Masarykova univerzita. Sourozenecké konstelace

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ

Sourozenecké konstelace Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D.

Tereza Ţlabová

Brno, 2012

Bibliografický záznam ŢLABOVÁ, Tereza. Sourozenecké konstelace. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výchovy ke zdraví, 2012. 68 l., 8 l. příloh. Vedoucí bakalářské práce RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D..

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na téma sourozeneckých konstelací. Hlavní náplní bakalářské práce, která nese

názvem Sourozenecké konstelace, je objasnění

problematiky sourozeneckých konstelací, charakteristika pojmů týkající se tématu, rozbor a přiblíţení jednotlivých druhů sourozeneckých konstelací. Dále se práce také zabývá dopadem sourozeneckých konstelací na pozdější ţivot. Tento dopad je zjišťován pomocí dotazníků, na který odpovídali anonymní respondenti.

Klíčová slova Rodina, velikost rodiny, sourozenci a jejich postavení v rodině, sourozenecké konstelace (jedináček, nejmladší dítě, prostřední dítě, nejstarší dítě).

Footnote: The bachelor´s thesis is focused on the theme of sibling constellations. The main thesis, which carries the name “The constellation of siblings“, is to clarify the issue of sibling constellations, the characteristic of concepts related to the topic, approach and analysis of individual types of sibling constellations. The thesis also deals with the impact of sibling constellations in further life. This effect is investigated by using questionnaires, which were answered by anonymous respondents.

Key words: Family, size of family, siblings and their position in the family, sibling constellation (an only child, the youngest child, middle child, oldest child).

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“

V Brně, dne …………… ……………………………………... Tereza Ţlabová

Poděkování

Děkuji mé vedoucí práce RNDr. Mgr. Alici Prokopové, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady a podněty k tvorbě a za veškerý čas, který mi věnovala.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1

RODINA A SOUROZENECKÉ KONSTELACE .................................................... 9 1.1

2

1.1.1

Velikost rodiny a vztahy v rodině ............................................................... 9

1.1.2

Věkové rozdíly mezi sourozenci............................................................... 10

SOUROZENECKÉ KONSTELACE ...................................................................... 12 2.1

Historie sourozeneckých konstelací ................................................................. 13

2.2

Druhy sourozeneckých konstelací.................................................................... 13

2.3

Sourozenecké konstelace dle Alfreda Adlera .................................................. 14

2.3.1

Prvorozené dítě ......................................................................................... 14

2.3.2

Druhorozené či prostřední dítě ................................................................. 15

2.3.3

Nejmladší dítě ........................................................................................... 15

2.4

Sourozenecké konstelace dle Kevina Lemana ................................................. 15

2.4.1

Prvorozený ................................................................................................ 15

2.4.2

Jedináček ................................................................................................... 16

2.4.3

Druhorozené (případně prostřední) dítě .................................................... 17

2.4.4

Benjamínci (nejmladší děti, narozené jako poslední) ............................... 18

2.5

3

Rodina ................................................................................................................ 9

Sourozenecké konstelace dle Tomáše Nováka ................................................ 18

2.5.1

Jedináček ................................................................................................... 18

2.5.2

Nejstarší dítě ............................................................................................. 19

2.5.3

Prostřední dítě ........................................................................................... 19

2.5.4

Benjamínci ................................................................................................ 20

JEDINÁČEK ........................................................................................................... 21 3.1

Obecná charakteristika jedináčka ..................................................................... 21

3.2

Chování rodičů k jedináčkům .......................................................................... 22

3.3

Povolání jedináčků ........................................................................................... 22

4

5

6

7

8

9

PRVOROZENÉ DÍTĚ............................................................................................. 23 4.1

Obecné rysy prvorozeného dítěte ..................................................................... 23

4.2

Chování rodičů k prvorozenému ...................................................................... 24

4.3

Povolání prvorozeného..................................................................................... 25

DRUHOROZENÉ NEBO PROSTŘEDNÍ DÍTĚ ................................................... 26 5.1

Obecná charakteristika druhorozených a prostředních dětí ............................. 26

5.2

Chování rodičů k druhorozeným či prostředním dětem ................................... 27

5.3

Povolání druhorozených a prostředních dětí .................................................... 28

NEJMLADŠÍ DÍTĚ ................................................................................................. 29 6.1

Obecná charakteristika nejmladšího dítěte....................................................... 29

6.2

Chování rodičů k nejmladším dětem................................................................ 30

6.3

Povolání nejmladších dětí ................................................................................ 30

VLIV SOUROZENECKÝCH KONSTELACÍ NA MANŢELSTVÍ ..................... 31 7.1

Manţelství dvou prvorozených a jedináčků ..................................................... 32

7.2

Manţelství dvou druhorozených dětí ............................................................... 32

7.3

Manţelství dvou nejmladších dětí .................................................................... 33

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 34 8.1

Cíle a zaměření ................................................................................................. 34

8.2

Metodika výzkumu........................................................................................... 34

8.3

Realizace výzkumu .......................................................................................... 35

8.4

Vyhodnocení a výsledky dotazníků ................................................................. 35

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ A DISKUZE ....................................................... 61

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 63 POUŢITÁ LITERATURA ............................................................................................. 65 INTERNETOVÉ ZDROJE: ............................................................................................ 67 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 68

ÚVOD Sourozenecké konstelace či sourozenecké pozice se týkají nás všech, neboť kaţdému z nás přísluší v rodině určitá pozice, která je určena pořadím našeho narození. Toto specifické postavení jedince v rodině má vliv jak na celkový vývoj osobnosti, tak i na utváření charakterových rysů, výběr zaměstnání nebo partnera. Málokdo si je však tohoto aspektu plně vědom. Toto téma jsem si tedy vybrala, abych se pokusila objasnit a zmapovat dopad sourozeneckých konstelací na utváření a vývoj osobnosti dítěte nejen v samotném dětství, ale i v dospělém věku. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou, v nichţ operuji s termíny jako je rodina, velikost rodiny, sourozenci, sourozenecké konstelace – prvorozené dítě, prostřední, nejmladší a jedináček. První kapitola teoretické části je věnována rodině. Přibliţuje její funkci, velikost, sloţení a dopad výchovy na dítě. Druhá kapitola se zabývá jiţ samotnými sourozeneckými konstelacemi. Blíţe popisuje, co to sourozenecké konstelace vlastně jsou a zároveň i podává vědecký pohled významných psychologů, kteří se tímto tématem zabývali. Záměrně jsem vybrala Alfreda Adlera, psychologa, který je povaţován za zakladatele studie vlivu sourozeneckých konstelací. Alfred Adler byl jako první, jenţ kladl důraz na to, ţe je velmi důleţité, zda je dítě prvorozené, druhorozené, nejmladší či jedináček. Dalšími psychology jsou Kevin Leman (americký psycholog) a Tomáš Novák (zástupce české větve psychologů zabývajícími se touto problematikou). Kapitola třetí přibliţuje charakteristické rysy prvorozených, druhorozených, nejmladších a jedináčků. Také poukazuje na to, jak velký vliv má daná sourozenecká konstelace na výběr povolání u jednotlivých pozic v rodině. Poslední kapitola teoretické části bakalářské práce se zabývá aspektem pořadí narození na partnerský vztah a manţelství. Zde se dozvíme, co se stane, kdyţ se v manţelství sejdou dva dominantní jedináčci či prvorození, dva nepříliš komunikativní druhorození, či spojení dvou apatických nejmladších dětí. Druhá část mé práce je zaměřena prakticky. Pro svůj výzkum jsem zvolila metodu dotazníku. Mým cílem je pokusit se zmapovat míru vlivu sourozeneckých konstelací na pozdější ţivot jedince. Pro zvolené téma výzkumu jsem se rozhodla proto, jelikoţ jsem nenašla dosud ţádné informace o této oblasti. Existuje sice celá řada různých výzkumů na téma sourozenci a sourozenecké konstelace, ovšem vţdy jen z pozice dítěte. Tedy to, co proţívá dítě v rodině v dětství, ale dopad dětských pozic na pozdější ţivot není dosud zmapován. 7

Cílem této bakalářské práce by měl být cenný zdroj informací na téma sourozenecké konstelace, uvedení do této problematiky a zmapování pocitů a vlivů těchto konstelací od respondentů.

8

1

RODINA A SOUROZENECKÉ KONSTELACE

1.1 Rodina Rodina je první skupinou, jejímţ členem se dítě stává ihned po narození. Je tedy primární skupinou pro dítě, od které dostává své první podněty pro ţivot. Rodina má nezastupitelnou úlohu ve výchově i v celém ţivotě člověka. Je povaţována za základní článek společnosti. S příchodem dítěte do rodiny se mění její struktura, zavedený řád i pravidla. Rodiče i dítě se s kaţdým příchodem nových sourozenců musí vyrovnat s mnoha věcmi, aby mohli dále spořádaně fungovat. Je to velký psychický tlak na dítě v kaţdém věku, jenţ musí překonat, obzvláště není-li na příchod sourozence dostatečně připraveno od rodičů. Náhle se musí naučit souţití s novými členy, naučit se je respektovat a v mnoha případech se jim také přizpůsobit. Největším stresem, jaký přichází s příchodem nového sourozence do rodiny, je menší pozornost od rodičů dětem stávajícím. Dítě, obzvláště dosud jediné dítě rodiny, bylo zvyklé mít veškerou pozornost a lásku rodičů jen pro sebe. Nyní se ovšem musí o pozornost dělit se sourozencem. (Vančurová-Fragnerová, 1966) Děti jsou velmi malé a ještě nechápou, ţe rodiče mohou mít rádi stejnou měrou a bez rozdílu více dětí. Děti potřebují být neustále ujišťovány, ţe s příchodem sourozence nepřichází o lásku rodičů, jen se o ni musí do jisté míry podělit nikoli rozdělit. (Dalloz, 2002) Mojţíš a Sobota (1997) uvedli: „Rodina je rozvíjející se forma společného života rodičů a dětí, jejíž různé formy soužití vznikaly současně s vývojem člověka. Tak, jak se postupně vyvíjel člověk, vznikaly tlupy, kmeny, rody až rodiny.“ 1.1.1 Velikost rodiny a vztahy v rodině Velikost rodiny je jednou z určujících faktorů celého jejího fungování. Počet členů, tvořící celek rodiny, je pro její fungování a vztahy jednou z nejdůleţitějších věcí. Menší rodiny, stejně tak i skupiny přátel, mají hlubší, intimnější a více provázané vztahy, neţ ve skupině čítající desítky členů. Také lze říci, ţe menší rodiny jsou soudrţnější neţ rodiny větší. (Vančurová-Fragnerová, 1966)

9

Vztahy v rodině jsou velmi rozmanité a sloţité. Ovšem lze názorně ukázat, ţe s příchodem kaţdého nového člena, v našem případě s příchodem dalšího dítěte, roste i celkový počet moţných vztahů rodiny, které mohou vzniknout. Viz následující schéma moţných vztahů v rodině dle Fragnerové (1966). 1. Mezi mužem a ženou (2 osoby = 1 vztah)

2. Mezi mužem, ženou a dítětem (3 osoby = 3 možné vztahy)

3. Mezi mužem, ženou a dvěma dětmi (4 osoby = 6 možných vztahů)

4. Mezi mužem, ženou a třemi dětmi (5 osob = 10 možných vztahů) „Vidíme, že tu jsou dvě proměnné. První z nich je počet členů rodiny, tedy velikost skupiny. Druhou je počet osobních vztahů mezi jejími členy. Kdybychom tyto proměnné pojali matematicky, dostaneme tuto závislost: počet osob ……………………2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, atd. počet vztahů…………………..1, 3, 6, 10, 15, 21, 28, atd. Přírůstkem každé osoby do rodiny vzrůstá počet jejích členů prostou aritmetickou řadou.“ (Vančurová-Fragnerová, 1966)

1.1.2 Věkové rozdíly mezi sourozenci Dalším velmi významným faktorem ovlivňujícím sourozenecké konstelace jsou věkové rozdíly mezi sourozenci. Kaţdý rodič plánující rodičovství si asi klade otázku, jaký je nejoptimálnější a nejlepší věkový rozestup mezi dětmi. Rodiče tomuto

10

věkovému rozdílu přikládají velký vliv, protoţe si myslí, ţe kdyţ zvolí správný věkový rozdíl mezi svými dětmi, zaručí tak svým dětem harmonický a přátelský vztah bez hádek. Problém ovšem je, ţe ideální věkový rozdíl mezi sourozenci není vědecky nijak určen. Nelze tedy s přesností říci, jaký věkový rozestup by měli rodiče zvolit. V mnoha případech tedy záleţí jen na rodičích samotných a samozřejmě také na pozdější rodičovské výchově. (Vančurová-Fragnerová, 1966, Dalloz, 2002) Jediné, co lze s určitostí říci, je to, ţe pokud jsou věkové rozdíly mezi dětmi menší, jsou si děti navzájem bliţší, mají více společných zájmů i více záţitků z dětství neţ děti, které se narodí s věkovým rozdílem, třeba deseti let. Děti, které jsou si věkově bliţší, jsou spíše kamarády neţ sourozenci. Více si společně hrají, společně se učí novým věcem a v mnoha případech se stávají jeden pro druhého spojenci pro lumpárny. Sourozenci s větším věkovým rozdílem, za který lze povaţovat rozestup šesti a více let, jsou si mnohem vzdálenější. (Vančurová-Fragnerová, 1966) Někdy je také uváděno, ţe rozdíl pěti let a více můţe vést spíše k výchově dalšího jedináčka neţ dítěte mladšího. (Čapek, Čapková, 2010) Ideální věkový rozdíl tedy nelze s určitostí přesně určit, ale lze za něj symbolicky povaţovat rozdíl dva a půl roku, jelikoţ v tomto věku má starší dítě za sebou období vzdoru1. (Čapek, Čapková, 2010) Ovšem s určitostí to říci nelze, poněvadţ i s větším věkovým rozdílem lze mezi dětmi vychovat blízký a harmonický vztah, jako u dětí s věkovým rozdílem menším. Vţdy totiţ nejvíce záleţí na výchově rodičů. (VančurováFragnerová, 1966)

1

„Období vzdoru, které nastupuje kolem osmnáctého měsíce života dítěte a může se protáhnout až do pátého roku, je důležitá etapa života. Akceptovat osobitost dítěte znamená také přijímat jeho druhou stránku: jeho svéhlavost, potřebu sebevymezení, prosazení své vůle, nedostatek tolerance vůči frustraci a dosud nevytvořenou schopnost snášet delší dobu psychické napětí.“

11

2

SOUROZENECKÉ KONSTELACE Sourozenecké konstelace neboli pořadí, v jakém se jednotlivý sourozenci v rodině

narodili, jsou jedním z hlavních faktorů utvářející osobnost člověka. Od těchto konstelací se odvíjí také vztahy mezi sourozenci, jeţ se řadí mezi hlavní vztahy v rodině. Pořadí narození dětí v rodině má velký vliv na utváření osobnosti, na výběr zaměstnání či výběr partnera a samozřejmě také na pozdější výchově vlastních dětí. Sourozenecká konstelace má bezesporu zásadní význam na utváření a formování celé osobnosti. (Leman, 2008) Dle Tomáše Nováka (2007): „Postavení mezi sourozenci je dáno. Sourozenecké konstelace nemohou měnit samy sebe. Jen naznačují úseky možných střetů a učí se tím vším žít…“. Všeobecně lze tedy říci, ţe sourozenecké konstelace jsou pozice, které zaujímají děti v rodině. Tedy to, zda je dítě jedináček, prvorozené, prostřední či nejmladší dítě rodiny. Kaţdá rodina je ovšem zcela jiná, a proto tedy existuje i velké mnoţství sourozeneckých konstelací. Dle sourozeneckých konstelací lze určit charakterové vlastnosti dítěte. Z toho tedy vyplývá, ţe děti, narozené ve stejné sourozenecké konstelaci, tedy ve stejné pozici v rodině, ovšem ve zcela jiné rodině, budou mít společné charakterové rysy. Například všem jedináčkům v kaţdé rodině je přisuzováno místo nejvyšší a všichni nejmladší děti jsou všemi bráni jako nejvíce rozmazlení. (Čapek, Čapková, 2010) „Vztah sourozenců je nikdy nekončící a stále plynoucí měnící se proces.“, tvrdí o vztazích mezi sourozenci psycholoţky Adele Faber a Elaine Mazlish (2009). Proto je velmi těţké s přesností a určitostí přesně vymezit a určit charakterové rysy jednotlivých konstelací. Tyto konstelace jsou po celý ţivot činné a jsou tedy v neustálém pohybu a vývoji, čímţ dochází k jejich změně či obměně. Alfred Adler, který se povaţuje za zakladatele teorie o sourozeneckých vztazích, dokonce tvrdil, ţe sourozenecké pořadí je ukazatel budoucích postojů a vzorců chování dětí. [online 1]

12

2.1 Historie sourozeneckých konstelací Prvním člověkem, který kladl důraz na pořadí mezi sourozenci, byl ve 20. století rakouský lékař, psycholog a zakladatel individuální psychologie Alfred Adler (7. 2. 1870 – 25. 5. 1937). Alfred Adler zdůrazňoval, ţe sourozenecké pořadí je dobrý ukazatel budoucích postojů chování dětí. [online 1] Adler jako první ze všech tvrdil, ţe pořadí mezi sourozenci determinuje naše chování a utváří naše vztahy, povahu a cítění. Adlerovo studium sourozeneckého pořadí bylo ve 30. letech 20. století velmi nadčasové a pokrokové. Dnes je jiţ toto studium uznávaným faktem a je i několikrát experimentálně ověřeno. Adler také jako první uvedl pojem sourozenecká rivalita2. [online 8] Rivalita mezi sourozenci je zcela obvyklý a téměř nevyhnutelný jev, s kterým se setkáme v kaţdé rodině. Rivalitě nelze předejít, ale lze zmírnit jejich průběh a následky. (Faber, Mazlish, 2009) „Rivalita mezi sourozenci, vzniká se všemi následky, jako jsou nenávist, závist, ctižádostivost, snaha dominovat a utlačovat i nezávisle na vlivu rodičů.“, takto popisuje sourozeneckou rivalitu Jiřina Prekopová (2009).

2.2 Druhy sourozeneckých konstelací Jak bylo jiţ dříve řečeno, existuje celá řada moţností sourozeneckých konstelací, nicméně zde se budeme zabývat čtyřmi základními typy. Čtyři základní typy sourozeneckých konstelací: □ jedináčci □ prvorození (nejstarší) □ druhorození (popř. prostřední děti) □ nejmladší děti (benjamínci) Do těchto čtyř typů konstelací lze zařadit všechny děti v rodině. Jak je to moţné? Například v rodině se třemi dětmi jsou tři druhy konstelací – nejstarší neboli prvorozené dítě, dítě prostřední a dítě nejmladší. Ovšem v rodině s pěti dětmi je náhle pět druhů 2

více o sourozenecké rivalitě v knize Sourozenci bez rivality od autorem Adele Faber a Elaine Mazlish nebo také v knize Žárlivost a rivalita od autorky Danielle Dalloz

13

konstelací, které se ovšem stále řadí mezi základní. Dítě narozené jako první je prvorozené čili nejstarší, dítě druhé, třetí a čtvrté lze povaţovat za dítě prostřední, a dítě narozené jako páté je povaţováno za nejmladší. (Leman, 2008)

2.3 Sourozenecké konstelace dle Alfreda Adlera Dreikursová-Fergusonová (1993) o Adlerovi uvádí: „Adler je dobře znám zdůrazňováním pořadí, ve kterém se děti narodí. Každé dítě v rodině má totiž svoji jedinečnou pozici, která utváří jeho vlastní perspektivu.“ Pozice v rodině rozdělil Alfred Adler následovně: □ prvorozené děti □ druhé či prostřední děti □ nejmladší děti Kaţdé pozici dítěte v rodině připisoval Adler určité rysy a vzorce chování, ty ovšem nemusely vţdy s přesností platit ve všech rodinách. Adler si uvědomoval sílu faktoru pozice dítěte v rodině, tedy sourozenecké konstelaci. Dále si také uvědomoval a bral v potaz dynamickou sloţku rodiny, která na tyto pozice můţe mít vliv a měnit je. Adler připouštěl, ţe nejvíce měnící se vzorec chování má nejstarší dítě v rodině. Bylo totiţ přivedeno do rodiny, kde zatím ţádné dítě nebylo, byla mu tedy věnována veškerá láska obou rodičů a nemusel se o ni s nikým dělit. S příchodem dalšího dítěte, tedy nového sourozence, rázem ztrácí jistotu stoprocentní lásky, pozornosti a péči od rodičů, a musí se tak vypořádat s novou situací, která pro něj není lehká. (DreikursováFergusonová, 1993) 2.3.1 Prvorozené dítě Adler tvrdil, ţe kaţdé prvorozené dítě má nevýhodnou pozici pro ţivot. Často musí ustupovat do pozadí, musí být rozumnější neţ jeho mladší sourozenec či sourozenci, ale také zodpovědný a vyspělý. Dále tvrdil, ţe prvorození se často cítí osaměle, jelikoţ jsou v obleţení pouze dospělých osob nikoli vrstevníků, coţ pro dítě není dobré. Prvorozené dítě trpí specifickým druhem méněcennosti, coţ je dáno tím, ţe musí ustupovat mladším sourozencům a jeho názor se tak jeví jako nepřijatelný či špatný. [online 1]

14

2.3.2 Druhorozené či prostřední dítě Druhé či prostřední děti popsal Adler jako děti se snadnější cestou ţivotem. Jejich cesta uţ je vyšlapána starším sourozencem, který se stal také jeho ochráncem, rádcem a zrcadlovým vzorem. Druhorozené děti se rodí do sociálně vyváţené rodiny, kde se o jeho péči starají jiţ zkušení rodiče a sourozenec. [online 1] 2.3.3 Nejmladší dítě Nejmladší děti popsal Adler jako nezdravě rozmazlované, čímţ se vytváří špatné návyky pro budoucí ţivot těchto dětí. Adler tento fakt připisoval hlavně tomu, ţe rodiče si nejmladší děti pořizovali spíše pro radost a rozptýlení od všedních starostí ţivota. Také nejmladším vytknul, ţe většinu věcí neřeší a jsou příliš bezstarostní. [online 1]

2.4 Sourozenecké konstelace dle Kevina Lemana Kevin Leman, americký psycholog a publicista, autor knih o výchově dětí, rodině a o sourozeneckých konstelacích. Kevin Leman (2008) rozdělil sourozenecké konstelace takto: □ prvorozené děti (včetně jedináčků) □ druhorozené děti (případně prostřední děti) □ benjamínci (nejmladší děti, narozené jako poslední) 2.4.1

Prvorozený Za nejvíce charakteristické rysy prvorozeného (nejstaršího dítěte či jedináčka)

v rodině povaţuje Leman (2008) perfekcionalismus, spolehlivost, svědomitost, systematičnost, kritičnost, váţnost a studijní typ. Prvorození a jedináčci mají v rodině zcela nezastupitelnou pozici. Rodičům se narodí jako první dítě a rodiče se ocitají v pozici „rodiče nováčka“. Rodiče se na prvorozeném učí poprvé vychovávat dítě, učí se být poprvé rodiči, poprvé se musí o někoho intenzivně starat. Chování rodičů k prvorozenému je velmi opatrné, precizní, svědomité, přísné, ale o to více přesné. Je to přeci jen jejich první dítě, a tak jsou jejich obavy o blaho a zdraví dítěte velmi silné, někdy aţ přehnané. Z takovéto velmi pečlivé a svědomité výchovy a péče tak vyrůstá dítě, které si svoji svědomitost a pečlivost 15

odnáší ve svých rysech povahy i do dalšího ţivota. Známým a příbuzným se rodiče neustále chlubí rodinnými videi a fotografiemi, jeţ zachycují jejich prvního potomka. Výzkumy dokonce ukazují, ţe prvorození a jedináčci umí mnohem dříve chodit a mluvit, neţ děti jiných konstelací. Tento fakt je způsobem hlavně tím, ţe prvorozeným je věnováno více péče. (Leman, 2008) Prvorození jsou tedy vychováváni k preciznosti, spolehlivosti, svědomitosti, systematičnosti, pořádku a hlavně k úspěchu. Často jsou zaměření na svůj cíl a plnění úkolů s takovou vervou, ţe si ani nepřipouští moţný neúspěch. Pro prvorozené a jedináčky nepřichází v úvahu, ţe by nesplnili předem vytyčený úkol. Pokud by se tak stalo, bylo by to pro ně velkým ţivotním selháním a přestali by si sami sebe váţit. Na druhé straně jsou velmi vstřícní a obětaví lidé, coţ pramení z jejich přesvědčení o jejich dokonalosti. Na druhé straně jsou velmi konzervativní lidé, nemají rádi překvapení a veškerý program musí být předem naplánovaný. (Leman, 2008) 2.4.2

Jedináček „Pokud chcete přesný popis typického jedináčka, platí o něm všechno to,

co jsem řekl o prvorozených: nálepky typu perfekcionista, spolehlivý, svědomitý, systematický, kritický, vážný studijní typ, opatrný a konzervativní, ale před každé toto slovo ještě doplňte předponu super.“, říká o jedináčkovi Kevin Leman (2008). Jedináčka pokládal Kevin Leman (2008) za tzv. „superprvorozeného“. Označení tímto termínem je velmi přesné, protoţe jedináčci musí být ve všem „nej“, aby mohli vést spokojený ţivot. Jedináček má shodné charakterové rysy s prvorozeným a v mnoha sourozeneckých konstelacích jsou také brány jako konstelace jedna. Leman (2008) ovšem pro větší upřesnění a přiblíţení jedináčka přináší bliţší popis právě této pozice v rodině. Dále uvádí, ţe jedináček je velmi kritický k sobě samému i k druhým. Celý ţivot jedináčků je jiţ od jejich raného věku striktně naplánován. Jedináčci vyrůstají většinou jen mezi dospělými, a tak je jejich kontakt i v dospělosti převáţně se staršími lidmi, neţ s vrstevníky. Toto si jedináčci v dospělosti často uvědomí a stěţují si na fakt, ţe tím, ţe od narození byli pouze ve společnosti dospělých, neměli téměř ţádné dětství a museli tak velmi rychle dospět. Někteří jedináčci dokonce mluví o tom, ţe ţádnou fázi dětství neměli, anebo byla příliš krátká na to, aby si ji uvědomili a uţili. (Leman, 2008)

16

2.4.3

Druhorozené (případně prostřední) dítě „Narodili se příliš pozdě, aby se jim dostalo zvláštních privilegií a zacházení,

které po právu získali prvorození. A také se narodili příliš brzy, aby se jim dostalo toho daru, z něhož se těší mnozí benjamínci…“, říká na úvod kapitoly věnované druhorozeným dětem Kevin Leman (2008). Druhorozené je nejtěţší identifikovat povahově a v mnoha směrech zůstávají jakousi hádankou. Ţivot druhorozených je totiţ ovlivněn celkovým počtem dětí v rodině a dle tohoto počtu se poté odvíjí také povahové rysy druhorozených, případně prostředních dětí. Za typicky prostřední dítě je povaţováno dítě druhé ze tří dětí, dítě třetí ze čtyř dětí, dítě čtvrté z dětí pěti a tak dále. Druhorození a prostřední jsou ovšem nejvíce ovlivněni dítětem prvorozeným a dle něj se také většinou řídí. Pokud je prvorozené dítě silně dominantní, druhorozený bude většinou samotář a naopak. Zjednodušeně se dá tedy říci, ţe druhorození jsou většinou opakem prvorozeného. Vydávají se opačným směrem, protoţe mají pocit, ţe si jich rodiče neváţí tolik, co prvorozeného. (Leman, 2008) Kevin Leman (2008) shrnul dva typy druhotných a jejich charakterové vlastnosti uvedl takto: Tabulka 1 - Dva typy druorozeného dítěte dle Kevina Lemana

První typ druhorozeného

Druhý typ druhorozeného

Samotář, tichý, ostýchavý

Společenský, přátelský, otevřený

Netrpělivý, snadno propadá

Snadno překonává překážky, nedělá

depresím

si starosti

Soupeřivý

Tolerantní – nesoupeřivý

Rebel, černá ovce rodiny

Usmiřovatel, vyjednávač

Agresivní, bojovník

Vyhýbá se konfliktům

17

Druhorození a prostřední děti také často trpí pocitem nezakořeněnosti v rodině. V rodinném albu a na rodinných videích jim patří nejméně místa. Všechna pozornost je věnována staršímu a druhorozený jde tak do ústraní. Prostřední děti si často myslí, ţe je s rodinou spojuje mnohem slabší pouto, a tak se citově upínají hlavně na své vrstevníky, u kterých nachází jistotu a pozornost. Druhorození jsou prvními z dětí, kteří opouští rodinu a osamostatňují se. (Leman, 2008) 2.4.4 Benjamínci (nejmladší děti, narozené jako poslední) Jako poslední narozené dítě, tedy dítě v rodině nejmladší, je velmi často označované jako benjamínek. Benjamínci se do rodiny většinou jiţ rodí rodičům pro zábavu a pro potěšení. Z benjamínků se jiţ v dětství stávají velmi rozmazlení jedinci, kteří se od svých sourozenců dočkají jen výsměchu. Ovšem nejmladší děti si z toho posměchu nic nedělají. Spíše naopak. Velmi brzy pochopí, ţe pro rodiče jiţ excelentní znalosti a dovednosti neznamenají tolik, a proto se benjamínci stávají vrchním šaškem rodiny. Jsou to bezstarostní baviči, kteří umí výborně manipulovat s ostatními. Jsou velmi společenští, veselí, srdeční a temperamentní. Jejich temperament je ovšem v mnoha případech rozvinut aţ do té míry, ţe je potřeba zavést tvrdou disciplínu, kterou benjamínci vítají s otevřenou náručí. Jejich ţivotním prokletím je pocit, ţe je nikdo nebere příliš váţně, a proto je disciplína poţadovaná rodiči pro ně jakýmsi symbolem citového vztahu. U nejmladších sourozenců se často setkáváme i s netrpělivostí a vzpurností, jeţ pramení právě z rozmazlenosti těchto dětí. (Leman, 2008)

2.5 Sourozenecké konstelace dle Tomáše Nováka Tomáš Novák (2007) rozdělil sourozenecké konstelace takto: □ jedináčci □ nejstarší děti □ prostřední děti □ benjamínci 2.5.1 Jedináček Tomáš Novák (2007) rozdělil tři druhy vnímání jedináčka. Prvním přístupem je přístup tradiční. Tradiční přístup zobrazuje jedináčka jako rozmazleného jedince, který vyrůstá ve společnosti dospělých, téměř bez kontaktu s vrstevníky ve volném čase. Stává se tedy jakýmsi rukojmím ve společnosti dospělých. 18

Zobrazuje jej také jako sebestředného a sobeckého jedince, který je rodiči vychován jako perla rodiny, vychováván jako člověk, co se nedopouští chyb. Tradiční přístup také ukazuje na fakt, ţe jedináčci opouští domov a osamostatňují se nejpozději ze všech sourozeneckých konstelací. Druhým přístupem, který popisuje jedináčka, je přístup moderní. Ten vyzdvihuje především dobrou péči rodičů, věnovanou jedináčkům od dětství aţ do dospělosti. Ovšem také moderní přístup připouští ztrátu kontaktu s vrstevníky. Ukazuje také na fakt, ţe jedináčci jsou lépe sociálně a hlavně finančně zabezpečeni, a tak se jim dostává lepšího a kvalitnějšího studia. (Novák, 2007) Třetí, poslední přístup, vysvětluje Novák (2007) jako handicap jedináčků. Zde je kladem největší důraz na moţnost vzniku egoismu jedináčka a na ztrátu kontaktu s dětmi stejného věku. Ovšem také uvádí, ţe tito jedináčci se mohou snaţit o navázání kontaktu s vrstevníky za kaţdou cenu. Často i za cenu vnitřního trápení a nesouhlasu jedináčka. 2.5.2 Nejstarší dítě Nejstarší dítě v rodině má pro ţivot velmi výhodnou pozici. Do rodiny je přiveden jako první. Je mu věnována první rodičovská láska, péče i přehnané nároky, jeţ z něj vychovávají jedince silného a sebevědomého. Nejstarší děti mají často silné pocity zodpovědnosti, jak za sebe tak za mladší sourozence, a také vyšší sklon k sebekontrole. Prvorozený je v neustálém obleţení mladších sourozenců, o které se musí často starat, coţ mu ubírá na svědomí a moţnosti kontaktu s kamarády. Svoji převahu nad sourozenci se snaţí ubránit hlavně pomocí vědomostí, ale často také své síly. Nejstarší dítě je často povaţováno za dítě vyvolávající nejvíce konfliktů mezi sourozenci. Ovšem není se čemu divit. Vše se přisuzuje hlavně faktu, ţe „nejstarší dítě je jedináček v přestrojení“ (Novák, 2007). První část ţivota jsou prvorozené děti opravdu vychováváni jako jedináčci. Ovšem s příchodem sourozence se stává dítětem nejstarším a učí se tak novým vztahům v rodině. (Novák, 2007) 2.5.3 Prostřední dítě Dětem prostředním chybí suverénní vystupování a sebedůvěra, jakou mají jejich starší sourozenci. Většinou se uzavírají do sebe a nejsou tak přátelští jako právě prvorození. Ovšem to, v čem jsou prostřední děti mistři, je vyjednávání. Jsou nesmírně dobří vyjednávači, hledači kompromisu a zakladatelé rodinných pravidel. Prostředním dětem není jiţ věnována taková péče jako dětem prvorozeným, a tak se většinou i hůře 19

učí. Prostřední děti se necítí v rodině silně zakořeněny, a tak tráví nejvíce času s partou kamarádů, na které se i velmi pevně upínají. Většinou jsou s partou i pevněji spjaty neţ s vlastní rodinou. (Novák, 2007) 2.5.4 Benjamínci Nejmladší děti mají v rodině pozici velmi nevyrovnanou. Na jedné straně se jim dostává dostatek lásky od rodičů i od sourozenců. Všemi jsou vnímány jako děti roztomilé, a proto jsou také velmi často nepřiměřeně rozmazlovány. Benjamínci často přichází do rodiny spíše pro potěšení a nejsou na ně kladeny vysoké nároky. Rodinou jsou bráni jako komici, kterým se nedá moc důvěřovat, coţ benjamínky velmi trápí. Dále jsou nejmladší děti extroverti3, coţ z nich vyzařuje na první pohled. Výhodou, jeţ je nejmladším dětem dopřána, je fakt, ţe za ţádných okolností nejsou samy. Starší sourozenci jsou povinni nebo spíše nuceni rodiči si s nimi hrát, pomáhat jim a starat se o ně. Toho benjamínci umí ovšem výborně vyuţít a zuţitkovat ve svůj prospěch. Dále je upozorňováno na fakt, ţe nejmladší děti jsou do rodiny přiváděny většinou s větším věkovým rozdílem, a tak se velmi často stává, ţe jsou benjamínci často vychováváni jako jedináčci. (Novák, 2007)

3

Extrovert dle Slovníku cizích slov [online]: „živě reagující, přístupný podnětům, komunikativní, snadno navazující kontakt“

20

3

JEDINÁČEK

3.1 Obecná charakteristika jedináčka Označení jedináček se pouţívá pro dítě, které nemá sourozence. Ani vlastního, nevlastního ani adoptovaného. Jedináček tedy vyrůstá jako jediné dítě v rodině. [online 4] V souvislosti s jedináčkem se nejčastěji vyskytují slova jako perfekcionalismus, svědomitost, soutěţivost, kritičnost a spolehlivost, stejně jako u dětí prvorozených. A není se čemu divit. Jedináček má s prvorozeným společnou nejednu vlastnost, coţ je způsobeno hlavně tím, ţe prvorozený po nějakou dobu také jako jedináček vyrůstá. Stejně jako prvorozené dítě je jedináček první dítě v rodině, a tak do jeho budoucnosti vkládají rodiče veškeré své nároky a sny. Vyrůstá tedy z jedináčka silná osobnost, která je stvořena pro ţivot s nelehkým dějem. (Leman, 2008, Novák, 2007) Dále se také jedináčci vyznačují svoji silnou osobností a sebekontrolou. Jedináčci jsou rodiči pokládáni za perly rodiny, jenţ vše co dělají, dělají ze všech dětí na světě nejlépe. Rodiče jsou na své děti více neţ pyšní. Někteří tuto pýchu a přehnanou chválu vidí spíše jako rozmazlování jediného dítěte v rodině. Jedináček je tedy nejčastěji charakterizován jako dítě rozmazlené. Ovšem na straně druhé někteří povaţují jedináčky jako vypiplané děti, kterým se rodiče dostatečně věnují. Jelikoţ je dítě v rodině samo, je moţné ho vychovávat a ovlivňovat více neţ v rodinách s více dětmi. (Novák, 2007) Dle Lemana (2008) jsou jedináčci jakýmisi „superprvorozenými“. Předponu super uvádí Leman schválně, protoţe tvrdí, ţe jedináček vše, co dělá i to, jak se chová, je jakýmsi nadřazeným ztělesněním činnosti a chování ostatních. Jelikoţ jedináček vyrůstá sám bez sourozenců, je jiţ od raného věku zvyklý spoléhat pouze sám na sebe. Proto v práci i v běţném ţivotě dělá vše raději sám, bez pomoci ostatních. Jedináčci jsou také povaţováni za vyspělejší ve srovnání s jejich vrstevníky. Dále jsou také povaţováni za velmi spolehlivé, poctivé a svědomité. (Leman, 2008, Novák 2007, [online 8]) Dalším, ne příliš dobrým charakteristickým rysem je fakt, ţe se jedináčci neumí dělit. Tento fakt je způsoben tím, ţe dítě vyrůstá většinou pouze v kontaktu s dospělými

21

osobami, a proto není divu, ţe se dítě neumí dělit s vrstevníky o hračky, sladkosti i záţitky. Jedináček je téměř zbaven kontaktu s vrstevníky, je zvyklý hrát si sám, sám se o sebe postarat i sám se vyrovnat se svým trápením. Mají problém svěřovat se svými pocity i dávat najevo své city. Ovšem, kdyţ si jedináček najde kamaráda a naváţe citový vztah, pak jsou takovéto vztahy velmi pevné, silné a trvanlivé. [online 8]

3.2 Chování rodičů k jedináčkům Jedináček je rodiči vychováván s největší láskou, snahou i časovými moţnosti. Rodiče jsou u svého prvního dítěte také ve výchově velmi úzkostliví, opatrní a ochranitelští. Jelikoţ jsou rodiče nováčci v této situaci, často počítají s pomocí svých rodičů, čtou více příruček neţ rodiče zkušenější, a také mají více poţadavků na své jediné dítě. [online 5] Jelikoţ je dítě v rodině jen jedno, mají rodiče více času, a tak jsou schopni mu věnovat také více času. Tento fakt má za následek, ţe jedináčci patří mezi nejvíce nadané, nejvíce vzdělané a nejlépe poučené děti. Jedináčci jsou tedy povaţováni za velmi inteligentní, šikovné a zvídavé děti. Ovšem na druhé straně i za nezdravě rozmazlené. (Leman, 2008, Novák, 2007) Rodiče jsou na jedináčka velmi nároční. Chtějí, aby se velmi dobře učil, navštěvoval krouţky a ve volných chvílích se vzdělával a zdokonaloval. Na druhé straně dokáţí rodiče svému jedinému dítěte ledacos odpustit. Jsou shovívaví, ale zároveň pedantní. [online 5]

3.3

Povolání jedináčků „Co se týká povolání, kopírují jedináčci cesty prvorozených.“, uvádí Jana

Benešová, autorka článku o sourozencích na portálu www.mladazena.maminka.cz [online 7]. Jelikoţ jsou jedináčci, dle Kevina Lemana (2008), supertřída ve všech kategoriích, nacházíme je tedy stejně jako prvorozené, jen v těch nejtěţších, nejsloţitějších a nejnáročnějších profesích. Těmito profesemi mohou být astronauti, kosmonauti, vědci, významní lékaři, právníci či podnikatelé.

22

4

PRVOROZENÉ DÍTĚ

4.1 Obecné rysy prvorozeného dítěte Prvorozené děti popsal Alfred Adler jako děti s nevýhodnou pozicí pro ţivot. Ovšem také jako lidi velmi zodpovědné, vyspělé, s častým pocitem méněcennosti. Jako oponent Adlerova tvrzení, ţe mají prvorozené děti nevýhodnou pozici pro ţivot, vystupuje Tomáš Novák. Ten tvrdí, ţe prvorozené děti mají naopak výhodnou pozici pro ţivot. Jsou velmi svědomití, zodpovědní, se schopností sebekontroly. Ovšem stejně jako Leman, i Tomáš Novák (2007) připouští, ţe jsou na prvorozeného kladeny aţ přehnané nároky ze strany rodičů. Leman (2008) uvedl na adresu prvorozených dětí slova jako precizní, spolehlivé, systematické, kritické, váţné, obětavé a vstřícné. Dále také tvrdí, ţe prvorozené děti jsou pořádkumilovné a studijní typy. Prvorozené děti jsou také často velmi konzervativní, plánují svůj čas a nerady jsou překvapovány. Post prvorozeného dítěte je dar i prokletí. Darem je to, ţe rodiče poprvé zplodili plod své lásky, prvního potomka jejich rodu, novou generaci, pokračovatelé jejich rodu. Prvorozený je tedy jakýmsi prvním dokonalým splynutím partnerů, manţelů. Na druhé straně ale můţe být příchod prvorozeného také prokletí. Tento stav nastává, narodí-li se dítě například partnerům, kteří spolu jsou velmi krátce. Kvůli dítěti se vezmou, vytvoří manţelskou dvojici, ale záhy zjistí, ţe jejich souţití není ideální. Bod, jenţ je spojoval, v tomto případě dítě, uţ vyrostlo a manţelé nemají rázem nic společného. (Prekopová, 2009) Další těţká zkouška, která na prvorozeného čeká, je příchod sourozence. O království, postavení, moc a věci, které jako jediné dítě rodiny měl, získal a vlastnil, se musí náhled dělit. Pokoj, který byl pokojem jen jeho prvorozeného, se náhle stává pokojem dvou lidí. Prvorozený se tedy musí uskromnit. A to nejen s prostorem v pokoji, ale také s pozorností rodičů. (Prekopová, 2009) Prvorozené dítě nejčastěji studuje školu, kterou mu vybrali rodiče, většinou školu, kterou ani studovat nechce, ale jelikoţ byl vychováván jako dítě nejlepší a neomylné, na studium se vrhne s vervou větší neţ je zdrávo. Prvorození většinou mají o sobě vysoké mínění, věří si ve všem, co dělají, kdyţ to třeba dělají poprvé. Nejraději

23

spoléhají pouze sami na sebe neţ na druhé. Jsou přesvědčeni, ţe jen oni jsou neomylní a jen oni mohou udělat danou věc nejlépe. Tato jistota není špatná, obzvláště jedná-li se o povolání, které vyţaduje vysoké nároky. Nároky jako jsou důvěra, bezchybnost, vysoké nasazení, obětavost, spolehlivost, velký psychický i fyzický tlak. Všechny tyto vlastnosti se vyskytují právě u prvorozených, jeţ nejčastěji zaujímají vysoké pracovní postavení či se vyskytují na velmi neobvyklých pracovních místech. Mají rádi, kdyţ jejich práce vyţaduje intelektuální činnost, ve které mohou ukázat své schopnosti. [online 8]

4.2 Chování rodičů k prvorozenému Prvním dítětem, přicházejícím do rodiny, je dítě prvorozené nebo také jedináček. Rodiče si s tímto dítětem poprvé osvojují roli rodičovství. Jiţ během čekání na příchod prvního dítěte se oba rodiče velmi starají o jeho blaho. Uţ v jeho prenatálním období se o něj starají, zpívají mu písničky a povídají si s ním. Pro dítě to má velmi blahodárný vliv, ovšem rodiče se takto věnují většinou jen dítěti prvorozenému. S příchodem dítěte na svět se z manţelské dvojice stávají poprvé rodiči, kteří přebírají zodpovědnost za své dítě. (Leman, 2008) Při vývoji dítěte se snaţí rodiče zachytit kaţdý pokrok, kaţdý den jeho ţivota. Prvorození se tedy mohou pyšnit největším počtem fotografií v rodinném albu a největším počtem natočených minut na rodinných videích. Všem známým se chlubí, ţe jejich dítě má jiţ první zub, řeklo první slovo či udělalo první krok. Prvorozené dítě je pro rodiče dar, který vystavují na obdiv. (Prekopová, 2009) Prvorození jsou ze všech dětí nejvíce rodiči motivováni, popoháněni kupředu, ovšem za cenu toho, ţe nesmí zklamat. Tím je na ně vyvíjen velký tlak, který zvládnou ustát právě jen cílevědomí a zarputilí prvorození. [online 8] Výchovu

prvorozeného

lze

také

označit

jako

výchovu

autoritativní,

jeţ se vyznačuje hlavně tím, ţe rodiče dítěti určují, co bude dělat, co bude jíst, kdy a s kým si bude hrát. Jak jiţ název autoritativní výchova napovídá, je tato výchova zaloţena na autoritě otce či matky. Většinou jsou rodiče těmi, kteří rozhodují o dítěti i ve věcech, které je dítě jiţ schopno rozhodnout samo. Rodiče jsou ovšem na své dítě přehnaně ctiţádostiví, a tak vyţadují, aby děti poslouchaly jako hodiny. Autoritativní výchova je povaţována za jednu z nejúspěšnějších. (Novák, Dvořáčková, 2008)

24

4.3 Povolání prvorozeného Prvorození a jedináčci většinou přebírají povolání od svých rodičů. Jiţ v historii bylo zcela normální, ţe prvorození dědili majetek po svých rodičích. Prvorození synové přebírali trůn po svých otcích a stávali se tak pokračovateli rodu. Prvorozené dcery byly svými otci vţdy nejlépe provdány a dostávaly také největší věno. Díky svému perfekcionalismu, praktičnosti, sebejistotě a smyslu pro systém a řád se prvorozené děti nejvíce uplatňují v tzv. exaktních4 povoláních. Nejčastěji se prvorození uplatňují ve vědě, medicíně, architektuře, inţenýrství, právní praxi či ţurnalistice. Prvorození se také často vyskytují v oblasti astronautiky. Všechna tato povolání vyţadují soustředění, dokonalé vystupování a výkon na více neţ 100%, a tím jsou tedy pro cílevědomé nejstarší děti jako dělané. (Leman, 2008) Zaměstnání, ve kterých se nejčastěji uplatňují právě prvorozené děti, jsou například kosmonaut, letecký inţenýr, operatéři a lékaři. V historii bychom nejvíce prvorozených našli mezi vojevůdci, prezidenty a válečníky. Zodpovědnost nejstarších dětí pramení právě z faktu, ţe v mládí dostávali na starost mladší sourozence a tímto jiţ odmala byli vedeni k zodpovědnosti. [online 8]

4

Význam slova exaktní dle Slovníku cizích slov [online]: „ založený na přesnosti, přesný, dokonalý, přísně vědecký“

25

5

DRUHOROZENÉ NEBO PROSTŘEDNÍ DÍTĚ Druhorozené a prostřední děti jsou v odborné literatuře většinou brány jako jedna

sourozenecká konstelace. Ovšem Kevin Leman (2008) uvádí, ţe „typické prostřední dítě je druhé ze tří, ale může to být i třetí ze čtyř, čtvrté z pěti a tak dále.“ Kdeţto druhorozené dítě je dítě narozené jako druhé z celkového počtu sourozenců. Většinou se mezi druhorozenými a dětmi prostředími nevyskytují ţádné zásadní rozdíly charakteru a chování, ovlivňující jejich pozice v rodině. Jejich charakteristiku tedy uvádím dohromady.

5.1

Obecná charakteristika druhorozených a prostředních dětí Druhorozené či prostřední děti přichází do rodiny jako další dítě a jsou mu tedy

sebrána všechna privilegia, kterých vyuţíval jejich starší sourozenec. Nejčastější pocit, vyskytující se u prostředních dětí, je pocit stísněnosti. Cítí se stísněni mezi svými sourozenci, cítí se být uprostřed, coţ není ţádná výhodná pozice. Většinou také pociťují, ţe se jim rodiče nevěnují tolik, jak by si sami přáli, ţárlí tak na své mladší sourozence, kterým se rodiče věnují a všímají si více jejich úspěchů a pokroků. (Čapek, Čapková, 2010) Leman (2008) tvrdí, ţe prostřední dítě se narodilo příliš pozdě a příliš brzy. Z toho lze pochopit, ţe prostřední dítě se narodilo příliš pozdě na to, aby vyuţívalo post nejstaršího (prvorozeného) dítěte v rodině a mohlo si uţívat mnohem více neţ nyní. A také se narodilo příliš brzy na to, aby mohlo být rozmazlovaným a hýčkaným benjamínkem. (Čapek, Čapková, 2010) Prostřední děti mají nejtěţší postavení ze všech sourozenců v rodině. Musí nejvíce a nejčastěji ustupovat sourozencům. Těm mladším, ale i těm starším. Proto není divu, ţe se z prostředních dětí velmi rychle stávají hledači kompromisů a mistři ústupu. Tím se ale objevuje u těchto dětí tendence nechat sebou manipulovat. [online 8] Adler uvádí, ţe druhorozené děti mají díky vyšlapané cestičce od staršího sourozence nejsnadnější cestu ţivot. Kevin Leman (2008) na adresu druhorozených ovšem uvádí, ţe je lze nejobtíţněji identifikovat a určit jejich obecné rysy. Uvádí dva zcela odlišné typy druhorozených. Na straně jedné je druhorozený samotář, tichý, ostýchavý, netrpělivý, snadno propadá depresím, soupeřivý, rebel, černá ovce rodiny,

26

agresivní, bojovník, a na straně druhé společenský, přátelský, otevřený, snadno překonávající překáţky, nedělá si starosti, tolerantní, vyhýbající se konfliktům, vyjednávač a usmiřovatel. Jaký typ bude druhorozený, se odvíjí od charakteru dítěte staršího a jejich vzájemného vztahu. Novák (2007) popisuje druhorozeného jako suverénního a sebevědomého člověka. Ovšem připouští, ţe tyto děti trpí často pocitem nezakořeněnosti v rodině a upínají se více na své kamaráda, vrstevníky. Dále zmiňuje i fakt, ţe druhorození jsou často zakladatelé rodinných tradic, pravidel a řádů. Čapek a Čapková (2010) ovšem upozorňují na moţné nebezpečí, které můţe prostředním dětem hrozit v období puberty v kontaktu s partou. Zdůrazňují, ţe je velmi nutné, obzvláště v období dospívání, se druhorozeným věnovat více neţ obvykle a hlavně navázat silné pouto důvěry a nastavit určité hranice. Hlavně proto, aby se dítě nestalo členem nějaké rizikové a nebezpečné skupiny vrstevníků.

5.2 Chování rodičů k druhorozeným či prostředním dětem Rodiče jsou jiţ zkušení v oblasti rodičovství, oproti tomu u prvorozeného byli nováčky v této oblasti. Rodiče jiţ nevkládají na bedra druhorozených takovou zátěţ jako na děti prvorozené. Ovšem co je moţná horší, dávají druhorozeným za vzor chování dítě prvorozené. Druhorozený se tedy snaţí napodobovat staršího sourozence, ovšem velmi brzy zjistí, ţe je to nemoţné. Rodiči je tedy mladší dítě často bráno jako dítě méně nadané, méně ctiţádostivé neţ dítě starší. Druhorození mají ze všech sourozenců v rodinném albu nejméně fotek, nejméně jsou zachyceni na rodinných videích a nejsou v dětství tolik chváleni. Je to tím, ţe nejsou tím prvním dítětem, které v rodině udělá první krok, který se naučí první slovo, tuto chválu jiţ slíznul sourozenec starší. Rodiče jsou, pokud jde o druhorozené či prostřední dítě, jiţ méně úzkostliví. Hranice a řád je tedy volnější u dítěte narozeného později, neţ bylo u dítěte prvorozeného. (Čapek, Čapková, 2010) Výchovu druhorozených či prostředních dětí lze také označit jako výchovu liberální. Liberální výchova se vyznačuje tím, ţe poskytuje dětem volnost a svobodu. Dítě je tedy tím, který rozhoduje o tom, co bude sám dělat, co si obleče. Samozřejmě, 27

ţe je vychováván rodiči, ale uţ není rodiči tak řízen jako prvorozený. (Novák, Dvořáčková, 2008)

5.3 Povolání druhorozených a prostředních dětí Nejvýraznějším faktorem, který ovlivňuje druhorozené a prostřední děti jsou jejich starší sourozenci (starší sourozenec) a není tomu jinak ani v oblasti výběru povolání. Druhorození se stejně jako v ţivotě, tak i ve výběru povolání, vydávají opačným směrem neţ jejich starší sourozenec. Ví, ţe kdyby se druhorozený vydal směrem stejným jako jeho sourozenec, nedosáhnul by nikdy vyšší mety, neţ právě starší bratr či sestra. Proto je při výběru svého povoláni ovlivněn právě prvorozeným a není tedy jednoduché určit, jakým směrem se prostřední a druhorození vydají. (Leman, 2008) Nejčastěji nacházíme druhorozené na místech, kde se vyuţije jejich vlastnost skvělého vyjednávání. Rádi komunikují s lidmi, umí vyjednat skvělé podmínky, a také umí skvěle naslouchat. A tak povolání, jeţ je pro druhorozené jako stvořené, je manaţer, obchodník, sociální pracovní, psycholog, poradce a také třeba personalista.

28

6

NEJMLADŠÍ DÍTĚ

6.1 Obecná charakteristika nejmladšího dítěte Rozmazlené, volnomyšlenkářské a zejména radost pro rodiče. Těmito slovy popisuje Alfred Adler děti nejmladší, takzvané benjamínky. S tím souhlasí i Kevin Leman (2008), který na adresu nejmladších dětí v rodině uvádí ještě charakterové rysy jako bezstarostnost, společenskost, veselost, srdečnost, netrpělivost a vzpurnost. Také připouští a zdůrazňuje velmi nevyrovnaný a nepředvídatelný temperament právě benjamínků. Tomáš Novák (2007) vidí benjamínky jako děti, které zaujímají velmi nevyrovnanou pozici v rodině. Upozorňuje na jejich roztomilost, rozmazlenost, komičnost a schopnost pobavit, ale také na jejich extroverzi. Benjamínci se vyznačují především svojí komičnosti, hravostí a lehkostí, coţ je způsobeno tím, ţe rodinou nejsou bráni příliš váţně. Velmi rádi se předvádí, zesměšňují sami sebe za účelem pobavit a ohromit především rodiče. Jsou si totiţ dobře vědomi, ţe pro rodiče uţ není tak vzácný jejich první krok, jejich první školní den, jako tomu bylo u dětí starších. (Leman, 2008) Benjamínci si velmi těţce budují své pevné místo v rodině. Staršími sourozenci je benjamínek brán jako ten malý, který nic nemůţe a z kterého si dělají legraci a utahují si z něj. Rodiči je zase brán jako malý mazánek, co umí velmi dobře vyjednávat a také jako ten, kterému při pohledu do očí dokáţí rodiče tak snadno odpustit. Na druhé straně benjamínek ţárlí na své starší sourozence. Protoţe právě on, ten nejmladší, je ten, kdo musí jít první spát, ten, který musí z hřiště první domů, ten, kterému se nedaří vyrovnat se starším sourozencům. (Dalloz, 2002) Tak jako pro prostřední děti byli velmi důleţití vrstevníci a jejich parta, tak pro benjamínky je důleţitá představa o jejich budoucí rodině. Velmi silně se upínají na myšlenku svojí budoucí rodiny (Dalloz, 2008), i kdyţ paradoxně patří nejmladší děti k těm, kteří opouští domov a své rodiče jako jedni z posledních. (Leman, 2008)

29

6.2 Chování rodičů k nejmladším dětem Benjamínci rodiny jsou rodiči velmi často pořizováni s větším věkovým odstupem, jako poslední radost a rozptýlení. Tento fakt se často odráţí také na jejich výchově. Nejmladší děti jsou velmi často rozmazlovány a vychovávány jako drahokamy. Rodiče splní kaţdé přání, které nejmladší dítě vysloví. Rodičům se jeví benjamínci jako nejvíce roztomilé a zábavné dítě rodiny. Benjamínci jsou velmi často kašpárky a baviči celé rodiny, coţ rodiče vítají s pýchou a hrdostí. Nejmladší ratolest je rodiči vychovávána s velmi volnými a loajálními pravidly. Rodiče se snaţí být velmi hodní, protoţe nechtějí, aby je i nejmladší dítě opustilo stejně jako děti starší. Výchova nejmladšího člena rodiny je velmi často označována jako výchova demokratická. Dle Nováka a Dvořáčkové (2008) se tato výchova vyznačuje především tím, ţe „přistupuje i k malým dětem jako k svébytným bytostem. Respektuje jejich důstojnost“.

6.3 Povolání nejmladších dětí Nejmladší jsou nejvíce nápadní svojí energičností a schopností předvádět se a dělat si ze všeho srandu. Na druhé straně jsou také nechvalně známí tím, ţe nemají velkou výdrţ dotáhnout věci do konce. [online 8] Nejtypičtějším povoláním, které nejvíce sedí temperamentu nejmladších dětí, je herectví, moderátoroví. hlasatelé, pro ţeny pak například modelky, tanečnice a samozřejmě prodejci. Benjamínci chtějí být stále na očích. Velmi rádi se převádí, ukazují, zesměšňují se, a pokud někdy zaţijí záři reflektorů, nikdy ji pak nechtějí opustit. Nejsou váţní a neumí být dlouhou dobu soustředěni na danou věc. Nenacházíme je tedy na pozicích, které vyţadují diplomatické vystupování. (Leman, 2008)

30

7

VLIV SOUROZENECKÝCH KONSTELACÍ NA MANŢELSTVÍ Pořadí narození v rodině má vliv na mnoho věcí a manţelství není ţádnou

výjimkou. Proto jsem se pokusila ponořit do tajů sourozeneckých konstelací v oblasti partnerství a manţelství. „Rodinný a manželský scénář je vlastně souhrnem našich představ o manželství a rodině. Je výrazně ovlivněn zkušeností z dětství, tím co jsme viděli i neviděli u rodičů a jiných blízkých lidí. Sourozenecké konstelace jej formují neméně výrazně. Nejde o žádnou mystiku. Jiné představy o manželství má zákonitě ten, kdo je zvyklý starat se a rozhodovat za druhé, než ten, kdo je zvyklý být spíše objektem péče a ochranitelského zájmu.“ (Novák, 2010) Pokud lidé touţí po klidném, harmonicky fungujícím a roky trvajícím manţelství, měli by si hledat partnera s jiným pořadím narození. Tyto dvojice se lépe doplňují, respektují a nevznikají zde takové třenice a hádky. Manţelství uzavřena mezi partnery stejného pořadí narození jsou velmi výbušná a impulzivní. Ovšem fungovat po mnohé roky mohou taky. (Leman, 2008) Tomáš Novák ve své knize Sourozenecké vztahy (2007) uvádí teorii komplementarity manţelství Waltera Tomana. V teorii Tomana jde o to, ţe díky sourozeneckým konstelacím lze určit optimální vztah budoucích manţelů. Tato teorie uvádí tři druhy vztahů. Prvním je vztah komplementární, jenţ je zaloţen na vzájemném doplňování partnerů. To znamená, ţe oba jsou tak rozlišné osobnosti, ţe se skvěle doplňují a tvoří tak fungující a harmonický pár. „…starší sestra bratrů ví, co je to řídit muže a specifika jejich chování jí nejsou neznáma, mladší bratr sester ví, co je podřizovat se ženám a zná nejedno zákoutí jejich psychiky.“ (Novák. 2007) Druhý vztah je nazván vztahem částečně komplementárním. V tomto vztahu jde především o to, ţe „…každý z partnerů prožívá několik sourozeneckých vztahů a alespoň některý z nich odpovídá alespoň jednomu ze vztahů druhého partnera.“ (Novák, 2007) Nekomplementární vztah je vztah třetí a také poslední, který spadá do teorie W. Tomana. Jde o vztah zcela opačný vztahu komplementárního. Tedy zde se partneři nedoplňují. Spadá sem například vztah dvou nejstarších dětí, dvou prostředních či svou

31

jedináčků. Takovýto vztah je povaţován za vztah, který nemůţe mít dlouhé trvání. (Novák, 2007) Jelikoţ existuje velké mnoţství kombinací sourozeneckých konstelací pro manţelství, rozhodla jsem se zmapovat pouze manţelství, které Tomanova teorie nazývá nekomplementárním. Tedy manţelství dvou jedináčků či prvorozených, dvou dětí prostředních (popř. druhorozených) a dvou partnerů s konstelací nejmladšího dítěte rodiny.

7.1 Manţelství dvou prvorozených a jedináčků Manţelství dvou prvorozených, dvou jedináčků či jejich kombinací se dá přirovnat k manţelství italskému. Prvorození a jedináčci jsou totiţ velmi komunikativní a také velcí puntičkáři. A právě toto spojení můţe vyvolat v manţelství neshody. Jako dva perfektcionalisté se snaţí pro vztah udělat vše, co si myslí, ţe je dobré jak pro ně, tak hlavně pro jejich partnera. Ovšem ne kaţdé jednání je bráno protějškem jako jednání správné. Většinou se u jedináčků či prvorozených setkáváme s pocitem, ţe jim jejich protějšek více škodí, neţ pomáhá, a ţe to vše dělá naschvál. Tak tomu ale není. Oba manţelé se snaţí pro jejich vztah udělat vše a chtějí, jako správní puntičkáři, mít to nejlepší a nejharmoničtější manţelství. Ale tímto snaţením nastává pravý opak. Oba hledají chyby na sobě navzájem, ţádný z nich nechce v hádce ustoupit a přiznat to, ţe se mýlil. To by byla pro jedináčka a prvorozeného přeci potupa. Další problém, který můţe v manţelství nastat, je pocit zodpovědnosti i za partnera. Prvorození byli celý ţivot zvyklí starat se o mladší sourozence. Tento pocit si odnáší i do manţelství. Většinou ţeny se potom přehnaně starají o manţela, jemuţ se tato starost jeví jako neschopnost postarat se o sebe sáméhp. Nejlepší a nejjednodušší nápravou pochroumaného vztahu partnerů jedináčků a prvorozených je, aby si oba manţelé přiznali, ţe jsou perfektcionalisté s velmi náročným přístupem k ţivotu. Je dobré, aby si tento fakt oba připustili a snaţili se slevit ze svých přehnaných nároků. Vyjít totiţ můţe manţelství kaţdé, tedy i manţelství puntičkářských jedináčků a hledačů chyb, kterými jsou prvorozené děti. (Leman, 2008)

7.2 Manţelství dvou druhorozených dětí Druhorozené děti jiţ byly charakterizovány jako lidé se schopností vyjednávat, dělat lidem prostředníka a také navrhovatele kompromisů. Kdyţ se v jednom manţelství ovšem sejdou dva druhorození partneři, můţe nastat značný problém. Největším

32

a nejčastějším problémem v manţelství druhorozených dětí, stejně jako v ţivotě sourozeneckém, je udrţení klidu za kaţdou cenu. Dopad na manţelský ţivot to má ovšem fatální. Partneři se uzavírají více do sebe, tráví více času s kamarády a méně s partnery. To vše vede k nekomunikativnosti ze stran obou manţelů. Poté se nesnaţí ani jeden o nápravu, protoţe stejně jako dítě, se chtějí vyhnout konfliktům a problémům, které by řešením situace pravděpodobně nastaly. (Leman, 2008)

7.3 Manţelství dvou nejmladších dětí Pokud se sejdou v manţelství dvě nejmladší děti, nastane problém téměř okamţitě. Jak jsme se jiţ dozvěděli, benjamínci jsou rozmazlováni a hýčkáni rodinou jiţ od narození. Manţelství benjamínků se vyznačuje hlavně volností, spoustou legrace a bezstarostností, které si oba uţívají vrchovatě. Kdyţ se ovšem nejmladší děti z rodiny osamostatní, nechtějí se vzdát rozmazlování, volnosti ani bezstarostnosti. I nadále si tedy uţívají volného času, dělají jen to, co je nejvíce baví, utrácí peníze za vše, co se jim líbí a po čem zatouţí. Jako správnému benjamínkovi, tak i partnerům benjamínkům vše prochází bez větších problémů a starostí. Ovšem v takovém partnerství se vše náhle násobí dvěma, a proto se problémy dostaví rychleji. Poslední narozené děti se neumí kontrolovat, a tak kdyţ se partneři nedohodnou na tom, kdo z nich převezme zodpovědnost nad jejich manţelstvím, a nastávají problémy. Nejčastějším problémem vyskytujícím se v manţelství benjamínků je problém finanční, jenţ pramení z jejich touhy po všem, co se jim líbí a také z toho, ţe nemají nad svými financemi, ostatně jako kaţdý nejmladší sourozenec, ţádnou kontrolu. (Leman, 2008)

33

8

PRAKTICKÁ ČÁST

8.1 Cíle a zaměření V praktické části se zaměřím na zjištění údajů týkající se sourozeneckých konstelací především v pozdějším ţivotě. Výzkum bude probíhat metodou dotazníků. Hlavním cílem celé praktické části je snaha zjistit, zda jsou lidé i v pozdějším ţivotě, tedy spíše v době, kdy jiţ ţijí bez kontaktu a přímého vlivu sourozenců, stále nějak ovlivněni sourozeneckými konstelacemi. Je zcela patrné a nezpochybnitelné, ţe pokud jsou sourozenci v kaţdodenním kontaktu, ovlivňují se děti navzájem a to velmi silně. Ovšem jsou tyto vlivy a dopady na utváření charakteru trvalé a stále? A uvědomují si tyto dopady taky lidé samotní v pozdějším ţivotě? Cílem bude tedy zjistit porovnání vlivu konstelací v dětství s vlivem v pozdějším věku. Přesněji tedy ve věku 20 aţ 30 let.

8.2 Metodika výzkumu Pro zisk informací jsem si zvolila metodu dotazníku, jenţ je povaţován za jeden z nejběţnějších a nejlevnějších nástrojů pro sběr dat. Dotazník se skládá se sérií otázek, které mají za cíl zisk názorů od anonymních respondentů. Dotazník je určen pro věkovou skupinu 20 aţ 30 let a to zcela záměrně. Protoţe dle mého názoru, je v tomto věku moţné objektivně zhodnotit vliv sourozeneckých konstelací na osobu, která jiţ není pod přímým kontaktem a vlivem sourozenců, ţije ve většině případů jiţ mimo domov a můţe tedy celou situaci zhodnotit s odstupem času. Dotazník se skládá z 27 otázek, z nichţ poslední 27. otázka je zcela dobrovolná a záleţí tedy na respondentovi, zda se k dané problematice vyjádří či nikoli. Otázky jsou zaměřeny na vztahy a charakterové rysy člověka v dětství v porovnání s odstupem času. Týkají se rodiny, vlastní osobnosti, ale i partnera a povolání. Otázky mají charakter uzavřených a otevřených odpovědí. Uzavřené odpovědi znamenají, ţe respondent pouze zvolí předem předpřipravenou odpověď, tedy zvolí jednu z moţností, která se nejvíce blíţí jeho názoru, jeho odpovědi. U otázek s otevřenými odpověďmi bude jiţ pouze na respondentovi, jakou odpověď zvolí. Je tedy zcela na vlastním uváţení dotazované osoby, jaká zvolí slova a jak danou odpověď sám vyjádří. Zde jiţ respondent nemá na výběr z moţných odpovědí.

34

Hlavním cílem celé praktické části bude získání informací od respondentů daného věku. Bude se zjišťovat dopad sourozeneckých konstelací na utváření osobnosti člověka a to především s odstupem času, ne tedy přímo u dětí v rodině, kdy jsou stále pod vlivem sourozenců. Hlavním cílem bude zjistit, zda si lidé ve věkové kategorii 20 aţ 30 let, uvědomují vliv a dopad sourozeneckých pozic z dětství na nynější ţivot. Vzhledem k rozsáhlosti dotazníku, je celé jeho znění vloţeno do přílohy.

8.3 Realizace výzkumu Dotazník, jak jiţ bylo řečeno, je určen respondentům ve věku 20 aţ 30 let. Aby byl tento věk zaručen, dotazník jsem rozdala a rozeslala spíše svým kamarádům a známým, protoţe jen tak jsem měla předem zaručeno, ţe dotazník se dostane do rukou pouze lidem určené věkové skupiny. Dotazník byl samozřejmě anonymní, ovšem je pravda, ţe v mnoha případech se mi stalo, ţe na zadní straně byl i podpis dotazovaného, většinou i se vzkazem, který vyjadřoval sympatie s tématem. Všichni dotazovaní vyplnili vţdy všechny otázky. S ţádným problémem či zádrhelem jsem se tedy nesetkala. Snad jen 3 lidé mi dotazník odmítli vyplnit a vrátili mi jej zpět. Jako důvod uvedli smrt svého sourozence, a tak se jim nejevilo jako vhodné dotazník na toto téma vyplňovat, coţ je zcela pochopitelné. Na druhé straně mě ale velmi mě potěšili i samotní dotazovaní, kteří sami, ze své vlastní iniciativy posílali dotazník svým sourozencům, donutili přítele či přemluvili spoluţačku, aby dotazník také vyplnili. Celkem jsem rozdala či rozeslala více jak 60 dotazníků, ovšem vyplněných se mi jich vrátilo pouze 40. Proto tedy při vyhodnocování budu pracovat s počtem 40 dotazníků. Tento počet ovšem povaţuji za dostatečný a adekvátní vzhledem k většímu počtu otázek a celkovému rozsahu.

8.4 Vyhodnocení a výsledky dotazníků Nyní zde budou graficky zpracovány odpovědi respondentů. Kaţdá otázka zde bude zpracována graficky, tedy bude ji znázorňovat graf, z kterého bude snadné vyčíst a porovnat odpovědi respondentů.

35

Pro snadné a přehledné zobrazení jsem zvolila sloupcový typ grafu s jasně rozlišenými barvami, jeţ znárodňují jednotlivé odpovědi. Součástí kaţdého grafu je také přesné znění otázky a moţnosti odpovědí, které měli respondenti na výběr v dotazníku. Pod kaţdým grafem se také nachází vysvětlení a slovní popsání daného grafu, coţ má poslouţit k lepšímu a bliţšímu pochopení samotného grafu. Součástí tohoto popisu se u některých otázek také nachází citované odpovědi některých respondentů, které nám blíţe určují či vysvětlují respondentovu odpověď. Tuto moţnost zdůvodnění či rozvedení své odpovědi měli dotazovaní u otázek číslo 8, 9, 10, 13, 14, 15, 16, 25 a 27, přičemţ otázka číslo 27 byla zcela dobrovolná a záleţelo pouze na respondentovi, zda se k dané problematice vyjádří či nikoli.

Vyhodnocení otázky číslo 1

Obrázek 1 - Grafický výsledek otázky č. 1

Celkový počet zpracovávaných dotazníků je 40, z nichţ odpovědělo 15 muţů a 25 ţen.

36



Jak jiţ bylo řečeno, na dotazník odpovědělo celkem 40 lidí ve věkovém rozmezí 20 aţ 30 let. Nejvíce dotazovaných bylo ve věku 21 let, 22 let a 23 let (vţdy po 7 respondentech). Ve věku 23 let odpovědělo na dotazník celkem 6 lidí, ve věku 20 let to byli respondenti 4, ve věku 26 let 3 respondenti, 25 let a 30 let to byli lidé vţdy dva. Po jednom odpověděli respondenti ve věku 27 let a 29 let. Ve věku 28 let ţádný dotazovaný nebyl. Věkový průměr dotazovaných lidí činil 23,275 let. Vyhodnocení otázky číslo 3


37

Nejvíce respondentů uvedlo jako své nejvyšší dosaţené vzdělání střední školu s maturitou (26 lidí). Dále byl uveden titul Bc. (7 lidí), střední škola bez maturity (3 lidé) a titul Mgr. a Dis. (vţdy po 2 lidech).



Nejvíce dotazovaných pocházelo z rodiny o celkovém počtu dvou dětí (celkem 31 respondentů). Jen 5 dotazovaných pocházelo z rodiny se 3 dětmi. Jedináčci se mezi dotazovanými objevili pouze 3krát, a jeden z respondentů pocházel z rodiny, kde vyrůstalo 6 dětí.

38



19 respondentů bylo nejstaršími dětmi v rodině, 18krát nejmladším dítětem a 3krát jedináčkem. Ovšem co mě zcela zarazilo a velmi překvapilo, bylo to, ţe mezi celkovým počtem 40 dotazovaných lidí, nebyl ani jeden respondent, který by zastával pozici prostředního dítěte. Tento fakt si nedokáţu nijak vysvětlit. Snad jen tím, ţe mezi dotazovanými byli nejčastěji pouze respondenti z rodiny o dvou dětech (viz předchozí otázka). Ovšem dalších šest dotazovaných, kteří pocházeli z početnější rodiny (3 děti a 6 dětí), jiţ pozici prostředního zaujmout mohli. Je to ovšem jen dílo náhody, ţe ani zde se neobjevil nikdo s pozicí prostředního dítěte v rodině. Vyhodnocení otázky číslo 6


39

Nejvíce dotazovaných (22 osob) uvedlo jako své charakterové rysy „společenský, veselý, srdečný, temperamentní, netrpělivý, zábavný“. Tyto rysy ovšem uvedl Leman (2008) jako rysy typického nejmladšího člena rodiny. Jelikoţ nejmladších členů rodiny bylo mezi dotazovanými pouze 18, lze tedy usuzovat, ţe charakterové rysy benjamínka jsou nejvíce sympatické, a proto je za své charakterové rysy označilo nejvíce lidí. „Společenský, otevřený, tolerantní, usmiřovatel, vyjednávač, nekonfliktní“ jsou dle Lemana (2008) typické rysy prostředního dítěte. Jelikoţ ovšem mezi respondenty nebyl ani jeden, který by zastával post prostředního dítěte, opět zde máme fakt, ţe se praxe neztotoţňuje s teorií Kevina Lemana. Stejně tak tomu je ovšem u charakterových rysů „perfekcionalismus, spolehlivost, svědomitost, systematičnost, váţnost a kritičnost“, coţ jsou opět dle Lemana (2008) rysy jedináčka či prvorozeného dítěte. Ovšem tady je jev opačný. Zde by mělo být označeno cca 22 lidí (3 jedináčci a 19 nejstarších dětí mezi mými respondenty), ovšem jako odpověď svých charakterových rysů označilo jen 7 osob.



Další otázka zjišťovala názor dotazovaných na vliv utváření osobnosti ovlivněného pořadím narození. Z celkových 40 respondentů více jak polovina (přesně 25 lidí) odpověděla, ţe si myslí, ţe na utváření osobnosti vliv pořadí narození má. 8 lidí

40

odpovědělo, ţe vliv pořadí narození není či si tento vliv neuvědomují. Zbylých 7 dotazovaných označilo odpověď „nevím, nepřemýšlel jsem nad tím“.



25 dotazovaných osob odpovědělo ano na otázku týkající se toho, zda si myslí, ţe jejich ţivot ovlivnilo jejich pořadí narození. Tento fakt koresponduje s počtem u předchozí otázky, kde taktéţ odpovědělo 25 lidí na otázku týkající se toho, zda můţe pořadí narození ovlivnit osobnost člověka. Lze tedy usoudit, ţe 25 dotazovaných z celkových 40 pořadí narození zajímá a myslí si, ţe je pro osobnost důleţité a dávají mu nějakou váhu. Jelikoţ u této otázky byl prostor pro vysvětlení odpovědi, uvádím zde také toto vysvětlení, proč dotazovaný odpověděl právě takto. Odpověď ANO: □ „Byl na mě kladem větší tlak, než na mladší sourozence, ale díky tomu jsem více průbojnější.“ (ţena 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců) □ „Více pozornosti a přednosti. Po odchodu staršího sourozence veškerá zodpovědnost a úplný obrat v chování otce.“ (ţena 26 let, nejmladší ze 3 sourozenců) □ „Hlavně v dětství, mohla jsem více než starší sourozenec v mém věku.“ (ţena 24 let, nejmladší ze 3 sourozenců)

41

□ „Mladší sourozenci byli více rozmazlováni a já tím v dětství docela trpěl.“ (muţ 22 let, nejstarší z 6 sourozenců) □ „Vzhledem k tomu, že věkový rozdíl mezi mnou a mým bratrem je 10 let, vyrůstala jsem spíš jako jedináček, nemám potřebu s někým o něco soupeřit.“ (ţena 30 let, nejmladší ze 2 sourozenců) □ „Starší sourozenec je pro mne vzorem a rádcem.“ (ţena 20 let, nejmladší ze 2 sourozenců) □ „Musel jsem se stále starat o mladšího sourozence a byla to otrava.“ (muţ 26 let, nejstarší ze 2 sourozenců) □

„Benevolentnější

výchova

později

narozených.“

(ţena

24

let,

nejstarší

ze 2 sourozenců) □ „Větší samostatnost a věčný pocit, že jsem já musela být ta zodpovědná a bráchovi vždy vše prošlo.“ (ţena 24 let, nejstarší ze 2 sourozenců) □ „Jako starší jsem musela vodit bratra do školy a být trošku zodpovědnější než on.“ (ţena 30 let, nejstarší ze 2 sourozenců)



Celkem 21 lidí z celkových 40 si nemyslí, ţe kdyby se narodili v jiné sourozenecké konstelaci, ţe by se zněmili jako osobnost či ţe by se změnila jejich povaha. Jinými slovy, nepovaţují za reálné, ţe kdyby se narodili v jiném pořadí

42

v rodině, ţe by se nějak změnili jako osobnost. Myslí si, ţe by byli stejní. Ovšem zbylých 19 dotazovaných si myslí pravý opak. Jako odpověď označili, ţe si myslí, ţe pokud by se narodili v jiném pořadí, ţe by se změnili povahově a byl by z nich jiný člověk, neţ je z nich s touto sourozeneckou pozicí. K této otázce byl dán prostor vysvětlení, proto je zde uvádím. Odpověď ANO: □ „Bratr měl vždy vše pod nosem, hodná sestřička za něj pod nátlakem rodičů udělala referáty. Bratr byl nesamostatný a já jsem musela pomáhat.“ (ţena 30 let, nejstarší ze 2 sourozenců) Odpověď NE: □ „Velkou roli hrají rodiče. Mě vychovávala jen máma (táta zemřel v mých 6 letech) a myslím si, že by mne vedla stejně i kdybych se narodila první.“ (ţena 30 let, nejmladší ze 2 sourozenců)



Více jak 50% dotazovaných (21 lidí) svoji sourozeneckou pozici neřeší a je jim zcela jedno. Takto vysoké číslo mě docela zaskočilo, protoţe se mi velmi často stává například v kolektivu mých přátel, ţe slyším, jak rádi by byli úspěšní jako jejich starší sourozenec, ţe by rádi byli zábavní a rodiči rozmazlováni jako jejich nejmladší sestra, 43

či byli nejlepšími studenty na univerzitě jako jejich kamarád, který je jedináček. Ovšem, ţe jen 3 respondenti přiznali, ţe jejich sourozenecká pozice se jim jevila jako nevýhodná, a tím pádem by tedy velmi rádi měnili za jinou pozici v rodině. Zbylých 16 dotazovaných označilo s odstupem času svoji sourozeneckou pozici jako výhodnou. Lze tedy usuzovat, ţe jejich pozice se jim líbila a líbí a s největší pravděpodobností by ji neměnili. Některé vysvětlující informace uvedené v dotazníku samotnými dotazovanými. Tyto informace blíţe určují, proč dotazovaný zvolil danou odpověď. Odpověď VÝHODNOU: □ „Svou pomocí ostatním sourozencům a s rodiči mám více přátelský vztah.“ (ţena 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců) □ „Mohla jsem více než moji sourozenci.“ (ţena 26 let, nejmladší ze 3 sourozenců) □ „Byla jsem a stále jsem tatínkův mazánek. Dostávám víc než bratr.“ (ţena 24 let, nejmladší ze 2 sourozenců) □ „Vždy jsem to považovala za výhodu, starší sourozenec je bratr a tak rodiče už byli otrkaní a já už pak měla více možností a více jsem mohla.“ (ţena 24 let, nejmladší ze 2 sourozenců) □ „Jsem více průbojnější a jen tak se nezaleknu.“ (ţena 24 let, nejstarší ze 2 sourozenců) □ „Více zkušeností do života.“ (muţ 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců)

Odpověď NEVÝHODNOU: □ „Mladšímu toho víc prochází a může věci dělat v nižším věku.“ (muţ 25 let, nejstarší ze 2 sourozenců) □

„Prošlapávání

cestiček

mladším

sourozencům.“

ze 3 sourozenců)

44

(ţena

22

let,

nejstarší



Celkem 26 lidí z celkových 37 dotazovaných, kteří nejsou jedináčky, označilo vztahy mezi nimi a jejich sourozenci v dětství jako normální, jednou harmonické a jindy nevraţivé. Coţ je celkem dobrý ukazatel toho, ţe rodiče dokázali v rodině vytvořit harmonické prostřední, kde fungovalo vše jak má. 7 respondentů označilo sourozenecké vztahy za přátelské, harmonické a spořádané. 4 lidé si jako odpověď týkající se vztahů v rodině vybrali vztahy napjaté, kde také velmi často docházelo k hádkám mezi sourozenci. Odpověď nepřátelské vztahy a velmi těţké vycházení se sourozenci neoznačil nikdo z dotazovaných. Vyhodnocení otázky číslo 12


45

Tato otázka byla zaměřena spíše na dopad sourozeneckých vztahů v pozdějším ţivotě. 19 dotazovaných označilo nynější vztahy mezi sourozenci jako harmonické, kdy i nyní, v ţivotě mimo rodinu, se starají a zajímají o svého sourozence a jsou stále v kontaktu. 8 respondentů označilo tyto vztahy jako blízké, kdy se alespoň jednou do týdne vídají. 6 lidí mi odpovědělo, ţe jejich nynější vztahy nejsou příliš blízké, ţe se spíše nevídají a nejsou v pravidelném kontaktu. Jen 3 lidé přirovnali svůj nynější vztah se sourozencem jako kamarádství s nejlepším přítelem. Jeden respondent zvolil odpověď, ţe jejich sourozenec je pro ně bliţší neţ jejich nejlepší přítel a ţe se mu svěřují se svým trápením a problémy.



Nejvíce respondentů, 31, pocházelo z rodiny se dvěma dětmi, a tudíţ v této otázce bylo 31 krát odpovězeno, na otázku s kým dotazovaný nejlépe vycházel v dětství, mám jen jednoho sourozence. Jelikoţ dotazovaný má jen jednoho sourozence, nelze tedy určit s kým nejlépe. Ovšem 4 respondenti odpověděli se všemi stejně, coţ značí, ţe uţ zde byla moţnost porovnání. Po jednom určili respondenti nejstaršího sourozence a prostředního sourozence. Nejmladšího sourozence jako odpověď neoznačili nikdo. Jelikoţ podotázkou této otázky bylo, proč právě s tímto sourozencem, uvádím zde odpovědi dotazovaných:

46

Ţena 22 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel: „Se všemi stejně, protoţe jsem oba sourozence brala stejně. Nedělala jsem mezi nimi rozdíly.“ Muţ 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel: „Se všemi stejně, protoţe mám rád oba dva mladší bratry. Jeden den víc zlobil ten starší, druhý den zase ten mladší.“ Ţena 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel: „Se všemi stejně, protoţe v dětství ještě nebyly vidět naše rozdílné povahy.“ Ţena 26 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel: „S nejstarším sourozencem, protoţe v té době ţil u otce a méně jsme se vídali.“ Ţena 24 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel: „S prostředním sourozencem, protoţe je to prostě sestra a mám k ní blíţ neţ k bratrovi. Moţná je to dáno pohlavím, ale sestra mi prostě víc rozumí.“ Muţ 22 let, nejstarší ze 6 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel: „Se všemi sourozenci stejně, protoţe jsme byli děti a tak jsme vztahy moc neřešili.“



Otázka číslo 14 je stejná jako otázka předchozí, ovšem nyní zmapuje rozdíly mezi vztahy v dětství a vztahy nyní, tedy o pár let později. Opět zde máme 31 odpovědí

47

s tím, ţe dotazovaný má jen jednoho sourozence, coţ se zde bude vícekrát opakovat. Dále 3 respondenti odpověděli, ţe nejlépe ze svých sourozenců nyní vychází s prostředním sourozencem, 2 respondenti označili, ţe se všemi sourozenci vychází stejně. Jeden respondent označil nejlepší vztah s nejmladším sourozencem. Nyní opět následuje rozepisující podotázka této otázky, kde se dozvíme, proč dotazovaný vychází nejlépe právě z uvedených sourozencem. Ţena 22 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Nejmladším sourozencem, protože máme podobné názory“. Muţ 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Se všemi sourozenci stejně, protože je mám rád oba dva stejně a rozumíme si.“ Ţena 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „S prostředním sourozencem- je mi věkově bližší a máme tak stejné starosti.“ Ţena 26 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Prostředním sourozencem, protože máme bližší vztah.“ Ţena 24 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „S prostředním sourozencem, protože je to sestra a mám k ní blíž než k bratrovi.“ Muţ 22 let, nejstarší ze 6 sourozenců: Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Se všemi sourozenci stejně. Občas se nesnášíme, občas milujeme. Asi jako všude.“



48

Na otázku, s kým dotazovaný vycházel nejhůře v dětství, zde opět bylo 31 odpovědí, ţe sourozence má dotazovaný pouze jednoho. Dále se zde sešla 3 krát odpověď se všemi sourozenci stejně, 2 krát s prostředním sourozencem a 1 krát, ţe nejhůř respondent vycházel v dětství se sourozencem nejstarším. Podotázka k této otázce, proč právě dotazovaný vycházel v dětství nejhůře s označeným sourozencem. Blíţe se zde dozvídáme, proč dotazovaný označil právě tuto odpověď. Ţena 22 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejhůře se svých sourozenců jste v dětství vycházel s: „Prostředním sourozencem, protože každý jsme si stáli za svým názorem.“ Muţ 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejhůře se svých sourozenců jste v dětství vycházel s: „Se všemi sourozenci stejně, protože oba mě vždy něčím naštvali a nemluvili jsme spolu.“ Ţena 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejhůře se svých sourozenců jste v dětství vycházel s: „Se všemi sourozenci stejně, protože jsme byli děti.“ Ţena 26 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejhůře se svých sourozenců jste v dětství vycházel s: „Prostředním sourozencem, protože jsme se neznali od narození.“ Ţena 24 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejhůře se svých sourozenců jste v dětství vycházel s: „Nejstarším sourozencem, protože byl mezi námi velký věkový rozdíl.“ Muţ 22 let, nejstarší ze 6 sourozenců: Nejhůře se svých sourozenců jste v dětství vycházel s: „Se všemi sourozenci stejně, protože i u nás byly dětské hádky a nesnášení, které ale hned na druhý den odezněly a začaly nové.“

49



Opět zde máme 31krát odpověď „mám jen jednoho sourozence“, coţ je způsobeno tím, ţe 31 dotazovaných pocházelo z rodiny se dvěma dětmi. Dále zde byla 2krát zvolena odpověď na otázku, s kým ze svých sourozenců nejhůře vycházíte nyní, s nejstarším sourozencem a také se sourozenci všemi stejně. Po jedné odpovědi bylo zvoleno u odpovědí s prostředním a s nejmladším sourozencem. K otázce respondenti uvedli: Ţena 22 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejhůře ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Prostředním sourozencem, protože každý si vždy stojíme za svým názorem a jelikož máme odlišné názory, tak se i velmi často hádáme.“ Ţena 21 let, nejstarší ze 3 sourozenců: Nejhůře ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Nejmladším sourozencem, protože je o 6 let mladší a je nyní v pubertě. Nerozumíme si.“ Ţena 26 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejhůře ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Nejstarším sourozencem, protože se vůči mě chová poručnicky.“ Ţena 24 let, nejmladší ze 3 sourozenců: Nejhůře ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Nejstarším sourozencem, protože je mezi námi věkový rozdíl a nemůžeme najít společnou řeč.“ Muţ 22 let, nejstarší ze 6 sourozenců: Nejhůře ze svých sourozenců nyní vycházíte s: „Se všemi sourozenci stejně.“

50



Otázky 17 – 22 se týkají pouze jedináčků, a tak zde máme jen vţdy jen 3 odpovědi, protoţe z celkového počtu 40 respondentů byli jen 3 lidé jedináčci. Jelikoţ jedináček nemá sourozence, jeho vztahy v rodině byly orientovány pouze na rodiče, proto v otázkách patřící jedináčkům se zaměřuji především na vztahy jedináčka k rodičům a naopak. Vztahy v dětství mezi rodiči a jedináčkem v dětství označili jedináčci za přátelské, harmonické a blízké (2 jedináčci) a normální, jako je mezi dítětem a rodiči obvyklé (1 jedináček). Lze tedy říci, ţe obecně vztahy mezi jedináčky a rodiči jsou velmi pěkné, harmonické a zcela normální. Málokdy dochází v rodinách s jedním dítětem ke špatným dlouhodobým vztahům. Jedináčci umí velmi dobře vycházet s dospělými osobami, a tak se velmi často rodiče stávají spíše kamarády, neţ jakousi přehnanou autoritou. Toto tvrzení potvrzuje ve své knize Kevin Leman (2008), a také Tomáš Novák (2007).

51



S odstupem času vidí jedináčci vztahy mezi rodiči a jimi jako blízké, kdy se alespoň jednou do týdne vidí a jsou v kontaktu. Zde se jiţ všichni tři respondenti shodli.



Další otázka určena výhradně jedináčkům byla zaměřena na vztahy obecně. Snaţila jsem se zjistit, s kým nejlépe jedináčci v dětství vycházeli. Kaţdý ze tří jedináčků zde určil za nejlepší vztahy se zcela někým jiným. 1krát se zde objevila

52

odpověď nejlepšího vztahu s několika kamarády, 1krát s početnou partou vrstevníků a 1krát odpověď, ţe jedináček vycházel se všemi stejně bez problémů. Zde jde vidět silná různorodost osobnosti, kterou lze povaţovat za významný rys jedináčků. Co jedináček, to jiné povahové rysy a jiný charakter. U jedináčků není obvyklé, ţe by jich bylo více shodných, jako je tomu třeba u nejmladších dětí.



2 jedináčci označili, ţe se všemi vycházeli stejně. Je to asi myšleno, ţe v dětství je obtíţné i snadné vycházet s lidmi kolem sebe. Zde bych tedy jejich odpověď pochopila spíše jako, ţe respondenti vycházeli se všemi a neměli významný problém v dětství s někým vycházet. Jeden jedináček označil, ţe v dětství měl problém vycházet s početnou partou vrstevníků. V předchozí odpovědi označil, ţe nejlépe se mu vycházelo s několika blízkými kamarády a z toho lze usuzovat, ţe tento jedináček měl menší problémy vycházet s více lidmi. Raději navázal méně, ale o to silnější vztahy, coţ je dle Lemana (2008) pro jedináčka typické.

53



Dva jedináčci si dle odpovědi v dotazníku myslí, ţe kdyby měli v dětství sourozence, vyrostl by z něj povahově jiný člověk. Jeden jedináček měl odpověď opačnou, tedy ţe i kdyby měl dotyčný sourozence, byl by stále stejný člověk.



Jeden z dotahovaných jedináčků pociťuje v nynějším ţivotě nevýhody či výhody vzhledem k tomu, ţe je jedináček, ovšem blíţe svoji odpověď neupřesnil. Zbylí dva

54

jedináčci ţádné výhody či nevýhody vzhledem ke svému postavení jedináčka nepociťují.



Následující otázky byly opět pro všechny respondenty bez rozdílu jejich pozice v rodině. Otázka byla zaměřena na to, kdy nyní dotazovaný ţije či bydlí. Nejvíce (celkem 16) respondentů uvedlo, ţe nyní ţijí s partnerem. 13 dotazovaných uvedlo, ţe doposud bydlí s rodiči, 5 ze celkových 40 respondentů uvedlo, ţe bydlí na koleji. Po 2 dotazovaných uvedlo, ţe ţijí s přáteli, sami ve vlastním domě či bytě, a nebo vybrali moţnost ve znění „jiné“, protoţe ţádná předem zvolená odpověď se neshodovala s jejich skutečností.

55



Další otázka byla zaměřena na partnerský vztah, především tedy na to, jak dominantní je dotazovaný v partnerském vztahu. Nejvíce odpovědí se sešlo u moţnosti „jsme dominantní oba stejně“ coţ naznačuje, ţe pár je co do dominantnosti vyrovnaný. 9 dotazovaných přiznalo, ţe právě oni jsou dominantnější neţ jejich přítel. 7 respondentů označilo odpověď, ţe jsou nyní bez partnera, a tudíţ nedokázali na otázku odpovědět. Po dvou odpovědích se sešlo u moţnosti „podřizuji se spíše partnerovi“, „jsem nijak nevýrazný“ a „jiné“. U jiné respondenti uvedli: 22 ţena, nejstarší ze dvou sourozenců: „Pokaždé asi jinak, záleží hlavně na partnerovi. V nějakém vztahu jsem dominantní a v jiném usedlá puťka.“ Druhým respondentem s odpovědí jiné byla taktéţ ţena. „Spíše bych to pojmenovala tak, že umírňuji partnerovu cholerickou povahu a konflikty se snažím řešit v klidu“, uvedla ţena ve věku 30 let, kdy byla nejmladší ze dvou sourozenců.

56

Tabulka 2 – Partnerské vztahy dotazovaných

pozice dotazovaného

dotazovaný

jedináček

21 muţ

nejstarší dítě

dominantní oba stejně

24 muţ

jedináček


23 ţena

nejstarší dítě

dominantnější neţ partner

22 ţena

jedináček


22 ţena

nejmladší dítě


26 muţ

bez partnera

podřizuji se spíše partnerovi

20 ţena

bez partnera

dominantnější neţ přítel

30 ţena

nejstarší dítě


24 muţ

nejstarší dítě


26 muţ

prostřední dítě


25 muţ

nejmladší dítě


22 ţena

nejmladší dítě


22 muţ

jedináček

nijak nevýrazný

26 ţena

nejmladší

podřizuji se spíše partnerovi

29 ţena

prostřední


24 ţena

nejmladší


24 ţena

nejstarší


22 ţena

nejmladší


24 ţena

nejstarší


22 muţ

jedináček

nijak nevýrazný

nejstarší dítě

nejmladší dítě

pozice partnera

Odpověď dotazované osoby

Z tabulky, která blíţe určuje odpovědi dotazovaných (je zde pro příklad uvedena jen polovina všech dotazníků, jenţ nám pro znázornění postačí) lze vyčíst, jaké konstelace jsou více dominantní, a které se naopak raději podřizují. Jak je jiţ v práci 57

uvedeno, Kevin Leman (2008) upozorňoval na vztahy mezi dvojicemi se stejnými konstelacemi, a tak jsem si myslela, ţe díky této otázce nějak zjistím, zda je Lemanovo tvrzení správné. Ovšem k ţádnému výraznému vyvrácení či potvrzení Lemanovy teorie nedošlo.



Z grafu k otázce číslo 25 lze vyčíst, ţe 11 dotazovaných uvedlo jako partnerovu pozici v rodině jako nejmladšího dítěte. 10 dotazovaných označili, ţe partnera v součastné době nemají. 9 respondentů označilo svého partnera jako nejstarší dítě rodiny a po 5 odpovědích se sešlo u pozice jedináček a prostřední dítě, kdy tuto pozici zaujímá partner dotazovaného. Doplňující informace k této otázce uvedení v dotazníku od respondentů. Odpověď ANO: □ „Záskok za otce v době jeho nepřítomnost. Asi jsem dříve dospěl a vyspěl.“ (muţ, 22 let, nejstarší ze 3 sourozenců) □ „Jsem více rozhodnější, mám rád pořádek a jsem velmi starostlivý.“ (muţ 26 let, nejstarší ze 2 sourozenců)

58

□ „Přijdu si více zodpovědná a samostatná než někteří moji vrstevníci.“ (ţena 24 let, nejstarší ze 2 sourozenců) □ „Jako nejstarší vnučka mám na starosti veškeré oslavy, dárky a atd..“ (ţena 30 let, nejstarší ze 2 sourozenců)



Poslední povinná otázka byla zaměřena na zjištění dopadu sourozenecké konstelace do nynějšího ţivota. Především pak na to, zda si v nynějším ţivotě dotazovaný uvědomuje dopad své pozice v rodině. 32 respondentů z celkových 40 odpovědělo, ţe si ţádný dopad neuvědomují a jen 8 lidí nějaký dopad své pozici přiznalo.

Vyhodnocení otázky číslo 27 Tato otázka byla víc neţ otázkou prostorem pro dotazované, kde mohli napsat vše, co je napadne o tématice sourozeneckých konstelací. Respondenti nejčastěji této moţnosti nevyuţili, ale přeci jen se někteří rozepsali. Jen posuďte sami! - „Být nejmladším je podle mě nejlepší, ten starší musí neustále poslouchat: jsi starší, tak se tak podle toho chovej. Ale zase jsem se mohla na bráchu spolehnout, vždy mi pomohl. Asi je důležité, zda je starší kluk či holka. Starší holka musí pomáhat s péčí

59

o mladšího sourozence. Jsem ráda, že jsem ta mladší a tím pádem i hodnější a více rozmazlována.“ (ţena 24 let, nejmladší ze 2 sourozenců) - „Je fakt, že jsem se díky roli staršího sourozence musela rychleji naučit být samostatná. A celý život jsem měla pocit, že bratr je všude protěžován a mají ho rodiče radši, ale to je samozřejmě nesmysl.“ (ţena 30 let, nejstarší ze 2 sourozenců) - „Jako jedináček jsem pořád a všude slyšela, že jsem rozmazlená, že mi rodiče vše dají až pod nos. Ale nikdy jsem nedostala nic zadarmo. Od svých 15 let jsem chodila na brigády, abych si mohla koupit, co jsem chtěla. Samozřejmě, že jsem se asi měla líp, než kdybych žila v rodině s dalšími 4 sourozenci, ale necítím se rozmazlená, nevychovaná a nezodpovědná (což jsem slyšela i od rodičů). Velmi brzy jsem se osamostatnila, odstěhovala a živila se sama. Nyní beru to, že jsem jedináček za výhodu, ale v dětství to pro mě bylo prokletí.“ (ţena 23 let, jedináček)

60

9

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ A DISKUZE

Většina respondentů v dotazníku uvedla, ţe sourozenecké konstelace mají na jejich ţivot vliv, coţ je bezesporu pravda. Sourozenecké konstelace se týkají kaţdého z nás, a tak nebylo problém na otázky odpovídat. Jen někteří dotazovaní přiznali, ţe nikdy nad pořadím sourozenců takto nepřemýšleli, a ţe díky vyplňování dotazníku si uvědomili a srovnali spoustu věcí, které s tím souvisí. Podle odpovědí je více jak polovina se svoji sourozeneckou pozicí smířena, či ji dokonce vidí jako výhodnou. Většina dotazovaných sice uvedla, ţe v dětství na mě byly kladeny nároky a poţadavky, které se jim příliš nelíbily, nebo s kterými nebyli zcela spokojeni, ale i přesto uvedli svoji pozici i s odstupem času jako výhodnou, či ji neřeší a je jim jedno, netrápí je. Jen tři dotazovaní uvedli, ţe i s odstupem času vidí svoji sourozeneckou pozici jako nevýhodnou, z čehoţ lze usuzovat, ţe by byli raději na místě některého svého sourozence, jehoţ pozice se jim jeví či jevila jako výhodnější.

Dále většina

dotazovaných popsala rodinné vztahy v dětství i nyní jako zcela normální vztahy. Tedy jako vztahy přátelské a harmonické. Dalším pozitivním výsledkem vyhodnocení dotazníků je, ţe dotazovaní uvedli, ţe i kdyţ se sourozencem jiţ neţijí, jsou stále v kontaktu a zajímají se o sebe navzájem. Toto vše má jistě velmi kladný dopad i na celé sourozenecké souţití, tedy i na zmíněné sourozenecké konstelace. Ovšem co mě nejvíce zaskočilo, je fakt, ţe z celkového počtu čtyřiceti dotazovaných bylo nejvíce z rodin o dvou dětech, a to celkem třicet jedna dotazovaných. Dalším faktem, který jsem nečekala, bylo to, ţe mezi respondenty se nenašel ani jeden, který by zastával pozici prostředního dítěte. Mezi respondenty se objevily pouze nejstarší děti, kterých bylo devatenáct, dále dětí nejmladších a to celkem osmnáctkrát a také tři jedináčci. Při vyhodnocování nebylo nic, co by se nějak velmi odlišovalo od faktů, které jsou uvedeny a citovány z literatury. Snad jen jediné, co se moc neshodovalo, byly odpovědi u otázky číslo 6, kde měli dotazovaní určit, co nejvíce a nejblíţe vystihuje jejich povahu. V předem připravených odpovědích byly pouţity charakteristiky všech sourozeneckých konstelací dle Kevina Lemana, které uvádí ve své knize Sourozenecké konstelace (2008). Perfekcionalismus, spolehlivost, svědomitost, systematičnost, váţnost a kritičnost je dle Lemana (2008) typická charakteristika prvorozených dětí

61

a jedináčků. Tuto odpověď ovšem mělo označit 22 respondentů, jelikoţ na dotazník odpovědělo 19 nejstarších dětí a 3 jedináčci. Samotář, tichý, ostýchavý, stydlivý, netrpělivý, soupeřivý, černá ovce rodiny a straně druhé společenský, otevřený, tolerantní, usmiřovatel, vyjednávač, nekonfliktní typ, to jsou dvě zcela různé a protichůdné charakteristiky druhorozených a prostředních dětí dle Kevina Lemana (2008). Dle toho, ţe na dotazník neodpověděl ţádný dotazovaný, který by zastupoval tuto pozici, tedy pozici druhorozeného/prostředního, neměla se tedy dle Lemanovy teorie objevit ţádná odpověď. Ovšem v dotazníku bylo odpovězeno jedenáctkrát právě touto moţností charakteristiky, tedy charakteristiky právě druhorozeného dítěte. Nejvíce odpovědí, a to celkem dvacet dva, se objevilo u moţnosti společenský, veselý, srdečný, temperamentní, netrpělivý, zábavný, coţ je popis typického nejmladšího dítěte dle Lemana (2008). Jelikoţ dotazník vyplnilo cekem 19 respondentů s pozicí nejmladšího dítěte v rodině, celkem tedy tento počet sedí. Lze tedy říci, ţe benjamínci umí asi ze všech sourozeneckých konstelací určit svoji povahu nejlépe.

62

ZÁVĚR Tato bakalářská práce mapuje problematiku sourozeneckých konstelací neboli to, jak daného jedince ovlivňuje pořadí narození. Přesněji, zda je dítě jedináček, nejstarší, prostřední či nejmladší člen rodiny. Tato problematika je velmi zajímavá a také velmi rozsáhlá. Od doby kdy se poprvé pořadím sourozenců v rodině zabýval Alfred Adler, uplynulo jiţ mnoho let. Během těchto let však přibylo velké mnoţství literatury právě s tímto tématem. V práci se mi ovšem podařilo zmapovat kaţdou ze sourozeneckých konstelací jednotlivě. Nejprve jsem konstelace rozdělila dle literatury jednotlivých psychologů a autorů knih na toto téma. Poté jsem popsala konstelace obecně, jen podle jednotlivého pořadí sourozenců. Kaţdá sourozenecká konstelace má své specifické rysy, své výrazné charakterové rysy a jakýmsi způsobem udávají i obecné rysy chování. Dále jsem si za cíl kladla objasnění dopadu sourozeneckých konstelací na pozdější ţivot. K objasnění cílů jsem vyuţila rozsáhlé dotazníkové šetření, jehoţ výsledky bych hodnotila kladně. V praktické části se tedy můţeme dočíst souhrnné výsledky odpovědí respondentů, které nám ukazují a zároveň také potvrzují, ţe sourozenecké konstelace vliv na ţivot v dětství i v dospělosti mají. Na základě tohoto šetření lze tedy říci, ţe sourozenecké konstelace, ať uţ jsou či nejsou samotnými lidmi vnímány, mají na osobnost člověka vliv v mnoha směrech. Jsou totiţ součástí ţivota kaţdého z nás. Nejvíce jsou samozřejmě patrny v dětství, jelikoţ jsou sourozenci v kontaktu, ale dle vyhodnocení dotazníků lze říci, ţe konstelace působí a mají vliv i v ţivotě pozdějším, tedy jiţ bez přímého kontaktu se sourozencem. Lze tedy říci, ţe díky zjištěným informacím z dotazníků, jsou sourozenecké konstelace lidmi vnímány a brány jako věc, která utváří a ovlivňuje charakter a rysy chování kaţdého jedince. Rozdíl je jen v tom, jak moc velkou váhu sourozeneckým konstelacím přiřkne sám jedinec.

63

Shrnutí Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. První částí je část teoretická, která se zabývá problematickou sourozeneckých konstelací. Jsou v ní uvedeny základní pojmy, které s problematikou sourozeneckých konstelací souvisejí. Dále je zde popsáno základní rozdělení sourozeneckých konstelací dle jednotlivých autorů a také dle jednotlivých sourozeneckých pozic v rodině. To znamená, ţe je uvedena charakteristika jedináčka, nejstaršího dítěte, prostředního dítěte a nejmladšího dítěte, zprvu dle teorie psychologů, poté dle pořadí narození. Dále je zde také popsán vliv sourozeneckých konstelací na manţelství. Druhá část bakalářské práce je zaměřena prakticky. Pro výzkum byl zvolen dotazník, který zjišťuje dopad sourozeneckých konstelací u respondentů ve věku 20 aţ 30 let. Cílem praktické části je zjištění vlivu sourozeneckých konstelací na pozdější ţivot.

Summary: Bachelor's thesis consists of two parts. First part is theoretical and dealing with the problematic of sibling constellations. Therein basic concepts related to the issue of sibling constellations. Furthermore, there is described the basic division of sibling constellations according to the individual authors and also the individual sibling positions in a family. This means that the characteristic specifies an only child, oldest child, middle child and youngest child first from the psychological view, second according to the birth order. It also describes the influence of sibling constellations in a marriage. The second part of this bachelor's thesis is practical. For the research was chosen a questionnaire designed to examine the impact of sibling constellations among respondents aged 20 to 30 years. The aim is to determine the practical impact of sibling constellations in further life.

64

POUŢITÁ LITERATURA

1. ADLER, A., Porozumění životu. Úvod do individuální psychologie. 1999. Praha: Aurora. 160 s.. ISBN 80-85974-76-2. 2. BLECHOVÁ, Z., Rodiče a děti aneb jak si porozumět navzájem. 2010. Plzeň: Nakladatelství Zděnka Blechová. 200s.. ISBN 978-80-87413-01-2. 3. BRISCH, K. H., Bezpečná výchova. 2012. Praha: Portál. 160 s.. ISBN 978-80-2620063-5. 4. ČAPEK, J., Pozitivní výchova sourozenců v rodině. 2010. Praha: Portál. 120 s.. ISBN 978-80-7367-779-4. 5. ČERNÝ, V.; HAJDUK, M., Rodinné konstelace. 2011. Brno: Computer Press. 198 s.. ISBN 978-80-251-2907-4. 6. DALLOZ, D., Žárlivost a rivalita. 2002. Praha: Portál. 112 s.. ISBN 80-7178-596-2. 7. DREIKURSOVÁ-FERGUSONOVÁ, E., Adlerovská teorie. 1993. Tišnov: Sursum. 49 s.. ISBN 85-799-01-4. 8. FABER, A. ; MAZLISH, E., Sourozenci bez rivality. 2009. Brno: Press. 176 s.. ISBN 978-80-251-2312-6. 9. GEIST, B., Psychologický slovník. 2000. Praha: Vodnář. 425 s.. ISBN 80-8622607-7. 10. JUNGWIRTHOVÁ, I., Pohodoví rodiče – pohodové děti. 2009. Praha: Portál. 176 s.. ISBN 978-80-7367-536-3. 11. KOHOUTEK, R., Vývoj a výchova dítěte v rodině. 1998. Brno: CERM akademické nakladatelství. 17 s.. ISBN 80-7204-105-3. 12. LEMAN, K., Prvorozený – výhoda, či handicap. 2011. Praha: Návrat domů. 208 s.. ISBN 978-80-7255-250-4. 13. LEMAN, K., Sourozenecké konstelace. 2008. Praha: Portál. 224 s.. ISBN 987-807367-507-3. 14. LUSSO, V. C., Prarodiče, rodiče a vnoučata. Praha: Portál. 2011. 112 s.. ISBN 978-80-262-0003-1. 15. MATĚJČEK, Z., Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1992. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 223 s.. ISBN 80-04-25236-2. 16. MOJŢÍŠ, L.; SOBOTA, J. Základy rodinné výchovy. 1997. Praha: Septima, 56 s.. ISBN 80-7216-023-0.

65

17. NELLES, W., Rodinné konstelace. 2009. Praha: Alternativa. 166 s.. ISBN 8085993-89-9. 18. NOVÁK, T., Sourozenecké vztahy. 2007. Praha: Grada. 124 s.. ISBN 978-80-2472057-3. 19. NOVÁK, T.; DVOŘÁČKOVÁ B., Vztah matky a syna. 2008. Praha: Grada. 128 s.. ISBN 978-80-247-2077-7. 20. PETROVKIJ, A.V., Vývojová a pedagogická psychologie. 1977. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 260 s.. ISBN 14-696-77. 21. PREKOPOVÁ, J., Prvorozené dítě. 2009. Praha: Portál, 160 s.. ISBN 978-80-7367516-5. 22. RUPPERT, F., Trauma a rodinné konstelace. 2008. Praha: Portál. 240 s.. ISBN 98780-7367-367-3. 23. SALADIN-GRIZIVATZ, C., Rodičovská autorita. 2002. Praha: Portál. 98 s.. ISBN 80-7178-676-4. 24. SATIROVÁ, V., Kniha o rodině. 2006. Praha: Práh. 364 s.. ISBN 80-7252-150-0. 25. SCHAEFFER, E., Co je rodina?. 1995. Praha: Návrat domů. 178 s.. ISBN 8085495-41-4. 26. VANČUROVÁ, E., Úvahy o dětech a lidech v rodině. 1987. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 141 s.. ISBN -. 27. VANČUROVÁ-FRAGNEROVÁ, E., Vztahy mezi sourozenci. 1966. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 116 s.. ISBN 14-033-66.

66

INTERNETOVÉ ZDROJE

1. Alfred Adler – Individuální psychologie. [online]. Poslední revize - [citováno 1.3.2012]. Dostupné z WWW: 2. Exaktní – ABZ.cz. [online]. Poslední revize - [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: 3. Extrovert – slovník cizích slov. [online]. Poslední revize - [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: 4. Jedináček – Wikipedie. [online]. Poslední revize 25. 3. 2012 [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Jedin%C3%A1%C4%8Dek> 5. MERTIN, V., Máme doma jedináčka. [online]. Poslední revize 4. 10. 2000 [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: < http://www.rodina.cz/clanek957.htm> 6. Období vzdoru u dítěte - kdy nastupuje a jak ho řešit?. [online]. Poslední revize [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: 7. Sourozenecké konstelace. [online]. Poslední revize 26. 9. 2008 [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW: 8. Sourozenecké pořadí ovlivňuje povahu. Jací jste vy?. [online]. Poslední revize 5. 3. 2008 [cit. 1. 3. 2012]. Dostupný z WWW:

67

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Dotazník

68

Příloha Příloha č. 1: Dotazník Dotazník Dobrý den! Prosím Vás o vyplnění dotazníku na téma „Sourozenecké konstelace“, jehoţ zpracování poslouţí jako materiály pro praktickou část mé bakalářské práce. Proto Vás tedy prosím o jeho vyplnění. Dotazník je zcela anonymní. Odpovídejte tak jak sami v danou chvíli cítíte. V dotazníku se vyskytují uzavřené otázky, u kterých pouze zaškrtněte odpověď, která je té Vaší nejbliţší, a také otázky otevřené, kde můţete napsat odpověď zcela podle Vás. Dotazník je určen především věkové skupině 20 aţ 35 let. Předem Vám děkuji za Váš čas a informace.

1. Jste:

 ţena

2. Uveďte Váš věk:

 muţ

_________

3. Uveďte Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání (popř. i zaměstnání): ______________________________________________________________________

4. Uveďte celkový počet dětí v rodině, ve které jste vyrůstal (včetně Vás): __________

5. Jakou pozici jste zastával v rodině?  jedináčka  nejstaršího dítěte

 prostředního dítěte  nejmladšího dítěte  jiné (uveď)_______________

6. Zkuste prosím určit, který z uvedených charakterových rysů nejvíce vystihuje Vaši povahu?  perfekcionalismus, spolehlivost, svědomitost, systematičnost, váţnost a kritičnost  samotář, tichý, ostýchavý, stydlivý, netrpělivý, soupeřivý, černá ovce rodiny  společenský, otevřený, tolerantní, usmiřovatel, vyjednávač, nekonfliktní společenský, veselý, srdečný, temperamentní, netrpělivý, zábavný

7. Dle Vašeho názoru, můţe mít vliv pořadí narození na utváření osobnosti člověka?  ano  ne  nevím, nepřemýšlel jsem nad tím

8. Myslíte si, ţe Váš ţivot nějak ovlivnilo Vaše pořadí narození?  ano  ne uveďte prosím jak a čím _______________________________________________ ________________________________________________________________

9. Myslíte si, ţe kdybyste se narodili v jiném pořadí, byli byste jiní povahově, neţ jste nyní?  ano  ne uveďte prosím proč __________________________________________________ ___________________________________________________________________

10. S odstupem času povaţujete Vaši sourozeneckou pozici za:  nevýhodnou, uveďte proč _________________________________________  výhodnou, uveďte proč ___________________________________________  neřeším ji, je mi zcela jedno

POKUD JSTE JEDINÁČEK, POKRAČUJTE PROSÍM NA OTÁZKU Č. 17!!! ---------------------------------------------------------------------------------------------------------11. Vztahy mezi Vámi a Vašimi sourozenci v dětství byly:  přátelské, harmonické, spořádané  napjaté, často jsme se hádali  nepřátelské, často jsme se hádali, dělali si naschvály  těţce jsme spolu vycházeli, spíše jsme nevycházeli  normální, jednou harmonické a jindy nevraţivé

12. Vztahy mezi Vámi a Vašimi sourozenci nyní jsou:  máme blízký vztah, alespoň jednou do týdne se vidíme

 se svým sourozence/ci jsem stále v kontaktu, zajímá mě co dělá, jak se má  svému sourozenci/cům se svěřuji s problémy dříve neţ svému nejlepšímu příteli  sourozenec je můj nejlepší přítel  se sourozencem/si se téměř nevídáme, nejsme v kontaktu.  o sourozence se vůbec nezajímám. Je to jiţ pár let, co jsme se viděli naposledy.

13. Nejlépe ze svých sourozenců jste v dětství vycházel s:  mám jen jednoho sourozence, takţe s ním  nejstarším sourozencem, protoţe ___________________________________  prostředním sourozencem, protoţe __________________________________  nejmladším sourozencem, protoţe __________________________________  se všemi sourozenci stejně, protoţe _________________________________

14. Nejlépe ze svých sourozenců nyní vycházíte s:  mám jen jednoho sourozence, takţe s ním  nejstarším sourozencem, protoţe ___________________________________  prostředním sourozencem, protoţe __________________________________  nejmladším sourozencem, protoţe __________________________________  se všemi sourozenci stejně, protoţe _________________________________

15. Nejhůře ze svých sourozenců jste v dětství vycházel s:  mám jen jednoho sourozence, takţe s ním

 nejstarším sourozencem, protoţe ___________________________________  prostředním sourozencem, protoţe __________________________________  nejmladším sourozencem, protoţe __________________________________  se všemi sourozenci stejně, protoţe _________________________________

16. Nejhůře ze svých sourozenců nyní vycházíte s:  mám jen jednoho sourozence, takţe s ním  nejstarším sourozencem, protoţe ___________________________________  prostředním sourozencem, protoţe __________________________________  nejmladším sourozencem, protoţe __________________________________  se všemi sourozenci stejně, protoţe _________________________________ NYNÍ POKRAČUJTE PROSÍM NA OTÁZKU Č.

23!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------17. Vztahy mezi Vámi a rodiči v dětství byly:  normální, jako mezi dítětem a rodiči je obvyklé  přátelské, harmonické, byli jsme si velmi blízcí  napjaté, často jsme se hádali  nepřátelské, často jsme se hádali  spíše jsme spolu nevycházeli

18. Vztahy mezi Vámi a rodiči nyní jsou:  máme blízký vztah, alespoň jednou do týdne se vidíme  stali se z nás velice dobří kamarádi

 máme vztah lepší, neţ jsme měli v dětství  s rodiči se téměř nevídáme, nejsme téměř v kontaktu  s rodiči jsme se jiţ pár let neviděli, nejsme v kontaktu

19. V dětství jste nejlépe vycházel s:  s rodiči  s několika kamarády  s početnou partou vrstevníků  vycházel jste se všemi bez problémů  jiné, uveďte ____________________________________

20. V dětství jste nejobtíţněji vycházel s:  s rodiči  s blízkými kamarády  s početnou partou vrstevníků  jiné, uveďte ____________________________________

21. Myslíte si, ţe kdybyste měl sourozence, byl by z nás povahově jiný člověk?  ano, uveďte prosím v čem _________________________________________  ne, byl bych stejný 22.

Pociťujete ve Vašem nynějším ţivotě nějaké nevýhody či výhody vzhledem

k tomu, ţe jste jedináček?  ano, uveďte prosím jaké __________________________________________

 ne, ţádné výhody či nevýhody nepociťuji

23. Nyní ţijete/bydlíte:  s rodiči  s partnerem  s přáteli  sama ve vlastním bytě/domě  na koleji  jiné ________________

24. V partnerském vztahu jsem:  partnera v součastné době nemám  dominantnější neţ partner  jsme dominantní oba stejně  podřizuji se spíše partnerovi  nijak nevýrazný  jiné, uveďte ______________________________________

25. Uveďte sourozeneckou pozici Vašeho partnera:  partnera v součastné době nemám  jedináček  nejstarší dítě  prostřední dítě

 nejmladší dítě  jiné (uveď)_______________

26. Nastávají ve Vašem nynějším ţivotě situace, kdy si uvědomujete dopad Vaší pozice v rodině?  ano, uveďte prosím v jakých situacích _______________________________  ne

27. Je ještě něco co Vás k této problematice napadá a co byste chtěli napsat? Vaše názory, postoje a zkušenosti mě zajímají! ______________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ Děkuji Vám za Váš čas a ochotu při vyplňováni tohoto dotazníku. Tereza Ţlabová

Masarykova univerzita. Sourozenecké konstelace

Recommend Documents