MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Hornická činnost na Karvinsku a její environmentální a sociální dopady
Diplomová práce
Vypracovala: Bc. Denisa Kajánková Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D. Brno 2010
1
2
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci „Hornická činnost na Karvinsku a její environmentální a sociální dopady“ vypracovala samostatně a pouze na základě zdrojů, uvedených v seznamu literatury.
V Brně, 9. 12. 2010
.................................. Kajánková Denisa
3
Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat zejména panu Ing. Zbyňku Ulčákovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za jeho vstřícnost, odborné vedení, cenné rady, inspiraci a trpělivost. Velké poděkování patří také panu Ing. Zdeňku Dobrovskému, CSc. za odborné informace, poskytnuté materiály a nadšení pro danou problematiku. Za velkou podporu děkuji také svým blízkým.
4
Anotace Tato diplomová práce zkoumá problematiku rozšiřování těžby černého uhlí v karvinské části Ostravsko-karvinského regionu. Důraz je kladen zejména na sociální a environmentální dopady těžby. Práce v první části popisuje historii hornictví v této oblasti a uvádí do kontextu také změny, které v jejím důsledku vznikly v charakteru osídlení a stavu životního prostředí. Těžiště práce představuje druhá část práce, která se zabývá právní úpravou hornické činnosti, postoji místní správy, obyvatel a postupy těžebních společností. Dále sleduje řešení střetů zájmů, přičemž hlavní důraz je kladen na analýzu motivací a zájmů jednotlivých aktérů ve snaze důkladněji porozumět jednotlivým argumentačním strategiím, které z nich pro daný problém plynou. Rozšíření optiky je docíleno příkladem Dolu Frenštát, kde možnost zahájení dobývání uhlí představuje výrazně bipolární spor v požadavcích obou stran, tedy zastánců i odpůrců těžby. Mezi nejvýznamnější zjištění patří, že hlavním aktérem, který o těžbě rozhoduje, jsou v současné době samotné těžební společnosti. Na základě stále platného znění zákonů horního práva z roku 1988 získaly těžební společnosti právo disponovat státním majetkem, přičemž vztahy mezi soukromými firmami, státem a majiteli nemovitostí již dostatečně upraveny nebyly. Narovnání vztahu a odstranění některých sporných bodů obsahuje návrh novely horního zákona. Ten však byl subjekty zabývajícími se těžbou ostře kritizován a následně stažen z projednávání v parlamentu. Na další nasměrování hornické činnosti proto bude mít zásadní vliv stát a to zejména prostřednictvím aktualizace Státní energetické koncepce a novelou horního zákona.
Rozsah práce: 28 988 slov
5
Annotation The diploma thesis studies the issue of expansion of hard coal mining in the Karviná part of the Ostrava-Karviná region. The emphasis is put on social and environmental impact of mining. The first part of the thesis describes history of mining in the area and puts into context changes in characteristics form of inhabitation and environment that happened due to mining. The second – and fundamental – part of the thesis studies legal regulations of mining, approach of local government and citizens toward mining and procedures of mining companies. It studies solving of conflicts, and focuses on analysis of motivation and interests of respective actors, in order to understand different argumentation strategies that can be used in respective situations. It is exemplified by case of Mine Frenštát, where the intention to commence mining resulted in dispute between the two parts – pro-mining advocates and opponents. One of the most important findings is that the main actor that decides whether to start mining or not are the mining companies themselves. The still valid Mining Law from 1988 gave mining companies right to manipulate with state owned property. However, relationships between private companies, state and owners of property have not been covered enough by the law. The new draft bill contains regulation of these relationships and solving some of the issues. The draft had been criticised by mining companies and subsequently withdrawn from the legislative process in the parliament. The State will thus have crucial influence on the further direction of mining activities, especially via update of State Energetic Conception and amending the Mining Law.
6
Horník Já kopu, já pod zemí kopu, já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu, pod Polskou Ostravou kopu.
Široké kladivo do štoly vrážím, na Salmovci kopu, já v Rychvaldě kopu a v Petřvaldě kopu.
Při Godule má žena mrzne a vzdychá, na klíně hladová robata pláčou, já kopu, já pod zemí kopu. Srší to ze štoly, srší to z očí, já v Domrové kopu, já v Orlové kopu, na Porembě kopu a pod Lazy kopu.
Já kopu, já motyku zdvíhám, má žena zsinalá do zámku jde, chleba chce, v prsou kdy vyschlo jí mléko. Dobrého srdce je pán, z žultého kamene je jeho zámek, pod zámkem hučí a láme se ostravice. Před branou černé dvě suky se mračí. Na co šla do zámku prosit a žebrat? Roste rež na poli panském pro horníka robu? Já v Hrušově kopu a v Michalkovicích. Co bude z mých synků, co bude z mých děvuch, až mne ráz ze štoly vytáhnou mrtva? Můj synek dál bude kopat a kopat, na Karviné kopat, a děvuchy - co bývá z hornických děvuch?
(výňatek z básně Petra Bezruče; Bezruč, 2003)
7
OBSAH 1
ÚVOD............................................................................................................................11
1.1
Cíle a metodologie .........................................................................................................12
2
Charakteristika oblasti................................................................................................13
2.1
Vymezení oblasti ...........................................................................................................13
2.2
Fyzicko - geografická charakteristika oblasti ................................................................14 2.2.1
Geologická charakteristika................................................................................14
2.2.2
Geomorfologická charakteristika ......................................................................15
2.2.3
Hydrologická charakteristika ............................................................................15
2.2.4
Klimatická charakteristika.................................................................................16
2.2.5
Pedologická charakteristika ..............................................................................17
2.2.6 Biogeografická charakteristika...........................................................................17
3
Historie hornictví v karvinské části Ostravsko-karvinského revíru.......................18
3.1
Počátky uhelného hornictví v karvinské dílčí pánvi ......................................................18
3.2
Vývoj hornictví a jeho hlavní rysy v jednotlivých obdobích.........................................22
4
Vliv hornické činnosti na Karvinsku na život místních lidí.....................................26
4.1
Vliv uhelného hornictví na osídlení regionu..................................................................27
5
Environmentální dopady hornické činnosti ..............................................................30
5.1
Charakteristika vlivů hornické činnosti na životní prostředí .........................................30
5.2
5.1.1
Odvaly ................................................................................................................30
5.1.2
Odkaliště ............................................................................................................31
5.1.3
Poklesy terénu....................................................................................................32
5.1.4
Důlní vody..........................................................................................................33
5.1.5
Emise důlních plynů...........................................................................................34
Rekultivace území postiženého hornickou činností.......................................................35
8
6
Hornická činnost – rozšiřování těžby, střety zájmů a jejich řešení ........................37
6.1
Postavení hornické činnosti v systému práva České republiky .....................................37
6.2
Základní pojmy horního práva.......................................................................................38
6.3
6.2.1
Nerosty a nerostné bohatství..............................................................................38
6.2.2
Ložisko nerostů ..................................................................................................39
6.2.3
Zásoby výhradního ložiska.................................................................................39
6.2.4
Odpisy zásob výhradního ložiska.......................................................................40
6.2.5
Chráněné ložiskové území..................................................................................41
6.2.6
Dobývací prostor ...............................................................................................41
Hornická činnost – způsob povolování a jeho základní náležitosti ...............................42 6.3.1
Povolování hornické činnosti.............................................................................42
6.3.2
Posuzování vlivů těžby na životní prostředí – EIA.............................................44
6.3.3
Střety zájmu a jejich řešení ................................................................................45
6.4
Rozšiřování těžby na Karvinsku ....................................................................................47
6.5
Důlní škody a jejich náhrada..........................................................................................51 6.5.1
6.6
7
Problematika náhrady důlních škod na území Karvinska .................................53
Novela horního práva – spory o podobu nové báňské legislativy .................................56 6.6.1
Argumenty obcí k novele horního práva............................................................57
6.6.2
Argumenty těžařských společností k novele horního práva ...............................61
6.6.3
Postoj politiků a průběh jednání........................................................................66
Důl Frenštát – příklad argumentačních strategií při rozhodování o rozšíření těžby ..........................................................................................................71
7.1
Historie Dolu Frenštát....................................................................................................72
7.2
Hornická činnosti v Dole Frenštát – postoje a argumenty jednotlivých aktérů ............75 7.2.1
Průběh jednání o povolení hornické činnosti v Dole Frenštát ..........................75
7.2.2
Postoje a argumentace jednotlivých stran.........................................................77
7.3
Environmentální a sociální dopady těžby v Dole Frenštát ............................................85
7.4
Dílčí závěr......................................................................................................................88
8
ZÁVĚR..........................................................................................................................90
9
9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ........................................................................94
10
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ.......................................................................94
11
JMENNÝ REJSTŘÍK ...............................................................................................95
12
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ................................................96
13
PŘÍLOHY.................................................................................................................106
10
1
ÚVOD Ostravsko-karvinský region je znám především díky své hornické a průmyslové
činnosti. A právě hornická činnost představuje fenomén, jenž významně poznamenává nejen životní prostředí a krajinný ráz příslušné oblasti, ale zároveň sociální a ekonomickou strukturu společnosti. Hornictví po sobě zanechalo řadu antropogenních změn reliéfu (estetické a kvalitativní změny životního prostředí). Na druhou stranu přispělo k rozvoji průmyslu a tím i celého regionu. Vlivem těžby a následných změn se nápadně změnila demografická struktura lokality. Z dříve řídce osídleného a zemědělsky zaměřeného regionu se postupně stala průmyslová aglomerace, která poskytla práci nejen místním obyvatelům, ale i lidem z širokého okolí. V 90. letech přešla řada dolů do útlumu a aktivní těžba uhlí nyní probíhá pouze v karvinské části revíru. V rámci rozšiřování těžby je pak snahou, aby OKD nedobývala uhlí na zabydlených místech a nedocházelo k likvidaci zástavby, jako tomu bylo v minulosti například v katastru Karviná-Doly, Darkov a Louky nad Olší. Dochází tedy k výkupům některých pozemků na okraji měst a těžba se přesouvá především do méně obydlených, případně téměř neobydlených území. V důsledku technologického vývoje dochází k novým možnostem v dolování uhlí a tím dochází i k prodloužení plánované životnosti jednotlivých dolů. Již dnes je zřejmé, že společnost OKD předpokládá pokračování v těžební činnosti minimálně v průběhu dalších dvaceti let. Je tedy otázkou, nakolik se podaří splnit předsevzetí o zamezení další destrukce krajiny a sídelních objektů.
11
1.1
Cíle a metodologie Tato diplomová práce si klade za cíl podat ucelený obraz o hornické činnosti
na Karvinsku a jeho možném budoucím směřování. První část je proto zaměřena na zdokumentování a zhodnocení dosavadního průběhu dobývání a jeho environmentální a sociální dopady. Druhá část práce se zabývá analýzou motivací a zájmů jednotlivých aktérů, ve snaze důkladněji porozumět jednotlivým argumentačním strategiím, které z nich pro daný problém plynou. Na základě platných právních předpisů a praxe ukazuje, jaký postoj a vliv mají jednotliví aktéři při rozhodování o rozšiřování těžby, jak se těžební společnost OKD staví k odškodňování a nápravám škod na životním prostředí a na majetku obyvatel. Velký důraz je kladen na současnou diskusi ohledně novelizace báňské legislativy, která by mohla zásadně ovlivnit budoucnost hornictví nejen v OKR, ale v celé České republice. Poslední kapitola je věnována problematice Dolu Frenštát, která je unikátním příkladem rozporu mezi zájmy těžařů a zájmy místních obyvatel či spíše zájmem o ochranu cenné přírodní lokality. Diplomová práce je koncipována jako přehledová práce. Podkladem je jednak literatura, zabývající se konkrétními oblastmi hornictví z hlediska historie, vlivů na obyvatelstvo a na životní prostředí. Analýza současných postojů a argumentace bude provedena na základě primárních, případně jiných dokumentů. Jedná se zde především o právní předpisy, zabývající se danou problematikou, tiskové zprávy a vyjádření jednotlivých aktérů. Téma hornické činnosti na Karvinsku jsem si vybrala především pro můj osobní vztah ke zkoumané lokalitě. Pocházím z Ostravska a těžba uhlí se mne a mé rodiny dotýká stejně, jako všech místních obyvatel. V současné době existují studie zabývající se historií hornictví a řešení jeho negativních vlivů. Postrádáme však práci, která by se souhrnně věnovala oblasti Karvinska a problematice rozšiřování těžby. Ambicí práce je proto představit těžbu uhlí na Karvinsku a ukázat na problémy, které jsou s ní spojeny. Prezentovat postoje a argumenty zúčastněných stran a to, jak se vyvíjely v průběhu doby. Práce se pokusí zodpovědět zejména tyto otázky: Jaké jsou postoje aktérů k rozšiřování těžby a jaký vliv mají při tomto rozhodování? Jak se staví těžební společnost OKD k nápravám škod na majetku obyvatel a životním prostředí? Ovlivňují tyto skutečnosti rozhodování o rozšiřování těžby? Jaké změny může v tomto směru přinést připravovaná novela horního zákona?
12
2
CHARAKTERISTIKA OBLASTI
2.1
Vymezení oblasti Okres Karviná se rozkládá v severovýchodní části Moravskoslezského kraje.
Svou rozlohou 347,3 km2 představuje nejmenší okres České republiky. Tvar území okresu je elipticky protáhlý od severovýchodu k jihovýchodu. Delší osa měří 34 km, příčná osa 19 km. Na severovýchodě hraničí s Polskem. Státní hranice je zde více než z poloviny tvořena vodními toky Odry, Olše a Petrůvky. Na jihu a jihozápadě okres sousedí s okresem Frýdek-Místek, na západě pak s okresem Ostrava a v krátkém úseku také s okresem Opava.
Obr. č. 1: Administrativní rozdělení okresu Karviná
Zdroj: Český statistický úřad (http://www.czso.cz)
13
2.2
Fyzicko-geografická charakteristika oblasti
2.2.1 Geologická charakteristika Oblast leží v karpatské předhlubni na pomezí dvou hlavních geologických útvarů ČR - mezi Českým masivem a Západními Karpaty.1 Území je tvořeno převážně třetihorními a kvartérními sedimenty, pod kterými se nacházejí uhlonosné sedimenty svrchního produktivního karbonu se slojemi kvalitního koksovatelného černého uhlí. Svrchnokarbonské horniny místy vystupují přímo na povrch (tzv. výmoly), většinou jsou však kryty různě mocným pokryvem neogenních sedimentů. Prostor, obsahující uhlonosné sedimenty, se nazývá hornoslezská pánev. Hornoslezská pánev má přibližně trojúhelníkový tvar a svou větší částí leží na území polského Slezska. Oblast na našem území je rozdělena na čtyři dílčí pánve – karvinskou, ostravskou, petřvaldskou a frenštátskou. Z provozních důvodů se pak pánev dělí na Ostravsko-karvinský revír (OKR),2 Příborsko-těšínský revír a Podbeskydskou pánev. Uhlonosné sedimenty v OKR se dělí do dvou základních jednotek – na ostravské souvrství (namur A), tvořící spodní, paralickou část a karvinské souvrství, tvořící svrchní část limnickou. Geologicky starší ostravské souvrství je tvořeno sedimenty mořského původu a obsahuje velmi kvalitní koksovatelné uhlí ve slabších vrstvách (průměrná mocnost 73 cm, celkem 168 slojí) a větších hloubkách. Karvinské souvrství (namur B, vestfal A) je oproti němu mladšího původu a tvořené výhradně sladkovodními sedimenty. Uhelné sloje zde dosahují mocnosti 2 až 8 metrů (průměrná mocnost 228 cm, celkem 87 slojí) a jsou uloženy v menších hloubkách, což výrazně snižuje náklady při jejich dobývání. Nicméně se jedná o uhlí nižší kvality, koksovatelné ve směsi.
1
Předěl mezi Českým masivem a Karpatskou soustavou představuje orlovská porucha, která zároveň odděluje ostravské a karvinské souvrství uhlonosných sedimentů. 2 OKR představuje nejvýznamnější zásoby černého uhlí na území ČR (až 90 % veškerých zásob).
14
2.2.2 Geomorfologická charakteristika Okres Karviná náleží podle regionální geologie ČR do karpatské soustavy, která se zformovala během alpínského vrásnění koncem třetihor. Karpatská soustava zasahuje na území ČR pouze malou vnější částí Západních Karpat. Podle regionálně geomorfologického třídění georeliéfu ČR náleží řešené území do provincie Západní Karpaty, subprovincie Vněkarpatské sníženiny, oblasti Severní Vněkarpatské sníženiny a celku Ostravské pánve (Demek, 1987) Ostravskou glacigenní pánev tvoří roviny až ploché nížinné pahorkatiny s nadmořskou výškou přibližně 200 až 300 m. n. m. V karvinské části ji pak můžeme rozdělit na Karvinskou plošinu, Orlovskou plošinu a Havířovskou plošinu. Jižní část okresu pak řadíme k subprovincii Vnější Západní Karpaty, která je na daném území zastoupena celkem Podbeskydská pahorkatina. Podcelky tvoří tektonická sníženina Třinecká brázda a Těšínská pahorkatina se střední nadmořskou výškou 322 m. n. m. (Weissmannová, 2004).
Současný tvar reliéfu je silně ovlivněn hornickou a průmyslovou činností a převládají v něm antropogenní sedimenty různého původu. Jedná se především o rozsáhlé plochy hald, odvalů a výsypek, kalové a popílkové nádrže. Významnými antropogenním tvary jsou poklesová území, která vznikají v poddolovaných oblastech.
2.2.3 Hydrologická charakteristika Karvinsko je součástí úmoří Baltského moře, povodí Odry. Území je protkáno poměrně hustou sítí drobných vodních toků a bohaté na stojaté vody. Největší tokem je řeka Odra, která představuje severozápadní hranici okresu Karviná. Celým územím okresu pak protéká řeka Olše. V důsledku častých povodní je koryto řeky silně regulováno řadou jezů a oboustranně ohrazováno protipovodňovými hrázemi. Jejími významnějšími přítoky jsou Šotůvka, Petrůvka a zejména pak Stonávka. Řeka Lučina, na jihozápadním okraji Havířova, vytváří ve svém meandrujícím úseku přírodní památku Meandry Lučiny.
15
Velmi významný je výskyt vodních ploch, kdy v důsledku činnosti člověka vznikly desítky rozsáhlých i menších stojatých vod. Největší rybniční soustavou jsou tzv. Olšinské rybníky. Největší vodní plochou je pak Těrlická přehrada s rozlohou 267 hektarů. Mnohé vodní plochy v oblasti vznikly samovolně v důsledku hornické činnosti. V poddolovaném území dochází k poklesům zemského povrchu a narušení přírodního systému odtoku. Vznikají tak zvodnělé poklesové kotliny, které se spolu s odkalovacími nádržemi stávají důležitým krajinotvorným činitelem. V poklesových kotlinách, ponechaných přirozenému vývoji, se vytvářejí hodnotné lokality mokřadů, osídlené vzácnými společenstvy rostlin a živočichů. Představují pak jedny z nejcennějších přírodních stanovišť Karvinska. Specifikem Karvinska jsou zdejší minerální zřídla, na jejichž vzniku se silně podílela hornická činnost. Původně izolované hydraulické systémy se v důsledku těžby vzájemně propojily, čímž došlo ke změně hydrogeologického režimu podzemích vod a vzniku nepravidelně rozvinutého hydraulického systému. Ten obsahuje jak horniny karbonu, tak třetihorní horniny v jeho nadloží, včetně kvartérních sedimentů. Minerální vody jsou zastoupeny jednak slanými prameny, jednak slanými jodobromovými prameny a staly se významným atributem tohoto kraje. Na základě jejich výskytu byly v roce 1987 v Karviné založeny Lázně Darkov. Solanka3 se zde používá při léčbě cévních, kožních a neurologických onemocnění a zejména pak při nemocech pohybového systému, včetně stavů po úrazech a operacích.
2.2.4 Klimatická charakteristika Podle Mapy klimatických oblastí ČSR leží Karvinsko v mírně teplé klimatické oblasti MT 10. Podnebí je zde charakteristické dlouhým, teplým a mírně suchým létem a krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou, s krátkým trváním sněhové přikrývky. Přechodné období je krátké, s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. V oblasti jsou typické poměrně vysoké srážky, které jsou podmíněny především blízkostí Beskyd, jež ovlivňují vzdušné proudění. Region tak představuje nejvlhčí nížinnou oblast ČR (Quitt, 1975).
3
Zdrojem slané jodobromové vody (tzv. solanky) jsou reliktní mořské vody třetihorního původu.
16
2.2.5 Pedologická charakteristika Dominantním půdním typem na území Karvinska jsou ilimerizované půdy, zejména fluvizem pseudoglejová na sprašových hlínách. V údolích podél vodních toků se na nivních sedimentech nachází fluvizemě v různém stupni oglejení. V místech postižených depresí a v okolí rybníků se vyvinul glej typický. Kambizem je výrazněji zastoupena pouze v okolí Českého Těšína. Na svahovinách pískovců převládá kambizem typická a pseudoglejová, místy se vyskytují ostrůvky kambizemě eutrofní. Jižně od Orlové a podél nivy řeky Olše se na štěrkopískových terasách vytvořila kambizem arenická. Na hranici s Frýdecko–Místeckem na území místy zasahují parendziny vyvinuté na svahovinách flyšových pískovců. V současné době jsou na území Karvinska typické antroposoly.4 V důsledku hornické činnosti velkou část půdního profilu pokrývají nevyvinuté antropogenní půdy. Na mnoha místech je časté zvodnění a zatopené poklesové kotliny (Culek, 1996).
2.2.6 Biogeografická charakteristika Biota
okresu
Karviná
je
ovlivněna
charakteristickými
geologickými
a geomorfologickými podmínkami Karpatské soustavy. Z hlediska regionálně fytogeografického
členění
náleží
okres
Karviná
do
oblasti
Mesophyticum,
obvodu Karpatské mezofytikum, fytogeografického okresu 83. Ostravská pánev a 84. Podbeskydská pahorkatina, podokresu Beskydské podhůří (Skalický, 1987). Tab. 1: Biogeografické členění okresu Karviná
Biogeografická oblast
Palearktická
Biogeografická podoblast
Eurosibiřská
Biogeografická provincie
Listnatých lesů
Biogeografická podprovincie
Polonská
Západokarpaská
Bioregion
Ostravský
Podbeskydský
Pooderský Zdroj: Culek, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky 4
Antroposoly jsou „půdy vzniklé výraznou modifikací půdních horizontů kultivačními, melioračními opatřeními, pohřbením původních půdních horizontů nebo půdy vzniklé z přemístěných materiálů.“ Viz Taxonomický klasifikační systém půd ČR (http://klasifikace.pedologie.cz)
17
3
HISTORIE HORNICTVÍ V KARVINSKÉ ČÁSTI OSTRAVSKO - KARVINSKÉHO REVÍRU Těžba černého uhlí v karvinské části Ostravsko-karvinského revíru byla
zahájena již více než před 200 lety. Na tomto místě by se proto nabízela možnost detailněji se věnovat historii hornictví, popisu jednotlivých období, vývoji důlních závodů, techniky apod. To by však vzhledem k rozsahu práce znamenalo výrazné odchýlení od jejího zadání. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat historické části pouze jednu stručnou kapitolu, která poslouží pro lepší orientaci v historických souvislostech hornictví v regionu Karvinska, který je modelovým příkladem vzniku průmyslových aglomerací v návaznosti na výskyt ložisek užitkových nerostů. Podrobné informace, týkající se historie hornictví v OKR, je možné nalézt např. v tzv. Monografii OKR a dalších publikacích.5
3.1
Počátky uhelného hornictví v karvinské dílčí pánvi Dobývání uhlí na Karvinsku započalo později než v ostravské či petřvaldské
oblasti, nicméně tento časový posun není příliš významný. Počátky hornictví nebyly jednoduché a trvalo dlouhou dobu, než se přešlo od náhodného dobývání k trvalé těžbě. Na Karvinsku se začalo po uhlí pátrat na počátku 70. let 18. století a již v roce 1776 zde s těžbou započal majitel tehdejšího karvinského panství Jan Erdmen Florian LarischMönnich. Nicméně v této době ještě nebyly s důlním podnikáním žádné zkušenosti a vzhledem k velkým zásobám dřeva byla těžba pro malý odbyt přerušena a panství pronajato. Podobný vývoj mělo i hornictví na Ostravsku, kde se o výskytu uhlí vědělo již od roku 1763, ale první úřední oprávnění pro štolové dobývání bylo vydáno až 28. 10. 1776 kováři Janu Keltičkovi. Roku 1782 pak začal s úspěšnou těžbou uhlí majitel hlučínského panství baron Jan Adam Grutschreiber. Zprávy o úspěších této konkurence přiměly nového majitele karvinského panství, hraběte Jana Antonína Larisch-Mönnicha, k vypovězení nájemní smlouvy (r. 1784) a k opětovnému zahájení těžby uhlí v místech, kde byla v minulosti přerušena. Z roku 1785 pak pochází zpráva hormistra Lutze
5
Např. Matějček (1984), Uhelné (2003), Kamenouhelné (1929).
18
o dolování uhlí na Karvinsku, kde byly štolami otevřeny dvě uhelné sloje, vycházející na povrch na vrchu Čechovice. I tato těžba však byla roku 1786 pro odbytové problémy zastavena a k jejímu obnovení došlo až po dalších 8 letech. Od roku 1794 se pak v Karviné uhlí těží nepřetržitě. Kolem roku 1800 se začaly na území hloubit mělké šachtice. Hrabě LarischMönnich zde získal kutací právo v roce 1806 a podle archivních materiálů mu byly 31. 7. 1811 uděleny nejstarší důlní propůjčky. Na území Karvinska tak postupně vznikalo množství mělkých šachtic, které daly později vzniknout důlnímu poli závodů Jan a Karel (dnešní ČSA). V důsledku technické revoluce docházelo ke změnám ve způsobu těžby a staré šachtice byly postupně rušeny, zasypávány a nahrazovány novými. Počátkem 60. let 19. století se pak dolování uhlí soustředilo na technicky vyspělé hlubinné šachty, mezi které patřily např. jámy Jindřich a Františka (1856), JanKarel (1859 jáma Karel, 1860 jáma Jan) a jáma Hlubina (1870). Všechny tyto nejstarší důlní aktivity v karvinské části jsou spojeny s podnikem Larisch-Mönnichovy kamenouhelné doly a koksovny (Kamenouhelné, 1929). Rod Larisch-Mönnich vlastnil zdejší doly až do jejich vyvlastnění v roce 1945. Nebyl to však pouze Larisch-Mönnich, který v této oblasti podnikal.6 V roce 1852 byla Františkem Handwerkem a hrabětem Žerotínem založena jáma Gabriela, která se jako první přiblížila modernímu pojetí hornictví. Tento důl však záhy vyhořel a pro nedostatek financí byl v roce 1862 odprodán Těšínské arciknížecí komoře. Ředitel Hohenegger nechal jednak vybudovat novou jámu vedle stávající jámy Gabriela a v roce 1883 byla založena šachta Hohenegger. Roku 1906 byly oba doly a veškerá kutací práva Těšínské arciknížecí komory odprodány Rakouské horní a hutní společnosti, později (r. 1920) přejmenované na Báňskou horní a hutní společnost.
6
Po kamenném uhlí se pátralo v podstatě na celém území dnešní Karviné. Tyto průzkumné práce ale mnohdy končily nezdarem. Příkladem je baron Jan Bees, který roku 1862 zahájil průzkumný hloubkový vrt na svém panství, které se nacházelo v oblasti mezi Darkovem a nádražím ve Stonavě. Nebyly to však uhelné sloje, na co narazil. Ze vzniklého vrtu vytryskl mohutný gejzír slané vody (později vyvěrala v pravidelných vlnách). O pět let později nechal baron provést ještě jeden vrt, který však skončil stejným nezdarem. Nicméně laboratorními zkouškami bylo zjištěno, že se jedná o solanku s mnohem vyšším obsahem jódu, než má léčivý pramen ve vyhlášených rakouských lázních Bad Ischl. Do třetice se pak o štěstí pokusil v roce 1892, kdy byl odvrtán tzv. „Rájský“ vrt. I tento vrt však přinesl stejné výsledky. Byť byl baron při svých pokusech o nález uhlí neúspěšný, tento nezamýšlený objev znamenal počátek lázeňské éry (roku 1866 zde baron Bees založil Lázně Darkov, první sezóna byla roku 1867).
19
Druhé nejstarší důlní práce jsou spojeny s oblastí Orlová. Ačkoli zde první zprávy o kutacích pracích sahají až do roku 1817,7 pro omezené využití uhlí a nedostatek finančních prostředků se důlní podnikání rozvinulo až o pět let později. V roce 1822 zde začal baron Mattencloit budovat jámu Versuch (Pokus; později jáma Bettina) na vrchu zvaném Havírna na pozemcích v Doubravě. Mělké šachtice v Doubravě daly roku 1836 vzniknout těžařské společnosti, tzv. Orlovskodoubravskému těžířstvu, vlastněné baronem Antonem Mattencloitem a hrabětem Jindřichem Larisch-Mönnichem. Později se stal členem těžířstva také baron Salomon Mayer Rothschild. Značný kapitál vídeňské banky Rothschildů pak zajistil, že ve vývoji těžby na tomto území došlo k velkým změnám. Baron Mattencliot postupně prodal Rothschildům ve dvou etapách své podíly (1846, 1849). Později získal baron S. M. Rothschild také podíly J. Larisch-Mönnicha a stal se jediným majitelem tohoto důlního pole. Původní jámy byly následně přebudovány8 a vytvořily závod Doubrava, který náležel do svazku rothschildovských Vítkovických kamenouhelných dolů. Dolování uhlí na Orlovsku má svou vývojovou odnož také v lokalitě OrlováLazy. Vídeňská nájemná společnost v čele s barony Rothschildem a von Gemüllerem zde v letech 1835 a 1838 začala hloubit jámy Altmaschinenschacht (Stará strojní jáma),9 Schwaben – schacht (Albert) a Mühsamschact, známou pro svou velice složitou geologickou stavbu. V roce 1848 byla založena šachta Bedřich – Egon. Finanční potíže přinutily Orlovsko – lazecké těžařstvo v roce 1853 prodat svůj majetek olomouckému arcibiskupství, které roku 1863 vybudovalo Hlavní jámu („Haupt Schacht“, zvaná také „Ob šachta“), sloučením jámy Fridrich a Egon. Po předchozím pronájmu se roku 1877 vlastníky dolů stali bohatí obchodníci s uhlím bratři Gutmannové a báňský odborník Ignác Vondráčka. Na konci 80. let 19. století se pak těžařstvo stalo výhradním majetkem Gutmannů a pokračovalo ve své činnosti pod názvem Kamenouhelné závody Orlová – Lazy. Z tohoto období je nejvýznamnějším dolem Nová jáma („Neuschacht“), založená roku 1890. Změna ve vlastnictví přišla až v roce 1933, kdy se orlovských dolů zmocnila Česká obchodní společnost, patřící ke koncernu Živnobanky.
7
Nejstarší průzkumné práce při pátrání po uhlí zde pravděpodobně probíhaly již na přelomu 18. a 19. století. V místní kronice je uvedeno první úmrtí horníka (Josef Procházka) ze dne 15. 1. 1807. 8 V roce 1854 byla starší jáma č. 1 prohloubena do hloubky 152 metrů a nazvána Důl Eleonora, roku 1855 byla prohloubena do hloubky 121 metrů také jáma Versuch a přejmenována na Důl Bettina. 9 Jáma dostala název podle parního stroje na pohánění čerpadel, který zde byl jako první v celém OKR.
20
Mezi obce s dlouhou hornickou historií náleží také Petřvald. Na základě dostupných pramenů lze usuzovat, že první geologický průzkum zde započal již v 60. letech 18. století v souvislosti s působením „Státní kutací komise“ pod vedením hormistra Lutze. K vlastnímu „kutání“ však došlo až později. V průběhu 30. let 19. století zde hrabě Jindřich Larisch-Mönnich postupně vyhloubil 22 kutacích jam, z nichž nejvýznamnější byla jáma Bedřich, která v roce 1835 nafárala uloženou sloj Barboru. Na základě tohoto nálezu požádal hrabě o udělení propůjčky důlní míry a v témže roce byla v obci zahájena těžba uhlí. O průmyslovém dobývání uhlí pak mluvíme od založení jámy Jindřich (1844). Následovaly jámy Evžen (1862), Albrecht (1872, později důl Hedvika), Marianka (1878), Jan (1885) a důl Habsburk (1912, známý také jako důl Pokrok), který však byl vystavěn již Rakouskou báňskou a hutní společností. Navzdory tomu, že Petřvald nepatřil na základě svého osídlení mezi velké obce, svým silným zprůmyslněním se vymykal mnoha ostatním obcím na Těšínsku. V 50. letech 20. století docházelo k postupnému slučování důlních závodů, nacházejících se na území obce, do větších celků. Vznikl tak Důl Čs. Pionýr a Důl Julius Fučík, které byly následně roku 1970 sloučeny do jednoho organizačního celku s názvem Důl Julius Fučík, národní podnik v Petřvaldě (Kamenouhelné, 1929).
21
3.2
Vývoj hornictví a jeho hlavní rysy v jednotlivých obdobích Více než 200 let trvající dolování uhlí na Karvinsku bylo v průběhu doby
ovlivňováno
řadou
okolností
a
historických
souvislostí.10
Historie
hornictví
tak představuje nejen obraz stavu vědy a techniky, ale je i obrazem významu uhlí pro průmysl a společnost té doby. Pro počátky uhelného hornictví je charakteristický primitivní způsob dobývání uhlí (převážně mělkými šachticemi), bez použití mechanizace. První důlní práce tak byly lokalizovány do míst, kde se uhlonosný karbon přibližuje k povrchu nebo je překryt jen několik metrů mocným pokryvem horniny. Problematická doprava a malý zájem o kamenné uhlí způsobil, že se ceny uhlí držely na velmi nízké úrovni až do první poloviny 19. století. Není proto překvapující, že těžba uhlí byla v těchto dobách velmi nízká. Potlačení feudálního systému a vzestup kapitalismu během 18. století a začátkem 19. století otevřelo cestu technickému zdokonalování těžby a jejímu dlouhodobému růstu ve druhé polovině 19. století. Jak již bylo výše uvedeno, jednalo se především o změny ve vlastnictví a vývoji jednotlivých velkých podniků. Přechod dolů do rukou velkých kapitalistických podnikatelů umožňoval větší investice do technického zařízení a modernizaci dolů. V důsledku rostoucího zájmu o uhlí tak byly postupně rušeny a zasypávány primitivní jámy, těžba byla pomalu koncentrována do jednotlivých závodů, zaváděly se technické novinky v oblasti strojního těžení, dopravy, větrání apod. Tato modernizace probíhala postupně po celou dobu,11 její hlavní část se však odehrála teprve v prvních desetiletích 20. století. Za hlavní příčiny rozvoje uhelného hornictví a prudký nárůst těžby uhlí v regionu můžeme označit především tři základní momenty: 1) roku 1829 byly založeny Vítkovické železárny12, které rapidně zvýšily spotřebu uhlí přímo v regionu a tím zvýšily poptávku po této surovině. 2) v roce 1847 byla zahájena železniční doprava na Severní dráze císaře Ferdinanda v úseku Vídeň – Bohumín. Toto prodloužení železniční sítě 10
Možnosti využívání uhelných ložisek byly vždy závislé na přírodních podmínkách, technickém pokroku a spojené s historickým obdobím a ekonomickou situací na trhu. Tak se například po zavedení parních strojů zmenšil význam hloubky, do které byly jámy raženy. Oproti tomu mocnost uhelných slojí a geologické podmínky zůstaly rozhodujícími faktory produktivity důlního díla. 11 3 etapy v technice dolování uhlí podle Rebrové (1985): 1) od počátků dolování až do 1810 – dobývání systémem štol, ruční těžba s použitím koleček; 2) 1810 – 1835 – dobývání systémem šachet, uhlí těženo ručními nástroji a koňskými žentoury, doprava s použitím důlních vozíků, pohybujících se na deskách; 3) 1835 – přelom 70. a 80. let 19. století – začíná se využívat parní energie a kolejová doprava, vznikají první větrací zařízení. 12 Původně nesly název „Rudolfova huť“, podle olomouckého arcivévody Rudolfa.
22
do blízkosti revíru umožnilo odbyt uhlí i do vzdálenějších míst, než to umožňovaly dosavadní způsoby dopravy. Nicméně, v této době většina dolů stále neměla přímé napojení na železnici a vytěžené uhlí muselo být na železniční stanici nadále dováženo koňskými povozy. 3) roku 1862 byla otevřena Báňská dráha, která umožnila zavlečkování jednotlivých dolů a tím výrazně zvýšila těžbu uhlí. Později došlo k jejímu prodloužení napříč revírem a připojení na Košicko-bohumínskou dráhu v roce 1870.
Ve spojitosti s rozmachem kamenouhelné těžby byl položen základ dalšího významnému průmyslu – koksárenského. Snaha po racionálním využití prachového uhlí a výroba železa ve Vítkovických železárnách vedla k zahájení výroby této uhelné zplodiny. První pokusy o výrobu koksu byly podniknuty již v 60. letech 19. století, ale hlavní rozmach koksárenského průmyslu se odehrál v 90. letech 19. století, v souvislosti s rozvojem chemického průmyslu. V následujících letech prudce stoupá těžba uhlí a začíná se také dramaticky měnit okolní krajina. Původně řídce osídlený a agrárně zaměřený region se postupně proměňuje v lidnaté průmyslové centrum. Po vypuknutí první světové války těžba uhlí poklesla v důsledku povolání velké části horníků k výkonu vojenské služby. Nicméně potřeba uhlí pro válečné hospodářství si vyžádala opětovné navýšení uhelné produkce. Doly OKR byly postaveny pod zákon o válečných úkonech a horníci byli zproštěni služby v poli a zařazeni do vojenských domobraneckých oddílů, tzv. uhelných kádrů. Tato opatření vedla k docílení maximální těžby uhlí v roce 1916. Cenou však byla extenzivní krátkodobá opatření (zvýšení produktivity práce, snížení bezpečnosti práce, zastavení modernizace provozů, dobývání nejlepších partií ložisek až jejich přímé rabování), které vedly k sociálnímu napětí a postupnému rozvratu uhelné těžby v roce 1918 (Ehrenberger, 1985). Meziválečné období se proto muselo vypořádávat s důsledky válečné ekonomiky, nedostatkem kvalifikovaného personálu a nízkou pracovní disciplínou v dolech. Vznik samostatného státu pak doly postavil do zcela nové situace. Domácí trh Československé republiky představoval jen malé odbytiště a proto byli průmyslníci nuceni
k racionálním
opatřením,
vedoucím
k lepší
konkurenceschopnosti
na zahraničních trzích. Po počátečním poklesu těžby došlo k období konjunktury. Světová hospodářská krize ve 30. letech 20. století však způsobila prudký pokles průmyslové výroby a tím i spotřeby uhlí. Vyšší nároky na těžbu se tak projevovaly 23
snižováním počtu těžařských podniků a zastavením otvírky nových dolů. Nicméně i přes tyto obtíže došlo v období první republiky k rozmachu v dolování. Docházelo k vyššímu tempu mechanizace a v roce 1937 se v rámci celého OKR vytěžilo rekordních 13 milionů tun uhlí.13 Během druhé světové války bylo území připojeno k Německu. Vzhledem k tomu, že si válečný průmysl vyžadoval neustálý přísun uhlí, začali nacisté zavádět nové technologie. V této době také investovali nemalé prostředky do přestavby a intenzifikace výroby. Maximální využití těžební kapacity bylo navíc docíleno nucenými pracemi, tvrdou perzekucí, ruinováním výrobních sil, zanedbáváním pravidelné důlní údržby, rabováním důlních polí apod. Následně byly doly značně poškozeny při přechodu fronty.14 Poválečné období bylo ve znamení obnovy. Dekrety prezidenta Beneše ukončily soukromé vlastnictví dolů a veškeré doly a průmyslové podniky byly znárodněny. Následovaly složité organizační změny, přejmenovávání jednotlivých závodů a především pak slučování pod větší celky, které by byly technicky a ekonomicky prosperující.15 Válkou rozvrácené národní hospodářství si vyžadovalo brzké obnovení těžební kapacity. Bylo proto nezbytné nahradit chybějící pracovní sílu, opravit či nahradit zanedbané a silně poruchové technické vybavení dolů, čelit nedostatečné kapacitě dobývacích prostorů a urychlit vývoj dolování černého uhlí (rekonstrukce starých a výstavba nových dolů OKR). V závislosti na rostoucích zdrojích národního hospodářství se začala výrazněji rozvíjet mechanizace práce a postupně byly na rekonstrukce a modernizace v poválečném období vynaloženy mnohamiliónové investice.16 Tyto kroky vedly po počátečním snížení objemu těžby k jejímu postupnému navyšování, kdy maximální produktivity bylo dosaženo v letech 1974 – 1982.17 Po tomto roce již objem těžby trvale klesal. Důvodem bylo především zvyšování těžebních nákladů a také snížení poptávky po uhlí. V 90. letech došlo k privatizaci jednotlivých
oblastí
hornictví,
k liberalizaci
13
cenové
politiky,
transformaci
Viz První Československá republika (http://www.okd.cz/cz/tezime-uhli/historie-tezby-uhli/prvniceskoslovenska-republika/), ověřeno 5. 10. 2010. 14 Destrukci dolů německými vojsky zabránily ozbrojené hlídky horníků, chránící jednotlivé šachty (Geršlová, Steiner 1987). 15 V roce 1946 byly veškeré důlní závody OKR převedeny do jediného nově vzniklého národního podniku Ostravsko-karvinské doly (OKD). 16 Např. v letech 1956 – 1965 probíhaly na území Karviné intenzivní investice v rámci Programu nových hlubinných dolů. Dále byly rekonstruovány stávající doly, založeny výzkumné ústavy a geologické průzkumy. 17 Historicky nejvyšší produkce v rámci celého OKR bylo dosaženo v roce 1980 (24,7 milionů tun).
24
a restrukturalizaci českého energetického hospodářství18 a následně byl schválen také program restrukturalizace hornictví.19 Během tohoto období došlo k výraznému snížení geologických průzkumů a k útlumu těžby všech podzemních dolů v ostravské a petřvaldské oblasti OKR. Po roce 1994, kdy byl uzavřen poslední důl v ostravské části OKR, se těžba celého revíru soustředila na karvinské doly. Nicméně i zde postupně docházelo k postupnému omezování těžby a útlumu (Mazáč, 2003). V současné době se těžbě uhlí v OKR věnuje těžební společnost OKD, a.s. Ostrava,20 která mimochodem představuje jediného producenta černého uhlí v ČR. Aktivní těžba probíhá ve čtyřech hlubinných dolech, z nichž tři se nacházejí v karvinské oblasti OKR. Jedná se o Důl ČSM, Důl Darkov a Důl Karviná, rozdělený na dva důlní závody (závod Lazy a závod ČSA).21 Čtvrtý důl (Důl Paskov) se nachází mezi městy Ostrava a Frýdek-Místek (jediný činný důl v ostravské části revíru) a do organizační struktury je začleněn také Důl Frenštát, který je udržován v konzervačním režimu. V roce 2009 činila produkce uhlí z celého revíru přibližně 11 milionů tun.22 Ačkoliv se vedení společnosti OKD v nedávné době již připravovalo na postupné snižování těžby s cílem utlumit všechny doly v horizontu do deseti let, revize důlně-technických plánů nyní zahrnují těžbu uhlí po dobu nejméně dalších dvaceti let. Toto výrazné prodloužení životnosti dolů je umožněno díky Programu optimalizace produktivity do roku 2010. Tento projekt představuje investice do nejmodernějších těžebních technologií s cílem podstatně zlepšit produktivitu práce, těžit více uhlí pomocí technologií přizpůsobených proměnlivosti jednotlivých slojí a v hloubkám okolo 1000 metrů.23 Projekt POP 2010 byl v letošním roce již dokončen. Jednalo se přitom o největší investiční program v ČR, v jehož rámci byly nakoupeny a instalovány dobývací komplexy, razící kombajny a klimatizační jednotky (Fabián, 2010). Současně s tímto programem probíhaly také projekty SAFETY 2010 (investice do osobních bezpečnostních a ochranných pomůcek) a COC 2010 (Program optimalizace koksoven).24
18
V rámci přijetí Energetické politiky České republiky (usnesení vlády ČR č. 112/92). Usnesení vlády ČR č. 691/92. 20 Informace o akciové společnosti OKD jsou k dispozici na internetových stránkách OKD (www.okd.cz). 21 Podrobné informace o jednotlivých dolech jsou k dispozici na internetových stránkách OKD (http://www.okd.cz/cz/o-nas/kde-pusobi-okd/), a stránkách věnujících se českému hornictví Zdař Bůh (http://www.zdarbuh.cz/), ověřeno k 6. 10. 2010. 22 Zpráva o hospodaření NWR za celý rok 2009 a informace o uzavřených smlouvách pro rok 2010 (http://www.newworldresources.eu/nwr/cz/mediacz/pressreleasescz?ref=81), ověřeno k 6. 10. 2010. 23 Firemní profil OKD (http://www.okd.cz/dokums_raw/firemni_profil_cz.pdf), ověřeno k 6. 10. 2010. 24 Detailní znění jednotlivých programů je k dispozici na stránkách OKD (http://www.okd.cz). 19
25
4
VLIV HORNICKÉ ČINNOSTI NA KARVINSKU NA ŽIVOT MÍSTNÍCH LIDÍ Dnešní ráz Karvinského regionu byl silně ovlivněn nálezem uhlí a následným
rozvojem hornické a průmyslové činnosti. V průběhu let se tak nevratně měnila krajina, ekonomický potenciál a s ní i způsob života místních lidí. Došlo k výrazné demografické proměně této původně řídce osídlené oblasti a vzniku průmyslové aglomerace. Vznik, rozvoj, ale i postupný úpadek těžkého průmyslu má dopad na každodenní život obyvatel. Do budoucna se jeví jako značně problematická především otázka restrukturalizace tohoto starého průmyslového regionu. Značně jednostranně zaměřená odvětvová struktura, dominance velkých podniků, vytvářející kulturu závislosti a oslabující podnikatelskou aktivitu, nepříliš inovativně zaměřené regionální prostředí a
určitá setrvačnost zakořeněných návyků představuje bariéru
při přechodu k post-industriální společnosti s dominantním terciérním a kvartérním sektorem. Tato kapitola si klade za cíl osvětlit sociální dopady hornické činnosti na Karvinsku. Popsat, jakým způsobem se region vyvíjel a jak hornická činnost a následně těžký průmysl zasáhly do života místních obyvatel a ovlivnily jeho demografickou strukturu.
26
4.1
Vliv uhelného hornictví na osídlení regionu Pokud bychom navštívili oblast Karvinska v době prvních pokusů o těžbu uhlí,
pravděpodobně bychom byli velice překvapeni. Od své dnešní podoby se totiž značně lišila. Z dobové dokumentace vyplývá, že se v této části Těšínska jednalo a velice řídce osídlenou krajinu. Hlavní zdroj obživy obyvatel představovalo zemědělství a mnoho se na tom nezměnilo ani v nejbližším následujícím období. Rozvoj budoucích sídelních center (Karviná, Orlová) této oblasti probíhal až do poloviny 19. století velmi pomalu. Důvodem bylo, že nárůst těžby uhlí a s ním spojené budování uhelného a později koksárenského průmyslu probíhalo velmi pozvolna a nebylo proto otázkou několika málo let a dokonce ani několika desítek let, jak se mnohdy mylně traduje. Ve skutečnosti trvalo více než 120 let,25 než se původní zemědělský krajinný ráz změnil v meziválečný obraz karvinské části revíru tak, jak nám jej přibližuje tzv. Monografie OKR a dochované fotografie (Prokop, 1966). Na pomalé změně charakteru osídlení se podílela také skutečnost, že během tohoto časového úseku horníci nepracovali v dolech trvale. Hlavním zdrojem obživy zůstávalo i nadále zemědělství a hornická práce byla pro většinu lidí pouze vedlejším zaměstnáním. Uznání hornické práce jako životního povolání proto nebylo nikterak jednoduchým ani krátkodobým procesem. Při formování kladného názoru na tento druh pracovní činnosti se pak významnou měrou podílely různé formy pojištění. Ty poskytovaly horníkům na tuto dobu zcela výjimečné výhody, jako byla například možnost získání důchodu ve stáří aj. Pro získání lepší představy o charakteru osídlení Karvinska v dobách počátků hornické činnosti nám mohou být nápomocny údaje o počtu obyvatel, stavech horníků a objemech těžby uhlí. Nicméně, v dochovaných dokumentech nejsou z těchto dob k dispozici těžby jednotlivých závodů, pouze celkové těžby revíru. Z těch vyplývá, že se těžba uhlí z pouhých 3 700 tun v roce 1802 dostala na 167 830 tun v roce 1852. Větší nárůst těžby přitom nastal až od roku 1830. První záznam o počtu horníků je z roku 1862, kdy dosahoval ve všech dolech v revíru celkově 6 916 dělníků. Z výše uvedených hodnot proto můžeme usuzovat, že nízké objemy těžby během tohoto období byly dosažitelné za pomoci místního obyvatelstva a tím nedocházelo k větším pohybům 25
Mezní roky zde představuje jednak datum 1790, tedy rok, který bývá považován za zahájení pravidelnějšího dobývání uhlí (stále pomocí šachtic) a rok 1911, kdy byla založena těžní jáma dolu František v Horní Suché.
27
pracovních sil a tedy ani k výraznějším změnám v osídlení. Tyto změny nastaly až ve druhé polovině 19. století v souvislosti s rychlou industrializací oblasti (Sivek, 1997). Průmyslová v ekonomickém
i
revoluce
ve druhé polovině
společenském
životě
19.
obyvatelstva.
století
přinesla
V důsledku
změny
budování
průmyslových závodů, trvale stoupající tendenci těžby uhlí, rozvoji průmyslových oborů (koksárenství, hutnictví, železářství) se obyvatelstvo postupně přeorientovávalo ze zemědělské činnosti na pracovní pozice v těžbě uhlí a v průmyslu. Významným předělem bylo napojení obcí na železniční síť. Dobudování Severní Ferdinandovy dráhy roku 1847 a následně Košicko-bohumínské dráhy roku 1871 zajistilo potřebný odbyt uhlí a tím umožnilo demografický růst oblasti. Rychlá industrializace a nárůst těžby v dolech vyžadoval přísun nových pracovních sil a odborně vyškolených zaměstnanců, který již dosavadní obyvatelstvo nebylo schopno pokrýt. Během druhé poloviny 19. století proto oblast zaznamenala imigrační vlny, jejichž následkem se několikanásobně zvýšil počet obyvatelstva. Například Karviná, která měla v roce 1870 pouze 3 386 obyvatel, se například do roku 1900 rozrostla na 14 326 obyvatel a v roce 1930 měla dokonce již 22 317 obyvatel. Příliv nových obyvatel pocházel především ze zemědělské oblasti polského Haliče, ale také z jiných částí Moravy a Slezska, v menší míře také z ciziny (Hajzlerová, 2002). Důsledkem této demografické expanze byla rozsálá výstavba nových domů, přičemž na výstavbě se nepodíleli pouze samotní občané, ale také samotné důlní podniky, které zde stavěly tzv. hornické kolonie.26 Tyto závodní kolonie, vznikající v blízkosti jednotlivých dolů, jsou charakteristickým způsobem hornického osídlení po druhou polovinu 19. století až první polovinu 20. století. Blíže se tímto fenoménem zabývám v příloze č. 1 (Hornické kolonie) Snahy o ubytování svých zaměstnanců (horníků i úředníků) ve vlastních obytných domech projevovaly obě místní těžařstva, Báňská a hutní společnost a Larisch-Mönnichovy kamenouhelné závody a koksovny, již od počátků kamenouhelné těžby. Důvody byly zcela strategické a úzce souvisely s provozem jednotlivých závodů. Společnosti se tímto způsobem snažily docílit získání stálých, zdatných a odborně vyškolených pracovníků. Soukromý stavební ruch byl v této oblasti pouze malý a proto 26
Zahájení výstavby jednotlivých kolonií obvykle souhlasilo s obdobím výstavby příslušného důlního závodu. Můžeme proto vysledovat, že pokud vznikaly v určitém časovém horizontu nové důlní závody, vytvářelo se v návaznosti na tom i nové osídlení v rámci obce. Lokalizace těchto osad byla vázána na pozemky, vlastněné důlní společností. V drtivé většině však existovala snaha stavět osady v co možná nejkratší vzdálenosti od důlního závodu (důvodem bylo, že horníci docházeli do práce pěšky). Je tedy zřejmé, že zakládání nových dolů ovlivňovalo prostorovou distribuci osídlení na daném území.
28
se v důsledku vzrůstajícího rozvoje těžby a s ním spojeným nárůstem počtu zaměstnanců objevoval problém nedostatečných ubytovacích kapacit. Bytová výstavba se proto stala jednou z nejdůležitějších částí investičních programů těžebních společností. Postupem doby počet zaměstnanců ubytovaných v závodních bytech neustále stoupal, což svědčí o tom, že bytová péče byla vyvolána kromě provozních zájmů také sociálními důvody.27 Část bytového majetku získaly těžební společnosti odkoupením již existujících soukromých objektů. Nicméně přednost byla dávána budování vlastních obytných domů na základě vlastních projektů, které byly lépe přizpůsobeny potřebám závodů. Pro ubytování svobodných zaměstnanců a dělníků ze vzdálenějších míst byla v OKR budována také tzv. dělnická kasárna.28 V oblasti Karviné dosahovala jejich kapacita v roce 1936 celkem 617 lůžek ve 14 budovách (Hornické, 2008). Za období hlavního rozmachu budování zaměstnaneckých bytů, a to jak úřednických domů, tak hornických kolonií, můžeme považovat léta 1869 až 1908. Zaměstnanecké byty se v dané oblasti stavěly i později, ale nikdy již v takovém množství.29 Ve třicátých letech 20. století bydlelo v těchto bytech a koloniích celkem 56 % veškerých hornických zaměstnanců. Tato etapa výstavby a rozšiřování starých hornických kolonií byla ukončena v roce 1936. Později se začaly stavět tzv. přechodná hornická sídla, tvořená finskými domky, na které navazovala výstavba rodinných domků různých typů v ucelených zástavbách i samostatně, zejména vznikaly tzv. řadovky za finanční spoluúčasti pracujících, kde domy na sebe souvisle navazovaly. Dodnes jsou používány názvy jako „dvouletkové domy“, výstavba rodinných domků v „hornických akcích“30 apod. V dalším období, po druhé světové válce, byla dána přednost modernějším sídlištím - dostavba města Karviná a především pak výstavba zcela nového města na zelené louce, pojmenovaného Havířov (Bílek, 1966).
27
V závodních bytech zůstávala nadále bydlet také řada penzistů. První hornická kasárna vznikala jednoduchou přestavbou domů, ve kterých následně bydlelo 20 až 25 horníků, pracujících na směny. Traduje se, že jejich postele nikdy nevychladly (Hornické, 2007: 60). Ještě v roce 1911 kritizoval hornický časopis Górnik poměry v kasárenském objektu v areálu Nové jámy (Orlova-Lazy) jako neúnosné. V jedné místnosti zde bydlelo 10 – 20 osob s dětmi. V 50. letech vznikaly další ubytovny, které sloužily přechodným zaměstnancům šachty a vojákům z jednotek PTP, kteří pomáhali plnit úkoly těžby. 29 Celkově bylo v letech 1850 – 1929 v rámci celého OKR postaveno 132 hornických kolonií. Během samotných počátků hornictví do roku 1890 bylo postaveno 40 kolonií, dalších 67 kolonií vzniklo v letech 1891 – 1918, mezi lety 1919 – 1929 již však bylo postaveno podstatně méně kolonií, pouze 21. 30 OKD podporovaly výstavbu rodinných domů pod podmínkou, že stavebník musí bydlet v bytě šachty. 28
29
5
ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY TĚŽBY
5.1
Charakteristika vlivů hornické činnosti na životní prostředí Těžba a zpracování černého uhlí je činnost, která výrazným způsobem ovlivňuje
a mění geologické poměry, životní prostředí a krajinný ráz zasažené oblasti. Spektrum složek životního prostředí, dotčených těžební činností, je pravděpodobně nejširší ze všech ostatních dopadů průmyslových aktivit člověka. Vliv hornické činnosti na životní prostředí je v zásadě dvojí. Jednak jsou to projevy, které jsou s těžbou přímo spojeny. Jedná se zejména o poklesy povrchu terénu v důsledku poddolování, vznik novotvarů antropogenního původu (odvaly, odkaliště), znehodnocení povrchových a podzemních vod, úniky metanu, poškození rostlinných a živočišných ekosystémů aj. Dále pak na životní prostředí negativně působí projevy činností, které na těžbu navazují. Zde představuje největší zátěž především úpravárenský průmysl, který životní prostředí ohrožuje vypouštěním emisí, znečišťováním vodních toků, poškozováním vegetace a lesních porostů, vznikem skládek odpadů apod. (Hudaček, 2000). V případě karvinské části OKR dochází k výraznému postižení krajiny jako celku, kterou potom označujeme jako tzv. hornickou krajinu. V této oblasti soustředěné a dlouhodobé těžby dochází k velkým změnám geomorfologie, hydrologie, ovzduší, půdního fondu i ostatních částí biotické krajiny (Dirner, 1997).
5.1.1 Odvaly Při hlubinném dobývání uhlí je zapotřebí nejprve zpřístupnit ložiska těžní jámou nebo štolou, kterou se vytěžený nerost dopravuje na povrch. Spolu s ním se však na povrch dostává i doprovodná hornina z okolí nerostu – hlušina. Tu je zapotřebí oddělit a ve většině případech se následně ukládá na odval (haldu). Množství hlušiny, které se během těžby vyprodukuje, je závislé jednak na celkové výši těžby a uhelné bohatosti materiálu,31 jednak na použité technologii dobývání.32 31
Tento rozdíl je patrný při porovnání ostravské a karvinské části uhelného revíru. Vzhledem k tomu, že ostravské sloje mají poměrně nízkou mocnost (okolo půl metru) a jsou často hluboko uloženy, na povrch se dostává s jednou tunou uhlí 0,8 až 1,2 tun kamene. Oproti tomu karvinské sloje se naopak vyznačují vysokou mocností (až 4 metry) a bývají uloženy v menších hloubkách, proto jde na povrch pouze 0,35 až 0,75 tun kamene na 1 tunu uhlí (Štýs 1990). 32 Množství vyvezené hlušiny se dá snížit při jejím použití jako základky vytěžených prostor.
30
V minulosti byla hlušina často ukládána přímo při ústích štol a mělkých těžních jam. Často se tento materiál využíval zpětně pro zasypání šachet nebo zarovnání terénních nerovností. V důsledku zvyšování těžby uhlí však rostlo i množství produkované hlušiny a ta se ukládala na jedno místo. Postupně tak začaly okolí dominovat nejprve kuželovité haldy, které však byly spojeny s vysokým rizikem samovznícení, sesuvu a s velkou prašností. Postupně se tak od 50. let minulého století přešlo k budování tabulovitých, terasovitých a hřebových hald, které by následně mohly vytvořit příhodné podmínky k jejich navrácení přírodě. V současné době je vytěžená hlušina využívána jako materiál pro úpravu terénu a zarovnání poklesových kotlin, stavební materiál pro vytváření zemních těles komunikací, rekultivaci odkališť a jako základka. Při ukládání hlušiny na povrchu v podobě odvalů dochází k navyšování terénu a vytváření antropogenních novotvarů, které v krajině působí jako cizorodý prvek. Odvaly dále způsobují zábor půdy, jsou zdrojem sekundární prašnosti a v souvislosti s jejich vznikem dochází k významným morfologickým změnám v okolí. Mění se mikroklima a mezoklima, odtokové poměry, kvalita podzemní vody a celkový vzhled krajiny. Odvaly tak vytvářejí nové prostorové vztahy v krajině (Havrlant, 1980).
5.1.2 Odkaliště Při technologickém procesu praní uhlí se využívá rozdílnosti specifických hmotností uhlí, kamene a meziproduktů (kámen prorostlý uhlím). Jemné části uhlí jsou pak od hlušiny odděleny tzv. flotací. Vedlejším produktem úpravy uhlí vznikají uhelné kaly, které představují jemně rozemletý materiál rozptýlený ve vodě, složený z uhlí a horninových částic o velikosti menší než jeden milimetr. Kaly se následně shromažďují v sedimentačních nádržích (odkalištích), které bývají většinou situovány v poklesových kotlinách, vzniklých vlivem dolování. V odkališti dochází k naplavování a sedimentaci materiálu, jeho částečnému třídění a rozrušení suspenze. Uhelné kaly v nádržích se dělí do dvou kategorií podle obsahu popela. Energeticky využitelné kaly obsahují maximálně 50 % popela a po jejich vysušení na uhelný granulát je možné jejich využití jako méněhodnotného paliva. Kaly energeticky nevyužitelné jsou využívány při asanaci poklesových kotlin nebo ukládány do odvalů a důlních děl (Hudeček, 2000).
31
Odkaliště představovala nejlevnější způsob čištění odpadních vod z úpraven uhlí, nicméně mezi jejich negativní vlivy řadíme rozsáhlý zábor a kontaminaci půdy toxickými kovy a organickými polutanty, znečištění povrchových a podzemních vod, vysoké náklady na těžbu, zvýšenou prašnost a poškozování životního prostředí. Po ukončení činnosti bývá prostor sedimentačních nádrží naplňován hlušinovými kaly a následně jsou tyto plochy rekultivovány. Je přitom možné nechat odkaliště zaplavená a rekultivovat je vodohospodářskou cestou nebo je vysušit a přejít k zemědělské nebo lesnické rekultivaci (Lintnerová, 2002). Moderní technologie úpravy uhlí dnes již plně odbourává vypouštění uhelných kalů do sedimentačních nádrží. Do těchto nádrží tak jdou pouze hlušinové kaly a nádrže se po naplnění rekultivují a navrací do kulturního půdního fondu. Vytěžují se také uhelné kaly ze starých odkališť (tzv. reflotace). Vytěžený prostor je následně zaplněn hlušinovými kaly a celá plocha se rovněž rekultivuje (Ekologie, 2008).
5.1.3 Poklesy terénu Typickým projevem hlubinného dobývání uhelných ložisek jsou deformace zemského povrchu, případně povrchových objektů. Velikost vzniklé deformace je přitom závislá na rozloze exploatovaných uhelných slojí a jejich mocnosti, na geologických poměrech a také na intenzitě a technologii dobývacích prací v dané části důlního pole. Mezi základní deformace řadíme poklesy terénu (vertikální pohyby) a posuny (horizontální pohyby). Dá se předpokládat, že za celou existenci OKR zde bylo vydobyto více než 1,6 miliard tun uhlí, což představuje vytvoření přibližně stejného volného prostoru v horském masivu. Povrch území poklesl během celého období na některých plochách o několik desítek metrů. Poklesy jsou markantní zejména v karvinské části revíru, kde v důsledku těžby slojí o vysoké mocnosti a v malé hloubce dosahují místy více než 40 metrů.33 Například kostel sv. Petra z Alcantry poklesl od zahájení těžby v roce 1854 do roku 1994 o plných 34 metrů, přičemž se vychýlil o 6,8 stupňů34 (Ekologie, 2008).
33
V ostravské části revíru se nachází sloje o nižší mocností a poklesy zde proto nedosáhly takové intenzity. Nejčastěji se jedná o poklesy území v rozmezí od 5 do 250 cm (Dopita, 1997). Největší poklesy pak dosahují 20 metrů, například Ostravský hrad poklesl za dobu dobývání o 14 metrů. 34 Bylo zde vydobyto 27 slojí o celkové sečtené mocnosti 46,8 metrů.
32
Pohyby terénu, které vznikají v důsledku poddolování, způsobují negativní změny reliéfu krajiny a dále vedou k destrukci staveb, komunikací, inženýrských sítí, zemědělských i jiných pozemků. Vlivem pohybů dochází také k nevratným změnám v režimu podzemních a povrchových vod. Vzniklé poklesové kotliny se nedokáží vypořádat s odtokem vody a vznikají tak zátopy terénu a tím i devastace půdy a bioty. Poklesy navíc ohrožují vodohospodářské úpravy toků, kdy v místech přerušení kontinuálního toku v říční síti vznikají nepropustné bariéry pro vodní organismy.
5.1.4 Důlní vody V průběhu hornické činnosti je nezbytné čerpat důlní vodu, která představuje veškerou vodu nacházející se v důlním prostoru. Důvodem je jednak zajištění bezpečnosti v provozovaném dobývacím prostoru a dále udržování hladiny důlních vod v uzavřených
dolech,
aby
nedošlo
k zatopení
činných
dobývacích
prostor.
Tato odčerpaná voda se následně na základě platných povolení vypouští do vodotečí a to v takových limitech, aby nedošlo k ohrožení funkcí a života těchto povrchových toků. Důlní vody jsou ve svém přirozeném prostředí z ekologického hlediska téměř nezávadné. Problém však nastává při jejich vypouštění. Důlní vody jsou charakteristické svým složením a vysokým obsahem rozpuštěných látek, které se po staletí soustřeďovaly pod povrchem. Při vypouštění tak znečišťují povrchové vody vysokým obsahem látek, které se zde přirozeně nevyskytují. Dochází k enormnímu zasolování vodních toků, zvyšuje se obsah chloridů, síranů a dalších znečišťujících látek.35 Důlní vody mají také vyšší teplotu (Pitter, 1999). Z těchto důvodů není možné z hlediska životního prostředí vypouštět důlní vody volně do povrchových vodotečí a je nutné jejich čištění. Veškerá voda, vypouštěná důlními i ostatními podniky OKD, je proto v rámci vodního hospodářství monitorována a centrálně sledována po kvalitativní i kvantitativní stránce (Ekologie, 2008). V podmínkách OKR pak funguje dávkovací nádrž Heřmanice, které má zamezit nadměrnému znečištění vodních toků zasolením. Dávkovací nádrž slouží zejména k řízenému napouštění mineralizovaných důlních vod a jejich regulovanému vypouštění do řek po dohodě s orgány životního prostředí, vodoprávního úřadu a Povodí Odry. 35
Mezi ekologicky nejvýznamnější kontaminenty důlních vod patří železo a mangan, které následně způsobují kontaminaci povrchových toků (Trojanová, 2008: 26 - 31).
33
Dalším opatřením jsou čističky vod, které se skládají ze soustavy biologických rybníků. Voda zde prochází sedimentační nádrží a dále se čistí kořenovým systémem rostlin, čímž se snižuje množství škodlivých látek (např. závod Lazy).
5.1.5 Emise důlních plynů Mezi závažné negativní vlivy hornické činnosti patří také uvolňování důlního plynu z podzemí. Jedná se o běžný jev v oblastech těžby uhlí. Hlavní složku důlního plynu představuje metan, společně s CO a CO2. Metan vzniká v uhelných slojích odkud se dostává do důlního ovzduší. V době, kdy probíhá těžba, dochází k ředění uvolněných plynů čerstvými důlními větry, čímž se docílí povolené koncentrace a jeho odvětrání. Problém však nastává po ukončení těžby, kdy se větrání zastavuje a důlní plyny se hromadí v důlních prostorech, odkud následně nekontrolovatelně pronikají k povrchu (po tektonických poruchách, nedostatečně zajištěnými důlními jámami apod.). Nebezpečí při úniku plynu představuje jednak možnost vzniku výbušné směsi, případně vytvoření nedýchatelného prostředí v uzavřeném prostoru (Strakoš, 2003). Při nekontrolovatelném úniku metanu do volného ovzduší stoupá tento plyn, díky svým vlastnostem, do nejvyšších míst atmosféry. To je z hlediska ochrany životního prostředí nebezpečné, protože vliv metanu je z hlediska absorpce tepla 21krát vyšší než u CO2 a tím se podílí 23 % na celkových emisích (Obručníková, 2006).
34
5.2
Rekultivace území postiženého hornickou činností Zahlazování následků hornické činnosti představuje dlouhodobý a složitý
proces, který je zaměřený na obnovu přirozených vlastností a hodnot člověkem narušené krajiny. V průběhu tohoto procesu dochází nejprve k sanaci území, která představuje prvotní úpravy a umožňuje následnou rekultivaci, případně jiné využití území po ukončení dobývacích prací a doznění jejich vlivů. Rekultivací je pak míněn soubor různých opatření a úprav, vedoucí k obnově a funkčnímu začlenění území, postiženého těžbou, zpět do krajiny. Cílem rekultivace by měla být ekologicky a ekonomicky vyvážená krajina s obnoveným produkčním procesem, která působí esteticky a je zdravotně a hygienicky nezávadná. V neposlední řadě se klade důraz také na krajinářský prvek, který by krajinu činil rekreačně hodnotným životním prostředím. (Knápková, Stalmachová, 2003). Samotný proces rekultivace můžeme rozdělit do dvou fází. První fázi přestavuje technická rekultivace, jejímž cílem je obnovit a vytvořit funkční georeliéfní podmínky. Zahrnuje tvarování území, stabilizaci svahů, výstavbu komunikací, navážky ornice, půdní melioraci, odvodnění aj. Druhou fází je biologická rekultivace, která obsahuje soubor postupů, vedoucích k budoucímu využití pozemku. V závislosti na plánovaném využití se může jednat o rekultivaci zemědělskou, lesnickou nebo vodohospodářskou. Podrobně se touto tématikou zabývá např. Stalmachová (2003) nebo Dimitrovský (1999). Rekultivace i sanace jsou nedílnou součástí samotného dobývání nerostu. Horní zákon36 proto ukládá těžebním společnostem povinnost uvést pozemky, ovlivněné hornickou činností, do stavu podle požadavků vlastníků, orgánů činných v oblasti ekologie a správních orgánů, s vazbou na územní plány. Proces rekultivace se také postupně vyvíjí a je ovlivňován změnami technologického postupu těžby a vědecko – technickým rozvojem. Zatímco tak v počátečních fázích rekultivací v 50. a 60. letech 20. století převažovaly extenzivní formy, kdy se o ozelenění pokoušeli samotní horníci, případně vznikající okrašlovací spolky, od 70. let můžeme sledovat tendenci používání technické rekultivace ke zlepšení stavu poškozených stanovišť a následnou aplikaci náročnější vegetace. V roce 1954 byl vypracován program rozsáhlé asanace a rekultivace ploch OKR. V rámci tohoto programu byla ustanovena dvě rekultivační střediska, která však kapacitně na práci nestačila. Aby se zabránilo dalšímu zhoršování
36
Zákon č. č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství.
35
stavu, byl v roce 1962 založen samostatný národní podnik OKR – Rekultivace. Pokračovatelem jmenovaného podniku je od roku 1994 OKD – Rekultivace (Landová, 1995). Od počátku 80. let je pak charakteristický velký rozvoj asanačně - rekultivačních projektů, který pokračuje až do dnešních dní. Společnost OKD zrekultivovala již přes šest set hektarů pozemků, tedy přibližně jednu třetinu postiženého území. V současné době probíhají práce například na území Darkova,37 Lipiny38, v okolí Karvinského potoka a kalových nádrží Dolu Lazy a v lokalitě František. Od roku 1989 pak OKD investovala do rekultivace krajiny na Karvinsku celkem 3,5 miliardy korun (Smužová, 2010). Tato částka však není konečná. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o zahlazování škod vzniklých ještě před privatizací, přispívá na ně i stát a podle údajů na stránkách OKD pak byla na rekultivace karvinské části revíru od roku 1991 vynaložena částka 7,7 miliard korun. Vzhledem k míře poškození území OKR zde nelze provádět obnovu krajiny v pravém slova smyslu. Mluvíme spíše o tvorbě krajiny, protože její základní vlastnosti se mění. Tato nová krajina by pak podle Stalmachové (2006) měla zajistit přibližně stejný potenciál možností využívání území, jaký byl před zahájením devastace a zároveň ekonomické či společenské zisky z tohoto území by měly být srovnatelné s ostatními oblastmi. V průběhu prací by však nemělo dojít k popření jejího historického vývoje a měly by být zachovány některé prvky typické pro hornickou činnost (terénní a stavební dominanty). Tyto budou znamenat jednak doklad určité historické etapy vývoje krajiny, jednak mohou zvýšit atraktivitu daného území. Rekultivace by proto měla být řešena integrovaně a v souladu se všemi ekologickými a sociálními podmínkami, jež charakterizují stav a vývoj řešené krajiny. V posledním době je rekultivace stále častěji koncipována jako tvorba či spíše ochrana přirozeně se formujících ekosystémů. Pohornické krajinné prvky se tak významně podílejí na zvyšování biologické rozmanitosti krajiny a zároveň představují refugia ohroženým druhům (viz Dolný, 2000).
37
Tato rekultivace je asi nejviditelnější. Probíhá na území o rozloze 147 ha, kde postupně vzniká prostor pro příměstskou rekreaci s vodní plochou (tzv. Darkovské moře), lesními porosty a loukami. 38 V Karviné-Lipinách se staví devíti jamkové golfové hřiště.
36
6
HORNICKÁ ČINNOST – ROZŠIŘOVÁNÍ TĚŽBY, STŘETY ZÁJMŮ A JEJICH ŘEŠENÍ
6.1
Postavení hornické činnosti v systému práva České republiky Veškerá hornická činnost je v České republice upravována horním právem,39
které tvoří ucelenou část právního řádu ČR, není však samostatným odvětvím. Normy horního práva jsou součástí veřejného práva, konkrétně práva správního. O tom svědčí také skutečnost používání podpůrných předpisů správního práva v řízeních podle horních předpisů.40 K hornímu právu se vztahují také předpisy patřící do jiných právních odvětví. Jedná se zejména o občanský zákoník,41 stavební zákon42 a zákon o vyvlastnění43 (používaný v procesu vyvlastňování za účelem dobývání ložiska vyhrazených nerostů). Poslední dva předpisy mají ve vztahu k hornímu zákonu povahu předpisu obecného (lex generalis). Vztah k finančnímu právu se uplatňuje především při stanovování úhrad a povinných finančních rezerv souvisejících s těžební činností. V neposlední řadě se horní právo podstatou své činnosti úzce dotýká práva životního prostředí. Horní zákon se zde uplatňuje například v souvislosti s eliminací nepříznivých vlivů dobývání na životní prostředí nebo při úpravě a zabezpečení starých důlních děl. V současné
době
je
právní
úprava
horního
práva
v ČR
rozdělena
do tří základních předpisů, které byly přijaty v roce 1988. Jedná se o zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě a zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. V roce 2009 přibyl nově ještě jeden předpis, zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů. Jednotlivé zákony jsou dále doplněny velkým množstvím prováděcích předpisů a vyhlášek, vystavených Ministerstvem životního prostředí (MŽP), Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) a Českým báňským úřadem (ČBÚ).44 39
Hornická činnost zahrnuje všechny aktivity související s vyhledáváním a těžbou nerostů. Podle Chyby je pak v tomto smyslu od horního práva nutno odlišovat ještě právo kutací, které upravuje geologický průzkum. Při vyhledávání a průzkumu ložisek nerostů se uplatňuje zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích (Chyba, 1997: 334). 40 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. 41 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 42 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavení zákon). 43 Zákon č. 184/2006 o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě. 44 Přehled právních předpisů, vydaných v působnosti ČBÚ, stejně jako plné znění jednotlivých zákonů ve smyslu pozdějších předpisů a novel je k dispozici na internetových stránkách Státní báňské správy (http://www.cbusbs.cz/prehled-platnych.aspx).
37
6.2
Základní pojmy horního práva Právní předpisy vymezují ve svých počátečních ustanoveních základní pojmy,
které jsou pro dané právní odvětví stěžejní. Určení obsahu pojmu vytváří pravidlo pro jeho další interpretaci. Na tomto místě proto budu definovat některé základní pojmy a pravidla, obsažené v ustanoveních horního zákona, které umožňují základní orientaci v problematice a zároveň jsou předpokladem správného pochopení hornické činnosti. Je to totiž právě znalost základních pravidel, která je základem pro pochopení přístupu a jednání těžařských společnosti. Zároveň dobrá znalost báňské legislativy umožňuje dotčeným obcím a občanům podílet se na určování podmínek těžby a uplatňovat zde své požadavky. Vzhledem k zaměření práce bude tato část zaměřena především na vysvětlení pojmů, které se přímo týkají řešené problematiky (tedy černého uhlí).
6.2.1 Nerosty a nerostné bohatství Horní zákon zahrnuje pod pojmem nerost všechny části zemské kůry a to bez ohledu, zda se vyskytují v tuhém, kapalném nebo plynném skupenství. Tato pozitivní definice, uvedena v § 2, je dále doplněna negativní definicí v odstavci 2, která uvádí, co se za nerosty nepovažuje. Nerosty se dále dělí na nerosty vyhrazené a nevyhrazené. Vyhrazené nerosty jsou uvedeny přímo v zákoně v § 3 a patří mezi ně zejména ropa, plyn, uhlí, rudy aj. Rozdíl mezi vyhrazenými a nevyhrazenými nerosty je především v tom, že pro vyhrazené nerosty platí horní regál, tzn. že jsou vždy vlastnicky odděleny od pozemku, na kterém, nebo pod kterým se nacházejí, zatímco nevyhrazené nerosty jsou jejich součástí. Obecně lze proto říct, že vlastníkem vyhrazených nerostů je stát, na rozdíl od nerostů nevyhrazených, jejichž vlastníkem je vlastník pozemku. Ložiska vyhrazených nerostů pak tvoří nerostné bohatství, které je ve vlastnictví státu. Platí přitom, že každý, kdo mimo povolené vyhledávání zjistí přírodní nahromadění vyhrazeného nerostu, musí tuto skutečnost bezodkladně oznámit MŽP. Podle § 15 je při územně plánovací činnosti nutno vycházet z podkladů o zjištěných a předpokládaných výhradních ložiscích, které poskytuje MŽP. Tato povinnost se ve smyslu stavebního zákona vztahuje především na Ministerstvo pro místní rozvoj a obce, které vypracovávají územní a regulační plány. Návrhy územně plánovací dokumentace musí co nejvíce korespondovat s ochranou a využitím nerostného 38
bohatství, stejně jako s dalšími zákonem chráněnými zájmy. Z tohoto důvodu jsou tyto dokumenty již od počátku projednávány společně s MŽP, MPO a s obvodními báňskými úřady. Cílem těchto opatření je zamezení takových činností na povrchu, které by v budoucnu znemožňovaly nebo ztížily vydobytí ložiska vyhrazeného nerostu.
6.2.2 Ložisko nerostů Za ložisko nerostů je z geologického hlediska považováno prostorově ucelené nahromadění určitého nerostu nebo skupiny nerostů a to bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky pro jeho ekonomické dobývání. Horní právo pak za ložisko nerostů považuje jak jeho přirozené nahromadění, tak i umělé (základka v hlubinném dole, opuštěný odval, výsypky či odkaliště za předpokladu, že vznikly hornickou činností a obsahují nerosty) a v právním režimu mezi nimi nerozlišuje. Ložiska nerostů se dělí na základě rozdělení nerostů na tzv. ložiska výhradní, tedy ložiska vyhrazených nerostů a ložiska nevyhrazených nerostů. Odlišnost právního režimu spočívá stejně jako u samotných nerostů v rozdílném režimu jejich vlastnictví.
6.2.3 Zásoby výhradního ložiska Zásoby výhradního ložiska představují zjištěná a ověřená množství vyhrazených nerostů ložiska nebo jeho částí, které odpovídají podmínkám jeho využitelnosti, bez ohledu na ztráty při jeho dobývání. Podmínkami využitelnosti se přitom rozumí soubor ukazatelů, podle nichž se posuzuje vhodnost zásob výhradních ložisek k využití. Tyto podmínky jsou podkladem pro výpočet zásob výhradního ložiska. Na základě vyhodnocení výsledků vyhledávání a průzkumu výhradního ložiska se následně provádí klasifikace jeho zásob, kdy se tyto podle § 14 odst. 2 dělí:
podle stupně prozkoumanosti na zásoby vyhledané a prozkoumané;
podle podmínek využitelnosti zásoby na zásoby bilanční a nebilanční. Rozdíl je v tom, že bilanční zásoby jsou využitelné v současnosti, zatímco zásoby nebilanční sice v současnosti využitelné nejsou, nicméně se dá předpokládat jejich využití v budoucnosti s ohledem na technický a ekonomický vývoj;
39
podle přípustnosti k dobývání na zásoby vázané a volné. Zásobami vázanými jsou myšleny zásoby v ochranných pilířích povrchových a podzemních staveb, zařízení a důlních děl, stejně jako v pilířích stanovených k zajištění bezpečnosti provozu a ochrany právem chráněných zájmů,45 jejichž zachování a ochrana převyšuje zájem na vydobytí takto vázaných zásob. Ostatní zásoby jsou volné a je v zájmu státu i dobývajícího, aby bylo maximum těchto zásob vytěženo.
6.2.4 Odpisy zásob výhradního ložiska Vzhledem k tomu, že výpočet zásob výhradního ložiska, který se provádí při geologickém průzkumu, má vždy pouze omezenou vypovídací schopnost, je nutno tyto zásoby v průběhu otvírky, přípravy a dobývání upřesňovat a provádět jejich odpis. Mezi důvody pro odpis výhradního ložiska patří podle § 14a odst. 2 horního zákona požadavek pro zajištění bezpečného vedení hornických činností,46 zjištění partií ložisek jejichž vydobytí není ekonomické nebo by jejich exploatace ohrozila zákonem chráněné zájmy, které svým významem převyšují zájem na vydobytí těchto zásob. Tyto zásoby, které nemohou být z uvedených důvodů dobývány, nicméně stále u nich existuje možnost využití v budoucnosti, bývají odepsány formou převodu mezi zásoby nebilanční. V případě, že neexistuje předpoklad pro jejich budoucí využití, mohou být odepsány vynětím z evidence zásob. Návrh na odpis zásob výhradního ložiska mohou v uvedených případech podat organizace47 a také příslušné orgány státní správy na úseku ochrany životního prostředí. O jejich odpisu rozhoduje podle stádia dobývání MPO spolu s MŽP, případně s ČBÚ. O odpisu malého množství zásob rozhoduje OBÚ (viz § 14c odst. 1 a 2).
45
Nejčastěji se jedná o např. historické objekty, které byly postaveny zpravidla před stanovením DP, komplexy obytných budov, dráhy, komunikace, průmyslové objekty. Dále se jedná také o přírodní útvary, jako jsou vodní toky, léčivé prameny, přírodní úkazy, apod. 46 V případech, kdy dochází ke zhoršení bezpečnostní situace v důsledku složitých geologických poměrů a nepředvídatelných událostí. Nejčastěji je důvodem odpisu situace, kdy se dobývané ložisko nachází v silně tektonicky narušených partiích, v blízkosti důlních požářišť, slojích nebezpečných důlními otřesy apod. (viz Makarius, 1999: 36). 47 Pojem organizace je v tomto smyslu totožný s pojmy použitými v této práci (těžební společnost, těžaři).
40
6.2.5 Chráněné ložiskové území Chráněné ložiskové území (CHLÚ) se stanovuje za účelem ochrany výhradního ložiska proti znemožnění nebo ztížení jeho dobývání. Ke stanovení dochází v období vyhledávání nebo průzkumu po vydání osvědčení o výhradním ložisku. CHLÚ stanovuje MŽP v součinnosti s MPO a OBÚ po dohodě s orgánem územního plánování a se stavebním úřadem. Veškeré stavby a zařízení na tomto území, které nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska jsou následně posuzovány podle toho, zda nemohou mít na jeho dobývání negativní vliv (§ 16 horního zákona).
6.2.6 Dobývací prostor Oprávnění hornické organizace k dobývání výhradního ložiska nerostů vzniká stanovením dobývacího prostoru. Dobývacím prostorem (DP) se rozumí geometricky přesně vymezený prostor (na povrchu podle souřadnic a pod povrchem svislými rovinami), ve kterém je organizace po splnění všech zákonem stanovených povinností oprávněna dobývat výhradní ložisko nerostů. DP se stanovuje na základě výsledků průzkumu výhradního ložiska tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto a zároveň byly vyloučeny neodůvodněné nepříznivé vlivy na pracovní a životní prostředí. Při jeho stanovení se vychází z CHLÚ a musí se také přihlédnout k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání (Makarius, 1999: 39). Při žádosti o stanovení DP jsou účastníky řízení vedle navrhovatele také fyzické a právnické osoby, jejichž práva k nemovitostem mohou být rozhodnutím o DP dotčena, obec, v jejímž územním obvodu se DP nachází, a dále obce, jejichž obvody mohou být tímto stanovením dotčeny. Vlastní dobývání výhradního ložiska v DP může být zahájeno až na základě tzv. povolení hornické činnosti vydaného OBÚ. Ještě před podáním žádosti o stanovení DP však musí organizace, která má o dobývání zájem, získat souhlas MŽP a zpracovat tzv. Plán otvírky, přípravy a dobývání, který musí mít náležitosti stanovené vyhláškou ČBÚ. Teprve po splnění všech požadavků stanoví OBÚ rozhodnutím ve správním řízení DB. Toto rozhodnutí je pak zároveň rozhodnutím o využití území a to v rozsahu jeho vymezení na povrchu.
41
Ustanovení § 27 horního zákona umožňuje i změnu nebo zrušení DP. V případě, že organizace, které vzniklo oprávnění k dobývání výhradního ložiska nepožádá do tří let o povolení k hornické činnosti, OBÚ může toto oprávnění k dobývání organizaci odejmout (§ 24 odst. 11). Zrušení DP je přitom umožněno pouze za předpokladu, že dobývání výhradního ložiska skončilo nebo bylo trvale zastaveno. Úřad však může stanovený DP změnit a to ze závažných důvodů z hlediska právem chráněných zájmů. Zákon však již nestanovuje, kdo je o existenci závažného důvodu oprávněn rozhodnout. Vzhledem k tomu, že DP je považován za nehmotný majetek organizace, jednostranným zásahem do něj by bylo zasaženo také do vlastnických práv organizace (Makarius, 1999: 51).
6.3
Hornická činnost – způsob povolování a jeho základní náležitosti Hornická činnost je definována v § 2 zákona o hornické činnosti (zákon
č. 61/1988 Sb.). V převážné většině těchto činností se jedná o základní technologické fáze, pomocí kterých dochází k exploataci a využívání výhradních ložisek, včetně zahlazování jejich negativních dopadů. Tyto činnosti mají značně negativní vliv na životní prostředí a jejich výkon je proto podmíněn udělením oprávnění orgánů státní báňské správy (viz § 5).48
6.3.1 Povolování hornické činnosti Hornickou činnost je organizace oprávněna provádět pouze na základě oprávnění, případně povolení vydaného podle horního zákona nebo zákona o hornické činnosti. Toto oprávnění nebo povolení vydává místně příslušný OBÚ, přičemž podrobnosti při povolování jednotlivých druhů hornické činnosti stanovuje ČBÚ obecně závazným předpisem.49 48
Povolení k hornické činnosti je požadováno k těmto činnostem: vyhledávání a průzkum ložisek vyhrazených nerostů; otvírku, přípravu a dobývání výhradních ložisek; zřizování, zajišťování a likvidaci důlních děl a lomů; zvláštní zásahy do zemské kůry; zajišťování a likvidaci starých důlních děl. 49 Vyhláška č. 104/1988 Sb. o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem. Později byla novelizována vyhláškami 242/1993 Sb., 434/2000 Sb. a 299/2005 Sb.
42
Těžební společnost, která zamýšlí vykonávat hornickou činnost, podává žádost OBÚ. Před podáním žádosti je však povinna posoudit vliv hornické činnosti na objekty a zájmy fyzických a právnických osob a na objekty a zájmy chráněné podle zvláštních předpisů a zda jsou tyto objekty a zájmy hornickou činností dotčeny nebo ohroženy. Nedílnou součástí žádosti o povolení hornické činnosti na OBÚ je proto seznam účastníků, kteří jsou dotčeni předmětnou hornickou činností.50 Dále musí těžební společnost doložit, že uvedené pozemky hornickou činností ohroženy nebudou (zhodnocení vlivu hornické činnosti na povrch a na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu51). V případech, kdy jsou pozemky na základě znaleckých posudků plánovanou hornickou činností ohroženy, musí těžební společnost předložit doklad o vyřešení střetů zájmů mezi těžební společností a vlastníky těchto pozemků.52 Součástí žádosti je také vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanačně-rekultivační práce na pozemcích dotčených vlivem dobývání výhradního ložiska. Na samotné řízení se vztahuje správní řád a tedy se v něm uplatňují i postupy uvedené ve správním řádu (zejména ústní projednání a místní šetření). OBÚ může těžební společnost vyzvat k doplnění chybějících údajů a pokud tyto nebudou ve stanovené lhůtě doplněny, řízení zastaví. Velkým nedostatkem rozhodnutí o povolení otvírky, přípravy a dobývání je jeho časová neomezenost. V praxi se stává, že od doby rozhodnutí do chvíle zahájení práce může uplynout dlouhá doba, během které se poměry na území mohou významně změnit. Z tohoto důvodu by bylo žádoucí, aby existoval institut, který by umožnil pozdější přehodnocení rozhodnutí a jeho změny ve prospěch jiného veřejného zájmu, například ochrany životního prostředí (Bernard, 2005: 38). V OKR je situace taková, že každý jednotlivý důl je samostatnou organizační složkou (v obchodním rejstříků je zapsána pouze OKD). Z tohoto důvodu musí každý důl žádat o povolení zvlášť v řízení, jehož účastníkem je OKD. Žádost podává ředitel dolu, přičemž v praxi to funguje obvykle tak, že v rámci jednoho dobývacího prostoru se podává žádost zvlášť pro každý porub, každou uhelnou sloj a také pro všechny druhy 50
Seznam účastníků je zpracován na základě výpisu z katastru nemovitostí. Členitost dobývacího prostoru z hlediska rozčlenění na jednotlivé parcely přitom může být velmi rozdílná. Vlach (2003) uvádí, že na Karvinsku počet parcel, vztažných na jednotku plochy, často přesahuje počet 500 parcel na km2. 51 Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. 52 Těžební společnosti se ve většině případech snaží s předstihem vyhnout případným komplikacím a vykupují proto pozemky ležící v DP ještě v době, kdy tyto nejsou ohroženy hornickou činností a je dostatečný prostor pro dohodu.
43
činnosti uvedené v § 5 odst. 1 vyhlášky č. 104/1988 Sb. Rozhodnutí pak stanoví všechny technické postupy, které musí být dodrženy, stanoviska dotčených orgánů a také to, jak budou probíhat sanačně-rekultivační práce dotčených pozemků podle schváleného plánu sanací a rekultivací.
6.3.2 Posuzování vlivů těžby na životní prostředí - EIA Součástí žádosti o povolení hornické činnosti je také zhodnocení vlivu zamýšlené hornické činnosti na životní prostředí. Počínaje rokem 1992 podléhaly nové záměry těžby nerostných surovin posuzování jejich vlivu na životní prostředí uplatněním zákona č. 244/1992 Sb. Od roku 2002 je tato problematika upravena novým zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon EIA53), který je v souladu s právem Evropských společenství.54 V rámci procesu EIA se posuzují vlivy na veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, které zahrnují vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky, vymezené zvláštními právními předpisy, a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Koncepty a záměry, které by mohly závažně ovlivnit životní prostředí jsou dále podle § 4 tohoto zákona rozděleny do dvou kategorií. Toto rozdělení závisí na tom, zda procesu posuzování podléhají vždy (kategorie I.) nebo až poté, co se ve zjišťovacím řízení určí, že mohou mít na životní prostředí významný vliv (kategorie II.). Těžba nerostů je přitom zahrnuta do obou kategorií a diferencována podle objemu těžby a povahy těžené suroviny. Seznamy záměrů, jež náleží do jednotlivých kategorií, jsou obsaženy v příloze k zákonu.55 Při posuzování záměru se hodnotí vlivy na životní prostředí při jeho přípravě, provádění, provozování i jeho ukončení, případně také důsledky jeho likvidace a dále sanačně - rekultivační práce. V průběhu procesu jsou v souladu se zákonem zpracovány odborné dokumenty (oznámení, dokumentace, posudek), které jsou společně s vyjádřeními dotčených správních úřadů, dotčených územních samosprávních celků
53
EIA = Environmental Impact Assessment. Směrnice Rady 85/337/EHS ve změní směrnic 97/11/ES a 2003/35/ES. 55 Z hlediska dobývání černého uhlí náleží do I.kategorie: nový DP nebo změna stávajícího, při úpravě uhlí pak vsázka nad 3 mil.tun/rok. Do II. kategorie: hlubinná těžba nad 100 000 t/rok (pokud vlivy zasahují mimo schválený DP), při úpravě uhlí vsázka 1 až 3 mil. t/rok a dále odkaliště, kalová pole, haldy. 54
44
a veřejnosti zásadními podklady pro závěrečné stanovisko EIA.56 Konečným produktem procesu posuzování je stanovisko EIA k posouzení vlivů provedení záměrů na životní prostředí, které je podle zákona odborným podkladem pro správní úřady v navazujícím řízení o vydání rozhodnutí, případně opatření podle zvláštních právních předpisů. Proces EIA představuje významný prostředek ochrany životního prostředí před nepříznivými vlivy těžební činnosti. Nicméně značně problematická jsou v tomto ohledu povolení k hornické činnosti, která byla vydána před rokem 1992, tedy v době, kdy ochrana životního prostředí nebyla právem podrobněji upravena. Tento problém souvisí s tím, že povolení k hornické činnosti bývá obvykle vydáváno na dlouhou nebo neomezenou dobu a je regulováno tehdy platnými právními předpisy. Časová neomezenost pak neumožňuje účinně chránit životní prostředí tam, kde bylo takové rozhodnutí vydáno. Podle ČBÚ pak vzhledem k zákazu retroaktivity není u hornické činnosti povolené v minulosti možné požadovat dodatečné zpracování dokumentace EIA. V současné právní úpravě pak neexistuje ustanovení, které by to umožňovalo. Je však zřejmé, že dokumentace EIA představuje podklad pro rozhodnutí a jako takovou ji nelze zpracovat až v době po jeho vydání (Makarius, 2005: 44). I přes tento nedostatek je uplatňování procesu EIA na záměry posuzované v současnosti významným krokem vpřed při ochraně životního prostředí před negativními dopady těžební činnosti.
6.3.3 Střety zájmu a jejich řešení Pod pojmem střet zájmu se rozumí rozpor mezi zájmy organizace, která hodlá uskutečňovat dobývání výhradního ložiska a zájmy a objekty chráněnými podle zvláštních předpisů, které jsou ohroženy zájmy organizace na dobývání výhradního ložiska. Pokud existuje předpoklad, že využitím výhradního ložiska budou tyto zájmy ohroženy, je organizace povinna podle § 33 odst. 5 zákona o hornické činnosti předložit společně s plány otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska také dokumentaci o vyřešení střetu zájmů.
56
Průběh procesu EIA je veřejný. Zpracovatel posudku je proto při návrhu stanoviska povinen standardně vypořádat veškeré připomínky, které byly MŽP v předchozím průběhu procesu EIA doručeny a pokud je považuje z hlediska vlivu na životní prostředí za opodstatněné, promítne je rovněž do návrhu podmínek.
45
Chráněné zájmy a objekty je možno chápat ve dvojím smyslu. Jsou to jednak zájmy veřejné, které jsou chráněny zvláštními předpisy,57 jednak zájmy soukromé, mezi které náleží zájmy fyzických a právnických osob. Zpravidla se v tomto směru jedná o vlastnické právo nebo obdobná práva k nemovitostem. Aby mohlo dojít ke střetu zájmu, je nutné, aby některý ze zákonem chráněných zájmů byl skutečně ohrožen. Ohrožením je přitom myšleno reálné riziko, které vychází ze soudobých technických poznatků. To může spočívat ve fyzickém poškození nebo zničení věci, rušení výkonu vlastnického nebo obdobného práva fyzických či právnických osob. Za riziko se pokládá také jiné poškození veřejného práva, zejména poškození životního prostředí (např. zhoršení vodohospodářských poměrů). Ohrožení musí být zároveň objektivní, kdy nestačí pouze subjektivní pocit ohrožení. Objektivita je posuzována na základě technických norem, přičemž se vychází z názoru, že ohrožení je v podstatě potencionálním porušením. Ohroženy nebudou objekty, na kterých se účinky dobývání výhradního ložiska mohou projevit způsobem, jež nebude znamenat snížení některého z jejich užitných parametrů (Makarius, 1999: 116). Mezi budoucím využitím ložiska a ohrožením zájmu musí existovat příčinná souvislost. Pokud je zájem nebo objekt dotčen pouze nepřímo, je aplikace institutu řešení střetu zájmů vyloučena. Řešení střetu zájmu tedy spočívá v dohodě organizace s orgány a osobami, kterým ochrana ohrožených zájmů a objektů přísluší. Nicméně okruh osob, se kterými je nutné střet zájmů řešit, není právními předpisy podrobně upraven. O tom, zda jsou objekty nebo zájmy ohroženy nebo dotčeny, proto rozhoduje OBÚ, který své stanovisko následně uvede v odůvodnění rozhodnutí o povolení činnosti. Dohoda o vyřešení střetu zájmu se předkládá krajskému úřadu, který k ní vyjádří své stanovisko. Uplatňuje se zde přitom fikce pozitivního rozhodnutí, pokud úřad nevyjádří do jednoho měsíce svůj nesouhlas. V případě, kdy krajský úřad s dohodou nesouhlasí nebo k ní vůbec nedošlo, rozhoduje o řešení střetu zájmu MPO.58 V případě, kdy vlastníci ohrožených pozemků a nemovitostí s dohodou nadále nesouhlasí a převažuje-li veřejný zájem na využití výhradního ložiska nad oprávněným zájmem vlastníků, umožňuje zákon tyto pozemky a nemovitosti vyvlastnit. 57
Především zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Na základě tohoto zákona je těžba kategoricky zakázána na území národního parku a v 1. zóně CHKO a ve své podstatě je znemožněna také ve 2. zóně CHKO. U dosud stanovených DP je tento zákon vesměs respektován, nicméně existují problémy u DP, které byly stanoveny před dobou platnosti tohoto zákona. 58 MPO rozhodne o řešení střetu zájmu po projednání věci s MŽP a ČBÚ v součinnosti s ostatními dotčenými orgány státní správy, a to s přihlédnutím ke stanovisku krajského úřadu (viz § 33 odst. 3 horního zákona).
46
Možnost ochrany životního prostředí ještě před započetím těžby je v tomto případě oslabena fikcí pozitivního rozhodnutí krajského úřadu při schvalování dohody o řešení střetu zájmu. Pro zajištění lepší ochrany životního prostředí by proto bylo vhodné zajistit významnější postavení MŽP při závazném rozhodování o řešení střetu zájmů.
6.4
Rozšiřování těžby na Karvinsku Jak je zřejmé z kapitoly zabývající se historií hornictví na Karvinsku, byla těžba
uhlí a rozšiřování území, na kterém se dobývalo, poplatná své době. V dobách počátků dolování byla zdejší krajina řídce osídlená a místní feudálové mohli snadno uskutečňovat své plány v tomto podnikání. K velkému rozdílu nedošlo ani později, kdy důlní společnosti skupovaly rozsáhlé pozemky a zahájily výstavbu četných hornických kolonií. Rozvoj hornictví byl ovlivňován rostoucí potřebou uhlí a tomuto záměru se následně podřizovaly i nároky místních obyvatel. V dobách války pak docházelo přímo k drancování území, přičemž se na majetek místních obyvatel nebral žádný ohled. Způsob a tempo rozšiřování těžby dále umocňovala skutečnost, že převážná většina místních obyvatel našla uplatnění v prudce se rozvíjející hornické a průmyslové činnosti a byla na ní tedy do značné míry závislá. Současný stav Karviné je proto důsledkem dvousetletého, neregulovaného a velmi intenzivního dobývání. V důsledku vytěžení mohutných slojí v malé hloubce a s velmi plastickým pokryvem hornin karbonského stáří došlo k devastaci značné části oblasti. Některé důležité objekty byly před devastačními vlivy uchráněny stanovením tzv. ochranného pilíře. Na ostatním území však došlo k velkým poklesům, které způsobily vymizení řady městských částí, vesnic a obytných kolonií, vznikla zde zátopová území, odkalovací rybníky, vyrostly haldy a odvaly hlušin a kamene. K výraznější změně tohoto přístupu docházelo teprve v 90. letech minulého století. Nové zákonné úpravy ukládají těžebním společnostem povinnosti při jejich činnosti a ošetřují také náležitosti rozšiřování těžby. Především pak došlo k novému právnímu postavení vlastníků nemovitostí, respektování jejich práv a nároků, jakož i nenarušování zásad a postupů ochrany životního prostředí, jak je upravují zákonné předpisy. Obecní samosprávy tak nově získaly kompetence k tomu, aby mohly ovlivňovat lokalitu a okolnosti, za jakých se bude těžit. Těžební společnosti proto dnes
47
musí při rozšiřování těžby jednat v součinnosti s dotčenými stranami a podílet se na vytváření vzájemného kompromisu. Od roku 1990 se na území Karvinska postupně vytvářel vztah vzájemné spolupráce a respektování potřeb obou partnerů, tedy samosprávních celků a společnosti OKD. Tato spolupráce však rozhodně nepředstavuje procházku růžovým sadem. OKD co by soukromá firma má pochopitelné zájem o vytěžení veškerého dostupného uhlí. Problémy pak nastávají zejména v lokalitách, kde se dobývací prostor nachází pod bytovou zástavbou a důlní vlivy nepostihují jenom zemědělskou půdu, ale i území obcí a měst. Spolupráce s těžební společností je tedy většinou založena na střetu zájmů, tj. na otázce těžby na ložiskovém území a zachování životaschopnosti dané zástavby. Na druhé straně jsou si místní municipality vědomy toho, že se pod jejich katastrem nachází zásoby uhlí, které zabezpečují energetickou potřebu státu a dávají práci lidem z celého regionu. Vznikají tak rámcové dohody mezi municipalitami a doly o územních zónách, které musí doly respektovat ve svých těžebních záměrech a kde rozvoj obcí a měst může nerušeně probíhat. Typickou ukázkou je v tomto směru obec Stonava, které se bezprostředně dotýká hornická činnost dvou dolů (Důl Darkov a Důl ČSM). Život této obce dokazuje na jedné straně účinnost omezování nežádoucích vlivů, na druhé straně ukazuje schopnost využití všech příznivých možností a okolností, které obci taková koexistence nabízí. V rámci dohody pak místní zastupitelé dávají OKD jasně najevo, že se těžba nesmí dotknout středové části obce, která je nejhustěji osídlenou. Nezbytnost dobré znalosti hornické problematiky a předpisů, které ji upravují, se ukazuje nejen při samotném vyjednávání, ale také při dalších nepředpokládaných situacích. Toto se prokázalo například v roce 2009, kdy společnost OKD zahájila přípravu šachty v porubu pod územím obce. Podle dlouhodobé smlouvy však těžba pod obcí zastupiteli povolena nebyla. Jednání OKD si starosta Stonavy Ondřej Feber vysvětluje tak, že se společnost zřejmě domnívala, že na základě vynaložených investic bude těžba povolena. Nicméně před zahájením činnosti je vždy nutné se dohodnout s dotčenou obcí a Stonava v tomto směru s rozšířením těžby nesouhlasí. Důvodem je především existence jiného již těženého porubu a území by pravděpodobně neuneslo zátěž v podobě dobývání dalšího porubu v jeho těsné blízkosti. Došlo by tak k devastaci rodinných domů a chatové kolonie v této oblasti. O tom, že OKD skutečně předpokládala následné schválení tohoto rozšíření svědčí komentář mluvčího společnosti, kdy Vladislav Sobol uvedl, že Důl ČSM bude
48
v důsledku této skutečnosti muset hledat jiné řešení, aby rozhodnutí zastupitelů neovlivnilo těžební záměry společnosti OKD (Januszek, 2009). Ačkoli společnost OKD v minulosti již zvažovala možnost utlumení těžby, v důsledku rozsáhlých investic do modernizace technologií je nyní podle svých slov schopna těžit uhlí na Karvinsku dalších dvacet let. V loňském a letošním roce se proto rozhodovalo o dalším pokračovaní těžby na tomto území. Těžba Dolu Lazy byla schválena do roku 2015 poté, co OKD přislíbilo přistoupit na podmínky města Orlová. Jednalo se zde především o protiotřesová opatření a tzv. pasportizaci objektů i jejich průběžnou kontrolu s cílem lepšího uplatňování náhrad důlních škod. V případě dolu ČSA bylo povoleno pokračování těžby do roku 2016.59 MŽP ale ve svém stanovisku k EIA uvedlo celkem 148 podmínek, které musí OKD dodržet. Jedná se především o uzavření smluv mezi OKD a Karvinou, Orlovou, Doubravou a Dětmarovicemi. Tyto smlouvy mají obsahovat řešení existujících střetů zájmů a musí být podepsány ještě před pokračování těžby. Rozhodnuto bylo také o další těžbě v Dole Darkov, kde bylo OKD povoleno těžit do roku 2020. I zde je však pokračování v těžbě podmíněno 66 podmínkami, které zahrnují zejména uzavření dohody s postiženými obcemi a také s Lázněmi Darkov. Důl ČSM má v současné době platné povolení do konce roku 2011 a předpokládá se, že k jednání o prodloužení těžby dojde i zde. Skutečnost, že kladný posudek ministerstva je podmíněn koexistencí obce a OKD pak představuje významný posun kupředu ve věci hájení zájmů dotčených stran. V rámci jednání o rozšíření těžby v Dole Darkov byla pro obyvatele Orlové značně stresující nerozhodnost OKD, zda se bude jednat také o těžbu v lokalitě Výhoda. Společnost ještě v červnu 2009 naznačovala, že s těžbou na tomto území nepočítá a přislíbila své konečné rozhodnutí do 30. září 2009. Svůj slib však ani tehdy nedodržela a tím způsobila komplikace místním obyvatelům při rozhodování, zda investovat do nemovitostí či nikoli. Objasnění záměru OKD se obyvatelé Výhody dočkali až v listopadu 2010, kdy je management OKD informoval o zahájení zpracování dokumentace k procesu EIA. Město tak v současné době nemá žádné nástroje, jak případné těžbě zabránit. Jedinou možnost představuje oddalování administrativních kroků v této věci, které však ve svém výsledku k ničemu nevedou. Město proto vyjádřilo snahu o konstruktivní vyjednávání s OKD ve snaze docílit co možná nejmenších dopadů na místní obyvatele a vyřešit postup v případě projevů důlních škod. 59
Během těchto let se bude těžit pod: Koukolná, Doubrava u Orlové, Darkov, Karviná-Doly, Karvináměsto, Staré Město u Karviné, Horní Lutyně, Orlová a Poruba u Orlové.
49
Jedná se také o vyhrazení lokalit, kde by vznikla náhradní výstavba. OKD totiž již dříve přislíbila, že v případě těžby vypracuje v souladu s územními plány studii nové osady, kam by byli přestěhování lidé, kteří by v důsledku důlní činnosti přišli o své domy.60 Podmínky ohledně budoucí těžby stvrdila OKD v dohodě s Karvinou, která má platnost deset let. OKD se zde zavázala, že těžební vlivy nijak nezasáhnou krajinu za řekou Olší, kde se nacházejí hustě obydlené části města. Zároveň je povinna pravidelně sledovat stav domů a silnic v oblasti těžby a při jejich poškození zajistit nápravu. Nejméně jednou ročně pak musí informovat vedení a obyvatele města o plánovaných porubech a činnostech, které budou mít negativní vliv na životní prostředí. OKD zde také přislíbila štědré každoroční příspěvky na kulturní a sportovní aktivity, a to až do roku 2020.61 Neméně důležitá je dohoda také z hlediska zachování stability podnikání a zaručuje regionu zachování více než dvaceti tisíc pracovních míst. Velkého úspěchu v souvislosti s rozšiřováním těžby dosáhla obec Dětmarovice, která se soudila s ČBÚ ohledně povolení těžby. Výsledek vyhraného sporu totiž umožňuje uzavření dohody s OKD pro více majitelů nemovitostí, než tomu bylo dříve. OKD tak budou muset podepisovat smlouvy o střetu zájmu nejen s majiteli těžbou ohrožených nemovitostí, ale také s těmi, jejichž majetek je podle znalců pouze dotčen.62 Otázkou nicméně zůstává, jaký bude postup OKD v budoucnu. Podle oficiálních průzkumů bude po roce 2020 stále zůstávat v podzemí minimálně dvacet milionů vytěžitelného uhlí. Generální ředitel OKD Klaus-Dieter Beck pak v tomto ohledu prohlásil, že počítá s každým kilogramem uhlí, které leží v zemi. Další postup je pak podle společnosti do značné míry závislý na politických prioritách ČR, zejména na její energetické a surovinové politice. Do budoucna je tak podle OKD zapotřebí především diskuse s politiky i veřejností, kdy se budou zvažovat všechna pro a proti jednotlivých variant. O tom, jak daleko je OKD schopna v těžbě uhlí zajít, je patrné z vyjádření jejího generálního ředitele. Ten uvedl, že v případě, kdy už nebude možné získat souhlas s dalším rozšiřováním těžby, je namístě apelovat na vládu s přehodnocením stupně vytěžitelnosti zásob černého uhlí v OKR. Vyšší vytěžitelnost zásob by přitom zřejmě vyžadovala státní intervenci, ale podle OKD by výsledkem bylo šetrnější využití těchto neobnovitelných energetických zdrojů a prodloužení životnosti celého revíru. 60
Cibulková, N. Těžaři konečně prozradili své záměry. Město Orlová, 29. 11. 2010. K dispozici online (http://www.mesto-orlova.cz/meu/index.php?volba=clanek&clanekid=9895); ověřeno k 29. 11. 2010. 61 Město Karviná dostává od OKD přibližně 70 milionů korun ročně. 62 Viz Důl nastínil budoucí těžbu. Mladá fronta Dnes 27. 8. 2009. K dispozici online (http://www.okd.cz/cz/media/napsali-o-nas/dul-nastinil-budouci-tezbu/); ověřeno k 29. 11. 2010.
50
V opačném případě je podle OKD namístě ptát se politiků, jak chtějí nahradit chybějících dvacet tisíc pracovních míst v OKD a desetitisíce míst v návazných oborech. Pokud tedy mají zachovat těžbu a s ní i pracovní příležitosti, budou pro to všichni muset něco udělat (Januszek, 2010). Tohoto postoje si jsou vědomi i zástupci místních municipalit, kteří do budoucna očekávají mnohem tvrdší vyjednávání. Současná právní úprava hornické činnosti jim sice poskytla oproti minulosti značné výhody, ale je patrné, že nejsou vždy dostatečné. S nadějí se proto obracejí k novele horního práva, která by vedla k narovnání podmínek.
6.5
Důlní škody a jejich náhrada Důlními škodami jsou podle § 36 horního zákona myšleny takové škody,
které byly způsobeny hornickou činností na hmotném majetku fyzické nebo právnické osoby. Za důlní škodu se dále považuje ztráta povrchové a podzemní vody, podstatné snížení vydatnosti jejích zdrojů nebo zhoršení její jakosti v důsledku hornické činnosti. Nejčastější a také nejzávažnější jsou škody, které vznikají v důsledku dobývání ložiska. Tyto škody se negativně projevují především na pozemcích, povrchových stavbách a zařízeních a na ekologii. V důsledku hlubinné těžby černého uhlí se jedná zejména o poklesy povrchu vzniklé následkem poddolování, které mohou významným způsobem ovlivnit případné stavby, které se na povrchu nacházejí. Míra poškození těchto staveb je značně proměnlivá a závislá na mnoha technických okolnostech. Závažnějším způsobem se pak pokles povrchu projeví tehdy, kdy terén poklesne pod úroveň hladiny spodní vody a dojde k zatopení poddolovaného území. V důsledku hlubinných prací může dojít také ke ztrátě nebo omezení zejména podzemní vody, případně snížení její jakosti.
Nepříznivé
dopady
dále
vznikají
v důsledku
činností
bezprostředně
souvisejících s dobýváním. Jedná se především o zřizování odvalů, výsypek a odkališť. Odpovědnost za důlní škodu nese ta organizace, jejíž činností byla škoda způsobena. Platí zde přitom princip objektivní odpovědnosti organizace za důlní škody vyvolané důlním provozem. Organizace se však může této odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že škoda byla způsobena okolností, která neměla původ v těžební činnosti. Dalším případem, kdy organizace nezodpovídá za škodu, je poškození staveb a zařízení postavených v CHLÚ nebo dobývacím prostoru bez stavebního povolení, případně
51
bez dodržení stanovených podmínek z hlediska ochrany proti možným vlivům hornické činnosti (Makarius, 1999:168). Na náhradu důlních škod se vztahují obecné předpisy o náhradě škody, pokud není v horním zákoně uvedeno jinak. Obecným předpisem je v tomto případě občanský zákoník, podle kterého se hradí nejen skutečná škoda, ale také ušlý zisk. Odškodnění probíhá nejčastěji finančním vypořádáním, případně je možné na žádost poškozeného uvést stavbu do původního stavu. Zvláštním případem je pak náhrada škody v případě, kdy se na území budou i nadále dlouhodobě projevovat důlní vlivy. Organizace je zde povinna provést prozatímní zajištění objektu a zároveň se dohodnout s vlastníkem majetku na způsobu a výši odškodnění. V případě žádosti o uvedení do původního stavu se započne s opravnými prácemi obvykle až tehdy, kdy se důlní vlivy ustálí. Účastníci se mohou dohodnout také na jiném způsobu úhrady, pokud nebudou jednat v rozporu s ustanovením horního zákona nebo obecných předpisů o náhradě škody. 63 V případě, kdy v důsledku těžební činnosti došlo ke ztrátě nebo omezení vody, případně zhoršení její jakosti, je organizace povinna zajistit poškozenému náhradní zdroj nebo dodávku vody. Odškodnění je možné také uhrazením nákladů spojených s jejím obstaráním, pokud je poškozený efektivně vynaložil sám. Kromě skutečné škody se podle § 37 horního zákona nahrazují i náklady účelně vynaložené na preventivně zajišťovací opatření, jež směřují k odvrácení nebo zmírnění následků hrozících v důsledku hornické činnosti. Tento postup se uplatňuje zejména v případech, kdy je potřeba v předstihu zajistit bezpečnost a plynulost dopravy, náhradní bytovou nebo účelovou výstavbu nebo přeložku inženýrských sítí, telekomunikačního vedení apod. Důlní škody jsou s hornickou činností spjaty jako její přirozený důsledek, který se dá s určitou pravděpodobností předem stanovit. Z tohoto důvodu obsahuje horní zákon poněkud odlišné řešení, než je běžné u jiných právních norem. Cílem náhrady škod je tedy zajistit funkčnost jak zařízení hornickou činností ohroženého (škoda předpokládaná), tak poškozeného (důlní škoda již vznikla). Organizace je dále povinna vytvářet si finanční rezervu, která bude sloužit k zajištění vypořádání důlních škod v jejich předpokládané výši.
63
Takovou dohodou je například převod nemovitostí na poddolovaných územích v případech, kdy je zřejmé, že prozatímní zajištění objektu není dostatečné a plánovanou činnosti dojde buď ke zničení těchto staveb a zařízení nebo bude jejich poškození takového rozsahu, že znemožní jejich další používání, případně by náklady na tuto opravu převyšovaly hodnotu objektu (Makarius, Luks, 1999: 113).
52
6.5.1 Problematika náhrady důlních škod na území Karvinska Jak je zřejmé z předchozí kapitoly, důlní škody jsou přirozeným důsledkem hornické činnosti a tudíž za ně nese plnou zodpovědnost těžební společnost, která je zavinila. Z praxe však vyplývá, že domoci se jejich odškodnění není vždy jednoduché. Problémy s náhradou důlních škod měli obyvatelé již v minulosti. Dokladem jsou dochované archivní materiály, které ukazují, že se důlní podniky bránily soudním žalobám dotčených obyvatel všemi možnými prostředky. Stížnosti a žaloby byly těžaři často zamítány pro jejich předčasnost. Důvodem bylo odvolání se na pokračování důlní činnosti, kdy se stav povrchu neustále mění a v důsledku toho může dojít i ke změně rozsahu škody, případně jejímu vymizení. Dokud tedy nebude dobývání na území ukončeno, nelze s jistotou říci, zda a do jaké výše bude poškození pozemku trvalé. Mnohé soudní spory proto byly odloženy pro předčasnost nebo zcela zamítnuty. Podobně se postupovalo i u hodnocení škod na nemovitostech, kdy důlní podniky nezřídka označily za příčinu škody stáří budovy nebo zanedbání její údržby (viz Vrávníková, 2004). Podobné problémy pak mají i současní obyvatelé území postiženého těžbou. Specialisté OKD, kteří se zabývají důlními škodami, vycházejí při svých posudcích z určitých základních parametrů, kterým musí škoda odpovídat, aby byla za škodu způsobenou důlní činností považována. Za důlní škody jsou v tomto případě považovány negativní změny na umělých nebo člověkem užívaných přírodních výtvorech, které mají reálného vlastníka. Tato škoda pak musí být prokazatelně způsobena v důsledku důlní činnosti. Zároveň platí podmínka, že k těmto důlním škodám došlo nedlouho před podáním žádosti o náhradu (Musil, 1999: 63). Tato definice vychází z toho, že pouze v takových případech se o náhradu škody přihlásí poškozený majitel, který je reálným vlastníkem poškozeného majetku. Rovněž musí být škoda posouzena znalcem, který musí vyvrátit možnost jejího vzniku v důsledku jiné než důlní škody. Učebnice, zabývající se důlními škodami, přitom nabízejí mnoho variant, které mohou zapříčinit škody podobné důlním, aniž by je musela těžební společnost uhradit. Jednou z nich je například popraskání domu v důsledku poklesu, který je však způsoben pohybem hornin a spodní vody (viz Mikulenka, 2008: 68).
53
Typickým příkladem jsou v tomto směru stížnosti obyvatel Orlové. V této oblasti dochází v důsledku poddolování a velice častých důlních otřesů k narušování domů a jejich znehodnocení. OKD však odmítá tyto škody nahrazovat hromadně a všechny případy stížností řeší individuálně, což představuje značné protahování jednání s jednotlivými majiteli nemovitostí. Nezřídka pak verdikt znalce z OKD zní, že příčinou je jiná než důlní činnost. Lidé jsou tedy nuceni si své domy opravovat sami, přičemž jim nikdo nezaručí, že jejich nemovitosti mají budoucnost. Navíc cena těchto nemovitostí zasažených těžbou klesá a prakticky jediným zájemcem o koupi je společnost OKD. Podobně nesmlouvavý postoj měla OKD v případě úniku metanu v Orlové. Majitelé domu, který museli opustit, požadovali na společnosti odškodnění. Ta však odmítla připustit, že se jedná o důlní škodu a uvedla, že únik metanu byl způsoben atmosférickými vlivy a tím pádem nenese žádnou odpovědnost za vzniklou situaci. O tom, že je mnohdy značně problematické vyjednat s OKD náhradu důlní škody, svědčí i zkušenost orlovské radnice, která požadovala po OKD úhradu škody na popraskané historické budově. Konkrétního způsobu řešení se však nedočkala ani více než po roce od doručení stížnosti. Těžaři neustále odmítali připustit svoji zodpovědnost za škodu a k jednání je přiměl až posudek soudního znalce, který jejich zavinění potvrdil. I přesto však OKD k celé situaci nadále přistupovala s největší obezřetností, žádala předložení posudku, aby se mohla dohodnout na dalším postupu s radnicí (viz Čánová, 2008). Další ukázkou problémové spolupráce je soudní spor pana Macury z Orlové, který požaduje na OKD náhradu škod na svém domě na Starém náměstí v Orlové, který má v důsledku důlní činnosti poškozenou statiku. Tento spor trvá již pět let a OKD stále odmítají připustit své zavinění. K obratu došlo až v letošním roce, kdy Karvinský soud dal majiteli za pravdu. OKD se ovšem proti rozsudku okamžitě odvolala. Přesto však tyto drobné úspěchy dávají určitou naději poškozeným lidem, kteří dosud neměli moc šancí přimět těžaře k nějakému řešení.64 Přes všechny výše uvedené problémy však můžeme v poslední době pozorovat určité
zlepšení.
Velký
pokrok
znamenalo
domožení
se
zveřejnění
údajů
z geoseismických stanic OKD. Obyvatelé Orlové tak od letošního roku již mohou najít na internetových stránkách města informace o důlních otřesech a jejich intenzitě. Důkaz o tom, že v jejich lokalitě skutečně k důlnímu otřesu došlo, může následně pomoci při jednání o náhradě důlních škod. Právě absence těchto údajů působila 64
Podle mluvčího OKD bylo společností vyplaceno během posledních pěti let více než jedna miliarda korun na důlní škody, z toho okolo 600 tisíc korun fyzickým osobám (Radová, 2009: C4).
54
v minulosti při jednáních poškozených lidí velké komplikace. Orlová přitom představuje z hlediska důlních otřesů jedno z nejzasaženějších míst celého regionu.65 Podle toho, jak se tento systém ověří v praxi, uvažuje OKD o jeho zavedení i v ostatních městech. Stonava je zatím informována o tzv. protiotřesové střelbě, která však paradoxně způsobuje také značné otřesy povrchu, zprávami přes e-mail. Informace o naměřených důlních otřesech pak mohou její obyvatelé získat na požádání. Velkou pomoc představuje i souhlas OKD s doplněním seznamu znalců, posuzujících vlivy těžby, o některé další odborníky. Zvýšení jejich počtu by tak mohlo značně uspíšit jednání o odškodnění a lidé by na jeho výsledek již nemuseli čekat řadu měsíců. Jakkoli se v poslední době daří, byť pozvolna, zlepšovat postavení vlastníků poškozeného majetku, v případě odškodňování přírody zůstává situace bohužel stejná. O tom, že v důsledku těžební činnosti dochází ke značným škodám také na životním prostředí, není žádných pochyb. Nicméně jejich odškodnění na základě výše uvedeného principu je velice složité, ba takřka nemožné. Důvodem je jejich definice v báňské legislativě, která se na životní prostředí vztahuje jen velmi obtížně. Divoce žijící živočichové a rostliny obvykle nemají svého reálného vlastníka, který by se o způsobenou škodu přihlásil. Rovněž dlouhodobá povaha ekologických procesů dost dobře neumožňuje domáhat se odškodnění. Poškození ekologicky cenného stanoviště totiž může nastat až v době plného projevení se všech negativních vlivů dobývání a tím je znemožněno dostát podmínce, že žádost se má podávat v době vzniku škody. Obdobně je téměř nemožné dokázat, že poškození vzniklo výhradně v důsledku důlních vlivů a nepodílí se na něm i jiné negativní faktory (např. znečištěné ovzduší a spodní voda v důsledku průmyslových továren, dopravy, černých skládek atd.). OKD se sice ohrazuje, že vynakládá velké prostředky na sanačně–rekultivační práce. Jejich prostřednictvím však nikdy nelze zachovat původní biotopy a ochránit původní druhy.
65
Jenom v měsíci listopadu naměřily zdejší stanice celkem 17 otřesů. Viz internetové stránky města (http://www.mesto-orlova.cz/pocasi/?volba=seismicke-jevy); ověřeno k 1. 12. 2010.
55
6.6 Novela horního práva – spory o podobu nové báňské legislativy Připravovaná novela horního práva si v poslední době vyžádala velkou pozornost a bouřlivou diskusi. V této kapitole se proto pokusím přiblížit požadavky a argumenty obou stran, tedy obyvatel i těžařských společností. Je zřejmé, že současnou, ne právě optimistickou situaci, může vyřešit právě tato novela horního práva. Zajímavý je také proces řízení, který podle mého názoru mnoho napovídá o skutečné síle jednotlivých aktérů na poli těžby nerostných surovin.
Hlavním argumentem pro vznik nové úpravy horního práva je především skutečnost, že zákony, které se danou problematikou zabývají, vznikly v roce 1988, tedy za zcela odlišných společenských, politických a ekonomických podmínek. Původní úprava přestala být dostačující již o jeden rok později a zákony se následně začaly doplňovat o celou řadu novel, nicméně celkové pojetí zůstalo zachováno. Současné podobě horních předpisů proto chybí náležitá provázanost s předpisy na ochranu zdraví a majetku dotčených osob a jejich životního prostředí. Horní předpisy stanovují práva a povinnosti pro těžební společnosti, je však zřejmé, že vlastní dobývání ložiska vyhrazeného nerostu se často děje na úkor obce a jejích občanů. Není proto divu, že mezi hlavní argumenty ze strany navrhovatelů novely patří poukazování na skutečnost, že v případech problematických těžebních aktivit na územích katastru jednotlivých obcí nejsou jejich námitky obvykle brány v potaz a obcím se tak významným způsobem zabraňuje v rozhodování o rozvoji vlastního území.
56
6.6.1 Argumenty obcí k novele horního práva Obce a rovněž značná část odborné veřejnosti jsou přesvědčeny, že současná báňská legislativa je nevyhovující. Zastávají názor, že stávající právní úprava hornické činnosti upřednostňuje práva těžařských společností a zároveň neumožňuje se těžbě účinně vzepřít. V některých místech horního zákona pak dochází dokonce k rozporu s ústavou. V tomto ohledu je kritizováno zejména nerespektování vlastnického práva a práva samospráv na rozhodování o vlastním území. Ministerstvem životního prostředí připravovaná novela66 je proto vřele vítána (návrh podepsalo více než 60 starostů, především z obcí ohrožených těžbou).67 Hlavní přínosy jsou spatřovány především v nápravě nevyhovujícího stavu horního práva v těchto bodech: 1) Podle současné právní úpravy je při řízení o stanovení CHLÚ jediným účastníkem jeho navrhovatel. Nicméně rozhodnutím o stanovení CHLÚ dochází k významnému omezení vlastnických práv majitelů pozemků a případných staveb na tomto území. Režim CHLÚ pak v zájmu ochrany nerostného bohatství neumožňuje vlastníkům pozemků realizovat na svém pozemku cokoliv, co přímo nesouvisí s dobýváním výhradního ložiska (např. dům, garáž, plot, kůlnu, zahradní domek atd.). Ačkoli tak při stanovení CHLÚ dochází vlastníkům pozemků k zásahu do jejich vlastnického práva, které je jedním ze základních lidských práv,68 nemají tito na základě současné právní úpravy možnost účastnit se rozhodovacího správního řízení a tím své právo hájit. Zároveň je poukazováno na nemožnost obrátit se na soud s žádostí o přezkoumání tohoto rozhodnutí, čímž dochází k rozporu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle novely by pak mohly proti návrhu CHLÚ podávat obce či jednotliví občané připomínky, respektive vlastníci pozemků námitky. V případech, kdy by vznikly pochybnosti o souladu opatření obecné povahy s právními předpisy, nová úprava by umožňovala toto posoudit v tzv. přezkumném řízení, případně podat žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu.69
66
Text navrhované novely báňské legislativy (vládní návrh č. 646) je k dispozici online (http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=625&CT1=0); ověřeno k 17. 11. 2010. 67 Viz Desítky starostů žádají: Poslanci, nepomáhejte těžařům dál obcházet zákon! 12. 3. 2009. Společná tisková zpráva měst Horní Jiřetín a Frenštátu pod Radhoštěm a obce Trojanovice; Prohlášení starostů a místostarostů ze dne 26. ledna 2009 na podporu vládní novely horního zákona. Obojí k dispozici online (http://www.koreny.cz/news/desitky-starostu-zadaji-poslanci-nepomahejte-tezarum-dal-obchazet-zakon/); ověřeno k 17. 11. 2010. 68 Článek 11 Listiny základních práv a svobod. 69 Viz Vláda jde proti těžařům. 1. 11. 2008. K dispozici online (http://www.okd.cz/cz/media/napsali-onas/vlada-jde-proti-tezarum/); ověřeno k 18. 11. 2010.
57
2) V souvislosti se stanovením DP je kritizováno, že nebývá uvedeno časové omezení platnosti DP. Současná právní úprava toto omezení nepředepisuje a zpravidla jej nestanovují ani obvodní báňské úřady. Je proto možné, že od doby stanovení DP do momentu započetí samotného dobývání může uplynout dlouhá doba, během které se výrazně změní podmínky a dojde ke snížení zájmu na vytěžení ložiska. Zároveň mohou jiné veřejné zájmy70 významně převážit nad ziskem z exploatace ložiska se všemi jeho důsledky. Tento případ je patrný na příkladu Frenštátu. Odpůrci současné horní právní úpravy rovněž argumentují, že těžební organizace zneužívají přidělené DP k obchodním praktikám, které nesouvisí s těžbou a k šikanování obyvatel. Nová právní úprava proto po vzoru Velké Británie navrhuje omezit platnost rozhodnutí o stanovení DP na 15 let od data nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Pokud těžební společnost do této doby nezačne s dobýváním, bude jí oprávnění obvodním báňským soudem odebráno.71 3) Za významný nedostatek horních předpisů je považována častá absence časového omezení platnosti povolení k hornické činnosti. Rozhodnutí o povolení hornické činnosti zpravidla časovou platnost nedefinuje vůbec, případně pojmem „až do vytěžení zásob“. V zákoně o hornické činnosti přitom tato problematika není řešena vůbec a platnost povolení není stanovena. Touto mezerou v zákoně je tak umožněno, že vydané povolení má dlouhodobý a zásadní vliv na situaci v daném území (v závislosti na charakteru ložiska a velikosti jeho zásob), aniž by bylo možné exploataci ložiska ovlivňovat v souvislosti s budoucími změnami okolností. V tomto směru je myšleno především ohrožení zájmů ochrany životního prostředí a práv osob dotčených dobývacími pracemi (a to jak u nově zjištěných obecně chráněných zájmů, tak i při identifikaci zájmů existujících). Situaci navíc komplikuje skutečnost popsaná v předchozím bodě, kdy mezi datem vydání povolení k hornické činnosti a datem realizace samotného dobývání, může uplynout dlouhá doba, během které se poměry na území mohou změnit. Na základě výše zmíněného je zřejmé, že do současné legislativy by pro případy převážení jiných veřejných zájmů nad zájmem těžebním bylo vhodné zakotvit možnost revize a omezení, případně i zrušení vydaného povolení k hornické činnosti. 70
Například zájem na ochranu zvláštně chráněných druhů, zájem na ochranu zdraví a životního prostředí dotčených obyvatel aj. 71 Pokud by byla novela schválena, mohla by být snáze dořešena kauza Dolu Frenštát. Tento Důl byl otevřen těsně před rokem 1989 a nachází se v něm zásoby asi 814 milionů tun uhlí. Vzhledem k útlumu černouhelného hornictví v 90. letech nikdy nedošlo k jeho zprovoznění a důl je udržován v konzervačním režimu. O jeho definitivní uzavření a zasypání pak už dlouhá léta bojují místní obce, ekologická a občanská sdružení.
58
4) Další významnou mezeru v současné právní úpravě představuje problematika odpisu zásob. Horní zákon umožňuje odpis bilančních zásob výhradního ložiska a v § 14b stanovuje obsahové náležitosti příslušného návrhu. Pro vydání rozhodnutí o odpisu zásob je však mimo jiné zapotřebí i dokumentace, kterou má k dispozici pouze těžební společnost. Zákon pak sice stanovuje těžebním společnostem povinnost potřebné podklady předložit72 a zároveň uvádí i sankci ve výši půl miliónové pokuty při jejím nedodržení, nicméně tato povinnost je prakticky nevymahatelná. Současná legislativa totiž neupřesňuje časovou lhůtu pro odevzdání této dokumentace. V praxi se pak běžně stává, že těžební společnost potřebné dokumenty záměrně neposkytne a nekonečnými obstrukcemi proces odpisu blokuje. Typickým příkladem tohoto jednání je Mostecká uhelná společnost, která „pracuje“ na přípravě podkladů pro odpis zásob hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem a Černicemi již od roku 1995. Na opakované výzvy o dodání potřebných dokumentů přitom vytrvale tvrdí, že je shromažďuje. Nesporně se tak v tomto případě jedná o precedens, který v občanech podrývá důvěru ve vymahatelnost práva. Pokud by však došlo ke schválení připravované novely, nebylo by takové jednání dále možné. V novele je jasně uvedeno, že pokud těžební společnost nepředloží požadované dokumenty do jednoho roku od podání návrhu na odpis, mohou jí úřady vyměřit pokutu až do výše 20 milionů korun. 5) Významnou změnou připravované novely je také zrušení absolutního předkupního a „přednájemního“ práva těžebních společností na státní pozemky na území DP. Tato úprava ustanovení by měla zabránit spekulativním nákupům a zároveň docílit rovných podmínek pro všechny účastníky, tedy i obce, které by mohly pozemky využít pro své rozvojové plány. V současné době totiž mohou těžební společnosti skoupením strategicky rozmístěných pozemků snadno paralyzovat územní plánování obce, nacházející se v dobývacích prostorech. Starostové dotčených obcí v tomto případě poukazují na zkušenosti, kdy těžební společnosti zneužívají skoupené pozemky k nátlaku na samosprávy obcí a omezují jejich rozvoj. Dochází tak k situacím, kdy obce musí při budování plynovodů či kanalizace kličkovat mezi pozemky blokovanými těžebními společnostmi, případně dochází k šikanování občanů, kterým je bráněno v přístupu k jejich zahradám a domkům. Vše se přitom odehrává v prostorech, které byly vyhlášeny před dvaceti či třiceti lety a ve kterých se těžba předpokládá i do budoucna. Toto zvláštní oprávnění má za jistých okolností svůj význam v případě 72
Povinnost poskytovat orgánům státní správy podklady potřebné pro odpis zásob navržený ex orficko ve veřejném zájmu, mají těžařské společnosti již od roku 1994.
59
povrchové těžby. Nicméně předkupní právo platí také u pozemků v DB určených k hlubinné těžbě, kdy těžaři takto získaná pole, lesy a nemovitosti na povrchu k vlastní hornické činnosti nepotřebují. V těchto případech často není převod pozemků do vlastnictví společnosti nutný, protože možné účinky na povrchu jsou oproti povrchové těžbě minimální a případné vzniklé škody jsou řešeny horním zákonem. 6) V souvislosti s nabýváním pozemků si velkou pozornost zasluhují zejména paragrafy horního zákona, které umožňují vyvlastnění soukromých domů a pozemků. Jedná se zde o § 31, odst. 4 písm. b), který uvádí, že „Pro účely dobývání výhradního ložiska je organizace oprávněna nabývat pro plnění úkolů stanovených tímto zákonem nemovitostí nebo práv k nemovitostem rozhodnutím o vyvlastnění, popřípadě zřízením užívacího práva.“ Ačkoli horní zákon expressis verbis upřednostňuje dosažení dohody mezi organizací a vlastníky nemovitostí před možností vyvlastnění jejich pozemků a staveb, v případě neúspěchu této dohody odkazuje na ustanovení § 33, odst. 4, podle něhož lze v hranicích DP a případně i mimo něj zřizovat potřebné stavby a nabývat pro plnění úkolu dle horního zákona nemovitosti a práva k nim, včetně jejich nabytí na základě rozhodnutí o vyvlastnění, jak je zmíněno výše. Současné vládní strany přislíbily odstranění možnosti vyvlastnění formou přijetí novely horního zákona do konce roku 2011. Nyní však vyplývá najevo, že jeho realizace je zřejmě ještě dosti daleko. Svůj nesouhlas s tímto postupem a opětovnou žádost o slibované zrušení vyvlastňovacích paragrafů pak vyjádřili obyvatelé postižených obcí také 17. listopadu 2010. V tento symbolický den tak chtěli politikům připomenout, že mezi důležité polistopadové odkazy náleží také důsledná ochrana soukromého vlastnictví (Jakešová, 2010). Je smutnou pravdou, že dokud bude platit stávající úprava horního zákona, nemohou obyvatelé obcí proti plánovanému dobývaní ložiska na jejich území významněji zakročit. Ba co víc, nikdo jim ani nemůže zaručit, že o své pozemky nepřijdou násilím v případě, kdy je odmítnou společnosti prodat dobrovolně.
60
6.6.2 Argumenty těžařských společností k novele horního práva Zatímco obce, které leží v lokalitách ohrožených další těžbou, návrh nové právní úpravy horního zákona s nadšením uvítaly, postoj těžařských společností je přesně opačný. Vzhledem k výše uvedeným navrhovaným změnám však tento postoj není žádným překvapením. Těžební unie, Svaz průmyslu a dopravy, Odborové svazy pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu a také zástupci významných společností z těžebního odvětví se o připravované novele vyjadřují jako o nekoncepční a diskriminační. Radek Stavěl z firmy Czech Coal, vlastnící Mosteckou uhelnou společnost, se o návrhu vyjádřil jako o zbytečném a komplikovaném. Obává se přitom, že novelizovaný horní zákon by byl snadno zneužitelný, a to jak proti jednotlivým těžebním
společnostem,
tak
proti
soutěžnímu
prostředí
na
trhu.
K novele
se pochopitelně vyjádřila i společnost OKD. Vladislav Sobol v této souvislosti prohlásil, že se „novela připravila příliš narychlo, nekoncepčně a bez potřebné diskuse“ a návrh proto podle jeho názoru obsahuje mnoho odborných vad.73 V reakci na novelu horního zákona došlo k vůbec prvnímu jednotnému názoru všech členů tripartity. Ti se shodují na tom, že návrh novely horního zákon je špatný a pokud dojde k jeho schválení, poškodí to celou ekonomiku. Milana Šandová pak za Těžební unii dodává, že „v zájmu státu je ochrana a co nejvyšší využití vlastních surovinových zásob“ (Kubátová, 2008). V tomto směru má Těžební unie plnou podporu také u odborů. Nový zákon je totiž v rozporu s usnesením Českomoravské konference odborových svazů (ČMKOS), která naopak požaduje, aby stát využíval své surovinové zásoby co možná nejvíce a aby to bylo zakotveno také v nové energetické politice státu. Jan Sábel, předseda hornického oborového svazu, při projednávání návrhu uvedl, že horní zákon musí navazovat nejen na palivo-energetickou koncepci ČR, ale i Evropy. Z tohoto důvodu je požadováno využití všech domácích zásob k výrobě energie a není možné dopustit ztrátu již otevřených zásob. ČMKOS proto apeluje na vládu ČR, aby návrh zákona ve stávající podobě neprošel a byla zachována těžba nerostného bohatství zejména tam, kde jsou zásoby již otevřené a aby zbytečně nedocházelo k jejich odpisu.74
73
Vláda jde proti těžařům. 1. 11. 2008. K dispozici online (http://www.okd.cz/cz/media/napsali-onas/vlada-jde-proti-tezarum/); ověřeno k 18. 11. 2010. 74 Záznam ze zasedání 75. Plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody ČR, které se konalo ve dnech 10. a 11. prosince 2008 na Úřadu vlády ČR.. K dispozici online (http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:_NrmKpPVPSQJ:www.spcr.cz/cz/infoservis/rh sd/rhsd75.doc+OKD+reakce+na+horní+zákon&cd=11&hl=cs&ct=clnk&gl=cz); ověřeno k 18. 11. 2010.
61
Současný horní zákon je podle těžebních společností zcela dostačující. OKD na něm oceňuje především jeho dvě pozitivní vlastnosti. Zaprvé to je právní jistota, kterou horní zákon těžebním společnostem poskytuje. Ta působí jako dobrý signál při pořizování nových investic, které následně, podle jejích slov, přinášejí hospodářský i sociální rozvoj celému regionu. Zároveň je přesvědčena, že obce i občané mají k dispozici dostatek příležitostí k tomu, aby se k plánovaným aktivitám vyjádřili. Současné znění zákona sice nepovažuje za zcela ideální, ale ani se nedomnívá, že by byly nutné jeho rychlé změny (viz Jalůvková, 2008). Obdobně jako její zastánci se novelou zabývají také její odpůrci (tedy těžařské společnosti, Těžní unie, Svaz průmyslu a dopravy, odbory aj.). Jejich postoj je patrný z mnoha článků zabývajících se touto problematikou, které ve svých názvech obsahují formulace jako: novela těžního zákona poškozuje těžební společnosti, vláda jde proti těžařům, zásoby uhlí v ohrožení apod. Těžební unie reagovala na připravovanou novelu horních zákonů ustanovením legislativní komise a oslovením podnikatelských subjektů zabývajících se hornickou činností. S podporou OKD následně 23. října 2008 uspořádala konferenci, které se zúčastnilo vedení Těžní unie, Těžařské komory, Silikátového svazu, zástupci Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, České asociace ložiskových geologů, Oborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, MPO a ČBÚ. V rámci této konference byl médiím sdělen jednotný negativní přístup k novele ze stran všech zúčastněných. Těžební unie se vyjádřila, že připravované změny nekorespondují s koncepcí Dlouhodobě udržitelného rozvoje zemí EU a přijetí novely by znamenalo vážné ohrožení povrchové i hlubinné těžby na našem území.75 Chystaná novelizace zákonů byla označena jako tendenční, účelová a neodborně zpracovaná a byl proti ní vznesen protest.76 Mezi nejvíce problémové oblasti, které jsou kritizovány v rámci připomínkového řízení k novele horního zákona, patří: 1) Novela zákona č. 62/1988 Sb. v § 20a, odst. 2 a 4 ukládá těžebním společnostem povinnost zpracovat ve stanovené lhůtě podklady pro odpis zásob výhradních ložisek. Nesplnění této povinnosti je pak sankciováno až do výše 20 milionů korun. Těžební společnosti jsou přitom přesvědčeny, že tímto zněním jsou nuceny 75
V souvislosti s rizikem omezení těžby zdůrazňují zástupci těžebních společností to, že jsou to právě jejich organizace, které patří k největším zaměstnavatelům v ČR. V důsledku novely pak proto mohlo přijít masivní propouštění zaměstnanců v řadě regionů. Negativnímu dopadu by se nevyhnuly ani obce, protože jim z daní těžebních společností plynou do rozpočtu nezanedbatelné částky. 76 Viz Těžební unie – Novela horního zákona poškozuje těžební společnosti. Připomínky k novele zákona a tisková zpráva Těžební unie k dispozici online (http://old.tezebni-unie.cz/index.php?option=com_ content&task=view &id=114&Itemid=58); ověřeno k 18. 11. 2010.
62
pod hrozbou vysoké pokuty poškozovat svou vlastní podnikatelskou činnost a navíc hradit náklady s tímto spojené. Zdůrazňují, že tento násilný zásah do hospodaření firmy může vést k řadě soudních sporů, včetně mezinárodních arbitráží za několik desítek miliard korun. Důvody pro odpis zásob na základě obecného zájmu ochrany životního prostředí, který převyšuje zájem na vydobytí ložiska, přitom označují za velmi pochybné.77 Jednoznačně se pak shodují na tom, že tento paragraf může vést ke zneužívaní a je pro těžební společnosti diskriminační a pro mnohé z nich v podstatě likvidační. Ve svých připomínkách k návrhu zákona pak dodávají, že případné sankce za nedodání podkladů by měly být řešeny pouze v rámci horního zákona (§ 14a, 14b nebo 14c), a to maximálně do částky 500 000 Kč.78 2) V souvislosti s odpisem zásob je kritizováno také nové znění paragrafu § 14b, odst. 2 horního zákona, kdy se těžební společnosti obávají hromadného nárůstu žádostí o odpis ložisek či jejich částí na základě požadavků orgánů státní správy na úseku životního prostředí, které jsou podle jejich mínění snadno ovlivnitelné ekologickými aktivisty a skupinami. Těžební společnosti proto požadují, aby návrh na odpis byl příslušným orgánem státní správy podáván vždy ve spojitosti s předložením ustanovení zákona chránícího obecné zájmy, které by dobývání zásob ohrozilo a správního rozhodnutí příslušného orgánu státní báňské správy o veřejném zájmu, které by prokazatelně doložilo, že význam ochrany převyšuje zájem na vydobytí ložiska podle § 14a odst. 2 písm. c. Zároveň požadují, aby byla prodloužena stanovená doba na vyhotovení potřebných podkladů na dva roky a náklady nesl výhradně navrhovatel odpisu zásob. Za zcela absurdní považují navrhované znění, podle kterého se mají podílet 50 % na úhradě podkladů, které musí následně samy zpracovat a jež mohou vést „de facto k jejich likvidaci,“ přičemž proti tomuto nemají možnost ochrany a za neuposlechnutí jim hrozí vysoká sankce. Vzhledem k tomu, že realizací odpisu zásob by došlo ke zmaření podnikatelských plánů společnosti, požadují těžební společnosti, aby jim stát v takovém případě uhradil veškeré vynaložené náklady, včetně nákladů na likvidaci a příslušného ušlého zisku. V opačném případě vyjadřují
77
V tomto smyslu je kritizováno, že navrhované znění neřeší, kdo a na jakém základě rozhodne o tom, že zákonem chráněné zájmy, zejména tedy ochrana životního prostředí, převažují nad obecným zájmem vytěžení ložiska. Dodávají, že neexistuje pravidlo, podle kterého by se dalo transparentně rozhodnout a výsledkem tedy vždy bude subjektivní rozhodnutí, které bude mít za následek právní spory. 78 Na tomto místě je nutno zdůraznit, že navrhovaná částka nepředstavuje pro těžební společnosti žádnou závratnou sumu a je tedy otázkou, zda by je donutila podklady skutečně vypracovat. Ostatně bývalý tiskový mluvčí MŽP Jakub Kašpar se již v minulosti vyjádřil, že tato částka nemohla mít pro těžařské firmy ani motivační hodnotu (viz článek Vláda jde proti těžařům).
63
své odhodlání požadovat finanční náhrady formou arbitráží a soudů, přičemž jejich výše by mohla dosahovat i desítek miliard korun. 3) Zcela zásadní nesouhlas s předkládanou novelou si vyžádalo zrušení § 20 horního zákona, který umožňuje těžebním společnostem předkupní právo na státní pozemky na území DP. Těžební společnosti pokládají toto ustanovení za jeden z mála nástrojů, které mají a který jim alespoň v minimálním rozsahu umožňuje zmenšovat počet účastníků řízení o povolení hornické činnosti a tím také počet případných nesouhlasů těchto účastníků s těžbou ložiska. Jsou proto přesvědčeny o tom, že by i nadále mělo být zachováno jejich předkupní právo na tyto pozemky, na kterých plánují dobývat. Podobně jako zastánci návrhu se v tomto ohledu zmiňují o spekulativních nákupech, avšak s tím rozdílem, že pokud by byl umožněn prodej pozemků v DP komukoli, mohlo by to vést ke snaze o zastavení hornické činnosti na ložisku formou nesouhlasu nového účastníka v řízení o povolení hornické činnosti. Zrušení tohoto paragrafu pak považují za důkaz toho, že návrh zákona ve skutečnosti vede k ukončení dobývání ložisek nerostů v Čechách a přenosu vlivu v hornickém podnikání na nejrůznější aktivisty zastřešované orgány ochrany životního prostředí. Těžební společnosti pak ve svém návrhu naopak požadují nejen zachování zmíněného paragrafu, ale navíc i vyškrtnutí poslední věty ve druhém a třetím odstavci. Ty podmiňují prodej státních pozemků souhlasným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území se pozemek nachází. Tento postoj zdůvodňují tím, že žádný zákon nezmocňuje obecní úřad vydávat souhlasné stanovisko k převodu nebo nájmu pozemků třetích osob z jednoho vlastníka na druhého a nevidí proto jediný důvod, proč by měl horní zákon ukládat státu povinnost nakládat se svým majetkem na základě souhlasného stanoviska kohokoli. Tento požadavek podle jejich názoru pouze vytváří nerovné postavení státu vůči třetím osobám. 4) Kritika absence časového omezení platnosti DP a tím i stanovení mezní lhůty pro zahájení samotného dobývání se promítla do návrhu novely horního zákona v § 24 odst. 11. Zde je uvedeno, že pokud organizace, které vzniklo oprávnění k dobývání výhradního ložiska, nezíská do 15 let povolení k hornické činnosti, zahájí obvodní báňský soud správní řízení o odebrání tohoto oprávnění (podle čl. III odst. 1 pak toto ustanovení platí i zpětně). Těžební společnosti s touto změnou nesouhlasí a navrhované znění podmiňují přidáním formulace, která uvádí, že organizace povolení nezískala „pro svoji nečinnost“. Tento požadavek zdůvodňují tím, že podle současné právní úpravy nemohou těžební společnosti provádět jakékoli průzkumné a těžební práce na ložisku 64
v případě nesouhlasu místních municipalit a občanských sdružení, a to i tehdy, kdy tyto k tomu nemají žádný racionální důvod. Přetrvávající nesouhlas účastníků řízení o povolení hornické činnosti nebo účastníků v procesu EIA proto může vlastní těžbu oddalovat po celou řadu let. Pokud by tedy navrhované ustanovení vešlo v platnost, mohly by místní municipality ve spojení s ekologickými iniciativami během tohoto období jednoduše blokovat veškeré podnikatelské záměry těžebních společností a tím docílit zrušení DP po patnácti letech. Výsledkem by byla jednak ztráta získaného DP, jednak ztráta značných finančních prostředků, které těžební společnosti již vložily do projekce a přípravy svěřených ložisek před vlastním zahájením těžby, a to bez možnosti náhrady. Ve svém důsledku by proto akceptace navrženého znění zmíněného paragrafu znamenala ohrožení vlastní existence těžebních společností. V tomto bodě je nicméně nutné uvést určité upřesnění. Odpůrci novely zde mimo jiné kritizovali následky tohoto ustanovení tím, že by kromě ztráty DP přišli také o již investované finance a to bez možnosti náhrady. Při bližším seznámení s navrhovaným zněním novely horního zákona však zjistíme, že je zde v § 28 nově začleněn odst. 10, který říká, že: „Zrušení dobývacího prostoru v řízení zahájeném podle § 24 odst. 11 je možné pouze za náhradu. Výše této náhrady musí též zohledňovat náklady, které subjekt, kterému byl stanoven dobývací prostor, již vynaložil.“ Zmínku o tomto ustanovení pak najdeme rovněž při prostudování dokumentu s připomínkami k novele zákona od Těžební unie. Ve stejném dokumentu tak lze nalézt jak kritiku zmaření investovaných financí, tak podpůrné zdůvodnění, které naopak tyto náhrady ustanovuje.
65
6.6.3 Postoj politiků a průběh jednání Průběh jednání o novele horního zákona se táhne již několik let, nicméně výsledek je zatím nejspíše v nedohlednu. Novela dosud nebyla zařazena na program jednání Poslanecké sněmovny a nedostala se tak ani do sněmovních výborů. První návrh novely horního zákona připravilo MŽP v roce 2008. Desátého září téhož roku byl návrh schválen vládou a tím byla otevřena cesta pro jeho projednání parlamentem. Současně se však rozhořela bouřlivá diskuse jednotlivých stran, především odpůrců novely. Ačkoli byla novela 1. října 2008 vládou předložena k projednání Poslanecké sněmovně, k vlastnímu projednání nedošlo a novela byla následně několikrát stažena z programu sněmovny (většinou na návrh poslanců ODS nebo ČSSD). Návrh si vyžádala k projednání tripartita a jak již bylo výše uvedeno, v připomínkovém řízení ji ostře kritizovaly profesní a zaměstnanecké svazy, přičemž Těžební unie proti novele vznesla 23. října 2008 protest. Za hlavní důvody byly označeny navrhované úpravy odpisů zásob výhradních ložisek, zrušení možnosti přednostního odkupu pozemků v DP a možnost odnětí oprávnění k dobývání výhradního ložiska. K obratu v jednání nedošlo ani v průběhu následujícího roku. Přestože si novela získala podporu starostů obcí napříč politickým spektrem, poslanci nadále nezaujímali příliš kladný postoj a v březnu byla opět vyřazena z programu schůze. Poslanec ODS Jiří Janeček novelu opakovaně kritizoval z důvodu možného ohrožení těžebního průmyslu v ČR v důsledku snadného zneužití předkládaného znění. Dalším důvodem pro oddálení projednání novely pak byla podle Janečkových slov naprosto nevhodná doba, kdy se o zákonu uvažuje v kontextu ekonomické krize. Případné dopady by pak vyvolaly řetězovou reakci, která by poškodila řadu klíčových odvětví ekonomiky, navázaných na těžební průmysl, a vedla ke ztrátě až dvaceti tisíc pracovních míst (Janeček, 2009). Nejčastějším argumentem pro oddálení projednávání novely horního zákona pak byla současná neexistence aktualizované Státní energetické koncepce (SEK). Vzhledem k tomu, že novela svým zněním může vést ke snížení těžby uhlí, je za velký nedostatek považována skutečnost, že nevysvětluje, kde získá náhradní energetické zdroje. Z tohoto důvodu přetrvává přesvědčení, že je nutné nejprve předložit aktualizaci SEK a až následně se zabývat novelou horního zákona, nikoli naopak (Šrámek, 2009: 26).
66
Návrh nové SEK byl zveřejněn 13. října 2009 MPO. Ve svém znění pak, mimo jiné, poprvé otevřeně počítá s prolomením limitů těžby hnědého uhlí a s otevřením nových uhelných dolů (zejména Dolu Frenštát).79 Zveřejněním návrhu SEK se věci ohledně novely horního zákona opět daly do pohybu. Ačkoli nebyla nová SEK ještě schválena vládou, podal ministr Vladimír Tošovský80 za MPO návrh na stažení novely horního zákona z Poslanecké sněmovny a vláda tento návrh následně 23. listopadu odhlasovala. MPO své rozhodnutí zdůvodnilo tím, že v návaznosti na nynější aktualizaci SEK došlo k závěru, že by novela horního zákona mohla ohrozit naplňování cílů energetické koncepce.81 Z tohoto důvodu je proto nezbytné nejprve schválit celkovou koncepci a až následně prosazovat legislativní změny. Ministr Tošovský pak k tématu uvedl, že si „dokáže představit změnu horního zákona v horizontu jednoho roku po schválení aktualizované energetické politiky" (viz Bartovský, 2009). Toto rozhodnutí značně pobouřilo Stranu zelených, ekologické aktivisty i tehdejšího ministra MŽP Ladislava Mika, kteří v této záležitosti upozorňují na to, že novela řeší vymahatelnost již existujícího práva, což by mělo být prioritou každé vlády. Zároveň se pokusili vysvětlit špatnou interpretaci novely, kdy tato není primárně zaměřena na odpis zásob, ale pouze doplňuje chybějící lhůtu pro dodání podkladů, přičemž následné správní řízení zůstává v kompetenci MPO. Skutečnost, že je stažení novely odůvodňováno případným negativním vlivem na pracovní návrh SEK, který ještě nebyl projednán ve svých dopadech na životní prostředí ani veřejnou debatou a vládou, pak považují za formálně právně nepřípustnou.82 Na základě těchto důvodů pak vznikl druhý návrh novely horního zákona, který podala skupina poslanců ze Strany zelených, KDU-ČSL a KSČM. Svým zněním je přitom v podstatě identický s předchozí předlohou. I tato novela však neuspěla a 12. ledna 2010 byla vládou zamítnuta. Vláda přitom své rozhodnutí opřela o argumenty, které převzala od MPO. Ve stanovisku vlády se uvádí: 79
Aktualizace státní energetické koncepce. MPO, říjen 2009, str. 33 – 34. K dispozici online (http://www.mpo.cz/kalendar/download/71707/priloha002.pdf); ověřeno k 19. 11. 2010. 80 V této záležitosti je zajímavé, že Vladimír Tošovský, který podal návrh na stažení návrhu, nedlouho předtím v rozhovorech pro média uvedl, že do procesu projednávání horního zákona ve sněmovně nehodlá nijak zasahovat. Nicméně se zároveň zmínil o vlastní novele horního zákona, kterou připravuje MPO a která by naopak měla těžebním společnostem pomoci. (viz Jednou to uhlí bude potřeba vytěžit. Hospodářské noviny, 15. 10. 2009. K dispozici online (http://www.mpo.cz/dokument65388.html; nebo Až pořádný black-out otevře lidem oči. Euro, 2.11.2009. K dispozici online (http://www.mpo.cz/ dokument65975.html); ověřeno k 19. 11. 2010). 81 Jaké jsou priority nové energetické koncepce. Parlament, vláda, samospráva. K dispozici online (http://www.parlament-vlada.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=564); ověřeno k 19.11.2010. 82 Viz např. Reakce ministra Mika na stažení novely horního zákona z PSP. Tisková zpráva MŽP, 23. 11. 2009. K dispozici online (http://www.mzp.cz/cz/news_TZ_091123_horni%20zakon); nebo Vláda stáhla ze sněmovny dříve schválenou novelu horního zákona. ČTK 23. 11. 2009. K dispozici online (http://www.enviport.cz/vlada-stahla-ze-snemovny-dr-157850.aspx); ověřeno k 19. 11. 2010.
67
"vláda považuje za nezbytné vyčkat přijetí Státní surovinové politiky a aktualizované Státní energetické koncepce, ve které je pro zajištění dlouhodobé energetické bilance ČR se zásobami uhlí počítáno."83 Proti se postavilo opět především MPO, které svůj postoj nadále zdůvodňovalo primární potřebou přípravy a schválení aktualizace SEK. Rozhodnutí vlády pak bylo podle premiéra Jana Fischera konzistentní vzhledem k předchozímu stažení novely ze sněmovny. Zároveň se důrazně ohradil proti tvrzením, že by důvodem zamítnutí novely byla spolupráce s těžebními společnostmi a snaha o prolomení limitů těžby. I přes rozhodnutí vlády a opětovný neúspěch novely však podle ministra životního prostředí Jana Dusíka snahy autorů novely nekončí. Ti jsou rozhodnuti na tématu nového horního zákona pokračovat při projednávání SEK.84 Bývalý předseda Strany zelených Martin Bursík se k celé záležitosti vyjádřil s tím, že vláda podlehla nátlaku uhelných společností, svým rozhodnutím rezignovala na prosazování a vymahatelnost práva a její jednání má známky korupce. Kritizována je skutečnost, že ačkoliv bylo předkladatelem návrhu MŽP, k jeho stažení došlo v důsledku návrhu MPO. Navíc nebylo k návrhu stažení zákona umožněno připomínkové řízení, čímž bylo MŽP zabráněno svoji novelu hájit. Bursík zároveň poukazuje na rapidní obrat ve stanovisku k poslanecké novele, kdy předchozí vláda, odbor vládní legislativy i Legislativní rada stejný návrh zákona kladně odsouhlasily. Za přinejmenším podivné je považován také princip, kdy je návrh novely zamítán z důvodu možného ohrožení naplňování cílů dosud neexistujících koncepcí. Tento přístup je jednak nepřípustný, jednak je zde poukazováno na skutečnost, že i v případě schválení novely horního zákona bude kompetence v rozhodování o odpisu zásob nadále zůstávat v rukou MPO ve spolupráci s ČBÚ.85 Premiér Fischer na obhajobu postupu vlády při stažení novely ze sněmovny uvedl, že vše probíhalo zcela standardním postupem a stažení návrhu podpořili všichni přítomní ministři kromě ministra životního prostředí. Svůj návrh na stažení novely pak MPO s poukázáním na kompetenční zákon zdůvodnilo tím, že nikdy nedošlo k jeho projednání sněmovnou, přičemž úřednická vláda dala najevo, že takové návrhy stáhne. Skutečnost, že návrh
83
Fischerova vláda svým nesouhlasem s novelou horního zákona rezignovala na vymahatelnost práva. Strana zelených, 12. 1. 2010. K dispozici online (http://www.enviport.cz/sz-fischerova-vlada-svym-n167834.aspx); ověřeno k 19. 11. 2010. 84 Vláda odmítla novelu zákona s novými pravidly pro odpis uhlí. ČTK, 12. 1. 2010. K dispozici oline (http://www.enviport.cz/vlada-odmitla-novelu-zakona-167779.aspx); ověřeno k 19. 11. 2010. 85 Uznáte-li chyby vlády, pak se vám omluvím, vzkázal Bursík premiérovi. Domaci.iHNed.cz, 27. 1. 2010. K dispozici online (http://domaci.ihned.cz/c1-40188030-uznate-li-chyby-vlady-pak-se-vam-omluvimvzkazal-bursik-premierovi); ověřeno k 19. 11. 2010.
68
na stažení neprošel připomínkovým řízením a byla mu udělena výjimka, je pak podle Fischera zcela běžná. Celou kauzu pak premiér shrnul tím, že „Šlo o normální standardní postup v souladu s jednacím řádem vlády i obecnými pravidly, jimiž se řídí její jednání." Tímto si však vysloužil další kritiku ze strany Bursíka, který trvá na tom, že jednací řád vlády byl porušen. Své přesvědčení o tom, že rozhodnutí bylo ovlivněno externím vlivem zvenčí potvrzuje tím, že návrh na stažení nebyl předložen všem ministrům, jak je požadováno.86
Poněkud příznivěji pro další osud novely horního zákona vypadá nadcházející období. Současné vládní strany se v koaliční smlouvě ze dne 23. července 2010 zavázaly, že připraví novelu horního zákona, která bude řešit současné problematické otázky hornictví (zavede povinnost poskytnout podklady pro odpis zásob, zruší možnosti vyvlastnění a dalšího omezení vlastnických práv majitelů nemovitostí v DP). Zároveň se zde zavázaly, že zachovají územní limity těžby hnědého uhlí a budou usilovat o jejich legislativní zajištění.87 Již nyní je však zřejmé, že se koalici nepodaří dodržet závazek ohledně termínu novely. V první verzi koaliční smlouvy je přislíbeno přijmutí novely horního zákona do konce roku 2011.88 Nicméně práce na slibované novele dosud nezačaly a podle navrženého programu Plánu legislativních prací vlády na roky 2010 – 2014 lze předpokládat, že se k jejímu projednání dostane nejdříve v průběhu roku 2012 (a to pouze ve formě věcného záměru). Určitou nejistotu pak vyvolává také formulace v Programovém prohlášení Vlády ČR ze srpna 2010. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS) zde prosadil vypuštění některých konkrétních bodů, které byly v rozporu s požadavky důlních společností.89 Dokument tak sice také obsahuje závazek, že vláda předloží novelu horního zákona, ale již není specifikováno, co konkrétně bude jejím obsahem. Nastínění obsahu je uvedeno pouze obecnou definicí „která zajistí hospodárné využívání zásob 86
Fischer opět hájil stažení novely horního zákona ze sněmovny. ČTK, 4. 2. 2010. K dispozici online (http://www.enviport.cz/fischer-opet-hajil-stazeni-173184.aspx); ověřeno k 19. 11. 2010. 87 Koaliční smlouva ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. 12. 7. 2010, str. 32 - 33. K dispozici online (http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/koalicni_smlouva_ods_top09_vv.pdf); ověřeno k 20. 11. 2010. 88 Koaliční smlouva ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Pracovní verze před finální korekturou. 9. 7. 2010, str. 39. K dispozici online (http://zpravy.ods.cz/docs/pdf/koalicni-smlouva.pdf); ověřeno k 20. 11. 2010. 89 Na tuto skutečnost upozornily sdružení Greenpeace, Hnutí Duha a Kořeny. Viz Aktivisté: Vláda jde v programu více vstříc důlním společnostem. ČTK, 4. 8. 2010. K dispozici online (http://ekolist.cz/cz/ zpravodajstvi/zpravy/aktiviste-vlada-jde-v-programu-vice-vstric-dulnim-spolecnostem?sel_ids=1&ids [xb1944120295cd833f2e60a182249d335]=1); ověřeno k 20. 11. 2010.
69
nerostných surovin“ (Programové, 2010: 37). Otazník nad podobou slibovaného návrhu novely pak vyvolává také prohlášení, kdy vláda zamýšlí dát přednost dohodě před zaváděním regulace a dále se zmiňuje, že „nebude přijímat nepřiměřeně ekonomicky náročné závazky nad rámec evropských předpisů“.90 Podobně jako Koaliční smlouva obsahuje i Programové prohlášení Vlády závazek na přijetí aktualizované SEK a nové surovinové politiky. V jejím rámci se přitom počítá se zachováním územních ekologických limitů a jejich legislativního zajištění. MPO je tak nyní povinno přepracovat návrh aktualizace SEK z minulého roku tak, aby respektoval závazky z Programového prohlášení vlády. Zde to bude znamenat především vypracovat další varianty výhledu energetiky, které by vyhodnocovaly scénáře socioekonomických a dalších dopadů při zachování územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí a náhrady tohoto zdroje jinými primárními zdroji (např. dovozové uhlí, zemní plyn, biomasa).91
90
Tamtéž, str. 32. Tato definice nápadně připomíná námitky k novele horního zákona, které označovaly navrhované změny za příliš tvrdé a přesahující předpisy běžné v Evropě. Schválení novely horního zákona ve své původní verzi by rovněž přineslo značné náklady, především v souvislosti s hrazením již investovaných financí těžebních společností při odpisu zásob nebo odebrání DP. Ve stejném odstavci je uveden také záměr odstranit překážky pro podnikání, které lze hodnotit jako nadbytečné a neefektivní a to i z pohledu ochrany životního prostředí. Co si však vláda pod touto formulací představuje, příliš zřejmé není. 91 S prolomením ekologických limitů počítal také návrh aktualizace SEK z února 2010. Blíže viz Aktualizace státní energetické koncepce České republiky. MPO, únor 2010, str. 30, 39 – 40. K dispozici online (http://www.mpo.cz/dokument5903.html); ověřeno k 20. 11. 2010.
70
7
Důl
Frenštát
–
příklad
argumentačních
strategií
při rozhodování o rozšíření těžby
Tato
kapitola
bude
věnována
problematice
těžby uhlí
ve
Frenštátě
pod Radhoštěm. Tento dobývací prostor se sice nenachází v zájmovém území Karvinska, nicméně je nedílnou součástí Ostravsko–karvinského revíru, ve kterém provozuje svoji podnikatelskou činnost společnost OKD. O možné těžbě se zde jedná již více než 20 let a podle mého názoru je tato oblast ideálním příkladem pro analýzu argumentačních strategií a postupů jak těžařských společností, tak místních obyvatel a samospráv. Celá problematika této lokality je o to zajímavější, že se zdejší výhradní ložisko nachází z velké části na území CHKO Beskydy. Svými zásobami černého uhlí však
představuje
významný
zdroj
nerostného
bohatství,
se
kterým
počítá
i současný návrh aktualizace SEK. Dochází tedy zejména ke střetu zájmu o vytěžení nerostu a zájmu o zachování přírodního bohatství, ve smyslu neporušené a velice cenné krajiny. Předchozí kapitoly se zabývaly územím, na kterém probíhá těžba po více než dvě staletí. Požadavky a s nimi spojené argumenty ohledně rozšiřování těžby se zde proto zaměřují zejména na omezení negativního vlivu dolování a způsoby posuzování vzniklých škod a jejich odškodnění. Těžební průmysl je zde nejrozvinutějším odvětvím a pro značný počet lidí dodnes představuje hlavní způsob obživy. Oblast Frenštátska však představuje lokalitu, kde se o možné těžbě teprve uvažuje. Argumenty jsou tedy diametrálně odlišné. Odpůrci těžby se zde nesnaží omezovat další poškozování již tak znehodnocené krajiny, jako je tomu na Karvinsku. Zde se místní obyvatelé snaží zabránit rozšíření těžby do nedotčené přírodní lokality evropského významu a tím zabránit jejímu zdevastování.
71
7.1
Historie Dolu Frenštát Beskydská oblast je na výskyt černého uhlí ověřována již od roku 1945. Během
této doby zde bylo vyhloubeno celkem 51 průzkumných vrtů vedených z povrchu, které prokázaly, že se v lokalitě Frenštátska nachází výskyt karvinského souvrství. Dobyvatelné sloje jsou přitom o průměrné mocnosti 3,6 až 5 metrů a nachází se v hloubce okolo 900 – 1 300 metrů. Na základě těchto průzkumů byl vymezen DP o rozloze 6 317 ha, který byl rozdělen do pěti závodů, jež měly pokračovat v průzkumu hloubením důlních děl v definitivních prostorech.92 V roce 1981 prosadil93 komunistický režim výstavbu Dolu Frenštát. Na území byly vyhloubeny dvě průzkumné jámy o přibližné hloubce jednoho kilometru a dále zahájena výstavba řady povrchových objektů a rozvodných sítí na závodě FrenštátZápad. V rámci tohoto závodu pak byly v letech 1982 a 1983 vyhloubeny jáma č. 4 (jáma během výstavby podlehla devastaci a po následné opravě a zesílení výztuží dosáhla hloubky 943 metrů) a jáma č. 5 (hloubka 1 088 metrů), které byly propojeny v hloubce 590 metrů. První uhlí bylo z této lokality vyvezeno 12. dubna 1988. Na základě těchto výsledků pak tehdejší Federální ministerstvo paliv a energetiky v roce 1989 rozhodlo o stanovení DP Trojanovice a tím učinilo v podstatě nejvýznamnější právní krok k zahájení samotné těžby. Pozemky, nacházející se na tomto území, byly přitom získány formou vyvlastnění nebo odkoupeny za minimální částky. K vlastnímu dobývání ložiska však nikdy nedošlo. V devadesátých letech došlo k útlumu v ostravské části OKR a v této souvislosti byly v roce 1991 pozastaveny také veškeré práce na ložisku ve Frenštátě a důl byl zakonzervován. Představenstvo OKD zde následně se souhlasem OBÚ v Ostravě rozhodlo, že od o 1. ledna 1995 bude zachováván pouze tzv. zajišťovací provoz s termínem platnosti do konce roku 2003. Důvodem byly především nevyhovující geologické podmínky, které by se vzhledem k tehdejším technologickým možnostem negativně promítly v ekonomickém hledisku exploatace ložiska.
92
Historie dolu Frenštát. Doly vs. Beskydy. K dispozici online (http://www.nasebeskydy.cz/solid_page. php?id_sep=6&id_low_sep=3>); ověřeno k 21. 11. 2010. 93 V tomto případě je myšleno, že socialistický režim o výstavbě dolu s nikým nediskutoval a ani nežádal o svolení, jako je tomu podle platné legislativy zapotřebí nyní. Je tak pravděpodobné, že by Důl Frenštát v současných podmínkách nikdy nevznikl. Tento názor pak potvrzuje skutečnost, že při výstavbě dolu nebyla nijak respektována existence CHKO Beskydy, která vznikla již roku 1973.
72
V dubnu roku 1997 představila společnost OKD svůj nový podnikatelský záměr ohledně těžby černého uhlí v Beskydech. Zamýšlený projekt se přitom měl „omezovat“ pouze na jedinou lokalitu z původních pěti a to na dobývací prostor Frenštát-Západ. Tento DP o rozloze 36,97 km2 se nachází v okrese Nový Jičín v katastru obce Trojanovice a částečně také města Frenštát pod Radhoštěm, v tzv. Frenštátské kotlině. Nicméně v důsledku těžby by vlivy poddolování postihly také sousední město Rožnov pod Radhoštěm a obec Veřovice a celková plocha, postižená poklesy půdy, byla odhadnuta na 1 830 ha. Podle tohoto projektu pak společnost OKD předpokládala, že okolo roku 2000 dojde k dokončení přípravných prácí na Dole Frenštát a po roce 2005 by zde již mělo dojít k zahájení vlastní těžby. Předpokládaná výše těžby byla stanovena na cca 2,2 milionů tun uhlí ročně, přičemž životnost dolu je odhadována na 40 let s možností dalšího prodloužení. Celkové zásoby ložiska byly vypočteny na 814 milionů tun, z toho vytěžitelné zásoby představují přibližně 309 milionů tun. Proti možné těžbě se postavilo nově vzniklé Sdružení měst a obcí na ochranu beskydského regionu a v roce 1998 těžbu zamítlo i MŽP. Zároveň bylo požádáno o převedení zásob uhlí z bilančních do nebilančních. Nové vedení OKD následně v roce 1999 prohlásilo, že s otvírkou Dolu nepočítá do roku 2020 a připustilo i možnost zasypání. Po schválení energetické koncepce, která s Dolem Frenštát nepočítala, pak OKD v květnu 2000 vyjádřilo své stanovisko k možnosti budoucí těžby v memorandu. Zde uvedlo, že o těžbě této suroviny neuvažuje, případné zásadní kroky budou předem projednány se zástupci místních municipalit a že nepodnikne žádné kroky, vedoucí k nevratným změnám směrem k zamezení nebo ztížení přístupu k budoucímu využití tohoto ložiska (zasypání již nepřipouští).94 V prosinci roku 2002 pak došlo k převedení zásob uhlí z bilančních do nebilančních.
Dobývací prostor Dolu Frenštát má rozlohu 63,2 ha a je situován v oblasti Frenštátska. Svou plochou zasahuje do katastrů 11 obcí a měst, přičemž přibližně dvě třetiny dobývacího prostru zasahují na území CHKO Beskydy. Celkové rezervy černého uhlí se zde skládají ze dvou ložisek: Frenštát–Západ a Frenštát–Východ. Výpočty těchto zásob byly provedeny pouze na základě vrtného průzkumu z povrchu a podle údajů uveřejněných v roce 2007 se zde nachází celkové zásoby uhlí o velikosti přibližně 1,6 miliard tun. Vzhledem k těmto zásobám představuje Důl Frenštát (spolu s územím 94
Viz Doly. K dispozici online (http://www.trojanovice.cz/index.php?option=com_content&view=article &id=92&Itemid=56); ověřeno k 21. 11. 2010.
73
Čeladná – Krásná) jediné významné výhradní ložisko uhlí s dobyvatelnými slojemi, které obsahuje jak karvinské, tak ostravské souvrství. Důl Frenštát náleží společnosti OKD, která jej v současné době udržuje v konzervačním režimu.95 K naplnění původního plánu a zahájení těžby uhlí tedy nedošlo. V uplynulých letech se zde těžební společnost marně pokoušela získat povolení k těžbě zemního plynu, vázaného na uhelné sloje a dále povolení k ražbě kilometrové štoly pod horou Javorník. Průběh těchto jednání i argumenty obou stran jsou popsány v následující podkapitole.
Obr. č. 2: Dobývací prostor Trojanovice
Zdroj: Občanské sdružení Naše Beskydy (http://www.nasebeskydy.cz)
95
Viz Důl Frenštát. OKD. K dispozici online (http://www.okd.cz/cz/o-nas/kde-pusobi-okd/dul-frenstat/ ?jehled=); ověřeno k 21. 11. 2010.
74
7.2
Hornická činnosti v Dole Frenštát – postoje a argumenty jednotlivých aktérů
7.2.1 Průběh jednání o povolení hornické činnosti v Dole Frenštát Jednání o oživení Dolu Frenštát probíhají již od roku 2002. V roce 2003 bylo na základě žádosti OKD zahájeno řízení o stanovení CHLÚ hořlavý zemní plyn v identických hranicích dobývacího prostoru pro černé uhlí. V únoru téhož roku bylo MŽP toto CHLÚ stanoveno a v návaznosti na toto rozhodnutí začala OKD usilovat o stanovení zvláštního DP pro tento nerost. Následně podala společnost OKD 25. srpna 2004 žádost o povolení k hornické činnosti. Podle projektu se mělo jednat o vybudování důlního díla (průzkumné ražby) v hloubce a délce jednoho kilometru s profilem 14 m2. Obvodní báňský úřad v Ostravě (OBÚ) v této věci rozhodl o svolání místního šetření na 30. září 2004, přičemž k řízení byla přizvána pouze obec Trojanovice. Ostatní účastníci pak k jednání nejen že pozváni nebyli, ale byli z něj dokonce přímo vykázáni.96 O průzkumné ražbě bylo rozhodnuto 19. října 2004, kdy OBÚ vydal povolení k hornické činnosti.97 K námitkám účastníků řízení přitom nebylo přihlédnuto a nebylo jim umožněno ani nahlédnutí do spisu.98 Účastníci řízení se proti tomuto rozhodnutí odvolali a ČBU následně 22. února 2005 zrušil rozhodnutí OBÚ a vrátil tak celou záležitost k novému projednání. V době od 6. května do 7. září došlo k přerušení řízení a OKD, co by žadatel a navrhovatel, byla vyzvána k doložení a upřesnění svého návrhu na povolení průzkumné ražby. O tomto kroku pak byla vyrozuměna pouze společnost OKD. Během této doby zároveň OBÚ rozhodoval o účastnících, kteří budou k řízení přizváni. Po opětovném zahájení řízení se na půdě OBÚ uskutečnila další jednání, na kterých OKD předložila svůj návrh upravený na základě podaných námitek. Během těchto jednání však byly vzneseny další námitky účastníků řízení, především
96
Starosta obce Kunčice pod Ondřejníkem byl vykázán i přes to, že se dobývací prostor nachází na 85 % této obce a jsou zde umístěny čtyři z deseti vrtů na těžbu plynu. Samotný protokol pak byl prováděn v uzavřené místnosti se zástupci OKD, přičemž starostové dotčených obcí museli čekat na chodbě. Tento postup je v rozporu s §18 zákona č. 61/1988 Sb. 97 Dopisy báňských úřadů jsou k dispozici na internetových stránkách Občanského sdružení Naše Beskydy (http://www.nasebeskydy.cz). 98 Pracovník OBÚ Ing. Rožni zde argumentoval tím, že účastníkem řízení může být jen ten, komu je toto postavení účastníka přiznáno. Viz Chronologie řízení o provedení průzkumné ražby na Dole Frenštát a dále Fakta o Dole Frenštát. Doly vs. Beskydy. Oba dokumenty k dispozici online (http://www.nasebeskydy.cz/solid_page.php?id_sep=11); ověřeno k 21. 11. 2010.
75
v záležitosti umístění odvalu.99 Aniž by došlo k jejich vypořádání, rozhodl OBÚ 10. března 2006 znovu o povolení průzkumné ražby. Celá záležitost se tak opakovala. Účastníci řízení se ve věci opět odvolali a proti povolení ražby se vyjádřilo také MŽP. Vzhledem ke složitosti celé kauzy a z důvodu vyloučení podjatosti rozhodl ČBÚ o sestavení poradního sboru z nezávislých báňských a právních odborníků, který průběh celého řízní posoudí z věcného i procesního hlediska a navrhne ČBÚ další postup ve věci. Od tohoto záměru však ČBÚ po zvážení všech okolností upustil. Pro posouzení správnosti postupů orgánů státní báňské správy v dané kauze byli následně osloveni odborníci z oblasti správního práva. Ti ve svých vyjádřeních označili dosavadní postup za neprofesionální a doporučili věc nevracet na OBÚ v Ostravě.100 ČBÚ následně 12. února 2007 rozhodl o zrušení povolení ražby a navzdory doporučením odborné komise o dalším postupu vrátil záležitost zpět na OBÚ v Ostravě. Poté, co OKD v únoru podala v pořadí již třetí žádost, bylo řízení od 10. května do 15. června 2007 přerušeno a OKD byla vyzvána, aby doplnila chybějící náležitosti žádosti k ražbě průzkumného díla.101 Vzhledem k charakteru chybějících dokumentů požádala OKD o prodloužení lhůty o jeden rok. OBÚ však této žádosti nevyhověl a následně rozhodl o zastavení celého řízení.
99
Podle původního plánu měl být odval umístěn v Píšově dolině. V této lokalitě se však nachází výskyt chráněných živočichů (kuňka žlutobřichá), což bylo samozřejmě zdrojem kritiky. OKD se následně rozhodla celou věc vyřešit tím, že by odval nahradila jeho přemístěním do jiné lokality. Transport hlušiny přes území všech zúčastněných obcí však rovněž vedl k námitkám. OBÚ proto řízení opět přerušil do doby vyřešení této otázky. 100 Stanoviska oslovených odborníků (JUDr. Pavla Zářeckého, CSc, JUDr. Ing. Josefa Staši, CSc a doc. JUDr. Vladimíra Mikuleho) ke kauze průzkumné ražby jsou k dispozici na stránkách OS Naše Beskydy (http://www.nasebeskydy.cz). 101 Původní žádost neobsahovala místo, kam bude vyvážena hlušina z předmětné ražby, přesný popis a dokumentaci spolu s výsledky zjišťovacího řízení (zda bude uvedený záměr posuzován dle vlivu díla na životní prostředí č. 2001/100 Sb.). Zde je nutno říct, že posuzování vlivu tohoto záměru OKD na životní prostředí začalo již v roce 2002, v rámci procesu EIA. Tento proces byl následně v červnu 2004 MŽP přerušen a vrácen OKD k dopracování. Důvodem bylo již tehdy nedostatečné zohlednění vlivů těžby na životní prostředí této lokality.
76
7.2.2 Postoje a argumentace jednotlivých stran Jednání, týkající se Dolu Frenštát a případného obnovení hornické činnosti v této lokalitě, trvají již řadu let. Během této doby nicméně nedošlo k výraznějšímu posunu a vyřešení celé záležitosti zůstává na mrtvém bodě. Občané přilehlých obcí, stejně jako řada ochránců přírody se obává především možného zahájení těžby černého uhlí. Na základě zkušeností z nedaleké Ostravy a Karviné je pak zřejmé, že dobývání by mělo pro tuto oblast, ležící v CHKO, nedozírné následky. Společnost OKD v této věci vytrvale opakuje, že zde s těžbou černého uhlí za současných podmínek nepočítá a má zájem pouze o těžbu zemního plynu. Nicméně v průběhu doby vyplývá najevo, že argumentace společnosti OKD není vždy zcela konzistentní. Sled událostí posledních let a změny, ke kterým dochází na trhu s nerostnými surovinami, pak pouze posilují obavy odpůrců těžby. K jejich optimismu nepřispívá ani současná podoba návrhu aktualizace SEK, která navzdory všem snahám a vyjádřením odborníků o nevhodnosti dobývání v této oblasti s těžbou ve Frenštátě při svých výpočtech počítá. Společnost OKD v souvislosti s Dolem Frenštát dlouhodobě prohlašuje, že se zásobami zde uloženého uhlí nepočítá. Tento svůj postoj stvrdila v roce 2000 memorandem, ve kterém se zavázala, že za současných geopolitických a ekonomických podmínek v oblasti využívání ložisek černého uhlí neuvažuje o těžbě této suroviny v dané lokalitě. Zdejší ložiska byla zakonzervována a uhlí bylo roku 2002 převedeno z bilančních do nebilančních zásob. Společnost OKD však vyjádřila zájem o těžbu karbonského plynu, vázaného na uhelná ložiska. V této záležitosti následně v roce 2004 podala žádost o povolení hornické činnosti, která by umožnila zahájit průzkumné práce a tím vypočítat zásoby zemního plynu a následně přejít k jeho těžbě. Během řízení o povolení hornické činnosti však došlo k nestandardnímu postupu OBÚ, který zvýšil obavy odpůrců těžby o konečném záměru společnosti OKD. V témže roce pak došlo ke spojení odpůrců těžby v Občanské sdružení Naše Beskydy, které se snaží hájit zájmy dotčených obcí a jejich obyvatel. Argumentují pak zejména tím, že v původním vyjádření OKD bylo uvedeno, že průzkum i případná těžba plynu by se prováděla pouze s využitím stávajících povrchových vrtů a v žádném případě by tak nedošlo k otevření nových dobývacích prostor či znovuotevření původních dolů. Navzdory tomuto tvrzení však podaná žádost obsahovala plán na provedení průzkumné ražby ve 36. sloji a zrekonstruování šachet. Opovědí OKD bylo, že dosavadní průzkum, prováděný pouze
77
z povrchu, neumožňuje dokonale poznat plynodajnost ložiska a z tohoto důvodu je nutné provést průzkumné důlní dílo. Zároveň toto své rozhodnutí opřela o platné znění horního zákona, který organizaci ukládá povinnost upřesňovat zásoby výhradního ložiska potřebným průzkumem.102 Dodává také, že znalecké posudky potvrdily, že v důsledku realizace tohoto důlního díla nedojde k negativnímu ovlivnění povrchu ani režimu podzemních vod či narušení hydrosystému povrchových vod. Toto tvrzení však vyvolalo u odpůrců těžby další nesouhlas. Občanské sdružení Naše Beskydy je přesvědčeno o tom, že posouzení vlivu díla nemůže být omezováno pouze na samotnou chodbu. V úvahu musí být brány také nové stavby, které bude nutno vybudovat a problematika vytěženého materiálu (kam bude vyvážen, jak s ním bude nakládáno a jaký to bude mít dopad na životní prostředí a místní obyvatele). V tomto ohledu je kritizována naprostá absence spolupráce ze strany OKD, která se s občany odmítá bavit o komplexním posouzení vlivu ražby na životní prostředí. Jako nevyřešené tak zůstávají otázky ohledně dopravy hlušiny, která má být po přehodnocení odvalu převážena do 36 km vzdáleného Paskova, nebo problematika důlních vod a jejich vypouštění do místních vodotečí. Nesouhlas odpůrců těžby s průzkumnou ražbou je dále spojen především s obavou, že by se vynaložené investice a vzniklé důlní dílo mohly v budoucnu stát silným argumentem pro prosazení vlastní těžby černého uhlí. O této logické možnosti se ve svém posudku pro ČBÚ zmiňuje i JUDr. Pavel Zářecký, CSc., kdy uvádí, že soukromý investor nepochybně a zcela oprávněně hodlá investované prostředky efektivně využít. Pokud se v důsledku povolené průzkumné těžby ověří kvalita a velikost ložiska, může těžař očekávat, že by mu mohlo být povoleno i jeho dobývání. Podle JUDr. Zářeckého pak z celého charakteru žádosti vyplývá, že příslušné nemalé investice do oblasti průzkumné ražby sotva směřují k zakonzervování dolu jako ke konečnému cíli. V tomto ohledu pak považuje za vhodné, aby žadatel tuto skutečnost nezastíral neustále zdůrazňovaným argumentem, že vydání povolení k průzkumné ražbě není vydáním povolení k těžbě. Není přitom pochyb o tom, že se jedná o krok k žádosti o povolní těžby (nezávisle na jejím schvální). Zároveň ve své zprávě uvádí, že společnost nemá na průzkumnou ani na řádnou těžbu žádný právní nárok.
102
Těžba uhlí a plynu v Beskydech? OKD. K dispozici online (http://www.okd.cz/cz/tezime-uhli/jak-setezi-v-okd/tezba-uhli-a-plynu-v-beskydech-/?jehled=1); ověřen k 22. 11. 2010.
78
Společnost OKD se k tomuto argumentu vyjádřila s tím, že investice do těžby plynu a do těžby černého uhlí jsou strukturně i objemově velice rozdílné a proto mezi nimi nelze vidět žádnou souvislost. Je však nesporné, že těžba plynu může přinést lepší znalosti ložiska, které by v budoucnu mohly ovlivnit těžaře při rozhodování o případné těžbě uhlí. V současné době však těžba ve Frenštátě nepřipadá v úvahu, protože investice by byly řádově tak vysoké, že přesahují možnosti vlastníka dolu. Co se týče otázky samotné těžby plynu, existuje v oblasti širší shoda a obce s tímto záměrem v podstatě souhlasí. Podle hrubých odhadů OKD se zde nachází kolem 50 miliard kubíků zemního plynu (metanu), tedy zásoba, která by vystačila na plné pokrytí potřeb ČR na pět let. Těžba tohoto plynu je také nesčíslněkrát jednodušší a šetrnější k přírodě, než těžba černého uhlí. Obce jsou proto ochotny o případné těžbě plynu s OKD vyjednávat, za předpokladu splnění některých podmínek.103 Hlavní podmínku přitom představuje vyřešení hrozby související s možností těžby uhlí. Odpůrci těžby zde proto požadují definitivní záruku, že k exploataci uhelných zásob nedojde. K tomuto jednání je přitom vedou dřívější negativní zkušenosti, kdy OKD svá prohlášení měnila z důvodu změny vedení, ekonomických či jiných podmínek. V tomto smyslu pak v roce 2005 vznikla petice, která požaduje zasypání Dolu Frenštát a zbourání obou těžních věží. Podle názoru místních obyvatel je to jediná možnost, která by mohla situaci definitivně vyřešit. Tento pokus si vyžádal velkou pozornost i ze strany Senátu, který se jím 9. února 2006 zabýval.104 Jeho rozhodnutí sice požadavku na zasypání dolu nevyhovělo (tento akt by byl v rozporu s právním řádem ČR), nicméně vyjádřil podporu snahám odpůrců těžby o zabránění dobývání černého uhlí a dále doporučil zachovat nerostné bohatství v této lokalitě v nedotčené formě pro budoucí generace. Vzhledem k naprosté nedůvěře mezi oběmi stranami byl pro další jednání mezi vedením OKD a OS Naše Beskydy doporučen mediátor, který by vyjednávání vedl. Zároveň zde byla vyslovena žádost, aby bylo při přípravě a realizaci zásahu v uvedeném území plně respektováno právní postavení všech účastníků správního řízení, včetně dotčených územně samosprávních celků, vlastníků nemovitostí a práva na příznivé životní prostředí a aby byl Senát byl o tomto dění informován.
103
Jedná se o: vyškrtnutí uhelných zásob na Dole Frenštát ze státních rezerv, zrušení DP na uhlí na Dole Frenštát, likvidaci věží a důlních jam na Dole Frenštát, změnu zákonů, upravujících těžební problematiku, stanovení řádného DP na zemní plyn. 104 Stenozáznam jednání o Petici za zrušení a zasypání Dolu Frenštát (senátní tisk. č 152) je k dispozici na internetových stránkách Senátu ČR (http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action =steno& O=5&IS=3340&T=238).
79
Zcela opačný efekt měla petice u těžařů, kde si vysloužila ostrou kritiku. Dobývací prostor je v držení společnosti OKD a toto oprávnění nelze zrušit žádným řádným opravným prostředkem. Rozhodnutí o zasypání dolu bez souhlasu vlastníka by přitom představovalo zásah do jeho vlastnických práv, který omezuje svobodné rozhodování o jeho majetku nad rámec garantovaný právním řádem ČR. Zasypat důl pak podle OKD nemůže ani samotná společnost, protože zlikvidování nikdy nezprovozněného dolu by bylo v rozporu se zákony. Demontáž těžních věží by znamenala znepřístupnění uhelných zásob a navíc zmařila investice v hodnotě cca pěti miliard korun. Vzhledem k tomu se zde jedná o poslední významné ložisko černého uhlí v ČR, je společnost přesvědčena o tom, že je povinna se o něj náležitě starat a zachovat ho pro možné využití v budoucnu. V souladu se stanovenou koncepcí vlády proto bude postupovat tak, aby v případě potřeby této energetické suroviny na domácím trhu mohly být zásoby vytěženy. V cílech surovinové politiky státu je zadáno zabezpečit ochranu zásob ložiska černého uhlí Frenštát a ponechat je jako rezervu pro případné využití budoucími generacemi. Z tohoto pak vyplývá, že není možné ani požadované vynětí zásob z evidence, protože toto je možné pouze v případě, kdy není předpoklad k jejich využití v budoucnosti. Je dále zdůrazňováno, že vlastníkem nerostného bohatství je stát. V současné době je důl udržován v tzv. konzervačním režimu, kdy OKD zajišťuje větrání, čerpání, bezpečnost a další potřebné činnosti. Zamýšlená těžba plynu by tak mohla částečně kompenzovat náklady na údržbu, které dosahují výše okolo 60 milionů korun ročně. V celé záležitosti pak OKD znovu uvádí, že o případné těžbě ve Frenštátě zatím neuvažuje a pokud by svůj názor změnila, ihned by o tom informovala nejen úřady, ale také obyvatele regionu.105 O tom, že OKD zřejmě nehraje zcela čistou hru, jsou obyvatelé přesvědčeni také proto, že společnost blokuje stavby v jejich obcích a zvažuje možnost přednostního odkupu dalších pozemků. Konkrétním případem je například zamýšlená výstavba obecního úřadu v centru Trojanovic s informačním centrem pro turisty i místní obyvatele. Obec si však tuto parcelu nemůže odkoupit ani pronajmout, protože podle horního zákona se jedná o území DP a proto zde má přednostní právo na její odkup společnost OKD. Problémy s pozemky, blokovanými OKD, komplikují život i sousednímu Frenštátu pod Radhoštěm, který plánuje stavbu nové cesty ke dvěma
105
Jalůvková, I.Poslanci jednali v Beskydech o těžbě. Novojičínský deník, 11.4.2008 , str. 3.; Stanovisko OKD k petici. Dokumenty k dispozici na internetových stránkách OS Naše Beskydy (www.nasebeskydy.cz); ověřeno k 22. 11. 2010.
80
strategickým podnikům v městě – Siemens a Continental. Obchvat by zamezil nákladní dopravě přes město, nicméně silnice nemůže vést přes pozemky OKD a tím se její stavba prodraží přibližně o osm milionů korun. Znění platného zákona pak omezuje i samotné občany, kteří musí k žádosti o povolení stavby doložit vyjádření těžební společnosti s návrhem podmínek ochrany výhradního ložiska. Stavby se proto prodražují o nucené investice v řádech statisíců korun do pevnějších základů, které by domy ochránily v případě budoucího dolování černého uhlí. Nezřídka se přitom stává, že společnost OKD, i přes veškeré splněné náležitosti v žádosti, podmínky nestanoví a rovnou ji zamítne. Tím zabraňuje rozvoji území z hlediska realizace nových staveb.106 Odpůrci těžby dodávají, že strategie místních mikroregionů Frenštátska a Rožnovska je založena na rozvoji cestovního a turistického ruchu, společně s rozvojem malého a středního podnikání a rozvojem lehkého průmyslu v této oblasti. To přitom odpovídá i současné strategii Moravskoslezského kraje, který ji svými investicemi podporuje. OKD však svým postupem veškeré tyto snahy a aktivity znemožňuje a rozvoj blokuje. Odvolává se přitom na to, že podle platné legislativy má právní zodpovědnost za ložisko uhlí pod Frenštátem a jako takové jej musí chránit a zabezpečit, aby v budoucnu nebylo ztíženo nebo znemožněno jeho případné využití (Telaříková, 2009). Možné problémy, které by těžba přinesla, OKD nepopírá. Zásadně však odmítá, že by se jednalo o devastaci krajiny a sídel jako na Ostravsku a Karvinsku. Těžba by naopak podle odborného ředitele OKD Lubomíra Langera mohla přinést „možnosti a příležitosti pro celkový rozvoj regionu a to i tam, kde by to nikdo nepředpokládal.“107 Během let, které uplynuly od doby zahájení jednání o povolení k hornické činnosti, došlo k poměrně značnému posunu rétoriky a argumentace OKD. V době zahájení tohoto řízení bylo společností neustále opakováno, že se jedná pouze o průzkum vydatnosti ložiska z pohledu zemního plynu, protože OKD nechce nic jiného, než těžit plyn. Postupně však svůj záměr o provedení geologického průzkumu začala OKD zdůvodňovat tím, že průzkum dané lokality nebyl v minulosti nikdy dokončen. A ačkoli nadále trvá na svém stanovisku, že v současné době s těžbou na tomto ložisku nepočítá, neznamená to, že by se vzdávala práva a necítila povinnost dozvědět se o tomto uhelném ložisku podstatně více informací, než je k dispozici dnes.
106
Baroch, P. Obec chce stavět, těžaři blokují parcelu uprostřed vsi. Aktualne.cz, 12.3.2009. K dispozici online (http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=631767); ověřeno k 22.11.2010. 107 Viz stenozáznam z jednání Senátu o Petici za zrušení a zasypání Dolu Frenštát (senátní tisk č. 152).
81
Je zřejmé, že o existenci ložiska černého uhlí zde nemůže být pochyb, ale bez ověření a zpřesnění znalosti ložiska není možné určit jeho vhodnost k dalšímu využití. Podle OKD je proto nezbytné provést další průzkum, který zjistí složení a kvalitu uhlí, výskyt hořlavého zemního plynu vázaného na uhelné sloje, výskyt a složení důlních vod a povede k ověření úložných a tektonických poměrů vývoje slojí, výskytu nebezpečných horizontů apod. S ohledem na hloubku uložení pak již tento průzkum nemůže být proveden pouze z povrchu. Vzhledem k setrvalé argumentaci OKD o nereálnosti zahájení těžby uhlí ve Frenštátě bylo pro mnohé šokem zveřejnění informací z prospektu emitenta NWR (brožura určená pro investory) v dubnu 2008. V dokumentu, který souvisí s uvedením akcií NWR na burzu, je v analýze zásob OKD zahrnuto také uhlí pod Beskydami a Důl Frenštát uveden jako jeden ze tří rozvojových projektů firmy. NWR zde uvádí, že „věří, že tato těžební oblast může poskytnout dodatečné uhelné zdroje a již zaangažovala konzultanty, aby zhodnotili tuto možnost“ (Mikulenka, 2008: 7). Tato zpráva pak pouze utvrdila odpůrce těžby v přesvědčení, že se OKD nedá věřit. Překvapeni byli i státní úředníci, protože OKD se dosud vyjadřovala v tom smyslu, že těžit v Dole Frenštát nepotřebuje a neuvažuje o tom ve střednědobých ani dlouhodobých výhledech. OKD změnu svého postoje odůvodnila tím, že o těžbě neuvažovala z důvodu ekonomických podmínek. Nicméně situace se může změnit s tím, jak se bude vyvíjet cena černého uhlí na světových trzích a ta se jen za poslední rok zdvojnásobila. Majitel OKD Zdeněk Bakala k tomu uvedl, že „křivka uhelného cyklu se posunula o řadu procent nahoru a podle nás i analytiků se na této úrovni udrží několik let“ (Kubátová, 2008: 1, 13). Než však padne rozhodnutí o případném zahájení těžby, je podle OKD nutno zjistit skutečný stav zásob uhlí a zároveň možný dopad na životní prostředí. Tedy vyhodnotit výsledky tzv. průzkumné ražby. Zainteresovaní občané by se pak mohli k žádosti o povolení samotné těžby vyjádřit v rámci procesu EIA. Na základě tohoto výroku je pak již zcela zřejmé, že účelem průzkumné ražby není pouze zjištění zásob plynu, ale že se s jejími výsledky počítá pro posouzení a případný návrh na zahájení dobývání zdejších uhelných zásob.
82
Další tvrdou ranou pro snahy odpůrců těžby bylo zveřejnění návrhu aktualizace Státní energetické koncepce (ASEK) v roce 2009. V tomto dokumentu, vypracovaném MPO, se na straně 34 výslovně uvádí: „Dokončit průzkumné práce a rozhodnout o dalším postupu ve věci případného využití zásob Dolu Frenštát, resp. z dalších lokalit. O činnostech a dalším postupu na lokalitě Frenštát musí rozhodnout především těžební společnost, které byl stanoven dobývací prostor v souladu s horním zákonem. Pokud naplní zákonem stanovené podmínky, může jak dokončit geologický průzkum, tak zahájit otvírku, přípravu a těžbu.“
Původní znění SEK z roku 2004 přitom ve svém výhledu nepředpokládalo využívání ložiska černého uhlí v oblasti Frenštát. Naopak je zde uvedeno, že jakákoliv těžební činnost je limitována existencí CHKO. Místní obyvatelé poukazují na to, že při přípravě konceptu nebyla snaha o vedení jakéhokoli dialogu s dotčenými stranami. Jsou přesvědčeni o tom, že stát nemůže počítat se zásobami v této lokalitě, pokud místní samosprávy nebudou souhlasit. Současné znění konceptu pak považují pouze za ukázku dalšího prosazení těžařské lobby, protože jeho schválením by došlo k otevření přímé cesty pro snahy těžařů a tím i devastaci Beskyd se všemi negativními dopady. Odpůrci proto požadují, aby bylo ložisko ve Frenštátě z návrhu ASEK vyjmuto. Na stranu odpůrců těžby se postavilo i MŽP, které upozorňuje, že návrh nebyl posouzen z hlediska vlivu na životní prostředí. Z tohoto důvodu jednak nesplňuje požadavky zákona a navíc je také v rozporu se závazky vůči EU. Koncepce dále odporuje závěrům Pačesovy nezávislé energetické komise, kdy by pro novou SEK měly být klíčové úspory. Těžba v této lokalitě by však byla velice nákladná a konzervovala by energetiku v osmdesátých letech minulého století (viz Karban, 2009: 12). Sporné je také tvrzení, že zpřístupnění tohoto ložiska je nezbytné pro zajištění dostatku černého uhlí v dalším období. Podle surovinové politiky by se mělo preferovat využití tuzemských zásob. Navzdory tomu však MPO uvádí, že společnost OKD prodává asi 40 procent vytěženého kvalitního černého uhlí do zahraničí. Přestává tedy platit tvrzení, že uhlí ve Frenštátě je strategickou surovinou našeho státu. Je možné, že bude důležitou surovinou pro další generace, ale jako takové by mělo podle místních zůstat na území republiky a o jeho dalším osudu by měl rozhodnout stát. V současnosti se jedná výhradně o ekonomické zájmy soukromé společnosti (viz Pavelek, 2010: 1).
83
Svůj nesouhlas vyslovili i zástupci průmyslu a největší zaměstnavatelé ve Frenštátském regionu. Ředitelé společností Siemens Elektromotory a Continental se obávají, že by dopady těžby (poklesy terénu, otřesy, prašnost) mohly škodit výrobě a tím ohrozit investice těchto firem (Karban, 2010: 11). Případné otevření Dolu Frenštát by pak nejen zmařilo několikamiliardové zahraniční investice, ale také zlikvidovalo tradiční zaměstnanecká místa více než tří tisíc lidí. Region se v současné době zaměřuje na stabilní rozvoj prostřednictvím podpory středních podnikatelů, turismu a cestovního ruchu. Nicméně v důsledku těžby by došlo k naprostému opaku. Výsledkem by byla celková destabilizace a vytvoření nového problémového regionu. Za zmínku pak jistě stojí uvést celorepublikový průzkum veřejného mínění, který provedla v červenci 2009 společnost Faktum Invenio. Z výsledků vyplývá, že celých 60 procent dotázaných respondentů souhlasí se zrušením DP na území města Frenštát pod Radhoštěm.108 Společnost OKD se k návrhu ASEK vyjádřila s tím, že se musí s celým návrhem nejprve důkladně seznámit. Zůstala však věrná své tradici a nadále prohlašuje, že o těžbě v této lokalitě do budoucna neuvažuje. Dokonce již neusiluje ani o těžbu plynu a v tomto směru nevyvíjí žádné aktivity. Navzdory tomu nedlouho poté CHKO Beskydy potvrdily žádost o podklady pro EIA pro průzkumnou ražbu OKD (Pavelek, 2009: 3). Ve světle nových událostí pak OKD oznámila, že má k dispozici zásoby uhlí pouze do roku 2030 a po tomto roce může těžba černého uhlí v OKR a tím i na území celé ČR skončit. Z tohoto důvodu je pak podle společnosti potřeba provést alespoň průzkumné ražby ve Frenštátě. Nutnost provést průzkumnou ražbu zdůvodnil provozní ředitel OKD Leo Bayer slovy: „Geologická situace se může měnit během několika let. Potřebujeme ji znát.“ Toto zdůvodnění je však podezřelé geologům, kteří dodávají, že geologické změny probíhají v řádu milionů let. Je možné, že během několika let může dojít k částečné změně reliéfu povrchu, ale v hloubkách 1 000 až 1 100 metrů, kde se uhlí nachází, je situace dlouhodobě stabilní. Jan Fabián z OKD pak v této souvislosti prohlásil, že OKD chce ukončit geologický průzkum. Tento výrok lze vyložit již jako snahu o zahájení těžby. Je tedy otázkou, nakolik pravdivá jsou slova pana Bayera, když se o Frenštátsku vyjadřuje v tom smyslu, že se zde možná nebude moci těžit i z technických důvodů (Smrček, Bechník, 2010). Ostatně předseda Moravskoslezské hornické společnosti Ivo Černý se k celé záležitosti vyjadřuje tak, že stejně nezbude jiná možnost, než zdejší strategické suroviny využít. V budoucnu 108
Výsledky průzkumu veřejného mínění na téma rozšiřování těžby uhlí a provozu uhelných elektráren, jsou k dispozici na internetových stránkách OS Naše Beskydy (http://www.nasebeskydy.cz).
84
zásoby černého uhlí na dolech NRW v ČR dojdou a pak bude potřeba toto uhlí využít. Odepsat je by byl národní zločin. Zároveň, podle něj, nelze situaci srovnávat s Karvinskem, kde jsou zcela jiné podmínky a těží se jinými technologiemi. Region by se těžbou pravděpodobně změnil, ale na druhou stranu by mu to přineslo výrazné investice. Podle jeho odhadů by pak těžba mohla začít nejdříve za deset let a to i tehdy, kdyby bylo se znovu zprovozněním dolu započato okamžitě (Šenkýř, Veselá, 2010). Určitou nadějí pro obyvatele Beskyd a odpůrce těžby je vyjádření minstra průmyslu a obchodu Martina Kocourka, který v září tohoto roku přislíbil, že v návrhu ASEK zohlední požadavky představené Sdružením obcí a měst na ochranu Beskydského regionu. Sdružení žádá, aby připravovaná SEK ČR vyškrtla ze svého znění uhlí pod Beskydami a jeho možné dobývání na Dole Frenštát, které by způsobilo fatální poškození přírody regionu. Zároveň ministr uvedl, že při přípravě nového návrhu konceptu bude s jednotlivými samosprávami mnohem více spolupracovat (Vlček, 2010).
7.3
Environmentální a sociální dopady těžby v Dole Frenštát Plocha dobývacího prostoru ložiska na Frenštátsku zasahuje ze dvou třetin
do CHKO Beskydy. Tato přírodní lokalita pak byla po vstupu ČR do Evropské unie označena za evropsky významnou lokalitu Natura 2000. Přibližně čtyřicet procent DP je dále součástí významného ptačího území. Vyskytují se zde druhy, které jsou ohroženy v rámci celé Evropy, a to například čáp černý, strakapoud bělohřbetý, linduška a tetřev hlušec. Je to také chráněná oblast přirozené akumulace vod, s výskytem velkého množství ohrožených rostlin a živočichů. Beskydy jsou např. posledním místem, kde roste oměj tuhý moravský. Je tedy zřejmé, že se jedná o mimořádně cenné území, které je důležité pro ekologickou stabilitu celé republiky. V důsledku realizace těžby by zde však došlo ke značnému poškození všech složek životního prostředí a nenávratné změně krajinného rázu. Negativní dopady by se dále projevily také v sociální oblasti a ekonomice dotčených obcí a měst. Mikroregiony Frenštátsko i Rožnovsko jsou založeny především na rozvoji cestovního ruchu. Ten je však závislý na zdejší zachovalé přírodě a krajině. Podobně je zde snaha o podporu středního podnikání, které by bylo průvodními jevy dobývání ohroženo.
85
Mezi nejzávažnější problém, se kterým by se oblast musela v důsledku hlubinné těžby potýkat, patří nevratné změny reliéfu a poklesy terénu (cca 5,8 metrů). Poklesy by tedy v tomto případě byly znatelně menší než na Karvinsku, ale přesto je předpoklad, že by v jejich důsledku došlo ke vzniku pěti poklesových kotlin o rozloze několika desítek hektarů. Obrovským problémem, který není v projektech OKD zvažován, je dopad poddolování na vznik eroze a svahových deformací, zejména sesuvů a hlubinného ploužení. V tomto směru je nezbytně nutné brát v úvahu, že v Beskydech se projevy svahových deformací projevují dlouhodobě a ve značném rozsahu. Z dokumentace OKD navíc vyplývá, že dobývací prostor Dolu Frenštát–Západ zasahuje až za tzv. beskydský zlom, tedy přímo do čela svahu Radhošťského hřbetu, který je již nyní značně narušen hlubinným ploužením. V důsledku jeho poddolování by poklesy mohly ještě více urychlit rozsáhlé svahové deformace, které by měly nedozírné následky. Navíc by se vzhledem ke svému rozsahu a hloubce deformačních ploch v podstatě nedaly nijak stabilizovat. Dalším negativním dopadem je ovlivnění vodního režimu v důsledku poddolování. Tato problematika je v projektu značně podceňována. Nicméně je třeba počítat s tím, že v Beskydech jsou časté přívalové deště. Vzniklé poklesové kotliny by se nedokázaly vypořádat s odtokem vody a tím by vznikaly zátopy terénu a docházelo k devastaci staveb. Poklesy mohou navíc ohrozit vodohospodářské úpravy toků, kdy by v důsledku přerušení kontinuálního toku v říční síti vznikly nepropustné bariéry pro vodní organismy. Nižší části poklesových území by byly naopak ohroženy povodněmi, zejména v jarních a letních měsících (jarní tání, letní přívalové deště). Ničivé dopady povodní by byly ještě zesilovány v souvislosti s pomalým odtokem povodňových vod, které by se v poklesových kotlinách hromadily. Rapidní změny při nadměrném vysušení nebo naopak zamokření území v důsledku těžby by vedly k nenávratnému poškození a mnohdy až k úplné likvidaci původních biotopů v celé této lokalitě. Zdejší typově bohatá vegetace vznikla během dlouholetého přirozeného vývoje a je tedy úzce závislá na specifických ekologických podmínkách jednotlivých stanovišť. V důsledku negativních změn ekologických podmínek biotopů by byla ohrožena také existence zdejších živočichů. OKD přitom ve své dokumentaci toto zničení lokalit ohrožených druhů připouští. Uvádí však, že by mohla pro ohrožené živočichy provést záchranný transfer a přemístit je do jiné vhodné lokality. Je však zřejmé, že transfer by zcela jistě nebyl úplný a navíc jsou některé druhy natolik specifické, že na jiném místě již vhodné lokality nenajdou. Celé toto navrhované 86
řešení však neřeší nejvýznamnější problém a to definitivní ztrátu samotného biotopu chráněných druhů. Významným problémem jsou také seismické (důlní) otřesy, které vznikají uvolněním energie v masivu horniny. V důsledku dobývání vznikají prázdné podzemní prostory a tím se mění struktura horninového masivu. Tak jak se během dobývání hornina zatěžuje, vytváří se v ní napětí a hromadí energie, která se následně může v určité chvíli uvolnit. K otřesům a sesuvům pak nejčastěji dochází v sedlových slojích, které jsou kryty pevnými nadložními horninami. Tedy přesně v podmínkách, které jsou typické pro ložisko na Frenštátsku, kde jsou sloje pokryty beskydskými příkrovy. Otřesy se dají jen velice těžce předvídat a zpravidla jich bývá mnoho. Jen některé však vedou k výraznějším negativním dopadům na povrchu nebo způsobí zničení dolu. Jejich dopad v dané lokalitě je ovšem nutno posuzovat i z pohledu výše uvedeného, tedy nebezpečí ohrožení svahové stability. Nemalými negativními dopady by se na regionu podepsala samotná dostavba a provoz dolů. Jedná se zde především o značný zdroj hluku a znečištění ovzduší. OKD sice argumentuje, že dopady provozu dolu budou minimální, protože se v této lokalitě neplánuje s ukládáním hmoty (vzniku odvalů) ani s úpravou vytěženého uhlí. Přesto však zátěž způsobená plánovaným spalováním vyloučených olejů z provozu, emise, prašnost a hluk způsobené zvýšenou dopravou, výstavbou objektů a komunikací, přestavuje pro zdejší region značné zatížení. Již v dnešní době zachycují Beskydy vzdušné proudy znečištěného vzduchu z ostravské aglomerace a v době inverzí je zdejší znečištění atmosféry na hranici únosnosti i bez provozu Dolu Frenštát. Mezi negativní sociální dopady těžby je nutno zahrnout vystěhování místních obyvatel z demolovaných domů. V důsledku dobývání by bylo potřeba vykoupit pozemky a objekty, což by se týkalo více než 600 majitelů těchto nemovitostí. Zároveň by však bylo potřeba zajistit ubytování pro pracovníky ze vzdálenějších regionů, jejichž počet by podle odborníků mohl dosahovat až 4 000 zaměstnanců. Tento údaj se může na jednu stranu zdát pozitivní ve smyslu vytvoření nových pracovních míst. Tato by však byla pouze krátkodobá a souvisela výhradně s těžební činností. Druhou stranou mince je pak značná ztráta pracovních možnosti v sektoru cestovního ruchu, malého a středního podnikání.
87
7.4
Dílčí závěr Oblast Frenštátu pod Radhoštěm je svými přírodními podmínkami a výskytem
řady ohrožených druhů z hlediska životního prostředí velice hodnotným územím a to nejen v rámci ČR, ale i EU. Je nesporné, že zahájením dobývání černého uhlí by došlo k zásadní přeměně této vysoce ekologicky hodnotné rekreační oblasti na urbanizovanou, průmyslovou oblast se zdevastovanou přírodou a krajinou. Bylo by tak porušeno základní poslání této oblasti, stanovené zřízením CHKO Beskydy v roce 1973, jež představuje ochranu všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků i přírodních zdrojů. Zničení těchto přírodních hodnot je přitom nevratné a ekonomicky nenahraditelné. I přes všechny tyto skutečnosti však nad tímto územím stále visí jako pověstný Damoklův meč hrozba těžby černého uhlí, v podobě Dolu Frenštát. Tento Důl byl přitom vybudován v osmdesátých letech minulého století, za zcela jiných podmínek. Region se od té doby vydal směrem dlouhodobého strategického rozvoje, zaměřeného na cestovní ruch a podporu malého a středního podnikání. Právě tento způsob rozvoje je podporován v rámci restrukturalizace v nedaleké Ostravě, která se potýká s vysokou nezaměstnaností v důsledku útlumu těžebního průmyslu. Jakkoli se to však daří v mikroregionech Frenštátska a Rožnovska, případná těžba uhlí by veškeré tyto snahy zhatila a oblast vystavila stejnému osudu, z jakého se nyní snaží vzpamatovat ostravská aglomerace. Vzhledem k velikosti ložiska je však zřejmé, že zde vždy budou silné snahy těžařů na jejich vydobytí. Ti označují obavy odpůrců těžby ohledně zhoršení životního prostředí za zbytečné. Případné dobývání uhlí by podle jejich slov mělo být maximálně ekologické a v souladu s nejnovějšími poznatky v tomto oboru. Jak je však patrné z předchozí kapitoly, těžba uhlí by v této lokalitě měla kromě typických negativních vlivů dobývání i řadu dalších negativních dopadů, které nelze dost dobře ovlivnit. Z uvedených argumentací také vyplývá, že snahy odpůrců těžby v tomto případě nejsou zaměřeny primárně na ochranu vlastního majetku, ale na ochranu krajiny a jejich přírodních hodnot. Jakkoli pak společnost OKD prohlašuje, že s těžbou na tomto území v dohledné době nepočítá, je zřejmé, že ne vždy je to pravdou. Na jejich obranu je nutno uvést, že se jedná o soukromou firmu, jejímž prvořadým cílem je zajistit si zisk. Na druhou stranu však rozhodně nelze souhlasit se slovy ředitele OKD, který uhlí považuje za zdroj energie, kterou příroda pro lidstvo kdysi dávno ukryla pod zem a které tam
88
čeká, až ji lidstvo bude potřebovat. Je zvláštní, že je v daném území problém získat souhlas s prodloužením lanovky z Trojanovic na Pustevny kvůli ochraně životního prostředí. Zároveň však stát nevylučuje na stejném území těžbu uhlí, jejíž dopady na životní prostředí jsou neporovnatelné. Domnívám se, že by stát měl přehodnotit své priority tak, aby vždy převládalo racionální uvažování před zisky soukromých těžebních společností. Jednou zničenou krajinu nelze nikdy nahradit. Budoucnost Frenštátu je zatím dosti nejasná. Jsem však přesvědčena o tom, že pokud by nebylo snah místních lidí, těžba by zde již probíhala. OKD prokázala, že ve svých tvrzeních není konzistentní. Snaží se sice všem namluvit, že s těžbou zde nepočítá, zároveň však vyvíjí činnosti, které svědčí o pravém opaku. Prozatím tak v této lokalitě vítězí zájem obyvatel netěžit a také snaha o ochranu přírody. Je však otázkou, jaké priority zvítězí v budoucnu. O mnohém může rozhodnout připravovaná Státní energetická koncepce a především novelizace horního zákona. Současný stav však optimismus odpůrcům těžby rozhodně nedodává. Návrh ASEK zmiňuje Frenštát co by lokalitu se strategickými zásobami černého uhlí, jež by bylo vhodné vytěžit. Rovněž MPO plánuje připravit novelu horního zákona, který by nahrával těžebním firmám. O těchto dokumentech bude rozhodovat nynější vláda. V této souvislosti není zcela od věci uvést, že majitel OKD Zdeněk Bakala daroval před volbami stranám ODS, TOP 09 a Věci veřejné částku v hodnotě 28,5 milionů korun. Rozhodl se je podpořit údajně proto, že před volbami nabídly odpovědné politiky s reformním programem.109
109
Bakala věnoval před volbami třem stranám přes 28 milionů. ČT 24, 2. 6. 2010. K dispozici online (http://www.ct24.cz/domaci/91803-bakala-venoval-pred-volbami-trem-stranam-pres-28-milionu/); ověřeno k 23. 11. 2010.
89
8
ZÁVĚR Tato diplomová práce se věnuje sociálním a environmentálním souvislostem
hornické činnosti na Karvinsku. Hlavním cílem bylo jednak zdokumentovat a zhodnotit dosavadní průběh dobývání a jeho dopady, jednak poskytnou informace o tom, jak samotné rozhodování o hornické činnosti probíhá a do jaké míry se v něm promítají požadavky jednotlivých aktérů. Na základě analýzy motivací a zájmů jednotlivých aktérů jsem se pokusila zjistit, jaké argumentační strategie z nich pro danou problematiku plynou. Zajímaly mě také spojitosti mezi způsoby řešení střetů zájmů a odškodňování důlních škod, které by mohly ovlivnit rozhodování o rozšiřování těžby. Zvláštní pozornost jsem pak věnovala právním předpisům, které problematiku hornictví upravují a možným změnám, které by mohla přinést jejich novelizace. V první části jsem se nejprve zabývala základní charakteristikou území a stručným přehledem historie dobývání, což poskytuje předpoklad pro detailní pochopení historických, ekonomických a sociálních souvislostí hornické činnosti, která byla určující pro rozvoj a utváření charakteru karvinského regionu. Kapitoly zabývající se sociálními a environmentálními dopady těžby pak popisují zásadní změny, které byly způsobeny více než 200 let trvající orientací na dobývání černého uhlí. Je nesporné, že hornická činnost měla pozitivní vliv na rozvoj a osídlení této původně řídce osídlené zemědělské oblasti. Stejně tak nesporné jsou však její negativní dopady na životní prostředí. Práce ukázala, že v posledních letech dochází ke změnám, které se snaží tyto dopady reflektovat a negativní vlivy omezovat. Velký úspěch v tomto směru představovalo stanovení povinností těžebním společnostem, které musí v rámci své činnosti zahlazovat dopady těžby a pomocí sanačně–rekultivačních prací navracet krajinu jejímu původnímu využití. Na příkladu rekultivačních snah v případě OKR je zřejmé, že tato krajina již nikdy nebude obnovena v pravém slova smyslu. Dochází zde tak k tvarování nové krajiny, která odpovídá současným sociálním, ekonomickým a ekologickým požadavkům. Zajímavá je například rekultivace oblasti Karviná-Lipiny, kde z devastované krajiny vzniká golfové hřiště. Podle mého názoru je vhodné k tomuto účelu využít rekultivované území namísto výstavby v lokalitě, která je přírodní a těžbou nepostižená. Rovněž nelze popřít vznik cenných lokalit, které představují stanoviště chráněných a silně ohrožených druhů rostlin a živočichů. Aleš Dolný tento paradoxní jev nazývá stabilitou v nestabilitě.
90
Hlavní těžiště práce spočívá ve druhé části, ve které jsem se zabývala současnými
postoji
a
vztahy jednotlivých
aktérů.
Základním
předpokladem
pro pochopení hornické činnosti a přístupu těžařů zde byly právní předpisy, které hornictví upravují. Jejich analýza pak rovněž ukazuje míru vlivu, kterou jednotliví aktéři disponují při rozhodování o hornické činnosti. Na základě analýzy právních předpisů, postojů a argumentů jednotlivých stran a také současné praxe hornické činnosti jsem došla k následujícím zjištěním. Významnou změnu představuje zavedení procesu EIA, který posuzuje a hodnotí vlivy těžby na životní prostředí. Tento proces představuje významný prostředek ochrany životního prostředí před nepříznivými dopady těžby. Navíc mohou dotčené strany v rámci procesu EIA podávat připomínky, které se následně mohou promítnout do návrhu podmínek k rozšiřování těžby. Ukázkou pozitivních dopadů tohoto ustanovení jsou vznikající dohody mezi OKD a dotčenými stranami. Od 90. let se tak na Karvinsku postupně vytvářel vztah vzájemné spolupráce a respektování potřeb obou aktérů. Tato koexistence a snaha o dosáhnutí kompromisu znamená významný posun ve věci hájení těžbou dotčených stran. Práce však ukázala, že tato spolupráce je velmi křehká. Nezřídka se stává, že OKD následně postupuje jinak, než se ve smlouvě zavázala. Určitý pokrok můžeme sledovat také při odškodňování důlních škod. OKD zde přistoupila na požadavky dotčených osob a zpřístupnila informace o důlních otřesech, rovněž souhlasila s rozšířením seznamu znalců posuzujících škody. Tato opatření mohou do budoucna pomoci místním obyvatelům při domáhání se škody a tento proces urychlit. Nadále však přetrvávají značné problémy a neochota OKD v této oblasti. Důkazem je velký počet zamítnutých žádostí a vystupování OKD před soudem. Naprosto alarmující je pak de facto nemožnost aplikace odškodnění na životní prostředí. Hlavní problém představuje současná úprava horního práva. V tomto směru práce ukazuje, že problematika těžebních společností a těch, kterých se těžba dotýká, není v ČR právně dořešena. Hornictví upravuje horní zákon z roku 1988, tedy z doby, kdy těžební společnosti byly majetkem státu. Po privatizaci však práva na dobývání přešla bezplatně na privatizované společnosti, aniž by byla do projektů zahrnuta hodnota ložisek jako takových a upraveny vztahy mezi soukromými firmami, státem a obyvateli. Ve chvíli, kdy je stanoveno CHLÚ a povolena těžba, dochází k omezování práv obcí a těch, kteří zde mají vlastnická práva. Je tedy zřejmé, že je nutné právo změnit tak, aby byly obě strany ve vyvážené pozici, která je demokratická a spravedlivá.
91
Kapitola zabývající se novelou horních předpisů ukázala, že spor o podobu nového horního zákona probíhá ve dvou odlišných názorových rovinách. Odpůrci těžby zde žádají narovnání své pozice ve věci rozšiřování těžby na území, které se jich přímo dotýká. Kritizováno je zejména poškozování vlastnického práva, absence limitů platnosti povolení a nemožnost vymahatelnosti dodání podkladů pro odpis zásob, které jsou přitom v platném znění uvedeny. Sporné je rovněž předkupní právo společnosti na pozemky na území dobývacího prostoru, kdy v případě hlubinné těžby není tento krok dostatečně opodstatněný. Představuje však výhodu pro těžaře, kteří mohou skoupením strategických pozemků jednak blokovat rozvoj obce, jednak tím snižují počet případných odpůrců těžby. Navrhované změny byly z pohledu subjektů, zabývajících se hornickou činností, označeny za tendenční a účelové, jež by ve svých důsledcích vedly k likvidaci těžebních společností. Zajímavé bylo v tomto ohledu sledovat průběh jednání politiků, kteří se novelou zabývali. Ačkoli byl návrh v minulosti schválen vládou a k jeho potřebě se později vyjádřil i Senát, došlo k jeho opakovanému stažení a následně byl zcela vyřazen. Jako důvod bylo uváděno potenciální ohrožení uplatňování připravované aktualizace SEK. Jakkoli sporné se může toto zdůvodnění zdát, ještě podivnější je skutečnost, že argumentace SEK vychází z toho, že uhlí nutně potřebujeme pro zajištění dostatku energie a surovinové nezávislosti. Přitom ročenky o životním prostředí ukazují, že v současnosti vyvážíme pětkrát tolik uhlí než v roce 1989. Současná vládní koalice ve svém prohlášení přislíbila schválení novely horního zákona. Již dnes je však zřejmé, že svým původním závazkům nedostojí a otázkou je i znění tohoto návrhu. Tento proces pak opětovně ukazuje na naprosto nevyrovnaný vztah mezi zastánci a odpůrci těžby. Není zde přitom zcela od věci uvést štědré finanční dary pana Bakaly vládnoucím stranám. Poslední kapitolu jsem věnovala Dolu Frenštát. Ačkoli se tento důl nenachází v karvinské oblasti, rozhodla jsem se o jeho zařazení, protože představuje naprosto unikátní ukázku bipolárního vztahu jednotlivých aktérů a vlivu, kterým disponují. Zároveň je příkladem argumentace OKD a její konzistentnosti v průběhu doby. Kapitola ukazuje naprostý paradox, který by povolením těžby uhlí v této lokalitě vznikl. Již dnes je zřejmé, že těžba by byla zcela devastující pro zdejší přírodu, kdy se dvě třetiny DP nachází v CHKO Beskydy. Navíc by byly negativní vlivy dobývání znásobeny zcela nekontrolovatelnými svahovými deformacemi, které se na území v určité míře projevují již dnes. Absurdní je také povolení těžby v oblasti, která je zaměřena na cestovní ruch 92
a rozvoj malého a středního podnikání, kdy výsledky těchto snah by byly zcela pohřbeny. Přitom tento směr rozvoje je tolik podporován v rámci restrukturalizace problémové Ostravy. Z argumentace v této kauze pak jasně vyplývá naprostá nedůvěryhodnost OKD. Společnost sice vehementně tvrdí, že o těžbu v této lokalitě nemá zájem, zároveň však podniká kroky, které k povolení těžby nesporně vedou. Snahy odpůrců těžby zde tak připomínají boj s větrnými mlýny. Díky dobré znalosti současné báňské legislativy se jim dosud dařilo drobné bitvy vyhrát. Je však otázkou, jak bude situace pokračovat. Současné znění horního zákona nedává odpůrcům příliš velké kompetence a těžařům vychází vstříc i v připravovaná ASEK. Do budoucna proto bude zajímavé sledovat, jak se bude vztah jednotlivých aktérů dál vyvíjet. Z poznatků, které vyplynuly z této práce je zřejmé, že hlavní roli bude mít v dalším nasměrování stát a to prostřednictvím ASEK a novely horního práva. S nadějí se na něj přitom obracejí jak zastánci tak odpůrci těžby. Zatímco dotčení obyvatelé žádají, aby byly narovnány vztahy, které v současné době jednoznačně podporují těžební společnosti, těžaři naopak žádají, aby se „stát ujal svých práv a povinností dobrého hospodáře.“ Je však nutné si uvědomit, že těžební společnosti dnes manipulují s majetkem státu, jako by to byl jejich vlastní. Domáhají se zachování současných poměrů, ba dokonce jejich posílení na úkor dotčených obyvatel. Oporu pak mají i v osobě Václava Klause, který řekl: „Zatím vždycky se ukázalo, že lidský důmysl a s ním technický pokrok si uměl vždy poradit, aby negativní vlivy v maximální míře minimalizoval, aby klady výrazně převýšily negativa ve prospěch celé společnosti.“ V tomto smyslu uvedl také, že „věci“ jsou ve svém celku v přírodě nevyčerpatelné a pokud to někdo popírá, je jeho aktivita pouhou demagogií, snůškou polopravd a nepravd a není ničím objektivně doložena (Ekologie, 2008: 110).
93
9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ASEK
Aktualizace Státní energetické koncepce
ČBÚ
Český báňský úřad
ČMKOS
Českomoravské konference odborových svazů
ČR
Česká republika
ČSA
(Důl) Československé armády
ČSM
(Důl) Československého svazu mládeže
DP
Dobývací prostor
EIA
Environmental Impact Assessment
CHKO
Chráněná krajinná oblast
CHLÚ
Chráněné ložiskové území
KDU – ČSL
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová
KSČM
Komunistická strana Čech a Moravy
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
OBÚ
Obvodní báňský úřad
OKD
Ostravsko–karvinské doly
OKR
Ostravsko–karvinský revír
OS
Občanské sdružení
SEK
Státní energetická koncepce
10
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ
Obrázek č. 1: Administrativní rozdělení okresu Karviná .........................................................13 Tabulka č. 1: Biogeografické členění okresu Karviná..............................................................17 Obrázek č. 2: Dobývací prostor Trojanovice............................................................................74
94
11
JMENNÝ REJSTŘÍK
Bakala, Z. .......................................... 82, 89
Kocourek, M. ....................................69, 85
Bayer, L................................................... 84
Langer, L. ................................................81
Beck, K. D............................................... 50
Larisch-Mönnich, J. E. F.........................18
Bees, J. .................................................... 19
Larisch-Mönnich, J. A.......................18, 19
Bena, L.................................................. 115
Larisch-Mönnichm, J. .......................20, 21
Bezruč, P. .................................................. 7
Lutz J. J. ............................................18, 21
Bollerey, F............................................. 111
Macura, A................................................54
Bursík, M. ......................................... 68, 69
Mattencloit, A. ........................................20
Černý, I. .................................................. 84
Miko, L....................................................67
Dimitrovský, K. ...................................... 35
Procházka, J.............................................20
Dolný, A.................................................. 90
Rothschild, S. M......................................20
Dombrovský, Z. .................................... 117
Rožni .......................................................75
Dusík, J. .................................................. 68
Sábel, J. ...................................................61
Fabián, J. ................................................. 84
Schwer, O..............................................111
Feber, O................................................... 48
Sobol, V. ...........................................48, 61
Fischer, J. .......................................... 68, 69
Stalmachová, B. ................................35, 36
Grutschreiber, J. A. ................................. 18
Stavěl, R. .................................................61
Gutmannové............................................ 20
Šandová, M. ............................................61
Handwerk, F............................................ 19
Telařík, L...............................................115
Hartmann, K.......................................... 111
Tošovský, V. ...........................................67
Hohenegger, L......................................... 19
Vlach, O ..................................................43
Chyba, J................................................... 37
Vondráčka, I............................................20
Janeček, J. ............................................... 66
Von Gemüller..........................................20
Kašpar, J.................................................. 63
Zářecký, P. ..............................................78
Keltička, J. .............................................. 18
Žerotín, Z.................................................19
95
12
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ
Aktualizace státní energetické koncepce. MPO, říjen 2009 [online]. Dostupný z WWW:
. Aktualizace státní energetické koncepce České republiky. MPO, únor 2010 [online]. Dostupný z WWW: . BAROCH, P. Obec chce stavět, těžaři blokují parcelu uprostřed vsi. Aktuálně.cz [online]. 12. 3. 2009. [cit. 22.11.2010]. Dostupný z WWW: . BARTOVSKÝ, T. Vláda stáhne návrh novely horního zákona. Tisková zpráva MPO [online]. 23. 11. 2009 [cit. 19.11.2010]. Dostupný z WWW: . BERNARD, M. Ochrana životního prostředí v hornictví. 1. vyd. Tábor: Ekologický právní servis, 2005. 60 s. ISBN 80-86544-05-2. BEZRUČ, P. Slezské písně. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. ISBN 80-7239-144-5. BÍLEK, J. Staré hornické kolonie v Ostravsko – karvinském revíru. Topografie, stav, perspektivy. In Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě, č. 1, série C – 1. Ostrava, 1966. BÍLEK, J. Podíl starého hornického osídlení na vývoji populace a urbanizace v OKR do 1. třetiny 20. století. In Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě, číslo 9, série C – 3. Ostrava, 1968, s. 103 – 135. BÍLEK, J. Architektonický charakter starých hornických sídel v OKR. In Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě, číslo 15, série C – 4. Moravská Ostrava, 1969. BOLLEREY, F., HARTMANN, K.: Wohnen im Rivier. München: H. Moos Verlag, 1975. BOLLEREY, F. Sídliště v Porúří. Inventarizace a hodnocení. Zprávy památkové péče, 2004, roč. 64, č. 4, s. 289-295. BOROVEC, A. Hornické kolonie dolu Fučík I, II, III. Bakalářská práce.Ostrava: FF OU, 2002. BROUL, J. - HUSÁRIK, J. - HAVLICOVÁ, P. Stanovení podílu důlních škod na poddolovaném území. Ostrava: VŠB TU, 2005. [online]. 30. 11. 2005 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . BURSÍK, M. Konec právní nevymahatelnosti. Euro [online]. 16. 2. 2009, s. 72. Dostupný z WWW: .
96
CIBULKOVÁ, N. Těžaři konečně prozradili své záměry. Město Orlová [online]. 29. 11. 2010 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . CULEK, M. a kol. Biogeografické členění České republiky. Praha: ENIGMA, 1996. 347 s. ISBN 8085368803. ČÁNOVÁ, A. Orlová usiluje o odškodnění za těžbou poničené domy. Český rozhlas Ostrava, [online]. 29. 5. 2008, 9.23 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . DEMEK, J. Obecná geomorfologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 476 s. DIMITROVSKÝ, K. Zemědělské, lesnické a hydrické rekultivace území ovlivněných báňskou činností. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1999. 66 s. ISBN 80-7271-065-6. DIRNER, V. Ochrana životního prostředí: základy, plánování, technologie, ekonomika, právo a management. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 1997. 333 s. ISBN 8070784903. DOLNÝ, A.: Budou na odvalech chráněná území přírody? Živa, 2000, roč. 48, č. 4, s.173-176. ISSN 0044-4812. DOPITA, M., et. al.: Geologie české části hornoslezské pánve. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 1997. 278 s. ISBN 8072120115. Ekologie a hornická činnost. O uhlí v dobrém i zlém. 1. vyd. Ostrava: KPHMO, 2008. 118 s. EHRENBERGER, V. Uhelné hornictví v ČSSR. 1. vyd. Praha: Profil, 1985. 793 s. FABIÁN, J.: Zisková hlubinná těžba uhlí v Evropě – fikce nebo realita? Praha: IVD, 1. 6. 2010. Dostupný z WWW: . FÖHL, A. Těžební průmysl v Porúří, historie a příklady nového využití. Zprávy památkové péče, 2004, roč. 64, č. 4, s. 305-308. GERŠLOVÁ, J. – STEINER, J. 170 let těžby uhlí na Orlovsku. Těšínsko, 1987, roč. 30, č. 3, s. 28-31. QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Brno: Československá akademie věd geografický ústav Brno, 1971. 73 s. GUITT, E. Mapa klimatických oblastí ČSR 1:500 000. Brno: GÚ ČSAV, 1975. Dostupný z WWW: .
97
HAJZLEROVÁ, I. Zaniklý svět: historie staré Karviné. 2. vyd. Karviná: Státní okresní archiv Karviná, 2002. 24 s. ISBN 80-86388-04-2. HALFAROVÁ, H. Ministerstvo souhlasí s těžbou OKD na Karvinsku do roku 2016. ČTK [online]. 12. 10. 2009 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . HAVRLANT, M.: Antropogenní formy reliéfu a životní prostředí v ostravské průmyslové oblasti. 1. vyd. Praha: SPN, 1980. 153 s. ISBN 14-054-80. Hornické kolonie karvinského okresu, I. Díl. 1. vyd. Ostrava: KPHMO, 2007. 481 s. Hornické kolonie karvinského okresu, II. díl. 1. vyd. Ostrava: KPHMO, 2008. 161 s. HUDÁČEK, M. - ANTAL, B. - ZLOCHA, M. Hodnotenie vplyvov banském činnosti na životné prostredie. In Mineral raw materials and mining activity in the 21st century. Part II. Ostrava: VŠB, 2000. s. 655-657. HUDEČEK, V. Analýza současného stavu odkališť v OKD,a.s.,a návrh opatření ke zlepšení. Acta Montanistica Slovaca, 1996, roč. 1, č. 4, s. 337–339. HÜNER, T. Aktualizace Státní energetické koncepce je připravená. Hospodářské noviny [online]. 4. 11. 2010 [cit. 22.11.2010]. Dostupný z WWW: . CHYBA, J. Aktuální otázky horního a kutacího práva. In Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: MU, 1997, č. 3, s. 334. JAKEŠOVÁ, L. Desítky lidí žádají na Národní třídě politiky: zrušte vyvlastňování kvůli uhlí. Greenpeace[online]. 17. 11. 2010. [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . JALŮVKOVÁ, I. Poslanci jednali v Beskydech o těžbě. Novojičínský deník, 11.4.2008, s. 3. JALŮVKOVÁ, I. Připravovaná novela horního zákona se těžařům nelíbí. Novojičínský deník [online]. 13. 2. 2008 [cit. 18.11.2010]. Dostupný z WWW: . JANEČEK, J. Poslanec Janeček: Novela Horního zákona má rezervy. [online]. 10. 2. 2009. [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . JANUSZEK, T. Důl Lazy může díky souhlasu města těžit dále. Havířovský deník [online]. 2. 11. 2009 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: .
98
JANUSZEK, T. Stonava nepovolila šachtě těžit pod obcí. Havířovský deník [online]. 7. 12. 2009. [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . JANUSZEK, T. Město se dohodlo s OKD: Za řekou se těžit nebude. Havířovský deník [online]. 12. 6. 2010 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . JANUSZEK,T. Těžba pod Karvinou? To opravdu nevím. Týdeník Havířovsko [online]. 7. 7. 2010. . JANUSZEK, T. OKD mohou těžit dalších deset let. Karvinský deník [online]. 25. 8. 2010 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . Kamenouhelné doly ostravsko - karvinského revíru, díl II. Ostrava: Ředitelská konference ostravsko-karvinského kamenouhelného revíru, 1929. KARBAN, P. Těžba uhlí v Beskydech vyvolává odpor. Právo - Severní Morava, 21. 1. 2009, s. 12. KARBAN, P. Obce z Beskyd odmítají těžbu uhlí. Právo - Severní Morava a Slezsko, 19.2.2010, s. 11. KNÁPKOVÁ, L. - STALMACHOVÁ, B. Principy lesnických rekultivací v rámci hodnocení dřevinných druhů pro antropogenní půdy – jejich statistické vyhodnocení růstu v hornické krajině. [online] Září 2003 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . Koaliční smlouva ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Pracovní verze před finální korekturou. 9. 7. 2010 [online]. Dostupný z WWW: . Koaliční smlouva ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. 12. 7. 2010 [online]. Dostupný z WWW: . KUBÁTOVÁ, Z. Těžaři bodují v boji proti hornímu zákonu. Hospodářské noviny [online]. 2. 12. 2008. [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . LINTNEROVÁ, O.: Vplyv ťažby nerastných surovín na životné prostredie. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. 160 s. ISBN 80-223-1630-X. LANDOVÁ, L.: Funkční analýza lesních rekultivačních porostů v regionu Ostravskokarvinských dolů v okrese Ostrava. Brno: MZLU, 1995. 74 s.
99
MAKARIUS, R. České horní právo. Díl 1. Ostrava: Montanex, 1999. 246 s. ISBN 807225-033-7. MAKARIUS,R. - LUKS,J. Horní právo – stanoviska k zákonu č. 44/1988 Sb., a k zákonu č. 61/1988 Sb. Ostrava: Montanex, 1999. 166 s. ISBN: 80-7225-031-0. MAKARIUS, R. České horní právo. Díl 2. Ostrava: Montanex, 2000. 172 s. ISBN 807225-038-8. MAKARIUS, R. Horní právo. II. díl, Stanoviska k zákonu č. 44/1988/Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (Horní zákon) a k zákonu ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Ostrava: Montanex, 2005. 168 s. ISBN 8072251971. MARTINEC, P. - SCHEJBALOVÁ, B. History and environmental impact of mining in Ostrava-Karviná coal field (Upper Silesian Coal Basin, Czech Republic). Geologica Belgica, 2004, 7/3-4. s. 215-223. MATĚJČEK, J. Vývoj uhelného průmyslu v českých zemích po průmyslové revoluci (do roku 1914). 1. vyd. Praha: Academia, 1984. 255 s. MAZÁČ, J. Technické kulturní památky. 1. vyd. Ostrava: VŠB - TU, 2003. 144 s. ISBN 8024802422. MIKULENKA, V. Nauka o důlních škodách I. 1. vyd. Ostrava: VŠB TU, 2008. 84 s. ISBN 978-80-248-1835-1. MIKULENKA, V. Nauka o důlních škodách II. 1. vyd. Ostrava: VŠB TU, 2008. 75 s. ISBN 978-80-248-1836-8. MIKULENKA, M. OKD těžbu pod Radhoštěm nevylučují. Zlínský deník, 14.5.2008, s. 7. MUSIL, L. Těžba uhlí, problém prostředí, modernita: jak ovlivnila ekologická výzva organizaci jedné šachty. Brno: MU, 1999. 279 s. ISBN 80-210-2188-8. OBRUČNÍKOVÁ, P. Riziko výstupu důlních plynů do kanalizační sítě. In Sborník vědeckých prací VŠB – TU. Ostrava: Řada hornicko-geologická, 2006, č.2, s. 15-20. ISSN 0474-8476. PAVELEK, I. Zástupci z Beskyd protestovali proti těžbě. Valašský deník, 22. 10. 2009, s. 3. PAVELEK, I. Frenštát a okolí čeká nelehký boj. Novojičínský deník, 26.3.2010, str. 1. PITTER, Pavel. Hydrochemie. 3. přeprac. vyd. Praha: VŠCHT, 1999. 568 s. ISBN 807080-340-1. Programové prohlášení Vlády České republiky. 4. 8. 2010 [online]. Dostupný z WWW:, .
100
PROKOP, R. Osudovost hornictví ve vývoji Petřvaldu. Těšínsko, 1996, roč. 39, č. 3, s. 11-17. RADOVÁ, M. V Orlové se třesou zdi. Mladá fronta DNES, 4. 7. 2009, str. 1, C4. REBROVÁ, A. Dolování uhlí v Karviné. Těšínsko, 1985, roč. 28, č. 1, s. 20-24. RYŠKOVÁ - M., TELAŘÍK, L. Hornické kolonie Ostravsko-karvinského revíru. In KLEPEK, O. Sborník přednášek. Ostrava: KPHM, 2009, s. 107-115. ISBN 978-80-2546035-1. SCHWARZ, R., BENOVÁ, H. Za zmizelým doubravským Mexikem. Těšínsko, 1973, roč. 16, č. 4, s. 17-20. ISSN 0139-7605. SIVEK, M. Počátky uhelného hornictví v karvinské části ostravsko-karvinského revíru. Těšínsko, 1997, roč. 40, č. 4, s. 12-16. SKALICKÝ, V. Regionálně fytogeografické členění ČSR. Praha: Academia, 1987. SMRČEK, V., BECHNÍK, B. Uhlí asi zpozdí projednání Státní energetické koncepce. TZB-info [online]. 13. 6. 2010 [cit. 22.11.2010]. Dostupný z WWW: . SMUŽOVÁ, K. Okolí Karvinska se začíná zelenat. Vyhráno ještě není. Mladá fronta DNES [online]. 15. 7. 2010 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . STALMACHOVÁ, B. Přirozená vegetace a sukcese rostlinných společenstev recentních stanovišť hornické krajiny. In Sborník konference Strategie obnovy hornické krajiny. Ostrava, 25. a 26.9.2003. Ostrava: 2003. ISBN 80-248-0452-2. STALMACHOVÁ, B. Řízená sukcese – principy obnovy hornické krajiny. In Sborník konference Strategie obnovy hornické krajiny. Ostrava, 25. a 26.9.2003. Ostrava: 2003. ISBN 80-248-0452-2. STALMACHOVÁ, B. Obnova krajiny Ostravska a Karvinska po hornické činnosti. Životní prostředí, 2006, roč. 40, č. 4, s. 195-199. STALMACHOVÁ, B.: Strategie obnovy hornické krajiny. 1. vyd. Ostrava: VŠB-TU, 2009. ISBN 978-80-248-1922-8. STRAKOŠ, T., KLIKA, R.: Komplexní řešení problematiky výstupu důlních plynů na povrch v OKR [online]. Ostrava: DIAMO, státní podnik odštěpný závod ODRA, 2003. [cit. 29.11. 2010]. Dostupný z WWW: . ŠEDĚNKA, K. Horní a související předpisy v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Ostrava: Montanex, 2001. 168 s. ISBN 80-7225-066-3.
101
ŠENKÝŘ, M., VESELÁ, J. Uhlí pod Beskydy. Chránit, či rubat? Lidové noviny, 24. 2. 2010. ŠRÁMEK, D. Zásoby uhlí v ohrožení, stát se chystá na těžební společnosti. Profit [online]. 17. 4. 2009, str. 26. [cit. 19.11. 2010]. Dostupný z WWW: . ŠTÝS, S. Rekultivace území devastovaných těžbou nerostů. 1. vyd. Praha: SNTL, 1990. 186 s. ISBN 8085087103. TELAŘÍK, L. Problém ochrany a nového využití obytných objektů v dělnických koloniích Ostravsko–karvinského revíru. In Sborník příspěvků Techné Ostrava. Ostrava: VŠB-TU, 2003. TELAŘÍKOVÁ, D. Těžaři blokují stavby v obcích. Mladá fronta DNES [online]. 17. 3. 2009 [cit. 22.11.2010]. Dostupný z WWW: . TOMAN, JOSEFOWSKÁ: Koncepce komplexního zahlazení následků hornické činnosti na krajině a životním prostředí. Petřvald: OKD, Rekultivace, a. s., 2006. TROJANOVÁ, Z. Důlní vody, jejich vznik, vývoj, ekologické dopady a řešení. In Sborník odborného semináře. Nařízení REACH, Směrnice o povrchových vodách a Rámcová směrnice o vodách. Brno: Těžební Unie, 2008, s. 26 - 31. Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. 564 s. ISBN 978-80-7342-016-1. VEVERKOVÁ, E. Vyjádření MŽP k záměru Pokračování hornické činnosti OKD, a. s., Dolu Darkov v období 2011 – 2020. MŽP [online]. 31. 8. 2010 [cit. 29.11.2010]. Dostupný z WWW: . VLACH, O. Hornická činnost, vlastnictví pozemků a využití katastru nemovitostí ČR. In Sborník vědeckých prací VŠB - TU, Řada hornicko-geologická. Ostrava: VŠB TU, 2003, č. 2, s. 81-86, ISSN 0474-8476. VLČEK, P. Nová energetická koncepce zohlední požadavky beskydských obcí. Tisková zpráva MPO [online]. 1.10.2010 [cit. 22.11.2010]. Dostupný z WWW: . PROKOP, P. Riziko vystupujícího stařinného ovzduší z podzemí na povrch v lokalitách s ukončenou těžbou uhlí. In: Sborník přednášek projektu česko-polské spolupráce Kontakt, Ostrava VŠB-TUO, 2001. VRÁVNÍKOVÁ, L. Vývoj těžby nerostných surovin na Ostravsku a její dopad na životní prostředí. Diplomová práce. Brno: FSS MU, 2004. 88 s. WEISSMANNOVÁ, H. Chráněná území ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2004. 454 s. ISBN 8086064670.
102
Internetové články Aktivisté: Vláda jde v programu více vstříc důlním společnostem. ČTK, 4. 8. 2010. Dostupný z WWW: . Až pořádný black-out otevře lidem oči. Euro, 2. 11.2009. Dostupný z WWW: . Bakala věnoval před volbami třem stranám přes 28 milionů. ČT 24, 2. 6. 2010. Dostupný z WWW: . Desítky starostů žádají: Poslanci, nepomáhejte těžařům dál obcházet zákon! Dostupný z WWW: . Doly. Dostupný z WWW: . Důl Frenštát. OKD. Dostupný z WWW: . Důl nastínil budoucí těžbu. Mladá fronta Dnes 27. 8. 2009. Dostupný z WWW: . Fakta o Dole Frenštát. Doly vs. Beskydy. . Firemní profil OKD. Dostupný z WWW: profil_cz.pdf>.
Dostupný
z
WWW:
Fischerova vláda svým nesouhlasem s novelou horního zákona rezignovala na vymahatelnost práva. Strana zelených, 12. 1. 2010. Dostupný z WWW: . Fischer opět hájil stažení novely horního zákona ze sněmovny. ČTK, 4. 2. 2010. Dostupný z WWW: . Historie dolu Frenštát. Doly vs. Beskydy. Dostupný z >.
WWW:
Chronologie řízení o provedení průzkumné ražby na Dole Frenštát. Dostupný z WWW: . Jaké jsou priority nové energetické koncepce. Dostupný z WWW: .
103
Jednou to uhlí bude potřeba vytěžit. Hospodářské noviny, 15. 10. 2009. Dostupný z WWW: . Problémy s náhradami důlních škod od OKD. ČT 24. 24. 11. 2009. Dostupný z WWW: . První Československá republika. OKD. Dostupný z WWW: . Reakce ministra Mika na stažení novely horního zákona z PSP. Tisková zpráva MŽP, 23. 11. 2009. Dostupný z WWW: . Senátní tisk č. 152 (stenozáznam jednání o Petici za zrušení a zasypání Dolu Frenštát) Dostupný z WWW: . Těžba uhlí a plynu v Beskydech? OKD. Dostupný z WWW: . Těžební unie – Novela horního zákona poškozuje těžební společnosti. Dostupný z WWW: . Uznáte-li chyby vlády, pak se vám omluvím, vzkázal Bursík premiérovi. Domaci.iHNed.cz, 27. 1. 2010. Dostupný z WWW: . Vláda jde proti těžařům. 1. 11. 2008. Dostupný .
z
WWW:
Vláda stáhla ze sněmovny dříve schválenou novelu horního zákona. ČTK 23. 11. 2009. Dostupný z WWW: . Vláda odmítla novelu zákona s novými pravidly pro odpis uhlí. ČTK, 12. 1. 2010. Dostupný z WWW: . Vládní návrh č. 646 (text navrhované novely báňské legislativy). Dostupný z WWW: . Zpráva o hospodaření NWR za celý rok 2009 a informace o uzavřených smlouvách pro rok 2010. Dostupný z WWW: . Záznam ze zasedání 75. Plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody ČR, které se konalo ve dnech 10. a 11. prosince 2008 na Úřadu vlády ČR.. Dostupný z WWW: .
104
Internetové stránky Český statistický úřad (http://www.czso.cz). Město Orlová (http://www.mesto-orlova.cz/). Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (http://www.mpo.cz/). Ministerstva vnitra ČR (http://www.mvcr.cz/). Ministerstvo životního prostředí ČR (http://www.mzp.cz/). Občanské sdružení Naše Beskydy (http://www.nasebeskydy.cz)
Ostravsko-karvinské doly, a.s. (http://www.okd.cz/). Taxonomický klasifikační systém půd ČR. (http://klasifikace.pedologie.cz). Těžební unie (http://old.tezebni-unie.cz/). Zdař Bůh (http://www.zdarbuh.cz/).
Právní předpisy Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství. Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů. Vyhláška č. 104/1988 Sb. o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem.
105
13
PŘÍLOHY
Seznam příloh Příloha číslo 1: Hornické kolonie na území karvinského okresu Příloha číslo 2: Geologické poměry v povodí Odry Příloha číslo 3: Hlavní typy půd v povodí Odry Příloha číslo 4: Důl Frenštát s hloubícími věžemi (v etapě průzkumu uhelného ložiska) Příloha číslo 5: Kostel sv. Petra z Alkantary Příloha číslo 6: Letecký snímek areálu Dolu Darkov Příloha číslo 7: Důl ČSA (koncem 20. století) Příloha číslo 8: Důl LAZY (po roce 2000) Příloha číslo 9: Koksovna LAZY (60. léta 20. století) Příloha číslo 10: Sací bagr „Svět“ při těžbě uhelných kalů z nádrže Pilník Příloha číslo 11: Domky „staré“ Balcarovy kolonie v Porubě (snímek z 2. pol. 20. let) Příloha číslo 12: Půdorys dělnického domu většího typu pro 4 rodiny Příloha číslo 13: „Nová kolonie“, část „Nový svět – finské domky“ (v roce 2006) Příloha číslo 14: Mapa hornických kolonií z roku 1936 Příloha číslo 15: Mapa hornických kolonií z roku 1926 Příloha číslo 16: Výsek z mapy „Asanačně rekultivačních staveb“ v karvinské části OKR Příloha číslo 17: Území před zahájením asanačně-rekultivačních prací (80. léta 20. st.) Příloha číslo 18: Rekultivované území Lipin s pohledem na Karvinou Příloha číslo 19: Vývoj využívání ložiska černého uhlí
106
Příloha č.1 Hornické kolonie na území karvinského okresu Dělnické
a
hornické
kolonie
představují
nepřehlédnutelný
fenomén
průmyslových aglomerací. V tomto směru není výjimkou ani Ostravsko-karvinský kamenouhelný revír. Hornické kolonie se v průběhu doby staly jeho neoddělitelnou součástí, dnes často pouze nostalgickou vzpomínkou původních obyvatel. Jak již bylo výše uvedeno, prvotní potřeby pracovních sil bylo možné zajistit přímo v oblasti a blízkém okolí. Změna přišla až v průběhu 70. let 19. století, kdy vzrostla poptávka po kamenném uhlí a s ní i nároky na pracovní sílu. Do těchto dob můžeme datovat budování prvních hornických kolonií, které představovaly levné domy, vystavěné poblíž šachty pro nové zaměstnance, přicházející do regionu za prací. Hornické kolonie poskytovaly stálé obydlí nejen samotným zaměstnancům, ale také jejich rodinám. Zabezpečením tohoto zázemí, jež uspokojovalo veškeré základní potřeby jeho obyvatel, si společnosti vytvářely pevnou vazbu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a tím i záruku stability.110 Je také nesporné, že hornická migrace svými důsledky významně ovlivnila populační a urbanistický vývoj oblasti. Hlavní vlna hornické migrace zasáhla karvinskou část revíru poněkud opožděně po ostravské části. Důvodem byla postupná intenzifikace těžby a její přesun směrem na východ (tedy z ostravské části na Karvinsko). Souviselo to dále také se skutečností, že budování kolonií v karvinské části bylo vázáno téměř výhradně na těžbu uhlí, zatímco na Ostravsku vznikaly rozsáhlé kolonie pro zaměstnance dalších průmyslových odvětví (především pak Vítkovické železárny a chemický průmysl). V průběhu první světové války došlo k omezení výstavby hornických kolonií a světová hospodářská krize ve 30. letech 20. století vedla v podstatě k jejímu ukončení. V této době vlastnily důlní společnosti v celém OKR celkem 4740 domů s 20 310 byty, v nichž žilo na 94 489 obyvatel (sčítání obyvatel v roce 1928) (Bílek, 1968: 103-135). Éra hornických kolonií definitivně skončila po druhé světové válce. Po této době byly sice ještě budovány rozsáhlé enklávy tzv. finských domků, ty však představovaly pouze provizorní řešení pro nově příchozí zaměstnance, kdy nebyl k dispozici dostatek bytových jednotek. V následujících letech vznikaly již soustředěnější formy bydlení, které vycházely ze zcela odlišných společenských i urbanistických záměrů. 110
Důlní společnost si své zaměstnance tímto způsobem zavazovala, protože případná ztráta zaměstnání by rovněž znamenala ztrátu závodního bytu.
107
Typy hornických kolonií Od poloviny 19. století začaly těžařské společnosti v revíru budovat první obytné domy a kolonie pro své zaměstnance.111 Nešlo přitom o jednotlivé stavby, nýbrž o celé osady. V důsledku této výstavby se charakteristickým rysem nově vznikající průmyslové aglomerace stala její urbanistická roztříštěnost. Ta byla způsobena tím, že jednotlivé kolonie byly stavěny jako samostatné osady, vázané k přilehlým důlním závodům a nikoli k samotné obci. V rámci jedné osady pak dále vznikaly typologicky odlišné dělnické a úřednické obytné domy. Zatímco dělnické domy byly prosté (viz níže), úřednické domy poskytovaly svým obyvatelům mnohem komfortnější zázemí112 ( viz Bílek, 1969).
Cottage Do 20. let 20. století převládal typ výstavby přízemních dělnických obytných domů, obklopených malými užitkovými zahrádkami. Původní domy se obvykle skládaly ze 4 (místně zvané „štvioroky“) až 6 bytů (tzv. „šescioky“) a byly tvořeny malou předsíní, ze které vedly dveře do jediné obytné místnosti s cihlovým sporákem a jedním oknem. S obytnou místností pak sousedila ještě malá komora s jediným oknem, která se nedala vytápět a ze které vedly žebříkovité schody na půdu. Později se začaly stavět domy nového typu, zatímco některé staré domy byly postupně renovovány a přestavovány. Původní stavby byly o 120 cm zvednuty a domy byly nově rozděleny na 2 až 4 bytové jednotky o velikosti 1+1. Staré obytné kuchyně byly zasypány a ponechal se pouze prostor, kde se nacházely přilehlé komory, ze kterých následně vznikly sklepy. Na starém zdivu byla provedena nástavba a byty byly tvořeny kuchyní s komorou, z níž vedly schody do mělkého sklepa a na půdu a dále pokoj, který byl o plochu komory větší než kuchyně. Na zahradě se nacházel drobnější hospodářský 111
Pro seskupení levných bytů, budovaných důlní společností pro své zaměstnance v blízkost šachet, se používá označení hornická kolonie nebo také osada. Jejich význam je takřka synonymní. Nicméně v dobách jejich existence se za „kolonie“ označovaly především dělnické osady, protože pro úředníky to byla urážka. Pro důslednější označení pak můžeme osady rozdělit na dělnické, úřednické a dozorecké. Většinou však byly v rámci jedné osady budovány jak domy dělnické, tak úřednické. 112 Úřednické obytné domy představovaly nejčastěji vícepodlažní domy, dvojdomy nebo vily. Jednotlivé byty mívaly tři i více obytných místností, kuchyň a také záchod. Od roku 1900 se staly součástí bytů také koupelny. Domy inženýrů a vyšších úředníků bývaly obklopeny rozsáhlou zahradou, která dodávala bydlení estetičtější ráz. O její údržbu, stejně tak jako o práci na propůjčených závodních políčcích, se starali zaměstnaní zahradníci. V domech těchto vysoce postavených úředníků se často nacházely také samostatné pokoje pro služky (viz. např. domy pro technické úředníky Ředitelství Kamenouhelných závodů Orlová – Lazy v osadě „Pod Lipou“) (Hornické, 2007: 38-43).
108
objekt se suchým záchodem, skladištěm paliva a chlévem pro drobná hospodářská zvířata, jako jsou slepice, králíci, kozy či prasata. Příkladem tohoto typu dělnických osad jsou například dosud existující kolonie Klášterní, Zimodolská a Za hřbitovem v Orlové - Městě, Stankušova v Orlové - Porubě nebo Jindřichova,
Bernatíkova
(Holubova) a Mariánka v Petřvaldě. V menší míře se vyskytovaly také přízemní obytné domy s více byty, které měly samostatné vstupy (např. Klášterní kolonie).
Pavlačové domy Vícepodlažní dělnické obytné domy se začaly stavět přibližně na přelomu 19. a 20. století a v meziválečném období postupně nahradily přízemní domy. Sociální zařízení bylo i v těchto případech společné a bývalo umístěno na koncích pavlače nebo v mezipatrech, případně, podobně jako u přízemních domků, v samostatném objektu na zahradě. Pro karvinskou část revíru byly typické především jednopatrové dělnické domy s centrálním schodištěm, ve kterých bydlelo osm rodin (tzv. „osmjok“). Patří mezi ně například Olšovecká osada v Orlové - městě, Evženova nová osada v Orlové - Porubě nebo Holcova osada v Orlové - Lazech (Bílek, 1969: 49).
První
domy
byly
stavěny
z ručně
vyrobených
a
vypálených
cihel,
které se následně musely omítnout. Později se začaly stavět domky novějšího typu ze strojově upravených cihel. Jejich zdi již venkovní omítku neměly a byly pouze spárovány (tzv. režné zdivo). Tato technologie výstavby je typická například pro závodní byty v Orlové, jejíž kolonie tak dostaly zcela charakteristický vzhled. Střechy domků bývaly dřevěné a kryté šindelem. Později byla na domech vyměněna krytina a původní šindel byl překryt dehtovanou lepenkou, případně se začaly používat tašky vyrobené v místních cihelnách. Součástí dělnických kolonií mnohdy bývaly také různé drobné stavby, především pak samoobslužné pekárny a udírny (tzv. „vyndzok“), umožňující obyvatelům kolonií péct si vlastní chleba a udit maso, což se stalo v každé hornické osadě dlouholetou tradicí. Samostatnost dělnických kolonií dokazuje také skutečnost, že se na jejich území, případně v jejich těsné blízkosti, nacházely také nejrůznější obchody, hospody, později zde byly stavěny školy (polské i české), školky apod. Tímto postupným budováním hornických domů vznikaly nové urbanistické celky. Některé z nich byly pouze seskupením několika obytných budov, nicméně v některých lokalitách se jednalo o celá velká sídliště, která čítala i několik desítek 109
objektů. Postupem času pak jednotlivé velké společnosti a průmyslové závody začaly s budováním kolonií, které byly vystavěny podle určitého typového projektu. Ten se následně opakovaně používal ve více lokalitách. Některé velké závody měly dokonce vlastní cihelny, které svojí produkcí cihel a tašek zásobovaly výstavbu výrobních, ale i obytných objektů (viz Bílek, 1969: 37-39). Tak rychle, jako se rozvíjel průmysl, rostla těžba uhlí a vznikaly otvírky nových dolů, tak také vznikalo stále větší množství obytných kolonií. Přibližně od roku 1900 se pak staly obytné dělnické a úřednické kolonie naprosto charakteristickým urbanistickým prvkem krajiny v celém OKR.
Šachovnicový půdorys Hornické kolonie OKR byly z urbanistického hlediska stavěny jako samostatné sídelní jednotky, které neměly vazbu k obci ani komunální výstavbě. Při výstavbě nejstarších kolonií se vycházelo z projektu, který využíval tzv. šachovnicový rastr. Na základě tohoto schématu byly jednotlivé domy obklopeny malými zahrádkami a odděleny hlavními a vedlejšími, na sebe kolmými ulicemi. Tento typ je dosud na území revíru hojně zastoupen ve velkých celcích kolonií. Jedná se například o již výše zmíněnou Klášterní kolonii v Orlové – Městě, Jindřichovy a Bernatíkovy (Holubovy) osady nebo kolonii Mariánka v Petřvaldě. V případech, kdy se kolonie budovala v místech s již existující starší zástavbou, vznikaly také osady tzv. ulicového typu. Jednotlivé domy pak byly stavěny podél jedné nebo více ulic, které vycházely z prostorových možností..
Ulicovky Ulicovky představují ve skutečnosti zástavbu, která je vybudovaná na základě podvarianty šachovnicového půdorysu. V důsledku postupného zvětšování obytné plochy domů a zvětšování vzdálenosti mezi domy docházelo také ke změnám v půdorysné struktuře kolonií. Domy zde byly volněji uspořádány v řadách kolem hlavních ulic a pravidelné vedlejší ulice postupně zanikly. Na jejich místě vznikaly příčné přechody. Postupně docházelo také k rozšiřováním zahrad a zvětšování zelené plochy. Toto volnější schéma výstavby můžeme najít například u osady Pohřebjanka v Orlové – Městě nebo u Staré Halfarovy osady v Orlové – Porubě. V pozdějších letech docházelo ve schématu k dalšímu uvolňování.. U kolonií se proto začaly mimo základního obdélníkového půdorysu používat i jiné tvary, přímo vedené ulice byly 110
nahrazovány lomenými ulicemi apod. Na základě tohoto schématu byly postaveny například osady Olšovec v Orlové – Městě, Nová Halfarova osada v Orlové – Porubě či Nová sušská osada v Prostřední Suché (Bílek, 1966: 144-148).
Zahradní město Pojem zahradní město použili Bollerey a Hartmann při popisu hornických kolonií v Porúří.113 Pod tímto označením se nachází rozvolněné půdorysné struktury a bydlení v zeleni. V karvinské části OKR byl tento způsob výstavby prezentován v případě Lesní (Dělnické) osady jámy Pokrok v Petřvaldě. Tato osada byla vybudována v roce 1914 na základě projektu architekta O. Schwera a ve 20. letech 20. století došlo k jejímu rozšíření (viz Bílek, 1966; Borovec, 2002).114 Tato kolonie představovala jednu z nejvkusněji vystavěných dělnických kolonií v revíru. Výjimečné bylo také její vybavení a její obyvatelé se náležitě starali o její údržbu. Plochy zeleně byly zastoupeny zahradami, které náležely k jednotlivým bytům,115 plochami zeleně v rámci obce (sad, hřiště) a stromořadím vysázeným podél cest. V blízkosti se nacházel les a východním směrem od kolonie leží terénní sníženina s protékajícím potokem a se třemi umělými nádržemi (Hornické, 2007: 276-277). Samostatnou kapitolu v rámci projektu zahradního města představovalo budování tzv. finských domků. Tyto hornické obytné domy vznikaly na konci 40. let 20. století. V této době byly považovány pouze za provizorní řešení nedostatku volných bytových jednotek.116 Tento typ výstavby se rozšiřoval především v karvinské části revíru a to ve velkých urbanistických útvarech o velikosti několika desítek domů. Typizovaný projekt finského domku představoval lehkou dřevěnou jednopodlažní stavbu pro dvě rodiny, která byla obklopená zahradou. Domky byly zčásti podsklepené (nacházel se zde sklad paliva a malý sklep pro uskladnění brambor a zeleniny) a bylo do nich zavedeno lokální topení, vodovod a kanalizace. Součástí každého finského domku byla malá zahrádka, využívaná k pěstování ovoce a zeleniny či k rekraci a také předzahrádka, která byla většinou okrasná. K mnoha domkům byla přistavěna také 113
V Porúří se budovaly hornické kolonie typu zahradního města v letech 1900 až 1914 a následně se objevily také v meziválečném období, mezi roky 1918 a 1926. Více viz Bollerey, Hartmann (1975). 114 Zástupcem v ostravské části je Jubilejní kolonie v Ostravě – Kunčičkách. Pouze sporadicky byly v OKR stavěny bloky domů uvnitř městské zástavby. Patří mezi ně například některé ostravské kolonie, budované ve 30. letech 20. století, jako jsou Jubilejní kolonie Vítkovických železáren v Ostravě – Hrabůvce nebo Jubilejní kolonie v Ostravě - Vítkovicích (ležící podél Rudné ulice). 115 Na jednu rodinu připadalo přibližně 240 m2 zahradní plochy (celkově se v dělnické osadě nacházelo 50 domů, z toho 41 bylo jednopatrových (304 bytů). 116 Byly přidělovány zaměstnancům, kteří podepsali pracovní poměr nastálo.
111
garáž. Ačkoliv byla životnost těchto domků odhadována na pouhých 30 let, mnohé z nich slouží k obývání ještě v současné době. Například finské domky hornické kolonie u dolu Václav nebo rozsáhlá kolonie finských domků na Pasekách v Horní Suché.
Další osudy hornických kolonií Jak již bylo řečeno, hornické kolonie se stavěly v těsné blízkosti jednotlivých šachet. Toto umístění bylo sice strategické z hlediska malé vzdálenosti bydliště zaměstnanců a jejich pracoviště, ale vedlo také k tomu, že kolonie byly často silně postiženy důlními vlivy. Vlivem vytěžení mocných kamenouhelných slojí se začaly projevovat poklesy podloží, a rovina, na které kolonie stály, se mnohdy postupně začala měnit v dolinu. Z polorozpadlých domů utíkali jejich obyvatelé, aby se následně vraceli, když zedníci opravili praskliny a vsadili nová okna.117 Především po roce 1945 nastaly v karvinské části revíru velké problémy. Zvyšoval se objem těžby uhlí a pozornost se přesunovala na poruby s vyšší mocností. Navíc se namísto dříve používané základky z rozemleté hlušiny začalo s dolováním na zával.118 V důsledku velkých poklesů povrchu pak docházelo k vážnému narušení statiky mnoha domů, které musely být následně demolovány. V některých lokalitách podlehly demolici celé kolonie. Mezi nejvíce postižené lokality patřily zejména Karviná, Orlová a Stonava. Ke stabilizaci poměrů zpravidla dochází několik let po ukončení těžby v dané lokalitě. Nicméně k plošnému projevu došlo až v době útlumu těžby uhlí v OKR v 90. letech 20. století. Staré hornické kolonie však zanikaly i z jiných důvodů, než jsou důsledky důlních vlivů. V průběhu 20. století docházelo k výrazným změnám ve standardu bydlení. Vzhledem k tomu, že většina domů v hornických koloniích byla vystavěna ve druhé polovině 19. století a začátkem 20. století, jejich byty začaly za tímto standardem rychle zaostávat. Hlavním problémem byly především hygienické podmínky. Ve 20. století byla v koloniích teprve zaváděna kanalizace a drtivá většina původních bytů stále neměla splachovací záchod, koupelnu a mnohdy ani vodovod. 117
Nebylo výjimkou, když byly v jednom domku okna i dveře v různých výškách, střechy byly prohnuté a na verandách stupně. 118 Těžba na zával znamená, že se po vytěžení uhlí ze sloje odstraní stojky, které vzniklý prostor vyztužuj a vyrubaný prostor se nechá zavalit horninou. V případech, kdy nejsou sloje umístěny hluboko, mají poklesy podloží takřka okamžitý vliv na povrch. Z dochovaných výpovědí vyplývá, že se při tomto způsobu těžby stávalo, že večer šli horníci domů po rovné cestě a když šli ráno na šichtu, byla cesta o půl metru níže (Hornické, 2008: 137).
112
Mladí lidé proto mnohdy odcházeli do nových domů, které lépe odpovídaly měnícímu se životnímu standardu a v domcích zůstávali bydlet převážně staří lidé. Zpravidla šlo o bývalé zaměstnance závodu, kterému hornická kolonie patřila. V některých případech zde byli také přemísťováni lidé v penzi, aby tak uvolnili místo mladším zaměstnancům s početnou rodinou. Starousedlíci měli ke svým obydlím velmi dobrý a hluboký vztah a v rámci svých možností se o ně také patřičně starali. Domy proto byly udržovány v dobrém stavu. Situace se změnila v době, kdy původní obyvatelé kolonií začali postupně vymírat a začala se řešit otázka, jak naložit s uvolněnými byty. Nakonec se rozhodlo o tom, že budou poskytnuty sociálně slabším občanům. Tímto krokem se pak ve většině případů pouze uspíšila jejich demolice, protože noví obyvatelé začali objekty postupně devastovat. V roce 1989 začala pro většinu hornických kolonií poslední etapa jejich existence. V 90. letech došlo k privatizaci dolů a velkých průmyslových podniků, které vlastnily většinu kolonií na území OKR. V následujícím období začal stát podporovat program rekultivace krajiny zdevastované těžbou, kterou dotoval ze státního rozpočtu. V rámci tohoto programu pak docházelo také k rozsáhlým demoličním pracím v hornických koloniích na území OKR, kde byly bourány neobydlené a zdevastované objekty. Tento postup by byl jistě ospravedlnitelný v případě, kdyby se jednalo pouze o objekty, které jsou staticky narušeny vlivem poddolování nebo jejich dalšímu užívání zabraňuje jejich silné zdevastování. Nicméně často dochází také k demolicím objektů, které jsou ze statického hlediska zcela v pořádku a po příslušné rekonstrukci by mohly nadále sloužit k bydlení. Jejich nájemníci by si mnohdy tyto stavby rádi za přiměřenou cenu odkoupili. Vlastníci však ve většině případů s prodejem nesouhlasí (popřípadě žádají po nájemci příliš velkou částku) a dávají přednost demolici objektů, ze které jim paradoxně plyne větší zisk. Dosud existující hornické kolonie mapují od roku 2002 zaměstnanci ostravského územního pracoviště Národního památkového ústavu.119 Cílem těchto průzkumů je jednak podat ucelenou dokumentaci o stavu a charakteru jednotlivých kolonií a dále na jejich podkladě navrhnout vybrané objekty k zápisu do Ústředního seznamu kulturních památek (ÚSKP). Do seznamu ÚSKP jsou vybírány převážně nejméně 119
Tyto terénní průzkumy zaměřené na inventarizaci hornických kolonií navázaly na starší průzkumy, které na území Ostravy prováděl Památkový ústav v 90. letech. 20. století. Více například viz MATĚJ, M. – KORBELÁŘOVÁ – I., LEVÁ, P. Nové Vítkovice 1876-1914. Ostrava: Památkový ústav v Ostravě, 1992.; MATĚJ, M. - KYNCLOVÁ. Dělnické kolonie ostravské aglomerace. Ostrava: Památkový ústav, 1999.; nebo také JIŘÍK, K. Hutní úřednické a dělnické kolonie a kasárny v Ostravě. In Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 20. století. Ostrava: 2001, s. 304 – 344.
113
narušené stavby, které zastupují jednotlivé architektonické typy obytných hornických kolonií. Ostatní stavby bývají zařazeny do tzv. evidence památkové péče. V souvislosti se zapsáním jednotlivých objektů do ÚSKP je navrhována také plošná ochrana některých osad, jichž jsou domy součástí, formou vyhlášení ochranného pásma kulturních památek (viz Ryškova, Telařík, 2009: 107-115).120 Možným způsobem řešení problematiky dalšího osudu hornických kolonií na území OKR je postup na základě převzetí zkušeností ze sousedních států. Například v Německu, Maďarsku, Polsku a Holandsku tvoří hornické kolonie komplexy, které po nezbytných úpravách slouží i nadále k bydlení. Mnohdy jsou tyto obytné celky zahrnuty také do naučných turistických tras a slouží tak k uchování kulturního dědictví hornické a průmyslové minulosti. Příkladem vhodného přístupu, aplikovatelného i v našich podmínkách, je Spolková republika Německo. V Porúří byly jednotlivé byty i celé obytné domy v hornických koloniích za výhodných finančních podmínek odprodávány zájemcům. Jejich noví vlastníci pak byli při provádění stavebních úprav povinni dodržovat přesně vymezená pravidla tak, aby byl zachován celkový charakteristický ráz kolonie.121 Vzhledem k tomu, že se Česká republika v současné době potýká s nedostatkem bytů, mohl by uvedený přístup představovat vítané řešení nejen pro další existenci hornických kolonií, ale také pro bytovou politiku. Bytové jednotky v hornických koloniích by pak mohly po vhodné rekonstrukci122 a přizpůsobení současnému standardu bydlení představovat zajímavé bydlení především pro mladé lidi a začínající rodiny. Takto vzniklé bydlení by bylo atraktivní také díky skutečnosti, že hornické kolonie jsou většinou situovány v menších obcích v blízkosti měst a jednotlivé domy bývají obklopeny zahrádkami. Tedy v podmínkách, které jsou v dnešní době při výstavbě nových domů preferovány (viz vznikající satelitní městečka). Zároveň by bylo docíleno záchrany mnoha dělnických domů, které jsou v opačném příkladě odsouzeny k postupnému zániku. Na tomto místě je však nutno podotknout, že aby bylo tohoto řešení možno dosáhnout, je třeba jednat rychle. V opačném případě se může stát, že dříve, než si společnost plně uvědomí skutečnou 120
V současné době jsou k zápisu do ÚSKP v karvinské části revíru vybrány stavby v těchto koloniích: Klášterní kolonie, osady Pohřebjanka a Kopaniny v Orlové-Městě, Halfarova stará a nová osada a Stankušova osada v Orlové-Porubě, Červená kolonie (Stará osada jámy František) v Horní Suché, Jindřichova osada, Dělnická osada (Lesní osada jámy Pokrok) a osady Mariánka, Rohlova a Úřednická osada jámy Pokrok v Petřvaldě. 121 Více například viz BOLLEREY, F. Sídliště v Porúří. Inventarizace a hodnocení. Zprávy památkové péče, 2004, roč. 64, č. 4, s. 289-295. FÖHL, A. Těžební průmysl v Porúří, historie a příklady nového využití. Zprávy památkové péče, 2004, roč. 64, č. 4, s. 305-308. 122 Dodržení jednotných stavebních úprav u všech domů a zachování charakteristického rázu celé kolonie.
114
hodnotu hornických kolonií, mohou se stát již pouhou minulostí. Pravdivost tohoto tvrzení potvrzuje ve své studii také Libor Telařík (2003), kdy uvádí příklad z mapování Klášterní kolonie v Orlové za účelem jejího navržení na kulturní památku. Při zpřesňování údajů zde byli pracovníci památkového ústavu svědky postupné devastace a likvidace jednotlivých domů samotnými obyvateli kolonie. Dřevěné konstrukce byly rozebírány a následně použity jako palivo, krytina odvezena do sběrných dvorů.
Smutný osud hornických kolonií ve své básni tesklivě popisuje spisovatel Leopold Bena, rodák z kolonie Mexiko v Doubravě:
Za kolonií Mexikem Už tu nejsem doma, už tu jsem cizí, vyvrácené zahrádky – už nikdy nerozkvetou. Domek za domkem nenávratně mizí a svlačce už nikdy ploty nepropletou. Už včely se nerozletí do hadinců na trati a špaček zobákem budku nezměří. Ó, domku, cos slyšel mne nad matkou plakati, oknem ji vynesli – nešlo to ze dveří. Už mi na Betině pisček nezapíská, janáčkovským nápěvkem nezavržou vrátka. Srdcem mi projíždí trať košicko-bohumínská. Ó, nádraží, kde do světa mě vyprovázela matka. Už ulicí nepůjde otec s metrem v kapse, už dozvonila jeho modrá konvička. Jak málo jsme se uměli přiznat ke své lásce. Už zmizela v zahrádce jeho betonová lavička. Už dozněly v jizbě housle sestřiny. Ó, komůrko, kde jsem svůj první román psal. Už nezazvoní tu zvony z dombrovké doliny. Hledáš-li nenajdeš. Kde Mexyk stál… Leopold Bena (Schwarz, Benová, 1973: 20)
115
Život v hornických koloniích Ve čtvrté kapitole byly popsány změny v osídlení, které vznikaly v důsledku hornické činnosti. Tak, jak docházelo k otevírání nových dolů a zvyšování objemu těžby, vznikaly v nejbližším okolí důlních závodů nové obytné domy, které jednotlivé důlní společnosti budovaly pro své zaměstnance. Během relativně krátké doby tak byly na území revíru vystavěny desítky hornických osad. Jak je zřejmé z jejich popisu, nepředstavovaly tyto osady svými podmínkami zrovna komfortní styl bydlení. Byly osudově spojeny s existencí důlních závodů a s hornickou činností jako takovou. Ačkoli jejich obyvatelé neoplývali penězi a vykonávali těžkou práci v nebezpečných podmínkách, měly hornické kolonie neopakovatelnou atmosféru. V těchto skromných podmínkách nevyrostla pouze další generace horníků, ale také mnozí vysokoškolští profesoři, vědci, lékaři, inženýři a technici, umělci, spisovatelé a zástupci dalších profesí, kteří svým působením ovlivňovali život v širokém okolí i v zahraničí. Obyvatelé kolonií si v průběhu století zažili úděl nevolníků ve složitých podmínkách mnohonárodnostního Slezska, prošli útrapami světových válek, kdy se postupně stávali příslušníky různých států, aniž by se o to jakkoli přičinili nebo se stěhovali. Nicméně tito svérázní lidé všechny tyto útrapy zvládli a nadále žili ve vzájemném respektu, nehledě na jejich národnost, náboženské vyznání či politické přesvědčení. Určitý patriotismus, spojený s hornickým osudem, jim dával sílu vypořádat se s životními úskalími a nelehkými podmínkami. Dnes bychom lidi s podobným charakterem zřejmě obtížně hledali. Život horníka byl těžký a podmínky v kolonii nikterak jednoduché. Přesto, a možná spíše právě proto, žili lidé ve většině koloniích jako jedna rodina. Těžká doba je naučila vzájemně si vypomáhat bez ohledu na jejich náboženství nebo národnost. Žili tu družně Češi i Poláci, katolíci i evangelíci, havíři a štajgři. Navzájem si vycházeli vstříc například i u každodenních pozdravů, kdy Češi zdravili Poláky „Čolym“ a naopak Poláci Čechy pozdravem „Nazdar“. Byla pochopitelně i období, kdy mezi lidmi vznikala vzájemná nesnášenlivost (vyvolaná především politikou), ale těžká práce v dolech a vzájemná závislost je nakonec vždy znovu spojila. Čas trávili společně a život v kolonii byl díky tomu mnohotvárný. Práce v temnotě nitra země vedla havíře k o to větší lásce k přírodě. Kolonie byly plné zeleně a drobné zahrádky a šachetní políčka dotvářely její kolorit a folklór. Ve volném čase pak s radostí vyráželi do přírody
116
okolních Beskyd „vydýchat se.“ O vztahu k přírodě svědčí i zakládání turistických oddílů a okrašlovacích spolků. Obyvatelé hornické kolonie netoužili po hmotných statcích a přepychu. Přátelskými vztahy mezi sebou a k přírodě naplňovali vlastní představu o spokojeném životě v hornické osadě. Proto i když byl jejich život těžký, byl to život nezapomenutelný a vryl se jejím obyvatelům hluboko do paměti. Dnes je v důsledků důlních vlivů už většina kolonií zbourána a jejich původním obyvatelům nezbývá nic jiného než vzpomínky a sentimentální povzdech nad minulostí. Ale jak svorně dodávají, byly to krásné vzpomínky, které nikdy nevyblednou.
„I když život v koloniích nebyl lehký, dnešní havíři i jejich rodiny a děti, bydlící na sídlištích, přicházejí o řadu nezapomenutelných zážitků, které původní „koloňoři“ měli. Havíři byli i přes fyzicky náročnou práci tenkrát méně uhonění, byli přívětivější, měli k sobě blíž, ale byli i méně závistiví a více přátelští. Prostě život tenkrát měl více barev a vůní. Škoda, že se to již nikdy nevrátí. Ještě, že nám zbyly alespoň ty vzpomínky.“ (Dombrovský In Hornické, 2007: 446)
117
Příloha č. 2: Geologické poměry v povodí Odry
Zdroj: Povodí Odry (http://www.povodiodry.cz)
Příloha č. 3: Hlavní typy půd v povodí Odry
Zdroj: Povodí Odry (http://www.pod.cz)
118
Příloha č. 4: Důl Frenštát s hloubícími věžemi (v etapě průzkumu uhelného ložiska)
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 28.
Příloha č. 5: Kostel sv. Petra z Alkantary
Zdroj: Mapy.cz (http://foto.mapy.cz/16553-Karvina-Doly-nakloneny-kostel)
119
Příloha č. 6: Letecký snímek areálu Dolu Darkov
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 14.
Příloha č. 7: Důl ČSA (koncem 20. století)
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 17.
120
Příloha č. 8: Důl LAZY (po roce 2000)
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 17.
Příloha č. 9: Koksovna LAZY (60. léta 20. století)
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 18.
121
Příloha č. 10: Sací bagr „Svět“ při těžbě uhelných kalů z nádrže Pilňok
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 83.
Příloha č. 11: Domky „staré“ Balcarovy kolonie v Porubě (snímek z druhé poloviny 20. let)
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 19.
122
Příloha č. 12: Půdorys dělnického domu většího typu pro 4 rodiny
Zdroj: Hornické kolonie karvinského okresu I. díl (2007), s. 199.
Příloha č. 13: „Nová kolonie“, část „Nový svět – finské domky“ (v roce 2006)
Zdroj: Hornické kolonie karvinského okresu I. díl (2007), s. 394.
123
Příloha č. 14: Mapa hornických kolonií z roku 1936
Zdroj: Hornické kolonie karvinského okresu II. díl (2008), s. 59.
Příloha č. 15: Mapa hornických kolonií z roku 1926
Zdroj: Hornické kolonie karvinského okresu II. díl (2008), s. 60.
124
Příloha č. 16: Výsek z mapy „Asanačně rekultivačních staveb“ v karvinské části OKR
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 96.
125
Příloha č. 17: Území před zahájením asanačně-rekultivačních prací (80. léta 20. st.)
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 89.
Příloha č. 18: Rekultivované území Lipin s pohledem na Karvinou
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 89.
126
Příloha č. 19: Vývoj využívání ložiska černého uhlí
Zdroj: Ekologie a hornická činnost (2008), s. 31.
127
