MASARYKOVA UNIVERZITA. Tematický atlas Jižní Ameriky

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra geografie

Tematický atlas Jižní Ameriky Diplomová práce

Brno 2008

Autor práce: Kateřina Mrázková

Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Hana Svatoňová, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny a literaturu uvedené v seznamu použitých pramenů a literatury.

Brně dne 5. dubna 2008

Kateřina Mrázková

2

Poděkování Chtěla bych poděkovat především své vedoucí PhDr. Mgr. Haně Svatoňové, Ph.D. za seznámení s problematikou geografických informačních systémů a prací v programech ArcView a za vedení při práci.

3

Obsah I. TEORETICKÁ ČÁST 1. ÚVOD ...................................................................................................................

6

2. CÍLE PRÁCE. ....................................................................................................

7

3. DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY …....................................................

8

3.1. DISKUZE LITERATURY ...........................................................................

8

3.2. DISKUZE INTERNETOVÝCH ZDROJŮ ..................................................

9

4. METODIKA PRÁCE ........................................................................................

11

4.1. VYMEZENÍ JIŽNÍ AMERIKY......................................................................

11

4.2. DEFINICE ATLASU A JEHO OBECNÁ KONCEPCE...............................

11

4.2.1. Tematická kartografie, tematická mapa....................................................

12

4.2.2. Zásady tvorby tematických map ..............................................................

13

4.2.3. Kompozice tematické mapy .....................................................................

13

4.2.4. Koncepce Tematického atlasu Jižní Ameriky ..........................................

14

4.3. POUŽITÉ METODY .....................................................................................

16

4.3.1. Kartografické metody ……......................................................................

16

4.3.2. Ostatní použité metody ………................................................................

18

4.4. TVORBA MAP V PROGRAMU ARCVIEW 9.2 ........................................

19

4.4.1 Co je GIS ………………………..............................................................

19

4.4.2. Geografická data ......................................................................................

20

4.4.3. O programu ArcView 9.2 .........................................................................

21

4.4.4. Výběr států ……………...........................................................................

22

4.4.5. Generalizace a tvorba podkladové mapy .................................................

23

4.4.6. Vytváření polygonů, linií a bodů ............................................................

24

4.4.7. Přidávání dat do tabulky ..........................................................................

27

4.4.8. Úprava map ………………………..........................................................

29

4.4.9. Vzhled mapy ………………....................................................................

34

4.4.10. Úprava atlasu …………………………………………………………..

36

5. PŘEHLED TÉMAT A MAP POUŽITÝCH V ATLASE ................................

38

5.1. ÚVOD ………………………………………………………………………

38

5.1.1. Poloha, rozloha …………………………………………………………

38

5.1.2. Historie …………………………………………………………………

38

5.1.3. Státy a závislá území …………………….…….......................................

39

4

5.2. PŘÍRODNÍ SFÉRA ………..........................................................................

39

5.2.1. Geologický vývoj …………....................................................................

39

5.2.2. Reliéf …………….…………...................................................................

40

5.2.3. Podnebí ……………………………………………………………….....

40

5.2.4. Vodstvo ………………………………………………………………...

40

5.2.5. Půdy ……………………………………………………………………

41

5.2.6. Přírodní krajiny …………………………………………………………

41

5.2.7 Rostlinstvo a zvířena ……..……………………………………………...

41

5.2.8. Národní parky …….……………………………………………………

42

5.3. OBYVATELSTVO ….……………………………………………………...

42

5.3.1. Obyvatelstvo ……………...…………………………………………….

42

5.3.2. Národnostní složení. …………………………………………………….

42

5.3.3. Jazyk, náboženství ……………………………………………………...

43

5.3.4. Městské obyvatelstvo ……….………………………………………….

43

5.4. HOSPODÁŘSTVÍ ………………………………………………………….. 44 5.4.1. Hospodářství …………………………………………………………….

44

5.4.2. Zemědělství ………………………………………………………………

44

5.4.3. Nerostné suroviny ………………………………………………………..

44

5.4.4. Průmysl …………………………………………………………………..

45

5.4.5. Doprava ………………………………………………………………….

45

5.4.6. Služby ……………………………………………………………………

45

5.5. STÁTNÍ ZŘÍZENÍ A VYBRANÉ VOJENSKÉ KONFLIKTY ……………. 46 5.5.1. Státní zřízení ……………………………………………………………..

46

5.5.2 Vybrané vojenské konflikty ……………………………………………..

46

5.6. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA STÁTŮ JIŽNÍ AMERIKY …………… 46 6. DIDAKTICKÉ VYUŽITÍ TEMATICKÉHO ATLASU ……………………... 47 7. ZÁVĚR ………………………………………………………………………….. 48 8. SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY ……………………. 49 RESUMÉ ………………………………………………………………………… 56 II. PRAKTICKÁ ČÁST Tematický atlas Jižní Ameriky Výukové CD Jižní Amerika

5

1. Úvod Tématem mé diplomové práce je zpracování Tematického atlasu Jižní Ameriky. Pro toto téma jsem se rozhodla z několika důvodů. Prvním a hlavním důvodem byl můj zájem o problematiku geografických informačních systémů a především práce s programy ArcView 8.1 a ArcView 9.2, se kterými jsem se seznámila v seminářích Geografické informační systémy - laboratoř ve druhém a třetím ročníku mého studia. Tvorba atlasu byla možností, jak si práci v těchto programech nejen procvičit, ale také prohloubit. Dalším důvodem byl zájem o oblast Jižní Ameriky. Jižní Americe se při výuce zeměpisu na základní nebo střední škole nevěnuje tolik pozornosti jako Americe Severní. Je však neuvěřitelně zajímavou oblastí, kde si lidé dodnes uchovali mnohé ze svých původních zvyků a způsobů života. Je směsicí různých národů a jazyků, ale stále zde můžeme potkat pravé jihoamerické indiány. Přestože jsem neměla možnost žádný ze států osobně navštívit, fascinovala mě kultura tamních obyvatel a přírodní podmínky, o kterých jsem se nejen dočetla, ale také jsem měla možnost shlédnout je na fotografiích a slyšet o nich od lidí, kteří tuto oblast navštívili. V neposlední řadě mně při výběru tohoto tématu ovlivnily také tematické atlasy zpracované studenty Pedagogické fakulty v minulých ročnících.

6

2. Cíle práce Základním cílem diplomové práce je vytvoření Tematického atlasu Jižní Ameriky, jako didaktické pomůcku pro výuku regionální geografie v hodinách zeměpisu na základní nebo střední škole a rozšířit tak řadu tematických atlasů zpracovaných studenty pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Tematický atlas je tvořen mapovou částí, kterou doplňuje textová část. Text by měl být srozumitelný, přehledný a poutavý. Mým cílem je nezahrnout čtenáře definicemi, statistickými údaji a odbornými termíny, ale podat mu základní informace o Jižní Americe

Dílčími cíli diplomové práce jsou: Ø Znalost práce se softwarem ArcView GIS a s tím související studium odborné literatury a manuálů k příslušné verzi programu. Ø Studium odborné literatury k tématu práce. Ø Příprava dat – zahrnuje sběr informací z odborné literatury a webových stránek, a také sběr podkladových dat a map pro tvorbu tematických map. Ø Výběr map a tematických celků atlasu. Ø Navržení koncepce atlasu. Ø Zpracování map v programu ArcView 9.2. Ø Zpracování textu, grafů a tabulek, výběr fotografií a obrázků, které použiji při tvorbě tematického atlasu, za použití programu MS Word. Ø Závěrečná úprava atlasu a příprava doprovodného CD.

7

3. Diskuze pramenů a literatury Při zpracovávání Tematického atlasu Jižní Ameriky jsem vycházela z různých geografických a kartografických knih, učebnic, internetových zdrojů, a manuálů. Tematicky by se dala použitá literatura rozdělit do několika oblastí: geografická, kartografická,

manuály k programu

a

literatura zabývající se problematikou

geografických informačních systémů.

Základem pro tvorbu tematických map bylo samozřejmě bližší seznámení s problematikou geografických informačních systémů a s prací v programu ArcView 9.2. Tato literatura je většinou dostupná pouze v anglickém jazyce. Z českých publikací jsem využívala skripta od autorek H. Svatoňové a H. Vítkové: Začínáme s GIS (2003). Z anglických děl jsem pracovala s knihou českého autora V. Voženílka: Cartography for GIS : geovisualization and map communication (2005). Základy pro tvorbu tematických map v ArcView 9.2 jsem čerpala ze svých minulých zkušeností a hlavně také z publikace ARCGIS 9 : začínáme s ArcGIS od kol. autorů ESRI (2004), který byl vydán a přeložen do češtiny společností ARCDATA Praha. Využívala jsem také manuálů ke straší verzi programu (ArcView 8.1) Using ArcMap a Editing in ArcMap (2000). Z internetových zdrojů, věnujících se problematice geografických informačních systémů, jsem nejvíce využívala stránky společnosti ARCDATA Praha www.arcdata.cz. Informace jsem čerpala také z anglických serverů společnosti ESRI www.esri.com nebo www.gis.com .

Kartografickou literaturu a zdroje jsem využívala k tvorbě tematických map a při zpracování teoretické části diplomové práce. Nejdříve bylo nutné z kartografických publikací, respektive publikací zabývajících se tematickou kartografií (Kaňok: Tematická kartografie; Voženílek: Aplikovaná kartografie I), nastudovat základy tvorby tematických map. Obě uvedené publikace obsahují také metody tvorby tematických map a praktické příklady. Pro zpracování teoretické části diplomové práce jsem pracovala i s obecně kartografickou literaturou: Novák, Murdych: Kartografie a Topografie (1988).

8

Z internetových KARTOGRAFIE Přírodovědecké

A

zdrojů

jsem

používala

GEOINFORMATIKA fakulty

Multimediální

vytvořená

Masyrykovy

Geografickým

university

učebnice ústavem

Brno

:

http://www.geogr.muni.cz/ucebnice/kartografie/index.php.

Při tvorbě tematických map jsem pracovala s daty z CD ESRI Data & Maps (2002). Tyto data poskytují obrysy všech států světa, jejich administrativní členění, základní města, říční síť, jezera a komunikace. Pro mapy fyzickogeografické sféry byl hlavním zdrojem Vojenský atlas světa (VKÚ Harmanec, 1999). Mapy jsou zpracovány velmi kvalitně, ale pro některé oblasti (například geologie, podnebí) příliš podrobně. Pracovala jsem i s atlasy běžně dostupnými žákům základních škol: Amerika: sešitový atlas pro základní školy a víceletá gymnázia (Kartografie Praha, 2005) a Školní atlas dnešního světa (Terra, 2001). Data pro statistické mapy pochází převážně z internetových zdrojů a Microsoft Student with Encarta Premium 2008 DVD.

Internet poskytuje aktuální data

k obyvatelstvu nebo hospodářství. Při tvorbě map jsem využívala statistické ročenky organziace CIA: The World Factbook https://www.cia.gov/library/publications/theworld-factbook/index.html. Dalšími zdroji pro statistická data mohly být statistické úřady jednotlivých jihoamerických zemí. Jejich nevýhodou je, že jsou ve španělštině a většina z nich nemá aktualizované údaje. Hlavním důvodem jejich nevyužití byla ale jazyková bariéra. Geografickou literaturu jsem využila při tvorbě textové části tematického atlasu. Hlavním problémem, na který jsem narazila, bylo vymezení Jižní Ameriky, respektive otázka zařazení ostrovního státu Trinidad a Tobago k Jižní Americe. Já jsem se přiklonila, stejně jako autoři Novotný, Kunský (Soubor map, Poznáváme svět : Jižní Amerika, 1985)

k zařazení Trinidadu a Tobaga do Jižní Ameriky. V ostatních

publikacích je tento stát řazen spíše ke Střední Americe. Zpracování fyzickogeografických charakteristik Jižní Ameriky bylo díky velkému počtu dostupné literatury snadné. Nejvíce jsem pracovala s knihami: Šindler, Baar: Regionální geografie světadílů a oceánů (1989) a V. Häufler: Zeměpis zahraničních zemí 2 (1968) a Novotný, Kunský: Soubor map „Poznáváme svět“: Jižní Amerika (1985). Nevýhodou těchto publikací je jejich zastaralost a tedy neaktuálnost dat v oblasti socioekonomické sféry. Aktuální data jsem čerpala z hlavně encyklopedií 9

(Geographica, 2007), a internetu. Nevýhodou encyklopedií je, že se zaměřují na jednotlivé státy a neposkytují charakteristiku o celém jihoamerickém kontinentu. Zdrojem aktuálních informací

byla také skripta Chalupa, Hübelová: Amerika a

Austrálie - cvičení z regionální geografie (2004). Nezanedbatelnou roli při tvorbě tematického atlasu hrály také učebnice pro základní a střední školy. Čerpala jsem z nich, kromě aktuálních údajů, také informace, co se žáci ve škole o Jižní Americe naučí a do jaké hloubky. Záměrem tematického atlasu je rozšířit žákům znalosti o Jižní Americe, nikoli jen zopakovat, co se ve škole naučí. Bylo v celku jednoduché zvolit do atlasu témata, o kterých se v učebnicích nepíše, protože jihoamerické části světadílu se nevěnuje tolik pozornosti jako severoamerické. Z internetových zdrojů jsem při zpracování textové části tematického atlasu nejvíce

využívala

internetových

encyklopedií:

Encyclopaedie

Britannica:

http://student.britannica.com/comptons/article-208327/South-America a MSN Encarta http://encarta.msn.com/encyclopedia_761574914_5/South_America.html. Narozdíl od tištěných knih obě podávají základní informace o Jižní Americe jako celku, nerozdělují ji na státy. Pro statistické údaje se mně staly hlavním zdrojem stránky organizace CIA https://www.cia.gov/cia/publications/factbook/index.html, kde jsem našla základní informace o jednotlivých státech Jižní Ameriky. Výhodou těchto stránek je neustálá aktualizace údajů a přehlednost. Součástí textu jsou také obrázky a fotky. Obrázky jsem hledala na internetu, pomocí vyhledávače Google www.google.cz. Fotky, které jsem používala jsou od tří fotografů, kteří měli možnost Jižní Ameriku navštívit: Dany Hübelové, Dalibora Mahela a Petra Sojáka.

10

4. Metodika práce Při tvorbě tematického atlasu bylo nejdůležitějším úkolem vymezení zájmového regionu – Jižní Ameriky.

4.1.

Vymezení Jižní Ameriky

Amerika jako celek se může členit dvěma způsoby. Podle přírodních podmínek nebo podle jazykových a historických znaků. Podle přírodních podmínek rozdělujeme Ameriku na Severní a Jižní, hranicí mezi nimi je Panamská šíje. Obě části jsou spojeny tzv. Střední Amerikou, ke které patří i ostrovy v Karibském moři. Podle historických a jazykových znaků rozdělujeme Ameriku na Anglosaskou (USA a Kanada), kde úředním jazykem je angličtina a Latinskou Ameriku. K Latinské Americe patří ostatní části světadílu, mluví se zde hlavně španělsky a portugalsky. Dělítkem mezi Anglosaskou a Latinskou Amerikou jsou hranice USA a Mexika. Při zpracování tematického atlasu jsem využila prvního dělení, podle přírodních podmínek. Hlavním důvodem pro zvolení tohoto rozdělení bylo, že Jižní Ameriku tvoří méně států než Ameriku Latinskou. Zpracování map a také textu bylo tudíž jednodušší. Mohla jsem se soustředit na menší oblast a v některých tématech jít více do hloubky. Mezi státy Jižní Ameriky jsem zahrnula také ostrovní zemi Trinidad a Tobago. Tento ostrovní stát je z geologického hlediska pokračováním venezuelského ostrova Pana, proto jsem se rozhodla zařadit ho mezi státy Jižní Ameriky. Stejné dělení využili také Novotný, Kunský: Soubor map „Poznáváme svět“ : Jižní Amerika (1985).

4.2.

Definice atlasu a jeho obecná koncepce

Systematicky uspořádaný soubor map zpracovaný jako celek podle jednotného řídícího záměru se nazývá atlas. První atlasy byly vytištěny v druhé polovině 16. století v Nizozemí. Atlasy můžeme dělit podle různých kritérií. Například podle zobrazovaného území (atlasy světa, atlasy kontinentů atlasy regionů), podle účelu (hospodářské, pro školství), podle obsahu (obecně geografické, tematické, komplexní, fotografické) nebo podle rozsahu (velké, střední – školní, kapesní).

11

Tematický atlas se zabývá jedním nebo více tématy. Pokud vyjdeme z definice atlasu, pak nám vyplývá, že tematický atlas je systematicky uspořádaný soubor tematických map zpracovaný jako celek podle jednotného řídícího záměru.

4.2.1. Tematická kartografie, tematická mapa Tematická kartografie je dílčí oblast kartografie, která se zabývá studiem metod znázorňování tematického obsahu a zpracováním tematických map. (Čapek, 1992) Mapa je zmenšený generalizovaný konvenční obraz Země, nebeských těles, kosmu či jejich částí, převedený do roviny pomocí matematicky definovaných vztahů (kartografickým zobrazením), ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy přírodních, socioekonomických a technických objektů a jevů. Podle obsahu dělíme mapy na tematické a topografické (ČSN 730402 /národní definice/). Jako tematická mapa se označuje každá mapa, která na topografickém podkladu – ať již nezměněném nebo upravovaném – znázorňuje zvláštní téma a je určena ke zcela určitému vypovídacímu účelu. Přitom může mít jakékoli měřítko a zachycovat jakkoli malé nebo naopak velké území. Přesněji lze říci, že mapa neznázorňuje vlastně samo téma, nýbrž jen generalizovanou představu, kterou o něm autor mapy má (Čapek, 1992). Z hlediska použití slouží tematické mapy dvěma hlavním účelům: jednak jako informační pomůcka, jednak jako prostředek výzkumu struktury znázorněných objektů a jevů (Čapek, 1992).

Obsah tematických map se dělí na topografický podklad a tematický obsah. Topografický podklad slouží k určení topologie jednotlivých prvků mapované tématiky. Obsahuje pouze prvky topologicky důležité jako vodstvo, komunikace, sídla, politicko-administrativní hranice a prvky s vazbou na tematiku mapy. Tematický obsah je souhrn prvků obsahu mapy tvořící mapovanou tematiku nebo s ní úzce souvisejí. Tematický obsah tvoří hlavní část obsahu tematických map. Tvoří jej jeden nebo více prvků, jimiž mohou být libovolné fyzickogeografické nebo socioekonomické objekty a jevy (Voženílek, 2001).

12

4.2.2. Zásady tvorby tematických map Při tvorbě tématických map je potřeba dodržovat některé všeobecné zásady: 1. Zásada jednoty - žádný prvek v mapě se nezkoumá jednotlivě, ale pouze ve vztahu k dalším prvkům. Každá mapa má tři strany: odbornou, technickou a estetickou.

Přestože v současnosti převládá

hlavně estetické ztvárnění

(barevnost mapy, její doplnění o obrázky a podobně) musí být všechny tři stránky zpracovány jednotně. 2. Zásada jednoduchosti – zde platí, že méně znamená někdy více. Hlavním cílem je čitelnost mapy. Nejdůležitější je zachovat jednoduchost podkladu, aby vyniklo dané téma mapy a podkladová mapa příliš neodváděla pozornost uživatele. Jednoduchost by měla být zachována také u legendy a popisu. 3. Zásada srozumitelnosti – mapa by měla mít jednoznačný a jasně formulovaný název a srozumitelnou a logicky uspořádanou legendu. Neměla by obsahovat mnoho popisků, barvy a znaky v mapě by měly být lehce rozlišitelné. 4. Zásada zvýraznění dominant – hlavní téma musí být v mapě graficky nejvýraznější. 5. Zásada měřítka – je úzce spojena s generalizací. Při sestavování mapy je důležité napřed zvolit měřítko. Od toho se pak odvíjí výběr prvků obsahu mapy a generalizace podkladové mapy. 6. Zásada

generalizace – čím je měřítko menší, upouštíme od znázorňování

individuálních znaků.

4.2.3. Kompozice tematické mapy Mezi vybrané kompoziční úkoly patří: Stanovení měřítka – měřítko mapy je podřízeno účelu a tematickému zaměření mapy. Měli bychom se snažit, aby měřítko bylo standardní a umožňovalo snadné převody a srovnání map různých druhů a typů. Pro mapy v Tematickém atlase bylo zvoleno základní měřítko 1:35 000 000. Volba kartografického zobrazení – při výběru zobrazení má vždy hlavní slovo účel mapy. Kartografické zobrazení by také mělo vyhovovat požadavkům uživatelů, kteří budou s mapami pracovat. Při volbě kartografického zobrazení jsem vycházela z map ve Školním atlase světa (Kartografie, 1998). Z nabídky zobazení jsem vybírala hlavně v zobrazeních 13

vhodných pro Jižní Ameriku. Všechny mapy jsou v zobrazení South America Equidistant Conic. Zrcadlo mapy – tvoří kompoziční stránku mapového díla

Kompozicí se rozumí rozmístění základních náležitostí mapového díla na mapovém listu. Závisí především na účelu a měřítku mapy, kartografickém zobrazení, tvaru a velikosti znázorňovaného území a na formátu mapového listu. Na rozdíl od topografických map nemají listy tematických map jednotnou kompozici (Voženílek, 2001). Kompozice tematické mapy úzce souvisí s účelem mapy. Účel každé mapy musí být jednoznačně stanovený a musí z něho být zřejmý cíl, kterému má mapa sloužit; okruh budoucích uživatelů a způsob užití a práce s mapou. Základními kompozičními prvky mapy jsou název, legenda, měřítko, tiráž a mapové pole. Tyto prvky musí obsahovat každá mapa, výjimkou jsou pouze mapy, které jsou součástí rozsáhlejších souborů mapových děl. Název mapy je spolu s mapovým polem nejdůležitějším a nejvýraznějším prvkem mapy. Neměl by obsahovat slovo mapa, měl by být napsán velkými písmeny (kapitálky) a měl by obsahovat věcné, časové a prostorové určení. Tvorba legendy patří mezi nejdůležitější a nejobtížnější úkoly při tvorbě mapy. Základem pro její vypracování je obsah konkrétní mapy. Legenda musí být úplná, srozumitelná, čitelná a snadno zapamatovatelná, sestavená v logicky uspořádaný systém a musí být v souladu s označováním v mapě. Měřítko udává poměr mezi vzdáleností na mapě a vzdáleností ve skutečnosti. Rozlišujeme tři druhy měřítka: slovní, grafické a číselné. Nejvhodnější je měřítko grafické, protože zachovává poměr při kopírování mapy. Tiráž se umisťuje nejčastěji k dolnímu okraji mapy, udává informace o autorovi, rok vydání, počet výtisků a podobně. Mapové pole tvoří vlastní mapa.

4.2.4. Koncepce Tematického atlasu Jižní Ameriky Při sestavování atlasu jsem si nejprve musela rozvrhnout jak řadit jednotlivá témata a kapitoly. Využila jsem Hettnerova schématu, které je vhodné a přehledné pro geografickou charakteristiku zemí, především díky vzájemné návaznosti jednotlivých

14

sfér. Atlas jsem rozdělila na šest hlavních částí: úvod, přírodní sféru, obyvatelstvo a hospodářství, státní zřízení a vybrané vojenské konflikty a státy Jižní Ameriky, které se dále členily do kapitol. Jednotlivé hlavní části jsem od sebe oddělila barevně. Stejné barevné schéma jsem používala i v kapitolách, například při orámování tabulky nebo podbarvení textu. Každé kapitole patří v atlase jedna dvoustrana. Pravou stranu tvoří textová část k danému tématu. Text je doplněn obrázky, grafy, tabulkami a zajímavými informacemi v rámečku. Druhou stranu tvoří příslušná tematická mapa, respektive příslušné tematické mapy (obr. 1)

obr.1 Ukázka dvoustrany Tematického atlasu Jižní Ameriky - hlavní mapa

V případě, že jsem do jedné kapitoly zařadila více témat, musela jsem použít i více map (obr. 2).

obr. 2 Ukázka dvoustrany Tematického atlasu Jižní Ameriky - více map

15

4.3.

Použité metody

4.3.1. Kartografické metody K jednotlivým kapitolám jsem nejprve zpracovala příslušné tématické mapy. Všechny mapy byly vytvořeny v programu ArcView 9.2. Při tvorbě tematických map jsem využívala kartografických metod. Nejčastěji používanými byly metoda areálová, metoda kartogramu a kartodiagramu, metoda figurálních znaků a metoda čárových znaků.

Metoda areálová Areálová metoda se používá pro vyjádření kvalitativního rozložení jevů. Pomocí této metody se vyznačují plochy, na nichž se vyskytuje určitý jev. Plochy vznikají na základě určité rajonizace, regionalizace nebo typologie. Z hlediska způsobu vymezení rozlišujeme areály ohraničené, přesně neohraničené, otevřené a dynamické. Podle prostorového uspořádání rozlišujeme izolované, dotykové nebo překrývající se areály. Pro rozlišení areálů se používá různých geografických prostředků, nejčastěji: barvy, rastry nebo popis (Kaňok, 1999). Areálové metody jsem využila pro tvorbu map přírodní sféry, například půdních typů, podnebných pásů a podobně. Areály jsem vymezila ohraničením a rozlišila je jinými odstíny barev.

Metoda figurálních znaků Metoda figurálních znaků se používá pro vyjádření bodového jevu nebo plošného jevu (dům, město, přístav), jehož skutečnou rozlohu nelze v měřítku mapy vyjádřit. Velikost tohoto znaku je buď v celé mapě konstantní. Pokud udává figurální znak kvantitativní hodnotu, platí zásada, že kvantita je úměrná velikosti znaku, obvykle velikosti jeho plochy (Kaňok, 1999). V tematickém atlase jsem metodu figurálních znaků používala jednak pro znázornění měst, nebo například v mapě nerostných surovin, kde reprezentují těžbu určité nerostné suroviny v dané oblasti.

16

Metoda čárových znaků (liniové znaky) Podle toho jaký objekt nebo jev se znázorňuje, můžeme liniové znaky rozdělit na identifikační, hraniční a pohybové (Kaňok, 1999). Identifikační linie se používají ke znázornění objektů, které nelze znázornit v daném měřítku (například silnice, řeky). Hraniční linie, jak už název říká, se používají k ohraničení objektů (například hranice areálů). Poslední, pohybové linie, vyjadřují změny určitého jevu, pomocí šipek i směr určitého pohybu. Příkladem použití těchto linií je mapa objevných plaveb.

Metoda kartogramu Kartogram je mapa s dílčími územními celky, do kterých jsou plošným způsobem znázorněna statistická data většinou geografického charakteru (Kaňok, 1999). Podstatnou charakteristikou kartogramu je, že kvantitativní data jsou přepočtena na jednotku plochy určitého územního celku, například počet obyvatel na km2. Metodu kartogramu jsem použila pro tvorbu mapy znázorňující hustotu obyvatelstva.

Metoda kartodiagramu Kartodiagram ukazuje druh a velikost jevu pomocí diagramů, které vyjadřují hodnotu jevu pro územní celky. V atlase jsem tuto metodu používala pro vyjádření více údajů, které tvoří dohromady jeden celek. Příkladem použití kartodiagramu je mapa náboženství, kde jsem chtěla vyjádřit podíl počtu obyvatel náležejících k příslušné církvi.

Metoda kartografické generalizace Kartografická generalizace je výběr a cílevědomé zevšeobecnění objektů znázorňovaných na mapě úměrně jejich významu, charakteru území, měřítku a účelu mapy (Čapek, 1992). Generalizaci jsem využila hlavně při tvorbě podkladové mapy, kdy bylo nutné výrazně zjednodušit pobřežní linie a odstranit některé, pro potřeby tematického atlasu nedůležité, ostrovy při pobřeží Chile.

17

4.3.2. Ostatní použité metody Při zpracování textu k tematickým mapám jsem využívala především popisnou a srovnávací metodu. Druhou jmenovanou jsem použila hlavně pokud jsem měla velké množství informací, které jsem musela srovnat, utřídit a rozhodnout, které z nich v atlase použiji. Dalšími důležitými metodami jsou metoda sběru dat a metoda kompilace.

Metoda sběru dat Sběr dat spočíval v nashromáždění podkladových map, příslušné literatury a internetových zdrojů. Nejvíce jsem tuto metodu využívala při hledání aktuálních statistických dat o obyvatelstvu a hospodářství. Poměrně časově náročné bylo sbírání vhodných obrázků k jednotlivým tématům, často jsem vhodný obrázek vůbec nenalezla.

Srovnávací (komparativní) metoda Metoda, jejímž smyslem je porovnat shodnost / rozdílnost minimálně dvou jevů. Díky tomu získáme představu o prostorových vztazích a souvislostech.

Popisně geografická metoda Tradiční metoda geografického popisu krajiny. Dlouhou dobu byla hlavní metodou geografie a dodnes je stále používaná. Smyslem této metody je umění odhadnout charakteristické a specifické rysy regionu.

Metoda kompilace Kompilační práce opakuje informace převzaté z jiných dokumentů. Tyto informace jsou přizpůsobeny novému cíli. Kvalití kompilace spočívá v systematickém shrnutí dostupných faktů k tématu, v promyšlené syntéze názorů na určitý problém a v tvůrčím přístupu každého autora.

18

4.4.

Tvorba map v programu ArcView 9.2

Základem tvorby Tematického atlasu Jižní Ameriky bylo zpracování map. Využila jsem metod geografických informačních systémů (GIS). Základním pracovním nástrojem při tvorbě map byl program ArcView 9.2.

4.4.1. Co je GIS GIS, nebo-li geografický informační systém je informační systém, který umožňuje ukládat, spravovat a analyzovat prostorová data (ARCDATA Praha : Co je GIS, 2007). Většina objektů a jevů reálného světa se vyskytuje na určitém místě zemského povrchu (hora, řeka), nebo má k nějakému místu na zemském povrchu vztah (občan má někde trvalé bydliště). Zároveň se tyto objekty vyskytují v daném prostoru s dalšími objekty a navzájem se ovlivňují (například nově postavená továrna zamoří zplodinami určité území).

Proto je velmi důležité znát souvislosti prostorového umístění

jednotlivých objektů. Prakticky to znamená, že v našich datech v počítači musíme mít zaznamenáno obojí současně, tj. jak vlastní údaje o objektu, tak údaje o jeho poloze. Tomuto typu dat říkáme geografická (nebo prostorová) data a počítačovému systému, který umožňuje ukládat a využívat taková data říkáme geografický informační systém, zkráceně GIS (ARCDATA Praha : Co je GIS, 2007). Práci s prostorovými daty nám umožňují i tabulkové procesory a databáze. Ty nám dokáží odpovědět na otázky týkající se přímo prostorových map, například které město leží severněji, která řeka je delší. V praxi však často potřebujeme znát odpovědi na složitější otázky, jako jsou jaká města leží do vzdálenosti 200 km od oceánu a kolik v nich žije obyvatel? A právě odpovědi na tyto otázky nám poskytuje GIS a to formou přehledné mapy. Jedna z přesných a vyčerpávajících odborných definic GIS proto zní: Geografický informační systém je organizovaný souhrn počítačové techniky, programového vybavení, geografických dat a zaměstnanců navržený tak, aby mohl efektivně získávat, ukládat, aktualizovat, analyzovat, přenášet a zobrazovat všechny druhy geograficky vztažených informací (ARCDATA Praha : Co je GIS, 2007) .

19

4.4.2. Geografická data Základem každého GIS jsou geografická data. Geografická data jsou informace o zemském povrchu a objektech, které se na něm nachází. Data si lze představit jako určité vrstvy informací, které se nazývají témata. Každé téma reprezentuje určitý prvek (například silnice, jezera, města a podobně). Geografická data mohou být v GIS organizována dvěma základními modely: Vektorový model dat – odráží reálné objekty jako výplň prostoru třemi základními typy prvků ve zvoleném souřadnicovém systému: body – reprezentují objekty, které mají příliš malou plochu, aby se daly zobrazit jako plochy (sídla). linie – reprezentují objekty, u nichž je důležitá dálka a jejichž plocha je zanedbatelná, například silnice, řeky. plochy – reprezentují veliké objekty, které nelze zobrazit bodem, například lesní plochy, zemědělské plochy, jezera. K těmto datům lze připojit široké spektrum atributů (atributových dat), které popisují dané prvky, přiřazují jim určitou charakteristiku. Uchovávají se v tabulkách. Může jich být kolik chceme a mohou být libovolně složité. Rastrový model dat je charakterizován množinou bodů stejné velikosti pravidelně uspořádaných v řádcích a sloupcích, podobně jako jakýkoli jiný obrázek v počítači. Přesnost daného modelu je pak určena velikostí bodu, který má danou vlastnost – barvu. (Co je GIS, 2007). Rastrová data zahrnují obrázky, letecké nebo družicové snímky, nebo naskenovaná data (to znamená data převedená z tištěného formáu do digitálního). Spojení grafických a tabelárních dat a užití nástrojů software GIS umožňuje vizualizaci a prezentaci těchto dat, napojení dalších statistických informací či uživatelských tabulek, jakož i široké spektrum prostorových analýz (ARCDATA Praha : Geografická data, 2007). Pro digitální data je typické uspořádávání informací do geografických vrstev. Názorně si lze tyto vrstvy představit jako na sebe vrstvené průsvitky tématických vrstev. Na uživateli zůstává, se kterou vrstvou chce pracovat, které chce mít zobrazeny, a které nečinné. (Co je GIS, 2007).

20

Zdroj: ARCDATA Praha : Co je GIS?, 2007

4.4.3. O programu ArcView 9.2 Při zpracování tematických map jsem využívala programu americké firmy ESRI ArcGIS 9.2 ArcView. ArcView je první ze tří úrovní řady ArcGIS Desktop. ArcView tvoří sada aplikací: ArcMap, ArcCatalog, ModelBuilder a okno ArcToolbox. ArcView je nástroj pro tvorbu map a zpráv a získávání informací z map pomocí mapových analýz. (ARCDATA Praha : ArcGIS Desktop, 2007). Z aplikací ArcGIS Dekstop jsem při tvorbě tematických map využívala ArcMap, ArcCatalog a ArcToolbox.

ArcMap je centrální aplikace ArcGIS Desktop, která slouží pro všechny mapové úlohy včetně kartografie, prostorových analýz a editace dat. Aplikace ArcMap poskytuje dva různé pohledy na mapu: zobrazení geografických dat a zobrazení výkresu mapy. V zobrazení geografických dat pracujeme s geografickými vrstvami, můžeme zde měnit symboliku, analyzovat a kompilovat datové sady GIS. Rozhraní tabulky obsahu napomáhá organizovat a ovládat vlastnosti vykreslení datových vrstev GIS v datovém rámci. Zobrazení dat je jakýmsi oknem do datových sad GIS, které máme k dispozici pro danou oblast. V zobrazení výkresu mapy pracujeme s mapovými stránkami, které obsahují nejen rámce geografických dat, ale i další mapové prvky, jako jsou legendy, měřítka,

21

severky a referenční mapy. ArcMap slouží pro tvorbu mapových kompozic připravených pro tisk a publikaci.

Aplikace ArcCatalog pomáhá organizovat a spravovat data GIS, jako jsou mapy, glóby, datové sady, modely, metadata a služby. Je vhodná pro organizaci, vyhledávání a využití GIS dat stejně jako pro tvorbu dokumentace geografických dat pomocí metadat odpovídajících standardům.

Aplikace ArcToolbox obsahuje kompletní sadu funkcí pro zpracování prostorových dat (geoprocesing). (ARCDATA Praha : ArcGIS Desktop, 2007)

Podkladová data pro mapy v tematickém atlasu Jižní Ameriky jsem většinou čerpala z CD ESRI & Maps (2002). Tato data obsahují obrysy všech států a některá vybraná města a řeky. Ke každé vrstvě dat existuje atributová tabulka. Další data, která jsem při zpracování tematických map potřebovala jsem digitalizovala z obrazovky.

4.4.4. Výběr států Prvním krokem byl výběr států, které jsem zahrnula do Jižní Ameriky. Státy jsem vybrala z mapy světa. Nejprve jsme je označila pomocí tlačítka Vybrat prvky , a potom zadala Data – Exportovat data (obr. 3)

22

obr.3 Výběr států Jižní Ameriky

Exportovaná data jsem uložila jako novou vrstvu. tato vrstva dat se stala podkladem pro všechny tematické mapy. Stejným způsobem jsem vybrala i města, řeky, jezera a silnice Jižní Ameriky. Všechna data obsahovala atributovou tabulku, se kterou jsem dále pracovala.

4.4.5. Generalizace a tvorba podkladové mapy Dalším úkolem byla generalizace. Kartografická generalizace je výběr a cílevědomé zevšeobecnění objektů znázorňovaných na mapě úměrně jejich významu, charakteru území, měřítku a účelu mapy (Čapek, 1992). Při generalizaci jsem se soustředila hlavně na úpravu pobřežních linií Jižní Ameriky. Vzhledem k tomu, že jsem si upravila základní podkladovou mapu, kterou jsem využila při tvorbě všech tematických map, bylo nutné zgeneralizovat ji tak, aby byla vhodná pro mapy různých měřítek. K tomu, abych mohla mapu vhodně upravit bylo nutné zahájit editaci: Editace – Zahájit Editaci. V kolonce Cíl zvolíme vrstvu, které se editace týká. Pokud máme vloženou jen jednu vrstvu, vyplní program kolonku za nás.

23

Z nabídky editace – Úloha vybereme Přetvarovat prvek (obr. 4). Pomocí tlačítka Vybrat prvky označíme tu část, kterou chceme upravit.

Obr. 4 Práce s editací

Nejprve jsem zjednodušila pobřežní linie celého kontinentu. Stejným způsobem jsem upravila také říční toky a linie silnic. Dalším krokem digitalizace bylo odstranění některých ostrovů v okolí západního pobřeží Chile. Při mnou používaném měřítku totiž vytvářely nevzhlednou šedou „šmouhu“. K tomu jsem v nabídce Editace využila Další editační nástroje a Pokročilá editace. Po označení Chile (Vybrat prvky) jsem zvolila

Rozložit složený prvek.

Tato funkce oddělí od pevniny jednotlivé ostrovy. Ostrovy, které jsou „nadbytečné“ pak jednoduše vymažeme.

4.4.6. Vytváření polygonů, linií a bodů Vytváření polygonů,

linií a bodů znamená tvorbu tematické mapy.

V ArcCatalogu jsem si vytvořila nový shapefile (vrstvu dat) (obr. 5). Zde bylo zapotřebí zvolit, jaký typ prvků se bude digitalizovat (tedy zda se jedná o body, linie nebo polygony) (obr. 6).

24

Obr. 5 Arc Catalog

obr.6 Vytváříme nový shapefile

25

Tyto vytvořené shapefily jsem vložila do ArcView pomocí

Přidat data a

zahájila jsem editaci. Při digitalizaci nových linií, bodů nebo ploch jsem využívala nascanované mapy. Tyto mapy jsem si vložila jako obrázek do projektu. Postupně jsem nadigitalizovala všechna data, která jsem potřebovala k tvorbě jednotlivých tematických map. Při tvorbě tematických map jsem z editačních úkolů nejčastěji využívala Vytvořit nový prvek (obr. 7) a Rozdělit polygon linií (obr. 8). Při kreslení jednotlivých objektů jsem z kreslících nástrojů nejčastěji používala „tužku“

(Skicovací nástroj), nebo Sledování linie

.

obr. 7 Vytváření nového objektu pomocí Vytvořit nový prvek

26

obr.8 Vytváření nového obejktu pomocí Rozdělit polygon linií

Po vytvoření jednotlivých polygonů (linií, bodů) jsem uložila editaci (Uložit editaci) a ukončila editaci (Ukončit editaci).

4.4.7. Přidávání dat do tabulky V průběhu digitalizace se k takto vytvořeným novým shapefilům automaticky vytváří také atributová tabulka (obr. 9, 10), do které se s každým novým nadigitalizovaným prvkem přidává nový řádek.

27

obr. 9 Otevřít atributovou tabulku

obr. 10 Atributová tabulka

28

Do tabulky jsem podle potřeby vkládala údaje, které mně posloužily k symbolickému vyjádření prvků mapy. Do tabulky lze vložit pole (Možnosti – Vložit pole), nebo odstranit pole (obr. 11). Nesmíme zapomenout, že oba tyto úkoly můžeme provádět pouze když máme ukončenou editaci. Naopak při práci s tabulkou, respektive při vkládání dat do tabulky, je nutné editaci zahájit.

obr. 11 Odstranit pole v atributové tabulce

4.4.8. Úprava map Když jsem měla nadigitalizované prvky a v atributové tabulce jsem jim přiřadila charakteristiky, začala jsem s úpravou mapy. Úprava spočívala nejen v zobrazení určitého tématu, ale také v přidání dalších dat do projektu. To, která data jsem dále přidávala záviselo na tématu mapy. K vykreslení jednotlivých charakteristik musíme zvolit Vlastnosti vrstvy (obr. 12 a 13).

29

obr. 12 Vlastnosti vybrané vrstvy

obr. 13 Vlastnosti vrstvy 30

Pod záložkou Nastavení symbolů se skrývají právě možnosti vykreslení daných prvků v mapě. V levém sloupci zvolíme, jakým způsobem chceme prvky vykreslit. Pokud má mít každý polygon jinou barvu, zvolíme Kategorie – Jedinečné hodnoty. Tuto možnost jsem využívala například při tvorbě mapy Podnebí (obr. 14). V případě, že chceme znázornit statistická data a zdůraznit jejich kvantitu, využijeme Množství – Stupňované barvy. Příkladem tohoto vykreslení je mapa Urbanizace (obr. 15). Po kliknutí na Klasifikovat si můžeme navolit počet tříd a také rozsah intervalu (obr.16) Další možností je vyjádření kvantity pomocí grafu. Po kliknutí na Grafy si můžeme vybrat, jestli chceme graf výsečový, pruh/sloupec nebo skládaný. Při tvorbě tematických map jsem nejvíce využívala výsečového grafu (např. mapa Etnické složení obyvatelstva) (obr. 17). Také graf lze dále upravovat. můžeme nastavit jeho velikost (Velikost) a orientaci (Velikost – Vlastnosti).

obr. 14 Nastavení symbolů - Jedinečné hodnoty

31

obr. 15 Nastavení symbolů - stupňované barvy

obr. 16 Nastavení počtu tříd a rozsahu intervalů

32

obr. 17 Nastevaní symbolů - Grafy Barevnost jednotlivých symbolů si mohu nastavit také sama. Stačí kliknout na symbol ukazující barvu a dostaneme se do nabídky Výběr symbolů (obr. 18). Zde si zvolím barvu výplně, barvu obrysu nebo šířku obrysu.

obr.18 Nastavení barev

33

Stejným způsobem jsem postupovala i při znázornění bodových nebo liniových symbolů.

Když jsem měla takto vykreslené prvky v mapě přistoupila jsem k popisování jednotlivých zobrazených prvků. popisky lze vložit překliknutím na záložku Popisky ve Vlastnostech vrstvy (obr. 19). S popiskami lze dále manipulovat – změnit písmo, velikost popisek, barvu a podobně. Možnosti umístění popisky… nám umožňují nastavit si, kde má být popiska umístěna.

obr . 19 Popisky

4.4.9. Vzhled mapy Když mám takto připravenou mapu, můžu přejít do Zobrazení výkresu (tzv. Layout), kde dokončím mapu. Přes Vložit mohu do mapy vložit název, legendu a měřítko (obr. 20). Název obsahuje věcné vymezení tematického jevu. na všech mapách je název jednotně písmem Arial, velikost 20, tučně. Jako styl měřítka jsem zvolila grafické měřítko (Alternating Scale Bar 1).

34

Největší důraz jsem kladla na přípravu legendy. Snažila jsem se, aby byla srozumitelná a uspořádaná. Pokud mapa obsahovala více témat, bylo zde zobrazeno i více legend. Ze základních kompozičních prvků jsem vynechala tiráž. Jde o atlas obsahující soubor map, takže informace o autorovi a datum zpracování nalezneme v úvodu atlasu.

obr. 20 Layout, možnosti Vložit

Jako ohraničení mapy jsem zvolila Zeměpisnou síť. tu si můžeme navolit v Layoutu, klinutím pravým tlačítkem myši v poli mapy, Vlastnosti – Mřížky. Nastavila jsem si Umístit kalibrované orámování na okraj sítě. Takto dokončenou mapu (obr. 21) jsem exportovala a uložila ji jako obrázek formátu .gif.

35

obr. 21 Dokončení mapy

4.4.10.Úprava atlasu Tematický atlas tvoří šest tematických celků, rozdělených do kapitol. Každé kapitole je věnována jedna dvoustrana. Levou stranu tvoří text vytvořený v programu MS Word. Text je rozdělen do dvou sloupců, širokých 7,87 cm. Okraje stránky jsem nastavila po 1,5 cm, pravý okraj jsem nechala 2,5 cm. Obrázky a tabulky jsem přizpůsobila šířce sloupců. Pravou stranu tvoří vždy jedna tematická mapa, nebo několik menších map (např. mapa u kapitoly Historie). Samotnou

úpravu

atlasu

jsem provedla

v programu

PDF Converter

Professional. Text k atlasu jsem vytvořila v programu MS Word, mapy jsem nechala uložené jako obrázek.

36

Výjimkou je tématický celek státy Jižní Ameriky. K jednotlivým státům jsem už nezařazovala mapu, která by ukazovala, kde v Jižní Americe leží. Rozhodla jsem se tak proto, že v průběhu čtení atlasu se čtenář s polohou států seznámí. Navíc je mapa zobrazující státy Jižní Ameriky zařazena hned v úvodním tematickém celku a můžeme se k ní kdykoli vrátit. Každý tématický celek je uveden stránkou s obrázky a fotografiemi z Jižní Ameriky, které se daného tématického celku týkají. Na závěr jsem atlas doplnila rejstříkem s důležitými pojmy. Rejstřík může být vhodnou pomůckou hlavně pro studenty, při vyhledávání informací o jihoamerickém kontinentě.

37

5. Přehled témat a map použitých v atlase Atlas Jižní Ameriky tvoří šest základních tematických celků: úvod, přírodní sféra, obyvatelstvo, hospodářství, politické poměry a státy Jižní Ameriky. Každá tato část je rozdělena do několika kapitol (témat), které souhrnně podávají základní informace o Jižní Americe.

5.1.

Úvod

5.1.1. Poloha, rozloha mapa: Poloha První, úvodní kapitola seznamuje čtenáře s polohou, tvarem a rozlohou Jižní Ameriky, podává stručnou charakteristiku o členitosti pobřeží a nejvýznamnějších ostrovech. Seznam těch největších je uveden v tabulce. Text je doplněn satelitním snímkem Jižní Ameriky, který je k dispozici na CD ROMu ke Školnímu atlasu světa od nakladatelství Svojtka & Co. Pro tuto kapitolu jsem použila jednu hlavní mapu. Mapa zobrazuje polohu Jižní Ameriky, hlavní rovnoběžky (rovník a oba obratníky) a popisuje hlavní státy Jižní Ameriky. Dále jsou v mapě zakresleny významné ostrovy a poloostrovy, zálivy a průlivy, řeky a krajní body. Spojnice krajních bodů znázorňují vzdálenost mezi nimi.

5.1.2.

Historie

mapy: Cesty do Jižní Ameriky v 15. a 16. století, Jižní Amerika v 16. století, Jižní Amerika v 18. století Text seznamuje čtenáře s historií jihoamerického kontinentu od příchodu prvních obyvatel, přes objevení Jižní Ameriky a její postupné podmanění Evropany až po stručný nástin dnešního vývoje. Téma historie je velmi obsáhlé a nebylo tudíž možné do něj zahrnout v odpovídajícím rozsahu všechny důležité události v dějinách jednotlivých států. Toto téma jsem zařadila do úvodní kapitoly především kvůli mapě Cesty do Jižní Ameriky v 15. a 16. století, která dokumentuje objevení Ameriky a také zámořské plavby, které se jihoamerického kontinentu bezprostředně týkaly. Mapu doplňují dvě

38

menší mapky. První zachycuje Jižní Ameriku v šestnáctém století, druhá ve století osmnáctém. Z map je velmi dobře patrná kolonizace Jižní Ameriky.

5.1.3.

Státy a závislá území

mapa: Jižní Amerika Úkolem druhé kapitoly je seznámit čtenáře s jednotlivými státy Jižní Ameriky, nebo – li se státy, kterých se bude tematický atlas týkat. V tomto přehledu je uveden oficiální název země (závislého území), počet obyvatel, rozloha a státní zřízení. Přehled je doplněn vlajkami jednotlivých států. Jako mapu k tomuto tématu jsem použila klasickou politickou mapu, která znázorňuje pomocí popisu a jiných barev jednotlivé státy Jižní Ameriky. Barevně jsou vyplněny jen ty státy, o nichž atlas pojednává - tedy ty, které se řadí do Jižní Ameriky V mapě jsou dále zaznačena hlavní města států. Pro lepší orientaci je mapa doplněna hlavními vodními toky.

5.2.

Přírodní sféra

5.2.1. Geologický vývoj Mapa: Geologie Toto téma jsem zařadila do tématického celku přírodní sféra jako první, protože je v něm nastíněn vývoj a vznik jihoamerického kontinentu, jak ho známe dnes. Textová část pojednává o jednotlivých geologických oblastech Jižní Ameriky, které znázorňuje mapa. Tyto oblasti jsou barevně odlišeny podle stáří svrchní vrstvy sedimentů, které je pokrývají. Jižní Amerika je také známá výbuchy sopek. Proto jsem do textu zařadila alespoň zmínku o současných aktivních vulkánech. Vulkány jsou zakresleny i v mapě. Součástí geologického vývoje je také vznik nerostných surovin. Toto téma jsem zařadila ale až do kapitoly hospodářství, protože v dnešní době má těžba nerostných surovin spíše ekonomický význam.

39

5.2.2. Reliéf mapa: Geomorfologie Kapitola velmi stručně charakterizuje povrch Jižní Ameriky. Více místa jsem věnovala horskému systému And, méně pak jednotlivým vysočinám a nížinám. Text v tomto případě pouze doplňuje mapu. Ta je zčásti převzatá z CD ROMu ze Školního atlasu světa od nakladatelství Svojtka & co., protože by bylo velmi složité ji vytvořit. Do mapy jsem pouze doplnila hranice států a popisky hlavních geomorfologických celků a řek.

5.2.3. Podnebí Mapa: Podnebí, Srážky, Lednové a červencové teploty Tématu podnebí jsou věnovány celkem čtyři strany a čtyři mapy. V textu jsem charakterizovala jednotlivé podnebné oblasti, které se vyskytují v Jižní Americe. Vycházela jsem z Alisovovy klasifikace. Kromě hlavní mapy, která zobrazuje, kde se podnebné oblasti v Jižní Americe vyskytují, jsem do tohoto tématu zařadila i další mapy. Mapa srážek dokumentuje rozložení srážek na jihoamerickém kontinentu. K jednotlivým hlavním městům jsem uvedla i množství srážek za rok – pokud byly informace dostupné. Pro hlavní města Brazílie a Chile jsem zařadila do atlasu také ukázku klimadiagramu, který ukazuje rozložení srážek v daném městě v jednotlivých měsících v průběhu roku. Další dvě mapy charakterizují teploty v měsících leden a červenec.

5.2.4. Vodstvo mapa: Úmoří, mořské proudy V této kapitole jsem se zaměřila především na charakteristiku hlavních vodních toků. Nejvíce jsem se věnovala nejdelší řece Jižní Ameriky, Amazonce. Mapa znázorňuje rozdělení Jižní Ameriky na dvě úmoří (Atlantského a Tichého oceánu) a bezodtoké oblasti. V mapě jsou vyznačeny nejdůležitější vodní toky a vodní plochy.

40

5.2.5. Půdy mapa: Půdy Kapitola podává informace o jednotlivých půdních typech, zastoupených v Jižní Americe. V textu jsem se nejprve zaměřila na zdůvodnění výskytu jednotlivých půd. Poté jsem tyto půdní typy podrobněji charakterizovala. Na závěr jsem zařadila rámeček, který pojednává o znehodnocování půd v amazonském pralese. Rozmístění půdních typů znázorňuje také mapa, která je vytvořena areálovou metodou. Jednotlivé půdní typy jsou barevně odlišeny. Barvy jsou zvoleny tak, aby se co nejvíce přiblížili barvám, které se pro jednotlivé typy půd standardně používají.

5.2.6. Přírodní krajiny mapa: Přírodní krajiny Téma Přírodní krajiny charakterizuje rozložení šířkových vegetačních pásem v Jižní Americe. Protože vymezování jednotlivých pásem se v literatuře odlišuje, vycházela jsem z představy, že atlas má být pro žáky základních škol, takže bych neměla zabíhat do podrobností, ale spíše vymezit hlavní přírodní krajiny. Proto jsem se držela rozdělení podle Sešitového atlasu pro základní školy a víceletá gymnázia : Amerika (Kartografie, 2005). V textu jsem charakterizovala jen pět hlavních, v Jižní Americe plošně nejvíce zastoupených, přírodních krajin. Celkový přehled o rozmístění šířkových vegetačních pásů podává mapa.

5.2.7. Rostlinstvo, zvířena mapa: Rostlinstvo a zvířena Flóra i fauna Jižní Ameriky je typická výskytem druhů, které na jiných místech na Zemi nenajdeme. Chtěla jsem představit hlavně jedinečné a typické druhy živočichů a rostlin. Proto jsem také zvolila mapu, která je pokryta fotografiemi živočichů a rostlin. Ty jsou umístěny tak, aby ukázaly, kde která zvířata žijí, respektive rostliny rostou. Hlavní

mapa

je

doplněna

malou

mapkou,

která

ukazuje

rozložení

fytogeografických oblastí v Jižní Americe. Mapku zoogeografických oblastí jsem nezařadila, protože, jak je uvedeno v textu, celá Jižní Amerika patří do jediné oblasti – neotropické.

41

5.2.8. Národní parky mapa: Národní parky V této kapitole jsem původně zamýšlela zaměřit se na ochranu přírody. Byl však problém najít všeobecné informace, většinou se autoři zaměřují na charakteristiku významných národních parků. Takže jsem tuto kapitolu pojala stejně. V první části jsem uvedla stručně informace o historii ochrany přírody a vzniku prvních parků. Tabulka dává přehled významných národních parků zařazených na seznamu světového dědictví UNESCO. Kde se tyto parky v Jižní Americe nachází dokumentuje mapa. Do textu jsem dále zařadila informace o Pantanalu, národním parku, který je půl roku bažinou a půl roku pastvinou.

5.3.

Obyvatelstvo

5.3.1. Obyvatelstvo mapa: Hustota zalidnění První kapitola tohoto tematického celku charakterizuje vývoj počtu obyvatel a jejich současné rozmístění. V tabulce jsem uvedla počet obyvatel v jednotlivých státech Jižní Ameriky. Přestože demografických charakteristik o obyvatelstvu je opravdu hodně, uvedla jsem do textu pouze věkové složení obyvatelstva a informaci o průměrné délce života mužů a žen. Hlavní tematická mapa znázorňuje rozmístění obyvatel v Jižní Americe. Protože je rozmístění obyvatelstva značně nerovnoměrné, úplně jsem vynechala údaje o hustotě obyvatel na km2 v jednotlivých státech. Menší mapka znázorňuje pomocí kartodiagramu věkové složení obyvatelstva.

5.3.2. Národnostní složení mapa: Etnické složení obyvatelstva Přestože indiánská populace dnes zaujímá poměrně malé procento z celkového počtu obyvatel, zaměřila jsem se právě na ni. Indiánské kultury si dodnes zachovaly svůj specifický styl života. V první části jsem se věnovala především na historii významných indiánských kultur, větší prosto jsem věnovala Inkům, jakožto nejznámější

42

indiánské kultuře Jižní Ameriky. Druhá část (období kolonizace) vysvětluje, jak se do Jižní Ameriky dostávaly další národy a jak postupně docházelo k promíchání obyvatelstva. V poslední části je charakterizováno současné národnostní složení obyvatelstva. Pro mapu národnostního složení jsem zvolila dva jevy. Kartogram znázorňuje podíl původních obyvatel na celkové populaci. Kartodiagram znázorňuje podíl jednotlivých etnických skupina na celkovém počtu obyvatel.

5.3.3. Jazyk, náboženství mapy: Náboženství, Jazyky V této kapitole jsem se zaměřila na rozmístění jazykových skupin a hlavních náboženství. Lépe je toto rozmístění patrné z přiložených map. V nich je vidět, že ani jazyky ani náboženství nekopírují přesně hranice států. Obě mapy byly vytvořeny areálovou metodou. Jednotlivé jazykové skupiny a náboženství jsou odlišeny různými barvami.

5.3.4. Městské obyvatelstvo mapa: Míra urbanizace V Jižní Americe můžeme v současné době stále sledovat trend stěhování obyvatel z venkova do měst, nebo-li proces urbanizace. Proto jsem toto téma zařadila i do Tematického atlasu jako samostatnou kapitolu. Uvádím zde samozřejmě důvody tohoto stěhování a také následky, jako je vznik chudinských čtvrtí. V druhé části textu stručně charakterizuji tři největší a nejlidnatější jihoamerická města: Rio de Janeiro, São Paulo a Buenos Aires. V mapě je metodou kartogramu znázorněn podíl městského obyvatelstva - míra urbanizace. Metodou kartodiagramu jsem rozlišila velikosti jednotlivých aglomerací.

43

5.4.

Hospodářství

5.4.1. Hospodářství mapa: Hospodářství Úvodní kapitola celku hospodářství seznamuje čtenáře s historií hospodářského vývoje Jižní Ameriky a se současnou situací. Rozdělila jsem země Jižní Ameriky na 4 hospodářské celky: sever, andské státy, Brazílie a laplatské země (dle: Chalupa, Hübelová, 2004). Součástí úvodní charakteristiky hospodářství je také využití energie. Mapa ukazuje pomocí kartodiagramu podíl jednotlivých hospodářských sektorů (zemědělství, průmysl a služby) na tvorbě HDP a hlavní hospodářské oblasti.

5.4.2. Zemědělství mapa: Zemědělství Kapitola podává stručnou charakteristiku o historii zemědělství v Jižní Americe a nástin současné situace. Zvlášť charakterizuji rostlinnou a živočišnou výrobu. K rostlinné výrobě jsem zařadila a v rámečku zvýraznila také pěstování koky. V závěru uvádím také zmínku o lesnictví. Mapa byla vytvořena areálovou metodou a znázorňuje využití půdy v Jižní Americe. Je doplněna bodovými značkami, které ukazují, kde se pěstují vybrané plodiny a chovají hospodářská zvířata.. Značky byly zvoleny podle Sešitového atlasu pro základní školy avíceletá gymnázia : Amerika (Kartografie, 2005).

5.4.3. Nerostné suroviny mapa: Těžba nerostných surovin V úvodu kapitoly je stručně nastíněn vývoj těžby nerostných surovin v Jižní Americe. Dále jsem se zaměřila na charakteristiku těžby hlavních surovin. Text je doplněním mapy, která byla vytvořena metodou figurálních znaků. Jednotlivé symboly pro nerostné suroviny byly vybírány podle Školního atlasu světa (Kartografie, 1998). Znaky byly lokalizovány do míst s významnou těžbou.

44

5.4.4. Průmysl mapa: Průmysl V této kapitole jsou podrobněji zpracována nejdůležitější jihoamerická průmyslová odvětví. Ta jsou také znázorněna v mapě. Při tvorbě mapy průmyslu jsem vycházela opět ze Školního atlasu světa (Kartografie, 1998). Snažila jsem se dodržet nejen barvy standardně používané pro jednotlivá průmyslová odvětví, ale také strukturu mapy.

5.4.5. Doprava mapa: Doprava Téma Doprava pojednává o rozmístění a úrovni hlavních amerických komunikací. V úvodu je charakterizován vznik a vývoj prvních silnic a železnic. Dále jsem se zaměřila na hlavní druhy dopravy. Nejvíce místa jsem věnovala dopravě silniční, která je nejvýznamnějším a nejpoužívanějším typem dopravy ve státech Jižní Ameriky. Mapa byla vytvořena areálovou metodou a metodou liniových znaků. Pomocí první zmiňované jsem vytvořila oblasti s převažujícím typem určité dopravy. Metodou liniových znaků byly vytvořeny hlavní silniční a železniční tahy a zvýrazněny splavné úseky řek. V mapě jsou také uvedeny významné přístavy a letiště Jižní Ameriky.

5.4.6. Služby mapa: Cestovní ruch Kapitola služby charakterizuje čtyři podtémata: cestovní ruch, obchod, zdravotnictví a školství. Mapa se vztahuje k tématu cestovního ruchu. Ukazuje nejen nejatraktivnější a nejnavštěvovanější města a místa v Jižní Americe, ale také příjmy cestovního ruchu v jednotlivých státech.

45

5.5.

Státní zřízení a vybrané vojenské konflikty

5.5.1. Státní zřízení Kapitola volně navazuje na úvodní charakteristiku států a území Jižní Ameriky a charakterizuje státní zřízení jednotlivých států. Toto téma je poměrně obsáhlé, proto jsem se omezila pouze na konstatování, že státy Jižní Ameriky jsou republiky. Jejich další administrativní členění jsem neuváděla, protože jsem to nepovažovala za důležité. Součástí státního zřízení je také zmínka o závislých územích, Falklandských ostrovech a Francouzské Guyaně. Mapu jsem ke kapitole Státní zřízení nezařadila žádnou.

5.5.2. Vybrané vojenské konflikty mapa: Ozbrojené konflikty v letech 1945 - 2000 Jak už název kapitoly napovídá, nebylo možné zařadit do textu všechny důležité konflikty v novodobých dějinách Jižní Ameriky. Vybrala jsem proto ty, které považuji za důležité a mají nějaký dopad i do současnosti. Do této kapitoly jsem zařadila i problematiku pěstování koky a výroby kokainu. Jedná se o velmi diskutované a stále aktuální téma. Jako mapu jsem zvolila Četnost výskytu vojenských konfliktů za posledních padesátpětlet. Červená hvězdička v mapě symbolizuje ohniska napětí v současné době.

5.6.

Stručná charakteristika států Jižní Ameriky

Tento tématický celek podává stručnou charakteristiku jednotlivých států Jižní Ameriky. Jak už jsem zmínila v úvodu, nezařadila jsem ke státům žádnou mapu. V tabulce jsem uvedla další charakteristiky jednotlivých států: hlavní město, měna, úřední jazyk, nejvyšší hora a připojila zajímavý obrázek. Celý tematický celek by měl sloužit pouze jako doplnění atlasu.

46

6. Didaktické využití Tematického atlasu Regionální geografie Jižní Ameriky je zařazena podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání do sedmého ročníku. V učebnicích k regionální geografii je často větší pozornost věnována Severní Americe a hlavně světové velmoci USA. Vzhledem k tomu, že atlas podává komplexní charakteristiku o Jižní Americe může být vhodným doplňkem pro prohloubení znalostí žáků, které nejprve získali z učebnic. Tematické mapy určitě pomohou žákům získat lepší prostorovou představivost o uspořádání daných jevů v Jižní Americe a také o jejich vzájemném vztahu. Textová část atlasu je v porovnání s běžně používanými učebnicemi mnohem podrobnější a obsahuje daleko více informací než se vyžaduje od žáků podle vzdělávacích osnov. Atlas je proto zaměřen hlavně na to, aby

poskytl základní

informace a to i jinou formou než jen pouhým textem. Z tohoto důvodu je u atlasu také důležitá jeho barevnost, uspořádanost a doplnění o obrázky, grafy, tabulky a podobně.

Didaktické využití by mělo mít i přiložené CD s digitální podobou map. Na jeho základě lze pro žáky zpracovat interaktivní prezentace a kvízy o Jižní Americe. Součástí CD jsou také praktické slepé mapy a návrhy pracovních listů. Vhodným poznáním jihoamerického kontinentu také může být vypracování projektu. Je jen na učiteli, jak by daný materiál využil. V neposlední řadě je didaktickým využitím tématického atlasu také možnost zaujmout studenty a žáky tím, že tematické mapy si můžou vytvořit i oni sami. Mohou začít zpracovávat tematické mapy okolí školy a postupně přejít ke složitějším. Vzhledem k tomu, že celkově problematika geografických informačních systémů není u nás moc známá a rozšířená, myslím, že tohle by mohl být dobrý způsob k motivaci pracovat s GISy na školách.

47

7. Závěr Na úvod své diplomové práce jsem si stanovila hlavní cíl, vytvořit Tematický atlas Jižní Ameriky jako didaktickou pomůcku pro žáky základních nebo středních škol. Myslím, že tento cíl se mi podařilo splnit. Během zpracování atlasu jsem si nejen prohloubila své znalosti s prací v programu ArcView 9.2, ale také jsem si vyzkoušela, jaké to je vytvářet vlastní atlas. Určitě to pro mě byla cenná zkušenost. Na druhou stranu, tuhle zkušenost nemohu využít ve své praxi, tedy při výuce žáků na základní škole. Program ArcView je velmi složitý a pro první kontakt s GIS technologií není vhodný. Mapy, které jsem vytvořila, jsou přehledné a obsahově přizpůsobené věkové skupině žáků, pro kterou je atlas tvořen. Stejným způsobem je upraven i text, který je navíc doplněn obrázky a zajímavostmi. Velkým přínosem při zpracování atlasu pro mě byly také poznatky a informace o Jižní Americe a jednotlivých státech. Stejně cennými jsou pro mě poznatky z oblasti tematické kartografie, které bylo nutné před začátkem tvroby tematických map nastudovat. Data, která jsem při vytváření atlasu používala jsou společně s tematickými mapami v digitální podobě uložena na CD, které je přiložené k diplomové práci. Data jsou volně přístupná všem zájemcům o Jižní Ameriku. Tematický atlas Jižní Ameriky rozšíří řady tematických atlasů zpracovaných studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

48

8. Seznam použitých pramenů a literatury Použitá literatura Amerika: Od Aljašky po Ohňovou zemi. Praha : Jan Vašut, 1998. 456 s. ISBN 80-7236031-0. Amerika: sešitový atlas pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha : Kartografie Praha, 2005. 20 s. ISBN 80-7011-731-1. Atlas světových dějin, I. díl: pravěk - středověk. Praha : Kartografie Praha, 2003. 52 s. ISBN 80-7011-343-X. BAAR, Vladimír, ŠINDLER, Petr. Regionální geografie světadílů a oceánů 2: Amerika, Antarktida, Oceány, I. část. Ostrava : Pedagogická fakulta, 1987. 197s. ISBN 80-7042015-4. BAAR, Vladimír, ŠINDLER, Petr. Regionální geografie světadílů a oceánů 2: Amerika, Antarktida, Oceány, II. část. Ostrava : Pedagogická fakulta v Ostravě, 1987. 231 s. ISBN 80-7042-016-02. BIČÍK, Ivan a kol. Regionální zeměpis světadílů : Učebnice zeměpisu pro střední školy. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 2002. 140 s. ISBN 80-86034-437. BIČÍK, Ivan a kol. Školní atlas dnešního světa. Praha : Terra, 2001. 183 s. ISBN 80902282-2-4. BRAUN, Richard, ČERVINKA, Pavel. Zeměpis pro základní školy : Amerika. Praha : Scientia, spol. s r.o. pedagogické nakladatelství, 1997. 51 s. ISBN 80-7183-090-9. CD – ROM Školní atlas světa. Praha : Svojtka & Co, 2004. ISBN 80-7352-004-4. ČAPEK, Richard, MIKŠOVSKÝ, Miroslav; MUCHA, Ludvík. Geografická kartografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 373 s. ISBN 80-0425-1536. DEMEK, Jaromír. Zeměpis pro základní školy 7. 2 díl : Mimoevropské světadíly. Úvaly : Albra, 2005. 131 s. ISBN 80-7361-008-6. HOLEČEK, Milan, JÁNSKÝ, Bohumír a kol. Zeměpis světa 2: učebnice zeměpisu pro základní školy a víceletá gymnázia. Praha : Nakladatelství České geografické společnosti, 1996. 72 s. ISBN 80-86034-03-8. CHALUPA, Petr, HÜBELOVÁ, Dana. Amerika a Austrálie – cvičení z regionální geografie. Brno : Paido, 2004. 87 s. ISBN 80-7315-061-1.

49

FOLTÝNOVÁ, Darina. Tematický atlas Austrálie: diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta Pedagogická, 2003. Vedoucí diplomové práce Hana Svatoňová. GARDNER, Philip a kol. Encyklopedie zeměpis světa. Praha: Columbus, spol.s.r.o. 1999. 512 s. ISBN 80-901727-6-8. GRANT, Neil. Obrazový atlas objevů. Bratislava : Slovart, 1994. 64 s. ISBN 80-7145107-X. HÄUFLER, Vlastislav. Zeměpis zahraničních zemí 2. Praha: Academia, 1968. 1067s. KAŇOK, Jaromír. Tematická kartografie. Ostrava : Ostravská universita, 1999. 318 s. ISBN 80-7042-781-7. Kol.autorů ESRI. ARCGIS 9 : začínáme s ArcGIS. Redlands : New York Street, 2004. 265 s. Lexikon zemí : Svazek 5 : Amerika (Severní, Střední, Jižní) a Karibik. Praha : GeoCenter International Praha, 1994. 94 s. ISBN 3-575-11788-8. LORENC, Petr. Daleké světadíly a oceány: zeměpis světadílů a oceánů. Praha : Moby Dick, 1997. 120 s. ISBN 80-902223-4-X. MACHADO, Ana Marie. Objevování Latinské Ameriky. Bratislava : INA, spol. s.r.o., 1995. 48 s. ISBN 80-85680-72-6. MARSTON, Bates. Jižní Amerika: země a život. Praha: Artia, 1975. 198 s. MINAMI, Michael. Using ArcMAP : GIS by ESRI. Redlands : New York Street, 2000. 528 s. MÍSAŘ, Zdeněk. Regionální geologie světa: vysokoškolská příručka pro studenty přírodovědeckých fakult studijních oborů geologické vědy. Praha : Academia, 1987. 1708 s. NACHTIGALLOVÁ, Mariana. Politické, sociální a ekonomické problémy v zemích Latinské Ameriky a Pyrenejského poloostrova. Praha : Oeconomica, 2004. 208 s. ISBN 80-245-0763-3. NOVÁK, Václav, MURDYCH, Zdeněk. Kartografie a topografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 318 s. NOVOTNÝ, Jiří, KUNSKÝ Josef: Soubor map „Poznáváme svět“: Jižní Amerika. Praha: Geodetický a kartografický podnik, 1985. 46s. OBERMANN, Alois, HRALA, Václav; CHROBOKOVÁ, Drahomíra, KAŠPAR, Václav. Amerika. Praha : Albatros, 1985. 271 s.

50

OPATRNÝ, Josef. Amerika v proměnách staletí. Praha : Libri, 1998. 844 s. ISBN 8085983-42-7. PATURI, Felix R. Kronika Země. Praha : Fortuna Print, 2003. 576 s. ISBN 80-7321070-3. PEJLOVÁ, Pavlína: Tématický atlas Blízkého východu: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2003. Vedoucí diplomové práce Hana Svatoňová. SHANER, Jeff, WRIGHTSELL, Jennifer. Editing in ArcMap : GIS by ESRI. Redlands : New York Street, 2000. 229 s. SKOKAN, Ladislav. Geografie světového hospodářství (odvětvový přehled). Ústí nad Labem : Pedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1995. 117 s. ISBN 80-7044-113-5. SVATOŇOVÁ, Hana, VÍTKOVÁ, Hana. Začínáme s GIS. Brno : Masarykova Universita, 2003. 100 str. Školní atlas světa. Praha : Kartografie Praha, 1998. 150 s. ISBN 80-7011-582-3. ŠLÉGL, Jiří a kol. Světová pohoří: Amerika. Praha : Euromedie Group, k.s. – Knižní klub, 2003. 176 s. ISBN 80-242-0960-8. Velká ilustrovaná encyklopedie zeměpisu. Praha : Svojtka & Co, 2005. 487 s. ISBN 807352-005-2 Velký atlas světa. Praha : Kartografie Praha, 1993. 288 s. ISBN 80-7011-265-4. VILÍMKOVÁ, Olga. Učitelkou v Peru. Praha : Mladá fronta, 2003. 96 s. ISBN 80-2041006-6. Vojenský atlas světa. Harmanec : Vojenský kartografický ústav 1999. 380 s. ISBN 808042-175-7. VOŽENÍLEK, Vít. Aplikovaní kartografie I.: tematické mapy. Olomouc : Universita Palackého, 2001. 187 s. ISBN 80-244-0270-. VOŽENÍLEK, Vít. Cartography for GIS : geovisualization and map communication. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 142 s. ISBN 80-2441-047-8. VOŽENÍLEK, Vít, FŇUKAL, Miloš, MAHROVÁ, Marta. Zeměpis. 3, Zeměpis světadílů a oceánů. 2, Amerika, Asie, Evropa: s komentářem pro učitele. Olomouc : Prodos, 2001. 134 s. ISBN 80-7230-105-5.

51

Elektronické zdroje: Airports in South America [online]. 1998 [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: . ANSWERS.com : Favelas [online]. 2008 [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: . ANSWER.com : South America [online]. 2008 [cit. 2007-12-12]. Dostupný z WWW: . ARCDATA Praha : ArcGIS Desktop [online]. 2007 [cit. 2008-03-30]. Dostupný z WWW: . ARCDATA Praha : Geografická data [online]. 2007 [cit. 2008-03-30]. Dostupný z WWW: . ARCDATA Praha : Co je GIS? [online]. 2007 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: . ARGENTOUR.com : Argentina [online]. 1997-2007 [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: . ASOCIACE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ A ŽIVNOSTNÍKŮ ČR : Brazílie brána do Latinské Ameriky [online]. 2008 [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: . CD ESRI & Maps (2002) Co je GIS [online]. 2007 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: . Cesty cesty : Brazílie [online]. 2007 [cit. 2008-02-12]. Dostupný z WWW: Department of Economic and Social Affairs Population Division : Urban Agglomerations 1996 [online]. 1997 [cit. 2008-03-16]. Dostupný z WWW: . DIVY PŘÍRODY : Souostroví Galapágy [online]. [cit. 2008-03-26]. Dostupný z WWW: . ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA : South America [online]. , Dec, 12 2007 [cit. 200712-12]. Dostupný z WWW: . Energy Information Administration : South America [online]. 2008 [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: .

52

ESRI Data & Maps CD [CD-ROM]. ESRI, 2002. ESRI : GIS and maping software [online]. [cit. 2007-11-01]. Dostupný z WWW: . FactBook.org [online]. 2003 , 1 August, 2003 [cit. 2008-03-25]. Dostupný z WWW: . FŇUKAL, Miloš, SZCZYRBA, Zdeněk. Geografie Latinské Ameriky [online]. [cit. 2007-11-11]. Dostupný z WWW: . Favelas [online]. [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: . GIS.com : The Guide to Geographic Information Systems [online]. 2008 [cit. 2007-1101]. Dostupný z WWW: . HUFBAUER, Gary clyde, KOTSCHWAR, Barbara. Peterson Institute for International Economics : The Future of Regional Trading Arrangements in the Western Hemisphere [online]. 2007 [cit. 2008-03-28]. Dostupný z WWW: . Infoplease : South America [online]. 2005 , 12 Dec 2007 [cit. 2007-12-12]. Dostupný z WWW: . Internet World Stats : South America [online]. 2000-2008 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW: . Kartografie a geoinformatika : Multimediální učebnice [online]. [cit. 2008-03-30]. Dostupný z WWW: . Klimadiagramme weltweit [online]. 2007 [cit. 2007-12-17]. Dostupný z WWW: LATINO Svet [online]. 1999-2008 [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: . Léto 2007 : Sao Paolo - megapole [online]. 2008 [cit. 2008-03-30]. Dostupný z WWW: . Microsoft Student with Encarta Premium 2008 [DVD-ROM]. Microsoft Corporation, 2007 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky : Encyklopedie států a území světa » Jižní Amerika [online]. 08.06.2007 [cit. 2007-12-14]. Dostupný z WWW: . MSN Encarta : South America [online]. 1993-2007 [cit. 2007-12-12]. Dostupný z WWW: .

53

Picasa : Webová alba programu [online]. 2008 [cit. 2008-02-16]. Dostupný z WWW: . Prčík a Lujan : Z Jižní Ameriky na mapě [online]. 2006-2008 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW: . RAJLICHOVÁ, Eva. Novinky.cz : OBRAZEM: Brazílie se pyšní originální architekturou [online]. 2003-2008 [cit. 2008-03-30]. Dostupný z WWW: . SILNÝ, JIŘÍ. EKUMENICKÁ AKADEMIE PRAHA : Chudinské čtvrti v Brazílii [online]. 2004 [cit. 2008-03-23]. Dostupný z WWW: . South America Tourism Office [online]. 18/3/2008 [cit. 2008-03-19]. Dostupný z WWW: . South America : Urbanization [online]. [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: . ŠTEFFEK, Zdeněk. Zeměpis : Všechny země světa [online]. 2005-2008 [cit. 2008-0328]. Dostupný z WWW: . The World Factbook [online]. 20 March 2008 [cit. 2008-03-25]. Dostupný z WWW: . TravelDigest : Letadlem po Jižní Americe [online]. 2006-2008 [cit. 2008-03-28]. Dostupný z WWW: . U.S. Department of Labor Bureau of Labor Statistics : Statistical Sites on the World Wide Web [online]. October 9, 2007 [cit. 2007-12-11]. Dostupný z WWW: . U.S. DEPARTMENT OF STATE : South America [online]. 2006 [cit. 2007-12-12]. Dostupný z WWW: . USGS Minerals Information : South America [online]. 10-Nov-2007 [cit. 2008-01-11]. Dostupný z WWW: . VELARDE, Sandr J.. FAO CORPORATEDOCUMENT REPOSITORY : Socioeconomic trends and outlook in Latin America: Implications for the forestry sector to 2020 [online]. [cit. 2008-02-24]. Dostupný z WWW: . WEIS, Vladimír. National Geographic Česko : Fotozápisky z konce světa [online]. 2008 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW: .

54

Wikipedia The Free Encyklopedia : South America [online]. 3 April 2008 [cit. 2008-0325]. Dostupný z WWW: . WORLD PORT LINKS [online]. 2006 [cit. 2008-03-26]. Dostupný z WWW: . World Port Source [online]. 2005-2008 [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: . WORLD TRAVEL GIUDE [online]. 2008 [cit. 2008-03-26]. Dostupný z WWW: . Zoo Lešná : Jižní Amerika [online]. [cit. 2008-01-11]. Dostupný z WWW: . Zoo Praha : Lexikon zvířat [online]. 2004 [cit. 2008-01-11]. Dostupný z WWW: .

Fotografie HÜBELOVÁ, Dana MAHEL, Dalibor SOJÁK, Petr

55

RESUMÉ Téma mojí diplomové práce je Tematický atlas Jižní Ameriky. Práce je rozdělena do dvou částí. Hlavní část tvoří Tematický atlas Jižní Ameriky a CD, které jsou samostatnou přílohou, druhá část je teoretická. Atlas se zkládá ze šesti hlavních částí: úvod, přírodní sféra, obyvatelstvo, hospodářství, státní zřízení a vybrané vojenské konflikty a státy Jižní Ameriky, které se dále člení do kapitol. Každá kapitola je tvořena jednou dvoustranou, rozdělenou na text a mapu. Mapy jsem zpracovávala v technologií GIS programu Arc View 9.2, text byl zpracován v programu MS Word. Celkovou úpravu atlasu jsem prováděla v programu PDF Converter Professional. Atlas je vytvářen jako didaktická pomůcka při výuce regionální geografie Jižní Ameriky na základní nebo střední škole. Součástí atlasu je CD, které obsahuje data, která jsem při tvorbě map používala, a mapy z atlasu v digitální podobě. Na CD jsou uloženy také slepé mapy a návrhy pracovních listů. V teoretické části popisuji postup, který jsem použila při tvorbě map a uvádím zde také přehled témat a map použitých v Atlase

SUMMARY The topic of my diploma thesis is the Thematic Atlas of the South America. The work contains two parts. The main part are the Atlas and CD attached as an apendix. The second part is theoretical. The Atlas consists of six parts: introduction, nature, people, economy, state system and chosen military conflicts and the states of the South America. These parts are divided into chapters. Each chapter consists of a text and map. Maps were created by GIS technology in program ArcView 9.2. The text was created in program MS Word. PDF Converter Professional was used for a final arrangement. The Thematic Atlas is created as a didactic help for lessons of regional geography at the primary or secondary school. CD is a part of the Atlas. There can be found data used during creating maps and digital maps. There are also blind maps and concepts of worksheets. The theoretical part describes the procedure of creating maps and the summary of themes and maps used in the Atlas.

56