Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Dopad kolonializace na sociální, ekonomický a politický rozvoj Brazílie Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Samuel Antwi Darkwah, Ph.D.
Kateřina Nováková
Brno 2012
Prohlášení Přohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Dopad kolonialismu na sociální, ekonomický a politický rozvoj Brazílie“ vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu uvádím v přiloženém seznamu.
V Brně dne … … … … … … …
……………………
Podpis studenta
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu práce panu Ing. Samuel Antwi Darkwah, Ph.D. za vedení práce. Dále bych chtěla vřele poděkovat panu Ing. Zbyškovi Koreckému Ph.D. za ochotu, cenné rady a připomínky, díky kterým mohla tato práce vzniknout. V neposlední řadě děkuji mým nejbližším, kteří při mně stáli po dobu mého studia.
Abstrakt NOVÁKOVÁ, Kateřina. Dopad kolonializace na sociální, ekonomický a politický rozvoj Brazílie. Brno, 2012. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně Bakalářská práce je zpracovaná na téma „Dopad kolonializace na sociální, ekonomický a politický rozvoj Brazílie“. Tato práce je rozdělena na dvě části. V literární rešerši jsou vymezené základní pojmy a popsaná situace v Latinské Americe. Vlastní práce je zaměřena na dopad kolonialismu na Brazílii v různých aspektech rozvoje. Závěr obsahuje zhodnocení, zda kolonializace byla přínosem pro danou zemi či nikoli.
Klíčová slova: Kolonialismus, Latinská Amerika, Brazílie, sociální rozvoj, ekonomický rozvoj, politický rozvoj, káva.
Abstract NOVÁKOVÁ, Kateřina. Dopad kolonializace na sociální, ekonomický a politický rozvoj Brazílie. Brno, 2012. Bachelor thesis. Mendel university in Brno The thesis is elaborated on the topic "The impact of colonization on the social, economic and political development of Brazil." This work is divided into two parts. The literature search defines the basic concepts and there is also described the situation in Latin America. The work is focused on the impact of colonialism in Brazil in various aspects of development. Conclusion includes assessment of whether colonization was beneficial for the country or not.
Keywords: Colonialism, Latin America, Brazil, social development, economic development, political
development,
coffee.
Obsah 1
Úvod
8
2
Cíle práce a metodika
9
3
Literární rešerše
10
3.1
Kolonialismus
10
3.2
Latinská Amerika
10
Fyzický popis
10
3.2.1 3.3
Předkolumbovská éra
12
3.3.1
Kultura Teotihuacánu
12
3.3.2
Kultura Zapotéků
13
3.3.3
Mixtékové
13
3.3.4
Mayové
13
3.3.5
Toltékové
14
3.3.6
Aztékové
14
3.3.7
Kultura Wari
14
3.3.8
Inkové
15
3.4
Počátky kolonizace
16
3.4.1
Krištof Kolumbus
16
3.4.2
Amerigo Vespucci
18
3.4.3
Pedro Álvares Cabral
18
3.4.4
Hernán Cortés
18
3.4.5
Francisco Pizarro
19
3.4.6
Hernando de Magallanes
20
3.5
Hospodářská situace v regionu
3.5.1
20
Zemědělství
21
5
3.5.2
Nerostné bohatství
22
3.5.3
Průmysl Latinské Ameriky
22
3.6
4
Rozvojové fáze Brazílie
23
3.6.1
První fáze
23
3.6.2
Druhá fáze
23
3.6.3
Třetí fáze
24
3.6.4
Čtvrtá fáze
24
3.6.5
Pátá fáze
24
Vlastní práce
26
4.1
Dnešní Brazílie
26
4.2
Dopad na sociální rozvoj
27
4.2.1
Obyvatelstvo
27
4.2.2
Zdraví
29
4.2.3
Vzdělání
30
4.2.4
Chudoba
30
4.3
Dopad na životní prostředí
31
4.4
Dopad na ekonomický rozvoj
32
4.4.1
Inflace
33
4.4.2
Nezaměstnanost
34
4.4.3
Infrastruktura
35
4.4.4
Nerostné bohatství
35
4.4.5
Brazilská káva
35
4.5
Dopad na politický systém
38
4.6
SWOT analýza
38
4.6.1
Silné stránky
39
6
4.6.2
Slabé stránky
40
4.6.3
Příležitosti
40
4.6.4
Hrozby
40
4.6.5
Závěr analýzy
41
5
Závěr
42
6
Použitá literatura
43
7
Seznam obrázků, tabulek a grafů
47
8
Seznam použitých zkratek
48
9
Přílohy
49
7
1 Úvod Brazílie je pátou největší zemí světa a má obrovský potenciál stát se jedním z lídrů světové ekonomiky. Tato rozvojová země disponuje velikým lidským i surovinovým kapitálem. V této práci se budu věnovat rozvoji této země a do jaké míry byl vývoj ovlivněn přes tři sta let trvající nadvládou Portugalska. Kolonialismem bylo ovlivněno mnoho zemí. A jen málo z nich dosáhlo takového rozvoje jako právě Brazílie. V následující práci bude podkapitola věnovaná kávě. Brazílie je přední exportér kávy a největší producent. Pěstování kávy zavedli právě Portugalci. Nic však není černobíle. Pěstování kávy s sebou neslo i určitá negativa.
8
2 Cíle práce a metodika Cílem této bakalářské práce bude zhodnotit vliv kolonialismu na rozvoj Brazílie. Práce bude hodnotit aspekty sociální, ekonomické a politické. První část bude zpracována převážně metodou zkoumání dokumentů, kterou popsal a definoval Hendel. Dokumenty jsou taková data, která již zpracoval někdo jiný. Zmíněné dokumenty byly pořízeny z jiných důvodů, než jaké jsou potřeby výzkumníka.[1] V této části bude popsán vývoj celého teritoria od doby před naším letopočtem až do současnosti. Dále budou uvedeny okolnosti, které vedli k osídlování Amerického kontinentu. Poslední část literární rešerše bude věnováno celkovému vývoji Brazílie. Vlastní práce se bude zabývat sběrem, správou a analýzou dat. Vlastní práce bude obsahovat zhodnocení vývoje sociálních aspektů, jako například vývoj počtu obyvatel, vzdělání nebo chudoby. Následovat bude zpracování ekonomických ukazatelů a jejich vývoj. Tato část bude obsahovat vývoj HDP nebo vývoj inflace v Brazílii. Bude zde popsán politický vývoj země, a jak tento vývoj ovlivnila koloniální doba. Poslední část vlastní práce se bude zabývat SWOT analýzou rozvoje Brazílie a jejího dalšího vývoje.
9
3 Literární rešerše 3.1 Kolonialismus Kolonialismus představuje rozšiřování nadvlády jistého národa nad územím a obyvateli mimo vlastních hranic. Zejména za účelem zlepšení vlastní ekonomiky s použitím domorodých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu. Kolonialismus je na rozdíl od antické nebo středověké kolonizace považován za modernější zpravidla západní jev. To, i přestože politika expanze s různou formou nadvlády a udržování hegemonie, nebyla v minulosti jen evropskou záležitostí. V tomto ohledu má kolonialismus vztah k impériu. Moderní kolonialismus se datuje od 16. století do poloviny 20. století. Kolonialismus jako systém nadvlády a kontroly neměl pouze ekonomickou dimenzi, ale neméně významné byly jeho politické a kulturní dimenze. [14] Z historického hlediska můžeme moderní kolonialismus rozdělit na několik typů. Jedním z nich je osídlovací kolonialismus. Spočíval v přesunu velkého počtu obyvatel z mateřské země do nové kolonie. Příkladem je Jižní Amerika, kde se nacházely španělské a portugalské kolonie nebo Severní Amerika, která byla osídlována Brity a Francouzi. Dalším typem je kolonialismus exploatační neboli vykořisťující. V tomto případě šlo spíše o politickou a vojenskou svrchovanost nad novou zemí. Tak mohl kolonizátor kontrolovat hospodářství kolonizované země a mezinárodní obchod. Takovouto politiku praktikovali například Britové v Indii nebo Belgičané v Kongu. Hybridní kolonialismus je pojem, který se snaží zahrnout oba předchozí typy. Je zde zachycený vývoj od exploatačního kolonialismu k osídlovacímu. Jako nejvýznamnější příklad poslouží francouzské Alžírsko.
3.2 Latinská Amerika 3.2.1 Fyzický popis Latinská Amerika zahrnuje Střední a Jižní Ameriku. Tento název zavedli Francouzi v 19. století. Učinili tak aby zdůraznili příslušnost této oblasti k národům, ke sterým
10
patřili i oni. Území kolonizovali Španělé, Portugalci a Francouzi. Dnes se v oblastech hovoří převážně těmito jazyky. Portugalština, španělština i francouzština patří do skupiny
románských
jazyků.
Latinská
Amerika
se
rozkládá
na
téměř
20,6 milionů km2. [2] Přestože se Severní a Jižní Amerika vyvíjela samostatně, nacházíme zde nápadnou geologickou podobnost. Západ kontinentu lemují mladá vysoká vrásová pohoří. Na severu to jsou Kordillery a na jihu Andy. Na východě to jsou naopak nížiny a pahorkatiny, které tvoří dobré podmínky pro hospodářskou činnost. Členitost kontinentu je rozdílná. Na členitém pobřeží Atlantského oceánu vyrostly přístavy a města. Na východě kontinentu je pobřeží převážně přímočaré. Poloha Amerického kontinentu mezi Atlantským a Tichým oceánem ovlivňuje počasí a také umožňuje námořní spojení se všemi světadíly. [16] Latinské Amerika vlastní velké množství nerostného bohatství. Hlavním energetickým zdrojem v Latinské Americe je ropa a zemní plyn. Ropa a zemní plyn se těží ve dvanácti státech. Nejvýznamnějším je právě Mexiko zaujímá pátou příčku ve světovém žebříčku producentů ropy. Kromě Mexika je největší těžba ropy ve Venezuele. Ropa se těží u jezera Maracaibo a na východě země. Kolumbie a Peru má svá ložiska východně od And. Toto umístění ztěžuje přepravu ropy do tichooceánských přístavů a pobřežních oblastí. Uhelných ložisek je v Jižní Americe nedostatek. Významná jsou naleziště železné rudy. Především v Brazílii, kde je nevýhodou vzdálenost nalezišť od pobřeží, Venezuele a Chile. Významné postavení má také těžba hliníkových rud a rud cínu a mědi. Mezi další suroviny těžené v Jižní Americe patří také berilium, zinek, bauxit, olovo, stříbro, zlato, uranová ruda a mangan. Ložisko mědi, které se nachází v jižní Americe, je pravděpodobně největší na světě (především v Peru a Chile). Největší cínová ložiska se nacházejí v Bolívii. Bauxit se těží na severovýchodě Jižní Ameriky. Produkce této oblasti pokryje 40 % světové produkce. Již v předkolumbovské době se využívalo nerostného bohatství And a to především zlata a stříbra. Drahé kovy se těží také v Mexiku a to zejména stříbro. Podnebí Ameriky je závislé na faktorech, které jsou stejné pro celou zeměkouli. Je to ubývání tepla od rovníku k pólům což vytváří klimatické pásy. Dále je to převaha
11
západního proudění v mírných šířkách. Ty omezují v postupu Andy a brání postupu oceánského vzduchu do nitra kontinentu. Posledním faktorem je existence tlakových minim nebo maxim. Mají sezónní nebo celoroční charakter a dosahují několika tisíc kilometrů. Podnebí také ovlivňují výškové rozdíly reliéfu. Ty utvářejí klimatické oblasti s různou teplotou a množstvím srážek. Poloha Jižní Ameriky v blízkosti Antarktidy a směr And umožňuje pronikání studeného vzduchu z jihu do Patagonie. Zde vznikají zimní větry, které se mohou projevit až v Amazonské nížině. Dobrá vláhová bilance dala v Latinské Americe vzniknout velkému říčnímu systému. Říční síť je nedokončená. O tom svědčí nevyrovnané toky, bažiny, rašeliniště a peřeje. Také rozložení srážek na řekách je velice nerovnoměrné. Vznikly zde tři velké říční systémy Amazonky, Paraná a Orinoka. Amazonka je nejvodnatější řekou světa. Odvodňuje oblast o velikosti 7,1 km2. Ve středním toku je koryto řeky široké 5‒10 km. Latinská Amerika zasahuje do všech klimatických a krajinných pásů. Kvůli vysokým horám rozlišujeme také výškové vegetační stupně. Ty dostaly v Latinské Americe názvy podle množství dodaného tepla s různým množstvím hospodářského využití. Dělí se do čtyř skupin.[3]
3.3 Předkolumbovská éra Na území Latinské Ameriky se před příchodem Evropanů rozléhaly méně či více vyspělé civilizace. Jádro předhispánské civilizace tvořili Aztékové, Mayové a Inkové.
3.3.1 Kultura Teotihuacánu Kultura Teotihuacánu se rozvíjela od 7. století př. n. l. do 9. století n. l. Středisko této kultury bylo v severovýchodní části Mexika v údolí nedaleko dnešního hlavního města. V době největšího rozkvětu civilizace žilo v centru říše až dvě stě tisíc obyvatel. Na konci 7. století bylo město zničeno pravděpodobně požárem. Do dnešní doby se nám dochovaly především chrámové pyramidy, nejznámější pyramida Slunce, a Třída Mrtvých, kde se nachází množství menších pyramid. Obyvatelé Teotihuacánu používali obsidián na výrobu zbraní a keramiky. Hospodářství bylo založeno na zemědělství a obchodě.
12
3.3.2 Kultura Zapotéků Kultura Zapotéků obývala sever dnešního mexického státu. Předkové této kultury přišli kolem 16. až 13. Století př. n. l. Zapotécké město Monte Albán, kde sídlily nejvyšší společenské vrstvy, dosáhlo největšího rozkvětu v 5. století př. n. l. Z této doby také pocházejí observatoře, zachovalé nápisy, které dokládají existenci slunečního kalendáře. V dnešní době žije v Mexiku asi půlmilionová populace těchto indiánů.
3.3.3 Mixtékové V 11. století začali na území osídleném Zapotéky pronikat Mixtékové. Ti postupně vytlačili civilizaci Zapotéků. I tato kultura byla velice vyspělá. Byli to zdatní řemeslníci a zemědělci, používali obrázkové písmo. Jako záznamový materiál jim sloužil papír, jelení kůže nebo bavlněné látky. Jazykem Mixtéků ještě dnes hovoří několik set indiánů žijících v Mexiku.
3.3.4 Mayové Mayská civilizace se rozprostírala na území dnešního Mexika, Guatemaly a Belize částečně také v dnešním Hondurasu a Salvadoru. Mayská kultura nebyla zcela jednotná. V dnešní době je známo téměř 30 jazykových skupin. Zemědělská výroba poutala obyvatele k půdě. Byla však tak efektní, že nadbytek potravin umožňoval části obyvatelstva zaměřit se na řemeslnou výrobu, obchodování nebo astronomii. Astronomii se zabývali převážně kněží, kteří dokázali předpovídat zatmění Slunce a Měsíce. Sluneční rok vypočítali s přesností na 365,2420 dne. Čas Mayové vnímali cyklicky. V matematice používali desítkovou soustavu. Mayové si představovali svět jako čtyřboký jehlan s vrcholy ve čtyřech světových stranách. Pátým směrem byl střed. Měli dokonalý trojí kalendář a svá města stavěli podle plánů s diferencovanými čtvrtěmi. Písmo nezaznamenávali jen tesáním do kamene, ale měli své knihy. Předkolumbovské dějiny Mayů se dělí na 3 periody: -
období před klasické (od 2500 př. n. l. do 250 n. l.) má mnoho podobných rysů jako olmécká kultura. V tomto období byla zakládána četná sídla. Některá se zachovala do dnešní doby například město Guatemala. Hlavní plodinou byla kukuřice, která se pěstovala i na zavlažovaných polích.
13
-
klasické mayské období (250 a 900 n. l.) je významné intenzivním zemědělstvím, budováním zavlažovacích systémů a budováním městských států jako Tikal a Copán.
-
Období poklasické (od 9. století do 16. století) mělo největší rozvoj na poloostrově Yucatán, kde vznikala velká města například Chichén Itzá nebo Mayapán.
3.3.5 Toltékové Toltékové okupovali v 7. století Teotihuacán a od původních obyvatel přejímali způsob života zaměřený na zemědělství. V 9. století opustili toto město a založili město Tulu. Z města Tulu pochází mnoho známých archeologických objevů. Hlavně pyramida Quetzalcóatla se sochami Atlantů.
3.3.6 Aztékové Aztékové odvozují svůj původ od Toltéků. Do Mexického údolí imigrovali v letech 1168 až 1248 a na ostrůvcích jezera Texcoco začali roku 1325 budovat své město Tenochtitlan. V době příchodu Španělů zde žilo 300 tisíc až milion obyvatel. Město bylo rozděleno do čtvrtí, kde se žilo podle společenského postavení. Město mělo vybudovaný vodovod a byly zde rozsáhlé chrámové a palácové komplexy. Společnost byla silně hierarchizovaná a hospodářství bylo založené na zemědělské výrobě. V první polovině 15. století vznikl trojspolek měst Tenochtitlanu, Tlacopán a Texcoco. Dominantní pozici mělo město Tenochtitlan. Trojspolek ovládl rozsáhlý region, kde často docházelo ke vzpourám podrobeného obyvatelstva. Těchto rozepří využili Španělé při kolonizaci této oblasti. Filozofie této kultury byla značně katastrofická. Důvodem byly časté přírodní katastrofy dané přírodními poměry regionu. Činné sopky, zemětřesení, cyklony, přívalové deště to všechno sužovalo Aztéckou civilizaci. Aztékové používali jazyk nahuatl a měli vlastní písmo, kterým zapisovali důležité události. Naneštěstí Španělé po dobytí města většinu spálili.
3.3.7 Kultura Wari Kultura Wari, která se rozvíjela ve druhé polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu, bývá spojována s kulturou Tíwanacu. Tyto kultury obývaly území dnešního Peru a
14
Bolívie. Podle některých odborníků šlo o dvě říše s centry Wari, ve středním Peru, a Tiwanaco v Bolívii. Tiwanacu bylo významným monumentálním andským městem a náboženským centrem. Kultura Wari byla silně hierarchicky členěna a měla dokonale organizovanou armádu. Velikou schopnost organizovat také předvedli v systému výroby a přerozdělování potravin. Města byla stavěna podle plánů s hlavním náměstím a pravoúhlými ulicemi. Hlavní město říše Chan Chan mělo v době největšího rozkvětu kolem 70 000 obyvatel. Tato kastovní společnost po sobě zanechala množství keramiky a výrobků z kovu.
3.3.8 Inkové Říše Inků se rozkládala v úrodném údolí dnešního Peru. Centrem říše bylo město Cuzco. Tato civilizace přetrvala necelých sto let. Označení Inka bylo používáno pouze pro panovníka, nikdy se tím neoznačovali obyvatelé říše. Země se členila na čtyři provincie, ty se dále dělili na další správní celky. Správu nad provinciemi měli guvernéři a celé zemi vládl Sapa Inka (Jediný Inka). Hlavní obživou bylo zemědělství. Veškerá půda patřila Inkovi, ten ji dále rozděloval na státní, církevní a obecní, ze které dostala každá rodina část pro vlastní potřebu. Hlavními plodinami pěstovanými na terasovitých polích byla kukuřice a brambory. Pro zvýšení výnosů ze zemědělství používali zavlažovací systémy a pole hnojili. Inkové měli dokonalý kalendář, který jim významně pomáhal v zemědělství. Inkové si vedli evidenci o svém obyvatelstvu, které mělo pracovní povinnost. Celá říši se mluvilo jedním jazykem, který se nazýval kečua. Archeologické nálezy z říše Inků zahrnují především kamenné stavby.[3] Například Machu Picchu, skalní město, ležící ve výšce 2 430 m. n. m. Toto město bylo roku 1983 zapsáno na seznam UNESCO.[6] Mezi další architektonické stavby Inků patří silnice, mosty a tunely sloužící k dopravě. Španělům pomohla při kolonizaci občanská válka, která vypukla po smrti panovníka. Přestože byla země oslabená, nepodrobili se Inkové Španělům rychle. Dlouhá léta od vpádu na území Inků Španělé museli bojovat s indiány, aby si oblast celou podmanili.[3]
15
3.4 Počátky kolonizace Evropané nebyli první, kdo navštívil Ameriku. Vikingové často podnikali výpravy do Severní Ameriky. Hledali nové místo, kde by se usídlili. Evropané na rozdíl od Vikingů hledali
přírodní
bohatství,
drahé
kovy,
úrodnou
půdu
a
otroky.
Obrázek 1 Zámořské objevy (zdroj: leccos.com)[18]
3.4.1 Krištof Kolumbus Objevení Ameriky je jeden z největších zeměpisných objevů v dějinách lidstva. Krištof Kolumbus, který tento objev učinil, pocházel z Janova. Krištof Kolumbus se chtěl dostat do Asie západní stranou a ne známou cestou kolem Afriky. Vycházel z předpokladu, že je Země kulatá. K tomuto závěru dospěl po prostudování cestopisných děl od Marca Pola. Jeho výpravu podpořila královna Isabela Kastilská. Zprvu nechtěla plavbu povolit, po čase však své rozhodnutí změnila. Po objevení Ameriky nastal Španělsku zlatý věk a investice se královně vyplatila. Na své první výpravě měl Krištof Kolumbus s sebou tři lodě. Vlajková loď nesla název Santa Maria, zbylé dvě byly Niňa a Pinta. Výprava dosáhla břehů bahamských ostrovů 12. října roku 1492. Stejně jako na ostatních ostrovech karibské oblasti, které expedice navštívila, nalezli domorodé a primitivní obyvatelstvo. Jelikož se Kryštof Kolumbus domníval, že doplul do Asie, nazval domorodé obyvatelstvo Indiány. Návrat do Španělska doprovázelo bouřlivé přivítání. Následovala další výprava mezi lety 1493 a 1496. Na této druhé plavbě objevil Portoriko, Malé Antily a Jamajku. Až při další výpravě se mu podařilo dosáhnout břehů
16
pevninské Ameriky. Krištof Kolumbus zemřel v roce 1506. Až do své smrti byl přesvědčený, že doplul do Asie.[7] Španělský královský dvůr byl obezřetnější. V roce 1494 podepsali představitelé Španělska a Portugalska Tordesillaskou smlouvu. Tato smlouva byla schválená papežem roku 1506. Rozdělovala sféry vlivu na západní polokouli. Demarkační čára se táhla od pólu k pólu ve vzdálenosti 370 španělských námořních mil západně od Kapverdských ostrovů. Španělsku připadla země na západ od linie a Portugalská část byla na východě.[8]
Obrázek 2 Alberto Cantino, část mapy z roku 1502 - Tordesillaská linie (zdroj: The British Library)[19]
17
3.4.2 Amerigo Vespucci Amerigo Vespucci byl původem Florenťan. Amerigo jako první zastával názoru, že byl objeven nový kontinent. Do Ameriky se dostal v letech 1501 až 1502. Přestože v objevování kontinentu nesehrál významnou roli, uchvátil Evropu svými barvitými historkami o této nově objevené zemi. Jméno Amerika prvně použil Martin Waldseemüller v mapě jako označení Jižní Ameriky. Později se začalo toto označení používat i pro severní část kontinentu.[11]
Obrázek 3 Waldseemüller, detail mapy z roku 1507 (scienceblogs.com)[20]
3.4.3 Pedro Álvares Cabral I Portugalsko se snažilo dostat do Indie jinou cestou než kolem Afriky. Portugalská výprava pod vedením Pedra Álvarese Cabrala v dubnu roku 1500 doplula k pobřeží nynější Brazílie. Na tomto místě začali budovat portugalskou Jižní Ameriku. Doposud nebylo jasné, co vlastně mořeplavci objevili. Cabral žil v domnění, že objevil ostrov.
3.4.4 Hernán Cortés Hernán Cortés byl španělský mořeplavec a kolonizátor. Narodil se roku 1485 ve Městě Medellin. Ve 14 letech šel studovat práva na univerzitu v Salamance. Studium ho nijak neoslovilo a roku 1501 se vrátil zpět. Toužil po dobrodružství a tak odjel s expedicí
18
roku 1504 na ostrov Hispaniola, kde žil sedm let. Hernán Cortés stál po boku Diega Valázqueze, když obsazoval Kubu roku 1511. Hernán Cortés se poté stal starostou města Santiago de Cuba.[9] Roku 1519 byl objeven poloostrov Yucatan. Cortés se vydal v čele výpravy na toto území. Na Yucatanu se dozvěděli o velice bohaté říši Aztéků. Cortés se stal soudcem a generálním kapitánem nově založené osady Villa Rica de la Vera Cruz. Na Yucatanu domutil domorodé obyvatelstvo aby uznalo nadvládu Španělska. Poté pokračoval až k centru aztécké říše Tenochtitlánu. Cestou se k jeho výpravě přidali domorodí indiáni z kmene Tlaxcalanů a Totonaků. Cortés zajal panovníka, obyvatelé Tenochtitlánu museli uznat nadvládu Španělska. Cortés se stal vládcem celého území aztécké říše, dnešní oblast Mexika. Netrvalo však dlouho a proti Cortésovi poslal Valázquez armádu čítající 2 000 mužů. I je však Cortés přemohl, zajal velitele a vojáci se přidali na jeho stranu. V Tenochtitlánu mezitím propuklo povstání domorodců a Španělé museli opustit město. Cortés zformoval armádu a město znovu dobyl roku 1521. Tentokrát jej takřka zničil. Karel V. jmenoval Cortése místodržícím, nejvyšším soudcem a vrchním velitelem Nového Mexika. Španělé začali šířit do nově objevených oblastí křesťanství za pomoci mnichů. To zapříčinilo rozvrat městských států na poloostrově. [3]
3.4.5 Francisco Pizarro Francisco Pizarro byl synem vojáka a jediné co uměl, bylo bojovat. Po přistání v Novém Světě, jak byla Amerika nazývána, se připojil k výpravě Vasco de Balboy. Pizarro se stal v roce 1519 starostou Panama City, byla to odměna za jeho schopnosti. Když se však doslechl o bohaté říši Inků, připojil se ke dvěma dobrodruhům a s 80 muži vyrazili směrem k incké říši. První výprava nebyla zdařilá a Pizarro musel zavelet k návratu. Ned po návratu však začali shánět finance na další výpravu. Tentokrát měl necelých dvě stě mužů. Dostal se až do centra říše Inků. Inkové byli ve veliké početní převaze. Pizarro však lstí zajal panovníka Atahualpu. Požadoval výkupné ve zlatě a drahých kovech. Přestože Inkové snesli Pizarrovi veliké jmění, byl panovník popraven.[10] Bez boje pak obsadili město Cuzco, které vyrabovali a vypálili. 1535 PIzarro založil město Ciudad de las Reyes (Město Králů), budoucí hlavní město Lima, kde také později zemřel.[3]
19
3.4.6 Hernando de Magallanes Hernando de Magallanes byl portugalský mořeplavec, který se však plavil pod vlajkou španělské koruny. Roku 1518 král Karel I. povolil aby Magallanes vyplul s expedicí k Ostrovům koření po západní cestě. Magallanes objevil úžinu na jihu Jižní Ameriky, která spojovala Atlantický ocení s Jižním mořem. Jelikož Magallanesovu výpravu nepotkala žádná bouře a počasí bylo klidné, přejmenoval Hernando de Magallanes Jižní moře na Tichý oceán. Cesta, kterou Magallanes odhadoval na pár dní, nakonec trvala 4 měsíce. Výprava vyplula na západ a zpátky se vrátila z východní strany. Magallanes však první cestu kolem Světa nedokončil. Zemřel na Filipínách V 16. století zde byla dvě španělská místokrálovství. Roku 1535 vzniklo místokrálovství Nové Mexiko, které zaujímalo celou Severní Ameriku a 1542 místokrálovství Peru. To bylo vyhlášené králem Karlem V. Místokrálovství Peru se rozkládalo v Jižní Americe, kromě území dnešní Brazílie, které patřilo Portugalsku. Jelikož komunikace na tak rozlehlém území, jakým je Jižní Amerika, bylo velice složité, byla zde vytvořena další dvě místokrálovství, která se oddělila od Perského místokrálovství. Roku 1716 to bylo místokrálovství Nová Granada a roku 1777 místokrálovství Rio de la Plata.[15] Kolonizátoři
způsobili
svým
násilným
vniknutím,
zavlečením
nemocí
a
vykořisťováním domorodého obyvatelstva že většina domorodců vymřela. Katolická církev násilně christianizovala nově nabitá území. Bylo to odůvodnění pro drancování přírodních zdrojů, vykořisťování obyvatel a zabírání půdy. Při práci v dolech pro kolonizátory zemřelo několik milionů domorodců. Drahé kovy, které Evropané odvezli z Nového Světa, financovali války v Evropě a tažení proti protestantům a muslimům. Další újmu utrpěla Amerika deportací afrického obyvatelstva. To nepříznivě ovlivnilo demografický vývoj regionu. [3]
3.5 Hospodářská situace v regionu Latinská Amerika tvoří nejrozvinutější část chudého Jihu. Ekonomiky, které jsou nejbohatší v tomto regionu, jsou srovnatelné s nejchudšími ekonomikami bohatého Severu.
20
3.5.1 Zemědělství Před příchodem Evropanů byla nejpěstovanější rostlinou kukuřice. Často se pěstovala spolu s fazolemi, které jí dodávaly dusík, a kukuřice jím zase poskytovala oporu pro pnutí se ke slunci. Pěstovali se také brambory a jiné okopaniny. Hospodářská zvířata se chovala především na vlnu. Chovaly se především lamy a alpaky. V koloniálním období Portugalci zaváděli pěstování dovezených rostlin. Často se špatně přizpůsobovaly klimatickým podmínkám Latinské Ameriky nebo byly náchylné na nemoci a škůdce. Bylo to převážně obilí z Evropy, vinná réva, káva, cukrová třtina, která byla původně z Polynésie a později banány. Dovážela se také chovná zvířata, například ovce, koně a hovězí dobytek. Některé nové rostliny vyžadovaly plantážní způsob pěstování, ten byl pro kolonizátory zcela neznámý. Vedlo to k zabírání půd domorodcům a kácení lesů. To také vedlo k silné erozi a degradaci půd. Na vypáleném pralese byla také velice malá úrodnost. Proto začali s kultivací savany. Zde byla degradace o něco nižší, avšak úrodnost se nijak razantně nezvedla. Nejúrodnější byla půda pře tocích řek. 19. století bylo obdobím masivní migrace do určitých států Latinské Ameriky. Byla to především Argentina, Uruguay, Chile a Brazílie. Do těchto oblastí se stěhovaly celé rodiny a chtěli zakládat rodinné farmy. Těm se však moc dobře nevedlo. Daleko lépe prosperovaly ranče chovající dobytek. Zaměřeny byly hlavně na skot a ovce. Honáci dobytka se nazývali gaučové.[17] Druhá polovina dvacátého století se vyznačovala velikou urbanizací v určitých částech teritoria. S tím byl spojen nárůst poptávky po potravinách. Některé země se tím pádem dostaly do potravinové tísně. Nedostatečná zásobovací schopnost potravinami působila v zemích s tímto problémem jako brzda rozvoje. Celková kolonizace byla velice chaotická a vůbec nebyly nerespektovány ekologické limity území.[12]
21
3.5.2 Nerostné bohatství Důvod kolonizace Latinské Ameriky spočíval převážně v získání nerostného bohatství. Prvním vývozním artiklem bylo zlato a stříbro. Po roce 1850 se začalo vyvážet guano což je trus mořských ptáků, který je bohatý na fosfor a vyrábějí se z něho hnojiva. Po roce 1910 se začala vyvážet měď a od roku 1930 ropa. Vytěžené suroviny putovaly po několik set let do Evropy. Tady byly hnacím motorem rozvoje průmyslu. Za posledních 150 let se na těžbě v Latinské Americe podílejí zejména zahraniční nadnárodní společnosti.[12]
3.5.3 Průmysl Latinské Ameriky V předkolumbovském období byla v Latinské Americe velice rozvinutá řemesla. Původní obyvatelstvo bylo velice zručné při výrobě textilu, keramiky a při zpracování kovů. S příchodem Evropanů veškerá výroba opadla a sloužila pouze pro vlastní potřebu. V koloniálním období přežilo malé procento manufaktur například v Argentině textilní a kožedělná manufaktura v první polovině 20. století vznikají hlavní zóny obchodu v přístavech. Pracuje zde však velice málo zaměstnanců. Průmysl se soustředil do přístavů. Zde se zpracovávalo maso, vyráběl cukr a měl zde místo i textilní průmysl. V 50. a 60. letech 20. století je ve většině států přijata doktrína o vyměnění dovozu za zásobování vlastními potravinami. Snaha zemí o snížení závislosti na drahém spotřebním zboží dováženém z cizích zemí. Všeobecně v Latinské Americe je politicky podporován domácí průmysl. Toho je dosaženo dotacemi, intervenčními opatřeními, vysokými dovozními cly a daňovými úlevami. V těchto letech se také rozvíjí výroba spotřebního zboží. Opouští se od průmyslových oborů, u kterých stát hlídá ceny, aby nedošlo k inflaci. Průmyslové zóny vznikají poblíž velkých aglomerací kvůli blízkosti ke spotřebiteli. Podporují se investice do průmyslových center. Časté vytváření bezcelních zón, aby se ulehčil pohyb zboží a kapitálu. Mnohdy se jedná spíše o „pseudoindustriální zóny“ jako je například výroba automobilů v Atacamě. Výrobky nají velmi nízkou kvalitu a neexistuje pro ně konkurenční prostředí a jsou nevhodné na vývoz. Toto období je charakteristické velkou urbanizací. Průmysl však není schopen
22
pojmout takové množství lidí a tím pádem vzniká nezaměstnanost. Nevýhodou je také velice malá zainteresovanost zahraničního kapitálu. V 70. letech 20. století se rozvíjí průmysl, který je více orientovaný na vývoz. Latinské Amerika se snažila tak učinit po vzoru Asijských zemí. Je zde však jeden hlavní rozdíl. V Asii se jedná o průmysl v soukromém vlastnictví, kdežto v Latinské Americe je většina průmyslu majetkem státu. V Latinské Americe chybí základní faktory jako například volný kapitál, vyškolená pracovní síla nebo nové modernější technologie. Průmysl se proto zaměřil na textilní, dřevozpracující nebo kožedělní odvětví. Výroba je stále nekonkurence schopná a proto se vyváží často pouze v rámci Latinské Ameriky. V této době se zavádějí nové trendy do průmyslu. Je to především dovoz levné pracovní síly, přesouvání ekologicky nebezpečných výrob a privatizace. V této době se také na místní trh dostávají veliké nadnárodní korporace.
3.6 Rozvojové fáze Brazílie Rozvoj Brazílie můžeme rozdělit do pěti etap. Od příchodu Portugalců na toto území až po 20. století.
3.6.1 První fáze V době, kdy přišli první kolonizátoři z Portugalska, byly nejvíce využívané lesy na jihozápadě země. Zde se těžilo vzácné dřevo. Nejvíce ceněné bylo tvrdé dřevo ze stromu pau-brazil. Podle tohoto vzácného a drahého dřeva také Brazílie dostala svůj název. V 17. století byl veliký rozvoj pěstování cukrové třtiny. Tato plodina se nejvíce pěstovala na východním pobřeží mezi 5°a 10° jižní šířky. Plantážní způsob pěstování cukrové třtiny měl za následek dovozu pracovní síly, která tu chyběla, a to převážně z Afrického kontinentu. To velice ovlivnilo etnickou a kulturní skladbu obyvatelstva Brazílie. Centrem země se přesunulo do města Recife, kterému se přezdívalo Brazilské Benátky.
3.6.2 Druhá fáze Dalším centrem Brazílie se stává Salvador (Bahia). Toto město bylo založeno roku 1549. Bylo vybudováno především jako centrum obchodu s otroky. Ročně se zde
23
prodalo až 60 tisíc otroků. Dodnes je v tomto městě největší koncentrace černého obyvatelstva ze všech brazilských velkoměst. Od roku 1750 vzrostla produkce cukrové třtiny v konkurenční nizozemské Indii a dalších tropických oblastech. Brazilská produkce sice upadla, ale zcela nezkrachovala. V této době se začíná ve východní Amazonii pěstovat koření a to především pepř a také indigo. O tyto plodiny se starali Jezuité, kteří byli na konci 18. Století vyhnáni do okolních zemí.
3.6.3 Třetí fáze V 18. století se na území Brazílie rozvíjela těžba. Objevení nalezišť zlata a diamantů v Minas Gerais bylo důvodem, proč se hospodářské centrum přesunulo na JV a SV země. V průběhu zlaté horečky se přesídlovala část obyvatelstva i s otroky na jih. Objeveny byly také další rudy jako například železo a bauxit. Správním centrem země bylo Rio de Janeiro, které se v roce 1763 stalo hlavním městem. Na počátku 19. Století bylo i sídlem portugalského krále.
3.6.4 Čtvrtá fáze V této době se chov dobytka začíná přesunovat do vnitrozemí na savany a stepi. Na konci 18. Století se začíná pěstovat bavlna, která byla později vytlačena z trhu daleko levnější bavlnou z USA. 19. století je období kávy. Začíná se rozvíjet plantážní pěstování této plodiny. První plantáže vznikaly v okolí města Rio de Janeira. Plantáže s kávou se postupně rozšiřovaly na západ země. V Sao Paulu se koncentroval kapitál a proto se město stalo novým centrem. Významný v této době byl také přístav Santos, který prosperoval zejména kvůli obchodu s kávou.
3.6.5 Pátá fáze Káva je velice náročná plodina na živiny. Každých 10 – 20 let je půda vyčerpaná a plantáže se musí přesunout na nová území. Plantáže se přesouvají směrem na západ a na starých plantážích vznikají pastviny. Od poloviny 19. Století nastupuje éra kaučuku. Charles Goodyear v roce 1839 vynalezl způsob vulkanizace kaučuku. Tento vynález si roku 1844 nechal patentovat.[13] Na konci 19. Století se začal kaučuk plantážně pěstovat v JV Asii a produkce v Brazílii upadla. Od 30. Let 20. Století roste význam sóji. Tato
24
plodina se rozšiřuje i na úkor kávy, které se začalo přezdívat „loupeživá rostlina“, z důvodů náročnosti na živiny v půdě.[12]
25
4 Vlastní práce 4.1 Dnešní Brazílie Federativní republika Brazílie je pátou největší zemí světa. Páté místo zaujímá i v žebříčku zemí členěných podle počtu obyvatel. Federativní republika je rozdělena na 26 států, které spadají pod 5 hlavních regiónů. Úředním jazykem je portugalština, která zde přetrvala z koloniálního období. Hlavním městem je Brasília, které bylo vybudováno ve vnitrozemí v letech 1956 až 1960. Brasília však není největším městem státu, tím je São Paulo jehož počet obyvatel se pohybuje nad deseti milióny obyvatel. Brazílie se vymanila z portugalského područí v roce 1822. Do roku 1888 byla Brazílie stále monarchií. V témže roce bylo zrušeno otroctví. Od roku 1930 byla Brazílie pod populistickou a vojenskou vládou. Toto období trvalo do roku 1985, kdy vojenský režim podstoupil vládu civilistům. Prezidentskou funkci zastává Dilma Rousseffová. Dilma Rousseffová do úřadu prezidenta nastoupila 1. 1. 2011 a je 36. Prezidentkou Brazílie.
Obrázek 4 Mapa rozdělení Brazílie (zdroj: Brazílie-informace.cz)[37]
26
4.2 Dopad na sociální rozvoj Kolonialismus měl v Brazílii jak pozitivní tak negativní dopad. Ovlivnil téměř všechny sféry života v Brazílii.
4.2.1 Obyvatelstvo Před příchodem Evropanů, na území dnešní Brazílie, žily indiánské kmeny. Byli to převážně kmeny patřící do skupiny Tupí a Guaraní. Tyto kmeny nebyly tak vyspělé jako například Inkové nebo Aztékové.
Počet obyvatel Počet obyvatel
25000000 20000000 15000000 10000000 50000000 0
Roky
Graf 1Počet obyvatel Brazílie (zdroj: IBGE) - vlastní zpracování[21]
Z grafu je patrné, jak rapidně roste počet obyvatel v Brazílii. Ve 20. století populace rostla velice rychle. V dnešní době je tempo růstu obyvatel 1,102 %. Portugalci ovlivnili rozvoj obyvatelstva především dovozem otroků z Afriky. Byla zde významná centra tohoto obchodu. Domorodí Indiáni nebyli tak zdatní, aby dokázali vydržet těžkou práci v dolech nebo na plantážích. Z toho důvodu, byli dováženi otroci z Afriky. Tento zásah dal vzniknout novým rasám na území Brazílie. Je to Mulat, mestic a zambo. Mulat je potomek bílé a černé rasy. Mestic je míšenec indiánské a bílé rasy. Spojením černé a indiánské rasy vznikl zambo.[23]
27
Dovoz otroků z Afriky do LatinskéAmeriky v letech 1530 - 1870 6%
Ostrovy Karibiku a Guayana
9%
Brazílie 47% Španělské kolonie 38% Ostatní
Graf 2 Dovoz otroků z Afriky do Latinské Ameriky (zdroj: Pochod Titánů Kniha o dějinách bílé rasy) vlastní zpracování[22]
Jak vidíme, Portugalci do své kolonie dovezli značnou část černošského obyvatelstva. Tito otroci byli většinou zakoupeni od jiných černochů. Evropané se velice málo vydávali za honem na otroky, tuto práci přenechávali jiným. Přesná čísla otroků, kteří byli dovezeni do Brazílie, nejsou i dispozici. V následující tabulce je znázorněn odhad počtu dovezených otroků do Latinské Ameriky. 1451-1600
367 000
1601-1700
1 868 000
1701-1800
6 133 000
1801-1900
3 330 000
Celkový počet
11 698 000
Tabulka 1 počet otroků dovežených do Latinské Ameriky od 1451 do 1900 (zdroj: Lovejoy 1982) [24]
Největší příliv otroků byl v 18. století. Příčinou mohlo být zavedení pěstování kávy na plantážích, která se začala pěstovat na počátku tohoto století. Domorodí obyvatelé také velice často umírali na nemoci, které do Nového světa zavlekli Evropané. Šlo převážně o chřipku, neštovice a spalničky. Co se týče struktury obyvatelstva, je nejpočetnější skupinou obyvatelstvo mezi 15 a 64 lety. Dětí do 14 let je v Brazílii 26,3 % a nad 65 let 6,7 %.
28
Portugalská nadvláda měla také za následek změnu náboženství, které sec zemi ctilo. Do země přivezli římsko-katolickou víru, která je nyní zastoupena 73 % obyvatel. Protestantství, které také přišlo z Evropy je nyní zastoupeno 15,4 % ve společnosti. Dále je zde uctíván spiritualismus nebo voodoo. Tato náboženství byla převzata z afriky a od původních domorodých obyvatel.
4.2.2 Zdraví V dnešní době, jsou na veřejné zdravotnictví v Brazílii, vynakládána 3,5 % HDP, což je okolo 88 miliard dolarů. Očekávaná délka života je v Brazílii 73,5 let. Health index, ve kterém jsou zahrnuty například počty nemocnic v zemi nebo očekávaná délka života, je 0,844. V posledních dvou dekádách se však tento index výrazně zlepšil. V roce 1980 byla hodnota pouze 0,670. Úmrtnost dětí do pěti let je 21 dětí na 1000. Jak vidíme v grafu i tento ukazatel prošel za posledních 20 let velice pozitivní změnou.
Úmrtnost dětí do 5 let na 1000 narozených dětí 250 Brazílie
200 150
Země s velmi vysokým lidským rozvojem
100
Země s vysokým lidským rozvojem Země se středním lidským rozvojem
50
Země s nízkým lidským rozvojem
0 1980 1990 2000 2005 2007 2008 2009
Graf 3 Úmrtnost dětí do 5 let na 1 000 narozených (zdroj: UNDP) - vlastní zpracování[26]
Z grafu vyplývá, že Brazílie v dnešní době patří mezi země s vysokým lidským rozvojem.
29
HDI je index lidského rozvoje, který podává komplexní zprávu o kvalitě lidského života. Pro výpočet indexu lidského rozvoje jsou používány tři dimenze a to zdraví, vzdělanost a životní standard, a čtyři indikátory, kterými jsou očekávaná délka života, střední délka edukace, předpokládaná délka edukace a HDP na osobu. HDI vypočítává každým rokem OSN. Index lidského rozvoje může nabývat hodnoty od 0 do 1. V grafu je vyznačen vývoj HDI, který od roku 1980 roste jak v Brazílii, tak v okolních státech Latinské Ameriky. Světové HDI stále roste avšak v posledních letech velmi malou měrou.
Vývoj HDI od roku 1980 do 2011 0,8
0,6 Brazílie
0,4
Svět
0,2
Latinská amerika
0
Graf 4 Vývoj HDI (zdroj: UNDP) - vlastní zpracování[26}
4.2.3 Vzdělání Systém brazilského školství je tří stupňový. Do základní školy nastupují děti v sedmi letech. Povinná školní docházka je do 14 let. Zde se vyskytuje první problém. Děti kolem 14 let musí již pracovat a nezbývá jím čas chodit do školy. Dalším stupněm je střední škola, která trvá 4 nebo 3 roky. A posledním stupněm je univerzita. V Brazílii jsou státní a soukromé školy. Státní školy nenabízejí tak kvalitní vzdělání jako soukromé. Na státních školách většinou učí mladí lidí, kteří nemají ani potřebné vzdělání. Na vesnicích často vykonávají ještě druhé zaměstnání, aby se uživili. Nad 15 let je gramotných 90 % obyvatel. V roce 1980 to bylo pouhých 76,4 %.[26]
4.2.4 Chudoba V Brazílii žije 3,8 % populace pod hranicí 1,25 $ na den. Zde můžeme pozorovat velmi pozitivní trend. V roce 1985 žilo pod hranicí 1,25 $ na den 17,5 % populace.
30
Stále více lidí se stěhuje do města, aby vydělali víc peněz. To se však nepodaří všem. Ve městech vznikají veliké chudinské čtvrti, které se v Brazílii nazývají favely. Města jsou rozdělena na dvě části. Na jedné straně luxus a na straně druhé bída. Ve slumech se nejčastěji živí přebíráním odpadků, prostitucí nebo obchodem s drogami. Dnes žije v Brazílii 89,5 % populace ve městech. Jako většina ostatních ukazatelů i tento se v posledních desetiletích zvýšil. V roce 1980 byla jeho hodnota 65,5 % populace.[31]
4.3 Dopad na životní prostředí V Brazílii se nachází největší tropický deštný les. Portugalci začali s těžbou dřeva na začátku své kolonializace. Dalšími důvody, které vedli k devastaci přírody, byly doly. Důlní těžba se začala rozvíjet v 18. století. Zemědělství, které bylo a je velice rozšířené v Brazílii, má také svou část viny na odlesnění přírody. Při zakládání nových plantáží bylo potřeba les vykácet a poté vypálit. Problémem byla rychle degradace půdy. Každých pár lety bylo potřeba plantáž nebo pole rozšířit. Na plantážích a polích, které již neplnili svou funkci, vznikly pastviny pro dobytek, jehož chov se rozvinul v pozdějších letech. Všechny tyto aspekty vedou k odlesňování i v dnešní době. V grafu je znázorněno jakou měrou jsou jednotlivá odvětví odpovědná za deforestraci Brazílie.
Příčiny deforestrace 3% 3% chov dobytka 65-70 % 7% drobné zemědělství 20-25 % 23%
velké zemědělské podniky 5-10 %
těžba dřeva 2-3 %
66%
pořáry, těžba, urbanizace 1-2 %
Graf 5 příčiny deforestrace (zdroj: mongabay.com) - vlastní zpracování[25]
31
Odlesňování má také negativní vliv na zásoby vody a vodní zdroje. Deště smyjí nečistoty do koryt řek a zde se vytvářejí sedimenty, které zhoršují kvalitu vody. [30]
4.4 Dopad na ekonomický rozvoj Velikým problémem Brazílie je korupce. Další překážkou jsou neflexibilní zákony, které brání investorům ve vstupu na tamní trh. Dovozcům ztěžují práci vysoká dovozní cla. Zde záleží na velikosti podniku, který se snaží do země něco dovážet, jak vysoká budou cla.
Tempo růst HDP 10 8 6 4 2
Růst HDP
0
Lineární (Růst HDP)
-2 -4 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010
-6
Graf 6 Růst HDP (zdroj: World Bank) - vlastní zpracování[27]
V grafu je znázorněn růst HDP za poslední dvě desetiletí. Jsou zde značné výkyvy mezi jednotlivými roky. Celkový trend je však kladný. V poslední době se Brazílie bojí snížení nebo zastavení tempa růstu v důsledku nepříznivé situace na světových trzích. Vláda se bojí přehřátí ekonomiky a inflace. Proto dojde ke škrtům v řádech desítek miliard dolarů. Daně a ostatní poplatky tvoří téměř 40 % hrubého domácího produktu. Následující graf znázorňuje podíl jednotlivých odvětví na tvorbě HDP. Brazílie jakožto rychle se rozvíjející země, upouští od zemědělské produkce a orientuje se na terciární sektor.
32
Podíl odvětví na tvorbě HDP 6%
Služby
29%
Průmysl 65%
Zemědělství
Graf 7 Podíl odvětví na tvorbě HDP (zdroj businessinfo) - vlastní zpracování[28]
4.4.1 Inflace Inflace si v Brazílii nevyvíjela nijak pozitivně v 80. letech 20. století. V roce 1985 převzala moc civilní vláda. Ta okamžitě zavedla pozemkovou reformu a přímou volbu prezidenta. Na potlačení inflace byl zaveden „Plán Cruzado“, který zavedl novou měnovou jednotku. Inflace sice poklesla, ale netrvalo dlouho a dostavil se problém s nedostatkem potravin. Plán Cruzado musel být nahrazen jiným a to se také v roce 1993 stalo. S „Plánem Real“ byla zaveden nová peněžní jednotka. Ta již dokázala udržet inflaci na nízkých hodnotách. Byla zrušena také některá cla, což přilákalo investory a tím se zvýšily reálné mzdy zaměstnanců.
33
Vývoj inflace ve spotřebitelských cenách 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500
2009
2007
2005
2003
2001
1999
1997
1995
1993
1991
1989
1987
1985
1983
1981
0
Graf 8 Vývoj inflace ve spotřebitelských cenách (zdroj: World Bank) - vlastí zpracování[27]
4.4.2 Nezaměstnanost Nezaměstnanost v posledních letech klesá. Je to další pozitivní trend, který zaznamenáváme v této zemi.
míra nezaměstnanosti 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
míra nezaměstnanosti
2007
2008
2009
2010
2011
Graf 9 Míra nezaměstnanosti (zdroj: businessinfo) - vlastní zpracování[28]
Míra nezaměstnanosti je na historicky nejnižším bodě. Podle CAI bude míra nezaměstnanosti dále klesat. Navzdory celosvětové krizi v roce 2009 klesla
34
nezaměstnanost ještě více. Brazílie v té době totiž vytvořila více než milion nových pracovních míst. Rozdělení pracovní síly mezi jednotlivé odvětví je podobné jako podíl těchto odvětví na tvorbě HDP. Primární sektor poskytuje pracovní místa 20 % populace. Sekundární tedy průmysl zaměstnává 14 % obyvatel. Nejrozsáhlejší sektor je terciární tedy služby a zde pracuje 66 % obyvatelstva. Hodnoty složení pracovníků se od počátku přesouvají od primárního sektoru přes sekundární až ke službám. Na počátku kolonializace pracovali převážně všichni v zemědělském sektoru. Poté se začala rozvíjet důlní těžba a průmysl a s raketovým rozvojem země přešli na služby.[32]
4.4.3 Infrastruktura Brazílie se rozkládá na rozsáhlém území a jednotlivá místa jsou od sebe značně vzdálená. Proto je velice často využívaná letecká doprava. São Paulo spojuje letecký mostem s Rio de Janeiro. Letecké linky jsou zde velice frekventované, jeden let za půl hodiny. Velice rozvinutou sítí je lodní přeprava, jak podél pobřeží, tak po říčních tocích. Silniční síť je také rozsáhlá, umožňuje přepravu kamiony ve vnitrozemí. Nedostačující pokrytí má železniční síť, které je pouhých 15 tisíc kilometrů. V dnešní době se jedná o rozšíření železniční sítě.
4.4.4 Nerostné bohatství Brazílie má veliké nerostné bohatství. To věděli již Portugalci, proto hned po příjezdu do nově objevené země začali s těžbou. Na počátku to byla těžba dřeva. S rozvojem průmyslu se začala těžit železná ruda, drahokamy a zlato. Zlato dovezené z Brazílie v koloniálním období financovalo válečná tažení v Evropě. V roce 1999 byla Brazílie mezi hlavními producenty železné rudy. S těžbou železné rudy je spojena i těžba manganových rud. I zde patří Brazílie mezi největší producenty. Výroba cínového koncentrátu v dnešní době v Brazílii klesá, ale i tak si drží pozici významného producenta na světovém trhu. V Brazílii se také těží kaolin, kterého se zde vytěží přes 5 % světové produkce. Dále se zde těží křemičité sloučeniny a vápencové usazeniny. [33]
4.4.5 Brazilská káva Brazílie je největší producent kávy. Přes 70 % produkce pochází ze dvou států, je to Minas Gerais a Espirito Santo. Tyto dvě země se rozkládají na jihovýchodě země.
35
V Brazílii jsou velmi výhodné podmínky pro pěstování kávovníku. Především se zde pěstuje odrůda arabica a její odrůdy. V posledních letech se rozvíjí produkce odrůdy robusta, která je odolnější. Již v koloniálním období byla káva významným vývozním artiklem. Kávovník arabský je nejvýznamnější odrůdou. Kávovník je stálezelený keř. Může dorůstat 5 – 8 metrů. Plody jsou peckovice, které mají červenou až červenofialovou barvu, když uzrají. V peckovici jsou dvě semena s podélnou rýhou. Tato odrůda pochází z Afriky. Do Latinské Ameriky byla dovezená v první polovině 18. století. Původně kávovník rostl ve vyšších nadmořských výškách okolo 1500 metrů nad mořem. Nejvhodnější teploty pro jeho růst je rozmezí 20 – 25°C v průměru za den. Nejnižší teplotu, kterou rostlina přečká bez újmy, jsou 4°C a nejvyšší 31°C.
Produkce kávy 5000000 4500000 4000000 3500000 3000000 2500000 2000000 1500000 1000000 500000 0
Produkce kávy v tunách
2010
2005
2000
1995
1990
1985
1980
1975
1970
1965
1961
Sklizeň v hektarech
Graf 10 Produkce kávy v Brazílii (zdroj: FAOSTAT) - vlastní zpracování[29]
Z grafu je patrné, že počet hektarů, které byly sklízeny, se zmenšuje, ale objem produkce přesto stoupá. To je zapříčiněno novými technologiemi. Například prostředky proti škůdcům a nemocem, které tuto rostlinu napadají. Také se začínají pěstovat vyšlechtěné odrůdy, které jsou odolnější vůči nepřízni počasí nebo právě chorobám.
36
Produkce kávy (v tunách) 3500000 3000000
2500000 2000000 1500000
1961
1000000
2010
500000 0
Graf 11 Produkce kávy (zdroj: FAOSTAT) - vlastní zpracování[29]
V tomto grafu je srovnání produkce Brazílie a ostatních předních producentů kávy. Je jasně patrné, že brazilská káva hraje ve světové produkci první housle již několik desítek let.
Srovnání produkce a exportu kávy 3000000 2500000 2000000 1500000
Produkce kávy
1000000
Export kávy
500000 0
Graf 12 Srovnání produkce a exportu kávy (zdroj: FAOSTAT) - vlastní zpracování[29]
z uvedeného grafu lze vyčíst kolik vypěstované kávy připadne na export. Objem exportované kávy stále roste. Export roste i na úkor domácí spotřeby.
37
Brazílie si však nevytvořila vlastní obchodní značku. Tu tedy dodávají další zpracovatelé a dovozci do ostatních zemí.
4.5 Dopad na politický systém Politický systém je zcela ovlivněn portugalskou nadvládou. Před příchodem Portugalců zde nebyla nijak významná politická správa. Jednotlivé kmeny měli jistou hierarchii, ale o politickém systému nebo státním zřízení nemůže být řeč. Brazílie si prošla za celou svou existenci řadou politických systémů. Na počátku to byla nadvláda Portugalska. Poté byla součástí Spojeného království Portugalska, Brazílie a Algarves. Brazílie byla také na čas císařstvím a to od roku 1822, kdy vyhlásila nezávislost na Portugalsku. Boj za nezávislost proběhl bez krveprolití a nepokojů. Brazílie byla také na nějaký čas pod vojenskou vládou. Ta roku 1985 předala vládu nad zemí civilistům.[35] Roku 1988 byla podepsaná ústava. V Brazílii je zaveden dvoukomorový federativní parlament složený z širokého spektra politických stran. Každý z dvaceti šesti států má své vlastní zákony. Státy jsou rozděleny dále na obce, které spravují volení zastupitelé. V čele republiky stojí prezident, který je volen přímou volbou na 5 let. Jeho pravomoc je omezena prezidentskými dekrety. Vláda se skládá z 19 ministerstev. Legislativním řízením je pověřen Národní kongres. V Národním kongresu zasedá 503 poslanců, ty doplňuje 81 členů federativního senátu. Ústavní systém je rozdělen na tři základní moci. Je to výkonná, zákonodárnou a soudní. Nejvyšším soudním orgánem je Nejvyšší federální soud. Trest smrti se v Brazílii nepoužívá od roku 1979, kdy byl zrušen.[36]
4.6 SWOT analýza V této kapitole bude provedena SWOT analýza předpokládaného dalšího rozvoje. SWOT analýza je postavena na srovnání externích a interních faktorů. Tato analýza je velice univerzální analýzou, lze ji využít k prognóze dalšího vývoje v mnoha oblastech. Tato analýza porovnává silné a slabé stránky rozvoje státu a příležitosti a hrozby, které může přinést okolní svět.
38
4.6.1 Silné stránky Z makroekonomického hlediska je velice silnou stránkou pevný základ politického systému. Reforma finančního sektoru také přispěla k rozvoji a utužení Brazílie. Další silnou stránkou je fiskální odpovědnost. Zákon fiskální odpovědnosti byl přijat roku 2000. Zakazuje vládě přijímat další dluhy a stanovil stropy pro státní zaměstnance. Díky tomuto zákonu Brazílie akumuluje rozpočtové přebytky. Brazílie je v dnešní době stabilní, jak z vnitřního hlediska, tak ve světovém kontextu. Bylo také sníženo riziko ztráty investic. Brazílie poskytuje rizikové prémie jako náhradu za riziko, které musí investoři podstoupit. Tím se stává země lukrativnější pro investory, kteří se báli neúspěchu svých projektů. Ekonomie Brazílie se také začíná ubírat heterodoxním směrem. Z pohledu mikroekonomie je velmi silnou stránkou Brazílie její privátní sektor. Základna trhu Brazílie je značně diverzifikovaná. V tom je spatřována síla a potenciál. Silnou základnu tu má zemědělství, těžba nebo manufaktury. Trh je také orientován jak na domácí tak zahraniční obchod. Brazílie má také velice silnou energetickou základnu. Brazílie je mezi deseti největšími odběrateli energie. Spotřebovaná energie v posledních letech prudce rostla. Důvodem je růst a rozvoj celé země. Téměř 40 % energie v Brazílii pochází z obnovitelných zdrojů. Převážně se jedná o vodní energii.
Podíl jednotlivých zdrojů energie 5%
1% 2% Ropa
8%
Vodní energie
50%
Přírodní plyn Uhlí
34%
Nukleární energie
Graf 13 Podíl jednotlivých zdrojů energie (zdroj: busenessinfo.cz) - vlastní zpracování[28]
39
V posledních letech prochází energetický sektor reformami. Je to převážně reakce na energetickou krizi v letech 2001 a 2002, která byla způsobena nedostatkem srážek. Nový model se také snaží zlevnit energii pro spotřebitele. Předpokládaný růst nároků na energii je 4 – 5 % ročně. Dále tu je schopnost navýšit krátkodobý a dlouhodobý kapitál. Například formou priváte equity. To je termín pro středně až dlouhodobém financování podniku, za což bude získán podíl na kapitálu, který bude možno využít v budoucím období. S ekonomickým růstem a rozvojem je také spojené rozšíření sociálního zázemí a sociální soudržnosti. Také vytvoření nového domácího trhu.
4.6.2 Slabé stránky Mezi slabé stránky patří zatížení trhu. To je především administrativou, obchodní soutěží. Špatná stav fyzické infrastruktury jako jsou budovy, silnice nebo železnice. Mezi slabé stránky také patří sociální struktura. Zde jsou veliké rozdíly mezi chudými a bohatými a stále ještě velké procento žije pod hranicí 1,25$ na den. K chudobě také přispívá nerovnoměrná redistribuce financí. Riziko přehřátí ekonomiky, které může nastat vlivem delšího monetárního rozvoje.
4.6.3 Příležitosti Brazílie je v dnešní době hráč první ligy. Konkurenceschopnost Brazílie je takzvaná non-zero sum game. Je zde dosaženo jistého kompromisu a nejsou ani vítězové ani poražení. Je zde velké riziko obětování autonomie ale na druhé straně veliká odměna v podobě týmových podnikatelských vztahů. Příležitosti jsou spatřovány ve formálním institucionálním systému, obchodu postaveném na iniciativě zainteresovaných stran. Příležitosti také poskytuje politické iniciativy. To především v oblasti mezinárodního obchodu jako například regulace cel a kvót. Můžeme sem zařadit také možnosti vytvoření funkčních vztahů. Například s dalšími státy.
4.6.4 Hrozby Hrozbami jsou změny na domácí půdě. Rozpad politických dohod uvnitř státu. Tlak spojený se změnou relativního bohatství. Velikou hrozbou je také možnost že přílišné sebevědomí Brazílie povede k jejímu zániku. Stále se ještě nevypořádala zcela
40
s chudobou a její raketový vzestup by mohl vést k rychlému vyhoření. V oblasti bilaterálních dohod by hrozbou bylo dostat se do zero sum možností. Zde by pak mohlo dojít, že Brazílie nebude stát na vítězné straně.[34]
4.6.5 Závěr analýzy Z uvedené analýzy je parné, že Brazílie prochází výrazným pokrokem a upevňuje svou pozici pro dlouhodobě udržitelný rozvoj. Její diverzifikovaná ekonomika přitahuje velké množství zahraničních investorů. Obrovský potenciál je v brazilském domácím trhu a přírodních zdrojích. Poměrně sofistikovaná výroba a vývoz v minulých letech nebyl tak zcela ve prospěch občanů. To se odráží ve stále vysoké chudobě. Největší slabinou Brazílie je ne zcela pevný makroekonomický základ. Také kvalita institucí není dobrá. V lidech je zakořeněna nedůvěra ve státní orgány, kterou přiživuje silná korupce, která je v Brazílii stále přítomna. Dále také složitý byrokratický systém, vládní neefektivnost a neefektivní právní rámec. Brazílie by se také měla zaměřit na rozvoj vzdělávacího systému. Vzdělané obyvatelstvo přispěje k dalšímu ekonomickému rozvoji. Je důležité pro vývoj inovací a s rostoucí vzdělaností bude klesat chudoba. V poslední době se v Brazílii diskutovalo o zavedení opatření proti výše zmíněných nedostatků. Zapojením všech zúčastněných stran, jako jsou politické strany, podnikatelský sektor i obyvatelstvo, může Brazílie dosáhnout využití svého plného potenciálu.
41
5 Závěr Práce byla zaměřená na rozvoj Brazílie a do jaké míry tento vývoj byl ovlivněn kolonializací ze strany Portugalska. Brazilská ekonomika, a nejen ta, se rozvíjí raketovou rychlostí. Kolonialismus přinesl do této země jak pozitiva, tak negativa. Každý aspekt rozvoje Brazílie byl kolonialismem ovlivněn. Více než 300 let existence pod vládou jiné kultury se musí projevit. Z mého pohledu byl velice významný dopad kolonialismu na sociální rozvoj. Převážná část původního obyvatelstva vymřela z důvodů zavlečených nemocí nebo vyčerpáním z těžké práce. Portugalci začali osídlovat oblast Brazílie vlastním obyvatelstvem a také otroky z Afriky. Na skladbu obyvatelstva měli Portugalci výrazný vliv. Zavedením těžby a pěstováním nových plodin se podepsali také na rozvoji ekonomiky. Vliv portugalské nadvlády můžeme spatřit takřka ve všech oblastech. V dnešní době můžeme jen s těží odhadnout, jakým směrem by se ubírala Brazílie, nebýt portugalského zásahu. Původní indiánské obyvatelstvo se mohlo ubírat úplně jiným směrem než Brazílie v dnešní době. Zásah ze strany Portugalska nebyl vždy pouze kladný nebo záporný. Zavedení pěstování kávy mělo a má na Brazílii pozitivní dopad. Není tomu však stoprocentně. Brazílie se potýká s odlesňováním deštného pralesa a s degradací půd. Každý zásah má své dopady, některý menší a některý vyšší. S určitostí však můžeme říci, že Brazílie má slibně nakročeno do rozvinutého světa. A pokud si Brazílie povede jako do této chvíle, bude se za pár let řadit mezi největší ekonomiky světa.
42
6 Použitá literatura 1 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-7367-040-2. 2 CHALUPA, Petr, Jana NÉMETHOVÁ a Dana HÜBELOVÁ. Geografia Ameriky. 1. vyd. Nitra: FPV UKF v Nitre, 2010. ISBN 978-80-8094-686-9 3 HÜBELOVÁ, Dana a Petr CHALUPA. Latinská Amerika: V přehledu a cvičeních. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012. ISBN 978-80-7375-593-5 4
Teotihuacán. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):
Wikimedia
Foundation,
2012
[cit.
2012-04-03].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Teotihuac%C3%A1n 5 Aztécká říše. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation,
2012
[cit.
2012-04-09].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Azt%C3%A9kov%C3%A9 6 Historic Sanctuary of Machu Picchu. United Nations Educational, Scientific and Cultural
Organization [online].
[cit.
2012-04-10].
Dostupné
z:
http://whc.unesco.org/en/list/274 7
ŠILINGROVÁ,
Klára.
Objevení
Ameriky
důsledky
zámořských
objevů. Galaktis: Moderní vzdělávání [online]. 2009, [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://galaktis.cz/clanek/objeveni-ameriky-dusledky-zamorskych-objevu/ 8 Tordesillaská smlouva. In: Vševěd: Encyklopedie v pohybu [online]. 2009 [cit. 201203-26]. Dostupné z: http://encyklopedie.vseved.cz/Tordesillask%C3%A1+smlouva 9 Hernando Cortes. In: NNDB: Tracking the entire world [online]. 2012 [cit. 2012-0326]. Dostupné z: http://www.nndb.com/people/444/000092168/ 10 Muž, který zničil říši Inků. In: National Geographic: Česko [online]. 2011 [cit. 201204-02]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/detail/muz-ktery-znicil-risiinku-3731/
43
11 SZCZYRBA, Zdeněk a Miloš FŇUKAL. Dějiny Latinské Ameriky. In: Geografie Latinské Ameriky [online]. 2012 [cit. 2012-04-09]. Dostupné z: http://rgla.upol.cz/soubory/pdf/7_dejiny.pdf
12 SZCZYRBA, Zdeněk a Miloš FŇUKAL. Hospodářství Ameriky. In: Geografie Latinské Ameriky [online].
2012
[cit.
Dostupné
2012-04-09].
z:
http://rgla.upol.cz/soubory/pdf/10_hospodarstvi.pdf
13 Charles Goodyear. In: Quido [online]. 2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.quido.cz/osobnosti/goodyear.htm 14 Kolonialismus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Foundation,
2001-2012
[cit.
2012-04-08].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolonialismus 15 KLÍMA, Jan. Dějiny Brazílie. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1998. 458 s. ISBN 80-7106-261-8 16 SMĚLÍKOVÁ, Edita. Ekonomická geografie Asie, Afriky a Latinské Ameriky. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 161 s. ISBN 978-80-7375-440-2 17 FERRO, M. Dějiny kolonizací: od dobývání po nezávislost 13. -20. století. Vyd. 1 . Praha: NLN Nakladatelství lidové noviny, 2007. 503 s. ISBN 978-80-7106-021-5 18 Zámořské objevy. In: Leccos [online]. 2012 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://leccos.com/index.php/clanky/zamorske-objevy 19 Alberto Cantino, Fragment of world map, 1502. In: The British Library [online]. 2012
[cit.
2012-04-21].
Dostupné
z:
http://www.bl.uk/reshelp/images/americasoes/large14907.html 20 Martin Waldseemuller and the Phantom Ocean. In: PALMER, Jessica. Bio ephemera [online].
2008
[cit.
2012-04-10].
Dostupné
z:
http://scienceblogs.com/bioephemera/2008/03/waldseemullers_transient_sea.php
21 Populacao brasileira estimada e recenseada 1550-2000. In: IBGE [online]. 2000 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.ibge.gov.br/brasil500/index2.html
44
22 Tři pětiny člověka – historie otroctví. In: Pochod Titánů: Kniha o dějinách bílé rasy [online].
2010
[cit.
2012-04-23].
Dostupné
z:
http://dejinybilerasy.wordpress.com/category/kapitola-52-tri-petiny-cloveka-historieotroctvi/ 23
Míšenec.
In: Leccos [online].
2012
[cit.
2012-04-20].
Dostupné
z:
http://leccos.com/index.php/clanky/misenec
24 THOMAS, Hugh. The slave trade: the story of the Atlantic slave trade, 1440-1870. 1st Touchstone ed. New York NY: Simon, 1997. ISBN 06-848-3565-7 25 Deforestation in the Amazon. In: Mongabay.com [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.mongabay.com/brazil.html 26 Brazil. In: Internation numan development indicators [online]. 2012 [cit. 2012-0426]. Dostupné z: http://hdrstats.undp.org/en/countries/profiles/BRA.html 27 GDP growth (annual %). In: The World Bank [online]. 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné
z:
http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG/countries?display=default 28 Brazílie: Ekonomická charakteristika země. In: Businessinfo.cz [online]. 2011 [cit. 2012-04-25].
Dostupné
z:
http://www.businessinfo.cz/cz/sti/brazilie-ekonomicka-
charakteristika-zeme/4/1000631/#sec2 29
FAOSTAT.
In: FAO [online].
2012
[cit.
2012-04-25].
Dostupné
z:
http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx 30 Čistá voda pro zdravé prostředí. In: Unwater [online]. 2010 [cit. 2012-04-20]. z:
Dostupné http://www.unwater.org/wwd10/downloads/WWD2010_LOWRES_BROCHURE_CZ.pdf
31 Favely v Brazílii. In: Škola - Favely [online]. 2009 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://skola-favely.webnode.cz/favely-v-brazilii/
45
32 Brazil reaches 1.1 million new jobs in 2009 [online]. [cit. 29-04-2012]. Dostupné z www:
http://www.brasil.gov.br/para/press/press-releases/february/brazil-reaches-1.1-
million-new-jobs-in-2009 33 Brazil. In: CIA - The World Factbook [online]. 2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/br.html 34 SWOT/Brazil. In: National Defense University [online]. 2010 [cit. 2012-05-28]. Dostupné
z:
http://www.ndu.edu/inss/docuploaded/Franko%20Brazil%20Roundtable%20Presentatio n.pdfv 35 Portugalská Brazílie. In: Kolonialismus [online]. 2012 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z: http://kolonialismus.webnode.cz/portugalske-kolonie/brazilie/
36 Brazílie - politickohistorické údaje. In: Brazílie-info.cz [online]. 2012 [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://www.brazilie-info.cz/zeme_kapitola.php?klic=1232 37 Brazílie. In: Brazílie-informace.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-02]. Dostupné z: http://www.brazilie-informace.cz/
46
7 Seznam obrázků, tabulek a grafů Obrázek 1 Zámořské objevy (zdroj: leccos.com)[18] ....................................................... 16 Obrázek 2 Alberto Cantino, část mapy z roku 1502 - Tordesillaská linie (zdroj: The British Library)[19] ........................................................................................................... 17 Obrázek 3 Waldseemüller, detail mapy z roku 1507 (scienceblogs.com) [20] ................. 18 Obrázek 4 Mapa rozdělení Brazílie (zdroj: Brazílie-informace.cz)................................ 26
Tabulka 1 počet otroků dovežených do Latinské Ameriky od 1451 do 1900 (zdroj: Lovejoy 1982)[24] ............................................................................................................ 28
Graf 2Počet obyvatel Brazílie (zdroj: IBGE) - vlastní zpracování[21]............................. 27 Graf 3 Dovoz otroků z Afriky do Latinské Ameriky (zdroj: Pochod Titánů Kniha o dějinách bílé rasy) vlastní zpracování[22] ........................................................................ 28 Graf 4 Úmrtnost dětí do 5 let na 1 000 narozených (zdroj: UNDP) - vlastní zpracování[26] .................................................................................................................. 29 Graf 5 Vývoj HDI (zdroj: UNDP) - vlastní zpracování[26} ............................................. 30 Graf 6 příčiny deforestrace (zdroj: mongabay.com) - vlastní zpracování[25] .................. 31 Graf 7 Růst HDP (zdroj: World Bank) - vlastní zpracování[27] ...................................... 32 Graf 8 Podíl odvětví na tvorbě HDP (zdroj businessinfo) - vlastní zpracování[28] ......... 33 Graf 9 Vývoj inflace ve spotřebitelských cenách (zdroj: World Bank) - vlastí zpracování[27] .................................................................................................................. 34 Graf 10 Míra nezaměstnanosti (zdroj: businessinfo) - vlastní zpracování[28] ................. 34 Graf 11 Produkce kávy v Brazílii (zdroj: FAOSTAT) - vlastní zpracování[29] .............. 36 Graf 12 Produkce kávy (zdroj: FAOSTAT) - vlastní zpracování[29] .............................. 37 Graf 13 Srovnání produkce a exportu kávy (zdroj: FAOSTAT) - vlastní zpracování[29] 37 Graf 14 Podíl jednotlivých zdrojů energie (zdroj: busenessinfo.cz) - vlastní zpracování[28] .................................................................................................................. 39
47
8 Seznam použitých zkratek FAO - Food and Agriculture Organization HDI – Human Development Index HDP – Hrubý domácí produkt IBGE - Instituto Brasileiro de Geografia e Estatística OSN – Organizace spojených národů UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization UNDP - United Nations Development Programme
48
9 Přílohy Vývoj počtu obyvatelství v Brazílii 1550 1576 1583 1600 1660 1690 1700 1800 1808 1810 1815 1823 1850 1869 1872 1890 1900 1920 1940 1950 1960 1970 1980 1991 1996 2000 2010
15000 17100 57000 100000 184000 242000 300000 3250000 4051000 4000000 2860525 5025000 8000000 10415000 9930478 14333915 17438434 30635605 41236315 51944397 70191370 93139037 119002706 146825475 157070163 169872856 190755799
49
Vývoj HDI od roku 1980 do roku 2011
1980 1985 1990 1995 2000 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Latinská Brazílie Svět amerika 0,549 0,558 0,582 0,575 0,576 0,604 0,600 0,594 0,624 0,634 0,613 0,650 0,665 0,634 0,680 0,692 0,660 0,703 0,695 0,664 0,708 0,700 0,670 0,715 0,705 0,674 0,720 0,708 0,676 0,722 0,715 0,679 0,728 0,718 0,682 0,731
Úmrtnost dětí do 5 let na 1 000 narozených
1980 1990 2000 2005 2007 2008 2009
Brazílie 90 56 34 26 23 22 21
Země s velmi vysokým lidským rozvojem 17 11 7 7 7 6 6
Země s vysokým lidským rozvojem 76 48 31 23 21 20 19
Země se středním lidským rozvojem 107 79 63 52 48 46 44
Růst HDP v Brazílii 1980 1981 1982 1983 1984 1985
9,1 -4,4 0,6 -3,4 5,3 7,9
50
Země s nízkým lidským rozvojem 193 170 145 129 123 120 117
1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
8,0 3,6 -0,1 3,3 -4,3 1,5 -0,5 4,7 5,3 4,4 2,2 3,4 0,0 0,3 4,3 1,3 2,7 1,1 5,7 3,2 4,0 6,1 5,2 -0,6 7,5
Vývoj Inflace ve spotřebitelských cenách v Brazílii 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992
101,7 100,5 135,0 192,1 226,0 147,1 228,3 629,1 1430,7 2947,7 432,8 951,6
51
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
1928,0 2075,9 66,0 15,8 6,9 3,2 4,9 7,0 6,8 8,5 14,7 6,6 6,9 4,2 3,6 5,7 4,9 5,0
Produkce kávy v Brazílii (v tunách) 1961 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
2228700 2294050 754800 1272300 1061200 1910650 1464860 930135 1903560 2140170 2874310
Sklizeň kávy v hektarech 1961 1965 1970 1975
4383820 3511080 2402990 2216920
52
1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010
2433600 2533760 2908960 1869980 2267970 2325920 2155570
Srovnání produkce kávy (v tunách) 1961 2010 Brazílie 2228700 2874310 Columbie 450000 514128 cote d'ivoire 185500 100000 Angola 168600 Etiopie 127400 270000 Mexiko 126616 253800 El Salvador 122500 97272 Indonesie 103100 801000 Vietnam 1105700 Indie 43200 289600 Peru 42643 264605 Guatemala 100600 257000
Srovnání exportu a produkce kávy (v tunách)
1961 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2009
export produkce 1018230 2228700 808931 2294050 962629 754800 781990 1272300 784465 1061200 1033610 1910650 853230 1464860 721305 930135 967042 1903560 1352100 2140170 1639390 2440060
53
