MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
EKONOMICKY VYSPĚLÝ SVĚT A KONFLIKTNÍ MINERÁLY V DEMOKRATICKÉ REPUBLICE KONGO
Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Autorka práce:
Prof. Dr. Ing. Libor Grega
Lucie Bednářová Brno, 2013
ABSTRAKT: Bednářová, Lucie: Ekonomicky vyspělý svět a konfliktní minerály v Demokratické republice Kongo. Bakalářská práce, Brno 2013 Tato bakalářská práce posuzuje, v jaké fázi boje proti využívání konfliktních minerálů z Demokratické republiky Kongo jsou tři nejvýznamnější aktéři mezinárodního obchodu: USA, EU a Čína. Komparace zahrnuje legislativní opatření, společenskou odpovědnost firem a přístup neziskových organizací k dané problematice. Klíčová slova: Demokratická republika Kongo, konfliktní minerály, USA, EU, Čína, coltan
ABSTRACT: Bednářová, Lucie: Economically developed world and conflict minerals in the Democratic Republic of the Congo. Bachelor thesis, Brno 2013 This bachelor thesis evaluates at what stage of fight against the use of conflict minerals from the Democratic Republic of the Congo are the three most important actors of international trade: the U.S., EU and China. The comparison includes legislative measures, corporate social responsibility and approach of NGOs on the issue. Key words: the Democratic Republic of the Congo, conflict minerals, U.S., EU, China, coltan
2
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: „Ekonomicky vyspělý svět a konfliktní minerály v Demokratické republice Kongo“ vypracovala samostatně s využitím uvedené literatury. V Brně dne 21. května 2013
…………………………………. Lucie Bednářová 3
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce prof. Dr. Ing. Liboru Gregovi za odborné vedení a cenné rady. Ráda bych poděkovala také svým nejbližším za podporu a zázemí při psaní této práce. V Brně, dne 21. 5. 2013 4
Obsah 1. ÚVOD ............................................................................................................................. 7 2. CÍL PRÁCE........................................................................................................................ 8 3. LITERÁRNÍ REŠERŠE ......................................................................................................... 9 3. 1. Demokratická republika Kongo ........................................................................................9 3. 1. 1. Geografie ..................................................................................................................9 3. 1. 2. Populace ...................................................................................................................9 3. 1. 3. Hospodářství .............................................................................................................9 3. 1. 4. HDI ..........................................................................................................................12 3. 2. Prokletí přírodních zdrojů ...............................................................................................12 3. 3. Historický kontext využívání přírodních zdrojů ...............................................................14 3. 3. 1. Kongo v době koloniální nadvlády ..........................................................................15 3. 3. 2. Kongo v době nezávislosti a Konžská krize..............................................................16 3. 3. 3. Mobutovo Kongo (1965 – 1997) .............................................................................17 3. 3. 4. První konžská válka a Mobutův pád........................................................................18 3. 3. 5. Druhá konžská válka (1998 – 2003) ........................................................................19 3. 3. 6. Panel expertů OSN ..................................................................................................20 3. 3. 7. Joseph Kabila a Lusacká dohoda .............................................................................21 3. 3. 8. Poválečný vývoj ......................................................................................................22 3. 4. Současná situace těžby minerálů....................................................................................22 3. 5. Důsledky války ................................................................................................................23 3. 5. 1. Sociální důsledky ....................................................................................................23 3. 5. 2. Ekonomické důsledky .............................................................................................23 3. 6. Role OSN v konfliktu .......................................................................................................24 3. 7. Konfliktní minerály a jejich souvislost s konfliktem ........................................................25 3. 7. 1. Coltan .....................................................................................................................25 3. 7. 2. Kasiterit ..................................................................................................................27 3. 7. 3. Měď a kobalt ..........................................................................................................28 3. 7. 4. Diamanty ................................................................................................................29 3. 7. 5. Zlato ........................................................................................................................30 4. METODIKA .................................................................................................................... 31 5. VLASTNÍ PRÁCE ............................................................................................................. 32 5. 1. Úvod ...............................................................................................................................32 5. 2. USA .................................................................................................................................33 5
5. 2. 1. Legislativní opatření ...............................................................................................33 5. 2. 2. Společenská odpovědnost firem.............................................................................34 5. 2. 3. Neziskový sektor .....................................................................................................35 5. 3. EU ...................................................................................................................................36 5. 3. 1. Legislativní opatření ...............................................................................................36 5. 3. 2. Společenská odpovědnost firem.............................................................................36 5. 3. 3. Neziskový sektor .....................................................................................................39 5. 4. Čína ................................................................................................................................40 5. 4. 1. Legislativní opatření ...............................................................................................41 5. 4. 2. Společenská odpovědnost firem.............................................................................41 5. 4. 3. Neziskový sektor .....................................................................................................42 6. DISKUZE ........................................................................................................................ 43 6. 1. Návrhy řešení ze strany DRK ...........................................................................................43 6. 2. Návrhy řešení ze strany mezinárodního společenství.....................................................44 7. ZÁVĚR ........................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK A GRAFŮ ............................................................................ 49 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK........................................................................................... 50 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 51
6
1. ÚVOD Každý den využíváme mnoho elektronických produktů, jako například mobilní telefony, přenosné počítače, tablety nebo herní konzole. Poptávka po tomto zboží ze strany ekonomicky vyspělého světa neustále roste, a málokterý běžný uživatel si uvědomuje, co za výrobou takovýchto produktů stojí. V mnoha z nich bychom našli minerály, které byly vytěženy v Demokratické republice Kongo. Zatímco lidé ve vyspělém světě si díky těmto přístrojům usnadňují život, obyvatelé Konga jsou sužováni vleklým konfliktem, který si podle některých odhadů vyžádal už více než 5 milionů životů, zejména z řad civilistů (Ochoa, Keenan, 2011). Jedním z motorů současné fáze konfliktu je právě snaha o ovládnutí přírodních zdrojů, mezi které patří i minerály používané do elektronických přístrojů. Ekonomicky vyspělé země tvoří největší část poptávky po zboží, k jehož výrobě jsou využívány konfliktní minerály z regionu střední Afriky. A právě zisky z těžby těchto minerálů jsou jedním z důvodů, proč se konflikt nedaří i přes podpisy mírových smluv zastavit. Doly na takzvané konfliktní minerály jsou totiž často spravovány ozbrojenými povstaleckými skupinami. Nákupem konfliktních minerálů tak ekonomicky vyspělé země de facto finančně podporují pokračování konfliktu a porušování lidských práv. Dělníci v některých částech Demokratické republiky Kongo nasazují životy při těžbě minerálů, výjimkou nejsou ani děti. Civilisté jsou často oběťmi znásilňování a zabíjení ze strany ozbrojených jednotek. Celosvětový aktivní boj s nelegální distribucí konfliktních minerálů z DRK může pomoci k odříznutí toku peněz do dolů ovládaných ozbrojenými skupinami, což je pravděpodobně jediná šance, jak ukončit válečný konflikt v DRK. Aktuálnost a naléhavost problému potvrzuje i fakt, že některé ekonomicky vyspělé země zakomponovaly snahu o jeho řešení do svých legislativ. Historický kontext ukazuje, že původ konfliktů zasahuje až do dob belgické koloniální nadvlády, která do jisté míry ovlivnila současnou situaci. Některé nehumánní praktiky a praktiky využívání přírodních zdrojů, které jsou na území DRK uplatňovány, mají kořeny právě v době vlády belgického krále Leopolda II. Zejména na Evropě tedy leží určitá míra zodpovědnosti za historické události, které ovlivnily současný stav a vývoj situace.
7
2. CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je na základě dostupných zdrojů vyhodnotit a porovnat, v jakém stádiu boje proti distribuci nelegálních minerálů z Demokratické republiky Kongo jsou tři největší světové ekonomiky – USA, EU a Čína. Tito tři aktéři obsazují první
příčky
v poptávce
po
potenciálně
konfliktních
minerálech
a
jsou
nejvýznamnějšími články mezinárodního obchodu. Do komparace budou zahrnuty jak státní, tak i soukromé subjekty. Srovnání bude probíhat na základě dosud vydané legislativy, spolupráce s nevládními organizacemi, podpory kampaní a iniciativ, distribuce informací a dalších aspektů. Cílem také je na základě výsledku tohoto výzkumu doporučit, jaká další opatření by měla být provedena ze strany DRK a mezinárodního společenství.
8
3. LITERÁRNÍ REŠERŠE 3. 1. Demokratická republika Kongo 3. 1. 1. Geografie Demokratická republika Kongo nebo také Konžská demokratická republika (dále DRK) leží ve střední Africe. Svojí rozlohou 2 344 858 km2 je jedenáctou největší zemí na světě a po rozdělení Súdánu druhou největší v Africe. Severní částí území prochází rovník. Hranici dlouhou 10 730 km sdílí se Středoafrickou republikou, Jižním Súdánem, Ugandou, Rwandou, Burundi, Tanzánií, Zambií, Angolou a Konžskou republikou. Navzdory své rozloze má pouze 37 km dlouhý přístup k Atlantskému oceánu (CIA Factbook, 2012). Z důvodu snadné zaměnitelnosti názvu země se sousední Republikou Kongo se někdy oba státy označují pomocí názvu hlavního města. DRK používá název Kongo-Kinshasa, zatímco Republika Kongo se označuje jako Kongo-Brazzaville. 3. 1. 2. Populace Na území Demokratické republiky Kongo žije více než 75 milionů obyvatel. 43,5 % obyvatelstva tvoří děti ve věku 0 – 14 let. Populace je rozdělena na více než 200 etnických skupin, z nichž největší jsou Bantuové. Oficiálním jazykem je francouzština, která je dědictvím po belgické koloniální nadvládě. Polovina obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, 20 % k protestantské, 10 % k islámu a zbytek populace vyznává tradiční náboženství (CIA Factbook, 2012). Populační růst mezi lety 2010 a 2015 je odhadován na 2, 6 % ročně zejména proto, že míra porodnosti výrazně převyšuje míru úmrtnosti. Tento trend zhruba odpovídá průměrnému populačnímu růstu celé Subsaharské Afriky. Městská populace v roce 2011 činila 34,3 % z celkového počtu obyvatel, přičemž její meziroční nárůst je v období 2010 – 2015 odhadován na 4, 2 % (UN Data, 2013). 3. 1. 3. Hospodářství Ekonomický vývoj země byl negativně ovlivněn řadou konfliktů, které se odehrávaly v 90. letech 20. století. Během dlouhotrvajících nepokojů byla zdevastována 9
infrastruktura a zemi chybí dostatečně efektivní institucionální systém. Navzdory této výchozí situaci se nová konžská vláda snaží prosazovat politické a ekonomické reformy, které se začínají odrážet na vývoji konžského hospodářství. Implementací fiskálních a monetárních opatření došlo k relativní stabilizaci konžského franku a podařilo se snížit inflaci z 53,4 % v roce 2009 na 2,7 % v roce 2012. Průměrný růst HDP se mezi lety 2010 a 2012 pohyboval okolo 7 % a pozitivní vývoj se očekává i do budoucna. Nejvýznamnějším sektorem hospodářství zůstává těžební průmysl. Pomocí zásahů Světové banky a Mezinárodního měnového fondu se také daří snižovat státní dluh (The World Bank, 2013). V tabulce č. 1 je znázorněn trend růstu HDP v procentech za posledních 20 let. Graf č. 1: Růst HDP v procentech
Zdroj: IMF (2013)
Velký skok sledujeme od roku 2000, kdy konžská ekonomika zareagovala na zvyšující se poptávku po coltanu. Už v následujícím roce se ekonomický růst dostal do kladných hodnot, kde se až doposud drží. V roce 2013 Mezinárodní měnový fond předpokládá růst dokonce o 8,3 % oproti předchozímu roku. Hodnota HDP vyjádřená v miliardách amerických dolarů má taktéž rostoucí tendenci již od roku 2000, kdy došlo ke zmíněnému vzrůstu poptávky po coltanu. Předpokládaná hodnota HDP pro rok 2013 je podle IMF 19, 352 miliard dolarů. Je tedy vidět, že hodnoty makroekonomických ukazatelů vykazují příznivý vývoj. Dalším důležitým krokem by mělo být zajištění efektivní a spravedlivé redistribuce příjmů mezi konžské obyvatelstvo, které nejvíce trpí přetrvávajícími konflikty v zemi. 10
Graf č. 2: Hodnota HDP v miliardách USD
Zdroj: IMF (2013)
Mezinárodní obchod Oficiální data pro mezinárodní obchod DRK máme k dispozici až od roku 2001 a vydává je Konžská centrální banka. Na grafu č. 3 vidíme, že od ledna 2011 hodnota konžského exportu převyšuje hodnotu importu a v lednu 2013 dosáhlo saldo obchodní bilance rekordní kladné hodnoty 2 099 milionů USD. Trend exportu i importu je i nadále rostoucí. Graf č. 3: Obchodní bilance DRK v letech 2002 – 2013 (v mil. USD) 2500
2099
2000
1500 1000 500
332,3 106,96 44,52 115,39
435,4 144,3
0 -500
-133,8 -287,6
-192,9 -578
-1000
Zdroj: Trading Economics (2013)
11
556,3
Hlavními exportními komoditami jsou ropa (až 70 % celkového vývozu), diamanty, zlato, minerály, dřevo a káva. Zhruba 60 % konžského vývozu směřuje do USA a Číny, dalšími významnými obchodními partnery jsou Belgie, Finsko nebo Zambie. DRK dováží spotřební zboží, potraviny a chemikálie zejména z Číny, JAR, Belgie a Zambie. 3. 1. 4. HDI Komplexnějším indikátorem rozvoje země je tzv. Index lidského rozvoje (HDI), který kromě příjmu zohledňuje také zdraví a vzdělání v dané zemi. Hodnota HDI Demokratické republiky Kongo rostla v období 1980 a 2012 o 0,4 % ročně. Jak ale vidíme na grafu č. 4, je toto tempo růstu ve srovnání s průměrem Subsaharské Afriky poměrně nízké. Navíc byl trend od 90. let 20. století negativně ovlivněn politickoekonomickou situací v zemi. Ve sledovaném období se hodnota HDI dostala z 0,286 na současnou hodnotu 0,304 (maximální hodnota indexu je 1, světový průměr v roce 2012 byl 0,694), čímž se DRK řadí na předposlední místo v žebříčku 187 porovnávaných zemí (Human Development Report, 2013). Graf č.: 4: Vývoj HDI v Demokratické republice Kongo
Zdroj: Human Development Report, 2013
3. 2. Prokletí přírodních zdrojů Demokratická republika Kongo je velmi bohatá na nerostné suroviny. Mezi nejvýznamnější z nich patří kobalt, měď, coltan, ropa, diamanty, zlato nebo stříbro. Hodnota přírodního bohatství DRK se odhaduje na 24 bilionů dolarů, což je zhruba 12
srovnatelné s HDP Evropy a USA dohromady. Teoreticky to dělá z DRK nejbohatší zemi na světě (Noury, 2010). Potenciálně by tak mohla být motorem pro rozvoj celého afrického kontinentu. Problémem je, že zdroje nejsou dostatečně využívány k rozvoji země a blahobytu místního obyvatelstva. DRK se potýká s fenoménem, který se označuje jako Prokletí přírodních zdrojů. Prokletí přírodních zdrojů reflektuje negativní vztah mezi hojností přírodních zdrojů a ekonomickým růstem. Pro rozvoj mnoha zemí (Ekvádor, Sierra Leone a další) znamenala přítomnost surovin na jejich území příčinu pro pomalý ekonomický rozvoj. Na druhou stranu země jako Austrálie, Jihoafrická republika nebo Botswana se s podobným problémem nepotýkají. Tabulka č. 1 ukazuje relativní ekonomický růst deseti vybraných zemí disponujících významným přírodním bohatstvím. Díky tomu můžeme pozorovat, že prokletí přírodních zdrojů automaticky nejde ruku v ruce s jejich dostatkem. Pro srovnání Botswana bohatá na diamanty dosahovala v letech 1975 až 1998 průměrného ekonomického růstu 4, 99 %. Naproti tomu ekonomický růst DRK byl ve stejném časovém období v záporných hodnotách, konkrétně -5, 39 %.
Tabulka č. 1: Ekonomický růst a kvalita institucí ve vybraných zemích bohatých na přírodní zdroje
Země Botswana
Ekonomický růst Hlavní zdroj (1975 - 1998) 4,99 diamanty
Kvalita institucí 0,706
Čile
3,71 měď
0,668
Norsko
2,82 ropa
0,966
Austrálie
1,97 minerály
0,932
Kanada
1,73 minerály
0,974
průměr
1,53
0,638
Ekvádor
-0,79 ropa
0,592
Niger
-1,45 minerály
0,520
Zambie
-1,94 měď
0,434
Sierra Leone
-2,05 diamanty
0,406
DRK
-5,39 minerály a kovy
0,232
Zdroj: Boschini, Pettersson, Roine, 2007
Je třeba položit si otázku, proč některé země na svoje bohatství doplácí a jiné díky němu prosperují. Jak uvádí Boschini, Pettersson a Roine (2007), důležitými faktory jsou a) typ zdrojů a b) kvalita institucí, respektive vzájemná interakce obou faktorů. Ta se potom promítá do aspektu tzv. „přivlastnitelnosti“ (z angl. appropriability) přírodních zdrojů. 13
Je zřejmé, že přítomnost zdrojů často vede k touze po jejich ovládnutí a následné korupci a konfliktům. To má potom negativní dopad na hospodářský rozvoj. Boschini, Petterss a Roine (2007) poukazují na to, že právě země, kde jsou zdroje snadno přivlastnitelné, na jejich přítomnost spíše doplácejí. Některé zdroje jsou vzhledem ke svým fyzickým a ekonomickým předpokladům snadněji přivlastnitelné, než zdroje jiné. Suroviny, které jsou hodnotné, snadno skladovatelné, snadno přepravitelné a snadno prodejné, jsou pro ilegální obchodníky atraktivnější. Z toho vyplývá, že například diamanty nebo drahé kovy jsou potenciálně mnohem více náchylné ke zneužívání, než například zemědělské komodity. To však neznamená, že všechny země s určitým typem přírodního bohatství na tom budou s prokletím přírodních zdrojů stejně. Dalším aspektem je totiž již zmíněná kvalita institucí. Dobrý institucionální rámec může podpořit ekonomický rozvoj, stejně jako ho špatný může brzdit (Boschini, Petterss a Roine, 2007). Existuje mnoho politicko-ekonomických vysvětlení, proč země bohaté na přírodní zdroje mají problémy s ekonomickým růstem. Tyto teorie jsou ale příliš jednostranné a nejsou schopny zdůvodnit fakt, že například situace Botswany nebo Norska je opačná. Boschini, Petterss a Roine (2007) naopak zohledňují oba dva výše zmíněné faktory a shodují se, že země obdařené problematickými zdroji (diamanty, minerály) jsou citlivější, pokud je v zemi také špatné institucionální zázemí. Jinými slovy kvalita institucí je klíčová především pro země závislé na diamantech a vzácných kovech. Podíváme-li se na níže popsaný historický kontext těžby přírodních zdrojů a politického vývoje, můžeme tuto teorii úspěšně aplikovat na DRK. Z této teorie také vyplývá, že jednotlivé země jsou zlepšením institucionálního systému schopny do jisté míry své prokletí ovlivnit.
3. 3. Historický kontext využívání přírodních zdrojů Během celého 20. století bylo konžské přírodní bohatství systematicky zneužíváno ve prospěch vládnoucích elit a na úkor většinového obyvatelstva. Současnou situaci je třeba chápat jako návaznost na praktiky, které byly zavedeny již v době belgické koloniální nadvlády. Politické a vojenské elity dnes de facto svým přístupem k bohatství země navazují na belgického krále Leopolda II.
14
Veškerý užitek získaný těžbou přírodních zdrojů se dostával pouze do rukou vládnoucích elit a jejich spojenců. Běžnému obyvatelstvu bylo právo na využívání bohatství vlastní země odepřeno, proto mu nezbylo nic jiného, než se spolehnout na obživu pramenící z neformální ekonomiky. Po desetiletí bylo zboží pašováno jak v rámci země, tak i do zahraničí. Vzkvétající obchodní sítě se často zakládaly na etnických vazbách a korupci (Global Witness, 2004). 3. 3. 1. Kongo v době koloniální nadvlády V roce 1879 povolal belgický král Leopold II. Henryho Mortona Stanleyho, aby prozkoumal strategické obchodní stezky vedoucí podél řeky Kongo do západní a střední Afriky. Aby král ospravedlnil svoji přítomnost v Kongu, veřejně proklamoval své humanitární a proti-otrocké zájmy. Ve skutečnosti byl ale motivován především touhou vytvořit obrovské obchodní teritorium. Stanley přesvědčil zhruba čtyři stovky místních náčelníků, aby podepsali „dohody“ převádějící vlastnictví jejich pozemků na Leopoldovo Mezinárodní společenství Konga (Association Internationale du Congo). Leopoldův nárok na území byl formálně uznán evropskými mocnostmi na Berlínské konferenci (1884 – 1885) a 30. dubna 1985 byl podepsán výnos, na základě kterého vznikl Svobodný stát Kongo. Tím získal formální kontrolu nad územím i jeho přírodním bohatstvím. Stejným dokumentem byl místnímu obyvatelstvu omezen přístup k půdě a vlastnickým právům vůbec (Global Witness, 2004). Zájem o přírodní zdroje Původně se vládnoucí elity Svobodného konžského státu soustředily zejména na kaučuk a slonovinu, později se přeorientovaly na produkci a export palmového oleje. Král Leopold využíval soukromé žoldáky, tzv. „Force publique“, aby spravovali obrovské zisky z obchodu. Od 80. let 19. století bylo s Kongem zacházeno spíše jako s podnikem, než se státním útvarem. Politické a společenské vztahy v zemi byly založeny na bázi koloniálního kapitalismu. Administrativně byl Svobodný konžský stát rozdělen na provincie centrálně řízené z hlavního města Léopoldville (Global Witness, 2004).
15
Vznik neformální ekonomiky a společenské změny Král Leopold II. prodal v roce 1907 Svobodný konžský stát Belgii. Veškerá produkce za účelem exportu byla centrálně kontrolována, velké polostátní a soukromé společnosti měly prakticky monopol na využívání palmového oleje, kaučuku, bavlny a dalších zdrojů. Běžné obyvatelstvo nebylo do obchodu s přírodními zdroji zahrnuto. Neprivilegovaní Konžané pracovali na plantážích, v dolech a na výstavbě železnic. Snaha vyhnout se nucené práci a placení vysokých daní vedla k rozvoji neformální ekonomiky. Konžští obyvatelé často prchali do sousedních zemí a začali využívat pašerácké obchodní stezky, které byly založeny na předkoloniálních trasách. Tyto trasy byly používaných pro dálkový obchod v dobách, kdy Kongo mělo prosperující ekonomiku založenou na zemědělské produkci. Belgie zmanipulovala sociální a ekonomický systém tak, aby došlo k maximální produktivitě a zisku. Kromě vzniku neformální ekonomiky došlo také k transformaci místní společenské struktury. Tradiční vládnoucí třída byla zapojena do koloniálních aktivit a byla Belgičany využívána k vykonávání represe vůči obyvatelstvu. Kmenoví náčelníci dostali funkce správců a byli odměňováni za loajalitu. Zároveň měli stále vliv na běžné obyvatelstvo, čímž koloniální nadvláda získala snadný přístup k levné pracovní síle. (Global Witness, 2004). 3. 3. 2. Kongo v době nezávislosti a Konžská krize Dlouhá léta plná rebelií, politických demonstrací, stávek proti nucené práci a pracovnímu útlaku vyvolala v 50. letech 20. století mezinárodní „anti-koloniální“ tlak. Po velkém povstání v Kinshase 4. ledna 1959 se Belgie rozhodla udělit Kongu nezávislost. Tu konečně získalo 30. června 1960. Předsedou vlády se stal militantní nacionalista Patrice Lumumba. Kongo po odchodu Belgičanů postrádalo schopné administrativní síly z řad vlastních občanů. Pouhé dva týdny po vyhlášení nezávislosti se Lumumba potýkal s celostátními vzpourami armády a separatistických hnutí v Katanze a Jižní Kasaii, oblastech bohatých na minerály. Období politické nestability v letech 1960 – 1965 je označováno jako „Konžská krize“. Chaos a dezorientace ovlivnila efektivitu dopravy a dalších služeb, což postupně vedlo k celkovému rozkladu infrastruktury a tím i úpadku hospodářství. 16
Odvolaného předsedu vlády Lumumbu nahradil Moise Tshombe, lídr Katanžského separatistického hnutí, které mělo podporu Belgie a USA. V roce 1961 byl expremiér Lumumba zavražděn. 3. 3. 3. Mobutovo Kongo (1965 – 1997) Mobutu Sese Seko, který stál v čele armády, svrhl v roce 1965 pučem prezidenta Kasavabu a premiéra Tshombeho. Mobutu měl k zemi stejný přístup, jako svého času král Leopold II. De facto si z Konga udělal svůj osobní podnik. Jeho absolutistická vláda se vyznačovala represivními metodami, potlačováním opozice, jednostranným politickým systémem a zavedením dědického práva na přírodní bohatství. Vytvořil podmínky pro rozvoj korupce a nezabýval se investicemi do veřejných služeb. V rámci kulturní revoluce, která měla za cíl „poafričtění“ země, přejmenoval v roce 1971 Kongo na Zaire a Léopoldville na Kinshasu. Zatímco většina obyvatel trpěla chudobou, Mobutu se svými spojenci systematicky využíval přírodního bohatství země. Kongo pod Mobutovou vládou je jedním z nejnázornějších příkladů „paradoxu hojnosti“. Mobutu prohýřil a zpronevěřil miliardy dolarů vydělané díky produkci mědi, kobaltu, diamantů a kávy, a znárodnil veškerou půdu a práva na přírodní bohatství. Západ jeho brutalitu a špatné hospodaření přehlížel. V roce 1967 vytvořil státem vlastněný těžební podnik Générale des carriers et des mines (Gécamines). V roce 1973 následovalo znárodnění všech podniků v zahraničním vlastnictví. Tím se ještě zvýšila ekonomická moc vládnoucí třídy. Mobutu rozdělil management a řízení těchto podniků mezi své přátele a jejich rodiny, z nichž většina neměla žádné odborné zkušenosti a nemusela platit daně. Mobutu také zachoval vojenskou kontrolu nad přírodním bohatstvím a obchodními trasami, kterou nadále vykonávala Force publique. Strategie „rozděl a panuj“ byla dobrá k prevenci koordinovaného odporu. Mobutu podpořil konkurenci mezi podnikateli a vojenskými jednotkami tím, že jim dovolil spravovat si své podniky. Díky určité míře autonomie, kterou
vojenští
lídři
měli,
se
stala
kontrola
nad
přírodními
zdroji
více
decentralizovanou. Více než 25 let korupce mezi úřady a polostátními podniky, kdy se neinvestovalo do základních veřejných služeb nebo do dopravní infrastruktury, vedlo ke státnímu kolapsu 17
ve druhé polovině 80. let. Mnoho lidí se opět začalo uchylovat k neformální ekonomice. Tajné národní i regionální obchodní sítě se začaly znovu rozvíjet, což Mobutu neměl příliš pod kontrolou. Hrozby plynoucí z růstu neformální ekonomiky si byl ale vědom, proto začala vláda zavádět opatření k omezení pašování. Mobutu například trval na tom, aby se pro přepravu surovin využívaly zejména stávající oficiální železniční, silniční a říční sítě. Ty ale byly v dezolátním stavu kvůli nedostatku investic do veřejných služeb. Velký efekt tato opatření tedy neměla a pašování přetrvávalo ve stejné míře. Provincie Severní a Jižní Kivu byly díky své poloze poblíž hranic s Rwandou a Burundi hojně využívané pro přeshraniční obchodní aktivity. Ze Zairu se pašoval cukr, palmový olej, kukuřice, látky, kradená auta a paliva. Pašování mělo za následek další rozšíření korupce, protože pašeráci museli podplácet kontroly na hranicích a v dopravních uzlech. Následkem rozvoje neformální ekonomiky se na konci 80. let až 40 % vyprodukované kávy pašovalo do Ugandy. Kobalt a měď byly kradeny podniku Gécamines a pašovány do Zambie a Jižní Afriky. V roce 1988 tvořilo zlato a diamanty pašované ze Zairu skoro 94 % belgického importu z Burundi a 88 % importu z Konga-Brazzaville. S koncem Studené války skončila i podpora Mobutova režimu Spojenými státy americkými, stejně tak mezinárodní věřitelé přestali tolerovat hyperinflaci a zvýšený tlak politické opozice. V roce 1990 byl Mobutu donucen k zavedení multipolárního politického systému, nicméně nadále těžil z obchodních příležitostí, které země nabízela (Global Witness, 2004). 3. 3. 4. První konžská válka a Mobutův pád Mezi lety 1990 a 1993 byla situace v Zairu charakteristická nekonzistentností hospodářských politik, sociálními nepokoji a politickým chaosem. Některé zahraniční společnosti byly po násilných útocích nuceny opustit zemi. V důsledku absence údržby a modernizací byly měděné a kobaltové doly v úpadku. Po zhroucení bankovního systému bylo podnikání v Zairu prakticky nemožné. Kvůli ekonomickému kolapsu a desetiletích korupce v řadách vysokých vojenských důstojníků nebyli běžní vojáci řádně placeni a neměli ani adekvátní výcvik a vybavení. V červnu 1994, dva týdny po ustanovení nové přechodné vlády, vtrhl do města Goma na východě území jeden milion Hutuů, kteří byli po spáchání genocidy vůči Tutsiům 18
vyhnáni ze sousední Rwandy a v Zairu hledali útočiště. Tento přísun ještě zvýšil již existující etnické napětí v Severním a Jižním Kivu. V následujícím roce přechodná vláda vydala zákon popírající konžskou národnost Tutsiů. Několik etnických skupin bylo ve válečném stavu a konžská armáda byla rozdělena na frakce. Formální ekonomika byla zanedbatelná ve srovnání s ekonomikou neformální. Příliv nestálé etnické směsi do Zairu v kombinaci s kompletním selháním státu byly katalyzátorem pro Mobutovu demisi. Sousední státy ohrožené přítomností povstalců působících v Zairu tak získaly důvod zasáhnout a urychlit Mobutův pád. V roce 1996 partyzánský vůdce a obchodník se zlatem a slonovinou Laurent-Désiré Kabila obsadil Gomu a východní část Zairu. 17. května 1997 Aliance demokratických sil pro osvobození Konga (ADFL) obsadila Kinshasu, kde se setkala jen se slabým odporem vlády. Kabila sám sebe prohlásil prezidentem Demokratické republiky Kongo, čímž země získala současný název. Mobutu uprchl ze země a později téhož roku zemřel v Maroku. Zanechal po sobě hluboce rozvrácenou a zoufale chudou zemi na pokraji ekonomického a sociálního kolapsu. Nástup Kabily byl velmi vřele přijat ze strany USA i ostatních zemí. Nový prezident přislíbil navrátit zemi demokracii a ekonomickou stabilitu. Nicméně navzdory jeho otevřené kritice Mobutova režimu nebyla jeho vláda příliš rozdílná. Ačkoli dokázal stabilizovat měnu a započal mnoho sociálních programů, jeho přístup ke správě přírodního bohatství a kontrole státních prostředků byl stejný, jako tomu bylo u jeho předchůdců (Global Witness, 2004). 3. 3. 5. Druhá konžská válka (1998 – 2003) V červenci 1998 Kabila přestal důvěřovat svým bývalým spojencům, Ugandě a Rwandě, a proto požádal prezidenty Kagameho a Museveniho, aby stáhli z DRK svá vojska. Ti sice požadavku dostáli, ale už o pár týdnu později se Rwandská armáda vrátila a dokonce se jí podařilo zajmout vojenskou základnu Kitona v ústí řeky Kongo. Kabila proto požádal členské země Jihoafrického rozvojového společenství (SADC) o pomoc. Zimbabwe a Namibie vyslaly jednotky, aby chránily ohrožená území. Ke konci roku 1998 jednotky ze Zimbabwe, Angoly, Čadu a Namibie bojovaly se spojenci z ADFL zároveň proti povstalcům na východu a vojákům ze Rwandy, Ugandy a 19
Burundi. Konflikt označovaný jako Africká první světová válka tedy splňoval kritéria jak války občanské, tak zároveň i války mezinárodní (Global Witness, 2004). Do konfliktu se v jeho počátcích angažovalo 8 afrických zemí (DRK, Uganda, Rwanda, Burundi, Namibie, Zimbabwe, Angola a Čad) a 25 povstaleckých skupin (Lalji, 2007). Rwanda a Uganda podporovaly některé povstalecké skupiny, jako například Konžské hnutí za demokracii (RCD). Začátkem roku 1999 již rwandské a ugandské jednotky a jimi podporovaní povstalci ovládali více než třetinu konžského území. Na východě země ale nebyla přítomnost zahraničních vojsk vítaná a obyvatelé okupovaných území se proti nim začali bouřit. Sami sebe začali označovat termínem Mai Mai. Tím se do války přidal další důležitý aktér. Na konci roku 1999 se začaly objevovat problémy ve rwandsko-ugandské alianci. Jejich rozdílné přístupy a cíle zapříčinily to, že se každá strana rozhodla podporovat jinou z konžských povstaleckých skupin. V té době vzniklo Hnutí za osvobození Konga (MLC), které bylo podporováno Ugandou. MLC navázalo úzké vazby se Středoafrickou republikou a Kongem-Brazaville, které byly důležité pro obchod s diamanty a dalšími surovinami. Rwanda zůstala u podpory RCD. Obě země a jejich povstalecké skupiny začaly soupeřit o kontrolu nad zdroji, což vedlo k přímým vojenským konfrontacím (Global Witness, 2004). 3. 3. 6. Panel expertů OSN V červnu 2000 Rada bezpečnosti OSN požádala Generálního tajemníka, aby ustanovil Panel expertů na nelegální využívání přírodních zdrojů a dalších forem bohatství DRK. Panel byl požádán, aby prozkoumal možné souvislosti mezi využíváním zdrojů a pokračováním konfliktu. Na základě této žádosti byly uveřejněny čtyři zprávy a další důvěrné sekce byly předány Radě bezpečnosti. Některá tvrzení, která se ve zprávách objevila,
byla
potvrzena
nezávislými
výzkumnými
organizacemi.
Zprávy
dokumentovaly, jak se liší přístupy jednotlivých válčících skupin a jejich spojenců k využívání přírodního bohatství Konga. Přišlo se na to, že většina aktivit je uskutečňována prostřednictvím konžských zástupců. Kontroverzní byla zpráva z roku 2002, která jmenovala 85 jedinců a společností, které porušují Pokyny OECD pro nadnárodní společnosti a více než 70 jedinců a společností porušující mezinárodní obchodní etické standardy. Jmenovaní byli vyzváni, aby Panelu 20
zaslali svá vyjádření. Jejich reakce byly uveřejněny v dodatku ke zprávě v červnu 2003. V poslední zprávě z října 2003 stálo, že využívání přírodního bohatství zůstává jedním z hlavních finančních zdrojů pro skupiny zapojené do přetrvávajícího konfliktu (Global Witness, 2004). 3. 3. 7. Joseph Kabila a Lusacká dohoda V roce 1999 se situace mezi konžskou vládou, MLC (podporovanou Ugandou) a RCD (podporovanou Rwandou) ocitla na mrtvém bodě. Díky tomu začala mírová jednání. V červnu 1999 byla v Zambijské Lusace navržena dohoda, kterou všechny zúčastněné strany do srpna téhož roku podepsaly. V dohodě zazněly požadavky na klid zbraní, rozmístění mírových jednotek OSN – MONUC, odchod zahraničních jednotek ze země, dobrovolné odzbrojení a repatriaci všech zahraničních ozbrojených skupin a zahájení tzv. „mezikonžského dialogu,“ díky kterému by mělo dojít ke zformování přechodné vlády, která by zemi dovedla ke svobodným volbám. Válčící strany však navzdory podpisu Lusacké dohody její požadavky nedodržely, takže se trvalý mír udržet nepodařilo. Laurent Kabila byl zavražděn v Kinshase 16. ledna 2001. Jeho syn a zároveň velitel ozbrojených sil, Joseph Kabila, se ujal prezidentského úřadu. Josephu Kabilovi šlo o ukončení konfliktu, začal proto spolupracovat s mezinárodními finančními institucemi na reformování zákonů týkajících se těžby a lesnictví. Po smrti svého otce v roce 2001 se Joseph Kabila pokusil znovu navázat mezikonžský dialog. Dosáhl mírného pokroku, kdy se zástupci válčících stran, opozice a společnosti sešli v únoru 2002 v Jihoafrické republice. Dialog málem zkrachoval po tom, co Joseph Kabila podepsal dohodu s MLC, na základě které si rozdělili moc bez zapojení RCD. Byly podepsány jednotlivé dohody mezi DRK a Rwandou a mezi DRK a Ugandou o odsunu vojenských jednotek ze země. Kvůli mezinárodnímu i regionálnímu tlaku se všechny válčící strany vrátily v září 2002 k vyjednávání. Ze setkání vlády a povstaleckých skupin v Pretorii vzešla dohoda, na základě které došlo v březnu 2003 k odsouhlasení návrhu ústavy a jednání o možnosti začlenění povstaleckých skupin do regulérní národní armády. Nová ústava byla podepsána prezidentem Kabilou v dubnu 2003 (Global Witness, 2004).
21
3. 3. 8. Poválečný vývoj V létě 2003 byla ustanovena nová přechodná vláda složená z Kabilových úředníků, členů opozice, představitelů RCD, MLC, zástupců občanských sdružení a členů Mai Mai. Z každé ze čtyř frakcí byl zvolen jeden viceprezident. Stejně tak byla spravedlivě rozdělena ministerstva. Podle nové ústavy měl Kabila zůstat v čele země do roku 2006, kdy se budou konat svobodné volby. Přechodná ústava vyžadovala ustanovení Vysoké rady obrany, která zahrnovala prezidenta jako velitele ozbrojených sil a zástupce bývalých válčících stran. Nová armáda FARDC (Forces Armées de la République Démocratique du Congo) složila přísahu, že bude hájit územní integritu DRK (Global Witness, 2004). Oficiální ukončení války ale nezabránilo pokračování konfliktů na východě země. Značnou roli zde sehrála FDLR (Demokratické síly za osvobození Rwandy). Nestabilní byly také vztahy v rámci nově vytvořené konžské armády, což několikrát vyústilo v ozbrojené konflikty. Další volby proběhly v listopadu 2011, prezidentem se opět stal Joseph Kabila.
3. 4. Současná situace těžby minerálů V roce 2002 vydala konžská vláda tzv. „Mining Code,“ dokument, který vymezuje konkrétní doly, v kterých mohou soukromí těžaři na základě povolenek legálně těžit. Smí se tak činit v dolech, jejichž zásoby minerálů nesplňují kritéria pro průmyslovou těžbu. Nevýhodou pro soukromé těžaře je fakt, že dokument si vyhrazuje právo uzavřít do 60 dnů doly, pokud se prokáže, že je zde průmyslová těžba proveditelná. To pochopitelně snižuje atraktivitu těchto dolů pro investory. Dokument nedovoluje poskytování povolenek členům vlády, armády či dalších veřejných institucí. V září roku 2010 došlo k úplnému zákazu soukromé těžby v provinciích Maniema, Severním a Jižním Kivu, tedy v oblastech, kde dochází k největší koncentraci konfliktů. Ukázalo se ale, že tato opatření mají negativní dopad na obchod s kasiteritem a proto byl zákaz v březnu 2011 zrušen. Přesto ale prokazatelně pomalu dochází k demilitarizaci některých těžebních oblastí. Rada bezpečnosti na základě zprávy Panelu expertů z roku 2008 poprvé doporučila členským státům OSN, aby požadovali od dovozců, zpracovatelů a spotřebitelů, zvýšenou pozornost původu minerálů, které odebírají. Nejnovější povstaleckou skupinou na území DRK je M23. Jednotku, která se odštěpila od konžské armády, vedl generál Bosco Ntaganda. M23 má na svědomí další vlnu 22
násilí, díky níž přišly o domov 2 miliony lidí. Podle The Enough Project byla M23 od počátku svého působení podporována Rwandou. Na konci roku 2013 jednotka zaútočila na město Goma ve východním Kongu. V březnu 2013 byl Ntaganda, přezdívaný „Terminátor“, předvolán k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu na základě obvinění ze zločinů proti lidskosti, včetně využívání dětských vojáků, znásilnění a masových vražd (The Enough Project, 2013).
3. 5. Důsledky války 3. 5. 1. Sociální důsledky Odhaduje se, že mezi lety 1998 a 2003, kdy válka oficiálně skončila, zahynulo 3,8 milionu lidí (Lalji, 2007). Konflikt v jiné podobě pokračuje dodnes a lidé na jeho následky denně umírají dál. Drancování země ozbrojenými skupinami neskončilo. Vojáci nejsou za svoji práci dostatečně finančně ohodnoceni a uchylují se proto k násilným činům, přepadávají civilní obyvatelstvo i humanitární pracovníky, znásilňují konžské ženy a využívají dětské pracovníky pro práci v dolech i armádě. Ti pracují za naprosto nepřijatelných podmínek místo toho, aby docházeli do škol, což přináší dlouhodobý negativní vliv na sociální a ekonomický rozvoj země. Dalším následkem konfliktu je množství uprchlíků a vnitřně přesídlených osob. V zemi dochází téměř na denním pořádku k hrubému porušování lidských práv. Údaje o těchto činech zaznamenává ve svých výročních zprávách Amnesty International. Vzhledem k nefungující vládě postrádá země dostatek kvalitních sociálních institucí. V neposlední řadě dochází každoročně k velkému množství úmrtí v důsledku rozšíření nemocí a hladomoru. 3. 5. 2. Ekonomické důsledky Následkem dlouhodobého konfliktu není DRK příliš lákavou destinací pro zahraniční investory. Ti nemají zájem investovat v zemi s tak zakořeněným korupčním systémem, špatnou infrastrukturou a nevyřešenou bezpečnostní otázkou. Dalšími překážkami jsou vysoké dopravní náklady, nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, neefektivní práce institucí, komplikovaná legislativa a nízká transparentnost při udělování licencí.
23
Konžská vláda se snaží investory nalákat restrukturalizací a privatizací státních společností, které jsou ale v současné době velmi ztrátové. Perspektivními oblastmi pro investice jsou zemědělství, potravinářství nebo těžební a energetický průmysl. Navzdory nepříliš příznivému investičnímu prostředí dosahovala v roce 2010 výše přímých zahraničních investic v DRK 2, 9 miliard USD. Nejvíce investují USA, Čína a Indie, a to do služeb, telekomunikací, energetiky, těžby a zpracování nerostných surovin a dalších sektorů (BusinessInfo, 2013). Obyvatelstvo DRK stále ještě nemá větší prospěch z přírodního bohatství své země. Peníze z těžby surovin se z velké části nedostanou dále, než k ozbrojeným skupinám, které spravují doly, případně k vládním elitám, které jsou na správce přímo napojeny.
3. 6. Role OSN v konfliktu Na základě požadavku uvedeného v Lusacké dohodě vyslala OSN do DRK mírové jednotky MONUC. V roce 2000 zde operovalo okolo 5 300 vojáků, zatímco v roce 2010 jich bylo již více než 20 000. V současnosti se tak jedná o největší nasazenou jednotku OSN na světě. A to i přesto, že byla značně kritizována, dokonce i ze strany samotné OSN, za zanedbávání povinné péče, napomáhání povstaleckým skupinám a další nelegální aktivity. MONUC je v DRK nepopulární, mimo jiné proto, že prakticky není schopna ochránit civilisty. Konžská vláda už dokonce zažádala, aby byly jednotky staženy do roku 2011. Nicméně i přes veškeré nedostatky se jedná o jedinou skupinu, která je schopna poskytnout jistou míru ochrany. (Noury, 2010). Stalo se tak pouze to, že mise byla přejmenována na MONUSCO (Stabilizační mise OSN v Kongu). Vláda a OSN se shodly, že jednotky budou staženy teprve po prokazatelném pokroku v bezpečnostní situaci (Amnesty International, 2011). Možná významnější dopad než mírové jednotky mělo zmíněné uveřejnění zpráv Panelu expertů OSN. Po jeho vydání v roce 2001 například Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických dočasně zakázala dovoz coltanu z DRK a zároveň vyzvala firmy Cabot a Kemet, aby přerušily své obchodní styky s dodavateli z oblasti střední Afriky. Některé společnosti pouze přesunuly své aktivity do Rwandy nebo ostatních sousedních zemí. Otázkou zůstává, do jaké míry byla tato opatření způsobena vydáním zpráv Panelu expertů a do jaké míry šlo o reakci na pokles cen coltanu na mezinárodních trzích. 24
3. 7. Konfliktní minerály a jejich souvislost s konfliktem Konfliktní minerály řadíme mezi takzvané konfliktní zdroje. Tento termín britská nevládní organizace Global Witness definuje následovně: „Konfliktní zdroje jsou takové přírodní zdroje, jejichž systematické využívání a obchod s nimi v kontextu konfliktu přispívá k, těží z, nebo vede k závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva, lidských práv a páchání zločinů podle mezinárodního práva.“ Cílem vyspělého světa by tedy měla být především eliminace užívání konfliktních zdrojů, potažmo minerálů. Global Witness v dokumentu Same old Story (2004) odkazuje na zprávy Panelu expertů OSN z let 2001 a 2002, kde stojí, že přírodní zdroje hrají značnou roli v přetrvávání konfliktu. Zaznělo zde také, že konflikt se transformoval do podoby, kdy jde především právě o přístup, kontrolu a obchod s pěti klíčovými zdroji: coltanem, diamanty, mědí, kobaltem a zlatem. V některých publikacích se můžeme setkat s jinými zdroji, které jsou v souvislosti s těžbou v DRK zařazeny mezi tzv. konfliktní minerály. Nejčastěji je to tantal, cín, wolfram a zlato. 3. 7. 1. Coltan Coltan je významnou surovinou proto, že se jedná o sloučeninu, ze které se získávají vzácné kovy tantal (Ta) a niob (Nb), někdy také známý jako columbium. Spojením „columbite-tantalite“ vznikl název minerálu – coltan. Niob je supravodič II. typu a používá se zejména při výrobě ocelových slitin. Vlastnosti niobových slitin jsou často uplatněny při konstrukci potrubních systémů (plynovody apod.). Tantal se používá k výrobě kondenzátorů, které snižují napětí a spotřebu energie v mobilních telefonech, herních konzolích a dalších elektronických zařízeních. Ty díky tantalu mohou být čím dál menší. Dále je využíván pro výrobu chirurgických nástrojů. Tantal je tedy hlavním důvodem, proč se těží coltan (TIC, 2012). Objev coltanu Poprvé byl coltan objeven v roce 1910 v provincii Kivu během výstavby železniční trasy mezi městy Kindu a Kongolo. Zpočátku se s ním zacházelo jako s poměrně nevýznamným vedlejším produktem těžby kasiteritu, v jehož blízkosti se coltan často nachází. Změna nastala v 90. letech, kdy technologický pokrok zapříčinil globální 25
nárůst poptávky po tomto opomíjeném minerálu. Předpokládá se, že na území DRK se nachází největší světové zásoby tantalu, i když největším producentem je v současné době Austrálie. Odhaduje se, že 80 % světových rezerv coltanu je na území afrického kontinentu, z toho 80 % se pravděpodobně nachází v DRK. Pokud by se podařilo zlepšit bezpečnostní situaci v zemi, stala by se DRK podle odborníků jedničkou ve světové dodávce coltanu (Global Witness, 2004). Coltan je podle amerického ministerstva obrany klasifikován jako strategický minerál (Lalji, 2007). Obchod s coltanem Hlavním obchodním centrem je město Bukavu na pobřeží jezera Kivu. Regiony, ve kterých se coltan nejvíce těží, jsou Severní a Jižní Kivu a Ituri. Coltan z provincií Kivu je považován za velmi kvalitní a snadno dostupný bez nutnosti využití specializované techniky. Coltan je dosud v Kongu těžen poměrně primitivním způsobem, který připomíná rýžování zlata v Kalifornii v 19. století. Průměrný Konžan si vydělá okolo 10 dolarů za měsíc, zatímco pracovník v coltanových dolech dokonce 10 – 15 dolarů za týden. Z toho důvodu mnoho lidí opouští své zemědělské aktivity, děti odcházejí ze škol a hromadně se stěhují do těžebních oblastí. Tantalová
ruda
je
prodávána
Rwanďany,
Uganďany a
jejich spřátelenými
povstaleckými skupinami do Malajsie, Německa, Švýcarska, Nizozemí, Belgie, Velké Británie, Indie, Pákistánu, Spojených států a Ruska. Od 90. let až do roku 2002 největší množství tantalu ze střední Afriky dovážely Spojené státy. V roce se 2002 se na první příčku dostala Čína. Ale vzhledem k tomu, že Rwanda v podstatě monopolizovala konžský coltan, je možné, že hodně coltanu dováženého do Spojených států nebo západní Evropy pochází ve skutečnosti z DRK. Cena coltanu se odvíjí od aktuální poptávky, která se zvyšuje s přívalem nových produktů na trh. Příkladem bylo uvedení herní konzole Sony PlayStation 2 v roce 2000, díky němuž došlo k cenovému skoku ze 108 na 606 dolarů za kg (Noury, 2010). Došlo totiž k nárůstu spotřeby coltanu o 38 % oproti předchozímu roku. Populace provincií Kivu byla náhle zavlečena do „coltanové horečky“. Ta nicméně vydržela poměrně krátkou dobu, protože brzy začalo být zřejmé, že tempo růstu poptávky nemůže být udržitelné vzhledem ke zpomalující se globální ekonomice (Global Witness, 2004). Firmy si navíc v roce 2000 nakoupily dostatečné zásoby, z kterých pak čerpaly v dalších 26
obdobích, takže poptávka rychle poklesla. Povstalecká skupina RCD na to zareagovala monopolizací všech exportů z jí spravovaných území. Do března 2001 tak měla na export coltanu monopol společnost SOMIGL. Do celé situace se vložila vláda USA, která díky monetárním zásahům regulovala cenové výkyvy. Tím se cena coltanu snížila dokonce pod úroveň hladiny před „coltanovou horečkou“. Poptávka se tedy sama o sobě významně nemění, ale ceny jsou regulovány vládou USA (Cuvelier, Raeymaekers, 2002). Valerie Noury v odborném článku „The Curse of Coltan“ (2010) odkazuje na překvapivé zjištění, že ačkoli Rwanda v roce 2000 vyprodukovala 83 tun coltanu ze svých vlastních zásob, exportovala v témže roce dokonce 603 tun. Výnosy z coltanu na přelomu roku 2000 a 2001 dalece převýšily výnosy z diamantů. Tabulka č. 2: Export coltanu z DRC v letech 1991 - 2002
Zdroj: Global Witness, 2004
Z tabulky č. 2 je patrné, že až do roku 2001 byly Spojené státy nejvýznamnějším dovozcem konžského coltanu. Po roce 2001 už jediným zaznamenaným dovozcem coltanu pocházejícího z DRK byla Čína (Global Witness, 2004). 3. 7. 2. Kasiterit Kasiterit neboli cínovec je důležitá ruda pro výrobu cínu, jehož zásoby jsou v zemské kůře poměrně malé. Jedná se tedy o významnou vývozní komoditu. Používá se na pokrývání jiných kovů jako prevence proti korozi. Setkáme se s ním zejména v potravinových obalech, kuchyňském vybavení, zubních výplních a podobně. Většina světových zásob se nachází v Malajsii, Indonésii, Thajsku, Brazílii a Bolívii, ale v minulosti značné množství cínu na světových trzích pocházelo z DRK. V provinciích 27
Kivu byl těžen již od koloniálních dob. Stejně jako coltan byl v DRK objeven při výstavbě železnice v roce 1910. Ve 40. letech minulého století bylo Kongo po Bolívii druhým největším vývozcem cínu. Od roku 1989 produkce kasiteritu v DRK klesala v důsledku kolapsu na cenovém trhu a náročné těžby i přepravy. Vzhledem ke stejným nalezištím potkal kasiterit, pokud jde o ovládnutí zahraničními a povstaleckými skupinami, stejný osud jako coltan. Rwanda je sama také významným vývozcem kasiteritu, proto se určité množství minerálu pašovaného z Konga v jejích obchodních aktivitách snáze ztratí. Zpráva Panelu expertů z roku 2001 identifikovala Belgii, Německo, Malajsii, Kanadu, Tanzánii, Nizozemí, Rusko a Indii jako největší dovozce konžského kasiteritu ze Rwandy. Od poloviny 90. let se z kasiteritu stala méně významná komodita ve světle dramatického nárůstu poptávky po coltanu. Od této doby byl kasiterit považován za vedlejší produkt těžby coltanu, přestože od počátku 20. století tomu bylo přesně naopak (Global Witness, 2004). 3. 7. 3. Měď a kobalt Kongo má značné rezervy mědi a kobaltu na území tzv. měděného pásu, který se nachází podél konžsko-zambijské a konžsko-angolské hranice. V měděném pásu se nachází přibližně 34 % světových zásob kobaltu a 10 % zásob mědi. Kobalt by mohl být jedním z hlavních zdrojů příjmů v DRK, protože se jedná o vzácný kov vyhledávaný pro svoji tvrdost, pevnost a odolnost. Má značné průmyslové a vojenské využití, například se přidává do slitin pro výrobu turbín a leteckých motorů. Kobalt se získává z mědi. V minulosti byla měď jedním z hlavních zdrojů příjmu pro belgické kolonizátory a prezidenta Mobutu. Do roku 1978 byl kobalt vyvážen téměř výhradně ze Zairu a Zambie. Nicméně toho roku došlo k prudkému zvýšení cen, což donutilo kupce najít substituty a poptávka výrazně poklesla. I tak zůstává DRK mezi pěti nejvýznamnějšími vývozci kobaltu na světě vedle Zambie, Austrálie, Kanady a Ruska. Většina konžských měděných dolů je ve vlastnictví Gécamines. Měď z Demokratické republiky Kongo se vyváží především do Belgie a Itálie.
28
3. 7. 4. Diamanty Diamanty jsou vzhledem ke své velikosti a mezinárodně stanoveným cenám vděčným zdrojem pro pašování. DRK je členem Kimberleyského procesu, jehož cílem je zabraňovat tomu, aby se konfliktní diamanty dostávaly na mezinárodní trh. Země, které nedodržují přísná pravidla stanovená pro obchodování s diamanty, mohou být vyloučeny z možnosti obchodovat na mezinárodním trhu (Celní správa ČR, 2009). První diamanty byly objeveny v roce 1907 v provincii Kasai a ještě v témže roce započala těžba. Brzy nato objevily geologické průzkumy další ložiska na východě v Mbuji-Mayi. Během deseti let se z Mbuji-Mayi stalo nejvýznamnější diamantové centrum v Kongu. Do roku 1929 bylo Kongo druhým největším producentem diamantů po Jihoafrické republice. Nejvýznamnějším hráčem v produkci diamantů v kongu je společnost MIBA (La Société Minière de Bakwanga). MIBA je jedním z největších producentů diamantů na světě. 97 % produkce tvoří průmyslové diamanty a pouze 3 % jsou drahokamy používané k výrobě šperků. Zpráva Panelu expertů z roku 2001 ukázala, že značná část produkce MIBA je zpronevěřena vlastními nebo dokonce státními představiteli. Z reportu také vyplývá, že MIBA finančně podporuje společnosti, které dodávají zbraně pro AFDL. Mezinárodní obchod s diamanty Od roku 1998 se v oblastech bohatých na diamanty angažovala pochopitelně i Uganda a Rwanda. To se odrazilo na statistikách, kdy mezi lety 1987 a 1996 Uganda nevykazovala žádný export diamantů, zatímco v letech 1997 až 2000 dosahovala hodnota exportu diamantů 1, 7 milionů dolarů ročně. Nutno dodat, že ani jedna z těchto zemí vlastními zásobami diamantů nedisponuje. Přesto v roce 2001 hodnota vývozu z Ugandy a Rwandy do Belgie činila 3, 7 milionů dolarů. Podobné trendy vykazuje i sousední Republika Kongo. Odhaduje se, že v roce 2000 bylo nelegálně propašováno ze země až 85 % konžské produkce diamantů. Hlavními centry obchodu s diamanty jsou Antverpy (80 % obchodu), Londýn, New York, Lucern, Johannesburg, Dubaj, Tel Aviv a Bombaj. Nejvíce diamantů se brousí a leští v Indii, Thajsku a Číně, zatímco Spojené státy jsou nejvýznamnější prodejcem broušených a leštěných diamantů (Global Witness, 2004). 29
3. 7. 5. Zlato Zlato bylo v DRK poprvé objeveno v roce 1931 a těžba se rozvíjela až do doby, kdy DRK získala nezávislost na Kongu. Většina produkce pochází ze severovýchodní části země. Drobná těžba pod kontrolou podnikatelů a ozbrojených skupin vždy svým objemem převyšovala oficiální průmyslovou těžbu. Z toho důvodu jsou oficiální údaje o produkci a exportu jen málo vypovídající o skutečném bohatství země. Ze zahraničních aktérů se v ilegální těžbě angažuje zejména Uganda. Díky tomu přispěla ke zvýšení svého exportu mezi lety 1998 a 1999 na více než dvojnásobek, přičemž vlastní produkce v témže období klesla na polovinu, jak můžeme vidět z tabulky č. 3. Ugandská vláda se bránila argumenty, že nárůst exportu byl způsoben liberalizací obchodu se zlatem z roku 1993. Tabulka č. 3: Produkce a export zlata z Ugandy (1994 – 2000) v tunách
Rok
Export zlata
Produkce zlata
1994
0,22
0,0016
1995
3,09
0,0015
1996
5,07
0,0030
1997
6,82
0,0064
1998
5,03
0,0084
1999
11,45
0,0047
2000 (I. – X.)
10,83
0,0044
Zdroj: Global Witness, 2004
Panel expertů zjistil, že překupníci zlata ze Senegalu, Pákistánu a Řecka skupují ilegální zlato, které pak osobně dovážejí do Evropy a jiných destinací (Global Witness, 2004).
30
4. METODIKA Tato bakalářská práce je mezinárodní komparativní analýzou. V první fázi práce byla použita metoda literární rešerše z knižních zdrojů, odborných periodik a článků. Statistická data jsou nejčastěji převzata z internetových stránek či zpráv vládních i nevládních organizací, jako jsou OSN, Světová banka nebo Mezinárodní měnový fond. Data získaná z této literární rešerše posloužila jako teoretický podklad pro výzkum. Ten spočívá v komparaci přístupů jednotlivých aktérů k obchodu s konfliktními minerály. Vzhledem k tomu, že DRK až do roku 2001 nezveřejňovala statistiky svého exportu, jedinou možností, jak odhadnout množství vyvážených surovin, je využít importní statistiky zemí, které z DRK dováží. Z tohoto důvodu jsou použité tabulky zaměřené na zahraniční obchod většinou převzaté od různých agentur a nevládních organizací. Otázkou zůstává, do jaké míry se můžeme spolehnout na kvalitu a vypovídající hodnotu údajů, které importující země poskytují. Práci komplikuje také fakt, že velké množství zdrojů je propašováno do dalších zemí střední Afriky. Importéři potom ve svých statistikách deklarují původ zboží právě ze zemí, jako je Uganda, Rwanda nebo Konžská republika. Vlastní práce je rozdělena do tří kapitol, z nichž každá je věnovaná jednomu z vybraných aktérů mezinárodního obchodu (USA, EU, Čína). U každého aktéra jsou vyhodnocena nejprve legislativní opatření, která byla, případně nebyla, v rámci
národních
kompetencí
implementována.
Další
podkapitola
zkoumá
společenskou odpovědnost firem, které svojí obchodní činností zasahují do dodavatelského řetězce konfliktních minerálů. Poslední oddíl patří neziskovému sektoru, který hraje významnou roli ve výzkumu dané problematiky, vytváří tlak na vládní i soukromé subjekty a má největší vliv na informovanost veřejnosti.
31
5. VLASTNÍ PRÁCE 5. 1. Úvod Spojené státy, Čína a dvě ze zemí EU (Velká Británie a Francie) jsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN, nesou tedy zvláštní odpovědnost za celosvětový mír a bezpečnost. Očekává se, že tyto země nebudou svou politikou podporovat jakékoli konflikty nebo porušování lidských práv. USA a Čína jsou navíc největšími zahraničními investory v DRK. Vzhledem k tomu, že konfliktní minerály neslouží k přímé spotřebě, ale dalšímu zpracování, jsou ozbrojené skupiny závislé na svých obchodních partnerech, kteří se postarají o to, aby se toto zboží dostalo na mezinárodní trh. Přesto, že jsou tyto suroviny obchodovány často nelegálně, dostávají se po zpracování do legálně dostupného spotřebního zboží. Vzhledem ke složitosti globálních dodavatelských řetězců je žádoucí, aby opatření probíhala na bázi mezinárodní spolupráce. V tabulce č. 4 je znázorněna složitost dodavatelských řetězců obchodu s tantalem a nejvýznamnější společnosti, které se v jednotlivých fázích zpracování, od těžby až po výrobce elektroniky, angažují. Tabulka č. 4: Dodavatelský řetězec světového obchodu s tantalem z DRK
Zdroj: Ma, 2009
Pro většinu spotřebitelů jsou známí pouze koneční výrobci elektroniky, jako je Canon, Nokia nebo Apple. Tabulka ukazuje, kolika dalšími společnostmi musí minerál projít, aby v dostatečně zpracované podobě mohl být využit do mobilních telefonů, tabletů nebo fotoaparátů. Je tedy opravdu náročné zjistit od všech předchozích článků řetězce, zda využívají pouze zdroje z nekonfliktních oblastí.
32
5. 2. USA 5. 2. 1. Legislativní opatření Jak už bylo zmíněno, v září 2001 Sněmovna reprezentantů USA zakázala dovoz coltanu z DRK, ale toto opatření bylo pouze dočasné a lze ho považovat za reakci na vydání zprávy Panelu expertů OSN, v níž byla popsána souvislost mezi obchodem s konžskými minerály a přetrvávajícím konfliktem. Z dlouhodobého hlediska je proto důležitější krok z 15. července 2010, kdy byl Senátem podepsán Zákon o reformě Wall Street a ochraně spotřebitele (Dodd-Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act, zkráceně Dodd-Frank Act). Tento dokument byl v první řadě legislativní reakcí na krizi bankovního sektoru v roce 2008 a její následky. Měl být posílen státní dohled a tím usnadněna identifikace rizik na finančních trzích. Dalším cílem byla ochrana spotřebitelů před pochybnými produkty. Sekce 1502 tohoto dokumentu se zabývá konfliktními minerály a jejich vlivem na konflikt v DRK. Klade si za úkol omezit tok finančních zdrojů, které končí v rukách konžských ozbrojených skupin a de facto tak sponzorují nekončící konflikt. Sekce 1502 se skládá ze tří částí, z nichž každá je adresována jinému subjektu. První z nich cílí na podniky, které zpracovávají potenciálně konfliktní minerály pro výrobu svých produktů. Tyto společnosti jsou povinny každoročně reportovat Komisi pro cenné papíry Spojených států amerických, zda minerály, které využívají pro svou produkci, pocházejí z DRK nebo z některé ze zemí, která sdílí s DRK hranici. Dále musí zveřejňovat přijatá opatření, která jim pomohou získávat informace o původu a dodavatelském řetězci dovážených surovin. Tyto informace by měly firmy pravidelně zveřejňovat i na svých internetových stránkách. Požadavky jsou platné do doby, než prezident USA potvrdí, že žádné ozbrojené skupiny nejsou zapojeny do těžby a obchodu s těmito surovinami. Další část se týká Ministerstva zahraničí Spojených států amerických, které je podle dokumentu povinno vytvořit tzv. „Mapu konfliktních minerálů“ a vyvinout strategii, která bude brát v úvahu souvislosti mezi porušováním lidských práv, ozbrojenými skupinami, těžbou konfliktních minerálů a komerčními produkty. Jedním z cílů strategie je spolupráce s úřady v DRK a sousedních zemích, s OSN a jejími experty. Mělo by dojít k vytvoření institucí, které budou mít na starosti prosazování transparentnosti a 33
sledování obchodních aktivit v regionu střední Afriky. Součástí strategie je soupis opatření, která budou přijata vůči osobám, firmám nebo institucím, jejichž činnost podporuje konflikt v DRK. Třetí část patří Ministerstvu obchodu Spojených států amerických, které je vyzváno, aby předkládalo doporučení pro nápravu pochybení, která budou odhalena v auditech těchto podnikatelských
subjektů.
Tato
opatření
přímo
nezakazují
dovoz
minerálů
pocházejících z konfliktních oblastí. Hlavním záměrem je především shromažďování informací o souvislostech mezi obchodními aktivitami a konfliktem a o původu a dodavatelských řetězcích konfliktních minerálů. Cílem je tedy informovat spotřebitele a vzbudit v nich zájem vyvíjet iniciativu a tlak na producenty. Tento přístup se ukázal jako účinný a efektivní při Kimberleyském procesu (Ochoa, Keenan, 2011). Kritika Některé neziskové organizace působící přímo v konfliktní oblasti mají obavy, že tato legislativní opatření budou mít značný vliv na ekonomickou situaci ve východní části DRK. Navzdory rozsáhlé korupci a špatným pracovním i životním podmínkám jsou lidé pracující v dolech na těžbě minerálů existenčně závislí. Existují domněnky, že přerušení těžby v této oblasti může vést i ke zvýšení četnosti konfliktů. Další slabou stránkou dokumentu je fakt, že existuje jen nízká možnost vymáhat dodržování jeho nařízení. Firmy tak nejsou dostatečně motivovány zveřejňovat všechny informace o svém podnikání, protože by musely čelit tlaku ze strany vlády, neziskových organizací a především spotřebitelů (Ochoa, Keenan, 2011). 5. 2. 2. Společenská odpovědnost firem The Enough Project, organizace zabývající se bojem proti genocidě a zločinům proti lidskosti,
sestavila
v rámci
iniciativy
„Raise
Hope
for
Congo“
žebříček
nejvýznamnějších světových společností vyrábějících elektronické produkty. Firmy jsou hodnoceny podle toho, do jaké míry byly dosud schopny přijmout opatření proti využívání konfliktních minerálů při své obchodní činnosti. Na základě bodového hodnocení jsou společnosti rozděleny do tří kategorií, aby veřejnost měla přehled o tom, jak je která firma v otázce konfliktních minerálů sociálně odpovědná. V „zelené“ kategorii jsou firmy, které podnikly proaktivní kroky k vysledování a kontrole svých 34
dodavatelských řetězců a splňují další podmínky pro společensky odpovědné chování. Osm z devíti amerických společností zastoupených v tomto žebříčku se umístilo právě v zelené kategorii, mezi nimi také Apple a Microsoft. Můžeme se jen domnívat, do jaké míry k této situaci přispěla legislativní opatření uvedená v předchozím odstavci či tlak neziskových organizací a spotřebitelů. Nejlepšího umístění dosáhla společnost Intel, největší producent procesorů na světě, která se jako první zavázala, že všechny její produkty budou počínaje rokem 2013 obsahovat pouze „nekonfliktní“ minerály. (The Enough Project, 2012). Intel vydává pravidelně od roku 2001 velmi propracovanou výroční zprávu o společenské odpovědnosti. Podle zprávy z roku 2012 firma již dosáhla toho, že ve svých produktech využívá pouze „nekonfliktní“ tantal (Intel, 2012). Jedním z největších dodavatelů tantalu do firem vyrábějících elektroniku je Cabot Corporation. Společnost se zavázala provádět svoji obchodní činnost v souladu s nejvyššími etickými standardy. V prosinci 2010 nezávislý audit deklaroval, že dodavatelský řetězec společnosti Cabot neobsahuje konfliktní minerály, jak společnost uvedla ve své výroční zprávě z roku 2011. (Cabot Corporation, 2011). Společnost Kemet je americký výrobce elektronických součástek a zároveň největší odběratel tantalu na světě. Firma se zavázala, že bude od svých dodavatelů požadovat pouze certifikovaný „nekonfliktní“ tantal, který prokazatelně nepochází z oblasti střední Afriky (Lalji, 2007). Tento fakt společnost deklaruje i na svých internetových stránkách. Kemet je členem obchodní asociace TIC, čímž se zavazuje k dodržování jejích etických zásad (Kemet, 2012). 5. 2. 3. Neziskový sektor Nejaktivnější americkou neziskovou organizací angažující se v této problematice je The Enough Project. Stojí například za hodnocením elektronických firem podle společenské odpovědnosti a přístupu k využívání konfliktních minerálů. Tím dává veřejnosti možnost svobodně se rozhodnout, od jakých společností chtějí své produkty kupovat, a zároveň tyto společnosti motivuje k pokračování v cestě za udržitelnou produkcí. Snahou organizace založené v roce 2006 je hledat udržitelná řešení, ovlivňovat legislativní instituce a vyzvat americkou veřejnost k aktivnímu přístupu v boji proti 35
využívání konfliktních minerálů. The Enough Project se zaměřuje kromě DRK také na problematiku Súdánu, Čadu, Ugandy a Afrického rohu. The Enough Project vyvíjí tlak zejména na americkou vládu, od které požaduje, aby DRK zařadila mezi prioritní země své zahraniční politiky.
5. 3. EU 5. 3. 1. Legislativní opatření Evropská unie jako celek prozatím nepřijala společné stanovisko a z něj plynoucí legislativní opatření, které by řešilo problematiku dovozu konfliktních minerálů do členských zemí. Je otázkou, zda by se měla Evropská unie postavit k tomuto tématu jako celek a převzít kontrolu nad situací centrálně, nebo jestli by tato rozhodnutí měla být v kompetenci jednotlivých zemí. Evropská unie ale začala v prosinci 2012 jednat o možnostech implementace regulačních opatření v oblasti konfliktních minerálů do své společné politiky. Nyní zvažuje, jakou podobu by výsledný dokument měl mít, zda by se měl podobat americkému Dodd-Frank Act nebo pokynům OECD pro odpovědné dodavatelské řetězce minerálů z konfliktních a rizikových oblastí. Na internetových stránkách Evropské komise je veřejně přístupný dotazník pro firmy a organizace, které mají jeho vyplněním možnost vyjádřit svůj postoj vůči využívání konfliktních minerálů. Dotazník je množné vyplnit do 26. června 2013, kdy by jednání měla být uzavřena a poté se má Evropská komise na základě výsledků rozhodnout, jaký přístup k řešení této problematiky zvolí (Evropská komise, 2012). Kromě společného stanoviska by bylo přínosné, kdyby jednotlivé evropské země, zejména ty, které jsou zapojené do obchodu se surovinami z konfliktních oblastí, dokázaly vytvořit národní legislativní opatření týkající se využívání konfliktních minerálů. Zejména v případě Belgie je neomluvitelné, že taková opatření nemá. Z tohoto důvodu je třeba doufat, že se povede vytvořit legislativu na společné úrovni. 5. 3. 2. Společenská odpovědnost firem Belgický institut IPIS (International Peace Information Service) vydal studii, která prokázala, že několik evropských společností mělo či stále má negativní vliv na vývoj konfliktu v DRK, zejména díky přímé či nepřímé provázanosti jejich obchodních aktivit
36
s aktivitami ozbrojených skupin. Po vydání této studie některé společnosti obchodující s coltanem přerušily svoji činnost v DRK nebo se přesunuli do sousední Rwandy. Belgie Belgie jako bývalý kolonizátor Konga má přirozeně nejsilnější vazby a kontakty s konžskou vládou i podnikatelskými subjekty. Je také jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů DRK a několik belgických firem zde působí. Podle IPIS byla belgická společnost Cogecom Sprl klíčovým obchodním partnerem společnosti SOMIGL, která měla v době „coltanové horečky“ monopol na export coltanu z dolů spravovaných povstaleckou skupinou RCD. Jak již bylo zmíněno v teoretické části práce, Belgie zůstala významným dovozcem minerálů z Ugandy a Rwandy i v době, kdy již byly známy výsledky výzkumu Panelu expertů OSN. Spolu s Itálií je největším dovozcem mědi z DRK (Global Witness, 2004). Dalšími belgickými společnostmi uvedenými ve studii IPIS jsou Cogear, Umicore a Sogem. Roli v konfliktu hrály také belgické dopravní společnosti. NV Steinweg a A.B.A.C. zprostředkovávaly dopravu coltanu z DRK pro německou společnost Masingiro GmbH. NV Steinweg na internetových svých stránkách nijak nedeklaruje, že suroviny, které dováží, pochází z nekonfliktních zdrojů (Cuvelier, Raeymaekers, 2002). Nizozemí Na zveřejnění první zprávy Panelu expertů OSN o zneužívání přírodních zdrojů zareagovaly některé evropské letecké společnosti. Švýcarský Swiss Air a belgické aerolinie Sabena již v roce 2001 přerušily transport coltanu. Nicméně Sabenu záhy nahradila nizozemská společnost Martinair, která dvakrát týdně operovala mezi Kigali a Amsterdamem. Martinair, dceřiná společnost aerolinek KLM, tak dlouhodobě čelí zvýšenému tlaku ze strany neziskových organizací a nizozemských médií. Belgickému výzkumnému institutu IPIS bylo umožněno zkontrolovat náklad na palubě letadel z Kigali do Nairobi. Nairobi je významným leteckým uzlem, kde se nakládá většina afrického exportního zboží. Rovněž letadla při cestě do Amsterdamu tam mají mezipřistání. Výsledek kontroly dopadl pro Martinair dobře, ale dále už nebylo možné kontrolovat náklad, který byl transportován na trase Nairobi – Amsterdam. Zapojení Martinair do transportu konfliktního coltanu tak nebylo prokázáno, otázkou zůstává, jaké zboží se do letadel dostává v Nairobi (Cuvelier, Raeymaekers, 2002). 37
V květnu 2013 byl v Nizozemí představen model, kterým by se v budoucnu mohly inspirovat společnosti zabývající se výrobou elektronických produktů. Na trhu se objevil Fairphone, první mobilní telefon, který splňuje jak požadavky náročných uživatelů na funkčnost a design, tak veškeré etické standardy. Nizozemský výrobce uvádí, že všechny suroviny použité při výrobě tohoto produktu pocházejí z nekonfliktních oblastí. Klade si za cíl přispívat svojí činností k rozvoji a stabilitě DRK tím, že podporuje zaměstnanost v regionu. Na webových stránkách produktu deklaruje, že trvá na tom, aby všechny články dodavatelského řetězce splňovaly přísné požadavky na bezpečnost práce a důstojné podmínky zaměstnanců. Cílem výrobce je produkce plně recyklovatelných mobilních telefonů vyráběných z environmentálně šetrných materiálů (Fairphone, 2013). Německo Německá společnost Masingiro GmbH byla zprávou Panelu expertů OSN zařazena mezi podniky s prokazatelnými vazbami na konžské ozbrojené skupiny, které svojí obchodní činností přispívají k pokračování konžského konfliktu. Masingiro GmbH dováží zhruba 50 tun coltanu měsíčně, z čehož část pochází z DRK a zbytek ze sousedních zemí. Ředitel podniku Karl-Heinz Albers je podle zprávy OSN také ředitelem SOMIKIVU, podniku obchodujícího s niobem v Jižním Kivu. Zpráva také odhalila, že německá vláda podpořila Alberse půjčkou, díky které mohl rozšířit aktivity SOMIKIVU. Masingiro je distributorem pro tři velké zpracovatelské firmy H.C. Starck (Německo), Cabot (USA) a Ningxia (Čína), přičemž ze strany H.C. Starck i Cabot již byly uskutečněny určité kroky pro omezení využívání coltanu z DRK, zatímco až 50 % dovozu coltanu společnosti Ningxia pochází ze střední Afriky. Odhaduje se, že až 80 % coltanu pocházejícího z DRK končilo v době „coltanové horečky“ ve společnosti H.C. Starck. Z tohoto důvodu firma čelila největšímu tlaku veřejnosti. H.C. Starck se bránil, že využívá pouze coltan od spolehlivých zdrojů se sídlem v USA nebo v Evropě. V rámci společenské odpovědnosti začal H.C. Starck podporovat neziskovou organizaci zaměřenou na ochranu a zachování živočišných druhů, na něž má těžba minerálů negativní dopad. H.C. Starck po dohodě s touto organizací přehodnotil ukončení svých obchodních aktivit v DRK, protože mnoho místních obyvatel by ztratilo možnost obživy. Přesto se společnost snaží vést diskuzi s místními organizacemi o tom, jak harmonizovat potřeby místního obyvatelstva a 38
ekosystému s těžbou a obchodem s minerály. To je v rozporu s postojem německé vlády, která naopak usiluje o kompletní přerušení aktivit německých společností v této oblasti (Cuvelier, Raeymaekers, 2002). V současné době se H.C. Starck snaží implementovat některé proaktivní přístupy do své obchodní činnosti. Na svých internetových stránkách se vyjadřuje k problematice konfliktních minerálů. Deklaruje, že jedním z pilířů udržitelnosti je snaha o recyklaci použitých materiálů, což je jeden ze způsobů, jak omezit potřebu těžby minerálů v konfliktních oblastech. Druhým pilířem je pečlivá kontrola dodavatelského řetězce. 5. 3. 3. Neziskový sektor Belgie Belgický výzkumný institut International Peace Information Service (IPIS) byl založen v roce 1981 s cílem zkoumat v kontextu Subsaharské Afriky tři oblasti: obchod se zbraněmi, využívání přírodních zdrojů a společenskou odpovědnost firem. Činnost IPIS spočívá v získávání, analýze a zveřejňování informací zejména pro vládní i nevládní instituce, soukromé společnosti a zákonodárné subjekty. Ke své práci využívá kombinaci investigativních žurnalistických metod a akademického výzkumu. Kromě získaných informací zveřejňuje IPIS ve svých studiích doporučení, která byla schválena právními a technickými odborníky. Dále připravuje kurzy, workshopy a semináře zaměřené na zkoumanou tématiku (IPIS, 2013). Dokumenty vydané tímto institutem tvoří významnou datovou základnu pro tuto práci. IPIS zpracoval studii, která uveřejnila seznam evropských společností, jejichž obchodní aktivity měly nebo mají negativní vliv na vývoj konžského konfliktu. TIC (Tantalum International Study Center) je mezinárodní obchodní asociace založená v roce 1974 v Belgii. TIC zastřešuje 86 členů z 26 zemí zapojených do některé z fází zpracování tantalu a niobu. Členy mohou být jak soukromé společnosti, tak výzkumní a akademičtí pracovníci či vládní orgány. TIC každoročně organizuje členské konference zaměřené na podnikatelské a technické aspekty tohoto průmyslu. Dále od svých členů získává a zpracovává statistiky týkající se produkce minerálů a jejich zpracování. Tato data každé čtvrtletí zveřejňuje. Na svých webových stránkách TIC deklaruje, že u svých členů vyžaduje dodržování právních a etických obchodních standardů (TIC, 2012).
39
Velká Británie Global Witness je mezinárodní nezisková nevládní organizace se sídlem v Londýně a Washingtonu DC. Od roku 1993 se angažuje ve zkoumání souvislostí mezi přírodními zdroji, konflikty, chudobou, korupcí a porušováním lidských práv. Svými kampaněmi cílí na několik konkrétních oblastí, mezi nimiž je například Kambodža, Pobřeží Slonoviny, Libye, Severní a Jižní Súdán nebo Demokratická republika Kongo. Pravidelně vydává zprávy o situaci v DRK, a pokud jde o problematiku konfliktních zdrojů, je jedním z nejaktivnějších a nejvlivnějších aktérů na poli neziskového sektoru (Global Witness, 2013). Ústav pro průmyslové technologie a výzkum (The Industrial Technology and Research Institute – ITRI) je nezisková organizace se sídlem ve Velké Británii. Hlavním cílem ITRI je sdružovat hlavní světové producenty cínu. Tato organizace začala v roce 2008 rozvíjet projekt „Iniciativa dodavatelského řetězce cínu“ (iTSCi), která se zaměřuje na dodavatele cínu z DRK a Rwandy. Dává společnostem praktické rady, jak implementovat opatření nezbytná pro dodržování Pokynů OECD pro nadnárodní společnosti a eliminovat tak svůj negativní vliv na vývoj situace v DRK (ITRI, 2013).
5. 4. Čína Rostoucí podíl čínských společností vyrábějících elektroniku na trhu a zároveň rostoucí spotřebitelská základna dělají z Číny velmi významného hráče, pokud jde konfliktní minerály a konflikt v DRK. Data OSN z roku 2007 ukazují, že Čína je nejvýznamnějším dovozcem coltanu z Demokratické republiky Kongo. Zájmy Číny v Africe rostou. Od roku 2005 se Čína stala poskytovatelem oficiální rozvojové pomoci Subsaharské Africe. Získala tak pozici alternativního poskytovatele finančních prostředků a zároveň možnost uplatňovat svůj politický vliv na africké vlády. Tím se poměrně také snížil vliv, který do té doby měla téměř výhradně EU a USA. Čína má vlastní nedávné zkušenosti s bojem proti chudobě. Čínská ekonomika velmi rychle roste, čímž se zvyšuje pochopitelně poptávka po materiálových a energetických zdrojích potřebných pro produkci. Závislost na cizích zdrojích pravděpodobně do budoucna ještě poroste (Evropský parlament, 2008).
40
V září 2007 došlo k podepsání dohody, kdy Čína přislíbila poskytnout 9 miliard USD na výstavbu infrastruktury, nemocnic, škol, přehrad a rozvoj těžebního průmyslu výměnou za dodávku 10 mil. tun mědi a 600 000 tun kobaltu z DRK. Kromě toho má Čína dodávat v rámci dohody do DRK i zbraně. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších dohod svého typu. Podle Global Witness (2011) je však smlouva značně netransparentní, protože jen velmi málo informací je veřejně přístupných. Stejně nedůvěřivě se k dohodě staví Mezinárodní měnový fond, který v minulosti spolu se Světovou bankou odpustil Kongu většinu dluhů vzniklých za Mobutovy éry. Čína by mohla mít na základě dohody zisk z dodávek mědi a kobaltu až 120 miliard USD, což je částka mnohonásobně převyšující HDP Konga. Dohoda nijak nezmiňuje environmentální a sociální otázky, navzdory tomu, že těžba má na tyto aspekty značný negativní vliv. Některé slíbené projekty již byly započaty. Global Witness (2011) ale kritizuje, že většina financí je alokována do míst, kde žije a pracuje konžská elita, a projekty tak nejsou cíleny na většinové obyvatelstvo, které nejvíce trpělo a trpí vleklým konfliktem. Po stížnostech Světové banky a Mezinárodního měnového fondu byla hodnota dohody snížena z 9 na 6 miliard a později v roce 2009 dokonce na 3 miliardy USD. V zemi jako DRK je však důvodné se obávat, že příliv takovéto částky přináší značný potenciál pro korupci. IMF odhalil, že v rámci dohody se DRK zavázala splácet Číně dluhy prioritně před ostatními zeměmi (Global Witness, 2011). 5. 4. 1. Legislativní opatření Čína nepodnikla žádné legislativní kroky k omezení dovozu či využívání minerálů z konfliktních oblastí DRK. Vzhledem k rychlému ekonomickému rozvoji a vysoké potřebě dovozu zdrojů z Afriky je naopak čím dál aktivnějším a významnějším hráčem v mezinárodním obchodu s konžskými zdroji. Tlak neziskového sektoru a nadnárodních institucí v tomto případě není příliš efektivní. Je tomu tak z části proto, že politika Číny není dostatečně transparentní a argumentace těchto aktérů je tak často postavena na ne zcela podložených informacích. 5. 4. 2. Společenská odpovědnost firem Podle zprávy Panelu expertů z roku 2001 byly na seznamu společností porušujících Pokyny OECD pro nadnárodní společnosti dvě čínské firmy: Ningxia zabývající se zpracováním tantalu a hongkongská společnost Pacific Ores Metals And Chemicals Ltd 41
obchodující s coltanem. V porovnání s počtem evropských a amerických společností uvedených na tomto seznamu to není mnoho. Nicméně Ningxia je jedním z nejvýznamnějších hráčů na poli obchodu s konfliktními minerály a většina čínského dovozu coltanu končí právě v této společnosti. Její produkty jsou využívány mimo jiné v elektronickém, automobilovém a zbrojařském průmyslu. Společnost je členem obchodní asociace TIC, čímž se zavazuje k dodržování zákonných a etických obchodních praktik. Nicméně na webových stránkách společnosti nenajdeme žádné prohlášení ohledně společenské odpovědnosti (Ningxia, 2013). Vzhledem k tomu, že hlavním zájmem Číny je pokračovat ve využívání přírodních zdrojů z DRK a podporovat tak svůj ekonomický růst, nelze předpokládat, že se v nejbližší době na transparentnosti informací něco změní. 5. 4. 3. Neziskový sektor Jak je vidět na příkladu USA a EU, neziskový sektor má velký vliv na utváření postojů vlád a společností využívajících konfliktní minerály. V zemi s komunistickým režimem, jakou je Čínská lidová republika, je prostor pro slovo neziskových organizací potlačován. Stejně tak zahraniční neziskové organizace, které přístup Číny velmi kritizují, nejsou schopny dostatečně efektivně ovlivnit přístup čínské vlády. Kromě toho informace veřejně poskytované čínskou vládou a společnostmi jsou velmi často neúplné nebo zkreslené. Kvůli tomu je do jisté míry kritika jejich přístupu ze strany neziskového sektoru většinou založená na neoficiálních informacích, čímž je snížena možnost tyto přístupy ovlivňovat.
42
6. DISKUZE Problematika spojitosti konfliktu v DRK s těžbou minerálů je velmi komplexní a složitá. Na jedné straně je jasně znatelný pokrok ze strany konžské vlády, zejména v oblasti politických a ekonomických reforem. Pozitivní vliv má také iniciativa neziskových organizací a některých mezinárodních aktérů, jako jsou USA nebo IMF a Světová banka. Nicméně i ve chvíli, kdy se zdá, že se situace vyvíjí poměrně slibně, může do hry vstoupit nečekaně další hráč, který vývoj událostí změní, jako to udělala povstalecká skupina M23. Vztahy v konžské národní armádě jsou tak nestabilní, že podobné situace nelze vyloučit ani v budoucnu. Ze studia dané problematiky pro účely psaní této práce vyplynulo několik návrhů a doporučení, jak pro samotnou vládu Demokratické republiky Kongo, tak pochopitelně pro aktéry mezinárodního společenství.
6. 1. Návrhy řešení ze strany DRK DRK by se měla zaměřit na vytvoření nezávislé, efektivní, dobře vycvičené a adekvátně odměňované národní armády. Stabilní a funkční armáda s jasně daným cílem a motivací by eliminovala šanci na vznik situací, které byly popsány v předchozím odstavci. V současné době je konžská armáda FARDC mezi civilním obyvatelstvem stejně obávaná, jako ozbrojené povstalecké skupiny. Vojáci nejsou adekvátně finančně ohodnoceni za svoji práci a uchylují se tak k rabování vesnic, znásilňování žen a zabíjení civilistů. Je nezbytné, aby DRK měla armádu, která bude civilní obyvatelstvo chránit před případnými útoky povstalců a ozbrojených skupin ze sousedních zemí. S tím souvisí i druhé doporučení, kterým je demilitarizace těžebních oblastí. Doly na suroviny, které mají potenciál dostat zemi z tíživé ekonomické situace, nesmí být ve vlastnictví válčících jednotek. Zisky z exportu těchto zdrojů by měly sloužit ve prospěch většinového obyvatelstva, na výstavbu infrastruktury, zkvalitnění institucí a k dalším investicím. V současnosti je však situace taková, že ozbrojené skupiny často využívají zisků z nelegálně obchodovaných surovin k nákupu zbraní a tím podporují pokračování konfliktu. Další doporučení se týká samotného obchodování s přírodními zdroji. Konžská vláda by se měla postarat o posílení a zpřísnění kontrol na hranicích a omezit tak možnost pašování zdrojů ze země. Zemi nelze ekonomicky stabilizovat, pokud budou z jejího 43
přírodního bohatství profitovat sousední země, jak tomu je v současnosti. Překážkou je v tomto ohledu korupce, která pochopitelně postihuje i úředníky na hraničních přechodech. Korupce je fenomén, ke kterému by vláda měla v zájmu efektivního fungování státu přistupovat s nulovou tolerancí. Je však důvodné se obávat, že v zemi, kde je korupce tak hluboce zakořeněna, budeme na její vymýcení čekat možná i několik generací. V tomto ohledu nedávno IMF a Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu učinila významný krok tím, že pozastavila své aktivity v DRK, dokud vláda nezahájí patřičné reformy, které podpoří transparentnost země (The Enough Project, 2013). V neposlední řadě je třeba pracovat na zvýšení efektivnosti státních institucí. Kvalita institucí je klíčová pro vyřešení problému prokletí přírodních zdrojů. Z kapitoly věnované tomuto fenoménu vyplývá, že na otázku prokletí přírodních zdrojů mají vliv dva základní faktory: typ zdrojů a kvalita institucionálního systému. Zdroje, které je v DRK možno těžit, jsou předem dané a bohužel se v tomto případě jedná právě o ty suroviny, které jsou k „prokletí“ nejvíce náchylné. Jediným způsobem, jak se z tohoto problému vymanit, je tedy zefektivnění státních institucí, což bude mít vliv na kontrolu nad obchodem s těmito zdroji, na účinný boj s korupcí a na vytvoření kvalitního sociálního systému v zemi.
6. 2. Návrhy řešení ze strany mezinárodního společenství Historie konžského státu ukazuje, jaký má západní svět vliv na fungování země. Některé praktiky, které se používají dodnes, mají původ v dobách belgické kolonizace. Stejně tak poptávka evropských a amerických spotřebitelů po elektronice výrazně zasáhla konžskou ekonomiku. Západní neziskové organizace se nejvíce angažují v boji proti využívání konfliktních minerálů a tím ovlivňují chování firem i vlád. Je zřejmé, že vyspělé země jsou schopny ovlivnit situaci v DRK. V první řadě by vyspělý svět měl uvalit embargo na vývoz zbraní do regionu střední Afriky. Z publikací akademických pracovníků a neziskových organizací vyplývá, že zbraně jsou často využívány nelegitimně proti civilnímu obyvatelstvu a dodávky zbraní podporují pokračování konžského konfliktu, zatímco vyspělé země se na jejich exportu obohacují.
44
Vzhledem k tomu, že Evropa, USA a Čína jsou největšími spotřebiteli konfliktních minerálů, jejich poptávka má značný vliv na jejich produkci. Západní svět by měl trvat na zjištění původu a transparentnosti dodavatelských řetězců minerálů používaných pro obchodní účely. Pokud tento krok neučiní samotné firmy, je nutné, aby se do situace vložily vlády vyspělých zemí a vydaly legislativu omezující dovoz minerálů z konfliktních oblastí. Jednou z možností, jak zabránit nelegálnímu obchodu s minerály pocházejícími z dolů spravovaných ozbrojenými skupinami, je certifikace jejich původu. Nejefektivnějším způsobem by byla jednotná certifikace, která by stanovila univerzální pravidla a byla by udělována některým z nezávislých výzkumných institutů, jako je například německý Spolkový ústav pro geovědy a přírodní zdroje (Bundesanstalt für Geowissenschaften und Rohstoffe). Všechny společnosti zpracovávající minerály, které jsou klasifikovány jako konfliktní, by měly povinnost deklarovat, že suroviny využívané pro jejich obchodní aktivity jsou certifikovány. Jako velmi důležitý faktor v boji s konfliktními minerály se ukázala činnost nevládních neziskových organizací, které shromažďují a publikují relevantní informace, čímž vyvíjí tlak na soukromý i veřejný sektor. Informovanost veřejnosti je v tomto případě velmi žádoucí a důležitý aspekt. Jsou to právě spotřebitelé, kteří mají právo vědět, co bylo použito k výrobě produktů, které si kupují. Mají právo svobodně se rozhodnout, zda chtějí svým nákupem podporovat konžský konflikt. A je to také poptávka ze strany spotřebitelů, co má největší vliv na produkci výrobců. Pokud spotřebitelé s pomocí neziskových organizací a vlád vytvoří dostatečný tlak na firmy zpracovávající do svých produktů konfliktní minerály, nezbude těmto společnostem nic jiného, než změnit svůj postoj, aby nepřišli o zákazníky. Dalším způsobem, jak snížit poptávku po konfliktních minerálech je recyklace elektronických produktů, díky níž je možné většinu součástek a materiálu použít znovu při výrobě produktu nového. V tomto směru by byla účinná iniciativa neziskového sektoru, který je schopen takovéto aktivity propagovat a informovat o této možnosti veřejnost. Navrhovaným řešením ze strany firem produkujících elektronické přístroje by mohla být podpora zpětného vybírání použitých či nefunkčních přístrojů od zákazníků výměnou za slevy či jiné výhody při koupi nového produktu téže značky.
45
Pokud by došlo k dodržení všech výše uvedených opatření, ozbrojené skupiny spravující území bohatá na přírodní zdroje by pravděpodobně ztratily motivaci dále pokračovat v konfliktu. Na druhou stranu je třeba položit si otázku, jaký dopad by měla tato opatření na běžné konžské obyvatelstvo. Příliš unáhlená a přísná opatření, která by měla vliv na omezení těžby přírodních zdrojů, by pravděpodobně negativně zasáhla život civilního obyvatelstva, pro které je práce v dolech často jedinou šancí na obživu. Jednou z možností kompenzace by mohla být podpora návratu obyvatelstva k venkovskému způsobu života. Jednostranně zaměřená ekonomika je velmi zranitelná a citlivá na výkyvy cen na světových trzích. Spoléhat tedy na pravidelné stabilní výnosy z exportu přírodních zdrojů není optimálním řešením. V minulosti byla zemědělská produkce významným sektorem v konžském hospodářství. Investicemi do zemědělství a nových technologií by bylo možné podpořit návrat části obyvatelstva k původnímu způsobu obživy, který by byl udržitelnější a také environmentálně šetrnější.
46
7. ZÁVĚR O souvislosti mezi přetrvávajícím konfliktem a využíváním přírodních zdrojů v Demokratické republice Kongo není pochyb. Tento vztah byl jednoznačně prokázán speciálně ustanoveným Panelem expertů OSN a potvrzen dalšími nezávislými odborníky. Cílem této práce bylo vyhodnotit, jaký vliv mají země ekonomicky vyspělého světa na vývoj konfliktu a v jaké fázi boje proti distribuci nelegálních minerálů se nachází. Ekonomicky vyspělé země tvoří největší část poptávky po konfliktních minerálech, které jsou využívány v moderních elektronických zařízeních. Proto jsou tito aktéři mezinárodního obchodu schopni ovlivnit svojí poptávkou produkci a obchod s těmito zdroji. Vývoj makroekonomických ukazatelů Demokratické republiky Kongo se v posledních několika letech daří stabilizovat díky politickým a ekonomickým reformám, investicím, a úlevám ze strany IMF a Světové banky. Politická a bezpečnostní situace se ale příliš dobře nevyvíjí. Deset let po uzavření mírové dohody v Lusace denně dochází v DRK ke zločinům proti lidskosti a porušování lidských práv, kterých se dopouští ozbrojené skupiny ovládající doly na konfliktní zdroje či separatistické frakce národní armády. Konflikt má negativní dopad na vývoj země v dlouhodobém horizontu. Země navíc trpí fenoménem prokletí přírodních zdrojů, který je možné pozitivně ovlivnit zvýšením kvality a efektivnosti státních institucí. Od roku 2000 je možné definovat tři významné milníky v boji proti obchodování s konfliktními minerály. Prvním z nich bylo vydání zprávy Panelu expertů OSN, který poprvé potvrdil souvislost mezi využíváním přírodních zdrojů a konžským konfliktem, Kromě toho Panel zveřejnil seznam společností, které se dopouštějí porušování etických standardů a pokynů OECD. Dalším milníkem bylo vydání studie belgického institutu IPIS, který zmapoval činnost několika evropských společností, které svojí obchodní činností negativně ovlivňují vývoj konfliktu v DRK. Další významný krok přišel ze strany Spojených států Amerických. Tato země jako první integrovala boj proti konfliktním minerálům z DRK do své národní legislativy. Jedna sekce v dokumentu nazvaném Dodd-Frank Act je přímo věnovaná této problematice. V oblasti legislativy došly Spojené státy americké nejdále ze všech zkoumaných aktérů. Vydání tohoto zákona ovlivnilo chování mnoha amerických firem, které si v porovnání
47
s evropskými
a
čínskými
společnostmi
vedou
nejlépe
v oblasti
společenské
odpovědnosti. Velmi významným aktérem, který ovlivňuje přístup americké vlády i amerických společností, je organizace The Enough Project. Ta pečlivě sleduje vývoj situace v DRK a pravidelně o něm informuje veřejnost i americké politiky. Kromě toho vyhodnocuje a zveřejňuje pokrok v boji (nejen) amerických společností proti využívání konfliktních minerálů ve svých produktech a vytváří žebříček firem, který je veřejnosti volně přístupný a spotřebitelé si tak mohou zodpovědně a informovaně vybírat produkty od společensky odpovědných producentů. Neustále tak vytváří tlak a informační základnu nutnou k pokroku v této problematice. Evropská Unie zatím nezveřejnila společné stanovisko k řešenému problému. V roce 2012 ale započala jednání o implementaci boje proti využívání konfliktních minerálů do legislativního dokumentu. Z hlediska legislativního přístupu to lze brát jako pokrok. Evropské firmy jsou pod tlakem belgického institutu IPIS, který zkoumá a zveřejňuje jejich přístup ke konfliktním minerálům. Nejvýraznějšími aktéry v rámci EU jsou v této oblasti Belgie, Nizozemí, Velká Británie a Německo. Neziskový sektor má i v Evropě značný vliv na vývoj situace. Nejvíce se v tomto směru angažují belgické a britské neziskové organizace. Kromě institutu IPIS je třeba zmínit britskou organizaci Global Witness, která velmi detailně mapuje vývoj v DRK, vydává pravidelně odborné články a vytváří tlak na veřejnost a společnosti. Postupy USA a EU jsou do určité míry podobné. Přístup Číny je ale zcela rozdílný. Čína upřednostňuje své ekonomické zájmy a v čím dál větší míře se snaží navázat obchodní vztahy s DRK. V současné době probíhá realizace velké dohody mezi Čínou a DRK, kdy se Čína zavázala významně investovat do poničené infrastruktury, sociálních institucí či vodních přehrad, výměnou za dodávky mědi a kobaltu z Konga. Na rozdíl od EU a USA, které se snaží eliminovat využívání konžských zdrojů, postupuje Čína zcela opačně. Vzhledem k tomu, jaký má Čína přístup k porušování lidských práv ve vlastní zemi, není příliš překvapivé, že k tomuto problému nezaujímá žádný postoj ani v DRK. Stejně tak ignoruje environmentální a sociální dopady, které mají její těžební aktivity na konžské obyvatelstvo a ekosystémy. V komunistické Číně nelze očekávat, že by neziskový sektor mohl mít vliv na stanovisko vlády ohledně využívání přírodních zdrojů.
48
SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK A GRAFŮ Grafy: Graf č. 1: Růst HDP v procentech Graf č. 2: Hodnota HDP v miliardách USD Graf č. 3: Obchodní bilance DRK v letech 2002 – 2013 (v mil. USD) Graf č. 4: Vývoj HDI v Demokratické republice Kongo
Tabulky: Tabulka č. 1: Ekonomický růst a kvalita institucí ve vybraných zemích bohatých na přírodní zdroje Tabulka č. 2: Export coltanu z DRC v letech 1991 - 2002 Tabulka č. 3: Produkce a export minerálů z Ugandy (1994 – 2000) Tabulka č. 4: Dodavatelský řetězec světového obchodu s coltanem z DRK
49
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AFDL – Alliance des Force sDemocratiques pour la Liberation du Congo-Zaire (Aliance demokratických sil za osvobození Konga) DRK – Demokratická republika Kongo FARDC – Forces Armées de la Républiqu eDémocratique du Congo (Ozbrojené síly Demokratické republiky Kongo) FDLR – Forces démocratiques de libération du Rwanda (Demokratické síly za osvobození Rwandy) HDI – Human Development Index (Index lidského rozvoje) IMF – International Monetary Fund (Mezinárodní měnový fond) MONUC - Mission de l' Organisation des Nations Unies en République démocratique du Congo (Mise OSN v Demokratické republice Kongo) MONUSCO - United Nations Organization Stabilization Mission in the Democratic Republic of the Congo (Stabilizační mise OSN v Demokratické republice Kongo) MLC – Mouvement pour la Liberation du Congo (Hnutí za osvobození Konga) OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) OSN – Organizace spojených národů RCD – Rassemblement Congolais pour la Démocratie (Konžské hnutí za demokracii) SADC – Southern African Development Community (Jihoafrické rozvojové společenství) UNITA – União Nacional para a Independência Total de Angola (Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly)
50
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. AMNESTY INTERNATIONAL. Annual Report 2011: Democratic Republic Of The Congo. [online] 2011. [cit. 2013-01-05] Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/region/democratic-republic-congo/report-2011 2. BOSCHINI, A., PETTERSSON J. a ROINE J.: Resource Curse or Not: A Question of Appropriability. Scandinavian Journal of Economics. 2007, 115/3, 593–617. 3. CABOT CORPORATION. Sustainability Matters: Cabot Corporation’s 2010/2011 Sustainability Report [online]. 2011 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://www.socialfunds.com/shared/reports/1318904089_Cabot_201011_Sustainability_Report.pdf 4. Celní správa České republiky. Evropská Unie: Kimberleyský proces [online]. 2009 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/evropskaunie/kimberleysky-proces/Stranky/default.aspx 5. Conflict. Global Witness [online]. [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://www.globalwitness.org/campaigns/conflict 6. CUVELIER, J., RAEYMAEKERS, T.: European Companies and the Coltan Trade: An Update: Part 2. 2002. 7. EVROPSKÁ KOMISE. Public consultation on a possible EU initiative on responsible sourcing of minerals originating from conflict-affected and high-risk areas [online]. 2012 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/yourvoice/ipm/forms/dispatch?form=EuMin&lang=en 8. EVROPSKÝ PARLAMENT. Zpráva o politice Číny a jejích dopadech na Afriku. 2008. 9. Fairphone [online]. 2013 [cit. 2013-05-30]. Dostupné z: http://www.fairphone.com 10. GLOBAL WITNESS. China and Congo: Friends in Need: A report by Global Witness on the Democratic Republic of Congo. 2011.
51
11. GLOBAL WITNESS. Same Old Story: A background study on natural resources in the Democratic Republic of Congo. 2004. Washington DC: Global Witness Publishing Inc, 2004. ISBN 0 9753582 3 5. 12. Human Development Report. Country Profile: Human Development Indicators: Congo (Democratic Republic of the) [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/en/countries/profiles/COD.html 13. INTEL. 2012 Corporate Responsibility Report [online]. 2012, 126 s. [cit. 2013-0522]. Dostupné z: http://csrreportbuilder.intel.com/PDFFiles/CSR_2012_FullReport.pdf 14. INTERNATIONAL MONETARY FUND. Data and Statistics [online]. 2013 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2013/01 15. INTERNATIONAL PEACE INFORMATION SERVICE. About us [online]. 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.ipisresearch.be/about_mission.php 16. INDUSTRIAL TECHNOLOGY AND RESEARCH INSTITUTE. ITRI [online]. 2013 [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: https://www.itri.co.uk/ 17. KEMET. KEMET Policy on Conflict Minerals [online]. 2012 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.kemet.com/kemet/web/homepage/kechome.nsf/weben/KEMET%20Poli cy%20on%20Conflict%20Minerals 18. Kongo (Kinshasa): Investiční klima. BusinessInfo.cz [online]. 2013 [cit. 2013-0516]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/kongo-kinshasa-investicniklima-18543.html 19. LALJI, Nadira. The Resource Curse Revised: Conflict and Coltan in the Congo. Harvard International Review. 2007, Fall 2007, 34 - 37. 20. MA, Tiffany. China and Congo’s coltan connection. Futuregram. 2009, 09-003. 21. NINGXIA. Ningxia Non-ferrous Metals Smeltery [online]. 2013 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://www.nniec.com/
52
22. NOURY, Valerie. The Curse of Coltan. New African. duben 2010, č. 494, 34 - 35. 23. OCHOA, CH., KEENAN, P. Regulating Information Flows, Regulating Conflict: An Analysis of United States Conflict Minerals Legislation. duben 2011. Geottingen Journal of International Law, Forthcoming; Illinois Public Law Research Paper No. 10-39; Indiana Legal Studies Research Paper No. 191. 24. TIC: Tantalum-Niobium International Study Cente [online]. 2012 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://tanb.org/ 25. The Enough Project [online]. 2013 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://www.enoughproject.org/ 26. THE ENOUGH PROJECT. Taking Conflict Out of Consumer Gadgets: Company Rankings on Conflict Minerals 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-05-17]. Dostupné z: http://www.enoughproject.org/files/CorporateRankings2012.pdf 27. The World Bank. Democratic Republic of Congo Overview [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/en/country/drc/overview 28. Trading Economics. Congo – National Statistics [online]. 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/congo/indicators 29. UN Data. Democratic Republic of the Congo [online]. 2013 [cit. 2013-05-16]. Dostupné z: http://data.un.org/CountryProfile.aspx?crName=Democratic%20Republic%20of%2 0the%20Congo#Social
53
