Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2016

SVETLANA POPOVA

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

FINANCOVÁNÍ VYBRANÉHO PODNIKU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Ing. Veronika Svatošová, Ph.D.

Svetlana Popova Brno 2016

Anotace Cílem této diplomové práce je analyzovat a zhodnotit současné možnosti financování podniku, popsat teorii, ukázat praktické zpracování finanční analýzy pro vybraný podnik a navrhnout opatření, která by měla zajistit podniku prosperitu v budoucích letech. Práce je rozdělena na dvě části. První z nich, část teoretická, se zabývá vymezením základní terminologie, popisem nástrojů financování podniků, porovnáním různých druhů financování. Druhá část je zaměřena na stručnou charakteristiku podniku a provádí samotnou finanční analýzu společnosti, kde analyzuje právě vybrané metody finanční analýzy. V závěru práce je zhodnoceno finanční zdraví společnosti a predikován vývoj včetně návrhu možných opatření.

Anotation The aim of this thesis is to analyze and evaluate the current business financing options, to describe the theory, to show the practical processing of financial analysis for the selected company and to propose measures that should ensure the prosperity of the company in coming years. The work is divided in two parts. The first, theoretical part, defines the basic terminology by describing corporate financing instruments and comparing different funding

types. The

second part

focuses

on brief

characteristics

of the

enterprise itself and performs financial analysis of the company, pointing out the currently selected financial analysis methods. The conclusion evaluates the financial health of the company and predicts developments, including the proposal of possible measures to undertake.

Klíčová slova Kapitálová struktura, vlastní kapitál, cizí kapitál, zdroj financování, finanční analýza, malý a střední podnik

Keywords Capital Structure, equity, liabilities, sources of finance, financial analysis, small and mediumsized enterprises

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Financování vybraného podniku vypracovala samostatně pod vedením Ing. Veronika Svatošová, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními a vnitřními předpisy Mendelovy univerzity.

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce, paní Ing. Veronice Svatošové, Ph.D. za ochotu, trpělivost a odborné rady, které mi velice pomohly ke zkvalitnění této práce.

Mendelova univerzita Ústav regionální a podnikové ekonomiky

v Brně

Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce:

Svetlana Popova

Studijní program:

Regionální rozvoj

Obor:

Socioekonomický a environmentální rozvoj regionu

Vedoucí práce:

Ing. Veronika Svatošová, Ph.D.

Název práce:

Financování vybraného podniku

Zásady pro vypracování: 1.

Hlavním cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit současné možnosti financování vybraného podniku. Na základě zjištěných výsledků navrhnout doporučení pro zvýšení efektivity zkoumané oblasti.

2.

Hlavními výzkumnými metodami práce je souhrn základních metod: analýza, syntéza, konkretizace, abstrakce, indukce, dedukce, souhrn empirických metod: komparace, případová studie, finanční analýza, metoda osobního dotazování (technika kvalitativního výzkumu), metody popisné statistiky

3.

Osnova práce: Úvod Cíle a metodika práce Teoretická část

1. Vymezení základní terminologie (financování, finanční management, finanční strategie apod.) 2. Financování podniku (vlastní, cizí, alternativní) 3. Financování malých a středních podniků Praktická část 1. Metodika výzkumu, příprava výzkumu 2. Popis vybrané společnosti a současné možnosti financování podniku 3. Realizace a vyhodnocení výzkumu (pomocí vybraných výzkumných metod) 4. Shrnutí a diskuze 5. Návrhy a doporučení Závěr

Rozsah práce:

50

Literatura: 1.

BARR, M J. -- MCCLELLAN, G S. Budgets and financial management in higher education. 1. vyd. San Francisco: Jossey-Bass, 2011. 206 s. ISBN 978-0-470-61620-8.

2.

BAKER, H K. -- MARTIN, G S. Capital structure and corporate financing decisions : theory, evidence, and practice.Hoboken: John Wiley & Sons, 2011. 492 s. ISBN 978-0-470-56952-8.

3. 4.

REŽŇÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 142 s. ISBN 978-80-247-1835-4. NĚMEC, V. Ekonomika výrobních živností a malých podniků. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 140 s. ISBN 80-85865-572.

5.

KOLENKA, I. -- HAJDÚCHOVÁ, I. Financovanie podniku II. 1. vyd. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 1999. 115 s. ISBN 80-228-0907-1.

6.

ŽÍDKOVÁ, D. Investice a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: ČZU PEF, 2001. 153 s. ISBN 80-213-0772-2.

7.

VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. Praha: Ekopress, 2010. 513 s. ISBN 978-80-86929-71-2.

8.

SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 466 s. ISBN 80-247-0515-X.

9.

WAWROSZ, P. Zdroje financování podnikatelské činnosti. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 1999. 336 s. ISBN 80-07208-106-3.

10.

MAREŠ, S. Zdroje financování podniku. 2. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008. 113 s. ISBN 978-80-7408-007-4.

11.

TICHÝ, J. Zdroje financování podniku. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2012. 99 s. ISBN 978-80-7408-070-8.

12.

TSAY, R S. Analysis of financial time series. 2. vyd. Hoboken, N.J.: Wiley, 2005. 605 s. ISBN 0-471-69074-0.

13.

EMERY, D R. -- FINNERTY, J D. -- STOWE, J D. Corporate financial management. Upper Saddle River: Pearson/Prentice Hall, 2004. 899 s. ISBN 0-13-083226-X.

14.

ARNOLD, G. Corporate financial management. 5. vyd. Harlow, England: Pearson, 2013. 992 s. ISBN 978-0-273-75883-9.

Datum zadání:

květen 2014

Datum odevzdání:

květen 2015

Svetlana Popova Autorka práce

Ing. Veronika Svatošová, Ph.D. Vedoucí práce

prof. Dr. Ing. Libor Grega Vedoucí ústavu

prof. Dr. Ing. Libor Grega Děkan FRRMS MENDELU

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 8 1

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................................ 11 1.1 1.2 1.3 1.4

2

POJEM FINANCOVÁNÍ A ÚKOLY FINANČNÍHO MANAGEMENTU .............................................................. 11 OPTIMÁLNÍ KAPITÁLOVÁ STRUKTURA .................................................................................................. 12 STRATEGIE FINANCOVÁNÍ .................................................................................................................... 17 PODSTATA FINANČNÍ ANALÝZY PODNIKU ............................................................................................. 18

ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU ..................................................................................................... 20 2.1 2.1.1 2.1.2 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4

ROZDĚLENÍ FINANČNÍCH ZDROJŮ PODNIKU .......................................................................................... 20 Vnitřní a vnější zdroje financování ................................................................................................. 20 Krátkodobé a dlouhodobé zdroje financování ................................................................................. 21 VLASTNÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ ........................................................................................................... 22 Členění vlastních zdrojů .................................................................................................................. 22 Zisk a cash flow .............................................................................................................................. 22 Odpisy ............................................................................................................................................. 24 Rezervní fond a ostatní složky vlastních zdrojů .............................................................................. 25 CIZÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ ................................................................................................................... 26 Úvěry jako cizí zdroj financování ................................................................................................... 26 Dluhopisy ........................................................................................................................................ 30 Směnka, akcie, finanční deriváty .................................................................................................... 31 ALTERNATIVNÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ ................................................................................................. 32 Leasing ............................................................................................................................................ 32 Faktoring a fortfaiting ..................................................................................................................... 35 Rizikový kapitál .............................................................................................................................. 38 Dotace a dary jako alternativní zdroj financování .......................................................................... 39

3 STRUKTURA ZDROJŮ FINANCOVÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ A JEJÍ SPECIFIKA ......................................................................................................................................................... 42 3.1 SEGMENTACE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ PODLE LEGISLATIVY EVROPSKÉ UNIE A ČESKÉ REPUBLIKY ........................................................................................................................................................ 42 3.1.1 Role a funkce malých a středních podniků v hospodářství v ČR .................................................... 43 3.1.2 Výhody a nevýhody malých a středních podniků ........................................................................... 45 3.2 MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ .................................................................. 45 3.2.1 Podpora malým a středním podnikům............................................................................................. 47 PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................................................... 51 4

CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO PODNIKU ................................................................................ 51 4.1 4.2

5

CHARAKTERISTIKA PODNIKU A OBORU PODNIKÁNÍ .............................................................................. 51 SWOT ANALÝZA PODNIKU .................................................................................................................. 52

FINANČNÍ ANALÝZA VYBRANÉHO PODNIKU ............................................................................... 55 5.1 5.2 5.2.1 5.2.2 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.4 5.4.1 5.5 5.5.1 5.5.2 5.5.3

METODIKA VÝZKUMU, PŘÍPRAVA FINANČNÍ ANALÝZY SPOLEČNOSTI ................................................... 55 ANALÝZA ABSOLUTNÍCH UKAZATELŮ .................................................................................................. 56 Procentní analýza (vertikální rozbor) .............................................................................................. 56 Analýza trendů (horizontální analýza) ............................................................................................ 60 ANALÝZA POMĚROVÝCH UKAZATELŮ .................................................................................................. 65 Ukazatele likvidity .......................................................................................................................... 65 Ukazatele rentability ....................................................................................................................... 67 Ukazatele zadluženosti .................................................................................................................... 68 Ukazatele aktivity ............................................................................................................................ 69 ANALÝZA ROZDÍLOVÝCH UKAZATELŮ ................................................................................................. 71 Čistý pracovní kapitál...................................................................................................................... 72 ANALÝZA SOUSTAV UKAZATELŮ.......................................................................................................... 73 Pyramidové soustavy ukazatelů – Du Pont rozklad ........................................................................ 73 Altmanův model .............................................................................................................................. 74 Tafflerův model ............................................................................................................................... 75

6

REALIZACE A VYHODNOCENÍ VÝZKUMU ..................................................................................... 76 6.1 6.2

CELKOVÉ ZHODNOCENÍ FINANČNÍ SITUACE PODNIKU ........................................................................... 76 NÁVRHY NA ZLEPŠENÍ FINANČNÍHO ZDRAVÍ ......................................................................................... 78

ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 83 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 84 SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................................................................. 86 SEZNAM TABULEK ......................................................................................................................................... 86 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................................................ 87

ÚVOD

„Podnikání neznamená jen založení nové firmy. Jedná se o identifikaci, ocenění a uchopení příležitosti. Podnikání je nezbytné pro všechny firmy – ať už malé nebo velké, nové nebo staré, založené za účelem zisku nebo neziskové.“ Současná ekonomická situace nutí podnikatele a vlastníky podniků v ještě vyšší míře hledat varianty, jak udržet svoji firmu na trhu. Veškerá odpovědnost leží na managementu společnosti, který rozhoduje např. o získávání zdrojů financování, řízení výroby a zásob, investičních projektech apod. Rozvoj podnikatelského záměru předpokládá definování a stanovení finanční strategie podniku, která vychází z vize vlastníků a realizuje se prostřednictvím strategických cílů podniku. Každý podnik si již při svém zakládání stanovuje cíl podnikání. Cílem se rozumí reálná představa toho, kam by se chtěl podnik dostat nebo čeho by chtěl dosáhnout v určitém časovém horizontu. Proces určování cílů vychází z vnějších a vnitřních podmínek daného podniku a týká se prakticky všech jeho činností. Cíle můžeme dělit na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé cíle by měly zajistit dosažení dlouhodobých cílů, jsou více operativní a za jejich dosažení jsou odpovědni i manažeři nižších stupňů řízení. Oproti tomu dlouhodobé cíle podléhají rozhodnutí top managementu, týkají se spíše celého podniku a jeho strategie. Jejich realizace trvá delší dobu. Strategický či hlavní cíl podniku na rozdíl od všech ostatních cílů nesmí být nikdy měněn. Podnikání je současné chápáno jako vynakládání kapitálu s cílem jej zvětšit, obecným cílem podniku je tedy dosahování zisku. Pojetí cílů prošlo historickým vývojem. Primární cíl podniku byl často formulován jako dosahování maximálního zisku. Později byl primární cíl podnikání označován jako maximalizace hodnoty podniku, kterou se rozumí suma diskontovaných očekávaných budoucích zisků (cash flow). Tím byl do cílů zahrnut i vliv rizika. Později tento cíl byl nahrazen cílem vydělat na kapitálové náklady a nesnižovat hodnotu podniku, zatímco počátkem roku 2000 bylo cílem dosahovat konkurenceschopné tržní hodnoty a nezaostávat za konkurencí. Dnes jsou přidány k cílům hodnoty společenské, environmentální a sociální. Hlavní cíl podniku dnes je definován jako tvorba finančních a nefinančních hodnot pro jednotlivé stakeholders. 8

Stanovení finančních cílů je odvozeno z priorit finančního hospodaření podniku. Kladou důraz na zvětšování majetku podniku, na zajištění peněžních toků. Finanční cíle mohou být odlišně formulovány z hlediska managementu podniku a odlišně jeho vlastníky (např. akcionáři). Management se snaží o maximalizaci vlastního kapitálu podniku, avšak akcionáři mohou mít za cíl maximalizaci příjmů nebo maximalizaci majetku. V obou případech (cíle managementu i cíle vlastníků) jsou primárními cíli zisk, resp. rentabilita a likvidita. Rentabilita je měřítkem úspěšnosti podniku, znamená schopnost dosahovat výnosu (zisku apod.) na základě vložených prostředků. Likvidita je podmínkou platební schopnosti podniku, označuje schopnost podniku přeměnit jednotlivé složky majetku na hotové peníze, lze je definovat také jako momentální schopnost uhradit splatné závazky. Likvidita a rentabilita představují dva globální, navzájem se podmiňující cíle podniku. Ve vztahu ke svým strategickým a dílčím cílům formuluje pak podnik svou finanční politiku. Finanční politika je součástí celkové podnikové politiky. Spolu s finančními cíli vymezují prostor pro investiční a finanční řízení podniku. Jednou z hlavních oblastí finanční politiky je dluhová politika podniku. Hlavní činností této oblasti je zejména optimalizovat kapitálovou strukturu firmy. Kapitálovou strukturou podniku je struktura zdrojů, z nichž majetek podniku vznikl. V případě, že kapitál do podniku vložil sám zakladatel nebo skupina zakladatelů, hovoříme o vlastním kapitálu. V případě, že kapitál do podniku vložil věřitel, hovoříme o cizím (dluhovém) kapitálu. Toto členění kapitálových zdrojů platí jak při založení podniku, tak při rozmnožování majetku podniku i pro financování během jeho běžné činnosti. Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje. Bude-li mít kapitálu více, bude jeho využití nehospodárné, což vypovídá o překapitalizování. Bude-li mít kapitálu tak málo, že to vyvolá poruchy v chodu podniku, hovoříme, že je podkapitalizován. K tomuto jevu často dochází v období expanze firmy, kdy se prudce rozšiřuje výroba a prodej, což je spojeno s růstem aktiv, která nejsou kryta potřebnými finančními zdroji. Z toho je zřejmé, že je potřeba najít optimální strukturu kapitálu používaného k financování podniku. Optimální kapitálovou strukturu lze definovat jako takové složení dlouhodobého kapitálu podniku, při němž jsou průměrné náklady kapitálu minimální.

9

Při optimalizaci struktury zdrojů se věcně vychází z následujících předpokladů: • cizí kapitál je levnější než vlastní, neboť nese menší riziko, • s růstem zadluženosti roste i úroková míra, • s růstem zadluženosti roste i požadavek akcionářů na vyšší dividendy • nahrazení vlastního kapitálu dluhem přináší zlevnění nákladů na celkový kapitál do určité míry zadluženosti, pak tyto náklady rostou.

Pro stanovení správné strategie firmy v návaznosti na její poslání a vizi je třeba posoudit dosavadní vývoj, využít silných stránek a pokusit se kompenzovat stránky slabé. Cílem této práce je vysvětlení základních pojmů, zhodnocení možnosti financování podniků jak celkově, tak i s důrazem na podniky malé a střední, provedení analýzy finanční struktury na konkrétním podniku, zhodnocení využití finančních zdrojů. Cílem je také nabídnout návrh optimalizace finanční struktury zvoleného podniku. Tato bakalářská práce je koncipována do dvou oblastí: teoretické a praktické části. V teoretické části jsou vysvětleny základní pojmy a je podrobný přehled zdrojů, jejichž prostřednictvím lze financovat potřeby podniku. Rozebírá uvedené zdroje, zabývá se jejich výhodami, nevýhodami i možnostmi (případně i statistikou) použití. Teoretický koncept slouží jako základ pro analýzu konkrétního podniku malé velikosti. Praktická část práce se věnuje provedení analýzy prostředí konkrétního podniku, jeho silných, slabých stránek, příležitostí a hrozeb, které mohou rozvoj podniku ovlivnit. Dále už se tato kapitola zabývá samotnou finanční analýzou společnosti. Pro napsání práce byly použity metody studia vnitropodnikových informací s využitím podnikové dokumentace a účetních výkazů, metody strukturovaného rozhovoru s majitelem a zaměstnanci podniku a vlastní znalosti prostředí firmy. Na závěr je provedena analýza získaných výsledků a jsou poskytnuty návrhy na zlepšení nevyhovujících hodnot poměrových ukazatelů.

10

1

TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Pojem financování a úkoly finančního managementu Financování je fenoménem řízení firem, který bezprostředně rozhoduje o ekonomické prosperitě nebo úpadku firmy. Veškera činnost podniku má dvě stránky – věcnou (hmotnou, majetkovou) a peněžní (finanční). Věcné hledisko představuje činnost podniku jako tok statků (surovin, materiálů, strojů atd.) a je složeno ze tří hlavních aktivit: zásobování, výroby a prodeje (to platí jen pro výrobní podnik). Každá z těchto aktivit musí být zabezpečena finančními zdroji. Tok peněz má formu plateb – příjmů nebo výdajů. Má odlišný neboli obracený směr než tok statků: zásobování a výroba jsou spojeny s výdaji peněz, prodej je spojen s příjmy peněz.1 Financováním podniku rozumíme získávání finančních zdrojů, obecněji potřebného podnikového kapitálu a jeho použití na pořízení majetku podniku. Obvykle rozlišujeme běžné a mimořádné financování. Běžné financování slouží k zajištění normálního chodu podniku (výplata mezd a platu, nákup materiálu, splácení krátkodobých závazků, placení daní). Toto financování se převážně týká oběžných aktiv. Mimořádné financování souvisí např. se založením či s likvidací podniku, s jeho rozšiřováním. Veškeré financování a finanční řízení je v podniku ovlivněno dvěma faktory: faktorem času a faktorem rizika. Faktor času ovlivňuje časovou hodnotu peněz. Peněžní prostředky, které podnik získá v budoucnu, nejsou ekvivalentní těm, které má k dispozici v současnosti. Platí snadno pochopitelný fakt, že peníze, kterými disponujeme v současnosti, jsou hodnotnější než ty, které budeme mít v budoucnu. Jednak současné peníze můžeme investovat tak, aby v budoucnu přinesly určitý výnos, jednak peníze znehodnocuje proces inflace. Musíme vzít v úvahu i to, že z každého výnosu se odvádí určité daně. Daňové sazby se ale mohou změnit, proto za hlavní faktory ovlivňující časovou hodnotu peněz je třeba považovat především: • dobu vázání peněz, • míru výnosu, • míru inflace, • míru zdanění výnosu.

1

SYNEK, M. a kolektiv. Manažerská ekonomika: 5. aktualizované a doplněné vyd. Praha, 2011, str. 480. ISBN 978-80-247-3494-1. 11

Druhým faktorem ovlivňujícím financování., resp. rozhodování o financování je faktor rizika. Riziko můžeme definovat jako možnost neboli předpoklad, že se skutečný výnos bude lišit od očekávaného výnosu.2 Riziko rozdělujeme do dvou velkých skupin: systematické a nesystematické riziko. Systematické (tržní) riziko je spojené s fungováním podniku v určitém vnějším ekonomickém prostředí. Jeho příčinami jsou změny úrokových měr, změny ve vývoji inflace a devalvace, politické události, které mohou vyvolat významnou změnu kurzu cenného papíru, přírodní katastrofy apod. Riziko nesystematické (specifické) je riziko spojené s fungováním konkrétního podniku, obvykle se vyjadřuje jako riziko provozní (diverzifikovatelné). V posledních letech se stal jednou z nejdůležitějších součástí financování finanční management. Mezi jeho základní úkoly patří zajištění stability a rozvoje tržní hodnoty podniku, stabilní platební schopnost a nalezení optimální kapitálové struktury. Finanční manažeři stanovují strategie firmy a řídí rozhodovací procesy. Hlavní úkoly finančního managementu můžeme shrnout do těchto bodů: • získávání kapitálu, rozhodování o jeho struktuře a rozdělování, • rozhodování o použití kapitálu, • rozhodování o rozdělení zisku, • prognózování, plánování a kontrola hospodaření.

1.2 Optimální kapitálová struktura Jedním ze základních úkolů finančního řízení podniku je vedle stanovení celkové výše potřebného kapitálu i volba správné a vhodné kapitálové struktury. Baker a Martin ve své práci „Capital structure and corporate financing decisions: theory, evidence, and practice“ hovoří o tom, že otázka o rozhodnutí optimální kapitálové struktury a jejím vlivu na hodnotu firmy je extrémně relevantním, ale zároveň kontroverzním tématem akademické a podnikatelské komunity. Kapitálovou strukturou nazývají finanční mix, použitý

2

KOLENKA, I. – HAJDUCHOVÁ, I. Financovanie podniku III. 2. prepracované vyd. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2008. 85 s. ISBN 978-80-228-1873-5. 12

k financování podniku. Finanční mix – vlastní a cizí kapitál jsou základem financování.3 Vložil-li kapitál do podniku sám podnikatel (zakladatel) nebo skupina podnikatelů, hovoří se o vlastním kapitálu. Vložil-li kapitál do podniku věřitel (např. banka), hovoří se o cizím kapitálu. Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem je odlišný u různých podniků. Závisí na odvětví, ve kterém firma podniká, na struktuře majetku, na subjektivním postoji podnikatele nebo manažerů, na výnosnosti podniku. Z výše uvedeného vyplývá, že kapitálová struktura je předem daná podnikatelským zaměřením společnosti, nicméně na rozhodování o kapitálové struktuře konkrétní firmy mají vliv i jiné faktory. Hlavní z nich jsou: • podnikatelské riziko, • firemní daňová pozice, • finanční flexibilita, • manažerský konzervatismus a agresivita.

Podnikatelské riziko je spojeno s vlastní existencí firmy v případě, že nevyužívá dluhového financování. Dluhové financování může za určitých okolností velmi příznivě působit na rentabilitu vlastního kapitálu. Firemní daňová pozice souvisí s tím, že hlavním důvodem pro využití dluhu je odpočitatelnost úrokového zatížení od daňového základu daně z příjmu, což v konečném důsledku snižuje efektivní náklady cizího kapitálu a opět zvyšuje výnosnost vloženého kapitálu. Finanční flexibilita vypovídá o schopnosti navýšit kapitál v „rozumném“ čase za nepříznivých firemních finančních podmínek. Stálá nabídka kapitálu je totiž nezbytně nutná pro stabilní provoz. Manažerský konzervatismus a agresivita zase souvisí se schopností manažerů využít cizího kapitálu ve snaze zvýšit zisky.4 Všechny tyto faktory vedou k tomu, že čím „optimálněji“ bude nastavena kapitálová struktura, tím efektivnější bude podnik. Je nutné zdůraznit, že optimálnost není jednou provždy nastavena, musíme ji vždy přizpůsobovat okamžité situaci. Dále jsou představeny kroky pro praktický způsob řízení kapitálové struktury.

3

BAKER, H K. – MARTIN, G S. Capital structure and corporate financing decisions: theory, evidnce, and practice. Hoboken: John Wiley & Sons, 2011. 492 s. ISBN 978-0-470-56952-8. 4 RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 4. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. 144 s. ISBN 978-80-247-3916-8. 13

• Přírůstkové výhody: zvážit možné způsoby, jak je možné minimalizovat hodnotu ztracení kvůli nedokonalosti kapitálového trhu (asymetrické daně, asymetrické informace a transakční náklady). • Efektivnost kapitálového trhu: uvědomit si, že potenciál ke zvýšení hodnoty firmy prostřednictvím kapitálové struktury je menší než potenciál ke zvýšení hodnoty firmy prostřednictvím intelektuálního kapitálu (inovace, rozumné využívání komparativních výhod firmy). • Signalizování: uvědomit si, že všechny změny v kapitálové struktuře musí být provedeny velmi opatrně, protože změny finančních transakcí a kapitálové struktury budou sdíleny se všemi stakeholders a mohou být špatně pochopeny. • Časová hodnota peněz: zahrnuje veškeré „daňové výhody“ odvislé od výběru kapitálové struktury. • Zajímavá řešení: hledání příležitosti, jak vytvářet hodnoty prostřednictvím emise cenných papírů, které jsou často „nedostatkovým zbožím“. • Behaviorální: prostudování informací obsažených v rozhodnutích o kapitálové struktuře a finančních transakcích jiných podniků pro orientaci při výběru kapitálové struktury.5 Za optimální kapitálovou strukturu je považována taková struktura, která minimalizuje celkové náklady kapitálu. Existuje však celá řada přístupů a vysvětlení k problematice optimální kapitálové struktury. V zásadě lze rozlišit dva směry přístupů. Jeden směr vidí závislost mezi náklady kapitálu a kapitálovou strukturou. Druhý směr je založen na tom, že vývoj kapitálové struktury je ovlivněn celou řadou faktorů, které působí jak stejně, tak protichůdně, a je velmi obtížné je obecně určit, neboť závisí na celé řadě specifických faktorů. Kapitálová struktura se dostala do centra pozornosti ekonomů na konci 50. let 20. století. Nejvýznamnější jsou teoretické modely profesorů a laureátů Nobelovy ceny Franco Modiglianiho a Mertona Millera (bývají označovány jako modely MM). Tyto původní teorie nebraly v úvahu vliv daní a vycházely z toho, že v dokonalém kapitálovém trhu (všichni účastníci, akcionáři nebo manažeři, mají stejné relevantní informace, všichni investoři si mohou půjčovat peníze za stejný úrok atd.) jsou průměrné náklady kapitálu i tržní hodnota firmy nezávislé na kapitálové struktuře.

5

EMERY, D. R. – FINNERTY, J. D. – STOWE, J. D. Corporate financial management. Upper Saddle River: Pearson/Prentice Hall, 2004. 899 s. ISBN 0-13-083226-X. 14

Výpočet průměru celkových nákladů na podnikový kapitál (angl. Weighted Average Cost of Capital – WACC) měl následující tvar: WACC = kE WE + kD WD kde: kE – náklady na vlastní kapitál v % (Cost of equity) WE – tržní hodnota vlastního kapitálu (Weight of equity) kD – náklady na cizí kapitál v % (Cost of debt) WD – tržní hodnota cizího kapitálu (Weight of debt)6 Finanční praxe i řada finančních teoretiků však MM teorii neakceptovala. Zdůrazňovali, že závěr o nezávislosti průměrných nákladů kapitálu nebere v úvahu dva podstatné faktory, a to daně (tax) a náklady finanční tísně (financial distress). Později se začal respektovat vliv daní, které snižují cenu cizího kapitálu. Došlo tedy k závěru, že náklady celkového kapitálu v důsledku vyššího zadlužení klesají a je tedy pro podnik výhodné mít co nejvyšší podíl cizího kapitálu na celkovém kapitálu. V současnosti převládá klasická neboli tzv. teorie „U“ křivky celkových nákladů kapitálu. Podle této teorie průměrné náklady kapitálu podniku nejprve s rostoucím dluhem klesají, dosáhnou minima a poté se začínají opět zvyšovat. Tento bod minima představuje optimální poměr dluhu ve vztahu k celkovému kapitálu, tedy optimální kapitálovou strukturu, která je znázorněna na dalším obrázku.

6

ARNOLD, G. Corporate financial management. 5. vyd. Harlow, England: Pearson, 2013. 992 s. ISBN 978-0273-75883-9. 15

Obrázek 1-1 Optimální kapitálová struktura

Zdroj: SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2011 ISBN 978-80-247-3494-1.

Průměrné náklady na kapitál se vypočtou následovně:

ko (WACC) = kd × (1 – t) × D/C + ke × E/C kde:

ko – náklady na celkový kapitál v %, kd – náklady na cizí kapitál (na dluh) před zdaněním zisku v %, t – míra zdanění zisku vyjádřená desetinným číslem, ke – náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %, C – celkový kapitál (celková tržní hodnota firmy) v Kč, E – tržní hodnota vlastního kapitálu v Kč, D – tržní hodnota cizího kapitálu (dluhu) v Kč.

Důležitým faktorem, který ovlivňuje cenu kapitálu, je forma nákladů tohoto kapitálu. Nákladové úroky cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok jako součást daňově uznatelných nákladů snižuje zisk, ze kterého se platí daně z příjmu. Tento efekt je nazýván daňový štít. Je zřejmé, že daňový štít působí jen tehdy, dosahuje-li podnik zisku. Pokud tedy podnik dosahuje zisku a vydělá více, než jej stojí úroky z vypůjčeného kapitálu, působí použití cizího kapitálu jako páka, kterou management podniku zvedá výnosnost

16

vlastního kapitálu. Toto působení cizího kapitálu je nazýváno finanční páka.7 Na výpočet finanční páky se používá další vzorec: Finanční páka = aktiva / vlastní kapitál

1.3 Strategie financování Tedy se podíváme na důležitou, ale z velké části neprozkoumanou souvislost mezi financemi a strategiemi podniku, na to, jak finanční rozhodnutí souvisí s firemní strategií. Ve finanční teorii se můžeme setkat s myšlenkou, že v podmínkách dokonalých a efektivních trzích rozhodnutí o financování může být irelevantní pro strategii firmy. V praxi však tomu tak není. Jak uvádí Baker a Martin, firemní strategie doplňuje tradiční finanční paradigmata a pomáhá obohatit chápání rozhodnutí kapitálové struktury firmy.8 Klíčovou otázkou při rozhodování o struktuře zdrojů financování je rozhodnutí o potřebné výši dlouhodobých a krátkodobých zdrojů financování. Struktura zdrojů financování z hlediska času musí odpovídat struktuře majetku podle doby vázanosti, který je těmito zdroji financován. Z toho můžeme odvodit dvě jednoduchá pravidla: • Hodnota krátkodobých zdrojů financování by měla být nižší, než je hodnota majetku s dobou vázanosti kratší než jeden rok. • Hodnota dlouhodobých zdrojů financování by měla být vyšší, než je hodnota majetku s dobou vázanosti delší než jeden rok.

Rozlišujeme tři základní strategie financování, a to: • Agresivní strategie financování V případě agresivní strategie financování podnik část svého dlouhodobého majetku financuje krátkodobými zdroji (čistý pracovní kapitál je záporný). K této situaci dochází v období rychlého růstu podniku, rozsáhlého investování, případně zadržování plateb dodavatelům. Tato situace dlouhodobě není udržitelná. Strategie je vysoce riziková.

7

SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2011 ISBN 978-80-247-3494-1. 8 BAKER, H K. – MARTIN, G S. Capital structure and corporate financing decisions: theory, evidnce, and practice. Hoboken: John Wiley & Sons, 2011. 492 s. ISBN 978-0-470-56952-8. 17

• Konzervativní strategie financování Konzervativní strategie snižuje riziko, ale i výnosnost použitého kapitálu. Dlouhodobé zdroje využité k financování části oběžných aktiv potom tvoří čistý provozní kapitál. Je charakteristická pro podniky, které používají i k financování sezonních výkyvů v oběžném majetku dlouhodobé zdroje financování. • Vyvážená strategie financování V tomto případě je zabezpečen soulad mezi splatností zdrojů financování a dobou životnosti majetku v podniku. Je zřejmé, že zvolená strategie financování zásadním způsobem ovlivní nejen potřebu finančních zdrojů, ale i jeho strukturu.

1.4 Podstata finanční analýzy podniku „Finanční analýza představuje významnou součást finančního řízení podniků. Výsledky všech analýz prováděných v podniku musí poskytovat informace, které budou relevantní pro stanovení rozhodnutí přispívajících k naplňování hlavního cíle podnikání v tržní ekonomice, a tím je schopnost podniku udržet se na trhu, stabilizovat své postavení a postupně zvyšovat hodnotu firmy. Naplňování uvedeného hlavního cíle je odvislé od výkonnosti podniku.“9 Pod pojmem výkonnost podniku rozumíme úspěšnost, schopnost zhodnotit vložený kapitál a také konkurenceschopnost podniku. Úkolem finanční analýzy je globální posouzení finanční pozice podniku. Finanční analýza v užším pojetí spočívá v hodnocení stavu a minulého vývoje podniku na základě rozboru účetních výkazů. Jejím úkolem je prozkoumat obsah účetní závěrky pro potřeby různých zájemců a určit, jestli podnik funguje podle zásad zdravého a racionálního podnikání. Finanční analýza v širším pojetí je zaměřena na předpověď budoucího vývoje podnikových

9

SABOLOVIČ, M., ŽIVĚLOVÁ, I., CHMELÍKOVÁ, G. Moderní přístupy y techniky ekonomické analýzy podniku, Brno, 2011, str.99 ISBN 978-80-7204-771-0. 18

financí. Minulost a současnost informuje o kladech a záporech výkonnosti, o potenciálních rizicích, která plynou z dosavadního fungování.10 Informace, které se týkají finanční situace podniku, jsou předmětem zájmu mnoha subjektů přicházejících do kontaktu s daným podnikem. Jsou důležité jak pro externí, tak i pro interní uživatele. Externí finanční analýza interpretuje zveřejněné účetní výkazy, na jejichž základě externí uživatelé posuzují finanční důvěryhodnost podniku, tzn. vychází ze získání informací z veřejně dostupných finančních zdrojů a účetních informací. Výsledek této analýzy slouží jako signál pro okolí, jak si daný podnik vede. Interní finanční analýzu provádějí podnikové útvary, ale i přizvaní auditoři, kteří mají k dispozici data pro zpracování z interních účetních výkazů vnitropodnikového, finančního a manažerského účetnictví, z podnikových plánů, statistik atd. Pravidelné provádění finančních analýz je nesmírným přínosem pro všechny typy podniků, neboť může s předstihem upozornit na problémy v hospodaření firmy. Jsou-li včas rozpoznány signály nastupující finanční krize, která je mnohdy provázena problémy výrobními a odbytovými, je možno předejít pozdější celkové krizi podnikatelské jednotky. Je však třeba vzít v úvahu, že finanční analýza je pouze prostředkem k poznání stavu podniku, není prostředkem ke změně tohoto stavu.11 Pro úspěšné provedení finanční analýzy v podniku je nutné získat a používat kvalitní a komplexní vstupní údaje. Základním zdrojem dat pro finanční analýzy je účetní závěrka, zejména obsažené účetní výkazy podniku, tzn. rozvaha, výkaz zisku a ztráty a přehled o peněžních tocích (cash flow), který je součástí přílohy. Při sestavování finanční analýzy jsou používány v zásadě dvě skupiny metod. První skupinu tvoří tzv. fundamentální analýza, která vychází z ekonomických znalostí a zkušeností analytika. Druhou skupinu představuje tzv. technická analýza, která se opírá o používání matematických a statistických postupů. Z důvodu, že není možné hodnotit výsledky technické analýzy bez fundamentálních znalostí, jsou často používány oba přístupy najednou.

10

HOLEČKOVÁ, J., Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, 208 s. ISBN 978-807357-392-8. 11 Živělová I., Podnikové finance, Brno, 2007, str.111 ISBN 978-80-7375-035-0. 19

2

ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU

Potřeba kapitálu je dána především oborovým zaměřením firmy a objemem produkce. Požadavky na kapitál u firmy, která se zabývá např. obchodní činností, budou vyšší než u firmy orientované na poradenství. To platí i pro požadavky na startovní finanční zdroje. Výše počátečního kapitálového vkladu souvisí i se zvolenou formou podnikání.12

2.1 Rozdělení finančních zdrojů podniku Finanční zdroje podniku se vymezují jako zdroje tvorby peněžních prostředků a podnikového kapitálu. Finanční zdroje podniku je možné charakterizovat také jako „souhrn peněz, které podnik získá realizací svých výrobků, služeb, eventuálně svého nepeněžního majetku, růstem různých forem vlastního kapitálu, dluhů, výjimečně i formou dotací.“13 Finanční zdroje dělíme podle tří základních hledisek: 1. Z hlediska původu prostředků se dělí na: a) vnitřní (interní), b) vnější (externí). 2. Z hlediska vlastnického se dělí na: a) vlastní, b) cizí. 3. Z hlediska časového se dělí na: a) krátkodobé (se splatností do 1 roku), b) dlouhodobé (se splatností nad 1 rok).

2.1.1 Vnitřní a vnější zdroje financování Mezí vnitřní (interní) zdroje financování patří pouze zisk (eventuálně fondy tvořené ze zisku), odpisy a příjmy z prodeje nepeněžních složek majetku. Vnitřní zdroje jsou tedy vytvářeny vlastní činností podniku. Financování podniku z vnitřních vlastních zdrojů nazýváme samofinancováním. 12

VEBER, J., SRPOVÁ, J. A kol. Podnikání malé a střední firmy. 2. aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, str. 320 ISBN 978-80-247-2409-6. 13 HRDY, M., HOROVÁ, M. Finance podniku. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, str. 180 ISBN 978-807357-492-5. 20

Vnější (externí) financování, tj. když kapitál přichází zvenčí, mimo podnik. Hlavními externími zdroji jsou vklady a podíly zakladatelů, vlastníků a spoluvlastníků, obligace, bankovní či dodavatelské úvěry, leasing, finanční podpora státu.

2.1.2 Krátkodobé a dlouhodobé zdroje financování Dle doby splatnosti použitých finančních zdrojů rozřazujeme finanční zdroje na zdroje s dlouhodobou a krátkodobou splatností. Krátkodobé zdroje financování Jsou to zdroje se splatností do jednoho roku. Krátkodobě splatné zdroje jsou z podstaty věci zpravidla zároveň cizími zdroji.14 „Patří mezi ně krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry (dodavatel dodá zboží na úvěr – tím vznikají závazky z obchodního styku), zálohy přijaté od odběratelů (jsou k dispozici podniku do doby dodávky – označují se též jako odběratelský úvěr), půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů (závazky k zaměstnancům), nezaplacené daně, výdaje příštích období (náklady, které budou zaplaceny v budoucnu), dlužné dividendy aj.“15 Krátkodobé finanční zdroje jsou oproti dlouhodobým levnější, neboť jsou poskytovány na kratší časové období a jsou tedy spojeny s nižšími náklady. Jsou rovněž lépe dostupné. Někdy ovšem může nastat situace, při níž se stávají krátkodobé zdroje financování dražší než dlouhodobé, a to v situaci, kdy trh očekává, že úrokové sazby v dlouhém období klesnou. Dlouhodobé zdroje financování Jde o střednědobé a dlouhodobé zdroje financování se splatností od jednoho roku. Dlouhodobé finanční zdroje jsou podstatně různorodější než krátkodobé. Zvláště u externích dlouhodobých zdrojů si podnik musí podle svých možností vybrat zdroj, který mu bude více vyhovovat a bude pro něj dostupnější. Oproti krátkodobým jsou však obvykle dražší, protože věřitelé poskytují podniku finanční prostředky na delší časové období a postupují tak větší riziko.

14

MAREŠ, S. Zdroje financování podniku. 2. výd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008. 113 s. ISBN 978-80-7408-007-4. 15 SYNEK, M., KISLINGEROVÁ, E. a kol. Podniková ekonomika. 5. Přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2010 ISBN 978-80-7400-336-3. 21

2.2 Vlastní zdroje financování Při vnitřním (vlastním) financování prostředky, které podnik má k dispozici, jsou vytvořeny samotným podnikem prostřednictvím podnikového procesu tvorby tržeb. Nezbytným předpokladem pro vnitřní financování je dosažení přebytku peněžních prostředků. Znamená to, že proti přílivu likvidních prostředků nestojí žádný, popř. jen nízký odliv prostředků.16

2.2.1 Členění vlastních zdrojů Mezi vlastní zdroje zejména patří: • základní kapitál (počáteční vklady společníků), • odpisy hmotného a nehmotného investičního majetku, • výnosy z prodeje či likvidace investičního majetku a zásob (v rozvaze: výsledek hospodaření běžného účetního období a nerozdělený výsledek hospodaření minulých let), • zisk vytvořený ve firmě, který je použitý k financování jejího rozvoje, • rezervní fondy, • ostatní vlastní zdroje (kapitálové fondy).

2.2.2 Zisk a cash flow Zisk je nejvýznamnější zdroj financování, který podnik získává vlastní činností. Zisk má i další funkce, je ukazatelem efektivnosti podnikání, hlavně ve vztahu k vlastnímu i cizímu kapitálu.17 Rozdíl mezi výnosy a náklady podniku za určité období tvoří hospodářský výsledek podniku. Jsou-li výnosy V vyšší než náklady N, označujeme jej jako zisk Z, jsou-li výnosy nižší než náklady, označujeme jej jako ztrátu. Pokud podnik dosahuje zisku, znamená to, že prodává své výrobky (služby) za cenu, která je vyšší než skutečně nutné náklady na jejich výrobu. Výpočet zisku však není bez problémů 16

WÖHE, G., KISLINGEROVÁ, E. Úvod do podnikového hospodářství. 2. Přepracované a doplněné vyd. Praha: C. H. Beck, 2007. 928 str. ISBN 978-80-7179-897-2. 17 WAWROSZ, P., Zdroje financování podnikatelské činnosti, 1. vydání, Ostarva: Nakladatelství Sagit, 1999 ISBN 80-7208-106-3. 22

a v praxi se setkáme s řadou pojetí zisku. Musíme rozlišovat mezi pojmy, jako jsou čistý zisk, účetní zisk, daňový zisk apod. Čistý zisk vypočteme odečtením veškerých nákladů od výnosů. Čistý (neboli ekonomický) zisk slouží jako základ pro podnikatelská rozhodování. Účetní zisk na rozdíl od čistého zisku se nezabývá pouze peněžními příjmy a výdaji, ale zahrnuje v sobě i další položky. Účetní zisk zjistíme z výkazu zisku a ztrát. Je zachycován podle tří základních oblastí činnosti, a je proto vykazován jako provozní zisk, zisk z finančních operací a mimořádný zisk. Ve výrobních podnicích má rozhodující význam provozní zisk, který je dán rozdílem provozních výnosů a provozních nákladů. Daňový zisk se zjišťuje pro účely výpočtu daně z příjmů podnikatelských subjektů. Základem je účetní zisk, který je nutno upravit dle ustanovení Zákona o daních z příjmů. Сash flow Jak již bylo uvedeno, cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu, k čemuž dochází především tvorbou zisku. Zisk je však účetní veličinou, nikoli skutečnými penězi. Chceme-li znát výši peněžních prostředků, jež lze použít jako nové finanční zdroje, musíme zisk přetransformovat v cash flow. Tento pojem je složen z anglických slov cash = peníze a flow = tok, tedy peněžní tok. V čem se liší cash flow od zisku? Proč kromě zisku musí manažeři sledovat i cash flow? Koncepce cash flow vychází z respektování: • rozdílu mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením (např. nakoupíme stroj na úvěr, což nevyvolává žádný pohyb hotových peněz, nebo prodáme výrobky, ale odběratel nám nezaplatí), • časového

nesouladu

hospodářských

operací,

které

vyvolávají

náklady,

a jejich finančním zachycením (mzdové náklady vznikají denně, výplata mezd je jednou za 14 dní), • důsledku používání různých metod (např. různých způsobů odpisování dlouhodobého majetku a různého oceňování zásob).18

18

SYNEK, M., KISLINGEROVÁ, E. a kol. Podniková ekonomika. 5. Přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2010 ISBN 978-80-7400-336-3. 23

To vše je příčinou rozdílů mezi náklady a výdaji (náklady ≠ výdaji) a mezi výnosy a příjmy (výnosy ≠ příjmy). Faktické peněžní pohyby jsou skryty na peněžních účtech a neumožňují posoudit příčiny peněžních toků. Z toho důvodu vznikl výkaz cash flow, který umožňuje oddělit peněžní prostředky (cash) vyprodukované podnikem z vygenerovaných výnosů (zisku) a identifikovat principiální zdroje a užití těchto peněz.19 Výkaz cash flow se odvozuje z účetních dat, a i když není povinným výkazem jako Rozvaha nebo Výkaz zisku a ztráty, převážná většina podniků si jej sestavuje. Můžeme říci, že „cash flow je ústředním pojmem celého finančního řízení podniku.“20 Sledování finančních toků pomůže včas si uvědomit a případně varovat před počínající finanční nestabilitou, insolventností a signalizuje možné problémy s likviditou. V praxi je kritériem veškerého rozhodování.

2.2.3 Odpisy Odpisy můžeme definovat jako „část ceny dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, která se v průběhu jeho životnosti systematickým způsobem zahrnuje do provozních nákladů podniku, vynaložených za určité období.“21 Z hlediska peněžních příjmů představují často hlavní a stabilní příjem – zdroj interního financování. Pojetí odpisů jako finančního zdroje podniku je vysvětlováno tím způsobem, že odpisy jsou součástí kalkulace ceny podnikových výrobků, zboží nebo služeb a podniku se vrací zpět v rámci inkasovaných tržeb. Ve finanční teorii se lze setkat i s tzv. reprodukčním efektem odpisů, podle něhož pomocí odpisů lze částečně financovat i rozšíření dlouhodobého majetku podniku. Tento jev vychází ze základní myšlenky, že odpisy vznikají během jednotlivých let životnosti majetku, zatímco majetek je obnoven až po skončení jeho životnosti. Vznikají tedy dočasně volné odpisy, které by mohly být použity k financování rozšíření majetku podniku. Odpisy, na rozdíl od zisku, jsou relativně stabilní zdroj financování. A to z důvodu, že:

19

MARTINOVIČOVÁ, D., Základy ekonomiky podniku, 1. vydání. Praha: Alfa Publishing, 2006 ISBN 80-86851-50- 8. 20 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2011 ISBN 978-80-247-3494-1. 21 VALACH, J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vyd. Praha, 2006 ISBN 80-86829-01-9. 24

• odpisy nejsou ovlivněny tak velkým množstvím proměnlivých faktorů jako zisk, • podnik je má k dispozici, i pokud nevytvořil žádný zisk a tržby pokrývají pouze úroveň nákladů.22 Rozlišujeme odpisy účetní a daňové. Účetní odpisy vyjadřují reálnou velikost opotřebení dlouhodobého majetku. Jsou upraveny zákonem o účetnictví. Ten říká, že si podnik sám sestaví odpisový plán a sám si určí postupy odpisování. Způsob odpisování nesmí být během doby odpisování měněn. O zvoleném způsobu odpisování podnik informuje v příloze k rozvaze. Dlouhodobý majetek je veden v pořizovacích cenách a odpisy jsou vyjádřeny pomocí oprávek k dlouhodobému majetku. Daňové odpisy vyjadřují potřeby pro stanovení základu daně z příjmů. Bez ohledu na zvolený způsob odepisování v účetnictví si stát prostřednictvím zákona o daních z příjmů určuje, jakou maximální výši odpisů si může podnik uplatnit jako náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Zároveň jsou stanoveny podmínky, za kterých musí být pořízený majetek zařazen do hmotného majetku a postupně odpisován.

2.2.4 Rezervní fond a ostatní složky vlastních zdrojů Další složkou vlastních zdrojů podniku je rezervní fond. „Rezervní fond však nevzniká sám o sobě, zdrojem prostředků rezervního fondu je (čistý) disponibilní zisk.“23 Rezervní fond můžeme rozlišit na zákonně vytvářený a dobrovolně vytvářený. Rezervní fond vytváří povinně společnost s ručením omezeným a akciová společnost, a to z čistého zisku. Družstvo má rovněž povinnost vytvářet obdobný fond, ovšem pod názvem nedělitelný fond. Další složkou vlastních zdrojů financování jsou kapitálové fondy, které jsou tvořeny z kapitálových vkladů. Tvoří je pouze kapitálové společnosti a družstva. Nejdůležitějším z kapitálových fondů je emisní ážio, které je rozdílem (přebytkem) mezi skutečně dosaženou tržní cenou akcie a její nominální hodnotou. Zpravidla emisní ážio vzniká až v průběhu činnosti podniku a zvyšuje jeho základní kapitál.

22

VALACH, J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vyd. Praha, 2006 ISBN 80-86829-01-9. 23 WAWROSZ, P., Zdroje financování podnikatelské činnosti, 1. vydání, Ostarva: Nakladatelství Sagit, 1999 ISBN 80-7208-106-3. 25

Fondy tvořené ze zisku jsou také složkou vlastních zdrojů financování. Jsou v podstatě ziskem z minulých let s tím rozdílem, že jej nemůžeme považovat za nerozdělený, ale právě za přiřazený k jednotlivým fondům.

2.3 Cizí zdroje financování Cizí zdroje financování podniku jsou takové zdroje, které podniku nepatří, které musí být v dané výši a lhůtě vráceny. Tento způsob financování označujeme i pojmem dluhové financování. Cizí finanční zdroje se člení na: • rezervy, • závazky, • bankovní úvěry a výpomoci. Využití cizích zdrojů se racionálně uvažující podnikatel nevyhýbá. Nicméně je vždy třeba mít na paměti, že financování cizími zdroji je návratné. Podnik tedy musí mít k dispozici vlastní spolehlivý zdroj, aby bylo z čeho injekce z externích zdrojů vracet.24

2.3.1 Úvěry jako cizí zdroj financování Úvěr můžeme charakterizovat jako návratný peněžní vztah, tj. jako vztah, při němž věřitel poskytuje dlužníkovi určité konkrétní hodnoty vyjádřené v peněžní podobě k dočasnému užívání a dlužník se zavazuje ke splacení těchto hodnot v době předem stanovené.25 Z této definice vyplývá, že úvěr nemusí mít jen formu peněz. Příkladem může být dodavatelský úvěr, kdy odběratel nezaplatí za dodané zboží (služby) okamžitě, ale až ve sjednaném, pozdějším termínu. Úvěr má pak podobu tohoto zboží nebo služby. Úvěry můžeme klasifikovat z řady hledisek. Lze je zejména dělit na úvěry finanční, které představují právě úvěry v poskytnutí peněžní částky a úvěry dodavatelské. Dále můžeme rozlišovat úvěry podle věřitele, který úvěr poskytuje, nebo také podle účelu, na který je úvěr použit atd.

24

KALOUDA, F., Finanční řízení podniku. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 279 s. ISBN 978-80-7380-174-8. WAWROSZ, P., Zdroje financování podnikatelské činnosti, 1. vydání, Ostarva: Nakladatelství Sagit, 1999 ISBN 80-7208-106-3. 25

26

Tato práce se výhradně zabývá finančními úvěry, protože pouze ty představují skutečný zdroj financování podniku. Dnes banky nabízejí svým klientům celou řadu úvěrových produktů. Podle doby splatnosti je můžeme dělit na krátkodobé, splatné do jednoho roku, střednědobé, jež jsou splatné v rozmezí od jednoho roku do pěti let, a úvěry dlouhodobé se splatností delší než pět let. V současných českých podmínkách je nejrozšířenější formou finančních úvěrů střednědobý a dlouhodobý bankovní úvěr a hypoteční úvěry. Revolvingový úvěr – technická modifikace bankovní půjčky s tím, že čerpaná výše úvěru je regulovaná podle požadavků podniku. Znamená to, že banka na žádost klienta vyčerpaný a splacený úvěr může doplňovat do sjednané výše, požaduje však za to vyšší úrok a poplatek. Výhodou metody je, že podnik má jistotu, že v případě potřeby může úvěr používat, a na druhé straně v případě dostatku jiných finančních prostředků může čerpání úvěru snížit. Podobně výhodné je pro podnik kontokorentní úvěrování. Úvěr je v tomto případě poskytován na účtu, kde probíhá běžný platební styk podniku. Podmínkou poskytování kontokorentního úvěru je, že podnik musí mít všechny své příjmy na tomto účtu. Pokud jsou příjmy vyšší než výdaje, vzniká běžný vklad, pokud výdaje převyšují příjmy, dochází k čerpání kontokorentního úvěru. Kontokorentní úvěr je výhodný pro obě strany, jak pro věřitele, tak pro dlužníka. Pro banku je výhodou vyšší úroková sazba, pro podnik pružnost čerpání úvěru. Lombardní úvěr – krátkodobý bankovní úvěr, při jeho poskytnutí vyžaduje banka movitou zástavu ze strany dlužníka. Zástavou mohou být např. cenné papíry, zásoby apod. Poskytuje se jen do určité výšky ceny, kurzovní nebo nominální hodnoty zástavy (75–80 %). Mezi krátkodobé bankovní úvěry můžeme dále zařadit eskontní úvěr. Obecně vzniká odkupem směnek bankou před lhůtou jejich splatnosti. Po předání směnky obdrží podnik od banky peněžní prostředky, jejichž objem je však nižší než nominální hodnota směnky, a to o srážku úroku. Ve většině případů jsou střednědobé a dlouhodobé úvěry v podstatě upravenými variantami některých druhů krátkodobých úvěrů. Kromě doby splatnosti se od krátkodobých liší především tím, že se zpravidla jedná o úvěry účelové. Banky je tedy poskytují na předem známý účel. Proto se jim v této práci věnovat nebudeme. Zastavíme se jen u úvěru hypotečního.

27

Definice hypotečního úvěru je uvedená v zákoně o dluhopisech č. 190/2004 Sb.: „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva.“26 Úvěr je poskytován maximálně do výše 70 % hodnoty zastavené nemovitosti. Minimální splatnost hypotečního úvěru je většinou 5 let, maximální až 30 let. Ve srovnání s jinými úvěry je u hypotečního úvěru nižší úroková sazba, která je obvykle po určitou dobu fixní a potom se může změnit. Hlavními kritérii při rozhodování o poskytnutí úvěru jsou: • návratnost úvěru – schopnost dlužníka splatit úvěr ve lhůtách stanovených bankou, • výnosnost úvěru – je spojená s výší úrokového výnosu z poskytovaného úvěru. Za zapůjčený kapitál požaduje banka předem stanovený úrok. Vyjádříme-li úrok v procentech z částky úvěru, dostaneme úrokovou sazbu. Úroková sazba je poměrem výnosu k celkové výši půjčeného kapitálu. Částka úvěru, ze které se počítá úrok, se nazývá jistina. Úroková sazba v sobě zahrnuje také odměnu banky za riziko možné ztráty zapůjčeného kapitálu. Riziko banky, tzv. úvěrové riziko, má dvě složky: • riziko nesplacení závazků protistranou (pravděpodobná ztráta), • inherentní riziko produktu – skutečná ztráta, ke které se banka dostane při nesplacení závazků dlužníkem.27 Bankovní úvěry jsou poskytovány za předem stanovených podmínek na základě podepsání smlouvy o úvěru. Před uzavřením úvěrové smlouvy bude banka požadovat celou řadu podkladů, například stanovy společnosti, zprávu auditora, finanční výkazy, potvrzení o bezdlužnosti vůči státním úřadům a další dokumenty, které mohou sloužit k prověření okolností poskytnutí úvěru.28 K zajištění úvěru patří také zkouška úvěrové způsobilosti klienta.

26

Zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb. TICHÝ, J., Zdroje financování podniku. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2012. 100 s. Edice EUPRESS. ISBN 978-80-7408-070-8. 28 KISLINGEROVÁ, E. A kol. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. 811 str. ISBN 978-80-7400194-9. 27

28

Graf 2-1 Vývoj úvěrů poskytnutých bankovním sektorem nefinančním podnikům v letech 1999–2015 v mil. Kč

Zdroj: ARAD Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/ K největšímu poklesu poskytnutých úvěrů došlo v letech 2002–2004. Strukturu úvěru ke konci roku 2015 znázorňuje graf na následujícím obrázku. Graf 2-2 Struktura úvěru v ČR ke konci roku 2015

Zdroj: ARAD Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/

29

2.3.2 Dluhopisy Zákon o dluhopisech stanoví, že dluhopis je cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě a vyplacení výnosů z něj k určitému datu jeho emitentem. Dluhopis musí mít následující náležitosti: • údaje identifikující emitenta, • název dluhopisu (nutné uvést slovo „dluhopis“) a jeho číselné označení, • jmenovitou hodnotu, • výnos dluhopisu nebo způsob jeho stanovení, způsob splacení, data splatnosti dluhopisu a místo výplat, • prohlášení emitenta, že dluží jmenovitou hodnotu jeho majiteli, • závazek emitenta splatit ke dni splatnosti dluhopisu jeho jmenovitou hodnotu, • údaj o rozhodnutí Komise pro cenné papíry o povolení vydání dluhopisu, • datum emise dluhopisu.

Emise dluhopisu jsou regulovány zákonnými předpisy v zájmu ochrany věřitelů. Tyto předpisy upravují vhodnost dluhopisů, podmínky povolení emise, způsoby stanovení výnosů z dluhopisů apod. Druhů dluhopisu je celá řada, můžeme rozlišit dluhopisy podle způsobu stanovení výnosu. Podle tohoto kritéria rozlišujeme následující typy dluhopisů: • nejrozšířenějším typem dluhopisu je dluhopis s pevným kuponem, má pevně stanovený způsob vyplácení výnosu, • dluhopis s proměnlivým kuponem. „Tento typ dluhopisu je vlastně dlouhodobý dluhopis s krátkodobými úrokovými mírami. Představuje náhradu za opakované krátkodobé úvěry,“29 • dluhopis s nulovým kuponem. Emitent neplatí žádné úroky, ale prodává dluhopis s diskontem nominální hodnoty, • holé (odstřihnuté) dluhopisy – právo na výplatu výnosu má majitel kuponu, nárok na splácení jmenovité hodnoty má majitel dluhopisu, 29

REŽŇÁKOVÁ, M., Finanční management I. část. Brno, Vysoké učení technické v Brně, fakulta podnikatelská, 2002 ISBN 80-214-2249-1. 30

• svolatelný dluhopis – emitent má právo dluhopisy odkoupit od jejich vlastníků před datem splatnosti. Na závěr ještě můžeme říct, že dluhopisy jsou vhodným nástrojem financování pro podniky, které mají stabilní tržby a výnosy nebo dokonce i předpokládají jejich růst.

2.3.3 Směnka, akcie, finanční deriváty Směnku můžeme zařadit k dalším cizím zdrojům financování. Směnky jsou upravené zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Pojem směnky však není v tomto zákoně definován. Zjednodušeně lze říci, že „směnka je cenný papír vydaný v zákonem stanovené formě obsahující bezpodmínečný písemný závazek (příkaz) v přesně určené formě poskytující majiteli směnky právo vyžadovat po určité osobě (směnečném dlužníku) ve stanovené lhůtě a místě zaplacení peněžní sumy uvedené na směnce.“30 Směnka se uplatňuje především jako efektivní bezhotovostní platební prostředek. Její název je odvozen ze skutečnosti, že směnku je možné směnit za peníze. Směnky je možné rozdělit na tzv. směnky vlastní a směnky cizí: • směnka vlastní představuje závazek dlužníka zaplatit v určené době a na určeném místě směnečnou sumu, • směnka cizí přikazuje jiné osobě, aby byla směnka uhrazena.

Finanční deriváty patří mezi nejmladší finanční zdroje, zrodily se v období boomu finančního inženýrství v 70. letech 20. století. Finanční deriváty jsou instrumenty odvozené od podkladových aktiv (např. akcií nebo dluhopisu). Jejich podstatou je forma termínového obchodu, což znamená, že dvě obchodní protistrany uzavřou obchod v současnosti s tím, že k jeho vypořádání dojde v budoucnosti. Kupující a prodávající se také při uzavření obchodu domluví na ceně, za kterou pak v budoucnosti k realizaci obchodu dojde. Finanční deriváty jsou nástroje, které slouží k řízení rizika. „Znamená to, že deriváty nejsou investičními nástroji. V tom spočívá jejich rozdíl například od cenných papírů. Proto účastníky derivátového trhu nelze nikdy nazvat investory.“31

30 31

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/smenky-ppbi-51213.html#!&chapter=2 JÍLEK, J. Finanční a komoditní deriváty. 2. vyd. Praha: Grada a.s., 2010. 630 s. ISBN 978-80-247-3969-9. 31

Finanční deriváty mohou mít v praxi různé motivy zajištění. Jedná se především o: •

zajištění – cílem je zajištění přesun rizika z jedné strany obchodu na jinou. Při zajištění se jedná především o snahu předejít ztrátě, která by mohla z obchodu vyplynout. Nevýhodou je poměrně vysoká cena za toto zajištění,

•

spekulace – je opakem zajištění. Spekulanti na finančních trzích vyhledávají okamžik,

kdy: • cenný papír je podhodnocen, má nízkou tržní cenu – pak nakupují s cílem v budoucnu prodat za vyšší cenu (tj. spekulace na vzestup), • cenný papír je nadhodnocen, jeho tržní cena je vysoká – pak prodávají, protože v budoucnu bude cena nižší, tímto způsobem optimalizují výnos z cenného papíru anebo si připravují zdroje k jeho opětovnému nákupu (spekulace na pokles).32 Pokud správně odhadnou vývoj cen, pak dosahují zisku. Mezi základní typy finančních derivátů patří opce, futures, forwardy a swapy. Na českém finančním trhu se můžeme setkat především s deriváty forward, swap a opce.

2.4 Alternativní zdroje financování Alternativní či ostatní zdroje financování nemají zcela charakter vlastních zdrojů, ani cizích zdrojů.

2.4.1 Leasing Financování majetku prostřednictvím leasingu se původně rozvinulo v USA a Velké Británii, v Evropě se objevilo v 50. letech 20. století, v České republice až v 90. letech. Z ekonomického hlediska je leasing způsobem pořízení majetku používaného k dosahování výnosů, i když podnik není jeho majitelem.33 Pronajímatel nakoupí majetek od dodavatele,

32

ŽÍDKOVÁ, D. Investice a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: ČZU PEF, 2001. 153 s. ISBN 80-213-07722. 33 REŽNÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání: 1. vydání, Praha, 2012, str. 144. ISBN 978-80247-1835-4. 32

stává se jeho majitelem a pronajme ho za předem stanovenou cenu nájemci. Z tohoto důvodu je leasing často označován jako „třístranný právní vztah“. Z finančního hlediska může být leasing charakterizován jako cizí, vnější zdroj financování. Musíme však dát pozor na to, že leasing se u nájemce neobjevuje v rozvaze, je o něm zmínka pouze v příloze k účetní závěrce. Leasing můžeme dělit u řady hledisek. Nejznámější rozdělení je však na operativní a finanční leasing. Operativní leasing představuje krátkodobý pronájem majetku, kdy doba pronájmu je kratší než ekonomická životnost majetku. Po skončení doby pronájmu se předmět vrací pronajímateli. Minimální délka pronájmu není vymezena. Platby za leasing většinou nepokrývají cenu předmětu leasingu. Pronajímatel nese všechna rizika plynoucí z vlastnictví majetku, většinou provádí i údržbu, opravy a servis majetku. Finanční leasing představuje dlouhodobý pronájem, při kterém nájemníci mají všechna rizika a výnosy spojené s fungováním zařízení. Doba pronájmu se blíží době životnosti pronajímaného předmětu. Majetek zůstává po celou dobu pronájmu ve vlastnictví leasingové společnosti, která jej odepisuje. Po skončení pronájmu přechází předmět leasingu do vlastnictví nájemce, hovoříme o finančním leasingu s následnou koupí najaté věci. Finanční leasing může mít formu tzv. zpětného (nepřímého) leasingu. V tomto případě podnik prodá svůj majetek leasingové společnosti a ta ho zpět podniku pronajme. Hlavní výhodou leasingu je urychlení obnovy dlouhodobého majetku podniku. Podnik nemusí vynakládat vlastní finanční zdroje, může je použít k financování dalších činností podniku. Dalšími výhodami leasingu jsou: • je zpravidla dostupnější než úvěr, • leasing zvyšuje likviditu podniku, • leasingové splátky se v plné výši zahrnují do daňově uznatelných nákladů. Nevýhodou leasingu je především to, že majetek zůstává po dobu trvání leasingu ve vlastnictví pronajímatele. Podnik proto nemůže uplatňovat do svých daňově uznatelných nákladů daňové odpisy tohoto majetku. Přenesení rizika vyplývajícího z vlastnictví majetku na nájemce (podnik) je další nevýhodou. Jedná se např. o náklady spojené s opravami, pojištěním atd. Následující graf ukazuje vývoj leasingu v ČR v období let 1999–2015.

33

Graf 2-3 Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace

Zdroj: ČLFA Dostupné z: http://www.clfa.cz/statistiky/2015_grafy.xsl Z analýzy vývoje objemu leasingu je zřejmé, že podniky do konce roku 2008 ve velké míře využívaly možnost splacení pronajímaného majetku formou leasingu. Od roku 2009 je v platnosti nová úprava zákona o dani z příjmů, která upravuje minimální dobu trvání nájemné smlouvy.34 To vedlo k výraznému poklesu počtu obchodů uzavřených leasingovými společnostmi – což je viditelné na grafu.

34

REŽNÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání: 1. vydání, Praha, 2012, str. 144. ISBN 978-80247-1835-4. 34

Graf 2-4 Zaměření leasingu movitých věcí členů ČLFA podle komodit

Zdroj: data čerpaná z ČLFA Dostupné z: http://www.clfa.cz/statistiky/2015_grafy.xsl V leasingu movitých věcí u nás dominuje leasing silničních vozidel. Proti předchozím letům v roce 2015 poklesl podíl leasingu strojů a zařízení (na 22,5 % z 24,8 % v roce 2014). Podíl leasingu osobních aut naopak vzrostl z 32,1 % v roce 2014 na 37,1 % v roku 2015 a také podíl leasingu užitkových aut (na 4,5 % z 3,8 % v roce 2014).

2.4.2 Faktoring a fortfaiting Faktoring patří mezi zvláštní krátkodobé formy financování podniku. Představuje prodej krátkodobé pohledávky podniku před lhůtou její splatnosti faktorovi (specializovaná finanční instituce nebo banka).35 Faktor odkupuje pohledávky u svého klienta a tím bere na sebe riziko spojené s odkupem pohledávek. Peníze jsou klientovi ihned vyplaceny. Hlavním dokumentem při faktoringu je tzv. faktoringová smlouva, která definuje výši odměny za poskytovanou službu, upravuje jednotlivé otázky spojené s odkupem a placením pohledávek a podobně. Náklady na faktoring se skládají ze dvou složek: z faktoringového poplatku a úroku, který je účtován z čerpaných částek. Faktoringový poplatek je vyjádřen v procentech – jeho výše je cca 1,5 %. Úroková sazba je přibližně stejná jako u sazeb kontokorentních úvěrů. 35

HRDY, M., HOROVÁ, M. Finance podniku. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, str. 180 ISBN 978-807357-492-5.

35

Rozeznáváme dvě základní formy faktoringu, a to regresní a bezregresní faktoring. V případě regresního faktoringu faktoringová společnost nenese riziko platební neschopnosti odběratele, tj. úvěrové riziko nese dodavatel. V případě bezregresního faktoringu na sebe faktor nese veškeré úvěrové riziko a garantuje úhradu pohledávky i v případě, když odběratel nezaplatí. Hlavní výhody faktoringu pro podnik jsou zejména následující: • rychlé získání finančních zdrojů a tím zlepšení postavení podniku jako odběratele a zákazníka, • faktor přejímá rizika dodavatele, která plynou z pohledávek, např. nezaplacení pohledávek, změny kurzu či úrokových měr, • faktor také často přejímá správu pohledávek, vedení účetnictví a s vymáháním pohledávek, • snížení míry zadlužení podniku, což zvyšuje jeho možnosti při získávání externích finančních prostředků. Hlavní nevýhodou faktoringu je, že nepatří mezi nejlevnější způsoby financování, jeho náklady jsou obvykle vyšší než náklady na úvěr. V posledních letech dochází k růstu objemu faktoringu. Vývoj objemu poskytovaného leasingu, faktoringu a nebankovních spotřebitelských úvěrů je znázorněn na následujícím grafu.

36

Graf 2-5 Vývoj objemu poskytovaného leasingu, faktoringu a nebankovních

Zdroj: ČLFA, vlastní zprácování Dostupné z: http://www.clfa.cz/statistiky/2015_grafy.xsl Fortfaiting představuje odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek, které jsou zajištěny jedním z následujících nástrojů:36 • bankovní zárukou, • směnkou avalovou bankou, • akreditivem zpravidla s odloženou splatností. Fortfaiting se používá především v zahraničním obchodě, poskytuje se zpravidla na investiční celky. Dodavatel dodá investiční majetek svému odběrateli v zahraničí na úvěr. Když ale dojde k situaci, že vývozce (dodavatel) chce získat peníze před dobou splatnosti, prodá pohledávku fortfaitrovi.

36

REŽNÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání: 1. vydání, Praha, 2012, str. 144. ISBN 978-80247-1835-4. 37

Provize fortfaitra zahrnuje37: • úrok za dobu od nákupu do splatnosti pohledávky, • režijní náklady, • odměnu pro fortfaitra, která zahrnuje rizikovou přirážku (riziko platební neschopnosti a riziko kurzových ztrát). Zpravidla fortfaiter vyžaduje ručení místní bankou v zemi dovozce, a to z důvodu poměrně vysokého rizika platební neschopnosti dlužníka v zahraničí. Pro fortfaiter není možné uplatnit zpětný postih vůči dodavateli, ale pouze vůči ručiteli. Rozdílem fortfaitingu od faktoringu je, že se forfaitingové transakce dojednávají individuálně, ne na celý objem pohledávek. Dalším rozdílem je i delší doba splatnosti pohledávek oproti faktoringu. Výhodou fortfaitingu pro dodavatele je možnost rychlého získání peněz, ztráta rizika nezaplacení pohledávky a také vyhýbání se riziku pohybu devizových kurzů a úrokových měr. V dnešní době je fortfaiting minimálně využitým zdrojem financování na rozdíl od faktoringu, který v posledních letech ukazuje růst.

2.4.3 Rizikový kapitál Rizikový kapitál (venture capital) je dočasný zdroj financování, který investor poskytuje podniku výměnou za majetkovou účast v ní. Rizikový kapitál se zaměřuje na financování projektů, u kterých získání finančních prostředků v podobě bankovních nebo jiných úvěrů je nemožné. Riziko tohoto zdroje financování spočívá v tom, že zejména financuje velké projekty nebo naopak projekty malých a středních firem, se kterými je spojen vyšší stupeň rizikovosti. Rizikový kapitál představuje velkou kapitálovou investici prováděnou zpravidla ve formě zvýšení základního jmění, kdy specializovaná instituce investující rizikový kapitál vstupuje do podniku, který má určitý podnikatelský záměr nebo který z jiného důvodu potřebuje

37

HRDY, M., HOROVÁ, M. Finance podniku. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, str. 180 ISBN 978-807357-492-5. 38

finanční prostředky.38 Rizikový investor poskytuje podniku nejen kapitálové investice, ale také napomáhá svými znalostmi rozvoji firmy. Na rozdíl od bank se investor rizikového kapitálu při poskytování finančních prostředků nerozhoduje podle záruk splácení, ale podle atraktivnosti projektů. Režňáková uvádí tři hlavní kritéria zohledňovaná při rozhodování: • silné vedení společnosti – společnosti se silným prvotřídním řízením, • zbožně tržní příležitost – měla by být vynikající a perspektivní na rostoucím trhu, • zhodnocení vloženého kapitálu – návratnost investic (většinou je očekávaná návratnost mezi 40 až 60 %).39 Financování podniku formou venture capital má pro podnik následující výhody: • získání značného objemu finančních prostředků pro další rozvoj podniku, • investoři se podílí na riziku a odměnách, poskytují praktické rady a odborné znalosti, • zlepšení kapitálové struktury podniku, což pomáhá při získání dalších zdrojů financování. Na druhé straně existují i problémy při financování podnikatelského subjektu formou venture capital, a to například malý počet výnosných projektů či strach vlastníků ze ztráty samostatnosti a z úniku informací.

2.4.4 Dotace a dary jako alternativní zdroj financování Dotace jsou nenávratné zdroje financování. Je to ekonomický nástroj, jehož prostřednictvím stát nebo jiný územní celek podporuje prosazování svých záměrů. Formy a způsoby poskytování dotací jsou různé, Sedmihradská člení dotace pomocí následujících hledisek:40 •

Podle poskytovatele dotace: dotace ze státního rozpočtu, státních fondů,

38

WAWROSZ, P., Zdroje financování podnikatelské činnosti, 1. vydání, Ostarva: Nakladatelství Sagit, 1999 ISBN 80-7208-106-3. 39 REŽŇÁKOVÁ, M., Finanční management I. část. Brno, Vysoké učení technické v Brně, fakulta podnikatelská, 2002 ISBN 80-214-2249-1. 40 MAAYATOVÁ, A., OCHRANA F. a kol. Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing a.s., 2015, 208 s. ISBN 978-80-247-5561-8. 39

územních rozpočtů apod. •

Podle účelu, kde kritériem je, na co budou prostředky použity: neinvestiční (běžné), investiční (kapitálové).

•

Dotace mohou být: účelové – kdy příjemce může prostředky vynaložit jen na schválený účel a poskytovatel dotace většinou vyžaduje vyúčtování dotace, neúčelové, nárokové – příjemce má po splnění určité podmínky právo na přidělení dotace, nenárokové – žádný nárok není a většinou jsou přiděleny na základě soutěže, dotace se spoluúčastí – kdy dotace kryje jen část nákladů podpořeného projektu (týká se např. dotací z fondů EU), dotace bez spoluúčasti – dotace kryje 100 % nákladů.

V současné době jsou veškeré dotace poskytované účelově. Následující tabulka ukazuje, kolik projektů MSP podle dotačních programů k datu během roku 2014 bylo schváleno a kolik za to bylo vydáno peněz. Tabulka 2-1 Projekty MSP v ČR dle dotačních programů OPPI 1.1.–31.12.2014

Kraj Jihočeský Plzeňský Středočeský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Olomoucký Moravskoslezský Jihomoravský Zlínský Kraj Vysočina Celkem

Počet projektů

Vyplacené dotace

76 42 149 36 114 102 52 86 172 265 298 221

439 148 684 448 360 477 2 179 863 138 174 259 138 583 857 322 521 040 186 669 140 202 831 853 847 1 007 717 903 1 221 224 609 1 731 884 158 1 138 971 909

131 1744

893 506 913 11 840 828 486

Zdroj: Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2014, vlastní zpracování

40

Dar můžeme definovat jako něco cenného nebo žádoucího (finanční prostředky, předmět, ale i čas a znalosti), co se prostřednictvím darování dobrovolně převádí z vlastnictví dárce do vlastnictví obdarovaného, a to vždy bez přímé protihodnoty (např. zaplacení nebo protiplnění).41 Právní vymezení daru upravuje zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník. Dar může být poskytnut bez darovací smlouvy nebo s využitím darovací smlouvy (při darování věci zapsané do veřejného seznamu). Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek, ale rovněž tak i majetek budoucí. Smlouva, kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, nesmí přesahovat polovinu tohoto majetku.42 Pokud je poskytovatelem daru podnikatel, je pro něj podstatnou otázkou daňová uznatelnost jím poskytovaného daru. Podnikatel – právnická osoba může od základu daně z příjmů odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území ČR, a to na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, politickým stranám a politickým hnutím na jejich činnost, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území ČR provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud hodnota daru činí alespoň 2 000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 5 % ze základu daně sníženého podle zákona o daních z příjmů. Podnikatel – fyzická osoba může od základu daně odečíst hodnotu darů poskytnutých za stejných podmínek jako podnikatel – právnická osoba. Úhrnná hodnota darů poskytnutých ve zdaňovacím období musí přesáhnout 2 % ze základu daně nebo činit alespoň 1 000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně.43

41

BOUKAL, P. a kol. Fundraising pro neziskové organizace. Praha: Grada Publishing a.s., 2013, 264 s. ISBN 978-80-247-4487-2. 42 Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik 43 KOČOVÁ, M., Finanční dary, příspěvky a granty, dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1646v1622-financni-dary-prispevky-a-granty 41

3

STRUKTURA ZDROJŮ FINANCOVÁNÍ MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ A JEJÍ SPECIFIKA

Malé a střední podniky (MSP) hrají v evropském hospodářství významnou ekonomickou, politickou a stabilizační roli. Jsou hnací silou podnikatelské sféry, růstu, inovací i konkurenceschopnosti, zejména tvoří důležitý protipól k monopolním tržním subjektům a tendencím. Všechny demokratické vlády v celém světě orientují svou pomoc k MSP.

3.1 Segmentace malých a středních podniků podle legislativy Evropské Unie a České Republiky V Evropské Unii (dále jen „EU“) je zavedeno jednotné vymezení sektoru MSP Doporučením Komise ze dne 6. května 2003 č. 2003/361 o definici mikropodniků, malých a středních podniků. Cílem tohoto Doporučení bylo sjednotit vymezení MSP v členských zemích EU. Hlavními kritérii pro segmentaci podniků tato definice uvádí počet zaměstnanců, celkovou bilanční sumu, obrat a nezávislost. Česká republika také akceptuje tato kritéria. Mikropodniky, malé podniky a střední podniky jsou takové podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejich meziroční obrat nepřesahuje více než 50 milionů EUR nebo jejich bilanční suma nepřesahuje 43 milionů EUR. Mikropodnik • zaměstnává méně než 10 osob • jeho bilanční suma či roční obrat anebo roční bilanční suma nepřesahuje 2 miliony EUR (tj. v Kč podle platného kurzu k euru) Malý podnik • zaměstnává méně než 50 osob • jeho bilanční suma či roční obrat nepřesahuje 10 milionů EUR Střední podnik • zaměstnává 50–250 osob • jeho bilanční suma nepřesahuje 43 milionů EUR nebo roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR 42

Pro zařazení podniku do segmentu MSP nestačí pouze rozdělení podle číselných ukazatelů, podle Evropské komise je dále důležitá vzájemná propojenost mezi podniky. Podniky lze rozdělit na nezávislé podniky, partnerské podniky a propojené podniky. Za nezávislý podnik se považuje podnik, který nemá žádná majetková ani hlasovací práva v jiných podnicích, nebo vlastní méně než 25 % základního kapitálu či hlasovacích práv v jiném podnikatelském subjektu, nebo jiné podniky vlastní méně než 25 % základního kapitálu, popřípadě hlasovacích práv v podniku. Partnerským podnikem je podnik, který vlastní 25–50 % základního kapitálu či hlasovacích práv v jiném podniku, nebo jiný podnik vlastnící 25–50 % v něm. Propojené podniky jsou podniky vlastnící většinu hlasovacích práv v jiném podniku, nebo mající právo jmenovat a odvolávat orgány jiného podniku, nebo mající právo uplatňovat rozhodující vliv v jiném podniku. Pokud podnik v průběhu roku překročí počet zaměstnanců nebo sledovaný finanční rámec, stále neztratí svůj statut MSP. Podnik statut MSP ztratí až tehdy, pokud by k překročení limitů došlo ve dvou po sobě jdoucích letech.

3.1.1 Role a funkce malých a středních podniků v hospodářství v ČR MSP mají obrovský ekonomický význam pro rozvoj národního hospodářství, vytvářejí nová pracovní místa a hrají důležitou roli pro rozvoj obcí, měst a regionů. „Svou schopností absorbovat podstatnou část pracovních sil uvolňovaných z velkých podniků při strukturálních změnách přispívají ke stabilizaci ekonomického systému.“44 MSP plní řadu důležitých funkcí: • zabezpečení konkurenčního prostředí – MSP působí proti monopolním tendencím. Čím více je podniků na trhu, tím je i větší konkurence, zajišťují velký a volný výběr ve spotřebě pro zákazníka, • jsou zdrojem inovací – protože MSP působí ve dvoustranné konkurenci (z jedné strany – mezi sebou, z druhé – oproti velkým podnikům), musí být více kreativní, hledat nová originální řešení pro zlepšení své nabídky, 44

VOJÍK, V., Podnikání malých a středních podniků na jednotném trhu EU. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 264 s. ISBN 978-80-7357-467-3. 43

• zabezpečení společenské stability a svobody – tím, že podnikatelé MSP patří ve společnosti k tzv. střední třídě, můžeme říct, že hrají také důležitou společenskou (politickou) roli v tom smyslu, že tento sektor sbližuje vrstvy bohatých a chudých, • působí jako protikrizová prevence, • zabezpečení zaměstnanosti – MSP vytvářejí podstatně víc pracovních míst než podniky velké.45 Podle údajů Českého statistického úřadu vykazovalo podnikatelskou činnost k 31. 12. 2014 v ČR celkem 1 124 380 právnických osob (s počtem zaměstnanců 0–249), fyzických osob (s počtem zaměstnanců 0–249) bylo 877 519 a právnických osob (s počtem zaměstnanců 0–249) bylo 246 861. Podíl MSP na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v roce 2014 byl 99,84 %. Podíl přidané hodnoty MSP v roce 2014 činil 53,11 % a podíl zaměstnanců MSP na celkovém počtu zaměstnanců podnikatelské sféry v ČR v roce 2014 činil 59,39 %.46

Graf 3-1 Vývoj počtu malých a středních podniků v ČR

Zdroj: Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2014 Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/podpora-podnikani/msp/ 45 46

ŽIVĚLOVÁ, I., ZICHOVÁ, J., Živnostenské podnikání, Brno: B.I.B.S., a.s., 2002, 78 s. ISBN 80-86575-15-2 Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2014, Ministerstvo průmyslu a obchodu. 44

3.1.2 Výhody a nevýhody malých a středních podniků Za hlavní výhody MSP považujeme jejich flexibilitu a schopnost rychle se přizpůsobit změnám trhu a přáním klienta. MSP mají zpravidla jednodušší strukturu s velmi malým počtem úrovní řízení, často rozhoduje sám podnikatel. To umožňuje přijmout rychle rozhodnutí týkající se všech činností firmy. Mezi hlavní výhody MSP patří: • jednoduchá a přehledná organizační struktura, která umožňuje přímé vedení a snadnou kontrolu, • větší pružnost, • větší citlivost na požadavky trhu, • aktivní účast v inovačním procesu, • vytváření nových pracovních míst, • zmírňování negativních důsledků strukturálních změn, • pomoc v rozvoji menších měst a obcí, • podpora rozvoje ekonomicky slabých regionů. Mezi hlavní nevýhody MSP můžeme především uvést: • oblast financování – bankovními institucemi jsou MSP považovány za rizikovou skupinu, což zhoršuje jejich možnosti financování, • nedostatek znalostí ve správních, legislativních a daňových předpisech a jejich změnách, • ztížené možnosti pro pronikání na domácí i zahraniční trhy, • většinou menší rozpočet na financování reklamy a marketingu.

3.2 Možnosti financování malých a středních podniků V MSP se financování orientuje na využití všech dostupných zdrojů. Podniky trpí nedostatkem vlastních prostředků a mají omezený přístup k některým zdrojům, a to zejména kvůli vysoké rizikovosti a jejich krátké životnosti. Výše potřebných finančních prostředků se odvíjí od oborového zaměření podniku a objemu produkce.

45

Následující graf zobrazuje instituce, které jsou nejčastěji využívané MSP při financování jejich potřeb. Z grafu je zřejmé, že 79 % malých a středních podniků využívá bankovní produkty. Banky mají oproti ostatním institucím obrovskou výhodu díky rozšířené nabídce produktů pro podniky. Graf 3-2 Instituce využívané pro financování MSP v EU

Zdroj: Cyclicality of SME finance, ES 2009 (www.insme.org)

Na dalším grafu (Graf č. 8) jsou ukázané produkty, které jsou nejvíce v těchto institucích využívány. Graf 3-3 Produkty využívané MSP v EU

Zdroj: Cyclicality of SME finance, ES 2009 (www.insme.org)

46

Dalším způsobem financování MSP jsou takzvaní business angels neboli obchodní andělé. Business angel je individuální investor, který nabízí vlastní kapitál i své schopnosti na financování perspektivních malých a středních podniků s výrazným růstovým potenciálem. Zajímavými příležitostmi jsou podniky v počáteční a růstové fázi životního cyklu firmy. Business angels přinášejí do firmy i své know how v podobě odborných znalostí, orientaci v daném oboru. Obchodní andělé nehledají pouze nejvyšší výnos, hledají oblast, ve které mohou aktivně využívat své zkušenosti a kontakty pro podporu růstu firmy, do níž investují.47 Tito individuální investoři se často sdružují do tzv. business angels sítí s cílem efektivnějšího přístupu k informacím a racionálního investování kapitálu. V ČR tuto činnost vykonávají zatím čtyři sítě, které podnikům nabízí služby spojené s přípravou projektu pro vstup dané investice a také zprostředkování kontaktů na své členy. Dle informací Czech Invest jsou to: • Angel Investor Association (www.aia.cz) • Central Europe Angel Club (www.ceaa.cz) • Business Angels Czech (www.bacz.cz) • Business Angels Network (www.bids.cz)48 Obchodní andělé se rozhodují o investování svých finančních prostředků do podniku na základě perspektivy podnikatelského záměru, investují v určitém oboru podnikání, který dobře znají a ve kterém mají kontakty na další partnery. Business angels investují i menší sumy, velikost investice se pohybuje cca od půl milionu Kč do několika milionů.49

3.2.1 Podpora malým a středním podnikům MSP jsou jedny z nejproduktivnějších a zároveň nejzranitelnějších vrstev ekonomické struktury. Koncepce podpory MSP 2014–2020 na období let 2014–2020, zpracovaná Ministerstvem Průmyslu a obchodu, uvádí ve své preambuli: „Jednou z priorit vlády ČR je podpora konkurenceschopnosti malých a středních podnikatelů, kteří reprezentují více než 1 milion ekonomických subjektů v České republice, tj. 99,84 % všech podnikatelů. Malé a střední podniky hrají významnou roli pro rozvoj endogenního potenciálu jednotlivých 47

REŽNÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání: 1. vydání, Praha, 2012, str. 144. ISBN 978-80247-1835-4. 48 Dostupné z: http://www.czechinvest.org/en/business-angels 49 REŽNÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání: 1. vydání, Praha, 2012, str. 144. ISBN 978-80247-1835-4. 47

krajů v České republice, protože jsou významně podnikatelsky i společensky spjaty s daným regionem a tvoří regionální podnikatelskou páteř.“50 Z tohoto jasně vyplývá, že stát má nejvyšší zájem v napomáhání a urychlování rozvoje MSP. Základním pilířem státní politiky ČR je zákon č. 47/2002 Sb. o podpoře malého a středního podnikání a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky. Z kompetenčního hlediska má v ČR problematiku MSP na starosti Ministerstvo průmyslu a obchodu, regionální podpora má v kompetenci Ministerstvo pro místní rozvoj. Legislativně je v ČR stanovena podpora MSP pro následující oblasti: • kapitálové posílení podniku, • zvyšování odbornosti, • podnikové poradenství, • aplikovaný výzkum a technický rozvoj, • vytváření nových pracovních míst, • hospodářský rozvoj oblasti, • spolupráce se zahraničím a účast na výstavách, • výsledky výzkumu o malém a středním podnikání.51 Poskytování podpor MSP je regulováno Zákonem č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání. Podle tohoto zákona může být podpora poskytnuta na: • projekty zaměřené na investice, • výchovu a vzdělávání ve vzdělávacích programech středních škol ukončených výučním listem, • zvyšování odbornosti dospělých, • hospodářské a technické poradenství, • získávání informací o podnikání, • projekty výzkumu a vývoje, jejichž výsledky malí a střední podnikatelé využívají,

50

Koncepce podpory malých a středních podnikatelů na období let 2014–2020, zpracována Ministerstvem

průmyslu a obchodu, dostupná z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/koncepce-politiky-msp-2014-202027913.html 51

VOJÍK, V., Podnikání malých a středních podniků na jednotném trhu EU. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 264 s. ISBN 978-80-7357-467-3. 48

• vytváření nových pracovních míst, • zavedení systémů zajišťujících zvýšení kvality produkce a řízení podniků a využití služeb podporujících zvýšení konkurenceschopnosti, • projekty zaměřené na investice spojené s ochranou životního prostředí, poskytování technických informací a poradenských služeb. Podpora se poskytuje ve formě: • návratné finanční výpomoci, • dotace, • finančního příspěvku, • záruky, • úvěru se sníženou úrokovou sazbou. Podpory můžeme členit podle různých hledisek, a to podle formy, územního celku, financování, obsahového zaměření, poskytovatele apod.

Ezrová uvádí jeden z možných příkladů členění podpor:52 Obrázek 3-1 Podpory podnikání

Podpory podnikání

Dle formy poskytování

Dle územního celku

Přímé

Unijní Národní

Nepřímé

Krajské a regionální Obecní

52

VOCHOZKA, M., MULAČ, P. a kol. Podniková ekonomika. Praha: Grada Publishing a.s., 2012, 576 s., ISBN 978-80-247-4372-1. 49

Přímou formou podpory jsou zejména nástroje zlepšující přístup MSP k finančním prostředkům na realizaci jejich investičních záměrů. Preferovanými nástroji jsou úvěry se sníženou úrokovou sazbou, dotace a finanční příspěvky. Pod přímou podporu spadají Programy podpory s využitím prostředků strukturálních fondů EU, Programy podpory České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, Programy komerčních bank. Nepřímá forma podpory spočívá ve vytváření dobrého podnikatelského prostředí, což je především zjednodušení administrativy a ve zmírňování nepříznivých dopadů nové legislativy na MSP. Základním programem podpory pro MSP je Operační program (dále jen OP) Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014–2020, program je pod gescí Ministerstva průmyslu a obchodu. Nový OP navazuje na úspěšnou realizaci předchozích dvou operačních programů v působnosti ministerstva, Operačního programu Průmysl a podnikání (2004–2006) a Operačního programu Podnikání a inovace (2007–2013). Cílem OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014–2020 (OP PIK) je dosažení konkurenceschopné a udržitelné ekonomiky založené na znalostech a inovacích.

50

PRAKTICKÁ ČÁST

4

CHARAKTERISTIKA VYBRANÉHO PODNIKU

4.1 Charakteristika podniku a oboru podnikání Pro tuto práci byla vybrána firma IKI s.r.o., která působí na trhu od roku 1994 a zabývá se hostinskou činností. Sídlo společnosti je ve městě Brno na ulici Bayerova 8, kde se ve vlastnosti společnosti nachází restaurace „U Karla“. Předmětem podnikání společnosti podle zakladatelské listiny je: • výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, • hostinská činnost, • výroba a úprava kvasného lihu, konzumního lihu, lihovin a ostatních alkoholických nápojů (s výjimkou piva, ovocných vín, ostatních vín a medoviny a ostatních destilátů získaných pěstitelským pálením) a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. Jediným společníkem a zároveň jediným jednatelem společnosti je pan Karel Komárek, narozený 8. 5. 1958. Jak vidíme, restaurace nosí jeho jméno. Výše základního kapitálu společnosti činí 100 000 Kč. Na tomto základním kapitálu se jako jediný společník účastní svým peněžitým vkladem ve výši 100 000 Kč. Podnik IKI s.r.o. v současné době zaměstnává celkem 12 lidí. Orgány společnosti jsou: • valná hromada, • jednatelé, • dozorčí rada. Valná hromada se nekoná a působnost valné hromady vykonává jediný společník společnosti. Statutárním orgánem společnosti je jeden jednatel, který ji také zastupuje a kterému náleží obchodní vedení společnosti. Dozorčí rada se nezřizuje. Organizační struktura podniku má podobu lineární organizační struktury. Řídicí osu struktury tvoří vlastník podniku, který je ve společnosti i ředitelem. Spolu s osobou odpovědnou za

51

finance vytváří finanční politiku a finanční startegii podniku. Další složkou organizační struktury jsou obchodně provozní pracovníci, resp. kuchaři, číšníci, uklízečky. Finanční struktura podniku nám ukazuje, jakou strukturu má podnikový kapitál, ze kterého je financován majetek podniku. Pokud se podíváme na rozvahu, pak nám finanční strukturu tvoří pasiva společnosti. Z účetních výkazů společnosti také můžeme zjistit roční obrat společnosti, který nám spolu s již známým počtem zaměstnanců pomůže určit, k jaké kategorii patří sledovaný podnik. V další tabulce jsou roční obraty společnosti IKI s.r.o. za sledované období (2011–2015). Tabulka 4-1 Roční obrat podniku

Rok

2011

2012

2013

2014

2015

Suma obratu (v tis. Kč)

2487

2935

2666

2883

3743

Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky můžeme vyčíst, že obrat podniku nepřevyšuje 10 mil Eur, což vypovídá, že podnik patří do kategorie malého podniku.

4.2 SWOT analýza podniku Další částí této práce je provedení SWOT analýzy podniku IKI s.r.o. Jedná se o metodu, pomocí které lze identifikovat silné, slabé stránky, příležitosti a hrozby spojené s určitým projektem, typem podnikání, podnikatelským záměrem apod. Díky ní bude snadnější komplexně vyhodnotit fungování restaurace, nalézt problémy nebo nové možnosti jejího růstu. SWOT analýza zahrnuje analýzu vnitřního prostředí, která hodnotí silné a slabé stránky, a analýzu vnějšího prostředí hodnotící příležitosti a hrozby. Následující tabulka SWOT analýzy je zaměřena na analýzu vnitřního prostředí restaurace „U Karla“. Jsou hodnocené silné (strengths) a slabé stránky (weaknesses) restaurace v několika oblastech: • marketing a poskytování služeb, • finance a náklady, • výroba a technologie,

52

• organizace a řízení, • lidské zdroje. Silné stránky by si restaurace měla snažit udržet nebo by je měla dále v budoucnu posilovat. Slabé stránky by se restaurace měla snažit napravovat nebo je opouštět. Tabulka 4-2 Vnitřní prostředí

Silné stránky

Slabé stránky

+ Kvalitní a rychlý servis + Široký sortiment nabízených potravinových výrobků a nápojů za nízké ceny + Kvalita používaných surovin + Koncepce podniku (odlišná od konkurentů) + Propagace restaurace formou sociálních sítí (Facebook) + Možnost vedení diskuzí na společenském portálu Facebook + Umístění restaurace v klidné části blízko centra města + Pro letní sezónu je restaurace vybavena zahrádkou + Nekuřácká restaurace + Možnost platby formou stravenek + Kvalifikovaný a příjemný personál + Profesionální přístup k požadavkům zákazníka

-

Není dost známé jméno restaurace na trhu Nedostatek parkovacích míst pro zákazníky restaurace Omezená nabídka vegetariánských jídel Absence webové stránky restaurace Koncepce podniku Úzký sortiment doplňkových produktů (např. kavy) a dezertů Neexistence managementu Organizace a řízení restaurace spadá pouze na 1 vedoucího Umístění velkého počtů konkurentů v blízkosti restaurace Malý prostor Zahrádka je u silnice (není ve dvoře)

Zdroj: vlastní zpracování Jak na straně silných, tak na straně slabých stránek byla uvedena koncepce restaurace, která se liší od většiny konceptů zavedených na trhu v tomto oboru podnikání. Její charakteristika se odráží v několika hlavních rysech: • Provozní doba – restaurace je otevřena pouze v pracovní dny mezi 11–22 hod. • Cenová politika – podnik nabízí kvalitní jídlo za nízké ceny. Restaurace má každý den obměňovanou nabídku poledního menu, kterou po dohodě s kuchařem napíše číšník v restauraci před otevřením křídou na černou tabuli, platnost menu je časově neomezená, platí i ve večerních hodinách. •

Absence možnosti rezervace. 53

Dál sleduje tabulka SWOT analýzy s hodnocením vnější prostředí podniku IKI s.r.o. Jedná se o příležitosti (oportunities) a ohrožení (threats) v prostředí. Příležitosti přinášejí potenciální užitek pro restauraci a jejich využitím může získat konkurenční výhodu či finanční prostředky. Hrozby představují protipól příležitostí a restaurace se je může snažit neutralizovat nebo vyvolat protiútok. Tabulka 4-3 Příležitosti a ohrožení

Příležitosti

Ohrožení

Dlouhodobá věrnost zákazníků

Příliv nové a silné konkurence → ohrožení

Získání nových zákazníků Možnost získání dotace

stability restaurace na trhu Ztráta klíčových zákazníků

Zdroj: vlastní zpracování

54

5

FINANČNÍ ANALÝZA VYBRANÉHO PODNIKU

5.1 Metodika výzkumu, příprava finanční analýzy společnosti V závislosti na konkrétních potřebách lze finanční analýzu účetních výkazů provádět různým způsobem, v různé míře podrobnosti a pomocí různých forem a technik. Finanční analýza pracuje s ukazateli, kterými jsou buď položky účetních výkazů a údaje z dalších zdrojů, nebo čísla, která jsou z nich odvozená. U finančních analýz sehrává nejdůležitější roli časové hledisko. Je z tohoto důvodu důležité rozlišování stavových a tokových veličin. Stavové veličiny se vztahují k určitému časovému okamžiku (data z rozvahy), tokové veličiny se pak vztahují k určitému časovému intervalu (data z výkazu zisku a ztráty). Kromě toho je potřeba si uvědomit, že z analytického hlediska je důležité vytváření časových řad, neboť jen kvalitně vedená časová řada může dát objektivní výsledky. Časová řada této práce je posledních 5 let fungování podniku, což jsou roky 2011 až 2015. Poslední roky byly vybrány, aby bylo možné co nejlépe ukázat současný stav firmy. Cílem této bakalářské práce je provedení analýzy finanční struktury zvoleného podniku, zhodnocení využití finančních zdrojů a nabízení návrhu optimalizaci finanční struktury. Dosažení cílů bude plněno pomocí následujících finančních technik: • Analýza absolutních ukazatelů, která obsahuje horizontální a vertikální analýzu. Absolutní ukazatele vycházejí přímo z posuzování hodnot jednotlivých položek základních účetních výkazů. • Analýza poměrových ukazatelů, která obsahuje analýzy ukazatelů likvidity, rentability, zadluženosti a aktivity. Poměrové ukazatele jsou základním metodickým nástrojem, jádrem metodiky finanční analýzy. Jsou definovány jako podíl dvou položek, hodnota ukazatele pak vyjadřuje velikost ukazatele v čitateli na jednotku ukazatele ve jmenovateli. • Analýza rozdílových ukazatelů, která zahrnuje analýzu ukazatele čistého pracovního kapitálu. Dál v práci je provedena analýza soustav ukazatelů, která představuje: • Pyramidovou soustavou ukazatelů – Du Pontův rozklad ukazatele rentability, • Altmanův bankrotní model, • Tafflerův bankrotní model. 55

Podstatou soustavy poměrových ukazatelů finanční analýzy je sestavení jednoduchého modelu, jenž zobrazuje vzájemné vazby mezi dílčími ukazateli vyššího řádu. Model pak vytváří souhrn ukazatelů, které lze postupně rozkládat na další dílčí ukazatele až k detailům. Soustavy jsou sestavovány proto, že každý z ukazatelů hodnotí stav podniku nebo jeho vývoj jediným číslem, ale ekonomický proces má mnoho vlastností, a proto jakýkoliv zásah do procesu vyvolá nejen požadovaný účinek, ale i řadu jiných důsledků.

5.2 Analýza absolutních ukazatelů Absolutní ukazatele přinášejí informaci o rozsahu podnikových aktiv a pasiv, nákladů a výnosů, přičemž měrnou jednotkou jsou peníze.

5.2.1 Procentní analýza (vertikální rozbor) Nejprve jsme provedli analýzu rozvahy společnosti a vertikální a horizontální analýzu, a to nejdříve majetkové části (aktiva) a poté kapitálové struktury (pasiva). Vstupem pro analýzu jsou rozvahy společnosti za jednotlivé roky. Graf 5-1 Vývoj struktury aktiv

Zdroj: vlastní zpracování

56

Z grafu je zřejmé, že v roce 2011 a 2012 stálá a běžná aktiva měla skoro stejný podíl, v dalších letech dochází k výrazné změně, v roce 2013 stálá aktiva zaznamenala 1,5násobný růst z 54 % na 86 %. Tím došlo k nejvýraznějšímu rozdílu mezi dlouhodobým majetkem a oběžnými aktivy ve sledovaném období. V letech 2014 a 2015 se situace více nezměnila a ukazatele jsou skoro ve stejném rozsahu. Další tabulka ukazuje doplnění konkrétních hodnot za sledované období i s doprovodným výpočtem podílů. Tabulka 5-1 Vertikální analýza aktiv

Aktiva celkem Dlouhodobý majetek Podíl dlouhodobého majetku na celkových aktivech Oběžná aktiva Podíl oběžného majetku na celkových aktivech Zásoby Podíl zásob na celkových aktivech Krátkodobé pohledávky Podíl krátkodobých pohledávek na celkových aktivech Krátkodobý finanční majetek Podíl krátkodobého finančního majetku na celkových aktivech Ostatní aktiva Podíl ostatní aktiva na celkových aktivech

2011 388 209

2012 2 851 2 446

2013 2 704 2 299

2014 2 582 2 159

2015 2 785 2 151

48 % 175

54 % 401

86 % 401

85 % 417

84 % 628

50 % 53 20 % 112

45 % 103 14 % 219

14 % 78 4% 266

15 % 85 3% 265

16 % 98 3% 391

26 % 10

29 % 79

8% 57

10 % 67

10 % 139

4% 4

3% 4

3% 4

2% 6

3% 6

2%

1%

0%

0%

0%

Zdroj: vlastní zpracování Dlouhodobý majetek sledované společnosti je celkem tvořen dlouhodobým hmotným majetkem a je největším podílem na celkových aktivech. Jak vidíme, hlavní složku oběžných aktiv po celé sledované období tvoří krátkodobé pohledávky, a to je vždy víc než polovina hodnoty oběžných aktiv. Podíl ostatních aktiv je k celkovým aktivům bezvýznamný. Jejich hodnota je velice nízká.

57

Graf 5-2 Vývoj struktury pasiv

Zdroj: vlastní zpracování Z grafu můžeme vidět, že ve struktuře pasiv za sledované období došlo k velkým změnám. V letech 2011 a 2012 je firma financována zcela cizími zdroji. V roce 2013 se situace úplně mění, od tohoto roku je struktura pasiv představena vlastním kapitálem. Největší podíl vlastního kapitálu na pasivech byl zaznamenán v roce 2013, a to 90 %. Jednotlivé složky finanční struktury (v tis. Kč.) a jejích podíl na celkových pasivech (v %).

58

Tabulka 5-2 Vertikální analýza aktiv

2011 388 Pasiva -621 Vlastní kapitál Podíl VK na celkových pasivech -160 % 100 Základní kapitál Podíl ZK na celkových pasivech 26 % 97 Kapitálové fondy Podíl kapitálových fondů na 25 % celkových pasivech Výsledek hospodaření minulých -419 let Podíl VH minulých let na -108 % celkových pasivech Výsledek hospodaření běžného -409 úč. období Podíl VH běžného uč. období na -105% celkových pasivech 1 008 Cizí zdroje Podíl cizích zdrojů na celk. 260% pasivech 1 008 Krátkodobé závazky Podíl krátkodobých závazků na 260 % celkových pasivech

2012 2 851 2 568 90 % 100 4% 2 397

2013 2 704 2 299 85 % 100 4% 2397

2014 2 582 2 082 81 % 100 4% 2397

2015 2 785 2 145 77 % 100 4% 2398

84 %

89 %

93 %

86 %

0

61

-208

-425

0%

2%

-8 %

-15 %

61

-269

-217

62

2% 283

-10% 405

-8% 500

2% 640

10% 283

15% 405

19% 500

23% 640

10 %

15 %

19 %

23 %

Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky vidíme, že od roku 2011 do roku 2015 se celková pasiva výrazně změnila, v roce 2015 dosahují výšky 2 785 000 Kč, což je o 2 397 000 Kč více než v roce 2011, je to 7,2násobný růst. K největší změně došlo v roce 2012, když nárůst byl o více než 735 % oproti předchozímu roku. Jak bylo zmíněno již výše, ukazatel zadluženosti (poměr celkového dluhu k celkovému majetku společnosti, zde podíl cizích zdrojů na celkových pasivech) je v letech 2011 (a stejně ještě v předchozích rocích) příliš vysoký, dosahoval dokonce 260 %. Ke změnám ale dochází již v roce 2012, kdy se situace totálně mění. Oproti roku 2011 se podíl cizích zdrojů v roce 2012 snížil o 250 % a jeho podíl na celkových pasivech dosáhl pouze 10 %. Podnik nečerpá žádné bankovní úvěry, cizí zdroje jsou tvořeny pouze krátkodobými závazky, které se podílí na celkových pasivech v posledních 3 letech jen zhruba kolem 15 %. Pro podnik je to z finančního hlediska výhodnější, avšak krátkodobé zdroje jsou pro podnik rizikovější. Mají tedy ale i tendenci k pomalému růstu.

59

U vlastního kapitálu jsou nejvýznamnější položkou kapitálové fondy. K největší změně tohoto ukazatele došlo v roce 2012, když se změnil oproti předchozímu roku z 97 000 Kč na 2 397 000 Kč a ukázal tím 24,7násobný nárůst. Výsledek hospodaření z minulých let má záporné veličiny, k největší změně opět došlo v roce 2012, když dostal nulové hodnoty oproti předchozímu roku se zápornou sumou 419 000 Kč. V roce 2013 dosáhl dokonce kladného výsledku a jeho hodnota činila 61 000 Kč, v následujících letech opět dochází k velkým změnám a záporným hodnotám. Základní kapitál zůstává po celou dobu na stejné úrovni, a to 100 000 Kč, což představuje vklad společníka při zakládání společnosti.

5.2.2 Analýza trendů (horizontální analýza) Horizontální analýza vyplývá z porovnávání položek získaných z účetnictví (účetní výkazy podniku, výroční zprávy), konkrétně jejich změn v časovém období. V následujících tabulkách a grafech jsou provedeny výpočty ukazatelů horizontální analýzy rozvahy za období v letech 2011 až 2015. Graf 5-3 Vývoj aktiv

Zdroj: vlastní zpracování

60

Z gfaru je patrné, že největší nárůst celkových aktiv za sledované období byl zaznamenán mezi lety 2011 a 2012 (tento růst byl způsoben pořízením dlouhodobého majetku). V letech 2013 a 2014 dochází k mírnému kolísání celkových aktiv, v roce 2015 pak opět vidíme tendenci růstu. Oběžná aktiva v roce 2012 se také změnila oproti roku 2011 na 226 000 Kč a zůstala víceméně na této úrovni až do roku 2014, v roce 2015 došlo k nejrozsáhlejší změně a tato položka ukázala svou největší hodnotu. Tabulka 5-3 Horizontální analýza aktiv

Rok Položka

CELKOVÁ AKTIVA STÁLÁ AKTIVA OBĚŽNÁ AKTIVA Zásoby Krátkodobé pohledávky Krátkodobý fin. majetek OSTATNÍ AKTIVA

2012-2011 Abs. změna Relativní v tis. změna (v Kč %)

2013-2012 2014-2013 Abs. Abs. změna Relativní změna Relativní v tis. změna (v v tis. změna (v Kč %) Kč %)

2015-2014 Abs. změna Relativní v tis. změna (v Kč %)

2 463

634,79

-147

-5,16

-122

-4,51

203

7,86

2 237

1 070,33

-147

-6,01

-140

-6,09

-8

-0,37

226 50

129,14 94,34

0 -25

0,00 -24,27

16 7

3,99 8,97

211 13

50,60 15,29

107

95,54

47

21,46

-1

-0,38

126

47,55

69

690

-22

-27,85

10

17,54

72

107,46

0

0,00

0

0,00

2

50,00

0

0,00

Zdroj: vlastní zpracování Stálá aktiva sledovaného podniku je zcela představená dlouhodobým hmotným majetkem, v období 2011–2012 došlo k nejvýraznější změně (nárůstu) v této položce. Podnik si zakoupil nové kuchyňské vybavení. Oběžná aktiva v průběhu celého sledovaného období rostla. Nejvyšší rozdíly byly zaznamenány mezi roky 2012 a 2011 a 2015 a 2014. Na nárůst oběžných aktiv se podílelo především zvýšení hodnot krátkodobých pohledávek a krátkodobého finančního majetku. Krátkodobé pohledávky a krátkodobý finanční majetek svou nejvyšší hodnotu ukázali v roce 2015 (391 000 Kč – u krátkodobých pohledávek), a to o 3,5krát vyšší než na počátku sledovaného období, 139 000 Kč – u krátkodobého finančního majetku, což je vyšší o 13,9krát oproti roku 2011.

61

Graf 5-4 Vývoj pasiv

Zdroj: vlastní zpracování Horizontální analýza demonstruje, že v roce 2012 došlo ke změně struktury pasiv. V roce 2011 jsou celková pasiva představena pouze cizími zdroji, rok 2012 tuto situaci ale úplně mění, vlastní kapitál se zvyšuje o 3 189 000 Kč, což je více než 400 %. Od té doby je vlastní kapitál nejvýznamnější položkou pasiv. Změna byla ale provedena uměle tím, že do podniku byl vložen dlouhodobý hmotný majetek. Podnik tím zároveň nezačal vydělávat.

62

Tabulka 5-4 Horizontální analýza pasiv

Rok Položka

2012-2011

2013-2012

2014-2013

2015-2014

Abs. Abs. Abs. Abs. změna Relativní změna Relativní změna Relativní změna Relativní v tis. změna (v v tis. změna (v v tis. změna (v v tis. změna (v Kč %) Kč %) Kč %) Kč %) PASIVA 2 463 634,79 CELKLEM Vlastní kapitál 3189 -513,53 Základní 0 0,00 kapitál Kapitálové 2 300 2 371,13 fondy Výsledek hospodaření 419 -100 minulých let Výsledek hospodaření běžného úč.období Cizí zdroje Krátkodobé závazky

-147 -269

-5,16 -10,48

-122 -217

-4,51 -9,44

203 63

7,86 3,03

0

0,00

0

0,00

0

0,00

0

0

0

0

1

0,04

61

x

-269

-440,98

-217

104,33

470 -725

-114,91 -71,92

-330 122

-540,98 43,11

52 95

-19,33 23,46

279 140

-128,57 28,00

-725

-71,92

122

43,11

95

23,46

140

28,00

Zdroj: vlastní zpracování V další tabulce se můžeme podívat na změny v jednotlivých složkách výkazu zisku a ztrát za roky 2011 až 2015.

63

Tabulka 5-5 Horizontální analýza VZZ

Rok Položka

Tržby za prodej zboží Náklady vynaložené na prodané zboží Obchodní marže Výkony Výkonová spotřeba Přidaná hodnota Osobní náklady Odpisy dlouhodobého majetku *Provozní výsledek hospodaření *Finanční výsledek hospodaření **Výsledek hospodaření za běžnou činnost ***Výsledek hospodaření za účetní období ****Výsledek hospodaření před zdaněním

2012–2011 2013–2012 2014–2013 2015–2014 Abs. Relativní Abs. Relativní Abs. Relativní Abs. Relativní změna změna (v změna změna (v změna změna (v změna změna (v v tis. Kč %) v tis. Kč %) v tis. Kč %) v tis. Kč %) -76

-8,18

29

3,40

118

13,38

299

29,90

-97

-13,40

121

19,30

7

0,94

145

19,21

21 528

10,24 33,98

-92 -300

-40,71 -14,41

111 101

82,84 5,67

154 561

62,86 29,79

-4

-0,29

-281

-20,35

248

22,55

253

18,77

553

147,86

-111

-11,97

-36

-4,41

462

59,23

64

9,21

165

21,74

-83

-8,98

141

16,77

-6

-4,11

25

17,86

59

184,38

55

60,44

470

-116,05

-332

-510,77

55

-20,6

277

-130,66

0

0

2

50

-3

150

2

-40

470

-114,91

-330

-540,98

52

-19,33

279

-128,57

470

-114,91

-330

-540,98

52

-19,33

279

-128,57

470

-114,91

-330

-540,98

52

-19,33

279

-128,57

Zdroj: vlastní zpracování Horizontální analýza VZZ zachycuje vývoj jednotlivých nákladových a výnosových položek v čase. Tržby za prodej zboží mají celkem rostoucí charakter, ačkoli na počátku sledovaného

64

období docházelo ke kolísání. V roce 2012 hodnota klesla o 8 % (76 tis. Kč), v roce 2013 ale začala růst a její změna dosáhla 3,4 %, v dalších dvou letech je změna výraznější, objem tržeb se zvýšil o 13,4 % (118 tis. Kč) a o 29,9 % (299 tis. Kč). Přidaná hodnota také nemá stálou tendenci k růstu či poklesu. V roce 2012 je zaznamenán výrazný růst tohoto ukazatele (148 %), v následujících dvou letech vidíme ale mírný pokles, zatímco v roce 2015 se hodnota opět zvyšuje, a to o 59 %. Zajímavě vypadají ukazatele Výsledky hospodaření; Výsledek hospodaření za běžnou činnost, Výsledek hospodaření za účetní období a Výsledek hospodaření před zdaněním – mají ve všech sledovaných letech stejné hodnoty, což vypovídá o rozpouštění ztráty z předchozích let.

5.3 Analýza poměrových ukazatelů Poměrové ukazatele mají ve finanční analýze nezastupitelné místo, jsou nejčastěji používaným rozborovým postupem k účetním výkazům z hlediska využitelnosti i z hlediska jiných úrovní analýz. Analýza poměrovými ukazateli vychází výhradně z údajů ze základních účetních výkazů. Poměrové ukazatele lze členit na: • Ukazatele likvidity • Ukazatele rentability • Ukazatele finanční závislosti (zadluženosti) • Ukazatele aktivity • Ukazatele tržní hodnoty • Ukazatele na bázi cash flow Jelikož analyzovaný podnik nesestavuje výkaz cash flow, není možné ukazatele cash flow hodnotit – ukazatele tržní hodnoty nelze hodnotit z důvodu typu společnosti.

5.3.1 Ukazatele likvidity Pro správné pochopení výkladu dané problematiky je důležité si objasnit význam pojmů, které vstupují do dané oblasti. Nejdůležitějším je bezesporu pojem „likvidita“. Likvidita vyjadřuje obecně schopnost podniku přeměnit svůj majetek na prostředky, jež je možné použít k úhradě 65

závazků. Likvidnost pak vyjadřuje schopnost transformace majetku do peněžní podoby. Od pojmu likvidita a likvidnost se odlišuje pojem solventnost. Solventnost je obecná schopnost podniku získávat prostředky na úhradu svých závazků. Můžeme ji chápat jako relativní přebytek hodnoty aktiv nad hodnotou závazků podniku. V souvislosti s likviditou platí zlaté pravidlo financování, že dlouhodobý majetek má být kryt dlouhodobými zdroji a oběžný majetek zdroji krátkodobými. V praxi však dochází k porušování tohoto pravidla a stává se, že oběžná aktiva jsou kryta zdroji dlouhodobými. V této práci jsou sledovány tři druhy likvidity, a to likvidita běžná, pohotová a hotovostní. Tabulka 5-6 Ukazatele likvidity

Likvidita Běžná likvidita Pohotová likvidita Hotovostní likvidita

2011 0,17 0,12 0,01

2012 1,42 1,05 0,28

2013 0,99 0,80 0,14

2014 0,83 0,66 0,13

2015 0,98 0,83 0,22

optimum 2 1 - 1,5 0,2 - 0,5

Zdroj: vlastní zpracování Běžná likvidita vypovídá o tom, jak by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku na hotovost. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. V literatuře se za optimální hodnotu považuje hodnota 2. V případě porovnání oběžné aktivy IKI s.r.o. s hodnotou 2 je patrné, že během sledovaného období podnik nedosahuje optimální výše. Hodnoty tohoto ukazatele se pohybují v rozmezí 0,17 až 1,42. To znamená, že na 1 Kč krátkodobých závazků připadá 0,17 až 1,42 oběžných aktiv. Nejvyšší hodnoty dosahuje podnik v roce 2012. Pohotová likvidita – ukazatel zobrazuje schopnost podniku krýt své běžné potřeby a krátkodobé dluhy pomocí svých pohledávek a peněžních prostředků. Doporučené rozmezí pro pohotovou likviditu je 1–1,5. Z uvedené tabulky je patrné, že se podnik nachází v roce 2011 pod limitem, v roce 2013 se situace však mění a podnik se pohybuje v požadovaném rozmezí. Následující dva roky jsou opět problematické a hodnota spadá pod limit. V posledním sledovaném roce hodnota vykazovala růst a je druhou největší hodnotou za sledované období. Platí, že pokud jsou hodnoty pohotové likvidity výrazně nižší než hodnoty běžné likvidity, znamená to, že podnik má nadměrnou hodnotu zásob v rozvaze společnosti. To však v tomto případě neplatí, hodnoty jsou, můžeme říct, totožné. Hotovostní likvidita – vyjadřuje schopnost zaplatit závazky podniku okamžitě pomocí hotovostních finančních prostředků (z bankovních účtů, obchodovatelnými krátkodobými 66

cennými papíry atd.). Z tabulky je zřejmé, že úroveň tohoto ukazatele se mění během sledovaného období a střídavě se nachází pod nebo nad limitem, který by se měl pro tento ukazatel pohybovat od 0,2 do 0,5. Z uvedené tabulky vyplývá, že v roce 2011 má ukazatel nejnižší hodnotu. V roce 2012 došlo ke změnám a hodnota je na úrovni minima – a zároveň je nejvyšší hodnotou tohoto ukazatele.

5.3.2 Ukazatele rentability Rentabilita (výnosnost) v sobě zahrnuje ukazatele poměřující zisk s jinými veličinami, aby se zhodnotila úspěšnost při dosahování podnikových cílů; rentabilita je měřítkem schopnosti podniku vytvářet nové zdroje, dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Je vlastně formou vyjádření míry zisku, která je hlavním kritériem alokace kapitálu. Ukazatele rentability se v praxi používají v různých obměnách a modifikacích, liší se hlavně podle toho, jaký rozsah a obsah mají údaje zahrnuté do jeho výpočtu. V této práci se zaměříme jen na nejdůležitější z nich a přiblížíme si jejich vypovídací schopnost. Ke zjišťování a měření rentability, resp. výnosnosti vloženého kapitálu využijeme tyto ukazatele: • ROE – rentabilita vlastního kapitálu, která vyjadřuje efektivnost reprodukce kapitálu vloženého vlastníky (v práci pro výpočet tohoto ukazatele finančním výkonem je zisk po zdanění). • ROA – rentabilita celkového kapitálu neboli rentabilita aktiv je základním měřítkem výnosnosti, poměřuje zisk s celkovými aktivy investovanými do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů jsou financovány. Pro výpočet tohoto ukazatele lze využít EBIT i EAT. • ROS – rentabilita tržeb, která vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, kolik Kč zisku dokáže podnik vyprodukovat na 1 Kč tržeb (v práci je ukazatel uveden v procentním vyjádření). • ROI – rentabilita vloženého kapitálu, ukazatel vypovídá o tom, s jakou účinností pracuje kapitál vložený do podnikání, a to bez ohledu na to, z jakých zdrojů pochází (vlastní či cizí).

67

Tabulka 5-7 Ukazatele rentability

2011 ROE – Rentabilita vlastního kapitálu ROA – Rentabilita celkových aktiv ROS – Rentabilita tržeb ROI – Rentabilita vloženého kapitálu

2012

2013

2014

2015

66 %

2%

-12 %

-10 %

3%

-85 % -44 %

2% 7%

-8 % -30 %

-7 % -22 %

2% 5%

-105 %

2%

-10 %

-8 %

2%

Zdroj: vlastní zpracování Rentabilita vlastního kapitálu ukazuje v roce 2011 vysokou kladnou hodnotu, což ale není důvodem k radosti, jak by se mohlo na první pohled zdát. V podniku tak zcela závislém na cizích zdrojích (rok 2011 byl zcela financován cizími zdroji, vlastní kapitál v tomto roce dosahoval záporných hodnot) nemůže rentabilita vlastního kapitálu dosahovat pozitivních hodnot, jelikož vlastní kapitál je zde jen nepatrným zlomkem kapitálu celkového. Kladná hodnota, kterou vidíme v tabulce, je jenom následkem toho, že obě poměřované veličiny (tj. výsledek hospodaření a vlastní kapitál) nabývají v tomto období záporných hodnot. V roce 2012 došlo ale k velkým změnám ve finanční struktuře podniku a výsledek, co vidíme v tabulce za tento rok, opravdu vypovídá o kladné veličině tohoto ukazatele. Zároveň platí, že by hodnota tohoto ukazatele měla být vyšší než rentabilita celkových aktiv. Ve sledované společnosti je tato podmínka splněna pouze v roce 2015, rozdíl ale není tak významný. Jelikož společnost po dvou předchozích letech nedosahovala zisku, nelze prakticky ukazatel rentability celkových vložených aktiv interpretovat. Ukazatel rentability tržeb opět ukazuje velká záporná čísla. Nejvíce zisku připadlo na jednu korunu tržeb v letech 2012 a 2015. Pro sledovaný podnik ukazatel rentability vloženého kapitálu je spíše ukazatelem ztrátovosti než ziskovosti.

5.3.3 Ukazatele zadluženosti Pojmem „zadluženost“ vyjadřujeme skutečnost, že podnik používá k financování aktiv ve své činnosti cizí zdroje, tedy dluh.

68

Tabulka 5-8 Ukazatele zadluženosti

Zadluženost Celková zadluženost Krátkodobá zadluženost Míra samofinancování Finanční páka Ukazatel podkapitalizování Dluh na vlastní kapitál

2011 260 % 260 % -160 % -0,62 -2,97 -1,62

2012 10 % 10 % 90 % 1,11 1,05 0,11

2013 15 % 15 % 85 % 1,18 1,00 0,18

2014 19 % 19 % 81 % 1,24 0,96 0,24

2015 23 % 23 % 77 % 1,30 1,00 0,30

Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky můžeme vidět, že firma používá pro financování svých aktivit převážně vlastní kapitál. Jedinou výjimkou byl rok 2011, kdy firma byla zcela financována cizími zdroji. Vyšší hodnoty tohoto ukazatele znamenají riziko zejména pro věřitele. Hodnoty ve zbývajících letech nejsou tak vysoké, aby byly pro podnik nebezpečné. Z tabulky je také patrné, že podnik nemá dlouhodobou zadluženost. Celková zadluženost podniku zcela spočívá v zadluženosti krátkodobé. Z tabulky je vidět, že od roku 2013 společnost své zadlužení opět zvyšuje. I přesto je však zadlužení společnosti pod hranicí 50 %. Dosažení této hranice je podle „zlatého pravidla vyrovnání rizika“ pro společnost ideální, jelikož by tak neměla zbytečně vysoké náklady na vlastní kapitál, které jsou dražší než náklady na cizí kapitál. Pro společnost by tedy bylo dobré, kdyby zvýšila své zadlužení, mohla by tak lépe využít vlastní kapitál a současně využívat levnější cizí kapitál. Dalším ukazatelem je koeficient samofinancování, který vyjadřuje procentní vyjádření financování společnosti vlastními zdroji. Společně s předchozím ukazatelem skutečně dává dohromady 100 %. Lze o něm říci přesný opak než u ukazatele věřitelského rizika. V roce 2011 byl podíl vlastních zdrojů ve společnosti záporný, v roce 2012 zaznamenal svou nejvyšší hodnotu a ve zbývajících letech se mírně snižuje. Stále však přesahoval hranici 50 %, což bylo pro společnost sice uspokojivé, avšak mnohem lepší by bylo, kdyby se tento ukazatel snížil, což by přineslo i snížení nákladů na vlastní kapitál.

5.3.4 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity, označované také jako ukazatele obratovosti nebo vázanosti kapitálu, měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Ukazatele aktivity patří k mezivýkazovým

69

ukazatelům, neboť přebírají vstupní údaje z obou základních účetních výkazů, tzn. z Rozvahy i z Výkazu zisků a ztrát. Mají buď podobu rychlosti obratu, který vyjadřuje, kolikrát se příslušná složka podnikového majetku přemění ve sledovaném období v peněžní prostředky, nebo dobu obratu, která vyjadřuje, jak dlouho tato přeměna trvá. Tabulka 5-9 Ukazatele aktivity

Položka Obrat celkových aktiv Obrat zásob Doba obratu zásob Rychlost obratu pohledávek Doba obratu pohledávek Obrat závazků Doba obratu závazků

2011 2,39 17,53 20,82

2012 0,3 8,28 44,07

2013 0,33 11,31 32,28

2014 0,39 11,76 31,03

2015 0,47 13,26 27,54

6,31 57,82 0,92 396,04

5,61 65,02 3,01 121,1

3,52 103,77 2,18 167,6

3,32 109,87 2 182,5

3,05 119,72 2 179,8

Zdroj: vlastní zpracování Ukazatel obratu aktiv nás informuje o tom, kolikrát za rok se aktiva obrátí v tržbách. V roce 2011 se aktiva v tržbách obrátila 2,39krát, v dalších letech se hodnoty snižují. Aktiva tedy rostou rychleji než tržby. Obrat zásob ukazuje, že nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 2011, kdy to bylo 17,5krát více. Vzhledem k tomu, že hodnoty ukazatele jsou celkem nízké, znamená to, že podnik drží své zásoby zbytečně dlouho. Tomu odpovídá i ukazatel doby obratu zásob, který v průměru za sledované období pěti let představoval téměř 31 dní. Z výsledků obratu pohledávek je patrné, že společnost postupně snižovala tento obrat, což mělo za následek prodloužení doby, kdy byly tyto pohledávky splaceny věřiteli, což ukazuje i následující ukazatel doby obratu pohledávek. Pro výpočet byly v tomto případě použity pouze krátkodobé pohledávky. Nejlépe na tom byla společnost v roce 2011, kdy měla největší obrat, čímž byla doba, kdy dlužníci spláceli své závazky vůči společnosti, nejkratší. Naopak nejdelší byla v roce 2015, kdy byl obrat nejnižší a dlužníkům tak trvalo déle, než své závazky vůči společnosti splatili.

70

Graf 5-5 Vývoj aktiv

Zdroj: vlastní zpracování U obratu závazků je situace zcela jiná. V roce 2012 došlo k zvýšení obratu, čímž byla snížena doba obrat, za kterou podnik byl schopen splácet své závazky věřitelům. Porovnáme-li dobu obratu pohledávek a dobu obratu závazku, získáme prostor pro dodavatelský úvěr. Z tabulky je patrné, že se prodloužila doba poskytnutí dodavatelského úvěru. Takže můžeme říct, že nastavení doby obratu závazků a doby obratu pohledávek je naprosto v pořádku.

5.4 Analýza rozdílových ukazatelů Kromě

horizontálního

a

vertikálního

rozboru

lze

za

absolutní

ukazatele

považovat i tzv. rozdílové ukazatele, které získáme jako rozdíl dvou absolutních ukazatelů. Někdy se označují jako finanční fondy nebo fondy finančních prostředků. Pojem „fond“ je ve finanční analýze chápán jako: • agregace určitých stavových položek vyjadřujících aktiva nebo pasiva, • rozdíl mezi určitými položkami aktiv na jedné straně a určitými položkami pasiv na straně druhé. Takový rozdíl se obvykle označuje jako čistý fond. Mezi nejčastěji používané fondy ve finanční analýze patří: • čistý pracovní kapitál, • čisté pohotové prostředky, 71

• čisté peněžně pohledávkové finanční fondy.53

5.4.1 Čistý pracovní kapitál Čistý pracovní kapitál ČPK (net working capital), také označovaný jako provozní kapitál, je nejčastěji užívaným rozdílovým ukazatelem vypočteným jako rozdíl mezi oběžnými aktivy (bez dlouhodobých pohledávek) a krátkodobými závazky, resp. dluhy. Tabulka 5-10 Ukazatele ČPK

Ukazatel Čistý pracovní kapitál

2011

2012

2013

2014

2015

-833

118

-4

-83

-12

Z tabulky je vidět, že meziroční změny čistého pracovního kapitálu jsou kolísavé. Největší nárůst a zároveň největší hodnota sledovaného období se objevuje v roce 2012 (změna oproti předchozímu roku je 951 000 Kč). Vzhledem k tomu, že vykazuje společnost vysokou kladnou hodnotu, měla by mít schopnost splácet své závazky. Následující roky ale vidíme záporné hodnoty tohoto ukazatele, což nám vypovídá o tzv. nekrytém dluhu. Graf 5-6 Vývoj ČPK

Zdroj: vlastní zpracování

53

HOLEČKOVÁ, J. Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008. 208 s. ISBN 978-807357-392-8. 72

Velikost čistého pracovního kapitálu je významným indikátorem platební schopnosti podniku. Čím vyšší je čistý pracovní kapitál, tím větší by měla být při dostatečné likvidnosti jeho složek schopnost podniku hradit své finanční závazky. Z grafu je ale zřejmé, že jsou většinou hodnoty tohoto ukazatele záporné. Z čehož vyplývá, že podnik používá ve svém financování agresivní strategii. To znamená, že firma má nedostatek dlouhodobých pasiv, což ji přivádí k financování převážně z krátkodobých zdrojů. Toto financování může být pro firmu riskantní, může dojít k výpadku krátkodobých zdrojů a tím ohrožení stability podniku. Na druhou stranu je toto financování z krátkodobých zdrojů pro podnik výhodné z hlediska ceny, protože krátkodobé zdroje jsou levnější než zdroje dlouhodobé.

5.5 Analýza soustav ukazatelů 5.5.1 Pyramidové soustavy ukazatelů – Du Pont rozklad Pyramidový rozklad byl poprvé použit v chemické společnosti Du Pont de Nomeurs a dodnes zůstává nejtypičtějším pyramidovým rozkladem. Du Pont rozklad je zaměřen na rozklad rentability vlastního kapitálu a na vymezení jednotlivých položek vstupujících do tohoto ukazatele. Obrázek 5-1 Du Pont pyramidový rozklad ROE za rok 2012 s použitím EAT

ROE 0,02

ROA 0,02

Rentabilita tržeb 0,07

EAT 61 000

/

Finanční páka 1,11

Obrat celkových aktiv

0,3

Tržby 853 000

Aktiva celkem 2 851 000

Tržby 853 000 Zdroj: vlastní zpracování

73

Aktiva celkem 2 851 000 /

Vlastní kapitál 2 568 000 /

Jak lze vidět z uvedeného obrázku, na ukazatel ROE působila z jedné strany velikost finanční páky, která je závislá na výši celkových aktiv a vlastním kapitálu. Jakákoliv změna těchto dvou položek změní velikost finanční páky, tudíž se změní i hodnota ROE. Z druhé strany ovlivňuje velikost ROE také výše tržeb za dané období a rovněž výše vytvořeného zisku. Zde je nutné připomenout, že v uvedeném obrázku je zobrazen již zdaněný zisk (EAT), takže výsledná hodnota ROE je rovna hodnotě uvedené v tabulce Rentabilita. To ukazuje, že výši ukazatele ROE ovlivňuje nejenom sazba daně, ale také to, zda-li je pro výpočet ukazatele ROS a ROA použit EBIT či EAT. Z obrázku je zřejmé, že jakákoliv změna určité položky ve výsledku změní hodnotu ukazatele ROE.

5.5.2 Altmanův model Altmanův index finančního zdraví nebo také Altmanův model je vícerozměrným bankrotním modelem. Vychází z propočtu globálních indexů. Mimořádná oblíbenost tohoto modelu v podmínkách České republiky vychází pravděpodobně z jednoduchosti výpočtu. Je stanoven jako součet hodnot pěti běžných poměrových ukazatelů, jimž je přiřazena různá váha – největší váhu pak má rentabilita celkového kapitálu. Poněvadž je podnik IKI s.r.o. českou společností neobchodující na burze, je v této práci použit upravený Altmanův vzorec (pro české podniky neobchodující na finančních trzích). Interpretace výsledků tohoto modelu: • hodnoty nižší než 1,2

pásmo bankrotu

• hodnoty od 1,2 do 2,9

pásmo šedé zóny

• hodnoty nad 2,9

pásmo prosperity

Tabulka 5-11 Altmanův model

Váha X1 0,717 X2 0,847 X3 3,107 X4 0,42 X5 0,998 Hodnota indexu Finanční zdraví

2011 2012 2013 2014 2015 -1,5393 0,0297 -0,0011 -0,0230 -0,0031 0 0 0 0 0 -3,27516237 0,06647738 -0,309091 -0,2611228 0,0691684 0,041666667 0,14840989 0,1037037 0,084 0,065625 2,389541237 0,29859488 0,3255311 0,3865221 0,4654944 -2,3833 0,5432 0,1191 0,1864 0,5972 NE NE NE NE NE Zdroj: vlastní zpracování 74

Výsledky tohoto indexu nám ukazují přímou hrozbu pro sledovaný podnik. Z tabulky je zřejmé, že se podnik nachází v pásmu bankrotu. Ani jeden ze sledovaných roků neukázal pozitivní výsledky.

5.5.3 Tafflerův model Dalším modelem sledujícím riziko bankrotu společnosti je Tafflerův model, který byl poprvé publikovaný v roce 1977. Tafflerův model existuje v základním a v modifikovaném tvaru. Podle toho se interpretují vypočtené hodnoty ukazatelů a celkové bodové hodnocení. V této bakalářské práci je analýza provedena pomocí modifikovaného modelu. Jsou využívané čtyři poměrové ukazatele. Hodnocení Tafflerova modifikovaného modelu: • je-li výsledek nižší než 0,2, znamená to velkou pravděpodobnost bankrotu; • je-li výsledek větší než 0,3, znamená to malou pravděpodobnost bankrotu. Tabulka 5-12 Tafflerův model

EBT/KD OA/CZ KD/CA T/CA

Váha 0,53 0,13 0,18 0,16

Hodnota indexu Finanční zdraví

2011 -0,21505 0,022569 0,467629 0,383093

2012 0,11424 0,184205 0,017867 0,047871

2013 -0,35202 0,128716 0,02696 0,052189

2014 -0,23002 0,10842 0,034857 0,061967

2015 0,051344 0,127563 0,041364 0,074628

0,658241 0,364184 -0,14416 -0,02478 0,294899 ANO ANO NE NE NE Zdroj: vlastní zpracování

Z indexu můžeme vidět, že podnik i podle tohoto modelu je v nebezpečí. Zatímco na počátku sledovaného období firma ukazovala dobré výsledky, v následujících letech dochází k poklesu a podnik se nachází v pásmu bankrotu.

75

6

REALIZACE A VYHODNOCENÍ VÝZKUMU

6.1 Celkové zhodnocení finanční situace podniku Sledovaná společnost má velký problém se svou finanční strukturou. Pokud se podíváme na celou rozvahu, už na první pohled je zřejmé, že jsou ve společnosti ve sledovaném období extrémy v podobě cizího podílu a vlastního kapitálu. Na počátku sledovaného období vidíme, že je podnik zcela financován cizími zdroji, vlastní kapitál dokonce nabývá záporných hodnot. V roce 2013 se ale situace změnila, podíl vlastního kapitálu od té doby je v průměru 85 % (roky 2013 až 2015), což je také extrémní hodnota, kterou by podnik měl snížit. Tato situace napovídá o nedodržování zlatého pravidla vyrovnání rizika. Toto bilanční pravidlo nám jednoduše říká, že objem cizího kapitálu (dluhů) a vlastního kapitálu by měl být maximálně v poměru 1:1, vlastní kapitál by mohl i převažovat. Nicméně podoba tohoto pravidla je obecná a vždy záleží na konkrétní situaci. V případě naší situace (situace sledovaného podniku) je využití vlastního kapitálu podle názoru autora této práce ekonomicky racionálním rozhodnutím. Na dalším grafu se to snažíme vysvětlit. Graf 6-1 Vývoj tržeb a zisku

Zdroj: vlastní zpracování Na grafu je vývoj tržeb a zisku podniku IKI s.r.o. za období let 2011 až 2015. Z grafu je zřejmé, že tržby podniku rok od roku rostou, ale zisky jsou pořád příliš nízké nebo i dochází ke ztrátě. Kdyby v takovéto situaci podnik ještě měl např. úvěry a musel platit úroky, ztráty by byly ještě větší. 76

Jako první byla provedena vertikální analýza aktiv a pasiv podniku, z které jsme zjistili, že podíl stalé aktivy dosahuje v průměru 70 % od aktiv celkem. Dlouhodobý majetek sledované společnosti je celkem tvořen dlouhodobým hmotným majetkem. Oběžná aktiva tvoří zásoby, krátkodobé pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Nejrozsáhlejší složkou tady jsou krátkodobé pohledávky. Z rozvahy pasiv jsme zjistili jednotlivé složky finanční struktury, která, jak již bylo zmíněno výše, byla od roku 2012 skoro zcela představena vlastním kapitálem společnosti. Vlastní kapitál je dlouhodobým a trvalým zdrojem financování. Patří majiteli a je hlavním nositelem podnikatelského rizika a vyjadřuje ochotu majitele podílet se na něm. Je také pozitivním signálem pro okolí podniku, zejména pak pro bankovní a nebankovní finanční instituce poskytující podniku cizí kapitál. Vlastní kapitál sledovaného podniku se skládá ze základního kapitálu, kapitálových fondů a během podnikání se zvyšuje o nerozdělený zisk nebo snižuje o ztrátu. Dál sleduje analýza výkaz zisku a ztráty, kde bylo zjištěno, že ve společnosti převládal dlouhodobý majetek nad krátkodobým, což může způsobovat snížení likvidity společnosti. Analýza ukazatele likvidity neboli schopnosti podniku přeměnit svůj majetek na prostředky ukázala, že podnik se nachází pod hranicí doporučených limitů. V práci byla prozkoumána pohotová, běžná a hotovostní likvidita. Nejbližší hodnoty optima dosáhla hotovostní likvidita, což vyjadřuje schopnost zaplatit závazky podniku okamžitě pomocí hotovostních finančních prostředků. Ukazatele rentability také nebyly pozitivní pro sledovaný podnik. Všechny ukazatele rentability (ROE, ROA, ROS, RO) vykazují nejvyšší hodnoty v roce 2012, když došlo ke změně struktury podniku. Všechny ukazatele rentability ukazují malá, ale kladná čísla v letech 2012 a 2015, mezi tím ale dochází k poklesu ukazatelů rentability až do záporných hodnot. Propad je způsoben skutečností, že výpočet ukazatelů vychází z podílu zisku a aktiv či pasiv. V podílu potom hraje vysokou roli růst aktiv, pasiv a hospodářského výsledku během sledovaného období. Pozitivní ale je, že rentabilita vlastního kapitálu v roce 2015 převyšuje (jen o 1 %) rentabilitu celkových aktiv, což by mohlo dokázat kladné působení finanční páky. Z hlediska prezentačního jsou ukazatele zadluženosti rovněž velmi podobné hodnocení kapitálové struktury, jejíž rozbor byl uveden při vertikální analýze. To znamená, že se vyhodnocuje především poměr mezi vlastním a cizím kapitálem. U firmy IKI s.r.o. došlo

77

k největší změně finanční struktury v roce 2012, když nárůst vlastního kapitálu byl o více než 735 % oproti předchozímu roku. Od té doby podnik využívá kapitálovou strukturu jednoznačně přikloněnou na stranu vlastních zdrojů financování. Z výše uvedeného je patrné, že se hodnota dluhu na vlastní kapitál blíží k nule. Z toho jednoznačně vyplývá, že od roku 2012 ve všech sledovaných letech existuje prostor pro využití cizích zdrojů financování, které by mohly zvýšit rentabilitu vlastního kapitálu (pozitivní efekt finanční páky). Z hlediska doby obratu zásob je možné říci, že podnik dbá na dodržení položky zásob na nízké úrovni. Během sledovaného období doba obratu zásob došla mírně k nárůstu, ale pořád se nachází v doporučených hodnotách. Doba obratu pohledávek má rovněž tendenci k růstu, který je možno hodnotit jako výrazný a zároveň i mírně negativní. Platební morálka odběratelů se zhoršila, což snižuje finanční jistotu z hlediska návratnosti finančních prostředků. Velmi pozitivní zjištění je, že společnost měla za celé sledované období vyšší obrat pohledávek než závazků. Ještě je důležité dodat, že v průběhu celého sledovaného období společnost také tvořila ekonomickou přidanou hodnotu, což je dobrá zpráva pro jediného akcionáře. Při testování 3 soustav ukazatelů dochází víceméně ke stejným výsledkům. Dle Altmanova indexu finančního zdraví se společnost nachází po celé sledované období v pásmu bankrotu. Hodnoty indexů Tafflerova modelu ukazují, že situace poměrně věrně kopíruje vývoj předchozího modelu. Pozornost v této práci nebyla věnována dvěma okruhům poměrových ukazatelů. Nebyly řešeny ukazatele cash flow, neboť velmi nízká úroveň využívaných cizích zdrojů způsobila zkreslení těchto ukazatelů. Zároveň nebyly řešeny ukazatele tržní hodnoty, neboť se jedná o společnost s ručením omezeným a tržní ocenění by pro modelové účely nebylo vhodné.

6.2 Návrhy na zlepšení finančního zdraví Na základě výsledků analýz provedených v samotné praktické části bakalářské práce je zřejmé, že kritická situace, ve které se společnost IKI s.r.o. momentálně nachází, vyžaduje komplexní změny jak v řízení provozní činnosti, tak i v samotném managementu společnosti, resp. zavedení takového managementu.

78

Organizační struktura Jak již bylo zmíněno na začatku této části práce, vrcholnou osu společnosti představuje jediný vlastník podniku. Je zároveň ekonomickým, obchodním, prodejním a marketingovým a personálním ředitelem. Spolu s účetním stanovuje cíle, vize a strategie podniku. Jak ale můžeme posoudit z celkové finanční situace podniku, nejsou tato rozhodnutí vždy správná a účelná. Hlavními cíli společnosti jsou dosahování zisku a udržení se na trhu. Pomocí finanční analýzy bylo zjištěno, že podnik je víc ztrátovým než ziskovým. Porušení tohoto prvního cíle vede i k rušení cílu druhého – bez dosažení zisku podnik v dlouhém horizontu fungovat nemůže. Z výše uvedených důvodů je návrhem nálezení odborného pracovníka, který by měl více zkušeností v řízení podniku v oboru hostinské činnosti, který by také prováděl kontrolu celkové finanční situace podniku aspoň jednou za čtvrtletí, nabízel opatření na odstranění slabých stránek podniku. Na základě komunikace se zaměstnanci, resp. s číšníky na jedné straně zjišťoval požadavky klientely, na straně druhé na základě komunikace s majitelem firmy zaváděl ve společnosti marketingové údalosti na přilákání nových zákazníků s co možná nejnižšími náklady. Tento odborník by měl také pomoci s logistikou podniku. Logistické oddělení společnosti spolu s vedením společnosti musí neustále vyvíjet tlak na dodavatele s cílem dodržovat podmínky dodacích lhůt a získávat co nejvýhodnější ceny při zachování stejně vysoké kvality výsledných výrobků se značkou česká kvalita. Vzhledem k vysokým cenám na zboží by bylo doporučeno rozšířit dodavatelskou síť o další dodavatele. Díky větší dodavatelské síti bude mít podnik lepší možnost výběru vhodného zboží. Při výběru nového dodavatele zboží by bylo doporučeno hodnotit dle následujících kritérií: 1) dodací lhůty, 2) cena zboží, 3) kvalita zboží, 4) certifikace dodavatele, 5) splatnost, 79

6) spolehlivost dodavatelské firmy, 7) reference. V dnešní době můžeme vidět problémy s dodavateli – nebo spíše s cenami, které jsou dodavateli poskytovány. O tom nám vypovídá následující graf. Graf 6-2 Obchodní marže

Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky můžeme vidět, že podíl obchodní marže na celkových tržbách je velmi nizky. Z důvodu současných finančních problemů by bylo doporučeno využívání služeb takového odborníka prostřednictvím specializovaných agentur, nikoliv zaměstnáváním ho na plný úvazek.

Kapitalová struktura S problematikou „Optimalizace kapitálové struktury“ se běžně setkávají finanční manažeři, kteří musí řešit otázky týkající se získávání zdrojů financování. Kromě otázky, jaký druh financování využít, vyvstává i otázka, jaký poměr vlastního a cizího kapitálu je pro podnik optimální. Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, ve sledovaném podniku můžeme pozorovat velké rozdíly (extrémy) v podobě cizího podílu a vlastního kapitálu, což samozřejmě nepřispívá k naplnění pojmu „optimální kapitálová struktura“.

80

Zdroje financování Pokud porovnáváme interní a externí financování podniku, je nám jasné, že podnik je více financován zdroji interními. Jsou tvořeny základním kapitálem, kapitálovými fondy, které představují nejvýznamnější interní zdroj financování společnosti, a výsledkem hospodaření minulých let, které mělo téměř během celého sledovaného období zápornou hodnotu. Kapitálové fondy představují kapitál, který má společnost z vnějšku.54 Kapitálové fondy lze účetně rozlišit: ážio, ostatní kapitálové fondy, oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků a oceňovací rozdíly z přecenění při přeměnách. Kapitálové fondy se zvyšují také dary a dotacemi na kapitálové dovybavení. Kapitálové fondy představují vklady společníků, a to jak peněžní, tak i nepeněžní. Díky kapitálovým fondům se zvyšuje vlastní kapitál společnosti, avšak nezvyšuje se základní kapitál. Pokud se podíváme do pasiv rozvahy, k nejvýznamnějším externím zdrojům společnosti patří krátkodobé závazky. Podnik nepoužívá žádné dlouhodobé závazky, bankovní úvěry ani jiné externí zdroje financování. Pokud jde ale o financování stálých aktiv, bylo by výhodnější používání dlouhodobých zdrojů. Jako doporučení pro zlepšení finanční situace společnost IKI s.r.o. by se mohlo využít např. venture capital – a tím získat řadu příležitostí. Připomínáme – venture capital neboli rizikový kapitál je dočasný zdroj financování, který investor poskytuje podniku výměnou za majetkovou účast v ní. Kromě peněz získává podnik od investora i jeho zkušenosti ve vedení byznysu a jeho kontakty, což by bylo velice příhodné v případě sledovaného podniku, který má nejen finanční problémy, ale i problémy v řízení a managementu. V budoucnu by bylo pro firmu jistě také profitabilní čerpání státní podpory, neboť stát v současné době rozvoj malých podniků intenzivně podporuje. Další možností financování je žádost o dotace ze strukturálních fondů, přesněji z Operačního programu Podnikání a inovace. Zvyšování tržeb a zisku Dalším možným opatřením je aktivnější snaha udržení se na trhu a zvyšování tržeb a zisku. Zvýšení tržeb by bylo možné dosáhnout odstoupením od koncepce podniku a zahájením provozu i o víkendu, zvláště v létě, kdy je k dispozici zahrádka, což by mohlo zaručit zvýšení návštěvnosti. Dále by bylo nabídnuto zrušení poledního menu během víkendu a časové omezení tohoto menu během pracovních dnů. 54

Z neznámých důvodu majitel podniku nechtěl říci, čím se zvyšovaly kapitálové fondy společnosti. 81

Návrhem tedy není pouze snaha o dosažení vyššího zisku prostřednictvím zvyšování cen, ale také spíše prostřednictvím zvyšování objemu poskytovaných služeb tím, že se podnik zaměří na širší okruh zákazníků. Ukončení provozní činnosti podniku Další opatření vychází z celkem špatné finanční situace podniku a je „extrémním“ opatřením. V práci byly provedeny analýzy pomocí bankrotních modelů, které ukázaly, že podnik má velkou pravděpodobnost bankrotu. Z toho důvodu by bylo doporučeno ukončení provozní činnosti. Podnik má výhodu, že je společností s ručením omezeným, z toho důvodu se ručí jenom vloženým majetkem. Před ukončením by bylo podniku doporučeno nechat si udělat znalecký posudek na skutečnou hodnotu majetku.

82

ZÁVĚR Financování podniku je problematika, kterou se musí zabývat téměř každá společnost, protože další rozvoj firmy nutně vyžaduje získávání nových peněžních prostředků. Jedná se však o oblast velmi rozsáhlou. Aby bylo vůbec možné dodržet zadání práce a naplnit hlavní cíle, tedy podat kompletní ucelený přehled možných nástrojů financování, byly vybrány pouze skutečnosti, které považujeme za nejdůležitější v této oblasti. Vzhledem k tomu, že je práce orientována především na vysvětlení fungování jednotlivých zdrojů financování, zhodnocení jejich kladů a záporu, použití v praxi a nalezení optimální kapitálové struktury podniku, byla sestavena její struktura a členění kapitol tak, aby zohledňovaly dělení finančních zdrojů z hlediska jejich původu a přibližovaly k nalezení optimální kapitálové struktury určitého podniku po uskutečnění finanční analýzy. V teoretické části práce se pozornost soustředila na vysvětlení základních pojmů, popis zdrojů financování a charakteristiku malého a středního podnikáni. Předmětem praktické části byla samotná analýza společnosti. Stručně bylo uvedeno představení společnosti, základní informace o ní a SWOT analýza. Pro posouzení finanční situace podniku jsme věnovali pozornost rozebírání jednotlivých ukazatelů finanční analýzy na základě výročních zpráv společnosti. Tyto ukazatele jsou zaznamenány v tabulkách a znázorněny v grafech. Cílem této analýzy je přinést užitek v podobě identifikace hlavních vlivů na výkonnost podniku (slabé a silné výkonnostní stránky) – a tak přispět k jejímu zlepšování. Podle provedené analýzy se společnost IKI s.r.o. v současnosti nachází v kritické a velmi nestabilní ekonomické situaci, i v blízké budoucnosti se dá ještě očekávat eskalace stále se zhoršujícího celkového finančního stavu podniku. Nevyřešením aktuálních finančních problémů může být popřípadě ohrožena i vlastní existence podniku. Majitel firmy musí být na tuhle alternativu připraven, a s přihlédnutím ke krizovému plánu je třeba využít všechny dostupné možnosti, případně vyjednávací síly (především ve finanční oblasti) k odvrácení katastrofického scénáře. Růst a finanční ozdravení společnosti závisí především na kvalitě zaměstnanců a připravenosti majitele pružně reagovat na požadavky stávajících i nových zákazníků. Je také nutné, aby bylo budoucí financování realizováno nejen z vlastních, ale i z cizích, objektivně levnějších zdrojů. Důležitým faktorem úspěchu může být také restrukturalizace a reorganizace společnosti s cílem významně snížit celkové náklady. 83

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY • SYNEK, M. a kolektiv. Manažerská ekonomika: 5. aktualizované a doplněné vyd. Praha, 2011, str. 480. ISBN 978-80-247-3494-1. • KOLENKA, I. – HAJDUCHOVÁ, I. Financovanie podniku III. 2. prepracované vyd. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2008. 85 s. ISBN 978-80-228-1873-5. • BAKER, H K. – MARTIN, G S. Capital structure and corporate financing decisions: theory, evidnce, and practice. Hoboken: John Wiley & Sons, 2011. 492 s. ISBN 9780-470-56952-8. • RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza : metody, ukazatele, využití v praxi. 4. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. 144 s. ISBN 978-80-247-3916-8. • EMERY, D R. – FINNERTY, J D. – STOWE, J D. Corporate financial management. Upper Saddle River: Pearson/Prentice Hall, 2004. 899 s. ISBN 0-13-083226-X. • ARNOLD, G. Corporate financial management. 5. vyd. Harlow, England: Pearson, 2013. 992 s. ISBN 978-0-273-75883-9. • SABOLOVIČ, M., ŽIVĚLOVÁ, I., CHMELÍKOVÁ, G. Moderní přístupy y techniky ekonomické analýzy podniku, Brno, 2011, str.99 ISBN 978-80-7204-771-0. • HOLEČKOVÁ, J., Finanční analýza firmy. 1. vyd. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, 208 s. ISBN 978-80-7357-392-8. • ŽIVĚLOVÁ I., Podnikové finance, Brno, 2007, str.111 ISBN 978-80-7375-035-0. • VEBER, J., SRPOVÁ, J. A kol. Podnikání malé a střední firmy. 2. aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, str. 320 ISBN 978-80-247-2409-6. • HRDY, M., HOROVÁ, M. Finance podniku. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, str. 180 ISBN 978-80-7357-492-5. • MAREŠ, S. Zdroje financování podniku. 2. výd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2008. 113 s. ISBN 978-80-7408-007-4. • SYNEK, M., KISLINGEROVÁ, E. a kol. Podniková ekonomika. 5. Přepracované a doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2010 ISBN 978-80-7400-336-3. • WÖHE, G., KISLINGEROVÁ, E. Úvod do podnikového hospodářství. 2. Přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 928 str. ISBN 978-80-7179897-2. • WAWROSZ, P., Zdroje financování podnikatelské činnosti, 1. vydání, Ostarva: Nakladatelství Sagit, 1999 ISBN 80-7208-106-3. • MARTINOVIČOVÁ, D., Základy ekonomiky podniku, 1. vydání. Praha: Alfa Publishing, 2006. ISBN 80-86851-50- 8 • VALACH, J., Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. přepracované vyd. Praha, 2006. ISBN 80-86829-01-9. • KALOUDA, F., Finanční řízení podniku. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 279 s. ISBN 97880-7380-174-8. • TICHÝ, J., Zdroje financování podniku. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2012. 100 s. Edice EUPRESS. ISBN 978-80-7408-070-8. • KISLINGEROVÁ, E. A kol. Manažerské finance. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. 811 str. ISBN 978-80-7400-194-9. • REŽŇÁKOVÁ,M., Finanční management I. část. Brno, Vysoké učení technické v Brně, fakulta podnikatelská, 2002 ISBN 80-214-2249-1. • JÍLEK, J. Finanční a komoditní deriváty. 2. přepracované vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2010. 630 s. IBSN 978-80-247-3696-9.

84

• ŽÍDKOVÁ, D. Investice a dlouhodobé financování. 2. vyd. Praha: ČZU PEF, 2001. 153 s. ISBN 80-213-0772-2. • MAAYATOVÁ, A., OCHRANA F. a kol. Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Grada Publishing a.s., 2015, 208 s. ISBN 978-80-247-5561-8. • BOUKAL, P. a kol. Fundraising pro neziskové organizace. Praha: Grada Publishing a.s., 2013, 264 s. ISBN 978-80-247-4487-2. • VOJÍK, V., Podnikání malých a středních podniků na jednotném trhu EU. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 264 s. ISBN 978-80-7357-467-3. • ŽIVĚLOVÁ, I., ZICHOVÁ, J., Živnostenské podnikání, Brno: B.I.B.S., a.s., 2002, 78 s. ISBN 80-86575-15-2. • VOCHOZKA, M., MULAČ, P. a kol. Podniková ekonomika. Praha: Grada Publishing a.s., 2012, 576 s., ISBN 978-80-247-4372-1. Zákony • Zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb. • Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik Internetové zdroje: • Zdroj: ARAD. Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/ http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/smenky-ppbi-51213.html#!&chapter=2 • ČLFA on-line, Charakteristika leasingu, dostupné z http://www.clfa.cz/index.php?textID=40 • KOČOVÁ, M., Finanční dary, příspěvky a granty, dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d1646v1622-financni-daryprispevky-a-granty • Zpráva o vývoji malého a středního podnikání a jeho podpoře v roce 2014, Ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/en/business-angels • Koncepce podpory malých a středních podnikatelů na období let 2014–2020, zpracována Ministerstvem průmyslu a obchodu, dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/koncepce-politiky-msp-2014-2020-27913.html • Programy podpory OP PIK, dostupne z http://www.mpo.cz/dokument157496.html

85

SEZNAM GRAFŮ Graf 2-1 Vývoj úvěrů poskytnutých bankovním sektorem nefinančním podnikům v letech 1999–2015 v mil. Kč ................................................................................................................ 29 Graf 2-2 Struktura úvěru v ČR ke konci roku 2015 ................................................................. 29 Graf 2-3 Vývoj leasingových obchodů členů České leasingové a finanční asociace ............ 34 Graf 2-4 Zaměření leasingu movitých věcí členů ČLFA podle komodit ................................. 35 Graf 2-5 Vývoj objemu poskytovaného leasingu, faktoringu a nebankovních ........................ 37 Graf 3-1 Vývoj počtu malých a středních podniků v ČR ......................................................... 44 Graf 3-2 Instituce využívané pro financování MSP v EU........................................................ 46 Graf 3-3 Produkty využívané MSP v EU ................................................................................. 46 Graf 5-1 Vývoj struktury aktiv ................................................................................................. 56 Graf 5-2 Vývoj struktury pasiv ................................................................................................ 58 Graf 5-3 Vývoj aktiv ................................................................................................................ 60 Graf 5-4 Vývoj pasiv ................................................................................................................ 62 Graf 5-5 Vývoj aktiv ................................................................................................................ 71 Graf 5-6 Vývoj ČPK ................................................................................................................ 72 Graf 6-1 Vývoj tržeb a zisku .................................................................................................... 76 Graf 6-2 Obchodní marže ......................................................................................................... 80

SEZNAM TABULEK Tabulka 2-1 Projekty MSP v ČR dle dotačních programů OPPI 1.1.–31.12.2014 ................. 40 Tabulka 4-1 Roční obrat podniku............................................................................................. 52 Tabulka 4-2 Vnitřní prostředí ................................................................................................... 53 Tabulka 4-3 Příležitosti a ohrožení .......................................................................................... 54 Tabulka 5-1 Vertikální analýza aktiv ....................................................................................... 57 Tabulka 5-2 Vertikální analýza aktiv ....................................................................................... 59 Tabulka 5-3 Horizontální analýza aktiv ................................................................................... 61 Tabulka 5-4 Horizontální analýza pasiv .............................................................................. 63 Tabulka 5-5 Horizontální analýza VZZ ............................................................................... 64 Tabulka 5-6 Ukazatele likvidity ............................................................................................... 66 Tabulka 5-7 Ukazatele rentability ............................................................................................ 68 Tabulka 5-8 Ukazatele zadluženosti......................................................................................... 69 86

Tabulka 5-9 Ukazatele aktivity ................................................................................................ 70 Tabulka 5-10 Ukazatele ČPK ................................................................................................... 72 Tabulka 5-11 Altmanův model ................................................................................................ 74 Tabulka 5-12 Tafflerův model ................................................................................................. 75

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1-1 Optimální kapitálová struktura ............................................................................ 16 Obrázek 3-1 Podpory podnikání .............................................................................................. 49 Obrázek 5-1 Du Pont pyramidový rozklad ROE za rok 2012 s použitím EAT ....................... 73

87