MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Komoditní vertikála obilniny Bakalářská práce

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Komoditní vertikála obilniny Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Ing. Barbora Dudová

Petra Vargová Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Komoditní vertikála obilniny vypracovala samostatně pod odborným vedením Ing. Barbory Dudové a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne 17. 5. 2013

……………………………. Petra Vargová

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala paní Ing. Barboře Dudové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této bakalářské práce. Zvláštní poděkování patří mým rodičům, kteří mě po celou dobu bakalářského studia i při zpracování předkládané bakalářské práce s trpělivostí a pochopením podporovali.

Abstrakt VARGOVÁ, P. Komoditní vertikála obilniny. Bakalářská práce. Brno, 2013. Hlavním cílem této bakalářské práce je vymezení komoditní vertikály obilnin, na tomto základě charakterizovat rozhodující trhy v rámci komoditní vertikály. Dále je práce zaměřena na komoditní vertikálu pšenice. V této souvislosti je rovněž zkoumán vývoj na trhu obilnin, se zaměřením na pšenici, ve světovém, evropském i národním měřítku. Následně je zachycen vliv vstupu České republiky do Evropské unie a jeho dopady na trh s obilovinami a pšenicí. Následně se zabývá problematikou formování cen v rámci komoditní vertikály obilnin a pšenice v rámci České republiky a zaměřuje se na změny cen po vstupu České republiky do Evropské unie. Analýzy jsou založeny na vyhodnocení statistických dat. Výsledky analýzy potvrdily rostoucí tržní sílu finalizujících článků komoditní vertikály. Klíčová slova: agrární trh, agrobyznys, komoditní vertikála, obilniny, potravinářská pšenice

Abstract VARGOVÁ, P. Commodity vertical cereals. Bachelor thesis. Brno, 2013. The main goal of this thesis is to specify the commodity vertical cereals and according to this specification we can define the leading markets of the commodity vertical. This thesis is also focused on the commodity vertical wheat. In this context are also examined trends of the cereal market, focusing on wheat in the world, European and national criterions. It also reflects the influence of Czech Republic after the entry into European Union and its impact on the cereals market and wheat market. Consequently, it deals with the formation of prices in the commodity verticals cereals and wheat in the Czech Republic and it focus on the changes to pricing after the entry of Czech Republic into European Union. The analyses are based on the evaluation of statistical data. The result of the analysis confirmed the growing market strength of the final commodity chain articles. Key words: agricultural market, agribusiness, commodity vertical, cereals, food wheat

OBSAH 1

ÚVOD .......................................................................................................................... 7

2

CÍL PRÁCE A METODIKA ....................................................................................... 9

3

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ............................................................................... 11 3.1

Agrobyznys ........................................................................................................ 11

3.2

Trh a jeho charakteristika ................................................................................... 14

3.3

Agrární trh .......................................................................................................... 18

3.3.1

Typy trhů v agrárním sektoru...................................................................... 19

3.3.2

Fungování agrárního trhu ............................................................................ 22

3.4

Společná zemědělská politika ............................................................................ 23

3.4.1

Formování prvního a druhého pilíře SZP ................................................... 25

3.4.2

Zemědělská politika v agrárním sektoru České republiky .......................... 27

3.5

Komoditní vertikála a její význam ..................................................................... 28

3.5.1

Základní modely zemědělství ..................................................................... 28

3.5.2

Potravinové vertikály .................................................................................. 29

3.6

Charakteristika komodity pšenice ...................................................................... 30

3.6.1 4

Botanická a biologická charakteristika pšenice .......................................... 30

KOMODITNÍ VERTIKÁLA OBILNINY – PŠENICE ............................................ 33 4.1

Charakteristika trhu obilovin a pšenice .............................................................. 33

4.1.1

Světový trh obilovin .................................................................................... 33

4.1.2

Světový trh pšenice ..................................................................................... 35

4.1.3

Trh obilovin v rámci EU ............................................................................. 38

4.1.4

Trh pšenice v rámci EU .............................................................................. 40

4.1.5

Trh obilovin v rámci ČR ............................................................................. 43

4.1.6

Trh pšenice v rámci ČR .............................................................................. 46

4.2

Formování cen komoditní vertikály pšenice ...................................................... 50

4.2.1

Cenový vývoj .............................................................................................. 51

4.3

Komoditní vertikála navazující na produkci obilovin ........................................ 57

4.3.1 4.4

Komoditní vertikála navazující na produkci potravinářské pšenice ........... 58

Vývoj cen na jednotlivých úrovních zpracování komoditní vertikály ............... 61

5

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 63

6

SEZNAM LITERATURY ......................................................................................... 66

7

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ....................................................................... 68

8

PŘÍLOHY .................................................................................................................. 70

1 ÚVOD Zemědělství a potravinářský průmysl patří mezi významné sektory národního hospodářství. Hlavní funkce zemědělství byla v naší historii spojována především se zabezpečením dostatečné produkce potravin. V současné době dochází ke změnám ve vnímání úlohy zemědělství. Od původně produkční úlohy, soustřeďující se na zabezpečení dostatečného množství potravin, dochází k přechodu k dnešnímu multifunkčnímu pojetí, které znovu zdůrazňuje mimoprodukční funkce a roli zemědělství v rozvoji venkova i celé společnosti. K nejvýraznějším procesům, které v současném období ovlivňují světové hospodářství a dotýkají se všech sektorů ekonomiky, patří procesy globalizace. Jejich vliv je zpravidla prvotně vnímán prostřednictvím změn v ekonomice. V agrárním sektoru se globalizační procesy projevují především rozšiřováním relevantního trhu, nárůstem vzájemné závislosti a propojováním jednotlivých dílčích trhů komoditních vertikál. Zemědělský podnik se stává součástí složitého systému, který vyžaduje, aby finální produkt, jeho struktura, kvalita i nabídka v čase byly již od počátku výrobního procesu koncipovány na základě znalostní poptávky stále výrazněji formované na nadnárodní úrovni. Postupně dochází k přesunu silového těžiště na finální články zpracování a distribuce v potravinových řetězcích. Významným důsledkem těchto procesů se stává nerovnoměrné rozložení ekonomické síly mezi jednotlivými články zemědělsko-potravinářského sektoru, resp. agrobyznysu. Možnosti státu zasahovat do tohoto procesu hospodářsko-politickými nástroji a prosazovat legislativní opatření v této oblasti jsou stále obtížnější. Vstupem České republiky do Evropské unie došlo k jejímu podřízení pravidlům a limitům Společné zemědělské politiky Evropských společenství. Právě tato politika byla motorem sjednocování Společenství a formování ostatních politik. Zařazení zemědělství do společného trhu potom zvýšilo kvalitu spolupráce mezi členskými zeměmi a posílilo tak další budování jednotného trhu. Jedním z klíčových problémů z hlediska formování podmínek dalšího vývoje agrárního trhu je vymezení úlohy a pozice navazujících článků zpracování a distribuce uvnitř komoditních vertikál, které jsou významně ovlivňovány a formovány poptávkou. Analýza a určení hlavních trendů vývoje těchto komoditních

vertikál

se

stává

jedním

z hlavních

faktorů

při

posuzování

7

konkurenceschopnosti agrárního sektoru a jedním z rozhodujících kritérií orientace agrární politiky pro další období. Tato bakalářská práce zkoumá komoditní vertikálu obilovin. Práce je dále zaměřena na komoditní vertikálu pšenice. Pšenici stavíme na první místo mezi obilninami, protože zabezpečuje výživu převážné části lidstva na naší planetě a hospodářských zvířat. Světově se jí v dnešní době vyprodukuje přibližně 695 mil. tun. Pozici největšího producenta ve světě si aktuálně drží EU. Práce byla zpracována s cílem vymezit komoditní vertikálu obilnin i pšenice, na tomto základě charakterizovat rozhodující trhy v rámci těchto komoditních vertikál. Proto využívá komparace se situací na národním, evropském i na světovém trhu s obilovinami a pšenicí.

8

2 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem bakalářské práce bylo vymezit komoditní vertikálu obilovin, na tomto základě charakterizovat rozhodující trhy v rámci komoditní vertikály. Dále byla práce zaměřena na komoditní vertikálu pšenice (potravinářská i krmná). Především na této vertikále identifikovat rozhodující faktory a ekonomické souvislosti ovlivňující její vývoj včetně regionálních dopadů v souvislosti s implementací SZP EU. Tyto znalosti byly použity jako východiska analýzy cenového vývoje na jednotlivých úrovních zpracování dané komoditní vertikály (EU ceny a ČR ceny). Pro naplnění výše uvedeného cíle bylo řešení bakalářské práce rozděleno do několika na sebe navazujících kroků: Teoretická východiska – tato část je zaměřena na vymezení zkoumaného problému a definici jednotlivých ekonomických pojmů jako je trh, agrobyznys. Jsou charakterizovány specifika a souvislosti fungování agrárního trhu a jeho postavení v rámci komoditních vertikál. Dále je popsán vývoj společného trhu EU a vývoj Společné zemědělské politiky v rámci EU. V další části je vysvětlena komoditní vertikála na obecné úrovni. Na toto navazuje charakteristika komoditní vertikály pšenice a její botanický a biologický popis. Vlastní práce – na základě získaných teoretických znalostí byla vymezena komoditní vertikála obilovin i pšenice v ekonomických souvislostech. Metodicky se jedná o následující kroky: a. Charakteristika světového, evropského a českého trhu v rámci komoditní vertikály obilovin, kde byly informace zaměřeny především na produkci a spotřebu zemí na jednotlivých trzích. Dále byly vymezeny největší producentské a spotřebitelské země spolu s určením produkce a spotřeby obilovin na českém trhu. b. Charakteristika světového, evropského a českého trhu v rámci komoditní vertikály pšenice, kde byla charakterizována produkce i spotřeba pšenice na jednotlivých trzích. Byly určeny hlavní producentské i spotřebitelské země, informace o produkci i spotřebě pšenice, velikosti produkčních ploch i hektarových výnosech. Dále byly nastíněny prognózy vývoje v rámci komoditní vertikály pšenice. c. Formování cen pšenice v České republice, kde jsou nejprve objasněny základní typy cen v rámci agrárního trhu. Následuje analýza cenového vývoje ve vertikále na základě cen zemědělských výrobců, cen průmyslových výrobců a spotřebitelských cen. 9

d. Identifikace komoditní vertikály navazující na produkci obilovin a komoditní vertikály navazující na produkci potravinářské pšenice. Zde jsou popsány základní vztahy mezi jednotlivými články v rámci uvedených komoditních vertikál. Následuje charakteristika vývoje cen na jednotlivých úrovních zpracování komoditní vertikály. Závěr práce – spočívá ve vyhodnocení získaných dat a poznatků. Další částí je shrnutí významu pšenice pro svět, Evropskou unii a Českou republiku a objasnění významu této komodity v rostlinné výrobě. Podklady pro vypracování této bakalářské práce byly čerpány především z pramenů uvedených v seznamu literatury. Pro další potřeby byly využívány také informace z internetových zdrojů. Jednalo se především o Situační a výhledové zprávy vydávané Ministerstvem zemědělství a údaje ze statistických úřadů.

10

3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 3.1 Agrobyznys Nutnost řešit otázky rozdílné produktivity faktorů a hledat zdroje konkurenční výhody podniků v industrializované fázi zemědělství se stala základem komplexnějšího teoreticko-metodologického přístupu k řešení ekonomických souvislostí výroby potravin na bázi agrobyznysu. Toto pojetí agrobyznysu zasahuje celou šíři sektoru, jakoukoliv činnost vztahující se k zemědělství, která je vyvolána trhem. Tento přístup zkoumá otázky efektivního fungování celého systému výroby potravin, od užití vzácných přírodních zdrojů pro výrobu zemědělských produktů a jejich zhodnocení až do podoby žádané konečným spotřebitelem (Bečvářová, 2005a). Jak

uvádí

Bečvářová

(2005a),

základy teorie

agrobyznysu

vypracovali

v padesátých letech dvacátého století američtí ekonomové John H. Davis a Ray A. Goldberg. Práce autora Davise From Agriculture to Agribusiness z roku 1956 byla předzvěstí jejich společné práce. Publikace obou autorů A Concept of Agribusiness vydaná v roce 1957 se stala základem nového přístupu k předmětu zkoumání zemědělské, resp. agrární ekonomiky. V klasickém pojetí podle autorů Davise a Goldberga (1957 in Bečvářová, 2005a) je agrobyznys definován jako „…souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě; to znamená výrobní činnosti na farmě; a dále skladování, zpracování, doprava a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených …“. Do agrárního sektoru (agrobyznysu) jsou podle této klasické definice začleňována tato odvětví: 1. zemědělská prvovýroba, lesnictví, vodní hospodářství 2. potravinářský průmysl 3. krmivářský průmysl 4. služby pro zemědělství a potravinářství (nákup, zásobování, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství, atd.)

Agrárně potravinářský komplex

11

5. dodavatelská odvětví inputů do zemědělství a potravinářství (specializované strojírenství, chemie, energetika, atd.)

Agrárně průmyslový komplex 6. potravinářský obchod a veřejné stravování

Agrobyznys

Jako agrárně potravinářský komplex se označují odvětví ad 1) až 4), pokud připojíme ještě odvětví inputů (ad 5) jedná se o agrárně průmyslový komplex. Spolu s odvětvími obchodu hovoříme o tzv. agrobyznysu (Bečvářová, 2001). Agrobyznys lze tedy chápat jako rozsáhlý řetězec subsektorů vzájemně propojených řadou přímých i zpětných vazeb, zahrnující (Sonka, Hudson, 1999 in Bečvářová, 2005b): -

výzkum, genetické a osivářské firmy a dodavatele biologického materiálu,

-

dodavatele ostatních vstupů,

-

zemědělské výrobce,

-

nákupce zemědělských produktů,

-

zpracovatele první a druhé fáze zpracování zemědělských produktů do konečných výrobků,

-

maloobchod, obchod a instituce veřejného stravování.

12

Základní struktura agrobyznysu znázorňuje začlenění výrobců zemědělských produktů v rámci celého agrobyznysu.

Obr. 1: Základní struktura agrobyznysu Zdroj: Bečvářová, 2005a

Princip agrobyznysu znamená vymezení a charakteristiku činností a vzájemných vazeb spojených se zemědělskou výrobou nejen uvnitř podniku, ale i vazeb s předcházejícími a navazujícími subjekty a činnostmi typickými pro transformaci (zpracování) zemědělských komodit do konečného výrobku. Podle Goldberga (1998 in Bečvářová, 2005a) je v činnostech agrobyznysu zapojeno zhruba 50 % práce schopného obyvatelstva ve světě. I když se podíl zemědělství na hrubém domácím produktu a na počtu pracovních sil od poloviny minulého století snížil, rozvoj ostatních odvětví se projevuje v rozvoji dalších článků agrobyznysu.

13

Obr. 2: Model struktury agrobyznysu v EU 15 a USA Zdroj: Bečvářová, 2005a

3.2 Trh a jeho charakteristika Trh (market) lze z nejobecnějšího hlediska charakterizovat jako místo, kde se setkávají prodávající s nakupujícími. Ti mezi sebou vyměňují statky a služby různého charakteru a také určují ceny. Může jít o jakýkoliv ohraničený prostor, tržiště, burzu i virtuální prostředí. Obecně lze pojem trh definovat z různých úhlů pohledu. Dostupná literatura nabízí řadu definic, které popisují tento pojem odborně a konkrétně. Jednu z klasických definic nabízí např. Samuelson a Nordhaus (2007), kteří uvádí, že „trh je mechanismus, jehož prostřednictvím se kupující a prodávající střetávají, aby určili cenu zboží a množství, jež se nakoupí a prodá“. Další z řad definic nabízí také Macáková (2010), která ve své publikaci tvrdí, že „trh je oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží“. Směnu zde zprostředkovávají peníze. Výrobky a služby, jež jsou směňovány, se označují jako zboží. Charakteristickým znakem zboží je, že bylo vyrobeno pro směnu. Trh také zprostředkovává vztah mezi výrobcem zboží a jeho spotřebitelem. Základní subjekty, které vstupují na trh, jsou domácnosti a firmy. Dalším specifickým subjektem trhu je stát, resp. vláda.

14

Pro fungování trhu jsou důležité určité procesy a vztahy. Je třeba charakterizovat základní tržní kategorie, kterými jsou především: poptávka, nabídka, rovnováha, cena, konkurence. Poptávka Poptávka (Demand, D) vyjadřuje souhrn všech zamýšlených koupí na trhu. Celková poptávka je určena objemem výrobků, které si kupující mají v úmyslu pořídit a cenami, za které jsou ochotni tyto výrobky nakoupit. Na trhu se objevují dva typy poptávky, a to individuální poptávka a tržní (dílčí) poptávka. Individuální poptávkou rozumíme poptávku jediného kupujícího nebo také poptávku po produkci jediného výrobce. Tržní poptávka vyjadřuje poptávku všech kupujících po jednom výrobku. Vliv na situaci na trhu má také tzv. efektivní koupěschopná poptávka. Jde o poptávku v rámci rozpočtového omezení.

Obr. 3: Agregátní poptávka Zdroj: Klíma, 2006 Poptávku lze znázornit graficky a má dvě proměnné. Objem zboží, které chtějí kupující v rámci svého rozpočtového omezení získat a ceny, které jsou ochotni zaplatit. Vztah mezi těmito proměnnými vyjadřuje křivka poptávky (Macáková, 2010).

15

Nabídka Pod pojmem nabídka (Supply, S) lze podle Macákové (2010) rozumět souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh. Celková nabídka je potom určena objemem výroby všech výrobců a cenami, za které budou své výrobky prodávat. Teprve trh ukáže, zda se jim podaří prodat vše, co vyrobili a za ceny, které si stanovili. Stejně jako u poptávky existuje nabídka individuální a tržní (dílčí). Individuální nabídkou se rozumí nabídka jednoho výrobce. Je určena objemem výroby tohoto výrobce a cenami, za které bude tyto výrobky prodávat. Tržní nabídka naopak znamená nabídku jednoho jediného výrobku od více různých výrobců. Jde o nabídku na trhu jednoho výrobku. V grafickém znázornění má nabídka dvě proměnné, a to cenu a objem. Objem nabídky je závislý na ceně. Vztah mezi těmito proměnnými vyjadřuje křivka nabídky.

Obr. 4: Agregátní nabídka Zdroj: Klíma, 2006

Rovnováha na trhu a cena Nabídka a poptávka na sebe vzájemně působí. Výsledkem jejich vztahu je rovnovážné množství a cena, neboli tržní rovnováha (Equilibrium, E). Podle Samuelsona a Nordhause (2007) nastává tržní rovnováha při takové ceně a množství, kdy jsou síly nabídky a poptávky vyrovnány. V této rovnováze nemá cena (Price, P) tendenci růst ani klesat. Rovnovážná cena se nazývá cena vyčišťující trh. Na trhu 16

nepřebývají žádné nabídky ani objednávky. Tržní rovnovážná cena a množství jsou určeny průsečíkem nabídkové a poptávkové křivky.

Obr. 5: Princip utváření ceny Zdroj: Macáková, 2010

Cena PE je zde rovnovážnou cenou. Jak uvádí Macáková (2010) jde o takovou cenu, za kterou jsou výrobci ochotni prodat právě tolik, kolik kupující chtějí koupit nebo naopak cena, za jakou chtějí kupující koupit právě tolik zboží, kolik jsou výrobci ochotni při této ceně prodat. Konkurence Macáková (2010) ve své publikaci uvádí, že „tržní konkurence je proces, ve kterém se střetávají různé zájmy různých subjektů na trhu“. Pokud dochází ke střetávání nabídky a poptávky na trhu, nazýváme toto konkurencí napříč trhem. Konkurence vzniká na straně nabídky i na straně poptávky. Na straně poptávky roste její význam zejména v situaci, kdy poptávka převyšuje nabídku, tedy kdy je nedostatek zboží na trhu. Naopak pokud nabídka převyšuje poptávku, jde o konkurenci na straně nabídky. Rovnovážná cena je v případě konkurence otázkou kompromisu. Není optimální pro výrobce, kteří ji považují za příliš nízkou, ani pro spotřebitele, kteří ji naopak považují za příliš vysokou. Rovnovážná cena vyrovnává nabízené množství zboží s množstvím poptávaným.

17

3.3 Agrární trh Charakteristika trhu spočívá ve vymezení prostoru, v němž se střetávají síly poptávky a nabídky, aby stanovily jednotnou cenu. Agrární trh lze v širším pojetí definovat jako směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací (Bečvářová, 2001). V užším pojetí je agrární trh výrazně determinován rozdílem mezi výrobním a biologickým reprodukčním procesem s různou časovou odezvou výrobců i reakcí spotřebitelů na signály trhu. Výrazný vliv na konkrétní zemědělsko-potravinářský trh má tedy biologický charakter výroby, což má následně vliv na formování poptávky a nabídky (Bečvářová, 2005a). Sféra působení tržního mechanismu je v agrárním sektoru omezena. Tento trh není účinným

nástrojem

efektivní

alokace

kapitálu

a

produkce

jako

v případě

nezemědělských odvětví. Tržní rovnováha zemědělských a potravinářských výrobků působením nabídkově-poptávkových vztahů je málo obvyklá. Agrární trh je obecně charakterizován různou časovou odezvou výrobců a spotřebitelů potravinářské produkce na signály trhu. V rámci formování podmínek agrárního trhu lze popsat následující souvislosti: Poptávka po potravinách v určitém období je závislá na cenách platných v tomto určitém období. Platí zde vztah Dt = f (Ct), kde Dt je poptávka v období t a Ct je cena v období t. Z toho vyplývá, že se spotřebitel ve své poptávce řídí informací trhu v podobě konkrétní ceny dané komodity v daném čase a na konkrétní ceny zpravidla reaguje bezprostředně. Nabídka zemědělských výrobků (pokud abstrahujeme od zásob) je v krátkodobém pojetí zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je dána délkou výrobního cyklu. Zde platí vztah St = f (Ct – 1), kde St je nabídka v období t a Ct – 1 je cena v období t – 1. Rozhodování výrobců vychází z předpokladu, že ceny, které jsou platné v současném období, budou na stejné úrovni i v období příštím. Tento předpoklad je však bez kvalifikovaných prognóz nedoložený a nabízená produkce v období t + 1 může na trhu dosahovat jiných podmínek, než kterých dosahovala v období t. V případě víceletého výrobního cyklu (např. chov skotu, ovocnářství, vinohradnictví, chmelařství) je nabídka v období t odezvou na ceny, které platily před dvěma, třemi i čtyřmi lety. 18

Požadavky trhu se pak tím více mohou lišit od toho, co budou nabízet výrobci (Bečvářová, 2001). Pesimistická a optimistická cenová očekávání a doprovodné změny v produkci se projeví v cyklických změnách cen, které vypadají jako pavučina znázorněná v nabídkově-poptávkovém grafu a v analýze agrárního trhu je znám pod pojmem „pavučinový (coweb) teorém“ (Bečvářová, 2005a).

Obr. 6: Pavučinový teorém Zdroj: Bečvářová, 2005a

3.3.1

Typy trhů v agrárním sektoru

Podle Bečvářové (2001) lze rozlišit čtyři typy trhů vyskytujících se v agrárním sektoru. 1) Trh naturální Prodávající a kupující jsou totožné subjekty. Výrobce je současně spotřebitelem a mezi výrobou a spotřebou není zahrnuta směna. Jedná se např. o samozásobitelská hospodářství. Tento typ trhu je nejčastější u vajec, ovoce a zeleniny, kdy je zhruba třetina až polovina spotřeby těchto komodit zabezpečována vlastní produkcí výrobce.

Výrobce

Spotřebitel

Obr. 7: Schéma naturálního trhu Zdroj: Bečvářová, 2001

19

2) Trh surovino – potravinářský Prodávajícími jsou zemědělští výrobci. Zemědělskou surovinu prodávají v různém stupni předzpracování do potravinářského výrobku. Kupující jsou spotřebitelé, kteří tuto surovinu dále upravují do potravinářského výrobku. V tomto případě se jedná o přímý a krátký distribuční kanál typický pro prodej přímo ve výrobním podniku. Hlavními komoditami jsou opět ovoce, zelenina, vejce, brambory a v menší míře i maso a mléko. Možnou variantou je zde tzv. sklizňový prodej, kdy spotřebitel sklízí komodity dle svého výběru přímo na farmě. Výhodou tohoto prodeje je snížení dopravních nákladů výrobce a zachování původní kvality zemědělské suroviny.

Výrobce

Spotřebitel

Trh Obr. 8: Schéma surovino – potravinářského trhu Zdroj: Bečvářová, 2001

3) Trh zemědělských výrobků Prodávající jsou zde výrobci zemědělské suroviny, kupujícími jsou zpracovatelské podniky, nákupní organizace a individuální zprostředkovatelé, kteří následně obchodují spolu navzájem nebo s jinou zpracovatelskou organizací. Převážná část komoditní struktury zemědělských výrobků je směňována mezi výrobními a zpracovatelskými podniky. Směna může mýt uskutečněna různými marketingovými formami včetně komoditních burzovních prodejů. Komoditami na tomto trhu jsou např. mléko, maso, cukrovka, obilí a olejniny.

20

Výrobce

Zpracovatel

Trh

Nákupní organizace

Trh

Trh

Trh

Zprostředkovatelé Obr. 9: Schéma trhu zemědělských výrobků Zdroj: Bečvářová, 2001

4) Trh potravinářských výrobků Prodávajícími jsou potravinářské podniky. Kupujícími jsou pro menší část potravinářské produkce přímo spotřebitelé a pro větší část potravinářské produkce to jsou obchodní podniky. Ty se stávají prodávajícím subjektem vůči spotřebitelům. Tržní vztah mezi potravinářskými a obchodními podniky se může uskutečnit přímo nebo prostřednictvím

velkoobchodu.

potravinářských

podniků

Potravinářské

velkoobchodem

a

výrobky poté

jsou

jsou

nakupovány

prodávány

od

podnikům

v maloobchodní síti.

Potravinářské podniky

Velkoobchod. podniky

Trh

Trh

Spotřebitelé

Obchodní podniky

Trh

Obr. 10: Schéma trhu potravinářských výrobků Zdroj: Bečvářová, 2001

Obecně lze říci, že spotřebitelé nakupují rozhodující část potravinářských výrobků v maloobchodě, tj. na tomto typu trhu. Rozhodující část finálních potravinářských výrobků je realizována prostřednictvím tohoto typu trhů s výrazným vlivem obchodních podniků na utváření jeho cenových podmínek (Bečvářová, 2001). 21

T

3.3.2

Fungování agrárního trhu

Agrárnímu trh a jeho fungování je modifikováno specifiky tohoto sektoru. Obecně platí, že část produkce má naturální charakter a neprochází trhem. U části zemědělských surovin a produktů z nich vyráběných neexistuje jednotný národní trh, komodity si konkurují pouze v rámci místních trhů. Při velkém počtu výrobců dochází k nedokonalé konkurenci. Průběh počasí podstatně modifikuje působení tržních signálů, kdy stimulační funkce ceny na zvýšení nabídky může být počasím podpořena, omezena nebo negována. Poptávková strana 

Poptávka po zemědělských komoditách je ve většině případů odvozena od poptávky po finálních produktech, tedy spotřebních statcích, které jsou průmyslově zpracovány ze zemědělských surovin.



Poptávka se dále vyznačuje nízkou cenovou a důchodovou pružností, která je dána faktem, že spotřeba potravin má určené hranice minimální a maximální spotřeby.



Za jinak nezměněných podmínek vyvolává změna tržní ceny pouze malé změny v objemu spotřeby potravin.



Za podmínky vysokého stupně nasycenosti potravinami a při růstu důchodu klesá přírůstek výdajů za potraviny na jednotku přírůstku důchodů obyvatelstva. Nabídková strana



Nabídka v podmínkách tržního hospodářství je souhrnem rozhodnutí samostatných výrobců o výrobě, tj. o množství jednotlivých výrobků, o použité technologii a technice, charakteristickým znakem je obtížná adaptace výroby na změny tržních cen.



Zemědělská výroba (zejména rostlinná) je značně ovlivněna proměnlivými a nepředvídatelnými faktory klimatu, kvality půdy a počasí.



Omezenost množství půdy a institut soukromého vlastnictví půdy ztěžují vstup kapitálu do zemědělství, i jeho odliv (Bečvářová, 2001). Specifické charakteristiky agrárního trhu se promítají do cenové tvorby zemědělských komodit. Mezi společné rysy u většiny trhů zemědělských komodit patří (Tomek, Robinson, 1990):  tržní struktura blížící se dokonalé konkurenci,

22

 nabídka je ve velmi krátkém období zcela neelastická a v krátkém málo elastická,  nízká cenová i důchodová elasticita poptávky.

3.4 Společná zemědělská politika Společná zemědělská politika (SZP), jako jedna z prvních komunitárních politik, byla oficiálně vyhlášena v roce 1957 a vstoupila v platnost již roku 1958. Významnou pozitivní roli při formování společného trhu Evropských společenství (ES) sehrála zejména v prvních desetiletích své existence. Právě tato politika byla motorem sjednocování Společenství a formování ostatních politik. Na základě rozboru jednotlivých etap SZP lze pozorovat, jak zásadní změnou prošel evropský agrární sektor ve druhé polovině 20. století (Bečvářová, Vinohradský, Zdráhal, 2009). Hospodářská integrace v poválečné Evropě byla spojena především s potřebou koordinovat hospodářskou pomoc. Významným krokem bylo vytvoření organizace Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1952, která dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl. V Římě roku 1957 byly podepsány stávajícími členskými zeměmi smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM). Na začlenění zemědělského sektoru do vznikajícího společného trhu se původních šest zakládajících států dohodlo již při zrodu Evropského hospodářského společenství. Jak je uvedeno v Bečvářové (2007) „začlenění do agendy společného trhu znamenalo volný pohyb zemědělských výrobků a odbourání hraničních kontrol a celní ochrany a zavedení společných pravidel pro obchodování se třetími zeměmi. V tomto smyslu se stala Společná zemědělská politika (SZP) jedním z nosných prvků Římských smluv“. Zařazení zemědělství do společného trhu zvýšilo kvalitu spolupráce mezi členskými zeměmi a posílilo tak další budování jednotného trhu. Již v úvodních dokumentech bylo uvedeno, že „současně s působením a rozvojem společného trhu zemědělských výrobků budou členské země zavádět společnou agrární politiku“ (Bečvářová 2007). Podle Bečvářové, Vinohradského, Zdráhala (2009) lze společnou zemědělskou politiku v Evropě charakterizovat jako poměrně přímočarou politiku udržování vysokých a vyrovnaných cen placených zemědělcům. Hlavním záměrem tvůrců SZP

23

v poválečném období bylo podpořit růst výkonnosti zemědělství a posílit soběstačnost Společenství u rozhodujících agrárních komodit. Na konferenci ve Stresse v červenci 1958 byly formulovány čtyři základní principy společné zemědělské politiky. 1. Ustavit společný cenový systém tak, aby zemědělci ve všech členských zemích teoreticky získávali stejný výtěžek za svou zemědělskou produkci, toho bylo dosaženo zavedením společného mechanismu na regulaci trhu zemědělských výrobků a intervencemi do trhu podle potřeb. 2. Ceny udržovat nad úrovní světových cen; důvodem byla skutečnost, že výrobní náklady byly vyšší než v ostatních produkujících zemích, tak vznikl systém „duálního stanovení cen“, který udržoval ceny zemědělských výrobků v EU nad světovou úrovní a přitom umožňoval prodej na světových trzích bez újmy na příjmech v porovnání s domácím trhem. 3. Přetvořit

strukturu

zemědělství

v Unii

tak,

aby

vzrostla

její

konkurenceschopnost, přičemž nesmí dojít k podkopání tradičního charakteru evropské rodinné farmy; v této tezi byl postaven základ a zvýrazněna úloha strukturální

politiky

a

její

podpory

jako

východiska

zvyšování

konkurenceschopnosti evropských zemědělců. 4. Vytvořit společný finanční režim pro SZP: podle toho principu, který funguje dodnes, přispívají všechny státy do společného centrálního fondu pro podporu trhu (Evropský fond zemědělské garance a orientace, EAGGF), který byl založen v roce 1962. Veškeré podpory trhu jsou vypláceny centrálně z tohoto fondu s rozdělováním pro každý komoditní sektor. Zásadou bylo, že platby jsou poskytovány členským státům bez ohledu na výši jejich příspěvku. V průběhu šedesátých let byl v původních šesti členských zemích EHS vytvořen společný trh se zemědělskými produkty. Jeho hlavními prioritami byla harmonizace existujících národních mechanismů cenových podpor a vytvoření společných celních překážek proti zboží z třetích zemí. Základní model podpory cen u rozhodujících komodit vyjadřuje schéma na obrázku (Bečvářová, 2007).

24

Obr. 11: Model podpory cen zemědělských komodit v SZP Zdroj: Bečvářová, 2007

Bečvářová (2005b) uvádí, že základem Společné zemědělské politiky, jak bylo dohodnuto v Římských smlouvách, je pět cílů. 1. Zvýšit produktivitu zemědělství cestou technického rozvoje, zabezpečením racionálního rozvoje zemědělské výroby a optimálním využitím výrobních faktorů. 2. Zajistit zemědělskému obyvatelstvu přiměřenou životní úroveň, zejména zvýšením individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství. 3. Stabilizovat agrární trhy. 4. Zaručit dostatečnou nabídku potravin – soběstačnost. 5. Zajistit obyvatelstvu (spotřebitelům) plně dostačující potřebu potravin za přiměřené ceny.

3.4.1

Formování prvního a druhého pilíře SZP

Při snaze o udržení relativně vysokých cen placených zemědělcům se postupně zvyšovala náročnost na vyrovnávání podmínek exportu při klesajících cenách. Byly uplatněny další nástroje, které se svými silnými deformačními účinky na trh dále zvyšovaly finanční nároky na takto koncipovanou politiku. Z toho důvodu bylo na počátku devadesátých let dvacátého století zahájeno období zásadních reforem původní koncepce politiky (Bečvářová, Juřica, 2008).

25

Mac Sharryho reforma Tato první významná reforma Společné zemědělské politiky byla přijata roku 1992. Mezi základní principy Mac Sharryho reformy patří (Bečvářová, 2005b): -

snížení intervenčních cen u obilovin, hovězího masa a mléka,

-

omezení intervenčních nákupů,

-

zavedení kompenzačních plateb,

-

zavedení kontrolních mechanismů dodávek,

-

podpora předčasného odchodu do důchodu,

-

zaměření na otázky životního prostředí,

-

podpora rozvoje alternativních příjmů na venkově,

-

systém podpor dlouhodobější – restrukturalizace.

Agenda 2000 Druhá reforma, která byla zpracována v rámci Berlínské dohody a pro zemědělství byla přijata v roce 1999, je známá jako Agenda 2000. Reforma znamenala v zásadě prohloubení principů a dokončení změn zahájených Mac Sharryho reformou v roce 1992. Dopady reformy (Bečvářová, 2007): -

zavedení nového prvku SZP tzv. národní obálky, které znamenají národní podporu určitých komodit do výše stanovených národních limitů podle národních kritérií,

-

přijetí principu dobrovolné modulace přímých podpor členskými státy, který přesunuje část přímých plateb do opatření rozvoje venkova,

-

zjednodušení pravidel v oblasti rozvoje venkova a posílení rozpočtových prostředků v této oblasti,

-

přiblížení cenových hladin cenám na světovém trhu.

Fischlerova reforma Principy reformy SZP lze shrnout do několika okruhů (Bečvářová, Juřica, 2008): -

oddělení přímých plateb produkce,

-

plnění standardů ochrany životního prostředí a bezpečnosti potravin,

-

zavedení nástroje finanční disciplíny, který v případě překročení agrárních výdajů EU sníží výdaje na přímé platby,

-

zavedení podpory pěstování energetických plodin,

-

zjednodušení administrace SZP pro členské státy i jednotlivé zemědělce,

-

snížení intervenčních cen.

26

Obr. 12: Vývoj SZP v hlavních systémech podpory v 90. letech a na přelomu století Zdroj: Bečvářová, Juřica, 2008

3.4.2

Zemědělská politika v agrárním sektoru České republiky

Od vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 jsou veškeré formy podpory i regulace ve vztahu k zemědělství, bezpečnosti potravin, životnímu prostředí a rozvoji venkova podřízeny pravidlům a limitům Společné zemědělské politiky EU. Jedná se především o posílení environmentálních, sociálních a ekonomických principů trvale udržitelného českého zemědělství a venkova. Koncepce agrární politiky České republiky po vstupu do EU obsahuje čtyři základní pilíře (Bečvářová, 2005b). 

Pilíř I – podpora příjmů zemědělců a snižování rizikovosti zemědělské výroby.



Pilíř II – podpora ochrany životního prostředí.



Pilíř III – podpora restrukturalizace podniků agrárního sektoru a rozvoje venkova.



Pilíř IV – podpora obecných služeb pro agrární sektor a venkovské obyvatelstvo.

27

3.5 Komoditní vertikála a její význam Komoditní vertikála je podle Bečvářové (2005a) definována jako charakteristika činností a vzájemných vztahů subjektů výrobních, zpracovatelských i odbytových činností a trhů fungujících v rámci procesů výroby a zpracování suroviny získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. V odborné literatuře je pro komoditní vertikálu (food commodity vertical) používán termín potravinový/komoditní řetězec. 3.5.1

Základní modely zemědělství

1. Nabídkově orientovaný komoditní řetězec Tradiční model charakterizuje nabídkové stránky trhů. Rozhodující pozice v rámci řetězce je koncentrována na výrobní fázi zemědělských produktů, tedy na úrovni zemědělské prvovýroby.

Články, které na sebe vzájemně navazují, jsou chápány jako subjekty zpracovávající veškerou vyrobenou zemědělskou produkci do finálních potravin Bečvářová, 2005a). 2. Poptávkově orientovaný komoditní řetězec Potravinové hospodářství a jeho vývoj na současné úrovni ekonomického rozvoje společnosti a rozložení sil odpovídá poptávkově orientovanému modelu.

Rozhodujícím faktorem v tomto modelu se stává poptávka, která stále výrazněji působí na celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů. Poptávka ve svých důsledcích mění možnosti zemědělských podniků prosadit se v tomto systému. Zvýrazňuje individuální schopnost firmy a jejího managementu reagovat na podněty tržního prostředí. 28

Hlavní postavení získávají finalizující články řetězce. Ty prosazují své zájmy v předvýrobních fázích a v odvětvích vstupů do celého systému výroby potravin, čímž oslabují pozice zemědělců. V podstatě tak určují rozsah, rozmístění i způsob výroby zemědělské produkce jako suroviny pro další zpracování a prodej (Bečvářová, 2005a). 3.5.2

Potravinové vertikály

Celý komplex výroby potravin dostává novou podobu, odlišnou od tradičně a dlouhodobě uznávaného modelu zcela na sobě nezávislých odvětví, vstupů, prvovýroby, zpracovatelského průmyslu a obchodu. Skutečný přesun silového těžiště v potravinových řetězcích na předvýrobní fáze a na finalizující články zpracování a obchodu čelí v praxi složitější realitě, jak vyplývá z následujícího schématu.

Obr. 13: Současný agrobyznys, struktura, rozhodující vazby Zdroj: Bečvářová, 2004 in Syrovátka, Blažková, 2009

Obrázek obsahuje pouze schematické znázornění, které dokazuje existenci potravinových vertikál. Pro převažující část produkce zemědělství je typická sílící závislost na dalších subjektech agrobyznysu. Poptávka získává dominantní pozici při výběru dodavatelů a začíná se tak prosazovat jako rozhodující faktor při volbě struktury a rozsahu zemědělské výroby v daném regionu. Potravinová vertikála vyjadřuje výrobní, zpracovatelské i odbytové procesy, jejich interakce na jednotlivých trzích, které tvoří danou výrobkovou vertikálu. Tyto vertikály jsou zpravidla vymezeny výchozím zemědělským produktem – komoditou a vyjadřují produkčně-zpracovatelské toky od poskytovatele výchozí suroviny až po finálního spotřebitele (Syrovátka, Blažková, 2009). 29

Obilí již tradičně patří k základním produktům českého zemědělství. Z hlediska vymezení účelu a sledování toku je vhodné tuto komoditní vertikálu rozlišit na dvě části: a) vertikála vymezená zpracováním základní suroviny pro potravinářské účely, tj. vertikála potravinářského obilí s vazbami do výroby mouky, pečiva a těstovin (potravinářská pšenice a žito) a do výroby sladu a piva (zejména sladovnický ječmen), b) vertikála vymezená zpracováním základní suroviny pro krmivářské účely, tj. vertikála krmného obilí s významnými vazbami na živočišnou výrobu a komoditní vertikály spojené s výrobou mléka, hovězího masa. Dále lze v komoditní vertikále obilí vymezit část s návazností na výrobu lihu a škrobu s nepotravinářským využitím (Syrovátka, Blažková, 2009).

3.6 Charakteristika komodity pšenice Pšenici stavíme na první místo mezi obilninami, protože zabezpečuje výživu převážné části lidstva na naší planetě. Je pravděpodobně nejstarší obilninou využívanou člověkem. Nejstarší nález divoké pšenice je starý 18 tisíc let a pochází z jeskyně Nohal Oren (Petr, Húska, 1997). Počátky pěstování pšenice úzce souvisejí se vznikem zemědělství v pravěkém období lidstva. Společně s ječmenem je pšenice nejstarší známou pěstovanou rostlinou. Byla nejvýznamnější a nejrozšířenější pěstovanou plodinou nepřetržitě po celé pravěké i historické období a to na Blízkém Východě, v Evropě a v severní Africe. Archeologické nálezy dokládají pěstování pšenice již od 8. tisíciletí př. n. l., a to v oblasti tzv. „úrodného půlměsíce“. Nejstarší nálezy pšenice jednozrnky (Triticum monococcum L.) byly zjištěny na lokalitě Jericho asi 8 000 let př. n. l. (Foltýn, 1970). 3.6.1

Botanická a biologická charakteristika pšenice

Do rodu pšenice Triticum L., který náleží do čeledi lipnicovitých Poaceae, patří několik druhů. Její klas je složený z vícekvětých klásků, které jsou umístěny na jednotlivých článcích klasového vřetene. Mohou být 1–2, ale až 7květé, z nichž zpravidla 1–4 jsou plodné. Základní chromozómové číslo je n = 7 a podle počtu chromozómů rod Triticum zahrnuje tři skupiny.

30

Do skupiny diploidních pšenic (2n = 14) patří: pšenice planá jednozrnka, Triticum boeticum (Boiss). Je známa svým úzkým, plochým klasem, který se ve zralosti rozpadá. Dalším diploidním druhem je pšenice kulturní jednozrnka, Triticum monococcum L., která má rovněž úzký klas, méně rozpadavý. Větší pěstitelský význam má skupina tetraploidní pšenice (2n = 28). Sem patří: pšenice planá dvouzrnka, Triticum dicoccoides (Körn). Dalším významným zástupcem tetraploidní skupiny je pšenice tvrdá, Triticum durum. Pěstitelsky nejvýznamnější je skupina hexaploidní (2n = 42), do které patří: pšenice špalda, Triticum spelta L., a pšenice setá, Triticum aestivum L. Pšenice špalda patří ke kulturním druhům, v posledních letech se rozšiřujícím kromě západní Evropy i u nás. Nejvíce ve světě i u nás pěstovaným druhem je pšenice setá (Zimolka, 2005). Pšenice vzniká velkou genetickou rozmanitostí a její druhy se vytvořily rostoucím počtem chromozómů – rostoucí ploiditou (2n = 14-28-42). Proces zkulturnění se uskutečňoval změnou řady znaků a vlastností. Při konzumu pšenice ve světovém měřítku získává lidstvo 21 % energie a poněkud menší podíl bílkovin. V roce 2010 dosáhla spotřeba pšenice na jednoho obyvatele v České republice 138,6 kg v hodnotě zrna a 96,2 kg v hodnotě mouky. Produkce pšenice a obilí vůbec je nerovnoměrně geograficky rozdělena. V zemích s velkou hustotou obyvatel je produkce nízká, zatímco v rozvinutých zemích je největší. Průmyslově se pšenice využívá k výrobě škrobu, plastů, alkoholu a dalších produktů. Druhotný produkt sláma se různě upravuje za účelem výroby celulózy, lepenek, desek a za účelem spalování. Osevní plochy pšenice zaujímají přibližně jednu třetinu osevu obilnin. Hlavní oblast pěstování leží na severní polokouli, mezi 30–60° severní šířky, rozšířena je však v různých klimatických i půdních podmínkách. Od studených severních oblastí až po tropické oblasti v okolí rovníku. Srážkové rozmezí pěstování pšenice je mezi 250–1750 mm, tři čtvrtiny světových ploch přesto trpí nedostatkem srážek. Pro potřeby dosažní nejvyšších výnosů a požadované potravinářské, průmyslové a krmné jakosti jdou definovány vhodné podmínky pro pěstování pšenice. Nejlepšími půdami jsou černozemě, černozemě degradované, hnědozemě, rendziny, půdy neutrální a slabě alkalické, které mají příznivé pH, dobrý obsah humusu a vápníku. Definování optimálních klimatických podmínek je při tak rozsáhlé genetické rozmanitosti obtížné. Pšenice je obilninou teplejších a převážně sušších agroklimatických podmínek. Při chladných zimách se zde uplatňují odrůdy s vysokou mrazuvzdorností až do –24 °C. 31

Nejodolnější jsou odrůdy ruské a ukrajinské, méně potom odrůdy západoevropské a jihoevropské. Pšenice začíná klíčit při teplotě 3–4,5 °C a růstové procesy začínají při teplotě 6 °C. Při obnově jarní vegetace v měsíci březnu a začátkem dubna je příznivá denní teplota 5–7,5 °C.

V jarním období je to 9–13 °C a v měsíci červnu a srpnu až

17–19 °C. Průběh srážek má vliv na obsah lepku, čímž je ovlivněna mlynářská a potravinářská jakost pšenice (Petr, Húska, 1997).

Obr. 14: Pšenice (Triticum aestivum) Zdroj: www.pfaf.org

32

4 KOMODITNÍ VERTIKÁLA OBILNINY – PŠENICE 4.1 Charakteristika trhu obilovin a pšenice 4.1.1

Světový trh obilovin

Globální produkce obilovin podle údajů USDA v marketingovém roce 2011/2012 dosahovala 2,309 mld. tun. Světová produkce pšenice činila celkem 695,69 mil. tun, světová produkce rýže 464,86 mil. tun a světová produkce ostatních obilovin mimo pšenici a rýži 1 148,83 mil. tun. Pro marketingový rok 2012/2013 je předpokládán pokles světové produkce pšenice na 653,05 mil. tun a také pokles světové produkce ostatních obilovin mimo pšenici a rýži na 1 110,13 mil. tun. Naopak u světové produkce rýže je předpokládán mírný nárůst na 465,10 mil. tun. Celková světová produkce obilovin má podle uvedených předpokladů klesnout přibližně na 2,228 mld. tun. Tento meziroční pokles celosvětové produkce obilovin zahrnuje 39,0 mil. tun pšenice, 46,0 mil. tun kukuřice a 4,0 mil. tun ječmene. Z hlavních světových producentů je předpokládán meziroční nárůst produkce především v Číně, Indii, Argentině a Kanadě. Naopak pokles v produkci obilovin zaznamenává USA, Austrálie, EU-27, Rusko, Kazachstán a Ukrajina. Největšími producenty obilovin na světě jsou Čína, USA, EU-27, Indie, Rusko, Indonésie a Brazílie. Následující graf na obrázku č. 15 charakterizuje pořadí největších producentů obilovin ve světě pro rok 2011. 600 500

mil. t

400 300 200 100

Irán

Etiopie

Egypt

Filipíny

Kazachstán

Nigérie

Mexiko

Barma

Turecko

Pákistán

Thajsko

Kanada

Austrálie

Vietnam

Argentina

Bangladéš

Brazílie

Ukrajina

Indonésie

Rusko

Indie

USA

EU-27

Čína

0

Obr. 15: Největší producenti obilovin ve světě v roce 2011 v mil. t Zdroj: Crop Prospect and Food Situation 2012

33

Tab. 1: Světová produkce obilovin pro marketingové roky 2011/2012 a 2012/2013 v mil. t Světová produkce (mil.t) 2011/2012 1) 2012/2013 2) 877,75 839,02 Kukuřice 695,69 653,05 Pšenice 464,86 465,1 Rýže 134,06 130,75 Ječmen 53,78 59,48 Čirok 23 21,45 Oves 12,87 13,84 Žito 1) 2) Zdroj: USDA (Poznámka: 2011/2012 předběžné údaje, 2012/2013 odhady)

Celková spotřeba obilovin včetně rýže a pšenice za marketingový rok 2011/2012 dosáhla 2,302 mld. tun. Pro marketingový rok 2012/2013 je podle údajů USDA předpokládán mírný pokles v celkové spotřebě obilovin na přibližně 2,275 mld. tun. Na snížení celkové spotřeby obilovin se podílí především vyšší ceny a omezená globální nabídka. K tomuto snížení by mělo dojít poprvé od marketingové roku 1998/1999. Hlavní podíl na poklesu celosvětové poptávky po obilovinách je předpokládán zejména u kukuřice o 24,0 mil. tun a u pšenice o 13,0 mil. tun. Kromě toho by měla klesnout průmyslová spotřeba o 3,0 % a naopak ke zvýšení o přibližně 0,7 % by mělo dojít u spotřeby obilovin na potravinářské užití. Tab. 2: Světová spotřeba obilovin pro marketingové roky 2011/2012 a 2012/2013 v mil. t Světová spotřeba (mil.t) 2011/2012 1) 212/2013 2) 873,35 853,29 Kukuřice 695,46 678,22 Pšenice 455,9 461,3 Rýže 135,71 133,58 Ječmen 55,59 59,68 Čirok 22,76 21,88 Oves 13,09 13,85 Žito 1) 2) Zdroj: USDA (Poznámka: 2011/2012 předběžné údaje, 2012/2013 odhady)

34

4.1.2

Světový trh pšenice

Světová produkce pšenice v marketingovém roce 2011/2012 dosáhla 695,69 mil. tun. Ve srovnání s marketingovým rokem 2010/2011 vzrostla produkce o 6,7 %. Celková výměra sklizňových ploch pšenice činila 221,9 mil. ha a průměrný výnos se pohyboval na hodnotě 3,1 t/ha. V tomto marketingovém roce dosáhla světová produkce pšenice historicky největšího objemu, doposud byl největší objem produkce zaznamenán v marketingovém roce 2008/2009, kdy produkce činila 683,7 mil. tun. Vzhledem k vzestupu produkce vzrostla také celková nabídka pšenice na 893, 63 mil. tun. Mezi největší a nejvýznamnější producenty pšenice na mezinárodním trhu patří EU-27 s objemem produkce 137,37 mil. tun, Čína s 117,92 mil. tun, Indie s 86,87 mil. tun, Rusko s 56,23 mil. tun, USA s 54,41 mil. tun, dále potom Austrálie, Kanada, Argentina a Ukrajina. Podle odhadů USDA by v marketingovém roce 2012/2013 měla úroveň produkce dosáhnout 653,05 mil. tun. Objem této produkce bude dosažen ze sklizňové plochy 217,4 mil. ha při průměrném výnosu 3,0 t/ha. Největší produkci zaznamená opět EU-27 (132,0 mil. tun), dále bude následovat Čína (118,0 mil. tun), Indie (93,0 mil. tun), USA (62,0 mil. tun), Rusko (38,0 mil. tun), Kanada (27,0 mil. tun) a Austrálie (23,0 mil. tun). Celosvětová produkce pšenice tedy zaznamená meziroční pokles o 6,1 %. S poklesem produkce je odhadován také pokles celkové světové nabídky pšenice na 851,22 mil. tun. Tato úroveň je srovnatelná s rokem 2010. Tab. 3: Přehled největších světových producentů pšenice pro marketingové roky 2010/2011, 2011/2012, 2012/2013 v mil. t Produkce (mil.t) 2010/2011 2011/2012 1) 2012/2013 2) 135,86 137,37 131,58 EU-27 115,18 117,92 118 Čína 80,8 86,87 93,9 Indie 60,06 54,41 61,76 USA 41,51 56,23 38 Rusko 27,41 29,52 23 Austrálie 23,17 25,26 26,7 Kanada 17,2 15,5 11,5 Argentina 16,84 22,12 15,5 Ukrajina 1) 2) Zdroj: USDA (Poznámka: 2011/2012 předběžné údaje, 2012/2013 odhady)

35

160 140 120

mil. t

100 80 60 40 20 0 EU-27

Čína

Indie

Rusko

USA

Austrálie Kanada Ukrajina Argentina

Obr. 16: Přehled největších světových producentů pšenice v marketingovém roce 2011/2012 v mil. t Zdroj: USDA

800 700 600

mil. t

500 400 300 200 100 0

Obr. 17: Vývoj světové produkce pšenice pro období marketingových let 1998/1999-2012/2013 v mil. t Zdroj: USDA

Světová spotřeba pšenice v marketingovém roce 2011/2012 dosáhla 695,46 mil. tun. Došlo tak k meziročnímu nárůstu o 6,0 % a to díky silné poptávce po krmné pšenici. Množství pšenice ke krmnému užití vzrostlo na 144,4 mil. tun. Tento podíl pšenice na krmném užití je nejvyšší od marketingového roku 1990/1991, kdy bylo dosaženo rekordu především díky vysokým stavům hospodářských zvířat v bývalém SSSR. 36

Největší spotřebitelé pšenice na světě jsou EU-27 se spotřebou 126,5 mil. tun, Čína s 120,5 mil. tun, Indie s 81,4 mil. tun, Rusko s 38,0 mil. tun a USA s 32,2 mil. tun. Světové zásoby pšenice oproti předchozímu marketingovému roku nepatrně vzrostly na 198,2 mil. tun, tj. zvýšení o 0,1 %. K navýšení zásob došlo především v Indii (20 mil. tun), naopak k největšímu propadu zásob došlo v USA (20,2 mil. tun) a Kanadě (5,9 mil. tun). Pro marketingový rok 2011/2012 je podle uvedených dat zřejmá vyrovnaná globální bilance, kdy je úroveň produkce podobná úrovni spotřeby. Podle údajů USDA je předpokládán meziroční pokles celosvětové spotřeby pšenice na 679,0 mil. tun a to zejména v důsledku snížení spotřeby na krmné užití. Oproti předchozímu marketingovému roku 2011/2012 je očekáván pokles z 145,7 mil. tun na 131,2 mil. tun. Dále je také předpokládán nárůst spotřeby pšenice k potravinářskému užití na 465,2 mil. tun a k průmyslovému užití na 19,2 mil. tun. Největší spotřeba pšenice je předpokládána v EU-27 (125,0 mil. tun), v Číně (122,0 mil. tun), v Indii (85,0 mil. tun), v USA (36,0 mil. tun) a v Rusku (35,0 mil. tun). Světové zásoby pšenice by měly zaznamenat pokles na 173,0 mil tun z předchozích 198,0 mil. tun. Tento pokles do značné míry odráží nižší očekávané zásoby v Číně a především v Rusku, což ale více vykompenzuje malý nárůst v USA a Indii. Pro marketingový rok 2012/213 je podle uvedených dat očekávána schodková globální bilance, jelikož předpoklad světové spotřeby pšenice je ve srovnání s předpokladem produkce pšenice vyšší. 5,44

1,6 1

11,95

28,07

16,44 mil. t 23,04 17,6 21,63

j

USA

Austrálie

Rusko

Kanada

EU-27

Argentina

Ukrajina

Indie

Čína

Obr. 18: Vývoz pšenice ve vybraných zemích světa pro marketingový rok 2011/2012 v mil. t Zdroj: USDA

37

800 700 600 mil. t

500 400 300 200 100 0

Obr. 19: Vývoj světové spotřeby pšenice pro období marketingových let 1998/1999-2012/2013 v mil. t Zdroj: USDA

4.1.3

Trh obilovin v rámci EU

Celková produkce obilovin v EU-27 vzrostla oproti minulému marketingovému roku o cca 3 %. Zvýšení produkce se týkalo všech obilovin s výjimkou pšenice tvrdé a ječmene. K největšímu meziročnímu nárůstu dochází u kukuřice a to o 18 %. Z hlavních producentských zemí nejvíce klesla produkce v Rumunsku a Polsku, naopak k největšímu zvýšení produkce došlo ve Francii, Německu a Velké Británii. Celková spotřeba obilovin v zemích Evropské unie v marketingovém roce 2011/2012 činila 271,3 mil. tun. Největší podíl obilovin, 167 mil. tun, byl spotřebován ke krmivářským účelům, na potravinářské užití 65,4 mil. tun, na průmyslové užití 29,2 mil. tun. Sklizeň obilí v EU-27 byla v aktuálním marketingovém roce 2012/2013 nepříznivě ovlivněna počasím. V některých oblastech Evropy došlo k poškození obilovin v důsledku sucha, a to především ve Španělsku, ve Francii, v Itálii a na Slovensku. Naopak ve Velké Británii se vyskytoval velký nadbytek srážek, jež ovlivnily kvalitu sklizených obilovin. Na základě odhadu bylo v aktuálním marketingovém období 2012/2013 sklizeno 274,2 mil. tun obilovin a celková využitelná produkce je odhadována na 271,6 mil. tun. Z toho zaujímá pšenice obecná 123,6 mil. tun, pšenice tvrdá 8,3 mil. tun, ječmen 54,4 mil. tun, kukuřice 54,2 mil. tun, žito 8,3 mil. tun, oves 8,0 mil. tun, triticale 9,8 mil. tun 38

a ostatní obiloviny 4,5 mil. tun. Ve srovnání s minulým rokem poklesla celková využitelná produkce EU-27 o 4,9 %. Z hlavních producentských států EU-27 produkce nejvíce klesla o 44,4 % v Rumunsku, o 30,1 % v Maďarsku, o 20,2 % ve Španělsku, o 8,6 % v Itálii a o 1,9 % ve Velké Británii. K vzestupu produkce naopak došlo o 7,5 % ve Francii, o 5,4 % v Německu a o 3,3 % v Polsku. Průměrný výnos obilovin v EU-27 v marketingovém roce 2012/2013 dosáhl 4,83 t/ha, což představuje meziroční pokles o 6,0 %. Oproti minulému roku vzrostly průměrné výnosy u ječmene, žita a triticale. Nejvýraznější pokles byl zaznamenán u kukuřice o 24,0 %, dále u pšenice obecné, pšenice tvrdé. Celková spotřeba obilovin v marketingovém roce 2012/2013 je odhadována na 269,3 mil. tun, přičemž struktura využití obilovin je předpokládána podobně jako v minulém roce (Situační a výhledová zpráva obiloviny 2012).

Tab. 4: Produkce obilovin v EU-27 Obilovina

Výměra (mil. ha) 2011/12 23,2 11,9 8,9 2,5 2,2 2,6

2012/13 23 12,5 9,3 2,7 2,4 2,4

Pšenice setá Ječmen Kukuřice Pšenice tvrdá Žito Triticale Ostatní 1,7 1,8 obiloviny Obiloviny 55,9 56,8 celkem Zdroj: Situační a výhledová zpráva 2012

Průměrné výnosy (t/ha) 2011/12 2012/13 5,6 5,4 4,3 4,4 7,7 5,9 3,4 3,1 3,1 3,6 3,9 4,1

Produkce (mil. t) 2011/12 129,7 51,8 68,4 8,4 6,9 10,1

2012/13 124,6 54,8 54,4 8,4 8,5 9,9

2,7

2,7

4,5

4,8

5,1

4,8

288,4

274,2

39

4.1.4

Trh pšenice v rámci EU

Evropská unie je na trhu s pšenicí největším producentem. Její produkce v roce 2011/2012 vykazovala 128,7 mil. tun pšenice obecné a 8,3 mil. tun pšenice tvrdé. Oproti minulému roku vzrostla celková produkce z 135,9 mil. tun na 137,4 mil. tun. Podíl Evropské unie na celkové světové produkci se pohybuje přibližně na úrovni 20 %. K největšímu nárůstu produkce pšenice v Evropské unii dochází v roce 2004. Je to dáno především přístupem deseti nových členských států. Dochází zejména k rozšíření zemědělských ploch a díky tomu i ke zvětšení osevních ploch. V roce 2011 se výměra osevních ploch pšenice pohybovala okolo 26,1 mil. ha, v roce 2012 okolo 25,9 mil. ha. Ve srovnání s rokem 2004 jde o výrazný nárůst. Výměra osevních ploch pšenice v daném roce činila 17,8 mil. ha. Průměrné hektarové výnosy u komoditní vertikály pšenice v roce 2011 v rámci Evropské unie dosáhly 5,33 t/ha. Oproti minulému roku došlo k mírnému zvýšení průměrných hektarových výnosů, jelikož v roce 2010 výnosy činily 5,28 t/ha. Nejvyššího průměrného hektarového výnosu v rámci EU-27 v tomto časovém období dosáhlo Irsko, kde výnos činil 9,86 t/ha. Další nejvyšší hodnoty výnosů byly zjištěny v Belgii 8,40 t/ha, v Holandsku 7,78 t/ha, ve Velké Británii 7,74 t/ha, v Německu 7,02 t/ha. 12 10

t/ha

8 6 4 2 Irsko Belgie Holandsko Velká Británie Německo Francie Dánsko Rakousko Česká republika Lucembursko Malta Švédsko Slovinsko Slovensko Maďarsko Polsko Bulharsko Finsko Itálie Rumunsko Španělsko Lotyšsko Řecko Litva Estonsko Kypr Portugalsko

0

Obr. 20: Výměra osevních ploch pšenice v EU-27 v roce 2011 v t/ha Zdroj: EUROSTAT

40

Produkce pšenice podle odhadů v roce 2012 dosáhla 130,8 mil. tun. Oproti minulému roku jde o pokles z 137,5 mil. tun o 4,9 % a to navzdory téměř stejné výměře osevních ploch. Tato redukce do značné míry odráží dopad nepříznivých zimních podmínek na plodiny v některých západních a severních zemích, jmenovitě jde o Francii, Německo a Polsko. Stejný vliv měly také mimořádně vysoké jarní teploty v některých centrálních částech Evropy, zejména v Maďarsku a na Slovensku. Mezi největší producenty pšenice v Evropské unii patří Francie, Německo, Velká Británie, Polsko, Španělsko a Itálie. Jako největší producent dosáhla v roce 2011 Francie produkce 38,0 mil. tun. Oproti Německu, které je v rámci produkce na druhém místě, produkuje téměř dvojnásobné množství pšenice. Z hlediska výměry osevních ploch pšenice obsazuje Francie také první místo a to s výměrou 5,8 mil. ha. Německo ve stejném období dosáhlo produkce 22,8 mil. tun, což je o 15,2 mil. tun méně než Francie. Výměra osevních ploch pšenice v Německu je 3,2 mil. ha. Ve Velké Británii se produkce pšenice pohybovala na úrovni 15,3 mil. tun a výměra osevních ploch zde dosahovala 2,0 mil. ha. V Polsku činila produkce pšenice 9,3 mil. tun, což je čtvrtá největší hodnota produkce pšenice v EU-27. Výměra osevních ploch v Polsku je vyšší než výměra ve Velké Británii, ačkoliv Velká Británie disponuje vyšší hodnotou produkce, a dosáhla 2,3 mil. ha. Naopak zeměmi s nejmenší produkcí pšenice v rámci EU-27 jsou Malta, Kypr, Portugalsko, Lucembursko, Slovinsko. Pro srovnání ve stejném časovém období produkce pšenice na Maltě dosahovala 15,1 tis. tun, na Kypru 24,9 tis. tun, v Portugalsku 58,6 tis. tun, v Lucembursku 76,8 tis. tun a ve Slovinsku 153,6 tis. tun. Detailní pořadí zemí a výši produkce pšenice v EU-27 v roce 2011 charakterizuje následující graf na obrázku č. 21. Graf na obrázku č. 22 následně zobrazuje produkci pšenice ve vybraných zemích Evropské unie v delším časovém období let 1998–2011.

41

40 000,00 35 000,00 30 000,00 tis. t

25 000,00 20 000,00 15 000,00 10 000,00 5 000,00 Francie Německo Velká Británie Polsko Rumunsko Španělsko Itálie Dánsko Česká republika Bulharsko Maďarsko Švédsko Lotyšsko Rakousko Řecko Belgie Slovensko Holandsko Finsko Litva Irsko Estonsko Slovinsko Lucembursko Portugalsko Kypr Malta

0,00

Obr. 21: Produkce pšenice v EU-27 v roce 2011 v tis. t Zdroj: FAOSTAT

45 000,00 40 000,00 35 000,00

tis. t

30 000,00 25 000,00 20 000,00 15 000,00 10 000,00 5 000,00 0,00 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Francie

Německo

Velká Británie

Česká republika

Obr. 22: Produkce pšenice ve vybraných zemí EU v letech 1998–2011 v tis. t Zdroj: FAOSTAT

42

Trh obilovin v rámci ČR

4.1.5

Obiloviny tvoří téměř 50 % osevní plochy v České republice. Svým rozsahem i ekonomickým přínosem patří k nosným částem rostlinné výroby. V roce 2012 dosáhla výměra osevních ploch všech obilovin celkové rozlohy 1 444 668 ha. V tomtéž roce obiloviny zaujímaly 58,6 % celkové osevní plochy. Oproti předchozímu roku 2011 došlo k velmi mírnému poklesu o 23,5 tis. ha. Celková osevní plocha obilovin v roce 2011 činila 1 468 129 ha. Pokles se týká pšenice ozimé o 7,4 %, ječmene ozimého o 2,8 % a kukuřice na zrno o 0,1 %. K meziročnímu nárůstu dochází u žita ozimého o 22,3 %, triticale o 1,5 %, pšenice jarní o 21,0 %, ovsa o 12,2 %, ječmene jarního o 4,5 % a u ostatních obilovin o 34,6 %. Z dlouhodobého pohledu se osevní plocha pěstovaných obilovin příliš nemění a stále se pohybuje okolo hodnoty výměry 1 500 tis. ha. 1 800 000 1 600 000 1 400 000

ha

1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000 200 000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 23: Osevní plochy obilovin v ČR pro období 1989-2012 v ha Zdroj: ČSÚ

Struktura osevních ploch obilovin v roce 2012 je velmi podobná struktuře v roce 2011. Největší nárůst byl zaznamenán u ječmene jarního o 1,2 %, u pšenice jarní o 0,9 %, u žita o 0,4 %, u ovsa o 0,4 %, u ostatních obilovin o 0,2 % a u kukuřice o 0,1 %. Pokles ve struktuře osevu obilovin byl zaznamenán u pšenice ozimé na 51,6 %. Jedná se o pokles o 3,3 % oproti roku 2011. K poklesu došlo také u ječmene ozimého o 0,1 % na hodnotu 6,8 %. I přes mírný pokles ve struktuře osevu obilovin dosahuje pšenice ozimá

43

větší než 50,0 % zastoupení. Celkovou strukturu osevu obilovin v roce 2012 charakterizuje následující graf na obrázku č. 24.

Pšenice jarní 4,8 %

Oves 3,5 %

Triticale 3%

Žito 2,1 %

Ostatní obiloviny 0,8 %

Kukuřice 7,6 %

Ječmen ozimý 6,8 % Ječmen jarní 19,7 %

Pšenice ozimá 51,6 %

Obr. 24: Struktura osevu obilovin v roce 2012 Zdroj: ČSÚ

Produkce obilovin v roce 2012 dosáhla 6 595 493 tun. Ve srovnání s rokem 2011 došlo k výraznému propadu a produkce poklesla o 1 730 tis. tun, tj. o 20,9 %. Ve srovnání s předchozími ročníky je zřejmá podobnost se sklizňovými ročníky v letech 2006 a 2002. V roce 2006 byla celková sklizeň obilovin 6 386 078 tun a v roce 2002 byla celková sklizeň obilovin 6 770 829 tun. Historicky je produkce roku 2012 řazena na osmnácté místo celkových sklizní od roku 1990. V dlouhodobém měřítku se jedná o podprůměrný sklizňový ročník, který však dostatečně zabezpečuje kvantitativní pokrytí domácí potřeby, která činí přibližně 5 500–6 000 tis. tun obilovin celkem.

44

10 000,00 9 000,00 8 000,00 7 000,00 tis. t

6 000,00 5 000,00 4 000,00 3 000,00 2 000,00 1 000,00 0,00 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 25: Produkce obilovin v ČR pro období 1998-2012 v tis. t Zdroj: ČSÚ

Na konečnou produkci má velký vliv také výše průměrného hektarového výnosu. V roce 2012 dosáhl průměrný hektarový výnos obilovin hodnoty 4,54 t/ha. Ve srovnání s předchozím rokem jde o mírný pokles o 1,06 t/ha, tj. o 18,9 %. Ke zvýšení výnosu došlo pouze u žita o 0,05 t/ha, tj. o 1,1 %. U všech ostatních druhů obilovin došlo k menšímu i většímu poklesu. Největší snížení výnosu bylo zaznamenáno u kukuřice na zrno o 1,64 t/ha, tj. o 18,7 % a u pšenice ozimé o 1,36 t/ha, tj. o 23,5 %. V delší časové řadě je zřejmé, že průměrný hektarový výnos obilovin od roku 1998 do roku 2012 prochází výraznými meziročními výkyvy. Výše průměrného hektarového výnosu obilovin je podobná jako v letech 2007 a 2001. V roce 2007 byl průměrný hektarový výnos 4,53 t/ha a v roce 2001 byl průměrný hektarový výnos 4,52 t/ha. Vývoj průměrného hektarového výnosu obilovin v České republice pro období let 1998 až 2012 zobrazuje následující graf na obrázku č. 26.

45

6 5

t/ha

4 3 2 1 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 26: Průměrný hektarový výnos obilovin v ČR pro období 1998-2012 v t/ha Zdroj: ČSÚ

Po velmi vysokých sklizních obilovin v České republice v roce 2008 a 2009 došlo k nárůstu počátečních zásob obilovin. V marketingovém roce 2012/2013 je očekávána celková domácí spotřeba obilovin ve výši 5 435,0 tis. tun. Ve srovnání s předchozím marketingovým rokem 2011/2012 je skutečnost nižší o 75,0 tis. tun, tj. o 1,4 %. Tento rozdíl je způsoben mírným snížením ve využití obilovin na potraviny. Ve formě potravin činí celková domácí spotřeba obilovin 2 103,0 tis. tun, ve formě osiva 335,0 tis. tun, pro krmivářské užití je 2 759,0 tis. tun a pro technické užití 238,0 tis. tun. Veškeré obiloviny určené pro technické užití jsou zpracovány na bioetanol, etanol nebo jsou využity jako energetická plodina pro bioplynové stanice.

4.1.6

Trh pšenice v rámci ČR

V rámci osevních ploch je pšenice nejrozšířenější obilovinou v České republice. V roce 2012 zabírala 56,4 % z celkového osevu obilovin a 32,9 % z celkové osevní plochy České republiky. Osevní plocha pšenice v roce 2012 poklesla proti předchozímu roku 2011 o 47,8 tis. ha (tj. 5,5 %) a dosáhla výměry 815 381 ha. Největší výměry dosahovala v roce 2000, kdy zabírala 972 711 ha osevních ploch. V roce 2003 činila plocha osevu jen 648 389 ha. Hlavní příčinou velkého poklesu pěstování pšenice v tomto roce byl pokles výměry osevních ploch pšenice ozimé. Dále k poklesu rozlohy 46

přispělo především snížení zájmu o tuto komoditu vzhledem k velkému přetlaku pšeničné komodity na volném trhu.

1 200 000

1 000 000

ha

800 000

600 000

400 000

200 000

0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 27: Osevní plochy pšenice v ČR pro období 1989-2012 v ha

Zdroj: ČSÚ

Produkce pšenice v roce 2012 dosáhla 3 577 787 tun. Z tohoto množství 3 294, 2 tis. tun pšenice ozimé, tj. 92,1 % celkové výroby a 283,6 tis. tun pšenice jarní, tj. 7,9 % celkové výroby. Oproti skutečnosti z předchozího roku poklesla produkce pšenice o 1 335,3 tis. tun, tj. o 27,2 %. Příčinou tohoto snížení je především pokles produkce pšenice ozimé o 1 366,0 tis. tun., tj. o 29,3 %. Dále se na poklesu výroby pšenice podílí podprůměrný hektarový výnos pšenice ozimé a také snížení osevních ploch. Rozhodující vliv na dosaženou úroveň produkce pšenice mělo počasí, které významně ovlivnilo letošní úrodu pšenice. Počasí umožnilo zemědělcům na podzim roku 2011 provést přípravu a také setí ozimů, a to převážně v odpovídajícím agrotechnickém termínu. Vlivem příznivých teplotních a srážkových podmínek byl jejich stav na podzim dobrý. Kritickým obdobím byl konec ledna 2012, kdy porosty čelily silným holomrazům. Dále byly decimovány dlouhotrvajícím suchem během měsíce dubna a částečně i května. Následné ochlazení a srážky už nepřispěli 47

k dostatečnému formování výnosových prvků na rostlinách. Úroveň výroby pšenice v roce 2012 je srovnatelná se sklizňovým rokem 2006, produkce činila 3 506,3 tis. tun. V marketingovém roce 2012/2013 lze očekávat, že limitujícím faktorem pro užití potravinářské pšenice nebude snížení celkové produkce pšenice, ale kvalita pšenice. I přes pokles v produkci by však nemělo dojít k problému zajištění domácí spotřeby. 6 000,00 5 000,00

tis. t

4 000,00 3 000,00 2 000,00 1 000,00 0,00 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 28: Produkce pšenice v ČR pro období 1998-2012 v tis. t Zdroj: ČSÚ

Vlivem nepříznivého počasí došlo k poklesu průměrného výnosu pšenice v roce 2012. Hodnota průměrného výnosu byla 4,39 t/ha. Ve srovnání s předcházejícím rokem to představuje pokles o 1,30 t/ha, tj. o 22,8 %. Pokles výnosu u pšenice ozimé o 1,36 t/ha, tj. o 23,5 % na 4,42 t/ha je způsoben vlivem nepříznivých podmínek v zimním období a dále pak vlivem sucha v měsících dubnu a květnu 2012. Snížení hektarového výnosu oproti sklizňovému ročníku 2011 zaznamenala i pšenice jarní, a to o 0,32 t/ha, tj. o 7,3 %. V dlouhodobém porovnání je výnos v roce 2012 obdobný jako v roce 2006, kdy hodnota průměrného výnosu činila 4,49 t/ha. Dlouhodobý vývoj průměrného výnosu pšenice v České republice charakterizuje následující graf na obrázku č. 29.

48

7 6

t/ha

5 4 3 2 1 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 29: Průměrný výnos pšenice v ČR pro období 1998-2012 v t/ha

Zdroj: ČSÚ Počáteční zásoby pšenice pro marketingový rok 2012/2013 vzrostly oproti předchozímu roku o 133,4 tis. tun, tj. o 15,5 % na 1 118,5 tis. tun. Tento počáteční stav zásob

lze

hodnotit

jako

průměrný.

Obdobná

úroveň

zásob

pšenice

byla

v marketingovém roce 2002/2003 a to 1 374,3 tis. tun. I z hlediska spotřeby má pšenice na trhu s obilovinami dominantní podíl. Celková spotřeba pšenice během posledních šesti let mírně roste. S výjimkou marketingového roku 2009/2010, kdy došlo k mírnému poklesu spotřeby pšenice na 2 850,0 tis. tun. V marketingovém roce 2007/2008 činila spotřeba pšenice 2 918,0 tis. tun, v roce 2011/20122 už 3 035,0 tis. tun. V roce 2012/2013 je odhadována spotřeba pšenice na 3 040,0 tis. tun. Nárůst od roku 2007 činí přibližně 4,2 %. Největší podíl na celkové spotřebě pšenice v České republice mají krmiva a potraviny. Menší část zaujímá pšenice používaná jako osivo a nejmenší část je určená na technické užití. Pšenice je v České republice nejdůležitější krmnou obilovinou. V marketingovém roce 2011/2012 došlo k mírnému nárůstu krmné spotřeby pšenice na 1 400,0 tis. tun. Oproti předchozímu marketingovému roku je to nárůst o 30,0 tis. tun, tj. o 2,2 %. V marketingovém roce 2012/2013 je očekáván další nárůst, a to o 50,0 tis. tun, tedy na hodnotu 1 450,0 tis. tun. Spotřeba pšenice pro potravinářské účely se dlouhodobě pohybuje okolo hodnoty 1 200,0 tis. tun. V marketingovém ročníku 2011/2012 byla spotřeba pšenice na osiva proti předchozímu ročníku na stejné úrovni a činila 195 tis. tun. Pro marketingový rok 2012/2013 je očekáván mírný pokles 49

spotřeby na 190 tis. tun. Spotřeba pšenice k technickému užití od marketingového roku 2007/2008 postupně stoupá. V roce 2010 bylo pro tyto účely spotřebováno dokonce 155 tis. tun pšenice. Odhad v užití pšenice pro tyto potřeby pro marketingový rok 2012/2013 činí 150 tis. tun. Tab. 5: Spotřeba pšenice v ČR pro období marketingových let 2007-2013 v tis. t 2007/2008 2008/2009 2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013 Potraviny 1 210,00 1 200,00 1 250,00 1 285,00 1 290,00 1 250,00 Osiva 188 192 185 195 195 190 Krmiva 1 500,00 1 450,00 1 285,00 1 370,00 1 400,00 1 450,00 Technické užití 20 125 130 155 150 150 Spotřeba celkem 2 918,00 2 967,00 2 850,00 3 005,00 3 035,00 3 040,00 Zdroj: ČSÚ

4.2 Formování cen komoditní vertikály pšenice V rámci agrárního trhu jsou formovány tři základní typy cen. Pro analýzu vývoje v komoditní vertikále se jedná ceny zemědělských výrobců (CZV), ceny průmyslových výrobců (CPV) a spotřebitelské ceny (SC). Ceny zemědělských výrobců (CZV) – jsou měsíčně zjišťovány Českým statistickým úřadem

prostřednictvím

státního

statistického

výkazu

u

vybraných

výrobců

v zemědělství. Jde přibližně o 480 výrobců, jimiž jsou družstva, soukromé organizace a státní organizace. Ceny jsou očištěny od daně z přidané hodnoty. Zjišťovány jsou realizační, smluvní ceny (bez vlastní spotřeby), určené pro tuzemský i zahraniční trh bez dopravních nákladů spojených s přepravou k odběrateli. Ceny průmyslových výrobců (CPV) – jsou zjišťovány měsíčně Českým statistickým úřadem na základě údajů z vybraných organizací (cca 1100) za vybrané reprezentanty (cca 4600). Vykazované ceny jsou ceny sjednané mezi dodavatelem a odběratelem v tuzemsku bez daně z přidané hodnoty a spotřební daně (bez nákladů na dopravu k zákazníkovi a nákladů s ní spojených) fakturovaní za významnější obchodní případy. Zpravidla jsou tyto ceny nižší než ceny zemědělských výrobců a naopak nižší než ceny spotřebitelské. Z vykázaných cen se na stálých váhách počítá index cen průmyslových výrobců. Ten měří průměrný cenový vývoj všech průmyslových výrobků vyrobených a prodaných na domácím trhu.

50

Spotřebitelská cena (SC) – je cena zboží a služeb, kterou platí spotřebitel. Jedná se o cenu konečnou a je zjišťována měsíčně přímo v místě jednotlivých prodejen a provozoven (cca 10 000). Vývoj spotřebitelských cen se sleduje na spotřebních koších založených na souboru vybraných druhů zboží placených obyvatelstvem. Index spotřebitelských cen zboží a služeb charakterizuje průměrný cenový vývoj v zemi (ČSÚ). Ze všech tří cen je spotřebitelská cena ta nejvyšší díky tomu, že je od CPV navýšena o obchodní marži. Vývoj ceny na parciálních trzích komoditní vertikály významně působí na vývoj cen v předcházejících či navazujících článcích komoditní vertikály. Pokles, nebo naopak růst, ceny na předešlé úrovni komoditní vertikály ovlivňuje v konečném důsledku ceny vzniklých produktů na následujícím stupni dané komoditní vertikály. Není ovšem podmínkou, že růst, nebo naopak pokles, cen na konečném trhu komoditní vertikály přímo ovlivňuje cenu výrobku na předchozím stupni tohoto komoditního řetězce. Tento jev je vysvětlen existencí tržní síly nebo způsobem řízení zásob (Revoredo, Nadolnyal, Fletcher, 2004). 4.2.1

Cenový vývoj

Vstup České republiky do EU v květnu roku 2004 znamenal pro rostlinnou výrobu nejen změny v systému podpor a v zahraničním obchodě, ale také podstatnou změnu v systému intervenčního nákupu obilovin v rámci SZP. ČR je od vstupu do EU povinna dodržovat principy a pravidla Společné zemědělské politiky (SZP), která zabezpečuje regulaci trhu s obilovinami zejména prostřednictvím společné organizace trhu (SOT) s obilovinami. Na vývoj a celkové trendy ve spotřebě potravin měl ale vstup ČR do EU pouze minimální vliv. V zásadě nedošlo k výrazným změnám v ekonomické a sociální situaci. Cena potravinářské pšenice byla až do roku 2000 řídící cenou pro celou skupinu obilovin. Ceny zemědělských výrobců (CZV) Obecně lze říci, že vývoj CZV u pšenice ve sledovaném období je charakterizován významnými výkyvy. Vývoj průměrných ročních cen je dlouhodobý trend, který výrazně formuje především úroveň zásob z předcházející sklizně a očekávaná velikost sklizně příští.

51

Tab. 6: Průměrné roční ceny zemědělských výrobců pšenice v období let 1998–2012 v Kč/t (bez DPH) Rok

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Pšenice potravinářská

3 973

3 269

3 475

3 878

3 362

3 427

3 738

2 749

Pšenice krmná

3 166

2 258

2 886

3 339

2 751

2 829

3 249

2 336

Rok

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

-

Pšenice potravinářská

3 150

4 578

5 106

2 889

3 392

5 039

4 785

-

Pšenice krmná

2 548

3 851

4 498

2 603

2 957

4 335

4 409

-

Zdroj: ČSÚ

S ohledem na značné cenové výkyvy v průběhu roku a na různých regionálních trzích je průměrná roční cena daného výrobku pouze orientační a její výše v konkrétním podniku může být dost odlišná. Jak dokumentuje tabulka, v dlouhodobém měřítku cenový vývoj pšenice zaznamenává jak menší, tak větší výkyvy. Z hlediska ročních průměrných cen zemědělských výrobců u pšenice v ČR v období 1998–2012 se ceny potravinářské pšenice pohybují v rozmezí 2 749–4 785 Kč/t. U krmné pšenice se ceny zemědělských výrobců pohybují v rozmezí 2 258–4 498 Kč/t. Ve sledovaném období byla hranice CZV potravinářské pšenice z roku 1998 překročena až v roce 2007, kdy se roční CZV vyšplhala na 4 578 Kč/t. V roce 2012 se CZV potravinářské pšenice ještě navýšila na 4 785 Kč/t. V případě krmné pšenice byla nejvyšší CZV dosažena v roce 2008 hodnotou 4 498 Kč/t a naopak nejmenší CZV byla dosažena v roce 1999, kdy se průměrná roční CZV rovnala 2 258 Kč/t. Před vstupem ČR do EU nevykazovaly cenové hladiny příliš velké výkyvy a průměrné roční CZV pšenice jak potravinářské, tak krmné se pohybovaly okolo 3 000 Kč/t. Po vstupu ČR do EU jsou výkyvy v cenových hladinách mnohem výraznější. Je evidentní prudký pokles v letech 2005 a 2009 a naopak prudký nárůst v letech 2008 a 2011, kdy dosahovaly CZV nejvyšších hodnot ve sledovaném období vůbec. Nejprudší pokles byl zaznamenán z roku 2008 na rok 2009, kdy došlo ke snížení průměrných CZV u potravinářské pšenice z 5 106 Kč/t na 2 889 Kč/t a u krmné pšenice z 4 498 Kč/t na 2 603 Kč/t. Důvodem rychlého cenového pádu bylo především výrazné meziroční navýšení produkce obilovin na trhu EU spolu s nadprůměrnou produkcí na vnitřním trhu ČR. Na obrázku č. 30 zobrazuje graf srovnání průměrných ročních CZV potravinářské a krmné pšenice. Další graf na obrázku č. 31 charakterizuje vývoj

52

průměrných měsíčních cen zemědělských výrobců potravinářské pšenice pro období leden 2010 – březen 2013. 1,6

7000

1,4

6000

1,2 5000

1

4000

Kč/t

0,8 0,6

3000

0,4 2000

0,2

1000

0

Obr. 30: Průměrné roční ceny zemědělských výrobců pšenice v období let 1998–2012 v Kč/t (bez DPH) Zdroj: ČSÚ

I.13

III.13

XI.12

IX.12

V.12

VII.12

I.12

III.12

XI.11

IX.11

V.11

VII.11

I.11

III.11

XI.10

IX.10

V.10

VII.10

I.10

Pšenice krmná

III.10

0

Pšenice potravinářská

Obr. 31: Průměrné měsíční ceny zemědělských výrobců potravinářské pšenice pro období leden 2010 – březen 2013 v Kč/t Zdroj: ČSÚ

Stagnace cen počátkem roku 2010 byla zapříčiněna pokračující zvýšenou produkcí obilovin na trhu EU spolu s dobrou produkcí na vnitřním trhu ČR. CZV potravinářské pšenice téměř poklesla pod hranici 2 500 Kč/t. Vzhledem k průměrné sklizni obilovin s nevyrovnanými jakostními ukazateli a také s ohledem na situaci na světových a evropských trzích začaly ceny obilovin narůstat. Došlo ke skokovému nárůstu především ke konci roku 2010, kdy bylo dosaženo hranice 4 000 Kč/t a během následujících měsíců i 5 000 Kč/t. V marketingovém roce 2011/2012 ceny všech obilovin buď stagnovaly, nebo začaly různě kolísat a držely se na poměrně vysoké cenové hladině po celý marketingový rok. V ČR ceny zemědělských výrobců pšenice ihned po sklizni mírně poklesly. V závěru marketingové roku ale začal opět jejich pozvolná růst. Na začátku i na konci tohoto marketingového roku byla u potravinářské pšenice opětovně prolomena hranice 5 000 Kč/t. Cenové maximum bylo u potravinářské pšenice v marketingovém roce 2011/2012 dosaženo v měsíci červenec 2011 a to 5 348 Kč/t. Naopak nejnižší CZV byla zaznamenána v měsíci leden 2012 a to 4 057 Kč/t. Vzhledem podprůměrné produkci pšenice ze sklizně roku 2012 nejen v ČR, ale i v zahraničí, zle očekávat i s ohledem na vývoj cen ve světě určitou stagnaci cen nebo pozvolný růst cen na vnitřním trhu. Na začátku marketingového roku 2012/2013 je zaznamenán pozvolný růst CZV u potravinářské pšenice. Cenová hladina se u této

53

komodity pohybuje v rozmezí 5 161–5932 Kč/t. V lednu 2013 už CZV potravinářské pšenice překonává hranici 6 000 Kč/t a dál pozvolna roste. Ceny průmyslových výrobců (CPV) Dalším článkem v komoditní vertikále pšenice jsou zpracovatelé – průmysloví výrobci. Na následujícím obrázku zobrazuje graf průměrné roční ceny průmyslových výrobců pšeničné mouky hladké a pšeničné mouky chlebové v období 2000–2012. Průměrná roční cena průmyslových výrobců pšeničné mouky hladké v roce 2000 dosáhla 5 987,09 Kč/t. Menší hodnota byla ve sledovaném období naměřena pouze v roce 2006 – 5 905,74 Kč/t. Nejvyšší CPV pšeničné mouky hladké byly zaznamenány v roce 2008 – 9 683,62 Kč/t a v roce 2011 – 8 809,68 Kč/t. Z vývoje křivky pšeničné mouky hladké je zřejmé, že dochází ke kolísání cen placených zpracovatelům. Po vstupu ČR v květnu roku 2004 do EU dochází u sledované komodity k velkým výkyvům.

12000 10000

Kč/t

8000 6000 4000 2000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Pšeničná mouka hladká

Pšeničná mouka chlebová

Obr. 32: Průměrné roční ceny průmyslových výrobců pšeničné mouky hladké a pšeničné mouky chlebové v období 2000–2012 v Kč/t Zdroj: ČSÚ

Křivka cenového vývoje průmyslových výrobců u pšeničné mouky chlebové kopíruje průběh křivky cenového vývoje průmyslových výrobců pšeničné mouky hladké. V roce 2000 dosáhla průměrná roční cena průmyslových výrobců u pšeničné mouky chlebové 5 367,13 Kč/t. Menší hodnota byla ve sledovaném období zjištěna 54

pouze v roce 2005 – 5 283,79 Kč/t. Nejvyšší CPV u pšeničné mouky chlebové byly zaznamenány podobně jako u CPV pšeničné mouky hladké v roce 2008 – 8 040,38 Kč/t a v roce 2011 – 7 585,65 Kč/t. Obdobně jako u křivky cen pšeničné mouky hladké dochází po roce 2004 k velkým výkyvům i cen pšeničné mouky chlebové. Následující graf na obrázku č. 33 zaznamenává průběh průměrných ročních cen průmyslových výrobců u pečiva pšeničného bílého a chleba konzumního kmínového. Nejnižší průměrná roční CPV u pečiva pšeničného bílého byla dosažena v roce 2000 – 21,63 Kč/kg a u chleba konzumního kmínového v roce 2005 – 12,67 Kč/kg. Nejvyšší průměrná roční CPV byla u pečiva pšeničného bílého dosažena v roce 2008 – 28,35 Kč/kg a u chleba konzumního kmínového v roce 2011 – 17,50 Kč/kg. Z průběhu obou křivek cen je zřejmé, že dochází opět k velkým výkyvům a to od roku 2004, kdy se ČR stala členem EU. Od tohoto roku dochází také k mírnému růstu ročních průměrných cen průmyslových výrobců u daných komodit. 40 35 30 Kč/kg

25 20 15 10 5 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Pečivo pšeničné bílé (rohlík)

Chléb konzumní kmínový

Obr. 33: Průměrné roční ceny průmyslových výrobců pečiva pšeničného bílého a chleba konzumního kmínového v období 2000–2012 v Kč/kg Zdroj: ČSÚ

Ceny spotřebitelské (SC) Spotřebitelské ceny představují ve výrobkové vertikále cenu poslední. Za tuto cenu prodávají obchodníci své výrobky na trhu konečným spotřebitelům. Na obrázku č. 34 znázorňuje graf vývoj spotřebitelských cen u pšeničné mouky hrubé, pšeničné mouky hladké a chleba kmínového v letech 2000–2012.

55

Ve sledovaném období byly nejnižší roční průměrné spotřebitelské ceny zjištěny u chleba kmínového v roce 2000 – 14,13 Kč/kg, u pšeničné mouky hrubé v roce 2006 – 7,26 Kč/kg a u pšeničné mouky hladké v roce 2006 – 7,38 Kč/kg. Naopak nejvyšší hodnota ročních průměrných spotřebitelských cen byla u všech výrobků dosažena v roce 2008. U chleba kmínového dosáhla průměrná roční spotřebitelská cena 22,91 Kč/kg, u pšeničné mouky hrubé 12,89 Kč/kg a u pšeničné mouky hladké 12,83 Kč/kg. Vývoj cenových hladin spotřebitelských cen u vybraných výrobků z obilovin má téměř totožný charakter, kdy poklesům i nárůstům dochází u všech výrobků ve stejném období. Obdobně jako u CZV a CPV dochází od roku 2004 k velkým výkyvům v cenových hladinách spotřebitelských cen. Další růst spotřebitelských cen je v budoucnu očekáván u chleba kmínového. Spotřebitelské ceny u pšeničné mouky hrubé a pšeničné mouky hladké by měly stagnovat. Změnu charakteru ve vývoji spotřebitelských cen charakterizuje také graf na následujícím obrázku č. 35. Pomocí indexů spotřebitelských cen zobrazuje křivky cenových hladin, podle kterých jsou opět zřejmé výrazné výkyvy po roce 2004.

160

25

140 přechozí rok=100%

Kč/kg

20 15 10 5

120 100

80 60 40 20

0

0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Chléb kmínový

Pšeničná mouka hrubá

Pšeničná mouka hladká

Obr. 34: Roční průměry spotřebitelských cen výrobků z obilovin v letech 2000–2012 v Kč/kg Zdroj: ČSÚ

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Pšeničná mouka hrubá

Chléb kmínový

Pšeničná mouka hladká

Obr. 35: Indexy spotřebitelských cen výrobků z obilovin v letech 2000–2012 (předchozí rok=100%) Zdroj: ČSÚ (Poznámka: rok 2012=průměr za období leden až září)

56

4.3 Komoditní vertikála navazující na produkci obilovin Potravinová vertikála vyjadřuje výrobní, zpracovatelské i odbytové procesy, jejich interakce na jednotlivých trzích, které tvoří danou výrobkovou vertikálu. Tyto vertikály jsou zpravidla vymezeny výchozím zemědělským produktem – komoditou a vyjadřují produkčně-zpracovatelské toky od poskytovatele výchozí suroviny až po finálního spotřebitele (Syrovátka, Blažková, 2009). Z vertikál navazujících na produkty rostlinné produkce byla jako nejvýznamnější zvolena komoditní vertikála navazující na produkci obilovin. Vertikála je dále rozdělena na dvě větve a to potravinářskou a krmnou větev. Zatímco potravinářská větev zobrazuje tradiční schéma zemědělec-zpracovatel-obchod-konečný spotřebitel, vztahy mezi články krmné větve komoditní vertikály nejsou tak jednoduché. Základní vztahy mezi jednotlivými články v komoditní vertikále obiloviny na různých úrovních agrobyznysu jsou graficky znázorněny na následujícím schématu.

Obr. 36: Model komoditní vertikály navazující na produkci obilovin Zdroj: Lechanová, Bečvářová, 2006

Potravinářská větev vychází z produkce obilovin určených pro potravinářské užití. Jedná se o pšenici, ječmen, žito, oves, kukuřici, triticale, aj. Tyto obiloviny jsou od zemědělců buď vykupovány zprostředkovatelem, nebo jsou výrobcem dodány přímo ke 57

zpracování mlýnům. U dodávek přímo na mlýny se zpravidla jedná o obchod na základě dlouhodobějších smluvních vztahů. Zprostředkovateli v potravinářské oblasti obilovin jsou většinou podniky typu ZZN, které se kromě obchodu se zemědělskými komoditami zabývají také jejich skladováním. V případě dodání obilovin mlýnům se jedná o první fázi zpracování potravinářských obilovin. Hotový výrobek, v tomto případě mouka, je potom dále využíván v podnicích druhé fáze zpracování (pekárny, těstárny), nebo je distribuován přímo do obchodní sítě. Obdobně jsou prostřednictvím obchodních článků distribuovány spotřebiteli typické výrobky pekařského a těstárenského průmyslu. Krmná větev začíná produkcí obilovin určených pro krmné účely. Jedná se o krmnou pšenici, ječmen, oves, kukuřici, aj. Tyto obiloviny jsou převážně nakupovány podniky typu ZZN, které jsou rozhodujícími zpracovateli a výrobci průmyslových krmiv. V této větvi jsou produktem první fáze zpracování obilovin průmyslová krmiva. Tato průmyslová krmiva vstupují zpět do zemědělské výroby, v tomto případě do výroby živočišné, jako jeden z rozhodujících výrobních vstupů produkce hospodářských zvířat. Na produkty živočišné výroby, v tomto případě jatečná zvířata, navazují činnosti v podnicích masného průmyslu v první (porážka, bourárny) a druhé (výroba masných produktů) fázi zpracování výchozí suroviny. Výchozí produkty masného průmyslu jsou dále prostřednictvím velkoobchodů a maloobchodů dodávány finálnímu spotřebiteli. V komoditní vertikále obilovin se na příslušných trzích projevuje specifika samotné zemědělské výroby ale i charakter zkoumané komodity. Na vývoj trhu obilovin působí velmi silně vlivy počasí v průběhu celého vegetačního období a jeho meziroční výkyvy. Spolu se změnou v nabídce a poptávce v průběhu celého marketingového roku potom dochází k výraznému sezónnímu i meziročnímu kolísání cen zemědělských výrobců. Na druhé straně umožňuje charakter komodity obilovin díky nízkému stupni kazivosti využít již na prvním stupni komoditní vertikály skladování. V důsledku skladování potom dochází k částečné absorpci cenových výkyvů, jež byly způsobeny právě nerovnováhou nabízeného a poptávaného množství. Trh obilovin je navíc výrazně ovlivňován regulačními zásahy v rámci agrárních politik. V případě ČR se jedná o pravidla a podmínky společné zemědělské politiky (SZP) Evropské Unie (Lechanová, Bečvářová, 2006). 4.3.1

Komoditní vertikála navazující na produkci potravinářské pšenice

Z vertikál navazujících na produkty rostlinné produkce byla jako nejvýznamnější zvolena komoditní vertikála navazující na produkci obilovin. Z této byla potom jako 58

nejvýznamnější určena komoditní vertikála navazující na produkci potravinářské pšenice, která již tradičně patří k rozhodujícím produktům rostlinné výroby v ČR. Prvním článkem komoditní vertikály potravinářské pšenice jsou zemědělci a podniky zabývající se výrobou obilovin. Pšenice je dále vykupována od zemědělců prostřednictvím zprostředkovatelů, nebo je dodávána k dalšímu zpracování přímo výrobcem. Na dalších stupních komoditní vertikály následuje první a druhá fáze výroby. Mlýny, jako zpracovatelé na úrovni první fáze výroby, distribuují výrobky přímo k prodeji v obchodní síti, nebo zpracovávají základní suroviny na výrobky pro další využití v rámci vertikály. Na úrovni druhé fáze výroby se nacházejí zpracovatelské podniky (pekárny). Pekárny zpracovávají suroviny získané z první fáze výroby a dále je distribuují prostřednictvím finálních produktů (pečivo) do obchodní sítě. Právě obchodní sítě a ostatní distributoři jsou dalším článkem vertikály. Ti svou nabídkou odpovídají na poptávku konečných spotřebitelů. Domácnosti jako spotřebitelé tvoří poslední článek komoditní vertikály a zároveň patří mezi ty klíčové, jelikož svými nároky a požadavky z velké míry ovlivňují celou strukturu zemědělské výroby. Základní vazby mezi jednotlivými články v komoditní vertikále potravinářské pšenice jsou znázorněny na následujícím schématu.

59

Mouka Neskladované obilí Obr. 37: Schéma komoditní vertikály potravinářské pšenice Zdroj: Syrovátka, Blažková, 2009

60

4.4 Vývoj cen na jednotlivých úrovních zpracování komoditní vertikály Na obrázku č. 38 znázorňuje graf vývoj měsíčních cen komoditní vertikály pšenice potravinářské od ledna 1999 do října 2011. Je zřejmé, že na druhém stupni komoditní vertikály, tedy mezi zpracovatelem a distributorem, dochází k výraznému kopírování cen zemědělských výrobců na prvním stupni zkoumané komoditní vertikály, tedy mezi prvovýrobcem a zpracovatelem. Dále je možné vidět, že před vstupem ČR do EU byly ceny na všech úrovních relativně stabilizovány. Po vstupu do EU jsou však patrné významné výkyvy. Jedná se především u spotřebitelské ceny. Míra intenzity kolísání souvisí především s rozdílnými faktory, které mají vliv na cenovou tvorbu. Významnou roli hraje nejen nabídka a poptávka na trhu v rámci ČR, ale také zahraniční obchod s pšenicí a situace na světových trzích, zejména na trzích našich nejvýznamnějších dovozců pšenice (Slovensko, Ukrajina, Rusko). Následně ceny na všech trzích významně ovlivňuje průběh počasí.

Obr. 38: Vývoj cenových hladin na dílčích trzích komoditní vertikály pšenice potravinářské v období 1999–2011 Zdroj: Mze

Na vývoj cenových hladin má také zásadní vliv skladování, v jehož důsledku dochází až k 4 měsíčnímu zpoždění přenosu ceny a reakcí cen výstupu na cenu vstupu do následujícího stupně vertikály. K nejvýznamnějšímu zpoždění v reakci na změnu ceny na vstupu v přenosu do ceny na výstupu dochází na prvním stupni komoditní vertikály, tedy mezi prvovýrobcem a zpracovatelem. Na druhém stupni vertikály není časové zpoždění tak významné, jako na prvním stupni. 61

Na obrázku č. 39, kde je vývoj cenových hladin zobrazen pomocí bazických indexů, je opět zřejmé, že na druhém stupni komoditní vertikály, tedy mezi zpracovatelem a distributorem, dochází k výraznému kopírování cen zemědělských výrobců na prvním stupni zkoumané komoditní vertikály, tedy mezi prvovýrobcem a zpracovatelem. Spotřebitelské ceny reagují na vlivy zahraničních trhů podstatně rychleji, než ceny zemědělských výrobců a ceny průmyslových výrobců. Po vstupu ČR do EU v roce dochází u spotřebitelských cen k okamžitému pozvolnému růstu. Naopak ceny zemědělských a průmyslových výrobců nejprve klesají a k růstu dochází přibližně o dva roky později.

Obr: 39: Vývoj cenových hladin na dílčích trzích komoditní vertikály pšenice potravinářské v období 1999–2011 Zdroj: Mze

Obr. 40: Vývoj cenových hladin na 1. a 2. stupni komoditní vertikály pšenice potravinářské v období 1999–2011 Zdroj: Mze

Na prvním stupni komoditní vertikály, mezi prvovýrobcem a zpracovatelem, jsou ceny po celé období let 1999–2011 relativně stabilizovány. Naopak na druhém stupni vertikály ceny převážně rostou. V průběhu let dochází ke zvětšování rozdílu mezi jednotlivými stupni vertikály, jak je zřejmé na obrázku č. 40. Spotřebitelské ceny dosahují vyšších hodnot, jelikož jsou od cen průmyslových výrobců navýšeny o obchodní marži. Její růst je zapříčiněn především vyšší vyjednávací silou obchodních řetězců. Stejných, či podobných výsledků dosahují současné výzkumy, které se zabývají pšenicí potravinářskou.

62

5 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo vymezit komoditní vertikálu obilovin. Práce je dále zaměřena na komoditní vertikálu pšenice a charakteristiku rozhodujících trhů v rámci obou těchto komoditních vertikál. Proto je využívána komparace se situací na národním, evropském i na světovém trhu s obilovinami a pšenicí. Na tomto základě potom charakterizovat cenový vývoj v rámci komoditních vertikál v podmínkách ČR. V rámci analýzy se práce zabývala také vývojem cen zemědělských výrobců, cen průmyslových výrobců a spotřebitelských cen pšenice na českém trhu. Řešení stanoveného cíle vyžadovalo propracování problému jak v obecných, tak v teoreticko-metodologických souvislostech formování agrobyznysu. Na základě získaných teoretických znalostí byla vymezena komoditní vertikála obilovin i pšenice v ekonomických souvislostech v kontextu světového, evropského a českého trhu. Zemědělství a potravinářský průmysl patří mezi významné sektory národního hospodářství. V současné době dochází ke změnám ve vnímání úlohy zemědělství. Od původně produkční úlohy, soustřeďující se na zabezpečení dostatečného množství potravin, dochází k přechodu k dnešnímu multifunkčnímu pojetí, které znovu zdůrazňuje mimoprodukční funkce a roli zemědělství v rozvoji venkova i celé společnosti. K nejvýraznějším procesům, které v současném období ovlivňují světové hospodářství a dotýkají se všech sektorů ekonomiky, patří procesy globalizace. Jejich vliv je zpravidla prvotně vnímán prostřednictvím změn v ekonomice. V agrárním sektoru se globalizační procesy projevují především rozšiřováním relevantního trhu, nárůstem vzájemné závislosti a propojováním jednotlivých dílčích trhů komoditních vertikál. Postupně dochází k přesunu silového těžiště na finální články zpracování a distribuce v potravinových řetězcích. Vstupem České republiky do Evropské unie došlo k jejímu podřízení pravidlům a limitům Společné zemědělské politiky Evropských společenství. Právě tato politika byla motorem sjednocování Společenství a formování ostatních politik. SZP spočívá na třech principech. Jedná se o princip jednotného trhu, princip preference Společenství a princip finanční solidarity. Zařazení zemědělství do společného trhu potom zvýšilo kvalitu spolupráce mezi členskými zeměmi a posílilo tak další budování jednotného trhu. Největšími producenty obilovin na světě jsou Čína, USA, EU-27, Indie a Rusko. Globální produkce obilovin v dnešní době dosahuje přibližně 2,309 mld. tun. Pro 63

následující období je však předpokládán pokles světové produkce obilovin. Světová produkce pšenice činí celkem 695,69 mil. tun. Objem této produkce bude dosažen ze sklizňové plochy 217,4 mil. ha při průměrném výnosu 3,0 t/ha. V dlouhodobém měřítku nedocházelo u světové produkce pšenice k větším výkyvům. Od roku 2004 produkce pšenice zaznamenávala postupný nárůst, budoucí předpovědí je ovšem snížení světové produkce této komodity. V rámci Evropské unie patří mezi největší producenty obilovin Francie, Německo, Velká Británie a Polsko. Celková produkce pšenice v rámci EU dosahuje 137,4 mil. tun. Podíl Evropské unie na celkové světové produkci se pohybuje přibližně na úrovni 20 %. K největšímu nárůstu produkce pšenice v Evropské unii dochází v roce 2004. Je to dáno především přístupem deseti nových členských států. Dochází zejména k rozšíření zemědělských ploch a díky tomu i ke zvětšení osevních ploch. Vývoj na trhu obilovin v ČR do značné míry ovlivnily klimatické podmínky. Produkce obilovin v roce 2012 dosáhla 6 595,5 tis. tun. Ve srovnání s předchozím došlo k výraznému propadu a produkce poklesla o 20,9 %. V dlouhodobém měřítku se jedná o podprůměrný sklizňový ročník, který však dostatečně zabezpečuje kvantitativní pokrytí domácí potřeby, která činí přibližně 5 500 – 6 000 tis. tun obilovin celkem. Na konečnou produkci má velký vliv také výše průměrného hektarového výnosu, který v dnešní době činí cca. 4,54 t/ha. Produkce pšenice v ČR dosahuje v současné době přibližně 3 577,8 tis. tun. Od roku 1998 je to třetí nejmenší hodnota produkce. Rozhodující vliv na dosaženou úroveň produkce pšenice a její pokles má především počasí. Porosty byly decimovány dlouhotrvajícím suchem a následným ochlazením a srážkami. Vlivem nepříznivého počasí došlo také k poklesu průměrného výnosu pšenice. Hodnota průměrného výnosu se pohybuje na úrovni 4,39 t/ha. ČR je od vstupu do EU povinna dodržovat principy a pravidla Společné zemědělské politiky (SZP), která zabezpečují regulaci trhu s obilovinami zejména prostřednictvím společné organizace trhu (SOT) s obilovinami. Na vývoj a celkové trendy ve spotřebě potravin měl ale vstup ČR do EU pouze minimální vliv. Před vstupem ČR do EU nevykazovaly cenové hladiny příliš velké výkyvy a průměrné roční CZV pšenice jak potravinářské, tak krmné se pohybovaly okolo 3 000 Kč/t. Z provedených analýz bylo potvrzeno, že po vstupu ČR do EU jsou výkyvy v cenových hladinách mnohem výraznější. Důvodem rychlých cenových pádů bylo především výrazné meziroční navýšení produkce obilovin na trhu EU spolu 64

s nadprůměrnou produkcí na vnitřním trhu ČR. V rámci jednotlivých úrovní komoditní vertikály byly největší výkyvy zaznamenány u spotřebitelských cen. Míra intenzity kolísání souvisí především s rozdílnými faktory, které mají vliv na cenovou tvorbu. Významnou roli zde hraje nejen nabídka a poptávka na trhu v rámci ČR, ale také zahraniční obchod s pšenicí a situace na světových trzích, zejména na trzích našich nejvýznamnějších dovozců. Následně ceny na všech trzích významně ovlivňuje průběh počasí. Obecně lze konstatovat, že je nutné znát dění nejen na trhu v rámci České republiky, ale také na světovém. Je nezbytné znát faktory ovlivňující cenové hladiny a zkoumat jejich souvislosti. Na tomto základě je taky potřebné důsledné rozhodování o tom, kdy nakoupit a kdy prodat. Provedené analýzy a výsledky dosahují téměř stejných výsledků jako výsledky a závěry současných výzkumů. Pšenice je stále jednou z nejvýznamnějších komodit v potravinářské vertikále na světě. Spotřeba pšenice ve světě neustále roste a je tedy klíčovou komoditou. Její spotřeba činí v současné době přibližně 96–97 kg/osobu. Česká republika je soběstačná výrobou, tak aby pokryla domácí poptávku. Současná globalizující se ekonomika má vliv na cenovou tvorbu nejen finálních výrobků, ale především na cenovou tvorbu v celých vertikálách a jednotlivé fáze se vzájemně ovlivňují, nejen v nabídkovém, ale i především v poptávkovém směru. Roste vliv finalizujících částí komoditních vertikál na předcházející články a prvovýrobci, a zpracovatelé jsou potom tlačeni k neustálému snižování ceny. Proto je tedy nutné zkoumat komoditní vertikálu jako celek a nevydělovat od sebe jednotlivé články, které na sebe mají velmi významný vliv.

65

6 SEZNAM LITERATURY BEČVÁŘOVÁ, Věra. Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 94 s. ISBN 978-80-7375133-3. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005a, 68 s. ISBN 80-7157911-4. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělská politika. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001, 116 s. ISBN 80-7157-514-3. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělství v agrobyznysu: základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005b, 62 l. ISBN 80-7157-891-6. BEČVÁŘOVÁ, Věra a Alois JUŘICA. Koncepce pilířů I a II SZP v dotační politice ČR. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, 70 s. ISBN 978-80-7375-252-1. BEČVÁŘOVÁ, Věra, Karel VINOHRADSKÝ a Ivo ZDRÁHAL. České zemědělství a vývoj cenového prostředí společného trhu EU. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 74 s. ISBN 978-80-7375-345-0. FOLTÝN, Jiří. Pšenice. Vyd. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1970, 441 s. LECHANOVÁ, Iva a Věra BEČVÁŘOVÁ. Možnosti využití analýzy cenové transmise pro posouzení vlivu tržní síly v potravinových vertikálách. 1. vyd. Brno: MSD, 2006, 80 s. ISBN 80-86633-70-5. MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie: (záklaldní kurs). Vyd. 11. Slaný: Melandrium, 2010, 273 s. ISBN 978-80-86175-70-6. PETR, Jiří a Jozef HÚSKA. Speciální produkce rostlinná - I.: (Obecná část a obilniny). 1.vyd. Praha: ČZU, 1997, 193 s. ISBN 80-213-0152-x. REVOREDO, C., NADOLNYAK, D., FLETCHER, S., A., 2004: Explaining price transmission asymetry in the US Peanut marketing chain. Selected papers prepared at the annual meetings of American agriculture economics association. Colorado, Denver, 17 s. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, xxiii, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3 SYROVÁTKA, Pavel a Ivana BLAŽKOVÁ. Pružnost poptávkových vztahů ve vertikále potravinářského obilí v podmínkách ČR. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2009, 60 s. ISBN 978-80-7375-368-9.

66

TOMEK, W. G., ROBINSON, K. L. Agricultural product prices. 3rd Edition. Cornell University press, Ithaca and London, 1990. 357 s. ISBN 0-8014-2451-8.

ZIMOLKA, Josef. Pšenice: pěstování, hodnocení a užití zrna. 1. vyd. Praha: Profi Press, c2005, 179 s. ISBN 80-86726-09-6.

DALŠÍ ZDROJE Crop Prospects and Food Situation, December 2012. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/Crop%20Prospects%20and%20Fo od%20Situation%2C%20No.%204%2C%20December%202012.pdf ČSÚ – Český statistický úřad. [online]. Dostupné z: http://www.czso.cz EUROSTAT. [online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat FAOSTAT. [online]. Dostupné z: http://faostat.fao.org Ministerstvo zemědělství. [online]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/ Plants For A Future. [online]. Dostupné z: http://www.pfaf.org Situační a výhledová zpráva obiloviny – prosinec 2012 [online]. MZE ČR 2013. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/186420/SVZ_obili_final_2012.pdf Situační a výhledová zpráva obiloviny – prosinec 2011 [online]. MZE ČR 2012. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/140964/OBILOVINY_12_2011.pdf Situační a výhledová zpráva obiloviny – prosinec 2010 [online]. MZE ČR 2010. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/93956/OBILOVINY_12_2010.pdf Situační a výhledová zpráva obiloviny – prosinec 2009 [online]. MZE ČR 2010. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/38397/OBILOVINY_12_2009.pd.pdf Situační a výhledová zpráva obiloviny – prosinec 2008 [online]. MZE ČR 2009. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2895/OBILOVINY_12_2008.pdf Situační a výhledová zpráva obiloviny – prosinec 2006 [online]. MZE ČR 2007. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2897/OBILOVINY_11_2006.pdf Situační a výhledová zpráva obiloviny – září 2004 [online]. MZE ČR 2004. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2889/SVZ_obili_9_2004.pdf USDA. [online]. Dostupné z: http://www.fas.usda.gov

67

7 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Základní struktura agrobyznysu Obr. 2: Model struktury agrobyznysu v EU 15 a USA Obr. 3: Agregátní poptávka Obr. 4: Agregátní nabídka Obr. 5: Princip utváření ceny Obr. 6: Pavučinový teorém Obr. 7: Schéma naturálního trhu Obr. 8: Schéma surovino – potravinářského trhu Obr. 9: Schéma trhu zemědělských výrobků Obr. 10: Schéma trhu potravinářských výrobků Obr. 11: Model podpory cen zemědělských komodit v SZP Obr. 12: Vývoj SZP v hlavních systémech podpory v 90. letech a na přelomu století Obr. 13: Současný agrobyznys, struktura, rozhodující vazby Obr. 14: Pšenice (Triticum aestivum) Obr. 15: Největší producenti obilovin ve světě v roce 2011 v mil. t Obr. 16: Přehled největších světových producentů pšenice v marketingovém roce 2011/2012 v mil. t Obr. 17: Vývoj světové produkce pšenice pro období marketingových let 1998/19992012/2013 v mil. t Obr. 18: Vývoz pšenice ve vybraných zemích světa pro marketingový rok 2011/2012 v mil. t Obr. 19: Vývoj světové spotřeby pšenice pro období marketingových let 1998/19992012/2013 v mil. t Obr. 20: Výměra osevních ploch pšenice v EU-27 v roce 2011 v t/ha Obr. 21: Produkce pšenice v EU-27 v roce 2011 v tis. t Obr. 22: Produkce pšenice ve vybraných zemí EU v letech 1998–2011 v tis. t Obr. 23: Osevní plochy obilovin v ČR pro období 1989-2012 v ha Obr. 24: Struktura osevu obilovin v roce 2012 Obr. 25: Produkce obilovin v ČR pro období 1998-2012 v tis. t Obr. 26: Průměrný hektarový výnos obilovin v ČR pro období 1998-2012 v t/ha Obr. 27: Osevní plochy pšenice v ČR pro období 1989-2012 v ha 68

Obr. 28: Produkce pšenice v ČR pro období 1998-2012 v tis. t Obr. 29: Průměrný výnos pšenice v ČR pro období 1998-2012 v t/ha Obr. 30: Průměrné roční ceny zemědělských výrobců pšenice v období let 1998–2012 v Kč/t (bez DPH) Obr. 31: Průměrné měsíční ceny zemědělských výrobců potravinářské pšenice v období leden 2010 – březen 2013 v Kč/t Obr. 32: Průměrné roční ceny průmyslových výrobců pšeničné mouky hladké a pšeničné mouky chlebové v období 2000–2012 v Kč/t Obr. 33: Průměrné roční ceny průmyslových výrobců pečiva pšeničného bílého a chleba konzumního kmínového v období 2000–2012 v Kč/kg Obr. 34: Roční průměry spotřebitelských cen výrobků z obilovin v letech 2000–2012 v Kč/kg Obr. 35: Indexy spotřebitelských cen výrobků z obilovin v letech 2000–2012 (předchozí rok=100%) Obr. 36: Model komoditní vertikály navazující na produkci obilovin Obr. 37: Schéma komoditní vertikály potravinářské pšenice Obr. 38: Vývoj cenových hladin na dílčích trzích komoditní vertikály pšenice potravinářské v období 1999–2011 Obr: 39: Vývoj cenových hladin na dílčích trzích komoditní vertikály pšenice potravinářské v období 1999–2011 Obr. 40: Vývoj cenových hladin na 1. a 2. stupni komoditní vertikály pšenice potravinářské v období 1999–2011

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Světová produkce obilovin pro marketingové roky 2011/2012 a 2012/2013 v mil. t Tab. 2: Světová spotřeba obilovin pro marketingové roky 2011/2012 a 2012/2013 v mil. t Tab. 3: Přehled největších světových producentů pšenice pro marketingové roky 2010/2011, 2011/2012, 2012/2013 v mil. t Tab. 4: Produkce obilovin v EU-27 Tab. 5: Spotřeba pšenice v ČR pro období marketingových let 2007-2013 v tis. t Tab. 6: Průměrné roční ceny zemědělských výrobců pšenice v období let 1998–2012 v Kč/t (bez DPH)

69

8 PŘÍLOHY

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Přehled největších producentů obilovin na světě pro rok 2011 v mil. t Příloha č. 2: Vývoj vybraných ukazatelů pšenice ve světě v období marketingových let 1998/99–2012/13 Příloha č. 3: Produkce pšenice v členských státech EU-27 v letech 2000–2011 v tis. t Příloha č. 4: Vývoj vybraných ukazatelů pšenice v ČR pro období let 1998–2012 Příloha č. 5: Vývoj vybraných ukazatelů obilovin v ČR v období let 1998–2012

70

Příloha č. 1: Přehled největších producentů obilovin na světě pro rok 2011 v mil. t Země Produkce (mil. t) Čína 521,3 Usa 386,8 EU-27 291 Indie 285,4 Rusko 91,6 Indonésie 83,4 Brazílie 78,3 Ukrajina 55,9 Bangladéš 53,4 Argentina 48,2 Vietnam 47,3 Kanada 47,2 Austrálie 43,3 Thajsko 39,5 Pákistán 37,7 Turecko 35,2 Barma 31,7 Mexiko 28,5 Nigérie 26,7 Kazachstán 26,6 Filipíny 24 Egypt 21,8 Etiopie 20,4 Irán 20,1 Zdroj: FAOSTAT

Příloha č. 2: Vývoj vybraných ukazatelů pšenice ve světě v období marketingových let 1998/99–2012/13 Plocha Výnos Produkce Spotřeba (mil. ha) (t/ha) (mil. t) (mil. t) 1998/99 219.2 2.7 590.4 578.2 1999/00

212.5

2.8

586.8

585.4

2000/01

215.6

2.7

583.2

586.8

2001/02

214.5

2.7

583.8

586.8

2002/03

213.5

2.7

569.6

604.4

2003/04

207.7

2.7

555.4

588.9

2004/05

215.9

2.9

626.7

606.2

2005/06

217.7

2.8

618.8

621.6

2006/07

211.6

2.8

596.3

615.6

2007/08

217.0

2.8

612.4

617.9

2008/09

224.1

3.1

683.7

643.8

2009/10

225.2

3.0

686.7

653.7

2010/11

217.1

3.0

652.3

654.8

2011/12

221.3

3.2

697.2

696.9

215.9

3.0

655.6

674.9

2012/13 Zdroj: FAOSTAT

Příloha č. 3: Produkce pšenice v členských státech EU-27 v letech 2000–2011 v tis. t Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Holandsko Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1 687,70 1 457,40 1 675,00 1 640,36 1 913,18 1 768,41 1 661,96 1 577,34 1 850,41 1 909,77 1 849,58 1 687,75 2 781,24 4 077,50 4 155,77 2 003,94 3 961,20 3 478,10 3 301,90 2 390,60 4 632,20 3 976,90 4 094,60 4 458,50 4 084,11 4 476,08 3 866,47 2 637,89 5 402,50 4 145,00 3 506,30 3 938,90 4 691,10 4 358,10 4 161,60 4 913,00 4 693,42 4 663,94 4 056,24 4 701,38 4 758,50 4 887,20 4 801,60 4 519,20 5 018,70 5 940,40 5 059,90 5 059,90 146,8 133 148,42 144,88 196,63 263,4 219,6 345,8 342,5 342,5 327,6 352,2 538,3 488,9 568,6 679 782,3 801,2 684,1 796,6 787,5 887 723,3 980,7 37 353,40 31 540,30 38 939,20 30 474,70 39 692,90 36 885,50 35 363,60 32 769,90 39 001,70 38 324,70 38 194,70 38 036,80 1 142,70 990,70 1 056,64 1 130,10 1 223,90 1 174,70 1 184,50 990,00 1 366,20 1 402,00 1 369,55 1 175,28 737,40 769,20 867,20 794,10 1 019,20 802,7 801 713,4 993 690 669 929 7 463,97 6 413,30 7 547,76 6 229,45 8 638,70 7 717,10 7 181,70 7 170,20 8 859,40 6 341,00 6 777,30 6 622,00 10,00 10,50 12,90 14,28 9,93 9,25 7,52 10,71 2,47 14,69 18,89 19,71 427,39 451,7 519,5 468,4 499,9 676,5 598,3 807,3 989,6 1 036,40 973 939,5 1 237,60 1 076,30 1 217,60 1 204,10 1 430,20 1 379,40 809,8 1 390,70 1 722,50 2 100,20 1 708,20 1 869,30 61,18 54,02 71,66 68,65 79,98 71,74 75,6 70,45 97,76 90,93 83,47 76,83 3 692,47 5 196,76 3 910,24 2 941,25 6 006,80 5 088,20 4 376,20 3 986,70 5 630,80 4 419,20 3 763,70 4 129,70 9,56 9,60 10,00 9,60 11,63 10,34 10,50 12,00 15,00 14,00 13,71 15,12 21 621,50 22 837,80 20 817,70 19 259,80 25 427,20 23 692,70 22 427,90 20 828,10 25 988,60 25 190,30 24 039,70 22 782,80 8 502,87 9 283,04 9 304,00 7 858,16 9 892,50 8 771,40 7 059,70 8 317,30 9 274,90 9 789,90 9 487,80 9 339,20 354,94 153,61 413,04 149,58 292,88 81,5 249,6 102,3 203,3 124,1 82,6 58,6 1 312,96 1 508,28 1 434,21 1 191,38 1 718,82 1 453,07 1 396,30 1 399,34 1 689,70 1 523,40 1 517,80 1 781,80 4 456,00 7 764,00 4 421,00 2 479,05 7 812,40 7 340,70 5 526,20 3 044,50 7 181,00 5 202,50 5 587,50 7 192,20 2 326,00 2 196,00 2 039,00 1 703,00 2 092,10 2 044,45 1 778,17 1 629,07 1 939,30 1 830,00 1 663,10 1 702,00 1 254,31 1 894,10 1 554,42 930,36 1 764,80 1 607,90 1 342,70 1 379,60 1 819,50 1 537,90 1 227,80 1 639,30 162,56 181,08 174,87 122,92 146,83 141,3 134,4 133 160 136,5 152,3 153,6 7 293,62 5 007,70 6 822,16 5 290,10 7 096,70 4 026,70 5 521,60 6 436,40 6 831,50 4 772,70 5 941,20 6 900,20 2 371,90 2 371,50 2 088,10 2 256,20 2 412,30 2 246,80 1 967,40 2 255,70 2 202,20 2 277,90 2 143,00 2 253,10 16 704,00 11 580,00 15 973,00 14 288,00 15 473,00 14 876,60 14 734,60 13 220,60 17 227,10 14 076,00 14 878,00 15 257,00

Zdroj: FAOSTAT

Příloha č. 4: Vývoj vybraných ukazatelů pšenice v ČR pro období let 1998–2012 Výnos (t/ha) Produkce (tis. t) 1998

4,21

3 844,70

1999

4,65

4 028,30

2000

4,21

4 084,10

2001

4,85

4 476,10

2002

4,56

3 866,50

2003

4,07

2 637,90

2004

5,84

5 042,50

2005

5,05

4 145,00

2006

4,49

3 506,30

2007

4,86

3 938,90

2008

5,77

4 631,50

2009

5,24

4 358,10

2010

4,99

4 161,60

2011

5,69

4 913,00

2012 Zdroj: ČSÚ

4,39

3 577,80

Příloha č. 5: Vývoj vybraných ukazatelů obilovin v ČR v období let 1998–2012 Výnos (t/ha) Produkce (tis. t) 1998

3,97

6 668,90

1999

4,35

6 928,40

2000

3,91

6 454,20

2001

4,52

7 337,60

2002

4,33

6 770,80

2003

3,95

5 762,40

2004

5,46

8 783,80

2005

4,75

7 659,90

2006

4,12

6 386,10

2007

4,53

7 152,90

2008

5,43

8 369,50

2009

5,08

7 832,00

2010

4,7

6 877,50

2011

5,6

8 284,80

2012 Zdroj: ČSÚ

4,54

6 554,80