Masarykova Univerzita v Brně Právnická fakulta Katedra trestního práva

Masarykova Univerzita v Brně Právnická fakulta Katedra trestního práva

Organizovaný zločin v ČR páchaný přáslušníky ruskojazyčných národů Bakalářská práce

Zpracoval: Andrii Kuzma UČO: 282179 Vedoucí práce: prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, Csc. Obor: Teorie a praxe přípravného řízení trestního Akademický rok odevzdání práce: 2010/2011 1

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Organizovaný zločin v ČR páchaný příslušníky ruskojazyčných národů zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“.

Na tomto místě bych velmi rád poděkoval panu prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc. za veškerou pomoc, ochotu, kterou mi při zpracovávání mé bakalářské práce poskytl. Děkuji. 2

Osnova: Úvod

5

1. Definice organizovaného zločinu

6

1.1. Platná pravní úprava v trestním zákoníku . 40/2009 Sb.

7

1.1.1. Obecná část

7

1.1.2. Zvláštní část

7

1.2. Organizovaný zločin jako hrozba společnosti

8

1.3. Formy organizované kriminality

10

1.4. Podmínky a důvody vývoje ruského organizovaného zločinu

11

1.5. Ruská společnost a vývoj po druhé světové válce

11

1.6. Ruské skupiny organizovaného zločinu a jejich charakteristika

13

1.7. Rozvoj ruského organizovaného zločinu mimo Ruskou federaci

14

1.8. Přístupy vybraných zahraničních trestních úprav

15

1.8.1. Ruská trestní úprava

15

1.8.2. Italská trestní úprava

15

1.8.3. Slovenská trestní úprava

16

2. Ruskojazyčný organizovaný zločin v ČR

16

2.1. Jednotlivé ruskojazyčné zločinecké skupiny působící na území ČR

17

2.1.1. Čečenské zločinecké organizace

17

2.1.2. Dagestánské zločinecké organizace

18

2.1.3. Solncevská brigáda

18

2.1.4. Luhaňská brigáda

18

2.1.5. Mukačevská brigáda

19

2.1.6. Kyjevská brigáda

19

2.1.7. Lvovská brigáda

19

2.1.8. Užhorodská brigáda

19

2.1.9. Krymská brigáda

20

2.1.1.0. Krivojrogská brigáda

20

2.2. Ruskojazyčná populace v ČR

20

2.3. Druhy trestné činnosti

21

2.3.1. Výroba, pašování a distribuce drog

21

2.3.2. Krádeže automobilů

22

2.3.3. Obchod s lidmi

23

2.3.4. Násilná trestná činnost

24 3

2.3.5. Korupce

24

2.3.6. Nelegální obchod se zbraněmi a výbušninami

25

2.3.7. Ekonomická kriminalita v kontextu organizovaného zločinu

26

2.3.8. Daňové podvody

26

2.3.9. Organizování nelegální migrace

26

2.3.9.1. Nelegální migrace z kategorie "porušování pobytového režimu"

27

2.3.9.2. Příčiny nelegální migrace u Ukrajinců

27

2.4. Historický vývoj od roku 1950

28

2.5. Ruskojazyčný organizovaný zločin před rokem 1990 a poté

30

2.6. Spolupráce s ostatními zločineckými skupinami

31

2.7. Nástroje proti organizovanému zločinu

32

2.7.1. Legislativní nástroje boje s organizovaným zločinem

33

2.7.2.Nelegislativní nástroje boje s organizovaným zločinem

34

2.8. Ruskojazyčni vězni v ČR

34

2.9. Hrozby ruzkojazyčného organizovaného zločinu

37

3. Propojení a infiltrace do státní správy ČR

39

3.1. Získávání kontaktů na vysokých školách

40

Shrnutí a úvahy de lege ferenda

40

Resumé

41

Seznam použité literatury a právních předpisů

42

4

Úvod Organizovaný zločin představuje v současném světě jedno z největších bezpečnostních rizik. Od roku 1990 působí v rozvinuté podobě i na území České republiky. Jako téměř všude na světě má mezinárodní charakter, ale zároveň zde od samého počátku ve značné míře dochází k propojení mezinárodních zločineckých skupin s domácími. Před rokem 1990 existovaly v České republice některé prvky organizovaného zločinu v rámci černé i šedé ekonomiky, a také docházelo k občasnému rozkrádání kulturního dědictví na zakázku, ale v nějaké výraznější podobě se tyto aktivity nerozvinuly. Chtěli-li by organizovaní zločinci dosahovat maximální zisky s minimem rizika, pak k tomu nebyly v totalitním režimu zdaleka vhodné podmínky. Četná represivní opatření, včetně téměř neprodyšně uzavřených hranic, představovala příliš velké překážky. Nesolventní obyvatelstvo, které by mohlo těžko zaplatit za zprostředkování nelegálního zboží či služeb, neslibovalo žádné výrazné zdroje příjmů. Podstupovat riziko kvůli nepatrnému obohacení se nevyplatilo. Na nebezpečí organizovaného zločinu, které se po roce 1990 vynořilo, reagovali politici, příslušné složky státní správy i obyvatelstvo. Paradoxní bylo, že obyvatelé reagovali dříve než politici. Aktivity organizovaných zločineckých skupin nepředstavují pouze bezprostřední ohrožení bezpečnosti občanů, ale zejména vedou k ochromení celé společnosti a jejích institucí. Pokud není proti nim rozhodně postupováno, posiluje se nedůvěra občanů jak vůči složkám společnosti, které mají organizovanému zločinu čelit, tak vůči celému společenskému systému. Takovéto nálady mohou vést k podpoře populistických nebo extrémních politických řešení, k posilování prvků totalitarismu a policejního státu. Lidé, kteří zastávají významnější politické, rozhodovací či řídící funkce, mají významné postavení v ekonomice nebo výrazný podnikatelský úspěch, mohou být organizovaným zločinem ohroženi přímo. Mohou probíhat pokusy o jejich uplácení, kompromitování, může jim být vyhrožováno, mohou být vydíráni. Aktivity organizovaného zločinu mají značné dopady i na ekonomiku. Společnost musí na boj proti organizovanému zločinu vynakládat nemalé množství finančních prostředků, nebezpečné je však i to, že zavádění zločinných praktik do hospodářského systému vede ke vzniku nestabilního a nedůvěryhodného prostředí, které může znehodnotit snahy o legální podnikání nebo odradit zahraniční investory. Organizovaný zločin ohrožuje společnost také tím, že se snaží získat spolupracovníky z řad odborníků jak v různých řemeslných profesích, které jsou pro servisní zajištění zločinného podnikání nezbytné, tak v oblasti ekonomiky, informatiky, práva. Snaží se získat policejní specialisty a také ty, kdo mohou ovlivňovat mínění veřejnosti. Vzhledem k tomu, že organizovaný zločin si chce pravidelně zajišťovat obrovské zisky z poskytování nelegálního zboží a služeb, podílí se na vzniku, šíření a růstu řady patologických jevů ve společnosti. 5

Ohrožení organizovaným zločinem se netýká pouze území České republiky, ale v globálním světě ohrožuje nadnárodní organizovaný zločin v podstatě veškeré lidstvo. Zločinecké skupiny působí na obrovském teritoriu. To jim umožňuje nejen větší zisky, ale také zmenšuje jejich rizika. Na jedné straně představuje tedy nadnárodní organizovaný zločin vnější ohrožení České republiky, na straně druhé se stává i ohrožením vnitřní bezpečnosti. Z hlediska celosvětového může pak i vnitřní situace v oblasti závažné kriminality v České republice být ohrožujícím faktorem pro některé jiné země. Nadnárodní zločinecké skupiny mohou např. naše území používat jako tranzitní, mohou si zde vytvářet předpolí pro expanzi do jiných zemí, mohou se zde pokoušet o legalizaci zisků z trestné činnosti apod. 1. Definice organizovaného zločinu Budeme-li definovat organizovaný zločin jako kriminologickou kategorii (při vědomí toho, že kriminologických definicí tohoto fenoménu nabízí literatura a jednotliví autoři desítky), mohli bychom za organizovaný zločin považovat: • vyvíjení organizované trestné a další doprovodné činnosti v podobě primárně ziskových aktivit obvykle zapojených do struktury poptávky a nabídky ve společnosti, na něž jsou navázány krycí a zabezpečovací aktivity, • neideologická charakteristika, vykazování kontinuity v čase, používání násilí nebo hrozbu násilím, • užívání korupce pro neutralizování veřejných činitelů a politiků, snaha o monopolní postavení, o získání exkluzivní kontroly nad specifickými druhy zboží a služeb, • uvnitř skupin existuje specializace úkolů, vytvářejí pravidla mlčenlivosti, • subjektem těchto aktivit je strukturovaná a hierarchizovaná skupina (organizace) vzniklá za účelem ziskové trestné činnosti, která funguje na základě dělby funkcí a úkolů. Znakem vyššího vývojového stupně organizovaného zločinu (rozvinutého organi-zovaného zločinu) je oddělení a izolace vůdců organizací od výkonu trestné činnosti, internacionalizace činnosti, diverzifikace ziskových aktivit, monopolizace trhů a teritorií, legalizace příjmů z trestné činnosti, schopnost sebeobnovování organizace a infiltrace do oficiálních společenských struktur1. Organizovaný zločin lze definovat prostředky trestního práva, jazykem mezinárodních dokumentů nebo z pohledu kriminologie. V řeči našeho trestního práva spadá organizovaný zločin pod pojem „organizovaná zločinecká skupina“ (viz § 129 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.2; dříve zločinné spolčení, § 89, odstavec 17 trestního zákona č. 140/1961 Sb.3). Organizovaná 1 Koncepce boje proti organizovanému zločinu, www.bezpecnykraj.cz/ 2 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 3 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

6

zločinecká skupina je definována jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Základní mezinárodní dokument, tj. Úmluva OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu z roku 2000 také nedefinuje organizovaný zločin jako takový, ale stanoví, co to je skupina organizovaného zločinu, čili náš trestní zákoník postupuje stejně. Pro účely Úmluvy znamená skupina organizovaného zločinu strukturovanou skupinu tří či více osob existující po určité časové období a jednající ve vzájemné dohodě za účelem spáchání jednoho či více závažných trestných činů či trestných činů stanovených v souladu s touto úmluvou za účelem získání přímého či nepřímého finančního či jiného hmotného prospěchu. Úmluva dále stanoví, že za závažný trestný čin se považuje jednání představující trestný čin postihnutelný trestem odnětí svobody v délce nejméně čtyři roky nebo závažnějším trestem. Strukturovaná skupina znamená skupinu, která není náhodně utvořena za účelem bezprostředního páchání trestného činu a která nemusí mít formálním způsobem definované funkce svých členů, nepřetržitost svého členství ani rozvinutou strukturu. 1.1. Platná pravní úprava v trestním zákoníku . 40/2009 Sb. č - instrumentů proti organizovanému zločinu 1.1.1. Obecná část Jak již bylo zmíněno v předešlé kapitole trestní zákoník organizovanou zločineckou skupinu definuje podle § 129 jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. 1.1.2. Zvláštní část Ve zvláštní části trestního zákoníku § 361 je potom definován pojem účasti na organizované zločinecké skupině a uvedena sazba odnětí svobody. Odst. 1) Kdo založí organizovanou zločineckou skupinu, kdo se činnosti organizované zločinecké skupiny účastní, nebo kdo organizovanou zločineckou skupinu podporuje, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku. Odst. 2) Odnětím svobody na tři léta až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k organizované zločinecké skupině určené nebo zaměřené k páchání vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). Odst. 3) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, je-li vedoucím činitelem nebo představitelem organizované zločinecké skupiny určené nebo zaměřené k páchání vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). Podstatným právním institutem je i beztrestnost agenta, který je obsažen v § 363 trestního 7

zákoníku. Stanovení určité míry beztrestnosti a vymezení jejích hranic a podmínek je nepochybně nezbytným právním předpokladem pro úspěšnou činnost utajeného agenta nasazeného proti organizovanému zločinu. Vědomí určité beztrestnosti, byť striktně limitované, je i nezbytným psychologickým předpokladem pro takovou činnost. Agent, pohybující se v kriminálním prostředí, při zastírání skutečného účelu své činnosti musí nezbytně mít určitý právní prostor a osobní volnost rozhodování pro řešení mnohdy nepředvídatelných situací, které by mohly ohrozit jeho osobní bezpečnost i splnění jeho služebních úkolů. Jde o situace spojené zejména s adaptační fází v kriminálním prostředí, kdy musí získat důvěru a přizpůsobit se subkultuře a normám chování tohoto prostředí. Další, mnohdy ještě kritičtější situace mohou vzniknout při zapojení do konkrétní trestné činnosti, kterou organizovaná zločinecká skupina připravuje a provádí. Pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1,2 trestního zákoníku není trestný příslušník Policie České republiky, který se jako agent účastní činnosti organizované zločinecké skupiny nebo organizovanou zločineckou skupinu podporuje, jestliže se takového činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 363 odst.1 trestního zákoníku). Podle odst.3 beztrestným se nestává agent, který organizovanou zločineckou skupinu nebo organizovanou skupinu založil nebo zosnoval. 1.2. Organizovaný zločin jako hrozba společnosti Spolu s ekonomickou kriminalitou, a terorismem je organizovaný zločin bezpečnostním rizikem pro celý svět. Působení organizovaných zločineckých skupin ochromuje veřejný i soukromý sektor společnosti, znamená i bezprostřední ohrožení bezpečnosti občanů. Ohrožení organizovaným zločinem se netýká pouze území České republiky, ale v globalizovaném světě ohrožuje nadnárodní organizovaný zločin v podstatě celý svět. Zločinecké skupiny působí na širokém teritoriu. To jim umožňuje nejen větší zisky, ale také zmenšuje jejich rizika. Na jedné straně představuje tedy nadnárodní organizovaný zločin vnější ohrožení České republiky, na straně druhé se stává i ohrožením vnitřní bezpečnosti. Z hlediska celosvětového může pak i vnitřní situace v oblasti závažné kriminality v České republice být ohrožujícím faktorem pro některé jiné země. Nadnárodní zločinecké skupiny mohou např. naše území používat jako tranzitní, mohou si zde vytvářet předpolí pro expanzi do jiných zemí, mohou se zde pokoušet o legalizaci zisků z trestné činnosti apod. (Zpráva Policie ČR o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky.) Ohrožení organizovaným zločinem existuje ve všech zemích a nadnárodní organizovaný zločin ohrožuje veškeré lidstvo, což zvyšuje zisky organizovaných skupin a současně snižuje jeho rizika. 8

Svým geografickým umístěním je ČR z hlediska aktivit skupin organizovaného zločinu zemí strategickou i tranzitní, čímž je zvyšováno riziko ohrožení v národním i mezinárodním měřítku. Zkušenosti mnoha zemí s organizovaným zločinem včetně volba vhodných výzkumných metod prognózování jsou jednou z cest, jak působit v boji s organizovaným zločinem preventivně i represivně. Za poslední desetiletí byla v ČR problematika organizovaného zločinu analyzována ve specifických oblastech působení zločineckých skupin, např. v oblasti finanční a v bankovnictví, v obchodování s lidmi, v oblasti násilné kriminality, prostituce, nebo výrobě, pašování a distribuci drog, ale i v širších společenských souvislostech. Poznatky o působení řady kriminogenních faktorů, které mohou být organizovaným zločinem zneužity, shrnutí a analýza dosavadních trendů výskuty forem a aktivit organizovaného zločinu i v zahraničí včetně možnosti užití právních prostředků proti organizovanému zločinu u nás i na poli mezinárodního společenství jsou jedněmi z aktivních přístupů v boji s touto hrozbou na národní, ale i mezinárodní úrovni4. Mezinárodní organizovaný zločin, šíření zbraní hromadného ničení a terorismus, to jsou tři hrozby, které Češi vnímají jako nejnebezpečnější pro svou zemi. Plyne to z průzkumu STEM. V následujicím grafu z průzkumu STEM (Středisko empirických výzkumů) je patrné, že občané ČR za největší hrozbu považují právě organizovaný zločin. Lidé v průzkumu mohli označit stupeň nebezpečí známkami 1 - 9. Nejvyšší stupeň znamená i nejvyšší stupeň nebezpečí.

Zdroj: www.stem.cz Organizovaný zločin zavádí do ekonomického systému nelegální praktiky. Vytváří trh s nelegálními službami a zbožím. Zavádění zločinných praktik do hospodářského systému vede ke vzniku nestabilního a nedůvěryhodného prostředí, které může znehodnotit snahy o legální podnikání nebo odradit zahraniční investory. Organizovaný zločin poškozuje instituce státu. Organizovaný zločin se snaží proniknout do státní správy zejména proto, že potřebuje informace, obstarání dokladů, podporu či krytí svého konání. Korumpováním a zneužíváním kompromituje oficiální instituce a snižuje tak autoritu vlády, justice, 4 CEJP, M. Organizovaný zločin v České republice. 1. vydání. Praha 2004, s. 21-22.

9

policie, ministerstev, orgánů místní správy, sdělovacích prostředků. Organizovaný zločin ohrožuje právní systém. Organizovaný zločin vnáší disproporce do sociální struktury. K tomu, aby mohli svoji činnost provádět s co nejmenším rizikem, usilují představitelé organizovaného zločinu o kontakty s politickými i obchodními špičkami, s rozhodujícími lidmi ze sdělovacích prostředků. Na základě těchto kontaktů pak získává informace, případně zastání od oficiálních kruhů, aniž by musel sáhnout ke korupci nebo dokonce násilí. Organizovaný zločin vnáší do života lidí patologické jevy. Distributoři nelegálního zboží a služeb potřebují reklamu. „Organizovaný zločin může (…) nenápadně propagovat drogy, prostituci atd.“ Umělým vytvářením poptávky po jejich produktech se dostává stale více lidí do závislosti. Organizovaný zločin bezprostředně ohrožuje občany. Zcela výjimečně mohou být občané ohroženi jako náhodní účastníci ozbrojených konfliktů. Vzhledem k tomu, že tato střetnutí vedou ke snižování zisku, organizovaný zločin je pokud možno nepoužívá. Více mohou být ohroženi ti občané, kteří zaujímají funkci, kterou hodlá organizovaná skupina využít. 1.3. Formy organizované kriminality Sféry zájmu organizovaného zločinu v ČR zahrnují zejména: - nelegální obchod s drogami, - organizování nelegální migrace - obchod s lidmi - nelegálního obchod se zbraněmi a výbušninami. - násilnou trestnou činnosti a vydírání. - padělání dokladů, veřejných listin, telefonních karet a peněz aj. - finanční kriminalitu - krádeže předmětů movitého kulturního dědictví - krádeže motorových vozidel Rozbor působení organizovaného zločinu v České republice v porovnání s vývojem v zemích Evropské unie jasně prokazuje strukturální podobnost, víceméně shodné vývojové trendy a vzájemnou provázanost české a mezinárodní kriminální scény. S jistou nadsázkou je proto ve vztahu k západoevropskému prostoru možné hovořit o „standardizované“ či „standardizující se“ situaci na poli organizovaného zločinu. 1.4. Podmínky a důvody vývoje ruského organizovaného zločinu Po roce 1990 využil mezinárodní organizovaný zločin to, že se uvolnila vetšina formálních 10

zábran a že docházelo k řade chyb v oblasti politiky, státní správy, ekonomiky, práva. Snížila se pro něj rizika a zároveň se zvýšila možnost zisku. Do mezinárodního organizovaného zločinu pusobícího na našem území se záhy začali zapojovat i čs. občané. Postupně dokonce začali sami v této oblasti podnikat. Rusko patří k těm neštastným zemím, které mají receptivní prostředí pro vzrůst organizovaného zločinu. Organizovaný zločin je hluboce zakořeněn ve čtyřistaletých dějinách příznačné ruské administrativní byrokracie a zvláště se formoval během posledních 70 let sovětské nadvlády, která skončila v roce 1991. Tento puvod pomáhá pochopit pronikavost organizovaného zločinu v dnešním Rusku a jeho těsné sepětí s politickým systémem. Organizovaný zločin v Rusku je institucionalizovanou částí politického a ekonomického prostředí země. Na rozdíl od kolumbijského, italského, mexického a jiných dobře známých forem organizovaného zločinu, organizovaná kriminalita v bývalém SSSR nebyla původně zakládána na etnických nebo rodinných strukturách. Jestliže ve Spojených státech hybnou silou organizovaného zločinu byl tzv. pokřivený žebřík vedoucí nahoru a umožnující dosažení vyšší sociálně-ekonomické úrovně pro etnické migranty v USA, v SSSR se organizovaný zlocin naproti tomu formoval kolem „pilíře„ vertikální závislosti individuí na strukturách státní byrokracie, jejichž spojení s kriminálními skupinami je vynucováno jejich vzájemnou participací na kriminálních aktivitách. Funkce a role, které jinde hraje tzv. „sdílená etnicita„ plnil v Rusku sovětský vězeňský systém. Profesionální třída zločinců se formovala v sovětském vězeňství od roku 1924 (nástup J. V. Stalina k moci). Zločinci si osvojili způsoby chování, pravidla, hodnoty a sankce, které vytvořila elita podsvětí „vory v zakoně“ – tj. zločinci, kteří žili podle „vorovského zákona„. „Vory v zakoně„ plní ve zločineckém světě zvláštní a nenahraditelnou funkci, protože tvoří a udržují hranice a ovzduší důvěry, která je nezbytná pro fungování organizovaného zločinu5. 1.5. Ruská společnost a vývoj po druhé světové válce Důsledky druhé světové války uvnitř Sovětského svazu byly v mnoha ohledech ničivé. Dnešní odhady ztrát se pohybují mezi 25-27 miliony obětí. Týká se to vojenských a civilních ztrát dohromady. Západní část státu byla zpustošena, velká část zdejších průmyslových závodů byla zničena nebo poškozena. Přísně utajovány zůstávaly před veřejností údaje o zbrojení. Stalin řekl, že stát musí být připraven na všechny eventuality mezinárodní situace a v souladu s tím byla armáda dále budována jako úderná síla. Vznikaly příznivé podmínky pro rozvoj organizovaného zločinu. Organizovaný zločin ješte v podmínkách SSSR ovládal stovky nelegálních podniků pusobících na 5 GILINSKIJ, J., Prizonizacija po rossijski. Kriminologija: teorija, istorija, empiriceskaja baza, socialnyj kontrol, Sankt Peterburg 2002, s. 41 – 50.

11

území tehdejšího sovětského státu a tyto nelegální podniky udržovaly jak vztahy s oficiálními strukturami domácí ekonomiky tak i kontakty s černým trhem. Ekonomickým základem nelegálních podniku bylo státní vlastnictví a státní fondy. Již v podmínkách bývalého SSSR se legální a nelegální sektory ekonomiky prolínaly a toto prolínání patří k „obchodní značce„ postsovětského organizovaného zločinu, což dokazuje, že on sám je přímým potomkem sovětského státu s jeho direktivní ekonomikou 6. Organizovaný zločin v Rusku od svých prvopočátků zaujal dvojznačnou pozici – nachází se v přímé spolupráci se státem ale zároveň i v konfliktu s ním. V této ambivalentní situaci se například dnes nachází seskupení tzv. ruských oligarchů, které je navíc rozdělováno ruskou vládou na „dobré„ a „špatné„ oligarchy. Odborníci na ruský organizovaný zločin datují vznik prvních organizovaných kriminálních skupin v bývalém SSSR koncem 60. let. V této době se začala formovat trojstupnová stavba ruské mafie. Nejvyšší úroveň této struktury obsadili vysoce postavení vládní a straničtí úředníci. Druhou úroveň tvořili představitelé šedé ekonomiky a na nejnižší úrovni se nacházeli profesionální zločinci, kteří prováděli různé nelegální aktivity (drogy, hrací automaty, prostituce, vymáhaní dluhů apod.). Před rokem 1960 tyto tři úrovně organizovaného zločinu existovaly izolovaně a jejich cesty se krížily jenom zřídka. To se změnilo s nástupem L. Brežněva k moci – tradiční zločinecký svět se propletl s ekonomikou, ale také se zločinci v „bílých límečcích„, kteří se rekrutovali ze segmentu šedé ekonomiky, a se stranickými byrokraty. V průběhu období stagnace (1964 – 1982) se vládní a stranictí úředníci obohacovali tím, že vymáhali peníze od zločinců a chránili zločinecké kriminální aktivity. Řetězec organizovaného zločinu pronikl do všech sfér sovětské společnosti – státní finance, obchod, systém veřejných služeb. Na konci gorbačovské éry, když se objevily neomylné znaky kolapsu SSSR, vysoce postavení oficiální predstavitelé komunistické strany zacali odcerpávat stranické fondy do soukromých bank, obchodních společností a exportně-importních firem. Byl to klasický případ ekonomické kapitalizace privilegovaného politického postavení. Na sklonku 80. let korupce ve státě dosáhla tak vysoké úrovně, že například každý zločinec se mohl za poskytnutý úplatek vyhnout sankcím za jakékoliv porušování zákona. Privatizace státního majetku započala v Ruské federaci v roce 1992 a organizovaný zločin úzce propojený s oficiální a šedou ekonomikou se této privatizace s razantní vehemencí zúčastnil a následně ovládl nejlukrativnější části domácí ekonomiky. Obrovský majetek kontrolovaný strukturami organizovaného zločinu umožnil představitelům těchto struktur, aby jednali o svých 6 Zpráva americké vlády o vývoji ruské ekonomiky po rozpadu SSSR, http://www.ojp.usdoj.gov./nij.2001.

12

ekonomických zájmech s ruským státem jako rovnocenný partner. Kromě toho se organizovaný zločin pokouší zmocnit některých vládních funkcí, aby mohl například rozdělovat teritoria mezi konkurujícími obchodními firmami a regulovat tržní prostředí v Ruské federaci. Snaží se hermeticky kontrolovat vstup na trh, zavádí poplatky za tzv. ochranu, stanovuje různé tarify a to všechno prosazuje metodami přímého násilí nebo jinými formami donucení charakteristickými pro organizovaný zločin7. 1.6. Ruské skupiny organizovaného zločinu a jejich charakteristika Na začátek je třeba na vyjasnění uvést, že postsovětský organizovaný zločin tvoří organizované kriminální skupiny, které vycházejí ze zhruba čtyř základních sociálních skupin. Nejtradičnějšími skupinami jsou kriminální skupiny, jež se formují na základě tradic společenství tzv. „vorů v zakoně“, které již ovšem nejsou příliš dodržovány, a tradic banditských, které nikdy vorovský svět nerespektovaly. Základní organizační jednotky se v ruském prostředí označují často (ale ne výhradně) jako brigady, ovšem běžným označením pro tuto jednotku je pak výraz gruppirovka či bratva. Označení brigady je velmi často užíváno pro specializované části gruppirovek nebo pro jejich podskupiny, ovšem v českém diskursu se díky silné přítomnosti ukrajinského organizovaného zločinu, kde je termín brigady převažující, často užívá označení brigady i pro komplexní kriminální společnosti z bývalého SSSR. Lze se setkat i s pyramidálním nahlížením na organizaci kriminálních skupin, a to především v souvislosti s peterburským podsvětím. Jednotlivé stupně pyramidy jdou následující: •

brigada – 5 až 10 jedinců;

•

zveno (článek) – 2 až 5 brigad;

•

gruppa – 2 až 5 zven;

•

gruppirovka – 2 až 4 gruppy;

•

soobščestvo (společenství) – 5 i více gruppirovek.

Tyto skupiny patří mezi nejaktivnejší zločinecké organizace u nás. Mají největší podíl (který stále roste) na rozsahu kriminality páchané zločineckými organizacemi v ČR. Dle poznatků policie využívají území ČR jako úkryt pro pachatele závažné trestné činnosti, aktivně působí i ve věznicích. Jak uvádí bezpecnostní zpráva z roku 2001, objevila se v jejich radách tzv. nová kriminální elita, kterou představují mladší generace zločincu. Tato elita již tradiční „vory v zakoně“ neuznává, tj. 7 SKOBLIKOV, P.A. Vzyskanie dolgov i kriminal. Moskva. Jurist 1999, s. 160-163.

13

odmítá podle užívaných prostředku tvrdší předchozí elitu zločincu. Zisky ruskojazyčných skupin rychle vzrůstají, navenek je jejich existence a činnost u nás kryta legální činností. Svým pusobením i zdrojem příjmu však zustávají napojeny na podsvětí tj. predevším na ruské tzv. brigády a „vory po zakonu“. Vyznačují se používáním nevybíravých způsobů vůci všem a velkou brutalitou svých násilných útoků8. Přesto, že od roku 1997 je jako dominantní trestná činnost ruských zločineckých organizací hodnocena finanční kriminalita, právě ruskojazyčné zločinecké organizace se vyznačují tím, že významným zdrojem části jejich zisku je též jimi uskutečnovaná násilná trestná činnost. Konkrétně se jedná o provozování dnes již všeobecně známého racketeeringu – tj. pravidelného vymáhání plateb za tzv. ochranu. Tyto platby jsou vymáhány pod pohružkou násilí, nezřídka pod pohružkou likvidace konkrétních osob. Zpočátku byla tato „ochrana“ (kryša – střecha) vnucována predevším ruskojazyčným krajanům podnikajícím na našem území, počínaje prostitutkami z bývalého SSSR až po obchodníky a provozovatele restaurací a velkopodnikatele, později tyto platby začaly být vymáhány i od četných podnikatelů-občanů ČR. Za tyto platby zločinecké organizace dodávají i určité protislužby – přes ochranu majetku „chránené“ osoby až po vybírání pro ni težko dobytných dluhu, což se projevuje navenek opět násilnou kriminalitou. Násilí však doprovází i jejich další aktivity jako jsou např. nedovolené obchodování se zbraněmi, s drogami, kuplířství, převáděčství, krádeže motorových vozidel. Právě ukrajinské, ruské a čečenské organizované zločinecké „brigády“ mají rozhodující podíl v oblasti policií evidované násilné kriminality páchané na území ČR cizinci. Jejich útoky jsou, ve srovnání s ostatními obdobnými útoky páchanými ostatními zločineckými organizacemi, mimořádně brutální. Značná devastace obětí je charakteristická nejen pro jimi spáchané vraždy, ale i pro loupežná přepadení a vymáhání dluhu od zarputilých neplatičů (vydírání)9. 1.7. Rozvoj ruského organizovaného zločinu mimo Ruskou federaci Klíč k podstatě současného mezinárodního pohybu mnoha Rusů a rozvoje ruskojazyčného organizovaného zločinu mimo Ruskou federaci je třeba hledat v podmínkách života v samotném Rusku. Tak jako např. i v případě Ukrajiny, i ruská migrační mobilita vyvěrá ve velké míře z existujících silných “push” faktorů. Socioekonomická situace v Rusku je jednou ze stěžejních determinant populačního pohybu a bezpochyby klíčově ovlivňuje i počet a strukturu ruských zločineckých skupin mimo Ruskou federaci dnes, jakož i v budoucnu. Stávající totální krize sociální sféry společnosti Ruské federace s sebou nese celý komplex problémů, které většinou ve 8 RYBKA, V., Násilné projevy a vydírání, Mezinárodní organizovaný zločin v ČR, Praha 1997, s. 114-119. 9 Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Analýza vybraných případů vražd a vydírání za rok 2004, s. 59-60.

14

vzájemné propojenosti silně podmiňují migrační motivaci ruské populace. Jedná se především o nezaměstnanost, obecně snižující se kvalitu života, rostoucí chudobu spolu s bezprecedentní diferenciací příjmů v neprospěch rostoucích sociálně slabých skupin, snižující se koupěschopnost, nedostupnost lékařské péče (fakticky již plně placené) pro většinu obyvatel, zhoršující se zdravotní stav populace (výrazný nárůst sociálněpatologických jevů), zhoršující se dostupnost a kvalitu vzdělání, ztrátu dalších tzv. sociálních jistot, rozpad společenských vztahů a permanentní hrozbu ekologických, technologických nebo jiných sociálních katastrof10. 1.8. Přístupy vybraných zahraničních trestních úprav 1.8.1. Ruská trestní úprava Ruské trestní předpisy jsou poněkud zastaré a nejdou se současným trendem boje s organizovaným zločinem, jak je tomu ve vyspělejších západních evropských zemích. Příčinu můžeme hledat ve velice pokročilem propojení organizovaného zločinu do státní správy a vysoké politiky, která ovlivňuje ruské zákonodarství. Pojem organizovaného zločin upravuje Ruský trestní zákoník až z roku 1996. Přesněji tato problematika je obsažena v hlavě 7, která upravuje spolupachatelství. Tento trestní zákoník vymezuje pojmy "organizovaná skupina" a "zločinné spolčení". Přesněji řečeno trestný čin byl spáchán organizovanou skupinou, pokud jej má na svědomí stálá skupina pachatelů, kteří se předem spojili za účelem spáchání jednoho nebo několika trestných činů. Zatímco trestný čin byl spáchán zločinným spolčením, pokud je spáchán jednotnou organizovanou skupinou založenou s cílem spáchání závažných či zvlášť závažných trestných činů, nebo sdružením organizovaných skupin založeným se stejným cílem. Z toho vyplývá, že rozdíl mezi "organizovanou skupinou" a "zločinným spolčením" je v závažnosti páchané trestné činnosti. Spáchání trestného činu skupinou pachatelů, skupinou pachatelů po předchozí dohodě, organizovanou skupinou nebo zločinného spolčení má za následek uložení přísnějšího trestu, který stanoví tento zákon11. 1.8.2. Italská trestní úprava Současně platný italský trestní zákoník (tzv. Roccuv zákoník, pojmenovaný podle tehdejšího ministra spravedlnosti) se datuje do r. 1930. Podobně jako jiné zákoníky evropských zemí byl italský trestní zákoník na jedné straně inspirován napoleonským zákoníkem z r. 1810, a na druhé straně Vilémovým zákoníkem z r. 1870. V průběhu devadesátých let a predevším během posledních let byly provedeny další duležité 10 DRBOHLAV, D., Nelegální ekonomické aktivity migrantů. Karolinum, Praha, s. 57. 11 Trestní zákoník Ruské federace z roku 1996, Ugolovnyj kodeks Rossijskoj Federacii

15

zmeny trestního zákoníku. Tyto zmeny se týkají spíše zvláštní části nežli obecné části zákoníku. Nejdůležitejší změny jsou spojeny s otázkami typu organizovaného zločinu, pro něž byl přijat speciální zákon (č.646 z r. 1982). Itálie je země s hlubokými historickými kořeny k nimž patří i organizovaný zločin. V průběhu let zde vznikaly různé zvláštní složky, které měli bojovat s organizovaným zločinem. Vnikly složky soudní policie, které vyšetřují určité typy trestních činů např. Ředitelství vyšetrování mafie (Direzione Investigativa Antimafia - D.I.A.) a speciální skupiny složené z úředníků náležejících ke státní policii, karabinierum a daňové policii, kteří se zabývají vyšetrováním organizovaného zločinu12. 1.8.3. Slovenská trestní úprava Od 1. ledna 2006 nabyly účinnosti nové slovenské trestní kodexy, které zrušily a nahradily dosavadní kodexy z roku 1961 ve znění pozdějších předpisů. Jde o nový trestní zákon č. 300/2005 Z.z. ze dne 20. 5. 2005 a nový trestní řád č. 301/2005 Z.z. ze dne 24. 5. 2005. Oba tyto kodexy představují zásadní reformu trestního práva na Slovensku. Slovenský trestní zákon upravuje pojmy "organizovaná skupina" a "zločinné spolčení" přičem organizovanou skupinou se rozumí spolčení nejméně tří osob za účelem spáchání trestného činu, s určitým rozdělením určených úkolů mezi jednotlivé členy skupiny, jejíž činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovaností a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného spáchání trestného činu. Kdežto zločinným spolčením se rozumí skupina nejméně tří osob, která existuje po určité časové období a jedná koordinovaně s cílem spáchat jeden nebo více zločinů, trestný čin legalizace příjmu z trestné činnosti nebo některý z trestných činů úplatkářství za účelem přímého nebo nepřímého získání finanční nebo jiné výhody. Přičemž zločinné spolčení slovenský trestní zákon považuje za spolčení nebezpečné13.

2. Ruskojazyčný organizovaný zločin v ČR Ruskojazyčný organizovaný zločin v České republice je třeba důsledně rozčlenit na "ruský" a "ukrajinský" i přesto, že mají obdobnou organizační strukturu a páchají obdobnou organizovanou trestnou činnost, neboť tamní zločinecké gangy vycházejí z odlišného pojetí. Ruské zločinecké organizace uznávají tzv. tradiční kriminální elitu, kterou je "vor v zakoně" (tj česky něco jako zloděj podle zákona, podle práva). Ten je pro ně nejvyšší autoritou. "Vor v zakoně" má v kriminálním 12 Koncepce OSN boje proti organizonému zločinu z roku 2009/2010, s. 28-29. 13 Slovenský trestní zákon č. 300/2005 Z.z.

16

prostředí nebývale vysokou autoritu, značný vliv a vážnost a ostatní profesionální zločinci mu projevují úctu a hledají u něho pomoc. Jedině "vor v zakoně" je kompetentní k řešení vzniklých zločineckých sporů a přísně dodržuje "kodex zločinecké cti", jehož hlavní zásadou je zřeknutí se rodinného života. "Vor v zakoně" za žádných okolností nespolupracuje s policií ani s dalšími státními orgány. Ukrajinské zločinecké gangy jsou organizovány moderněji a tradiční "vory v zakoně" neuznávají. Struktura ruskojazyčných zločineckých skupin má dvě varianty. První varianta zločineckého gangu je řízena "radou vorů" a prostřednictvím nejvyššího "vora v zakoně" konkrétního gangu, řídí přes "autoritu" jednotlivé "staršiny". Tato struktura odpovídá i ruským zločineckým gangům operujícím na území České republiky. Jednotliví staršinové mají pak na starosti jednak konkrétní "klienty", pro které "pracují", jednak samotné členy zločineckého gangu a dále i tzv. "poskoky" z řad českých občanů. Pro konkrétního staršinu tak pracují ruskojazyční vojáci, ruskojazyční zabijáci, ruskojazyční zloději, ruskojazyční násilníci a ostatní ruskojazyční kriminálníci působící v oblasti teritoria daného zločineckého gangu, ale i čeští poskokové, kam řadíme zejména pronajímatelé bytů pro účely členů zločineckého gangu, pronajímatele rekreačních chat, chalup a jiných objektů ke zřízení sídla konkrétního článku zločineckého gangu, ale i osoby, které členům ruskojazyčných zločineckých gangů obstarávají osobní automobily, střelné zbraně, padělané doklady, vyhledávají naše ženy za účelem fiktivních sňatků se členy zločineckých gangů s cílem získat naše státní občanství a podobně. Tyto "české poskoky" lze poměrně snadno odhalit, neboť z běžných, většinou standardně žijících a běžně vybavených občanů se jakoby náhle (doslova přes noc) stávají boháči jezdící v drahých luxusních a sportovních vozech nejvyšší třídy. Druhá varianta struktury ruskojazyčných zločineckých gangů působících mimo jiné rovněž na území České republiky je řízená "radou vorů", neomezeně jí vládne "vor v zakoně" uvedeného gangu, který prostřednictvím "autority" (níže postaveného řídícího) úkoluje "komandýra", kterému podléhají jednotliví staršinové. Tito staršinové pak opět řídí jednak ruskojazyčné vojáky, zabijáky, zloděje, násilníky a ostatní ruskojazyčné kriminální živly, využívají ruskojazyčnou inteligenci, bývalé vojáky sovětských vojsk, bývalé ruskojazyčné prokurátory a odborníky a specialisty. 2.1. Jednotlivé ruskojazyčné zločinecké skupiny působící na území ČR 2.1.1. Čečenské zločinecké organizace Pokud jde o čečenské zločinecké organizace, tyto se rekrutují z bývalé Čečensko-Ingušské ASSR, nacházející se v oblasti Kaspického moře. Spadají do tří nejvýznamnějších tzv. kavkazských národů (dále tam patří Arméni a Gruzínci), které se liší určitou mentalitou. Je jim vlastní historický odpor k Rusům, rodová (klanová) soudržnost a skutečnost, že většina těchto příslušníků provozuje 17

pro ně tak typickou obchodní činnost všeho druhu. Čečenské zločinecké gangy a další kriminální organizace mají hierarchickou strukturu a jasný systém sankcí za neuposlechnutí příkazu podřízenými členy zločinecké skupiny. 2.1.2. Dagestánské zločinecké organizace Dagestánské zločinecké skupiny a mafie se zaměřují zejména na terorizování občanů z bývalého SSSR, kteří projíždějí přes území České republiky a násilně od nich vymáhají tzv. "mýtné". Tato trestná činnost byla zjištěna zejména na trasách Praha-Rozvadov a Praha-Jihlava. V několika případech došlo k oloupení projíždějících občanů z bývalého SSSR nejen o finanční částky, ale i o motorová vozidla. 2.1.3. Solncevská brigáda Tato zločinecká organizace působí především na území hlavního města Prahy. Tato celosvětově známá zločinecká organizace má velmi rozsáhlé spektrum zločinecké činnosti a lze říci, že její členové, či osoby s touto zločineckou organizací spolupracující, působí takřka po celém světě. Obdobně působí Solncevská brigáda i v našich nejznámějších lázních v Karlových Varech, které se v posledních deseti letech stávají doslova centrálou ruskojazyčného zločinu. Karlovy Vary se v porevoluční době staly rekreační oblastí představitelů vyšších podnikatelských vrstev, zejména ruských naftových magnátů a obchodníků s drahými kovy, především se zlatem a diamanty, představitelů státní správy Ruské federace, ale také oblastí působení představitelů ruskojazyčného organizovaného zločinu. 2.1.4. Luhaňská brigáda Jedním z nejlépe organizovaných ruskojazyčných zločineckých skupin (brigád) u nás je tzv. Luhaňská brigáda, jejíž teritorium zahrnuje celou Moravu a Slezsko, včetně Vysočiny. Hlavním sídlem Luhaňské brigády je město Brno, kde sídlí i hlavní představitel. Podle zjištění policejních orgánů je tento zločinec rovněž vedoucím činitelem Luhaňské brigády působící i na území Maďarska, Slovenska, Spolkové republiky Německo a Španělska. Tento zločinec má pro hlavní město Prahu a okolí zástupce, který má speciálně pro Prahu ještě dalšího zástupce. 2.1.5. Mukačevská brigáda Druhou nejsilnější ruskojazyčnou zločineckou brigádou u nás je tzv. Mukačevská brigáda, která převážně působí v severních, západních a jižních Čechách a svými aktivitami částečně zasahuje i do kraje středočeského. Ve své činnosti využívá zejména naše západní pohraničí s 18

vysokou frekvencí německých turistů a různých zločineckých aktivit a obdobně pak na jihu i hranici s Rakouskem. Její struktura je obdobná obecné ruskojazyčné zločinecké organizaci, neboť v jejím čele stojí "vor v zakoně" a hlavním středním článkem je tzv. "staršina". 2.1.6. Kyjevská brigáda V pořadí třetí nejpočetnější ruskojazyčná zločinecká brigáda působící na našem území je tzv. Kyjevská brigáda, která operuje zejména v oblasti hlavního města Prahy, ve Středočeském kraji a ve východních Čechách. Kromě shora uvedených ruskojazyčných zločineckých struktur působí na našem území několik dalších zločineckých skupin, jejichž význam není tak výrazný. Jedná se zejména o několik podskupin již uvedené Mukačevské brigády. Jsou to zejména Mukačevská skupina I., čítající kolem deseti členů s působností v hlavním městě Praze, dále na Kladensku a Teplicku. Její hlavní činností je vydírání podnikatelů za fiktivní ochranu, tzv. racketeering. Dále je to Mukačevská skupina II., která působí zejména v hlavním městě Praze, v severních a v západních Čechách, jejíž hlavní zločineckou činností jsou krádeže motorových vozidel a jejich transport na Ukrajinu, vydírání podnikatelů a přepadávání nočních podniků. Třetí odnoží Mukačevské brigády je tzv. Mukačevská skupina III. Působící v severních Čechách, zejména na Chomutovsku. Její činnost je zaměřena opět na vydírání a krádeže motorových vozidel. 2.1.7. Lvovská brigáda Další poměrně významnou ruskojazyčnou zločineckou organizací na našem území je tzv. Lvovská brigáda, která je jako jedna z mála tzv. nedisciplinovaná vůči ostatním. Zasahuje takřka na celém našem území do teritorií jiných brigád, má ve zločineckém prostředí značný vliv, a tím se stává i terčem útoků dalších ruskojazyčných zločineckých gangů. Hlavní představitel "Lvovské brigády" na našem území byl zločinec, který byl v listopadu roku 2001 zavražděn, a další z vůdců této brigády svoji funkci opustil. V současné době je vedoucím představitelem Lvovské brigády na našem území další, policii známý ukrajinský zločinec. 2.1.8. Užhorodská brigáda Mezi další, nikoli bezvýznamné ruskojazyčné zločinecké gangy působící v České republice patří i tzv. Užhorodská brigáda, jejímž hlavním působištěm je hlavní město Praha a dále severní a západní Čechy bez pevně stanovených teritoriálních hranic. V případě této brigády, v souvislosti s její expanzí, lze vysledovat jistou míru tolerance ostatních brigád k prolínání jednotlivých teritoriálních působišť. Hlavním představitelem Užhorodské brigády je zločinec zdržující se 19

převážně v Praze. 2.1.9. Krymská brigáda Další ruskojazyčnou zločineckou organizací působící na našem území je tzv. Krymská brigáda, která zaměřuje svoji zločineckou činnost zejména na noční podniky a různá kasína. 2.1.1.0. Krivojrogská brigáda V rámci hlavního města Prahy v současné době působí sice nepočetná, ale co do násilné kriminality velmi aktivní tzv. Krivojrogská brigáda, čítající osm až deset členů. Její zločinecká činnost je orientována nejenom na vydírání solventních podnikatelů, ale i na velká loupežná přepadení. Od roku 2001 je na území České republiky zaznamenáván výskyt i některých dalších doposud méně známých zločineckých struktur nejen z území Ruské federace, ale i z území Ukrajiny. Jedná se zejména o ruskojazyčné zločinecké skupiny Jekatěringburgskou, Uralašskou, Chabarovskou, Tjačevskou a Sanktpeterburgskou, která se stále více prosazuje v ruskojazyčném zločineckém prostředí14. 2.2. Ruskojazyčná populace v ČR Geopolitické změny ve Střední a Východní Evropě na přelomu 80. a 90. let minulého století a následná transformace české společnosti ve společnost vyspělou, demokratickou, pluralitní, parlamentní, založenou na ekonomice volného trhu přináší změny rovněž na poli mezinárodního stěhování obyvatelstva. Migrační situace v české společnosti se radikálním způsobem změnila. Česká republika se proměnila ze země-dárce procesů mezinárodní migrace (tuto roli naše země plnila posledních dvě stě let své historie), jednak na zemi, jenž se nachází v nárazníkové zóně oddělující Západní Evropu od východních častí Euroasie, ale současně i cílovou zemí z hlediska migračních aspirací cizinců. Přitažlivou pro zahraniční pracovní migranty se Česká republika stává – a to navzdory mnoha problémům, kterým musela čelit v procesu systémové politickoekonomické transformace – především kvůli své schopnosti odolat - na rozdíl od jiných postkomunistických zemí, většinou ohromnému propadu životní úrovně svých populací. Zejména příznivé sociálně-ekonomické podmínky, včetně existující situace na trhu práce v České republice na počátku 90. let minulého století se projevily jako rozhodující „push“ faktory pro zahraniční pracovní migranty15. 14 NĚMEC, M., Měsičník Policista 2/2008. Praha, s. 9. 15 LEONTIYEVA, Y., VOJTKOVÁ, M., Zdroje dat o cizincích v ČR. SDA info, roč. VIII, listopad 2006, s. 114.

20

Zvláštní místo mezi cizineckými komunitami mají v CR ruskojazycní cizinci (ze zemí bývalého SSSR) a zvlášte pak jsou to komunity Ukrajinců a Rusů. Tyto komunity se již od zacátku 90. let účastní sociálně-ekonomického dění v ČR jak svými zamestnaneckými a podnikatelskými aktivitami, tak svým podílem na kriminální činnosti a proto zákonitě jsou v centru pozornosti příslušných státních orgánů ČR. Hnacím mechanismem současné masové migrace Ukrajinců do blízkého i vzdálenejšího zahraničí je tristní socioekonomická situace na Ukrajině16. Mezi ukrajinskými pracovníky prevažují mladí muži, ženatí a s dětmi. Obecně vysoká vzdělanostní úroveň. Ukrajinců (středoškolské anebo vysokoškolské vzdělání) nekoresponduje s typem prací vykonávaných v Česku. Je to prevážně nekvalifikovaná, težká práce v stavebnictví, v komunálních službách apod. Ukrajinští emigranti prokazují vysokou pracovní aktivitu (pracují 8 – 12 hodin denně), mají nízkou mzdu, z hlediska hygieny neuspokojivé pracovní prostředí, jsou zneužíváni zaměstnavateli a také ruznými ukrajinskými prostredníky (tzv. Klienty), kteří jim zadržují doklady a okrádají je na mzdě. Děje se tak také proto, že musí platit ruzné „poplatky„ ruskojazyčné mafii, která operuje na území ČR a též si hlídá „klienty„ v domovské zemi17. Významným rysem ruské komunity v ČR je skutečnost, že jejich představitelé nemají výraznější problémy s materiálním zajištením svých rodin. Jedná se o migranty movité nebo velmi movité pocházející z ruských velkoměst. Důvody, které je vedly k opuštení Ruska nejsou ekonomické povahy (i když se přirozene vyskytují), ale významem je předčí důvody spjaté s politickou nestabilitou Ruska a obavy o vlastní bezpečí, což souvisí především s rustem kriminality v Rusku. Velice často emigrují celé rodiny, eventuelně ženy s dětmi (uchylují se do bezpečí v ČR a manžel zůstává podnikat v Rusku). Kromě toho je tato skupina typická vysokým vzdělanostním statusem, vysokou ekonomickou aktivitou a to jak ve sféře podnikání tak i v zaměstnaneckém poměru. Typickým je ale též relativní izolovanost ve smyslu omezené vnejší komunikace vůči majoritní populaci. Enklávami ruské komunity jsou především Praha a „ruský ostrov„ v ČR – Karlovy Vary. 2.3. Druhy trestné činnosti 2.3.1. Výroba, pašování a distribuce drog Organizovaná trestná činnost zaměřená na omamné a psychotropní látky (OPL) – drogy, je stále jednou z priorit mezinárodních zločineckých skupin ve světě i v České republice. Vývoj organizované trestné činnosti spojené s nedovolenou výrobou a distribucí drog v České republice nejlépe charakterizují změny naší drogové scény, které lze na základě informací získaných z 16 DULEBOVÁ A.: Ukrajina a Slovensko. Bratislava 2000, s. 339. 17 ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice, Portál 2001, s. 73 – 80, s. 89 – 98.

21

epidemiologických studií a Národní protidrogovou centrálou za poslední rok shrnout takto : - celkově dochází k nárůstu užívání téměř všech druhů OPL, - rozšiřuje se distribuce a sortiment OPL do menších měst, - narůstají případy experimentování s těkavými látkami a nitridy, - se snižováním věkového průměru uživatelů OPL narůstá opatřovací kirminalita, neboť je to často jediný způsob jak sehnat peníze na dávku, - k prodeji OPL se téměř zásadně používá předplacených karet a mobilních telefonů, které jsou velmi často měněny, - stále častěji jsou k přepravě a prodeji OPL využívána vozidla z půjčoven - ke kontaktu i k distribuci OPL pokračuje využívání internetu, hojně je využíváno internetových kaváren. 2.3.2. Krádeže automobilů Krádeže aut a obchodování s odcizenými vozidly se v odhadech expertů objevují pravidelně mezi nejfrekventovanějšími aktivitami organizovaného zločinu na území ČR. V posledních letech došlo velkému nárůstu krádeží automobilů. Příčiny tohoto nárůstu lze spatřovat ve více oblastech. K základním jistě patří zvyšování počtu automobilů a vznik nových odbytišť pro odcizená vozidla na základě poptávky po autech ve východní Evropě a na Blízkém a Středním Východě. Zejména v zemích východní a střední Evropy po pádu socialismu výrazně vzrostl zájem o levnější ojeté automobily vzhledem k odstranění limitů omezujících možnosti nákupu osobních aut a změnám životního stylu na jedné straně, a na straně druhé vzhledem k nárůstu cen, který učinil pro velkou část zájemců koupi nového vozu nedostupnou. Vysoká poptávka po levnějších vozidlech bez ohledu na jejich původ v nových teritoriích odbytu, vedoucí k možnosti rychlého zisku, motivovala pachatele. Auto samo představuje velmi mobilní objekt, schopný rychlé přepravy vlastní silou, což ve spojení s geografickou blízkostí odbytišť představuje další stimulační faktor. K snadnosti přepravy přispělo také uvolnění hraničního režimu. Z informací o struktuře a dělbě činností v odhalených skupinách lze dovodit, že v rozvinutých organizovaných skupinách, zabývajících se krádežemi a obchodováním s vozidly, obvykle působí tipař (vybírá automobil k odcizení, často na základě konkrétní objednávky na značku, typ, barvu atd.), dále přímý pachatel krádeže (specialista – zámečník, mechanik, elektrikář, technik schopný za pomoci elektronického vybavení - vlastní řídící jednotky - překonat zabezpečovací zařízení automobilu), převažeč (kurýr) dopravující vůz na místo určení, což je často do zahraničí. Tuto činnost vykonávají najatí spolupracovníci za odměnu. Další členové skupiny pracují na voze, jsou-li na něm prováděny úpravy k zastření 22

identifikačních znaků nebo pokud je určen k rozebrání na součástky. Organizátor skupiny kromě řízení její činnosti obvykle zajišťuje kontakty na zákazníky – odběratele a na spolupracující spolupachatele (majitele garáží a dílen, vrakovišť, autobazarů, zhotovitele falešných dokladů a dokumentů), případně (pomocí korupce) na pracovníky policie a celních orgánů. Kolem jádra skupiny se tak může rozvinout poměrně široká síť spolupachatelů a podílníků. Podíl policistů (především pracujících na dopravních inspektorátech) a celníků na činnosti těchto organizovaných skupin byl zjištěn opakovaně18. 2.3.3. Obchod s lidmi Obchodování s lidmi - většinou se jedná o obchodování se ženami - je v ČR stále rostoucí problém. Problém není úplně nový, ale v posledních letech má obchodování s lidmi daleko širší dimenzi. Značnou měrou je přímým důsledkem nerovnováhy mezinárodních ekonomických vztahů. Důvody, proč se rozvíjí obchod s lidmi: -Lidé v ekonomicky slabých a politicky nestabilních zemích jsou za cenu zlepšení svých životních možností (jakými je chudoba, nezaměstnanost, nedostatek vzdělání a přístup ke zdrojům), připraveni podstoupit riziko, že padnou do rukou obchodníků s lidmi. Zároveň v průmyslových zemích stoupá znepokojující trend využívání levných a nezdaněných pracovních sil, stejně jako vykořisťování žen a dětí v prostituci a pornografii. Zejména ženy jsou ve velmi zranitelném postavení co se týká pravděpodobnosti toho, že se stanou obětmi obchodování - tomu napomáhá feminizace bídy, gender diskriminace, špatný přístup ke vzdělání a profesním příležitostem v zemi původu, restriktivní migrační politika a porušování lidských práv. -Organizovaný zločin stále hledá a potřebuje pravidelný příjem pracovnic do komerčního sexuálního průmyslu. Levný sex, po kterém je poptávka především v zemích Evropské unie, byl do roku 1989 doménou prostitutek pocházejících především z Ruska, Ukrajiny, Bulharska. -V současnosti se zvýšil podíl středoevropských prostitutek především z České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska. Obchod s ženami a nucená prostituce zůstávají „nejvýnosnějším“ artiklem, který se dá srovnat snad jen s obchodem s drogami. -Obchodníci samozřejmě využívají nerovnosti mezi ženami a muži, ať už v zemích původu nebo v tranzitních zemích, zároveň také využívají jakéhosi stereotypu, kdy jsou ženy vnímány jako sexuální objekty, jako bytosti, které lze využívat. jako levnou nechráněnou pracovní sílu. Zisky obchodníků jsou značné, rizika nízká a ženy lze v podstatě znovu prodat, opakovaně využívat a lze se jich také velice snadno zbavit.

18 KONÍČEK, T., KOCÁBEK, P., Cesta k bezpečí 2002, s. 34-36.

23

2.3.4. Násilná trestná činnost Do násilné trestné činnosti patří vraždy, vydírání, únosy, výpalné pod pohrůžkou násilí, placení ochrany atd. Roste ”profesionalita” pachatelů, roste počet pokusů o působení na svědky i justiční orgány, s násilnými projevy úzce souvisí vydírání. Řada vražd je prováděna na objednávku, pachatelé po spáchání trestného činu ihned opustí území, roste agresivita a brutalita pachatelů, dochází k devastaci oběti, nejaktivnější jsou skupiny občanů z bývalého SSSR. 2.3.5. Korupce Korupci je možné charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi, z nichž jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody. Druhý pak očekává, že za tuto poskytnutou výhodu mu bude slíbená materiální či nemateriální odměna poskytnuta. Korupce postihuje jak politiku, tak hospodářství i společnost19. Korupce má v organizovaném zločinu významné postavení. Jejím prostřednictvím lze zajistit řadu výhod (např. informace o načasování a místě zásahu příslušných orgánů – nejčastěji celní správy či policie, urychlení administrativních postupů, nebo jejich zfalšování a tím zlegalizování daných operací, či velmi stěží postižitelný lobbing). Velkým problémem je napojení organizovaných skupin na státní správu daných států prostřednictvím korupce. Díky tomuto propojení se často organizovaným skupinám daří ovlivňovat průběh vyšetřování či jej zcela zmařit. Čím častěji je takové napojení odhaleno, tím více klesá důvěra občanů ve státní správu. Korupce je většinou prostředkem při páchání další nelegální činnosti20. V součinnosti s orgány činnými v trestním řízení BIS potvrdila pokračující pronikání organizovaného zločinu do justice. Z analýzy dostupných informací vyplývá, že existuje několik modelů diskreditace, kompromitování a zastrašování státních zástupců v průběhu trestního řízení, kterými se obžalovaný a jeho „tým“ snaží, aby státní zástupce zmírnil obvinění nebo od případu odstoupil. Bezpečnostní informační služba také disponuje informacemi o projevech korupce na různých úrovních soudní praxe. Zejména u okresních soudů dochází prostřednictvím finančních úplat soudcům k udělování neoprávněných výhod vězňům, popř. dalším „klientům“. Do tohoto korupčního jednání jsou zapojeni i někteří advokáti a státní zástupci. Velmi závažné jsou i snahy skupin navzájem propojených osob působících v samosprávě, advokacii, školství i jinde a disponujících právními znalostmi, kontakty a vlivem v oblasti 19 Definice korupce formulovaná Ministerstvem vnitra České republiky, převzato z: http://www.mvcr.cz/docDetail.aspx?docid=21069409&docType=ART&lang=cs. 20 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Korupce. Sv. 6, str. 768.

24

legislativního procesu. Tyto skupiny (příkladem jsou osoby okolo soudce Berky) se snaží uplatňováním korupce a vytvářením systému vzájemných závazků budovat síť účelových vztahů v justici, policii a politice21. 2.3.6. Nelegální obchod se zbraněmi a výbušninami Nelegálním obchodům s konvenčními zbraněmi a vojenským materiálem brání soubor mezinárodních kontrolních režimů. ČR řadu těchto mezinárodních dohod, úmluv a smluv podepsala a ratifikovala. Žádná smlouva, žádné nařízení však nezabrání snahám je obcházet a hledat nejrůznější postranní cesty. Na rozdíl od nedávné minulosti, kdy nelegální obchod probíhal poměrně čitelně a přímočaře, je jeho dnešní forma velmi kvalifikovaná, dobře vymyšlená a propracovaná. Příslušný obchod je např. rozdroben do řetězce transakcí, které se uskutečňují přes několik firem, zařízení je na začátku rozloženo a rozprodáno po částech a na konci jsou jednotlivé díly opět složeny v jeden celek. Především ale nelze na první pohled zjistit, že půjde o nelegální obchod. Firma vybavená povolením i licencí je přesvědčena, že je vše v pořádku a vůbec neví a ani nemůže vědět, co je připraveno a co se odehrává v pozadí. Pokud je došlá zásilka cílovou zemí prodána dalšímu státu, je velmi obtížné říci, zda dodávka do neembargované země byla připravena v dobré víře a zahraniční partner nedodržel smluvní podmínky, nebo už na samém začátku šlo o záměrný vývoz s předem projednaným reexportem. V rámci výroby zbraní v ČR a obchodní činnosti se zbraněmi na území ČR dochází ke snahám o nelegální získávání zbraní skupinami organizovaného zločinu. V České republice existuje silný "černý trh", na kterém lze získat velké množství neregistrovaných, zejména ručních palných zbraní a munice, včetně trhaviny SEMTEX. Podle potvrzených informací partnerských zahraničních služeb jsou zbraně české výroby také různými kanály dodávány teroristickým skupinám22. Spousta zbraní a výbušnin, které lze pořídit na českem ilegálním trhu pochází z vojenských sovětských skladů. Během studené války Sovětský svaz vynaložil značné finanční prostředky na zbrojení a po rozpadu byly tyto sklady přeplněny municí a zbraněmi. Armády, které "zdědily" tyto vojenské sklady se potýkají s nedostatkem finančních prostředků a nelegální obchod s tímto zbožím je pro příslušníky těchto armád velkou příležitostí jak si přivydělat. Toho se ujaly i organizované kriminální skupiny a nelegální obchod se zbraněmi se stál výnosným odvětvím organizovaného zločinu.

21 Výroční zpráva BIS za rok 2005. s. 16-17. 22 Výroční zpráva BIS za rok 2008, s. 22.

25

2.3.7. Ekonomická kriminalita v kontextu organizovaného zločinu Ekonomická kriminalita je v kontextu organizovaného zločinu takovou trestnou činností, která je prováděna způsobem významně narušujícím mikroekonomické principy podnikání i makroekonomické hospodářské vztahy, a je definována jako opakující se a soustavná, tj. jako činnost prováděná prostřednictvím relativně stálých organizačních struktur, které jsou hierarchicky uspořádány. Při realizaci jednotlivých skutků pak zpravidla dochází i k jednání, které je pro organizovaný zločin charakteristické (vyhrožování konkurentům nebo partnerům, zakrývání a likvidace stop a dokumentů, apod.) Významnou ekonomickou trestnou činností, která je spojována s organizovaným zločinem, je legalizace výnosů z trestné činnosti. Jde o aktivitu, jejímž smyslem je legalizovat finanční prostředky získané nezákonným způsobem, tedy zisky z trestné činnosti, přičemž tato trestná činnost sama o sobě nemusí (ale také může) mít charakter ekonomické kriminality. Odhalené případy ukazují, že - na rozdíl od jiných zemí - nepochází většina peněz „praných“ v České republice z prostituce nebo obchodu s drogami, ale právě z trestné činnosti hospodářského charakteru, jako je krácení daní, podvody, pašování apod. Nebezpečné je, že při zdařilém vyprání mívá průnik peněz z nelegální do legální sféry i další ekonomické důsledky: pokud dochází k masivnímu umisťování výnosů do určitých sektorů nebo komodit (nemovitosti, starožitnosti ap.), dochází zde k deformaci cen (např. pokud se z důvodu vyprání většího obnosu za nemovitost zaplatí násobek odhadu), nebo je stimulem vyvolané trestné činnosti (krádeže starožitností tzv. na objednávku a pak jejich legální nákup u spřízněného starožitníka)23. 2.3.8. Daňové podvody Většinou je tato kriminalita spojena s daňovými úniky v oblasti daní nepřímých. Spadá sem např. nelegální výroba alkoholických nápojů z nezdaněného lihu, nelegální výroba či dovoz tabákových výrobků, machinace s palivy nezatíženými spotřební daní apod. 2.3.9. Organizování nelegální migrace Pakliže má stát otevřené hranice a občané jiného státu pro vstup na jeho území nepotřebují žádná zvláštní povolení (např. víza, pracovní povolení), nebude nelegální migrací postižen. Předpokladem pro nelegální migraci jsou uzavřené hranice státu, ze kterého migrace probíhá (často spojeno např. s diktátorským režimem) a zároveň uzavřené hranice státu, do kterého migrace probíhá (ty jsou však povětšinou reakcí na značný příliv imigrantů). V případě, že nelegální migrace vzniká, vždy se jedná o propojení aktivit organizovaných skupin na území minimálně dvou států. I tento typ 23 KADEŘÁBKOVÁ, B., Mikroekonomie - teorie firmy, Praha 2002, s. 52.

26

kriminality je úzce vázán na korupci (např. úplatky kontrolním úředníkům). Avšak ani korupce nemůže zajistit úspěšnost takové operace. Státy, které jsou postiženy přílivem nelegální migrace, posilují své imigrační úřady, počty imigračních kontrolorů a opatření. Jsou rozlišovány dvě základní kategorie nelegální migrace: A) nelegální migrace přes státní hranice ČR B) nelegální migrace ve vnitrozemí ČR - porušování pobytového režimu Nelegální migrace je vládou ČR dlouhodobě řazena mezi priority bezpečnostní politiky v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. Tato problematika se stala každoročně předmětem jednání Bezpečnostní rady státu, vlády i Parlamentu ČR. 2.3.9.1. Nelegální migrace z kategorie "porušování pobytového režimu" Většinu mezi cizinci odhalenými při porušování pobytového režimu tvoří dlouhodobě Ukrajinci. K jejich odhalení dochází jednak při kontrolních akcích ve vnitrozemí, jednak při odbavování na hraničních přechodech při výjezdu z ČR. Je pro ně charakteristické, že ČR je pro ně zpravidla cílovou zemí, na jejímž území se zdržují, hledají si zaměstnání a začleňují se do již existujících komunit svých krajanů. Pokud setrvávají na území ČR nad rámec povoleného pobytu, bez cestovních dokladů, bez pracovního povolení a možnosti legální obživy, jejich pobyt často doprovází neoprávněný výkon výdělečné činnosti, tj. "zaměstnání na černo" i páchání další trestné činnosti. 2.3.9.2. Příčiny nelegální migrace u Ukrajinců K nejdůležitějším příčinám patří náročnost a časová délka zařizování příslušných povolení, byrokracie, vízová povinnost, nedostatek srozumitelných informací, velká poptávka po levné pracovní síle ve stavebnictví a nedostatek sankcí proti zaměstnavatelům nelegálních pracovníků. Na nelegálních migrantech parazituje hierarchicky vybudovaná síť zprostředkovatelů a různých "podnikatelů", kteří nelegálně pracující Ukrajince zneužívají a okrádají. Velká část ukrajinských pracovníku s povolením k zaměstnání a pobytu v ČR nenašla své zaměstnání samostatně a je zapojena do tzv. "klientského" systému. Pod "klientským" systémem se v této souvislosti rozumí systém podnikatelů a zprostředkovacích firem, kteří organizují práci, obstarávají povolení k pobytu, zařizují ubytování a občas i stravování. Běžnou odměnou za takovéto služby je polovina vydělaného platu, buď po celou dobu zaměstnání, anebo méně často, na určitou dobu. Vystoupení z takto nevýhodného poměru je pro zaměstnance spojeno s téměř okamžitou ztrátou práce a oprávnění k pobytu v ČR. Jsou známé případy zneužívání pracovníků ve formě porušování pracovně-právních předpisů, jako je nevyplacení nemocenské, zapírání zdravotního pojištění anebo 27

nedodržení sjednaných pracovních podmínek. Častou formou komunikace jsou výhrůžky24. 2.4. Historický vývoj od roku 1950 Kořeny kriminální sub-kultury zemí evropské části bývalého SSSR lze hledat kdesi na přelomu 17. a 18. století. Handelman zmiňuje egalitárské spolky žebráku a banditské komunity, které držely společnou pokladnici "obščak". Ustálení vůdcovské instituce "vor v zakoně" (zlodej ze zákona) je datované Handelmanem do druhé poloviny 19. století25. Sociální kataklyzma občanské války v letech 1917 až 1920 spolu s existencí totalitárního státu (do roku 1953), způsobilo několik obratů v živote členů podsvětí. V „revoluční praxi” prvních let bolševického hnutí je znatelná romantická inspirace bandity a lidovými osvoboditeli. Vyvlastňování a násilné kvartýrování Rudé armády bylo prezentované jako „zbojnická praxe”, zabírání majetku bohatých pro dobro chudých. Už během Chruščevovy modernizace sovětské revoluční válečné strategie v letech 1955-56 staly obchody s drogami, organizovaný zločin, terorismus a podvody hlavními strategickými operacemi sovětské rozvědky. Drogy a terorismus řídila většinou GRU (vojenská rozvědka), jelikož se jednalo o sabotážní operace. Organizovaný zločin patřil k operacím KGB (civilní rozvědka), protože charakterem byl političtější (v kontrastu k vojsku). Mělo se za to, že organizovaný zločin je úzce spjat s bankami a politiky, což byly hlavní terče špionáže a operací s cílem politických ovlivnění. Při organizovaném zločinu nejprve pronikli do již stávajících zločineckých rodin a potom organizovali své vlastní operace. Do roku 1960 bylo jejich počáteční pronikání nejefektivnější. Během pěti let měli Sověti a jejich zmocněnci více než stovku operací organizovaného zločinu, které zahájili po celém světě! Jenom Češi řídili nebo pronikli do 50 skupin organizovaného zločinu ve světě. Šíření drog se v Sovětském svazu hlavně využívalo ke korupci a oslabení společnosti, především mládeže, která tvoří základ vojska. Nejdůležitějšími cíly byly školy, neboť zde se nacházeli budoucí vůdci. Drogy byly také důležitým komponentem používaným při špionáži, ke korupci veřejných činitelů a bankovních institucí. V roce 1965 již přitékalo takové množství peněz, že byla zorganizována užší spolupráce s mezinárodními financemi. Mezinárodní finance a Moskva byly v úzkém spojení. „V Moskvě se neučinilo žádné důležité rozhodnutí bez účasti mezinárodních financí.“ Organizování praní špinavých peněz bylo řízeno mezinárodními financemi. Finančníci a sovětští státníci se scházeli ve zvláštních vilách v Praze, jelikož se pro bankéře jevilo příliš nebezpečným se 24 POLANSKÁ, J., KADLECOVÁ, M: Neregulérní pobyt cizinců ČR. Praha 2008, s. 80-83 a s. 42-45. 25 HANDELMAN, S., Přátelský zločin, 2005, str. 21.

28

na tyto schůzky scházet v Moskvě. V Praze se konaly schůzky každý týden. Pokyny, které dostala česká zpravodajská služba z Moskvy, byly zcela jasné. V roce 1964 dostala specifický úkol využít devět bank v patnácti zemích, které zahrnovaly Singapur, Rakousko, Argentinu a Holandsko. Rozvědka dokonce obdržela jména „důvěryhodných“ osob, které byly v různých bankách k dispozici. Službě bylo též řečeno, aby využila banky, které nebyly tolik sledovány, například banky na Novém Zélandu a v Norsku. Prioritním cílem průniku se v roce 1964 staly velké banky jednak proto, že dobrý bankéř má přístup k politickým rozhodnutím a zároveň je může ovlivňovat, a také z toho důvodu, že banky jsou velice dobrými zdroji informací charakteru technické špionáže. Snadno se též přehlíží skutečnost, že bankovní úředníci jsou cenným prostředníkem k „neformálnímu“ seznámení s průmyslníky a lidmi s vlivem a mocí. Bankéři tudíž nebyli jenom klíčovými poskytovateli informací, ale také vynikajícími zprostředkovateli. V 60. letech byli dva vysocí bankovní úředníci čeští agenti, stejně jako jeden z vysokých bankovních úředníků ve Švýcarsku. Češi byli obzvláště výkonní ve Švýcarsku, přestože hlavními operátory rozvědky zde byli Rusové a Němci. Korupční svazky na „lidi s vlivem a mocí“, jež byly získány z jejich kriminálních a drogových operací, byly masivní. Samotní Češi měli v roce 1967 aktivní hlášky na zhruba 3.000 těchto korumpovaných důležitých osob. Náhoda není ani to, že se rok či dva po kolapsu Sovětského svazu náhle objevil ruský organizovaný zločin po celém světě26. KGB si před rozpadem sovětské říše dala značně záležet na tom, aby zachovala a chránila cenné majetky a operace, jakými jsou organizovaný zločin a obchod s drogami. Bylo zcela zřejmé, že jejich přítomnost se již nedá dále udržet v tajnosti. Organizovaný zločin je historický fenomén, který existuje po staletí v mnoha různých společnostech. Je pozoruhodné, že na rozdíl od bežného zločinu organizovaný zločin v intencích své obecné definice není přítomen všude. Zdá se, že existují určité charakteristiky, podle kterých se rozlišují země zatížené organizovaným zločinem od těch zemí, kde se tento jev nevyskytuje. Pravděpodobnost vzniku organizované zločinnosti v jednotlivých zemích závisí na následujících skutecnostech : - obecná úroveň kriminality v zemi je zřejme primární podmínkou pro vznik organizovaného zločinu. V zemích s vysokou úrovní kriminality je vetší pravdepodobnost organizovaného zločinu než v zemích s nízkou úrovní, - kriminalita souvisí s úrovní urbanizace a industrializace a sociální dezorganizace – jsou to 26 Výroční analýza francouzské rozvědky z roku 2000, s. 52.-53.

29

faktory reprodukující príležitosti k páchání zlocinu, - organizovaný zločin převládá ve městech a v zemích s pokročilou úrovní ekonomického rozvoje, - pokud je zabezpecená legální, plynulá distribuce všech tovaru, nic nepodnecuje organizovaný zlocin býti dodavatelem, - určité zeměpisné nebo infrastrukturní charakteristiky (jako například přítomnost mořských přístavů, mezinárodních letišť, strategických hraničních přechodů, bohatých přírodních zdrojů atd.) poskytují speciální příležitosti pro kriminální činnost, které mohou být mnohém lépe využité právě organizovaným zločinem. 2.5. Ruskojazyčný organizovaný zločin před rokem 1990 a poté Před rokem 1989 se organizovaný zlocin na území bývalého Československa ve významnejším rozsahu a rozvinutejší podobe nevyskytoval. Přímých poznatků o organizovaném zločinu je velice málo. Prakticky až do roku 1998 nebyl u nás v souvislosti s tímto způsobem trestné činnosti nikdo zatčen a obžalován. Až v roce 1999 byl zaznamenán jeden odsouzený. Do roku 1997 neexistovaly tedy žádné vyšetrovací či soudní spisy, ze kterých by bylo možné čerpat jakékoliv poznatky. Ze stejného důvodu neexistovala ani statistika. Byli jsme tedy odkázáni na poznatky získané nepřímo. Do určité míry jsme využívali odborné publikace, ty ale byly vetšinou zahraniční, a jejich platnost byla vázána na zemi, kde vznikly. Pro analýzu konkrétních poznatku o situaci v České republice byla v podstate jediným zdrojem expertní šetření. K problematice širších společenských souvislostí se vyslovovali i přední odborníci z oblasti společenských věd. (Vetšinou šlo o pedagogy pražských i mimopražských vysokých škol.). Nutno říci, že tento zpusob zjištování údaju o stavu organizovaného zlocinu na území České republiky bude i nadále převažovat, protože konkrétní spisy mohou být pouze doplňkem, ze kterého lze čerpat podrobné okolnosti, jimiž lze doložit nebo zpochybnit naše hypotézy. Vzhledem k relativně nízkému počtu případů a vzhledem k tomu, že zatčení, obžalovaní a odsouzení tvoří pouze nepatrnou část z celkové množiny úcastníku organizovaného zločinu, nemohou jejich případy vypovídat o tomto světe dosti reprezentativním zpusobem27. O fenoménu organizovaného zločinu se v České republice (a předtím v bývalé České a Slovenské republice) diskutuje zhruba od počátku devadesátých let minulého století, kdy si odborná a poté i laická veřejnost začala postupně uvědomovat pronikání této závažné formy kriminality, resp. přesněji řečeno způsobu páchání trestné činnosti, představujícího na domácí kriminální scéně relativně nový jev. Zpočátku byl organizovaný zločin jednoznačně chápán jako importovaný zvenčí 27 Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Zpráva o kriminalitě v ČR za rok 2003, s. 82.

30

a spojený s invazí zločineckých skupin ze zahraničí, především z Balkánu, států bývalého SSSR, Itálie, ale i Číny, některých arabských zemí atd.. K tomuto pronikání zahraničních organizací nesporně docházelo, ale pokud šlo o „domácí“ formy a projevy organizovaného zločinu, převládalo určité přesvědčení, že organizovaný zločin je něco, co je našemu prostředí cizí, a to včetně prostředí kriminálního. Nebezpečí vzniku a vývoje domácích forem organizovaného zločinu bylo spíše podceňováno a těmto formám nebyla věnována náležitá pozornost. Zřejmě to souviselo i s definiční a právní neujasněností organizovaného zločinu. V každém případě jako organizovaný zločin nebyly prezentovány některé kriminální aktivity českých pachatelů, které jednoznačně nesly charakteristické rysy organizovaného zločinu, jako byly např. v první polovině devadesátých let obchody s lehkými topnými oleji, přestože vykazovaly jasné znaky vysoké organizovanosti, strukturace skupin pachatelů včetně dělby činností, zaměření na profit a dosahování vysokých zisků pachatelů i spojení s násilím. Objem daňových úniků, resp. škoda způsobená státu, byla odhadována na 3,7 mld. Kč. Tisk informoval v létech 1993 a 1994 o 176 vyšetřovaných firmách, 13 vraždách a 17 pohřešovaných osobách v souvislosti s touto trestnou činností. Přesto byly tyto případy prezentovány spíše jako ekonomická, nikoli jako organizovaná kriminalita28. 2.6. Spolupráce s ostatními zločineckými skupinami Ruskojazyčné kriminální skupiny již dávno pochopily, že občas misto vzájemného "konkurenčního" boje je lepší spolupracovat s ostatními zločineckými skupinami. To platí jak pro vzájemnou spolupráci mezi ruskojazyčnými skupinami, tak i pro mezinárodní spolupráci. Tak například ruskojazyčná mafie, jejímiž členy jsou i bývali agenti KGB, infiltrovala osláblé mexické drogové kartely a pomáhá jim pašovat nelegální narkotika do Spojených států. Shodně to tvrdí američtí a mexičtí úředníci spolu s nezávislými drogovými experty. Podle Luise Santiaga Vasconcelose, vedoucího speciální jednotky pro organizovaný zločin mexického Nejvyššího státního zastupitelství, ruští gangsteři nejúspěšněji pronikli do gangů v oblasti ohraničené městy Tijuana-Baja California-San Diego. Vasconcelos Rusy popisuje jako vysoce schopné a „extrémně nebezpečné.“ Někteří z nich fungují jako poradci mexických drogových kartelů a zajišťují praní jejich špinavých peněz výměnou za povolení operovat v jimi ovládaných oblastech. Standardní provize za „vyprání“ peněz dosahuje třiceti a více procent původní částky. První zmínky o Rusech se objevily asi před deseti lety v souvislosti s kolumbijskými kokainovými kartely. Od konce devadesátých let o nich přicházejí zprávy i z Mexika. Jejich extenzivní pronikání do oblasti mezi (mexickou) Tijuanou a (americkým) San Diegem přichází po zatčení Benjamina 28 BALOUN,V., SCHEINOST,M., Economy and Crime in the Society in Transition, Nijmegen 2002, s. 48-51.

31

Arellano-Felixe, patriarchy tamních drogových kartelů, a tuctu dalších drogových bossů. Rusové využívají volného prostoru poté, co se některé kartely rozpadly v „kartelky“. Ruští drogoví gangsteři jsou „v pohodě,“ řekl Bagley, profesor mezinárodních vztahů na Miamské univerzitě. „Pracují nenápadně, nenosí zlaté řetězy a neřežou lidi na kusy motorovými pilami ani je neházejí do řek.“ A přesto „jsou to nejvíce krví zbrocené lidské bytosti". Likvidace vedení mexických drogových kartelů, za něž Spojené státy připisují zásluhu mexickým bezpečnostním složkám, podle Bagleyho vytvořila Rusům „zlatou příležitost.“ Kartely se rozpadly do menších gangů, které operují nejvýše na území města či (federálního) státu, kde jsou hůře detekovatelní a kde lze zároveň snadněji zkorumpovat úředníky. Tyto menší skupiny jsou podle Bagleyho náchylnější ke spolupráci s Rusy, protože od nich potřebují pomoc s ochranou před konkurencí, s přepravou drog a s praním peněz. V největším případě odhalení pašování drog, který upozornil na ruskou ofenzivu, dopadla severoamerická Pobřežní stráž v mezinárodních vodách poblíž Acapulca 50 metrů dlouhou rybářskou loď Svesda Maru a zatkla desetičlennou posádku Rusů a Ukrajinců. Podle Pobřežní stráže bylo pod hnijícími kalamáry, které Rusové prohlašovali za návnadu na ryby, ukryto 13 tun kokainu29. Co se týče vzájemné spolupráce mezi jednotlivými ruskojazyčnými kriminálními skupinami, dokazují mnohé zdroje včetně Bezpečnostní informační služby ČR. Česká republika se stává prostorem, kde stále více operují mafie ze zemí bývalého Sovětského svazu. Organizovaný zločin si údajně dokonce v roce 2006 zvolil svého šéfa, který má mít aktivity těchto skupin v ČR na starosti. Tento "vor v zakoně" řídí a kontroluje zločinecké aktivity ruskojazyčných skupin v Praze a celé republice. Tato osoba má za úkol zajistit koordinaci a kontrolu aktivit skupin ruskojazyčného organizovaného zločinu. Lze očekávat, že podřízení ruskojazyčných skupin na území ČR jediné autoritě zvýší sílu, zisky a akceschopnost zločineckých struktur, a tedy i míru ohrožení bezpečnosti a vnitřního pořádku ČR30. 2.7. Nástroje proti organizovanému zločinu Bojem proti organizovanému zločinu se v České republice zabývají zejména: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Národní protidrogová centrála a Útvar odhalování korupce a finanční kriminality. Jako servisní útvary pro celou službu fungují Útvar zvláštních činností a Útvar speciálních činností. Všechny tyto útvary formálně organizačně spadají pod Úřad služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR. Národní protidrogová centrála se věnuje 29 Článek tisku Kansas City Star z roku 2004: Ruská mafie pomáhá mexickým kartelům v pašování drog. 30 Článek: Ruskojazyčné mafie mají svého "kmotra" pro ČR, www.ihned.cz

32

vyšetřování závažné či organizované drogové kriminality, včetně s ní souvisejících trestných činů. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu se věnuje objasňování organizované a závažné trestné činnosti kriminálních skupin (zvlášť závažných a organizovaně páchaných trestných činů v oblasti: násilných projevů, vydírání a nástražných výbušných systémů užitých proti životu, zdraví nebo majetku, nedovoleného obchodování se zbraněmi, výbušninami, štěpnými materiály a jinými nebezpečnými látkami, nelegální migrace a obchodu s lidmi, terorismu a extremismu, padělání a pozměňování peněz a jiných platebních prostředků, financování terorismu). Útvar odhalování korupce a finanční kriminality se věnuje především problematice závažné a organizované hospodářské, finanční, daňové trestné činnosti, trestné činnosti korupčního charakteru a trestným činům veřejných činitelů. Jednotlivé problematiky zrušeného Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality byly rozděleny mezi Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, celostátní útvary a krajské správy policie. Boj s organizovaným zločinem komplikuje roztříštěnost agendy mezi jednotlivé výše uvedené útvary. Ačkoliv se věnují velice blízkým a úzce souvisejícím problematikám, každý pracuje na případech ve své působnosti. Vázne mezi nimi komunikace, vytváření společných týmů je ojedinělé, sdílení informací je pouze nárazové a často závisí na momentální ochotě vedení útvarů spolupracovat. Dále ho komplikují rozdíly ve velikosti jednotlivých útvarů, šíří jejich působnosti, nastavení způsobů práce, personální práci i vnitřním organizačním uspořádáním. Konkrétně existují rozdíly např. v oblasti práce s informacemi, mezi provozovanými informačními a analytickými systémy, rozdílné jsou i přístupy ke komunikaci a kooperaci s ostatními útvary policie, jak celostátními tak regionálními, nebo oblast metodického vedení. Zásadní roli hraje existence řady nezkoordinovaných informačních systémů a především absence společného analyticko informačního systému, který musí být jednotný pro celou službu kriminální policie a vyšetřování. Závažný problém představuje nedostatečné vzdělání některých příslušníků Policie ČR31. 2.7.1. Legislativní nástroje boje s organizovaným zločinem - Úprava nástrojů trestního práva sloužících k odčerpání výnosů z trestné činnosti a k postihu pachatele na jeho legálním majetku; legalizace výnosů z trestné činnosti, - ochrana zástupců orgánů České republiky zabývajících se prosazováním práva a vyšetřujících případy organizované kriminality. Ochrana svědků závažné trestné činnosti - ochrana identity nasazeného agenta dle trestního řádu, ochrana identity agenta je podle platné právní úpravy zajištěna ustanovením § 55 31 Výroční zpráva celorepublikových útvarů Policie České republiky za rok 2008, s. 29-31.

33

odst. 2 trestního řádu, tzn. že agent v trestním řízení vystupuje pod smyšleným jménem a příjmením a jeho pravé jméno, příjmení a další osobní údaje se vedou odděleně od trestního spisu a seznamovat se s nimi mohou jen orgány činné v trestním řízení, které v dané fázi řízení vedou, - mechanismy podporující větší motivaci svědčit proti pachatelům závažné trestné činnosti, zavedení těchto mechanismů vychází z principu, že zájem státu na rozbití zločineckých struktur (do nichž je v důsledku jejich organizace a závazku mlčenlivosti obtížné proniknout) převyšuje zájem státu na postihu jednotlivce, který se přímo nebo nepřímo na trestné činnosti podílel, a který umožnil odhalení a usvědčení pachatelů, často i organizátorů a řídících osob skupin organizovaného zločinu, - opatření umožňujících postih padělatelů zboží a autorských práv i postih prodejců tohoto zboží, vzhledem k tomu, že většina pachatelů a prodejců padělaného zboží na tržnicích jsou cizinci, kteří mají povolen pobyt v České republice za účelem podnikání, je velmi účinné neprodlužovat pobyt nebo zrušení živnostenského oprávnění ve smyslu § 58 odst. 2 a 3 zákona o živnostenském podnikání ze strany živnostenských úřadů32. 2.7.2.Nelegislativní nástroje boje s organizovaným zločinem - Využívaní spolupráce společných týmů při vyšetřování trestné činnosti, které by podle potřeby byly složeny ze zástupců policie, daňové správy a celní správy, - systémy zjišťování informací o majitelích účtů, vedených bankami a dalšími finančními institucemi, působícími v České republice, pro potřeby oprávněných státních orgánů - specializované vzdělávání a prevence, vzdělávání zaměstnanců veřejné správy o rizicích organizovaného zločinu, specializované vzdělávání zástupců orgánů České republiky zabývajících se prosazováním práva, - spolupráce s akademickou obcí v oblasti výzkumu metod, forem a prostředků organizovaného zločinu, - informování vlády o plnění úkolů vyplývajících z Koncepce boje proti organizovanému zločinu. 2.8. Ruskojazyčni vězni v ČR V českých celách je nyní přes 21 tisíc lidí, z toho je více než 1 500 cizinců. Počty cizinců ve věznicích a vazebních věznicích se významně zvyšovaly v letech 1993 až 1996, kdy jejich počet kulminoval na 3679 a jejich podíl na celkové vězeňské populaci představoval 18 %. Tato skutečnost 32 Výroční zpráva o činnosti ÚOOZ pro rok 2009, s. 55-57.

34

samozřejmě souvisí s větší propustností hranic po roce 1990. Příčiny je ovšem třeba hledat i jinde. Příčina nebyla v nárustu trestné činnosti cizinců, ale v rozdělení ČSFR na dva samostatné státy, v důsledku čehož museli být věznění občané Slovenské republikyzahrnuti mezi cizince. Dle ročenky Vězeňské služby ČR z roku 2009 se v českých věznicích z ruskojazyčných občanů nachází nejvíc Ukrajinců (232 osob), Rusů (51), Moldavců (27) a Bělorusů (23 osob).Z čehož vyplývá, že po Slovácích jsou Ukrajinci nejpočetnější skupina vězňů u nás33. Co se týče ruskojazyčných státních příslušníků, je tu určitý problém pro pracovníky Vězeňské služby, jelikož nemají k dispozici takřka žádné poznatky o předchozí kriminální kariéře vězňených cizích státních příslušníků. Naprostá většina cizích státních príslušníku přicházejících do českých vězení vystupuje jako prvotrestané osoby. Zjištování jejich případných trestů v zemích původu je velmi komplikované a neefektivní; informacní kanály v tomto smyslu nefungují. Tresty udělené v ČR jsou obvykle spojeny s vyhoštěním po jejich odpykání. Dochází ale i k tomu, že táž osoba se ve vězení objevuje po čase znovu s jinými doklady a pod jiným jménem, opět jako prvotrestaná. Je zřejmé, že cizinci ve vyšší míře využívají padělání a pozměňování dokladů. Z některých náznaků lze dovodit, že se cizinci nechtějí vracet k výkonu trestu do svých zemí, protože je tam proti nim vedeno jiné trestní stíhání. Případnou předchozí kriminální kariéru lze do určité míry dovodit z korespondence vězňů, v níž se někteří zmiňují o zkušenostech z pobytu v jiných vězeních jiných zemí. Sami vězňové o své případné kriminální minulosti zásadně nehovoří a vystupují jako prvotrestaní. Podle odhadů však až dvě třetiny cizinců mohly být již v minulosti trestány, což se týká dle názoru pracovníku vězeňství predevším Ukrajinců34. Charakter páchané trestné činnosti se projevuje i v postavení ve vězení, kdy si fyzicky zdatní pachatelé násilné trestné činnosti a osoby s kriminální zkušeností dokáží vydobýt respekt a autoritu. Osoby s vudčím postavením v kriminálním prostředí „venku“ hrají obvykle vůdčí úlohu také ve vezeňském prostředí. Obdobne kusé, nebo žádné informace má personál věznic k sociálnímu původu, vzdělání, rodinnému zázemí ruskojazyčných vězňů. Osobní výpovědi v tomto ohledu buď vězňové neposkytují a pokud ano, nejsou obvykle spolehlivé. Zejména Ukrajinci a obecně lidé z ruskojazycné skupiny nechtejí sdělovat jakékoli informace ke svým osobám; při dotazech v tomto směru se zcela uzavírají. Do určité míry lze předpokládat uvolněné až narušené rodinné vztahy (i z duvodu delší odloučenosti od domova, rozhodnutí opustit zemi původu a své prostředí atd.). K sociálnímu původu pak platí, že se nejspolehlivěji pozná podle rukou. Pokud jde o posouzení intelektu, lze používat jen neverbální psychologické testy. Zdravotní stav u ruskojazyčných vězňů je na dobré úrovní, často vykazují velmi dobrou fyzickou 33 Ročenka Vězeňské služby ČR. Praha: VS ČR. 2009, s. 27. 34 HALUZOVÁ, S., Rusky hovořící cizinci v českých věznicích a problémy komunikace s nimi. České vězeňství 9/2001, s. 8.

35

kondici. Co se týče drog u ruskojazyčné skupiny a Ukrajinců se užíván objevuje jen výjimečně, spíše u mladých osob35. Ukrajinci jsou sice ve vězení nejtrestanejší skupinou, ale přitom nevyhledávají individuální konflikty s personálem a pokud „se po nich nic nechce“ jsou klidnou a ve svých projevech bezproblémovou skupinou, jejímž hlavním zájmem je přežívat v rámci svého společenství a v rámci svých pravidel chování. Konflikty obvykle neexistují ani ve vztahu k ostatním národnostem díky respektu, kterému se Ukrajinci ve vězeňském prostředí teší a odstupu od ostatních. Ke konfliktům a odporu dochází, pokud jsou po nich vyžadovány úkony, které odmítají dělat a pokud se na ně v této souvislosti zvyšuje tlak na vynucené uposlechnutí příkazu. Odpor pak muže mít ruzné formy, od pasivní rezistence až po agresi. V každodenních podmínkách jde v této souvislosti predevším o úklidové práce ve vězení, které odmítají vykonávat a raději podstupují kázeňské tresty. To platí predevším pro jedince na vyšších místech ve vězeňské hierarchii, kteří nesmějí pracovat vůbec; obycejní „mužici“ by sice mohli uklízet, ale nesmí je přitom nikdo vidět. Např. Na cele, kde jsou pouze Ukrajinci, panuje vždy dokonalý pořádek. Pokud by ovšem došlo ke konfliktu, mohl by být velmi nebezpečný a respondenti se shodují v mínění, že by se pak nejednalo o banální konflikt, ale o připravenou závažnou mimořádnou událost, ůprotože Ukrajinci vykazují vysokou vnitřní soudržnost, pevnou organizovanost, disciplinu a naprostou poslušnost svým vůdcům ve vězeňském prostředí.Pokud někdo tyto návyky neměl vytvořeny, rychle se je ve vězeňském prostředí naučí respektovat. Jejich vnitřní komunikace ve vězení i mezi jednotlivými věznicemi funguje efektivně a jsou schopni skrytě připravit dobře organizovaná hromadná vystoupení typu hladovek, nepokojů a pod. Pro jejich komunitu je typický odstup od ostatních etnik včetně Čechů, který lze považovat za vzájemný. Ze strany Čechu se údajně projevuje vůčii Ukrajincům odstup, motivovaný jak respektem až strachem, tak určitou averzí (svoji roli by mohlo hrát i možné vznikající soupeření o určující roli v českém vězeňském prostředí). Zajímavým poznatkem je, že Ukrajinci udržují ve vězení odstup i od Rusu (kteří byli charakterizováni spíše určitým vyvyšováním se), naopak např. Moldavané se ve vězení snaží spíše připojit k Ukrajincům než k Rusům. Organizovanost a solidarita Ukrajinců je do značné míry určena a řízena jejich vnitřní hierarchií, která je velmi přísná, autoritativní a bezvýhradně respektovaná. Každá skupina má svého šéfa-kápa, který řídí dění ve skupině. Prostí členové skupiny („mužici“) raději akceptují kázeňský trest než by přestoupili rozhodnutí šéfa, pokud např. vetuje nějakou činnost ve věznici. 35 MARÁDEK, V., Pravděpodobné psychologické mechanismy skrytého života vězeňské subkultury. České vězeňství 3/1995, s. 13-15.

36

Jednání mužiků se řídí rozhodnutími kápů. Funguje systém vnitřních sankcí a trestů za případné prohřešky proti disciplině skupiny, nicméně postižení si nikdy nestěžují (i přes viditelné stopy násilí). Na druhou stranu skupina funguje jako bezpečné zázemí a opora pro jednotlivce; také interpersonální vztahy Ukrajinc, resp. Rusů navzájem byly hodnoceny jako lepší než u Čechů (což je ovšem podmíněno dodržovánůím pravidel skupiny). Ruskojazyční vězňi převážně mají společnou kasu, takzvaný "obščak". „Obšcak“ je vytváren dávkami z přijatých balíčků, jedná se obvykle o kávu, tabák apod. a také pokutami za vnitřní přestupky. Tyto dávky prý musí odvádet i Češi, pokud jsou na celách společně s Ukrajinci. Zdrojem příjmů obščaku je i „výpalné“ - platby za ochranu ve vězení. Na druhou stranu mezi Ukrajinci údajně neexistují vnitřní vzájemné krádeže36. 2.9. Hrozby ruzkojazyčného organizovaného zločinu Státy na celém světě čelí neustále různým hrozbám a organizovaný zločin je rozhodně jednou z těch nejvýznamnějších. Nevyhýbá se ani státům rozvojovým, ani státům představujícím ekonomiky na vrcholu, či vzestupu. Organizovaný zločin není v médiích zdaleka velkým tématem, ačkoliv je mnohem větší hrozbou než terorismus nebo jiný nežádoucí společenský jev. V posledních letech se výzkum bezpečnosti nesoustřeďuje pouze na tradiční vojenské hrozby, ale také na hrozby nevojenské. Některé z nich mohou mít fatální důsledky nejen pro Českou republiku, ale i pro celý svět. Na prvním místě to je organizovaný zločin. Zločinci a média se nepotřebují. Nejzávažnější bezpečnostní hrozbu dneška v globálním měřítku představuje organizovaný zločin. Není na světě země, která by jím v nějaké míře nebyla poznamenána. Ani ČR se organizovanému zločinu nevyhnula. Ovšem inteligentní gangster netouží po mediální pozornosti a nemá potřebu světu zvěstovat své záměry. Pro novináře je tudíž mnohem náročnější získávat o světě organizovaného zločinu kvalitní informace. Mnohá média na tak náročné téma rezignují a raději prodávají příběhy o rvačkách mezi fotbalovými fanoušky, o skinheadských koncertech a činnostech efemérních skupin, jako je Dělnická strana. Čímž jim paradoxně dodávají na důležitosti. Politici organizovaný zločin jako téma už vůbec nemají rádi. Mnozí z nich jsou totiž zapleteni do ekonomických vazeb, v nichž 33 Dubnová, I., Vězení pro mafiány čeká na první „klienty“. MF Dnes 28.března 2003, str. 12. figurují rovněž exponenti organizovaného zločinu. Nebo jsou tam zapleteni jejich političtí spojenci. Navíc politický boj proti organizovanému zločinu není tak marketingově vděčný, je dlouhodobý, a tudíž politicky špatně prodejný37. Velkou hrozbu pro Českou republiku představuje proníkání organizovaného zločinu do státní 36 DUBNOVÁ, I., Vězení pro mafiány čeká na první „klienty“. MF Dnes 28.března 2003, s. 12. 37 Článek: Dobře utajena metla lidstva, www.lidovky.cz.

37

správy, ale i do soukromého sektoru, do velkých podniků, které buď menším nebo větším podílem ovlivňují českou ekonomiku. Pokud se jedná o politiku, je třeba hovořit o politice jak celostátní tak i o politice regionální. Co týká státní správy, nejedná se jenom o politickou scénu, v posledních letech bylo zaznamenano výrázné pronikání organizovaného zločinu i do složek policie, především potom do cizinecké policie. Neušetřená není ani justice, pokusy o ovlivňování soudů při rozhodování o vině a trestu příslušníků zločineckých skupin. Jak vyplývá z článku internetového portálu idnes.cz, "Brněnské podsvětí ovládají nejtvrdší ukrajinské gangy", prorůstá ruskojazyčný organizovaný zločin do státní správy. "Ukrajinský zločin je stále krutější než ruský, ale i on ustupujue od krvavých řeží. Spíš vidíme tendencew pronikat do státní správy. Pro zločince pracují vysokoškolsky vzdělaní specialisté, včetně vojenských expertů, právníků a bývalých prokurátorů," popisuje pro článek idnes.cz Miroslav Němec. Vdzělanější a znalí jazyků jsou i samotní zločinci, kteří rychle získávají moc a kontakty nejen v kriminálním prostředí, ale i v legální hospodářské a finanční sféře a státní správě38. Bezpečnostní informační služba zachytila několik signálů o zájmu organizovaného zločinu převést do ČR aktivity související s hazardem. Jde o reakci na plošný zákaz hazardu v Ruské federaci v polovině roku 2009, což pro Českou republiku představuje vysokou hrozbu. Pro takové skupiny je ČR vzhledem k poměrně benevolentní legislativě vhodnou destinací. U několika předních představitelů postsovětského organizovaného zločinu BIS zjistila, že ve svých domovských zemích mají vazby na významné příslušníky bezpečnostních složek a představitele státní správy. Zaznamenány byly též kontakty na pracovníky české státní správy související zejména s legalizací pobytu na území ČR; Nově BIS zaznamenala, že některé skupiny organizovaného zločinu ve svůj prospěch využívají právnické osoby typu občanské sdružení nebo obecně prospěšná společnost. Jejich prostřednictvím zřejmě dochází buď k vyvádění peněz ze společností napojených na organizovaný zločin mimo daňový systém, nebo k praní špinavých peněz. V roce 2009 se začal opět aktivizovat ukrajinský organizovaný zločin, výrazně oslabený v roce 2007. Jeho specialitou je významné parazitování na ukrajinské pracovní síle. Organizovaný zločin představuje hrozbu pro demokracii, pro ekonomocký rozvoj České Republiky a v neposlední řadě představuje riziko pro bezpečnost občanů39. 3. Propojení a infiltrace do státní správy ČR 38 Článek, Brněnské podsvětí ovládají nejtvrdší ukrajinské gangy", www.idnes.cz 39 Výroční zpráva BIS za rok 2009, s. 17.

38

Organizovaný ruskojazyčný zločin má podle tajné služby vazby na podnikatele, blíže nespecifikované "poradce státních činitelů" a osoby "s rozsáhlými klientskými vazbami na některé bývalé i současné politiky nebo vysoké státní úředníky". Kromě rozsáhlých kontaktů do českého kriminálního prostředí spolupracují tyto skupiny při realizaci svých zájmů také s odborníky právníky, finančníky a poradci různého druhu a zaměření. Existují signály o snahách ovlivňovat soudy při rozhodování o trestech vězení. Podle kontrarozvědky to znamená, že někteří advokáti postupují přinejmenším v rozporu s etickými normami. Jde zejména o zneužívání klientských, přátelských i profesních vazeb jak do justičního či policejního prostředí, tak do podsvětí. BIS prý také disponuje informacemi o snahách některých bývalých policistů využívat své staré kontakty ve svůj prospěch. Expolicisté se snaží ovlivnit vyšetřování, které je proti nim vedeno, nebo legalizovat své nezákonné příjmy. Organizovaný zločin si začal podle BIS zavazovat už studenty vysokých škol. Studium se jim snaží ulehčit a tak si je zavázat hlavně tam, kde si zvyšují kvalifikaci pracovníci státní správy nebo příslušníci bezpečnostních složek. V posledních letech byl zaznamenán vysoký korupční tlak na pracovníky jednotlivých inspektorátů cizinecké policie. Cizinci často využívají služeb ukrajinských nebo rusky hovořících zprostředkovatelů. Na pracovníky cizinecké policie mají úzké vazby např. „Zprostředkování“ nabízejí cizincům i někteří bývalí příslušníci cizinecké policie, kteří využívají kontakty na své minulé kolegy. V regionech ČR existují neformální vlivové skupiny osob zabývajících se ovlivňováním insolvenčních řízení, dražeb majetku, exekucí a výběrových řízení s cílem dosáhnout maximálního zisku pro sebe nebo pro svého klienta. Opakovaně zaznamenaným způsobem ovlivňování je vytváření podhodnocených znaleckých posudků. Tyto skupiny se často koncentrují kolem bývalých pracovníků policie, kteří využívají minulých profesních kontaktů na svá pracoviště, státní zastupitelství a orgány samosprávy k získání neveřejných informací. Rovněž policejní a justiční orgány jsou vystavovány značnému tlaku jednotlivých osob, zájmových skupin i příslušníků organizovaného zločinu, snažících se ovlivnit jejich činnost, většinou za využití korupce nebo klientelistických vazeb. Také výkon trestu vězňů v některých věznicích je provázen dysfunkcí a korupcí. Dokonce i někteří vězňové se pokoušejí pomocí korupce příslušníků Vězeňské služby získat nejrůznější požitky a výhody směrující dokonce k jejich propuštění z vězení. Existují i náznaky snahy pronikání organizovaného zločinu do prostředí Bezpečnostní informační služby České republiky. Příkladem ruské snahy o verbování agentů v ČR je kauza bývalého zpravodajského důstojníka, který v Praze působil v diplomatické funkci. Tento diplomat se zajímal o významné 39

projekty v oblasti výzkumu vysoce nebezpečných látek a o představitele významné české instituce působící v oblasti jaderné, chemické a biologické ochrany obyvatel. Do regionální i celostátní politiky pronikají osoby s kontroverzní minulostí s cílem uplatnit své soukromé nebo podnikatelské zájmy. Na počátku infiltrace je zpravidla významný sponzoring konkrétního volebního uskupení a prosazení jeho lídrů do orgánů samosprávy. 3.1. Získávání kontaktů na vysokých školách Optimální základnou pro vytváření systému obchodních vztahů a závazků je prostředí některých vysokých škol. Podstatou obchodu je nabídka studia nebo absolutoria za majetkový prospěch nebo reciproční službu (domluvenou, tiše očekávanou, nebo i v budoucnu vynucenou). Vedle klasické korupce (úplatkářství) přitom dochází ke specifickému korupčnímu jevu, tzv. klientelismu. Nejznámější klientelistická kauza v oblasti vysokého školství souvisí s právnickou fakultou ZČU v Plzni. Využívání vysokých škol k cílenému a dlouhodobému budování sítě klientelistických vazeb však není doménou pouze plzeňské právnické fakulty. V menší míře bylo zaznamenáno také na dalších vysokých školách40. Shrnutí a doporučení de lege ferenda Organizovaný zločin představuje jedno z nejnebezpečnějších globálních společenských problémů současného světa. Expanze a šíření tohoto fenoménu by mohlo vést k destabilizaci světového ekonomického i politického systému, přičemž se jeho aktivity zaměřují zejména na rozvojové země a země, které se nacházejí v transformačním stadiu ekonomiky. Mezi takové země patří i Česká republika. Organizovaný zločin se v poslední době snaží proplést do státní správy, což považuji za jedno z největších rizik. Je zapotřebí zefektivnít boj proti organizovanému zločinu. Především by se měla zefektivnit činnost útvarů Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v boji proti organizovanému zločinu. Dále je zapotřebí přijetí opatření, která sníží rizika úniků informací od orgánů zabývajících se prosazováním práva, ale i předávání informací zpravodajských služeb Policii České republiky ke konkrétním případům organizovaného zločinu. V neposlední řadě by se měla zlepší mezinárodní spolupráce, především státních orgánů jednotlivých zemí, které bojují proti organizované kriminalitě. Z legislativního hlediska považují za důležité úprava trestu propadnutí majetku tak, aby bylo možné nechat propadnout část majetku pachatele ve větším počtu případů než podle stávající právní úpravy a postihnout tak účinněji legální majetek pachatele. Dále považuji za nedostatečnou ochranu zástupců orgánů České republiky zabývajících se 40 Výroční zprávy BIS pro rok 2008 a 2009, s. 44.

40

prosazováním práva a vyšetřujících případy organizované kriminality, včetně ochrany svědků organizované kriminality. Bez potřebných znalostí jen ztěží dokážou orgány státní správy České republiky účinně bojovat proto organizovanému zločinu, proto je zapotřebí zefektivnít průběžné vzdělávání osob těchto orgánů, jelikož v současné době jsou znalosti mnoha příslušníků orgánů, které bojují proti organizovanému zločinu v České republice, chabé. Z časového hlediska je zapotřebí neustále studovat a analyzovat vývoj ruskojazyčné organizované kriminality na území České republiky, jelikož osoby, které se touto kriminalitou zabývají, jsou flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobit momentální jak politické tak i hospodařské situaci. Znalosti a dovednosti těchto osob jsou čím dál vyšší. Jelikož organizovaný zločin výrazným podílem ohrožuje demokratickou společnost, je jenom na občanech ČR v jaké společnosti budou žít, rozhodně ale boj s organizovaným zločinem je běh na dlouhou trať. Resumé In my thesis I wanted to approach themes of organized crime in the Czech Republic, which commit members of the Russian-speaking nation. I chose the issue that is current. This topic seemed to me as very interesting. Russian-speaking organized crime with the times and in the process is evolving and adapting to the social customs and laws and is constantly looking for weaknesses in Czech society. From the beginning, I defined the concept of organized crime, according to Czech law. The following section described organized crime as a threat to society. Furthermore, I described the specific threat posed by organized crime and the reasons for the development of Russian organized crime. Then I described the historical development of this issue, especially after the Second World War. I also broke down some foreign organized crime legislation, it was a Russian, Italian and Slovak law. Then I described my work in various Russian-speaking criminal organizations operating in the Czech Republic, especially with a group originating from the territory of Ukraine and Russia. In the next chapter, I described the Russian-speaking population in the Czech Republic and also the various types of criminal activities carried out by Russian-speaking mafia in the Czech Republic as the production of drugs, car theft, human trafficking, violent crime and corruption. Furthermore, I described the various instruments used in the fight against organized crime in the Czech Republic. This is essentially a legislative and non-legislative instruments. I also described the situation in Czech prisons, mainly Russian-speaking prisoners, and individual organization ruskajazyčné Mafia in Czech prisons. The last chapter discusses links and Russian-speaking 41

criminal government of the Czech Republic and gaining contacts in the Czech universities. My work ends with a summary and de lege ferenda aspects. Seznam použité literatury a právních předpisů - BALOUN,V., SCHEINOST,M., Economy and Crime in the Society in Transition, Nijmegen 2002, s. 48-51. - CEJP, M. Organizovaný zločin v České republice. 1. vydání. Praha 2004, s. 21-22. - Článek tisku Kansas City Star z roku 2004: Ruská mafie pomáhá mexickým kartelům v pašování drog. - Článek, Brněnské podsvětí ovládají nejtvrdší ukrajinské gangy", www.idnes.cz - Článek: Dobře utajena metla lidstva, www.lidovky.cz. - Článek: Ruskojazyčné mafie mají svého "kmotra" pro ČR, www.ihned.cz - Definice korupce formulovaná Ministerstvem vnitra České republiky, převzato z: http://www.mvcr.cz/docDetail.aspx?docid=21069409&docType=ART&lang=cs. - DRBOHLAV, D., Nelegální ekonomické aktivity migrantů. Karolinum, Praha, s. 57. - DUBNOVÁ, I., Vězení pro mafiány čeká na první „klienty“. MF Dnes 28.března 2003, s. 12. - DULEBOVÁ A.: Ukrajina a Slovensko. Bratislava 2000, s. 339. - GILINSKIJ, J., Prizonizacija po rossijski. Kriminologija: teorija, istorija, empiriceskaja baza, socialnyj - HALUZOVÁ, S., Rusky hovořící cizinci v českých věznicích a problémy komunikace s nimi. České vězeňství 9/2001, s. 8. - HANDELMAN, S., Přátelský zločin, 2005, str. 21. - Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Analýza vybraných případů vražd a vydírání za rok 2004, s. 59-60. - Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Zpráva o kriminalitě v ČR za rok 2003, s. 82. - KADEŘÁBKOVÁ, B., Mikroekonomie - teorie firmy, Praha 2002, s. 52. - Koncepce boje proti organizovanému zločinu, www.bezpecnykraj.cz/ - Koncepce OSN boje proti organizonému zločinu z roku 2009/2010, s. 28-29. - KONÍČEK, T., KOCÁBEK, P., Cesta k bezpečí 2002, s. 34-36. kontrol, Sankt Peterburg 2002, s. 41 – 50. - LEONTIYEVA, Y., VOJTKOVÁ, M., Zdroje dat o cizincích v ČR. SDA info, roč. VIII, listopad 2006, s. 114. - MARÁDEK, V., Pravděpodobné psychologické mechanismy skrytého života vězeňské subkultury. České vězeňství 3/1995, s. 13-15. 42

- NĚMEC, M., Měsičník Policista 2/2008. Praha, s. 9. - Ottův slovník naučný nové doby, heslo Korupce. Sv. 6, str. 768. - POLANSKÁ, J., KADLECOVÁ, M: Neregulérní pobyt cizinců ČR. Praha 2008, s. 80-83 a s. 4245. - Ročenka Vězeňské služby ČR. Praha: VS ČR. 2009, s. 27. - RYBKA, V., Násilné projevy a vydírání, Mezinárodní organizovaný zločin v ČR, Praha 1997, s. 114-119. - SKOBLIKOV P.A. Vzyskanie dolgov i kriminal. Moskva. Jurist 1999, 160-163 s. - Slovenský trestní zákon č. 300/2005 Z.z. - ŠIŠKOVÁ, T., Menšiny a migranti v České republice, Portál 2001, s. 73 – 80, s. 89 – 98. - Trestní zákoník Ruské federace z roku 1996, Ugolovnyj kodeks Rossijskoj Federacii - Výroční analýza francouzské rozvědky z roku 2000, s. 52.-53. - Výroční zpráva BIS za rok 2005. s. 16-17. - Výroční zpráva BIS za rok 2008, s. 22. - Výroční zpráva BIS za rok 2009, s. 17. - Výroční zpráva celorepublikových útvarů Policie České republiky za rok 2008, s. 29-31. - Výroční zpráva o činnosti ÚOOZ pro rok 2009, s. 55-57. - Výroční zprávy BIS pro rok 2008 a 2009, s. 44. - Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů - Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů - Zpráva americké vlády o vývoji ruské ekonomiky po rozpadu SSSR, http://www.ojp.usdoj.gov./nij.2001.

43