Mediální pedagogika – teorie a praxe VIDEO JAKO TVŮRČÍ MÉDIUM V PRÁCÍCH STUDENTŮ KATEDRY VÝTVARNÉ VÝCHOVY MASARYKOVY UNIVERZITY Jana FRANCOVÁ
Abstrakt Na pozadí konkrétních studentských prací s videem rozebírám tvůrčí přístupy a vlivy masmédií na jejich tvorbu. Všímám si přesahů do animace, street art, experimentálního filmu, performance, atd.
VVIDEO AS A CREATIVE MEDIUM IN THE WORKS OF STUDENTS FROM VISUAL DEPARTEMENT OF FACULTY OF EDUCATION IN MASARYK UNIVERSITY Abstract Throughtout concreate student reces of video I analyse the creative approaches and the impacts of masmedia on thein works. I notice P r e s a h into animation, street art, experimental film, performance ect.
Název bloku textu Kdo se zodpovědně zabývá výukou nových médií v rámci výtvarné výchovy, jistě brzy narazí na její přesahy do výchovy mediální. Výtvarná výchova, stejně jako umění by měla reflektovat nebo spíš přímo žít současný stav věcí. A v současné době je vnímání i získávání informací velmi masivně zprostředkováváno médii. Přicházejí zcela přirozeně ve velmi komplikovaných kombinacích (např. reprodukovaná melodie ve zvonění mobilního telefonu ve filmu v televizním vysílání na internetu.) Právě proto, že jednou ze základních vlastností médií je jejich schopnost pohlcování a kombinování, není možné je striktně oddělit. Rozdělování na studená a teplá (McLuhan) nebo škodlivá a prospěšná, je sice zajímavé z hlediska oboru, ale v praxi nelze nikoho před vybraným médiem „ochránit“ (ačkoli lze podobné snahy vysledovat např. tzv. ochranitelská mediální výchova). Nebo lze ochránit, ale za cenu vyčlenění z některých komunikačních kanálů lidské společnosti. Formulace potřeby mediální gramotnosti pochází již z dob jejího průkopníka McLuhana, jako jediná možná forma ochrany člověka před vlivem masmédií. Tento požadavek je stále aktuální. Dnes více než kdy jindy, je potřeba znát a učit se poznávat funkce a principy na jakých média fungují. Tato potřeba je patrná při jakékoli práci s daným médiem. V našem případě je to video. Již ve volbě tématu se často ukazuje, jak ohromný socializační vliv masmédia mají. Jde zejména o formální přístup „...bude to takový klip“ nebo z pocitu, že videoart má nějak vypadat, až do extrému, že „aby to bylo umělecké, musí to být nudné“. Je zajímavé sledovat, jak studenti pedagogické fakulty reagují na média, která je obklopují a inspirují. Chtěla bych se zaměřit na některé aspekty práce s videem, kde je
1
Mediální pedagogika – teorie a praxe tento vliv zřejmý a které jsem proto vybrala do výběru pro tuto konferenci. Budu rozebírat videa, která jsem na konferenci prezentovala – prostřednictví projektoru. Musím poznamenat, že výběr, který jsem učinila, měl jistá omezení: časový (daný tím, že tu byl oprávněný požadavek ze strany organizátorů, aby příspěvek celkově nepřesáhl 15min.) videa musela nějakým způsobem reflektovat média videa musela být v pořádku po formální stránce (jména v titulcích atp.)
1Kateřina Miholová "Reklama na slunce"
Jedním z originálních přístupů k médiím je street art. Tato umělecká forma je obrazem touhy lidí aktivně zasahovat do svého okolí. Člověk má ovlivňovat své okolí a má s ním souznít, spoluvytvářet ho. To je v současné společnosti dost obtížné. Jsou zde většinou nastolené takové majetkoprávní vztahy, že celý veřejný prostor je vyhrazen k oficiálním informacím, ale hlavně k propagaci. Města, kdysi bašty svobody a nezávislosti, jsou vykolíkovaná na sféry vlivu. Za moc působit ve veřejném prostoru se platí. Pro běžného občana je tato možnost projevu uzavřená. Považuji street art za přirozenou reakci na tento stav. Studentka Kateřina Miholová ve své práci zareagovala na agresivní reklamní videoplochu tím, že ji zakryla. Práce se jmenuje „Reklama na slunce“. V ploše látky, kterou aktéři zakryli panel bylo vyříznuta šablona slunce. Poblikávající slunce. Ve street art se v poslední době velice často používá šablona, ale většinou proto, aby ji umělec zaplnil a získal potřebné detaily, které jinak sprejem nejdou vytvořit. Kateřina použila modifikovaný postup – nechala blikat videoplochu ve vymezeném prostoru a formovala tak nové poselství. Dílo je akčním uměním ve veřejném prostoru, stejně jako realizací touhy, kterou musí mít každý, kdo má okna bytu naproti tak agresivní reklamě.
Jiří Liška
Poměrně jednoduchý nápad rozhýbat knižní ilustraci měl Jiří Liška. Práce je formálně snadno identifikovatelným způsobem inspirována nejrůznějšími komerčními grafickými sděleními. Fotky v rodinném albu se rozhýbají jako vložená vzpomínka. V
2
Mediální pedagogika – teorie a praxe propagaci časopisů se postupuje opačně – úryvek pohyblivého obrazu se zastaví a posune do grafické podoby časopisu. Následuje obvykle otočení virtuální stránky. Jiří nechal oživnout starou rytinu. Interpretovaný umělec si ve svém grafickém projevu z roku 1601 nebyl tak docela jistý anatomickou stavbou dromedára a student zase nedodržel pravidla věrohodné animace, ale obojí působí roztomile naivním dojmem.
Vojtěch Buchta "Suicide Warriors"
Stylově dokonalý projekt Vojtěcha Buchty je také reakcí na masmédia. Prostřednictvím 3D animace se dostáváme do světa, který je zcela virtuální. Je to obraz vnitřního světa autora a objevují se tu prvky, které jsou poplatné mediálnímu obrazu vesmíru, a konstruovaných světů. To je pochopitelně dané také prostředím 3D softwaru, který autor k realizaci použil. A tady si můžeme klást otázku nakolik je pro vizuální kvalitu projektů určující použitý nástroj. Jistá míra estetické danosti je nesporná a tak skupina programátorů – tvůrců daného softwaru předdefinuje vizualitu celé skupiny mediálních produktů. Cílem programátorů, realizátorů tvůrčího prostředí je aby se výsledný produkt co nejvíce přiblížil „realitě“. Tento fakt má samozřejmě své pozadí v technickém vývoji, ale jedním z nepsaných pravidel je, že „realitou“ se myslí euroamerický kulturní odkaz s jeho perspektivou a inspirací ve fotografii nebo jinak řečeno nesymbolickou popisností. Paralelně ovšem vzniká proud Japonské estetiky anime, který se v mnoha ohledech odlišuje a možná právě proto je mezi studenty velmi populární. V případě Vojtěcha a jeho pojetí 3D prostoru je plně stylizované. Používá omezenou barevnost, minimalistický příběh a monotónní hudební doprovod. Prostředky, které používá, podporují jednoduchou symboliku výsledné práce. Pokaždé, když forma podpoří myšlenku, výsledek je o to působivější.
Adéla Wiederlechnerová " Introspekce"
Adéla Wiederlechnerová předložila svou videokoláž s komentářem zaměřeným na kritiku masmédií v době olympijských her v Pekingu. Z její práce není patrný žádný aktivismus ve smyslu obhajoby lidských práv, a myslím, že to ve skutečnosti ani neměla
3
Mediální pedagogika – teorie a praxe v úmyslu. Nešlo jí o šíření jakýchkoli dalších poselství, neboť patří k těm skeptikům, kteří rezignovali na jakékoli snahy o reformu, byť i jen teoretické. Video je ukázkou toho, jak současní mladí lidé pracují s pohyblivými obrazy. Na pozadí hudebního doprovodu, který odkazuje na svět filmu se střídají reklamy, sport, pop, vlastní záběry a to vše nejen v nových juxtaposicích (tvořených kupříkladu pouhým přepínáním programů na televizi), ale i v nových kontextech a rámcích. Slavný klip Chrise Cunninghama je situován v rámci projekce do rohu pokoje jindy přímo na radiátor. Adéla svou koláž nazvala Introspekce. A pokud odhlédneme od přehršle masmediálních obrazů, máme tu také části jejího soukromí: televizi, části pokoje, bosé nohy na kachličkách a výhled z okna.
Aleš Veselý "Moderní umění"
Úplně jiný přístup k masmédiím ukázal ve své práci Aleš Veselý. Jeho video neobsahuje žádná vizuálních sdělení, kterých by nebyl sám autorem. Pracuje se všemi známými principy – filmová skladba, práce se zvukem a odkazuje na slavný záběr oka v Bounuelově Andaluském psu. Ačkoli velmi uvědoměle navozuje pocit násilí, který je terčem jeho kritiky, další souvislosti, které naznačuje titulky (moderní umění, stačilo?!) jsou naivní a shazují celou práci do lehké komiky. Protože však autora znám, vím, že to byl záměr a v kontextu jeho ostatní tvorby je to pochopitelné. Studentské práce ve videu, které jsem zde prezentovala, ukazují šíři vlivů a přístupů k průřezovému tématu masmédií a médií obecně. Kromě těchto přístupů, jež považuji za nosné, ve smyslu uvažování nad médii, se také velmi často objevují typicky studentské parodie, recese nebo sebeprezentace. Také se objevují díla, která se snaží naplnit stereotyp daného žánru (pokusy o hranou tvorbu, film) nebo vizuálně zajímavé přístupy, které ale nejsou nijak inovativní z hlediska mediální výchovy. Ve svých hodinách se věnuji kritice a analýze médií formou diskuze. Také se snažím studentům zprostředkovat videoart jako uměleckou formu v jeho co nejširších souvislostech. Tyto práce, ale nevznikly v rámci explicitního zadání. Jedná se o projekty volné tvorby. Kromě videa Jiřího Lišky, které vzniklo v rámci workshopu Postprodukce, zaměřeného na animaci v programu Adobe After Effects, jsou všechny práce výsledkem svobodně zvoleného tématu. Omezení, které se týkalo práce Jiřího Lišky, bylo, že musí obsahovat animace v After Effects (technologické omezení). Přeji všem, kteří se o video potažmo o pohyblivý obraz zajímají a prakticky s ním pracují, aby tvořili svobodným a inovativním i experimentálním způsobem. Aby vznikala nová díla osvobozující diváky od stereotypů a indoktrinací, kterými jsme neustále zaplavováni.
4
Mediální pedagogika – teorie a praxe
Literatura 1. MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 134 s. ISBN 80-210-1880-1. 2. BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 (01 0197): Část 1 – Citace: metodika a obecná pravidla. Verze 3.2. © 1999–2002, poslední aktualizace 3. 9. 2002. Dostupné na World Wide Web:
. Kontaktní adresa Mgr. et MgA. Jana Francová katedra výtvarné výchovy Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Poříčí 7 Brno 602 00 Telefon: +420 549 494 3356 E-mail: [email protected]
5
