MASARYKOVA UNIVERZITA. Vnější znaky kultury a životního stylu mladistvých Tetování součást kultury (od módního trendu k původním kulturám)

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Občanské výchovy

Vnější znaky kultury a životního stylu mladistvých Tetování – součást kultury (od módního trendu k původním kulturám) Závěrečná práce Brno 2015

Vedoucí práce: PhDr. Radovan Rybář, Ph.D. 1

Autor práce: Mgr. Petra Tesařová

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu a parametry uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy

university

v Brně

a

zpřístupněna Podpis

2

ke

studijním

………………………….

účelům.

Poděkování: Děkuji PhDr. Radovanu Rybářovi, Ph.D. za odborné vedení a poskytování rad k mé závěrečné práci.

3

Obsah Úvod..............................................................................................................................5 1. Kultura.....................................................................................................................6 2. Kultura v moderní době........................................................................................10 3. Dějiny a funkce tetování.......................................................................................14 3.1 Funkce tetování.................................................................................................15 4. Důvody k tetování ve světě....................................................................................17 4.1 Evropa................................................................................................................17 4.2 Jižní a Severní Amerika.....................................................................................20 4.3 Asie....................................................................................................................22 4.4 Oceánie a Austrálie............................................................................................24 Praktická část.............................................................................................................26 Tetování – ozdoba natrvalo? .......................................................................................26 Didaktické zpracování.................................................................................................28 Závěr...........................................................................................................................41 Seznam literatury a ostatních pramenů........................................................................42 Zdroje obrázků:............................................................................................................43 Přílohy:........................................................................................................................44 Nejčastější otázky okolo tetování................................................................................45

4

Úvod „ A dědo proč máš to tetování ?“ „Protože jsem byl hloupý“

„A milý žáku, proč máš to

tetování ?“ „Protože se mi to líbí.“A jak to tedy je s tím tetováním? Je součástí naši kultury a má i jiný význam než ten, který je uveden u dotazovaných ? I o tom se můžeme bavit v hodině předmětu Výchovy k občanství. A proč se o tom vůbec chci bavit? Odpověď na tuto otázku je možno najít v kladených cílech mé závěrečné práce. A tady jsou: Mým hlavním cílem je přes zdánlivě pouhý módní trend dovést žáky k původnímu významu stálé ozdoby těla. Díl teoretické části mé práce, kde popisuji funkce tetování v různých částech světa, by měl zároveň sloužit jako výchozí text, ze kterého bude pro žáky tvořena část pracovních listů. Neméně důležitým cílem je zprostředkovat žákům také informace o procesu tetování a možná rizika s tím spojená. Dílčími cíli, bez kterých by nebylo možné dojít k cíli hlavnímu, je pak poukázat na jinakosti či stejnosti pohnutek kultur k tetování těla, dozvědět se, zda je tetování součástí i naší evropské kultury nebo je to v naši společnosti záležitost čistě komerční. Proto, abych mohla splnit tyto cíle je nejdříve ze všeho třeba věnovat se pojmu kultura. Následně se budu věnovat důvodům proč k tetování docházelo či dochází, tedy funkcím tetování. Uvádím pak konkrétní motivy či funkce jednotlivých společenství k tomuto zdobení, pokud vždy můžeme hovořit o zdobení. Záměrně vynechávám informace o technikách tetování, nezmiňuji všechna společenství, jde mi především o pohnutky tatuáže různých společenství. Poté následuje krátký nástin jak by bylo možno část mé závěrečné práce použít didakticky. V této části jsou také informace, které se týkají možných rizik spojených s tetováním a vysvětlen proces tetování, tyto informace mají funkci preventivní, ale také by měli vést žáky k zodpovědnosti za své rozhodnutí a uvědomění si, že povolání tatéra má také svá pravidla. V závěru .je obsaženo stručné shrnutí mé práce.

5

1. Kultura Definice ze sešitu občanské výchovy, kterou jsem si opsala z tabule na střední škole já, zní prostě: kultura – je vše, co vytvořil člověk. Definice se mi zdála neúplná. V učebnicích Výchovy k občanství nakladatelství nns. cz pro 8. ročník ZŠ a víceletá gymnázia v rejstříku ani v jednotlivých kapitolách pojem kultura nenajdeme vůbec, ale nacházíme celou kapitolu s názvem Osobnosti a tato kapitola obsahuje pojmy jako hudba,literatura, věda a sport, pojem těmto pojmům nadřazený však v kapitole nenajdeme. V učebnici pro 9. ročník stejného nakladatelství se dozvídáme, že mezi znaky národa patří mj., kultura. Ale definici pojmu kultury opět nenajdeme. Později se mi dostala do ruky útlá knížka, ve které jsem našla vhodnější definici: „ Kultura není jakákoliv lidská činnost, ale pouze činnost tvůrčí a svými výsledky lidem pozitivní. Jednou z nejvýznamnějších tvořivých činností v kultuře je umění.“ 1 O umění můžeme říct, že je považováno za jednu ze základních forem lidského poznávání světa i sebevyjádření prostřednictvím symbolů. Jeho hlavním úkolem je vyjadřovat a chránit individuální rozdíly mezi lidmi. 2

Od 18. století, kdy

pojem kultura nabyl na popularitě, se pohled na to, co všechno kultura obsahuje, lišil. Například německý filosof J.G. Herder rozlišuje mezi kulturou a civilizací. Kultura je podle Herdra životní mízou každého národa, proudem mravní energie. Naproti tomu civilizace je nános zvyků, zákonů a technických znalostí. Němečtí romantici jako Schelling, Schiller, Fichte a další zastávali podstatu Herderovu, viděli v kultuře určující podstatu národa, jako sdílenou duchovní sílu, která se projevuje ve všech zvycích, v přesvědčení a konání daného národa. Kromě toho dodávali, že kultura formuje jazyk, umění, náboženství a dějiny. Kultura a příslušnost k jistému společenství jsou jedno a totéž. Klasičtí myslitelé spojovali pojem kultura nikoli s přirozeným růstem, nýbrž s kultivací. Tedy kulturní lidé jsou ti, kteří mají čas a peníze a určitou míru inteligence, aby se mohli vzdělávat, kultura je tedy duchovní výdobytek, který se týká elity, v tomto případě patří ještě k pojmu kultura

1 2

6

Buchtová, M., Rybář, M. Základy estetiky a kultury. Brno 1996, s. 11 tamtéž

přívlastek vysoká. Roger Scruton, autor knihy Průvodce moderního člověka po moderní kultuře, vysvětluje ještě pojem „sdílená kultura“, kultura, jež je znakem soudržnosti kmene. Navzdory faktu, že kmeny a tradiční společnosti mizejí a rituály se stávají polovičatými a proměnlivými, nezbavili jsme se potřeby společenské identity. Mění se, hledáme ji. Roger Scruton vidí v tomto hledání identity podobnost s vazbou příslušníka kmene na sdílenou kulturu. Hledáme si místo ve společnosti, místo je dáno výběrem, vkusem, volným časem jedince. Kulturu lze však chápat také jako činnost či produkt společenské interakce, formující identitu jedince. Tuto kulturu nazývá Roger Scruton kulturou populární a právě tato kultura se stala předmětem zkoumání oboru sociologie. Zároveň tato kultura definuje téma kulturologie. Scruton dělí dále kulturu populární na zděděnou a získanou. Jako příklad zděděné kultury uvádí Scruton pro Evropu a Ameriku kulturu lidovou, avšak jedním dechem dodává, že kulturu lidovou jsme vyhubili globalizací a nahradila ji směsice komerce. Některé prvky lidové kultury se především v hudbě staly základem vysoké kultury, jinak je však lidová kultura záležitostí skanzenů, může nás sice okouzlit, ale svou identitu prostřednictvím např. lidových krojů již nenacházíme, je tedy mrtvá. Takto pohlíží na kulturu Scruton. Což je však velmi důležité, tento autor tvrdí, že všechny tyto formy kultury mají společné kořeny, vyrůstají z téhož zdroje. Tímto zdrojem je náboženství, proč a co autora k tomuto závěru vede je popisováno podrobně na několika stranách knihy, já si dovolím jen shrnutí, které jsem si vyvodila po přečtení těchto stran já. Co má tedy kultura i náboženství společné? Kultura – stejně jako náboženství – se zabývá otázkou, co bychom měli cítit. Sdílená i vysoká kultura pramení z téže psychické potřeby - z potřeby etické společnosti. Vysoká kultura, stejně tak jako náboženství, nám umožňuje pomocí estetického prožitku hledat odpovědi na otázky „proč“ a „kam“, směřování našeho bytí. Funkce náboženství a kultury je velmi podobná.

7

Náboženství má dvojí společenskou funkci. Kromě toho, že ustavuje motivy společenství, tak také učí umění citu, vede k duchovním hodnotám. Funkci náboženství naplní jen tací, kteří si ji neuvědomují, ti, kteří svoji pozornost věnují bohům. Umění – vysoká kultura také zušlechťuje ducha, předkládá nám ospravedlňující vizi nás samých jako čehosi vyššího, než je příroda. K tomu po nás požaduje, i když jinak než náboženství, víru a úctu. Funkci umění si neuvědomujeme, přesto však ovlivňuje naše soudy. Kultura a estetika nás nabádá, abychom svět pouze nespotřebovávali, ale abychom si jej také cenili a milovali jej. Nejednat pouze účelově, ale z neúčastněné vášně pro věc samotnou. Náboženství i kultura nám dává smysl a životní směr. Pomáhá nám hledat pravé hodnoty, nevykonávat činnosti jen proto, abychom dosáhli určitého cíle. Scruton uvádí krásný příklad pro konkrétní vysvětlení bezúčelového chování. Je to příklad přátelství, jež má určité funkce. Spojuje lidi, činí jejich společenství silným a trvalým, přináší výhody těm, kdo jsou jím spojováni, a posiluje je v jejich usilování. Jakmile však tyto výhody učiníme naším cílem, přátelství zmizí. Přátelství je prostředkem k získání těchto výhod, ale jen tehdy, neužíváme-li ho jako prostředku. Dále sdílím Scrutonův názor, že totéž co o přátelství platí téměř o všem, co má pro nás hodnotu tzn. např. vzdělání, sport, procházky, lov, umění….. Vysoká kultura je spojena s estetickým rozvažováním. Esteticky rozjímat se dá o předmětech, které jsou prostě kolem nás, ať už je to krajina, nebesa nebo o předmětech, které vytváříme a nejsou spotřebovatelným předmětem. Takové, kde jestliže o nich přemýšlíme nastupuje naše představivost, fantazie a osvobozujeme se od našich obyčejných zájmů, pátráme po smyslu, ptáme se proč a kam.. Pohled na kulturu a její znaky byly jiné v romantismu, osvícenství a místo kultury v naší společnosti se vyvíjí i dnes. Podle slov Rogera Scrutona v osvícenství3 vypovídá kultura o hlubokém a opakujícím se 3

8

„Osvícenství – začalo s rozvojem moderních věd, vyvrcholilo Velkou francouzskou revolucí, a pak se pod vlivem dalších a dalších vln tužeb, nadějí a pochybností začala vytrácet. Typická pro ně byla nedůvěra k autoritám, úcta k rozumu a prosazování názoru, že základem morálního a politického řádu je svoboda jednotlivce, nikoliv božský příkaz.“ Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře, Roger Scruton, ISBN 80200-1013-0 Z filozofů té doby-Kant(1724 – 1804 ), Herder(1744 – 1803) , z umělců: Mozart (1756-1791)

konfliktu. Svobodný jedinec, řídící se rozumem a univerzálními idejemi, zároveň touží po společenství, po místní přináležitosti a po teple a ochraně kmene. Tyto rozpory v nás přetrvávají, věříme v právo člověka na svobodu a zároveň nás sužují tužby po návratu do našeho pravého společenství. V romantismu4 se objevuje téma návratu domů, příroda se stává důležitou, dalším tématem romantismu je milenecká láska a svět před osvícenstvím. Umění se vzdaluje skutečnému světu a čím dál víc se podobá ráji a snu. V modernismu začíná být snaha věci, které mají hodnotu, degradovat na věci, které mají cenu. A vše i vysoké umění změnit na prodejné zboží. Kultuře v moderní době bych chtěla věnovat následující kapitolu.

4

9

Goethe( 1749-1832) „Romantismus našel uplatnění ve všech uměleckých disciplínách. Umělci se ve svých dílech snažili vyjádřit duchovní náplň tohoto směru prostředky, které měli k dispozici. Literatura zachycuje melancholii, stesk (oblíbený termín spleen- trudomyslnost, smutek) a boj jednotlivce proti společnosti. Malíři zobrazovali ponuré krajiny, ruiny, bouří stižené lesy. Osamocení hrdinové (na obrazech i v literatuře) trávili dlouhé hodiny v panenské přírodě, či byli zmítáni delirii a vášněmi. Hudba využívá lidových motivů i snových obrazů. Oblíbené motivy byly osamocení, noc, nebezpečí, tajemství, stesk či cesty. V Berliozově Fantastické symfonii, Máchově Máji či na obrazu popravy Lady Jane GreyPaula Delaroche nalezneme obraz popravy zachycený výtvarnými, hudebními či literárními prostředky. „https://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus

2. Kultura v moderní době Proto, abychom pochopili, proč dnes místo vysoké kultury nastupuje čím dál častěji komercializace, je nutné vysvětlit rozdíl mezi představou a představivostí, kteréžto pojmy opět vysvětluje Scruton v knize Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Jako podstatný rozdíl bych jmenovala to, že představy jsou nejpřesnější nápodobou, která nám je nabízena jako kopie naší představy, jako iluze. Scruton vysvětluje rozdíl představy a představivosti na příkladu Madame Tussaud – jako vosková figurína, k pochopení voskové figuríny není potřeby představivosti vůbec. Jako emoce je přítomen povrchní sentiment. Oproti tomu umělecké dílo vyžaduje představivost, potřebujeme empatii, předmět představivosti není náhražkou, je ve vlastním světě, do kterého můžeme vstoupit, nezaplavuje náš svět vlastní. Autor zmiňuje jako příklad představy – porno a jako příklad představivosti - erotiku. Při četbě této kapitoly jsem si vzpomněla na nahrazování skutečných hodnot pseudohodnotami u deprivantů z knihy Koukolíka a Drtilové Vzpoura deprivantů. I zde jsou uváděny podobné příklady. V této knize se v souvislosti s hodnotami dozvídáme následující: Tisíciletý světový kulturní vývoj dospěl k vyšším kulturním hodnotám. Za tyto hodnoty se pokládají: dosahování pravdy, krásy a lásky. Jsou to projevy lidství. Nejnižší úroveň hodnot je dána biologickými potřebami – tedy jídlo, voda, bezpečí, pohlavní partner.

V ofenzivním deprivantství

se můžeme setkat s tím, že je nižší a vyšší úroveň hodnot dávána na úroveň jednotnou. Z toho pak může mylně plynout zrovnoprávnění lásky a pornografie, léčitelství a medicíny, sektářství a niterné religiozity, bulvárního tisku s objektivními zprávami, sprostotou, kultem ošklivého s uměním atd.5 Jsou tedy lidé, kteří nejsou schopni představivosti, ale spokojí se s představami zároveň deprivanti? Tedy lidé, které definujeme jako: Lidé s nedostatkem sebezaměření, neschopni tvůrčí spolupráce. Základními znaky všech podob deprivantství bývají ničivost vůči všemu hodnotově odlišnému nebo 5

10

Srovnej v Koukolík F.:, Drtilová J.: Vzpoura deprivantů, str.53

diferencovanějšímu a parazitismus. Deprivanti pod jakoukoli záminkou zničí dítě či jinou lidskou bytost stejně jako katedrálu, vědeckou knihovnu, obraz, sochu, část parku, náhrobek na hřbitově.6 Nutně mě napadá myšlenka, zda v naší společnosti neudávají úroveň kultury právě deprivanti. Scruton popisuje moderního člověka jako racionálního, který ale není stále spokojen. V následujících řádcích ne zcela cituji, ale výtah myšlenky uvádím takto: Moderní člověk ví, že je součástí řádu přírody, jsme svázáni zákony, jsme přesvědčeni, že Bohové jsou náš výmysl, a že smrt je přesně tím, čím se zdá být. Náš svět byl zbaven kouzel, byly zničeny naše iluze, přesto nedokážeme žít tak, jako by to byla celá pravda o našem životě. Něco nám chybí... Nechybí nám právě to, co popisuje Koukolík a Drtilová – tedy lidství, schopnost vyšších hodnot, dosahování lásky, pravdy a krásy? Což je vlastně umění, kultura. Scruton ve své knize odkazuje na autory děl a umělecká díla samotná, která odrážejí kulturu a jsou výpovědí dané doby a přemítá o problému moderního světa. Nejsem znalec umění ani kulturologie, ba ani filozofie a nepřísluší mi proto pouštět se do analýz a hodnocení jednotlivých období a děl, umělců a tvůrců, avšak můj pocit z doposud přečtené literatury posiluje můj dosavadní dojem, že kultura zahrnuje obrovský prostor, že přes všechny výdobytky a vědecké studie může člověk ještě stále dosáhnout dalšího životního rozměru, pokud vnímá a cítí a chce vědět a vidět, pokud si všímá barev, zvuků a tvarů, krásného a ošklivého kolem nás. Proto, aby se dařilo umění je pravděpodobně třeba zdravé společnosti, zdravého člověka ve smyslu zdravého duchem ve vztahu k vyšším hodnotám, k přírodě, člověka pokorného. Jaká je kultura a umění dnes? Jakou hraje roli? Pokud by to mělo být něco, co nám umožňuje uspokojit vyšší potřeby, rozvíjet ducha, používat představivost, ale také nám pomoci zamýšlet se nad otázkou „kam a proč“, tak jak by měla znít odpověď na jednoduchou otázku, co představuje kultura a umění dnes? Pokud budeme brát kulturu jako pojem, který zahrnuje i bydlení, odívání, práci – tedy všechny činnosti, které člověk utváří, pak některá obydlí mě skutečně přivádí k 6

11

Srovnej v Koukolík F.:, Drtilová J.: Vzpoura deprivantů, str. 46

myšlence „kam a proč“ a při pojmu kultura práce si vzpomenu na jedno call centrum, kde jsem měla možnost nějakou dobu působit a tam jsem si také kladla otázku „proč“ docela často, ale to je samozřejmě míněno s nadsázkou a bohužel s ironií. Pokud bychom doplnili definici o to, že kultura je tedy činnost tvůrčí a vůči lidem pozitivní, pak je složitější najím místo, kde se můžeme kultivovat. Příklad kultivovaného jednání by děti měly vidět ve školách. Kde najít příklady kultivovaného bydlení a stolování? Ve školní jídelně nebo v KFC ? V Ikea? Kde se můžeme setkat s uměním? Ve městě v podobě architektury, soch, v galeriích v literatuře, v hudbě, ale do jaké míry to jsou graffiti pod mostem a fotografie v časopisech a jak je to s tetováním? Budí i tyto oblasti v nás emoce a představivost, nutí nás přemýšlet? Jaká kultura je blízká mladistvým? Z rozhovoru s žáky vím, že je to kultura týkající se jejich těla. Kultura týkající se módy. V knize Krize společnosti a její projev ve společenských vědách jsem dokonce objevila citaci na toto téma, francouzský filozof Gilles Liptovský mluví o dnešní době jako o takové, kde končí „tyranie módy a začíná tyranie těla.“7 Člověk se snaží pomocí módy upoutat pozornost, vytvořit nějaký obraz o sobě, ale přitom příliš nevyčnívat. Na druhou stranu když půjdeme do divadla, tak si můžeme všimnout toho, že móda přestává podléhat pravidlům a konvencím, nedávno jsem potkala v divadle8 studenta v teplácích, bez pochyby značkových a funkčních, jistě je to také způsob sebevyjádření, nemyslím si, že tak chtěl projevit neúctu k divadlu, zřejmě se chtěl cítit pohodlně a kulturní zážitek si vychutnat, nic méně, už tady zřejmě nebyla funkce módy jako estetický doplněk, který by zvýrazňoval krásu těla, či dodával úroveň estetickému zážitku z divadla. Mladík měl vypracované tělo, svaly a abstraktní obrazce tetování na rukou, podle této zkušenosti, kdybych ji chtěla zobecnit, mohu dávat tento zážitek jako příklad toho, jak by se dala chápat Liptovského citace. Tělo jako způsob sebevyjádření, zevnější obraz sebe samého. Není však vyloučeno, že kromě postmoderního znaku – ukazovat na odiv hmatatelné tělo, hledá kulturou těla zabývající se 7 8

12

Rybář, R. A kol. Krize společnosti a její projev ve společenských vědách. Brno 2012, s. 43 Jednalo se o scénu Ha Divadla, zpracování díla F. Kafky Zámek

člověk i ostatní krásy duchovní. Nerada bych zjednodušila postmoderní etapu na dobu, kdy lidé jen konzumují a ti, kteří se zabývají kulturou těla nemají zájem o žádnou další oblast kultury. Člověk v postmoderní době je popisován jako zmanipulovatelná loutka9. Nedali se však lidé i v minulosti manipulovat úplně stejně? Možná jen díky moderním technologiím nebyla manipulace tak snadná a rychlá. Postmoderní doba je zachycována jako doba stálých změn, jako shluk nepřehledností a člověk tomuto běhu přizpůsobuje i svoji identitu, nemůže ji nalézt jen ji stále mění. Stali jsme se tuláky bez cíle.10 Vidím na mladých lidech, že hledají stále to stejné, co hledali lidé i před nimi. Poznání, krásu a lásku, myslím, že hodnoty v člověku nedegradují samy od sebe a neznehodnocuje je lidstvo samo jako celek, ale degradují je mocní, kteří potřebují, aby lidé nakupovali a nehledali jiný smysl života. U moci jsou dle Drtilové často právě deprivanti s touhou ovládat11, je těžké se jejich vlivu ubránit. Věřím však, že z principu revolty se právě mladí lidé nenechají tak snadno zmanipulovat a budou hledat i hlubší významy života než ty konzumní, ač k tomu dojdou oklikou, třeba přes tetování. V další kapitole se chci věnovat dějinám a funkcím tetování, nejsem přesvědčena, že tetování je vždy uměním a součástí vysoké kultury a pobavil mě výrok, který jsem zaznamenala v médiích, a to sice, že výsledkem dnešního módního trendu bude neobyčejný estetický zážitek za 40 let, kdy budeme mít možnost vidět generaci „pokérovaných důchodců.“ Avšak dnešní mladiství mají zřejmě své důvody, proč se nechat tetovat a mé úsilí je prosté, chci, aby než si nechají mí žáci vytetovat na rameno lvíčka s růžičkou, dokázali popsat své pohnutky proč a budou i jiné než takové, že se jim ten obrázek líbí nebo proto, že podobné tetování měl v některém časopisu, který je právě „in“, právě populární zpěvák. Chci jim dát šanci zapřemýšlet nad tím, jaké důvody k tomu měli jiní už daleko před nimi a znovu zvážit pohnutky své.

9 Srov. Rybář, R. A kol. Krize společnosti a její projev ve společenských vědách. Brno 2012, s. 63 10 Srov. Rybář, R. A kol. Krize společnosti a její projev ve společenských vědách. Brno 2012, s. 62, s. 63 11 „Pro ofenzivní deprivantství je středobod moc. Touha po moci. Mocí si uspokojují jejich potřebu absolutní kontroly nad něčím, někým, světem. Defenzivní deprivanti nemohou být bez pocitu manipulace s lidmi se světem.“ Srovnej v Koukolík F.:, Drtilová J.: Vzpoura deprivantů, str. 46

13

3. Dějiny a funkce tetování Jak vůbec tetování definovat? Překlad jedné z mnoha definic zní: „Tetování je stálá a neodstranitelná kresba či ornament vytvořený na těle vpravením barviva pod kůži nositele.“ 12 Tetování nemělo vždy jednoznačný význam, mohlo dávat člověku zvláštní postavení, stejně tak ale člověka stigmatizovat, mělo člověka chránit, přiřazovat status, z dětí obřadně vytvářelo muže a ženy, mohlo vypovídat o loveckých schopnostech, válečných úspěších a také se podle tetování dal poznat našinec od cizích. V Evropě se začali lidé tetovat před 3 500 lety, důvodem byly zámořské objevy a měnilo postupem času i svoje funkce, z původní kratochvíle námořníků se dostaly až k aristokratům. Poté nastal úpadek a v 60. a 70. letech 20. století dochází opět k renesanci tetování, která trvá doposud. Rozšířenější bylo u dělníků, poté přešlo na střední třídu a měnily se i techniky a obrazce. Dříve byly časté předem dané vzory, dnes se můžeme setkat s individuálními obrazci, které tetují profesionálně školení výtvarníci a některá díla jsou popisována jako skutečné umění, jemuž je lidská kůže tím jedinečným plátnem. Filozofie tetování se měnila v průběhu času a v závislosti na společenství, ve kterém se prováděla. V tradičních společnostech mělo tetování řadu funkcí a bylo svou podstatou záležitostí kolektivní, v moderní společnosti jsou to spíše soukromé významy s často funkcí pouze estetickou. V posledních 10 letech však přibývá lidí, kteří i u nás připisují tetování vlastní význam a hledají ztracené rituály. Jak to je u konkrétních kultur, na to se zaměřím v následující podkapitole.

12 The New Encyclopaedia Britannica 1992/WI:578

14

3.1 Funkce tetování Obrázky na kůži plní několik funkcí, ty se mohou vzájemně doplňovat či překrývat. Martin Rychlík v knize Dějiny tetování je rozčleňuje do 8 kategorií: 1. funkce rituální V tomto případě je tetování trvalým dokladem, že dotyčný prošel nějakou zkouškou, změnou, stává se silnějším. Tento rituál jej zároveň přimyká k určité skupině lidí. Tato funkce je jedna z nejčastějších u indiánských válečníků, vyspělých Inuitek (původní obyvatelé arktické severovýchodní Kanady), ale také členy gangu v LA.

2. funkce estetická Tato funkce se prolíná několika účely, ať je to ochrana před nadpřirozenými silami, signalizace sexuální dostupnosti či ukázka statečnosti nebo symbol členství – vše má společnou zároveň dekorativní funkci. V Evropě tato funkce patří mezi nejdůležitější. 3. magicko - náboženská funkce U přírodních kmenů dokazuje nespočet vpíchaných amuletů funkci magicko- náboženskou, např. proti utopení, uřknutí, později proti nehodám, pro zdraví dětí.

4. funkce léčebně - preventivní Jde o jednu z funkcí původních. Mezi dekorativním tetování a léčebným tetováním jsou vypozorovány četné rozdíly. Například Severoameričtí Indiáni se tetovali proti bolestem zubů, hlavy i páteře.

15

5. funkce komunikačně – identifikační Tetování vysílá signály, pocity, vyjadřuje osobní názory a může sdělovat i názory politické. Identifikace člověka pomocí tetování, nápisů na těle mohla hrát i roli negativní např. stigma otroků v Řecku a Římě. V americkém vězení může mnohdy to „správné“ tetování zachránit vězni i život. U některých společenství bylo zvykem nechat si vytetovat na tvář rodokmen – např. Maoři, v 19.stol se na kůži člověka mohla objevit i závěť. 6. funkce sociálně – skupinová Jedna z běžných funkcí, sbližující soukmenovce a stmelující zájmové skupiny. Je málo známé, že první pronásledovaní křesťané si tetovali křížky nebo nápisy INRI. Mě zaujalo tohle tetování nyní aktuálně u studentky vyššího gymnázia, která chtěla tímto tetováním vyjádřit souhlas s křesťanskými hodnotami a tradicemi. Své symboly mají také motorkáři, skini a našli bychom mnoho dalších, například i vojáci za Rakouska - Uherska si mohli nechat vytetovat své jméno, číslo pluku atd. 7.funkce statusová Tato funkce se vyskytuje v původních společenstvích – např. ženy Ainů (původní obyvatelé Japonska) si postupně rozšiřovali tatuáž kolem úst jako známku změny manželského stavu. Vyskytuje se i u současných subkultur, např. u motorkářských gangů v Americe. 8. funkce individualizační Tato funkce dotváří jedinečnost osob, můžeme se z ní dočíst události, lásky, zkušenosti člověka, kterého zdobí a i v prvorepublikovém Československu byli lidé, kteří měli na těle celý svůj život v datech a symbolech. Tetování se vyskytovala po celém světe, já bych v příští kapitole do některých částí světa zavítala. 16

4. Důvody k tetování ve světě V této kapitole bude svět rozdělen do 4 částí a ke každé části zmíním důvody proč se obyvatelé té či oné oblasti nechávali tetovat. Bude to Evropa, Jižní a Severní Amerika, Asie, Austrálie a Oceánie. První doklady o tetování byly nalezeny v Jižní Americe a také v Alpách. 7 000 let stará mumie se známkami tetování byla nalezena v Chile. Zdrojem informací mi byla z velké části výše zmiňovaná kniha Dějiny tetování.

4.1 Evropa Poslední objevená mumie v Alpách na italsko - rakouských hranicích nese jméno Ötzi, právě podle místa, kde přibližně před 3500 tisíci lety zemřel. Tento muž měl přes 47 různých tetování, na kolenou, kolem páteře a pravém kotníku. Účelem tetování byly pravděpodobně terapeutické účinky, tedy důvody léčebné. 13

První zmínky o tetování jsou u Thráků (dávní obyvatelé Balkánského poloostrova a přilehlých oblastí), ještě desítky let před našim letopočtem. Důvody jsou těžko prokazatelné. U Řeků a Římanů mělo tetování funkce stigmat u otroků, v pozdním starověku byli tetováni kriminálníci, ale také křesťané, byla to sankce, cejch. Tato tetování byla i životu nebezpečná, nedbalo se na hygienu a tetovalo se přímo na čelo. Kárné tatuáže přetrvaly i po rozpadu Říše římské, dokonce roku 836 se provádělo trestanecké značení přímo na tvář, byl vytetován druh deliktu, symbol vládce a druh trestu. Řekové a Římané ozdobné tetování neuznávali, pronásledovaní křesťané, kteří se s tetováním vraceli domů si postupem času učinili z „cejchu“ vlastní komunitní symbol. Historik Mark Gustafon 13 Srov. www.politik-lernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.html 17

předpokládá, že ti, kteří přežili nucené práce v dolech byli považováni za hrdiny a to mohlo ostatní motivovat k dobrovolnému tetování jako projev odvahy, úcty a pravdy. Tato dobrovolná tetování měla pak podobu nápisů např. INRI nebo obrázků ryby, jehňat či portréty Ježíše a Marie a důvodem byl hlavně důkaz oddanosti Bohu. Kromě symbolů křesťanství, sloužily pravděpodobně tyto symboly i jako talismany proti zlu. Umístění tetování bylo běžně na zápěstí. S rostoucí mocí církve byla tetování postupně zakazována a méně častěji se pak nechávají tetovat i pohané, kteří jsou potom označováni za pošetilce. Zvyk tetování se u křesťanů zachoval u těch, kteří putovali ke svatyni v italském Loretu, byla to tetování památeční. Obrazce měli podobu kříže, věnce, srdce, kotvy, značky víry, naděje a lásky. Od 16. století si pak tetování dováželi také cestovatelé , kteří vycestovali a vrátili se z Jeruzaléma, z Iráku a z Afriky. Sloužilo pak jako důkaz, že člověk navštívil daleká místa. Tetování žen bylo po staletí nepřerušeno na Balkáně, kde si selky tetovaly dekolt a předloktí zdobnými křížky. Náboženské symboly se udržely u katolíků mezi Srbochorvaty a Albánci. Tatuáž vykonávaly staré ženy také v Bosně a Hercegovině, kde se méně často, ale přece, objevovala tetování na čele v podobě malých teček či křížků. Katolíci, kteří utekli před Turky do Albánie si zvyk udržovali do 20.století. Tetování neslo podobu křížku v kroužku doplněného o půlměsíčky. Opravdové oživení tetování v Evropě přinesly zaoceánské plavby. Během 19.století se plavili námořníci také obchodně mezi Evropou a Amerikou. Ti pak kopírovali na palubách lodí zaoceánské tetování, ale vznikaly i nové obrázky, v přístavech se rodila nová profese tatérů. Vzhledem k profesi námořníků byly častými náměty obrázků kotvy, srdíčka, lodě, ženy, náhrobky, kompasy, vlajky, mořské panny, delfíni, žraloci, želvy nebo třeba velryby. Kromě nudy, hrál v tetování roli také důvod prozaický, s originálním tetováním se zvyšovala šance, že mohl být člověk identifikován po pádu přes palubu. Kříž na těle námořníka měl zajistit křesťanský pohřeb.

18

Časem tetování u námořníků nabylo dalšího významu, funkce rituální. Po dosažení 5 000 mil na moři bylo námořníkovi na hruď vytetován modrý ptáček, po 10 000 mil další ptáček, při překročení rovníků přibyl Neptun na noze, prase na chodidle a kohout na druhém chodidle jako kouzlo před utonutím. Pokud námořníci dopluli do Honolulu, měli na bicepsu vytetovanou tanečnici hula. Někteří námořníci navíc věřili, že vytetovaný Kristus na zádech je ochrání před bolestí z výprasku. Koncem 19. století byl téměř každý námořník tetován. Druhou skupinou, která pomáhala rozšiřování tetování byli cirkusáci, v 19. století a počátkem 20. století zažíval cirkus v Evropě zlatou éru. Největší hvězdou cirkusu byl albánský Řek, který se nechal tetovat v Barmě a měl na sobě 388 tetováží (sfingy, hady, labutě, opice, kočky, šelmy, draky, ryby, lístky, květiny, ovocné plody), cirkusáci měli k tetování jeden hlavní důvod a to vydělat peníze, čím víc a čím zvláštnější tetování, tím víc peněz. Výraznou postavou tetování, který se dal ozdobit kvůli penězům byl bývalý major britské armády, který si navrhl vlastní nákres – člověk zebra, po celém těle i na obličeji měl tmavě modré pruhy. Než bylo dílo hotovo trvalo to několik let, jen na obličeji bylo provedeno patnáct miliónů vpíchnutí. Psal se rok 1934. Na našem území bylo od 19.století tetování spojeno s naivními, vulgárními a primitivními malůvkami na kůži, kterými se zdobili hlavně recidivisté a lidé na samém okraji společnosti. Důvodem k trvalým ozdobám bylo upozornění na svá členství v gangu, ale také jistá forma rebelie a způsob jak se zvýznamnit. Koncem 19. století se z okraje společnosti dostalo tetování do vysoké společnosti. Nechali se tetovat lidé bohatí, umělci i intelektuálové. Jeden z prvních byl princ Eduard VII. z Walesu, který se při návštěvě Jeruzaléma nechal trvale ozdobit jeruzalémským křížem na předloktí (r. 1862).14 Kunsthistorik Jan Baleka uvádí, že ve 2. polovině 19. století se dalo tetovat kolem 20 % lidí, tetování plnilo převážně funkci estetickou. Jednoznačný důvod proč se nechala tetovat, nedokázala udat ruská židovka Marina 14 Srov. Rychlík M.: Dějiny tetování, S.45 - 58

19

Vajnštajnová, která má od 90.let na těle morbidní symboly holocaustu jako např. plechovku cyklonu B, plynové komory, utečence na elektrických ostnatých drátech. 15 Pro mě osobně představuje živou připomínku něčeho, na co někteří zapomínají. Právě cejchování a značení vojáků SS( elitních bojových jednotek nacistického Německa) může být hlavní důvod proč šlo v 50.letech tetování do útlumu. V České republice se až do roku 1989 o estetickém tetování nedá hovořit. V západní Evropě zažívalo tetování od 60.let opět renesanci po vzoru Ameriky, kde se tetování začínají ujímat mladí tetovači s uměleckým vzděláním a tetování začíná být vnímáno jako druh sebevyjádření.16

4.2 Jižní a Severní Amerika S objevením Ameriky přišly také první zmínky o tetování v tamních oblastech. Indiáni se tetovali téměř ve všech oblastech. Například v Mexiku si tetování vysloužili válečníci, podle toho, jaké měli úspěchy. S každou další obětí si nechal Indián vytetovat další hieroglyf. Mayové, čím více byli potetováni, tím více byly pokládáni za chrabré a statečné. Tetování bylo prováděno zvláštním způsobem a bylo velmi bolestivé. Mayské ženy se tetovaly jemnějšími vzory od pasu nahoru, prsa zůstávala bez tetování, volná pro kojení. Desítky mumií v Chile, Peru i dnešní Bolívii jsou dokladem toho, že jihoameričtí Indiáni se tetovali po tisíce let. Tetování v oblastech Brazílie plnilo několik funkcí najednou – označovalo dospělost, bylo značkou kmene, mělo také funkci magickou. Důvodem, proč se nechali tetovat členové kmene Matsesů v severovýchodním Peru nebyla zdaleka estetická, napodobování jaguářích vousků, tímto tetováním chtěli napomoci stejnému loveckému umu jako měla tato šelma. Za účelem odehnat zlé duchy byly značeny již v 7 letech dívky z části Bolívie, Paraguaye a severní Argentiny a to na lících v podobě křížků, kroužků, půlměsíčků. 15 http://magazin.aktualne.cz 16 Srov. Rychlík M.: Dějiny tetování, S.170 - 190

20

Estetickou funkci a zároveň mezi nejkrásnější tetování Jižní Ameriky patřila tatuáž paraguayských Kaďuvejů.. Šlo o jemné asymetrické vzorečky, které si Indiáni vpisovali do tváře. Indiáni Severní Ameriky se nechávali tetovat z rituálních a magických důvodů, kromě toho se chtěli odlišit od nepřátel a sousedů. Některé z ornamentů měli jen někteří indiáni Severní Ameriky a ty byly odměnou za chrabrost. Jednotlivé kmeny Indiánů žijících v Severní Americe měly ještě další důvody proč se nechat tetovat, např. u Siouxů nesla tetování význam pro nalezení cesty duše do věčných lovišť. U kmene Čipavejů se tetovalo kvůli léčbě zubů a hlavy, to se vpichovalo tetování na čelo, líce a spánky. Od revmatismu mělo pomoci tečkované tetování. Velmi často mělo tetování i rituální funkce pro svoji bolestivost činil tento rituál z dětí muže a ženy. V Kalifornii se indiánské kmeny, hlavně ženy nechaly tetovat na bradu, od krajů úst dolů a signalizovalo zralost ženy na vdávání. Velmi praktické využití pro tetování našli muži kmene Hupa, na předloktí mužů tohoto kmene bychom našli deset čar, aby mohli od palce změřit velikost mušlí, kterými se platilo. Bez opomenutí nesmí zůstat důležitá poznámka k tetování, pokud se někdo z i Indiánů nechal tetovat znakem pro válečníka a přitom nebojoval, hrozilo mu za tento podvod, že místo s tetováním bude staženo i s kůží. Na severozápadním pobřeží USA sloužila těla kmenů Haidy, Tlingrita, Cimšajnai, Kwakiutlů, Nutků a dalších jako místo pro totem. Totemová zvířata sloužila jako identifikace klanu, umístění a počet mytologických postav označovalo status jednotlivce ve společenství. Tetování pojilo mrtvé s živými. Arktické tetování plnilo opět několik funkcí jak status manželek, lovecké úspěchy mužů, tak i vyprovázení mrtvých. V roce 1888 popisuje Franz Boas, etnograf, ještě jeden zajímavý důvod, proč se Inuitky tetovaly na tváři, bylo to z toho důvodu, aby byly ušetřeny, pokud došlo k boji, byly tak i

21

za rozbřesku ihned rozpoznány od mužů. 17 Nutno říci, že v 19. století v Evropě zažívalo tetování, i když většinou jen z estetických důvodů rozkvět, oproti tomu původní přírodní kmeny, od kterých bylo tetování přebíráno, postupně zanikaly nebo byly ničeny a také opouštěly čím dál více svoji tradici zdobení těla.

4.3 Asie O tetování nelze najít zmínku z oblasti střední Číny, tetování se tu neujalo, pouze v některých dobách u trestanců. V Indii je tomu jinak. Tetování mělo hlavně funkci estetickou, konkrétně u žen, vyznávající hinduismus. Ženy byly zdobeny drobnými kytičkami, hvězdičkami, primární důvod tetování byl po vzoru Kršny(nejvyšší Bůh v některých indických náboženstvích), který tetoval své ženy. Horské kmeny na hranicích s Barmou se tetovaly proti nemocem a neplodnosti. Za koloniální nadvlády se v Indii kromě tetování estetického objevuje opět tetování nesoucí význam stigmatu kriminálníků, ti byli značeni na čele a a tuto část těla si pak zakrývaly turbanem. V Nepálu se zdobili jak ženy tak muži, věřili, že budou moci tetování v ráji prodat, proto používali techniku, která zajistí, že tetování po smrti nevybledne. Na východě Indie žije skupina kmenů, které se vzepřely britské koloniální správě - Nágové, jejichž tetování plnilo vícero funkcí souběžně. Ženy, kdyby nebyly tetované na bradě, tak by se snad ani nevdaly, muži za své úspěchy v boji mívali vytetováno velké rozevřené písmeno V a přítomna je také funkce estetická, u žen vypadalo tetování jako řetízek na lýtku. V Barmě skrze vytetovaná silná zvířata věřili, že lépe nabudou sílu a získají statečnost, ženy si nechávaly tetovat kruhy na krk, aby poté, co budou pochovány nepřišly do kraje zlých duchů. 17 Srov. Rychlík M.: Dějiny tetování, S.61 - 86

22

Z estetického hlediska byla tetování tak dokonalá, že budila zdání oblečeného člověka namísto nahého. Bylo to dáno tím, že mezi konkrétními obrázky byly důmyslně propojeny ornamenty. V 16. století si zde nechal tělo tetovat nejeden běloch, který do těchto krajin zavítal. Koncem 18.století v Bangkoku mělo tetování téměř oficiální funkci, svobodní občané se museli nechat tetovat z nařízení krále k registraci v království. Vietnamci a Thajci si nechávali vytetovat tzv. „ legíny“, které se lišily ve vzoru, takže opět se setkáváme s funkcí estetickou. Tradici tetování si udrželi na ostrově Tchaj – wan až do 20.století, bránili se čínské i japonské asimilaci, tisíce let tu žily kmeny Kaošany, některé z kmenů věřily, že jen šikovné ženy a úspěšní válečníci si zaslouží dostat se na onen svět, a tito byli také vícero a jinak, za zásluhy tetováni. Ženy byly zdobeny na obličeji, např. tváře si mohly tetovat jen opravdu zručné tkadleny. U mužů bychom mohli spatřit tetování na hrudi a rukou jen tehdy, pokud usmrtili v boji více než 5 mužů, ti nejlepší bojovníci mohli nechat tetovat své potomky, vytetovaný znak vypovídal o odvaze jejich otců. Pro obyvatele Filipín znamenalo tetování ocenění za bojeschopnost a u žen pochvalu za zásobování muže potravinami při válečných výpravách. V 17. století se misionáři snažili o vymýcení této tradice, ale změnilo se jen to, že že Filipínci si začali znaky tetovat latinkou. Tatuáže na Filipínách byla velmi elegantní, tetováno bylo celé tělo, jemnými přesnými ornamenty, symetrické linie opravdu zdobily postavu. V roce 1691 byl jedním z kolonizátorů zakoupen a odvezen krásně potetován Filipínec – popis jeho tetování se blíží krajkové košili s rukávci a vzorovaným leginám na nohou – do Londýna, kde byl vystavován, pravda, budil senzaci a pravda je i to, že krátce po pobytu v Anglii zemřel na neštovice. Dajakové – souhrnný název pro kmeny původních obyvatel ostrova Bornea se tetovali stejně vehementně jako „lovili lebky“. Věřili, že svět je obydlen mnoha duchy a je třeba si jejich přízeň uchovávat a o usilovat o ni. Společenství, které nese název Ukitové mělo zvláštní techniku 23

tetování, tělo bylo obarveno načerno a jako do negativu fotky se vpichovaly barevné obrázky. Tetování žen na Borneu bylo spojeno s mnoha rituály, začínalo se tetovat v 9 letech stáří dívky a čím významnější postavení ve společenství dívka měla, tím složitější ornamenty se postupně na těle dívky vyobrazovaly. Tetování probíhalo postupně až do otěhotnění dívky, poté se již tetovat nesměla. V Japonsku je počátek tetování spjat se zakrýváním cejchů zločinců. Postupně se tetování v Japonsku stalo uměním, kdy se jedná o obrazové kompozice, které připomínaly opravdu oděv, třeba i celý plášť. Domorodé kmeny na Japonských ostrovech tetovaly jen ženy a to v oblasti rtů, tetovaly si široký úsměv, který měl odhánět zlé duchy. Od roku 1799 se tradice domorodého kmenu Ainů zakazovala, v roce 1998 zemřela poslední tetovaná žena s tradičním tetováním. 18

4.4 Oceánie a Austrálie Havajské ostrovy na severu v Tichém oceánu, Nový Zéland na jihu a Velikonoční ostrovy na východě Tichého oceánu byla místa, kde se tetovalo hojně, doslova od hlavy až k patě. Důvodů k tetování bylo mnoho, vypovídala o postavení jedince a jeho významu ve společnosti, ale i politické zařazení, rituálně se dělo před válkou, avšak význam mělo i v milostném životě. Od 18. století byla na četných ostrovech tatuáž zakázána misionáři a původní obyvatelé postupně vymírali na choroby a přicházející prázdnotu zároveň se zákazy jejich tradic. Ornamenty na hlavách Maurů původních obyvatel Nového Zélandu měly také svůj význam, ostatní se mohli dozvědět o významných událostech v životě potetovaného člověka, svůj životní příběh měl vepsán doslova do kůže, proto se také uchovávaly potetované hlavy, potomci se z nich mohli dozvědět důležité informace o svých předcích.19 Tetování Maurů mělo své důsledky se špatným koncem. Ornamenty na hlavách vypovídaly o statusu a kmenové příslušnosti člověka. Čím 18 Srov. Rychlík M.: Dějiny tetování, S.123

19Srov. www.politik-lernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.html 24

byla krásněji a složitěji hlava zvláštními symetrickými spirálami potetována, tím významnější válečná trofej to byla, nezdobené hlavy se vyhazovaly, potetované se napichovaly na kůly. Pokud se kmeny smířily, poznaly podle tetování bezpečně své soukmenovce a vyměňovaly je za své válečné zajatce. V roce 1770 byla zakoupena od Maurů první hlava Evropanem, ve 20. letech 19. století byli ochotni Maurští válečníci podnikat nájezdy na sousedské kmeny kvůli zisku a puškám za tetované hlavy do sbírky Evropanů, dokonce se dojednávala cena předem za konkrétní hlavu, kterou si obchodníci vybrali ještě mezi žijícími nejlépe potetovanými. Dovoz hlav byl zakázán roku 1831. S misionáři a novými osadníky bylo od tetování postupně upouštěno. V Austrálii nebylo tetování na barevné pokožce rozšířené, ale stejnou funkci jako tetování mělo umělé jizvení kůže. Sloužilo k rituálům při přivolávání dešťů, při pohřebních rituálech a v prvé řadě opět pro kmenové odlišení. Barevně se tetovalo na Nové Guineii, i ženy byly tetovány od hlavy až k patě, zde mělo tetování funkci hlavně léčitelskou, mělo zabránit různým bolestem na těle, např. kloubů, hlavy. Ale také chránilo před démony. 20 Tetovalo se na četných malých ostrůvcích, funkce tetování byla estetická, někde také erotická a téměř všude sociální. Obličej se netetoval tak jako u Maurů téměř nikde s výjimkou Marshallových ostrovů, avšak ani tam nedosahovalo tetování spirál takových kvalit jako na Novém Zélandu. 21

Jak vidíme u původních kmenů mělo tetování mnohdy zásadní význam napříč popisovaným územím. Některé informace chci dále zpracovat v následující praktické části mé závěrečné práce, která má sloužit jako materiál k výuce.

20 Srov. www.politik-lernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.html 21 Srov. Rychlík,: Dějiny tetování S. 124 - 164

25

Praktická část Tetování – ozdoba natrvalo? Učební jednotka.

2-3 vyučovací hodiny

Popis

Vyučování se zabývá tetováním jako součástí kultury. Na úvod jsou zmíněny obecně funkce kůže, pro připomenutí důležitosti této části našeho těla, pracovní listy a informační listy obsahují fakta z historie tetování, osvětu k průběhu tetování a informace o důvodech k pro a proti

Průběh vyučování

1. brainstorming k tématu kůže, funkce kůže, kůže jako symbol sociální identity, otevření tématu tetování 2. práce na stanovištích - viz pracovní listy 3. zhotovení plakátů - funkce tetování pro naši společnost, funkce tetování původních společností, argumenty pro a proti tetování 4.diskuze na téma tetování a souvislostí k tomuto tématu ( naše kultura, vliv na ostatní kultury, přejetí tradic jiných kultur, proces tetování u nás...)

Výchovně vzdělávací cíle a výstupy

Poukázat na historické tradice tetování v různých oblastech světa u odlišných kultur, poukázat na prolínání kultur, přejímání tradic. Připomenout si hlavní funkci kůže našeho těla – fyziologickou. Seznámit žáky se správným průběhem procesu tetování v našich podmínkách – i legislativních. Prokázat a procvičit schopnosti v získávání informací, hledání informací v textu, na internetu, pracovat ve skupině. Vést k sebepoznání, sebereflexi, ale také k toleranci a empatii a pochopení souvislostí a důvodů chování ostatních kultur, ale i spolužáků. Schopnost kriticky posoudit důvody jednotlivců a skupin nechat se tetovat. Nalézt na základě získaných informací opodstatněné argumenty proč mít či nemít tetování Znát rizika tetování, seznámit se s průběhem procesu tetování, znát možnosti klienta a povinnosti tatéra

26

Ročník

8. a 9. třídy 2. stupně ZŠ

Kompetence

Kompetence k učení + Kompetence k řešení problémů Kompetence komunikativní, pracovní, sociální

Mezipředmětové vztahy

Biologie, zeměpis, dějepis

Vyučovací metody

Brainstorming, práce ve skupině, učení na stanovištích, diskuze

Příprava, materiál

Zajistit na jednu vyučovací hodinu pc učebnu pro vyhledávání informací na internetu(případně informace, které mají žáci najít na internetu vytisknout do každé skupiny), příprava pracovních listů a info listů pro žáky – do každé skupiny 2x obstarat plakáty a barevné fixy

27

Didaktické zpracování V této části navazuji na výše zmíněnou tabulku, kde je přehledně zpracován průběh hodiny. V hodinách občanské výchovy respektuji průřezová témata a mezipředmětové vztahy, konkrétně, pokud je do tématu začleněna oblast kůže – dbám na to, aby v biologii již toto téma bylo probráno. V úvodní části hodiny aktivuji zájem žáků o probírané téma pomocí brainstormingu. Žáci mohou na tabuli zapisovat své nápady. Pokud je třeba, navedu žáky k cílené problematice. Rozdělení do skupin provádím na základě klimatu ve třídě a beru ohled na vztahy mezi žáky. Snažím se však, aby 4 nejvíce aktivní studenti byly v každé skupince po jednom, skupiny jsou stejně početné, 5-6 žáků ve skupině. Začíná pracovní klima ve třídě, skupiny by měly mít možnost pracovat odděleně od ostatních skupin, je třeba uzpůsobit třídu pro práci ve skupinách – vytvořit 4 pracovní plochy. Výjimkou je práce na pc, kde se přesouváme do pc učebny, popř. mohou žáci po domluvě s učitelem použít ve třídě ve skupince tablet. Úkoly jsou vypracovány tak, aby si žáci procvičili práci s textem, kritické myšlení i tvůrčí práci. Učitel má roli pomocníka, pokud si skupina neví s něčím rady. Působí také jako iniciátor skupinové kooperace. Jako motivaci je použito téma, které je aktuální, pro žáky zajímavé, ale je možno se skrze něj dostat k podstatě odlišnosti kultur, k hlubším významům činností, které jsou nebo byly v kulturách prováděny. Učitel podporuje pluralitu názorů, jeho úkolem je vhodně vést konečnou diskuzi. Rovněž také vést žáky k zodpovědnému přístupu k vlastnímu tělu, poskytnout z důvodů preventivních informace o procesu tetování. Následovně uvádím průběh hodiny, texty a pracovní listy, které je možné k tématu tetování použít.

28

1. Úvod hodiny Použitá výuková metoda: brainstorming •

k čemu nám slouží kůže: smyslový orgán (vnímáme teplo, chlad,povrch, přijímání ..)

•

regulátor tepla,ochrana proti bakteriím, infekcím

•

Kůže jako zrcadlo duše: vyjadřuje strach, stud, somatické problémy

•

Kůže jako symbol sociální identity: barva kůže, zdobení kůže: malování na kůži, tetování

2. Rozdělení do skupin, do každé skupiny rozdány texty a pracovní listy, plakáty a fixy 3. samostatná práce ve skupinách – vypracování úkolů, zpracování plakátů 4. diskuse, zpětná vazba, poznámky do sešitu

29

List s informacemi pro žáky k 1. úkolu: Dějiny a důvody tetování

Oceánie a Austrálie Havajské ostrovy na severu v Tichém oceánu, Nový Zéland na jihu a Velikonoční ostrovy na východě Tichého oceánu byla místa, kde se tetovalo hojně, doslova do hlavy až k patě. Důvodů k tetování bylo mnoho, vypovídala o postavení jedince a jeho významu ve společnost, ale i politické zařazení, rituálně se dělo před válkou, ale význam mělo i v milostném životě. Od 18. století byla na četných ostrovech tatuáž zakázána misionáři a původní obyvatelé postupně vymírali na choroby a přicházející prázdnotu zároveň se zákazy jejich tradic. Ornamenty na hlavách Maurů, původních obyvatel Nového Zélandu, měly také svůj význam, ostatní se mohli dozvědět o významných událostech v životě potetovaného člověka, svůj životní příběh měl vepsán doslova do kůže. Barevně se tetovalo na Nové Quineji, i ženy byly tetovány od hlavy až k patě, zde mělo tetování funkci hlavně léčitelskou, mělo zabránit různým bolestem na těle, např. kloubů, hlavy. Ale také chránilo před zlými duchy. 30

Poslední tradičně tetovaná Filipínka

Asie - Pro obyvatele Filipín znamenalo tetování ocenění za bojeschopnost , a u žen pochvala za zásobování muže potravinami při válečných výpravách , v 17. století se misionáři snažili o vymýcení této tradice, ale změnilo se jen to, že si Filipínci začali znaky tetovat latinkou. Tatuáže na Filipínách byla velmi elegantní, tetováno bylo celé tělo, jemnými přesnými ornamenty, symetrické linie opravdu zdobily postavu. V roce 1691 byl jedním z kolonizátorů zakoupen a odvezen krásně potetován Filipínec(popis jeho tetování se blíží krajkové košili s rukávci a vzorovaným leginám na nohou) do Londýna, kde byl vystavován. Opravdu budil senzaci a pravda je i to, že krátce po pobytu v Anglii zemřel na neštovice.

Amerika - Indiáni Severní Ameriky se nechávali tetovat z rituálních a magických důvodů, kromě toho se chtěli odlišit od nepřátel a sousedů. Některé z ornamentů měli jen někteří Indiáni Severní Ameriky a ty byly odměnou za chrabrost. U Siouxů nesla tetování význam pro nalezení cesty duše do věčných lovišť. U kmene Čipavejů se tetovalo kvůli léčbě zubů a hlavy, to se vpichovalo tetování na čelo, líce a spánky. Od revmatismu mělo pomoci tečkované tetování. Velmi často mělo tetování i rituální funkci pro svoji bolestivost činil tento

31

rituál z dětí muže a ženy. Arktické tetování pojilo opět několik funkcí jak status manželek, lovecké úspěchy mužů, tak i vyprovázení mrtvých. Inuitky (Eskymáci a také původní obyvatelé Kanady) se tetovaly na tváři, bylo to z toho důvodu, aby byly ušetřeny, pokud došlo k boji. Byly tak i za rozbřesku ihned rozpoznány od mužů. Posledně objevená mumie v Alpách na italsko - rakouských hranicích nese jméno Ötzi právě podle místa, kde přibližně před 3500 tisíci lety zemřel. Tento muž měl přes 47 různých tetování, na kolenou, kolem páteře a pravém kotníku. Účelem tetování byly pravděpodobně terapeutické účinky, tedy důvody léčebné.

U Řeků a Římanů mělo tetování funkce stigmat u otroků, v pozdním starověku byli tetováni kriminálníci, ale také křesťané, byla to sankce, cejch. Tato tetování byla i životu nebezpečná, nedbalo se na hygienu a tetovalo se přímo na čelo. Později je tetování s účelem někoho označit spojeno např. se značením vojáků elitních bojových jednotek nacistického Německa (SS).

32

V Rusku, Japonsku i Americe mělo tetování význam i v moderní době jako značení se za příslušníka určité skupiny či gangu. V ruských věznicích poznáte podle tetování druh zločinu, kterým se vězeň prohřešil. Počátkem 20. století zažíval cirkus v Evropě zlatou éru. Největší hvězdou cirkusu byl albánský Řek, který se nechal tetovat v Barmě a měl na sobě 388 tetováží (sfingy, hady, labutě, opice, kočky, šelmy, draky, ryby, lístky, květiny, ovocné plody), cirkusáci měli k tetování jeden hlavní důvod a to vydělat peníze, čím víc a čím zvláštnější tetování, tím víc peněz. Opravdové oživení tetování v Evropě přinesly zaoceánské plavby. Během 19. století se plavili námořníci také obchodně mezi Evropou a Amerikou. Ti pak kopírovali na palubách lodí zaoceánské tetování, ale rodily se i nové obrázky, v přístavech vznikala profese tatérů. Vzhledem k profesi námořníků byly častými náměty obrázků kotvy, srdíčka, lodě, ženy, náhrobky, kompasy, vlajky, mořské panny, delfíni, žraloci, želvy nebo třeba velryby. Kromě nudy, hrál v tetování roli také důvod prozaický, s originálním tetováním se zvyšovala šance , že mohl být námořník identifikován po pádu přes palubu. Kříž na těle námořníka měl zajistit křesťanský pohřeb. Časem tetování u námořníků nabylo dalšího významu, funkce rituální. Po dosažení 5 000 mil na moři byl 33

námořníkovi na hruď vytetován modrý ptáček, po 10 000 mil další ptáček , při překročení rovníků přibyl Neptun na noze, prase na chodidle a kohout na druhém chodidle jako kouzlo chránící před utonutím. Tetování jako trend – tetování dnes Co mají společného David Beckhan, Angelina Jolie, Pink, ale také někteří lékaři, topmanažeři, filmové hvězdy nebo známí sportovci společného? Ukazují svá tetování. Chtějí být jedineční. V 60.letech to byl symbol svobodného projevu. U Hippie, Panku a rockerů to byl výraz rebelství proti společenským normám, dnes je tetování dostupné každému a prolíná se všemi vrstvami společnosti.

Fotbalista David Beckham

34

Pracovní list pro žáky k 1. úkolu: Dějiny a důvody tetování Odpověz na následující otázky, informace z listu pro žáka ti pomohou 1. Vypiš 5 různých důvodů, pro které se nechávali lidé tetovat:

2. Vypiš příklady, kdy bylo tetování nařízeno, bylo nedobrovolné:

3. Proč se nechávají lidé tetovat dnes, co myslíš, že je k tomu vede?

4. Spoj, co patří k sobě:

výpověď svého životního příběhu projev sebevyjádření,módní trend

léčebná funkce tetováním

známé osobnosti Inuitky

Nový Zéland,

Maurové

Ochrana žen při napadení

Ötzi

………………………………………………………………………………………………….. 35

2. úkol: Najdi odpovědi na otázky: Pomůže ti k tomu webová stránka: http://www.bodyartmag.cz/nejcastejsi-otazky-okolo-tetovani

36

•

Od kolika let se mohu nechat tetovat?

•

Kolik tetování stojí?

•

Existuje bezbolestné tetování?

•

Rizika tetování ( přenos nemocí, alergie)

3. úkol: Poznač si, jak vybrat správné tetovací studio: 1. Osvědčené, doporučené, čisté, příjemné, legální 2. Ve studiu musí být vyvěšen živnostenský list (tatér musí splňovat hygienické podmínky – místnost, vybavení schvaluje hygienický úřad, odbornou způsobilost a výdej živnostenského listu živnostenský úřad. 3. Sám tatér musí mít vzdělání v oboru zdravotnictví nebo kosmetiky nebo musí mít odpovědnou osobu, která jeho živnosti ručí.) 4. Osobnost tatéra – je ochoten zodpovědět všechny tvoje otázky, schopen podat veškeré informace o rizicích a průběhu tetování, poskytnout informace o péči po provedení tetování.

37

4. úkol: Informace o průběhu tetování a péči o tetování Co tě čeká, jestliže dojdeš k rozhodnutí, že se chceš nechat trvale ozdobit? Pokud jsi zvážil, že opravdu tetování chceš, tak nezapomeň v den, kdy budeš tetován pořádně jíst a pít. Pokud jsi nemocný, pak určitě termín tetování odlož! Normální tetování trvá 2-3 hodiny, většinou jsou křesla, respektive lehátka již vydezinfikována. Barva na tetování je připravena v jednorázových nádobkách a nesmí být použita pro nikoho dalšího. Nech si vysvětlit co přesně bude následovat. Postup by měl být následující: Na začátku bude místo, kde se necháš tetovat oholeno a vydezinfikováno. Potom bude nakreslen motiv tetování, který sis vybral, na speciální papír , navlhčí se a nalepí se na kůži. Obrys motivu se takto obtiskne na kůži. Nyní máš příležitost si ověřit, zda je to opravdu tak, jak si přeješ. Není problém vyzkoušet více pokusů, než se ti bude zdát, že je tetování na správném místě. Určitě je tu prostor pro to, aby si tvé rozhodnutí poopravil, či změnil. Nezapomeň, že se jedná o tvé tělo a ozdobu skutečně trvalou. Poté bude nanesena lékařská vazelína , následuje 38

vpichování tetování. První vpichy mohou být bolestivé a nepříjemné. Asi po 10 minutách si tělo na bolest zvykne a proces bude méně bolestivý. Někteří lidé jsou citliví na bolest a tetování je pro ně skutečně bolestivé po celou dobu. Někteří popisují tetování jako hřejivý, intenzivní proces. Tatér má po celou dobu hygienické rukavice, měl by se také zajímat o to, jak tetování snášíš a zda nepotřebuješ přestávku. Pokud máš pocit, že ti není dobře, využij nabídky k přestávce. Při tetování dochází ke krvácení kůže. Tatér odstraňuje během tetování krev a také přebytečnou barvu k tetování. Tak je chráněna kůže od nečistot a může hned začít proces hojení. Po skončení procesu tetování dostaneš ochranou folii, kterou si sundej až po několika hodinách, poté očisti kůži vlažnou vodou a nech volně osušit. Po několika hodinách se utvoří stroupky. Doporučení: * Nepij žádný alkohol ani den před tetováním. * Pokud je to možné, vezmi si s sebou doprovod. * Vezmi si s sebou něco k pití a malou svačinu. ( hroznový cukr je dobrý na nervy) * Před samotným tetováním si domluv signál s tatérem , na který bude reagovat, když budeš chtít s tetováním přestat.

39

PO tetování: *Udržuj tetování v čistotě a v suchu, žádné koupání, jen sprcha * Natírej si tetování léčivým krémem * I když tetování svrbí, neškrábej si je * Zdrž se přímého sluníčka, sauny, solária a těsného oděvu * Pokud se vyskytnou problémy, navštiv lékaře •

Nezapomeň, že tetování je zpočátku otevřená ranka, která se zahojí až za čas. Při správném ošetření by se měla zahojit za 2 – 4 týdny. 22

22 http://www.jugendinfowien.at/fileadmin/daten/jugendinfo/PDF/Broschueren/tattooandpiercing.pdf

40

5. úkol:

Roztřiď argumenty pro a proti

Argumenty pro tetování x Argumenty proti tetování možná překážka při přijetí do práce možné zdravotní komplikace – alergie, infekce výběr správného motivu jako symbol individuality odmítnutí kamarády

vyjádření náležitosti k určité skupině

výběr správného motivu – co je „skutečně“ hezké konflikt s rodinou nepochopení ostatních

obdiv u ostatních

nemožnost následného odstranění změna tetování při stárnutí kůže změna postojů v průběhu života impuls k zamyšlení, co je pro mě tak důležité, že bych to chtěl mít vepsáno na kůži zamyšlení, proč se tetovali a tetují dnes ostatní, proč se chci/nechci tetovat já osobní význam, záznam důležitého mezníku v životě přechodný módní trend

podlehnutí vlivu kamaráda

rozmar, povrchní rozhodnutí 41

Závěr: Jak by se dalo krátce a výstižně shrnout vše co je v této práci napsáno? Pokud bych si měla odpovědět na otázky, které jsem si na začátku kladla, tedy, zda je tetování součástí naší kultury a zda má jiný význam než to, že se nám obrázky na kůži líbí, tak by odpověď zněla: „ Ano tetování je součástí i naši kultury, má své dějiny i v Evropě a kromě líbivosti mělo i jiné funkce.“ Avšak ihned musím dodat, že tetování v Evropě zdaleka není lidovou kulturou ani vysokou kulturou a důvody k tetování nikdy nebyly tak hlubokomyslné jako v kulturách původních, odkud jsme toto zdobení převzali, dokonce jsem měla občasný pocit, že tuto tradici původních obyvatel oblastí, které jsme kolonizovali a měnili k obrazu svému, jsme našim způsobem užívání tetování znehodnotili a vlastně znehodnocujeme stále. Ať už mělo tetování význam léčebný, rituální, statusový či magický, vždy mělo spojitost s celým společenstvím, kde se bralo tetování velmi vážně a bylo zřetelné pro ostatní a skutečně důležité pro život původních kmenů. Dnešní trend u nás – nechat se tetovat – je spojen s jednotlivcem. JÁ ne MY, je v naší společnosti důležité. Co se týká splnění cílů, které jsem si stanovila, to znamená najít cestu, jak u žáků vzbudit přes módní trend zájem o původní význam tetování, ten jsem, věřím, splnila a těším se, až mi to potvrdí v září žáci samotní. Funkce tetování jsou popsány v teoretické části a dále zpracovány v části praktické, jeden pracovní list informuje žáky o tom, jak vypadá proces tetování dnes v naší společnosti a je žákům jednoduše popsán, nepůsobí dojmem ničeho svátečního, spíše sterilirního. Nebylo mým záměrem žáky od ničeho odrazovat ani je k ničemu nabádat, jen jim dát možnost dojít k vlastnímu postoji k danému tématu pomocí smysluplného zpracování četných informací. Hmatatelným výstupem práce žáků by mělo být vypracování pracovních listů, plakátů. Ale především by měl být výstupem impuls k přemýšlení „o nás, o nich a o sobě“ a alespoň u některých žáků jistě vyvstane otázka „jakým směrem se dál ubírat a proč“.

42

Seznam literatury a ostatních pramenů Buchtová M., Rybář R.: Základy estetiky a kultury. Item 1996. ISBN 8072040022 Duffková J., Urban L.,Dubský J.: Sociologie životního stylu.Plzeň, 2008 Havlínová, I.: Didaktické náměty pro učitele Občanské výchovy a Základů společenských věd.UK PdF Praha, 2014 Králík O., Rybář R., a kol.:Nové přístupy ve výuce Společenských věd. Cerm, Brno 2006 Koukolík F., Drtilová J.: Vzpoura deprivantů, Makropulos, Praha 1996 Laicmanová A.: Výchova k občanství. Pro 9. ročník. NOVÁ ŠKOLA, s.r.o. 2013, ISBN 97880-7289-487-1 Lunerová J., Štěrba R., Svobodová M.: Výchova k občanství. Pro 8. ročník. NOVÁ ŠKOLA, s.r.o. 2014, ISBN 978-80-7289-542-7 Maňák, J, Švec V.: Výukové metody. Brno, Paido 2003 RYBÁŘ, R.:, KRÁLÍK O., JEMELKA P., GOŇCOVÁ M., VONKOVÁ E., NOVÁK S., MEČIAR J.,ŠTĚRBA R., NOLČ J., HONS Z., VALACH M.: Krize společnosti a její projev ve společenských vědách. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 191 s. Spisy Pedagogické fakulty č. 157. ISBN 978 -80-210-6054-8. Rychlík M.: Dějiny tetování. MF 2014, ISBN: 978-80-204-3286-5 Scruton R.: Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Academica 2002, ISBN 80-200-1013-0 http://www.jugendinfowien.at/fileadmin/daten/jugendinfo/PDF/Broschueren/tattooandpier cing.pdf http://www.bodyartmag.cz/nejcastejsi-otazky-okolo-tetovani www.politik-lernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.html https://cs.wikipedia.org/wiki/Romantismus

43

Zdroje obrázků:

44

•

Maurové:

www.politik-lernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.htm

•

David Beckham: www.ahaonline.cz

•

obr. Kotva: www.tattoomania.cz

•

obr. Tetování v obličeji: http://www.menstyle.cz/tetovani-obraz-doby.html

•

obr. Tetování vězňů: https://www.national-geographic.cz

•

Ötzi: www.politik-lernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.html

•

Poslední tradičně tetovaná Filipínka: www.bodyartmag.cz

•

ženy z Nové Quineje: www.politiklernen.at/content/site/praxisboerse/article/105597.html

Přílohy: Příloha č. 1 informace k úkolu č. 2, pokud by nefungoval internet či internetový odkaz: http://www.bodyartmag.cz/nejcastejsi-otazky-okolo-tetovani

Nejčastější otázky okolo tetování Odkdy se smím nechat tetovat? Tetování je přísně vzato jednou z forem poraňování těla, které je samozřejmě beztrestné, pokud existuje souhlas zákazníka a pokud je tento plnoletý, tzn. dovršil 18 let. Někteří tetovači tetují už i mladistvé od 16 let, jestliže mají souhlas rodičů; přitom se ale po právnické stránce pohybují na tenkém ledě. Například pokud jeden z rodičů souhlasí, ten druhý však tetování odmítá, anebo v případě, že bylo vyjádření rodičovského souhlasu zfalšováno. Každopádně má však smysl počkat s tetováním až do plnoletosti, protože mladiství mají sklon k rychlým změnám stylu a vkusu a takové definitivní rozhodnutí, jako je to týkající se tetování, předpokládá určitou míru duševní zralosti.

Kolik tetování stojí? To je častá otázka, na kterou však nelze odpovědět; právě tak bychom se mohli zeptat, kolik stojí červené auto. Cena závisí na velikosti tetování, na individuální hodinové sazbě tetovače, na době potřebné k provedení tetování atd. Tetovač může stanovit cenu poněkud přesněji teprve tehdy, když ví, který motiv a na které místo na těle má být vytetován, jak má být detailní a zda má být barevný, nebo černobílý.

Existují tetování, která za pár let zase zmizí?

45

Takzvaná „biotetování“ nebo „časová tetování“ jsou často nabízena v kosmetických studiích. Údajně mají tato „přechodná tetování“ za několik let zase úplně vyblednout. Tvrzení takových „biotetovačů“, že tato tetování prý přirozeným procesem obnovy kůže postupně zmizí, je ale kožními lékaři vehementně popíráno. Z medicínského hlediska je považováno za nemožné, aby obrázek na kůži takovým způsobem zmizel. Expertům z TattooStyle a Tätowiermagazinu rovněž dodnes není znám ani jediný případ, kdy by tzv. „biotetování“ nebo „časové tetování“ skutečně beze zbytku zmizelo! Myšlenka o obrázku na kůži na omezenou dobu je tedy jen krásný sen – nebo rafinovaný obchodnický nápad…

Je možné se tetování zase zbavit? Malá až středně velká tetování je možné opět odstranit pomocí laseru. Na dobré klinice nezanechá takový zákrok žádné jizvy. Kombinací rubínového laseru a Nd-Yag-laseru se dají odstranit jak jednobarevná amatérská tetování, tak i barevná profesionální tetování. Avšak laser není žádný zázračný prostředek, pomocí něhož se člověk může podle chuti a nálady zbavovat nežádoucích módních tetování. Zákrok je drahý, bolestivý a může být - to podle charakteru tetování - i velmi zdlouhavý. Je také možno staré, tmavé tetování laserem zesvětlit, aby dotyčné místo na kůži mohlo být znovu potetováno. Adresy laserových klinik obdržíte u kožního lékaře. Jsou možné alergické reakce na tetovací barvy? Protože lidské tělo teoreticky může reagovat alergicky na téměř neomezené množství věcí jako travní pyl, arašídy, nikl, latex a mnoho dalších, nejsou samozřejmě vyloučeny ani alergické reakce na tetovací barvy. V praxi jsou takové reakce ale mimořádně vzácné. Alergie byly ve výjimečných případech zpozorovány u těch tetovacích barev, které obsahují červenou a žlutou. Dnes jsou však kvalitní tetovací barvy testovány na možné alergenní látky, přičemž tím i přes minimální zbývající riziko nemůže být nežádoucí reakce těla nikdy úplně vyloučena.

Existuje bezbolestné tetování? Proces tetování je v zásadě více či méně bolestivý, přičemž každý člověk má jinou snášenlivost bolesti. Co jeden pociťuje jako mírně nepříjemné, to je pro druhého už nesnesitelně bolestivé. Stupeň vnímání bolesti závisí také na technice tetovače, na druhu jehel, na tetované části těla i na tělesné konstituci. Proto pro mimořádně citlivé osoby existuje možnost před tetováním kůži dočasně umrtvit lokálním anesthetikem „Emla“ (k dostání bez receptu 46

v lékárnách). Trvání účinku tohoto krému je individuálně velmi rozdílné; u některých působí až dvě hodiny, u jiných právě tak dvacet minut. Kůže je po dobu trvání účinku téměř necitlivá k bolesti. V některých případech však bylo vypozorováno, že kůže ošetřená krémem „Emla“ hůře přijímá tetovací barvu, což může vést ke snížení kvality tetování. Kromě toho je třeba vzít na vědomí, že „Emla“ je lék a že může mít vedlejší účinky.

Je možné nakazit se při tetování nemocemi? Jestliže nejsou dodržovány zásady hygieny, pak je možné při tetování přenést zárodky nemocí jako například žloutenky nebo HIV, původce oslabení imunity AIDS, z jednoho zákazníka na toho následujícího. Proto by se měl člověk před tetováním ubezpečit, že tetovač disponuje sterilizátorem, pracuje v latexových rukavicích a dbá na to, aby rozprašovače, knoflíky transformátoru apod. – všechny předměty, které během tetování uchopí do ruky ( může k nim patřit i telefon) – byly polepeny folií. Právě tak důležité je, že při doplňování barvy do nádobky se nesmí špička láhve s barvou dotknout obsahu nádobky! Pokud jsou všechny hygienické zásady dodržovány, je přenos nemocí, právě tak jako u zubního lékaře nebo v nemocnici, vyloučen.

Na co si musím po tetování dávat pozor? Každý tetovač má svůj vlastní „recept“ na doléčení po tetování. V zásadě je ale nejdůležitější zajistit, aby strup na ráně, který se tvoří několik dní po tetování, mohl odpadnout sám od sebe. Nesmí se v žádném případě odškrábnout a nesmí také navlhnout při sprchování, saunování nebo silném pocení při sportu. Poškozením strupu se může ztratit barva a v tetování vzniknou mezery, které musí být znovu potetovány. Jestliže chceš použít mast na rány, promluv si nejprve se svým tetovačem, neboť ne každá mast se k péči o tetování hodí! I když je tetování už zahojené, doporučuje se v létě je stále mazat opalovacím krémem. Tak se zabrání jeho vyblednutí a tetování si zachová svou barevnost a ostrost. Musí se tetování někdy obnovovat? Profesionálně provedené tetování nemusí být za normálních okolností obnovováno, pokud během procesu hojení nebylo poškozeno. Tetovacím studiím, ve kterých člověk k vlastnímu termínu tetování dostane automaticky hned ještě jeden termín k opravnému tetování, je třeba se obloukem vyhnout, neboť dobrý tetovač zanese obrázek pod kůži tak, že žádné opravy nejsou nutné. U velmi starých tetování může mít obnovení smysl, pokud barvy už silně vybledly.

47

Protáhne se tetování, když mi kulturistikou zesílí paže? Tetování na horní části paže by se přirozeně protáhlo, kdyby se objem paže intenzivním tréninkem nebo také silným přibytím na váze při tučné stravě extrémně zvětšil, např. v rozmezí z původních 30 cm na 45 cm. Takového zvětšení svalové hmoty je ale možné dosáhnout jen nejintenzivnějším tréninkem; výsledky, kterých může dosáhnout „normálně“ trénující člověk při rekreačním sportu, se nebudou projevovat tak dramaticky, že by se tím tetování viditelně protáhlo. Záleží také na vytetovaném motivu; u hodně grafického vzoru, jako např. u nějakého markézského kmenového vzoru, bude zvětšení nebo zmenšení objemu paže vidět zřetelněji než příkladně u obloukovitého dračího motivu.

Dá se tetovat zjizvené místo? Je zcela možné tetovat zjizvená místa, aby se odvedla pozornost od ošklivých jizev anebo aby se trochu zakryly. Ovšem zjizvená tkáň se chová jinak než normální kůže, a to v závislosti na tom, zda je spíš měkká, nebo tvrdá, zda je opuchlá, nebo rovná. Měl by sis ale v každém případě hledat tetovače, který s tetováním jizev už nasbíral nějaké zkušenosti. Radek Fiksa

48