Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Mgr. Martin Vašíček
Sociokulturní znaky studentů českých gymnázií na Moravě 1870-1938
Disertační práce
Vedoucí práce: doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.
Brno 2015
Prohlašuji, že jsem disertační práci vypracoval samostatně za použití uvedených pramenů a literatury. V Brně…………2015
…………………………………….
1
Rád bych vyjádřil dík svému školiteli, doc. Lukáši Fasorovi, Ph.D., za odborné vedení mé práce a jeho ochotu vždy poradit a podpořit. Upřímné poděkování náleží taktéž mé přítelkyni Šárce za její trpělivost a vstřícnost.
2
Obsah
1.
Úvod ............................................................................................................................... 6
2.
Dějiny středního školství a vzdělanosti a jejich kontexty ve světle české i
zahraniční odborné literatury .......................................................................................... 11 3.
Prameny využité a využitelné .................................................................................... 31
4.
Metodologie výzkumu ................................................................................................ 38
5.
4.1
Volba střední školy ............................................................................................... 38
4.2
Výběr studentů ...................................................................................................... 40
4.3
Konstrukce časových sond.................................................................................... 42
4.4
Zjišťování teritoriálního a sociálního původu studentů ........................................ 43
4.5
Stratifikace do sociálních vrstev ........................................................................... 45
4.6
Stratifikace do socioprofesních skupin ................................................................. 47
4.7
Vyznání a mateřská řeč / národnost ...................................................................... 50
4.8
Teritoriální původ studentů ................................................................................... 50
4.9
Využití informačních technologií ......................................................................... 51
Vývoj středoškolského vzdělávání v habsburské monarchii a Československu a
jeho kontexty ...................................................................................................................... 53 5.1
Úvodní poznámky ................................................................................................. 53
5.2
Školství pod dominancí církve, převzetí státem a raně industriální období do roku
1848… ............................................................................................................................. 56 5.3
Exner – Bonitzova reforma a konec raně industriálního období .......................... 61
5.4
„Otevření“ systému ve vrcholně industriálním období ......................................... 63
5.5
Vývoj po první světové válce ............................................................................... 70
6.
Kvantitativní vývoj českého gymnaziálního školství na Moravě ........................... 74
7.
Sledované lokality a ústavy ..................................................................................... 123 7.1
Charakteristika sledovaných lokalit .................................................................... 123
7.1.1 Boskovice .......................................................................................................... 124 7.1.2 Brno ................................................................................................................... 125 7.1.3 Břeclav .............................................................................................................. 126 7.1.4 Jihlava................................................................................................................ 127 7.1.5 Kyjov ................................................................................................................. 128 7.1.6 Olomouc ............................................................................................................ 128 7.1.7 Přerov ................................................................................................................ 129 3
7.1.8 Zábřeh................................................................................................................ 130 7.1.9 Znojmo .............................................................................................................. 131 7.2
Obecný vývoj ústavů ve světle pramenů ............................................................ 132
7.3
Chronologický vývoj sledovaných ústavů a jejich postavení mezi dalšími
moravskými ústavy ........................................................................................................ 134 7.3.1 První české gymnázium v Brně ......................................................................... 134 7.3.2 Slovanské gymnázium Olomouc ....................................................................... 135 7.3.3 České gymnázium Přerov ................................................................................. 136 7.3.4 České gymnázium Zábřeh ................................................................................. 137 7.3.5 České gymnázium Kyjov .................................................................................. 139 7.3.6 České gymnázium Boskovice ........................................................................... 140 7.3.7 Česká gymnázia Břeclav, Jihlava a Znojmo ..................................................... 141 8.
9.
Analýza bydlišť rodičů, vyznání a mateřského jazyka/národnosti studentů ..... 143 8.1
Bydliště rodičů (trvalé bydliště studentů) – vzdálenost od místa školy.............. 143
8.2
Vyznání studentů ................................................................................................ 146
8.3
Mateřský jazyk / Národnost studentů ................................................................. 159
Analýza sociálního původu studentů ...................................................................... 167 9.1
Střední vrstva ...................................................................................................... 171
9.2
Dolní vrstva......................................................................................................... 189
9.3
Horní vrstva ........................................................................................................ 204
9.4
Inteligence ........................................................................................................... 207
9.5
Ballast – „úmrtnost“ během studia a jeho vliv na sociální skladbu studentstva . 219
10. Závěr .......................................................................................................................... 225 11. Soupis pramenů a literatury.................................................................................... 233 11.1 Soupis pramenů................................................................................................... 233 11.1.1Tištěné prameny ............................................................................................... 233 11.1.1.1
Statistiky a sčítání lidu ......................................................................... 233
11.1.1.2
Programy a výroční zprávy .................................................................. 234
11.1.1.3
Tiskoviny a periodika ........................................................................... 237
11.1.1.4
Další tištěné prameny ........................................................................... 238
11.1.2 Archivní prameny............................................................................................ 240 11.2 Soupis literatury .................................................................................................. 244 11.2.1 Obecné dějiny.................................................................................................. 244 11.2.2 Literatura k dějinám lokalit a ústavů ............................................................... 274 4
11.2.3 Absolventské práce ......................................................................................... 279 12. Seznam tabulek......................................................................................................... 283 12.1 Seznam tabulek v textu .......................................................................................... 283 12.2 Seznam tabulek v Přílohách ................................................................................... 287 13. Seznam použitých zkratek ....................................................................................... 293 14. Summary ................................................................................................................... 294 15. Přílohy ....................................................................................................................... 297 15.1 Tabulkové přílohy .................................................................................................. 297 15.1 Socioprofesní skupiny a nejčastější zápisy z hlavních katalogů příslušné do skupin 348
5
1. Úvod Předkládaná disertační práce si stanovila za cíl sledovat odraz sociálního složení českého obyvatelstva mezi studenty středních škol gymnaziálního typu s českým jazykem vyučovacím na Moravě mez léty 1870-1938. Česká gymnázia se ke sledování populace zvolených lokalit přímo nabízejí svojí charakteristikou, a to svojí „ryzí českostí“. Na rozdíl od škol německých jsou totiž národnostně téměř 100% homogenní, čímž mohou podávat poměrně přesný obraz o českém obyvatelstvu zvolených lokalit, není zde třeba přihlížet k menšinám, které jsou zcela typické pro německé střední školy. Česká škola se tak jeví z hlediska národnostního jako poměrně „rovné zrcadlo“ české společnosti. Práce se snaží postihnout proměny české společnosti promítnuté v proměnách charakteristik gymnaziálního studentstva. Z pohledu sociologického je přitom zvolené časové období vnímáno jako období dokončení přechodu ke kapitalistickému systému, jeho samotného vrcholu a následného postupného přerodu v tzv. monopolizovaný či monopolizující se kapitalismus, jež souvisí s koncentrací kapitálu a rostoucí propojeností světového hospodářství (termín globalizace se mi zdá být pro toto období ne zcela vhodný). Tyto celkové proměny jsou zachyceny na úrovni devíti odlišných lokalit, které se tu více, tu méně různí co do historie, velikosti i významu. Původní koncepce disertace, která počítala s typologizací lokalit na industriální centra, tradiční centra bez industrializace a tzv. malá města, se po čase ukázala jako neudržitelná a příliš uměle vykonstruovaná, proto jsem ji opustil. Míra abstrakce závěrů tak zůstává z velké části pouze na úrovni jednotlivých lokalit, resp. ústavů. Práce je příspěvkem ke studiu sociální mobility, jelikož reflektuje společenské skupiny, které své děti do gymnázií, jejichž absolutorium sloužila jako svým způsobem „sociální výtah“, posílaly. Na základě bádání o socioprofesních znacích studentů lze vysledovat otevřenost společenských tříd a formování tzv. vzdělaných/vzdělanostních vrstev. Výsledky mého bádání se snaží zodpovědět otázku, kdo svým dětem zajišťuje vyšší vzdělání a tak i vstup mezi inteligenci. Podávají také vysvětlení do jaké míry se inteligence tzv. seberekrutuje, tj. obnovuje z vlastních řad, a do jaké míry je otevřená příslušníkům pocházejícím z odlišného sociálního prostředí. Díky poměrně nezvyklému časovému vymezení disertace jdoucímu přes rok 1918, většina prací tímto letopočtem buď končí, nebo začíná, se nabízí také možnost srovnání otevřenosti školských systémů staré monarchie a nové republiky.
6
Zvolené
téma
svými
kontexty zasahuje
do
celé
řady
historických
a
společenskovědních disciplín. Práce se snaží o překročení „starých“ dějiny vzdělanosti, které se, slovy Marka Svatoše, omezovaly na „institucionální dějiny“, tj. dějiny ústavů, vývoj školských soustav, osnov, didaktiky a pedagogiky, a vnímaly školy pouze jako střediska učenosti, výuky a vzdělání bez příhledu k jejich sociální roli. 1 Naopak, svým pojetím se předkládaná disertace snaží naplnit zásady „nových“ dějin vzdělanosti, které lze vnímat
jako
součást
sociálních
dějin
(Historische
Sozialwissenschaft
/
Gesellschaftsgeschichte), jejichž kořeny můžeme spatřovat již v 50. letech u školy Annales.2 Školství je z tohoto pohledu vnímáno jako do jisté míry náhrada nobilitací.3 Jeho zkoumání je přitom umožněno díky orientaci na tzv. statistické období, které produkuje prameny obsahující kvantitativně zpracovatelné, a již ve své době zpracovávané, údaje o svých strukturách.4 Takto postavené bádání umožňuje „opuštění zkoumání individualit a singularit a orientaci na kolektivní historické subjekty a vztahy mezi nimi…“ 5 „Nové“ dějiny vzdělanosti problematiku školství integrují do celkového sociokulturního, ekonomického a politického vývoje společnosti. Školy jsou vnímány jako tvořitelé kultury, jako prostředníci emancipace a sociální mobility, asimilace i integrace. Součástí zkoumání těchto nově identifikovaných „úkolů“ škol je pak i analýza socioprofesních znaků studentů škol. 6 Domnívám se, že svojí disertací jsem přispěl rovněž k dnes poněkud opomíjené historické demografii. Nestor této disciplíny Eduard Maur upozorňoval již na počátku nového tisíciletí na potřebu spolupráce se sociálními dějinami a nutnost kombinace metod obou disciplín, především „srovnávání kvantitativních ukazatelů s kvalitativními výpověďmi pramenů, odhalujícími individuální snahy, cíle a strategie.“
7
Mnou
kvantitativně postižené struktury budují základ možného syntetického pohledu na celou problematiku.
Svatoš, M.: Místo „dějin vzdělanosti“ v poválečné české historiografii, In: Barvíková, H. – Pazdera, D. (Eds.): Práce z Archivu Akademie věd, řada A, svazek 7, Praha 2002, s. 13-22, zde s. 13. 2 Tamtéž, s. 14. 3 Tamtéž, s. 15. 4 Weiser, T.: Návrh tezí k teoretické a metodologické inovaci oboru „sociální dějiny“ v české historiografii, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 6, Kutná Hora – Praha – Opava 2001a, s. 9-21, zde s. 18. 5 Týž: Strukturální dějepis v postmoderní době, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001b, s. 5-30, zde s. 5. 6 Kadlec, P.: Vývoj středního školství a formování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století, Disertační práce, Ostrava 2012, s. 24. 7 Maur, E.: K problematice historické demografie, In: ČMM Supplemetum I, roč. CXX, 2001, s. 77–82, zde s. 85. 1
7
Práce zkoumá studenty škol gymnaziálního typu (klasická gymnázia, reálná gymnázia, reformní reálná gymnázia) a záměrně opomíjí studenty reálných škol, ačkoliv i ty byly koncipovány jako střední všeobecně vzdělávací ústavy. Moderně zaměřené reálky, charakteristické nahrazením klasických jazyků jazyky moderními a orientací na přírodovědné disciplíny, však disponovaly odlišnou sociální skladbou studentstva. Domnívám se, že srovnáváním ne zcela srovnatelného by byla ovlivněna možnost komparace jednotlivých ústavů a lokalit jejich umístění. Lze samozřejmě namítnout, že také mezi jednotlivými typy gymnázií se projevují rozdíly ve složení studentů. Proti tomuto argumentu mohu vyslovit dvě poznámky: 1) rozdíl mezi klasickými gymnázii, reálnými gymnázii a reformními reálnými gymnázii není tak zásadní jako mezi školami gymnazijního typu dohromady a reálkami. Všechny gymnaziální typy totiž byly koncipovány jako osmileté ústavy zaměřené na přípravu k univerzitnímu studiu. Oproti tomu reálky zůstaly sedmiletými ústavy, přístup jejich absolventů na vysoké školy byl dlouhou dobu omezován a přinejmenším neoficiálně, tj. v očích veřejnosti, reálky měly nižší status než gymnázia. Preference reálné větvě všeobecného vzdělání tak do určité míry předpokládala kratší studium, tedy méně finančních nároků a tím větší dostupnost pro nepříliš majetné vrstvy, a také nižší zájem o terciérní vzdělání na univerzitě či jiné vysoké škole. 2) možná komparace jednotlivých typů gymnázií je velmi komplikována faktem, že konkrétní ústavy poměrně často své zaměření měnily. Zvláště v období po roce 1918 docházelo k situaci, kdy na jedné škole běžely dva i tři „programy“ vedle sebe. Z tohoto důvodu vnímám všechny gymnaziální typy jednotně. Výtku lze jistě vést také proti jednostrannému zaměření na ústavy s českým jazykem vyučovacím. Tento výběr je však dán cílem práce, tj. snahou o zachycení odrazu sociálního složení českého obyvatelstva ve zkoumaných lokalitách prostřednictvím jednotlivých ústavů. Vymezením na české ústavy se přitom nezříkám komparace s jejich německými protějšky, toto srovnání je samozřejmě užitečné a obohacuje naše poznatky ohledně obou národů a jejich středoškolských institucí. Časové vymezení práce je dáno léty 1870 a 1938. Počáteční letopočet představuje dobu vzniku prvních českých ústavů na Moravě, druhý pak narušení české státnosti v době mnichovské dohody. V té době přestala část sledovaných lokalit náležet k Československu, zkoumání zbývajících ústavů je pak komplikováno tehdy velmi vysokou teritoriální mobilitou obyvatelstva, na ústavy přibývají uprchlíci ze zabraného pohraničí. Poslední sonda, kromě případu Jihlavy, je tak konstruována ke konci školního roku 1937/38.
8
Místně je práce vymezena moravskou zemí, především její střední a jižní částí, sever je zastoupen pouze gymnáziem v Zábřehu. (K místnímu vymezení více v kapitole o metodologii.) Práce je strukturována do 15 kapitol, které lze rozdělit do čtyř částí. První část, složená z kapitol 1, 2 a 3, má za úkol přestavit překládanou práci, přiblížit dosavadní zpracování tématiky v české i zahraniční literatuře a představit základní prameny použité či použitelné ve zvolené oblasti bádání. Druhá část, kapitoly 5, 6 a 7, slouží jako příprava pro vyložení vlastního výzkumu, jejím cílem je ukázat arény, k nimž se disertace váže.8 První aréna je pojata nejšířeji a je jí samotný chronologický vývoj gymnaziálního školství v rakouské monarchii a v Československu s pokusem o jeho zasazení do širších evropských kontextů. Druhou arénu představuje Morava a postavení zdejších středních škol v rámci monarchie a republiky. Konkrétní lokality a ústavy jsou pak arénou třetí, nejužší. Jádrem disertace jsou kapitoly 4, 8, 9, 10 a 15, jde o výsledky vlastního výzkumu a jeho metodologii. V této části přibližuji zvolená kritéria bádání a jeho postup a na základě pramenů analyzuji jednotlivé sociokulturní znaky studentů jako bydliště rodičů, vyznání, mateřský jazyk/národnost a sociální původ. Celá část je následně shrnuta v Závěru. Neoddělitelnou součást výstupů výzkumu představují Přílohy, nejčastěji v tabulkové podobě. Ty se váží jak k jednotlivým ústavům, tak ke zkoumaným společenským vrstvám i socioprofesním skupinám. Zbývající kapitoly tvoří formální stránku práce jako seznamy použité literatury a pramenů, tabulek, zkratek a sumář v anglickém jazyce. Předkládaná disertační práce byla zpracovávána s tou obrovskou výhodou, že vstupuje do již alespoň částečně „prozkoumaných vod“. Historik Petr Kadlec totiž ve své vlastní disertaci zpracovával obdobné téma pro oblast severovýchodní Moravy a Slezska.9 Jde o průkopnickou práci, která vytyčuje základní postupy a předkládá první obecnější výsledky. Kadlec tak do velké míry definuje podobu dalších výzkumů se stejným tematickým zaměřením, jejich autoři jej budou buď následovat, nebo se vůči jeho přístupu vymezovat. Mé důvody pro jeho následování jsou vyloženy v kapitole o metodologii. Je nepochybné, že převzetí již vypracovaného stratifikačního systému do značné míry usnadnilo moji vlastní práci. Vyhnul jsem se také problému nemožnosti komparace s již Termín aréna jsem si vypůjčil z monografie Lukáše Fasory o dělnictvu a měšťanstvu, viz Fasora, L.: Dělník a měšťan. Vývoj vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914, Brno 2010, s. 29. 9 Kadlec, P.: 2012; publikováno jako Střední školy a jejich studenti. K formování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, Ostrava 2013. 8
9
existujícími výsledky z důvodu jejich absence. Díky tomu je možno přistupovat k mým závěrům s vyššími nároky na obecnější platnost. Má disertační práce tedy není průlomem v otázce metodologie výzkumu, nepřináší ani „propracovanější“ model struktury společnosti. Její přínos spočívá především ve velkém množství zpracovaných empirických dat, jejichž sběr, kategorizace a vytvoření vhodné databáze představovalo nejdelší fázi vlastního výzkumu. Jen pro uvědomění si jeho rozsahu poukazuji na to, že jsem analyzoval přes 20 000 studentů, dosud nejrozsáhlejší Kadlecův výzkum přitom pracoval „pouze“ s přibližně třetinou dat. Má práce svým způsobem doplňuje, a to i geograficky, práci Kadlecovu a spolu mohou utvářet představu o středním všeobecně vzdělávacím školství na Moravě jako celku.
10
2. Dějiny středního školství a vzdělanosti a jejich kontexty ve světle české i zahraniční odborné literatury Utvořit kompletní přehled české i zahraniční odborné literatury vztahující se ke školství patrně není v silách jedince. Vědeckých center zabývajících se pedagogikou, didaktikou, vzděláváním a školstvím obecně a dějinami těchto oborů je nespočet, množství jejich odborných výstupů je pak samozřejmě ještě několikanásobně větší a neustále roste. Dějiny školství a vzdělanosti, byť v této kapitole zúžené na „pouhé“ střední školství a to ještě ve skutečnosti „jen“ gymnaziální, jsou navíc tématem, které lze považovat za interdisciplinární, vyjadřovat se k němu mohou ekonomové, sociologové, psychologové, právníci a mnozí další odborníci. Pokusím se proto zachytit také některé z jejich hlasů, proto ony „kontexty“ v názvu kapitoly.10 Považuji to za důležité i z toho důvodu, že dosud nejrozsáhlejší bibliografie dějin školství, z pera Petra Kadlece, některé z těchto aspektů pomíjí.11 Druhou, chronologicky ale první, publikována byla již v roce 2008, bibliografii zpracoval Miroslav Novotný, ta se však týká pouze českých prací. 12 Oba autoři kriticky hodnotí a komentují dosavadní historickou produkci, jejich přehledy jsou neocenitelnou pomůckou pro badatele zabývající se daným tématem. Jestliže však Kadlecův zájem končí rokem 1918 a Novotného bibliografie se zabývá historiografií po roce 1948 a zaměřena je z velké části na oblast vysokoškolského vzdělávání a komeniologii, doposud nezpracována zůstává literatura meziválečná věnující se školství první republiky samotné. Kromě dvou výše zmiňovaných prací poskytuje krátký přehled dosavadního historiografie školství a vzdělávání také antologie textů od Josefa Cacha.
13
Historická témata v časopise
Pedagogika pak shrnuje Dana Nejedlá.14 Základní přehled o společenských přesazích vzdělávání poskytuje publikace Studying Education: An Introduction To The Key Disciplines In Education. V sedmi kapitolách se zabývá dějinami vzdělávání, vzdělávací politikou, filozofií, ekonomikou, sociologií a psychologií vzdělávání a také komparatistikou, viz Dufour, B. – Curtis, W.: Studying Education: An Introduction To The Key Disciplines In Education, New York 2011. 11 Kadlec, P.: Dějiny středního školství a vzdělanosti 19. a počátku 20. století v české a zahraniční historiografii, In: Historica. Revue pro historii a příbuzné vědy 2, roč. II, 2011, s. 199-218; týž: Z dělnických rodin mezi inteligenci. K otázce zastoupení dětí dělníků ve vyšším školství druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Dílčí výsledky a možnosti výzkumu, In: Knob, S. – Rucki, T. (Eds.): Problematika dělnictva v 19. a 20. století I. Bilance a výhledy studia. Sborník z konference věnované 95. výročí narození Arnošta Klímy, Ostrava 2011, s. 137-150, zde s. 139-147; Týž: 2012, s. 19-42; Týž: 2013, s. 33-48. 12 Novotný, M.: Dějiny školství a vzdělanosti v české marxistické historiografii, In.: Jiroušek, B. (Ed.): Proměny diskursu české marxistické historiografie (Kapitoly z historiografie 20. století), České Budějovice 2008, s. 365-379. 13 Cach, J.: Střední školství a jeho pedagogika pod zorným úhlem historie, Praha 1974. 14 Nejedlá, D.: Historická témata na stránkách časopisu Pedagogika v uplynulém padesátiletí, Pedagogika 4, roč. L, 2000, s. 406-421. 10
11
Česká historiografie je bohatá na řadu dílčích i syntetizujících prací o školství a vzdělávání. Podle Miroslava Novotného sice je třeba počítat s jejich dobovou podmíněností, ale díky svému pozitivistickému duchu představují „solidní faktografický základ i pro novější zpracování.“ 15 Jedním z prvních, kdo systematicky zkoumal české (nejen) střední školství, byl Jan Šafránek. Práce jako Za českou osvětu či Školy české II. podávají základní přehled o situaci v rakouské monarchii, zvláštní spis věnoval taktéž reálným gymnáziím. Nacionální náladou typickou pro období po roce 1918 je pak prodchnut text Národ a škola. 16 Taktéž Abba Faimonová svými dvoudílnými Dějinami školství rakouského reprezentuje pohled z počátků 20. století.17 Za největší syntézu lze jistě považovat Vývoj a dnešní soustavu školství Otakara Kádnera. Ve čtyřech dílech Kádner představuje vývoj školství všech stupňů na našem území až do 30. let 20. století, zaměřuje se na proměny po roce 1918, reformní snahy tohoto období a podává také přehled o stavu v cizině, především v Evropě.18 Vývoj školské soustavy a hlavně didaktiky je pak obsahem práce Otokara Chlupa Středoškolská didaktika.19 Z přelomu 60. a 70. let 20. století pochází dvě práce Jaroslava Kopáče Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867–1914 a Dějiny školství a pedagogiky v Československu I., České a slovenské školství a pedagogiky v letech 1918–1928. Obě se zaměřují převážně na právní předpisy proměňující školství, na jejich projednávání a pozměňování v procesu přijímání. Školské dějiny jsou zde prokládány a uváděny dějinami politickými, jež navozují kontext.20 V roce 1972 vychází vysokoškolská učebnice Zdeňky Veselé Česká střední škola od národního obrození do druhé světové války. Text se pak ve více či méně změněné podobě objevuje znovu v jejích dalších pracích.21 Spíše popularizační charakter mají útlé práce Františka Morkese věnované různým otázkám školství a vývoji maturit.22
15
Novotný, M: 2008, s. 367. Šafránek, J.: Za českou osvětu. Obrázky z dějin českého školství středního, Praha 1898; týž: Reálné gymnasium, obraz jeho vzniku, vývoje a osudů, Praha 1913; týž: Školy české. Obraz jejich vývoje a osudů II (1848-1913), Praha 1918; týž: Národ a škola, Praha 1921. 17 Faimonová, A.: Dějiny školství rakouského I. Od dob nejstarších až po rok 1848, Telč 1909; táž: Dějiny školství rakouského II. Po roce 1848, Telč 1909. 18 Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školství I–IV, Praha 1929-1938; jakési shrnutí předešlého díla podává Kádner v Dědina, V. – Kádner, O. (Eds.): Československá vlastivěda X. Osvěta, Praha 1931. 19 Chlup, V.: Středoškolská didaktika, Brno 1935. 20 Kopáč, J.: Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867–1914, Brno 1968; týž: Dějiny školství a pedagogiky v Československu I, České a slovenské školství a pedagogiky v letech 1918–1928, Brno 1971. 21 Veselá, Z.: Česká střední škola od národního obrození do druhé světové války, Praha 1972; táž: Vývoj českého školství, Praha 1988; táž: Vývoj české školy a učitelského vzdělání, Brno 1992. 22 Morkes, F.: Historický přehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí, Praha 2003; týž: Devětkrát o českém školství (Přehledný průvodce), Praha 2004. 16
12
Naprosto neopomenutelná je v českém prostředí syntéza rakouského historika Helmuta Engelbrechta Geschichte des österreichischen Bildungswesens. Erziehung und Unterricht auf dem Boden Ősterreichs vydávaná v průběhu 80. a 90. let 20. století. Autor v šesti svazcích pokrývá dějiny školství v Rakousku od pravěku do moderní doby, sleduje přitom podrobně všechny školské stupně. Důležitou součástí všech dílů jsou rozsáhlé přílohy obsahující mapy, chronologické přehledy, diagramy a také texty nejdůležitějších pramenů.23 Kvantitativní pohled na střední školství a školství obecně poskytuje řada prací, které jsou založeny především na zpracování oficiálních statistických pramenů. Na počátku 60. let zachycují školy všech stupňů Karel Jaroš a Jan Job v Rozvoji československého školství v číslech. Autory obdobně laděné práce, ovšem zaměřené také na studenty a učební plány, byla trojice Králíková – Nečesaný – Spěváček. Unikátní práci zkoumající gramotnost a školství českých zemí ve srovnání s celým Předlitavskem a po roce 1918 s Československem sepsal sovětský badatel Michail N. Kuzmin. Michal Bulíř na počátku let 90. ukazuje rozvoj škol gymnaziálního typu na území dnešní České republiky v dlouhém období od dob osvícenství. V práci bohužel není užito rozdělení podle historických zemí, takže neumožňuje využití pro nižší úroveň zkoumání než je moderní český stát. 24 Školské soustavy od dob Marie Terezie prostřednictvím organogramů zachycuje dvojice Kovaříček – Kovaříčková.25 Řádovému a státnímu vyššímu školství v období do roku 1848 věnují pozornost Ivana Čornejová, Kateřina Bobková – Valentová, Jitka Bílková, Václav Bartůšek či Josef Hanzal. 26 Větší pozornost badatelé zpravidla zaměřují na vývoj po roce 1848. Vojtěch Hulík reprezentuje práce vznikající ještě před koncem monarchie, popisuje v nich celkový 23
Engelbrecht, H.: Geschichte des österreichischen Bildungswesens. Erziehung und Unterricht auf dem Boden Ősterreichs. Band I-VI, Wien 1982-1995. 24 Jaroš, K. – Job, J.: Rozvoj československého školství v číslech, Praha 1961; Králíková, M. – Nečesný, J. – Spěváček, V.: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích, Praha 1977; Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu, Praha 1981; Bulíř, M.: Gymnázia a školy gymnaziálního typu (Retrospektiva let 1788 – 1990), Praha 1992. 25 Kovaříček, V. – Kovaříčková I.: Vývoj školských soustav v českých zemích, Olomouc 1989. 26 Čornejová, I.: Organizace jezuitského školství před rokem 1773, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 9–14; Bobková – Valentová, K.: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia, Praha 2006; Bílková, J.: Život na jičínském gymnáziu, Marginalia Historica 2, roč. II, 2011, s. 5–38; Bartůšek, V.: Dějiny a specifika piaristických gymnázií v českých zemích v 17. a 18. století (do roku 1778), In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 15– 22; Hanzal, J.: Příspěvek k dějinám školství a jeho správy v Čechách v letech 1775-1848, In: Sborník archivních prací 2, roč. XXVI, 1976, s. 221-260.
13
stav i Marchetovu reformu. Té se věnuje také Jarmila Klímová. Marek Svatoš zkoumá Exner-Bonitzovu reformu a její vliv na další vývoj gymnaziálního školství. Počátky českých středních škol na Moravě se zabývá František Hýbl. František Velek analyzuje kontroverzní otázku Gautschových ordonancí.27 Představu o vývoji školství po roce 1918 si lze udělat na základě článků Rozvoj středního školství v letech 1918-1928, velmi přínosné pro poznání problematiky jsou také práce Rudolfa Neuhöfera. Širší sociálněpolitické kontexty pak přináší dvojice Rákosník – Tomeš v publikaci Sociální stát v Československu. Právně-institucionální vývoj v letech 1918–1992.28 Zvláštní část literatury se věnuje reformním návrhům (středo)školského systému. Tyto ucelené koncepce i jednotlivé úvahy lze považovat za prameny k dobovému způsobu uvažování o kurikulu a postavení gymnázií v systému. Převážná část z uváděného spadá do období 20. let 20. století, kdy po vzniku republiky načas zavládlo přesvědčení, že je třeba vše změnit. Tento entuziasmus však postupně upadal a s tím ubývalo i publikací na toto téma. Již v době monarchie však značná část školských expertů volala po potřených změnách. Proti formálnímu vzdělávání klasických gymnázií vystoupil v roce 1902 Oldřich Kramář. V roce 1908 se v podstatě ze stejných pozic do neohumanistického přístupu ke vzdělání pustil také A. Beneš, jako hlavní problém viděl zaostávání osnov za technologickým vývojem a vědeckým poznáním. K Marchetově reformně z roku 1908 se vyjadřoval přední český pedagog František Drtina, upozorňoval přitom na nutnost uzpůsobení vyučování národním potřebám. V reakci na stejný podnět vyšel ve Vídni také spis Johanna Barolina Der Schulstaat : Vorschläge zur Völkerversöhnung und Herbeiführung eines dauernden Friedens durch die Schule. Tento silně etatisticky laděný Hulík, V.: Veškeré druhy našich středních škol a oprávněnost jejich absolventů, Praha 1909; týž: Česká politika středoškolská, In: Tobolka, Z. V. (Ed.): Česká politika V. Kulturní, zvláště školské úkoly české politiky, Praha 1913, s. 434–606; Klímová, J.: Reforma středního školství v roce 1908, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 72–79; Svatoš, M.: Exner – Bonitzovy školské reformy a jejich důsledky pro gymnaziální školství v habsburské monarchii v 19. století, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 42-48; Hýbl, F.: Počátky českých středních škol na Moravě v poslední třetině 19. století a František Bartoš, In: František Bartoš. Jazykovědec, pedagog, etnograf. Konference k 100. výročí úmrtí. Sborník příspěvků z konference Zlín, 25. – 26. dubna 2006, Zlín 2006, s. 85–93; Velek, L.: Česká kulturní politika versus racionalizace struktury státního vzdělávacího systému. Případ tzv. Gautschových ordonancí z roku 1887, In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867-1918. Praha 2003, s. 589-628. 28 Rozvoj středního školství v letech 1918-1928, In:Věstník československých profesorů, roč. XXXVI, 1929, s. 72-75; Neuhöfer, R.: Deset úvah o středním školství, Praha 1930; týž: Patnáct let středního školství. Jubilejní reliéf, Praha 1933; Rákosník, J. – Tomeš, I.: Sociální stát v Československu. Právně-institucionální vývoj v letech 1918–1992, Praha 2012. 27
14
spis volal po radikální proměně školství a vytvoření celosvětově jednotného vzdělávacího systému.29 Představu o „reformní horečce“ z počátků republiky lze dobře vidět na XXVI. ročníku Věstníku českých profesorů, který vycházel v roce 1919. Kontrast s výslednou realitou je skutečně značný. Roku 1922 byly publikovány Výsledky ankety ministerstva školství a národní osvěty z roku 1919. O celé anketě je známo, že vyvolala velké rozpaky, protože byla koncipována příliš široce. V důsledku tak nepřinesla žádné podklady pro případné změny. Za jeden z nejlepších koncepčních návrhů však byl označen ten od Jana Čeňka. V jeho jádru stojí rozdělení vyšších gymnázií do větve klasické, moderní a praktické. V roce 1923 byl ve Věstníku Ministerstva školství a národní osvěty publikován Návrh na organisaci občanské a střední školy, který vytvořilo reformní oddělení vedené radou Maškem. Poslední z návrhů „velké“ reformy vyšel roku 1925. Šlo o paragrafovanou předlohu připraveného zákona a výklad k jednotlivým hlavám. Důvodová zpráva obsahovala historický přehled vývoje českého středního školství a reformní tendence v ČSR i v zahraničí. Rokem 1925 končí snahy o radikální a zákonem posvěcenou reformu. Když František Šelepa v roce následujícím vydává po 17 letech znovu svoji publikaci Základní otázky reformy středoškolské, konstatuje, že od doby Gustava Marcheta se prakticky nic nezměnilo. Jako dozvuk snah o komplexní změnu lze vnímat článek Jednotná škola od Václava Příhody.30 Druhá polovina 20. let se nesla v duchu konzervatismu. Agrárníky ovládané ministerstvo prosadilo tzv. malou středoškolskou reformu, která se postavila proti koncepci jednotné školy. Za obhajobu nového kurzu lze chápat článek Z ankety o středoškolské reformě a text Josefa Nováka Všeobecné vzdělání a druhy škol. 31 Na počátku 30. let poskytuje Emanuel Čapek reflexi jednotlivých návrhů z předešlé dekády a poukazuje na
Kramář, O.: Úvahy o střední škole, Praha 1902; Beneš, A.: O reformě středních škol, Praha 1908; Drtina, F.: Reforma středoškolská z českého hlediska, In: Cach, J.: Střední školství a jeho pedagogika pod zorným úhlem historie, Praha 1974, s. 100–105; Barolin, J. C.: Der Schulstaat : Vorschläge zur Völkerversöhnung und Herbeiführung eines dauernden Friedens durch die Schule, Wien 1909. 30 Věstník českých profesorů, roč. XXVI, 1919; Výsledky ankety ministerstva školství a národní osvěty z roku 1919 o reformě střední školy, Praha 1922; Čeněk, J.: K reformě střední školy. Návrh učebné osnovy jednotné střední školy vy republice československé, Praha 1922; Návrh na organisaci občanské a střední školy, In: Věstník Ministerstva školství a národní osvěty 4, roč. V, 1923, s. 253–258; Návrh zákona o střední škole. Elaborát pracovní komise při poradním sboru pro školskou reformu, zřízeném při ministerstvu školství a národní osvěty, Praha 1925; Šelepa, F.: Základní otázky reformy středoškolské, Brno 1926; Příhoda, V.: Jednotná škola. Její možnosti dnes a zítra, In: Školské reformy 1, roč. X, 1928, s. 1-8. 31 Z ankety o školské reformě, In: Střední škola. Pedagogická část Věstníku československých profesorů 1-4, roč. IX, 1928-9, s. 193-243; Novák, J.: Všeobecné vzdělání a druhy škol, In:Věstník československých profesorů, roč. XXXVI, 1929, s. 230-232. 29
15
jejich roztříštěnost a neschopnost nalezení konsenzu.32 Snahu o povznesení nového zájmu o komplexní změnu přináší Vojtěch Čížek. Ve spisu My, středoškolští profesoři zároveň klade důraz na to, že reforma je možná pouze na základě sociologického, psychologického a filozofického výkladu nezbytných empirických dat o společnosti. 33 Ve 30. letech prochází školství novou vlnou reforem pod ministrem Dérerem. Obhajobu těchto snah přináší Vladimír Ryba a Bohumil Bydžovský.34
Nezastupitelné místo v historiografii moravských gymnázií má Josef Kolejka. Sérií článků z 90. let pokrývá období od 16. do konce 19. století, zvláště se zaměřuje na slovanská gymnázia v Brně a Olomouci. Tyto práce si ve větší míře všímají také sociálního a národnostního původu studentů.35 Skutečnou hvězdou dějin školství a vzdělávání se stal Jan
Havránek.
Dlouhá
řada
jeho
publikací
se
věnovala
středoškolskému
a
vysokoškolskému prostředí. Výrazným rysem jeho práce je sociální přesah, který do tématu vnáší. Vzdělávací instituce vnímá jako centra výchovy elit, jeho pozornost je tak věnována z velké části studentům.36 Třetí výraznou tváří akcentující v dějepisectví školství sociální aspekty je americký historik Gary B. Cohen. Svými příspěvky výrazně rozšířil naše znalosti o vztahu vzdělání a společnosti v českých zemích a rakouské monarchii vůbec.37 Čapek, E.: 100 hlasů o střední škole. Anketa revue Nové Čechy a M.A.P., Praha 1930. Čížek, V.: My, středoškolští profesoři. Náš úkol, směr a cíl, Praha 1930. 34 Ryba, V.: Školství za ministra Dérera, Praha 1933; Bydžovský, B.: Naše středoškolská reforma, Praha 1937. 35 Kolejka, J.: První české střední školy na Moravě 1867–1884 (Slovanská gymnázia v Brně a Olomouci), ČMM 2, roč. CXI, 1992, s. 253–272; týž: Z dějin gymnaziálního vzdělávání na Moravě a ve Slezsku v 16. 18. století (Období řádových gymnázií), ČMM 1, roč. CXIII, 1994, s. 115-127; týž: Státní a piaristická gymnázia na Moravě a ve Slezsku 1774-1848, In: ČMM 2, roč. CXV, 1996, s. 253-274; týž: Vznik osmiletých gymnázií na Moravě a ve Slezsku 1849–1867, In: ČMM 1, CXVII, 1998, s. 39-56; týž: Brněnské gymnázium v letech 1884-1898, In: Nový Mars Moravicus aneb Sborník příspěvků, jež věnovali Prof. Dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám, Brno 1999, s. 393-400. 36 Havránek, J.: Moravské školství v druhé polovině 19. století, In: ČMM 1-2, roč. XCI, 1972, s. 117–125; týž: Die Rolle der Universitäten und der modernen „pergrinatio academia“ für den sozialen Aufstieg der Studenten, In: Plaschka, R. G. – Mack, K. (Eds.): Wegenetz europäischen Geistes II. Universitäten und Studenten, Wien 1987, s. 114-117; týž: Gymnázia, reálky a výchova elit, In: Acta Polytechnica 4, roč. VI, 1990, s. 79-85; týž: Nineteenth Century Universities in Central Europe – their dominant Position in the Sciences and Humanities, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 9-26; týž: Das Prager Bildungswesen im Zeitalter nationaler und ethnischer Konflikte 1875 bis 1925, In: Melinz, G. – Zimmermann, S. (Eds.): Wien, Prag, Budapest. Blütezeit der Habsburgermetropolen. Urbanisierung, Kommunalpolitik, gesellschaftliche Konflikte (1867-1918), Wien 1996, s. 185-200; týž: Role gymnázií při vytváření kulturní elity českého národa v 2. polovině 19. století, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5. Semily 2000, s. 61-71; týž: Sociální funkce inteligence v 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 6, Kutná Hora – Praha – Opava 2001, s. 6972; taktéž Havránkovy texty v práci Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1990. I-IV, Praha 1995-1997. 37 Cohen, G. B.: Die Studenten der Wiener Universität 1860-1900: Ein soziales und geographisches Profil, In: Plaschka, R. G. - Mack, K. (Eds.): Wegenetz des europäischen Geistes II: Universitäten und Studenten, 32 33
16
Po roce 2000 můžeme v historické produkci najít několik článků a publikací, jež zkoumají socioprofesní charakteristiky studentů a svým způsobem navazují na předešlé. Možnosti komparace výsledků těchto prací jsou však v důsledku různého stupně uchovalosti
pramenů
a
užití
různých
stratifikačních
modelů
jen
omezené.
Českobudějovickému vyššímu školství v 1. polovině 19. století věnuje pozornost Miroslav Novotný, období Předlitavska sleduje Kateřina Řezníčková v monografii Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918. Srovnávání studentů českých a německých středních škol v době první republiky se věnují Věra Steinbachová, Kateřina Mertová a Marie Macková. Analýzu studentů a absolventů technicky zaměřených vysokých škol v době monarchie provedl Milan Myška.38 V souvislosti s těmito texty rád upozorňuji také na unikátní výzkum dvojice Doležal – Ullrich, který se zabýval výzkumem abiturientů českých středních škol již ve 30. letech 20. století.39 Významnými příspěvky do historiografie školství a vzdělávání jsou sborníky příspěvků z konferencí a sympozií. Jejich důležitost spočívá především v předkládání přesahů do různých oblastí tehdejší společnosti, tj. v překračování institucionálních dějin. Jako nejlepší příklady takových sborníků lze uvést Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání, Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století, Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny či Město a intelektuálové. 40 Nelze opomenout také Vienna 1987, s. 290-316; týž: Education and Czech Social Structure in the Late Nineteenth Century, In.: Lemberg, H. – Litsch, K. – Plaschka, R. G. – Ránki, G. (Eds.): Bildungsgeschichte, Bevölkerungsgeschichte, Gesellschaftsgeschichte in den böhmischen Ländern und in Europa. Festschrift für Jan Havránek zum 60. Geburtstag, Wien – München1988, s. 32–45; týž: Education and Middle Class Society in Imperial Austria 1848-1918, West Laffayette 1996. 38 Novotný, M.: Socioprofesní a teritoriální stratifikace českobudějovických vyšších a středních škol v první polovině 19. století, In: Historická demografie 31, 2007, s. 117-146; týž: Českobudějovické piaristické gymnázium a utváření vrstvy moderní inteligence na jihu Čech (1762-1848), In: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (Eds.): Město a intelektuálové od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, Praha 2008, s. 935-958; Řezníčková, K.: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 1867-1918, Praha 2007; Steinbachová, V.: Sociální původ studentů gymnázia v Domažlicích a ve Stříbře v letech 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 7, Kutná Hora – Opava – Praha 2001, s. 132–157; Mertová, K.: Studenti středních škol okresu Chomutov 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 9, Opava 2002, s. 49–135; Macková, M.: Studentstvo gymnázií v Lanškrouně a ve Vysokém Mýtě v letech 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 9, Opava 2002, s. 23–47; Myška, M.: Podíl vyšších montanistických učilišť na formování technické inteligence v habsburské monarchii a v českých zemích, In: ČMM 1, roč. CXXIV, 2005, s. 119-154; týž: Vzdělání a kariéra. Kariéry absolventů Vyššího montanistického učiliště/Báňské akademie v Příbrami 1849-1918, In: Velek, L. – Velková, A. – Pokorný, J. (Eds.): Nacionalismus, společnost a kultura ve Střední Evropě 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám, Praha 2007, s. 395-404. 39 Doležal, J. – Ullrich, Z.: Výzkum abiturientů českých středních škol v zemi české a moravskoslezské ve školním roce 1933/34, Praha 1936. 40 Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000; Bláhová, K. – Petrbok, V. (Eds.): Vzdělání a osvěta v české kultuře 19.
17
sborník z počátku 90. let 20. století Bildungswesen und Sozialstruktur in Mitteleuropa im 19. und 20. Jahrhundert.41 Výrazné přesahy směrem k sociální situaci ve společnosti pak mají také publikace The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920 a Ringerova monografie Education and Society in Modern Europe, směrem do hospodářství potom Lundgreenova Bildung und Wirtschaftswaschstum im Industrialisierungprozeß des 19. Jahrhunderts.42 Se
školstvím
a
vzděláváním
se
lze
setkat,
nejčastěji
prostřednictvím
specializovaných kapitol, i v publikacích, která jsou zaměřena na jiná témata. Tak například Pavla Vošáhlíková věnovala školství v monografii Jak se žilo za časů Františka Josefa I. kapitolu Škola základ života, Milena Lenderová je zase autorkou kapitoly Vzdělání a škola v knize Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Taktéž Moderní česká kultura Jaroslava Marka obsahuje kapitolu Vzdělanost. 43 Naproti tomu Miroslav Hroch zdůrazňuje roli školy v jiné oblasti, a to v procesu utváření národů. 44 Otázce geografickému rozmístění školských institucí dává prostor Jiří Pešek ve své práci o Praze a dalších středoevropských metropolích. 45 Stručné poznatky ke školství lze nalézt také v syntetizujících pracích Jitky Lněníčkové, Marcely Efmertové a Zdeňka Kárníka z edice Dějiny českých zemí nakladatelství Libri.46 Taktéž kniha Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848-1992 postihuje stručný vývoj školské soustavy po roce 1848.47 O gymnáziích
století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století: Plzeň, 4. - 6. března 2004, Plzeň 2004; Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004; Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (Eds.): Město a intelektuálové. Od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, Praha 2008. 41 Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur in Mitteleuropa im 19. und 20. Jahrhundert/Education and Social Structure in Central Europe in the 19th and 20th Centuries, Köln-Wien 1990. 42 Müller, D. K. – Ringer, F. K. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987; Ringer, F. K.: Education and Society in Modern Europe, London 1979; Lundgreen, P.: Bildung und Wirtschaftswachstum im Industrialisierungprozeß des 19. Jahrhunderts, Berlin 1973. 43 Vošáhlíková, P.: Jak se žilo za časů Františka Josefa I., Praha 1996, s. 137-174; Lenderová, M.: Vzdělání a škola, In: Lenderová, M. – Jiránek, T. – Macková, M.: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století, Praha 2009, s. 191-211; Marek, J.: Moderní česká kultura, Praha 1998, s. 47-54. 44 Hroch, M.: Národy nejsou dílem náhody. Příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů, Praha 2009, s. 119-123. 45 Pešek, J.: Od aglomerace k velkoměstu. Praha a středoevropské metropole 1850-1930, Praha 1999, s. 252259. 46 Lněníčková, J.: České země v době předbřeznové 1792–1848, Praha 1999; Efmertová, M.: České země v letech 1848–1918, Praha 1998, s. 346-348; Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918 – 1938) I. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918 – 1929), Praha 2000, s. 187-188, 524-526; týž: České země v éře První republiky (1918 – 1938) III. O přežití a o život (1936 - 1938), Praha 2003, s. 257-260. 47 Jakubec, I. – Efmertová, M. – Szobi, P. – Štemberk, J.: Hospodářský vývoj českých zemí v období 18481992. Praha 2008, s. 86-104, 178-181.
18
a středních školách obecně jako o vědeckých institucích se stručně zmiňuje také Jaroslava Hoffmanová ve své publikaci zaměřené na zázemí humanitních a sociálního věd.48 Zdá se, že dějiny školství se jako téma těší poměrně velké popularitě mezi studenty univerzit. Svědčí o tom dlouhá řada absolventských prací zaměřených jak na dějiny školství obecně, tak na gymnázia. Petr Kadlec zmiňuje svoji domovskou Filozofickou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě, kde studenty vede Lumír Dokoupil.49 Vedle tohoto pracoviště je třeba upozornit také na práce psané především pod Pavlem Kopečkem a Pavlem Neumeisterem na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci věnující se dějinám školství v jednotlivých obcích.50Ambiciózní práce pak lze nalézt na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích pod vedením Miroslava Novotného. Obsahují jak analýzy počtu gymnazistů, prospěchu, náboženského vyznání, tak i teritoriálního a sociální původu. Je nicméně na škodu, že studenti nevyužívají jednotnějšího metodologického postupu a stratifikace, možnosti komparace jejich prací jsou tak omezeny. 51 Bakalářské práce na téma gymnazijního školství ve větší míře produkuje také Univerzita Jana Hoffmanová, J.: Institucionální zázemí humanitních a sociálních věd v českých zemích v letech 1848-1952, Praha 2009, s. 64, 142-144, 194-196. 49 Kadlec uvádí práce Malcharová, J.: Matiční gymnázium v Opavě do vzniku Československa (1883-1918), Diplomová práce FF OU, Ostrava 2001; Kouřilová, K.: Holešovské gymnázium do vzniku ČSR, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2002; Stodůlková, B.: Gymnázium ve Valašském Meziříčí v letech 1871-1945 a jeho vliv na život ve městě, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2002; Kubaníková, J.: Vývoj českého gymnázia v Kroměříži do vzniku Československa, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2008; viz Kadlec, P.: 2012, s. 40; z novějších prací obhájených na FF OU Pátková, H.: Geschichte des k. k. Real- und Obergymnasiums in Ungarisch Hradisch in Mähren / Dějiny německého gymnázia v Uherském Hradišti, Bakalářská práce FF OU, Ostrava 2012; Jedlinský, L.: Vznik a počáteční vývoj českého gymnázia v Orlové, Bakalářská práce FF OU, Ostrava 2013. 50 Kouřilová, M.: Dějiny školní instituce – Gymnázium Holešov, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2009; Bednařík, J.: Vyškovské gymnázium v kontextu společenských změn, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2011; Růžičková, E.: Dějiny školství v Třebíči, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2011; Staňková, R.: Historie středního školství ve Strážnici se zaměřením na dějiny místního gymnázia, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2011; Dostálová, M.: Dějiny chotěbořského gymnázia, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2013; Havlínová, L.: Dějiny školství na Bouzově, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2013; Houdková, M.: Dějiny školství v Tišnově v 19. a 20. století, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2013; Kulhánková, R.: Dějiny školství ve Frýdku-Místku, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014; Kvasnička, J.: Dějiny středního školství v Prostějově v kontextu historického vývoje města, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014; Nevařilová, L.: Dějiny školství v Moravských Budějovicích, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014; Prudká, P.: Dějiny školství v Letovicích, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014; z prací pod vedením jiných vedoucích Hanáková, A.: Historie a současnost Gymnázia Jakuba Škody v Přerově, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2010; Perná, T.: Osudy pardubického gymnázia v proměnách doby (1910-1945), Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2011; Gerhardová, R.: Dějiny školství v obci Horní Újezd, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2013; Vaňková, I.: Dějiny školství Kopřivnice, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014. 51 Zuzáková, E.: Strakonické gymnázium v letech 1920-1948, Diplomová práce FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2008; Pichlíková, K.: Písecké gymnázium v letech 1778-1850, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2009; Smetanová, J.: Zátkovo státní reálné gymnázium v Českých Budějovicích v letech 1884-1914, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2012; Hurdová, J.: Gymnázium v Pelhřimově v letech 1871-1921, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2013; Vaňková, M.: Gymnázium v Písku v letech 1918-1928, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2013. 48
19
Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde je vede Jana Englová.52 Obdobnou otázkou se zabývají studenti na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.53 Bohatou historiografií školství a vzdělávání oplývá Německo. Spíše jako popularizační lze vnímat 82. díl Enzyklopadie deutscher Geschichte s názvem Kultur, Bildung und Wissenschaft. Autor Hans-Christof Kraus nedostal prostor pro víc než jen letmé nahození tématu. 54 K primárnímu školství uvádím pouze knihu Hanse-Martina Moderowa o vztahu církve a státu k základnímu školství, autor problematiku uvádí na příkladu Saska v 18. a 19. století.55 Vznik neohumanistických gymnázií v Prusku na přelomu 18. a 19. století představuje práce Karla-Ernsta Jeismanna. Kromě institucionálních dějin se věnuje také filozofickým vlivům, které formovaly ideu klasického gymnázia.56 Střední školství v době Předbřeznové je tématem Margret Kraul, zabývá se mimo jiné také otázkou sociální struktury studentů škol. Její výsledky ukazují poměrně demokratický přístup ke vzdělání v první polovině 19. století.57 Jonas Flöter sleduje neohumanistické vzdělání od počátku 19. století po konec výmarské republiky, kromě institucí se zaměřuje také na kurikulum, kvalifikaci a kariéry učitelů i studenty a absolventy, to vše prezentuje na vybraných středních školách v Sasku a Prusku.58 Proměny instituce gymnázia mezi lety 1890-1938 Dohnalová, M.: Gymnázium v Roudnici nad Labem 1877-1953, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2010; Holienčinová, P.: Státní gymnázium v Žatci (Staatsobergymnasium in Saaz) v letech 1873 až 1902, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2010; Kuchtová, P.: Gymnázium Slaný v letech 18781920, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2013; Johnová, K.: Počátky gymnázia Minervy od založení do vzniku Československé republiky (1890-1918), Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2014; Němcová, E.: České gymnázium v Mostě 1919-1938, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2014. 53 Horehleď, P.: Piaristické školství ve Strážnici v letech 1634-1884, Diplomová práce FF MU, Brno 2008; Dulíček, L.: Dějiny gymnázia v Hradci Králové v letech 1908-1948, Bakalářská práce FF MU, Brno 2012; Kadlec, M.: Studenti a žáci piaristických škol ve Slaném 1667-1777. Jejich počet, věk, lokální a sociální původ, Diplomová práce FF MU, Brno 2012; Juzová, I.: Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli od Bachovského absolutismu do počátku 1. světové války, Bakalářská práce PedF MU, Brno 2013; Prášková, M.: Historie Gymnázia v Třebíči od roku 1871 do roku 1918, Bakalářská práce FF MU, Brno 2013; kromě výše zmíněných prací se tématiky sociálního původu studentů škol a brněnské univerzity dotýká také Magerová, H.: Sociální mobilita nižších vrstev v letech 1880-1920 na příkladě Brna, Diplomová práce FF MU, Brno 2010; nad právní regulací středního školství na území českých zemí bádal již výše citovaný Lukáš Dulíček z Právnické fakulty, viz Dulíček, L.: Vývoj právní regulace středního školství na našem území, Diplomová práce PF MU, Brno 2014. 54 Kraus, H. Ch.: Kultur, Bildung und Wissenschaft im 19. Jahrhundert. Enzyklopädie deutscher Geschichte. Band 82, Oldenbourg 2008. 55 Moderow, H. M.: Volksschule zwischen Staat und Kirche: das Beispiel Sachsen im 18. und 19. Jahrhundert, Köln 2007. 56 Jeismann, K. E.: Das preussische Gymnasium in Staat und Gesellschaft. Die Entstehung des Gymnasiumsals Schule des Staates und der Gebildeten, 1787–1817, Stuttgart 1974. 57 Kraul, M.: Untersuchungen zur sozialen Struktur des Schülerschaft des preußischen Gymnasiums im Vormärz, In: Bildung und Erziehung 6, roč. IXXX, 1976, s. 509-519; táž: Gymnasium und Gesellschaft im Vormärz. Neuhumanistische Einheitsschule, städtische Gesellschaft und soziale Herkunft der Schüler, Göttingen 1980. 58 Flöter, J.: Eliten- Bildung in Sachsen und Preußen. Die Fürsten- und Landesschulen Grimma, Meißen, Joachimsthal und Pforta 1868-1933, Köln – Weimar - Wien 2009. 52
20
postihuje Frank Tosch. 59 Vynikající představu o kvantitativním vývoji vyššího školství v Německu představuje 15 kapitol v knize Sozialgeschichte des Schulsystems in den Staaten
des
Deutschen
Staates
1800-1945.
Datenhandbuch
zur
deutschen
Bildungsgeschichte II: Höhere und mittlere Schulen. Teil 1. trojice Müller – Zymek – Herrmann.60 Ve druhé polovině 19. století prochází klasické vzdělání postupným přerodem, celé střední školství je před koncem století reformováno a rozšířeno o moderní směry, jež mají lépe vyhovovat rychle se proměňující společnosti. Poměrně nepřehlednou situaci různých návrhů a postojů jak konzervativců, tak reformátorů se snažili zpřehlednit již na počátku 20. století němečtí odborníci na školství, za všechny uvádím dva autory, a to Augusta Messera a H. Millera. Podrobně problematiku reformního hnutí a nových typů středních škol postihuje v práci Secondary School Reform in Imperial Germany James C. Albisetti. 61 Sociální dějiny a studentské struktury na středních školách a univerzitách sledují především Fritz K. Ringer a Konrad H. Jarausch. Oba se zabývali také otázkou, jaké hodnoty utvářelo vyšší vzdělání u akademiků a jak ovlivňovalo jejich občanské postoje.62 Nejrozsáhlejším výstupem anglických dějin školství a vzdělanosti je čtyřdílná History of Education in England/Studies in the History of Education od Briana Simona vycházející mezi lety 1960 a 1991. První díl pokrývá období 1780-1870 a sleduje vznik moderního školství a jeho otevírání obyvatelstvu. Úžeji pojatý druhý díl (1870-1920) reflektuje školství z pohledu dolních vrstev společnosti a zajímá se především o sociální aspekty školského systému. Ve třetím díle (1920-1940) se Simon zaměřuje na střety ohledně školských reforem a jejich reálné dopady v systému škol. Poslední díl pak zkoumá
59
Tosch, F.: Gymnasium und Systemdynamik. Regionaler Strukturwandel im höheren Schulwesen der preussichen Provinz Brandenburg 1890-1938, Bad Heilbrunn 2006. 60 Müller, D. K. - Zymek, B. – Herrmann, U.: Sozialgeschichte des Schulsystems in den Staaten des Deutschen Staates 1800-1945. Datenhandbuch zur deutschen Bildungsgeschichte. Band II: Höhere und mittlere Schulen. Teil 1, Göttingen 1987. 61 Messer, A.: Die Reformbewegung auf dem Gebiet des preussichen Gymnasialwesens von 1882 bis 1901, Berlin 1901; Miller, H.: Das Höhere Schulwesen Deutschlands am Anfang des 20. Jahrhunderts, Stuttgart 1902; Albisetti, J. C.: Secondary School Reform in Imperial Germany, Princeton 1983. 62 Za všechny práce např. Ringer, F. K.: Higher Education in Germany in the Nineteenth Century, In: Journal of Contemporary History 3, roč. II, 1967, s. 123-138; týž: The Decline of the German Mandarins. The German Academic Community 1890-1933, Cambridge 1969; Jarausch, K. H.: Liberal Education as Illiberal Socialization: The Case of Students in Imperial Germany, In: The Journal of Modern History 4, roč. L, 1978, s. 609-630; týž: Frequenz und Struktur. Zur Sozialgeschichte der Studenten im Kaiserreich, In: Baumgart, P. (Ed.): Bildungspolitik in Preußen zur Zeit des Kaiserreichs, Stuttgart 1980, s. 119-149.
21
poválečný vývoj. 63 Neméně komplexní je práce editovaná Royem Lowem History of Education: Major Themes. První svazek Debates on the History of Education představuje americké, anglické i evropské perspektivy výzkumu. Druhá část Education in its Social Context se zaměřuje na otázku masového vzdělávání a vzdělávacích politik. Třetí díl Studies in Learning and Teaching sleduje vývoj vzdělávacího kurikula a proměny učitelské profese a posun významu pojmů dětství, žákovství či studentství. Poslední svazek s názvem Studies of Education Systems reflektuje vztah vzdělávání a sociální reprodukce, stratifikace a formování společenských elit.64 Širší pohled na školství všech stupňů v 19. a 20. století nabízí také série esejů editovaná Robertem Aldrichem.65 Představu o anglickém školském systému a jeho utváření si lze udělat také na základě útlého spisu H. C. Barnarda. Autor si všímá reformních snah a rostoucí intervence státu na poli školství.66 Kromě obecných prací lze v anglické literatuře najít také texty k jednotlivým stupňům vzdělávacího systému. Výše zmíněný Roy Lowe editoval také The History of Higher Education zabývající se vysokoškolským vzděláním, William Whyte ve své nejnovější knize sleduje zajímavou kombinaci sociálních a architektonických aspektů anglických univerzit. Sociální otázky primárního vzdělávání v 19. století zkoumal Neil J. Smelser, studenty public schools v první polovině 19. století pak T. W. Bamford.67 Výzkum problematiky středního vzdělávání a sociálního původu ve Francii reprezentuje především Patrick J. Harrigan se svými pracemi o době druhého francouzského císařství. Vysokoškolské vzdělání sledoval Theodore Zeldin, naopak primární vzdělávání ve střetu státu a katolické církve v 19. století pak Sarah A. Curtis.68
Simon, B.: Studies in the History of Education 1780-1870, London 1960; týž: Education and the Labour Movement 1870-1920, London 1965; týž: The Politics of Educational Reform 1920-1940, London 1974; týž: Education and the Social Order 1940-1990, London 1991. 64 Lowe, R. (Ed.): History of Education: Major Themes I-IV., London 2000. 65 Aldrich, R. (Ed.): In History and in Education: Essays Presented to Peter Gordon, Abingdon 2013. 66 Barnard, H. C.: A History of English Education, from 1760, London 1961. 67 Lowe, R. (Ed.): The History of Higher Education, London 2008; Whyte, W.: Redbrick: A Social and Architectural History of Britain´s Civic Universities, Oxford 2015; Smelser, N. J.: Social Paralysis and Social Change: British Working- Class Education in the Nineteenth Century, Berkeley 1991; Bamford, T. W.: Public schools and Social Class 1801-1850, In: The British Journal of Sociology 3, roč. XII, 1961, s. 224-235. 68 Harrigan, P. J.: Secondary Education and the Professions in France During the Second Empire, In: Comparative Studies in Society and History 4, roč. XVII, 1975, s. 349-371; týž: Mobility, Elites, and Education in French Society of the Second Empire, Waterloo 1980; Curtis, S. A.: Educating the faithful: religion, schooling and society in nineteenthcentury France, DeKalb 2000; Zeldin, T.: Higher Education in France 1848-1945, In: Journal of Contemporary History 2, roč. III, 1967, s. 53-80. 63
22
Střední vzdělání v USA zachycuje Jürgen Herbst, sleduje přitom diskuze o roli a cílech středních škol a jejich reálné proměny v průběhu tří a půl století. 69 O vztahu vzdělávání a společenských změnách píše John L. Rury, snaží se identifikovat vzdělání jako instrument změn ve společnosti i odraz těchto změn v proměnách samotného vzdělávacího systému. Zaměřuje se na vlivy ze strany industrializace, urbanizace, imigrace, sekularizace či emancipace žen i nebílého obyvatelstva Spojených států.70 Jinak se však americká produkce věnuje především otázce vysokoškolského vzdělání (Higher Education) na univerzitách a college. V nedávné době se dočkalo dalšího vydání dílo Fredericka Rudolpha, poprvé publikované již v 60. letech. Christopher J. Lucas ve svých dějinách amerických vysokých škol překládá hluboký návrat do minulosti, a to až do dob starověkého Babylonu, Egypta či antického Řecko a Říma, a přes křesťanskou Evropu se vrací až k současným problémům terciérního vzdělání v Americe. Až do roku 2010 pak dovádí své dějiny John R. Thelin. Nejnovější příspěvek představuje kniha The History of American Higher Education: Learning and Culture from the Founding to World War II. Rogera L. Geigera.71 Nejnovější příspěvky k tématu postavení dějin vzdělanosti v rámci historiografie a dalších společenských věd, vymezení disciplíny a jejím metodám představují dvě publikace vyšlé po roce 2010. První z nich nese název History of Education. Themes and Perspectives a vyšla k příležitosti 40. výročí existence časopisu History of Education: Journal of the History of Education Society. Přínosná je především první polovina knihy, která reflektuje nejrůznější témata spojená se vzděláváním, a to v textech zmíněného časopisu (dějiny sekundárního vzdělávání, primárního vzdělávání, výuky aj.). Druhá publikace se jmenuje The Struggle for the History of Education a již z názvu je patrno, že její autor Gary McCulloch vnímá dějiny vzdělávání jako oblast, ve které se střetávají tři obory: historie, pedagogika a sociální vědy. Vztahy a vzájemné ovlivňování těchto tří sfér pak určuje (ne)kvalitu celé disciplíny.72 Pohled na vývoj disciplíny přináší také edice The History od Education: The Making of a Discipline. Ta obsahuje 15 esejí o historii 69
Herbst, J.: The Once and Future School: Three Hundred and Fifty Yers of American Secondary Education, New York 1996. 70 Rury, J. L.: Education and Social Change: Themes in the History of American Schooling, Mahwah 2012. 71 Rudolph, F.: The American College and University A History, Georgia 2011; Lucas, Ch. J.: American Higher Education. A History, New York 1994; Thelin, J. R.: A History of American Higher Education, Baltimore 2011; Geiger, R. L.: The History of American Higher Education: Learning and Culture from the Founding to World War II, Princeton 2014. 72 Raftery, D. – Crook, D. (Eds.): History of Education. Themes and Perspetives, London 2014; McCulloch, G.: The Struggle for the History of Education, New York 2011.
23
vzdělávání publikovaných mezi léty 1914 a 1983. Jejich prostřednictvím badatel získá představu o minulém chápání školské problematiky, projevuje se zde postupná proměna historického přístupu ke vzdělávání.73 V českém prostředí k tématu dějin vzdělanosti nejvíce řekli Marek Svatoš a Tomáš Weiser. Svatoš především díky představě „nového“ přístupu k dějinám vzdělanosti, jehož cílem je překonat institucionální zaměření disciplíny, Weiser pak svými příspěvky k otázce sociálních dějin, do nichž dějiny vzdělávání spadají.74 V rámci dějiny školství a vzdělávání lze vysledovat některé specifické problémy, které jsou buď vlastní rakouské monarchii, nebo mají širší pozadí. V této bibliografii uvádím literaturu ke dvěma takovým specifikům. Budování školského systému bylo v rakouské monarchii a později také v Československu v důsledku mnohonárodnostního charakteru obyvatelstva vždy velmi citlivou otázkou. V ostře nacionálně orientované společenské atmosféře byl úspěch jedné strany vnímán jako ústupek strany druhé a naopak. Národní školství se stalo jedním ze základních kamenů národního života, protože zajišťovalo kontinuitu do budoucnosti. Téma jazykových otázek na všech stupních školství stojí v popředí zájmu Hannelore Burger a její knihy Sprachenrecht und Sprachengerechtigkeit im österreichischen Unterrrichtswesen 1867-1918.75 Širší kontexty užívání jazyka ve školách poskytuje analýza Milana Hlavačky o situaci v byrokracii a samosprávě v době monarchie.
76
Problematice souvislostí
vzdělávacích politik a národností se věnuje sborník Schooling, Educational Policy and Ethnic Identity. Comparative Studies on Governments and Non-dominant Ethnic Groups in Europe 1850-1914.77 Odraz česko-německých vztahů ve školství mezi lety 1918 a 1938 reflektují příspěvky Botha von Koppa a Wolfganga Mittera ve sborníku Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert. 78 Mitter se k danému Gordon, P. – Szreter, R (Eds.): The History of Education: The Making of a Discipline, Abingdon 1989. Svatoš, M.: 2002; zde bych rád upozornil na kritickou analýzu, kterou „novým“ dějinám vzdělanost věnuje Konrad Jarausch, viz Jarausch, K. H.: The Old "New History of Education": A German Reconsideration, In: History of Education Quarterly 2, roč. XXVI, 1986, s. 225-241; Weiser, T.: K aplikaci kvantitativních metod v oblasti sociálních dějin v československé historiografii, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 3 (10), Kutná Hora – Praha – Opava 1999, s. 207-242; týž: 2001a; týž: 2001b. 75 Burger, H.: Sprachenrecht und Sprachengerechtigkeit im österreichischen Unterrrichtswesen 1867-1918, Wien 1995. 76 Hlavačka, M.: Užívání jazyka v byrokratizované komunikaci a samospráva v Čechách 1792–1914, ČČH 4, roč. CIII, 2005, s. 800-827. 77 Tomiak, J. (Ed.): Schooling, Educational Policy and Ethnic Identity. Comparative Studies on Governments and Non-dominant Ethnic Groups in Europe 1850-1914, vol 1, New York 1991. 78 von Kopp, B.: Schooling and the Antagonism between Czechs and Germans in the Czechoslovak Republic 1918 – 1938, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. 73 74
24
tématu vrací také příspěvkem Das deutschsprachige Schulwesen auf dem Territorium der heutigen Tschechischen Republik von der Allgemeinen Schulordnung (Maria Theresias) bis 1938.79 Opomenout nelze ani Libuši Podlahovou a její Školství jako prostor národního vymezování.
80
Originálním obohacením problému je monografie Ingrid Störch
pojednávající o česko-německé dvojjazyčnosti v Čechách v době Franze Kafky. Autorka fenomén přibližuje na příkladu pražských německých obecných i středních škol. 81 Dosti specifickým přístupem ke vzdělání se vyznačovalo židovské obyvatelstvo. Projevy a příčiny tohoto jevu popisuje Steven Beller na příkladu vídeňských gymnázií, stejně jako Victor Karady na příkladu vyššího školství v Uhrách či Gary B. Cohen na židech rakouských. Židovkám mezi univerzitními studentkami se věnuje Claudia Huerkamp. Střední školy v Moravské Ostravě slouží jako pozadí pro výzkum židovských studentů Petru Kadlecovi.82 Na různé aspekty školských systémů a vzdělávání upozorňuje řada prací, jež můžeme považovat spíše za sociologické. Pro základní vhled z pohledu sociologa jistě postačí klasická učebnice Anthony Giddense Sociologie, v ní je nastíněn vývoj školství a problematika sociální nerovnosti. 83 Celou řadou otázek se zabývá sborník Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education.84 Za všechny uvádím studii dvojice Boli – Ramiréz World Culture and the Institutional Development of Mass Education o
und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 85-103; Mitter, W.: Civic Education in German Schools in Czehcoslovakia (1918 – 1938) in the Mirror of Loyality Conflict, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 71-83. 79 Mitter, W.: Das deutschsprachige Schulwesen auf dem Territorium der heutigen Tschechischen Republik von der Allgemeinen Schulordnung (Maria Theresias) bis 1938, In: Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004, s. 24–32. 80 Podlahová, L.: Školství jako prostor národního vymezování, In: Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004, s. 93-106. 81 Stöhr, I.: Zweisprachigkeit in Böhmen. Deutsche Volksschulen und Gymnasien im Prag der Kafka-Zeit, Köln 2010. 82 Beller, S.: The social and ethnic foundations of a cultural elite: Jewish over-representation in Vienna’s Gymnasien, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 163-175; Karady, V.: Jewish over-schooling in Hungary: its sociological dimensions, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 209-245; Cohen, G. B.: Education, Social Mobility and the Austrian Jews 1860 – 1910, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 141-161; Huerkamp, C.: Frauen, Universitäten und Bildungsbürgertum. Zur Lage studierender Frauen 1900-1930, In: Siegriest, H. (Hg.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988, s. 200-222; Kadlec, P.: 2012, s. 217-233. 83 Giddens, A.: Sociologie, Praha 1999, s. 391-410. 84 Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986.
25
vzdělání jako celosvětovém fenoménu objevujícím s v každé ze známých kultur. 85 Za velmi přínosnou považuji také monografii Roba Moora Education and Society. Issues and Explanations in the Sociology of Education.86 Margaret S. Archer se ve svých výzkumech zabývá otázkou kontroly školství. Určitá skupina vždy v určitou konkrétní dobu kontroluje systém. Proti této dominantní skupině vyvstávají skupiny opoziční, které se snaží prosadit vlastní monopol kontroly nebo alespoň stávající systém doplnit o vlastní alternativní segment školství. Střetáváním jednotlivých skupin, mohou je představovat církve, národy, ideologie i stát, se školský systém neustále přetváří a zpravidla vyvíjí od vzdělání jako privilegia ke vzdělání univerzálnímu. 87 Andy Green spojuje stupeň vývoje vzdělávacího systému se stupněm vývoje centrální státní byrokracie, na příkladech Anglie, USA a Francie tak prokazuje závislost školské struktury na míře (de)centralizace jednotlivých států. Podobné téma zkoumá také Miriam Cohen.88 Rakouský filozof Konrad Liessmann upozorňuje na proces „barbarizace“ vzdělání, její počátek vidí v rozkladu humanistického vzdělání klasického gymnázií a jeho nahrazování utilitárními znalostmi bez širších souvislostí. 89 Otázku selekce studentů v průběhu vzdělávací procesu zkoumal Earl Hopper, přičemž velký důraz kladl na nutnost regulace osobních ambicí účastníků procházejících selekcí a také na problém efektivity selekce tak, aby nedocházelo k plýtvání lidskými zdroji.90 Francouzský sociolog Pierre Bourdieu se zabýval úzce souvisejícím tématem, a to nerovnými šancemi ve vzdělání, tj. otázkou sociální a kulturní reprodukce. Problematiku obohatil především svým konceptem forem kapitálu a sociálního habitu. 91 Velmi radikální postoj k otázce
Boli, J. – Ramirez, F. O.: World Culture and the Institutional Development of Mass Education, In: Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986, s. 65–90. 86 Moore, R.: Education and Society. Issues and Explanations in the Sociology of Education, Cambridge 2004. 87 Archer, M. S.: Social Origins of Educational Systems, In: Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986, s 3–34; táž: Social Origins of Educational Systems, Abingdon 2013. 88 Green A.: Education and State Formation: the Rise of Education Systems in England, France and the USA, London1990; Cohen, M.: The National State, the Local and the Growth of Mass Schooling: History Lessons from England, France and the United States, In: Aubry, C. - Geiss, M. - Magyar-Haas, V. – Oelkers, J. (Eds.): Education and the State: International Perspectives on a Changing Relationship, New York 2015, s. 17-38. 89 Liessmann, K. P.: Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění, Praha 2010. 90 Hopper, E.: Educational Systems and Selected Consequences of Patterns of Mobility and Non- mobility in Industrial Societies: A Theoretical Discussion, In: Brown, R. (Ed.): Knowledge, Education, and Cultural Change, London 1973, s. 17–69. 91 Bourdieu, P.: Cultural Reproduction and Social Reproduction, In: Brown, R. (Ed.): Knowledge, Education, and Cultural Change, London 1973, s. 71-112; týž: The Forms of Capital, In: Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986, s. 241–258; Nash, R.: Bourdieu on Education and Social and Cultural Reproduction, In: British Journal of 85
26
nerovnosti ve škole nepřekvapí u kritika západní společnosti Ivana Illicha, podle něj dochází k jednoznačné diskriminaci na základě vzdělání a tu je třeba odstranit, protože stupeň dosaženého vzdělání naprosto neodpovídá schopnostem a znalostem individua.92 Problematiku vztahu nerovnosti a školství a vzájemného podmiňování a ovlivňování obou fenoménů shrnuje Tomáš Katrňák.93 Při studiu sociální struktury je samozřejmě třeba, aby badatel měl znalosti z oblasti sociální stratifikace a mobility. Existuje nepřeberné množství historických i sociologických prací vážících se k tématu. Vybírám pouze několik z nich, a to jak z novější, tak ze starší literatury. Jako úvodu lze využít monografii Třídní analýza a sociální mobilita Tomáše Katrňáka či Sociální stratifikace. Problém, vybrané teorie a výzkum Jadwigy Šanderové. Přístup z počátku 90. let odráží Classes in Modern Society Toma Bottomora, anglo-saský pohled z konce 70. let pak dvojice Crompton – Gubbay.94 Klasikem teorie sociální mobility je John. H. Goldthorpe, za jeho protějšek v Německu můžeme považovat Harmuta Kaelbleho, ačkoliv jeho přístup je více historický než u sociologa Goldthorpa. 95 Inspirací pro stratifikační systém užitý v mé disertaci, připomínám, že jeho tvůrcem je Petr Kadlec, se staly studie trojice Lundgreen – Kraul – Ditt, Reinharda Schürena a Manfreda Hettlinga.96 V českém prostředí jejich stratifikační modely představil Tomáš Weiser.97 Vzdělání se váže především k městskému obyvatelstvu, konkrétně k sociální skupině inteligence, neboli ke vzdělanostním vrstvám (Bildungsbürgertum, Professions). Vztah měšťanstva a inteligence, respektive proces formování inteligence sleduje sborník
Sociology of Education 4, roč. XI, 1990, s. 431-447; Keller, J.: Dvanáct omylů sociologie, Praha 1995, s. 4346; Rehbein, B.: Die Sociologie Pierre Bourdieus, Konstanz 2006. 92 Illich, I.: Odškolnění společnosti. Polemický spis, Praha 2001. 93 Katrňák, T.: Sociální a kulturní reprodukce společnosti v teoretické perspektivě, In: Sociológia 1, roč. XXXV, 2003, s. 61-76. 94 Katrňák, T.: Třídní analýza a sociální mobilita, Brno 2005; Šanderová, J.: Sociální stratifikace. Problém, vybrané teorie, výzkum, Praha 2000; Bottomore, T.: Classes in Modern Society, London 1992; Crompton, R. – Gubbay, J.: Economy and Class Structure, London 1977. 95 Za všechny práce např. Erikson, R. – Goldthorpe, J. H.: The Constant Flux. A Study of Class Mobility in Industrial Societies, Oxford 1992; Goldthorpe, J.: Social Mobility and Class Structure in Modern Britain, Oxford 1987; Kaelble, H.: Historical Research on Social Mobility. Western Europe and the USA in the Nineteenth and Twentieth Centuries, London 1981. 96 Lundgreen, P. – Kraul, M. – Ditt, K.: Bildungschancen und Soziale Mobilität in der städtischen Gesselschaft des 19. Jahrhunderts, Göttingen 1988; Schüren, R.: Sozialle Mobilität. Muster, Veränderungen und Bedigungen im 19. und 20. Jahrhundert, St. Katharinen 1989; Hettling, M.: Politische Bürgerlichkeit. Der Bürger zwischen Individualität und Vergesellschaftung in Deutschland und der Schweiz von 1860-1918, Göttingen 1999. 97 Weiser, T.: Stratifikační modely v německé Historische Sozialforschung, In: Historica, 11. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity, Ostrava 2004, s. 163-203.
27
Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich.
98
Problém Bildungsbürgertum je v širokých kontextech
pojednán ve čtyřsvazkovém Bildungsbürgertum im 19. Jahrhundert.99 Debatu k vymezení pojmu Bildungsbürgertum shrnuje pro české prostředí Jiří Pešek. 100 Také ve druhém a šestém svazku řady Bürgertum in der Habsburgermonarchie se lze s otázkou vzdělanostních vrstev setkat. 101 Aspekty procesu proměny starých měšťanských vrstev v nové sleduje Konrad H. Jarausch ve studii The German Professions in History and Theory.102 Kromě teoretických znalostí stratifikace, mobility a problému městského obyvatelstva a inteligence badatel musí poznat taktéž reálné populační složení obyvatelstva, na jehož pozadí je výzkum prováděn. V konkrétním případě mé disertace tak jde o české obyvatelstvo na Moravě. K dispozici je celá řada prací z oblasti sociálních dějin a historické demografie. Znalost společenského pozadí je přitom nezbytná, protože umožňuje interpretaci získaných dat. Představu o společnosti jako celku a jejím vývoji si lze učinit na základě publikací založených na zpracování oficiálních statistik. Různými aspekty obyvatelstva se zabývá Vladimír Srb v 1000 let obyvatelstva českých zemí. Období po roce 1918 zachycují práce Czechoslovakia 1918-1992 sociologů Pavla Machonina a Jaroslava Krejčího a také Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918-1992 I. od Václava Průchy. Pro období rakouské monarchie je možno sáhnout po monografiích Jiřího Kořalky a Otto Urbana.103 K poznání dolních a středních vrstev dobře slouží práce dvojice Machačová – Matějček. Vedle mnoha článků věnovaných konkrétním tématům přitom zpracovali také několik syntetizujících studií; za všechny uvádím tyto Sociální a hospodářský vývoj českých zemí v 19. století, Vzory chování v českých zemích 19. století, O 98
Siegriest, H. (Hg.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988. 99 Conze, W. – Kocka, J. (Hg.): Bildungsbürgertum im 19. Jahrhundert. Teil 1-4, Stuttgart 1985-1992. 100 Pešek, J.: Německá diskuse let 1985–1992 o tématu: Bürgertum – Bildungsbürgertum konce 18. až počátku 20. století, In: ČČH 1, roč. 92, 1994, s. 107. 101 Stekl, H. - Urbanitsch, P. – Bruckmüller, E. – Heiss, H. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie II. „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit“, Wien – Köln – Weimar 1999; Hoffmann, R. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie VI. Bürger zwischen tradition und modernität, Wien – Köln – Weimar – Böhlau 1997. 102 Jarausch, K. H.: The German Professions in History and Theory, In: Cocks, G. – Jarausch, K. H.: German Professions, 1800–1950, Oxford 1990, s. 9–24. 103 Srb, V.: 1000 let obyvatelstva českých zemí, Praha 2004; Krejčí, J. – Machonin, P.: Czechoslovakia, 191892. A Laboratory for Social Change, London 1996; Průcha, V.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992 I., Období 1918–1945, Brno 2004; Kořalka, J.: Češi v habsburské monarchii a v Evropě 1815–1914. Sociálně historické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích, Praha 1996; Urban, O.: Kapitalismus a česká společnost. K otázkám formování české společnosti v 19. století, Praha 2003.
28
středních vrstvách v českých zemích 1750-1950. Základní zjištění, hypotézy, náměty, Problémy obecné kultury v českých zemích 1781 – 1989, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781-1914.104 Řadu prací historikové věnují také společenským elitám. Mezi přední z nich patří Andrea Pokludová, Pavel Kladiwa či Jiří Štaif. Zatímco Štaif se věnuje hlavně ekonomickým elitám (podnikatelstvu) a národním elitám vůbec, Pokludová a Kladiwa se zaměřují na formování inteligence a elity na úrovni obecních samospráv. 105 Občanské elity v Brně sledoval Lukáš Fasora. 106 Proměnám elit v moderní době je věnován sborník k narozeninám Roberta Saka. 107 Výraznou pomoc při poznávání jednotlivých profesí podávají publikace Člověk na Moravě 19. století, Člověk na Moravě v první polovině 20. století a Člověk v Ostravě v XIX. století.108 Prostřednictvím biogramů je možno se seznámit s prostředím různých povolání a jejich mentalitou. Zatímco tyto publikace jsou rozkročeny široce a zahrnují portréty napříč společností, sborník Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století přináší bližší pohled na úřednictvo a podnikatelstvo. Akademickým povoláním je věnován sborník Profesionalizace akademických povolání.109 Machačová, J. – Matějček, J.: Sociální a hospodářský vývoj českých zemí v 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 6, Opava – Praha - Kutná Hora 1996, s. 241-318; Titíž: Vzory chování v českých zemích 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 7/2, Opava – Praha – Kutná Hora 1997, s. 399-481; titíž: O středních vrstvách v českých zemích 1750-1950. Základní zjištění, hypotézy, náměty, Opava 2002; Titíž: Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989, Kutná Hora – Opava 2008; Titíž: Nástin sociálního vývoje českých zemí 17811914, Praha 2010. 105 Štaif, J.: Česká národní elita v národním albu J. R. Vilímka z roku 1899, In: Chocholáč, B. – Malíř, J. (Eds.): Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci, Brno 2002, s. 645–655; týž: Společenská modernizace a česká intelektuální elita v 19. století (Několik úvah na dané téma), In: Čas moderny. Studie a materiály, České Budějovice 2006, s. 10–27; týž (Ed.): Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, Praha 2007; Pokludová, A.: Formování technické inteligence v Moravské Ostravě na konci 19. a počátku 20. století, In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 20, Ostrava 2001, s. 28-59; táž: Formování pedagogických profesí v Moravské Ostravě na přelomu 19. a 20. století, In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 21, Šenov 2003, s. 84-97; táž: Obecní rada Opavy 1850-1914, Opava 2007; táž: Formování inteligence na Moravě a ve Slezsku 1857-1910, Opava 2008; Kladiwa, P.: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850-1913. Komunální samospráva průmyslového města a její představitelé, Ostrava 2004; týž: Komunální elity druhé poloviny 19. století a počátku 20. století v českých zemích – stav bádání a možnost využití metodologických podnětů z německé a rakouské literatury, In: Čechurová, J. – Štaif, J.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes, Praha 2004, s. 33–58; Kladiwa, P.: – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. díl, 1. svazek: Muži z radnice, Ostrava 2008. 106 Fasora, L.: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 18511914, Brno 2007. 107 Lenderová, M. – Bezecný, Z. – Kubeš, J. (Eds.): Proměny elit v moderní době. Sborník k narozeninám docenta Roberta Saka, České Budějovice 2003. 108 Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (Eds.): Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004; Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L. (Eds.): Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006; Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007. 109 Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007; Svobodný, P. – Havránek, J. (Eds.): Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století, Praha 1996. 104
29
Vztah jednotlivých sociálních skupin, vrstev a tříd ke škole a vzdělávání vůbec je odrazem tzv. mentalit, způsobů myšlení či vzorů chování. K debatě o terminologii a užívání pojmů přispěla dvojice Machačová – Matějček, která upřednostňuje používání sousloví vzory chování (patterns) před termínem mentality. Peter Burke v knize Variety kulturních dějin shrnuje dosavadní užívání pojmů a upozorňuje na prosazující se výraz reprezentace. Vývoji užívání a chápání termínu mentalita se věnuje také Jiří Štaif. Ten ji definuje jako „projevy hromadné sociální psychologie, které se dají převést na fenomén společných hodnot, jež jsou v daném sociálním, resp. sociálně-kulturním celku do té míry dominantní, že podstatně ovlivňují myšlení, postoje, rozhodování a jednání rozhodující části jeho příslušníků.“ Na nezastupitelnou roli psychologie v sociálně-historických výzkumech upozorňuje Jaromír Janoušek.110
Machačová, J. – Matějček, J.: Vzory chování a takzvané mentality. Výsledky výzkumu vzorů chování v českých zemích v 19. století z let 1995–1997, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001, s. 38-45; Burke, P.: Variety kulturních dějin, Brno 2006, s. 169-189; Štaif, J.: Česká národní mentalita 19. století v kontextu sociálních dějin, In: Lenderová, M. – Bezecný, Z. – Kubeš, J. (Eds.): Proměny elit v moderní době. Sborník k narozeninám docenta Roberta Saka, České Budějovice 2003, s. 69– 92; Janoušek, J.: Vzory chování v českých zemích 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 7/2, Opava – Praha – Kutná Hora 1997, s. 23-28; týž: Psychologie sociálních tříd a vrstev a možnosti jejího zkoumání, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 3 (10), Kutná Hora – Praha – Opava 1999, s. 23-35. 110
30
3. Prameny využité a využitelné Pramenná základna pro dějiny středních škol a vzdělávání vůbec je velmi široká a pestrá. Vedle oficiálních státních statistik vedoucích podrobné záznamy o počtech škol a studentů a jejich bližších charakteristik, lze uvést hlavní katalogy škol, programy a výroční zprávy, školské schematismy, městské adresáře, sbírky právních předpisů a jiné příručky pro ředitele a učitele, oslavné publikace typu almanachů, památníků či sborníků, kroniky ústavů a v neposlední řadě také zprávy z tisku. Podrobná analýza jednotlivých pramenů byla provedena Petrem Kadlecem,111 omezím se zde proto na stručnější popis a doplnění některých skutečností k období po roce 1918. Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě uložených v archivech podal již v 60. letech Miloš Kouřil.112 Pro poznání širokých kontextů na úrovni celostátní jsou pro badatele nesmírně přínosné statistické údaje v oficiálních publikacích Předlitavska a Československa. V disertační práci bylo využito čtyř vydání rakouských Statistik der Unterrichts- Anstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern, a to za léta 1881/82, 1890/91, 1900/01 a 1910/11.113 Pramen uvádí jak celkový počet všech škol gymnazijního typu a jejich studentů v Předlitavsku jako celku, tak jejich počty pro jednotlivé korunní země, obsahují absolutní i procentuální vyjádření ústavů podle vyučovací řeči, studentů dle jejich mateřské řeči či konfese, záznamy o školném a statistiky maturit a maturantů. Významnou část statistik představují podrobné výpisy za jednotlivé školy v každé z korunních zemí. Uváděn je název školy, její zřizovatel, vyučovací jazyk, počet tříd, charakteristika profesorského sboru s rozdělením nejen dle učitelské pragmatiky ale i podle příslušnosti ke světskému či duchovnímu stavu. Dále poskytují informace o celkovém počtu studentů i privatistů i počty v jednotlivých třídách, uvedena je také studentská příslušnost k Předlitavsku, Zalitavsku, Bosně a Hercegovině či jinému státu. Nechybí Kadlec, P.: Prameny k dějinám vzdělání a školství /Tištěné programy a výroční zprávy středních škol, školské schematismy a středoškolské hlavní katalogy/, In: Myška, M. – Zářický, A. a kol.: Prameny k hospodářským a sociálním dějinám novověku 2, Ostrava 2010, s. 252-289; týž: 2012, s. 43-68; týž: 2013, s. 25-33. 112 Kouřil, M.: Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě ve státních archivech, Přerov 1967. 113 Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2: Statistik der Unterrichts- Anstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1881/1882, Wien 1884; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4: Statistik der Unterrichts- Anstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1890/1891, Wien 1893; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3: Statistik der Unterrichtsanstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1900/1901, Wien 1904; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3: Statistik der Unterrichtsanstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1910/1911, Wien 1914. 111
31
taktéž záznamy o počtech studentů dle mateřského jazyka a náboženství, o školních platbách a také stipendiích. Za každý ústav jsou zaznamenány rovněž výsledky maturitních zkoušek. Pro období po roce 1918 jsem v disertaci použil více publikací statistické povahy. Poznání stavu středního školství ke školnímu roku 1920/21 posloužila Československá statistika. Střední školy v republice československé. Kromě hlubokého historického a statistického exkurzu až do 18. století publikace detailně popisuje právě výše zmíněný rok. Lze zde najít informace obecnějšího rázu (např. počty studentů a škol dle jednotlivých zemí republiky, jejich rozdělení podle typů středních škol či podle mateřského jazyka, náboženství aj.), tak přehledy maturitní, absolventské či rodičovské. 114 Statistická příručka republiky československé přinášela soupis středních škol podle jednotlivých typů, zemí a vyučovacího jazyka.
115
Obdobnou podobu měla taktéž Ročenka československé
republiky.116 Nejpodrobnější informace k jednotlivým ústavům a jejich studentům potom přinášely Zprávy státního úřadu statistického republiky československé.117 Jako podklad pro vysvědčení, výroční zprávy a státní statistiky byly na každém ústavu vedeny hlavní katalogy pro každou třídu a pobočku. Jejich forma a funkce jsou kodifikovány již v polovině 19. století. 118 Šlo o abecední seznam studentů sepisovaný třídním učitelem, který obsahoval jak osobní údaje, tak prospěch za první a druhé pololetí. Tiskopis katalogů byl úředně posvěcený a měl dosti trvalý charakter. Do poloviny 70. let se užívala původní jednodušší verze rozvržená do dvou stran, od 80. let se potom používal již výhradně tiskopis na jednu stranu listu. Tato forma přetrvala až do první republiky, teprve ve 30. letech byla nahrazena novým tiskopisem, který však obsahoval stejné informace. Atypické katalogy byly užívány ve 20. a 30. letech na Státním reformním reálném gymnáziu v Břeclavi, chybí zde rubriky národnost a náboženské vyznání. Tento
Československá statistika, sv. 7, řada II., sešit 2., Střední školy v republice československé dle stavu koncem školního roku 1920/21, Praha 1923. 115 Statistická příručka republiky československé II, Praha 1925; Statistická ročenka republiky československé IV, Praha 1932. 116 Ročenka československé republiky I, Praha 1922; Ročenka československé republiky XI, Praha 1932; Statistická ročenka republiky československé, Praha 1938. 117 Zprávy státního úřadu statistického republiky československé. Střední školství v Československé republice na počátku školního roku 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921; Zprávy státního úřadu statistického republiky československé. Vysoké a střední školy ve školním roce 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932; Zprávy státního úřadu statistického republiky československé. Školství v Československé republice ve školním roce 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938. 118 Exner, F. – Bonitz, H.: Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Oesterreich, Wien 1849, s. 93, 203, 211-213. 114
32
pramen je základním kamenem výzkumu představovaného v této disertační práci, jeho bližší popis a využití obsahuje kapitola věnovaná metodologii. Za velmi významný pramen k dějinám ústavů můžeme považovat výroční zprávy středních škol. Jejich vedení bylo opět zakotveno v Nástinu.119 Je třeba přitom rozlišovat hlavní výroční zprávy a tištěné výroční zprávy označované často jako tzv. programy. Jejich obsah se do velké míry kryl, ale zatímco hlavní zprávy byly určeny pro úřady, tištěné zprávy sloužily veřejnosti. Antonín Šetelík uvádí přesné informace o tom, komu je třeba programy rozesílat, jak vysoké mohou být výlohy na produkci a také jaký mají mít rozsah.120 Obsah hlavní výroční zprávy i tištěné výroční zprávy byl jasně definován. Část A. Vnější poměry školy podávala informace o učitelstvu (změny ve sboru, stav osob podle služebních kategorií, dovolené), učebních pomůckách (vydané prostředky na pomůcky, přírůstky, stav sbírek), žactvu (stav ke konci předešlého roku, stav na počátku nového roku, změny během roku, stav na konci roku), podporách (stipendia, místní podpory) a školní hygieně. Součástí byly také zápisy školní kroniky. Část B. Vnitřní poměry školy informovala o povinných, relativně povinných a nepovinných předmětech a kázni. 121 Tištěné zprávy navíc obsahovaly úvodní článek, jehož tématem mohly být stručné dějiny, oslavy významných person, nekrology, zřizovací texty či smlouvy, ujednání mezi státem a obcemi o vydržování ústavů apod. Zpravidla však šlo o články odborné. Právě tato část programů se stala v době první republiky terčem značné kritiky. Například Ottomar Schiller hned po válce napsal: „S vědeckými pracemi ve středoškolských programech byly vždy potíže. Někdy bylo ji těžko sehnati a uveřejněna byla pak jakákoliv bez ohledu na jakost. Hlavní bylo, aby neměla nic závadného pro rakouský patriotism a morálku. Ředitel, který byl zodpověden v první řadě, pamatoval, že článek mohou čísti i studenti, ale ti jej z velké části nečtli. Profesor, který vážně vědecky pracoval, neměl veliké chuti k uveřejňování v programech z několika důvodů, nehledě ani k tomu, že nedostal honoráře. Jednak byl omezen zmíněnou již censurou ředitelovou, jednak jeho práce v programu byla téměř ztracena. Širší veřejnosti se nedostala do ruky.“
122
Tištěné programy dále
obsahovaly statistické přehledy žactva, jejich seznamy a oznámení pro příští školní rok. Pramen můžeme považovat za velmi vhodný pro zkoumání socioprofesních znaků studentstva, jelikož uvedené informace badateli umožňují učinit si velmi dobrou představu Tamtéž, § 116, s. 106-107. Šetelík, A.: Sbírka normalií platných pro české školy střední, Praha 1902, s. 506. 121 Bezdíček, J.: Československé střední školství v předpisech, tradici i praksi, Brno 1934, s. 159. 122 Schiller, O.: K reformě výročních zpráv, In: Věstník českých profesorů 5, roč. XXVI, 1919, s. 134-135. 119 120
33
o teritoriálním původu, národnosti či náboženství. Programy se k využití nabízí zvláště v případech, kdy chybí jako primární pramen hlavní katalogy. Jejich výhoda spočívá taktéž v tom, že byly vydávány ve větších počtech, takže jejich zachovalost a dostupnost je velmi dobrá. Mezi instituce s největším archivem programů patří mimo jiné Vědecká knihovna v Olomouci, Památník národního písemnictví v Praze a Muzeum Komenského v Přerově.123 Pro dějiny jednotlivých ústavů je vhodné využít školních kronik. Vedle hlavních katalogů a výročních zpráv šlo o třetí oficiální úřední spis, který musel vést každý z ústavů. Kroniky měly opět svoji přesně předepsanou strukturu, jež měla obsahovat: 1) předchozí dějiny školy, 2) stálá data: počátek a konec školního roku, důležité události z dějin panující dynastie, vlastenecké školní vlastnosti, náboženská cvičení, společné výlety, změny ve sboru, stavební úpravy, případně založení botanické zahrady, cvičiště, tělocvičny či jiného objektu spojeného s výchovou a vzděláváním.124 Krom toho kronika měla obsahovat taktéž údaje o počtu tříd, poboček a studentů, důležitá usnesení sboru, zdravotní stav mládeže, inspekce, podporování chudých a stipendia. Realita však vypadala o poznání jinak, povinnost vést výroční zprávy a kroniku zároveň v postatě dublovala povinnosti ředitele, přinejmenším od konce 80. let se proto rozšiřuje praxe, že části programů jsou vystřihovány a vlepovány do kronikových knih, aby nemusely být sepisovány dvakrát. Nejpozději za první republiky pak praxe došla tak daleko, že zatímco oficiální informace byly obsaženy ve výroční zprávě, část ústavního života bezcenná pro úřady a veřejnost, avšak typická pro ústav samotný, byla zapisována do kronik. 125 Psaní záznamů přitom mělo být výhradně v rukou ředitele, nahlédnout mohl každý z členů sboru. Zápisy měly být učiněny nejpozději do počátku nového školního roku. Na okrajích kronik byly uváděny stručné obsahy odstavců. O tom, že psaní kroniky bylo poměrně úzce vymezeno a rozhodně nešlo o svobodné tvůrčí psaní, svědčí tato součást výnosu o kronikách: „Ze šk. kroniky vylučují se všeliké poznámky polemické, kritické výklady o způsobilosti a činnosti
Nádvorníková, M.: Výroční zprávy zahraničních škol ve fondech SVKOL, Olomouc 1970; Dohnalová, E. – Jadviščoková, L.: Výroční zprávy škol z území ČSSR ve fondech SVKOL, Olomouc 1983; Hlaváček, A.: Výroční zprávy středních škol 1820–1950. Soupis, Praha 1971; Vyňuchal, L.: Výroční zprávy. Soupis českých a slovenských výročních zpráv, sborníků a almanachů škol všech stupňů a typů, studentských, učitelských i vzdělávacích spolků ve sbírce oddělení dějin školství Muzea Komenského v Přerově, p. o., I – IV, Přerov 2007; Muzeum Komenského dnes poskytuje seznamy také online, sbírka obsahuje taktéž výroční zprávy z Rakouska, Německa, Polska, Maďarska a Ukrajiny. 124 Zásady o zařízení školní kroniky, Výnos c. k. zemské školní rady ze dne 3. 2. 1892 č. 28 63, In: Křemen, V.: Školské zákony, Praha 1904, s. 5-6. 125 Bezdíček, J.: 1934, s. 161. 123
34
jednotlivých osob, pochvalné neb nepříznivé posudky o bývalých neb nynějších opatřeních učiněných školními úřady. Zápisy veškeré mějte ráz nejpřísnější nestrannosti, buďte jednoduchy, jasny a důstojny a stručny.“126 Oslavné almanachy, památníky a sborníky byly vydávány k příležitosti významných výročí školy, zpravidla založení ústavu, jeho povýšení, prvním maturitám či životním datům „otců zakladatelů“ prvních ředitelů či jiných výrazných person sboru. Struktura, rozsah i obsah záležely na důležitosti jubilea a také finančních možnostech ústavu. Popisovány byly především okolnosti vzniku a vývoje ústavu, vzpomínalo se na ředitele a profesory, případně na osudy studentů v době světových válek a na padlé. Jako důležitá součást byly uváděny taktéž různé statistiky přinášející bližší poznání o proměnách charakteristik studentstva v průběhu času. Nezřídka tyto práce končí seznamy ředitelů, profesorů a absolventů. Právě soupis absolventů je mimořádně významnou částí, protože obsahuje poznámky o povolání. Na jejich základě tak lze konfrontovat sociální původ bývalých studentů uváděný v hlavních katalozích a jejich reálnou pozici v produktivním věku. Důležitou součástí povědomí historika zabývajícího se dějinami školství a vzdělanosti musí být znalost právních předpisů, na jejichž základě dochází k proměnám systému. Existuje řada edic pramenů práva, které je možno pro studium využít, taktéž lze pracovat s příručkami, které byly určeny pro ředitele a učitele a jež obsahovaly, vedle dalšího, taktéž právní základ. Předlitavské všeobecně vzdělávací střední školství stálo až do svého konce na Nástinu organizace gymnázií a reálek v Rakousku. Tento předpis byl dílem reformátorů z poloviny 19. století a s určitými úpravami platil i po roce 1918. 127 V době monarchie vycházela řada edic právních předpisů platných pro školství, ve druhé polovině 50. let např. sbírka Antona Timothea Matauschka, v 80. letech Edmunda Marenzellera. 128 V roce 1902 vydal Antonín Šetelík Sbírku normálií platných pro české školy střední, o pět let později k ní přibyl i index umožňující lepší orientaci v původním
Šetelík, A.: 1902, s. 49. Exner, F. – Bonitz, H.: 1849. 128 Matauschek, T. A. (Ed.): Normalien-Nachschlagebuch für Lehrer und Direktoren der Oesterreich. öffentlichen Gymnasien, Prag 1857; Marenzeller, E. (Ed.): Normalien für die Gymnasien und Realschulen in Österreich: in zwei Theilen. 1. Theil, 1. Band, Gymnasien/ Organisation-Entwurf und Normalien didaktischpädagogischen Inhalts, Wien 1884; Marenzeller, E. (Ed.): Normalien für die Gymnasien und Realschulen in Österreich: in zwei Theilen. 2. Theil, Realschulen, Wien 1889. 126 127
35
díle. 129 Přehled školských zákonů a předpisů platných od roku 1892 sepsal Václav Křemen. 130 Nejkompletnější práce pak pochází z pera dvojice Halma – Schillig, vyšla v roce 1911. 131 Přehled právních norem z období první republiky nacházíme v publikaci Československé školské zákonodárství 1918-1968.
132
Vybrané dokumenty obsahuje
také edice Jiřího Malíře a především pak Zdeňky Veselé.133 Důležitým zdrojem právního povědomí a představy o školské soustavě vůbec byly příručky a rukověti ředitelů a učitelů. Šlo o jakási vademeka, jež provázela existujícím systémem. Od soupisů právních předpisů se přitom často příliš nelišila. Jednou z prvních takových příruček byla Handbuch für die Direktoren, Professoren und Lehrer od Franze Hübla, vyšla v polovině 70. let 19. století.134 Taktéž mnohem šířeji pojatá příručka Ernsta Manrhofera určená pro potřeby státní správy měla vyhrazeny kapitoly pro školství všech stupňů.135 Větší množství těchto „průvodců po školství“ vycházelo po roce 1918, kdy šlo o snahu popularizovat a osvětlit školskou problematiku, za přínosné považuji Střední školství v republice československé autorů Hendrich – Šmoch, Československé střední školství v předpisech, tradici i praksi Josefa Bezdíčka či Střední školství Rudolfa Neuhöfera.136 Dlouho opomíjeným pramenem zůstávaly školské schematismy. Podle svého původce se do velké míry různily, co do rozsahu, sledované oblasti, zaměřením i množstvím údajů. 137 Podle vydavatele se velmi lišila i kvalita podávaných informací, především ve vztahu k oficiálním statistikám v nich lze nalézt nepřesnosti. Celorakouské schematismy zpravidla obsahovaly soupisy vysokých a středních škol všech korunních Šetelík, A.: 1902; týž: Podrobný index ke Sbírce normálií pro české střední školy, Praha 1907. Křemen, V.: 1904. 131 Halma, A. – Schilling, G.: Die Mittelschulen Österreichs. Sammlung der Vorschriften betreffend die Gymnasien (mit Einschlusz achtklassigen Realgymnasien, Reform- Realgymnasien, Ober- Realgymnasien und vierklassigen Realgymnasien), Realschulen und Mädchenlyzeen. Band I, Wien und Prag 1911a; titíž: Die Mittelschulen Österreichs. Sammlung der Vorschriften betreffend die Gymnasien (mit Einschlusz achtklassigen Realgymnasien, Reform- Realgymnasien, Ober- Realgymnasien und vierklassigen Realgymnasien), Realschulen und Mädchenlyzeen. Band II, Wien und Prag 1911b. 132 Československé školské zákonodárství 1918–1968. Přehled právních norem, Olomouc 1968. 133 Malíř, J. (Ed.): Materiály ke studiu vývoje české společnosti v letech 1848-1918, Brno 1986; Veselá, Z. (Ed.): Dokumenty z vývoje české střední školy: 1849-1939, Praha 1973; edice pramenů je také součástí práce Kovaříček, V. – Kovaříčková, I.: 1989. 134 Hübl, F.: Handbuch für die Direktoren, Professoren und Lehrer der österreichisches Gymnasien, Realschulen und verwandten Anstalten, Brüx 1875. 135 Ernst Manrhofer´s Handbuch für den politischen Verwaltungsdient in den im Reichsrathe vertretenen königreichen und Ländern, IV. Band, Wien 1898; Ernst Manrhofer´s Handbuch für den politischen Verwaltungsdient in den im Reichsrathe vertretenen königreichen und Ländern, II. Orgänzungsband, Wien 1913. 136 Hendrich, J. – Šmok, M.: Střední školství v republice československé, Praha 1923; Bezdíček, J.: 1934; Neuhöfer, R.: Střední školství. Soustavný svod předpisů platných pro střední školy a učitelské ústavy, Praha 1935. 137 Kadlec, P.: 2010, s. 257. 129 130
36
zemí Předlitavska, řazeny byly nejčastěji podle země, typu a konkrétní lokality. Mezi informace o ústavu náležely název, zřizovatel, typ školy, údaje o založení, vyučovacím jazyku, počtu studentů a také soupis učitelů s uvedením aprobace a postavením ve sboru. V disertační práci bylo využito schematismů Johanna Dassenbachera, Erwina Peharnika a dvojice Neubauer – Diviš.
138
V době republiky vydávalo oficiální schematismy
Ministerstvo školství a národní osvěty, nevýhodou při práci s nimi je abecední řazení podle názvu obcí, při výzkumu vyšších územních jednotek je tak třeba ze schematismů pracně konkrétní ústavy vyhledávat.139 Městské adresáře se ukazují jako vhodný pramen pro sociální a hospodářské studium měst a také jako vedlejší pramen pro studium škol a učitelstva. Tyto soupisy obsahují informace o péči zdravotnické, veterinární, chudinské i struktuře školství dané obce. Badatel získá přehled o ve městě působících učitelích a profesorech a dalších socioprofesních skupinách.140
138
Dassenbacher, J.: Jahrbuch der Unterrichtsanstalten der Reichsrate vertretenen Länder und der Militärgränze. Vierter Jahrgang 1871, Ung. – Hradisch 1871; týž: Schematismus der österreichischen Mittelschulen und der Fachschulen gleichen Ranges. Vierzehnter Jahrgang 1881/1882, Wien 1882; Neubauer, J. – Diviš, J.: Jahrbuch des höheren Unterrichtswesens in Österreich mit Einschluss der gewerblichen Fachschulen und der bedeutendsten Erziehungsanstalten, Jahrgang 4, Prag-Wien-Leipzig 1891; titíž: Jahrbuch des höheren Unterrichtswesens in Österreich mit Einschluss der gewerblichen Fachschulen und der bedeutendsten Erziehungsanstalten, Jahrgang 14, Prag-Wien 1901; Peharnik E.: Jahrbuch des höheren Unterrichtswesens in Österreich mit Einschluss der gewerblichen Fachschulen und der bedeutendsten Erziehungsanstalten, Jahrgang 24, Wien 1911. 139 Vysoké, střední a odborné školství a školské úřady republiky československé, Praha 1920. 140 Pokludová, A.: Městské adresáře, In: Myška, M. – Zářičký, A.: Prameny k hospodářským a sociálním dějinám novověku 1, Ostrava 2008, s. 200-213.
37
4. Metodologie výzkumu V této kapitole předkládám metodologii svého výzkumu. Je třeba poznamenat, že úzce vycházím z prací Petra Kadlece, který u nás jako první soustavně studuje danou problematiku.141 K jeho následování mne přitom vede několik důvodů: 1) jeho práce jsou inspirovány metodologií zahraničních výzkumů, do českého prostředí tak přináší trendy, které u nás prozatím příliš využívány nebyly; 142 2) v sociálně-historických výzkumech založených na kvantitativních metodách je nutno klást důraz na kompatibilitu, z důvodů praktičnosti výzkumů je proto vhodné úzce navazovat na již existující práce; 143 3) kompatibilita umožňuje komparaci jednotlivých výzkumů, čehož lze využít pro pozdější syntetické práce a také pro srovnávání se zahraničními výzkumy, a to jak v Německu, tak ještě lépe v zemích bývalé rakouské monarchie, respektive Předlitavsku; 4) sám Kadlec uznává, že výsledky jeho práce nelze zatím považovat za obecně platné, 144 k tomu je třeba metodicky podobných projektů, má práce tedy přispěje k potvrzení či zpochybnění jeho obecných i dílčích závěrů. Zatímco základní rámec výzkumu, metoda analýzy a její prvky, jsou přijaty od Kadlece prakticky beze změn, odlišuje se mnou předkládaná disertace především jiným způsobem volby zkoumaných lokalit a konkrétních ústavů, odlišnou konstrukcí časových sond a zásadně odlišným kritériem výběru studentů. 4.1 Volba střední školy V práci jsou analyzováni studenti devíti ústavů z lokalit téměř po celé Moravě. Původní záměr rozdělit tyto lokality do tří skupin na industriální centra (Brno, Přerov, Zábřeh), tradiční centra bez industrializace (Olomouc, Jihlava, Znojmo) a tzv. malá města (Kyjov, Boskovice, Břeclav) se neosvědčil. Brněnská situace se zdá být naprosto nesouměřitelná s ostatními městy, Břeclav se zase příliš nehodí do kategorie malých měst. Přesto v práci čas od času používám výše uvedená sousloví, nejde však o přesně definované kategorie, ale spíše o jakési abstraktnější vodítko pro čtenáře. Z pohledu na mapu je zřejmé, že zvolené lokality pokrývají velkou část Moravy, hustěji její jižní polovinu; jistou výjimku tvoří Zábřeh, který vlastně jako jediný Kadlec, P.: 2012; týž: 2013. Jde především o Lundgreen, P. – Kraul, M. – Ditt, K.: 1988; Schüren, R.: 1989; Schürenova práce je přitom syntézou výzkumů sociální mobility a její stratifikační model je výsledkem práce předních výzkumníků; Hettling, M.: 1999. 143 Weiser, T.: 2001. 144 Kadlec, P.: 2012, s. 132. 141 142
38
reprezentuje severní Moravu. Ve výběru se nevyskytují lokality severovýchodní Moravy, sem je však koncentrován zájem Kadlece,145 takže se obě práce velmi dobře teritoriálně doplňují. Při výběru lokality jsem se chtěl vyhnut přílišné geografické blízkosti, snažil jsem se vybrat také oblasti s různým hospodářským zázemím a od toho se odvíjejícím sociálním složením. Reflektovat byl třeba také dostupnost pramenů. Kritériem výběru školy byly dva znaky: 1) jde o školu gymnazijního typu, tedy klasické gymnázium, reálné gymnázium (ať už v podobě tzv. táborského a podobných typů, nebo po Marchetově reformě reálného gymnázia typu A) či reformní reálné gymnázium, které se rozšiřuje především v době meziválečné republiky; 2) jde o školu s českým jazykem vyučovacím. Kadlec takto úzce vymezené „hřiště“ odmítá, kritizuje, že jsou práce z domácí provenience zaměřeny zejména na české ústavy, především pak gymnázia. Dle něj takový výběr brání „vytvoření celkového obrazu středního školství v 19. století, komplikuje značně studium vzdělání některých minoritních skupin (např. židů) a znemožňuje porovnání vývoje středního školství zdejších dominantních národnostních menšin.“ 146 Kadlecův přístup je však aplikovatelný pouze při výzkumu malé oblasti. Jeho práce je zaměřena na Slezsko a severní či spíše severovýchodní Moravu.147 I při výzkumu regionu se přitom běžně stává, že badatel srovnává naprosto rozdílné typy lokalit. Otázkou je, zda potom ve výzkumu není příliš velký počet proměnných: 1) typ školy (školy gymnaziálního typu – gymnázia, reálná gymnázia, reformní reálná gymnázia; reálky), 2) druh školy (chlapecká, dívčí); 3) vyučovací jazyk (český, německý, polský), 4) lokalita, respektive její hospodářská a sociální specifika. Abych se podobným problémům vyhnul, rozhodl jsem se pro tuto úzkou specifikaci, tj. školy gymnazijního typu s českým jazykem vyučovacím. Předpokládám, že tím spíše se vyjeví rozdílnost sledovaných oblastí. Ačkoliv můj přístup nepřináší vlastní komparaci s obdobnými školami jiných národů, ani nezahrnuje reálné školství, které poskytuje vzdělání jiné skupině obyvatelstva než školy gymnaziální, přispívá daleko lépe k šetření vztahu mezi lokalitou, jeho politickými, kulturními a socioekonomickými charakteristikami a jednotlivými ústavy.
Týž: 2013, s. 19. Tamtéž, s. 42. 147 Viz recenze Vašíček, M.: Petr Kadlec, Střední školy a jejich studenti (K formování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, In: ČMM 1, roč. CXXXIII, 2014, s. 193– 198. 145 146
39
Tabulka č. 1: Analyzované školy gymnazijního typu s českým jazykem vyučovacím Rok založení 1867 1867 1870 1896 1898 1900 1919 1919 1919
Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
Pro komparaci a závěry bylo v textu práce využito i škol analyzovaných Kadlecem. Tabulka č. 2: Kadlec: Analyzované střední školy148 Lokalita Olomouc Olomouc Olomouc Přerov Hranice Hranice Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Opava
Typ školy gymnázium gymnázium reálka gymnázium gymnázium reálné gymnázium reálka gymnázium gymnázium reálka lyceum gymnázium
Druh školy chlapecké chlapecké chlapecká chlapecké chlapecké chlapecké chlapecká chlapecké chlapecké chlapecká dívčí chlapecké
Vyučovací jazyk německý český německý český německý český německý německý český český německý český
Rok založení 1566 1867 1854 1870 1871 1912 1877 1896 1897 1901 1902 1883
Z tabulek lze vyčíst, že obě práce se teritoriálně protínají v Olomouci a Přerově. Vzhledem k různému přístupu k tvorbě časové sondy a dramaticky rozdílnému výběru studentů pro výzkum, je zajímavé porovnat výsledky analýz obou prací. 4.2 Výběr studentů Pro kvantitativní výzkum platí zásada, že nelze dublovat data, jinak dochází ke zkreslování výsledků; k tomuto problému se ještě vrátím v části o konstrukci časových sond, prozatím stačí konstatovat, že hlavní zásadou při výběru studentů bylo, aby se v analýze objevili pouze jednou. Rozboru byli podrobeni všichni studenti všech ročníků sledovaného školního roku, tj. časové sondy. Nevýhodou tohoto postupu je obrovské časová náročnost, a to hned v několika rovinách: 1) při samotném pramenném výzkumu, 2) při převádění získaných dat
148
Kadlec, P.: 2013, s. 343-344.
40
do počítačové databáze; 3) při kódování/kategorizaci dat; 4) při samotné analýze. Na druhou stranu nám získaná a zpracovaná data dávají obrovské množství materiálu, který je možno analyzovat. Kadlec volí jednodušší metodu, analyzováni jsou jen studenti, kteří nově nastupují na školy během zvolených časových sond.149 Nevýhodu tohoto výběru vidím především v tom, že neumožňuje dostatečné porovnání jednotlivých tříd v rámci zkoumané sondy. Ve výběru nově příchozích totiž silně převažují studenti nastupující do prvních ročníků na základě přijímacích zkoušek, zde je vzorek nejreprezentativnější, mezi studenty zbývajících sedmi ročníků je pak řádově maximálně několik desítek studentů, kteří opakují ročník či přestoupili z jiného ústavu. Především tak není možno učinit analýzu rozdílů mezi nižším a vyšší stupněm škol, respektive mezi kvartou a kvintou. Je přitom zřejmé, že z kvarty odchází velká část studentů jednak do praxe, jednak na odborné školy. 150 Bylo by dobré vědět, kdo tito studenti jsou. Za velkou přednost sběru dat o všech studentech sledovaných školních let považuji fakt, že je tak vytvořena rozsáhlá databáze, která může sloužit dalším badatelům pro jejich vlastní výzkumy a sekundární analýzy. Základní výzkum je natolik časově náročný, že každá podobná databáze je velkým přínosem. Celkem bylo analyzováno 20 335 studentů, ne u všech však lze pracovat se všemi informacemi, v některých případech jsou rubriky hlavního pramene prázdné. Zastoupení jednotlivých škol v časových sondách ukazuje Tabulka č. 3.
149 150
Tamtéž, s. 345. Tento fakt ostatně uznává Kadlec sám, viz týž: 2013, s. 64 a 277; dále např. Kuzmin, M. N.: 1981, s. 205.
41
Tabulka č. 3: Počet analyzovaných studentů dle lokalit Lokalita
Časové sondy – počet studentů 1890/1 1900/1 1910/1 1920/1 1930/1
1870/1
1880/1
Brno
377
701
492
596
555
522
633
Olomouc
409
680
488
640
364
283
418
Přerov
96
571
236
369
345
424
375
Zábřeh
X
X
X
271
232
227
215
Kyjov
X
X
X
213
306
453
450
Boskovice
X
X
X
80
215
275
296
Břeclav
X
X
X
X
X
226
313
Jihlava
X
X
X
X
X
309
347
Znojmo
X
X
X
X
X
193
342
Celkem
882
1952
1216
2169
2017
2912
3389
1937/38/39 1011 (bez maturantů) 777 (bez maturantů) 555 (bez maturantů) 334 (bez maturantů) 721 (bez maturantů) 570 (bez maturantů) 570 (bez maturantů) 682 (bez přistěhovalců) 578 (bez maturantů) 5798
Celkem 4887 4059 2971 1279 2143 1436 1109 1338 1113 20335
4.3 Konstrukce časových sond Časové sondy jsou konstruovány jako jednotlivé školní roky na počátku sledovaných desetiletí. Celkem bylo provedeno osm sond v těchto letech: I. 1870/71, II. 1880/81, III. 1890/91, IV. 1900/01, V. 1910/11, VI. 1920/21, VII. 1930/31, VIII. 1937/38/39. Při konstrukci sond je třeba mít na paměti, že každý student musí být analyzován jen jednou. Studium trvalo osm let, tudíž sondy konstruované pro kratší období obsahují některé studenty dvakrát.151 Devítileté cykly jsou nepraktické ze dvou důvodů: 1) neustále dochází k posunování sledovaného roku v rámci každého desetiletí, což může působit zmatečně; 2) v případě, že někteří studenti opakují některý z ročníků, jsou v devítiletém cyklu ještě zachyceni. Jako ideální řešení se proto nabízí desetileté cykly sond, výsledky jsou přehledné a srozumitelné, riziko zaznamenání „propadlíků“ sice existuje, ale je nižší. Kadlec odmítá jednoleté sondy z důvodu toho, že mohou být nějakým způsobem specifické a tím pádem ovlivnit výsledky, které následně nebudou dostatečně reprezentativní. 152 Sám volí metodu chronologického výseku, který má specifičnost
Pětiletých sond je užito např. v práci Řezníčková, K.: 2007. Kadlec se přitom opírá o obavu Milana Myšky, že určitý extrémní případ bude považován za typický ve chvíli, kdy je časové sonda položena do let, které se „vymykají rázu“ (krize, válka, hladomor atd.), viz Myška, M.: Mikroanalýza při studiu struktury dělnické třídy za průmyslové revoluce (Prameny – metody – techniky), In: SlSb 1, roč. LXVI, 1968, s. 1-15, zde s. 11. 151 152
42
jednotlivých let eliminovat. 153 Nevnímám specifičnost jednoletých sond jako problém, spíše naopak. Pokud skutečně dochází k nějaké mimořádné události, většinou jsou s ní badatelé dostatečně dobře seznámeni, takže jsou si jí vědomi a dokážou výsledky daného roku na konkrétním ústavu interpretovat v jejím kontextu. V intenci „nových“ dějin vzdělanosti tak dokonce reflektují dopad širší politicko-kulturně-sociálně-ekonomického vlivu na danou školu, mohou zachytit jeden z dílčích vlivů takové specifické události. Pokud má Kadlec na mysli specifičnost, která je dosud badatelům skryta, zatím ji neznáme, pak půjde pravděpodobně o nějaký dlouhodobější vliv, který postihne i metodu chronologického výseku. Poslední sonda spojuje oba právě uvedené problémy dohromady. Mnichovská dohoda znamená zásadní přelom ve sledování českého školství a českých studentů, ani první světová válka neznamená tak prudké změny, jako Mnichov. Některé ze sledovaných škol leží na území Sudet a jsou prakticky okamžitě uzavřeny, školy, které existují v rámci druhé republiky, jsou pak radikálním způsobem proměněny, musejí se přizpůsobit návalu uprchlíků. Dosavadní přirozený vývoj je uměle ukončen a již na něj nebude nikdy navázáno. Poválečné představy o charakteru středních škol již budou odlišné. Mnichov neumožňuje dodržet desetiletý cyklus sond, proto je jako poslední sonda zvolen školní rok 1937/38, respektive 1938/39 u Jihlavy. Oba „náhradní“ termíny znamenají problém. Při volbě roku 1937/38 se objevuje jeden ročník studia dvakrát, a proto je třeba jej ze sondy odstranit. Jde o ročník prim v roce 1930/31, který se objevuje znovu jako ročník oktáv v roce 1937/38. Pro tuto sondu tedy platí, že oktávy v ní nejsou obsaženy. Na druhou stranu nám toto dvojí zachycení po osmi letech umožňuje unikátní porovnání vývoje jednoho ročníku od primy do oktávy, lze porovnat, kolik původních studentů prošlo až do cíle, jaký byl jejich původ, kým byly třídy doplňovány. Školní rok 1938/39 použitý v případě Jihlavy potom znamená problém jiný. Do školy ve velkém nastupují studenti z obsazených oblastí, škola je přeplněná a sociální struktura tříd ztratila svoji přirozenost. Proto jsem v tomto případě vyřadil všechny „cizí“ studenty, kteří přišli v průběhu roku. Do analýzy jsou zapojeni jen studenti z počátku roku. 4.4 Zjišťování teritoriálního a sociálního původu studentů Analýza teritoriálního a sociální původu studentů v mé disertaci odpovídá zásadám, které podává Kadlec ve svých pracích, domnívám se, že není důvod se od jeho modelu
153
Kadlec, P.: 2013, s. 347.
43
odchylovat. Při analýze vycházíme z primárního pramene, který je k dispozici, a to z hlavních katalogů, které jsou vedeny pro každou třídu v daném školním roce zvlášť. Jde o pramen, který splňuje charakteristiky pro využitelnost metody mikroanalýzy uváděné Milanem Myškou. Katalogy nemají statistickou povahu, ale protože naopak sloužily pro tvorbu statistik, musely mít svoji standardizovanou podobu, které se masově užívalo, toho může využít i badatel.154 Otázkou zůstává úroveň abstrakce užitá při zapisování záznamů (viz níže). Katalogy obsahují informace o prospěchu, ale co je nejdůležitější z hlediska výzkumu, především personálie každého studenta. Pro analýzu sociální původu jsou potřebné tyto: 1) rodiště, 2) vlast, 3) vyznání, 4) mateřská řeč 5) zaměstnání (stav) živitele (otec, poručník, případně odpovědný dozorce/ubytovatel), 6) bydliště rodičů, 7) přechodné bydliště – bydliště odpovědného dozorce/ubytovatele. Rodiště, vlast, bydliště rodičů a přechodné bydliště jsou důležitými ukazateli teritoriálního původu studentů. Vyznání umožňuje zjistit náboženskou příslušnost, zatímco mateřská řeč příslušnost národnostní.155 Zaměstnání (stav) živitelů umožňují určit sociální původ, tj. příslušnost do sociální vrstvy a socioprofesní skupiny, stejně tak umožňuje zkoumat otázku seberekrutace inteligence. Zdaleka nejčastěji je živitelem otec, ale v případě, že je neznámý či zemřel, za živitele je považován poručník, případně nevlastní otec, matka jen v případě, že je její zaměstnání (stav) uvedeno. Pokud chybí informace o výše zmíněných osobách, potom je jako živitel uváděn odpovědný dozorce, což byl ve většině případů také ubytovatel.156 Zatímco informace o rodišti, vlasti, bydlištích, vyznání a mateřské řeči, jsou relativně jednoduše kategorizovatelné a následně analyzovatelné, u zaměstnání živitelů jde o metodologický problém. Tomáš Weiser upozorňuje na některé jeho dimenze: 1) jednotlivé sociální třídy, vrstvy a skupiny nejsou definitivní, ostré, ani jednoznačné, jde o
Myška, M.: 1968, s. 3; mezi další prameny vhodné pro mikroanalýzu Milan Myška uvádí např. sčítací operáty, matriky, knihy osazenstva a další. 155 K problému určování národnosti na základě statistických dat Pitronová, B.: Otázka národnosti v rakouských statistikách (1880-1910), In: SlSb 3, roč. LXVIII, 1970, s. 242-257. 156 O problémech spojených s analýzou školských katalogů se ve svých pracích zmiňuje několik badatelů. Gary B. Cohen upozorňuje na problémy s vágností zapsaných formulací v katalozích (např. rolník, úředník, obchodník atd.), nelze z nich proto identifikovat přesné postavení sledované osoby. Jako samostatné kategorie jsou potom nepřesné, protože implicitně obsahují velké sociální rozdíly. Viz Cohen, G. B.: 1987, s. 298-299; Týž: 1996, s. 170; na tentýž problém upozorňuje ve své studii o studentech francouzských škol také Patrick J. Harrigan, viz Harrigan, P. J.: 1980, s. 165; Harrigan si všímá také toho, že z pramenů nelze rozlišit postavení v povolání (workers, self-employd, owners), viz tamtéž, s. 163; o problematickém využívání dalšího významného pramene, rakouské statistiky Horská, P.: K otázce sociálního vývoje českých zemí na přelomu 19. a 20. století, In: Sborník historický 29, 1982, s. 119-177, zde s. 123; o československé meziválečné statistice dále Průcha, V.: 2004, s. 366. 154
44
plynule přecházející entity; 2) tyto entity se proměňují v čase a prostoru;157 3) prameny nás informují o tom, v jakém postavení si dotazovaný myslí, že se nachází, nevíme přitom, jestli jím uvedené postavení skutečně odpovídá realitě; sociální dějiny tak stojí na implicitních modelech, čímž se velmi odlišují od sociologie, která vytváří explicitní teorie založené na empirické konstrukci, nikoliv na mínění objektů zkoumání; pro historii tak vyplývá nižší míra přesnosti.158 V případech nejasnosti přiřazení konkrétního záznamu do jedné z kategorií bylo užito zásady, kterou postuluje Reinhard Schüren, a to, že je tento záznam přiřazen ke kategorii hierarchicky nižší. 159 Pro takovou kategorii lze v populaci předpokládat větší procentuální zastoupení a tím pádem i menší statistickou pravděpodobnost chybného zařazení. Stejný postup volí také Kadlec.
4.5 Stratifikace do sociálních vrstev Jadwiga Šanderová popisuje sociální stratifikační modely jako hierarchická uspořádání společnosti založená na zkoumání jedince a jeho pracovního postavení. Jednotlivé vrstvy jsou vymezovány na základě těchto indikátorů: výše příjmu, zdroje příjmu (zisk, plat, mzda), jistota zaměstnání (postavení v zaměstnání), možnost postupu v rámci pracovní dráhy (kariéra), autorita z dané pozice, autonomie v práci (tempo, načasování, sled činností atd.), kvalifikační nároky, prestiž pozice a z ní vyplývající životní styl. Moderní společnost se přitom vyznačuje značnou korelací výše uvedených kritérií, což ulehčuje modelaci stratifikačního systému.160 Kadlec vytváří vlastní model sociální stratifikace, který je aplikovatelný na české země.161 Vychází přitom ze zkušeností českých a především zahraničních badatelů, jejichž přístupy modifikuje tak, aby co nejlépe vyhovovaly české ekonomicko-společenské realitě. Hlavní problémy jsou dle něj v zásadě dva: 1) práce zabývající se stratifikací společnosti často neuvádějí způsob přiřazování konkrétních povolání do socioprofesních skupin a do sociálních vrstev, pro badatele je proto z těchto prací nezjistitelné, která profese vlastně kam patří; 2) stratifikační systémy cizích autorů, pro české země je přitom nejvhodnější vycházet především z relativně podobného prostředí v Německu, je třeba upravit pro české K tomu také Myška, M.: Problémy a metody hospodářských dějin. Metodické problémy studia dějin sekundárního sektoru. Ostrava 2010, s. 205. 158 Weiser, T.: 2004, s. 163-203. 159 Schüren, R.: 1989, s. 314. 160 Šanderová, J.: Sociální stratifikace a mobilita v industriální společnosti, In: Kabátek, A. (ed.): Sociologické texty II, Praha 1995, s. 173–191, zde 173. 161 Kadlec, P.: 2013, s. 351-359. 157
45
podmínky.162 Na tuto otázku upozorňovali již dříve také Jiří Kořalka a Tomáš Weiser.163 Kořalka mluví o maloměstském charakteru české společnosti oproti německým sousedům, z toho vyplývá problémovost užívání termínu Bildungsbürgertum, navrhuje proto termín Bildungskleinbürgertum.
164
Ze sociální analýzy české inteligence potom Kořalka
prokazuje její odlišné kořeny oproti Německu a také značně kritičtější postoj vůči Wirschaftsbürgertum od něhož se více než v Německu lišila životními standardy i statusem. Weiser tento rozdíl vysvětluje obecně vyšším hodnocením vzdělání na západě, především tedy v Německu. V rakouské monarchii hraje důležitou roli národnostní heterogenita, která brání všeobecnému uznání prestiže a společenského statusu všem vzdělancům bez rozdílů.165 Kadlec si je vědom těchto problémů a proto pro české prostředí upravuje zařazení některých skupiny inteligence do nižších sociálních vrstev. Zatímco Schüren zařazuje socioprofesní skupiny duchovní, vyučující na gymnáziích, advokáti, lékaři, notáři a důstojníci (bez bližšího určení hodnosti) do horní vrstvy, 166Kadlec pro ně v českém prostředí volí vyšší střední vrstvu, v případě důstojníků (bez bližšího určení hodnosti) a duchovních (pokud není jasno, že jde o vyššího duchovního) potom nižší střední vrstvu.167 Pro sledování sociálního původu středoškolských studentů je využito následujících modelů: I. trichotomní schéma (dolní vrstva, střední vrstva, horní vrstva); II. trichotomní schéma s rozlišením nižší a vyšší střední vrstvy (dolní vrstva, nižší střední vrstva, vyšší střední vrstva, horní vrstva); III. trichotomní schéma s rozlišením staré a nové střední vrstvy (dolní vrstva, stará střední vrstva, nová střední vrstva, horní vrstva).168 Poněkud zbytečné se může zdát využití prostého rozdělení na dolní, střední a horní vrstvu. Tato stratifikace sama o sobě v zásadě nic neříká, je příliš jednoduchá a její kategorie jsou široké. Pro zachycení vývoje společnosti lze přitom dostatečně využít Machačová a Matějček mluví o českých zemích jako o tzv. neiniciativních, to se projevuje specifickým sociálním chování a v důsledku toho i sociálním složením společnosti, viz Machačová, J. – Matějček, J.: 1997, s. 413; o specifiku českých zemích také Matějček, J.: Malé město v českých zemích v 19. století a jeho vliv na fungování společnosti, In: Machačová, J. – Matějček, J. (eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 3, Opava 1993, s. 169-377. 163 Kořalka, J.: Tschechische Bildungsbürger und Bildungskleinbürger um 1900 (am Beispiel der südböhmischen Stadt Tabor), In: Stekl, H. - Urbanitsch, P. – Bruckmüller, E. – Heiss, H. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie II. „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit“, Wien – Köln – Weimar 1999, s. 210-221; Weiser, T.:2004, s. 195. 164 Kořalka, J.: 1999, s. 212. 165 Weiser, T.: 2004, s. 195. 166 Schüren, R.: 1989, s. 320. 167 Kadlec, P.: 2013, s. 356. 168 Tamtéž, s. 354; model odpovídá základním kategoriím jedné až dvou horních vrstev, jedné až dvou středních vrstev a dále diferencované dolní vrstvy uváděným Šanderovou, toto dělení používá velká část stratifikačních systémů; viz Šanderová, J.: 1995, s. 174. 162
46
modelů II. a III. 169 Kadlec ale využívá modelu I. z toho důvodu, že se ve studiích o sociálních dějinách objevuje relativně často, jako příklad uvádí práce dvojice Machačová – Matějček. 170 Model I. tak může sloužit jako doplnění prací jiných autorů, ačkoliv pro samotný výzkum sociálního vývoje studentů škol nemá přílišný význam. Z důvodu co největší kompatibility se model I. objevuje i v mojí práci. Vůči zvoleným modelům je možno vyslovit také výtku z opačné strany, tedy to, že jsou příliš jednoduché. Lze například využít rozdělení střední vrstvy na dolní, střední a horní,171 případně rozdělit také dolní vrstvu. Zde je však třeba si uvědomit, že studium sociálního původu studentů není studiem sociální původu celé společnosti. Studenti českých gymnázií a reálek tvořili v roce 1910 jen přibližně 2-3% odpovídající věkové kohorty, 172 dolní vrstva přitom byla ve vyšším všeobecně vzdělávacím školství výrazně podreprezentována,173 její další dělení proto není zásadní. Navíc disertace provádí analýzu i do jednotlivých socioprofesních skupin, čímž lze částečně suplovat potřebu užší specifikace. Pro obhajobu jednodušších modelů mluví také potřeba přehlednosti, názornosti a snadné orientace.174
4.6 Stratifikace do socioprofesních skupin Vedle klasifikace sociálního původu studentů do jednotlivých společenských vrstev provádím v předkládané disertaci také analýzu příslušnosti od jednotlivých sociálních vrstev. Jde přitom opět o model vytvořený Kadlecem. Na rozdíl od něj však nevyděluji zvláštní socioprofesní skupiny typické pro Ostravsko, na které byla jeho práce z velké části koncentrována, konkrétně o skupinu horníků a skupinu techniků.175 Jinak je jeho model nezměněn. Margret Kraul hovoří o potřebě zachytit přechod od stavovské společnosti (Ständegesselschaft) k občanské společnosti (Staatsbürgergesellschaft) a od předindustriální společnosti (Vorindustriellengesellschaft) k industriální společnosti (Industriegesellschaft); viz Kraul, M.: 1976, s. 512. 170 Tito autoři přitom uvádějí zastoupení jednotlivých vrstev v 19. století takto: 0,5-1% horní vrstva, 12–24% střední vrstva (v roce 1930 již 35%), zbytek dolní vrstva, viz Machačová, J. – Matějček, J.: Sociální stratifikace a mobilita v českých zemích v 19. století. Úvodní poznámky, základní poznatky, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 2 (9), Kutná Hora – Opava – Praha 1998, s. 9-138, zde s. 25. 171 Kraul, M.: 1976, s. 511. 172 Havránek uvádí 2,04%, Kuzmin 3,1%, Cohen 3,05%; viz Havránek, J.: 2001, s. 70; Kuzmin, M. N.: 1981, s. 124; Cohen, G. B.: 1996, s. 57. 173 Cohen sice konstatuje, že vzdělání je výsadou především středních a vyšších sociálních vrstev, na druhou stranu však mluví také o velmi pozvolném otevírání škol pro vrstvy nižší, viz Cohen, G. B.: 1987, s. 294; o postupné demokratizaci píše také Kraul, M: 1976, s. 516. 174 Kadlec, P.: 2013, s. 352; Harrigan konstatuje prostý fakt, že úzká kategorizace vede k nepřehlednosti a ve finále i nepoužitelnosti, zatímco široké kategorie zase zkreslují výsledky, viz Harrigan, P. J.: 1980, s. 163. 175 V případě srovnávání složení studentstva dle socioprofesních skupin v obou pracích je proto nutné mít na paměti rozdílnost číslování těchto skupin. Kadlec označuje skupinu horníků jako 23., skupinu techniků 169
47
Tabulka č. 4: Socioprofesní skupiny a jejich zařazení do sociálních vrstev 176
Dolní vrstva Dolní vrstva Dolní vrstva Dolní vrstva
II. rozlišení nižší a vyšší střední vrstvy Dolní vrstva Dolní vrstva Dolní vrstva Dolní vrstva
III. rozlišením staré a nové střední vrstvy Dolní vrstva Dolní vrstva Dolní vrstva Dolní vrstva
Dolní vrstva
Dolní vrstva
Dolní vrstva
Dolní vrstva Střední vrstva Střední vrstva
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Nižší střední vrstva
Dolní vrstva Stará střední vrstva Stará střední vrstva
Střední vrstva
Nižší střední vrstva
Stará střední vrstva
Střední vrstva
Nižší střední vrstva
Stará střední vrstva
Střední vrstva
Nižší střední vrstva
Nová střední vrstva
Střední vrstva Střední vrstva
Nižší střední vrstva Nižší střední vrstva
Nová střední vrstva Nová střední vrstva
Střední vrstva
Vyšší střední vrstva
Nová střední vrstva
Střední vrstva Střední vrstva Střední vrstva Střední vrstva Střední vrstva
Vyšší střední vrstva Vyšší střední vrstva Vyšší střední vrstva Vyšší střední vrstva Vyšší střední vrstva
Nová střední vrstva Nová střední vrstva Nová střední vrstva Nová střední vrstva Stará střední vrstva
Střední vrstva
Vyšší střední vrstva
Stará střední vrstva
Horní vrstva Horní vrstva
Horní vrstva Horní vrstva
Horní vrstva Horní vrstva
Střední vrstva
Nižší střední vrstva
Nová střední vrstva
Střední vrstva
Vyšší střední vrstva
Nová střední vrstva
Socioprofesní skupina
I. trichotomní schéma
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci
Vedle skupin uvedených v tabulce bylo pro každou vrstvu nutno vytvořit také kategorii Jiní. Četnost profesí zařazených do této kategorie byla natolik nízká, že neumožňovala vytvoření samostatné skupiny, jejich zařazení do sociální vrstvy ovšem možné je. Další zvláštní skupinu tvoří Ostatní, tj. ti, co nejsou zařaditelní do systému sociálních vrstev. Velkým metodologickým problémem je zařazení socioprofesních skupin do jednotlivých sociálních vrstev při sledování dlouhého, a v tomto případě i dynamického, časového úseku. Je totiž zřejmé, že k sociálnímu pohybu dochází nejen na úrovni jednotlivců, ale také celých skupin, jde o tzv. kolektivní mobilitu. Některé socioprofesní skupiny tak v žebříčku společenských vrstev sestupují dolů, jiné naopak vystupují výše, potom jako 24., tím pádem jsou v jeho práci nižší důstojníci a poddůstojníci označeni jako 25. a vyšší důstojníci jako 26. skupina, kdežto v této disertaci jako 23., resp. 24. 176 Na základě Kadlec, P.: 2103, s. 360–362.
48
některé skupiny se dezintegrují, jiné nově utváří.177 Na tuto otázku upozorňuje Reinhard Schüren, který ve svém výzkumu ohraničeném lety 1800 a 1964 vidí dva symbolické mezníky: 1) rok 1870 spojený se vznikem císařství, zavedením volného obchodu a již naplno se rozjíždějící průmyslovou revolucí; 2) rok 1920 spojený s utvořením republiky a především se zrychlenou racionalizací, automatizací a standardizací výroby. 178 Otázkou je, zda lze tento model volně přenést do českého prostředí. V české literatuře zatím není toto téma zpracováno. Částečně je to způsobeno tím, že velká část prací bere jako mezník rok 1918, ať už jako bod výchozí, nebo jako bod konečný. Prozatím tedy nelze s jistotou říci, zda vznik republiky znamenal nějakou zásadní změnu pro vývoj hospodářství a tudíž i společnosti, nebo zda převažuje spíše kontinuita s předešlým vývojem. Druhou možnost naznačují v práci Czechoslovakia, 1918-92. A Laboratory for Social Change sociologové Krejčí a Machonin, kteří konstatují, že prvky československé modernizace byly pokračováním modernizačního procesu z doby Rakouska - Uherska.179 Při řešení tohoto problému se přitom nelze výrazněji opřít ani o práce sledující prvorepublikové studentstvo. Marie Macková zkoumající gymnázia v Lanškrouně a Vysoké Mýtě ani Kateřina Mertová zaměřená na studenty středních škol okresu Chomutov netřídí studenty do sociálních vrstev, ale pouze do socioprofesních skupin.180 Pouze Věra Steinbachová při analýze studentů gymnázií v Domažlicích a Stříbře se snaží o vytvoření alespoň jednoduché hierarchie. 181 Do horní vrstvy řadí továrníky a dle německých vzorů i příslušníky svobodných povolání (možno částečně ztotožnit s Bildungsbürgertum, inteligencí; viz výše), zároveň i část zaměstnanců. Druhá část zaměstnanců, úředníci a učitelé tvoří střední vrstvu. Na polovinu rozděluje také zřízence, část řadí do střední a část do dolní vrstvy, stejně postupuje také u řemeslnických a rolnických rodin. Do dolní vrstvy potom patří především dělnictvo.182 Kromě zařazení svobodných povolání do horní vrstvy tak stratifikace Steinbachové víceméně odpovídá konkrétnějšímu modelu Kadlece a této disertace. Z výše uvedených důvodů a také z práce Věry Steinbachové usuzuji, že pro období po roce 1918 není třeba proměňovat stratifikační systém vytvořený Kadlecem primárně pro 2. polovinu 19. století a počátek 20. století. 177
Sorokin, P.: Social Mobility, New York 1927, s. 134. Schüren, R.: 1989, s. 314. 179 Krejčí, J. – Machonin, P.: 1996, s. 119. 180 Macková, M.: 2002, s. 23–47; Mertová, K.: 2002, s. 49–135. 181 Steinbachová, V.: 2001, s. 132–157. 182 Tamtéž, s. 137. 178
49
4.7 Vyznání a mateřská řeč / národnost Středoškolské katalogy obsahují rubriky náboženství a mateřská řeč, na jejichž základě lze analyzovat víru a národnost studentů. 183 Mezi zápisy náboženství zcela dominuje římsko-katolické vyznání, v mnohem menší míře se potom objevuje vyznání pravoslavné a evangelické (buď přímo pod zápisem evangelické, neboj jako augšpurské či helvétské, po jednom případě potom protestantské a baptistické) a židovské. Za republiky se objevuje příslušnost k nově vzniklým církvím československé (husitské), československé evangelické (českobratrské) a také zápis bez vyznání, unikátní je potom jeden student s vyznáním starokatolickým, v zápisech se neobjevuje vyznání řecko-katolické. U 1 139 studentů byla rubrika prázdná, analýza náboženské příslušnosti tudíž obsahuje 19 196 studentů. 184 Vyznání je klasifikováno v těchto kategorií: 1) římskokatolické (do této kategorie je přiřazen i uvedený starokatolík), 2) evangelické (helvétské a augsburské vyznání, do této kategorie je přiřazen i uvedený protestant a baptista, po roce 1918 taktéž čeští bratři), 3) židovské; pro období po roce 1918 potom přibývají další kategorie 4) československé (husitské), 5) bez vyznání. V rubrice mateřská řeč se zdaleka nejčastěji objevuje zápis česká, za republiky potom československá,185 zřídka potom německá či slovenská; z dalších řečí se sporadicky objevují zápisy bulharská, francouzská, jihoslovanská, srbochorvatská, slovinská, maďarská, polská a ruská. V 70. a 80. letech 19. století mezi rubrikami katalogů mateřská řeč chyběla. Pokud byl zápis národnosti proveden, v případě brněnského ústavu jde ve školním roce 1870/71 o necelou ¼ studentů, pak v rubrice poznamenání pod zápisy Slovan, či Němec. Od 90. let již byla mateřská řeč standardní součástí katalogu. Data jsou roztříděna do těchto kategorií: 1) česká (zápisy česká, československá, slovenská, Slovan), 2) německá (zápisy německá, Němec), 3) neuvedeno či jiná. 4.8 Teritoriální původ studentů Při sledování teritoriálního původu studentů lze sledovat tyto aspekty: 1) rodiště studentů, 2) trvalé bydliště studentů, 3) přechodné bydliště po dobu studia. Z důvodu velkého množství zpracovávaných vstupních dat jsem se ve své disertaci rozhodl omezit O problematice rubriky mateřská řeč v rakouských statistikách viz výše. Chybějící studenti pocházejí v drtivé většině z Břeclavi. Zde díky specifickému typu tiskopisů hlavních katalogů nebylo možno provést analýzu vyznání a národnosti. 185 Původní předpoklad, že pod zápisem československá byli v duchu čechoslovakismu označováni slovenští studenti, se nepotvrdil, jelikož mnoho z těchto studentů pocházelo z okolí sledovaných lokalit; zápis československá se tak pravděpodobně neodlišoval významově od zápisu česká a záleželo jen na zvyku zapisovatele. 183 184
50
pouze na analýzu trvalých bydlišť studentů, tzn. na bydliště rodičů, a navíc jen na analýzu vzdálenosti bydliště rodičů od školy. Tento znak ukazuje vývoj spádové oblasti, kterou škola pokrývala. Lze přitom předpokládat, že tato oblast bude zprvu širší a postupem času se bude zužovat s tím, jak se zahušťovala síť škol. Bydliště jsou dle Kadlecova vzoru rozdělena do tří vzdálenostních kategorií: 1) v místě školy, 2) do 10 km, 3) nad 10 km. Při studiu dlouhého časového úseku se zde projevuje problém s tím, že se obce rozšiřují. Především města postupně připojují svá předměstí a z dříve samostatné obce (do 10 km) se najednou stává součást města (v místě školy). Zcela konkrétně je nutno řešit otázku vzniku tzv. velkých měst po roce 1918. Dříve samostatná předměstí Brna a Olomouce se zákony č. 213/1919 Sb. a č. 214/1919 Sb. stávají součástí Velkého Brna a Velkého Olomouce. 186 Při analýze je nutno zvolit výchozí bod, přičemž je jasné, že buď dojde ke zkreslení pro dobu před sloučením, nebo pro dobu po sloučení. V disertaci jsem se rozhodl zvolit situaci po roce 1919, a to z důvodu, že zápisy bydliště Brno či Olomouc již v sobě mohou obsahovat připojená předměstí, ty však nelze zpětně identifikovat. Kategorie v místě školy a do 10 km se poměrně problematicky oddělují a je nutno počítat spíše s jejich splýváním. Zvláště u města jako Brno, které v roce 1919 „spolklo“ prakticky všechna svá předměstí a obce v blízké vzdálenosti, se kategorie do 10 km ukazuje téměř prázdná. 4.9 Využití informačních technologií Na závěr této metodologické kapitoly bych rád upozornil na důležitost informačních technologií
v kvantitativním
výzkumu.
Pro badatele
je prakticky
nemyslitelné masově zpracovávat data jiným způsobem než pomocí počítačů. Jacques Le Goff se k tématu vyjadřuje ve své práci Paměť a dějiny: „Celou… hlubokou transformaci historické metodologie provází důležitá proměna dokumentace. V této oblasti prožívá naše doba skutečnou dokumentární revoluci, která spočívá v průniku kvantitativních metod a použití informatiky. Zájem nové historie o široké masy, využívání dokumentů, jež dovolují se k těmto masám přiblížit, jako například ve Francii v případě farních matrik, jež se staly základem nové demografie, a rozvoj historie vývojových řad si vynutily využití počítače,
K Brnu byla připojena předměstí Juliánov, Židenice, Husovice, Maloměřice, Obřany, Královo Pole, Medlánky, Řečkovice, Žabovřesky, Komín, Kamenný Mlýn, Jundrov, Kohoutovice, Bohunice, Lískovec, Horní Heršpice, Komárov, Černovice, Slatina, Dolní Heršpice, Přizřenice, Vejvanovice (Ivanovice) a Tuřany; K Olomouci Bělidla, Hejčín, Hodolany-Rolsberk, Černovír s osadou Klášter-Hradisko, Chvalkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nový Svět, Novosady, Pavlovice, Povel a Řepčín. 186
51
který se tak stal součástí výbavy historika.“187 V českém prostředí na nutnost počítačového zpracování pramenných dat upozornil Pavel Kladiwa. 188 Přímo tvorbě počítačových databází pro sociálně vědní výzkumy se věnuje článek Víta Běliče.189 Pro možnosti sociální analýzy se nabízí nepřeberné množství specializovaných statistických programů, které jsou využívány v sociologii i jiných oborech. Pro můj výzkum byl využit program na tvorbu databází Access ze sady MS Office. Neocenitelným pomocníkem při teritoriální analýze se potom stala služba Maps Engine firmy Google, která poskytuje možnost tvorby vlastních map. Program dále umožňuje měřit vzdušnou čarou od zvoleného bodu a tím si vytvořit okruhy pro rozdělení obcí dle vzdálenosti. Vytvořit lze například i model spádových oblastí jednotlivých škol.
Le Goff, J.: Paměť a dějiny, Praha 2007, s. 209. Kladiwa, P.: Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19. (18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum, In: SlSb 2, roč. C, 2002, s. 124-143, zde s. 125. 189 Bělič, V.: Tvorba počítačové databáze pro zpracování materiálu pro studium moderních podnikatelských elit, In: Štaif, J. (Ed.): Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, Praha 2007, s. 253–263. 187 188
52
5. Vývoj středoškolského vzdělávání v habsburské monarchii a Československu a jeho kontexty 5.1 Úvodní poznámky Vývoji středoškolského vzdělávání byla věnována v minulosti velká pozornost. Vzniklo obrovské množství prací, které postihují méně či více podrobně vývoj školských soustav, kurikula, didaktiky, pedagogiky atd.; nejdůležitější z nich jsou uvedeny v kapitole věnované bibliografii. Považuji tudíž za zbytečné psát další text, který by jen shrnoval to, co je již dávno mnohokrát zopakováno. Naopak, v této kapitole se pokusím o popsání vývoje středoškolské soustavy a některých s tím spojených aspektů z trochu jiného pohledu. Pokusím se o zapojení tohoto vývoje do širších geografických, tj. evropských, a sociálně-vědních, tj. především sociologických a ekonomických, kontextů. Tento přístup vyžaduje větší míru abstrakce, než na kterou čtenář narazí ve většině zmiňovaných prací. Nesnažím se o vyčerpávající deskripci vývoje, ale o vytvoření univerzálnějšího obrazu. Domnívám se, že pro dodržení zásady přehlednosti je dobré nastínit dopředu některé vývojové trendy a jevy, které budou v dalším textu sledovány a ve kterých se snažím dějiny středoškolské soustavy vyložit. Na první z těchto jevů upozorňuje Margaret S. Archer, když mluví o vztahu dominantní skupiny, která ovládá vzdělávací systém, a její opozice, která se snaží systém ovládnout, nebo alespoň zničit dosavadní monopol. 190 Případy, kdy opozice převezme monopol od dominantní skupiny, se objevují například v poslední třetině 18. a na počátku 19. století, jde o převzetí kontroly nad vzděláváním v habsburské monarchii, Prusku (stát přebírá kontrolu od církve) a napoleonské Francii (monopol starého režimu je nahrazen centralizovaným napoleonským monopolem, který definoval francouzské školství na celé 19. století). Ve 2. polovině 19. století, intenzivně pak především od 70. / 80. let, pak můžeme sledovat druhý případ, kdy dominantní skupina (konzervativní příslušníci Bildungsbürgertum hájící klasické kurikulum) musí ustupovat tlakům opozice (členové horních a středních vrstev, kterým nevyhovuje kurikulum klasického gymnázia a kteří aspirují na vstup mezi Bildungsbürgetum) a postupně rozvolňovat dříve přísně unifikovaný systém všeobecného středoškolského vzdělávání. Nutno poznamenat, že dominance ovládající skupiny nad vzdělání se postupně rozmělňuje. S rozvojem občanské společnosti má stále více lidí zájem na vyšším vzdělávání a tudíž se opozice vůči systému stále zvyšuje a stává se kritičtější. Tento jev lze pozorovat v mnoha 190
Archer, M. S.: 1986, s 3–34.
53
státech Evropy i u nás během dalších reformních snah od počátku 20. století a především pak po první světové válce.191 Další sledovaný trend konceptualizoval Fritz K. Ringer, který ve vývoji evropských středoškolských vzdělávacích systémů vidí tři základní fáze: 1) raně industriální období (the Early Industrial Phase) do přibližně 60. let 19. století, 2) vrcholně industriální období (the High Industrial Phase) do přibližně 30. let 20. století, 3) pozdně industriální období (the Late Industrial Phase) trvající od 30. let. 192 Ringerova periodizace sleduje míru propojení mezi vyšším vzděláním a ekonomikou (a z ní vyplývajícími požadavky společnosti na vzdělávací systém). V období raně industriálním stojí tradiční vzdělané vrstvy (Bildungsbürgertum, Learned Professions, Intellectual Aristocracy, Educated Strata) v jasné opozici vůči vznikající kapitalistické společnosti. Vstup na gymnázium a univerzitu znamenal jasný rozchod se světem výroby, průmyslu a obchodu. Systém připravoval prakticky výhradně budoucí úředníky, kněze, lékaře, právníky, či středoškolské profesory. Pro tyto profese také stačilo kurikulum klasických gymnázií. Vrcholně industriální období přináší změny ve vzdělávacím systému, který vychází vstříc potřebám kapitalistické společnosti, tj. praktickým potřebám. V Rakousku, Prusku i Francii vznikají nové instituce a osnovy, které představují moderní alternativu ke klasickým gymnáziím, podobný vývoj sledujeme i ve vysokoškolském vzdělání. S rozvojem těchto alternativ je spojen také nárůst celkového počtu studentů na středních školách i na školách vysokých. Během pozdně industriálního období dochází k postupnému přibližování jednotlivých typů všeobecně vzdělávacích středních škol, systém připravuje zaměstnance pro široký okruh profesí a zároveň dochází k masivnímu nárůstu počtu studentů (dáno především vstupem žen do vzdělávání). Vedle Ringerova konceptu lze vývoj školství sledovat také na základě periodizace Detlefa K. Müllera. 193 Müller rozlišuje tyto tři fáze: 1) vznik systému školství (the Emergence of the System), kdy nezávisle na státu existuje soukromé, konfesijní a regionální školství; 2) ustavení státního systému (the Constitution of the System), kdy jsou dříve samostatně existující složky integrovány a organizovány pod státní správou; 3) dotvoření systému (the Complemenation of the System), kdy je systém modifikován a Z pohledu dominantní vs. opoziční skupina lze interpretovat všechny střety, které se v oblasti vzdělávání vyskytly, lze jím postihnout prakticky celý vývoj, jakýkoliv stav či změna mají vždy své odpůrce a příznivce. Koncept lze využít jak pro vysvětlení sociálních, tak národnostních poměrů a změn. 192 Ringer, F. K.: 1979. 193 Müller, D. K.: The process of systematisation: the Case of German secondary education, In: Müller, D. K. – Ringer, F. K. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987, s. 15-52, zde s. 17. 191
54
doplňován dle potřeb společnosti. V habsburské monarchii existuje první fáze do doby prvních státních zásahů do školství, tj. do reforem Marie Terezie. Ve stejném období dochází k podřízení vzdělávání státu také v Prusku, ve Francii končí první fáze nejpozději s napoleonskými reformami; pouze v Anglii tato fáze trvá hluboko do 19. století a prakticky nikdy nebyla zcela překonána. Druhou fázi identifikujeme ve středoevropském prostoru do přibližně 60. let 19. století a kryje se tak prakticky s Ringerovým raně industriálním obdobím. Třetí fáze, tj. dotváření systému, je pak reakcí na již zmiňované požadavky společnosti po konci monopolu klasických gymnázií, tj. požadavky na vznik reálně orientovaných všeobecně vzdělávacích středních škol; kryje se s Ringerovým vrcholně industriálním obdobím. Jedním z důležitých faktorů, které lze sledovat při studiu vývoje školství, je dostupnost vzdělání. Na čtyři sociální aspekty dostupnosti vzdělání upozorňuje dvojice Rákosník - Tomeš; jde o: 1) zeměpisnou dostupnost, tj. dostupnost vzdělání z hlediska dopravní infrastruktury; 2) kvalitativní dostupnost, tj. míra poskytování srovnatelné kvality na všech školách stejného typu; 3) finanční dostupnost, tj. otázka nákladnosti vzdělání; 4) právní dostupnost, tzn. rovný přístup ke vzdělání bez ohledu na národnost, náboženství, pohlaví atd.194 Je zřejmé, že jak v rámci celé Evropy, tak v rámci habsburské monarchie, resp. Předlitavska, budou existovat velké rozdíly ve všech, a především v prvních třech, aspektech dostupnosti vzdělání. Poslední z trendů, které je dobré mít v povědomí při čtení této kapitoly, nastínil Vojtěch Hulík již v roce 1909 ve své práci věnující se středním školám. 195 Hulík zde konstatuje, že vývoj středního školství je dán dvěma směry: 1) vývoj k znárodnění (od dominance latinského a německého jazyka a kultury přes jazykový utrakvismus až k prosazení českého jazyka a kultury); 2) vývoj ke zreálnění učiva (od raně novověkého klasického kurikula a jeho novohumanistické obdoby, přes postupné připojování reálií, moderních věd a vytváření „zreálněných“ větví středoškolského systému, až po snahy o opětovné sjednocování těchto větví do moderních středních škol).
194 195
Rákosník, J. – Tomeš, I.: 2012, s. 319. Hulík, V.: 1909, s. 13.
55
5.2 Školství pod dominancí církve, převzetí státem a raně industriální období do roku 1848 Je třeba si uvědomit, že to, co označujeme jako státní vzdělávací systém, 196 neexistuje odjakživa. Evropské státy po dlouhou dobu nejevily zájem o vzdělávání svých obyvatel. Instituce, které tuto službu zajišťovaly, byly především církve. V 16. století na poli vzdělání soupeří protestantismus a katolictví, a to v důsledku rozkladu křesťanského univerzalismu. V českých zemích byly jako gymnázia označovány měšťanské školy zaměřené na humanistické latinské vzdělání, a to dle německého protestantského vzoru.197 Na Moravě si dominantní postavení vybudovala Jednota bratrská. Od poloviny 16. století je však stále silněji ohrožována konkurenčním vzdělávacím systémem jezuitů. Zatímco jezuitské vzdělání se stalo nadnárodním, překračovalo státní hranice, soudobé protestantské instituce se organizovaly individuálně a odděleně; v utrakvistických zemích pak mohly těžko jezuitům konkurovat. 198 Konec protestantského vzdělávání na českém území znamenalo stavovské povstání, Bílá Hora a následná rekatolizace. Katolická církev získala skrze jezuity a piaristy nad vyšším vzděláním úplnou kontrolu. Vzdělání poskytované jezuity stálo na studijním řádu zvaném Ratio atque Institutio studiorum Societatis Iesu, který se utvářel v několika fázích, až byl definitivně přijat roku 1599.199 Ačkoliv byl tento dokument na svoji dobu velmi propracovaný a pokrokový, to, že se dle něj učilo až do konce řádu v roce 1773, se stalo cílem kritiky osvícenství. 200 Jezuité převzali tradici humanismu a podobně jako pozdější novohumanisté chápali antické ctnosti a hodnoty jako univerzálně všelidské, všeobecně platné. Důležitým prvkem vzdělávání bylo tzv. repetitio, tj. neustálé opakování, které však často vedlo jen k planému biflování. Jak uvádí Ivana Čornejová, „jezuitský systém se musel v 18. stol. jevit již dost zastarale, byl nepružný a vzpírající se novým poznatkům.“201 Vedle jezuitů se na Moravě prosadil také řád piaristů. Piaristé se do velké míry orientují na praktické dovednosti, jejich školy jsou někdy považovány za předchůdce pozdějších reálek. Tato orientace je dána tím, že, na rozdíl od jezuitů, působí především v poddanských městech, přicházejí totiž na pozvání aristokracie. Jejich vzdělávací systém Margaret S. Archer definuje státní vzdělávací systém jako celostátní integrovaný a diferencovaný systém institucí určených k formálnímu vzdělávání, tento systém je pod státní kontrolou a řízením; viz Archer M. S.: 1986, s. 3. 197 Kolejka, J.: 1994, s. 115. 198 Müller, D. K.: 1987, s. 16. 199 Bobková – Valentová, K.: 2006, s. 19. 200 Čornejová, I.: 2000, s. 9. 201 Tamtéž, s. 13; k vývoji jezuitských gymnázií a latinských škol v rakouské monarchii viz Engelbrecht, H.: 1983, s. 135-183; ke krizi jezuitských ústavů pak týž: 1984, s. 34-44. 196
56
je tak uzpůsoben lokálnímu významu většiny poddanských měst. Piaristická i jezuitská gymnázia v celé střední Evropě se podílela na vytváření tradice gymnázií a napomohla k rozvoji národní inteligence.202 Pro druhou polovinu 18. století jsou typické režimy známé pod označením osvícenský absolutismus. Osvícení monarchové zavádí celou řadu reforem za účelem posílení státu, zajištění financí a budování armády; jednou z těchto reforem je reforma vzdělávacího systému, stát si jej uzurpuje pro sebe a získává nad ním kontrolu. Andy Green prokázal, že vznik státních vzdělávacích systémů je spojen spíše s budováním centralizovaného státu než s vývojem ekonomiky, podobně vidí problém i Anthony Giddens. 203 Centralizace a s ní spojená byrokratizace nezbytně potřebují systém, který bude vytvářet schopné profesionály, zde leží počátek středních vzdělanostních vrstev (Bildungsbürgertum, a Middle Class of Education); byla konstituována celá nová třída, která absorbovala schopné lidi s různým společenským původem.
204
Stát najednou
potřeboval právníky, lékaře, úředníky, učitele, inženýry a další specialisty, tyto profese nabízely jistotu, proto byly tak atraktivní pro syny prakticky všech společenských skupin. To, co zakrývá rozdílný původ první, ale později i dalších, generace vzdělanostních vrstev, je „akademická ideologie“, identifikace s „Bildung“ (ve Francii „culture général“), kultivovanost. 205 Zásadní podmínkou v tomto procesu je přitom přesun pravomocí od lokálních mocenských center do center ústředních, nahrazení šlechtických úředníků placenými úředníky státními.206 V Evropě tak postupně vzniká model, kdy stát definuje úkoly a funkce vzdělanců, udržuje si monopol nad jejich vzděláním a kontroluje je prostřednictvím zkoušek. Absolventi jsou odměňováni vzdělávacími certifikáty se značnou prestiží.207 Jednou z prvních zemí, kde se reformy prováděly, bylo Prusko Friedricha II. Roku 1763 zde byla zavedena povinná školní docházka, 1787 je pak vytvořen první úřad pro Bartůšek, V.: 2000, s. 15–22. Srovnej Green A.: 1990, s. 310-311; Giddens, A.: 1999, s. 392. 204 K proměně starých produktivních měšťanských vrstev ve vrstvy nové vzdělanostní např. Hoffmann, R.: Einleitung, In: Hoffmann, R. (Ed.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie VI. Bürger zwischen tradition und modernität, Wien – Köln – Weimar – Böhlau 1997, s. 7–28, zde s. 15; k bližší identifikaci Bildungsbürgertum Lepsius, R. M.: Das Bildungsbürgertum als ständische Vergesellschaftung, In: Conze, W. – Kocka, J. (Eds.): Bildungsbürgertum im 19. Jahrhundert. Teil III. Lebensführung und ständischen Vergesellschaftung, Stuttgart 1992, s. 8-18. 205 Moore, R.: 2004, s. 73. 206 Weiss, L. – Hobson, J.: States and Economic Development: A Comparative Historical Analysis, Wiley 1995, s. 35. 207 Siegrist, H.: Bürgerliche Berufe. Die Professionen und das Bürgertum, In: Siegriest, H. (Ed.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988, s. 11–48, zde s. 28. 202 203
57
školství (Oberschulkollegium), který má reformovat univerzity a tzv. latinské školy (v té době označované jako gymnázia, lycea, kolegia, pedagogika atd.). V Rakousku započala s reformami Marie Terezie, dotkly se všech stupňů školství. Johann Ignaz Felbiger prosadil v roce 1774 Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen. Jak již název napovídá, na elementární úrovni vzdělávání byly zavedeny tři typy škol: 1) školy normální 208 v zemských centrech, sloužily pro vzdělání učitelů, vyučovacím jazykem byla výhradně němčina; 2) školy hlavní v krajských městech, poskytovaly latinu, zeměpis, dějepis, přírodopis a hospodářské předměty, vyučovacím jazykem byla němčina, v nižších třídách jazyk převažujícího obyvatelstva; 3) školy triviální při farách ve městech a vesnicích, poskytovaly tzv. trivium, vyučovacím jazykem výhradně dle potřeb obyvatelstva. Schulordnung zároveň zaváděl povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let. Reforma středních škol začala na území Rakouska de facto zrušením jezuitského řádu v roce 1773. V té době existuje v habsburských zemích 38 jezuitských, 24 piaristických a 18 gymnázií jiných řádů.209 Prvním krokem byla redukce počtu gymnázií, podporováno totiž bylo především odborné školství jako ekonomicky rentabilnější. 210 Reformu gymnázií připravuje piarista Gratian Marx, realizace nového gymnazijního řádu začala od roku 1777/78. Gymnázium mělo nyní pět ročníků (původní řádová gymnázia měla šest), zůstává velký důraz na latinu, ale významně roste podíl němčiny, naopak čeština za Josefa II. z gymnázií zcela mizí. Zavedeni byli třídní učitelé vyučující všechny předměty kromě náboženství, jejich funkcí byla dokonalá znalost studentů, jejich kontrola a tudíž vyšší disciplína; to vše samozřejmě na úkor odbornosti, což však mělo zase zabránit přetěžování studentů. Vstup na gymnázium byl velmi obtížný, protože zájemci museli znát základy latiny a němčiny,211 také výstupní zkouška absolventů byla přísná. Zavedeno bylo školné. 212 Celkové vyznění reformy bylo zřejmé, co nejvíce omezit přístup k vyššímu vzdělání; to se mělo dostat jen těm nejlepším a nejdisciplinovanějším,213 jen takoví se měli stát součástí státní byrokracie. Josef Kolejka zmiňuje v této souvislosti, že „přiškrcení
Název školy normální je odvozen od normy jako předepsaného stavu, znamená vzorová. Kádner, O.: 1929, s. 58. 210 Kádner uvádí, že jen v Čechách bylo mezi léty 1773 a 1777 zrušeno 31 ze 44 škol, viz Kádner, O.: 1929, s. 65; na Moravě a ve Slezsku zůstalo na konci 70. let 18. století jen 9 ústavů, viz Kolejka, J.: 1996, s. 253. 211 Němčina vytlačovala latinu jako vyučovací jazyk; její zavádění nebylo záměrnou germanizací, šlo o snahu o vytvoření unifikačního prvku jinak značně heterogenní monarchie; němčina měla umožnit snadnou komunikaci a chod státní správy, viz Marek, J.: 1998, s. 50. 212 Kádner, O.: 1929, s. 67. 213 Michail N. Kuzmin uvádí, že šlo o maximálně 1% dětí dané věkově kohorty, viz Kuzmin, M. N.: 1981, s. 65. 208 209
58
kohoutků“ bylo přílišné, ke konci 18. století se projevovalo nedostatkem kněží a dalších odborníků.214 Období prvních dvaceti let 19. století je ve znamení reformních snah. Ve Francii je zaveden napoleonský centralizovaný systém, v Rakousku se nejprve snaží „doladit“ systém josefínský, než se nakonec zásadní reformy odsunou ad acta. Důležité změny však proběhly v Prusku, inspirovala se jimi následně značná část dalších německých států a konečně
v roce
1848
také
habsburská
monarchie.
Klasické
kurikulum
stále
dominuje Evropě, postupně jsou zaváděny absolventské certifikáty umožňující vstup na univerzity a do státní služby. Vývoj v Prusku byl zásadně ovlivněn dvěma faktory: 1) novým zájmem o antiku, 2) kantovskou a idealistickou filozofií. Kant a na něj navazující idealisté přednášejí myšlenku nepodmíněné svobody (Kantova autonomní etika), seberealizace, sebeuvědomění si sebe sama (vrcholem tohoto myšlení je Hegelův absolutní idealismus). V tomto chápání je každá osobnost unikátním vtělením lidské podstaty. Kultura, která byla považována za nejbližší této lidské podstatě, za nejuniverzálnější ve smyslu nejlidštější, byla kultura antických Helénů. Řecká kultura se stala antipodem moderních fragmentovaných kultur. 215
Aby se svobodné a sebe-uvědomující se individuum stalo skutečným člověkem, muselo
projít procesem kultivace (Bildung), tento proces mělo zprostředkovávat pruské gymnázium. Ústřední postavou reformní období je Wilhelm von Humboldt. Roku 1810 byla zavedena standardizovaná maturita (Abitur, Reifezeugnis) jako předpoklad pro vstup na univerzitu a do státních služeb;216 pro absolventy gymnázia byla vojenská služba zkrácena na jeden rok (Einjährige). Reformováno bylo postavení učitelů středních škol, zavedeny jsou kvalifikační standardy, učitelé musí projít třemi roky studia na reformované Filozofické fakultě a složit státní zkoušku. Jejich postavení dostává status státní služby. 217 Roku 1816 je reformováno i kurikulum, důraz je položen na klasické jazyky, matematiku a němčinu, ostatní disciplíny považuje Humboldt za příliš utilitární a partikulární a proto jsou jen předměty vedlejšími. Gymnázium mělo celkem šest ročníků, ale vyšší ročníky trvaly dva roky, nejvyšší dokonce tři, proto celkové studium trvalo deset let. Až roku 1837 byl poslední ročník zkrácen o jeden rok, takže studium trvalo celkem Roku 1785/86 bylo na Moravě a ve Slezsku všeho všudy 742 žáků, viz Kolejka, J.: 1996, s. 260. La Vopa, A. J.: Specialists Against Specialization: Hellenism as Professional Ideology in German Classical Studies, In: Cocks, G. – Jarausch, K. H. (Eds.): German Professions, 1800 – 1950, Oxford 1990, s. 27–45, zde s. 31. 216 Maturity byly zavedeny již roku 1788, ale nebyly závazné; na univerzitu bylo možno vstoupit i bez ní prostřednictvím přijímací zkoušky. 217 Müller, D. K.: 1987, s. 26. 214 215
59
devět let.218 Silné klasické zaměření dokazuje fakt, že v devítiletém cyklu bylo plných 46% vyučovacích hodin věnováno klasickým jazykům.
219
Gymnazijní školství se stalo
integračním činitelem velkého a heterogenního pruského území, z hlediska geografického bylo dobře dostupné, protože dosažitelné i ve většině menších měst.220 V Rakousku ve stejné době dochází k dílčím reformám josefínského systému. Již za Leopolda II. byly provedeny úpravy školného ve prospěch nemajetných a postupně tak začíná opět přibývat studentů. 221 Za císaře Františka jsou dokonce obnovovány některé dříve zrušené ústavy. Období jeho vlády je typické svou konzervativností, studenti byli důsledně hlídáni, znovu byla posílena moc církve nad školami, z kurikula bylo vylučováno vše, co by mohlo ohrožovat zavedené pořádky. Dle návrhů Franze Innozenze Langa byla gymnázia rozšířena na šest let tam, kde sídlila univerzita či lyceum, novotou bylo také nahrazení
systému
třídních
učitelů
učiteli
odbornými.
Roku
1808
je
vydán
Gymnasialkodex, který shrnoval tehdejší platné právní úpravy týkající se gymnázií. Na konci druhé dekády 19. století je pak opět obnoven systém třídních učitelů vyučujících drtivou většinu předmětů, zároveň byla všechna gymnázia rozšířena na šest let, zásadní úpravou bylo také odstranění výuky přírodních věd. Jak konstatuje Josef Kolejka, v následujícím období rakouská gymnázia značně zaostávala za svými pruskými protějšky. 222 Hlavním cílem bylo činit co nejméně změn, veškeré volání po reformách, sílící od konce 30. let, bylo oslyšeno. Gymnázia tak naprosto přestala odpovídat požadavkům hospodářství i společnosti. Strach z příliš vysokého počtu vzdělanců navíc vedl k nové vlně rušení ústavů a k striktnějším podmínkám pro vstup i ukončení škol.223 V porovnání s Evropou i v rámci habsburské monarchie však stály české země na předních místech co do počtu studentů, což odpovídalo jejich hospodářskému významu. Josef Hanzal konstatuje, že Praha měla v roce 1817 dokonce více studentů než hlavní město Vídeň.224
218
Kádner, O.: 1931, s. 478. Ringer, F. K.: 1979, s. 34. 220 Müller, D. K.: 1987, s. 21. 221 Roku 1802 studovalo na Moravě a ve Slezsku celkem 1 843 studentů, šlo však jen 2/3 počtu studentů z roku 1773, viz Kolejka, J.: 1996, s. 262–263. 222 Tamtéž, s. 270. 223 Nejvíce studentů je na školách v 1. polovině 20. let, na Moravě kolem 3100 ročně; potom dochází k poklesu pod 2000 v 1. polovině 30. let; v roce 1847 pak na osmi ústavech 2179 studentů, viz Jaroš, K. – Job, J.: 1961, s. 25; Michail N. Kuzmin uvádí pro 2. čtvrtinu 19. století počet žáků v českých zemích mezi 7 400 – 8 800, Kuzmin, M. N.: 1981, s. 73; dle Kolejky tvořil podíl gymnazistů jen 0,137% všech obyvatel, resp. 0,27% mužské populace Moravy a Slezska, Kolejka, J.: 1996, s. 273. 224 Hanzal, J.: 1976, s. 245; ke gymnaziálnímu školství za konzervativních vlád císařů Františka a Ferdinanda viz Engelbrecht, H.: 1984, s. 244-259. 219
60
5.3 Exner – Bonitzova reforma a konec raně industriálního období Revoluční konec 40. let znamená zásadní přelom v dějinách rakouského středního školství. Středoškolský systém je reformován, inspirací jsou pro něj pruské novohumanistické reformy z počátků 19. století, a stává se jedním z nejmodernějších v celé Evropě. Za sebou nechává dokonce i svůj pruský vzor, který se dostal do ideové krize225 a který prozatím nebyl schopen reflektovat stále sílící požadavky společnosti a hospodářské potřeby. 226 Rakouský systém se naopak stává vzorem pro pozdější pruské reformy z přelomu 70. a 80. let, vliv má i na francouzského ministra Jeana V. Duruy při jeho reformách reálného školství (l´enseignement secondaire spécial) v 60. letech 19. století. Hlavními tvůrci reforem byli pražský univerzitní profesor filozofie Franz Seraphin Exner a německý klasický filolog Hermann Bonitz. Výsledkem jejich práce je Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Oesterreich (dále jen Nástin). Tento významný dokument došel provizorního schválení císařem 16. 9. 1849, začal být ihned realizován ministrem kultu a vyučování hrabětem Leo Thunem, definitivně byl potom potvrzen 9. 12. 1854.227 Gymnázium se definovalo jako vyšší všeobecně vzdělávací instituce založená na studiu klasických jazyků a literatury s cílem přípravy na univerzitní studium.228 Rozšířeno bylo na osm let, a to připojením filozofické propedeutiky, která představovala dříve předstupeň pro univerzitu, 229 tím bylo dosaženo srovnatelné délky vzdělání s ostatními zeměmi v Evropě. Ke zlepšení kvality prospělo definitivní zrušení institutu třídního učitele vyučujícího všechny předměty. Došlo k významným změnám v kurikulu; latiny výrazně ubývá a přestává být definitivně vyučovacím jazykem; posílena je naopak role řečtiny a němčiny;230 rozšířena byla výuka matematiky, zavedeny přírodní vědy, které se do té doby nevyučovaly. Kurikulární reforma je obecně hodnocena velmi kladně, protože, slovy Marka Svatoše, „vzácně skloubila klasické jazyky, humanitní předměty a obory exaktně-
Novohumanistický vzdělávací ideál se dostává ve 40. a 50. letech do konfliktu s rostoucím důrazem na víru a křesťanství; klasická díla údajně měla odkřesťanšťovat morálku, proto měl být ve vzdělávání kladen důraz jen na formu nikoliv obsah antiky, viz Kádner, O.: 1931, s. 479. 226 Albisetti, J. C.: The debate on secondary school reform in France and Germany, In: Müller, D. K. – Ringer, F. K. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987, s. 181–196, zde s. 182. 227 Svatoš, M.: 2000, s. 44. 228 Exner, F. – Bonitz, H.: 1849, s. 14. 229 Filozofické fakulty byly reformovány především jako univerzitní příprava středoškolských učitelů. 230 Klasické jazyky stále představují 43% všech vyučovacích hodin celého studia, viz Králíková, M. – Nečesaný, J. – Spěváček, J.: 1977, s. 35. 225
61
reálné.“ 231 Ukončení gymnazijních studií spočívalo ve složení maturitní zkoušky, 232 ta opravňovala k vstupu na univerzitu. Zatímco gymnázia byla Exnerem a Bonitzem reformována, reálné školy (Realschulen) byly teprve oficiálně právně kodifikovány, ačkoliv v určité podobě existovaly již dříve.233 Tzv. reálky byly koncipovány jako střední všeobecně vzdělávací školy bez klasických jazyků připravující studenty pro praktická povolání a pro další technické studium.234 Organizovány byly jako šestileté školy bez maturity. Tzv. Exner – Bonitzova reforma je z hlediska sledovaných konceptů zajímavým tématem. Je prvním krokem ke znárodnění středního školství, protože umožňuje vyučování mateřského jazyka a někdy i v mateřském jazyce.235 Potvrzuje vývoj ke zreálnění učiva, zreálněny jsou osnovy gymnázií, kodifikováno je postavení reálných škol. Interpretovat ji lze i z hlediska střetu dominujících a opozičních sil. Konzervativní síly držely po celé půl století vzdělávání v prakticky nezměněné podobě, proto mohla reforma mít tak radikální podobu a vyjít vstříc požadavkům opozičních skupin, tj. učitelů prosazujících především prodloužení studia, liberálů prosazujících umenšení moci církve a autoritářství ve škole, ekonomické sféře vytvořením reálné větve všeobecného středního vzdělání i samotným vzdělanostním vrstvám vytvořením certifikovaného vstupu na univerzity a do státní služby. I z hlediska Ringerova konceptu lze říci, že Exner – Bonitzova reforma poprvé vychází vstříc ekonomickým kruhům a ohlašuje tak nástup vrcholně industriální fáze vývoje, tj. prosazování zájmů hospodářství ve školství. Z pohledu Müllerovy periodizace potom můžeme mluvit o významném organizačním a konstitutivním kroku v systému státního vzdělávání. Bachovský absolutismus 50. let znamená poslední výrazný pokus o udržení konzervativních pořádků; ve školství se projevil především centralizací, přísnou katolickou kontrolou 236 a germanizací. 237 Jde také o závěrečnou etapu raně industriálního období Svatoš, M.: 2000, s. 44; reformy pozitivně hodnotil i Kádner a Šafránek, srovnej Kádner, O.: 1929, s. 235; Šafránek, J.: 1918, s. 51. 232 Skládala se ze všech povinných předmětů! 233 Jako první byla založena roku 1706 Mathematische und mechanisme Realschule v Halle, další pak roku 1747 Oekonomisch-mathematische Realschule v Berlíně, po německých zemích jich potom vzniká celá řada; v Rakousku první vzniká roku 1771 ve Vídni, v českých zemích pak roku 1833 v Rakovníku a 1836 v Liberci; Neuhöfer, R.: 1930, s. 11–13. 234 Exner, F. – Bonitz, H.: 1849, s. 224. 235 Tamtéž, s. 28–30. 236 V roce 1855 byl uzavřen konkordát s katolickou církví. Dle čl. 7 „ … v gymnasiích a vůbec ve školách středních pro mládež katolickou ustavených budou toliko katolíci za profesory neb učitele jmenováni, a veškeré vyučování zřízeno bude dle věcí, jíž se bude učiti, tím způsobem, aby se v srdce mládeže vštěpoval zákon života křesťanského. Kterých knih by se mělo ve školách těchto při vyučování náboženství užívati, biskupové po společné radě ustanoví....“; čl. 8 dává církví kontrolu „mravní čistoty a ochrany nad učiteli“; 231
62
v systému školství rakouské monarchie, napříště již bude střední školství mnohem více vycházet vstříc potřebám obyvatelstva. Nepůjde již jen o prosazování sociální kontroly a utváření vrstvy loajálních úředníků, ale také o naplňování národních, sociálních a ekonomických zájmů populace.238 5.4 „Otevření“ systému ve vrcholně industriálním období Fritz K. Ringer definuje vrcholně industriální fázi vývoje evropských vzdělávacích systémů v letech 1860/70 až 1920/30.239 Jde o kvalitativně zcela odlišné období, než byla doba dřívější. V hlavních zemích Evropy jako je Francie, Prusko či Rakousko můžeme sledovat podobný vývoj; především dochází k otevírání nových studijních směrů, které označujeme jako reálné, moderní, technické, aplikované atd. Příčinou této změny je kritika, která se ozývá již od 50. let na adresu klasického vzdělání. Vzniká tzv. latinská otázka (the Latin Question).
240
Samotné klasické ústavy musely projít proměnou. Tradice
novohumanistického základu vzdělání stojí stále více v konfliktu s dobovými požadavky, nedokáže držet krok s vědou a technikou, neodpovídá ekonomickým potřebám. Prestiž nových ústavů je sice nižší než u jejich klasických protějšků, ale stávají se velmi populární, protože odpovídají tomu, co lidé požadují. Tyto ústavy si však nejprve musely vybojovat své místo na slunci, dlouho trvalo, než vůbec byly „vpuštěny do hry“. Následně se rozhořel boj o vztah těchto nových institucí ke klasickým gymnáziím a k vysokému školství. Ten můžeme sledovat v reformních snahách ve Francii, v německých středoškolských konferencích i v rakouské Marchetově reformě z roku 1908. Výsledkem
čl. 5 zase dává biskupům pravomoc kontrolovat, že ve vyučovacích osnovách a při hodinách se nevyskytuje nic, „co by proti víře katolické a mravopočestnosti směřovalo“; viz Některá ustanovení konkordátu, In: Malíř, J.: 1986, s. 69. 237 Přes oficiální platnost Nástinu je prosazována jako hlavní vyučovací jazyk němčina, čeština je prakticky potlačena; srovnej Šafránek, J.: 1918, s. 142; Veselá, Z.: 1972, s. 24; Řezníčková, K.: 2007, s. 19. 238 Když Helmut Engelbrecht periodizuje vývoj školství v období 1848-1918, označuje etapu revoluce za tu nedůležitější, její výsledky zůstaly v tu více tu méně změněné podobě platné až do konce monarchie a vlastně ještě dlouho potom; druhou etapu Engelbrecht vymezuje přibližně 50. léty 19. století a označuje ji jako konzervativně-katolickou, hlavním rysem je zde střetávání centralistického/německého pohledu na vyučování a zcela opačného pohledu ostatních národů; spor o jazyk vyučování je dovršen ve třetí fázi, federalistické, trvající do vzniku Rakouska-Uherska, odehrává se však především na úrovni jednotlivých korunních zemí monarchie; liberální fáze (1867-1879) se nese v duchu systematizace a organizace školství; v konzervativní fázi (1880-1897) se školství vyrovnává především s hospodářskými a sociálními otázkami; závěrečná fáze se vyznačuje prudkým střetáváním jednotlivých národů monarchie, což vede de facto k zablokování aktivní školské politiky, ta se mezuje na ústupky tlakům jednotlivých národních lobby a není schopna reflektovat a realizovat potřebné reformní kroky, po kterých volali odborníci; viz Engelbrecht, H.: 1986, s. 25-31. 239 Ringer, F. K.: On segmentation in modern European educational systems: the case of French secondary education, 1860-1920, In: Müller, D. K. – Ringer, F. K. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987, s. 53-87, zde s. 59. 240 Albisetti, J. C.: 1987, s. 183.
63
bylo zrovnoprávnění klasického a moderního vzdělání a utvoření, alespoň formálně, rovných podmínek pro následný vstup do státních služeb a především na vysoké školy. Jedním z důsledků tohoto vývoje byl rychlý růst počtu studentů; vzdělávací systémy se stávaly inklusivními, což ale nutně neznamená, že byly zároveň progresivní.241 S tím je spojen problém vzniku akademického proletariátu, 242 ten je znám i z dřívějších období 243 a nyní se opět stal jedním z argumentů pro státní zásahy do vzdělávacího systému. V Prusku jsou roku 1859 oficiálně zavedeny reálky (Realschulen) a reálná gymnázia (Realschulen erster Ordnung). Od 60. let tak bylo možno studovat tři typy všeobecně vzdělávací střední školy: 1) gymnázia s klasickým devítiletým kurikulem; 2) reálná gymnázia s devítiletým kompromisním kurikulem; 3) reálky s šestiletým moderním kurikulem. 244 Roku 1878 jsou pak reálky rozšířeny na osm let a označeny jako Oberrealschule, jejich absolvování a maturita umožňovaly vstup na vysoké školy technického charakteru (technische Hoschschulen). V letech 1873, 1890 a 1900 se konaly tři školské konference, kde se jednalo o otázkách oprávněnosti, postavení a vztahu jednotlivých typů středních škol; součástí debat byla i otázka postavení národní kultury a jazyka.245 Z jednání a výsledků těchto konferencí můžeme vysledovat proměnu myšlení a přístupu školských odborníků k modernímu vzdělávání. Původně monopolní postavení
Fritz K. Ringer definuje inklusivní systém jako ten, ve kterém dochází ke zvětšování podílu dané věkové kohorty zapojeného do vyššího vzdělávání; progresivní systém je pak ten, kdy se do něj zapojují sociální třídy a socioprofesní skupiny, které v něm dříve nebyly, typicky jde o nižší střední a dolní vrstvy obyvatelstva, de facto jde o ukazatel rovnosti šancí na vstup do vyššího vzdělání; Ringer, F. K.: 1979, s. 22– 25. 242 Detlef K. Müller konstatuje pro situaci v Německu, že v 60. a 70. letech byla poptávka po zaměstnancích ještě vysoká, stále se utvářel systém byrokracie, vzdělávací instituce, železniční dráha atd., navíc docházelo ke generační obměně; v 80. letech tyto podmínky pominuly, hospodářská krize navíc znemožnila možnost nástupu do soukromých podniků; absolvování celé střední školy, složení maturity a případné nastoupení na univerzitu se stává nutností, odejít během studia již naprosto ztrácí perspektivu; Müller, D. K.: 1987, s. 37. 243 První vlna akademického proletariátu vzniká kolem roku 1830; již na počátku 18. století se ale objevují snahy o vytlačení dětí řemeslníků a rolníků ze studií, jsou tam považovány za neužitečné a neprospívající reálné ekonomice; maturity v Prusku jsou zavedeny roku 1788 mimo jiné za účelem omezení počtu studujících; srovnej Ringer, F. K.: 1979, s. 50; Charle, Ch.: Intelektuálové v Evropě 19. století, Brno 2004, s. 29-30, 115-116. 244 Na klasických gymnáziích dominuje latina a řečtina, na reálných gymnáziích se vyučuje také latina, ale řečtina je nahrazena moderním jazykem, větší prostor dostávají přírodní vědy; reálky měly přírodovědněmatematické zaměření a vyučovaly moderní jazyky. 245 Zakládány byly spolky na podporu různých typů škol a vzdělávacích systémů, diskuze byla velmi široká a zahrnovala mnohou školskou problematiku; již na přelomu století tak existují historici zaměření na školské reformní snahy, např. Messer, A.: 1901; Miller, H.: 1902; v českém prostředí diskuze rekapituluje a zpřehledňuje Drtina, F: Reformy v otázce střední školy, In: Drtina, F: Reforma školství - Soubor statí, Praha 1931, s. 259-337. 241
64
klasických gymnázií246 postupně oslabovalo a naopak v 70. a 80. letech často zatracované reálné gymnázium je v roce 1900 nejsilněji podporovaným ústavem. III. konference v roce 1900 tak znamenala formální zrovnoprávnění však typů středních škol při vstupu na univerzity.247 Z hlediska klasického Bildungsbürgera 1. poloviny 19. století symbolizoval tento reformní proces „barbarizaci“ vzdělání, kdy byl akcent „společensko-etického utváření osobnosti“ definitivně nahrazen účelovou orientací, akcentem na prospěch osobní z hlediska individua a ekonomický z hlediska státu.248 Ve Francii dochází k prvním reformám systému, který do té doby trval prakticky nezměněn od dob napoleonských, až v 60. letech za ministra Jeana V. Duruy. Dle pruského vzoru je založena reálná větev středních škol L´enseignement secondaire spécial. Tato větev byla spojena s regionálními ekonomickými potřebami, zamýšlena tedy jako školství odborné; absolventi neměli dostat francouzskou obdobu maturity, tzv. baccalaureát, ani neměli přístup na další studia; „speciálky“ tak měly poskytovat vzdělání lidem z produktivní sféry. Od 80. let se však tyto školy vyvíjely stále všeobecnějším směrem a přibližovaly se tradičním klasickým lyceím.249 Roku 1890 je tak oficiálně reorganizováno na L´enseignement secondaire moderne vedle tradičního L´enseignement secondaire classique. V roce 1902 je pak realizována reforma, která ve svých základech utváří francouzské všeobecné střední školství až do konce drhé světové války. Tato reforma překonávající dualismus středního vzdělávání potvrzovala trend postupného přibližování se učebních osnov jednotlivých typů škol. 250 Stala se vzorem pro některé stoupence tzv. Samotná klasická gymnázia byla reformována; tuto reformu prováděl Herman Bonitz, který měl zkušenosti již z Rakouska; jeho úkolem bylo dosáhnout rovnováhy mezi klasickými a reálnými předměty; Kádner, O.: 1931, s. 481. 247 Zastánci klasických studií si postupně uvědomovali, že je lepší, aby část studentů opustila gymnázia a přešla na jiné typy škol, tím se měl otevřít prostor pro důkladné studium klasických jazyků. Pro absolventy reálek byly zpřístupněny univerzity, ale až po absolvování doplňovacích zkoušek. Od počátku 20. století roste počet reálek rychlým tempem. Hans-Ulrich Wehler konstatuje, že do konce druhé německé říše se počet studentů na různých typech středních škol prakticky srovnal, nejvíce získala reálná gymnázia, klasická gymnázia naopak o přibližně 1/3 studentů přišla; viz Wehler, H. U.: Deutsche Gesselschaftgeschichte III. Von der „Deutschten Doppelrevolution“ bis zum Beginn des Ersten Weltkrieges 1849–1914, München 2008, s. 1203. 248 Pešek, J.: 1994, s. 107; jazykem sociologie dochází k posunu od duchovního (hodnotového) pojetí vzdělanosti k pojetí instrumentálnímu, od kvalitativního rozměru učení, vzdělanosti a kultivace ve smyslu Bildung, k rozměru kvantitativnímu ve smyslu kumulace informací; viz Alan, J.: Vzdělání a kvalifikace – jejich místo v přípravě výzkumu sociální struktury, In: Alan, J. – Machonin, P.: Jak se rodí sociologický výzkum. K problémům výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti, Praha 1992, s. 115–117, zde s. 115; instrumentálním rozměrem vzdělání se zabývá také Konrad Liessmann, ve své proslulé práci Teorie nevzdělanosti tento přístup kritizuje, protože vede k moderní dezinformované „společnosti vědění“; Liessmann, K. P.: 2010. 249 S proměnou L´enseignement secondaire spécial se proměňuje i jejich sociální složení; v počátcích byly úzce spojeny s výrobou a obchodem, s posunem k větší všeobecnosti jsou studenti rekrutováni spíže z řad úřednictva a svobodných povolání; Ringer, F. K.: 1979, s. 164–165. 250 Ringer to považuje za jeden ze znaků nastávající pozdně industriální éry. 246
65
diferencované jednotné školy. L´enseignement secondaire classique a L´enseignement secondaire moderne byly spojeny do jedné sedmileté školy. První čtyřletý cyklus se dělil na klasickou (Division A, classique) a moderní větev (Division B, moderne); druhý tříletý cyklus měl čtyři sekce s kombinacemi řečtina – latina (Section A Grec-latin), latina – přírodní vědy (Section B Latin-sciences), latina – moderní jazyky (Section C Latin-langues vivantes), 251 moderní jazyky – přírodní vědy (Section D Sciences-langues vivantes). Poslední třída se dělila jen na oddělení filozofické (Classe de philosphie) a matematické (Classe de mathématiques). Studium se zakončovalo zkouškou baccalaureát, která se konala na vysokých školách a měla roli přijímacího řízení.252 Také habsburská monarchie prošla proměnou svého vzdělávacího systému. Reformami Exnera a Bonitze byl vytvořen dualismus středního všeobecného vzdělávání: 1) klasická gymnázia, 2) moderní reálky. V 60. letech začalo být upozorňováno na problémy, které tento systém přináší a objevily se snahy o překonání daného stavu. 253 Využilo se přitom možnosti zakládat a organizovat společné nižší ústavy gymnázií a reálek, která byla dána Nástinem.254 První takový ústav v Rakousku vznikl v Táboře v roce 1862 a iniciátorem a realizátorem této myšlenky byl ředitel Václav Křížek. Šlo o českou střední školu, která měla společné dvě první třídy, od třetí třídy se potom žáci rozcházeli jen na odborné předměty dle příslušnosti ke gymnaziální či reálné větvi, jinak bylo studium společné.255 Tyto školy se staly velmi oblíbenými, ale školskými úřady byla preferována spíše reálná gymnázia se společným dvouletým základem a následnými oddělenými větvemi gymnazijními a reálnými. V 70. letech se však tyto ústavy ukázaly být problematické z hlediska přetěžování studentů a jsou postupně přeměňovány na čisté reálky či gymnázia s povinným kreslením.256 Navíc došlo reformami osnov ke sbližování klasických gymnázií a reálek, čímž se dilema o výběru školy o něco zmenšilo. Výrazné státem řízené reformy se odehrávyly po rozdělení monarchie na Rakousko – Uhersko. Jsou spojeny s osobou dr. Leopolda Hasnera, rytíře z Arthy, prvního ministra Tato sekce brzy končí, neuchytila se. Ringer, F. K.: 1979, s. 121. 253 Vojtěch Hulík konstatuje, že dualismus má negativní vliv na společnost, ta se totiž rozděluje na dva soupeřící tábory, které si nerozumí; gymnazisté nerozumí potřebám moderní doby a tvoří konzervativní tábor, jde především o akademická a úřednická povolání; realisté nerozumí tradici, morálním hodnotám a tvoří utilitární tábor, především produktivní povolání; z hlediska pedagogiky a psychologie bylo problémem brzké rozhodování o budoucnosti dětí; třetím problémem je logistika, dítě stejně navštěvuje školu, která je s ohledem na finance nejdostupnější; Hulík, V.: 1909, s. 16–17. 254 Exner, F. – Bonitz, H.: 1849, s. 235–236. 255 Velmi podobný byl německý typ tzv. děčínský, který fungoval ještě v Československu. 256 Představu o vývoji nám dává Kádner. Roku 1864 byly v Předlitavsku jen tři ústavy tohoto typu, roku 1874 57, ale 1884 již jen 33 a 1904 pak 17; v roce 1908 již na Moravě nebyl žádný, v Čechách pak šest s českým jazykem vyučovacím; Kádner, O.: 1929, s. 271. 251 252
66
obnoveného Ministerstva kultu a osvěty; označovány jsou tedy jako Hasnerova školská reforma. Školství se definitivně dostalo pod státní dohled a kontrolu; vytvořil se moderní centralizovaný systém školní správy;257 církvi byl ponechán jen vliv na výuku náboženství, jinak se školy staly interkonfesijními, kantoři ani učitelé nemusely být římskými katolíky. 258 Důsledkem tohoto oslabení církve bylo rychlé zesvětšťování řádových gymnázií. 259 Důležitou proměnou prošly reálky, které byly prodlouženy na sedm let, zavedena na nich byla maturita.260 Jejich kurikulum se posunulo směrem ke všeobecnému vzdělávání, vypuštěny byly odborné a specializované předmět. Správu reálek měly na starost jednotlivé země, měly se přizpůsobovat jejich potřebám, proto se také úroveň, kvalita i konkrétní programy vzdělávání liší země od země.261 Stejně jako ve Francii či Německu, také v Předlitavsku se systém středních škol stal mnohem více inklusivní. Zde byl problém spojen také s otázkou multi-národního charakteru rakouské monarchie, protože stále více dětí pocházelo z neněmeckého jazykového prostředí. Ústavní změny v roce 1867 přitom zaručovaly jazykovou a národnostní rovnoprávnost. 262 Bylo nutno hledat kompromis mezi požadavky menších národů, vyplývajících ze strachu z diskriminace a asimilace, a opačnými požadavky na tzv. interkulturelles Lernen a rakousko-dynastický patriotismus, který vyplýval ze strachu z dezintegrace státu.263 Rozšiřování sítě škol je však spojeno především s vyhrocováním nacionálních nálad ve společnosti. Němci vytvořili Deutscher Schulverein na podporu německého školství, Češi Ústřední matici školskou na podporu českého školství. Běžnou praxí bylo zakládání soukromých škol (obecních, spolkových, tzv. matičních, zemských) a následná snaha jejich představených o postátnění, tj. převedení finančních nákladů a V čele správy stojí Ministerstvo kultu a vyučování, hierarchie pak sestupuje takto: zemská školní rada – okresní školní rada – místní školní rada; v čele zemské školní rady stojí místodržitel, členy jsou zemští inspektoři, zástupci církví, zemského výboru, zemského sněmu a učitelů, dále pak císařští referenti; zemská školní rada měla na starost především reálky a odborné školství; okresní školní rady byly tvořeny okresním hejtmanem, zvolenými občany a zástupci církve a učitelů; místní školní rady tvoří starosta, zástupci obce, duchovní a správcové škol; viz Zákon o postavení škol k církvi §10, č. 48/1868 ř. z. 258 Tamtéž, §6, č. 48/1868 ř. z. 259 Přímou příčinou byla profesionalizace profesorských sborů, řádové ústavy nebyly schopny zajistit státně zkoušené vyučující. V důsledku byla více než polovina z nich převedena na stát, země či obce; viz Řezníčková, K.: 2007, s. 32. 260 Maturity z reálek byly ještě dlouho vnímány jako méněcenné; podrobně k maturitám na reálkách Halma, A. – Schilling, G.: 1911a, s. 763–789; Šetelík, A.: 1902, s. 340–349. 261 Reálky byly původně dány pod správu obcí, to však vedlo k jejich přílišné specializaci, což šlo proti smyslu Nástinu; reformou z konce 60. let jsou dány pod správu zemí, roku 1869 byl přijat zemský zákon pro reálky na Moravě, 1874 pak v Čechách; mnoho zemí však podobné zákony nemělo, proto vydalo ministerstvo roku 1879 učební plán reálek, který byl platný pro země, kde nebylo jejich postavení ošetřeno; toto řešení sblížilo postavení a funkci reálek v Předlitavsku; Hulík, V.: 1913, s. 459. 262 Čl. 19, Staatsgrundgesetz vom 21. Dezember 1867, über die allgemeinen Rechte der Staatsbürger für die im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder. 263 Burger, H.: 1995, s. 11; k vývoji jazykové otázky v českých zemích dále Hlavačka, M.: 2005, s. 800-827. 257
67
správy ústavu na stát, nebo alespoň finanční podporu. Důsledkem prudkého zahušťování sítě středních škol se znovuobjevil problém akademického proletariátu. V Předlitavsku se ho snažil vyřešit ministr Paul Gautsch von Frankenthurn řadou reforem, které byly v českém prostředí vysvětlovány jako útok na české školství. 264 Aby udržel elitářský charakter středních škol, prováděl racionalizaci jejich sítě, především odmítal výše zmíněnou praxi, nutno dodat že především českou, postátňování soukromých ústavů, čímž chtěl ušetřit peníze eráru. K zabránění větší progrese mezi přijímanými studenty potom stoprocentně navýšil školné. 265 Gautsch odmítal také koncept jednotné střední školy, kterému se v jeho době nejvíce přibližovala reálná gymnázia. Naopak prosazoval zásadu udržování čistých klasických gymnázií a reálek na straně jedné a odborných škol na straně druhé. Důsledkem tohoto jeho programu pak bylo hromadné přeměňování reálných gymnázií na reálky či gymnázia s povinným kreslením. Ve finále měly Gautschovy snahy jen omezený efekt a od 90. let 19. století dochází k novému prudkému rozšiřování počtu všeobecně vzdělávacích středních škol a tento trend pokračuje prakticky až do konce monarchie. S novou vlnou inkluze a progrese v přijímání studentů na konci 19. století se objevuje stále hlasitější volání po nutnosti zásadních systémových reforem. Gustav Adolf Lindner již v roce 1890 konstatoval tristní situaci na gymnáziích: „Na zkáze se podílejí úřady, které vhánějí do gymnasií příští účetní, úředníky, stavební kontrolory, leutnanty, lesníky…, proto zůstanou ústavy „hanebně sníženy“ a jejich působení se bude umenšovat. Budou jen stupněm k dosažení státní služby…“ 266 Kritika padá také na stále silnou novohumanistickou tradici, význam moderní doby a reálných předmětů vyzdvihoval např. František Drtina: „Dnes, na počátku 20. století… žijeme ve změněné době. Smýšlíme též humanisticky, ctíme antiku a zvláště helenismus, ale náš humanismus je více orientován a realisticky zbarven… Kultura antická ztělesnila se ve vývoji moderního lidstva… Nepředpojaté zkoumání přírody, netušené rozšíření obzoru evropského lidstva v prostoru vesmírném, dalekosáhlé nálezy astronomické, kosmologické a geografické, vznik moderní fyziky, chemie, biologie, směrodatné výzkumy a nálezy technické, rozvoj novověkých jazyků národních a literatury, složitost moderního života národohospodářského, politického i sociálního, dalekosáhlé převraty státní a vývoj ústavního života, pokrok moderní společnosti směrem k demokratickým, zvýšená vzájemnost a pospolitost národů kulturních K problému Veleš, L.: 2003, s. 589-628. Tamtéž, s. 595. 266 Lindner, G. A.: G. A. Lindnera přednášky na filosofické fakultě české univerzity v Praze, Roudnice 1890, s. 83–85. 264 265
68
mezi sebou, to vše modernímu nazírání na svět a život objevuje podstatně nové stránky.“ 267 Z pedagogického a didaktického hlediska je škole vytýkáno přetěžování studentů, zaostalé metody a nepřátelský postoj školy vůči svým svěřencům. Oldřich Kramář vidí za těmito problémy jednu příčinu, systém odborných učitelů. Každý z nich vidí jen svůj předmět a žádný přitom není schopen třídu dobře poznat. 268 Konečně A. Beneš ve své práci O reformě střední škol shrnuje zásadní důvody, proč je třeba změny provést: 1) obrovský pokrok, kterého lidstvo ve 2. polovině 19. století dosáhlo; 2) nespokojenost vysokých škol s úrovní nově příchozích studentů; 3) nespokojenost národů monarchie, které touží po znárodnění středních škol, po větší míře jejich demokratizace; 4) nutnost nalézt kompromis mezi tradicí klasického vzdělání, utilitarismem a pragmatismem, smířit ducha klasického s vědeckými poznatky moderní doby“; z toho vyplývá požadavek na překonání dualismu gymnázia – reálky.269 Vyvrcholením reformních debat se stala anketa konaná v lednu 1908 z podnětu ministra kultu a osvět Gustava Marcheta, šlo zároveň o poslední významnou středoškolskou reformu za doby monarchie.
270
Na základě výsledků ankety následně
ministerstvo provedlo žádané úpravy systému. Vedle klasických gymnázií a reálek byly vytvořeny dva nové typy všeobecně vzdělávacích středních škol: 1) reálné gymnáziu typu A, dále označované jako reálné gymnázium; 2) reálné gymnázium typu B, dále označované jako reformní reálné gymnázium. Typ A měl blíže ke klasickým gymnáziím, ale místo řečtiny byl vyučován moderní jazyk, reálné předměty byly posíleny; typ B měl společný nižší běh s reálkami, což umožňovalo přestoupit na vyšší reálku, latina byla vyučována až ve vyšším stupni.271 Reforma také významně zasáhla do průběhu studia ve snaze o jeho zjednodušení, především se v mnohém slevilo v případě maturit.272 Posledním výsledkem 267
Drtina, F.: 1974, s. 101. Kramář, O.: 1902, s. 61-72. 269 Dle Beneše jsou hlavní překážkou jednotné střední školy klasické jazyky, dle něj je třeba zodpovědět tyto otázky: 1) nelze studovat antická díla v překladech (myšleno bez ztráty smyslu a vnitřního poselství)? 2) odpovídá čas věnovaný klasice výsledku této výuky? 3) může znalost moderní kultury a literatury nahradit kulturu a literaturu klasickou? Beneš, A.: 1908, s. 1–11. 270 Z celkového počtu 70 účastníků bylo sedm z českých zemí; z nich nejvýraznější František Drtina. 271 Reformní reálná gymnázia byla inspirována německým frankfurtským typem reálných gymnázií, ten byl v Německu velmi oblíben, roku 1905 zde bylo 82 takových ústavů; reformních reálných gymnázií vzniklo v Předlitavsku do první světové války pouze sedm, v českých zemích jedno ve Vrchlabí a jedno v Bohumíně, ani jedno však nebylo s českým jazykem vyučovacím; srovnej Veselá, Z.: 1972, s. 46; Hulík, V.: 1913, s. 486. 272 Marchetovo nařízení ohledně omezení zkoušení během roku naráží na odpor učitelů, dle nich se mládež přestala učit; v Haliči si profesoři vysokých škol stěžovali na nedostatečnou připravenost absolventů středních škol: „…přicházejí na vysoké školy posluchači nedostatečně vycvičeni v myšlení, neschopní formulovati své myšlenky slovem a písmem, bez zápalu do práce, beze smyslu pro lad a pořádek, s daleko menší zásobou vědění primitivního, takže výsledky zkoušek jsou čím dále tím žalostnější.“ Kádner, O.: 1929, s. 324. 268
69
Marchetových úprav bylo formální zrovnoprávnění absolventů všech všeobecně vzdělávacích škol, někdy však bylo nutno konat dodatečné zkoušky z různých předmětů. Klasická gymnázia se tak profilovala pro univerzitní studium teologie, filozofie, klasické filologie, historie a dalších humanitních věd; reálná gymnázia a reformovaná reálná gymnázia pro lékařství, práva, moderní filologii a přírodovědné obory; reálky pro vysoké školství technického charakteru.273 Otokar Chlup hodnotil s odstupem téměř třiceti let, že tak bylo definitivně „opuštěno novohumanistické dogma o vzdělávacím privilegiu klasických jazyků a uznána potřeba a hodnota i moderních jazyků a přírodních věd.“274 5.5 Vývoj po první světové válce První světová válka znamenala významný předěl v dějinách střední Evropy, proměnila se politická mapa a dosavadní jednotný předlitavský systém vzdělávání si nástupnické státy přizpůsobují k obrazu svému. Pod vlivem nacionalismu státy své vzdělávací systémy znárodňují, a to jak ve státech nových, tak například v Německu. Velké reformní snahy pak můžeme vidět prakticky v celé Evropě; příčinou je snaha vyhnout se další válce, ochabnutí konzervativních sil, růst vlivu psychologie na pedagogiku a rostoucí zřetel k sociálním úkolům školy a k demokracii. 275 Ve 20. letech začíná poslední fáze vývoje evropských vzdělávacích systémů, fáze pozdně industriální. Projevuje se především nebývalou mírou inkluze, ta je způsobena z velké části otevřením škol ženám a také zmiňovaným znárodněním škol. Ačkoliv panuje bezprostředně po válce nedostatek vzdělaných osob, velmi brzy se opět objevuje problém akademického proletariátu. S otevřením škol je spojena také snaha o přibližování jednotlivých větví středoškolské soustavy a snaha o tzv. jednotnou školu (the Common School, École Unique), která má zajišťovat univerzální vzdělání a stejné podmínky všem zájemcům o studium. Návrhy na tyto instituce se objevují již před válkou, ale nyní se dostávají do středu zájmu v mnoha státech Evropy, dokonce i v dosti specifické Anglii.
276
V Německu se nacionalizace školství projevila vytvořením nových typů středních škol, které měly být založeny na vyloženě německé kultuře (Deutschkunde). Prvním z těchto typů je devítiletá Deutsche Oberschule, která primárně připravovala učitele pro elementární školství (Volksschule, nižší oddělení jako společný základ pro všechny 273
Klímová, J.: 2000, s. 77. Chlup, O.: 1935, s. 35. 275 Bydžovský, B.: 1937, s. 15; k otázce středoškolských reforem se konaly celoevropské konference, ve Varšavě v roce 1924 se projednávala otázka jednotné střední školy, v Bukurešti 1928 cíle střední školy, v Bruselu a Paříži 1930 a 1931 pak přetěžování žactva; viz Chlup, O.: 1935, s. 79–85. 276 Ringer, F. K.: 1979, s. 217. 274
70
německé děti je označováno jako Grundschule); druhým typem je nástavbová škola (Aufbauschule), která umožňovala dosáhnout maturity již za šest let. Krom toho bylo možno složit maturitu také zvláštní zkouškou, tzv. Ersatzreifeprüfung, aniž by člověk navštěvoval střední školu. Tato možnost však se příliš nevyužívala, protože zkouška obsahovala i klasické jazyky, které byly pro většinu obyvatelstva bez oficiálního vzdělání velmi problematické.277 Německý systém se tak, oproti snaze jiných států Evropy, stále více rozvětvoval. Problémem se stalo přesné vymezení jednotlivých větví a také jejich kvalita.278 Ve Francii se v první polovině 20. let také snažili o posílení národní kultury ve školství, reformy se týkaly dále zjednodušení středoškolského systému; ten se nakonec ustálil na rozdělení střední školy na sekci A (latina a řečtina), sekci A´(latina a moderní jazyky) a sekci B (reálná).279 Nové Československo vstoupilo do svého bytí s velkými ideály, často nerealistická očekávání panovala i ve školství. Mnozí pedagogové podlehli euforii a vysnili si zcela novou
formu
vzdělávání,
která
bude
republikánská,
demokratická,
sociální
a
svobodomyslná. Poměrně brzy však přišlo vystřízlivění a návrat k realističtějším snahám o změny; tyto navazují na již předválečné debaty, které neustávaly ani po Marchetově reformě z konce první dekády. František Morkes uvádí jako určité specifikum Československa ve srovnání s jinými státy Evropy to, že střední školství nebylo nikdy pozměněno prostřednictvím zákona, tzn. kompromisem politických stran sankcionovaným v parlamentu. 280 Veškeré úpravy byly činěny pouhými nařízeními ministra školství a národní osvěty a tudíž mohly být rychle nahrazeny nařízeními novými. Mezi léty 1919–1921 organizovalo ministerstvo novou anketu pedagogických odborníků ohledně dalšího vývoje všeobecně vzdělávacích středních škol. Výsledky však byly nepoužitelné, přílišné množství respondentů stejně jako otázek a široký okruh témat
Tamtéž, s. 43. Kádner, O.: 1931, s. 529-532. 279 Týž: 1933, s. 108. 280 Morkes, F.: Gymnázia v letech předmnichovské republiky, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 80–94, zde s. 81; změny prostřednictvím nařízení ministra probíhaly už v době Rakouska; Bezdíček upozorňuje na problematický status samotného Nástinu, protože šlo o císařské nařízení, v době republiky nebylo jasné, zde je nutné jej měnit zákonem, či stačí nařízení vlády nebo výnos ministra; problematické bylo i postavení reálek, které v monarchii spadaly pod zemské zákonodárství, ale za republiky bylo zpochybňováno jejich postavení pod zemskými zastupitelstvy; viz Bezdíček, J.: 1934, s. 8; již před válkou na problematiku „provizornosti“ reformních opatření upozorňuje Vojtěch Hulík; viz Hulík, V.: 1913, s. 436; o tom, že české školství stojí často mimo půdu zákona, se zmiňuje i Kádner; viz Kádner, O.: 1931, s. 105. Školské zákony, které byly za republiky přijaty, se týkaly pouze unifikace školství (č. 293 Sb./1919) a úpravy vyučování jazyka státního a jazyků národnostních menšin (č. 137 Sb./1923); jinak ve smyslu zákona o právní kontinuitě s rakouskými předpisy (č. 11 Sb./1918) platily rakouské předpisy, pokud nebyly přímo zrušeny či změněny. 277 278
71
nemohly přinést požadované výstupy. 281 V diskuzích je debatován nekonečný problém postavení latiny, 282 dále délka střední školy a tzv. jednotná škola či přibližování jednotlivých větví. Vedle individuálních návrhů se profilují dva silně vyhraněné tábory, Jednota českých matematiků a fyziků proti Jednotě filologů. 283 V roce 1923 vzniklo reformní oddělení ministerstva vedené radou Maškem, návrh oddělení však nebyl přijat.284 Poslední pokus o výraznou zákonnou změnu přednesla pracovní komise při reformním poradním sboru v roce 1924. Již vypracované paragrafované znění zákona neprošlo parlamentem.285 Za největší reformní úspěchy do poloviny 20. let tak lze považovat určité úpravy vnitřního života škol, 286 sjednocení vzdělávacího systému na území celého Československa, racionalizaci sítě škol dle národnostního klíče a především pak naprosto nový přístup k dívčímu vzdělávání. Vzdělávání
dívek
v době
monarchie
nebylo
jednoduché.
Koedukace
se
nepřipouštěla, obecně bylo povoleno jen hospitovat na předmětech bez aktivního zapojení do hodin. Vznikaly však soukromé dívčí ústavy; prvním v Předlitavsku bylo gymnázium Minerva v Praze, založené roku 1890, dva roky poté byla otevřena obdobná instituce ve Vídni. Roku 1900 jsou vydány organizační statuty šestiletých dívčích lyceí; v roce 1912 je jich v Předlitavsku 12. 287 Po vzniku republiky se po dlouhých debatách přijala zásada koedukace, dívky získaly rovný přístup na chlapecké ústavy.288 Původní dívčí lycea byla postupně rušena a přeměňována na dívčí střední školy obdobné školám chlapeckým.289 K anketě byly přizvány všechny vysoké a střední školy, školní úřady, mnoho korporací i jedinců; anketa obsahovala 227 otázek; zpracované výsledky byly publikovány v roce 1922; Bydžovský, B.: 1937, s. 21. 282 Náladu a stav diskuze, která stále neutuchala, shrnuje Čapek: „Běžným omylem jedněch je neodůvodněná domněnka, že jest možno přejíti přes požadavky praktického života a přes nároky technického světa, jakoby školství bylo kdesi mimo dobro a zlo, nad životem; druzí zas cítí živé uspokojení pouze tenkrát, když zasadí co nejcitelnější rány gymnasiu, jako by studium starých jazyků a literatur samo o sobě bylo ne-li špatností, tedy jakýmsi výstřednictvím. Jedni projevují názory, které už před 80 lety byly zastaralé; o tom je škoda slov ve věku radia, samohybů, mrakodrapů, ve století, jež vidí Ikarův sen. Druzí zas nás horlivě přesvědčují, kdo nezavrhuje studium klasických jazyků a literatur, že není „opravdu pokrokový“, ba snad poškozuje zájmy demokracie…“; Čapek, E.: 1930, s. VIII. 283 Jednota českých matematiků a fyziků navrhovala zkrácení střední školy na šest let, a to se společným čtyřletým základem; tento cyklus měl být ukončen maturitou, následovat měla roční vysokoškolská přípravka; klasičtí filologové navrhují osmiletou střední školu se čtyřletým základem, ke vztahu k vysokým školám se nezmiňují; zásadní rozpor spočíval v postavení klasických jazyků; oba návrhy byly publikovány v květnu 1919 v XXVI. ročníku Věstníku českých profesorů č. 9. 284 Návrh obsahoval zásadu jednotné střední školy do věku 14 let, nižší střední škola se měla přiblížit také měšťankám; na vyšších ústavech potom měla platit zásada volitelnosti předmětů zaručující individualizaci vyučování. 285 Podrobně k návrhu zákona Návrh zákona…, 1925. 286 Účast na náboženských úkonech se stala dobrovolnou; zrušen byl celibát učitelek; upraveny byly osnovy a kázeňský řád. 287 Chlup, O.: 1935, s. 39; podrobně k dívčím lyceím Halma, A. – Sschilling, G.: 1911a, s. 803–868. 288 V debatách se vede diskuze především o specifické Frauenlogik; koedukace je částí pedagogů považována za jdoucí proti trendu individualizované výchovy; bokem nezůstávaly ani otázky rozdílného průběhu dospívání dívek a chlapců; k tématu Bezdíček, J.: O koedukaci na středních školách, In: Věstník českých 281
72
Výše zmiňované neúspěchy o prosazení zásadní středoškolské reformy vedly k růstu pasivity a skepse. Ministerstvo se dostalo do rukou konzervativních agrárníků, kterým již nešlo o výraznou proměnu; změny se prováděly ministerskými nařízeními, pokusy o řešení reforem cestou zákonů se již neobjevují. Za ministra Hodži byla realizována tzv. malá středoškolská reforma, která se týkala osnov. Smyslem byla snaha o posílení klasického dualismu větve gymnazijní a reálné. Velmi negativně se tato reforma dotkla reformních reálných gymnázií, do té doby oblíbené ústavy postupně mizí a jsou přeměňovány na gymnázia, reálná gymnázia či reálky.290 Nové reformní obrátky nabralo ministerstvo až pod sociálně demokratickým ministrem Dérerem. Ten se snažil prostřednictvím ministerských nařízení vytvořit moderní a progresivní vzdělávací systém, 291 mezi jeho hlavní poradce patřil Václav Příhoda a Bohumil Bydžovský. Komise pro střední školy zřízená Dérerem fungovala pak až do roku 1938. Postupně byly upraveny nižší i vyšší ústavy, upravovány jsou i školní klasifikační a zkušební řády, pokyny pro rodiče a učitele, maturity atd. Promýšlena byla i reforma reálek, které stále přetrvávaly jako sedmitřídní, tudíž vnímány jako méněcenné. Charakteristickým rysem reforem 30. let je ústup od celkové jednotné proměny a řešení partikulárních otázek fungování systému.292
profesorů 9, roč. XXVI, 1919, s. 133–141; k hodnocení koedukace samotnými studenty Profous, A.: Co soudí gymnasijní abiturienti a abiturientky v Praze o koedukaci, In: Střední škola. Pedagogická část Věstníků českých profesorů 1-4, roč. X, 1929-1930, s. 151-153. 289 Počet všech studujících dívek na středních školách včetně učitelských ústavů a odborných učitelských ústavů se mezi lety 1919 a 1934 zvýšil z 18 745 na 46 880; viz Neuhöfer, R.: 1933, s. 59; po roce 1918 byly pro ženy otevřeny i vysoké školy; ve 30. letech byl poměr studentek na jednotlivých fakultách Karlovy univerzity tento: Právnická fakulta 10% žen, Lékařská fakulta 20–30%, Filozofická fakulta okolo 50%; viz Havránek, J.: Univerzita Karlova, rozmach a perzekuce, In: Havránek, J. – Pousta, Z. (Eds.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348- 1918. Díl 4: 1918-1990, Praha 1998, s. 19-60, zde s. 26. 290 Omezeny byly hodiny latiny, takže filozofické fakulty odmítaly přijímat absolventy reformního reálného gymnázia bez dodatečné zkoušky, podobně technické vysoké školy měly problém s přesunem geometrie a deskriptivy do nižších ročníků; přidán byl naopak další cizí jazyk v VII. a VIII. třídě, což způsobilo přetěžování studentů v těchto ročnících; srovnej Králíková, M. – Nečesaný, J. – Spěváček, V.: 1977, s. 142– 143; Neuhöfer, R.: 1933, s. 17. 291 Sjednoceny byly osnovy nižších klasických gymnázií a reálných gymnázií; tím byla vytvořena alternativa k již dlouho identickým osnovám nižšího reformně reálného gymnázia a reálky; vzniká tak výběr zde dvou základů, přičemž první dva ročníky všech středních škol byly stejné; zlepšena byla i možnost přestupu z měšťanek. Nově nastavený systém měl usnadnit studium i dětem z nižších vrstev. 292 Veselá, Z.: 1972, s. 76.
73
6. Kvantitativní vývoj českého gymnaziálního školství na Moravě České země patřily v rámci Evropy i v rámci habsburské monarchie, respektive Předlitavska, k těm „nejvzdělanějším“, obyvatelstvo bylo dobře zaopatřeno na všech úrovních vzdělávání.
293
Michail N. Kuzmin v práci Vývoj školství a vzdělání
v Československu ukazuje míru gramotnosti v českých zemích a Čechů v rámci monarchie a konstatuje vysokou míru alfabetizace.
294
Při srovnání generační míry alfabetizace
obyvatel Předlitavska se ukazuje, že Vorarlbersko, Dolní Rakousy, Čechy, Horní Rakousy a Morava tvoří skupinu pěti nejgramotnějších zemí. Zatímco ze všech obyvatel Předlitavska narozených mezi lety 1800–1809 bylo gramotných 53,49%, v Čechách to bylo 68,76% a na Moravě 62,14%; další nejgramotnější zemí s převahou neněmeckého obyvatelstva je až Terst s 53,01% a Halič s 25,05%; nejmenší míru gramotnosti vůbec pak měla Dalmácie s 7,62%. Jak velkou proměnou monarchie a jednotlivé země prošly, ukazují údaje pro obyvatelstvo narozené mezi lety 1870–1879. Průměrná míra gramotnosti v celém Předlitavsku byla v této generaci 72,12%, nejvyšší míry gramotnosti dosáhlo Vorarlbersko s 98,95%, následují Dolní Rakousy, Horní Rakousy a Čechy s 97,72, 97,62 a 97,53%, Salcbursko s 96,01% a šestá Morava s 95,81%; největší posun lze sledovat v Gorici a Gradišce, kde hodnota dosáhla 80,34% oproti 18,84% gramotnosti generace 1800–1809; nejméně gramotnou zemí zůstává Dalmácie s 22,15%. 295 Jiří Kořalka provedl srovnání gramotnosti mezi jednotlivými národy monarchie pro rok 1900; z 1000 Čechů starších šesti let neumělo číst a psát 42,6, z 1000 Němců 68,3, z 1000 obyvatel celého Předlitavska pak 295,3.296 Z Kuzminových i Kořalkových dat lze vyčíst, že míra a vývoj gramotnosti měly v rámci monarchie značně nerovnoměrný charakter, což ostatně platí o vývoji všech úrovní školství. Češi přitom byli jediným neněmeckým národem, který dokázal držet krok s Němci, tento fakt je dán především ekonomickou důležitostí českých zemí, silným důrazem na vzdělávání ze strany národních obrozenců a nacionálním bojem mezi Čechy a Němci.297
Srovnej Mitter, W.: 2004, s. 27; Kořalka, J.: 1996, s. 103-105. Kuzmin, M. N.: 1981. 295 Tamtéž, s. 80. 296 Kořalka, J.: Die Tschechen. In: Wandruzska, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 18481918. Band III/1: Die Völker des Reiches. Wien 1980, s. 510-513, zde s. 511. 297 Srovnej Kuzmin, M. N.: 1981, s. 101; Kořalka, J.: 1996, s. 103; Urbanitsch, P.: Die Deutschen in Österreich. Statistisch-deskriptiver Überblick, In: Wandruzska, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches. Wien 1980, s. 33-153, zde s. 91; Havránek, J.: The Education of Czechs and Slovaks under Foreign Domination, 1850-1918, In: Tomiak, J. 293 294
74
Zatímco elementární školství bylo koncipováno od samého počátku jako národní, střední školství se utváří jako latinské a následně německé; ke znárodňování středních škol dochází postupně ve 2. polovině 19. století. Již na konci 18. století se české země, a především Čechy, ukazují jako jádro vzdělanosti habsburské monarchie; téměř polovina všech gymnázií a více než polovina všech studentů náleží do českých zemí. Tabulka č. 5: Rakouská gymnázia ve školním roce 1796/97298 Země Čechy Morava Slezsko299 Celkem české země Dolní Rakousy Horní Rakousy Celkem v Rakousku
Gymnázií 15 7 3 25 6 2 53
Počet studentů 2611 1274 402 4287 1339 402 8377
Tabulka č. 6: Gymnázia na Moravě ve školním roce 1796/97300 Lokalita (rok založení) Brno (1578) Jihlava (1561) Kroměříž (1687) Mikulov (1631) Olomouc (1566) Strážnice (1633) Znojmo (1624)
Počet studentů 298 197 161 102 350 57 109
Během první poloviny 19. století se počet gymnázií na Moravě výrazně neměnil, nejprve roku 1803 přibylo gymnázium v Moravské Třebové a následně v Přívoze, roku 1830 jsou ale obě zrušena; gymnázium v Moravské Třebové je pak obnoveno roku 1834, od té doby až do roku 1848 k žádným změnám v počtu ústavů nedochází. V Čechách ve stejném časovém období poklesl počet ústavů z 26 na 22, počet studentů se ale zvýšil ze 4 792 na 5 609.
(Ed.): Schooling, Educational Policy and Ethnic Identity. Comparative Studies on Governments and Nondominant Ethnich Groups in Europe 1850-1914 I, New York 1991, s. 235–261, zde s. 237. 298 Na základě Československá statistika, sv. 7, řada II., sešit 2., …1920/21, Praha 1923, s. 13*. 299 Započítáno není evangelické gymnázium v Těšíně. 300 Na základě Československá statistika, sv. 7, řada II., sešit 2., …1920/21, Praha 1923, s. 13*.
75
Tabulka č. 7: Gymnázia na Moravě mezi léty 1816 a 1847301 Rok 1816 1820 1830 1840 1847
Gymnázií 9 9 7 8 8
Počet studentů 2160 2759 1962 2067 2179302
Vývoj počtu studentů ukazuje, že jich nejvíce studuje v 1. polovině 20. let 19. století; maximálního počtu bylo dosaženo v letech 1824 (3 105) a 1825 (3 104), v Čechách v letech 1823 (7 592) a 1824 (7 426); polovinu 20. let potvrzují jako kulminační bod také studie Miroslava Novotného. 303 Mezi léty 1816 a 1847 studovalo na Moravě 74 279 studentů, průměrně za rok 2 321,21; dle Josefa Kolejky tvořil počet gymnazistů jen 0,137% všech obyvatel, resp. 0,27% mužské populace Moravy a Slezska; počet absolventů činí mezi lety 1774 a 1848 přibližně 20 000 studentů.304 Sledování počtu studentů a středních škol v 1. polovině 19. století je relativně jednoduché, existuje jen jeden typ střední školy - gymnázium a jen jeden vyučovací jazyk – němčina; vývoj ve 2. polovině 19. století sledování komplikuje, začínají vznikat nové typy středních škol a zároveň dochází ke znárodnění středního školství. Ke zhodnocení postavení moravských gymnázií v sledovaném období 1870–1938 bylo využito rakouských a československých statistik a také školských schematismů. V roce 1860 studuje na devíti moravských gymnáziích celkem 2 720 studentů.305 Během následujícího desetiletí dochází k prudkému rozvoji středního školství, zvláště po porážce od Pruska a rozdělení habsburské monarchie. Mezi léty 1866 a 1871 vzrostl celkový počet státních gymnázií a reálných gymnázií o 16%.306
Na základě téhož, s. 13* - 14*. Z tohoto počtu je přibližně 60% Čechů; viz Hýbl, F.: České školství na Moravě v druhé polovině devatenáctého století, In: Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004, s. 136–148, zde 138. 303 Novotný, M.: 2007, s. 117-146; týž: 2008, s. 935–958. 304 Kolejka, J.: 1996, s. 273-274. 305 Kadlec, P.: 2012, s. 119, Tab. 5. 306 Cohen, G. B.: 1996, s. 67. 301 302
76
Tabulka č. 8: Gymnázia na Moravě v roce 1860307 Lokalita Brno Jihlava Kroměříž Mikulov Moravská Třebová Olomouc Příbor Strážnice Znojmo
Typ gymnázia Klasické Klasické Klasické Klasické Nižší klasické Klasické Reálné Nižší klasické Klasické
Vydržovatel Státní Státní Řádové Řádové Řádové Státní Řádové Řádové Státní
Vyučovací řeč Německá Německá Utrakvistický Německá Německá Utrakvistický Utrakvistický Utrakvistický Německá
V roce 1870 bylo na Moravě již celkem 16 gymnazijních ústavů, z toho 11 německých, 3 české a 2 utrakvistické (česko-německé). Devět ústavů mělo skutečně dlouhou tradici sahající do 16., resp. 17. století, jedno vzniklo ve století 18. a jedno v první polovině 19. století; pět ústavů bylo zcela nových. Stát vydržoval šest klasických gymnázií, země dvě reálná, ostatní byly vydržovány obcemi či řády a šlo většinou o reálné či nižší klasické školy. Tabulka č. 9: Gymnázia na Moravě v roce 1870308 Lokalita
Typ gymnázia
Vydržovatel
Vyučovací řeč
Brno Brno Jihlava Kroměříž Kyjov Mikulov Moravská Třebová Nové Město Olomouc Olomouc Přerov Příbor Strážnice Šumperk Uherské Hradiště Znojmo
Klasické Klasické Klasické Klasické Nižší klasické Klasické Nižší klasické Reálné Klasické Klasické Reálné Reálné Nižší klasické Reálné Reálné Klasické
Státní Státní Státní Řádové Komunální/Řádové Řádové Řádové Zemské Státní Státní Komunální Řádové Řádové Zemské Komunální Státní
Německá Česká Německá Německá Německá Německá Německá Německá Německá Česká Česká Utrakvistický Utrakvistický Německá Německá Německá
Počet studentů 517 299 Neuvedeno 422 102 198 71 Neuvedeno 400 410 88 71 60 Neuvedeno 284 244
V celém Předlitavsku bylo v roce 1870 celkem 121 gymnázií,309 takže ta moravská tvořila 13,22% z celkového počtu; větší počet ústavů měly jen Dolní Rakousy včetně
Na základě Šafránek, J.: 1898, s. 128. Na základě Dassenbacher, J.: 1871, s. 80-197. 309 Započítána nejsou tři gymnázia v tzv. Vojenské hranici, jde o ústavy v lokalitách Carlovic, Vinkovci a Zengg. 307 308
77
Vídně, Čechy včetně Prahy a nesrovnatelně větší Halič. 310 V tomto období mají stále silnou převahu německé školy nad školami národními. Z Předlitavských 98 ústavů mimo Halič 311 bylo 72 čistě německých a 26 jiných, tj. utraktivistických či s vyučovacím jazykem jiného národa monarchie. Německé ústavy tak představovaly téměř ¾ všech gymnazijních škol, na Moravě pak přibližně 2/3.
Vysoký počet škol i studentů v českých zemích v 70. letech 19. století prokazuje i Gary B. Cohen; Cohen, G. B.: 1996, s. 69, Tab. 2/5. 311 V pramenu nebyly pro Halič rozlišeny německé a neněmecké školy. 310
78
Tabulka č. 10: Gymnázia v Předlitavsku v roce 1870312 Gymnázia Země Dolní Rakousy + Vídeň
Německá Státní 10 + 7 1+4
Horní Rakousy
Salcburk
0
1
Štýrsko
0
6
0
3
0
2
1
1
4
7
0
1
4 0
0 22 + 5
13 + 3 7+2
0+0 16
11
6 Slezsko
2
0 1
1
Morava
0
0 7
3 Vorarlberg
2
0 5
3 Tyrolsko
1
0 3
3 Přímoří
0
2 3
1 Kraňsko
1
0 6
3 Korutany
0+0 5+3
0 1
1
0 9+2 15 + 3 5
2 3 3
3 Halič
4+0 3
3 2
Čechy + Praha
Zemská 10 + 7
Jiná313 Jiná314
8 0
0 20
Neuvedeno 15
0
0 Neuvedeno 5
2 Bukovina
2 2
Dalmácie
0 0 7
2 7
0 5
0
0
121315 Předlitavsko
72316 64
26317 8
49
Na základě Dassenbacher, J.: 1871, s. 80–197. Ústavy české, italské, polské, rusínské, rumunské, srbo-chorvatské, slovinské a utrakvistické. 314 Ústavy komunální, řádové, arcibiskupské, spolkové aj. 315 Započítána nejsou tři gymnázia v tzv. Vojenské hranici, jde o ústavy v lokalitách Carlovic, Vinkovci a Zengg. 316 Bez Haliče. 317 Bez Haliče. 312 313
79
Graf č. 1: Předlitavská gymnázia v jednotlivých zemích v roce 1870318
1.65%
Dolní Rakousy + Vídeň
5.79%
Horní Rakousy
14.05% 2.48% 0.83% 16.53%
Salcburk Štýrsko Korutany
4.96% 2.48% 2.48%
2.48%
Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg
4.13% 13.22% 5.79%
Čechy + Praha Morava Slezsko Halič
0.83% 22.31%
Bukovina Dalmácie
Tvrzení o předním místě českých zemí co do vzdělanosti lze podpořit ještě jedním ukazatelem. V Předlitavsku roku 1870 bylo celkem deset obcí se dvěma a více gymnázii, z toho dvě se nacházely v Čechách a dvě na Moravě. Praha byla s pěti ústavy celkově druhá za Vídní se sedmi; po dvou ústavech měly pak České Budějovice, Brno a Olomouc. Tabulka č. 11: Obce Předlitavska s dvěma a více gymnázii (1870)319 Lokalita Vídeň Praha Lvov Brno Olomouc Štýrský Hradec Terst Těšín Krakov České Budějovice
Země Dolní Rakousy Čechy Halič Morava Morava Štýrsko Přímoří Slezsko Halič Čechy
Počet ústavů 7 5 3 2 2 2 2 2 2 2
Celkový počet studentů 3108 2064 Neuvedeno 816 810 524 444 292 Neuvedeno Neuvedeno
Vedle středních škol gymnaziálního typu se ve 2. polovině 19. století postupně rozvíjí i moderní střední školy, tzv. reálné – reálky (Realschulen). Reálná větev školství má 318 319
Na základě Dassenbacher, J.: 1971, s. 80–197. Na základě téhož.
80
odpovídat na potřeby průmyslu a hospodářství, v průběhu doby těchto škol přibývá, stejně jako jejich studentů. V roce 1870 existovalo na Moravě šest reálných ústavů s 1 994 studenty, to představovalo přibližně ¼ všech moravských středních škol a téměř 2/5 všech jejich studentů. Tabulka č. 12: Poměr moravských středních škol 1870320 Typ Reálky G typy
Škol absolutně 6 16
Školy procentuálně 27,27% 72,72%
Studentů absolutně 1994 3166
Studenti procentuálně 38,64% 61,35%
Zatímcopočet reálek se během 70. let zvýšil z šesti na 15, počet gymnázií pouze z 16 na 20. V roce 1871 vznikl druhý německý ústav v Brně a dále školy v Hranicích, Třebíči a Valašském Meziříčí, až do počátku 80. let potom nové ústavy nevznikají. Čistě německých ústavů bylo 15, české tři a utrakvistické dva. Stát vydržoval 17 ústavů, jeden ústav byl obecní a dva zemské; potvrzeno je tak tvrzení, že po vzniku Rakouska – Uherska řádové školství postupně upadá a je přebíráno státem. 321 V roce 1882 studovalo na moravských gymnáziích 5 857 studentů, z nichž 3 535 bylo na německých školách (60,36%), 322 580 na utrakvistických (9,9%) a 1 742 na českých (29,74%). Poměr národností na Moravě však byl prakticky opačný, zatímco Češi tvořili 70,41% obyvatel, Němci 29,38%.323 Z 2 140 820 obyvatel Moravy jich studovalo na gymnáziích přibližně 0,27%, na jednoho studenta připadá 365,5 obyvatel.
Na základě téhož; bez studentů reálky ve Znojmě a gymnázií v Jihlavě, Nového Města a Šumperku. Řezníčková, K.: 2007, s. 32. 322 Procento studentů na německých školách nevyjadřuje jejich německou národnost! Často na nich studovalo velké množství českých studentů, někdy i drtivá většina; k tomu Havránek, J.: 1972, s. 118-119. 323 Kořalka, J.: 1996, s. 141. 320 321
81
Tabulka č. 13: Moravská gymnázia ve školním roce 1881/82324
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20
Lokalita
Typ gymnázia
Vydržovatel
Vyučovací řeč
Brno Brno Brno Hranice Jihlava Kroměříž Kyjov Mikulov Moravská Třebová Nové Město Olomouc Olomouc Přerov Příbor Strážnice Šumperk Třebíč Uherské Hradiště Valašské Meziříčí Znojmo
Klasické Klasické Klasické Nižší klasické Klasické Klasické Nižší klasické Klasické Nižší klasické Reálné Klasické Klasické Reálné Nižší klasické Nižší klasické Reálné Nižší klasické Reálné Klasické Klasické
Státní Státní Státní Státní Státní Státní Komunální Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Státní
Německá Česká Německá Německá Německá Německá Německá Německá Německá Německá Německá Česká Česká Německá Německá Německá Utrakvistický Německá Utrakvistický Německá
Počet studentů 536 660 425 161 386 360 76 198 93 143 388 601 481 114 82 111 198 253 382 209
Předlitavsko mělo roku 1881/82 celkem 164 gymnaziálních ústavů s 50 291 studenty. Morava s 20 ústavy a 5 857 studenty představovala 12,20% všech ústavů a 11,65% všech studentů. Ze 164 předlitavských ústavů bylo 97 čistě německých a 67 jiných, na Moravě bylo čistě německých 15 z 20. Co se týká počtu studentů na jeden ústav, předlitavský průměr činil 306,65 studentů na jedno gymnázium, na Moravě 292,85.
324
Na základě Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 36 a 40.
82
Tabulka č. 14: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1881/82325 Gymnázia Země Dolní Rakousy + Vídeň
Německá Státní
Zemská 11 + 12
11 + 12 4+7
Horní Rakousy
5+0 4
4
Jiná327 Jiná328
Počet studentů 326
0+0 2+5
2076 + 4619
0
3
0
1169 1
2 Salcburk
2
404
0
1
0
1
6 Štýrsko
6
0
4
2
1771 0
3 Korutany
3
0
2
0
547 1
4 Kraňsko
2
2
4
0
931 0
5 Přímoří
3
2
4
0
1272 1
8 Tyrolsko
6
2
4
0
2001 4
1 Vorarlberg
1
0
1
0
113 0
43 + 9 Čechy + Praha
18 + 4 24 + 8
0+0
25 + 5 19 + 1
12251 + 3883
20 Morava
15
5
17
2
5857 1
5 Slezsko
5
0
5
0
1329 0
24 Halič
2
22
24
0
10302 0
3 Bukovina
3
0
3
0
1188 0
4 Dalmácie
0
4
4
0
578 0
164 Předlitavsko
97
67
119
9
50291 36
Na základě téhož, s. 32-41. Stav ke konci školního roku. 327 Ústavy české, italské, polské, rusínské, rumunské, srbo-chorvatské, slovinské a utrakvistické. 328 Ústavy komunální, řádové, arcibiskupské, spolkové aj. 325 326
83
Graf č. 2: Předlitavská gymnázia v jednotlivých zemích ve školním roce 1881/82329
1.83%
2.44%
Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy 14.02%
Salcburk 2.44%
14.63%
1.22%
1.83%
12.20%
Korutany Kraňsko
3.66%
3.05%
Štýrsko
Přímoří
2.44%
Tyrolsko
3.05%
Vorarlberg
4.88%
Čechy + Praha Morava
0.61%
Slezsko Halič Bukovina
31.71%
Dalmácie
329
Na základě Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. XIV.
84
Graf č. 3: Předlitavští gymnazisté v jednotlivých zemích ve školním roce 1881/82330
2.36% 1.15%
Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy 13.31%
2.32% 0.80%
20.48%
Salcburk Štýrsko Korutany
3.52%
1.09% 1.85%
2.64%
Přímoří
2.53%
Tyrolsko
3.98%
Vorarlberg 0.22%
11.65%
Kraňsko
Čechy + Praha Morava Slezsko Halič
32.08%
Bukovina Dalmácie
Tabulka č. 15: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1881/82331 Země Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy Salcburk Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy + Praha Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
330 331
Počet ústavů 23 4 2 6 3 4 5 8 1 52 20 5 24 3 4 164
Počet studentů 6695 1169 404 1771 547 931 1272 2001 113 16134 5857 1329 10302 1188 578 50291
Na základě téhož, s. 32–41. Na základě téhož.
85
Průměr stud. na /G 291,08 292,25 202 295,16 182,33 232,75 254,4 250,12 113 310,26 292,85 265,8 429,25 396 144,5 306,65
Mezi předlitavskými obcemi s dvěma a více ústavy byla Morava v roce 1882 zastoupena opět Brnem (tři ústavy) a Olomoucí (dva ústavy); z deseti obcí pak ležely dvě na Moravě a další dvě, Praha (9) a České Budějovice (2), v Čechách. Moravské školy se neobjevují ani v pětici největších, ani v pětici nejmenších ústavů monarchie.332 Tabulka č. 16: Obce Předlitavska s dvěma a více gymnázii (1882)333 Lokalita Vídeň Praha Lvov Brno Krakov Olomouc Štýrský Hradec České Budějovice Terst Salzburg
Země Dolní Rakousy Čechy Halič Morava Halič Morava Štýrsko Čechy Přímoří Salzburg
Počet ústavů 12 9 4 3 2 2 2 2 2 2
Celkový počet studentů 4619 3883 2344 1621 1598 989 949 828 661 401
Tabulka č. 17: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1881/82334 Název C. k. G při sv. Anně C. k. německé G C. k. G C. k. G při sv. Hyacintu C. k. G C. k. reálné G C. k. G C. k. G C. k. G C. k. G
Lokalita Krakov Lvov Černovice Krakov Přemyšl Feldkirch Pazin Ragusa Cáhlov Žatec
Země Halič Halič Bukovina Halič Halič Vorarlberg Přímoří Dalmácie Horní Rakousy Čechy
Vyučovací řeč Polská Německá Německá Polská Polská Německá Italská Srbo-chorvatská Německá Německá
Počet studentů 895 729 711 703 682 113 120 129 138 147
Během 70. let se výrazně proměnil poměr reálek a gymnázií; jak již bylo zmíněno výše, reálky se v tomto období prudce rozvíjejí; v celém Předlitavsku jich bylo celkem 80, škol gymnaziálního typu 164, reálky tak představovaly necelou 1/3 škol. Studentů na reálkách bylo 15 251, což představovalo přibližně ¼ všech studentů středních škol. Na Moravě bylo těchto škol celkem 15, větší počet existoval jen v Dolních Rakousech a Čechách. Nejvyrovnanější poměr mezi gymnázii a reálkami měly malé Vorarlbersko a Přímoří, z větších zemí pak právě Morava a Dolní Rakousy, kde ale situaci silně ovlivňovala Vídeň. Pro srovnání, v Německu v roce 1880 existovalo jen pět měst s více než třemi gymnázii, v Berlíně jich bylo 15, ve Vratislavi 5, v Královci 4, Kolíně 4 a Hanoveru 3; viz Müller, D. K.: 1987, s. 27, Tab. 1.1. 333 Na základě Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 32–41. 334 Na základě téhož. 332
86
Tabulka č. 18: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1881/82335 Země Dolní Rakousy Horní Rakousy Salzburg Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
Typ Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy
Škol abs. 17 23 2 4 1 2 3 6 1 3 1 4 5 5 4 8 1 1 16 52 15 20 4 5 6 24 2 3 2 4 80 164
Školy procent. 42,5% 57,5% 33,33% 66,67% 33,33% 66,67% 33,33% 66,67% 25% 75% 20% 80% 50% 50% 33,33% 66,67% 50% 50% 23,53% 76,47% 42,86% 57,14% 44,44 56,66% 20% 80% 40% 60% 33,33% 66,67% 32,79% 67,21%
Studentů abs. 3678 6695 251 1169 143 404 454 1771 137 547 203 931 813 1272 365 2001 30 113 4322 16134 2762 5857 810 1329 907 10302 248 1188 128 578 15251 50291
Studenti procent. 35,46% 64,54% 17,68% 82,32% 26,14% 73,86% 20,4% 79,6% 20,03% 79,97% 17,9% 82,1% 38,99% 61,01% 15,43% 84,57% 20,98% 79,02% 21,13% 78,87% 32,05% 67,95% 37,87% 62,13% 8,09% 91,91% 17,27% 82,73% 18,13% 81,87% 23,27% 76,73%
Mezi lety 1882 a 1891 se počet ústavů na Moravě výrazně nemění, počet gymnázií vzrůstá z 20 na 21, počet reálek se snižuje z 16 na 15. Dvanáct gymnázií je čistě německých, 8 českých a 1 utrakvistické. Kromě dvou zemských, jednoho obecního a jednoho soukromého jsou všechny ústavy státní. Z celkového počtu 5307 studentů navštěvovalo 2 815 (53,04%) německé školy, 2 492 (46,96%) české školy; národnostní složení moravského obyvatelstva zůstávalo přibližně 2:1 ve prospěch Čechů. Z celkového počtu 2 261 296 obyvatel studovalo na gymnáziích 0,23%, sledovaný pokles souvisí s dopady hospodářské krize a s politikou ministra Gautsche;336 na jednoho studenta připadá 426 obyvatel.
335 336
Na základě téhož. K problému Velek, L.: 2003, s. 589-628.
87
Tabulka č. 19: Moravská gymnázia ve školním roce 1890/91337 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
Lokalita Brno Brno Brno Brno Hranice Jihlava Kroměříž Kroměříž Kyjov Mikulov Moravská Třebová Nové Město Olomouc Olomouc Přerov Šumperk Třebíč Uherské Hradiště Uherské Hradiště Valašské Meziříčí Znojmo
Typ gymnázia Klasické Klasické Klasické Nižší klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Nižší klasické Klasické Klasické Reálné Klasické Klasické Klasické Reálné Klasické Reálné Klasické Klasické Klasické
Vydržovatel Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Komunální Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Zemské Státní Státní Soukromé Státní Státní
Vyučovací řeč Německá Německá Česká Česká Německá Německá Německá Česká Německá Německá Německá Německá Německá Česká Česká Německá Česká Německá Česká Česká Německá
Počet studentů 433 258 469 134 200 227 237 396 48 201 237 113 316 464 224 96 263 220 348 194 229
V rámci Předlitavska studovalo ve školním roce 1890/91 na 173 gymnáziích 52 959 studentů; moravských 21 gymnázií a 5 307 studenty představovalo 12,14% škol a 10,07% studentů. Z rakouských ústavů bylo 95 gymnázií německých, 78 jiných, na Moravě čistě německých 12, jiných 9. Předlitavský průměr studentů na školu činil 306,12, na Moravě pak 252,71. Na Moravě opět nenalezneme žádný z největších ani nejmenších ústavů. Mezi pěti obcemi s největším počtem ústavů najdeme Brno s čtyřmi gymnázii a 1 294 studenty.
337
Na základě Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. 34 a 38.
88
Tabulka č. 20: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1890/91338 Gymnázia Země Dolní Rakousy + Vídeň
Německá Státní 10 + 15 3+9
Horní Rakousy
Zemská 10 + 15 5+0 4
4
2
0
3
0
2
2
2
3
6
2
1
0
0 21
12
4
1332 1
25 0 3
2
11579 2
1
3
0 4 0
1347 0
4
4 Předlitavsko
5307
1
2
0 173 95
686 0
78
125
9
11494 + 3976
2
0 27
25
Dalmácie
26 + 5 14 + 1
2 5
4
Bukovina
152 0
9
17
Halič
2027 5
0 44 + 9
18 + 4 30 + 8
Slezsko
1497 1
0 1
1
Morava
1124 0
0 8
3
Čechy + Praha
732 1
0 5
4
Vorarlberg
2065 2
0 4
4
Tyrolsko
419 1
2 3
2
Přímoří
1275 1
0
8
Kraňsko
1951 + 5126
0 8
4 Korutany
0+0 2+6
0 2
1 Štýrsko
Studenti339
0
3 Salcburk
Jiná340 Jiná341
52959 39
Na základě téhož, s. 30–39. Stav ke konci školního roku. 340 Ústavy české, italské, polské, rusínské, rumunské, srbo-chorvatské, slovinské a utrakvistické. 341 Ústavy komunální, řádové, arcibiskupské, spolkové aj. 338 339
89
Graf č. 4: Předlitavská gymnázia v jednotlivých zemích ve školním roce 1890/91342
1.73% 2.31% Dolní Rakousy + Vídeň 14.45% 15.61%
Horní Rakousy 2.31% 1.16%
Salcburk Štýrsko Korutany Kraňsko
4.62%
2.89%
1.73%
12.14%
Přímoří
2.31%
Tyrolsko
2.89%
Vorarlberg Čechy + Praha
4.62%
Morava Slezsko
0.58%
Halič Bukovina Dalmácie
30.64%
342
Na základě Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. V.
90
Graf č. 5: Předlitavští gymnazisté v jednotlivých zemích ve školním roce 1890/91343 2.56%
1.30%
Dolní Rakousy + Vídeň 14.62%
Horní Rakousy 2.42% 0.79%
21.96%
Salcburk Štýrsko Korutany
3.92%
Kraňsko 1.39%
2.53%
Přímoří
2.13%
Tyrolsko
2.84%
Vorarlberg Čechy + Praha
3.84%
Morava
10.07%
0.29%
Slezsko Halič Bukovina
29.34%
Dalmácie
Tabulka č. 21: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1890/91344 Země Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy Salcburk Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy + Praha Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
343 344
Počet ústavů 25 4 2 8 3 4 5 8 1 53 21 5 27 3 4 173
Počet studentů 7707 1275 419 2065 732 1124 1497 2027 152 15470 5307 1332 11579 1347 686 52959
Na základě téhož, s. VII. Na základě téhož, s. V. a VII.
91
Průměr stud. na /G 308,28 318,75 209,5 258,12 244 281 299,4 253,37 152 291,88 252,71 266,4 428,85 449 171,5 306,12
Tabulka č. 22: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1890/91345 Název C. k. G Fr. Josefa C. k. G C. k. G C. k. IV. G C. k. novoměstské G C. k. G C. k. reálné G C. k. G C. k. G C. k. G
Lokalita Lvov Přemyšl Černovice Lvov Praha Krumlov Feldkirch Vidnava Žatec Zadar
Země Halič Halič Bukovina Halič Čechy Čechy Vorarlberg Slezsko Čechy Dalmacie
Vyučovací řeč Polská Polská / rusínská Německá Polská Česká Německá Německá Německá Německá Italská
Počet studentů 875 731 674 655 608 141 152 164 170 172
Tabulka č. 23: Pět obcí Předlitavska s největším počtem gymnázií (1891)346 Lokalita Vídeň Praha Lvov Brno Štýrský Hradec
Země Dolní Rakousy Čechy Halič Morava Štýrsko
Počet ústavů 15 9 4 4 4
Celkový počet studentů 5126 3976 2505 1294 1141
Poměr mezi reálkami a gymnázii se během 80. let výrazně nemění. V Předlitavsku existovalo 82 reálek a 173 gymnázií, což činilo 32,26, respektive 67,84%. Na reálkách studovalo 19 124 studentů, zatímco na gymnáziích 52 959, poměr tak zůstává přibližně 1:3. Na Moravě se mírně zvyšuje procentuální zastoupení gymnázií, ale v porovnání se zbytkem monarchie je počet gymnázií a reálek stále relativně vyrovnaný. Zastoupení realistů mezi středoškolskými studenty na Moravě se zvyšuje na téměř 38%.
345 346
Na základě téhož, s. 30-39; v přehledu jsou jen celé, tj. osmileté ústavy. Na základě téhož.
92
Tabulka č. 24: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1890/91347 Země Dolní Rakousy Horní Rakousy Salzburg Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
Typ Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy
Škol abs. 17 25 2 4 1 2 3 8 1 3 1 4 4 5 3 8 1 1 18 53 15 21 4 5 4 27 1 3 2 4 82 173
Školy procent. 40,48% 59,52% 33,33% 66,67% 33,33% 66,67% 27,27% 72,73% 25% 75% 20% 80% 44,44% 55,56% 27,27% 72,73% 50% 50% 25,35% 74,65% 41,67% 58,33% 44,44% 55,56% 12,9% 87,1% 25% 75% 33,33% 66,67% 32,16% 67,84%
Studentů abs. 4445 7707 359 1275 223 419 659 2065 198 732 357 1124 1045 1497 460 2027 51 152 5517 15470 3242 5307 1006 1332 1012 11579 366 1347 184 686 19124 52959
Studenti procent. 36,59% 63,41% 21,97% 78,03% 34,74% 65,26% 24,19% 85,81% 21,29% 78,71% 24,11% 75,89% 41,11% 58,89% 18,5% 81,5% 25,12% 74,88% 26,29% 73,71% 37,92% 62,08% 43,03% 56,97% 8,04% 91,96% 21,37% 78,63% 21,15% 78,85% 26,53% 73,47%
Vývoj v 90. letech znamená výraznou proměnu v síti gymnázií na Moravě. K roku 1901 zde bylo již 30 ústavů, reálek 26. Již z toho lze vysledovat výrazné zahuštění sítě, ke kterému během poslední dekády 19. století došlo. Poprvé je počet německých ústavů (14) nižší než českých (16). Výrazně se navyšuje počet nestátních škol; stát jich vydržuje 21, tj. přibližně 2/3; vedle toho existuje pět ústavů vydržovaných obcemi (ve dvou případech ve spolupráci se zeměmi) a čtyři vydržované spolky. V roce 1901 studuje na moravských gymnáziích 7 900 studentů, z toho 3 171 na německých školách (40,14%), 4 729 na českých (59,86%). Poprvé tak studuje více studentů na školách českých než na německých.
347
Na základě téhož, s. V–XI.
93
Moravské obyvatelstvo činí 2 420 747,348 na gymnáziích z nich studuje 0,33%; na jednoho studenta připadá přibližně 306,42 obyvatel. Tabulka č. 25: Moravská gymnázia ve školním roce 1900/01349
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Lokalita
Typ gymnázia
Vydržovatel
Vyučovací řeč
Boskovice Brno Brno Brno Brno Břeclav Hranice Jihlava Kroměříž Kroměříž Kyjov Mikulov Místek Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Třebová Nové Město Olomouc Olomouc Prostějov Přerov Strážnice Šumperk Třebíč Uherské Hradiště Uherské Hradiště Valašské Meziříčí Vyškov Zábřeh Znojmo
Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Reálné Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické
Státní Státní Státní Státní Státní Komunální Státní Státní Státní Státní Komunální Státní Spolkové Komunální Spolkové Státní Zemské/Komunální Státní Státní Státní Státní Státní Zemské/Komunální Státní Státní Státní Státní Spolkové Spolkové Státní
Česká Německá Německá Česká Česká Německá Německá Německá Německá Česká Česká Německá Česká Německá Česká Německá Německá Německá Česká Česká Česká Česká Německá Česká Německá Česká Česká Česká Česká Německá
Počet studentů 71 439 348 583 259 60 211 195 182 461 208 180 228 128 221 157 249 294 615 149 351 146 263 346 212 307 367 159 258 253
Předlitavsko mělo na počátku nového století 214 gymnázií a na nich 66 831 studentů. Morava tak tvořila 14,02% všech škol a 11,82% všech studentů. Dochází tak k mírnému posílení role Moravy v monarchii. Poměr německých a neněmeckých ústavů činil 112:102, na Moravě 14:16; Morava se tak spolu s Haličí, Čechami, Dalmácií, Přímořím a Kraňskem řadí mezi země, kde má převahu neněmecké gymnaziální školství.
348 349
Kořalka, J.: 1996, s. 141. Na základě Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 38 a 42.
94
Tabulka č. 26: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1900/01350 Gymnázia Země
Německá Státní
Dolní Rakousy + Vídeň
Zemská 14 + 16
30 4 + 13
Horní Rakousy
6
1
6
563
0
0+0 30
1 28 + 6 9+1
5
9354
1799
2 0 32
2
2
17348
30
31
0 5 2
1
2588
3
5
0 5 0
0
1289
5
5
0 214 112
0
66831
102
166
8
12128 + 2398 7900
16 0 7
5
Předlitavsko
4
0 52 + 10
14
Dalmácie
2267
2
21
Bukovina
1
0 3 3
Halič
1973
4
4
Slezsko
0
1 8
24 + 4 43 + 9
1683
4
3
Morava
0
0 7
2
858
0
5
Čechy + Praha
2
0 5
5
Vorarlberg
2579
2
3
Tyrolsko
1
1 3
3
Přímoří
466
0
7
Kraňsko
3
0 9
6 Korutany
1771
0
2
Štýrsko
4+3
0 2
1
Studenti351 3237 + 5984
0 6+0 6
3 Salcburk
Jiná352 Jiná353
40
Na základě Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 32–42. Stav ke konci školního roku. 352 Ústavy české, italské, polské, rusínské, rumunské, srbo-chorvatské, slovinské a utrakvistické. 353 Ústavy komunální, řádové, arcibiskupské, spolkové aj. 354 Jako komunální jsou započítávány i ústavy v Šumperku a Novém Městě; vyšší ústavy jsou zde vedeny komunálem, nižší jsou zemské. 350 351
95
Graf č. 6: Předlitavská gymnázia v jednotlivých zemích ve školním roce 1900/01355 2.34% 2.34%
Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy
14.02%
2.80%
14.95%
0.93%
Salcburk Štýrsko
Korutany Kraňsko
4.21%
3.27%
1.40%
14.02%
Přímoří
2.34%
Tyrolsko
3.27%
Vorarlberg
3.74%
Čechy + Praha Morava
1.40%
Slezsko Halič Bukovina
28.97%
Dalmácie
355
Na základě Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. V.
96
Graf č. 7: Předlitavští gymnazisté v jednotlivých zemích ve školním roce 1900/01356 1.93% Dolní Rakousy + Vídeň
3.87% 13.79%
Horní Rakousy 2.65% 0.70%
Štýrsko Korutany
3.86%
25.95%
Salcburk
1.28%
2.52% 2.95% 3.44%
Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy + Praha Morava
0.84% 2.69%
Slezsko Halič
11.82%
21.73%
Bukovina Dalmácie
Do roku 1901 se předlitavský průměr studentů na jedno gymnázium zvýšil na 312,29, na Moravě na 263,33. Co do počtu studentů nemůže žádný moravský ústav konkurovat školám z Haliče a Bukoviny, ve kterých se opět nalézá všech pět největších ústavů. Německé gymnázium v Moravské Třebové je naopak čtvrtým nejmenším ústavem v monarchii se 157 studenty. Brno se čtyřmi ústavy a 1 629 studenty je stále čtvrté největší gymnaziální vzdělávací centrum Předlitavska za Vídní, Prahou a Lvovem.
356
Na základě téhož, s. VI.
97
Tabulka č. 27: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1900/01357 Země Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy Salcburk Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy + Praha Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
Počet ústavů 30 6 2 9 3 5 7 8 3 62 30 7 32 5 5 214
Počet studentů 9221 1771 466 2579 858 1683 1973 2297 563 14526 7900 1799 17348 2588 1289 66831
Průměr stud. na /G 307,36 295,16 233 286,55 286 336,6 281,85 287,12 187,66 234,29 263,33 257 542,12 517,6 257,8 312,29
Tabulka č. 28: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1900/01358 Název C. k. G C. k. G při sv. Anně C. k. G C. k. G C. k. IV. G C. k. G C. k. G C. k. G C. k. G C. k. G
Lokalita Černovice Krakov Tarnov Řešov Lvov Pula Praha Vidnava Moravská Třebová Hostinné
Země Bukovina Halič Halič Halič Halič Přímoří Čechy Slezsko Morava Čechy
Vyučovací řeč Německá / rumunská Polská Polská Polská Polská Německá Německá Německá Německá Německá
Počet studentů 1031 1006 871 824 760 135 148 157 157 160
Tabulka č. 29: Pět obcí Předlitavska s největším počtem gymnázií (1901)359 Lokalita Vídeň Praha Lvov Brno Štýrský Hradec
Země Dolní Rakousy Čechy Halič Morava Štýrsko
Počet ústavů 16 10 5 4 4
Celkový počet studentů 5984 2398 3186 1629 1345
Celkový poměr mezi reálkami a gymnázii v Předlitavsku se během 90. let nemění. Roku 1901 existuje 106 reálek a 214 gymnázií, takže reálky tvoří necelou 1/3 všech středních škol. K výrazné změně došlo v poměru studentů, na reálkách studuje 33 Na základě téhož, s. V. a VI. Na základě téhož, s. 32–42; v přehledu jsou jen celé, tj. osmileté ústavy. 359 Na základě téhož. 357 358
98
467studentů a na gymnáziích 66 831, realisté tak tvoří také přibližně 1/3 všech studentů, zatímco v roce 1891 to byla jen ¼. Morava je na počátku nového století zemí s nejvyrovnanějším poměrem reálek a gymnázií v celém Předlitavsku, 26 reálek tvoří 46,43% všech škol, 30 gymnázií 53,57%. Tomuto postavení se zdaleka nepřibližuje žádná jiná země, alespoň 35% zastoupení reálek mají Dolní Rakousy (36,17%), Přímoří (36,36%) a Slezsko (36,36%), naopak nejmenší podíl reálek má Bukovina (16,67%). Také co do poměru studentů je Morava na čelním místě s 45,87% realistů mezi studenty středních škol, druhé Slezsko má 45,6%. Nejmenší podíl realistů má Halič s 13,37%.
99
Tabulka č. 30: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1900/01360 Země Dolní Rakousy Horní Rakousy Salzburg Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
Typ Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy
Škol abs. 17 30 2 6 1 2 3 9 1 3 1 5 4 7 3 8 1 3 32 62 26 30 4 7 7 32 1 5 2 5 106 214
Školy procent. 36,17% 63,83% 25% 75% 33,33% 66,67% 25% 75% 25% 75% 16,67% 83,33% 36,36% 63,64% 27,27% 72,73% 25% 75% 34,04% 65,96% 46,43% 53,57% 36,36% 63,64% 17,95% 82,05% 16,67% 83,33% 28,57% 71,43% 33,13% 66,87%
Studentů abs. 6201 9221 479 1771 263 466 1010 2579 299 858 444 1683 1387 1973 454 2267 146 563 11021 14526 6694 7900 1508 1799 2677 17348 485 2588 399 1289 33467 66831
Studenti procent. 40,21% 59,79% 21,29% 78,71% 36,08% 63,92% 28,14% 71,86% 25,84% 74,16% 20,87% 79,13% 41,28% 58,72% 16,69% 83,31% 20,59% 79,41% 43,14% 56,86% 45,87% 54,13% 45,6% 54,4% 13,37% 86,63% 15,78% 84,22% 23,64% 76,36% 33,38% 66,62%
První dekáda 20. století je z hlediska vývoje gymnaziální sítě poměrně klidná. Celkový počet ústavů se k roku 1911 na Moravě zvyšuje pouze o dva na 32, reálek přibývá během 10 let šest, činí 32, takže dochází k vyrovnání počtu škol reálných a gymnaziálních. Německých gymnázií je celkem 14, českých 18. Kromě dvou škol, arcibiskupského gymnázia v Kroměříži a zemského českého reálného gymnázia v Holešově, jsou všechny ústavy státní, došlo tak k nové vlně postátňování obecních a spolkových ústavů.361 Celkově studuje na Moravě v roce 1911 8 464 gymnazistů, 3 474 na školách německých (41,04%) a 4 990 na českých (58,96%), oproti roku 1901 tak dochází k mírnému snížení procenta českých studentů, poměr národnosti mezi obyvatelstvem se proti předešlému období Na základě téhož, s. V, VI, IX, X. Ve školním roce 1910/11 je v Předlitavsku celkem 30 konfesijních gymnázií (8 biskupských a 22 řádových), tj. téměř 10%; jedno z nich je české a jedno česko-německé, 19 pak německých, po jednom mají ostatní národy; viz Hulík, V.: 1913, s. 517-518. 360 361
100
prakticky nemění. Z 2 604 857 362 obyvatel studuje na gymnáziích 0,32%; na jednoho studenta připadá 307,75 obyvatel.363 Tabulka č. 31: Moravská gymnázia ve školním roce 1910/11364 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
Lokalita Boskovice Brno Brno Brno Brno Břeclav Hranice Holešov Jihlava Kroměříž Kroměříž Kroměříž Kyjov Mikulov Místek Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Třebová Nové Město Olomouc Olomouc Prostějov Přerov Strážnice Šumperk Třebíč Uherské Hradiště Uherské Hradiště Valašské Meziříčí Vyškov Zábřeh Znojmo
Typ gymnázia Klasické Klasické Reálné Klasické Klasické Klasické Klasické Reálné Klasické Klasické Klasické Klasické Reálné Klasické Reálné Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické Klasické
Vydržovatel Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Arcibiskupské Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní
Vyučovací řeč Česká Německá Německá Česká Česká Německá Německá Česká Německá Německá Česká Česká Česká Německá Česká Německá Česká Německá Německá Německá Česká Česká Česká Česká Německá Česká Německá Česká Česká Česká Česká Německá
Počet studentů 210 480 337 527 260 238 172 226 241 205 259 262 295 191 208 281 222 180 206 306 356 224 316 148 266 390 138 312 315 233 227 237
Roku 1911 studovalo na 292 gymnáziích Předlitavska 95 933 studentů. Moravské školy činily 10,96% ze všech, moravští studenti pak 8,82%; došlo k oslabení role Moravy oproti předchozímu období, což je dáno především velmi dynamickým rozvojem, kterým prošla Halič. 365 V monarchii bylo 130 čistě německých ústavů a 162 jiných, takže Kořalka, J.: 1996, s. 141. Gary B. Cohen uvádí, že v českých zemích připadalo na jednoho obyvatele ve školním roce 1909/10 5,45 studentů gymnázií a reálek, ve Vorarlbersku 5,47 studentů a v Dolním Rakousku 6,24 studentů; viz Cohen, B. G.: 1988, s. 34. 364 Na základě Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 52–57. 365 Roku 1901 je na Haliči 32 gymnázií s 18 485 studenty, v rámci Předlitavska to představuje 14,81% škol a 26,09% studentů; v roce 1911 zde bylo již 70 gymnázií a 34 697 studentů, tj. 24,22% škol a 34,57% studentů; Cohen konstatuje, že s rozvojem školství ve východních částech Předlitavska postupně klesá podíl 362 363
101
neněmecké školství získalo převahu; potvrzuje se tak teze o nacionalizaci středního školství v průběhu 2. poloviny 19. století a na počátku století 20.366
českých studentů na středních školách; Češi tvořili přibližně 23-24% populace Předlitavska, v roce 1881/82 přitom měli 28,6% všech středoškolských studentů, ještě v roce 1899/1900 to bylo 26,4%, do roku 1910 však tento podíl poklesl na 22,9%; viz Cohen, G. B.: 1988, s. 35; dle Cohena lze vysledovat určité paralely v nadreprezentaci českých studentů a v nadreprezentaci židů, jde především o snahu překonat sociální a ekonomické nevýhody skrze vzdělání; viz Cohen, G. B.: 1990, s. 152–3; situaci v Haliči srovnej s Batowski, H.: Die Polen (Kulturelles Leben und Bildungswesen), In: Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches. Wien 1980, s. 536-539; Bihl, W.: Die Ruthenen (Das Schulwesen), In: Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 18481918. Band III/1: Die Völker des Reiches. Wien 1980, s. 573-577. 366 Tento fakt potvrzuje Urbanitsch, který konstatuje, že v roce 1905 ještě bylo přibližně 50% gymnázií německých, v roce 1912/13 pak již jen 43%; viz Urbanitsch, P.: 1980, s. 90.
102
Tabulka č. 32: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1910/11367 Gymnázia Země Dolní Rakousy + Vídeň
Německá Státní 14 + 23 3 + 19
Horní Rakousy
Zemská 14 + 23 6+0 8
8
2
2
3
0
2
5
3
6
7 0 3 3
0
0+0 32
14
6
72
3
32690 17
7 0 5
0
5600 0
5
5 Předlitavsko
2243 2
0 10
10 Dalmácie
8464
4
1
0 292 130
1926 0
162
231
8
15183 + 2591
1
0 73
56 Bukovina
33 + 7 6+1
1 10
8 Halič
655 1
18
30 Slezsko
3141 5
0 62 + 11
29 + 4 56 + 10
Morava
2927 2
3
5
Čechy + Praha
2259 1
1 10
2
1017 1
0 9
6
Vorarlberg
3147 2
0 7
6
Tyrolsko
524 1
0 3
2
Přímoří
2250 4
0
8
Kraňsko
3800 + 8146
0 10
8 Korutany
0+0 5+4
0 2
1 Štýrsko
Studenti368
0
4 Salcburk
Jiná369 Jiná370
95933 53
Na základě Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 40–65. Stav ke konci školního roku. 369 Ústavy české, italské, polské, rusínské, rumunské, srbo-chorvatské, slovinské a utrakvistické. 370 Ústavy komunální, řádové, arcibiskupské, spolkové aj. 367 368
103
Graf č. 8: Předlitavská gymnázia v jednotlivých zemích ve školním roce 1910/11371
3.42% 1.71%
Dolní Rakousy + Vídeň 12.67%
Horní Rakousy 2.74% 0.68% 3.42%
25.00%
1.03% 2.40%
3.42%
Salcburk Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří
3.08%
Tyrolsko
3.42%
Vorarlberg 1.03%
Čechy + Praha Morava Slezsko
10.96% 25.00%
Halič Bukovina Dalmácie
371
Na základě Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 7*.
104
Graf č. 9: Předlitavští gymnazisté v jednotlivých zemích ve školním roce 1910/11372 1.35% 5.84%
Dolní Rakousy + Vídeň 12.45%
2.35% 0.55%
Horní Rakousy Salcburk Štýrsko
3.28%
1.06% 2.35%
Kraňsko Přímoří
3.05%
34.08%
Korutany
Tyrolsko
3.27%
Vorarlberg 0.68%
Čechy + Praha Morava Slezsko
18.53%
Halič Bukovina
2.34%
Dalmácie
8.82%
I v prvním desetiletí 20. století dochází k nárůstu průměrného počtu studentů na jednu školu, roku 1911 to činilo 328,53; na Moravě 264,5. Pět největších ústavů se opět nalézá v Haliči a Bukovině, mezi nejmenšími figurují moravské ústavy v Uherském Hradišti a ve Strážnici. Brno se již nedostalo mezi pět obcí s největším počtem ústavů, se čtyřmi gymnázii stojí až za Vídní, Prahou, Lvovem, Krakovem a Štýrským Hradcem.
372
Na základě téhož, s. 8*.
105
Tabulka č. 33: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1910/11373 Země Dolní Rakousy + Vídeň Horní Rakousy Salcburk Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy + Praha Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
Počet ústavů 37 8 2 10 3 7 9 10 3 73 32 10 73 10 5 292
Počet studentů 11946 2250 524 3147 1017 2259 2927 3141 655 17774 8464 2243 32690 5600 1296 95933
Průměr stud. na /G 322,86 281,25 262 314,7 339 322,71 325,22 314,1 218,33 243,47 264,5 224,3 447,8 560,0 259,2 328,53
Tabulka č. 34: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1910/11374 Název C. k. IV. G C. k. G C. k. akademické G C. k. I. G C. k. G arcivévodkyně Alžběty C. k. reálné G C. k. G C. k. G C. k. G C. k. G
Lokalita Lvov Stryj Lvov Černovice
Země Halič Halič Halič Bukovina
Vyučovací řeč Rusínská Polská Polská Německá
Počet studentů 1328 1318 1260 989
Sambor
Halič
Polská
882
Hostinné Uherské Hradiště Strážnice Vidnava Praha
Čechy Morava Morava Slezsko Čechy
Německá Německá Česká Německá Německá
125 138 148 148 156
Tabulka č. 35: Pět obcí Předlitavska s největším počtem gymnázií (1911)375 Lokalita Vídeň Praha Lvov Krakov Štýrský Hradec
Země Dolní Rakousy Čechy Halič Halič Štýrsko
Počet ústavů 24 11 9 7 5
Celkový počet studentů 8146 2591 5803 2910 1705
Vývoj poměru mezi reálkami a gymnázii v Předlitavsku neprochází zásadní změnou ani mezi roky 1901 a 1911. Počet 146 reálek a 292 gymnázií stále tvoří poměr 1:2. Ani v poměru studentů nelze konstatovat změny; 47 562 realistů proti 95 933 gymnazistům Na základě téhož, s. 7*- 8*. Na základě téhož, s. 40-65; v přehledu jsou jen celé, tj. osmileté ústavy. 375 Na základě téhož. 373 374
106
také potvrzuje poměr 1:2. Morava však opět na tomto poli vyčnívá. Je jedinou zemí monarchie, kde je počet reálných a gymnaziálních škol vyrovnaný; počet realistů pak dokonce převyšuje počet gymnazistů! Tato převaha je však víceméně symbolická a postavení obou typů středních škol je rovnocenné. Tabulka č. 36: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1910/11376 Země Dolní Rakousy Horní Rakousy Salzburg Štýrsko Korutany Kraňsko Přímoří Tyrolsko Vorarlberg Čechy Morava Slezsko Halič Bukovina Dalmácie Předlitavsko
Typ Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia Reálky Gymnázia
Škol abs. 24 37 2 8 1 2 8 10 1 3 2 7 5 9 3 10 1 3 45 73 32 32 4 10 14 73 1 10 3 5 146 292
Školy procent. 39,34% 60,66% 20% 80% 33,33% 66,67% 44,44 56,66% 25% 75% 22,22% 87,88% 35,71% 64,2% 23,08% 76,92% 25% 75% 38,14% 61,86% 50% 50% 28,57% 71,43% 16,1% 83,9% 9,09 90,91% 37,5% 62,5% 33,33 66,67%
Studentů abs. 9617 11946 853 2250 334 524 1759 3147 431 1017 731 2259 1915 2927 718 3141 161 655 15749 17774 8734 8464 1457 2243 3755 32690 700 5600 648 1296 47562 95933
Studenti procent. 44,6% 55,4% 27,49% 72,51% 38,93% 61,07% 35,85% 64,15% 29,77% 70,23% 24,45% 75,55% 39,55% 60,45% 18,6% 81,4% 19,73% 80,27% 46,98% 53,02% 50,78% 49,22% 39,38% 60,62% 10,3% 89,7% 11,11% 88,89% 33,33% 66,67% 33,15% 66,85%
Ve sledovaném období 1870–1914 došlo na Moravě ke stoprocentnímu nárůstu počtu gymnazijních ústavů z 16 na 32, počet gymnazijních studentů vzrostl z 5 857 studentů na počátku 80. let na 8 464 ve školním roce 1910/11. Počet moravských gymnázií představoval přibližně 11–14% všech předlitavských gymnazijních ústavů, největší zastoupení Morava měla v roce 1901, a to 14,02% při 30 ústavech. Poměr studentů
376
Na základě téhož, s. 7* - 11*.
107
osciloval kolem 10%, po roce 1901 však dochází k poklesu až na 8,82%. Průměrná návštěvnost se pohybovala mezi 250 a 300 studenty na jeden ústav; tato návštěvnost byla ve sledovaném období vždy pod průměrnou návštěvností celého Předlitavska.377 Studenti německých škol tvořili v roce 1882 60,36% všech gymnaziálních studentů, do roku 1911 tento poměr klesnul na 41,04%, což lépe odpovídalo demografickému složení Moravy.378 Co do poměru reálek a gymnázií vykazuje Morava mimořádnou rovnoměrnost vývoje. Kromě počátku 70. let, kdy se reálky teprve začínaly rozvíjet, se poměr mezi oběma typy pohyboval zhruba 45% pro reálky a 55% pro gymnázia. Počet zastoupení realistů mezi studenty postupně rostl ze 33,24% na počátku 80. let až na něco přes polovinu v roce 1911. Z celkového počtu obyvatel Moravy studovalo gymnázia 0,27% v 80. a 0,23% v 90. letech, 0,33% potom na přelomu století a na počátku druhé dekády.379 Významně se snížil počet obyvatel na jednoho studenta, z původních 635,5 v roce 1882 sice vzrostl až na 426 na počátku 90. let, ale následně rychle klesl na 306 v roce 1901; v roce 1911 na jednoho gymnazistu připadalo 307,75 obyvatel Moravy. Potvrzuje se tak výrazné zahuštění sítě gymnázií v 90. letech 19. století. Tabulka č. 37: Morava 1871–1911: Gymnázia a studenti380 Rok 1871 1882 1891 1901 1911
Absolutní počet gymnázií 16 20 2 30 32
Poměr gymnázií v rámci Předlitavska 13,22% 12,20% 12,14% 14,02% 10,96%
Absolutní počet studentů 5857 5307 7900 8464
Poměr studentů v rámci Předlitavska 11,65% 10,07% 11,82% 8,82%
Nejnižší průměrná návštěvnost na jeden ústav v Předlitavsku byla v roce 1891, a to 306,12; nejvyšší v roce 1911, a to 328,53. 378 Hannelore Burger konstatuje pro vývoj počtu gymnazistů (klasických i reálných) s německou a českou mateřskou řečí tato data: němečtí studenti v roce 1881/82 činí 43,3% (21 785) všech studentů Předlitavska, v roce 1913/14 36,9% (37 986); čeští studenti ve stejných letech představují 28,8% (14 473), respektive 17,5% (18 023); viz Burger, H.: 1995, s. 258; pro celek českých zemí pak tvoří čeští studenti 58,1% (9 503) studentů v roce 1880, 57,1% (18 230) v roce 1890, 60% (24 978) v roce 1900 a 59,2% (31 829) v roce 1910; němečtí studenti představují v českých zemích ve stejných letech tyto hodnoty: 40,6% (12 973), 41,6% (13 296), 38,5% (16 048) a 39,3% (21 123); viz Srb, V.: 2004, s. 114. 379 Dle Jana Havránka tvořili gymnazisté 0,62% své generace v roce 1816, 0,73% v roce 1860 a 2,04% v roce 1910; viz Havránek, J.: 1990, s. 79; pro srovnání, v roce 1870 nastupovalo na pruské střední školy 3,2% dané věkové kohorty, 3,8% na konci 19. století, 4% v roce 1914 a 11% v roce 1931; viz Ringer, F. K.: 1979, s. 57. 380 Na základě Dassenbacher, J.: 1971, s. 80–197; Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 32-40; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. V. a VII.; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. V. – VI.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 7*-8*. 377
108
Tabulka č. 38: Poměr moravských středních škol 1871-1911381 Rok 1871 1882 1891 1901 1911
Typ
Škol absolutně
Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy Reálky G typy
6 16 15 20 15 21 26 30 32 32
Školy procentuálně 27,27% 72,72% 42,86% 57,14% 41,67% 58,33% 46,43% 53,57% 50% 50%
Studentů absolutně 1994 3166 2762 5857 3242 5307 6694 7900 8734 8464
Studenti procentuálně 38,64% 61,35% 32,05% 67,95% 37,92% 62,08% 45,87% 54,13% 50,78% 49,22%
Tabulka č. 39: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium – porovnání Moravy a Předlitavska 1882–1911382 Rok 1882 1891 1901 1911
Území Morava Předlitavsko Morava Předlitavsko Morava Předlitavsko Morava Předlitavsko
Počet G/RG/UG 20 164 21 173 30 214 32 292
Počet studentů 5857 50291 5307 52959 7900 66831 8464 95933
Průměr stud. na /G 292,85 306,65 252,71 306,12 263,33 312,29 264,5 328,53
Tabulka č. 40: Poměr studentů na německých, českých a utrakvistických gymnáziích 1882–1911383 Rok 1882 1891 1901 1911
Studentů celkem 5857 5307 7900 8464
Německé školy % 60,36% 53,04% 40,14% 41,04%
České školy % 29,74% 46,96% 59,86% 58,96%
Utrakvistické školy % 9,9% -
Po vzniku republiky se síť škol proměnila ve třech směrech: 1) změny jednotlivých typů; 2) zakládání ústavů nových a nacionalizace starých; 3) převádění soukromých škol na školy státní.384 Změny typů souvisely s reformními snahami koncepce jednotné střední školy, respektive snahami o přiblížení jednotlivých typů středních škol a vytvoření Na základě Dassenbacher, J.: 1971, s. 80–197; Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 32-44; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. V., VII., IX.-XI; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. V. – VI., X.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 7*-8*, 10 *-11*. 382 Na základě Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 32-41; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. V. a VIII.; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. V. – VI.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 7* - 8*. 383 Na základě téhož. 384 Neuhöfer, R.: 1933, s. 12. 381
109
společného základu. Postupnými kroky se toto pojetí středního všeobecného školství naplňovalo a bylo dovršeno reformami pod ministrem Dérerem ve 30. letech. V praxi šlo o významný pokles do té doby dominujících klasických gymnázií a růst počtu reformních reálných gymnázií a od konce 20. let především reálných gymnázií. Úbytek klasických gymnázií probíhal na Moravě v podobném tempu i míře jako v celém Československu, z původní třetiny všech gymnázií tvořily v roce 1937 již jen desetinu. Reformní reálná gymnázia byla na Moravě po celé sledované období nadreprezentována proti celorepublikovým poměrům; z 20% na počátku 20. let se jejich zastoupení postupně zvyšovalo, aby ve 30. letech kleslo na původní hodnotu.385 Tabulka č. 41: Absolutní a poměrné zastoupení jednotlivých typů gymnázií na Moravě a v Československu 1920/21, 1930/31, 1936/37386 Rok
Československo
Morava
Absolutně
Klasické G
Reálné G
1920/21 1930/31 1936/37
16 6 7
24 36 47
Procentuálně
Klasické G
Reálné G
1920/21 1930/31 1936/37
32% 10,34% 10,45%
48% 62,07% 70,15%
Reformní reálné G 10 16 13 Reformní reálné G 20% 27,59% 19,4%
Klasické G
Reálné G
60 32 29
109 140387 210
Klasické G
Reálné G
30,15% 13,97% 10,55%
54,77% 61,14% 76,36%
Reformní reálné G 30 57 36 Reformní reálné G 15,08% 24,89% 13,09%
Zakládání nových a nacionalizace starých ústavů se primárně týkala Slovenska, ještě ve školním roce 1918/19 zde bylo zřízeno 17 středních škol, 388 následně byla prováděna racionalizace sítě na českém území. Tento proces byl Němci často vnímán jako křivda, Čechy zase jako odplata za utiskování z dob monarchie.389 Na Moravě bylo mezi K vývoji poměrů jednotlivých typů všeobecně vzdělávacích středních škol a jejich studentů Králíková, M. – Nečesný, J. – Spěváček, V.: 1977, s. 142–143; dále Kuzmin, M. N.: 1981, s. 204. 386 Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–68; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 387 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 388 Rozvoj středního školství v letech 1918-1928, 1929, s. 73; nejde přitom jen různé typy gymnázií a reálky, za republiky se mezi střední školy počítají také učitelské ústavy a odborné učitelské ústavy, dokud existovala, tak i dívčí lycea. 389 Sládek, Z.: Das Tsechoslowakische Grund- und Mittelschulwesen nach 1918: Kontinuität oder Diskontinuität?, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 27-40, zde s. 28; k tématu také Mitter, W.: German Schools in Czechoslovakia, 1918–1938, In: Tomiak, J.: Schooling, educational policy and ethnic identity. Comparative studies on governments and non-dominant ethnich groups in Europe 1850-1914, New York 1991, s. 211– 234; týž: Das deutschsprachige Schulwesen in der Tschechoslowakei im Spanungsfeld zwischen Staat und Velksgruppe (1918 – 1938), In.: Lemberg, H. – Litsch, K. – Plaschka, G. R. – Ranki, G. (Hg.): Bildungsgeschichte, Bevölkerungsgeschichte, Gesellschaftsgeschichte in den böhmishen Ländern und in 385
110
lety 1919 a 1933 založeno 18 nových gymnaziálních ústavů, z toho pouze jedno klasické gymnázium.390 Tabulka č. 42: Nově založená gymnázia 1919–1933 Morava391 Rok
1919
1920
1921 1928 1933
Lokalita Břeclav Jihlava Šumperk Znojmo Hustopeče Prostějov Ivančice Olomouc Moravská Ostrava - Přívoz Brno Brno Brno Tišnov Brno Uničov Nový Jičín Vsetín Brno
Vyučovací řeč Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Německá Česká Česká Česká
Typ gymnázia Reformní reálné Reformní reálné Reálné392 Reformní reálné Reálné Dívčí reálné Reformní reálné Dívčí reformní reálné Reformní reálné Reformní reálné Reálné393 Reálné394 Reformní reálné Židovské reformní reálné Reálné Reálné395 Reálné Dívčí klasické
Europa. Festschrift für Jan Havránek zum 60. Geburtstag, München 1988, s. 82–94; týž: 2004, s. 24-32; von Kopp, B.: 1990, s. 85–103; poměr mezi středními školami a jednotlivými národy a zeměmi Československa podává Kárník, Z.: 2003, s. 258, Tab. 42. 390 K vývoji počtu středních škol a jejich sítě Kuzmin, M. N.: 1981, s. 193–203. 391 Na základě Neuhöfer, R.: 1933, s. 21–25. 392 Založeno jako reálka. 393 Založeno jako reálka. 394 Založeno jako reálka. 395 Založeno jako reformní reálné gymnázium.
111
Tabulka č. 43: Nově založená gymnázia 1919–1933 Čechy, Morava a Slezsko396 Rok 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 Celkem
Čechy 6 9 0 0 3 1 0 0 0 0 0 0 2398 0 0 21
Morava 9397 6 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 18
Slezsko 0 1 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3
Celkem 15 16 3 0 3 1 0 0 0 1 0 0 2 0 1 42
Zestátňování školství probíhalo nejintenzivněji v letech 1919 a 1920, ale pokračovalo i v následujících letech. Ve školním roce 1922/23 československý stát na celém svém území vydržoval 47 gymnázií, 93 reálných gymnázií, 399 34 reformních reálných gymnázií a 66 reálek; vedle státu byly dalšími vydržovateli obce s celkem 21 ústavy, církve a řády s 17 ústavy a spolky s 17 ústavy; jedinou zemí, která vydržovala vlastní školství, byla Morava s 12 ústavy, z nichž devět byly reálky. Stát tak vydržoval celkem 74,41% středních škol všech gymnaziálních typů a reálek a 68,61% všech typů gymnázií.400 Na Moravě bylo ve školním roce 1922/23 státních 54 ústavy včetně reálek z celkového počtu 80 ústavů, státní podíl tak činil 67,5%, u gymnázií všech typů pak 70,37%. O 11 let později ve školním roce 1933/34 bylo z 298 všeobecně vzdělávacích škol všech gymnaziálních typů a reálek v Československu 250 státních, 401 tj. 83,89%. Na Moravě existovalo celkem 71 státních a 17 nestátních středních škol všech gymnaziálních typů a reálek, stát tedy zaopatřoval 80,68% těchto škol; gymnázií všech typů pak 83,58%.
Na základě Neuhöfer, R.: 1933, s. 21–25. Šumperské gymnázium bylo založeno původně jako reálka. 398 Spolkové německé reformní reálné gymnázium v Litoměřicích bylo později zase zrušeno. 399 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 400 Na základě Hendrich, J. – Šmok, M.: 1923, s. 63. 401 Na základě Neuhöfer, R.: 1933, s. 28. 396 397
112
Tabulka č. 44: Moravské státní a nestátní ústavy v letech 1922/23 a 1933/34402 Vydržovatel
Rok
Státní 1922/23 Nestátní Státní 1933/34403 Nestátní
Vyučovací jazyk Český Německý Český Německý Český Německý Český Německý
Klasická G 7 5 1 0 3 3 2 0
Reálná G 14 5 4 1 29 7 4 1
Reformní reálná G 5 2 6 5 10 4 3 3
Reálky
Celkem
11 5 4 5 9 6 1 3
37 17 15 11 51 20 10 7
Tabulka č. 45: Počet postátněných ústavů v českých zemích v letech 1919–1934404 Rok 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927-1933 1934 Celkem
Čechy 2 1 0 0 2 0 0 0 0 0 5
Morava 2 1 2 0 1 0 0 1 0 1 8
Slezsko 1 1 0 0 1 0 0 0 0 0 3
Celkem 5 3 2 0 4 0 0 1 0 1 16
Při celkovém pohledu na stav středního všeobecného školství na Moravě ke školnímu roku 1920/21 se ukazuje, že oproti roku 1911 dochází k výraznému nárůstu počtu gymnazijních ústavů, a to z 32 na 50; devět z nových ústavů přitom vzniká až v roce 1919. 405 Naopak počet reálek se snížil z 34 na 27; poměr gymnázií a reálek tak byl přibližně 2:1. V porovnání s celým Československem jsou moravské německé střední školy celkově i německá gymnázia všech typů mírně nadreprezentovány a představují 30% všech gymnázií a přibližně 1/3 všech středoškolských ústavů na Moravě vůbec.
Na základě téhož, s. 30-31 a Hendrich, J. – Šmok, M.: 1923, s. 66. Údaje uváděny pro Moravskoslezskou zemi, tj. včetně slezských škol. 404 Na základě Neuhöfer, R.: 1933, s. 27–28. 405 Ústavy zakládané během roku 1920 nejsou ve statistice evidovány a jsou započítány jako nové ústavy vzniklé během 20. let, tj. až do statistiky pro školní rok 1930/31. 402 403
113
Tabulka č. 46: Gymnázia všech typů a reálky na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1920/21406 Typ ústavu Absolutně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem Procentuálně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem
Československo
Morava celkem 16 24 10 50 27 77
české 8 19 8 35 16 51
německé 8 5 2 15 11 26
celkem407 60 109409 30 199 80 279
české408 27 57 16 100 48 148
německé 26 26410 6 58 27 85
100% 100% 100% 100% 100% 100%
50% 79,17% 80% 70% 59,26% 66,23%
50% 20,83% 20% 30% 40,74% 33,77%
100% 100% 100% 100% 100% 100%
45% 52,29% 53,33% 51,02% 60% 53,62%
43,33% 23,85% 20% 29,59% 33,75% 30,80%
Co do počtu studentů vzrůstá počet moravských gymnazistů mezi lety 1911 a 1921 z 8 464 na 12 196; počet realistů se však nepatrně snižuje z 9 072 na 9 066 a tvoří 42,64% moravských středoškoláků. Realisté jsou tak na Moravě oproti zbytku Československa nadreprezentováni o 5%. Národnostní struktura studentů gymnázií odpovídá národnostní struktuře Moravy dle sčítání lidu v roce 1921.411 Naopak na reálkách jsou Němci přibližně o 10% nadreprezentováni. V rámci celkového počtu studentů moravských středních škol je poměr Čechů k Němcům 3:1, zatímco německé postavení odpovídá celorepublikovým výsledkům, české je samozřejmě výrazně nadreprezentováno. Celkově tvořili moravští gymnazisté 0,46% moravské populace, 412 na jednoho studenta připadalo 218,34 obyvatel.
Na základě Československá statistika, sv. 7, řada II., sešit 2., …1920/21, Praha 1923, s. XX, Tab. 9. Ústavy české, slovenské, německé, polské, rusínské a maďarské. 408 Jde o ústavy na území českých zemí, tj. bez čsl. škol na Slovensku, popř. Podkarpatské Rusi. 409 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 410 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 411 Československá statistika, sv. 9, řada VI., sešit 1, Sčítání lidu v republice československé ze dne 15. února 1921 I., Praha 1924, s. 70*, Tab. 65. 412 Obyvatel Moravy bylo 2 662 884; Československá statistika, sv. 9, řada VI., sešit 1…, Praha 1924, s. 34*. 406 407
114
Tabulka č. 47: Studenti gymnázií všech typů a reálek na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1920/21413 Typ ústavu Absolutně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem Procentuálně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem
Československo
Morava celkem 3846 6729 1621 12196 9066 21262
české 2516 5685 1311 9512 6199 15711
německé 1330 1044 310 2684 2867 5551
celkem414 15384 30679416 5995 52058 30036 82094
české415 7441 17176 2827 27444 20772 48216
německé 4958 6349417 1470 12777 7968 20745
100% 100% 100% 100% 100% 100%
65,42% 84,49% 80,88% 77,99% 68,38% 73,89%
34,58% 15,51% 19,12% 22,01% 31,62% 26,11%
100% 100% 100% 100% 100% 100%
48,37% 55,98% 47,16% 52,71% 69,16% 58,73%
32,23% 20,69% 24,52% 24,54% 26,53% 25,26%
Na základě Československá statistika, sv. 7, řada II., sešit 2., …1920/21, Praha 1923, s. XX, Tab. 9. Studenti ústavů českých, slovenských, německých, polských, rusínských a maďarských. 415 Jde o ústavy na území českých zemí, tj. bez čsl. škol na Slovensku, popř. Podkarpatské Rusi. 416 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 417 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 413 414
115
Tabulka č. 48: Moravská gymnázia ve školním roce 1920/21418
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50
418
Lokalita
Typ gymnázia
Vydržovatel
Boskovice Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Břeclav Břeclav Bučovice Holešov Hranice Hranice Hustopeče Ivančice Jihlava Jihlava Kroměříž Kroměříž Kyjov Litovel Mikulov Místek Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Třebová Moravské Budějovice Nový Jičín Olomouc Olomouc Olomouc Přerov Příbor Prostějov Prostějov Strážnice Šumperk Tišnov Třebíč Uherské Hradiště Uničov Uničov Valašské Meziříčí Valašské Meziříčí Vyškov Zábřeh Znojmo Znojmo
Reálné Klasické Reálné Reálné dívčí Reformní reálné Klasické Reálné Reformní reálné Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Klasické Reálné Reálné Reformní reálné Reformní reálné Reformní reálné Klasické Klasické Reálné Reálné Reálné Reálné Klasické Reformní reálné Klasické Klasické Reálné Klasické Reálné Reformní reálné dívčí Klasické Reálné Reálné Klasické Reálné dívčí Reálné Reálné Reformní reálné Klasické Reálné Klasické Reálné nižší Reálné Reálné dívčí Klasické Klasické Reformní reálné Klasické
Státní Státní Státní Soukromé Státní Státní Státní Konfesní Státní Státní Státní Zemské Státní Komunální Soukromé Soukromé Státní Státní Arcibiskupské Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Komunální Státní Státní Státní Soukromé Státní Soukromé Státní Státní Státní Státní Komunální Státní Státní Komunální Státní Státní Státní Komunální Státní Komunální Státní Státní Státní Státní
Vyučovací řeč Česká Česká Česká Česká Česká Německá Německá Německá Německá Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Německá Německá Česká Německá Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Německá Německá Česká Česká Česká Česká Česká Německá
Počet studentů 275 515 461 323 195 239 346 32 187 223 327 331 72 288 83 143 305 277 305 242 447 366 177 316 320 73 329 193 416 75 277 128 196 418 289 400 228 213 338 80 325 415 77 39 268 113 251 227 184 169
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67.
116
Během 20. let vzniká osm nových gymnázií, z toho čtyři v Brně. Počet reálek nadále klesá, a to z 27 na 17, reálky tak představují již méně než ¼ moravských středních škol. Německé školství představuje 28%, což odpovídá celorepublikovému stavu, nadreprezentovány jsou německé reálky, a to o necelých 10%. Tabulka č. 49: Gymnázia všech typů a reálky na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1930/31419 Typ ústavu Absolutně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem Procentuálně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem
Československo
Morava celkem 6 36 16 58 17 75
české 4 29 11 44 10 54
německé 2 7 5 14 7 21
celkem420 32 140422 57 229 60 289
české421 16 75 29 120 38 158
německé 13 30423 18 61 19 80
100% 100% 100% 100% 100% 100%
66,66% 80,56% 68,75% 75,86% 58,82% 72%
33,33% 19,44% 31,25% 24,14% 41,18% 28%
100% 100% 100% 100% 100% 100%
50% 53,57% 50,87% 52,4% 63,33% 54,67%
40,62% 21,42% 31,57% 26,63% 31,66% 27,68%
Počet gymnazistů vzrostl na Moravě ve 20. letech z 12 196 na 20 799, zásadním způsobem ubývá realistů, jejich počet klesá z 9 066 na 4 485; tvoří tak něco přes 1/5 moravských středoškoláků, v celém Československu zastoupení realistů klesá na 18,32%. Co do národnostní struktury studentů jsou němečtí gymnazisté mírně podreprezentováni proti údajům ze sčítání lidu v roce 1930, je však třeba počítat s tím, že údaje ze sčítání jsou udávány pro Moravu a Slezsko dohromady.424 Na reálkách se udržel stav, kdy jsou Němci přibližně o 10% nadreprezentováni. Také celkový poměr českých a německých studentů zůstává 3:1.
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17. Ústavy české, slovenské, německé, polské, rusínské a maďarské. 421 Jde o ústavy na území českých zemí, tj. bez čsl. škol na Slovensku, popř. Podkarpatské Rusi. 422 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 423 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 424 Na základě Československá statistika, sv. 98, řada VI., sešit 2, Sčítání lidu v republice československé ze dne 1. prosince 1930 I, Praha 1934, s. 46*. 419 420
117
Tabulka č. 50: Studenti gymnázií všech typů a reálek na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1930/31425 Typ ústavu Absolutně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem Procentuálně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem
Československo
Morava celkem 2323 9828 4163 16314 4485 20799
české 1749 8132 2849 12730 3006 15736
německé 574 1696 1314 3584 1479 5063
celkem426 9806 44744428 15013 69563 15603 85166
české427 5623 22532 7530 35685 10093 45778
německé 3027 8366429 4012 15405 4411 19816
100% 100% 100% 100% 100% 100%
75,29% 82,74% 68,44% 78,03% 67,02% 75,66%
24,71% 17,26% 31,56% 21,97% 32,98% 24,34%
100% 100% 100% 100% 100% 100%
57,34% 50,35% 50,15% 51,29% 64,68% 53,75%
30,86% 18,69% 26,72% 22,14% 28,27% 23,26%
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17. Studenti ústavů českých, slovenských, německých, polských, rusínských a maďarských. 427 Jde o ústavy na území českých zemí, tj. bez čsl. škol na Slovensku, popř. Podkarpatské Rusi. 428 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 429 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 425 426
118
Tabulka č. 51: Moravská gymnázia ve školním roce 1930/31430 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58
430
Lokalita Boskovice Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Bruntál Břeclav Bučovice Holešov Hranice Hustopeče Ivančice Jihlava Jihlava Kroměříž Kroměříž Kyjov Litovel Mikulov Místek Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Třebová Moravské Budějovice Nový Jičín Nový Jičín Olomouc Olomouc Olomouc Přerov Příbor Prostějov Prostějov Strážnice Šumperk Šumperk Telč Tišnov Třebíč Uherský Brod Uherské Hradiště Uničov Valašské Meziříčí Velké Meziříčí Vsetín Vyškov Zábřeh Znojmo Znojmo
Typ gymnázia Reálné Klasické Reálné Reálné Reálné Reálné dívčí Reformní reálné Reformní reálné Reformní reálné dívčí Klasické Reálné Reformní reálné dívčí Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reformní reálné Reformní reálné Klasické Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Klasické Reformní reálné Klasické Reformní reálné dívčí Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reálné Reformní reálné dívčí Reálné Reálné Reálné Klasické Reálné dívčí Reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reálné nižší Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reformní reálné
Vydržovatel Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Konfesní Komunální Státní Státní Komunální Státní Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Státní Státní Arcibiskupské Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Státní Státní Spolkové Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Zemské Státní Komunální Státní Zemské Komunální Státní Státní Státní Státní
Vyučovací řeč Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Německá Německá Německá Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Německá Německá Německá Česká Česká Německá Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá
Počet studentů 288 610 507 267 420 313 267 55 380 321 384 249 465 287 268 320 213 185 165 334 276 426 237 441 285 211 247 329 337 253 273 237 284 182 247 394 215 316 357 234 384 206 293 167 282 230 252 267 251 382 101 295 227 132 256 211 330 269
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17.
119
Ke školnímu roku 1936/37 byla provedena poslední kompletní statistika středního školství. Během šesti let přibylo dalších devět gymnázií a další čtyři reálky zanikly. Z reálné větve, která byla na počátku druhé dekády 20. století rovnocenným partnerem gymnázií, zbylo na celé Moravě jen 13 ústavů, to představovalo 16,25% všech škol, stále jde však o hodnotu, která je nad celorepublikovým stavem 12,7%. Že se ruší převážně české reálky, ukazuje fakt, že 46,15% těchto ústavů bylo německých; německých gymnázií bylo na Moravě 1/5. Tabulka č. 52: Gymnázia všech typů a reálky na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1936/37431 Typ ústavu Absolutně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem Procentuálně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem
Československo
Morava celkem 7 47 13 67 13 80
české 4 39 10 53 7 60
německé 3 8 3 14 6 20
celkem432 29 210434 36 275 40 315
české433 16 116 17 149 25 174
německé 10 37435 12 59 13 72
100% 100% 100% 100% 100% 100%
57,14% 82,98% 76,92% 79,1% 53,85% 75%
42,86% 17,02% 23,08% 20,9% 46,15% 25%
100% 100% 100% 100% 100% 100%
55,17 55,23% 47,22% 54,18% 62,5% 55,23%
34,48% 17,61% 33,33% 21,45% 32,5% 22,85%
Enormně vzrostl počet gymnazistů, a to z 20 799 na 31 121, počet realistů přestal klesat a vzrostl mírně na 4 704, tj. 13,13% všech moravských středoškoláků. Tento poměr je však již pod stavem 15,89% pro celé Československo.436 Podíl německých gymnazistů se opět o něco snížil, a to na 18,62%, podíl německých realistů dosáhl 33,48%. Výrazně se proměňuje celkový poměr českých a německých studentů, a to na 4:1 ve prospěch Čechů. V porovnání s celým Československem jsou němečtí studenti na Moravě velmi mírně nadreprezentováni.
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. Ústavy české, slovenské, německé, polské, rusínské a maďarské. 433 Jde o ústavy na území českých zemí, tj. bez čsl. škol na Slovensku, popř. Podkarpatské Rusi. 434 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 435 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 436 Výrazné snižování počtu reálek se stalo i terčem kritiky, viz např. Neuhöfer, R.: 1930, s. 9–30. 431 432
120
Tabulka č. 53: Studenti gymnázií všech typů a reálek na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1936/37437 Typ ústavu Absolutně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem Procentuálně Klasické G Reálné G Reformní reálné G Gymnázia celkem Reálka Celkem
Československo
Morava celkem 3588 21024 6509 31121 4704 35825
české 2698 17313 5314 25325 3129 28454
německé 890 3711 1195 5796 1575 7371
celkem438 14034 91874440 19303 125211 19380 144591
české439 8380 51464 10805 70649 13349 83998
německé 3909 15233441 4301 23443 4517 27960
100% 100% 100% 100% 100% 100%
75,2% 82,35% 81,64% 81,38% 66,52% 79,42%
24,8% 17,65% 18,36% 18,62% 33,48% 20,58%
100% 100% 100% 100% 100% 100%
59,71% 56,01% 55,97% 56,42% 68,88% 58,09%
27,85% 16,58% 22,28% 18,72% 23,3% 19,33%
Tabulka č. 54: Moravská gymnázia ve školním roce 1936/37442 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29
Lokalita Boskovice Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Brno Bruntál Břeclav Bučovice Hodonín Holešov Hranice Hustopeče Ivančice Jevíčko Jihlava Jihlava Kroměříž Kroměříž Kyjov Litovel
Typ gymnázia Reálné Klasické Klasické dívčí Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné dívčí Reformní reálné Reformní reálné Reformní reálné dívčí Klasické Reálné Reformní reálné dívčí Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reformní reálné Klasické Reálné Reálné Reálné
Vydržovatel Státní Státní Konfesní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Spolkové Komunální Státní Státní Komunální Státní Státní Státní Státní Zemské Státní Státní Státní Státní Státní Státní Konfesní Státní Státní Zemské
Vyučovací řeč Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Německá Německá Německá Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká
Počet studentů 550 991 171 721 903 1344 461 591 733 227 519 448 557 423 563 574 529 399 177 447 403 217 153 603 410 523 595 713 474
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. Studenti ústavů českých, slovenských, německých, polských, rusínských a maďarských. 439 Jde o ústavy na území českých zemí, tj. bez čsl. škol na Slovensku, popř. Podkarpatské Rusi. 440 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 441 Včetně tří reálných gymnázií děčínského typu. 442 Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 437 438
121
30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67
Mikulov Mikulov Místek Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Ostrava Moravská Třebová Moravská Třebová Moravské Budějovice Nový Jičín Nový Jičín Olomouc Olomouc Olomouc Přerov Příbor Prostějov Prostějov Strážnice Šternberk Šumperk Šumperk Telč Tišnov Třebíč Uherský Brod Uherské Hradiště Uničov Valašské Meziříčí Velké Meziříčí Vsetín Vyškov Zábřeh Zlín Znojmo Znojmo
Reálné Reálné Reálné Klasické Reálné Reformní reálné Klasické Reformní reálné dívčí Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné dívčí Reálné Reálné Reálné Klasické Reálné dívčí Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reformní reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné Reálné
Spolkové Státní Státní Státní Státní Státní Státní Spolkové Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Státní Zemské Státní Komunální Státní Zemské Státní Státní Státní Spolkové Státní Státní
Česká Německá Česká Česká Česká Česká Německá Německá Česká Německá Česká Česká Německá Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Německá Česká Česká Česká Česká Česká Česká Česká Německá
38 341 593 523 99 723 442 362 461 422 474 324 378 727 433 445 534 380 490 418 487 93 413 471 376 589 531 379 502 145 524 452 392 430 339 43 540 389
Podíl moravských gymnázií a gymnazistů na gymnáziích a gymnazistech v celém Československu se ve sledovaném období prakticky nemění. Moravská gymnázia představovala kolem 25% gymnaziálních ústavů všech typů na území Československa, moravští gymnazisté pak přibližně 24% všech studentů na těchto ústavech. Tabulka č. 55: Poměr moravských gymnázií a gymnazistů v rámci Československa v letech 1920/21–1936/37443 Rok 1920/21 1930/31 1936/37
Morava Studentů Gymnázií 12196 23,42% 50 25,12% 16314 23,45% 58 25,32% 31121 24,85% 64 24,36%
Československo Studentů Gymnázií 52058 199 69563 229 125211 275
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–68; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 443
122
7. Sledované lokality a ústavy 7.1 Charakteristika sledovaných lokalit Lokality, ve kterých se nacházejí sledované ústavy, mají v některých ohledech shodné rysy. Společným znakem všech, kromě Břeclavi, je, že jsou sídlem okresní politické správy. Brno, Olomouc, Jihlava a Znojmo mají dlouhou tradici gymnazijního vzdělávání sahající až do 16., respektive 17. století; také Kyjov se mohl chlubit latinským gymnáziem, i když jen krátce existujícím, z 18. století. Na dějinách Břeclavi, Přerova a Zábřehu lze sledovat blahodárný vliv železniční dráhy na hospodářský rozvoj města, naopak na Boskovicích, Kyjově, Jihlavě či Znojmě vliv nedostatečného spojení se světem. Z hlediska národnostního složení sledovaných lokalit a vlády nad městem je lze rozdělit do tří skupin: 1) česká města s českou správou, jde o případ Boskovic a především Přerova; 2) města s německou menšinou ovládající radnice, jež však po čase musí ustoupit české vládě, případ Kyjova; 3) města ovládaná Němci až do vzniku republiky, zde Brno, Břeclav, Jihlava, Olomouc a Znojmo. Všechna města ze třetí skupiny prožívají v roce 1918 tu mírnější, tu ostřejší střety s Němci, tu vstřícnější, tu vyhrocenější předávání radnic. Břeclav, Jihlava a Znojmo mají společný ještě další rys, německý tlak v těchto lokalitách byl tak silný, že česká gymnázia zde mohla vzniknout až po roce 1918. Z hlediska založení sledovaných škol vidíme, že Brno, Olomouc, Boskovice, Břeclav, Jihlava a Znojmo patřily mezi lokality, kde byly ústavy založeny jako státní; naproti tomu Přerov a Kyjov budují školy jako obecní, Zábřeh jako spolkovou, matiční. Dle významu lokalit pak můžeme města rozdělit tímto způsobem: 1) Brno, zcela mimořádné postavení jako zemské správní a průmyslové centrum, daleko před ostatními co do velikosti i počtu obyvatel; 2) Olomouc, Jihlava, Znojmo, tradiční centra bez výrazné industrializace, jejichž vliv byl především v oblasti státní správy, obchodu a financí a kultury; 3) Břeclav, Přerov, Zábřeh, industrializované lokality s výrazným ekonomickým potenciálem; 4) Boskovice, Kyjov, malá města, jejichž vliv je pouze okresní a jejich vývoj jen pomalý. Také význam samotných středních škol hraje v různých lokalitách různou roli. V Brně, kde byli Němci zajištěni ekonomicky silnými kapitálem, neznamenal vznik českého gymnázia vážnější problém, z německého pohledu šlo jistě o nepříjemnost, z dlouhodobého hlediska však jedna škola nemohla charakter města proměnit. V ekonomicky slabých lokalitách jako Olomouc, Jihlava či Znojmo naopak mohlo založení
123
takové školy být výraznou vzpruhou pro český element ve městě; Češi zde měli společensky a ekonomicky k vládnoucím německým vrstvám mnohem blíže než v Brně, mocenský vztah je zde více cítit jako kulturní a vzdělanostní než jako čistě hospodářský, proto se Jihlava a Znojmo tak urputně bránily českou střední školu povolit. Podobnou situaci můžeme vidět také v Břeclavi. V českém Přerově bylo gymnázium jako kulturní instituce jen jednou z mnoha, sloužilo zde skutečně především jako školská instituce, naopak v Zábřehu stálo gymnázium v první linii proti snahám o germanizaci, vzdělávací role byla jen jednou z mnoha. Konečně u malých měst Boskovic a Kyjova lze vyzvednout především ekonomický aspekt a otázku prestiže. Vznik střední školy v takové obci znamenal její vyzvednutí nad mnoho jim jinak podobných, gymnázia sloužily často jako kulturní centra, byla známkou, že ve městě se vyskytuje i „lepší společnost“. Založení školy mělo také nesporný ekonomický význam. Vzdělání přitahovalo lidi z okolí, umožňovalo pronajímat byty, prodávat zboží a potraviny a tím přispívat k ekonomickému rozvoji města. Tyto výhody jsou zřejmé především v Boskovicích, kde je gymnázium vydržováno státem a obec jej nemusí platit ze svého. Naopak v Kyjově veřejnost často zpochybňovala ekonomickou výhodnost gymnázia v době, kdy jej vydržovala obec samotná, náklady se jí často zdály vyšší než příjmy.
7.1.1 Boskovice Boskovice byly sídlem okresní politické správy, šlo však o malé město s významem omezeným skutečně pouze na okres, a to jak po stránce hospodářské, kulturní, tak i školské. Město bylo jednou z mála průmyslových lokalit jinak zemědělské oblasti společně s Letovicemi a Svitávkou; až do konce 19. století však lze jen výjimečně mluvit o tovární výrobě. K výraznějšímu rozvoji města dochází až od počátku 20. století. Počet obyvatel v roce 1900 činil 5 880 osob, v roce 1930 6 884.444 Obyvatelstvo politického okresu i obce samotné bylo v drtivé většině české, Češi ovládali i radnici. Existovala zde však výrazná židovská menšina hlásící se k německé řeči, od 2. poloviny 19. století však židé z Boskovic odcházejí. Zatímco v 50. letech 19. století představovali celou třetinu obyvatelstva, v roce 1900 je to již jen 15% a v roce 1930 necelých 6%. Do roku 1919 existovala samostatná židovská politická obec.445
Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 V, okresy: Prostějov, Boskovice, Moravská Třebová, Ostrava 1976, s. 138. 445 Klenovský, J.: Židovská čtvrť v Boskovicích, Boskovice 2004, s. 8-9. 444
124
Vyšší školství v Boskovicích nebylo výrazně rozvinuto, až se založením českého gymnázia na počátku 20. století město získává postavení okresního vzdělávacího centra.
7.1.2 Brno Město Brno bylo nezpochybnitelnou hlavou Moravy; jako centrum zemské správy a administrativy, jako vysoce rozvinuté průmyslové město označované „moravský Manchester“ 446 a jako kulturní a vzdělávací centrum nemělo konkurenci. Brno bylo jednoznačně největší také co do počtu obyvatel. Již ve 30. letech 19. století je Brno napojeno na železnici, což pozitivně ovlivnilo hospodářský vývoj města. V roce 1850 patřilo Brno mezi největší koncentráty dělníků na Moravě; dělnictvo bylo převážně české a usídlovalo se na předměstích, která sama rychle získávala charakter měst.
447
Brno bylo skutečným průmyslovým, živnostenským,
obchodním a dopravním centrem se sídlem hospodářských institucí. Až do konce 19. století dominoval městu textilní průmysl, rozvíjí se také strojírenství, potravinářský a chemický průmysl. V Brně probíhal prudký střet Čechů s Němci; německé obyvatelstvo tvořilo významnou část brněnské populace, které se dařilo udržovat německý charakter města; zlom přišel až s koncem války a připojením českých předměstí. Specifikem Brna byla blízkost k Vídni, Němci bylo často vnímáno jako „předměstí“ Vídně, zatímco Češi přirozeně tíhli k Praze.448 Význam Brna jako vzdělávacího centra dokládá fakt, že až do konce 19. století patřilo mezi města s největším počtem gymnazijních ústavů a studentů v celém Předlitavsku. Latinské gymnázium zde existuje již od roku 1578, české gymnázium vzniká v roce 1867; další německý a český ústav jsou založeny v 70., resp. 80. letech 19. století. K prudkému rozvoji gymnaziálního školství pak dochází ve 20. a 30. letech, kdy je ustaveno devět nových škol. Brno tak bylo jednoznačně největším moravským vzdělávacím centrem po celé sledované období 1870–1938.
Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 X, okresy: Brno-město, Brno-venkov, Vyškov, Ostrava 1986, s. 29. 447 Kuča, K.: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1996, s. 287. 448 K národnostní situaci v Brně např. Fasora, L.: Němečtí liberálové a národnostní otázka v brněnské a jihlavské komunální politice 1880-1914, In: Moravské vyrovnání z roku 1905: možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě. Sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference konané ve dnech 10. - 11. listopadu 2005 v Brně, Brno 2006, s. 347-356; Jašš, R. – Fňukal, M.: The German Language Islands of Brno, Olomouc and Jihlava during German – Austrian Irredentism in the Autumn of 1918, In: Moravian Geographical Reports 1, roč. XVII, 2009, s. 40-48. 446
125
7.1.3 Břeclav Břeclav byla sídlem soudního okresu spadajícího pod politický okres Hodonín. Jako jediná ze sledovaných lokalit tak nemá status centra politického okresu, její reálný význam však převyšoval mnohá taková města. Rozvoj Břeclavi byl spojen s železnicí, obec ležela na trati Vídeň – Brno a ve 2. polovině 19. století se stala významným dopravním uzlem, po vzniku republiky pak také důležitým hraničním nádražím. Město díky železnici začíná brzy předrůstat dosavadní hospodářské a kulturní centrum Mikulov.449 Průmysl se v Břeclavi začal rozvíjet od 60. let 19. století, odvětvově se orientoval na potravinářství, využíval zemědělského charakteru svého okolí. Největšími podnikateli byla rodina Kuffnerů, která měla zásadní vliv na vývoj obce. Ten byl na čas zpomalen válkou s Pruskem a následnou epidemií cholery. V roce 1872 je však obec povýšena na město, což jen dokládá růst jejího významu.450 Břeclav tvořily v době monarchie tři samostatné obce: město Břeclava, pak židovská politická obec a Stará Břeclav. V roce 1919 byly tyto části spojeny do jednoho města, v roce 1924 byl pak původní název Břeclava změněn na Břeclav.451 V polovině 19. století měla Břeclava a Stará Břeclav dohromady 3 310 obyvatel, následně však začíná vlna ekonomické migrace do lokality a došlo nejprve k postupnému a následně prudkému růstu počtu obyvatel. V roce 1880 měly tři původní obce dohromady 8 203 obyvatel, 1900 9 126 a 1910 pak 11 373 obyvatel. Starousedlíků zde přitom bylo jen přibližně 25%. Do roku 1930 pak počet obyvatel města Břeclavi vzrostl až na 13 689.452 Město mělo německý charakter, hlavním centrem němectví byla železnice a vedení průmyslových podniků. Střety mezi Čechy a Němci výrazně ovlivňovaly vývoj města, do značné míry se projevily i ve školství, vyšší české školy ve městě nebyly do roku 1918, kdy správu obce přebírají Češi, tolerovány. V době monarchie byl poměr národností ve prospěch Němců, po první světové válce se však situace otáčí a většina obyvatelstva se hlásila k Čechům. Jednou z příčin bylo připojení téměř ryze české Staré Břeclavi.453
Kordiovský, E. (Ed.): Město Břeclav, Brno 2001, s. 328; Školl, J.: Břeclav v 19. a 20. století, In: K historii Břeclavi. Sborník materiálů z literárně historického semináře o Břeclavi, Břeclav 1996, s 51–69, zde s. 51 a 52. 450 Břeclav. Dějiny města, Břeclav 1968, s. 135 a 147. 451 Kordiovský, E.: 2001, s. 310. 452 Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 VIII, okresy: Uherské Hradiště, Uherský Brod, Hodonín, Kyjov, Ostrava 1982, s. 246; Kordiovský, E.: 2001, s. 326. 453 Kordiovský, E.: 2001, s. 329. 449
126
Na konci 19. století založil německý Schulverein soukromé gymnázium, roku 1909 je postátněno. Značná část studentů na ústav přichází z Dolních Rakous. Po vzniku republiky a založení české střední školy byl uzavřen.454
7.1.4 Jihlava Město Jihlava patřilo mezi tradiční moravská velká města s dlouhou historií. Stala se centrem německého jazykového ostrova na pomezí Čech a Moravy. Její finanční, obchodní a kulturní význam výrazně překračoval hranice okresu, který zde měl svoji politickou správu. Ekonomicky nebyla situace města nejlepší, někdejší rozkvět daný hornictvím a soukenictvím byl v 2. polovině 19. století dávno minulostí. Nehostinný charakter okolí neumožňoval rozvoj zemědělství, průmyslu bránil nedostatek vzácných surovin a především špatné dopravní spojení. K napojení na železnici došlo až počátkem 70. let, ale ani to nevedlo k výraznější proměně charakteru města. Ještě na počátku 20. století tak převažuje řemeslná malovýroba. Jednou z mála výjimek byla státní tabáková továrna, jedna z největších v monarchii.455 Výrazným rysem města bylo česko-německé soužití. Německé obyvatelstvo, které nemělo v zádech velký kapitál jako např. v Brně, se obávalo emancipace Čechů a snažilo se o udržení německého charakteru města skrze německou kulturní a vzdělávací dominanci. Německé školství tak bylo ryze podporováno, vyšší české školství však mohlo vzniknout až po konci monarchie, kdy se vlády ujímá české obyvatelstvo.456 Jihlava patřila odedávna mezi velká moravská města. V roce 1880 zde žilo 22 378 obyvatel, roku 1900 24 387, 1921 25 634 a 1930 31 028 obyvatel; Němci měli v době monarchie velkou početní převahu, v roce 1910 jich bylo 80%, ještě v roce 1921 se mírná většina obyvatelstva hlásí k Němcům. Počátkem 30. let však Češi představují 58% obyvatel.457 Již od novověku byla Jihlava významným školním centrem. Gymnázium zde bylo založeno roku 1561, jde tedy o nejstarší latinskou školu na Moravě vůbec. Až do vzniku republiky zůstala jediným gymnáziem ve městě.
Tamtéž, s. 367. Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 XI, okresy: Jihlava, Nové Město na Moravě, Tišnov, Velké Meziříčí, Ostrava 1988, s. 41. 456 Pisková, R. (Ed.): Jihlava, Praha 2009, s. 477, 493-495. 457 Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: 1988, s. 40. 454 455
127
7.1.5 Kyjov Kyjov představuje malé české město se sídlem politického okresu. Význam obce nepřekračoval vlastní okres. Z hlediska ekonomiky šlo o zemědělskou oblast, industrializace Kyjova probíhala jen pozvolna od 2. poloviny 19. století, průmysl se orientoval především na potravinářské odvětví. K většímu rozvoji města došlo až od 90. let a především pak po vzniku republiky. Počet obyvatel přesto příliš nerostl, na počátku 20. století jich zde žije 4 290, v roce 1930 4 505.458 Ačkoliv obyvatelstvo bylo převážně české, až do roku 1896 město ovládají Němci, respektive židé hlásící se k německé obcovací řeči.459 Vyšší školství bylo ústředním bodem politického života města. Kyjov měl gymnaziální tradici již z 18. století, roku 1760 zde byl založen piaristický ústav, který je ale následně zrušen v 70. letech. V roce 1866 město založilo a následně vydržovalo vlastní německé gymnázium. Pro malou a ekonomicky slabou obec však šlo o tak vysoké náklady, že nezbývaly finance na investice do další infrastruktury. Otázka významu gymnázia a jeho přínosů hrála v obci mimořádně velkou roli.460
7.1.6 Olomouc Olomouc byla vedle Brna druhé nejvýznamnější město Moravy. Šlo o přední centrum římsko-katolické církve s mnoha jejími institucemi; obchodní, správní a především kulturní vliv daleko přesahoval jiná moravská města. Výraznou charakteristiku dodávala také silná vojenská posádka; hospodářský význam města byl však poměrně malý. Olomouc nepatřila k prudce se rozvíjejícím městům, ačkoliv byla napojena na železnici a ležela na důležité trati do Prahy. Její pevnostní status bránil většímu ekonomickému rozvoji, demoliční reversy v okolí města neumožňovaly vysoké investice do průmyslových podniků, město samo bylo obehnáno hradbami. K pomalé změně začalo docházet až v průběhu 70. let, kdy je opevnění postupně odstraňováno, pevnost však byla zrušena definitivně až v roce 1886.461 Charakter města se však ani po té příliš neměnil, vládnoucí německé obyvatelstvo se obávalo budovat průmysl, existoval strach, že s továrnami by do města začalo přicházet větší množství Čechů, kteří by v nich chtěli pracovat. Ohrožen by tak byl německý ráz Olomouce. Zatímco ve městě samotném tak dál
Titíž: 1982, s. 295. Tamtéž, s. 291. 460 Hurt, R.: Kyjovsko, Brno 1970, s. 312 a 313. 461 Burešová, J. – Schulz, J. – Šmeral, J. (Eds.): Dějiny Olomouce 2, Olomouc 2009, s. 35 a 42. 458 459
128
převládá řemeslná výroba a obchod, průmyslově se rozvíjely především blízké obce a předměstí.462 Olomouc se nezvětšovala ani co do populace, v roce 1910 zde žilo jen o 2 000 více obyvatel než v roce 1880, tedy 22 245. Většinu z nich tvořili Němci, kteří ovládali až do vzniku republiky radnici. Ti odmítali ústupky Čechům, bránili se především připojování okolních českých obcí. Až v roce 1919 vznikl zákonem Velký Olomouc, počet obyvatel se více než zdvojnásobil, posílen byl český živel a město samotné získalo najednou průmyslovější charakter.463 Olomoucké latinské gymnázium existovalo od roku 1566, druhé gymnázium, české, vzniklo v roce 1867. V 70. a 80. letech 19. století přitom bylo zcela mimořádné, že město mělo dvě a více gymnázií. Olomouc tak v tomto období patřila mezi deset nejvýznamnějších středoškolských center v monarchii. V následujícím období však tento status postupně upadá, ani po roce 1918 se situace výrazně nemění, založen je pouze jeden dívčí ústav. 7.1.7 Přerov Přerov patřil mezi velká moravská města, byl největším českým centrem na Moravě do roku 1918 a hrál tak přední roli v utváření české zemské politiky. Šlo o významně industrializovanou lokalitu a přední železniční uzel celé monarchie. Město bylo též sídlem politické okresní správy. Naprosto zásadním faktorem ovlivňujícím život ve městě byla železnice. Přerov protínala trať z Vídně do Krakova a díky dobré poloze se zde setkávaly také mnohé další tratě, úsek Bohumín - Přerov býval nejvytíženějším spojem v Rakousku. Po vzniku republiky Přerov těžil z pozice ve středu nového státu a jeho význam se dál prohluboval. Díky železnici se původně zemědělské městečko proměňuje v jednu z nejprůmyslovějších lokalit Moravy. Díky zázemí úrodné Hané byla výroba orientována především na potravinářství, ale také na strojírenství hospodářských strojů. Již v 50. letech zde vznikaly první podniky, mezi nimi kovovýrobní továrna Heinik a cukrovar Skene. 464 Vývoj města byl na čas zpomalen válkou s Pruskem a velkým požárem v roce 1868.
Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce, Olomouc 1998, s. 288. Bartoš, J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960 III, okresy: Olomouc město a venkov, Litovel, Šternberk, Moravský Beroun, Ostrava 1972, s. 30 a 38. 464 Drechsler, A. – Fišmistrová, V. – Lapáček, J.: Dějiny města Přerova v datech, Přerov 2006, s. 88; Lapáček, J.: Přerov, Praha – Litomyšl 2010, s. 12. 462 463
129
Město mělo český charakter a udrželo si českou správu jako jedno z mála po celou dobu existence monarchie. S rozvojem železnice a průmyslu došlo k výrazné migraci, z velké části šlo o Němce, kteří pracovali na dráze. Mezi léty 1880 a 1890 přibylo do Přerova 10 000 obyvatel! Od počátku 20. století však vlna migrace opadá a ke 20 300 obyvatel jich do roku 1930 přibude již jen 2 000.465 Přerované věnovali vyššímu školství zcela mimořádnou pozornost, zásluhu na tom měl především první ředitel českého gymnázia Jakub Škoda. Vedle gymnázia, založeného roku 1870, tak v Přerově funguje také zemská hospodářská škola, měšťanka a průmyslová škola.466 7.1.8 Zábřeh Zábřeh patřil k menším městům severozápadní Moravy; blízká Mohelnice i Štíty byly v polovině 19. století významnější, ale právě do Zábřehu bylo umístěno okresní hejtmanství. Na rozvoji města měla zásadní vliv železnice vedoucí z Olomouce do Prahy, z města se postupně stávala železniční křižovatka dané oblasti. Napojení na dráhu vedlo k rozvoji průmyslu, především textilního; zdaleka největším podnikem byla továrna rodiny Brass.467 Brassové hráli zásadní roli v životě města do roku 1918, snažili se o germanizaci oblasti. V ostatních odvětvích převládala malovýroba a ještě na počátku 20. století zůstalo zemědělství častou doplňkovou živností obyvatel. Zábřežský soudní okres byl na rozdíl od soudních okresů Mohelnice a Štíty většinově český, město samotné mělo významnou českou menšinu představující přibližně třetinu obyvatel. Německá radnice řídila město až do roku 1918, po té se začala většina obyvatel hlásit k Čechům, český charakter posílil také připojením prakticky čistě české obce Krumpach.468 Střetávání Čechů s Němci udávalo ráz městské politice před i po roce 1918. Co do počtu obyvatel zůstal Zábřeh malým městem. Roku 1880 jich zde žilo 2 613. Do První světové války se přitom počet zvýšil jen o necelý 1000 na 3 566. Roku 1921 obec čítala 5 389, 1930 pak 6 247.469
Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 VI, okresy: Přerov, Hranice, Kroměříž, Ostrava 1978, s. 35. 466 Drechsler, A. – Fišmistrová, V. – Lapáček, J.: 2006, s. 89; Lapáček, J.: Přerov, Praha – Litomyšl 2010, s. 15. 467 Zábřeh – 750 let, Zábřeh 2004, s. 35. 468 Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 IV, okresy: Šumperk, Zábřeh, Rýmařov, Ostrava 1974, s. 144 a 149. 469 Tamtéž, s. 141. 465
130
Zábřeh nehrál významnou roli ve školství až do založení českého gymnázia v 90. letech 19. století. V silném nacionálním napětí však otázka vyššího vzdělání měla obrovský význam, reakcí na založení gymnázia tak byl vznik německé průmyslové školy pod patronací firmy Brass v roce 1897. Po vzniku republiky se tato škola přesunula do německého Šumperku.
7.1.9 Znojmo Město Znojmo patřilo vedle Brna, Olomouce a Jihlavy k nejstarším moravským aglomeracím, šlo o přirozené centrum nejjižnější části Moravy. Hospodářský význam města nepřekračoval hranice politického okresu, jehož bylo Znojmo správním sídlem. V okolí města převažovalo zemědělství, ve městě samotném pak malovýroba a obchod, průmysl nebyl příliš rozvinutý. Železniční napojení na Břeclav se realizovalo až v 70. letech, dráha neměla ve vývoji města významnější vliv, šlo o vedlejší trasy. Důležitější bylo umístění na hlavní silnici z Vídně do Prahy.470 Politický a kulturní život města silně ovlivňovalo česko-německé soužití. Německá většina bránila Čechům v emancipaci, podporována byla také převážně německým okolím města. V roce 1918 se Němci museli vzdát radnice, ale Znojmo nadále zůstalo silnou baštou německého nacionalismu. Přes určitou ekonomickou zaostalost prošlo Znojmo relativně dynamickým nárůstem počtu obyvatel. Již na konci 60. let 19. století jejich počet překročil 10 000. Na přelomu století žilo ve Znojmě 16 239 a po první světové válce přes 21 000 obyvatel.471 Znojemská latinská škola byla založena v roce 1624; až do vzniku republiky zůstala jediným gymnáziem ve městě.
Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 IX, okresy: Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov, Ostrava 1984, s. 33. 471 Tamtéž, s. 40. 470
131
Tabulka č. 56: Velikost měst dle obyvatelstva a podíl Čechů na něm472 Lokalita Boskovice Brno Břeclav Jihlava Kyjov Olomouc Přerov Zábřeh Znojmo
1880 Obyvatel Češi 5468 73,46% 82660 38,88% 5881 32,68% 22378 15,42% 3393 53,14% 20176 30,35% 16727 53,93% 2613 35,48% 12254 11,34%
1910 Obyvatel Češi 6618 90,04% 125737 33,36% 8839 41,85% 25914 20,11% 4710 86,22% 22245 36,1% 20300 91,63% 3566 30,96% 18825 12,57%
1921 Obyvatel Češi 6817 89,75% 221758 70,32% 12500 76,27% 25634 45,18% 4406 89,31% 57206 68,55% 21416 94,47% 5389 67,45% 21197 55,15%
1930 Obyvatel Češi 6884 93,26% 264925 75,57% 13689 81,96% 31028 57,91% 4505 91,7% 66440 72,04% 22012 95,67% 6247 67,74% 25855 62,42%
7.2 Obecný vývoj ústavů ve světle pramenů Při sledování vývoje jednotlivých ústavů badatel vychází často z pramenů vlastní ústavní provenience, jde především o školní kroniky, výroční zprávy a programy, almanachy a památníky vydávané k příležitosti výročí a významných okamžiků. 473 Studiem těchto materiálů se ukazuje, že jsou většinou psány ve stejném duchu, opakují se v nich stejné momenty a vyzdvihují stejné problémy. Jde o svého druhu topoi, typické pro tento druh pramenů. Jedním z hlavních témat je samotné založení školy. Pisatelé popisují, tu více tu méně detailně, s jakými problémy se museli zakladatelé potýkat ve své snaze o zřízení ústavu; lze se setkat s obtížemi při jednání s ministerstvem či jinými úřady, s odporem německého obyvatelstva a jím ovládanými radnicemi, neméně četné jsou stesky nad nedostatkem financí, malým národním uvědoměním a nedostatečnou obětavostí českého obyvatelstva, ale také naprosto opačná chvála národa, který obětuje poslední peníz na oltář vzdělání. Jedním z průvodních jevů založení nových škol byl materiální nedostatek, na rozdíl od německých škol byla velká část českého školství zakládána jako soukromé ústavy, obecní či spolkové, většinou tzv. matiční. Vysoké náklady na tyto školy byly zdrojem sporů jak mezi Čechy a Němci, tak mezi Čechy samotnými. Docházelo k vzájemnému přesvědčování o (ne)důležitosti a (ne)výhodnosti založení toho či ono typu školy, či k dohadování o vlastní smysl vyššího vzdělání vůbec. Jedním z hlavních užívaných topoi byly oslavy prvních, v daleko méně případech i jiných významných, ředitelů. Texty popisující život, pedagogickou, společenskou a vědeckou kariéru těchto osob mají až hagiografický charakter. „Otcové zakladatelé“ mají
Na základě Bartoš, J.: 1972, s. 30; Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: 1974, s. 141; titíž: 1976, s. 138; titíž: 1978, s. 36; titíž: 1982, s. 246 a 295; titíž: 1984, s. 40; titíž: 1986, s. 28; titíž: 1988, s. 40. 473 Prameny a literatura využité pro studium sledovaných ústavů jsou uvedeny v soupisu na konci práce. 472
132
aureolu nejdokonalejších osobností, a to po všech stránkách. Jsou představováni jako ikony lidství i profesionality. Dalším z opakujících se témat je budova ústavu. České školy často začínaly ve velmi provizorních podmínkách a někdy trvalo několik let, než získaly vlastní školní budovu, která pro ně byla vyhovující. Problém se spojoval s často enormním zájmem o studium v prvních letech po založení ústavů, velkou poptávku zapříčinila neexistence jiné alternativy. Až do 90. let praskala každá česká střední škola ve švech, až s rozšiřováním sítě českých škol se počty studentů na jednotlivých ústavech snižovaly. V Němci ovládaném městě pak nová střední škola musela nutně uspokojovat často dlouho odkládané potřeby českého obyvatelstva. Stížnosti na nedostatek prostoru jsou tak dříve či později nahrazovány zprávami o plánování, stavbě, otevření a vysvěcení nové školní budovy. Pisatelé potom s patřičnou hrdostí popisují do detailu nové prostory, ale také okázalé slavnosti při uvádění do provozu. Zmínky o nevhodnosti některých prostor, či stavebních chybách jsou spíše výjimečné. Ruku v ruce se zajištěním odpovídajícího prostředí šla také snaha o povýšení a postátnění ústavu. Objevují se tak zprávy o povolení vyšších tříd, či naopak jejich zmítnutí, žádosti o převzetí ústavu ze strany státu či země, případně o subvence na provoz, dle kladného či záporného vyřízení dané žádosti pak pisatel vzniklou situaci komentoval pozitivně či negativně. Po zajištění budovy, základních potřeb, pomůcek a vybavení a převedení správy úplné školy na stát se již zprávy omezují na jiná témata. Popisovány byly především aktivity školy spojené s každoročním školním cyklem: zahájení a ukončení školního roku, vycházky, akademie a slavnosti atd. Připojovány jsou zmínky o novinkách zaváděných na středních školách: tělocvik a sport, zdravotní evidence, privatistky. Velká pozornost byla vždy věnována také změně na pozici ředitele. Během první světové války si všechny ústavy stěžovaly na ztíženou práci, odcházeli profesoři i studenti, budovy často zabíralo vojsko, vyučování narušovaly propagandistické akce či represe ze strany úřadů. Všechny školy oslavovaly vyhlášení republiky zpožděně až 5. listopadu, od poloviny října byly vzdělávací instituce zavřeny z důvodů epidemie španělské chřipky. Oslavy při příležitosti jmenin, narozenin či jubileí příslušníků habsburského rodu se po roce 1918 nahrazují oslavami prezidenta, Štefánika, Husa, Komenského a jiných. Také další změny jsou komentovány na stránkách pramenů: koedukace dívek a chlapců, dočasné zavádění třídních samospráv, zrušení povinnosti náboženských úkonů, zakládání rodičovských sdružení aj. 133
V těsně poválečném období byla typickou stížnost na příval nových studentů a nedostatek učitelů a prostor. Následně se objevují zápisy o přestavbě budov, různých přístavbách či modernizacích, zavádění rozhlasu, elektrifikace osvětlení. V době ohrožení republiky v 2. polovině 30. let se zdůrazňovala nutnost a potřeba pochodových cvičení, civilní obrany a předvojenské výchovy.
7.3 Chronologický vývoj sledovaných ústavů a jejich postavení mezi dalšími moravskými ústavy
7.3.1 První české gymnázium v Brně Založen roku 1866 jako nižší státní ústav, školním rokem 1867/68 zahajuje C. k. slovanské gymnasium v Brně svoji činnost. Ještě na konci prvního roku činnosti byl ústav povýšen na vyšší. V roce 1872 proběhly první maturity. Počet studentů neustále rostl, takže ve školním roce 1880/81 jich měl ústav již 701. Z kapacitních důvodů vznikl roku 1883 pobočný nižší ústav na Starém Brně, který se roku 1885 osamostatnil, počet studentů se dál pohyboval mezi 500-600. Roku 1884 končilo provizorium s umístěním, byla otevřena nová školní budova. Již od školního roku 1881/82 nesl ústav název C. k. české gymnasium v Brně, po povýšení nižšího ústavu ve Starém Brně v roce 1898 potom C. k. I. české vyšší gymnasium státní v Brně. Roku 1919 se gymnáziu dostal název České státní gymnasium v Brně a zůstalo jediným českým klasickým ústavem ve městě. V 70. a 80. letech představovalo studentstvo ústavu téměř 12% všech gymnazistů na Moravě a kolem 45 % gymnazistů v Brně. Význam gymnázia se se zahušťováním sítě středních škol a rostoucím počtem studujících postupně snižoval, před první světovou válkou však studenti gymnázia představovali stále 6,56% gymnazistů na Moravě a 1/3 gymnazistů v Brně. Po vzniku republiky je ústav již jen místní školou bez širší spádové oblasti, ve 30. letech vedle něj jen v Brně existuje dalších dvanáct gymnázií různých typů i vyučovacího jazyka. Ve srovnání s dalšími školami však ústav stále patřil mezi největší školy s vysokým počtem studentů.
134
Tabulka č. 57: První české gymnázium v Brně mezi všemi moravskými a brněnskými ústavy474 Moravská gymnázia všech typů a jazyků Ústavy
Studenti
16 20 21 30 32 50 58 67
3166 5857 5307 7900 8464 12196 16314 31121
1870/71 1880/81/82 1890/91 1900/01 1910/11 1920/21 1930/31 1936/37/38
Brněnská gymnázia všech typů a jazyků Ústavy 2 3 4 4 4 7 11 13
11,11% 13,04% 16% 13,33% 12,5% 14% 18,97% 19,4%
První české gymnázium v Brně
Studenti 816 1621 1294 1629 1604 2111 3773 8089
25,77% 27,68% 24,38% 20,62% 18,95% 17,31% 23,13% 25,99%
377 701 492 596 555 522 633 1011
Studenti Z Z moravských brněnských 11,91% 46,22% 11,97% 43,24% 9,27% 38,02% 7,54% 36,57% 6,56% 34,62% 4,28% 24,73% 3,88% 16,77% 3,25% 12,5%
7.3.2 Slovanské gymnázium Olomouc Společně s brněnským slovanským gymnáziem vznikl obdobný ústav také v Olomouci, svoji činnost zahájil rovněž od školního roku 1867/68. Na rozdíl od Brna nebylo olomoucké slovanské gymnázium hned v dalším školním roce povýšeno, takže absolventi kvarty odcházeli po roce zpět na německé gymnázium. Rozšíření se škola dočkala až pro školní rok 1869/70, první maturity se však konaly již v létě roku 1872, stejně jako v Brně. Vlastní budovu škola získala od počátku školního roku 1884/85. V roce 1890 se název změnil na C. k. české gymnasium. Po vzniku republiky bylo dosavadní klasické gymnázium změněno na reálné, ústav se jmenoval Státní československé reálné gymnasium. Stejně jako brněnské slovanské gymnázium i Olomouc reprezentovalo v 70. a 80. letech přibližně 12% všech moravských studentů a přes nezadržitelně klesající význam zůstalo až do konce století velkým ústavem. V rámci Olomouce mělo gymnázium nezastupitelnou roli, do konce monarchie vedle něj působil pouze německý chlapecký ústav, po roce 1918 vzniklo také dívčí gymnázium. Konkurence tak byla podstatně menší než v brněnském případě.
Na základě Dassenbacher, J.: 1971, s. 80–197; Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 36 a 40; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. 34 a 38; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 38 a 42.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 52-57; Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 474
135
Tabulka č. 58: Slovanské gymnázium Olomouc mezi všemi moravskými a olomouckými ústavy475 Moravská gymnázia všech typů a jazyků
1870/71 1880/81/82 1890/91 1900/01 1910/11 1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
16 20 21 30 32 50 58 67
3166 5857 5307 7900 8464 12196 16314 31121
Olomoucká gymnázia všech typů a jazyků Ústavy 2 2 2 2 2 3 3 3
12,5% 10% 9,52% 6,67% 6,25% 6% 5,17% 4,48%
Slovanské gymnázium Olomouc
Studenti 810 989 780 909 672 601 925 1605
25,58% 16,89% 14,7% 11,51% 7,94% 4,93% 5,67% 5,18%
410 680 464 615 356 277 394 727
Studenti Z Z moravských olomouckých 12,95% 50,62% 11,61% 68,76% 8,74% 59,49% 7,78% 67,66% 4,21% 52,98% 2,27% 29,95% 2,42% 42,94% 2,34% 45,3%
7.3.3 České gymnázium Přerov Žádost o české gymnázium byla v Přerově příznivě vyřízena již v roce 1866, válka s Pruskem však město těžce postihla a následující velký požár roku 1868 otevření školy zase oddálil. Znovu se o gymnáziu jedná v roce 1870, zastupitelstvo podalo žádost o otevření nižšího českého reálného gymnázia. Pro průtahy při jednáních se obec rozhodla otevřít od školního roku 1870/71 obecní, tj. soukromý ústav. Poprvé je tak užito cesty, která se v pozdější době stane jednou z nejčastějších, založení soukromého ústavu a následný tlak na jeho postátnění. Toho se gymnáziu dostalo již následující rok, obec se tak chystala na otevření vyšších tříd reálních. Po jejich zestátnění otevřela obec i vyšší gymnaziální třídy, jejich postátněním v roce 1877 byla již celá škola pod správou eráru. Po dlouhých sporech ohledně místa stavby nové budovy byly v roce 1876 započaty práce a v roce následujícím je již stavba hotova. Ve druhé polovině 80. let došlo za ministra Gautsche ke zrušení reální větve, reálné gymnázium se změnilo na klasické gymnázium s povinným kreslením. Poslední maturity realistů se konaly ve školním roce 1889/90 a původní název C. k. reálné gymnasium je změněn na C. k. státní vyšší gymnasium. Po Marchetově reformě v roce 1908 se v Přerově ozývalo volání po opětovné přeměně na reálné gymnázium (typ A), ale tehdejší ředitel Vincenc Vávra tyto žádosti odmítal pro nutnost doplňujících zkoušek při výběru studia na filozofických fakultách.476 Ke změně na reálné gymnázium proto došlo až po první světové válce v době, kdy se
Na základě téhož. Lapáček, J.: Gymnázium Jakuba Škody, In: Dějiny přerovského školství, Přerov 2012, s. 141–148, zde s. 144. 475 476
136
klasická gymnázia masově mění na nové typy. Ústav tak od roku 1919 nesl název Státní reálné gymnasium. České gymnázium bylo v Přerově jedinou všeobecně vzdělávací střední školou, Němci zde svůj ústav neměli. Zdánlivě zde tedy škola neměla silnou konkurenci, Přerov si však budoval pověst centra českého školství, proto zde vedle gymnázia existovaly další ústavy: roku 1875 vznikla střední hospodářská škola, 1884 chlapecká měšťanka a 1889 střední průmyslovka. 477 Všechny tyto školy soupeřily s gymnáziem o studenty. V rámci Moravy přerovský ústav již nehrál tak významnou roli jako jeho předchůdci v Brně a Olomouci. Pro české studenty to byl samozřejmě teprve třetí ústav v zemi, od počátku byl plný českých studentů; z hlediska celkového však jeho význam není zásadní. Po deseti letech existence jeho studenti představují 8% všech moravských gymnazistů, šlo tedy stále o jeden z větších ústavů, na počátku 90. let je to však již jen polovina a poměr se dále snižoval. Tabulka č. 59: České gymnázium Přerov mezi všemi moravskými ústavy478 Moravská gymnázia všech typů a jazyků 1870/71 1880/81/82 1890/91 1900/01 1910/11 1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
16 20 21 30 32 50 58 67
3166 5857 5307 7900 8464 12196 16314 31121
České gymnázium Přerov Studenti 88 481 224 351 316 418 357 534
2,78% 8,21% 4,22% 4,44% 3,73% 3,43% 2,19% 1,72%
7.3.4 České gymnázium Zábřeh Již od roku 1892 byly na severní Moravě konány kroky k otevření českého gymnázia. Zábřeh byl vybrán pro svou dostupnost po železnici, význam okresního města a také jako jedno z německých center, kde bude činnost českého ústavu výrazně vidět. Rozsáhlé několikaleté sbírkové akce a spolupráce s Ústřední maticí školskou umožnily
Lapáček, J.: 2010, s. 15. Na základě Dassenbacher, J.: 1971, s. 80–197; Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 36 a 40; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. 34 a 38; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 38 a 42.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 52-57; Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 477 478
137
místní Gymnazijní matici zábřežské dosáhnout povolení zřízení české nižšího spolkového, matičního, gymnázia od školního roku 1896/97. Již roku 1898 bylo poprvé bezvýsledně žádáno o postátnění školy, ústav nakonec zůstal matičním až do školního roku 1907/08. V roce 1904 se připojily problémy s otevřením maturitní třídy, nakonec toho bylo dosaženo až po audienci ředitele Františka Kahlíka u císaře.479 Vlastní budovy dosáhl ústav až po dlouhodobých obstrukcích ze strany odpůrce českých škol zábřežského podnikatele Hermanna Brassa v roce 1901. Se změnami organizace a správy gymnázia dochází také ke změnám názvů. Původní jméno Matiční české nižší gymnasium se s povýšením mění od školního roku 1902/03 na Matiční české vyšší gymnasium, po postátnění potom na C. k. české vyšší gymnasium. V rychlém sledu se názvy mění za republiky. Ještě ve školním roce 1918/19 dochází k přejmenování na České vyšší gymnasium a v roce 1919/20 na Státní vyšší gymnasium. V 1. polovině 20. let rostou hlasy po změně klasického ústavu na reálný, to je povoleno od školního roku 1924/25 a ústav nesl název Státní reálné gymnasium. V roce 1932/33 došlo k poslednímu přejmenování na Státní československé reálné gymnasium. Gymnázium v Zábřehu vzniklo v čase, když je na Moravě téměř 30 školy gymnazijního typu, doby, kdy mohl jeden ústav mít skutečně zásadní postavení mezi ostatními, byly pryč. Role školy je však nezpochybnitelná v regionu severozápadní Moravy, kde se stala výrazným českým vzdělávacím, kulturní a později i politickým centrem v jinak převážně německém prostředí. Dlouho stála v pozici jediné instituce poskytující vyšší vzdělání českému obyvatelstvu celé oblasti.480 Tabulka č. 60: České gymnázium Zábřeh mezi všemi moravskými ústavy481 Moravská gymnázia všech typů a jazyků 1900/01 1910/11 1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
30 32 50 58 67
7900 8464 12196 16314 31121
České gymnázium Zábřeh Studenti 258 227 227 211 339
3,27% 2,68% 1,86% 1,3% 1,1%
Hubálek, J.: Vzpomínky dr. Kahlika na stavbu a postátnění gymnasia, In: Zábřeh v minulosti a přítomnosti. Vlastivědný sborník I, Zábřeh 1959, s. 84-86, zde s. 86. 480 Reiniš, J.: Významné jubileum, In: XXXV. výroční zpráva státního reálného gymnasia v Zábřeze za školní rok 1930–1931, Zábřeh 1931, s. 3-12, zde s. 3. 481 Na základě Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 38 a 42.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 52-57; Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 479
138
7.3.5 České gymnázium Kyjov Když roku 1896 ovládli Češi kyjovskou radnici, jejich prvním cílem bylo zrušení gymnázia německého a založení českého, na konci školního roku 1896/97 německé gymnázium skutečně končí, české je však pro průtahy otevřeno až do roku 1897/98. Vzniklo jako Obecní české gymnasium, tj. jako soukromé na náklady obce. Náklady na školu byly značné, obec, která měla v roce 1900 jen 4 290 obyvatel,482 po Novém Městě na Moravě šlo o druhou nejmenší obec s vlastním gymnáziem,483 byla schopna jen s obtížemi dostávat svým závazkům. Ty dále rostly s povýšením ústavu od roku 1902/03 a proto již v tomto roce představitelé žádali o postátnění, toho však dosaženo nebylo až do roku 1908. C. k. české státní gymnasium je na žádost ředitele Josefa Klvani od roku 1909/10 proměněno v C. k. vyšší reálné gymnasium, jde přitom o první reálné gymnázium typu A na Moravě. Klvaňa tak chtěl zabránit založení měšťanky, jež by gymnáziu odebírala studenty, a dosáhnout větší obliby ústavu mezi obyvatelstvem, které bylo vůči ústavu naladěno ne vždy přátelsky pro jeho vysokou nákladnost v prvních deseti letech existence.484 Během první světové války byla škola jako jediná ze sledovaných uzavřena na školní roky 1915/16 a 1916/17, až po nástupu císaře Karla I. a obnově parlamentarismu se podařilo školu otevřít od září 1917. Po válce došlo ke změně názvu na Státní reálné gymnasium, na počátku 30. let na Státní československé reálné gymnasium a konečně od školního roku 1935/36 na Státní reálné gymnasium Josefa Klvani. Tento název schvaluje ministerstvo na základě žádosti profesorského sboru. V době vzniku gymnázia existovala na jihovýchodní Moravě již česká gymnázia v Uherském Hradišti a Strážnici, takže alespoň malá část obyvatelstva měla možnost posílat své děti do české střední školy. Že však české gymnázium v Kyjově mělo svůj význam, dokazuje především počet jeho studentů za republiky, kdy patřilo mezi spíše velké ústavy.
Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: 1982, s. 295. Kotík, V.: Úvod, In: 110 let Klvaňova gymnázia Kyjov 1898–2008, Kyjov 2008, s. 6. 484 Negativní nálady vůči gymnáziu byly v obci asi dosti rozšířené, to přimělo ředitele Klvaňu, aby sepsal apologii ústavu; propočtem všech myslitelných nákladů a příjmů se snaží prokázat, že ačkoliv je gymnázium velmi drahé, jeho ekonomická výhodnost je nezpochybnitelná; z jeho zprávy lze vyčíst, jaké problémy byly s vydržováním takového ústavu spojeny a jaké výhody v ústavu spatřovali sami jeho správci; viz Klvaňa, J.: Prvých osm let gymnasia, In: VIII. výroční zpráva obecního českého gymnasia v Kyjově na konci školního roku 1905-1906, s. 3–31. 482 483
139
Tabulka č. 61: České gymnázium Kyjov mezi všemi moravskými ústavy485 Moravská gymnázia všech typů a jazyků 1900/01 1910/11 1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
30 32 50 58 67
7900 8464 12196 16314 31121
České gymnázium Kyjov Studenti 208 295 447 441 713
2,63% 3,49% 3,67% 2,7% 2,29%
7.3.6 České gymnázium Boskovice První žádost města Boskovice o gymnázium je datována k roku 1871, po negativním vyřízení měst konalo další pokusy v letech 1880 a 1897, avšak až čtvrté podání z roku 1899 došlo schválení. Od školního roku 1900/01 je tak otevřeno C. k. státní gymnasium s českým jazykem vyučovacím, postupně se otevíraly všechny třídy nižšího i vyššího běhu. Obec se zavázala do dvou let zajistit novou budovu, ale ta je pro tradiční spory ohledně umístění otevřena až pro školní rok 1903/04. Po válce byl název školy změněn na Vyšší státní gymnasium, ale již od roku 1920/21 se škola po návrhu obecního výboru mění na reálné gymnázium, tj. Státní reálné gymnasium. Roku 1932/33 pak ústav přijal jméno Státní československé reálné gymnasium. Boskovice leží téměř přesně uprostřed mezi Novým Městem na Moravě na západě, Moravskou Třebovou na severu, Prostějovem na východě a Brnem na jihu, tam všude již existovala v době vzniku boskovického ústavu česká gymnázia. Nový ústav tak doplňuje již poměrně hustou síť středních všeobecně vzdělávacích škol, počtem svých studentů nepředstavuje výjimku v žádném směru, patří spíše k ústavům průměrně velkým.
Na základě Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 38 a 42.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 52-57; Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 485
140
Tabulka č. 62: České gymnázium Boskovice mezi všemi moravskými ústavy486 Moravská gymnázia všech typů a jazyků 1900/01 1910/11 1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
30 32 50 58 67
7900 8464 12196 16314 31121
České gymnázium Boskovice Studenti 71 210 275 288 550
0,9% 2,48% 2,25% 1,77% 1,77%
7.3.7 Česká gymnázia Břeclav, Jihlava a Znojmo Osud gymnázií v těchto třech moravských městech byl do značné míry podobný. Ve všech třech vznikla již před válkou snaha o založení českého ústavu a jsou za tímto účelem ustaveny místní školské matice. Ve všech třech případech se Němci ovládaným radnicím dařilo tyto snahy odrážet až do zániku monarchie. Všechna tři města získala po první světové válce českou správu a jedním z jejich prvních cílů bylo zřízení dlouho očekávaného českého gymnázia, všechny jsou otevřeny od počátku školního roku 1919/20 a ve všech jde o nově popularizované reformní reálná gymnázia (typ B). Budovy a sbírky české školy přebíraly od rušených německých protějšků, v počátcích se s nimi o ně však musely dělit. Z Břeclavi německé gymnázium brzy mizí a stěhuje se do sousedního Mikulova, V Jihlavě a Znojmě dochází k úpravám počtu německých škol, ale německá gymnázia jsou zachována, mírně větší část studentů však navštěvuje české školy. Role všech tří ústavů spočívala především v konečně získané možnosti studovat na českém ústavu. Je zřejmé, že v tak velkých a významných městech s většinovým podílem českého obyvatelstva by za méně vyhraněných nacionálních nálad vznikly již mnohem dříve.
Na základě Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 38 a 42.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 52-57; Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 486
141
Tabulka č. 63: České gymnázium Břeclav mezi všemi moravskými ústavy487 Moravská gymnázia všech typů a jazyků
1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
50 58 67
12196 16314 31121
Břeclavská gymnázia všech typů a jazyků Ústavy 2 1 1
4% 1,72% 1,49%
České gymnázium Břeclav Studenti Z Z moravských břeclavských 1,83% 54,39% 1,76% 100% 1,84% 100%
Studenti 410 287 574
3,36% 1,76% 1,84%
223 287 574
Tabulka č. 64: České gymnázium Jihlava mezi všemi moravskými ústavy488
1920/21 1930/31 1936/37/38
Moravská gymnázia všech typů a jazyků
Jihlavská gymnázia všech typů a jazyků
Ústavy
Studenti
Ústavy
50 58 67
12196 16314 31121
2 2 2
4% 3,45% 2,99%
České gymnázium Jihlava
Studenti 582 610 1013
4,77% 3,74% 3,26%
305 334 603
Studenti Z Z moravských jihlavských 2,5% 52,41% 3,74% 54,75% 1,94% 59,53%
Tabulka č. 65: České gymnázium Znojmo mezi všemi moravskými ústavy489 Moravská gymnázia všech typů a jazyků
1920/21 1930/31 1936/37/38
Ústavy
Studenti
50 58 67
12196 16314 31121
Znojemská gymnázia všech typů a jazyků Ústavy 2 2 2
4% 3,45% 2,99%
České gymnázium Znojmo
Studenti 353 599 929
2,9% 3,67% 2,99%
184 330 540
Studenti Z Ze moravských znojemských 1,51% 52,12% 2,02% 55,09% 1,74% 58,13%
Na základě Zprávy státního úřadu statistického… 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921, s. 63–67; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 488 Na základě téhož. 489 Na základě téhož. 487
142
8. Analýza bydlišť rodičů, vyznání a mateřského jazyka/národnosti studentů 8.1 Bydliště rodičů (trvalé bydliště studentů) – vzdálenost od místa školy Vzdálenost místa bydliště rodičů, tj. trvalého bydliště studentů, od místa školy umožňuje učinit si představu o vlivu jednotlivých ústavů ve sledované lokalitě a jejím širším geografickém zázemí, o spádové oblasti, ze které dokázaly školy své studenty rekrutovat. Je pochopitelné, že se zahušťováním sítě středních škol se tyto spádové oblasti zmenšují a širší záběr jednotlivých gymnázií tak ztrácí význam. Slovanská gymnázia v Brně a Olomouci měla hned po svém vzniku velmi široký okruh své působnosti, Olomouc sváděla studenty ze severní Moravy, Brno z jižní. Poměr studentů bydlících přímo v jednotlivých městech byl velmi nízký a nízký zůstával nejméně do 90. let 19. století v případě Brna, v sondě 1890/91 má Brno již 29,07% studentů z místa ústavu, a do přelomu století v případě Olomouc, roku 1900/01 22,19%. Na obou ústavech má však stále největší zastoupení studentstvo z obcí vzdálených více než 10 km od míst škol. Poměr studentů z místa ústavu a z obcí vzdálených více než 10 km se v obou případech srovnal až před první světovou válkou. Po válce již více či méně výrazně převažuje studentstvo bydlící přímo v Brně a Olomouci; v Brně však počet studentů z širšího okolí nikdy neklesl pod 1/3 všech, což nelze říci o žádném jiném sledovaném ústavu. Brno také jako jediné vykazuje za celé sledované období nadpoloviční většinu studentů z oblastí vzdálenějších 10 km, druhá Olomouc má „jen“ 44% těchto studentů. U všech ostatních škol se tento poměr pohybuje kolem 20% a méně (žádný ústav však nevykazuje zastoupení studentů z širšího okolí pod 10% v průměru za celé sledované období). Na srovnání zastoupení studentů z obcí do 10 km na případě Brna a Olomouce se ukazuje problematičnost sledování této kategorie v dlouhém čase. Jak jsem již vyložil v kapitole o metodologii, kategorie v místě školy zahrnuje i předměstí připojená k těmto obcím zákony z roku 1919. Zatímco na Olomoucku existuje do 10 km od města samotného mnoho obcí, které tímto zákonem připojeny nebyly a tím pádem mají studenti spadající do této kategorie relevantní zastoupení, v okolí Brna najdeme takových obcí jen málo, většina z nich v této vzdálenosti totiž k Brnu připojena byla. V důsledku je pak daná kategorie pro
143
Brno málo relevantní a málo zastoupená. 490 Reálně jde o zastoupení v řádu jednotek procent, maxima bylo dosaženo na konci sledovaného období, tj. ve školním roce 1937/38, kdy z obcí do 10 km studovalo v Brně necelých 10%, průměr za celé sledované období však činí jen 5,26%. Naopak v Olomouci studenti této kategorie představují přibližně 1/5 studentů v 19. století, ¼ v době před a po první světové válce, k poklesu dochází až během 20. a 30. let. Přerovský ústav bezprostředně po svém vzniku vykazoval rovnoměrné zastoupení ve všech třech stanovených kategoriích, jen mírně převažovalo studentstvo z širšího okolí nad 10 km. Na počátku 80. let tvořili tito studenti již 50%, ale následně došlo k prudkému poklesu a Přerov nejpozději od přelomu století měl status ústavu lokálního významu. Ani v 70., ani v 80. letech přitom nemůže šíří okruhu svého vlivu soupeřit s Brnem nebo s Olomoucí. Z českých gymnázií zakládaných v 90. letech 19. století se Zábřeh profiluje jako ústav sloužící českému obyvatelstvu v blízkém okolí města, tj. do 10 km, jejich zastoupení nikdy nekleslo pod 50% a v průměru činilo za celé sledované období 54,34%. Ukazuje se tak silné české zázemí města, zatímco ve městě existovala česko-německá rivalita. Studenti ze Zábřehu samotného se výrazně zapojili až postupně, po vzniku republiky představují 30-40%. Naopak původně třetinové zastoupení studentů z širšího okolí rychle klesalo a v průměru za celé sledované období představuje 17,51%. To je dáno nejen již zmiňovaným zahušťováním školské sítě, ale také tím, že okolní soudní okresy měly větší zastoupení německého obyvatelstva než soudní okres Zábřeh. České gymnázium v Kyjově se od počátku profilovalo jako ústav sloužící místním a studentům z blízkých obcí. Zastoupení studentů z širšího okolí se pohybovalo zpravidla okolo 12-13%, výjimku představuje jen rok 1910/11, kdy tito tvořili téměř 1/5 všech studentů, a rok 1937/38, kdy naopak došlo k poklesu na pouhých 8%. Až do 20. let se zastoupení místních studentů pohybovalo okolo 1/3, následně kleslo na něco přes ¼ a naopak se zvýšil poměr studentů z blízkého okolí. Boskovické české gymnázium, založené přesně na přelomu 19. a 20. století, hrálo podobnu roli jako Kyjov, studentstvo z obcí vzdálených více než 10 km představovalo průměrně za celé sledované období jen 14%, ½ tvořili studenti z blízkého okolí Boskovic a něco přes 1/3 studenti ze samotného města. Takto se ústav profiloval po celou dobu, nelze pozorovat výrazné změny v zastoupení jednotlivých kategorií. U dalších sledovaných lokalit v kategorii „do 10 km“ najdeme obce, které k nim byly připojeny až po druhé světové válce. 490
144
Ze tří českých gymnázií vzniklých v Československu ve školním roce 1919/20 se břeclavské ukazuje jako to s nejmenším záběrem v širším okolí, průměrně za celé sledované období jde jen o 13,4% studentů. Studenty z města a blízkého okolí pak reprezentuje, každou z kategorií, 40-45%. Jihlava a Znojmo se proti Břeclavi profilují trochu odlišně. Studenti reprezentující širší okolí představují v obou případech přibližně 20%. Oproti Břeclavi je zde však také výrazně silnější zastoupení studentů ze samotného města, ve Znojmě téměř 67%, v Jihlavě necelých 59%, naproti tomu z blízkého okolí nepochází v průměru za celé období ani 1/5 všech studentů. Zřetelně se tak projevuje odlišný charakter zázemí těchto tří měst, zatímco okolí Břeclavi je české a tvoří velký rezervoár potenciálních studentů, německé okolí Znojma a Jihlavy se ukazuje ve vysokém zastoupení studentů ze samotných měst a z vyššího zastoupení studentů z obcí vzdálených více než 10 km. Dlouhodobé trendy ukazující se během sledovaného období 1870–1938 potvrzují předpokládaný vývoj; 1) dochází k úbytku studentů z obcí vzdálených více než 10 km (Brno: 84,35% → 32,05%; Olomouc: 72,86% → 10,55%; Přerov: 37,50% → 7,57%); 2) dochází k přibývání studentů z místa školy (Brno: 13,79% → 58,16%; Olomouc: 7,09% → 75,55%; Přerov: 31,25% → 65,22%). Také výsledky mladších ústavů do velké míry potvrzují tyto trendy, existují však výjimky.491 Vývoj počtu studentů z obcí do 10 km od lokality školy nemá jednoznačné směřování, u některých lze sledovat stabilní zastoupení po celé sledované období.492 Komparace s prací Petra Kadlece je v případě sledování vzdálenosti bydliště rodičů od místa školy možné jen obtížně, jelikož kritéria jednotlivých kategorií jsou v důsledku sledování různě dlouhých časových úseků odlišná. Kadlecovy kategorie nejsou konstruovány k roku 1919 jako v případě kategorií užitých v této práci, především pro Olomouc tak vzniká problém, že kategorie v místě školy užívaná zde se kryje s touto kategorií užívanou Kadlecem, ale také s velkou částí jím definované kategorie do 10 km. Přes tyto nedostatky se pokusím o alespoň částečné srovnání výsledků. Výsledky obou studií ukazují mimořádně velký význam českého olomouckého gymnázia v 19. století, kdy gymnasiální síť stále nedosahovala potřeb a poptávky ze strany českého národa. Podobnou roli hraje také brněnské slovanské gymnázium a po určitou Např. u Jihlavy a Znojma je rostoucí zastoupení studentů z obcí vzdálených více než 10 km dáno specifickými podmínkami blízkého okolí, tj. již zmiňovanou přítomností německého obyvatelstva. U Boskovic a Kyjova zase sledujeme klesající poměr studentů z města v důsledku rostoucího zastoupení studentů z blízkého okolí. 492 Např. u Přerova, Boskovic a Jihlavy, částečně také Zábřehu. 491
145
dobu i české gymnázium v Opavě. 493 Toto mimořádné postavení dokládá také srovnání s německým protějškem v Olomouci, německé gymnázium bylo proti českému ústavu výrazně více spojeno s místním, tj. převážně německým, obyvatelstvem.494 Podobně obě práce hodnotí také roli přerovského gymnázia, jde o ústav spíše lokálního charakteru. Mezi výsledky výzkumů lze však pozorovat i jeden výraznější rozdíl. Zatímco Kadlec uvádí pro první polovinu 90. let zastoupení studentů ze samotného města 48%,495 v mém šetření v sondě pro školní roku 1890/91 jde o pouhých 37,3%. Pro období před první světovou válkou se však data liší již méně, Kadlec konstatuje 93% studentů z města a blízkého okolí,496 má sonda pro rok 1910/11 udává necelých 89%. Kadlecovy výsledky tak vykazují poněkud silnější orientaci na lokální úroveň, ve své podstatě však vyznění obou studií koresponduje. Z porovnání dalších ústavů vyplývá, že české reálné gymnázium v Hranicích plnilo podobnou roli jako české ústavy v Kyjově a Boskovicích, studenti jsou zde rekrutování především z místa školy a blízkého okolí. České střední školy v Moravské Ostravě se svou profilací podobají zase gymnáziu v Zábřehu, své studentstvo získávají z blízkého okolí města, které je více české, než ze samotného místa školy odkud pochází studentů výrazně méně. 8.2 Vyznání studentů Korektní analýza a interpretace dat je možná vždy jen na základě srovnávání částí a celků. Pro poznání skutečného významu analýzy vyznání studentů je proto nezbytné zařadit výsledná data do celkového kontextu, tj. do náboženské situace na Moravě a v Předlitavsku, respektive v Československu, přihlédnout je samozřejmě třeba také k případným lokálním specifikům. Moravské obyvatelstvo se vyznačovalo naprosto dominujícím římským katolictvím. Po celé sledované období bylo procentuelní zastoupení katolíků na Moravě vždy vyšší než procentuelní zastoupení katolíků v Předlitavsku i později v Československu. Až do roku 1918 reprezentovali katolíci 95% moravské populace, mezi obyvatelstvem celého Předlitavska přitom disponovali přibližně 90%. České katolictví bylo do velké míry ryze formální a vlažné, především ve městech;497 v menších společenstvích malých obcí byly 493
Kadlec, P.: 2012, s. 182-183. Srovnej s tímtéž, s. XXII – XXIV, Tab. 69 a 70. 495 Tamtéž, s. 183. 496 Tamtéž. 497 Kořalka, J.: 1996, s. 87. 494
146
náboženské úkony často vynucovány autoritou duchovního.498 Tento tlak částečně polevil až po vzniku republiky, i na Moravě sice dochází k módnímu odlivu pod heslem „Pryč od Říma“, ale v roce 1930 katolíci stále čítají téměř 86%, zatímco celostátně pouze ¾ obyvatel. Popularita nové Československé církve husitské sice pomalu rostla, ale zůstávala pod celorepublikovým průměrem a na počátku 30. let představovala přibližně 4,5%. Evangelické denominace zastoupují v době monarchie na Moravě necelá 3% populace, i tak ale jde o větší zastoupení, než činí evangelíci v celém Rakousku. Jiná situace panuje v republice, zde evangelíci mají mezi 7–8%, na Moravě sice poměr rostl, ale zdaleka nedosahoval celostátního průměru. Podobná situace se ukazovala také u bezvěrců, jejich zastoupení na Moravě bylo výrazně nižší než v Československu jako celku. Židovské obyvatelstvo je v zemi zastoupeno jen minimálně, za monarchie okolo 2%, za republiky dochází k poklesu až k 1% na počátku 30. let. Oproti celostátnímu poměru je moravských židů vždy méně.499
Machačová, J. – Matějček, J.: 1998, s. 82. Vedle srovnání na úrovni země a státu lze užít i dat pro české země jako celek. Za Rakouska - Uherska jsou katolíci zastoupeni přibližně 95%, evangelíci 3–3,5% a židé mezi 1–2%, počet bezvěrců se pohybuje do 1%; v době československé první republiky disponují české země kolem 80 % katolíků, 4% evangelíků, z toho Českobratrská církve evangelická má 2,5%, počet příslušníků Československé církve husitské rostl od 5 % do necelých 8%. Židé představovali necelé 1% a občané bez vyznání mezi 7–8%; viz Srb, V.: 2004, s. 160 a 161, Tab. 9.2 a 9.3. 498 499
147
Tabulka č. 66: Rozdělení obyvatelstva Moravy, Předlitavska a Československa podle vyznání 1869–1930 (v %)500 Rok 1869 1890 1910 1921 1930502
Římskokatolické Předlitavsko Morava /Československo 95,1 91,9 95,3 91 95,4 90,8 90,92 76,29 85,88 73,54
Československé (husitské) Předlitavsko Morava /Československo X X X X X X 2,32 3,86 4,53 5,39
Evangelické501 Předlitavsko Morava /Československo 2,8 1,7 2,7 1,8 2,8 2,1 3,23 7,27 4,89 7,67
Židovské Předlitavsko Morava /Československo 2,1 4,1 2 4,8 1,6 4,6 1,43 2,6 1,16 2,42
Bez vyznání Předlitavsko Morava /Československo X X X X X X 1,84 5,32 2,95 5,8
Sestaveno na základě Kadlec, P.: 2012, s. 196, Tab. 18; Československá statistika, sv. 9, řada VI., sešit 1, …, Praha 1924, s. 84, Tab. 84; Československá statistika, sv. 98, řada VI., sešit 2,… ,Praha 1934, s. 51*, Přehled 47 a 48. 501 Z celkového zastoupení evangelíků měla Českobratrská církev evangelická v roce 1921 2,7% na Moravě a 1,7% v ČSR, v roce 1930 2,6% na Moravě a 2% v ČSR. 502 Data pro Moravu jsou za rok 1930 uváděna pro Moravu a Slezsko dohromady, jelikož v roce 1928 došlo jejich spojením k vytvoření Moravskoslezské země. 500
148
Vedle srovnání s celou populací lze výsledky výzkumu srovnat také s náboženskou strukturou gymnazijního studentstva. Největší zastoupení měli katoličtí studenti v Předlitavsku hned na počátku sledovaného období, konkrétně v roce 1873, a to 85,5%. Postupně však jejich podíl klesal a ve školním roce 1910/11 měli již jen 70%. Zastoupení evangelíků se pohybovalo kolem 2,5%, jen před první světovou válkou se vyhouplo k 3%. Židé byli pravidelně zastupováni přibližně 13-16%.503 V Československu na všech všeobecně vzdělávacích středních školách
504
ve
školním roce 1933/34 studovalo 70,8% katolíků, 9% evangelíků, 7,5% příslušníků Československé církve husitské, 6,4% židů a 5,9% studentů označujících se jako bez vyznání. Ve stejném roce v Moravskoslezské zemi studovalo na všeobecně vzdělávacích středních školách 78% katolíků, 5,7% evangelíků, 6,9% příslušníků Československé církve husitské, 4,5% židů a 4,4% studentů bez vyznání. 505 I zde se ukazuje, že Morava byla oproti celorepublikovému průměru více katolická. Z anlyzovaných dat jednoznačně vyplývá náboženská homogenita českých gymnázií v době monarchie. Pouze v jediném případě kleslo zastoupení katolíků do roku 1920 pod 90%, a to v Boskovicích v sondě 1910/11. Druhou školou „na hraně“ byl Přerov. V ostatních případech se zastoupení katolíků zpravidla pohybovalo mezi 95-100%, což potvrzuje tezi Petra Kadlece o výrazné dominanci katolického vyznání na českých středních školách.506 Vybočující postavení Boskovic, Přerova a částečně i Kyjova je dáno lokálními okolnostmi. V Boskovicích se projevovala 8,5% menšina evangelíků sídlící v soudním okrese kolem roku 1900. Z těchto obyvatel se rekrutovalo ve školním roce 1900/01 5% studentů boskovického českého gymnázia, v roce 1910/11 dokonce 7,9% studentů. Jde přitom o zdaleka nejvyšší zastoupení evangelíků na české škole v době monarchie, maxima na
Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2:… 1881/82, s. XV.; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/91, s. VII.; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, s. VII.; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/11, s. 8*; Wolfdiether Bihl uvádí přesnější počet židů 13– 14%, z toho největší zastoupení měli židé na Bukovině, a to 44,2%, na Moravě pak 11% a v Čechách 9,5%; viz Bihl, W.: Die Juden (Schul- und Bildungswesen), In: Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/2: Die Völker des Reiches, Wien 1980, s. 922-927, zde s. 924. 504 Zde jsou započítány všechny typy gymnázií a reálky a to všech jazyků vyučovacích; započítány nejsou učitelské a odborné učitelské ústavy. 505 Spočítáno na základě Neuhöfer, R.: 1933, s. 69, Tab. XXXVIII. 506 Kadlec, P.: 2012, s. 211; stejné výsledky jsou konstatovány i v absolventských pracích studentů Filozofické fakulty Ostravské univerzity, viz Kolářová, K.: 2008, Příloha: Tab. 14; Kubaníková, J.: 2003, Tabulky a grafy: Tab. 27. 503
149
jiných sledovaných školách nepřesahovala 3,3% 507 a většinou se pohybovala do 1%. Výrazným zastoupením evangelíků se tak boskovický ústav podobal spíše německým středním školám z doby před první světovou válkou, ani ty však zpravidla nedosahovaly tak vysokých hodnot. 508 Evangeličtí studenti pocházeli ze soudního okresu Boskovice, nikoliv však z města samotného, jejich obcovací řečí byla čeština, pocházeli především z rolnického prostředí. Druhým specifikem města Boskovic byla výrazná židovská menšina čítající v roce 1900 15% obyvatel obce. Z jejích řad sice na škole studuje výrazně méně studentů než v případě evangelíků, v roce 1900/01 2,5% a 1910/11 4,65%, na české poměry v Předlitavsku jde i tak o poměrně výraznou výjimku. Nadprůměrné zastoupení židovských studentů se ukazuje také v případě Přerova a Kyjova. Situaci v Přerově detailně analyzuje Kadlec.509 Kromě obecného konstatování o výjimečném postavení židovského studentstva v Přerově, obě práce potvrzují také dílčí poznatky, především, že drtivá většina z židů studujících na škole pocházela ze samotného města, že pocházeli převážně z rodin obchodníků a že až do přelomu 19. a 20. století mezi nimi převažovala náklonnost k německému jazyku a kultuře. Jediné upřesnění je třeba dodat k otázce, kdy židé začínají na přerovském gymnáziu ubývat. Kadlec vykazuje vysoké zastoupení židů především pro 1. polovinu 90. let, což odpovídá výsledkům mé sondy pro školní rok 1890/91, tj. přibližně 10% zastoupení. Jeho další sonda se však týká až období před první světovou válkou, takže nemůže postihnout fakt, že ještě ve školním roce 1900/01 na ústavu studuje téměř 9% studentů židovského vyznání. K poklesu tedy dochází až v první dekádě 20. století. V této souvislosti je třeba zmínit, že již v 90. letech 19. století se snížil počet židovských obyvatel ve městě z 621 na 404, tj. z přibližně 3,5% na 2%, na návštěvnosti školy se to však projevilo snížením o necelé 1%. Také Kyjov se vyznačoval výrazným zastoupením židů mezi studenty, pro školní rok 1900/01 4,69 % a 1910/11 7,19 %. Jejich zastoupení v populaci obce sice rychle klesalo, na počátku 80. let 28%, na přelomu století 14,5%, v roce 1930 7%,510 ale až do poloviny 90. let 19. století de facto řídili město. Po zrušení německého a zřízení českého gymnázia části z nich nezbylo nic jiného, než začít navštěvovat právě český ústav. Minimálně do konce monarchie se přitom většinově hlásí k německé obcovací řeči.
Jde o údaj pro brněnské české gymnázium ve školních letech 1880/81, 1890/91 a 1910/11. Olomoucké německé gymnázium mělo zastoupení evangelíků před světovou válkou 5,3%, olomoucká německá reálka 4,5%, německá reálka v Moravské Ostravě 7% a jen německé gymnázium v Hranicích 8,3%; viz Kadlec, P.: 2012, s. XLIV, Tab. 93. 509 Tamtéž, s. 211–213, XLII-XLIV, Tab. 91–93. 510 Vypočítáno na základě Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: 1982, s. 295. 507 508
150
Podobně jako v Přerově a Boskovicích platí, že pocházeli přímo z města samotného a že se profesně profilují především jako obchodníci, hostinští a drobní podnikatelé. Při porovnání českých všeobecně vzdělávacích středních škol s jejich německými protějšky nezbývá než souhlasit s Petrem Kadlecem, že německé se vyznačují mnohem větší náboženskou heterogenitou. Zastoupení židovského a evangelického vyznání mezi německými studenty bylo zpravidla mnohem vyšší než mezi českými. Snaha o únik před segregací, snaha o asimilaci, snaha o sociální vzestup, to vše vedlo židy k přijetí strategie sociálního vzestupu skrze vzdělání. Je naprosto evidentní, že zastoupení židů v procesu vyššího vzdělávání je výrazně vyšší než jejich zastoupení v celé společnosti. 511 Židé si přitom tradičně volili vzdělání v podobě dominující kultury a ta byla v českých zemích stále ještě německá. I když můžeme pozorovat, že se židé postupně přeorientovávají na kulturu českou s tím, jak český národ získával stále větší politický, hospodářský a kulturní význam, šlo o dlouhodobou proměnu postojů. 512 Velmi záleželo také na dané lokalitě, zatímco v Přerově se reorientace projevovala již od přelomu 19. a 20. století, v Kyjově výrazněji až ve 20. letech a v Boskovicích dokonce až v sondě pro školní rok 1937/38. V tomto případě se všichni studující židé deklaratorně přihlásili k československé národnosti, což lze jistě chápat jako projev strachu z německého antisemitismu a vyjádření loajality ke stále více ohroženému československému státu. Celkově shrnuto pro dobu do roku 1918, zastoupení katolíků na vybraných školách odpovídalo až na výjimky struktuře obyvatelstva Moravy a často ho i převyšovalo, ve srovnání s obyvatelstvem celého Předlitavska pak katolíci na školách jednoznačně převažovali. Ještě výraznější převaha se pak ukazovala při komparaci s katolickými K tématu židovské nadreprezentace ve vyšším vzdělávání se věnuje řada zahraničních autorů. Steven Beller zkoumal situaci na vídeňských gymnáziích, dle jeho zjištění představovali židovští gymnazisté až 30% všech německých studentů ve Vídni, pocházejí přitom především z liberálně buržoazního prostředí (z rodin lékařů, právníků, finančníků, obchodníků atd., to do určité míry souhlasí s výsledky socioprofesní analýzy židů studujících na českých gymnáziích na Moravě); díky vzdělání se stali součástí ekonomických i kulturních elit rakouské metropole; viz Beller, S.: 1990, s. 163-175. Gary B. Cohen zkoumá situaci židů v rakouském vzdělávacím systému obecně a zkoumá i jejich postavení na vídeňské univerzitě. Dle něj již na konci 60. let 19. století představovali židé 10% všech studentů gymnázií a reálek v Rakousku, v 80. letech již jejich počet na školách převyšoval počet v populaci, což vedlo k rostoucímu počtu stížností na přítomnost židů v procesu vyššího vzdělávání. Na vysokých školách měli zájem především o svobodná povolání, jejich zastoupení na lékařské fakultě vídeňské univerzity představovalo v 80. letech 55% (!), naopak jejich zájem o učitelství a filozofické fakulty byl poměrně malý; viz Cohen, G. B.: 1987, s. 290-316; Týž: 1990, s. 141-161; Týž: 1996, s. 145, Tab. 4/2; Claudia Huerkamp se zabývala otázkou zastoupení židů mezi univerzitními studentkami v Německu po roce 1908. Z jejího výzkumu vyplývá, že především v počátcích židovské dívky naprosto převažovaly nad dívkami křesťanskými. Výsledek spojuje s demografickou revolucí, tj. s vytvořením modelu rodiny se dvěma dětmi; židé k tomuto modelu přešli dříve než křesťané a tudíž si mohli dovolit své děti podporovat na studiích; viz Huerkamp, C.: 1988, s. 200-222. Židovskou vzdělávací tradicí, motivací a strategií se zabýval Viktor Karady, viz Karady, V.: 1990, s. 209–245. 512 K volbě německé kultury více Cohen, G. B.: 1996, s. 137; ke vztahu židů k Čechům a Němcům v Praze týž: Němci v Praze 1861-1914, Praha 2000, s. 82-5, 171-2. 511
151
studenty v Předlitavsku, na žádné ze sledovaných škol neklesl poměr katolíků pod 85,5%, což odpovídalo poměru katolických studentů v Rakousku v roce 1873, v ještě větším kontrastu se tak sledované školy ocitaly před první světovou válkou. Naopak evangelické studentstvo bylo oproti obyvatelstvu Moravy zpravidla podreprezentováno, jen v ojedinělých případech odpovídalo či dokonce překračovalo poměr evangelíků na Moravě. Stejný závěr platí pro srovnání s evangelickým studentstvem v celém Předlitavsku. Ještě výraznější nepoměr se ukazuje u židovských studentů. Jejich zastoupení na sledovaných školách neodpovídalo ani 2% reprezentaci v celé populaci Moravy, tím méně pak 13-16% zastoupení mezi studenty předlitavských středních škol.513 Náboženská struktura studentů se výrazně proměnila v době první republiky. Katolická dominance sice přetrvávala, ale byla výrazně slabší než před rokem 1918. Velká část společnosti se pod vlivem hnutí „Pryč od Říma“ odklonila od římsko-katolické církve. Ta byla do velké míry vnímána jako příliš konzervativní, „nenárodní“, spojená s teď již padlým habsburským trůnem.
514
Z těchto postojů těžila především nově založená
Československá církev husitská. Vedle ní vznikla také zastřešující evangelická církev spojující tradice augšpurského, helvétského, husitského a českobratrského vyznání, a to Českobratrské církev evangelická. Výrazem svobodného projevu se stalo také odmítání církví jako institucí vůbec a přihlášení se k bezvěrectví, tj. k „nepříslušnosti“ k žádné z existujících a státem uznávaných církví.515 K dokreslení náboženské situace ve vyšším vzdělání dopomohou poznatky ohledně pražských středních škol a univerzit. Evangelické obyvatelstvo představovalo v roce 1900 1,8% obyvatel Prahy a jejích čtyř předměstí, mezi středoškoláky jich však bylo 3%, na českých školách konkrétně 2,2%, přičemž mezi českými Pražany jen 1,5%, na německých školách 4,4%, mezi německými Praženy 3,7%. U židů byla nadreprezentace mnohem výraznější. Celkově představovali 15,8% středoškoláků v Praze, zatímco v populaci jen 6,6%; na českých školách pak 3,3%, mezi Čechy přitom židé představují 3,9%, na německých 40,7%, mezi Němci 38,6%. Přibližně ve stejné době představují židé na české univerzitě 2-3% studentů, na německé však až 2/5 studentů a to především na právech a medicíně. Viz Havránek, J.: 1996, s. 195; Týž: Budování české univerzity a její působení jako centra české vzdělanosti (1882-1918), In: Havránek, J. (Ed.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348- 1918. Díl 3: 1802-1918, Praha 1997, s. 183-206; zde s. 192; Pešek, J. – Míšková, A. – Hlaváčková, L.: Německá univerzita v Praze 1882-1918, In: Havránek, J. (Ed.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1918. Díl 3: 1802-1918, Praha 1997, s. 305-330; zde s. 313. 514 V prvních letech republiky byl český nacionalismus silně protikatolický. Bohumil Zlámal vidí tyto důvody: 1) katolictví bylo příliš spojeno s Habsburky, takže Češi ho vnímali jakou součást poroby; 2) historické kořeny odkazovaly k husitství a Jednotě českobratrské, katolictví bylo spojeno s „pobělohorskou porobou“; 3) katolíci národnostních menšin, především Němci a Maďaři, byli obviňováni z odmítání nového státu; 4) českoslovenští katolíci nebyli připraveni na nový režim, velká část církevní představitelů zůstávala myšlenkově monarchistická a kněžstvo sdílelo politický atavismus; 5) silný vliv mělo spojenectví s Francií, která měla striktní protikatolické zákonodárství, jistou roli mohla hrát také evangelická orientace Charlotty Masarykové a také dřívější protikatolicky psané práce prezidenta Masaryka. Viz Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin VII. Doba československého katolicismu (1918–1949), Olomouc 2010, s. 33–36. 515 K otázce konfesí v nové republice viz Peroutka, F.: Budování státu I, 1918–1919, Praha 1991, s. 268–276; Týž: Budování státu III, 1920, Praha 1991, s. 903. 513
152
Nové poměry se ukázaly hned ve školním roce 1920/21. Kromě Znojma žádný ústav napřekročil hranici 92% katolických studentů. Největší propad lze sledovat u Olomouce a Zábřehu, které byly v době monarchie dokonce největšími koncentráty katolíků vůbec (jejich zastoupení zde nikdy nekleslo pod 98%!), nyní zde však měli katolíci zastoupení naopak nejmenší, 80,5%, resp. 76,6%. Ve školním roce 1930/31 již žádná ze škol nevykazovala více než 87% katolíků, kolem této hranice se pohybovalo Brno a Znojmo. Naopak nejnižší zastoupení měla opět Olomouc a Zábřeh, 72,7% a 68%. Během 30. let pak dochází k dalšímu poklesu, v letech 1937/38/39 se maximum pohybovalo kolem 80% (Brno, Přerov, Boskovice), Olomouc a Jihlava vykazovaly minimum, přibližně 69%. Propad přízně katolické církvi je tak evidentní. Československá církev husitská měla od počátku výrazné zastoupení v Olomouci, Zábřehu a Kyjově. V Olomouci již roku 1930/31 překročila její reprezentace hodnotu 10% a do konce sledovaného období ji následuje také Zábřeh, Kyjov, Jihlava a Znojmo. V žádném ústavu však nebyla překročena hranice 15%. Nejmenší zastoupení měla nová církev v Brně a Boskovicích. Bližší určení věřících nové církve je problematické, ukazuje se, že rekrutace probíhala napříč celou společností. Jen s obtížemi lze nalézt nějaké společné rysy. Asi nebude překvapující, že všichni stoupenci Československé církve husitské se hlásí k české národnosti, jde koneckonců o národní církev. 516 Z hlediska socioprofesního zařazení se složení odvíjí od charakteru zkoumaných lokalit, přesto se zdá, že jádro věřících tvořili především státní zaměstnanci. Učitelé a středoškolští profesoři a úředníci všech úrovní se vyskytovali ve zvýšené míře ve všech lokalitách, výrazně zastoupeny byly také nižší a střední kádry zřízenců a zaměstnanců, někde se ve větší míře objevovalo také dělnictvo, jinde rolníci či řemeslníci. Evangelické církve, mezi nimi nejsilněji nová Českobratrská církev evangelická, také zaznamenaly růst počtu věřících. Boskovice zůstávaly i po vzniku republiky „největší evangelickou baštou“ (okolo 9%), výrazné posílení lze pak zaznamenat především v Zábřehu (v průměru za první republiky 8,7%). V roce 1920/21 se k těmto stabilním lokalitám přidává také Olomouc s 6%, následně zde však poměr klesl, naopak v sondách 1930/31 a 1937/38/39 se nad 5% zastoupení dostali evangelíci v Jihlavě. Nejčastěji se hodnota pohybovala kolem 3%. Podobně jako u Československé církve husitské se ukazuje, že věřící pocházejí z různých společenských vrstev, nelze zde identifikovat ani skupinu, která by tvořila jádro věřících.
516
Zde je také třeba brát ohled na národnostní složení českých gymnázií, viz níže.
153
Co se týká židovského vyznání, tak na počátku 20. let ještě pokračuje trend z doby monarchie, tj. že největší zastoupení mají Boskovice, Přerov a Kyjov. Nicméně v sondě 1930/31 již Boskovice figurují s hodnotou 1,3% jako škola s druhým nejnižším zastoupením židů! Méně dramatický pokles nastává také v Přerově a Kyjově a židé jsou nejvíce reprezentováni v Olomouci (3,11%) a Jihlavě (4,9%). Jihlava pak disponuje téměř 5% židů i na konci sledovaného období. Je pravděpodobné, že při redukci německého školství v tomto městě po roce 1918, jen připomínám, že Jihlava v době monarchie považovala německé školství za jeden ze základních předpokladů pro udržení německého charakteru města, část židovského studentstva musela přejít na český ústav. Při bližším pohledu na studující židy v Jihlavě přitom zjišťujeme, že až na jeden jediný případ se všichni hlásili k české národnosti. Může jít o projev reorientace na českou kulturu, nebo také jen o pragmatické rozhodnutí při zápisu dítěte do české školy. Socioprofesní charakteristika je pak stejná jako v době monarchie, převažuje především obchod a drobné podnikání, objevují se i advokáti či lékaři, zřídka i úředníci. Poměrně výrazně náboženskou skladbu proměnila možnost nepřihlásit se k žádné z církví, tj. být tzv. bez vyznání. V letech 1920/21 a 1930/31 dominuje této kategorii Zábřeh s 10%, resp. 12,5%. Žádný jiný ústav podobných hodnot nedosahoval. Na počátku 20. let zaznamenává nad 5% již jen v Olomouc a Jihlava. Na počátku 30. let pak měl každý ústav minimálně 3% bezvěrců, na jejich konci dokonce 5% (s jedinou výjimkou Boskovic s 3,16%, což odpovídalo nízkému počtu bezvěrců v boskovickém soudním okrese), většina ústavů se přitom pohybovala na hodnotě 6-8%. Ani zde nelze skupinu věřících přesněji vymezit z hlediska profese a sociálního postavení. Do jaké míry odráží náboženské složení obyvatelstva sledované lokality náboženské složení místního ústavu lze určit pomocí jejich srovnání prostřednictvím statistické funkce korelace. 517 Toto srovnání provádím pro rok 1930/31, kdy proběhlo poslední sčítání lidu před druhou světovou válkou, vyjádřen je tak „nejaktuálnější“ vztah Statistická funkce korelace vyjadřuje vztah mezi dvěma veličinami. Ten může nabývat hodnoty v rozmezí -1 až +1. Hodnota koeficientu -1 značí nepřímou závislost, tedy situaci, kdy rostoucí hodnoty v první skupině znaků odpovídají klesajícím hodnot v druhé skupině znaků. Hodnota koeficientu +1 značí přímou závislost, rostoucím hodnotám v první skupině znaků odpovídají rostoucí hodnoty v druhé skupině znaků a naopak. Koeficient roven 0 ukazuje, že mezi oběma veličinami neexistuje statistická lineární závislost, respektive, že může existovat, ale není prokazatelná. Vysoká míra korelace přitom neprokazuje nutný kauzální vztah mezi oběma veličinami. Pro výpočet byl použit Pearsonův korelační koeficient: 517
n
r
(x
i
x )(y i y )
i 1
n
n
i 1
i 1
(x i x ) 2 (y i y ) 2 154
obou proměnných. Největší míru závislosti vykazuje zastoupení evangelíků, nabývá hodnoty 0,76; také u příslušníků Československé církve husitské pozorujeme vysokou korelaci 0,73. Vztah zastoupení židovského obyvatelstva a židovských studentů na českých školách je již výrazně nižší, hodnota činí 0,44. Tato skutečnost může souviset se situaci, kdy židé stále raději volí německé školy před jejich českými protějšky. Nejmenší vztah závislosti potom sledujeme u studentů bez vyznání, hodnota korelace je jen 0,28.
155
Tabulka č. 67: Rozdělení studentů podle vyznání ve sledovaných lokalitách a ústavech 1930/31 (v %) Římskokatolické Brno Olomouc518 Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice519 Jihlava Znojmo
518 519
Lokalita 76,42 71,9 79,42 83,21 64,42 86,46 83,61 83,4
Ústav 86,42 72,73 81,07 67,91 81,33 82,43 76,08 85,09
Československé (husitské) Lokalita Ústav 4,15 3 12,93 11,72 5,67 5,87 4,48 6,98 16,65 8,22 0,72 4,39 4,25 6,63 6,71 7,31
Evangelické Lokalita 3,98 3,92 2,76 5,79 4,51 8,67 3,74 2,5
Politický okres město Olomouc Soudní okres Boskovice
156
Ústav 3,16 4,55 3,2 10,7 3,78 8,78 6,34 2,92
Židovské Lokalita 4,15 3,31 1,21 0,48 7,08 1,5 3,3 2,61
Ústav 2,36 3,11 1,6 1,4 2,67 1,35 4,9 1,17
Bez vyznání Lokalita 6,55 4,39 10,09 5,47 7,21 2,65 5,1 3,92
Ústav 5,06 5,26 6,93 12,56 3,78 3,04 5,76 3,22
Při celkovém pohledu na vývoj po roce 1918 lze konstatovat, že proti celé moravské (od roku 1928 moravskoslezské) společnosti (86%) je průměr katolíků na školách nižší o přibližně 6%. Ve srovnání s celorepublikovým průměrem obyvatelstva (73,5%) je tomu právě naopak. Komparace studentů všech všeobecně vzdělávacích středních škol v republice pro školní rok 1933/34 (70,8%) a průměru sondy pro léta 1937/38/39 ukazuje, že i mezi studenty samotnými mají sledované ústavy o 5% větší zastoupení katolíků. Co se týká nové Československé církve husitské, průměrně za 20 let první republiky představovali její příslušníci 6,6% všech studentů na sledovaných ústavech, což převyšuje zastoupení mezi obyvatelstvem Moravy na počátku 30. let (4,5%) a dokonce i celorepublikový stav (5,4%). I při komparaci se všemi republikovými středními školami roku 1933/34 (7,5%) a průměrem sondy 1937/38/39 (9,6%) se ukazuje, že sledované školy mají vyšší zastoupení nové církve než je obvyklé. Srovnání evangelíků jak na počátku 20., tak na počátku 30. let vykazuje vyšší reprezentaci na sledovaných ústavech (4,4%, resp. 5,4%) proti obyvatelstvu Moravy (3,2%, resp. 4,9%), školy však nedosahují hodnot obyvatelstva celé republiky (7,2%, resp. 7,8%), ani všeho středoškolského studentstva z roku 1933/34 (9%). Podobnou situaci vidíme také mezi židovskými studenty, jejich zastoupení na sledovaných školách (2%, resp. 2,3%) převyšuje zastoupení
mezi
obyvatelstvem
Moravy
(1,4%,
resp.
1,2%),
přibližuje
se
celorepublikovému poměru populace (2,6%, resp. 2,4%), ale proti všem studentům židovského původu v roce 1933/34 (6,4%) jde přibližně jen o třetinu. Také studenti bez vyznání ve sledovaných ústavech (4,6%, resp. 5,7%) výrazně převažují nad nevěřícími mezi Moravany (1,8%, resp. 2,9%) a zvláště na počátku 30. let odpovídají celorepublikovým poměrům (5,3%, resp. 5,8%) i stavu mezi všemi středoškolskými studenty v republice v roce 1933/34 (5,9%).520 Na závěr přehledu vývoje po roce 1918 se podívejme na situaci studentů všech všeobecně vzdělávacích škol v Moravskoslezské zemi ve školním roce 1933/34, data jsou
Na pražských středních školách bylo roku 1930 mezi studenty 6,1% evangelíků, mezi Pražany jen 5,6%, židů pak 8% mezi studenty a 4,5% mezi Pražany. K Československé církvi husitské se hlásilo 9,5% studentů, zatímco mezi Pražany 10–15% (dle sčítání lidu 1921 a 1930), podobně bezvěrců mezi studenty bylo v roce 1926 0,2%, zatímco mezi Pražany 19%; z výše uvedených čísel Jan Havránek vyvozuje, že odklon od katolické církve se týkal především vrstev, které neaspirovaly na vstup mezi inteligenci. Tento postulát je však v protikladu s výsledky mého výzkumu (viz výše) a jeho platnost bude třeba do budoucna ověřit. Viz Havránek, J.: 1996, s. 198–199; na české univerzitě došlo mezi léty 1900 a 1920/21 k poklesu zastoupení katolíků z 95% na 51,4%! Příklon k bezvěrectví se ukazuje jako dočasný, v roce 1920/21 se k němu hlásilo 18,8% studentů, ale v roce 1934/35 jen 11%. Postupně rostlo zastoupení Československé církve husitské a to až k 8%. Počet židů vzrostl z 3,7% v roce 1919/20 na téměř 15% na počátku 30. let, jedním z důvodů bylo zavedení numeru clausu na vysokých školách v některých evropských zemích. Viz Havránek, J.: 1998, s. 1960; zde s. 27–28. 520
157
výsledkem práce Rudolfa Neuhöfera z publikace Patnáct let středního školství. Jubilejní reliéf, 521 ve srovnání s průměrem výsledků sond 1930/31 a 1937/38/39.
1933/34 78 % 6,9 % 5,7 % 4,5% 4,4 %
Vyznání Římskokatolické Československé (husitské) Evangelické Židovské Bez vyznání
1930/31 + 1937/38/39 77,3 % 8,2 % 5,2 % 2,3% 6,4%
Když opomineme skutečnost, že se řady dat časově ne zcela kryjí, největší rozdíl mezi
oběma
spočívá
v tom,
že
Neuhöfer
zkoumá
všechny
studenty
všech
moravskoslezských středních škol, tj. i německých a polských. Zatímco u výsledků katolíků a evangelíků se tento rozdíl neprojevuje, u Československé církve husitské již vidíme větší zastoupení ve prospěch mého výzkumu, tj. výhradně českých škol, oproti výzkumu všech škol. Také studenti bez vyznání se liší 2% ve prospěch českých studentů. Větší zastoupení bezvěrectví mezi českými studenty přitom potvrzují i další výzkumy. 522 Největší rozdíl se však ukazuje tradičně u židovských studentů. Tento jev je dán skutečností, že židé nadále navštěvují spíše německé než české školy. V roce 1933/34 na německých školách v Moravskoslezské zemi studuje 8,3% židů, zatímco na českých jen 3,2%.523 Z pohledu na celé sledované období 1870–1938 z hlediska vyznání studentů vidíme jako výrazné dělítko právě vznik republiky. Do roku 1918 lze mluvit o velké homogenitě vyznání, kdy jednoznačně dominuje katolicismus. Existence ústavů s větším zastoupením evangelíků (Boskovice) či židů (Boskovice, Kyjov, Přerov) byla dána místními podmínkami. Po roce 1918 se situace změnila, pod vlivem vzniku republiky a její do velké míry protikatolické orientace došlo k posílení jednak národní církve, jednak evangelických vyznání, jednak k úplnému odklonu od zavedených církví. Výrazně se neproměnilo jen zastoupení židů. Změna souvisí jednoznačně s uvolněním náboženské politiky na školách. Bohoslužby, pobožnosti, zpovědi, přijímání či biřmování, ve všech těchto náboženských úkonech byla zavedena dobrovolnost žactva i učitelstva, přestaly být integrální součástí 521
Neuhöfer, R.: 1933. Odklon českého studentstva od katolictví potvrzují i výzkumy pro česká gymnázia v Chomutově (pokles katolictví až na 56,12 %, nahrazováno je především bezvěrectvím a novými českými církvemi), Vysokém Mýtě (pokles až na 43,6 % na konci 30. let, 20-25 % zastoupení československé církve husitské, mezi 11-17 % také bez vyznání) a Domažlicích (pokles na 75 %). Naopak německé školy v chomutovském okrese, Lanškrounu a Stříbře si udržují vysoký poměr katolických studentů (všude přes 90 %); Macková, M.: 2002, s. 40; Mertová, K.: 2002, s. 98, Tab. 43; Steinbachová, V.: 2001, s. 149, Tab. 9. 523 Spočítáno na základě Neuhöfer, R.: 1933, s. 69, Tab. XXXVIII. 522
158
náboženské výchovy, účast či neúčast na nich již neměly mít vliv na klasifikaci. Prozatím nezodpovězenou otázkou zůstává, jak se jednotlivé ústavy s touto novou svobodou dokázaly vyrovnat. Není jasné, proč někde došlo k proměně skladby studentstva zvolna, především v Brně či Přerově, a jinde náhlé. Nejvýrazněji je změna viditelná u ústavů v Olomouci a Zábřehu. Domnívám se, že tento rozdíl by mohl souviset s postavením ústavu v dané lokalitě, ústavy nějakým způsobem ohrožené se snažily působit co nejloajálněji státu, což se navenek mohlo projevovat i deklarací „pravé“, tj. římskokatolické víry. Naopak ústavy, které se nijak ohroženy necítily, si mohly dovolit větší náboženskou toleranci. V Zábřehu, kde české gymnázium čelilo do roku 1918 silnému tlaku ze strany Němců a jeho existence závisela zcela na vůli státu, vidíme prakticky 100% katolický ústav; podobná situace existovala i v Olomouci, kde musel ústav čelit nepřátelství radnice. Ve chvíli, kdy byl tento vnější tlak zrušen, se obě školy ukazují jako nábožensky velmi tolerantní.
8.3 Mateřský jazyk / Národnost studentů Pakliže skladba studentů z hlediska vyznání odpovídala do určité míry složení společnosti, v případě mateřského jazyka či přesněji národnosti studentů byla situace odlišná. Tento fakt souvisí s různou úrovní vývoje školství jednotlivých národů monarchie a následně i v Československu. Mezi strukturou obyvatel, počtem studentů na českých a německých školách, počtem českých a německých studentů a také národnostním složením českých a německých škol tak panují značné rozdíly.524
Mezi pražskými středoškoláky bylo v roce 1874/75 51% studentů německých škol a 49% studentů českých škol, na německých školách přitom studovalo 25,4% Čechů, zatímco v českých jen 0,7% Němců. V roce 1900/01 je mezi pražskými středoškoláky 73,4% Čechů a 26,3% Němců, Němci přitom tvořili v pražské populaci jen 7,5% obyvatel. Viz Havránek, J: 1996, s. 187. 524
159
Tabulka č. 68: Rozdělení obyvatelstva Moravy, Předlitavska a Československa podle obcovací řeči/národnosti 1880–1930 (v %)525 Rok 1880 1890 1900 1910 1921 1930527
Česká526 Předlitavsko Morava /Československo 70,4 23,8 70,3 23,3 71,4 23,2 71,8 23 78 65,5 74,1 66,9
Německá Předlitavsko Morava /Československo 29,4 36,8 29,4 36 27,9 35,8 27,6 35,6 20,9 23,4 22,9 22,3
Morava 0,22 0,29 0,74 0,63 1,1 3
Jiná Předlitavsko /Československo 39,4 40,7 41 41,4 11,1 10,8
České obyvatelstvo Moravy představovalo do roku 1918 přibližně 70%, německé pak necelých 30%, ostatní národy zde byly zastoupeny jen minimálně. Po vzniku samostatného Československa se české zastoupení ještě posílilo a dosáhlo téměř 80% v roce 1921. Naopak zastoupení Němců kleslo až na 1/5 všech Moravanů, v porovnání s celou republikou zde žilo Němců méně. Údaje pro rok 1930 komplikuje fakt, že v roce 1928 byly Morava a Slezsko spojeny do Moravskoslezské země, takže se zde oproti dřívějšímu období vyskytuje určité zkreslení, které se projevuje poklesem národnosti české a vzrůstem zastoupení národnosti německé a jiné, tj. především polské. Češi však v novém správním útvaru stále představovali přibližně ¾ obyvatelstva.528 Počtu Čechů v moravské společnosti v době monarchie nedosahoval ani počet studentů na českých ústavech, ani počet českých studentů vůbec. Studenti na českých gymnáziích čítali na počátku 80. let přibližně 30% moravských studujících, zatímco všichni čeští studenti na Moravě představovali ve stejné době přes 50% moravských studujících. Velký rozdíl je dán jednak faktem, že ještě stále existují utrakvistické ústavy, kde Češi studují a nemohou tak být započítáni mezi studenty českých škol, jednak tím, že Češi masivně navštěvují i německé školy. Od počátku 90. let již sledujeme určité narovnání vztahu mezi počty studentů na školách českých a německých a mezi počty českých a německých studentů. Oba ukazatele pro školní rok 1910/11 udávají hodnotu kolem 60% pro studenty českých škol a české studenty a 40% pro studenty německých škol a německé studenty. Ukazuje se tak, že drtivá většina gymnazistů obou národů již Sestaveno na základě Urbanitsch, P.: 1980, s. 38, Tab. 1; Československá statistika, sv. 9, řada VI., sešit 1,…, Praha 1924, s. 70*, Tab. 65; Československá statistika, sv. 98, řada VI., sešit 2,…, Praha 1934, s. 46*, Tab. 36. 526 Po roce 1918 je zde započítávána i národnost slovenská, protože vzniká koncept čechoslovakismu. 527 Data pro Moravu jsou za rok 1930 uváděna pro Moravu a Slezsko dohromady, jelikož v roce 1928 došlo jejich spojením k vytvoření Moravskoslezské země. 528 Úhrnem v celých českých zemích představovali Češi do roku 1918 kolem 62%, Němci kolem 35%. V roce 1930 potom česká národnost vykazuje pro Čechy, Moravu a Slezsko 68,4%, německá 29,5%. Viz Srb, V.: 2004, s. 130–131, Tab. 8.1, 8.2. 525
160
studuje na vlastních národních ústavech. 529 Při celkovém pohledu na středoškolské studentstvo Předlitavska se dokonce ukazuje, že podíl českých studentů je vyšší, než podíl české populace na celkové populaci monarchie, na přelomu století čeští studenti představovali 26,4% všeho rakouského středoškolského studentstva, zatímco Češi necelých 24% populace. O deset let později však již tento stav neplatil, díky rozvoji školství v Haliči v první dekádě 20. století poměr českých studentů klesl na 22,9%; Němci si svůj náskok udrželi až do konce monarchie a ve školním roce 1909/10 představovali 41,6% studentů proti 35,6% obyvatel.530 Tabulka č. 69: Rozdělení moravských studentů gymnázií všech typů podle návštěvnosti ústavů dle vyučovacího jazyka a dle obcovací řeči/národnosti 1881–1937 (v %)531 Rok 1881/82532 1890/91 1900/01 1910/11 30. léta533
Na ústavech Českých Německých 29,74 60,36 46,96 53,04 59,86 40,14 58,96 41,04 79,71 20,29
Obcovací řeč/národnost Česká Německá 53,34 46,47 52,91 47 62,18 37,66 60,39 39,2 72,98 25,36
Změny v době republiky se samozřejmě promítly do složení studentů škol jednotlivých národů i do národnostního složení studentů samotného. Výsledky v mém výzkumu jsou však poněkud zkresleny třemi faktory, a proto je třeba k nim přistupovat s jistou opatrností. Především, údaje o studujících na ústavech jsou dány pouze pro Moravu, zatímco údaje o národnosti studentů platí pro Moravskoslezskou zemi. Druhé zkreslení je dáno z hlediska časového. Data o studujících na ústavech jsou průměrem školních let 1930/31 a 1936/37, zatímco data o národnosti studentů pocházejí od Rudolfa Neuhöfera a odkazují k roku 1933/34.534 Poslední rozdíl spočívá v tom, že zatímco údaje o studentech na ústavech jsou pro všechny typy gymnázií, data o národnosti studentů se
K německé dominanci ve středním školství a postupnému prosazování se dalších národů viz Cohen, G. B.: 1996, s. 140–144. 530 Týž: 1988, s. 35. 531 Sestaveno na základě Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2… 1881/1882, Wien 1884, s. 32 - 41; Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4:… 1890/1891, Wien 1893, s. 30-39; Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3:… 1900/1901, Wien 1904, s. 32-42; Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3:… 1910/1911, Wien 1914, s. 40–65; Zprávy státního úřadu statistického… 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932, s. 14–17; Zprávy státního úřadu statistického… 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938, s. 350–353. 532 V této době existují ještě utrakvistické školy, na které chodí 9,9% studentů. 533 Poměr studentů na ústavech je průměrem za léta 1930/31 a 1936/37, jde o výsledky pouze pro Moravu; poměr studentů dle národnosti vychází z dat Rudolfa Neuhöfera pro školní rok 1933/34 a jde o výsledky pro celou Moravskoslezskou zemi. 534 Neuhöfer, R.: 1933, s. 38, Tab. 8. 529
161
týkají také studentů reálek. Přes tyto nedostatky si troufám konstatovat, že z výsledků vyplývá, že Češi navštěvují v drtivé většině již jen české ústavy. V celorepublikovém měřítku se pak české, respektive československé školy stávají hojně navštěvované i jinými národy, především židy, ale také Němci a Maďary. Z Neuhöforových výzkumů vyplývá, že ve školním roce 1933/34 studovalo na československých všeobecně vzdělávacích středních školách v Moravskoslezské zemi kromě 27 399 Čechů také 232 Němců a 403 židů; na německých protějších pak kromě 9 314 Němců také 66 Čechů a 142 židů. 535 Již plně emancipované národy tak plně využívají dvou paralelních školských systémů ve svých národních jazycích. Výzkum sledovaných ústavů ukazuje jasnou homogenitu dle národnostního složení a to prakticky po celé sledované období 1870–1938. Tento fakt ostatně konstatoval i Petr Kadlec, který o českých školách píše, že pouze zcela výjimečně se mateřská řeč studentů neshodovala s vyučovacím jazykem ústavů.
536
To lze jednoznačně potvrdit, „nečeští“
studenti zpravidla představovali jen několik jedinců. 537 Příčiny jsou zřejmé, zatímco německé obyvatelstvo mělo přístup ke vzdělání zajištěn, převažující české obyvatelstvo si jej vytvářelo teprve postupně a ani na konci monarchie ještě stavy škol neodpovídaly poměru obou etnik. Zdá se tedy logické, že české školy se od svých prvopočátků profilují jako „čistě české“ ústavy, zatímco na německých stále přetrvává část českých studentů. V 70. a 80. letech ještě v katalozích nebyla uváděna rubrika mateřská řeč, ta se objevila až později. Zápis byl proto prováděn buď v rubrice poznamenání jako Slovan či Němec, nebo vůbec. Není však pochyb, že studentstvo bylo i v tomto období prakticky výhradně české. Vzhledem k tomu, že českých škol v této době bylo stále ještě dosti málo, jen zcela výjimečně se na danou školu dostal student odlišného jazyka. Od 90. let 19. století lze zkoumat národnostní složení bez větších problémů. Brněnský, olomoucký a zábřežský ústav vykazují až do doby před první světovou válkou hodnoty 99-100% českých studentů. V Brně se vyskytl jediný zaznamenaný Němec ve školním roce 1870/71, v Olomouci po jednom v letech 1890/91 a 1910/11 a dva v roce 1900/01 a v Zábřehu jeden v témže roce. Na všech třech ústavech dohromady se v rozmezí
Tamtéž. Kadlec, P.: 2013, s. 184–188. 537 Prakticky stejná situace panovala i na české univerzitě v Praze. Až do roku 1897/98 zde studovalo 99% Čechů, v roce 1908/09 jich lze vysledovat 92%, Němci jsou zde však minimálně, v roce 1905/06 jen 10 jedinců. Viz Havránek, J.: 1997, s. 192. 535 536
162
dvacetiletí 1890-1910 objevilo dále pět studentů jiného jazyka než českého nebo německého. Poněkud odlišnou situaci lze pozorovat v Přerově, Boskovicích a v Kyjově. Národnostní složení je zde ovlivněno přítomností židovského obyvatelstva (viz výše). Přerovské české gymnázium vykazovalo v roce 1880/81 „pouze“ 93,7% Čechů. Vedle nich zde studovalo také 4,7% Němců, tj. 27 jedinců. Přibližně tento počet se zde následně udržoval přibližně po 20 let, v roce 1890/91 sledujeme 25 Němců, v roce 1900/01 opět 27. Zajímavé je, jak se tento stabilní počet odráží v procentuálním zastoupení. Vzhledem k obrovskému úbytku studentů během 80. let (z 571 na 236) klesl v sondě 1890/91 podíl Čechů pod 90% na hodnotu 89,4%, jde přitom o naprosto ojedinělou situaci, která nemá na českých školách obdoby, ve výzkumu už na podobně nízkou hodnotu nenarazíme. Na přelomu století Němci představovali 7,3%. Až před první světovou válkou se přerovský ústav dostal na „normální“ hodnoty, čtyři Němci zde sice stále studovali, ale představovali již pouze 1,16% všech. Zatímco ohledně počtu německých studentů a jejich podílu na celkovém složení studentstva se šetření mého výzkumu a práce Petra Kadlece víceméně shodují, ohledně jejich bližší identifikace je třeba učinit upřesnění. Kadlec uvádí, že v 70. let a 90. letech dominují mezi Němci židé, teprve před první světovou válkou jde o katolíky pocházející z rodin zaměstnanců na železnici.538 Má sonda 1880/81, pro kterou Kadlec nemá ekvivalent, však ukazuje, že velké zastoupení římských katolíků lze pozorovat již zde, konkrétně je z 27 přítomných Němců 15 židů a 12 katolíků. Sonda 1890/91 nicméně potvrzuje dominanci židů mezi Němci, z 25 je jich 21, stejně jako sonda 1900/01, z 27 Němců 25 židů. Situace před první světovou válkou se zdá být poněkud komplikovanější. Pokud Kadlec konstatuje ze sondy v letech 1909–1914 celkem pět nově příchozích Němců, z nichž jediný je žid, sonda mého výzkumu pro všechny studenty roku 1910/11 ukazuje čtyři Němce, dva židy a dva katolíky, pracovníky dráhy. Druhým specifikem přerovského ústavu byl značný počet studentů ze Slovenska v 70. a 80. letech daný uzavřením slovenských středních škol. 539 V sondě 1880/81 se projevuje osmi studenty, z poloviny katolíky a z poloviny evangelíky. 538
Kadlec, P.: 2012, s. 247. V polovině 70. let došlo v Horních Uhrách k uzavření slovenských gymnázií v Revúci, Kláštore pod Znievom a Turčianskom sv. Martine, a to v důsledku maďarizační politiky předních uherských představitelů. Slovenští studenti se částečně přesunuli na Moravu, kde měli velkou podporu od českého obyvatelstva. Celkově zde do roku 1900 studovalo na 400 slovenských studentů. V poslední třetině 19. století to bylo v Brně 18, Hodoníně 33, Hranicích 1, Kroměříži 7, Olomouci 9, Opavě 5, Přerově 193 (mezi léty 1875 a 1888), Strážnici 9, Třebíči 2, Uherském Hradišti 87 a Valašském Meziříčí 13. V Přerově Slováci mizí po založení bližšího ústavu v Uherském Hradišti. Viz Hýbl, F.: Slovenští studenti na moravských středních školách v 19. století, In: Hýbl, F. (Ed.): Česko-slovenské vztahy v oblasti školství: sborník referátů ze 539
163
Také v Boskovicích a Kyjově je národnostní složení studentstva ovlivněno přítomností židovského obyvatelstva a souvisí tak úzce s analýzou vyznání (viz výše). Dva židé v Boskovicích v roce 1900/01 byli Němci, v roce 1910/11 je pak z 10 židů osm Němců. V Kyjově z 10 židů v sondě 1900/01 10 Němců, o deset let později z 22 židů 18 Němců. Míra korelace je v obou případech velmi vysoká. Ačkoliv absolutně počty Němců nebyly na těchto ústavech nijak závratné, procentuálně se v Boskovicích jedná o 2,5, respektive 3,7%; v Kyjově pak 4,7, resp. 5,9%. Po vzniku republiky pokračuje trend nastolený již v předešlém období. Zdá se dokonce, že homogenní české prostředí se na ústavech ještě posílilo. Hodnoty pro české studenty byly zpravidla 98–100%. 540 Přerovské gymnázium již v tomto období nijak nevybočovalo z řady ostatních ústavů. Boskovice a Kyjov ještě v sondě 1920/21 měly vyšší zastoupení německých studentů, Boskovice osm (témě 3%), Kyjov 12 (2,7%), což souviselo s jejich předešlým vývojem, ale od počátku 30. let bylo i zde již prakticky 100% české prostředí. Hlavní příčinou změny je postupná reorientace židovského obyvatelstva na českou kulturu. V Kyjově v roce 1937/38 mezi pěti Němci nenalezneme jediného žida, na ústavu jich přitom studovalo 10. V Boskovicích reorientací židů zmizeli Němci zcela. V sondě 1930/31 stojí mimo většinový trend Jihlava a Znojmo s 7 (2%), resp. 14 (4%) Němci. V obou případech jde výhradně o katolíky. Domnívám se, že jejich vstup na českou školu mohl být dán redukcí německého školství po roce 1918. Podobnou strategii zvolili také jihlavští židé (viz výše). Na konci 30. let již všechny školy udávají alespoň 98% (Znojmo 97,9%) české studentstvo. Při celkovém pohledu na německé studenty na českých školách za celé sledované období se ukazuje, že až do 20. let 20. století mezi nimi silně převažují židé, jedinou výjimku představují 80. léta v Přerově (viz výše). Ve 30. letech mezi Němci začínají převažovat římští katolíci. Z dalších národností studovali v Brně ve 30. letech tři Maďaři, jeden ve stejnou dobu v Kyjově. Po jednom Rusu v Brně, Jihlavě a Olomouci taktéž ve 30. letech. Čtyři Poláci studovali za republiky ve Znojmě. V Brně bychom našli také tři studenty z Jugoslávie. Co se týká Slováků, kromě jejich již zmíněné přítomnosti v Přerově v době
stejnojmenného kolokvia, konaného v Přerově 25. - 26. října 1993 u příležitosti 75. výročí vzniku Československé republiky, Přerov 1994, s. 65-72, zde s. 66. 540 Na Karlově univerzitě v Praze byl podíl českých studentů v polovině 20. let 75%, zbytek však netvořili čeští Němci, ale především cizinci, mezi nimi hlavně emigranti z Ruska a Ukrajiny. Postupem doby však podíl českých studentů roste a v roce 1936 opět překračuje hranici 90%. Viz Havránek, J.: 1998, s. 26.
164
monarchie (viz výše), studovali tři ve Znojmě. 541 Z hlediska bližšího určení vyznání či socioprofesního zařazení jde o skupinu velmi různorodou a nelze v ní vysledovat žádné společné znaky. Zatímco české školy se vyznačovaly velkou národnostní homogenitou, u jejich německých protějšků byla situace odlišná. Hlavní příčina spočívala v jejich delší existenci táhnoucí se až do reforem Marie Terezie a Josefa II. Oproti českému střednímu všeobecně vzdělávacímu školství tak měly o téměř 100 let delší tradici. Českým studentům tedy po velmi dlouhou dobu nezbývalo nic jiného než své ambice realizovat skrze německé vzdělání a ještě minimálně do počátku 20. století představovali čeští studenti výraznou skupinu na německých školách, protože české školy neměly dostatečnou kapacitu a jejich síť nebyla dostatečně hustá. Jako zlomová se v tomto ohledu zdají být 90. léta 19. století. Dalším z faktorů, který určoval heterogenitu německých škol, byly preference části českých rodičů. V pamětech a almanaších lze nalézt mnoho stesků na nezodpovědnost rodičů vůči vlastnímu národu, když z ekonomických a prestižních důvodů posílali děti do německých škol. Konkrétní situaci na německých středních školách popisuje Kadlec. Míra národnostní heterogenity těchto ústavů byla skutečně rozmanitá a závisela především na národnostním složení lokality školy a jejího blízkého okolí a také na existenci či neexistenci možnosti studovat na škole ve vlastním jazyce. 542 Na německém reálném gymnáziu v Hranicích tak studovalo v 1. polovině 70. letech 19. století téměř 70% Čechů, tento mimořádně vysoký podíl byl dán tím, že původně český ústav byl uměle přeměněn v ústav německý. 543 Na olomoucké německé reálce představovali Češi ve stejně době skoro 20%, na stejném ústavu v Moravské Ostravě 34%. Se zakládáním českých škol docházelo k ubývání českého studentstva a pomalé homogenizaci německých ústavů, tento proces však postupoval pomalu a s různou intenzitou na různých místech. Před první světovou válkou tak na olomouckých školách pozorujeme přibližně 5% českých studujících, zatímco v Hranicích stále téměř 14%.544 I pro období první republiky máme výzkumy ukazující národnostní složení německých škol. Věra Steinbachová porovnávala situaci na českém Státním reálném gymnáziu v Domažlicích a německém Státním reálném gymnáziu ve Stříbře. O obou Za Rakouska – Uherska se na sledovaných ústavech cizí studenti nevyskytují kromě jediného Poláka v Přerově v sondě 1880/81. 542 Kadlec, P.: 2012, s. 248. 543 K hranickému školství blíže Kadlec, P.: Vývoj středního humanitního školství v Hranicích do roku 1938, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2008. 544 Kadlec, P.: 2012, s. LIII a LV, Tab. 103 a 105. 541
165
konstatuje pro léta 1918–1938 jednoznačnou národnostní homogenitu.545 Kateřina Mertová zkoumající gymnázia v okrese Chomutov, celkem pět ústavů, dochází ke stejným výsledkům. Jedinou výjimkou je zde Státní československé reálné gymnázium v Chomutově, které se vyznačuje přibližně 5% německou menšinou, vzhledem k dominujícímu německému obyvatelstvu v regionu to však není překvapující. Potvrzuje to nicméně předpoklad, že školy převažujícího obyvatelstva sledované lokality bývají zpravidla čistě národní, kdežto školy obyvatelstva menšinového jsou navštěvovány i studenty etnika převažujícího.
545
Steinbachová, V.: 2001, s. 137 a 139.
166
9. Analýza sociálního původu studentů Na rozdíl od struktury národnostní či náboženské je otázka sociální stratifikace společnosti stále ještě nedostatečně prozkoumána. Důvod je zřejmý, jde o kategorii velmi složitou, kterou je nutno interpretovat v rámci zvoleného stratifikačního systému. Oč jednodušší je analyzovat otázku vyznání, kde existuje zpravidla jen několik variant výběru; dokonce i zkoumání národnosti, se všemi jeho metodologickými problémy ohledně užívání termínů mateřská řeč, obcovací řeč, národnost aj., se zde jeví poměrně jednoduše. Sociální stratifikace však pracuje s mnohem komplexnějším a neskonale širším spektrem informací, které je třeba správně kódovat. Stratifikačních systémů se v sociálních dějinách i sociologii využívá velké množství, v každém lze najít řadu výhod a nevýhod odrážejících nemalé problémy, se kterými se výzkum musí vyrovnávat. 546 Jak jsem již vyložil v kapitole o metodologii, ve svém bádání jsem se rozhodl úzce navázat na disertační práci Petra Kadlece. Právě v otázce sociální stratifikace se jeho systému, vycházejícího z německých prací, držím naprosto striktně. Jako hlavní důvod uvádím možnost srovnatelnosti a větší systematizace. Vzhledem k tomu, že Kadlecova práce je na české poměry unikátní, domnívám se, že je nutné ji následovat. Jen tak bude možno výsledky obou rozsáhlých výzkumů propojit dohromady a výrazně rozšířit naše, doposud skromné, znalosti o sociálních poměrech studentů všeobecně vzdělávacích středních škol a rekonstruovat tak reprezentativní vzorek obyvatelstva. Tímto přístupem se snažím vyjít vstříc požadavkům kladeným na sociální dějiny v moderní české historiografii.547 Stejně jako v případě náboženství či národnosti je potřeba výsledky výzkumu sociálního postavení srovnávat s celospolečenskou situací. Vzhledem k výše zmíněným problémům přitom nepřekvapí, že v tomto případě půjde často o hrubé odhady. Mezi přední výzkumníky v oblasti sociálního složení obyvatelstva patří v českém dějepisectví Jana Machačová a Jiří Matějček, vycházet proto budu především z jejich prací. Podle nich vypadá česká společnost v 19. století takto: 0,5–1% představuje horní vrstva, 12–24%
Pavla Horská zmiňuje několik problémů, které se váží ke statistickému zpracování sociálního postavení obyvatel. Především se objevuje otázka, jak postupovat, když jsou některá povolání vykonávána dohromady. Jako příklad uvádí vinaře, ten je jak zemědělcem, tak obchodníkem i řemeslníkem. Druhou velkou otázkou je postavení ve výrobě, badatel se zápisů povolání (např. čalouník, kovář aj., na vyšší úrovni abstrakce např. řemeslník) nedozví, zda jde o osobu samostatně výdělečně činnou či o zaměstnance, případně o zaměstnance v malém provozu, tj. dílně, či velkém provozu, tj. továrně. K problematice Horská, P.: Pokus o využití rakouských statistik pro studium společenského rozvrstvení českých zemí v 2. polovině 19. století, In: ČsČH 5, roč. XX, 1972, s. 648-676; táž: 1982, s. 119-177; táž: Kategorie „samostatný“ v rakouské statistice povolání. (Příklad českých zemí), In: ČsČH 4, roč. XXX, 1982, s. 547-579. 547 K této problematice se vyjadřuje především Tomáš Weiser; viz Weiser, T.: 1999, s. 207-242; týž: 2001b. 546
167
střední vrstva a zbytek dolní vrstva. 548 V průběhu 20. století se pak střední vrstva dál rozšiřuje „v důsledku vytvoření nových sociálních funkcí, které vznikaly v industriální společnosti, a postupných přeměn funkcí starých.“549 Horní vrstvu představovala šlechta, postavení této skupiny je nutno brát i z hlediska prestiže, protože ekonomicky na tom nemusela být dobře, vysoké duchovenstvo, podnikatelé v průmyslové velkovýrobě a velkoobchodníci a také nejvyšší patra státních úředníků. Jádro střední vrstvy tvoří živnostníci, úřednictvo (na konci 19. století přibližně 3% ekonomicky aktivních) a sedláci (přibližně 10% ve 2. polovině 19. století), postupně se zde prosazují ekonomicky aktivní ve službách.550 V dolních vrstvách mluvíme především o chudých rolnících a řemeslnících, tovaryších, domkařích, vesnické čeledi, domáckých výrobcích a stále více také o průmyslovém dělnictvu, které se však mělo výrazně lépe než obyvatelé venkova. Až do poloviny 19. století měly české země jednoznačně agrární charakter. K první vlně industrializace docházelo od 40. do 70. let, kdy se mechanizovala výroba v textilním průmyslu, rozvoj strojního průmyslu však nastal až v poslední čtvrtině 19. století a vyvolal masový přechod z venkova do měst („der Zug nach der Stadt“). 551 Zásobárnou pracovních sil se staly především tzv. retardované oblasti, kde žilo na konci 60. let přibližně 57% populace českých zemí.552 Typická jsou zde malá města s velkým počtem řemeslníků a pracovníků v zemědělství a minimem služeb a inteligence. Jejich síť byla dosti hustá, jedno připadalo na přibližně 20 km2 a šlo z pravidla o centra dřívějších malých panství.553 Přes vrcholné gründerské období ve 2. polovině 60. let a počátkem 70. let a masovou industrializaci mezi léty 1875 a 1900 zůstalo tempo rozvoje ekonomiky trvale za západní Evropou a projevovalo se pomalejším otevíráním se společnosti a sílící emigrací z Rakouska. 554 Jen velmi zvolna se začala utvářet moderní buržoazie a upadat řemesla; celkově mizela masová bída a nouze. V 90. letech ještě stále žily 2/3 obyvatel na Machačová, J. – Matějček, J.: 1998, s. 25. Titíž: 2002, s. 7. 550 Tamtéž, s. 25. 551 Tamtéž, s. 61 a 63. 552 V retardovaných oblastech chybí společenské vrstvy, které přinášejí inovace a informace; projevuje se zde nevýrazná specializace a vysoký podíl malovýroby a domácké výroby, to s sebou nese nízkou míru profesionalizace a kvalifikovanosti. Příčinou tak velkého zastoupení obyvatelstva v těchto oblastech je především teprve nedávné zrušení poddanství; viz Machačová, J. – Matějček, J.: 2010, s. 33. 553 Tamtéž, s. 60; více k problematice malých měst Matějček, J.: 1993, s. 169-377. 554 České země jsou v rámci Předlitavska společně s Dolními Rakousy nejvyspělejší částí a představují přibližně 64% průmyslové výroby (při 37% obyvatelstva a 25% území Předlitavska). Industrializace se až do závěru 19. století týkala především Prahy, Brna a Sudet; viz Kořalka, J.: 1996, s. 89. Příčiny malé výkonnosti rakouské ekonomiky jsou dle Otto Urbana dány čtyřmi faktory: 1) pomalou a problematickou akumulací podnikatelského kapitálu, 2) pomalým rozvíjením tržních vztahů, 3) malou surovinou základnou ve srovnání s koloniálními velmocemi, 4) zpomalováním průmyslové revoluce v době absolutistického režimu. V důsledku těchto příčin stojí v počátcích české industrializace cizinci, především Angličané a říšští Němci; viz Urban, O.: 2003, s. 58. 548 549
168
venkově, ve velkých městech pak 25% obyvatel českých zemí a v malých do 3000 obyvatel přibližně 10%.555 Po roce 1900 došlo ke stabilizaci společenské situace, dřívější vysoká míra mobility končí a obyvatelstvo se usazuje. Životní úroveň dosáhla dosud nepoznaného maxima, široce rozšířena byla víra v pokrok a růst blahobytu.556 Jiří Kořalka uvádí, že v roce 1900 bylo na práci v zemědělství závislých557 43,13% český mluvících obyvatel v Předlitavsku, zatímco na průmyslu a řemeslech jen 36,51%. Do roku 1910 se tento poměr srovnal. Typický českým rysem přitom byl poměrně nízký počet samostatných a naopak vysoký podíl dělnictva. Tento stav byl dán existencí rozsáhlých velkostatků v českých zemích a na rakouské poměry také velkých průmyslových komplexů.558 Jestliže pro dobu rakouské monarchie lze využívat syntetizujících prací dvojice Machačová – Matějček, pro období republiky jsme odkázáni hlavně na publikace vycházející z dobových statistik, sledovat tak lze především sektorové změny a postavení ekonomicky aktivních v povolání. Václav Průcha konstatuje, že se české země v době meziválečné svojí populační strukturou neliší od zemí jako je Francie či Německo. 559 V roce 1930 již byl poměr obyvatelstva náležejícího do priméru a sekundéru zcela vyrovnaný a představoval 34 %; do služeb spadalo 21% všech obyvatel. Při pohledu na ekonomicky aktivní obyvatelstvo vidíme jasný rozdíl, zatímco v priméru pracovalo 30,4%, ve sekundéru plných 47,6%, terciér zaměstnával 22% ekonomicky aktivních.560 V priméru v roce 1930 působilo celých 70 % samostatných oproti 30% zemědělského dělnictva. Tato obrovská změna oproti předešlému období byla způsobena pozemkovou reformou po roce 1918. Ferdinand Peroutka ve své slavné práci Budování státu hodnotil reformu kladně, protože „neobyčejně rozmnožila počet vlastníků.“ Stát si tak zajistil loajalitu venkova. Podle rámcového zákona o pozemkové reformě z roku 1919 bylo stanoveno, že majitelům může zůstat pouze 150 hektarů půdy zemědělské a 250 hektarů půdy vůbec. Realizaci reformy měl na starost agrárníky ovládaný Pozemkový úřad, který také uděloval výjimky. Pravomoci úřadu byly natolik rozsáhlé, že mohl libovolně někoho zbavit majetku a jinému ho naopak zachránit. Celkem bylo na základě
Machačová, J. – Matějček, J.: 1996, s. 242. Titíž: 2010, s. 446. 557 Tj. dle oficiálních statistik tzv. k povolání příslušných. Patří sem jak ekonomicky aktivní obyvatelstvo, tak osoby na nich závislé, tj. především jejich rodiny. 558 Kořalka, J.: 1996, s. 114–117; Otto Urban uvádí pro počátek 20. století z ekonomicky aktivního obyvatelstva českých zemí 2/3 v zemědělství oproti 1/10 v Anglii a 1/3 v Německu; viz Urban, O.: 2003, s. 56. 559 Průcha, V.: 2004, s. 365. 560 Krejčí, J. – Machonin, P.: 1996, s. 119, Tab. 10.3. 555 556
169
zákona vyvlastněno 28,17% půdy, z toho 16,32% zemědělské.
561
Vývojem počtu
zemědělských usedlostí dle jejich velikosti se zabýval Pavel Novák. Na Moravě v roce 1902 bylo tzv. trpasličích podniků do 1ha 90 468, po roce 1918 139 507, tj. více než o ½, do roku 1930 jejich počet klesl na 114 204. Tyto malé plochy nemohly majitele uživit a ti si proto byli nuceni zajišťovat jiný příjem. Domkaři s 1–5ha měli zemědělství jako povolání, nicméně byli závislí i na dalším přivýdělku. Počátkem století představovali 122 738 usedlostí, kolem první světové války 149 388 a na počátku 30. let 151 153 usedlostí. Šlo vesměs o rodinná hospodářství s tažným dobytkem případně některými stroji. Chalupníci disponovali již malorolnickým závodem mezi 5 a 10ha, na této výměře se již dalo solidně uživit. Na počátku 20. století bylo takových hospodářství 35 787, po roce 1918 39 303 a na počátku 30. let 28 002. Vedle členů rodiny zde pracovaly také nájemní síly, majitel vlastnil i stroje. Hospodářství mezi 20-50ha představovalo střední závod, sedlák zde už především řídil práce, a to jak příslušníků rodiny, tak zaměstnanců. V roce 1902 činil jejich počet 11 887, do roku počátku 30. let klesl na 11 462. Nad 50ha mluvíme o statcích a nad 100 ha velkostatcích. Tyto podniky již neměly rodinný charakter, pozice statkáře byla manažerskou funkcí. Počty se v obou kategoriích pohybovaly mezi 800–900 podniků.562 Otto Urban udává strukturu vlastníků půdy pro Moravu v roce 1902 takto: 50,7% představují vlastníci 0–2ha, 22,7% vlastníci 2–5ha, 21,9% vlastníci 5–20ha, více než 20ha vlastní 4,7% výrobců v priméru.563 Statistika z konce 30. let potom ukazuje podrobný přehled o rozložení půdy v roce 1930. Tabulka č. 70: Rozložení držby půdy v roce 1930 (v %)564 Velikost hospodářství
Z počtu hospodářství
Z celkové výměry
Do 5 ha 5 – 20 ha 20 – 50 ha 50 – 100 ha 100 ha a více Úhrnem
70,8 24,6 3,6 0,4 0,6 100
15,4 28,9 12,3 3,7 39,7 100
561
Z výměry zemědělské půdy 23,1 41,3 15,9 4,2 15,5 100
Peroutka, F.: Budování státu II, 1919, Praha 1991, s. 557–572. Novák, P. Rolník z Českomoravské vrchoviny. Příklad rodu Richlých a Steinbachů a rodin z Mirošova, Jedlova a Dušejova, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 79–103, zde s. 82; k tématu také Franěk, R.: K vývoji sociálně ekonomické a sociálně třídní struktury v zemědělství v Českých zemích koncem 19. a počátkem 20. století, In: ČsČH 5, roč. XXXIV, 1986, s. 702-726. 563 Urban, O.: 2003, s. 118. 564 Sestaveno na základě Dvacet let československého zemědělství 1918–1938, Praha 1938, s. 46. 562
170
Jestliže v zemědělství dominovali samostatní, v opačném gardu vypadala situace v sekundéru, kde na 18% samostatných připadlo okolo 70% dělníků. 565 Z hlediska národnostního odpovídala struktura Čechů přibližně struktuře Němců, zatímco struktura Slováků struktuře Maďarů.566 Při celkovém pohledu na úhrn obyvatelstva dle sociálních skupin v letech 1921 a 1930 se ukazuje, že dělnictvo představovalo mírně přes 50% populace, zastoupení středních a drobnějších rolníků se pohybovalo okolo 20%; během 20. let výrazně ubylo drobných samostatných živnostníků a řemeslníků, a to z 14 na 5%, na druhou stranu přibylo zaměstnanců, ze 7 na 14%, a také větších podnikatelů – buržoazie, z 3,5 na 7,5%.567 Část menších živnostníků a řemeslníků tedy zkrachovala a nechala se zaměstnat ve větší výrobě, části se podařilo podnik výrazně rozšířit. Na závěr úvodní části kapitoly je třeba zmínit, že studium na středních školách bylo velmi exkluzivní záležitostí, pouze malému procentu populace celkem i konkrétní věkové kohorty se podařilo na školu dostat a ještě menšímu ji dokončit. Gary B. Cohen uvádí, že před první světovou válkou šlo o 3% populace do 20 let, podobnou hodnotu podává i Fritz K. Ringer pro Německo a Patrick J. Harrigan pro francouzské střední školy.568
9.1 Střední vrstva569 Margret Kraul zkoumala sociální složení studentů gymnázia německého města Minden ve Vestfálsku v 1. polovině 19. století, výsledek její práce ukazuje, že naprostá většina studentů, výjimkou je pouhých několik jedinců z dolní a horní vrstvy, pochází ze střední vrstvy.570 K podobným závěrům dospěl také můj výzkum, střední sociální vrstva byla nejvíce zastoupena na všech ústavech. V době monarchie její reprezentace nikdy neklesla pod 54% (Přerov 1870/71) a nepřekročila 73% (Boskovice 1910/11). Průměrné zastoupení na všech sledovaných ústavech mezi léty 1870/71 a 1910/11 činilo 63%, blíže nediferencované střední vrstvy tak představovaly necelé 2/3 všech studujících v době Rakouska. Výsledky okolo 60 až 70% konstatuje také Kadlec pro česká i německá gymnázia a reálky. 571 Mezi jednotlivými školami přitom nelze najít výraznou výjimku, Průcha, V.: 2004, s. 367, Tab. 3.33. Tamtéž, s. 370. 567 Srb, V.: 2004, s. 91, Tab. 5.17. 568 Cohen, G. B.: 1996, s. 127; Ringer, F. K.: 1967, s. 132; Harrigan, P. J.: 1980, s. 10. 569 Mezi sociology se vedou debaty o tom, co to střední vrstva vlastně je a jak ji definovat, přehled k tématu podává Archer, M. – Blau, J. R.: Class Formation in Nineteen-Century America: The Case of the Middle Class, In.: Annual Review of Sociology, roč. 19, 1993, s. 17–41, zde s. 21–22; k heterogenitě střední vrstvy Bottomore, T.: 1992, s. 46, 76 a 77. 570 Kraul, M.: 1976, s. 514. 571 Kadlec, P.: 2012, s. 256. 565 566
171
která by převahu středních vrstev zpochybnila, rozdíl průměrného zastoupení středních vrstev na jednotlivých ústavech pro dobu monarchie činí maximálně 9% (nejnižší průměr 59% vykazoval Zábřeh, nejvyšší 68% Olomouc). Lze tedy souhlasit s Kadlecovým závěrem, že zastoupení studentů ze středních vrstev má obecnější platnost.572 Že přitom nešlo ve středoevropském prostoru o výjimku potvrzuje Hans-Ulrich Wehler, který střední vrstvě, konkrétně živnostníkům, úředníkům a rolníkům, vykazuje 30-60% studentstva v době druhého německého císařství. 573 O polovině studentů ze střední vrstvy mluví i Patrick J. Harrigan pro 60. léta 19. století ve Francii.574 V období republiky dochází k poklesu průměrného zastoupení středních vrstev na sledovaných ústavech na 54%. Nejvyšší průměr za léta 1920/21 až 1937/38 činil 62% v Olomouci, zatímco nejnižší 51% v Břeclavi, rozdíl stále činí 9%. Ještě na počátku 20. let české gymnázium v Břeclavi nepředstavovalo výjimku, střední vrstva měla 60%, ve 30. letech se však projevuje vysoké zastoupení dolní vrstvy a kategorie Ostatní. Situace v Olomouci je pak dána naopak nízkým zastoupením dolní vrstvy. V období republiky se objevují dva případy, kdy střední vrstvy nemají mezi ostatními největší zastoupení. Jde o Znojmo v sondě 1920/21, kde dolní vrstva překračuje 51,3%, zatímco střední čítá jen 43,5%, a výše zmíněnou Břeclav, kde ve školním roce 1930/31 dolní vrstva čítala 46,3% a střední 44,7%. Mezi ústavy lze pozorovat také značně nerovnoměrný vývoj. Zatímco v Brně a Olomouci si střední vrstva udržovala podíl okolo 50%, resp. 60%, 575 větší či menší pokles mezi léty 1920/21 a 1937/38/39 můžeme pozorovat u Přerova (z 62 na 54,4%), Zábřehu (z 61,2 na 53,6%), Kyjova (z 59,2 na 51,2%), Boskovic (z 64 na 51,8%) a zvláštním případu Břeclavi (60,2 na 47,9%). Proti trendu klesajícího zastoupení středních vrstev mezi studenty vystupují jen případy Jihlavy (49,8 na 55,3%) a Znojma (43,5 na 60,6%), jde však o ústavy založené po vzniku republiky, které neměly v době sondy 1920/21 ještě všechny třídy, tato okolnost může výsledky zkreslovat.576 Již v 1. polovině 19. století představovala v habsburské monarchii i v německém spolku střední vrstva obyvatel hlavní rezervoár středoškolského studentstva. V době Rakouska - Uherska pak představuje přibližně 2/3 všech studentů sledovaných gymnázií. Tamtéž. Wehler, H. U.: 2008, s. 1204. 574 Harrigan, P. J.: 1980, s. 148. 575 Na olomouckém ústavu sledujeme v průměru nejvyšší zastoupení střední vrstvy po celé sledované období, a to přes 60%. Vývoj zde je velmi stabilní, střední vrstvy ani výrazně nepřibývá ani neubývá, nelze sledovat ani žádné zásadní výkyvy. Vyšší zastoupení střední vrstvy oproti jiným ústavům je dáno nižším zastoupením dolní vrstvy. 576 Věra Steinbachová uvádí pro české gymnázium v Domažlicích i pro německý ve Stříbře přibližně 50% zastoupení středních vrstev pro sondy 1908/09, 1922/23 a 1938/39; Steinbachová, V.: 2001, s. 148, Tab. 8. 572 573
172
Jejich zastoupení sice v době republiky kleslo, ale stále šlo o více než nadpoloviční většinu všech. Při srovnání s 12–24% zastoupením středních vrstev ve společnosti se ukazuje jasná disproporce.
Střední
vrstvy
byly
mezi
studenty
možná
až
několikanásobně
nadreprezentovány proti běžné populaci. Příčiny tohoto stavu můžeme identifikovat v zásadě dvě: 1) střední vrstvy byly dost majetné na to, aby mohly svým potomkům vzdělání zajistit; 2) střední vrstvy měly mimořádnou motivaci ke vzdělávání. Výchově a vzdělání dětí byla ve středních vrstvách věnována značná pozornost.577 Příslušnost k profesím zajišťující postavení ve středních vrstvách totiž zpravidla, výjimku zde do velké míry představují střední rolníci, vyžadovala určitou míru kvalifikace a profesionalizace, kterou si mladý člověk měl osvojit z velké části prostřednictvím vzdělávacího systému. Živnostníci i řemeslníci, stejně jako příslušníci vzdělanostních vrstev, museli získat pro výkon svého povolání příslušný vzdělávací certifikát. Vzhledem k tomu, že se do velké míry dbalo na předání živnosti nestaršímu synu, počítalo se i s určitou mírou vzdělání, která byla nezbytná pro udržení profese a tím i dosavadního sociálního postavení. Nemalá část rodičů však počítala i se sociálním vzestupem svých dětí, což bylo spojeno s vyšším všeobecným vzděláním skrze gymnázia či reálky.578 Zprvu šlo především o druhé syny, kteří neměli zdědit živnost, se zhoršující se situací řemeslníků a živnostníků v důsledku industriální velkovýroby jsou však na studia stále častěji posíláni i prvorození. Možnost dalšího studia byla posilována s postupující demografickou revolucí, díky regulaci natality se v průběhu doby ustálil model rodiny s dvěma či třemi dětmi, zajistit pro ně vzdělání pak bylo snazší než dříve, také rodiče se mohli dětem věnovat více individuálně. Vzdělávací strategie jednotlivých socioprofesních skupin středních vrstev se lišily podle toho, v jakém postavení daná skupina stála a do jaké míry toto postavení záviselo na předešlém vzdělání. Cílem vyšší střední vrstvy bylo především udržení vlastní pozice, jelikož šlo zpravidla o vysokoškolsky vzdělané osoby, jejich děti měly také dosáhnout vysokoškolského diplomu. Absolutorium gymnázia v tomto případě znamenalo jen první krok, nezbytnou podmínku. Pro nižší střední vrstvu však zpočátku maturita samotná představovala dosažení požadované mety. Zisk maturitního vysvědčení byl vstupenkou mezi nižší vrstvy inteligence. Z velké části přitom mohlo jít o pouhou prestiž, protože příjem nižších úředníků se příliš nelišil od příjmu manuálně pracujících. Šlo však o duševní
Machačová, J. – Matějček, J.: 2010, s. 117. Machačová, J.: Změny vzorů chování středních vrstev v českých zemích v 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001, s. 58-62, zde s. 61. 577 578
173
práci, která byla spojena s menší fyzickou námahou a tudíž považována za krok kupředu.579 Vzdělání se pro tyto nové nižší střední vrstvy stalo tím, co byl drobný kapitál pro staré nižší vrstvy.580 S rostoucí proletarizací řemeslné výroby a také níže postavených skupin inteligence se však stále větší nutností stával přechod do nových vyšších středních vrstev. S rostoucím počtem absolventů středních škol totiž dochází k devalvaci maturity, objevují se problémy s tzv. vzdělaným proletariátem. Cestou k dosažení vyšší pozice se pak stával jen vysokoškolský diplom. S otevíráním se škol širším vrstvám tak sice rostla celková hladina vzdělanosti, zároveň ale bylo stále těžší dosáhnout skrze vzdělání sociálního vzestupu. Tato skutečnost se naplno ukázala v době velké hospodářské krize, v roce 1934 nenašlo rok po maturitě zaměstnání 74% absolventu gymnázií a reálek, 45% absolventů obchodních akademií, 53% učitelských ústavů a 61% odborných středních škol.581 Mluví se o všeobecné krizi inteligence. Vzdělání se postupem doby stávalo pro střední třídy stále více otázkou nutnosti než volby, bez vzdělání prakticky nebylo možné udržet stávající sociální status především v nové střední třídě.
582
Jak ale poznamenává Petr Kadlec
583
a ukazuje příklad
nezaměstnanosti absolventů středních škol v roce 1934, dosažení vyšší kvalifikace bylo sice nezbytnou, nikoliv však dostatečnou podmínkou úspěchu. Ekonomické cykly, politické změny, osobní preference a determinace, to vše se podílelo na úspěchu či neúspěchu absolventů středních i vysokých škol. Jako příklad pozitivní změny lze uvést třeba obrovskou poptávku po středoškolských učitelích po vzniku republiky. Absolventi vycházející vysoké školy na počátku 20. let tak neměli problém získat pracovní místo, absolventi z poloviny 20. let už s podobným štěstím počítat nemohli.
Rozdělení práce na manuální a nemanuální bylo v 19. století vnímáno jako hlavní dělítko profesí; Archer, M. S. – Blau, J. R.: 1993, s. 26. 580 Keller, J.: Vzestup a pád středních vrstev, Praha 2000, s. 20. 581 Průcha, V.: 2004, s. 401. 582 Patrick J. Harrigan uvádí jako ekonomickými proměnami nejohroženější skupiny řemeslníků, rolníků a obchodníků; novými středními vrstvami byli příslušníci těchto skupin považováni za nižší složku střední vrstvy, vzdělání proto mělo sloužit také k pozvednutí prestiže staré střední vrstvy; Harrigan, P. J.: 1980, s. 15. 583 Kadlec, P.: 2012, s. 257. 579
174
Tabulka č. 71: Podíl osob z nižší a vyšší střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 NS VS 88,05 11,95 95,6 4,4 92,31 7,69 X X X X X X
1880/81 NS VS 94,55 5,45 96,98 3,02 96,46 3,54 X X X X X X
1890/91 NS VS 82,55 17,45 94 6 86,67 13,33 X X X X X X
1900/01 NS VS 82,11 17,89 90,36 9,64 89,02 10,98 96,86 3,14 94,35 5,65 91,3 8,7
1910/11 NS VS 77,6 22,4 84,68 15,32 82,78 17,22 89,93 10,07 85,71 14,29 85,9 14,1
Kadlec ve své práci porovnává poměr nižší střední a vyšší střední vrstvy na českých a německých školách. Zatímco na českých školách se zastoupení vyšší vrstvy pohybovalo v celkovém průměru okolo 10%, na německých představovala vyšší vrstva v celkovém průměru ¼ studentů ze střední vrstvy. 584 Výsledky za mnou sledované české ústavy v celkovém průměru za dobu monarchie ukazují 11,7%. V podstatě se tak shodují s výsledky Kadlece. Podle jeho slov se vyšší střední vrstva na českých školách nedostala na úroveň německých ani před první světovou válkou. Za jedinou částečnou výjimku lze považovat Brno, kde se vyšší střední vrstva v sondě 1910/11 přehupla přes 20% hranici a přiblížila se nejnižším hodnotám na školách německých. Ostatní ústavy se pohybovaly v rozmezí 10% a 17%, což jsou hodnoty tak nízké, že na ně německé školy nikdy neklesly. Zásadní rozdíl dle Kadlece spočívá v rozdílné úrovni ekonomické úrovně obou národností. Češi se sice na Němce krok po kroku dotahovali, přesto však německá dominance trval až do konce monarchie.585 Také Gary B. Cohen si všimá rozdílů v zastoupení studentů z nižší střední vrstvy na německých a českých školách, a to jak na středních, tak vysokých, a dochází ke stejným závěrům. České studentstvo se rekrutovalo převážně z nižší střední vrstvy.586 Ohledně situace po první světové válce je třeba provést další výzkumy, prozatím neznáme sociální strukturu německých škol natolik, aby bylo možno říci, jak se situace změnila po tom, co se síly národů více než srovnaly. Lze však předpokládat, že se rozdíl srovnal, nebo alespoň rychle srovnával. Z hlediska vývoje zastoupení vyšší střední vrstvy v době Rakouska můžeme říci, že její poměr postupně rostl. Výjimečný se z tohoto pohledu zdá rok 1880/81, Kadlec pro
Tamtéž, s. 260. Tamtéž, s. 262; na rozdíly v české a německé společnosti v době monarchie upozorňuje Jiří Štaif a dokazuje je na porovnání českého a německého obyvatelstva Prahy; Němci zaujímali pozice, které předpokládaly vyšší vzdělání a vliv, mnohem častěji náleželi k podnikatelstvu či inteligenci; viz Štaif, J.: 2006, s. 10–27. 586 Cohen, G. B.: 1988, s. 40; týž: 1996, s. 171; Fritz K. Ringer uvádí pro francouzská lycea v 60. letech 19. století zastoupení nižší střední třídy mezi 25–30%; Ringer, F. K.: 1979, s. 160. 584 585
175
80. léta nemá sondu, takže není možno srovnat šířeji, kdy v Brně, Olomouci i Přerově sledujeme mimořádně nízké hodnoty okolo 4,5%. Příčinu tohoto jevu prozatím neznáme. Nejvíce žáků z vyšší vrstvy bylo zastoupeno vždy v Brně, naopak nejméně do konce 19. století v Olomouci a po té v Zábřehu. Nápadný rozdíl mezi Brnem a Olomoucí je třeba přiblížit. Při srovnání zastoupení socioprofesních skupin patřících do vyšší střední vrstvy zjistíme, že v sondě 1870/71 nenajdeme profesi, ve které by Olomouc v procentech předčila Brno, největší rozdíl lze vidět v počtu vyšších úředníků či lékařů, naopak u středoškolských pedagogů a advokátů jsou poměry podobné. V sondě 1890/91 se ukazuje, že brněnští středoškolští učitelé byli zastoupeni pětkrát více než olomoučtí, vyšší úředníci pak čtyřikrát, pouze lékaři vykazují stejnou hodnotu. V sondě 1910/11 se již olomoucký ústav řadil svými hodnotami mezi běžné české školy, vidíme výrazný nárůst zastoupení středoškolských pedagogů a vyšších úředníků. Tabulka č. 72: Zastoupení dětí z rodin „středních rolníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 44,62 78,39 65,38 X X X
1880/81 61,14 76,29 70,13 X X X
1890/91 40,5 67,14 51,52 X X X
1900/01 40,92 60,48 44,72 64,78 51,61 52,17
1910/11 28,39 44,35 32,06 49,64 40,21 46,15
Kadlec ve své práci dále porovnává zastoupení zemědělců v rámci střední vrstvy, jde přitom především o socioprofesní skupinu středních rolníků a jedinců z řad vyšší střední vrstvy.587 Z jeho výzkumu vyplývá, že zemědělci představovali na českých školách výraznou skupinu nejen v rámci střední vrstvy, ale také v rámci celé středoškolské populace. Podle Josefa Kolejky drobní a střední zemědělci v 70. a 80. letech tvořili 6070% maturantů obou slovanských gymnázií na Moravě.588 Jan Havránek uvádí ještě pro rok 1907 25% studentů z řad rolnictva.589 Na jindřichohradišťském gymnáziu, zkoumaném Kateřinou Řezníčkovou, potomci zemědělců reprezentovali taktéž ¼ všech studentů. 590 Hodnoty mezi 15-27% uvádí Gary B. Cohen také pro české vysokoškolské studentstvo.591
587
Kadlec, P.: 2012, s. 266. Kolejka, J.: 1992, s. 260 a 264. 589 Havránek, J.: 1991, s. 245. 590 Řezníčková, K.: 2007, s. 105. 591 Cohen, G. B.: 1988, s. 44. 588
176
Rolníci posílali do škol nejprve své druhorozené syny, ale od počátku 20. století studují stále častěji také prvorození a hospodářství již nepřebírají. 592 Studium na gymnáziu či reálce přitom pro rolníky nebylo prioritou, přednost dávali měšťankám a hospodářským či rolnickým školám, pokud to bylo možné. 593 Mezi sledovanými školami panovaly v zastoupení středních rolníků značné rozdíly podle lokálních specifik. Na olomouckém českém gymnáziu vykazuje tato skupina dle Kadlece v sondě ze 70. let 4/5, z 90. let 2/3 a z doby před první světovou válkou 2/5 z celé střední vrstvy. 594 Tato čísla přitom velmi dobře odpovídají mým vlastním datům, v průměru představují zemědělci téměř 65% střední vrstvy. Není překvapující, že 70% dětí rolníků pocházelo ze vzdálenosti nad 10 km od místa školy a dalších 27% do 10 km.595 Zahušťování sítě škol a postupná společenská proměna od staré k nové střední vrstvě znamenala postupný úbytek této složky obyvatel, přičemž její dominance nad ostatními socioprofesními skupinami však stále přetrvávala. Výrazně nižší zastoupení zemědělců lze pozorovat u Přerova, průměrně okolo 53%, tedy o 12% méně než v předchozím případě. Dle Kadlece průměr činí dokonce „pouhých“ 44%, 596 tuto hodnotu však považuji za příliš nízkou. 597 Brněnský ústav se vyznačoval nejmenším podílem rolníků mezi studenty, to samozřejmě souviselo s jeho mimořádným postavením mezi moravskými městy, ale také s výrazně odlišným charakterem okolí, které, na rozdíl od velmi úrodné Hané, nečítá takový podíl zemědělského obyvatelstva. Kromé výjimky ze sondy 1880/81, kdy poměr zemědělců v rámci střední třídy vzrostl mírně přes 60%, se podíl držel kolem 40% až do konce 19. století a v sondě před první světovou válkou klesl až pod 30%. Také u škol vzniklých až na přelomu století pozorujeme úbytek této skupiny, v Zábřehu mezi léty 1900/01 a 1910/11 dokonce o 15%, v Kyjově o 11%, v Boskovicích o 6%. Obvyklý poměr se pohyboval mezi 40% a 50%. Znovu podotýkám, že rolnický podíl na celkovém studentstvu i studentstvu střední vrstvy zvlášť je velmi výrazný, příčiny velkých odlišností jednotlivých ústavů, dané lokální charakteristikou, se vyjevují při bližším pohledu na další socioprofesní skupiny střední vrstvy. Ještě předtím však chci upozornit na rozdíl, který Kadlec vypozoroval mezi českými a německými
Pospěch, P.: Rolník – Haná, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 169–181, zde s. 181. 593 Novák, P.: 2006, s. 93. 594 Kadlec, P.: 2012, s. 267, Tab. 29. 595 V roce 1910 bylo mezi olomouckým obyvatelstvem zastoupeno jen 0,62% zemědělců; Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: 2008, s. 45, Tab. 3. 596 V roce 1910 bylo mezi přerovským obyvatelstvem zastoupeno 3,3% zemědělců; vypočítáno na základě Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: 2008, s. 29, Tab. 29. 597 Protože má práce vychází z analýzy všech studentů, nikoliv pouze nově příchozích, domnívám se, že její výsledky lze brát jako bližší realitě. 592
177
školami. Na nich totiž rolnictvo nepředstavovalo zdaleka tak výrazný živel. Pro sondy z 90. let a dál vykazovaly dokonce hodnoty v řádu jednotek procent! 598 Kadlec vidí de facto tři důvody, proč je rozdíl tak zřetelný: 1) německé školy měly výrazně více městský charakter, nezahrnovaly početné venkovské obyvatelstvo, které bylo do velké míry české; 2) z důvodů ekonomického a kulturního náskoku měly mezi studenty mnohem šířeji zastoupenu inteligenci a nové střední vrstvy; 3) židovské obyvatelstvo, které se zemědělství prakticky nevěnovalo, studovalo v drtivé většině na německých školách, a to v nemalých počtech.599 Na příkladě moravskoostravských škol můžeme pozorovat vliv regionálních rozdílů na složení střední vrstvy. V tomto průmyslově orientovaném regionu sledujeme jen velmi málo studentstva z řad rolníků. Na českém gymnáziu jen okolo 20%, této hodnoty až do konce monarhie nedosahuje ani brněnský ústav, na české reálce jen 11,5% v sondě před první světovou válkou, na německých školách jsou rolníci zastoupeni jen v rámci jednotek procent a jde o Čechy, v předválečné sondě pak nedisponují dokonce žádným z těchto studentů! 600 Naopak ve zvýšené míře se zde objevují technické kádry. 601 Podobně se projevuje přítomnost vojenské posádky v Olomouci a Hranicích, na německých ústavech se podíl studentů pocházajících z rodin vojáků pohyboval kolem 15% střední vrstvy (v sondě před válkou).602 Lokální a regionální rozdíly se projevují tím silněji, čím užší spádovou oblast daný ústav má. Kromě Brna a Olomouce, které disponují vysokým počtem přespolních studentů až do konce monarchie, tak můžeme za lokální považovat všechna ostatní gymnázia, Přerov nejpozději od přelomu století. Kadlec předkládá dvě přerovská specifika. Především je zde z důvodu silné reprezentace židů výrazné zastoupení obchodníků (kategorie „obchodníci“ a „zámožnější obchodníci“). Podle jeho propočtů představovali již v 70. letech 15,5% studentů ze středních vrstev, v 90. letech 12,9% a před válkou 8,3%.603 Poměr obchodníků uváděný pro 70. léta považuji za nadsazený, z výsledků mých sond (1870/71 a 1880/81) se ukazuje, že zastoupení obchodníků se zde pohybovalo kolem 6%. Pro období od 90. let 19. století až do války však lze s výsledky souhlasit, ukazuje se skutečně určité specifikum, kdy obchodníci byli zastoupeni kolem 12,5% střední vrstvy, takových výsledků nedosahovala žádná jiná česká škola. Relativně vysoký poměr 598
Kadlec, P.: 2012, s. 267, Tab. 29. Tamtéž, s. 267 a 268. 600 Tamtéž, s. 267, Tab. 29. 601 Tamtéž, s. 272, Tab. 31. 602 Tamtéž, s. 270. 603 Tamtéž, s. 269, Tab. 30. 599
178
obchodníků na střední vrstvě lze pozorovat také v Kyjově a Boskovicích, a to kolem 8%, resp. 7%. Je vskutku překvapivé, že tato malá města dosahují hodnot, jako má Brno. Vysvětlení spočívá v náboženském složení obyvatelstva těchto obcí. Pro Přerov, zde to ostatně konstatoval již Kadlec, Kyjov i Boskovice totiž platí, že převážná část obchodníků byla tvořena židovskou populací. Olomouc v otázce zastoupení obchodníků zcela vybočuje svými nízkými hodnotami, až v sondě 1910/11 ji lze zařadit mezi ostatní města. Podobná situace panovala i v Zábřehu. Na moravských německých školách představovali obchodníci v průměru okolo 23% žáků, židé z nich tvořili téměř vždy alespoň polovinu, často však i 70–90%.604 Tabulka č. 73: Zastoupení dětí z rodin „středních obchodníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy a podíl židů na této skupině 1870/71 –1910/11 (v %)605 Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 6,8 (0) 0,7 (0) 5,8 (0) X X X
1880/81 8,2 (0) 3 (0) 6,6 (34,6) X X X
1890/91 8,1 (0) 5,4 (0) 13,3 (63,6) X X X
1900/01 7,6 (0) 5,5 (0) 12,2 (50) 5 (12,5)* 8,1 (40) 6,5 (66,6)
1910/11 7,6 (4,1)* 8,1 (0) 8,6 (22,2) 7,2 (0) 8,5 (50) 8,3 (53,8)
Pozn.: * Jde o jediného studenta. Druhé specifikum, na které Kadlec upozorňuje, spočívalo v železnici; Přerov byl významným železničním uzlem. To se projevovalo vysokým zastoupením středních zřízenců a zaměstnanců, šlo o druhou nejvíce zastoupenou socioprofesní skupinu ve střední vrstvě a třetí celkově! Mezi studenty středních vrstev se podle Kadlecových výsledků od počátku 70. let do doby před světovou válkou jejich podíl zvýšil ze 7,7% na 26,4%. 606 Tyto závěry silně kolidují s mými vlastními propočty: 1870/71: 15,4%, 1880/81: 4,8%, 1890/91: 7,9%, 1900/01: 11,4% a 1910/11: 20,1%. Jednoznačné však je, že studentů z řad středních zřízenců a zaměstnanců postupně od 80. let přibývalo a před koncem monarchie představovali přibližně 1/5 – ¼ studentů ze střední vrstvy. Výrazné zastoupení v počátcích ústavu lze přičíst na vrub relativně malému vzorku (ve dvou třídách jde o 96 studentů, středních zřízenců zde bylo celkem osm, z toho pět pracujících na dráze). U ostatních ústavů střední zřízenci a zaměstnanci tak silné postavení neměli, pouze v Boskovicích a
Tamtéž. Jde o studenty pocházející z rodin definovaných kategorií obchodníci a zámožnější obchodníci; v závorce je uveden procentuální podíl židů na celé skupině v daném roce. 606 Kadlec, P.: 2012, s. 271. 604 605
179
Kyjově se jejich celkový podíl na studentstvu pohyboval kolem 5% v sondách 1900/01 a 1910/11. Příčinou zde však není dráha, mezi jinak různorodým souborem profesí převládá v obou případech hajný a lesník. Jako další výrazně zastoupenou skupinu střední vrstvy považuji také učitele (mimo středoškolské a vysokoškolské pedagogy). V Přerově od 80. let disponovali pravidelně kolem 5% všech studentů, podobně také v Olomouci, největší zastoupení však měli v Brně, kde v době monarchie představovali téměř 1/10 všech studentů vůbec; v Boskovicích dále v průměru 8%, Zábřehu 8,5%, Kyjově 6,5% všech studentů. Také české gymnázium v Opavě vykazuje podobné výsledky jako další české školy, i na německých gymnáziích v Olomouci a Hranicích překračuje zastoupení učitelů v průměru 5% hranici.607 Učitelská profese se po dlouhou dobu předávala z generace na generaci. Její prestiž a ohodnocení se nedalo srovnat s advokáty, lékaři či i středoškolskými profesory, ani jejich vzdělání však nebylo vysokoškolské, na povolání se připravovali na učitelských ústavech. Z těchto důvodů také nebyli cílovou skupinou sociální mobility střední vrstvy, ale mnohem častěji dolní vrstvy, na jejíž hranici se sami pohybovali. Od 60. let se učitelské postavení začalo zlepšovat, stali se státními úředníky. Z jejich řad se postupně začalo rekrutovat vysokoškolské studentstvo, jedním z oblíbených oborů studia byla práva.608 V Kyjově a Zábřehu badatel narazí na jednu zvláštnost, mezi střední vrstvou se vedle výše zmíněných profesí nachází ve větším zastoupení také skupina hostinských. Jde z převážné většiny o Čechy a římské katolíky. Příčina jejich výskytu je prozatím blíže neurčitelná. V případě Kyjova může hrát roli blízkost uherských hranic, v případě Zábřeha pak německých, případně fakt, že severnější osídlení Moravy bylo již téměř výhradně německé. Zábřeh tak mohl představovat jakousi „poslední českou štaci“. Tabulka č. 74: Podíl osob ze staré a nové střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
607 608
1870/71 SS NS 66,93 33,07 85,71 14,29 76,92 23,08 X X X X X X
1880/81 SS NS 80,68 19,32 87,93 12,07 85,82 14,18 X X X X X X
1890/91 SS NS 61,99 38,01 82,29 17,71 75,76 24,24 X X X X X X
Tamtéž, s. LXIV, LXIX, LXX, Tab. 114, 119 a 120. Machačová, J. – Matějček, J.: 2008, s. 265.
180
1900/01 SS NS 58,54 41,46 76,14 23,86 66,67 33,33 76,73 23,27 72,58 27,42 67,39 32,61
1910/11 SS NS 46,06 53,94 61,29 38,21 51,67 48,33 72,66 27,34 62,96 37,04 67,31 32,69
Jedním ze základních vývojových znaků ve střední vrstvě je posun od převažující staré střední vrstvy k nové střední vrstvě. Tento vývoj lze považovat za obecný, odehrával se na všech typech všeobecně vzdělávacích středních škol, ve všech lokalitách, a to jak na školách českých, tak německých. 609 Jev je samozřejmě dán postupnou proměnou celé společnosti, procesem přechodu od produktivních skupin společnosti k neproduktivním, který byl umožněn technologickým pokrokem.610 Rozvíjí se tak ekonomický sektor služeb; s jeho mohutněním, rostoucí diferenciací a komplexitou, to samé platí i ve výrobě, vyvstává problém s organizací. Řešením bylo vytvoření dalšího patra služeb, managementu, ten však patřil spíše do horní vrstvy společnosti. I zde se ukazuje německý náskok, a to dřívějším a také rychlejším přechodem k nové vrstvě. 611 Již v 50. letech 19. století byla nová střední vrstva na německém gymnáziu a německé reálce v Olomouci zastoupena téměř 45%.612 Tuto hodnotu se přitom některým českým školám podařilo překročit až v době Československa. Před první světovou válkou již německé školy disponovaly minimálně 48% nové střední vrstvy, většinou však spíše 60-70%, 613 podle výsledků mého výzkumu jim tak z českých škol mohlo konkurovat pouze Brno s 54% a Přerov s 48%, ostatní školy se pohybovaly většinou mezi 30-40%, Zábřeh měl dokonce jen 27%. Největší zastoupení nové střední vrstvy na české škole se ukazuje na reálce v Moravské Ostravě, přesně 64,9%.614 Na české poměry šlo o naprosto mimořádně vysokou hodnotu, v porovnání s německými však spíše o průměr. U německých škol došlo k vyrovnání stavu staré a nové střední vrstvy nejpozději v 90. letech 19. století, ve 20. století již nová vrstva jednoznačně převažuje. U českých škol není situace zcela jasná. Zatímco dle Kadlecových dat se zdá, již před první světovou válkou dosáhly hodnoty nové vrstvy hodnot staré vrstvy, dle mého šetření vypadala situace před válkou ještě jednoznačně ve prospěch staré střední vrstvy, ke srovnání docházelo postupně až za republiky. Výjimku představuje Brno, které mělo po celé období monarchie jednoznačně nejvyšší zastoupení nové vrstvy, tento jev souvisí s hospodářským, politickým a kulturním významem zemské metropole, nové vrstvy zde byly logicky zastoupeny více než kde jinde na Moravě. Na české poměry vysoké zastoupení nové vrstvy v Přerově bylo spojeno s železniční drahou. Mezi léty 1900/01 a 1910/11 významně narostl počet Milan Myška tento posun potvrzuje i pro studenty vyššího montanatistického učiliště v Příbrami. V letech 1895–1913 představovala nová střední vrstva 60% celé střední vrstvy. Myška, M.: 2005, s. 136. 610 Goldthorpe, J.: 1987, s. 8; ze sociologického pohledu se přechodu od staré k nové střední vrstvě věnuje tzv. postindustriální teorie, viz Archer, M. S. – Blau, J. R.: 1993, s. 19–20. 611 Kadlec, P.: 2012, s. 275. 612 Tamtéž, s. 275, Tab. 32. 613 Tamtéž. 614 Tamtéž. 609
181
středních zřízenců a zaměstnanců, což se zásadně promítlo do posílení nové vrstvy. Naopak české obyvatelstvo v Olomouci stojí opět poněkud mimo modernizační pohyb a podobá se spíše menším městům jako Kyjov a Boskovice. Stejně jako v Zábřehu zde chybí především silnější zastoupení právě středních zřízenců a zaměstnanců i středních a vyšších kádrů úřednictva. Vývoj v období let 1918–1938 šel stejným směrem jako v době předchozí, trendy posunu společnosti vesměs pokračovaly. Česká společnost se plně emancipovala a doháněla společnost německou. Ekonomická situace Čechů se v porovnání s Němci dále zlepšovala, pokračoval trend českého posilování.
615
S koncem monarchie došlo
k politickému a kulturnímu převratu, dominantní německý vliv se stal vlivem menšinovým, české ekonomické elity, dříve nutně více či méně spojené s německými, se nyní mohly projevovat zcela svobodně a i ti, kteří své děti do českých škol neposílali, tak nyní činili.616 Domnívám se, že významným faktorem je i zahuštění gymnaziální sítě. Mezi lety 1918 a 1920 vzniklo 15 nových škol, z toho čtyři v Brně. Tím se do značné míry snížil přetlak na ústavech, zmenšil se spádový okruh jednotlivých škol a ty se tak staly přístupnější. V neposlední řadě je třeba upozornit na strukturální proměnu české společnosti po převratu. Se zahuštěním sítě středních škol např. významně vzrostl počet českých profesorů, s obsazováním správních úřadů zase počet vyšších úřadníků. Tento efekt se výrazně projevil ve všech lokalitách, v některých obcích byl však kompenzován nárůstem dalších socioprofesních skupin, takže v procentuálním vyjádření není tak patrný. Např. v Přerově došlo masivnímu nárůstu zastoupení zřízenců a zaměstnanců z dolní a nižší střední vrstvy, podobně v Boskovicích řemeslníků, v Kyjově taktéž řemeslníků, ale ještě více drobných i středních rolníků. Bohužel prozatím nemáme k dispozici výzkum německých škol, který by umožnil srovnávat i v době meziválečné; domnívám se však, že v nových podmínkách se některé modernizační procesy ještě urychlily a sociální rozdíly mezi národy postupně mizí. Velké změny lze často pozorovat hned z počátku nového období, zpravidla si můžeme všimnout, že modernizační trendy jsou v sondě 1920/21 velmi posíleny. Zvláště u Olomouce lze pozorovat skutečně zásadní proměnu, právě zde se K problematice česko-německých vztahů a postavení obou národů v habsburské monarchii a republice blíže Beneš, Z. – Kural, V. (Eds.): Facing History. The Evolution of Czech – German relations in the Czech provinces, 1848–1948, Prague 2002; odraz vývoje česko-německých vztahů ve školství v době republiky podává Mitter, W.: 1988, s. 82–94; německé postoje k novému státu lze vyčíst z dobových kronik, k tomu Skřivánek, M.: Pohled českého a německého kronikáře na veřejné dění v letech 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 7, Kutná Hora – Opava – Praha 2001, s. 217–242. 616 K docházce českých dětí do německých škol Havránek, J.: 1972, s. 117–125. 615
182
všechny prvorepublikové novoty promítaly nejvíce. S novým státem jako by byla česká společnost do určité míry reálně přepsána. Nabytí politické, hospodářské a kulturní dominance se ve struktuře společnosti jako celku a také ve struktuře studentské populace významně odrazilo. Tabulka č. 75: Podíl osob z nižší a vyšší střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 NS VS 77,6 22,4 84,68 15,32 82,78 17,22 89,93 10,07 85,71 14,29 85,9 14,1 X X X X X X
1920/21 NS VS 67,03 32,97 71,43 28,57 81,37 18,63 82,01 17,99 78,36 21,64 81,25 18,75 87,5 12,5 79,22 20,78 78,57 21,43
1930/31 NS VS 63,05 36,75 65,34 34,66 70,42 29,58 77,1 22,9 81,74 18,26 86,98 13,02 78,57 21,43 79,61 20,39 68,97 31,03
1937/38/39 NS VS 63,89 36,11 63,02 36,98 67,55 32,45 77,65 22,35 78,86 17,97 76,95 23,05 67,47 32,53 71,88 28,12 66,57 33,43
Při pohledu na nižší a vyšší střední vrstvu si nelze nevšimnout výrazného nárůstu hodnot vyšší střední vrstvy. Zatímco v sondě 1910/11 tvořil průměr vyšší vrstvy všech sledovaných ústavů 15,6%, v sondě 1920/21 21,5%, 1930/31 25,3% a 1937/38/39 29,2%. Poměrně kontinuálním přechodem do nové doby prošel Přerov, zde se změna režimu prakticky neprojevila, také v Boskovicích nelze mluvit o radikální proměně. Na druhou stranu v Brně je vyšší vrstva posílena o 10%, v Olomouci dokonce o 13%. Právě v Olomouci došlo k výraznému posílení téměř všech profesí, tvořících vyšší vrstvu, vyšší úředníci, lékaři, inženýři i advokáti minimálně dvojnásobně zvýšili své zastoupení mezi studenty. Olomouc tak co do zastoupení vyšší vrstvy téměř dohnala Brno a v sondách pro 30. léta disponují obě města prakticky totožnými hodnotami. Celkové průměrné zastoupení vyšší střední vrstvy na sledovaných ústavech činilo v době Československa 25%, bylo tak dosaženo hodnoty, kterou měly německé všeobecně vzdělávací střední školy v průměru za dobu monarchie. Brněnský ústav se zdá být profilován poněkud elitářsky, jelikož podíl vyšší vrstvy činil okolo 1/3 studentů ze střední vrstvy a přesahoval tak výrazně průměr ostatních škol. Vzhledem k tomu, že počet českých gymnázií všech typů se v Brně do konce 30. let zvýšil na devět, lze se domnívat, že původní slovanské gymnázium mezi novými školami naprosto vynikalo svojí historií, tradicí a tudíž i prestiží, předpokládám, že právě to je příčina relativně vysokého zastoupení vyšší střední vrstvy. Mou domněnku mohou potvrdit pouze další výzkumy
183
brněnských ústavů. Podobné postavení jako Brno měla i Olomouc, na konci 30. let zde hodnota vystoupala až na necelých 37%, což je nejvyšší naměřená hodnota vůbec. Ve městě sice existoval jen jediný český chlapecký ústav, ale prudce se rozvíjelo pokračovací a odborné školství, které mělo pozvednout ekonomickou stránku města, sem se tedy část nižší střední vrstvy přelila. V okruhu 20 km od města navíc existovaly další čtyři ústavy v Litovli, Šternberku, Přerově a Prostějově, takže region Hané byl dostatečně pokryt a olomoucký ústav mohl sloužit obecním elitám. To konečně dokládá také fakt, že ze 179 příslušníků vyšší střední vrstvy, kteří na ústavu studovali, náleželo 160 bydlištěm do Olomouce. Na nových ústavech v Břeclavi, Jihlavě a Znojmě lze pozorovat rozdílný vývoj. Břeclavká škola se vyznačovala prudkým růstem vyšší vrstvy po celé období republiky, každých 10 let získával přibližně 9% a z nejnižší hodnoty 12,5% v roce 1920/21 se dostal na stavy ostatních gymnázií na konci 30. let. Změna byla spojena s přibýváním vyššího úřednictva, v tomto konkrétním případě převážně okolo dráhy a také finanční stráže, nejvíce se však projevoval obrovský úbytek středního rolnictva. Jihlavský ústav vykazoval na počátku 30. let prakticky totožnou hodnotu jako na počátku 20. let, přibližně 20%, až na konci sledovaného období zastoupení vzrostlo na 28%. I zde ke konci 30. let přibyli vyšší úřadníci, ale do velké míry také lékaři (ze dvou na počátku 30. let na 13 na jejich konci) a také vyšší důstojníci, zásadní roli však opět hrálo zmizení velké části středních rolníků a také učitelů obecných, měšťanských a odborných škol. Případ Znojma vykazoval růst z přibližně 21 na 31% ve 20. letech a následné ustálení. Zde přibylo především státních vyšších úředníků z pošty, berního úřadu, policie aj. Dvě lokality, které se vymykají trendu posilování vyšší vrstvy, jsou Boskovice a Kyjov. Kyjovský ústav vykazuje mimořádně nízké hodnoty, přes 20% se dostal pouze v sondě 1920/21, jinak se pohyboval kolem 18%. Ze sledovaných měst šlo o obec jednoznačně nejmenší, ekonomika oblasti stála především na zemědělství, takže místních vyšších vrstev nebylo mnoho, většinu představovali vyšší úředníci, lékaři a středoškolské profesorstvo, kterého ale postupně ubývá. Jen díky již několikrát zmiňovanému úbytku středního rolnictva není propad vyšší vrstvy výraznější. Podobně nízké hodnoty jako v Kyjově můžeme sledovat také v Boskovicích, jejichž charakter byl do jisté míry podobný tomu kyjovskému. Zajímavostí je zde propad vyšší vrstvy v roce 1930/31. Na počátku 20. let představovaly necelých 20%, na konci 30. let přibližně 23%, ale mezi tím, v sondě na počátku 30. let, pouze 13%. Při bližším pohledu zjišťujeme, že v této sondě se počet
184
vyšších úředíků snížil z 22 na 11, následně pak znovu vzrostl na 25. K 10% vzestupu během 30. let opět výrazně přispěl propad středních rolníků. Tabulka č. 76: Zastoupení dětí z rodin „středních rolníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 28,39 44,35 32,06 49,64 40,21 46,15 X X X
1920/21 20,88 23,63 25,48 38,13 31,72 36,93 36,06 16,88 22,62
1930/31 27,27 12,35 14,08 33,59 35,82 43,2 18,57 16,99 13,79
1937/38/39 19,08 6,82 10,26 26,82 28,18 27,46 10,44 8,22 7,71
Celkem617 35,48 47,66 37,99 42,44 34,84 37,41 19,24 12,43 11,62
Již z předešlých odstavců je zřejmé, že dětí zemědělců na školách postupně ubývalo, tomu odpovídal i pokles zastoupení středních rolníků v celé společnosti, slovy Zdeňka Kárníka dochází k „sesychání selského stavu“. 618 Jestliže v poslední sondě před válkou tvořily děti zemědělců průměrně 40% střední vrstvy, v první poválečné sondě 28%, během 20. let došlo k poklesu na 24% a do konce republiky dokonce jen na 16%. Dominance rolnictva byla především ve velkých městech definitivně zlomena. Určitě k tomu přispělo rychlé zahušťování sítě škol, ale také proměňující se struktura společnosti. Největší propad lze sledovat opět v Olomouci, z 44% v sondě 1910/11 na 24% o deset let později. Tento trend zde ještě pokračoval a na konci sledovaného období představovali zemědělci necelých 7% studentstva! Jde o nejnižší hodnotu mezi sledovanými ústavy vůbec. Méně výrazné ubývání lze vypozorovat také v Přerově, Břeclavi, Jihlavě a Znojmě. Jihlava pak disponovala vůbec nejnižším průměrem za všechny republikové sondy, a to 14%. Vzhledem k charakteru Českomoravské vrchoviny toto prvenství není překvapivé, zemědělství se zde nikdy příliš nedařilo. Naopak překvapuje, že těsně v závěsu jsou dvě významné zemědělské lokality, Olomouc a Znojmo se 14–15% rolníků. Naopak největší zastoupení mají zemědělci v malých městech Kyjově, Zábřehu a Boskovicích (zde vůbec nejvyšší hodnota pro sondu 1930/31 43,2%; v průměru za prvorepublikové sondy 35,9%). I zde zastoupení odpovídá situaci, kdy blízké okolí, ze kterého pochází velká část studentů, má převážně zemědělský charakter. Zvláštností jsou výkyvy z počátku 30. let. Při bližším 617
Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. Kárník, Z.: Poznámky k vývoji sociálních skupin, vrstev, stavů a tříd v dobách první republiky (Krátká úvaha), In: Čechurová, J. – Štaif, J.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes, Praha 2004, s. 113–118, zde s. 114; trend ubývání potomků rolníků mezi studenty potvrzují i Doležal, J. – Ullrich, Z.: 1936, s. 195. 618
185
pohledu na Brno zjišťujeme, že z prozatím neidentifikovaného důvodu se v sondě 1930/31 zvýšilo zastoupení středních rolníků na střední vrstvě na 27% z předchozích 21%, na studentstvu celkově pak na 15% z původních 11%. Současně výrazně pokleslo zastoupení řemeslnictva a nižšího úřednictva. Příčinou tohoto jevu může být jednak dopad hospodářské krize, jednak nástup válečných ročníků. Přímou souvislost je však třeba teprve prokázat. Ačkoliv rolníků mezi studenty neustále ubývalo, stále tvořili významnou socioprofesní skupinu. Jejich reálný podíl však silně varioval podle charakteristik sledovaných regionů.619 Vedle rolníků se jako konstitutivní socioprofesní skupiny střední vrstvy vyjevují především obchodníci, střední zřízenci a zaměstnanci, učitelé obecných, měšťanských a odborných škol a také vyšší úředníci. Zástupci každé z těchto skupin tvořili pravidelně okolo 5% a více z celkové počtu sledovaného studentstva na každém ze sledovaných ústavů. Zástupci svobodných povolání, středoškolských učitelů, středních úředníků a dalších pak tyto konstitutivní skupiny spíše doplňují a jejich podíl na celkovém počtu studentů je nízký. Tabulka č. 77: Zastoupení dětí z rodin „středních obchodníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy a podíl židů na této skupině 1910/11–1937/38/39 (v %)620 Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav** Jihlava Znojmo
1910/11 7,6 (4,1)* 8,1 (0) 8,6 (22,2) 7,2 (0) 8,5 (50) 8,3 (53,8) X X X
1920/21 11,4 (6,5) 6,6 (25) 8 (14,3) 9,4 (0) 10,5 (21,4) 10,2 (27,8) 4,4 13 (20) 13,1 (0)
1930/31 10,6 (11,8) 10,4 (23,1) 10,3 (9,1) 10,7 (7,1)* 10,8 (30,8) 8,9 (13,3) 12,1 12,1 (32) 8,9 (0)
1937/38/39 11,5 (28,1) 8,1 (10,3) 7,3 (4,5)* 8,4 (0) 11,4 (16,7) 10,5 (22,6) 9,2 12,7 (33,3) 6,9 (33,3)
Celkem621 9,1 (9,2) 5,8 (8,4) 8,9 (30,5) 8 (3,3) 10,0 (27) 9,5 (28,8) 8,8 12,6 (30,1) 8,3 (15,1)
Pozn.: * Jde o jediného studenta. ** Nelze určit vyznání studentů
Věra Steinbachová došla při výzkumu českého gymnázia v Domažlicích a německého ve Stříbře k následujícím výsledkům. Zatímco v sondě 1908/09 představovali rolníci v Domažlicích přibližně 15% a ve Stříbře 18%, v následujícím vývoji dochází k poklesu v Domažlicích až na necelých 8,5% na konci 30. let, ve Stříbře naopak rolníků přibývá, a to až na více než 26%. Marie Macková uvádí pro český ústav ve Vysokém Mýtě v sondě 1908/09 12,2% rolníků, do konce 30. let tento podíl klesla až na 4,3%, na německém protějšku v Lanškrounu za stejnou dobu k mírnému zvýšení z 14% na 16,4%. Hodnoty pod 10% uvádí pro střední školy v chomutovském okrese Kateřina Mertová; Steinbachová, V.: 2001, s. 147; Macková, M.: 2002, s. 3234, 37-39; Mertová, K.: 2002, s. 99. 620 Jde o studenty pocházející z rodin definovaných kategorií obchodníci a zámožnější obchodníci; v závorce je uveden procentuální podíl židů na celé skupině v daném roce. 621 Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. 619
186
Největší podíl obchodníků na střední vrstvě lze pozorovat v Jihlavě, 12–13%, což souvisí s neúrodností oblasti. Namísto zemědělství se zde obyvatelstvo muselo nutně zabývat jinými profesemi. Druhé Brno disponuje průměrně 11% obchodníků. Stejné hodnoty dosáhl i malý Kyjov, zde je to dáno velkým zapojením židů v obci. Tento faktor určuje také přibližně 9% hodnotu v Boskovicích a Přerově. Nejnižší hodnoty pozorujeme opět v Olomouci, na rozdíl od jiných ukazatelů v tomto nedošlo po roce 1918 k žádné výrazné změně, což je překvapující i vzhledem k prudkému poklesu zastoupení středních rolníků (viz výše). Poměrně zajímavý jev lze sledovat také ve Znojmě. Jde o jediný ústav, kde se projevoval jednoznačný úbytek obchodnictva. Jak již bylo naznačeno, mezi obchodníky se stále vyskytovalo dosti vysoké zastoupení židovského obyvatelstva. V Brně a Olomouci lze přitom zřetelně vidět rozdíl oproti předešlému období, kdy na obou ústavech dohromady za celou jejich historii studoval pouze jediný žid pocházející z rodiny obchodníků. Po roce 1918 se jich v Brně objevuje celkem 22, z toho pouze tři se hlásí k německé národnosti, v Olomouci 13, z toho jediný Němec. Naopak v Přerově zastoupení židů rychle klesá a na konci 30. let je zde mezi obchodníky jediný. K poklesu, nikoliv však tak výraznému, došlo oproti době monarchie také v Kyjově a Boskovicích. Mezi ústavy založenými až v roce 1919 lze pozorovat přibližně 30% zastoupení židů mezi obchodníky v Jihlavě. Ve Znojmě se objevují až v sondě 1937/38 a představují 1/3 studentů pocházejících z rodin obchodníků. Zbytek střední vrstvy představovali hlavně střední zřízenci a zaměstnanci, učitelé a vyšší úředníci. Jejich zastoupení však bylo velmi variabilní a nelze z něj usuzovat nějaký jednoznačný směr vývoje. Zdá se však, že s rostoucím počtem obyvatel sledované lokality roste rovnoměrnější zastoupení všech socioprofesních skupin, respektive ubývá případů, kdy jedna skupina má výrazně větší zastoupení, zatímco druhá je prakticky prázdná. Jde o projev vyšší specializace ve větších městech, čím modernější společnost se vyskytuje, tím komplikovanější a specifičtější systém utváří.622 Úzce vyprofilovaná inteligence najde lepší uplatnění a bohatší klientelu především v Brně, částečně v Olomouci. I v relativně velkém městě jako je Jihlava lze však vysledovat ve třech prvorepublikových sondách pouze dva advokáty, ve Znojmě pět, v malých Boskovicích tři. Podobně v Zábřehu jen tři lékaře a žádného inženýra.
622
Bottomore, T.: 1992, s. 29; srovnej s Šanderová, J.: 2000, s. 21.
187
Tabulka č. 78: Podíl osob ze staré a nové střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 SS NS 46,06 53,94 61,29 38,21 51,67 48,33 72,66 27,34 62,96 37,04 67,31 32,69 X X X X X X
1920/21 SS NS 47,62 52,38 46,70 53,3 45,25 54,75 59,71 40,29 57,84 42,16 57,95 42,05 55,15 44,85 52,6 47,4 52,38 47,62
1930/31 SS NS 48,09 51,91 45,02 54,98 34,74 65,26 51,15 48,85 56,02 43,98 63,31 36,69 44,29 55,71 45,63 54,37 38,42 61,58
1937/38/39 SS NS 42,97 57,03 42,98 57,02 30,79 69,21 48,04 51,96 51,76 48,24 51,19 48,81 30,52 69,48 43,5 56,5 35,71 64,29
V době republiky pokračuje také trend přechodu od staré střední vrstvy k nové střední vrstvě. Opět se tu mezi sondami 1910/11 a 1920/21 ukazují jak kontinuální přechody, tak výrazné skoky. Již nepřekvapuje zásadní rozdíl v Olomouci, nová vrstva měla po vzniku republiky o 15% vyšší hodnotu a dosahovala 53,3%, to ji řadí plnohodnotně mezi Brno, Přerov či Znojmo. I v následujících letech se hodnota nové vrstvy pohybovala mezi 50-60%, takže nešlo o pouhý popřevratový syndrom. Skok o 13% se týkal také Zábřehu. Opět se ukazuje, že tato dvě města, Zábřeh a Olomouc, procházela změnami po roce 1918 velmi prudce. Poněkud překvapivě došlo k posílení o 10% také v Boskovicích; nejen, že jde o malé město, navíc jde o město české, kde se nedá předpokládat, že by stavy nové vrstvy byly před rokem 1918 nějakým způsob uměle udržovány dole. Ve všech třech případech se promítl významný úbytek rolnictva a naopak větší zastoupení vyššího úřednictva. Při bližším pohledu na Boskovice si lze povšimnout, že sonda 1920/21 byla z hlediska vyšších úředníků poněkud extrémní, běžné zastoupení kolem 4% totiž vzrostlo až na 8% a následně opět kleslo. To se projevilo celkovým poklesem nové střední vrstvy v sondě 1930/31, nový vzrůst na konci 30. let byl dán dalším úbytkem rolníků. Ukazuje se, že význam zastoupení rolnictva a jeho změny mezi sondami 1910/11 a 1920/21 hrály zásadní roli při změnách poměrů mezi starou a novou střední vrstvou. Ve všech třech případech více či méně kontinuálních změn, jde o Brno, Přerov a Kyjov, se totiž pokles rolnictva jeví mnohem méně výrazně než v Olomouci, Zábřehu či Boskovicích. Přímý vztah mezi poklesem zastoupení rolnictva a staré střední vrstvy prokazuje také korelace, která se v tomto případě blíží hodnotě 1. Bráno z celkového pohledu v průměru za republiky představovala nová vrstva nejvyšších hodnot v Přerově, 63% nové vrstvy bylo zdaleka nejvíce. Druhé Znojmo a třetí Břeclav měly 58, resp. 57%. 188
Kolem 55% se pohybovala také Olomouc, Brno a Jihlava. Malá města byla již pod 50% hranicí, stará vrstva zde byla stále přinejmenším stejně silná jako nová. Právě zde představovali rolníci i na konci 30. let přibližně ¼ všech studentů střední vrstvy. Naopak v Přerově či Břeclavi ve středních vrstvách převažovaly zaměstnanecké a úřednické profese, hlavně při dráze. Také ve Znojmě měly tyto profese navrch, ale nebyla zde tak jednoznačná orientace na dráhu, mezi větší zaměstnavatele patřila spíše pošta či policie a také soukromé podniky.
9.2 Dolní vrstva Studentstvo rekrutované z dolní sociální vrstvy tvořilo významný podíl na celkovém počtu. Pro období monarchie představoval průměr všech sond za sledované ústavy necelých 30%, téměř 1/3 studentů tak měla svůj původ v dolní vrstvě obyvatelstva. Nejvyšším zastoupením disponoval Kyjov s 38%, naopak nejméně Olomouc s pouhými 26%, žádný jiný ústav se přitom pod hranici 30% nedostal. 623 Přibližně 25% zastoupení mají také německé střední školy v Olomouci, naopak německé gymnázium a reálka v Moravské Ostravě disponovaly již okolo 35%, což je dáno průmyslovým charakterem regionu a v důsledku toho zvýšeným počtem členů dolní vrstvy, v tomto případě především dělnictva, ve společnosti. Také na českých školách v Moravské Ostravě lze vysledovat zvýšený poměr dolní vrstvy, a to mezi 45-50%, podobný obrázek se ukazuje i na českém gymnáziu v Opavě a v Hranicích.624 Kadlec správně poznamenává, že oproti celkovému zastoupení dolní vrstvy ve společnosti, je zastoupení mezi studenty výrazně nižší, rozdíl je velmi variabilní podle lokálních podmínek. Např. na českém gymnáziu v Olomouci situaci značně ovlivňuje enormně vysoké zastoupení středního rolnictva, které na celkové školní populaci přibližně polovinu všeho žactva až do přelomu století. Opačná situace je v již zmiňované Moravské Ostravě a jiných, samozřejmě nepoměrně menších, průmyslových centrech. První pohled se tedy zdá být vůči dolní vrstvě nespravedlivý, Kadlec jej však koriguje upozorněním na skutečnost, že na středních školách studovalo před první světovou válkou přibližně jen 3% příslušné věkové kohorty, tedy jen úzká špička, a z toho 1/3 pochází z dolní vrstvy.625 Ve skupině 100 lidí věkové kohorty 10–20 let tak lze najít
V Případě Přerova srovnání s daty Petra Kadlece nevykazuje zásadní rozdíly, v případě Olomouce se o více než 6% liší sondy pro předválečné období, u Kadlece dolní vrstva představuje 1/3 všech studentů, v mém případě pouze něco přes ¼; srovnej Kadlec, P.: 2012, s. LVIII, Tab. 108. 624 Tamtéž. 625 Tamtéž, s. 276-277. 623
189
jednoho studenta střední školy pocházejícího z dolní vrstvy a již jen dva jeho spolužáky z jiné vrstvy, s největší pravděpodobností ze střední. Po vzniku Československa se průměrné zastoupení na sledovaných ústavech zvýšilo na 36,5%, nejvíce studentů z dolní vrstvy mělo gymnázium v Břeclavi (42%) a opět v Kyjově (40%), nejméně pak znovu Olomouc (28%), stále jde o jediný ústav, kde dolní vrstva nedosahuje ani 30%. Mezi sondami 1910/11 a 1920/21 nelze pozorovat žádné výrazné skokové změny, zdá se tedy, že politický převrat neměl na sociální vzdělávací politiku bezprostřední vliv. Při sledování kontinuální řady od sondy 1870/71 do 1937/38/39 si můžeme všimnout, že neexistuje jednoznačný trend vývoje zastoupení dolní vrstvy. Např. hodnoty pro olomoucký ústav jsou pro počáteční a konečnou sondu totožné, během 70 let tu prakticky nedošlo ke změně, podobně v Přerově se obě sondy liší jen 2%. Stejný jev pozorujeme i u ústavů zakládaných na přelomu století. Délka existence školy se prakticky neprojevuje ani při porovnání průměrů všech sond každého ústavu zvlášť. Kolem brněnských 35% se pohybuje jak téměř stejně dlouho existující gymnázium v Přerově, tak ústavy v Zábřehu a Boskovicích, nebo nové školy v Jihlavě a Znojmě. Také na českém gymnáziu v Domažlicích a německém ve Stříbře sledujeme hodnoty mezi 35–40%. 626 Větší otevřenost škol po roce 1918, snaha o demokratizaci školství, se dolní vrstvy jako celku dotkla jen velmi málo. Vztah dolní vrstvy ke vzdělání byl po dlouhoudobu při nejmenším vlažný. V prostředí, kde bylo třeba zajišťovat především každodenní přežití, se vzdělání vnímalo jako nemístný luxus. Vždyť venkovská chudina, zemědělská čeleď, nádeníci i domácí výrobci, plně zabezpečili své biologické potřeby teprve v poslední čtvrtině 19. století, do té doby žili ve stádiu podspotřeby. Mezi chudým řemeslnictvem a dělnictvem však již před koncem 19. století došlo k narůstání materiální úrovně a konzumu.627 Prostředky jsou ale stále vynakládány spíše bezprostředně, o budoucích perspektivách se začíná uvažovat teprve postupně. Akumulaci jakéhokoliv kapitálu komplikovala také neregulovaná porodnost, která přetrvávala přibližně do konce 19. století, kdy byly v tomto směru přijaty vzory chování středních vrstev.628 Nutnost zajišťovat obživu, častá zaměstnanost i matky, nevídaný jev ve vyšších vrstvách, a velký počet dětí tak jakékoliv systematické vzdělávání od počátku vylučovaly. V praxi byly mladší děti vychovávány dětmi staršími, zatímco rodiče pracovali. Financovat vyšší vzdělání tak bylo velmi problematické i v situaci, kdy se
626
Steinbachová, V.: 2001, s. 148, Tab. 8. Machačová, J. – Matějček, J.: 1997, s. 436, Graf 1. 628 Machačová, J. – Matějček, J.: 2010, s. 107. 627
190
rodiče rozhodli dítě „poslat do škol“. Ve většině případů musely děti naopak samy začít vydělávat peníze. Rodinná pouta se tak poměrně brzy rozvolňovala, bez podnětů k rozvoji, bez výrazných citových vazeb a pod hrozbou násilí při autoritativní „výchově“ identifikace vyprchávala a potomci rodiny v brzkém věku opouštěli; navazuje brzký sexuální život a založení vlastní domácnosti.629 Tyto materiální podmínky jsou doplněny mentalitou, jež se vyznačuje nezájmem až odporem ke vzdělání. Cokoliv nepraktického mělo punc zbytečnosti, stejně jako cokoliv, co nemělo okamžitý efekt na životní situaci lidí. Tento přístup dokládá průkopník vzdělávání hluchoněmých Václav Frost, který sepsal na konci 40. let 19. století spisek Jen s pravdou ven aneb sprostý rozum o velkých věcech, v něm postava Petra Skaláka líčí, že „zdravý rozum“ zdobí „pravé Čechy“, zatímco „v knihách si mnozí [učenci] oči zkazili, sedláci či nádeníci si prací v přírodě zrak zostřují.“ 630 Podobné názory, zvláště na venkově, dlouhou dobu přežívaly a jen pomalu mizely. Dolní vrstvy často nevnímaly vzdělání ani jako možnost sociálního vzestupu, jedním z charakteristických rysů byl totiž fatalismus a pasivita, v myšlení převažovala přizpůsobivost danému, než snaha o proměnu. 631 Aspirací dolní vrstvy je „žít dneškem“, zatímco u střední vrstvy existuje orientace na budoucnost, její příslušníci jsou např. schopni odložit svojí spotřebu, ušetřit, třeba na vzdělání dětí. Podobné myšlení se v dolní vrstvě rozvíjí jen pomalu.632 Jedinou socioprofesní skupinou dolní vrstvy, která usilovala systematicky o vzdělání, byli řemeslníci. Jejich pozice se do jisté míry podobala střední vrstvě. Také oni byli na své kvalifikaci závislí, a proto se ji snažili předat svým potomkům. 633 Jako příklad může posloužit otec prvorepublikového podnikatele a ministra financí Bohdana Bečky (1863-1940) Karel Bečka (1814-1872). Tento zednický mistr se snažil zajistit vzdělání všem svým devíti dětem, a to i přes to, že rodina byla ve velmi špatné finanční kondici a musela rozprodat všechen svůj majetek. Bohdanu Bečkovi a jeho staršímu bratru Josefovi tak bylo umožněno studium, díky kterému mohli vytvořit vlastní stavební firmu působící po celých Čechách, posunout se na společenském žebříčku a dosáhnout styků s absolutní elitou.634 Tamtéž, s. 113. Pokorná, M.: „Držím já na císaře… a držím se svým králem“. Výklad světa po revoluci 1848, In: ČČH 1, roč. CIX, 2011, s. 44-80, zde s. 68. 631 Machačová, J. – Matějček, J.: 2010, s. 116; na nedostatečné chápání individuální mobility upozorňuje také Patrick J. Harrigan, Harrigan, P. J.: 1980, s. 13. 632 Keller, J.: 2000, s. 26. 633 Machačová, J. – Matějček, J.: 1997, s. 444. 634 Kubů, E.: Sociální vzestup a vytváření ekonomických sociálních sítí: rodiny a příbuzenské vztahy prvorepublikových finančních manažerů Bohdana Bečky a Augustina Nováka, In: Kubů, E. – Šouša, J. 629 630
191
Situace ostatních skupin dolní vrstvy se proměnila až s postupnou profesionalizací, a to především u dělnictva. Zaučení a získání určité kvalifikace umožnilo usazení jedince a uvědomění si vlastní pozice. K tomu však došlo masově až na počátku 20. století v důsledku velké hospodářské krize mezi léty 1900–1902. Do té doby převládala představa, že kvalifikace je nepotřebná. Vždyť v důsledku automatizace a mechanizace výroby často stačilo ovládat jen jeden úkon či pohyb, cokoliv navíc bylo zbytečné, nepřinášelo žádný užitek. Jaký rozdíl se tu ukazuje proti řemeslnické zručnosti. 635 Až v souvislosti s další fází průmyslové revoluce se dělnictvo dále diferencuje, nové dělnické profese již vyžadovaly větší vzdělání, což vedlo také k přemýšlení o budoucností vlastních potomků. Profesionalizací se nejen zlepšovaly materiální podmínky, ale dělnictvo se výrazným způsobem začalo i kultivovat a přijímat vzory chování středních vrstev.636 Sociální mobilita v dolních vrstvách probíhala z pravidla nejprve odchodem z vesnice do města, tj. z postavení venkovské chudiny k dělnictvu. S postupnou profesionalizací a rostoucí kvalifikací si dělníci začínali uvědomovat možnosti přechodu svých dětí k nemanuální práci, „aby se nemusely dřít“.637Důležitou roli zde hraje „kontakt“ se socioprofesními skupinami zaujímajícícmi vyšší společenskou pozici, právě tento kontakt byl zprostředkotavelem změny myšlení, v tomto případě rostoucího zájmu o vzdělání.638 Mobilitním cílem se staly dolní příčky inteligence, učitelé obecných škol či nižší úředníci. Ačkoliv z hlediska materiálního zabezpečení nemuselo jíz nutně o polepšení, společenská prestiž byla jednoznačně vyšší. V tomto postupu však vzdělání již hraje klíčovou roli. Kadlec identifikuje skupinu „vnitřních“ a skupinu „vnějších“ faktorů, které jsou příčinou podreprezentace dolní vrstvy mezi příslušníky vyššího vzdělávacího procesu. „Vnitřní“ faktory fakticky odpovídají charakteristice dolní vrstvy (viz výše), jde tedy o materiální podmínky a mentalitu. „Vnější“ podmínky jsou dány jednak vzdělávací politikou státu, jednak mírou rozvoje vzdělávací sítě a v neposlední řadě také otázkami (Eds.): Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století, Praha 2008, s. 532–572, zde 533542. 635 Crompton, R. – Gubbay, J.: 1977, s. 72-73. 636 Machačová, J. – Matějček, J.: 2010, s. 11. 637 Titíž: 2008, s. 280; tento přístup podle Doležala a Ullricha začal převažovat také mezi drobnými a středními živnostníky, byl spojen s představou, že nemanuální práce představuje bezstarostnější život; viz. Doležal, J. – Ullrich, Z.: 1936, s. 200. 638 Lukáš Fasora popisuje „kontakt“ různých společenských tříd jako předpoklad změny chování. Kontakt má podobu komunikace, výměny zkušeností či interpretace světa. Místy kontaktu jsou především zaměstnání, bydliště, státní instituce jako úřady či školy, ale i místa společenského života (restaurace, kavárny, divadla aj.) Kontakt se může projevovat jak spoluprací, tak konfrontací. Fasora, L.: 2010, s. 24 a 304; k otázkám sociálního kontaktu v místě bydliště, pracoviště, národního či jiného politického spolku také Schüren, R.: 1989, s. 24-29.
192
hospodářskými.639 Na propastnou rozdílnost šancí na vzdělání jednotlivých společenských vrstev upozorňuje Hans-Ulrich Wehler, dolní vrstvy jsou dle něj „zmrzačeny“ svým materiálním nedostatkem a od toho se odvíjejícím způsobem myšlení. 640 Možností úspěchů příslušníků dolní vrstvy ve vyšším vzdělávacím procesu se zabývá řada sociologů a dalších humanitních vědců. Anthony Giddens, Pierre Bourdieu či Ivan Illich upozorňují na nerovné podmínky při utváření intelektuálních schopností dítěte v různých sociálních skupinách. Bourdieu v tomto kontextu mluví o kulturním kapitálu, pro studenty z nižších sociálních vrstev je obtížné orientovat se ve vyšší kultuře, ke které vyšší vzdělání zcela jistě náleží.641 Potomek z dolní vrstvy se tak dostává do obtížné situace Lízy Doolittlové, neví, co se od něj očekává a jak se má chovat.642 Rodiče těmto dětem málokdy zodpovídají jejich otázky a vysvětlují jim věci, jejich informovanost je tak na nízké úrovni a jejich zvídavost je potlačena. Neemotivní, abstraktní a generalizační výklad se pro ně může stát nesrozumitelný, stejně jako samotná komunikace s vyučujícími.643 Chudí tak musí nutně stát vždy vzadu proti bohatším, kteří jsou cíleně intelektuálně vedeni svými rodiči. 644 Vzdělávací systém je zkrátka vybudován na kultuře, ve které se orientují pouze střední a vyšší vrstvy, kultuře nižších vrstev je cizí, nejsou s ním obeznámeny, nemají dostatečné kulturní propojení, správné vystupování, jazykové vybavení, přičemž tyto nedostatky se nedají kompenzovat. 645 Jak uvádí Olga Šmídová, jazyková komunikace je hlavním zdrojem poznatků, právě v nich a právě jimi se projevují a utvářejí sociální rozdíly a sociální vzdálenosti.646 Již John L. Austin prokázal ve své přelomové práci Jak udělat něco slovy sociální účinek mluvních aktů. 647 V důsledku těchto faktoru se Gerhard Ritter a Klaus Tenfelde domnívají, že socializační roli vzdělání, a to ani na úrovni vzdělání základního, nelze přeceňovat. Mnohem blíže než ke škole mají tito lidé ke kostelu, k tradicím a v pozdější době k masovým médiím a moderním ideologiím.648
639
Kadlec, P.: 2012, s. 277-281. Wehler, H. U.: 2008, s. 1205; stejně jako se s kumulujícím kapitálem kumulují i další výhody, s jeho nedostatkem přibývá nevýhod, viz Crompton, R. – Gubbay, J.: 1977, s. 141-142. 641 Bourdieu, P.: 1973, s. 71–112; Nash, R.: 1990, s. 431-447. 642 Na tomto na kontrastu vyšší a lidové/masové kultury stojí celá řada světových i českých literárních a dramatických děl; vedle Pygmaliona od G. B. Shawa a jeho muzikálové verze My Fair Lady např. Madla z cihelny od Olgy Scheinpflugové. 643 Giddens, A.: 1999, s. 399. 644 Illich, I.: 2001, s. 18. 645 Rehbein, B.: 2006, s. 127. 646 Šanderová, J. – Šmídová, O. (Eds.): Sociální konstrukce nerovností pod kvalitativní lupou, Praha 2009, s. 48. 647 Austin, J. L.: Jak udělat něco slovy, Praha 2000. 648 Ritter, G. A. – Tenfelde, K.: Arbeiter im Deutschen Kaiserreich 1871 bis 1914, Bonn 1992, s. 717. 640
193
Tabulka č. 79: Zastoupení dětí z rodin „řemeslníků“ ve studentstvu původem z dolní vrstvy 1870/71–1910/11 (v %)649 Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 75,86 48,08 67,57 X X X
1880/81 70,25 53,89 66,67 X X X
1890/91 61,64 55,24 57,38 X X X
1900/01 55,84 48,22 42,86 23,76 63,95 78,13
1910/11 44,56 40,82 42,45 35,8 58,18 70,37
Dominantní socioprofesní skupinou v dolní sociální vrstvě jsou řemeslníci.650 Josef Hanzal prokázal, že již v 70. a 80. letech 18. století představovaly jejich děti kolem 40% všech studentů.651 Ještě v 1. polovině 19. století se na českobudějovických vyšších školách zastoupení řemeslníků pohybovalo mezi 40-50%.652 Během následujících let tento podíl významně klesl, ale v době Předlitavska stále činil 55% studentů dolní vrstvy a 16,5% studentů vůbec.653 Potvrzuje se tak představa o řemeslnících, jako skupině, která se, dlouho jako jediná z dolní vrstvy, cíleně snažila o vzdělávání vlastních potomků. Často šlo sice jen o základní znalosti umožňující vykonávat profesi otce a převzít po něm živnost, i tak zde však byl rozdíl proti ostatním příslušníkům dolní vrstvy.654 Jako příklad lze uvést ševce Václava Medka, otce legionáře a spisovatele Rudolfa Medka. Václav se narodil jako pohrobek a ačkoliv ševcovská dílna jeho otce byla v době jeho dětství již zavřena, počítalo se s tím, že se dá vyučit a bude pokračovat v řemesle. Matka velmi přísně dbala na to, aby se do školy pečlivě připravoval. Ve 12 letech ukončil základní vzdělávání a odchází do učení, následně prošel několika dílnami, kde se mu však příliš nedaří. Aby získal větší zkušenosti, vydává se do Saska, kde se mimo jiné naučil výborně německy. Po návratu se mu podařilo navázat kontakty s vyšším společenskými vrstvami, které se staly jeho klienty.655
Jde o studenty pocházející z rodin definovaných kategorií řemeslníci a řemeslničtí mistři (ta náleží do střední vrstvy). 650 Pojednáváno je o socioprofesních skupinách řemeslníci z dolní vrstvy a řemeslničtí mistři ze střední vrstvy, jejich zastoupení je nicméně velmi nízké, takže zkreslení je minimální. Propojení obou skupin činím z důvodů co největší podobnosti s prací Petra Kadlece. 651 Hanzal, J.: 1976, s. 254. 652 Novotný, M.: 2007, s. 134, Tab. 2. 653 Jan Havránek uvádí zastoupení řemeslnictva mezi studenty kolem 25%, Havránek, J.: 1991, s. 245. 654 O zvláštním postavení řemeslnictva v rámci dolní vrstvy píše i Reinhard Schüren, který zdůrazňuje výraznou uzavřenost této skupiny proti ostatním skupinám dolní vrstvy a také větší šance na sociální vzestup; Schüren, R.: 1989, s. 222. 655 Machačová, J.: Prostředí drobného řemeslnictva v českých zemích v druhé polovině 19. století (analýza pamětí Václava Medka), In: Kárník, Z. (Ed.): K novověkým sociálním dějinám českých zemí II. Z dob rakouských a předlitavských (1848–1918), Praha 1998, s. 101-114. 649
194
Orientace na vyšší vzdělání se prosazovala pomalu, z počátku především u mladších synů, starší dědili postavení otce. S postupnou proletarizací populace řemeslníků, velká část z nich byla skutečně chudá a svým postavením se příliš nelišila od méně kvalifikovaných dělníků, se však vyšší vzdělání stávalo cestou, jak se vymanit z jen skromného dostatku.656 V 70. a 80. letech děti řemeslníků představovaly v průměru 63% dolní vrstvy, ještě na přelomu století měly přes 50% a až před válkou jejich zastoupení kleslo těsně pod tuto hranici. Ubývání této skupiny je spojeno s koncentrací výroby a kapitálu v průběhu průmyslové revoluce. V počátcích se každý majitel účastnil výroby, kterou kontroloval a udával přímé příkazy. Postupem doby však došlo k zásadní proměně velikosti a struktury produkce, malé živnosti byly vytlačovány stále rostoucí velkovýrobou.657 Mezi jednotlivými lokalitami, ale i druhy řemesel, však v tomto ohledu existovaly propastné rozdíly. Např. v průmyslovém Brně, které se orientovalo především na textilnictví, bylo postavení krejčích a obuvníků špatné již v polovině 19. století, naproti potravinářská řemesla se udržovala v lepších podmínkách pod delší dobu. 658 Opačnou situaci můžeme pozorovat v Přerově, kde se průmysl orientuje na potravinářství. Na fakt, že o úpadku řemesel nelze mluvit v globálu upozorňuje Pavel Kladiwa, podle něj záleží na konkrétní profesi.659 Zatímco v sondě 1900/01 se řemeslnictvo dostalo pod 50% zastoupení na dolní vrstvě v Olomouci, Přerově a s extrémně nízkou hodnotou necelých 24% také v Zábřehu, v sondě 1910/11 tuto hranici překračuje již jen Kyjov a velmi výrazně také Boskovice. Z dalších českých škol pak ještě Opava s 53,3%.660 Z hlediska jednotlivých škol se ukazuje největší podíl na dolní vrstvě v Boskovicích, v průměru sond 1900/01 a 1910/11 extrémně vysokých 74%! Především na přelomu století bylo zastoupení řemeslníků velmi výrazné a představovalo 30% všech studentů, společně s rolníky tak tvořili 60% všech. Brno a Kyjov disponovaly 62, resp. 61% řemeslníků; v Brně se vedle nich vyskytují v rostoucí míře Vzdělání jako cestu z obecného úpadku skupiny řemeslníků zmiňuje také Patrick J. Harrigan; pro prvorozené se škola mohla stát dobrým zdrojem kontaktů a přístupů do vyšší společnosti, pro druhorozené bylo vzdělání nezbytností, aby zabránili svému společenskému sestupu. Děti řemeslníků často usilovaly o technické vzdělání, které by jim zajistilo přechod mezi technické úředníky, nebo rozšíření otcovské živnosti ve skutečné podnikání; Harrigan, P. J.: 1980, s. 15, 17, 46; přechod mezi technické úřednictvo na druhou stranu znamenal ztrátu samostatnosti, která byla velmi ceněna; viz Fasora, L.: 2010, s. 10. 657 Crompton, R. – Gubbay, J.: 1977, s. 65; srovnej s Archer, M. S. – Blau, J. R.: 1993, s. 27; v USA dochází k proměně z „Land of Opportunity“ po občanské válce, kdy se počet vlastníků a podnikatelů začal zmenšovat; během 80. let 19. století rapidně rostl průmysl a začaly vznikat velké trusty a monopoly. Sociální rozdíly se začaly zvětšovat, stále větší procento populace přestávalo být drobnými vlastníky, ale stávali se zaměstnanci velkých firem; viz Bottomore, T.: 1992, s. 34. 658 Fasora, L.: 2007, s. 71 a 72. 659 Kladiwa, P.: 2004, s. 41. 660 Kadlec, P.: 2012, s. 282, Tab. 33. 656
195
dělníci a také nižší úřednictvo, v Kyjově pak dělníci a drobní zemědělci. Z velkých měst vykazuje nejnižší hodnotu Olomouc s 49%, a to právě díky drobným zemědělcům, kteří na ústavu představovali vždy alespoň 5% všech studentů, v 70. letech byly jejich počty s řemeslníky dokonce téměř vyrovnané. Nejnižší hodnotu vůbec pak lze sledovat v Zábřehu. Hodnota je zde ještě o 19% nižší než v Olomouci a činí 30%. Drobní zemědělci dosáhli velmi vysoké hodnoty 20%, resp. 10% všech studujících v sondách 1900/01 a 1910/11.661 Pozice řemeslnictva byla oslabena i poměrně vysokým zastoupením dělnictva. Svojí hodnotou se Zábřeh blížil spíše německým školám, na nichž se reprezentace řemeslníků na dolní vrstvě pohybovala zpravidla mezi 25% a 30% v předválečné sondě. Přitom ani v 50. letech 19. století zde řemeslníci nepřekračovali hranici 50%. 662 Ukazuje se tak, že ani druhá silná socioprofesní skupina typická pro české školy, není na německých protějšcích ani zdaleka tak početná. Tabulka č. 80: Zastoupení dětí z rodin drobných zemědělců na veškerém studentstvu 1870/71–1910/11 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 2,92 10,78 6,24 X X X
1880/81 2,28 7,35 2,45 X X X
1890/91 1,62 6,58 2,12 X X X
1900/01 1,34 6,41 3,52 19,19 5,16 6,25
1910/11 1,44 5,49 1,16 9,48 2,61 1,86
Studentů původem z rodin řemeslníků a drobných zemědělců dobou ubývalo, jejich místo bylo obsazováno novými socioprofesními skupinami, které se utvářely v průběhu různých fází průmyslové revoluce. Tyto skupiny jsou představovány nižšími úředníky, zaměstnanci a zřízenci a také dělnictvem. Potomci dělníků v průměru za monarchie tvořili 4,3% všech studentů. Jejich zastoupení se postupně zvyšovalo, v 70. letech 19. století šlo v průměru jen o necelá 2%, zatímco před válkou téměř o 7%. 663 Tento trend odpovídá jednak rostoucí přístupnosti škol díky zahušťování jejich sítě, tak i rostoucím požadavkům Drobní zemědělci představovali v celém studentstvu jen malý podíl, v některých lokalitách však svým zastoupením významně snižovali zastoupení dominantní skupiny řemeslníků. (viz Tab. 11) Zmínka již byla o Olomouci a Zábřehu, přidat lze i české gymnázium v Opavě, jež zmiňuje Kadlec. Šlo především o domkaře a chalupníky, kteří v případě Zábřehu žili téměř výhradně v blízkém okolí města, v případě Olomouce i v širším okolí. Zastoupení této skupiny neustále klesá, a to až do poslední sondy v roce 1937/38. V období republiky se největší zastoupení této skupiny jeví v Kyjově, kde se pohybuje nad 5% hranicí všech studentů. Stejně jako v případě Zábřehu jde o studenty z okolí do 10 km. 662 Kadlec, P.: 2012, s. 282, Tab. 33. 663 Jan Havránek uvádí 5% podíl dětí dělníků mezi studentstvem; Havránek, J.: 1991, s. 245; na středních a vysokých školách v Německu v době druhého císařství představovali děti dělníků pouhé 1%; viz Ritter, G. A. – Tenfelde, K.: 1992, s. 719. 661
196
na vzdělání dětí ze strany dělníků samotných. Mělo zajistit útěk z dolní vrstvy. Již na přelomu století jsou dělníci na školách zastoupeni nejčastěji 5% všech studentů. Mezi jednotlivými ústavy však panovaly značné rozdíly. V Přerově představovali již od 70. let alespoň 3%, do konce monarchie hodnota vzrostla na 5,5%. Ve většině šlo o dělníky na dráze a topiče, doplněni byli i několika nádeníky a továrními dělníky. Také v Brně sledujeme výrazné dělnické zastoupení, jejich počet rostl po celou dobu monarchie, z necelých 2% a na téměř 10 % všech, to je nejvyšší naměřená hodnota do roku 1918. Brněnské dělníky nelze blíže určit, protože nejčastěji byli zapisováni prostě „dělník“. 664 Dá se však předpokládat, že proti Přerovu se zde vyskytovalo výrazně více továrního dělnictva, zaznamenat lze několik soustružníků, strojníků či slévačů. Z nových ústavů se poměrně vysokými hodnotami vykazují Zábřeh a Kyjov. Ani v Zábřehu nelze dělníky blíže určit kvůli charakteristice zápisu v prameni, ale vzhledem k rozvíjejícímu se textilnímu průmyslu je pravděpodobné, že velká část z nich bude patřit právě sem, menší část je možno přiřadit také k dráze. Děti dělníků pocházely buď z města samotného, nebo z blízkého okolí. Na malý a zemědělsky orientovaný Kyjov se zdá zastoupení dělníků dosti vysoké, proto je škoda, že je opět ve většině nejde blíže určit, mohlo se jednat o zemědělské dělnictvo, pracovníky dráhy či horníky z blízkých lignitových dolů. Ve své většině opět žili v městě samotném či v blízkém okolí. Olomouc a Boskovice představují ústavy, na kterých se dělnictvo vyskytovalo skutečně jen minimálně, v Olomouci v průměru jen 2,2%, v Boskovicích 2,7%. V obou městech to odkazuje k málo rozvinutému průmyslu. V Olomouci přitom až do přelomu století mezi dělníky převažovali zemědělští pracovníci, nádeníci; až po roce 1900 se začal objevovat zápis dělník, většinou bez bližšího učení. Rozmanitost teritoriálního původu je v případě Olomouce značná, studenti pocházeli jak z města a blízkého okolí, tak z větších vzdáleností. V Boskovicích v sondě 1900/01 se objevuje pouze jediný zástupce dělnictva, soustružník z nedalekého Ráječka. Před válkou již ústav disponuje 4,2% dělníků, převažovali pracovníci továren pocházející z blízkého okolí města. Při srovnání s dalšími českými školami nepřekvapí přibližně 20% zastoupení dělníků v průmyslové Moravské Ostravě v předválečné sondě;
Tento zápis je dosti problematický, nelze z něj vyčíst prakticky nic jiného, než že jde o námezdně pracující osobu, jejíž náplň práce je spojená s fyzickou činností; typická je periodicita platu (často týdenní) a silný vztah závislosti na zaměstnavateli. Dělnictvo bylo jako socioprofesní skupina velmi různorodé; v prostředí českých zemí bylo utváření třídního cítění skupiny komplikováno několika faktory: 1) národnostní roztříštěností, která se částečně odrážela ve struktuře dělnictva; 2) rozpolceností světa českých dělníků mezi město a venkov; 3) převážně maloměstským profilem osídlení s typickým těsným soužitím a vzájemným ovlivňováním příslušníků nižší a střední vrstvy; viz Fasora, L.: 2010, s. 36. 664
197
kolem 8% se pohybovala také Opava.665 Situace na německých školách v Olomouci byla podobná výsledkům tamního slovanského gymnázia; německé protějšky českých ústavů v Ostravě však vykazovaly dělníků výrazně méně, na reálce kolem 9%, na gymnáziu dokonce jen okolo 6%. 666 Kadlec shrnuje důvody tohoto jevu v obecné charakteristice německých škol, navštěvuje je více dětí z rodin inteligence, mnohem větší zastoupení mají také židé, kteří z dělnického prostředí prakticky nepochází. Při srovnání reálek a gymnázií ve stejné lokalitě se ukazuje, že dělníci dávali přednost reálce, byla jim praktičtějším zaměřením nejen bližší, ale její absolutorium trvalo o rok kratší dobu než v případě gymnázia. Tato skutečnost mohla být v bohatství neoplývající socioprofesní skupině určující.667 Tabulka č. 81: Zastoupení dětí z rodin dělníků na veškerém studentstvu 1870/71– 1910/11 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 1,85 0,49 3,12 X X X
1880/81 2,99 1,91 3,5 X X X
1890/91 4,06 0,61 5,08 X X X
1900/01 5,88 4,06 5,15 5,17 5,16 1,25
1910/11 9,73 3,85 5,51 7,33 8,82 4,19
Vedle dělnictva se v dolní vrstvě na úkor řemeslníků a drobných zemědělců prosazovali i nižší zřízenci a zaměstnanci a také nižší úředníci. V sondě 1870 představovali zřízenci a zaměstnanci pouhá 2,4% příslušníků dolní vrstvy, do roku 1910/11 se jejich počet ztrojnásobil. Je však nutno podotknout, že jejich reprezentace se značně lišila podle konkrétních lokalit. Zvláště po přelomu století se oproti ostatním školám vymyká Přerov, kde tato socioprofesní skupina dosáhla 12,4% v sondě 1900/01 a 17% v sondě 1910/11.668 Na žádném jiném ústavu přitom hodnota nepřekročila 10%. Drtivá většina přerovských zřízenců a zaměstnanců byla spojena s prací na dráze. V Brně se do sondy 1900/01 udržovala hodnota kolem 3,4%, následně začala stoupat. Zdejší příslušníci skupiny mají velmi různorodý charakter, z velké části šlo o úřední či kancelářské sluhy a zaměstnance pošty. Na velmi nízkých hodnotách nepřesahujících 3% se udržovali zřízenci a zaměstnanci v Zábřehu, a to i přes existenci poměrně důležité železniční stanice. 665
Kadlec, P.: 2012, s. 284, Tab. 34. Tamtéž. 667 Tamtéž, s. 285. 668 Kadlec uvádí pro stavy nižších zřízenců a zaměstnanců na gymnáziu v Přerově značně vyšší počty. Pro sondu ze 70. let 12,6%, u předválečné sondy dokonce 38%; výrazné rozdíly se ukazují také při srovnání s olomouckým českým gymnáziem, Kadlecovy údaje jsou vždy vyšší; viz Kadlec, P.: 2012, s. 286, Tab. 35. 666
198
Výrazně důležitější skupinu představovali nižší úředníci, nejnižší patro byrokracie a inteligence. Jejich životní podmínky se často příliš nelišily od životních podmínek nižších zřízenců a zaměstnanců či kvalifikovaných dělníků, mohly být i horší. Z hlediska prestiže však šlo o nemanuální práci, bílé límečky. Tato skupina se snažila skrze vzdělání posunout své potomky do vyšších pater společenského žebříčku. V sondě 1870/71 jsou úředníci zastoupeni 5,4%, do roku 1910/11 se tato hodnota zvýší na 13,3%. Mezi jednotlivými ústavy opět vede Přerov se svými drážními zaměstnanci. V předválečné sondě tito úředníci představovali dokonce 1/5 všech příslušníků přerovské dolní vrstvy. Na brněnském českém gymnáziu překračovali nižší úředníci 10% již od 80. let 19. století. U velké části z nich nelze zjistit bližší určení, část patřila k poště a k soukromým podnikům. V Olomouci můžeme sledovat až do přelomu století zastoupení mezi 3-4%, až v předválečné sondě počet úředníků vzrostl na 13,3%. To však nebylo dáno ani tak jejich reálným početním nárůstem, ale naopak propadem všech ostatních socioprofesních skupin dolní vrstvy, především dělníků, řemeslníků a drobných zemědělců. U gymnázií založených na přelomu století jsou nápadné nízké hodnoty v době založení, které kontrastují s přibližně 10% zastoupením v roce 1910/11. V první generaci studentů se tedy dětí nižších úředníků příliš neobjevovalo, v Zábřehu šlo o čtyři jedince, v Kyjově o jednoho a v Boskovicích dokonce o žádného. Německé školy ve srovnání s českými vykazovaly opět vyšší hodnoty, a to jak u nižších zřízenců a zaměstnanců, tak u nižších úředníků. Podle Kadlece to jen dokresluje rozdílný stupeň vývoje obou národních společností.669 Tabulka č. 82: Zastoupení dětí z rodin nižších zřízenců a zaměstnanců a nižších úředníků ve studentstvu původem z dolní vrstvy studentstvu 1870/71–1910/11 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 NZZ NÚ 3,45 7,76 0,96 2,88 2,7 5,41 X X X
1880/81 NZZ NÚ 3,31 10,33 3,33 3,33 2,61 7,84 X X X
1890/91 NZZ NÚ 3,42 13,01 0,95 3,81 4,92 11,48 X X X
1900/01 NZZ NÚ 6,6 12,69 9,14 3,55 12,38 16,19 2,97 3,96 8,14 1,16 6,25 0
1910/11 NZZ NÚ 8,29 15,03 7,14 13,27 16,98 20,75 2,47 11,11 3,64 10 7,41 9,26
U střední vrstvy bylo možno po roce 1918 sledovat pokračování trendů z předchozího období. V případě dolní vrstvy se vývoj ukazuje být o něco komplikovanější. Na jednu stranu stále ubývá zastoupení řemeslníků, typických zástupců dolní vrstvy, zcela dominantních v předindustriální éře, na druhou stranu u dalších 669
Tamtéž, s. 286.
199
socioprofesních skupin, tj. u drobných zemědělců, dělníků a nižších kádrů zřízenců, zaměstnanců i úředníků lze pozorovat nejednoznačnost vývoje související s lokálními rozdíly. Tabulka č. 83: Zastoupení dětí z rodin „řemeslníků“ ve studentstvu původem ze dolní vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %)670 Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 44,56 40,82 42,45 35,8 58,18 70,37 X X X
1920/21 44,23 50 35,71 40,51 53,53 66,3 43,37 44,19 48,48
1930/31 35,19 34,33 21,43 38,46 44,39 52,78 22,76 51,40 28,83
1937/38/39 33,91 22,11 23,53 22,48 39,67 51,93 16,89 37,61 30,07
Celkem671 49,28 41,17 40,17 30,55 48,25 63,9 23,27 42,55 34,71
Srovnání zastoupení řemeslníků na dolní vrstvě v sondách 1910/11 (48,7%), 1920/21 (47,4%), 1930/31 (36,6%) a 1937/38/39 (30,9%) ukazuje, že v tomto případě se změny po roce 1918 výrazně neprojevily bezprostředně, teprve ve 20. a 30. letech pokračoval trend ústupu skupiny ze scény. V Brně nelze pozorovat prakticky žádnou změnu, rozdíl okolo 5% vidíme v případě Zábřehu, Kyjova a Boskovic, přitom jedině v Zábřehu jde o navýšení. V Přerově pozorujeme pokles o 7%, v Olomouci naopak růst o 10%, daný však nikoliv větším počtem řemeslníků, ale naopak snížením počtu dělníků a především drobných zemědělců, a dosažení 50% řemeslníků na dolní vrstvě. Data za nové ústavy v Břeclavi, Jihlavě a Znojmě v sondě 1920/21 odpovídají průměru této sondy za všechny školy. V průměru za sondy 1920/21–1937/38/39 měly nejvyšší hodnoty malá města Boskovice s 57% a Kyjov s 45,9% a také Jihlava s 42,6%. Boskovice tak navazují na velmi vysoké zastoupení řemeslnictva již z předválečného období, i na konci sledovaného období představovala tato skupina stále více než 50% dolní vrstvy, podobnému výsledku se žádné jiné gymnázium zdaleka ani nepřiblížilo, druhou nejvyšší hodnotu mělo druhé malé město, Kyjov, necelých 40% a pak právě Jihlava s přibližně 38%. Všechny tři lokality se vyznačovaly teprve probíhající industrializací, řemeslnictvo zde bylo vystaveno výrazně menší konkurenci ze strany velkovýroby než v jiných oblastech. Opakem těchto tří měst se ukazují být Břeclav a Přerov, kde se průměr reprezentace řemeslníků pohybovala kolem 25% dolní vrstvy. Zde se před provozováním Jde o studenty pocházející z rodin definovaných kategorií řemeslníci a řemeslničtí mistři (ta náleží do střední vrstvy). 671 Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. 670
200
samostatné živnosti dávala přednost práci pro dráhu v pozici zřízence či zaměstnance. Prvorepublikový průměr zbývajících škol v Brně, Olomouci, Zábřehu a Znojmě odpovídá přibližně 35% dolní vrstvy. V každém z těchto měst přitom došlo v průběhu 20. či 30. let ke skokovému poklesu, který byl dán rostoucím zastoupením nesamostatných. Tabulka č. 84: Zastoupení dětí z rodin drobných zemědělců na veškerém studentstvu 1910/11–1937/38/39 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 1,44 5,49 1,16 9,48 2,61 1,86 X X X
1920/21 0,95 2,12 2,59 7,49 5,52 2,18 1,33 1,62 2,59
1930/31 3,47 2,63 2,4 5,12 6,67 2,7 2,56 2,59 0
1937/38/39 2,47 0,9 1,08 3,59 4,58 3,86 0,58 0,29 0,17
Celkem672 2,1 5,2 2,26 8,91 4,99 3,13 1,32 1,2 0,54
Již v období předválečném představovali drobní zemědělci jen malou skupinu, a to jak v rámci všech studentů, tak i v rámci těch z dolní vrstvy. V Olomouci, kde do roku 1918 měli poměrně důležité postavení, pozorujeme ve druhé dekádě 20. století značný úbytek, drobní zemědělci zde přestávají hrát roli. Pouze v Zábřehu a Kyjově se jim podařilo udržet si v průměru 5% zastoupení na veškerém studentstvu. Jen v Boskovicích můžeme sledovat trend posilování této skupiny, ten přitom odpovídal celospolečenskému vývoji, protože drobných zemědělců celkově přibývalo.673 Na boskovickém gymnáziu tak s každou sondou zastoupení roste, především mezi lety 1930/31 a 1937/38 dochází v absolutních číslech k posunu z osmi na 22 jedinců. Ve všech ostatních případech můžeme tuto socioprofesní skupinu považovat za marginální.
672 673
Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. Novák, P.: 2006, s. 82.
201
Tabulka č. 85: Zastoupení dětí z rodin dělníků na veškerém studentstvu 1910/11– 1937/38/39 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 9,73 3,85 5,51 7,33 8,82 4,19 X X X
1920/21 6,72 2,47 4,95 6,61 6,4 3,64 11,06 8,74 5,18
1930/31 7,74 4,78 4,53 5,58 9,33 6,42 7,99 3,17 5,56
1937/38/39 8,2 2,19 5,23 9,58 11,51 9,47 6,15 5,72 2,77
Celkem674 6,22 2,51 4,71 7,04 8,96 6,48 7,74 5,75 4,04
Pakliže do předválečného období zastoupení dělníků ve vyšším vzdělání rostlo, během následujících dekád se tento vývoj zastavuje. Mezi léty 1910/11 a 1937/38/39 se dělnictvo stále pohybovalo mezi 6-7% všech studentů. V Břeclavi, Jihlavě a Znojmě skupiny ubylo, v Kyjově, Boskovicích a Zábřehu pozorujeme růst. Brno, Olomouc a Přerov vykazovaly jen malé změny. Kyjovské dělnictvo bylo stejně jako před rokem 1918 zastoupeno nejvíce, v průměru za republikové sondy 9,1%, v sondě 1937/38 dosahuje dokonce 11,5%, maxima vůbec. Bohužel není opět možno velkou část dělníků blíže určit, z ostatních se objevují horníci, pracovníci drah, strojníci i skláři nebo tovární dělníci. Z 70% jde o studenty bydlící v okolí do 10km, z 20% o obyvatele obce Kyjov. Překvapivě vysoké hodnoty pro toto malé a hospodářsky či průmyslově nijak významné město mohou být vysvětleny rozvojem města po roce 1918, existencí blízkých dolů či přiřazením zemědělského dělnictva pod zápis „dělník“ ve školním katalogu. Prozatím však není možno tento jev blíže vysvětlit. Zajímavé je srovnání Přerova s Břeclaví, jak již vyplynulo z předešlých dat, společnosti obou měst byly do velké míry spojeny se železnicí, to se promítalo, také do struktury studentstva zdejších gymnázií. Zatímco v Břeclavi činili dělníci, opět vesměs spjatí s dráhou, v prvorepublikovém průměru 7,7% dolní vrstvy, v Přerově šlo jen o 4,9%, což je relativně nízká hodnota. V absolutních počtech přitom zásadní rozdíl není, vše se vyjevuje až při pohledu na ostatní skupiny dolních vrstev, v těch má většinou Přerov mírně vyšší zastoupení, především v sondě 1920/21 disponuje jejich často značně vyšším počtem. Podobných hodnot jako Břeclav dosahují také Brno a Zábřeh. Naopak nízké hodnoty dělnictva vykazuje Olomouc (3,2%), kde v zásadě nedošlo k žádné proměně oproti předešlému období; také ve Znojmě sledujeme jen 4% dělníků, převážně při dráze. V Boskovicích se jednoznačně ukazuje trend neustálého posilování dělnictva
674
Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39.
202
navazující na vývoj z doby Rakouska. Vedle neurčitelných dělníků jde o soustružníky, strojníky a tovární dělníky. Z nich 90% žije ve městě samotném či blízkém okolí. Tabulka č. 86: Zastoupení dětí z rodin nižších zřízenců a zaměstnanců a nižších úředníků ve studentstvu původem z dolní vrstvy studentstvu 1910/11–1937/38/39 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 NZZ NÚ 8,29 15,03 7,14 13,27 16,98 20,75 2,47 11,11 3,64 10 7,41 9,26 X X X
1920/21 NZZ NÚ 12,98 25 11,84 26,32 25 20,71 11,39 6,33 5,29 11,76 9,78 7,61 10,84 18,07 15,5 17,05 21,21 13,13
1930/31 NZZ NÚ 13,89 18,98 12,69 30,6 30,71 29,29 4,62 21,54 8,02 10,16 10,19 10,19 38,62 17,93 14,02 21,5 37,84 17,12
1937/38/39 NZZ NÚ 12,77 27,52 11,56 54,27 23,04 39,22 16,28 24,81 10,49 12,46 8,58 9,44 36,07 34,7 20,1 31,2 26,8 31,37
Celkem675 NZZ NÚ 8,99 18,09 7,5 18,48 17,34 22,2 8,35 14,07 7,81 10,37 8,86 8,67 32,21 26,17 17,45 25,11 28,65 22,04
Jestliže zastoupení dělnictva se po roce 1910/11 stabilizovalo, růst poměru nižších zřízenců a zaměstnanců pokračoval zvolna i v době republiky. Největšími podíly disponoval Břeclav a Přerov, o vlivu železnice zde již nemusí být řeč. V Břeclavi průměrné zastoupení dosáhlo téměř 1/3 celé dolní vrstvy, v Přerově ¼. K nim lze přiřadit také Znojmo s necelými 28%, i zde tvoří více než polovinu železniční zřízenci, zbytek pak hlavně poštovní a bankovní zřízenci. Velmi nevyrovnaný vývoj ukazuje Zábřeh, kde se střídají sondy s relativně vysokým a nízkým zastoupením. Nejmenší zastoupení sledujeme v Kyjově, necelých 8%, docházelo zde však k neustálému pozvolnému posilování. Ve většině šlo opět o pracovníky železnice. Výraznou proměnou prošlo nižší úřednictvo. V prvních letech republiky velmi narostl počet nižšího a pomocného úřednictva v rámci zaměstnaneckých struktur, do roku 1921 o 20% a během následujících několika let o dalších 25%. S touto enormní změnou se zhoršovala kvalifikace i kompetence nižších úředníků a došlo i k poklesu jejich prestiže. Dostatečně vzdělané úřednictvo chybělo. 676 Růst poptávky se projevil samozřejmě i na školách. Zatímco před válkou představoval maximum Přerov s 1/5 dolní vrstvy, do konce 30. let se zastoupení úředníků posunulo v průměru na 26%. Běžně přitom tvořili kolem 30%, v Olomouci dokonce téměř 55%. Dřívější dominance řemeslnictva byla do značné části nahrazena dominancí nižších úředníků. Právě Olomouc vykazuje průměrně nejvyšší
675
Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. Vyskočil, A.: Úředník. Příklad Petra Ehrenfelda, Franze Bacha a Josefa Wierera, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 56–68, zde s. 61. 676
203
hodnotu 37%. Již mezi léty 1910/11 a 1920/21 zde došlo ke zdvojnásobení poměru z 13 na 26%. Během 20. let došlo jen k pomalému růstu, ale během 30. let úředníků přibylo o celých 14%. Příčinou tohoto mohutného rozvoje nebylo jen posilování samotného úřednictva, ale také stagnace řemeslnictva a drobného rolnictva. Mezi příslušníky skupiny převažovali pracovníci železnice, pošty a soudu. Velkou skupinu tvořili taktéž blíže neurčitelní. Na žádném jiném ústavu hranici 30% úředníci nepřekročili, velmi se jí ale přiblížili v Přerově, kde opět dominují zaměstnanci dráhy. Naopak nejnižší hodnoty lze pozorovat u malých měst Kyjova a Boskovic, v průměru okolo 10%. Proti konkurenci řemeslníků a dělníků zde úřednictvo nemělo šanci se výrazněji prosadit.
9.3 Horní vrstva Vzdělávací strategie horní společenské vrstvy je určována snahou o udržení a potvrzení sociální pozice a statusu rodiny. Riziko reálného sestupu dětí z pozic rodičů přitom nebylo nízké. Podle Patricka J. Harrigana prožívá celá 1/3 studentů francouzských středních škol, kteří nepocházali z nižší střední či dolní vrstvy, sestupnou mobilitu. Většinou však šlo jen o tzv. stage mobility, sestup o jeden stupeň, tj. do blízké socioprofesní skupiny. 677 Děti jsou proto do velké míry vedeny k tomu jít ve šlépějích svých rodičů, respektive synové ve šlépějích svých otců.678 Očekává se od nich převzetí praxe v případě svobodných povolání,679 firmy v případě podnikatelů či kariérní postup do horních pater hierarchie v případě státních úředníků. Kromě případů zámožných podnikatelů bylo vzdělání jedinou cestou, jak daný úkol splnit, a i podnikatelé si postupem doby uvědomovali, že vyšší vzdělání rozšiřuje jejich potomkům možnosti. Nešlo přitom pouze o nabyté vědomosti, i když jejich význam s rostoucí náročností technologií narůstal,680 vzdělávací certifikát, či prestiž, ale také o sociální kontext. Skrze vyšší vzdělání byl student schopen získat solidní sociální kapitál, který se v budoucí kariéře mohl hodit.681 Jako příklad poslouží dva ministři financí z doby republiky, již výše zmiňovaný Bohdan Bečka a Augustin Novák (1872-1951). Oba pocházeli z vrstev, pro které vyšší vzdělání nebylo zcela typické, Bečka z rodiny řemeslnického mistra, Novák z rodiny sedláka, jejich otcové si však cítili novou potřebu vzdělání a všem svým dětem se ho snažili zajistit. 677
Harrigan, P. J.: 1980, s. 77. Machačová, J. – Matějček, J.: 2010, s. 119. 679 V době druhého císařství ve Francii chce mezi středoškolskými studenty 62% dětí právníků studovat právo, podobné hodnoty vykazují také další odborná povolání (Professionals). Poměrně výjimečně dochází k přechodu do jiné profese, pokud nejde o přechod z nižší do vyšší vrstvy; Harrigan, P. J.: 1980, s. 41. 680 Myška, M.: 2010, s. 207. 681 Bourdieu, P.: 1986, s. 249 a 250. 678
204
Mimo jiné díky tomu se tak Bečka i Novák dokázali společensky posunout do nejvyšších příček, vědomi si této skutečnosti nechali studovat také všechny své potomky.682 Z hlediska funkcionálního představovali příslušníci horní vrstvy řídící skupinu, a to jak směrem ke společnosti, tak k hospodářství. Šlo jak o samostatné podnikatele, tj. vlastníky velkých firem, továren či finančních institucí, tak o nejvyšší technické či administrativní úředníky, manažery.683 Ze starší doby do horní vrstvy náležela také šlechta, bohatí pozemkoví vlastníci, či vysoký klérus.684 Šlo o skutečně velmi úzkou společenskou špičku, jejíž zastoupení v populaci představovalo maximálně 1%. 685 Navíc to byli do značné části Němci, kteří, jak je již prokázáno výše, české školy nenavštěvovali. České elity měly jen omezené zastoupení ve výše jmenovaných profesích, utvářely se totiž, jak uvádí Jiří Štaif, jako tzv. elity alternativní, založené nikoliv na dlouhé tradici (šlechta, církev) či ekonomickém postavení (podnikatelstvo), ale na nacionalismu a budování moderní kultury.686 Také mezi studenty šlo o velmi úzkou skupinu. Ty absolutně nejvyšší špičky nechávaly své děti studovat na těch nejprestižnějších školách ve Vídni a později v Praze,687 s těmi se tedy ve výzkumu nelze setkat. S významem sledované lokality však rostl i počet studujících z horní vrstvy. Není překvapivé, že největším zastoupením se mohl chlubit brněnský ústav. Kromě sondy 1880/81 zde tito příslušníci pravidelně překračovali 1% hranici a od přelomu století se jejich zastoupení pohybovalo mezi 3-4%. Šlo především o děti vysokých úředníků, radů. Mezi 57 studenty z období 1870/71-1910/11 se objevilo pouze osm dětí továrníků, dva potomci velkostatkářů 688 a několik synů profesorů české techniky. Druhé největší zastoupení horní vrstvy měl Přerov, pohyboval se okolo 1%, opět s výjimkou sondy 1880/81, před první světovou válkou dokonce překročil 2%. Zde mezi 16 příslušníky převažovalo devět dětí továrníků, z nich tři byli čeští židé. Olomouckému gymnáziu se podařilo překročit 1% hranici pouze v sondě před válkou. Srovnání výsledků Kubů, E.: 2008, s. 532-572. K podnikatelské elitě blíže Štaif, J.: Moderní podnikatelské elity (koncepty, procesy, interakce a reprezentace), In: Štaif, J. (Ed.): Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, Praha 2007, s. 22–36. 684 Machačová, J. – Matějček, J.: 1997, s. 459. 685 Titíž: 1998, s. 25. 686 Štaif, J.: 2002, s. 647. 687 Kadlec, P.: 2012, s. 287. 688 Jako příklad kariéry dědice velkostatku lze uvést Viléma Richlého (1837–1904) z Mirošova na Vysočině, který studoval gymnázium v Jihlavě. Po smrti strýce přebírá hospodářství o výměře přibližně 250 ha. Studium jej ovlivnilo a kultivovalo, měl velký zájem o historii a archeologii, kreslířské nadání uplatnil ve svém zájmu o křížové kameny, vybudoval také muzeum a stal se i poslancem říšské rady; viz Novák, P.: Rolník – Vysočina. Příklad Viléma Richlého a rodin z Mirošova a Dušejova, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 182–201. 682 683
205
mého šetření olomouckého a přerovského gymnázia s výsledky Kadlecovými ukazuje jisté rozdíly. Vzhledem k tomu, že se však jedná o velmi malou část studentstva, kde roli hraje každý jedinec, nedomnívám se, že by šlo o rozdíly zásadní. Jejich původ spočívá pravděpodobně v metodologickém rozdílu při konstrukci sledovaných vzorků. V sondě pro 1. polovinu 70. let Kadlec uvádí u obou ústavů hodnotu horní vrstvy 0,3%, v mém výzkumu jde v sondě 1870/71 o 0,9% v případě Olomouce (čtyři studenti, ve třech případech potomci statkářů) a 1% v případě Přerova (jeden student, syn okresního sudího); v sondě pro 90. léta se oba výzkumy shodují na nulovém zastoupení horní vrstvy v Olomouci, pro Přerov Kadlec uvádí 1,4%, můj výzkum ukazuje 0,8% (jeden student, německý žid, syn velkoobchodníka); v předválečné sondě Kadlec pro Olomouc určuje 1,8%, můj výsledek činí 1,7% (šest studentů, čtyři z nich děti továrníků), větší rozdíl se ukazuje v Přerově, kde Kadlec uvádí 0,9%, můj výsledek je 2,3% (osm studentů, z toho šest továrníků).689 V případě ostatních gymnázií v Zábřehu, Kyjově a Boskovicích se zastoupení přes 1% nedostalo. Tento jev ostatně konstatuje Kadlec jako typický pro české školy před první světovou válkou, na rozdíl od německých ústavů, kde horní vrstva disponovala mezi 15%.690 Z tohoto hlediska se brněnský ústav německým protějškům podobá. Po roce 1918 opět dochází k zásadní změně. V Brně vzrostlo průměrné zastoupení v době republiky na 6,6%, nepřibyli přitom jen vysocí úředníci, ale také vysokoškolští profesoři a koncem 30. let i vysocí důstojníci. Na nízkém počtu zůstali statkáři a továrníci. Jen o něco nižším zastoupením se vykazuje Olomouc, zde byla struktura horní vrstvy dosti různorodá, přesto si lze opět všimnout řady vyšších důstojníků, zde i z řad letectva,691 dále i továrníků; zastoupení vysokých úředníků bylo nižší než v Brně. Nízkými hodnotami se vyznačuje Přerov, jehož horní vrstva nepřekročila ani 3%, což je hranice, které dosáhl i Zábřeh ve 30. letech. I zde, stejně jako v Přerově, se na horní vrstvě významně podíleli továrníci. Přibližně mezi 1,5% a 2,5% se pohybovala horní vrstva v Kyjově a Boskovicích, zatímco v Kyjově se ve 30. letech můžeme ve zvýšené míře setkat se statkáři, v Boskovicích s továrníky a velkoobchodníky. Z ústavů vzniklých po roce 1918 se Břeclav nedostala v průměru ani na 2%, v Jihlavě a Znojmě pak horní vrstva čítala kolem 5%;
689
Srovnej s Kadlec, P.: 2012, s. LXII, Tab. 112. Tamtéž, s. 287. 691 V Olomouci byla umístěna významná vojenská i letecká posádka. 690
206
zatímco Jihlavané byli především továrníci a vysocí úředníci, mezi obyvateli Znojma se vedle vysokých úředníků objevovali také statkáři a vyšší důstojníci.692
9.4 Inteligence Vedle studia jednotlivých sociálních vrstev a socioprofesních skupin se lze při analýze sociálního původu zaměřit i na tzv. inteligenci neboli příslušníky vzdělanostních vrstev (Bildungs/klein/bürgertum).693 Inteligence představuje velmi různorodé společenství různých profesí a socioprofesních skupin, přechází skrze jednotlivé sociální vrstvy od té dolní až po horní, jednotliví členové i sociální skupiny se velmi výrazně liší ve svém postavení v povolání, konkrétní činnosti, životním stylem i materiálním zabezpečením. Vedle úředníků všech kategorií a zaměření můžeme mezi inteligenci zařadit rovněž pedagogy na všech stupních školství, svobodná povolání či církevní představitele. Pojítkem této heterogenní skupiny je duševní práce, která je legitimována vlastnictvím patentu osvědčujícího dosažený stupeň vyššího vzdělání (Bildungspatent, Bildungsgrad, Bildungstitels, Educational Certificate).694 Tento signifikantní znak se samozřejmě odráží v přístupu těchto vrstev ke vzdělávání a výchově vlastních potomků. Vzdělání je pro ně zdrojem příjmů i prestiže. Studiem zastoupení dětí pocházejících z rodin inteligence mezi studentstvem sledujeme míru seberekrutace inteligence, míru otevřenosti či uzavřenosti vyššího školství pro děti „nevzdělaných“ vrstev. Jana Machačová identifikuje několik faktorů, které vedly ke vzniku vzdělanostních vrstev v habsburské monarchii: 1) vytvoření centralizovaného byrokratického aparátu státu; 2) vytvoření školského systému; 3) profesionalizace povolání stojících na vědě (lékařství a lékárnictví, technika aj.); 4) rozvoj právních, peněžních a manažerských služeb v důsledku postupující industrializace a kapitalismu; 5) institucionalizace kultury; 6)
Na českém gymnázium v Domažlicích i na německém ve Stříbře představovaly děti továrníků a statkářů vždy maximálně 1% všech studentů. Podobně situace vypadala také na české škole ve Vysokém Mýtě, jen na konci 3% let tvořilo osm potomků továrníků a statkářů 2% všech studentů. Na německé lanškrounské škole se zastoupení horní vrstvy pohybovalo okolo 1-2%; Steinbachová, V.: 2001, s. 147; Macková, M.: 2002, s. 32-34, 37-39. 693 K užívání a vymezení pojmů inteligence, vzdělanostní vrstvy, Bildungsbürgertum, Bildungskleinbürgertum, Professional či intelektuál viz Kadlec, P.: 2012, s. 14-16; koncept Bildungsbürgertum byl v podání Jürgena Kocky vystavěn velmi specificky a úzce, jeho platnost se omezovala pouze na území Německa a byla spojena s protestantskou tradicí, viz Conze, W. – Kocka, J.: Einleitung, In: Conze, W. – Kocka, J. (Hg.): Bildungsbürgertum im 19. Jahrundert. Teil I: Bildungssystem und Professionalisierung in internationalen Vergleichen, Stuttgart 1985, s. 9-26; k otázce časového, geografického a funkčního vymezení Bildungsbürgertum Pešek, J.: 1994, str. 104–121. 694 Srovnej Conze, W. – Kocka, J.: 1985, s. 11; Lepsius, R. M.: 1992, s. 8; Jarausch, K. H.: 1986, s. 238. 692
207
emancipace národů monarchie, inteligence v tomto procesu hraje klíčovou roli.695 Zatímco v německých zemích střední Evropy byl vznik inteligence úzce spojen s potřebami státu, stát ji do velké míry sám utvářel, reguloval a konstroloval, vzdělané vrstvy zde vznikly tzv. shora, v angloamerickém prostoru došlo k profesionalizaci zdola, samostatně, autonomně na státní moci.
696
Francouzská inteligence je Christophem Charlem spojována
s intelektualismem. Vzdělání zde sice také hraje důležitou roli, nikoliv však tak zásadní jako v Německu a Rakousku, intelektuální kruhy byly výrazně méně orientovány na univerzity a více se uplatňovaly na svobodném trhu práce. Z jejich pozice vyplýval také kritičtější vztah ke státu, společnosti i k sobě samým.697 S postupujícím vývojem a v závislosti na rychlosti jednotlivých faktorů uváděných Machačovou neustále rostl počet členů inteligence, především úřednictva v nižším a středním postavení. Vedle rozvoje státního a soukromého sektoru k tomuto nárůstu přispíval také sektor komunální, na konci 19. století města utvářela vlastní byrokratický aparát, který měl na starost hospodaření a rozvoj obce. 698 Příčinou rozvoje komunální výkonné správy byla migrace do měst a s tím spojená potřeba urbanizačních zásahů. Tzv. municipální socialismus tak významnou měrou přispěl k potřebě a rozšíření inteligence,699 stejně jako rostoucí státní intervencionalismus.700 Otto Urban uvádí, že na přelomu století byla česká inteligence již dostatečně početná, sociálně, ekonomicky, politicky i kulturně zcela nezávislá a sebevědomá. 701 V celé společnosti představovala skupina inteligence přibližně 5%.702 O významu společenského postavení inteligence vypovídá její zastoupení ve voličských sborech a v obecních radách. Josef Hrdlička prokazuje angažmá lidí
Machačová, J.: Rodina české inteligence v 19. století. Vzory chování, socializační cíle, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám19. století 3, Opava 1993, s. 7-64, zde s. 9-10. 696 Jarausch, K. H.: 1990, s. 12–13. 697 Srovnej Charle, Ch.: Professionen und Intellektuelle. Die liberalen Berufe in Frankreich zwischen Politik und Wirtschaft (1830–1900), In: Siegriest, H. (Hg.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988, s. 127–144; týž: 2004, s. 100–105, 116117; k postavení vzdělanostních elit v Německu, Francii a USA také Ringer, F. K.: The Education of Elites in Modern Europe, In: History of Education Quarterly 2, roč. XVIII, 1978, s. 159-172. 698 Kladiwa, P.: 2002, s. 126. 699 Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 18501914. II. díl, 2. svazek: Finance a infrastruktura, Ostrava 2009, s. 18-20, 183–184. 700 Hlavačka, M.: O byrokracii obecně, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 30 –37, zde s. 31 a 33. 701 Urban, O.: Bürgerlichkeit und das tschechische Bildungsbürgertum am Ende des 19. Jahrhunderts, In: Stekl, H. - Urbanitsch, P. – Bruckmüller, E. – Heiss, H. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie II. „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit“, Wien – Köln – Weimar 1999, s. 203-209, zde s. 206, 702 Kadlec, P: 2012, s. 290. 695
208
s univerzitním vzděláním na úrovni lokální moci již v raně novověkých městech. 703 Struktura obecního výboru v Olomouci mezi léty 1850-1912 ukazuje, že inteligence představovala 35% členů, z toho necelou třetinu úředníci, o něco méně pak svobodná povolání. 704 V Opavě inteligence reprezentuje přibližně 1/3 obecní rady, před první světovou válkou pak dokonce 53%. Největší skupinou jsou zde opět úředníci.705 V Brně příslušníci vzdělaných vrstev představovali 38,3% komunální elity, patří přitom mezi ty nejaktivnější a inovativní. 706 Dominantní postavení si inteligence dokázala získat ve II. voličském sboru, a to jak v Brně, tak v Opavě.707 Jakmile jedinec jednou dosáhl příslušnosti ke vzdělaným vrstvám, snažil se o předání této příslušnosti také svým potomkům. Petr Kadlec uvádí dvě linie běžné mezigenerační mobility v rámci inteligence: 1) pokračování v rodinné tradici a provozování téhož povolání; 2) horizontální či vertikální přesun v rámci inteligence. 708 Seberekrutaci vzdělanostních vrstev umožňovaly jejich vzory chování. Rodiny byly zpravidla zakládány až ve chvíli materiálního zajištění, často až po 30 roce věku. Andrea Pokludová dokládá na příkladu Opavy, že snaha o seberekrutaci se promítala také do sňatkových strategií příslušníků inteligence.
709
Akumulace prostředků zajišťujících
vzdělání potomků byla umožněna regulací porodnosti, typickou se stala rodina se dvěma či třemi dětmi. Aktivně se utvářel prostor pro rozvíjení schopností potomků a pro pěstování jejich zálib. Absolutorium střední školy a dosažení maturity bylo považováno za minimum, které musí být splněno, běžným cílem byl vysokoškolský diplom.710 O postavení zástupců inteligence mezi vysokoškolskými studenty máme poměrně dosti informací. Fritz K. Ringer uvádí, že na univerzitě v Halle bylo na přelomu 70. a 80. let 19. století mezi studenty 33,5% těch, jejichž otcové měli sami vysokoškolské vzdělání, v Prusku ve školním roce 1902/02 představovali 25,7%.711 Situaci na vídeňské univerzitě mapuje Gary B. Cohen. V roce 1860 zde představují děti státních úředníků a důstojníků
Hrdlička, J.: Vzděláním ke kariéře? Vzdělanostní předpoklady kariér lokálních úředníků v raném novověku, In: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (Eds.): Město a intelektuálové. Od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, Praha 2008, s. 299–328. 704 Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: 2008, s. 268, Tab. 29. 705 Pokludová, A.: 2007, s. 88-89. 706 Fasora, L.: 2007, s. 86. 707 Tamtéž, s. 89; Pokludová, A.: 2007, s. 88-89. 708 Kadlec, P.: 2012, s. 288. 709 Pokludová, A.: Mezigenerační sociální mobilita vzdělaných občanů na přelomu 19. a 20. století v Opavě na základě církevních matrik sňatků, In: Historická demografie 26, 2002, s. 101-120. 710 Machačová, J.: 1993, s. 7-64, zde s. 28-34. 711 Ringer, F. K.: 1967, s. 135. 703
209
drtivou většinu studentů právnické fakulty a polovinu studentů lékařské fakulty. 712 Nová střední vrstva, která představovala podstatnou část inteligence, preferovala především takto orientované vzdělání, zatímco stará a nižší střední vrstva, typicky rolníci, se nejméně do konce 19. století orientovala především na filozofické a teologické fakulty. 713 Detailní informace o původu studentů Karlovy univerzity podávají Dějiny Univerzity Karlovy. Tabulka č. 87: Zastoupení studentů z řad vzdělanců a úředníků na pražské (české) univerzitě (v %)714 Rok/Semestr 1825/26 / zimní 1855/56 / zimní 1875/76 / zimní 1885/86 / zimní 1900/01 / zimní 1913/14 / zimní 1920/21 / zimní 1930/31 / zimní Průměrně
Teologická fak. V Ú 6,1 7,7 4,6 6,2 8 4 X X 6,2 4,6 8,9 6,7 3,5 10,3 11,4 2,9 7 6,1
Filozofická fak. V Ú 10,2 18,4 13,6 7,6 11,9 4,9 18,9 7,2 24,5 4,5 32,3 14,7 26,2 17,9 25 30,2 20,3 13,2
Lékařská fak. V Ú 19,3 13,8 24,3 11,6 25,8 10 14,8 10,6 26,2 4,3 32,7 7,6 28,4 19,8 24,1 19,2 24,5 12,1
Právnická fak. V Ú 12,7 26,5 13,8 31,1 14 21,4 14,8 17,5 23 9,8 24,8 11,5 24,7 26,8 20,8 23,1 18,6 21
Pozn.: V – Vzdělanci; Ú – Úředníci Výsledky zastoupení vzdělanců a úředníků dohromady vykazují nízké hodnoty pro teologické fakulty, pouhých 13%, naopak nejvíce na právnické fakultě, kolem 40%, dále na lékařské 36-37% a filozofické fakultě 33,5%. Úředníky byla nejvíce preferována studia práv, vzdělanci studia medicíny. Tabulka č. 88: Zastoupení dětí z rodin inteligence na veškerém studentstvu 1870/71– 1910/11 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 23,3 9,3 6,2 X X X
1880/81 13,5 7,8 8,6 X X X
712
1890/91 26,4 11,7 14,8 X X X
1900/01 29,4 13,6 19,5 13,7 10,3 13,8
1910/11 33,2 23,6 22,9 18,5 20,3 22,3
Cohen, G. B.: 1987, s. 301. Tamtéž, s. 307-308. 714 Po rozdělení univerzity jsou údaje platné pro její českou část. Kategorie vzdělanců představuje vysokoškolsky vzdělané osoby. Kategorie úředník obsahuje důstojníky, rady, soudce, revidenty, lesní správce, účetní, tajemníky, komisaře, koncipienty, lesmistry aj. Tabulka je sestavena na základě Havránek, J.: (Ed.): 1997, s. 357-365, Tab. 2, 4, 7, 10, 15, 19; Havránek, J. – Pousta, Z. (Eds.): 1998, s. 608-9, Tab. 8. 713
210
Z tabulky vyjadřující zastoupení dětí z rodin inteligence mezi studenty vyplývá, že dochází k postupnému posilování a rostoucímu zastoupení této specifické skupiny. Obvyklou výjimku z trendu představuje sonda 1880/81, která jako jediná vykazuje zřetelný pokles, zvláště v případě brněnského ústavu. Od tohoto roku však dochází pouze k růstu. Jestliže na počátku 80. let představovala inteligence mezi studentstvem v průměru necelých 10%, v předválečné sondě jde již o 23,5%. V sondě 1910/11 se obvyklá hodnota zastoupení pohybuje kolem 22%. Při srovnání s Kadlecem se velmi dobře shodují výsledky pro Olomouc a Přerov. Také z celkového pohledu se ukazuje, že výsledky do velké míry korespondují, z obou výzkumů vyplývá, že na českých školách dosahuje zastoupení inteligence 1/5 – ¼ všech studujících.715 Opět se projevuje výrazný rozdíl proti německým protějškům, kde se před první světovou válkou inteligence pohybovala zpravidla kolem 33%, na hranickém gymnáziu a na gymnáziu v Moravské Ostravě dosahovala dokonce 40% hranice.716 Z českých škol mohlo německým konkurovat pouze Brno. Zde již v sondě 1870/71 potomci vzdělanostních vrstev představovali téměř ¼ studentů a kromě již zmíněné výjimky z roku 1880/81 zde zastoupení pod tuto hodnotu nekleslo, naopak v předválečném období již potomci inteligence tvořili 1/3 všech studentů. Rozdíl mezi českými a německými školami je dán jednak rozdílným stupněm společenského vývoje, jednak převahou německého obyvatelstva ve městech, která jsou typickou doménou inteligence, a dále vysokým procentem židovského studentstva na německých školách. Z Kadlecových dat vyplývá, že na hranickém německém gymnáziu představovali židé necelou ¼ studentů z řad inteligence, podobná situace se ukazuje také na gymnáziu v Moravské Ostravě. Kolem 10% židé reprezentovali na německém gymnáziu v Olomouci.717 Vyšší zastoupení inteligence na německých školách potvrzuje také výzkum z Německa. Hans-Ulrich Wehler uvádí pro tamní gymnázia zastoupení Bildungsbürgertum mezi 30-50%.718 Podle Fritze K. Ringera již mezi léty 1780 a 1805 bylo 40% maturantů na 29 pruských gymnáziích syny důstojníků, univerzitních profesorů, univerzitně vzdělaných úředníků, soudců a lékárníků. Dalších 33% potom představovaly děti evangelických pastorů a středoškolských učitelů. Seberekrutace zde hrála významnou roli.719
715
Kadlec, P.: 2012, s. 291. Tamtéž, s. 292, Tab. 36. 717 Tamtéž, s. 294, Tab. 37. 718 Wehler, H. U.: 2008, s. 1204. 719 Ringer, F. K.: 1987, s. 59; týž: 1979, s. 77. 716
211
Tabulka č. 89: Zastoupení dětí z rodin pedagogů nižšího a středního školství ve studentstvu původem z inteligence 1870/71–1910/11 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 52,3 60,5 0 X X X
1880/81 48,9 75,5 55,1 X X X
1890/91 41,5 50,9 42,9 X X X
1900/01 46,3 47,1 36,1 62,2 45,5 54,6
1910/11 32,1 47,7 25,3 53,5 41,9 47,9
Rozdíl mezi českými a německými středními školami se výrazně projevuje také ve složení inteligence. Značnou část českých vzdělanostních vrstev představovali učitelé nižších a středních škol, jejich zastoupení se sice postupně snižovalo, ale ještě před první světovou válkou přestavovalo leckde téměř polovinu, v Zábřehu dokonce více než polovinu, všech studentů z řad inteligence. Z výzkumů Andreji Pokludové přitom víme, že pedagogové představovali v roce 1890 přibližně 20% inteligence, v roce 1910 spíše 15%. 720 Tato čísla však vypovídají o celkové struktuře bez rozlišení národností, v čistě české populaci by zastoupení učitelů bylo vyšší. Učitelské rodiny, hlavně učitelů nižších škol, počítaly s minimálně středoškolským vzděláním pro své děti, a to i pro dcery, protože jim nebylo možno zajistit dostatečné věno a hrozilo, že se o sebe budou muset postarat samy. Vysokoškolské studium bylo pro děti učitelů obecných škol často příliš nákladné, 721 nezřídka se tak profese dědila. Je třeba upozornit na skutečnost, že mezi mým šetřením a výsledky Petra Kadlece panují v tomto případě značné rozpory. Na olomouckém slovanském gymnáziu uvádí Kadlec hodnoty pro 70. léta 84%, pro 90. 62,5% a pro sondu předválečnou 30,8%.722 Mé výsledky ukazují odlišné hodnoty, 1870/71 60,5%, 1890/91 50,9% a 1910/11 47,7%. Rozdíly se ukazují také ohledně Přerova. Mé šetření vykazuje trvalý pokles zastoupení učitelstva od 80. let, a to v důsledku rozvoje železniční administrativy. Potomci železničních úředníků tak postupně zabírali místa dětí pedagogů a stali se zde dominantní složkou inteligence. Mezi léty 1880/81 a 1910/11 kleslo zastoupení učitelů z 55% na 25%. Kadlecovy výsledky však vykazují výrazně vyšší zastoupení pedagogů, v 70. letech téměř 50%, zatímco má sonda 1870/71 nevykazuj jediného učitele z nižší ani střední školy,
720
Pokludová, A.: 2008, s. 280 a 281. Táž: Učitel (Na příkladu Karla Jaromíra Bukovanského), In: Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007, s. 31–42, s. 34. 722 Kadlec, P.: 2012, s. 295, Tab. 38. 721
212
v roce 1910/11 pak 37,5%. Sondy pro 90. léta se nicméně přibližují a obě se pohybují kolem 45%.723 Německé učitelstvo tvořilo výrazně nižší podíl na inteligenci zastoupené na německých školách. Jen výjimečně překračovali 30% (38,9% v 70. letech v Hranicích, kde však probíhala přeměna z českého na německý ústav a podíl českých studentů zde byl mimořádně vysoký; 32,4% na olomouckém gymnáziu v 90. letech), spíše šlo o 10-20% vzdělaných vrstev.724 Tabulka č. 90: Zastoupení dětí z rodin všech kategorií úředníků ve studentstvu původem z inteligence 1870/71–1910/11 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
1870/71 26,1 26,3 66,7 X X X
1880/81 35,9 18,9 36,7 X X X
1890/91 42,3 24,6 37,1 X X X
1900/01 37,9 29,9 55,6 29,7 36,4 27,3
1910/11 47,8 44,2 58,2 37,2 43,6 37,5
Druhou výraznou složkou inteligence bylo úřednictvo. Šlo o velmi heterogenní skupinu, která na jedné straně slouží jak státu,725 tak samosprávným celkům i soukromým podnikům, 726 na druhé straně překračuje napříč jednotlivé sociální vrstvy a liší se jak životní úrovní, tak sociální prestiží. Ačkoliv postavení nižšího úředníka představovalo často jen tzv. lesklou bídu, až do konce 19. století bylo úřednictvo jako celek považováno za panstvo se zaručeným příjmem, vzděláním, mocí a nemanuální obživou. 727 Mohlo sloužit i jako vzor pro ostatní příslušníky společnosti.728 Konkrétní postavení v hierarchii odpovídalo zpravidla získanému vzdělání a profesním zkušenostem.729 Základními znaky byrokracie je přesné kompetenční rozdělení, instanční postupy, monokratický systém a Tamtéž. Tamtéž. 725 Ke kariéře a životnímu stylu státního úředníka Vyskočil, A.: Státní úředník, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 293-305. 726 Ke kariéře a životnímu stylu soukromého úředníka Pokludová, A.: Soukromý úředník. Příklad bratří Krämerových a Josefa Dworzaka, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 278–292. 727 Machačová, J. – Matějček, J.: Úředníci jako součást středních vrstev v 19. století, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 38–46, zde s. 42. 728 Vošáhlíková, P.: Vliv úřednictva na životní styl české společnosti ve 2. polovině 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 7/2, Opava – Praha – Kutná Hora 1997, s. 65–77, zde s. 66. 729 Havelka, M.: Úředník a občan, legitimita a loajalita, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 19-29, zde s. 20. 723 724
213
pravidelné odměňování. 730 Jiří Pokorný upozorňuje na skutečnost, že pro Čechy, jako příslušníky neprivilegovaného národa, z nižších vrstev byla úřednická kariéra velkým lákadlem, protože poskytovala možnost finančního zajištění a sociálního vzestupu. Druhou stranou mince pak ovšem bylo nedostatečné „hospodářské a kapitálové povznesení českého národa.“ 731 Skutečnost, že snaha o povznesení vlastního postavení se nesla na touze po službě školské, samosprávní či státní a jen zřídka na orientaci na podnikatelství či obchod zmiňuje ještě v polovině 30. let 20. století dvojice Doležal – Ullrich ve svém šetření abiturientů středních škol.732 Dřívější výzkumy ukázaly, že již v 70. a 80. letech 18. století představovaly děti úředníků přibližně 30% gymnazijních studentů.733 V sondě 1870/71 činilo zastoupení dětí úředníků ¼ studentů z inteligence v Brně a Olomouci. V následujících desetiletích sice došlo k posilování zastoupení této skupiny, nicméně v něm lze pozorovat i určité výkyvy. Průměrné zastoupení před válkou činilo necelých 45%, což odpovídá i výsledkům Petra Kadlece.734 Nižšími hodnotami se vyznačoval Zábřeh a Boskovice, poněkud překvapivě se průměrné hodnotě přibližuje Kyjov. Vysokého zastoupení úředníků dosahoval Přerov, v průměru za sondy v době monarchie přibližně 51%, pravidelně však úředníci představovali nadpoloviční většinu z řad inteligence až po přelomu století. Na přerovském případu se opět ukazuje důležitost železnice, i když zde se neprojevuje tak výrazně jako např. u zaměstnanců a zřízenců. Vedle drážních úředníků se objevovali také zaměstnanci pošty a od přelomu století stále častěji také pracovníci soukromých firem. V Olomouci se děti úředníků dlouho pohybovaly pod 30%, teprve před první světovou válkou došlo k výraznému nárůstu o 15%, který byl dán výrazným úbytkem počtu lékařů advokátů a redaktorů. Mezi Němci bylo zastoupení úřednictva tradičně vyšší, na reálce v Moravské Ostravě okolo 75%, to však byl extrém i na zdejší poměry. Běžně však úřednictvo představovalo alespoň ½ příslušníků vzdělaných vrstev, před válkou pak spíše k 60%.735 Podobnou hodnotou mezi českými školami disponoval jen Přerov. V běžné populaci inteligence představovali úředníci v roce 1890 mezi 50-60%, v roce 1910 mezi 60-70%.736
Hlavačka, M.: 2007, s. 31. Pokorný, J.: Byrokraté v českých a rakouských dějinách, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 76–81, zde s. 77. 732 Doležal, J. – Ullrich, Z.: 1936, s. 193. 733 Hanzal, J.: 1976, s. 254. 734 Kadlec, P.: 2012, s. 296, Tab. 39. 735 Tamtéž. 736 Pokludová, A.: 2008, s. 280 a 281. 730 731
214
Stejně jako v předešlém případě učitelů se významně liší stavy úřednictva v mém a Kadlecově výzkumu. V případě Olomouce se rozdíl projevuje v sondě pro 70. léta, kdy Kadlec konstatuje pouhých 8 % úředníků. V případě Přerova se v mé sondě 1870/71 ukazuje extrémně vysoká hodnota téměř 67%, která je dána tím, že vzdělanostní vrstvy představovaly v daném roce jen šest příslušníků, z toho čtyři úředníky. Kadlecových 20,7% tak bude bližší reálnému stavu. V sondě předválečné pak pozorujeme rozdíl 13%, v mém výzkumu úředníci představují 58,2% zástupců inteligence, v Kadlecově 43,6%.737 Tabulka č. 91: Zastoupení dětí z rodin inteligence na veškerém studentstvu 1910/11– 1937/38/39 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 33,2 23,6 22,9 18,5 20,3 22,3 X X X
1920/21 37,9 40,6 26,4 25,5 28,1 24,7 21,7 19,7 24,4
1930/31 35,2 40,2 38,4 29,8 20 19,9 25,3 33,2 32,2
1937/38/39 36,3 46,5 40,9 29,1 24,3 21,4 35,2 34,3 38,4
Celkem738 29,8 23,9 26,7 23,4 22,2 21,5 29,4 30,7 34,1
Po vzniku republiky se trend posilování inteligence mezi gymnaziálním studentstvem zpomalil nebo i zcela zastavil. Průměr všech prvorepublikových sond sledovaných ústavů ukazuje hodnotu 30,7%. České školy se tak dotáhly na školy německé, které ještě před světovou válkou vykazovaly hodnoty kolem 33%. Při srovnání sond 1910/11 a 1920/21 můžeme pozorovat největší změny již tradičně v Olomouci, zastoupení inteligence vzrostlo o 17% na 40,6%. Na jiných ústavech došlo k posílení do 10%, na žádném vzdělanostních vrstev neubylo. Olomoucké české gymnázium se stalo v období republiky ústavem s největším zastoupením inteligence vůbec, hodnoty se zde pohybovaly mezi 40 a 50%, mezi 30 a 40% mělo Brno a ve 30. letech také Přerov, Jihlava či Znojmo. Ostatní ústavy disponovaly méně něž 30 % zastoupením. V malých obcích Kyjově a Boskovicích dochází i k propadu zastoupení dětí vzdělaných, i v době republiky se pohybuje mezi 1/5 až ¼ všech studentů.
737 738
Kadlec, P.: 2012, s. 296, Tab. 39. Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39.
215
Tabulka č. 92: Zastoupení dětí z rodin pedagogů nižšího a středního školství ve studentstvu původem z inteligence 1910/11–1937/38/39 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 32,1 47,7 25,3 53,5 41,9 47,9 X X X
1920/21 16,7 23,5 12,9 55,2 40,2 42,7 30,6 24,6 17
1930/31 17 24,4 32,6 42,2 37,8 42,4 27,9 33,9 22,7
1937/38/39 14,2 19,4 27,8 34 34,9 45,1 24 20,9 30,2
Celkem739 28 26,5 30,1 46,2 38,2 44,8 26,1 25,1 26,4
Výraznou proměnou prošla i vnitřní struktura české inteligence. Učitelstvo nižších a středních škol, které před válkou představovalo v Olomouci, Zábřehu a Boskovicích polovinu celé skupiny, v Kyjově 40%, v Brně 1/3 a v Přerově ¼ prodělalo mezi sondami 1910/11 a 1920/21 výraznou redukci. Zatímco v Zábřehu je jako v jediné obci učitelstvo dokonce mírně posíleno a nyní reprezentováno 55,2% a v Kyjově zůstalo na 40%, v Boskovicích došlo k poklesu o 5%, v Přerově o 13%, v Brně o 16% a v Olomouci dokonce o 24%. Ústup z dominantního postavení byl dán především masivním nástupem úřednictva. Někde k němu došlo rychle, někde pomaleji. Např. v Boskovicích až do konce 30. let učitelstvo představovalo okolo 45% inteligence, a to bez výrazných výkyvů v některé ze sond. Podobně stabilní vývoj vykazuje také Brno s hodnotami kolem 15%. V Olomouci dochází k pomalému poklesu z ¼ na 1/5 vzdělaných vrstev. V Přerově došlo nejprve k prudkému propadu danému vysokým zastoupením úřednictva, v následujících letech se však potomci učitelů na ústav ve větší míře vrátili. U ústavů založených po roce 1918 potomci kantorů představovali přibližně 25% inteligence. Ačkoliv tedy došlo k všeobecnému poklesu, zastoupení učitelstva zůstávalo v průměru všech sond na sledovaných ústavech těsně pod 30% hranicí. Pouze v Brně bylo dosaženo stavu, kterým se německé školy vyznačovaly již před válkou. Proti nim tvořily učitelské děti v rámci vzdělaných složek stále poměrně početnou skupinu. Česká inteligence se tak i po všech změnách svojí strukturou lišila od inteligence německé.
739
Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39.
216
Tabulka č. 93: Zastoupení dětí z rodin všech kategorií úředníků ve studentstvu původem z inteligence 1910/11–1937/38/39 (v %) Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1910/11 47,8 44,2 58,2 37,2 43,6 37,5 X X X
1920/21 64,7 56,5 67,9 37,9 48,8 54,4 57,1 65,6 76,6
1930/31 62,8 64 63,9 50 46,7 49,2 69,6 60,9 68,2
1937/38/39 66,2 68,1 62,1 56,7 56 42,6 65,6 68,8 59
Celkem740 53,3 53,6 59,4 45,5 49,8 45,1 65,3 66,1 63,9
Již výše bylo zmíněno, že po vzniku republiky došlo k obrovskému nárůstu nižšího úřednictva, což vedlo k poklesu kvality této skupiny. Milan Hlavačka upozorňuje na skutečnost, že byrokracie sice byla do určité míry převzata z doby monarchie, ale začaly se v ní uplatňovat některé nové principy, např. některé místa začala být obsazována nikoliv podle odborné kvality, ale dle revolučních, převratových, politických či vojenských zásluh.741 Během republiky došlo k úpadku prestiže úřednictva, rychle bujela korupce. Zdá se, že právě v této době se do určité míry naplnily obavy Maxe Webera o byrokracii, která prosazuje své vlastní zájmy a je vnitřně rozporována střety o kompetence a prestiž.742 Jestliže před světovou válkou byly stavy úřednictva a učitelstva na přibližně stejných hodnotách, po vzniku republiky již úředníci představovali jednoznačně většinu v rámci vzdělanostních vrstev. Průměr sondy 1910/11 činil 44,8%, průměr sondy z počátku 20. let 58,8%.743 Skokový rozdíl pozorujeme v Brně, kde bylo úřednictvo posíleno o 17%, tento enormní nárůst byl dán proměnou postavení Brna ve státě, z relativně ospalého zemského města se stalo jedno z nejdůležitějších center státní správy. Ke stejně výraznému posílení došlo poněkud překvapivě také v Boskovicích, příčinou je výrazné navýšení počtu vyšších úředníků, a to z původních osmi na 22, zároveň se navyšují stavy také dalších složek úřednictva, zatímco svobodná povolání téměř chybí. K relativně malému vzrůstu došlo v Kyjově a prakticky vůbec se nezměnilo zastoupení úředníků v Zábřehu. Během následujících 20 let se zastoupení úřednictva zvedlo již jen o necelá 2% na 60,6%, došlo však k vyrovnávání stavů mezi jednotlivými lokalitami, takže zatímco na počátku 20. let lze vidět i téměř 40% rozdíl mezi Zábřehem (37,9%) a Znojmem (76,6%), na konci 30. let 740
Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. Hlavačka, M.: 2007, s. 35. 742 Crompton, R. – Gubbay, J.: 1977, s. 57 a 186. 743 Mezi abiturienty gymnázií, reálných gymnázií, reformních reálných gymnázií a reálek v zemi české a moravskoslezské představovali potomci úředníků všech kategorií 37,6% ve druhém pololetí školního roku 1933/31; viz Doležal, J. – Ullrich, Z.: 1936, s. 197. 741
217
se již šest ústavů pohybuje v pásmu hodnot mezi 60-70%, tři mezi 55-60% a pouze v Boskovicích představují úředníci méně než ½ inteligence. Tabulka č. 94: Zastoupení dětí z rodin svobodných povolání a dalších ve studentstvu původem z inteligence ve vybraných sondách 1870/71–1937/38/39 (v %)744 Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1870/71 21,6 13,2 33,3 X X X X X X
1890/91 16,2 24,6 20 X X X X X X
1910/11 20,1 8,1 16,5 9,3 14,5 14,6 X X X
1920/21 18,7 20 19,3 6,9 11 2,9 12,3 9,8 6,4
1937/38/39 19,6 12,5 10,1 9,28 9,1 12,3 10,4 10,3 10,8
Celkem745 18,7 19,9 10,5 8,4 12 10,6 8,7 8,8 9,8
Vedle učitelů a úřednictva tvořily inteligenci ještě svobodná povolání a některá další, jako redaktoři, akademičtí malíři, duchovní aj. Příslušníci těchto profesí byli materiálně zpravidla dobře zabezpečeni, jejich špičky se mohly svým majetkem či alespoň prestiží přibližovat horní společenské vrstvě. Advokáti byli často velmi aktivní v občanském životě a podíleli se výraznou měrou na utváření obecní politiky. 746 Postavení lékařů bylo dobře ohodnocené a společensky oceňované především ve městech, zatímco na venkově nebyli dlouhou dobu přijímáni pozitivně. 747 Zastoupení těchto povolání se odvíjelo od velikosti dané lokality, zatímco v Brně představují přibližně 1/5 studentů z řad inteligence, podobně jako v Olomouci, i když zde s výraznými výkyvy, obvyklé zastoupení bylo spíše 10% inteligence. Kolem 10% se pohybovalo zastoupení svobodných profesí také na českém gymnáziu v Domažlicích a německém ve Stříbře po roce 1918, spíše k 15% směřovalo na českém ústavu ve Vysokém Mýtě a na německém v Lanškrounu.748 V chomutovském okrese disponují střední školy 5-10% zastoupením lékařů a právníků.749 Šlo tak skutečně o poměrně elitní skupinu, menšinu v rámci vzdělaných vrstev. Jestliže na Do této tabulky jsou započítáváni potomci lékařů, advokátů, inženýrů, lékárníků, zvěrolékařů, duchovních, redaktorů, vysokoškolských profesorů a akademických umělců. 745 Za celé sledované období 1870/71–1937/38/39. 746 Ke kariéře a životnímu stylu advokátů Malíř, J.: Advokát. Příklad JUDr. Václava Šíleného, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 79–110; týž: Advokát. Příklad JUDr. Hynka Bulína st., In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 158-193; Pokludová, A.: Advokát, In: Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007, s. 225-232. 747 Ke kariéře a životnímu stylu lékařů Pokludová, A.: Lékař. Příklad Františka Boučka a Nikodéma Kroczka, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 61–78; táž: Lékař, In: Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007, s. 81–94. 748 Steinbachová, V.: 2001, s. 147, Tab. 7; Macková, M.: 2002, s. 32-34, 37-39. 749 Mertová, K.: 2002, s. 99, Tab. 45. 744
218
Moravě v roce 1890 působilo 260 advokátů,750 pak osm z nich má potomka na gymnáziu v Brně, pět v Olomouci (v Olomouci samotné je zapsáno 17 advokátů). V roce 1910 Morava čítá 375 advokátů, 751 z jejich potomků je šest v Brně, dva v Olomouci, šest v Přerově, tři v Kyjově a dvě v Boskovicích. Podobná situace se ukazuje mezi lékaři, v roce 1890 je jich na Moravě registrováno 608, 752 v Brně se vyskytuje sedm potomků lékařů, v Olomouci taktéž, v Přerově tři; o 20 let později působí 964 lékařů 753 a osm z jejich dětí studuje v Brně, dvě v Olomouci, šest v Přerově, po čtyřech v Zábřehu a Boskovicích a tři v Kyjově. Jde skutečně o velmi nízké počty. 9.5 Ballast – „úmrtnost“ během studia a jeho vliv na sociální skladbu studentstva Prakticky všechny výzkumu orientované na studentstvo středních škol zmiňují problém tzv. ballastu, tj. skupiny studentů, kteří svá studia nikdy neukončili závěrečnou zkouškou opravňující ke vstupu na vysokou školu. James C. Albisetti uvádí důvody, proč tomu tak je: 1) obtížnost studia byla pro některé natolik vysoká, že nedokázali splnit podmínky pro postup do dalšího ročníku; 2) nedostatečné materiální zajištění v rodině bylo natolik problematické, že ta dále nebyla schopna potomka na škole dál podporovat; 3) studenti neusilují o dosažení absolutoria, protože jim stačí pouze několik ročníků pro dosažení nižších úřednických pozic, 754 často dochází k převzetí či zapojení do otcovské živnosti, v Německu jde pak o způsob, jak dosáhnout statusu Einjährige – jednoleté vojenské služby (po absolvování šestého roku studia).755 Svoji roli hrála také migrace a přechod do odborných škol, často vojenských či obchodních akademií nebo vyšších řemeslnických ústavů.756 Studentů, kteří studium neukončili dosažením vzdělávacího certifikátu v posledním ročníků, byla většina. V 1. polovině 19. století na českobudějovickém piaristickém gymnáziu šlo o 65% všech studentů. 757 Gary B. Cohen uvádí, že v roce 1857 složilo maturitu jen 25% studentů nastupujících do prvních ročníků středních škol ve školním roce 1849/50, v roce 1878 28% „prváků“ reálných gymnázií z roku 1870/71. 758 Ještě na 750
Pokludová, A.: 2008, s. 50. Tamtéž. 752 Tamtéž, s. 98. 753 Tamtéž. 754 Tato strategie s rostoucím počtem úředníků a jejich zvyšující se kvalifikací ztrácí svůj význam; přesto ještě v polovině 30. let bylo mezi státním úřednictvem přibližně polovina těch, kteří neměli řádně ukončené ani středoškolské vzdělání; viz Doležal, J. – Ullrich, Z.: 1936, s. 196. 755 Albisetti, J. C.: 1983, s. 87. 756 Cohen, G. B.: 1996, s. 222-3; Doležal, J. – Ullrich, Z.: 1936, s. 194. 757 Novotný, M.: 2008, s. 946. 758 Cohen, G. B.: 1996, s. 222. 751
219
přelomu 19. a 20. století pouze polovina studentů nastupujících do prvního ročníků dosáhla absolutoria nižšího ústavu a pouze čtvrtina dosáhla maturity.759 Podobná situace přitom panovala i v ostatních evropských zemích. Hans-Ulrich Wehler uvádí pro německé země mezi léty 1848 a 1918 dokonce jen 5-8% studentů procházejících maturitou proti všem studujícím.760 Na francouzských lyceích měl ballast představovat 2/3, podle jiných údajů dokonce 9/10 studentů.761 Toto enormně vysoké zastoupení studentů, kteří svá studia řádně neukončí, se stalo tématem školských konferencí a debat všude po Evropě. Vznikla snaha vytlačit ballast mimo klasické proudy středních škol do jiných směrů nebo mimo všeobecně vzdělávací proces vůbec. Aby tohoto mohlo být dosaženo, bylo třeba utvářet síť reálných gymnázií, reálek a také odborného školství a především více zrovnoprávnit jejich absolventy s absolventy klasických gymnázií.762 Řešení se hledalo také prostřednictvím přibližování se jednotlivých typů škol, v 80. letech se začínají ozývat hlasy po vytvoření společného základu všech středních škol (the Common Foundation), které mělo přispět nejen problém ballastu, ale aplikovat nové poznatky moderní pedagogiky.763 Josef Kolejka uvádí, že podíl studentů v primách a oktávách činil přibližně 3:1, z původních tříd přitom došlo k maturitě mezi 10-20% studentů. 764 Podíl primánů na maturantech v mém výzkumu ukazuje tabulka. Výsledky však neodpovídají zcela realitě, primánů je více než maturantů nikoliv pouze z důvodu, že třídy byly skutečně plnější, ale také z důvodu toho, že maturitní třídy v některých sondách zcela chybí! V Brně, Olomouci a Přerově v sondě 1870/71, v Zábřehu, Kyjově a Boskovicích v sondě 1900/01, v Břeclavi, Jihlavě a Znojmě v sondě 1920/21. Jde přitom o roky, kdy ústavy nebyly úplné a maturitní třída se na nich ještě nevyskytovala. Reálně se tedy dá předpokládat, že zastoupení maturantů by se o několik procent zvedlo a maturanti by představovali přibližně 1/3 studentů prim.
Tamtéž, s. 175. Wehler, H. U.: 2008, s. 1203. 761 Albisetti, J. C.: 1987, s. 189. 762 Obhájci klasického vzdělání, kteří z počátku vehementně bojovali proti modernímu všeobecně vzdělávacímu proudu si s rostoucím zastoupením ballastu začali uvědomovat, že právě rozvojem moderního školství je možno klasická gymnázia „očistit“ a udržet jejich elitistické postavení pro potomky z „lepších rodin“. Stali se z nich rozhodní stoupenci rozvoje reálných gymnázií a reálek a zrovnoprávnění jejich studentů se studenty klasických ústavů. 763 Albisetti, J. C.: 1983, s. 92. 764 Kolejka, J.: 1998, s. 46. 759 760
220
Tabulka č. 95: Podíl primánů a maturantů sledovaných ústavů mezi léty 1870/71 a 1930/31765
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo Celkem
Primáni Počet 765 693 638 234 364 222 151 163 135 3365
Počet 311 190 166 40 93 88 17 28 28 961
Maturanti % z primánů 40,7 27,4 26 17,1 25,5 39,6 11,3 17,2 20,1 28,6
Podle Josefa Kolejky odchází většina studentů již v primě a následně také po absolvování nižšího ústavu, tj. mezi kvartou a kvintou.766 Skutečně se ukazuje, že studentů kvint je o celou čtvrtinu méně než studentů kvart. Mezi jednotlivými lokalitami však lze pozorovat velké rozdíly, zatímco v Zábřehu a Jihlavě se počet studentů téměř neliší, v Kyjově, Břeclav a Znojmě se podíl kvintánů pohybuje mezi 50-60%. Tabulka č. 96: Podíl kvartánů a kvintánů sledovaných ústavů mezi léty 1870/71 a 1937/38/39
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo Celkem
Kvartáni Počet 673 583 387 172 291 182 169 159 182 2798
Počet 553 421 278 171 177 150 92 154 106 2102
Kvintáni % z kvartánů 82,2 72,2 71,8 99,4 60,8 82,4 54,4 96,9 58,2 75,1
Zřejmě se ukazuje, že počty studentů v primě, kvartě, kvintě a oktávě se výrazným způsobem liší. Je třeba si ale položit otázku, jakým způsobem se tato skutečnost promítá do sociálního složení studentstva. Dá se předpokládat, že ve vyšších ročnících budou studenti pocházet z rodin výše postavených než v nižších ročnících, sociální složení by mělo být více exkluzivní vzhledem k náročnosti a nákladnosti studia. Tento předpoklad se do určité
Sonda 1937/38/39 zde není využita, protože primáni z roku 1930/31 jsou zároveň oktavány z roky 1937/38, došlo by tak k porušení zásady o dublování dat. 766 Kolejka, J.: 1992, s. 253–272, zde s. 265. 765
221
míry potvrzuje při srovnání prim a oktáv, studenti z dolní vrstvy představují v primách 41% všech studujících, mezi maturanty jich však je jen 29%, zastoupení horní vrstvy se však nemění, takže jde o posílení střední vrstvy, případně nezařaditelných studentů v kategorii Ostatní. Mezi kvartou a kvintou žádný rozdíl pozorovat nelze, ukazuje se tak, že k výše zmíněnému poklesu dolní vrstvy (rozdíl prim a oktáv) dochází pravděpodobně již na nižším ústavu, zatímco na vyšším se odchody studentů na sociálním složení studujících projevují o něco méně. Tabulka č. 97: Podíl dolní a horní vrstvy na studentstvu prim, kvart, kvint a oktáv sledovaných ústavů mezi léty 1870/71 a 1937/38/39 (v %)767
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo Celkem
Primáni DV HV 37 3 30 2 36 1 42 2 45 2 38 0 44 1 47 4 46 3 41 2
Maturanti DV HV 30 7 23 3 28 2 15 0 38 2 32 0 41 0 18 4 36 0 29 2
Kvartáni DV HV 32 5 22 4 28 2 30 2 34 2 33 2 37 0 35 6 37 4 32 3
Kvintáni DV HV 35 5 27 2 29 3 37 3 40 1 40 3 39 3 33 5 29 6 34 3
Při srovnání nižší a vyšší střední třídy lze pozorovat jen malé rozdíly mezi primou a oktávou, činí 7%, o které se vyšší vrstva v maturitní třídě navýší. K posílení však opět dochází již na nižším gymnáziu, protože jak ukazují výsledky pro kvarty a kvinty, již zde se vyšší střední vrstva pohybuje kolem 20%, tedy stejně jako v oktávách.
Sonda 1937/38/39 zde není využita pro studenty prim a oktáv, protože primáni z roku 1930/31 jsou zároveň oktavány z roky 1937/38, došlo by tak k porušení zásady o dublování dat; užita je však pro studenty kvart a kvint. 767
222
Tabulka č. 98: Podíl střední nižší a střední vyšší vrstvy na studentstvu prim, kvart, kvint a oktáv pocházejících ze střední vrstvy mezi léty 1870/71 a 1937/38/39 (v %)768
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo Celkem
Primáni NS VS 82 18 87 13 87 13 93 7 82 18 87 13 87 13 82 18 81 19 85 15
Maturanti NS VS 80 20 83 17 87 13 84 16 75 25 86 14 56 44 83 17 65 35 78 22
Kvartáni NS VS 76 24 83 17 84 16 77 23 81 19 83 17 72 28 79 21 79 21 80 20
Kvintáni NS VS 79 21 89 11 78 22 84 16 79 21 81 19 75 25 72 28 62 38 78 22
Vliv počtu studentů v jednotlivých třídách se prakticky neprojevuje také při porovnání staré a nové střední třídy. Hodnoty staré střední vrstvy se pohybují mezi 5360%, přičemž se neukazuje, že by jich s rostoucím ročníkem ubývalo. Tabulka č. 99: Podíl střední staré a střední nové vrstvy na studentstvu prim, kvart, kvint a oktáv pocházejících ze střední vrstvy mezi léty 1870/71 a 1937/38/39 (v %)769
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo Celkem
Primáni SS NS 60 40 75 25 63 37 72 28 65 35 61 39 55 45 50 50 40 60 60 40
Maturanti SS NS 65 35 69 31 66 34 61 39 44 56 64 36 22 78 50 50 41 59 54 46
Kvartáni SS NS 52 48 67 33 54 46 57 43 55 45 66 34 38 62 39 61 45 55 53 47
Kvintáni SS NS 57 43 72 28 53 47 64 36 58 42 54 46 44 66 38 62 78 22 58 42
Na skupině inteligence se rozdíl mezi primány a maturanty projevuje 9% ve prospěch maturantů. Pro tuto skupinu, a v ní především pro pedagogy vyšších škol, svobodná povolání a střední a vyšší úředníky, je typický snaha dokončit vzdělání, protože vzdělávací certifikát byl alfou a omegou existence inteligence, bez něj by byla možnost navázat na profesi otce či na sociální vzestup uzavřena. Zatímco v primách představovala
Sonda 1937/38/39 zde není využita pro studenty prim a oktáv, protože primáni z roku 1930/31 jsou zároveň oktavány z roky 1937/38, došlo by tak k porušení zásady o dublování dat; užita je však pro studenty kvart a kvint. 769 Sonda 1937/38/39 zde není využita pro studenty prim a oktáv, protože primáni z roku 1930/31 jsou zároveň oktavány z roky 1937/38, došlo by tak k porušení zásady o dublování dat; užita je však pro studenty kvart a kvint. 768
223
inteligence 1/5 studentů, mezi maturanty téměř 30%, došlo tak k poměrně výraznému navýšení podílu. Tabulka č. 100: Podíl inteligence na studentstvu prim a oktáv mezi léty 1870/71 a 1930/31 (v %)770 Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo Celkem
Primáni 26 18 19 17 18 18 18 20 23 20
Maturanti 28 21 21 30 28 20 47 29 36 29
Sonda 1937/38/39 zde není využita, protože primáni z roku 1930/31 jsou zároveň oktavány z roky 1937/38, došlo by tak k porušení zásady o dublování dat. 770
224
10. Závěr Během téměř 70 let, kterým byla věnována tato práce, prošlo gymnaziální školství neuvěřitelnou
proměnou.
Na
rovině
kurikula
se
posunulo
od
čistě
klasické
neohumanistické orientace ke skloubení tradičního a moderního. Skrze střety mezi spíše konzervativně laděnými klasickými filology a proreformními přírodovědci, matematiky a moderními filology se utvořil systém tří typů gymnázií, která nabízela různou měrou jak pokrok technické doby 19. a 20. století, tak to nejlepší z antiky, humanismu a minulosti vůbec. Tento „souboj“ koncepcí a představ o ideální všeobecně vzdělávací střední školství přitom nebyl specifikem předlitavským, šlo o široký zápas vedený téměř ve všech zemích vyspělé Evropy. Po pádu rakouské monarchie byl v novém československém státě zesílen národní akcent tohoto střetu. Existovaly představy o tom, že konečně, v době osvobození z „habsburské poroby“, kultivovaný a vzdělání nadevše si vážící český národ provede radikální přestavbu školství ve smyslu humanistickém, demokratickém a národním. Z velkých slov však brzy sešlo a ukázalo se, že „rakouské základy“ jsou natolik pevné, že přežijí v určité obměně i samotnou první republiku. Vedle roviny kvalitativní došlo k velkému pokroku také v rovině kvantitativní, tj. v rozšiřování počtu gymnázií a zahušťování jejich sítě. Na Moravě v roce 1870 bylo všehovšudy 16 gymnaziálních ústavů, z toho 11 německých, tři české a dva utrakvistické. Do roku 1911 se jejich počet zdvojnásobil a vedle toho se ze zakrslého školství reálného vyvinul plnohodnotný soupeř škol gymnaziálního typu. Také zde je nutno na vývoj hledět v širším kontextu. Mezi léty 1881 a 1911 totiž v celém Předlitavsku přibylo téměř 130 nových gymnázií a počet studentů se skoro zdvojnásobil. Zastoupení moravský gymnázií a gymnazistů, bez ohledu na vyučovací řeč a národnost, se přitom pohyboval mezi 10-15%. V 90. letech 19. století patřilo Brno stále mezi pět měst v monarchii, které se mohly pochlubit čtyřmi a více gymnázii, náleželo tak mezi skutečnou špičku středního vzdělávání ve státě. Obrovský boom pak zažilo gymnaziální školství po roce 1918, během dvou let bylo na Moravě založeno 15 nových ústavů. Poměr českých a německých ústavů se zde náhle změnil v 35:15 a v následujících letech bylo české školství dál posilováno, takže v roce 1936/37 měli Češi k dispozici 53 gymnázií proti 14 německým. Zastoupení českých studentů přitom představovalo přibližně 80% všech gymnazistů na Moravě. Třetí rovina vývoje středních škol byla hlavním tématem předkládané disertační práce. Jde o rovinu sociální. Ta zodpoví, kdo byli svědkové urputných bojů o kurikulum a
225
kdo byli ti, co užívali výhod nově zakládaných škol; zkrátka kdo byli studenti moravských gymnázií s českým jazykem vyučovacím v letech 1870 až 1938. Analýza vzdálenosti bydlišť rodičů studentů od místa školy, tj. trvalých bydlišť studentů, ukazuje jednoznačný obecný vývoj. Je zřejmé, že dochází k ubývání studentů z obcí vzdálených více než 10 km od lokality školy a zároveň s tím přibývá studentů z místa školy, respektive z jeho blízkého okolí.771 Výsledky tak potvrzují předpokládanou tezi o zmenšování spádových oblastí škol v závislosti na zahušťování sítě středních škol. Jednoduše řečeno, všechny ústavy se rychleji nebo pomaleji „lokalizují“ a ztrácí širší záběr. Jak tento proces probíhal, nastiňuje situace na konkrétních gymnáziích. Slovanská gymnázia v Brně a Olomouci měla v počátcích svá teritoria vymezena velmi široce. Protože šlo o první české ústavy gymnazijního typu, jejich studenti pocházeli prakticky z celé moravské země, zastoupení studujících ze samotných měst bylo velmi nízké po dlouhou dobu. Až po první světové válce začínají převažovat „místní“ před studenty z blízkého i vzdáleného okolí. Třetí nejstarší český ústav, přerovské gymnázium, sice v počátcích taktéž mělo širší záběr, ale zdaleka se nemohlo měřit s Brnem a Olomoucí a poměrně rychle získává postavení školy lokálního významu. O vlivu národnostního složení lokalit gymnázií a jejich blízkého okolí se můžeme přesvědčit při analýze dalších ústavů, ty již přitom vznikaly za situace, kdy se školská síť zdá být poměrně hustá. V případě Zábřehu se ukazuje, že škola rekrutovala studenty především z bezprostředního českého okolí. Vzdálenější obce již byly německé, město samotné prožívalo vyhrocenou českoněmeckou rivalitu a studenti do školy nastupovali, hlavně v počátcích, spíše zvolna. Ústavy v Kyjově a Boskovicích jsou typické školy sloužící místnímu a blízkému obyvatelstvu, které bylo ve své značné převaze taktéž české. Ze tří gymnázií vzniklých po roce 1918 se Břeclav ukazuje jako ta s nejlokálnější profilací. Naopak studenti z Jihlavy a Znojma pocházejí minimálně z 1/5 z širokého okolí, především však na ústavech dominuje místní studentstvo, a to 60-70%. Zatímco v Břeclavi tak české okolí města slouží jako solidní rezervoár studentstva, v Jihlavě a Znojmě německé okolí vede k velmi vysokému zastoupení místních, které je pak doplněno především studenty ze vzdálenějších obcí. Co se týká otázky vyznání studentů českých gymnázií, nelze pochybovat o vysoké náboženské homogenitě, která na ústavech vládla. Dominantní římsko-katolická konfese
771
Zde záleží na definici kategorie „v místě školy“ a „blízké okolí“.
226
představovala až na výjimky 95-100% studentů. Do roku 1918 tak zastoupení katolíků na školách odpovídá zastoupení katolíků ve struktuře obyvatel Moravy a často ho i převyšuje. Převaha katolíků na českých školách na Moravě je pak ještě výraznější při srovnání s celou předlitavskou populací a především při komparaci s katolickými středoškolskými studenty v Předlitavsku. Naopak evangelické studentstvo je prakticky ve všech srovnáních podreprezentováno, ještě výrazněji pak studentstvo židovské. To neodpovídá ani 2% zastoupení mezi Moravany, natož 13-16% zastoupení na středních školách. Určité výjimky proti obecné tendenci představují ústavy v Boskovicích, Přerově a Kyjově. Jde přitom o podmíněnost lokálními okolnostmi. Na ústavu v Boskovicích se výrazně projevovala 8,5% evangelická menšina sídlící v soudním okrese. V případě Přerova a Kyjově pak jde o židovské studentstvo rekrutující se z příslušníků obecní komunity. Obecně lze konstatovat, že oproti německým školám se jejich české protějšky vyznačovaly výrazně vyšší mírou náboženské homogenity. Zastoupení židovského a evangelického vyznání mezi německými studenty bylo téměř vždy vyšší. Výrazný předěl představuje v problematice konfese vznik Československa. Pokud do té doby lze mluvit o homogenitě a dominanci římsko-katolického vyznání, po roce 1918 se situace proměňuje. Katolictví je v určitých kruzích vnímáno jako přespříliš konzervativní a nenárodní. V důsledku dochází k posilování národní Československé církve husitské, církví evangelických a taktéž bezvěrectví. Naopak židovské vyznání nezažívá v tomto období žádné turbulentní proměny. Nové poměry se začaly projevovat téměř okamžitě, již ve školním roce 1920/21 nepřesahuje kromě Znojma žádný ústav hranici 92% katolíků, v roce 1930/31 87%, v sondě před druhou světovou válkou se maxima pohybují kolem 80%. Propad zastoupení římských katolíků je evidentní. Nově se etablující denominace se svou popularitou liší místo od místa. „Husité“ byli od počátku populární v Olomouci a postupně posilovali také v dalších lokalitách, např. v Zábřehu, Kyjově, Jihlavě či Znojmě. V žádné z lokality však nikdy nepřesáhli hranici 15% všech studentů daných ústavů. V zastoupení evangelíků dále vedou Boskovice, nárůst však zaznamenává také Zábřeh. Nejčastěji jsou evangelíci reprezentováni kolem 3% studentů. Kyjov a Přerov oproti předešlému období přišli o své židovské studenty, největší zastoupení židé získávají v Jihlavě, a to téměř 5%. Nejvíce „nevěřících“ lze identifikovat na ústavu v Zábřehu. Jde o hodnoty kolem 10-12%, k podobným číslům se přitom další školy ani nepřibližují, běžně se pohybují kolem 6-8%. Ve srovnání s moravskou populací se na školách vyskytuje přibližně o 6% méně katolíků, naopak velmi mírně nadreprezentovány jsou menšinová vyznání a také bezvěrci. Proti celorepublikovému stavu 227
středoškolského studentstva se jejich moravští kolegové vyznačovali větším zastoupením katolíků a příslušníků národní církve, naopak nižší zastoupení vykazovali evangelíci a židé,
v případě
bezvěrců
hodnoty
za
moravské
ústavy
odpovídají
hodnotám
celorepublikovým. Jestliže složení studentů z hlediska vyznání více či méně přesně kopíruje stav v celé populaci, v případě národnosti, respektive mateřského jazyka to tvrdit nelze. Struktura obyvatelstva, počty studentů na českých a německých školách, počty českých a německých studentů a taktéž národnostní složení českých a německých škol vykazují velké rozdíly dané různou úrovní vývoje školství jednotlivých národů. Je nicméně zřejmé, že postupem doby dochází k narovnávání těchto poměrů. Stále více studentů chodilo do škol jejich vlastního jazyka, podíl národní populace na populaci v celém státě stále více odpovídal podílu studentů z daného národa na studentstvu jako celku. Přestože platí, že Němci si udrželi ve školství dominanci až do konce monarchie, nejprve Češi a později i další národy, od počátku 20. století především Poláci v Haliči, se na tomto poli stále více emancipovali. Za republiky navštěvují Češi prakticky již jen české ústavy, definitivně se vedle sebe ustavily paralelní školské systémy v národních jazycích, v češtině a němčině. Výsledky výzkumu dokazují homogenitu českých gymnázií po celé sledované období 1870-1938. Studenty jiných mateřských jazyků můžeme identifikovat v řádu jedinců. České školy vznikaly od počátku jako ryze národní ústavy a německé obyvatelstvo nemělo žádný důvod do nich hlásit své potomky. Do roku 1918 studovalo v Brně, Olomouci a Zábřehu dohromady pouhých šest Němců a pět studentů jiného než českého a německého jazyka. Pokud se Němci na ústavech vyskytovali, jako např. v Přerově, Boskovicích a Kyjově, pak to bylo spojeno s jejich vyznáním, v drtivé většině šlo o židy. V období republiky se národnostní homogenita, v souladu s výše nastíněným trendem, ještě o něco posiluje. Čeští studenti zpravidla představují 98-100%. Taktéž v Přerově, Boskovicích a Kyjově Němci z ústavů mizí, tamní židovská populace se přeorientovala na češtinu. Pouze ve Znojmě a Jihlavě lze nalézt několik německých jedinců. Pokud se tedy na českých ústavech Němci vyskytovali, byli to v době monarchie především židé, teprve ve 30. letech mezi nimi převažují římští katolíci. Situace na českých gymnáziích opět silně kontrastuje se situací na jejich německých protějšcích. Ty absorbovaly studenty z řad neněmeckých národů od svých počátků, a přestože se postupně utvářelo paralelní národní školství, „cizí“ studenti na školách dlouho zůstávali. Na Moravě se v tomto ohledu ukazují jako zlomová 90. léta 19. 228
století, kdy se již síť národních škol zahušťuje natolik, že čeští studenti je začínají pomalu opouštět. Z hlediska sociálního původu tvořila jádro českého gymnaziálního studentstva střední vrstva, konkrétně necelé 2/3 všech studujících v době monarchie a přibližně 55% za republiky. Ve srovnání se strukturou celé populace se ukazuje několikanásobná nadreprezentace, která je dána jednak materiálním zajištěním a schopností vzdělávání financovat, jednak mimořádnou motivací ke vzdělávání. Při diferenciaci na vyšší a nižší střední vrstvu se vidíme, že zatímco německé ústavy do roku 1918 disponovaly přibližně ¼ vyšší střední vrstvy, české v průměru jen kolem 12%. Pouze Brno se v sondě před první světovou válkou přehouplo přes 20% a přiblížilo německým školám. K výraznému růstu zastoupení vyšší střední vrstvy dochází po roce 1918. Na konci sledovaného období představovala v průměru necelých 30%, v průměru za celé období republiky pak 25%. Poněkud elitářsky se zde jeví opět brněnský ústav, kde vyšší vrstva představuje přibližně 1/3 střední vrstvy. Taktéž v Olomouci vyšší střední vrstva rychle rostla a právě zde bylo dosaženo jejího nejvyšší zastoupení vůbec, 37% v sondě 1937/38. Proti obecnému trendu posilování vyšší vrstvy se vyvíjela situace v Boskovicích a Kyjově, šlo o malé obce lokálního významu, jejichž hospodářský profil neumožňoval větší koncentraci movitějšího či vzdělanějšího obyvatelstva. V disertační práci jsem reflektoval také posun středních vrstev od starých k novým. I v tomto procesu můžeme konstatovat značný německý náskok, před první světovou válkou nové složky střední vrstvy představovaly 60-70% studentů ze střední vrstvy. České školy se pohybovaly zpravidla mezi 30-40%, nejvyšších hodnot dosáhlo Brno s 54% a Přerov se 48%. Ještě před první světovou válkou tak na českých gymnáziích převažovala stará střední vrstva před novou. Mezi lety 1918 a 1938 se pak čísla nových profesí pohybují zpravidla mezi 60 a 50% střední vrstvy. Pod hranicí 50% zůstávají malá města Boskovice a Kyjov. Obecně pro změny poměrů mezi starou a novou střední vrstvou platí, že zásadní roli v tomto procesu hrají proměny zastoupení rolnictva ve sledované lokalitě. V době monarchie se z dolní sociální vrstvy rekrutovalo přibližně 30% studentů, po roce 1918 se průměrné zastoupení dolní vrstvy zvýšilo na 36,5%. Nejnižší hodnoty vykazovalo slovanské gymnázium v Olomouci, kde do roku 1918 studovala ¼ studentů z dolní vrstvy a po roce 1918 28%; jako jediný z ústavů tak olomoucký nedosáhl ani 30%. Naopak v Kyjově a Boskovicích dosahovala dolní vrstva zastoupení největšího, kolem 40%. Politický převrat na reprezentaci dolní vrstvy neměl žádný výraznější vliv, 229
nepozorujeme žádné skokové změny mezi sondami 1910/11 a 1920/21. U velké části sledovaných škol přitom vzhledem k dolním vrstvám nedošlo za dobu sledování k žádnému významnému posunu, gymnázia v Olomouci, Přerově, Zábřehu, Kyjově a Boskovicích disponovala stejnými hodnotami v první i poslední sondě. Pokud tedy po roce 1918 došlo k nějaké demokratizaci středního školství, sledovaných ústavů se to v podstatě nedotklo. Horní vrstva představovala jak ve společnosti, tak mezi studenty naprostou minoritu. Největším zastoupením se mohlo v době monarchie chlubit brněnské gymnázium, kde se od přelomu století pohybovalo kolem 3-4%. Přibližně 1% disponoval Přerov. Na rozdíl od případu Brna nešlo o vysoké úředníky, ale především továrníky. Na ostatních školách horní vrstva nedosahovala ani 1%, na německých středních školách přitom bylo běžné zastoupení až do 5%. Po roce 1918 se situace výrazně mění. V Brně se díky většímu počtu vysokého úřednictva a zřízení univerzity a dalších vysokých škol hodnoty vyšplhají k téměř 7%, o něco nižšími hodnotami disponuje Olomouc. Tatkéž na ostatních ústavech se počty příslušníků horní vrstvy zvyšují, podle charakteristiky lokality jde o továrníky, statkáře, velkoobchodníky či vysoké důstojníky. Disertační práce analyzuje taktéž otázku zastoupení inteligence ve studentstvu českých gymnázií. Ukazuje, že postupem doby dochází k posilování a většímu zastoupení této skupiny. V době monarchie její reprezentace vzrostla v průměru z necelých 10% na 23,5%. Inteligence tak do roku 1918 představovala mezi 1/5 až 1/4 studentstva, na německých školách pak kolem 1/3. Tomu může konkurovat opět pouze brněnský ústav. Po vzniku republiky se trend posilování inteligence zpomaluje, někde i zcela zastavuje. V této době již české školy „dohnaly“ ty německé, průměr prvorepublikových sond má hodnotu téměř 31%. Největším zastoupením disponovala Olomouc, kde došlo mezi sondami 1910/11 a 1920/21 k nárůstu o neuvěřitelných 17%. Inteligence se zde pohybovala mezi 40-50% všeho studentstva. V malých obcích se situace proti době monarchie prakticky nezměnila. Během studia střední školy značná část studentstva „odpadla“, školu nedodělala a odešla z ní pryč. Faktorů, které tento jev způsobují, je celá řada, studenti mohli ústavy opouštět dobrovolně i nedobrovolně. Skutečnost je taková, že v maturitních ročních je počet studentů o 2/3 nižší než počet studentů v primách. Největší vlny odchodů se odehrávají již v prvních ročnících, následně pak v kvartách, kterými končí nižší běh. Tyto úbytky se samozřejmě projevují na sociálním složení jednotlivých tříd. Dolní vrstva představuje v primách 41% studentů, zatímco u maturantů pouze 29%. Zastoupení horní 230
vrstvy je přitom stejné, takže změna se projevuje na střední vrstvě. K poklesu dolní vrstvy dochází již během studia na nižším ústavu, diference mezi kvartami a kvintami jsou totiž jen minimální. Mezi oktavány a primány se projevují přibližně 10% rozdíly v zastoupení nižší a vyšší střední vrstvy a také inteligence. Maturitní třídy se tak sice zdají být elitnější než primy, ale nejde o nějaký zásadní rozdíl. V disertační práci jsem se snažil analyzovat sociokulturní znaky studentů na devíti moravských gymnáziích s českým jazykem vyučovacím v období 1870-1938. Tato analýza prozrazuje, kdo tito studenti byli, odkud pocházeli, v co věřili, jakým jazykem mluvili a především jaký byl jejich původ. V analýze se odráží také charakteristika jednotlivých lokalit, ve kterých ústavy fungovaly, a jejich obyvatelstva. Práce tak měla přispět jak k poznání škol samotných, tak k poznání společenského a hospodářského prostředí, ve kterém fungovaly. Význam moravské metropole Brna se projevoval v tom, že zdejší slovanské gymnázium se mohlo v mnoha ohledech jako jediné přibližovat standardům německých škol. V Přerově a Břeclavi se existence železnice a s ní spojeného významného průmyslu projevila např. výraznou převahou nových středních vrstev nad starými. Naopak v malých městech Boskovicích a Kyjově staré střední vrstvy v převaze nad novými přetrvaly až do konce 30. let, navíc je zde velmi silně zastoupena dolní vrstva, zatímco ta horní prakticky chybí. Malá míra industrializace a nevhodné podmínky pro zemědělství se projevily v Jihlavě, kde mezi hlavní socioprofesní skupiny patřilo i v době republiky hlavně řemeslnictvo doplněné všemi skupinami úřednictva a středními a nižšími zřízenci a zaměstnanci. Nezcela jasná profilace se ukazuje pro Zábřeh a Znojmo. Asi nejbouřlivějším vývojem si pak prošla Olomouc. Rok 1918 a vznik Československa znamenal pro ústav v Olomouci oproti ostatním školám skutečně radikální proměnu. Nejkatoličtější ze sledovaných gymnázií se stává nábožensky svobodomyslné. Zastoupení rolnictva se propadá na polovinu, zatímco hodnoty pro vyšší střední vrstvu, novou střední vrstvu a inteligenci prudce vzrostou. Žádný jiný z ústavů tak výraznou změnou neprošel. Bohužel neumím odpovědět na otázku, proč právě zde se tyto „skoky“ koncentrovaly. Svojí prací jsem se snažil rozšířit poznání o studentech českých gymnázií. Jde však stále pouze o kapku v moři. Pokud ke svému dílu připojím metodologicky kompatibilní práci Kadlecovu, pak máme povědomí o přibližně 27 000 studentů z 21 středních škol. Doposud zůstává nezpracováno obrovské množství materiálu, které může přinést nové poznatky. Stále jsem ve stádiu, kdy je třeba dosud poznané potvrzovat a vyvracet a utvářet obecnější závěry. Budoucí badatelé se kromě gymnázií mohou věnovat celé řadě středních odborných škol, řemeslných škol či obecných škol; poznatky z těchto oblastí prozatím 231
nemáme a jistě poslouží k dokreslení představ o vztahu společnosti a vzdělávání. Rád bych doporučil také co nejčastější překračování magického roku 1918. Jen tak se podaří odhalit skutečný sociální význam vzniku první československé republiky. Je třeba dál zkoumat, zda šlo o nějaký zlom, jako např. v Olomouci, a proč k němu došlo, nebo o událost, která hlubší dopad nepřinesla. Za druhé zajímavé datum považuji rok 1880/81. Tato sonda se v mnoha ohledech ukázala být velmi atypická, zasloužila by si jistě bližší studium. Na úplný závěr bych rád učinil poznámku k budoucím výzkumům podobného typu. Celý proces bádání lze výrazně zjednodušit úzkou spoluprácí jednotlivců, např. společným sběrem dat a jejich poskytováním, utvářením rozsáhlých databází údajů či alespoň společnou diskuzí nad vhodnými stratifikačními modely. To vše totiž badatel musí zvládnout a v případě, že v některé z těchto časově náročných činností selže, jeho práce přichází vniveč. Věřím, že v budoucnu se podobná spolupráce plně rozvine, a to nikoliv pouze za účelem zkoumání studentů a žáků nejrůznějších škol, ale také dalších struktur populace. Posuňme hranice našeho poznání zase o něco dál!
232
11.Soupis pramenů a literatury 11.1 Soupis pramenů
11.1.1 Tištěné prameny
11.1.1.1 Statistiky a sčítání lidu Československá statistika, sv. 7, řada II., sešit 2., Střední školy v republice československé dle stavu koncem školního roku 1920/21, Praha 1923. Československá statistika, sv. 9, řada VI., sešit 1, Sčítání lidu v republice československé ze dne 15. února 1921 I, Praha 1924. Československá statistika, sv. 98, řada VI., sešit 2, Sčítání lidu v republice československé ze dne 1. prosince 1930 I, Praha 1934.
Oesterreichische Statistik. Band III, Heft 2: Statistik der Unterrichts- Anstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1881/1882, Wien 1884.
Oesterreichische Statistik. Band XXXV, Heft 4: Statistik der Unterrichts- Anstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1890/1891, Wien 1893.
Österreichische Statistik, Band LXX, Heft 3: Statistik der Unterrichtsanstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1900/1901, Wien 1904.
Österreichische Statistik. Neue Folge, Band VIII, Heft 3: Statistik der Unterrichtsanstalten in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern für das Jahr 1910/1911, Wien 1914.
233
Ročenka československé republiky I, Praha 1922. Ročenka československé republiky XI, Praha 1932. Statistická ročenka republiky československé, Praha 1938. Statistická příručka republiky československé II, Praha 1925. Statistická ročenka republiky československé IV, Praha 1932. Zprávy
státního
úřadu
statistického
republiky
československé.
Střední
školství
v Československé republice na počátku školního roku 1920/21, č. 9, roč. II, Praha 1921. Zprávy státního úřadu statistického republiky československé. Vysoké a střední školy ve školním roce 1930/31, č. 1–3, roč. XIII, Praha 1932. Zprávy státního úřadu statistického republiky československé. Školství v Československé republice ve školním roce 1936/37, č. 46–47, roč. XIX, Praha 1938.
11.1.1.2
Programy a výroční zprávy
Boskovice I. výroční zpráva c. k. státního gymnasia v Boskovicích za školní rok 1907–1908, Boskovice 1908. V. výroční zpráva c. k. státního gymnasia v Boskovicích za školní rok 1911–1912, Boskovice 1912. XVIII. výroční zpráva státního reálného gymnasia v Boskovicích za školní rok 1927–1928, Boskovice 1928. XX. výroční zpráva státního reálného gymnasia v Boskovicích za školní rok 1929–1930, Boskovice 1930. 234
Břeclav První výroční zpráva státního reformního reálného gymnasia v Břeclavě na konci školního roku 1919–1920, Břeclav 1920. Druhá výroční zpráva státního reformního reálného gymnasia v Břeclavě na konci školního roku 1920–1921, Břeclav 1921. Devátá výroční zpráva státního reformního reálného gymnasia v Břeclavi na konci školního roku 1927–1928, Břeclav 1928. 28. výroční zpráva státního reálného gymnasia v Břeclavi 1946-1947, Břeclav 1947.
Jihlava IX. výroční zpráva za školní rok 1927–1928, Jihlava 1928.
Kyjov II. výroční zpráva obecního českého gymnasia v Kyjově na konci školního roku 1899– 1900, Kyjov 1900. VIII. výroční zpráva obecního českého gymnasia v Kyjově na konci školního roku 19051906, Kyjov 1906. XI. výroční zpráva c. k. českého státního gymnasia v Kyjově na konci školního roku 19051909, Kyjov 1909. XXVII. výroční zpráva Státního reálného gymnasia v Kyjově za školní 1927–1928, Kyjov 1928. XXXVII. výroční zpráva Státního československého reálného gymnasia Josefa Klvani v Kyjově za školní rok 1937–1938, Kyjov 1938. XXXVIII. výroční zpráva státního reálného gymnasia Josefa Klvani v Kyjově za školní rok 1937–1938, Kyjov 1938. 235
Olomouc XVI. program c. k. vyššího gymnasia slovanského v Olomouci, Olomouc 1885. XXXIX. program c. k. českého gymnasia v Olomouci, Olomouc 1908. Jubilejní výroční zpráva českého státního reálného gymnasia v Olomouci 1867–1927, Olomouc 1928. Přerov XXII. program c. k. státního vyššího gymnasia v Přerově, Přerov 1896. Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Přerově za školní rok 1925–1926, Přerov 1926. Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Přerově za školní rok 1927–1928, Přerov 1928. Výroční zpráva státního reálného gymnasia v Přerově za školní rok 1928–1929, Přerov 1929. Výroční zpráva státního československého reálného gymnasia v Přerově za školní rok 1935–1936, Přerov 1936. Zábřeh Dvanáctá roční zpráva c. k. českého vyššího gymnasia v Zábřeze za školní rok 1907–1908, Zábřeh 1908. Třiadvacátá výroční zpráva českého vyššího gymnasia v Zábřeze za školní rok 1918–1919, Zábřeh 1919. XXXII. výroční zpráva za školní rok 1927–1928, Zábřeh 1928. XXXIII. výroční zpráva za školní rok 1928–1929, Zábřeh 1929. 236
XXXV. výroční zpráva státního reálného gymnasia v Zábřeze za školní rok 1930–1931, Zábřeh 1931. XLII. výroční zpráva st. reálného gymnasia v Zábřeze za školní rok 1937/38, Zábřeh 1938.
Znojmo První výroční zpráva českého státního reformního reálného gymnasia ve Znojmě za školní rok 1919–1920, Znojmo 1920. X. výroční zpráva české státního reformního reálného gymnasia ve Znojmě za školní rok 1928-29, Znojmo 1929. XX. výroční zpráva státního česko-slovenského reálného gymnasia ve Znojmě za školní rok 1938-39, Pelhřimov 1939.
11.1.1.3
Tiskoviny a periodika
Bezdíček, J.: O koedukaci na středních školách, In: Věstník českých profesorů 9, roč. XXVI, 1919, s. 133–141. Návrh na organisaci občanské a střední školy, In: Věstník Ministerstva školství a národní osvěty 4, roč. V, 1923, s. 253–258. Novák, J.: Všeobecné vzdělání a druhy škol, In:Věstník československých profesorů, roč. XXXVI, 1929, s. 230-232.
Profous, A.: Co soudí gymnasijní abiturienti a abiturientky v Praze o koedukaci, In: Střední škola. Pedagogická část Věstníků českých profesorů 1-4, roč. X, 1929-1930, s. 151-153. Příhoda, V.: Jednotná škola. Její možnosti dnes a zítra, In: Školské reformy 1, roč. X, 1928, s. 1-8. 237
Rozvoj středního školství v letech 1918-1928, In:Věstník československých profesorů, roč. XXXVI, 1929, s. 72-75. Schiller, O.: K reformě výročních zpráv, In: Věstník českých profesorů 5, roč. XXVI, 1919, s. 134-135. Věstník českých profesorů, roč. XXVI, 1919. Věstník československých profesorů, roč. XXXVI, 1929. Z ankety o školské reformě, In: Střední škola. Pedagogická část Věstníku československých profesorů 1-4, roč. IX, 1928-9, s. 193-243.
11.1.1.4
Další tištěné prameny
Československé školské zákonodárství 1918–1968. Přehled právních norem, Olomouc 1968.
Dassenbacher, J.: Jahrbuch der Unterrichtsanstalten der Reichsrate vertretenen Länder und der Militärgränze. Vierter Jahrgang 1871, Ung. – Hradisch 1871.
Dassenbacher, J.: Schematismus der österreichischen Mittelschulen und der Fachschulen gleichen Ranges. Vierzehnter Jahrgang 1881/1882, Wien 1882.
Ernst Manrhofer´s Handbuch für den politischen Verwaltungsdient in den im Reichsrathe vertretenen königreichen und Ländern, IV. Band, Wien 1898.
Ernst Manrhofer´s Handbuch für den politischen Verwaltungsdient in den im Reichsrathe vertretenen königreichen und Ländern, II. Orgänzungsband, Wien 1913. Exner, F. – Bonitz, H.: Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Oesterreich, Wien 1849. 238
Halma, A. – Schilling, G.: Die Mittelschulen Österreichs. Sammlung der Vorschriften betreffend die Gymnasien (mit Einschlusz achtklassigen Realgymnasien, ReformRealgymnasien, Ober- Realgymnasien und vierklassigen Realgymnasien), Realschulen und Mädchenlyzeen. Band I, Wien und Prag 1911a. Halma, A. – Schilling, G.: Die Mittelschulen Österreichs. Sammlung der Vorschriften betreffend die Gymnasien (mit Einschlusz achtklassigen Realgymnasien, ReformRealgymnasien, Ober- Realgymnasien und vierklassigen Realgymnasien), Realschulen und Mädchenlyzeen. Band II, Wien und Prag 1911b.
Hübl, F.: Handbuch für die Direktoren, Professoren und Lehrer der österreichisches Gymnasien, Realschulen und verwandten Anstalten, Brüx 1875. Křemen, V.: Školské zákony, Praha 1904. Malíř, J. (Ed.): Materiály ke studiu vývoje české společnosti v letech 1848-1918, Brno 1986.
Marenzeller, E. (Ed.): Normalien für die Gymnasien und Realschulen in Österreich: in zwei Theilen. 1. Theil, 1. Band, Gymnasien/ Organisation-Entwurf und Normalien didaktisch-pädagogischen Inhalts, Wien 1884.
Marenzeller, E. (Ed.): Normalien für die Gymnasien und Realschulen in Österreich: in zwei Theilen. 2. Theil, Realschulen, Wien 1889.
Matauschek, T. A. (Ed.): Normalien-Nachschlagebuch für Lehrer und Direktoren der Oesterreich. öffentlichen Gymnasien, Prag 1857. Návrh zákona o střední škole. Elaborát pracovní komise při poradním sboru pro školskou reformu, zřízeném při ministerstvu školství a národní osvěty, Praha 1925.
239
Neubauer, J. – Diviš, J.: Jahrbuch des höheren Unterrichtswesens in Österreich mit Einschluss der gewerblichen Fachschulen und der bedeutendsten Erziehungsanstalten, Jahrgang 4, Prag-Wien-Leipzig 1891. Neubauer, J. – Diviš, J.: Jahrbuch des höheren Unterrichtswesens in Österreich mit Einschluss der gewerblichen Fachschulen und der bedeutendsten Erziehungsanstalten, Jahrgang 14, Prag-Wien 1901. Neuhöfer, R.: Střední školství. Soustavný svod předpisů platných pro střední školy a učitelské ústavy, Praha 1935.
Peharnik E.: Jahrbuch des höheren Unterrichtswesens in Österreich mit Einschluss der gewerblichen Fachschulen und der bedeutendsten Erziehungsanstalten, Jahrgang 24, Wien 1911.
Staatsgrundgesetz vom 21. Dezember 1867, über die allgemeinen Rechte der Staatsbürger für die im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder. Šetelík, A.: Sbírka normalií platných pro české školy střední, Praha 1902. Šetelík, A.: Podrobný index ke Sbírce normálií pro české střední školy, Praha 1907. Veselá, Z. (Ed.): Dokumenty z vývoje české střední školy: 1849-1939, Praha 1973. Vysoké, střední a odborné školství a školské úřady republiky československé, Praha 1920. Zákon o postavení škol k církvi, č. 48/1868 ř. z.
11.1.2 Archivní prameny
Archív města Brna Fond M51 Gymnasium Dr. Josefa Kudely v Brně (1867-1953) 240
Hlavní katalog 1870-1871, inv. č. 4 Hlavní katalog 1880-1881, inv. č. 14 Hlavní katalog 1890-1891, inv. č. 27 Hlavní katalog 1900-1901, inv. č. 37 Hlavní katalog 1910-1911, inv. č. 47 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 57 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 67 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 74
Státní okresní archiv Blansko Fond F25 Gymnasium Boskovice Hlavní katalog 1900-1901, inv. č. 47 Hlavní katalog 1910-1911, inv. č. 7 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 67 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 77 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 84
Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově Fond D 222 Státní reformované reálné gymnazium Břeclav, 1919-1939 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 2 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 12 Hlavní katalog 1936-1937, inv. č. 18 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 19 241
Státní okresní archiv Hodonín Fond KG-Ky Klvaňovo gymnasium Kyjov 1898-1953 Hlavní katalog 1900-1901, inv. č. 73 Hlavní katalog 1910-1911, inv. č. 83 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 91 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 101 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 108
Státní okresní archiv Jihlava Fond České gymnázium Jihlava Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 4 Hlavní katalog 1931-1930, inv. č. 14 Hlavní katalog 1938-1939, inv. č. 22
Státní okresní archiv Olomouc Fond M5-26 Slovanské gymnasium (I.) Olomouc Kronika (1868-1878) - Slovanské gymnázium Olomouc (I.), inv. č. 1, č. obalu 1 Kronika (1878-1948) - Slovanské gymnázium Olomouc (II.), inv. č. 2, č. obalu 1 Hlavní katalog 1870-1871, inv. č. 7, č. obalu 4 Hlavní katalog 1880-1881, inv. č. 17, č. obalu 9 Hlavní katalog 1890-1891, inv. č. 34, č. obalu 18 Hlavní katalog 1900-1901, inv. č. 44, č. obalu 23 242
Hlavní katalog 1910-1911, inv. č. 54, č. obalu 27 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 64, č. obalu 30 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 74, č. obalu 34 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 84, č. obalu 38 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 85, č. obalu 38
Státní okresní archiv Přerov Fond Gymnázium Jakuba Škody Přerov 1870-1953 Hlavní katalog 1870-1871, inv. č. 261 Hlavní katalog 1880-1881, inv. č. 271 Hlavní katalog 1890-1891, inv. č. 280 Hlavní katalog 1900-1901, inv. č. 290 Hlavní katalog 1910-1911, inv. č. 300 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 310 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 319 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 326
Státní okresní archiv Šumperk Fond Státní reálné gymnasium Zábřeh Kronika ústavu I. (1896-1908), inv.č. 1, poř. č. 1 Kronika ústavu II. (1908-1948), inv.č. 2, poř. č. 2 Pamětní kniha, inv. č. 3, poř. č. 3 Hlavní katalog 1900-1901, inv. č. 9 243
Hlavní katalog 1910-1911, inv. č. 19 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 29 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 39 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 46
Státní okresní archiv Znojmo Fond ZG Gymnázium Znojmo Kronika českého gymnázia ve Znojmě, K-II 824 Hlavní katalog 1920-1921, inv. č. 2 Hlavní katalog 1930-1931, inv. č. 12 Hlavní katalog 1937-1938, inv. č. 18
11.2 Soupis literatury
11.2.1 Obecné dějiny Alan, J.: Vzdělání a kvalifikace – jejich místo v přípravě výzkumu sociální struktury, In: Alan, J. – Machonin, P.: Jak se rodí sociologický výzkum. K problémům výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti, Praha 1992, s. 115–117.
Albisetti, J. C.: Secondary School Reform in Imperial Germany, Princeton 1983.
Albisetti, J. C.: The debate on secondary school reform in France and Germany, In: Müller, D. K. – Ringer, F. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987, s. 181–196.
Aldrich, R. (Ed.): In History and in Education: Essays Presented to Peter Gordon, Abingdon 2013. 244
Archer, M. S.: Social Origins of Educational Systems, In: Richardson, J. G. (Ed.) : Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986, s. 3–34. Archer, M. S. – Blau, J. R.: Class Formation in Nineteen-Century America: The Case of the Middle Class, In.: Annual Review of Sociology, roč. XIX, 1993, s. 17–41.
Archer, M. S.: Social Origins of Educational Systems, Abingdon 2013. Austin, J. L.: Jak udělat něco slovy, Praha 2000.
Bamford, T. W.: Public schools and Social Class 1801-1850, In: The British Journal of Sociology 3, roč. XII, 1961, s. 224-235.
Barnard, H. C.: A History of English Education, from 1760, London 1961.
Barolin, J. C.: Der Schulstaat: Vorschläge zur Völkerversöhnung und Herbeiführung eines dauernden Friedens durch die Schule, Wien 1909. Bartůšek, V.: Dějiny a specifika piaristických gymnázií v českých zemích v 17. a 18. století (do roku 1778), In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 15–22. Batowski, H.: Die Polen (Kulturelles Leben und Bildungswesen), In: Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches, Wien 1980, s. 536-539.
Beller, S.: The social and ethnic foundations of a cultural elite: Jewish over-representation in Vienna’s Gymnasien, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 163-175. Beneš, A.: O reformě středních škol, Praha 1908.
245
Beneš, Z. – Kural, V. (Eds.): Facing History. The Evolution of Czech – German relations in the Czech provinces, 1848–1948, Prague 2002. Bezdíček, J.: Československé střední školství v předpisech, tradici i praksi, Brno 1934. Bělič, V.: Tvorba počítačové databáze pro zpracování materiálu pro studium moderních podnikatelských elit, In: Štaif, J. (Ed.): Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, Praha 2007, s. 253–263. Bihl, W.: Die Ruthenen (Das Schulwesen), In: Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches, Wien 1980, s. 573577. Bihl, W.: Die Juden (Schul- und Bildungswesen), In: Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/2: Die Völker des Reiches, Wien 1980, s. 922-927. Bílková, J.: Život na jičínském gymnáziu, In: Marginalia Historica 2, roč. III, 2011, s. 5–38. Bláhová, K. – Petrbok, V. (Eds.): Vzdělání a osvěta v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 24. ročníku sympozia k problematice 19. století: Plzeň, 4. - 6. března 2004, Plzeň 2004. Bobková – Valentová, K.: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia, Praha 2006. Boli, J. – Ramirez, F. O.: World Culture and the Institutional Development of Mass Education, In: Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986, s. 65–90.
Bottomore, T.: Classes in Modern Society, London 1992.
Bourdieu, P.: Cultural Reproduction and Social Reproduction, In: Brown, R. (Ed.): Knowledge, Education, and Cultural Change, London 1973, s. 71-112.
246
Bourdieu, P.: The Forms of Capital, In: Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986, s. 241–258.
Brown, R. (Ed.): Knowledge, Education, and Cultural Change, London 1973. Bulíř, M.: Gymnázia a školy gymnaziálního typu (Retrospektiva let 1788 – 1990), Praha 1992.
Burger,
H.:
Sprachenrecht
und
Sprachengerechtigkeit
im
österreichischen
Unterrrichtswesen 1867-1918, Wien 1995. Burke, P.: Variety kulturních dějin, Brno 2006. Bydžovský, B.: Naše středoškolská reforma, Praha 1937. Cach, J.: Střední školství a jeho pedagogika pod zorným úhlem historie, Praha 1974. Cocks, G. – Jarausch, K. H.: German Professions, 1800–1950, Oxford 1990.
Cohen, G. B.: Die Studenten der Wiener Universität 1860-1900: Ein soziales und geographisches Profil, In: Plaschka, R. G. - Mack, K. (Eds.): Wegenetz des europäischen Geistes II: Universitäten und Studenten, Vienna 1987, s. 290-316.
Cohen, G. B.: Education and Czech Social Structure in the Late Nineteenth Century, In.: Lemberg, H. – Litsch, K. – Plaschka, R. G. – Ránki, G. (Eds.): Bildungsgeschichte, Bevölkerungsgeschichte, Gesellschaftsgeschichte in den böhmischen Ländern und in Europa. Festschrift für Jan Havránek zum 60. Geburtstag, Wien – München 1988, s. 32– 45.
Cohen, G. B.: Education, Social Mobility and the Austrian Jews 1860–1910, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 141-161.
247
Cohen, G. B.: Education and Middle Class Society in Imperial Austria 1848–1918, West Laffayette 1996. Cohen, G. B.: Němci v Praze 1861-1914, Praha 2000.
Cohen, M.: The National State, the Local and the Growth of Mass Schooling: History Lessons from England, France and the United States, In: Aubry, C. - Geiss, M. - MagyarHaas, V. – Oelkers, J. (Eds.): Education and the State: International Perspectives on a Changing Relationship, New York 2015, s. 17–38. Conze, W. – Kocka, J.: Einleitung, In. Conze, W. – Kocka, J. (Hg.): Bildungsbürgertum im 19. Jahrundert. Teil I: Bildungssystem und Professionalisierung in internationalen Vergleichen, Stuttgart 1985, s. 9-26. Conze, W. – Kocka, J. (Hg.): Bildungsbürgertum im 19. Jahrhundert. Teil 1-4, Stuttgart 1985-1992. Crompton, R. – Gubbay, J.: Economy and Class Structure, London 1977.
Curtis, S. A.: Educating the faithful: religion, schooling and society in nineteenthcentury France, DeKalb 2000. Čapek, E.: 100 hlasů o střední škole. Anketa revue Nové Čechy a M.A.P., Praha 1930. Čechurová, J. – Štaif, J.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes, Praha 2004 Čeněk, J.: K reformě střední školy. Návrh učebné osnovy jednotné střední školy vy republice československé, Praha 1922. Čížek, V.: My, středoškolští profesoři. Náš úkol, směr a cíl, Praha 1930.
248
Čornejová, I.: Organizace jezuitského školství před rokem 1773, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 9–14. Dědina, V. – Kádner, O. (Eds.): Československá vlastivěda X. Osvěta, Praha 1931.
Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1990. I-IV,Praha 1995-1997. Dohnalová, E. – Jadviščoková, L.: Výroční zprávy škol z území ČSSR ve fondech SVKOL, Olomouc 1983. Doležal, J. – Ullrich, Z.: Výzkum abiturientů českých středních škol v zemi české a moravskoslezské ve školním roce 1933/34, Praha 1936. Drtina, F: Reformy v otázce střední školy, In: Drtina, F.: Reforma školství - Soubor statí, Praha 1931, s. 259-337. Drtina, F.: Reforma středoškolská z českého hlediska, In: Cach, J.: Střední školství a jeho pedagogika pod zorným úhlem historie, Praha 1974, s. 100–105. Dufour, B. – Curtis, W.: Studying Education: An Introduction To The Key Disciplines In Education, New York 2011. Dvacet let československého zemědělství 1918–1938, Praha 1938. Efmertová, M.: České země v letech 1848-1918, Praha 1998.
Engelbrecht, H.: Geschichte des österreichischen Bildungswesens. Erziehung und Unterricht auf dem Boden Ősterreichs. Band 1-6, Wien 1982-1995. Erikson, R. – Goldthorpe, J. H.: The Constant Flux. A Study of Class Mobility in Industrial Societies, Oxford 1992.
249
Faimonová, A.: Dějiny školství rakouského I. Od dob nejstarších až po rok 1848, Telč 1909. Faimonová, A.: Dějiny školství rakouského II. Po roce 1848, Telč 1909. Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004. Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006. Fasora, L.: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851-1914, Brno 2007. Fasora, L.: Dělník a měšťan. Vývoj vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914, Brno 2010. Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (Eds.): Město a intelektuálové. Od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, Praha 2008.
Flöter, J.: Eliten- Bildung in Sachsen und Preußen. Die Fürsten- und Landesschulen Grimma, Meißen, Joachimsthal und Pforta 1868-1933, Köln – Weimar - Wien 2009. Franěk, R.: K vývoji sociálně ekonomické a sociálně třídní struktury v zemědělství v Českých zemích koncem 19. a počátkem 20. století, In: ČsČH 5, roč. XXXIV, 1986, s. 702726.
Giddens, A.: Sociologie, Praha 1999.
Geiger, R. L.: The History of American Higher Education: Learning and Culture from the Founding to World War II, Princeton 2014.
Goldthorpe, J.: Social Mobility and Class Structure in Modern Britain, Oxford 1987.
250
Gordon, P. – Szreter, R (Eds.): The History of Education: The Making of a Discipline, Abingdon 1989.
Green A.: Education and state formation: the rise of education systems in England, France and the USA, London1990. Hanzal, J.: Příspěvek k dějinám školství a jeho správy v Čechách v letech 1775-1848, In: Sborník archivních prací 2, roč. XXVI, 1976, s. 221-260.
Harrigan, P. J.: Secondary Education and the Professions in France During the Second Empire, In: Comparative Studies in Society and History 4, roč. XVII, 1975, s. 349-371.
Harrigan, P. J.: Mobility, Elites, and Education in French Society of the Second Empire, Waterloo 1980. Havelka, M.: Úředník a občan, legitimita a loajalita, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 19-29. Havránek, J.: Moravské školství v druhé polovině 19. století, In: ČMM 1-2, roč. XCI, 1972, s. 117–125. Havránek, J.: Die Rolle der Universitäten und der modernen „pergrinatio academia“ für den sozialen Aufstieg der Studenten, In: Plaschka, R. G. - Mack, K. (Eds.): Wegenetz des europäischen Geistes II: Universitäten und Studenten, Vienna 1987, s. 114-117. Havránek, J.: Gymnázia, reálky a výchova elit, In: Acta Polytechnica 4, roč. VI, 1990, s. 79-85. Havránek, J.: Nineteenth Century Universities in Central Europe – their dominant Position in the Sciences and Humanities, Karady, V. – Mitter, W. (Hg): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 9-26.
251
Havránek, J.: The Education of Czechs and Slovaks under Foreign Domination, 18501918, In: Tomiak, J. (Ed.): Schooling, Educational Policy and Ethnic Identity. Comparative Studies on Governments and Non-dominant Ethnich Groups in Europe 18501914 I, New York 1991, s. 235–261.
Havránek, J.: Das Prager Bildungswesen im Zeitalter nationaler und ethnischer Konflikte 1875 bis 1925, In: Melinz, G. – Zimmermann, S. (Eds.): Wien, Prag, Budapest. Blütezeit der Habsburgermetropolen. Urbanisierung, Kommunalpolitik, gesellschaftliche Konflikte (1867-1918), Wien 1996, s. 185-200. Havránek, J.: (Ed.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1990. Díl 3: 1802-1918, Praha 1997. Havránek, J.: – Pousta, Z. (Eds.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1918. Díl 4: 1918-1990, Praha 1998. Havránek, J.: Budování české univerzity a její působení jako centra české vzdělanosti (1882-1918), In: Havránek, J.: (Ed.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1990. Díl 3: 18021918, Praha 1997, s. 183-206. Havránek, J.: Univerzita Karlova, rozmach a perzekuce, In: Havránek, J.: – Pousta, Z. (Eds.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348- 1918. Díl 4: 1918-1990, Praha 1998, s. 19-60. Havránek, J.: Role gymnázií při vytváření kulturní elity českého národa v 2. polovině 19. století, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 61-71. Havránek, J.: Sociální funkce inteligence v 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 6, Kutná Hora – Praha – Opava 2001, s. 69-72. Hendrich, J. – Šmok, M.: Střední školství v republice československé, Praha 1923.
Herbst, J.: The Once and Future School: Three Hundred and Fifty Years of American Secondary Education, New York 1996.
252
Hettling, M.: Politische Bürgerlichkeit. Der Bürger zwischen Individualität und Vergesellschaftung in Deutschland und der Schweiz von 1860-1918, Göttingen 1999. Hlavačka, M.: Užívání jazyka v byrokratizované komunikaci a samospráva v Čechách 1792–1914, ČČH 4, roč. CIII, 2005, s. 800-827. Hlavačka, M.: O byrokracii obecně, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 30-37. Hlaváček, A.: Výroční zprávy středních škol 1820–1950. Soupis, Praha 1971.
Hopper, E.: Educational Systems and Selected Consequences of Patterns of Mobility and Non-mobility in Industrial Societies: A Theoretical Discussion, In: Brown, R. (Ed.): Knowledge, Education, and Cultural Change, London 1973, s. 17–69. Horská, P.: Pokus o využití rakouských statistik pro studium společenského rozvrstvení českých zemí v 2. polovině 19. století, In: ČsČH 5, roč. XX, 1972, s. 648-676. Horská, P.: Kategorie „samostatný“ v rakouské statistice povolání. (Příklad českých zemí), In: ČsČH 4, roč. XXX, 1982, s. 547-579. Horská, P.: K otázce sociálního vývoje českých zemí na přelomu 19. a 20. století, In: Sborník historický 29, 1982, s. 119-177.
Hoffmann, R. (Ed.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie VI. Bürger zwischen tradition und modernität, Wien – Köln – Weimar – Böhlau 1997.
Hoffmann, R.: Einleitung, In: Hoffmann, R. (Ed.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie VI. Bürger zwischen tradition und modernität, Wien – Köln – Weimar – Böhlau 1997, s. 7–28.
253
Hoffmanová, J.: Institucionální zázemí humanitních a sociálních věd v českých zemích v letech 1848-1952, Praha 2009. Hrdlička, J.: Vzděláním ke kariéře? Vzdělanostní předpoklady kariér lokálních úředníků v raném novověku, In: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (Eds.): Město a intelektuálové. Od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, Praha 2008, s. 299–328. Hroch, M.: Národy nejsou dílem náhody. Příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů, Praha 2009.
Huerkamp, C.: Frauen, Universitäten und Bildungsbürgertum. Zur Lage studierender Frauen 1900-1930, In: Siegriest, H. (Hg.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988, s. 200-222. Hulík, V.: Veškeré druhy našich středních škol a oprávněnost jejich absolventů, Praha 1909. Hulík, V.: Česká politika středoškolská, In: Tobolka, Z. V. (Ed.): Česká politika V. Kulturní, zvláště školské úkoly české politiky, Praha 1913, s. 434–606. Hýbl, F.: Slovenští studenti na moravských středních školách v 19. století, In: Hýbl, F. (Ed.): Česko-slovenské vztahy v oblasti školství: sborník referátů ze stejnojmenného kolokvia, konaného v Přerově 25. - 26. října 1993 u příležitosti 75. výročí vzniku Československé republiky, Přerov 1994, s. 65-72. Hýbl, F.: České školství na Moravě v druhé polovině devatenáctého století, In: Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004, s. 136–148. Hýbl, F.: Počátky českých středních škol na Moravě v poslední třetině 19. století a František Bartoš, In: František Bartoš. Jazykovědec, pedagog, etnograf. Konference k 100. výročí úmrtí. Sborník příspěvků z konference Zlín, 25. – 26. dubna 2006, Zlín 2006, s. 85– 93.
254
Charle, Ch.: Professionen und Intellektuelle. Die liberalen Berufe in Frankreich zwischen Politik und Wirtschaft (1830–1900), In: Siegriest, H. (Hg.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988, s. 127-144. Charle, Ch.: Intelektuálové v Evropě 19. století, Brno 2004. Chlup, O.: Středoškolská didaktika, Brno 1935. Illich, I.: Odškolnění společnosti. Polemický spis, Praha 2001. Jakubec, I. – Efmertová, M. – Szobi, P. – Štemberk, J.: Hospodářský vývoj českých zemí v období 1848-1992, Praha 2008. Janoušek, J.: Vzory chování v českých zemích 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 7/2, Opava – Praha – Kutná Hora 1997, s. 23-28. Janoušek, J.: Psychologie sociálních tříd a vrstev a možnosti jejího zkoumání, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 3 (10), Kutná Hora – Praha – Opava 1999, s. 23-35.
Jarausch, K. H.: Liberal Education as Illiberal Socialization: The Case of Students in Imperial Germany, In: The Journal of Modern History 4, roč. L, 1978, s. 609-630.
Jarausch, K. H.: Frequenz und Struktur. Zur Sozialgeschichte der Studenten im Kaiserreich, In: Baumgart, P. (Ed.): Bildungspolitik in Preußen zur Zeit des Kaiserreichs, Stuttgart 1980, s. 119-149.
Jarausch, K. H.: The Old "New History of Education": A German Reconsideration, In: History of Education Quarterly 2, roč. XXVI, 1986, s. 225-241. Jarausch, K. H.: The German Professions in History and Theory, In: Cocks, G. – Jarausch, K. H.: German Professions, 1800–1950, Oxford 1990, s. 9–24. 255
Jaroš, K. – Job, J.: Rozvoj československého školství v číslech, Praha 1961.
Jeismann, K. E.: Das preussische Gymnasium in Staat und Gesellschaft. Die Entstehung des Gymnasiumsals Schule des Staates und der Gebildeten, 1787–1817, Stuttgart 1974. Kadlec, P.: Prameny k dějinám vzdělání a školství /Tištěné programy a výroční zprávy středních škol, školské schematismy a středoškolské hlavní katalogy/, In: Myška, M. – Zářický, A. a kol.: Prameny k hospodářským a sociálním dějinám novověku 2, Ostrava 2010, s. 252-289. Kadlec, P.: Dějiny středního školství a vzdělanosti 19. a počátku 20. století v české a zahraniční historiografii, In: Historica. Revue pro historii a příbuzné vědy 2, roč. II, 2011, s. 199-218. Kadlec, P.: Z dělnických rodin mezi inteligenci. K otázce zastoupení dětí dělníků ve vyšším školství druhé poloviny 19. a počátku 20. století. Dílčí výsledky a možnosti výzkumu, In: Knob, S. – Rucki, T. (Eds.): Problematika dělnictva v 19. a 20. století I. Bilance a výhledy studia. Sborník z konference věnované 95. výročí narození Arnošta Klímy, Ostrava 2011, s. 137-150. Kadlec, P.: Střední školy a jejich studenti. K formování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, Ostrava 2013.
Kaelble, H.: Historical Research on Social Mobility. Western Europe and the USA in the Nineteenth and Twentieth Centuries, London 1981. Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školství I–IV, Praha 1929-1938.
Karady, V.: Jewish over-schooling in Hungary: its sociological dimensions, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 209-245.
256
Karady, V. – Mitter, W. (Hg): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990. Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918 – 1938) I. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929), Praha 2000. Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918–1938) III. O přežití a o život (1936 1938), Praha 2003. Kárník, Z.: Poznámky k vývoji sociálních skupin, vrstev, stavů a tříd v dobách první republiky (Krátká úvaha), In: Čechurová, J. – Štaif, J.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes, Praha 2004, s. 113–118. Kárník, Z. (Ed.): K novověkým sociálním dějinám českých zemí II. Z dob rakouských a předlitavských (1848–1918), Praha 1998. Katrňák, T.: Sociální a kulturní reprodukce společnosti v teoretické perspektivě, In: Sociológia 1, roč. XXXV, 2003, s. 61-76. Katrňák, T.: Třídní analýza a sociální mobilita, Brno 2005. Keller, J.: Dvanáct omylů sociologie, Praha 1995. Keller, J.: Vzestup a pád středních vrstev, Praha 2000. Kladiwa, P.: Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19. (18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum, In: SlSb 2, roč. C, 2002, s. 124-143.
Kladiwa, P.: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850-1913. Komunální samospráva průmyslového města a její představitelé, Ostrava 2004. Kladiwa, P.: Komunální elity druhé poloviny 19. století a počátku 20. století v českých zemích – stav bádání a možnost využití metodologických podnětů z německé a rakouské 257
literatury, In: Čechurová, J. – Štaif, J.: K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes, Praha 2004, s. 33–58. Kladiwa, P.: – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. díl, 1. svazek: Muži z radnice, Ostrava 2008. Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850-1914. II. díl, 2. svazek: Finance a infrastruktura, Ostrava 2009. Klímová, J.: Reforma středního školství v roce 1908, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 72–79. Kolejka, J.: První české střední školy na Moravě 1867–1884 (Slovanská gymnázia v Brně a Olomouci), ČMM 2, roč. CXI, 1992, s. 253–272. Kolejka, J.: Z dějin gymnaziálního vzdělávání na Moravě a ve Slezsku v 16. - 18. století (Období řádových gymnázií), ČMM 1, roč. CXIII, 1994, s. 115-127. Kolejka, J.: Státní a piaristická gymnázia na Moravě a ve Slezsku 1774-1848, In: ČMM 2, roč. CXV, 1996, s. 253-274. Kolejka, J.: Vznik osmiletých gymnázií na Moravě a ve Slezsku 1849–1867, In: ČMM 1, CXVII, 1998, s. 39-56. Kolejka, J.: Brněnské gymnázium v letech 1884-1898, In: Nový Mars Moravicus aneb Sborník příspěvků, jež věnovali Prof. Dr. Josefu Válkovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám, Brno 1999, s. 393-400. Kopáč, J.: Dějiny české školy a pedagogiky v letech 1867–1914, Brno 1968. Kopáč, J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu I, České a slovenské školství a pedagogiky v letech 1918–1928, Brno 1971.
258
von Kopp, B.: Schooling and the Antagonism between Czechs and Germans in the Czechoslovak Republic 1918 – 1938, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 85103. Kořalka, J.: Die Tschechen. In: Wandruzska, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches. Wien 1980, s. 510513. Kořalka, J.: Češi v habsburské monarchii a v Evropě 1815–1914. Sociálně historické souvislosti vytváření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích, Praha 1996. Kořalka, J.: Tschechische Bildungsbürger und Bildungskleinbürger um 1900 (am Beispiel der südböhmischen Stadt Tabor), In: Stekl, H. - Urbanitsch, P. – Bruckmüller, E. – Heiss, H. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie II. „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit“, Wien – Köln – Weimar 1999, s. 210-221. Kouřil, M.: Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě ve státních archivech, Přerov 1967. Kovaříček, V. – Kovaříčková I.: Vývoj školských soustav v českých zemích, Olomouc 1989. Kramář, O.: Úvahy o střední škole, Praha 1902. Králíková, M. – Nečesný, J. – Spěváček, V.: Nástin vývoje všeobecného vzdělání v českých zemích, Praha 1977.
Kraul, M.: Untersuchungen zur sozialen Struktur des Schülerschaft des preußischen Gymnasiums im Vormärz, In: Bildung und Erziehung 6, roč. IXXX, 1976, s. 509-519.
Kraul, M.: Gymnasium und Gesellschaft im Vormärz. Neuhumanistische Einheitsschule, städtische Gesellschaft und soziale Herkunft der Schüler, Göttingen 1980.
259
Kraus, H. Ch.: Kultur, Bildung und Wissenschaft im 19. Jahrhundert. Enzyklopädie deutscher Geschichte. Band 82, Oldenbourg 2008. Krejčí, J. – Machonin, P.: Czechoslovakia, 1918-92. A Laboratory for Social Change, London 1996. Kubů, E.: Sociální vzestup a vytváření ekonomických sociálních sítí: rodiny a příbuzenské vztahy prvorepublikových finančních manažerů Bohdana Bečky a Augustina Nováka, In: Kubů, E. – Šouša, J. (Eds.): Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století, Praha 2008, s. 532–572. Kuzmin, M. N.: Vývoj školství a vzdělání v Československu, Praha 1981.
La Vopa, A. J.: Specialists Against Specialization: Hellenism as Professional Ideology in German Classical Studies, In: Cocks, G. – Jarausch, K. H. (Eds.): German Professions, 1800 – 1950, Oxford 1990, s. 27–45. Le Goff, J.: Paměť a dějiny, Praha 2007. Lenderová, M. – Bezecný, Z. – Kubeš, J. (Eds.): Proměny elit v moderní době. Sborník k narozeninám docenta Roberta Saka, České Budějovice 2003.
Lepsius, R. M.: Das Bildungsbürgertum als ständische Vergesellschaftung, In: Conze, W. – Kocka, J. (Eds.): Bildungsbürgertum im 19. Jahrhundert. Teil III. Lebensführung und ständischen Vergesellschaftung, Stuttgart 1992, s. 8-18. Lenderová, M.: Vzdělání a škola, In: Lenderová, M. – Jiránek, T. – Macková, M.: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století, Praha 2009, s. 191-211. Liessmann, K. P.: Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění, Praha 2010. Lindner, G. A.: G. A. Lindnera přednášky na filosofické fakultě české univerzity v Praze, Roudnice 1890.
260
Lněníčková, J.: České země v době předbřeznové 1792–1848, Praha 1999.
Lowe, R. (Ed.): History of Education: Major Themes I-IV., London 2000.
Lowe, R. (Ed.): The History of Higher Education, London 2008.
Lucas, Ch. J.: American Higher Education. A History, New York 1994.
Lundgreen, P.: Bildung und Wirtschaftswachstum im Industrialisierungprozeß des 19. Jahrhunderts, Berlin 1973. Lundgreen, P. – Kraul, M. – Ditt, K.: Bildungschancen und Soziale Mobilität in der städtischen Gesselschaft des 19. Jahrhunderts, Göttingen 1988. Macková, M.: Studentstvo gymnázií v Lanškrouně a ve Vysokém Mýtě v letech 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 9, Opava 2002, s. 23– 47. Machačová, J.: Rodina české inteligence v 19. století. Vzory chování, socializační cíle, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám19. století 3, Opava 1993, s. 7-64. Machačová, J. – Matějček, J.: Sociální a hospodářský vývoj českých zemí v 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 6, Opava – Praha - Kutná Hora 1996, s. 241-318. Machačová, J. – Matějček, J.:Vzory chování v českých zemích 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 7/2, Opava – Praha – Kutná Hora 1997, s. 399-481. Machačová, J. – Matějček, J.: Sociální stratifikace a mobilita v českých zemích v 19. století. Úvodní poznámky, základní poznatky, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 2 (9), Kutná Hora – Opava – Praha 1998, s. 9-138.
261
Machačová, J. – Matějček, J.: Vzory chování a takzvané mentality. Výsledky výzkumu vzorů chování v českých zemích v 19. století z let 1995–1997, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001, s. 38-45. Machačová, J.: Prostředí drobného řemeslnictva v českých zemích v druhé polovině 19. století (analýza pamětí Václava Medka), In: Kárník, Z. (Ed.): K novověkým sociálním dějinám českých zemí II. Z dob rakouských a předlitavských (1848 – 1918), Praha 1998, s. 101-114. Machačová, J.: Změny vzorů chování středních vrstev v českých zemích v 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001, s. 58-62. Machačová, J. – Matějček, J.: O středních vrstvách v českých zemích 1750-1950. Základní zjištění, hypotézy, náměty, Opava 2002. Machačová, J. – Matějček, J.: Úředníci jako součást středních vrstev v 19. století, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 38–46. Machačová, J. – Matějček, J.: Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989, Kutná Hora – Opava 2008. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781-1914, Praha 2010. Malíř, J.: Advokát. Příklad JUDr. Václava Šíleného, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 79–110. Malíř, J.: Advokát. Příklad JUDr. Hynka Bulína st., In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 158-193. Marek, J.: Moderní česká kultura, Praha 1998, s. 47-54.
262
Matějček, J.: Malé město v českých zemích v 19. století a jeho vliv na fungování společnosti, In: Machačová, J. – Matějček, J. (eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 3, Opava 1993, s. 169-377. Maur, E.: K problematice historické demografie, In: ČMM Supplemetum I, roč. CXX, 2001, s. 77–82.
McCulloch, G.: The Struggle for the History of Education, New York 2011. Mertová, K.: Studenti středních škol okresu Chomutov 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 9, Opava 2002, s. 49–135.
Messer, A.: Die Reformbewegung auf dem Gebiet des preussichen Gymnasialwesens von 1882 bis 1901, Berlin 1901. Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004.
Miller, H.: Das Höhere Schulwesen Deutschlands am Anfang des 20. Jahrhunderts, Stuttgart 1902.
Mitter, W.: Das deutschsprachige Schulwesen in der Tschechoslowakei im Spanungsfeld zwischen Staat und Volksgruppe (1918–1938), In.: Lemberg, H. – Litsch, K. – Plaschka, G. R.
–
Ranki,
G.
(Hg.):
Bildungsgeschichte,
Bevölkerungsgeschichte,
Gesellschaftsgeschichte in den böhmishen Ländern und in Europa. Festschrift für Jan Havránek zum 60. Geburtstag, München 1988, s. 82–94. Mitter, W.: Civic Education in German Schools in Czehcoslovakia (1918 – 1938) in the Mirror of Loyality Conflict, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg.): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 71-83.
Mitter, W.: German Schools in Czechoslovakia, 1918–1938, In: Tomiak, J.: Schooling, educational policy and ethnic identity. Comparative studies on governments and nondominant ethnich groups in Europe 1850-1914, New York 1991, s. 211–234.
263
Mitter, W.: Das deutschsprachige Schulwesen auf dem Territorium der heutigen Tschechischen Republik von der Allgemeinen Schulordnung (Maria Theresias) bis 1938, In: Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004, s. 24–32. Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000.
Moderow, H. M.: Volksschule zwischen Staat und Kirche: das Beispiel Sachsen im 18. und 19. Jahrhundert, Köln 2007.
Moore, R.: Education and Society. Issues and Explanations in the Sociology of Education, Cambridge 2004. Morkes, F.: Gymnázia v letech předmnichovské republiky, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 80–94. Morkes, F.: Historický přehled postavení maturitní zkoušky a analýza jejích funkcí, Praha 2003. Morkes, F.: Devětkrát o českém školství (Přehledný průvodce), Praha 2004. Müller, D. K. – Ringer, F. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987.
Müller, D. K.: The process of systematisation: the Case of German secondary education, In: Müller, D. K. – Ringer, F. K. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987, s. 15-52. Müller, D. K. - Zymek, B. – Herrmann, U.: Sozialgeschichte des Schulsystems in den Staaten
des
Deutschen
Staates
1800-1945.
Datenhandbuch
zur
deutschen
Bildungsgeschichte. Band II: Höhere und mittlere Schulen. Teil 1, Göttingen 1987.
264
Myška, M.: Mikroanalýza při studiu struktury dělnické třídy za průmyslové revoluce (Prameny – metody – techniky), In: SlSb 1, roč. LXVI, 1968, s. 1-15. Myška, M.: Podíl vyšších montanistických učilišť na formování technické inteligence v habsburské monarchii a v českých zemích, In: ČMM 1, roč. CXXIV, 2005, s. 119-154. Myška, M.: Vzdělání
a kariéra. Kariéry absolventů Vyššího montanistického
učiliště/Báňské akademie v Příbrami 1849-1918, In: Velek, L. – Velková, A. – Pokorný, J. (Eds.): Nacionalismus, společnost a kultura ve Střední Evropě 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám, Praha 2007, s. 395-404. Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007. Myška, M.: Problémy a metody hospodářských dějin. Metodické problémy studia dějin sekundárního sektoru. Ostrava 2010.
Nash, R.: Bourdieu on Education and Social and Cultural Reproduction, In: British Journal of Sociology of Education 4, roč. XI, 1990, s. 431-447. Nádvorníková, M.: Výroční zprávy zahraničních škol ve fondech SVKOL, Olomouc 1970. Nejedlá, D.: Historická témata na stránkách časopisu Pedagogika v uplynulém padesátiletí, Pedagogika 4, roč. L, 2000, s. 406-421. Neuhöfer, R.: Deset úvah o středním školství, Praha 1930. Neuhöfer, R.: Patnáct let středního školství. Jubilejní reliéf, Praha 1933. Novák, P.: Rolník – Vysočina. Příklad Viléma Richlého a rodin z Mirošova a Dušejova, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 182–201. Novák, P. Rolník z Českomoravské vrchoviny. Příklad rodu Richlých a Steinbachů a rodin z Mirošova, Jedlova a Dušejova, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 79–103. 265
Novotný, M.: Socioprofesní a teritoriální stratifikace českobudějovických vyšších a středních škol v první polovině 19. století, In: Historická demografie 31, 2007, s. 117-146. Novotný, M.: Dějiny školství a vzdělanosti v české marxistické historiografii, In.: Jiroušek, B. (Ed.): Proměny diskursu české marxistické historiografie (Kapitoly z historiografie 20. století), České Budějovice 2008, s. 365-379. Novotný, M.: Českobudějovické piaristické gymnázium a utváření vrstvy moderní inteligence na jihu Čech (1762-1848), In: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (Eds.): Město a intelektuálové. Od středověku do roku 1848. Sborník statí a rozšířených příspěvků z 25. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy, Praha 2008, s. 935-958. Peroutka, F.: Budování státu I – III, Praha 1991. Pešek, J.: Německá diskuse let 1985–1992 o tématu: Bürgertum – Bildungsbürgertum konce 18. až počátku 20. století, In: ČČH 1, roč. 92, 1994, s. 107. Pešek, J. – Míšková, A. – Hlaváčková, L.: Německá univerzita v Praze 1882-1918, In: Havránek, J. (Ed.): Dějiny Univerzity Karlovy 1348-1918. Díl 3: 1802-1918, Praha 1997, s. 305-330. Pešek, J.: Od aglomerace k velkoměstu. Praha a středoevropské metropole 1850-1930, Praha 1999. Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007. Pitronová, B.: Otázka národnosti v rakouských statistikách (1880-1910), In: SlSb 3, roč. LXVIII, 1970, s. 242-257. Podlahová, L.: Školství jako prostor národního vymezování, In: Mezinárodní konference vzdělávání pro všechny, Praha 2004, s. 93-106. 266
Pokludová, A.: Formování technické inteligence v Moravské Ostravě na konci 19. a počátku 20. století, In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 20, Ostrava 2001, s. 28-59. Pokludová, A.: Mezigenerační sociální mobilita vzdělaných občanů na přelomu 19. a 20. století v Opavě na základě církevních matrik sňatků, In: Historická demografie 26, 2002, s. 101-120. Pokludová, A.: Formování pedagogických profesí v Moravské Ostravě na přelomu 19. a 20. století, In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 21, Šenov 2003, s. 84-97. Pokludová, A.: Soukromý úředník. Příklad bratří Krämerových a Josefa Dworzaka, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 278–292. Pokludová, A.: Lékař. Příklad Františka Boučka a Nikodéma Kroczka, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 61–78. Pokludová, A.: Lékař, In: Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007, s. 81–94. Pokludová, A.: Učitel (Na příkladu Karla Jaromíra Bukovanského), In: Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007, s. 31–42. Pokludová, A.: Advokát, In: Myška, M. – Zářický, A. (Eds.): Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava 2007, s. 225-232.
Pokludová, A.: Obecní rada Opavy 1850-1914, Opava 2007. Pokludová, A.: Městské adresáře, In: Myška, M. – Zářičký, A.: Prameny k hospodářským a sociálním dějinám novověku 1, Ostrava 2008, s. 200-213. Pokludová, A.: Formování inteligence na Moravě a ve Slezsku 1857-1910, Opava 2008. 267
Pokorná, M.: „Držím já na císaře… a držím se svým králem“. Výklad světa po revoluci 1848, In: ČČH 1, roč. CIX, 2011, s. 44-80. Pokorný, J.: Byrokraté v českých a rakouských dějinách, In.: Petrasová, T. – Lorenzová, H.: Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století. Úředník a podnikatel. Sborník příspěvků z 26. plzeňského sympozia k problematice 19. století. Plzeň, 23. – 25. února 2006, Praha 2007, s. 76–81. Pospěch, P.: Rolník – Haná, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 169–181. Průcha, V.: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992 I., Období 1918– 1945, Brno 2004. Raftery, D. – Crook, D. (Eds.): History of Education. Themes and Perspetives, London 2014. Rákosník, J. – Tomeš, I.: Sociální stát v Československu. Právně-institucionální vývoj v letech 1918–1992, Praha 2012.
Rehbein, B.: Die Sociologie Pierre Bourdieus, Konstanz 2006.
Richardson, J. G. (Ed.): Handbook of Theory and Reasearch for the Sociology of Education, New York – London 1986.
Ringer, F. K.: Higher Education in Germany in the Nineteenth Century, In: Journal of Contemporary History 3, roč. II, 1967, s. 123-138.
Ringer, F. K.: The Decline of the German Mandarins. The German Academic Community 1890-1933, Cambridge 1969.
Ringer, F. K.: The Education of Elites in Modern Europe, In: History of Education Quarterly 2, roč. XVIII, 1978, s. 159-172. 268
Ringer, F. K.: Education and Society in Modern Europe, London 1979.
Ringer, F. K.: On segmentation in modern European educational systems: the case of French secondary education, 1860-1920, In: Müller, D. K. – Ringer, F. K. – Simon, B. (Eds.): The Rise of the Modern Educational System. Structural Change and Social Reproduction 1870-1920, New York 1987, s. 53-87. Ritter, G. A. – Tenfelde, K.: Arbeiter im Deutschen Kaiserreich 1871 bis 1914, Bonn 1992.
Rury, J. L.: Education and Social Change: Themes in the History of American Schooling, Mahwah 2012. Ryba, V.: Školství za ministra Dérera, Praha 1933.
Rudolph, F.: The American College and University A History, Georgia 2011. Řezníčková, K.: Študáci a kantoři za starého Rakouska. České střední školy v letech 18671918, Praha 2007.
Schüren, R.: Sozialle Mobilität. Muster, Veränderungen und Bedigungen im 19. und 20. Jahrhundert, St. Katharinen 1989.
Siegriest, H. (Hg.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988.
Siegrist, H.: Bürgerliche Berufe. Die Professionen und das Bürgertum, In: Siegriest, H. (Ed.): Bürgerliche Berufe. Zur Sozialgeschichte der freien und akademischen Berufe im internationalen Vergleich, Göttingen 1988, s. 11–48.
Simon, B.: Studies in the History of Education 1780-1870, London 1960.
Simon, B.: Education and the Labour Movement 1870-1920, London 1965. 269
Simon, B.: The Politics of Educational Reform 1920-1940, London 1974.
Simon, B.: Education and the Social Order 1940-1990, London 1991. Skřivánek, M.: Pohled českého a německého kronikáře na veřejné dění v letech 1918– 1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 7, Kutná Hora – Opava – Praha 2001, s. 217–242.
Sládek, Z.: Das Tsechoslowakische Grund- und Mittelschulwesen nach 1918: Kontinuität oder Diskontinuität?, In: Karady, V. – Mitter, W. (Hg): Bildungswesen und Sozialstruktur im Mitteleuropa in 19. und 20. Jahrhundert, Köln – Wien 1990, s. 27-40.
Smelser, N. J.: Social Paralysis and Social Change: British Working- Class Education in the Nineteenth Century, Berkeley 1991.
Sorokin, P.: Social Mobility, New York 1927. Srb, V.: 1000 let obyvatelstva českých zemí, Praha 2004. Steinbachová, V.: Sociální původ studentů gymnázia v Domažlicích a ve Stříbře v letech 1918–1938, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 7, Kutná Hora – Opava – Praha 2001, s. 132–157. Stekl, H. - Urbanitsch, P. – Bruckmüller, E. – Heiss, H. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie II. „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit“, Wien – Köln – Weimar 1999.
Stöhr, I.: Zweisprachigkeit in Böhmen. Deutsche Volksschulen und Gymnasien im Prag der Kafka-Zeit, Köln 2010. Svatoš, M.: Exner – Bonitzovy školské reformy a jejich důsledky pro gymnaziální školství v habsburské monarchii v 19. století, In: Minulost, současnost a budoucnost gymnazijního vzdělávání. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 5, Semily 2000, s. 42-48. 270
Svatoš, M.: Místo „dějin vzdělanosti“ v poválečné české historiografii, In: Barvíková, H. – Pazdera, D. (Eds.): Práce z Archivu Akademie věd, řada A, svazek 7, Praha 2002, s. 13-22. Svobodný, P. – Havránek, J. (Eds.): Profesionalizace akademických povolání v českých zemích v 19. a první polovině 20. století, Praha 1996. Šafránek, J.: Za českou osvětu. Obrázky z dějin českého školství středního, Praha 1898. Šafránek, J.: Reálné gymnasium, obraz jeho vzniku, vývoje a osudů, Praha 1913. Šafránek, J.: Školy české. Obraz jejich vývoje a osudů II (1848-1913), Praha 1918. Šafránek, J.: Národ a škola, Praha 1921. Šanderová, J.: Sociální stratifikace a mobilita v industriální společnosti, In: Kabátek, A. (ed.): Sociologické texty II, Praha 1995, s. 173–191. Šanderová, J.: Sociální stratifikace. Problém, vybrané teorie, výzkum, Praha 2000. Šanderová, J. – Šmídová, O. (Eds.): Sociální konstrukce nerovností pod kvalitativní lupou, Praha 2009. Šelepa, F.: Základní otázky reformy středoškolské, Brno 1926. Štaif, J.: Česká národní elita v národním albu J. R. Vilímka z roku 1899, In: Chocholáč, B. – Malíř, J. (Eds.): Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masarykovy univerzity věnují k sedmdesátinám jeho přátelé a žáci, Brno 2002, s. 645–655. Štaif, J.: Česká národní mentalita 19. století v kontextu sociálních dějin, In: Lenderová, M. – Bezecný, Z. – Kubeš, J. (Eds.): Proměny elit v moderní době. Sborník k narozeninám docenta Roberta Saka, České Budějovice 2003, s. 69–92.
271
Štaif, J.: Společenská modernizace a česká intelektuální elita v 19. století (Několik úvah na dané téma), In: Čas moderny. Studie a materiály, České Budějovice 2006, s. 10–27. Štaif, J. (Ed.): Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, Praha 2007. Štaif, J.: Moderní podnikatelské elity (koncepty, procesy, interakce a reprezentace), In: Štaif, J. (Ed.): Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, Praha 2007, s. 22–36.
Thelin, J. R.: A History of American Higher Education, Baltimore 2011.
Tomiak, J. (Ed.): Schooling, Educational Policy and Ethnic Identity. Comparative Studies on Governments and Non-dominant Ethnic Groups in Europe 1850-1914, vol 1, New York 1991.
Tosch, F.: Gymnasium und Systemdynamik. Regionaler Strukturwandel im höheren Schulwesen der preussichen Provinz Brandenburg 1890-1938, Bad Heilbrunn 2006.
Urban, O.: Bürgerlichkeit und das tschechische Bildungsbürgertum am Ende des 19. Jahrhunderts, In: Stekl, H. - Urbanitsch, P. – Bruckmüller, E. – Heiss, H. (Hg.): Bürgertum in der Habsburgermonarchie II. „Durch Arbeit, Besitz, Wissen und Gerechtigkeit“, Wien – Köln – Weimar 1999, s. 203-209. Urban, O.: Kapitalismus a česká společnost. K otázkám formování české společnosti v 19. století, Praha 2003.
Urbanitsch, P.: Die Deutschen in Österreich. Statistisch-deskriptiver Überblick, In: Wandruzska, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches. Wien 1980, s. 33-153. Vašíček, M.: Petr Kadlec, Střední školy a jejich studenti (K formování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, In: ČMM 1, roč. CXXXIII, 2014, s. 193–198.
272
Velek, L.: Česká kulturní politika versus racionalizace struktury státního vzdělávacího systému. Případ tzv. Gautschových ordonancí z roku 1887, In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě v habsburské monarchii 1867-1918. Praha 2003, s. 589-628. Veselá, Z.: Česká střední škola od národního obrození do druhé světové války, Praha 1972. Veselá, Z.: Vývoj českého školství, Praha 1988. Veselá, Z.: Vývoj české školy a učitelského vzdělání, Brno 1992. Vošáhlíková, P.: Jak se žilo za časů Františka Josefa I., Praha 1996, s. 137-174. Vošáhlíková, P.: Vliv úřednictva na životní styl české společnosti ve 2. polovině 19. století, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 7/2, Opava – Praha – Kutná Hora 1997, s. 65–77. Vyňuchal, L.: Výroční zprávy. Soupis českých a slovenských výročních zpráv, sborníků a almanachů škol všech stupňů a typů, studentských, učitelských i vzdělávacích spolků ve sbírce oddělení dějin školství Muzea Komenského v Přerově, p. o., I – IV, Přerov 2007. Vyskočil, A.: Státní úředník, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J.: Člověk na Moravě 19. století, Brno 2004, s. 293-305. Vyskočil, A.: Úředník. Příklad Petra Ehrenfelda, Franze Bacha a Josefa Wierera, In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. – Vykoupil, L.: Člověk na Moravě v první polovině 20. století, Brno 2006, s. 56–68. Výsledky ankety ministerstva školství a národní osvěty z roku 1919 o reformě střední školy, Praha 1922. Wandruszka, A. – Urbanitsch, P. (Hg.): Die Habsburgermonarchie 1848-1918. Band III/1: Die Völker des Reiches, Wien 1980.
273
Wehler,
H.
U.:
Deutsche
Gesselschaftgeschichte
III.
Von
der
„Deutschten
Doppelrevolution“ bis zum Beginn des Ersten Weltkrieges 1849–1914, München 2008. Weiser, T.: K aplikaci kvantitativních metod v oblasti sociálních dějin v československé historiografii, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 3 (10), Kutná Hora – Praha – Opava 1999, s. 207-242. Weiser, T.: Návrh tezí k teoretické a metodologické inovaci oboru „sociální dějiny“ v české historiografii, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 6, Kutná Hora – Praha – Opava 2001a, s. 9-21. Weiser, T.: Strukturální dějepis v postmoderní době, In: Machačová, J. – Matějček, J. (Eds.): Studie k sociálním dějinám 8, Opava 2001b, s. 5-30. Weiser, T.: Stratifikační modely v německé Historische Sozialforschung, In: Historica, 11. Sborník prací Filozofické fakulty Ostravské univerzity, Ostrava 2004, s. 163-203. Weiss, L. – Hobson, J.: States and Economic Development: A Comparative Historical Analysis, Wiley 1995.
Whyte, W.: Redbrick: A Social and Architectural History of Britain´s Civic Universities, Oxford 2015.
Zeldin, T.: Higher Education in France 1848-1945, In: Journal of Contemporary History 2, roč. III, 1967, s. 53-80. Zlámal, B.: Příručka českých církevních dějin VII. Doba československého katolicismu (1918–1949), Olomouc 2010.
11.2.2 Literatura k dějinám lokalit a ústavů 30 let reálného gymnasia ve Znojmě, Znojmo 1949.
274
50 let českého gymnasia ve Znojmě, Znojmo 1969. 70 let gymnasia v Kyjově 1898–1968, Kyjov 1968. 75 let českého gymnázia v Jihlavě, Jihlava 1994. 75 let gymnasia v Zábřeze, Zábřeh 1975. 75 let gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě, Znojmo 1994. 100 let Gymnázia Zábřeh, 1896-1996, Zábřeh 1996.
110 let budovy gymnázia, Brno 1994. 1919–1934, patnáct let státního československého reformního reálného gymnasia v Břeclavi, Břeclav 1934. Almanach Gymnázia na třídě kapitána Jaroše v Brně, Brno 1972. Almanach k 90. výročí založení gymnázia v Boskovicích, Boskovice 1990. Almanach k 100. výročí založení gymnasia v Přerově, Přerov 1970. Bartoš, J, - Schulz, J. – Trapl, M: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848– 1960 III–XI, Ostrava 1972-1988. Bránský, J.: Dějiny gymnázia v Boskovicích, Boskovice 2000. Břeclav. Dějiny města, Břeclav 1968. Burešová, J. – Schulz, J. – Šmeral, J. (Eds.): Dějiny Olomouce 2, Olomouc 2009. Čtyřicet let československého státního reálného gymnásia Josefa Klvani v Kyjově 1898– 1938, Kyjov 1938. 275
Dohnalová E. - Musilová, E.: Bibliografie okresu Šumperk, Olomouc 2002. Drechsler, A. – Fišmistrová, V. – Lapáček, J.: Dějiny města Přerova v datech, Přerov 2006. Fasora, L.: Němečtí liberálové a národnostní otázka v brněnské a jihlavské komunální politice 1880-1914, In: Moravské vyrovnání z roku 1905: možnosti a limity národnostního smíru ve střední Evropě. Sborník příspěvků ze stejnojmenné mezinárodní konference konané ve dnech 10. - 11. listopadu 2005 v Brně, Brno 2006, s. 347-356. Hubálek, J.: Vzpomínky dr. Kahlika na stavbu a postátnění gymnasia, In: Zábřeh v minulosti a přítomnosti. Vlastivědný sborník I, Zábřeh 1959, s. 84-86.
Hurt, R.: Kyjovsko, Brno 1970. Jašš, R. – Fňukal, M.: The German Language Islands of Brno, Olomouc and Jihlava during German – Austrian Irredentism in the Autumn of 1918, In: Moravian Geographical Reports 1, roč. XVII, 2009, s. 40-48. Jubilejní ročenka Gymnázia na třídě kapitána Jaroše v Brně, Brno 1982. Jubilejní ročenka Gymnázia na třídě kapitána Jaroše v Brně, Brno 1987. Jubilejní ročenka Gymnázia na třídě kapitána Jaroše v Brně, Brno 1992. K 50. výročí státního reálného gymnasia v Zábřeze, Zábřeh 1946. Klenovský, J.: Židovská čtvrť v Boskovicích, Boskovice 2004. Klvaňa, J.: Prvých osm let gymnasia, In: VIII. výroční zpráva obecního českého gymnasia v Kyjově na konci školního roku 1905-1906, s. 3–31. Kordiovský, E. (Ed.): Město Břeclav, Brno 2001. 276
Kotík, V. – Hynek, M.: Josef Klvaňa. Vzpomínka ke 135. výročí narozenin, Kyjov 1992. Kotík, V.: 100 let Klvaňova gymnázia Kyjov 1898–1998, Kyjov 1998. Kotík, V.: 110 let Klvaňova gymnázia Kyjov 1898–2008, Kyjov 2008. Kotík, V.: Úvod, In: 110 let Klvaňova gymnázia Kyjov 1898–2008, Kyjov 2008, s. 6. Kubíček, J.: Bibliografie okresu Blansko, Brno – Blansko 1987. Kubíček, J.: Bibliografie k dějinám měst České republiky, Brno 1997. Kuča, K.: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku I-VIII, Praha 1996-2011. Lapáček, J.: Historie přerovského gymnázia do roku 1918, In: Sborník Státního okresního archivu v Přerově 3, 1995, s. 99-149. Lapáček, J.: Přerov, Praha – Litomyšl 2010. Lapáček, J.: Gymnázium Jakuba Škody, In: Dějiny přerovského školství, Přerov 2012, s. 141–148. Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce, Olomouc 1998. Padesát let českého gymnasia v Jihlavě, Jihlava 1971. Padesát let státního československého reformního reálného gymnasia v Břeclavi 1919– 1969, Brno 1969.
Památce Dr. Josefa Kudely, Brno 1946. Památník k 60. výročí Státního reálného gymnasia v Přerově 1871-1931, Přerov 1931.
277
Památník šedesátého výročí českého gymnasia v Olomouci 1867-1927, Olomouc 1927.
Papírník, M.: Bibliografie okresu Znojmo, Brno 1992. Papírník, M. – Šuláková, L.: Bibliografie okresu Břeclav, Brno 2002.
Pisková, R. (Ed.): Jihlava, Praha 2009.
Pocta Slovanskému gymnáziu v Olomouci1867-1967, Olomouc 1967. Primum necessarium je vzdělání a mravnost, 1867–1887, 130 let Slovanského gymnázia v Olomouci, Olomouc 1997. První české gymnasium v Brně. Sborník ke stému výročí jeho založení, Brno 1967. Pumprla, V.: Bibliografie okresu Přerov, Přerov – Olomouc 1993. Reiniš, J.: Významné jubileum, In: XXXV. výroční zpráva státního reálného gymnasia v Zábřeze za školní rok 1930–1931, Zábřeh 1931, s. 3-12. Reiniš, J.: Dvě listiny, In: XLII. výroční zpráva st. reálného gymnasia v Zábřeze za školní rok 1937/38. Zábřeh 1938. str. 3-9. Símě hořčičné. Památník slovanského gymnasia v Olomouci 1867-1947, Olomouc 1947. Šedesát let českého gymnasia v Brně 1867–1927, Brno 1927. Školl, J.: Břeclav v 19. a 20. století, In: K historii Břeclavi. Sborník materiálů z literárně historického semináře o Břeclavi, Břeclav 1996, s 51–69. Vlach, J.: Bibliografie okresu Hodonín, Hodonín – Strážnice – Brno 1985.
Vobr, J.: Bibliografie okresu Jihlava, Brno 1988.
278
Za hlasem Komenského. Památník Slovanského gymnasia v Olomouci 1867-1957, Olomouc 1957. Zábřeh – 750 let, Zábřeh 2004.
11.2.3 Absolventské práce Bednařík, J.: Vyškovské gymnázium v kontextu společenských změn, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2011. Dohnalová, M.: Gymnázium v Roudnici nad Labem 1877-1953, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2010. Dostálová, M.: Dějiny chotěbořského gymnázia, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2013. Dulíček, L.: Dějiny gymnázia v Hradci Králové v letech 1908-1948, Bakalářská práce FF MU, Brno 2012. Dulíček, L.: Vývoj právní regulace středního školství na našem území, Diplomová práce PF MU, Brno 2014. Gerhardová, R.: Dějiny školství v obci Horní Újezd, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2013. Hanáková, A.: Historie a současnost Gymnázia Jakuba Škody v Přerově, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2010. Havlínová, L.: Dějiny školství na Bouzově, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2013. Holienčinová, P.: Státní gymnázium v Žatci (Staatsobergymnasium in Saaz) v letech 1873 až 1902, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2010.
279
Horehleď, P.: Piaristické školství ve Strážnici v letech 1634-1884, Diplomová práce FF MU, Brno 2008. Houdková, M.: Dějiny školství v Tišnově v 19. a 20. století, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2013. Hurdová, J.: Gymnázium v Pelhřimově v letech 1871-1921, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2013. Jedlinský, L.: Vznik a počáteční vývoj českého gymnázia v Orlové, Bakalářská práce FF OU, Ostrava 2013. Johnová, K.: Počátky gymnázia Minervy od založení do vzniku Československé republiky (1890-1918), Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2014. Juzová, I.: Vývoj středního a odborného školství v Litomyšli od Bachovského absolutismu do počátku 1. světové války, Bakalářská práce PedF MU, Brno 2013. Kadlec, M.: Studenti a žáci piaristických škol ve Slaném 1667-1777. Jejich počet, věk, lokální a sociální původ, Diplomová práce FF MU, Brno 2012. Kadlec, P.: Vývoj středního humanitního školství v Hranicích do roku 1938, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2008. Kadlec, P.: Vývoj středního školství a formování inteligence na severní Moravě a ve Slezsku ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století, Disertační práce, Ostrava 2012. Kouřilová, K.: Holešovské gymnázium do vzniku ČSR, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2002. Kouřilová, M.: Dějiny školní instituce – Gymnázium Holešov, Diplomová práce PedF UP, Olomouc 2009.
280
Kubaníková, J.: Vývoj českého gymnázia v Kroměříži do vzniku Československa, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2008. Kuchtová, P.: Gymnázium Slaný v letech 1878-1920, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2013. Kulhánková, R.: Dějiny školství ve Frýdku-Místku, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014. Kvasnička, J.: Dějiny středního školství v Prostějově v kontextu historického vývoje města, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014. Magerová, H.: Sociální mobilita nižších vrstev v letech 1880-1920 na příkladě Brna, Diplomová práce FF MU, Brno 2010. Malcharová, J.: Matiční gymnázium v Opavě do vzniku Československa (1883-1918), Diplomová práce FF OU, Ostrava 2001. Nevařilová, L.: Dějiny školství v Moravských Budějovicích, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014. Němcová, E.: České gymnázium v Mostě 1919-1938, Bakalářská práce FF UJEP, Ústí nad Labem 2014.
Pátková, H.: Geschichte des k. k. Real- und Obergymnasiums in Ungarisch Hradisch in Mähren / Dějiny německého gymnázia v Uherském Hradišti, Bakalářská práce FF OU, Ostrava 2012. Perná, T.: Osudy pardubického gymnázia v proměnách doby (1910-1945), Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2011. Pichlíková, K.: Písecké gymnázium v letech 1778-1850, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2009.
281
Prášková, M.: Historie Gymnázia v Třebíči od roku 1871 do roku 1918, Bakalářská práce FF MU, Brno 2013. Prudká, P.: Dějiny školství v Letovicích, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014. Růžičková, E.: Dějiny školství v Třebíči, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2011. Smetanová, J.: Zátkovo státní reálné gymnázium v Českých Budějovicích v letech 18841914, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2012. Staňková, R.: Historie středního školství ve Strážnici se zaměřením na dějiny místního gymnázia, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2011. Stodůlková, B.: Gymnázium ve Valašském Meziříčí v letech 1871-1945 a jeho vliv na život ve městě, Diplomová práce FF OU, Ostrava 2002. Vaňková, I.: Dějiny školství Kopřivnice, Bakalářská práce PedF UP, Olomouc 2014. Vaňková, M.: Gymnázium v Písku v letech 1918-1928, Diplomová práce FF JU, České Budějovice 2013. Zuzáková, E.: Strakonické gymnázium v letech 1920-1948, Diplomová práce FF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, České Budějovice 2008.
282
12. Seznam tabulek 12.1 Seznam tabulek v textu Tabulka č. 1: Analyzované školy gymnazijního typu s českým jazykem vyučovacím ...... 40 Tabulka č. 2: Kadlec: Analyzované střední školy ............................................................... 40 Tabulka č. 3: Počet analyzovaných studentů dle lokalit ...................................................... 42 Tabulka č. 4: Socioprofesní skupiny a jejich zařazení do sociálních vrstev ....................... 48 Tabulka č. 5: Rakouská gymnázia ve školním roce 1796/97 .............................................. 75 Tabulka č. 6: Gymnázia na Moravě ve školním roce 1796/97 ............................................ 75 Tabulka č. 7: Gymnázia na Moravě mezi léty 1816 a 1847 ................................................ 76 Tabulka č. 8: Gymnázia na Moravě v roce 1860 ................................................................. 77 Tabulka č. 9: Gymnázia na Moravě v roce 1870 ................................................................. 77 Tabulka č. 10: Gymnázia v Předlitavsku v roce 1870 ......................................................... 79 Tabulka č. 11: Obce Předlitavska s dvěma a více gymnázii (1870) .................................... 80 Tabulka č. 12: Poměr moravských středních škol 1870 ...................................................... 81 Tabulka č. 13: Moravská gymnázia ve školním roce 1881/82 ............................................ 82 Tabulka č. 14: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1881/82 ........................................ 83 Tabulka č. 15: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1881/82 .. 85 Tabulka č. 16: Obce Předlitavska s dvěma a více gymnázii (1882) .................................... 86 Tabulka č. 17: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1881/82 .......................................................................................................... 86 Tabulka č. 18: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1881/82.. .............................................................................................................................. 87 Tabulka č. 19: Moravská gymnázia ve školním roce 1890/91 ............................................ 88 Tabulka č. 20: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1890/91 ........................................ 89 Tabulka č. 21: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1890/91 .. 91 Tabulka č. 22: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1890/91 .......................................................................................................... 92 Tabulka č. 23: Pět obcí Předlitavska s největším počtem gymnázií (1891) ........................ 92 Tabulka č. 24: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1890/91.. ......................................................................................................................... ….93 Tabulka č. 25: Moravská gymnázia ve školním roce 1900/01 ............................................ 94 Tabulka č. 26: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1900/01 ........................................ 95 283
Tabulka č. 27: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1900/01 .. 98 Tabulka č. 28: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1900/01 .......................................................................................................... 98 Tabulka č. 29: Pět obcí Předlitavska s největším počtem gymnázií (1901) ........................ 98 Tabulka č. 30: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1900/01.. ............................................................................................................................ 100 Tabulka č. 31: Moravská gymnázia ve školním roce 1910/11 .......................................... 101 Tabulka č. 32: Předlitavská gymnázia ve školním roce 1910/11 ...................................... 103 Tabulka č. 33: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium ve školním roce 1910/11 106 Tabulka č. 34: Pět největších a pět nejmenších ústavů v Předlitavsku dle počtu studentů ve školním roce 1910/11 ........................................................................................................ 106 Tabulka č. 35: Pět obcí Předlitavska s největším počtem gymnázií (1911) ...................... 106 Tabulka č. 36: Poměr předlitavských středních škol a jejich studentů ve školním roce 1910/11.. ............................................................................................................................ 107 Tabulka č. 37: Morava 1871–1911: Gymnázia a studenti ................................................. 108 Tabulka č. 38: Poměr moravských středních škol 1871-1911........................................... 109 Tabulka č. 39: Průměrný počet studentů na jedno gymnázium – porovnání Moravy a Předlitavska 1882–1911 .................................................................................................... 109 Tabulka č. 40: Poměr studentů na německých, českých a utrakvistických gymnáziích 1882–1911 ......................................................................................................................... 109 Tabulka č. 41: Absolutní a poměrné zastoupení jednotlivých typů gymnázií na Moravě a v Československu 1920/21, 1930/31, 1936/37 .................................................................. 110 Tabulka č. 42: Nově založená gymnázia 1919–1933 Morava........................................... 111 Tabulka č. 43: Nově založená gymnázia 1919–1933 Čechy, Morava a Slezsko .............. 112 Tabulka č. 44: Moravské státní a nestátní ústavy v letech 1922/23 a 1933/34 ................. 113 Tabulka č. 45: Počet postátněných ústavů v českých zemích v letech 1919–1934 ........... 113 Tabulka č. 46: Gymnázia všech typů a reálky na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1920/21 .............................................................................................................................. 114 Tabulka č. 47: Studenti gymnázií všech typů a reálek na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1920/21 ...................................................................................................................... 115 Tabulka č. 48: Moravská gymnázia ve školním roce 1920/21 .......................................... 116 Tabulka č. 49: Gymnázia všech typů a reálky na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1930/31 .............................................................................................................................. 117
284
Tabulka č. 50: Studenti gymnázií všech typů a reálek na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1930/31 ...................................................................................................................... 118 Tabulka č. 51: Moravská gymnázia ve školním roce 1930/31 .......................................... 119 Tabulka č. 52: Gymnázia všech typů a reálky na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1936/37 .............................................................................................................................. 120 Tabulka č. 53: Studenti gymnázií všech typů a reálek na Moravě a v celé ČSR ve školním roce 1936/37 ...................................................................................................................... 121 Tabulka č. 54: Moravská gymnázia ve školním roce 1936/37 .......................................... 121 Tabulka č. 55: Poměr moravských gymnázií a gymnazistů v rámci Československa v letech 1920/21–1936/37 ................................................................................................. 122 Tabulka č. 56: Velikost měst dle obyvatelstva a podíl Čechů na něm .............................. 132 Tabulka č. 57: První české gymnázium v Brně mezi všemi moravskými a brněnskými ústavy… ............................................................................................................................. 135 Tabulka č. 58: Slovanské gymnázium Olomouc mezi všemi moravskými a olomouckými ústavy ................................................................................................................................. 136 Tabulka č. 59: České gymnázium Přerov mezi všemi moravskými ústavy ...................... 137 Tabulka č. 60: České gymnázium Zábřeh mezi všemi moravskými ústavy ..................... 138 Tabulka č. 61: České gymnázium Kyjov mezi všemi moravskými ústavy ....................... 140 Tabulka č. 62: České gymnázium Boskovice mezi všemi moravskými ústavy ................ 141 Tabulka č. 63: České gymnázium Břeclav mezi všemi moravskými ústavy .................... 142 Tabulka č. 64: České gymnázium Jihlava mezi všemi moravskými ústavy ..................... 142 Tabulka č. 65: České gymnázium Znojmo mezi všemi moravskými ústavy .................... 142 Tabulka č. 66: Rozdělení obyvatelstva Moravy, Předlitavska a Československa podle vyznání 1869–1930 (v %).................................................................................................. 148 Tabulka č. 67: Rozdělení studentů podle vyznání ve sledovaných lokalitách a ústavech 1930/31 (v %) .................................................................................................................... 156 Tabulka č. 68: Rozdělení obyvatelstva Moravy, Předlitavska a Československa podle obcovací řeči/národnosti 1880–1930 (v %) ....................................................................... 160 Tabulka č. 69: Rozdělení moravských studentů gymnázií všech typů podle návštěvnosti ústavů dle vyučovacího jazyka a dle obcovací řeči/národnosti 1881–1937 (v %) ............ 161 Tabulka č. 70: Rozložení držby půdy v roce 1930 (v %) .................................................. 170 Tabulka č. 71: Podíl osob z nižší a vyšší střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %).......................................................... 175
285
Tabulka č. 72: Zastoupení dětí z rodin „středních rolníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %) .............................................................................. 176 Tabulka č. 73: Zastoupení dětí z rodin „středních obchodníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy a podíl židů na této skupině 1870/71 –1910/11 (v %) ................................ 179 Tabulka č. 74: Podíl osob ze staré a nové střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %).......................................................... 180 Tabulka č. 75: Podíl osob z nižší a vyšší střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %) .................................................... 183 Tabulka č. 76: Zastoupení dětí z rodin „středních rolníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %) ......................................................................... 185 Tabulka č. 77: Zastoupení dětí z rodin „středních obchodníků“ ve studentstvu původem ze střední vrstvy a podíl židů na této skupině 1910/11–1937/38/39 (v %) ............................ 186 Tabulka č. 78: Podíl osob ze staré a nové střední vrstvy na celkové skladbě studentů původem ze střední vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %) .................................................... 188 Tabulka č. 79: Zastoupení dětí z rodin „řemeslníků“ ve studentstvu původem ze dolní vrstvy 1870/71–1910/11 (v %) .......................................................................................... 194 Tabulka č. 80: Zastoupení dětí z rodin drobných zemědělců na veškerém studentstvu 1870/71–1910/11 (v %) ..................................................................................................... 196 Tabulka č. 81: Zastoupení dětí z rodin dělníků na veškerém studentstvu 1870/71–1910/11 (v %)… .............................................................................................................................. 198 Tabulka č. 82: Zastoupení dětí z rodin nižších zřízenců a zaměstnanců a nižších úředníků ve studentstvu původem z dolní vrstvy studentstvu 1870/71–1910/11 (v %) ................... 199 Tabulka č. 83: Zastoupení dětí z rodin „řemeslníků“ ve studentstvu původem ze dolní vrstvy 1910/11–1937/38/39 (v %) ..................................................................................... 200 Tabulka č. 84: Zastoupení dětí z rodin drobných zemědělců na veškerém studentstvu 1910/11–1937/38/39 (v %) ................................................................................................ 201 Tabulka č. 85: Zastoupení dětí z rodin dělníků na veškerém studentstvu 1910/11– 1937/38/39 (v %) ............................................................................................................... 202 Tabulka č. 86: Zastoupení dětí z rodin nižších zřízenců a zaměstnanců a nižších úředníků ve studentstvu původem z dolní vrstvy studentstvu 1910/11–1937/38/39 (v %) .............. 203 Tabulka č. 87: Zastoupení studentů z řad vzdělanců a úředníků na pražské (české) univerzitě (v %) ................................................................................................................. 210 Tabulka č. 88: Zastoupení dětí z rodin inteligence na veškerém studentstvu 1870/71– 1910/11 (v %) .................................................................................................................... 210 286
Tabulka č. 89: Zastoupení dětí z rodin pedagogů nižšího a středního školství ve studentstvu původem z inteligence 1870/71–1910/11 (v %) ................................................................ 212 Tabulka č. 90: Zastoupení dětí z rodin všech kategorií úředníků ve studentstvu původem z inteligence 1870/71–1910/11 (v %) .................................................................................. 213 Tabulka č. 91: Zastoupení dětí z rodin inteligence na veškerém studentstvu 1910/11– 1937/38/39 (v %) ............................................................................................................... 215 Tabulka č. 92: Zastoupení dětí z rodin pedagogů nižšího a středního školství ve studentstvu původem z inteligence 1910/11–1937/38/39 (v %)........................................................... 216 Tabulka č. 93: Zastoupení dětí z rodin všech kategorií úředníků ve studentstvu původem z inteligence 1910/11–1937/38/39 (v %) ............................................................................. 217 Tabulka č. 94: Zastoupení dětí z rodin svobodných povolání a dalších ve studentstvu původem z inteligence ve vybraných sondách 1870/71–1937/38/39 (v %) ...................... 218 Tabulka č. 95: Podíl primánů a maturantů sledovaných ústavů mezi léty 1870/71 a 1930/31….. ........................................................................................................................ 221 Tabulka č. 96: Podíl kvartánů a kvintánů sledovaných ústavů mezi léty 1870/71 a 1937/38/39.. ....................................................................................................................... 221 Tabulka č. 97: Podíl dolní a horní vrstvy na studentstvu prim, kvart, kvint a oktáv sledovaných ústavů mezi léty 1870/71 a 1937/38/39 (v %) .............................................. 222 Tabulka č. 98: Podíl střední nižší a střední vyšší vrstvy na studentstvu prim, kvart, kvint a oktáv pocházejících ze střední vrstvy mezi léty 1870/71 a 1937/38/39 (v %) .................. 223 Tabulka č. 99: Podíl střední staré a střední nové vrstvy na studentstvu prim, kvart, kvint a oktáv pocházejících ze střední vrstvy mezi léty 1870/71 a 1937/38/39 (v %) .................. 223 Tabulka č. 100: Podíl inteligence na studentstvu prim a oktáv mezi léty 1870/71 a 1930/31 (v %)… .............................................................................................................................. 224 12.2 Seznam tabulek v Přílohách Tabulka č. 101: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1870/71 .............................................................................................................................. 297 Tabulka č. 102: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1880/81 .............................................................................................................................. 297 Tabulka č. 103: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1890/91 .............................................................................................................................. 297
287
Tabulka č. 104: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1900/01 .............................................................................................................................. 297 Tabulka č. 105: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1910/11 .............................................................................................................................. 298 Tabulka č. 106: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1920/21 .............................................................................................................................. 298 Tabulka č. 107: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1930/31 .............................................................................................................................. 298 Tabulka č. 108: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1937/38/39 ......................................................................................................................... 299 Tabulka č. 109: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1870/71–1937/38/39 .......................................................................................................... 299 Tabulka č. 110: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Brno300 Tabulka č. 111: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Olomouc ............................................................................................................................ 300 Tabulka č. 112: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Přerov ................................................................................................................................ 300 Tabulka č. 113: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Zábřeh… ............................................................................................................................ 301 Tabulka č. 114: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Kyjov…. ............................................................................................................................ 301 Tabulka č. 115: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Boskovice .......................................................................................................................... 301 Tabulka č. 116: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Břeclav… ........................................................................................................................... 301 Tabulka č. 117: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Jihlava… ............................................................................................................................ 302 Tabulka č. 118: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Znojmo… .......................................................................................................................... 302 Tabulka č. 119: Rozdělení studentů podle vyznání 1870/71 ............................................. 302 Tabulka č. 120: Rozdělení studentů podle vyznání 1880/81 ............................................. 302 Tabulka č. 121: Rozdělení studentů podle vyznání 1890/91 ............................................. 302 Tabulka č. 122: Rozdělení studentů podle vyznání 1900/01 ............................................. 303 Tabulka č. 123: Rozdělení studentů podle vyznání 1910/11 ............................................. 303 288
Tabulka č. 124: Rozdělení studentů podle vyznání 1920/11 ............................................. 304 Tabulka č. 125: Rozdělení studentů podle vyznání 1930/31 ............................................. 304 Tabulka č. 126: Rozdělení studentů podle vyznání 1937/38/39........................................ 305 Tabulka č. 127: Rozdělení studentů podle vyznání 1870/71-1937/38/39 ......................... 305 Tabulka č. 128: Rozdělení studentů podle vyznání Brno .................................................. 306 Tabulka č. 129: Rozdělení studentů podle vyznání Olomouc ........................................... 306 Tabulka č. 130: Rozdělení studentů podle vyznání Přerov ............................................... 307 Tabulka č. 131: Rozdělení studentů podle vyznání Zábřeh .............................................. 308 Tabulka č. 132: Rozdělení studentů podle vyznání Kyjov ................................................ 308 Tabulka č. 133: Rozdělení studentů podle vyznání Boskovice ......................................... 308 Tabulka č. 134: Rozdělení studentů podle vyznání Jihlava .............................................. 308 Tabulka č. 135: Rozdělení studentů podle vyznání Znojmo ............................................. 309 Tabulka č. 136: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1870/71 .................. 309 Tabulka č. 137: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1880/81 .................. 309 Tabulka č. 138: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1890/91 .................. 309 Tabulka č. 139: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1900/01 .................. 309 Tabulka č. 140: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1910/11 .................. 310 Tabulka č. 141: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1920/21 .................. 310 Tabulka č. 142: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1930/31 .................. 310 Tabulka č. 143: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1937/38/39 ............. 310 Tabulka č. 144: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1870/71-1937/38/39311 Tabulka č. 145: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Brno ....................... 312 Tabulka č. 146: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Olomouc ................ 312 Tabulka č. 147: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Přerov .................... 312 Tabulka č. 148: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Zábřeh .................... 313 Tabulka č. 149: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Kyjov ..................... 313 Tabulka č. 150: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Boskovice .............. 313 Tabulka č. 151: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Jihlava .................... 314 Tabulka č. 152: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Znojmo .................. 314 Tabulka č. 153: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1870/71–1910/11 (v absolutních počtech) ..................................................... 315 Tabulka č. 154: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1920/21–1937/38/39 (v absolutních počtech) ................................................ 315
289
Tabulka č. 155: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1870/71–1910/11 (v %) .................................................................................. 316 Tabulka č. 156: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1920/21–1937/38/39 (v %) ............................................................................. 316 Tabulka č. 157: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Brno ................................................................................................................ 317 Tabulka č. 158: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Olomouc ......................................................................................................... 317 Tabulka č. 159: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Přerov ............................................................................................................. 318 Tabulka č. 160: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Zábřeh ............................................................................................................. 319 Tabulka č. 161: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Kyjov .............................................................................................................. 319 Tabulka č. 162: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Boskovice ....................................................................................................... 319 Tabulka č. 163: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Břeclav ............................................................................................................ 319 Tabulka č. 164: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Jihlava ............................................................................................................. 320 Tabulka č. 165: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Znojmo ........................................................................................................... 320 Tabulka č. 166: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v absolutních počtech) ......................................... 321 Tabulka č. 167: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v absolutních počtech) .................................... 322 Tabulka č. 168: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %) ..................................................................... 322 Tabulka č. 169: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v %) ................................................................ 323 Tabulka č. 170: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Brno ................................................................................................... 323 Tabulka č. 171: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Olomouc ............................................................................................. 324 290
Tabulka č. 172: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Přerov ................................................................................................. 324 Tabulka č. 173: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Zábřeh ................................................................................................ 324 Tabulka č. 174: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Kyjov ................................................................................................. 325 Tabulka č. 175: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Boskovice........................................................................................... 325 Tabulka č. 176: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Břeclav ............................................................................................... 325 Tabulka č. 177: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Jihlava ................................................................................................ 326 Tabulka č. 178: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Znojmo ............................................................................................... 326 Tabulka č. 179: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v absolutních počtech) ........................................ 327 Tabulka č. 180: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v absolutních počtech) ................................... 328 Tabulka č. 181: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %) ..................................................................... 328 Tabulka č. 182: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v %) ................................................................ 329 Tabulka č. 183: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Brno ................................................................................................... 329 Tabulka č. 184: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Olomouc ............................................................................................ 330 Tabulka č. 185: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Přerov ................................................................................................ 330 Tabulka č. 186: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Zábřeh ................................................................................................ 330 Tabulka č. 187: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Kyjov ................................................................................................. 331 Tabulka č. 188: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Boskovice .......................................................................................... 331 291
Tabulka č. 189: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Břeclav ............................................................................................... 331 Tabulka č. 190: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Jihlava ................................................................................................ 332 Tabulka č. 191: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Znojmo .............................................................................................. 332 Tabulka č. 192: Sociální původ – zastoupení inteligence 1870/71–1910/11 .................... 332 Tabulka č. 193: Sociální původ – zastoupení inteligence 1920/21–1937/38/39 ............... 333 Tabulka č. 194: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Brno ..................... 334 Tabulka č. 195: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Olomouc .............. 336 Tabulka č. 196: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Přerov .................. 338 Tabulka č. 197: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Zábřeh .................. 340 Tabulka č. 198: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Kyjov ................... 341 Tabulka č. 199: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Boskovice ............ 342 Tabulka č. 200: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Břeclav ................ 343 Tabulka č. 201: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Jihlava.................. 344 Tabulka č. 202: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Znojmo ................ 345 Tabulka č. 203: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Brno ............ 346 Tabulka č. 204: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Olomouc...... 346 Tabulka č. 205: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Přerov .......... 346 Tabulka č. 206: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Zábřeh ......... 347 Tabulka č. 207: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Kyjov .......... 347 Tabulka č. 208: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Boskovice .... 347 Tabulka č. 209: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Břeclav ........ 347 Tabulka č. 210: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Jihlava ......... 348 Tabulka č. 211: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Znojmo ........ 348
292
13. Seznam použitých zkratek A - Absolutní počet AMB - Archiv města Brna ČČH – Český časopis historický ČMM – Časopis Matice moravské ČsČH - Československý časopis historický D – Dolní sociální vrstva Ed. - Editor Eds. – Editoři FF – Filozofická fakulta Hg. – Herausgegeben H – Horní sociální vrstva JU - Jihočeská univerzita MU – Masarykova univerzita NS - nižší střední vrstva / nová střední vrstva NÚ – nižší úředníci NZZ – nižší zřízenci a zaměstnanci O - Ostatní OU - Ostravská univerzita PedF – Pedagogická fakulta SlSb – Slezský sborník SS – stará střední vrstva S – Střední sociální vrstva V - Vzdělanci VS - vyšší střední vrstva Ú – Úředníci UJEP – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně UP – Univerzita Palackého
293
14. Summary The thesis focus on the students of the secondary schools (Gymnasien) with the Czech teaching language in Moravia from the 1870´s to 1938. During this period the secondary education of the Czech nation in Moravia evolved from the three schools into the huge system of several tens of institutions. The number of their students raised a few times. In that time the Czech secondary education emerged and grew up. But this process was not only the Czech specification, all over the Cisleithania, especially in the east parts of the monarchy, similar actions went on. And it was not only the quantitative change that did happen, also the curriculum went a long journey during the monitoring period. The classical humanistic content was step by step pushed away and from this situation emerged the secondary education system combining the traditional and modern curriculum on the ground of the four different types of schools – Gymnasien, Real-Gymnasien, Real-ReformGymnasien, Real-Schulen. These factors make a background for the research on which are these thesis focused. The main objects of the research are students at the secondary schools, their nationality, their confession, their social origins etc. The thesis want to answer the question who were the young men and later also women who experienced the changes mentioned above. What language did they speak? What did they believe in? Who were their parents? How difficult and expensive for them was their children´s education. Could they even afford it? The answers we can find in the unique historical source – the main schools catalogues which served as an evidence of all students at schools. From these catalogues we can get knowledge about the students and moreover about the evolution of the Czech society in the monitoring period. The catalogues contain almost all imaginable information about the students, the most important is the profession or working position of their fathers. With the catalogues historians can follow the paths of the changes in the society and describe them. The analysis of the territorial origin and socio-cultural signs is based on the students of the nine secondary schools in Brno (the secondary school was founded 1867), Olomouc (1867), Přerov (1870), Zábřeh (1896), Kyjov (1898), Boskovice (1900), Břeclav (1919), Jihlava (1919), Znojmo (1919). More than 20 000 students were searched, this count make my research the largest in the Czech Republic.
294
The first schools had a huge trans-regional importance, Brno and Olomouc in the late 1860´s covered the whole country Moravia. But the enlargement and thickening of the secondary schools network resulted in the diminishing of the influenced territory. From the turn of the centuries all the schools had more or less local character with students from the areas themselves or their surroundings. The Czech secondary students were mainly Roman Catholics. Their faith was of course derived from the composition of the whole Moravian population which was also strongly orientated on the Roman Catholic Church. Among the searched schools there are however three exceptions. In Boskovice we can find a minority of Protestants and in Přerov and Kyjov of Jews. In comparison with the German secondary schools were their Czech companions extremely homogenous according to religion. The situation changed after the 1918 when Czechoslovakia was founded. Roman Catholicism was by the part of the Czech nation perceived as an enemy connected with the former Habsburg monarchy and anti-democratic conservative powers. Newly created Czechoslovak Hussite Church and Evangelical Church of Czech Brethren became popular among this kind of people and the numbers of their followers raised also among the students. Very popular became the atheism and secularism. These changes resulted in the decrease of the Roman Catholic population. Before 1918 95-100% of students were Roman Catholics, in the school year 1937/38 “only” around 80%. We can find the difference between Czech and German Secondary Schools also according to the nationality. Czech Schools were extremely homogenous, only Jews who studied there were often Germans but it was a small minority. German Schools, on the other hand, were attended not only by Germans but also by a large numbers of Czechs. This situation had its origins in the last decades of the 18th century when only German schools did exist and the other nations looking for the higher education had to study there. At the beginning of the 20th century the situation was already different, almost all nations of the Habsburg monarchy had their own systems of national education from the elementary to the tertiary. School became step by step more and more homogenous. This process continued in the republic after 1918 when almost all Czechs attended the Czech schools and Germans the German ones. The really core of the student was the middle strata of the society, from it recruited almost 2/3 of the students before 1918 and 55% after 1918. In the comparison with the population as a whole the middle strata at schools was markedly overrepresented. This fact we can explain by the relative material sufficiency of the middle strata and by the 295
extraordinary motivation to educate their children because the professions of the middle strata were very closely connected with qualification. If parents wanted to keep the social status for their children it was necessary to give them higher education. During the time the middle strata went through the process of changing itself. At first, the old middle strata represented by the independent peasants, artisans and merchants was replacing by the new middle strata of the clerks and employs. Secondly, however the majority of the lower middle class retained until 1938 the proportion of the higher middle class increased from 1/5 – ¼ of the middle strata to 1/3. The lower strata was represented by 30% during the monarchy and 36.5% during the period of the republic. In contrast to the middle strata we can see a huge underrepresentation. Despite of this, one of the three secondary school students came from the lower strata, it is not that bad if we know that only 3% of the age-cohort 10-20 could study at secondaries in the first decade of the 20th century. From the data of the research is clear that during the long term (1870-1938) the proportion of the lower strata at the schools did not change much. The values are usually the same at the beginning as at the end of the monitoring period. The higher strata was the elite of the society as well as the students. The representation of these people was very low before 1918. Only after the foundation of the republic the numbers increased because many of the high offices and universities were newly formed or moved to the Czechs, Brno was the leading location according to this.
The presented thesis research and the similar researches on the field of the sociocultural signs of the students of the secondary schools are still only a drop in the ocean. Our knowledge is still very little compared to a huge mass of the schools and their students which we do not know. Other scholars should work in this field of historical science and share their data and databases to extend our learning.
296
15. Přílohy 15.1 Tabulkové přílohy
Tabulka č. 101: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1870/71 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 377 409 96
Místo školy Studentů % 52 13,79 29 7,09 30 31,25
Do 10 km Studentů % 7 1,86 80 19,56 30 31,25
Nad 10 km Studentů % 318 84,35 298 72,86 36 37,5
Neuvedeno Studentů % 0 0 2 0,49 0 0
Tabulka č. 102: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1880/81 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 701 680 571
Místo školy Studentů % 105 14,98 70 10,29 128 22,42
Do 10 km Studentů % 22 3,14 115 16,91 148 25,92
Nad 10 km Studentů % 573 81,74 495 72,79 293 51,31
Neuvedeno Studentů % 1 0,14 0 0 2 0,35
Tabulka č. 103: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1890/91 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 492 488 236
Místo školy Studentů % 143 29,07 63 14,14 88 37,29
Do 10 km Studentů % 27 5,49 107 21,93 81 34,32
Nad 10 km Studentů % 321 65,24 311 63,73 66 27,97
Neuvedeno Studentů % 1 0,2 7 1,43 1 0,42
Tabulka č. 104: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1900/01 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 596 640 369 271 213 80
Místo školy Studentů % 222 37,25 142 22,19 176 47,7 47 17,34 69 32,39 32 40
Do 10 km Studentů % 21 3,52 143 22,34 128 34,7 137 50,55 117 54,93 38 47,5
297
Nad 10 km Studentů % 353 59,23 349 54,53 65 17,62 87 32,1 27 12,68 10 12,5
Neuvedeno Studentů % 0 0 6 0,94 0 0 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 105: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1910/11 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 555 364 345 232 306 215
Místo školy Studentů % 269 48,47 137 37,64 207 60 50 21,55 103 33,66 71 33,02
Do 10 km Studentů % 28 5,05 88 24,18 97 28,12 143 61,64 143 46,73 96 44,65
Nad 10 km Studentů % 258 46,49 139 38,19 41 11,88 39 16,81 60 19,61 48 22,33
Neuvedeno Studentů % 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 106: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1920/21 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
Celkem studentů 522 283 424 227 453 275 226 309 193
Místo školy Studentů % 377 72,22 151 53,36 275 64,86 66 29,08 153 33,77 96 34,91 92 40,71 138 44,66 130 67,36
Do 10 km Studentů % 25 4,79 69 24,38 120 28,3 134 59,03 253 55,85 143 52 111 49,12 65 21,04 40 20,73
Nad 10 km Studentů % 169 32,38 63 22,26 26 6,13 26 11,45 45 9,33 36 13,09 23 10,18 106 34,3 23 11,92
Neuvedeno Studentů % 1 0,19 0 0 3 0,71 1 0,44 2 0,44 0 0 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 107: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1930/31 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
Celkem studentů 633 418 375 215 450 296 313 347 342
Místo školy Studentů % 350 55,29 275 65,79 227 60,53 77 35,81 112 24,89 109 36,82 143 45,69 198 57,06 206 60,23
Do 10 km Studentů % 28 4,42 57 13,64 116 30,93 111 51,63 280 62,22 146 49,32 117 37,38 74 21,33 39 11,4
298
Nad 10 km Studentů % 255 40,28 86 20,57 30 8 27 12,56 55 12,22 41 13,85 53 16,93 75 21,61 97 28,36
Neuvedeno Studentů % 0 0 0 0 2 0,53 0 0 3 0,67 0 0 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 108: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1937/38/39 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
Celkem studentů 1011 777 555 334 721 570 570 682 578
Místo školy Studentů % 588 58,16 587 75,55 362 65,23 119 35,63 197 27,32 198 34,74 262 45,96 450 65,98 409 70,76
Do 10 km Studentů % 99 9,79 108 13,9 150 27,03 170 50,9 464 64,36 303 53,16 236 41,4 126 18,48 70 12,11
Nad 10 km Studentů % 324 32,05 82 10,55 42 7,57 45 13,47 60 8,32 68 11,93 72 12,63 106 15,54 99 17,13
Neuvedeno Studentů % 0 0 0 0 1 0,18 0 0 0 0 1 0,18 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 109: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy 1870/71–1937/38/39 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
Celkem studentů 4887 4059 2971 1279 2143 1436 1109 1338 1113
Místo školy Studentů % 2056 42,07 1454 35,82 1493 50,25 359 28,07 634 29,58 506 35,24 497 44,82 786 58,74 745 66,94
Do 10 km Studentů % 257 5,26 767 18,9 870 29,28 695 54,34 1257 58,66 726 50,56 464 41,84 265 19,81 149 13,39
299
Nad 10 km Studentů % 2571 52,61 1823 44,91 599 20,16 224 17,51 247 11,53 203 14,14 148 13,35 287 21,45 219 19,68
Neuvedeno Studentů % 3 0,06 15 0,37 9 0,3 1 0,08 5 0,23 1 0,07 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 110: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Brno
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1870/71 A % 52 13,79 7 1,86 318 84,35 0 0 377 100
1880/81 A % 105 14,98 22 3,14 573 81,74 1 0,14 701 100
1890/91 A % 143 29,07 27 5,49 321 65,24 1 0,2 492 100
1900/01 A % 222 37,25 21 3,52 353 59,23 0 0 596 100
1910/11 A % 269 48,47 28 5,04 258 46,49 0 0 555 100
1920/21 A % 327 62,64 25 4,79 169 32,38 1 0,19 522 100
1930/31 A % 350 55,29 28 4,42 255 40,29 0 0 633 100
1937/38 A % 588 58,16 99 9,79 324 32,05 0 0 1011 100
Celkem A % 2056 42,07 257 5,26 2571 52,61 3 0,06 4887 100
Legenda pro tabulky č. 110 – 118: A – Absolutní počet Tabulka č. 111: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Olomouc
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1870/71 A % 29 7,09 80 19,56 298 72,86 2 0,49 409 100
1880/81 A % 70 10,29 115 16,92 495 72,79 0 0,00 680 100
1890/91 A % 63 12,91 107 21,93 311 63,73 7 1,43 488 100
1900/01 A % 142 22,19 143 22,34 349 54,53 6 0,94 640 100
1910/11 A % 137 37,63 88 24,18 139 38,19 0 0 364 100
1920/21 A % 151 53,36 69 24,38 63 22,26 0 0 283 100
1930/31 A % 275 65,79 57 13,64 86 20,57 0 0 418 100
1937/38 A % 587 75,55 108 13,90 82 10,55 0 0 777 100
Celkem A % 1454 35,82 767 18,90 1823 44,91 15 0,37 4059 100
1930/31 A % 227 60,53 116 30,94 30 8 2 0,53 375 100
1937/38 A % 362 65,22 150 27,03 42 7,57 1 0,18 555 100
Celkem A % 1493 50,25 870 29,28 599 20,17 9 0,3 2971 100
Tabulka č. 112: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Přerov
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1870/71 A % 30 31,25 30 31,25 36 37,50 0 0 96 100
1880/81 A % 128 22,42 148 25,92 293 51,31 2 0,35 571 100
1890/91 A % 88 37,29 81 34,32 66 27,97 1 0,42 236 100
1900/01 A % 176 47,70 128 34,69 65 17,61 0 0 369 100
1910/11 A % 207 60 97 28,12 41 11,88 0 0 345 100
300
1920/21 A % 275 64,86 120 28,30 26 6,13 3 0,71 424 100
Tabulka č. 113: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Zábřeh
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1900/01 A % 47 17,35 137 50,55 87 32,10 0 0 271 100
1910/11 A % 50 21,55 143 61,64 39 16,81 0 0 232 100
1920/21 A % 66 29,08 134 59,03 26 11,45 1 0,44 227 100
1930/31 A % 77 35,81 111 51,63 27 12,56 0 0 215 100
1937/38 A % 119 35,63 170 50,90 45 13,47 0 0 334 100
Celkem A % 359 28,07 695 54,34 224 17,51 1 0,08 1279 100
Tabulka č. 114: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Kyjov
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1900/01 A % 69 32,39 117 54,93 27 12,68 0 0 213 100
1910/11 A % 103 33,66 143 46,73 60 19,61 0 0 306 100
1920/21 A % 153 33,77 253 55,86 45 9,93 2 0,44 453 100
1930/31 A % 112 24,89 280 62,22 55 12,22 3 0,67 450 100
1937/38 A % 197 27,32 464 64,36 60 8,32 0 0 721 100
Celkem A % 634 29,58 1257 58,66 247 11,53 5 0,23 2143 100
Tabulka č. 115: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Boskovice
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1900/01 A % 32 40,00 38 47,50 10 12,50 0 0 80 100
1910/11 A % 71 33,02 96 44,65 48 22,33 0 0 215 100
1920/21 A % 96 34,91 143 52,00 36 13,09 0 0 275 100
1930/31 A % 109 36,82 146 49,33 41 13,85 0 0 296 100
1937/38 A % 198 34,73 303 53,16 68 11,93 1 0,18 570 100
Celkem A % 506 35,24 726 50,55 203 14,14 1 0,07 1436 100
Tabulka č. 116: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Břeclav
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1920/21 A % 92 40,71 111 49,12 23 10,18 0 0 226 100
1930/31 A % 143 45,69 117 37,38 53 16,93 0 0 313 100
301
1937/38 A % 262 45,96 236 41,40 72 12,63 0 0 570 100
Celkem A % 497 44,82 464 41,84 148 13,35 0 0 1109 100
Tabulka č. 117: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Jihlava
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1920/21 A % 138 44,66 65 21,04 106 34,30 0 0 309 100
1930/31 A % 198 57,06 74 21,33 75 21,61 0 0 347 100
1938/39 A % 450 65,98 126 18,48 106 15,54 0 0 682 100
Celkem A % 786 58,74 265 19,81 287 21,45 0 0 1338 100
Tabulka č. 118: Rozdělení studentů podle vzdálenosti bydliště jejich rodičů od školy Znojmo
Místo školy Do 10 km Nad 10 km Neuvedeno Celkem
1920/21 A % 130 67,36 40 20,73 23 11,91 0 0 193 100
1930/31 A % 206 60,24 39 11,40 97 28,36 0 0 342 100
1937/38 A % 409 70,76 70 12,11 99 17,13 0 0 578 100
Celkem A % 745 66,93 149 13,39 219 19,68 0 0 1113 100
Tabulka č. 119: Rozdělení studentů podle vyznání 1870/71 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 377 409 96
Římskokatolické Studentů % 374 99,22 406 99,27 96 100
Židovské Studentů % 0 0 0 0 0 0
Evangelické Studentů % 2 0,52 1 0,24 0 0
Neuvedeno či jiné Studentů % 1 0,26 2 0,49 0 0
Tabulka č. 120: Rozdělení studentů podle vyznání 1880/81 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 701 680 571
Římskokatolické Studentů % 675 96,29 488 100 542 94,92
Židovské Studentů % 0 0 0 0 15 2,63
Evangelické Studentů % 23 3,28 0 0 14 2,45
Neuvedeno či jiné Studentů % 3 0,43 0 0 0 0
Tabulka č. 121: Rozdělení studentů podle vyznání 1890/91 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 492 488 236
Římskokatolické Studentů % 475 96,54 488 100 214 90,68
Židovské Studentů % 0 0 0 0 22 9,32
302
Evangelické Studentů % 16 3,26 0 0 0 0
Neuvedeno či jiné Studentů % 1 0,2 0 0 0 0
Tabulka č. 122: Rozdělení studentů podle vyznání 1900/01 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 596 640 369 271 213 80
Římskokatolické Studentů % 588 98,65 632 98,74 335 90,79 269 99,26 203 95,31 74 92,5
Židovské Studentů % 0 0 1 0,16 33 8,94 1 0,37 10 4,69 2 2,5
Evangelické Studentů % 8 1,35 1 0,16 1 0,27 1 0,37 0 0 4 5
Neuvedeno či jiné Studentů % 0 0 6 0,94 0 0 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 123: Rozdělení studentů podle vyznání 1910/11 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 555 364 345 232 306 215
Římskokatolické Studentů % 534 96,21 358 98,36 317 91,88 232 100 284 92,81 188 87,44
Židovské Studentů % 3 0,54 3 0,82 13 3,77 0 0 22 7,19 10 4,65
303
Evangelické Studentů % 18 3,25 3 0,82 3 0,87 0 0 0 0 17 7,91
Neuvedeno či jiné Studentů % 0 0 0 0 12 3,48 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 124: Rozdělení studentů podle vyznání 1920/11 Lokalita
Celkem studentů
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
522 283 424 227 453 275 309 193
Římskokatolické Studentů 478 228 388 174 365 223 262 191
% 91,58 80,57 91,51 76,65 82,57 81,09 84,79 98,96
Československé (husitské) Studentů % 6 1,15 18 6,36 10 2,36 16 7,05 37 8,17 0 0 4 1,29 0 0
Evangelické Studentů 17 17 2 14 14 30 12 1
% 3,25 6,01 0,47 6,77 3,1 10,9 3,88 0,52
Židovské Studentů 6 4 10 0 19 10 8 1
% 1,14 1,41 2,36 0 4,19 3,64 2,59 0,52
Bez vyznání Studentů 13 16 14 23 17 12 22 0
% 2,49 5,65 3,3 10,13 3,75 4,36 7,12 0
Neuvedeno či jiné Studentů 2 0 0 0 1 0 1 0
% 0,39 0 0 0 0,22 0 0,32 0
Tabulka č. 125: Rozdělení studentů podle vyznání 1930/31 Lokalita
Celkem studentů
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
633 418 375 215 450 296 347 342
Římskokatolické Studentů 547 304 304 146 366 244 264 291
% 86,42 72,73 81,07 67,91 81,33 82,43 76,08 85,09
Československé (husitské) Studentů % 19 3 49 11,72 22 5,87 15 6,98 37 8,22 13 4,39 23 6,63 25 7,31
Evangelické Studentů 20 19 12 23 17 26 22 10
304
% 3,16 4,55 3,2 10,7 3,78 8,78 6,34 2,92
Židovské Studentů 15 13 6 3 12 4 17 4
% 2,36 3,11 1,6 1,4 2,67 1,35 4,9 1,17
Bez vyznání Studentů 32 22 26 27 17 9 20 11
% 5,06 5,26 6,93 12,56 3,78 3,04 5,76 3,22
Neuvedeno či jiné Studentů 0 11 5 1 1 0 1 1
% 0 2,63 1,33 0,47 0,22 0 0,29 0,29
Tabulka č. 126: Rozdělení studentů podle vyznání 1937/38/39 Lokalita
Celkem studentů
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
1011 777 555 334 721 570 682 578
Římskokatolické Studentů 832 536 444 234 561 461 473 432
% 82,29 68,98 80 70,07 77,81 80,88 69,35 74,74
Československé (husitské) Studentů % 41 4,05 116 14,93 41 7,39 42 12,57 85 11,79 22 3,86 78 11,44 65 11,25
Evangelické Studentů 36 26 11 29 21 56 37 21
% 3,57 3,35 1,98 8,68 2,91 9,82 5,43 3,63
Židovské Studentů 21 19 6 0 10 13 34 20
% 2,08 2,45 1,08 0 1,39 2,28 4,99 3,64
Bez vyznání Studentů 78 60 48 26 44 18 59 40
% 7,72 7,72 8,65 7,78 6,1 3,16 8,65 6,92
Neuvedeno či jiné Studentů 3 20 5 3 0 0 1 0
% 0,29 2,57 0,9 0,9 0 0 0,15 0
Tabulka č. 127: Rozdělení studentů podle vyznání 1870/71-1937/38/39 Lokalita
Celkem studentů
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
4887 4059 2971 1279 2143 1436 1338 1113
Římskokatolické Studentů 4503 3632 2640 1055 1779 1190 999 914
% 92,14 89,48 88,86 82,49 83,01 82,87 74,66 82,12
Československé (husitské) Studentů % 66 1,36 183 4,51 73 2,46 73 5,71 159 7,42 35 2,44 105 7,85 90 8,09
Evangelické Studentů 140 67 43 67 52 133 71 32
305
% 2,86 1,65 1,45 5,24 2,42 9,26 5,31 2,88
Židovské Studentů 45 40 105 4 73 39 59 25
% 0,92 0,99 3,53 0,31 3,41 2,72 4,41 2,25
Bez vyznání Studentů 123 98 88 76 78 39 101 51
% 2,52 2,41 2,96 5,94 3,64 2,72 7,55 4,58
Neuvedeno či jiné Studentů 10 39 22 4 2 0 3 1
% 0,2 0,96 0,74 0,31 0,09 0 0,22 0,09
Tabulka č. 128: Rozdělení studentů podle vyznání Brno
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné
Celkem
1870/71 A % 374 99,22 2 0,52 0 0 X X X X 1 0,26 377 100
1880/81 A % 675 96,29 23 3,28 0 0 X X X X 3 0,43 701 100
1890/91 A % 475 96,54 16 3,26 0 0 X X X X 1 0,2 492 100
1900/01 A % 588 98,65 8 1,35 0 0 X X X X 0 0 596 100
1910/11 A % 534 96,21 18 3,25 3 0,54 X X X X 0 0 555 100
1920/21 A % 478 91,58 17 3,25 6 1,14 6 1,15 13 2,49 2 0,39 522 100
1930/31 A % 547 86,42 20 3,16 15 2,36 19 3,00 32 5,06 0 0 633 100
1937/38 A % 832 82,29 36 3,57 21 2,08 41 4,05 78 7,72 3 0,29 1011 100
Celkem A % 4503 92,14 140 2,86 45 0,92 66 1,36 123 2,52 10 0,20 4887 100
Legenda pro tabulky č. 128 – 135: A – Absolutní počet Tabulka č. 129: Rozdělení studentů podle vyznání Olomouc
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné
Celkem
1870/71 A % 407 99,27 1 0,24 0 0 X X X X 2 0,49 410 100
1880/81 A % 680 100 0 0 0 0 X X X X 0 0 680 100
1890/91 A % 488 100 0 0 0 0 X X X X 0 0 488 100
1900/01 A % 632 98,74 1 0,16 1 0,16 X X X X 6 0,94 640 100
306
1910/11 A % 358 98,36 3 0,82 3 0,82 X X X X 0 0 364 100
1920/21 A % 228 80,57 17 6,01 4 1,41 18 6,36 16 5,65 0 0 283 100
1930/31 A % 304 72,73 19 4,55 13 3,11 49 11,72 22 5,26 11 2,63 418 100
1937/38 A % 536 68,98 26 3,35 19 2,45 116 14,93 60 7,72 20 2,57 777 100
Celkem A % 3632 89,48 67 1,65 40 0,99 183 4,51 98 2,41 39 0,96 4059 100
Tabulka č. 130: Rozdělení studentů podle vyznání Přerov
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné Celkem
1870/71 A % 96 100 0 0 0 0 X X X X 0 0 96 100
1880/81 A % 542 94,92 14 2,45 15 2,63 X X X X 0 0 571 100
1890/91 A % 214 90,68 0 0 22 9,32 X X X X 0 0 236 100
1900/01 A % 335 90,79 1 0,27 33 8,94 X X X X 0 0 369 100
1910/11 A % 317 91,88 3 0,87 13 3,77 X X X X 12 3,48 345 100
307
1920/21 A % 388 91,51 0 0 10 2,36 10 2,36 14 3,30 0 0 424 100
A 304 12 6 22 26 5 375
1930/31 % 81,07 3,2 1,6 5,87 6,93 1,33 100
A 444 11 6 41 48 5 555
1937/38 % 80 1,98 1,08 7,39 8,65 0,90 100
Celkem A % 2640 88,86 43 1,45 105 3,53 73 2,46 88 2,96 22 0,74 2971 100
Tabulka č. 131: Rozdělení studentů podle vyznání Zábřeh
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné Celkem
1900/01 A % 269 99,26 1 0,37 1 0,37 X X X X 0 0 271 100
1910/11 A % 232 100 0 0 0 0 X X X X 0 0 232 100
1920/21 A % 174 76,65 14 6,17 0 0 16 7,05 23 10,13 0 0 227 100
1930/31 A % 146 67,91 23 10,7 3 1,4 15 6,98 27 12,56 1 0,47 215 100
1937/38 A % 234 70,07 29 8,68 0 0 42 12,57 26 7,78 3 0,9 334 100
Celkem A % 1055 82,49 67 5,24 4 0,31 73 5,71 76 5,94 4 0,31 1279 100
Tabulka č. 132: Rozdělení studentů podle vyznání Kyjov
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné Celkem
1900/01 A % 203 95,31 0 0 10 4,69 X X X X 0 0 213 100
1910/11 A % 284 92,81 0 0 22 7,19 X X X X 0 0 306 100
1920/21 A % 365 80,57 14 30,90 19 4,19 37 8,17 17 3,75 1 0,22 453 100
1930/31 A % 366 81,33 17 3,78 12 2,67 37 8,22 17 3,78 1 0,22 450 100
1937/38 A % 561 77,81 21 2,91 10 1,39 85 11,79 44 6,10 0 0 721 100
Celkem A % 1779 83,01 52 2,42 73 3,41 159 7,42 78 3,64 2 0,09 2143 100
Tabulka č. 133: Rozdělení studentů podle vyznání Boskovice
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné Celkem
1900/01 A % 74 92,5 4 5 2 2,5 X X X X 0 0 80 100
1910/11 A % 188 87,44 17 7,91 10 4,65 X X X X 0 0 215 100
1920/21 A % 223 81,09 30 10,9 10 3,64 0 0 12 4,36 0 0 275 100
1930/31 A % 244 82,43 26 8,78 4 1,35 9 4,39 13 3,04 0 0 296 100
1937/38 A % 461 80,88 56 9,82 13 2,28 18 3,86 22 3,16 0 0 570 100
Tabulka č. 134: Rozdělení studentů podle vyznání Jihlava
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné Celkem
1920/21 A % 262 84,79 12 3,88 8 2,59 4 1,29 22 7,12 1 0,32 309 100
1930/31 A % 264 76,08 22 6,34 17 4,9 23 6,63 20 5,76 1 0,29 347 100
308
1938/39 A % 473 69,35 37 5,42 34 4,99 78 11,44 59 8,65 1 0,15 682 100
Celkem A % 999 74,66 71 5,31 59 4,41 105 7,85 101 7,55 3 0,22 1338 100
Celkem A % 1190 82,87 133 9,26 39 2,72 39 2,44 35 2,72 0 0 1436 100
Tabulka č. 135: Rozdělení studentů podle vyznání Znojmo
Římskokatolické Evangelické Židovské Čsl. (husitské) Bez vyznání Neuvedeno či jiné Celkem
1920/21 A % 191 98,96 1 0,52 1 0,52 0 0 0 0 0 0 193 100
1930/31 A % 291 85,09 10 2,92 4 1,17 25 7,31 11 3,22 1 0,29 342 100
1937/38 A % 432 74,74 21 3,63 20 3,64 65 11,25 40 6,92 0 0 578 100
Celkem A % 914 82,12 32 2,88 25 2,25 90 8,09 51 4,58 1 0,09 1113 100
Tabulka č. 136: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1870/71 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 377 409 96
Česká Studentů % 91 24,14 0 0 0 0
Německá Studentů % 1 0,27 0 0 0 0
Neuvedeno či jiná Studentů % 285 75,59 409 100 96 100
Tabulka č. 137: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1880/81 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 701 680 571
Česká Studentů % 0 0 0 0 535 93,7
Německá Studentů % 0 0 0 0 27 4,73
Neuvedeno či jiná Studentů % 701 100 680 100 9 1,57
Tabulka č. 138: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1890/91 Lokalita Brno Olomouc Přerov
Celkem studentů 492 488 236
Česká Studentů % 491 99,79 487 99,8 211 89,41
Německá Studentů % 0 0 1 0,2 25 10,59
Neuvedeno či jiná Studentů % 1 0,21 0 0 0 0
Tabulka č. 139: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1900/01 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 596 640 369 271 213 80
Česká Studentů % 596 100 636 99,38 342 92,68 270 99,63 203 95,31 78 97,5
309
Německá Studentů % 0 0 2 0,31 27 7,32 1 0,37 10 4,69 2 2,5
Neuvedeno či jiná Studentů % 0 0 2 0,31 0 0 0 0 0 0 0 0
Tabulka č. 140: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1910/11 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 555 364 345 232 306 215
Česká Studentů % 554 99,81 363 99,73 340 98,55 230 99,14 287 93,79 207 96,28
Německá Studentů % 0 0 1 0,27 4 1,16 0 0 18 5,88 8 3,72
Neuvedeno či jiná Studentů % 1 0,19 0 0 1 0,29 1 0,86 1 0,33 0 0
Tabulka č. 141: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1920/21 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
Celkem studentů 522 283 424 227 453 275 309 193
Česká Studentů % 516 98,86 281 99,29 424 100 226 99,56 440 97,13 266 96,73 306 99,03 192 99,48
Německá Studentů % 3 0,57 2 0,71 0 0 0 0 12 2,65 8 2,91 2 0,65 0 0
Neuvedeno či jiná Studentů % 3 0,57 0 0 0 0 1 0,44 1 0,22 1 0,36 1 0,32 1 0,52
Tabulka č. 142: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1930/31 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
Celkem studentů 633 418 375 215 450 296 347 342
Česká Studentů % 621 98,11 410 98,09 373 99,47 212 98,6 447 99,34 295 99,66 336 96,83 325 95,03
Německá Studentů % 7 1,11 7 1,67 0 0 3 1,4 2 0,44 1 0,34 7 2,02 14 4,09
Neuvedeno či jiná Studentů % 5 0,78 1 0,24 2 0,53 0 0 1 0,22 0 0 4 1,15 3 0,88
Tabulka č. 143: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1937/38/39 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
Celkem studentů 1011 777 555 334 721 570 682 578
Česká Studentů % 999 98,82 771 99,22 554 99,82 328 98,2 715 99,17 570 100 676 99,12 566 97,92
310
Německá Studentů % 8 0,79 2 0,26 1 0,18 1 0,3 4 0,55 0 0 5 1,05 8 1,38
Neuvedeno či jiná Studentů % 4 0,39 4 0,51 0 0 5 1,5 2 0,28 0 0 1 045 4 0,69
Tabulka č. 144: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti 1870/711937/38/39 Lokalita Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Jihlava Znojmo
Celkem studentů 4887 4059 2971 1279 2143 1436 1338 1113
Česká Studentů % 3868 79,15 2948 72,63 2779 93,54 1266 98,98 2092 97,62 1416 98,61 1318 98,51 1083 97,3
311
Německá Studentů % 19 0,39 15 0,37 84 2,82 5 0,39 46 2,15 19 1,32 14 1,05 22 1,98
Neuvedeno či jiná Studentů % 1000 20,46 1096 27 108 3,64 8 0,63 5 0,23 1 0,07 6 0,45 8 0,72
Tabulka č. 145: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Brno
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
1870/71 A % 91 24,14 1 0,27 285 75,59 377 100
1880/81 A % 0 0 0 0 701 100 701 100
1890/91 A % 491 99,79 0 0 1 0,21 492 100
1900/01 A % 596 100 0 0 0 0 596 100
1910/11 A % 554 99,81 0 0 1 0,19 555 100
1920/21 A % 516 98,86 3 0,57 3 0,57 522 100
1930/31 A % 621 98,11 7 1,11 5 0,78 633 100
1937/38 A % 999 98,82 8 0,79 4 0,39 1011 100
Celkem A % 3868 79,15 19 0,39 1000 20,46 4887 100
1920/21 A % 281 99,29 2 0,71 0 0 283 100
1930/31 A % 410 98,09 7 1,67 1 0,24 418 100
1937/38 A % 771 99,22 2 0,26 4 0,51 777 100
Celkem A % 2948 72,63 15 0,37 1096 27 4059 100
Legenda pro tabulky č. 145 – 152: A – Absolutní počet Tabulka č. 146: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Olomouc
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
1870/71 A % 0 0 0 0 409 100 409 100
1880/81 A % 0 0 0 0 680 100 680 100
1890/91 A % 487 99,8 1 0,2 0 0 488 100
1900/01 A % 636 99,38 2 0,31 2 0,31 640 100
1910/11 A % 363 99,73 1 0,27 0 0 364 100
Tabulka č. 147: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Přerov
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
A 0 0 96 96
1870/71 % 0 0 100 100
A 535 27 9 571
1880/81 % 93,7 4,73 1,57 100
A 211 25 0 236
1890/91 % 89,41 10,59 0 100
A 342 27 0 369
1900/01 % 92,68 7,32 0 100
312
A 340 4 1 345
1910/11 % 98,55 1,16 0,29% 100
A 424 0 0 424
1920/21 % 100 0 0 100
1930/31 A % 373 99,47 0 0 2 0,53 375 100
1937/38 A % 554 99,82 1 0,18 0 0 555 100
Celkem A % 2779 93,54 84 2,82 108 3,64 2971 100
Tabulka č. 148: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Zábřeh
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
A 270 1 0 271
1900/01 % 99,63 0,37 0 100
A 230 0 2 232
1910/11 % 99,14 0 0,86 100
A 226 0 1 227
1920/21 % 99,56 0 0,44 100
1930/31 A % 212 98,6 3 1,4 0 0 215 100
1937/38 A % 328 98,2 1 3 5 1,5 334 100
Celkem A % 1266 98,98 5 0,39 8 0,63 1279 100
1930/31 A % 447 99,29 2 0,44 1 0,22 450 100
1937/38 A % 715 99,16 4 0,55 2 0,28 721 100
Celkem A % 2092 97,62 46 2,15 5 0,23 2143 100
1930/31 A % 295 99,66 1 0,34 0 0 296 100
1937/38 A % 570 100 0 0 0 0 570 100
Celkem A % 1416 98,61 19 1,32 1 0,07 1436 100
Tabulka č. 149: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Kyjov
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
A 203 10 0 213
1900/01 % 95,31 4,69 0 100
A 287 18 1 306
1910/11 % 93,79 5,88 0,33 100
A 440 12 1 453
1920/21 % 97,13 2,65 0,22 100
Tabulka č. 150: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Boskovice
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
A 78 2 0 80
1900/01 % 9,5 2,5 0 100
A 207 8 0 215
1910/11 % 9,28 3,72 0 100
A 266 8 1 275
1920/21 % 96,73 2,91 0,36 100
313
Tabulka č. 151: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Jihlava
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
A 306 2 1 309
1920/21 % 99,03 0,65 0,32 100
1930/31 A % 336 96,83 7 2,02 4 1,15 347 100
1938/39 A % 676 99,12 5 0,73 1 0,15 682 100
Celkem A % 1318 98,51 14 1,05 6 0,45 1338 100
Tabulka č. 152: Rozdělení studentů podle mateřské řeči/národnosti Znojmo
Česká Německá Neuvedeno a jiná Celkem
A 192 0 1 193
1920/21 % 99,48 0 0,52 100
1930/31 A % 325 95,03 14 4,09 3 0,88 342 100
314
1937/38 A % 566 97,92 8 1,38 4 0,69 578 100
Celkem A % 1083 97,3 22 1,98 8 0,72 1113 100
Tabulka č. 153: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1870/71–1910/11 (v absolutních počtech)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
D 116 104 37 X X X
1870/71 S H 251 4 273 4 52 1 X X X X X X
O 6 28 6 X X X
1880/81 S H 440 3 464 2 395 1 X X X X X X
D 242 180 153 X X X
O 16 34 22 X X X
1890/91 S H 321 8 350 0 165 2 X X X X X X
D 146 105 61 X X X
O 17 33 8 X X X
D 197 197 105 101 86 32
1900/01 S H 369 19 415 5 246 4 159 1 124 0 46 0
O 11 23 14 10 3 2
D 193 98 106 81 110 54
1910/11 S H 317 22 248 6 209 8 139 2 189 2 156 2
Legenda pro tabulky č. 153 – 156: D – dolní sociální vrstva S – střední sociální vrstva H – horní sociální vrstva O – ostatní – nezařaditelní do systému sociálních vrstev Tabulka č. 154: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1920/21–1937/38/39 (v absolutních počtech)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
D 208 76 140 79 170 92 83 129 99
1920/21 S H 273 30 182 18 263 9 139 3 268 11 176 4 136 0 154 11 84 8
O 11 7 12 6 4 3 7 15 2
D 216 134 140 65 187 108 145 107 111
1930/31 S H 341 53 251 18 213 1 131 7 241 7 169 4 140 6 206 18 203 17
O 23 15 21 12 15 15 22 16 11
315
D 407 199 204 129 305 233 219 234 153
1937/38/39 S H 498 58 484 59 302 15 179 13 369 10 295 14 249 10 377 36 350 32
O 48 35 34 13 37 28 42 35 43
D 1725 1093 946 455 858 519 447 470 363
Celkem S H 2810 197 2667 112 1845 41 747 26 1191 30 842 24 525 16 737 65 637 57
O 155 187 139 51 64 51 71 66 56
O 23 12 22 10 5 3
Tabulka č. 155: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1870/71–1910/11 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
D 30,8 25,4 38,5 X X X
1870/71 S H 66,6 1,1 66,7 0,9 54,2 1 X X X X X X
O 1,6 6,9 6,3 X X X
D 34,5 26,5 26,8 X X X
1880/81 S H 62,8 0,4 68,2 0,3 69,2 0,2 X X X X X X
O 2,3 5 3,8 X X X
D 29,7 21,5 25,9 X X X
1890/91 S H 65,2 1,6 71,7 0 69,9 0,8 X X X X X X
O 3,4 6,8 3,4 X X X
D 33,1 30,8 28,5 37,3 40,4 40
1900/01 S H 61,9 3,2 64,8 0,8 66,7 1,1 58,7 0,4 58,2 0 57,5 0
O 1,8 3,6 3,8 3,7 1,4 2,5
1910/11 S H 57,1 4 68,1 1,7 60,6 2,3 59,9 0,9 61,8 0,7 72,6 0,9
D 34,8 26,9 30,7 34,9 36 25,1
Tabulka č. 156: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti 1920/21–1937/38/39 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
D 39,8 26,9 33 34,8 37,5 33,5 36,7 41,8 51,3
1920/21 S H 52,3 5,7 64,3 6,4 62 2,1 61,2 1,3 59,2 2,4 64 1,6 60,2 0 49,8 3,6 43,5 4,2
O 2,1 2,5 2,8 2,6 0,9 1,1 3,1 4,9 1
D 34,1 32,1 37,3 30,2 41,6 36,5 46,3 30,8 32,5
1930/31 S H 53,9 8,4 60,1 4,3 56,8 0,3 60,9 3,3 53,6 1,6 57,1 1,4 44,7 1,9 59,4 5,2 59,4 5
316
O 3,6 3,6 5,6 5,6 3,3 5,1 7 4,6 3,2
D 40,3 25,6 36,8 38,6 42,3 40,9 42,1 34,3 26,5
1937/38/39 S H 49,3 5,7 62,3 7,6 54,4 2,7 53,6 3,9 51,2 1,4 51,8 2,5 47,9 1,9 55,3 5,3 60,6 5,5
O 4,8 4,5 6,1 3,9 5,1 4,9 8,1 5,1 7,4
D 35 27 32 36 40 36 42 35 33
Celkem S H 58 4 65 3 62 1 58 2 56 1 58 2 49 2 55 5 57 5
O 3 5 5 4 3 4 7 5 5
O 4,2 3,3 6,4 4,3 1,6 1,4
Tabulka č. 157: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Brno
D S H O Celkem
1870/71 A % 116 30,76 251 66,58 4 1,07 6 1,59 377 100
1880/81 A % 242 34,53 440 62,76 3 0,43 16 2,28 701 100
1890/91 A % 146 29,74 321 65,22 8 1,62 17 3,42 492 100
1900/01 A % 197 33,06 369 61,92 19 3,18 11 1,84 596 100
1910/11 A % 193 34,77 317 57,12 22 3,96 23 4,15 555 100
1920/21 A % 208 39,84 273 52,29 30 5,74 11 2,13 522 100
1930/31 A % 216 34,13 341 53,87 53 8,37 23 3,63 633 100
1937/38 A % 407 40,26 498 49,25 58 5,74 48 4,75 1011 100
Celkem A % 1725 35 2810 58 197 4 155 3 4887 100
Legenda pro tabulky č. 157 – 165: A – Absolutní počet D – dolní sociální vrstva S – střední sociální vrstva H – horní sociální vrstva O – ostatní – nezařaditelní do systému sociálních vrstev Tabulka č. 158: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Olomouc
D S H O Celkem
1870/71 A % 104 25,43 273 66,74 4 0,98 28 6,85 409 100
1880/81 A % 180 26,47 464 68,24 2 0,29 34 5 680 100
1890/91 A % 105 21,52 350 71,72 0 0 33 6,76 488 100
1900/01 A % 197 30,78 415 64,84 5 0,79 23 3,59 640 100
1910/11 A % 98 26,92 248 68,13 6 1,65 12 3,3 364 100
317
1920/21 A % 76 26,86 182 64,31 18 6,36 7 2,47 283 100
1930/31 A % 134 32,06 251 60,05 18 4,3 15 3,59 418 100
1937/38 A % 199 25,62 484 62,29 59 7,59 35 4,5 777 100
Celkem A % 1093 27 2667 65 112 3 187 5 4059 100
Tabulka č. 159: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Přerov
D S H O Celkem
A 37 52 1 6 96
1870/71 % 38,54 54,17 1,04 6,25 100
1880/81 A % 153 26,8 395 69,18 1 0,18 22 3,84 571 100
1890/91 A % 61 25,85 165 69,92 2 0,84 8 3,39 236 100
1900/01 A % 105 28,46 246 66,67 4 1,08 14 3,79 369 100
1910/11 A % 106 30,72 209 60,58 8 2,32 22 6,38 345 100
318
1920/21 A % 140 33,02 263 62,03 9 2,12 12 2,83 424 100
1930/31 A % 140 37,33 213 56,8 1 0,27 21 5,6 375 100
1937/38 A % 204 36,76 302 54,41 15 2,7 34 6,13 555 100
Celkem A % 946 32 1845 62 41 1 139 5 2971 100
Tabulka č. 160: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Zábřeh
D S H O Celkem
1900/01 A % 101 37,27 159 58,67 1 0,37 10 3,69 271 100
1910/11 A % 81 34,91 139 59,91 2 0,86 10 4,31 232 100
1920/21 A % 79 34,80 139 61,23 3 1,32 6 2,64 227 100
1930/31 A % 65 30,23 131 60,93 7 3,26 12 5,58 215 100
1937/38 A % 129 38,62 179 53,59 13 3,89 13 3,89 334 100
Celkem A % 455 36 747 58 26 2 51 4 1279 100
Tabulka č. 161: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Kyjov
D S H O Celkem
1900/01 A % 86 40,38 124 58,22 0 0 3 1,41 213 100
1910/11 A % 110 35,95 189 61,76 2 0,65 5 1,63 306 100
1920/21 A % 170 37,53 268 59,16 11 2,43 4 0,88 453 100
1930/31 A % 187 41,56 241 53,56 7 1,56 15 3,33 450 100
1937/38 A % 305 42,3 369 51,18 10 1,39 37 5,13 721 100
Celkem A % 858 40 1191 56 30 1 64 3 2143 100
Tabulka č. 162: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Boskovice
D S H O Celkem
1900/01 A % 32 40 46 57,5 0 0 2 2,5 80 100
1910/11 A % 54 25,12 156 72,56 2 0,93 3 1,4 215 100
1920/21 A % 92 33,45 176 64 4 1,45 3 1,09 275 100
1930/31 A % 108 36,49 169 57,09 4 1,35 15 5,07 296 100
1937/38 A % 233 40,88 295 51,75 14 2,46 28 4,91 570 100
Celkem A % 519 36 842 59 24 2 51 4 1436 100
Tabulka č. 163: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Břeclav
Dolní vrstva Střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
A 83 136 0 7 226
1920/21 % 36,73 60,18 0 3,09 100
A 145 140 6 22 313
1930/31 % 46,33 44,73 1,92 7,02 100
319
A 219 249 10 42 520
1937/38 % 42,12 47,88 1,92 8,08 100
Celkem A % 447 42 525 49 16 2 71 7 1059 100
Tabulka č. 164: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Jihlava
Dolní vrstva Střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
A 129 154 11 15 309
1920/21 % 41,75 49,84 3,56 4,85 100
A 107 206 18 16 347
1930/31 % 30,84 59,37 5,19 4,61 100
A 234 377 36 35 682
1937/38 % 34,31 55,28 5,28 5,13 100
Celkem A % 470 35,13 737 55,08 65 4,86 66 4,93 1338 100
Tabulka č. 165: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev v trichotomním členění společnosti Znojmo
Dolní vrstva Střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 99 51,3 84 43,52 8 4,15 2 1,04 193 100
1930/31 A % 111 32,46 203 59,36 17 4,97 11 3,22 342 100
320
1937/38 A % 153 26,47 350 60,55 32 5,54 43 7,44 578 100
Celkem A % 363 32,61 637 57,23 57 5,12 56 5,03 1113 100
Tabulka č. 166: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v absolutních počtech)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
D 116 104 37 X X X
1870/71 SS NS 168 83 234 39 40 12 X X X X X X
H 4 4 1 X X X
D 242 180 153 X X X
1880/81 SS NS 355 85 408 56 339 56 X X X X X X
H 3 2 1 X X X
1890/91 SS NS 199 122 288 62 125 40 X X X X X X
D 146 105 61 X X X
H 8 0 2 X X X
D 197 197 105 101 86 32
1900/01 SS NS 216 153 316 99 164 82 122 37 90 34 31 15
H 19 5 4 1 0 0
D 193 98 106 81 110 54
1910/11 SS NS 146 171 152 96 108 101 101 38 119 70 105 102
H 22 6 8 2 2 2
Legenda pro tabulky č. 166 – 169: D – dolní sociální vrstva SS – stará střední sociální vrstva NS – nová střední sociální vrstva H – horní sociální vrstva Pozn.: Studenti náležející do skupiny Ostatní (nezařaditelní do systému sociálních vrstev) nejsou uvedeni z prostorových důvodů, jejich počet a zastoupení viz tabulky č. 153 – 156.
321
Tabulka č. 167: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v absolutních počtech)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
D 208 76 140 79 170 92 83 129 99
1920/21 SS NS 130 143 85 97 119 144 83 56 155 106 102 74 75 61 81 73 44 40
H 30 18 9 3 11 4 0 11 8
D 216 134 140 65 187 108 145 107 111
1930/31 SS NS 164 177 113 138 74 139 67 64 135 106 107 62 62 78 94 112 78 125
H 53 18 1 7 7 4 6 18 17
D 407 199 204 129 305 233 219 234 153
1937/38/39 SS NS 214 284 208 276 93 209 86 93 191 178 151 144 76 173 164 213 125 225
H 58 59 15 13 10 14 10 36 32
D 1725 1093 946 455 858 519 447 470 363
Celkem SS NS 1592 1218 1804 863 1062 783 459 288 690 501 496 346 213 312 339 398 247 390
H 197 112 41 26 30 24 16 65 57
Tabulka č. 168: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
D 30,8 25,4 38,5 X X X
1870/71 SS NS 44,6 22 57,4 9,5 41,7 12,5 X X X X X X
H 1,1 0,9 1 X X X
D 34,5 26,5 26,8 X X X
1880/81 SS NS 50,6 12,1 60 8,2 59,4 9,8 X X X X X X
H 0,4 0,3 0,2 X X X
D 29,7 21,5 25,9 X X X
322
1890/91 SS NS 40,5 24,8 59 12,7 53 17 X X X X X X
H 1,6 0 0,8 X X X
D 33,1 30,8 28,5 37,3 40,4 40
1900/01 SS NS 36,2 25,7 49,4 15,5 44,4 22,2 45 13,7 42,3 16 39,8 18,8
H 3,2 0,8 1,1 0,4 0 0
D 34,8 26,9 30,7 34,9 36 25,1
1910/11 SS NS 26,3 30,8 41,8 26,4 31,3 29,3 43,5 16,4 38,9 22,9 48,8 23,7
H 4 1,7 2,3 0,9 0,7 0,9
Tabulka č. 169: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
D 39,8 26,9 33 34,8 37,5 33,5 36,7 41,8 51,3
1920/21 SS NS 24,9 27,4 30 34,3 28,1 34 36,6 24,7 34,2 24,9 37,1 26,9 33,2 27 26,2 23,6 22,8 20,7
H 5,7 6,4 2,1 1,3 2,4 1,6 0 3,6 4,2
D 34,1 32,1 37,3 30,2 41,6 36,5 46,3 30,8 32,5
1930/31 SS NS 25,9 28 27 33 19,7 37,1 31,2 29,8 30 23,6 36,2 21 19,8 24,9 27,1 32,3 22,8 36,6
H 8,4 4,3 0,3 3,3 1,6 1,4 1,9 5,2 5
D 40,3 25,6 36,8 38,6 42,3 40,9 42,12 34,30 26,5
1937/38/39 SS NS 21,2 28,1 26,8 35,5 16,8 37,7 25,8 27,8 26,5 24,7 26,5 25,3 14,62 33,27 24,1 31,2 21,6 38,9
H 5,7 7,6 2,7 3,9 1,4 2,5 1,92 5,3 5,5
D 35 27 32 36 40 36 42 35 33
Celkem SS NS 33 25 44 21 36 26 36 22 32 23 34 24 20 29 25 30 22 35
H 4 3 1 2 1 2 2 5 5
Tabulka č. 170: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Brno
D SS NS H O Celkem
1870/71 A % 116 30,76 168 44,56 83 22,01 4 1,07 6 1,59 377 100
1880/81 A % 242 34,53 355 50,64 85 12,12 3 0,43 16 2,28 701 100
1890/91 A % 146 29,74 199 40,45 122 24,79 8 1,62 17 3,42 492 100
1900/01 A % 197 33,06 216 36,24 153 25,67 19 3,18 11 1,84 596 100
1910/11 A % 193 34,77 146 26,30 171 30,81 22 3,96 23 4,15 555 100
Legenda pro tabulky č. 170 – 178: A – Absolutní počet D – Dolní sociální vrstva SS – Stará střední vrstva NS – Nová střední vrstva H – Horní sociální vrstva O – Ostatní
323
1920/21 A % 208 39,84 130 24,9 143 27,39 30 5,74 11 2,13 522 100
1930/31 A % 216 34,13 164 25,9 177 27,96 53 8,37 23 3,63 633 100
1937/38 A % 407 40,26 214 21,17 284 28,09 58 5,74 48 4,75 1011 100
Celkem A % 1725 35 1592 33 1218 25 197 4 155 3 4887 100
Tabulka č. 171: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Olomouc
D SS NS H O Celkem
1870/71 A % 104 25,43 234 57,41 39 9,54 4 0,98 28 6,85 409 100
1880/81 A % 180 26,47 408 60 56 8,24 2 0,29 34 5 680 100
1890/91 A % 105 21,52 288 59,02 62 12,7 0 0 33 6,76 488 100
1900/01 A % 197 30,78 316 49,38 99 15,47 5 0,79 23 3,59 640 100
1910/11 A % 98 26,92 152 41,76 96 26,37 6 1,65 12 3,3 364 100
1920/21 A % 76 26,86 85 30,04 97 34,28 18 6,36 7 2,47 283 100
1930/31 A % 134 32,06 113 27,03 138 33,01 18 4,3 15 3,59 418 100
1937/38 A % 199 25,62 208 26,77 276 35,52 59 7,59 35 4,5 777 100
Celkem A % 1093 27 1804 44 863 21 112 3 187 5 4059 100
Tabulka č. 172: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Přerov
D SS NS H O Celkem
1870/71 A % 37 38,54 40 41,67 12 12,5 1 1,04 6 6,25 96 100
1880/81 A % 153 26,8 339 59,37 56 9,81 1 0,18 22 3,84 571 100
1890/91 A % 61 25,85 125 52,97 40 16,95 2 0,84 8 3,39 236 100
1900/01 A % 105 28,46 164 44,44 82 22,22 4 1,08 14 3,79 369 100
1910/11 A % 106 30,72 108 31,3 101 29,28 8 2,32 22 6,38 345 100
1920/21 A % 140 33,02 119 28,07 144 33,96 9 2,12 12 2,83 424 100
1930/31 A % 140 37,33 74 19,73 139 37,07 1 0,27 21 5,6 375 100
1937/38 A % 204 36,76 93 16,76 209 37,66 15 2,7 34 6,13 555 100
Tabulka č. 173: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Zábřeh
D SS NS H O Celkem
1900/01 A % 101 37,27 122 45,02 37 13,65 1 0,37 10 3,69 271 100
1910/11 A % 81 34,91 101 43,53 38 16,38 2 0,86 10 4,31 232 100
1920/21 A % 79 34,80 83 36,56 56 24,67 3 1,32 6 2,64 227 100
324
1930/31 A % 65 30,23 67 31,16 64 29,77 7 3,26 12 5,58 215 100
1937/38 A % 129 38,62 86 25,75 93 27,84 13 3,89 13 3,89 334 100
Celkem A % 455 36 459 36 288 22 26 2 51 4 1279 100
Celkem A % 946 32 1062 36 783 26 41 1 139 5 2971 100
Tabulka č. 174: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Kyjov
D SS NS H O Celkem
1900/01 A % 86 40,38 90 42,25 34 15,96 0 0 3 1,41 213 100
1910/11 A % 110 35,95 119 38,89 70 22,88 2 0,65 5 1,63 306 100
1920/21 A % 170 37,53 155 34,22 113 24,94 11 2,43 4 0,88 453 100
1930/31 A % 187 41,56 135 30 106 23,56 7 1,56 15 3,33 450 100
1937/38 A % 305 42,3 191 26,49 178 24,69 10 1,39 37 5,13 721 100
Celkem A % 858 40 690 32 501 23 30 1 64 3 2143 100
Tabulka č. 175: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Boskovice
D SS NS H O Celkem
A 32 31 15 0 2 80
1900/01 % 40 39,75 18,75 0 2,5 100
1910/11 A % 54 25,12 105 48,84 51 23,72 2 0,93 3 1,4 215 100
1920/21 A % 92 33,45 102 37,09 74 26,91 4 1,45 3 1,09 275 100
1930/31 A % 108 36,49 107 36,15 62 20,95 4 1,35 15 5,07 296 100
1937/38 A % 233 40,88 151 26,49 144 25,26 14 2,46 28 4,91 570 100
Celkem A % 519 36 496 35 346 23 24 2 51 4 1436 100
Tabulka č. 176: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Břeclav
Dolní vrstva Stará střední vrstva Nová střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 83 36,73 75 33,19 61 26,99 0 0 7 3,09 226 100
1930/31 A % 145 46,33 62 19,81 78 24,92 6 1,92 22 7,02 313 100
325
1937/38 A % 219 42,12 76 14,62 173 33,27 10 1,92 42 16,15 520 100
Celkem A % 447 42 213 10 312 29 16 2 711 7 1059 100
Tabulka č. 177: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Jihlava
Dolní vrstva Stará střední vrstva Nová střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 129 41,75 81 26,21 73 23,63 11 3,56 15 4,85 309 100
1930/31 A % 107 30,84 94 27,09 112 32,27 18 5,19 16 4,61 347 100
1937/38 A % 234 34,31 164 24,05 213 31,23 36 5,28 35 5,13 682 100
Celkem A % 470 35 339 25 398 30 65 5 66 5 1338 100
Tabulka č. 178: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením staré střední a nové střední vrstvy Znojmo
Dolní vrstva Stará střední vrstva Nová střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 99 51,3 44 22,8 40 20,73 8 4,15 2 1,04 193 100
1930/31 A % 111 32,46 78 22,81 125 36,55 17 4,97 11 3,22 342 100
326
1937/38 A % 153 26,47 125 21,63 225 38,93 32 5,54 43 7,44 578 100
Celkem A % 363 33 247 22 390 35 57 5 56 5 1113 100
Tabulka č. 179: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v absolutních počtech)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
D 116 104 37 X X X
1870/71 NS VS 221 30 261 12 48 4 X X X X X X
H 4 4 1 X X X
D 242 180 153 X X X
1880/81 NS VS 416 24 450 14 381 14 X X X X X X
H 3 2 1 X X X
1890/91 NS VS 265 56 329 21 143 22 X X X X X X
D 146 105 61 X X X
H 8 0 2 X X X
D 197 197 105 101 86 32
1900/01 NS VS 303 66 375 40 219 27 154 5 117 7 42 4
H 19 5 4 1 0 0
D 193 98 106 81 110 54
1910/11 NS VS 246 71 210 130 173 36 125 14 162 27 134 22
H 22 6 8 2 2 2
Legenda pro tabulky č. 179 – 182: D – dolní sociální vrstva NS – nižší střední sociální vrstva VS – vyšší střední sociální vrstva H – horní sociální vrstva Pozn.: Studenti náležející do skupiny Ostatní (nezařaditelní do systému sociálních vrstev) nejsou uvedeni z prostorových důvodů, jejich počet a zastoupení viz tabulky č. 53–56.
327
Tabulka č. 180: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v absolutních počtech)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
D 208 76 140 79 170 92 83 129 99
1920/21 NS VS 183 90 130 52 214 49 114 25 210 58 143 33 119 17 122 32 66 18
H 30 18 9 3 11 4 0 11 8
D 216 134 140 65 187 108 145 107 111
1930/31 NS VS 215 126 164 87 150 63 101 30 197 44 147 22 110 30 164 42 140 63
H 53 18 1 7 7 4 6 18 17
D 407 199 204 129 305 233 219 234 153
1937/38/39 NS VS 315 183 305 179 204 98 139 40 291 78 227 68 168 81 271 106 233 117
H 58 59 15 13 10 14 10 36 32
D 1725 1093 946 455 858 519 447 470 363
Celkem NS VS 2164 646 2224 443 1532 313 633 114 977 214 693 149 397 128 557 180 439 198
H 197 112 41 26 30 24 16 65 57
Tabulka č. 181: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1870/71–1910/11 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
D 30,8 25,4 38,5 X X X
1870/71 NS VS 58,6 8 63,8 2,9 50 4,2 X X X X X X
H 1,1 0,9 1 X X X
D 34,5 26,5 26,8 X X X
1880/81 NS VS 59,3 3,4 66,2 2,1 66,7 2,5 X X X X X X
H 0,4 0,3 0,2 X X X
D 29,7 21,5 25,9 X X X
328
1890/91 NS VS 53,9 11,4 67,4 4,3 60,6 9,3 X X X X X X
H 1,6 0 0,8 X X X
D 33,1 30,8 28,5 37,3 40,4 40
1900/01 NS VS 50,8 11,1 58,6 6,3 59,4 7,3 56,8 1,9 54,9 3,3 52,5 5
H 3,2 0,8 1,1 0,4 0 0
D 34,8 26,9 30,7 34,9 36 25,1
1910/11 NS VS 44,3 12,8 57,7 10,4 50,1 10,4 53,9 6 52,9 8,8 62,3 10,2
H 4 1,7 2,3 0,9 0,7 0,9
Tabulka č. 182: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy 1920/21–1937/38/39 (v %)
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
D 39,8 26,9 33 34,8 37,5 33,5 36,7 41,8 51,3
1920/21 NS VS 35,1 17,3 45,9 18,4 50,5 11,6 50,2 11 46,4 12,8 52 12 52,7 7,5 39,5 10,4 34,2 9,3
H 5,7 6,4 2,1 1,3 2,4 1,6 0 3,6 4,2
D 34,1 32,1 37,3 30,2 41,6 36,5 46,3 30,8 32,5
1930/31 NS VS 34 19,9 39,2 20,8 40 16,8 47 14 43,8 9,8 49,7 7,4 35,1 9,6 47,3 12,1 40,9 18,4
H 8,4 4,3 0,3 3,3 1,6 1,4 1,9 5,2 5
D 40,3 25,6 36,8 38,6 42,3 40,9 42,1 34,3 26,5
1937/38/39 NS VS 31,2 18,1 39,3 23 36,8 17,7 41,6 12 40,4 10,8 39,8 11,9 32,3 15,6 39,7 15,5 40,3 20,2
H 5,7 7,6 2,7 3,9 1,4 2,5 1,9 5,3 5,5
D 35 27 32 36 40 36 42 35 33
Celkem NS VS 44 13 55 11 52 10 49 9 46 10 48 10 37 12 42 13 39 18
H 4 3 1 2 1 2 2 5 5
Tabulka č. 183: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Brno
D NS VS H O Celkem
1870/71 A % 116 30,76 221 58,63 30 7,95 4 1,07 6 1,59 377 100
1880/81 A % 242 34,53 416 59,34 24 3,43 3 0,43 16 2,28 701 100
1890/91 A % 146 29,74 265 53,86 56 11,39 8 1,62 17 3,42 492 100
1900/01 A % 197 33,06 303 50,84 66 11,07 19 3,18 11 1,84 596 100
1910/11 A % 193 34,77 246 44,33 71 12,79 22 3,96 23 4,15 555 100
Legenda pro tabulky č. 183 – 191: A – Absolutní počet D – Dolní sociální vrstva NS – Nižší střední vrstva VS – Vyšší střední vrstva H – Horní sociální vrstva O - Ostatní
329
1920/21 A % 208 39,84 183 35,06 90 17,25 30 5,74 11 2,13 522 100
1930/31 A % 216 34,13 215 33,97 126 19,9 53 8,37 23 3,63 633 100
1937/38 A % 407 40,26 315 31,16 183 18,11 58 5,74 48 4,75 1011 100
Celkem A % 1725 35 2164 45 646 13 197 4 155 3 4887 100
Tabulka č. 184: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Olomouc
D NS VS H O Celkem
1870/71 A % 104 25,43 261 63,81 12 2,93 4 0,98 28 6,85 409 100
1880/81 A % 180 26,47 450 66,18 14 2,06 2 0,29 34 5 680 100
1890/91 A % 105 21,52 329 67,41 21 4,31 0 0 33 6,76 488 100
1900/01 A % 197 30,78 375 58,59 40 6,25 5 0,79 23 3,59 640 100
1910/11 A % 98 26,92 210 57,69 38 10,44 6 1,65 12 3,3 364 100
1920/21 A % 76 26,86 130 45,94 52 18,37 18 6,36 7 2,47 283 100
1930/31 A % 134 32,06 164 39,23 87 20,81 18 4,3 15 3,59 418 100
1937/38 A % 199 25,62 305 39,25 179 23,04 59 7,59 35 4,5 777 100
Celkem A % 1093 27 2224 54 443 11 112 3 187 5 4059 100
Tabulka č. 185: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Přerov
D NS VS H O Celkem
1870/71 A % 37 38,54 48 50 4 4,17 1 1,04 6 6,25 96 100
1880/81 A % 153 26,8 381 66,73 14 2,45 1 0,18 22 3,84 571 100
1890/91 A % 61 25,85 143 60,59 22 9,32 2 0,84 8 3,39 236 100
1900/01 A % 105 28,46 219 59,35 27 7,32 4 1,08 14 3,79 369 100
1910/11 A % 106 30,72 173 50,14 36 10,44 8 2,32 22 6,38 345 100
1920/21 A % 140 33,02 214 50,47 49 11,56 9 2,12 12 2,83 424 100
1930/31 A % 140 37,33 150 40 63 16,8 1 0,27 21 5,6 375 100
1937/38 A % 204 36,76 204 36,76 98 17,65 15 2,7 34 6,13 555 100
Tabulka č. 186: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Zábřeh
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Vyšší střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1900/01 A % 101 37,27 154 56,83 5 1,85 1 0,37 10 3,69 271 100
1910/11 A % 81 34,91 125 53,88 14 6,03 2 0,86 10 4,31 232 100
1920/21 A % 79 34,80 114 50,22 25 11,01 3 1,32 6 2,64 227 100
330
1930/31 A % 65 30,23 101 46,98 30 13,95 7 3,26 12 5,58 215 100
1937/38 A % 129 38,62 139 41,62 40 11,98 13 3,89 13 3,89 334 100
Celkem A % 455 36 633 49 114 9 26 2 51 4 1279 100
Celkem A % 946 32 1532 52 313 10 41 1 139 5 2971 100
Tabulka č. 187: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Kyjov
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Vyšší střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1900/01 A % 86 40,38 117 54,92 7 3,29 0 0 3 1,41 213 100
1910/11 A % 110 35,95 162 52,94 27 8,82 2 0,65 5 1,63 306 100
1920/21 A % 170 37,53 210 46,36 58 12,8 11 2,43 4 0,88 453 100
1930/31 A % 187 41,56 197 43,78 44 9,78 7 1,56 15 3,33 450 100
1937/38 A % 305 42,3 291 40,36 78 10,82 10 1,39 37 5,13 721 100
Celkem A % 858 40 977 46 214 10 30 1 64 3 2143 100
Tabulka č. 188: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Boskovice
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Vyšší střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
A 32 42 4 0 2 80
1900/01 % 40 52,5 5 0 2,5 100
1910/11 A % 54 25,12 134 62,33 22 10,23 2 0,93 3 1,4 215 100
1920/21 A % 92 33,45 143 52 33 12 4 1,45 3 1,09 275 100
1930/31 A % 108 36,49 147 49,66 22 7,43 4 1,35 15 5,07 296 100
1937/38 A % 233 40,88 227 39,82 68 11,93 14 2,46 28 4,91 570 100
Celkem A % 519 36 693 48 149 10 24 2 51 4 1436 100
Tabulka č. 189: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Břeclav
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Vyšší střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 83 36,73 119 52,65 17 7,52 0 0 7 3,09 226 100
1930/31 A % 145 46,33 110 35,14 30 9,58 6 1,92 22 7,02 313 100
331
1937/38 A % 219 42,1 168 32,3 81 15,6 10 1,9 42 8,1 520 100
Celkem A % 447 42 397 37 128 12 16 2 71 7 1059 100
Tabulka č. 190: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Jihlava
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Vyšší střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 129 41,75 122 39,48 32 10,36 11 3,56 15 4,85 309 100
1930/31 A % 107 30,84 164 47,26 42 12,1 18 5,19 16 4,61 347 100
1937/38 A % 234 34,31 271 39,74 106 15,54 36 5,28 35 5,13 682 100
Celkem A % 470 35 557 42 180 13 65 5 66 5 1338 100
Tabulka č. 191: Sociální původ – zastoupení sociálních vrstev s rozlišením nižší střední a vyšší střední vrstvy Znojmo
Dolní vrstva Nižší střední vrstva Vyšší střední vrstva Horní vrstva Ostatní Celkem
1920/21 A % 99 51,3 66 34,2 18 9,33 8 4,15 2 1,04 193 100
1930/31 A % 111 32,46 140 40,94 63 18,42 17 4,97 11 3,22 342 100
1937/38 A % 153 26,47 233 40,31 117 20,24 32 5,54 43 7,44 578 100
Celkem A % 363 33 439 39 198 18 57 5 56 5 1113 100
Tabulka č. 192: Sociální původ – zastoupení inteligence 1870/71–1910/11
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice
Celkem studentů 377 409 96 X X X
1870/71 Inteligence Počet % 88 23,3 38 9,3 6 6,2 X X X X X X
Celkem studentů 701 680 571 X X X
1880/81 Inteligence Počet % 92 13,5 53 7,8 49 8,6 X X X X X X
Celkem studentů 492 488 236 X X X
332
1890/91 Inteligence Počet % 130 26,4 57 11,7 35 14,8 X X X X X X
Celkem studentů 596 640 369 271 213 80
1900/01 Inteligence Počet % 177 29,4 87 13,6 72 19,5 37 13,7 22 10,3 11 13,8
Celkem studentů 555 364 345 232 306 215
1910/11 Inteligence Počet % 184 33,2 86 23,6 79 22,9 43 18,5 62 20,3 48 22,3
Tabulka č. 193: Sociální původ – zastoupení inteligence 1920/21–1937/38/39
Brno Olomouc Přerov Zábřeh Kyjov Boskovice Břeclav Jihlava Znojmo
1920/21 Inteligence Celkem studentů Počet % 522 198 37,9 283 115 40,6 424 112 26,4 227 58 25,5 453 127 28,1 275 68 24,7 226 49 21,7 309 61 19,7 193 47 24,4
1930/31 Inteligence Celkem studentů Počet % 633 223 35,2 418 172 40,2 375 144 38,4 215 64 29,8 450 90 20 296 59 19,9 313 79 25,3 347 115 33,2 342 110 32,2
333
1937/38/39 Inteligence Celkem studentů Počet % 1011 367 36,3 777 361 46,5 555 227 40,9 334 97 29,1 721 175 24,3 570 122 21,4 520 183 35,2 682 234 34,3 578 222 38,4
Celkem Inteligence Celkem studentů Počet % 4887 1459 29,8 4059 969 23,9 2971 724 26,7 1279 299 23,4 2143 476 22,2 1436 508 21,5 1059 311 29,4 1338 410 30,7 1113 379 34,1
Tabulka č. 194: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Brno
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva
A 7 83
1870/71 % 1,85 22,02
A 21 161
1880/81 % 2,99 22,86
A 20 87
1890/91 % 4,06 17,68
A 35 108
1900/01 % 5,88% 18,13%
A 54 78
1910/11 % 9,73 14,06
A 35 85
1920/21 % 6,72 16,38
A 49 69
1930/31 % 7,74 10,91
1937/38 A % 83 8,2 123 12,16
Celkem A % 304 6,22 794 16,25
0
0
4
0,57
2
0,4
0
0
0
0
1
0,19
2
0,32
3
0,29
12
0,24
11
2,92
16
2,28
8
1,62
8
1,34
8
1,44
5
0,95
22
3,47
25
2,47
103
2,1
4
1,06
8
1,14
5
1,01
13
2,18
16
2,88
27
5,1
30
4,73
52
5,15
155
3,18
9 2
2,38 0,54
25 7
3,99 0,99
19 5
3,86 1,01
25 8
4,19 1,34
29 8
5,23 1,44
52 3
9,96 0,57
41 3
6,47 0,47
112 9
11,09 0,89
312 45
6,39 0,92
5
1,33
9
1,28
3
0,6
2
0,33
8
1,44
7
1,34
7
1,13
15
1,48
56
1,14
17
4,50
36
5,13
25
5,08
28
4,69
24
4,33
31
5,93
35
5,52
57
5,63
253
5,17
20
5,31
24
3,42
21
4,26
15
2,51
7
1,26
11
2,11
7
1,12
7
0,69
112
2,29
112
29,71
269
38,27
130
26,52
151
25,43
90
16,21
57
10,94
93
14,69
95
9,39
997
20,41
10
2,65
22
3,13
19
3,86
19
3,18
36
6,48
20
3,83
28
4,43
59
5,84
213
4,35
42
11,14
42
5,99
44
8,96
64
10,71
51
9,19
19
3,63
19
3
34
3,36
315
6,45
5
1,33
3
0,4
9
1,82
6
1
11
1,98
16
3,06
9
1,42
17
1,69
76
1,55
4
1,06
3
0,42
10
2,03
18
3,02
8
1,44
14
2,68
19
3
18
1,79
94
1,92
9 2 8 2
2,38 0,54 2,12 0,53
5 2 4 4
0,71 0,24 0,57 0,57
21 0 7 8
4,26 0 1,42 1,62
21 2 8 9
3,52 0,33 1,34 1,51
31 4 14 6
5,59 0,72 2,52 1,08
36 4 12 9
6,89 0,77 2,29 1,74
53 14 10 12
8,38 2,21 1,57 1,89
88 16 17 18
8,70 1,58 1,68 1,79
264 44 80 68
5,41 0,9 1,63 1,39
3
0,79
6
0,85
7
1,42
5
0,83
2
0,36
6
1,14
5
0,78
10
0,99
44
0,9
0
0
0
0
1
0,2
0
0
0
0
0
0
1
0,17
0
0
2
0,04
10
2,65
11
1,56
16
3,25
21
3,52
25
4,5
25
4,79
25
3,95
27
2,68
160
3,29
334
21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
2 0
0,54 0
1 0
0,14 0
2 6
0,4 1,21
3 15
0,5 2,52
2 17
0,36 3,07
0 24
0 4,59
3 37
0,47 5,84
2 26
0,19 2,57
15 125
0,3 2,55
1
0,26
0
0
0
0
0
0
0
0
5
0,96
2
0,32
20
1,98
28
0,57
1 2
0,26 0,54
0 2
0 0,24
0 0
0 0
0 1
0 0,16
0 3
0 0,54
1 6
0,19 1,14
2 13
0,32 2,05
0 30
0 2,98
4 57
0,08 1,17
Poznámka pro tabulky č. 194 – 202: Socioprofesní skupiny 1 – 6 náležejí do dolní sociální vrstvy, 7 – 13 a 23 do nižší střední vrstvy, 14 – 20 a 24 do vyšší střední vrstvy a 21 a 22 do horní vrstvy. Kategorie Jiní představuje osoby nezařaditelné do socioprofesní skupiny, ale pouze do sociální vrstvy. Při rozlišení střední vrstvy na starou a novou jsou skupiny 7 – 10, 19 a 20 přičleněny do staré a 11 – 18, 23 a 24 do nové.
335
Tabulka č. 195: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Olomouc
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva
A 2 47
1870/71 % 0,49 11,51
A 13 96
1880/81 % 1,91 14,12
A 3 57
1890/91 % 0,61 11,68
A 26 94
1900/01 % 4,06 14,69
A 14 40
1910/11 % 3,85 10,99
A 7 32
1920/21 % 2,47 11,31
A 20 43
1930/31 % 4,78 10,29
A 17 41
1937/38 % 2,19 5,28
Celkem A % 102 2,51 450 11,09
0
0
2
0,29
1
0,2
1
0,16
0
0
0
0
1
0,24
0
0
5
0,12
44
10,78
50
7,35
32
6,58
41
6,41
20
5,49
6
2,12
11
2,63
7
0,9
211
5,2
1
0,24
6
0,88
1
0,2
18
2,81
7
1,92
9
3,18
17
4,07
23
2,96
82
2,02
3 7
0,73 1,71
6 7
0,88 1,03
4 7
0,82 1,43
7 10
1,09 1,56
13 4
3,57 1,1
20 2
7,07 0,71
41 1
9,81 0,24
108 3
13,9 0,39
202 41
4,98 1,01
3
0,73
1
0,15
1
0,2
1
0,16
0
0
6
2,12
3
0,72
3
0,39
18
0,44
2
0,49
14
2,06
19
3,89
23
3,59
20
5,49
12
4,24
26
6,22
38
4,89
154
3,79
8
1,96
24
3,53
16
3,28
15
2,34
9
2,47
4
1,41
5
1,20
12
1,54
93
2,29
214
52,34
354
52,06
235
48,18
251
39,22
110
30,24
43
15,19
31
7,42
33
4,25
1271
31,32
6
1,41
9
1,32
11
2,25
23
3,59
21
5,77
15
5,3
14
3,35
41
5,28
140
3,45
19
4,65
35
5,15
27
5,53
39
6,09
32
8,79
22
7,77
31
7,42
52
6,69
257
6,33
4
0,98
1
0,15
5
1,02
1
0,16
5
1,37
11
3,89
15
3,59
35
4,5
77
1,9
4
0,98
5
0,74
2
0,41
2
0,31
9
2,47
5
1,77
11
2,63
18
2,32
56
1,38
2 0 2 2
0,49 0 0,49 0,49
3 1 2 0
0,44 0,15 0,29 0
5 0 7 5
1,02 0 1,43 1,02
17 1 6 7
2,66 0,16 0,94 1,09
18 1 2 2
4,95 0,27 0,55 0,55
23 4 10 5
8,13 1,41 3,53 1,77
45 4 8 5
10,74 0,96 1,91 1,2
83 10 13 11
10,68 1,29 1,67 1,42
196 21 50 37
4,83 0,52 1,23 0,91
2
0,49
2
0,29
2
0,41
7
1,09
3
0,82
3
1,06
5
1,2
10
1,29
34
0,84
0
0
0
0,00
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0,13
1
0,02
5
1,22
12
1,76
15
3,07
22
3,44
15
4,12
18
6,36
10
2,39
21
2,7
118
2,91
336
21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
0 1
0 0,24
1 0
0,15 0
0 0
0 0
0 1
0 0,16
4 2
1,1 0,55
2 11
0,71 3,89
5 9
1,2 2,15
6 20
0,77 2,57
18 44
0,44 1,08
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0,27
1
0,35
34
8,13
82
10,55
118
2,91
0 3
0 0,73
1 1
0,15 0,15
0 0
0 0
0 4
0 0,63
0 0
0 0
0 5
0 1,77
4 4
0,96 0,96
21 33
2,70 4,25
26 50
0,64 1,23
337
Tabulka č. 196: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Přerov
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva
A 3 25
1870/71 % 3,12 26,06
A 20 99
1880/81 % 3,5 17,33
A 12 32
1890/91 % 5,08 13,56
A 19 43
1900/01 % 5,15 11,5
A 19 41
1910/11 % 5,51 11,88
A 21 43
1920/21 % 4,95 10,14
A 17 28
1930/31 % 4,53 7,47
A 29 39
1937/38 % 5,23 7,03
Celkem A % 140 4,71 350 11,78
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0,29
1
0,24
2
0,53
0
0
4
0,13
6
6,24
14
2,45
5
2,12
12
3,52
4
1,16
11
2,59
9
2,4
6
1,08
67
2,26
1
1,04
4
0,7
3
1,27
13
3,52
18
5,2
35
8,25
43
11,47
47
8,47
164
5,52
2 0
2,08 0
12 4
2,1 0,7
7 2
2,97 0,85
17 1
4,61 0,27
22 1
6,38 0,29
29 0
6,84 0
41 0
10,92 0
80 3
14,42 0,54
210 11
7,07 0,37
0
0
3
0,53
3
1,27
2
0,54
4
1,16
7
1,65
2
0,53
9
1,62
30
1,01
3
3,12
26
4,55
21
8,9
29
7,86
18
5,22
20
4,72
22
5,87
22
3,96
161
5,42
3
3,12
20
3,5
4
1,69
8
2,17
8
2,32
11
2,59
7
1,87
11
1,98
72
2,42
34
35,44
277
48,5
85
36,02
110
29,7
67
19,42
67
15,8
30
8
31
5,59
701
23,59
8
8,34
19
3,33
13
5,51
28
7,59
42
12,17
61
14,38
34
9,07
60
10,81
265
8,93
0
0
26
4,55
10
4,24
21
5,69
19
5,51
17
4,01
36
9,6
49
8,83
178
5,99
0
0
1
0,18
2
0,85
12
3,25
7
2,03
21
4,95
12
3,2
13
2,34
68
2,29
0
0
1
0,18
5
2,12
5
1,36
1
0,29
3
0,71
11
2,93
14
2,52
40
1,35
1 0 1 1
1,04 0 1,04 1,04
5 0 3 1
0,88 0 0,53 0,18
4 2 3 0
1,69 0,85 1,27 0
8 1 0 4
2,17 0,27 0 1,08
15 1 6 6
4,35 0,29 1,74 1,74
21 1 7 2
4,95 0,24 1,65 0,47
38 1 3 1
10,13 0,27 0,8 0,27
43 11 6 5
7,75 1,98 1,08 0,9
135 17 29 20
4,54 0,57 0,98 0,67
0
0
4
0,7
6
2,54
5
1,36
4
1,16
6
1,42
6
1,6
11
1,98
42
1,41
0
0
0
0
1
0,42
1
0,27
0
0
1
0,24
0
0
0
0
3
0,1
1
1,04
9
1,58
6
2,54
12
3,25
11
3,19
18
4,25
10
2,67
11
1,98
78
2,63
338
21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
0 1
0 1,04
0 0
0 0
2 0
0,85 0
1 3
0,27 0,81
6 2
1,74 0,58
3 5
0,71 1,18
0 1
0 0,27
6 5
1,08 0,9
18 17
0,61 0,57
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
5
0,9
5
0,17
0 0
0 0
0 1
0 0,18
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 0
0 1
0 0,24
0 0
0 0
1 4
0,18 0,72
1 6
0,03 0,20
339
Tabulka č. 197: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Zábřeh
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
A 14 23 0 52 3 4 5 1 8
1900/01 % 5,17 8,49 0 19,19 1,11 1,48 1,85 0,37 2,95
A 17 27 2 22 2 9 2 2 10
1910/11 % 7,33 11,64 0,86 9,48 0,86 3,88 0,86 0,86 4,31
A 15 31 0 17 9 5 2 1 13
1920/21 % 6,61 13,66 0 7,49 3,96 2,2 0,88 0,44 5,73
A 12 25 0 11 3 14 0 0 14
1930/31 % 5,58 11,63 0 5,12 1,4 6,51 0 0 6,51
A 32 27 3 12 21 32 2 2 15
1937/38 % 9,58 8,08 0,9 3,59 6,29 9,58 0,6 0,6 4,49
8
2,95
12
5,17
10
4,41
1
0,47
7
2,1
38
2,97
103 5 23 6 0 0 1 2 0 2 0 0 0 1 0 0 0
38,01 1,85 8,49 2,21 0 0 0,37 0,74 0 0,74 0 0 0 0,37 0 0 0
69 5 20 3 3 2 0 4 0 4 0 5 0 2 0 0 0
29,4 2,16 8,62 1,29 1,29 0,86 0 1,72 0 1,72 0 2,16 0 0,86 0 0 0
53 3 25 6 7 10 0 1 1 3 0 4 2 1 2 0 0
23,35 1,32 11,01 2,64 3,08 4,41 0 0,44 0,44 1,32 0 1,76 0,88 0,44 0,88 0 0
44 11 22 5 5 12 0 0 2 3 0 8 4 1 3 1 2
20,47 5,12 10,23 2,33 2,3 5,58 0 0 0,93 1,4 0 3,72 1,86 0,47 1,4 0,47 0,93
48 23 29 5 4 14 0 2 5 2 0 15 6 4 6 2 3
14,37 6,89 8,68 1,5 1,2 4,19 0 0,6 1,5 0,6 0 4,49 1,8 1,2 1,8 0,6 0,9
317 47 119 25 19 38 1 9 8 14 0 32 12 9 11 3 5
24,78 3,67 9,3 1,95 1,49 2,97 0,08 0,7 0,63 1,09 0 2,5 0,94 0,7 0,86 0,23 0,39
340
Celkem A % 90 7,04 133 10,4 5 0,39 114 8,91 38 2,97 64 5 11 0,86 6 0,47 60 4,69
Tabulka č. 198: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Kyjov
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
A 11 53 1 11 7 1 2 2 10
1900/01 % 5,16 24,88 0,47 5,16 3,29 0,47 0,94 0,94 4,69
A 27 57 0 8 4 11 3 7 16
10
4,69
15
64 11 10 7 0 0 0 1 2 1 0 6 0 0 0 0 0
30,05 5,16 4,69 3,29 0 0 0 0,47 0,94 0,47 0 2,82 0 0 0 0 0
76 15 25 3 1 12 0 3 3 1 0 12 0 1 0 0 1
1910/11 % 8,82 18,63 0 2,61 1,31 3,59 0,98 2,29 5,23
A 29 85 0 25 9 20 2 6 28
1920/21 % 6,4 18,76 0 5,52 1,99 4,42 0,44 1,32 6,18
A 42 79 1 30 15 19 1 4 25
1930/31 % 9,33 17,56 0,22 6,67 3,33 4,22 0,22 0,89 5,56
4,9
18
3,97
2
24,84 4,9 8,17 0,98 0,33 3,92 0 0,98 0,98 0,33 0 3,92 0 0,33 0 0 0,33
85 12 39 9 12 24 2 8 1 5 0 19 0 9 0 0 2
18,76 2,65 8,61 1,99 2,65 5,3 0,44 1,77 0,22 1,1 0 4,19 0 1,99 0 0 0,44
86 29 29 9 5 11 5 1 4 4 1 23 1 3 3 0 3
341
1937/38 A % 83 11,51 112 15,53 6 0,83 33 4,58 32 4,44 38 5,27 1 0,14 9 1,25 42 5,83
Celkem A % 192 8,96 386 18,07 8 0,37 107 4,99 67 3,13 89 4,15 9 0,42 28 1,31 121 5,65
0,44
16
2,22
61
2,85
19,11 6,44 6,44 2 1,11 2,44 1,11 0,22 0,89 0,89 0,22 5,11 0,22 0,67 0,67 0 0,67
104 34 56 18 5 42 5 2 2 8 0 19 2 0 7 0 8
14,42 4,72 7,77 2,5 0,69 5,83 0,69 0,28 0,28 1,11 0 2,64 0,28 0 0,97 0 1,11
415 101 159 46 23 89 12 15 12 19 1 79 3 13 10 0 14
19,37 4,17 7,42 2,15 1,07 4,15 0,56 0,7 0,56 0,89 0,05 3,69 0,14 0,61 0,47 0 0,65
Tabulka č. 199: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Boskovice
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
A 1 24 0 5 2 0 0 1 3
1900/01 % 1,25 30 0 6,25 2,5 0 0 1,25 3,75
A 9 31 0 4 4 5 1 8 13
1910/11 % 4,19 14,42 0 1,86 1,86 2,33 0,47 3,72 6,05
A 10 60 0 6 9 7 0 1 18
1920/21 % 3,64 21,82 0 2,18 3,27 2,55 0 0,36 6,55
A 19 52 2 8 11 11 5 5 15
1930/31 % 6,42 17,57 0,68 2,7 3,72 3,72 1,69 1,69 5,07
2
2,5
5
2,33
13
4,73
5
1,69
4
0,7
29
2,02
24 4 6 1 0 2 0 0 1 1 0 1 0 0 0 0 0
30 5 7,5 1,25 0 2,5 0, 0 1,25 1,25 0 1,25 0 0 0 0 0
72 10 19 3 4 8 0 4 2 3 0 5 0 2 0 0 0
33,45 4,65 8,84 1,4 1,86 3,72 0 1,86 0,93 1,4 0 2,33 0 0,93 0 0 0
65 14 24 5 5 22 1 1 0 2 0 5 0 3 0 0 1
23,63 5,09 8,73 1,82 1,82 8 0,36 0,36 0 0,73 0 1,82 0 1,09 0 0 0,36
73 15 22 4 3 11 1 1 1 2 0 6 1 3 5 0 0
24,63 5,07 7,43 1,35 1,01 3,72 0,34 0,34 0,34 0,68 0 2,03 0,34 1,01 1,69 0 0
81 34 50 1 5 25 4 5 2 9 0 25 6 4 5 1 4
14,23 5,96 8,77 0,18 0,88 4,39 0,7 0,88 0,35 1,58 0 4,39 1,05 0,7 0,88 0,18 0,7
315 77 121 14 17 68 6 11 6 17 0 42 7 12 10 1 5
21,94 5,36 8,43 0,97 1,18 4,74 0,42 0,77 0,42 1,18 0 2,92 0,49 0,83 0,7 0,07 0,35
342
1937/38 A % 54 9,47 108 18,96 3 0,53 22 3,86 20 3,51 22 3,86 4 0,7 13 2,28 31 5,40
Celkem A % 93 6,48 275 19,15 5 0,35 45 3,13 46 3,2 45 3,13 10 0,7 28 1,95 80 5,57
Tabulka č. 200: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Břeclav
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
A 25 30 0 3 9 15 1 6 6 8 49 27 15 5 0 8 0 1 3 3 0 5 0 0 0 0 0
1920/21 % 11,06 13,27 0 1,33 3,98 6,64 0,44 2,65 2,65 3,54 21,68 11,95 6,64 2,21 0 3,54 0 0,44 1,33 1,33 0 2,21 0 0 0 0 0
343
A 25 28 1 8 56 26 1 5 17 4 26 26 21 6 1 19 0 2 0 5 0 6 2 4 2 0 0
1930/31 % 7,99 8,95 32 2,56 17,89 8,31 0,32 1,6 5,43 1,28 8,31 8,31 6,71 1,92 0,32 6,07 0 0,64 0 1,6 0 1,92 0,64 0,64 0,64 0 0
A 32 26 2 3 79 76 1 11 23 4 26 49 41 5 3 37 7 7 1 3 0 27 0 2 5 0 8
1937/38 % 6,15 5 0,38 0,58 15,19 14,62 0,19 2,12 4,42 0,77 5 9,42 7,88 0,96 0,58 7,12 1,35 1,35 0,19 0,58 0 5,19 0 0,38 0,96 0 1,54
A 82 84 3 14 144 117 3 22 46 16 101 102 77 16 4 64 7 10 4 11 0 38 2 6 7 0 8
Celkem % 7,74 7,93 0,28 1,32 13,6 11,05 0,28 2,08 4,34 1,51 9,54 9,63 7,27 1,51 0,38 6,04 0,66 0,94 0,38 1,04 0 3,59 0,19 0,57 0,66 0 0,76
Tabulka č. 201: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Jihlava
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
A 27 49 1 5 20 22 5 8 20 6 26 34 14 4 1 11 1 2 1 10 0 9 6 3 6 1 2
1920/21 % 8,74 15,86 0,32 1,62 6,47 7,12 1,62 2,59 6,47 1,94 8,41 11 4,53 1,29 0,32 3,56 0,32 0,65 0,32 3,24 0 2,91 1,94 0,97 1,94 0,32 0,65
344
A 11 47 2 9 15 23 0 8 25 4 35 31 36 11 3 23 2 2 0 5 0 7 5 13 11 3 0
1930/31 % 3,17 13,54 0,58 2,59 4,32 6,63 0 2,31 7,2 1,15 10,09 8,93 10,37 3,17 0,86 6,63 0,58 0,58 0 1,44 0 2,02 1,44 3,75 3,17 0,86 0
A 39 61 5 2 47 73 7 27 48 7 31 65 42 18 7 54 4 13 1 9 0 11 8 16 31 9 12
1937/38 % 5,72 8,94 0,73 0,29 6,89 10,7 1,03 3,96 7,04 1,03 4,55 9,53 6,16 2,64 1,03 7,92 0,59 1,91 0,15 1,32 0 1,61 1,17 2,35 4,55 1,32 1,76
Celkem A % 77 5,75 157 11,73 8 0,6 16 1,2 82 6,13 118 8,82 12 0,9 43 3,21 93 6,95 17 1,27 92 6,88 130 9,72 92 6,88 33 2,47 11 0,82 88 6,58 7 0,52 17 1,27 2 0,15 24 1,79 0 0 27 2,02 19 1,42 32 2,39 48 3,59 13 0,97 14 1,05
Tabulka č. 202: Sociální původ – zastoupení socioprofesních skupin Znojmo
1. dělníci 2. řemeslníci 3. drobní obchodníci 4. drobní zemědělci 5. nižší zřízenci a zaměstnanci 6. nižší úředníci Jiní – Dolní vrstva 7. řemeslničtí mistři 8. obchodníci 9. hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku 10. střední rolníci 11. střední zřízenci a zaměstnanci 12. učitele 13. střední úředníci 14. středoškolští pedagogové 15. vyšší úředníci 16. inženýři 17. lékaři 18. advokáti 19. drobní podnikatelé 20. zámožnější obchodníci Jiní – Střední vrstva 21. továrníci 22. vysocí úředníci 23. nižší důstojníci a poddůstojníci 24. vyšší důstojníci Jiní – Horní vrstva
A 10 46 2 5 21 13 2 2 11 4 19 12 6 7 2 10 2 1 0 3 0 1 0 6 4 0 2
1920/21 % 5,18 23,83 1,04 2,59 10,88 6,74 1,04 1,04 5,7 2,07 9,84 6,22 3,11 3,63 1,04 5,18 1,04 0,52 0 1,55 0 0,52 0 3,11 2,07 0 1,04
345
A 19 26 2 0 42 19 3 6 16 1 28 30 22 14 3 36 5 2 2 2 2 15 1 6 19 0 10
1930/31 % 5,56 7,6 0,58 0 12,28 5,56 0,88 1,75 4,68 0,29 8,19 8,77 6,43 4,09 0,88 10,53 1,46 0,58 0,58 0,58 0,58 4,39 0,29 1,75 5,56 0 2,92
A 16 39 1 1 41 48 7 7 21 6 27 51 60 11 7 60 12 7 3 4 3 19 7 12 45 7 13
1937/38 % 2,77 6,75 0,17 0,17 7,09 8,3 1,21 1,21 3,63 1,04 4,67 8,82 10,38 1,9 1,21 10,38 2,08 1,21 0,52 0,69 0,52 3,29 1,21 2,08 7,79 1,21 2,25
Celkem A % 45 4,04 111 9,97 5 0,45 6 0,54 104 9,34 80 7,19 12 1,08 15 1,35 48 4,31 11 0,99 74 6,65 93 8,36 88 7,91 32 2,88 12 1,08 106 9,52 19 1,71 10 0,9 5 0,45 9 0,81 5 0,45 35 3,14 8 0,72 24 2,16 68 6,11 7 0,63 25 2,25
Tabulka č. 203: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Brno
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 281 37 368 48 79 10 267 35 180 24 20 3 17 22 201 26
Maturanti A % 94 30 150 48 37 12 122 39 65 21 21 67 9 3 86 28
Kvartáni A % 217 32 305 45 95 14 209 31 191 28 31 5 25 4 X X
Kvintáni A % 195 35 248 45 67 12 181 33 134 24 28 5 15 3 X X
Poznámka pro tabulky č. 203 – 211: Sonda 1937/38/39 zde není využita pro studenty prim a oktáv, protože primáni z roku 1930/31 jsou zároveň oktavány z roky 1937/38, došlo by tak k porušení zásady o dublování dat; užita je však pro studenty kvart a kvint. Tabulka č. 204: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Olomouc
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 209 30 386 56 56 8 333 48 109 16 13 2 29 4 125 18
Maturanti A % 44 23 107 56 22 12 44 47 40 21 5 3 12 6 39 21
Kvartáni A % 128 22 334 57 69 12 269 46 134 23 24 4 28 5 X X
Kvintáni A % 113 27 246 58 30 7 200 48 76 18 9 2 23 5 X X
Tabulka č. 205: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Přerov
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 229 36 324 51 50 8 234 37 140 22 8 1 27 4 111 19
Maturanti A % 46 28 94 57 14 8 71 43 37 2 3 2 9 5 95 21
346
Kvartáni A % 109 28 218 56 42 11 141 36 119 31 6 2 12 3 X X
Kvintáni A % 80 29 140 50 40 14 95 33 85 31 7 3 11 4 X X
Tabulka č. 206: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Zábřeh
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 98 42 118 50 9 4 91 39 36 15 4 2 5 2 39 17
Maturanti A % 6 15 26 65 5 13 19 48 12 30 0 0 3 8 12 30
Kvartáni A % 51 30 85 50 26 15 63 37 48 28 3 2 7 4 X X
Kvintáni A % 64 37 79 46 15 9 60 35 34 20 5 3 8 5 X X
Tabulka č. 207: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Kyjov
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 164 45 153 42 33 9 120 33 66 18 7 2 7 2 66 18
Maturanti A % 35 38 39 42 13 14 23 25 29 31 2 2 4 4 26 28
Kvartáni A % 100 34 145 50 34 12 99 34 80 27 5 2 7 2 X X
Kvintáni A % 71 40 76 43 20 11 56 32 40 23 2 1 8 5 X X
Tabulka č. 208: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Boskovice
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 85 38 113 51 17 8 79 36 51 23 1 0 6 3 39 18
Maturanti A % 28 32 50 57 8 9 37 42 21 24 0 0 2 2 18 20
Kvartáni A % 60 33 91 50 19 10 73 40 37 20 3 2 9 5 X X
Kvintáni A % 60 40 65 44 15 10 43 29 37 25 5 3 5 3 X X
Tabulka č. 209: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Břeclav
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 67 44 67 44 10 7 42 28 35 23 2 1 5 3 27 18
Maturanti A % 7 41 5 29 4 24 2 12 7 41 0 0 1 6 8 47
347
Kvartáni A % 63 37 73 44 29 17 39 23 63 38 0 0 4 2 X X
Kvintáni A % 36 39 33 36 11 12 15 16 29 32 3 3 9 10 X X
Tabulka č. 210: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Jihlava
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 77 47 61 37 13 8 37 23 37 23 6 4 6 4 32 20
Maturanti A % 5 18 15 54 3 11 9 32 9 32 1 4 4 14 8 29
Kvartáni A % 56 35 71 44 19 12 35 21 55 35 9 6 4 3 X X
Kvintáni A % 51 33 66 43 26 17 35 23 57 37 8 5 3 2 X X
Tabulka č. 211: Sociální původ – primáni a maturanti, kvartáni a kvintáni Znojmo
Dolní vrstva Střední nižší vrstva Střední vyšší vrstva Střední stará vrstva Střední nová vrstva Horní vrstva Ostatní Inteligence
Primáni A % 62 46 54 40 13 10 27 20 40 30 4 3 2 1 31 23
Maturanti A % 10 36 11 39 6 21 7 25 10 36 0 0 1 4 10 36
Kvartáni A % 68 37 79 43 21 12 45 25 54 30 7 4 7 4 X X
Kvintáni A % 31 29 40 38 24 23 50 47 14 13 6 6 5 5 X X
15.1 Socioprofesní skupiny a nejčastější zápisy z hlavních katalogů příslušné do skupin772 1.
dělníci: brusič skla, cementář, cestář, cihlář, dělník (bez bližšího určení i specifikovaný), dlaždič, horník, manipulant, modelář, nádeník, podomek, pomocný pracovník, pomocný zaměstnanec, posunovač, pradlena, sazeč (písma), střihač, soustružník, tiskař, topič, typograf, úpravčí tratě, vážný, vzorkař, železolitec
2.
řemeslníci: barvíř, bednář, cukrář, hodinář, holič, hrnčíř, instalatér, kameník, kamnář, klempíř, kloboučník, knihař, kolař, kominík, kovář, koželuh, kožišník, krejčí, kuchař, malíř, mědikovec, mlynář, mydlář, natěrač, obuvník, pekař, pernikář, provazník, puškař, rukavičkář, řezbář, řezník, sedlář, sklář, sklenář, sochař, stolař, syrečkář, tesař, tkadlec, tovaryš, truhlář, tvarůžkář, uzenář, voskař, zámečník, zedník, zvěrokleštič
3.
drobní obchodníci: hokynář, podomní obchodník, prodavač, překupník, trafikant, trhovec
772
Upraveno podle Kadlec, P.: 2012, s. CXVIII – CXXII.
348
4.
drobní zemědělci: čtvrtláník, domkař, chalupník, malorolník, zahradník
5.
nižší zřízenci a zaměstnanci: domovník, listonoš, sluha, školník, vrátný, zřízenec (bez bližšího určení i specifikovaný)
6.
nižší úředníci: adjunkt, oficiál, písař, podúředník, respicient (finanční stráže), úředník (bez bližšího určení i specifikovaný)
7.
řemeslničtí mistři: blíže specifikované mistři řemesel a dílovedoucí
8.
obchodníci: drogista, knihkupec, kupec, obchodní cestující, obchodní zástupce, obchodník (bez bližšího určení i specifikovaný)
9.
hostinští a jiné personální služby v rodinném podniku: hostinský, kavárník, restauratér, vinárník
10.
střední rolníci: celoláník, půlláník, rolník, sedlák, zemědělec
11.
střední zřízenci a zaměstnanci: dozorce (bez bližšího určení i specifikovaný), hajný, lesní, kontrolor (bez bližšího určení i specifikovaný), poštmistr, průvodčí (vlaků), skladník, správce (bez bližšího určení i specifikovaný), strážmistr (bez bližšího určení i specifikovaný), strážník (bez bližšího určení i specifikovaný), strojvedoucí, vlakvedoucí
12.
učitelé: nadučitel, odborný učitel, ředitel, řídící učitel, učitel (bez bližšího určení i specifikovaný)
13.
střední úředníci: pokladník, revident (bez bližšího určení i specifikovaný), solicitátor (bez bližšího určení i specifikovaný), vrchní oficiál, vykonavatel (berní, soudní), účetní
14.
středoškolští pedagogové: profesor (gymnaziální a dalších všeobecně vzdělávacích středních škol), ředitel (gymnaziální a dalších všeobecně vzdělávacích středních škol)
349
15.
vyšší úředníci: důchodní, notář, inspektor (bez bližšího určení i specifikovaný), prokurista, (bez bližšího určení i specifikovaný), ředitel (bez bližšího určení i specifikovaný), tajemník (bez bližšího určení i specifikovaný), správce (podniku aj.)
16.
inženýři: geometr, inženýr, technický úředník
17.
lékaři: dentista, lékař (bez bližšího určení i specifikovaný), primář, zubař
18.
advokáti: advokát, obhájce, právník, státní zástupce
19.
drobní podnikatelé: hoteliér, majitel (bez bližšího určení i specifikovaný), nájemce (bez bližšího určení i specifikovaný), podnikatel (bez bližšího určení i specifikovaný), stavitel, výrobce (bez bližšího určení i specifikovaný)
20.
zámožní obchodníci: exportér, zasilatel
21.
továrníci: průmyslník, továrník
22.
vysocí úředníci: hejtman, rada (bez bližšího určení i specifikovaný), soudce
23.
nižší důstojníci a poddůstojníci: důstojník, kapitán, (pod/nad)poručík, praporčík, rotmistr
24.
vyšší důstojníci: major, (pod)plukovník
Jiní – Dolní vrstva: velmi různorodá řada nezařaditelných Jiní – Střední vrstva: velmi různorodá řada nezařaditelných; např. umělci, ošetřovatelé, lékárníci aj. Jiní – Horní vrstva: velmi různorodá řada nezařaditelných; vysokoškolští profesoři, (velko)statkáři, poslanci, senátoři, generálové aj. Ostatní: invalida, měšťan, penzista, v domácnosti, student, vdova
350
