MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie. Žáci dnešní ZŠ PIERCING a TETOVÁNÍ. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra biologie

Žáci dnešní ZŠ­PIERCING a TETOVÁNÍ

Diplomová práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce:                                                  Vypracovala: doc.MUDr.M.Havelková,CSc                                              Kateřina Vrbecká

                                                          4.ročník, Biologie­Německý jazyk a lit. 

Čestné prohlášení:      Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostnatně s  použitím literatury uvedemé v seznamu.      Souhlasím, aby práce byla uložena na Masaykově univerzitě v knihovně  Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

                                                                                               Kateřina Vrbecká

Poděkování:      Děkuji doc.MUDr.M.Havelkové,CSc. za odborné vedení diplomové práce a MUDr.  P.Kachlíkovi za pomoc při zpracování výsledků a při konečné úpravě práce.

OBSAH

I.ÚVOD.............................................................................................................................5 II.TEORETICKÁ  ČÁST.................................................................................................7   1.Tetování........................................................................................................................7

    1.1.Historie....................................................................................................................7     1.1.1.Nejstarší tetování na světě....................................................................................7     1.1.2.Historie versus současnost..................................................................................10     1.2.Symbolika a funkce...............................................................................................12     1.2.1.Funkce estetická.................................................................................................12     1.2.2.Funkce erotická..................................................................................................12     1.2.3.Funkce rituální....................................................................................................12     1.2.4.Funkce komunikační …......................................................................................13     1.2.5.Funkce léčebná …...............................................................................................13     1.2.6.Funkce magická, náboženská.............................................................................15     1.2.7.Funkce sociálně skupinová.................................................................................17     1.2.8.Funkce hierarchická............................................................................................17     1.2.9.Funkce individualizační ….................................................................................18     1.3.Postup při vytváření tetování.................................................................................19     1.4.Rozdělení­styly tetování …...................................................................................21     1.5.Umístění tetování …..............................................................................................22     1.6.Rizika tetování …..................................................................................................22     1.6.1.Riziko přenosu virové hepatitidy B....................................................................22     1.7. Tetování  henou......................................................................................................25   2.Piercing …..................................................................................................................26     2.1.Postup při vytváření piercingu...............................................................................26      2.1.1.Ošetření …..........................................................................................................27     2.2.Materiál..................................................................................................................28     2.3.Umístění piercingu na lidském těle …..................................................................29     2.4.Unlimited body piercing........................................................................................40

    2.5.Rizika piercingu.....................................................................................................42   3.Jiná zdobení těla …....................................................................................................44     3.1.Skarifikace …........................................................................................................44     3.1.1.Historie...............................................................................................................44     3.1.2.Rubbing..............................................................................................................45     3.1.3. Burning..............................................................................................................46   4. Piercing, tetování, a rizikové chování dětí................................................................47 III.PRAKTICKÁ ČÁST...............................................................................................48   1.Materiál a metodika vlastního výzkumu....................................................................48   2.Výsledky výzkumu.....................................................................................................52     2.1.Porovnání Školy I (ZŠ Arménská Brno) a Školy II (ZŠ Oskol  Kroměříž)............57     2.2. ŠKOLA č.I­ZŠ Arménská  Brno............................................................................68     2.3.ŠKOLA II­ZŠ Oskol Kroměříž..............................................................................79 IV.DISKUZE..................................................................................................................90  V.ZÁVĚR........................................................................................................................9 1 VI.RESUME...................................................................................................................93 VII.SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...................................................................94

ÚVOD      Jedním z nejstarších a asi i nejrozšířenějších způsobů zdobení lidského těla byly  odedávna tetování a piercing, jež se v poslední době stávají doslova módní záležitostí.  V současnosti ovšem postrádají svou významnou sociální a kulturní funkci, která byla  dříve jejich hlavním atributem, a získávají funkci novou. Dnes jde spíše o  individuální  vyjádření a projev svobody vlastního výběru, o vytvoření nové identity.       Tetování i piercing patří k minulosti i současnosti, byly zde odedávna a budeme se  s nimi jistě setkávat i nadále. Proto bychom tomuto fenoménu měli věnovat pozornost a  nepřehlížet jej.       V posledních letech se tento jev rozrůstá do stále nižších věkových skupin. Bylo­li  tedy ještě před 5­10 lety nemyslitelné, aby žákyně 9.třídy měla v pupku lesklou  náušnici, nebo její spolužák pecku pod spodním rtem, dnes se nad tímto faktem  málokdo pozastaví. Uvědomujeme si ovšem všechny okolnosti s tímto jevem  související? Od  potencionálního nebezpečí z hlediska zdravotního (hnisající rány,  někdy dokonce ireverzibilní ústup dásní v dutině ústní, poškození zubní skloviny, při 

neopatrném zacházení možnost nákazou virovou hepatitidou typu B, narušení  akupunkturních bodů na těle, atd..) až po okolnosti z pohledu psychologického a  pedagogického. Žáka s piercingem či tetováním jistě nepřehlédneme, ovšem  nezůstávejme u pouhého soudu o rebelství a provokaci. Zamysleme se hlouběji nad  žákem, jeho problémy a životní situací. Jako učitelé bychom se měli pokusit odhalit  pozadí jeho chování, což může vést k lepšímu porozumění žáka, navázat s ním kontakt,  což může jistě vést k úspěšnější spolupráci a  posléze snad i lepším pedagogickým  výsledkům.       Tetování i piercing jsou bezesporu snahou o podtržení osobnosti a zviditelnit se,  odlišit od zbytku společnosti. Toto trvalé, barevné zdobení či propíchnutí kůže, má  v sobě stále cosi mystického, odpuzujícího ale na druhé straně přitažlivého. Touha  odlišit se od ostatních, zkrášlit své tělo je natolik silná, že člověk dobrovolně podstoupí  bolest, mnohdy dlouhé hodiny trvající, aby se mu dostalo jeho vytouženého přání a tím i  vnitřního uspokojení.                                                                                                               Jedinec často vědomě či ve svém podvědomí touží uznání a obdivu jeho okolí,  k němuž svými ozdobami promlouvá. Sdělení nese pocity a charakter jeho nositele. U  širšího okolí jsou piercing a tetování většinou vnímány jako projev svobody,  nespoutanosti a rebelství.       Fenomén zdobení kůže se vyskytuje ve společnostech přírodních, kde má funkci  estetickou, rituální, funkci určení věkových skupin či za své zásluhy.  Má jak možnost, tak schopnost seberealizace, sebevyjádření. Ovlivňuje náhled na  člověka, neboť potetovaný člověk či člověk s piercingem se zcela jistě vymyká  konvencím naší společnosti.       Cílem této práce je shrnout dosavadní poznatky o tetování a piercingu z historie a  navázat na současnost ­ konkrétně na výskyt tetování a piercingu u žáků 2.stupně  základních škol a jejich názor, pohled na tento jev. 

Zmíněna budou i zdravotní rizika, která byla jedním z impulsů a inspirací pro tuto práci.

II.TEORETICKÁ ČÁST

1.TETOVÁNÍ

1.1.HISTORIE      Piercing je s tetováním úzce propojen a  provází jej po celou dobu jeho vzniku a  vývoje. V dostupných zdrojích se však autoři zabývají především historií a kultem  tetování, věnujme tedy trochu pozornosti jeho historii i my.       Tetování patří odedávna ke kultuře člověka. Už od dob jeskynních maleb  prehistorických lidí je tetování známou technikou, jak se zkrášlit, jak zastrašit nepřátele  či realizovat rituální zvyky a základy náboženské víry. Podle názorů mnoha odborníků  můžeme tetování označit za jednu z nejstarších forem umění vůbec.

1.1.1.Nejstarší tetování na světě

obr.1.Mumie z Ötzkého údolí                                                                                                    Nejstarším hmotným dochovaným svědectvím o tetování je tetované tělo  neolitického pastevce, kočovníka či snad šamana, které bylo v roce  1991 nalezeno  v Öztkém údolí v rakouských Alpách. Tělo bylo po tisíciletí dobře uchováno v ledu a  díky tomu se dneska můžeme dozvědět víc o jeho životě. Stáří tohoto „Ledového  muže“, který dostal přezdívku „Ötzi“, se odhaduje na 5100 až 5350 let a jeho nález měl  velký význam pro antropologii, archeologii, genetiku ale například i pro obuvníky,  neboť spolu s dobře zakonzervovaným tělem se velmi dobrém stavu zachovaly i části  jeho oděvu a výbavy.        Náš zájem ovšem směřuje k Ötziho jedinečnému tetování, jehož funkce byla  pravděpodobně terapeutická.  Na jeho tělo bylo nalezeno celkem čtrnáct skupin  znamení v podobě čárek a křížků v místech kolem zápěstí, po boku bederní páteře, na  koleni, na lýtku, kolem Achillovy šlachy, na chodidle a nad kotníkem.  Podrobná  zkoumání odborníků ukázala obdivuhodnou shodu s terapeutickým tetováním dodnes  používaným například u afrických kmenů. I léčitelé zabývající se akupunkturou 

potvrdili velmi přesné určení akupunkturních léčivých bodů v místech Ötziho tetování.  Konečným úsudkem o tomto tetování se stala domněnka, že měla sloužit ke zmírnění  bolestí kloubů a starých ran na těle. Podrobnému zkoumání byla vystavena samotná  kůže s barevným tetováním. Ukázalo se, že technika tetování je dosti podobná dnešním  metodám. Do ran vzniklých rozříznutím či napíchnutím kůže se vnáší barvivo. V době  Ötziho byla použita směs dřevěného uhlí smíchaná pravděpodobně se slinami či vodou.       Za kolébku tetování je mnohými historiky a nadšenci pro tetování považován  starověký Egypt. Jistě se však tetování prováděla i jinde ve světe, avšak Egypt díky  svému umění mumifikace a konzervace umožnil tetování na tělech mrtvých zachovat  dodnes.  Jednou z nejstarších žen s tetováním na těle je právě jedna z egyptských kněžek bohyně  Hathor, pocházející pravděpodobně z období Střední říše, čili z let kolem 2000 př.n.l.  Její mumie byla nalezena při vykopávkách roku 1891. Tetování na jejím těle se  nacházela v podobě podélných čar na rukou a stehnech a jako elipsa z malých teček  v oblasti podbřišku.             Většina nalezených tetovaných těl z období Střední říše je ženského pohlaví, šlo  pravděpodobně o kněžky, tanečnice či ženy z harémů, jež mělo tetování pro muže učinit  ještě více atraktivní a svůdné.  Tetování bylo prováděno velmi šetrně a projevovala se  výhradně na kůži, aniž by poškozovala svalovinu pod ní.       Dalším prastarým zástupcem s dochovaným tetováním je přes 2400 let stará žena,  která byla v roce 1993 nalezena u ruského Ukoku.  Nosila na pažích a ramennou  umělecká a bohatě zdobená tetování v podobě ptáků, jelenů a mystických zvířat, která  byla vpíchána pod kůži kostěnou jehlou a sazemi. Je zřejmé, že tato tetování neměla  pouze estetický význam, magický podtext je více než zřejmý. Podle cenných nálezů  v jejím hrobě a taky na základě její bohaté tetováže se usuzuje, že měla u svého kmene 

zřejmě vysoké společenské postavení. Snad byla válečnicí, kmenovou léčitelkou či  vypravěčkou kmenových pověstí.  .

     Dřívější tetování mělo poněkud jiné provedení, ovšem princip zůstává dodnes vlastně 

velmi podobný. Do kůže se prováděly zářezy a do rány se poté vtíralo dřevěné uhlí,  barevná hlína, saze nebo části rostlin; barvící materiál s postupem času nahradil inkoust.  

1.1.2.Historie versus současnost Volně upraveno dle:“Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha   2005“      18.století a zámořské objevy 

     Tetování zažilo svou první „renesanci“ v 18.století v době velkých zámořských  objevů, kdy dobrodruzi a námořníci objevovali ty nejvzdálenější kouty země a jako  suvenýry si z těchto exotických zemí vozili právě tetování. Přímo na palubách lodí se  pak během dlouhých cest tetovala známá srdce s šípem, kotvy, mořské panny atd.  Tetování tedy náleželo spíše mezi nižší vrstvy obyvatelstva­námořníky, vojáky,  prostitutky. Ovšem brzy se k nim přidala i jiná sociální skupina­bohémové a aristokrati  začali vnímat tetování jako novou módu ve svých kruzích.       Tetování zasáhlo i panovníky. Snad prvním byl britský král Eduard II, který si své  tetování přivezl ze své návštěvy Jeruzaléma. Jeho vzor odstartoval další vlnu tetování  mezi nejvyššími společenskými kruhy. Ruský car Mikuláš II, řecký král Géorgios I,  švédský král Oskar II, německý císař Wilhelm II, španělský král Alfonso XIII či dánský  panovník Frederik IX. Tito všichni se honosili tetováním na svém těle. Málokdo možná  ví, že i následník trůnu František Ferdinand d´Este či Randolph Churchillová patřili také  mezi ně.         19.století přináší vynález tetovacího strojku       Revoluci v oblasti tetování přinesl vynález tetovacího strojku. Předcházel mu objev  elektrického pera Thomase Edisona v roce 1875. Pak už byl jen krůček k tetovacímu  strojku, který jako první představil v New Yorku v roce 1890 Samuel O’Reilly,majitel  tamního tetovacího salónu.  Tetovací strojek nejen urychlil proces tetování samotného,  ale také urychlil jeho šíření mezi širší kruhy lidí.       Strojek umožnil tetování větší plochy těla najednou. Počty tetovaných lidí rychle  rostly,neboť tetování bylo nyní rychlejší, téměř bezbolestné a také v neposlední řadě  cenově dostupnější. Proto se tento módní trend začal šířit i mezi nižšími vrstvami lidu,  což mělo za následek jeho ústupu mezi majetnými a uznávanými občany. 

S narůstající kvantitou ovšem rapidně klesala kvalita tetování. Vytratila se originalita  vzorů, často se pouze kopírovaly předkreslené, nevkusné předlohy.

     2.světová válka       Zvěrstva 2.světové války se dotkly dokonce i kultu tetování, které v této době velmi  utrpělo na své popularitě a to nejen díky nechvalně proslulým tetováním  z koncentračních táborů. V roce 1934 byla na výslovný zákaz Adolfa Hitlera všechna  tetovací studia zavřena. Snad nejhrůznějším obdobím v dějinách tetování byla čtyřicátá  léta pro vězně v  koncentračním táboře Buchenwald. Ilsa Kochová, manželka velitele  tábora, si s nepochopitelnou oblibou nechávala zhotovovat z lidských kůží (nejraději  s tetováním) nejrůznější předměty jako obal na fotoalbum, kabelku či dokonce stínítko  na lampu vyrobenou z lidských kostí. 

     50.léta        Éra přísných a konzervativních let padesátých v USA tetování také moc nepřála.  Pokud se nějaké vyskytlo, bylo záležitostí výhradně mužského pohlaví. Tetování bylo  rozšířené hodně u vojáků vracejících se z války z Vietnamu a zrovna tak u odpůrců této  války, u hnutí hippies.      Tetování se stalo tabuizovaným především v zemích východního bloku. Omezilo se  většinou opět pouze na nevkusná tetování přivezená si jako suvenýry z vojenské služby  či vězení.       Po listopadu 1989 u nás nastala revoluce opět také v kultu tetování. V roce 1992 se  v Praze otevírá první tetovací studio, které zahájí obrovskou vlnu už několikáté  renesance nejen tetování, ale nejrozličnějšího (často trvalého )zdobení těla.      Od té doby prošlo tetování opět velkým vývojem, který jako by se v historii na  podobném principu už po několikáté opakoval; nejprve impuls ke znovuvzkříšení 

fenoménu tetování, jeho bouřlivý rozvoj, zdokonalení technik a rozšíření mezi nejširší  vrstvy, až po úpadek, často spojený se zakázáním.Proto bych tuto „renesanci“ tetování  v posledních patnácti letech nazvala spíše „neorenesancí“.       Tetování se začínají věnovat mladší lidé, často s vyšším vzděláním, začínají jej opět  propojovat s uměním a dostávají jej do zcela jiných dimenzí. Kvalita je čím dál lepší,  provedení preciznější a dokonalejší.  Kombinují se jak vzory tetování klasických  (kmenové ornamenty, tradiční maorská či japonská tetování) se sci­fi či fantasy náměty  až po abstraktní a surrealistická témata.  Tím vznikají originální a mnohdy umělecká  díla. 

1.2.SYMBOLIKA A FUNKCE      Příklady z etnografie a historie jsou jistě svědectvím o tom, že počet významů a  funkcí tetování je nespočetně mnoho. Nelze je však přesně od sebe oddělovat, neboť se  navzájem doplňují, prolínají, překrývají. 

Volně upraveno dle:“Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha   2005“

1.2.1.Funkce estetická      Pravděpodobně ta nejdůležitější, nejznámější a nejvíce zmiňovaná funkce tetování je  právě krášlení těla touto výjimečnou ozdobou. Není však jistě funkcí jedinou a  primární, jak je tetování často chápáno.       Funkci estetickou mělo tetování jistě i v dřívějších dobách. Zjev nemusel působit pro  oko pouze esteticky, krášlivě. Mohlo jít také o jistou formu zastrašení v boji (např. lícní  tetování u Maorů na Novém Zélandu), které protivníkovi nahánělo v boji strach a  znesnadňovalo prozrazení bojovníkovy identity. 

1.2.2.Funkce erotická      Jeden z účelů tetování bylo dodávat tělu neobvyklou,nevšední krásu a tím jej činit  pro opačné pohlaví přitažlivější. Tato funkce neztratila na svém významu jistě ani dnes.  U žen je tetování prostředkem, jak zvýraznit své ladné křivky, muži zase tetováním rádi  upozorňuji na své svaly a jiné znaky mužství.       Zjednodušeně lze říct, že hlavním motivem mladých lidí nechat se tetovat, je chuť  provokovat, chuť odlišit se a zaujmout tak druhé (někdy totéž) pohlaví.

1.2.3.Funkce rituální      U původních domorodých kmenů je tetování spojeno s různými rituály.  Přechod  z dětství mezi dospělé, přechod z kmene do kmene, u žen nabytá plodnost. Tyto  rozhodující momenty byly často doprovázeny speciálním tetováním , které člověka  zařadilo do jiné skupiny.  Tento obřad si vyžadoval oběť vlastní krve a podstoupením  mnohdy velmi bolestivých rituálů. Daný jedinec tímto dokázal, že je hoden povýšit do  nové skupiny, společnosti.  S tetováním byly často spojeny obřízky jak mužských penisů, tak ženských klitorisů.  Opět je zde překonání bolesti vnímáno jako hrdinství.

1.2.4.Funkce komunikační       Svým tetováním v dnešní době vyjadřuje člověk své názory, postoje, pocity,  příslušnost k jisté skupině. Tetování je bezpochybně komunikačním nástrojem a  nonverbálním prostředkem vyjadřování. Tuto funkci však není vhodné spojovat vždy  pouze s negativním účinkem.       U domorodých kmenů mohlo například tetování vyjadřovat pohlavní zdatnost muže,  jeho válečnické či lovecké schopnosti, kořisti. Speciální ornamenty a symboly  vyjadřovaly mnohdy osobní charakterové vlastnosti nebo památku na výjimečný čin. 

(Např. mezi eskymáckými kmeny speciální tetování vyjadřovalo ulovení velryby či  ledního medvěda, u indiánských kmenů v Jižní Americe si ženy jizvami na nohou  dávaly na vědomí, kolik dětí mužského pohlaví za svůj život porodily. Tetovaný spodní  ret v Polynésii pak značil podobně jako odseknutý prst u žen na Nové Guinei velký  zármutek, zvláště při úmrtí někoho blízkého v rodině. Na Havaji sloužilo bohatě  zdobené tělo jako doklad váženého, respektovaného rodokmenu.)

1.2.5.Funkce léčebná       Magická tetování, „lékařství“ a kouzla se u primitivních kmenů často prolínaly a je  velmi obtížné je od sebe rozeznat.  Tito lidé našli vlastní způsob léčby nemocí a  tetování bylo pro tyto účely velmi používané. Léčebné tetování mělo v mnoha  kulturách většinou podobu „amuletů“ vyřezaných do kůže. Lidé věřili, že se tak budou  zlí duchové držet stranou. Jejich účinnost byla spíše následkem síly sugesce. Kromě  amuletů zde byly i jiné typy léčebných tetování, které byly také považovány za dílo  magie, a jejichž účinnost byla nyní experty vědecky dokázána. Je zde mnoho příkladů,  kupříkladu již zmiňovaný „Ötzi“. Tělo Ötziho pochází ze 4.tisíciletí př.n.l. a je tak  neuvěřitelně dobře uchováno, že jsou na jeho kůži vidět namodralé skvrny. Experti se  domnívají, že se jedná o tetování prováděné uhelným pigmentem. Ötziho tetování se  skládá z různých rovnoběžných pruhů a křížků. Má čtyři skupiny pruhů na levé lopatce  a další na pravé. Tři skupiny jsou vytetované na levém lýtku, na pravém nártu a na  obou čéškách. Na zadní straně kolena a u Achilovy šlachy levé nohy má vytetované  dva malé kříže. Skutečnost, že je tetování viditelné v takovýchto přesných bodech,  přesvědčila odborníky o tom, že byla vytvořena pro léčebné účely. Tato tetování jsou  ve skutečnosti soustředěna podél páteře, kolen a kotníků. A ve všech těchto oblastech  je důkaz účinků na lidský organismus (akupunkturní body). Rentgenování potvrdilo, že 

tetování se vyskytují v oblastech, kde se jednotlivé kosti spojují. Předpokládá se tedy,  že Ötzi byl tetován proto, aby se zmírnila jeho bolest ze zánětu kloubů.       Ženy kmene Ainu v Japonsku si tetovaly záda proti revmatismu a věřily, že tetování  pomůže zajizvit a vyléčit kůži z nemocí. Tetování kolem jejich úst bylo považováno za  prevenci před vnikem zlých duchů do jejich těl skrz ústa, díky magické síle bohů ohně.  Tato síla byla předána za pomoci sazí, na jejichž bázi byly pigmenty vytvořeny.  Obyvatelé  Sudánu okouzlili svět krásou svých žen a pečlivou skarifikací prováděnou  také malým dětem, aby jim tak poskytli tetování – “očkování”. Dětem ve věku 6 až 7  let byly provedeny do kůže malé zářezy, do kterých se dala směs bylin a půdy, aby  vyvolala infekci a dala organismu podnět vytváření imunity. Takto se stal v  budoucnosti odolnějším vůči zárodkům a bakteriím. V jižní Africe můžete stále běžně  vidět, jak se provádí tetování z důvodu prevence nebo jako léčba jistých nemocí nebo k  odstranění zhoubných duchů, kteří byli považováni za původce těchto nemocí.  Berberské ženy si tetovaly kříž na paty, aby se ochránily před vlivem duchů.  Mimořádně citlivé části těla (oči, nos a genitálie) byly ochraňovány malými, tenkými  linkami, tečkami a křížky.       V Egyptě zaručovalo plodnost  tetování znázorňující ryby nebo palmy (symboly  života). Kdežto vytetovaný had poskytoval ochranu před hněvem boha slunce. Hena  byla považována za kouzelnou a také za nositele míru, a umírající ženy si tetovaly  henou ruce. Používala se též k označení nemocných lidí.       Mezi Berbery je tetování používané jako terapie před všemi typy otoků na kůži.  Bolesti hlavy jsou ošetřeny tetováním křížků na spáncích a čele. Tato léčebná tetování  jsou obvykle jednoduchá – kruh, obdélník nebo kříž. Kruhem nebo obdélníkem se  načrtne nemocná oblast, takže se nemoc nemůže rozšířit dál. Zatímco kříž má zajistit  “přerušení” nemoci. 

     Eskymáci věřili, že je to duše, co umožňuje tělu vykonávat životní funkce –  dýchání, udržování teploty, cítění, myšlení a řeč. Nemoci jsou, podle nich , způsobené  ztrátou duše. Věřili, že každá část těla má svou malou duši. Takže když člověk  onemocní, je to proto, že ho opustila nějaká z duší. Tyto duše se nacházely v různých  kloubech (na krku, ramenech, loktech, zápěstí, kolenech a kotnících), které byly  zároveň nejzranitelnějšími body, a kudy vstupovali do těla zlí duchové. Proto byla na  tyto body umísťována ochranná tetování. Síla těchto tetování není ani tak v  používaných symbolech jako v substancích, ze kterých jsou vyrobené tetovací barvy.  Dokonce i moč, používaná během tetování k čištění kůže, byla považována za účinnou  zbraň proti démonům (čpavek v ní obsažený pomáhal pravděpodobně vyčistit ránu a  omezit krvácení).        Muži a ženy na Ostrově sv. Vavřince si nechávaly na čela a paže tetovat také  stylizované lidské postavy ve víře, že to může působit jako magnet na laskavé duchy.  Lidské figury nazývané “ochránci” nebo “pomocníci” chránily nositele před démony,  cizinci, nebezpečím na moři a ženy před nebezpečím ztráty dítěte během porodu. Muži  a ženy si tetovali kroužky do koutků úst a na paže pro ochranu před duchy  způsobujícími infekční nemoci. 

1.2.6.Funkce magická, náboženská       U všech domorodých kmenů, které tetování provádí, je magie jeho nedílnou  součástí. Nadpřirozený prvek je zastoupen zejména v preventivních a ochranných  ornamentech, které napodobují ochranná božstva a mohou také samotnému člověku  dodávat nadpřirozené schopnosti.       Indiáni z Peru věřili, že pokud se muž podobá jaguárovi, získá sílu a dovednosti  tohoto zvířete. Proto se dospělí příslušníci mužského pohlaví nechali po obličeji tetovat  ornamenty napodobujícími tlamu jaguára.

     Tetování v náboženství, v bohoslužbách i v magii existovalo a současně se do  značné míry prolínalo. Naši předkové nepovažovali nemoci, fyzickou bolest nebo  nešťastné náhody jako následek přírodních vlivů. Jediné vysvětlení nacházeli v tom, že  se jedná o dílo nepřítele, mstivého ducha či rozhněvaných bohů. Hlavním problémem,  se kterým se čarodějové a kouzelníci potýkali, bylo vymítání démonů použitím černé  magie, pomocí rituálního obětování bohům a věšteckých lstí. Pokoušeli se spojit duši  s tělem.      Rituální tetování bylo často prováděno během obřadů, které čarodějové a kouzelníci  zasvětili kultu bohů. Proud krve z ranek během tetování měl velmi důležitý,  symbolický význam – krev vyplavovala zlého ducha pryč z těla. Tetovací barva,  získaná smícháním sazí a oleje z posvátných rostlin, měla prospěšnou sílu od bohů  ohně a tato síla byla skrz pokožku předávána tetovanému člověku. Cílem tetovaných  symbolů bylo udobřit si bohy, kterým byly zasvěceny, získat jejich shovívavost a  předcházet jejich hněv a jeho následky. Historie tetování je plná příkladů magických  tetováží, některé z nich mohou být k vidění dodnes. V Barmě, kde je tradice magického  tetování velmi stará, mnoho lidí stále věří, že je tetování mocný amulet. Pro  předcházení každému nebezpečí (hadí kousnutí, poranění střelnou zbraní nebo nožem,  nemoci, zlí duchové) a získání magické síly je charakteristické tetování pro každou část  těla. Na konci násady používané k tetování dávají malou sošku boha, který je schopný  zažehnat dané nebezpečí.  Obyvatelé Barmy přisuzovali jistým vytetovaným symbolům  schopnost přičarovat lásku. Patří sem například ptáci, mystická slova, čtverce, kruhy,  symboly Buddhy nebo jednoduché tečky tetované mezi oči, uši nebo bradu. Na tato  tetování byly používány speciální barvy. Byly získány mícháním nachového pigmentu  s „magickým“ výtažkem z kůže pstruha, ještěrky a různých bylin. Věřilo se, že kouzlo  tetování prováděného těmito pigmenty je tak účinné, že stačí vytetovat jen malý  trojúhelník s několika tečkami. 

     Mnoho kmenů v Japonsku, Indii, Řecku či Egyptě tetovalo právě narozené děti  okolo očí, aby tak zabránili démonům, kteří se snažili proniknout do dítěte jeho očima.       Původní obyvatelé amerického kontinentu věřili, že mezi člověkem a zvířaty  existuje úzká vazba a že se člověk musí s duchem zvířat usmířit, jinak že zvířata  ukážou člověku svou sílu. Lidé uctívali mnoho zvířat­kupříkladu orla (vtělení ducha  Manitů), kondora (považovaného za posla Slunce, prostředníka mezi bohy a lidmi),  medvěda, havrana, žraloka, delfína či velrybu. Každý rod uctíval určité zvíře, které  považoval za svého ochránce. Stylizovaná představa zvířete se mohla objevit na  totemech, tee­pee, oblečení, nástrojích, vázách, zbraních a konečně i v tetování.  Indiánské tetování vypovídalo o příslušnosti k rodu. Válečníci si zvíře tetovali na svou  hruď a uctívali ho jako ochránce jejich kmene. Kmeny žijící na severní Aljašce si  nechávaly vytetovat postavy, které znázorňovaly historii jejich rodin a kmenů.      Tetování různých symbolů mělo umožnit svým nositelům po smrti opustit tuto zem  a vstoupit do světa duchů. Po smrti válečníka dbali Siuxové na to, aby měl jeho duch  bezpečnou a pohodlnou cestu na onen svět. Tetování válečníka v průběhu různých  stádií jeho života hrálo při této cestě důležitou roli. Válečníkův duch se mohl vydat na  tuto cestu a být si jistý, že dojde bezpečně, pokud byl během života tetován na čelo,  zápěstí a nakonec také na špičku brady jakýmikoliv symboly, které považoval za  vhodné. Ženy kmenů na Borneu začaly své dcery tetovat při jejich první menstruaci.  Tetovány jim byly kruhy na prsty a posléze i na dlaně, zápěstí a paty. Mezi 18 a 20  rokem získaly tetování i na přední stranu stehen. Věřily, že po smrti žena s tímto  tradičním tetováním bude moci přeplavat posvátnou řeku a posbírat perly, které leží na  jejím dně. 

1.2.7.Funkce sociálně skupinová

     Všichni z nás jsme ať už vědomě či podvědomě členem různých sociálních skupin.  Tetování je jedním z těch viditelných znaků příslušnosti k některé konkrétní skupině.  Tetováním se člověk chce často zařadit například do společenských, profesních,  náboženských či kmenových komunit. Tetování člověka viditelně odliší od  „zbytku  světa“ a vyjadřuje tak shodu s názorem, životní filosofií, postojem k životu příslušné  skupiny. Svá originální tetování mají příslušníci mafií, motorkářských, pouličních či  fotbalových gangů. Vstup do takových komunit je mnohdy závazný, často je spojován  s násilným činem vyjadřujícím oddanost jedince a členství je doživotní. Zrovna tak jako  tetování na jeho těle. 

1.2.8.Funkce hierarchická      U mnohých domorodých kmenů mělo tetování důležitou rozlišovací funkci. Jeho  druh, propracovanost a umístění vyjadřovalo nezřídka společenské postavení člověka  v jeho kmeni, stupeň jeho dospělosti, označení jeho hrdinského činu, apod.        U přírodních kmenů kupříkladu speciální tetování u mužů vyjadřovalo počet  zabitých bojovníků nepřátelského kmene, u kanibalských kmenů se muži směli začít  tetovat až po úspěšném lovu na lidské lebky.      Bolestivý rituál doprovázející tetování byl nejen důkazem fyzické zdatnosti a pevné  vůle, ale i svědectvím, že jedinec je připraven zvládnout svou sociální roli muže či ženy. 

1.2.9.Funkce individualizační       Hrdí a pyšní na své tetování byly jak naši předchůdci, tak i jeho současní majitelé.  Tetování je způsobem sebevyjádření, dotváří osobnost, je její součástí.       Například tetování příslušníků maorských kmenů v oblasti obličeje bylo pro každého  jedince originální, jedinečné. Bylo výrazem jeho jedinečnosti, důstojnosti. Motivy 

svých tetování používali i při podpisu smluv, jednak jako výraz úcty a souhlasu, jednak  pro zajištění magické ochrany smlouvy. 

                                            

  obr.2.Maorská tetování byla pro  každého jedince jedinečná

Tetování v dnešní době je symbolem revolty, odmítání společenských norem,  prosazování vlastní individuality, snaha „zapadnout“ do sociálních skupin.

1.3.POSTUP PŘI VYTVÁŘENÍ TETOVÁNÍ

                                      obr.3.Proces vytváření tetování

       

                                                                                     Jak vlastně samotný proces tetování, vnášení barvy do rozrušeného povrchu  pokožky, probíhá:      Zvolená část těla, kam má být tetování provedeno, se pečlivě očistí, vydezinfikuje a  popřípadě i oholí. „Tatér“ (osoba, která provádí tetování),by měl pracovat  v chirurgických rukavicích, nástroje by měly být sterilní, stejně tak prostředí, ve kterém  se tetování provádí. Na takto připravenou část pokožky je přiložen obtisk daného  motivu, který slouží jako šablona. Často jsou tedy naznačeny jen základní linie. Jako první se tetují základní obrysy, pak jemnější linky a nakonec samotné barevné  plochy.

                                  

obr.4.Vytváření tetování          Jehly upevněné do tetovacího strojku jsou opakovaně namáčeny do barvy . Jehly  kmitají ve velké rychlosti a barva je pomocí nich vnášena do dermis kůže. Přebytečná  barva spolu s malým množstvím krve zůstávající na povrchu kůže se otírají dezinfekcí.  Krvácení je většinou jen minimální.       Větší, náročnější tetování se většinou provádí na několikrát. I malá tetování se po  zahojení ještě často upravují.      Po dokončení tetování tatér opět očistí zbytky barvy a krve dezinfekcí, na tetované  místo nanese vazelínu a překryje jej obvazem. 

obr.5.Mikroskopický snímek  potetované kůže

1.4.ROZDĚLENÍ ­ STYLY TETOVÁNÍ

Volně upraveno dle:“Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. Praha   2005“ 1. romantické                                  13. tetování manifestující sociální postoj, životní styl 2. námořnické                                 14. fašistická, militaristická 3. erotické                                       15. motivy brutality, násilí, moci a síly 4. znaky řemesel                             16. náboženská 5. vojenské                                      17. psychadelické, fantastické motivy 6. zvířecí                                         18. hudební 7. rostlinné                                      19. etnografická

8. geometrické tvary, ornamenty    20. motivy smrti 9. humoristické                               21. motivy typu Harley Davidson   10. nadpřirozené bytosti                 22. naivní, dětská 11. symboly                                    23. sportovní 12. obrazce s dobrodružným obsahem

     Oblíbeným se stal tzv. neo­tribal styl tetování. Tyto vzory domorodých kmenů  vychází většinou z tradic Maorů, Indonésanů, Markézanů a jiných etnik. Jasné černé  obrysy se stylizovanými geometrickými či přírodními motivy se snaží napodobit dávná  tetování, která byla dříve nositeli zcela jiných funkcí než dnes.      Tzv. indiánská tetování se navrací k námětům původních obyvatel Ameriky, za  motivy si volí většinou koně, bizony, totemy, hlavy náčelníků s čelenkami apod.       Jiným typem jsou tzv. asijská tetování, která vychází většinou z japonských nebo  čínských motivů jako jsou barevní draci, lvi, opice aj.      Mnozí se rádi nechávají inspirovat starými keltskými ornamenty. Pak si pro svá  tetování volí slunce, keltské kříže, uzly, bojovníky, meče, sekyry atd.      Někteří vyznavači tzv. old school se vrací k původním jednoduchým motivům, jako  jsou srdce, kotvy,vlajky…

1.5.UMÍSTĚNÍ TETOVÁNÍ      Ženy pro svá tetování volí nejčastěji lopatky, paže, kotníky, místa v tříslech či kolem  bederní páteře.       Muži naopak upřednostňují místa na hrudi, ramennou, předloktí či lýtku. 

     Dalšími oblíbenými místy jsou genitálie, krk, hýždě.

     Mnozí tatéři odmítají tetovat oblasti obličeje a rukou, tedy místa nejvíce viditelná.  Právě pro zachování jedné z vlastností tetování, která v sobě ukrývá lehce erotický  podtext­své tetování mohu skrýt a ukázat ho jen tomu, komu budu chtít sám.  

1.6.RIZIKA TETOVÁNÍ      Každé tetování by mělo být prováděno sterilními nástroji a v hygienicky  vyhovujícím prostředí. Ne vždy se tak bohužel doopravdy děje, což mívá za následek  hnisající potetované oblasti kůže, které mohou na kůži zanechat jizvy.

     Velkým rizikem při neodborně prováděném tetování je přenos virové hepatitidy B.

1.6.1.Riziko přenosu virové hepatitidy B (Volně upraveno podle článku   http://www.stripky.cz/nemoci/zdravi/hepatitida_b.html)        Souhrnná čísla Světové zdravotnické organizace a domácí statistiky dokazují, že  nejvíce ohroženou skupinou nákazou virovým zánětem jater typu B ­ hepatitidou typu B  ­ jsou v rozvinutých zemích zejména mladí lidé mezi 15 a 24 rokem života. V  rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích, mezi které patří i  Česká republika, dospívající a dospělí. V České republice bylo v roce 2000 hlášeno  celkem 604 nových případů tohoto závažného infekčního onemocnění. Snížila se  nemocnost u nejmenších dětí a starších osob, alarmující je však skutečnost, že stále  vzrůstá počet onemocnění u osob ve věku 15 ­ 24 let. V roce 2000 bylo v této věkové 

kategorii registrováno celkem 252 případů. Kromě rizikového sexuálního chování se v  této skupině populace uplatňují i další způsoby přenosu, zvláště intravenózní (nitrožilní)  užívání drog, tetování či piercing. Právě neodborně prováděný piercing a tetování se  v poslední době stávají častým zdrojem nákazy.      Světová zdravotnická organizace doporučila všem zemím, aby zařadily očkování  proti virové hepatitidě B do očkovacích programů dětské populace. U nás se v rámci  pravidelného očkování vakcinuje proti hepatitidě B, avšak ze státních prostředků se  hradí pouze kojencům a dvanáctiletým. Pro všechny ostatní je možnost nechat se  očkovat dobrovolná a očkování si každý musí uhradit sám. Očkování proti hepatitidě  typu B se skládá ze tří dávek. Výhodnější je však použití kombinované vakcíny proti  žloutence typu A i B. Nejen z důvodu, že získáme ochranu proti oběma nemocím  najednou, ale snížíme také počet injekcí, získáme vyšší hladinu protilátek a očkování je  i o něco levnější.      Očkování je jedinou ochranou, kterou se můžeme infekčním onemocněním bránit, a  proto je částka, kterou za očkování vydáme, dobrou investicí, jež nám pomůže ochránit  naše zdraví na celý život. To potvrzují i lidé, kteří hepatitidami už onemocněli a litují,  že se včas očkovat nenechali.      Virus hepatitidy B je stokrát nakažlivější než virus HIV. K nákaze stačí, aby se do  těla dostalo 0,00004 ml infikované krve. Nakazit se lze dokonce krví několik týdnů  zaschlou. Na světě dnes žije asi 400 milionů nosičů viru hepatitidy typu B a každý rok  se nově nakazí 50 milionů lidí. Asi dva miliony lidí ročně zemřou v důsledku této  infekce na jaterní cirhózu (každý pátý nosič viru) nebo na rakovinu jater (každý dvacátý  nosič viru).

     Že je možné nakazit se hepatitidou B používáním společné injekční jehly mezi lidmi  užívajícími drogy, je známo, ale v posledních letech epidemiologové zaznamenávají, že  se zvyšuje počet malých dětí poraněných o pohozenou použitou jehlu na pískovišti. V  případě poranění o odhozenou injekční jehlu musí postižený člověk ránu ihned vymýt,  vydezinfikovat a vyhledat lékaře.       Existuje několik nejrizikovějších způsobů přenosu nemoci: 1.  Přenos pohlavním stykem  (hetero­ i homosexuálním) patří dnes mezi  nejčastější. Virus při něm proniká sliznicí pohlavního ústrojí.  2.  Nitrožilní aplikací drog  a     poraněním o použité pohozené injekční jehly    . K  případům poranění i nejmenších dětí dochází prakticky v průběhu celého roku  ve všech krajích České republiky. Osoby drogově závislé jsou v riziku  hepatitidy A, B ale i C. Proti hepatitidě C očkovací látka zatím bohužel  neexistuje.  3.  Neodborně prováděné tetování, piercing  bez použití sterilních nástrojů a v  podmínkách umožňujících přenos nákazy.  4.  Používáním společných hygienických potřeb : typickým příkladem přenosu  infekce je, když si syn půjčuje od otce holící strojek. Nebezpečné ale může být i  používání stejného zubního kartáčku mezi několika lidmi.  5. V České republice klesá počet případů, kdy k přenosu infekce došlo při krevní  transfuzi a různých výkonech a operacích v nemocnicích. Pozor však na  případné ošetření v zahraničí, zvláště v rozvojových zemích.  6. K přenosu může také dojít z matky na dítě při porodu. Ženy, které se nakazí v  těhotenství a u nichž onemocnění probíhá bezpříznakově, mohou nakazit plod.  Virus proniká do organismu novorozence nejčastěji během porodu, vzácněji  před porodem.

1.7. Tetování henou     Rostlina Hena je považována za zkrášlující prostředek na celém světě již od dob  vlády faraonů v Egyptě zhruba před 4 tisíci léty. Červená barva se získává ze sušených  listů této rostliny. Extrakty z jejích květů se používají k výrobě parfémů, z listů a  mladých rostlin se vyrábí prášek právě na malování na kůži a k barvení vlasů.       U arabských žen se zachoval rituál tzv. „Henové noci“, kdy se mladé dívky loučí se  svobodou. Islám zakazuje zobrazovat člověka, proto muslimské ženy používají hodně  motivů květin, listů, zvířat, hlavně ptáků.  Africké ženy používají spíše tvary  geometrické,  indické ženy pak vzory měkčí,obloučky, krajky, lístky, květiny. 

     V poslední době je zájem o malování /dočasné tetování Henou/ čím dál větší i u nás.  Obrázek namalovaný Henou vydrží na kůži zhruba 20 dní­záleží na typu pokožky; čím 

je pokožka mastnější, tím obrázek vydrží méně. Obrázek se namaluje na kůži, barva se  nechá zaschnout a asi po pěti hodinách se smyje. 

2.PIERCING      „Pierce“ v angličtině znamená „probodnout“,  „prorazit“, „provrtat“. Piercing je pak  označení pro zdobení těla, kdy je propíchnuta okrajová část těla a následně vložen šperk  z materiálu, který tělo v dobrém případě přijme a zahojí se okolo něj.       K propichování se používají jednorázové infúzní kanyly, které mají okolo jehly  slabou bužírku, která je vhodná pro protažení šperku ránou po jehle. 

     S piercingem souvisí částečně i instalace šperků úplně pod kůži ­ tzv.  implantáty.Jedná se o obor,  kterým se oficiálně mohou zabývat jen odborně vzdělaní  lidé. 

2.1.POSTUP PŘI VYTVÁŘENÍ PIERCINGU      Základem by měly být klasické kovy nepodléhající korozi a kovy, které s pokožkou  a lidskými tkáněmi, hlavně kůží jsou pozitivní, nepůsobí problém.       Místo, kde se má předmět­šperk umístit, se očistí, vydezinfikuje a pak se jehlou  propíchne. Předmět­šperk se před umístěním na lidské tělo také důkladně desinfikuje.  Vlastní vpich je téměř nebolestivý, jedná se, i přesto, že jde o velkou jehlu.   

obr.6.Průběh vytváření piercingu

2.1.1.Ošetření 

 

     Po aplikaci šperku by se  dotyčná osoba neměla koupat, místo vpichu dlouhodobě  namáčet, koupat na plovárnách, v rybnících a jiných tocích. Tělo si musí zvyknout na  aplikaci kovu. Okolo kovu je mikroskopická trhlina ­ místo ­ kudy se do rány dostává  voda a nečistota, tudíž zde vzniká vysoké riziko infekce a souvisejících problémů.  Místo by se mělo opláchnout tekoucí vodou a to jen velice krátce a případně použít  dezinfekční mýdlo. Pak použít mast, nejlépe Framykoin, antiseptika a dále bílou  lékařskou vazelínu a to i několikrát denně. Pokud to jde, doporučuje se nedotýkat se  předmětu a pokud ano, tak jen čistými prsty, nejlépe dezinfikovanými nebo čerstvě  umytými. Asi po týdnu ­ dvou je možné používat už klasické mýdlo a koupat se v  tekoucí vodě bez velké příměsi chlóru nebo jiných chemikálií ­ týká se to bazénů jak  veřejných tak vlastních.      Asi po 4 ­ 6 týdnech je možné se už plně věnovat svým zálibám. Některé doby hojení Oční víčka (prostor nad apod. víčkem): od 4 týdnů po 2 měsíce  Rty: 2­4 měsíce  Bradavky mužské: 2­5 měsíců  Bradavky ženské: 3­6 měsíců Velké stydké pysky: 2­3 měsíce  Malé stydké pysky: 2­3 měsíce  Klitoris: 2­3 měsíce  Penis: od 2 týdnů.       Po zahojení je třeba věnovat piercingu také pozornost, občas jej sundat a vyčistit,  zejména místa, kde se usazuje kožní maz a s ním i špína. Čistění se provádí  prostřednictvím horké vody a dezinfekce. Nedoporučuji používat čistící prostředky 

založené na chemické bázi. Asi tak po třech letech by se kroužek měl na pár dní sundat  a nechat místo „odpočinout“. Místo nezaroste, předmět se dá opět vložit zpět.

2.2.MATERIÁL

     TITAN ­ Šperky z tohoto materiálu jsou vyrobeny z 23 stup. titanu, testovaného pro  stálou implantaci v lidském těle a uznávaného mezinárodními lékařskými kapacitami.  Jedná se o nejvyšší stupeň titanu dosažitelný pro použití ve šperkařství.

     IMPLANTANIUM ­ Tento materiál byl vyvinut jako alternativa k titanu. Pro svůj  nízký obsah niklu (0,05%) je doporučován EU, spolu s titanem, pro výrobu a aplikaci  piercingových šperků.

     CHIRURGICKÁ OCEL ­ Pro výrobu šperků z chirurgické oceli se používá ocel  třídy 316L nebo 16LVM. Ačkoli je tento materiál prvotřídní kvality, obsahuje min.  procento niklu a tudíž může mít negativní vliv na hojení vpichu u lidí s alergií na kovy.

     BLACKLINE ­ Tyto šperky jsou vyrobeny z 23 stup. titanu a pokovovány za  použití PVD technologie. Jsou vysoce bio­kompatibilní a odolné proti oděru.

     ZIRKON GOLD ­ K výrobě těchto šperků je použito stejné technologie jako u  výroby BLACKLINE. Pokovování je provedeno žlutým kovem.

     ZLATO ­ Ke zhotovování zlatých piercingových šperků se používá výhradně  čtrnácti a osmnácti  karátového zlata. Devíti karátové zlato je pro piercing nevhodné a 

může mít za následek alergickou reakci pro svůj, pouze 37,5 procentní obsah zlata a  62,5 procentní obsah jiných kovů.

     STŘÍBRO ­ Tyto šperky a doplňky jsou vyrobeny z kvalitního stříbra třídy 925.

     SKLO ­ Skleněné šperky a doplňky se vyrábí z kvalitního, tepelně zpracovaného a  tvrzeného skla a je u nich minimalizováno štěpení a praskání, které by mohlo mít za  následek případné poranění. 

2.3.UMÍSTĚNÍ PIERCINGU NA LIDSKÉM TĚLE      Slangové výrazy používané pro názvy konkrétního umístění piercingu: „Ampallang“­horizontální piercing žaludu penisu 

obr.7.Ampallang                                                  „Apadravya“  ­vertikální piercing žaludu penisu

obr.8.Apadravya

„Bradavka“­vertikální, horizontální, diagonální piercing bradavky nebo místa za ní 

obr.10.Piercing  bradavky

obr.9.Piercing bradavek

„Clitoris hood“-horizontální nebo vertikální piercing pahorku nad klitorisem 

obr.11.Clitoris hood „Conch“  ­piercing ušní chrupavky    

obr.12.Conch   „Dyode“­piercing okraje žaludu

obr.13.Dyode

„Erl“ ­podkožní piercing nosu

                                          obr.14.Erl „Fourchette“ ­vertikální piercing vnitřního okraje stydkých pysků v oblasti nad  poševním vchodem „Frenulum“­horizontální piercing uzdičky pod horním rtem

                                          obr.15.Frenulum

 

„Frenum“­horizontální piercing uzdičky pod žaludem penisu

                                                   obr.16.Frenum

„Guiche“ ­horizontální piercing kůže perinea (oblast mezi řitním otvorem a varlaty  nebo pochvou)                              

obr.17.Guiche

                                          

„Hafada“ ­piercing kůže šourku                                                       

obr.18.Hafada „Christina“ ­vertikální piercing, který začíná nad stydkou kostí a končí v klitorisu

                                               obr.19.Christina

„Implantáty“­různé objekty (kamínky, kuličky z oceli) umístěné pod kůží

obr.20.Implantáty v  oblasti paže

obr.21.Implantáty pod kůží  kosti čelní

     „Isabella“  ­vertikální piercing klitorisu         

                                                obr.22.Isabella „Jazyky“­ vertikální piercing jazyku

 

                             obr.23.Piercing jazyka „Klitoris“­piercing klitorisu

obr.24.Horizontální                                             piercing klitorisu

 

„Labia“ ­piercingy, které mohou vést vnější nebo vnitřní stranou stydkých  pysků

obr.25.Piercing malých               stydkých pysků

obr.26.Piercing velkých stydkých  pysků

„Labret“  -piercing ve střední části horního nebo spodního rtu                               

obr.27.Labret

„Madonna“ -­piercing na straně v horní části horního rtu         

obr.28.Madonna „Nostril“­piercing jedné strany nosu

                                              obr.29.Nostril

 

„Obočí“­piercingy obočí

                                           obr.30.Piercing obočí

„Penile skin“­jakýkoliv piercing vedený pod kůží v oblasti penisu

                                                 obr.31.Penile skin

 

„Povrchové piercingy“­dočasné piercingy tkání (krk, ruce atd.)

      „Prince Albert“­piercing žaludu nebo pod ním vycházející ven močovou trubicí

                                                       obr.32.Prince Albert       „Princess Albertina“­piercing, který dovnitř vniká močovou trubicí a vychází ven  mezi poševním vchodem a močovou trubicí     

 „Předkožka“­piercing předkožky penisu

obr.33.Piercing předkožky                                                penisu „Pupík“­piercing obvykle vedený kožní řasou nad pupkem

obr.34.Piercing kožní                                            řasy nad pupíkem   „Reverse Prince Albert“­piercing vcházející dovnitř vrchní částí žaludu a vycházející  močovou trubicí

obr.35.Reverse  Prince Albert

„Rty“ ­piercingy mohou být provedeny skrz rty nebo kolem nich   

obr.36.Vertikální piercing  spodního rtu „Septum“­piercing chrupavky nosní přepážky

                                               obr.37.Septum „Tragus“­piercing chrupavky u vchodu do ušního kanálu

                                          obr.38.Tragus

„Triangle“-horizontální piercing vrcholku nad klitorisem

                                        obr.39.Triangle „Tváře“­piercing může být proveden téměř v jakékoliv části tváře

obr.40.Piercing v oblasti  tváří

„Ušní boltec“­ v naší kultuře nejpřijatelnější a nejčastější zvolené místo pro piercing

2.4.UNLIMITED BODY PIERCING     Na rozdíl od mnohem známějšího a vyhledávanějšího piercingu, kdy se do různých  částí těla aplikuje šperk, se v tomto případě jedná o krátkodobou show.  Buď se předvádí  krátkodobé zdobení těla s dočasným umístěním jehel na různých částech těla, nebo ještě  drastičtější forma propichování lidské kůže. Osoba se zachytne­„napíchne“ za kůži na  stehnech, zadku, rukou, břiše, ramenou, tvářích či prsou na háky o průměru cca 5­7 mm  a pak se na tyto háky věší těžké předměty nebo se dokonce celá postava pověsí do  vzduchu, takže váha člověka spočívá pouze na oněch hácích.       U krátkodobého zdobení těla se většinou používají tenké jehly, které se ponechají v  těle po dobu scénky a poté se vytáhnou. Do takto vzniklého otvoru se nevkládají žádné  další předměty­šperky.       Většině z těchto lidí pomáhá silná psychická koncentrace, kdy je možné bolest  omezit na minimum, nebo dokonce necítit vůbec. 

obr.41.Jehly dočasně umístěné pod  povrchem kůže

     „Zapíchnutí tenké jehly do těla nebolí víc než injekce u lékaře“, tvrdí aktéři této  show.  Když už je jednou jehla pod kůží, dá se s ní pohybovat a kůži dokonce různě  roztahovat.       Při provádění show se používají jehly, které se na rozdíl od jehel k šití nezužují. Tyto  jehly mají válcovitý tvar, špička jehly je šikmo odříznutá. Nejčastěji se používají  tradiční jehly pro piercing, lékařské kanyly a injekční stříkačky. Pro dočasný piercing  jsou nejvhodnější injekční stříkačky, protože mají na konci násadku pro stříkačku, za  kterou je jí možno uchopit a která zajistí, aby celá jehla neprošla vpichem na druhou  stranu.

obr.42.Jehly umístěné pod kůží v rámci  "Unlimited body piercingu"

2.5.RIZIKA PIERCINGU      Obzvláště piercing v oblasti dutiny ústní způsobuje často zdravotní  problémy;hnisající rány v propíchnutých tkáních, porušení zubní skloviny kovovými  předměty v dutině ústní, permanentním tlakem obnažení krčků řezáků, atd. Ukázky ireversibilní vestibulární tlakové resorbce parodontu a vestibulární atrofie kosti:

obr.44.Ukázka č.1

obr.45.Ukázka č.2

obr.46.Ukázka č.3

           

obr.47.Hnisající rána po  piercingu jazyku

3.JINÁ ZDOBENÍ TĚLA 3.1.SKARIFIKACE      Mezi další techniky zdobení těla patří tzv. „scarification“ –„skarifikace“  (z anglického scare ­ jizva), což je záměrné vytváření plastických jizev v požadovaných  tvarech. Toto je možné provést jednak  žhavým kovem přiloženým na kůži  (tzv. „branding“ ­ z anglického brand ­ označit, ocejchovat), či vyřezáním a následným  udržováním rány tak, aby vytvořila jizvu­ tzv.„cutting“(z anglického cut­řezat, krájet),  jiný název je„rubbing“ (z anglického rub­brousit, potřít). Skarifíkace je obor, v němž  jde o záměrné způsobování jizev, a to pomocí technik jako vypalování nebo vyřezávání.  K tomuto „zdobení“ lidského těla se používá chirurgického skalpele. Taková jizvová  kresba je skutečně hluboko sahající úpravou těla. Někteří ze zákazníků si po skarifikaci  údajně dokonce nechají změnit jméno.

3.1.1.Historie      Tradičně snad nejznámější formu skarifikace najdeme v Africe. Do kůže se  provedou malé řezy a do nich se pak vetře popel, což má za následek vypouklou jizvu.  Pravděpodobně víc než každá jiná forma manipulace s tělem označuje SKARIFIKACE  ve své původní formě sociální postavení a zařazení.Dívky v jižním Sudánu se podrobují  řadě skarifikačních obřadů, které se vztahují k jejich duševnímu i fyzickému vývoji.  Když se jim v pubertě začnou vytvářet sekundární pohlavní znaky, obdrží svůj první  jizvový motiv na obě strany břicha, spojuje se u pupku a probíhá dále až k bodu mezi  prsy. Po první menstruaci je doplněn další vyřezávaný vzor, který v souběžných liniích 

probíhá pod prsy okolo zad a celého těla. Po prvním dítěti proběhne závěrečná  skarifikace, žena má vzory všude na zádech, na šíji, na zadní straně paží, na hýždích a  na zadní straně nohou až ke kolenům. U mnoha afrických národů jsou jak chlapci, tak  dívky při vstupu do puberty skarifíkováni v obličeji. Je to událost, která se o pár let  později opakuje. Hlavní funkcí skarifikace u afrických kmenů je zvýraznění  individuální krásy, ačkoliv někteří jejich příslušníci tvrdí, že řezy přes oči rozšiřují  pohled a řezy na spáncích zmírňují bolesti hlavy.

3.1.2.Rubbing      Jinou technikou skarifikace je otisk. Do vzoru vyrytého ostrou čepelí do kůže se  ihned nanese inkoust a ten zanechá barevnou jizvu. I když všeobecně se mluví o  vyřezávání („CUTTING“), je často míněn tento otisk („RUBBING“ ). Většinou se  používá černý tetovací inkoust. Mohou to ale být i jiné odstíny, nebo více barev  najednou. Další variantou pro barvení jizev je ocet z červeného vína ve směsi s různými  popeli.  Používá se také chirurgický značkovací inkoust fialové barvy, který po zahojení  řezů zanechává černou linii. Malé řezy mohou přitom vést k vyvýšeným vypouklinám,  delší řezy k vyčnívajícím čarám.  „Rubbing“ se provádí velmi obtížně. Hloubka řezů  musí přesně souhlasit, kromě toho je vetření inkoustu choulostivá záležitost a musí být  provedeno odborně. Existuje nebezpečí, že se rána rozšíří a inkoustu zůstane v ráně víc,  než je žádoucí. Po rubbingu je důležité bezpodmínečně se podrobit ošetření.

obr.48. Stav pokožky po  vyřezání znaku do kůže

obr.49. Stav pokožky po  provedení "cuttingu"

3.1.3. Burning                                                         BURNING (z anglického BRAND – značkovat) je označení používané pro jizvení  nahřátým kovem. Vypalováním znaků se dříve označoval dobytek nebo se také tímto  způsobem na lidskou kůži  vypalovala znamení hanby. U současného BURNINGU jde o vypalování různých motivů do kůže chirurgickou  ocelí. Po vypálení zůstávají jizvy ve tvaru vybraných motivů. 

obr.50.Stav pokožky vzápětí po  vypálení znaku

obr.51.Stav pokožky několik dní   po vypálení znaku

4. PIERCING, TETOVÁNÍ A RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ DĚTÍ Podle článku „http://www.profam.cz/index.html?a=4&id=418“       Americký časopis "Pediatrics" přinesl v letošním 109.čísle článek autorů Carrolla a 

spol., který konstatuje, že piercing a tetování jsou u mladých lidí indikátorem  rizikového chování. Autoři článku vyšetřovali v Centru námořní medicíny v San Diegu 

484 adolescentních pacientů a shledali "jasné rozdíly".       Adolescenti alespoň s jedním piercingem a tetáží byli sexuálně aktivnější a  rizikovější než děti bez těchto ozdob. Piercing a tetování jsou také signálem častějšího  požívání startovních drog (tabák, alkohol, marihuana) a tvrdých drog, poruch přijímání  potravy a sebevražedných pokusů.

III.PRAKTICKÁ ČÁST

1.Materiál a metodika vlastního výzkumu Dotazník Sběr informací a dat jsem získávala anonymním dotazníkem. Dotazník obsahoval 10  otázek a byl zaměřen na vědomosti, názor a výskyt piercingu a tetování u žáků  6.­9.  tříd na dvou základních školách a to ZŠ Oskol v Kroměříži a ZŠ Arménská v Brně.  Dotazník obsahoval otázky několika typů: 1. Otázky č.1, 2, 3, 5, 6, 7, 10 jsou otázky uzavřené, kdy žák vybíral jednu odpověď z  několika navržených možností.  2. Otázky č. 4, 9 jsou otázky polootevřené, kdy žák vybíral jednu z navržených  odpovědí a dále ji měl upřesnit vlastní vhodnou odpovědí.  3.Otázka č.8 je typem otázky, kde žák z několika navrhovaných odpovědí mohl vybrat  více podle něj vhodných odpovědí. 

Znění dotazníku je uvedeno na následujících stranách.

DOTAZNÍK o „piercingu“ a tetování třída:                                                                                 škola:

Milí žáci,  jistě jste se již ve svém životě setkali s osobou, která měla na svém těle   tetování nebo náušnici v obočí, jazyku, nose­jiným názvem „piercing“. Prosím vás o vyplnění tohoto dotazníku, neboť bych ráda znala vaše vlastní   zkušenosti a názor na toto zdobení těla. ZAKROUŽKUJTE VĎZY JEN JEDNU ODPOVĚĎ, u otázky č.8.můžete   zvolit více odpovědí. Dotazník je anonymní.

1) Jak moc je pro tebe důležité, být oblíbený mezi kamarády? a) velmi důležité                    b) docela mi na tom záleží     c)je mi to jedno

2)Líbí se ti, když má někdo náušnici („piercing“)v obočí, nose, jazyku  (popř. jiných neobvyklých částech těla?)                                              ANO                   NE

3)Znáš někoho s  „piercingem“?                                            ANO                   NE

Pokud ANO, je to někdo z:   a) rodiny                     b) kamarádů/známých               c) známé osobnosti 4) Jaké máš sám zkušenosti s „piercingem“? a)nemám,nikdy      b)nemám,ale     c) mám „piercing“   d)měl  jsem,nemám bych si ho nedal    chtěl bych mít       Kolik?............         Proč?..................                                                                Kde?..................

5) Je pro tebe člověk s „piercingem“ zajímavější?                         ANO                   NE

6) Může být podle tebe „piercing“ zdraví škodlivý?                       ANO                   NE

7)Líbí se ti tetování?                      ANO                   NE

8)Člověk s tetováním na tebe působí: (zde můžeš označit i více odpovědí) a)zajímavěji              b) vypadá jako z vězení                c) je více atraktivní  d)působí to nechutně     e) je to legrační      f)je to hloupé     g) vyjadřuje                                                                                                      svůj názor 9) Jaké máš sám zkušenosti s tetováním? a) nemám, nikdy bych       b)nemám, ale jednou                 c) mám tetování   se tetovat nenechal            bych ho chtěl mít        Kde?.............................                                                                                Jaké?................................ 10) Má někdo u vás v rodině tetování?                           ANO                       NE ­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­                                              Děkuji vám za vaši ochotu!         Kateřina Vrbecká studentka PdF MU v Brně Respondenti      Respondenty tohoto dotazníku byli žáci 6.­9.tříd dvou základních škol­ZŠ Oskol  Kroměříž a ZŠ Arménská v Brně. Záměrně byli osloveni žáci všech tříd 2.stupně, aby  bylo možné porovnat případné rozdíly mezi  názory, zkušenostmi a znalostmi žáků  jednotlivých tříd.       Průzkum byl proveden na podzim roku 2005, čili v době, kdy by žáci neměli být  zatíženi opakováním z předchozích ročníků na začátku školního roku nebo zkoušením  před Vánoci.       Školy byly vybrány záměrně, jedna škola z menšího města (ZŠ Oskol Kroměříž­v  Kroměříži žije cca 30 000 obyvatel) a druhá škola z většího města (ZŠ Arménská Brno­ v Brně žije přibližně 370 000 obyvatel).

     Test vyplnilo celkem 321 respondentů, z toho 107  na ZŠ Arménská v Brně a 214 na  ZŠ Oskol v Kroměříži. Na ZŠ Arménská v Brně to pak bylo 17 žáků 6.tříd, 40 žáků  7.tříd, 15 žáků 8.tříd a 35 žáků 9.tříd. Na ZŠ Oskol v Kroměříži 60 žáků 6.tříd, 56 žáků  7.tříd, 53 žáků 8.tříd a 45 žáků 9.tříd. 

Sběr a získávání dat      Vyučující v dané třídě byl vždy poučen o významu a smyslu dotazníku a byl  požádán, aby jednoduchou formou vysvětlil účel dotazníku i žákům a požádal je o jeho  pravdivé vyplnění. Žáci měli dostatečný čas na vyplnění dotazníku, učitel vždy zvolil  hodinu, kde bylo časově možné vymezit žákům dostačující prostor. Vyučující také  zdůraznil, že u otázky č.8 je možné uvést více vhodných odpovědí. Vyučující odpovídal  na případné dotazy žáků.      Test byl anonymní.

Zpracování získaných dat       Odpovědi žáků byly vyhodnoceny do tabulek dvou typů; tabulka s konkrétním  počtem odpovědí u jednotlivých otázek a druhá tabulka s procentuálním vyjádření  získaných odpovědí. Podle procentuálních výpočtů byly sestaveny 2 typy grafů ke  každé odpovědi: 1. Grafy porovnávající  odpovědi všech žáků dvou různých škol vyhodnocení  podle škol) 2. Grafy porovnávající jednotlivé odpovědi žáků konkrétních tříd na každé škole  (vyhodnocení podle jednotlivých tříd na každé škole) Vyhodnocení podle kritérii bylo použito pro možnost porovnání odpovědí žáků s  ohledem na třídu, kterou navštěvují a s ohledem na školy, které žáci navštěvují. 

2. Výsledky výzkumu      Veškeré údaje získané výzkumem jsou uvedeny v tabulkách č.1, č.2, č. 3, č.4.  Tabulky č.1 a č.2 udávají absolutní čísla jednotlivých odpovědí na obou školách,  tabulky č.3 a č.4 udávají procentuelní zastoupení jednotlivých odpovědí v daných  otázkách na jednotlivých školách.      Cílem bylo porovnat názor, vědomosti a zkušenosti s tetováním a piercingem u žáků  s ohledem na třídu a školu, kterou navštěvují. Pro lepší přehlednost slouží grafy, které  byly vytvořeny ke všem otázkám dotazníku; znázorňují rozdílnost odpovědí mezi  jednotlivými školami a dále mezi jednotlivými třídami na obou školách.

Tab.č.1. Absolutní čísla jednotlivých odpovědí žáků ZŠ Arménská Brno 

OTÁZKA

CELKEM

6.tř

7.tř

8.tř

9.tř

1.Obliba  a)velmi důležité  b)docela záleží  c)jedno

15 56 36

1 8 8

7 13 20

3 9 3

4 26 5

52 55

3 14

15 25

11 4

23 12

94 13

12 5

36 4

13 2

33 2

7 70 17

1 9 2

3 26 7

1 7 5

2 28 3

66 32 4 5

15 2 0 0

27 11 1 1

8 7 0 0

16 12 3 4

31 76

0 17

11 29

8 7

12 23

70 37

14 3

23 17

9 6

24 11

73 34

8 9

27 13

10 5

28 7

57 27 27 12 7 18 45

6 9 3 4 0 3 7

21 11 11 5 5 9 16

8 0 4 0 0 2 6

22 7 9 3 2 4 16

52 55

12 5

20 20

7 8

13 22

2.Líbí piercing       ANO        NE 3.Zna os. s pier.       ANO         NE 3a.Zna koho a)rodina b)kamarád c)zn.osobn 4.P.vlast.zkus. a)nemá, nechce b)nemá,chtěl by c)má piercing d)měl, nemá 5.Čl.s  pier.zajím      ANO         NE 6.Zdr.skodl.         ANO          NE 7.Líbí tetování     ANO     NE 8.Čl.s tet.působí a) zajímavěji b) z vězení c) víc atrakt. d) nechutně e) legračně f) hloupě g) vyj.názor 9.Vl.zkuš.tetov. a)nemá,nechce b)nemá,chtěl by

c)má 10.Tet.v rodině    ANO      NE

0

0

0

0

0

25 82

3 14

10 30

3 12

9 26

Tab.č.2. Absolutní čísla jednotlivých odpovědí žáků ZŠ Oskol Kroměříž  OTÁZKA

CELKEM

6.tř

7.tř

8.tř

9.tř

43 122 48

12 29 19

14 35 7

15 24 14

2 34 8

116 98

25 35

32 24

28 25

31 14

202 12

52 8

53 3

52 1

45 0

29 151 22

14 29 9

7 39 7

4 44 4

4 39 2

131 68 11 3

42 18 0 0

30 22 3 1

34 12 4 2

25 16 4 0

44 169

14 46

9 47

13 39

8 37

153 60

47 13

40 16

34 18

32 13

170 43

43 17

44 12

42 10

41 4

1.Obliba  a)velmi důležité  b)docela záleží  c)jedno 2.Líbí piercing       ANO        NE 3.Zna os. s pier.       ANO         NE 3a.Zna koho a)rodina b)kamarád c)zn.osobn 4.P.vlast.zkus. a)nemá, nechce b)nemá,chtěl by c)má piercing d)měl, nemá 5.Čl.s  pier.zajím      ANO         NE 6.Zdr.skodl.         ANO          NE 7.Líbí tetování     ANO     NE 8.Čl.s tet.působí

a) zajímavěji b) z vězení c) víc atrakt. d) nechutně e) legračně f) hloupě g) vyj.názor 9.Vl.zkuš.tetov. a)nemá,nechce b)nemá,chtěl by c)má 10.Tet.v rodině

123 30 61 13 10 29 107

32 6 22 5 3 10 20

31 11 9 3 3 9 41

28 8 16 3 1 8 27

32 5 14 2 3 2 19

89 113 1

31 29 0

20 36 0

23 19 0

15 29 1Henna

   ANO

74 20 19 20 15      NE 139 40 37 32 30 Tab.č.3. Procentuelní vyjádření zastoupení jednotlivých odpovědí na ZŠ Arménská  Brno

OTÁZKA

CELKEM %

6.tř %

7.tř %

8.tř %

9.tř %

14 52,4 33,6

6 47 47

17,5 32,5 50

20 60 20

11 75 14

48,6 51,4

18 82

37,5 62,5

73 27

66 34

87,9 12,1

71 29

90 10

87 13

94 6

7,4 74,5 18,1

8 75 17

8 72 20

8 54 38

6 85 39

61,7 29,9 3,7 4,7

88 12 0 0

67,5 27,5 2,5 2,5

53 47 0 0

46 34 9 11

1.Obliba  a)velmi důležité  b)docela záleží  c)jedno 2.Líbí piercing       ANO        NE 3.Zna os. s pier.       ANO         NE 3a.Zna koho a)rodina b)kamarád c)zn.osobn 4.P.vlast.zkus. a)nemá, nechce b)nemá,chtěl by c)má piercing d)měl, nemá

5.Čl.s  pier.zajím      ANO         NE

29 71

0 100

27,5 72,5

53 47

34 66

65,4 34,6

82 18

57,5 42,5

60 40

69 31

68,2 31,8

47 53

67,5 32,5

62 38

80 20

48,6 51,4 0

71 29 0

50 50 0

47 53 0

37 63 0

23,4 76,6

18 82

25 75

20 80

25 75

6.Zdr.skodl.         ANO          NE 7.Líbí tetování     ANO     NE 9.Vl.zkuš.tetov. a)nemá,nechce b)nemá,chtěl by c)má 10.Tet.v rodině    ANO      NE

Tab.č.4.Procentuelní vyjádření zastoupení jednotlivých odpovědí na ZŠOskol Kroměříž OTÁZKA

CELKEM %

6.tř %

7.tř %

8.tř %

9.tř %

20,6 57 22,4

20 48 32

25 63 12

28 45 26

6,3 76 17,7

54,2 45,8

42 58

57 43

53 47

69 31

94,4 5,6

86,7 13,3

95 5

98 2

100 0

1.Obliba  a)velmi důležité  b)docela záleží  c)jedno 2.Líbí piercing       ANO        NE 3.Zna os. s pier.       ANO         NE 3a.Zna koho

a)rodina b)kamarád c)zn.osobn 4.P.vlast.zkus. a)nemá, nechce b)nemá,chtěl by c)má piercing d)měl, nemá 5.Čl.s  pier.zajím      ANO         NE

14,3 74,4 11,3

23 48 29

12 76 12

8 83 9

9 87 4

61,2 32,2 5,1 1,4

70 30 0 0

54 39 5 2

64 24,5 7,5 4

55,5 35,5 9 0

20,6 79,4

23 77

16 84

24,5 75,5

18 82

72 28

78 22

71 29

66 34

71 29

80 20

72 28

79 21

81 19

91 9

46,3 53,2 0,5 (hena)

52 48 0

36 64 0

62 38 0

34 64 2

34,6 65,4

33 67

34 66

38 62

23 67

6.Zdr.skodl.         ANO          NE 7.Líbí tetování     ANO     NE 9.Vl.zkuš.tetov. a)nemá,nechce b)nemá,chtěl by c)má 10.Tet.v rodině    ANO      NE

2.1.POROVNÁNÍ Školy I (ZŠ Arménská Brno) a Školy II (ZŠ Oskol  Kroměříž)

Otázka č.1. Jak moc je pro tebe důležité, být oblíbený mezi kamarády?

Graf č.1

60 55 50 45 40

%

35 Škola 1

30

Škola 2

25 20 15 10 5 0

a)velmi  důležité

b)docela mi na  tom záleží

c) je mi to  jedno

     Cílem první otázky bylo zjistit,jak moc je pro žáky důležité být oblíbený v kolektivu.  Pro velkou většinu z nich je to docela důležité. 66,4% žáků ze ZŠ Arménská Brno  odpovědělo,že je to pro ně velmi nebo docela důležité, na ZŠ Oskol KM takto  odpovědělo 77,57% žáků. Odpovědi žáků na obou školách byly podobné.

Otázka č.2. Líbí se ti, když má někdo náušnici („piercing“) v obočí, nose,  jazyku (popř. jiných neobvyklých částech těla)?

Graf č.2

55 50 45 40

%

35 30

Škola 1

25

Škola 2

20 15 10 5 0

ANO

NE

     Druhá otázka zjišťovala, zda se žákům líbí či nelíbí piercing na lidském těle. Na obou  školách měly odpovědi velmi podobný charakter. Na škole č.1 ZŠ Arménská Brno  hodnotilo piercing na lidském těle kladně 48,6% respondentů, záporně pak 51,4. Na  škole č.2 ZŠ Oskol KM se pak kladně vyjádřilo 54,2% a záporně 45,8% žáků. 

Otázka č.3. Znáš někoho s „piercingem“?

Graf č.3

100 90 80 70

%

60

Škola 1

50

Škola 2

40 30 20 10 0

ANO

NE

     Pouhých 12,1% žáků na ZŠ Arménská Brno a jen 6,6 % žáků na ZŠ Oskol nezná  žádnou osobu s piercingem. Zbylých 87,9% (ZŠ Arménská Brno) a 94,4% žáků (ZŠ  Oskol KM) znají někoho, kdo má piercing na svém těle. I v tomto případě se odpovědi  žáků na obou školách příliš nelišily.

Otázka 3a. Pokud ANO, je to někdo z   a)rodiny,  b) kamarádů/známých,  c)známé osobnosti

Graf č.3a

80 70 60

%

50 Škola 1

40

Škola 2

30 20 10 0

     

a)rodiny

b)kamarádů

c)známých  osobností

     Nejčastěji znali žáci piercing od svých kamarádů či známých, na ZŠ Arménská  BRNO to bylo celých 74,5%  a na ZŠ Oskol KM 74,4% respondentů. Odpovědi žáků na  obou školách byly tedy procentuelně téměř shodné. 

Otázka č.4. Jaké máš sám zkušenosti s „piercingem“?                    a)nemám, nikdy bych si ho nedal                    b)nemám, ale chtěl bych mít                    c)mám „piercing“   Kolik?.....................Kde?.........................                     d)měl jsem, už nemám  Proč?...................................................

Graf č.4

70 60 50

%

40 Škola 1

30

Škola 2

20 10 0

a)nemám, nikdy  bych si 

b)nemám, chtěl bych  mít

c)mám  „piercing“

d) měl  jsem,nem ám

           Na obou školách přes 60% žáků uvádělo, že piercing nemají a ani po něm netouží.  Zajímavé však bylo zjištění, že 3,7% žáků ( ZŠ Arménská Brno ) a 5,1% žáků (ZŠ  Oskol KM) piercing na svém těle mají.          Na  ZŠ Arménská Brno jeden žák 7.třídy uvedl, že má piercing v kožní řase nad  pupkem, tři žáci 9.třídy uvádí piercing v nose, jazyku a obočí. 4 žáci uvedli, že piercing  měli v minulosti a ze zdravotních důvodů jej museli vyjmout.      Na ZŠ Oskol KM uvádí tři žáci 7.třídy piercing v pupku, čtyři žáci 8.třídy piercing v  nose, pupku a bradě a čtyři žáci 9.třídy piercing v bradě a pupku. Jeden žák 7.třídy a 2 žáci 8.třídy uvádí odstranění piercingu ze zdravotních důvodů.  Odpovědi žáků na obou školách byly poměrně podobné.

Otázka č.5. Je pro tebe člověk s „piercingem“zajímavější?

Graf č.5

80 70 60

%

50 Škola 1

40

Škola 2

30 20 10 0

ANO

NE

     Na obou školách převládá záporná odpověď, tzn.že žáci ZŠ Arménská Brno i žáci ZŠ  Oskol KM neshledávají člověka s piercingem o mnoho zajímavějšího. Na  ZŠ  Arménská Brno takto odpovědělo 71%  a na ZŠ Oskol KM 79,4 % respondentů. 

Otázka č.6. Může být podle tebe „piercing“ zdraví škodlivý?

Graf č.6

80 70 60

%

50 Škola 1

40

Škola 2

30 20 10 0

ANO

NE

     Většina dotazovaných respondentů z obou škol si je vědoma zdravotních rizik  piercingu, na otázku, zda může být piercing zdraví škodlivý odpovědělo kladně na  ZŠ  Arménská Brno 65,4% žáků a na ZŠ Oskol KM 72% žáků. 

Otázka č.7. Líbí se ti tetování?

Graf č.7

80 70 60

%

50 Škola 1

40

Škola 2

30 20 10 0

ANO

NE

     Celých 68,2% žáků na  ZŠ Arménská Brno a 80% žáků na ZŠ Oskol KM uvedlo, že  se jim líbí tetování na lidském těle. Odpovědi na obou školách byly tedy podobného  charakteru.      Zajímavé je srovnání s otázkou č. 2, zda se jim líbí piercing na lidském těle, kdy  kladně odpovědělo na obou školách vždy pouze kolem poloviny dotazovaných.

Otázka č.8. Člověk s tetováním na tebe působí: a) zajímavěji,  b) vypadá  jako z vězení,  c) je více atraktivní,  d), působí to nechutně,  e) je to legrační,  f) je to hloupé, g)vyjadřuje svůj názor

140

Graf č.8

120 100 80 Škola 1

60

Škola 2

40 20 0

a)zají b)jako  c)více  d)nec e)legr d)hlou e)vyja mavěj z  atrakti hutně ačně pě dřuje  í vězen vní svůj 

     V rámci této otázky měli žáci možnost zvolit více než jednu z odpovědí, které se jim  zdály být vhodné. Nejvíce z nich označilo odpovědi a) a e).Tzn.člověk s tetováním je  pro ně zajímavější a tím, že vlastní tetování, podle nich vyjadřuje svůj názor.  Zastoupení jednotlivých odpovědí bylo na obou školách poměrně podobného  charakteru. 

Otázka č.9. Jaké máš sám zkušenosti s tetováním?

Graf č.9

55 50 45 40

%

35 30

Škola 1

25

Škola 2

20 15 10 5 0

a)nemám,n echci

b)nemám,ch těl bych

c)mám 

     Zhruba polovina všech dotazovaných na obou školách se vyjádřila, že tetování  nemají a ani po něm netouží, druhá polovina žáků by si přála jednou tetování mít. Pouze jeden žák na ZŠ Oskol KM uvedl, že měl jednou dočasné, smývatelné tetování  Hennou, jinak nikdo z dotazovaných žáků neuvedl, že by měl na svém těle tetování.

Otázka č.10. Má někdo u vás v rodině tetování?

Graf č.10

80 70 60

%

50 Škola 1

40

Škola 2

30 20 10 0

ANO

NE

     23,4% žáků ze  ZŠ Arménská Brno a 34,6% žáků ze ZŠ Oskol KM uvedlo, že se u  nich v rodině vyskytuje osoba s tetováním.76,6% žáků ze  ZŠ Arménská Brno a 65,4%  žáků ze ZŠ Oskol KM uvádějí, že se tetování u nich v rodině nevyskytuje. Odpovědi  žáků na obou školách byly tedy podobné.

2.2. ŠKOLA č.I­ZŠ Arménská Brno

Otázka č.1. Jak moc je pro tebe důležité, být oblíbený mezi kamarády?

Graf č.1x

80 70 60

%

50

6.třída

40

7.třída 8.třída

30

9.třída

20 10 0

a)velmi  důležité

b)docela mi  na tom záleží

c) je mi to  jedno

           Pro žáky 8. a 9.tříd je docela důležité, jak jsou oblíbeni v kolektivu. Vyslovilo se  takto 60% žáků 8.tříd a 75%žáků 9.tříd.U 6.a 7 tříd převládala odpověď c); 7% žáků  6.tříd a 50% žáků 7.tříd uvádí, že je jim to jedno.       

Otázka č.2. Líbí se ti, když má někdo náušnici („piercing“) v obočí, nose,  jazyku (popř.jiných neobvyklých částech těla)?

Graf č.2x

90 80 70 60

6.třída

%

50

7.třída 8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

     82% žáků 6.tříd a 62,5% žáků 7.tříd odpovědělo, že se jim piercing nelíbí. Naopak  73% žáků 8.tříd a 66% žáků 9.tříd se piercing líbí. Žákům starších ročníků se tedy  piercing líbí více.

Otázka č.3. Znáš někoho s „piercingem“?

Graf č.3x

100 90 80 70

%

60

6.třída 7.třída

50

8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

      Většina z dotazovaných žáků zná osobu, která má na svém těle piercing, v 6.třídách  je to 71% žáků, v 7.třídách 90% žáků, v 8.třídách 87% žáků a v 9.třídách 94% žáků. 

Otázka 3a. Pokud ANO, je to někdo z   a)rodiny,  b) kamarádů/známých,  c)známé osobnosti

Graf č.3a x

90 80 70 60

6.třída

%

50

7.třída

40

8.třída 9.třída

30 20 10 0

a)rodiny

b)kamarádů

c)známých  osobností

    Pokud dotazovaní žáci v předchozí otázce č.3 uvedli, že znají osobu s piercingem,  pak je tato osoba pro většinu z nich někdo z jejich kamarádů či známých. U 6.tříd takto  odpovědělo 75%, u 7.tříd 72%, u 8.tříd 54% a u 9.tříd 85% dotazovaných žáků. 38%  žáků 8.tříd zná osobu s piercingem z okruhu známých osobností.

Otázka č.4. Jaké máš sám zkušenosti s „piercingem“?                    a)nemám, nikdy bych si ho nedal                    b)nemám, ale chtěl bych mít                    c)mám „piercing“   Kolik?.....................Kde?.........................                     d)měl jsem, už nemám  Proč?...................................................

Graf č.4x

90 80 70

%

60 50

6.třída

40

7.třída 8.třída

30

9.třída

20 10 0

a)nemám,n ikdy bych  si nedal

b)nemám,c htěl bych  mít

c)mám  „piercing“

d) měl  jsem,nemá m

     88% žáků 6.tříd, 67,5 % žáků 7.tříd, 53% žáků 8.tříd a 46% žáků 9.tříd piercing  nemají a ani po něm netouží. 12% žáků ž.tříd, 27,5% žáků 7.tříd, už 47 % žáků 8.tříd a  34% žáků 9.tříd uvádí, že piercing nemají, ale přáli by si ho mít. V 6.třídách nikdo  neodpověděl, že by měl piercing, v 7.třídách pak 1 žák (2,5%) uvádí piercing v pupku a  1 žák (2,5%) si ho musel odstranit ze zdravotních důvodů. V 8.třídě nikdo z  dotazovaných neuvedl, že by měl na svém těle piercing. V 9.třídách 3 žáci (9%) z  dotazovaných odpověděli, že mají piercing v nose, jazyku a obočí a pupku, 4 žáci (9%)  museli piercing ze zdravotních důvodů vyjmout. 

Otázka č.5. Je pro tebe člověk s „piercingem“zajímavější?

Gaf č.5x

80 70 60

%

50

6.třída 7.třída

40

8.třída 9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

     Pro  většinu dotazovaných žáků není člověk s piercingem o mnoho zajímavější. V  6.třídách se takto vyslovilo 77% , v 7.třídách 72,5%, v 9.třídách 82% dotazovaných  žáků. Pouze u žáků 8.tříd 53% žáků uvedlo, že je pro ně člověk s piercingem  zajímavější. 

Otázka č.6. Může být podle tebe „piercing“ zdraví škodlivý?

Graf č.6x

90 80 70 60

6.třída

%

50

7.třída 8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

     82% žáků 6.tříd, 57,5% žáků 7.tříd, 60% žáků 8. tříd a 69 % žáků 9.tříd si je vědomo  faktu, že piercing by mohl ohrozit i jejich zdraví. Zajímavé je zjištění, že informovanost  ohledně tohoto faktu je u mladších žáků vyšší. 

Otázka č.7. Líbí se ti tetování?

Graf č.7x

80 70 60

%

50

6.třída 7.třída

40

8.třída 9.třída

30 20 10 0 ANO

NE

     Většina dotazovaných žáků se shoduje na tom, že se jim líbí tetování na lidském těle.  V 7.třídách takto odpovědělo 67,5%, v 8.třídách 62% a v 9.třídách 80% dotazovaných  respondentů. Pouze u žáků 6.tříd mírně převažovala odpověď, že se jim tetování nelíbí  (53% dotazovaných). Dá se usoudit, že se zvyšujícím se věkem záliba v tetování mírně  stoupá. 

Otázka č.8. Člověk s tetováním na tebe působí: a) zajímavěji,  b) vypadá  jako z vězení,  c) je více atraktivní,  d), působí to nechutně,  e) je to legrační,  f) je to hloupé, g)vyjadřuje svůj názor

Graf č.8x

22,5 20 17,5 15 12,5

6.třída

10

7.třída 8.třída

7,5

9.třída

5 2,5 0

a)zajím avějí

b)jako  z  vězení

c)více  atraktiv ní

d)nech utně

e)legra čně

d)hloup ě

e)vyjad řuje  svůj 

     U žáků 7., 8.a 9.tříd převažovaly odpovědi a)­člověk s tetováním na ně působí  zajímavěji a odpovědi e)­člověk s tetováním vyjadřuje podle nich tetováním svůj názor. Žáci 6.tříd uváděli nejčastěji odpověď b)­člověk s tetováním na ně působí jako z vězení  a také odpověď e).

Otázka č.9. Jaké máš sám zkušenosti s tetováním?

Graf č.9x

80 70 60

%

50

6.třída

40

7.třída 8.třída

30

9.třída

20 10 0

a)nemám,nechc

b)nemám,chtěl 

i

bych

c)mám 

     U žáků 6. převažovala odpověď, že tetování nemají a ani si ho nepřejí. Odpovědělo  takto 71% žáků 6.tříd. V 7. a 8.třídách byly odpovědi a) a b) téměř vyrovnané. V  9.třídách 63% dotazovaných odpovědělo, že tetování nemají, ale přáli by si ho. 

Otázka č.10. Má někdo u vás v rodině tetování?

Graf č.10x

90 80 70 60

6.třída

%

50

7.třída 8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

     V 18% případů žáků 6.tříd, v 25% případů žáků 7.tříd, ve 20% případů žáků 8.tříd a  25% případů žáků 9.tříd se v rodině vyskytuje osoba s tetováním. Odpovědi žáků v  jednotlivých třídách byly podobného charakteru.

2.3.ŠKOLA II­ZŠ Oskol Kroměříž

Otázka č.1. Jak moc je pro tebe důležité, být oblíbený mezi kamarády?

Graf č.I

80 70 60

%

50

6.třída

40

7.třída 8.třída

30

9.třída

20 10 0

a)velmi důležité

b)docela mi na  tom záleží

c) je mi to jedno

     Žáci 6., 7., 8. i 9.třídy se shodují ve svých odpovědích, že je pro ně docela důležité,  jak jsou oblíbeni v kolektivu. Nejvíce na tom záleží žákům 9.ročníků, nejméně pak  žákům 6.tříd.

Otázka č.2. Líbí se ti, když má někdo náušnici („piercing“) v obočí, nose,  jazyku (popř.jiných neobvyklých částech těla)?

Graf č.II

70 60 50

6.třída

40

%

7.třída 8.třída

30

9.třída

20 10 0

ANO

NE

     Piercing na lidském těle se více líbí žákům 9.tříd (kladně odpovědělo 69%  dotázaných žáků 9.tříd), nejméně pak žákům 6.tříd (záporně se k této otázce vyjádřilo  58% dotazovaných žáků 6.tříd). Lze tedy usoudit, že záliba v piercingu se zvyšujícím  věkem mírně stoupá. 

Otázka č.3. Znáš někoho s „piercingem“?

Graf č.III

100 90 80 70

%

60

6.třída 7.třída

50

8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

     Velká většina všech dotazovaných žáků zná osobu s piercingem, u žáků 6.tříd je to  87% dotazovaných, v 7.třídách 95% dotazovaných, v 8.třídách už 98% dotazovaných a  u žáků 9.tříd se dokonce nevyskytl jediný, kdo by neznal osobu mající piercing na svém  těle. Čili 100% dotazovaných žáků 9.tříd ZŠ Oskol KM znají osobu s piercingem.

Otázka 3a. Pokud ANO, je to někdo z   a)rodiny,  b) kamarádů/známých,  c)známé osobnosti

Graf IIIa

90 80 70 60

6.třída

%

50

7.třída

40

8.třída 9.třída

30 20 10 0

a)rodiny

b)kamarádů

c)známých  osobností

     Pokud dotazovaní žáci v předchozí otázce č.3 uvedli, že znají osobu s piercingem,  pak je tato osoba pro většinu z nich někdo z jejich kamarádů či známých. U 6.tříd takto  odpovědělo 48%, u 7.tříd 76%, u 8.tříd 83% a u 9.tříd 87% dotazovaných žáků. 

Otázka č.4. Jaké máš sám zkušenosti s „piercingem“?                    a)nemám, nikdy bych si ho nedal                    b)nemám, ale chtěl bych mít                    c)mám „piercing“   Kolik?.....................Kde?.........................                     d)měl jsem, už nemám  Proč?...................................................

Graf IV

70 60 50

%

40

6.třída 7.třída

30

8.třída 9.třída

20 10 0

a)nemám, nikdy  bych si  nedal

b)nemám, chtěl bych  mít

c)mám  „piercing“

d) měl  jsem,nem ám

     70% žáků 6.tříd, 54 % žáků 7.tříd, 64% žáků 8.tříd a 55,5% žáků 9.tříd piercing  nemají a ani po něm netouží. Zhruba třetina z každé skupiny pak uvádí, že piercing  nemají, ale přáli by si ho mít. V 6.třídách se nevyskytoval nikdo, kdo by měl piercing, v  7.třídě pak 3 žáci (5%) piercing měli a 1 žák (2%) ho musel odstranit ze zdravotních  důvodů. V 8.třídě 4 žáci (7,5%)z dotazovaných uvedli, že mají piercing a 2 žáci (4%) si  ho museli nechat kvůli zdravotním potížím vyjmout. V 9.třídách 4 žáci (9%) z  dotazovaných odpověděli, že mají na svém těle piercing.      Žáci uvádí, že vlastní piercingy nosu, brady, obočí, pupku. 

Otázka č.5. Je pro tebe člověk s „piercingem“zajímavější?

Grav č.V

90 80 70 60

6.třída

%

50

7.třída 8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

  

ANO

NE

     Pro velkou většinu dotazovaných žáků není člověk s piercingem o mnoho  zajímavější. V 6.třídách se takto vyslovilo 77% , v 7.třídách 84%, v 8.třídách 75,5% a v  9.třídách 82% dotazovaných žáků. Odpovědi žáků na jednotlivých tříd byly poměrně  podobné.

Otázka č.6. Může být podle tebe „piercing“ zdraví škodlivý?

Graf č.VI

80 70 60

%

50

6.třída 7.třída

40

8.třída 9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

      78% žáků 6.tříd, 71% žáků 7.tříd, 66% žáků 8. tříd a 71 % žáků 9.tříd si je vědomo  faktu, že by piercing mohl ohrozit jejich zdraví. Přesto se zhruba třetina dotazovaných  všech tříd v otázce  č.4  vyjádřila, že by jej jednou chtěla mít. 

Otázka č.7. Líbí se ti tetování?

Graf č.VII

100 90 80 70

6.třída

%

60

7.třída

50

8.třída

40

9.třída

30 20 10 0

ANO

NE

     Většina dotazovaných žáků se shoduje na tom, že se jim líbí tetování na lidském těle.  U 6.tříd takto odpovědělo 72%, u 7.tříd 79%, v 8.třídách 81% a v 9.třídách 91%  dotazovaných respondentů. Dá se usoudit, že se zvyšujícím se věkem záliba v tetování  mírně stoupá. 

Otázka č.8. Člověk s tetováním na tebe působí: a) zajímavěji,  b) vypadá  jako z vězení,   c) je více atraktivní,  d), působí to nechutně,  e) je to legrační,  f) je to hloupé,  g)vyjadřuje svůj názor

Graf č.VIII

45 40 35 30 25

6.třída

20

7.třída 8.třída

15

9.třída

10 5 0

a)zají

b)jako  c)více  d)nec

mavěj z  í

atrakti hutně

vězen vní

e)legr d)hlou e)vyja ačně

pě

dřuje  svůj 

      Na většinu dotazovaných žáků působí člověk s tetováním zajímavěji a vyjadřuje  podle nich tetováním svůj názor.  U žáků 6.tříd se taky často vyskytovala odpověď c)­člověk s tetováním je podle nich  více atraktivní. 

Otázka č.9. Jaké máš sám zkušenosti s tetováním?

Graf č.IX

70 60 50

%

40

6.třída 7.třída

30

8.třída 9.třída

20 10 0

a)nemám,ne chci

b)nemám,cht ěl bych

c)mám 

     U žáků 6. a 8.tříd převažovala odpověď, že tetování nemají a ani si ho v budoucnu  nepřejí. V 7. a 9.třídách převažovala odpověď, že sice tetování nemají, ale v budoucnu  by ho chtěli mít. V 7.třídách tak odpovědělo 64% a v 9.třídách 64% z dotazovaných  žáků.

Otázka č.10. Má někdo u vás v rodině tetování?

Graf č.X

70 60 50

6.třída

40

%

7.třída 8.třída

30

9.třída

20 10 0

ANO

NE

     V 33% případů žáků 6.tříd, ve 34% případů žáků 7.tříd, ve 38% případů žáků 8.tříd a  ve 23% případů žáků 9.tříd se v rodině vyskytuje osoba s tetováním. 

IV.DISKUZE        K samotným tématům „piercing“ a „tetování“  jsem v české literatuře našla jen  několik publikací, na internetu se tímto zabývají především webové stránky salónů,  které provádí tetování, piercing a jiná zdobení těla.      Žádný výzkum podobný tomu mému, se kterým bych mohla výsledky porovnat,  jsem nenašla.

V.ZÁVĚR            Cílem této práce bylo přehledným způsobem shrnout poznatky o tetování a  piercingu, jejich historii, vývoji a návaznosti na současnost. Dalším předmětem této  práce bylo zjistit, jaké jsou znalosti, postoje a vlastní zkušenosti žáků 2.stupně  základních škol ohledně tetování a piercingu.       Pro tento průzkum byl zvolen anonymní dotazník, na který odpovědělo celkem 321  respondentů, z toho 107  na ZŠ Arménská v Brně a 214 na ZŠ Oskol v Kroměříži.       Získané výsledky byly zpracovány a vyhodnoceny podle dvou kritérií, neboť  záměrem bylo také porovnat výsledky v jednotlivých třídách a  porovnat výsledky obou  škol navzájem.       Předpokládala jsem, že většina žáků piercing a tetování znají a  někteří s tímto mají  již osobní zkušenost­ať už pasivní (z pohledu pozorovatele), nebo aktivní (sami piercing  či tetování mají). Z průzkumu povedeného v rámci této práce vyplynulo, že tato  hypotéza byla správná. Velká většina žáků 6. až 9. tříd znalo osobu s piercingem či  tetováním a někteří z nich piercing na svém těle měli. Z toho tedy vyplývá, že piercing a  tetování již není pro žáky 2.stupně základních škol věcí neznámou, ale naopak se pro ně  stali již téměř samozřejmností.                       Zajímavé bylo zjištění, že zhruba polovině respondentů se piercing na lidském těle  líbí, ale pouze asi třetina z dotazovaných by si piercing přálo mít. Naopak tetování na 

lidském těle se líbí zhruba třem čtvrtinám dotazovaných a zhruba polovina z  respondentů by si tetování přála mít.        Při porovnávání výsledků z jednotlivých škol jsem nedospěla k žádným výrazným  rozdílům v odpovědích,i když moje původní doměnka byla jiná. Domnívala jsem se, že  mezi základní školou v menším městě (Kroměříž) a městě s větším počtem obyvatel  jako je Brno, by se mohly některé odpovědi lišit. Avšak tato hypotéza se nepotvrdila.      Výsledky mezi jednotlivými třídami se ovšem často poměrně lišily. Žákům 8. a  9.tříd více záleží na tom, zda jsou oblíbeni v kolektivu a také se jim průměně více líbí  piercing než žákům 6. a 7.tříd. Z dotazovaných žáků 6. a 7. tříd nikdo neměl piercing a  přáli by si ho mít méně než žáci 8.a 9.tříd. Překvapivé bylo zjištění, že nejvíce  informovaní ohledně zdravotních rizik piercingu byli žáci 6.ročníků. Tetování se  nejvíce líbilo žákům 9. tříd ve srovnání s ostatními třídami. Respondenti 6. a 8. tříd by  si přáli mít tetování méně, než žáci 7. a 9. ročníků.       Pokud se mezi respondenty našel žák s piercingem na těle, byli to žáci 8. nebo 9.  ročníků. Tetování na svém těle neměl žádný z dotazovaných žáků, pouze jeden uvádí,  že měl dříve dočasné tetování provedené Henou.       Můj průzkum potvrdil, že vliv velkého či malého města nehraje roli a toto téma je  aktuální na všech školách.        Pro učitele by mohlo být zajímavé znát názor, vlastní zkušenosti a informovanost  ohledně piercingu a tetování u žáků základních škol, což bylo cílem této diplomové  práce.      Tato diplomová práce mi přinesla mnoho nových poznatků o tématech piercing a  tetování. Dotazníky u žáků ZŠ mi pomohly odhalit jejich názory a zkušenosti s  piercingem a tetováním a potvrdila jsem si, že tetování a piercing prochází další ze  svých „renesancí“, a že toto téma je opět velmi živé. Jistě se s touto tematikou budeme 

v budoucnu setkávat čím dál víc, a proto bychom se měli jako učitelé o tyto trendy  zajímat a vzdělávat v tomto směru.      Snaha zviditelnit se, odlišit se piercingem či tetováním u žáků pubescenčního věku  souvisí podle mého soudu s pocity vnitřních zmatků, poruchami sebevědomí a potřebou  příslušnosti k sociálním skupinám. Učitel by se proto neměl omezit na odsouzení nebo  snahu o zákaz, nýbrž by se měl snažit přiblížit žákům všechna rizika s těmito  „ozdobami“ související, měl by mít snahu na utužování jejich sebevědomí jinými  způsoby, aby si ho žáci nemuseli kompenzovat v podobách piercingu či tetování a  především by měl mít zájem na tom, oddálit rozhodnutí žáků pořídit si některou z těchto  trvalých „ozdob“ těla do věku plnoletosti, kdy budou sami schopni zhodnotit a  uvědomit si dopad svých činů, které mají v těchto případech trvání až do konce života.     

VI.RESUME            

     Diplomová práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část byla  věnována historii piercingu a tetování, vysvětlení základních pojmů souvisejících s  tímto tématem a jejich jednotlivé charakteristice. 

     Praktická část byla soustředěna na zjištění znalostí, postojů a vlastních zkušeností s  piercingem a tetováním u žáků dnešní ZŠ. Výsledky anonymního dotazníku jsou  zhodnoceny podle 2 kritérií: třída a škola, na níž byl dotazník proveden.

     The diploma thesis consists of a theoretical and a practical part. The theoretical part  devoted to history of the piercing and tatoo, explanation of basis concepts being  connected with this topic and theire characterization.      The aim of the practical part is to find out of the knowledge, attitudes and own  experiences of basic school pupils towards the piercing and tatoo.      The information obtained by means of the anonymous question form are elaborated  accorading to two criteria: class and the school, where the question form was made.

           

VII.SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. Rychlík, M.:Tetování, skarifikace a jiné zdobení těla. 1.vydání, Nakladatelství Lidové  noviny, s.r.o., Praha 2005. ISBN 80­7106­780­6 2. Randal, H.:PIERCING­Moderní antologie.Rebo Poductions, Praha 1998.  ISBN 80­7234­029­9 3. http://www.stripky.cz/nemoci/zdravi/hepatitida_b.html 4. http: //www.tetování.com 5. http://www.crazy­style.cz 6. http://www.sexus.cz 7. http://tattoo.borec.cz 8. http://www.piercing.com 9. http://pediatrics.aappublications.org 10. http://www.byblair.com/piercing 11.http://www.tribalectic.com 12.http://www.tonguestud.com 13.http://bloodybluetattoo.cz 14.http://www.bmezine.com 15. http://www.tattoo­ko.cz 16. http://www.tetovani.com