MASARYKOVA UNIVERZITA. Německé městské nižší gymnázium Kyjov v letech

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra historie

Německé městské nižší gymnázium Kyjov v letech 1869–1897

Bakalářská práce

Brno 2016

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. Autor práce: Nikol Šikutová

Bibliografický záznam ŠIKUTOVÁ, Nikol. Německé městské nižší gymnázium Kyjov v letech 1869–1897. [Bakalářská práce]. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra historie, 2016, s. 60. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.

Anotace Tato bakalářská práce zachycuje dějiny německého městského nižšího gymnázia v Kyjově v letech 1869 – 1897. Kromě samotné kapitoly o vzniku a vývoji tohoto gymnázia zde věnuji pozornost i historii města v 19. století a školství v Kyjově. Cílem mé práce je představení a objasnění celkového chodu gymnázia, jakým předmětům se vyučovalo a jak celkově vypadaly školní roky na gymnáziu.

Annotation This bachelor thesis pictures the history of urban German lower secondary grammar school in Kyjov from 1869 to 1897. Except the chapter about the formation and development of this grammar school, I focus on town history during the 19th century and also on education in Kyjov. The aim of the thesis is to introduce and explain the whole course of secondary grammar school, to introduce subjects that were taught and also to depict school years at secondary grammar school in general.

Klíčová slova gymnázium, Kyjov, německé nižší gymnázium, škola, reálné gymnázium, historie školství

Keywords Grammer school, Kyjov, The German lower grammer school, School, The Real grammer school, History of school system

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila pouze prameny a zdroje uvedené v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uložena v Informačním systému Masarykovy univerzity a zpřístupněna všem ke studijním účelům.

V Brně dne

……………………… Nikol Šikutová

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Jiřímu Miholovi, Ph.D. za odborné vedení mé práce. Dále děkuji RNDr. Vladimíru Kotíkovi, kterými mi pomohl při výběru tématu. Také bych chtěla poděkovat Státnímu okresnímu archivu Hodonín a Vlastivědnému muzeu Kyjov za ochotné vyhledání potřebných materiálů k mé práci. Velké poděkování patří mým rodičům a sestře za podporu po celou dobu mého studia.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... - 8 1

Kyjov v 2. polovině 19. století ...................................................................... - 10 1.1

2

3

Odraz roku 1848 v každodenním životě................................................. - 12 -

Školství na jižní Moravě od reforem Marie Terezie ..................................... - 16 2.1

Možnosti vzdělání v druhé polovině 19. století ..................................... - 19 -

2.2

Prosazování vzdělání v Kyjově .............................................................. - 23 -

Založení německého městského gymnázia ................................................... - 28 3.1

Ředitel Otto Štik a otevření první třídy .................................................. - 30 -

3.1.1

4

Rozšíření gymnázia ......................................................................... - 32 -

3.2

Gymnázium se mění na reálné (1872/73) ............................................... - 34 -

3.3

Každodenní život na gymnáziu .............................................................. - 36 -

3.3.1

Školné a platy učitelů ...................................................................... - 36 -

3.3.2

Osobnosti v čele gymnázia.............................................................. - 38 -

3.3.3

Přijímací zkoušky ............................................................................ - 40 -

3.3.4

Povinná tělesná výchova ................................................................. - 42 -

3.3.5

Vztah škola, rodiče a žáci................................................................ - 44 -

Zánik gymnázia ............................................................................................. - 46 4.1

Změny na radnici a jejich dopad na gymnázium .................................... - 46 -

4.2

Výroční zprávy ....................................................................................... - 47 -

ZÁVĚR ................................................................................................................. - 50 Použité prameny a literatura: ................................................................................ - 52 RESUMÉ .............................................................................................................. - 55 SUMMARY .......................................................................................................... - 55 Seznam příloh........................................................................................................ - 56 -

-7-

ÚVOD K výběru tématu mé bakalářské práce se pro mě stalo inspirací Klvaňovo gymnázium v Kyjově, které jsem navštěvovala. Škola má ve městě dlouholetou tradici. Podnět k psaní o gymnáziu v této době mi dal pan RNDr. Vladimír Kotík (učitel na zdejším gymnáziu) při našem rozhovoru, které téma a dobu by bylo vhodné o místní škole zpracovat. Hlavní motivací při volbě tématu se pro mě stala dochovaná školní kronika, německy psané výroční zprávy a další prameny. Toto téma jsem si vybrala také proto, že jsem studentkou Pedagogické fakulty v Brně a téma mi je tudíž velmi blízké. Předpokládám, že tato práce pro mě jako pro budoucího pedagoga bude přínosná. Je pro mě i velice důležité, že se blíže seznámím s historií města, ve kterém žiji. Výchozím a nejdůležitějším materiálem se pro mě stala především dochovaná Kronika německého gymnázia. Dalšími zdroji mé práce byli také především německy psané prameny, které jsou k dispozici ve Státním okresním archivu Hodonín a ve Vlastivědném muzeu v Kyjově, kde se nachází i zmíněná Kronika. Školní kronika popisuje jednotlivé školní roky. Ve své práci jsem se snažila zaměřit na vznik německého nižšího gymnázia, rok 1872–1878, kdy se gymnázium přeměnilo v reálné a na jeho konec. Jelikož všechny školní roky probíhaly podobně, nevěnovala jsem jim samostatné kapitoly, spíše jsem se snažila kroniku a další materiály shrnout, aby si každý dokázal udělat obrázek o tom, jak to na škole fungovalo, čemu se vyučovalo, jaké byly podmínky přijetí apod. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První oddíl seznamuje čtenáře s životem v Kyjově, především v 2. polovině 19. století. Zmiňuji se zde i celkově o české společnosti této doby, kde vidíme, jaké byly vztahy mezi Čechy a Němci. Tyto vztahy vlastně provázely i celou historii německého gymnázia. Dále v této kapitole píši o spolcích, které v Kyjově vznikaly, ať již německé nebo české. Další kapitola je věnována obecně vývoji školství na našem území, seznamuji zde čtenáře s tím, jaké typy středních škol se na našem území vyskytovaly v období 2. poloviny 19. století. Zmiňuji zde i nejdůležitější zákony, reformy té doby, které školství posunuly vpřed, i když například novela školského zákona z roku 1883 znamenala spíše krok zpět pro obecné školy. Do této kapitoly zahrnuji i to, jak se kyjovské obyvatelstvo snažilo o hospodářské i společenské pozvednutí své obce

-8-

vybudováním škol. Přes příchod kapucínů, založení gymnázia (které bylo vedeno i piaristy, jež byli zárukou nejen náboženského vychování mládeže, ale i lepšího vzdělání pro život celkově), vzniku chlapecké a dívčí školy se dostávám k hlavní kapitole a tou je samotné gymnázium. Třetí a hlavní část této práce pojednává o Německém městském nižším gymnáziu v Kyjově v letech 1869–1897. Nejprve zde věnuji pozornost vzniku gymnázia, jak probíhal tento rok a roky ostatní. Dále jsou to například kapitoly o ředitelích, kteří na škole působili, o platech učitelů, výdajích školy. Také píši o tom, jak se gymnázium měnilo v reálné. Kapitoly věnuji tématům, která mi přišla zajímavá, jako je třeba zmínka o tělesné výchově, kde se čtenář může dozvědět, že žáci chodívali bruslit či plavat, což v dnešní době není zcela běžné a žáci dnes tráví většinu času v tělocvičnách. Čtvrtá kapitola je zaměřena na zánik gymnázia. Je zde řešena otázka, proč došlo k zavření německé školy. Kapitolu ukončuji zmínkou o výročních zprávách, ze kterých jsem i čerpala. Píši zde o tom, co jednotlivé zprávy obsahovaly. Přijde mi i pozoruhodné, že tyto výroční zprávy mohly sloužit jako výukový materiál. Cílem mé práce je využít všechny dostupné materiály týkající se tohoto gymnázia, poznat a objasnit čtenáři celkový chod gymnázia, jakým předmětům se vyučovalo a jak celkově vypadaly školní roky Německého městského nižšího gymnázia v Kyjově, jaký postoj měla škola k žákům či rodičům, jak probíhaly přijímací zkoušky oproti nynějším, kdy jsou nově na všechny střední školy i gymnázia zkoušky jednotné. Práce má částečně kompilační charakter, především v prvních dvou kapitolách. V hlavní části práce (3. a 4. kapitola) se snažím opírat především o písemné prameny. Pří psaní bakalářské práce jsem zvolila metodu přímou. Soudím, že tato práce nebude stěžejní pro studijní účely, například v základních školách, ale mohla by být užitečná pro studium regionálních dějin.

-9-

1 Kyjov v 2. polovině 19. století Vzdělání mělo v Kyjově velkou váhu, kyjovští obyvatelé vždy chtěli to nejlepší pro své syny a dcery. Roku 1759 dala Marie Terezie povolení, aby byli piaristé uvedeni do Kyjova. Piaristé, jež přišli roku 1760, založili v Kyjově nižší latinské gymnázium1 (po 7. třídu). Avšak již roku 1774 po školské reformě bylo gymnázium zrušeno a nahrazeno německou školou hlavní.2 Za vlády Josefa II. došlo roku 1784 ke zrušení místního kapucínského kláštera. Nadšení mezi poddanými vyvolalo zrušení osobního poddanství a vykupování z roboty. Do kyjovského života také zasáhla změna obecního zřízení3, tolerance Josefa II. poté vedla k značnému rozšíření židovské populace v Kyjově.4 Roku 1797 byly potlačeny poslední zbytky městské samosprávy5. 1798 projelo přes Kyjov rakouské vojsko, které dále pokračovalo směrem k Olomouci. 23. září 1804 bylo oslaveno vyhlášení rakouského císařství, měšťanstvo ovšem volalo po míru. Rok 1807 byl pro Kyjov tragický, když oheň, který vzplanul v domě obuvníka Kuchaře, zasáhl celou Kostelní ulici, vyhořel také starobylý kostel sv. Martina a částečně i piaristická škola. Bývalý farní kostel poté již nebyl nikdy opraven, z kostela zbyla jen dnešní hřbitovní kaple sv. Josefa. Téhož roku ztratil Kyjov i hrdelní soud.6 Budova koleje byla znovu obnovena díky příspěvku náboženského fondu, který činil 5131 zlatých. Peníze šly také ze školního fondu, a to 630 zlatých, přispěly i okolní panství Milotice, Koryčany, Bzenec, Kostelec a Ždánice. Podnět k tomuto výběru peněz dal Jan Chrysostoma Tomášek.7 Od roku 1834 se začalo město díky purkmistru Nejvarovi značně zvelebovat, nechal vydláždit silnice, zavedl také osvětlení do ulic. Ale jelikož Nejvar, vědom si svých schopností, jednal vždy samovolně, aniž by předem žádal souhlasu ostatní členy magistrátu, tudíž když byla v řešení otázka, kdo má vlastně živit obecní býky, 1

Piaristé zaváděli do svých škol také vyučování praktické, pro starší žáky vyučovali aritmetiku, v níž se učili kupeckým počtům. HLAVINKA, K.: O starém Kyjově. V Kyjově: Okresní osvětová rada, 1947, s. 142–143. 2 Tamtéž, s. 137–144. 3 Dekretem z roku 1786 zrušil Josef II. v královských městech magistráty a zavedl novou, čistě byrokratickou správu. Prvním purkmistrem byl Jan Gattoni. HLAVINKA, K.: c. d., s. 150-151. 4 HLAVINKA, K.: c. d., s. 137–158. 5 Od této doby jsou volby městského představenstva a úřady radních doživotní a obnovují se jmenováním. Tamtéž, s. 165. 6 Tamtéž, s. 164–166. 7 ZEMEK, M., BOMBERA, J., FILIP, A.: Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1951. Prievidza: TEXTM, 1992, s. 73.

- 10 -

zda měšťané nebo magistrát, tak se Nejvar bránil převzít obživu býků na útraty magistrátu a tato událost způsobila mezi měšťany napětí a Nejvar musel odejít.8 Kyjov se postupně stal průmyslovým městem, když byly roku 1844 otevřeny hnědouhelné doly. Za Kyjovem, směrem na Kostelec byla poté roku 1858 postavena sklářská huť.9 České společnost v letech 1860 – 189010 Pro toto období byl charakteristický trvalý růst obyvatelstva, jenž provázel průmyslovou revoluci. Jen v roce 1866 poklesl počet obyvatel v souvislosti s pruskorakouskou válkou a následnou epidemií cholery. Začala se vytvářet průmyslová centra, došlo k rozvoji potravinářského průmyslu. České země se postupně staly průmyslově nejrozvinutější součástí Rakouska-Uherska. Mezi nová průmyslová centra patřila i Praha s jejím strojírenským průmyslem. Měla také ústřední postavení v obchodu a finančnictví českých zemí. Na Moravě mělo důležitou roli Brno – druhé největší město, co do počtu obyvatel. Brno bylo střediskem vlnařského a strojírenského průmyslu.11 Mezi nejvýznamnější jevy, které změnily život obyvatel po materiální stránce v 19. století, patřilo tedy – vývoj a skladba populace, industrializace, ekonomický růst, převrat v primárním sektoru (prvovýroba), zemědělství a také proměna terciální sféry (patří sem služby, které zabezpečují komunikaci, dobrý chod hospodářství, školství, státního ústrojí a celé společnosti).12 Složení obyvatel bylo v této době následující – nejpočetnější byli sice Češi, ale např. ve Slezsku tvořili menšinu. Nejvyšší podíl měli Češi na Moravě. Němci se české „populační exploze“ obávali a jejich reakcí byly v 80. letech snahy po administrativním oddělení německých oblastí od „vnitrozemí“ českých zemí. Skutečné důvody však můžeme hledat spíše ve sféře politiky.

8

HURT, R.: Kyjovsko. Brno: Musejní spolek, 1970, s. 306–307. Kyjov. 3. aktualiz. vyd. Kyjov: Město Kyjov, 2011, s. 6. 10 Jsem si vědoma toho, že toto téma by mohlo být popsáno mnohem více a obšírněji. Tuto problematiku neberu ovšem za středobod mé práce, tudíž jsem jen chtěla nastínit, jaké vztahy panovaly mezi Čechy a Němci, jaké bylo složení obyvatel. Tyto vztahy vlastně provázely i celou historii německého gymnázia. 11 BOROVIČKA, M., KAŠE, J., KUČERA, J., BĚLINA, P.: Velké dějiny zemí Koruny české XII.a. Praha a Litomyšl: Paseka, 2012, s. 430. 12 JINDRA, Z., JAKUBEC, I.: Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015, s. 11. 9

- 11 -

Mnoho obyvatel odcházelo ale zároveň pryč z českých zemí, jelikož zde nebyl dostatek pracovních příležitosti. Počátkem 50. let začali lidé odcházet do USA, potom také do Ruska, Vídně atd. Lidé odcházeli i z politických důvodů. Vztahy obou národů v českých zemích se začaly v 2. polovině 19. století zhoršovat. Vliv na to měla i již zmiňovaná prusko-rakouská válka. Pokus Čechů o česko-rakouské vyrovnání pomocí tzv. fundamentálních článků skončil fiaskem, vinou českých politiků, kteří se řídili zásadou „buď všechno, anebo nic“. Proti článkům byli hlavně Němci, ale i na Moravě se proti fundamentálním článkům postavili poslanci, kteří chtěli samostatnost Moravského Markrabství. Liberální éra Čechům moc nepřinesla. V Praze byl vyhlášen výjimečný stav kvůli demonstracím. Za Taaffeho éry byli Češi v parlamentu členy vládní většiny tzv. železný kruh pravice a měli i svého ministra, Němci byli v opozici. Mladší generace německých liberálů chtěla uzákonit němčinu jako státní jazyk. V Čechách se postupně vytvořily dvě izolované národní společnosti s minimem vzájemných kontaktů. Na Moravě měl tento proces zpoždění. Mohli bychom říci, že Češi a Němci žili v českých zemích nikoli spolu, ale vedle sebe.13 Národnostní problém v českých zemích byl nejostřejším (v Předlitavsku). Není pochyb o tom, že nejdůležitější oblastí pro obě strany bylo školství. Důvodem bylo to, že v této době vlastenci věřili, že jazyk je duch národa a mládež by měla být vychovávána v mateřském jazyce. Kdyby tomu tak nebylo, tak by žáci, studenti ztratili vědomí své národnosti.14

1.1 Odraz roku 1848 v každodenním životě Ačkoliv téměř všichni kyjovští občané nesouhlasili s vypsáním voleb německého parlamentu na jaře roku 1848, tak i Kyjov, podobně jako většina moravských měst, měl po roce 1848 německé obecní zastupitelstvo, i když Němci byli oproti ostatním národům v menšině. Kyjov byl ke dni 1. července 1850 učiněn sídlem zvláštního soudního okresu a zároveň sídlem okresního hejtmanství. V této době byl národní život v Kyjově v začátcích. Jediným českým spolkem, který vznikl

13

BOROVIČKA, M., KAŠE, J., KUČERA, J., BĚLINA, P.: c. d., s. 430–469. KŘIVOHLAVÁ, B., VELEK, L., BINDER, H.: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867–1918. Praha: Výzkumné centrum pro dějiny vědy, 2003, s. 563. 14

- 12 -

roku 1865, byl Čtenářský spolek – první čistě národní organizace v Kyjově15, kterému můžeme později děkovat za české vítězství ve volbách v roce 1896. Od roku 1881 pořádal spolek i divadelní vystoupení. Již v 60. letech 19. století se veřejnost rozpadala na stranu ústavověrnou a opozici. Ústavověrná strana na tom byla lépe, když roku 1867 obsadila obecní výbor. Roku 1896 si domácí obyvatelstvo založilo Záložnou pokladnici, což bylo varovným znamením pro pány na kyjovské radnici. Kyjovští Němci se obrátili na tamní Židy, kteří byli jakousi zárukou, že se pád německé radnice ještě odloží. S tímto krokem ale ne všichni Němci souhlasili, a tak se stávalo, že někteří přecházeli do opozice, čili do českého tábora.16 Dalším spolkem byl od roku 1871 hasičský sbor s jednací řečí německou pod názvem „Freiwillige Feuerwehr in Gaya“. Tento sbor byl založen jako protiváha na vznikající tělocvičnou jednotu Sokol17, která vznikla přičiněním 24 členů Čtenářského spolku. Němečtí představitelé nechtěli k rozvoji české věci jen tak přihlížet a tak 14 dní před založením Sokola založili zmiňovaný hasičský sbor.18 V roce 1862 přišla obec s plánem zřídit nižší gymnázium. Povolení od státního ministerstva dostalo město roku 1866. Ačkoliv mělo být zřízeno gymnázium s německou vyučovací řečí, nezdálo se to pro občany Kyjova nijak nebezpečné. Výhody ze zřízení byli totiž mnohem větší, než nemít gymnázium vůbec.19 Vlastní budova školy vznikla na severní straně na místě piaristického přízemního refektáře, na východní straně byla zřízena umělecká románská kaple. Gymnázium bylo zpočátku v piaristické20 správě, postupem času bylo však nutno najímat světské učitele, jelikož se projevil nedostatek piaristického řádového dorostu. Chod gymnázia byl velmi drahý, a tak město žádalo o jeho pozemštění a postátnění,

15

Hlavním úkolem Čtenářského spolku bylo nejprve sdružovat českou společnost, následovalo půjčování českých knih, odebírání novin, a pak i pořádání ochotnických divadelních představení. KYNĚRA, J. Boj o český Kyjov. V Brně: Moravský zemský legionář, 1931, s. 12. 16 HURT, R.: c. d., s. 311–313. 17 Za zakladatele českého Sokola jsou považováni Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš. Roku 1861bylo uděleno povolení k založení tělocvičné jednoty pod názvem Tělocvičná jednota pražská. 16. února 1862 došlo k založení spolku, kdy byla do tělocvičny Jana Malypetra v České reálce v Panské ulici svolána ustavující valná hromada. Od ledna 1864 měla potom jednota ve svém názvu i slovo „Sokol“. Spolek se stal tělovýchovnou a ideovou organizací české mládeže, která přispěla k vývoji českého a slovenského kulturního života. WAIC, M: Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace. Praha: Karolinum, 2013, s. 17 a n. 18 KYNĚRA, J.: c. d., s. 11–15. 19 HURT, R.: c. d., s. 311. 20 U piaristů byla školská činnost hlavní náplní práce. Kromě Kyjova zakládali gymnázia u svých kolejí v Bílé Vodě, Bruntále, Kroměříži, Hustopečích, Strážnici, atd. KOUŘIL, M.: Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě a ve státních archivech. Přerov: Vlastivědný ústav, 1967, s. 2.

- 13 -

muselo se ovšem spokojit jen se zemskými subvencemi. Piaristický řád se zřekl roku 1876 gymnazijní budovy s jejím zřízením, s vědeckými sbírkami a též kaple, aby ulehčil obci jednání o postátnění. Roku 1884 bylo v Uherském Hradišti otevřeno české gymnázium a počet žáku v Kyjově klesal, i vlivem rostoucího národního uvědomování se stále počet žáků křesťanského vyznání snižoval. Ve školním roce 1890/91 bylo žáků jen 48. Od poloviny 80. let bojovali čeští vlastenci o dobytí města, tento boj byl namířen i proti gymnáziu, chtěli zastavit zemské subvence na jeho udržování.21 Roku 1874 se ujal řízení obce notář E. Valenta. Za jeho doby se dostalo Židům domovského práva a tím i úplného zrovnoprávnění s domácím obyvatelstvem, dokonce získali i čtyři místa v městském výboru. Židé, jimž dala rakouská Giskrova vláda úplnou rovnoprávnost, souhlasili s politikou namířenou proti Slovanům. Nová obecní správa si dala do programu například stavbu dívčí školy, zřízení nového hřbitova, nemocničního špitálu atd. Nakonec se uskutečnila roku 1876 jen úprava radniční věže. Zbytek financí (měli k dispozici 30 000 zlatých ročních příjmů, z toho 4600 zlatých bylo použito na radniční věž) šlo na vydržování německého nižšího gymnázia. Po roce 1870 se stala finanční i politickou oporou české většiny Občanská záložna. Židům se ještě několik let ovšem dařilo díky svým mocenským pozicím v obchodě a průmyslu udržet při životě německou radnici.

Soukromé zájmy a

germanizační záměry přispěly k tomu, že město postupem času dosáhlo zadlužení ve výši 160 000 korun, protože se zaměřovalo jen na udržení německého gymnázia a na ostatní již nezbývalo. Občanská záložna se po deseti letech svého působení dala v letech 1884–1885 do stavby renesanční záloženské budovy, která poskytla místnosti všem českým spolkům. Vzhled i rozsáhlost této budovy byla protějškem později vystavěné budovy gymnázia. Také se stala vizitkou vysoké úrovně českých národních snah. Občanská záložna poskytovala kyjovským vlastencům půjčky, díky kterým se postupně dostávaly domy na náměstí do českých rukou. Tímto byly vytvořeny předpoklady k dobytí německé radnice. Postupem času začali být dosazováni do okresních úřadů čeští úředníci. Při volbách v listopadu 1895 Češi zvítězili ve třetím sboru, ve druhém byli v menšině a v prvním sboru došlo k rovnosti hlasů. Němci se pokoušeli o odklad 21

HURT, R.: c. d., s. 312.

- 14 -

dalších voleb, ale na 13. srpna 1896 byly vypsány nové volby do prvního sboru, při čemž Češi dostali 13 hlasů – většinu. Dne 7. září 1896 byl ustanoven nový obecní výbor a měl se zvolit nový starosta, místostarosta a členové rady. Starostou se stal dr. Josef Galusek. První otázkou, kterou české obecní zastupitelstvo řešilo, bylo vybudování českého školství. 15. července 1897 bylo zrušeno dosavadní německé gymnázium. Od září roku 1897 byly v Kyjově už české obecné školy – chlapecká a dívčí. Roku 1898 bylo potom otevřeno i nižší české gymnázium obecní.22

22

Tamtéž, s. 313–316.

- 15 -

2 Školství na jižní Moravě od reforem Marie Terezie Habsburská monarchie ve válkách (ve válce o dědictví rakouské 1740–1748, ve válce sedmileté 1757–1763) prokazovala zaostalost. Nejbohatší části říše, což byli Slezsko a Prusko, připadly Prusku. Tyto ztráty byly také doprovázeny růstem izolace Habsburků, finance na tom nebyly také zrovna nejlépe. Mocnářství muselo tuto situaci řešit, chtělo překonat feudální uzavřenost a vytvořit si podmínky pro hospodářský rozvoj. Feudalismus byl hlavní překážkou hospodářského rozvoje. Měl se tedy zrušit jezuitský řád (což byl opora feudalismu) a mělo dojít k reformám. Školské reformy byly velmi důležité – došlo k omezování práv církve nad školstvím a vytvořily se základy novodobé školské soustavy.23 Roku 1774 byla zavedena povinná šestiletá školní docházka od šesti do dvanácti let. Na návrh Felbigera vznikaly v Čechách elementární školy trojího stupně: triviální - školy pro rolníky a řemeslníky, kde se učilo náboženství, čtení, psaní, počítání a základy slohu, dále to byly školy hlavní – tříleté nebo čtyřleté, kde se vyučovalo navíc základům latiny a německého jazyka a nakonec školy normální nebo vzorné školy hlavní, kde se dostávalo vzdělání budoucím učitelům. Školy triviální byly zřizovány v městech a vesnicích a učilo se zde především náboženství. Hlavní škola byla v každém krajském městě, kromě předmětu triviálních se zde učilo základům latiny, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, slohu, kreslení atd. Školy normální s rozšířenou osnovou škol hlavních byly zřizovány jen v hlavních městech a měly také za úkol vzdělávat příští učitele škol obecných.24 I přesto, že došlo v době tereziánské i josefínské k mnoha školským reformám, nebylo na tom školství na přelomu 18. a 19. století zrovna nejlépe. Většina vládních činitelů si tento stav škol i učitelstva uvědomovala, a tak byl roku 1795 zřízen nejvyšší školský orgán dvorská studijní a revizní komise, který posléze vytvořil jednotný celek školního zákonodárství (Schulkodex25). Roku 1845 existovalo na Moravě 1 522 škol triviálních, 17 škol hlavních a jedna normální, která byla v Brně. Postupem času se začaly zřizovat i školy pro

23

VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno: Masarykova univerzita, 1992, s. 8. KÁDNER, O.: Vývoj a dnešní soustava školství. Díl první. Praha: B. Janda, 1929, s. 61. 25 Schulkodex neboli Politické zřízení německých škol v dědičných zemích rakouských. FLOSS, P.: Sborník k dějinám českého školství a učitelstva na Moravě. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského, 1979, s. 70. 24

- 16 -

dívky. Do roku 1848 jich bylo na Moravě 18. K roku 1843 bylo na moravských obecných školách zaměstnáno 4 523 učitelů, kteří měli na starost 290 003 žáků. Březnové převratné události v Praze, Vídni a Pešti a pád Metternicha uvolnily cestu pokrokovým silám. Začaly se provádět školské reformy shora, bylo zřízeno ministerstvo vyučování (prvním ministrem se stal Fr. Vincenc v. Sommaruga, bývalý rektor vídeňské univerzity). Změny měly být následující: vydržování škol mělo být záležitostí obce, triviální školy měly být trojtřídní, vyučování mělo být rozšířeno o přírodopis, vlastivědu, tělocvik a zpěv, mělo se vyučovat výhradně mateřským jazykem. K přípravě učitelů měly být zřízeny 2–3 leté kursy a platy pro učitele měly být takové, aby se učitelé mohli věnovat jen a pouze svým školským povinnostem. Bohužel všechny tyto plány nemohly být uskutečněny pro nedostatek financí. Naplnilo se jen vyučování v mateřském jazyce, učitelům byla zajištěna svoboda ve volbě metody vyučování, kurzy pro učitele byly prodlouženy a byly zavedeny učitelské porady.26 Pro další vzdělání učitelů byly vydávány školní časopisy, v každém okrese měla být zřízena učitelská knihovna. Jednou za rok se měly konat v každém okrese zmíněné porady pod vedením okresního inspektora. Jednou za tři roky se měly konat zemské konference pod vedením delegátů zvolených na konferencích okresních. Na těchto poradách probírali učitelé věci, které se týkaly vyučovaných předmětů, metod a prostředků vyučování, zavádění nových učebnic, kázně atd.27 Za Bachova absolutismu se ale školství dostalo opět do rukou církve, církevních úřadů, které schvalovaly učebnice nebo rozhodovaly o obsazování volných učitelských míst. Po roce 1855 bylo trivium28 opět pokládáno za plně postačující obsah vzdělání.29 Roku 1860 byl vydán říjnový diplom30, což znamenalo 26

FLOSS, P.: c. d., s. 79–81. KOPÁČ, J.: Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867–1914. 1. Vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1968, s. 20. 28 Jednalo se o gramatiku, rétoriku a logiku. 29 HÁBL, J. a JANIŠ, K.: Přehled dějin pedagogiky. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010, s. 98–99. 30 Říjnový diplom potvrzoval existující právní stav, z čehož pramenila snaha rozmnožovat v principu nedotknutelný politický systém dynastické moci o eventuální nové instituce. Dále proklamoval základní zákon státu: 1. právo vydávat, měnit nebo rušit zákony bude nadále vykonáváno jen za součinnosti zemských sněmů nebo říšskou radou, 2. předměty zákonodárství (záležitosti peněžnictví, obchodu, dopravy a komunikace a vojenské povinnosti) budou vyřizovány za součinnosti s říšskou radou, stejně tak jako státní rozpočet, 3. všechny ostatní předměty zákonodárství mají být vyřizovány zemskými sněmy (v zemích uherské koruny ve smyslu dřívější ústavy a v ostatních zemích v souladu s odpovídajícími zemskými zřízeními). URBAN, O.: Česká společnost 1848–1918. 1.vyd. Praha: Svoboda, 1982, s. 148. 27

- 17 -

zrušení absolutismu a obnovení ústavy. Od této doby byly zákony přijímány „ve spolupráci“ s provinčními sněmy a říšskou radou. To byl ovšem jediný ústupek liberalismu.31 Začali vycházet noviny a časopisy, rozvinula se spolková činnost a vznikaly i učitelské jednoty (Budeš, Komenský). Říjnový diplom také řešil otázku českého jazyka na českých školách – oba zemské jazyky (český a německý) jsou uznány jako jazyky vyučovací za rovnocenné. Zákon platil však jen do roku 1867. K zásadním změnám českého školství došlo v druhé polovině 60. let. V prosincové ústavě z roku 1867 byly formulovány fundamentální školské zásady. Roku 1868 byla církev svých výsad zbavena a nyní měl stát právo nejvyššího řízení a dozorství nad školstvím.32 Pravidla pro vyučování ve školách obecných byla ustanovena říšským zákonem ze dne 14. května 1869, tzv. Hasnerův zákon33. Tento zákon pojednával o školách veřejných (obecných a veřejných), o navštěvování školy, o vzdělání učitelů a uzpůsobení k učitelství, o dalším vzdělávání učitelů a zřizování škol – to byla první část. V druhé části byla ustanovení o učilištích soukromých, třetí část zákona obsahovala ustanovení přechodná a závěrečná.34 Dne 20. srpna 1870 byl vydán ministrem kultu a vyučování Karlem Stremayrem Školní a vyučovací řád. Školní řád podrobně upravoval na národních školách výuku a obsahoval předpisy, které se týkaly školní docházky, doby vyučování, školní kázně (tělesné tresty byly nepřípustné), povinnosti učitelů, učitelských konferencí, rozdělování žáků na třídy a oddělní, cíle a úkoly vyučování, zkoušek a vysvědčení, pomůcek a vyučování ženským ručním pracím. Zákony pro školy národní a gymnázia vydávala říšská rada. 35 Škola obecná i měšťanská poskytovala v této době ukončené vzdělání, ale nevytvářela předpoklady pro další studium. Jednak z důvodu, že středních škol bylo

31

TAYLOR, A. J. P.: Poslední století habsburské monarchie: Rakousko a Rakousko-Uhersko v letech 1809–1918. Brno: Barrister & Principal, 1998, s. 132. 32 VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K. a VALENTA, J.: Výchova a vzdělání v českých dějinách. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1992, s. 6–7. 33 Hasnerův zákon zavádí nové předměty, osmiletou povinnou školní docházku, byly zřízeny obecné osmileté školy a měšťanské osmileté školy, dále byly založeny čtyřleté učitelské ústavy s maturitou. Všechny hlavní jazyky (u nás čeština a němčina) byly prohlášeny za rovnoprávné. Vznikaly zemské, okresní a místní školské rady. Náboženství ve školách podléhalo církvi, ale státu zůstal vrchní dozor. KASPER, T., KASPEROVÁ, D.: Dějiny pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Grada (Pedagogika), 2008, s. 97. 34 KOPÁČ, J.: c. d., s. 18. 35 Tamtéž, s. 22–23.

- 18 -

málo a platilo se zde vysoké školné, a dále měli na gymnáziích zcela odlišný obsah vzdělání.36 Roku 1883 byla vydána novela školského zákona, podnět k tomuto kroku přišel z Čech a o ostudné novele bylo rozhodnuto na základě Českého poslaneckého klubu, kde v čele stál F. L. Rieger. Roku 1879 bylo posláno memorandum biskupů vídeňské vládě, kde oznamovali, že chtějí, aby školství bylo uspořádáno opět konfesijně. Chtěli získat zpět svůj vliv na školu. Dále byl vídeňské vládě předán návrh na zkrácení školní docházky a snížení úrovně obsahu vzdělání. Proti novele se formovala v Českém poslaneckém klubu silná opozice, která byla nakonec téměř zlikvidována. Dne 2. května 1883 byla novela vyhlášena. Došlo ke zkrácení školní docházky, školní povinnost byla zkrácena na 6 let a vliv církve na školství byl posílen. Úroveň znalostí žáků byla velmi nízká. Byly vypuštěny některé předměty, byly upraveny učební plány a osnovy. Ředitelem školy se mohl stát jen ten, který prokázal způsobilost vyučovat náboženství. Jediným pozitivem této novely bylo zpřísnění úkolů a organizace měšťanské školy, která nyní byla pojata jako škola vyšší, která má za úkol připravovat jak pro průmysl a zemědělství, tak pro studium na učitelských ústavech a na odborných školách. Celkově ale tato reforma znamenala krok zpět pro obecné školy. Proti novele vznikala silná opozice, ale i tak byla zrušena až roku 1922 malým školským zákonem.37

2.1 Možnosti vzdělání v druhé polovině 19. století Po zrušení jezuitského řádu (1773) byly jejich školy převedeny do rukou státu nebo zrušeny. Reorganizace středního školství byla uskutečněna na základě návrhu z roku 1775. Piarista Gratian Marx určil, že gymnázia budou pětitřídní. Z toho tři třídy nižší (gramatikální) a dvě třídy vyšší (humanitní). Němčina nahradila latinu v prvních dvou ročnících. Tyto gymnázia ještě nekončila maturitou, a tudíž žáci z těchto škol nemohli jít na univerzitu. Pokud chtěli pokračovat dále ve studiu, museli projít ještě dvouletým filozofickým studiem. Od roku 1802 potom docházelo

36 37

VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K. a VALENTA, J.: c. d., s. 13. Tamtéž, s. 16–21.

- 19 -

k obnově či zřizování nových gymnázií. Obnovila se činnost řádových, převážně piaristických gymnázií.38 Revoluční atmosféra v letech 1848–1849 pobízela tehdejší učitele, novináře, politiky i vědce k tomu, aby se více zamysleli nad stavem tehdejší české školy. Brzy se objevily návrhy na reformu školství. Všechny návrhy byly typické – snahou zkvalitnit a prohloubit lidové vzdělání, prodloužit povinnou školní docházku, zmodernizovat obsah vzdělání a poskytovat i nejvyšší vzdělání v mateřském jazyce.39 Co se týče změn po roce 1848, tak byla zaváděna osmitřídní gymnázia (připojilo se filozofické učení), která nahrazovala staré školy latinské. Vyučovacím jazykem byla němčina. Některá gymnázia měla opět po roce 1866 povoleno vyučovat v českém jazyce. Došlo také k reorganizaci reálek, které měly mít nyní šest tříd a byly rozděleny na nižší a vyšší stupeň. Gymnázia doznala po roce 1869 značné změny – vznikla tzv. reálná gymnázia (nový typ střední školy, který měl gymnaziální charakter). Po roce 1883 se ustálily 4 typy středních škol a to klasické, reálné a reformní reálné gymnázium a reálka.40 Po roce 1854 byl na gymnáziích omezen počet hodin latiny, která postupně ztrácela význam, za to němčina se stala jazykem povinným. Důležité postavení získala také řečtina, rozšířena byla matematika, přírodním vědám se vyučovalo i v nejnižších třídách, zeměpis se oddělil od dějepisu a stal se samostatným vyučovacím předmětem, z kursu filozofického se stala filozofická propedeutika, kde se vyučovalo pouze psychologii a logice. Gymnázium bylo rozděleno na dva stupně tak, že jednotlivé předměty se probíraly jednou (elementárně a názorně) na nižším stupni a podruhé (vědecky) na stupni vyšším.41 Střední školu student ukončil maturitní zkouškou. Od let osmdesátých začal sílit odpor proti dosavadní organizaci střední školy rakouské, jmenovitě proti klasickému gymnáziu, které prý nestačilo svým novohumanistickým směrem a rázem. Mělo se více zaměřovat na vědy přírodní a na moderní jazyky. Roku 1882 vláda svolala novou anketu o reformě gymnázií. V dalších letech potom bylo ulehčeno vyučování jazykům klasickým, byl položen důraz na věcnou stránku antiky a ne na gramatiku. Bylo zavedeno povinné 38

LENDEROVÁ, M., JIRÁNEK, T., MACKOVÁ, M.: Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009, s. 202–203. 39 HORÁK, J., KRATOCHVÍL, M.: Stručné dějiny vývoje školy a pedagogického myšlení. Liberec: Technické univerzita v Liberci, 2005, s. 78. 40 HÁBL, J. a JANIŠ, K.: c. d., s. 98–100. 41 KÁDNER, O.: c. d., s. 233–234.

- 20 -

kreslení, tělocvik, upravila se osnova matematiky a fyziky. Byl také zaveden nový pravopis německý a český. Počet hodin stoupl na 28–31 hodin týdně.42 Další střední školou byly tzv. reálky, které byly zaměřené spíše na přírodní obory a živé jazyky. Reálkám bylo vyčítáno, že nešlechtí srdce a netříbí studentovi dovednosti vyjadřovací, že vychovávají ze studentů pouhé materialisty a tím brzdí pokrok lidstva.43 Reálky byly od roku 1851 šestitřídními (tří třídy nižší a tři vyšší), ale nebyly jako takové úplnou střední školou, jelikož nebyly ukončeny maturitou. Od roku 1868 byly reálky sedmitřídní a byla zavedena (1869) i maturitní zkouška. Po ukončení školy bylo možné jít dále pouze na vysokou školu s technickým zaměřením.44 Dalším typem byla reálná gymnázia, která měla být kompromisem mezi reálkou a klasickým gymnáziem, díky nimž by mohli absolventi této školy jít dále jak na univerzity, tak na vysoké školy technické. S vyučováním počtářství, měřičství, strojnictví mělo být spojeno učení náboženství, dějepisu, jazyka latinského a řeckého. Zastánci jednotné školy střední zjistili v organizačním nástinu z roku 1849 pro školy reálné, že je možné sdružit nižší reálky s nižším gymnáziem. Jelikož nebylo možné učit žáky současně čtyřem jazykům45, tak byla škola částečně dělena v skupinu gymnazijní a reální pro vyučování řečtině a francouzštině. V ostatních předmětech se dalo v nižších třídách provést jednotné vyučování.46 První takové reálné gymnázium bylo zřízeno na náklady obce táborské roku 1862, prvním ředitelem zde byl Václav Křížek.

42

Tamtéž, s. 239–242. ŠAFRÁNEK, J.: Reálné gymnasium: Obraz jeho vzniku, vývoje a osudů: Přehled jeho učebných osnov. Praha: I.L. Kober, 1913, s. 4. 44 KÁDNER, O.: c. d., s. 254–258. 45 Těmito jazyky byly němčina, latina, řečtina a francouzština. 46 ŠAFRÁNEK, J.: c. d., s. 5. 43

- 21 -

Rozdělení hodin v první škole tohoto druhu u nás i v Rakousku v Táboře r. 1862: 47 I.

II.

III. IV. r. g. r. 2 2 6 6 — 4 — 4 — 2 2 4 4 — — 3 3 3 3 4 I. sem. 2 3 — — II. sem. 2 — 3 2 — 2 — 4— 4 — 2 — — — 28 30 28 30 g.

náboženství latina řečtina čeština němčina francouzština dějepis a zeměpis matematika fyzika přírodopis chemie deskriptiva a rýsování kreslení krasopis filosof. Propedeutika

2 6 — 2 4 — 3 3 — 2 — 5 — 2 — 29

2 6 — 2 4 — 3 3 — 2 — 3 4 1 — 30

V. g. r. 2 5 — 4 — 2 3 — 2 4 4 — 3 — 2 — 4 — 4 — — 27 30

VI. g. r. 2 6 — 5 — 2 3 — 2 3 4 — 4 2 2 — 2 — 4 — — 29 30

VII. VIII. g. r. g. 2 2 6 — 5 4 — 5 2 3 4 4 — 2 — 3 2 2 4 1 4 4 — — — 3 — — 4 — — 2 — — — 2 — 2 29 30 28

Celkem týdně g. r. 16 14 46 18 26 — 17 14 30 26 — 9 24 22 24 25 13 11 9 9 4 12 10 22 4 22 3 5 4 — 230 209

Dalšími městy s reálným gymnáziem byla roku 1865 Praha, dále Plzeň, Litomyšl atd. Od roku 1874 se na Moravě osmitřídní gymnázium přeměnilo v čtyřtřídní (nižší) školu střední na základě humanitním, ke které mohly být přiřazeny buďto třídy vyššího gymnázia, nebo třídy vyšší reálky. Školy se tak začaly nazývat reálná a vyšší gymnázia.48 V III. a IV. třídě se předměty specificky dělily na gymnaziální a reálné, ostatním předmětům se žáci učili společně. Od V. třídy potom došlo k definitivnímu oddělení vyššího gymnázia a reálky. Reálná gymnázia neměla moc dlouhou tradici, zvláště proto, že ačkoliv žáci zde byli přetěžováni (např. oproti klasickým gymnáziím), tak výsledky těchto žáků jak v latině, tak v matematice byly slabé. Za jedinou výhodu by se dalo považovat, že žáci měli více času (2 roky) na rozhodování o svém budoucím povolání. V roce 1904 bylo v celém Předlitavsku již jen 17 reálných gymnázií. Roku 1908 byla ovšem vydána ministrem Marchetem nová organizační osnova pro reálná gymnázia a tak začala opět získávat na oblibě. Nová osnova realizovala celé reálné gymnázium jednotně s latinou a franštinou (bez řečtiny), přidávala vědám přírodním a byla také zavedena deskriptiva.49 Ke konci 18. století a v 19. století se začalo více dbát na pojem „všeobecné vzdělání“, což bylo důležité z hlediska rozvoje didaktického myšlení. Stal se součástí odborné pedagogické terminologie. Tento pojem ve smyslu kultivace člověka se 47

KÁDNER, O.: c. d., s. 267. ŠAFRÁNEK, J.: c. d., s. 8. 49 KÁDNER, O.: c. d., s. 266–272. 48

- 22 -

utvářel jako protiklad vyzbrojování člověka užitečnými a v praxi použitelnými vědomostmi.50

2.2 Prosazování vzdělání v Kyjově Nejstarší škola v Kyjově byla nejspíše zřízena při farním kostele sv. Martina51 koncem 12. století, jelikož péče o školství byla v této době v rukou církve. Zaměření této školy se měnilo podle toho, jak byla obsazena kyjovská fara, kdo byl v jejím držení. Posledním známým kyjovským katolickým farářem byl hradišťský premonstrát Martin z Přemyslovic. Kyjovská škola se blížila škole národní, tedy škole, ve které se učilo základním dovednostem – čtení, psaní, počítání a základy latiny. Škola měla také poskytovat nezbytné vědomosti pro život a připravovat žáky pro další studium na gymnáziích jezuitských nebo piaristických. V těchto školách, budovaných při kostelech, se mělo dostat důkladnějšího poučení o náboženských pravdách. Ve školách vyučovali duchovní a každá církevní škola měla jinou úroveň – dokonalejší organizaci měly ty školy, kde se nacházelo více duchovenstva, zvláště ve městech (kostely kollegiátní, kostely katedrální, kláštery). Žákům těchto škol se dostávalo větších vědomostí, než jen znalostí pouhého trivia. Žáci se učili latinský jazyk a sedm svobodných umění (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba). Účelem těchto škol bylo připravit žáka pro dráhu duchovního.52 Školství na Kyjovsku nezůstalo omezeno jen na školy triviální, postupem času se obyvatelstvo města snažilo o hospodářské i společenské pozvednutí své obce. Prvním krokem bylo roku 1719–1721 založení kapucínského kláštera. Kapucíni, kteří sem přišli roku 1710, zde měli prohloubit náboženské znalosti. Kapucíni ovšem nemohli vyjít vstříc zřizování a udržování škol, jelikož jejich program byl zaměřen k péči o blaho a spásu duše.53

50

SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika. 2., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada (Pedagogika), 2007, s. 38. 51 Kostel sv. Martina byl po Josefínských reformách přeměněn na vojenské skladiště a poté roku 1807 vyhořel. Dnes na jeho místě stojí kaple svatého Josefa, která byla postavena roku 1831–1832. Farním kostelem je do dnešní doby bývalý kapucínský kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na kyjovském Masarykovu náměstí. 52 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. 53 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr.

- 23 -

Okolnosti, že mnozí ze synů kyjovských měšťanů museli odcházet za vzděláním do jiných měst s latinskými školami, dala podnět k úvahám, jestli by nebylo nejlepší založit takovou školu v Kyjově. Tímto by se město mohlo vyrovnat Hradišti, Strážnici nebo i Mikulovu. A tak byl do Kyjova roku 1759, na základě povolení Marie Terezie54, povolán jeden ze školských řádů – piaristé55, kteří byli zárukou nejen náboženského vychování mládeže, ale i lepšího vzdělání pro život prospěšného. Piaristé byli povoláni i kvůli tomu, aby bylo umožněno studium žákům nemajetných rodičů. K samotnému uvedení piaristů do Kyjova došlo 24. listopadu 1760. Svou školskou činnost zahájili v obecní budově, kde se nachází dnešní fara, elementárním vyučováním (jednalo se tedy o psaní, čtení a počítání).56 Piaristy v Kyjově uvedl provinciál Jeremias Soudný a Matre Dolorosa, přivítat je přišel místní učitel i s některými dětmi z města. Šest dětí neslo obrazy sv. Josefa Kalasánského (zakladatel piaristického řádu).57 V obecní budově byli až do roku 1771, poté se přestěhovali do novostavby residence (tato část budovy tvoří nejstarší jádro areálu dnešního gymnázia na Komenského ulici), která se stavěla od roku 1764 do roku 1771. V budově byly umístěny školní třídy a v přízemí na jižním konci kaple sv. Jana Nepomuckého58. Po dvou letech potom přibrali i vyučování latinské, a tak bylo založeno nižší latinské gymnázium. Do roku 1780 byla vybudována jak kolej, tak i školní budova. O piaristické vzdělání byl v Kyjově ihned velký zájem a farní škola postupně ztrácela na významu. Úspěchem bylo také praktické zaměření jejich vyučování, pro starší žáky vyučovali tzv. aritmetiku, kde se učilo kupeckým počtům, psaní účtů, obchodních dopisů a vedení obchodních knih.59

54

Marie Terezie nejprve nesouhlasila s uvedením piaristů do Kyjova. Velkým problémem bylo také množství finančních prostředků, proti byli také kapucíni, kteří viděli v dalším řádu ve městě konkurenci. Olomoucká konsistoř se k tomu také nestavěla kladně. Kyjovským občanům bylo místo piaristů nabízeno uvedení Milosrdných bratří. Kyjovští si ale stáli za svým a tak nakonec dostali roku 1759 povolení k uvedení piaristů do Kyjova. Srovnej: JIREČEK, M.: K situaci piaristických kolejí na jižní Moravě v 19. století (Diplomová práce), Brno, PdF MU, 2009, 130 s. 55 „Řád se vyvinul ze školského bratrstva sv. Jana Kalasanského, které působilo v Římě od r. 1597. Roku 1617 jej jako kongregaci chudých pobožných škol ustavil papež Pavel V. Hlavním posláním členů řádu byla, vedle veřejné dobročinnosti, výuka mládeže na školách všech stupňů.“ POKORNÁ, B.: Dějiny německého gymnasia v Kyjově. In: 42. Výroční zpráva Klvaňova gymnázia v Kyjově za školní rok 1996/97. Kyjov: Vlastním nákladem, 1997, s. 19. 56 Státní okresní archiv Hodonín (dále jen SOkA Hodonín), NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7, s. 12. 57 ZEMEK, M., BOMBERA, J., FILIP, A. Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631–1951. Prievidza: TEXTM, 1992, s. 73. 58 Kostel měl dva oltáře – na hlavním oltáři byl vyobrazen Jan Nepomucký a na bočním sv. Josef Kalasanský. Varhany zde byly z roku 1766. Tamtéž, s. 73. 59 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr.

- 24 -

Kyjov se ovšem z gymnázia příliš dlouho netěšil. Kvůli školské reformě Marie Terezie v letech 1774–1775 bylo gymnázium zrušeno a nahrazeno školou hlavní s německým vyučovacím jazykem, která zde působila do roku 1869 – v důsledku školního zákona60 ze dne 14. května byla hlavní škola zrušena.61 Roku 1774 došlo také z podnětu Kyjova k lepšímu právnímu postavení učitelů a to konkrétně k tomu, že bez vědomí gubernia jako zemského politického úřadu nemohla být dána výpověď kvalifikovanému učiteli, což je takový učitel, který složil zkoušku z normální vyučovací metody Felbigerovy62. Od této doby se prodlužuje doba působení učitelů na školách, učitelé se již nestřídali tak často, což také pomohlo k jejich lepšímu sociálnímu postavení. Se zrušením gymnázia se nechtěli občané Kyjova smířit. O jeho obnovu se snažili jak po smrti Josefa II., tak i po napoleonských válkách. Ovšem ani v jednom případě nedosáhli svých cílů.63 Obnovení gymnázia se Kyjov dočkal až v druhé polovině 19. století, kdy byla roku 1868 otevřena první třída německého nižšího gymnázia. Jelikož budova kapacitně nestačila pro výuku, došlo k v letech 1864 – 1868 k přestavbě a současně přístavbě nové budovy. Kaple sv. Jana Nepomuckého byla zrušena a na jejím místě byla vystavěna kaple nová – kaple sv. Josefa Kalasánského. Stavbu provedl stavitel Josef Berger v novorománském slohu.64 Roku 1756 byla v královském městě Kyjově založena chlapecká škola a byla školou utrakvistickou. Ke změně došlo až roku 1871 po vydání nových školních zákonů. Po odstoupení posledního piaristy P. Laurentia Zinka se stala škola veřejnou – utrakvistickou. Nadučitelem se ovšem poté stal zapřisáhlý Němec, takže se snažil češtinu co nejvíce potlačovat. Ve školním roce 1897/98 byla otevřena nová dvojtřídní škola pro chlapce, ta již byla česká. Ředitelem byl jmenován Karel Blesík. Škola 60

Tento nový školní zákon nevytvořil jen jednotný typ národní školy po stránce organizační a správní, ale nýbrž po stránce pedagogické. Místo škol hlavních a normálních začaly vznikat školy měšťanské a také nové typy pro předškolní výchovu – školy mateřské. Hlavním úkolem školy se stal moment výchovný. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr. 61 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. 62 Od roku 1775 byly zřizovány tzv. preparandy (pro přípravu budoucích učitelů škol triviálních a hlavních). Šlo většinou o upevňování znalostí z normální nebo hlavní školy a o výklady z pedagogiky a didaktiky. Po absolvování tříměsíčního kurzu se mohl stát člověk pomocníkem učitele na škole venkovské, pokud chtěl být pomocníkem na škole městské, musel vykonat kurz šestiměsíční. Samostatným učitelem se stal tak, že musel působit na škole minimálně rok a musel být starší 20 let a poté mohl vykonat zkoušku učitelské způsobilosti. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H., BUREŠ, M.: Pedagogika pro učitele. 2. rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Grada (Pedagogika), 2011, s. 71. 63 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194 – ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství. 64 Tyto informace mám z přednášky Kyjovské proměny, která se konala ve Vlastivědném muzeu v Kyjově 27.9.2016.

- 25 -

utrakvistická už neměla v Kyjově většího významu, což ukazuje i to, že se po vzniku české školy přihlásili do školy utrakvistické jen tři žáci. Tyto okolnosti vedli ke zrušení této školy. Při zápisu do obecné školy chlapecké se roku 1897 přihlásilo 301 žáků do všech čtyř tříd.65 Česká škola chlapecká byla téměř ihned rozšířena na pětitřídní. Pro vyučování byla vystavěna nová budova o sedmi třídách. Z vyšších tříd odcházeli žáci na místní gymnázium.66 V Kyjově byla na počátku 19. století i farní škola dívčí, která byla později přeměněna na měšťanskou školu. Farní škola dívčí, dvoutřídní, byla založena v roce 1807.67 Jedním z ředitelů této školy byl pan František Sýkora, který byl upřímným Čechem. Ve školním roce 1864/5 navštěvovalo školu 198 žákyň, z nichž 182 se přiznávalo k národnosti české. Roku 1865 byla rozšířena škola na trojtřídní. 1869– 1870 byl správcem této školy Němec Vincenc Štencl. Při dívčí škole byly zřízeny opakovací kurzy nedělní. Vyučování na těchto kurzech bylo vedeno v němčině. Za ředitele Jana Obsta byla škola roku 1870 rozšířena na čtyřtřídní. Po roce 1896, kdy přešla správa obce královského města Kyjova do rukou českých, bylo uznáno, že dosavadní budova se nehodí ke svému účelu a měla být vystavěna budova nová. Během výstavby (školní rok 1897-98) se dívčí škola přestěhovala do místnosti v klášteře piaristů, kde se do roku 1896-7 nacházelo německé nižší gymnázium.68 Od roku 1896 se vedli sezení ohledně zřízení měšťanské školy pro dívky s vyučovací řečí českou69, dále žádali o českou školu obecnou dívčí i chlapeckou. 70 29. listopadu 1896 se na schůzi, které se zúčastnilo více než 300 osob, z toho 115 rodičů, kteří se podepsali, usneslo, aby byla podána žádost na zřízení měšťanské školy pro dívky s vyučovacím jazykem českým a tato žádost byla předložena městské radě. Žádost se odvolávala na to, že podle zemského zákona měla být v každém okrese škola měšťanská, pokud tu nebyla reálná. Český jazyk měl být zaveden z toho důvodů, že jen 13 děvčat z 324 školou povinných mluvilo německy. 71 Rodiče chtěli pro své děti zřízení škol obecných, ve kterých by si jejich děti v mateřském jazyce osvojily nezbytné vědomosti, které jsou dány ve školském zákoně.72 V jazyce se měly děti 65

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 636/1-8. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. 67 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 20. 68 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18. 69 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/16. 70 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18. 71 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/12. 72 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/22. 66

- 26 -

naučit psát (tiskacím i psacím), hbitě číst, rozumět tomu, co čtou. Bylo také důležité, aby se naučily projevovat své myšlenky jak ústně, tak v psané formě. V krasopise se učily úhledně a hbitě psát. V matematice měly umět počítat s celými čísly a se zlomky. V zeměpise měly děti znát podobu země a její pohybování, znát dny, části roku, hory, moře, řeky, státy a města. V dějepise se vyučovalo nejznamenitějším příběhům historie rakouské. Z přírodopisu si měly odnést znalost domácích užitečných a škodných zvířat a bylin, učily se také o stavbě lidského těla.73 12. března 1897 Gustav Sonnenwend a soudruzi v Kyjově podali žádost na zřízení obecných škol českých v Kyjově, tato žádost spolu s žádostí místní školní rady a žádostí obce Kyjova byla předložena okresní školní radě. Do jednání o této záležitosti byli zapojeni i rodiče.74 3. sprna 1897 byly žádosti vyřízeny a povolilo se zřízení obecné školy pro chlapce a obecné školy pro dívky pod jednou správou.75 Roku 1897 byla zrušena utrakvistická škola obecná dívčí v Kyjově a na jejím místě se tak objevila ryze česká škola dívčí. O neúspěchu utrakvistických škol hovoří také to, že od roku 1883 do roku 1891 byla do dívčí utrakvistické školy zapsaná pouze jedna žákyně jménem Bohdana Pitterle (1866).76 V srpnu roku 1898 byla škola rozšířena na pětitřídní a bylo povoleno otevřít první třídu školy měšťanské pro dívky. Do roku 1900 byla otevřena druhá i třetí třída. Ředitelem zde byl Antonín Hromádka. Škola pod jeho vedením jen vzkvétala – počet žákyň ve školním roce 1904/5 se šplhal k 170.77 Roku 1897 bylo na místní školní radě usneseno, že již i obec Nětčice bude schopná (dle výpočtů daní) percentuálně přispívat na vydržování české školy chlapecké a dívčí.78

73

ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení u věcech obecného školství na ten čas platné v království Českém. Praha: Ed. Grégr, 1878, s. 57–58. 74 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/5. 75 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18. 76 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 636/1-8, Materiály – zrušení škol utrakvistických a zřízení škol českých 1897, Seznam žaček zapsaných do dívčí utrakvistické školy pro školní rok 1897/98 v Kyjově. 77 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18. 78 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 636/1-8, Materiály – zrušení škol utrakvistických a zřízení škol českých 1897.

- 27 -

3 Založení německého městského gymnázia Již v roce 1863 usilovala městská rada královského města Kyjova o to, aby u vysokého státního ministerstva získala povolení ke zřízení nižšího gymnázia. Toto povolení jí také bylo uděleno. K tomu, že kyjovské obyvatelstvo opět silně začalo toužit po znovuzřízení nižšího gymnázia, přispěla do jisté míry obnova konstitučního života v Rakousku. Jednalo se také o vědomí, že blahobyt obce jde ruku v ruce s intelektuálním vzděláním jejich členů.79 Příznivě se pro vznik gymnázia tvářil i fakt, že město Kyjov bylo otevřené cizineckému ruchu a tudíž by nová škola strhla na sebe mnoho studentů a náležela by k nejznamenitějším ústavům v zemi.80 V ministerském výnosu z roku 1863, které povolovalo zřízení nižšího gymnázia, se psalo, že nestojí nic v cestě tomu, aby bylo gymnázium otevřeno. Obecní prostředky stačily pro udržení gymnázia, piaristé si měli dosazovat své učitele.81 Gymnázium bylo tedy v rukou piaristického řádu, a tak měšťané mohli očekávat, že je jeho vydržování nebude stát mnoho. Počítali s ročním nákladem 3 300 zlatých ročně. Kyjov, město tak malé, se stal jediným městem na celé Moravě, které dostalo povolení zřídit obecní gymnázium.82 Jelikož by ale stávající prostory nebyly pro nižší gymnázium dostačující, rozhodla obecní rada města Kyjova rozšířit piaristickou kolej a to přístavbou a adaptací dosud neužívaného druhého poschodí, zdejší kaple měla být využita pro školní třídy. Byl zřízen i nový kostel. 31. března 1864 byl položen základní kámen kostela. Stavbu vedl zdejší mistr zednický pan Josef Berger spolu s dalšími kolegy, dozor vykonával obecní rada pan Ignaz Gewinner. Stavba kostela byla dokončena 79

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. 81 Přesný přepis ministerského výnosu č. 1504 6 zněl takto: „Vysoké c. k. státní ministerstvo svým výnosem z 6. června tohoto běžícího roku č. j. 5636 C. U. ve věci žádosti obecní rady v Kyjově o povolení zřízení nižšího gymnázia v Kyjově nařídilo oznámit obecní radě v Kyjově, že jeho úsilí působit blahodárně podporou vyučování a výchovy bylo přijato se zaslouženým uznáním, a to za stavu, kdy jsou trvale zajištěny postačují obecní prostředky pro udržení nižšího gymnázia, takže nestojí nic v cestě tomu, takovou instituci otevřít, dokud ovšem řád piaristů nebude moci takto zřízené gymnázium podle předpisů obsadit dostatečným počtem zákonem přezkoušených učitelů, závisí na splnění této podmínky přiznání charakteru veřejného ústavu této nově zřízené instituci a zmíněná obec bude moci usilovat o to, aby své gymnázium mohla právně považovat za státní gymnázium.“ Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 1. 82 SOkA Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7, s. 39. 80

- 28 -

v létě 1868 a 27. srpna byl kostel vysvěcen Johannem Ottavou, který již před tím požehnal základnímu kameni. Hlavní oporou se stalo především rozhodnutí provinciála piaristů a vládního rady, který byl podle všeho velmi oblíbený, pana doktora filozofie Laurenze Zinka. Obsadil gymnázium vyučujícími ze svého řádu. 20. října 1868 potom poctil kyjovskou kolej svou návštěvou a přesvědčil se o výkonu žáků, kteří byli do nového ústavu vybráni. Během stavby kostela, roku 1866, se zdejší obecní rada obrátila opakovaně na vysoké c. k. státní ministerstvo, aby zažádala o povolení přeměny nižšího klasického gymnázia na gymnázium reálné. Vysoké státní c. k. ministerstvo tuto přeměnu schválilo. Mělo se tak stát podle učebního plánu schváleného pro reálné gymnázium v Hradišti a za dodržení podmínek stanovených ve vyhlášce vysokého ministerstva z 6. června 1863.83

Nakonec bylo ale v Kyjově otevřeno nejprve klasické

gymnázium, jelikož bylo lacinější, než gymnázium reálné 84. Reálným gymnáziem bylo až od školního roku 1872/73 a to jen pouze do školního roku 1877/78.85 Smlouva o zřízení a běhu nižšího gymnázia v královském městě Kyjově na jedné straně a c. k. vládním radou a piaristickým provinciálem česko – moravské provincie na straně druhé byla podepsána až roku 1868. Ve smlouvě například stálo, že jak hlavní škola, tak nižší reálné gymnázium tedy patřilo řádu piaristů. Provinciál musel podle smlouvy opatřit vyučující. Platy učitelům86 měla vyplácet obec z vlastních prostředků. Dále měla zajišťovat např. dodávky palivového dříví, vybavení školy, učební pomůcky, 50 zlatých na začátku školního roku pro kancelářské výdaje, přebírá péči o stav třech církevních budov (kostel, kolej a škola) atd. Ve smlouvě také stálo, že pokud by někdy piaristický řád natrvalo opustil kolej, tak obci Kyjov zůstane úplné a neomezené vlastnické právo na veškeré budovy, věci v ní a zahradu.87 Tomuto se tak stalo v roce 1888, kdy se piaristé gymnázia i koleje

83

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 1–2. Na reálném gymnáziu by bylo totiž potřeba zaměstnat a platit učitele francouzštiny, chemie a kreslení a také zavést fyzikální a přírodopisný kabinet. JIREČEK, M.: c. d. 130 s. 85 POKORNÁ, B.: c. d., s. 15. 86 Učitelé nižšího gymnázia měli podle smlouvy dostat k celkovému zaopatření 350 zlatých ročně, jako roční honorář 150 zlatých, ředitel školy potom 200 zlatých. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 6. 87 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 6. 84

- 29 -

vzdali, tím pádem všechny budovy i s kaplí sv. Josefa Kalasánského přešly do rukou města.88

3.1 Ředitel Otto Štik a otevření první třídy Smlouvou z roku 1868 bylo zajištěno, že začátkem příštího školního roku postupně započala výuka na nižším gymnáziu. Nejprve byla otevřena první třída, do které se hned prvním rokem přihlásilo 34 žáků (14 katolíků, 20 izraelitů). Vedením gymnázia byl pověřen Otta Štika jako provizorní ředitel (řádným ředitelem se stal 31. října 1870) nižšího gymnázia a pan Nicephora Stonner se stal třídním profesorem první gymnaziální třídy. Učební předměty si rozdělili následovně: Prozatimní ředitel převzal náboženství a přírodopis, obojí po dvou hodinách týdně. Prof. Stonner měl pak zbývající předměty, tedy latinu – 8 hodin, německý jazyk – 3 hodiny, český jazyk – 2 hodiny, matematiku – 3 hodiny. Dr. Moriz Duschak, rabín kyjovské oblasti byl oprávněn vyučovat izraelitské žáky gymnázia židovskému náboženství. Vyučovací předměty na gymnáziu (po celou dobu jeho trvání) byly rozděleny na povinné a nepovinné. K těm povinným patřila němčina, latina, řečtina a náboženství (křesťanské nebo židovské), zeměpis, dějepis, matematika, fyzika a přírodopis. K nepovinným patřily kromě češtiny jen francouzština a kreslení, které se ovšem vyučovaly jen za dob reálného gymnázia (1872 – 1878).89 Samotná výuka pro školní rok 1868/69 započala o měsíc později než nyní a to 1. října 1868 mší, kde se obraceli na Ducha svatého. Den poté, tedy 2. října, byly veřejně vyhlášeny školní zákony a ještě ten samý den a den následující se konaly ústní přijímací zkoušky do první třídy k profesoru Stonnerovi. Písemné zkoušky se konaly až 5. října kvůli svátkům izraelitů. 4. října se studenti spolu s učiteli účastnili v gymnaziální kapli mše u příležitosti svátku císaře Františka Josefa I, kdy ale nebyli žáci odvedeni do farního kostela jako obvykle. Jelikož na tento den připadla neděle, tudíž se v kostele konala i mše pro ostatní lidi z Kyjova a okolí – kostel by nebyl schopen pojmout takové množství lidí. Proto byla pro studenty sloužena v gymnaziálním kostele vlastní mše, kde na konec všichni zazpívali píseň Te Deum a 88 89

ZEMEK, M., BOMBERA, J., FILIP, A.: c. d., s. 73. POKORNÁ, B.: c. d., s. 17.

- 30 -

lidovou píseň.90 Bohoslužby se konaly pravidelně při zahájení a ukončení školního roku či pololetí (konec prvního semestru byl obvykle v půli února).91 20. října zavítal na kyjovskou kolej c. k. vládní rada a piaristický provinciál Dr. Laurenz Zink. Pří této příležitosti si prohlédl novou první třídu německého gymnázia a přesvědčil se o výkonech žáků, kteří byli přijati. Dá se říci, že se jednalo o jakousi první inspekci. Další inspekce se konala 14. a 15. května 1869 a prvním inspektorem, který do školy přišel, byl pan školní rada Wilhelm. Poslední vizitací byla vizitace kanonická, která proběhla od 24. do 26. června 1869 a inspekci vykonal opět pan vládní rada a provinciál piaristů Dr. Laurenz Zink. Zink došel k závěru, že výuka ve všech předmětech odpovídala požadavkům a výkony žáků byli dobré. Pochválil i pana ředitele a profesora Nicephora Stonnera.92 27. října a 13. ledna byli žáci odvedeni ke zpovědi a svatému přijímání, 20. až 22. března proběhly přípravy na velikonoční zpověď – 23. března potom proběhla samotná zpověď a přijímaní. Poslední svatá zpověď a přijímání v tomto školním roce se konala 2. června. Na Štědrý den byly v gymnaziálním kostele nainstalovány nové varhany, které od této doby provázely zpěv žáků během mše svaté. Na varhany nehráli gymnazijní profesoři, ale denně sem museli střídavě přicházet dva učitelé z dívčí školy. Na začátku měsíce května a června přišel řediteli do školy přípis z kolegia zmocněnců města Kyjova, který zprošťoval sedm chlapců placení zákonně stanoveného školného. První semestr skončil 6. února 1869, žáci obdrželi po bohoslužbě vysvědčení a do školy se vrátili až na začátku druhého semestru, který začal 12. února. Školní rok byl ukončen 30. června, kdy žáci obdrželi semestrální vysvědčení, dále proběhla slavnostní bohoslužba, při které žáci zpívali chvalozpěv „Velký Bože“.93

90

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 10. POKORNÁ, B.: c. d., s. 13. 92 Z inspekce 14. a 15. května se dochoval následující zápis: „C. k. školní rada Wilhelm sledoval při inspekci v kyjovském gymnáziu, která proběhla v květnu, výuku ve všech předmětech a shledal, že tato je odpovídající požadavkům a výkony žáků jsou vcelku velmi dobré. To bylo s uspokojením vzato na vědomost, při čemž bylo vysloveno uznání účelné činnosti pana ředitele a pana profesora Nicephora Stonnera.“ Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 10. 93 POKORNÁ, B.: c. d., s. 13. 91

- 31 -

3.1.1

Rozšíření gymnázia Následující školní rok (1869/70) se gymnázium rozšířilo o 2. třídu. Učitelský

sbor se tím pádem musel také rozrůst – do Kyjova byl poslán pan Celsus Neudert jako katecheta a stal se třídním učitelem v první třídě, na gymnáziu učil náboženství a český jazyk. Rozrostl se také počet vyučovacích předmětů, konkrétně se začal vyučovat dějepis a zeměpis. 5. listopadu 1869 byla poprvé otevřena knihovna na gymnáziu. Od tohoto roku také žáci začali vycházet na slavnostní církevní průvody tzv. procesí. Do školního roku 1871/72 se gymnázium každým rokem rozrostlo o jednu třídu, v roce 1871 byla otevřena 4. třída a tudíž byl počet tříd kompletní. Dalšími vyučujícími byli prof. Modest Kunz, suplující učitel Reiner Kerischer a suplent94 Jakob Paukert.95 Žákům, kteří pocházeli z chudších poměrů, byla udělována stipendia (ve školním roce 1887/88 bylo rozděleno celkově 30 zlatých mezi 4 žáky, z toho dva žáci 1. třídy, König Siegfried a Schneider Martin, dostali po pěti fl., žák 3. třídy Uhl Eduard 10 fl. a žák 4. třídy Trost Max také 10 fl.)96 Jak již víme, od školního roku 1871/1872 byla na nižším gymnáziu otevřena poslední čtvrtá třída, a tudíž oproti prvním školnímu roku přibyli i následující předměty: fyzika, dějepis, zeměpis, řečtina. Výše zmínění učitelé si vyučující předměty rozdělili následovně: Otto Štika – ředitel – fyzika ve 4. třídě, český jazyk v 1., 3. a 4. třídě Celsus Neudert – katecheta a profesor – náboženství ve všech čtyřech třídách, latinu a němčinu ve 3. třídě, český jazyk ve 2. třídě a třídnictví ve 3. třídě Modesto Kunz – profesor – latina a německý jazyk ve 2. třídě, dějepis a zeměpis ve 4. třídě, přírodopis v 1. třídě a třídnictví ve 2. třídě Nicephor Stonner – profesor – latina, německý jazyk a řečtina ve 4. třídě, řečtina ve 3. třídě a třídnictví ve 4. třídě Jakob Paukert – suplent – latina, němčina a zeměpis v 1. třídě, dějepis a zeměpis ve 2. třídě a třídnictví v 1. třídě Rainer Kerischer – suplent – matematika ve všech čtyřech třídách, přírodopis ve 2. a 3. třídě, dějepis a zeměpis ve 3. třídě97

94

Nevyzkoušený středoškolský učitel. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 5–8. 96 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 48. 97 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 8. 95

- 32 -

Školní rok byl zahájen 2. října mší za vzývání Ducha svatého. Poté proběhly (ve dnech 3., 5. a 6. října 1871) jako v letech minulých písemné a ústní přijímací zkoušky zapsaných žáků do první třídy. 4. října proběhla ve farním kostele hrubá mše za Jeho Výsost císaře Františka Josefa a účastnil se jí učitelský sbor a křesťanští studenti. Na začátku školního roku byl opět veřejně vyhlášen školní řád. Na základě přijímacího řízení bylo přijato do primy 38 žáků (všichni platící), z toho veřejných 36 a soukromých 2, z domu přišlo 34, opakující 2, katolíků 25, izraelitů 13, Němců 11, slovanského původu 25. V sekundě bylo 36, v tercii 19 a v kvartě 20 žáků. Tento školní rok opět probíhají povinné svaté zpovědi a přijímání, jak koncem listopadu, tak na velikonoce a při konci školního roku, dále se žáci gymnázia účastní pobožností při procesích. 2. ledna 1872 dorazí dva zemští inspektoři – Theodor Wolf a Josef Dvořák – kteří zde vykonají své poslání 13. – 15. ledna 1872. Inspektoři si své úkoly rozdělili – pan Wolf navštívil vyučování humanistických předmětů a pan Dvořák předměty přírodovědné. Oba se spokojeně vyjádřili o činnosti učitelů, stejně jako o pokrocích žáků. Dále se zde na inspekci objevil během své kanonické vizitace u řádu i pan vládní rada a řádový provinciál Dr. Laurenz Zink. Poslední inspekci tohoto školního roku byla inspekce moravského místodržitele, hrabě Sigmund von Thun Hohenstein, který při své vizitaci vyzval učitele, aby žákům kladly otázky z daných předmětů. Během roku byli vyloučeni nebo odešli čtyři žáci, takže celkový počet žáků na konci školního roku byl 109. Školní rok skončil 30. června 1872.98 Jak můžeme vidět, školní roky (i následující) měly v podstatě stejný průběh. Žáci museli konat přijímací zkoušky, účastnit se svatých zpovědí a přijímaní, každoročně se konaly hrubé mše za Jeho Výsost Františka Josefa (jeho svátek připadal na 4. října), někdy byly i mše u příležitosti Jejího Veličenstva císařovny Elisabeth (ta měla svátek 19. listopadu). Kromě pravidelných mší se můžeme v některých letech setkat i se smutnými zádušními mšemi, např. v roce 1872, 3. června bylo v městském farním kostele slouženo requiem za zemřelou paní arcivévodkyni Sofii, kterého se museli zúčastnit i žáci.

Učitelé si na začátku

školního roku rozdělili své vyučující předměty a každý rok navštěvovala gymnaziální ústav inspekce a kontrolovala chod školy. V dalších školních letech začala škola pořádat výlety (nejčastěji do Haluzic), žáci měli kromě velkých letních prázdnin i jiné volna, jako např. vánoční prázdniny, velikonoční prázdniny, 98

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 9.

- 33 -

prázdniny ku příležitosti svatodušních svátků. 5. května 1888 se konala dokonce první oslava krás studentského života tzv. majáles.

3.2 Gymnázium se mění na reálné (1872/73) Podle výnosu vysokého c. k. ministerstva z 25. dubna 1866 obdrželo město Kyjov povolení k přeměně původně plánovaného klasického gymnázia na gymnázium reálné. Ačkoliv jako první bylo otevřeno nižší gymnázium, postupem času si obyvatelé stále více přáli gymnázium reálné. Městský rada se tak obrátil na c. k. moravské místodržitelství, které výnosem z 15. srpna 1872 změnu školy potvrdilo.99 Tento rok se také může považovat za přelomový vzhledem k tomu, že od teď už nebyli všichni učitelé příslušníky piaristického řádu, jelikož počet aprobovaných řeholních učitelů klesal, tak byli postupem času nahrazování světskými učiteli.100 Jelikož tedy pan provinciál nebyl schopen sehnat žádného aprobovaného učitele kreslení, požádal městskou radu, aby se postarala o přijetí světského učitele. A tak byl vypsán konkurz, do kterého se přihlásil jeden jediný kandidát a to Wilhelm Dokoupil. Místo získal a stal se tak suplentem na reálném gymnáziu. Učitelský sbor a jejich rozdělení předmětů pro tento školní rok vypadalo takto: Otto Štika – ředitel – matematika ve 3. třídě, český jazyk v 1., 3. a 4. třídě Ceisus Neudert – katecheta a profesor – náboženství ve všech čtyřech třídách, latina spolu s dějepisem a zeměpisem ve 4. třídě a třídnictví ve 4. třídě Nicephor Stonner – profesor – latina, německý jazyk, zeměpis v 1. třídě, řečtina ve 4. třídě, matematika ve 2. třídě a třídnictví v 1. třídě Sigisbert Koetzlich – profesor – latina, německý jazyk, dějepis a zeměpis ve 3. třídě, přírodopis a fyziku ve všech čtyřech třídách a třídnictví ve 3. třídě Antonín Žák – suplent – latina, německý jazyk, český jazyk, dějepis a zeměpis ve 2. třídě, řečtina ve 3. třídě a třídnictví ve 2. třídě Wilhelm Dokoupil – suplent – kreslení v 1. třídě, matematika v 1. a 4. třídě101 Dne 1. října byl zahájen školní rok se 120 žáky. Školní rok probíhal téměř stejně jako v letech minulých. 14. Dubna 1873 došlo dodatečně z ministerstva pro 99

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 10. POKORNÁ, B.: c. d., s. 14. 101 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 10. 100

- 34 -

vzdělání a vyučování povolení aktivovat v Kyjově reálné gymnázium s přenesením práva veřejnosti z nižšího gymnázia na gymnázium reálné102. Jako v předešlých letech opět gymnázium navštívila inspekce. Jedinou ránou pro tento školní rok byl 1. květen, kdy zemřel pan profesor Celsus Neudert a tudíž si musel učitelský sbor přerozdělit vyučování předmětů. 31. června byl ukončen první rok reálného gymnázia. Výuka francouzského jazyka, pro reálné gymnázium typická, začala na kyjovském gymnáziu ve školním roce 1874/75 a vyučujícím se stal Hugo von Dunay de Duna Vecse.103 Původní i reálné gymnázium bylo s vyučovací řečí německou. Reálné gymnázium však dlouho nevydrželo. Do školy se rok od roku hlásilo méně žáků a již roku 1878 bylo přeměněno z žádosti obce vysokou c. k. zemskou školní radou výnosem ze dne 19. července 1878 č. 6012 opět na čistě nižší gymnázium s vyučovací řečí německou. Piaristické síly byly dále nahrazovány sílami světskými.104 Důvodem zániku reálného gymnázia byl také již známy fakt, že náklady na klasické gymnázium byly nižší. Zřízením gymnázia a stavebními náklady se Kyjov zadlužil a tak přišlo Kyjovu vhod, aby se gymnázium znovu stalo čistě klasickým.105 Učební plán znovuzavedeného klasického gymnázia v Kyjově platil s malými změnami dle ministerských nařízení z let 1884, 1887, 1892 do konce existence klasického gymnázia. Vypadal takto: 106

102

Přesné znění: „Jeho excelence, pan ministr pro vzdělání a vyučování uznal za vhodné vzít na vědomí zřízení reálného gymnázia v Kyjově, které bylo povoleno výnosem z 28.M.G.13952, a ke kterému již došlo na počátku školního roku 1872/73. Současně také přenesl právo veřejnosti z tamějšího nižšího gymnázia na reálné.“ Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 10. 103 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 14. 104 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18. 105 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. 106 POKORNÁ, B.: c. d., s. 15.

- 35 -

Ročník Náboženství Latina Řečtina Němčina Dějepis a zeměpis Matematika Přírodní vědy Čeština (nepovinná) Celkem

1. 2 8 — 4 3 3 2 3 25

2. 2 8 — 4 4 3 2 3 26

3. 2 6 5 3 3 3 2 3 27

4. 2 6 4 3 4 3 3 3 28

3.3 Každodenní život na gymnáziu 3.3.1

Školné a platy učitelů Po školských zákonech z let 1868 a 1869 nebyli učitelé státními zaměstnanci

(toho se dočkali až v roce 1948), byli veřejnými zaměstnanci a o jejich vydržování se nejdříve starala obec, v 1. polovině 20. století i okres. Územní svazky se také staraly o hmotné úpravy učitelských platů. Největším příspěvkem na úhradu školních vydání byl školní plat neboli školné, které za žáky museli platit rodiče nebo jejich zákonní zástupci. Školné se vyměřovalo na dobu 48 týdnů ročně. Samozřejmě existovali i úlevy vůči školnému pro chudé občany. Toto poskytoval dozorčí orgán nad obecním hospodářstvím. Celkový výnos školního platu závisel na velikosti obcí a tamních sociálních poměrech. Výše v obci kyjovské kolísala mezi sumou 1 360 až 1 795 zlatých, plus v tamní obci židovské 654 až 780 zlatých.107 Příjmy německého gymnázia byly např. pro školní rok 1874/75 4 240 zlatých a výdaje se vyšplhaly k 8 473,17 zlatých.108 Jak můžeme vidět, příjmy byly menší než výdaje (tak tomu bylo pravidelně). Roku 1893 obecní rada schválila rozpočet opět se schodkem a usnesla se, aby od poplatníků královského města Kyjova byla vybírána mimo 8% školní přirážky ještě 15% obecní přirážka ku přímým daním. Proti tomuto schválení podali členové obecního výboru a poplatníci města Kyjova v čele s Dr. Karlem Kozánkem, který by v Kyjově advokátem, stížnost.109 Na začátku školního roku 1887/88 byla suma školního platu stanovena na 8 zlatých během prvních šesti týdnů každého semestru. Chudí žáci, kromě žáků, kteří nyní nastupují do prvního semestru první 107

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 665, Výkaz o vydání a příjmech na německém gymnáziu v Kyjově. 109 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 136. 108

- 36 -

třídy, mohli skrze obecní zastupitelstvo města Kyjova zažádat o osvobození od odvádění školného.110 Ve školním roce 1896/97 rodiče museli platit 12 zl., ale na rozdíl od zmíněného školního roku mohli zažádat o odložení od placení školného i žáci, kteří šli do prvního semestru první třídy. Zajímavostí také je, že přespolní rodiče byli vázáni tím, aby své syny umístili pouze v obstojném a pro zdraví neškodném ubytování.111 Výkaz příjmů a vydání německého gymnázia 1895/96: 112 Vydání 1895/96 Štika Otto Spandl Josef

Schneider František

Bürgermeister Rudolf

Riedel Carl Freiwald Wilem Schlerka Alfred Meangoeius Josef Sluha Za prostředky k vyučování Dohromady

penze služné 1200 zl. funkční přídavek 200 zl. osobní přídavek 200 zl. paušale 50 zl. služné 800 zl. osobní přídavek 200 zl. bytné 150 zl. za vyučování českého jazyka 200 zl. služné 600 zl. bytné 60 zl. za caligrafii 100 zl. služné služné služné 800 zl. bytné 150 zl. služné

Celkem 300 zl.

1650 zl.

1350 zl.

760 zl. 600 zl. 730 zl. 950 zl. 300 zl. 120 zl. 284.01 zl. 7044.01 zl.

Příjem Školní plat

876 zl.

110

SOkA Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7, s. 38. 111 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen CommunalUntergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96, s. 19. 112 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 653, Výkaz o vydání a příjmech na německém gymnáziu v Kyjově, 1895/1896.

- 37 -

3.3.2

Osobnosti v čele gymnázia Osoba, která je pro vedení školy a celého učitelského sboru nejdůležitější je

pochopitelně ředitel. Prvním ředitelem kyjovského německého gymnázia byl od roku jeho založení pan Otto Štika. První dva roky, jak víme, působil na škole jako prozatimní ředitel. Teprve v říjnu roku 1870 ho uznala zemská školní rada jako řádného ředitele tohoto ústavu.113 Ředitel Otto Štika učil ze začátku přírodopis, poté převzal český jazyk, postupem času i fyziku, dále matematiku, chemii. Ve školním roce 1880/81 dokonce výuku mineralogie. Každým rokem vyučoval většinou dva z těchto předmětů v různých třídách, v posledních dvou letech to byla fyzika a mineralogie ve 3. a 4. třídě. Na konci školního roku 1883/84 odešel Štika do důchodu, jelikož ale obecní rada města Kyjova neučinila žádné rozhodnutí, kdo nastoupí jako další ředitel, souhlasil Otto Štika, že ještě čtvrt roku povede gymnázium. Jeho podmínkou bylo, že suplent Theodor Sewera, který nastoupil na gymnázium ve školním roce 1882/83, převezme písemnou agendu a také Štikovy předměty, které dosud vyučoval (2 hodiny přírodopisu ve 3. třídě a 3 hodiny fyziky ve 4. třídě). Otto Štika si také nechal slíbit, že obecní rada během tohoto čtvrt roku najde ředitele a zaměstná také odpovídajícího učitele.114 Dne 27. září 1884 bylo Theodorovi Sewerovi dle rozhodnutí obecního zastupitelstva města Kyjova propůjčeno místo řádného učitele a jeho plat činil 800 zlatých.115 Od druhého semestru byl gymnazijní profesor Theodor Sewera pověřen prozatimním řízením gymnázia a na vlastní útraty nechal spolu s učitelským sborem zhotovit památeční album pro pana ředitele Ottu Štiku s věnováním „K přátelské vzpomínce velectěnému řediteli panu P. Ottu Štikovi věnuje věrně oddaný sbor učitelů německého nižšího gymnasia v Kyjově“. 16. července 1885 byl dle usnesení obecního zastupitelstva116 vybrán, aby se stal řádným ředitelem na gymnáziu. 17. sprna 1885 potom tento akt schválila c. k. zemská školní rada pro Moravu. Od této

113

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 653, Výkaz o vydání a příjmech na německém gymnáziu v Kyjově, 1895/1896. 114 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 5 a n. 115 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 40. 116 „Obecní zastupitelství královského města Kyjova Vám propůjčuje místo ředitele v souladu s rozhodnutím schůze, která se konala 16. Července 1885 na německém nižším gymnasiu v Kyjově, kterému byla výnosem Jeho Excelence, pana c. k. ministra pro vyučování a kulturu z 18. října 1884, Z. 10986, poskytnuta reciprocita vůči školám vydržovaným ze státních prostředků. Toto jmenování potvrdila slovutná zemská školní rada svým výnosem ze 17. srpna 1885, Z. 5558.“ Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 43.

- 38 -

doby byla všechna místa učitelů obsazena jen světskými profesory.117 Tuto funkci vykonával Sewera do konce školního roku 1890/91.

V roce 1886 byl dokonce

zvolen členem obecního výboru. Dne 4. července 1891 byl obecním zastupitelstvem v Prachaticích povolán, aby se ujal role ředitele na zdejším reálném gymnáziu – nabídku přijal a tak pan Sewera opouští Kyjov.118 Co se týče předmětů, které T. Sewera vyučoval, tak to byly přírodopis, matematika, český jazyk, fyzika. Jelikož zmíněný ředitel T. Sewera opustil svou funkci na zdejším gymnáziu, musel se hledat nový vedoucí ústavu. 24. července 1891 byly předány všechny úřední záležitosti ředitelství provizornímu řediteli panu Leopoldovi Tertschovi, který se na výuce na nižším gymnáziu v Kyjově podílel od školního roku 1882/83. Řádným ředitel byl jmenován 16. září 1891. Roční plat Tertsche činil 1000 zlatých, dále měl roční příplatek 50 zlatých, vlastnil byt ve školní budově (dokud nebyl zařízen, dostával místo toho 250 zlatých ročně). 5. listopadu se stal druhým odborníkem v c. k. okresní školní radě Kyjova. Již za ředitele O. Štiky se zhruba od roku 1881 hlásilo do školy míň a míň žáků. Ve školním roce 1880/81 bylo přijato 122 žáků, teď (1892/93) byl počet přijatých pouze 68. Za ředitele L. Tertsche se začaly konat výlety (1. výlet byl do Haluzic vlakem, účastnili se ho všichni žáci, celý učitelský sbor, připojili se také rodiče a přátelé školy. Prvním školním výletem ve školním roce 1892/93 byl výlet pod vedením pana ředitele, který se ujal žáků 2. třídy a šli přes Nětčice do Bohuslavic, dále lesem do Čeložnic a přes Kostelec zpět do Kyjova.) Leopold Tertsch působil na gymnáziu do konce školního roku 1893/94, poté odešel na státní střední školu do Reichenbergu. Během svého působení na škole vyučoval latinu, němčinu, zeměpis, řečtinu. Dne 24. srpna 1894 byly předány úřední záležitosti ředitelství do rukou profesoru Josefu Spandlovi za přítomnosti starosty Dr. Karla Kocha. J. Spandl nejprve tento post odmítl, z důvodu nízkého platu ředitele (1200 zlatých ročně). Další funkční výhody, jako například byt ve školní budově, ho nejspíš přesvědčili a 20. září byl jmenován posledním řádným ředitelem na německém nižším gymnáziu. V tomto roce se na gymnázium přihlásilo v prvním kole pouhých 8 žáků, ve druhém

117

SOkA Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7, s. 18. 118 POKORNÁ, B.: c. d., s. 17.

- 39 -

kole potom 12. Josef Spandl působil na škole od školního roku 1892/93 a učil předmětům jako je řečtina, latina, krasopis.119 3.3.3

Přijímací zkoušky Ze začátku působení německého gymnázia se přijímací zkoušky konaly vždy

na začátku školního roku, což nejspíše nebylo moc praktické, vzhledem k tomu, že ještě 1. září přesně nevěděli, kolik žáků nastoupí. Postupem času (pro školní rok 1886/87) se začali konat přijímací zkoušky do prvních ročníků v půli července. Pokud se nenaplnil počet žáků, druhé kolo bylo vypsáno na začátek září. V září se potom spolu s přijímacími zkouškami konaly i zkoušky žáků, kteří propadli. Každý žák, který se chtěl nechat do první třídy zapsat, se musel ohlásit i s jeho otcem popř. zákonným zástupcem u ředitele gymnázia. U této přihlášky žák předložil svůj křestní a rodný list a své výsledky ze základní školy. Žák, který se nechal vyučovat soukromě, nemusel předkládat vysvědčení z předchozího vzdělání. Dále musel otec předložit podepsaný formulář o své národnosti. Přijímací taxe (za zkoušku jako takovou se neplatila žádná taxe) činila 2 zl. a 10 kr., příspěvek na učební pomůcky 1 zl.120 K přijetí do první třídy bylo potřeba složení nezbytných zkoušek, u kterých byly stanoveny následující požadavky: a) Zkouška z náboženství: Katolíci museli mít znalosti o tomto vyznání (hlavně o svátostech a božích přikázáních), museli dokázat znalosti z etiky, kterou se učili v prvních čtyřech třídách základní školy. Židovští žáci byli zkoušeni ze stvoření světa po příchod Izraelitů do země Kanaan, plus taky z deseti přikázání. b) Zkouška z německého jazyka: Žáci museli prokázat znalosti ze čtení, psaní a také latinského písma (především jisté znalosti v ohýbání podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen a sloves, u sloves správné a rychlé použití, stavbu slovesa, tvar a způsob). Také museli mít znalosti v analýze jednoduchých vět, znalosti v pravopise byly prokázány při psaní diktátu.

119

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 53 a n. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 2363, Jahres-Programm Nr. II. des deutschen CommunalUnter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1887/8, s. 8. 120

- 40 -

c) Zkouška z matematiky: Přijímací zkoušky z toho předmětu se skládaly ze cvičení ze základních početních úkonů s celými čísly (úkoly se zlomky apod. byly u zkoušky vyloučeny). Okolnosti při přijímacích zkouškách: a) U znalostí z náboženství: Zkouška se konala pouze ústně. Ti žáci, kteří neměli z náboženství ze čtvrtého ročníku základní školy horší známku než „dobré“, byli od přijímací zkoušky osvobozeni. b) Německý jazyk a matematika: Zkoušky z těchto dvou předmětů byly jak písemné, tak ústní. Ti žáci, kteří ve svých výpisech vysvědčení z obou těchto předmětů měli přinejhorším známku „dobré“ a jejich zralost v těchto předmětech se u písemné přijímací zkoušky neprojevila horší známkou než „uspokojivé“, byli od ústní zkoušky osvobozeni. Jsou-li ale v těchto obou předmětech známky vysvědčení a výsledky písemných zkoušek nepříznivé, jsou odmítnuti jako „nezralí“. V takovém případě jsou vráceny poplatky za příjímací zkoušky a za příspěvek na školní pomůcky. Opakující žák nesměl v témže roce na žádnou jinou střední školu v zemi dělat přijímací zkoušky.121 Podmínky k přijetí do vyšších ročníků byly takové: 1. Nový žák byl přiveden k řediteli svými rodiči popř. zákonnými zástupci. 2. Žáci přicházející z jiných gymnázií museli mít s sebou rodný list, poslední semestrální vysvědčení s předepsanou odchodovou klauzulí a dvěma náležitě vyplněnými národnostmi. Dále měl s sebou přinést důkaz přibližně uděleného osvobození od školného nebo důkaz o pobírání stipendia. Žák z místního německého gymnázia předložil jen poslední semestrální vysvědčení. 3. Cizí žák musel zaplatit 3 zl. a 10 kr. za přijímací taxi a poplatek za pomůcky. Žák, který tu již studoval jen 1 zl. na učební pomůcky. 4. Žáci z jiných ústavů, jako jsou měšťanské školy, průmyslové školy, reálné školy atd. stejně tak jako soukromí žáci, kteří se chtěli nechat do vyšší třídy

121

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen CommunalUntergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96, s. 18.

- 41 -

zapsat, museli po předložení všech nutných dokumentů podstoupit také přijímací zkoušku do dotyčné gymnazijní třídy. 5. Zkouška byla písemná i ústní z latiny, řečtiny (pro 4. třídu), německého jazyka a matematiky, pouze ústní byla z náboženství, zeměpisu, dějepisu a přírodopisu. 6. Poplatek za takovou přijímací zkoušku do vyšších ročníků byl 12 zl., stejně tak jako poplatek za zkoušku soukromých žáků. Mimo jiné byl poplatek za přijímací zkoušku ještě 2 zl. a 10 kr. a 1 zl. za poplatek na školní pomůcky.122 3.3.4

Povinná tělesná výchova

Na našem gymnáziu se na tělesnou výchovu začalo dbát až na konci 19. století. Byly vymezeny tři základní okruhy tělesných cvičení – pořadová, prostná, nářaďová. Na rozvoj síly, obratnosti, jistoty, odvahy a sebedůvěry byly zaměřeny cíle školní tělesné výchovy. Stanovený rozsah byl 2 vyučovací hodiny týdně.123 Dlouhou dobu neexistovaly pro tělesnou výchovu žádné přesné osnovy, každá škola si tvořila osnovy svoje, a poté si je nechala uznat zemskou školní radou. Předmět se v podstatě vyučoval jen tehdy, když se na škole objevil nadšenec, který byl ochotný a schopný tento předmět vyučovat. Ze začátku nebývali nijak soustavně vzděláváni, nemuseli skládat žádnou zkoušku. V roce 1870 byl vydán předpis o zkouškách a byla také zřízena příslušná zkušební komise – nejprve ve Vídni, roku 1879 v Praze). Obvykle se cvičívalo venku za příznivého počasí, protože ne každá škola měla k dispozici vhodné prostory. V roce 1890 již přišlo nařízení ministerstva kultu a vyučování, že střední školy se měli snažit o zřizování vhodných koupališť, kluzišť a hřišť.124 Od školního roku 1895/96 začínali být žáci vyzívaní k pravidelné účasti na tělesné výchově. V tomto roce byla veškerá pozornost věnována podpoře tělesné výchovy. Hodiny se konaly většinou v pondělí a ve čtvrtek od 17:00 do 18:00 na místě vyhrazeném pro cvičení. K různým tělocvičným prvkům byly přidávány i mládežnické hry, které byly organizovány pod vedením učitele Bürgermeistera od konce dubna do konce školního roku. Ve výroční zprávě se také psalo, že se žáci 122

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen CommunalUntergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96, s. 19. 123 KUNČAROVÁ, M.: Pojďme spolu abecedou aneb netradiční pojetí zdravotní tělesné výchovy (Diplomová práce), Brno, PdF MU, 2016, 125 s. 124 ŘEZNÍČKOVÁ, K.: Študáci a kantoři za starého Rakouska: české střední školy v letech 1867– 1918. Praha: Libri, 2007, s. 65–67.

- 42 -

těchto her účastnili s chutí a láskou a jen těžce se dal jejich zápal a často nadměrná radost krotit. Hrály se všechny možné míčové hry, dále například hra na kočku a myš, chyťte zloděje, zajíc v zelí, slepice a jestřáb, trojnohý běh125 atd. U většiny her šlo o to, aby se žáci navzájem chytali, jako například v dnešní době hra „Na babu“. Na začátku měsíce června chodili žáci třetí a čtvrté třídy na výšlap přes Bukovany do kamenitého lesnatého pohoří – Ždánského lesa. Po tříhodinové cestě, kterou prokládali různými hrami (vytrvalostní běh, tahání z keřů atd.) i odpočinkem, přišli na jejich cílové místo, čímž byli Haluzice. Po krátkém odpočinku a občerstvení šli na lesní cestu, kde si hráli, recitovali básně a zpívali. Tento výlet skončil příjezdem večerního vlaku, který odvezl veselé účastníky zpět do Kyjova. Cílem těchto výletů nebylo jen pobavení, ale zároveň jim měly přinést také poučení a duševní povzbuzení. Na výletech se také soustřeďovala zvláštní pozornost na orientaci v prostoru a přírodovědě pod vedením buď třídního učitele, nebo učitele daného předmětu. Mezi další důležité části tělesné výchovy patřilo plavání a lední bruslení. Pro bruslení ale bohužel nebyli vždy vhodné podmínky, zimy nebyly dostatečně chladné. A tak se občas stalo, že závod v rychlobruslení nemohl být uskutečněn, jelikož německý Bruslařský spolek nemohl dráhu otevřít.126 Do tělesné výchovy bychom mohli zařadit i celoškolní výlety, které se konávaly na konci školního roku. Na výlety se těšili nejen studenti a profesoři, ale také velká část obyvatel města. Školní výlety neprobíhaly ve stejném duchu jako dnes, kdy jde především o získání nových vědomostí, o prohlídku památek či přírodních krás. V té době šlo spíše o jakousi slavnost či veselici, které se mohli účastnit i lidé, kteří neměli s gymnáziem nic společného. Tyto slavnosti měly nejspíše kořeny v studentských majálesech, kdy se v podstatě slavil příchod jara. Studenti chodili i se svými profesory v průvodu, při kterém zpívali, tancovali či popíjeli. Většinou se také vydávali někam do přírody. Největší rozmach výletů byl v 60. až 80. letech 19. století, kdy školní život ještě nebyl svázán přísnými pravidly. Později docházelo k ústupu takových akcí (výletů, vycházek). Podíl na tom mělo i to, že se z těchto veselic měly stát pedagogicky hodnotné podniky. Začaly se uplatňovat 125

U této hry žáci vytvořili dvojice. Ve dvojicích se postavili vedle sebe a vnitřní nohu si napevno svázali v oblasti kolem kotníku. V tomto útvaru se snažili co nejrychleji překonat vytyčenou trasu. Cílem této hry je rozvoj kooperace, rychlosti a obratnosti. 126 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen CommunalUntergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96, s. 6–7.

- 43 -

výlety, které známe dnes (především třídní). Měli tedy studentům přinášet poučení, zároveň při nich bylo menší riziko, že se student bude chovat nevhodně (např. nebude požívat alkoholické nápoje, nebude se stýkat s mladšími dívkami).127 Následující tabulka ukazuje počet žáků účastnících se třech nejdůležitějších tělovýchovných oddělení (gymnázium Kyjov, školní rok 1895/96):128 Třída

Celkový počet žáků

Cvičení a mládežnické hry

Plavání

I.

25

24

12

12

II.

14

13

7

6

III.

18

17

10

13

IV.

8

8

6

4

Celkem

65

62

35

35

3.3.5

Lední bruslení

Vztah škola, rodiče a žáci Ačkoliv se škola snažila od rodičů popř. zákonných zástupců převzít velkou

část starostí o výchovu a vzdělání jejich synů, tak nemohla a nechtěla se zříci úplně zapojení „rodného domova“. Ze strany rodičů se ředitel zajímal o výkon žáků ve škole, měl je pozorovat, jak se vyvíjí atd. Měl jednat tak, jako by byl jejich rodič. Pro pravidelné sdělování o průběhu studia žáka rodičům byly určeny tzv. konferenční zprávy, kde byly shrnuty výkony žáků ve všech vyučujících předmětech, tak jako jejich chování a píle. Tento průkaz musel žák každé čtyři týdny předložit rodiči/zástupci k nahlédnutí a podpisu. Nepatrný počet žáků (v pozdějších rocích německého gymnázia) usnadnil učitelům na jedné straně didaktické zpracování žáků, ze kterého také přímo vycházelo, jestli žáci probíranou látku jednotlivých předmětů můžou snadněji ovládat jak z kvantitativního, tak kvalitativního hlediska. Na straně druhé posuzoval 127

ŘEZNÍČKOVÁ, K.: c. d., s. 86–88. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen CommunalUntergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96, s. 6. 128

- 44 -

učitel snadněji celou třídu. Při menším počtu žáků bylo tedy možné, aby všechny žáky udržel v pozornosti a aby dbali přísné disciplíně. Disciplína si zakládala především na zabránění výtržnostem. Aby k žádným problémům nedocházelo, prověřovali se žáci již před přijetím na gymnázium. Když už náhodou k něčemu došlo, žáci obdrželi napomenutí, důtku nebo trest. Při všem se mělo postupovat s láskou, ale také s přísností. Není tomu jinak ani teď, nebylo tomu jinak ani v dobách minulých. Jak se žáci zamilovali nebo si našli kamarádku, byli podle tehdejšího ředitele Theodora Sewery ve velkém rozptýlení a vedlo je to k povalečství a k neplnění svých úkolů. Co se týkalo cizích žáků, se kterými měl veškerý personál školy velmi dobré vztahy, zde se dbalo na to, aby studenti byli umístěni ve spolehlivých domech, kde na ně mělo být dohlédnuto a láskyplně postaráno. Za ubytování, stravu a mytí v průměru platili sumu 12–15 zlatých za měsíc. Ubytování v menším městě bylo z hlediska výchovy bezpodmínečně upřednostňováno. Žáci se zde mohli těšit z krásné přírody. Díky železniční síti, která vedla i přes Kyjov, se mohli žáci s rodiči pohodlněji setkávat. Stejně tak jako cizí žáci, tak i místní, kteří zde byli ubytováni, byli velmi snaživý, pracovití a do vzdělání zapálení.129

129

Státní okresní archiv Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen CommunalUnter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7, s. 38–39.

- 45 -

4 Zánik gymnázia 4.1 Změny na radnici a jejich dopad na gymnázium 29. školní rok (1896/97), který započal 18. září bohoslužbou a 19. září začala pravidelná výuka, byl posledním školním rokem existence německého nižšího gymnázia v Kyjově. Jelikož většina členů tehdejší měšťanské strany přešla mezi Čechy, představiteli kyjovského němectví byli z větší části jen Židé. Tudíž i většina žáků na gymnáziu byla židovského původu. Národní uvědomění stále rostlo, a tak se kyjovští i okolní Češi gymnáziu více a více vyhýbali. Největší dopad na pokles žáků (v posledním školním roce se na německé gymnázium přijalo pouze 25 žáků i s repetenty) mělo zřízení gymnázia v Hradišti a vybudování místní dráhy Kyjov – Bzenec – Písek. Pád gymnázia šel zejména ruku v ruce s pádem německé vlády v obci.130 Navíc se českému jazyku na gymnáziu vyučovalo vždy neobligátně. Dokud v dalekém okolí nebylo ústavů českých, mělo německé nižší gymnázium slušný počet žáků. Dalším českým ústavem se stala česká reálka v Hodoníně. Takže není divu, že počet žáků ubýval a ubýval. A jak již bylo zmíněno, vydržoval Kyjov tento ústav spíše pro obec židovskou131. Udržení gymnázia se stalo politickou záležitostí, německá strana se co nejvíce snažila, aby si udržela většinu v 1. a 2. volebním sboru. Snažili se všemožně, posledním jejich pokusem bylo stálé odkládání voleb. Poté ovšem Češi získali naprostou většinu ve třetím sboru. Dr. Koch se ještě snažil zabránit tomu, aby nedošlo k volbám do prvního sboru, což by Čechům v Kyjově zajistilo nadvládu. Místodržitelství nemělo na výběr a muselo rozpustit dosavadní obecní

výbor

kyjovský

a

jmenovat

vládním

komisařem

Jindřicha

hr.

Ledochowského, za kterého potom česká strana 13. srpna 1896 ve volbách do prvního sboru 13 hlasy zvítězila. Tato strana se rozhodla z důvodů pedagogických i místních ústav německý zrušit – tudíž toto vítězství znamenalo tedy i konec německého gymnázia.132 13. října 1896 vyžadoval úřad starosty adresy rodičů žáků, aby je mohl spravit o tom, že německé gymnázium bude rozpuštěno. Ředitelství ovšem na tento požadavek nereagovalo, odůvodnilo to tím, že bez povolení zemské školní rady nemohli v této věci převzít odpovědnost. Nakonec byla tedy pověřena 130

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18, Střední školy v Kyjově. 132 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr. 131

- 46 -

policie, aby zjistila jména za pomoci žáků.133 Vysoké c. k. ministerstvo kultu a vyučování dne 7. ledna 1897 toto vzalo na vědomí. I když chtěli Češi zrušit gymnázium ihned (ještě během školního roku 1896/97), upustili od toho, jelikož to vzbudilo u nadřízených orgánů odpor.134 Dne 24. ledna 1897 podali zástupcové okresu Kyjovského, Ždánského i Bučovského k obecnímu zastupitelstvu žádost o zřízení střední školy v Kyjově a dne 30. ledna téhož roku podepsali učitelé petici téhož znění. Byli zde návrhy, jak na zřízení českého gymnázia, tak na školu odbornou. Se zřetelem na nedostatek průmyslu a obchodu v Kyjově a na jeho geografické položení mezi středními školami jihovýchodní Moravy se přece jen rozhodlo, aby zde bylo zřízeno české gymnázium. Německé nižší gymnázium bylo tedy zrušeno „až“ 15. července 1897135. 1. srpna obdržel ředitel školy obecní přípis, že byl zbaven úřadu a 19. srpna došlo k předání katalogů, protokolů o přijímacích, opakovacích zkouškách a zkouškách privatistů, pokladny „žákovského šuplíku“ (byli zde školní pomůcky pro méně majetné žáky) a pokladní knihy starostovi dr. Galuskovi.136 Otevření českého obecního gymnázia se odložilo na školní rok 1898/99, jednak kvůli rozhodování jaký ústav teda bude vůbec zřízen, zda gymnázium nebo škola odborná, a také kvůli profesoru Josefu Klvaňovi, který zprvu nechtěl přijmout post ředitele nového gymnázia. Nové gymnázium zahájilo svou činnost 18. září 1898.137 Dnešní budovu gymnázia postavil v letech 1898 – 1899 kyjovský stavitel Gustav Sonevend. Tato budova vznikla podle projektu brněnského architekta Josefa Karáska.138

4.2 Výroční zprávy Výroční zprávy se začaly psát v tištěné podobě v roce 1887 a byly předány žákům po rozdání vysvědčení na konci školního roku. Během působení německého gymnázia bylo vydáno celkem osm výročních zpráv.

133

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 68. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr. 135 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18, Střední školy v Kyjově. 136 Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863–1897, s. 73. 137 KOTÍK, V.: 100 let Klvaňova gymnázia v Kyjově 1898–1998. Kyjov: Klvaňovo gymnázium, 1998, s. 9–14. 138 Tyto informace mám z přednášky Kyjovské proměny, která se konala ve Vlastivědném muzeu v Kyjově 27.9.2016. 134

- 47 -

První výroční zprávu napsal tehdejší ředitel pan Sewera Theodor. Na jedenácti stranách se zde zabýval teorií rovinných racionálních křivek třetího řádu doplněného tabulkou. Zbylých čtrnáct stran popsal historií Německého gymnázia v Kyjově od roku 1869 do roku 1887. Zmiňoval zde i předcházející události (před rokem 1869), jako je například příchod piaristů do Kyjova, že zde otevřeli dvoutřídní školu, kde výuka nejprve probíhala na faře, kde působila i dívčí střední škola, uváděl zde i založení dalších gymnázií – v Brně, Olomouci, Znojmě atd.139 Na vzniku další výroční zprávy pro rok 1888 se podíleli dva profesoři a to profesor Tertsch L. a profesor Spandl J. Tato ročenka byla opět k dispozici na konci školního roku, ovšem již za poplatek 20 zlatých za kus. Pan profesor Tertsch zde zmínil od George Rudolfa Weckherlina Příspěvek k německým dějinám literatury. Josef Spandl zde rozvedl na třech stranách etymologii140 slova consul. V této, ani v dalších dvou následujících výročních zprávách nebyly žádné zmínky o školní historii. V pořadí třetí výroční zpráva byla napsána panem Franzem Müllerem, profesorem matematiky, přírodopisu a fyziky. Napsal dvaceti čtyř stránkovou práci o jednotě formy v organické přírodě a u živočišných produktů. V letech 1890 a 1891 nebyly zveřejněny žádné výroční zprávy. V roce 1892 vyšla čtvrtá výroční zpráva, o kterou se postaral profesor Spandl. Napsal zde dvě práce, jedna z nich pojednávala o konstrukčních výkyvech v latinském jazyce a jejich příčinách, druhá práce se zabývala flexí (ohýbáním) německých přídavných jmen po členech určitých v plurálu. Pátou výroční zprávu o dějinách německého gymnázia napsal v roce 1893 tehdejší ředitel gymnázia Leopold Tertsch. Riedel Karl napsal v šesté publikaci práci Krátký německý slovník kořenů slov a rodů ve srovnání se sanskrtem a nejdůležitějšími evropskými jazyky kromě nejobvyklejších cizích a přejatých slov, vlastních, zvířecích a rostlinných jmen, ohraničeno písmeny E a R. Na konci školního roku 1894/95 byla rozdána sedmá výroční zpráva napsaná profesorem F. Schneiderem z fyzikálního kabinetu. Napsal příspěvek k osnově běžných soupisů fyzikálních sbírek nižšího gymnázia. 139

SOkA Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7, s. 12. 140 Etymologie se zabývá původem a vývojem slov.

- 48 -

Poslední osmou výroční zprávou pro německé gymnázium byla roku 1896 zpráva, kde publikovali profesor Spandl J. a profesor Bürgermeister R. Pan Spandl napsal práci, která se týkala latinského absolutního ablativu a jeho vztahu k běžným ablativům. Profesor Bürgermeister napsal naopak poznámky k výuce zeměpisu na nižším gymnáziu.141 Na konci každé výroční zprávy byly ještě napsány školní sdělení toho roku, které se týkaly přijímacích zkoušek, vyučovaných předmětů, počtu přijatých žáků atd. Jak můžeme vidět, většina výročních zpráv mohla sloužit i jako studijní materiál.

141

Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen CommunalUntergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96.

- 49 -

ZÁVĚR Tato práce se zabývá Německým městským nižším gymnáziem v Kyjově v letech 1869 – 1897. Pojednává o historii a chodu této školy, o vyučování, o vztahu školy k žákům a k rodičům. Je zde zahrnuto i to, o čem v té době psali učitelé do výročních zpráv. Zabývá se školou v době Rakouska-Uherska, kdy vztahy mezi Čechy a Němci byli velmi napjaté a vítězství české strany ve volbách roku 1896 znamenali konec tohoto gymnázia a jeho přeměnu v české obecní gymnázium. V první kapitole jsem čtenáře seznámila s životem v městě Kyjově a roli vzdělání od příchodu piaristů roku 1760 a založení latinského gymnázia, přes zakládání spolků, které se podílely na kulturním rozvoji města, kde nejdůležitější byla Občanská záložna, až po volby roku 1896. Věnuji zde pozornost i celkově české společnosti v 2. polovině 19. století, kde čtenář může vidět, že vztahy mezi Čechy a Němci nebyly růžové, i když Němci na Moravě byli v menšině, přesto bylo v Kyjově německé zastupitelstvo. Tyto vztahy doprovázely i chod gymnázia. V následující části práce jsem se věnovala vývoji školství od reforem Marie Terezie. Zahrnula jsem zde nejdůležitější mezníky, jako je např. Hasnerův zákon, Školní a vyučovací řád, který byl vydán ministrem kultu a vyučování Karlem Stremayrem roku 1870 nebo novela školského zákona z roku 1883, která byla v podstatě krokem zpět pro obecné školy. Popsala jsem zde, jaké střední školy žáci v tomto období mohli navštěvovat – zaměřila jsem se zde na klasická gymnázia, reálky a reálná gymnázia. Další podkapitolu jsem věnovala snahám kyjovského obyvatelstva o pozvednutí města zavedením škol. Nejstarší typ školy zde byl založen již ve 12. století při farním kostele. Školství jako takové zde začíná příchodem piaristů v roce 1759, kteří zde zahájili výuku v obecní budově elementárním vzděláváním. Začali vyučovat i latině a tak vzniklo latinské nižší gymnázium. Zmínila jsem se zde i o místní chlapecké a dívčí škole a o jejich vývoji. Hlavní díl práce pojednává o samotném gymnáziu. V úvodní kapitole jsem se zaměřila na počátky vzniku gymnázia. Již v roce 1863 usilovala městská rada o zřízení nižšího gymnázia, aby město nabylo na důležitosti. Výuka samotná zde začala v roce 1867, kdy prvním ředitel se stal Otta Štik. V podkapitole s názvem Školné a platy učitelů jsem se snažila poukázat (i příkladem) na to, že ne vždy (spíše nikdy) byli příjmy rovny výdajům. A že, když obecní rada schválila takový rozpočet

- 50 -

(schodkový), tak proti těmto usnesením byly podávány stížnosti. Zde mě také překvapilo, že např. ve školním roce 1895/96, kdy již profesor Otto Štika nepůsobil na gymnáziu, škola byla povinná mu vyplatit 300 zlatých jako důchod (i proti tomuto byla vznesena stížnost). V další části této hlavní kapitoly jsem shrnula, jak probíhal první školní rok. Následující školní roky, jak jsem zjistila, probíhaly dosti podobně, proto jsem kromě školního roku 1872/73, kdy bylo gymnázium přeměněno v reálné, dalším školním rokům nevěnovala samostatné kapitoly. V této části práce jsem se zmínila i o tehdejších ředitelích tohoto školského ústavu. Zajímavou podkapitolou pro mě osobně bylo, jak probíhaly přijímací zkoušky, které se skládaly z náboženství, německého jazyka a matematiky. Překvapilo mě, že žáci mohli být jistým způsobem, který je v práci zmíněn, osvobozeni od ústní přijímací zkoušky. Zmínila jsem zde i podmínky k přijetí do vyšších ročníků, jak cizích žáků, tak žáků z místního gymnázia. Poslední kapitola je věnována konci německého nižšího gymnázia. Jelikož se na tento ústav nehlásilo již tolik žáků, navíc byly v Hradišti, či Hodoníně zřízeny školy české, bylo gymnázium zrušeno. Posledním hřebíčkem do rakve německého gymnázia v Kyjově byla výhra české strany ve volbách 13. srpna 1896. Ke konci jsem ještě zmínila, o čem psali učitelé ve výročních zprávách a můžeme zde vidět, že tyto zprávy mohli sloužit i jako výukový materiál. Jak již píši v úvodu, pracovala jsem během své práce převážně s prameny ze Státního okresního archivu v Hodoníně, kde jsem našla především německy psané výroční zprávy. Dále s prameny z Vlastivědného muzea v Kyjově, kde hlavním materiálem se pro mě stala Kronika německého gymnázia, dále také německy psané výroční zprávy, prameny k výdajům školy apod.

Myslím, že jsem všechny mé stanovené cíle splnila a posunula jsem poznání o německém gymnáziu dál, už jen vzhledem k tomu, že toto téma nebylo doposud nijak blíže zpracováno, možná i vzhledem k tomu, že většina materiálů je psaná v německém jazyce. Soudím, že tato práce nebude stěžejní pro studijní účely, například v základních školách, ale mohla by být užitečná pro studium regionálních dějin.

- 51 -

Použité prameny a literatura: Archivní prameny: Státní okresní archiv Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 1., Jahres-Bericht des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1886/7. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 92, Kronika německého gymnázia, 1863– 1897. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. C 136. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 18. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 20. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 105, VIII. Jahresprogramm des Deutschen Communal-Untergymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1895–96. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/5. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/12. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/16. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 624/22. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 636/1-8. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 653, Výkaz o vydání a příjmech na německém gymnáziu v Kyjově, 1895/1896. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 665, Výkaz příjmů a výdajů na německém gymnáziu v Kyjově. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 2363, Jahres-Programm Nr. II. des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1887/8. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 194, ZLÁMAL, S.: Nástin vývoje kyjovského školství, nestr. Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. R 107, HURT, R.: Školství na Kyjovsku, nestr.

- 52 -

Literatura: BOROVIČKA, M., KAŠE, J., KUČERA, J., BĚLINA, P.: Velké dějiny zemí Koruny české XII.a. Praha a Litomyšl: Paseka, 2012. ČELAKOVSKÝ, J.: Zákony a nařízení u věcech obecného školství na ten čas platné v království Českém. Praha: Ed. Grégr, 1878. DOSTÁL, J.: Katechismus nejdůležitějších zákonů a nařízení, týkajících se národního školství na Moravě: Příručka ke zkouškám dospělosti a způsobilosti učitelské pro školy obecné i měšťanské. Velké Meziříčí: Alois Šašek, 1911. FLOSS, P.: Sborník k dějinám českého školství a učitelstva na Moravě. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského, 1979. HÁBL, J. a JANIŠ, K.: Přehled dějin pedagogiky. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. HLAVINKA, K.: O starém Kyjově. V Kyjově: Okresní osvětová rada, 1947. HORÁK, J., KRATOCHVÍL, M.: Stručné dějiny vývoje školy a pedagogického myšlení. Liberec: Technické univerzita v Liberci, 2005. HURT, R.: Kyjovsko. Brno: Musejní spolek, 1970. JINDRA, Z., JAKUBEC, I.: Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. JIREČEK, M.: K situaci piaristických kolejí na jižní Moravě v 19. století (Diplomová práce), Brno, PdF MU, 2009, 130 s. KÁDNER, O.: Vývoj a dnešní soustava školství. Díl první. Praha: B. Janda, 1929. KASPER, T., KASPEROVÁ, D.: Dějiny pedagogiky. Vyd. 1. Praha: Grada (Pedagogika), 2008. KOPÁČ, J.: Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867–1914. 1. Vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1968. KOTÍK, V.: 100 let Klvaňova gymnázia v Kyjově 1898–1998. Kyjov: Klvaňovo gymnázium, 1998. KOUŘIL, M.: Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě a ve státních archivech. Přerov: Vlastivědný ústav, 1967.

- 53 -

KŘIVOHLAVÁ, B., VELEK, L., BINDER, H.: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867–1918. Praha: Výzkumné centrum pro dějiny vědy, 2003. KUNČAROVÁ, M.: Pojďme spolu abecedou aneb netradiční pojetí zdravotní tělesné výchovy (Diplomová práce), Brno, PdF MU, 2016, 125 s. Kyjov. 3. aktualiz. vyd. Kyjov: Město Kyjov, 2011. KYNĚRA, J. Boj o český Kyjov. V Brně: Moravský zemský legionář, 1931. LENDEROVÁ, M., JIRÁNEK, T., MACKOVÁ, M.: Z dějin české každodennosti: život v 19. století. Praha: Karolinum, 2009. MRAZÍK, J.: O vzdělání. Praha: Dědictví Komenského, 1906. ŘEZNÍČKOVÁ, K.: Študáci a kantoři za starého Rakouska: české střední školy v letech 1867–1918. Praha: Libri, 2007. SKALKOVÁ, J.: Obecná didaktika. 2., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada (Pedagogika), 2007. ŠAFRÁNEK, J.: Reálné gymnasium: Obraz jeho vzniku, vývoje a osudů: Přehled jeho učebných osnov. Praha: I.L. Kober, 1913. TAYLOR, A. J. P.: Poslední století habsburské monarchie: Rakousko a RakouskoUhersko v letech 1809–1918. Brno: Barrister & Principal, 1998. VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H., BUREŠ, M.: Pedagogika pro učitele. 2. rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Grada (Pedagogika), 2011. VÁŇOVÁ, R., RÝDL, K. a VALENTA, J.: Výchova a vzdělání v českých dějinách. 1. Vyd. Praha: Karolinum, 1992. VESELÁ, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání. Brno: Masarykova univerzita, 1992. WAIC, M: Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace. Praha: Karolinum, 2013. URBAN, O.: Česká společnost 1848–1918. 1.vyd. Praha: Svoboda, 1982. ZEMEK, M., BOMBERA, J., FILIP, A.: Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1631 – 1951. Prievidza: TEXTM, 1992. 42. Výroční zpráva Klvaňova gymnázia v Kyjově za školní rok 1996/97. Kyjov: Vlastním nákladem, 1997.

- 54 -

RESUMÉ Tato bakalářská práce zachycuje dějiny německého městského nižšího gymnázia v Kyjově v letech 1869–1897. Kromě samotné kapitoly o vzniku a vývoji tohoto gymnázia zde věnuji pozornost i historii města v 19. století a školství v Kyjově. Cílem mé práce je představení a objasnění celkového chodu gymnázia, jakým předmětům se vyučovalo a jak celkově vypadaly školní roky na gymnáziu.

SUMMARY This bachelor thesis pictures the history of urban German lower secondary grammar school in Kyjov from 1869 to 1897. Except the chapter about the formation and development of this grammar school, I focus on town history during the 19th century and also on education in Kyjov. The aim of the thesis is to introduce and explain the whole course of secondary grammar school, to introduce subjects that were taught and also to depict school years at secondary grammar school in general.

- 55 -

Seznam příloh Obr. příloha č. 1: Výroční zpráva pro školní rok 1887/8 Obr. příloha č. 2: Ukázka vysvědčení žáka Badera z 1. třídy školního roku 1896/97 Obr. Příloha č. 3: Budova gymnázia z roku 1771 Obr. Příloha č. 4: Vzhled dnešního Klvaňova gymnázia v Kyjově

- 56 -

Obr. příloha č. 1: Výroční zpráva pro školní rok 1887/8

Zdroj: Vlastivědné muzeum Kyjov, inv. č. F 2363 – Jahres-Programm Nr. II. des deutschen Communal-Unter-Gymnasiums zu Gaya für das Schuljahr 1887/8.

Obr. příloha č. 2: Ukázka vysvědčení žáka Badera z 1. třídy školního roku 1896/97

Zdroj: SOkA Hodonín, NNG-Ky, inv. č. 72 – Haupt-Katalog. Schuljahr 1896 – 97, I. Classe.

Obr. Příloha č. 3: Budova gymnázia z roku 1771

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Klvaňovo_gymnázium_a_Střední_zdravotnická_škola_Kyjov

Obr. příloha č. 4: Vzhled dnešního Klvaňova gymnázia v Kyjově

Zdroj: http://www.mestokyjov.cz/klvanovo-gymnazium/g-5747/prehravac=1&p1=2639#vfoto