MASARYKOVA UNIVERZITA. Komunikace a její prostředky ve funkci rozhodčího fotbalu

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a managementu sportu

Komunikace a její prostředky ve funkci rozhodčího fotbalu

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Adam Blažek

David Papuga TVS – RF

Brno 2015

Prohlášení Čestně prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně, 24.5. 2015

……………….. Podpis

Poděkování Tímto bych rád poděkoval svému vedoucímu práce p. Mgr. Adamu Blažkovi, za trpělivost, schovívavost, odborné vedení, pomoc a rady při zpracování bakalářské práce a kamarádovi Dominiku Kalinovi, za výpomoc při focení.

Obsah Obsah .............................................................................................. 4 Úvod ................................................................................................ 6 Cíl práce .......................................................................................... 8 1.

Teoretická část ....................................................................... 9 1.1 Komunikace ........................................................................... 9 1.2 Základní Formy komunikace ................................................ 10 1.2.1 Ústní komunikace .......................................................... 10 1.2.2 Písemná komunikace .................................................... 10 1.3 Prostředky komunikace........................................................ 11 1.3.1 Verbální komunikace ..................................................... 11 1.3.2 Neverbální komunikace ................................................. 13 1.4 Argumentace ....................................................................... 21

2.

Praktická část ....................................................................... 24 2.1 Základy využití komunikace ve funkci R fotbalu ................... 24 2.2 Formy komunikace v praxi R fotbalu .................................... 27 2.2.1 Intrapersonální komunikace .......................................... 27 2.2.2 Interpersonální komunikace .......................................... 27 2.3 Využití komunikačních prostředků ve funkci R fotbalu ......... 31 2.3.1 Mimika a pohledy .......................................................... 31 2.3.2 Gestikulace ................................................................... 32 2.3.3 Postoj těla ..................................................................... 33 2.3.4 Prostorová komunikace ................................................. 33 2.3.5 Komunikace pohybem ................................................... 34 2.3.6 Komunikační předměty .................................................. 34 2.3.7 Komunikace doteky ....................................................... 36

2.4 Signalizace .......................................................................... 37 2.4.1 Signalizace R ................................................................ 37 2.4.2 Signalizace AR .............................................................. 43 2.4.3 Skrytá signalizace ......................................................... 47 2.5 Novodobé komunikační prostředky ...................................... 52 2.5.1 Elektronické praporky .................................................... 52 2.5.2 Komunikátory ................................................................ 52 2.6 Dohoda s asistenty rozhodčího ............................................ 53 2.7 Pohovor s vedoucími družstev ............................................. 55 Závěr ............................................................................................. 56 Bibliografie..................................................................................... 57 Seznam obrázků ........................................................................... 58 Seznam zkratek............................................................................. 59 Resumé ......................................................................................... 60 Klíčová slova ................................................................................. 60 Summary ....................................................................................... 60 Key words...................................................................................... 60

Úvod Komunikace je nedílnou součástí našeho každodenního života. Používáme ji v práci, v domácnostech, ve společnosti. Lidé si její pomocí předávají rady, zkušenosti, příběhy, city, atd. Komunikace je však také nenahraditelnou složkou ve sportovním odvětví. Káždá sportovní akce musí být zorganizována, což je prvním krokem pro její zdárný průběh. Již při organizování musíte předvést určité komunikační schopnosti, abyste navnadili potencionální návštěvníky. Dále již přejdeme k samotné akci. Lidé na sportovní akci nepřijdou jen za vidinou co nejlepšího výsledku, ale samozřejmé i za cílem poznat nové lidí, se kterými mohou změřit síly. Když se na věc podíváme ze strany jednoho z družstev, můžeme pozorovat, že i tady by bez určité varianty komunikace nebylo dosaženo úspěchu. Lidé v jednom družstvu spolu tráví mnoho času, baví se spolu, sportují spolu, přepravují se spolu a to z nich dělá v určitém smyslu rodinu, která by měla držet při sobě. Při

pohledu

na

dané

sportovní

utkání

můžeme

krásně

vyčíst

psychologickou stránku události. Každému, ať už je to samotný hráč či divák, se žilami prolévá adrenalin, lidé prožívají utkání, jako by byli s hráči na hrací ploše, trenérské pokyny jsou plné zapálení a hráči na hřišti ze sebe vydají ve většině případů maximum. Povzbuzují se, pomáhají si a hlavně spolu stále spolupracují. Pokud se přesuneme do fotbalového prostředí, jsou na hřišti ještě další aktéři a těmi jsou rozhodčí. Na vyšší úrovni je jich někdy až šest. My se však budeme v této práci zabývat spíše nižšími soutěžemi, kde je tento počet redukován na tři a podmínky nejsou na tak vyspělé úrovni. Sám autor se v těchto soutěžích pohybuje.

6

Fotbalové utkání je plné nejasných a krizových situací, kde je zapotřebí, aby je někdo vyhodnotil a rozhodl. V tomto případě mluvíme o rozhodčím, který za tyto situace bere plnou zodpovědnost. Ve většině případů bude s výrokem rozhodčího jedno družstvo nespokojeno, jen málokdy se stane, že bude druhá strana toto rozhodnutí plně respektovat a přizná, že rozhodčí má pravdu. Rozhodčí musí v těchto případech ukázat velmi dobrou komunikační úroveň a s lidmi vyjednat co nejshodnější řešení. Jeho argumenty by měly být jasné, přesvědčivé a jeho jednání takové, aby devadesáti minutové utkání dovedl do přijatelného konce. Vždy se to však povést nemusí.

7

Cíl práce První část práce bude zaměřena na teoretické objasnění problematiky komunikace obecně, jejích forem, prostředků a vhodné argumentace dle nastudované literatury. V druhé části práce si již převedeme teoretické poznatky do praxe rozhodčího fotbalu. Přiblížíme si klady a zápory komunikace s hráči a funkcionáři a její formy. Na obrázcích si ukážeme vhodnou formu signalizace přestupků, jak z pozice rozhodčího tak z pozice asistenta. Předvedeme si předzápasový pohovor s funkcionáři a dohodu mezi rozhodčími. Nastíníme si komunikaci v krizových situacích, jednání s hráči a funkcionáři. Připojíme také užití novodobé moderní komunikace mezi rozhodčími, jako jsou elektronické praporky a hlasové komunikátory.

8

1. Teoretická část 1.1 Komunikace Komunikace je výměna informací, jejíž výsledkem by mělo být porozumění. Dobrá komunikace nastoluje pocit důvěry a vzájemného respektu. Bez komunikace se fungování a spolupráce skupiny neobejde. Velká většina lidí považuje komunikaci za klíč k úspěchu. Již od mladých let jsou od učitelů, rodičů, trenérů, vychovatelů vyžadovány určité podmínky, jako jsou příkazy, zákazy, názory a požadavky. Již v útlém věku se dítě musí učit tyto podmínky respektovat. V jiné situaci je výše uvedená osoba, která si již prošla tím, čím prochází dítě, a proto sdílí přístup k jeho verbálnímu projevu. Komunikace je oboustranný proces, nejde o to pouze něco sdělit, ale také očekávat zpětnou vazbu. Jde o proces zahrnující nejméně čtyři základní faktory: 

Vyjadřovací – sdělování informací



Naslouchací – přijímání informací



Neverbální vyjadřování a chápání



Porozumění konfliktům

Je v celku jednoduché si přizpůsobit komunikaci někoho jiného pokud s ním trávíme více času. Víme, jak se k jeho poznatkům postavit, co očekávat, jak reagovat. Důležité je také vědět kdy reagovat a kdy ne. Těžší je to s člověkem, se kterým se příliš nevídáme, ba dokonce ho vidíme poprvé a musíme s ním nějakým způsobem komunikovat. Člověk se musí rychle přizpůsobit a jednat spontánně. Přijmout a přehodnotit informaci od takového člověka zabere více času a následné vytvoření zpětné vazby vyžaduje vyšší úsilí. Také je rozdíl mezi jednáním s člověkem, kterého sice známe po delší dobu, ale zaujímáme k němu spíše profesní vztah (vykání) a přítelem. Tato problematika však zapadá více do prostředí etiky (Veselý, 2006).

9

1.2 Základní formy komunikace 1.2.1 Ústní komunikace Výhodou této formy je okamžitá zpětná vazba, její rychlost a účinnost. Součástí však není pouze hlas, ale také zámlky, výrazy obličeje, gesta, postoj těla, oční kontakt, atd. Ústní komunikaci si dále můžeme rozdělit na formální a neformální. Formálně se bavíme s lidmi, které neznáme až tak dobře, s lidmi staršími či vysoce postavenými. V obsahu formální komunikace by se neměly vyskytovat urážky, vulgarita, posměšky a nevhodné složky komunikace. Neformálně poté mluvíme s kamarády, se sourozenci nebo například na sportovních či neformálních společenských akcích. Typickými nedostatky v ústní komunikaci jsou: a) Nedostatky na straně sdělujícího (neurovnání si myšlenek před sdělením,

nepřesné

vyjadřování,

rozsáhlost

poskytovaných

informací, přeskakování od jedné věci k druhé). b) Nedostatky na straně posluchače (nedostatečná soustředěnost, při přijmu informací, soustředění se na detaily namísto podstaty věci, soustředění se na odpověd po přijetí první informace, které vede k nezapamatování informací pozdějších). 1.2.2 Písemná komunikace Tato forma komunikace již není tak variabilní jako komunikace ústní. Písemné podání informace je pro člověka ve většině případů jednodušší, jelikož má z ústního projevu obavy. I v tomto případě si však musí dávat pozor na pár základních pravidel. Jedná-li se o formální stránku a to, stručnost, výstižnost, důvěryhodnost, gramatickou správnost, důležitost, atd. V podobě písemné komunikace můžeme podat zprávu, dopis, životopis, elektronickou zprávu, hlášení, vyhlášku, soubor předpisů a mnoho dalších dokumentů (DeVito, 2008).

10

1.3 Prostředky komunikace Komunikační prostředky si můžeme rozdělit do dvou základních skupin, verbální a neverbální komunikaci. Do skupiny verbální komunikace dále zařazujeme mluvené a psané slovo. Neverbální komunikace je v tomto ohledu poněkud rozšířenější. 1.3.1 Verbální komunikace Jak jsme již naznačili, verbální komunikace obsahuje složky slovní komunikace, tedy dorozumívání se pomocí slov nebo jiných znakových symbolů. Cílem verbální komunikace je: 

Informovat



Poučit



Přesvědčit



Získat



Aktivizovat k určité činnosti nebo naopak k jejímu utlumení nebo zastavení



Osobní hovory



Telefonáty



Píšemné zprávy (sms, email, sociální sítě)

Základní složkou verbální komunikace je mluvení, lépe řečeno mluvené slovo. Mluvení je vyjadřování myšlenek artikulovanou řečí. Řeč je poté schopnost dorozumět se v dané skupině lidí určitým jazykem a má dvě základní funkce: 

Prostředek styku mezi lidmi



Nástroj myšlení

11

Máme dva základní druhy řeči, vnitřní a vnější. Komunikační proces dále obsahuje pět základních složek: 

Komunikátor (mluvčí)



Komunikant (příjemce)



Komuniké



Zpětná vazba



Situační kontext

Situační kontext má čtyři základní směry, a to jednosměrnou, obousměrnou, vnitřní a masovou komunikaci. Obousměrná komunikace se dále může rozvinout ve vícesměrnou komunikaci, čemuž se stane pokud hovor probíhá ve skupině tří a více lidí. Základním rozdílem mezi jednosměrnou a obousměrnou komunikací je možnost reagovat na sdělení či nikoli. Do masové komunikace patří například televize, rádio, rozhlas, internet, tisk, atd. Jako každá vědní disciplína i verbální komunikace má své základní kritéria. Těmi jsou: 1. Jednoduchost 2. Stručnost 3. Zřetelnost 4. Načasovanost a závažnost 5. Přizpůsobivost 6. Důvěryhodnost Člověk svým vystupováním, hlavně tedy vyjadřováním, na sebe může prozradit mnoho věcí. Například neochotu, nezájem, aroganci, hrubost, nevlídnost, vulgaritu, netaktní chování (Čadilová, 2010).

12

1.3.2 Neverbální komunikace „Průměrný člověk se dívá, aniž by viděl, poslouchá, aniž by slyšel… dotýká se, aniž by cítil… pohybuje se, aniž by si uvědomoval svou tělesnost… a mluví, aniž by přemýšlel.“ Leonardo da Vinci Ne vždy se dá vše vyjádřit slovy, a proto je tady neverbální, bezeslovná komunikace, ze které můžeme mnoho vyčíst. Jen málokdy se totiž setkáme s člověkem, kterému budeme moci na sto procent důvěřovat a být si jisti, že to co nám říká je pravda a nechce nás oklamat. Dnešní svět je plný polopravd a lží a lidé si musí svou pravdu najít sami. Pravý význam neverbální komunikace je velmi složité rozpoznat. Lidé nám mohou tvrdit věci s úsměvem na tváři, mohou věty prohazovat různými anekdotami, ale pravda to být nemusí. Tato skupina lidí je na nejvyšší úrovni v přesvědčování lidí a bývají ve svém životě velmi úspěšní. Jak se však naučit rozeznat tuto stránku komunikace si alespoň trochu přiblížíme. Odborníci tvrdí, že pouze sedm procent porozumění vyplývá z toho co je slovy skutečně řečeno, osmatřicet procent sdělení vyčtete z tónu hlasu a pětapadesát procent z řeči těla mluvčího. Přímým pozorováním a vnímáním je nemožné tyto informace získat. Neverbální signály vytváří tzv. první dojem o osobě, se kterou komunikujeme. Ve většině případů vás tento první dojem provází po celou dobu hovoru s daným člověkem, v některých případech vás ihned po prvních pár vteřinách víceméně ani nezajímá, co vlastně tento člověk povídá a chce vám poskytnout za informace. První dojem totiž platí více než to, co člověk řekne slovy. Neverbální forma věty může být nedocenitelná slovy, např.: „Jste mi velmi sympatický,“ nebo naopak, „jste mi krajně nesympatický.“ Tyto slova člověk nemusí ani vydat z úst. Síla neverbální komunikace nenese pouze význam při setkání dvou cizích osob ohledně jednání, ale také v případě lidí, kteří se znají již delší dobu. Tito lidé na první pohled na svém příteli poznají, aniž něco řekne, že není něco v pořádku. Řečník ještě předtím než vydá první hlásku totiž zaujme postoj, který jasně dává posluchačům najevo jeho nechuť k danému dni či tématu. Lidé si pak jeho vstup

13

mohou rozšifrovat různým způsobem a okrade je o velkou část jejich entusiasmu, se kterým na danou událost přišli. Neverbální signál tedy doplňuje verbální sdělení o mnoho důležitých informací, které řečník slovy neodhalí. Také může naprosto změnit hodnotu mluveného slova, tedy obrátit jeho význam. Dobrý posluchač totiž pozná pokud tón řeči ani mimika neodpovídají tomu, co se nám řečník snaží sdělit. Dobrý řečník se snaží tyto vady skrýt, avšak tento úkon vyžaduje hodně úsilí a koncentrace, že je takřka nemožné zvládat tyto dvě věci najednou. Stačí zlomek sekundy, malé zamyšlení a člověk je vyhozen z kontextu. Tento zlomek sekundy prozradí pravý postoj a zcela demaskuje celé snažení řečníka. Tuto formu komunikace můžeme sledovat i v běžném životě, kdy potřebujeme člověka přesvědčit, že se na něj nezlobíme a vše je v pořádku. Pokud chceme, aby nám to člověk opravdu uvěřil, musíme k této větě přidat další podněty pro navození důvěry. Těmito podněty mohou být např. upřímný úsměv a oční kontakt (Klapetek, 2008). Nyní si přiblížíme některé z nejdůležitějších složek neverbální komunikace, kterými jsou gestikulace, mimika a oční kontakt, držení těla, hlas a intonace, prostorová, teritoriální komunikace a doteková komunikace. neboli haptika.

14

Gestikulace Tato složka neverbální komunikace jde ruku v ruce s mluvenou řečí, oživuje a energizuje komunikaci a zvýrazňuje její řečený obsah. Velmi výraznou oblastí, kde se tato technika používá velice často je jižní Evropa. Jihoevropané zapojují gesta do běžného hovoru velmi živě, naopak ve střední Evropě se tyto prostředky využívají spíše úsporně. Každý člověk je jiný a tedy i gesta používá každý individuálně. Samozřejmě existují i zažité stereotypy, které používá každý, jako např. zvednutí rukou, jako výraz vítězství a mnoho dalších. Individuální gesta však připadají vždy dané osobě (Bruno & Adamczyk, 2013). Vnímání gest není až tak složité. V mnoha případech totiž vypovídají o vnitřním rozpoložení člověka a jeho emocích. 

„Lidé kteří negestikulují, působí dojmem nezúčastněnosti, či nedostatku energie.



Způsob, jakým nám někdo při pozdravu podává a tiskne ruku, v nás zanechá první, nezanedbatelný dojem.



Má protějšek otevřené dlaně, nebo je vzpíná v pěst? Má paže lhostejně svěšené podél těla, nebo založené, takže vytvářejí jakousi tělesnou bariéru? (Bruno & Adamczyk, 2013).“

Gesta, která významově nesouhlasí s pronášenými slovy protějšku, prozrazují skutečné myšlenky a emoce. To může posluchače vyvést z míry, ba dokonce rozčílit. Také tyto okolnosti nabourávají jeho pozornost. Propletené prsty zarývávající se do sebe, či tisknoucí se k sobě, např. prozrazují vnitřní napětí (Bruno & Adamczyk, 2013). Podle Borga (2013), dle řady psychologických výzkumů, gesta můžeme rozdělit do pěti kategorií: 

Symbolická: Jde zejména o gesta využívána namísto slov, tedy o neverbální projev, který nám poskytuje význam snadno interpretovatelných záležitostí a které lze vyjádřit různými

15

částmi těla, např. zdvižený palec. Je třeba si však dávat pozor na mezikulturní komunikaci touto formou. Může totiž dojít k nedorozumění, jelikož dané gesto může v dané zemi znamenat něco úplně jiného než si člověk myslí. 

Ilustrační: Zde zařazujeme gesta, která doplňují to, co sdělujeme slovy.



Regulační: Tato kategorie obsahuje gesta týkající se procesu sdělování či naslouchání a naznačují náš postoj. Například kývání hlavou, úsměv, změny v postoji, atd.



Adaptační: Jedná se o gesta vypovídající o našem emočním rozpoložení, jako třeba bubnování prsty, tahání se za vlasy, pohrávání se šperky, atd. Tyto gesta spadají do skupiny behaviorálních (tělesných) zvyků, které si člověk postupem času osvojil. Lze je rozdělit dále do tří skupin:

a) Gesta zaměřená na sebe sama (úprava vlasů, škrábání na hlavě, stříška z prstů, atd.) b) Gesta zaměřená na změnu (založení rukou, nebo ochranná gesta vyjadřující soukromí, stažení či touhu uniknout) c) Gesta zaměřená na předmět (pohrávání se šperky, atd.) 

Afektivní: poslední kategorie nám přibližuje jasné signály, vyjadřující emoce. Podle prostředí, ve kterém se člověk nachází, bývají maskovány pomocí jiných, přijatelnějších forem chování.

16

Mimika a oční kontakt Při jakékoli formě komunikace s člověkem sami podvědomě registrujeme, co se odehrává v jeho obličeji. Proto by jsme si měli dávat pozor sami na sebe, jak se v takovéto situaci tváříme. Sami by jsme měli být schopni zhodnotit, jaký naše mimika vytváří dojem a podle toho s ní pracovat. Můžeme totiž tvrdit cokoliv, ale pokud se netváříme důvěryhodně, naše snažení vejde v niveč, jelikož naše pohyby v obličeji vyjadřují opak. V rozhovoru by jsme u partnera měli vnímat několik věcí. Výraz v očích, zda-li jsou jasné, či matné, kam vlastně jeho pohled směřuje, pohyby čelní oblasti. Měli bychom rozpoznat upřímný úsměv od umělého, jestli jsou rty uvolněné nebo sevřené. Barva tváře člověka nám také mnoho vypoví (zčervenalost, bledost). Na člověku je snadné rozpoznat formu jeho mimiky, tedy výraznou či úspornou. Úsporná mimika se jinak nazývá „tváří pokerového hráče.“ To pro nás znamená, že je velmi složité z takovéto tváře vyčíst informace, které by nám pomohly v komunikaci. Důvěra se touto formou mimiky získává velmi složitě. Pokud se snažíme porozumět mimice člověka, musíme si všímat dvou nejdůležitějších prostředků mimiky. Těmi jsou ústa (rty) a oči. Již po narození používáme ústa k přijmu potravy, vnímání chuti, k vydávání zvuků a dýchání. Tím se řadí v dětství k nejdůležitějším orgánům vůbec. Dětské polibky vyjadřují náklonnost a lásku k lidem, kteří je příjímají a mohou se tedy řadit k prvním prvkům komunikace dítěte. Ústa se tímto řadí k nezanedbatelným prvkům řeči těla. Můžeme na nich pozorovat emoční rozpoložení jedince, vnitřní napětí či uvolnění, jež se odráží právě na rtech a v ústech. Pootevřené či sevřené rty. Úsměv jako doprovod slov, či stažení koutků. To vše nám pomůže k lepšímu rozpoznání současného psychického stavu člověka. Úsměv je v tomto ohledu vůbec nejúčinnějším faktorem, který ovlivňuje naše vztahy vůči osobám, se kterými jednáme. Pokud jsou ústa partnera otevřená, ve většině případů to znamená, že se něčemu diví. Další možností je reakce člověka na vyčerpávající objem informací, kdy se dostává do situace, že nemá co říct. Sevřené rty mohou znamenat skeptický či kritický postoj posluchače, či jeho

17

nesouhlas. Okusování spodního rtu naznačuje, že posluchač něco potlačuje nebo nechce něco říci nahlas, na protějšek poté působí nervózním dojmem. Oblast oči je druhým nejdůležitějším prostředkem mimiky obličeje. Stejně jako ústa i oči používáme hned po narození a slouží nám k tomu, abychom lépe a snadněji poznávali svět kolem nás. Říká se, že oči jsou zrcadlem duše. S pocitem, že nám někdo lže, se instinktivně díváme do jeho očí a ve většině případů je velmi snadné najít zde pravdu. Velké oči odjakživa působí přitažlivým dojmem. Z tohoto důvodu si ženy oči zvýrazňují líčením a nechávají si trhat obočí. Padouši z filmů se zase snaží svůj zrak skrýt pod slunečními brýlemi, aby nebyly odhaleny jejich úmysly. Stejně jako ostatní složky řeči těla i zrak je kulturně podmíněn. V zemích západů je přímý a častý oční kontakt obvyklou a zažitou záležitostí zdvořilé komunikace. V asijských zemích naopak svědčí o nedostatku respektu a může vyvolat konflikt, který může vést až k agresi. U nás přiměřený oční kontakt působí jako signál udržení zájmu k projednávané záležitosti. Není však vhodné zírat upřeně. Přelétavé pohledy svědčí o zdrženlivosti, obavách či nezájmu. V některých případech se člověk snaží udělat se takzvaně „neviditelným.“ Povytažené obočí znamená vzbuzený zájem u posluchače. Ten samý dojem v některých případech vyvolá také sevření očních víček. V opačných případech se může jednat o projevy nedůvěry k tomu co je řečeno. Pohled s mírně skloněnou hlavou, kdy oči míří vzhůru, působí ustrašeně a nejistě, naopak pohled, kdy je hlava v mírném záklonu a pohled míří směrem dolů, působí arogantně a dominantně. Těchto pohledů je velké množství, každý člověk je používá jinak a mohou o člověku prozradit mnoho dalších důležitých informací, jako například nedůvěryhodnost, negativní či kritický postoj, ale také příjemný pocit, aktivní zájem, údiv, atd (Bruno & Adamczyk, 2013).

18

Držení těla Stejně jako mimika a gestikulace, i držení těla vytváří důležité informace o osobě, se kterou komunikujeme. Vyjadřuje jeho vnitřní rozpoložení. Můžeme tak odvodit současný emocionální stav, stejně jako tomu bylo u dvou předešlých prostředků neverbální komunikace. Avšak v tomto případě se nemusíme až tak snažit a zkoumat do hloubky každou maličkost tohoto projevu, jelikož je nejčitelnějším, ale zároveň se dá nejlépe zamaskovat. V případě řeči těla nejde až tak o správné či špatné držení těla, spíše o napjaté nebo uvolněné, či otevřené a uzavřené. Při napjatém držení těla působíme nervózně, naše pohyby jsou křečovité a jednáme úzkostlivě, na druhou stranu příliš uvolněné držení těla zanechává dojem lhostejnosti a skutečnosti, že by jsme se už nejraději nacházeli někde úplně jinde. Ani jedna forma není vhodná. Člověk by měl jednat spontánně a být svůj. Otevřený způsob držení těla se zdravou dávkou sebejistoty a respektu k partnerovi zanechá nejlepší dojem. Člověk by měl být zpevněný, vzpřímený, nohy jsou mírně rozkročeny, paže podél těla, vždy připravené k manipulaci či gestikulaci. Stejně jako ostatní prostředky neverbální komunikace i držení těla může zanechat pozitivní, ale také negativní dojmy, proto s ním člověk musí stále pracovat a snažit se o jeho zdokonalování (Bruno & Adamczyk, 2013). Hlas a intonace Intenzita hlasového projevu velmi ovlivňuje jeho kvalitu. Napovídá o tom, jak silně je mluvčí zaujatý do problematiky, o které hovoří, nebo jak moc chce zapůsobit na posluchače, přilákat jeho pozornost a ovlivnit jeho koncentraci. Při komunikaci se doporučuje měnit tón řeči, intonovat, nemluvit monotónně, zvláště při delších projevech. Monotónnost může na chvíli udržet pozornost posluchače, ale po chvíli se přestane koncentrovat, i když je téma pro něj zajímavé. Hlasitost by se měla obměňovat, důležité věci by měli být řečeny s větším důrazem a zapálením, ty nedůležité by měli být podány co nejstručněji a nejrychleji.

19

Pokud jedinec mluví tiše, dá se vyčíst nesmělost, nervozita, stydlivost. Podle hlasitosti řeči můžeme odvodit vitalitu, sebevědomí, ale také přátelský přístup a uvolněnost, či špatné sebeovládání. Každý člověk má jinou výšku a zabarvení hlasu, a proto se s ním taky musí sám naučit pracovat. Tento proces je složitý a vyžaduje koncentraci při jeho zdokonalování. Jako první věc by se měl člověk naučit poslouchat sama sebe a umět si uvědomit pozitiva a negativa jeho projevu. V tomto mu může pomoct či poradit i někdo jiný. Hlas ovlivňuje to jak je mluvčí vnímán. Je dokázáno, že přesvědčivěji a důvěryhodněji působí hlas hlubší než vyšší (Mikulaštík, 2003).

20

1.4 Argumentace Argumentace je jednou z nejdůležitějších složek komunikace, bez níž se v běžném životě neobejdeme a hlavně, neprosadíme. Jde o přesvědčovací metodu, která je zažitá již od samého počátku lidstva. Argumentace by měla být jasná, pravdivá a samozřejmě důvěryhodná. Podstata argumentace vychází ze zkoumání a pohledu na věc tak, abychom mohli vybrat co nejvhodněji použitelné východisko. Existuje nesčetné množství dělení, které nám poskytuje literatura, my si ukážeme pohled poněkud užší. Jako argumenty mohou být tedy použity: 1. Očividný důkaz (ad oculus): Nejefektivnější metoda přesvědčení je samotné přiblížení či přímé ukázání mista, věci. 2. Fakta, data, měřitelné údaje, vědecký důkaz: Tato forma argumentace je jistou náhradou očividné argumentace, jelikož je podána takzvaně „z druhé ruky“. 3. Osobní zkušenost a svědectví o ní: Zkušenosti a prožitky jsou jednou z věcí, které nám v životě nikdo nikdy nemůže vzít ani vymluvit. Tato forma argumentace může být nedůvěryhodná, ne však nepravdivá, pokud se nejedná o lež. 4. Zvyky, pravidla, tradice: Jde o zdroj argumentů používaných při hodnocení jevů, tedy o tradičně nepsaná pravidla slušnosti a spravedlnosti. 5. Příměr, podobenství 6. Extrapolace 7. Autorita: Tato forma argumentace je pro nás a tuto práci stěžejní a velmi důležitá. Z hlediska komunikace jde totiž o rozhodující argumentační nástroj, také má však svá omezení. Hlas autority platí pouze tam, kde je jako autorita uznáván. Obecně, celosvětově uznávaných autorit je velice málo a jednoduše nejde argumentovat ani s jejich pomocí. Podle Vališové (1998) máme několik druhů autority: 

autorita skutečná – podřízení respektují stanovenou strategii, jsou vstřícní, jejich aktivita je trvalá a soudržná.

21



zdánlivá – ve skupině panuje nedůvěra, neochota ke spolupráci, nositel autority nemá oporu.



přirozená – vyplývá ze spontánnosti, je založena na osobnostních

rysech,

profesních

dovednostech

a

temperamentu. 

získaná – je postavena na autoritě přirozené; podílí se na ní výchova a individuální cílevědomé úsilí.



osobní – přirozený vliv, který vyplývá z individuálních vlastností a schopností.



poziční – míra vlivu, kterou člověk získává na základě svého postavení v organizaci.



funkční – vlivnost daná plněním úkolů, kvalitou výkonu určité role nebo funkce.



formální – vyplývá z postavení a jemu odpovídající činnosti.



neformální

–

je

založena

na

lidských

a

odborných

charakteristikách jedince, který má na své okolí přirozený vliv. 

statutární – je dána silou a stupněm našeho zařazení v hierarchii organizace, skupiny; její získání je automatické s přidělením funkce.



charismatická – plyne z naší osobnosti; je podmíněna vztahem k lidem, vystupováním.



odborná – získává se díky profesním znalostem.



morální – je založena na poctivém vztahu k sobě, ostatním lidem i ke světu; záleží na síle charakteru a humánnosti člověka.

22

Mnoho lidí si také plete rozdíl mezi mocí a autoritou. Moc je schopnost prosadit svou vůli bez ohledu na názor ostatních, natožpak autorita je vlastnost, která nám poskytuje možnost prosadit svůj názor lidem, kteří nás respektují a tedy respektují i názor samotný a řídí se podle něj (Klapetek, 2008).

23

2. Praktická část Praktická část je pojata prakticko - empirickou formou, zpracována primárně z vlastních zkušeností autora, který provádí funkci rozhodčího fotbalu již pátým rokem. Dále je složena z poznatků dlouholetých profesionálů v tomto oboru.

2.1 Základy využití komunikace ve funkci R fotbalu Komunikace je jednou z nejdůležitějších složek funkce rozhodčího fotbalu, a proto si vyžaduje její stalou pozornost a snahu o zdokonalování. Ve fotbalovém utkání jedná rozhodčí pod určitým stresem a tlakem, vytvořeným hráči, funkcionáři a diváky. Jeho komunikační schopnosti tedy musí být na velmi dobré úrovní a nesmí na sobě dát znát, žádné známky zaváhání nebo nepřipravenosti jednat s daným problémem, který se v utkání vyskytne. Každé fotbalové utkání má ojedinělý průběh. V některých pomalu s hráči nemusíte prohodit ani slovo, jelikož vás chápou a respektují, dalším typem může být utkání, kde hráči mají připomínky k rozhodnutím rozhodčího, ale podávají je ve formě slušné a eticky přijatelné. Poté jsou zde utkání kde rozhodčí musí řešit mnoho složitých situací, vyplívajících z nedisciplinovanosti hráčů a funkcionářů. V tomto případě musí rozhodčí vyhodnotit situace tak, aby je mohl co nejsnadněji vyřešit. To však není vždy jednoduché. Obecně je doporučeno se s hráči a funkcionáři na hrací ploše bavit co nejméně. Komunikace by měla být, ze strany rozhodčího, podána slušnou, partnerskou formou a měla by být jasná a srozumitelná. Můžeme se zde opět uchytit výrazu tzv. partnerství. Rozhodčí by měl být schopen a hlavně připraven jednat a stručně vysvětlit jakékoli jeho rozhodnutí. Ne vždy je však

možné

s daným člověkem určité záležitosti prodiskutovávat, jelikož jeho názor na jakékoli vysvětlení rozhodčího bude negativní. S takovýmto typem je nejlepší podat své vysvětlení stručně a rychle, neočekávat žádnou zpětnou vazbu a místo komunikace co nejrychleji opustit.

24

Skoro každé utkání obsahuje jednoho či více hráčů, kteří vám v utkání mohou být velice nápomocní. Většinou se jedná o hráče staršího věku, kteří si již něčím prošli a nabrali mnoho zkušeností. Tito hráči vystupují autoritativně vůči všem hráčům a funkcionářům na hrací ploše, nejen svého družstva. Pokud víte jak se k těmto hráčům chovat, budou na oplátku nápomocni oni. Důležité je s těmito hráči komunikovat slušně, partnersky, pokud se na něco ptají, odpovědět a hlavně se vůči těmto hráčům nechovat arogantně. Samozřejmě, i tito hráči mají své chvíle, přece jen se jedná o sport, který je plný emocí a i tito hráči jsou pouze lidé a tu a tam jim něco z úst vyklouzne. Pokud tato situace nastane, samozřejmě v akceptovatelné formě, rozhodčí by měl zachovat chladnou hlavu, k hráči přijít, klidně vysvětlit jeho pohled na věc. Sami uvidíte, že ve většině případů hráč vysvětlení přijme, bude ho respektovat a v utkání vám bude nápomocný nadále. Dalším důležitým aspektem úspěšné komunikace, je její forma. Každý rozhodčí má v tomto případě své vlastní osobité pojetí. Opět je obecně doporučeno, aby s hráči bylo komunikováno formální cestou. Dle názoru autora si však rozhodčí musí najít takovou cestu k jednání s hráči, která je mu nejbližší a hlavně mu v řízení utkání přináší pocit pohodlí a jistoty, se kterou utkání dovede do zdárného konce. Člověk musí vycítit z chování druhé strany, zda-li si může dovolit jednání na přátelské úrovni nebo úrovni profesionální. Ve většině případů je tykání kladem, jelikož hráči usoudí, že si rozhodčí na nic nehraje a jedná s nimi na totožné úrovni. Opět se v tomto případě vracíme k termínu partnerství, které je ve funkci rozhodčího velice důležité. Vykání nám může být v některých případech velmi užitečné. Pokud se hráč chová nedisciplinovaně, nevhodně, ke všemu má nějakou připomínku, poté porušuje jakýsi kodex partnerství, který si rozhodčí chce mezi ním a hráčem vytvořit a po celou dobu utkání také udržet. V tomto případě musí rozhodčí jednat jinou cestou, tedy tak aby si u ostatních hráčů svou autoritu a respekt udržel, a daný hráč je v tomto ohledu neovlivnil. V utkání je vhodné mít nepřetržitý slovní kontakt s hráči, v přerušené i nepřerušené hře. Jak z pozice asistenta, tak z pozice rozhodčího je doporučeno upozorňovat hráče v právě probíhajících herních situacích. Například pokud letí 25

dlouhý míč od brankáře a dva hráči jdou do vzdušného souboje, můžeme je slovní cestou upozornit, aby hráli čistě, bez rukou, bez faulů. Naopak po odehrání míče je můžeme také slovně pochválit, například slovy, „dobrý souboj.“ Dalším případem může být ten, kdy hráči o sobě neví a nevědomky dochází ke kontaktu. V tomto případě je vhodné hráče upozornit slovem „pozor.“ V mnoho případech můžeme tímto jednoduchým heslem předejít zbytečným konfliktům či zraněním. V pozici asistenta, kdy se hra odehrává v jeho blízkosti, je také možno hráče upozorňovat slovy, „bez faulu, bez rukou, vidím to.“

26

2.2 Formy komunikace v praxi R fotbalu 2.2.1 Intrapersonální komunikace Člověk ve funkci rozhodčího má sklon k hovoru se sebou samým. Ve chvílích, kdy něco nařídí si sám sobě v hlavě říká, jestli to bylo správně nebo ne. Tomuto způsobu komunikace by se měl však snažit vyhnout, jelikož odvádí jeho pozornost a rozhodčí se potřebuje soustředit na každý okamžik fotbalového utkání. Spíše než přemýšlet nad tím co se stalo, by se měl soustředit na to co může přijít. Na vracení se k událostem, ke kterým došlo v utkání, bude mít dost času v šatně po zápase, kde se může dotázat i svých kolegů na jejich názor. Vnitřní způsob komunikace však nemá pouze zápory. Rozhodčí, stejně jako hráči, se potřebuje dostatečně motivovat před příchodem na hrací plochu, aby předvedl kvalitní výkon. Důležité také je co nejvíce ignorovat vnější vlivy, které na rozhodčího během zápasu působí (pokřiky diváků, klimatické podmínky, terén,atd.) Tyto kvality však nejsou vrozené a člověk se je musí naučit. Nejlépe tak udělá praxí. Čím více zápasů odřídí, tím bude vůči těmto vlivům odolnější (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013). 2.2.2 Interpersonální komunikace Pod tímto pojmem chápeme komunikaci mezi dvěma lidmi. Tato forma komunikace obsahuje mnoho aspektů, které bychom měli respektovat a dodržovat. Naznačíme si alespoň některé z nich. Je vhodné si uvědomit s kým mluvíte. Bude rozdíl mezi jednáním s pořadatelem po příjezdu na utkání a hráčem, který nesouhlasí s výrokem rozhodčího. V obou z těchto případů by však rozhodčí měl zachovat partnerský přístup a podle toho se k nim také zachovat. Jelikož na utkání není nikdo, kdo by byl rozhodčímu podřízený, od podavače míčů až po hlavního pořadatele. Rozhodčí by měl respektovat pravidla etiky a chovat se podle nich. Nebýt arogantní či vulgární, ale jednat asertivně. Dodá tak oponentovi pocit, že se nad něj nepovyšuje a jedná s ním jako sobě rovným a jeho názor mu není lhostejný.

27

Samozřejmostí je poté konverzace s lidmi věkově staršími, kdy by měl být člověk, ať už se jedná či nejedná o sportovní událost, slušný, chápavý a hlavně se chovat inteligentně. Pokud například mladý rozhodčí tyto pravidla nerespektuje a jedná s takovým člověkem jako s kamarádem, kterého zná celý život, ve většině případů se to obrátí proti němu. Daný člověk jej rozhodně respektovat nebude. Naopak, pokud se slušně představíte a podáte ruku, ukážete mu, že jste na utkání přijel s dostatečným respektem a vychováním, a nehodláte hrát nepříjemného člověka s nepřiměřeným sebevědomím. Již samotné podání ruky vypovídá mnohé o osobnosti člověka. Pokud člověku ruka vyletí, uchytí ruku druhé osoby a začne s ní lomcovat, pozdravená osoba bude z této formy představení nejspíše v rozpacích. Naopak pokud ji podáte klidně, uchytíte a pevně sevřete, ne však příliš velkou silou, poté se jedná o impulz, který předá druhé osobě informaci o vaší kultivovanosti. Takové jednání pouze přispěje k úspěšnému řízení utkání (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013). „Podání ruky má i další pravidla: dlaň má například směřovat kolmo k zemi. Podání ruky hřbetem nahoru signalizuje nadřazenost, dlaň obrácená vzhůru naopak dává najevo, že se v komunikaci cítíme podřízeni. Je tak trochu udivující, kolik rozhodčích podává při pozdravu hráčům ruku prvním popsaným způsobem (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013).“ Při jednání s hráči si však rozhodčí již může vybrat. Je to na jeho vlastním úsudku, zda-li hráčům vyká či tyká. Rozhodčí by měl být schopen odhadnout co si může a nemůže dovolit. Opět je rozdíl, pokud po hrací ploše běhá sedmnáctiletý hráč, který hraje svůj první zápas v mužské kategorii a čtyřicetiletý hráč, který ji hraje už přes dvacet let. Obecně oslovujeme pátým pádem. Dalším důležitým faktorem interpersonální komunikace je uvědomit si čas, místo a hlavně to, o čem právě jednáte. Rozhodčí musí umět vyhodnotit danou situaci, zda-li se jedná o krizovou či standardní situaci, oba případy totiž potřebují odlišné řešení. Dále je potřebné uvědomit si jaký je čas. Jinak budete řešit (ne posuzovat) situace v prvních dvaceti minutách utkání a jinak v těch posledních.

28

Obecně platí, nejen ve sportovním prostředí, že čím vypjatější situace je, tím více vyvolá emocí. V této situaci by jste měli jednat stručně a rázně, protože čím déle se v této situaci nacházíte, tím je to pro vás horší. Dále platí, pokud na hrací ploše s hráči vycházíte, pouze si tím pomáháte. S hráči můžete jednat slušně, poprosit je, poděkovat jim. V opačném případě, pokud s vámi hráči nechtějí komunikovat touto formou je nutné jednat rázně a prosadit si svou autoritu jiným, ráznějším způsobem. Zvyšování hlasu není vhodné v žádném případě. Je až tím nejkrizovějším řešením a rozhodčí by jej neměl používat vícekrát za utkání. Jako další důležitý bod si musíte uvědomit čeho chcete v hovoru s určitou osobou dosáhnout. Své myšlenky a poznatky by jste měli mít pod neustálou kognitivní kontrolou a měli byste uvažovat, které východisko je v danou chvíli pro vás tím nejvhodnějším. Pokud vám hráči půjdou vstříc například při stavění zdi, při přímém kopu, můžete je poprosit a následně jim za splnění také poděkovat. Pokud však nebudou chtít spolupracovat, musíte změnit přístup. Hráče již nežádáte, ale něco jim nařizujete. Hlas nabude důrazu a můžete použít i píšťalku. Hráči vaše rozhodnutí musí respektovat a pokud tomu tak není, pak je na místě svou autoritu prosadit jinou cestou. Je to sice nepopulární řešení, ale nic jiného než slovní domluva, popřípadě osobní trest tuto situaci nevyřeší. Gestikulace a domluva budou v tomto případě ještě energičtější a ráznější. Porozumění je také jedním z důležitých bodů komunikace ve funkci rozhodčího fotbalu. Měli by jste se snažit najít to, co máte s hráči či funkcionáři společného a dle toho také jednat. Základem společného úsilí by na prvním místě měla být bezpečnost, aby nedošlo k žádnému zranění. V druhé řadě by mělo Nejlepší

utkání cestou

nabídnout k těmto

divákům

vytyčeným

cílům

příjemnou je

opět

podívanou. partnerství.

Je samozřejmostí, že domácí pořadatelé budou zaujatí pro své družstvo, avšak tato zaujatost by neměla nijak narušit průběh utkání. Ne vždy je to však možné. Přesně kvůli těmto záležitostem je zde předzápasový pohovor s vedoucími družstev a hlavním pořadatelem utkání, kde rozhodčí jasně a zřetelně nastaví pravidla, která by měla být dodržena, aby předešli zbytečným problémům.

29

Posledním

a

zároveň

nejdůležitějším

aspektem

interpersonální

komunikace, který si uvedeme je vypořádání se s vzniknuvšími problémy. Rozhodčí má pravidly přidělenou zodpovědnost za průběh utkání, stejně tak, jako má pilot zodpovědnost zabránit případnému leteckému neštěstí. Proto jsou zde okamžiky, kdy partnerství jde stranou a rozhodčí musí jednat jinou cestou. Ve fotbale existují takzvané taxativní přestupky, které jsou pravidly jasně dány a hráči by je měli respektovat. Rozhodčí by měl vědět, jak při stupňující se agresi hráčů a funkcionářů postupovat a utkání by se ani v tuto chvíli nemělo vymknout kontrole. To však není vždy tak snadné. V podvědomí rozhodčího jsou zabudované postupy, a proto by jej nic nemělo překvapit (konfrontace, nesportovní chování, inzultace, atd.). V těchto případech musí být rozhodčí razantní, důsledný a samozřejmě odpovědný za své činy. Jako poslední formu komunikace můžeme dodat interskupinovou komunikaci, která probíhá v rámci skupiny. Tato forma komunikace je pro rozhodčího velmi užitečná, jelikož probíhá v kruhu jednoho z družstev a rozhodčí z ní může vyčíst individuality, hráče kteří družstvo vedou, ale také ty, kteří zápasu nejvíce škodí a namísto přínosu družstvu, spíše nabourávají jeho potenciál. To vede ke konfliktům jak mezi spoluhráči, tak proti rozhodčímu a soupeřům (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013).

30

2.3 Využití komunikačních prostředků ve funkci R fotbalu Pro dosažení maximální úspěšnosti v komunikace na hrací ploše, jsou komunikační prostředky nezanedbatelným činitelem, hlavně tedy ty neverbální. V mnoho případech nám správná gestikulace, mimika obličeje a postoj těla pomůže při jednání ve složitých situacích. Každý rozhodčí má svou vlastní techniku při těchto úkonech a jejich využití. Důležité však je těmito prostředky nezměnit význam skutku, který jimi doprovázíme. Proto je také jedna složka této komunikace ošetřna pravidly fotbalu a tou je signalizace rozhodčího. Avšak i ve způsobu provedení signalizace se rozhodčí liší, né však v jejím významu. 2.3.1 Mimika a pohledy Vhodný výraz v obličeji nám může ve vypjatých situacích velice pomoci, jelikož se říká, že je obličej nejdůležitějším zdrojem neverbálních signálů. Jak jsme již uvedli v teoretické části, emoce se projeví jako první ve výrazu obličeje. Obličej rozhodčího může jasně vyjádřit hráčům na hrací ploše v jakém psychickém rozpoložení se nachází. V utkání vůbec neuškodí prohodit v hovoru s hráči také letmý úsměv, abychom navodili pocit důvěry a třeba i uvolnili atmosféru, pokud je to možné. Naopak pokud se nám něco nelíbí a potřebujeme hráče pokárat, ba dokonce udělit osobní trest, není vhodné se v tomto případě usmívat, jelikož působíte arogantně. S mimikou můžete pracovat po celou dobu utkání. Pří klidném průběhu, kdy jsou hráči disciplinovaní a hrají pohledný fotbal, se můžete i vy jeho průběhu přizpůsobit. S hráči budete komunikovat a třeba prohodíte i nějaký ten vtip. Důležitým doprovodem mimiky je oční kontakt. Pokud s někým z hráčů hovoříte a něco mu vysvětlujete, je vhodné se dívat do očí. Pokud tomu tak není můžete působit nedůvěryhodným či arogantním dojmem a ztrácíte tím na autoritě. V mimořádných momentech je však vhodné oční kontakt neudržovat. Například v situaci, kdy hráč nesouhlasí s verdiktem rozhodčího, má k němu připomínky a rozhodčí s ním nechce komunikovat, protože by to stejně bylo k ničemu. Odvrácením pohledu tedy ukáže nezájem a hráč ve většině případů pochopí, že zde nejspíš s námitkami nepochodí a přenese svou pozornost zpět ke hře.

31

2.3.2 Gestikulace Gesta na hrací ploše by měla být jasná, rázná a zřetelná. Tato stěžejní složka neverbální komunikace je zároveň nejdůležitějším faktorem při vysvětlování a dosažení autority u hráčů. Rozhodčí by se však měl vyhnout přehnané gestikulaci, která nabourává její význam a v konečném důsledku shazuje osobnost rozhodčího. Podle Mitáše a kolektivu (2013) máme několik typů gest ve funkci rozhodčího: Ilustrátory „Doprovázejí a také zesilují verbální sdělení. V arzenálu rozhodčích by jich mělo být několik typů, protože neslouží pouze k doplnění sdělení nejbližším komunikačním partnerům, ale pomáhají v orientaci vzdálenějším hráčům i funkcionářům a divákům. Signál „vstávej“ naznačuje, že rozhodčí viděl spornou situaci a nepovažuje ji za nedovolenou. Stejně působí i signál poskytnutí výhody ve hře a podobně. Otočení prstu k sobě může znamenat „já budu rozhodovat“. Počítání na prstech od jedné vzhůru signalizuje okolí, že jde o druhý či třetí stejný přestupek a proto sahá rozhodčí k osobnímu trestu (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013).“ Regulátory „Chování hráčů můžeme ovlivňovat pomocí regulátorů. Patří sem například verbální varování před zahráváním kopů v blízkosti pokutového území. Nestačí jen hráčům sdělit, že vidí jejich vzájemné držení a strkání je vhodné doplnit to gestem „tohle ne“, například rychlým rozpažením rukama před tělem. Stejně tak varování před rostoucí agresivitou lze doplnit mírným kýváním natažené dlaně ruky nahoru a dolů (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013).“ Adaptéry „Poněkud mimovolní jsou afektivní projevy, které vyjadřují emocionální rozpoložení. Týkají se především mimiky, čím méně má však jedinec svůj vnitřní stav pod kontrolou, tím více emoce nechává plynout i prostřednictvím pohybů paží nebo celého těla. Prostřednictvím adaptérů pak uspokojujeme své osobní potřeby 32

– patří sem poškrábání, tření nosu a podobné. časté upravování vlasů může znamenat nejistotu (ale také to, že by rozhodčí měl změnit účes) (Mitáš, Václav; a Kolektiv, 2013).“ 2.3.3 Postoj těla Velmi významným prostředkem ve funkci rozhodčího fotbalu tvoří jeho celkový vzhled a to, jak pracuje s celým svým tělem. I pouhé oko diváka může na rozhodčím zpozorovat, že je na utkání nepřipraven, nebo jej nebaví či nudí. Těchto faktorů by se měl rozhodčí být schopen zbavit, i když tomu tak v některých případech opravdu je. Základní postoj těla je vzpřímený, lehce zpevněný, né však křečovitý, horní končetiny skrčmo podél těla, dolní končetiny mírně rozkročeny, tak aby byl rozhodčí schopen rychle reagovat na všechny situace, jelikož ze samotného postoje těla se dále převádí energie do signalizací a gestikulací. Pokud rozhodčí působí laxním dojmem, je shrbený, dívá se do země, nohy mu míří každá jiným směrem, pro oko diváka a hráče působí dojmem, který jsme si výše popsali. 2.3.4 Prostorová komunikace Prostorovou komunikací, cizím slovem proxemikou, chápeme to, v jaké vzdálenosti rozhodčí s hráči komunikuje. Většina komunikace by měla proběhnout v tzv. společenské vzdálenosti, kdy je hráč vzdálen od rozhodčího jeden a půl až čtyři metry. V tomto případě se jedná o běžnou komunikaci, například při podání stručného vysvětlení hráči, který se provinil. Jsou zde však také situace, které jsou zapotřebí vysvětlit pouze mezi čtyřma očima a nejlépe tak, aby je nikdo jiný neslyšel. Od toho je zde zóna osobní. Můžeme si ukázat na příkladu: Hráč již byl v utkání potrestán osobním trestem, ale do osobních soubojů stále vnáší nepřiměřenou sílu, zatím však bez provinění. V této situaci je nutno jednat co nejrychleji. Podle pravidel tohoto hráče již nesmíte upozorňovat před tím, než mu uložíte druhý osobní trest a tedy ho vyloučíte. Proto si musíte najít situaci ve hře v době, kdy se vám to hodí, dostat se do jeho blízkosti a klidným hlasem jej upozornit, že jeho nasazení ve hře a hlavně v osobních soubojích je stále na dosti vysoké úrovni a nevyhovuje faktu, že byl už trestán. Né každý hráč 33

si toto upozornění vezme k srdci, přece jen každý člověk je jiný, ale pokud chcete utkání dovést do zdárného konce, je vhodné se o to alespoň pokusit. 2.3.5 Komunikace pohybem Tímto termínem rozumíme tomu, jak rozhodčí v průběhu utkání mění intenzitu svého běhu, tak aby se do daných pozičních prostorů, můžeme je také nazvat „krizovými“, dostal v co nejkratším čase a měl tak lepší přehled v průběhu utkání. Rozhodčí totiž není vnímán pouze tím jaké jsou jeho výroky, gesta a signály. Velmi důležité je také to, z jaké vzdálenosti dohlíží na právě probíhající herní situace. Pohyb je jednou z hlavních složek hodnocení výkonu, který rozhodčímu po utkání poskytne delegát svazu. Obecně je dáno, že čím lépe se rozhodčí po hrací ploše pohybuje, tím lepší má kontrolu nad utkáním a snadněji se vyhne krizovým situacím, které by mohly nastat, z důvodu špatného pozičního postavení. I sami hráči na hrací ploše podvědomě registrují pohyb rozhodčího. Je rozdíl, pokud hráči odpískáte ostrý zákrok tři čtyři metry od něj, než když jej nařídíte

z dvaceti

metrů.

Můžete

se

tak

snadno

vyhnout

klasickému

požďuchování, oplácení, ba dokonce masovým konfliktům. 2.3.6 Komunikační předměty Vybavení rozhodčího je stanoveno pravidly fotbalu (2013) a obsahuje tři složky, bez kterých komunikace rozhodčího na hrací ploše není úplná. Jsou to píšťalka a karty, z pohledu rozhodčího a signalizační praporek, z pohledu asistentů. Píšťalka Píšťalka je od samého počátků nástrojem rozhodčího, který jejíž pomocí dává signál hráčům při průběhu hry k jejímu přerušení a naopak při přerušení hry k jejímu navázání. V dnešní době se vyrábí mnoho druhů píšťalek. Rozhodčí si tak může vybrat, která je mu nejbližší a její zvuk dodává pocit jistoty. Píšťalka totiž nejen přerušuje a navazuje hru, ale je také prostředkem komunikace s účastníky utkání. Pokud rozhodčí nařídí standardní přestupek, řekněme na 34

polovině hrací plochy, stačí dát znamení krátkým, zřetelným zvukem standardní intenzity. S předpokladem, že nehrozí žádné nebezpečí ze strany hráčů, tedy jejich reakce vůči soupeři či rozhodčímu. Jiný případ však nastane pokud dojde k ostřejšímu zákroku, nebo zákroku na hranici či v pokutovém území. V tomto případě musí být slyšet rozdíl v intenzitě zvuku, v doprovodu s určitou změnou intenzity běhu a jasné signalizace. Hráči by měli v daný okamžik tzv. oněmět a všechnu svou pozornost přenést směrem k rozhodčímu. Tón píšťalky opět může mnoho ovlivnit a zároveň i s její pomocí můžete předejít případným konfliktům ze strany hráčů. Při udělení trestu nebo upozornění hráče je vhodné propísknout zákrok, například třemi krátkými zvukovými signály, s tím, že hráči nabudou pocitu, že přijde ještě něco dalšího než pouze herní trest, a například předejdete zmatkům při rychlém rozehrání. Karty Druhou složkou, která patří do základního vybavení rozhodčího jsou karty, žluté a červené barvy, jejímž použitím rozhodčí trestá hráče za prohřešky ve hře, tzv. osobními tresty. Pravidly je dáno, že při jejich absenci může rozhodčí udělit trest také slovně, avšak k těmto situacím se v dnešní době schyluje pouze mimořádně. Komunikace kartami je z hlediska významu znatelně omezená, jelikož při jejím použití je její význam v každém případě stejný. Můžeme se tedy spíše bavit o tom, jak rozhodčí danou kartu použije, popřípadě ukáže hráči. Každý rozhodčí má svou vlastní techniku. Někdo kartu ukazuje pomalu a dává si načas, z potrestání hráče si tvoří určitý rituál a někdo si zase daného hráče zavolá k sobě a kartu ukáže rázně a rychle. Také však musíme vzít v potaz to, v jaké situaci se rozhodčí právě nachází.

Při udělování karet jsou také důležitá doprovodná gesta a mimika rozhodčího. Pokud se rozhodčí na hráče mračí a udělení nedoprovodí žádným verbálním projevem, je jasné, že zákrok byl ze skupiny tvrdších. Naopak pokud rozhodčí ukáže kartu klidně, s rozvahou a hráči ještě k tomu něco dodá, jde o 35

zákrok, o kterém si je hráč vědom a trest bez námitek přijímá. V tom nejlepším případě

se

ještě

oba

dva

pousmějí

nebo

dokonce

dojde

k

oboustrannému poklepání na záda či na rameno. Tento luxus se však na hřišti vidí málokdy, jelikož ne každý hráč je tak dobře osobnostně vybaven, aby takového gesta byl v zápalu hry schopen. 2.3.7 Komunikace doteky Jak jsme již zmínili výše u karetních trestů, i komunikace prostředím doteků není vždy špatná. Obecně se doporučuje, vyhýbat se těmto praktikám, avšak né vždy je tato forma komunikace nevhodná, alespoň z pohledu autora. Rozhodčí musí umět odhadnout co, ke kterému z hráčů si může a nemůže dovolit, stejně jako tomu bylo u verbální komunikace. Komunikace touto formou však není pro každého. Záleží na osobnosti, povaze a psychickém rozpoložení člověka. V některých situacích si rozhodčí pouhým poklépáním po zádech dokáže hodně ulehčit situaci. Hráče tímto jednoduchým gestem partnerství můžete výrazně uklidnit a s verbálním doprovodem také dodat jistotu, že vám není lhostejný. Opět však musí být rozhodčí schopen vyhodnotit situaci, protože né vždy je tato praktika na místě. To samé platí při zranění hráče. U hráče, který leží na zemi a jsme si jisti, že je to v tento okamžik vhodné, můžeme hráči položit ruku na rameno, potažmo záda a zeptat se ho, jaký má problém a zda-li bude chtít ošetřit, nebo bude v pořádku.

36

2.4 Signalizace Signalizace přestupků je pravidly fotbalu (2013) jasně stanovena, avšak i zde můžeme najít malé technické odchylky neměnícího významu, které má každý rozhodčí zabudované a v utkání je praktikuje dle svého vlastního osobitého pojetí. V každém případě by však signalizace měla být důvěryhodná a zřetelná. Tělo by mělo být zpevněné, vzpřímené, gesta energická, rázná a jasná. V této kapitole si pomocí obrázků ukážeme většinu signalizací, jak rozhodčího tak asistenta rozhodčího.

2.4.1 Signalizace R Pokyn pro navázání hry s doprovodem píšťalky, popřípadě pokyn k provedení střídání. (Obr.1)

Obr.1 Navázání hry, střídání

37

Signalizace pro určení strany, na kterou se bude vhazovat. (Obr.2)

Obr.2 Vhazování

Signalizace výhody ve hře. (Obr.3)

Obr.3 Výhoda

38

Míč rozhodčího. (Obr.4)

Obr.4 Míč rozhodčího

Signalizace pokutového kopu. (Obr.5)

Obr.5 Pokutový kop

39

Signalizace rohového kopu. (Obr.6)

Obr.6 Rohový kop

Signalizace kopu od brány. (Obr.7)

Obr.7 Kop od brány

40

Signalizace při navázání hry z nepřímého volného kopu (ofsajd). (Obr.8)

Obr.8 NVK, ofsajd

Udělení osobních trestů, žluté (Obr.9) a červené karty (Obr.10).

Obr.9 Žlutá karta

41

Obr.10 Červená karta

42

2.4.2 Signalizace AR Signalizace asistenta rozhodčího je specifická použitím signalizačního praporku. Signalizace pro určení strany vhazování.(Obr.11)

Obr.11 Vhazování AR

43

Signalizace rohového kopu. (Obr.12)

Obr.12 Rohový kop AR

Signalizace kopu od brány. (Obr.13)

Obr.13 Kop od brány AR

44

Signalizace ofsajdu. Následující signalizaci lze použít také pro signalizaci momentu, kdy míč opustil hrací plochu a asistent si není jistý, které z družstev bude navazovat hru, nebo pro zvýrazněnou signalizaci při porušení pravidla 12. Při zvýrazněné signalizaci asistent hmitá vztyčenou paží. (Obr.14)

Obr.14 Ofsajd, opuštění HP, zvýrazněná signalizace

45

Ofsajd na vzdálenější straně od asistenta rozhodčího. (Obr.15)

Obr.15 Ofsajd, vzdálenější strana

Ofsajd v prostoru středu hrací plochy. (Obr.16)

Obr.16 Ofsajd, střed HP

46

Ofsajd na bližší straně asistenta rozhodčího. (Obr.17)

Obr.17 Ofsajd, bližší strana

2.4.3 Skrytá signalizace Skrytá signalizace je pojem mezi rozhodčími velmi populární. Tato forma signalizace se používá primárně v nižších soutěžích, kde nejsou rozhodčím k dispozici takové prostředky a podmínky jako v soutěžích nejvyšších. Skrytá signalizace se odvíjí od předzápasové domluvy rozhodčího s asistenty, kdy má většinou každý svůj vlastní osobitý styl, který se této problematiky týká a při domluvě by na ní měl své kolegy upozornit. Na obrázcích si ukážeme a popíšeme některé z praktik používané samotným autorem.

47

Skrytá signalizace v pozici AR Signál AR k R s domněním, kde se má vhazovat. (Obr.18, Obr.19)

Obr.18 SS AR vhazování 1.

Obr.19 SS AR vhazování 2.

48

Skrytý signál pro udělení žlutou kartu. (Obr.20)

Obr.20 SS udělení ŽK

Skrytý signál pro udělení červené karty. (Obr.21)

Obr.21 SS udělení ČK

49

Skrytý signál pro nařízení PK. (Obr.22)

Obr.22 SS PK

Skrytý signál pro R, že k zákroku došlo mimo PÚ. (Obr.23)

Obr.23 SS přestupku mimo PÚ

50

Skrytá signálizace v pozici R Skrytý signál pro AR, na kterou stranu se bude vhazovat. (Obr.24, Obr.25)

Obr.24 SS R vhazování 1.

Obr.25 SS R vhazování 2.

51

2.5 Novodobé komunikační prostředky Fotbal se rok od roku vyvíjí a přicházejí nové, moderní věci. Hráči používají ultra lehké kopačky, brankáři mají čím dál tím kvalitnější rukavice a rozhodčím se přidávají vymoženosti ke zlepšení jejich komunikace. Proto se na nejvyšších úrovních před několika lety objevili v rukou asistentů rozhodčích elektronické („pípací“) praporky a v uších všech rozhodčích na hrací ploše hlasové komunikátory. Jejich funkce je jednoduchá. Ulehčit a zkvalitnit komunikaci mezi rozhodčími a hlavně zrychlit reakci rozhodčích na signalizaci asistentů. 2.5.1 Elektronické praporky Praporky fungují na jednoduchém systému vysílačky. Na žerdi je umístěn spínač, který asistent při signalizaci stiskne a tak předá signál rozhodčímu utkání, který má na paži umístěn přijímač. Ten při stisknutí spínače asistentem zapípá. Dle intenzity zvuku, podle toho jaká je domluva před utkáním, se dále může rozhodčí řídit o jakou situaci se v daný moment jedná. Samozřejmě to neznamená, že je naprosto vypuštěno od očního kontaktu. Může dojít k pochybení asistenta, který se přehmátne a signál vyšle nechtěně. Proto by i na nejvyšších úrovních měl být udržován nepřetržitý oční kontakt. 2.5.2 Komunikátory Funkci elektronických praporků dále doplňují zmiňované hlasové komunikátory, bez kterých se už moderní fotbal snad ani neobejde. Stejně jako elektronické praporky i komunikátory byly vynalezeny a zprostředkovány rozhodčím ke zkvalitnění jejich komunikace na hrací ploše. V nižších soutěžích se rozhodčí musí na nejasné situace dotazovat asistentů osobně, viditelně a u hráčů a diváku tyto situace vyvolávají pocit nerozhodnosti rozhodčího ať se jedná o cokoli. Při použití komunikátorů, se lze těchto negativních následků zbavit. Komunikace proběhne takřka neviditelně a názor lze získat ne pouze od jednoho ale rovnou od obou asistentů Rozhodčí, řídící nejvyšší soutěže si tyto vymoženosti velice pochvalují a někteří dokonce uvádějí, že si bez nich již nedokáží představit řízení utkání, nebo pokud je odloží, například při některém z neoficiálních utkání, tak se cítí zmateně. 52

2.6 Dohoda s asistenty rozhodčího Před každým utkáním by měla proběhnout domluva mezi rozhodčím a jeho asistenty ohledně toho, co po nich vyžaduje a jakou formou s nimi bude v průběhu utkání komunikovat. Tak jako většina jiných náležitostí i tato domluva má některé nepsané pravidla. Obsahuje však i body, které má sám rozhodčí zažité, a proto o jejich využití chce seznámit i své asistenty. Domluva by neměla být zdlouhavá, naopak věcná a stručná. Mnoho rozhodčích tuto proceduru zbytečně protahuje o body, které jsou jasné a dány pravidli. V dalším odstavci si předvedeme příklad této domluvy, tak jak ji formuluje autor: „Takže chlapi, teď máme chvíli čas, tak bych rád řekl něco k zápasu, co od vás budu chtít. Ještě než dojdeme vůbec ke hře tak bych tě chtěl poprosit Franto (AR1), jestli by jsi mi vzal karty, napsal střídání a až vedoucí donesou zápis, tak mi ho prosím vás tady s Petrem (AR2) zkontrolujte, já se zatím připravím. Děkuji moc. Když se už teda přesuneme na hřiště, čísla hráčů budete mít napsané tak to zkontrolujte, ať nám tam nenastoupí někdo, kdo tam nemá být. K samotné hře, to co jasně vidíte (vhazování, kop z rohu), já se na vás dívám a kde ukážete tam se hraje. To samé platí u přestupků. Počkejte si, rád chodím do výhod, pokud to i tak neodpískám a vy si budete jisti, tak použijte zvýrazněnou signalizaci a já to dopísknu. Vhazování, ještě navíc na vaší straně moc neukazuji. Pokud je to na mé straně, vy to nevidíte a čekáte na mě, já ukážu vy potvrzujete. U vhazování mám tendenci se stavět po směru, kde se má hrát, takže to vám může taky pomoci, například na vaší straně když si nebudete stoprocentně jisti. Pokud nastane nějaký rychlý protiútok a následný zákrok na hranici PÚ, já si nejsem jistý, jestli je to PK nebo PVK, dívám se na vás, vy nemusíte nijak signalizovat (pokud je již přerušeno), jen mi pohybem naznačíte o co se jedná. Při PK udělejte cca tři kroky směrem k brankové čáře, rozkročte se a ruku si položte ze vnitř na stehno. Pokud se bude jednat o PVK zase naopak uděláte tři kroky směrem k polovině, ven z PÚ, a ruku blíže k polovině vytáhněte kousek od těla. Při zranění mi je tam pouštějte, né však do výhody. Pokud tam bude krev tak samozřejmě v přerušené hře a třeba na mě i zavolejte. 53

Střídačky si pořeš Franto, když tak je zkus nějak slušně zklidnit, pokud to už bude nad rámec, zavolej mě a budeme to řešit. Pokud náhodou dojde k nějaké masové konfrontaci, ten z vás kdo je blíž mi přijďte pomoci, ten kdo je dál, vběhněte tak ať máte dostatečný přehled a co uvidíte tak si zkuste zapamatovat, zapsat, já k vám potom odběhnu a vyřešíme to. Tím bych vás chtěl i požádat, aby jste mi napsali karty, v tomto případě ten kdo je blíže. Děkuji.“

54

2.7 Pohovor s vedoucími družstev Před každým utkáním, podle toho o jakou soutěž se jedná, přichází do šatny rozhodčích vedoucí družstev a hlavní pořadatel utkání. Rozhodčí s nimi následně vede krátký, stručný a věcný pohovor, který má primárně funkci seznamovací. Někteří delegáti svazu si tento pohovor berou na starost s tím, že na konci dají prostor rozhodčímu, jestli má nějaké připomínky. V druhém případě pohovor vede sám rozhodčí. Opět si ho můžeme předvést, podle toho, jak jej provádí v praxi autor: „Dobrý den, vítám vás na dnešním utkání. Rád bych vám představil delegáta utkání (delegát se poté představí již sám, tato forma je vhodnější, jelikož nemůžete zkomolit jméno), mého asistenta číslo dva (stejně jako u delegáta), asistenta číslo jedna a já jsem rozhodčím dnešního utkání, David Papuga. Těší mě. (Zeptání se na barvy dresů, jak hráčů, tak brankářů, pokud to již rozhodčí neví) Mám k vám pár věcí ohledně utkání. Na lavičkách pro náhradníky ať jsou všichni označení, hráči ať jsou identifikovatelní a požádám vás o klid. Pokud budete mít potřebu si jít zakouřit, učiňte tak mimo technickou zónu. Při rozcvičování náhradníků, ať tak učiní mimo zorné pole asistentů a ať jsou označení barvou trička, odlišnou od barvy dresů. Když budete chtít střídat, obeznamte asistenta číslo jedna, až když jste přichystaní a nastoupení u půlící čáry. On mi potom dá signál, popřípadě slušnou formou zakřičte: „střídáme.“ To je ode mne vše, přeji hodně štěstí a uvidíme se na hřišti.“ Po odchodu vedoucích ze šatny rozhodčích vám hlavní pořadatel podepíše zápis o utkání a vy vedete krátký pohovor k němu. Zeptáte se na zabezpečení odchodu ze hřiště, zabezpečení ohraničení HP proti vniknutí diváků na hrací plochu, na nosítka, kvůli případnému zranění. U nosítek by měli být připraveny nejméně dvě, fyzicky zdatné osoby. A nakonec se zeptáte, kde se bude nacházet sám hlavní pořadatel. Po odchodu hlavního pořadatele asistenti projdou zápis o utkání podle předzápasové domluvy a jde se hrát.

55

Závěr Funkce rozhodčího v každém sportu je velmi namáhavá, jak na psychickou tak fyzickou stránku člověka. Proto je velmi důležité, aby člověk stále zdokonaloval všechny složky, které se rozhodcovské činnosti týkají. V práci jsme si jednu z těchto složek přiblížili, definovali a doporučili několik opatření. Touto složkou byla komunikace. Cílem bakalářské práce bylo sjednotit a stručně nastínit prvky a prostředky obecné komunikace dle nastudované literatury a dále tyto poznatky aplikovat do sportovního prostředí, přesněji do prostředí fotbalového z pozice rozhodčího. V teoretické části si charakterizujeme komunikaci jako takovou, její verbální a neverbální prostředky, formy komunikace. Dále jsme si přiblížili vhodnou argumentaci, její rozdělení a v jejím kontextu také problematiku autority, která je nezanedbatelnou vlastností v činnosti rozhodčího. V praktické části převádíme tyto složky komunikace do funkce rozhodčího tak, jak je to pro její vykonávání nejefektivnější. Bakalářská práce by měla tvořit určité doporučení pro začínající rozhodčí. Obsahuje také prvky didaktické, obrázky vhodné signalizace, příklady předzápasové domluvy rozhodčích a pohovoru s funkcionáři. Nemá však tvořit dogma, jelikož jsme již v práci několikrát zmínili, že osobnost každého člověka vykonávajícího funkci rozhodčího fotbalu je odlišná. Rozhodčím by práce po jejím přečtení měla pomoci při jednání s hráči a funkcionáři v průběhu celého utkání, v předcházení krizovým situacím prostřednictvím partnerské komunikace a se spoluprací v týmu rozhodčích.

56

Bibliografie Borg, J. (2013). Umění přesvědčivé komunikace, Jak ovlivňovat názory, postoje a činy druhých. Praha: Grada Publishing. Bruno, T., & Adamczyk, G. (2013). Řeč těla, Jak rozumět signálům řeči těla a cíleně je používat. Praha: Grada Publishing. Čadilová, O. (Září 2010). Verbální komunikace. Získáno Únor 2015, z Střední zdravotnická a Vyšší odborná škola zdravotnická, Mladá Boleslav: http://www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/4._Verbální_komuni kace.pdf DeVito, J. A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada publishing. FAČR, P. k., Kureš, J., Hora, J., Jachimstál, B., Nitsche, J., Skočovský, M., a další. (2013). Pravidla fotbalu. Praha: Olympia. Klapetek, M. (2008). Komunikace, argumentace, rétorika. Praha: Grada Publishing. Mikulaštík, M. (2003). Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing. Mitáš, Václav; a Kolektiv. (2013). Management utkání, technika řízení utkání ve fotbalu. Brno: Masarykova univerzita. Vališová, A. (1998). Autorita jako pedagogický problém. Praha: Karolinum. Veselý, M. (24. Duben 2006). Komunikace. Získáno Únor 2015, z Informační systém masarykovy univerzity: http://is.muni.cz/th/87220/fsps_b

57

Seznam obrázků Obr. 1 Navázání hry, střídání ................................................................... 37 Obr. 2 Vhazování ..................................................................................... 38 Obr. 3 Výhoda .......................................................................................... 38 Obr. 4 Míč rozhodčího ............................................................................. 39 Obr. 5 Pokutový kop ................................................................................ 39 Obr. 6 Rohový kop ................................................................................... 40 Obr. 7 Kop od brány ................................................................................. 40 Obr. 8 NVK, ofsajd .................................................................................. 41 Obr. 9 Žlutá karta ..................................................................................... 41 Obr. 10 Červená karta .............................................................................. 42 Obr. 11 Vhazování AR ............................................................................. 43 Obr. 12 Rohový kop AR........................................................................... 44 Obr. 13 Kop od brány AR ........................................................................ 44 Obr. 14 Ofsajd, opuštění HP, zvýrazněná signalizace.............................. 45 Obr. 15 Ofsajd, vzdálenější strana ............................................................ 46 Obr. 16 Ofsajd, střed HP .......................................................................... 46 Obr. 17 Ofsajd, bližší strana ..................................................................... 47 Obr. 18 SS AR vhazování 1. .................................................................... 48 Obr. 19 SS AR vhazování 2. .................................................................... 48 Obr. 20 SS udělení ŽK ............................................................................. 49 Obr. 21 SS udělení ČK ............................................................................. 49 Obr. 22 SS PK .......................................................................................... 50 Obr. 23 SS přestupku mimo PÚ ............................................................... 50 Obr. 24 SS R vhazování 1. ....................................................................... 51 Obr. 25 SS R vhazování 2. ....................................................................... 51

58

Seznam zkratek R – Rozhodčí AR – Asistent rozhodčího HP – Hrací plocha PÚ – Pokutové území PK – Pokutový kop PVK – Přímý volný kop NVK – nepřímý volný kop SS – Skrytá signalizace ŽK – Žlutá karta ČK – Červená karta

59

Resumé V této bakalářské práci jsme se zabývali problematikou komunikace a jejím přínosem pro funkci rozhodčího fotbalu. Práce je rozdělena do dvou částí. V první části, teoretické, jsme si obecně charakterizovali komunikaci, její formy, prostředky a také argumentaci. V druhé části práce, praktické, jsme si tyto poznatky aplikovali do funkce rozhodčího fotbalu, na obrázcích ukázali vhodnou signalizaci a přidali specifické příklady využití komunikace formou předzápasové domluvy rozhodčích a pohovoru s funkcionáři.

Klíčová slova Fotbal,

rozhodčí,

komunikace,

komunikační

prostředky,

formy

komunikace, argumentace, signalizace

Summary In this bachelor thesis we dealt with communication issue and its benefit for football referee function. Thesis is devided in two parts. In the first part, theoretical part, we characterized

communication

in

general,

its

forms,

means,

and

also

argumentation. In the second part, practical part, we applied this findings to football referee function, showed suitable signalization on pictures and added specific ussage examples for communication in form of prematch agreement and chat with officials.

Key words Football, referee, communication, communication means, communication forms, argumentation, signalization 60