MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra geografie
Tematický atlas Střední Ameriky Bakalářská práce
Brno 2010
Vypracovala:
Vedoucí práce:
Michaela Mačáková
PhDr. Mgr. Hana Svatoňová, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu použitých pramenů a literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 16.4.2010
........................................... Podpis 2
Poděkování Děkuji vedoucí své práce PhDr. Mgr. Haně Svatoňové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky v průběhu vytváření práce. Děkuji i za velkou trpělivost, kterou se mnou měla. Velké díky patří i Mgr. Kateřině Mrázkové, která mě naučila pracovat v programu ArcView.
3
Obsah I. TEORETICKÁ ČÁST 1. ÚVOD……………………………………………………………………………..6 2. CÍLE……………………………………………………………………………....7 3. DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY……………………………………..8 4. METODIKA PRÁCE…………………………………………………………....9 4.1. METODY ZPRACOVÁNÍ………………………………………………….9 4.1.1. Kartografické metody……………………………………………….....9 4.1.2. Ostatní metody……………………………………………………......11 4.2. ATLAS A JEHO KONCEPCE………………………………………….….12 4.2.1. Definice atlasu a tematické mapy………………………………….…12 4.2.2. Obsah tematické mapy……………………………………………......13 4.2.3. Zásady tvorby tematických map……………………………………...13 4.2.4. Kompoziční a konstrukční základy tematické mapy………………....15 4.2.5. Koncepce Tematického atlasu Střední Ameriky………………..…....16 4.3. VLASTNÍ TVORBA MAP V PROGRAMU ARCVIEW 9.3………….......17 4.3.1. Co znamená GIS?.................................................................................17 4.3.2. Geografická data…………………………………………………......18 4.3.3. Podkladová mapa a její generalizace…………………………….…..19 4.3.4. Tvorba a úprava polygonů, linií a bodů…………………………..….20 4.3.5. Práce s mapou v Layoutu…………………………………………….22 5. PŘEHLED TÉMAT A MAP POUŽITÝCH V ATLASE……………………23 5.1. ÚVOD……………………………………………………………………....23 5.1.1. Poloha, rozloha……………………………………………………….23 5.1.2. Státy a závislá území………………………………………………....24 5.2. PŘÍRODNÍ SFÉRA………………………………………………………....24 5.2.1. Geologický vývoj…………………………………………………….24 5.2.2. Reliéf………………………………………………………………....24 5.2.3. Podnebí……………………………………………………………….24 5.2.4. Vodstvo………………………………………………………………25 5.2.5. Půdy…………………………………………………………………..25 5.2.6. Přírodní krajiny…………………………………………………..…...25 5.2.7. Rostliny a ţivočichové………………………………………….…….25 4
5.3. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA STÁTŮ STŘEDNÍ AMERIKY………...26 5.4. DIDAKTICKÉ VYUŢITÍ TEMATICKÉHO ATLASU………………...........26 5.5. ZÁVĚR………………………………………………………………………...27 5.6. POUŢITÉ PRAMENY A LITERATURA…………………………………….28 RESUMÉ……………………………………………………………………....32 II. PRAKTICKÁ ČÁST Tematický atlas Střední Ameriky
5
1. Úvod Při vybírání tématu bakalářské práce mě hodně ovlivnily jiţ vytvořené tematické atlasy na katedře geografie. Vybrala jsem si zpracování Tematického atlasu Střední Ameriky. Pro výběr tématu byla zcela jistě rozhodující moje cesta na ostrov Kuba, kterou jsem podnikla v rámci geografické praxe, pořádané katedrou geografie. Díky pobytu na Kubě jsem nasála atmosféru této oblasti a mohla jsem ve své práci vyuţít fotografií a materiálů dovezených z ostrova. Dalšími důvody byla odlišnost vytváření bakalářské práce, a to díky zpracovávání map v programu ArcView a moţnost rozšířit práci na diplomovou o socioekonomickou sféru.
6
2. Cíle práce Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo vytvoření Tematického atlasu Střední Ameriky, a to její fyzickogeografické části, tak aby atlas mohl slouţit jako didaktická pomůcka v hodinách zeměpisu na základních nebo středních školách. Atlas můţe poslouţit i zájemcům o daný region. Další cíle bakalářské práce: Vyhledání a studium odborné literatury Naučit se pracovat se softwarem ArcGIS 9.3. od společnost ESRI Získat data potřebná ke tvorbě map a doprovodných textů Navrţení koncepce atlasu Vlastní zpracování map v programu ArcView 9.3. Vytvoření textové a obrázkové části atlasu v MS Word Konečná úprava atlasu a převedeni do PDF Zpracování metodické části bakalářské práce
7
3. Diskuze pramenů a literatury K tvorbě teoretické části bakalářské práce a k zásadám tvorby tematických map jsem vyuţívala kartografickou literaturu a zdroje. Nejčastěji jsem vycházela z Topografické a tematické kartografie od B. Veverky (2001) a z Aplikované Kartografie I – Tematické mapy od V. Voţenílka (2004). Vyuţila jsem i Multimediální učebnici Kartografie a geoinformatika vytvořenou Geografickým ústavem PřF MU Brno: http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/kartografie/ Při tvorbě map v programu ArcView jsem pouţívala návody a manuály. Rámcový manuál pro ArcGIS vs.9.0 od K.Pixové, z internetových zdrojů jsem nejvíce vyuţívala stránky společnosti ARCDATA Praha www.arcdata.cz a také jsem
čerpala z
anglických serverů společnosti ESRI www.esri.com nebo www.gis.com. V textové části atlasu jsem vycházela z různých geografických publikací. Hlavním problém při hledání vhodné literatury bylo vymezení oblasti. Málo autorů píše o Střední Americe odděleně jako o samostatné oblasti. Proto jsem mnoho informací hledala v zahraničních publikacích. Nejvíce jsem vyuţívala Státy Střední Ameriky od R. Pavlů (2000), Střední Amerika od autorů J. Kolář, J. Novotný (1966), Encyclopedia of world geography od autorů M. Khan, A. Sherieff, A. Balakishan (2007), Caribbean Islands od R. Berkmoese (2008). K četným tématům jsem hledala literaturu zaměřenou na dané téma, např. pro geologický vývoj jsem čerpala z literatury Regionální literatura světa od Z. Mísaře (1987), pro podnebí jsem pouţila The Encyclopedia of world klimatology od J. Olivera (2005), informace o reliéfu jsem čerpala z Světová pohoří – Severní, Střední a Jižní Ameriky od J.Šlégla (2003). Velkým přínosem mi byl elektronický učební text vytvořený v rámci grantového projektu FRVŠ Geografie Latinské Ameriky a Karibiku: http://rgla.upol.cz/. Na stránkách Washingtonkého muzea jsem našla projekt zabývající se Střední Amerikou a Karibskou oblastí: http://botany.si.edu/projects/cpd/ma/ma.htm. Součástí textu jsou také obrázky a fotografie. Obrázky jsem hledala na internetu, pomocí vyhledávače Google http://www.google.cz Pro vytváření map jsem pouţila data z CD ESRI Data & Maps (2002). Tato data mi poskytla obrysy všech států světa, hranice, hlavní města, říční síť, jezera. Pro zbytek map byl hlavním zdrojem Vojenský atlas světa (VKÚ Harmanec, 1999), Amerika: sešitový atlas pro základní školy a víceletá gymnázia (Kartografie Praha, 2005), Atlas světa od nakladatelství Reader‛s Digest Výběr (2005). 8
4. Metodika práce 4.1. Metody zpracování Metody pouţité pro zpracování tematického atlasu lze rozdělit do dvou skupin – na metody kartografické a metody ostatní. Všechny mapy v atlase jsem vytvořila pomocí programu ArcView 9.3. Pro samotné zpracování atlasu se nejpouţívanější metodou stala generalizace, metoda areálová, metodu sběru dat a metoda kompilace.
4.1.1. Kartografické metody Kartografické metody jsou pouţité pro tvorbu všech map v atlase a slouţí k vyjádření fyzickogeografických a socioekonomických jevů. Klíčovými kartografickými metodami pak byly metoda areálová, bodová, liniová a areálová. Metoda kartogramu Tato kartografická metoda slouţí k vyjádření kvantitativního rozlišení jevu a je jednou z nejpouţívanějších metod kartografie pro vyjadřování kvantity. Vzniká tak mapa tvořená dílčími územními celky, do kterých pak jsou plošně znázorněna statistická data, nabývající relativních hodnot (pro data absolutních hodnot pak pouţíváme kartodiagram, který však pro tvorbu tohoto tematického atlasu vyuţit nebyl). Pro vyznačení kvantity sledovaného jevu se pouţívá buď barevná škála, nebo rastr. Metoda generalizace Jde o teoreticky i prakticky velmi náročnou metodu, která zásadně ovlivňuje kvalitu mapového díla. Podstatou generalizace je zevšeobecňování za účelem dosaţení únosné míry informací, a to jak do počtu, tak i podrobnosti, úplnosti (Veverka, 2001). Kartografická generalizace spočívá ve výběru, geometrickém zjednodušení a zevšeobecnění objektů, jevů a jejich vzájemných vztahů pro jejich grafické vyjádření v mapě, ovlivněné účelem, měřítkem mapy a vlastním předmětem kartografického znázorňování (ČSN 73 046 Veverka, 2001).
9
Metoda areálová Areálová metoda slouţí k vyznačení ploch, na nichţ se vyskytuje určité téma a nejčastěji se vyznačuje pomocí tónu, odstínů, či sytostí barev. Slouţí k vyjádření jak kvalitativního, tak i kvantitativního rozlišení jevu. Záleţí, zda vymezujeme areály určené homogenitou určitého jevu, který je platný pro celý areál (kvalitativní), nebo vyjadřujeme v ploše jevu nějakou číselnou relaci (kvantitativní). Plochy se vymezují na základě rajonizace, regionalizace, nebo typologie. Areálovou metodu jsem vyuţila u všech map s fyzickogeografickým obsahem. Pro jednotlivé areály jsem pouţila různé odstíny barev. Metoda bodových znaků Tuto metodu vyuţíváme v případě, ţe chceme do mapy zakreslit objekt, který však není moţno znázornit půdorysně. Potom se objekt zobrazuje jako bod. Metoda bodových znaků se pouţívá pro znázornění měst, místa těţby nerostných surovin, pěstování zemědělských plodin atd. Pokud má bodový znak vyjadřovat i kvantitu, pak platí pravidlo přímé úměry mezi velikostí znaku a velikosti znázorňovaného objektu. V tematickém atlase jsem metodu bodových znaků pouţila pro znázornění měst, či jiných objektů bodového charakteru. Metoda liniových znaků Tato metoda je jednou ze základních kartografických metod, které slouţily při tvorbě tematického atlasu. Pouţívají se k zobrazení vodních toků, hranic areálů, komunikací atd. Vyjadřuje prvky obsaţené v mapě pomocí linií, které dále rozlišujeme na několik druhů. Liniové znaky se člení na hraniční, identifikační a pohybové (Kaňok, 1999). Někteří autoři pouţívají rozdělení na geometricky přesné, topograficky přesné a schematicky mezi pevnými body (Veverka, 2001). Ale princip obojího dělení zůstává stejný a liší se jen označení autora. Největší zastoupení patří liniím identifikačním, jeţ slouţí k zobrazení objektů, které jsou v terénu jasně odlišitelné a mají výrazný pouze délkový rozměr, coţ je například říční či dopravní síť.
10
4.1.2. Ostatní metody Ostatní metody pomáhají s vytvářením tematického atlasu a slouţí k dotvoření atlasu jako celku. Vyuţity byly hlavně při vytváření textů k jednotlivým tematickým mapám. Zásadní význam pro tvorbu mého atlasu měla metoda sběru dat a metoda kompilace. Dalšími důleţitými metodami pak byly popisná při tvorbě textů k mapám a taky metoda srovnávací. Metoda sběru dat Tato metoda poslouţila k nahromadění potřebného datového materiálu pro vznik tematických map. Pro vytvoření atlasu bylo zapotřebí nashromáţdit podkladové mapy, vhodnou literaturu a internetové zdroje. Nejhůře dostupná byla data pro vytváření textů k jednotlivým tematickým mapám. Ve většině literatury je oblast Střední Ameriky zahrnuta k Severní nebo Jiţní Americe a autoři se jí věnují pouze okrajově. Z tohoto důvodu jsem často vyuţívala anglicky psanou literaturu. Komparativní metoda Neboli metoda srovnávací, jejímţ cílem je určit shodnost, či odlišnost dvou a více jevů. Metoda nám pomáhá získat představu o prostorových vztazích a souvislostech. Pro vznik mapy bylo nutné vyhodnotit dostupné materiály a vybrat ty nejvhodnější pro danou potřebu. Vyuţití má tato metoda jak pro tvorbu map fyzickogeografických, tak i socioekonomických. Komparativní metodu jsem pouţila nejen pro zhodnocení datového materiálu, ale i při výběru literatury pro tvorbu textové části atlasu. Popisně geografická metoda Klasická metoda pouţívaná při geografickém popisu krajiny. Spočívá v umění odhadnout charakteristické a specifické rysy popisovaného regionu. V minulosti se řadila mezi nejpouţívanější metody. Byla pouţita při tvorbě textů k tematickému atlasu.
11
4.2. Atlas a jeho koncepce 4.2.1. Definice atlasu a tematické mapy Atlas je soubor map vyjadřující informace o určitém území, územním jevu, nebo skupině těchto jevů (Veverka, 2001). Název atlas pouţil roku 1595 holandský kartograf Gerard Kremer na obalu souboru map v kniţní vazbě. Představuje vrchol kartografické práce. Mapy v atlase musí být uspořádány systematicky, aby atlas poskytoval všestranný pohled na sledovaný prostor, či tematickou oblast vztaţenou k tomuto prostoru. Atlasy podléhají vysoké míře generalizace, protoţe zpravidla vznikají v malých měřítkách. Mapy v rámci atlasu se vyznačují jednotnou koncepcí a kartografickým provedením, shodným způsobem zpracování včetně jednotného jazyka mapy. Atlasy lze třídit několika způsoby. V praxi nejpouţívanější jsou: podle územního rozsahu – atlasy světa, atlasy kontinentů, moří a oceánů, atlasy států, jejich části (regionů), či skupin států. podle účelu – atlasy pro státní správu, atlasy pro osvětu, vědu a kulturu (školní atlasy) podle obsahu – atlasy obecně zeměpisné, atlasy hvězdné oblohy, tematické atlasy, atlasy komplexní podle stupně podrobnosti – atlasy podrobné, atlasy přehledné dle provedení vazby – vázané do hřbetu, soubory volně vloţených listů (Veverka, 2001) Tematická mapa je kaţdá mapa, která na topografickém podkladu – ať jiţ nezměněném nebo upravovaném – znázorňuje zvláštní téma a je určena ke zcela určitému a vypovídajícímu účelu. Přitom můţe mít jakékoliv měřítko a zachycovat jakkoli malé, nebo naopak velké území. Přesněji řečeno lze říct, ţe mapa neznázorňuje vlastně samo téma, nýbrţ jen generalizovanou představu, kterou o něm autor mapy má (Čapek, 1992).
12
4.2.2. Obsah tematické mapy Obsah tematické mapy dělíme na tematický obsah a topografický podklad. Tematický obsah Představuje souhrn všech objektů, jevů a jejich vztahů obsaţených v mapě. V. Voţenílek člení prvky obsahu map dle jejich původu, charakteru a významu na matematické, fyzickogeografické, socioekonomické a doplňkové a pomocné prvky. Jako tematický obsah pak označujeme souhrn prvků obsahu mapy, které tvoří mapovanou tématiku. Tematický obsah je specifický pro kaţdou tematickou mapu a určuje charakter daného území. Topografický podklad Slouţí k uspořádání tematického obsahu a jeho prvky tvoří pozadí tematické mapy. V atlasech jsou pak často pouţívané říční sítě a hranice. Říční síť je téměř u všech map neměnná a tvoří tak kostru celého podkladu.
4.2.3. Zásady tvorby tematických map Pro tvorbu tematického atlasu je potřeba dodrţovat zásady tvorby tematických map, které jsou formulovány dle principu teoretické kartografie i praktických zkušeností. Je formulováno devět zásad pro tvorbu tematických map (dle Voţenílka, 2004). Zásada jednoty „Ţádný reálný objekt ani jev se neznázorňuje ani nezkoumá izolovaně, ale pouze ve vztazích k jiným objektům a jevům, se kterými je ve vazbě. Proto musejí být shodné objekty a jevy shodně znázorněny.” Kaţdá mapa má tři stránky – odbornou, technickou a estetickou, přičemţ všechny tyto stránky musí být zpracovány jednotně a se stejnou pečlivostí. Zásada koordinace Definuje, ţe kaţdá mapa se zpracovává minimálně nadvakrát, aby se eliminovalo riziko, ţe mapa bude mít dobře zpracované jednotlivé prvky, ale výsledný produkt bude nevyváţený.
13
Zásada jednoduchosti Klade důraz na řízení se heslem, ţe méně je někdy více. Mapa by měla být přehledná a čitelná, proto tato zásada klade důraz na hospodárné pouţívání výrazových prostředků, aby výsledná mapa nebyla přehlcena informacemi a pro uţivatele nepřehledná. Zásada prostorové názornosti Obsah tematické mapy musí být vyjádřený dostatečně názorně, a to tak, aby prostorová diferenciace a dimenze na mapě odpovídala skutečnosti a účelu mapy, protoţe právě toto pak tvoří hlavní přednost mapy. Zásada srozumitelnosti Tematická mapa by měla být snadno čitelná, srozumitelná a jednoznačně interpretovatelná. Název má být stručný a jasný, legenda logická a snadno srozumitelná a mapa by neměla obsahovat příliš mnoho objektů a jevů na úkor srozumitelnosti. Zásada zvýraznění dominant Hlavní téma mapy by mělo v tematické mapě dominovat, tzn. mělo by být graficky nejvýraznější a v legendě umístěno na začátku. Zásada výběru Tato zásada určuje, ţe kaţdé téma vyţaduje individuální výběr jevů a objektů, které budou v mapě obsaţeny. Zásada měřítka Úzce souvisí se zásadou generalizace a podléhá účelu, ke kterému mapa slouţí. Kaţdé měřítko tak vyţaduje jinou generalizaci, jiný výběr prvků obsahu mapy a taky jiný způsob znázorňování. Pro podrobné tematické mapy je pak nejpouţívanější měřítko 1:25 000 a pro přehledné tematické mapy pak 1:50 000. Zásada generalizace Generalizace je velmi důleţitá zásada při tvorbě tematických map, protoţe bez generalizace není moţné v mapě přehledně vyjádřit sloţité prostorové vazby. U map malého měřítka upouštíme od znázorňování typických prvků mapy a individuálních znaků. Generalizace je více závislá na rozhodnutí autora tematické mapy, neţ na technicko – kartografických prostředcích.
14
4.2.4. Kompoziční a konstrukční základy tematické mapy Za kompoziční základ mapy bývá označováno celkové rozvrţení ploch mapové kresby, barev, mapových legend a souvisí s estetickým výrazem mapy. Geometrické neboli konstrukční základy mapy vytváří kartografické zobrazení, souřadnicová síť, mapový rám a měřítko, přičemţ máme více neţ tři sta způsobů kartografického zobrazení. Volba kartografického zobrazené probíhá na základě určitých kritérií a velkou roli hraje také velikost zobrazovaného území. Velikost zkreslení je přímo úměrná velikosti zobrazovaného území a zkreslení je vţdy větší při okrajích mapy. Je třeba zohlednit také geografickou polohu zobrazovaného území, jeho tvar, obsah mapy a její uţití. Jen při akceptaci všech těchto skutečností lze vybrat to správné kartografické zobrazení. Volba kartografického zobrazení Vytváří kostru mapy, tedy zeměpisnou síť, do které pomocí souřadnicového systému umisťujeme obsah mapy. Máme několik metod k výběru vhodného kartografického zobrazení. Nejčastěji se volí zobrazení podle tvaru zobrazovaného území. Pro všechny mapy v atlase jsem pouţila Světový geodetický systém 1984 (WGS 84), který je standardem NATO. Jde o geocentrický pravoúhlý pravotočivý systém pevně spojený se Zemí, kde počátek je stanoven v těţišti Země. Systém WGS 84 vyuţívá definičních bodů rozmístěných po celém povrchu Země, z toho důvodu jej označujeme za geocentrický a globální. Většina map v atlasech zahrnuje zobrazení zeměpisné sítě, avšak u řady tematických map se vynechává. Pro svůj atlas jsem pouţila znázornění zeměpisné sítě v intervalu po deseti stupních zeměpisné šířky i délky a také jsem do map zanesla obratník Raka. Základními kompozičními prvky jsou název, legenda, měřítko, tiráţ a mapové pole.
15
Název mapy S mapovým polem tvoří nejvýraznější prvek mapové kompozice. Název by měl být napsán velkými písmeny (kapitálky) a nemělo by se pouţívat „mapa“. Obsahuje krátké věcné, prostorové a časové vymezení zobrazovaného jevu. Legenda Slouţí k výkladu pouţitých mapových znaků, barevných stupnic a ostatních kartografických vyjadřovacích prostředků. Musí být úplná, uspořádaná, srozumitelná. Měřítko Je nezbytnou součástí kaţdé mapy, ukazuje nám poměr zmenšení skutečnosti a jejího obrazu na mapě. Pouţíváme měřítka číselná, grafická nebo slovní. Nejčastěji se pouţívá měřítko grafické, protoţe při zvětšování nebo zmenšování mapy jejím kopírováním zůstává stále platné. Podle měřítka lze mapy rozdělit na mapy měřítek velkých (více neţ 1:200 000), středních (1:200 000 aţ 1: 1 000 000) a malých (méně neţ 1:1 000 000). Pro mapy v Tematickém atlase jsem zvolila základní měřítko 1: 25 000. Tiráţ Obsahuje informace o autorovi, místo a rok vydání. Nejčastěji ji umisťujeme doprava k dolnímu okraji mapy. Mapové pole Mapové pole tvoří vlastní mapa. 4.2.5.
Koncepce Tematického atlasu Střední Ameriky
V rámci bakalářské práce jsem se rozhodla zpracovat pouze fyzickogeografickou část atlasu. Při vytváření koncepce svého atlasu jsem přihlíţela k jiţ vytvořeným tematickým atlasům Severní a Jiţní Ameriky, které vznikly v předchozích letech na katedře geografie. Oba atlasy mají podobné rozvrţení kapitol a grafické zpracování, které jsem se snaţila zachovat i v svém atlase. V případě, ţe by tyto atlasy byly publikovány, mohla by se tak vytvořit zajímavá edice tematických atlasů amerického kontinentu. 16
Vzhledem k tvaru mapovaného území jsem pouţila rozvrţení stránky na šířku. Atlas je členěn do tří hlavních částí: Úvod, Přírodní sféra a Státy Střední Ameriky. Tyto části se dále dělí na kapitoly. Hlavní části jsou od sebe odlišeny různě barevnými nadpisy a kaţdé kapitole je věnována jedna dvoustrana. Vrchní část dvoustrany tvoří text, který je doplněn obrázky, a na spodní části dvoustrany je příslušná tematická mapa (obr. 1). Kvůli rozvrţení strany na šířku je textová část psána ve třech sloupcích, coţ dodává textu větší přehlednost. Pokud byly v textu nějaké zajímavé informace nebo názvy, zvýraznila jsem je tučným písmem. Více o jednotlivých kapitolách atlasu pojednává oddíl s názvem Přehled témat a map pouţitých v atlase.
obr. 1 Ukázka dvoustrany Tematického atlasu Střední Amerika
4.3. Vlastní tvorba map v programu ArcView 9.3. 4.3.1. Co znamená GIS?
17
GIS je zkratka pro geografický informační systém. Tento systém umoţňuje ukládat, spravovat a analyzovat prostorová data. ARCDATA PRAHA pouţívá jako definici pro GIS: „Geografický informační systém je organizovaný souhrn počítačové techniky, programového vybavení, geografických dat a zaměstnanců navrţený tak, aby mohl efektivně získávat, ukládat, aktualizovat, analyzovat, přenášet a zobrazovat všechny druhy geograficky vztaţených informací.“ GIS zpracovává a analyzuje prostorové informace a převádí je do digitální podoby. Tematicky blízké informace jsou ukládány do jednoho bloku, který nazýváme vrstvy. Tyto vrstvy na sebe postupně skládáme a tím se vytváří datový model.
Obr. 2 Tematické vrstvy. Zdroj: http://www.gembc.ca/images/GIS-layers.jpg, staženo 17.03.2010
4.3.2. Geografická data Geografická data jsou základem kaţdého geografického informačního systému, někdy bývají označována také jako prostorová data. V rámci GIS rozlišujeme dva základní typy dat – vektorová a rastrová. Vektorová data Podstatou vektorových dat je vyjádření geometrické vlastnosti objektu, pomocí základních prvků, kterými jsou body, linie, plochy – polygony. body - jsou vyjádřeny polohou určenou souřadnicemi x,y 18
linie – úsečky definované souřadnicemi počátečního a koncového bodu plochy – jde o plochy, které nelze vyjádřit bodem. Uzavřenému obrazci tvoří hranici uzavřená linie. Vektorová data nám poskytují i popisnou informaci, kterou nalezneme v atributových tabulkách. Rastrová data Základem rastrových dat je překrytí studovaného objektu pravidelnou sítí – mříţkou. Rastrovými výstupy jsou letecké nebo druţicové ortofotomapy a ortofotomozaiky a produkty odvozené z digitálního modelu terénu. 4.3.3. Podkladová mapa a její generalizace Data pro podkladové mapy jsem pouţila z CD ESRI & Maps (2002). Z těchto dat jsem pouţila obrysovou mapu, města, řeky. Ostatní potřebná data jsem vytvořila vlastní digitalizací. Podkladovou mapu Střední Ameriky jsem vytvořila z mapy světa. Nejprve jsem si načetla mapu světa a pomocí tlačítka Select Features jsem si vybrala pouze pevninské státy a Karibskou oblast. Vybranou oblast pomocí Data – Export Data jsem uloţila jako novou vrstvu, se kterou jsem mohla dále pracovat. Tato vrstva se po úpravě stala základem všech mých map. Data společnosti ESRI jsou příliš podrobná a proto jsem musela upravit celkový vzhled obrysu podkladové mapy. Před začátkem úpravy obrysů je nutné zahájit editaci Editor – start Editing. Nesmíme zapomenout v roletce Target, vybrat vrstvu, kterou budeme editovat. V nabídce editace si musíme vybrat vhodný editační úkol - Task, kterým je Reshape Feature. Nyní uţ si jen označíme území, které chceme upravit a můţeme začít. Celý proces úpravy byl pro mě velmi zdlouhavý, jednalo se o mé první seznámení s programem. Nejsloţitější byla úprava Malých Antil, aby ve zvoleném měřítku byly ostrovy dobře viditelné. Výsledek úpravy můţeme vidět na obrázku 3. Stejným způsobem jsem si upravila i linie hranic a řek.
19
obr. 3 Výsledek úpravy
4.3.4. Tvorba a úprava polygonů, linií a bodů Po vytvoření podkladové mapy, bylo potřeba do mapy zanést tematické vrstvy. Nejprve jsem si musela vytvořit pomocí programu ArcCatalog jednotlivé vrstvy, se kterými jsem pak následně mohla pracovat. Nová vrstva se v ArcCatalogu vytvoří postupem File – New – Shapefile. Vrstvu si pojmenujeme, zvolíme si její typ – bod, line, plocha a souřadnicový systém.
obr. 4 ArcCatalog
20
Tyto nové Shapefile si vloţíme do ArcView pomocí Add Data.
obr. 5. Přidání nové vrstvy
Do nových vrstev jsem musela vytvořit objekty pro jednotlivé tematické mapy. Po přidání vrstvy do ArcView je nutné zahájit editaci. Zvolíme editační úkol pro vytváření nových vlastností – Create New Feature. Nástroje, které jsem pouţívala pro vytváření nových objektů, byly Sketch
Toll a Trace
Toll.
obr. 6 Vytvoření nového objektu pomocí Create New Feature
21
Kaţdé vrstvě lze nastavit různé vlastnosti. Nejvíce jsem vyuţívala barevné a velikostní moţnosti. Vlastnosti vrstvy – Layer Properties se nám otevřou, pokud pravým tlačítkem myši klikneme na určitou vrstvu v ArcView.
obr. 7 Vlastnosti zvolené vrstvy
Obr. 8 Nastavení barevné škály v Layer Properties
4.3.5. Práce s mapou v Layoutu Kdyţ jsem si nachystala podkladovou mapu s vrstvami, přešla jsem do Layoutu, kde jsem mapu dokončila do finální podoby. V Layoutu přes záloţku Insert vloţíme do mapy název, legendu a měřítko. Kliknutím pravým tlačítkem myši v poli mapy můţeme 22
nastavit zeměpisnou síť – Grids, pozadí mapy v záloţce Frame – Background. Nakonec jsem vytvořila popisky, kterým jsem přiřadila různé styly, velikosti písma a barvy. Hotovou mapu je potřeba exportovat – File- Export Map a uloţit ji ve formátu .gif.
obr. 8 Dokončená mapa před exportem
5. PŘEHLED TÉMAT A MAP POUŽITÝCH V ATLASE 5.1. Úvod 5.1.1. Poloha, rozloha Téma o poloze a rozloze kontinentu jsem zařadila jako úvodní kapitolu. V této kapitole se čtenář dozví základní informace o kontinentu Střední Amerika. První sloupec obsahuje informace, na jaké polokouli se kontinent nachází, jaká moře a oceány jej omývají a které státy oblast tvoří. Dále se věnuji vymezení oblasti, protoţe tato oblast často bývá zahrnuta pod Severní nebo Jiţní Ameriku, jen v málo pramenech se jí autoři věnují samostatně. Do této kapitoly jsem zahrnula i členitost pobřeţí a krajní body. Textovou část jsem doplnila o mapu, která znázorňuje krajní body pevniny. Mapa tohoto tématu zobrazuje polohu Střední Ameriky s popisky států a ostrovů. Do mapy jsem zakreslila i významné zálivy, průlivy a krajní body.
23
5.1.2. Státy a závislá území Tato kapitola podává přehled o všech zemích, kterých se atlas týká. Této kapitole jsem věnovala dvě dvoustrany, protoţe států patřících do oblasti je mnoho. Na prvních třech stranách jsou vypsány jednotlivé země s údaji o hlavním městě, rozloze státu, počtu obyvatel a státním zřízení. Na poslední stranu jsem zařadila hlavní mapu. Pouţila jsem klasickou politickou mapu, která barevně odlišuje jednotlivé státy. V mapě jsou i popisky všech států. Pro tuto mapu jsem se rozhodla udělat výřez Malých Antil a zobrazit je ve větším měřítku spolu s popisky jednotlivých ostrovů.
5.2. Přírodní sféra 5.2.1. Geologický vývoj Téma Geologický vývoj je zařazeno do Přírodní sféry na prvním místě, protoţe geologický vývoj ovlivnil utváření reliéfu. V první části textu se věnuji vzniku pevniny a pokračuji geologickým vývojem oblasti Střední Ameriky. Do této kapitoly jsem zahnula i sopečnou činnost, která se v oblasti hojně vyskytuje. Poslední odstavec je věnován přírodním rizikům, která suţují Střední Ameriku. Mapa ukazuje geologický vývoj území s hlavními geologickými obdobími. V mapě jsou navíc znázorněny hlavní sopky oblasti.
5.2.2. Reliéf Textová část pojednává o povrchu Střední Ameriky. Pevninskou oblast jsem rozdělila na Sierru Madre a na Středoamerické Kordillery. Nakonec jsem se věnovala povrchu ostrovní části. V textu jsem zajímavé názvy zvýraznila tučným písmem a doplnila jej o obrázky. Mapu k tomuto tématu jsem se nakonec rozhodla vytvořit sama za pomocí digitalizace z atlasu Kartografie Praha. Ukazuje hlavní pohoří a níţiny, je doplněna o sopky, jezera a řeky. V této mapě jsem vypustila popisky řek, mapa by jinak byla velmi nepřehledná.
5.2.3. Podnebí Podnebí jsem opět věnovala dvě dvoustrany, kde na první straně je text a na ostatních jsou doplňující mapy. V úvodu tématu jsem nastínila hlavní faktory pro utváření klimatu. Podnebné oblasti jsou v textu rozděleny na čtyři hlavní – subtropická, 24
tropická, subekvatoriální, vysokohorská oblast. Nakonec je uvedena vertikální klimatická zonalita, která je pro tuto oblast typická. První mapa se věnuje podnebným oblastem. Na další straně jsou dvě menší mapy, které znázorňují červencové a lednové teploty. V poslední mapě jsou zaznamenány průměrné roční sráţky.
5.2.4. Vodstvo V úvodu kapitoly se věnuji obecné charakteristice říční sítě a úmořím. Zbytek textu je rozdělen na podkapitoly Řeky, Jezera a Karibské moře. Podkladem mapy je rozdělení Střední Ameriky na úmoří a bezodtokové oblasti. Na mapě jsou vidět vodní toky a jezera s popisky. Zaznačila jsem i hlavní mořské proudy, které ovlivňují oblast Střední Ameriky.
5.2.5. Půdy Text začíná úvodem, za jakých klimatických podmínek vznikají půdy. Zbývající část kapitoly je rozdělena do podkapitol – Černozemě travnatých stepí, Červenozemě a lateritické půdy, Hnědé a šedohnědé půdy, Hnědé lesní půdy, Močálové tropické půdy. V kaţdé této podkapitole je uvedeno, kde se tyto půdy vyskytují a za jakých podmínek vznikají. Mapa znázorňuje rozmístění výše popsaných půd.
5.2.6. Přírodní krajiny V úvodu jsou uvedeny faktory ovlivňující tvorbu vegetačního krytu. Vegetační pásma jsou rozdělena do podkapitol, ve kterých je charakteristika daného pásma a jeho výskyt. Mapa vegetace dodává přehled o rozmístění vegetačních pásem.
5.2.7. Rostliny a živočichové V oblasti Střední Ameriky se vyskytuje mnoho endemických druhů zvířat i rostlin. Kapitola je zaměřena na výskyt zástupců z rostlinné i ţivočišné říše. Zástupce jsem se snaţila zařadit k jednotlivým vegetačním pásmům.
25
Mapu k tomuto tématu jsem zpracovala odlišným způsobem neţ ostatní mapy v atlase. Jednotlivé druhy zvířat i rostlin jsem do mapy vloţila pomocí malého obrázku a umístila je do oblasti, ve které ţijí.
5.3. Stručná charakteristika států Střední Ameriky Toto téma jsem se rozhodla zařadit proto, ţe celý atlas je tvořen obecně k celému regionu, a na podrobnější informace a zajímavosti nebyl prostor. Charakteristiku jsem se snaţila udělat z fyzickogeografického hlediska. Na kaţdé straně je charakteristika dvou států společně s jedním obrázkem. Největšímu státu, Mexiku, jsem věnovala jednu celou stranu. Tato část můţe být v rámci diplomové práce rozšířena o socioekonomickou charakteristiku jednotlivých států. Atlas se stává zajímavějším a podrobnějším oproti jiným výukovým materiálům běţně pouţívaných na základních školách díky tomuto oddílu.
5.4. Didaktické využití tematického atlasu Regionální geografie Střední Ameriky je podle RVP pro základní vzdělávání zařazena do 7. ročníku. V učebnicích je většinou vymezena Amerika na dva regiony, Severní a Jiţní. Střední Americe není věnována dostatečná pozornost. Mexiko bývá obvykle řazeno k Americe Severní, pevninské státy Střední Ameriky jsou povaţovány za státy Latinské Ameriky, Karibská oblast bývá většinou vymezena samostatně. Tento Tematický atlas přinese ţákům a studentům bohatší informace o fyzické geografii Střední Ameriky. Jednotlivé kapitoly oddílu Přírodní sféra obsahují mapy doplněné textem. Texty podávají v porovnání s učebnicemi běţně pouţívanými bohatší informace o regionu Střední Amerika a jsou doprovázeny tematickými obrázky, jejichţ úkolem je zaujmout ţáky a co nejvíce rozšířit jejich vědomosti. Některé kapitoly tohoto oddílu např. Geologický vývoj a Půdy v běţných učebnicích chybí. V současné době je většina škol vybavena interaktivními tabulemi nebo multimediálními projektory, proto povaţuji za vhodné doplnit svou práci i o CD, které obsahuje digitální podobu Tematického atlasu. Slepá mapa zařazená do úvodu můţe poslouţit jako pomůcka při aplikování znalostí získaných z atlasu.
26
5.5. Závěr V úvodu své bakalářské práce jsem si stanovila cíl, ţe vytvořím zajímavou didaktickou pomůcku pro výuku zeměpisu v sedmých ročnících základní školy. Zpracovala jsem Tematický atlas Střední Ameriky, který kromě map obsahuje i mnoho zajímavých informací o daném regionu. Při vytváření map jsem se naučila pracovat s některými nástroji programu ArcView, jehoţ moţnosti jsou daleko širší, neţ jsem mohla vyuţít. Tento program mě velice zaujal a ráda bych v práci s ním pokračovala. Protoţe jsem někdy nemohla najít dostatek informací v knihách dostupných v běţných knihovnách, hledala jsem různé moţnosti i na internetu. Ve vyhledávači Google jsem našla sekci Knihy, která obsahuje velké mnoţství naskenovaných, převáţně zahraničních publikací, ze kterých jsem čerpala. Tematický atlas Střední Ameriky jsem vytvářela tak, aby mohl doplnit jiţ dříve vytvořené atlasy Severní a Jiţní Ameriky, které zpracovaly studentky katedry geografie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.
27
5.6. Použité prameny a literatura Použitá literatura: Amerika: Od Aljašky po Ohňovou zemi. Praha : Jan Vašut, 1998. 456 s. ISBN 807236-031-0. Amerika: sešitový atlas pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha : Kartografie Praha, 2005. 20 s. ISBN 80-7011-731-1. BAAR, Vladimír, ŠINDLER, Petr. Regionální geografie světadílů a oceánů 2: Amerika, Antarktida, Oceány, I. část. Ostrava : Pedagogická fakulta, 1987. 197s. ISBN 80-7042-015-4. BAAR, Vladimír, ŠINDLER, Petr. Regionální geografie světadílů a oceánů 2: Amerika, Antarktida, Oceány, II. část. Ostrava : Pedagogická fakulta v Ostravě, 1987. 231 s. ISBN 80-7042-016-02. BATEMAN, Graham. Zeměpis světa : encyklopedie. Praha : Columbus, 1995. 512 s. ISBN 80-901727-6-8 BENEŠ, Vratislav, MAREK, Jiří a kol. Karibská oblast. 1. vyd. Praha : Pressfoto, 1975. 480 s. BERSANI, Eugenio. Karibská oblast. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2004. 128 s. ISBN 80-7360-099-4 BLAHUŠOVÁ, Pavla. Atlas světa. 1. vyd. Praha : Reader’s Digest Výběr, 2006. 399 s. ISBN 80-86880-06-0 ČAPEK, Richard, MIKŠOVSKÝ, Miroslav; MUCHA, Ludvík. Geografická kartografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 373 s. ISBN 80-0425153-6. ISBN 80-04-25153-6 DEMEK, Jaromír, VOŢENÍLEK, Vít, VYSOUDIL, Miroslav. Geografie 1 pro střední školy : fyzickogeografická část. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 2001. 96 s. HORNÍK, Stanislav. Fyzická geografie II. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 319 s.
28
KAŇOK , Jaromír. Tematická kartografie. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 1999. 318 s. ISBN 80-7042-781-7 KOLÁŘ, Jaroslav, NOVOTNÝ, Jiří. Střední Amerika. 1. vyd. Praha : ústřední správa geodézie a kartografie, 1966. 62 s. MÍSAŘ, Zdeněk. Regionální geologie světa. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 705 s. OLIVER, John. The Encyclopedia of world climatology. New York : Springer, 2005. 854 s. ISBN 10-4020-3264-1 PALMER, John. Všechno o Zemi : místopisný průvodce světem. 1. vyd. Praha : Reader’s Digest Výběr, 1998. 768 s. ISBN 80-86196-01-1 PAVLŮ, Radek. Státy Střední Ameriky. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2000. 31 s. ISBN 80-7204-145-2 Planeta Země. 2. vyd. Praha : Svojtka a Vašut, 1996. 106 s. ISBN 80-7236-074-4 PRAVDA, Ján. Počítačová tvorba tematických máp. 1. vyd. Bratislava : Univerzita Komenského, 2004. 264 s. ISBN 80-223-2011-0 PREVOST, John. Caribbean Sea. Minneapolis : Abdo Pub. Co., 2003. 25 s. ISBN 1-57765-096-4 SHERIEFF, Afzal. Encyclopedia of world geography. New Delhi : SARUP & SONS, 2007. 371 s. ISBN 81-7625-773-7 ŠLÉGL, Jiří a kol. Světová pohoří. 3. díl, Severní,Střední a Jižní Amerika. Praha : Euromedie Group, k.s. – Kniţní klub, 2003. 176 s. ISBN 80-242-0960-8 Školní atlas světa. 1. vyd. Praha : Kartografie Praha, 1998. 150 s. ISBN 80-7011582-3. VER BERKMOES, Ryan. Caribbean Islands. London : Lonely Planet, 2008. 880 s. ISBN 9781740595759 Velká ilustrovaná encyklopedie zeměpisu. Praha : Svojtka & Co, 2005. 487 s. ISBN 80-7352-005-2 VEVERKA, Bohuslav. Topografická a tematická kartografie 10. 1. vyd. Praha : ČVUT, 2001. 220 s. ISBN 80-01-02381-8 29
Vojenský atlas světa. Harmanec : Vojenský kartografický ústav 1999. 380 s. ISBN 80-8042-175-7. VOŢENÍLEK, Vít. Aplikovaná kartografie 1: Tematické mapy. 2 .vyd. Olomouc: UP, 2004. 187 s.
Elektronické zdroje: CIA - The world Factbook [online]. c2007 [cit. 2010-03-20]. Dostupné z WWW:
. Climate of Central America [online]. [cit. 2010-03-19]. Dostupné z WWW:
. CPD, Middle America and Caribbean Islands overviews [online]. c1997 [cit. 201004-01]. Dostupné z WWW: . ESRI Data & Maps CD [CD-ROM]. ESRI, 2002. FŇUKAL, Miloš, SZCZYRBA, Zdeněk. Geografie Latinské Ameriky [online]. c2007 [cit. 2010-02-18]. Dostupné z WWW: . Infoplease – Encyclopedia – Central America [online]. c2000-2009 [cit. 2010-0201]. Dostupné z WWW: . Infoplease – Encyclopedia - West Indies [online]. c2000-2009 [cit. 2010-02-01]. Dostupné z WWW: . KAPLAN, V, et al. Multimediální učebnice Kartografie a Geoinformatiky, [online]. Brno : Geografický ústav PřF MU, 2005 [cit. 2010-04-01]. Dostupné z WWW: . MIČKOVÁ, Karolína; FILIPOVÁ, Lenka; VANČURA, Michal. Regionální geografie Ameriky pro studenty učitelství zeměpisu pro základní školy [online]. 2007 [cit. 2010-03-02]. Dostupné z WWW: . NASA : Earth Observatory [online]. [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: . 30
ŠTEFFEK, Zdeněk. Zeměpis : Všechny země světa [online]. [2003] [cit. 2010-0315]. Dostupné z WWW: . Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. [2003] [cit. 2010-03-15]. Dostupné z WWW:
31
Resumé Výsledkem mé bakalářské práce je Tematický atlas Střední Ameriky, ve kterém se zabývám fyzickogeografickou charakteristikou oblasti. Tematický atlas má tři oddíly: Úvod, Přírodní sféra a Státy Střední Ameriky. Oddíl Přírodní sféra jsem rozvrhla do jednotlivých kapitol. Kaţdá kapitola obsahuje jednu stranu textu a doprovodnou mapu. Textová část obsahuje kromě faktografických údajů i zajímavosti a zvláštnosti daného regionu. Zpestřením textu jsou tematické obrázky zvyšující jeho atraktivitu a názornost. Vzhledem k tvaru území jsem se rozhodla netradičně vyuţít rozvrţení stran v atlase na šířku. Kromě samotného atlasu je nepostradatelnou součástí mé bakalářské práce teoretická část, ve které je popsána metodika práce, základní postup při tvorbě map v programu ArcView, přehled témat a map pouţitých v atlase a pouţitá literatura.
Summary The outcome of my bachelor's thesis is a Thematic atlas of Central America in which I deal with physical-geographical characteristics of mentioned area. The atlas has three sections: Introduction, Natural sphere and Countries of Central America. I have divided the Natural sphere section into separate chapters. Each chapter contains one page of text and associated map. Text part contains facto-graphical information but also matters of interest and specialties of described region. Thematic pictures are part of the text to make it more attractive. I have decided to use unconventional landscape page layout because of the form of the region landscape. Besides the atlas itself, my thesis contains theoretical part in which I describe work methodology, basic procedure for creating maps in ArcView software, overview of themes and maps used in the atlas and also references.
32
