MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Rozvojová spolupráce Evropské unie a ASEAN od r. 1992 na příkladu projektu Základní vzdělání komunit žijících v severní části Laosu
Bakalářská práce
Autor: Lenka Černínová Vedoucí práce: Mgr. Jan Hodač Brno 2013
Anotace Černínová, L. Rozvojová spolupráce Evropské unie a ASEAN od r. 1992 na příkladu projektu Základní vzdělání komunit žijících v severní části Laosu. Práce se zabývá nadnárodní spoluprací EU s ASEAN. Určuje úroveň rozvinutosti a efektivitu vzájemných vztahů na základě postupného vývoje a výsledků spolupráce. Definuje zásadní rozvojové problémy zemí ASEAN a sektory pomoci, na které se EU zaměřuje v rámci svých strategií a programů. Praktická část hodnotí efektivnost, účinnost a udržitelnost projektu EU s názvem „Základní vzdělání komunit žijících v severní části Laosu“. Na základě kritické analýzy ukazuje na pozitiva a negativa pomoci EU, která ovlivnila průběh projektu. Klíčová slova: Evropská unie, ASEAN, rozvojová spolupráce, rozvojové problémy, BENC, Laos, efektivita pomoci
Annotation Cerninova, L. Development Cooperation of the European Union and ASEAN since 1992 on the example of the Basic Education Development project in Northern Communities The subject of this thesis is aimed to multinational cooperation of EU in relation to ASEAN. It is focused on the level of relations development according to the main milestones and outcomes of cooperation. This work defines the main development problems of ASEAN member states. The most important support strategies and programmes are discussed below. The practical part evaluates effectiveness, efficiency and sustainability of the EU project in Laos. The Basic Education Development project in Northern Communities shows the positive and negative aspects of the EU that affected the progress of the project. Key words: European Union, ASEAN, development cooperation, development problems, BENC, Laos, effectiveness of aid
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Mgr. Janu Hodačovi za zodpovědné a odborné vedení bakalářské práce. Ráda bych také poděkovala Peteru Gam, Julii Chinery a Inthansonovi Phetsiriseng, kteří mi na základě vlastní vůle poskytli důležité informace potřebné k vyhodnocení efektivnosti projektu.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem „Rozvojová spolupráce Evropské unie a ASEAN od r. 1992 na příkladu projektu Základní vzdělání komunit žijících v severní části Laosu“ vytvořila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne ...................................................... Podpis
OBSAH 1
ÚVOD, CÍL PRÁCE A STANOVENÍ HYPOTÉZY ........................................................... 9
2
METODOLOGIE A LIMITY PRÁCE ............................................................................... 10
I
REŠERŠNÍ ČÁST ............................................................................................................... 11
3
VYMEZENÍ HLAVNÍHO OBJEKTU ZKOUMÁNÍ - ASEAN ........................................ 11
4
3.1
Institucionální zajištění ASEAN pro komunikaci s EU .............................................. 11
3.2
Postupná integrace ASEAN a zásadní změny 21. století ............................................ 12
ROZVOJOVÁ POLITIKA EU ........................................................................................... 13 Nástroje rozvojové politiky zaměřené na ASEAN ..................................................... 13
4.1
5
6
4.1.1
Nařízení pro Asii a Latinskou Ameriku - ALA................................................... 14
4.1.2
Nástroj pro rozvojovou spolupráci - DCI ............................................................ 14
ROZVOJOVÉ PROBLÉMY REGIONU JIHOVÝCHODNÍ ASIE ................................... 15 5.1
Základní demografické ukazatele ............................................................................... 15
5.2
Rizika vážných onemocnění ....................................................................................... 16
5.3
Míra urbanizace a přístup k pitné vodě ....................................................................... 17
5.4
Gramotnost, vývoj indexu lidského rozvoje a hodnocení chudoby ............................ 18
ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE .......................................................................................... 20 Politický dialog ........................................................................................................... 20
6.1 6.1.1
Rozkolísané vztahy 90. let .................................................................................. 20
6.1.2
Aktivní 21. století ................................................................................................ 21 Ekonomický rozvoj ..................................................................................................... 22
6.2 6.2.1
Všeobecný systém preferencí .............................................................................. 22
6.2.2
Trans-regionální obchodní iniciativa EU-ASEAN.............................................. 24
6.2.3
Přehled současného stavu .................................................................................... 25 Rozvojová pomoc ....................................................................................................... 26
6.3 6.3.1
Specifický případ Myanmar ................................................................................ 26
6.3.2
Efektivita pomoci EU v 90. letech ...................................................................... 26
6.3.3
Strategický rámec kooperace po r. 2000 ............................................................. 27
6.3.4
Regionální strategické plány pro Asii (2005–2013)............................................ 29 Společná integrační vize ASEAN ............................................................................... 30
6.4
7
6.4.1
Hospodářské sdružení ASEAN ........................................................................... 31
6.4.2
Politické a bezpečnostní společenství ASEAN ................................................... 31
6.4.3
Socio-kulturní společenství ASEAN ................................................................... 32
NÁVRH BUDOUCÍHO RÁMCE SPOLUPRÁCE ............................................................ 33
5
II
PRAKTICKÁ ČÁST........................................................................................................... 34
8
ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ KOMUNIT V SEVERNÍM LAOSU........................................ 34 8.1
Původní situace v oblasti působnosti projektu ............................................................ 35
8.2
Cíle a přední aktivity projektu..................................................................................... 36
8.2.1
Výběr nekompletních škol a jejich následná dostavba ........................................ 36
8.2.2
Pořádání NFE a zajištění potřebných učitelů ...................................................... 37
8.2.3
Přístup ke kvalitním vzdělávacím materiálům a vytvoření školních fondů ........ 38
8.3
Technické zázemí projektu ......................................................................................... 39
8.4
Role Evropské unie ..................................................................................................... 40
8.4.1
Finanční dohoda .................................................................................................. 40
8.4.2
Rozpočet projektu ............................................................................................... 41
8.4.3
Evropský vedoucí týmu....................................................................................... 43
8.5
9
Efektivnost projektu .................................................................................................... 43
8.5.1
Propast ve výstavbě škol ..................................................................................... 43
8.5.2
Společné školení učitelů základních škol a NFE................................................. 46
8.5.3
Úspěch neformálních vzdělávacích kurzů........................................................... 47
8.5.4
Neefektivní alokace školních fondů a nedostatečné zajištění učebnic ................ 47
8.5.5
Špatné řízení decentralizovaného managementu a částečné šíření zkušeností ... 48
8.6
Účinnost projektu ........................................................................................................ 48
8.7
Udržitelnost projektu ................................................................................................... 50
8.8
Shrnuté výsledky projektu v kontextu rešeršní části ................................................... 52
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 54
SEZNAM GRAFŮ ...................................................................................................................... 56 SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................................ 56 SEZNAM TABULEK................................................................................................................. 56 LITERATURA............................................................................................................................ 57 PŘÍLOHY ................................................................................................................................... 62
6
POUŽITÉ ZKRATKY
AEMM
Ministerské setkání ASEAN-EU (ASEAN-EU Ministerial Meeting)
AKT
Afrika, Karibik a Tichomoří
ALA
Asie a Latinská Amerika
APRIS
Program na podporu regionální integrace (ASEAN Programme for Regional Integration Support)
ARF
Regionální fórum ASEAN (ASEAN Regional Forum)
ARISE
Regionální integrační podpůrný program ASEAN (ASEAN Regional Integration Support Programme)
ASEAN
Sdružení národů jihovýchodní Asie
ASEM
Asijsko-evropské setkání (Asia-Europe Meeting)
BENC
Základní vzdělání komunit žijících v severní části Laosu (Basic Education Development Project in Northern Communities)
CEIC
Komunitní výbor pro zdokonalené vzdělání (Committee for Education Improvement in the Community)
CSP
Národní plán země (Country Strategy Paper)
DCI
Nástroj pro rozvojovou spolupráci (Development Cooperation Instrument)
DEB
Distriktní školní úřad (District Education Bureau)
EBA
Vše kromě zbraní (Everything But Arms)
EFA
Vzdělání pro všechny (Education for All)
EK
Evropská komise
ERF
Evropský rozvojový fond
EU
Evropská unie
GSP
Všeobecný systém preferencí (Generalised scheme of preferences)
JA
Jihovýchodní Asie
JCC
Společný výbor pro spolupráci (Joint Cooperation Committee)
LNT
Luang Namtha
7
LPB
Luang Prabang
MDG
Rozvojové cíle tisíciletí (Millennium Development Goals)
MoE
Ministerstvo školství (Ministry of Education)
NFE
Neformální vzdělání (Non Formal Education)
NGOs
Nevládní organizace (Non-governmental organizations)
NGPES
Strategie národního růstu a snižování chudoby (National Growth and Poverty Eradication Strategy)
NIP
Národní orientační program (National Indicative Programme)
PCA
Smlouva o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement)
PES
Provinční vzdělávací služba (Provincial Education Service)
PHS
Phongsaly
PIUs
Projektová implementační jednotka (Project Implementation Unit)
PSC
Řídící výbor projektu (Project Steering Committee)
PTF
Project Task Force
READI
Nástroj regionálního dialogu EK-ASEAN (Regional EC-ASEAN Dialogue Instrument)
RSP
Regionální strategický dokument (Regional Strategy Paper)
TREATI
Trans-regionální obchodní iniciativa EU-ASEAN (Trans-Regional EU-ASEAN Trade Initiative)
8
1
ÚVOD, CÍL PRÁCE A STANOVENÍ HYPOTÉZY
Bakalářská práce se zabývá rozvojovou spoluprací Evropské unie se Sdružením národů jihovýchodní Asie (dále jen „ASEAN“) od r. 1992. Kooperace je zaměřena především na pomoc členským zemím ASEAN, které se výrazně liší svou vyspělostí, geografickou kompaktností, náboženstvím a kulturou. Jak již bylo naznačeno, nachází se zde jak státy vyspělé, tak i země rozvojové. Celkově se však region řadí mezi jeden z nejrychleji se rozvíjejících na světě. EU se jako největší světový dárce pomoci aktivně angažuje v oblasti ASEAN již od r. 1980. Rozvojové otázky se řeší jak na úrovni EU a zemí ASEAN, tak v rámci regionálního dialogu EU-ASEAN. Pomoc proudí do jihovýchodní Asie (dále jen „JA“) ve finanční podobě a je preferenčně zaměřena na oblasti vzdělání, zdravotnictví, snížení chudoby, rozvoje venkova a tvorbu národních strategických plánů. Většina těchto otázek spadá do rámce Rozvojových cílů tisíciletí, které se EU společně s ostatními světovými poskytovateli pomoci rozhodli splnit do r. 2015. EU se snaží rozvíjet nejen sociální oblast založenou na politickém dialogu, ale také ekonomické vztahy a institucionální zázemí ASEAN. V rámci ekonomické spolupráce usiluje o otevření trhů, snížení celních sazeb, zvýšení investic a podporu místních podnikatelů. EU investuje vysoký obnos peněz také do integračních aktivit ASEAN a jistým způsobem si tak zajišťuje status současného a budoucího partnera, který se stává pro organizaci téměř nepostradatelným. Velkou roli v účinné alokaci finančních prostředků hraje transparentnost. EU na své aktivity výrazně dohlíží především v Myanmaru, Laosu a Kambodži, kde je korupční situace v současné době nejvážnější (Transparency International, 2012). Kontrola peněžních toků je v jisté míře zajištěna monitorovacími zprávami a přítomností odborníků, kteří zabezpečují průběh jednotlivých projektů. Práce je založena na potvrzení či vyvrácení stanovené hypotézy: „Smluvní spolupráce EU a ASEAN je pro rozvojové státy prospěšná. Poskytnutá pomoc v rámci vybraného projektu je efektivní, účinná a udržitelná“. Daná hypotéza určuje hlavní cíl práce, který směřuje k vyhodnocení efektivity a přínosu rozvojové pomoci EU v zemích ASEAN rozpoznané na základě vybraného vzdělávacího projektu v Laosu. Limitující a stimulující faktory pomoci EU jsou následně zevšeobecněny. Další cíl sleduje úroveň
9
rozvinutosti nadnárodní spolupráce a určuje, zda jsou země ASEAN rozvíjeny spíše v rámci bilaterálních smluv EU s členskými zeměmi ASEAN, či převažuje regionální úroveň spolupráce. Práce také částečně nastíní možný budoucí vývoj kooperace. Na úvod je nutné vysvětlit základní pojmy, které se v práci vyskytují. Definic je několik, proto jsou vypsány pouze nejdůležitější z nich. Definice rozvoje je stanovena jako organizovaná intervence do společných záležitostí dle úrovně změny vylepšení původního stavu (Pieterse, 2001: 3). Druh zásahu závisí na aktuální pozici, kulturněhistorickém zázemí a vztahu moci (ibid.). Rozvojová spolupráce je charakterizována jako „dlouhodobá spolupráce, jejímž cílem je zlepšení sociálních a ekonomických podmínek“ (Djakoualno, Hendé a Bláha, 2011). Rozvojovou spolupráci lze vnímat také jako „ucelenou vládní politiku vůči partnerským rozvojovým a transformujícím se zemím; v užším slova smyslu představuje pomoc vyjádřenou transferem financí, materiálu a expertní či technické pomoci za účelem dlouhodobě udržitelného rozvoje partnerských zemí“ (FoRS, 2012).
2
METODOLOGIE A LIMITY PRÁCE
Metodologie práce je založena na deskriptivní a kritické analytické výzkumné metodě. V první, rešeršní části, je využita především deskriptivní metoda popisující rozvojové problémy a vztahy EU s ASEAN zaměřené na rozvoj od r. 1992. Pro praktickou část byl vybrán rozvojový vzdělávací projekt EU implementovaný v Laosu, který je kriticky analyticky rozebrán. Na základě stanovené metody dojde k vyhodnocení jeho účinnosti, efektivnosti a udržitelnosti. Jelikož toto téma není dosud komplexně zpracované v odborné literatuře, práce využívá primárně internetových zdrojů. Hlavní zdroj tvoří webové stránky Evropské unie a ASEAN. V praktické části autorka pracuje především s pracovním plánem a závěrečnou zprávou, které získala na základě navázání kontaktu s účastníky projektu. Většina zdrojů je dostupná pouze v anglickém jazyce, tudíž autorka zodpovídá za veškeré nesrovnalosti v překladu.
10
I
REŠERŠNÍ ČÁST
3
VYMEZENÍ HLAVNÍHO OBJEKTU ZKOUMÁNÍ - ASEAN
Sdružení národů jihovýchodní Asie bylo založeno v roce 1967 v Bangkoku, hlavním městě Thajska. Pět států, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko, podepsaly Deklaraci ASEAN, jejímž prvotním a hlavním cílem byl politický dialog a zajištění bezpečnosti (snaha vyřešit územní spory a obrana před rozšířením Vietnamské války). V současné době usiluje o ekonomický růst, zajištění sociálního a kulturního rozvoje oblasti, podporu regionální stability a bezpečnosti, zajištění pomoci v oblasti vzdělání a profit ze spolupráce s mezinárodními či regionálními organizacemi sdílejícími stejné hodnoty. Sdružuje celkem deset zemí jihovýchodní Asie. V roce 1984 přistupuje Brunej, 1995 Vietnam, 1997 Laos spolu s Myanmarem a r. 1999 se desátým členem stává Kambodža. (Association of Southeast Asian Nations1, 2012a)
3.1 Institucionální zajištění ASEAN pro komunikaci s EU Hlavním orgánem sdružení, který je spojený s jednáním s EU, je Sekretariát ASEAN. Jeho úkolem je zajistit bezproblémový chod jednotlivých orgánů celého společenství a efektivnější řízení aplikovaných projektů a aktivit (Balagot, 2006: 14). Dále spolupracují díky Ministerskému setkání ASEAN-EU (ASEAN-EU Ministerial Meetings, AEMM), na jehož úrovni se téměř každoročně schází ministři zahraničních věcí všech deseti členských zemí ASEAN a od doby platnosti Lisabonské smlouvy vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (Europa, 2012a). V současné době tento post vysokého představitele zastává britská baronka Catherine Asthon. Setkání slouží zejména jako diskusní fórum, kde se projednávají důležité současné a budoucí body spolupráce. Jako další velmi efektivní nástroj spolupráce slouží Regionální fórum ASEAN (ASEAN Regional Forum, ARF) založené v roce 1994 (ASEAN Regional Forum, 2011). EU se jako jeho člen aktivně účastní jednotlivých setkání. Fórum usiluje především o udržování míru, bezpečnosti a kooperace v regionu (ibid.). Posledním důležitým orgánem zřízeným již v roce 1980 je Společný výbor pro spolupráci (Joint Cooperation Committee, JCC), ve kterém se každých 18 měsíců 1
Dále jen „ASEAN“.
11
setkává skupina vysokých úředníků jak z řad Evropské komise2, tak z členských zemí ASEAN. Orgán je odpovědný za plnění cílů stanovených smlouvou o spolupráci z roku 1980. Jeho činnost od r. 1994 podporuje i několik podvýborů, které napomáhají aplikaci kooperačních dohod. (CIRCA, 2008)
3.2 Postupná integrace ASEAN a zásadní změny 21. století EU podporuje společenství v institucionální a integrační úrovni již dlouhou dobu. Pro ASEAN je jakýmsi vzorem, který účinně funguje a naplňuje jak své regionální, tak i celosvětově stanovené cíle. Sdružení se v období 1992–1999 soustředí především na postupnou integraci přistupujících států. Po roce 2000 se aktuální otázkou stává formalizace vize vzniku Společenství ASEAN. Díky podpisu Prohlášení o urychlení založení společenství ASEAN do roku 2015 z Cebu z roku 2007 se cíl stal více realistickým a specifickým (ASEAN, 2012a). Důležitost počátku 21. století potvrzuje i Listina ASEAN3, vstupující v platnost až 15. prosince 2008, udělující sdružení pravomoc vystupovat jako suverénní právní hráč na mezinárodním poli (ASEAN, 2012b). Počínaje rokem 2009 ASEAN podniká kroky k ustanovení tří pilířů: politickobezpečnostního, hospodářského a socio-kulturního společenství, které velmi přesně vymezují svoji působnost. Právě na otázky rozvojové spolupráce by se mělo zaměřit především socio-kulturní a politicko-bezpečnostní společenství. (ASEAN, 2012a)
2
Dále jen „EK“. Listina ASEAN ustanovuje také institucionální rámec sdružení a stává se tak opěrným a důležitým bodem pro vznik Společenství. ASEAN díky ní doznává mnohých změn, jednou z nich je i posílení Ministerstva zahraničních věcí ASEAN (ASEAN Foreign Ministers). (ASEAN, 2012b) 3
12
4
ROZVOJOVÁ POLITIKA EU
Rozvojová politika EU doznala od r. 1992 do současnosti jistých změn. První významnou změnu vyvolala Maastrichtská smlouva vstupující v platnost r. 1993, která hovoří o Společné zahraniční a bezpečnostní politice (Euroskop.cz, 2010). Instituce zaměřené na otázky mezinárodních vztahů, však stále netvořily autonomní složku, byly spíše považovány za konzultační a plánovací (ibid.). Tento fakt zásadně mění v roce 2009 Lisabonská smlouva4 upravující postoj EU k zahraničním vztahům. Počínaje 1. prosincem 2009 vystupuje EU za hranicemi svého regionu v otázkách vnějších vztahů soudržně. V současnosti oblast vnějších vztahů spadá pod správu Evropské služby pro vnější činnost, která komunikuje s oficiálními představiteli diplomatických služeb členských zemí. Mezinárodní působností se zabývá také Generální ředitelství pro vnější vztahy (External Relations Directorate-General), jehož úkolem je zajistit koordinaci zahraniční politiky s jednotlivými zeměmi a sdruženími za pomoci působnosti delegací EU v méně vyspělých zemích (Cihelková, 2003: 56–58). Dalším důležitým orgánem EK je Úřad pro evropskou pomoc a spolupráci5 (EuropeAid) působící od ledna 2001 (ibid.). Úkol úřadu spočívá v aplikaci jednotlivých nástrojů pomoci ve vybraných zemích díky finančním prostředkům z rozpočtu EU či z Evropského rozvojového fondu (ERF). V oblasti vnějších vztahů také působí Generální ředitelství pro obchod (Trade Directorate-General) a Úřad ES pro humanitární pomoc6 fungující od r. 1992 (ibid.).
4.1 Nástroje rozvojové politiky zaměřené na ASEAN Evropská unie používá různé nástroje, které slouží k definování cílů a finančních prostředků v jednotlivých regionech a rozvojových zemích světa. Od počátku 90. let řadila EU sdružení ASEAN do geografické oblasti ALA (Asie a Latinská Amerika), která byla v roce 2007 nahrazena „Nástrojem pro rozvojovou spolupráci“ (Development Co-operation Instrument, DCI).
4
Upravuje zahraniční politiku, která oslabuje moc do té doby silně angažované EK a Evropského parlamentu, dokonce z ní vylučuje Evropský soudní dvůr (Euroskop.cz, 2010). Lisabonská smlouva také ustanovuje již zmíněnou funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je zároveň místopředsedou EK a předsedá Radě pro vnější vztahy (ibid.). 5 Zabývá se projektovou činností a to zejména její finanční stránkou, implementací, monitoringem a evaluací. Činnosti úřadu jsou nasměrovány ke splnění cílů daných teritorií a programů nastavených EK. 6 Úřad ES pro humanitární pomoc na území ASEAN provedl několik záchranných akcí.
13
4.1.1 Nařízení pro Asii a Latinskou Ameriku - ALA V roce 1992 bylo Evropským parlamentem a Radou EU přijato nové právní nařízení týkající se jednání se státy patřícími do geografické oblasti Asie a Latinské Ameriky7 (The Independent European Development Portal, 2009). Nařízení ustanovilo jednotlivé cíle kooperace a finanční rámec umožňující jejich naplnění. Problémem však bylo nepřesné stanovení rozpočtových pravidel pro oba regiony. Celková finanční částka směřující v období 1993–2000 do Asie (3,8 mld. EUR) a LA (3,5 mld. EUR) byla zvolena neúměrně k stanoveným cílům (EuropeAid, 2002). Veškeré problémy daly vzniknout obnovenému nařízení, které vstoupilo v platnost v roce 2002 (ibid.). Nové nařízení ALA zvýšilo rychlost, efektivnost a kvalitu implementace jednotlivých projektů. Finanční částka, 2,52 mld. EUR pro období 2003–2006, přispívala zejména ke snižování chudoby, zajištění udržitelného rozvoje, prosperitě, stabilitě a bezpečnosti v Asii. (EU @ UN, 2002) 4.1.2 Nástroj pro rozvojovou spolupráci - DCI Nástroj DCI byl ustanoven pro období 2007–2013 a je považován za vylepšenou verzi předchozí rozvojové politiky EU na základě sloučení zeměpisných a tematických programů. V rámci zeměpisného programu se zaměřuje na pět oblastí světa a to Asii, Střední východ, Latinskou Ameriku, jižní Afriku a Střední Asii (Europa, 2010). Pozornost je nyní upřena na přesněji vymezené regiony, což vede ke kvalitnějšímu odhadu alokace finančních zdrojů. Tematické programy se naopak zaměřují na jednotlivé problémové otázky8. Jejich rozsah je podstatně obsáhlejší z důvodu zahrnutí jak zemí zeměpisné spolupráce v rámci programu DCI, tak oblasti v zájmu ERF9 (ibid.). Program DCI je financován přímou cestou z rozpočtu Evropské unie, což poskytuje EK vyšší flexibilitu a autonomii (EuropeAid, 2012b). Pro období 2007–2013 poskytla EK přibližně 10 mld. EUR zeměpisným programům, 5,6 mld. EUR tematickým programům a 1,244 mld. EUR zemím AKT10 (Europa, 2010).
7
Dále jen „LA“. a) investice do lidských zdrojů (nemoci, zdraví, rovnost žen a mužů, vzdělání, kultura, zaměstnanost), b) životní prostředí a udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, c) nestátní subjekty a místní orgány, d) zvýšení bezpečnosti potravin, e) spolupráce v oblasti migrace a azylu. (EuropeAid, 2012a) 9 ERF zahrnuje země AKT (Afrika, Karibik a Tichomoří) a ZZÚ (zámořské země a území). (Europa, 2007) 10 18 zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří podepisující protokol o cukru (Europa, 2010). 8
14
5
ROZVOJOVÉ PROBLÉMY REGIONU JIHOVÝCHODNÍ ASIE
Region lze charakterizovat dle několika ukazatelů. Následující část popisuje nejvýznamnější rozvojové problémy, které omezují rozvoj regionu. Evropská unie se snaží tyto problémy řešit na základě rozvojových plánů a strategií určených pro členské země ASEAN.
5.1 Základní demografické ukazatele Pro snazší orientaci je nutné uvést základní demografické charakteristiky týkající se oblasti ASEAN. V době posledního dostupného měření, které proběhlo v roce 2009, obývalo region 590 844 mil. obyvatel (ASEAN Secretariat, 2010: 2). Populace se v posledních letech vyznačuje pomalým růstem. Na rozdíl od období 1990–1995, kdy se průměrné procento růstu populace pohybovalo okolo 1,8 %, období 2005–2009 již zaznamenalo růst pouze v hodnotě 1,44 % (ibid.). ASEAN s celosvětovým průměrem sdílí klesající trend. Jeho průměru však v období 2005–2009 pohybujícím se okolo 1,15 % stále nedosáhl (Index Mundi, 2012). Jednou ze zásadních charakteristik, která vypovídá o úrovni vyspělosti státu a zdravotní péče, je střední délka života. Nejnižší naději na dožití mají obyvatelé Kambodži, Laosu a Myanmaru (viz graf č. 1), naopak nejvyšší je přisuzována Singapuru, Bruneji a Vietnamu. Vývoj „naděje na dožití“ se díky rozvoji celého regionu pomalu zvyšuje. Graf č. 1: Vývoj střední délky života ve vybraných zemích (2004–2008)
60,3
61,8
63,7
65,0
61,0
60,7
61,4
61,6
55,0
Kambodža
Laos 2004
2006
Myanmar 2008
Zdroj: Zpracováno podle dat z ASEAN Secretariat, 2010
Dalším důležitým demografickým údajem je rozvržení procenta obyvatel do věkových kategorií k r. 2009. Nejvyšší procento obyvatel (50,3 %) se nachází v rozmezí 20–54 let a nejnižší ve věkové skupině starší 65 let, pouze 5,6 % (ASEAN Secretariat, 2010: 5). Značné zastoupení mladé populace zaznamenávají země jako je Laos, Kambodža či
15
Myanmar. Právě tyto země se stále řadí mezi rozvojové a jsou charakteristické svou širokou populační základnou (věková pyramida progresivního typu), v posledních letech však vykazují úbytek počtu narozených a jejich věková pyramida se začíná pomalu měnit v typ stacionární, což naznačuje pozitivní trend v rozvoji regionu jak v oblasti sociální, tak ekonomické. Posledním demografickým znakem, o kterém se zmíním, je migrace. Její příčinu lze hledat v nedostatku pracovních míst, honbě za vyšším platovým ohodnocením a touze po změně. Migranti se pohybují z velké části uvnitř regionu, pokud však překročí jeho hranice, míří především do USA, Japonska a Evropy. V poslední době převládá počet migrujících žen, a to v mnoha případech nelegálním způsobem11 (Australian Government, 2010). Nejvyšší počet přistěhovalých, kteří nejsou zaznamenáni v oficiálních statistikách, je přisuzován Thajsku a Malajsii (ibid.). Jelikož v těchto zemích dochází k razantní změně v rozvoji a původně zemědělsky orientované země se posouvají k oblasti průmyslu a služeb, objevuje se zde několik volných míst pro imigranty z chudších zemí, jako je Laos, Kambodža a Myanmar. Novou pracovní sílu vítají obě strany, místní zaměstnavatelé mohou imigrantům vyplácet nižší mzdy, které jsou však pro přistěhovalé pracovníky atraktivní. Jako „vysílající“ země lze tedy označit Filipíny, Indonésii, Kambodžu, Laos, Myanmar a Vietnam, ostatní země ASEAN se řadí mezi země „přijímající“ (ibid.).
5.2 Rizika vážných onemocnění Velmi důležitou roli v péči o narozené děti hraje očkování. Bohužel ho ale každá matka pro své dítě není schopna zajistit, a to jak z finančních důvodů, tak ze špatné dostupnosti léků v méně přístupných oblastech. Jedním z vážných virových onemocnění jsou spalničky, které mohou vést k trvalému poškození zdraví, případně i k smrti dítěte. V celém regionu JA je velká většina dětí očkována, jedinou výraznou výjimkou je Laos, kde ještě v roce 2007 obdrželo očkování pouze 40 % dětí do jednoho roku věku (ASEAN Secretariat, 2010: 14). V ostatních zemích ASEAN počet očkovaných dětí stejného věku neklesne pod 79 % (ibid.). Hrozbu představují také nemoci, jako je malárie a tuberkulóza. Hlavním problémem je opět nedostatek peněz na léčbu těchto nemocí a také slabá informovanost místních obyvatel o příznacích nemoci. Nejvíce nakažených komárů ohrožuje Myanmar, 11
Odhaduje se, že 30–40% všech migrujících žen migruje nelegálně (Australian Government, 2010).
16
ve kterém je lékařská péče pro mnoho obyvatel nedostupná. Přesná statistika počtu nakažených není dostupná, ale je jisté, že každoročně dojde nejméně u 1 milionu myanmarských obyvatel ke kontaktu s malárií (USAID, 2010: 1–2). K roku 2008 bylo zaznamenáno okolo 400 000 potvrzených případů, z nichž 1100 si vyžádalo lidské životy. V roce 2009 dokonce Myanmar zaznamenal 17 % všech nakažených z celého regionu. Další významnou hrozbu pro obyvatele regionu představuje tuberkulóza, která je nejvíce rozšířena opět v Myanmaru a co do počtu onemocnění ho řadí na 19. místo na světě. (ibid.) O JA se mluví jako o oblasti s vysokým rizikem možnosti nakažení virem HIV. Nejhorší situace je v současné době v Thajsku, Indonésii a Myanmaru (viz příloha č. 1). Zatímco v Myanmaru a Thajsku se trend šíření HIV povedl zvrátit, tedy roční přírůstek nově nakažených se snižuje, v Indonésii je tomu naopak (World Health Organisation, 2010: 1). Hlavním důvodem, proč se v těchto zemích rychle šíří virus HIV, je sexuální turistika. Právě za ní do oblasti ASEAN míří každoročně tisíce mužů z celého světa, a to především ze severní a západní Evropy, USA a Ruska. Virus HIV je mezi dospělými velmi málo rozšířen, převládající procento nakažených se vztahuje především na klienty sexuálních pracovnic, komunity gayů, transsexuály a drogově závislé (ibid.).
5.3 Míra urbanizace a přístup k pitné vodě Ukazatel počtu obyvatel žijících ve městech k roku 2007 hovoří o 44,3 % (ASEAN Secretariat, 2010: 4). Tento údaj je však zkreslen vyspělými zeměmi, jako je Singapur a Brunej. Nejnižší procento obyvatel žijící ve městech je přisuzováno Kambodži s pouhými 17,8 %, na druhé místo se řadí Vietnam s 27,4 % a třetí místo patří Laosu s 29,7 % (ibid.). V roce 2006 pilo nezávadnou vodu v JA 487 mil. obyvatel (86 %). Je zřejmé, že přístup k pitné vodě má stále větší počet lidí12. Nejhorší situace byla v témže roce ve dvou zemích ASEAN, a to v Laosu a Kambodže, kde pilo nezávadnou vodu méně než 75 % místních obyvatel. (UNICEF and World Health Organization, 2008) Velký rozdíl lze pozorovat jak mezi státy ASEAN, tak mezi městskými a rurálními oblastmi, v tomto ohledu však dochází k postupné konvergenci (viz graf č. 2). 12
V roce 1990 mělo přístup k pitné vodě pouze 73% obyvatel JA (UNICEF and World Health Organization, 2008).
17
Graf č. 2: Počet městských a venkovských obyvatel bez přístupu k nezávadné vodě (1990, 2006)
mil. obyvatel
120 100 80
1990
60 2006
40 20 0 Město
Venkov
Zdroj: Zpracováno podle dat z UNICEF and World Health Organization, 2008
5.4 Gramotnost, vývoj indexu lidského rozvoje a hodnocení chudoby Kvalitní vzdělání je klíčem k budoucímu rozvoji země, proto je mu věnována velká pozornost v rámci rozvojových projektů EU a národních plánů jednotlivých států ASEAN. Hlavními problémy jsou nekvalitní výuka ve vzdělávacích institucích, nedostatečný přístup k základnímu vzdělání, gramotnost dospělých a nerovnost ve vzdělání žen a mužů. Nejhorší situace co do počtu gramotných dospělých osob13 z celého regionu je v Laosu, kde se nachází okolo 80 % gramotných mužů a pouze 66,6 % gramotných žen k roku 2007 (ASEAN Secretariat, 2010: 8). V přiloženém grafu č. 3 je znázorněn pozitivní trend vývoje gramotnosti dospělých v Laosu, Kambodži a pro srovnání zahrnutém vyspělém Singapuru od r. 1990 do r. 2007. V posledních letech dochází ke snižování rozdílů mezi dívkami a chlapci, kteří studují na základních a středních školách, dokonce na Filipínách převažuje počet studujících dívek nad chlapci na obou stupních škol (ibid. 9–10). Graf č. 3: Vývoj gramotnosti dospělých ve vybraných zemích ASEAN (1990–2007) 120% 100% Laos
80% 60%
Kambodža
40%
Singapur
20% 0% 1990
2000
2003
2005
2007
Zdroj: Zpracováno podle dat z ASEAN Secretariat, 2010 13
Osoby nad 15 let věku.
18
Jelikož oblast zemí ASEAN zaznamenává ekonomický a sociální růst, roste i „index lidského rozvoje“ (Human development Index, HDI)14. Přiložený graf č. 4 vypovídá o nejvyšším nárůstu indexu především v Laosu, který se v posledních letech vyznačuje značným rozvojem. Graf č. 4: Rostoucí trend HDI v období 2001–2007 v zemích ASEAN 1 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0
2001 2003 2005 2007
Zdroj: Zpracováno podle dat z ASEAN Secretariat, 2010
Procento populace žijící pod hranicí chudoby15 je znázorněno v příloze č. 2, která ilustruje převážně klesající vývoj od r. 1997. Výjimku tvoří Malajsie a Indonésie, u nichž došlo na konci 90. let k vzrůstu zmíněného procenta obyvatel. Jedním z důvodů, proč chudoba nabývala na svém objemu, byla hluboká ekonomická krize, která postihla Asii právě v tomto období. Další výjimkou je také Myanmar, jenž je charakteristický svým stálým stoupajícím trendem zapříčiněným přítomností tvrdého režimu vojenské junty do r. 2011. V současné době žije v jihovýchodní Asii asi 53 % populace pod hranicí 2 USD/den, extrémní chudoba s 1,25 USD/den celkem postihuje 18 % obyvatel (ASEAN Secretariat, 2012: 5).
14
HDI zahrnuje složku popisující zdraví, vzdělání a životní blahobyt populace. O zdraví vypovídá střední délka života, vzdělání je charakterizováno gramotností a počtem let školní docházky a životní blahobyt populace popisuje hrubý domácí produkt přepočítaný na osobu dle parity kupní síly země. (Rozvojovka, 2011) 15 Země si určuje svoji hranici chudoby sama (záleží na úrovni vyspělosti státu). Z vytvořených podskupin se sbírají data, která jsou poté sumarizována na celou skupinu (Central Intelligence Agency , 2013).
19
6
ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE
Kořeny rozvojové spolupráce lze hledat v několika oblastech. Na základě politického dialogu ustanovují přední představitelé priority zájmu následných aktivit. Za důležitý faktor považuje EU také ekonomický růst, který nepodporuje pouze tuto oblast, ale i sociální a kulturní rozvoj. Nejdůležitější sektor však představuje přímá rozvojová pomoc aplikovaná zejména na dvojstranné úrovni EU s členskými zeměmi ASEAN za účelem vyšší efektivnosti a možnosti přizpůsobení se tamějším podmínkám. I přes preferenční bilaterální uzavíraní dohod, regionální úroveň EU-ASEAN podporuje integrační vizi vzniku společenství ASEAN do r. 2015.
6.1 Politický dialog Hlavní náplň vzájemného politického dialogu obě organizace spatřují v prosazování demokratických hodnot a lidských práv. Rozkolísaná 90. léta, kdy lze obě organizace charakterizovat spíše jako upnuté na řešení svých regionálních otázek, vystřídalo aktivní 21. století. Hlavní cíl po roce 2000 spočívá v zefektivnění dohod mezi EU a členskými zeměmi ASEAN, v orientaci na obranu proti terorismu a prosazování lidských práv. 6.1.1 Rozkolísané vztahy 90. let Politický dialog má mezi organizacemi již dlouhou tradici započatou v 80. letech 20. století. Od r. 1992 zaznamenává různé výkyvy v intenzitě spolupráce. Období mezi lety 1992 a 1993 je označováno jako mrazivé (Yeo, 2009: 48–50). Evropa se spíše soustředila na otázky svého regionu v důsledku konce studené války a pádu Berlínské zdi. Co však EU v té době zajímalo a zároveň znepokojovalo, byla otázka Východního Timoru, který se pokoušel získat nezávislost na Indonésii, a Myanmaru, kde se vojenská junta ubránila prodemokratickému hnutí a následně udržovala svůj striktní režim, lehce uvolněný po r. 1992. (ibid.) Celá devadesátá léta jsou doprovázena snahou prosazovat lidská práva, demokracii a potřebné zákony přímo orientované na oblast ASEAN. Předchozí smlouvy EU s ASEAN pomalu ztrácely účinek, proto bylo nutné pro udržení dosavadních vztahů vytvořit nové cíle a strategie. Od r. 1992 EK usilovala o prosazení kooperační dohody, v cestě jí ale stálo Portugalsko, které neprojevilo zájem udělit potřebný mandát z důvodu nesouhlasu se současnou situací v již zmíněném Východním Timoru. Partnerská strategie byla vyřešena až v druhé polovině 90. let, kdy EK představila
20
koncept „Vytvoření nové dynamiky ve vztazích EU-ASEAN“ (Creating a new dynamic in EU-ASEAN relations). Strategie se odkazovala na smlouvu z roku 1980, zároveň však zahrnovala nové priority. K úspěšnému schválení došlo až v roce 1999 na setkání JCC. (Lim, 2012: 48–50) Za úspěch v rozkolísaném desetiletí se považuje jak setkání AEMM v německém Karlsruhe v r. 1994, ve kterém se projednával budoucí rozvoj politických, bezpečnostních, ekonomických a kulturních vztahů, tak Asijsko-evropské setkání16 (Asia-Europe Meeting, ASEM), které představovalo sjednocující prvek (ibid.). Četná setkání EU s ASEAN v období 1994–1996 vyvolala vlnu kritiky. EU byla vnímána jako neokolonizátor, který se v oblasti dynamicky angažuje a tím zneužívá rozvíjející se státy regionu za vidinou budoucího prospěchu (Yeo, 2009: 48–50). Konec 90. let je pro ASEAN velmi důležitý z hlediska jeho intenzitní fáze integrace. Vietnam, Kambodža a Laos krátce před svým vstupem podepisují bilaterální dohody s EU, v nichž je zahrnuta i složka týkající se dodržování lidských práv (Lim, 2012: 49). Podpisem si zajišťují nejen výhody plynoucí ze spolupráce, ale i místo v JCC. Jediným státem, se kterým EU nebyla svázána bilaterální dohodou, byl Myanmar. (ibid.) Situace v zemi byla velmi napjatá, a proto podmiňující složka zaměřená na lidská práva nemohla být v této době podepsána. 6.1.2 Aktivní 21. století Po roce 2001 si obě organizace začaly uvědomovat důležitost vzájemné spolupráce v důsledku nově se objevujících problémových otázek. Mezi ně patřila obrana proti terorismu, globální změny spojené s možností výskytu přírodních katastrof, snaha ASEAN vylepšit svoji institucionální základnu a podpora integrace díky finančním grantům, strategiím a projektům (Yeo, 2009: 48–50). Datum 11. září 2001 zásadně změnilo vývoj dosavadních kooperačních vazeb. Snaha zajistit mír byla prosazována především na úrovni ARF, kde v roce 2002 došlo ke schválení Prohlášení o postupu proti financování terorismu - Statement on Measures against Terrorist Financing (Lim, 2012: 50). Samostatná iniciativa EU a ASEAN zároveň podnítila přijetí Deklarace o spolupráci v boji proti terorismu v roce 2003 (ibid.).
16
První zasedání ASEM se uskutečnilo na počátku roku 1996 v Bangkoku. Setkali se zde předsedové vlád a hlavy států. (Lim, 2012: 49)
21
Další důležitý cíl počátku 21. století lze spatřit ve snaze obnovit smlouvy o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreements, PCA). Co se týče PCA, Evropská unie zvolila formu bilaterálních dohod, a to především z důvodu různé vyspělosti států ASEAN, v rámci které je nutné zaměřit směr spolupráce na specifické cíle a požadavky dané země. Jelikož smlouvy s členskými zeměmi vyjímaje Laosu, Vietnamu a Kambodže byly již poněkud zastaralé, bylo nezbytné je obnovit. V roce 2004, kdy se v Hanoji sešlo předních pět účastníků ASEM, EU vyslovila svou iniciativu zaměřenou na jednání o PCA s Thajskem a Singapurem (Lim, 2012: 53). První zemí, která v roce 2009 podepsala smlouvu PCA s EU, byla Indonésie, následovaná Vietnamem (2010) a Filipínami (2012) (European Union, 2012). V roce 2007, kdy EU spolu s ASEAN oslavovala 30. výročí spolupráce, se uskutečnilo 16. ministerské setkání EU-ASEAN v německém Norimberku, kde byl podepsán důležitý dokument „Norimberská deklarace rozšiřující partnerství EU-ASEAN“ (Nuremberg Declaration on an EU-ASEAN Enhanced Partnership) podporující politicko-bezpečnostní, energetickou, ekonomickou, socio-kulturní a rozvojovou spolupráci (Becker, 2008: 12).
6.2 Ekonomický rozvoj Ekonomický rozvoj se řadí mezi prioritní zájmy obou organizací. Za velmi efektivní nástroj jsou považovány preferenční podmínky obchodu, které jsou uzpůsobeny rozvinutosti zemí ASEAN. Zároveň se společně snaží díky smlouvě TREATI (The Trans-Regional EU-ASEAN Trade Initiative) podpořit ekonomickou integrační vizi ASEAN společně s investicemi a podporou vzájemného obchodu. Důležitý bod ekonomického rozvoje spočívá také ve vytvoření celoplošné zóny volného obchodu EU-ASEAN. Zpočátku reálné regionální pokrytí zóny selhalo, a proto bylo vystřídáno dohodami s členskými zeměmi ASEAN. 6.2.1 Všeobecný systém preferencí Hlavní úkol vzájemných vztahů spočívá v nastavení takových výhod, které směřují k rozvoji regionu ASEAN. Jedním z nich je Všeobecný systém preferencí (Generalised scheme of preferences, GSP), který poskytuje rozvojovým zemím snadnější přístup na evropský trh (MAEUS, 2007: 31–33). V přiloženém obrázku č. 1 je znázorněna pyramida vypovídající o stanovené důležitosti preferenčních obchodních dohod v jednotlivých kategoriích. Horní oblast pyramidy je pro EU nejdůležitější a dolní 22
naopak. ASEAN se nachází v prostředí části, což znamená, že import z JA nepodléhá celním sazbám, či je celní sazba preferenčně snížena (ibid.). Daný GSP je v porovnání s Japonskem či USA výrazně efektivnější (ibid.). Neplatí však pro všechny země stejně. Všeobecný systém v současné době zahrnuje celkem šest států ASEAN (Brunej, Filipíny, Indonésii, Malajsii, Thajsko a Vietnam), který zvýhodňuje vybrané výrobky.
Obrázek č. 1: Udělení preferenčních obchodních dohod dle důležitosti pro EU Zdroj: Zpracováno podle dat z MAEUS, 2007
Samostatně vyčleňuje dvě země, Kambodžu a Laos, které patří do speciální skupiny „Vše kromě zbraní“ (Everything But Arms, EBA), formálně ustanovené Nařízením Evropské komise 416/2001. Do této skupiny se řadí dalších čtyřicet sedm nejchudších zemí světa. Jejich hlavní výhodou je bezcelní průchod veškerých produktů na trh EU v neomezeném množství, s výjimkou zbraní a střeliva. Neomezené množství je však upraveno u produktů, jako jsou banány, rýže a cukr, u nichž je možné kvóty korigovat. Země začleněné do skupiny EBA nepodléhají periodickým změnám v GSP, jelikož jejich pravidla jsou stanovena na dobu neurčitou. (European Commission, 2012a) Výjimku tvoří Myanmar, který byl z listu GSP vyřazen v roce 1997 díky Nařízení Rady (ES) 552/97 na základě článku 9 Nařízení (ES) č. 3218/94 a článku 9 Nařízení (ES) č. 1256/96, jež pojednávají o vyloučení ze systému v důsledku jakékoliv formy nucené práce (ibid.). V září r. 2012 EK navrhla opětovné začlenění země do EBA z důvodu změny režimu (European Commission, 2012b). Pokud Evropský parlament spolu s Radou EU potvrdí návrh, Myanmar se stane opět členem preferenční skupiny.
23
Země ASEAN se řadí v objemu využití preferenčních výhod od EU na přední příčky světa již dlouhou dobu. V roce 2002 se celkem čtyři země ASEAN umístily do jedenáctého místa (Cuyvers a Verherstraeten, 2005: 13–15). V přiloženém grafu č. 5 jsou znázorněny preferenční sazby, které hrají velkou roli v rozvoji regionu. Od r. 1992 hodnota preferenčního objemu importu do EU plynoucího ze zemí ASEAN stoupala, protože stoupal i celkový import. Za zlomové období, ovlivněné ekonomickou krizí a vyčleněním Myanmaru a Singapuru, jehož objem preferenčního exportu zaujímal první pozici regionu, lze označit druhou polovinu 90. let (ibid.). Země JA si nadále udržují stabilní preferenční export i po r. 2002, a tak se řadí na přední příčky světa v objemu podléhání zvýhodněným clům.
mld. EUR
Graf č. 5: Vývoj objemu preferenčního a celkového importu do EU z ASEAN (1992–2002) 70 60 50 40 30 20 10 0
65 45 22 7,9
26
31
35
13,4 9,8 11,5
51
61
62
53 Preferenční import
38
13
14,6
8,6
7,1
9,5 10,3 10,1
Celkový import
Zdroj: Zpracováno podle dat z Centre for ASEAN studies, 2005
6.2.2 Trans-regionální obchodní iniciativa EU-ASEAN Dalším důležitým krokem k rozvoji ekonomických kooperačních snah bylo vytvoření obchodního plánu, Trans-regionální obchodní iniciativy EU-ASEAN
(The Trans-
Regional EU-ASEAN Trade Initiative, TREATI), vytvářejícího rámec pro efektivní dialog, který směřuje k expanzi obchodu a investic. Počátky TREATI jsou datovány k roku 2003, kdy se v Laosu setkal obchodní komisař EU, H. E. Pascal Lamy, s obchodními ministry ASEAN (European Commission, 2007: 1–2). Dohodli se na společných prioritách, mezi něž patří již zmíněná snaha usnadnit obchod a tok investic, dále prosazovat hygienické normy, dodržovat stanovené průmyslové a technické standardy, ochraňovat práva duševního vlastnictví, dbát na ochranu životního prostředí a rozšiřovat turistiku (ibid.). TREATI však nebyla nastavena na prioritní oblasti
24
podporující cíle vedoucí ke vzniku společenství, proto v září r. 2004 došlo k její částečné změně17 (European Commission, 2007: 1–2). 6.2.3 Přehled současného stavu Ekonomické vztahy s ASEAN jsou rozvinuty jak na regionální, tak na bilaterální úrovni. Spolupráce pomohla vytvořit zónu volného obchodu prozatím ve třech zemích ASEAN, a to v Singapuru, Malajsii a Vietnamu (European Commission, 2012c). Zóna volného obchodu byla zpočátku směřována na regionální úroveň. Plán však selhal, a proto bylo nutné zvolit formu bilaterálních dohod. Pro EU je ASEAN třetím největším obchodním partnerem, zatímco ASEAN řadí ekonomické vztahy s EU na druhou příčku (ibid.). Na konci 90. let došlo díky ekonomické krizi k oslabení vzájemného obchodu a změně v celkové obchodní bilanci, která se pro EU od r. 1998 stává hluboce zápornou (Holland, 2002: 62). O vzájemném obchodu vypovídá graf č. 6, kde je obchodní bilance EU v uvažovaném období 2000–2010 záporná. Tento fakt dokládá otevřenost evropského trhu zemím JA. Graf č. 6: Vývoj exportu a importu zboží EU do/z ASEAN (2000–2010) 100000
mil. EUR
80000
Export
60000 40000
Import
20000
obchodní bilance
0 -20000 -40000 Zdroj: zpracováno podle dat z Eurostat, 2011
Významnou roli v rozvoji zemí ASEAN hrají také přímé zahraniční investice (FDI, Foreign direct investment). EU se řadí na první místo v přílivu investic do oblasti ASEAN. V období 2002–2009 směřovalo od EU do zemí ASEAN 24 % investic z celkového světového přílivu (ASEAN Secretariat, 2010: 112).
17
Nová TREATI se orientuje na dodržování hygienických norem u zemědělských a mořských produktů, úpravu technických standardů pro elektroniku a dřevozpracující průmysl a rozvoj obchodu a investic. (European Commission, 2007: 1–2)
25
6.3 Rozvojová pomoc Region ASEAN od r. 1992 těží jak z programů směřovaných na oblast Asie, tak ze strategií orientujících se na pomoc v rámci spolupráce EK-ASEAN a dohod EU s členskými zeměmi ASEAN. Nejvyužívanější je právě třetí způsob, bilaterální úroveň, zajišťující implementaci rozvojových cílů a strategií. Tento způsob byl vybrán především z důvodu specifických podmínek, které je nutné v jednotlivých směrech pomoci zohlednit. 6.3.1 Specifický případ Myanmar Zvláštní postavení zaujímal Myanmar, kterému byla pomoc poskytována až od r. 1996 (Europa, 2012b). EU odsuzovala tehdejší, dnes uvolněnou, ale stále neklidnou situaci v zemi, která několikrát ovlivnila vzájemné vztahy se sdružením ASEAN. Hlavním důvodem separace EU byla otázka porušování lidských práv. I přestože pomoc Myanmar opravdu potřeboval, nebylo možné pomoc efektivně implementovat. Od roku 1996 EU pomohla uskutečnit 126 projektů, které ve většině případů organizovalo OSN či nevládní organizace. V roce 2011 se po padesáti letech Myanmar konečně dočkal civilní vlády. Na tento fakt okamžitě reaguje EU s jejími plány podpory demokratických a ekonomických reforem. Zpočátku nízké, ale stále se zvyšující finanční obnosy18 byly vystřídány obrovským navýšením. Pro období 2012–2013 bylo vyhrazeno 150 mil. EUR na podporu zdravotnictví, vzdělání, zemědělství a pomoc vysídleným osobám. (ibid.) 6.3.2 Efektivita pomoci EU v 90. letech Na počátku 90. let EU upřednostňovala otázky rozvojové pomoci před posílením ekonomických vztahů. Pomoc proudila i do tehdy nečlenských zemí ASEAN, tedy Kambodže, Laosu a Vietnamu. Podpora zpočátku směřovala především do Thajska a Indonésie, zemí, které se vyznačovaly vyšší vyspělostí, naopak méně rozvinuté, Laos a Myanmar, nepatřily mezi preferenční oblasti zájmu. Pomoc byla orientována zejména na podporu zemědělství, potravinovou pomoc, humanitární projekty a NGOs (Nongovernmental organizations). Zásadním problémem pomoci však byla pomalá alokace finančních prostředků. Transparentní účetnictví a nutnost podřízení se individuálním podmínkám různých typů projektů způsobovaly časová prodlení. Napětí v regionu 18
V roce 1996 proudilo do Myanmaru 940 000 USD, 1 600 000 USD v roce 2000, o 4 roky později již 11 100 000 USD a k roku 2008 bylo zaznamenáno dokonce 58 440 000 USD. (World Bank, 2012)
26
stoupalo zejména v důsledku porušování práv barmských obyvatel, které vyvolalo posílení bezpečnostního dialogu. (Holland, 2003: 79–81) EU podporovala a nadále podporuje projekty zaměřené na pomoc vysídleným osobám a uprchlíkům přesouvajícím se za hranice Myanmaru do Thajska a Bangladéše. 6.3.3 Strategický rámec kooperace po r. 2000 Spolupráce mezi EU a ASEAN nabývala na své důležitosti především po r. 2000. Jak je patrné z grafu č. 7, i peněžní toky do vybraných zemí se ve většině případů stále zvyšovaly. Příčinou jejich zvyšující se tendence lze hledat v posílení vzájemných vztahů. EU klade důraz na spojitost obchodu s rozvojovou pomocí (Balagot, 2006: 4–5). Pokud roste vzájemný obchod, roste i objem rozvojové pomoci. Právě díky rozvojové pomoci si EU v členských zemích ASEAN získává velmi dobré renomé a důvěru místních obyvatel. Důvod zvyšující se finanční částky lze také spatřit v úsilí dodržet MDG spolu s jinými strategiemi a snaze zachovat si pozici největšího světového donora. EU za klíčového a nejdůležitějšího příjemce pomoci z členských států ASEAN považuje Indonésii, kde byl zaznamenán nárůst finančních toků zejména po roce 2004. Vzrůst financí odráží okamžitá humanitární a rozvojová pomoc mířící do oblastí postihnuté vlnou „tsunami“. Zároveň v Jakartě, indonéském hlavním městě, sídlí nejvyšší instituce ASEAN, jimž EU poskytuje vysoké finanční částky zaměřené na jejich integrační zázemí. Výjimku v růstu rozvojové pomoci však tvoří země, jako je Singapur, Brunej a částečně i Malajsie, u kterých se příliv pomoci po přelomu století blížil nule z důvodu jejich stále se zvyšující životní úrovně. Graf č. 7: Bilaterální pomoc institucí EU proudící do vybraných zemí ASEAN
USD
120000000 100000000
1993
80000000
1996
60000000
1999
40000000
2002
20000000
2005
0
2008 2010
Zdroj: Zpracováno podle dat z World Bank, 2011
27
Vztahy s ASEAN v průběhu 90. let poněkud ochladly, proto bylo nutné vytvořit novou strategii orientující se přímo na region JA. Již v roce 2001 zveřejnila EK program: „Evropa a Asie: Strategický rámec pro posílené partnerství“ - Europe and Asia, a Stretegic Framework for Enhanced Partnership“ (European Commission, 2004: 19–20). Strategie si stanovuje základní priority, které jsou zohledněny v jednotlivých programech jak pro země Asie, tak pro jednotlivé regiony. Právě tento program podnítil vytvoření přelomové strategie „Nového partnerství s jihovýchodní Asií“ (A new partnership with South-East Asia), která byla uveřejněna v roce 2003. Jsou zde stanoveny základní milníky budoucího rozvoje vzájemných vztahů EU-ASEAN. Rozvojová pomoc je ve strategii definována jako pomoc bilaterální, především mezi členskými zeměmi ASEAN a EK, orientující se na reformu sociálního sektoru, rozvoj soukromého sektoru a podporu univerzitních sítí (OECD, 2009: 15). Na regionální úrovni se prosazují spíše projekty zkvalitňující regionální integrační proces. Strategie zaměřená na oblast ASEAN si stanovuje šest základních priorit19. Bod pátý, poskytovat pomoc méně rozvinutým zemím regionu, se prioritně zaměřuje na snižování
chudoby.
Tohoto
cíle
chce
dosáhnout
díky
podpoře
vzdělání
a zdravotnictví. (European Commission, 2004: 19–20) EK finančně pomáhá zkvalitnit přístup především k základnímu vzdělání děvčat i chlapců, čímž podporuje jak dosažení MDG, tak celosvětově uznávaný program „Vzdělání pro všechny“ (Education for All, EFA). I když je základní vzdělání prioritou, zaměřuje se i na podporu vyššího vzdělání, kde prosazuje celosvětovou konkurenceschopnost asijských a evropských studentů v prostoru EU-ASEAN. Zdravotnictví je považováno za druhý významný faktor rozvoje. EK prosazuje zejména dostupnost základní zdravotní péče pro všechny (zejména pro ženy s dětmi a chudé obyvatelstvo), což vede ke snížení dětské úmrtnosti, zlepšení zdraví matek a možné obraně proti HIV, malárii a tuberkulóze (Balagot, 2006: 14). Mimo jiné strategický rámec nového partnerství prosazuje ekonomickou integraci, „good governance“, respektování lidských práv, ochranu životního prostředí, podporu lesnictví, privatizaci firem, důvěryhodnou justici a boj proti terorismu (European Commission, 2004: 19–20). Humanitární pomoc EK v rámci strategie nového 19
1) podporovat regionální stabilitu a boj proti terorismu, 2) prosazovat lidská práva, demokratické hodnoty a „good governance“, 3) spravedlnost, 4) vnést novou dynamiku do obchodu a investic, 5) poskytovat pomoc méně rozvinutým zemím regionu, 6) rozvinout intenzivní dialog a kooperaci ve specifických politických oblastech. (European Commission, 2004: 19-20)
28
partnerství pokračuje ve svém programu a zaměřuje se především na uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby (ibid.). Počáteční forma humanitární pomoci následně přechází v rozvojovou, jelikož je nutné postižené obyvatelstvo integrovat mezi místní. Toky pomoci jsou také směřovány k národním plánům rozvoje členských zemí ASEAN. EU vytváří bilaterální programy, mezi něž patří Strategický plán země (The Country Strategy Paper, CSP) a Národní orientační program (National Indicative Programme, NIP), sloužící jako plánovací nástroje pomoci (ibid.: 20). Objem číselně vyjádřené podpory EU se na přelomu tisíciletí stále zvyšoval. V období 1999–2001 EU poskytla 334 mil. EUR regionu v rámci programu NIP. Pro období 2002–2004 v orientačním plánu navrhla o 31 % vyšší pomoc v hodnotě 438 mil. EUR. (ibid.: 12) Finanční částka, poskytnutá na základě programu NIP, byla určena především na rozvoj venkova, vzdělání, obchodu a investic, zdravotnictví a „good governance“ (graf č. 8). Graf č. 8: Orientační objem pomoci EU pro ASEAN v mil. EUR na základě národních programů (NIP) v období 2002–2004
Rozvoj venkova (164,7)
Obchod a investice (79)
Vzdělání (92,5)
Zdravotnictví (70)
Good Governance a demokratizac e(32)
Zdroj: Zpracováno podle dat z European Commission, 2004
6.3.4 Regionální strategické plány pro Asii (2005–2013) První „Regionální strategický dokument“ (Regional Strategy Paper, RSP) směřovaný na oblast ASEAN byl vytvořen pro období 2005–2006 (OECD, 2009: 15). Tento program si stanovil tři hlavní priority: a) podporovat obchod a investice za pomoci integrace partnerství, sdílet zkušenosti a prosazovat malé a střední podniky b) prosazovat vyšší vzdělání c) podpořit management životního prostředí členských zemí ASEAN (ibid.)
29
Dokument se zaměřil také na již zmíněnou iniciativu TREATI a „Nástroj regionálního dialogu EK-ASEAN“ (Regional EC-ASEAN Dialogue Instrument, READI), který se orientuje na jiné okruhy spolupráce než obchodní. (ibid. 14–15) Pro období 2007–2013 poskytla EU pomoc regionu ASEAN v hodnotě blížící se 2 mld. EUR (European Union, 2013). Tabulka č. 1 představuje preferenční oblasti zájmu EU. Finanční obnos byl investován do vzdělání, tvorby národních plánů rozvoje, snižování chudoby, obchodu a investic, zdravotnictví, výzkumu a socio-ekonomických plánů. Tabulka č. 1: Oblasti podpory dle členských zemí ASEAN (2007–2013)
Země
Milion EUR (2007–2013)
Oblast podpory
Filipíny Indonésie Kambodža Laos Malajsie Myanmar Thajsko Vietnam
Snižování chudoby, zdravotnictví, obchod a investice, mírový proces Mindanao20 Vzdělání, obchod a investice, globalizace, vymáhání práva Národní strategický plán rozvoje, základní vzdělání Vládní reforma, snižování chudoby Obchod a investice Vzdělání, zdravotnictví Ekonomika, vzdělání, výzkum a technologie, „good governance“, lidská práva, těžba Socioekonomický plán rozvoje, zdravotnictví
130 494 29 69 17 65 17 304
Zdroj: Zpracováno podle dat z European union, 2013
6.4 Společná integrační vize ASEAN EU podporuje ASEAN v jeho integračních procesech již od r. 1997, kdy sdružení představilo svůj cíl vytvořit Společenství ASEAN do r. 2015. Úspěšná evropská integrace byla jakýmsi vzorem pro sdružení ASEAN. Snaha EU podpořit integrační proces se prokazuje především po r. 2000, kdy poskytuje vysoké finanční částky k dosažení integračních cílů. Velmi významný integrační projekt, „Program na podporu regionální integrace“ (ASEAN Programme for Regional Integration Support, APRIS I), byl vytvořen pro tříleté funkční období 2003–2006 (European Union, 2013: 7). Celková suma 4,5 mil. EUR
směřovala
k posilování
vztahu
EU-ASEAN
a
především
k budování
institucionálního zázemí v Sekretariátu ASEAN. Pro období 2007–2013 EU integračně
20
Snaha zajistit mír mezi filipínskou vládou a autonomní islámskou oblastí na ostrově Mindanao, kterou podporuje ozbrojená „Fronta islámského osvobození Morů“. Konflikt trvá déle než 40 let. (Zajícová, 2008)
30
investovala 70 mil. EUR směřujících k vytvoření tří vztyčných pilířů: hospodářského, socio-kulturního a politicko-bezpečnostního společenství ASEAN. (ibid.) Hlavní princip integrace tří společenství vidí EU v možnosti čerpání jednotlivých výhod všemi členskými zeměmi ASEAN, jež napomáhá rozvoji daného regionu. 6.4.1 Hospodářské sdružení ASEAN EU pomáhá sdružení dosáhnout „jednotného trhu“ pomocí finanční částky investované do úpravy spotřebitelských procedur a harmonizace výrobních norem (ibid.). Dále napomáhá k vyšší propojenosti států ASEAN, aby v rámci nového trhu byly schopné jednotně spolupracovat. Velmi důležitým podpůrným integračním projektem se stal APRIS II, který pro období 2006–2010 vymezoval částku 7,2 mil. EUR. Pomoc byla určena především ke sjednocení podmínek v rámci legislativních netarifních bariér pro obchod v rámci regionu ASEAN. Veškeré náležitosti byly zatím upraveny na regionální úrovni, následujícím úkolem je implementovat je v jednotlivých státech, což především pro méně rozvinuté země regionu bude náročný úkol. (ibid.) Nový program ARISE pro období 2012–2016 celkem zahrnuje 15 mil. EUR a je zaměřen na aplikaci opatření podporující vznik jednotného trhu (ASEAN, 2013). Velká část programu se orientuje na institucionální zajištění průběhu implementačních a integračních úkolů (ibid.). Na hospodářské sdružení se zaměřují i další programy.21 6.4.2 Politické a bezpečnostní společenství ASEAN Politický a bezpečnostní dialog se zaměřuje především na problém migrujících obyvatel. ASEAN společně s EU spolupracuje v rámci projektu „EU-ASEAN Migrační a hraniční management“, jehož úkolem je zrychlit mezistátní pohyb osob a zboží díky vytvoření hraničního managementu (European Union, 2013: 8). Umožňuje také dohled nad mezinárodním zločinem, ilegální migrací a obchodováním s lidmi (ibid.).
21
A) Ekonomické partnerství ASEAN-EU/Podpora k dosažení dohody o volném obchodu ASEAN (2011– 2013; 2,5 mil. EUR), B) EU-ASEAN Statistický program budování kapacit EASCAB (2009–2012; 6 mil. EUR), C) ASEAN projekt na ochranu práv duševního vlastnictví ECAP III (2010–2014; 4,5 mil. EUR). (European Union, 2013: 7)
31
6.4.3 Socio-kulturní společenství ASEAN Po roce 2005 se na regionální úrovni rozvíjí i jiné aktivity než obchodní. Právě neobchodní aktivity pokrývá iniciativa READI, která se v první fázi 2006–2010 zaměřila zejména na plánování aktivit (European Commission, 2011). Jejich následná implementace probíhá dle plánu od konce r. 2011 do r. 2014 s vyhrazenými necelými 4 mil. EUR. Prioritně se zaměřuje na informační a komunikační technologie, klimatické změny, energii, zaměstnanost, vyšší vzdělání a management katastrof (Landell Mills, 2012). Jako jednu ze současných významných aktivit, která rozvíjí socio-kulturní oblast, lze zmínit projekt s názvem „EU podporuje vyšší vzdělání v regionu ASEAN“ (EU SHARE). Projekt se s vyhrazenou finanční částkou 10 mil. pro období 2013–2017 orientuje především na seznámení se s jinými typy škol v rámci regionu ASEAN (European Union, 2013: 8).
32
7
NÁVRH BUDOUCÍHO RÁMCE SPOLUPRÁCE
Jelikož je sdružení ASEAN stále do jisté míry zaměřené především na svůj postupný integrační vývoj, bude se EU nadále orientovat zejména na bilaterální dohody s jeho členskými zeměmi. Tyto bilaterální dohody EU považuje za důležitý pilíř úspěšné regionální spolupráce. Vztahy s ASEAN jsou v současné době pevně ukotveny a jejich budoucí kooperace je téměř samozřejmostí. Politický dialog bude nadále pokračovat za pomoci jednotlivých ministerských setkání, ARF a ASEM. Již zmíněný nejdůležitější cíl společných vztahů spočívá v integračních procesech a ekonomických snahách vedoucích k vytvoření zóny volného obchodu. Mezi hlavní cíl patří také stálá snaha prosazovat dodržování lidských práv a podporovat „good governance“. V tomto ohledu se bude EU snažit ukotvit demokratické principy v Myanmaru a tím zabránit jeho opětovnému návratu moci do rukou vojenské junty. EU oceňuje ASEAN v rámci zřízení „Mezivládní komise pro lidská práva“, která nabyla platnosti chartou ASEAN v roce 2008 (Capellini, 2011). I když zřízená komise nedisponuje donucovacími prostředky, je pro budoucnost spolupráce velmi zajímavým bodem dialogu. Co je však třeba zlepšit, je institucionální zajištění socio-kulturní a rozvojové kooperace v rámci regionálních dohod EU-ASEAN. Základy spolupráce jsou zakotveny v iniciativě READI, která je zaměřena na všechny složky kromě obchodu. EU by proto měla upnout svoji pozornost zejména na dodržování stanovené koncepce. Nejen iniciativa READI, ale i role občanské společnosti jako hnacího motoru ASEAN vytvářejícího kulturní prostředí je důležitá a měla by ji tak být věnována zvláštní pozornost.
33
II
PRAKTICKÁ ČÁST
8
ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ KOMUNIT V SEVERNÍM LAOSU
EU investuje své peníze především do vzdělání a rozvoje venkovských oblastí. Spolu s laoskou vládou se prosazují v oblasti zkvalitnění podmínek základního vzdělání, co se týče přístupu do škol, vyrovnávání rozdílů mezi dívkami a chlapci a kvality škol. Úroveň vzdělání se v posledních letech v Laosu zlepšuje. Je zde ale stále velká propast mezi městskými a venkovskými oblastmi. EU spolu s ASEAN prosazuje naplnění následujících celosvětových programů. Projekt BENC (Basic Education Development Project in Northern Communnities) se aktivně podílí na plnění druhého rozvojového cíle tisíciletí, MDG 222. Další společný program tvoří „Vzdělání pro všechny“ (Education for All) ustanovený stejně jako MDG v roce 2000. BENC pokrývá všech šest stanovených cílů23 programu. Projekt s názvem „Základní vzdělání komunit žijících v severní části Laosu“, financovaný EU, byl implementován v devíti distriktech třech provincií Luang Namtha (LNT), Luang Prabang (LPB) a Phongsaly (PHS) vyznačené na obrázku č. 2. 1: Luang Namtha 2: Phongsaly 3: Luang Prabang
Obrázek č. 2: Vybrané distrikty a provincie BENC Zdroj: Zpracováno podle dat z Lao Ministry of Education, 2011
Je považován za nejobsáhlejší a nejvýznamnější vzdělávací projekt EU v Laosu v období jeho implementace (Tibi, 2007: 13). Projekt byl zahájen 19. ledna 2004 a dle
22
Zpřístupnění základního vzdělání pro všechny chlapce i dívky. Cíle směřují k rovnému přístupu dívek, chlapců a etnicky znevýhodněných dětí ke vzdělání, gramotnosti dospělých, kvalitní výuce zaměřené na psaní a počítání, a v neposlední řadě ke vzdělání zranitelných a znevýhodněných dětí (UNICEF, 2007: xi). 23
34
plánu dokončen 19. ledna 2010. Přípravná fáze však trvala již od r. 2002. V roce 2003 byla podepsána finanční smlouva, která zahrnovala grant Evropské komise (6 mil. EUR) a příspěvek Laoské vlády (0,395 mil. EUR). (ibid.) Projekt byl financován z programu ALA, tedy z rozpočtu Evropské unie (EuropeAid, 2006: 1). Současně byl podporován „Národním strategickým plánem EK-Laos 2002–2006“, již zmíněným „Vzděláním pro všechny - Národní akční plán 2003–2015“ (Education for All National Plan of Action, EFA NPA) a „Strategií národního růstu a snižování chudoby“ (National Growth and Poverty Eradication Strategy, NGPES) (Carteret, 2009: 4). Shoduje se také s hlavními cíli programu „Nového partnerství s jihovýchodní Asií“.
8.1 Původní situace v oblasti působnosti projektu Sever země je z velké části hornatý, tudíž špatně dostupný. Z důvodu nedostatku vzdělávacích zařízení jsou děti nuceny chodit do okolních škol, kde se setkávají s přeplněnými třídami, nedostatkem výukových materiálů a nekvalitní výukou. Problémem je také dorozumívací a vyučovací jazyk. V celém Laosu se nachází přibližně 49 etnických menšin a laoština není po celé zemi jednotná (Project Completion Report, 201024: 9). Ve zkoumané provincii Luang Namtha se pouze 34 % obyvatel dorozumí laoštinou, v provincii Luang Prabang 40,6 %, nejhorší situace je však v nejsevernější provincii Phongsaly, kde pouze 7,6 % obyvatel rozumí oficiálnímu jazyku (Tibi, 2007: 89). Jak již předchozí údaje napovídají, nejchudší a nejméně gramotné obyvatelstvo se nachází v oblasti Phongsaly (tabulka č. 2). Tabulka č. 2: Úroveň rozvinutosti jednotlivých distriktů
Úroveň chudoby Nejchudší
Luang Namtha Long (LG) Viengphoukha (VPK)
Luang Prabang Viengkham (VKH)
Namtha (NTH)
Chompet (CHP)
Chudé "Ne-chudé"
Phongsaly Nyot ou (GNO) Samphan (SPH) Khoua (KWA) May
Zdroj: Zpracováno podle dat z Tibi, 2007
Mezi podstatný problém vybraných provincií se mimo jiné řadí procento dětí s řádně dokončenými pěti lety studia, které nedosahuje ani 50 % (Overall Work Plan, 200525: 5). Zlomovým obdobím je první a druhý stupeň, ve kterém většina dětí, jež nedokončí
24 25
Dále jen „PCR, 2010“. Dále jen „OWP, 2005“.
35
základní vzdělání, končí. Vzdělanost místních učitelů a nekompletnost26 škol se také řadí k zásadním problémům. I přesto, že se úroveň laoského základního vzdělání od 90. let zvyšuje (tabulka č. 3), projekt byl dle zmíněných statistik nadále potřebný. Tabulka č. 3: Základní charakteristiky základního vzdělání v Laosu (1990–2007)
Počet žáků Počet učitelů Počet škol Počet tříd
1990 22 000 6 316 23 000
1995 25 000 7 591 26 000
2000 28 000 9 738 26 000
2005 891 000 28 000 8 573 27 000
2007 892 000 29 000 8 740 28 000
Zdroj: Zpracováno dle dat z Lao Statistics Bureau, 2008
8.2 Cíle a přední aktivity projektu Již popsaná původní situace v oblasti napovídá o nejdůležitějších bodech řešení. Rozvojový vzdělávací projekt byl zaměřený na dosažení tří hlavních cílů: 1) zkvalitnit přístup k všeobecnému základnímu vzdělání a zvýšit jeho úroveň, 2) vylepšit základní úroveň gramotnosti (psaní a počítání), 3) podporovat decentralizovaný management vzdělávání. (PCR, 2010: 6) Pro jednotlivé cíle byly stanoveny aktivity vedoucí k jejich naplnění. Velmi důležitou roli sehrálo dokončení nekompletních škol, či jejich nové vybudování. Zvyšování gramotnosti dospělých mělo být doprovázeno neformálním vzdělávacím programem (Non Formal Education, NFE). Školení místních učitelů zprostředkovali pedagogičtí asistenti (PA) a speciálně vyškolení poradci. Jelikož většina žáků pochází z etnických menšin, které užívají jiný jazyk než laoštinu, bylo nutné jazykově přizpůsobit i výukové materiály. Vyčleněné jednotky „provinční vzdělávací služba“ (Provincial Education Service, PES) a „distriktní školní úřad“ DEB27 (District Education Bureau) byly ustanoveny jako monitorovací, poradní a plánovací orgány projektu. 8.2.1 Výběr nekompletních škol a jejich následná dostavba Hlavní roli ve zpřístupnění základního vzdělání v severním Laosu sehrálo dokončení výstavby škol. Cíl jedné z nejdůležitějších aktivit spočíval ve vybudování 280 tříd 26
Pojem „nekompletní škola“ označuje vzdělávací zařízení neobsahující všech pět stupňů základního vzdělání. 27 DEB zajišťují kontrolní akce po celém Laosu od 90. let. Zodpovídají za chod základních škol a vzdělávacích kurzů, organizují závěrečné testy základního vzdělání a poskytují certifikáty. Působí jako poradci. Ve vybraných případech také zaměstnávají učitele a vyplácí jim mzdy. (UNESCO, 2011: 4)
36
ve 100 nekompletních školách28 (OWP, 2005: 22). Dodržení plánu by zpřístupnilo základní vzdělání 6 000 žáků (ibid.). O jejich budoucím vývoji rozhodovaly jednotky PES a DEB spolu s dalšími účastníky projektu. Díky vyhodnocení dané situace bylo rozhodnuto o počtu tříd, které měly být vytvořeny (tabulka č. 4). Zahrnuté školy se vybíraly na základě následujících ukazatelů: a) trvalost osídlení, b) dostupnost učitelů, c) počet potencionálních žáků, využití učeben d) současný stav učeben (Tibi, 2007: 25). Tabulka č. 4: Projektové vesnice ve vybraných třech distriktech
Distrikt Namtha Chomphet Khoua
Počet vesnic 77 67 100
Počet vybraných vesnic projektu 50 44 56
Počet vybraných vesnic s cílem vybudovat školu 11 12 12
Zdroj: zpracováno podle dat z Tibi, 2007
8.2.2 Pořádání NFE a zajištění potřebných učitelů Na nízkou úroveň gramotnosti dospělých se zaměřily neformální vzdělávací kurzy, které měly pokrývat celkem 215 vesnic. Výsledek aktivity směřoval k získání základní gramotnosti 10 000 dospělých. Cílové vesnice neformálních kurzů byly vybírány na základě motivace a poptávky po vzdělání místních obyvatel, počtu negramotných a počtu negramotných žen zajímajících se o vzdělávací kurzy. (OWP, 2005: 24–25) Jelikož v provincii Phongsaly žije velká většina obyvatel v chudobě, bylo nutné při plánování kurzů dbát na jejich příjmové aktivity (období zemědělské sklizně) a vybrat tak vhodný čas pro pořádání vzdělávacích kurzů. Cílová skupina se vzdělávala v místních školách, pokud škola neexistovala a poptávka po základním vzdělání byla vysoká, bylo postaveno komunitní výukové centrum (ibid.). Další důležitý bod spočíval ve výběru školitelů pedagogů. Celkem padesát školitelů s dostatečnými znalostmi bylo vybráno jednotkou DEB a PES na základě následujících kriterií: úrovně vzdělání a zkušeností s profesionálním školením, době pedagogické praxe, době praxe jako školitele a zkušeností s podobnými aktivitami. Vybraní asistenti organizovali návštěvy do jednotlivých škol, kde monitorovali stav dané situace. V případě nesrovnalostí poskytovali rady místním učitelům. Asistenti byli vyškoleni v mapování dopadů aktivit na chod škol v rámci: a) stylu výuky, b) dostupných učebnic a učitelských návodů, c) školní docházky a tvorbě interaktivních hodin, d) využití školního fondu, e) začlenění komunit. (OWP, 2005: 25–27) 28
Celkem oblast projektu zaujímala 351 nekompletních škol.
37
Na školitele učitelů samozřejmě navazuje výběr samotných pedagogů. Cílový počet pedagogů se pohyboval kolem 1200 (ibid.). Školení mělo probíhat ve skupinách max. dvaceti osob, pokud by však převýšilo svoji kapacitu, mohlo by se stát neefektivním. Časový plán kurzů vybíral ze dvou variant: a) kratší setkání probíhající o víkendech, b) jedno plnohodnotné setkání uskutečněné v období prázdnin (Tibi, 2007: 9–10). Téma školení se zaměřovalo především na osnovy pro základní a neformální vzdělání zahrnující výuku laoštiny, matematiky a „světa kolem nás“29. Další cíl se orientoval na seznámení pedagogů se školní administrativou a komunitním rozvojovým plánem. (ibid.) Zároveň byly pro učitele vyčleněny manuály sloužící jako návod k organizaci výuky (OWP, 2005: 29–30). 8.2.3 Přístup ke kvalitním vzdělávacím materiálům a vytvoření školních fondů Jelikož se mnoho vybraných škol nacházelo v oblasti s vysokým zastoupením etnického obyvatelstva, bylo nutné přizpůsobit výukové materiály dle jejich potřeb. Pokud se děti před nástupem do škol neseznámily s laoštinou, jejich účast v hodinách se mohla postupně snižovat. Přizpůsobené materiály výrazně usnadnily dětem prvního a druhého stupně výuku. Základ úspěchu projektu se skrýval v efektivním využití již existujících výukových materiálů30, které zprostředkovaly francouzské organizace „Ecoles sans Frontiéres“ a „Enfants et Development“ (OWP, 2005: 28). Většina škol do doby implementace projektu neměla svůj vlastní rozpočet. Školy v rozvinutějších oblastech získávaly peníze na základě místních příspěvků a jejich vlastní angažovanosti. V chudých oblastech tomu tak však nebylo. Každá projektová škola měla obdržet ročně průměrnou částku 100 EUR (ibid.). Tento obnos peněz měl být investován do případného nákupu skromného zařízení, provozu školy, částečné podpory dětí, které si studium nemohou dovolit, a do dopravních nákladů dívek pocházejících ze vzdálenějších vesnic. Celkem 330 školám měl být poskytnut příspěvek v hodnotě 600 EUR. Grant sloužil na opravu tříd, vytvoření malého domku pro místního učitele, nákup vybavení, poskytnutí jídla etnicky znevýhodněným dětem a další podobné činnosti. (ibid.)
29
Laoština, matematika a „svět kolem nás“ patří ke klasickým vyučovaným předmětům v Laosu. Samozřejmě se ve školách vyučují i předměty, jako je výtvarná výchova, tělesná výchova a ruční práce, které rozvíjejí tvůrčí schopnosti dětí. (UNESCO, 2011: 10) 30 CD v jazyce etnických menšin, učebnice pro žáky prvních a druhých tříd.
38
8.3 Technické zázemí projektu BENC je vůbec první vládní projekt soustředící se na decentralizovaný management. Laoská vláda spolu s delegací Evropské unie tvořila hlavní autoritu projektu. Implementačním orgánem bylo však laoské Ministerstvo školství (Ministry of Education, MoE) spolu s technickou složkou zajištěnou společností THALES Engineering & Consulting (OWP, 2005: 5). Mezi hlavního aktéra projektu patří orgán Project Task Force (PTF), který sídlil v provincii Luang Namtha a odpovídal za denní chod projektu. Mezi hlavní členy PTF patřil „vedoucí projektu“ a evropský „vedoucí týmu“ (European Team Leader). Spolu s dalšími vybranými experty se podíleli na přípravě tvorby akčních plánů s rozpracovaným účtem po dobu šesti měsíců. Dále vytvářeli Souhrnný pracovní plán (Overall Work Plan), Výroční pracovní plány (Annual Work Plans), šestiměsíční Zprávy o pokroku (Progress Reports) a Finanční zprávy (Financial Reports). (ibid.: 6) Jelikož PTF sídlilo pouze v jedné provincii, bylo nutné vytvořit podřízené jednotky dohlížející na chod projektu v podobě „projektové implementační jednotky“ (Project Implementation Unit, PIUs). Post PIUs zastával zástupce provincie či jednotlivých distriktů, a tak přispíval k jednodušší implementaci a možnosti koordinace aktivit na základě požadavků místních obyvatel. (ibid.) Dalšími důležitými složkami projektu jsou již zmíněné jednotky DEB a PES, které měly zajistit hladký průběh projektu. Úkol DEB spočíval v monitorování průběhu projektu, sběru dat, plánování, organizování školících akcí, navrhování plánů na vylepšení a alokaci a využití školních fondů (PCR, 2010: 42–43). Záběr PES směřoval k rozvíjení výukových materiálů, školení školitelů, plánování a doporučení návrhu v budování škol, vyhodnocování situace v distriktu. DEB a PES prošly školením, které bylo zaměřené na posílení dovedností, sběr dat a orientaci v databázi. Seznámení s Excelem, Wordem, File Maker Pro a dalšími, poskytovalo pracovníkům těchto jednotek dostatečné znalosti. Kanceláře byly vybaveny laptopy, tiskárnami a ostatním nezbytným zařízením důležitým pro chod jednotek. (ibid.) V neposlední řadě lze zmínit aktivní činnost „řídícího výboru projektu“ (Project Steering Committee, PSC), který byl vytvořen laoským Ministerstvem školství jako jeho zastupitelský orgán. Zajímal se především o hodnocení a pozorování pokroku,
39
seznamoval ostatní jednotky a aktéry projektu s rozhodnutím vlády. Také byl jakýmsi pojítkem mezi jednotlivými účastníky projektu s PTF. „Tým lídr“ (vedoucí týmu) a vedoucí projektu konzultovali s PSC své návrhy pracovních plánů a jejich rozpočtů. (PCR, 2010: 16)
8.4 Role Evropské unie Evropská unie podporovala své cíle v souladu se „Strategickým plánem země EK-Laos“ 2002–2006. Hlavní a nepochybně nezbytná role EU spočívala v poskytnutí finanční částky, díky které bylo možné projekt uskutečnit. EU také poskytla evropského vedoucího týmu, který dohlížel na jednotlivé aktivity projektu a účastnil se kontrolních misí. Připravoval také již zmíněné pracovní plány a úzce spolupracoval s delegací Evropské unie v Laosu a Bangkoku. 8.4.1 Finanční dohoda Finanční dohoda byla podepsána laoskou vládou 20. dubna 2003. K podepsání technické smlouvy s „THALES“ došlo 17. prosince 2003 (ibid.: 13–15). Od zahájení projektu se však projekt potýkal s mnoha problémy. V období mezi podepsáním technické smlouvy a finanční dohody došlo ke změnám v rozpočtu. Částka 680 000 EUR byla náhle přemístěna k oblasti technické smlouvy, i přestože nebyl specifikován její účel využití (ibid.). Obavy se začaly šířit především z důvodu nejistoty implementace finanční částky Evropskou unií. Změna evropských regulací ovlivnila chod celého projektu. Evropská unie požadovala centralizovanější management, laoská vláda však prosazovala spíše decentralizaci (ibid.). Po dlouhé domluvě s EU se 17. února 2006 vedení projektu sešlo s delegací EU v Bangkoku, kde byla vyložena nová podoba rozpočtu projektu. V červenci r. 2006, dva roky a šest měsíců po zahájení projektu, kdy byla konečně schválena nová regulace, delegace EU v Bangkoku rozhodla na základě potvrzení EU z Bruselu o omezeném decentralizovaném řízení finančních prostředků, pohybujícím se do max. částky 5000 EUR (v roce 2009 zvýšeno na 10 000 EUR). Dlouho očekávaná částka plynoucí od EU byla převedena na účet projektu v září 2006. Do té doby projekt musel čerpat peníze pouze z technické smlouvy. (ibid.) V období 2004–2006 mohly být
40
uskutečněny pouze některé aktivity31, kterým dostačoval finanční obnos zajištěný technickou smlouvou. Díky množství neuskutečněných aktivit bylo nutné prodloužit plán AWP 132 (Annual Work Plan 1). I přesto, že byl prodloužen o jeden rok, nebyly potřebné aktivity zcela dokončeny, a proto musely být zařazeny do AWP 233. S přílivem posunutých aktivit nedostačovala původní finanční částka vyhrazená pro AWP 2. Proto bylo nutné efektivněji přerozdělit peníze. Z důvodu vyřazení aktivity výstavby klastrů bylo možné peníze re-alokovat. Jelikož navrhované přerozdělení peněz pro AWP 3 nebylo schválené delegací EU v Bangkoku, proto bylo opět nutné prodloužit AWP 2 o celý rok. (PCR, 2010: 13–15) 8.4.2 Rozpočet projektu Evropská unie poskytla finanční částku v hodnotě 6 mil. EUR, celý projekt však nepokrýval pouze grant EU. Laoská vláda spolu s místními vesnicemi přispěla 451 310 EUR (ibid.). Nově vytvořená finanční smlouva doznala od původní dohody z roku 2003 jistých změn. V příloze č. 3 jsou spolu s rozdíly finančních dohod zobrazeny také přímé platby EK a částky, které spravuje PTF na základě transferu od EK. Přímé platby v hodnotě 1 825 184 EUR směřovaly především na kontrolu a evaluaci projektu, dopravu a výstavbu škol (ibid.). Orgán PTF měl k dispozici částku 1 219 056 EUR, která však nebyla zcela alokována (ibid.:70). V příloze č. 4 jsou znázorněny celkové výdaje i výdaje dle provincií. Finanční smlouva obsahuje početní chyby, které jsou v příloze opraveny a vyznačeny červenou barvou. Otázkou však je, zda chyby vznikly nezáměrně, či uměle „nahrávají“ správným výsledkům. Z celkové částky EU, 6 mil. EUR, bylo vyčleněno 2 955 760 EUR pro technickou smlouvu, která poskytovala peníze na zajištění potřebných odborníků, nájmy budov, platy zaměstnanců, školicí akce a tvorbu smluv. V grafu č. 9 je znázorněno rozvržení finanční částky TA dle jednotlivých aktivit. (ibid.: 15)
31
Školení zaměstnanců. (PCR, 2010) Původní AWP 1 (20. 10. 2004 – 19. 10. 2005) 33 Původní AWP 2 (20. 10. 2005 – 19. 10. 2006) 32
41
Graf č. 9: Procentuální rozdělení financí TA
Zajištění odborníků
16%
4%
38%
Náklady na chod projektu Platy zaměstnanců
7%
Řízení smluv
20%
Nájemné budov
15%
Školení
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
Laoská vláda přispěla přibližnou částkou 159 849 EUR34 pokrývající platy vládních zaměstnanců a náklady spojené s jejich výjezdy a kontrolními akcemi projektu BENC (ibid.: 16). Nemalou finanční sumou v hodnotě 291 461 EUR přispěly také místní komunity, které tak projevily zájem o studium svých dětí (PCR, 2010: 15). Projekt umožnil místním komunitám podpořit rozvoj dané lokality díky dodání levných materiálů a pracovní síle. Původně se předpokládalo, že příspěvek místních komunit bude menší (128 700 EUR) než příspěvek vlády (266 144 EUR) (ibid.). Překvapivě však dosáhl skoro dvojnásobku očekávaných hodnot35 (ibid.). Přiložený graf č. 10 naznačuje procentuální rozdělení peněz mezi projektem vybrané provincie. Logicky největším příjemcem pomoci s částkou 1 111 251 EUR (39 %) byla provincie Phongsaly, která se vyznačovala nejnižší úrovní rozvinutosti (ibid.: 19). Naopak nejmenší částku obdržela oblast Luang Prabang (782 547 EUR). Podíl na celkové alokované částce je ale i tak velmi vysoký (28 %). Je totiž částečně zkreslen nejvyšší intenzitou pořádání školicích akcí. V provincii Luang Namtha byla proinvestována částka 942 046 EUR. (ibid.)
34
Pomoc od laoské vlády a místních komunit byla poskytnuta především v naturáliích. Celková finanční hodnota pomoci je odhadnuta. 35 Laoská vláda tak mohla investovat nižší částku, než byla původně vyhrazena, tedy 159 849 EUR (PCR, 2010: 16).
42
Graf č. 10: Rozložení investované částky mezi provincie (%)
Luang Prabang 28%
Phongsaly 39%
Luang Namtha 33% Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
8.4.3 Evropský vedoucí týmu Evropská unie se nevyhnula komplikacím ani v zajištění evropského vedoucího týmu. Ten sice dorazil 19. ledna roku 2004, tedy v den zahájení projektu, ale z důvodu několika onemocnění byl donucen k brzkému odjezdu (PCR, 2010: 9). Jeho nástupce dorazil do Laosu až v říjnu téhož roku (osm měsíců po odjezdu prvního vedoucího týmu a deset měsíců po zahájení projektu (ibid.). Jeho nepřítomnost způsobila praktické zastavení aktivit projektu, což podnítilo jeho zpoždění.
8.5 Efektivnost projektu I přes velká zpoždění a mnoho komplikací dopadl projekt z velké míry úspěšně. Pouze dvě aktivity, monitoring jednotek DEB a PES a rádiová vysílání v provincii Phongsaly, nebyly dle závěrečné zprávy zcela naplněny (ibid.: 20). Po pečlivém prozkoumání výsledků projektu jsem však zjistila mnohem více nesplněných plánovaných cílů. V mnoha případech se prokázaly nedokonalosti v organizaci projektu. Následná část tedy hodnotí dosažené výsledky spolu s jejich zásadními chybami. 8.5.1 Propast ve výstavbě škol Přiložená tabulka č. 5 vypovídá o počtu škol, které byly postaveny v průběhu projektu. Celkem projekt pomohl zpřístupnit 101 nových škol, 273 tříd a tři ubytovny. Plánovaný počet dokončených nekompletních škol byl stanoven na 100 a počet tříd na 280, z čehož vyplývá, že dostavba nekompletních škol převýšila svůj limit, počet tříd ale naplněn nebyl. Rozdíl je však téměř zanedbatelný. V tabulce č. 5 je také vyznačena finanční částka vedoucí z rozpočtu projektu a ohodnocené přispění místních obyvatel.
43
Tabulka č. 5: Výsledný počet dostavených nekompletních škol, tříd a kolejí spolu s finanční investicí na jejich výstavbu
Počet Počet Počet Počet Fáze tříd na Distrikt škol tříd kolejí kolejích I 35 95 NTH,CHP,KWA II, 1/2 35 103 3 8 VPK,SPH,VKH II, 2/2 31 75 LG,MAY,GNO Celkem
101
273
3
8
9
Provincie LNT,LPB,PSL LNT,LPB,PSL LNT,PSL 3
Finanční částka (EUR) 405595,5 555721,5 313846,2
Příspěvky komunit (EUR) 45421,93 133099,1 112939,96
1275163,2 291460,98
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
Otázkou je, proč by mělo místní obyvatelstvo přispívat, když finance může poskytnout projekt? Pro organizátory BENC je však jejich hodnota lidského kapitálu důležitým krokem k budoucí udržitelnosti. Pokud má místní obyvatelstvo zájem účastnit se projektu, je jasné, že v budoucnu podpoří své děti v docházce do místní školy. Zároveň jejich příspěvek vede k pocitu jistoty nabytého vlastnictví. Překvapivě se obyvatelé vybraných vesnic velmi aktivně zapojovali do projektu. Bohužel však v některých případech byla jejich práce zmařena nedostatečným mapováním dané situace jednotkou DEB. Příkladem může být vesnice Naxay 2, ležící nedaleko vesnice Naxay v distriktu Chompet, kde se místní obyvatelé velmi aktivně podíleli na výstavbě nových tříd. Původně zde fungovala škola, která se již v době projektu nacházela ve velmi špatném stavu (Tibi, 2007: 23). Jelikož obsahovala pouze 1. a 2. stupeň, ostatní děti 3. - 5. ročníku musely docházet do přeplněné školy v Naxay. Obyvatelé vesnice požadovali výstavbu permanentní školy, která by zajišťovala její vyšší životnost. (ibid.) V přiložené tabulce č. 6 je znázorněn příspěvek místní komunity k výstavbě školy. Celková odhadovaná peněžní hodnota aktivit místních se pohybovala okolo 27 620 000 kips (2 762 EUR k 1. 5. 2013).
44
Tabulka č. 6: Ohodnocený příspěvek komunit ve vesnici Naxay 2
Obsah práce Příprava půdy pro výstavbu Dřevo jako stavební materiál Výkop děr pro opěrné sloupy Pracovní síla pro konstrukci střechy Pracovní síla pro položení podlahy Poskytnuté jídlo Rýžové víno Oplocení školy Výkop příjezdové cesty
jednotky 288 hodin 894 j. 44 hodin 88 hodin 88 hodin 6 kuřat 6 sklenic 120 hodin 200 hodin
peněžní j. kips36 5 680 000 10 890 000 880 000 1 760 000 1 760 000 150 000 100 000 2 400 000 4 000 000
Zdroj: Zpracováno podle Tibi, 2007
Postavení školy přineslo nadšení místních obyvatel. Hlavní problém však spočíval v nařízení ministerstva školství týkající se počtu učitelů na počet žáků – 1 : 31 (Tibi, 2007: 23). Druhou třídu navštěvovalo pouze 8 žákyň a jejich pokračování v třetím ročníku místní školy bylo tedy zcela nemožné. Zmíněná problémová situace naznačuje, jaké následky může způsobit nekvalitní zmapování předchozí a budoucí situace. Jednotka DEB povolila výstavbu školy bez výběru potřebného učitele. I přesto, že tamní obyvatelstvo vynaložilo mnoho sil na výstavbu nové školy, její budoucnost je nejistá. Tento fakt může vést k demotivaci obyvatel, jelikož příspěvek podporující vzdělání vlastních dětí se najednou stal téměř zbytečným. Problémů s odhadem výstavby nových tříd je více. Tyto chyby jsou způsobeny především nepřehledností cílů. Počáteční plán mluví o snaze dokončit nekompletní školy, tedy vybudovat dodatečné třídy, dále o vzdálenosti docházky do škol menší než 2 km a o rozsahu počtu učitelů (1 : 31) stanoveném MoE. Všechny cíle najednou však není možné díky daným lokálním podmínkám splnit. V přiložené tabulce č. 7 jsou zobrazeny vybrané venkovské školy z distriktu Khoua, kde je jasně vidět potřebnost a zároveň neslučitelnost již zmíněných cílů projektu. Ve vesnici Namboud se ještě před aktivní účastí BENC nacházela již kompletní škola. V tomto případě lze potvrdit potřebnost projektu především z důvodu její přesycenosti. Naopak ve vesnici Viengxay bylo rozhodnuto o výstavbě stejného počtu tříd i přesto, že škola byla kompletní a počet zapsaných dětí byl velmi malý. Nízká docházka je charakteristická pro vesnici 36
1 EUR = 10 000 kips (1. 5. 2013).
45
Phonesay a Hardxeuay, u které i přes budoucí rizika neudržitelnosti byly vystaveny tři nové třídy. Tabulka č. 7: Rozhodnutí o vybudování nových tříd ve vybraných vesnicích distriktu
Počet postavených tříd Namboud 3 Viengxay 3 Phonesay 3 Hardxeuay 3
Původní rozsah tříd
Počet učitelů
Počet zapsaných
Velikost třídy
5 5 3 3
5 5 3 2
171 47 23 21
34,2 9,4 7,7 10,5
Zdroj: Zpracováno podle Tibi, 2007
8.5.2 Společné školení učitelů základních škol a NFE Z původního odhadovaného počtu 1200 učitelů bylo nakonec vyškoleno 1165 (PCR, 2010: 23). Projekt zaujímal poměrně velkou část pedagogů Laosu, jelikož celkově se základnímu vzdělání v době jeho implementace věnovalo kolem 28 000 učitelů (Lao Statistics Bureau, 2008). Stimul školicích akcí byl spatřován v neadekvátní úpravě potřebných materiálů, které se vyznačovaly nepropracovanými osnovami a nízkou praktickou orientací (Tibi, 2007: 36). Jak již bylo zmíněno, školení mělo probíhat buď v rámci kratších setkání o víkendech, či v delším časovém úseku o prázdninách. Nakonec byla zvolena jiná varianta s délkou šesti dnů v průběhu školního roku, tudíž výuka žáků nemohla nejméně jeden týden probíhat (ibid.). Skupiny učitelů, ač se zaměřovaly pouze na základní vzdělání či na NFE, byly školeny společně (ibid.). Školicích kurzů se neúčastnili pouze učitelé zaměření na výuku dospělých, jejichž gramotnost nebyla dostačující. Zaměřovaly se také na školení v oblasti výuky mládeže, z níž část si již částečnou základní výukou prošla, a na výuku v základních školách. Pokud se učitel rozhodl zaměřit na obě skupiny (základní výuka + NFE), školení bylo efektivní. V opačném případě mohlo dojít k plýtvání volným časem školených učitelů. Následná výuka vyškolených učitelů byla kontrolována jednotkou DEB, jejíž úkol spočíval v návštěvě školy dvakrát ročně (PCR, 2010: 37). Pracovníci jednotky museli řešit problém se špatnými, někde dokonce chybějícími příjezdovými cestami v odlehlých oblastech. Některé kontroly zjistily nedůslednost ve výuce místních učitelů, kteří nadále používali původní výukové materiály, tudíž školicí kurzy a poskytnuté osnovy neměly takový dopad, jaký se původně předpokládal (ibid.).
46
8.5.3 Úspěch neformálních vzdělávacích kurzů Vzdělávací kurzy lze považovat za velmi efektivní. Co se týče dostupné statistiky, celkem proběhlo 214 kurzů (v plánu 215 kurzů) zajištěných 377 učiteli (PCR, 2010: 24). Potřebné materiály byly poskytnuty všem učitelům v NFE (ibid.). Mapovací plány vybraly cílové vesnice. Některé z provincie Luang Namtha však v době zahájení kurzů již takovou pomoc nepotřebovaly z důvodu pokrytí oblasti jinými projekty, a proto se otevřel prostor pro původně nezahrnuté vesnice (ibid.). Z původního plánu 10 000 dospělých docházelo do kurzů 7 785 členů (ibid.: 23). Počet dospělých se snížil především díky již zmíněné nepotřebnosti pořádání kurzů ve vybraných vesnicích. Velký úspěch slavil především převyšující počet očekávaných (2 150) držitelů třetího stupně NFE. Celkem 3 585 získalo úroveň 3NFE37 (ibid.). 8.5.4 Neefektivní alokace školních fondů a nedostatečné zajištění učebnic Vesnice obdržely příspěvek 100 EUR celkem 27 krát, plánovaný příspěvek však nebyl zcela dodržen opět z důvodu opožděné platby EU (ibid.: 26). Správci finančních grantů z řad členů Komunitního výboru pro zdokonalené vzdělání (the Committee for Education Improvement in the Community, CEIC) byli řádně vyškoleni (Tibi, 2007: 10). Jejich nedostatečná konzultace s učiteli však v některých případech způsobila neefektivní čerpání finančních prostředků, které měly být preferenčně využity na podporu etnických menšin a rozvoj škol (ibid.). Další nevýhodu je možné spatřit v nepřizpůsobení výše příspěvků dle potřebnosti. Školy, které se řadí mezi „bezproblémové“ a s dostatkem žáků, dostaly stejný obnos peněz jako školy s převažujícím počtem studentů pocházejících z etnických menšin. Další příspěvek 600 EUR mířil do 329 vybraných vesnic (PCR, 2010: 27). S původním cílem se neshoduje pouze v jedné platbě z důvodu preferenční alokace částky na výstavbu školy (100/101). Kvalitní výuka měla být podpořena dostatečnou zásobou materiálů. Etnicky přizpůsobené učebnice obdrželo 430 vesnic (ibid.: 26). Tento úkol byl sice splněn, ale dodání dvou učebnic na jednoho žáka selhalo. S celkovým plánovaným počtem 20 000 kusů byla do vesnic vyslána jeho přesná polovina (ibid.: 25). Nedostatečné uspokojení dodávky učebnic spočívalo v opožděném transferu peněz od EU. Žáci byli proto nuceni sdílet ve dvou jednu učebnici. 37
Třetí úroveň NFE odpovídá úrovni základního vzdělání, tedy dokončení studia pěti ročníků základní školy (Asian Development Bank, 2006: 3).
47
8.5.5 Špatné řízení decentralizovaného managementu a částečné šíření zkušeností Z původního plánu vytvořit a vybavit dvě jednotky DEB nakonec sešlo. Změna původního rozpočtu dovolila vytvořit devět jednotek, které byly plně vybaveny (PCR, 2010: 27). I když školení zaměstnanců proběhlo v devíti etapách, jednotky nebyly tak efektivní. Regulérní kontroly vesnic probíhaly nepravidelně, ke konci implementační fáze nezbývaly peníze ani čas, proto se uskutečnily pouze dvě. (ibid.) Neefektivnost jednotek je také přičítána nekvalitnímu sběru dat, jejich následnému vyhodnocení a zapsání výsledků do národní databáze. V některých letech dokonce hodnocení chybí nebo není kompletní. Úkol DEB spočíval také v konzultaci výstavby škol. Jak se však ukázalo, v mnoha případech nebyly vybrány vhodné nekompletní školy. Také nedostatečné
znalosti
technické
sféry
staveb
vedly
k brzkému
odevzdání
nezkontrolovaných škol. A ani v oblasti výběru potřebného pedagoga se nevyhnuly komplikacím. Závěrečný seminář, který měl v lednu r. 2010 shrnout úspěšné výsledky, nebyl uskutečněn z důvodu finalizace důležitých aktivit. K obeznámení s projektem ostatních jednotek DEB a PES nezahrnutých do BENC došlo v rámci sedmnácti studijních výjezdů. Na poslední však nezbyl čas ani peníze. Dva z výjezdů směřovaly dokonce za hranice Laosu, a to do Kambodži a Vietnamu. Původní plán šířit zkušenosti pomocí rádiového vysílání selhal. (ibid.) Nahradily ho však noviny a webový portál projektu. Některé odkazy ale nefungují, tudíž data nejsou zcela dostupná.
8.6 Účinnost projektu Díky působnosti jednotek DEB a PES v oblasti je následně možné vyhodnotit dočasný výsledek projektu. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo v průběhu projektu v provincii LNT, naopak nejhorší v PSL. V přiloženém grafu č. 11 je znázorněn snižující se počet dětí, které musely opakovat první až pátý ročník základních škol. Je patrné, že po zahájení projektu v roce 2004 procento opakujících žáků v mnoha případech klesá. Hlavní cíl projektu, snížit procento dětí opakujících první a druhý ročník, se dle zmíněné statistiky tedy povedl splnit.
48
Graf č. 11: Opakování ročníků v provincii LNT 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
Třída 1. Třída 2. Třída 3. Třída 4. 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08
Třída 5.
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
O úspěchu, v tomto případě v náhlém ukončení základní docházky, se dá hovořit v provincii LPB (graf č. 12). Procento nedostudovaných žáků klesá, dokonce vybrané vesnice projektu se v období 2007 již ztotožňují s vesnicemi, které v projektu nebyly zahrnuty. V souvislosti se snižujícím se počtem nedostudovaných žáků se samozřejmě zvyšoval počet dostudovaných, který se z 64,2 % (r. 2002) zvýšil na 73,7 % (r. 2008) (PCR, 2010: 75–77). Graf č. 12: Nedokončení základního vzdělání v provincii LPB 20,00%
Celkem z BENC
15,00% Dívky 10,00% Chlapci
5,00% 0,00% 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08
Celkem v ostatních vesnicích provincie
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
Provincie Phongsaly se nadále řadí mezi nejméně rozvinutou. V přiloženém grafu č. 13 je znázorněn vývoj docházky do základních škol od r. 2002. Bohužel v období 2004–2005 nebyla zaznamenána data v důsledku špatné koordinace aktivit jednotkou DEB. V ideálním případě pozitivní trend graf nesplňuje, naopak po r. 2006 docházka klesá. Neklesá pouze ve vesnicích BENC, ale také v projektem nezahrnutých oblastech provincie Phongsaly. Oblast se vyznačovala také záporným vývojem opakování ročníků, kdy v roce 2002 muselo opakovat první ročník 31,4 %, v roce 2008 už dokonce 37,4 % (ibid.). Pozitivně je však v uvažovaném období hodnoceno procento nedostudovaných dětí, které se stále snižovalo (ibid.).
49
Graf č. 13: Docházka do škol v provincii PHG 75,00%
2002/03
70,00%
2003/04
65,00%
2005/06
60,00%
2006/07
55,00%
2007/08 Celkem z BENC
Dívky
Chlapci
Celkem v ostatních vesnicích
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
8.7 Udržitelnost projektu Projekt BENC nezajišťuje následné aktivity podporující udržení projektu, končí tedy datem 19. ledna 2010. Celkově si však projekt stanovil až příliš ambiciózní cíle, které nebyl v rámci jeho možností schopen plně dodržet. Jeho následná udržitelnost pouze závisí na vývojových okolnostech, které mohou danou oblast postihnout (příloha č. 5). Jak již bylo zmíněno, mezi velmi významný prvek projektu se řadí začlenění místních obyvatel do výstavby škol. V tomto ohledu lze tvrdit, že rodiče mají velký zájem na dodržení docházky svých dětí do škol. Je nutné si uvědomit souvislosti s danou lokací distriktů a vesnic. Severní oblast, kde žije převážně chudé obyvatelstvo, je závislá na příjmech ze zemědělských činností, a proto je jejich čas spjat především s celodenní prací na poli. Někteří rodiče pro vyšší zisky využívají své děti jako pomocnou pracovní sílu, či je nechávají doma a spoléhají na jejich samostatnost. Pokud však děti, které by měly docházet do školy, nejsou motivovány svými rodiči a v některých případech málo obeznámeny s důležitostí vzdělání, jejich docházka do škol může být velmi nízká. Proto záleží především na roli rodičů, jakým způsobem se ke vzdělání svých dětí postaví, zda upřednostní krátkodobé zisky před celoživotní investicí do jejich vzdělání. Další otázkou je udržitelnost konstrukcí škol. Většina z nově postavených vzdělávacích budov byla postavena v polo-permanentním38 stavu. Tento typ školy se zdál být nejlepším řešením. Jeho jednoduchá konstrukce umožňuje místním případnou nenáročnou opravu ze snadno dostupného materiálu, dřeva. Pokud ale vesnice nebude 38
BENC projekt užíval tři typy konstrukcí škol. Nejvíce využívané byly polo-permanentní konstrukce, jejichž životnost se pohybovala kolem 5-20 let. Další typ, permanentní škola, byla postavena z cihel, a to na dobu vyšší než 20 let. Za poslední a nejméně využívaný typ je považována dočasná škola a jak již název napovídá, její životnost je menší než 5 let. (Tibi, 2007: 48)
50
dostatečně pečovat o stav svých škol, může dojít k jejich devastaci. Druhým zlomovým bodem bylo datum předání vybudovaných škol a nových tříd vesnicím. I přesto, že byly stanoveny přesné plány průběhu výstavby a předání, některé z nich neprošly „kolaudačním“ procesem z důvodu limitujícího času dokončení. Daná životnost tedy není ani v současné době zajištěna. Přísun školních grantů po ukončení projektu stejně jako ostatní aktivity neprobíhají. Nyní již záleží pouze na dotacích laoské vlády a na možném získávání financí díky různým aktivitám školy. Sice rodiče nemusí platit školné, jejich úkolem je však zajistit potřebné materiály (uniformy, učebnice, psací potřeby a náklady na dopravu) pro své děti. Grant zajišťoval v mnoha případech pomocnou ruku dětem, které si nemohly tyto náklady dovolit. Jak si ale počínají v roce 2013? Stále se účastní výuky? Dostačující počet učitelů také není dlouhodobě zaručen. Nízké mzdy pedagogů nezajišťují jejich budoucí angažovanost v oblasti. Zvyšující se počet žáků středních škol39 otevírá cestu schopným učitelům, kteří touží po kariérním postupu spojeným s vyšším platovým ohodnocením. Problém představuje také migrace a změna v porodnosti. Migrace v Laosu je vysoká, v období 1999–2005 většina obyvatel mířila do hlavního města Vientiane, provincie Vientiane, Borikhamxay a překvapivě Luang Namtha. Naopak úbytek stále zaznamenává Luang Prabang a Phongsaly. (Lao Statistics Bureau, 2005) Jak je naznačeno na obrázku č. 3, postupně se mění věková pyramida Laosu díky snižující se porodnosti a stárnutí populace. Zvýšená emigrace a nízká porodnost může v budoucnu ohrozit návštěvnost vybudovaných škol.
Obrázek č. 3: Věková pyramida Laosu Zdroj: Upraveno podle dat z Lao Statistics Bureau, 2005 39
Střední školy se dělí na nižší a vyšší stupeň. Každý z nich do r. 2010 obsahoval tři navazující stupně. Od r. 2010 nižší úroveň zaujímá 4 stupně. (World Data on Education, 2011: 7)
51
8.8 Shrnuté výsledky projektu v kontextu rešeršní části I přes již zmíněné početné komplikace dopadl projekt z velké míry úspěšně. Přiložená tabulka č. 8 shrnuje dosažené výsledky projektu. Celkem se postavilo 101 škol s 273 třídami a třemi ubytovnami poskytujícími 27 675 žákům kvalitnější a dostupnější základní vzdělání. Decentralizovaný management byl posílen o devět nových jednotek, které mohly dohlížet na průběh projektu. Bezmála 1200 učitelů a dobrovolníků bylo vyškoleno. Téměř 8000 dospělých se zúčastnilo neformálních vzdělávacích kurzů zaměřených na rozvoj gramotnosti, tedy psaní a počítání, z nichž 3 585 dosáhlo třetí úrovně NFE, které je téměř shodné s úrovní žáků, kteří dokončili studium pěti ročníků základní školy. Situace v rámci docházky a opakování ročníků zaznamenala v posledních letech implementační fáze projektu výrazné zlepšení především v oblasti Luang Namtha a Luang Prabang. V nejméně rozvinuté provincii Phongsaly nebylo dosaženo takového pokroku, protože stále více žáků opakovalo první ročník. V roce 2002 opakovalo ročník 31,4 % žáků, a v roce 2008 dokonce 37,4 %. Pozitivně je však hodnoceno procento nedostudovaných dětí od r. 2002, které se stále snižovalo. Tabulka č. 8: Shrnutá pozitiva a negativa projektu Pozitiva 101 plně funkčních kompletních škol
Negativa Školy v některých případech odevzdané v nezkolaudovaném stavu
273 nových tříd 1165 vyškolených učitelů
Nedodržování nových osnov, neefektivní zacházení se školními granty
Školy mohlo navštěvovat 27 675 žáků 9 nových jednotek DEB
Nedostatečná kontrola projektu. Neznalost technických parametrů škol
Z 7775 začleněných dospělých dosáhlo 3585 NFE3 Zvýšení % žáků, kteří dokončili základní školní V nejméně rozvinuté provincii Phongsaly se docházku ve všech distriktech nedostavil až tak velký pokrok, jaký se očekával Pozdní převod finanční částky významně ohrozil Grant Evropské unie 6 mil. EUR průběh projektu Osmiměsíční nepřítomnost vedoucího týmu Zajištění vedoucího skupiny EU pozastavila chod projektu Nedostatečná alokace, v některých případech Grant 100 EUR pro všechny vesnice neefektivní využití Grant 600 EUR pro vybrané vesnice, plné Neefektivní využití dodržení Zdroj: Vlastní návrh
Na základě projektu BENC jsem vypozorovala částečnou neefektivnost fungování EU jako dárce pomoci. Holland se ve své knize „The European Union and the Third
52
World“ zmiňuje o pomalé alokaci finančních prostředků v zemích ASEAN v 90. letech, která byla zapříčiněna zdlouhavým transparentním účetnictvím a nutností přizpůsobit se tamějším podmínkám. Tento fakt potvrzuje i projekt BENC v 21. století. EU prosazovala transparentnost zajištěnou centralizací finančních prostředků, naopak Laos upřednostňoval decentralizovaný management. Obě varianty měly pro a proti. Nakonec byla situace vyřešena až v roce 2006, tedy více jak dva roky po zahájení projektu. Aktéři projektu tak konečně mohli začít splňovat stanovené cíle v plném rozsahu svých možností. Přizpůsobení EU místním podmínkám hrálo v projektu také svou roli. Zprostředkovaný vedoucí skupiny onemocněl v důsledku nedostatečné aklimatizace na místní prostředí. Jeho odjezd následně způsobil praktické zastavení činností projektu. Je jasné, že všechny stanovené cíle nemohly být v důsledku opožděného transferu a absence vedoucího projektu zcela naplněny. Dodání poloviny plánovaného počtu učebnic spolu s neefektivní a neúplnou alokací grantů ohrozilo aktivní účast žáků v hodinách. Vyvíjený tlak na technické dokončení škol zapříčinil jejich předání bez jakýchkoliv kontrol spojených s konstrukční bezpečností. Projekt BENC byl uskutečněn v souladu s cíli světových programů (MDG, EFA), které prosazuje jak EU, tak ASEAN. Podporuje nejvýznamnější oblast zahraniční pomoci EU stanovenou programem „Nové partnerství s jihovýchodní Asií“ v r. 2001, který se zaměřuje na snižování chudoby za pomoci rozvoje vzdělání v ASEAN. Vzdělání v regionu JA patří k hlavním rozvojovým problémům a právě Laos se řadí mezi země, které pomoc nejvíce potřebují. Projekt staví také na základě strategií národního růstu Laosu, jejichž cílem je vystoupit z řad zemí LDC40 do r. 2020. Koresponduje nejen se zmíněnými programy, ale také se „Strategickým plánem EK-Laos 2002–2006“ čerpajícím peníze z finančního nástroje ALA.
40
Least developed countries - nejméně rozvinuté země světa.
53
9
ZÁVĚR
O vztazích Evropské unie s ASEAN se od r. 1992 nedá hovořit jako o stabilních. Společný zájem obou aktérů prosazovat lidská práva, mír a bezpečnost v regionu je však pomalu ale jistě sbližoval. Nejen společné demokratické hodnoty, ale i vzájemný obchod upevňoval pozici významných nadnárodních partnerů. I přesto, že obě organizace působí jako právně subjektivní hráči, upřednostňují kooperaci především na bilaterální úrovni jak v ekonomické sféře, tak v otázce rozvojové pomoci. Tento způsob volí jako efektivnější možnost přizpůsobit se specifickým podmínkám dané země. Výjimku však tvoří politický dialog, který nadnárodně formuje vize a cíle kooperačních snah. EU používá jako účinný rozvojový nástroj tarifní preference v podobě GSP, které pomáhají osmi členským zemím ASEAN zpřístupnit evropský trh. Druhý důležitý ekonomický vztyčný bod rozvoje lze spatřit ve snaze vytvořit celoplošnou zónu volného obchodu EU-ASEAN. Původně regionální myšlenku následně střídá reálnější forma dohod EU s jednotlivými státy ASEAN. Evropská unie se jako největší světový donor aktivně prosazuje v oblasti ASEAN. Z výsledků práce je patrné, že finanční částky neodpovídají rozvinutosti členských zemí ASEAN. Objem rozvojové pomoci EU však nadále vzrůstá spolu s blížícím se rokem 2015, jenž byl vybrán jako cílový bod pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Nejdůležitějšího bodu rozvojového programu, vymýcení chudoby, je dosahováno na základě podpory vzdělání a zdravotnictví. Ze sektoru zaměřeného na gramotnost je nejvyšší důraz kladen na zpřístupnění základního vzdělání všem chlapcům a dívkám. V oblasti zdravotnictví lze vnímat jako nejvýznamnější faktor běžné zdravotní kontroly zejména žen s dětmi, jež vedou k možnosti vyřešit problém vysoké míry úmrtnosti dětí do pěti let a ke snížení procenta obyvatel nakažených malárií, tuberkulózou a HIV. Hlavním příjemcem pomoci a klíčovým hráčem ASEAN je Indonésie, která získává nejvyšší finanční dary od EU, a to nejen na základě náchylnosti na environmentální hrozby. Naopak vojensky ovládaný Myanmar, charakteristický vysokým procentem obyvatel žijícím pod hranicí chudoby, nízkou gramotností a úrovní zdravotnictví, do r. 2011 nekorespondoval s požadavky týkajícími se přímé aktivní rozvojové účasti v zemi.
54
Od r. 1992 pomohla EU uskutečnit na území ASEAN velké množství rozvojových projektů. Rozsah práce mi dovolil detailněji analyzovat pouze jeden vybraný vzdělávací projekt z regionu, který je vymezen „Strategickým plánem EK-Laos 2002–2006“. Stanovená hypotéza „Smluvní spolupráce EU a ASEAN je pro rozvojové státy prospěšná. Poskytnutá pomoc v rámci vybraného projektu je efektivní, účinná a udržitelná“ byla však částečně vyvrácena. O profitu z přílivu vysokých finančních částek do zemí ASEAN není pochyb. Co však omezuje efektivnost EU je její pomalá akceschopnost, která se projevila i v projektu BENC. Problémy EU jak po stránce finančního transferu, tak v oblasti zajištění evropského vedoucího týmu vyvolaly zásadní zpoždění ohrožující životnost projektu. Hlavním důvodem jsou stálé změny v rozvojové politice EU, které způsobují časové prodlevy a nemožnost následné efektivní práce s poskytnutými zdroji. Vybraný projekt pomohl zpřístupnit nové školy s vybavenými třídami a zaškolenými učiteli. Díky neformálním kurzům podpořil i gramotnost dospělých obyvatel pocházejících z odlehlých, špatně dostupných severních oblastí. Naopak pozdní příliv finanční částky způsobil omezené dodání učebnic, neefektivní alokaci grantů a urychlené
předání
škol
často
v nezkolaudovaném
stavu.
Účinnost
v období
implementace projektu byla dokázána zejména v provincii Luang Prabang a Luang Namtha. Nejméně rozvinutá provincie Phongsaly však takové úspěchy nezaznamenala. Udržitelnost byla zhodnocena na základě vlastních tezí, jelikož data pro období po r. 2010 v oblasti projektu nejsou dostupná. V současné době je udržitelnost podmíněna demografickými vlivy, podporou vlády, zájmem učitelů spojeným s platovým ohodnocením a v neposlední řadě rodinou, jež z velké míry určuje docházku dětí do škol. Regionálně EU společně s ASEAN vzájemně rozvíjí myšlenku jednotného trhu v prostoru ASEAN, podporují hraniční management, výměnu studentů vysokých škol, řeší klimatické změny a zabývají se také zaměstnaností. Integrační vztahy jsou posilovány finanční částkou plynoucí od EU, která míří také do nového institucionálního zázemí ASEAN. Dosud poněkud opomíjený dialog v oblasti rozvojové pomoci se tak v rámci socio-kulturního a politicko-bezpečnostního pilíře stává regionálně reálnější. Otázkou zůstává, v jakém rozsahu se bude chtít ASEAN aktivně účastnit rozvojových aktivit společně s EU a zda upřednostní snižování disparit před jednostrannou podporou rozvinutějších zemí.
55
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Vývoj střední délky života ve vybraných zemích (2004–2008) ................................. 15 Graf č. 2: Počet městských a venkovských obyvatel bez přístupu k nezávadné vodě ................ 18 Graf č. 3: Vývoj gramotnosti dospělých ve vybraných zemích ASEAN (1990–2007) .............. 18 Graf č. 4: Rostoucí trend HDI v období 2001–2007 v zemích ASEAN .................................... 19 Graf č. 5: Vývoj objemu preferenčního a celkového importu do EU z ASEAN (1992–2002) ... 24 Graf č. 6: Vývoj exportu a importu zboží EU do/z ASEAN (2000–2010) ................................. 25 Graf č. 7: Bilaterální pomoc institucí EU proudící do vybraných zemí ASEAN ....................... 27 Graf č. 8: Orientační objem pomoci EU pro ASEAN v mil. EUR na základě národních programů (NIP) v období 2002–2004 ......................................................................................... 29 Graf č. 9: Procentuální rozdělení financí TA .............................................................................. 42 Graf č. 10: Rozložení investované částky mezi provincie (%) ................................................... 43 Graf č. 11: Opakování ročníků v provincii LNT ......................................................................... 49 Graf č. 12: Nedokončení základního vzdělání v provincii LPB ................................................. 49 Graf č. 13: Docházka do škol v provincii PHG........................................................................... 50
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Udělení preferenčních obchodních dohod dle důležitosti pro EU ........................ 23 Obrázek č. 2: Vybrané distrikty a provincie BENC .................................................................... 34 Obrázek č. 3: Věková pyramida Laosu ....................................................................................... 51
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Oblasti podpory dle členských zemí ASEAN (2007–2013) ................................. 30 Tabulka č. 2: Úroveň rozvinutosti jednotlivých distriktů ........................................................... 35 Tabulka č. 3: Základní charakteristiky základního vzdělání v Laosu (1990–2007) ................... 36 Tabulka č. 4: Projektové vesnice ve vybraných třech distriktech ............................................... 37 Tabulka č. 5: Výsledný počet dostavených nekompletních škol, tříd a kolejí spolu s finanční investicí na jejich výstavbu ......................................................................................................... 44 Tabulka č. 6: Ohodnocený příspěvek komunit ve vesnici Naxay 2 ............................................ 45 Tabulka č. 7: Rozhodnutí o vybudování nových tříd ve vybraných vesnicích distriktu ............. 46 Tabulka č. 8: Shrnutá pozitiva a negativa projektu ..................................................................... 52
56
LITERATURA Tištěné zdroje 1. Asean framework action plan on rural development and poverty eradication (2011–2015). S.l.: Asean Secretariat, 2012. ISBN 978-602-7643-05-5 2. Asean statistical yearbook. S.l.: Asean Secretariat, 2010. ISBN 978-602-8411-578. 3. BECKER, Judith. The EU and ASEAN - Ready for the future?. München: GRIN Verlag, 2008. ISBN 978-363-8939-904. 4. CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xxxii, 709 s. ISBN 80-717-9804-5. 5. EUROPEAN COMMISSION, External Relations. A new partnership with South-East Asia: communication from the Commission; COM (2003)399 final. Luxembourg: Office for Official Publ. of the Europ. Communities, 2004. ISBN 92-894-6480-1. 6. HIV / AIDS in the South-East Asia Region: progress report 2010. New Delhi: WHO Regional Office for South-East Asia, 2010. ISBN 978-92-9022-389-4. 7. HOLLAND, Martin. The European Union and the Third World. New York: Palgrave, 2002, xiii, 258 p. European Union series (Palgrave (Firm)). ISBN 03-336-5905-8. 8. PIETERSE. Development theory: Deconstructions/Reconstructions. Reprint. London: Sage, 2001. ISBN 07-619-5293-4. 9. UNICEF. A human rights-based approach to education for all. New York, NY: UNICEF, 2007. ISBN 978-928-0641-882 str. xi 10. YEO, L. H.. Political Cooperation Between the EU and ASEAN: Searching for a LongTerm Agenda and Joint Projects. In: WELFENS, P. J., EU - ASEAN: facing economic globalisation. New York: Springer, c2009, xvi, 246 p. ISBN 35-408-7389-9.
Internetové zdroje 1. A history of EC co-operation with Latin American and Asian countries. The Independent European Development Portal [online]. 2009 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://kuc.cz/y3axql 2. A Snapshot of Drinking Water and Sanitation in South-eastern Asia and the Pacific. UNICEF and World Health Organization [online]. New York, 2008 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: http://www.wssinfo.org/fileadmin/user_upload/resources/1251452757A_Snapshot_of_Drinking_Water_in_SEA_Pacific_Final.pdf 3. About The ASEAN Regional Forum. ASEAN Regional Forum [online]. 2011 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://aseanregionalforum.asean.org/about.html 4. ASEAN a Korejský poloostrov. CIRCA: a collaborative workspace with partners of the European Istitutions [online]. 2008 [cit. 2013-03-03]. Dostupné
57
z:http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/relations/relations/article_7 251_cs.htm 5. ASEAN-EU - trade and investment statistics. Eurostat [online]. 2011 [cit. 201303-04]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/ASEAN-EU__trade_and_investment_statistics 6. BALAGOT, Gernina. European Union (EU) Official Development Assistance (ODA) in Asia. Management and Organizational Development for Empowerment [online]. 2006, s. 33 [cit. 2013-03-29]. Dostupné z: http://www.mode.org/oda/pdf/EU%20ODA%20in%20Asia%20-%20GRIDODA%20Watch.pdf 7. Basic Education Development Project in Northern Communities. Lao Ministry of Education. [online]. 2011 [cit. 2013-02-11]. http://www.moe.gov.la/benc/index.php?option=com_content&view=section&layo ut=blog&id=2&Itemid=7&lang=en 8. CAPELLINI. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Vztahy EU-ASEAN. Úřední věstník Evropské unie. [online]. 2011. [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2011:021:0021:0025:CS:PDF 9. CARTERET, Katie. Basic Education Development Project Northern Communities. Lao Ministry of Education [online]. 2009 [cit. 2013-02-21]. Dostupné z: http://www.moe.gov.la/benc/data/downloads/publication/vedcs_mission_report.pd f 10. Corruption by country/territory. Transparency International: the global coalition against corruption [online]. 2012 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.transparency.org/country#PHL 11. Countries and region: Association of South East Asian Nations (ASEAN). European Commission: Trade [online]. 2012c [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateral-relations/regions/asean/ 12. CUYVERS, Ludo a Stijn VERHERSTRAETEN. The EU's Generalized System of Preferences and its ASEAN beneficiaries: a success story?. Centre for ASEAN studies [online]. 2005 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://webh01.ua.ac.be/cas/PDF/CAS%2047.pdf str: 14-15 13. Definition and Notes. Central Intelligence Agency: The World Factbook [online]. 2013 [cit. 2013-04-17]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/theworld-factbook/docs/notesanddefs.html#2046 14. DJAKOUALNO, Lukáš Hendé a Pavel BLÁHA. Oficiální rozvojová pomoc (ODA). In: Pražský studentský summit [online]. Praha: Asociace pro mezinárodní otázky, 2011 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.studentsummit.cz/data/1296395755660BGR_GA_ODA.pdf 15. Education: General Education. Lao Statistics Bureau [online]. 2008 [cit. 2013-0405]. Dostupné z:
58
http://www.nsc.gov.la/index.php?option=com_content&view=article&id=29:educ ation&catid=6:year-book&Itemid=31 16. EU development cooperation with Burma/Myanmar. Europa: Press releases rapid [online]. 2012b [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressrelease_MEMO-12-89_en.htm 17. EU External assistance reform for Asia and Latin America. EU @ UN: Partnership in Action [online]. 2002 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://www.eu-un.europa.eu/articles/fr/article_1479_fr.htm 18. EU-ASEAN Ministerial Meeting set to take relations with South-East Asia to a new level. Europa: Press releases rapid [online]. 2012a [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-405_en.htm?locale=en 19. EU-ASEAN: Natural Partners. European union: External Action [online]. 2013 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/delegations/indonesia/documents/eu_asean/20130101_broch ure_en.pdf 20. European Commission proposes to reinstate trade preferences to Myanmar / Burma. European Commission: Trade [online]. Brusel, 2012b [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/press/index.cfm?id=831 21. Evaluation of EC co-operation with ASEAN: Final Report. OECD [online]. 2009 [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: http://www.oecd.org/derec/ec/47377499.pdf str. 14 22. Evaluation of Regulation 443/92 (Asia, Latin America) – ref. 951614. Development and Cooperation – EuropeAid [online]. 2002, s. 2 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/how/evaluation/evaluation_reports/evinfo/2002/951 614_ev_en.pdf 23. Evropský rozvojový fond (ERF). Europa: Přehledy právních předpisů EU [online]. 2007 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/development/overseas_countries_territorie s/r12102_cs.htm 24. Feasibility of the EU: ASEAN Free Trade Agreement. MAEUS: Interdisciplinary Department of European Studies [online]. 2007 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.maeus.grad.chula.ac.th/newweb/publications/6/Feasibility%20of%20t he%20EU-ASEAN%20Free%20Trade%20Agreement.pdf 25. Finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci – DCI (2007 – 2013). Europa: Přehledy právních předpisů EU [online]. 2010 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/development/general_development_frame work/l14173_cs.htm 26. Generalised scheme of preferences: Everything But Arms. European Commission: Trade [online]. 2012a [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/wider-agenda/development/generalised-system-ofpreferences/everything-but-arms/
59
27. Charter. Association of Southeast Asian Nations [online]. 2012b [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.asean.org/asean/asean-charter 28. Infectious disease prevention and control in Burma: Malaria and TB. USAID: From the American People [online]. 2010 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://transition.usaid.gov/rdma/documents/Infectious%20Disease%20Prevention %20&%20Control%20in%20Burma%202010-08.pdf str. 1 29. Lao People’s Democratic Republic: For Preparing the Basic Education Development Project. Asian Development Bank [online]. 2006 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www2.adb.org/Documents/Reports/Consultant/32312LAO/32312-LAO-TACR.pdf 30. LIM, P. J. ASEAN’s Relations with the EU: Obstacles and Opportunities [online]. In: MARANGONI et all. EU External Affairs Review [online]. 2012 [cit. 201303-03]. Dostupné z: http://www.global-europe.org/articles_pdf/9287567-reviewissue02_lim_july2012.pdf 31. Migration and people trafficking in southeast Asia. Australian Government: Australian Institute for Criminology [online]. 2010 [cit. 2013-02-25]. Dostupné z: http://www.aic.gov.au/publications/current%20series/tandi/401-420/tandi401.html 32. Net bilateral aid flows from DAC donors, European Union institutions. World Bank [online]. 2011 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://kuc.cz/aulkyy 33. Overview of ASEAN-EU Dialogue Relations. Association of Southeast Asian Nations [online]. 2013 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.asean.org/asean/external-relations/european-union/item/overview-ofasean-eu-dialogue-relations 34. Overview. Association of Southeast Asian Nations [online]. 2012a [cit. 2013-0218]. Dostupné z: http://www.asean.org/asean/about-asean 35. Overview: Financial regulation. Development and Cooperation - EuropeAid [online]. 2012a [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/where/asia/overview/index_en.htm 36. Pojem zahraniční rozvojové spolupráce. FoRS [online]. 2012 [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.fors.cz/rozvojova-spoluprace/ceska-politika/pojemzahranicni-rozvojove-spoluprace/#.USFgXJaJ1bE 37. Population below poverty line. Index Mundi: Country Facts [online]. 2012 [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://www.indexmundi.com/g/r.aspx?v=69 38. Population Census 2005: Population Distribution and Migration. Lao Statistics Bureau [online]. 2005 [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.nsc.gov.la/index.php?option=com_content&view=article&id=18&Ite mid=19&limitstart=1 39. Programming: EU development assistance. Development and Cooperation EuropeAid [online]. 2012b [cit. 2013-02-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/how/finance/programming_en.htm
60
40. READI presentation. European Commission [online]. 2011 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/research/iscp/pdf/workshop-june2011/presentation_antoniou.pdf 41. Reinforcing EU - ASEAN relations. European Union: External Action [online]. 2012 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z: http://www.eeas.europa.eu/top_stories/2012/130712_asean_forum_en.htm 42. Rozvoj a spolupráce: Pomáhat druhým postavit se na vlastní nohy. Evropská unie [online]. 2011 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://europa.eu/pol/dev/index_cs.htm 43. Rozvoj: Historický vývoj pojmu rozvoj ve světě. Rozvojovka [online]. 2011 [cit. 2013-02-26]. Dostupné z: http://www.rozvojovka.cz/rozvoj 44. Technical Assistance to Regional EU-ASEAN Dialogue Instrument (READI) Facility. Landell Mills [online]. 2012 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.landell-mills.com/experience/experience.asp?article=548 45. TIBI. Claudie. Final Report: Mid term review of the project LAO, AIDCO/2000/2005. Ministry of Education [online]. June 2007 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.moe.gov.la/benc/data/downloads/publication/benc_revised_mtr_1307 07_app.pdf 46. TREATI - work programme and progress report. European Commission: Trade. [online]. 2007 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2007/december/tradoc_137414.pdf 47. Works Procurement Notice: Basic Education Development Project in Northern Communities. In: Development and Cooperation - EuropeAid [online]. 2006 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/europeaid/tender/data/d46/AOF67746.pdf 48. World Data on Education. In: UNESCO [online]. 2011 [cit. 2013-03-29]. 7. Dostupné z: http://www.ibe.unesco.org/fileadmin/user_upload/Publications/WDE/2010/pdfversions/Lao_PDR.pdf 49. Zahraniční a bezpečnostní politka. Euroskop.cz [online]. 2010 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8916/sekce/spolecna-zahranicni-abezpecnostni-politika/ 50. ZAJÍCOVÁ, Radka. Filipínské Mindanao je další Dárfúr. ČT 24: Svět [online]. 2008 [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/29942filipinske-mindanao-je-dalsi-darfur/ Ostatní 1. Basic Education Development Project in Northern Communities LAO/AIDCO/2000/2005. Overall Work Plan, 2005, Revised October 2005 2. Basic Education Development Project in Northern LAO/AIDCO/2000/2005. Project Completion Report, June 2010
Communities
61
PŘÍLOHY Příloha č. 1: Procento dospělé populace nakažené virem HIV ve vybraných zemích
Zdroj: Upraveno podle dat z WHO Regional Office for South-East Asia, 2010
Příloha č. 2: Vývoj procenta obyvatel žijících pod hranicí chudoby v 8 vybraných zemích ASEAN (1997–2011) 45%
Filipíny
40% Indonésie
35%
Kambodža
30% 25%
Laos
20% Malajsie
15% 10%
Myanmar
5% Thajsko
0%
Vietnam
Zdroj: Zpracováno podle dat z Index Mundi, 2012
Příloha č. 3: Rozpočet projektu stanovený původní a obnovenou finanční smlouvou Původní FA (2003)
Obnovená FA (2006)
2275130 516786 103510 97780 9000 93240 3095446
2955760 0 103510 97780 9000 93240 3259290
49650 210000 53000 347000 659650
49650 210000 0 347000 606650
1296706 28000 40000 1364706
1296706 28000 40000 1364706
26500
26500
26500
0 517616 517616 225238
0 225238
517616 517616
Neočekávané výdaje (rezervy)
243160 385300 628460 225238
Celkem
6000000
6000000
4780944
Služby Technická pomoc Školení Podpora NFE Studijní cesty Studie Monitoring a Evaluace Dodávky Knihy a školní materiály Doprava Vybavení a nábytek Implementace kvalitnějších plánů Práce Výstavba školy Výstavba klastrů Výstavba budov DEB Informace Šíření informací rádiovým vysíláním noviny Operační náklady Místní personál Operační náklady
Přímé platby EK
Správa financí PTF
2955760 103510 97780 9000 93240 3049000
210290 49650
210000
210000
0 347000 396650
1296706
1296706
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
28000 40000 68000
1219056
Příloha č. 4: Celkové výdaje PTF a chyby ve výpočtu Správa financí PTF Příjemce Cash transfer od EK pro PTF Služby Technická pomoc Školení Podpora NFE Studijní návštěvy Studie Monitoring a Evaluace
LNT
LPB
PSL
113926 64174 12515 0 190615 190613
46835 9661 8732
13865 40119 0
53225 14393 3783
65229 65228
53985 53984
71402 71401
0
39905 8852 0
10284 5150 0
12468 1969 0
17153 1734 0
347000
325842
107718 75244 142880
396650
374599 374600
123152 89681
1028830
103510 97780 9000 210290
Dodávky knihy a školní materiály doprava Vybavení a nábytek Implementace kvalitnějších plánů
Práce Výstavba školy Výstavba klastrů Výstavba budov DEB
49650
Operační náklady Operační náklady
154
0
154
10081
6179
10235
6179
20204 20359 20358
26500
24118
2370
21748
517616 517616
333791 333791 959896 959895 17261
28000 40000
Celkové výdaje bez kurzových ztrát Kurzové ztráty Celkové výdaje Úspory z poskytnuté částky
161766 161767
309 0 36464 36773 36772
68000 Informace Šíření informací rádiovým vysíláním noviny
Skutečné Administrativa výdaje
1219056
977157 977156
40418 40418 40418
0
106296 71932 115146 106296 71932 115146 243525 368673 307281 243524 368672
17261 57679
307281 243524 368672
51673
Zdroj: Zpracováno podle dat z PCR, 2010
Příloha č. 5: Nejvýznamnější faktory udržitelnosti projektu FAKTORY UDRŽITELNOSTI
AKTIVNÍ ROLE RODIČŮ
POZITIVNÍ
DOSTATEK UČITELŮ
FAK
NEGATIVNÍ
PRAVIDELNÁ ÚDRŽBA ŠKOLY
NEDOSTATEK FINANCÍ RODIČŮ DEMOGRAFICKÉ ZMĚNY NÍZKÉ PLATY UČITELŮ
AKTIVNÍ ROLE VLÁDY
NEDOSTATEK VLÁDNÍCH ZÁSAHŮ
Zdroj: Vlastní návrh
Příloha č. 5: Dočasná škola ve vesnici Donmai z roku 1995 (Luang Prabang)
Zdroj: Foto Inthasone Phetsiriseng, 2013
Příloha č. 6: Původní škola v distriktu Samphan (Phongsaly)
Zdroj: Foto Julie Chinery, 2013 Příloha č. 7: Vyrovnávání terénu pro výstavbu nové školy ve vesnici Donmai (Luang Prabang)
Zdroj: Foto Inthasone Phetsiriseng, 2013
Příloha č. 8: Průběh výuky dle nových osnov v kompletní škole ve vesnici Namfa (Luang Namtha)
Zdroj: Foto Inthasone Phetsiriseng, 2013 Příloha č. 9: Vybudovaná škola v rámci projektu BENC v distriktu Samphan (Phongsaly)
Zdroj: Foto Julie Chinery, 2013
Příloha č. 10: Etnická menšina v distriktu Samphan (Phongsaly)
Zdroj: Foto Julie Chinery, 2013
Příloha č. 11: Informační tabule v provincii Phongsaly
Zdroj: Foto Julie Chinery, 2013
