MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav teritoriálních studií

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav teritoriálních studií

Dětská práce v rozvojových zemích Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Petr Rychtecký

Šárka PALLOVÁ

Brno, 2013

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Dětská práce v rozvojových zemích“ vypracovala sama a použila jen zdrojů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Brně dne………………………………………………… Podpis……………………………………………....

Poděkování Moje poděkování patří panu Ing. Petru Rychteckému za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce.

ABSTRAKT:

PALLOVÁ, Šárka. Dětská práce v rozvojových zemích. Brno, 2013. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně

Bakalářská práce je zpracovaná na téma „Dětská práce v rozvojových zemích“. Tato práce je rozdělena na dvě části. V literární rešerši jsou vymezeny základní pojmy, úmluvy, příčiny, důsledky a mezinárodní organizace zabývající se dětskou prací. Vlastní práce se věnuje analýze dětské práce v regionech Subsaharské Afriky, Asie, Latinské Ameriky a navrhuje její možná řešení.

Klíčová slova: Dětská práce, rozvojová země, chudoba, vzdělání, Subsaharská Afrika, Asie, Latinská Amerika

ABSTRACT:

PALLOVÁ, Šárka. Child labor in developing countries. Brno, 2013. Bachelor thesis. Mendel university in Brno

The thesis is elaborated on the theme "Child labor in developing countries." This work is divided into two parts. The literature search are basic concepts, conventions, causes, consequences and international organizations dealing with child labor. Custom work is devoted to the analysis of child labor in sub-Saharan regions of Africa, Asia, Latin America, and suggests its possible solutions.

Keywords: Child labor, developing country, poverty, education, Sub-Saharan Africa, Asia, Latin America

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 8 1

CÍL PRÁCE A METODIKA .................................................................................... 9 1.1

Cíl práce ............................................................................................................. 9

1.2

Metodika práce ................................................................................................... 9

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 10 2

DĚTSKÁ PRÁCE ................................................................................................... 10 2.1

Definice dětské práce ....................................................................................... 10

2.1.1

Kdo je dítě ................................................................................................. 14

2.1.2

Kdy by mělo být dítěti umožněno pracovat .............................................. 14

2.1.3

Jakou práci dětští pracující vykonávají ..................................................... 15

2.2

PRÁVA DĚTÍ .................................................................................................. 15

2.2.1

Úmluva o právech dítěte ........................................................................... 15

2.2.2

Deklarace práv dítěte ................................................................................ 16

2.2.3

Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních

k odstranění nejhorších forem dětské práce ............................................................ 16 2.3

PŘÍČINY DĚTSKÉ PRÁCE............................................................................ 17

2.3.1

Rodinné souvislosti ................................................................................... 17

2.3.2

Role chudoby ............................................................................................ 17

2.3.3

Ostatní rodinné faktory ovlivňující práci dětí ........................................... 18

2.3.4

Ekonomické šoky ...................................................................................... 19

2.3.5

Faktory dětské práce na straně poptávky .................................................. 20

2.4

DŮSLEDKY DĚTSKÉ PRÁCE ...................................................................... 21

2.4.1

Dopad na zdraví ........................................................................................ 21

2.4.2

Dopad na vzdělání .................................................................................... 22

2.4.3 2.5

Chudoba .................................................................................................... 22

MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE DĚTSKOU PRACÍ .... 23

2.5.1

UNICEF .................................................................................................... 23

2.5.2

UNICEF v ČR ........................................................................................... 24

2.5.3

Celosvětové hnutí ve prospěch dětí .......................................................... 24

2.5.4

Mezinárodní organizace práce (ILO) ........................................................ 25

2.5.5

Mezinárodní program pro eliminaci dětské práce (IPEC) ........................ 25

2.5.6

Světová banka ........................................................................................... 26

2.5.7

Anti-slavery International ......................................................................... 27

PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 28 3

4

5

6

ROZVOJOVÉ ZEMĚ A DĚTSKÁ PRÁCE .......................................................... 28 3.1

Které země jsou rozvojové? ............................................................................. 28

3.2

Ve kterých rozvojových zemích děti pracují? .................................................. 29

DĚTSKÁ PRÁCE V SUBSAHARSKÉ AFRICE .................................................. 31 4.1

Základní informace o oblasti ............................................................................ 31

4.2

Analýza dětské práce v Subsaharské Africe .................................................... 31

4.3

Sektory dětské práce v Subsaharské Africe ..................................................... 33

4.4

Země s největším výskytem dětské práce v Subsaharské Africe ..................... 34

DĚTSKÁ PRÁCE V ASII ...................................................................................... 36 5.1


5.2

Analýza dětské práce v Asii ............................................................................. 37

5.3

Sektory dětské práce v Asii .............................................................................. 38

5.4

Země s největším výskytem dětské práce v Asii ............................................. 39

DĚTSKÁ PRÁCE V LATINSKÉ AMERICE ....................................................... 41 6.1


7

6.2

Analýza dětské práce v Latinské Americe ....................................................... 41

6.3

Sektory dětské práce v Latinské Americe ........................................................ 43

6.4

Země s největším výskytem dětské práce v Latinské Americe........................ 44

NÁVRH MOŽNÝCH ŘEŠENÍ .............................................................................. 46 7.1

Vzdělání ........................................................................................................... 46

7.2

Legislativní opatření......................................................................................... 47

7.3

Spotřebitelské chování ..................................................................................... 47

7.4

Fair trade .......................................................................................................... 47

7.5

Adopce na dálku ............................................................................................... 48

8

ZÁVĚR ................................................................................................................... 49

9

Bibliografie ............................................................................................................. 52 9.1

Použitá literatura .............................................................................................. 52

9.2

Elektronické zdroje .......................................................................................... 53

10

Seznam grafů .......................................................................................................... 57

11

Seznam tabulek ....................................................................................................... 58

12

Seznam zkratek ....................................................................................................... 59

13

Přílohy..................................................................................................................... 60

ÚVOD Dětská práce je poměrně rozšířeným jevem v řadě zemí světa, a to hlavně v tzv. rozvojových zemích. To, že jsou děti nuceny pracovat, je způsobeno celou řadou příčin. Mezi ty nejčastější patří chudoba, vzdělávací systém, sociální hodnoty a postoje v dané společnosti. Dětská práce nemá jen příčiny, ale i své důsledky. Zejména se jedná o důsledky v podobě negativního vlivu na zdraví, vzdělání či chudobu. Děti pracují např. v zemědělství, v restauracích nebo jako služebnictvo. Řada organizací vnímá dětskou práci jako závažný problém, který je nutné řešit. Snaží se ji tedy eliminovat nebo alespoň šířit informace o její problematice prostřednictvím různých kampaní. Mezi tyto organizace patří např. i česká organizace Člověk v tísni a její informační sekce Rozvojovka. Čtení jejich článků mi dalo podnět pro napsání bakalářské práce na téma dětská práce v rozvojových zemích. Toto téma mě velmi zaujalo již v počátku mých studií, avšak pro jeho hlubší zkoumání se naskytl prostor až při mé závěrečné bakalářské práci. Napsání této práce pro mne znamenalo určitou výzvu, a to především proto, že se mi nepodařilo k této problematice nalézt žádnou českou literaturu. Práce proto čerpá hlavně z anglické literatury, textů a internetových zdrojů.

8

1 CÍL PRÁCE A METODIKA 1.1 Cíl práce Hlavním cílem práce je analýza dětské práce v regionech Subsaharské Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Pro naplnění tohoto hlavního cíle jsou sledovány i cíle dílčí. K nim patří vymezení definice dětské práce na základě komparace mezinárodních dokumentů, stanovení příčin a důsledků dětské práce a přehled základních mezinárodních úmluv omezujících dětskou práci. Součástí řešení je i vymezení základních organizací zabývajících se dětskou prací. Konkrétně se pak bude práce zaměřovat na klíčové faktory, které zapříčiňují dětskou práci v rozvojových zemích, a také se bude snažit nabídnout řešení tohoto problému.

1.2 Metodika práce Pro tuto práci budou využity dvě metody: literární rešerše a metoda analýzy dat. První část práce bude zpracována převážně metodou literární rešerše. Pro získání potřebných informací bude čerpáno z odborných pramenů v tištěné podobě, které doplňuje velké množství informací z internetových zdrojů, a to především elektronické publikace z webových stránek mezinárodních institucí nebo odborné články zabývající se touto problematikou. V této části práce budou nejdříve popsány různé definice dětské práce, práva dětí, příčiny a důsledky dětské práce. Poslední část literární rešerše bude věnována organizacím, které se zabývají problematikou dětské práce. Praktická část se bude zabývat sběrem, správou a analýzou dat, které budou zhodnoceny v závěru práce. Pro lepší přehlednost praktické části budou data týkající se dětské práce přidělena k jednotlivým oblastem, a to Subsaharské Africe, Asii a Latinské Americe. Každá z těchto oblastí bude nejdříve popsána, a to základními informacemi, které se týkají území, podnebí, obyvatelstva a ekonomické situace. Dále bude následovat analýza dětské práce, popis sektorů a zemí s největším výskytem dětské práce v dané oblasti. Poslední část praktické části se bude zabývat návrhem možných řešení, která by mohla přispět k eliminaci dětské práce.

9

TEORETICKÁ ČÁST 2 DĚTSKÁ PRÁCE 2.1 Definice dětské práce Ne všechnu práci vykonávanou dětmi lze klasifikovat jako dětskou práci, kterou je nutno eliminovat. Pracovní účast dětí či adolescentů, která nemá vliv na jejich zdraví, osobní rozvoj či školní docházku, lze obecně považovat za pozitivní. Takováto práce zahrnuje činnosti jako je pomoc rodičům v domácnosti, výpomoc v rodinném podnikání nebo drobné přivydělání (například formou kapesného). Tyto činnosti mohou přispívat k osobnímu rozvoji dítěte, popřípadě ke zlepšení blahobytu jejich rodin. Dítě získává při vykonávání těchto aktivit určité znalosti a zkušenosti, které ho mohou do budoucna připravit tak, aby se v dospělosti stal produktivním členem společnosti (Portál Child labor photo project, rok neuveden). Pojem „dětská práce“ je často definována jako práce, která zbavuje děti jejich dětství, potenciálu a důstojnosti, a to je velmi škodlivé pro jejich další psychický i fyzický vývoj. Toto se týká práce, která je psychicky, fyzicky, společensky nebo morálně škodlivá pro děti a narušuje jejich školní docházku. Pracující děti jsou obvykle zbaveni možnosti navštěvovat školu nebo ji musí opustit předčasně. Existují také případy, kdy jsou děti nuceny spojit školní docházku s náročnou prací, což je velmi nebezpečné pro jejich další psychický a fyzický vývoj. Často jsou také uváděny extrémní případy dětské práce, kdy jsou děti unášeny, zotročovány nebo musí žít na ulici ve velkých městech a starat se samy o sebe již od brzkého věku (ILO, 2004ᵃ). Definovat dětskou práci proto není jednoduché. Vždy záleží na věku dítěte, pracovní době a typu práce, ale také na podmínkách, ve kterých je práce vykonávána. Odpověď se také liší mezi jednotlivými zeměmi, jelikož každá země může sledovat jiné cíle a stanovovat jiná kritéria pro hodnocení dětské práce (ILO, 2004ᵃ). Dětskou práci lze podle Mezinárodní organizace práce rozdělit do těchto tří kategorií: ekonomicky aktivní děti (economically active children), dětští pracovníci (child labourers) a děti vykonávající nebezpečnou práci (children in hazardous work) (vlastní překlad):

10

Ekonomická aktivita představuje širší

pojem, který zahrnuje většinu

produktivních aktivit, které jsou vykonávány dětmi (placené či neplacené, legální či nelegální, příležitostné či pravidelné, vykonávané pár hodin nebo na plný úvazek). Ovšem nepatří sem práce dětí, která je vykonávána v jejich vlastním domově. Za ekonomicky aktivní dítě se považuje to, které odpracuje alespoň 1 hodinu během týdenní pracovní periody. „Ekonomicky aktivní děti“ jsou spíše statistickým nikoli právním pojmem (ILO, 2006). Dětská práce je užším pojetím než „ekonomicky aktivní děti“. Vylučuje děti ve věku 12 let a více, které pracují pár hodin týdně povolenou méně náročnou práci a děti ve věku 15 let a více, jejichž práce není klasifikována jako „nebezpečná“. Pojem „dětská práce“ je založen na Úmluvě o nejnižším věku vstup do zaměstnání Mezinárodní organizace práce z roku 1973 (ILO, 2006). Nebezpečná práce je takovou aktivitou či zaměstnáním, které svou povahou nebo typem má, či způsobuje nepříznivé účinky na bezpečnost, zdraví (fyzické nebo psychické), a morální vývoj. Nebezpečnost se také odvozuje z nadměrné pracovní zátěže, fyzických podmínek práce a intenzity práce či aktivity, i když je považována za bezpečnou (ILO, 2006). Tabulka 1: Odhady počtu dětí ve věku 5-17 let v jednotlivých kategoriích v letech 2000 a 2004

Dětská populace 2000 Počet (v 1 531,4 milionech) %z věkové skupiny % změna od roku 2000 do roku 2004

2004

Ekonomicky aktivní děti 2000

2004

Dětští pracovníci 2000

2004

Děti vykonávající nebezpečnou práci 2000

2004

1 566,3

351,9

317,4

245,5

217,7

170,5

126,3

100,0

100,0

23,0

20,3

16,0

13,9

11,1

8,1

-

2,3

-

-9,8

-

-11,3

-

-25,9

Pramen: ILO, 2006, s. 6; upraveno autorkou

11

V roce 2010 vychází zpráva Accelerating action against child labour, ve které jsou uváděny tři nové kategorie pracujících dětí (vlastní překlad): Děti v zaměstnání (Children in employment): děti vykonávající danou ekonomickou aktivitu nejméně jednu hodinu během určitého období. Tyto aktivity zahrnují jak tržní, tak určité typy mimotržních činností (produkce zboží a služeb pro osobní potřebu). K těmto aktivitám řadíme práci ve formálním i neformálním sektoru, v rodině i mimo ni, práci za odměnu i finanční ohodnocení (v hotovosti i naturáliích), nebo domácí práce vykonávané mimo vlastní domácnost pro zaměstnavatele (placenou i neplacenou) (ILO, 2010). Děti vykonávající dětskou práci (Children in child labour): je podmnožinou kategorie „Děti v zaměstnání“. Do této kategorie patří děti vykonávající nejhorší formy dětské práce a děti, které nedosahují požadovaného věku pro zaměstnání, mimo těch, které vykonávají méně náročnou práci. K této kategorii nepatří děti, které pracují jen pár hodin týdně, a ty, které jsou starší, ale jejich práce není označena jako „nebezpečná práce“ (ILO, 2010). Nebezpečná práce prováděná dětmi (Hazardous work by Children)1 (ILO, 2010). Tabulka 2: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci vletech 2004-2008 (věková skupina 5-17 let)

Dětská populace

2004 Počet (v 1566,3 milionech)

2008

Děti v zaměstnání

2004

2008

Dětští pracovníci

2004

2008

Děti vykonávající nebezpečnou práci

2004

2008

1586,3

317,4

305,7

217,7

215,3

126,3

115,3

%z věkové skupiny

100,0

100,0

20,3

15,8

13,9

13,6

8,1

7,3

% změna od roku 2004 do roku 2008

-

1,3

-

-3,7

-

-1,1

-

-8,7

Pramen: ILO, 2010, s. 9; upraveno autorkou 1

Tato kategorie se shoduje s výše uvedenou kategorií „children in hazardous work“.

12

Tabulka 3: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci v letech 2004-2008 (chlapci, věková skupina 5-17 let)

Populace chlapců 2004 Počet (v milionech) %z věkové skupiny % změna od roku 2004 do roku 2008


2008

2004

2008


2008

Děti vykonávající nebezpečnou práci 2004 2008

804,0

819,9

171,2

175,8

119,6

127,8

74,4

74,0

100,0

100,0

21,3

21,4

14,9

15,6

9,3

9,0

-

2,0

-

2,7

-

6,8

-

-0,5


Tabulka 4: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci v letech 2004-2008 (dívky, věková skupina 5-17 let)

Populace dívek 2004 Počet (v milionech) %z věkové skupiny % změna od roku 2004 do roku 2008

2008

Děti v zaměstnání 2004

2008


2008

Děti vykonávající nebezpečnou práci 2008 2004

762,3

766,4

151,6

129,9

102,7

87,5

54,0

41,3

100,0

100,0

19,9

16,9

13,5

11,4

7,1

5,4

-

0,5

-

-14,3

-

-14,8

-

-23,5


13

Graf 1: Počet dětí vykonávajících nebezpečnou práci ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví v letech 2004-2008

Miliony

Počet dětí vykonávajících nebezpečnou práci ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví v letech 2004-2008

80 70 60 50 40 30 20 10 0

chlapci dívky

2004

2008


2.1.1 Kdo je dítě Dle mezinárodních úmluv se za dítě považuje osoba, která ještě nedovršila věku osmnácti let. Avšak každá vláda může definovat „dítě“ podle různých věkových skupin a dalších kritérií. Pojem „dítě“ a „dětství“ jsou často různými kulturami definovány odlišně. Sociologové poukazují na to, že schopnosti dětí a jejich zralost se může značně lišit, a proto hodnocení zralosti dětí podle dosaženého kalendářního věku bývá často zavádějící (IPEC, 2012ᵃ). 2.1.2 Kdy by mělo být dítěti umožněno pracovat Lidé mají odlišné názory na to, v jakém věku by mělo být dítěti umožněno pracovat a jaké činnosti by mohly vykonávat. Každá země má ve své legislativě stanoven jiný minimální věk pro práci. Úmluva č. 138 Mezinárodní organizace práce z roku 1973 stanovuje hranici patnácti let jako minimální věk pro vstup do práce ve vyspělých zemích. Více než 130 zemí ratifikovalo tuto úmluvu, avšak podle zprávy ILO z roku 1996 vyplývá, že mnoho dětí pracuje již od věku 5 let (IPEC, 2012ᵃ).

14

2.1.3 Jakou práci dětští pracující vykonávají Pracovní náplň dětí je různorodá. Mezi nejběžnější pracovní činnosti patří péče o zvířata, pěstování a sklizeň plodin, práce v drobném zpracovatelském průmyslu (výroba cihel a cementu), výroba obuvi a textilu. Velké procento dětí pracuje v zemědělství. Existují i práce, ve kterých jsou více zaměstnávány dívky než chlapci. Mezi nejčastější povolání dívek patří práce služebné. Toto zaměstnání však může být pro dívky velmi riskantní, jelikož jejich zaměstnavatelé se často dopouštějí fyzického či sexuálního napadení (IPEC, 2012ᵇ).

2.2 PRÁVA DĚTÍ 2.2.1 Úmluva o právech dítěte Úmluva o právech dítěte byla přijata Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989 v New Yorku. Jedná se o mezinárodní smlouvu stanovující občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Dodržování úmluvy kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN. Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla podepsána v New Yorku dne 30. září 1990. V platnost vstoupila v souladu se svým článkem 49 odst. 2 dne 6. února 1991. Podle této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnáct let. Mezi nejzákladnější práva dětí patří již od narození právo na jméno, státní příslušnost, a pokud je to možné, tak i právo znát své rodiče a právo na jejich péči. Dítě nesmí být odděleno od rodičů proti jejich vůli, ledaže by takové oddělení bylo podle úřadů v zájmu ochrany dítěte. Stát je také povinen zajistit, aby dítě nebylo nezákonně přemisťováno do zahraničí a nenavraceno zpět. Dítěti je na základě této úmluvy zajištěno právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí být zájem dítěte. Státy činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním,

včetně

sexuálního

zneužívání,

zanedbáváním,

trýzněním

nebo

vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů. Každé dítě, které je dočasně nebo trvale zbaveno rodinného prostředí, má právo na náhradní péči. I duševně nebo tělesně postižené dítě má právo na řádný život v důstojných podmínkách

15

a aktivní účast na životě ve společnosti. Všem dětem je zajištěno bezplatné a povinné základní vzdělaní. Výchova dítěte má směřovat k rozvoji jeho osobnosti, nadání a rozumových a fyzických schopností v co nejširší míře. Dítěti nesmí být upřeno právo na odpočinek a volný čas. Státy této úmluvy uznávají právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která pro něho může být nebezpečná, brání mu ve vzdělávání nebo škodí jeho zdraví a dalšímu vývoji. Žádné dítě nesmí být podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení. Osoby, které nedosáhly věku patnácti let, se nesmí přímo účastnit bojových akcí. Kontrolu nad dodržováním práv dětí vykonává Výbor pro práva dítěte. Skládá se z deseti odborníků vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností v oblasti, která se týká této úmluvy. Členové jsou voleni tajně na dobu čtyř let. Každé dva roky se volí polovina členů. Výbor se pravidelně schází jednou ročně, a to v sídle Spojených národů nebo v jiném vyhovujícím místě určeném výborem. 2.2.2 Deklarace práv dítěte Deklarace práv dítěte byla podepsána 20. listopadu 1959 v New Yorku. Tato úmluva obsahuje deset zásad, které jsou prakticky totožné s Úmluvou o právech dítěte z roku 1989. Deklarace práv dítěte je stručnější. Ve smlouvě je dítěti zaručeno právo na jméno, státní příslušnost, sociální zabezpečení, péči rodičů, bezplatné vzdělání a ochranu proti vykořisťování či krutostem. 2.2.3 Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce byla sepsána Mezinárodní organizací práce (ILO). Podepsána byla 17. června 1999 a v platnost vstoupila 19. listopadu 2000. Česká republika Úmluvu ratifikovala 19. června 2001 a v platnost vstoupila 19. června 2002. Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce má 16 článků a je obecně známa jako Úmluva č. 182. Každý členský stát může tuto smlouvu vypovědět po uplynutí deseti let od data, kdy vstoupila poprvé v platnost.

16

Pro účely této úmluvy se výrazem „dítě“ myslí každá osoba, která je mladší osmnácti let. Nejhorší formy dětské práce zahrnují všechny formy otroctví, obchodování s dětmi, najímání dětí pro účast v ozbrojených konfliktech nebo nabízení dítěte k prostituci. Každý členský stát je povinen stanovit vhodné mechanismy ke kontrole implementace ustanovení této úmluvy. Stát jsou též povinny navrhnout a zavést akční programy k odstranění nejhorších forem dětské práce. Členské státy si navzájem pomáhají prostřednictvím rozšířené mezinárodní spolupráce nebo podporou sociálního a ekonomického rozvoje, které napomáhá všeobecnému vzdělávání a odstranění chudoby.

2.3 PŘÍČINY DĚTSKÉ PRÁCE 2.3.1 Rodinné souvislosti Ve většině společností má rodina na dítě velký emocionální vliv a jejím prostřednictvím je dítě uvedeno do dalšího společenského života. Většina dětí začíná pracovat tak, že pomáhá své rodině. Částečně se tak děje kvůli chudobě, ale v mnohých komunitách dítě takto získává zodpovědnost, aby se stalo plnohodnotným členem rodiny. Děti obvykle pracují pod dohledem svých rodičů na poli, kde nejdříve vykonávají jednoduchou manuální práci, která se později stává náročnější. Není zcela jednoduché určit hranici mezi přijatelnou a již nepříznivou dětskou prací (ILO, 2004ᵃ). 2.3.2 Role chudoby Výskyt dětské práce je silně spojen s průměrným příjmem ve společnosti. Proto otázkou zůstává, zda je chudoba příčinou dětské práce nebo je dětská práce příčinou chudoby? Je také velmi důležité odlišovat roli dětské práce mezi chudými (rozvojovými) zeměmi a chudými domácnostmi (ILO, 2004ᵃ). Pro rozvojové země existují dva důvody, proč je pro ně typičtější větší podíl dětské práce. Prvním je skutečnost, že rozvojové země mají větší podíl domácností žijících v extrémní chudobě. Druhý důvod zobrazují různé druhy sociálních a ekonomických modelů. Mezi nejčastější patří očekávání pozitivního přínosu dětské práce. Rodiče často sdílejí kulturní normu, která považuje práci za nejproduktivnější trávení volného času dětí. Děti jsou také často nejvhodnějšími pracovníky pro méně

17

náročné činnosti. Rozvojové země mají většinou méně kvalitní vzdělávací systémy a nedostupné pro všechny děti. Vzdělání se tudíž může stát luxusním statkem a rodiče raději posílají své děti pracovat (ILO, 2004ᵇ). Společenské normy týkající se vhodných aktivit pro děti se mohou prolínat nebo rozcházet napříč příjmovými skupinami. Nutně tak nemusí znamenat to, že lidé s menším příjmem by měli o to více pracovat (ILO, 2004ᵃ). Pro lepší pochopení vztahu mezi chudobou a dětskou prací je nutné se zaměřit na numerické srovnání (kolik dětí pracuje v každé příjmové skupině). Jedině tak lze správně pochopit rozhodnutí, které nutí děti či jejich rodiny, k dětské práci. Domácnosti, které již mají splněny své základní potřeby, často poměřují náklady a přínosy vzdělání či jiných aktivit svých dětí. Na základě těchto údajů se pak rozhodují, zda je lepší poslat dítě do práce nebo do školy. Naopak extrémně chudé domácnosti, které mají problémy s přežitím, budou věnovat veškeré dostupné zdroje na produkci. Budou tudíž nabízet více dětské práce, jelikož potřebují zajistit své základní životní potřeby. Díky menším výdělkům budou děti nuceny více pracovat. Zvyšující se nabídka dětské práce na trhu bude znamenat snížení výdělků, a proto nejchudší domácnosti budou nuceny nabízet ještě více dětské práce, aby tak dokázaly přežít (ILO, 2004ᵇ). 2.3.3 Ostatní rodinné faktory ovlivňující práci dětí Mezi tyto faktory řadíme vnitřní záležitosti rodiny a dále také vztah mezi rodinou a společností jako celkem. Vnitřní faktory představují situaci v rámci rodiny. Patří sem úmrtí nebo opuštění rodinného příslušníka, onemocnění, problémy s alkoholem a drogami, násilí nebo zneužívání. Rodiny se díky těmto důvodům stávají dysfunkčními a nejsou schopny se postarat o děti a ochránit je (ILO, 2004ᵃ). Špatné rodinné hodnoty vztahující se k práci, vzdělání, respektu k dětem a ženám, alkoholu nebo užívání drog, sexuálním hranicím mezi členy rodiny a náboženskému vyznání, se předávají z generace na generaci. Tyto faktory ovlivňují rodičovské chování a jejich rozhodování. Dezorganizace nebo dysfunkce rodiny může přispívat k urychlení špatného ekonomického statusu. Dítě se tak může rozhodnout pracovat na základě své vlastní vůle nebo ho rodina může k práci donutit. Pokud se dítě

18

rozhodne pracovat samo, většinou se tak stává z toho důvodu, že chce rodině pomoci s vylepšením rodinného rozpočtu. Tato situace se však stává bludným kruhem a existuje nízká naděje na zlepšení ekonomického postavení rodiny, jelikož dítě pracuje na úkor školní docházky a svého vzdělání (ILO, 2002). V některých zemích posílají své děti do práce zejména rodiče, kteří jsou součástí určité minority. Jedná se zejména o etnické či náboženské minority, ale často se může jednat i o určitou rasovou menšinu. V Evropě obvykle pracují děti afrického nebo tureckého původu a v Kanadě asijského původu (ILO, 2004ᵃ). Možným problémem může být také současný konzumerismus. Rodiny po celém světě nyní potřebují ke svému životu chladničky, televizory, počítače nebo značkové oblečení, aby byl jejich život snadnější a chudoba se tak stala snesitelnější. Rodina si tak díky posílání dětí do práce může dovolit některá z těchto zařízení koupit. Navštěvování školy, a to i za pomoci státu, není zcela zadarmo. Rodiče musí vynaložit nějaké náklady, aby jejich dítě mohlo chodit do školy. Jedná se zejména o školní pomůcky, dopravné, uniformu a náklady ušlé příležitosti v podobě možných příjmů z dětské práce. Mladý člověk se velmi často rozhoduje pro práci i z toho důvodu, že se chce rovnat svým vrstevníkům, kteří již pracují. Může si tak dovolit koupit zboží, které pro něj bylo před tím nedostižné (ILO, 2004ᵃ). Onemocnění HIV/AIDS lze považovat taktéž za vnější faktor, jelikož se nejedná o problém čistě ekonomický ani politický. Epidemie této nemoci zbavila mnoho dětí po celém světě jejich rodičů, starších sourozenců a příbuzných. HIV/AIDS představuje klíčový faktor mající vliv na děti a strukturu dětské práce po celém světě. Odhaduje se, že až 13 miliónů sirotků AIDS ve věku do 15 let, žije v domácnostech, které vedou děti. Tento způsob žití nutí děti opustit školu a začít pracovat, aby udržely domácnost. Když jsou děti svědky úmrtí svých rodičů, sourozenců, příbuzných a přátel, stávají se snadno zranitelnějšími a nechají se snadno zlákat k práci, aby si zajistily alespoň určitou finanční jistotu (ILO, 2002). 2.3.4 Ekonomické šoky V průběhu roku nebo i více let mohou domácnosti mít dostatečný příjem, ale také mohou nastat období nouze. Jedná se zejména o drobné zemědělství, které závisí

19

převážně na produkci určité plodiny. Produkce je tak ovlivněna počasím, škůdci, změnami cen nebo jiných nepředvídatelných událostí. K nouzovým situacím přispívají různé nehody, nemoci, ztráta zaměstnání nebo živelné pohromy. Za těchto podmínek je potřeba spousty práce navíc, a to i dětské. I když se tyto události zdají být dočasnými, jejich následky jsou trvalé. Děti, které opustí školu kvůli práci, se již většinou studovat nevrátí (ILO, 2002). Existují dvě klíčové otázky týkající se šoků: jak jim předcházet a jak je zmírnit. U těchto krizí lze předvídat jejich dopad na celou společnost, avšak na jednotlivé domácnosti již nikoliv. Zejména je důležité zaměřit se na preventivní opatření u rizikových skupin, kterým jsou neúplné rodiny nebo rodiny, u nichž se vyskytuje nějaké onemocnění (převážně HIV/AIDS). Dalším problémem jsou krátkodobé výkyvy cen komodit, které je třeba minimalizovat na úrovni zemědělských politik jednotlivých států. Netýkají se totiž jen samotných domácností, ale již celé společnosti. Pro zmírnění otřesů existují různé programy, a to systém pojištění a úvěrů. Pojistné programy mohou být soukromé i veřejné. Převážně se jedná o podporu při ztrátě zaměstnání, nemocenské pojištění, ale i náhrady při produkčních ztrátách (zemědělství). Dostupnost úvěrů může taktéž snížit množství dětské práce, protože rodiny mají alespoň nějaké finanční zajištění a nejsou proto nuceni poslat své děti do práce v rámci zajištění rodinného rozpočtu. Bohužel úvěry nejsou dostupné pro všechny chudé domácnosti. Věřitelé obvykle požadují zajištění, které chudé domácnosti nejsou schopny zajistit. Rodiny proto často volí rizikové půjčky s vysokými splátkami a v případech, kdy nejsou schopny dluhy splácet, se jejich děti stávají majetkem věřitelů a jsou nuceny dluh odpracovat. Ekonomické statistiky zahrnují průměrné situace domácností v průběhu roku, proto mohou existovat extrémní výkyvy v příjmech domácností v jednotlivých měsících. Tyto výkyvy mají značný vliv na dětskou práci v daných zemích (ILO, 2004ᵃ). 2.3.5 Faktory dětské práce na straně poptávky Mezi tyto faktory patří především ty, které ovlivňují zaměstnavatele, aby poskytli práci dětem. Strana nabídky i poptávky má společný vliv na množství dětské práce, její produktivitu a také výši odměn. Pokud je větší tlak na straně nabídky (více domácností

20

nabízí dětskou práci), pak je dětská práce méně produktivní a odměny jsou nižší. Jestliže bude větší tlak na straně poptávky, pak bude produktivita větší a zaměstnavatelé budou ochotni zaplatit vyšší mzdu za práci. Některé práce mohou vykonávat jak děti, tak i dospělí. Je tedy dobré, pokud lze dětskou práci nahradit prací dospělých lidí, a to v co možná největší míře. Dětští pracovníci taktéž tlumí poptávku po normální pracovní síle. Zaměstnavatelé dávají často přednost dětské práci převážně kvůli tomu, že dítěti platí menší mzdu, a také ho mohou snadněji ovlivnit ve svůj prospěch. Děti nejčastěji provádí jednoduchou práci o nízké produktivitě. Obvykle se jedná o krmení hospodářských zvířat, loupání obilí a jiné. Eliminovat dětskou práci na straně poptávky lze díky snadnějšímu přístupu ke kapitálu a používáním vyspělejších technologií, zejména v zemědělské výrobě (ILO, 2004ᵃ).

2.4 DŮSLEDKY DĚTSKÉ PRÁCE 2.4.1 Dopad na zdraví Dětská práce je v současné době velmi rozšířeným jevem. Mnoho dětí na světě pracuje v nebezpečných a drsných podmínkách, v některých případech dochází i k jejich vykořisťování. To má dopad nejen na jejich zdraví, ale je také příčinou dřívějšího dospívání. Děti se biologicky liší od dospělých svými anatomickými, fyziologickými a psychologickými charakteristikami, které jsou dané určitým vývojovým procesem. Děti jsou v porovnání s dospělými pracovníky více náchylné k rizikům, která souvisí s výkonem daného povolání. Tyto rozdílnosti tak mohou být pro ně více devastující, jelikož často způsobují nezvratné poškození jejich fyzického a psychického zdraví, které má pro ně následky v dospělosti (Forastieri, 2002). V mnoha případech nejsou pracovní podmínky dětí a dospělých shodné. Děti mohou být vystaveny větším rizikům než dospělí pracovníci, jelikož jsou jim více přidělovány podřadnější práce (např. čištění pracovních nástrojů po dospělých zaměstnancích). Děti nemají tolik pracovních zkušeností jako dospělí, nejsou schopné informovaně se rozhodovat, často si neuvědomují rizika nebo správně nedodržují bezpečnost a ochranu zdraví při práci. V některých případech také vykonávají své úkoly bez dozoru dospělých a s nástroji či stroji, které jsou pro práci dospělých. Existují také určité druhy pracovních činností, které jsou rizikovější. To platí zejména

21

pro zemědělství, stavebnictví, hornictví apod. Děti často pracují s nedostatečnými ochrannými pomůckami a jsou vystavovány nebezpečným látkám, mezi které patří zejména toxiny (Forastieri, 2002). Mezi nejvíce chemicky ošetřované plodiny patří bavlna a banány. Při jejich pěstování se aplikují různé druhy pesticidů pomocí postřiku, zejména z letadel. Avšak 85 procent postřiku neskončí na banánovnících, ale v okolní půdě nebo vodě, které se stávají závadnými (Mrázková, 2012). Dále také děti pracují dlouhé hodiny ve špatných hygienických podmínkách, nevhodném prostoru pro práci (např. úzkých šachtách), bez dostatečného přístupu k vodě a potravě. Všechny tyto aspekty mohou zpomalit dětský vývoj, způsobit zdravotní komplikace (např. podvýživu, úrazy), a v některých případech i smrt (Forastieri, 2002). 2.4.2 Dopad na vzdělání Dětská práce často představuje konkurenci vzdělávání, pokud se jedná o peníze. Rodiče raději posílají své děti do práce místo do školy, jelikož vzdělání přináší, zejména chudým rodinám, určitý náklad navíc. Děti se tak nenaučí číst, psát ani počítat. Důsledkem je jejich negramotnost a nekvalifikovanost (ILO, 2004ᵃ). Mnoho dětí však kombinuje obojí. Děti, které pracují, ve třídě často chybí, při výuce jsou unavené, hladové nebo nemocné.

Velkou roli hraje i vzdálenost školy od místa bydliště.

Na venkově je škol méně než ve městě a často se stává, že tyto venkovské děti chodí do školy, aniž by ji řádně dokončily. Pro chudé rodiny je dále důležité, zda je škola zdarma – a to včetně uniforem, učebnic a dalších školních pomůcek. V některých zemích, kde došlo ke zrušení školních poplatků, se školní docházka (zejména dívek) téměř zdvojnásobila. Mezi klíčové faktory patří i kvalita výuky a její přínos pro dítě. Vzdělávání dětí může být i ziskovou investicí, zejména jde-li o dívky. Vzdělané dívky se vdávají později a mají méně dětí. Ty pak mají dvojnásobnou šanci dožít se 5 let, jsou zdravější a mnohem méně ohrožené dětskou prací (Člověk v tísni, 2012). 2.4.3 Chudoba Chudoba je příčinou a zároveň i důsledkem dětské práce. Pracující děti pocházejí především z chudých rodin, které si nemohou dovolit poslat své děti do školy. Rodiče mohou mít pro své rozhodnutí finanční důvody (neschopnost platit školní poplatky, uniformy a učebnice), nebo potřebují pomoc dítěte v domácnosti či na poli. Děti tak

22

nemají možnost lepšího vzdělání a tím pádem větší šance získat lepší zaměstnání než jejich rodiče. Chudoba tak přechází z jedné generace na druhou a stává se začarovaným kruhem.

2.5 MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE DĚTSKOU PRACÍ 2.5.1 UNICEF Dětský fond Organizace spojených národů (OSN) – UNICEF je hlavní světová organizace zabývající se ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. Byl založen v roce 1946, původně jako Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci, který byl určen dětem postiženým 2. světovou válkou. Od roku 1953 se stal UNICEF trvalou součástí OSN, specializovanou na pomoc strádajícím dětem. UNICEF dnes působí ve 160 zemích světa a pomohl již zachránit stovky miliónů dětí. UNICEF může přímo spolupracovat s jednotlivými vládami i s nevládními organizacemi. Hlavní sídlo je v New Yorku, ale některé důležité úřední orgány sídlí také v Ženevě, Bruselu, Tokiu a Kodani. Činnost celé organizace řídí Výkonná rada, která je složena z 36 volených zástupců z jednotlivých oblastí světa. Tito zástupci jsou voleni na období tří let. Současnou výkonnou ředitelkou je paní Ann M. Veneman (USA). Organizační struktura UNICEF je tvořena 8 regionálními úřadovnami, které jsou určeny pro řízení činnosti UNICEF v jednotlivých oblastech světa, 37 Národními výbory pro UNICEF a 127 kancelářemi UNICEF pro práci v rozvojových a průmyslově méně vyspělých zemích (field offices). Český výbor pro UNICEF spadá pod Regionální úřadovnu pro Evropu se sídlem v Ženevě. Český výbor pro UNICEF je od roku 1991 jedním z Národních výborů pro UNICEF. Tyto Výbory zaujímají významné postavení v činnosti a struktuře UNICEF a jsou jeho reprezentanty ve vyspělých průmyslových zemích. Zabývají se zejména prosazováním Úmluvy o právech dítěte a činnosti UNICEF, osvětou a vzděláváním a shromažďováním finančních prostředků pro programy pomoci dětem ve světě. UNICEF jako jediná organizace není financována z rozpočtu OSN. Činnost UNICEFu je financována výhradně z příspěvků vlád, široké veřejnosti a z prodeje blahopřání a dalšího zboží UNICEF (UNICEF, 2012ᵃ).

23

Podle UNICEfu by každé dítě bez ohledu na rasu, pohlaví a původ, mělo mít právo na zdraví a přiměřenou výživu, vzdělání, ochranu před konflikty, týráním a jakýmkoliv zneužíváním a vykořisťováním. Mnoha dětem, zejména v rozvojových zemích, jsou tato základní práva často odepřena. UNICEF proto ve spolupráci s národními vládami příslušných zemí a s místními organizacemi rozvíjí a podporuje dlouhodobé programy pomoci. Dále také poskytuje okamžitou pomoc v nouzi dětem a ženám v zemích postižených válkami nebo přírodními katastrofami (UNICEF, 2012ᵇ). Dlouhodobé programy pomoci se zaměřují především na problematiku zdraví a výživy, nezávadné vody a hygieny, vzdělávání a ochrany dětí. Klíčem ke zdraví a správné výživě je pravidelné očkování a dodávání doplňků stravy, především vitamínů. Důležitá je také ochrana mateřství a s ním související podpora kojení. Účelem vzdělávacích program je zpřístupnění alespoň základního vzdělání všem dětem, zlepšení kvality výuky a šíření povědomí o důležitosti vzdělávání. K ochraně dětské populace slouží programy UNICEF zaměřené na děti ulice, dětskou práci a děti, které jsou týrané a zneužívané. UNICEF také poskytuje okamžitou pomoc v nouzi, převážně při válečných konfliktech a přírodních katastrofách. Jedná se zejména o dodávky materiálů

(potraviny,

léky,

budování

přístřeší

a hygienických

zařízení),

ale

i psychologickou pomoc a poradenství (UNICEF, 2012ᶜ). 2.5.2 UNICEF v ČR Český výbor pro UNICEF byl vytvořen v roce 1991 jako národní, nevládní, dobrovolná organizace, která svou činností reprezentuje a podporuje zájmy Dětského fondu OSN – UNICEF v České republice. Výbor informuje širokou veřejnost o poslání a konkrétní činnosti UNICEF, upozorňuje na situaci dětí v České republice i ve světě, získává dobrovolníky a další příznivce a shromažďuje finanční prostředky pro pomoc strádajícím dětem na celém světě (UNICEF, 2012ᵈ). 2.5.3 Celosvětové hnutí ve prospěch dětí UNICEF se stal v roce 2001 iniciátorem Celosvětového hnutí ve prospěch dětí (Global Movement for Children). Významnými zastánci tohoto hnutí jsou světoví představitelé politiky, kultury, sportu a dalších oblastí společnosti. Celosvětové hnutí ve prospěch dětí je vedeno snahou ovlivňovat vůdčí osobnosti a představitelé států, aby jejich

24

rozhodnutí brala ohledy na zájmy dětí. Hnutí může podpořit každý dospělý člověk, a to tím, že se bude podílet na změnách ve prospěch dětí v zemi, ve které žije, nebo v jejích obcích a městech. Principem hnutí je měnit svět pro děti spolu s dětmi a znamená podporu práv dětí, uspokojení jejich základních potřeb a naslouchání jim. UNICEF si stanovil pro 21. století cíle, které usilují o zdravý vstup dětí do života, o základní vzdělání pro všechny děti a o to, aby se dospívající děti a mládež dokázaly začlenit do života ve společnosti (Global Movement for Children, rok neuveden). 2.5.4 Mezinárodní organizace práce (ILO) Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization, zkratka ILO) je organizací OSN usilující o prosazování sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných pracovních práv. Byla založena 11. dubna 1919 ve Versailles jako stálé zřízení Společenství národů s cílem podporovat světový mír na základě sociální spravedlnosti. Specializovanou organizací OSN se stala v roce 1946. Mezinárodní organizace práce má 183 členů a její sídlo je v Ženevě (ILO, 2012ᵃ). Hlavním úkolem ILO je formulace mezinárodních přístupů a programů, které přispívají ke zlepšení pracovních životních podmínek. ILO vytváří mezinárodní pracovní standardy, které slouží vládám při zavádění jejich vlastních programů. Zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů mají při vytváření programů stejnou důležitost jako vlády států (ILO, 2012ᵇ). 2.5.5 Mezinárodní program pro eliminaci dětské práce (IPEC) Mezinárodní program pro eliminaci dětské práce (International Programme on the Elimination of Child Labour, zkratka IPEC) byl vytvořen v roce 1992 za účelem postupného odstranění dětské práce. IPEC má v současné době pobočky v 88 zemích světa a je největším programem svého druhu na celém světě. Jedná se také o největší jednotný operační program Mezinárodní organizace práce. V rámci IPECu spolupracují zaměstnavatelé a odbory, další mezinárodní a vládní agentury, soukromé podniky, komunitní a neziskové organizace, média, poslanci, vysoké školy, náboženské skupiny a samozřejmě také děti a jejich rodiny. Dle IPECu dětská práce brání dětem nejen v získávání dovedností a vzdělání, ale také udržuje chudobu a má vliv na národní ekonomiky prostřednictvím ztráty konkurenceschopnosti, produktivity a potenciálních

25

výnosů. IPEC pracuje především prostřednictvím ministerstev práce, avšak klade důraz na zapojení i dalších orgánů, zejména v oblasti školství a statistického výzkumu. Programy IPECu se týkají přímých akcí, legislativy, politického a institucionálního vývoje, advokacie a zvyšování informovanosti, sociálních služeb a zmírnění chudoby (IPEC, 2012ᶜ). IPEC se snaží snížit dětskou práci také pomocí jejího monitoringu. Monitoring dětské práce (Child labour monitoring, zkratka CLM) je aktivní proces zavádějící pozorování a následnou koordinaci zjištěných poznatků odpovídajícím způsobem. Jeho hlavním cílem je, aby důsledným sledováním byla zajištěna bezpečnost dětských pracujících, a aby nedocházelo k jejich vykořisťování. Monitoring dětské práce v praxi zahrnuje identifikaci, postoupení a ochranu dětských pracovníků prostřednictvím koordinace monitorování mezi více odvětvími. Hlavní monitorovací aktivitou je pravidelně se opakující přímé pozorování, které slouží k určování rizik při dětské práci. (IPEC, 2012ᶜ). Globální nebo meziregionální programy IPECu jsou koordinovány a řízeny z ústředí. Tyto projekty zahrnují dvě a více zemí v regionech, které ILO identifikuje. Projekty jsou zaměřeny jak na specifické formy dětské práce, ale také na legislativu a rozvoj potřebných politik a statistická zjišťování. Pouze některé projekty jsou zaměřené na přímou akci. Většina projektů je však řízena pracovníky ILO a IPEC a dalších odborníků na dětskou práci z centrály organizace. K největším z nich patří projekt řešení dětské práce prostřednictvím vzdělávání (Tackling child labour through education, zkratka TACKLE), který byl zahájen v březnu 2008 Mezinárodní organizací práce (ILO) ve spolupráci s Evropskou komisí. Je zaměřen na boj proti dětské práci ve 12 zemích Afriky, Karibiku a tichomořských států. Jeho rozpočet činí více než 16 miliónů EUR (IPEC, 2012ᵃ). 2.5.6 Světová banka Světová banka (World bank, zkratka WB) je označení pro sdružení dvou specializovaných institucí Organizace spojených národů (OSN), které zajišťují finanční a technickou pomoc rozvíjejícím se zemím. Jejich hlavním cílem je snížení chudoby a zlepšení životních podmínek na celém světě (WB, 2012ᵃ). Tvoří ji Mezinárodní banka

26

pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development, zkratka IBRD), která pomáhá středně bohatým a chudým zemím v ekonomickém růstu, a Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association, zkratka IDA), která se snaží zabezpečit, aby i nejchudší země světa měly přístup k finančním prostředkům, a to převážně ve formě grantů, bezúročných či nízkoúročených půjček (WB, 2012ᵇ). Světová banka byla založena v roce 1944 na tzv. Brettonwoodské konferenci v New Hampshire jako organizace sloužící na pomoc obnovy zemí postižených druhou světovou válkou. Její sídlo je ve Washingtonu D. C. (WB, 2012ᵃ). Světová banka tvoří spolu s dalšími třemi organizacemi tzv. Skupinu Světové banky (The World Bank Group, zkratka WBG). Ta kromě Světové banky zahrnuje Mezinárodní finanční korporaci (International Finance Corporation, zkratka IFC), která financuje soukromé investiční projekty, dále Multilaterální agenturu pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency, zkratka MIGA), která je poskytovatelem garancí pro politická rizika soukromých úvěrů v rozvojových zemích a Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes, zkratka ICSID) (IFC, 2012). 2.5.7 Anti-slavery International Jedná se o mezinárodní nevládní organizaci, která sídlí ve Velké Británii. Organizace byla založena v roce 1839 a je to nejstarší mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy. Pracuje na lokální, národní a mezinárodní úrovni a snaží se eliminovat otroctví těmito způsoby: apeluje na vlády zemí, kde se otroctví vyskytuje, aby vytvářely opatření směřující k eliminaci a odstranění otroctví, chce po vládách a mezinárodních agenturách, aby se problematika otroctví stala jejich prioritou, vede kampaně za jeho ukončení a tím zvyšuje povědomí lidí o jeho problematice. Anti-slavery International se ve spolupráci s partnerskými organizacemi zabývá také otázkou dětské práce. Té se věnuje od roku 1970 a zabývá se především jejími výzkumy a apelováním na tvorbu a dodržování příslušných zákonů. Svou činností podporuje především přijetí Úmluvy č. 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, zabývá se domácí dětskou prací a situací dětských pracovníků v Západní Africe (Antislavery International, rok neuveden).

27

PRAKTICKÁ ČÁST 3 ROZVOJOVÉ ZEMĚ A DĚTSKÁ PRÁCE 3.1 Které země jsou rozvojové? Neexistují zcela jednoznačná kritéria pro vymezení rozvojových zemí. Dříve se pro jejich označení používal pojem „třetí svět“. To souviselo s rozdělením světa během období studené války. „První“ a „druhý“ svět tvořily státy východního a západního bloku. Země třetího světa se nacházely mimo sféru vlivu těchto mocností, proto se označovaly jako třetí svět. Tímto termínem se obecně označují méně rozvinuté země, nebo země s relativně nižším HDP, krátkou délkou života a vysokou negramotností obyvatelstva. Označení třetí svět se v dnešní době používá spíše zřídka. Místo něj se používá termín „rozvojové země“. Tyto země se nacházejí v oblasti Afriky, Asie, Střední a Jižní Ameriky a v minulosti byla většina z nich pod nadvládou koloniálních mocností. Rozvojové země se vyznačují zejména tím, že jejich obyvatelé mají zpravidla nižší příjem a omezenější přístup k veřejným službám, než je tomu u obyvatel zemí vyspělých. K dalším charakteristikám rozvojových zemí patří to, že většina obyvatel žije na venkově, jejich ekonomika se orientuje především na zemědělství, často je pro ně typická nižší úroveň vzdělání, zdravotní péče, dopravy, infrastruktury, politická nestabilita či nedostatek pitné vody a její špatná kvalita (Rozvojovka, rok neuveden). Nejčastěji se rozvojové země rozdělují podle ekonomických kritérií. Mezi nejběžnější pak patří ukazatel hrubého domácího produktu v přepočtu na obyvatele. V roce 1994 rozdělila Světová banka země podle HDP/ob. do těchto kategorií: země s nízkým příjmem – méně než 725 USD/ob. země s nižším středním příjmem – 726 až 2 895 USD/ob. země s vyšším středním příjmem – 2 896 až 8 955 USD/ob. země s vysokým příjmem – 8 956 a více USD/ob. V posledních letech se také začíná pro označení rozvojových zemí používat termín země tzv. globálního jihu, což je odvozeno z jejich geografického umístění na jih od rovníku. K zemím tzv. globálního severu pak patří rozvinuté vyspělé země (Jeníček, Foltýn, 2010).

28

3.2 Ve kterých rozvojových zemích děti pracují? Největší počet dětí ve věku 5-17 let se nachází v Asijsko-Pacifickém regionu (113 600 000), dále v Subsaharské Africe (65 100 000) a v Latinské Americe a Karibiku (14 100 000) (ILO, 2010). Graf 2: Počet dětských pracovníků ve věku 5-17 let v jednotlivých regionech (údaje za rok 2008)

Počet dětských pracovníků v jednotlivých regionech 120 000 000 100 000 000 80 000 000 60 000 000 40 000 000 20 000 000 0 Asijsko-Pacifický Latinská Amerika region a Karibik

Subsaharská Afrika


V Subsaharské Africe pracuje každé čtvrté dítě, v Asijsko-Pacifickém regionu každé osmé, každé desáté pak v Latinské Americe a Karibiku. Nejvíce dětí pracuje v Asijsko-Pacifickém regionu, avšak největší podíl pracujících dětí najdeme v Subsaharské Africe, kde navíc počet pracujících dětí neustále roste. V roce 2004 zde pracovalo 49,3 milionů, v roce 2008 pak 58,2 milionů a v roce 2010 jejich počet dosáhl 65,1 milionů (ILO, 2010).

29

Tabulka 5: Počet pracujících dětí ve věku 5-17 let podle regionů (údaje za rok 2008, v milionech)

Region

Celkový počet dětí


Dětští pracovníci

Děti vykonávající nebezpečnou práci

Asijsko-Pacifický

853,9

174,5

113,6

48,2

141,0

18,9

14,1

9,4

257,1

84,2

65,0

38,7

Latinská Amerika a Karibik Subsaharská Afrika


30

4 DĚTSKÁ PRÁCE V SUBSAHARSKÉ AFRICE 4.1 Základní informace o oblasti Subsaharská Afrika zahrnuje území kontinentu bez severní Afriky, která je považována za součást arabského světa a žije zde přibližně 875 milionů obyvatel (World Bank, 2012). Rozkládá se mezi subtropickými pásy obou polokoulí a probíhá jí rovník. Je součástí nejteplejšího kontinentu světa, leží převážně v rovníkových a tropických šířkách. Hlavní rozdíly podnebí jednotlivých regionů určuje množství srážek. Aridní oblast tvoří více než třetinu rozlohy Afriky, naprší zde méně než 200 mm srážek za rok. Jedná se především o poušť Sahara, Namib a část polopouště Kalahari. Ostatní oblasti mají srážek více, avšak vyznačují se také dlouhými obdobími bez dešťů a trpí opakujícími se suchy. Afrika je poměrně řídce osídlena. Na Sahaře žije méně než 1% populace, v některých oblastech obyvatelstvo stále chybí. Nejhustěji jsou osídleny oázy v pouštích, úrodná údolí kolem některých řek, pobřeží, oblasti velkých jezer a některá vnitrozemská území, kde je rozvinutý těžební průmysl. Rozložení obyvatelstva v jednotlivých zemích je velice nerovnoměrné. Většina obyvatel subsaharské Afriky žije ve venkovských oblastech. Subsaharská Afrika patří k nejzaostalejším a nejméně rozvinutým oblastem světa. Její hospodářská struktura je založena především na exportu primárních (nezpracovaných) produktů, a proto je vysoce závislá na světovém trhu. Vyspělé země odebírají z Afriky diamanty, zlato, fosfáty, kobalt, měď. Subsaharská Afrika je silně zadluženou zemí, která pomocí půjček a úvěrů financuje různé sociální a ekonomické projekty (Honzák, Pečenka, 1998). Africké zemědělství je oproti jiným zaostalejší, a to zejména co se týče produktivity. Mezi hlavní faktory ovlivňující nízkou produktivitu patří zavlažování půdy (pouhá 4 procenta půdy jsou zavlažována), zaostalá mechanizace a využívání těžké zemědělské techniky. Mezi exportní plodiny patří především káva, bavlna, kakaové boby a tabák (Glopolis, 2012).

4.2 Analýza dětské práce v Subsaharské Africe Poslední globální odhady ILO o dětské práci ukazují, že pokrok v řešení dětské práce v Subsaharské Africe značně zaostává oproti jiným regionům. Subsaharská Afrika má největší podíl ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let. Situaci zhoršují přetrvávající

31

problémy s rozšířenou a extrémní chudobou, vysokým populačním růstem, pandemií AIDS, opakující se potravinové krize, politické nepokoje a konflikty. V regionu je 38,7 milionů dětí ve věku 5-17 let, které vykonávají nebezpečnou práci. Zvláště se to týká obchodování s dětmi, využívání dětí v ozbrojených konfliktech, těžebního průmyslu, rizikových prací v zemědělství a komerčního sexuálního zneužívání. V některých oblastech se objevují i případy otroctví (ILO, 2012ᶜ). Globální odhady dětské práce realizované ILO ukazují, že v regionu Subsaharské Afriky se situace v oblasti dětské práce během posledních let zhoršila. Důkazem jsou číselná fakta. V tabulce č. 6 jsou uvedena data pro celkovou dětskou populaci, pro kategorii ekonomicky aktivní děti ve věku 5-14 let, a dále je zde uvedena míra jejich ekonomické aktivity. Tato data se vztahují k období let 2000–2008. Ve sledovaném osmiletém období došlo k mírnému poklesu podílu ekonomicky aktivních dětí z 28,8 % na 28,4 %. V absolutním vyjádření však počet ekonomicky aktivních dětí zaznamenal nárůst, a to přibližně o 10 milionů dětí. Ve sledovaném období se také zvýšila celkový počet dětí z 166,8 milionů na 205,3 milionů dětí. Situace v Subsaharské Africe je velmi alarmující a je nutné zde zavádět četná opatření, která přispějí k eliminaci dětské práce v této oblasti. Tabulka 6: Počet ekonomicky aktivních dětí v Subsaharské Africe ve věku 5-14 let v letech 2000 -2008 Celková Ekonomicky populace aktivní děti (děti dětí v zaměstnání) (miliony) (miliony) 166,8 48,0 2000 186,8 49,3 2004 205,3 58,2 2008

Míra ekonomické aktivity (%) 28,8 26,4 28,4

Pramen: ILO, 2006, s. 8; ILO, 2010, s. 11; upraveno autorkou

Z grafu č. 3 lze vyčíst celkový počet všech dětí ve věku 5–14 let, kterých bylo přibližně 166,8 milionů v roce 2000, 186,8 milionů v roce 2004 a 205,3 milionů v roce 2008. Ekonomicky aktivních dětí bylo 48 milionů v roce 2000, 49,3 milionů v roce 2004 a 58,2 milionů v roce 2008. Z uvedeného grafu je tudíž patrné, že během daného

32

období došlo ke značnému nárůstu celkové dětské populace a zároveň došlo i k nárůstu počtu ekonomicky aktivních dětí. Subsaharská Afrika, v porovnání s níže uvedenými regiony Asie a Latinské Ameriky, představuje oblast nejvíce zasaženou dětskou prací, vzhledem k míře ekonomické aktivity dětí ve věku 5-14 let. Graf 3: Počet ekonomicky aktivních dětí v Subsaharské Africe v letech 2000-2008 (děti ve věku 5-14 let)

Počet ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let 250 205,3 Miliony

200

186,8 166,8

Celková populace dětí

150 100 50

48,0

58,2

49,3

Ekonomicky aktivní děti (děti v zaměstnání)

0 2000

2004

2008


4.3 Sektory dětské práce v Subsaharské Africe Subsaharská Afrika je oblastí, kde zcela jasně převažuje dětská práce v zemědělství. Z grafu č. 4 je lze vidět, že nejvíce dětí pracuje v zemědělství v Ugandě (95,5 %), Etiopii (94 %), Zambii (91,8 %), Keni (90,2 %) a Kamerunu (88,6 %). Podíl pracujících dětí v průmyslu je nejmenší ze všech zkoumaných sektorů. Nejvíce dětí v průmyslu pracuje v Ghaně (6,4 %), Senegalu (6 %), Madagaskaru (4,2 %), Rwandě a Libérii (4,1 %). Ve službách pracuje nejvíce dětí v Lesothu (41,5 %), Mali (38,6 %), Burkině Faso (26,8 %), Beninu (25,3 %) a Togu (24,2 %). Děti vykonávají práci převážně v hotelích, restauracích a v cizích domácnostech.

33

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Zemědělství

Zambie (2008)

Uganda (2005)

Togo (2009)

Tanzánie (2005)

Sierra Leone (2007)

Senegal (2005)

Rwanda (2008)

Mali (2005)

Madagaskar (2007)

Libérie (2010)

Lesotho (2002)

Keňa (2005)

Kamerun (2007)

Ghana (2000)

Etiopie (2001)

Burkina Faso (2006)

Průmysl Benin (2002)

(%)

Graf 4: Dětská práce v jednotlivých ekonomických sektorech v Subsaharské Africe (děti ve věku 5-14 let)

Služby

Pramen: UCW, rok neuveden; upraveno autorkou

4.4 Země s největším výskytem dětské práce v Subsaharské Africe Největší podíl ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let má Mali (65,8 %), Etiopie (49,7 %) a Togo (44,1 %). Vysoký podíl ekonomicky aktivních dětí v Mali je dán zejména slabým vzdělávacím systémem, který neposkytuje dětem komplexní vzdělání a potřebné schopnosti pro jejich další život. Děti tak dávají přednost práci před školou, jelikož jejich rodiče nespatřují ve vzdělání žádný ekonomický přínos. Nestabilní kariéra a časté střídání zaměstnání dětí taktéž nepřispívá k potřebnému získávání pracovních zkušeností (UCW, 2009). Součástí života etiopských dětí je každodenní těžká práce, která jim brání ve vzdělávání. Navíc školy jsou často velmi vzdálené nebo přeplněné. I když si rodiče uvědomují důležitost vzdělání svých dětí, potřeba jejich výpomoci pro uživení rodiny, bývá ve většině případů zcela zásadní (Peštová, 2011). V Togu je většina dívek nucena vykonávat těžkou fyzickou práci. Slouží převážně jako nosičky těžkých břemen na tržištích, kde jsou špatné pracovní podmínky a práce je navíc velmi vyčerpávající. Mnoho dětí také pracuje v zemědělství, kde vykonávají práci především na polích (Children's Rights Portal, 2011ᵃ).

34

Graf 5: Míra ekonomické aktivity dětí v Subsaharské Africe (děti ve věku 5-14 let) 65,8

70 60

49,7

(%)

50 40 30

44,1 37,8

36,6 27,9

24,2

22,1 16,6

20 13,2 10

6

15,6 13 6,1

2,2

0


35

31,128,5

5 DĚTSKÁ PRÁCE V ASII 5.1 Základní informace o oblasti Asie je největším (celková rozloha 44,6 milionů km²) a nejlidnatějším (přibližně 4,1 miliardy obyvatel) kontinentem na světě, který tvoří součást tzv. Eurasie (World Bank, 2012). Rozkládá se především na východní a severní polokouli.

Vzhledem k její

obrovské rozloze zde najdeme všechny podnebné pásy. Velká území uvnitř kontinentu mají silně kontinentální podnebí s velkými teplotními rozdíly mezi létem a zimou. Množství srážek je ovlivněno především vysokými asijskými pohořími. Jih a jihovýchod kontinentu je extrémně vlhký, naopak za Himálajemi se nachází srážkový stín, a proto se zde nachází velmi suché pouštní oblasti. Pravidelné monzuny ovlivňují roční období v Himaláji a na jih od něj. Asijská ekonomika patří k nejrychleji rostoucím ve světě. Největší ekonomiku Asie představuje Čína, která zároveň patří mezi největší ekonomiky světa. Stejně jako ve všech světových regionech, se i v Asii vyspělost a bohatství jednotlivých zemí značně liší. Mezi nejbohatší země (podle ukazatele HDP na obyvatele) patří Hong Kong, Japonsko, Singapur, Jižní Korea a Taiwan země Blízkého východu (Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt). Zatímco země východní a jihovýchodní Asie se orientují převážně na zpracovatelský průmysl a obchod, zatímco země Blízkého východu závisí více na produkci komodit, zejména ropy. Území Asie je velmi bohaté na přírodní zdroje, zejména Rusko má obrovské zásoby kovů. Asijské zemědělství je vysoce produktivní a soustředí se především do oblastí s teplým a vlhkým podnebím. Mezi hlavní zemědělské produkty patří rýže a pšenice. Jednou z tržních plodin střední a jihovýchodní Asie je i zakázané opium. Rybolov je hlavním zdrojem potravy, a to zejména v Japonsku. Z Asie také pochází spousta nadnárodních firem, jako je Samsung, Hyundai, LG, Kia, Sony, Toyota, Toshiba a Honda. Jedním z hlavních zaměstnavatelů je i textilní průmysl, který tradičně využívají známé světové firmy z vyspělých zemí (Univerzita Palackého v Olomouci, 2012).

36

5.2 Analýza dětské práce v Asii V posledních letech byl v oblasti Asie a Tichomoří zaznamenán pokles dětské práce. I přes tento pozitivní vývoj, region stále čelí velkým výzvám. Pokrok v odstranění dětské práce je však stále menší, než je tomu v oblasti Latinské Ameriky a Karibiku. K nejobávanějším druhům dětské práce patří obchodování s dětmi, komerční sexuální zneužívání, najímání a využívání dětí v ozbrojených konfliktech i v obchodu s drogami. V mnoha zemích přetrvává vysoká tolerance k dětské práci a situaci ještě zhoršuje politická nestabilita a konflikty. To vše zabraňuje účinnému provádění jednotlivých opatření eliminujících dětskou práci (ILO, 2012ᵈ). Globální odhady dětské práce realizované ILO ukazují, že v regionu Asie Tichomoří se situace v oblasti dětské práce během posledních let zlepšila. V tabulce č. 7 jsou uvedena data pro celkovou dětskou populaci, pro kategorii ekonomicky aktivní děti ve věku 5-14 let, a dále je zde uvedena míra jejich ekonomické aktivity. Tato data se vztahují k období let 2000–2008. Ve sledovaném osmiletém období došlo k poklesu podílu ekonomicky aktivních dětí z 19,4 % na 14,8 %. V absolutním vyjádření počet ekonomicky aktivních dětí klesl, a to přibližně o 30 milionů dětí.

Ve sledovaném

období se také snížil celkový počet dětí z 655,1 milionů na 651,8 milionů dětí. Situace v Asii a Tichomoří je nejhorší ve srovnání se zbývajícími regiony. Ačkoliv míra ekonomické aktivity dětí je lepší než například v Subsaharské Africe, celkový počet ekonomicky aktivních dětí je přibližně 96,4 milionů, což představuje nejvyšší hodnotu ze všech sledovaných oblastí. Tabulka 7: Počet ekonomicky aktivních dětí v Asii ve věku 5-14 let v letech 2000-2008

2000 2004 2008

Celková Ekonomicky aktivní populace děti (děti v dětí zaměstnání) (miliony) (miliony) 655,1 127,3 650,0 122,3 651,8 96,4



37

Z grafu č. 6 lze vyčíst celkový počet všech dětí ve věku 5–14 let, kterých bylo asi 655,1 milionů v roce 2000, 650 milionů v roce 2004 a 651,8 milionů v roce 2008. Ekonomicky aktivních dětí bylo 127,3 milionů v roce 2000, 122,3 milionů v roce 2004 a 96,4 milionů v roce 2008. Z uvedeného grafu je tudíž patrné, že během daného období došlo k mírnému poklesu celkové dětské populace a zároveň i k úbytku ekonomicky aktivních dětí přibližně o 30 milionů. Graf 6: Počet ekonomicky aktivních dětí v Asii v letech 2000-2008 (děti ve věku 5-14 let) 700,0

655,1

650,0

651,8

600,0

Miliony

500,0 400,0


300,0

Ekonomicky aktivní děti (děti v zaměstnání)

200,0

127,3

122,3

96,4

100,0 0,0 2000

2004

2008


5.3 Sektory dětské práce v Asii Převážná část dětí v Asii pracuje v zemědělství. Z grafu č. 7 lze vyčíst, že nejvíce dětí pracujících v zemědělství má Mongolsko (92,5 %), Jemen (92 %), Nepál (87 %) a Kambodža (76,5 %). Průmyslový sektor zaměstnává nejmenší podíl dětí. Největší zastoupení pracujících dětí v průmyslu má Bangladéš (18,5 %), Indie (17,5 %), Srí Lanka (16 %) a Kambodža (15 %). V sektoru služeb pracuje nejvíce dětí v Bangladéši (35,9 %), Filipínách (30,89 %), Indonésii (26,6) a Kambodži (17,8 %). Nejčastěji děti pracují v hotelích, restauracích a jako služebnictvo v cizích domácnostech.

38

(%)

Graf 7: Dětská práce v jednotlivých ekonomických sektorech v Asii (děti ve věku 5-14 let) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Zemědělství Průmysl Služby


5.4 Země s největším výskytem dětské práce v Asii Největší podíl ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let má Kambodža (44,8 %), Nepál (39,6 %) a Jemen (11,1 %). Děti v Kambodži pracují v cihelnách, v solných nebo rýžových polích a v továrnách na štěrk. Kambodža je ve světě také proslulá nechvalně rozšířeným sexuálním turismem a dětskou prostitucí. Mnoho dětí pracuje na rybářských lodích, kaučukových plantážích nebo jako sběrači odpadků na skládkách, což pro ně představuje velké zdravotní riziko (Hronová, 2012). Děti v Nepálu nejčastěji vyrábí koberce, textil a oděvy. Tato práce je velmi náročná, jelikož děti pracují i 15 hodin denně a to po celý týden. Důležitým sektorem, ve kterém nepálské děti pracují, jsou také služby. Zejména se jedná o služby spojené s turistickým ruchem v zemi, kdy děti slouží především jako nosiči zavazadel (CWIN, 2009). Dětská práce v Jemenu se od roku 1960 zhoršila v důsledku ekonomických problémů a vysoké míry chudoby. Tato situace donutila v posledních letech mnoho dětí ke vstupu na trh práce. Děti pracují nejvíce v restauracích, obchodech a na stavbách. Děti odcházejí za prací do oblastí vyspělých hospodářských center, kde žijí daleko od svých rodin a stávají se tak více zranitelnější vůči možným rizikům (Stop Child Labor, 2010).

39

(%)

Graf 8: Míra ekonomické aktivity dětí v Asii (děti ve věku 5-14 let) 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

44,8 39,6

10,1

11,1

11

9,7

5,5 2


40

9,2

6 DĚTSKÁ PRÁCE V LATINSKÉ AMERICE 6.1 Základní informace o oblasti Celková rozloha území Latinské Ameriky včetně Karibiku činí 22,6 milionů km² a obývá ho přes 589 milionů obyvatel (World Bank, 2012).

Vzhledem k rozloze

Latinské Ameriky se v této oblasti nachází všechny podnebné pásy, avšak převládá zejména rovníkové a tropické podnebí. Po celém západním pobřeží Jižní Ameriky se vypíná pohoří And, směrem do vnitrozemí se nachází rozsáhlý tropický deštný les a na východě území Brazilská a Guyanská vysočina. Obyvatelstvo a hospodářská činnost je soustředěna převážně do východní oblasti Jižní Ameriky. To je dáno zejména díky dobrým přírodním podmínkám. Jižní Amerika má bohaté zásoby nerostných surovin, převážně ropy a zemního plynu. Svědčí o tom počet zemí, ve kterých se těží, jako je například Venezuela, Argentina, Kolumbie a Brazílie. Jižní Amerika je také bohatá na rudy hliníku, cínu, mědi, zinku, olova, stříbra, zlata, uranu a manganu. Oblast Karibiku je vyhledávanou turistickou destinací, a to především pro krásné písečné pláže a teplé moře (Chalupa, 2010).

6.2 Analýza dětské práce v Latinské Americe V Latinské Americe dochází v posledních letech k úbytku dětské práce, avšak stále existuje přibližně 10 milionů dívek a chlapců, kteří nedosahují minimálního věku pro zaměstnání nebo se podílí na práci, která je svým charakterem řazena mezi nejhorší formy dětské práce. Většina těchto dětí pracuje v zemědělství, ale je zde i mnoho tisíc dívek a chlapců, kteří pracují ve vysoce rizikových odvětvích, jako je těžební průmysl, výroba ohňostrojů, rybolov a práce na skládkách. Druhým nevětším odvětvím, ve kterém pracují především dívky, jsou práce vykonávané v cizích domácnostech. Některé druhy práce představují nejen riziko nebezpečí pro děti, ale může se také jednat o trestné činnosti, které jsou často skryté a ve většině případů i těžko řešitelné. Mezi tyto činnosti patří především sexuální zneužívání, obchodování s dětmi, využívání dětí v ozbrojených konfliktech a při obchodu s drogami. Zejména dívky mohou být zranitelnější, co se týče převládajících kulturních a sociálních hodnot v této oblasti (ILO, 2012ᶜ).

41

Globální odhady dětské práce realizované ILO ukazují, že v regionu Latinské Ameriky a Karibiku se situace v oblasti dětské práce během posledních let zlepšila. Důkazem jsou číselná fakta. V tabulce č. 8 jsou uvedena data pro celkovou dětskou populaci, pro kategorii ekonomicky aktivní děti ve věku 5-14 let, a dále je zde uvedena míra jejich ekonomické aktivity. Tato data se vztahují k období let 2000–2008. Ve sledovaném osmiletém období došlo k poklesu podílu ekonomicky aktivních dětí z 16 % na 9 %, což v absolutním vyjádření znamená přibližně 7,5 milionový pokles počtu ekonomicky aktivních dětí. Tabulka 8: Počet ekonomicky aktivních dětí v Latinské Americe ve věku 5-14 let v letech 2000-2008

2000 2004 2008

Celková Ekonomicky aktivní populace děti (děti v dětí zaměstnání) (miliony) (miliony) 108,1 17,4 111,0 11,1 110,6 10,0



Z grafu č. 9 lze vyčíst celkový počet všech dětí ve věku 5–14 let, kterých bylo přibližně 108,1 milionů v roce 2000, 111 milionů v roce 2004 a 110,6 milionů v roce 2008. Ekonomicky aktivních dětí bylo 17,4 milionů v roce 2000, 11,1 milionů v roce 2004 a 10 milionů v roce 2008. Z uvedeného grafu je tudíž patrné, že během daného období došlo k mírnému nárůstu celkové dětské populace, ale i přesto byl zaznamenán 7 % úbytek ekonomicky aktivních dětí během sledovaného období. Latinská Amerika a Karibik, v porovnání s výše uvedenými regiony Subsaharské Afriky a Asie, představuje oblast nejméně zasaženou dětskou prací, vzhledem k míře ekonomické aktivity dětí ve věku 5-14 let. To však neznamená, že situace dětské práce se zde řešit nemusí.

42

Graf 9: Počet ekonomicky aktivních dětí v Latinské Americe v letech 2000-2008 (děti ve věku 5-14 let) 120,0

108,1

111,0

110,6

100,0

Miliony

80,0


60,0 Ekonomicky aktivní děti (děti v zaměstnání)

40,0 20,0

17,4

11,1

10,0

0,0 2000

2004

2008


6.3 Sektory dětské práce v Latinské Americe V Latinské Americe se zastoupení dětské práce v ekonomických sektorech v jednotlivých zemích liší. Práce v zemědělství je typická zejména na venkově a převažuje tak nad prací ve službách a v průmyslu, které jsou charakteristické spíše pro městské oblasti. Z grafu č. 10 lze vidět, že zemědělství je hlavním sektorem, ve kterém je dětská práce v Latinské Americe zastoupena. Dále následuje sektor služeb a nejméně dětí pracuje v průmyslu. V Dominikánské republice, v Chile a Uruguayi pracuje přibližně 60 % dětí ve službách. Nejčastěji děti pracují v hotelích, restauracích a jako služebnictvo v cizích domácnostech. Největší podíl dětí pracujících v průmyslu má Kolumbie, a to necelých 20 %. V Latinské Americe byly v posledních letech vypozorovány určité změny dětské práce v ekonomických sektorech. V Brazílii a Mexiku dětská práce v zemědělství ustupuje, zatímco dětská práce v sektoru služeb a obchodu roste. Opačnou situaci zaznamenávají země jako Bolívie, Ekvádor, Panama a Nikaragua (UCW, 2010).

43

(%)

Graf 10: Dětská práce v jednotlivých ekonomických sektorech v Latinské Americe (děti ve věku 5-14 let) 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Zemědělství Průmysl Služby


6.4 Země s největším výskytem dětské práce v Latinské Americe Největší podíl ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let má Bolívie (28,2 %), Dominikánská republika (12 %) a Kolumbie (8,6 %). Hlavní příčinou dětské práce v Bolívii je chudoba. Více než 60 % venkovanů nemá přístup k nezávadné pitné vodě a 20 % nemá toalety. Dalším problémem je také fakt, že většina dětí v Bolívii neobdrží při narození rodný list, který jim zaručuje základní lidská práva. Rodiče si registraci nemohou z finančních důvodů dovolit, a proto se v současné době snaží bolivijská vláda zavést bezplatnou registraci narozených dětí. Děti v Bolívii nejčastěji pracují v dolech, na plantážích s cukrovou třtinou nebo jako služebnictvo (Children's Rights Portal, 2011ᵇ). V Dominikánské republice žije více než 40 % obyvatel pod hranicí chudoby. Existují zde velké rozdíly mezi obyvatelstvem, rodiny jsou buď velmi bohaté, nebo naopak velmi chudé. Děti ve venkovských oblastech nemají snadný přístup ke vzdělání, a proto je více než 40 % dětí v Dominikánské republice nevzdělaných. Špatná kvalita vzdělání je také dána nedostatečným vzděláním samotných učitelů, zaostalými školními programy a katastrofálním stavem samotných školních budov. Mnoho rodičů tak

44

podporuje své děti v opuštění školy co nejdříve, aby se mohly naplno věnovat pracovním aktivitám (Children's Rights Portal, 2011ᶜ). I přes značné přírodní bohatství, žije v Kolumbii 45 % obyvatel pod hranicí chudoby. Situaci navíc zhoršují pravidelné ozbrojené konflikty a časté přírodní katastrofy. Velmi rozšířeným jevem v Kolumbii je sexuální vykořisťování dětí, které jsou nuceny věnovat se prostituci jen pro pár pesos, aby tak přispěly do rodinného rozpočtu. Podíl na tom mají i zahraniční turisté, kteří využívají zoufalství rodin žijících v naprosté chudobě (Children's Rights Portal, 2011ᵈ). Graf 11: Míra ekonomické aktivity dětí v Latinské Americe (děti ve věku 5-14 let) 28,2

30 25

(%)

20 15 10 5

12 6,3

8,6

7,2 4,2

3,5

2,7

8,4 5,6 2,2

0


45

7,3

6,1

7 NÁVRH MOŽNÝCH ŘEŠENÍ Dětská práce představuje v současné době velmi vážný problém, který má řadu příčin i důsledků. Ne všechny však musíme nutně znát. Z tohoto důvodu je obtížné navrhnout nějaké funkční řešení, které by bylo úspěšné ve všech zemích. Přesto bych se chtěla pokusit nastínit některá možná řešení, která by dle mého názoru, mohla přispět k eliminaci dětské práce.

7.1 Vzdělání Jedním z důvodů, proč děti pracují, je také to, že jim finanční situace jejich rodiny nedovoluje chodit do školy. I přes snahu rozvojových zemí zrušit školné, stále zůstává pro rodiče finanční zátěž v podobě školních uniforem a pomůcek. Ke zlepšení situace by tak mohlo přispět jejich bezplatné užívání. Každá škola by měla mít dostatek školních uniforem a učebnic, které by si děti nemusely platit, jelikož by je po dobu studia měly od školy zapůjčené. Mohly by se tak používat několik let a každá rodina by ušetřila spoustu peněz za jejich nákup. Dále by měl každý stát stanovit povinnou školní docházku, a to od a do určitého věku dítěte. Zvýšit návštěvnost školy by také pomohlo zajištění stravy dětem po dobu studia. Dle mého názoru by alespoň zajištění jednoho teplého jídla denně mohlo přimět rodiče k tomu, aby své děti posílali do školy. Důležitá je také výstavba nových škol, a to zejména ve venkovských oblastech. Děti musí často do školy docházet i několik kilometrů, což jim zabere spoustu času, který by mohly využít k učení nebo volnočasovým aktivitám. Zmíněné návrhy potřebují ke své realizaci určité finanční investice. Proto je důležité, aby každý stát zvýšil objem finančních prostředků, které půjdou do oblasti vzdělávání. Tyto peníze mohou ve svých rozpočtech najít tak, že například sníží výdaje za armádu a vojenské technologie. Pomoci by také mohly vyspělé státy a neziskové organizace. Při jejich zapojení je ovšem důležité, aby spolupracovaly s místními firmami a docházelo tak k vytvoření pracovních míst v dané oblasti. Často se totiž stává, že některé státy či organizace realizující daný projekt, využívají k práci jen své lidi z vyspělých zemí.

46

7.2 Legislativní opatření Je důležité, aby každý stát uzákonil buď úplný zákaz, nebo alespoň výrazné omezení dětské práce (zejména jejích nejhorších forem). Dále by měl stát stanovit minimální věk pro vstup do zaměstnání a zavázal se k dodržování mezinárodních úmluv týkajících se dětské práce. Tyto zákony pak musí vymáhat, kontrolovat jejich dodržování a v případě jejich porušování uplatňovat náležité sankce. Děti, které budou pracovat již v mladším věku (15-18 let) by měly mít speciální pracovní smlouvu, ve které bude jasně zakotvena kratší pracovní doba, než je tomu u dospělých zaměstnanců. Také by nemělo docházet k najímání těchto dětí pro nebezpečnou práci, která by mohla ohrožovat jejich zdraví. K účinnému

vymáhání

legislativních

opatření

je

důležitá

existence

nezkorumpovaných vládních institucí, které by měly právo viníky sankcionovat. Avšak samotný boj proti korupci může znamenat vytvoření dalších legislativních opatření.

7.3 Spotřebitelské chování Každý člověk může přispět k eliminaci dětské práce svým spotřebitelským chováním. Odpovědný spotřebitel při nakupování výrobků zohledňuje dopad na životní prostředí, lidi i zvířata. Orientuje se převážně na produkty, které mají nižší environmentální, etický či sociální dopad a to ve všech oblastech osobního i profesního života. Proto by se každý měl snažit nakupovat místní produkty, jako je ovoce, zelenina, mléčné výrobky, maso a nekupovat ho dovážené ze vzdálených oblastí. Pokud už spotřebitel nakupuje výrobky, které se v dané oblasti běžně neprodukují (káva, kakao, třtinový cukr, banány), mělo by se vždy jednat o produkty Fair trade, u kterých je zajištěn jejich ověřený původ.

7.4 Fair trade Fair trade je způsob obchodu, který umožňuje pěstitelům, řemeslníkům a zaměstnancům v rozvojových zemích uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Fair trade nabízí producentům odpovídající a stabilní ceny za jejich plodiny a produkty, dlouhodobou spolupráci a jistotu. Dlouhodobým cílem Fair trade je pomoci producentům a zaměstnancům dosáhnout větší ekonomické soběstačnosti a stability. Cena výrobků

47

Fair trade bývá zpravidla o něco vyšší než u běžného zboží, ale spotřebitel ví, že platí nejen za spravedlivé a ekologicky šetrnější výrobní podmínky, ale i za velmi vysokou kvalitu. Při produkci zboží s certifikací Fair trade není využívána dětská práce. Mezi nejčastěji dovážené Fair trade produkty patří řemeslné výrobky, káva, kakao, cukr, čaj, čokoláda, banány, bavlna, víno a květiny.

7.5 Adopce na dálku Program adopce dětí na dálku existuje v mnoha zemích a podporuje školní docházku dětí, které z finančních důvodů školu doposud navštěvovat nemohly. Princip této formy adopce spočívá v tom, že adoptivní rodič ze zahraničí, platí každý rok určitou částku peněz organizaci, která adopci na dálku zprostředkovává. Z těchto peněz se dítěti hradí školní uniforma a školní pomůcky. Pokud není školní docházka bezplatná, platí se z peněz i ta. Pokud nějaké peníze zůstanou, mohou se použít na lékařskou péči nebo jídlo pro dítě. Do těchto programů jsou nejvíce zapojováni úplní či částeční sirotci nebo děti, jejichž rodina je v tíživé životní situaci. Několik organizací zabývajících se adopcí na dálku existuje i v České republice. Roční finanční částka nutná k adopci dítěte se zpravidla liší podle oblasti, ve které dané dítě žije. Průměrně se částka pohybuje kolem 7000 Kč za dítě navštěvující základní školu. Pokud se dítě rozhodne pokračovat ve studiu na střední škole, pak potřebuje částku asi 14 000 Kč a přibližně 20 000 Kč za studium na škole vysoké. Tyto peníze se neposílají konkrétnímu dítěti a jeho rodině, ale partnerské organizaci, která v daném místě adopci na dálku zprostředkovává. Každý člověk, který se rozhodne pro adopci dítěte na dálku, by se měl především zamyslet nad tím, zda bude schopen dítě podporovat po celou dobu jeho studia. Jsou totiž známy případy, kdy adoptivní rodič zaplatí jen první rok studia a poté adopci ukončí. Pro dítě to však znamená ukončení školní docházky, dokud se nenajde nový adoptivní rodič, což ne vždy bývá zcela jednoduché.

48

8 ZÁVĚR Pro jednotlivé oblasti nelze přesně říci, která je v boji proti dětské práci úspěšnější. Region Asie má nejvíce dětských pracovníků na světě, avšak vzhledem k celkové populaci dětí, má největší podíl Subsaharská Afrika. Celosvětově byly v problematice dětské práce shledány následující skutečnosti. Mezi lety 2000-2008 došlo ke snížení počtu ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-17 let, a to i přes celkové zvýšení počtu dětí ve stejné věkové kategorii. Počet ekonomicky aktivních chlapců ve věku 5-17 let je větší než počet ekonomicky aktivních dívek, a dokonce se během let 2004-2008 zvýšil. Počet chlapců vykonávajících nebezpečnou práci je také větší, než je tomu u dívek. Na základě zjištěných informací se dá za klíčový faktor dětské práce považovat chudoba, která je zároveň příčinou i důsledkem dětské práce. Rodiny, které nemají dostatečný příjem k zajištění svých základních životních potřeb, nemohou posílat své děti do školy. Vzhledem k tomu pak tyto děti zůstávají negramotnou pracovní silou, která do budoucna zapříčiní to, že tento problém pouze přechází z jedné generace na druhou. Dalším faktorem zapříčiňujícím dětskou práci je slabý a zaostalý vzdělávací systém, který je charakteristický nedostatečnými vzdělávacími materiály, školními zařízeními a v neposlední řadě chybějícím počtem kvalifikovaných učitelů. Tento fakt také přispívá k rozhodování rodičů posílat děti raději do práce namísto do škol. Jedním z faktorů přispívajícím k dětské práci, je i vzdělanost samotných rodičů. Pokud jsou rodiče vzdělaní, vidí ve vzdělání svých dětí určitý přínos, a to zejména v podobě lepe placeného zaměstnání. Naopak nevzdělaní rodiče vnímají vzdělání jako finanční zátěž a ztrátu pracovní síly v jejich domácnostech. Různé krize a špatná ekonomická situace v rozvojových zemích přispívají k dětské práci. Proto je důležité, aby každý stát zajistil fungující systém sociální péče, který dokáže reagovat na tyto nepředvídatelné situace. Region Subsaharské Afriky má největší podíl dětských pracovníků ve věku 5-14 let na světě. Pokrok v řešení dětské práce v této oblasti značně zaostává, a to především z důvodu chudoby, vysokému populačnímu růstu, pandemii HIV/AIDS, opakujících se potravinových krizí, poltických nepokojů a konfliktů. Ačkoliv byl v letech 2000-2008 zaznamenán mírný pokles podílu ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let, i tak

49

došlo

k nárůstu

počtu

ekonomicky

aktivních

dětí

v absolutním

vyjádření.

V Subsaharské Africe zcela jasně převažuje dětská práce v zemědělství, v některých zemích dosahuje i 95 procent. Průmyslový sektor není moc vyspělý v této oblasti, a proto zde také pracuje nejméně dětí. Co se týče sektoru služeb, tak nejvíce dětí pracuje v restauracích, obchodech a jako služebnictvo. Největší podíl ekonomicky aktivních dětí najdeme v Mali. Je to dáno především slabým vzdělávacím systémem, kdy děti raději dávají přednost práci před školou. Asijský region má největší počet dětských pracovníků ve věku 5-14 let na světě. V posledních letech se však situace zlepšila. I přes tento pokrok čelí region mnoha výzvám, jelikož opatření eliminující dětskou práci se dějí v menší míře než je tomu v Latinské Americe. Situaci nejvíce zhoršuje vysoká tolerance dětské práce ve společnosti, politická nestabilita a konflikty. V letech 2000-2008 došlo k poklesu podílu i počtu ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let. V Asii nejvíce dětí pracuje v zemědělství. Průmyslový sektor zaměstnává nejméně dětí. V sektoru služeb pracují dětí především v hotelích, restauracích a jako služebnictvo v cizích domácnostech. Největší podíl ekonomicky aktivních dětí najdeme v Kambodži. Děti zde často vykonávají těžkou fyzickou práci v cihelnách a továrnách na štěrk. V regionu Latinské Ameriky a Karibiku došlo v letech 2000-2008 k poklesu podílu i počtu ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let, a to i přesto, že došlo k nárůstu celkového počtu dětí ve stejné věkové kategorii. Latinská Amerika a Karibik, v porovnání s výše uvedenými regiony Subsaharské Afriky a Asie, představuje oblast nejméně zasaženou dětskou prací, vzhledem k míře ekonomické aktivity dětí ve věku 5-14 let. V Latinské Americe se zastoupení dětské práce v ekonomických sektorech v jednotlivých zemích liší. Práce v zemědělství je typická zejména na venkově a převažuje tak nad prací ve službách a v průmyslu, které jsou charakteristické spíše pro městské oblasti. Ve většině zemí pracuje nejvíce dětí v zemědělství, dále ve službách a nejméně v průmyslu. V Latinské Americe byly v posledních letech vypozorovány určité změny dětské práce v jednotlivých ekonomických sektorech. V Brazílii a Mexiku dětská práce v zemědělství ustupuje, zatímco se v Bolívii, Ekvádoru a Panamě zvyšuje. Největší podíl ekonomicky aktivních dětí ve věku 5-14 let

50

má Bolívie. Hlavní příčinou dětské práce je zde chudoba a problém s registrováním novorozených dětí, který dětem brání v získání základních lidských práv. Problematika dětské práce se nám, jako občanům vyspělých zemí, může zdát velmi vzdálená. Avšak každý z nás může svým chováním přispět k eliminaci dětské práce v rozvojových zemích, a to například prostřednictvím nákupu Fair trade výrobků, adopcí na dálku, finančním příspěvkem nebo dobrovolnickou účastí na projektech některé organizace zabývající se dětskou prací. Jedině šíření povědomí o dětské práci ve společnosti, může přimět lidi, pohybující se ve vyšších sférách vlivu, k činům eliminujícím dětskou práci.

51

9 BIBLIOGRAFIE 9.1 Použitá literatura [1] ČLOVĚK V TÍSNI. 2012. Dětská práce: Příčiny, souvislosti, důsledky a řešení. Praha: ČLOVĚK V TÍSNI. [2] FORASTIERI, V. 2002. Children at work: Health and safety risks. Geneva: ILO. ISBN 92-2-111399-X [3] GLOPOLIS. 2012. Fact sheet – Africká zemědělská produkce. Praha: GLOPOLIS [4] HONZÁK, F., PEČENKA, M. 1998. Státy a jejich představitelé. Praha: LIBRI. ISBN 80-85983-45-1 [5] CHALUPA, P.; NÉMETHOVÁ J.; HÜBELOVÁ D. 2010. Geografia Ameriky. 1. vyd. Nitra: UKF. ISBN 978-80-8094-686-9 [6] JENÍČEK, V., FOLTÝN, J. 2010. Globální problémy světa – v ekonomických souvislostech. 1. vydání. Praha: C.H.BECK. ISBN 978-80-7400-326-4 [7] ILO. 2010. Accelerating action against child labour. Geneva: ILO. ISBN 978-92-2121873-9 [8] ILO. 2006. The end of child labour: Within reach. Geneva: ILO. ISBN 92-2116603-1 [9] ILO. 2004ᵃ. Child Labour: A textbook for university students. Geneva: ILO. ISBN 92-2-115548-X [10]

ILO. 2004ᵇ. Investing in every child: An economic study of the costs and benefits

of eliminating child labour. Geneva: ILO. ISBN 92-2-115419-X [11]

ILO. 2002. A Future Without Child Labour. Geneva: ILO. ISBN 92-2-112416-9

[12]

UCW. 2010. Trends in children’s employment and child labour in the Latin

America and Caribbean region. Rome: UCW. [13]

UCW. 2009. Comprendre le travail des enfants au Mali. Rome: UCW.

[14]

Deklarace práv dítěte

[15]

Úmluva o právech dítěte

[16]

Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých opatřeních

k odstranění nejhorších forem dětské práce

52

9.2 Elektronické zdroje [1] ANTI-SLAVERY INTERNATIONAL. Rok neuveden. What we do. Frequently Asked Questions [online]. [cit. 12. 11.2012]. Dostupné na World Wide Web . [2] CWIN. 2009. Forms of Child Labour in Nepal [online]. [cit. 13. 12.2012]. Dostupné na World Wide Web . [3] EKOLIST. Rok neuveden. Mapa rozvojových zemí [online]. [cit. 13. 12.2012]. Dostupné na World Wide Web < http://ekolist.cz/cz/fotobanka/grafika/mapy/afrikamapy>. [4] GLOBAL MOVEMENT FOR CHILDREN. Rok neuveden. About us: Who we are [online]. [cit. 23. 03.2012]. Dostupné na World Wide Web < http://www.gmfc.org/en/about-us/introduction >. [5] HRONOVÁ, T. 2012. Dětství ztracené v soli a štěrku [online]. [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: . [6] CHILD LABOR PHOTO PROJECT. Rok neuveden. Child Labor: Frequently Asked Questions [online]. [cit. 22. 02.2012]. Dostupné na World Wide Web . [7] CHILDREN'S RIGHTS PORTAL. 2011ᵃ. Children of Togo [online]. [cit. 12. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: . [8] CHILDREN'S RIGHTS PORTAL. 2011ᵇ. Children of Bolivia [online]. [cit. 13. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://childrensrightsportal.org/bolivia/ >. [9] CHILDREN'S RIGHTS PORTAL. 2011ᶜ. Children of the Dominican republic [online]. [cit. 13. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://childrensrightsportal.org/dominican-republic/>.

53

[10]

CHILDREN'S RIGHTS PORTAL. 2011ᵈ. Children of the Colombia [online].

[cit. 13. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://childrensrightsportal.org/colombia/>. [11]

INTERNATIONAL FINANCE CORPORATION. 2012. About IFC [online].

[cit. 11. 07. 2012]. Dostupné na World Wide Web: . [12]

ILO. 2012ᵃ. About the ILO. Who we are [online]. [cit. 17. 03. 2012]. Dostupné

na World Wide Web: . [13]

ILO. 2012ᵇ. About the ILO. Origins and history [online]. [cit. 17. 03. 2012].

Dostupné na World Wide Web: . [14]

ILO. 2012ᶜ. IPEC: Africa [online]. [cit. 07. 12. 2012]. Dostupné na World Wide

Web: . [15]

ILO. 2012ᵈ. IPEC: Asia and the Pacific [online]. [cit. 07. 12. 2012]. Dostupné na

World Wide Web: . [16]

ILO. 2012ᵉ. IPEC: Latin America and Caribbean [online]. [cit. 07. 12. 2012].


IPEC. 2012ᵃ. ILO Conventions and Recommendations [online]. [cit. 10. 03.

2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.ilo.org/ipec/facts/ILOconventionsonchildlabour/lang--en/index.htm>. [18]

IPEC. 2012ᵇ. Worst forms of child labour [online]. [cit. 12. 03. 2012]. Dostupné

na World Wide Web: < http://www.ilo.org/ipec/facts/WorstFormsofChildLabour/lang--en/index.htm>. [19]

IPEC. 2012ᶜ. The Programme [online]. [cit. 12. 03. 2012]. Dostupné na World

Wide Web: < http://www.ilo.org/ipec/programme/lang--en/index.htm>.

54

[20]

KNOW CHILD LABOR. 2005. Factors Contributing to Child Labor [online].

[cit. 13. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: . [21]

MAPA SVĚTA.INFO. 2003. Politická mapa Afriky [online]. [cit. 13. 12. 2012].

Dostupné na World Wide Web: < http://mapasveta.info/afrika/afrika_mapa_pol.html>. [22]

MAPA SVĚTA.INFO. 2000. Politická mapa Asie [online]. [cit. 13. 12. 2012].

Dostupné na World Wide Web: < http://mapasveta.info/asie/asie_mapa_pol.html>. [23]

MAPA SVĚTA. INFO. 1996. Politická mapa Ameriky [online]. [cit. 13. 12.

2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://mapasveta.info/amerika/amerika_mapa.html >. [24]

MRÁZKOVÁ, B. 2012. Jak se žije na banánových plantážích [online]. [cit. 5.

11. 2012]. Dostupné na World Wide Web: . [25]

NAZEMI. 2012. Fair Café – Fair trade je pro nás standard [online]. [cit. 13.

12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://www.nazemi.cz/ostatni/454-faircafe.html>. [26]

PEŠTOVÁ, M. 2011. Etiopie – nevyužitý potenciál [online]. [cit. 12. 12. 2012].

Dostupné na World Wide Web: < http://www.rozvojovka.cz/clanky/955-etiopienevyuzity-potencial.htm>. [27]

ROZVOJOVKA. Rok neuveden. Rozvoj [online]. [cit. 28. 11. 2012]. Dostupné

na World Wide Web: < http://www.rozvojovka.cz/rozvoj>. [28]

STOP CHILD LABOR. 2010. Child Labor in Yemen…Outlaw Phenomenon

[online]. [cit. 13. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://stopchildlabor.org/?p=1869>. [29]

UCW. Rok neuveden. Child labour indicators [online]. [cit. 08. 12. 2012].

Dostupné na World Wide Web: < http://www.ucwproject.org/Pages/ChildLabIndicator.aspx>. [30]

UNICEF. 2012ᵃ. About UNICEF: Our history [online]. [cit. 10. 06. 2012].

Dostupné na World Wide Web: < http://www.unicef.org/about/who/index_history.html >.

55

[31]

UNICEF. 2012ᵇ. About UNICEF: Who we are [online]. [cit. 10. 06. 2012].


UNICEF. 2012ᶜ. What we do [online]. [cit. 10. 06. 2012]. Dostupné na World

Wide Web: < http://www.unicef.org/whatwedo/index.html>. [33]

UNICEF. 2010ᵈ. Stručně o UNICEF [online]. [cit. 17. 12. 2011]. Dostupné na

World Wide Web: . [34]

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. 2012. Regionální geografie Asie

[online]. [cit. 06. 12. 2012]. Dostupné na World Wide Web: < http://geoasie.upol.cz/>. [35]

WORLD BANK. 2012ᵃ. About us. History [online]. [cit. 25. 04. 2012].


WORLD BANK. 2012ᵇ. About us. International Bank for Reconstruction and

Development [online]. [cit. 25. 04. 2012]. Dostupné na World Wide Web: . [37]

WORLD BANK. 2012. Data: Sub-Saharan Africa [online]. [cit. 07. 12. 2012].

Dostupné na World Wide Web: < http://data.worldbank.org/region/SSA >. [38]

WORLD BANK. 2012. Data: East Asia & Pacific [online]. [cit. 07. 12. 2012].


WORLD BANK. 2012. Data: Latin America & Caribbean [online]. [cit. 07. 12.

2012]. Dostupné na World Wide Web: .

56

10 SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Počet dětí vykonávajících nebezpečnou práci ve věkové kategorii 5-17 let podle pohlaví v letech 2004-2008....................................................................................................... 14 Graf 2: Počet dětských pracovníků ve věku 5-17 let v jednotlivých regionech (údaje za rok 2008) ................................................................................................................................... 29 Graf 3: Počet ekonomicky aktivních dětí v Subsaharské Africe v letech 2000-2008 (děti ve věku 5-14 let) ....................................................................................................................... 33 Graf 4: Dětská práce v jednotlivých ekonomických sektorech v Subsaharské Africe (děti ve věku 5-14 let) ....................................................................................................................... 34 Graf 5: Míra ekonomické aktivity dětí v Subsaharské Africe (děti ve věku 5-14 let) .............. 35 Graf 6: Počet ekonomicky aktivních dětí v Asii v letech 2000-2008 (děti ve věku 5-14 let) ............................................................................................................................................. 38 Graf 7: Dětská práce v jednotlivých ekonomických sektorech v Asii (děti ve věku 5-14 let) ............................................................................................................................................. 39 Graf 8: Míra ekonomické aktivity dětí v Asii (děti ve věku 5-14 let) ...................................... 40 Graf 9: Počet ekonomicky aktivních dětí v Latinské Americe v letech 2000-2008 (děti ve věku 5-14 let) ....................................................................................................................... 43 Graf 10: Dětská práce v jednotlivých ekonomických sektorech v Latinské Americe (děti ve věku 5-14 let) ....................................................................................................................... 44 Graf 11: Míra ekonomické aktivity dětí v Latinské Americe (děti ve věku 5-14 let) .............. 45

57

11 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Odhady počtu dětí ve věku 5-17 let v jednotlivých kategoriích v letech 2000 a 2004 ........................................................................................................................................ 11 Tabulka 2: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci v letech 2004-2008 (věková skupina 5-17 let)............................................................................. 12 Tabulka 3: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci v letech 2004-2008 (chlapci, věková skupina 5-17 let) ............................................................... 13 Tabulka 4: Celosvětové trendy v zaměstnávání dětí, dětské práci a nebezpečné práci v letech 2004-2008 (dívky, věková skupina 5-17 let) ................................................................. 13 Tabulka 5: Počet pracujících dětí ve věku 5-17 let podle regionů (údaje za rok 2008, v milionech) .............................................................................................................................. 29 Tabulka 6: Počet ekonomicky aktivních dětí v Subsaharské Africe ve věku 5-14 let v letech 2000 -2008...................................................................................................................... 32 Tabulka 7: Počet ekonomicky aktivních dětí v Asii ve věku 5-14 let v letech 2000-2008 ...... 37 Tabulka 8: Počet ekonomicky aktivních dětí v Latinské Americe ve věku 5-14 let v letech 2000-2008....................................................................................................................... 42

58

12 SEZNAM ZKRATEK CLM

Child labour monitoring – Monitoring dětské práce

CWIN

Child Workers In Nepal

IBRD

International Bank for Reconstruction and Development – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj

ICSID

International Centre for Settlement of Investment Disputes Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů

IDA

International Development Association - Mezinárodní asociace pro rozvoj

IFC

International Finance Corporation - Mezinárodní finanční korporace

ILO (MOP) International Labour Organization (Mezinárodní organizace práce) IPEC

International Programme on the Elimination of Child Labour – Mezinárodní program pro odstranění dětské práce

MIGA

Multilateral Investment Guarantee Agency - Multilaterální agentura pro investiční záruky

UCW

Understanding Children's Work

UN (OSN)

United Nations (Organizace spojených národů)

UNICEF

United Nations International Children’s Emergency Fund - Dětský fond OSN

USD

United States dollar

WB (SB)

World Bank (Světová banka)

WBG

World Bank Group – Skupina Světové banky

59

13 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Některé další příčiny dětské práce Příloha č. 2: Mapa rozvojových zemí Příloha č. 3: Politická mapa Afriky Příloha č. 4: Politická mapa Ameriky Příloha č. 5: Politická mapa Asie Příloha č. 6: Základní principy Fair trade

60

Příloha č. 1: Některé další příčiny dětské práce (Pramen: Know Child Labor, 2005) Mezi další příčiny, které přispívají k výskytu dětské práce, patří: špatně financovaný a zaostalý vzdělávací systém školné omezený přístup ke vzdělávacím institucím rozdíly mezi pohlavím a etnickými skupinami místní politické problémy praktiky zaměstnavatelů nedostatečné povědomí a nízká informovanost o problému dětské práce ozbrojené konflikty, války, sociální nepokoje obchodování s dětmi

61

Příloha č. 2: Mapa rozvojových zemí (Pramen: Ekolist, rok neuveden)

62

Příloha č. 3: Politická mapa Afriky (Pramen: Portál Mapa světa, 2003)

63

Příloha č. 4: Politická mapa Ameriky (Pramen: Portál Mapa světa, 1996)

64

Příloha č. 5: Politická mapa Asie (Pramen: Portál Mapa světa, 2000)

65

Příloha č. 6: Základní principy fair trade (Pramen: NaZemi, 2012) Mezi základní principy fair trade patří: výkupní cena odpovídající nákladům udržitelné produkce a důstojného živobytí možnost využití předfinancování dlouhodobé obchodní vztahy dodržování úmluv Mezinárodní organizace práce (ILO) zákaz nucené a dětské práce dlouhodobý udržitelný rozvoj místních komunit kontrolované využívání pesticidů a dalších agrochemikálií šetrnější přístup k využívání přírodních zdrojů

66

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav teritoriálních studií

Recommend Documents