČR v roce 2008 (v tis. Kč)

Zdroj: (FoRS, 2008)

41

Graf 25: Příjemci bilaterální ODA ČR v roce 2009 (v mil Kč) 129,3

140 120

94,4

100

86,4

85,1

80

67,4

60

58,9 44,1

40

26,4

24,9

20 0

Zdroj: zpracováno dle (FoRS, 2011b)

I přes snahu zefektivnění poskytnuté pomoci, je nejvíce pomoci dodáváno do stále stejných regionů, tedy do Evropy a některých asijských států. Do nejméně rozvinutých zemí, kam měla pomoc dle koncepcí směřovat, směřuje stále jen malé množství (graf 26, graf 27). Graf 26: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2008


8,0%


Východní Asie a Tichomoří 19,8% Střední východ a Severní Afrika 41,5%

3,6%

Latinská Amerika a Karibik Evropa

7,3% 10,0%



42


Subsaharská Afrika

10,8% 4,0%

26,9%



21,2%

Latinská Amerika a Karibik 29,4%

3,8% 3,9%

Evropa Nespecifikováno (snižování dluhů, stipendia,...)

Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2009a)

6.4.2 Formy zahraniční rozvojové spolupráce Jak již bylo zmíněno, trendem v poskytování zahraniční rozvojové pomoci je klesání podílu bilaterální pomoci. V roce 2008 a 2009 tento trend pokračoval (graf 28 a 29). Nárůst multilaterální pomoci byl způsoben zejména růstem příspěvku do rozvojového rozpočtu Evropské unie. Graf 28: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2008

53,0%

47,0%



43


52,0%

Bilaterální

48,0%

Multilaterální


Česká republika považuje mnohostrannou pomoc za velmi důležitou formu své zahraniční rozvojové spolupráce, proto dochází k jejímu stálému nárůstu. I přesto došlo v roce 2009 k mírnému poklesu (graf 30), který byl způsoben celosvětovou krizí. Graf 30: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil Kč)

Rok 2008

Rok 2009

Podíl členského příspěvku ČR do EU

1941,14

1791,10

Platby do OSN a dalších mezinárodních organizací

153,83

234,30

Skupina Světové banky

89,77

125,52

Ostatní

65,07

7,8

Celkem

2249,81

2158,72


6.4.3 Rozpočet V roce 2008 se opět zvýšil podíl ODA na HND. V následujícím klesl celkový objem poskytnuté pomoci v důsledku snížení bilaterální i multilaterální pomoci. Tento úbytek byl způsoben celosvětovou ekonomickou krizí. I přesto, že obě složky ODA klesly, podíl celkové ODA na HND zůstal neměnný, jak znázorňuje tabulka 8. Tabulka 8: Objem celkové ODA v letech 2008 - 2009 (v mil Kč)

Dvoustranná ODA Mnohostranná ODA Celkem ODA ODA/HND

2008

2009

1995,27

1957,17

2249,99

2120,26

4245,26

4077,43

0,12%

0,12%

Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2011a), (FoRS, 2008)

44

6.4.4 Institucionální struktura V roce 2008 byla v rámci transformace zřízena Rada pro ZRS, ve které jsou zastoupena resortní ministerstva. (FoRS, 2008) Důležitým krokem v rámci transformace bylo zřízení nové organizační složky státu – České rozvojové agentury12, která nahradila Rozvojové středisko. 6.4.5 Veřejné mínění Ministerstvo zahraničních věcí v tomto období neměnilo žádným významným způsobem postup při informování veřejnosti o této problematice. 6.4.6 Zhodnocení realizace Česká republika kladla v těchto letech důraz na naplnění hlavního Rozvojového cíle tisíciletí – omezit extrémní chudobu a hlad. Rozvojové agentury se tedy zaměřily na zajištění kvalitnějších potravin a přístupu k pitné vodě. (MZV ČR, 2009a) Vedle transformace, která začala, Česká republika přijala mnoho důležitých opatření, které podporují efektivnost a transparentnost. Mezi tato opatření patří například přijetí zákona a zahraniční rozvojové spolupráci, zřízení ČRA, příprava a naplnění prvních programů spolupráce s osmi partnerskými zeměmi, nebo zvyšování povědomí o rozvojové spolupráce u veřejnosti. (MZV ČR, 2010a) I přesto, že kladných kroků ke zlepšování zahraniční rozvojové spolupráce bylo mnoho, stále existovaly složky, které efektivnost snižovaly. Největším nedostatkem byl vysoký počet prioritních zemí, nepřesně definované sektorové priority a nedostatečná fixace víceletého financování. (MZV ČR, 2010a)

6.5 Česká rozvojová pomoc 2010 – 2017 Během roku 2010 došlo k další části transformace systému rozvojové spolupráce, díky které se zefektivnil. (MZV ČR, 2011a) Od roku 2010 je hlavním koordinátorem odpovědným za tvorbu politiky MZV, Česká rozvojová agentura pak odpovídá za administraci ZRS. Unikátní institucí je Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci, která působí jako meziresortní poradní orgán MZV a jejím hlavním úkolem je zajistit lepší koordinaci ODA a dosáhnout politické soudržnosti s ostatními politikami. Pozorovateli jsou: České fórum pro rozvojovou spolupráci (FoRS), platforma soukromých subjektů a Svaz měst a obcí ČR. (Sládková, 2011) 12

Ta vznikla 1. 1. 2008.

45

Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci dohotovila a vláda poté odsouhlasila Koncepci ZRS ČR pro období 2010 – 2017, která určila nové teritoriální a sektorové priority. Na přelomu roku 2010 a 2011 vznikaly nové programy pro prioritní země a byla přehodnocena metodika projektového cyklu dvoustranných rozvojových projektů. Podle doporučení speciálního přezkoumání DAC/OECD bylo ČR doporučeno zaměřit se na omezený počet partnerských zemí a zvýšit mezi nimi podíl LDC, zejména v subsaharské Africe. V souladu s těmito doporučeními vláda snížila počet prioritních zemí z osmi na pět. Počet LDC zemí se snížil na jednu – Etiopii. Celkový počet partnerských zemí se nezměnil. Počáteční bod pro plnění cílů tvoří rozvojové cíle tisíciletí. I v tomto období je stále hlavním cílem odstraňování chudoby, dále pak podpora bezpečnosti a prosperity prostřednictvím efektivního partnerství. To pomůže rozvojovým zemím uskutečnit jejich rozvojové cíle. V méně vyspělých částech světa pomáhá ČR odstraňovat chudobu prostřednictvím udržitelného socioekonomického rozvoje. Současně se pomáhá k zajištění bezpečnosti a stability na globální úrovni i k přecházení konfliktů na regionální a lokální úrovni. Podpoře demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a posilování právního státu. (MZV ČR, 2010a) Základní principy vychází z Evropského konsensu o rozvoji, Pařížské deklarace 13 o efektivnosti pomoci a Akční agendy z Akkry14. (MZV ČR, 2010a) Zásadním aspektem efektivnosti pomoci je vlastnictví rozvojového procesu samotnými rozvojovými zeměmi. Rozvojová politika ČR je řízena poptávkou partnerských zemí a jejich potřebami a je založena na partnerství. (MZV ČR, 2010a) Dalším principem je podpora posilování systémů partnerských zemí. V koncepci je opět kladen důraz na transparentnost a otevřenost veřejné diskuzi. (MZV ČR, 2010a) 6.5.1 Cílové země a sektory Pro stanovení nových cílových teritorií bylo důležité posouzení dosavadní rozvojové spolupráce s prioritními zeměmi z hlediska potřeby, efektivnost, udržitelnost přínosů pro přijímající zemi, sektorové a tematické náplně programu. Důležitým bodem bylo také

13

PD zdůrazňuje vlastnictví rozvojového procesu rozvojovými zeměmi, harmonizaci postup donorů při přípravě programů a při dokládání výsledků, respektování rozvojových programů připravených rozvojovými zeměmi a vzájemnou odpovědnost. (MZV ČR, 2010a) 14 Klade důraz na využívání administrativních systémů partnerských zemí, na zvýšení podílu poskytované přímé rozpočtové pomoci z celkové rozvojové pomoci, na dělbu práce mezi dvorskými zeměmi, na nevázání pomoci i na její víceleté plánování. (MZV ČR, 2010a)

46

zhodnocení přístupu partnerské země, její názor na program české ZRS a míra kooperace se státními orgány a institucemi. (MZV ČR, 2010a) MZV uplatňovala při výběru teritorií čtyři kritéria - dvoustranné a rozvojové vztahy s ČR, potřebnost rozvojové spolupráce na straně partnerské země (úroveň socioekonomického rozvoje) – klíčovým ukazatelem je klasifikace zemí vytvořená OECD/DAC podle HND a indikátorem potřebnosti je index lidského rozvojepřipravenost země pomoc přijímat – zdárný program rozvojové spolupráce je možné realizovat jen v zemi, která má snahu se vypořádat s vlastními problémy, zohlednění dělby práce s ostatními dárci – důležitým indikátorem je poměr ODA na hlavu. (MZV ČR, 2010a) Po analýze těchto čtyř kritérií Česká republika vybrala jako prioritní země s programem spolupráce tyto státy: Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie a Moldavsko (viz tabulka 9). (MZV ČR, 2010a) Jako projektové země byly vybrány tyto (MZV ČR, 2011c) : 

Projektové země: Gruzie, Kambodža, Kosovo, Palestinská autonomní území a Srbsko



Země, v nichž bude pokračovat spolupráce v jiném rozsahu a zaměření, než v předchozím

programovém

období:

Angola,

Jemen,

Vietnam

a Zambie. Sektorové priority odrážejí obecné priority mezinárodního společenství, uvedené v Rozvojových cílech tisíciletí. Česká rozvojová spolupráce je tedy soustředěna do těchto sektorů: životní prostředí, zemědělství, sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), ekonomický rozvoj (včetně energetiky), podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace. (MZV ČR, 2010a) Česká republika opět v koncepci uvedla jako hlavní z kritérií poskytnutí pomoci – potřebnost rozvojové spolupráce. I přesto, že snížila počet zemí a tím došlo ke snaze o zefektivnění, snížil se i počet nejméně rozvinutých zemí na dvě – Afghánistán a Etiopii. Stejně tak jako v minulých letech, byl výběr zemí založen na politickém a historickém vztahu.

47

Tabulka 9: Sektorové priority u prioritních zemí s programem spolupráce

Prioritní země s programem spolupráce Afghánistán

Sektory Životní prostředí, zemědělství, ekonomický rozvoj (včetně energetiky) Životní prostředí, ekonomický rozvoj (včetně

Bosna a Hercegovina

energetiky), sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), zemědělství Životní prostředí, sociální rozvoj (včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických

Etiopie

služeb), zemědělství Životní prostředí, sociální rozvoj (včetně Moldavsko

vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), zemědělství Životní prostředí, zemědělství, sociální rozvoj

Mongolsko

(včetně vzdělávání, sociálních a zdravotnických služeb), ekonomický rozvoj (včetně energetiky),


Česká republika dlouhodobě poskytuje rozvojovou pomoc do Afghánistánu, kam směřuje velké množství pomoci. V roce 2010 se mezi deset největších příjemců bilaterální ODA dostalo také Haiti, jako jedna z nejméně rozvinutých zemí, a to z důvodu rozsáhlého zemětřesení (graf 31). O rok později, v roce 2009 se rozvojová pomoc do Afghánistánu téměř přerušila. Pomoc byla omezena jen na oblast vzdělávání a do Afghánistánu putovaly pouze 4 000 000Kč. Zvýšila se ale pomoc poskytovaná Etiopii (LDC), viz graf 32 (ČRA, 2011)

48

Graf 31: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2010 (v mil Kč) 300

253

250 200 129

150

76

100

74

68

67

59

57

53

45

4%

4%

50 0

Zdroj: zpracováno dle (ČRA, 2011) Graf 32: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2011 (v %) 20%

19% 15%

15%

13%

12% 9%

10%

8% 5%

5%

4%

0%

Zdroj: zpracováno dle (ČRA, 2011)

Bilaterální pomoc směřuje tedy zejména do asijského a evropského regionu (graf 33).

49


9,3%

10,2%

Afrika Asie

26,6% Amerika

Evropa

46,9% 7,0%



6.5.2 Formy zahraniční rozvojové spolupráce Snahou dvoustranné pomoci je zlepšení životních podmínek v dané zemi a tato pomoc má velký význam pro budování kapacit české ZRS. Tato forma pomoci hraje také významnou roli při zvyšování podpory rozvojové spolupráci, jelikož jejich výsledky jsou pro širokou veřejnost patrné. (MZV ČR, 2010a) V rámci dvoustranných projektů se česká ZRS soustřeďuje hlavně na technickou spolupráci. V některých případech pak na projekty finančního charakteru. Zvláštní kategorii pak tvoří tzv. malé lokální projekty realizované při zastupitelských úřadech, jejichž cílem je přispět místním subjektům na menší rozvojové projekty. (MZV ČR, 2010a) V rámci mnohostranné pomoci se Česká republika podílí na práci organizací v systému OSN, brettonwoodských institucí a orgánů EU (viz tabulka 10). Také se zúčastňuje debat o rozvoji prostřednictvím příslušných pracovních skupin a platforem EU, OSN, OECD a WTO. Finančně přispívá na aktivity těchto institucí, což způsobuje růst multilaterální pomoci (graf 34, 35 a 36). (MZV ČR, 2010a)

50


39,0%


61,0%


36,0%

Bilaterální

Multilaterální

64,0%


34,0% 66,0%



51

Tabulka 10: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil. Kč)

2011 -

2012 –

výhled

výhled

2287

2286

2 402

Platby do OSN a dalších mezinárodních organizací

90

90

90

Platby do mezinárodních finančních organizací

307

107

135

Multilaterální oddlužení

7

7

9

Příspěvky do EDF

-

504

620

10

18

30

2701

3012

3286

2010 Podíl členského příspěvku ČR do EU

Financování záruk členských zemí EU na úvěry poskytované EIB Celkem Zdroj: zpracováno dle (MZV ČR, 2010b)

6.5.3 Rozpočet Od roku 2010 se ČR snaží o každoroční nárůst pomoci o 0,01%HND. V roce 2010 došlo k navýšení podílu rozvojové spolupráce na HND (tabulka 11Tabulka 11), ale bylo to způsobeno snížením růstu HND a zároveň výrazným nárůstem mnohostranné pomoci. [6] Závazkem po vstupu do EU bylo dosáhnout v roce 2010 podílu 0,17% ODA/HND. I přes neustálý růst již v tomto období ČR této hranice nedosáhla. (Rozvojovka, 2007) Bilaterální spolupráce byla v roce 2010 nejnižší za poslední čtyři roky právě v důsledku rostoucí multilaterální pomoci, a tudíž se projevuje potřeba vytvořit a použít strategii mnohostranné spolupráce, která by vymezila cíle rozvojové politiky ČR v mezinárodních organizacích. ČR nesplnila závazek pro EU-12, tj. dosažení poměru 0,17% HND v roce 2010. Novým závazkem je dosažení 0,33% HND v roce 2015. Tabulka 11: Objem celkové ODA v období 2010 - 2012(v mil Kč)

2010

2011 (výhled) 2012(výhled)

Dvoustranná ODA

1514

1696,32

1695,24

Mnohostranná ODA

2828

3015,68

3290,76

ODA

4342

4712

4986

ODA/HND

0,13%

0,13%

0,13%


52

6.5.4 Institucionální struktura Do roku 2010 stále probíhala transformace systému zahraniční rozvojové spolupráce. Díky transformaci došlo ke sjednocení odpovědností pravomocí a sjednocení rozpočtu. (FoRS, 2011b) V současnosti se ministerstvo zahraničních věcí stará o přípravu dokumentů, Plány dvoustranné rozvojové spolupráce i střednědobé výhledy. V jeho kompetenci je i zadávání evaluací jednotlivých projektů a také řídí činnost České rozvojové agentury. Agentura má implementační funkci, tedy identifikaci vhodných projektů, vypisování výběrových řízení, podpisy smluv a monitoring projektů. Rada pro ZRS sdružuje resortní ministerstva a stará se o koordinaci a koherenci mezi jednotlivými cíli a prioritami ZRS. Nedílnou součástí institucionální struktury jsou zastupitelské úřady v prioritních zemích, které dohlíží na jednotlivé projekty. Vzájemnou propojenost mezi jednotlivými institucionálními složkami znázorňuje obrázek 3. Obrázek 3:Institucionální zajištění ZRPČR

Zdroj: (MZV ČR, 2011a)

6.5.5 Veřejné mínění Jak již bylo řečeno, předpokladem pro efektivní realizaci RS je podpora široké veřejnosti. MZV uskutečňuje informační aktivity (vydává publikace a tiskoviny, pořádá konference, spolupracuje s novináři,…) a snaží se o zvyšování politické podpory. Důležitou součástí zvyšování povědomosti veřejnosti o ZRS je globální rozvojové vzdělání. Jedná se o celoživotní vzdělávací proces, díky kterému může veřejnost chápat rozdíly mezi lidmi v rozvinutých zemích a rozvojových zemích. Snahou MZV je i budování odborných kapacit na všech úrovních realizace ZRS. 53

6.5.6 Zhodnocení realizace Již nyní je možné říci, že v ZRS v období 2010 – 2017 jsou jisté projevy neefektivnosti v rozdělení pravomocí v rámci odborů MZV. To se promítá např. v přípravě pozic ČR k rozvojové politice EU a v jisté dvojkolejnosti při nastavení teritoriálních priorit České ZRS. Rada zaostává v oblasti agendy soudržnosti politik pro rozvoj. Přetrvávajícím problémem je nedostatečná personální kapacita zastupitelských úřadů ČR v zahraničí pro rozvojovou spolupráci a nepřítomnost stálých zástupců ČRA v prioritních zemích. (FoRS, 2011b) ČR se nepodařilo dosáhnout stanoveného cíle. I přesto, že se počet prioritních zemí snížil, celkový počet zemí (spolu se střednědobými prioritami a tzv. phase out 15 zeměmi) je stále vysoký. (FoRS, 2011b) Díky transformaci se ale podařilo zlepšit transparentnosti jak na úrovni politiky a programování, tak na projektové úrovni. (FoRS, 2011b)

15

Phase-out země jsou takové, se kterými bude rozvojová spolupráce postupně ukončena.

54

7 Komparace rozvojové spolupráce České republiky dle jednotlivých období 7.1 Cílové země Od počátku české zahraniční rozvojové spolupráce do devadesátých let patřila Česká republika k nejangažovanějším socialistickým státům v této oblasti. I přesto, že byla mezi prvními státy v poskytování rozvojové pomoci, nebyla tato pomoc důkladně promyšlená. Nedokázala ji zacílit na oblasti, ve kterých byla silná a docházelo spíše k jednotlivým, nijak neprovázaným rozvojovým projektům. Před rokem 1989, jakožto socialistický stát, dělila země dle prosocialistického zaměření. Rozvojovou pomoc Československá socialistická republika poskytovala do třiceti zemí, přičemž pomoc poskytovala jen v rámci jednotlivých projektů. Nezaměřovala se jen na určité oblasti pomoci. Proto i formy pomoci neměly určitý charakter, ale týkaly se jednotlivých oblastí. Československá socialistická republika poskytovala materiální a technickou pomoc, stipendia pro studenty z rozvojových zemí a podporu ve formě úvěrů. Na počátku devadesátých let byla v důsledku revoluce a politických změn rozvojová pomoc pozastavena. Následně v roce 1995 došlo k restrukturalizaci rozvojové pomoci a jejímu obnovení. V devadesátých letech byl snížen počet cílových zemí na čtyřicet. Zjevná byla stále roztříštěnost – pomoc byla poskytována na malé projekty. Mezi deset největších příjemců české rozvojové pomoci patřily státy Evropy a Asie. Česká republika si začínala uvědomovat, že poskytování pomoci do většího množství států není efektivní. Určitým znakem koncepce pro následující období (2002 2007) byla potřeba posílení efektivnosti, transparentnosti a systémovosti a proto ČR redukovala počet cílových států. V rámci zefektivnění rozvojové spolupráce se od roku 2006 začal zaměřovat na víceleté programy v cílových zemích. V tomtéž roce se znovu snížil počet cílových zemí, které byly rozděleny do několika skupin, podle priorit. Rozdělování zemí podle priority zůstalo zachováno až do současnosti. Dlouhodobou spolupráci udržuje Česká republika zejména s Afghánistánem, Bosnou a Hercegovinou, Etiopií, Moldavskem, Mongolskem, Kambodžou, Kosovem,

55

Palestinskými autonomními územími, Angolou, Vietnamem a Zambií. Všechny tyto země byly zařazeny do cílových alespoň na dvě období a v současnosti jsou stále cílovými zeměmi. Irák, Jemen a Kambodža sice nejsou v současnosti cílovými zeměmi, ale v minulosti mezi ně byly zařazeny alespoň ve dvou obdobích. Ostatní země uvedené v tabulce se staly cílovými jen na jedno období, a tudíž spolupráce s nimi byla jen krátkodobá. Větší efektivnost byla podpořena i zavedením dlouhodobých programů. Díky dlouhodobé spolupráci mohla Česká republika pomoc lépe uvážit a v případě potřeb měnit její strukturu. Víceletá spolupráce pomáhá i České republice díky zlepšování vzájemných vztahů s cílovými zeměmi. Tabulka 12: Vývoj cílových zemí ZRS ČR

Období

Před r. 1989

1990 - 2001

2002 - 2006

2007 - 2009

2010 – 2017

8 prioritních

Počet zemí

27

Asi 40

20

zemí,

5 prioritních

2 prioritní

zemí, 5

země ze

projektových

střednědobého

zemí, 4

hlediska, 4

„phase out“

projektové

země

země Afghánistán,

Země

Afghánistán,

Prioritní:

Prioritní:

Alžírsko,

Např. Bosna a

Angola, Bosna a

Angola, Bosna

Afghánistán,

Angola, Benin,

Hercegovina,

Hercegovina,

a Hercegovina,

Bosna a

Etiopie, Ghana,

Čína, Indie,

Bolívie, Burkina

Jemen,

Hercegovina,

Guinea, Guinea

Jugoslávie,

Faso, Etiopie,

Moldavsko,

Etiopie,

– Bissau, Indie,

Moldavsko,

Jemen,

Mongolsko,

Moldavsko,

Irák, Írán, Jižní

Mongolsko,

Jugoslávie (a

Srbsko,

Mongolsko

Jemen,

Palestinská

Kosovo),

Vietnam,

Projektové:

Kambodža,

autonomní

Kazachstán,

Zambie

Gruzie,

Kongo, Kuba,

území,

Libanon,

Střednědobé:

Kambodža,

Laos, Libye,

Rumunsko,

Makedonie,

Afghánistán,

Kosovo,

Mali, Mexiko,

Ukrajina,

Mali,

Irák

Palestinská

Mongolsko,

Vietnam,

Mongolsko,

Projektové:

autonomní

Namibie,

Kambodža,

území

Mozambik,

56

Nigérie,

Nikaragua,

Palestinská

„Phase out“:

Nikaragua,

Palestina,

autonomní

Angola,

Severní Korea,

Ukrajina,

území, Etiopie

Jemen,

Severní

Uzbekistán,

Vietnam,

Vietnam, Sýrie,

Vietnam

Zambie

Venezuela.

7.2 Cílové sektory České republika se již od počátku rozvojové spolupráce zaměřovala na pomoc v oblastech, kde měla komparativní výhodu od ostatních zemí. Takto postupovala po celou dobu spolupráce. Do rozvojových zemí dodávala například traktory Zetor, strojírenské výrobky, nákladní auta, tramvaje, nebo lokomotivy. Významnou pomocí bylo i poskytování stipendií pro studium na českých školách. Postupem času, kdy se tyto výroby začaly v ČR rušit, se začala zaměřovat na pomoc v oblastech zdravotnictví, vzdělání, zemědělství, energetiky a životního prostředí. Toto zaměření se během období výrazně neměnilo. V posledním období přibyl ekonomický sektor a podpora demokracie a lidských práv.

7.3 Bilaterální ODA dle teritorií V období platnosti první koncepce (v letech 1990 - 2001) byla největší část bilaterální pomoci poskytována na pomoc, která mířila do Evropy a jižní a střední Asie. Tato struktura pomoci se ale v průběhu let měnila. Například v roce 2004 největší část bilaterální pomoci směřovala do zemí Blízkého Východu a severní Afriky a jižní a střední Asie. V roce 2005 došlo k návratu dosavadní struktury a nejvíce pomoci bylo směřováno opět do Evropy a jižní a střední Asie. V následujících letech se trend neměnil. Došlo pouze ke změně prvenství – na prvním místě v bilaterální pomoci byla jižní a střední Asie. Poměr pomoci poskytované do tohoto regionu velkým tempem rostla, v roce 2010 sem mířilo 46,9% veškeré bilaterální pomoci. Důvodem byla pokračující koncentrace české ZRS do méně zemí a zařazení tří největších příjemců pomoci – Afghánistán, Gruzie a Mongolska. Druhým významným příjemcem české zahraniční rozvojové pomoci byly země jihovýchodní a východní Evropy. Pomoc do těchto zemí byla směřována v rámci strategických priorit zahraniční politiky ČR. Menší výkyvy v poskytování pomoci do regionů poté byly způsobeny různými nepředvídatelnými událostmi (např. účast na humanitární pomoci po zemětřesení na Haiti).

57

I přesto, že je v každé koncepci uveden jako jeden z klíčových bodů pro výběr cílových zemí uvedena potřebnost rozvojové spolupráce (tu potřebují nejvíce nejméně rozvinuté země), nikdy se mezi cílovými zeměmi nevyskytla ani polovina těchto zemí. Česká republika se zaměřovala po celou dobu zejména na pomoc evropským a asijským státům, dávala tedy přednost historickým a politickým relacím.

7.4 Formy zahraniční rozvojové spolupráce Tabulka 13: Podíl bilaterální a multilaterální pomoci v letech 1999 - 2012 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

Bilaterální

Multilaterální

Po obnově zahraniční rozvojové spolupráce v roce 1999 a 2000 byl poměr bilaterální a multilaterální pomoci téměř vyrovnaný (Tabulka 13). Počínaje rokem 2001 ale množství multilaterální pomoci strmě klesalo až do roku 2003, kdy množství multilaterální pomoci bylo jen 11,3%. Následující rok však došlo k významným změnám. Česká republika se po vstupu do EU začala orientovat na pomoc multilaterální. To bylo způsobeno postupným „začleňováním se“ do různých mezinárodních vládních organizací, prostřednictvím kterých byla multilaterální pomoc rozvíjena. Největší podíl na nárůstu multilaterální pomoci měly příspěvky do EU.

58

7.5 Rozpočet Tabulka 14: Rozpočet na ODA

Rok

Finanční objem ODA Podíl ODA na HND

Do roku 1989 200 milionů Kč ročně

-

1998

623,60

-

1999

511,50

0,03%

2000

623,60

0,03%

2001

1007,20

0,05%

2002

1485,90

0,07%

2003

2556,00

0,11%

2004

2780,10

0,12%

2005

3235,96

0,11%

2006

3636,89

0,12%

2007

3632,82

0,11%

2008

4245,26

0,12%

2009

4077,43

0,12%

2010

4340,00

0,13%

2011(výhled)

4712,00

0,13%

2012(výhled)

4986,00

0,13%

V období 1990 – 2001, kdy byla vytvořena první koncepce, je dle Tabulka 14 14 zřejmé, že se Česká republika snažila o růst podílu rozvojové spolupráce na HND. Největší nárůst je mezi lety 2002 a 2003. V roce 2003 česká rozvojová pomoc poprvé překročila hranici 0,1% podílu na HND. V celém vývoji ODA došlo pouze k jednoročnímu poklesu podílu ODA na HND, a to v roce 2007. I přesto, že si během let vytyčila několik cílů, nepodařilo se jich dosáhnout. Současným závazkem je dosažení podílu ODA na HND 0,33% v roce 2015. I přesto, že se snaží ČR o každoroční nárůst ODA o 0,01%, tak vzhledem k uvedeným datům v Tabulka 14, se můžeme domnívat, že tohoto cíle Česká republika také nebude schopná dosáhnout.

7.6 Institucionální struktura V rámci zefektivňování rozvojové pomoci došlo během vývoje ODA k velkým a významným změnám. 59

Po obnově rozvojové pomoci v devadesátých letech byla ODA nejednotná. Od této doby do současnosti došlo k několika významným institucionálním změnám. Důležitým orgánem bylo po celou dobu ministerstvo zahraničních věcí. V průběhu vývoje vznikaly poté další orgány, a tak se pravomoci z ministerstva zahraničních věcí přesouvaly na tyto orgány. V současnosti je rozvojová pomoc řízena několika orgány, kde každý z nich má na starost určitou oblast. V případě, že se každý orgán soustřeďuje jen na určitý okruh, ve kterém má komparativní výhodu oproti ostatním, stává se rozvojová spolupráce mnohem ucelenější a efektivnější.

7.7 Postoj veřejnosti V období minulého režimu neměli lidé důvěru v politické zřízení a ani jimi poskytovanou rozvojovou pomoc. Po změně režimu si politici začali uvědomovat důsledek této nedůvěry, a proto se snažili danou situaci změnit. Od dob první koncepce (pro období 1990 - 2001) až po současnou je mezi hlavními body uváděna transparentnost a otevřenost veřejné debatě. Díky veřejné debatě má být dosaženo posílení veřejného mínění, což by mělo přinést větší solidaritu, a pochopení pro zahraniční pomoc. MZV se snaží veřejnost o pomoci informovat prostřednictví různých komunikačních kanálů, zejména pomocí tiskovin, konferencí, ale i pomocí globálního rozvojového vzdělávání. V průběhu let Česká republika v tomto směru velký pokrok a česká veřejnost již nevnímá rozvojovou spolupráci negativně a zjasňuje se různých dobrovolných aktivit a dárcovství pro tyto aktivity.

60

8 Diskuse a závěr Rozvojová pomoc se v poslední době stává nedílnou součástí zahraniční politiky snad každé rozvinuté země. Cílem této práce bylo zanalyzovat vývoj české rozvojové spolupráce podle období, která byla vytyčena jednotlivými koncepcemi, a následně komparace těchto období. V úvodní části této práce jsou rozebrány jednotlivé pojmy týkající se rozvojové pomoci, které pomohou čtenáři pochopit určité body této práce. Následuje seznámení se současnou institucionální strukturou české rozvojové pomoci. Další část se věnuje již jednotlivým obdobím. Každé z těchto období se věnuje několika kapitolám, které definují strukturu české rozvojové pomoci. Patří mezi ně cílové země a sektory, formy zahraniční rozvojové pomoci, rozpočet, institucionální struktura a postoj veřejnosti. V poslední části – Komparace rozvojové spolupráce České republiky jsou potom tyto jednotlivé body podle jednotlivých období porovnány. V cíli práce jsem si vytyčila tři hypotézy. První hypotéza byla: „Rozvojová pomoc České republiky se každoročně zlepšuje. Díky zkušenostem, které získává, může efektivněji využít zdroje, které věnuje na rozvojovou pomoc. A pomoc, kterou poskytuje, dokáže lépe zacílit, tedy poskytnout ji těm zemím, které ji více potřebují.“ Jak již bylo několikrát zmíněno, jedním z hlavních bodů české rozvojové spolupráce je zvýšení efektivnost rozvojové spolupráce. Od devadesátých let došlo zajisté k velkému pokroku ve vývoji pomoci. Snížil se počet prioritních zemí, čímž došlo i ke snížení teritoriální roztříštěnosti. Jako problém ve zlepšování pomoci bych viděla každoroční změnu největších příjemců bilaterální pomoci. Česká republika se tedy snaží o zefektivnění pomoci tím, že snižuje počet cílových zemí, do kterých se snaží poskytovat dlouhodobější pomoc. Problémem je ale jistá nestabilita v objemu pomoci. Dalším problémem je zvolení cílových zemí. Pomoc není poskytnuta těm zemím, které ji potřebují nejvíce, ale spíše těm zemím, se kterými má ČR historické či politické vztahy. Od devadesátých let Česká republika poskytuje pomoc do sektorů, ve kterých má komparativní metodu oproti jiným dárcům rozvojové pomoci. Tuto hypotézu tedy nelze ani zcela potvrdit, ani vyvrátit. Rozvojová pomoc se sice každoročně zlepšuje, a ČR dokáže poskytnout zdroje, ve kterých je dominantní. Určitě ale

61

neposkytuje pomoc těm zemím, které by ji potřebovaly nejvíce, a důležitou roli ve výběru prioritních zemí hraje vlastní prospěch. Druhá hypotéza přepokládá, že se po vstupu do EU změnila struktura české rozvojové pomoci podle požadavků EU. Vstup České republiky do EU byl důležitým impulsem pro změnu struktury rozvojové spolupráce. Tímto počala v České republice dlouhodobá transformace rozvojové pomoci, která byla dokončena v roce 2010. Změna struktury se projevila na podílu bilaterální a multilaterální pomoci. Po vstupu do EU se začala rozvíjet multilaterální pomoc hlavně díky pravidelným příspěvkům do EU. Tuto hypotézu můžeme tedy potvrdit. Poslední hypotéza řešila skladbu prioritních zemí – „Aby pomoc nebyla neefektivní, v průběhu jednotlivých období nedochází ke změnám ve složení prioritních zemích.“ V devadesátých letech poskytovala Česká republika pomoc do čtyřiceti zemí. Vzhledem k velkému počtu prioritních zemí nebyla schopna vynaložit větší část finančních prostředků na jednotlivé projekty v určitých zemích. Tato pomoc nebyl zcela efektivní. V proběhu let, se počet prioritních zemí snižoval. V současnosti je celkem pět prioritních, pět projektových a čtyři phase out země. Největší objem pomoci je poskytován do prioritních zemí. Po revoluci, kdy byl počet prioritních zemí vysoký, se prioritní země měnily relativně často. S postupným snižováním počtu těchto zemí pak docházelo k zavádění dlouhodobých projektů. Současné prioritní země jsou prioritními již nejméně dvě období, a proto jim může být poskytnuta pomoc efektivněji. Třetí hypotézu lze také potvrdit. Ve vývoji české rozvojové spolupráce je možné sledovat velké změny a pokroky. Česká republika se snaží poskytovat rozvojovou pomoc účelně a efektivně. I přes některé nedostatky má Česká republika velký potenciál se stát zemí, která bude poskytovat pomoc efektivně a kvalitně. Jako problém při výběru prioritních zemí vnímám zaměření na vlastní prospěch. Pokud by ČR opravdu preferovala poskytování pomoci do těch nejméně rozvinutých zemí, pomoc by byla zajisté účelnější. Jako

pozitivum

také

vnímám

vzrůst

multilaterální

pomoci.

Příspěvky

do nadnárodních organizací mohou být vynaloženy na rozsáhlejší projekty, které si Česká republika nemůže dovolit. Velký pokrok nastal určitě ve snaze zvýšit podporu veřejnosti a také v institucionální struktuře. Dle mého názoru by bylo dobré, aby si Česká republika určila jen malé množství prioritních zemí, patřící do skupiny nejméně rozvinutých, do kterých by měla být pomoc 62

směřována dlouhodobě. Také by se měla soustřeďovat na spolupráci s nevládními organizacemi, které v dané zemí působí, a tudíž dokážou lépe vybírat projekty, pro které by měla pomoc být poskytnuta. I přesto, že je zřejmé že všichni poskytovatelé rozvojové pomoci se snaží i o svůj prospěch, bylo by dobré se právě při pomoci zaměřit opravdu jen na pomoc. I když má česká rozvojová pomoc některé nedostatky, zajisté převažují kladné stránky a česká rozvojová pomoc je v celém světě vnímána velmi dobře.

63

9 Seznam literatury 9.1 Knižní zdroje [1] ADAMCOVÁ, N. A KOL. Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky. Praha: Ústav mezinárodních vztahů pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. 2006. 84 s. ISBN 80-86506-53-3. [2] HLAVIČKOVÁ, Z A KOL. Česká republika pomáhá – Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v roce 2007. Praha: Tiskárna H.R.G., s.r.o. 2008. 110s. ISBN 978-80-86345-71-0. [3] HOKROVÁ, M. TÁBORSKÁ, S. Globální problémy a rozvojová spolupráce – témata, o která se lidé zajímají. 2. vyd. Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2008. 218s. ISBN 978-80-86961-55-2. [4] JELÍNEK, P. Jak dál s Českou rozvojovou spoluprácí? Mezinárodní politika, 2004, roč. 28, č. 1, s 8-10. [5] JELÍNEK, P. Zahraniční politika České republiky 1993 – 2004 – Úspěchy, problémy a perspektivy. Praha: Ústav mezinárodních vztahů. 2004. 268s. ISBN 8086506-39-8. Kapitola Česká rozvojová spolupráce, s. 201-208. [6] MZV ČR, ČRA. Česká republika pomáhá 2009 – Zahraniční rozvojová spolupráce v roce 2009. Praha: Tiskárna H.R.G., s.r.o. 2010. 52s. ISBN 978-80-86345-98-7. [7] MZV ČR, ČRA. Česká republika pomáhá – Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v roce 2010. Praha: Altair Grafické studio. 2011. 76s. ISBN 97880-7441-004-8. [8] NÁPRSTEK, M. Data o ZRS pro bakalářskou práci. [online]. 2. 5. 2012. [cit. dne 2. 5. 2012]. Osobní komunikace. [9] ODBOR OBCHODU A MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE. Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v oblasti zemědělství, rozvoje venkova, lesního a vodního hospodářství. Praha: Tisk Horák a.s. 2009. 106s. ISBN 978-80-7084-8678. [10]

ŠIMŮNKOVÁ, B. Jak Česká republiky snižuje chudobu – Stínová zpráva o

zahraniční rozvojové spolupráci – retrospektiva pěti let. Praha: OMIKRON Invest s. r. o. 2011. 36s. ISBN 978-80-904395-5-9.

64

[11]

WAISOVÁ, Š. A KOL. Ve stínu modernity – Perspektivy a problémy

rozvoje. Plzeň: Aleš Čeněk. 2005. 375s.

9.2 Internetové zdroje [1] ČESKÁ ROZVOJOVÁ AGENTURA. Výroční zpráva 2011. [online]. 2011. Cit. Dne

2.

5.

2012.

Dostupné

z WWW:

. [2] ČESKO PROTI CHUDOBĚ. Kdo jsme: ČpCH. [online]. Nedatováno. Cit. dne 13. 5. 2012. Dostupné z WWW: . [3] EDUCON. Zahraniční rozvojová pomoc České republiky. [online]. Srpen 2004. Cit. Dne

2.

5.

2012.

Dostupné

z WWW:

<

http://www.educon.cz/osveta/osveta_sbornik.pdf>. [4] FORS. Jak Česká republika pomáhá – Studie o zahraniční rozvojové spolupráci České republiky za rok 2007. [online]. 2008. [cit. dne 3. 5. 2012]. Dostupné z WWW:. [5] FORS. Kolik prostředků ČR poskytuje na ZRS. [online]. 2011. [cit. dne 3. 5. 2012]. Dostupné z WWW: . [6] FORS. Zahraniční rozvojová spolupráce v roce 2010 – Stínová zpráva nevládních neziskových organizací sdružených ve FoRS – Českém fóru pro rozvojovou spolupráci. [online]. Srpen 2011. [cit. dne 3. 5. 2012]. Dostupné z WWW:< http://fors.cz/user_files/aid2011_web+print.pdf>. [7] HOLÝ, R. A KOL. Communicating Development to emerging Donor´s Public: Czech Republic as Case Study. [online.] 10. 6. 2010. [cit. dne 3. 5. 2012]. Dostupné z WWW:< http://www.oecd.org/dataoecd/3/7/45428433.pdf>. [8] INNITIATIVE FOR PEACEBUILDING. Peacebuilding within Czech Official Development Asiistance. [online.] říjen 2008. [cit. dne 3. 5. 2012]. Dostupné z WWW:< http://www.initiativeforpeacebuilding.eu/pdf/Peacebuilding_within_Czech_Official _development_assistance.pdf>. [9] MZV ČR. Czech Development Cooperation – Statictics: Development Assistance of the Czech Republic 2004 – 2008. [online]. 2009. [cit. dne 3. 5. 2012]. Dostupné z 65

WWW:< http://www.mzv.cz/file/546538/MZV_RS_Statistika_09_220x308_EN.pdf >. [10]

MZV ČR. Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na

období let 2002 až 2007. [online]. 2001. Cit. Dne 2. 5. 2012. Dostupné z WWW: . [11]

MZV ČR. Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na

období let 2010-2017. [online]. 2.6.2010. Cit. Dne 2. 5. 2012. Dostupné z WWW: . [12]

MZV ČR. Koordinace ZRS. [online]. 7.6.2011. Cit. Dne 4. 5. 2012.

Dostupné

z

WWW:

<

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koordinace_zrs /index.html>. [13]

MZV ČR. Projektové země. [online]. 6.6.2011. [cit. dne 3. 5. 2012].

Dostupné

z

WWW:. [14]

MZV ČR. Střednědobý výhled financování zahraniční rozvojové spolupráce

a humanitární pomoci do roku 2012. [online]. 31. 1. 2010. Cit. Dne 2. 5. 2012. Dostupné z WWW: . [15]

MZV ČR. Zahraniční rozvojové spolupráce. [online]. 4. 1. 2007. Cit. dne

13. 5. 2012. Dostupné z WWW: . [16]

MZV ČR. Zpráva o zahraniční rozvojové spolupráci České republiky.

[online].

Srpen

2002.

Cit.

Dne

2.

5.

2012.

Dostupné

z

WWW:

. [17]

NADAČNÍ FOND MICROFINANCE. Zahraniční rozvojová spolupráce

České republiky. [online]. 2011. Cit. Dne 2. 5. 2012. Dostupné z WWW: . [18] 2012.

OECD. Qwery Wizard for Interantional Deevelopment Statistics. [online]. Cit.

dne

4.

5.

66

2012.

Dostupné

z

WWW:

. [19]

ROZVOJOVÉ STŘEDISKO ÚSTAVU MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ.

Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky – Statistická příloha 2002 – 2006.

[online].

Cit.

2007.

Dne

2.

5.

2012.

Dostupné

z WWW:

<

http://www.mzv.cz/file/75802/STATIST_DVOJLISTar07_cz_09_12.pdf>. [20]

ROZVOJOVKA. Střednědobý výhled financování zahraniční rozvojové

spolupráce a humanitární pomoci do roku 2010. [online]. 2007. [cit. dne 3. 5. 2012].

Dostupné

z

WWW:<

http://www.rozvojovka.cz/download/pdf/czhelps_9.pdf>. [21]

ROZVOJOVKA. Zahraniční rozvojová spolupráce. [online]. 22.12.2008.

[cit. dne 4.5. 2012]. Dostupné z WWW: < http://www.rozvojovka.cz/zahranicnirozvojova-spoluprace-cr_228_3.htm>. [22]

SLÁDKOVÁ, Z. Czech Republic and its Official Development Assistance.

[online].

Duben

2011.

[cit.

dne

3.

5.

2012].

Dostupné

z

WWW:<

http://fors.cz/user_files/fors_bf_czech_r._and_its_oda.pdf>. [23]

STOJANOV, R. Official Development Assistance and Debt Relief in

Central Europe – Case Study of the Czech Republic. [online]. 2005. Cit. Dne 2. 5. 2012.

Dostupné

z WWW:

<

http://projects.osu.eu/igeography/docs/ODA_and_Debt_Relief_case_study_CR.pdf >. [24]

VLÁDA ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 15. března 1995 č. 153

+ P k zásadám pro poskytování zahraniční pomoci. [online]. 15. 3. 1995. [cit. dne 3.

5.

2012].

Dostupné

z

WWW:

.

67

10 Seznam použitých zkratek ČSSR

Československá socialistická republika

ČR

Česká republika

ČRA

Česká rozvojová agentura

ERDF

Evropský fond regionálního rozvoje Europien Regional Development Fund

EU

Evropská unie European Union

FoRS

České fórum pro rozvojovou spolupráci

HND

Hrubý národní důchod

LDC

Nejméně rozvinuté země Least developed countries

MDGs

Rozvojové cíle tisíciletí Millenium Development Goals

MZV

Ministerstvo zahraničních věcí

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Organisation for Economic Co-operation and Development

OECD/DAC Výbor OECD pro rozvojovou pomoc Development Assistance Committee ODA

Oficiální rozvojová spolupráce Official development assistance

OSN

Organizace spojených národů

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

WTO

Světová obchodní organizace World Trade Organization

ZRS

Zahraniční rozvojová spolupráce

ŽP

Životní prostředí

68

11 Seznam grafů Graf 1: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR během let 1999 - 2001 (v mil USD) ............................................................................................................................................. 18 Graf 2: Bilaterální ODA ČR dle regionů v letech 1999 - 2001 ........................................... 19 Graf 3: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 1999 .......................................... 19 Graf 4: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2000 .......................................... 20 Graf 5: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2001 .......................................... 20 Graf 6: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2002 (v mil. Kč) ................ 26 Graf 7: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2003 (v mil. Kč) ................ 27 Graf 8: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2004 (v mil Kč) ................. 27 Graf 9: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2005 (v mil Kč) ................. 28 Graf 10: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2006 (v mil Kč) ............... 28 Graf 11: Příjemci bilaterální ODA ČR v roce 2007 (v mil Kč) ........................................... 29 Graf 12: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2002 ....................................................... 29 Graf 13: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2003 ....................................................... 30 Graf 14: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2004 ....................................................... 30 Graf 15: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2005 ....................................................... 31 Graf 16: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2006 ....................................................... 31 Graf 17: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2007 ....................................................... 32 Graf 18: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2002 ........................................ 33 Graf 19: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2003 ........................................ 33 Graf 20: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2004 ........................................ 33 Graf 21: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2005 ........................................ 34 Graf 22: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2006 ........................................ 34 Graf 23: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2007 ........................................ 34 Graf 24: Příjemci bilaterální ODA ČR v roce 2008 (v tis. Kč) ........................................... 41 Graf 25: Příjemci bilaterální ODA ČR v roce 2009 (v mil Kč) ........................................... 42 Graf 26: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2008 ....................................................... 42 Graf 27: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2009 ....................................................... 43 Graf 28: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2008 ........................................ 43 Graf 29: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2009 ........................................ 44

69

Graf 30: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil Kč) .. 44 Graf 31: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2010 (v mil Kč) ............... 49 Graf 32: Deset největších příjemců bilaterální ODA ČR v roce 2011 (v %) ...................... 49 Graf 33: Bilaterální ODA ČR dle regionů v roce 2010 ....................................................... 50 Graf 34: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2010 ........................................ 51 Graf 35: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2011 ........................................ 51 Graf 36: Podíl bilaterální a multilaterální ODA ČR v roce 2012 ........................................ 51

70

12 Seznam obrázků Obrázek 1: Systém ZRS ČR před transformací ................................................................... 36 Obrázek 2: Systém zahraniční rozvojové spolupráce po jeho transformaci ........................ 38 Obrázek 3:Institucionální zajištění ZRPČR ......................................................................... 53

71

13 Seznam tabulek Tabulka 1: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil. USD) .................................................................................................................................... 20 Tabulka 2: Objem celkové ODA v letech 1998 – 2001 (v mil Kč) ..................................... 21 Tabulka 3: Prioritní země a sektory ..................................................................................... 24 Tabulka 4: Prioritní země a sektory ZRS ČR ...................................................................... 25 Tabulka 5: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil. Kč) ............................................................................................................................................. 35 Tabulka 6: Objem celkové ODA v letech 2002 - 2007 (v mil Kč) ...................................... 36 Tabulka 7: Prioritní země ZRS ČR v letech 2006 - 2011 .................................................... 40 Tabulka 8: Objem celkové ODA v letech 2008 - 2009 (v mil Kč) ...................................... 44 Tabulka 9: Sektorové priority u prioritních zemí s programem spolupráce ........................ 48 Tabulka 10: Příspěvky České republiky na multilaterální rozvojovou spolupráci (v mil. Kč) ............................................................................................................................................. 52 Tabulka 11: Objem celkové ODA v období 2010 - 2012(v mil Kč) ................................... 52 Tabulka 12: Vývoj cílových zemí ZRS ČR ......................................................................... 56 Tabulka 13: Podíl bilaterální a multilaterální pomoci v letech 1999 - 2012 ....................... 58 Tabulka 14: Rozpočet na ODA ............................................................................................ 59

72

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Recommend Documents