Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií MANAGEMENT UTKÁNÍ. technika ízení utkání ve fotbalu. Václav Mitáš a kolektiv

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií

MANAGEMENT UTKÁNÍ technika ĝízení utkání ve fotbalu

Václav Mitáš a kolektiv

Brno 2013

Tvorba a tisk tohoto studijního materiálu byly financovány z Opera ního programu Vzd lávání pro konkurenceschopnost

Tvorba a tisk tohoto studijního materiálu byly financovány z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Inovace studijního programu T lesná výchova a sport se zam ením na sm r Rozhod í kolektivních sport CZ1.07/2.2.00/15.0190

Inovace studijního programu Tělesná výchova a sport se zaměřením na směr Rozhodčí kolektivních sportů CZ1.07/2.2.00/15.0190

PhDr. ThDr. Václav Mitáš, ThD. (editor) Prof. RNDr. Evžen Amler, CSc. Doc. PhDr. Ladislav Bed ich, CSc. Michal Beneš Karel Bohun k Milan Jirka Bohuslav Legierský Miroslav Liba Radek Rabušic

Recenzovali: Doc. PaedDr. František Langer, CSc. Mgr. Ji í Ulrich © 2013 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-6236-8

Tuto monografii pĜipisujeme památce pana Miroslava Maurera, vzácnému þlovČku se širokým srdcem. Významnému propagátorovi rozhodcovského vzdČlávání a tvĤrci jednoho z prvních systematických edukaþních programĤ, který nás pĜedþasnČ opustil v lednu 2012. Mirku, moc nám chybí TvĤj laskavý a otcovský pĜístup i Tvé vtipy, kterými jsi umČl uvolnit atmosféru v rozhodcovské kabinČ i na školeních a semináĜích. ýest Tvé památce! AutoĜi

3

P\EDMLUVA .....................................................................................................................................................6 EDITORIAL.........................................................................................................................................................6 1. P\ÍPRAVA ROZHODÍHO .............................................................................................................................8 1.1 DLOUHODOBÁ A ST\EDN DOBÁ P\ÍPRAVA .............................................................................................................. 8 1.1.1 Dlouhodobá pƎíprava ........................................................................................................................................................................ 8 1.1.2 StƎednĢdobá (operativní) pƎíprava ................................................................................................................................................... 8 1.1.3 Krátkodobá pƎíprava – soutĢžní období ......................................................................................................................................... 14 1.2 P\ÍPRAVA NA UTKÁNÍ .............................................................................................................................. ......... 16 1.2.1 Delegace a cestování k utkání ........................................................................................................................................................ 16 1.2.2 Kontext utkání ................................................................................................................................................................................ 16 1.2.3 PƎíjezd, kontrola hƎištĢ a vybavení ................................................................................................................................................. 17 1.2.4 Rozcviēka ........................................................................................................................................................................................ 18 1.3 UTKÁNÍ A ROZHODCOVSKÁ PSYCHIKA ................................................................................................................... 19 1.3.1 Psychická pƎíprava rozhodēího pƎed utkáním ................................................................................................................................. 19 1.3.2 PƎedzápasové stavy ........................................................................................................................................................................ 19 1.3.3 Rituály ............................................................................................................................................................................................ 20 1.4 ROZHODCOVSKÁ VÝSTROJ A VYBAVENÍ ................................................................................................................. 21 1.4.1 Rozhodcovská výstroj ..................................................................................................................................................................... 21 1.4.2 Píšƛalka ........................................................................................................................................................................................... 22 1.4.3 Výzbroj a další vybavení ................................................................................................................................................................. 23

2. STRATEGIE A TAKTIKA \ÍZENÍ UTKÁNÍ .......................................................................................................24 2.1 STRATEGIE VERSUS TAKTIKA .............................................................................................................................. . 25 2.1.1 Základní východiska strategie a taktiky .......................................................................................................................................... 25 2.1.2 ProstƎedky taktiky Ǝízení utkání ...................................................................................................................................................... 29 2.2 KRIZOVÉ SITUACE V UTKÁNÍ A MOŽNOSTI JEJICH \EŠENÍ ........................................................................................... 32 2.2.1 Krizové situace a ēas utkání ............................................................................................................................................................ 32 2.2.2 Pokutové území .............................................................................................................................................................................. 33 2.2.3 Surová hra ...................................................................................................................................................................................... 34 2.2.4 Simulování ...................................................................................................................................................................................... 35 2.2.5 Mobbing a masové konfrontace ..................................................................................................................................................... 36

3. \ÍZENÍ ROZHODCOVSKÉHO TÝMU .............................................................................................................37 3.1 TÝM A TÝMOVÉ KOMPETENCE ............................................................................................................................ 3 7 3.1.1 Vývoj rozhodcovského týmu .......................................................................................................................................................... 37 3.1.2 Východiska managementu týmu rozhodēích .................................................................................................................................. 38 3.2 TÝMOVÉ \ÍZENÍ UTKÁNÍ............................................................................................................................... ...... 40 3.2.1 Porada pƎed utkáním ...................................................................................................................................................................... 40 3.2.2 RozdĢlení kompetencí .................................................................................................................................................................... 40 3.2.3 Komunikace rozhodēích v rámci utkání .......................................................................................................................................... 40 3.2.4 Elektronická komunikaēní zaƎízení.................................................................................................................................................. 41

4. POHYB A POZINÍ POSTAVENÍ ...................................................................................................................42 4.1 PRINCIPY POHYBU .............................................................................................................................. .............. 42 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4

Široce diagonální pohyb ................................................................................................................................................................. 43 Trvale dosažitelný oēní kontakt s asistenty .................................................................................................................................... 43 Optimální vzdálenost pro Ǝešení herních situací............................................................................................................................. 44 PƎehled o situaci mimo boj o míē ................................................................................................................................................... 46 4.2 POZINÍ POSTAVENÍ VE STANDARDNÍCH HERNÍCH SITUACÍCH ..................................................................................... 47 4.2.1 Zahájení hry .................................................................................................................................................................................... 47 4.2.2 Kop od branky ................................................................................................................................................................................ 47 4.2.3 Kop z rohu ...................................................................................................................................................................................... 47 4.2.4 Volné kopy...................................................................................................................................................................................... 47 4.2.5 Pokutový kop .................................................................................................................................................................................. 48 4.3 N KOLIK DOPORUENÍ .............................................................................................................................. ........ 48

5. KOMUNIKACE V PRÁCI FOTBALOVÉHO ROZHODÍHO ...............................................................................49 5.1 FORMY KOMUNIKACE .............................................................................................................................. ......... 49 5.1.1 Intrapersonální komunikace ........................................................................................................................................................... 49 5.1.2 Interpersonální komunikace ........................................................................................................................................................... 49 5.1.3 Další možné formy komunikace ..................................................................................................................................................... 51 5.2 SLOŽKY KOMUNIKACE .............................................................................................................................. ......... 52 5.2.1 Verbální a neverbální komunikace ................................................................................................................................................. 52

4

5.2.2 Rozhodcovská signalizace ............................................................................................................................................................... 52 5.2.3 Neverbální komunikace .................................................................................................................................................................. 52 5.3 ZÁKLADNÍ KOMUNIKANÍ DOVEDNOSTI ................................................................................................................ 57 5.3.1 Schopnost aktivního naslouchání ................................................................................................................................................... 58 5.3.2 Dovednost prezentovat sebe sama ................................................................................................................................................ 58 5.3.3 Dovednost vztahová ....................................................................................................................................................................... 58 5.3.4 Vƽdcovské dovednosti a schopnost komunikovat v týmu .............................................................................................................. 59 5.3.5 Mediální gramotnost ...................................................................................................................................................................... 59

6. KONFLIKTY A STRATEGIE \EŠENÍ ...............................................................................................................60 6.1 ZÁKLADNÍ ROZD LENÍ KONFLITKp ........................................................................................................................ 60 6.1.1 Podle poētu zúēastnĢných .............................................................................................................................................................. 60 6.1.2 Podle zpƽsobu vzniku ..................................................................................................................................................................... 61 6.2 STYLY A MOŽNOSTI \EŠENÍ KONFLIKTU ................................................................................................................. 62 6.2.1 Konfliktní styly ................................................................................................................................................................................ 62 6.2.2 Strategie Ǝešení konfrontace .......................................................................................................................................................... 62 6.2.3 Rozhodēí a asertivita ...................................................................................................................................................................... 63

7. TYPOLOGIE HRÁp ....................................................................................................................................64 7.1 VpDÍ OSOBNOSTI TÝMp.............................................................................................................................. ..... 64 7.2 PROBLÉMOVÍ HRÁI .............................................................................................................................. ........... 65 7.2.1 Vybrané možnosti typologie ........................................................................................................................................................... 65 7.2.2 Agrese a agresivní hráēi .................................................................................................................................................................. 67 7.2.3 Problémy spojené s vývojovými stadii ............................................................................................................................................ 68

8. HERNÍ SYSTÉMY .........................................................................................................................................68 8.1 ROLE: FOTBALOVÝ ROZHODÍ............................................................................................................................. 68 8.2 SYNOPSE FOTBALOVÉ TEORIE.............................................................................................................................. 69 8.2.1 Herní výkon .................................................................................................................................................................................... 69 8.2.2 Fáze hry .......................................................................................................................................................................................... 70 8.3 SYSTÉMY HRY .............................................................................................................................. .................... 70 8.3.1 Herní systémy obranné .................................................................................................................................................................. 71 8.3.2 Herní systémy útoēné ..................................................................................................................................................................... 72

9. HODNOCENÍ A ROZVOJ ROZHODÍCH .......................................................................................................74 9.1 DELEGÁT SVAZU .............................................................................................................................. ................ 74 9.1.1 Delegátova image ........................................................................................................................................................................... 74 9.1.2 Delegát – pedagog .......................................................................................................................................................................... 74 9.2 HODNOCENÍ BEZPROST\EDN PO UTKÁNÍ ............................................................................................................. 74 9.2.1 Poskytování zpĢtné vazby .............................................................................................................................................................. 74 9.2.2 Pochvala, kritika a pozitivní usmĢrnĢní .......................................................................................................................................... 75 9.2.3 Rozhodēí v pozápasovém hodnocení.............................................................................................................................................. 76 9.3 VYBRANÉ PEDAGOGICKÉ ASPEKTY A MOŽNOSTI ROZVOJE ROZHODÍCH........................................................................ 76 9.3.1 Obecné aspekty hodnocení ............................................................................................................................................................ 77 9.3.2 Problém orientace na známku........................................................................................................................................................ 77 9.3.3 Rozhodcovský kouēink .................................................................................................................................................................... 78

10. FOTBALOVÍ DIVÁCI ....................................................................................................................................78 10.1 B ŽNÍ DIVÁCI A MALÉ DIVÁCKÉ SKUPINY ................................................................................................................ 79 10.1.1 Excesivní projevy jednotlivcƽ a malých skupin ............................................................................................................................... 79 10.1.2 Reakce rozhodēího ......................................................................................................................................................................... 80 10.2 HROMADNÉ CHOVÁNÍ DIVÁKp ............................................................................................................................ 8 1 10.2.1 Organizované skupiny .................................................................................................................................................................... 81 10.2.2 Davy................................................................................................................................................................................................ 82 10.2.3 Reakce rozhodēího ......................................................................................................................................................................... 82 10.2.4 Prevence......................................................................................................................................................................................... 82

SEZNAM OBRÁZKp .........................................................................................................................................84 BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................................................85

5

PĜEDMLUVA Rudolf ěepka Vážení sportovní pĜátelé, dostává se Vám do ruky první vydání studijního materiálu pro fotbalové rozhodþí. Je symbolické, že vycházejí v dobČ, kdy se þeské kopané na rozhodcovském poli zaþíná znovu daĜit a po olympijských hrách vídáme pravidelnČ þeské týmy i v dĤležitých utkáních evropských pohárĤ nebo kvalifikací národních týmĤ. ÚspČchy takových osobností, jakými byli na zeleném trávníku Václav Krondl nebo Evžen Amler, ve velmi nedávné historii Dagmar Damková a jakou je dnes Pavel Královec, jsou jistČ pĜíkladem i motivací pro své mladé kolegy. Nic však nejde samo sebou a za jejich mimoĜádnou kariérou stojí vedle talentu rovnČž píle a úsilí v pĜípravČ. Fotbal se bez kvalitních soudcĤ prostČ neobejde. Ani sebelepší celky Evropy i svČta samy o sobČ diváka nepotČší, nebude-li jejich stĜetnutí kvalitnČ odĜízeno. A to lze oþekávat pouze od rozhodþího dobĜe pĜipraveného fyzicky, odbornČ, ale také psychicky. PĜedkládaná publikace je pĜínosem právČ proto, že tyto tĜi složky dává dohromady a ukazuje, jak se s nimi lze vypoĜádat. PĜál bych si, aby se stala jedním ze stavebních kamenĤ rozhodcovského rĤstu. Odborná pĜíprava arbitrĤ je stará témČĜ jako fotbalová asociace sama. Zaþíná autorem prvních pravidel Josefem Rösslerem-OĜovským a pokraþuje pĜes nejrĤznČjší rozhodcovské školy i semináĜe až k projektu Školy mladých rozhodþích pod vedením Miroslava Maurera a Františka Žmoly. Na nČm se, stejnČ jako na souþasném VzdČlávacím programu pro rozhodþí, v jehož þele stojí Miroslav Liba, finanþnČ podílela evropská fotbalová asociace UEFA. V rámci Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v BrnČ se však systematické vzdČlávání arbitrĤ stalo souþástí studijního systému a umožĖuje vedle rozhodcovské odbornosti získat také akademický titul. Takový projekt nemohl zájmu Fotbalové asociace ýR uniknout a zaslouží si jeho plnou podporu. VČĜím, že právČ z brnČnských poslucháren vyjdou nástupci nejúspČšnČjších rozhodþích. Jménem Fotbalové asociace ýR pĜeji Vám všem hodnČ zdaru i tolik potĜebného fotbalového štČstí. Mgr. Rudolf ěepka, generální sekretáĜ FAýR

EDITORIAL Václav Mitáš Vážené rozhodcovské kolegynČ a kolegové, milí pĜíznivci i odpĤrci soudcovského stavu fotbalového, dostává se Vám do ruky monografie, kterou jsme se rozhodli pĜispČt pĜedevším do portfolia studijních materiálĤ Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v BrnČ, ale v širších souvislostech také do vzdČlávacího systému þeských fotbalových rozhodþích. Domníváme se, že jakkoli mĤže být první pokus nedokonalý, nese dobĜe mínČnou ambici pĜispČt k rozšíĜení obzorĤ, ale také k rozvoji vČdomostí, schopností a dovedností þeských arbitrĤ. Jednotlivé þásti vznikaly postupnČ v prĤbČhu tĜí let a úzce souvisejí se VzdČlávacím projektem pro rozhodþí, organizovaným Fotbalovou asociací ýeské republiky za podpory evropské fotbalové federace UEFA. Tam byla poprvé proslovena celá Ĝada pĜednášek, které se staly východiskem Ĝady textĤ této publikace, a to ústy pĜedních þeských rozhodcovských praktikĤ. JeštČ o nČco dĜíve zaþaly v rámci tehdejší Školy mladých rozhodþích vznikat první úvahy o možných souvislostech psychosociálních vČd a praktického rozhodcovství. Prvním laskavým konzultantem byl pan Miroslav Maurer, který se na nás dnes, jak vČĜíme, dívá z rozhodcovského nebe a se svou typickou shovívavostí posuzuje naše snažení.

6

V textu jsme se pokusili vyrovnat s jistými jazykovými obtížemi – pracujeme se substantivem „rozhodcovství“ jako pĜeklad anglického refereeing a z nČj odvozeným adjektivem „rozhodcovský“, stejnČ jako další pojmy, ve fotbalovém prostĜedí bČžnČ užívané. Za východiska nám posloužila obecná a specializovaná literatura z oblasti psychosociálních vČd, jejich aplikace ve sportu a také publikace z ranku sportovního i fotbalového tréninku. Díky Komisi rozhodþích FAýR a souþasným špiþkovým arbitrĤm jsme mČli pĜístup i k pĜednáškám pĜedních odborných kapacit, jakými jsou David Elleray, Jozef Marko nebo Mark Batta. Ty zaznČly dílem na semináĜích Komise rozhodþích UEFA a dílem na školeních rozhodþích Profesionálních soutČží FAýR. PĜedevším jsme však mohli þerpat ze zkušeností „mužĤ uprostĜed hĜištČ“, z nichž se mnozí stali autory a spoluautory jednotlivých kapitol. Je mi velkou ctí, že jsem mČl a stále mám pĜíležitost spolupracovat s velikány píšĢalky a praporku, pány Michalem Benešem, Karlem BohuĖkem, Miroslavem Libou a Bohuslavem Legierským a jsem rád, že do spoleþné publikace pĜispČl i pĜedseda Unie þeských fotbalových rozhodþích Evžen Amler. Stati o kondiþní pĜípravČ sepsal držitel trenérské UEFA Profi licence, nČkdejší úspČšný profesionální fotbalový brankáĜ a souþasný rozhodcovský kondiþní trenér Radek Rabušic. Další odborníci však pĜišli také z prostĜedí mimo rozhodþí fotbalu. Jedním ze spoluautorĤ je významný fotbalový teoretik a dnešní prodČkan FSpS MU Brno Ladislav BedĜich. A právČ prostĜedí jeho pracovištČ umožnilo hledání spoleþných souvislostí mezi Ĝízením fotbalu a ledního hokeje. V þele tČchto snah stojí pan Milan Jirka, souþasný þlen komise rozhodþích ýSLH a nositel olympijské pĜísahy, kterou složil pĜi zimních OH v Calgary roku 1988, kde Ĝídil utkání hokejového turnaje. Neobešli bychom se bez u laskavých kolegĤ, jimiž byli nČkdejší mezinárodní fotbaloví rozhodþí Jozef Marko, JiĜí Ulrich, Milan Brabec a Miroslav Tulinger, ani bez kritických pĜíspČvkĤ trojice profesionálních hokejových rozhodþích Martina FraĖa, Jana Hribíka a Antonína JeĜábka, ovČnþeného þerstvým úspČchem z finále MS 2012. Všem autorĤm, spoluautorĤm i odborným kritikĤm patĜí velký dík a pomyslnČ smeknutý klobouk. Bylo mi nesmírnou ctí uspoĜádávat jejich pĜíspČvky a zahrnovat jejich pĜipomínky do vlastních textĤ. Snad se nám spoleþnČ alespoĖ z þásti podaĜilo pĜipravit publikaci, v níž jsou teoretická východiska doplnČna praktickými zkušenostmi a praktické rady jsou podpoĜeny odbornou erudicí. Bućte, prosím, pĜi jejím posuzování shovívaví podobnČ, jako byl pan Miroslav Maurer. A pokud Vám bude k užitku a navíc ještČ významnČ zvedne Vaše dovednosti, trochu Vaše sebevČdomí a ještČ k tomu Vám pomĤže v cestČ za Vaším rozhodcovským snem, pak naše práce nebyla marná. Držte se a bojujte! editor

7

1. PĜÍPRAVA ROZHODþÍHO Milan Jirka, Václav Mitáš, Radek Rabušic

1.1 DLOUHODOBÁ A STĜEDNČDOBÁ PĜÍPRAVA 1.1.1 Dlouhodobá pĝíprava Kdo je pĜipraven, nebývá pĜekvapen. Tak zní mnohokrát opakovaná pravda a platí i na fotbalové rozhodþí. Z hlediska pĜípravy lze hovoĜit minimálnČ o þtyĜech obdobích. Vyjdeme-li ze stĜedoevropského soutČžního cyklu, pak na podzimní a jarní soutČžní období navazují podzimní a jarní pĜechodná období, kdy je dĤležité vČnovat se regeneraci nejen fyzické, ale i psychické, aby si tČlo i mysl odpoþinuly po nároþné nČkolikamČsíþní zátČži vyplývající z Ĝízení soutČžních utkání. Trénink by ani u rozhodþího nemČl být živelný nebo nahodilý, ale zámČrný plánovaný. Zapomínat by sudí nemČli ani na záznamy, napĜíklad ve formČ tréninkového deníku. Deník se mu bude hodit pro vyhodnocení efektivity zvolené strategie tréninku i vzdČlávání, ale také pro plánování dlouhodobé pĜípravy. Ta vČtšinou pĜedstavuje období nČkolika let a reflektuje nastavené cíle. Dvacetiletý rozhodþí v krajské soutČži samozĜejmČ nedojde do profesionálního fotbalu v horizontu dvou þi tĜí sezón, v dlouhodobém tréninku však mĤže postupnČ smČĜovat k dosažení met kondiþních požadavkĤ na rozhodþí nejvyšších soutČží, aþkoli stĜednČdobý a krátkodobý trénink by mohl zamČĜit pouze na výsledky potĜebné pro svou aktuální kariérní úroveĖ. Z hlediska vzdČlávání mĤže do dlouhodobé pĜípravy zahrnout tĜeba studium jazykĤ, ale také odbornou edukaci úþastí v projektech FAýR nebo vysokoškolským studiem. Dlouhodobá pĜíprava zahrnuje vždy nČkolik hlavních a pĜípravných období. Hlavní soutČžní období trvá zhruba od poloviny srpna do poloviny listopadu a od bĜezna do þervna, celkem tedy kolem šesti mČsícĤ. Tam je orientována vČtší þást stĜednČdobé þi operativní pĜípravy a krátkodobá pĜíprava, která je u rozhodþích zamČĜena pĜedevším na relaxaci ze zápasu uplynulého a komplexní pĜípravČ na ten nadcházející. Rozhodþí v tomto období odĜídí podle statistických prĤmČrĤ kolem stovky utkání (poþítáme-li 3 – 4 utkání všech vČkových kategorií za soutČžní víkend). Ve vrcholovém sportu pak odĜídí nejlepší rozhodþí okolo sedmdesáti zápasĤ (vþetnČ pohárových a mládežnických). U tČch skuteþnČ špiþkových pak je tĜeba poþítat také s 5 – 10 mezinárodními zápasy, které mají specifický rámec i co do pĜípravy. Zbylý pĤlrok, hlavnČ þtyĜi mČsíce zimní pĜestávky je urþen pro stĜednČdobou pĜípravu. 1.1.2 Stĝednčdobá (operativní) pĝíprava Rozhodcovství považují nČkteĜí fotbaloví odborníci v jistém smyslu za samostatné sportovní odvČtví a podle toho je k nČmu tĜeba také pĜistupovat. Dlouhodobá pĜíprava fotbalového rozhodþího je spojena s celou Ĝadou aspektĤ a je pro ni urþeno pĜedevším období mezi soutČžemi. a) Kondice Pro správné posuzování konkrétních herních situací jsou nejdĤležitČjší dvČ složky kondice: rychlost a vytrvalost. Hráþi jsou stále lépe kondiþnČ pĜipraveni, navíc jim ovšem vynikající kontrola míþe umožĖuje pĜenést tČžištČ hry na druhou stranu hĜištČ rychleji, než tomu bylo dĜíve. Rozhodþí s rychlostními schopnostmi na požadované výši se dokáže pohybovat po celé hrací ploše, a dokáže též být ve správném postavení pĜi rychlých pĜesuny tČžištČ hry, jichž pĜi dnešním pojetí fotbalu pĜibývá. Rozhodþímu dobré rychlostní schopnosti též umožní pohybovat se v optimální vzdálenosti (cca 10 – 15 m) od herních situací. S tím je pĜímo spojeno i poziþní postavení tak, aby rozhodþí mČl na situace pokud možno boþní pohled, jenž mu usnadní výbČr správného posouzení a rozhodnutí v dané herní situaci. Druhou základní kondiþní složkou rozhodþího je vytrvalost. ÚroveĖ vytrvalostních schopností má vliv na výkon rozhodþího ve smyslu dobrého pohybu po celou dobu hry. StejnČ jako u rychlosti, tak 8

i u vytrvalosti existuje souvislost s optimálním poziþním postavením a schopností dodržovat diagonální zpĤsob Ĝízení po celou dobu hry. Navíc má úroveĖ vytrvalostních schopností velký význam v závČru obou poloþasĤ, speciálnČ pak ovšem v závČru utkání. Únava snižuje schopnost koncentrace, míru bdČlosti a myšlenkové aktivity a v emoþnČ vypjatých koncovkách jsou tyto vlastnosti potĜebné více než v jiných fázích utkání. Další dvČ složky kondiþních schopností síla a flexibilita (pohyblivost) jsou také dĤležité, neboĢ jejich úroveĖ ovlivĖuje dvČ prvnČ jmenované kondiþní schopnosti. ObecnČ je nutno konstatovat, že dlouhodobá kondiþní pĜíprava rozhodþích je individuálním procesem s využitím materiálĤ poskytovaných rozhodþím na semináĜích jednotlivých Ĝídících orgánĤ a pro vybrané jedince na kursech VzdČlávacího programu pro rozhodþí. PĜi tČchto pĜíležitostech jsou rozhodþím pĜednášeny zásady obecné kondiþní pĜípravy a také kondiþní pĜípravy speciální. Rozhodþí profesionálních soutČží se jednou mČsíþnČ pĜipravují pod vedením kondiþního trenéra. Souþástí setkání jsou pĜednášky vČnující se jednotlivým kondiþním složkám, správným stravovacím návykĤm a v neposlední ĜadČ se rozhodþí I. a II. ligy podrobují 4x roþnČ testování kondiþních schopností. Základním testem je tzv. FIFA test skládající se ze šesti sprintĤ na 40 m. a intervalového testu spoþívajícím z bČhu na 150 m. a chĤzi 50 m. Profesionální rozhodþí musí absolvovat každý ze šesti sprintĤ pod 6,2 s. A ve druhé fázi dvacet bČhĤ na 150m a dvacet regeneraþních padesátimetrových úsekĤ (na þtyĜistametrovém oválu to je 10 kol) v þase 30 sec. na bČh a 35 sec. na chĤzi. Tento zpĤsob používá UEFA zhruba od roku 2009 a jeho výhodou je simulace zápasového zatížení, která je realitČ o mnoho bližší, než dĜíve využívaný CooperĤv test. Rozhodþího donutí pĜipravit se na provČrky, ovšem souþasnČ dává jistou záruku dobré kondice i pro soutČžní období. Stoupající kvalita fotbalu dnes nutí top-rozhodþí využívat individuálnČ také další formy kondiþní pĜípravy. Pavel Královec se svým týmem využil k pĜípravČ na svČtový šampionát sedmnáctiletých v roce 2011, který se hrál ve vysokohorských podmínkách Mexika, nejen osobního kondiþního trenéra, ale také tréninky v alpských horských terénech a simulaci atmosféry prostĜedí nadmoĜských výšek nad 3000 m. S klesající úrovní soutČže (bohužel) klesá frekvence semináĜĤ a pĜednášek na kondiþní témata. Snad každý rozhodþí si uvČdomuje, že na jeho celkový výkon na hrací ploše má dobrá fyzická kondice zásadní význam. A faktem je, že zlepšení fyzické kondice je pro drtivou vČtšinu rozhodþích velmi jednoduchým krokem. SamozĜejmČ za pĜedpokladu, že budou dodržovat zásady dlouhodobé pĜípravy, které jsou na semináĜích pĜednášeny. ƒ Za vzor dlouhodobé pĜípravy, zamČĜené pĜedevším na vytrvalost mĤže sloužit následující vzor tĜítýdenního tréninkového plánu, vypracovaný Radkem Rabušicem. Je rámcový a je tĜeba jej pĜizpĤsobit aktuálnímu pracovnímu þi zápasovému zatížení. 1. 2.

BČh stĜední intenzitou (SF 148 - 155) 20 min. Streþink 5 min. BČh stĜední intenzitou (SF 148-155) 20 min. Posilovna: posilování stĜední intenzitou (50-65% max. zátČže); 4 série po 9 cviþeních alespoĖ 5cvikĤ na nohy – pĜední a zadní stehenní, lýtkové svaly. Cca 14 opakování na pracovišti. Plavání (24 x 25 nebo 10 x 50 m) + regenerace. 3. Volno 4. BČh stĜední intenzitou (SF 148–155) 35min. Streþink 5 min. BČh nízkou intenzitou (SF 122–130) 15 min. 5. Volno 6. Posilovna: posilování stĜední intenzitou viz 2. 7. Volno 8. BČh stĜední intenzitou (SF 148–155) 40min. Streþink 5 min. BČh nízkou intenzitou (SF 122–130) 15 min. 9. Posilovna: posilování stĜední intenzitou (50 – 65 % max. zátČže); 4 série po 9 cviþeních alespoĖ 5 cvikĤ na nohy – pĜední a zadní stehenní, lýtkové svaly. Cca 16 opakování na pracovišti. Plavání (24 x 25 nebo 10 x 50 m) + regenerace. 10. Volno 11. BČhy stĜední – submaximální intenzitou: 100 m (16 s.) + 200 m 33s.) + 300 m (55 s.) + 400 m (75) + 400 m + 300m + 200 m + 100 m = jedna série. IZ:IO 1:2. TĜi série, ale ve tĜetí sérii bez bČhĤ 400 m. Odpoþinek mezi sériemi 4 min. streþink.

9

12. StĜídavé zatížení (nízká, stĜední, submaximální intenzita od 30 sec. do 2min.) kolo þi bČhátko 30 min; plavání (24 x 25 nebo 10 x 50 m) + regenerace. 13. Rozvoj rychlostní vytrvalosti: 4 - 5 bČhĤ (200 – 400 m) submaximální intenzitou (SF 170-185) v sérii. IZ:IO 1:3. 3-4 série, mezi sériemi streþink þi aktivní odpoþinek. BČh nízkou intenzitou (SF 122-130) 10 min. 14. Volno 15. BČh stĜední intenzitou (SF 148-155) 45min. Streþink 5 min. BČh nízkou intenzitou (SF 122-130) 10 min. 16. Posilovna: posilování submaximální intenzitou (60 – 75 % max. zátČže); 4 série po 9 cviþeních alespoĖ 5 cvikĤ na nohy – pĜední a zadní stehenní, lýtkové svaly. Cca 12 opakování na pracovišti. Regenerace. 17. Volno 18. BČhy submaximální intenzitou: 25 m + 50 m + 75 m + 100 m + 100 m + 75 m + 50 m + 25 m = jedna série. IZ:IO 1:1. 3 - 4 série. V 4min. pauze mezi sériemi streþink. BČh 15 min. nízkou intenzitou. 19. Posilovna posilování submaximální intenzitou (60 – 75 % max. zátČže); 4 série po 9 cviþeních alespoĖ 5 cvikĤ na nohy – pĜední a zadní stehenní, lýtkové svaly. Cca 12 opakování na pracovišti. Regenerace. 20. Volno 21. Volno

b) Teorie NeménČ dĤležitá je však teoretická pĜíprava, která z dlouhodobého podhledu znamená pĜedevším uÿení. Nebojme se však tohoto pojmu a zkusme se na nČj podívat z trochu jiného úhlu. Celá Ĝada aktivních rozhodþích má tendenci zamČĜit pĜípravu na vykonání teoretických testových provČrek a uþí se nazpamČĢ testové otázky z produkce Pravidlové komise FAýR. Dá se to pĜirovnat k pĜípravČ na závČreþný test v autoškole – mĤžete umČt odpovČdČt na každou testovou otázku a u zkoušky pak jistČ uspČjete. To z vás ovšem ještČ nedČlá dobré Ĝidiþe. V praxi se však setkáte se situací, kdy budete potĜebovat odpovČć na konkrétní dopravní problém. Podívejme se nyní velmi zjednodušenČ na to, jak vám optimalizace procesu uþení mĤže pomoci. Na hĜišti vám dokonalá znalost všech odpovČdí nemusí vždy staþit. PotĜebujete znát pravidla a další fotbalové normy tak, abyste si byli na hĜišti za všech okolností jistí a dokázali je aplikovat. Mimochodem – nejlepší rozhodcovské osobnosti naší fotbalové historie nebyly vždy nejlepšími pravidláĜi, tedy co do testových výsledkĤ. To se vám bude daleko lépe dČlat, když pochopíte logiku základní fotbalové normy, než když budete v duchu listovat souborem témČĜ dvou tisíc otázek a hledat tu, která odpovídá dČní na hĜišti. Fotbal je velmi rychlá hra a v tomto pĜípadČ vám bude pĜipadat ještČ rychlejší. Neztrácejte tedy þas ukládáním správných testových odpovČdí do mechanické pamčti, která dobĜe funguje pro uchování telefonních þísel nebo nových anglických slovíþek. Hodí se všude tak, kde se nedá vytvoĜit jasná souvislost (ěíþan, 2005, 70). Nauþte se používat pamčģ logickou. Umožní vám najít logické vztahy a vazby, takže drtivou vČtšinu vČcí si budete moci odvodit, aniž byste se museli biflovat enormní množství informací. A ještČ lépe na tom budete, když dokážete teoretické vČdomosti propojit s praxí. I proces uþení má svou strategii – v tomto pĜípadČ jde o strategii kognitivní, v níž využíváte svých pĜedchozích vČdomostí, dovedností a zkušeností (Hartl a Hartlová, 2002, 567). PĜi zimním þi letním listováním Pravidly fotbalu pĜemýšlejte, co jste už na hĜišti zažili a jednotlivé þásti a odstavce si spojte s konkrétní situací a jejím správným Ĝešením. Taková spojení se daleko lépe v pĜípadČ potĜeby vybavují nejen pĜi vyplĖování testu, ale hlavnČ v pĜípadČ potĜeby na hĜišti. c) Psychika Období relativního klidu mezi soutČžemi mĤžete využít také k psychické pĜípravČ. Hlavním mottem této fáze bude jednoznaþnČ regenerace. Nebojte se na chvíli opustit fotbalové prostĜedí a vČnovat se svým sociálním vztahĤm a dalším koníþkĤm. Vaše mysl je, aĢ si to pĜiznáte nebo ne, v soutČžním období v permanentním stresu, byĢ jej nutnČ nemusíte vnímat negativnČ.

10

Definicí stresu je celá Ĝada a tento výraz je þasto v laických kruzích (fotbalové a rozhodcovské nevyjímaje) nadužíván jako obecný pojem pro konflikt, úzkost1 nebo frustraci2. Odborné teorie se ovšem vČtšinou shodují, že jde o daleko závažnČjší problém. Podle nich jde o soubor podnČtĤ nepĜíznivČ zatČžujících organismus v oblasti duševní i tČlesné (napĜ. Petráþková, Kraus et al., 1995, 714), nebo o odpovČć organismu na jeho poškození nebo ohrožení (Hartl a Hartlová, 2000, 568). Atkinson (2003, s. 487) konstatuje, že „stres se vyskytne tehdy, když se lidé setkají s událostmi, jež vnímají jako ohrožení své tČlesné nebo duševní pohody“. Takových podnČtĤ si ve fotbalovém prostĜedí jistČ každý umí pĜedstavit celou Ĝadu. NČkteĜí z nás jsou vĤþi stresu odolnČjší, jiní ménČ. ObecnČ však platí, že pokud by takový stav mČl být trvalý, vede zpravidla ke zmČnČ obvyklých reakcí, jimiž mohou být úzkost, vztek a agrese nebo naopak apatie a agrese, pĜípadnČ až psychosomatické poruchy, které jedinec alespoĖ zpoþátku nemusí vždy jasnČ vnímat. Bukaþ (2005, 287) upozorĖuje, že stres vede ke snižování mentální i fyzické výkonnosti. Tomu se jistČ chceme vyhnout. ƒ Specifická forma stresu nČkdy mĤže pomoci nastartovat mechanismy mysli i organismu k pĜekonání pĜekážky a tehdy mĤže být jedincem vnímán i jako pozitivní nebo dokonce pĜíjemný, pak jej oznaþujeme jako eustres (euforický stres). ýasto jde o stav chtČný nebo i úmyslnČ vyvolaný (napĜíklad pĜi adrenalinových sportech nebo v nČkterých typech pĜedstartovních stavĤ sportovcĤ), který pomáhá k pĜekroþení dosavadních hranic možností (u rozhodþího první utkání ve vyšší soutČži, derby apod.) a také k rĤstu sebedĤvČry. Jeho opakem je distres. Ten si þlovČk zpravidla velmi dobĜe uvČdomuje. A stejnČ dobĜe obvykle pozoruje psychické i fyzické zmČny. Vnímáme jej vČtšinou jako neschopnost vyrovnat se s kladenými nároky (obava z pĜíliš obtížného utkání, pĜílišná tíha zodpovČdnosti nebo napĜíklad utkání soupeĜĤ, s nimiž nemáme dobré zkušenosti) a projevuje se pocitem, že sami nad sebou ztrácíme kontrolu. MĤže být spojen s psychosomatickými problémy a v koneþném dĤsledku navozuje úzkost, depresi až beznadČj. Pokud se rozhodþí z nČjakého dĤvodu do takového stavu dostane, doporuþuji, aby se z Ĝízení utkání omluvil, protože distres limitnČ snižuje jeho schopnosti duševní i fyzické. A pakliže se tyto stavy opakují pravidelnČji, je nejlepším východiskem spolupráce s odborníkem. MĤže pomoci zkušenČjší kolega, optimální je však po mém soudu spolupráce s psychologem, kouþem nebo terapeutem.

V soutČžním období zpravidla není pĜíliš þasu vyhnout se stresorĤm spojeným s fotbalovým utkáním, je tedy tĜeba vČnovat se psychohygienČ tím více v pĜechodných a pĜípravných obdobích. Protože dobré sociální zázemí je jedním z hlavních antistresorĤ, vČnujte se svým partnerkám þi partnerĤm a rodinám. Je ovČĜené, že þlovČk z motivujícího rodinného prostĜedí odolává nepĜíjemným okolnostem daleko lépe. StejnČ tak je však ovČĜené, že stres se nepĜíznivČ odráží mimo jiné i na citovém životČ, proto svým protČjškĤm pokud možno vynahraćte to, o co je v prĤbČhu soutČží ochuzujete, abyste pak s dobrého zázemí mohli znovu þerpat. Gurský (2009, 7) zmiĖuje také pĜítomnost vysoce motivovaných lidí ve vašem okolí, kteĜí mohou být vaším vzorem a motivaþním prvkem souþasnČ. MinimálnČ v pĜechodném období po skonþení soutČže omezte kontakt s fotbalem na nezbytné minimum. Úþinná psychohygiena vyžaduje omezení zatČžujících aktivit. Do tohoto období je ideální naplánovat relaxaci a dovolenou – dopĜejte si alespoĖ dvakrát roþnČ týden v prostĜedí, které vás uklidĖuje. OptimálnČ bez fotbalových pĜátel. VČnujte se pĜitom vedle rodiny i svým dalším koníþkĤm nebo þinnostem, na nČž v soutČžním období nemáte tolik þasu. K dĤležitým prvkĤm psychohygieny patĜí i váš celkový životní postoj. NepĜisuzujte situacím vČtší význam, než mají. Fotbal by pro vás nemČl být nikdy hlavním smyslem života, dĤvodem spoleþenského 1

Termín úzkost (anxiozita) vnesl do psychologie Sigmund Freud. Jde o stav obavy nebo strachu bez zjevného pĜedmČtu. Jedinec má obavu a neví pĜesnČ z þeho. V rámci rozhodcovské práce mĤže souviset s distresem nebo utkáním, u nČhož si arbitr není jistý, zde je schopen je uspokojivČ zvládnout – pĜíþina pĜitom nemusí být zcela zĜejmá a jedinec si ji nutnČ nemusí uvČdomovat.

2

Frustrace je stav zklamání, zmarnČní; vzniká, je-li þlovČku zabránČno dosáhnout cíle, resp. ohrožením, oddálením nebo znemožnČním uspokojit urþitou potĜebu. Frustrován mĤže být obránce, který jednou nebo prohrál souboj o míþ s útoþníkem. Frustrace rozhodþího mĤže vyplývat z nepovedeného utkání nebo neuspokojivého hodnocení delegátem, které mu brání dosáhnout postupu do vyšší soutČže. V rámci utkání mĤže nastat frustrace napĜíklad z nČkolika rozhodnutí, které hráþi nebo diváci pĜijímají s nevolí

11

postavení a už vĤbec ne jediným zdrojem pĜíjmĤ (alespoĖ pokud se nestanete profesionály). MČjte také blízkého þlovČka, jemuž se mĤžete vypovídat – Ĝíkejme mu tĜeba vrba. A pokud mĤžete, dopĜejte si masáž a využívejte uklidĖující a relaxaþní techniky. Jsou stejnČ dĤležité, jako léþení vleklých zranČní þi chronických somatických obtíží, jimž se vČnujete také v tomto období. I když tuto þást rozhodcovské pĜípravy zaĜazujeme do dlouhodobého plánu, budou se nČkteré její prvky opakovat také v období stĜednČdobém. Aktuální a stále þastČji diskutovanou i praktikovanou otázkou je spolupráce s odborníky z psychosociální oblasti, kteĜí vám mohou být prospČšní v celé ĜadČ aspektĤ – od tréninku koncentrace pozornosti, pĜes komunikaþní dovednosti až po rozhodcovské kouþování, které dosud v plenkách nejen u nás, ale i v EvropČ a vlastnČ na celém svČtČ. FAýR ovšem již nČkolikátým rokem realizuje program Talent – mentor, aktuálnČ i za finanþní a odborné podpory evropské federace UEFA. MentorĤm, jimiž jsou zpravidla bývalí zkušení rozhodþí, jsou pĜidČleni talentovaní arbitĜi. SpoleþnČ rozebírají videozáznamy utkání, navštČvují zápasy vrcholových soutČží a v ĜadČ pĜípadĤ spolupracují i na rozvoji fyzické kondice. Jde o velmi dobrý systém, v jehož rámci mohou mladí rozhodþí pĜejímat zkušenosti ze strategie a taktiky, komunikace ve fotbalovém prostĜedí a celou Ĝadu dalších. d) PercepþnČ-kognitivní pĜíprava jako souþást psychické pĜípravy Evžen Amler Fotbal je kontaktní branková sportovní hra, a proto zde musí zákonitČ docházet k mnoha situacím, jež musí rozhodþí i jeho asistenti posoudit. Mnohá rozhodnutí rozhodþích a asistentĤ budou velmi složitá a nČkterá i špatná. Nebudeme se zabývat chybami úmyslnými, neboĢ ty nemají s rozhodováním fotbalu mít vĤbec nic spoleþného. Rozhodþí však bČhem svých zápasĤ napáchá dost chyb neúmyslných. Neúmyslné chyby pak lze rozdČlit na chyby nevynucené a vynucené. Mezi chyby nevynucené patĜí obecnČ pĜijímané chyby jako nedostatek koncentrace, nedostateþná fyzická pĜipravenost þi nedostateþná duševní pĜipravenost (únava, stres, vnČjší vlivy). Mezi vynucené chyby pak patĜí chyby, které byly spáchány pĜedevším v dĤsledku lidských fyziologických limitĤ. Tak jako se všeobecnČ uznává, že mají sprinteĜi své limity, ale nikdo nedokáže pĜesnČ odhadnout kde, tak mají svá omezení i rozhodnutí rozhodþích. Ti totiž soupeĜí s televizními kamerami, které mají podstatnČ lepší rozlišovací možnosti. Nejen z pohledu rĤzných úhlĤ, opakování a zastavení, ale i z hlediska þasového rozlišení. Orel dokáže rozlišit až 80 statických situací za sekundu. Kamery jsou na tom þasto ještČ lépe. ýlovČk je limitován pĜibližnČ 20 situacemi za sekundu. Je proto evidentní, že v nČkterých situacích se musí spolehnout na intuici a hlavnČ zkušenost z rozhodování podobných situací. Získání takové zkušenosti se prakticky rovná trénovaní svých percepÿnč-kognitivních schopností. Mezi nejproblematiþtČjší momenty rozhodování mĤžeme zaĜadit pĜedevším ty, které souvisí s dosažením branky. Dalším z velmi diskutovaných momentĤ (možná i nejvČtším problémem na mezinárodní špiþkové úrovni) je posuzování útoþných akcí z hlediska pravidla o ofsajdu. Závažnost tohoto rozhodnutí vychází ze dvou skuteþností. První z nich je, že toto pravidlo je þasto posuzováno v souvislosti s finálním Ĝešením útoþné akce, které v sobČ zahrnuje vysoký potenciál dosažení branky. Druhou skuteþností je, že podstatou posuzování situací dle pravidla 11 je rozpoznání pozice – postavení útoþníka ve vztahu k pĜedposlednímu bránícímu hráþi (hráþĤm) a to v okamžiku kdy se aktivnČ zapojí do hry dle pravidla 11 – vČtšinou v okamžiku pĜihrávky vpĜed od spoluhráþe. Trénink percepþnČ-kognitivních vlastností je naprosto zásadní nejen pro špiþkové asistenty, ale i pro rozhodþí. Problematika percepþnČ-kognitivního tréninku se zaþala výzkumnČ Ĝešit pĜed pouhými nČkolika lety a Masarykova univerzita patĜí mezi tato pracovištČ. Problematiku nám nejlépe pĜiblíží varianta u asistentĤ rozhodþích. V rámci dlouhodobé percepþnČ-kognitivní pĜípravy je totiž nutné si zdroje jednotlivých chyb uvČdomit. První zdroj percepþnČ-kognitivních chyb u asistentĤ je optická chyba (geometrický efekt). Oudejans et al. (2005) ukázali, že v situacích, kdy byl AR (asistent rozhodþího) za pĜedposledním bránícím hráþem, není vzdálenČjší (krajní) útoþník vnímán v ofsajdu, byĢ ve skuteþnosti 12

je. To samozĜejmČ platí i obrácenČ v situaci, kdy se asistent opozdí za pĜedposledním bránícím hráþem. Rozhodþí si musí tuto skuteþnost uvČdomit, aby se nauþil na hĜišti na své vlastní postavení vztáhnout správnou korekci. Další nevynucenou chybou je percepÿní chyba (flash-lag efect). Tato chyba spoþívá v tom, že lidský vizuálnČ percepþní systém vnímá pozici pohybujícího se objektu (útoþníka v analogii utkání) o nČco vpĜed ve smČru pĜedpokládané trajektorie oproti reálné pozici, zatímco stacionárního objektu (obránce v analogii utkání) nikoliv. NáslednČ jedinec vnímá rozdíl polohy mezi pohybujícím a nepohybujícím se objektem. Tento efekt se vysvČtluje tím, že vizuální systém þlovČka pĜekonává neurální zpoždČní (cca 0,1 s) pĜi zpracování vizuálních informací a to mechanismem extrapolace, tj. posunem vnímané pozice pohybujícího se objektu. Další možné vysvČtlení je, že efekt opoždČného záblesku vzniká na základČ rozdílu v neurálním zpoždČní ve vnímání pohybujícího se a nepohybujícího se objektu (Baldo et al., 2002). Zdrojem nevynucených chyb je také omezení þlovČka z dĤvodu limit možností lidského vnímání a rozhodování. K detekci ofsajdu musí být lidské oko schopno detekovat nejménČ 5 pohybujících se objektĤ souþasnČ a urþit jejich vzájemnou pozici. Jestliže tyto objekty nejsou v zorném poli (AR si pomáhá pohyby oþí, hlavou apod.), ofsajd nemĤže být posouzen korektnČ. Ideální by bylo, kdyby mČl AR vše v zorném poli (hráþe i míþ). Fixaþním bodem by byl míþ a k zamČĜení na urþité hráþe by oko potĜebovalo vykonat kmitavé pohyby. ZpoždČní by bylo 130 ms. Pokud by bylo zaostĜení na druhého hráþe 140 ms, 150 ms na tĜetího a 160 ms na þtvrtého. Jestliže budou všichni hráþi v zorném poli AR, nebude tĜeba akomodace. Minimální þas k detekci tĜí hráþĤ dĤležitých pro posouzení OS je 160 ms, protože je to limitováno kapacitou CNS. Pokud je jeden z hráþĤ více než 6 m od rozhodþího další akomodace je nutná. To zabere více þasu a zvČtšení chyby. ZpoždČní akomodace je 360 ms a þas potĜebný ke zmČnČ fixace ze vzdáleného na blízký objekt je 640 ms (zatímco opaþnČ je to 560 ms). Více než 4 hráþi jsou obvykle zapojení do akce, zaostĜování zabere více þasu, tzn. opČt vČtší chybovost. e) PĜípravná a tréninková utkání V posledních letech stoupá díky nárĤstu poþtu hracích ploch s umČlým povrchem, která jsou ve vČtšinČ díky instalovanému umČlému osvČtlení využívána i za snížené viditelnosti, poþet tréninkových a pĝípravných utkání. Za tréninkové zápasy lze považovat souþásti pĜípravy celkĤ, kdy proti sobČ v þásti tréninku nastupují dva celky, vČtšinou v rámci klubu. Taková utkání není nutná ohlašovat a rozhodþí se jich mĤže zúþastnit bez dresu a odznaku rozhodþího. Za pĜípravná utkání pak lze vnímat stĜetnutí dvou klubĤ v rámci turnajĤ nebo pĜátelských utkání. Zde už jsou poĜadatelé povinni zápas nahlásit. Rozhodþí se jej úþastní zpravidla na základČ delegace a je povinen z nČj vyhotovit Ĝádný zápis. V opaþném pĜípadČ se nevystavuje pouze disciplinárnímu postihu, ale v pĜípadČ zranČní nebo jiných závažných událostí by se mohl stát i úþastníkem trestnČ-právního Ĝízení. Tréninková a pĜátelská utkání však lze jen doporuþit. Vyznaþují se zpravidla menší kumulací rušivých vlivĤ a tlakĤ, protože soupeĜĤm jde þasto spíše o nácvik herních variant nebo testování posil, než o skuteþný výsledek. Rozhodþí tak má optimální pĜíležitost k vČdomé fixaci pozitivních návykĤ napĜíklad pohybu a poziþního postavení, signalizace a komunikaþních dovedností, týmové spolupráce nebo tĜeba nových souþástí vybavení a také elektronických komunikaþních zaĜízení. V tČchto zápasech má ideální pĜíležitost rozdČlit koncentraci pozornosti mezi samotnou hru a trénované návyky þi dovednosti. V soutČžním utkání by to totiž potĜebné soustĜedČní velmi narušovalo. ƒ Zkoušení nového vybavení patĜí právČ do této fáze pĜípravy. Rozhodþí by nikdy nemČl zkoušet nové souþásti výstroje ani výzbroje v soutČžním utkání. Nikdy se totiž neubrání odvracení pozornosti od hry k tomu, že se mohl ve standardní situaci postavit jinam než byl dosud zvyklý, kde má zrovna karty, jak uchopit novou píšĢalku aby byl její tón optimální, nebo že ho napĜíklad ponČkud tlaþí nové kopaþky.

ěízení tréninkových a pĜátelských utkání má i svĤj motivaþní a psychologický efekt. Mladý rozhodþí se tak mĤže jako asistent zkušenČjšího nebo „slavného“ kolegy dostat na utkání celkĤ ze soutČže, do níž 13

zatím ani nedohlédne. ÚspČch kolegy je pĜenášen i na asistenty a jim tak stoupá sebevČdomí. U tČchto typĤ zápasĤ navíc není tak velké riziko selhání, jaké je þasto zdrojem rozhodcovské úzkosti v rámci utkání o mistrovské body a to má na psychiku také jistČ pozitivní vliv. f) Materiál Do dlouhodobého rámce patĜí také pĝíprava rozhodcovské výstroje a výzbroje. Je þas na obnovení opotĜebené výstroje þi doplnČní vybavení (píšĢalky, karty, poznámkový systém apod.). Na zimní i letní pĜípravy vČtšinou navazují pĜípravná a tréninková utkání, v nichž je možné nové vybavení bez obav otestovat. 1.1.3 Krátkodobá pĝíprava – soutčžní období a) Kondice Za krátkodobou vnímáme pĜípravu rozhodþího na konkrétní þást sezóny, je dlouhá zpravidla dva až osm týdnĤ. Zaþíná obdobími pĜípravných a tréninkových utkání a plynule pokraþuje v soutČžním období, kdy se Ĝídí cyklem utkání. V pĜípravném období doporuþuje Bukaþ (2005, 199) sportovcĤm využití specifických tréninkových metod (pro rozhodþí specifických co do obsahu, intenzity, objemu a kondice), paramedicinálních technik (regenerace) a zamČĜení na psychické nastavení a nabuzení (motivace a sebevČdomí). Soudím, že tento základní model lze využít i pro fotbalové rozhodþí. PodobnČ jako hráþi, tak i rozhodþí mají svá pĜípravná a hlavní období. Jejich délka a obsah jsou odlišné v závislosti na roþním období, s tím je spojen i obsah pĜípravy. PĜed podzimní þástí soutČžního roþníku trvá pĜípravné období tĜi týdny (þervenec) a je více zamČĜeno na rozvoj rychlostních schopností, pĜed jarní þástí pak i více než dvojnásobek (polovina ledna – konec bĜezna) s vČtším dĤrazem na rozvoj schopností vytrvalostních. Rozhodþí profesionálních soutČží v pĜípravném období absolvují v prĤmČru pČt tréninkových jednotek týdnČ, a ani u rozhodþích nižších soutČží by poþet tréninkových jednotek nemČl klesnout pod tĜi týdnČ. Vzory tréninkových mikrocyklĤ jsou rozhodþím poskytovány na pravidelných semináĜích, viz dlouhodobá pĜíprava. I v hlavním období je kondiþní zátČž na úrovni pĜípravného období (samozĜejmČ s jinou náplní) jen tréninkové jednotky (zpravidla o víkendu) stĜídá zátČž v soutČžním utkání. Ruku v ruce se zásadami rozvoje kondiþních schopností jdou i stravovací návyky a pitný režim, speciálnČ pak v období tČsnČ pĜed utkáním. Je známo, že skladbou stravy a pitným režimem pĜed utkáním nejde pĜíliš zlepšit, dá se ovšem hodnČ pokazit. Konzumace hlavního jídla v období ménČ než tĜi hodiny pĜed utkáním, pití hypertonických nápojĤ, nedostateþné zavodnČní v teplém poþasí apod. mohou rozhodþímu pĜivodit tČžké chvilky s velmi neblahými dĤsledky pro jeho výkon. ƒ StejnČ jako v rámci stĜednČdobé pĜípravy nabízíme i zde vzor rozpisu tréninkového plánu, tentokrát na dva týdny. Znovu je rámcový a je tĜeba jej pĜizpĤsobit jej pracovnímu a zápasovému zatížení. Objemy je však nutno zachovat a v dalších týdnech v nich, stejnČ jako v rozvrstvení zátČže a odpoþinku, pokraþovat. 1.

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Posilovna: rotoped nebo bČžecký trenažér (SF cca 155) 2 x 20 min. v pauze streþink 5 minut; posilování submaximální intenzitou (75 - 85 %) zátČž; 4 série po 9 cviþeních alespoĖ 5 cvikĤ na nohy – pĜední a zadní stehenní, lýtkové svaly… BČhy submaximální intenzitou: 25 m + 50 m + 75 m + 100 m + 100 m + 75 m + 50 m + 25 m=jedna série. 3 - 4 série. V 4 min. pauze streþink. BČh stĜední intenzitou 40 min. Plavání (24 x 25 nebo 10 x 50 m) + regenerace Rozvoj rychlostních schopností: 6 - 8 bČhĤ (vzdálenost sprintu 20 – 40 m) v sérii, 3 - 5 sérií, mezi sériemi streþink þi aktivní odpoþinek. Následovat by mohl 40 min. – 1 hod. tenis, fotbálek, squash… Volno Utkání Utkání; veþer posilovna + regenerace Posilovna viz 1.

14

9.

10. 11. 12. 13.

BČhy stĜední – submax. intenzitou: 100 m (16 s.) + 200 m (33 s.) + 300 m (55 s.) + 400 m (75) + 400 m + 300 m + 200 m + 100 m = jedna série. TĜi série, ale ve tĜetí sérii bez bČhĤ 400 m. IZ:IO 1:2. Odpoþinek mezi sériemi 4 min. streþink BČh stĜední intenzitou 40min. Plavání (24 x 25 nebo 10 x 50 m) + regenerace Rozvoj rychlostních schopností: 6 - 8 bČhĤ v sérii (20 - 40 m), 3 - 5 sérií, mezi sériemi streþink þi aktivní odpoþinek Volno Víkend utkání + regenerace

b) Komunitní setkávání Velmi prospČšná jsou také neformální komunitní setkání s kolegy na samém konci nebo zaþátku týdne – po odehraném soutČžním kole. Tam je pĜíležitost probrat úspČchy i chyby a vyslechnout si rady zkušenČjších. Z psychosociálního hlediska pak mĤže jít i o prvky komunitního života a vzájemné podpory. Rozhodþí totiž jinak nemá mnoho pĜíležitostí využít prvkĤ týmové koheze, jak ji znají závodníci v kolektivních sportech. Zatímco v bČžném utkání je rozhodcovský tým osamocen, v rámci podobných setkání mohou jeho þlenové zažívat soudržnost v socioemocionální (vztahové) i instrumentální (jsi þlenem širokého rozhodcovského týmu, který ti pomĤže dobĜe plnit úkoly) rovinČ. Celá Ĝada takových kolektivĤ má nepsanou strukturu i hierarchie a zahrnuje celou Ĝadu rolí, jak je formuluje napĜíklad Slepiþka (2009, 136). Od neformálního vĤdce (þasto velmi zkušeného bývalého nebo souþasného arbitra) pĜes þernou ovci (problematický rozhodþí, který je þastým zdrojem konfliktĤ), až po „bažanta“ (mladý rozhodþí, který plní urþité povinnosti, ale þasto je souþasnČ pod ochranou þi mentorským vlivem zkušenČjších kolegĤ). Taková komunita mĤže mít výrazný vliv na výkonnostní i osobnostní rĤst jednotlivcĤ, a to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. ƒ V rámci Pražského fotbalového svazu (PFS) po nČkolik let úspČšnČ bČží dobrovolné mČsíþní setkávání rozhodþích, kde nČkdo z bývalých mezinárodních rozhodþích komentuje sestĜihy ze soutČžních utkání PFS i vyšších tĜíd a vede neformální diskuzi o aktuálních problémech. TČchto setkání se úþastní až tĜetina všech aktivních rozhodþích PFS. JistČ zde hraje roli jak pĜíznivá dopravní situace, tak vysoká koncentrace bývalých i souþasných mezinárodních a vrcholových arbitrĤ. V ĜadČ okresĤ i krajĤ je obecnČ známo místo a þas, kdy se rozhodþí scházejí po uplynulém soutČžním kole.

c) Psychika Také teoretickou a psychologickou pĜípravu je tĜeba pĜizpĤsobit zápasovému rytmu. Z hlediska psychohygieny lze doporuþit rozdČlení týdenního mikrocyklu na období relaxace a regenerace, k nČmuž lze využít masáž, saunu a podobnČ, a systematickou pĜípravu na nadcházející utkání. Z hlediska psychohygieny pak lze doporuþit antistresový (copingový) program nebo psychotrénink, jehož postupy jsou popsány v literatuĜe (napĜ. Seiler a Stock, 1996). Gurský (2009, 9) popisuje význam vnitĝního oÿekávání. ýím je þlovČk ambicióznČjší a þím vyšší význam pĜikládá nadcházející soutČži i konkrétnímu utkání, tím více prožívá subjektivní zátČž a tím má také vČtší tendenci propadat úzkostným pocitĤm nebo až distresu. Je dĤležité umČt si stanovit rozumnou mez, v níž pro vás vnitĜní oþekávání není pĜíliš velké, ale ani pĜíliš malé. To by pĤsobilo demotivaþnČ. Oþekávání, postoje i adaptace se dají cílenČ trénovat, zpravidla to však vyžaduje spolupráci s profesionálem. Správné postojové strategie podle Gurského zahrnují tĜi základní prvky: x orientaci na sebe a vlastní realisticky odhadovaný výkon, x využívání zdrojĤ a informací k co nejlepší adaptaci v daném prostĜedí, x zvyšování vnitĜní koncentrace s postupným odblokováváním rušivých vlivĤ.

15

1.2 PĜÍPRAVA NA UTKÁNÍ 1.2.1 Delegace a cestování k utkání Po zveĜejnČní delegace by se mČl rozhodþí spojit s kolegy a prodiskutovat s nimi organizaþní záležitosti, týkající se spoleþné cesty. Pokud je to možné, mČl by celý rozhodcovský tým cestovat spoleþnČ. Rozhodþí je tím, kdo kontaktuje co nejdĜíve své asistenty i pĜípadné další kolegy a také urþuje þasový plán. MČl by zahrnout všechny aspekty pro vytvoĜení dobré pohody – poþítat s riziky dopravy (dálnice a pĜípadné uzavírky, prĤjezd velkými mČsty apod.) i s možností zastávky a relaxace. V pĜípadČ delší cesty je vhodné naplánovat i odpovídající místo spoleþného jídla a zvážit též možnost pĜenocování v místČ konání utkání nebo v jeho blízkosti. S kolegy by mČl konzultovat i vhodné (pokud možno jednotné) spoleþenské obleþení, zohledĖující aktuální poþasí a také zvláštnosti, které je mohou v místČ utkání þekat (hrací plocha, osvČtlení, kabiny, tribuny apod.). DĤležitá je také informace o pĜedpovídaných klimatických podmínkách a s tím souvisejících specifických rizicích v místČ utkání. V Jablonci nad Nisou obvykle padá sníh dĜíve a bývá ho více než v Uherském Hradišti. RozhodnČ je dobré i zde poþítat s komplikacemi a být pĜipraven na možné komplikace. Je proto dobré vyjíždČt s nabitým mobilním telefonem a mít k dispozici spojení na kolegy, delegáta, ale také na zástupce domácího oddílu. 1.2.2 Kontext utkání Drtivá vČtšina soutČžních utkání, na nČž je rozhodþí delegován, má svou historii a zapadá do konkrétních rámcĤ. Tím prvním a jednoznaþnČ mČĜitelným je aktuální postavení družstev v tabulce a s tím související cíle obou soupeĜĤ. MĤže jimi být postup þi záchrana v soutČži, ve vrcholovém fotbale také boj o „pohárové“ pĜíþky tabulky. MénČ výraznými cíli bývá i snaha dosáhnout urþitého umístČní v tabulce, které stanovilo vedení klubu nebo sponzor. Jen laik však dČlá závČry z pouhého aktuálního postavení v tabulce. Zkušený rozhodþí ví, že „papírové“ výsledky nemusejí ani zdaleka odrážet aktuální formu celkĤ, proto se zajímá také o poslední výsledky, stav marodky (zejména pokud jde o klíþové hráþe) a také o klíþové osobnosti. TČmi mohou z hlediska Ĝízení utkání být vĤdþí typy hráþĤ, ale také ti problémoví nebo dokonce agresivní. Takové informace lze získat nČkolika zpĤsoby: pĜi spoleþné cestČ na utkání, od kolegĤ, kteĜí se s nČkterým ze soupeĜĤ nedávno setkali a jsou ochotni poskytnout informace telefonicky nebo mailem a v poslední dobČ i na internetu, kde lze najít záznamy z utkání Ĝady krajských pĜeborĤ a divizí, o vyšších soutČžích nemluvČ. Budete-li už pĜed výkopem vČdČt, kdo pro vás mĤže být kontaktním hráþem a kdo vyžaduje vČtší pozornost, ušetĜíte cenné minuty zaþátku utkání. Naprosto zavádČjící vČta zní „dneska o nic nejde“. V každém zápase jde minimálnČ o prestiž, ve vrcholovém sportu také o peníze – hráþi jsou motivováni systémem prémií za dosažené body a ne druhé stranČ þasto i pokutami v pĜípadČ neuspokojivých výkonĤ. Každý rozhodþí by si pĜál Ĝídit klíþová utkání soutČže, kde se hraje o postup þi sestup, zápasy, které slibují mimoĜádný náboj. Stejnou pozornost však vyžadují i utkání, v nichž nebČží právČ o klíþová místa tabulky. Navíc je tĜeba vnímat, že tendenci k podceĖování tČchto zápasĤ mohou mít i samotní hráþi, kteĜí pak mohou být ménČ koncentrovaní zodpovČdní. Z toho vyplývá podceĖování osobních soubojĤ a tím nárĤst nedovolené hry, kterou Ĝeší napĜíklad ztrátu míþe a následnČ i riziko rostoucí nervozity až agresivity. Získejte informaci, jak skonþily vzájemné souboje obou klubĤ v minulosti, zda se v nich vyskytly nČjaké závažnČjší události, nebo zda se excesy dokonce pravidelnČ neopakují. Dalším významným faktem mĤže být i chování pĜíznivcĤ družstev – bez ohledu na úroveĖ soutČže3. Je dobré vČdČt, jaké jsou 3

I v okresním pĜeboru se mĤžete setkat s družstvem, které doprovázejí organizované skupiny fanouškĤ s bubny a pyrotechnikou. Pak rozhodnČ pomĤže zopakovat si pĜed utkáním postup pĜi výtržnostech obecenstva a domluvit se na spolupráci nejen s asistenty, ale také s poĜadatelskou službou. Pak už budete jen postupovat v intencích domluvy a nebudete dezorientovanČ tápat.

16

místní zvyky a zvláštnosti (reakce na pĜíznivý þi nepĜíznivý výsledek, používání pyrotechniky, rizika stĜetu s fanoušky soupeĜĤ atd.) i jaký je kupĜíkladu oþekávaný poþet a složení publika. Další cennou informací mohou být problémy spojené s minulými utkáními obou družstev – nezahojené kĜivdy z naĜízení pokutových kopĤ þi vylouþení mohou nepĜíznivČ ovlivnit atmosféru utkání, které se chystáte Ĝídit. Také zde vám mohou pomoci informace od kolegĤ, cenným zdrojem je však také internet – stránky regionálních deníkĤ, klubĤ, sociální sítČ a podobnČ. Pak už zbývá jen se získanými poznatky pracovat a optimálnČ je využít pro stanovení optimální strategie. Snažte se o vytvoĜení vlastního informaþního systému, nebo chcete-li databáze, kam se budete všechny získané informace ukládat a kde je v pĜípadČ potĜeby najdete. Nejjednodušší formou je deník. S postupující technikou se však nabízejí i poþítaþové programy þi poznámkové systémy, které dnes mĤžete ukládat i na pamČĢové karty, používané ve smart phonech þi tabletech. 1.2.3 Pĝíjezd, kontrola hĝištč a vybavení ýas pĜíjezdu rozhodþích do místa utkání upravují pravidla a další normy, týkající se konkrétních soutČží. Doporuþujeme plánovat cestu tak, abyste byli na stadionu zhruba patnáct minut pĜed tímto þasem, snížíte tak riziko napČtí a budete lépe odolávat þasovému tlaku. Pokud máte stále ještČ þasovou rezervu, zastavte se radČji nČkde mimo hĜištČ, ještČ lépe mimo mČsto þi obec, kde se utkání hraje. PĜedejdete tak možným spekulacím a hlavnČ omezíte možnost tlaku ze strany funkcionáĜĤ na nezbytné minimum. Svou image a tím i autoritu zaÿínáte budovat už pĝíjezdem. Zablácené a zneþištČné auto, z nČhož vystoupí rozhodþích v sepraných džínách a triþku pĜíliš serióznČ nepĤsobí. Naopak pĜimČĜenČ spoleþensky obleþený rozhodþí, který neváhá první pozdravit staršího funkcionáĜe a nechová se hned na parkovišti, jako by mu patĜila celá aréna, zaþíná sbírat první body. Pokud jde o doporuþené obleþení, velmi dobĜe pĤsobí, je-li i na nČm poznat, že rozhodþí jsou tým. Proto se na nČm s kolegy pokuste dohodnout ještČ pĜed cestou. Neupravuje-li obleþení svým pokynem komise rozhodþích, jsou slušným minimem tmavé kalhoty svČtlá košile, jednobarevná nebo s decentním vzorem, a sako. Vhodným doplĖkem je samozĜejmČ kravata. NezapomeĖte na tmavé vyþištČné boty a ponožky buć v barvČ bot, nebo kalhot. Bílé ponožky s logem vašeho oblíbeného dodavatele sportovního obleþení pĜíliš dobré nejsou. Po pĜíjezdu požádejte o doprovod do šatny a odložte si vČci. K soudcovskému bontonu patĜí, že první si místo v kabinČ vybírá rozhodþí. Bude-li však vaším asistentem starší a zkušenČjší kolega, projevíte mu úctu tím, že mu výbČr pĜenecháte. Pokud vám poĜadatelé nabídnou drobné obþerstvení, udČláte nejlépe, požádáte-li je o servírování ve vaší kabinČ. Tam je vaše místo a tam jste také chránČni fotbalovými normami, které vstup do rozhodcovské šatny povolují jen vybranému a velmi omezenému okruhu osob. Pokuste se co nejdĜíve zkontrolovat stav a vybavení hrací plochy. Dáte tak poĜadatelĤm daleko vČtší prostor aby napravili nedostatky a vyhovČli vašim pĜedstavám. Necháte-li to až na rozcviþku a po ní budete zpocení bČhat útrobami stadionu a hledat poĜadatele, který by opravil brankovou síĢ, dostáváte sebe i jej pod velmi nepĜíjemný tlak. Nejenže komunikace a vyjednávání bude daleko obtížnČjší, ale sami na sebe necháte pĤsobit zcela zbyteþný rušivý vliv, který urþitČ ovlivní vaši pĜípravu. Proþ tedy takĜíkajíc s jazykem na vestČ honit to, co jste mohli dávno vyĜídit s úsmČvem a noblesou? ZamČĜte se na kontrolu povinného vybavení, jímž jsou branky, brankové sítČ, ale i praporky. NezapomeĖte na míþe a kontrolu jejich kvality – nechte si pĜedložit i ty náhradní. Vyhnete se tak zbyteþným diskuzím na hĜišti o správnosti nahuštČní. Podívejte se i na nosítka a také na tabuli s þísly pro stĜídání hráþĤ. Problém není tam, kde mají tabulky s jednotlivými þísly, u mechanických s promČnitelnými segmenty však mohou nČkterá pole chybČt. Ve vrcholovém fotbale, kam jsou delegováni þtyĜi rozhodþí, by si mČl ten þtvrtý i prakticky vyzkoušet použití elektronické tabule, aby se

17

vyhnul zbyteþnému faux-pas pĜi utkání. Dnes se již používá celá Ĝada druhĤ a v jejich používání mĤže být rozdíl. 1.2.4 Rozcviÿka Další podstatnou a dĤležitou souþástí pĜedzápasové pĜípravy je kvalitní kondiÿní rozcviÿení. V profesionálních soutČžích jde pĜi dodržování obecných zásad (4x 3 – 4 minuty: rozklusání na úrovni aerobního prahu, protahovací cviþení dynamického charakteru, obecná a specifická bČžecká cviþení stĜední až submaximální intenzity a zátČžové podnČty evokující pohyb v samotném utkání vysoké intenzity) o relativnČ rutinní þinnost, kterou jde pĜi standardním prĤbČhu administrativních záležitostí zvládnout bez vČtších problémĤ. S klesající úrovní soutČže a pĜi vČdomí, že ne vždy jsou ze strany úþastníkĤ utkání dodržovány pokyny plynoucí z ĜádĤ fotbalu, je správné rozcviþení složitČjší. PĜesto nebo právČ proto si musí rozhodþí najít þas na minimálnČ patnáctiminutovou rozcviþku zahrnující výše popsané þinnosti. Zde se doporuþuje spolupracovat s rozhodcovskými kolegy a poĜadateli utkání tak, aby nebyla ošizena administrativa utkání ani rozcviþka. V rámci rozcviþky už rozhodþí nevnímají jen funkcionáĜi, ale také diváci a pĜedevším hráþi, s nimiž rozhodþí zaþíná komunikovat verbálnč, ale pĝedevším nonverbálnč. Velmi záleží na tom, jaké zprávy okolí vysílá. Zaþíná totiž fungovat fenomén zvaný Halo efekt. Podle De Vita (2008, 156) je to „tendence zobecĖovat vlastnosti þlovČka, které má nebo které pĜedvedl v jedné oblasti, i na jiné nebo všechny oblasti“. Prakticky to znamená, že velkou þást budoucí autority si rozhodcovský tým zaþíná budovat už v prĤbČhu rozcviþky. Hráþi dobĜe vnímají, jak k ní tým arbitrĤ pĜistupuje a jakou mají jeho þlenové výkonnost. StejnČ tak pĤsobí i obleþení, jemuž je tĜeba z uvedených dĤvodĤ vČnovat takĜka stejnou pozornost jako zápasovému. Pokud vybČhne trojice mužĤ obleþená do stejné výstroje, dává jednoznaþnČ najevo svou týmovou pĜíslušnost i kohezi. Naopak pĜíliš vážnosti nezískají pánové þi dámy v roztrhaném triþku popsaném tĜeba seznamem spolužákĤ z vašeho maturitního roþníku. ƒ Významný posun v tČchto aspektech rozhodcovské komunikace zaznamenala práce Itala a souþasného pĜedsedy komise rozhodþích UEFA Pierlugiho Colliny (Ĝídil napĜíklad finále World Cupu 2002 Brazílie : NČmecko nebo finále Ligy mistrĤ 1999 Bayern Mnichov : Manchester United). Ten byl zvyklý pĜipravovat se pĜed mezinárodním zápasem s celým svým týmem na hĜišti den pĜed utkáním v þase výkopu. V této dobČ totiž podle reglementu probíhá trénink hostí, jimž uznávaný sudí nenásilnČ pĜedvedl sebe i své kolegy a demonstroval autoritu, kterou bude za dvacet þtyĜi hodiny disponovat.

Nejde však jen o demonstraci jednoty, síly a autority. I pĜi rozcviþce zaþíná špiþkový sudí komunikovat verbálnČ. RozhodnČ neztratí body, když hráþe pozdraví, podá si ruku s trenéry nebo vĤdþími osobnostmi, které si vytipoval z pĜedcházejících setkání nebo z poznatkĤ kolegĤ, nebo když pozdraví rozcviþující se hráþe a slušnČ je požádá o pĜerušení pĜípravy, aby mohl zkontrolovat brankové sítČ. Velmi dobĜe pĤsobí uvolnČnost a úsmČv – signalizují, že rozhodþí jsou si sami sebou jistí. Je však tĜeba dbát na to, aby pĜípadná krátká setkání v rámci rozcviþky byla vyvážená na obČ strany a nezavdával pĜíþiny následným spekulacím o náklonnosti jednomu z týmĤ. Proto jsou v této dobČ zcela nevhodné delší rozhovory s kýmkoli z aktérĤ utkání. DĤležitá poznámka se týká asistentĤ – každý z nich by mČl þást rozcviþky strávit ve svém pracovním prostoru. Získá tak cenné informace o stavu a povrchy hrací plochy tam, kde to pro nČj bude dĤležité. Celé hĜištČ mĤže být dobĜe pĜipravené, ale kolem pomezní þáry mohla bránit stĜecha tribuny slunci v dĤkladném vysušení a vás by mohl pĜekvapit mČkký terén nebo dokonce bláto skryté pod travním porostem. DĤležité jsou i vjemové konstanty, které vám mohou pomoci v orientaci. Budete lépe vnímat prostor a svoje postavení, najdete-li si pevné body. MĤže to být postavení brankové konstrukce, umístČní reklamních panelĤ (pozor však na otoþné reklamy) nebo tĜeba sloup na tribunČ. Asistent u laviþek mĤže rozcviþky využít i k navázání komunikace s funkcionáĜi družstev.

18

1.3 UTKÁNÍ A ROZHODCOVSKÁ PSYCHIKA 1.3.1 Psychická pĝíprava rozhodÿího pĝed utkáním Psychologie se nezabývá jen stresem a emocemi, jak je to nČkdy v rámci laického pojetí psychické pĜípravy podáváno. Její zakladatel Wilhelm Wundt na konci 17. století v Lipsku napĜíklad zkoumal þasy, v jejichž rámci organismus reaguje na podnČty. Proto i psychická pĜíprava rozhodþího pĜed utkáním je téma daleko širší. V první ĜadČ je tĜeba mít optimálnČ nastaveny podmínky pro dobré vnímání, které v první ĜadČ ovlivĖuje stav nervové soustavy. Na nČm se vedle nemoci, infekce nebo následkĤ zranČní nepĜíznivČ projeví i únava zpĤsobená tĜeba dlouhým bdČním nebo dlouhým cestováním. VýznamnČ negativní vliv na senzorické orgány má intoxikace alkoholem i jinými látkami (také ona zpĤsobuje únavu, ale i neúmČrné prodloužení reakþní doby nebo také bezdĤvodné zvýšení sebevČdomí, pokles sebekontroly, ovšem nárĤst agresivity a reakþní doby). Z tČchto dĤvodĤ je základní platformou psychické pĜípravy dobrý stav organismu. O stĜízlivosti netĜeba mluvit – i zbytkový alkohol ze vþerejší oslavy si ponechává svĤj vliv, nehledČ k tomu, že dobrou povČst máte jen jednu a zvČsti o tom, jak jste Ĝídili mládežnické utkání pod vlivem alkoholu se šíĜí limitnČ rychleji a je velmi obtížné je vyvracet. Tato rychlost je rovna rychlosti signálu telefonních sítí, takže pĜedseda komise rozhodþích þasto dostane informaci rychleji, než dojdete ze šatny do auta. Jednou jej tĜeba pĜesvČdþíte, ale vČzte, že i zde platí marquézovský výrok jednou je nikdy, dvakrát vždycky. Stejný význam má i odpoþinek. VČnujte pĜimČĜenou dobu spánku a pĜi dlouhých cestách nezapomeĖte dČlat pĜestávky. Poþítejte také s dobou potĜebnou k relaxaci po pĜíjezdu, nebo zvažte pĜenocování nČkde v blízkosti cílové destinace. Nepsané pravidlo Ĝíká, že pokud rozhodcovský tým cestuje spolu, nemČl by rozhodþí být Ĝidiþem. 1.3.2 Pĝedzápasové stavy Fotbalové utkání je v zásadČ veĜejné vystoupení, proto s ním souvisí tréma. I na rozhodþí se vztahují výsledky výzkumu chování sportovcĤ, které Ĝíkají, že až 83 % þasu tráví tvorbou negativních hypotéz, þi hledání pĜípadných omluv pro neúspČch (v týdnu jsem nemohl trénovat, ještČ na sobČ cítím následky zranČní, nemám s sebou asistenty, na které jsem zvyklý, delegát je proti mnČ zaujatý apod.). Tréma i další negativní pĜedzápasové stavy úzce souvisí také s myšlenkovými procesy jedince a hodnotou, jakou pĜikládá rozhodcovské práci. Pozorování napĜíþ všemi úrovnČmi Ĝízení fotbalu ukazují, že þím zásadnČjší význam pro þlovČka má rozhodcovství spoleþensky i finanþnČ a þím vČtší jsou jeho aspirace, tím vyšší má tendenci k negativnímu prožívání (jdou po mnČ, chtČjí mČ sestĜelit ze soutČže, stejnČ se to nepodaĜí) i hodnocení (tak jsem to pĜežil a žiju další týden). Negativní stavy rozhodþí nemusí nutnČ prožívat pĜed každým utkáním, nebo po celou dobu pĜípravy. Mohou pĜicházet najednou i postupnČ a velmi úzce souvisí s významem, jaký sám pĜikládá pĜicházejícímu stĜetnutí. Mládežnické soutČže zpravidla se zvláštním napČtím spojeny nebývají. V seniorských kategoriích nemusí nutnČ jít o zápas rozhodující pro výsledek celé soutČže. Tenzi mĤže vyvolávat pĜísný delegát, pĜítomnost þlena komise rozhodþích nebo jiného významného funkcionáĜe, pro nČkoho to mohou být televizní kamery. Stejné faktory pĜitom pro jiného rozhodþího mohou být zdrojem pozitivní motivace. Významný vliv má také sebehodnocení, související velmi þasto s prĤbČhem rozhodcovské kariéry v dlouhodobém i krátkodobém pohledu. LapidárnČ Ĝeþeno – když se vám daĜí, jde všechno témČĜ samo od sebe. V opaþném pĜípadČ je tĜeba se vyrovnávat s neúspČchem a najít vnitĜní zdroje motivace. Lidská mysl se s pĜedzápasovým napČtím vyrovnává po svém. Gurský (2009) popisuje tĝi základní negativní vyrovnávací strategie: První je alibistická a souvisí s již popsaným vytváĜením omluv þi výmluv – dneska to stejnČ nepĤjde, bude to tČžké, všichni jsou proti mnČ. Pštrosí taktika pĜedstavuje jistý únik pĜed odpovČdností, vyjádĜený filozofií nČjak bylo, nČjak bude. A koneþnČ strategie podceėování a zlehÿování pomáhá þlovČku vyrovnat se s tlakem snižováním významu nadcházejícího utkání – vlastnČ o nic podstatného nejde. 19

Další možné negativní stavy popisuje Slepiþka (2009, 214) v souvislosti s výškou a smČrem aktivace mysli. NadmČrnČ vysoká je startovní horeÿka. Ta sice mĤže mít pĜi optimálním naþasování mobilizaþní úþinek, naproti tomu však mĤže pĤsobit demotivaþnČ. Pak se projevuje buć jako averzivní úzkost spojená s obavami, nebo jako pĜemotivování, pro nČž je charakteristická vysoká aktivace, spojená s pĜekotnými pohyby, zrychleným verbálním projevem a zvýšenou potivostí. Na druhé stranČ spektra stojí startovní apatie, projevující se psychickou ochablostí, lhostejností až odevzdáním. Jak negativní psychické stavy odfiltrovat? Rozhodující je individuální porozumČní vlastnímu prožívání a podle toho zvolené techniky nabuzení þi naopak uklidnČní. Teprve když se ve vlastních psychických stavech vyznáte, mĤže s nimi optimálnČ pracovat. Jestliže vám to z nČjakého dĤvodu nejde, není hanbou pĜistoupit ke spolupráci s odborníkem. Pokud nemáte k dispozici psychologa nebo kouþe, mĤže pomoci i zkušenČjší kolega. DĤležité je zámČrné odvedení pozornosti od rušivých vlivĤ. K tomu mĤže napomoci vhodnČ zvolená hudba (uklidĖující nebo naopak povzbuzující a mobilizující), dechová cviþení (krátký rychlý vdech a následný hluboký zpomalovaný výdech má uklidĖující úþinky, opaþné provedení pĤsobí aktivizaþnČ), techniky koncentrace pozornosti nebo také autogenní cviþení. Povzbuzující úþinky mĤže mít i spoleþný pokĜik nebo popČvek – to si lze bez obtíží pĜedstavit u rozhodcovského týmu spojenýma rukama a jednoduchým zvoláním („jdeme“, „jo“ apod.). Pomoci mohou i techniky jógy nebo masáž, je-li to možné. UklidĖující úþinek má i teplá sprcha Velké možnosti nabízí v tomto smČru i spolupráce se sportovním psychologem nebo rozhodcovským kouÿem, který mĤže s rozhodþím nacviþit techniky autogenního tréninku, sáhnout lze i k hypnóze a sugesci, uklidĖující þi aktivizaþní úþinky mohou mít také psychofarmaka. Zde je však tĜeba dĤraznČ upozornit, že tyto postupy patĜí pouze do rukou odborníkĤ. Jejich laické použití mĤže být velmi problematické nebo dokonce ohrožující. Významný vliv mají interpersonální vztahy rozhodcovského týmu, který mĤže rozhodþího nebo i ponČkud labilnČjšího asistenta podpoĜit. Slepiþka (2009, 216) akcentuje význam humoru, který nejenže snižuje napČtí odvrácením pozornosti od rušivých psychických vlivĤ, ale také využívá smíchu, který tenzi odfiltruje fyziologickou cestou. Dobrý regulaþní vliv mĤže mít i humor kombinovaný s agresí, tedy tzv. kanadské žertíky, pokud nejsou zdrojem následného konfliktu. Je tedy tĜeba zvážit, co a od koho pomĤže a co bude mít úþinek právČ opaþný. Cílem této techniky není pobavit se na úkor kolegy, ale pomoci mu nastartovat tČlo i mysl. Jedinci mĤže pomoci i vlastní smysl pro humor, který mu umožní odlehþené pĜiznání subjektivních obtíží nebo pĜimČĜené zlehþení napjaté situace. 1.3.3 Rituály Od pĜíjezdu na stadion také zaþínají bČžet vaše pĜedzápasové rituály. Toto slovo má v psychosociálních souvislostech dvČ významové roviny. První souvisí s jeho náboženskou þi magickou konotací a definuje ji napĜíklad sociolog Aleš Sekot (2008, 81) jako …„výraznou formu individuálního i kolektivního zpĤsobu chování, který je standardizován, tedy založen na vnucených nebo tradiþních pravidlech“ a pĤsobí jako »posvátný obyþej«. Takový rituál je úzce spojen s jistou povČrþivostí, která rozhodþímu poskytuje ponČkud mystickou oporu. MĤže mít veĜejnČ manifestovanou (napĜíklad zdvižený palec smČrem k asistentĤm, plácnutí dlaní s kolegy pĜed odchodem z kabiny apod.) i ryze intimní formu (talisman v kapse nebo v tašce, píšĢalka, která pĜinesla úspČch v minulém zápase aj.). MĤže jít také o sled þinností (obouvání pravé boty jako první nebo telefonát manželce þi pĜítelkyni v urþeném þase). Jakkoli se takové vČci mohou zdát vnČjšímu pozorovateli jako iracionální, fungují jako podvČdomý stabilizátor mysli a obrana proti vnČjším i vnitĜním rušivým vlivĤm. Druhý význam dávají rituálĤm pĜedevším psychologové, kteĜí jej definují kupĜíkladu jako „sled slov nebo þinĤ, které vedou k uskuteþnČní daného cíle“ (Hartl a Hartlová, 2004, 511). Jde o ustálené þinnosti, které jedinci dodávají jistotu, že v pĜípravČ nic nezanedbal a mĤže se sám na sebe spolehnout. Zaþíná to už balením tašky pĜed odjezdem a pokraþuje vybalováním jednotlivých propriet i jejich uložením do 20

kapes a dalších þástí výstroje. Konþí pĜed odchodem nebo pĜed výkopem sáhnutím tam, kde jsou umístČny karty. Nejde jen o zpĤsob, ale i o þasový sled jednotlivých událostí. To všechno vám mĤže dodat jistotu. NajdČte si vlastní systém co kdy i jak budete dČlat a snažte se jej dodržovat. Znovu však platí jednoznaþná zásada, že jej urþuje rozhodþí. Je zcela na vás, zaþnete-li nejdĜíve vybalovat a kávu si dáte pozdČji, zda poradu o spolupráci udČláte v klidu a pohodČ se sušenkou v ruce, nebo ji necháte tĜeba až po návratu z rozcviþky. Ke dvČma popsaným významĤm rituálu lze doplnit i nabuzení psychiky pĜed zápasem, stimulaci smyslových orgánĤ (teć se bude nČco dít, teć potĜebuji výkon) a posílení týmové koheze. Film „The Referee (2009)“ z produkce UEFA, mapující zákulisí rozhodcovské práce bČhem evropského šampionátu zaznamenal všechny tĜi typy rituálĤ, mezi nimi však vzbudil pozornost tým Itala Roberta Rossettiho, který je zvyklý vzít se s kolegy za ruce, obejmout a políbit. Taková interakce není pro Jihoevropany niþím nezvyklým, akceptoval ji však i Švéd Peter Fröjdfeldt (Ĝídil utkání na ME 2008), aþkoli pro seveĜany tak blízký a intimní kontakt nemusí být nutnČ pĜíjemný. I pĜedzápasové rituály urþuje teamleader, tedy rozhodþí. Na nČm je þasový plán, jemu by se mČl podĜídit výbČr hudby, hraje-li v kabinČ, on urþuje atmosféru.

1.4 ROZHODCOVSKÁ VÝSTROJ A VYBAVENÍ 1.4.1 Rozhodcovská výstroj Rozhodcovská výstroj má celou Ĝadu souþástí a pouze nČkteré z nich jsou pĜímo urþeny Pravidly fotbalu. Je to samozĜejmČ dres, krátké kalhoty, stulpny a fotbalová obuv. Velká vČtšina regionálních komisí rozhodþích dnes urþuje znaþku i barvy dresĤ a pomáhá je svým svČĜencĤm i zajistit. Bylo by nošením sov do Athén zdĤrazĖovat, že rozhodþí by mČli k utkání nastupovat stejnČ obleþení – dnes je to již naprostá samozĜejmost. Za výstroj odpovídá každý sám a mČl by si ji proto i sám pĜipravovat. ƒ Ne jednou jsem potkal na utkání rozhodþího, který se v kabinČ marnČ shánČl po rozhodcovských šortkách. Omluva, že mu to manželka þi maminka zapomnČla zabalit, pak už byla skoro zbyteþná.

Sportovní prádlo je trochu opomíjenou, o to však dĤležitČjší souþástí obleþení. Mnozí rozhodþí Ĝeší tento problém staršími triþky a podobnČ. Uvažujeme-li však o špiþkových výkonech, mČli byste svému tČlu dopĜát dokonalou pohodu. DĤvodem nejsou jen kondiþní a somatické dĤvody. Jakýkoli diskomfort totiž má vliv i na vaši psychiku a je zbyteþné vystavovat se riziku, že budete stále myslet na to, jaká je vám v propoceném triku pod dresem zima a to vás mĤže limitovat v situacích, kdy se nutnČ potĜebujete soustĜedit na nČco docela jiného. RozhodnČ je vhodné mít s sebou dvČ sady funkþního prádla a také alternativu pro chladné poþasí, které vás mĤže pĜekvapit i v horkých letních mČsících. Takové prádlo je vČtšinou lehké, rychle odvede pot a také rychle schne. Tím pádem na tČle nestudí. Zimní varianta má vČtšinou více vrstev, je prodyšná a pĜesto hĜeje. Na nedobré cestČ je rozhodþí, který si nebalí tašku sám a na každé utkání zvlášĢ – jen tak si budete naprosto jistí, že máte všechno. Sami myslete na to, že poþasí vás mĤže velmi nepĜíjemnČ pĜekvapit, proto sledujte pĜedpovČć i pro cílovou destinaci. Možností je dnes skuteþnČ hodnČ. Od mediálního zpravodajství pĜes internet až po chytré telefony. PĜipravte si obleþení i prádlo i pro ta rizika, která hrozí jen minimálnČ. ShánČt bundu þi tepláky u kustoda domácího oddílu je ta nejhorší možná varianta. Naprostým extrémem pak je þtvrtý rozhodþí v zimní bundČ s logem výrobce stejné znaþky, jakou mají domácí. ƒ Rozhodþí prvoligového utkání pĜed patnácti þi dvaceti lety pĜiletČl do místa urþení letadlem a zjistil, že teplota osciluje kolem nuly a padá sníh. V dobČ, kdy ještČ nebyly tak rozšíĜené sítČ obchodních center a sportovních prodejen, vČnoval nČkolik hodin shánČním nČþeho, co by si mohl obléknout pod dres. OkĜídlená je dnes už historka špiþkového asistenta, který si na mezinárodní utkání zabalil místo kopaþek sálovou obuv. Zákon schválnosti pak zĜejmČ chtČl, že pršelo a výsledek si už sami domyslíte.

21

Sami vyzkoušejte, co vám vyhovuje. Poraćte se s kolegy rozhodþími, nebo v odborných prodejnách sportovního zboží. ěešte to s dostateþným pĜedstihem – vyhnete se zbyteþnému napČtí, staþí-li vám zásilka z internetového obchodu dojít vþas. Nezapomínejte ani na vhodné obleþení pro pĜedzápasovou rozcviþku. StejnČ obleþená trojice rozhodþích signalizuje všem ve svém okolí „jsme tým a jsme dobĜe pĜipraveni“. Zvažte, jestli vám tento efekt stojí za nevelkou investici do jednotného obleþení. Pro úplnost dodejme, že triþko z rozcviþení není nejvhodnČjší volbou pod dres na utkání a naopak rozhodþí, rozcviþující se v dresu a navíc s odznakem nepĤsobí nejprofesionálnČji. A poznámka na závČr – pravidla jednoznaþnČ urþují, že rozhodcovská výstroj má být v þistém stavu. Vaše vizáž je totiž dĤležitým prostĜedkem komunikace. Rozhodþí vybalující z tašky dresy tak, jak je tam pĜed týdnem uložil, bude jen tČžko pĜesvČdþovat delegáta, že se na zápas dobĜe pĜipravil. Sudího v pomaþkaném a tĜeba i nezašitém dresu nebudou brát pĜíliš vážnČ sportovci ani diváci. VČnujme ještČ nČkolik vČt kopaþkám. Mezi rozhodþími jsou dlouhodobČ nejoblíbenČjší tzv. „turfy“ nebo kopaþky s lisovanými kolíky. V poslední dobČ používají výrobci kopaþek i lisované podrážky speciální tvarĤ, které místo klasických pryžových kolíkĤ používají tzv. gripy. Jejich speciální tvar a rozmístČní maximalizuje zábČr do všech smČrĤ. Rozhodþí by mČli mít minimálnČ jeden pár obuvi na bČžný povrch a druhý pro použití na mokré nebo kluzké hrací ploše. Dodejme ještČ, že i kopaþky by barvou mČly doplĖovat ostatní rozhodcovskou výstroj a extravagance zde nemá prostor. PodrobnČ se výbČrem vhodné fotbalové obuvi zabýval Erich Kollath (2006, 129). UpozorĖuje, že správná volba je mimoĜádnČ dĤležitá pro komfort v rámci utkání a pĜipomíná, že 70 % obyvatel mČst má problémy s chodidly. Proto by mČl rozhodþí dbát pĜi výbČru kopaþek následujících zásad: x Brát v úvahu nejen délku (velikost), ale i šíĜku nártu. x Oblast paty musí být konstruována tak, aby nedocházelo ke tĜení mezi botou a achillovkou nebo kotníkem. x Podrážka musí odolávat extrémním ohybĤm, zachovávat stabilitu a funkþnČ „spolupracovat“ s kolíky. x VnitĜní þást podrážky by mČla být elastická. Proto je podrážka kopaþek vČtšinou konstruována ze dvou materiálĤ. 1.4.2 Píšģalka PĜíbČh fotbalové píšĢalky Ĝíká, že v Nottinghamu si roku 1878 rozhodþí nevČdČl rady s hráþi, na které podle tradice volal, a oni pĜíliš nereagovali. VzpomnČl si, že má v kapse „trylkovou“ píšĢalku na psa, vytáhl ji a zapískal. MČlo to úspČch, stala se jedním z nejdĤležitČjších komunikaþních prostĜedkĤ a dnes si rozhodþího bez ní už nikdo neumí pĜedstavit. Správný výbČr je proto velmi dĤležitý a znovu platí – vyzkoušejte, co vám vyhovuje, a nechte si poradit. MĤžete také vybírat podle toho, jaký zvuk se vám líbí u kolegĤ. První píšĢalka byla zĜejmČ lovecká, teprve pozdČji dostala kuliþku. PĜed rokem 1989 byly u nás mimoĜádnČ úzkoprofilové a ten, kdo mČl italskou „ballillku“ nebo anglickou „thundererku“, je choval jako poklad. ƒ Jeden z nejúspČšnČjších rozhodþích þeskoslovenské historie Vojtech Christov (rozhodoval zahajovací utkání svČtového šampionátu 1982 mezi Argentinou a Belgií, byl na pomezí pĜi jeho finále Itálie – SRN a Ĝídil také finále Mistrovství Evropy 1984 mezi Francií a ŠpanČlskem) ve své dobČ preferoval na zakázku vyrobenou píšĢalku. Byla z hliníku a její kuliþka byla na rozdíl od bČžných korkových z pČnového materiálu. Ital Sergio Gonella (Ĝídil finále ME 1976 ýSSR – NSR a poté i finále MS 1978 Argentina - Nizozemsko) zase vyznával zásadu, že zvuk píšĢalky získá na ostrosti, nechá-li se korková kuliþka pĜed zápasem nabobtnat ve vodČ.

V posledních zhruba patnácti letech se ovšem dostaly do stĜedu pozornosti píšĢalky bezkuliþkové. Vyrábí je pĜedevším kanadská firma Fox a britská Thunderer. PĜi výbČru píšĢalky Fox 40 vČnujte pozornost její velikosti: na výbČr jsou mini, midi a classic. Typ mini je zcela mimo rozhodcovské použití, midi má vyšší tón a hodí se spíše do haly, nejvhodnČjší je proto patrnČ classic. Máte možnost vybrat si 22

z nČkolika barevných mutací, dodává se i varianta s komfortním silikonovým náustkem. Thunder nabízí typ Acme Cyclone, který má klasický tvar. Ve srovnání s píšĢalkami Fox má o nČco hlubší tón. MĤžete volit napĜíklad mezi modelem 888, který nevyžaduje použití pĜílišné síly dechu, nebo typem T2000. Ten používá dvČ frekvence zvuku, proto je dobĜe slyšitelný jak v blízkosti rozhodþího, tak na dálku, takže se výbornČ hodí k použití na velkých stadionech. Nezvyklý tvar má velmi oblíbená „zahnutá“ píšĢalka Acme Tornado s velmi pronikavým zvukem. Zatímco do bČžných typĤ mĤžete foukat témČĜ jakýmkoli zpĤsobem, Tornado vyžaduje najít správný úhel i sílu dechu. Vyžaduje to sice trochu cviku, pak ale bude sloužit výbornČ. Vyzkoušení a praxi vyžaduje i zpĥsob držení píšģalky bčhem utkání. Neexistuje žádný „nejlepší“ nebo „nejosvČdþenČjší“ zpĤsob, každému vyhovuje nČco jiného. Pamatujte si však, že nČkdy musíte píšĢalku odložit tak, aby vám nepĜekážela, když si chcete napĜíklad zapsat poznámku. NČkteĜí rozhodþí jsou zvyklí držet píšĢalku samostatnČ, jiní si pomáhají pĜívČškem (nebo druhou píšĢalkou) za nČjž ji drží. Pak ji v pĜípadČ potĜeby prostČ schovají do kapsy. Jiní kolegové si tento nástroj pĜipevĖují na zápČstí šĖĤrkou, využívají poutka na nátepnících a podobnČ. PĜíliš se neosvČdþil hokejový zpĤsob s píšĢalkou na dvou prstech (velmi špatnČ se tak píšou poznámky) nebo basketbalové nošení na šĖĤrce zavČšené na krku (rozhodþí je nucen buć držet píšĢalku neustále v ústech, nebo se díky pohybu ruky k píšĢalce, který je navíc, nepĜimČĜenČ prodlužuje doba mezi impulzem z mozku a zapískáním). Zcela nevhodné je nošení píšĢalky v ústech. Jednak se velmi þasto stává, že zapískáte dĜíve než byste si sami pĜáli (zvednutí ruky s píšĢalkou v ústech vám dává asi sekundu þasu navíc), za druhé s píšĢalkou v ústech se velmi špatnČ mluví. Rozhodþí se tím pĜipravuje o krátkou komunikaci s hráþi v prĤbČhu hry („hrajte“, „výhoda“ a podobnČ). A koneþnČ – nejsou ojedinČlá zranČní zpĤsobená zásahem míþe pĜímo do úst s píšĢalkou, nebo dokonce jejího spolknutí. Z nejrĤznČjších dĤvodĤ si rozhodþí nevystaþí jen s jednou píšĢalkou – na hĜištČ by mČl jít minimálnČ se dvČma. MĤže vám upadnout uprostĜed sprintu za rychlou útoþnou akcí, hráþ vám ji vyrazí pĜi nechtČném stĜetu, mĤžete ji rozkousnout, mĤže se prostČ stát cokoli. Ve svém zavazadle byste navíc mČli mít ještČ alespoĖ jednu náhradní. Solidní píšĢalka vás pĜijde na 100 – 300 korun. A stejnČ, jakoby málokoho napadlo hledat kvalitní kopaþky v regálech supermarketĤ, nekupujte tam ani píšĢalky. Dnes už existuje celá Ĝada specializovaných internetových i kamenných obchodĤ. 1.4.3 Výzbroj a další vybavení S rozhodcovskou výzbrojí je to podobné jako s výstrojí. Povinná je urþená pravidly, doplĖková je vČcí každého arbitra. Pro obČ oblasti však platí, že byste je mČly mít peþlivČ a systematicky uložené, abyste jedním pohledem zjistili, že máte skuteþnČ všechno. Podívejme se na jednotlivé souþásti výzbroje trochu podrobnČji: Nezbytným artefaktem pĜíslušnosti k soudcovskému stavu patĜí odznak rozhodÿího. Jeho pĜipevnČní na dres byste mČli mít vyĜešeno tak, abyste v prĤbČhu utkání nemuseli kontrolovat, jestli drží nebo ne. V galanterii dostanete suchý zip i patentky, nČkteĜí výrobci již odznak dodávají i s tČmito doplĖky. Za úvahu ovšem stojí i mírnČ nákladnČjší nažehlení znaku na každý dres (cena je asi 70 – 100 korun). Pravidla fotbalu hovoĜí o pĝesnč jdoucích hodinkách. Dnes jsou samozĜejmé stopky, které poĜídíte za pár desetikorun i za nČkolik tisíc. K dostání jsou varianty mČĜící þas do devadesáti minut, které vám pomohou pĜi záznamu minut utkání. Nemáte-li je a nedokážete-li ihned spoþítat, kolik je tĜeba 45 + 27 minut, zbyteþnČ se nerozptylujte a radČji si zapisujte þas druhé pĤle ve formátu „+xx“. V kabinČ po utkání máte na souþet více þasu i klidu. Pokud to s tréninkem a rozhodcovstvím myslíte skuteþnČ vážnČ, poĜićte si sporttester. Ten bude vedle doby hry mČĜit i další faktory, které pozdČji využijete v plánování pĜípravy nebo i ve vyhodnocení zápasu. Mince na losování je na první pohled maliþkost. I ona však podtrhuje vaši image profesionála. I fotbal má svou etiketu a losování mincí k ní patĜí. TČžko je nahradíte systémem „kámen, papír, nĤžky“. 23

Od finálové þásti mistrovství svČta 1970 patĜí do výbavy rozhodþího neodmyslitelnČ také žlutá a ÿervená karta. Platí pro nČ podobné zákonitosti jako pro píšĢalku. Kam si je uložíte, to je þistČ vaše vČc, mČli byste to však mít promyšlené. RozhodnČ však byste mČli mít každou v jiné kapse, abyste je nemohli zamČnit. Ne že by takové rozhodnutí nešlo vzít zpČt, ubírá však hodnČ na dojmu z vaší práce. MinimálnČ si takového zaváhání všimne úplnČ každý, proþ mu tedy nepĜedejít? Druhý rozmČr uložení karet v kapsách také souvisí s koncentrací – v emoþnČ vypjatých situacích nebudete muset pĜemýšlet, do které kapsy sáhnout a udČláte to intuitivnČ. Karty by mČly mít vhodný rozmČr a tvar (napĜíklad ve volejbale používají rozhodþí menší, koleþka a trojúhelníky patĜí do pozemního hokeje) a samozĜejmČ by nemČly být polámané nebo poniþené. DĤležitou pomĤckou je také poznámkový systém. Nevystaþíte si pouze s tužkou a papírem. Existuje Ĝada pĜedtištČných kartiþek, nČkteĜí rozhodþí si je vyrábČjí sami podle toho, co jim vyhovuje. PotĜebujete si poznamenat þas a událost. Bez problémĤ je dosažení branek nebo stĜídání, vČtší pozornost vyžadují osobní tresty. Tam si potĜebujete poznamenat charakter pĜestupku, výrok hráþe, nČkdy i þíslo napadeného. Snažte se najít si sami to, co vám bude nejvíce vyhovovat. Souþasný þlen komise rozhodþích UEFA a nČkdejší vynikající mezinárodní rozhodþí Jozef Marko doporuþoval mít tužku oĜezanou na obou stranách – dnes to Ĝeší mikrotužky a náhradní tuhy. PĜesto mČjte pro všechny pĜípady u sebe dvČ (i proto, že o pĜestávce jednu v kabinČ snadno zapomenete, u dvou je však pravdČpodobnost menší). NezapomeĖte ani na náhradní þistý kousek papíru, kam si zaznamenáte nejrĤznČjší mimoĜádné události. Pravidla to sice nevyžadují, ale vozte s sebou i praporky pro asistenty. PoĜadatelé jsou sice povinni vám je poskytnout, na kvalitu se však pĜíliš spolehnout nemĤžete. Barvy budou nevýrazné a vybledlé, tyþ pĜíliš tČžká, držadlo ergonomicky nepohodlné. Tomu všemu se vyhnete. Navíc barva a vzor, na které jste zvyklí, pĜedstavují významné vjemové konstanty, které vám pomohou v orientaci. Za asistentem mĤže být skupina divákĤ, která vytvoĜí nepĜehledné pozadí, vy však budete vČdČt, že oþima hledáte žlutoþervené þtverce a uvidíte je mnohem rychleji, což významnČ zkrátí reakþní dobu. Náklady na nČ se pohybují od 200 do 1000 korun. Samostatnou kapitolou pak jsou elektronické signalizaÿní praporky, které si už vozí každý rozhodþí sám. NezapomeĖte samozĜejmČ jejich použití podrobnČ v rámci pĜedzápasové dohody. Nechte kolegy vyzkoušet zpĤsob maþkání tlaþítka na rukojeti a domluvte se, že vám „pípnou“ tČsnČ pĜed výkopem, až budete kontrolovat jejich pozici. Pokud je používáte, nezapomeĖte s sebou vozit náhradní baterie do praporkĤ i do pĜijímaþe. Po domácku vyrobené, ale spolehlivé poĜídíte už za 2 000 korun, profesionální zaþínají na 9 000 a ty nejlepší poĜídíte za zhruba 20 000 korun. ýástky se mohou zdát vysoké, ale kupujete si neocenitelnou pomĤcku na Ĝadu let. NČkdy se dají koupit i starší od rozhodþích, kteĜí konþí s kariérou nebo pĜecházejí na novČjší typ. Další propriety už závisí skuteþnČ jen na vás, na vašich zvycích a potĜebách. NČkdo s sebou pro jistotu vozí šitíþko, jímž rychle opraví drobné závady na výstroji, nĤžky, izolepu a spoustu dalších drobností.

2. STRATEGIE A TAKTIKA ĜÍZENÍ UTKÁNÍ Karel BohunČk, Václav Mitáš Fotbal se hraje na všech kontinentech svČta od pražských pláckĤ nebo brazilských pláží až po stotisícové stadiony svČtových metropolí. Díky svČtové organizaci FIFA a jejímu výboru IFAB platí všude stejná pravidla a to dČlá hru ještČ pĜitažlivČjší nejen pro sportovce, ale zejména pro diváky. Fotbalová pravidla více þi ménČ ovládá snad každý pĜíznivce této hry. A možná právČ proto se každý z nás dostává þas od þasu do diskuzí, zda rozhodþí udČlal to þi ono rozhodnutí správnČ „podle pravidel“. Jen málo pravidlových „odborníkĤ“ však ví, že tento zásadní fotbalový dokument rozhodþímu nejen dává možnost, ale dokonce po nČm vyžaduje, aby do Ĝízení utkání vnesl svĤj pohled, názor nebo 24

dokonce styl. Pravidla používají známou formulaci „podle pĜesvČdþení nebo názoru rozhodþího“. Nikoli podle názoru divákĤ, hráþĤ nebo funkcionáĜĤ, ale podle názoru muže, jemuž Ĝídící orgán svČĜil vedení toho kterého fotbalového utkání. Ten rozhoduje, jestli pĜeruší hru pro nČkterý ze sedmi pĜestupkĤ uvedených v þásti A pravidla 12. Jeho pĜesvČdþení je klíþové pĜi rozhodování, zda pĜerušením hry neposkytne výhodu provinivšímu se družstvu. To jsou zásadní momenty, kdy rozhodþí má nejen možnost, ale i povinnost vnést do Ĝízení utkání svĤj vlastní pohled a uplatnit taktiku nebo chcete-li strategii Ĝízení utkání. Tento vlastní pohled má však své mantinely a tČmi jsou jednotlivé kapitoly Pravidel fotbalu, kterých se rozhodþí musí pĜi Ĝízení hry neustále držet. Ale pozor – pravidla v žádném pĜípadČ nedávají rozhodþím nepĜimČĜenou benevolenci nebo možnost pĜehlížet zcela zjevná porušení pravidel.

2.1 STRATEGIE VERSUS TAKTIKA Jaký je vlastnČ rozdíl mezi strategií a taktikou, když význam tČchto slov je v þeštinČ velmi podobný? Pomoci nám v tom mĤže Akademický slovník cizích slov. Strategie i taktika jsou podle nČj þinnosti, které vedou k dosažení cílĤ. Strategie je ovšem zamČĜená na obecné základní cíle, zatímco taktika je promyšlený postup pĜi urþité þinnosti (Petráþková, Kraus, 1995). V aplikaci na fotbalové prostĜedí pĜedstavuje strategie základní postup pĜi Ĝízení utkání a taktika prostĜedky, jak tento postup realizovat. Ve fotbalových souvislostech podle BedĜicha (2006, 78) je strategie chápána jako „konkrétní, pĜedem pĜipravený plán ve formČ návodu na þinnosti v konkrétním utkání“. Strategie je tedy pĜipravována ještČ pĜed utkáním a má charakter týmového výkonu, aĢ se týká družstva nebo rozhodþího. Strategii mužstva urþuje trenér, v rozhodcovském týmu rozhodþí. Každé utkání je jiné a vyžaduje specifickou pozornost jak jednotlivcĤ, tak celého rozhodcovského týmu. Základní strategie poþítá s možnými riziky a urþuje styl Ĝízení utkání. Jinak to bude ve stĜetnutí družstev vyznávajících technický fotbal z klidného stĜedu tabulky a jinak v derby dvou dlouhodobČ „znepĜátelených“ družstev s nČkolika problémovými hráþi ve svém stĜedu. Strategie Ĝízení utkání by mČla vycházet z kontextu utkání, kterým jsme se podrobnČji zabývali v kapitole 1.2.2. Vedle toho by se mČla opírat o výkonnost jednotlivých þlenĤ týmu a mČla by brát v úvahu také informace o prostĜedí a podmínkách zápasu (hrací plocha, poþasí, divácká kulisa atd.). V každém pĜípadČ ovšem musí být jakákoli stanovená strategie reálná a dosažitelná. Musí odpovídat reálným možnostem, zkušenostem a výkonnosti celého týmu i každého z jeho þlenĤ a mČla by je také optimálnČ využívat. Taktika Ĝízení z hlediska rozhodþího zahrnuje soubor rozliþných þinností a hledisek v rámci Ĝízení utkání a jejich správné uplatĖování, která se vzájemnČ prolínají a opakují. 2.1.1 Základní východiska strategie a taktiky JeštČ než se zaþneme podrobnČji zabývat strategií a taktikou, je tĜeba tyto pojmy zasadit do širšího rámce. Taktika Ĝízení utkání vyžaduje urþitou úroveĖ zkušeností a výkonnosti rozhodþích. MénČ zkušený arbitr potĜebuje pracovat na technice a aplikaci pravidel, než se pustí do využívání prvkĤ strategie a taktiky. První zasvČcování do tajĤ „vyšších forem rozhodcovství“ by pak optimálnČ mČlo probíhat po boku zkušených kolegĤ, od nichž se v rámci konkrétních utkání mĤže mnohé nauþit. Základním stavebním kamenem Ĝízení jakéhokoli sportovního utkání je totiž vedle znalosti pravidel a ĜádĤ jednoznaþnČ objektivita. Tedy nestrannost, nezaujatost, ale podle akademického slovníku cizích slov také „nezávislost na subjektivním vlivu“ (Petráþková, Kraus, 1995, 536). Strategie a taktika tvoĜí nadstavbu a nikdy by být s ní nemČly být v rozporu. ƒ Dalším rozmČrem objektivity Ĝízení utkání je nezávislost na subjektivním vlivu. Nemusí pĜitom jít pĜímo o tlaky ze strany klubĤ a funkcionáĜĤ. Labilní arbitr nebo rozhodþí v akutním stresu mĤže být jen tČžko objektivní, protože má tendenci až pĜíliš podléhat psychickým vlivĤm ze strany hráþĤ nebo obecenstva.

25

Rozhodþí by mČl být nejen nestranný, ale také mČl by také vČdČt, co znamená okĜídlený výraz „v duchu pravidel“. Podívejme se na nČkolik bodĤ, které tvoĜí základní východiska strategie a taktiky: a) Znalost pravidel a ĜádĤ Ani nejvČtší rozhodcovská hvČzda se neobejde bez vynikající znalosti pravidel a fotbalových ĜádĤ. Rozhodþí nestojí na hĜišti sám za sebe, nýbrž zastupuje Ĝídící orgán soutČže a je odpovČdný za to, aby pravidla a další ustanovení byla aplikována v souladu s jeho rozhodnutími. K tomu slouží pravidelné semináĜe nebo výklady situací za pomocí videorozborĤ. Ty mají za cíl sjednotit výklad pravidel v rámci všech soutČží. Za pĜíklad mĤže sloužit tolik diskutovaná nedovolená hra rukou – rozhodþí by mČli vČdČt co trestat a co považovat za neúmyslnou hru rukou neodporující pravidlĤm. MČli by také rozeznat projevy bezohledné a surové hry a správnČ aplikovat osobní tresty. Naprosto nepĜípustná jsou prohlášení rozhodþího, že „karty nedává“ nebo že to þi ono netrestá. Pravidla jsou jen jedna a cílem semináĜĤ na všech úrovních soutČží je maximálnČ sjednotit jejich výklad. Rozhodþí si nesmí pĜi hĜe dČlat vlastní pravidla a mČl by pĜi Ĝízení hry postupovat dle jejich výkladu, který se pravidelnČ probírá na všech stupních soutČží v pravidelných výukových semináĜích. b) UplatĖování pravidel v duchu hry Teprve pokud má rozhodþí jasno v pravidlech, Ĝádech a jejich výkladu, mĤže pĜejít dále a zaþít uplatĖovat pravidla v duchu hry. MĤže si dovolit nastavit pĜimČĜenou hranici tvrdosti v osobních soubojích nebo zaþít využívat poskytování výhod ve hĜe. Ani to však nezáleží na jeho libovĤli – musí respektovat dČní na hrací ploše a rozložení sil. Nelze stejnČ pĜistupovat k utkání dvou družstev vyznávajících technický herní styl jako k zápasu, který je plný osobních kontaktĤ a tvrdých soubojĤ na hranici agresivity, kde jedna konfrontace mezi soupeĜi stíhá druhou a od kopaþek se zaþíná jiskĜit. c) Nástup na hrací plochu Souþástí strategie Ĝízení utkání je i samotný nástup. ýasto vidíme pĜípady, kdy celá trojice je v þas výkopu na hrací ploše a hráþi se trousí po jednom k nástupu na utkání. Rozhodþí pak mnohdy dlouhé minuty þekají, až se všichni hráþi sejdou. Velice dĤležité je dokázat upozornit hráþe, kteĜí se pĜed utkáním rozcviþují, že již nastal þas k nástupu, aby opustili hrací plochu. Organizaci mĤže rozhodþí svČĜit svým asistentĤm a ti za spolupráce s hlavním poĜadatelem mohou nástup zorganizovat tak, aby vše probČhlo jak se má. To, že má rozhodþí za pomoci svých asistentĤ nástup zorganizovaný pĜedem tak, že se zaþne vþas a nikdo na nikoho neþeká, svČdþí o tom, že jde o silnou osobnost, která dbá i v þase, kdy ještČ utkání nezaþalo, na každý detail a dokáže kontrolovat situaci. ObecnČ je lepší, když hráþi þekají na rozhodþí, než je-li tomu obrácenČ. Staþí dát signál píšĢalkou v útrobách kabin k nástupu s dostateþným pĜedstihem a vyjít na hrací plochu tehdy, až jsou obČ mužstva pĜipravená. d) Konzistentní a jednotné posuzování herních situací Tento pĜístup umí zkušený rozhodþí mČnit i v prĤbČhu utkání, musí však zĤstat naprosto konzistentní a þitelný nejen pro hráþe a diváky, ale i pro své asistenty, pĜípadnČ další þleny rozhodcovského týmu. Oþekává-li napĜíklad velmi tvrdé utkání a strategicky se rozhodne preventivnČ trestat i náznaky nedovolené hry, mĤže si v prĤbČhu utkání dovolit postupnČ pĜipustit vyšší míru tvrdosti podle toho, jak se utkání vyvíjí a jakou mají hráþi s rozhodþím vĤli pĜi Ĝízení hry spolupracovat. A naopak nastane-li okolnost, která z nČjakého dĤvodu rozdmýchá vášnČ, a osobní souboje se stanou ostĜejšími, mČl by rozhodþí využít všechny možnosti dané pravidly a potlaþit nervozitu, minimalizovat míru agresivity v soubojích a udržet hru pod kontrolou. Rozhodþí má možnost þastČji pĜerušovat hru a osobní souboje posuzovat pĜísnČji. Styl Ĝízení hry by však nemČl mČnit bezdĤvodnČ, úþastníci utkání by takové zmČnČ mČli rozumČt. V žádném pĜípadČ však není možné posuzovat hru u každého ze soupeĜĤ jinak. Rozhodþí musí za všech okolností shodné nebo obdobné herní situace posuzovat ve stejném úseku a také ve stejném místČ hrací plochy utkání jednotnČ.

26

e) Vyvarování se necitlivých rozhodnutí Mezi objektivitou a necitlivostí mĤže být pomČrnČ tenká hranice a sudí by ji nemČli pĜekraþovat. Cit pro hru je obtížnČ popsatelný pojem, pĜesto velká þást sportovní veĜejnosti ví, o co se jedná a dokonce má za to, že je schopna jej u rozhodþího rozpoznat. VČtšina sportovních utkání se vyvíjí vlastní logikou a nedokáže-li ji rozhodþí vnímat, má tendenci rozhodovat nejen sporné situace víceménČ podle svého subjektivního pocitu, který však þasto ostatní úþastníci utkání nechápou. Pro malicherný pĜestupek zastaví slibnČ se rozvíjející útoþnou akci, nebo naopak poskytuje výhodu ve hĜe ve chvíli, kdy to není nutné a na hrací ploše leží zranČný hráþ. MĤže také necitlivČ udČlit druhou žlutou kartu, pĜípadnČ nechat o výsledku utkání rozhodnout naĜízením pokutového kopu po osobním souboji, jaké v jiných situacích toleroval. Je dobré uvČdomit si, že nČkteré vČci vnímají rozhodþí a ostatní fotbalová obec ponČkud rozdílnČ. V tČchto pĜípadech se necitlivá rozhodnutí mohou projevit i na zmČnČ chování hráþĤ i divákĤ vĤþi rozhodþímu. Mnohdy dokážou zmČnit celkovou atmosféru na hrací ploše a v hledišti. Hráþi zaþnou být nervózní a potom þasto podráždČnČ reagují i na správná rozhodnutí rozhodþího. Diváci zaþnou hlasitČ protestovat, mnohdy používají i vulgární skandování. Veškerá pozornost se v negativním smyslu soustĜedí na rozhodþího a reakce divákĤ podporují rĤst nervozity na hrací ploše. Zejména ménČ zkušení rozhodþí pak ztrácejí kontrolu nad utkáním a nedokážou eliminovat takto vzniklou situaci. f) NezamČĖování velkorysosti s benevolencí Jedna regionální komise rozhodþích ve svém komuniké doporuþila rozhodþím „aby nezamČĖovali velkorysé pojetí Ĝízení utkání, které lze vidČt u velkých rozhodcovských osobností souþasnosti nebo minulosti, s neochotou nebo neschopností þinit nepopulární opatĜení, navíc mnohdy taxativního charakteru“. Angliþan Howard Webb byl velkorysý ve finále World Cupu 2010 mezi Nizozemskem a ŠpanČlskem. Zápas se þtrnácti žlutými a jednou þervenou kartou spustil velké diskuze, jejichž spoleþným jmenovatelem bylo neudČlení dalších dvou þervených karet hráþĤm v oranžovém. Je však tĜeba si uvČdomit, že finále mistrovství svČta je zcela mimoĜádný zápas a Webb mimoĜádný rozhodþí. Aplikovat tento styl Ĝízení v bČžném utkání by byla cesta do pekel. Rozhodþí by nemČl podlehnout subjektivnímu názoru a zejména tam, kde pravidla jednoznaþnČ vyžadují udČlení osobního trestu, by nemČl uhýbat. NemČl by zavírat oþi pĜed surovou hrou nebo projevy nesportovního þi hrubého nesportovního chování. V drtivé vČtšinČ budou hráþi takový postup vnímat nejen jako nepĜimČĜenou benevolenci, ale i jako projev nerozhodnosti nebo strachu a zcela pĜirozenČ se budou pokoušet posouvat hranice svého jednání stále dál. ěízení utkání tímto zpĤsobem se rozhodþímu mĤže zcela vymknout z rukou a také mu notnČ pošramotí dlouhodobou image. Rozhodþí má kromČ svých asistentĤ v utkání i další partnery. Zpravidla jsou to oba kapitáni, pak oba vedoucí mužstev a v neposlední ĜadČ i hlavní poĜadatel. S nimi jedná pĜed, bČhem a po utkání. Obecné požadavky smČrem k nim, týkající se prĤbČhu utkání, by rozhodþí v rámci pravidel a ostatních fotbalových norem mČl pĜesnČ definovat, nebo alespoĖ pĜipomenout. Jedná se zejména o požadavky na vybavení hrací plochy, výstroj hráþĤ, místo rozcviþování náhradníkĤ, poþet osob na laviþkách náhradníkĤ, chování funkcionáĜĤ v technické zónČ, pohyb podavaþĤ míþĤ apod. Všechny tyto detaily, na které rozhodþí své partnery upozorní, pak musí bČhem utkání prĤbČžnČ kontrolovat a pokud nejsou dodržovány dle jeho pĜedstav i reagovat. Pokud se bude chovat nevšímavČ k plnČní toho, na co upozornil a co pĜed utkání od svých partnerĤ vyžadoval, je to projev benevolence, který všichni aktéĜi bezpeþnČ rozeznají a jsou schopní jej okamžitČ zneužít ve prospČch svého mužstva. Rozhodþí mĤže být velkorysý, pokud to prospČje prĤbČhu utkání a pĜispČje k dobrému sportovnímu zážitku. Nesmí však zamČĖovat velkorysost za benevolenci. Velkorysost patĜí k projevĤm silné rozhodcovské osobnosti a nakládat s ní a použít ji ve vhodný moment je velice citlivá záležitost. Je to však rys zkušeného rozhodþího.

27

Stává se, že nČkteré zásadní pĜestupky vidí všichni, jen rozhodþí ne. Není pĜípustné pĜehlížet zejména surovou a bezohlednou hru, netrestat zastavení slibnČ se rozvíjející útoþné akce nebo zmaĜení vyložené brankové pĜíležitosti, hrubosti, zásadní projevy nesportovního chování a podobnČ. Každá benevolence v této oblasti se rozhodþímu dĜíve nebo pozdČji vymstí. g) Nezanedbávání maliþkostí PodobnČ, jako se za malých potĤþkĤ postupnČ stane veletok, mohou rozhodþím v prĤbČhu hry netrestané nebo pĜehlížené maliþkosti pĜerĤst ve významnou až agresivní konfrontaci mezi hráþi. Ukažme si tĜi možnosti: V prvním pĜípadČ postupuje útoþník s míþem smČrem k soupeĜovČ brance a je atakován obráncem na hranici pravidel. Vzájemné kontakty protihráþĤ, které pĜirozenČ vznikají pĜi bČhu a v soubojích o míþ, svou povahou a intenzitou dosahují již na hranici nedovolené hry. Útoþník nemĤže dosáhnout svého aktuálního cíle – úspČšnČ pĜihrát nebo vystĜelit na branku a frustraci Ĝeší tĜeba udeĜením soupeĜe loktem. Z maliþkosti se vyvinul zásadní problém, který rozhodþí musí Ĝešit, aþkoli mu mohl pĜedejít. V tuto chvíli neexistuje Ĝešení, které by všichni zúþastnČní akceptovali a vnímali jako objektivní. Možnou alternativou této situace je druhý pĜípad: V pĜerušené hĜe, po udeĜení loktem se spoluhráþ postiženého útoþníka snaží svého kolegu pomstít a nČjakým zpĤsobem obránce potrestat. Nemusí však jít pouze o jednorázový útok v daný okamžik. Trest mĤže pĜijít v další þásti hry a rozhodþí to nezachytí, nepotrestá. NapČtí mĤže v tĜetím pĜípadČ stoupat z neĜešených maliþkostí i v prĤbČhu nČkolika minut – následek pĜitom bývá obdobný. A koneþnČ za þtvrté – zdánlivé maliþkosti, které rozhodþí opomnČl v pĜípravČ na utkání projednat s vedoucími družstev nebo svým týmem, se mohou vymstít v prĤbČhu utkání. Neurþí-li napĜíklad zpĤsob a místo rozcviþování náhradníkĤ mĤže se stát, že problém bude muset Ĝešit asistent právČ v dobČ, kdy bude utkání gradovat a atmosféra kolem laviþek náhradníkĤ houstnout. Tím že rozhodþí není dĤsledný pĜi trestání zdánlivých maliþkostí v porušování pravidel, sám poškozuje celkový dojem z jeho výkonu. Jeho autorita klesá a osobnost toho, kdo je za hru nejvíce zodpovČdný, se vytrácí. Pokud je rozhodþí od zaþátku hry dĤsledný, podpoĜí svou autoritu. Je-li navíc jeho Ĝízení hry objektivní, vytváĜí si na hrací ploše prostĜedí dĤvČry ve svá rozhodnutí, byĢ jsou pro jednoho ze soupeĜĤ nepopulární a mnohdy mají vliv na koneþný výsledek. Není dobré, zaþne-li rozhodþí uplatĖovat svou dĤslednost a objektivitu až od urþité þásti utkání, napĜíklad od té doby, kdy je již jasný výsledek. V tom pĜípadČ je reakce aktérĤ utkání mnohdy opaþného charakteru. Nervozita narĤstá, množí se nedovolené zákroky a rozhodþí ztrácí nad utkáním kontrolu. Velmi dĤležité je nezanedbávat procedurálních vČci, které máme þasto tendenci podceĖovat. Už od zaþátku hry dejte najevo, že je nebudete pĜehlížet. Hráþi i diváci by mČli dostat od rozhodþího co nejdĜíve jasný signál, jak bude herní situace Ĝešit, jak je bude v prĤbČhu utkání posuzovat a jakou míru tolerance uplatní. Pak by mČl však to, co „veĜejnČ sdČlil“ dodržovat po celu dobu hry. PatĜí sem pĜedevším to, co mohou všichni dobĜe kontrolovat: Místo pĜestupku a vzdálenost bránících hráþĤ od míþe pĜi volných kopech, postavení míþe pĜi kopu z rohu, pohyb míþe pĜi rozehrávání, pomalý zpĤsob stĜídání, poþet osob na laviþkách a jejich chování nebo praxe pĜi rozcviþování náhradníkĤ a Ĝada dalších aspektĤ. h) ZĤstaĖte nad vČcí a atmosférou utkání Rozhodþí by mČl vnímat, jak se utkání vyvíjí, mČl by v krátké dobČ rozeznat taktiku a zpĤsob hry obou mužstev a tomu pĜizpĤsobit svĤj styl Ĝízení. V žádném pĜípadČ by se nemČl nechat unášet poklidným prĤbČhem hry, což má mnohdy za následek, že ztrácí koncentraci i ostražitost a pĜi náhlém nepĜimČĜeném souboji nestaþí adekvátnČ zareagovat. Než se arbitr vzpamatuje, atmosféra utkání se dramaticky zmČní a než zaþne zmČnu vývoje utkání vnímat, probČhne nČkolik dalších zákrokĤ. Je pĜitom jedno, z které strany jsou vedeny. Rozhodþí je potrestá jen v kontextu pĜedchozího poklidného

28

prĤbČhu a rázem je problém. Hráþi úroveĖ a nasazení do soubojĤ navyšují, agresivita stoupá a než rozhodþí ukolébaný pĜedchozím klidným prĤbČhem zaþne pĜimČĜenČ reagovat, je pozdČ. Dalším pĜíkladem je, když rozhodþí pĜijíždí do stejného místa utkání opČt poté, kdy se mu pĜi posledním Ĝízení ve stejném místČ utkání nepovedlo. FunkcionáĜi, hráþi a nakonec i diváci si jeho nevydaĜené úþinkování pamatují a na jeho pĜítomnost rĤzným zpĤsobem reagují. I v tomto pĜípadČ by mČl být rozhodþí ostražitý a nepouštČt se do zbyteþných debat a rozborĤ, aĢ s hráþi þi funkcionáĜi. V žádném pĜípadČ by si nemČl všímat reakcí divákĤ smČrem k jeho osobČ a na jejich poznámky by nemČl odpovídat ani verbálnČ, ani gestikulací. Jak se zachovat v uvedených pĜípadech? Rozhodþí by si mČl osvojit schopnost soustĜedit se od urþitého okamžiku na svĤj úkol a nenechat se strhnout atmosférou okamžiku. MČl by vystupovat vždy jako nestranný a objektivní zástupce sportovního svazu, znalý pravidel a ĜádĤ a pĜipravený kontrolovat vše, co s utkáním souvisí. Má pĜi tom své partnery – asistenty, kapitány, hlavního poĜadatele, delegáta a další. Musí se chovat ke všem stejnČ a to za všech okolností, aĢ je atmosféra pĜátelská nebo nervózní a hektická. MČla by z nČj vyzaĜovat pĜirozená autorita a v jeho chování se nesmí projevit ani náznak arogance. MČl by projevit dostatek pokory, ale v nutných pĜípadech by mČl být asertivní, dokázat se prosadit a trvat na svých oprávnČných požadavcích, které souvisí s bezproblémovým výkonem jeho funkce. 2.1.2 Prostĝedky taktiky ĝízení utkání a) Využívání technických nástrojĤ Ĝízení utkání (signalizace, pohyb a poziþní postavení, práce s píšĢalkou apod.) Fotbal je stále rychlejší a hráþi jsou lépe fyzicky vybavení. Hra je dynamická, útoky se stĜídají nahoru dolĤ. Na rozhodþí jsou proto kladeny stále vyšší nároky. Jsou požadovány rychlejší a pĜitom správné reakce na herní situace. DĜíve si fotbal vystaþil pouze s jedním rozhodþím v poli, jemuž asistovali dva pomezní rozhodþí laici. Dnes jsou v mezinárodních pohárových utkáních k vidČní kromČ rozhodþího a jeho dvou asistentĤ ještČ další þlenové rozhodcovského týmu: Na stĜedové þáĜe mu pomáhá þtvrtý rozhodþí pĜi stĜídání hráþĤ i pĜi spolupráci se zdravotníky a dalšími þleny realizaþních týmĤ obou mužstev. Poslední pomocí jsou pro rozhodþího v poslední dobČ ještČ pomocní asistenti, jejichž pracovní prostor je na brankových þarách. b) UmČní „þtení hry“ vþetnČ schopnosti pochopit strategii a taktiku hry soupeĜĤ Pro rozhodþího je to nesmírnČ dĤležitá schopnost, která se nedá teoreticky nauþit. Rozhodþí k ní dospČje zkušeností z Ĝízení utkání ve všech vČkových kategoriích. Zápasová zkušenost mu poskytuje schopnosti k vhodnému výbČru místa pĜi sledování herních situací i k efektivnímu a ekonomickému pohybu po hrací ploše. Pak rozhodþí dokáže odhadnout pĜedpokládaný vývoj herních situací a jeho pohyb pĜi jejich sledování není zmatený. Sleduje hru z optimální vzdálenosti, hráþĤm nepĜekáží a jeho poziþní postaven pĜi kopech je takové, že ve svém zorném úhlu má co nejvČtší možnou þást hrací plochy vþetnČ pĜíslušného asistenta. c) Zachycení zmČn herního stylu a taktiky Další schopnost, kterou lze získat pouze zápasovou zkušeností. Rozhodþí by mČl vhodnČ reagovat na dČní na hrací ploše od první minuty. Pokud je dĤsledný v trestání pĜestupkĤ a hráþi pochopí jeho styl Ĝízení, tak se vČnují hĜe a rozhodþího si pĜíliš nevšímají. Hra je plynulá a nedovolené pĜestupky pĜimČĜené. Podle vývoje a skóre utkání vČtšinou reaguje trenér a dá hráþĤm pokyn, aby napĜíklad více utoþili. Intenzita soubojĤ pak vzrĤstá a s tím narĤstá i poþet nedovolených pĜestupkĤ. Rozhodþí by mČl takovou zmČnu okamžitČ zachytit a vhodnČ na ni reagovat þastČjším pĜerušováním hry, použít smČrem k hráþĤm slovní domluvy, anebo použít vyšší stupeĖ trestĤ ve hĜe v podobČ osobních trestĤ apod. Se zmČnou herního stylu v utkání by mČla následovat i zmČna stylu rozhodování rozhodþího s výsledkem dostat utkání opČt do normálu, potlaþit negativní jevy a mít hru neustále pod kontrolou.

29

d) Komunikaþní schopnosti rozhodþího KromČ používání píšĢalky a signalizace by mČl rozhodþí s hráþi na hrací ploše komunikovat také verbálnČ. Úþinná komunikace ve formČ pokynĤ a slovních upozornČní vytváĜí vhodnou prevenci nedovolené hry. Zkušený rozhodþí si vČtšinou bČhem chvilky dokáže pomocí jasných pokynĤ nebo krátkých upozornČní, které jsou adresovány pĜímo a osobnČ jednotlivým hráþĤm zajistit na hrací ploše klid a poĜádek. Pokud je toho schopen, svČdþí to o jeho autoritČ a silné osobnosti. PĜi komunikaci s hráþi musí rozhodþí jednoznaþnČ dbát, aby nepoužíval vulgární výrazy, aby jeho projev nebyl arogantní a mČl by hráþĤm vykat. Na závadu je také pĜílišná familiárnost. Rozhodþí by si mČl udržet vĤþi hráþĤm urþitý odstup. Pokud je chce oslovit, použije v oslovení napĜíklad jejich þíslo („þtyĜko, pojćte ke mnČ“) anebo jejich úlohu v utkání – („gólmane, vidím vás“), nebo obecné oslovení, mluví-li ke skupinČ – („chlapi, vidím vás“). e) ZamČĜení se na problematická místa hrací plochy Hrací plochu je možné rozdČlit na nČkolik þástí. A to jak z pohledu rozhodþího a jejich asistentĤ, tak i z pohledu zvýšené pozornosti rozhodþího v posuzování pĜestupkĤ. Rozhodþí a asistenti mají svĤj vymezený prostor pro kontrolu hrací plochy. Rozhodþí v pohybu po diagonále kontroluje prakticky celý prostor hrací plochy s patĜiþným zabíháním na místa herních situací nebo na místa pĜestupkĤ. ěídí se vývojem hry, svým citem a pĜedvídavostí vždy tak, aby mČl co nejvČtší prostor hrací plochy pod kontrolou. Jeho asistenti kontrolují se zvýšenou pozorností prostor pĜiléhající k jeho pomezní þáĜe a jeho pokutové území. Je to prakticky prostor, který rozdČluje hrací plochu diagonálou, po které se rozhodþí pohybuje. SamozĜejmČ, pokud se stane cokoliv v jiné þásti hrací plochy a stojí to za pozornost rozhodþího a asistent to vidí, tak má být pĜipraven podat o tom zprávu rozhodþímu, byĢ by to bylo i mimo jeho pracovní prostor. V podstatČ by pĜi kontrole hrací plochy nemČlo být hluché místo, které by nebylo bČhem hry pod kontrolou alespoĖ jednoho z trojice (event. þtveĜice, nebo šestice) rozhodþích. Pokud rozdČlíme hrací plochu na jednotlivé þásti s ohledem na posuzování pĜestupkĤ, mČl by být rozhodþí nejostražitČjší uvnitĜ obou pokutových území. Další kritický prostor pĜiléhá k pokutovým územím vnČ a pĜi pĜímých kopech mĤže být ohrožena branka. Poslední takové místo je prostor v blízkosti obou laviþek náhradníkĤ, které je pod bedlivou kontrolou þlenĤ obou realizaþních týmĤ a odkud lze oþekávat emotivní reakce na špatnČ vyhodnocenou a nedostateþnČ posouzenou herní situaci rozhodþím. Tímto však není Ĝeþeno, že by mohl rozhodþí v neuvedených þástech posuzovat pĜestupky z vČtší shovívavostí nebo vĤbec. Naopak. Rozhodþí by mČl v kterékoliv þásti hrací plochy posuzovat stejné pĜestupky jednotnČ bez ohledu na to, jestli se ho dopustí domácí nebo hostující hráþ. f) Práce s þasem hry Utkání je rozdČleno na dva stejnČ dlouhé poloþasy, podle vČkové kategorie. Dobu hry je samozĜejmČ možno zkrátit, vizte pĜípady uvedené v Pravidlech kopané, kde se také hovoĜí o tom, v kterých pĜípadech a proþ lze hru prodloužit nebo nastavit. Nastavuje se doba, která byla promeškána stĜídáním, ošetĜováním zranČných hráþĤ, zdržováním. Je to doba, kterou rozhodþí mČĜí dle svého uvážení a na konci každého poloþasu ji nastaví. Naopak prodloužení hry je, když rozhodþí prodlouží hru proto, aby mohl být proveden pokutový kop, nebo proto, aby se mohl urþit vítČz utkání. To je dáno rozpisem pĜíslušné soutČže nebo turnaje. Z hlediska taktiky Ĝízení utkání je namístČ hovoĜit o nastavení doby hry. Za co se nastavuje, je vyjmenováno pĜesnČ v Pravidlech fotbalu. Jako pĜíklad si vybereme stĜídání hráþĤ, za které se nastavuje skuteþnČ promeškaný þas pĜi stĜídání. Není však vždy nutné za každé stĜídání þas nastavit, když probíhá plynule a bez zbyteþného zdržování. Na druhou stranu by však pĜi pomalém odchodu hráþe z hrací plochy mČl rozhodþí dodržet skuteþnČ promeškaný þas a pĜíslušný poloþas nastavit. 30

V pĜípadČ výsledku s jednoznaþným rozdílem o nČkolik branek ve prospČch jednoho z mužstev je zbyteþné hru nastavovat, neboĢ je zĜejmé, že výsledek utkání se stejnČ nezvrátí ve prospČch druhého týmu. Nelze oþekávat protesty nebo negativní reakce aĢ hráþĤ nebo divákĤ. Naopak pĜi tČsném výsledku pĜi rozdílu skóre o jednu branku je krajnČ netaktické pĜi tĜech stĜídáních na každé stranČ nenastavit ani minutu a utkání ukonþit pĜesnČ po vypršení hrací doby. S þasem se dá pracovat ještČ v pĜípadČ þastého pĜerušování hry a to v pĜípadČ, kdy se hra nese v nervózním duchu, hráþi se k sobČ chovají nevraživČ a zákroky jsou z obou stran agresivní. KromČ toho, že rozhodþí mĤže použít k potlaþení takové atmosféry na hrací ploše jako úþinný prostĜedek udČlování osobních trestĤ, je vhodné zmČnit taktiku Ĝízení a utkání tzv. „rozpískat“, hru þastČji i pro maliþkosti pĜerušovat a otupit tak hektiku a nevraživost. NČkterá pĜerušení hry je také možno využít jako odpoþinkový þas pro rozhodþího, a to v pĜípadČ povolání zdravotníkĤ na hrací plochu ke zranČnému hráþi, kdy rozhodþí v dobČ jejich pĜítomnosti na hrací ploše mĤže na krátkou dobu „vypnout“ a psychicky relaxovat. Tento zpĤsob je však nutno se nejdĜíve nauþit, neboĢ není jednoduché pĜejít z psychického napČtí a koncentrace na utkání do klidu, na nic alespoĖ po krátkou dobu nemyslet a na druhou stranu se dokázat opČt vþas a hlavnČ rychle psychicky restartovat do polohy plné koncentrace. g) Využívání typologie hráþĤ Velmi dĤležitým aspektem, který ovlivĖuje prĤbČh utkání, jsou hráþi a jejich chování, jejich charaktery a osobnosti. Velmi dĤležitý je osoba kapitán, který má s rozhodþím pĜed, pĜi a po utkání právo jednat, avšak ne diskutovat pĜi každé pĜíležitosti. Zpravidla je to vĤdce týmu, který má velký vliv na chování ostatních þlenĤ mužstva a dokáže rozhodþímu výraznou mČrou pomoci anebo naopak úlohu rozhodþího velmi znesnadnit. VČtšinou je to již zkušený hráþ, kterého si spoluhráþi zvolili, a který je pĜi jednání s managementem klubu a smČrem k rozhodþím zastupuje. Rozhodþí by mČl dbát na to, aby smČrem ke kapitánovi vystupoval jako ke svému partnerovi a snažil se ho v mezích normy vyslechnout a podat mu pĜíslušné vysvČtlení nebo alespoĖ adekvátnČ reagovat na jeho opodstatnČné požadavky. KromČ kapitána je možno velmi þasto v mužstvu najít nepsané lídry, kteĜí sice funkci kapitána nezastávají, ale svým chováním dokážou významnČ ovlivnit atmosféru v mužstvu. Typickými pĜíklady jsou v souþasnosti obecnČ respektovaní hráþi s mezinárodními zkušenostmi, bývalí reprezentanti, kteĜí se na sklonku kariéry vrací do domácích soutČží. Nejsou na tom sice již dobĜe fyzicky, ale svými zkušenostmi mají stále pro danou soutČž pĜínos. Takového hráþe by mČl rozhodþí co nejdĜíve v mužstvu rozeznat a svým rozhodováním ho tzv. „ochránit“ a získat ho na svou stranu. NemČl by ho nechat vystavit agresivní hĜe protihráþĤ, která by mu mohla zpĤsobit pĜípadné zranČní s cílem ho vyĜadit z tvoĜivé hry soupeĜe. Dále by mČl v utkání velice rychle rozhodþí rozeznat hráþe kverulanta tzv. troublemakera, který je stále s nČþím nespokojen, nebo šikovnČ protestuje tak, že podnČcuje reakce divákĤ smČrem k rozhodþímu s cílem ovlivnit jeho rozhodnost i jistotu a otupit jeho pozornost, þasto ve snaze získat pro své mužstvo urþité výhody. Takovému hráþi by mČl rozhodþí velice rychle naznaþit, že jeho chování nebude trpČt a dát mu najevo, že pokud nebude spolupracovat, bude ho rozhodþí patĜiþnČ trestat. Takovýto spor mĤže mít jen jednoho vítČze a to vždy jen rozhodþího. Pokud hráþ nebude spolupracovat, musí rozhodþí použít všech prostĜedkĤ daných pravidly a donutit hráþe k poslušnosti. h) Disciplinární kontrola Disciplinární kontrola je jeden z dĤležitých nástrojĤ, který mĤže být velice použit úþelnČ pĜi dosažení cílĤ rozhodþího v kontrole hry a uplatnČní taktiky Ĝízení utkání. Rozhodþí má Pravidly fotbalu danou širokou škálu sankcí, kterou mĤže využívat. Všeobecná pravomoc rozhodþího spoþívá v tom, že má pĜijímat opatĜení k provinČní pĜíslušníkĤ družstev. Zaþíná podpisem zápisu kapitánem družstva pĜed utkáním a konþí opČt podpisem zápisu kapitánem po jeho ukonþení utkání.

31

Disciplinární kontrola spoþívá v tom, jak úþelnČ dokáže rozhodþí používat a udČlovat osobní tresty. Co to jsou osobní tresty? Mají urþité fáze, nebo stupnČ závažnosti. Zpravidla pĜedchází slovní domluva. Vyšším stupnČm je udČlení žluté karty – napomenutí a nejtČžší osobní trest je udČlení þervené karty – vylouþení. Není pĜitom žádné zvláštní umČní zaþít trestat hráþe udČlováním karet za pĜestupky popsané v pravidlech. Pro taktiku Ĝízení utkání je dĤležité, jak rozhodþí dokáže s osobními tresty zacházet. Pokud rozhodþí dokáže rozeznat, kdy mu staþí vhodné gesto, verbální domluva nebo varování, které hráþe umravní a hru zklidní, pak má vyhráno. Je zĜejmé, že hráþĤm ústní varování staþí a autorita rozhodþího je silná. Ani domluvy však nelze používat donekoneþna. Z hlediska taktiky Ĝízení je vhodné použít po jedné domluvČ na každé stranČ v jednom poloþase a dost. Ty další ztrácejí na úþinnosti, hráþi je pĜestávají brát vážnČ a autorita rozhodþího se snižuje. Jeho osobnost se vytrácí a je poškozena. Když je vidČt, že hráþi ústní varování neberou v úvahu, je tĜeba vyslat signál, kde je hranice tolerance rozhodþího. Kdo tuto hranici nedodrží, bude potrestán napomenutím nebo vylouþením. Hráþi by si mČli uvČdomit, že rozhodþí potrestá každého, kdo jeho limit pĜekroþí. Proto je však nutné být dĤsledný a trestat takové pĜestupky jednotnČ a objektivnČ na obou stranách. Hra se zpravidla po udČlení osobních trestĤ zklidní a rozhodþí ji dostane znovu pod kontrolu. Pak je možno, ale jen opravdu ve výjimeþných pĜípadech, opČt použít verbální domluvy. Z hlediska taktiky je vhodné se hráþĤm pĜipomenout ve správný okamžik a znova jim vyslat zprávu, že jsem jako rozhodþí ve stĜehu a pĜipraven použít nČkterý z osobních trestĤ.

2.2 KRIZOVÉ SITUACE V UTKÁNÍ A MOŽNOSTI JEJICH ĜEŠENÍ 2.2.1 Krizové situace a ÿas utkání Žádné fotbalové utkání neprobíhá lineárnČ, nýbrž má svĤj vývoj s ohledem na odehranou dobu hry. Z tohoto hlediska lze pozorovat urþité klíþové momenty a vhodnou prací s nimi krizovým situacím pĜedcházet. Na poÿátku utkání se sice ještČ pĜíliš neprojevují emoce ani únava, zato smyslová senzibilita, tedy vnímavost na vnČjší i vnitĜní podnČty ještČ není na potĜebné úrovni. Rozhodþí velmi þasto mívají tendenci podceĖovat osobní souboje a podhodnocovat jejich trestání. I v prvních minutách mĤže dojít k projevu surové hry, který by neváhal o dvacet minut pozdČji správnČ potrestat, na poþátku utkání však sáhne k nižšímu trestu nebo pĜestupek nepotrestá vĤbec. To mĤže mít klíþový vliv na další vývoj hry – právČ na prahu utkání totiž sudí dává hráþĤm i divákĤm najevo, co bude nadále považovat za pĜimČĜenČ tvrdý zpĤsob hry a co bude trestat. MČl by si najít zpĤsob, jak dá všem aktérĤm utkání najevo, kde je jeho limit, co bude ještČ tolerovat a co již ne. Pokud to uþiní na zaþátku utkání, pĜi prvním vhodném momentu, má obvykle vyhráno. Pokud se o to snaží až poté, když nČkolik zákrokĤ nechal bez povšimnutí nebo jen nedostateþnČ potrestal, tak to není dobĜe a zpravidla se jeho snaha míjí úþinkem. Hráþi nereagují a utkání se mu podaĜí dostat pod kontrolu jen obtížnČ, v mnohých pĜípadech vĤbec. Také asistenti mohou mít v úvodních minutách problém se soustĜedČním, což mĤže být problém v posouzení ofsajdových situací, ale také kupĜíkladu dosažení branky. Jako prevenci lze doporuþit správnČ naþasovanou a dobĜe provedenou rozcviþku, která zahĜeje nejen tČlo, ale v pĜeneseném významu i smysly. SvĤj význam mají také pĜedzápasové rituály, které pokud se opakují vždy ve stejném poĜadí, dokáží rozhodþího správnČ nastartovat a mobilizovat jeho soustĜedČní na požadovanou úroveĖ. Velmi dĤležité je umČní správnČ rozvrhnout síly tak, aby kulminovaly na konci doby hry obou poloÿasĥ. První bývá zpravidla ménČ nároþný a také emoce v nČm tolik neeskalují, protože pĜípadná chyba þi obdržená branka ještČ nemusí být fatální, byĢ branka vstĜelená „do šatny“ má až magický význam. S blížícím se koncem první poloviny hry však pĜichází druhá kritická fáze. Hráþi (a s nimi i sudí) pomalu snižují ostražitost a myšlenkami se ocitají už v šatnČ. Klesá koncentrace a s ní i ostražitost. 32

Rozhodþí nesmí zapomínat ani na kontrolu hráÿĥ pĝi odchodu do šaten, kde se mohou vyskytnout projevy odložené agrese (je tĜeba vČdČt, co a kdo má pĜesnČ kontrolovat), dochází také k setkávání hráþĤ s osobami ze stĜídaþek. Pokud se v prĤbČhu došlo k významnČjším konfrontacím, existuje riziko jejich vyĜizování právČ pĜi odchodu a mohou se do nČj zapojit i pĜípadní „mstitelé“. Náhradníci, trenéĜi, ale þasto tĜeba maséĜi. Do takového incidentu se mohou zapojit i diváci a problém je již velice tČžko Ĝešitelný. Od zaþátku druhého poloÿasu platí to co u prvního. Jeho vývoj velmi záleží pĜedevším na stavu skóre a možnosti jeho zmČny. V pĜípadČ víceménČ vyrovnané hry znamená nejkritiþtČjší fázi posledních dvacet minut a napČtí stoupá úmČrnČ s pĜibývajícím þasem, eskaluje v posledních minutách a zejména v nastavení doby hry. Od rozhodþích to vyžaduje vhodné rozložení sil a maximální koncentraci, která právČ kolem 60. – 70. minuty klesá. K její aktivizaci lze použít krátkodobou zmČnu pohybu (mĤže pomoci mírné poskoþení), aktivizaþními dechovými cviþeními v pĜerušené hĜe, ale také krátkými interními instrukcemi pronášenými v duchu i polohlasem („soustĜeć se“, „pojć“, „zvládneme to“). Významná je i týmová komunikace, pĜedevším pohledy, mimikou (úsmČv) a skrytými gesty (palec nahoru). 2.2.2 Pokutové území Pokutové území tvoĜí jen asi 15 % celkové rozlohy hrací plochy. Z této relativnČ malé oblasti však padá až 60 % všech branek. Rozhodnutí o naĜízení þi nenaĜízení pokutového kopu je vzhledem k jeho þasto fatálním následkĤm jedno z nejdĤležitČjších. Další rizika jsou spojena s þasto vysokou kumulací hráþĤ i faktem, že se zde ve vČtší míĜe pokoušejí o simulování nebo jiné oklamání rozhodþího. Navíce dodejme, že Ĝada osobních soubojĤ ústí do rychlého protiútoku. Vedle bČžné zakázané hry rozhodþí v pokutovém území nejþastČji Ĝeší problémy spojené s hrou rukou, ofsajdem, míþem ve hĜe a mimo hru, použitím rukou a paží v pĜerušené (ale i nepĜerušené hĜe) a samozĜejmČ pĜedstírání pádu. Klíþovými principy pro správné rozhodnutí zde jsou pĜedevším optimální poziþní postavení, které umožní boþní pohled na situace, maximální koncentrace, týmová spolupráce a také zkušenost i odvaha. Francouzský rozhodþí a souþasný þlen komise rozhodþích UEFA, rozdČlil pokutové území do tĜí zón. Každá z nich vyžaduje svĤj pĜístup a použití optimálních nástrojĤ, které pomohou ke správnému rozhodnutí (Batta, 2010).

Obrázek 1: Krizové zóny v pokutovém území (Batta, 2001)

Obr. 2: Možnosti pohybu rozhodþího k pokutovému území (Batta, 2011)

Zónu A (na stranČ asistenta) oznaþil Marc Batta (2011) jako ÿernou. Klíþové je zde optimální poziþní postavení, dobrý výhled a týmová spolupráce. Rozhodþí by se mČl pohybovat po diagonále a nemČl by se zastavit pĜíliš brzy – optimálnČ na hranici pokutového území. PĜi rychlém protiútoku však mĤže rozhodþí z diagonály vyboþit a sledovat kritická místa z bližší vzdálenosti. Problematické jsou zde

33

osobní souboje a odebírání míþe obráncem. Batta pokládá za klíþové þtení hry a správnou reakci na otázku, zda mohl obránce hrát dovolenČ míþem a zda míþ zmČnil smČr pohybu. Dobrou pomĤckou je sledovat dráhu míþe po kontaktu obránce ve skluzu na útoþícího hráþe. Pokud míþ zmČní smČr svého pohybu ve smČru zasahující nohy obránce je témČĜ jisté, že ve skluzu byl zasažen míþ. Pozor však na kontakt druhé nohy obránce. Jednou zasahuje míþ a druhou atakuje nohy útoþníka. Pokud míþ pokraþuje po skluzu ve stejném smČru pohybu jako pĜed skluzem a dojde ke kontaktu je vČtšinou zasažena noha obránce a míþ pokraþuje beze zmČny ve své pĤvodní dráze. PrávČ v této oblasti by mČl být významnou pomocí asistent, který dá dohodnutým zpĤsobem najevo svĤj názor. K tomu použije nČco z arzenálu dohodnutých skrytých signálĤ, ovšem dohodnutých v poradČ pĜed utkáním – pohyb smČrem k rohovému praporku nebo od nČj, signalizaci volnou rukou (prstem þi dlaní s roztaženými prsty), pokývání nebo zavrtČní hlavou a podobnČ. Lze využít i signalizaþních praporkĤ nebo elektronického komunikaþního zaĜízení. Krajním Ĝešením je pak pĜesunutí rozhodþího k asistentovi a pĜímá verbální komunikace. Pokud rozhodþí ze svého poziþního postavení situaci nevidČl nebo nemohl dobĜe vidČt, je namístČ i signalizace praporkem. Zóna B je podle Batty (2011) zónou držení, strkání a úderĥ a stává se rizikovou zejména pĜi zahrávání standardních situací v blízkosti pokutového území. Klíþové jsou osobní souboje pĜed a bČhem jeho zahrávání, kritickou je v této chvíli pĜedevším horní þást tČla, kde dochází ke vzájemnému držení, strkání i úderĤm. Rozhodþí by v této situaci mČl být aktivní, v pĜípadČ nutnosti zastavit rozehrání akce a reagovat na pĜípadné pĜestupky. Provinilce je tĜeba jednoznaþnČ identifikovat – nejlépe je pĜivolat k sobČ a jednoznaþným gestem dát najevo, že tyto delikty nebudou tolerovány. To však lze uþinit pouze omezenČ. PĜi dalším obdobné akci již musí pĜijít na Ĝadu osobní tresty. OdpovČdnost pak jednoznaþnČ padá na hráþe, a to i v pĜípadČ naĜízení eventuálního pokutového kopu. V pĜípadČ zahrávání volného kopu se mĤže rozhodþí ze svého základního poziþního postavení pohybovat smČrem k pádu míþe, ale tak aby si zachoval optimální boþní pohled a odpovídající vzdálenost. PĜi rychlém nebo postupném útoku do této oblasti je tĜeba pohybovat se na levé stranČ míþe, což zajistí výhled na akci i asistenta a tím pádem podmínky pro správné rozhodnutí. Poslední zóna C patĝí rozhodÿímu. Klíþem k úspČchu je zde pohyb a vyhledávání optimálního poziþního postavení, které by stejnČ jako v zónČ B mČlo být zásadnČ vlevo od míþe. BČh by nemČl konþit pĜíliš daleko pĜed pokutovým územím, je naopak úþelné do nČj v pĜípadČ potĜeby zabíhat. Pro rozhodování platí obdobné principy jako v zónČ A s tím rozdílem, že zde asistent pĜíliš pomoci nemĤže. Tedy správné þtení hry, sledování pohybu míþe i hráþĤ, pĜípadnČ zámČr obránce odebrat a pĜedat míþ. ShrĖme ještČ hlavní zásady pro posuzování situací v pokutovém území: dobrý pohyb a zaujímání optimálního poziþního postavení, þtení hry, sledování zámČru hráþ a smČru pohybu míþe. NeménČ dĤležitá je jasná dohoda o spolupráci s asistenty a její dodržování a zejména odvaha dČlat správná a objektivní, i když tĜeba nepopulární rozhodnutí. 2.2.3 Surová hra I poklidnČ probíhající utkání mĤže z vteĜiny na vteĜinu zmČnit svĤj ráz i atmosféru. PĜíþinou nepĜíjemností se mĤže stát ojedinČlý surový zákrok, který rozhodþí nedokáže správnČ posoudit a odpovídajícím zpĤsobem potrestat. PomĤže mu k tomu umČní rozpoznat pĜestupky surové hry, identifikace nebezpeþí v situacích a vþasné rozpoznání agresivních výzev hráþĤ. Celý rozhodcovský tým musí v prĤbČhy hry neustále „oþekávat neoþekávané“ a být pĜipraven spolupracovat. TOP arbitĜi umí v utkání nastavit optimální hranici toho, co budou považovat za nedbalou, co za bezohlednou a co už za surovou hru, ohrožující bezpeþnost a zdraví soupeĜe. K podmínkám pro správné rozhodnutí patĜí pĜedevším poziþní postavení a úhel pohledu. Podstatné je zamČĜení na smČr

34

a rychlost pohybu hráþĤ. StejnČ tak je dĤležité vnímat smČr a rychlost pohybu míþe (pĜípadnČ zmČnu smČru po kontaktu hráþĤ) a umČní zamČĜit pozornost právČ na okamžik kontaktu hráþĤ. K bČžným pĜestupkĤm patĜí, když je hráþ postupující s míþem atakován zepĜedu, ze strany nebo zezadu, pĜípadnČ když se dva soupeĜi snaží hrát míþem, který je pĜed nimi. BČžné pĜestupky se však mohou velmi rychle stát závažnými, proto si každý potencionální stĜet zaslouží plnou koncentraci rozhodcovského týmu (Elleray. 2012). Vysoký potenciál rizika, možnost surové hry pĜedstavují podle bývalého mezinárodního rozhodþího, souþasného þlena komise rozhodþích UEFA a pĜedního rozhodcovského teoretika Davida Elleraye (2010) nČkteré typické situace, které tím pádem vyžadují absolutní koncentraci. Když se míþ odráží nebo poskakuje, je pro hráþe mnohdy velmi tČžké pĜedvídat smČr jeho dalšího pohybu a nebezpeþné jsou okamžiky, kdy se soupeĜi snaží zasáhnout vysoký míþ. Pak mĤže dojít zejména k zasažení hlavy soupeĜovou nohou. Ztratí-li hráþ míþ, mĤže mít tendenci soupeĜe držet nebo podrazit, pĜípadnČ udeĜit. Je frustrován z okamžitého neúspČchu, tím pádem má oslabenou kognitivní kontrolu svého jednání a pĜípadný agresivní útok na soupeĜe mĤže být o to silnČjší. Rizikové jsou také okamžiky, kdy je míþ mezi dvČma hráþi a oba se jej snaží zasáhnout. Pak se podobnČ jako pĜi autonehodČ dvakrát zvyšuje destruktivní úþinek jejich srážky. Oba oþima sledují míþ, pĜíliš nevnímají riziko stĜetu, a proto na nČj nejsou dostateþnČ pĜipraveni. V tomto pĜípadČ nemusí jít jen o pĜestupky nohama, ale rĤznými þástmi tČl. Velmi nebezpeþné jsou zejména srážky hlavou. To jsou okamžiky, kdy nejde o úmyslné zákroky proti soupeĜi. Riziko surové hry se zvyšuje, když jeden ze soupeĜĤ naopak pĜestane sledovat míþ a pĜipravuje se na srážku. Zpevní tČlo, pĜípadnČ využije kinetické energie pĜi skluzu a pomĤže si zvednutím nohy proti soupeĜi. To pĜedstavuje zásadní rozdíly mezi bezohlednou a surovou hrou. Hráþ mĤže zasáhnout soupeĜe paží sice silnČ a pĜitom neúmyslnČ – v takovém pĜípadČ jsou paže volné a v pĜirozeném pohybu. PĜipravuje-li se však na kontakt, zpevní se, zatnou dlaĖ v pČst a pohybu paže dodají energii. Rozhodþí by mČl být pĜipraven, že hráþi se i v osobních soubojích mohou chovat jinak, než by oþekával. Zakázaná hra se mĤže týkat rĤzných þástí tČla, nejen nohou, na nČž se sudí koncentrují nejþastČji. Spolupráce v týmu by mČla být rozložena tak, aby možnost každého hráþe a možnost potenciálního agresivního kontaktu vždy sledoval alespoĖ jeden z jeho þlenĤ. Tím bude zajištČna optimální reakce i na konflikty zcela mimo souboj o míþ. V moderním Ĝízení fotbalové hry nezáleží na tom, kdo udČlá koneþné rozhodnutí. Podstatné je, že zásadní problémy jsou identifikovány a projevy surové hry správnČ potrestány. 2.2.4 Simulování Hráþi a rozhodþí v utkání vesmČs nemají stejný zájem. Zatímco cílem rozhodþího je utkání objektivnČ odĜídit a pĜispČt k atraktivní hĜe, fotbalisté se snaží vyhrát. NČkdy bohužel i pomocí unfair prostĜedkĤ, jako je v klíþových okamžicích oklamat rozhodþího a získat zásadní výhodu. Rozhodþí musí tento pĜestupek umČt odhalit a jako nesportovní chování jej potrestat napomenutím. NejþastČji se tato snaha vyskytuje v pĜípadČ snahy o naĜízení pokutového kopu nebo volného kopu v blízkosti pokutového území. Rozhodþí by mČl vČdČt už pĜed utkáním, zda má jeden ze soupeĜĤ v sestavČ nČkoho, kdo se o podobné vČci pokouší a koncentrovat se na nČj. Ne že by vždy musel nutnČ simulovat, ale zamČĜení pozornosti na kritické okamžiky je prvním pĜedpokladem pro správné rozhodnutí. Stejné nebezpeþí mĤže hrozit mimo pokutové území, pokud tým disponuje dobrým exekutorem volných kopĤ. Není tĜeba dodávat, že chyby v posuzování tČchto situací mohou mít pro rozhodþího fatální následky, a to jak v pĜípadČ „spolknutí“ nafilmovaného pádu, tak pĜi chybném nepotrestání nedovoleného zákroku.

35

Dobrý sudí by mČl umČt analyzovat každý souboj konþící pádem pomocí následujících kritérií: x ZmČnil míþ smČr nebo rychlost pohybu? x MČl bránící hráþ reálnou možnost zasáhnout míþ? x Existoval reálný dĤvod k pádu útoþníka? x Jaké jsou první bezprostĜední reakce hráþĤ? Simulování se však netýká pouze pokutového území a jeho okolí. Hráþi simulují þi zveliþují následky kontaktu se soupeĜem také proto, aby promarĖovali þas ošetĜováním, nebo vyvíjeli tlak na rozhodþí a vyvolávali negativní reakce ze strany, spoluhráþĤ, soupeĜĤ i divákĤ. MĤže jít i o snahu dosáhnout nepĜimČĜeného potrestání soupeĜe osobním trestem. PĜi správném potrestání autorita rozhodþího roste, v opaþném pĜípadČ nejen že klesá, ale zvyšuje se riziko simulování u obou soupeĜĤ. Ke správnému Ĝešení mĤže pomoci správné vnímání aktuální atmosféry na hĜišti, znalost rĤzných typĤ hráþĤ, umČní rozpoznat, kdo byl iniciátorem kontaktu. DĤležité je reagovat i na drobné projevy simulování od poþátku utkání a reagovat na nČ. V nČkterých ménČ závažných pĜípadech postaþí prevence – oþní kontakt s provinilcem, podpoĜený mimikou nebo vhodným gestem. V závažnČjších pĜípadech lze použít struþné a zĜetelné varování doprovázené jasným a energickým gestem, které informuje nejen aktéry zápasu, ale i diváky. A v zásadních situacích, jako je napĜíklad snaha o naĜízení pokutového kopu, musí pĜijít osobní trest. 2.2.5 Mobbing a masové konfrontace Slovo mobbing se do fotbalové terminologie dostalo z psychosociálních vČd, kde je nejþastČji vykládáno jako „šikanování na pracovišti“ kterému „vystavují pracovníka jeho kolegové pĜípadnČ nadĜízení s cílem obČĢ poškodit“ (Matoušek. 2003. s. 113). MĤže mít tvrdé (fyzické napadání) i mČkþí formy (kritika, vyhrožování apod.). Ve fotbalovém prostĜedí mČlo v první fázi význam kolektivního nátlaku na rozhodþího, kterého se v jednom okamžiku úþastnilo více hráþĤ. Komise rozhodþích UEFA v þele s Pierluigi Collinou však jeho význam posunula, když pĜed Mistrovstvím Evropy 2012 vyhlásila nulovou toleranci kritice rozhodþích a naĜídila trestat jakékoli vyžadování jiného rozhodnutí, než jaké rozhodþí na hĜišti uþinil. Reakce na tyto projevy jsou velmi dĤležité. „Jestliže se hráþ nebo jiný oficiální þlen týmu pokouší poškodit autoritu nČkterého z rozhodþích verbální kritikou, nebo jakoukoli jinou formou protestu, musí rozhodþí na takové chování reagovat a dĤslednČ je potrestat“, konstatoval slovenský odborník Jozef Marko (2010). Z hlediska managementu utkání je dĤležité reagovat na projevy mobbingu u jednotlivcĤ od zaþátku hry. Nemusí pĜitom jít o osobní tresty – v drobnostech staþí pohled, domluva nebo gesto, které nemusí nikdo kromČ provinilce nutnČ postĜehnout. To však nelze používat donekoneþna. PĜi opakování by mČl rozhodþí pĜidat na dĤrazu varování i razanci gest a následnČ už je tĜeba sáhnout k represi a provinilce napomenout. Rozhodþí, který nadužívá verbálních varování, pĜichází o autoritu a hráþi jej pĜestávají brát vážnČ. To pĜirozenČ vede ke stupĖování kritiky a útokĤ proti rozhodþím, což mĤže vyústit i v kolektivní protesty. K tČm zpravidla nedochází, je-li rozhodþí osobností a reaguje na projevy nesportovního chování od poþátku konzistentnČ a dĤslednČ. Pokud z nČjakého dĤvodu vzniknou a rozhodþí je musí Ĝešit, musí být nejménČ iniciátor nebo nejaktivnČjší z hráþĤ potrestán žlutou kartou. V pĜípadČ nepĜimČĜeného fyzického kontaktu nebo urážlivých výrokĤ samozĜejmČ kartou þervenou. DĤležité samozĜejmČ je takového hráþe správnČ urþit a zachovat pokud možno chladnou hlavu, která umožní pĜistupovat i k takto kritické situaci s nadhledem. PĜi vzniku konfliktu mezi hráÿi se k nČmu musí co nejrychleji pĜesunout rozhodþí a bližší asistent. MinimálnČ svojí pĜítomností tak demonstrují, že celou situaci sledují a budou reagovat. Není pĜíliš žádoucí, aby po zpĤsobu hokejových þárových rozhodþích aktéry aktivnČ odtrhávali, dĤležitČjší je celou situaci monitorovat a zaznamenávat si provinilce. Podle rozhodnutí UEFA musí rozhodþí potrestat zejména iniciátora, ale i další hráþe, kteĜí se na masové konfrontaci výraznČ podíleli. V každém pĜípadČ 36

však musí udČlit minimálnČ po jedné žluté kartČ na každé stranČ. Rozhodþí by pĜitom mČli zvážit také potrestání hráþĤ, kteĜí k šarvátce pĜibČhli z vČtší vzdálenosti a aktivnČ se do ní zapojili. Napomenutí pĜitom není dostateþným trestem pro brutální nebo násilné zákroky, vþetnČ nevhodného fyzického kontaktu s nČkterým z rozhodþích (Marko. 2010).

3. ĜÍZENÍ ROZHODCOVSKÉHO TÝMU Michal Beneš, Bohuslav Legierský, Václav Mitáš

3.1 TÝM A TÝMOVÉ KOMPETENCE 3.1.1 Vývoj rozhodcovského týmu Od poþátku fotbalové historie prošel tým rozhodþích dlouhodobým vývojem. Zpoþátku se soupeĜící britští gentlemani a ve sporných situacích mezi sebou snažili domlouvat sami. To mČli na starosti pĜedevším nehrající kapitáni obou družstev. „Referee“ poprvé vstoupil do fotbalu v roce 1873. To však ještČ nemČl pravomoc do hry sám zasahovat, pouze nad ní dohlížel a v pĜípadČ sporu nebo na dotaz hráþĤ sdČlil svĤj názor. V roce 1881 už pravidla doporuþují, aby Ĝídil hru. Od té doby rozhodþí zaþíná realizovat svá rozhodnutí aktivnČ a od roku 1878 mu k tomu pomáhá píšĢalka. Teprve od roku 1891 má rozhodþí exaktnČ zakotvené právo rozhodnout z vlastní iniciativy, ale stále je zachována možnost, aby jej k rozhodnutí vyzvala družstva. Teprve o rok pozdČji dostává arbitr právo rozhodnout sám s tím, že jeho rozhodnutí je koneþné a hráþi jsou povinni je respektovat, i kdyby nebylo objektivnČ správné. V roce 1899 byli rozhodþímu pĜidČleni dva þároví rozhodþí, zprvu zvaní „umpire“, rozhodoval však výluþnČ rozhodþí. Pravomoci pomocníkĤ na þarách se postupnČ zvyšovali – zaþali spolurozhodovat o ofsajdu, o stranČ, která provede vhazování a nakonec jim bylo povoleno také signalizovat zakázanou hru. Trvalo však témČĜ sto let, až do roku 1996, než se z pomezního rozhodþího („linesman“) stal asistent a jeho pravomoci byly rozšíĜeny do dnešní podoby. Poslední zásadní zmČna, související s pĜerozdČlením kompetencí pĜinesla asistentĤm možnost signalizací pĜímo zasahovat do dČní na hrací ploše, vþetnČ pokutových území. Od roku 2002 byl do fotbalu zaveden þtvrtý rozhodþí („fourth official“), který se dostal do kompetence organizaþní záležitosti bez vlivu na prĤbČh utkání. V posledních letech se – zejména vlivem elektronického komunikaþního zaĜízení – jeho pravomoci rozšíĜily. StejnČ jako asistent má i on povinnost sdČlit rozhodþímu svĤj názor na situace, které nemohl vidČt nebo nevidČl, nebo o nichž mČl þtvrtý rozhodþí lepší pĜehled. Složení týmu rozhodþích v posledních letech prochází velmi zásadním vývojem, s cílem minimalizovat chyby. Testován byl systém dvou rozhodþích (obdobnČ jako v hokeji nebo v házené), tento experiment však FIFA zastavila. Místo toho v posledních tĜech letech testuje FIFA a daleko rozsáhleji i UEFA systém dvou Aditional Assistants Referee, jejichž postavení za brankami bylo zprvu na stranČ protilehlé asistentĤm, v sezónČ 2011 / 2012 však byli pĜesunuti na stranu pokutového území u asistentĤ, aby rozhodþí mohli využít pĜirozeného diagonálního pohybu. Mistrovství Evropy 2012 však prokázalo, že ani tento zpĤsob neĜeší vše. Chyba maćarského rozhodþího za brankou pĜipravila Ukrajinu o þtvrtfinále a lídra jeho týmu Viktora Kassaie – jednoho z nejlepších arbitrĤ souþasnosti – o úþast v dalších kolech šampionátu. V moderním fotbale totiž nejde ani tak o to, kdo rozhodnutí udČlal, nýbrž jaké je. Jestli dobré nebo špatné. ƒ Podobnou situaci nezažil anglický fotbal poprvé. V utkání s NČmeckem v londýnském Wembley v roce 1966 (tehdy šlo dokonce o finále mistrovství svČta) vystĜelil Geoff Hurst míþ na anglickou branku, ten se odrazil od bĜevna a sporná situace byla na svČtČ. Rozhodþí Švýcar Gottfried Dienst se ptal na názor pomezního rozhodþího Rusa Tofika Bachramova a spoleþnČ branku neuznali. I když od té doby uplynulo nČkolik desetiletí a byla zpracována Ĝada filmových i poþítaþových analýz, dodnes nikdo pĜesnČ nerozhodl, jaké mČlo být správné Ĝešení. Angliþané nakonec zvítČzili 4:2 a jen skuteþní znalci vČdí, že druhým pomezním byl v tomto zápase Slovák dr. Karol Galba (1921 – 2009), úþastník mistrovství svČta 1962 a 1966 i evropského šampionátu a olympiády v roce 1968.

37

Dalším pomocníkem rozhodþích se þím dál více stává technika. Jihoameriþané testovali mizící sprej, který má pomoci s dodržením místa pro zahrávání volných kopĤ, nebo laserové mČĜící zaĜízení pro urþení správné vzdálenosti zdi bránících hráþĤ. Nic z toho se v EvropČ dosud neujalo. O nČco lépe to vypadá se systémem sledování brankové þáry pomocí kamer nebo poþítaþové simulace – tzv. jestĜábího oka, které se dobĜe ujalo v tenisu. 3.1.2 Východiska managementu týmu rozhodÿích Podívejme se na rozhodcovský tým z trochu jiného pohledu, než jsme bČžnČ zvyklí. S rostoucí rychlostí a gradující agresivitou se ukázalo žádoucí pĜerozdČlit rozhodovací kompetence. Zatímco ještČ pĜed dvaceti lety rozhodoval devadesát procent pĜestupkĤ v rámci zakázané hry rozhodþí, pĜesunuly se pravomoci výraznČ smČrem k jeho asistentĤm a v poslední dobČ i k dalším þlenĤm rozhodcovského týmu. Zatímco dĜíve byl pomČr Ĝešení situací rozhodþí versus asistenti 90 : 10, dnes hovoĜíme témČĜ o dČlbČ 60 : 10. Premisou moderního fotbalu je motto „není dĤležité, kdo z týmu pĜijal finální rozhodnutí, ale zda bylo správné“. Rozhodcovský tým se tak svou strukturou stále více pĜibližuje bČžným pracovním týmĤm a proto v jeho Ĝízení lze využít prvky týmového i personálního managementu. a) Synergický efekt V managementu vždy nemusí nutnČ platit známé pravidlo 1 + 2 = 3. Každý z þlenĤ týmu dává k dispozici své znalosti, dovednosti i kompetence. Tím, jak je lídr dokáže využít, se zvyšuje celková výkonnost i preciznost rozhodování. Smazávají se rozdíly ve výkonu jednotlivcĤ a sledován je výsledek týmu: Ten je pĜi správném rozložení kompetencí v optimálním pĜípadČ lepší, než je výsledek nejlepšího z jeho þlenĤ. b) Spoleþné zkušenosti a týmová atmosféra Spoleþné zkušenosti a doba, po kterou rozhodcovský tým spolupracuje, nemají pozitivní dopad jen na mechanismy rozhodování, ale také na vzájemné vztahy a dĤvČru. Má za sebou Ĝadu utkání, zažil úspČchy i neúspČchy, vytvoĜil si vlastní rituály. S postupujícím þasem se navíc osvojí nejrĤznČjší návyky, které jeho spolupráci posouvají smČrem k intuitivní komunikaci. Jednotliví þlenové pĜesnČ vČdí, co od sebe mohu vzájemnČ oþekávat. Asistenti ví, kdy od nich bude rozhodþí požadovat pomoc nebo konzultaci, jaký komunikaþní kanál využijí (skryté gesto, mimika, elektronické pomĤcky apod.) a rozhodþí obdrží požadovanou informaci pĜesnČ tehdy, kdy ji potĜebuje. Velmi dĤležité jsou i zmínČné interpersonální vztahy a dĤvČra. „Nejen pĜi zápase, ale i na cestČ nebo pĜi relaxaci víme, co nám vyhovuje. Za tu dobu, kdy spolu jezdíme, máme podobný smysl pro humor a víme, co každý z nás potĜebuje tĜeba v rámci pĜípravy na utkání“, vysvČtluje fungování svého týmu aktuálnČ nejúspČšnČjší þeský rozhodþí Pavel Královec. Proto lze doporuþit, aby komise rozhodþích pokud možno nemČnily složení rozhodcovských trojic, minimálnČ tČch, které pĤsobí na TOP úrovni. Atmosféru v týmu mĤže vnímat i externí pozorovatel. MĤže být pĜátelská a neformální, nebo naopak chladná a napjatá. Velmi úzce souvisí s pĜedcházejícím bodem a zcela zásadnČ ovlivĖuje výkon v utkání. DlouhodobČ spolupracující tým si vytvoĜí vlastní standardy a nepsané normy, které vČtšinou vyplývají z interních vztahĤ a podporují spolupráci v utkání. ýím ménČ se trojice rozhodþích potkává, tím více þasu musí vČnovat pĜípravČ a rozhovoru o rozdČlení kompetencí i povinností. Tím více také záleží na zpĤsobu managementu týmu, což má v rukou pĜedevším rozhodþí. c) Styly vedení týmu Souþasné teorie managementu se výkonem týmu a jeho vedením zabývají velmi podrobnČ. Existuje celá Ĝada teorií o zpĤsobu vedení þi Ĝízení – podívejme se alespoĖ na jednu z nich, jak ji uvádí Khelerová (2006, s. 127). 38

Autokratický rozhodÿí zcela jasnČ a striktnČ urþuje role a pravomoci svých kolegĤ, vyžaduje až rigidnČ jejich plnČní a striktnČ trvá na dodržení svých pokynĤ. Takový zpĤsob jednoznaþnČ urþí odpovČdnost a rozdČlí teritoria hrací plochy, snižuje však iniciativu asistentĤ a oslabuje jejich motivaci. ěízení utkání je pak zcela doménou rozhodþího, asistenty sem pouští jen velmi omezenČ. PĜíprava se omezuje právČ pouze na vymezení kompetencí – autokrat pĜíliš nesdílí informace napĜíklad o svých zkušenostech, kontextu utkání, problémových hráþích a podobnČ. Jeho typická vČta mĤže znít: „mávejte mi ofsajdy a auty, fauly jen tisíciprocentní a pokutové území si rozhodnu sám“. Takový pĜístup snad mohl mít opodstatnČní pĜed nČkolika desítkami let, dnes je považován za pĜekonaný. Rozhodþí se ani pĜi nejlepší vĤli a sebevČtších zkušenostech bez asistentĤ neobejde. Za souþasného stavu nemá šanci zvládnout Ĝízení utkání tímto zpĤsobem kondiþnČ ani percepþnČ. Zejména ménČ zkušení rozhodþí mohou mít tendenci využívat konzultativního zpĥsobu spolupráce. Protože si nejsou jistí, radí se s asistenty (zejména zkušenČjšími) témČĜ o všem a svČĜují jim zpravidla znaþnČ rozsáhlé pravomoci. Ptá se na názor, zvažuje jej a podle toho rozhoduje. S tímto pojetím jsou spojena dvČ rizika: Za prvé se z utkání zcela mĤže vytratit osobnost rozhodþího a budou je Ĝídit asistenti. Budou signalizovat pĜestupky i na hodnČ velkou vzdálenost, radit rozhodþímu s udČlováním osobních trestĤ a tak dále. To mĤže být problém zejména týmĤ, v jejichž þele se ocitne mladý rozhodþí s asistenty významnČ vČtších zkušeností. Za druhé se mĤže stát, že „konzultantem“ bude pouze jeden z asistentĤ, který se v podstatČ stane vĤdcem týmu. Druhý pak bude na okraji zájmu a právem se bude vnímat spíše jako trpČná nutnost, než jako plnoprávný þlen. V každém pĜípadČ hrozí riziko, že si tohoto zpĤsobu spolupráce všimnou i další aktéĜi utkání a to bude mít za následek extrémní pokles autority rozhodþího. Navíc tento styl významnČ omezí jeho profesní rĤst. V utkání, kde nebude mít k dispozici vhodné „konzultanty“, klesne jeho sebedĤvČra, zvýší se úzkost a to všechno bude mít vliv na celkový výkon. Liberální styl, nČkdy bývá oznaþován i jako laissez faire (z francouzštiny – doslova „nechejte dČlat“, volný pĜeklad mĤže znít „bezstarostná nedbalost“). Takový rozhodþí nechává jít své asistenty vlastní cestou a pĜíliš je neovlivĖuje. Spoléhá se na to, že svoje povinnosti znají a dokážou je plnit, on sám nedokáže nebo nechce jasnČ rozdČlit kompetence ani odpovČdnost. Jeho typická vČta v rámci pĜípravy mĤže být „mávejte, co uvidíte, já vás potvrdím“. Takový pĜístup se mĤže na první pohled jevit jako výhodný – vždyĢ asistentĤm svČĜuje široké pravomoci. Tam, kde není jasnČ daná odpovČdnost, však nefunguje ani zpČtná vazba a z problémĤ plynoucích z nejasné odpovČdnosti za konkrétní rozhodnutí mohou vyplývat interpersonální konflikty. Jako optimální se pro Ĝízení rozhodcovského týmu jeví participativní styl. Asistenti i další þlenové rozhodcovského týmu se podílejí na rozhodování, koneþnou odpovČdnost však nese rozhodþí, což odpovídá duchu fotbalových pravidel. Rozhodþí své asistenty informuje, dokáže své názory i požadavky logicky zdĤvodnit a diskutovat s nimi. PĜitom pĜesnČ rozdČlí kompetence v bČžných i mimoĜádných situacích a þlenĤm týmu dĤvČĜuje. d) Rozhodþí jako manažer Rozhodþí fotbalového utkání, pĜestože se opírá o spolupráci s dalšími þleny týmu, nese nejvČtší díl odpovČdnosti za správnost koneþných rozhodnutí, ale i za celkový dojem z jejich výkonu. Proto je rozhodující, jak své asistenty dokáže naladit i motivovat. Základní vlastností, kterou k tomu potĜebuje, je autorita. Ta je mu jednoznaþnČ daná fotbalovými pravidly. Pokud však zĤstane jen takto formální, není to dostateþné. PĜirozená autorita vyplývá z jeho znalostí i zkušeností, ale i z celkového pĜístupu. Jak dokáže komunikovat se zkušenČjšími asistenty, nakolik dokáže asertivnČ prosadit svĤj názor a pĜitom respektovat jejich pohled na vČc a podobnČ. Podstatná je i schopnost empatie, tedy schopnost vžít se do situace svých spolupracovníkĤ. MČl by umČt odhadnout jejich aktuální psychický stav pĜed utkáním, umČt odhadnout jejich náladu i potĜeby. 39

Delegování odpovČdnosti a odpovídajících kompetencí velmi úzce souvisí s dĥvčrou, kterou rozhodþí musí nejen mít, ale mČl by ji také umČt dát najevo jak pĜed utkáním, tak v jeho prĤbČhu. Nejde jen o organizaþní opatĜení, ale o dĤležitou souþást budování týmové atmosféry. NedĤvČra, která by z rozhodþího byla cítit, limitnČ snižuje iniciativu asistentĤ a má pĜímý vliv na týmový výkon.

3.2 TÝMOVÉ ĜÍZENÍ UTKÁNÍ StejnČ jako v dalších oblastech rozhodcovské práce, je nutné i v rámci spolupráce vycházet z Pravidel fotbalu. ExplicitnČ se této oblasti vČnují PĜíloha C – Povinnosti þtvrtého rozhodþího a PĜíloha D – Spolupráce rozhodþích a také PĜíloha F – Oddíloví rozhodþí, která upravuje Ĝízení utkání s nekvalifikovanými rozhodþími, ve fotbale zvanými laici. Tyto pĜílohy, pĜipravené Pravidlovou komisí FAýR, jsou závazné pro utkání v rámci þeské fotbalové asociace. 3.2.1 Porada pĝed utkáním Také zde, je tĜeba vycházet z pravidel, respektive z pĜílohových þástí. PĜíloha D jednoznaþnČ urþuje povinnost pĜedzápasový pohovor provést a rozdČlit odpovČdnost i dílþí úkoly. Není tĜeba zde vypisovat detailnČ jednotlivé body – pĜedpokládáme, že každý rozhodþí pravidla vlastní a studuje. Podívejme se na širší souvislosti porady rozhodcovského týmu. Pohovor rozhodþího s asistenty je jedním z dĤležitých pĜedzápasových rituálĤ a má zásadní vliv na týmovou atmosféru. Je tĜeba probrat všechny dĤležité momenty, které rozhodþí Ĝeší se svými kolegy v prĤbČhu utkání a vzájemná spolupráce celé trojice (þtveĜice, šestice). DĤkladný pĜedzápasový pohovor se svými asistenty je tedy velmi dĤležitý. Mnohdy se setkáváme se zpĤsobem pohovoru, který je vyĜízen jednou vČtou: „Tak jako poslednČ a jdeme na to.“ To však nestaþí. I když celá trojice (þtveĜice, šestice) jezdí ve stejném složení na vČtšinu utkání a spolupráci mají zažitou, je tĜeba všechny body jejich spolupráce znova a znova probírat pĜed každým utkáním. Není na závadu, když má rozhodþí osnovu, kterou používá pĜi každém pohovoru a doplĖuje ji prĤbČžnČ o další nové poznatky a body, které se mu v jeho kariéĜe vyskytnou a je jim tĜeba vČnovat pozornost. 3.2.2 Rozdčlení kompetencí PĜíloha D Pravidel fotbalu popisuje rozdČlení kontrolovaného prostoru na hrací ploše. S vývojem dynamiky hry však i zde dochází k jistým posunĤm a asistenti by mČli s rozhodþím umČt spolupracovat napĜíklad i v té þásti pokutového území, kterou mají na své stranČ. Finální rozhodnutí však pĜijímá zásadnČ rozhodþí. Proto vypadá aktuální rozdČlení zón pĤsobnosti zhruba takto:

Obrázek 3: Kontrolovaný prostor na hrací ploše

3.2.3 Komunikace rozhodÿích v rámci utkání NejdĤležitČjším faktorem komunikace je oÿní kontakt, který je pro rozhodþího zásadním pomocníkem ke správnému rozhodnutí. Asistenti mu mohou skrytou signalizaci nebo jenom mimikou naznaþit urþité

40

veĜejnosti skryté informace. Zkušený asistent dá napĜíklad úsmČvem rozhodþímu znamení, že je z jeho pohledu vše v poĜádku. Velmi dĤležitá je rychlost rozhodnutí a proto þím rychleji skryté gesto pĜijde, tím lépe. PĜedejte se nepĜíjemným dohadĤm napĜíklad v situaci, kdy hráþ v ofsajdové pozici ovlivĖuje soupeĜe nebo se snaží ze svého postavení získat výhodu. PĜerušit hru nebo nechat ve hĜe pokraþovat? Správné a rychlé vyĜešení tČchto situací je dĤležité zejména dojde-li následnČ k docílení branky. Asistenti by mČli držet praporky vždy smČrem do hrací plochy tak, aby mČ rozhodþí možnost bez zbyteþného hledání þi pĜemýšlení vnímat, že jeho kolega právČ nic nesignalizuje, a že tedy nedošlo k porušení pravidel. Skryté signály a jejich použití však musí být v rámci pĜedzápasové porady jednoznaþnČ dohodnuty tak, aby byly pro rozhodþího, ale i asistenty co možná nejsrozumitelnČjší. Latentní naznaþení, kterým smČrem by mČlo být provedeno vhazování, provedené v dobČ, kdy je míþ ještČ ve hĜe, minimalizuje následný rozpor v signalizaci rozhodþího s asistentem. Pomohou rozlišit místo pĜestupku v blízkosti pokutového území (asistent napĜíklad pokraþuje smČrem k rohovému praporku v pĜípadČ pĜestupku uvnitĜ a zĤstane stát nebo udČlá jeden þi dva kroky ke stĜedu pĜi pĜestupku vnČ pokutového území), sdČlí názor asistenta na souboj uvnitĜ pokutového území (tĜeba ukazovák smČĜující mezi nohy v pĜípadČ doporuþení naĜízení pokutového kopu nebo mírné zavrtČní hlavou, nedošlo-li podle názoru asistenta k porušení pravidel. Špiþkový asistent dokáže doporuþit udČlení osobního trestu tak, aby si toho všiml jen rozhodþí (mírný pohyb ruky smČrem k náprsní kapse pro žlutou a položení dlanČ na pĜední kapsu kalhot pro þervenou kartu – ponČkud dvojsmyslné klepání na zadní kapsu kalhot nepĤsobí nejlépe). Taková skrytá gesta by mČla být skuteþnČ nenápadná, aby rozhodþímu ponechávala možnost pĜijmout vlastní rozhodnutí. Nejde však jen o rozhodování a Ĝešení sporných situací. DobĜe volená povzbudivá þi naopak uklidĖující gesta pomáhají koncentraci, dodávají sebedĤvČru a koneþnČ podporují pozitivní týmovou atmosféru i v rámci doby hry. SamozĜejmČ i zde platí pravidlo „všeho s mírou“. 3.2.4 Elektronická komunikaÿní zaĝízení V posledních letech se do výbavy rozhodcovského týmu dostali i elektroniþtí pomocníci. Jako první pĜišly elektronické „signal-beep“ praporky. V rukojeti je umístČna jednoduchá vysílaþka, která dává signál do pĜijímaþe, umístČného zpravidla na paži rozhodþího. Ten pak vibruje, pĜípadnČ vydává akustický signál. Smyslem je možnost upozornČní rozhodþího na porušení pravidel ve chvíli, kdy s asistentem není v oþním kontaktu a také možnost sdČlit mu „zastav navázání hry a podívej se na mČ“. I v pĜípadČ používání signalizaþního zaĜízení platí pravidlo „všeho moc škodí“. Asistent by nemČl maþkat tlaþítko vždy, když zvedá praporek, ale pouze v odĤvodnČných pĜípadech. Elektronické praporky by mČly minimalizovat chyby pramenící z pĜehlédnutí nebo pozdní reakce rozhodþího na signalizaci asistenta. To však v žádném pĜípadČ neznamená, že asistent vynechává bČžnou a pĜedepsanou signalizaci praporkem. Výjimkou mohou být pouze pĜedem domluvené situace, kdy asistent chce rozhodþímu sdČlit, že podle jeho názoru by mČl být naĜízen pokutový kop a podobnČ. V pokynu z roku 2008 vypoþítává Pravidlová komise FAýR také další situace, kdy asistent použije pouze elektronickou signalizaci. Je to když: x považuje za nutné upozornit rozhodþího na zranČní hráþe, pro které je nutno okamžitČ pĜerušit hru, x chce upozornit rozhodþího, že nČkterý z hráþĤ opustil hrací plochu, x chce upozornit rozhodþího, že pouští zpČt na hrací plochu hráþe buć po ošetĜení, nebo po úpravČ výstroje, x chce upozornit rozhodþího na skuteþnost, že brzy ubČhne Ĝádná doba hry, a že je nutno oznámit její pĜípadné prodloužení, x chce upozornit rozhodþího na skuteþnost, že uplynula vymezená doba hry. Signalizaþní zaĜízení podobné praporkĤm používají i pĜidaní asistenti rozhodþího za brankami.

41

V posledních letech pĜibyla k elektronickým praporkĤm také elektronická komunikaÿní zaĝízení. Fungují na bázi vysílaþky a zajišĢují pĜímé spojení mezi všemi þleny rozhodcovského týmu. Ti pak mají možnost sdČlovat si online veškeré potĜebné informace nejen gesty, ale také verbálnČ. Pokud jsme v pĜípadČ signálních praporkĤ upozornili, že by mČly být požívány s mírou, platí to zde ne dvojnásob, ale pĜímo na druhou. Jakákoli zbyteþná slova mohou rozhodþího vytrhnout z koncentrace – vedle soustĜedČní na herní situace musí ještČ pĜemýšlet, co odpovČdČt na informaci ze sluchátka a jak reagovat. ƒ Film „The Referee“ z produkce UEFA, který mapuje pĤsobení rozhodþích v rámci evropského šampionátu 2008, nabízí situaci, kdy þtvrtý rozhodþí sdČluje opakovanČ rozhodþímu informaci, že nad mČstem je bouĜka a prší, a že to asi pĜijde na stadion. Nevybral si nejvhodnČjší dobu a kromČ anglického „shut up“ si vysloužil i mnohem jadrnČjší komentáĜ zbyteþnosti takového sdČlení.

Každý rozhodþí je jiný a potĜebuje jiné informace a také jiný zpĤsob jejich sdČlování. Proto je mimoĜádnČ dĤležité dohodnout se velmi podrobnČ právČ o zpĤsobu používání komunikátorĤ. ObecnČ však platí, že verbální informace musí být struþné, jasné a také úþelné. Ve vypjatých okamžicích, jimiž jsou tĜeba situace v pokutovém území nebo dosažení branky, ale také masové konfrontace a podobnČ, je tĜeba sdČlovat jen ty nejpodstatnČjší vČci. „Penalta“, „útoþný faul“, „þistý“ a podobnČ. Cokoli jiného by výraznČ narušilo koncentraci rozhodþího i celého týmu a dobĜe mínČná pomoc by zapĤsobila právČ opaþnČ. Souþasný nejúspČšnČjší þeský rozhodþí Pavel Královec od svých asistentĤ vyžaduje, aby mu klíþovou informaci opakovali, dokud neudČlá klíþové rozhodnutí, nebo dokud nedá najevo, že ji slyšel a rozhodne jinak. Výsledek pak zní „penalta, penalta, penalta, …“. V dobČ, kdy utkání neklade mimoĜádné nároky na pozornost, lze použít i motivaþní výroky: „koncentrace“ a podobnČ. Probíhá-li zápas velmi poklidným až uspávacím tempem, mohou se jeho þlenové vzájemnČ povzbudit. V týmu Pavla Královce to mají na starosti asistenti.

4. POHYB A POZIþNÍ POSTAVENÍ Miroslav Liba

4.1 PRINCIPY POHYBU Na poþátku fotbalové historie stál rozhodþí mimo hrací plochu a odtud rozhodoval pouze v pĜípadČ sporu. PozdČji se pĜesunul do hĜištČ a pĜevzal aktivitu v posuzování herních situací. JeštČ o nČco pozdČji dostal dva asistenty a s nimi se zaþal vyvíjet diagonální zpĤsob Ĝízení utkání. S postupným zrychlováním hry vzrostly nároky nejen na fyzickou kondici arbitrĤ, ale také na umČní správného pohybu a výbČru místa, odkud bude mít rozhodþí optimální možnost správnČ rozhodnout. Základní principy se dostaly i do fotbalových pravidel. DĜíve byste je našli v rámci Pravidla 5 – Rozhodþí jako popis diagonálního zpĤsobu Ĝízení utkání, v posledních vydáních jsou v pĜíloze D, nazvané Spolupráce rozhodþích diagramy, znázorĖující základní pohyb rozhodþích a jejich poziþní postavení pĜi standardních herních situacích. Základní premisy, z nichž rozhodcovský pohyb v rámci utkání vychází, se dají shrnout do þtyĜ bodĤ: 1. ěízení utkání se vždy odvíjí od tzv. „široce diagonálního pohybu“. 2. V prĤbČhu hry rozhodþí vyhledává pozici tak, aby byl vždy ve stálém nebo snadno dosažitelném oþním kontaktu s jedním z asistentĤ. 3. Rozhodþí se pohybuje tak, aby byl v optimální vzdálenosti pro Ĝešení jednotlivých situací. 4. Rozhodþí nesleduje jen dČní v bezprostĜední blízkosti míþe, ale musí mít pĜehled i o situacích mimo boj o míþ. PĜesto mají všechny pokyny i grafická znázornČní pouze doporuþující charakter. Rozhodþí vybírá svou pozici dle svého uvážení tak, jak to daná situace na hrací ploše vyžaduje. Fotbal je velmi rĤznorodá hra, 42

pĜinášející množství rozliþných situací. NČkteré se opakují, jindy se objevují nové a nové. PĜi Ĝízení utkání je však tĜeba dbát na principy vycházející ze zkušeností pĜedchozích generací rozhodþích a þerpat z poznatkĤ vlastních utkání. Následující text a diagramy nezachycují ani nemohou zachytit všechny nuance fotbalové hry a z ní vyplývajících situací. Nabízíme vám základní možnosti, z nichž ovšem vychází vČtšina dalších variant. Ve schématech pohybu a poziþního postavení není zakresleno rozestavení všech hráþĤ. Pro zjednodušení a zachování pĜehlednosti diagramĤ budeme zakreslovat pouze aktivní hráþe, jejichž postavení urþuje pohyb rozhodþích a budeme používat následující symboly: pozice míþe

pohyb míþe

pozice rozhodþího

pozice asistentĤ

útoþící hráþ

bránící hráþ

pohyb rozhodþího

pohyb hráþe

4.1.1 Široce diagonální pohyb

Obrázek 4: Pohyb rozhodþího v prĤbČhu hry

Obrázek 5: Pohyb rozhodþího v prĤbČhu hry

Široce diagonálním pohybem se myslí prostor vyznaþený na obrázku 1, vedoucí napĜíþ hrací plochou mezi obČma pokutovými územími. Tento prostor rozhodþí v prĤbČhu hry využívá nejvíc – mČl by v nČm strávit více než 90 % þasu stráveného na hrací ploše v prĤbČhu utkání. Ani to však není dogma. Rozhodþí se pohybuje v závislosti na vývoji jednotlivých herních situací a zpĤsobu a stylu hry zúþastnČných mužstev, vychází však z pohybu znázornČného na Obrázku 2. 4.1.2 Trvale dosažitelný oÿní kontakt s asistenty Dalším nezbytným principem je, že rozhodþí v prĤbČhu hry vyhledává pozici tak, aby byl vždy ve stálém nebo snadno dosažitelném oþním kontaktu s jedním z asistentĤ. Smyslem rozhodování ve trojici je mít v maximální možné míĜe spoleþnČ pod kontrolou dČní na hĜišti. Pro úþinné rozhodování je proto nezbytné být v þastém oþním kontaktu s asistenty a reagovat tak bez zbyteþného prodlení na jejich signalizaci, aĢ už AR signalizuje praporkem nebo použije pomocný diskrétní signál. Tento princip spolupráce samozĜejmČ platí i pĜi použití moderní techniky, tj. elektronických praporkĤ nebo dorozumívacího zaĜízení.

43

Obrázek 6: Oþní kontakt s asistenty

Obrázek 7: Oþní kontakt s asistenty

Obrázek 6 znázorĖuje pĜenesení hry a dva smČry pohybu rozhodþího. V situaci 1 kopíruje pohybem míþ a je blízko souboje o nČj. Svým postavením však v podstatČ eliminuje pĜípadnou pomoc AR v jeho prostoru a zejména nemá žádný pĜehled o pĜípadných pĜestupcích nabíhajících hráþĤ (druhý AR mu nemĤže pomoci, protože jeho úkolem je sledovat dČní za zády R). V pĜípadČ pĜenesení hry na druhou stranu pokutového území nemĤže AR v zorném poli, protože bude sledovat míþ a další nabíhající hráþe. Tím na urþitou dobu ztrácí šanci dĤvČryhodnČ rozhodnout. V situaci 2 je na diagonále sice dál od dČní v bezprostĜední blízkosti míþe, ale stále má situaci pod kontrolou. AR má v zorném poli a zároveĖ je ve výborné výchozí pozici pro pĜípadné pĜenesení hry. Je však zĜejmé, že rozhodþí nemĤže mít oþní kontakt s asistenty vždy. Na obrázku 4 sleduje v první situaci souboj na prodloužené diagonále, když se míþ pohybuje v blízkosti pomezní þáry þi v rohu hrací plochy. V tomto nemá okamžiku v zorném poli ani jednoho asistenta, mĤže však vzhledem k optimální vzdálenosti od situace každého z nich v pĜípadČ potĜeby snadno kontaktovat. PĜi centrovaném míþi do pokutového území (situace 2) – vzhledem k vývoji herní situace R nepĜedpokládá kontakt s AR 1, koncentruje se na herní situaci a má snadno dosažitelný kontakt s AR 2.

Obrázek 8: Oþní kontakt s asistenty – zóny kontroly

PĜi postupném pĜesunutí útoku se rozhodþí pĜesouvá s akcí tak, aby mČl optimální pĜehled, a k pohybu využívá prodlouženou diagonálu. ZĤstává za míþem, což mu zaruþuje možnost sledování pĜenesení hry a dobrou výchozí pozici pro další možné herní varianty. Situaci za jeho zády sleduje jeden z asistentĤ, druhý plní úkoly spojené s posuzováním ofsajdových situací a pĜípadné pĜestupky ve svém pracovním prostoru. 4.1.3 Optimální vzdálenost pro ĝešení herních situací Z hlediska vnímání není nejlepší posuzovat herní situace z bezprostĜední blízkosti. Aby rozhodþí dobĜe vidČl osobní souboj, doporuþuje se sledovat jej ze vzdálenosti 10- 15 m. V pĜípadČ menší vzdálenosti

44

hrozí, že se budete soustĜedit napĜíklad na nedovolenou hru nohama a zcela vám uniknou pĜestupky pažemi nebo lokty.

Obrázek 9: Vzdálenost od herních situací

Obrázek 10: Vzdálenost od herních situací

Na obrázku 9 je rozhodþí v situaci 1 ve velmi dobré rozhodovací pozici a má pĜehled i o nabíhajících hráþích pĜed sebou. V situaci 2 je blízko souboje o míþ, ale má témČĜ mimo zorné pole obČ nabíhající dvojice (jestliže se koncentruje a sleduje situaci u míþe). ZároveĖ bude v pĜípadČ pĜenesení hry do levé þásti hrací plochy pĜekážet dalším nabíhajícím a vracejícím se hráþĤm. Je neúþelné, aby byl rozhodþí takto blízko a navíc ztrácel pĜehled o situaci na hranici a uvnitĜ pokutového území. Je sice opticky blízko souboje o míþ, ale o situaci v pokutovém území nebude mít žádný pĜehled. Obrázek 10 prezentuje obdobný problém. Rozhodþí v pozici 1 je pĜíliš blízko míþe, nemá optimální pĜehled a navíc bude hráþĤm velmi pravdČpodobnČ pĜekážet. Mnohem výhodnČjší je pozice 2 na diagonále, z níž rozhodþí mĤže celou akci posuzovat z dobré vzdálenosti a navíc se vyhne rizikovému místu s velkou kumulací hráþĤ. SouþasnČ má velmi dobrou výchozí pozici pro pĜípad pĜenesení hry do pokutového území.

Obrázek 11: Centr do pokutového území

Rozhodþí se pĜi postupném útoku pĜesouvá po diagonále a zaujme pozici zhruba pĜed hranou pokutového území. PĜi postavení na pokutovém oblouku nebo ještČ blíže ztrácí pĜehled o významné þásti této kritické oblasti hrací plochy. Tato pozice platí i pĜi centru z druhé strany hrací plochy, aĢ od autové þáry nebo z rohu hĜištČ.

45

Obrázek 12: Vzdálenost od herních situací – rychlý protiútok

Obrázek 13: Vzdálenost od herních situací – rychlý protiútok

V brejkové situaci na obrázku 12 se rozhodþí nepĜesouvá po diagonále, nýbrž se pohybuje tak, aby mČl kontakt s dvojicí hráþĤ s míþem. V takové situaci urþitČ nepoužije diagonální pohyb. Klíþové je pro nČho Ĝešení souboje dvou hráþĤ, na nic jiného se v tuto chvíli nekoncentruje. PodobnČ na Obrázku 13 se rozhodþí soustĜedí na dvojici hráþĤ s míþem. SouþasnČ kontroluje jejich prĤnik do pokutového území a vytváĜí si optimální podmínky pro posuzování zakázané hry. Pohyb po diagonále by zde byl krajnČ neúþelný. 4.1.4 Pĝehled o situaci mimo boj o míÿ Již jsme se zmínili, že rozhodþí nesleduje jen dČní v bezprostĜední blízkosti míþe, ale musí mít pĜehled i o situacích mimo boj o míþ. V rámci rozdČlení kompetencí v týmu posuzuje nČkteré situace asistent, zatímco rozhodþí se koncentruje na další možná rizika.

Obrázek 14: DČní mimo souboj o míþ

Obrázek 15: Hra ve volném prostoru

Rozhodþí na obrázku 14 v pozici 1 „vyautovává“ svého asistenta z rozhodování o nedovolené hĜe v jeho pracovním prostoru. Navíc nemá šanci zaregistrovat jakýkoli pĜestupek oznaþených nabíhajících dvojic. V pozici 2 má vČtší odstup od herní situace v blízkosti míþe, ale vzhledem k úhlu pohledu má minimální možnost rozlišit, k jakému pĜestupku došlo nebo kdo se ho dopustil a bude mít problém s pĜesunem na diagonálu. V pozici 3 má nejlepší pĜehled o situaci nejen v boji o míþ ale také mimo souboj o míþ. SouþasnČ má optimální výchozí pozici pro pĜesun k pokutovému území i pĜenesení hry. K mnoha pĜestupkĤm dochází v prĤbČhu hry ve chvíli, kdy mimo souboj o míþ nabíhají hráþi do tzv. volného prostoru, jak naznaþuje obrázek 14 Je-li rozhodþí v uvedené pozici, má možnost rozhodnout …“pĜípadný pĜestupek pĜi souboji o míþ (1.) a pĜitom mít dostateþný pĜehled v o pĜípadných pĜestupcích dalších nabíhajících hráþĤ (2. a 3.).

46

4.2 POZIþNÍ POSTAVENÍ VE STANDARDNÍCH HERNÍCH SITUACÍCH Standardní herní situace jsou spojeny s rozliþnými zpĤsoby navázání hry a také pro nČ platí základní pravidla: 1. Rozhodþí vybírá takovou pozici odpovídající dané situaci, aby mČl co nejlepší pĜehled a mohl pĜijmout správné rozhodnutí. 2. Rozhodþí vybírá takovou pozici odpovídající dané situaci, aby nepĜekážel hráþĤm v realizaci standardní situace. 3. Rozhodþí vybírá takovou pozici odpovídající dané situaci, aby byl schopen reagovat na pĜípadnou zmČnu hry. 4.2.1 Zahájení hry Je potĜeba zvolit postavení odpovídající principu diagonálního pohybu a umožĖující snadné Ĝešení následné herní situace. Rozhodþí stojí na úrovní stĜedového kruhu na polovinČ družstva rozehrávajícího výkop tak, aby byl schopen zaujmout pozici na diagonále. 4.2.2 Kop od branky Rozhodþí zaujme postavení zhruba na stĜedové þáĜe, v polovinČ vzdálenosti mezi patou stĜedového kruhu a pomezní þárou. To mu umožní sledovat souboj o míþ v polovinČ hĜištČ a souþasnČ reagovat na pĜesun hry smČrem k obČma brankám. Má potĜebný prostor: nepĜekáží hráþĤm a ani hráþi nebudou pĜekážet jemu, bude-li se potĜebovat rychle pĜemístit. SouþasnČ je schopen bez obtíží udržovat kontakt s obČma asistenty. Aktivní asistent sleduje nejprve pozici míþe danou pravidly, poté zda míþ opustí pokutové území a tím se dostane do hry a nakonec se pĜesouvá na úroveĖ pĜedposledního bránícího hráþe. 4.2.3 Kop z rohu Kop z rohu je první ze standardních situací, z nichž mĤže hrozit ohrožení branky. Rozhodþí pĜi nČm zaujímá postavení v rohu pokutového území na své diagonále. Klade pĜitom dĤraz na priority. Hlavní je v každém pĜípadČ pokutové území. Každé chybné rozhodnutí v této mĤže mít fatální následky. R se tedy koncentruje na pokutové území a v nČm obzvláštČ na hráþe, kteĜí se dávají do pohybu. Je-li ve dvojici bránící a útoþící hráþ, vždy hrozí pomČrnČ velký pĜedpoklad porušení pravidel a to z obou stran. Jestliže se dopustí pĜestupku proti pravidlĤm hráþ mimo pokutové území (napĜíklad pĜi rozehrání kopu z rohu „nakrátko“ na stranČ rozhodþího) a rozhodþí to nezaregistruje, nejedná se o tak zásadní chybu, jako by tomu bylo, kdyby rozhodþí pĜehlédl pĜestupek v pokutovém území. PĜesto je R v takové pozici, aby pĜehled o hráþích i mimo pokutové území a souþasnČ kontroluje postavení míþe v rohovém území. PĜi rozehrávání kopu z rohu na stranČ asistenta pĜebírá odpovČdnost za pozici míþe i hráþe mimo pokutové území asistent. 4.2.4 Volné kopy Zejména pĜi volných kopech z místa poblíž pokutového území musí rozhodþí zvolit správné postavení. PĜi výbČru pozice pro provádČní volných kopĤ musí být dostateþnČ flexibilní a musí brát v úvahu všechna rizika vyplývající z postavení hráþĤ. Má mít na zĜeteli, že musí mít pod kontrolou místo, odkud je kop zahráván, tzv. zeć bránících hráþĤ a souþasnČ také pĜehled o ostatních hráþích, kteĜí se ve zvýšeném poþtu objevují uvnitĜ nebo blízko pokutového území a musí mít dobrý výhled na branku.

47

Obrázek 17: Volný kop v blízkosti pokutového území

Obrázek 16: Volný kop v blízkosti pokutového území

Rozhodþí v klasické diagonální pozici na Obrázku 16, má pĜehled o situaci v pokutovém území. AR má pod kontrolou jednak ofsajdovou linii a také dobrou pozici pro posouzení pĜípadného rozhodþímu skrytého pĜestupku hráþĤ ve zdi. Také na Obrázku 17 je rozhodþí v klasické diagonální pozici. V zorném poli má hráþe rozehrávající kop, má výhled na branku, má pĜehled o situaci v pokutovém území. AR má pod kontrolou jednak ofsajdovou linii a také dobrou pozici pro posouzení pĜípadného, rozhodþímu skrytého pĜestupku hráþĤ na jemu bližší stranČ pokutového území.

Obrázek 18: Volný kop v blízkosti pokutového území

Obrázek 19: Volný kop v blízkosti pokutového území

R diagonální pozici na Obrázku 18 má v zorném poli hráþe rozehrávající kop, má výhled na branku a má pĜehled o situaci v pokutovém území. AR má pod kontrolou jednak ofsajdovou linii a také dobrou pozici pro posouzení pĜípadného, rozhodþímu skrytého pĜestupku hráþĤ na jemu bližší stranČ pokutového území. I na Obrázku 19 je rozhodþí v klasické diagonální pozici u rohu pokutového území, má v zorném poli hráþe rozehrávajícího kop, má dobrý výhled na hráþe ve zdi a na branku, má pĜehled o situaci v pokutovém území. Práce a odpovČdnost AR zĤstává stejná jako v pĜedešlém pĜípadČ. 4.2.5 Pokutový kop V pĜípadČ provádČní pokutového kopu zaujme rozhodþí postavení v diagonální pozici na úrovni pokutové znaþky. Odtud sleduje hráþe rozehrávajícího pokutový kop a brankáĜe stojícího na brankové þáĜe. V zorném poli má hráþe mimo pokutové území a pokutový oblouk. AR sleduje brankovou þáru, a zda brankáĜ brankovou þáru pĜedþasnČ neopustil. V zahraniþí (zvláštČ v Anglii) se aplikuje postavení AR na brankové þáĜe u pokutového území. Toto postavení však má nevýhodu v pĜípadČ, že branky nebylo dosaženo a hra pokraþuje.

4.3 NČKOLIK DOPORUþENÍ Naznaþili jsme si základní pravidla pohybu rozhodþího na hrací ploše i zásady poziþního postavení v pĜípadČ rozehrávání standardních herních situací. ěeknČme si ještČ struþnČ, þeho by se mČl rozhodþí na hrací ploše vyvarovat:

48

x Aby svým pohybem a výbČrem místa pĜekážel hráþĤm, x nastĜelení míþem, x aby se dostával do extrémních pozic, napĜ. mimo hrací plochu. VhodnČ zvolený pohyb, jeho intenzita, výbČr místa v prĤbČhu hry, optimální vzdálenost od herních situací a dobĜe zvolená pozice pĜi standardních situacích, jsou základním pĜedpokladem pro správná rozhodnutí!

5. KOMUNIKACE V PRÁCI FOTBALOVÉHO ROZHODþÍHO Václav Mitáš

5.1 FORMY KOMUNIKACE 5.1.1 Intrapersonální komunikace Drtivá vČtšina komunikaþních teorií vnímá þlovČka jako dialogickou bytost. Rozhodþí v prĤbČhu utkání sám se sebou nutnČ komunikuje. Uvažuje o svých rozhodnutích, pomČĜuje je a posuzuje. Takový luxus si však nemĤže dovolit pĜíliš þasto, v optimálním pĜípadČ by se mu mČl umČt dokonce zcela vyhnout. PĜílišné uvažování o vČcech minulých odvádí od koncentrace na ty pĜítomné a budoucí. Zejména po chybČ skuteþné nebo jen domnČlé je velmi dĤležité, aby sudí tuto formu komunikace dobĜe zvládl. ýím více si arbitr vČĜí, tím ménČ se do takových vnitĜních diskuzí dostává a tím více prostoru mu zbude pro soustĜedČní na herní situace. Je optimální, aby posuzování svých rozhodnutí ponechal až po utkání a pokud možno si k nČmu pĜibral kolegu, na jehož úsudek dá. Lze k tomu použít jinou formu kontaktu se sebou samotným, jíž mohou být napĜíklad struþné a jasné instrukce: „soustĜeć se“, „pojć do toho“, „zaber“ a podobnČ. AĢ tak nebo tak – uvnitĜ sebe jste v kontaktu s nČkým, ke komu máte vztah a právČ ten je urþující. Je dĤležité, jak sami sebe vnímáte, jak se hodnotíte a jak si vČĜíte. Vedle toho je podstatné, jak na sebe necháte nebo nenecháte pĤsobit okolní vlivy. Nic z toho není samozĜejmé a jen málokdo má tyto kvality pĜirozenČ dány. Je tĜeba rozvíjet je a trénovat. 5.1.2 Interpersonální komunikace Interpersonální komunikace zahrnuje procesy, které jsou uskuteþĖovány mezi dvČma lidmi (Liguš, 1998, 64). Pomineme-li náhodná setkání, která pro fotbalové utkání nebudou mít podstatný význam, jako jsou letmé pozdravy s náhodnými kolemjdoucími a podobnČ, je tĜeba vzít na vČdomí nČkolik významných prvkĤ. NČkteré jsme již naznaþili na jiných místech, jiné se pokusíme ukázat v nových souvislostech. RozhodnČ nemáme prostor vyþerpat všechny aspekty s nimi spojené, pokusme se však alespoĖ o naznaþení: a) S kým komunikujeme Je zĜejmé, že bude rozdíl mezi rozhovorem s poĜadatelem rozhodþím po pĜíjezdu na stadion a tĜeba mezi asistentem a hráþem, protestujícím proti konkrétnímu rozhodnutí. UrþitČ však mĤžeme najít spoleþné pravidlo, jímž je respekt a partnerství. Každý z aktérĤ utkání od hráþĤ, pĜes trenéry, funkcionáĜe a poĜadatele až k podavaþĤm míþĤ je pro rozhodþího partner, nikoli podĜízený. VezmČme si na pomoc základní pravidla spoleþenského chování. Fotbalové prostĜedí neznamená automatické tykání, proto by vykání mČlo být samozĜejmostí ĜeknČme od dorosteneckých kategorií výše. Pomáhá udržovat jistý odstup a souþasnČ našemu partnerovi dodává pocit, že pro nás není bezvýznamný. JasnČ danou povinností je pak u starších poĜadatelĤ, trenérĤ nebo funkcionáĜĤ, jimž mají zejména mladí rozhodþí tendenci tykat. Snad se domnívají, že si tím zajistí autoritu, opak je však pravdou. Nejenže tím vysílají jednoznaþný signál o vlastní nevychovanosti, ale už pĜedem se staví do role „fracka“, kterého nebude tĜeba brát pĜíliš vážnČ a jehož autorita je pouze formální, nikoli pĜirozená. 49

ƒ Je tĜeba brát v úvahu i sociální prostĜedí, v nČmž se pohybujete. Naše pozorování ukazují, že fotbalové prostĜedí je ve srovnání s hokejovým o poznání formálnČjší. Ve fotbale platí zmínČný úzus o vykání, hokejoví rozhodþí naopak shodnČ potvrzují, že hokejistĤm je vykání krajnČ nepĜíjemné až provokující.

Úctu nebo respekt naopak dáte najevo, když dokážete slušnČ pozdravit a co víc – i podat ruku. Ukazuje se, že to není pĜíliš samozĜejmé. ěada zejména mladších kolegĤ se ráda Ĝítí s napĜaženou rukou ke starším funkcionáĜĤm a mohutnČ s ní zatĜese. Zapomíná pĜitom, že stejnČ jako fotbalové utkání má i spoleþenská komunikace svá pravidla. Ta Ĝíkají, že ruku podává první spoleþensky významnČjší osoba – zpravidla tedy starší mladšímu nebo žena muži. Podanou ruku pak pevnČ, nikoli však pĜíliš silnČ stiskneme a krátce podržíme. ƒ Podání ruky má i další pravidla: dlaĖ má napĜíklad smČĜovat kolmo k zemi. Podání ruky hĜbetem nahoru signalizuje nadĜazenost, dlaĖ obrácená vzhĤru naopak dává najevo, že se v komunikaci cítíme podĜízeni. Je tak trochu udivující, kolik rozhodþích podává pĜi pozdravu hráþĤm ruku prvním popsaným zpĤsobem.

Bez významu není ani oslovení. Ti nejzkušenČjší rozhodþí vČdí, že kapitána nebo trenéra je vhodné oslovit jménem. To zjistíte v zápise o utkání, a pokud je složitČjší, nic vás nestojí poznamenat si je do svého systému. Není od vČci takto oslovovat u hráþe, které známe nebo klíþové a vĤdþí osobnosti týmĤ. Obecné pravidlo Ĝíká, že oslovujeme v pátém pádČ „pane“ nebo „paní“ a pĜidáme pĜíjmení nebo oznaþení funkce související s utkáním: „pane trenére“, „pane poĜadateli“ a podobnČ. Proþ to dČlat? Protože jednáme s partnery a budeme-li k nim vstĜícní hned od prvního kontaktu, lze pĜedpokládat, že náš postoj opČtují. b) Kdy, kde a o þem komunikujeme ýasový a prostorový rámec je urþující zejména pro zpĤsob komunikace. Jinak mluvíme s poĜadatelem o vybavení hrací plochy, když na to máme þas a prostor a jinak Ĝešíme krizové situace pĜed koncem utkání. Platí, že þím je situace vypjatČjší a þím více emocí pĜináší, tím struþnČjší a jasnČjší pokyny používáme. Zatímco neuškodí, vysvČtlíte-li poĜadateli hodinu pĜed utkáním dĤvody svých požadavkĤ, v pĜípadČ masové konfrontace na vysvČtlování není prostor. V prvním pĜípadČ bude poĜadatel pravdČpodobnČ motivován vyhovČt vám tím více, þím jasnČjší požadavky sdČlíte, ve druhém pĜípadČ jde spíše o rychlost. Ani na hrací ploše nejsou všechny situace stejné – pokud vám budou hráþi rozumČt, není dĤvod nepoužívat „kouzelná slovíþka“ prosím a dČkuji napĜíklad pĜi stavČní zdi. V opaþném pĜípadČ je tĜeba projevit autoritu a rozhodnost tĜeba použitím píšĢalky a energiþtČjším gestem. Zvyšování hlasu je až tou poslední možnou variantou a vČĜte, že se hodí pouze pro zvlášĢ krizové okamžiky. RozhodnČ je mylné domnívat se, že vám pĜidá na autoritČ. c) ýeho chceme dosáhnout Pokud je to jen trochu možné, mČjme svou komunikaci pod kognitivní kontrolou a uvažujme o tom, co je pro nás v tu kterou chvíli podstatné. V pĜedchozím odstavci jsme naznaþili tĜi možnosti stavČní zdi. V dobČ, kdy je hra klidná a vyrovnaná mĤžeme postavit do popĜedí význam kontaktu s hráþi a klidnČ je požádat: „pánové, pojćte prosím na mou úroveĖ“. Pak není od vČci ani za splnČní pokynu podČkovat. Pokud si ovšem budou bránící hráþi dČlat co chtČjí a budou zkoušet, kam až mohou zajít, mČní se pomyslný cíl a prostý úkol zajistit správnou vzdálenost je doplnČn o projevení autority. Hlas nabude na dĤrazu, zmČní se mimika tváĜe a také pokyn musí být struþnČjší. Použití píšĢalky krátkým „propísknutím“ (v MorseovČ abecedČ bychom je zaznamenali napĜíklad: „•••ʊ“) mĤže být dalším stupnČm. Když ani to nepomĤže, pĜestane nás vzdálenost bránících hráþĤ na chvíli zajímat a vaším cílem bude dát najevo, že pánem situace jste vy a podobné projevy nebudete tolerovat. Ke komunikaci pak použijete dĤraznou osobní domluvu nebo dokonce udČlení osobního trestu. Váš hlas bude ještČ o stupeĖ dĤraznČjší a gesto jednoznaþné a velmi energické.

50

ýím vypjatČjší situace, tím struþnČjší a jednoznaþnČjší pokyny je tĜeba k dosažení cíle použít. Ani v tČch nejkritiþtČjších okamžicích byste se nemČli nechat vyvést z míry. Platí již nČkolikrát opakované pravidlo o struþnosti a jednoznaþnosti nejen ve slovech, ale i v gestech. ýím více toho napovídáte a þím více u toho budete máchat rukama, tím nerozhodnČji budete pĤsobit a tím více se toho budou hráþi pokoušet zneužít. d) Co máme spoleþného a co je pĜedpokladem správného porozumČní Již nČkolikrát zmínČné pravidlo o partnerství mezi rozhodþími a ostatními aktéry utkání naznaþuje, že existují nČkterá spoleþná východiska, byĢ nemusí být na první pohled zjevná. Je jisté, že oba celky chtČjí zvítČzit a poĜadatelé budou více pĜát domácím. Ale všem, stejnČ jako rozhodþímu, jde také o to, aby se pokud možno nikdo nezranil, nebo dokonce aby si hráþi i diváci užili pohledného fotbalu. To mĤže být východiskem pro jednání s poĜadatelem a jeho týmem („dČláme to preventivnČ, abychom pĜedešli problémĤm a vy jste nemuseli na disciplinární komisi“), nebo tĜeba s vedoucími družstev („pokuste se domluvit vašim bouĜlivákĤm, aĢ to nemusím zbyteþnČ Ĝešit osobními tresty“). Takto je možné komunikovat v prĤbČhu utkání s kapitánem nebo tzv. kontaktními hráþi. Také s nimi má rozhodþí spoleþný zájem – je však tĜeba, aby to i oni vnímali stejnČ. Pokud s tČmito lidmi rozhodþí najde spoleþnou Ĝeþ, ušetĜí si nejen þas pĜi vyplĖování popisu vylouþených hráþĤ, ale také si svého koníþka lépe užije a nebude z utkání odjíždČt otrávený a s pocitem, že mu nikdo nerozumí. e) Co budeme dČlat, vzniknou-li problémy Partnerství mezi rozhodþím a aktéry utkání nikdy nekonþí, jsou však chvíle, kdy je tĜeba rozhodnout a projevit autoritu, ale i charakter. StejnČ to musí dČlat manažeĜi v krizových situacích i kapitán letadla, který má svým rozhodnutím zabránit neštČstí. Pravidla dala rozhodþímu odpovČdnost za Ĝízení hry a dosud ji z nČj nesĖala. Pravidla v ĜadČ pĜípadĤ urþila za jasná provinČní taxativní tresty a rozhodþí je musí respektovat. MČl by vČdČt, jak bude postupovat pĜi eskalující agresivitČ hráþĤ, bude postupovat proti nesportovnímu chování, nebo jak bude postupovat pĜi projevech mobingu þi masové konfrontaci. Partnerství neznamená, že bude pĜehlížet protestování nebo jiné zjevné pĜestupky ve hĜe i v komunikaci. AĢ jsou pĜíþiny jakékoli, musí rozhodþí vČdČt, jak bude postupovat, není-li dohoda s hráþi, funkcionáĜi nebo poĜadateli možná. Pak musí být manažersky razantní, dĤsledný a odpovČdný. 5.1.3 Další možné formy komunikace Komunikaþní procesy probíhají i v rámci skupiny, pak hovoĜíme o komunikaci interskupinové. PodrobnČ jsme se jí zabývali v kapitole 3.2 Týmové Ĝízení utkání. Týká se však i sportovního družstva, kde lze vypozorovat, jaké vazby a vztahy v nČm panují. NapĜíklad zda je tým kohezní s dobĜe nastavenými vztahy a vazbami a bude mít tudíž zájem pĜedevším o výkon i výsledek zápasu, nebo zda v nČm panují vČtší þi menší animozity, které mohou být zdrojem konfliktĤ jak mezi spoluhráþi, tak smČrem k soupeĜi i rozhodþímu. Lze z ní vyþíst, jaké pozice v týmu jednotliví hráþi mají a tyto poznatky pak využít ke komunikaci rozhodþího smČrem k družstvu. DetailnČji se touto otázkou budeme zabývat v kapitole 7 Typologie hráþĤ. Interskupinová komunikace pak Ĝeší procesy nejen mezi soupeĜícími družstvy, ale také mezi družstvem a diváky nebo družstva smČrem k rozhodþímu.

51

5.2 SLOŽKY KOMUNIKACE 5.2.1 Verbální a neverbální komunikace Teorie komunikace zná dvČ základní složky: verbální (tedy slovní) a neverbální þi nonverbální (mimoslovní). ObČ se navzájem doplĖují a podporují a nelze je oddČlit. Rozhodþímu jsou dány jisté limity, tedy pravidly popsaná signalizace. 5.2.2 Rozhodcovská signalizace Standardizovaná signalizace rozhodþích a jejich asistentĤ je umožĖuje bez nadsázky porozumČní mezi národy. SpoleþnČ s píšĢalkou je základním rozhodcovským komunikaþním prostĜedkem. Fotbalisté na celé planetČ znají tato gesta a rozumí jim. Ví, kterým smČrem se bude zahrávat volný kop, že rozhodþí naĜídil pokutový kop a to všechno beze slov. PrávČ proto jsou souþástí Pravidel FIFA a je tĜeba je beze zbytku dodržovat. PĜedepsaná rozhodcovská gesta však mají ještČ další rozmČr. PĜi pĜerušení hry se pozornost aktérĤ utkání i divákĤ na malou chvíli obrátí k rozhodþímu nebo asistentovi a on se stává stĜedem jejich pozornosti. Proto je velmi dĤležitá forma, jakou signalizaci realizuje. Má být zĜetelná, jasná a sebevČdomá, vyžaduje urþitou eleganci. I jednoznaþnČ popsaný signál mĤže mít celou Ĝadu variant. Rádoby „casual“ tedy ležérní zpĤsob dává na vČdomí, že rozhodþí svou práci nebere pĜíliš vážnČ a jeho autorita pak limitnČ klesá. Ani pĜíliš agresivní nebo pĜehnanČ energická gesta po vČtšinu doby hry jeho autoritu nezvyšují. Naopak – rozhodþí jimi komunikuje, že hráþi pro nČj nejsou partneĜi, nýbrž podĜízení, a že on sám je tím, kvĤli kterému se utkání hraje. DĤrazná signalizace je na místČ v dobČ, kdy je tĜeba jasnČ rozhodnout ve sporné situaci nebo kdy rozhodþí potĜebuje dát najevo svou autoritu napĜíklad ve chvíli eskalující agresivity. Zkušený pozorovatel, jímž mĤže být zkušený hráþ, funkcionáĜ i divák, dokáže i ze zpĤsobu signalizace odeþíst, v jakém aktuálním psychickém stavu rozhodþí je a dokáže toho využít i zneužít. Pozná, jestli je rozhodþí „v pohodČ“ a má hru pod kontrolou, nebo jestli jej okolnosti dostaly pod tlak a není si jistý sám sebou ani svými rozhodnutími. Hráþi, diváci i funkcionáĜi pak dokážou tlak ještČ zvýšit a nejistota i chyby z ní pramenící mohou narĤstat Ĝadou až geometrickou. Rozhodþí, který svou signalizaci dobĜe ovládá, však nejistotu nebo aktuální psychickou tenzi nemusí dát najevo a získá þas najít sám sebe i ztracenou jistotu, aniž by si okolí nČþeho všimlo. Signalizace je prostČ do jisté míry divadelní výkon, který je tĜeba nazkoušet podobnČ jako roli v divadelní hĜe. I pĜesto však platí ustanovení fotbalových pravidel, že „rozhodþí se má vyhnout pĜehnané gestikulaci“. Gesty je tĜeba šetĜit a užívat je s mírou. Je tĜeba vyhnout se také pĜehnané teatrálnosti. Fotbal se hraje pĜedevším pro radost ze hry a pro diváky, rozhodþí by nikdy nemČl být jeho hlavní star. NČkteĜí zkušení rozhodþí pĜedepsaná gesta trénovali pĜed zrcadlem, jiní tento zpĤsob odmítali. Je na každém, jaký pĜístup zvolí – bez tréninku to však nejde. Optimální jsou pĜípravná a tréninková utkání a spolupráce se zkušeným kolegou v roli pozorovatele. Dnes jsou však i další možnosti, k nimž patĜí pĜedevším studium a rozbor videozáznamu. Podobné je to i se signály asistentĤ – praporek by mČl vždy tvoĜit jednu pĜímku s paží. Jistá elegance a estetika je dĤležitá pro celkový dojem z jejich práce a vedle vnímání aktéry zápasu je velmi þasto i pĜedmČtem hodnocení delegátĤ. 5.2.3 Neverbální komunikace Jak jsme již zmínili, neverbální rozmČr je významnou složkou komunikace a doplĖuje verbální sdČlení þi pĜedepsanou signalizaci. Podívejme se nyní na nČkteré její druhy z pohledu rozhodþího. NepĤjde o vyþerpávající výþet, ten by pĜesahoval rozmČry této publikace. Bude nás zajímat spíše praktické využití jednotlivých oblastí v rozhodcovské práci.

52

a) Výraz obliþeje – mimika ěíká se, že obliþej je pravdČpodobnČ nejdĤležitČjším zdrojem neverbálních signálĤ. Emoce se projeví nejprve ve zmČnČ výrazu tváĜe. NČkteré výzkumy tvrdí, že obliþej dokáže vyjádĜit osm emocí: klid (pohoda, štČstí nebo naopak neklid a rozrušení), pĜekvapení, strach, hnČv, znechucení, opovržení a zájem. Není dĤvod, aby se rozhodþí tváĜil napjatČ v pĜípadČ, že utkání probíhá normálnČ a bez zásadních problémĤ a není dĤvod, aby se tu a tam neusmíval. Jeho klidný výraz mĤže pozitivnČ pĤsobit i na hráþe nebo funkcionáĜe. Naproti tomu pĜimČĜenČ mimicky projevený hnČv mĤže na provinilce pĤsobit preventivnČ i bez zbyteþných slov nebo gest. Staþí pozdvihnout þelo, pĜípadnČ nakrþit oboþí, široce otevĜít oþi a podobnČ. BČžné výrazy se uþíme zvládat a projevovat témČĜ od narození. Ani mimika však není automatická dovednost a je tĜeba ji trénovat. Mimické techniky umožĖují podle De Vita (2008, 158) „…vyjadĜovat pocity s cílem dosáhnout urþitých efektĤ, napĜíklad skrýt nČkteré emoce nebo zdĤraznit jiné“. MĤžete skrýt hnČv a dát najevo lhostejnost hráþi, který se vás snaží dostat pod tlak nesportovním chováním, nebo naopak hnČv mimicky zdĤraznit ve chvíli, kdy je tĜeba ukázat jej v pĜípadČ zbyteþnČ agresivního zákroku. ÚsmČvem mĤžete podpoĜit svého kolegu ve vypjaté situaci, mírným pozvednutím oboþí dát nenápadnČ najevo nespokojenost a upozornit jej na nutnost koncentrace. b) Pohledy Celou Ĝadu signálĤ svému okolí pĜedáváme oþima. Délka pohledu z oþí do oþí je limitovaná kulturnČ a spoleþensky. PĜíliš krátký pohled mĤže signalizovat nezájem (rozhodþí nechce komunikovat s hráþem, který má právČ nutno potĜebu sdČlovat mu svĤj názor na Ĝešení herní situace), naopak velmi dlouhý pohled je nepĜíjemný a znejišĢující. Mnohdy ovšem staþí, aby si provinilec uvČdomil svĤj pĜestupek a vnímal, že rozhodþí se na nČj zamČĜí a jeho další provinČní rozhodnČ nebude tolerovat. Také smČr pohledu je velmi významný. Snad každý rozhodþí pĜi úvodním pohovoru o spolupráci s asistenty zdĤrazĖuje „hlavnČ po sobČ koukáme“. Pokud toto pravidlo tým dodržuje, má rozhodþí pĜíležitost vyžádat si pomoc nebo názor od svého kolegy právČ pohledem. Ono „koukání po sobČ“ má význam nejen v hledání pomoci þi rady, ale také v udržování pozitivního kontaktu a podpory uvnitĜ týmu. c) Gesta Jsou nejznámČjší a také nejdiskutovanČjší složkou nonverbální komunikace a mĤžeme je rozdČlit podle zpĤsobu použití. Na úvod však pĜipomeĖme, že podle pravidel se má rozhodþí vyhnout pĜehnané gestikulaci, a že pĜemíra nejrĤznČjších signálĤ v dĤsledku snižuje jejich význam. Ilustrátory doprovázejí a také zesilují verbální sdČlení. V arzenálu rozhodþích by jich mČlo být nČkolik typĤ, protože neslouží pouze k doplnČní sdČlení nejbližším komunikaþním partnerĤm, ale pomáhají v orientaci vzdálenČjším hráþĤm i funkcionáĜĤm a divákĤm. Signál „vstávej“ naznaþuje, že rozhodþí vidČl spornou situaci a nepovažuje ji za nedovolenou. StejnČ pĤsobí i signál poskytnutí výhody ve hĜe a podobnČ. Otoþení prstu k sobČ mĤže znamenat „já budu rozhodovat“. Poþítání na prstech od jedné vzhĤru signalizuje okolí, že jde o druhý þi tĜetí stejný pĜestupek a proto sahá rozhodþí k osobnímu trestu. Chování hráþĤ mĤžeme ovlivĖovat pomocí regulátorĥ. PatĜí sem napĜíklad verbální varování pĜed zahráváním kopĤ v blízkosti pokutového území. Nestaþí jen hráþĤm sdČlit, že vidí jejich vzájemné držení a strkání je vhodné doplnit to gestem „tohle ne“, napĜíklad rychlým rozpažením rukama pĜed tČlem. StejnČ tak varování pĜed rostoucí agresivitou lze doplnit mírným kýváním natažené dlanČ ruky nahoru a dolĤ. PonČkud mimovolní jsou afektivní projevy, které vyjadĜují emocionální rozpoložení. Týkají se pĜedevším mimiky, þím ménČ má však jedinec svĤj vnitĜní stav pod kontrolou, tím více emoce nechává 53

plynout i prostĜednictvím pohybĤ paží nebo celého tČla. ProstĜednictvím adaptérĥ pak uspokojujeme své osobní potĜeby – patĜí sem poškrábání, tĜení nosu a podobnČ. ýasté upravování vlasĤ mĤže znamenat nejistotu (ale také to, že by rozhodþí mČl zmČnit úþes). Je velmi dĤležité, aby mČl rozhodþí svá gesta pod kognitivní kontrolou a tČm nevČdomým se co možná nejvíce vyhýbal. VČtšina vČdomých gest je realizována v úrovni od pasu ke krku, dominuje oblast výšky prsou. Od pasu dolĤ jsou gesta vnímána jako pasivní a submisivní, nad úrovní ramen nebo dokonce nad hlavou spíše jako mimovolní. NapĜíklad nastavíme-li otevĜenou dlaĖ smČrem k partnerovi, bude ji vnímat pravdČpodobnČ jako pokyn „zastav se“. V úrovni hlavy pĤjde nejspíše o pozdrav a nad hlavou bude nejþastČji vnímána jako omluva. GestĤm ruky nad hlavou bývá velmi þasto pĜisuzován þistý úmysl – tak se omlouváme nebo dokonce vzdáváme. Chce-li rozhodþí dát najevo vstĜícnost, možnost nebo otevĝenost, obrací dlanČ vzhĤru. Takové gesto pĤsobí vstĜícnČ a lze je použít pro výhodu ve hĜe, jako pobídku k rozehrání míþe, ke stĜídání a tak dále. Naopak pĜi nutnosti prosazení ÿi demonstrace autority je dobré otoþit dlaĖ hĜbetem ruky vzhĤru. Sem patĜí již zmínČné regulátory, tedy gesta, která mají hráþe buć uklidnit, nebo jim dát najevo, že konþí legrace a mĤže pĜijít trestání. ýím energiþtČjší taková gesta jsou, tím vČtší dĤraz jim okolí pĜisuzuje. Významná jsou i gesta prstĥ. Palec vztyþený vzhĤru mĤže znamenat podČkování asistentovi za dobrou práci, stejnČ jako kroužek z palce a ukazováku. Velmi problematické je použití dlanč sevĝené v pčst a vztyÿeného ukazováku. Pokud smčĝuje vzhĥru, pĤsobí uþitelsky a mentorsky, mĤže však výjimeþnČ sloužit jako poslední varování pĜed nadcházejícím osobním trestem, i když i to je s velkým otazníkem. Toto gesto rozhodnČ nelze doporuþit mladým rozhodþím, zejména vĤþi starším a zkušeným hráþĤm. RozhodnČ je však tĜeba odmítnout používání ukazováku smČĜujícího k hráþi. PatrnČ neexistuje agresivnčjší gesto a spíše než uklidnČní situace smČĜuje k eskalování napČtí. Stává se buć symbolickou holí, jíž dostáváte partnera do nepĜíjemnČ podĜízeného postavení, nebo dokonce zastupuje pomyslný nĤž, jímž útoþíte. d) Postoj tČla – posturika Držení tČla a celkový postoj vysílá pomČrnČ zásadní signály. Základní postoj vychází ze zpevnČného tČla a vzpĜímené páteĜe. Hlava, krk, páteĜ, pánev a nohy jsou v jedné linii. Hruć není ani propadlá ani vysunutá, svalstvo je uvolnČné a umožĖuje volný, dobĜe koordinovaný pohyb. Není to dĤležité pouze pro okolí – takový postoj dodává rozhodþímu pocit sebevČdomí, vycházející z prožitku pocitu tČlesné i duševní síly (Tegze, 2003, 199). Odchylky pak signalizují problémové oblasti nebo pĜipravenost k akci. Urþitým signálem je pĜenesení váhy na chodidlech. Rozhodþí pĜipravený k akci pĜesouvá váhu na špiþky a pĜipravuje se pro pohyb vpĜed, i když jej nemusí uskuteþnit. Tím se naklání dopĜedu trup a následnČ i hlava, což signalizuje aktivitu. Opaþný pĜípad je pĜesunutí váhy na paty, jakoby ustupoval tlaku zepĜedu. Posouvá se osa tČžištČ tČla a trup smČĜuje dozadu a celkový postoj pĤsobí submisivnČ. Následuje-li úkrok vzad, je tento dojem ještČ umocnČn. PodobnČ se chovají i hráþi – buć se snaží rozhodþího dostat pod tlak, nebo se pod tlakem ocitají sami. Rozhodþí, který pĜesouvá tČžištČ dozadu a ustupuje, pĤsobí nejistČ a agresory paradoxnČ povzbuzuje ke stupĖování jejich aktivity. Naopak rozhodþí, který na konfrontaþní situace reaguje opaþným zpĤsobem, dává najevo rozhodnost situaci Ĝešit a zĤstat jejím pánem. Nejde jen o vnČjší dojem – tČlesný postoj je úzce spojený s psychikou a má vliv na to, jak se rozhodþí sám vnímá a cítí. e) Prostorová komunikace – proxemika Velmi významným komunikaþním prostĜedkem je tČlesná vzdálenost partnerĤ. ZĜejmČ jste si nČkdy uvČdomili, jak pĜíjemné nebo nepĜíjemné vám je, když se k vám nČkdo naklání a šeptá vám do ucha. Dostal se tak do vaší intimní zóny, která je zhruba v okruhu ½ metru. Tam s i pouštíme jen ty, kteĜí 54

jsou nám velmi blízcí a pĜítomnost kohokoli jiného vnímáme jako nepĜíjemnou. I to má svĤj kulturní rozmČr – jižní národy jsou temperamentnČjší a kontaktnČjší, þím severnČji se dostáváme, tím je ménČ tČsný osobní kontakt vítaný. Do intimní zóny jsme schopni v rámci utkání pustit své kolegy, s nimiž se obejmeme pĜed odchodem na hĜištČ nebo po úspČšném zápase. Rozhodþí by v žádném pĜípadČ nic takového nemČl vyhledávat na hĜišti s hráþi ani dalšími aktéry utkání. Na fotbalistu, který v emocích zvyšuje hlas a nČco rozhodþímu vysvČtluje tak, že se jejich obliþeje témČĜ dotýkají, mĤže vstup do intimní zóny znamenat totéž, co þervený hadr pro býka v arénČ. Emoce eskalují a reakce je nepĜedvídatelná. Od eskalace verbální agresivity až po nepĜimČĜený tČlesný kontakt: strþení, vražení nebo úder. Z pravidel fotbalu víme, že pak hrozí pĜedþasné ukonþení utkání pro inzultaci, viníkem však bude rozhodþí, protože hráþ se vlastnČ jen podvČdomČ bránil narušiteli své intimní zóny. NČkteĜí afektovaní fotbalisté však mohou vstupovat rozhodþímu do jeho intimního prostoru podvČdomČ, pokud jej vnímají jako soupeĜe, nebo dokonce naprosto zámČrnČ, chtČjí-li zvýšit psychický tlak na nČj. S tím je tĜeba pracovat a dát provinilcĤm vhodným zpĤsobem najevo, že takové jednání je nepĜijatelné a hlavnČ, že vás pod tlak nedostane. ZĤstaĖte klidní, nezvyšujte hlas a neustupujte. Pokud to hráþ dČlá neúmyslnČ a pod vlivem akutní psychické dekompenzace, lze s ním komunikovat o chvíli pozdČji, až se uklidní. V každém pĜípadČ však musí být zjevné, že rozhodþí pod tlakem není a nic podobného nebude tolerovat. Jde-li o úmysl, nesmí zĤstat nepotrestán, jinak autorita rozhodþího bude prudce klesat. Rozhodþí není v žádném pĜípadČ lovnou zvČĜí a jakékoli doteky, strkání nebo sahání na nČj je nepĜípustné. Také další vzdálenost – osobní prostor (zhruba od ½ do 1½ metru) pĜedstavuje imaginární ochrannou bublinu a také zde je pĜítomnost kohokoli jiného než tČch nejbližších nevítaná. Na tuto vzdálenost se mĤžete druhého dotknout, uchopit jej a držet, ale jen s napjatými pažemi (De Vito, 2008, 162). Z toho vyplývá, že ani zde by nemČla být realizována bČžná komunikace s aktéry fotbalového utkání a platí všechna upozornČní z pĜedcházejících odstavcĤ. PrávČ pro relativnČ snadnou možnost doteku (nebo tĜeba vyražení karty z ruky) v této vzdálenosti není vhodné udČlovat takto osobní tresty, které jsou s emocemi spojené ve vČtšinČ pĜípadĤ. PartneĜi vstupující do tohoto prostoru zpravidla Ĝeší záležitosti, které se jich osobnČ dotýkají a jsou do nich emoþnČ zainteresováni. I když to není tak markantní jako v pĜedcházejícím pĜípadČ, není zde pĜíliš prostoru pro racionální argumentaci. Rozhodþí ji mĤže využít snad v pĜípadČ rozhovoru s kontaktním hráþem, kterému chce sdČlit informace urþené jen jeho uším. Zde je možné do osobního prostoru za urþitých podmínek vstoupit – podmínkou je dobrý vzájemný vztah a sdČlení do jisté míry dĤvČrných informací („promluvte s vaší pČtkou, má žlutou kartu, a když neubere, budu jej muset vylouþit“ apod.). BČžná komunikace je realizována ve spoleÿenské vzdálenosti (cca 1½ - 4 metry). ýlovČk zde ztrácí pohled na detaily a zaþíná spoleþensky komunikovat. S rostoucí vzdáleností je komunikace formálnČjší. Máte šanci se bránit dotekĤm, zároveĖ však vzájemnČ dobĜe vnímáte verbální sdČlení. JeštČ vČtší je pak veĝejná vzdálenost nad 3½ až 4 metry. Zde už nemusíte dobĜe rozumČt všem výrokĤm, nevidíte ani všechny detaily obliþeje a pĜesto mĤžete vnímat, co se dČje. f) Komunikace pohybem – kinezika Z pohybu rozhodþího lze odeþíst, jak vnímá herní situace. PĜi bČžném zákroku uprostĜed hrací plochy není nutné bČžet k místu pĜestupku a staþí se pĜesunout do dobrého poziþního postavení. Naopak pĜi zákroku na hranici udČlení osobního trestu dává rozhodþí sprintem k místu pĜestupku najevo, že konþí legrace a situaci bude Ĝešit razantnČ. ƒ Jeden z nejúspČšnČjších rozhodþích þeskoslovenské historie Ing. Vojtech Christov dotáhl kineziku témČĜ k dokonalosti. VČdČl, že s hvizdem píšĢalky se na nČj obrátí zraky celého stadionu, proto souþasnČ s ním vyrazil ke sprintu smČrem

55

k místu pĜestupku. Všichni podvČdomČ vnímali, že rozhodoval z optimální vzdálenosti. To dodalo jeho rozhodnutí na dĤvČryhodnosti a snížilo riziko protestování.

Kinezika je urþující i pĜi komunikaci v rozhodcovském týmu v oblasti rozšíĜené spolupráce. Dva kroky smČrem k rohovému praporku mohou naznaþit, že k pĜestupku došlo uvnitĜ pokutového území a rozhodþí má naĜídit pokutový kop, naopak úkrok smČrem ke stĜedu naznaþuje pĜestupek mimo „šestnáctku“. g) Tón Ĝeþi – paralingvistika ěeþ má vedle slov a smyslu sdČlení také další dimenze. ObecnČ Ĝeþeno nezáleží jen na tom co, ale také jak to Ĝíkáme. Tónem þi výškou hlasu dodáváme svému vyjádĜení emoce, zdĤrazĖujeme urþitá slova, používáme pĜízvuk. Podstatná je i rychlost a razance Ĝeþi. Rychlá a pĜekotná sdČlení nejsou právČ dokladem vnitĜního psychického klidu a svČdþí o pĜekotném a emotivním myšlení. Klidné a jasné sdČlení svČdþí nejen o vyrovnanosti a nadhledu, ale uklidĖují i okolí. Velmi podobné je to i s hlasitostí. Rozhodþí, který na hráþe opakovanČ kĜiþí, paradoxnČ svou autoritu nebuduje. Naopak dává najevo, že hráþi pro nČj nejsou partneĜi, nýbrž podĜízení, a že k nim buć nemá respekt, nebo tím zakrývá svoji vlastní nejistotu. Ani jedno mu paradoxnČ neprospívá. h) Komunikace pĜedmČty a symboly Lidé používají k podporování svých sdČlení také nejrĤznČjší symbolická vyjádĜení. Autoritu rozhodþího podporuje používání oficiálního odznaku a také rozhodcovský dres má svĤj význam. Základním prostĜedkem této formy komunikace však jsou píšĢalka a karty k udČlování osobních trestĤ. Používání píšģalky má na celkovém dojmu z výkonu rozhodþího zásadní vliv. Rozhodþí s její pomocí nejen pĜerušuje a zahajuje hru, ale také vysílá svému okolí nejrĤznČjší sdČlení a signály. RozhodnČ však nemá sloužit k tomu, aby na sebe rozhodþí strhával pozornost jejím nadmČrným používáním a neustálým pískáním. Pravidla fotbalu napĜíklad uvádČjí þtyĜi situace, kdy rozhodþí píšĢalku použít nemusí: kop od branky a z rohu, autové vhazování, novČ také dosažení branky. Tam ve zcela jasných situacích není nutné pískat. Nadužívání píšĢalky totiž nejenže kazí celkový dojem, ale mĤže pĤsobit velmi rušivČ. Na píšĢalku si hráþi zvykají od prvních fotbalových krĤþkĤ a po jejím hvizdu se vČtšinou zastaví a zpozorní. Nadužívání zvyšuje jejich rezistenci a má za následek, že v kritických momentech tato „zbraĖ“ ztrácí na významu. Podle Pravidel fotbalu má rozhodþí pískat jasnČ a zĜetelnČ. Z intenzity a délky zvuku píšĢalky by mČlo být patrné, o jak závažný pĜestupek se jedná. To mĤže mít vliv na jeho vnímání hráþi. Platí, že apelaþní význam zvuku, tedy i hvizdu, záleží na jeho intenzitČ. ýím vČtší, tím rychleji hráþi reagují. Již pĜi nástupu na hrací plochu a potom i pĜi zahájení hry mĤže rozhodþí razantním hvizdem získat okamžitý pĜirozený respekt. Ostýchavý hvizd vysílá hráþĤm podvČdomý signál, že sudí zĜejmČ nebude dostateþnČ sebejistou a sebevČdomou osobností. Toho hráþi bČhem utkání dokáží velmi rychle obratnČ využít a zneužít. Proto je potĜeba, aby zahajovací hvizd byl zĜetelný, razantní a již dopĜedu signalizoval, kdo bude v utkání pánem na hĜišti. Rozhodþí má být nenápadný a nechat hru plynout, ale jeho zásah do hry má být pro hráþe i diváky srozumitelný a jednoznaþný. U ménČ zásadních, jednoznaþných pĜestupkĤ uprostĜed hĜištČ není nutný razantní a dlouhý hvizd. Ten je potĜeba u tvrdších soubojĤ, zejména v okolí pokutového území. Aby se rozhodþí vyhnul nedorozumČním a nikdo se nemohl cítit poškozený, je dobré v okolí pokutového území nechat zahrávat standardní situace na signál píšĢalkou. Zabrání se tak momentĤm, když si brankáĜ u tyþe staví zeć a hráþ soupeĜe neþekanČ vystĜelí a docílí branky. AĢ ji rozhodþí uzná nebo ne, mĤže to vyvolat znaþné emoce a v dalším prĤbČhu utkání to jeho roli nijak neusnadní. PĜitom staþí hráþe upozornit, že se kop provede až na znamení píšĢalkou a pĜitom je dobré ji ještČ zdvihnout nad hlavu a ukázat na ni druhou rukou, aby bylo vše jasné v hledišti i na hráþských lavicích.

56

PíšĢalkou rozhodþí také komunikuje. Všem aktérĤm i divákĤm by mČlo být jasné, jestli jde o bČžný pĜestupek nebo zda se rozhodþí tĜeba „zlobí“ a jde o poslední výstrahu pĜed udČlením osobního trestu. Od finálové þásti Mistrovství svČta v Mexiku v roce 1970 mají rozhodþí v ruce nový nástroj – žlutou a ÿervenou kartu, sloužící k napomenutí a vylouþení hráþĤ. Jejich význam je zejména v komunikaci s aktéry utkání i diváky. Kdyby šlo jen o provinilce, staþilo by i nadále zĤstat jen u slovního napomenutí nebo sdČlení vylouþení. Takto vidí všichni úþastníci fotbalového zápasu, co se dČje a jakým smČrem rozhodþí utkání povede. Kartu by mČl rozhodþí ukázat jasnČ a pĜitom klidnČ. MČlo by být zĜejmé, že udČluje trest v souladu s pravidly a nejde o akt pomsty vĤþi provinilci. i) Úprava zevnČjšku Význam obleþení, v nČmž rozhodþí cestují k utkání, rozcviþují se a také zápas Ĝídí, jsme již naznaþili v pĜedcházejících kapitolách. Rozhodþí je oficiálním zástupcem Ĝídícího orgánu a jeho image se musí do znaþné míry pĜizpĤsobit tomu, co je od nČj oþekáváno. Týká se to úpravy úþesu i módních doplĖkĤ. To všechno by mČlo symbolizovat jistou dĤstojnost až oficialitu. Jakkoli mohou tĜeba piercing þi rĤzné druhy náušnic nebo úprav ušních boltcĤ v urþité komunitČ vyvolávat pozitivní dojem, u rozhodþího vysílají signály veskrze negativní a jsou považovány za nepĜijatelné. Nic z toho, co není tolerováno hráþĤm, by si nemČl dovolit ani rozhodþí. Pokud si potrpí na náušnice, Ĝetízky nebo prsteny, udČlá nejlépe, nechá-li je doma. To, jakou péþi vČnuje rozhodþí svému zevnČjšku, signalizuje okolí, jaký význam pĜisuzuje samotnému utkání. Nejde tak úplnČ o to, jestli je obleþen do poslední série dresĤ (vČtšina komisí rozhodþích dnes již urþuje jednotnou znaþku a typ vybavení), jako spíše o þistotu a upravenost. Dávno pryþ je doba, kdy jedinou myslitelnou barvou byla pro rozhodþí þerná. Té je v širším kontextu pĜisuzován nádech dĤstojnosti a oficiality a snad právČ proto se držela tak dlouho v popĜedí zájmu. V širším kontextu lze Ĝíci, že pĤsobí uklidĖujícím dojmem, stejnČ jako napĜíklad modrá nebo zelená. Naproti tomu þervená mĤže pĤsobit až dráždivČ, žluté je pĜisuzována jistá vitalita. Aþkoli není známo, že by se vlivem barev rozhodcovského obleþení nČkdo systematicky zabýval, ustoupily v posledních sériích rozhodcovského vybavení záĜivé barvy ponČkud decentnČjším tónĤm. j) Komunikace doteky – haptika Mezi souþásti neverbální komunikace je þasto zmiĖována i haptika. Pomineme-li kontakty v rozhodcovském týmu, nelze doporuþit, aby se rozhodþí hráþĤ dotýkal. Nevyvolává to pĜíznivé reakce a napomáhá spekulacím o náklonnosti té þi oné stranČ. Sahat na hráþe pod vlivem emocí nebo zranČné je ještČ problematiþtČjší – jejich reakce jsou nepĜedvídatelné. Hráþ se mĤže po rozhodþím ohnat a zasáhnout jej aĢ úmyslnČ nebo nevČdomky, což samozĜejmČ pĜinese více škody než užitku.

5.3 ZÁKLADNÍ KOMUNIKAþNÍ DOVEDNOSTI Komunikace, aĢ ji dČlíme tím þi oním zpĤsobem a pĜistupujeme k ní zleva nebo zprava je a zĤstává minimálnČ dvoustranným procesem. V práci fotbalového rozhodþího je však dvoustranná pouze výjimeþnČ. Rozhodþí je souþástí hry a jeho komunikaþními partnery jsou sice pĜedevším hráþi, ale vedle nich i další aktéĜi utkání: náhradníci, trenéĜi, funkcionáĜi, ale také diváci nebo tĜeba delegát utkání. Nejde pĜitom jen o to, co aĢ verbálnČ, nonverbálnČ þi paraverbálnČ sdČlujeme komunikaþnímu partnerovi nebo okolí, ale také co oni sdČlují nám. Chce-li rozhodþí uþinit správné rozhodnutí v klíþovém okamžiku, nevystaþí pouze s pozorováním a kognitivním vyhodnocením konkrétní situace. Musí vnímat i to, co její úþastníci sdČlují. K posouzení simulování tak nestaþí jen pĜesnČ vidČt osobní souboj – dĤležité jsou i další informace z komunikace jeho úþastníkĤ. Jak reagují na hvizd, jak komunikují mezi sebou, co dČlají bezprostĜednČ po pádu a tak dále.

57

Z obliþeje nebo postoje tČla hráþe lze vyþíst, jestli je psychicky kompenzovaném stavu, nebo naopak jestli jeho aktuální jednání ovlivĖují pĜedevším emoce. Rozhodþí pak má možnost uplatnit urþitá preventivní opatĜení a zabránit pĜicházejícímu agresivnímu jednání. O tom všem je komunikace, jejíž podstatnou složkou je vedle sdČlování také þasto podceĖované aktivní naslouchání. ÚspČšný a špiþkový rozhodþí potĜebuje mít vedle optimální kondice, dostateþné teoretické prĤpravy a praktických zkušeností také odpovídající komunikaþní dovednosti. VyjdČme z klasifikace podle De Vita (2008, 28) a doplĖme ji o praktické konsekvence: 5.3.1 Schopnost aktivního naslouchání De Vito (2008) ji sice uvádí na jiném místČ, pro nás však bude úþelné zaĜadit ji právČ sem. Nejde jen o to, co nám pĜináší sluch, ale o celkové vnímání. Je tĜeba brát v úvahu nejen význam slov, ale také neverbální sdČlení a to, jestli jsou obČ složky ve vzájemném souladu. Zkušený pozorovatel dokáže z mimiky, grimas, gest nebo tónu Ĝeþi odeþíst, v jakém je jeho partner aktuálním psychickém rozpoložení a pĜizpĤsobí tomu své další poþínání. Velmi úzce s tím souvisí také schopnost empatie, tedy vcítČní se do pocitĤ a jednání druhého (Hartl a Hartlová, 2004, 138). Ti nejzkušenČjší rozhodþí ví, jak hráþi prožívají dobĜe se vyvíjející zápas, co cítí z obavy o výsledek, jak jednají ti, kteĜí dotahují skóre. To všechno umí vít v úvahu a pracovat s tím. 5.3.2 Dovednost prezentovat sebe sama Fotbalové prostĜedí má smČrem k rozhodþím urþitá oþekávání. MČl by být nenápadný a souþasnČ rozhodný. MČl by umČt projevit velkorysost a dát hĜe volný prĤbČh a souþasnČ být v rozhodujících okamžicích dostateþnČ energický a rozhodný. Málokdo má tyto schopnosti pĜirozenČ dané a je tĜeba je získávat zkušeností a také rozvíjet a cizelovat tak, aby sebeprezentace rozhodþího odpovídala požadavkĤm hry a jejich fází. Velký pokrok v komunikaþních dovednostech zaznamenal od poþátku své kariéry také Pavel Královec, který na sobČ v této oblasti zámČrnČ pracuje. Studium jeho utkání dnes mĤže sloužit pro výuku gestikulace i mimiky. ƒ K mistrovství to dovedl Pierluigi Collina, který rozhodcovskou komunikaci zasadil do zcela nového rámce. Pomohl mu k tomu i vzhled, získaný alopecií, kvĤli níž v mládí pĜišel o vlasy a ostatní ochlupení. To podpoĜilo jeho mimické schopnosti – pro jejich zvýraznČní se herci v pantomimČ líþí bílou barvou a také spoluvytvoĜilo jeho image. Dokázal pracovat s výrazem tváĜe, gesty a posunky, postojem tČla i posturikou a kinezikou (o kterých ještČ bude Ĝeþ), ale také s hlasem, což mu umožnila vedle mateĜské italštiny i znalost angliþtiny. Jeho pĜíklad ovšem není použitelný v celém spektru rozhodcovství – Collina si toto všechno mohl dovolit, protože jeho nČkdy až pĜeakcentovanou sebeprezentaci podporovaly jeho mimoĜádné výkony a úmČrnČ s nimi rostoucí mimoĜádná autorita. V þeském prostĜedí byl rozhodcovským hercem nositel mušketýrského kníru Pavlín JirkĤ, který v Ĝízení hry využíval hráþských zkušeností a oplýval mimoĜádnou schopností þtení hry. K tomu pĜidával i rozliþné herecké etudy pro pobavení divákĤ, které mu ovšem nČkdy bránily v koncentraci a zejména nepĜidávaly na požadované image rozhodþího jako reprezentanta svazu. PrávČ to bylo možná pĜíþinou jeho relativnČ nevelkého úspČchu na mezinárodní scénČ.

5.3.3 Dovednost vztahová Podle De Vita (2008) jde o dovednost navázat pĜátelské vztahy, spolupracovat s kolegy nebo také udržovat rodinné vazby a vztahy. Pro rozhodþího je tato dovednost pomČrnČ klíþová, a to minimálnČ ve dvou rovinách. ýlen týmu, který je schopen dobré orientace ve vztazích s druhými lidmi, bude neocenitelný v rámci pĜípravy na utkání, vytvoĜení pĜimČĜené atmosféry v kabinČ, ale také tĜeba povzbuzení psychicky dekompenzovaného kolegy v prĤbČhu vypjatého utkání. V tomto pĜípadČ nemusí být rozhodující, zda takový sudí je v utkání rozhodþím nebo asistentem. Druhou rovinou je schopnost vytváĜet a udržovat vztahy s hráþi. Je tĜeba vČdČt, s kým je možné na hrací ploše spolupracovat, na koho je lépe dohlédnout a udržet na uzdČ jeho sportovní agresivitu, nebo s kým je naopak komunikace obtížná. NČkteĜí zaþínající rozhodþí mívají problém s chováním k hráþĤm, kteĜí napĜíklad konþí sportovní kariéru v provinþních klubech nižších soutČží. Místo aby je využili jako kontaktní osobnosti, mají tendenci

58

dokazovat si na nich svoji autoritu a celkem zbyteþnČ se k nim chovají povýšenČ až arogantnČ. Zkušení sudí však s nimi umí optimálnČ komunikovat a dát jim najevo i pĜimČĜený respekt. Nejenže nepĜicházejí o autoritu, ale souþasnČ navazují vztah, který mĤže být velmi prospČšný pro komunikaci s dalšími þleny družstva. Vztahová komunikaþní dovednost je velmi významná i pro delegáty a rozhodcovské instruktory. Jeho funkce totiž není jen hodnotící a kontrolní, ale v jistém smyslu také vĤdþí. MČl by umČt vycítit atmosféru mezi rozhodþími pĜed utkáním a reagovat na ni povzbuzením nebo uklidnČním a podobnČ. 5.3.4 Vĥdcovské dovednosti a schopnost komunikovat v týmu De Vito (op. cit.) mluví o nadání být efektivním þlenem nebo vĤdcem rĤznČ zamČĜených skupin, Ĝešení problémĤ a hledání nápadĤ. Znovu jde o dvČ roviny rozhodcovské práce – v rozhodcovském týmu a pĜímo na hĜišti. Podívejme se na nČ z hlediska zpĤsobu komunikace: Tým potĜebuje lídra a tím je ve fotbale zpravidla rozhodþí. Je na nČm, jak dokáže své kolegy motivovat, jakou vytvoĜí pĜedzápasovou atmosféru i jak nastaví meze spolupráce. Je tĜeba Ĝíci, že i mezi fotbalovými rozhodþími najdeme rĤzné typy vĤdcĤ, jak je zná sociální psychologie i sociální pedagogika: Autoritáĝský rozhodÿí v pĜedzápasovém pohovoru používá výpovČdi typu „velké vápno nechte na mnČ, tam se mi nepleĢte“. AsistentĤm svČĜuje jen omezené pravomoci, a proto mĤže jen velmi omezenČ využívat jejich pomoc. Sám chce být zodpovČdný za management Ĝízení utkání i za klíþová rozhodnutí. PĜestože je tento trend dnes již pĜekonaný, má mezi rozhodþími ještČ dnes své pĜíznivce. Na druhé stranČ spektra je sudí liberální, který se zodpovČdnosti rád zbavuje a svČĜuje ji asistentĤm nebo i þtvrtému rozhodþímu. SvČĜuje jim rozsáhlé pravomoci, vþetnČ signalizace pokutového kopu a jiných zásadních rozhodnutí, a rád se za nČ schovává. Takový arbitr má zpravidla problém þinit zásadní rozhodnutí a bojí se nepopulárních opatĜení. Demokratický typ umí dobĜe využít pĜedností obou pĜístupĤ – spoléhá se na své asistenty, dĤvČĜuje jim a souþasnČ na sebe umí vzít bĜemeno odpovČdnosti v klíþových situacích. V urþitých pĜípadech, jimiž mĤže být tĜeba „zavádČní“ rozhodþích do vyšších soutČží, mĤže nČkteré prvky vĤdþí role pĜevzít i asistent. Zejména autoritáĜští vĤdci rozhodcovských týmĤ jsou ve skupinČ zamČĜeni pĜedevším na úkolové potĝeby komunikace a zabývají se zejména praktickým rozmČrem spolupráce. RozdČlení kompetencí, zadání úkolĤ nebo ujasnČní spolupráce je významné a zcela zásadní. NeménČ dĤležitý je však vztahový rozmčr. To všechno souvisí s umČním své spolupracovníky optimálnČ motivovat. 5.3.5 Mediální gramotnost Moderní doba je poznamenaná širokým zájmem masmédií o neménČ rozmanité pole lidské þinnosti a zájmĤ. Sport samozĜejmČ dlouhodobČ patĜí do popĜedí jejich pozornosti a rozhodþí dvojnásobnČ. Do mediální gramotnosti však nezahrnujeme jen zpĤsob komunikace s novináĜi, ale i vlastní práce nejen s tiskem, ale dnes zejména s internetovými portály jak odbornými, tak informaþními. Rozhodþí není sportovní hvČzda a být vidČt pro nČj nemusí být vždy výhodné. Je tĜeba vČdČt, že žádný deník – ani ten nejserióznČjší, o bulvárních nemluvČ – si primárnČ neklade za cíl chválit rozhodþí za dobrý výkon. Cílem médií je prodat co nejvíce, získat diváky anebo zvýšit poþet kliknutí na internetu. Zajímá je proto daleko více problém a senzace, než úspČšná práce arbitrĤ. Pokud tedy kupujete noviny nebo otevíráte notebook s cílem pĜeþíst si, jak vám to šlo, dČláte to skoro zbyteþnČ. A nechcete-li si þíst o tom, co stejnČ víte, tedy že jste udČlali chyby a pískali jste pod psa, nekupujte noviny a na internet se nedívejte. Se stejnou novináĜskou motivací je tĜeba poþítat, žádají-li vás o rozhovor. JistČ není vylouþené ani nesprávné s novináĜi hovoĜit, je však tĜeba dodržovat urþité zásady:

59

x NovináĜĤm se vČnujte v klidu. Osprchujte se, promluvte si s delegátem, pĜípadnČ se i podívejte na sporné situace na videu. Pak budete mít jasný názor i jasnou hlavu. Vždy máte právo rozhovor odmítnout. Pamatujte si však, že žurnalista potĜebuje informace. Pokud je nedostane u vás, pĤjde si pro nČ jinam. x Zastaví-li vás novináĜi cestou z hrací plochy, omluvte se a vysvČtlete, že musíte splnit povinnosti dané pravidly a pokud chcete, sdČlte jim, kdy budete pĜipraveni odpovídat na otázky. Pokud budou mít skuteþný zájem, rádi poþkají. Pokud ne, tím lépe pro vás. x Domluvte si pĜedem téma rozhovoru – o co pĤjde, pĜípadnČ o jakou konkrétní situaci. Ani „neutrální“ rozhovor není bez rizik (Špaþková, 2011, 191). x Promyslete si, co chcete Ĝíci. Formulujte si nČkolik vČt – proþ jste rozhodli, jaké chyby jste se pĜípadnČ dopustili a proþ („situaci jsem mČl daleko, nemČl jsem dobrý pĜehled a podobnČ). Tyto vČty musí být pravdivé. Velmi špatnČ pĤsobí, obviní-li vás z chyby a zároveĖ ze lži. PĜipravte si i pĜípadnou reakci, nebude-li chtít odpovČdČt pĜímo: „Toto hodnocení je v kompetenci komise rozhodþích“, „taková odpovČć by byla spekulativní“ a podobnČ. x Nenechte se vtáhnout do rozhovoru o podrobnostech, o nichž si nejste jistí. V pĜípadČ potĜeby staþí znovu zopakovat pĤvodní nauþenou vČtu. x Pokud máte možnost, nahrávejte si celý rozhovor na diktafon nebo na mobilní telefon. Není to jen pro vaši kontrolu – novináĜi pak snad budou korektnČjší. x RozhodnČ se nikdy nepouštČjte do spekulací o výkonech þi osobnosti vašich rozhodcovských kolegĤ nebo dokonce komise rozhodþích. Je to naprosto nekorektní a rozhodþím takové výpovČdi rozhodnČ nepĜísluší. NedČlejte to, ani když vám média slíbí anonymitu. StejnČ jako vás funkcionáĜi potĜebují na devadesát minut, potĜebují vás žurnalisté jen kvĤli þlánku nebo reportáži. ƒ V þeských podmínkách se bohužel stává i to, že nČkteĜí souþasní i bývalí rozhodþí novináĜe sami aktivnČ vyhledávají a dodávají jim více nebo ménČ ovČĜené zprávy o kolezích, o komisi, o klubech a podobnČ. ChtČjí si zajistit jejich pĜízeĖ a oslavné þlánky o sobČ nebo tom, co právČ dČlají, pĜípadnČ si vyĜídit úþty. Taková praxe není etická ani v politice, natož ve sportu a zpravidla se obrátí proti pĤvodci. V nČkterých pĜípadech navíc nešlo o reakce na otázky nebo výzvy redaktorĤ, ale o aktivní þiny – tĜeba pĜinesení „zajímavých“ informací do konkrétní redakce.

6. KONFLIKTY A STRATEGIE ĜEŠENÍ Václav Mitáš Slovo konflikt pochází z latinského výrazu „conflictus“ a znamená srážku nebo úder. Pozoruhodné je, že nikdy není jednostranný, a i když má v þeštinČ pomČrnČ negativní konotaci, mĤže být jeho koneþný dĤsledek i pozitivní a budující. Dva lidé napĜíklad mohou pĜinášet své názory na Ĝešení spoleþného problému. Pokud se v koneþném dĤsledku dohodnou na spolupráci, mĤže se jejich spoleþné snažení i pĜes poþáteþní stĜet posunout dál.

6.1 ZÁKLADNÍ ROZDČLENÍ KONFLIKTĤ 6.1.1 Podle poÿtu zúÿastnčných RozdČlení konfliktĤ úzce souvisí s formami komunikace. Intrapersonální konflikt probíhá uvnitĜ nás samotných a velmi úzce souvisí s rozhodováním. Jít do rizika a pĜijmout nČjaké nepopulární opatĜení? NaĜídit pokutový kop? Vylouþit domácím jejich hvČzdu? Co bude následovat? Zvládnu ten tlak? To všechno probČhne rozhodþímu hlavou rychleji než za sekundu. ýím více si tento konflikt pĜipustí, tím vzdálenČjší bude úspČšnému rozhodnutí. Intrapersonální stav souvisí velmi úzce s rozhodcovským sebevČdomím. Interpersonální konflikt nastává zpravidla mezi dvČma lidmi a budeme se jím zabývat podrobnČji. Ve fotbale jej mĤžeme posunout i do situace mezi rozhodþím a více lidmi (zpravidla hráþi a funkcionáĜi 60

jednoho týmu). Skupinové nebo intraskupinové konflikty se dČjí uvnitĜ týmĤ – buć uvnitĜ družstva, která svĤj neúspČch pĜiþítá hráþi nebo více jedincĤm, kteĜí z celku nČjakým zpĤsobem vyþnívají (outsider, problémový hráþ, nováþek apod.). Na nČ se sveze pĜípadný neúspČch, je þiní další hráþi odpovČdnými. A celé fotbalové utkání je do jisté míry jedním velkým konfliktem interskupinovým. AktérĤm utkání totiž jen zĜídka jde o þistotu hry, radost z ní nebo potČšení divákĤ. O výsledek jde až v první ĜadČ, a to platí i pro takzvaná pĜátelská stĜetnutí. 6.1.2 Podle zpĥsobu vzniku Smyslové vnímání dodává našemu mozku pĜedstavy, jak by ta která konkrétní vČc nebo herní situace mohla být vyhodnocena. „Vnímání není pouhý fotografováním skuteþnosti, ale aktivním þinem“, píše KĜivohlavý (2008, 24). Vybíráme si, co vnímáme a pĜisuzujeme tomu konkrétní významy. Stejnou situaci pak mohou dva lidé vnímat odlišnČ. Pak jde o kognitivní konflikt, þi konflikt pĝedstav. Typickým pĜípadem je posouzení ofsajdové situace. Její vnímání velmi úzce souvisí s postavením pozorovatele a je známo, že každý metr mimo ideální pozici na úrovni pĜedposledního bránícího hráþe hraje podstatnou roli. Dalším faktorem, který vnímání ovlivĖuje, mĤže být oþekávání – tedy to, co by pozorovatel rád vidČl. Bránící hráþi si budou pĜát ofsajd, útoþící naopak korektní pozici a budou upĜímnČ pĜesvČdþeni o tom, že právČ oni vidČli správnČ. Podobné to bude u posouzení místa pĜestupku s ohledem na naĜízení pokutového kopu, zasažení míþe nebo soupeĜe pĜi skluzu a podobnČ. Urþitou roli mohou podle KĜivohlavého (2008) hrát také pĜedsudky. Jedním z nich je prizma, že rozhodþí zámČrnČ ubližuje mému celku. ěešení pak spoþívá v co možná nejpĜesnČjším rozhodování a také v optimálním poziþním postavení. Správná pozice asistenta nebo optimální vzdálenost rozhodþího od pĜestupku dodává jeho rozhodnutí dĤvČryhodnost. Spojíme-li urþitou pĜedstavu s hodnotícím soudem, vzniká názor. PĜipusĢme, že jsme vidČli to samé podražení a Ĝešíme udČlení osobního trestu. Jeden názor Ĝíká, že staþí napomenutí, druhý vidí projev surové hry a chce vyluþovat. Tak vzniká konflikt názorĥ. Nejde tedy už o pouhé vnímání, ale o kvalitativní vyhodnocení. Jak víme, fotbalová pravidla staví ve vČtšinČ situací do rozhodující role názor rozhodþího na hĜišti. PĜesto by hráþi i diváci mČli vČdČt, co pravidla dovolují a co nikoli. Jde tedy o to, aby posuzování herních situací bylo co možná nejjednotnČjší a aby taxativnČ stanovené pĜestupky byly posuzovány jasnČ. O to se dlouhodobČ snaží UEFA a jednou þi dvakrát roþnČ vydává edukaþní DVD s vybranými herními situacemi a správnými Ĝešeními. Od pouhého konstatování faktu na poþátku tohoto projektu se posunula dále a jednotlivé pĜípady velmi podrobnČ vysvČtluje. Jedním ze zpĤsobĤ Ĝešení tohoto typu konfliktĤ, které nevznikají jen na hĜišti, ale také na rozhodcovských semináĜích je totiž vyžádání stanoviska experta. FAýR pĜispívá k minimalizování podobných problémĤ organizací besed s hráþi a trenéry profesionálního fotbalu, které jsou již nČkolik let povinné. Pokud k názoru pĜidáme vlastní citový vztah, vnikne postoj. Rozhodþí tak napĜíklad pĜichází k utkání a vidí dohola ostĜíhaného hráþe s mohutnou vypracovanou postavou. K tomu, jak jej napoprvé vnímá, pĜidá svoje vlastní stanovisko, že takoví hráþi jsou agresivní, které mĤže být dokonce podepĜené praktickými zkušenostmi nebo náhodnou podobností s jistým prvoligovým stoperem. VytvoĜí se postoj a na jeho základČ mĤže dojít k tomu, že jeho hru bude posuzovat daleko pĜísnČji, než u jiných hráþĤ. Pak pĤjde o konflikt postojĥ. Celá situace ovšem mĤže nastat i obrácenČ. Neznámý rozhodþí, který nemá nejsportovnČjší postavu a není právČ nejmladší, mĤže být aktéry utkání vnímán jako outsider. Hráþi k nČmu budou právČ takto pĜistupovat a bude jim chvíli trvat, než pochopí, že tyto nedostatky dokáže nahradit svou zkušeností. KonfliktĤm postojĤ lze pĜedcházet dobrou komunikací. Vnímáme-li správnČ verbální i neverbální sdČlení a dokážeme-li správnČ þíst chování svých komunikaþních partnerĤ, máme pĜíležitost nesprávné postoje korigovat. 61

Celý fotbalový zápas je pak jedním velkým konfliktem zájmĥ. ObČ družstva chtČjí být úspČšná a používají k tomu fair i unfair prostĜedky. ÚspČšný chce být i rozhodþí, v jehož zájmu je odhalovat a trestat pĜestupky, což mĤže do jisté míry smČĜovat proti zájmĤm jednoho nebo obou družstev. Tomuto typu konfliktu se mlže rozhodþí vyhnout pouze korektním a objektivním rozhodováním. V psychosociálních vČdách je však velmi obtížné stanovit jasné hranice, proto se þasto setkáváme s jakýmsi koktejlem, v nČmž se jednotlivé typy konfliktĤ vzájemnČ mísí. Konflikty zájmĤ na pozadí konfliktĤ pĜedstav napĜíklad stojí za mnohokrát omletým klišé, že rozhodþí je neobjektivní a že tím trpí právČ mĤj tým – vidíme nČco, co sami vidČt chceme. Konflikty postojĤ v pozadí konfliktu názorĤ jsou podhoubím pro vznik pĜedsudkĤ – v celku AB hraje hráþ XY, kterého z nČjakého dĤvodu nemáme v lásce. Proto si Ĝíkáme, že celý tým AB bude nepĜíjemný, byĢ to tak nemusí být. Podobných kombinací bychom jistČ vymysleli celou Ĝadu.

6.2 STYLY A MOŽNOSTI ĜEŠENÍ KONFLIKTU 6.2.1 Konfliktní styly Dostaneme-li se do mezilidského konfliktu, máme zhruba dvČ možnosti zamČĜení pozornosti. Buć se orientujeme na výsledek a cíl, nebo na zachování dobrého vztahu. Psychologové i pedagogové (napĜ. Svoboda. 2008, s. 168) rozlišují zhruba pČt kategorií, které pĜipodobĖují k chování zvíĜat. Želva se pĜi ohrožení stahuje do ulity. Hráþ se vyhýbá konfrontaci a nevyhledává problémy – na druhé stranČ s ním však nelze poþítat ve vypjatČjších situacích hry. Také rozhodþí se vyhýbá pĜímému stĜetu a snaží se za každou cenu vyhnout problémĤm. NČkdy bohužel i za cenu toho, že kritické momenty nevidí nebo vidČt nechce a to jej paradoxnČ do úzkých mĤže pĜivést. Do stĜetu jde naopak po hlavČ žralok. Vztah je pro nČj nepodstatný, dĤležitý je cíl. Takoví hráþi se þasto dostávají do konfrontace se soupeĜi a rozhodþími, ale i spoluhráþi. Žraloþímu rozhodþímu je ponČkud cizí taktika – každou situaci Ĝeší silou a jeho autorita je þasto spíše formální než pĜirozená. Není pro nČj problém udČlit patnáct žlutých a þtyĜi þervené karty v jednom utkání a nádavkem naĜídit po dvou pokutových kopech na každé stranČ. Pro medvídka je naopak nejpodstatnČjší dobrý vztah. Nechce se dohadovat, chce si užít fotbal a Ĝeší jen máloco. Také rozhodþí chce být se všemi kamarád a každému vyhovČt, proto pĜíliš netrestá a nepouští se do nepopulárních rozhodnutí. Fotbalové utkání je však, jak jsme naznaþili, velmi þasto konfliktem zájmĤ a takový pĜístup do nČj pĜíliš nezapadá. NČkdy je tĜeba k razantnímu rozhodnutí sáhnout. Obojího chce dosáhnout liška. Jde jí o cíl i o vztah, neváhá však použít prostĜedky na hranČ fair hry. Takový hráþ se bude snažit rozhodþího na jedné stranČ chválit a trochu se i vlichotit do jeho pĜíznČ, souþasnČ jej však bude chtít oklamat kdykoli to bude možné. Typická je pro nČj manipulace – svého cíle se totiž snaží dosáhnout oklikou. Nebude se pouštČt do konfrontací, ale lze od nČj oþekávat napĜíklad simulování, používání skrytých nedovolených zákrokĤ a podobnČ. Lišþí rozhodþí bude v Ĝízení utkání taktizovat a chtít se zalíbit obČma stranám, to však má jen pramálo spoleþného s objektivitou, která má být základním východiskem rozhodcovské práce. StejnČ jako pĜedcházející typ se bude velmi pravdČpodobnČ vyhýbat zásadním rozhodnutím, nebo bude mít tendence k jejich kompenzaci. Také sova si cení cíle i vztahu, výsledku se však snaží dosáhnout strategicky a promyšlenými postupy. Rozhodþí sova se neobává zásadních rozhodnutí a umí je realizovat. Je zdatný v komunikaci a zvládá taktiku Ĝízení utkání. 6.2.2 Strategie ĝešení konfrontace Fotbalové utkání si bez konfrontace snad nelze ani pĜedstavit. StĜetávají se hráþi soupeĜících družstev i v rámci jednoho celku, proti sobČ stojí hráþi s rozhodþími a þasto také s trenéry. Všechny tyto situace ovlivĖují charakter hry, proto se k nim sudí musí umČt postavit.

62

V první ĜadČ je nutné pĝemýšlet o dĤsledcích a souvislostech. Jaké Ĝešení bude optimální a souþasnČ v souladu s pravidly? NepĜilijeme napĜíklad verbálním napomenutím hráþe, jehož chování ovlivĖují spíše emoce než rozum olej do ohnČ? Rozhodþí nesmí pĜehlížet projevy nesportovního chování viditelné celému stadionu, na druhé stranČ však musí vČdČt kdo je pĤvodcem konfliktu a kdo byl vyprovokován, aĢ jde o dohadování, postrkování nebo dokonce projevy agresivity. Tomu musí odpovídat i Ĝešení situace a následné tresty. Další podstatnou složkou úspČšného Ĝešení konfrontace je pĝemýšlení nebo chcete-li empatie. Špiþkový rozhodþí hráþĤm rozumí a dokáže se vžít do jejich situace. Chápe tlak, pod nímž jsou hráþi dotahující nepĜíznivý výsledek, rozumí družstvu, jemuž se dlouhodobČ nedaĜí a volí vhodné komunikaþní prostĜedky. Ne vždy je nutné konfrontaci pĜímo vyhledávat, þasto pomáhá prevence. Rozhodþí, který po naĜízení pokutového kopu bČží pĜímo k pokutové znaþce, si o problémy sám Ĝíká, protože se dostává do místa koncentrace emocí a napČtí. Pokud se není možné konfrontaci vyhnout, je tĜeba, aby rozhodþí zachoval respekt a jednal s hráþi i dalšími aktéry utkání jako s partnery. V každém pĜípadČ by mČl zachovat chladnou hlavu a postupovat racionálnČ. To však není vĤbec samozĜejmé. Také rozhodþí prožívá emoce, ani on není zcela imunní proti rušivým psychickým vlivĤm a tlakĤm z okolí. Pomoci mĤže zápasová praxe nejen z mistrovských, ale také z pĜátelských i pĜípravných utkání. Je vhodné, když rozhodþí pĝijímá ĝešení postupnč a predikuje možnost eskalace konfliktĤ. Zaþíná domluvou, využívá kontaktní hráþe a posléze sahá k osobním trestĤm. Je dĤležité, aby byl v tomto jednání þitelný a konzistentní. Koneþné Ĝešení a jeho správnost ovlivĖují pĜedevším cíle, o nichž jsme si již Ĝekli. Zmínili jsme i aktuální emocionální stav. Platí, že rostoucí emoce negativnČ ovlivĖují schopnost pĜimČĜeného kognitivního posouzení. Velmi dĤležitá je ovšem osobnost rozhodþího a úroveĖ jeho komunikaþních dovedností. I ty vzrĤstají se zápasovou praxí a jim se mohou rozhodþí nauþit. 6.2.3 Rozhodÿí a asertivita Podle jedné z definicí znamená asertivita umČní zacházet s vlastními emocemi tak, abychom je dokázali kontrolovat už v okamžiku, kdy vznikají. VČtšinou si je totiž uvČdomujeme až v okamžiku, kdy se nahromadí a pak je lze kontrolovat už pouze obtížnČ. V dĤsledku pak dokážeme prosazovat vlastní práva i názory za souþasného respektu k právĤm partnera. Asertivní rozhodþí ví, že má právo sám posuzovat své chování i rozhodování a souþasnČ za nČ nese plnou zodpovČdnost, stejnČ jako za své chyby. Nemusí se nikomu vymlouvat ani ospravedlĖovat. S tím úzce souvisí také další asertivní právo, totiž zmČnit svĤj názor. Na rozhodcovské autoritČ rozhodnČ neubere, uzná-li rozhodþí chybu, omluví se za ni a zmČní finální rozhodnutí. VČdomí, že není a nemusí být neomylný, rozhodþího do jisté míry osvobozuje. Další asertivní práva Ĝíkají, že þlovČk nemusí být závislý na dobré vĤli ostatních, má právo dČlat i nelogická rozhodnutí a mĤže Ĝíci „já nevím“, stejnČ jako „já ti nerozumím“ nebo dokonce „je mi to jedno“. Asertivní þlovČk podle Praška a Praškové (2007, 26) za svoje chování pĜebírá plnou odpovČdnost, ví, co chce a jakým zpĤsobem toho dosáhne. Na druhé stranČ mu jsou jasné i pĜípadné dĤsledky. Nepovyšuje se ani neponižuje. Je mu vlastní aktivní naslouchání a umí s ním pracovat. Nemá problém pĜiznat chybu a umí pĜistoupit na kompromisy. Díky tomu pĤsobí vyrovnanČ, uvolnČnČ a srozumitelnČ. Respektuje partnera a souþasnČ si zachovává pĜimČĜené sebevČdomí. Existují urþité asertivní techniky, které umožĖují pĜimČĜené reakce na rozzlobené jedince. Není jednoduché zĤstat vĤþi takovým partnerĤm imunní. Vztek je do znaþné míry infekþní a rychle se pĜenáší. Pro pĜíklad jsme vybrali dvČ, které lze použít pĜímo na hĜišti. 63

Technika zvaná pokažená gramofonová deska spoþívá ve vytrvalosti opakování svého stanoviska – naĜídil jsem pokutový kop za úmyslnou hru rukou. MĤžeme ignorovat nejrĤznČjší agresivní i manipulativní léþky a nemusíme hledat další argumenty ani podléhat pocitĤm zlosti. Otevĝené dveĝe umožĖují pĜiznat kritikovi, že na jeho argumentu mĤže být nČco pravdy a pĜitom zĤstat koneþným soudcem: „Mohl jste to vidČt takhle, já jsem to ze své pozice posoudil jinak a rozhodl jsem“. Je vhodná zejména pro Ĝešení konfliktu pĜedstav. Existuje samozĜejmČ celá Ĝada dalších asertivních technik, které se mohou rozhodþímu hodit nejen na hrací ploše, ale i v kontaktu s funkcionáĜi nebo dokonce delegátem. Jejich výþet by však pĜesáhl rámec této publikace.

7. TYPOLOGIE HRÁþĤ Václav Mitáš Fotbal je kolektivní hra, v níž se však projevuje také individualita jednotlivých hráþĤ celku. Ta se projevuje nejen v rámci hry, ale i v pĜípravČ. Rozhodþí by mČl, stejnČ jako trenér, vČdČt, že nelze pĜistupovat ke všem hráþĤm stejnČ a že jejich pozitivní a zejména negativní osobnostní rysy se projeví pĜedevším v krizových situacích. Tam mohou rozhodþímu buć pomoci v korigování nežádoucích projevĤ spoluhráþĤ, nebo naopak pĜilít olej do ohnČ a neklid na hĜišti podpoĜit. NČkteĜí hráþi mohou svými projevy napČtí vyvolávat a následnČ eskalovat (divácké projevy, nervozita na hĜišti atd.). PĜesto i s tČmito sportovci lze pracovat a dokonce jejich chování pĜimČĜenČ korigovat.

7.1 VĤDþÍ OSOBNOSTI TÝMĤ ZaþnČme u sportovcĤ, pro nČž se v rozhodcovské komunitČ ujalo pojmenování „kontaktní hráÿi“. Rozhodþímu se s nimi zpravidla velmi dobĜe komunikuje a lze využít jejich vlivu na spoluhráþe. VĤdþími osobnostmi bývají zpravidla fotbalisté s aktuálnČ vysokou výkonností nebo mimoĜádnými zkušenostmi. PĜirozenČ ovlivĖují aktivity celku, pĜispívají k udržování pozitivní skupinové atmosféry i koheze a mají výrazný vliv na výkon družstva. Mají vysoké sociometrické skóre (vČtšina spoluhráþĤ je uznává). Oni naopak þlenĤm týmu rozumČjí a podporují je svým vlastním výkonem, organizací a v ĜadČ pĜípadĤ i starostlivostí o jednotlivé spoluhráþe. Družstvo má zpravidla své formální vĥdce – trenéra, kapitána apod. Pro rozhodþího a management utkání jsou však neménČ dĤležití vĥdcové neformální. Ten je podle Slepiþky (2009, 139) „jedním z nich“, ale souþasnČ je pokládán i za nejlepšího nebo jednoho z nejlepších – nemusí být nutnČ tím absolutnČ nejlepším, zpravidla však patĜí k oporám. Jejich význam se projevuje pĜedevším v zátČžových situacích, kdy umí tým vyburcovat k vyššímu hernímu nasazení, nebo naopak uklidnit v pĜípadČ narĤstající nervozity. Formální a neformální vĤdcovství mĤže v optimálním pĜípadČ splývat (kapitán je souþasnČ neformálním vĤdce). Rozhodþí by mČl umČt neformálního vĤdce vytipovat podle komunikace uvnitĜ družstva – kdo udílí pokyny, kdo urþuje exekutory volných kopĤ nebo autových vhazování, na koho se hráþi obracejí, kdo komunikuje s laviþkou a podobnČ. VĤdce mĤže svoji roli uplatĖovat autokraticky – on sám na hĜišti rozhoduje a vyžaduje poslušnost. V této pozici se þasto ocitají bývalí hráþi vyšších soutČží, kteĜí souþasnČ fungují jako hrající trenéĜi. Dalším typem jsou vĤdcové demokratiÿtí. Ti svĤj vliv neuplatĖují tak jednostrannČ. Hru organizují volnČji a snaží se do ní maximálnČ vtahovat co nejvíce spoluhráþĤ. Ve vypjatých situacích zpravidla dokážou pevnČji pĜitáhnout otČže a dokážou své spoluhráþe vést pĜíkladem, motivovat je a také usmČrĖovat. Poslední – liberální – vĤdcové stojí stranou a svĤj vliv se nesnaží nijak prosazovat. SpoluhráþĤ spíše asistují, hru pĜíliš neorganizují a družstvo jako celek ani zvlášĢ nemotivují. 64

Rozhodþímu se vždy vyplatí prokázat vĤdþím osobnostem urþitou míru úcty a z této pozice s nimi komunikovat. NezamČĖujme to však s projevy submisivity, k níž mohou mít zejména ménČ zkušení rozhodþí pĜi setkání s nČkdejší „hvČzdou“ a dnešním neomezeným lídrem, tendenci. Pro vývoj utkání mĤže být však ještČ horší opaþný pĜístup. StejnČ mladí a nezkušení rozhodþí si mohou chtít svoji autoritu dokázat právČ na tČchto hráþích. To je ovšem nedoporuþeníhodný pĜístup. Rozhodþí je na hĜišti proto, aby Ĝídil hru a nikoli aby ukazoval, jakou moc mu poskytují pravidla a jak jej musí poslouchat i bývalý reprezentant, který jinak vládne celému týmu. Autokratický vĤdce ovšem mĤže mít tendenci v pĜípadČ pocitu ohrožení zaþít svoji pozici obhajovat i vĤþi sudímu a mohou tak vzniknout naprosto zbyteþné konfliktní situace. Rozhodþí by mČl za každých okolností zĤstat sám sebou a mČl by vČdČt, že on je zodpovČdný za Ĝízení utkání a je také spolutvĤrcem obrazu hry. Na druhé stranČ by stejnČ jako rozumný trenér mČl také rozumný sudí vČdČt, že hráþské osobnosti se mohou stát jeho „prodlouženou rukou“. PrávČ proto, že je jejich spoluhráþi uznávají a oni jsou jejich souþástí, mohou zcela pĜirozenČ zasahovat do dČní v družstvu. Mohou na žádost rozhodþího korigovat pĜíliš nabuzeného obránce, který hraje na hranici tolerovatelného zpĤsobu. Mají možnost pĜirozenČ upravovat projevy nesportovního chování a také zasáhnout v pĜípadČ eskalujícího napČtí. Není nic ponižujícího, projeví-li jim sudí již zmínČný respekt. Ten zaþíná vykáním a pokraþuje obecnČ uznávanými prvky slušné mezilidské komunikace, vyjádĜenými slovy „prosím“ a „dČkuji“. DoplĖkem je pak mimika a oþní kontakt – dČkovný nebo povzbuzující úsmČv. Jejich použití rozhodcovskou autoritu nijak nedevalvuje, spíše naopak. K tomu pĜispívá i urþitá „ochrana“ kontaktních hráþĤ. V jejím rámci rozhodþí vĤþi nim netoleruje pĜehnanou tvrdost v osobních soubojích ani projevy nesportovního chování ze strany soupeĜĤ. To všechno však musí být zastĜešeno rozhodcovskou objektivitou – rozhodnČ není vhodné „vymýšlet“ si nedovolené pĜestupky a poskytovat neoprávnČné výhody. Každým utkáním si rozhodþí buduje povČst a také vztahy s hráþi, s nimiž se bude v prĤbČhu svého úþinkování potkávat.

7.2 PROBLÉMOVÍ HRÁþI Je rozdíl, vyskytují-li se závažné pĜestupky proti pravidlĤm u hráþĤ ojedinČle nebo opakovanČ. NČkteré problémy jsou spojeny s urþitými osobnostními typy a jejich charakteristickými rysy. 7.2.1 Vybrané možnosti typologie Vedle vĤdþích osobností, s nimiž lze v prĤbČhu hry dobĜe komunikovat, jsou mezi sportovci také problematické typy, jimiž se zabývá klinická sportovní personologie. Osobnostní vlastnosti nČkterých sportovcĤ mohou být pĜíþinou jejich konfliktĤ s okolím. NČkdy to ovšem mĤže souviset s jejich výjimeþností a nadprĤmČrným sportovním nadáním, které mĤže být pĜíþinou disharmonického rozvoje jejich osobnosti. Urþit pĜíþinu mĤže být obtížné a také to pĜesahuje kompetence rozhodcovské práce. Proto je otázka problematických hráþĤ a práce s nimi v prĤbČhu utkání dosud málo probádaná a neexistuje komplexní klasifikace. Lze vyjít napĜíklad ze Slepiþky. Egocentricky orientovaný sportovec má podle Slepiþky (2009, s. 100), výrazné autistické myšlení a sklon k primadonství. Je dominantní, þasto až žárlivý a tČžko snáší prohru. Ve fotbale jsou to þasto zejména hrotoví útoþníci a stĜelci branek, nČkdy tvĤrci hry ve stĜedové ĜadČ, ménČ þasto obránci. Pro svou labilitu se však zpravidla nestávají vĤdþími osobnostmi týmĤ. Rizikovým faktorem, spojeným s tímto typem hráþĤ, ovšem mĤže v nČkterých pĜípadech být jejich divácká oblíbenost. ObecnČ platí, že prevence pĜedchází problémĤm, a že se rozhodþímu vyplatí pokusit se takového hráþe ochránit. ZvlášĢ ve vrcholovém fotbale mĤže patĜit ke strategii soupeĜe eliminovat jej tvrdou hrou, nČkdy až za hranicí pravidel. Rozhodþí jej pak mĤže získat na svou stranu tím, že jej „ochrání“. Tedy že nebude trpČt nedovolené zákroky na nČj a dokonce tím, že práh tolerance tvrdosti hry mírnČ posune v jeho prospČch. To ostatnČ koreluje se snahou mezinárodních fotbalových asociací, smČĜující k ochranČ þistoty hry vČtšímu množství dosažených branek.

65

PĜipomeĖme jen, že pokud je labilita jejich osobnosti pĜíþinou þastých neúspČchĤ jak individuálních (selhání v klíþovém okamžiku, zbyteþný osobní trest za nesportovní chování), obrací se mínČní divákĤ a þasto sportovního okolí proti nim. To byla v urþitém období obtíž Pavla NedvČda (vzpomeĖte na zbyteþné vylouþení v kvalifikaþním utkání proti Belgii v listopadu 2002), po vČtšinu kariéry se tento problém týká Milana Baroše. Pokud se jim osobnČ, potažmo týmu, v zápase daĜí, nemusí se instabilita jejich osobnosti nutnČ projevit. V opaþném pĜípadČ však lze oþekávat jednání spojené s protesty a dalšími projevy nesportovního chování. Druhým rizikem je možnost vybíjení si pĜípadné frustrace na soupeĜích. To je spojené s eventuální bezohlednou a surovou hrou, þastČji však s „oplácením“ nebo „mstou“ v osobních soubojích. ýasto se tak na hĜišti mohou objevit rizikové dvojice, v nichž je tento hráþ a jeden z obráncĤ, kteĜí jej brání buć osobnČ, nebo v zónČ. Zde není jiné cesty, než takové pĜestupky dĤslednČ trestat. Vyžaduje to naprostou koncentraci a spolupráci rozhodcovského týmu nejen v posuzování osobních soubojĤ, ale i chování hráþĤ po odehrání míþe a sledování rizikových dvojic i mimo souboje o míþ. Dalším nebezpeþím je sklon k simulování. Jeho pĜíþinou nemusí být jen oklamání rozhodþího a dosažení pĜíznivého rozhodnutí ve formČ naĜízení pokutového kopu nebo volného kopu z výhodného postavení, ale také vytváĜení obhajoby pro své selhání (nemohl jsem vstĜelit branku nebo dobĜe pĜihrát, protože mČ soupeĜ fauloval). Komunikace s nimi mĤže být pro rozhodþího vzhledem k jejich egocentricky orientované osobnosti ponČkud obtížná. Je dĤležité projevit respekt a souþasnČ autoritu. To lze napĜíklad stupĖovaným Ĝešením. V první fázi je dobré pokusit se o neformální domluvu, které si nemusí povšimnout okolí ani diváci (verbální varování, když se s ním rozhodþí míjí apod.). Pak pĜichází jasné a dĤrazné slovní napomenutí doprovázené jednoznaþným gestem, které dá hráþi i celému stadionu jednoznaþnČ najevo, že takové jednání je za hranicí tolerovatelného a napĜíštČ bude trestáno osobním trestem. Pak je však dĤležitá dĤslednost – další slovní varování by bylo neúþinné a limitnČ by snižovalo autoritu rozhodþího. Je tedy na místČ sáhnout po osobních trestech. Jiným typem je tčžko koordinovatelný hráÿ. Má svou hlavu a vzpírá se jak trenérovi, tak rozhodþímu. ýasto argumentuje jinými autoritami v rámci tréninku nebo v rámci hry znalostí pravidel, která však bývá þasto povrchní. NedostateþnČ pĜipraveného arbitra ovšem mĤže zviklat, uvést do nejistoty a tím znaþnČ limitovat jeho koncentraci. Pro tento typ hráþĤ mĤžeme použít i oznaþení „enfant terrible“. Velmi þasto se dostává do sporĤ, zpravidla není týmovým hráþem, v kritických situacích selhává. PĜíznaþné jsou pro nČj zkratkovité, emotivní a afektivní reakce, které okolí velmi þasto nechápe. Na druhé stranČ mĤže být souþástí soupeĜovy taktiky vyprovokovat jej právČ k nČjaké impulzivní akci a získat pĜípadným vylouþením poþetní výhodu. Pro komunikaci s ním v prĤbČhu utkání je velmi dĤležitá dĤslednost, ale v naprosto korektní rovinČ. Takový hráþ bude velmi þasto diskutovat o rozhodnutích z jeho pohledu sporných nebo nesprávných a bude mít sklon rozhodþího pouþovat. Pro sudí je optimální projevit autoritu spojenou s asertivním pĜístupem. Ten je typický respektem, ale jasným projevením názoru rozhodþího a jeho aktivním prosazením. ýasto mĤže být velmi prospČšné struþné vysvČtlení dĤvodu rozhodnutí, na druhé stranČ dlouhé diskuze s takovým hráþem nikam nepovedou a stanou se kontraproduktivními. Typickým pĜíkladem byl britský reprezentant Paul Gascoine, o nČmž bývalý špiþkový rozhodþí Michelle Vautrot Ĝekl: „Vyplázl na mČ jazyk, stáhl trenýrky a vystrþil na mČ holou zadnici. Cítil jsem, že v srdci ke mnČ nechová nenávist. Ale vylouþit jsem ho musel“. V þeských podmínkách jmenujme Tomáše ěepku. Úzkostný sportovec má výrazný sklon k nervozitČ jak pĜed utkáním, tak v jeho prĤbČhu. Jeho výkonnost ostĜe kolísá. Je schopen pĜedvést mimoĜádné výkony, tak selhat v klíþových okamžicích. Pro rozhodþího zpravidla nepĜedstavuje výraznČjší problém, pouze lze velmi tČžko odhadovat jeho chování ve vypjatých situacích. 66

7.2.2 Agrese a agresivní hráÿi Fotbal se Ĝadí ke skupinČ sportĤ, u nichž agrese není jejich podstatnou souþástí (jako je tomu u sportĤ úpolových a do jisté míry i v ledním hokeji), bez pĜímých osobních kontaktĤ a soubojĤ mezi soupeĜi je však v dnešní dobČ nepĜedstavitelný. Zdravá míra agresivity k nČmu tedy neodmyslitelnČ patĜí. V žádném pĜípadČ by však nemČla smČĜovat k zastrašení nebo dokonce zranČní. V tomto pĜípadČ hovoĜíme o taktické agresi. Nevychází z pomČru rozložení sil na hĜišti, z frustrace ani z jiných podobných okolností, nýbrž z plnČní taktických pokynĤ. To však není pĜíþinou, aby nebyla trestána v souladu s pravidly, právČ naopak. Jak jsme již zmínili, dávají fotbalová pravidla rozhodþímu nejen právo, ale i povinnost posoudit použití nepĜimČĜené síly, bezohlednosti þi surovosti zákroku v pĜípadČ kopnutí, podražení, vražení, udeĜení a strþení do soupeĜe, skoþení na nČj nebo jeho nedovoleného zastavení tzv. tacklingem. Zatímco dĜíve se hodnotil smČr vedení zákroku a napĜíklad za podražení zezadu následovalo automaticky vylouþení, rozhodl se IFAB proti nežádoucí agresivitČ bojovat zavedením, respektive významovým posunutím pojmĤ bezohledná a surová hra. Pátráme-li po pĜíþinách agresivního chování hráþĤ, jmenujme na prvním místČ agresivitu instinktivní, ÿi nauÿenou. Je spojena s genetickým fondem, ale zejména s výchovou a sportovní kariérou. Takový hráþ se rodí s urþitými dispozicemi a posiluje je v prĤbČhu svého sportovního vývoje – napodobuje starší spoluhráþe, postupnČ dostává místo v sestavČ, kde tyto vlastnosti využije a bývá pozitivnČ hodnocen. Jeho zpĤsob hry je na hranici pĜijatelného a ocitá-li se za hranou, pomáhá komunikace. Je totiž zpravidla schopen a þasto také ochoten své chování korigovat. Lze doporuþit individuální pĜístup – na nČkoho platí dĤrazné varování, u jiného skuteþnČ pomĤže až žlutá karta a s ní související DamoklĤv meþ hrozícího vylouþení. PonČkud jiná je situace u reakþního vzorce frustrace Ļ agrese. Jde o reakci na situaci, s níž se hráþ nebo hráþi musí v prĤbČhu utkání vyrovnávat. NapĜíklad na jednorázový nebo opakovaný neúspČch v osobním souboji mĤže hráþ reagovat stupĖováním síly v tČch dalších. To by rozhodþí mČl umČt vycítit a zpravidla zde mĤže pĤsobit i preventivnČ. Dá jasnČ najevo, že takový posun vnímá a nebude jej tolerovat, což mĤže udČlat v nepĜerušené hĜe ještČ pĜed soubojem („vidím vás, „bez faulu“, …), nebo po nČm („uklidníme to“, „pĜíštČ opatrnČ“). To všechno mĤže být ještČ pĜirozenou souþástí hry, v níž obránce hledá možný pĜístup k zastavení útoþníka a zároveĖ zkoumá míru tolerance rozhodþího. Zde je dĤležité, aby sudí zachoval konzistenci posuzování míry tvrdosti a hráþi vČdČli, co si mohou dovolit a co už bude trestáno. Ke zmČnČ dochází, dojde-li k posunutí vzorce na frustrace Ļ vztek Ļ agrese. Emoce vzteku zpĤsobí arousal (nabuzení a zvýšení aktivaþní hladiny) a tím i následnou agresivní reakci. V nČkterých pĜípadech nemusí být namíĜena proti soupeĜi, ale také proti jinému zdroji napČtí: diváci, trenér apod. MĤže jít o agresi instrumentální, jejímž cílem není napadení nikoho dalšího, ale zpravidla nČkterá forma nesportovního chování. NapĜíklad gestikulace, zahození kopaþky nebo verbální agrese. MĤže však dojít i k hostilním reakcím, které již smČĜují proti konkrétnímu protivníkovi a jsou spojeny s pĜímým napadením – kopnutí, udeĜení, úmyslné zasažení míþem apod. Znovu zde platí zásada dĤsledného a pĜimČĜeného trestání v souladu s pravidly. Rozhodþí by ovšem mČl být schopen posoudit, zda byl viník k takovému jednání vyprovokován a popsat tuto skuteþnost v závČreþné zprávČ. K napadení ovšem nemusí dojít bezprostĜednČ po osobním souboji. Agresor mĤže svou reakci odložit na dobu, která je podle jeho názoru vhodnČjší. To mĤže být v následujícím osobním souboji, pĜípadnČ mĤže být objektem napadení jiný hráþ. To všechno ovšem lze do znaþné míry pĜedvídat, vnímá-li rozhodþí celkovou situaci na hrací ploše a aktuální emoþní stav jednotlivých hráþĤ tĜeba podle pohybu, výrazu obliþeje, pĜistupování k nadcházejícímu souboji a podobnČ. Znovu platí, že vhodným upozornČním mĤže lecþemu pĜedejít. Buć komunikací s rizikovým frustrovaným hráþem v pĜerušené hĜe, nebo krátkou instrukcí, pĜipravuje-li se takový hráþ napĜíklad k napadení soupeĜe („vidím“, „v klidu“ a podobnČ. 67

7.2.3 Problémy spojené s vývojovými stadii Svoboda (2008, s. 213) zmiĖuje také fázové pĝestupky, které souvisí s urþitým vývojovým stadiem sportovce. Má na mysli napĜíklad vzdorovitost nebo odmítání autorit v pubescentním vČku (ve fotbale kategorie starších žákĤ – mladšího dorostu). Zabývat se podrobnČji jednotlivými ontogenetickými stadii a podrobnČ komentovat rozhodcovský pĜístup k nim by bylo nad rámec této publikace. Zaslouží si však alespoĖ krátkou poznámku. Pro období mladšího školního vČku (6 – 10 let, pĜípravky – mladší žáci) je fotbal pĜedevším hrou. Rozhodþí by se jim proto mČl dát co nejvČtší prostor, zachovat si nadhled a souþasnČ být pedagogem. V pĜípadČ potĜeby by mČl umČt vysvČtlit své rozhodnutí nebo pravidlové souvislosti. Pro starší školní vČk (12 – 14 let, starší žáci) je charakteristický nerovnomČrný osobnostní vývoj, spojený s výraznými tČlesnými, funkþními i psychickými zmČnami (Votík a Zalabák, 2011, 123). Z toho vyplývá i zmČna postoje k autoritČ, kterou si zpravidla sami vybírají. MĤže jí být trenér, ale i rozhodþí, dĤležitý je zejména osobní pĜíklad, charakteristický dĤvČryhodností, urþitou laskavostí, ale také pĜimČĜenou vážností a dĤsledností v jednání. Ostatní dospČlé mají dČti v tomto vČkovém rozmezí tendenci nerespektovat a vymezovat se vĤþi nim. Z toho mohou samozĜejmČ pramenit konflikty v prĤbČhu hry i nejrĤznČjší projevy nesportovního chování. Organické zmČny v tomto vedou i k odlišnostem v chování od uzavírání se do sebe na jedné stranČ až po nežádoucí projevy i agresi na stranČ druhé. V každém pĜípadČ je tĜeba volit k hráþĤm v této fázi vývoje individuální pĜístup. K dalšímu posunu dochází v období puberty (cca 14 – 18 let, tedy starší žáci a mladší dorostenci). Ti respektují trenéry i rozhodþí, kteĜí jsou spravedliví, rozhodní a pĜitom taktní se zdravou mírou tolerance i nadhledu. S pĜibývajícím vČkem se jejich projevy uklidĖují a ve vČtšinČ se dostávají do žádoucích fotbalových norem, takže pĜístup k nim se ve vČku 17 – 18 let již nijak výraznČ neliší od pĜístupu k dospČlým.

8. HERNÍ SYSTÉMY Ladislav BedĜich

8.1 ROLE: FOTBALOVÝ ROZHODþÍ Rozhodþí se v této sportovní hĜe – v jejím historickém vývoji – výraznou mČrou angažovali a je zĜejmé, že významnou roli ve sportovním dČji budou sehrávat i ve fotbalovém budoucnu. Souþasná pravidla nelze pokládat za dokonalá, lidský organismus prostĜednictvím svých smyslĤ v ošidných pĜípadech nestaþí objektivnČ posoudit jejich výklad v podmínkách vlastní hry, která tedy probíhá podle výkladu subjektivního, s Ĝadou rozhodnutí v neprospČch dynamiky hry, její efektivnosti, plynulosti a to za vydatného pĜispČní samotných hráþĤ (fauly neþitelné, skryté, simulace, verbální agrese aj.). ZpĤsob rozhodování nominovaných rozhodþích (hlavního a asistentĤ) se stává nedílnou souþástí pĜípravy hráþĤ na konkrétní utkání. Je tedy logické, že pĜedcházet konfliktním situacím se snaží i rozhodþí. Dokonalá znalost a racionální výklad pravidel, „vzdČlanost“ z teorie fotbalové hry vþetnČ fyziologie zatížení fyzického i psychického, aplikace metod, prostĜedkĤ, forem v kondiþní, psychické i taktické pĜípravČ atd. jsou pĜedpokladem úspČšného, objektivního Ĝízení utkání. Hodnocení výkonu rozhodÿího zĤstává problematickým, zvláštČ pak »zpĤsobu« jeho rozhodování. V souþasné dobČ se pro analýzy výkonu rozhodþího z pohledu kondiþních schopností, zpĤsobu pohybu po hrací ploše popĜ. nČkterých jiných vizuálnČ vnímatelných pohledĤ, využívají analytické programy identické pro analýzy herního výkonu hráþĤ (ProZone 3, Simi Motion 2D, 3D). Uvedené softwary nám umožĖují napĜ. zaznamenat pohybovou þinnost rozhodþího a následnČ vyhodnotit její ukazatele kvantitativní (absolvovaná vzdálenost v metrech) i kvalitativní (intenzitu zatížení). Pohybová charakteristika hlavního rozhodÿího je témČĜ identická s hráþi (A Guide to Fitness for Referees, 2002). Schopnost rozhodþího vykonávat pohyb vysokou intenzitou a po celou dobu hry mu 68

umožĖuje akceptovat tempo hry, zaujímání správných, nejvhodnČjšího postavení, které je jedním ze zásadních pĜedpokladĤ posuzování herních situací a následného rozhodování. PĜekonaná vzdálenost je v ĜadČ pĜípadĤ i vČtší, než Ĝady hráþĤ a je cca 12-14 km. PĜi porovnání rychlosti pohybu byla v utkání Premiere Lique nejvyšší rychlost dosažená hráþem (Thiery Henry) 9,37 ms-1, avšak nejvyšší rychlost rozhodþího (Mark Clattenburg) 9,44 ms-1, rychlost lokomoce – sprint byl u hráþe obsažen v 25,8 % z celkové pĜekonané vzdálenosti, u rozhodþího v 32,1 %.

8.2 SYNOPSE FOTBALOVÉ TEORIE Fotbal, jako sportovní aktivita širokých skupin populace na celém svČtČ, je jedineþným, nepĜehlédnutelným fenoménem, jehož jádrem je specifická sportovní þinnost, mající vliv na veĜejnost, ale souþasnČ mající urþité vztahy k celé ĜadČ oblastí spoleþenského života, jako napĜ. k ekonomice, vzdČlání a výchovČ, brannosti, k vČdČ, k umČní atd. Fotbal se jeví též jako zrcadlo spoleþenských pomČrĤ, je neustále ovlivĖován podmínkami vnČjšího prostĜedí a rĤznou intenzitou zasahuje do oblastí výše citovaných a ovlivĖuje je. Pro naši spoleþnost je obecnČ sport respektive i fotbal výrazem daleko hlubších potĜeb þlovČka, než jsou potĜeby animální, politické þi jiné. Sport je spojován s tvoĜením, a tím se do sportovnČ pohybových aktivit dostává etická i estetická problematika týkající se také pravidel sportu a sportovního chování. Popularita fotbalu je také dĤsledkem výzkumĤ, jejichž výsledky stále významnČji pronikají a následnČ ovlivĖují fotbalovou praxi. KromČ pravidelných svČtových kongresĤ Science in Football, obsahují fotbalovou tématiku programy významných mezinárodních vČdeckých kongresĤ, kde je praxe konfrontována a prĤbČžnČ Ĝešena s poznatky Ĝady vČdních disciplín, jako je zátČžová fyziologie, psychologie sportu, biomechanika, ale též souþasných teorií, jako je motorické uþení, psychomotorika, kouþink, management Ĝízení utkání aj. Rozbor fotbalu, fotbalové hry a jejího dČlení na jednotlivé komponenty þi parametry, je z pohledu teoretických a metodických potĜeb nezbytnou nutností nejen pro trenéry, hráþe, ale také pro rozhodþí. Fotbal je sportovní hra kolektivní, kde soutČživá aktivita dvou soupeĜících stran probíhá nejen v neustále nestandardnČ se mČnících podmínkách herní situace, nýbrž i v neustále se mČnících vztazích mezi stranami þi uvnitĜ tČchto stran a ke spoleþnému pĜedmČtu. Vztahy kompetice a kooperace vymezují status hráÿe a vyvolávají rĤzné sociomotorické role, kterým odpovídá urþitý herní výkon (role brankáĜe, obránce, záložníka, útoþníka, krajního þi stĜedového aj.). Fotbalová hra tedy obsahuje sociomotorické ÿinnosti vymezené pravidly, nad jejichž dodržováním bdí tým rozhodþích. 8.2.1 Herní výkon Herní výkon ve fotbale je ovlivnČn mnoha þiniteli a jejich vzájemnými vztahy a patĜí svojí strukturou k nejsložitČjším. Lze jej tedy chápat jako celkové množství intenzitou a kvalitou diferencované technicko-taktické, kondiÿní a psychické ÿinnosti, vyprodukované hráþem v utkání. Budeme-li abstrahovat hlavní pĜedpoklady pro výkonnost hráþĤ, pak výsledkem budou tĜi základní kvalitativnČ odlišné herní dispozice: dovednostní, kondiÿní a psychické. Uvedené dispozice mĤžeme souhrnnČ oznaþit pojmem výkonnostní kapacita, která je dominantním faktorem individuálního herního výkonu (Bukaþ, 2005). Jedním z faktorĤ silnČ pĤsobících na úroveĖ výkonu jsou tzv. skryté okolnosti, tj. oþekávání neznámého, þímž mohou být vnČjší podmínky utkání (povČtrnostní podmínky, kvalita hĜištČ, zpĤsob Ĝízení utkání rozhodþím, hra soupeĜe, projevy divákĤ aj.). Výsledný herní výkon týmu není jen jednoduchou sumou schopností jednotlivých hráþĤ, ale spíše je výsledkem jejich vzájemné integrace do týmu. Nezanedbatelným faktorem, ovlivĖujícím pomČrné využití útoþného a obranného potenciálu hráþe, je kromČ uplatĖování vlastního hernČ-taktického zámČru v podobČ obranné nebo útoþné aktivity odpor soupeĜe (Borbély et al., 2001). Vztahy mezi individuálním a týmovým herním výkonem jsou velmi úzké. Jádrem participace je samostatné rozhodování hráþe, tj. samostatná volba adekvátních Ĝešení herních situací. To dává smysl iniciativČ ve hĜe. 69

8.2.2 Fáze hry Fotbal je hra fyzicky vysoce nároþná vzhledem k rĤznorodostem akcí, intenzitČ hry, dobČ trvání utkání, požadované koncentraci na hru, tedy atributĤm ovlivĖujících rychlost Ĝešení herních situací, která závisí na zdatnosti a trénovanosti hráþe. Dčj na hĝišti se v podstatČ koncentruje na míþ a tedy »vlastnictví míþe« urþuje charakter herního konání hráþĤ, jejichž þinnost odpovídá aktuální herní situaci na hĜišti. Permanentní snaha po vlastnČní míþe (od okamžiku ztráty míþe zjevná snaha o jeho znovuzískání) je dána rychlým pĜechodem z útoþné do obranné fáze a opaþnČ. HovoĜíme ještČ tedy o tzv. pĝechodových fázích. „Hráþ na hĜišti buć brání, nebo útoþí. Není-li do tohoto základního dČje zapojen, je mimo herní kontext a na hĜištČ vlastnČ ani nepatĜí. Útoþnou fázi hry je možné považovat za rozhodujícího nositele herního napČtí, dramatu, bránČní je nevyhnutelnou podmínkou pĜežití v kontextu utkání“ (Borbély et al., 2001, 21-22). V utkání tak sledujeme dvČ základní fáze, z nichž útoÿná fáze zaþíná okamžikem, kdy mužstvo získalo míþ (má míþ v držení – pod kontrolou), a konþí v okamžiku, kdy míþ ztrácí. Obranná fáze naopak ztrátou míþe zaþíná (míþ má pod kontrolou soupeĜ) a konþí jeho opČtovným získáním. DĤležité pro útoþení i bránČní je taktéž zapojení hráþe mimo tČžištČ hry. V opaþném pĜípadČ hovoĜíme o tzv. vypadnutí z role.

8.3 SYSTÉMY HRY Od poþátku vývoje fotbalu až do nedávné doby byl pojem systém hry ztotožĖován s pojmem rozestavční hráÿĥ. V historickém kontextu mČlo synonymum svĤj význam a svoje opodstatnČní. Souþasná teorie moderního fotbalu vysvČtluje tyto pojmy z jiných aspektĤ, takže oba termíny jsou významovČ odlišné a nelze je ztotožĖovat ani zamČĖovat. Pro stávající významové rozlišení bylo rozhodující zdĤraznČní obsahu þinnosti hráþĤ v obranné a útoþné fázi hry, systém se stal pojmem dominujícím nad formou, tedy nad rozestavČním hráþĤ. Systém je obecnČ uspoĜádání prvkĤ do vztahĤ, které z daného souboru prvkĤ vytváĜejí relativní celek – jednotu, ve fotbale to znamená zpĤsob organizace hry týmu, uplatĖovaný v rámci a za podmínek urþitého rozestavční hráÿĥ, hráÿských rolí a vzájemné souÿinnosti hráÿĥ i formací. Veškerá tato þinnost je limitována faktory individuálními a týmovými, dispoziÿními a situaÿními, pĤsobícími v prĤbČhu hry. Herní systém definují Trappatoni a Cecchini (1999), Borbély et al. (2001) a Kaþáni (2005) jako základní zpĤsob organizace hry mužstva zahrnující rozestavČní hráþĤ, jejich funkce a úlohy v souladu s úþelnou dČlbou práce, jako model hry vycházející z využití hráþĤ ve zcela pĜesnČ definovaných a urþených funkcích nebo jako instrumentální formální prostĜedek, který umožĖuje hráþĤm zachovávat relativnČ stabilní prostorové vztahy. V charakteristice konkrétního systému u konkrétního týmu se objevuje Ĝada odlišností a specifik jako dĤsledek typologie hráþĤ, jako dĤsledek taktiky bránČní þi útoþení, to znamená zámČrného obsazování prostorĤ defenzivními þi ofenzivními typy hráþĤ (s herní dominancí v útoþné nebo obranné fázi hry, popĜípadČ univerzály) respektive jejich kreativity i reálného herního potenciálu. Výrazným rysem souþasného fotbalu je mj. znaþná variabilita uplatĖování herních systémĤ v prĤbČhu hry z aspektu držení míþe (zámČrné pĜeskupování hráþĤ do formací za úþelem odebrání míþe soupeĜi, tj. zhuštČním prostoru, vyvinutím tlaku na soupeĜe, tlaku na míþ nebo pĜi získání míþe za úþelem pĜesunu k soupeĜovČ brance, a vytváĜení herních situací pro finální zakonþení, pro stĜelbu). Za pozitivum pĜispívající k vyšší atraktivitČ fotbalu registrujeme pĜevahu ofenzivních snah, tedy vstĜelit více gólĤ, než soupeĜ, a ne obdržet ménČ gólĤ než soupeĜ. Styly hry – zatímco systémy hry jsou prakticky urþovány vývojem fotbalu, možnosti volby organizace hry jsou limitovány. Herní styl nabízí obrovské spektrum možností v kreativitČ. Herní styl trenérĤm nabízí velký manévrovací prostor. „Jestliže systémem a organizací hry dává trenér svému týmu život, pak herním stylem mu dává duši“ (Liþka, 2007, 10). Špiþkové týmy souþasnosti praktikují kombinaþní hru krátkých, rychlých pĜihrávek zapoþatou již obránci pĜes stĜedopolaĜe-playmakera, který hru Ĝídí, 70

urþuje její orientaci a tempo. Kreativita tČchto osobností je završena brilantním individuálním výkonem útoþníkĤ. Základní herní systém nedává pĜesný návod jak hrát, ale urþuje rámec hry, rozdČlení sil na hĜišti, pĜiþemž povČĜení hráþĤ jednotlivými hráþskými funkcemi respektuje jejich možnosti a pĜedpoklady plnit urþené herní úlohy (Kaþáni, 2005). Základní herní systém vyjadĜuje schéma, dané poþtem tzv. obráncĤ, záložníkĤ a útoþníkĤ. Je vnČjší formou znázornČní základního rozestavČní hráþĤ. Základní rozestavční a pĝechodové modifikace rozestavční hráþĤ je nutné v souþasném fotbale chápat jako znaþnČ dynamický a variabilní jev. Shrneme-li všeobecné i specifické aspekty architektoniky herních systémĤ, pak základními elementy systému budou filozofie trenéra, strategie herního pojetí, vyváženost i specifiþnost vyjádĜená úþelným využitím herního potenciálu hráþĤ. ZmČny v základním rozestavČní jsou rozpoznatelné jak v prĤbČhu jediného utkání (jako reakce mužstva napĜ. na vývoj utkání, na zmČnu rozestavČní soupeĜe, na hru ve vlastním oslabení þi oslabení soupeĜe apod.), tak i mezi jednotlivými utkáními (vzhledem jak k základnímu, tak i modifikovanému rozestavČní soupeĜe, kvalitou hráþĤ soupeĜe, popĜ. s prioritou vlastního, konkrétního taktického zámČru – zvítČzit, neprohrát, vstĜelit co nejvíce gólĤ apod.). V souþasnosti jsou nejþastČji praktikovány herní systémy 4-4-2 a 4-3-3 s rĤznými variantami rozestavČní, a to ve výkonnostním i profesionálním fotbale, v kategoriích mládežnických i dospČlých. Základní rozestavČní a pĜechodové modifikace rozestavČní hráþĤ je nutné v souþasném fotbale chápat jako znaþnČ dynamický a variabilní jev. Jejich realizace v utkání je podmínČna typologií hráþĤ vlastního i soupeĜova týmu, jejich herním stylem a herní zpĤsobilostí a také filozofií trenéra. 8.3.1 Herní systémy obranné ÚspČšnost obranného systému je podmínČna cílevČdomou spoluprací všech hráþĤ, kteĜí se zapojují do bránČní ihned po ztrátČ míþe, což pĜedpokládá zvládnutí technické i taktické stránky obranných HýJ a obranných kombinací. Obranné systémy jsou v moderním fotbale témČĜ dokonale propracovány (Peráþek a Tarkoviþ, 2005), takže kondiþnČ a technicko-takticky vyspČlé týmy je možné pĜekonávat jen velice obtížnČ. ZvláštČ pak, zaujímá-li tým základní obranné postavení. Každý tým, každý obranný systém, je nejménČ efektivní v okamžiku ztráty míþe, tedy v okamžiku, kdy se tým nachází v útoþném rozestavČní na útoþné polovinČ hĜištČ a herní prostory za obrannou linií, mezi jednotlivými formacemi i mezi hráþi jsou relativnČ nejvČtší. Využití takto vzniklé krátkodobé neorganizovanosti soupeĜe (který se nachází v pĜechodu do obranné fáze) lze využít k rychlému protiútoku a také k produktivnímu zakonþení. Obranné systémy dČlíme na systém obrany zónové, osobní, kombinované, presinkové. a) Zónová obrana PĜi aplikaci této obrany každý hráþ zodpovídá za urþitý prostor. Zónová obrana umožĖuje postupné pĜebírání a zajišĢování hráþĤ soupeĜe, vyžaduje od hráþĤ vysokou úroveĖ taktického myšlení a orientaci v prostoru. V souþasném fotbalu existuje nČkolik jejích variant, a to zónová obrana ƒ orientovaná na míþ – princip presinku, ƒ se 3-4 þlennou obrannou Ĝadou v linii se vzájemným zajišĢováním, ƒ podle aktivity hráþĤ mĤžeme rozlišit obranu vysunutou – aktivní, pĜi které bránící hráþi vyvíjejí obrannou þinnost již ve stĜedním pásmu a jejichž agresivita se stupĖuje na vlastní polovinČ (úmČrnČ roste smČrem k vlastní brance). Stažená – pasivní obrana je charakteristická pasivním ústupem bránících hráþĤ do obranné zóny (pĜed pokutové území). UmožĖuje uplatnit tzv. zhuštČnou obranu, vyþkávání na chyby soupeĜe, pĜípadnČ zachycování pĜihrávek s minimální aktivitou v boji o míþ. Zónové obrany v rĤzných systémech mají jedno spoleþné, tj. vytvoĜit tlak na soupeĜe a zhustit prostor v místČ bránČní. Jedno místo v zónČ je nejkritiþtČjší, je to prostor mezi stopery a stĜedními záložníky, pojmenovaný jako prostor centrální. DĤsledná obrana tohoto prostoru je stČžejní v kontextu celého bránČní mužstva. ÚspČšnost v herních þinnostech v tomto prostoru obvykle rozhoduje o výsledku utkání, proto musí být pokryt stopery a defenzivními záložníky s vysokou úrovní pohybových 71

schopností, fotbalových dovedností a taktického myšlení. Základem efektivní obranné spolupráce je individuální zvládnutí zónového bránČní jednotlivce (vystupování, blokování, odstupování, frekvenþní kroky všemi smČry, þisté odebírání míþe apod.). Rozhodþí by se v tomto pĜípadČ mČl pohybovat po diagonále a zĤstávat mírnČ za hrou. To mu jednak dává možnost optimálního boþního pohledu a za druhá zachovává dobrou výchozí pozici pro reakci na pĜípadný rychlý protiútok. b) Obrana osobní Bránící hráþ osobnČ obsazuje urþeného hráþe soupeĜe (tvĤrce hry, nebezpeþného stĜelce apod.). Tento zpĤsob obrany se v souþasném fotbale vyskytuje jen výjimeþnČ, uplatnČní nachází v konkrétních úsecích hry (pĜi presinku nebo pĜi standardních situacích). c) Obrana kombinovaná PĜi tomto zpĤsobu jsou nČkteĜí hráþi soupeĜe bránČni osobnČ, ostatní zónovČ. Existuje Ĝada variant vzhledem ke vzdálenosti od vlastní branky, vzhledem k poþtu osobnČ bránČných. NejþastČji se uskuteþĖuje v prostoru nebezpeþném pro stĜelbu nebo pĜi standardních situacích. Varianty kombinované obrany mĤžeme vyjádĜit rozestavČním hráþĤ, napĜ. ƒ s obrannou rezervou – liberem (volným obráncem), hrajícím za 2 pĜedními stopery nebo za 3 obránci, ƒ s pĜedním liberem – hrajícím na velkém prostoru, v obrané fázi brání v prostoru pĜed obrannou linií nebo je v této linii zaþlenČn (ve fázi útoþné podporuje útok), ƒ s pĜedním obranným štítem (defenzivním stĜedovým hráþem), pĜípadnČ povČĜeným k osobnímu bránČní protihráþe, pĜedevším k zabezpeþení prostoru v blízkosti pokutového území. d) Obrana presinková Je aplikovaná za úþelem rychlého získání míþe a eliminace nebo pĜedcházení tlaku soupeĜe. Její realizace je možná ve všech prostorech hĜištČ (nejþastČji v útoþném a stĜedním pásmu). Efektivita presinkové obrany závisí na zkrácení a zúžení herního prostoru pro soupeĜe, na úspČšnosti v obranných herních þinnostech (na užité agresivitČ), tzn. na schopnosti vytvoĜení þasového a prostorového deficitu pro soupeĜe jako pĜedpokladu k chybČ v technice i taktickém chování. Presinková obrana se vyznaþuje množstvím osobních soubojĤ a klade velké nároky na koncentraci pozornosti a dĤslednost v trestání pĜípadných pĜestupkĤ. SouþasnČ ovšem vyžaduje pĜimČĜenou velkorysost (nikoli benevolenci). 8.3.2 Herní systémy útoÿné Systémy útoþné s fázemi zakládání, vedení a zakonÿení útoku jsou realizovány v rĤzných prostorech hĜištČ (stĜedem, podél postranních þar). UplatnČní zpĤsobu závisí na dispozicích hráþĤ, respektive na organizaci obranné þinnosti soupeĜe. Podle tČchto aspektĤ mĤžeme rozlišit tzv. postupný útok, rychlý protiútok, kombinovaný útok a nátlakovou hru (Bangsbo a Peitensen, 2000; Kaþáni, 2005; Votík a Zalabák, 2000). a) Postupný útok Je založen na kombinaþní hĜe v blocích uplatĖované proti soupeĜovČ zorganizované obranČ. ÚspČšnost tohoto systému rezultuje z þinnostní kooperace hráþĤ, z úrovnČ jejich taktický a technických dovedností. Pro rozhodþí tento systém znamená maximální ostražitost v posuzování osobních soubojĤ a souþasnČ klade velké nároky na optimální rozdČlení týmové kooperace. Rozhodþí musí dĤslednČ uplatĖovat široce diagonální systém Ĝízení utkání (pĜedevším s ohledem na dlouhé diagonální pĜihrávky) a poskytnout dostateþné pravomoci asistentĤm v jejich pracovním prostoru. Vyplatí se pohyb mírnČ za hrou – tak má pĜehled o postupném útoku a souþasnČ si zachovává možnost reagovat na pĜípadný brejk. MČl by umČt pĜedvídat a pokud možno s pĜedstihem reagovat na možnost dlouhé pĜihrávky, která 72

pro nČj znamená pĜenesení hry vČtšinou až k pokutovému území. PĜi prodloužení diagonály až na hranici pokutového území nebo dokonce k rohovým praporkĤm je tĜeba zvážit riziko založení rychlého protiútoku a s tím souvisejícího rychlého pĜesunu. b) Rychlý protiútok Je založen na co nejrychlejším pĜenesení hry k soupeĜovČ brance a využití nepĜipravenosti þi dezorganizace obrany soupeĜe. ÚspČšnost je limitována schopnostmi jednotlivých hráþĤ – schopnostmi anticipace a rychlého rozhodování, úrovní techniky, pohybovým potenciálem zainteresovaných hráþĤ (rychlostí lokomoce). Klade zvýšené nároky na koncentraci asistentĤ a zvyšuje obtížnost jejich práce dlouhými pĜihrávkami. S nimi stoupá obtížnost pĜesného posouzení okamžiku pĜihrávky a pĜípadného ofsajdu nabíhajícího útoþníka. Asistent také musí umČt rozhodþímu pomoci s posouzením místa pĜestupku v blízkosti pokutového území. Rozhodþí by pak mČl umČt pĜedvídat a zaþít se pĜi hrozícím riziku založení rychlého protiútoku pĜesouvat s mírným pĜedstihem, aby pĜestupky posuzoval z co nejlepší vzdálenosti. Z hlediska nesportovního chování pĜedstavují rychlé protiútoky riziko v rozlišení pĜestupku v pĜípadČ zmaĜení slibnČ se rozvíjející útoþné akce a vyložené brankové pĜíležitosti. MĤžeme se setkat i se surovou hrou þi hrubým nesportovním chováním zejména od obráncĤ, kteĜí mohou být frustrováni neúspČchem v osobních soubojích s rychlým a hbitým hrotovým hráþem. c) Kombinovaný útok Je založen na uplatnČní prostupnosti pĜedchozích útoþných systémĤ - postupného a rychlého, na prolínání a symbióze parametrĤ obou systémĤ. Ve hĜe špiþkových fotbalových týmĤ mĤžeme zaznamenat urþité standarty ve vytváĜení þi Ĝešení herních situací v útoþné þi obranné þinnosti. Na pĜekonání dokonale fungujících obran musí mužstvo používat široké spektrum útoþných akcí a musí také využívat tzv. centrálního prostoru (Obrázek 20) pĜed obranou soupeĜe (pĜed stopery). Útoþný styl nejlepších mužstev spoþívá pĜedevším ve schopnosti zaujímání výchozích pozic s následným nábČhem útoþníkĤ (jednoho, dvou) do tohoto prostoru (Jirkal, 2008). Pohyb a spolupráce ofenzívy ve všech podobách spolu s dokonalostí v ovládání míþe je v souþasnosti jedinou možností, jak se prosazovat v postupném útoku, ale také v protiútocích. d) Rotaþní princip útoþení Tento princip bylo možno zaznamenat mj., v týmu NČmecka. PĜed dvČma defenzivními stĜedovými hráþi se pohybuje trojice hráþĤ (Schweisteger, Ballack, Podolski), která se po ztrátČ míþe stahuje do stĜední zóny se snahou znesnadnit þi zpomalit vedení útoku soupeĜem a která je klíþovou pro vedení a zakonþení útoku pĜi vzájemné souþinnosti s hrotovým hráþem (Klose). Hra s jediným útoþníkem a tĜemi podhroty je založena na þastém mČnČní míst a rotaci tČchto hráþĤ. K úspČšnému pĜekonání stĜední zóny a následnému vytváĜení situací pro zakonþení pĜispČlo »vyvážení« míþe a zapojení do útoþné fáze Lahma (z postu levého krajního obránce).

Obrázek 20: BránČní centrálního prostoru v rozestavení 4-2 (Borbély 2006)

Obrázek 21: Rotaþní princip útoþení (Borbély 2006)

73

9. HODNOCENÍ A ROZVOJ ROZHODþÍCH Václav Mitáš

9.1 DELEGÁT SVAZU Role delegáta prošla, stejnČ jako u rozhodþích, svým historickým vývojem. Je vyslancem Ĝídícího orgánu a dohlíží na celkové zabezpeþení utkání, i když v oþích laické a bohužel leckdy i odborné veĜejnosti je jeho zásadním úkolem odhalovat a zejména postihovat chyby rozhodþích. To je však pouze jeden z celého širokého penza delegátových úkolĤ. Stále þastČji se objevuje dĤraz na to, aby se z identifikátora chyb a hodnotitele stal nedílnou souþástí vzdČlávání a odborného rozvoje rozhodþích. 9.1.1

Delegátova image

Chce-li mít delegát potĜebnou autoritu, musí svou image stejnČ jako rozhodþí cílenČ budovat. Je pĜitom dĤležité, jak sám sebe vnímá, ale i jakou má mezi rozhodþími povČst. Ta vychází z jeho profesního backroundu – jakou soutČž Ĝídil, jak byl úspČšný, ale také z toho, jak odbornČ se umí k hodnocení utkání postavit. ƒ PomČrnČ velkou autoritu mČl mezi prvoligovými rozhodþími teplický Jaroslav Melichar. Nikdy nebyl aktivním rozhodþím, ale dokázal pĜesnČ vystihnout podstatu pĜístupu rozhodþího k utkání a také klíþové okamžiky.

9.1.2

Delegát – pedagog

Velmi dĤležitá je i pedagogická taktika a zpĤsob vedení hodnotícího rozhovoru. MČl by umČt vystihnout hned na poþátku pozitiva výkonu a najít, za co by rozhodþího pochválil. Teprve potom by mČl pĜistoupit ke kritice. I ta by však mČla být konstruktivní a v pĜípadČ vytýkaných nedostatkĤ nabídnout možnosti a tipy Ĝešení. Podstatou kritiky je spoleþná práce na zlepšení výkonu rozhodþích, nikoli soupeĜení mezi ním a delegátem. Ke konsenzu delegát zaruþenČ nedojde, pĜestane-li rozhodþím naslouchat a bude opakovat „musíš“. NČkteĜí z observerĤ v pĜípadČ konfliktu nebo nesouhlasu pĜestávají komunikovat, napíší známku, zaklapnou desky a odejdu. Ani to sudím v jejich profesním rĤstu pĜíliš nepomĤže, stejnČ jako cynismus, sarkasmus a ironie nebo hledání spojencĤ mezi dalšími þleny rozhodcovského týmu. Delegát by mČl v každém pĤsobit jako stabilizaþní faktor a nevnášet mezi jeho þleny rozbroje. ZpĤsob, jakým delegát dokáže naslouchat a hovoĜit je dĤležitou souþástí jeho image. Ta je pro rozhodþí podstatná – dobrý delegát nebudí strach už od okamžiku delegace a je pĜirozenou souþástí rozhodcovského týmu. Podílí se na pĜíznivé a pozitivní atmosféĜe pĜed utkáním, dokáže zklidnit vypjatou situaci a pomoci rozhodþím v komunikaci s funkcionáĜi klubĤ i s aktéry utkání.

9.2 HODNOCENÍ BEZPROSTĜEDNČ PO UTKÁNÍ StejnČ, jako se rozhodþí pĜipravuje na svĤj výkon, nemČl by ani delegát podcenit pĜípravu na svĤj klíþový úkol, jímž je hodnocení bezprostĜednČ po utkání. Nikdo a nikdy nemá vČtší šanci využít silných dojmĤ spojených s utkáním, než jaká je pár desítek minut po závČreþném hvizdu v klidném prostĜedí kabiny rozhodþích, kam nemá nikdo nepovolaný pĜístup. Delegát si musí pĜipravit podklady – projde své poznámky z prĤbČhu hry a mĤže si i písemnČ naþrtnout pár bodĤ, které chce s rozhodþími probrat i v jakém poĜadí. Vstup do hodnocení by mČl být pokud možno vstĜícný a pokud možno, pak i trochu odlehþený. I když se pozápasové hodnocení vrací k právČ skonþenému utkání, mČlo by být zamČĜeno také do budoucnosti – tzn., co mĤže rozhodþí využít a posílit, ale také co a jak by mČl zlepšovat. ýím konkrétnČjší tyto informace budou, tím lépe se mu bude pracovat. 9.2.1 Poskytování zpčtné vazby Odhlédneme-li od delegátovy povinnosti vyþíslit známku, o které ještČ bude Ĝeþ, je jeho základním úkolem realizovat po utkání pohovor s rozhodcovským týmem a poskytnout mu zpČtnou vazbu. Ta má 74

tĝi základní techniky: pochvalu, pozitivní usmČrnČní a kritiku. V každém pĜípadČ však musí splĖovat dvČ nezbytné podmínky: motivovat a zejména vést nebo alespoė nabídnout možnosti ke zlepšení. Vždy platí, že hodnocení má vycházet z pĜedvedeného výkonu. MĤže zahrnovat poznatky z práce a projevĤ osobnosti sudích pĜed utkáním i po jeho skonþení, ale to je všechno. Nevrací se k pĜedcházejícím zkušenostem (pokud nechce nabídnout možnost srovnání nebo naznaþení zlepšení) ani neþerpá ze zprostĜedkovaných poznatkĤ. PrávČ zde se výraznČ projeví delegátova osobnost – je schopen maximálnČ využít svých zkušeností i pozorování a nepotĜebuje k tomu rady ani svých kolegĤ, ani funkcionáĜĤ a už vĤbec ne televizních komentátorĤ nebo dokonce divákĤ. Hodnocení po utkání je tĜeba dobĝe naÿasovat. To zpravidla nebývá problém, protože platí obecnČ uznávaná zásada pĜistupovat k nČmu až po splnČní všech administrativních náležitostí spojených se zápasem a v dobČ, kdy jsou rozhodþí osprchovaní a obleþení v civilu. Sprcha trochu zmírní únavu a zejména dá odeznít emocím, které v závČru doby hry zpravidla eskalují. I tehdy ovšem platí zásada struÿnosti a jasnosti. ýím více zásadních informací dokáže delegát sdČlit v rozumném þasovém rámci, tím více si jich rozhodþí zafixuje pro svou další práci. Aby to však rozhodþí vĤbec mČl dĤvod udČlat, musí z delegáta cítit zájem o svou práci i vzájemný respekt. Pokud se hodnocení omezí pouze na výþet chyb a jejich minutáže, pak sice splní povinnost seznámení rozhodþího s koneþnou klasifikací a jejími dĤvody, na zlepšení výkonnosti však zásadní vliv patrnČ mít nebude. Zájem a otevĝenost vytváĜejí optimální platformu pro diskuzi o konkrétních kladech i záporech a motivují k hledání možnosti zlepšení. A pokud jde o metodu, pak platí zásada, že závČreþné hodnocení je dialog, pro nČjž je nezbytné vytvoĜit odpovídající prostĜedí. Tomu brání dlouhé monologické projevy, ale také nekonstruktivní nebo konfliktní atmosféra. A protože rozhodþí už svou práci odvedl na hrací ploše, je vytvoĜení atmosféry pohovoru po utkání spíše vČcí delegáta. Je dobré uvČdomit si, že k tomu nepĜispívají jen komunikaþní dovednosti, ale i dojmy ze vzájemné kooperace v rámci zápasu a také delegátova povČst. Zaþít tedy na optimalizaci atmosféry pracovat, až když jsou rozhodþí osprchovaní a obleþení v civilu, už mĤže být trochu pozdČ. 9.2.2 Pochvala, kritika a pozitivní usmčrnční Jak jsme již naznaþili, mČla by být pochvala nedílnou souþástí každého hodnocení. To platí ve škole, v rodinČ, to platí dokonce v managementu a není dĤvod, aby to neplatilo i u práce s rozhodþími. I ona však má urþitá pravidla. PĜedevším nemá být laciná, ale pokud možno upĜímná a mČla by se týkat velmi konkrétních oblastí. Za druhé by mČla sdČlit, jaký význam ona oblast mČla pro celkový výkon – napĜ.: „dobĜe jste bČhal a máte výborné poziþní postavení, proto jste mohl dobĜe posoudit klíþové situace v pokutových územích“, nebo tĜeba: „od zaþátku jste reagoval i na drobné projevy nesportovních chování, proto jste nemusel sahat k osobním trestĤm a když už jste udČlil v 75´ minutČ žlutou kartu, všichni to brali vážnČ a to pomohlo ke klidnému prĤbČhu konce zápasu“. A samozĜejmČ nezapomínejme povzbudit k opakování kladných stránek i v budoucnu. Z pochvaly lze dobĜe pĜejít k pozitivnímu usmčrnční. Už jsme spoleþnČ našli konkrétní klady, už víme, jak tyto jednotlivosti pĜispČly k celkovému výkonu v zápase a tak mĤžeme zmínit i to, co je dobré do budoucna zlepšit: „VýbornČ bČháte, dobĜe se poziþnČ stavíte, ale stojí vás to spoustu sil. Zkusme spoleþnČ promyslet, jak by váš pohyb mohl být ekonomiþtČjší“. Nebo tĜeba: „VýbornČ reagujete i na nepatrné projevy nesportovního chování a pak nemusíte Ĝešit velké problémy. Jste ale už od poþátku možná zbyteþnČ razantní. Zkuste se zamČĜit na svou verbální a neverbální komunikaci“. Zdá se, že nejvČtším problémem mĤže být kritika. Tam na jedné stranČ hrozí názorový stĜet a konflikt a na stranČ druhé hrozí nebezpeþí, že rozhodþího zbyteþnČ demotivuje. Proto je vhodné kritizovat vždy spíše þinnost než osobu. „To rozhodnutí nebylo dobré“ zní kvalitativnČ trochu jinak než „pískal jsi špatnČ“. Klíþovou otázkou kritiky je vzájemný respekt, který oba komunikaþní partneĜi prostČ musí vnímat, a také fakt, že by mČla umČt pojmenovat dĤvod chybného rozhodnutí i to, jak mu lze v budoucnu pĜedejít. Pramení-li špatné rozhodnutí z pohybu, mČlo by být vyĜþeno jak jej zlepšit, 75

pochází-li z malé psychické odolnosti, mČl by rozhodþí dostat návod, jak ji zvyšovat. Obecná pravda Ĝíká, že kritizovat je lepší mezi þtyĜma oþima. To se v rámci fotbalového zápasu tČžko povede, rozhodnČ by ale mČla platit zásada nekritizovat nikoho, není-li pĜítomen – chybČjícího rozhodþího pĜed asistenty, slabšího asistenta pĜed zbylými þleny týmu a podobnČ. Rozhodþí velmi ocení empatii – když se delegát dokáže vcítit do jejich konkrétní situace na hĜišti a rozumČt dĤvodĤm i východiskĤm jejich zápasového managementu jako celku i Ĝešení konkrétních pĜestupkĤ. Empatie však není, když delegát vypráví, jak nČco podobného pĜed lety Ĝešil on sám. Kontext je vyjádĜen slovy „tady a teć“, tedy rozhodþím, zápasem a okamžikem, který je pĜedmČtem rozboru. Jde-li o závažnou chybu v klíþové herní situaci, mČl by ji delegát umČt velmi dobĜe popsat, pĜípadnČ mĤže vyzvat rozhodþího þi asistenta, aby to udČlal sám. ArbitĜi o zásadních momentech vČtšinou velmi dobĜe vČdí. Buć je popíší objektivnČ a tĜeba i pĜiznají chybu nebo nejistotu, nebo budou hledat nejrĤznČjší výmluvy. To však zkušený hodnotitel velmi dobĜe pozná. AĢ však situaci popíše kdokoli, musí chybující dostat možnost vysvČtlit své rozhodnutí nebo se k nČmu alespoĖ vyjádĜit. Velmi dĤležité jsou i další souvislosti a kontext té které situace: doba hry, stav utkání, pomČr sil na hĜišti, atmosféra zápasu a celá Ĝada dalších. Poté lze vyslovit názor a celou vČc reálnČ zhodnotit – co bylo konkrétnČ špatnČ a jaké byly následky takového rozhodnutí – zmČna skóre nebo výsledku, zmČna atmosféry na hĜišti, eskalace agresivity þi nesportovního chování a podobnČ. Ani po kritice by však rozhodþí nemČl ztratit dojem, že jej delegát respektuje a nemČl by zapomenout na dobré aspekty své práce v rámci utkání. 9.2.3 Rozhodÿí v pozápasovém hodnocení StejnČ, jako není jednoduché vyslovit pochvalu a zejména kritickou pĜipomínku, nemusí být jednoduché ji pĜijmout. Jakž tak to umíme v prvním pĜípadČ. I na pochvalu je dodĜe reagovat, nebo alespoĖ dát najevo, že jsme ji vnímali, a že si jí vážíme. Nejsou pĜitom nutné žádné další proslovy. PonČkud obtížnČjší to mĤže být s kritikou, kterou patrnČ nikdo neslyší rád. DĤležitý je v tom pĜípadČ již tolikrát zmiĖovaný respekt jak k roli delegáta obecnČ, tak k osobČ toho konkrétního, kterému stojíme tváĜí v tváĜ. To pomĤže nestavČt se a priori do opozice, ale dobĜe a také úþelnČ reagovat jak na výtky oprávnČné, tak na ty, o nichž se domníváme, že takové nejsou. V každém pĜípadČ je nejen slušné, ale také úþelné hodnocení pozornČ naslouchat a reagovat klidnČ. Pokud je kritika oprávnČná, není od vČci se omluvit, ale také vyjádĜit vlastní pocity (mrzí mČ to, štve mČ to a podobnČ). Když navíc dokážete sami odhalit pĜíþiny a Ĝíct, co byste udČlali jinak, máte vyhráno. Ne že byste snad svého hodnotitele dojali a on by zmČnil známku, ale sami pro sebe víte, kde byl problém a jak se takové chybČ napĜíštČ vyhnout. Pokud je kritika neoprávnČná, zkuste požádat u zpĜesĖující informace a až pak sdČlte svĤj názor, samozĜejmČ podložený konkrétními argumenty. I tak však zĤstaĖte klidní – stejnČ jako jste v pĜípadČ klíþových rozhodnutí na hĜišti sami vy, zĤstává v hodnocení osamocen i delegát. A ten nejrozumnČjší arbitr dobĜe ví, že nejde ani tak o konkrétní známku, jako o to, jak si buduje svou dlouhodobou povČst nejen o klubĤ, ale i u komise a v neposlední ĜadČ také u sboru delegátĤ.

9.3 VYBRANÉ PEDAGOGICKÉ ASPEKTY A MOŽNOSTI ROZVOJE ROZHODþÍCH Velmi dĤležitou a nČkdy tak trochu opomíjenou souþástí rozhodcovského týmu je delegát utkání – v mezinárodním fotbale Referee Observer. Ten plní vedle zastupující a kontrolní funkce v rámci každého utkání také roli hodnotící a má tak pĜímý vliv na práci s rozhodþími i na jejich profesní rĤst. I když to tak ve všech pĜípadech nebývá, nemČlo by jít ani tak o výslednou známku, jako spíše o pedagogické aspekty hodnocení.

76

9.3.1

Obecné aspekty hodnocení

V nejobecnČjších principech lze hodnocení rozdČlit na prĤbČžné, které realizuje delegát bezprostĜednČ po zápase a sumativní. To je v kompetenci pĜíslušného Ĝídícího orgánu, potažmo komise rozhodþích. Znovu je tĜeba Ĝíci, že by nemČlo jít pouze o matematický prĤmČr známek, ale o získání komplexního pohledu zejména na silné a slabé stránky konkrétního arbitra. Jen tak mĤže hodnocení plnit vedle své informativní a diagnostické funkce plnit i roli formativní – komise získá informace, stanoví diagnózu a zpĤsob další práce s rozhodþím. MĤže tak formulovat oblasti ke zlepšení a neopírá se pouze o jediný subjektivní názor. 9.3.2

Problém orientace na známku

Nevýhodou souþasného zpĤsobu hodnocení, jakkoli je jiná možnost obtížnČ pĜedstavitelná, je pĜeakcentovaný dĤraz na vyþíslení známky, kde jde o každou desetinu potĜebnou pro závČreþný výkonnostní žebĜíþek. Jednak odvádí od samotné podstaty hodnocení, jíž by mČla být pĜedevším podpora silných stránek a upozornČní na nedostatky. Motivace rozhodþího pak mĤže být spíše vnČjší (snaha dosáhnout co nejlepší známky), než vnitĜní – pracovat na sobČ, zlepšovat se a odĜídit utkání co nejlépe. Velmi þasto pak sudí „pískají pro delegáta“. Velmi dobĜe totiž ví, co má ten který rád, na co dbá a nad þím je ochoten velkoryse mávnout rukou. Není divu, že i neúspČch je mČĜen spíše hodnotou známky a rozhodþí se mu snaží vyhnout nejrĤznČjšími prostĜedky, þasto až manipulativními. Objevuje se podbízení, škemrání, þas od þasu i pláþ – tedy projevy do jisté míry nezralé. To všechno rozhodcovskou skupinu diferencuje a mĤže dojít až k nežádoucím projevĤm v sociálních vztazích. ƒ Rozhodþí krajského pĜeboru se cítil zralý na postup do divizních soutČží. V kolektivu kolegĤ se dobĜe vČdČlo o zápisníþku, který vlastní, a do nČhož si zaznamenává známky nejen své, ale i svých potenciálních konkurentĤ. Porovnával je s tČmi svými a zcela zapomnČl na další nutné souvislosti, jimiž jsou vedle praktických výkonĤ také osobnostní vlastnosti.

Komise rozhodþích pĜitom mají nČkolik možností: Mohou se zamČĜit pĜedevším na slovní hodnocení. Problémem však bude vedle rozdílného pohledu jednotlivých observerĤ také odlišná schopnost exaktnČ pojmenovat jednotlivé složky výkonu rozhodþího. PĜesto je komplexní hodnocení jedním z možností Ĝešení tohoto problému. Pak se pĜímo nabízí vtáhnout rozhodþího (nebo alespoĖ jejich vybranou skupinu) pĜímo do hodnotícího procesu. To lze realizovat napĜíklad prostĜednictvím projektu Talent – mentor. Mentor má k dispozici zprávy delegáta a mĤže s ním jednotlivé body rozebírat, optimálnČ u videozáznamu. ƒ Komise rozhodþích ledního hokeje ýSLH v sezonČ 2012 / 2013 zcela odstranila numerickou evaluaci rozhodþích a pĜistoupila k formuláĜĤm zahrnujícím jednotlivé aspekty rozhodcovské práce. Každý delegát po utkání vyznaþí jak klady, tak slabá místa a na spoleþných schĤzkách v prĤbČhu sezony i po jejím skonþení budou sestavovat hodnocení každého rozhodþího jednotlivČ.

Ani stanovení klasifikace delegátem není zcela samozĜejmé a bez problémĤ. Pro profesionální rĤst a identifikaci potĜeb jednotlivých arbitrĤ totiž komise rozhodþích nepotĜebují pouze vyþíslené známky, ale zejména informace o silných i slabých stránkách svých svČĜencĤ. Co je tĜeba v jejich rozvoji podpoĜit, na co položit zvýšený dĤraz, pĜípadnČ jaké nedostatky odstranit. Tyto informace nezískají ze samotné známky, nýbrž ze slovního hodnocení. Pro delegáta se tak velmi þasto stává slabým místem hodnocení domnČnka, že je tĜeba nejdĜíve urþit úroveĖ výkonu rozhodþího (špatný, dobrý, uspokojivý apod.), poté stanovit þíselnou hodnotu klasifikace v odpovídajícím rozmezí a nakonec napsat slovní hodnocení tak, aby odpovídalo tČmto aspektĤm. ýasto pak v obavČ, že by se do þíselného vyjádĜení „netrefil“ nenapíše vČci, které by komise o rozhodþím mČla vČdČt.

77

9.3.3 Rozhodcovský kouÿink Kouþink, nebo chcete-li kouþování, není trénování ve sportovním slova smyslu, ale nČco spoleþného s ním pĜece jen má. Snaží se objevit vnitĜní zdroje, které rozhodþímu mohou pomoci k úspČchu. Je orientován na celou lidskou osobnost a mĤže pomoci zlepšit nejen sebevČdomí a sebedĤvČru (které mají mnozí rozhodþí na solidní úrovni), ale také sebereflexi, která pomĤže v reálném náhledu na vlastní výkony i výkonnost. Pomáhá v optimální psychické i fyzické pĜípravČ, pracuje s obavami, strachem i stresem. Jde o velmi odborný pĜístup k práci s þlovČkem, který je v našich zemČpisných šíĜkách stále v plenkách obecnČ i ve sportu a v rozhodcovství tím více. Kouþování je dlouhodobČjší spolupráce, založená na vztahu kouþe a kouþovaného, založená daleko více na vytvoĜení bezpeþného prostĜedí a podpoĜe, než na radách þi plánech. V centru pozornosti je klient, který sám Ĝídí postup a smČr spolupráce. S podporou kouþe také sám hledá možnosti a zpĤsoby Ĝešení. Na rozdíl od psychoterapie se kouþink tolik neohlíží do minulosti a primárnČ neĜeší klientovy osobní problémy (i když druhotnČ mĤže pĜinést i takový efekt), ale orientuje se spíše na budoucnost a jeho výkon. Spíše než na otázku „proþ“ dává odpovČć na „jak“. Na rozdíl od mentorování, které je založeno na mentorovČ osobní zkušenosti (a které je úspČšnČ využíváno v programu Talent – mentor) nepotĜebuje kouþ mnoho informací o klientovČ odbornosti – celý proces víceménČ Ĝídí kouþovaný sám. Proto je klíþové, aby byl klient vnitĜnČ motivován dosáhnout zlepšení. Kouþ je orientován na celkový rozvoj, proto se pĜíliš nezamČĜuje na konkrétní chyby ve výkonu z hlediska aplikace pravidel, ale pomáhá klientovi – v našem pĜípadČ rozhodþímu stanovovat si reálné cíle a uvČdomovat si své postupy, pĜístupy i postoje. Firmy ke kouþinku zpravidla sahají, když pĜed své zamČstnance postaví novou výzvu. MĤže jí být povýšení do nové funkce, zvýšení odpovČdnosti, nastavení významného cíle a podobnČ. Analogicky jej tedy lze aplikovat u rozhodþích, kteĜí se stali nováþky na listinČ nejvyšších soutČží, kde se setkávají s novým prostĜedím, ale také se zvýšeným tlakem a novými stresujícími situacemi. Druhou možností využití kouþinku je chvíle, kdy byla identifikována nČjaká zásadní potĜeba – eskalace stresu, Ĝešení konfliktĤ, problémy v komunikaci a podobnČ. To všechno pĜináší vedle psychických a psychosomatických i zdravotních obtíží i snížení pracovního výkonu jak co do objemu, tak zejména z hlediska kvality. U celé Ĝady objektivnČ dobrých i vynikajících rozhodþích lze objevit období, kdy šla jejich výkonnost dolĤ, a mČli za sebou Ĝadu nepovedených zápasĤ. Také to je pĜíležitost pro kouþe. Nebude pĜitom v první ĜadČ hledat chyby a jejich pĜíþiny, ale pomĤže rozhodþímu orientovat se na zmČnu a zlepšení aktuální výkonnosti. To ovšem neznamená, že klient si dĤvody zhoršení postupnČ neuvČdomí sám a nerozhodne se je odstranit. Pro rozhodþí je vhodné jak osobní kouþování (nČkdy je používán pojem životní kouþink nebo anglický termín Life Coaching), které je zamČĜené na témata vnitĜního a osobního života, ovlivĖující samozĜejmČ i profesní výsledky, i profesní kouþování (kouþink pĜi výkonu). Oby pĜístupy jsou zamČĜeny na zmČnu a zlepšování výkonnosti. U prvního lze najít jistou paralelu s terapií (zejména tou, která vychází z humanistické psychologie), u druhého spatĜujeme jisté podobnosti s tréninkem v psychosociálním slova smyslu. ƒ Kouþování rozhodþích je skuteþnČ na poþátku nejen u nás, ale i v EvropČ a ve svČtČ a nejen u fotbalu. Komise rozhodþích ýeského svazu ledního hokeje aktuálnČ pĜipravuje projekt, který bude monitorovat možnosti využití tohoto specifického pĜístupu. V první fázi u nováþkĤ mezi profesionálními rozhodþími kategorie Junior Profi.

10. FOTBALOVÍ DIVÁCI Václav Mitáš Sportovní diváci a v našem sociokulturním prostĜedí, zejména pĜíznivci fotbalu a hokeje, jsou nedílnou souþástí sportovního koloritu a lze konstatovat, že právČ oni jsou cílovou skupinou jakéhokoli sportu. PrávČ pro nČ jsou organizovány vrcholové turnaje i utkání výkonnostních a amatérských soutČží. Oni 78

tvoĜí žádanou kulisu a v neposlední ĜadČ právČ oni jsou pĜíjemci reklamy, která tvoĜí podstatný zdroj pĜíjmĤ klubĤ, národních i mezinárodních sportovních asociací a která v posledku dostihla i olympijské prostĜedí. Na druhé stranČ, jak píše Slepiþka (2009, 180) „…je empiricky ovČĜeno, že významné sportovní akce, které jsou divácky atraktivní, pĜivedou ke sportu nové aktivní zájemce, pĜedevším z Ĝad dČtí a mládeže“. Podívejme se však v této þásti na sportovní diváctví z pohledu rozhodþího. Atmosféra, vytváĜená diváky na nČj totiž pĤsobí velmi podobnČ jako na sportovce. Na jedné stranČ se mĤže stát motivaþním faktorem podporujícím jeho výkon, na stranČ druhé však (a to je zejména u mladých arbitrĤ þastČjší pĜípad) mĤže tvoĜit významný negativní tlak, který snižuje koncentraci, dotýká se sebevČdomí, má zásadní vliv na emoce a mĤže mít celkovČ negativní vliv na výkon rozhodþího.

10.1 BČŽNÍ DIVÁCI A MALÉ DIVÁCKÉ SKUPINY 10.1.1 Excesivní projevy jednotlivcĥ a malých skupin Negativní projevy, s nimiž se u divákĤ setkáváme, mají vazbu na celkový stav spoleþnosti. Náš život je spjatý s nejrĤznČjšími konvencemi, které nás nutí kontrolovat vlastní emoce a jejich projevy. Nutí nás neĜíkat vždy a za všech okolností, co si myslíme, protože by to bylo jednoduše nevhodné. Vyžaduje kontrolu reakcí napĜíklad na domnČlou nebo skuteþnou kĜivdu, nedávat najevo hnČv nebo dokonce vztek. Sportovní prostĜedí naopak umožĖuje dát emocím volný prĤchod, zvlášĢ když se tak dČje ve skupinČ podobnČ smýšlejících lidí. To je napĜíklad pĜípad malých diváckých skupin na utkáních, které zpravidla nejsou nijak organizované a mají své jednání víceménČ pod kognitivní kontrolou. Vlastní emocionální prožitek tČmto diváckým skupinám pĜináší samotný zápas, nabízející podle Mikšíka (2005, 186) sledování fyzického stĜetávání soupeĜĤ s vysokým nábojem herní agresivity nebo dynamický sled událostí s rychle se stĜídajícími stavy euforie, obav nebo zklamání. Ty jsou navíc zesilovány tím, jak na nČ reaguje nejbližší okolí nebo samotní hráþi. To je ona atmosféra, pro kterou sledujeme sportovní zápasy nebo jejich televizní pĜenosy radČji ve skupinČ pĜátel þi kamarádĤ, než sami. Divácká pĜitažlivost fotbalu þi hokeje je navíc znásobena jistou dramatiþností, výsledkem velmi þasto otevĜeným do posledních okamžikĤ (zkušenosti ukazují, že vnitĜní napČtí dokáže enormnČ zvýšit tĜeba hokejová power-play nebo pĜítomnost brankáĜe v soupeĜovČ pokutovém území v posledních minutách prodloužení fotbalového zápasu). Je o výrazné emociogenní faktory, podporující projevy víceménČ drobných excesĤ, k nimž by se takoví diváci v každodenním životČ zpravidla neuchýlili. Jsou podporované výraznou polarizací a þernobílým vidČním svČta (my a oni, naši a soupeĜ). Takový stav uvolĖuje vnitĜní tenzi a divácké projevy mohou být spojeny s vČtší þi menší agresí, zpravidla verbální. Terþem pak mohou být domnČlí pĤvodci frustrace z neúspČchu vlastního mužstva – soupeĜi, rozhodþí, nebo vlastní hráþ, který nesplnil oþekávání. Podle Mikšíka (2005, 189) existuje pĜedpoklad, že „diváci, kteĜí jsou ve svém životČ deprivovaní, deprimovaní þi frustrovaní jinými okolnostmi a kontexty (neúspČchy, komplexy ménČcennosti …), mají vČtší sklon k agresivním projevĤm v hledišti, než diváci dobĜe sociálnČ adaptovaní. Lze tedy konstatovat, že takoví diváci jsou v civilním životČ z nČjakého dĤvodu nespokojení þi rozladČní, citovČ þi sociálnČ ochuzení nebo dlouhodobČ zklamaní životními okolnostmi. To všechno je podpoĜeno i zvláštním sociálním prostĜedím fotbalového i hokejového fandovství. Jde víceménČ o lidové sporty, jejichž pĜíznivci se rekrutují z nejširších sociálních vrstev. Velmi þasto atmosféru uvolĖuje i stĜetnutí tradiþních soupeĜĤ (sousední vesnice, dlouhodobČ „nepĜátelské“ týmy apod.), spojená s obvyklým požíváním alkoholických nápojĤ apod. To všechno vytváĜí jakési zvykové prostĜedí sportovního fandovství, typické pĜedevším pro fotbalová utkání amatérských a výkonnostních soutČží, které se vyznaþuje soudržností fanouškĤ a pĜedevším sníženou sociální kontrolou. ƒ Inteligentní komunální politik, tČšící se pĜirozené autoritČ a respektu spojil svĤj život s fotbalovým klubem na okresní úrovni postupnČ v roli hráþe, pozdČji trenéra, dnes pĜedsedy oddílu. Jeho témČĜ distingované chování se však pravidelnČ mČní se zaþátkem utkání – splyne s ním a ztrácí schopnost relevantního hodnocení situace. Za neúspČchy svého

79

družstva viní rozhodþí a dopouští se otevĜených verbálních útokĤ, zpravidla však bez hrubých urážek. Je zĜejmé, že v bČžném životČ se dokáže ovládat a komunikovat konvenþním zpĤsobem. Sociální prostĜedí kolem fotbalového utkání se sníženou spoleþenskou kontrolou však nabízí možnost spontánních reakcí. V místním mČĜítku jej však takové chování nijak nedehonestuje – je vnímáno spíše jako „roztomilá fotbalová úchylka“ a dĤkaz zájmu o obec.

PĜesto i ve fotbalovém prostĜedí platí jakési volné nepsané normy, shrnuté ve vnímání „co se dČlá a co se nedČlá“. Slepiþka (2009, 184) zde jako pĜíklad zmiĖuje vhazování pĜedmČtĤ na hrací plochu. Je obecnČ jasné, že to se dČlat nemá. Dodržování však závisí na nČkterých dalších faktorech. PĜedevším na zpĤsobu a dĤslednosti sankcí – na utkání krajského pĜeboru, kde je viník jasnČ identifikovatelný a poĜadatelĤ vþas zasáhnout bude ménČ þasté, než v anonymním kotli velkého stadionu. Rozhodþí zde mĤže udČlat velkou práci pĜerušením utkání a dalšími opatĜeními, v jejichž závČru mĤže být i ukonþení zápasu. To samozĜejmČ platí i v pĜípadČ jakýchkoli jiných výtržností bez ohledu na velikost divácké kulisy. Dalším významným faktorem jsou reakce nejbližšího okolí – poĜadatelé nebo další diváci. A koneþnČ významnou je vazba i na celospoleþenské normy – zde hrají pĜedevším ve vrcholovém sportu reakce policie nebo zkrácených soudních Ĝízení pĜímo na stadionu. 10.1.2 Reakce rozhodÿího Zkušení arbitĜi se shodují na tom, že ojedinČlí kĜiklouni jsou daleko nepĜíjemnČjší než skandující masy za bariérami. I skandované sborové urážky vnímají ménČ úkornČ než adresné pokĜiky nČkolika jedincĤ. ObecnČ platí, že skandování nebo bouĜlivou atmosféru mnozí sportovci ke svému výkonu potĜebují jako motivaci nebo povzbuzení, i když se nemusí týkat pĜímo jich osobnČ. Proþ by tomu mČlo být jinak u rozhodþích? Máte-li pĜíležitost pískat pĜed plným stadionem, vnímejte jeho hluk, skandování, potlesk a cokoli jiného jako podporu pro sebe samotné. ěeknČte – pĜejí si diváci, abyste byli neúspČšní? Jak ale pracovat napĜíklad s ojedinČlými pokĜiky? Podívejme se na nČkolik možností. ěada z nich bude splývat s taktikou Ĝízení utkání. I fotbaloví diváci, stejnČ jako hráþi, vítají, když prĤbČh utkání má svou logiku a rozhodnutí rozhodþího jsou konzistentní, þitelná a do jisté míry pĜedvídatelná. a) Neberte si to osobnČ Pokusil jsem se naznaþit, že podobné verbální ataky nejsou namíĜeny proti vám samotným. Stali jste se prostČ pĜekážkou na cestČ „našich“ k vítČzství. Velmi þasto takoví fandové nemají nic proti vám samotným. Stali jste se rozhodþími a bez takových okamžikĤ to nejde. b) Máte morální pĜevahu Jste kongruentní, víte, odkud a kam jdete, dČláte svou práci. Tak to pĜece je a nic na tom nezmČní pár kĜiklounĤ, kteĜí se þasto neumí vypoĜádat ani se svým vlastním životem. c) Bućte pĜipravení Nezapomínejte na dobrou krátkodobou pĜípravu pĜed utkáním. Kdo je pĜipraven, nebývá pĜekvapen. Když budete možné verbální útoky oþekávat, nezaskoþí vás. MČli byste vČdČt nejen, že jdete Ĝídit derby, ale že z minulosti mĤže existovat vČtší þi menší animozita mezi soupeĜi nebo jejich fanoušky. Navíc budete mít možnost pĜipravit se v pohovoru pĜed utkáním s asistenty nebo poĜadateli na možné komplikace. d) Bućte koncentrovaní a motivujte se Nenechte se pokĜiky jednotlivcĤ vyvést z míry a uþte se nemyslet. Ubíráte tak svému mozku na kapacitČ výkonu a schopnosti koncentrace pozornosti na podstatné vČci. Z toho pak mohou pramenit fatální chyby. Jednou z významných dovedností je právČ pozornost, zamČĜená ovšem žádoucím smČrem. Koncentrace je schopnost, kterou potĜebujeme rozvíjet a trénovat – þím více soustĜedíte pozornost na aspekty podstatné pro Ĝízení utkání, tím ménČ ji budete vČnovat dČní za bariérou.

80

Motivujte sami sebe krátkými pĜíkazy „soustĜeć se“, „vykašli se na nČ“ nebo odmČnami „jde ti to“. Nauþte se objektivnČ ocenit za svĤj výkon, nauþte se dívat se na svou práci realisticky. e) SoustĜećte se pĜedevším na sebe a na svĤj výkon Vaše práce spoþívá v kvalitním odĜízení utkání, jehož mČĜítkem nemusí být vždy spokojenost obou týmĤ a už vĤbec ne divákĤ. Jde o váš pocit – jde mi to, daĜí se mi. Ten si nenechejte nikým vzít. VČzte ale, že na vašem výkonu závisí i chování divákĤ. Bude-li dobrý, ozvou se ojedinČlí kĜiklouni, k nimž se ovšem zpravidla nikdo nepĜidá (neoþekávejte však, že se vás ostatní diváci budou nČjak výraznČ zastávat, i když i to se mĤže stát). V opaþném pĜípadČ ovšem se k tČmto jedincĤm pĜidají další, nebo je pĜinejlepším zaþnou podporovat a nakonec proti sobČ mĤžete obrátit celý stadion. f) Bućte tým Komunikujte se svými asistenty a navzájem se podporujte. Usmívejte se na sebe, povzbuzujte se. OdmČĖte se za dobrá rozhodnutí tĜeba nČjakým nenápadným gestem, podČkujte si za pomoc. Ve tĜech nebo þtyĜech se to lépe táhne, to v rozhodcovské práci platí mnohonásobnČ a v pĜípadČ, kdy máte pocit, že diváci jsou proti vám, to platí na n-tou. g) Bućte sebevČdomí a odvážní Optimální sebevČdomí není samozĜejmost. Je tĜeba k nČmu postupnČ dojít, zkušenosti totiž mají zcela zásadní vliv. SebevČdomý rozhodþí se nenechá vyvést z míry pokĜiky hráþĤ ani divákĤ. Ví, proþ udČlal klíþové rozhodnutí a je si jistý jeho správností. Má odvahu dČlat i nepopulární opatĜení, jimiž si je jistý. h) V pĜípadČ netolerovatelných excesĤ bućte dĤslední Aplikujte pravidla a pokyny Ĝídících orgánĤ tam, kde je to nutné. NepleĢte si velkorysost k ojedinČlým pokĜikĤm se strkáním hlavy do písku a utíkáním pĜed problémy. Jestliže prostĜednictvím poĜadatele sdČlíte divákĤm své podmínky a pohrozíte sankcí (vyklizení urþité þásti stadionu, pĜerušení nebo ukonþení utkání apod.), v pĜípadČ opakování to skuteþnČ udČlejte! VČĜte, že jakákoli nedĤslednost se vám vymstí. i) Systematicky pracujte na své povČsti PovČst, nebo chcete-li image, si budujete od vstupu do soutČže a jde s vámi od stadionu ke stadionu. I diváci s vámi mají své zkušenosti a jistČ si ménČ troufnou urážet nČkoho, koho vnímají jako férovou osobnost, znalou své profese. To za vás neudČlá nikdo – rodiþe ani sebepopulárnČjší rozhodcovský mentor, povČst si buduje každý sám. Zvažte, jestli vám jednorázové stranČní nČkterému týmu, byĢ by bylo sebenevinnČjší, stojí za pochroumání dlouhodobČ budované image a jestli chcete snášet pokĜikování divákĤ kde, kdy, jak a proþ jste to zmastili.

10.2 HROMADNÉ CHOVÁNÍ DIVÁKĤ S rostoucí úrovní soutČží se stále þastČji setkáváme s projevy skupinového až hromadného chování. Ve fotbalovém prostĜedí je lze pozorovat zhruba od divizních soutČží výše, i když ojedinČle se s ním mĤžeme setkat i v nejnižších soutČžích. ObecnČ platí to, co jsme již zmínili – skupinka skandujících fanouškĤ s bubny a vlajkami mĤže atmosféru zápasu velmi pĜíznivČ ovlivnit a povzbudit i rozhodþího. Problém však nastává s výskytem spoleþensky nežádoucích projevĤ. 10.2.1 Organizované skupiny Organizované skupiny mívají vlastní normy, které jejich þlenové pĜijímají za vlastní – pak hovoĜíme o skupinovém konformismu. Buć pravém konformismu – pakliže takové normy þlovČk skuteþnČ vnitĜnČ akceptuje, nebo nepravém – takový þlen skupiny se sice chová požadovaným zpĤsobem, vnitĜnČ však o jeho správnosti pochybuje. Vhazuje na hrací plochu pyrotechniku, nesouhlasí s tím, ale chce zĤstat akceptovaným þlenem skupiny.

81

Takové skupiny se vČtšinou vymezují vĤþi obecnČ akceptovaným sociálním normám a jejich porušování vnímají jako projev vzájemné soudržnosti. Pro pĜíklad zmiĖme až sofistikovanČ organizované vnášení pyrotechniky do hledištČ a její následné používání, kterému zpravidla nezabrání ani pokuty vĤþi „mateĜskému“ klubu. VČtšinou mají své vĤdce, jasnČ danou hierarchii a jejich setkávání nebývá spojeno pouze s þasem utkání. Jejich jednání je víceménČ pod vnitĜní kontrolou, protože jejich ustálené intraskupinové normy (které samozĜejmČ nemusí korelovat s normami obecnČ pĜijímanými) znají projevy odmČn (souhlasné výroky, poplácávání po rameni apod.) i trestĤ (nesouhlasné pokĜiky, fyzické napadení apod.). Míra agrese a agresivních projevĤ je dána „vnitĜním nastavením“ skupiny. Lze s nimi však systematicky pracovat a mnohé kluby to již dČlají. 10.2.2 Davy Davy jsou vČtšinou neorganizované shluky lidí, setkávajících se se stejným zájmem þi centrem pozornosti v jednom þase na jednom místČ. Vznik davového jednání ovšem vyžaduje urþitý impulz. Lidé se sejdou v diváckém kotli a navzájem se ani nemusí znát. Se zaþátkem utkání se však postupnČ homogenizují a jejich emoþní prožívání se ladí na stejnou vlnu. Impulz pak mĤže být rĤzný – vstĜelení branky, agresivní projevy na hĜišti nebo napĜíklad vznik panické situace. Pak zaþíná fungovat emoþní nákaza, v jejímž rámci na sebe lidé pĜebírají emoþní naladČní druhých a ztrácí kognitivní kontrolu nad svým jednáním. NejþastČjší formou jsou podle Mikšíka (2005, 188) spontánní reakce v pĜípadČ úspČchu (vstĜelení branky) i neúspČchu nebo výskytu pĜekážky v cestČ za úspČchem (naĜízení pokutového kopu, vylouþení hráþe apod.). Tyto reakce vČtšinou brzy samovolnČ odezní, mohou však snižovat imunitu skupiny pro další podobné situace – k obdobnému projevu staþí impulz stále menší síly. K tomu mĤže docházet zvlášĢ v pĜípadČ postupného nárĤstu tenze z nepĜíznivého vývoje zápasu V pĜípadČ agresivních reakcí davu na rozhodþího tak mĤže jít nejdĜíve o pokutový kop nebo þervenou kartu, pozdČji o žlutou kartu a nakonec tĜeba o jakékoli rozhodnutí. Zvláštní formou davového jednání je náhlý výskyt jednorázového nebezpeþí. MĤže jít o zĜícení þásti tribuny, požár anebo útČk pĜed mimoĜádnČ agresivním jednání þásti publika, napĜíklad v pĜípadČ pĜímého souboje dvou diváckých táborĤ pĜímo v hledišti, jak se to stalo v roce 1985 v Bruselu bČhem utkání FC Liverpool – Juventus Turín, kde dav ušlapal 30 lidí a 350 jich bylo zranČno. 10.2.3 Reakce rozhodÿího Davové jednání se zcela vymyká kognitivní kontrole a rozhodþí je nemá šanci ovlivnit. Velmi dĤležitá je však rychlá reakce a zajištČní bezpeþnosti aktérĤ utkání. Toho lze dosáhnout pouze pĜerušením zápasu a rychlým odchodem do šaten. V pĜípadČ neakceptovalených þi agresivních projevĤ organizovaných skupin jsou na místČ jasná opatĜení ve spolupráci s poĜadateli, která však musí být dĤslednČ uplatĖována. V rámci FAýR jsou tyto situace upraveny Pokynem Pravidlové komise þ. 14 / 2008 – Postup rozhodþího pĜi výtržnostech obecenstva. Ten rozlišuje pĜípady, kdy dochází k výtržnostem a není ohrožena bezpeþnost aktérĤ utkání od závažných projevĤ, ohrožujících zdraví hráþĤ a pĜíslušníkĤ družstev nebo rozhodþích. Ve všech pĜípadech zachovává dikci dĤslednosti a zavazuje rozhodþí po pĜerušení utkání pokraþovat ve hĜe až v pĜípadČ, že opatĜení pĜineslo oþekávaný úþinek. Do arzenálu rozhodþích dává prvky od varování prostĜednictví kapitánĤ družstev a rozhlasu, Ĝešení situace spoleþnČ s asistenty, kapitány a poĜadateli (což má „opticky“ pĜispČt ke zdĤraznČní vážnosti situace), pĜes doþasné pĜerušení utkání až po jeho ukonþení. 10.2.4 Prevence Davové jednání má i další možné projevy a typy, jejich rozbor však pĜesahuje rozmČr i zámČr tČchto skript. Podívejme se však ještČ na možnosti prevence, jak je sumarizuje Mikšík (2005, s. 191): 82

ƒ Technická a organizaÿní opatĝení. FAýR je realizuje v rámci jednotlivých projektĤ Stadiony (velikost, rozmístČní a zabezpeþení diváckých sektorĤ apod.). Od roku 2010 navíc na pozici bezpeþnostního manažera zamČstnal odborníka se zkušenostmi z policejní práce a konfliktních týmĤ Bc. Martina Syneckého, který má v dikci mimo jiné smluvnČ zajištČnou spolupráci s Policií ýR, bezpeþnostní systémy na stadionech, organizaci poĜadatelské služby apod. ƒ Odreagování psychických tenzí vhodnč zvolenými hudebními nahrávkami. Skupina divákĤ mĤže najít spoleþný zájem ve zpČvu klubové hymny nebo oblíbených melodií, þímž se uvolní napČtí, ale také jednostranné zamČĜení pozornosti. Je však tĜeba mít na pamČti, že urþitý druh hudby mĤže naopak agresivitu podporovat. ƒ Vhodnč zvolené stylizování hlasatele do role „vĥdce“. K tomu mohou pomoci jeho relace pĜed utkáním þi o pĜestávkách. Skupiny budou obecnČ lépe pĜijímat pokyny od nČkoho, kdo bude „s nimi“. Úÿelnč zvolené rozhlasové relace na stadionu s využitím autority hráÿĥ a trenérĥ. Tento apel FAýR zapracovala do již zmínČného pokynu. MĤže být prevencí proti eskalaci napČtí, pokud se podaĜí vybrat vĤdþí a fanouškovskými skupinami akceptovanou osobnost. V pĜípadČ utkání Ondrášovka Cupu mezi Slavií Praha a Sigmou Olomouc v roce 2011 se Martinu Vaniakovi podaĜilo alespoĖ na þas uklidnit diváky, kteĜí se chystali k vniknutí na hrací plochu.

83

SEZNAM OBRÁZKĤ Obrázek 1: Krizové zóny v pokutovém území (Batta) ............................................................................. 33 Obrázek 2: Možnosti pohybu rozhodþího k pokutovému území (Batta).................................................. 33 Obrázek 3: Kontrolovaný prostor na hraní ploše .................................................................................... 40 Obrázek 4: Pohyb rozhodþího v prĤbČhu hry ......................................................................................... 43 Obrázek 5: Pohyb rozhodþího v prĤbČhu hry ......................................................................................... 43 Obrázek 6: Oþní kontakt s asistenty ....................................................................................................... 44 Obrázek 7: Oþní kontakt s asistenty ....................................................................................................... 44 Obrázek 8: Oþní kontakt s asistenty – zóny kontroly .............................................................................. 44 Obrázek 9: Vzdálenost od herních situací .............................................................................................. 45 Obrázek 10: Vzdálenost od herních situací ............................................................................................ 45 Obrázek 11: Centr do pokutového území ............................................................................................... 45 Obrázek 12: Vzdálenost od herních situací – rychlý protiútok ................................................................ 46 Obrázek 13: Vzdálenost od herních situací – rychlý protiútok ................................................................ 46 Obrázek 14: DČní mimo souboj o míþ .................................................................................................... 46 Obrázek 15: Hra ve volném prostoru ...................................................................................................... 46 Obrázek 16: Volný kop v blízkosti pokutového území ............................................................................ 48 Obrázek 17: Volný kop v blízkosti pokutového území ............................................................................ 48 Obrázek 18: Volný kop v blízkosti pokutového území ............................................................................ 48 Obrázek 19: Volný kop v blízkosti pokutového území ............................................................................ 48 Obrázek 20: BránČní centrálního prostoru v rozestavení 4-2 ................................................................. 73 Obrázek 21: Rotaþní princip útoþení ...................................................................................................... 73

84

BIBLIOGRAFIE ATKINSON, R.: Psychologie. Praha : Portál. 2003. 80-7178-640-3. 751 s. BANGSBO, J., PEITENSEN, B. Ofensif Spielen – Fussballtaktik 1. Versand Anton Lindermann, Leer. 2000, 322 s. BATTA, M.: Decisions in the Penalty Area. Nyon : UEFA. 2011 BEDěICH, L., Komparace a predikce komponent fotbalové hry. Brno: Habilitaþní práce FsPS , Masarykova univerzita, 2008. BEDěICH, L.: Fotbal. Rituální hra moderní doby. Brno : Masarykova univerzita. 2006. ISBN 80-210-3927-2.195 s. BORBÉLY, L. et al. Útoþenie celého mužstva alebo ako sa dnes útoþí. 1. díl. Nové Zámky: ÚFTS – sekcia vzdelávania, edícia Metodika. 2006. ISBN 80-969506-8-1. BORBÉLY, L. et al.: Ofenzíva maderna v súþasnom futbale. Nové Zámky : Litera. 2001. ISBN 80-967885-6-6. BUKAý, L.: Intelekt, uþení, dovednosti a kouþování. Praha : Olympia. 2005. ISBN 80-7033-896-2. 287 s. ýERNÝ, V.: ěeþ tČla. Brno : Computerpress. 2007. ISBN 978-80-251-1658-6. 254 s. DeVITO, J.A.: Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada. 2008. ISBN 978-80-247-2018-0. 502 s. ELLERAY, D.: Raising Answers. Nyon : UEFA. 2010 ELLERAY, D.: Serious foul play. Nyon : UEFA. 2012 GURSKÝ, T.: Psychologické aspekty práce rozhodcu vo futbale. Bratislava : Slovenský futbalový zväz. 2009. 35 s. HARTL, P., HARTLOVÁ, H.: Psychologický slovník. Praha : Portál. 2000. ISBN 80-7178-303-X. 777 s. KAýÁNI, L.: Futbal. Herná príprava (2). Teória a prax. Bratislava : Slovenský futbalový zväz. 2005. ISBN 80-969091-3-4. 227 s. KHELEROVÁ, V.: Komunikaþní a obchodní dovednosti manažera. Praha : Grada. 2006. ISBN 80-247-1677-1. 142 s. KOLLATH, E.: Fotbal. Technika a taktika hry. Praha : Grada. 2006. ISBN 80-247-1336-5. 137 s. KěIVOHLAVÝ, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha : Svoboda. 1988. ISBN 25-095-88. 239 s. KěIVOHLAVÝ, J.: Konflikty mezi lidmi. Praha : Portál. 2008. ISBN 978-80-7367-407-6. 189 s. LIGUŠ, J.: MedziĐudská komunikácia. Banská Bystrica : ZEC. 1998. ISBN 80-80825-35-0. 155 s. MARKO, J. Ochrana imidžu hry. Praha : ýMFS. 2010 MATOUŠEK, O.: Slovník sociální práce. Praha : Portál. 2003. ISBN 80-7178-549-0. 287 s. MIKŠÍK, O.: Hromadné psychické jevy. Praha : Karolinum. 2005. ISBN 80-246-0930-4. 269 s. OUDEJANS, R.D., BAKKER, FC., VERHEIJEN, R., GERRITS, JC., STEINBRUCKNER, M., BEEK, PJ. How position and motion of expert assistant referees in soccer relate to the duality of their offside judgements during actual match play. International Journal of Sport Psychology. 2005, vol. 36, No. 1, p. 3-21. PERÁýEK, P., TARKOVIû, Š. Algoritmizácia tréningového procesu v oblasti herných systémov – kombinovaná obrana. Fotbal a trénink. UýFT, 2/2005, s. 12-15. PETRÁýKOVÁ, V., KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia. 1995. ISBN 80-200-0982-5. 834 s. PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H.: Asertivitou proti stresu. Praha : Grada. 2007. ISBN 978-80-247-1697-8. 277 s. ěÍýAN, P.: Psychologie. Praha : Portál. 2005. ISBN 80-7178-923-2. 286 s. SEILER, R., STOCK, A.: Psychotrénink ve sportu i v životČ. Praha : Olympia. 1996. ISBN 80-7033-414-2. 151 s. SEKOT, A.: Sociologické problémy sportu. Praha : Grada. 2008. ISBN 978-80-247-2562-8. 219 s. SLEPIýKA, P. a kol.: Psychologie sportu. Praha : Karolinum. 2009. ISBN 978-80-246-1602-5. 240 s. SVOBODA, J.: Pedagogika sportu. Praha : Karolinum. 2008. ISBN 978-80-246-1358-1. 250 s. ŠPAýKOVÁ, A.: UmČní dialogu. Praha : Grada. 2011. ISBN 978-80-247-3810-9. 196 s.

85

ŠUBRT, V.: Základní pokyny pro práci delegáta ýSLH. Praha : ýeský svaz ledního hokeje. 2008. TEGZE, O.: Neverbální komunikace. Brno : Computerpress. 2003. ISBN 80-7226-429-X. 482 s. THIELE, A.: Jak na „špinavé“ triky a útoky v komunikaci. Praha : Grada. 2010. ISBN 978-80-247-3310-4. 236 s. TRAPPATONI, G., CECCHINI, E. Konzeption und entwicklung der Taktik im Fussball. Verand Anton Lindermann, Leer. 1999, 246 s. VOTÍK, J., ZALABÁK, J. Od talentĤ k profi. Fotbal a trénink, 3/2003. Unie þeských fotbalových trenérĤ ýMFS. VOTÍK, J., ZALABÁK, J.: Fotbalový trenér. Praha : Grada. 2011. ISBN 978-80-247-36382-3. 184 s. VYBÍRAL, Z.: Psychologie komunikace. Praha : Portál. 2009. ISBN 978-807367-387-1-319. 319 s.

86

87

Management utkání Technika ĝízení utkání ve fotbalu PhDr. ThDr. Václav Mitáš, ThD. (editor) Prof. RNDr. Evžen Amler, CSc. Doc. PhDr. Ladislav BedĜich, CSc. Michal Beneš Karel BohunČk Milan Jirka Bohuslav Legierský Miroslav Liba Radek Rabušic

Vydala Masarykova univerzita v roce 2013 První vydání Náklad: 100 výtiskĤ Návrh obálky: František Borovec Tisk: WAMAK CZ s.r.o., Nerudova 855/25, 500 02 Hradec Králové ISBN 978-80-210-6236-8 Neprodejné

88