MASARYKOVA UNIVERZITA FILOSOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV. Historie mezinárodních vztahů ZAPOMENUTÁ OSOBNOST ALEŠ HRDLIČKA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOSOFICKÁ FAKULTA HISTORICKÝ ÚSTAV Historie mezinárodních vztahů

Bc. Hana Steinhauserová

ZAPOMENUTÁ OSOBNOST ALEŠ HRDLIČKA 1869–1943 Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně, 20. 4. 2014

....................................................................

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu magisterské práce PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D. za inspiraci, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce. Dík patří také všem vyučujícím, kteří výbornými přednáškami a semináři významně obohatili můj život a změnili pohled na svět.

Obsah Úvod .......................................................................................................................................6 1. Dětství a mládí .................................................................................................................10 1.1. Dětství ........................................................................................................................10 1.2. Studia a aktivity .........................................................................................................12 1.3. Cesta k antropologii ...................................................................................................12 1.4. Smithsonův institut ....................................................................................................13 2. Vědecká dráha .................................................................................................................14 2.1. Hrdličkovy sbírky a jejich osud .................................................................................21 2.2. Shrnutí vědecké činnosti ............................................................................................22 3. Nejvýznamnější díla Dr. Aleše Hrdličky .......................................................................23 4. Vědecká ocenění ..............................................................................................................24 4.1. Člen National Academy of Sciences..........................................................................24 4.2. Huxley Memorial Medal ............................................................................................24 4.3. Čestný doktorát Univerzity Karlovy ..........................................................................25 4.4. Cena Amerického ústavu pro blaho přistěhovalců ....................................................25 4.5. Čestný doktorát Brno .................................................................................................26 5. Hrdlička aktivista, vlastenec a mecenáš........................................................................26 5.1. Kontakty s bývalou vlastí...........................................................................................27 5.2. Americký ústav v Praze .............................................................................................29 5.3. Fond Dr. Aleše Hrdličky a jeho manželky Marie ......................................................31 5.3.1. Stanovy fondu .....................................................................................................32 5.3.2. Vyplácení podpor z fondu ...................................................................................33 5.4. Antropologické muzeum v Praze ...............................................................................35 5.5. Hrdličkova nadace Humpolci ....................................................................................39 5.6. Pamětní medaile Dr. Aleše Hrdličky .........................................................................40 6. Hrdličkovo slovanství .....................................................................................................41

6.1. Přednášky v Československu v roce 1922 .................................................................41 6.1.1. Hrdličkovy přednášky .........................................................................................42 6.2. Hrdličkovy přednášky v Praze ...................................................................................50 6.3. Hrdličkova přednáška v Brně.....................................................................................51 6.4. Přednáška v Bratislavě ...............................................................................................53 7. Hrdlička jako zastánce Slovanů na mezinárodní úrovni ............................................53 7.1. Mediální působení ve Spojených státech ...................................................................54 7.2. Názor na česko-německé vztahy................................................................................57 7.3. Kritické období před druhou světovou válkou...........................................................60 Závěr ....................................................................................................................................67 Prameny a literatura...........................................................................................................69

Úvod

V historii lidstva existuje mnoho příkladů osobností, které se zasloužily o posun v dějinách nebo o pokrok. Některým z nich byly jejich zásluhy uznány za života, jiným posmrtně, ale mnoho významných lidí upadlo neprávem v zapomnění. Mezi takové zapomenuté velikány patří i český rodák Aleš Hrdlička. Tato magisterská práce by měla přiblížit alespoň omezenému okruhu čtenářů významného vědce, antropologa, z období první poloviny dvacátého století a popsat velkého zastánce Slovanů ve Spojených státech, donátora, antinacistu a světoobčana českého původu. Češi patřili a stále patří mezi národy nepočetné, a proto má smysl připomenutí velikosti každého jednotlivce, na kterého se v průběhu času zapomnělo. Osud antropologa Aleše Hrdličky je nadmíru zajímavý po vědecké stránce, neboť doslova založil obor antropologie ve Spojených státech a zanedlouho potom i v nově vzniklém Československu.

Hrdlička

analyzoval

společenské

jevy

v československém

i mezinárodním rozměru v období mezi světovými válkami. Jako humanista hledal příčiny stavu, v jakém se Evropa nacházela, i způsob nápravy světa, který se nezadržitelně řítil do druhé světové války. Jako demokrat, který nasál demokracii ve Spojených státech, se snažil napomoci vývoji mladé demokracie v Československu. Usilovně pomáhal rozvoji věd a ve vzdělanosti lidstva viděl řešení nejpalčivějších světových problémů první poloviny dvacátého století. Pevně věřil v oprávněnost existence nově vzniklého československého státu, což obhajoval vědecky při každé příležitosti v zahraničí i v rodné vlasti. To je ústřední těžiště a hlavní zaměření této práce. Pozornost je věnována vědecké dráze světově proslulého antropologa, ale pouze v omezeném měřítku. Obšírnější záběr antropologické činnosti, popis obsahu stovek vědeckých publikací, vědeckých výprav a dalších mnoha aktivit, by několikanásobně překročil doporučený rozsah magisterské práce. Stručně je vykresleno období dětství, studentských let a rodina. Cílem je otevřít znovu kapitolu jeho života a to hlavně v rovině, jak ho svět nezná. Jako vlastence, donátora a věrného Čecha. Zmíněné Hrdličkovy zásluhy jsou doloženy archivními prameny a fakty z literatury. Existující publikace vznikly v období po druhé světové válce. Jsou skromné 6

a rozporuplné a zejména po roce 1968 silně podbarvené komunistickou ideologií. V porovnání s prameny je vědec popisován povrchně a knihy většinou obsahují pouze výčet vědeckých výprav, jejich výsledky a z nich vzešlé publikace. Zdrojem informací pro popis Hrdličkovy vědecké dráhy je kniha Viktora Palivce Aleš Hrdlička z roku 1947. Obsahuje základní fakta a výsledky Hrdličkových výzkumných projektů i mnoha vědeckých výprav. Byla napsána krátce po Hrdličkově smrti a autor si vědce živě pamatuje. Tento titul lze hodnotit jako nejobjektivnější a obsahově nejčistší. Palivcova kniha představuje biografickou osnovu ověřující správnost údajů uvedených v literatuře. Další zdroj, ze kterého bylo čerpáno, je fakty nabité dílo autora Vojtěcha Fettera vydané v roce 1954 s názvem Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel ve vědě o člověku. Kniha taktéž popisuje Hrdličkovy vědecké cíle a antropologickou činnost, množství výprav, i dosažené badatelské výsledky. Oba zmínění autoři byli antropologové a karierní údaje lze tudíž považovat za důvěryhodné. Pováleční autoři se obsáhle prosovětsky věnují Hrdličkovu pobytu v Sovětském svazu, popisu setkání s vesničany, krásnému životu lidí na Sibiři, nezištné pomoci místních obyvatel a podobně. V publikacích z komunistické éry bylo často zdůrazňováno, že Hrdlička s hrdostí prohlašoval, že byl původně dělník. Nemuselo to být v rozporu se skutečností, ale v mnoha případech se jednalo o manipulaci s relevancí faktů. Hrdlička byl často popisován jako sovětofil. Z těchto pasáží nebylo v práci čerpáno vůbec. V neposlední řadě je pro zpracování tématu důležité dobové periodikum Anthropologia z let 1923 a 1929, ze kterého je také čerpáno a citováno. Určitá čísla byla věnována zakladateli a donátorovi časopisu a byla poměrně obsáhlá. Anthropologia je odborný antropologický časopis, ve kterém lze najít podrobnosti o Hrdličkově vědecké činnosti. Další informace o Hrdličkově kariéře se nacházejí v jubilejním sborníku, v části s názvem Osobnost a dílo Dr. Aleše Hrdličky z roku 1969. Život, rodina a studia jsou popsány v publikacích s názvy Chlapec s arnykou od autorů Františka Brzoně a Jiřího Rychetského z roku 1983, kde autoři mimo jiné rovněž vyzdvihují Hrdličkovu lásku k Sovětskému svazu, jeho přínos sovětské vědě a podobně. Existuje ještě několik dalších menších publikací, které jsou uvedeny v seznamu literatury, ale obsáhlejší vědecká literatura k osobnosti Aleše Hrdličky neexistuje. Jeho donátorskou činnost ani jeho politické názory autoři nezdůrazňují, jeho slovanství je dezinterpretováno ve smyslu oficiální ideologie československo-sovětského přátelství. V knihách autoři 7

nepopisují Hrdličku vůbec jako donátora, ani jako demokrata. Jeho obhajoba Slovanů v zahraničí je zkreslena a proměněna v náklonnost Čechů a Slováků k Sovětům. Naprosto sporadicky se objevují zmínky o pobytu ve Spojených státech, které zformovaly jeho osobnost a kde Hrdlička strávil většinu života. Pro hlavní část magisterské práce jsou důležité zejména archivní prameny. V Národním archivu se nachází krabice výstřižků o Hrdličkovi z dobového tisku natolik zajímavá, že se stala rozhodující pro výběr tématu. Obsahuje články hlavně z českého, německého, amerického, ale i britského, polského a slovenského tisku z období let 1920 až do Hrdličkovy smrti v roce 1943. Kultivovaná dobová periodika informovala o vědci hojně a informacemi z nich jsou doplněna fakta z dalších archivů. Nejbohatší prameny se nacházejí v Archivu Univerzity Karlovy, který nabízí množství dokumentů s detaily o Hrdličkově donátorství, způsob fungování a správu jím založených nadací, systému rozdělování finančních prostředků, udělení čestného doktorátu Univerzity Karlovy, založení muzea a další informace. V Archivu Ministerstva zahraničních věcí ČR se nacházejí doklady o působení v zahraničí v souvislosti s obhajobou Slovanů, kopie dopisu prezidentu Masarykovi a další archiválie. Ve fondech Národního archivu byly nalezeny doplňující informace k Americkému ústavu v Praze a několik zajímavostí se nachází ve fondu Ministerstva vnitra ČR. Ke kompletaci magisterské práce přispěly i prameny z Archivu Masarykovy univerzity. Za důležité je nutno považovat některé Hrdličkovy vlastní publikace. Nejpřínosnější pro pochopení Hrdličkova myšlení a životní filozofie je kniha s titulem O původu člověka i budoucnosti lidstva z roku 1924, ze které je hojně čerpáno a citováno. Zachycuje přesný obsah jeho univerzitních přednášek z roku 1922 v Československu. Z množství Hrdličkových odborných antropologických pojednání nebylo čerpáno vůbec, neboť se podrobně věnují výzkumným cílům a problémům v oboru, což by mohlo odvádět čtenáře od tématu. V magisterské diplomové práci jsou uvedené faktické údaje ověřeny vždy z více zdrojů. V mnoha případech se jedná o komparaci jednotlivých drobných skutečností z literatury s články z dobového tisku. Vždy byla dána přednost archivním pramenům a odborným dobovým publikacím před literaturou. Jelikož se jedná o kompilaci z mnoha pramenů, prioritou byla interpretace, která není zkreslená, a proto nebyla věnována pozornost některým pasážím výše uváděné literatury. Zdrojem i oporou pro 8

dané téma jsou původní zprávy a dokumenty, kterých bylo v archivech nalezeno překvapivé množství. Práce se nezaměřuje pouze na životní dráhu Aleše Hrdličky. Je zde popsána snaha o dobré mezinárodní vztahy mezi Spojenými státy a Československem. Na pozadí se zobrazuje nálada v Československu v době mezi dvěma světovými válkami, přesvědčení o rovnocennosti Slovanů s ostatními národy a o životaschopnosti samostatného slovanského státu. Patrné jsou i obavy z další války. Citelná je snaha implementovat fungující americké modely ve vědeckých a vzdělávacích institucích. Hrdlička prosazoval aplikaci moderních vědeckých postupů, americké způsoby financování projektů a identická pravidla založených nadačních fondů jako ve Spojených státech. Usiloval o stejnou organizaci nových československých vědeckých pracovišť, či antropologického muzea, jako je ve Washingtonu. V českých dějinách je doba mezi první a druhou světovou válkou pozoruhodné období v novodobé historii, ať už se jedná o národní pospolitost, navazování nových mezinárodních vztahů, zakládání vědeckých pracovišť, nebo kladení důrazu na vzdělávání v češtině. Tato práce by měla přispět do debat, do jaké míry si společnost váží jednotlivců, kteří se podíleli na rozvoji vědy a na šíření dobrého jména Československa v mezinárodním měřítku. Faktem zůstává, že o Hrdličkovi toho nebylo v českém prostředí napsáno mnoho. Magisterská práce může čtenáři poskytnout nový obraz vlastenectví vzdělaného Čechoameričana. Historické bádání na toto téma je skládáním jednotlivostí do pestrého portrétu krátkého období od vzniku samostatného Československa do druhé světové války s mezinárodním propojením na Spojené státy. Je zde vykreslena jedna zapomenutá osobnost – Aleš Hrdlička, rodák z Humpolce.

9

1. Dětství a mládí Dr. Aleš Hrdlička byl vědcem, který se prosadil ve světové antropologii na konci devatenáctého století, zejména však v období první poloviny dvacátého století. Dříve než se stal světovým, musel projít mnohými životními zkouškami. Hrdlička v rozhovorech mnohokrát zmiňoval, že morální zásady získal v raném dětství. Toto období formovalo malého chlapce Aleše v charakterního člověka. Byla to rodina a škola v rodném Humpolci, které mu vštípily životní principy, aby mu v dospělosti pomohly dosáhnout nejvyšších met.

1.1. Dětství Aleš Hrdlička se narodil 30. března 1869 v Humpolci v čísle popisném 393. Následující den, 31. března byl pokřtěn kaplanem Ludolfem Pejčochem jménem Alois Ferdinand Hrdlička. Na jméno Aleš si své jméno úředně změnil až v Americe, ale od dětství mu říkali Alošek, či Aloš, později Aleš. 1 Jeho otec Maxmilián byl katolík, truhlářský mistr, matka Karolína byla také katolička. Rod Hrdličkův patřil v Humpolci k nejstarším a nejpočetnějším. Počátkem devatenáctého století žilo v Humpolci šest rodin tohoto jména. Alešův děd Jan Hrdlička byl soukenický mistr a stejně jako jeho otec byl z hlediska sociálního a společenského postavení plnoprávným svobodným měšťanem města Humpolce.2 Hospodářská situace rodiny byla zpočátku dobrá. Otec Maxmilián Hrdlička patřil k nejlepším truhlářům a jeho nábytek měl uměleckou hodnotu. O dobrém postavení svědčí rozhodnutí městské rady z roku 1872 o udělení měšťanského práva.3 Do života rodiny zasáhla hospodářská krize z let 1872–73. V roce 1874 opustil Maxmilián truhlářskou dílnu již se dvěma dětmi, Alešem a Anastázií. Rodina se stěhuje do domu děda, Jana Hrdličky na Zichpil, číslo popisné 349. Zde se narodili další Alešovi sourozenci Jindřich, Maxmilián a Josef, zatímco šestý Jan a sedmý Karel se již narodili v Americe. Finanční situace rodiny se stále zhoršovala a po smrti děda Jana 1

Brzoň, F., Rychetský, J.: Chlapec s arnykou. Plzeň 1983, s. 8. Daněk, K.: Aleš Hrdlička, syn Vysočiny. Praha 1976, s. 6. 3 Rychetský, J.: Aleš Hrdlička, žák humpoleckých škol. In: Bečvář, J. (ed.): Hrdličkův jubilejní sborník. Humpolec 1969, s. 25. 2

10

v roce 1880 byl dům prodán a Maxmilián Hrdlička žádá 8. srpna 1881 o vydání cestovního pasu. Dne 12. srpna byl sepsán protokol na Městském úřadě v Humpolci o důvodech vystěhování se do Ameriky. Nejprve odjel otec s nejstarším synem a později matka se čtyřmi dětmi. Matka Karolína Hrdličková požádala protokolárně o vystavení průvodního listu k vystěhování 21. dubna 1882.4 Pro

zámořskou

cestu

naverbovali

rodinu

koncesovaní

agenti

firmy

5

Postdampfschiffs und Segelschiffs Expedition, Ernst Meyer Co, Bremen. Zatímco se v šedesátých letech devatenáctého století ještě pokoušely rakousko-uherské úřady bránit vystěhovalectví, v době odjezdu Hrdličkovy rodiny již nejsou žádné vážné překážky a počet vystěhovalců roste rok od roku. Ústavním zákonem z roku 1867 byla dána úplná svoboda stěhování.6 Základní charakterové vlastnosti získal Hrdlička v rodině již v dětství. Jeho matka Karolína se objevuje ve Zlaté knize humpolecké školy mezi premianty. 7 Prvorozeného syna Aleše učila číst od čtyř let a do školy nastoupil hned od druhé třídy. Až do odchodu z Humpolce byl vždy nejlepším žákem a byl každoročně uváděn ve Zlaté knize premiantů.8 V Obecné a měšťanské škole v Humpolci dostal solidní základ pro další studium a vědeckou dráhu. Hrdlička velmi oceňoval podíl humpoleckých škol na svých pozdějších úspěších, které ho připravily na těžké situace v osobním i profesním životě. Byly mu vštípeny principy, které ho přivedly k pozdější kariéře v jedné z největších amerických vědeckých institucí. Aleš Hrdlička byl dvakrát ženatý. První sňatek uzavřel v roce 1896. Jeho žena Marie, rozená Strickler-Diedudonne původem z Paříže, žila v New Yorku. Byla to inteligentní bytost, vždy stála po jeho boku a se zájmem sledovala manželovy vědecké úspěchy. Velmi bolestně ho zasáhla její smrt v roce 1918. V roce 1920 se oženil podruhé. Jeho druhá žena Vilemína Mansfeldová, zvaná Mína, byla Češka, se kterou měl vědec rovněž harmonický vztah. Obě manželství byla bezdětná.9 Všichni Alešovi sourozenci se dobře uplatnili v profesním životě. Anastázie se stala ředitelkou konzervatoře v New Yorku, Josef byl primářem nemocnice v Kansas 4

Brzoň, F., Rychetský, J.: Chlapec s arnykou..., s. 17. Rychetský, J.: Aleš Hrdlička, žák humpoleckých škol..., s. 28. 6 Tamtéž, s. 29. 7 Tamtéž, s. 31. 8 Tamtéž, s. 32. 9 Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947, s. 21. 5

11

City, Jindřich mistrem v továrně na cigarety, Maxmilián lékárníkem. Nejmladší bratři Jan a Karel promovali v USA jako lékaři.10

1.2. Studia a aktivity Hrdličkova rodina se přestěhovala do Ameriky, když bylo Alešovi třináct let. Otec pracoval v tabákové továrně, ale jeho výdělek nestačil pro početnou rodinu. Oba rodiče i starší děti musely pracovat. Aleš docházel po práci do večerních kurzů a připravoval se k vyššímu vzdělání. Po složení externí maturity onemocněl tyfem, ke kterému se přidal zápal plic a zánět pohrudnice.11 Tři měsíce byl ošetřován lékařem, který vzbudil jeho zájem o studium medicíny. V roce 1889 se dal zapsat na Eclectic Medical College v New Yorku. V roce 1892 jako první mezi kolegy graduoval a zahájil v New Yorku lékařskou praxi.12 Přitom dále studoval francouzštinu a také Homeopathic College v New Yorku. Hrdlička nejen léčil choroby, ale i pátral po jejich příčinách. Často konal patologicko-anatomické pitvy. Lékařská praxe se Hrdličkovi rozrostla tak, že začala brzdit jeho další studia. Přinášela mu hmotné výhody, ale Hrdlička nikdy netoužil po bohatství. Povolání praktického lékaře brzy vyměnil za místo ve vědeckém ústavu.

1.3. Cesta k antropologii Věda o člověku antropologie, vznikla v první polovině devatenáctého století ve Francii. Jejím úkolem je studovat člověka jako organismus, který je součástí živočišné říše, od které se člověk v průběhu svého specifického vývoje odloučil. Aleš Hrdlička nastoupil do psychiatrického ústavu v Middletownu, kde se mohl začít věnovat vědecké práci. 13 Do psychiatrie byly zaváděny antropologické metody, protože se věřilo, že existuje vztah mezi tělesnými a duševními vlastnostmi člověka. Takto přišel Hrdlička poprvé do styku s vědou o člověku.

10

Trčková, B.: Aleš Hrdlička. Malá regionální bibliografie. Edice Krajské knihovny Č. Budějovice. České Budějovice 1969, nestránkováno. 11 Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel ve vědě o člověku. Praha 1954, s. 5. 12 Tamtéž, s. 7. 13 Národní archiv, fond Ministerstva zahraničních věcí, výstřižkový archiv. Čech objevitelem amerického pravěku. Telegraf 14. 11. 1943, karton 3338.

12

Dále se vzdělával na homeopatické koleji, kterou ukončil v roce 1894 a složil State Board Examination.14 Hrdličkovy píle si všiml Dr. Carlos McDonald, který v té době zakládal Patologický ústav v New Yorku a nabídnul Hrdličkovi pozici vědeckého pracovníka. Hrdlička nabídku přijal a vymínil si možnost dalšího studia v Evropě. V roce 1896 odjel studovat antropologii do Francie, kde byli v té době nejslavnější badatelé v daném oboru. Jeho učitelem antropologických metod byl slavný francouzský vědec Léonce-Pierre Manouvrier. Navíc studoval také fyziologii a soudní lékařství.15 Od francouzských učitelů získal Hrdlička pevné vědecké základy k řešení antropologických problémů. Po návratu z Evropy přijal místo ve Státním patologickém ústavu, kde zřídil laboratoř a vypracoval výzkumný plán. Hlavním cílem bylo stanovit „normální měřítko pro americký lid, anebo alespoň takové měřítko, pokud ho bylo možno dosíci, pro domácí obyvatelstvo a stát new yorkský“. 16 Během dvou let zaznamenal vyšetření jedenácti tisíc duševně chorých, epileptiků, idiotů a zločinců a soustředil se na získávání norem. Hrdlička na tomto základě již píše vědecké publikace. Patologický ústav se však dostal do finančních potíží, neboť došlo ke značnému snížení státní podpory. Ústav zastavil výzkum a propustil příslušné zaměstnance. Koncem roku 1909 byla vědecká činnost zastavena.17 Výzkum tělesné stavby nemocných přivedl Hrdličku k poznání variability tělesných znaků. Tímto se zabývá fyzická antropologie, která Hrdličku zajímala nejvíc. V letech 1898–1902 se vypravil mezi indiánské kmeny a do roku 1903 prostudoval všechny kmeny od Utahu a Colorada až do mexických států Colina a Morelos. Na těchto výpravách se naučil španělsky.

1.4. Smithsonův institut Již v době před zastavením vědecké činnosti Státního patologického ústavu od roku 1903 byl Aleš Hrdlička požádán profesorem W. H. Holmesem o řízení oddělení

14

Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2. Antropologický ústav Karlovy univerzity v Praze. Praha 1929, s. 7. 15 Prokopec, M.: Osobnost a dílo..., s. 7. 16 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 10. 17 Tamtéž, s. 21.

13

pro fyzickou antropologii. Profesor Holmes byl přednostou Buerau of Ethnology 18 a prosadil důležitost zřízení Oddělení pro fyzickou antropologii Smithsonova institutu, které bylo nově založeno při Národním muzeu Spojených států ve Washingtonu. Angličan James Smithson, který v Americe nikdy nebyl, odkázal v poslední vůli milion dolarů na zřízení institutu na podporu a rozvoj vzdělanosti. V čele ústavu bylo představenstvo, v němž osobně předsedal každý viceprezident Spojených států, prezident Nejvyššího soudu, tři senátoři, tři kongresmani a dalších šest významných osob. Hrdličkovi byla nabídnuta pozice vědecké hlavy a ředitele institutu. 19 Náplň jeho práce spočívala jednak v administrativní činnosti spojené s pozicí kurátora, dále pak ve vybudování antropologického oddělení. Každoročně podnikal výzkumné cesty a field works

20

a v neposlední řadě se účastnil amerických

a mezinárodních vědeckých sjezdů. Školil nové antropologické pracovníky ve speciálních kurzech. K náplni jeho práce patřily také přednášky ve vědeckých sdruženích a akademiích, přednášky pro veřejnost a konečně pořádání antropologických výstav. V tomto rozsahu pracoval Hrdlička čtyřicet let, od 1. května 1903 až do konce života.21 Vybudoval oddělení s mnohatisícovými sbírkami antropologických exponátů. Vytvořil zcela nový vědní obor – moderní americkou antropologii a sám se propracoval na její světovou špičku.22

2. Vědecká dráha Hrdličkovy vědecké úspěchy v antropologii se vztahují zejména ke třem hlavním zájmům: 1. Podrobný výzkum rozsahu normálu tělesných znaků, koster a zubů různých lidských plemen u obou pohlaví v různém věku. 2. Sbírání a publikování dat tělesných znaků tří velkých skupin obyvatel Ameriky. Účelem bylo stanovit základní standardy pro srovnání bělošské, indiánskoeskymácké a černošské populace.

18

Úřad pro národozpyt (přel. aut.). Nejslavnější Čech za mořem. Venkov z 29. 3. 1939. 20 Vykopávky (přel. aut.). 21 NA, MZV-VA I. Čech objevitelem amerického pravěku. Telegraf 14. 11. 1943, karton 3338. 22 Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel..., s. 15. 19

14

3. Sebrání přesných údajů o všech nálezech, které byly připisovány pračlověku, jejich vyšetření a kritické zhodnocení.23 Hrdličkovo vědecké bádání bylo podmíněno množstvím cest a výprav. Na počátku roku 1905 se zabýval kmenem Apačů a kmenem Pima v Jižní Arizoně a v Novém Mexiku. Řada indiánů byla měřena a od některých byly provedeny odlitky obličeje. Kromě fyzických a fyziologických studií těchto etnik měl možnost sesbírat bohatou sbírku archeologických a národopisných předmětů.24 V únoru 1906 Hrdlička odcestoval do Ospery na Floridě, kde zkoumal místa fosilních nálezů. Pro přesnější určení stáří fosilií zjišťoval podmínky fosilizace. Pro srovnání získal mladší kosterní zbytky indiánů. V souvislosti se svými výzkumy a také za účelem zajištění předmětů pro sbírky Národního muzea Spojených států byl vyslán do Jamestownu. Zde také vyšetřil a provedl sádrové odlitky Eskymáků, indiánů z Panamy a z kmene Oglala Sioux.25 Od července do září 1908 navštívil spolu s bakteriology kmeny Menominee, Sioux, Quintault, Hupa a Mohave. Důvodem byla šířící se nákaza tuberkulózy. Výsledkem Hrdličkova zkoumání bylo zjištění, že úmrtnost indiánů na tuberkulózu je daleko vyšší než u bělochů a černochů. Nejvíce jsou postiženy kmeny, které byly trvale v kontaktu s bělošskou civilizací.

26

Hrdlička výsledky výzkumu prezentoval na

Mezinárodním kongresu proti tuberkulóze ve Washingtonu. 27 Při této příležitosti uspořádal výstavu, která ukázala na diagramech, mapách, fotografiích a figurínách změny způsobu života původních obyvatel přibližně od roku 1850 a souvislosti s nemocností tuberkulózou. Tato výstava byla odměněna zlatou medailí a byla ještě několikrát opakována na různých místech USA. Výsledky výzkumů tuberkulózy byly zpřístupněny odborníkům ve zvláštní publikaci pod titulem Contribution to the Knowledge of Tuberculosis in the Indian.28

23

Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947, s. 18. Vlček, E.: Hrdlička’s Theory Concerning the Asiatic Origin of Indians and Contemporary Mongole. In: Novotný, V. (ed): Antropological Congress Dedicated to Aleš Hrdlička. Praha 1970, s. 20. 25 Tamtéž, s. 21. 26 Úspěch práce českého učence v Americe. České slovo z 30. 10. 1908. 27 Konal se od 21. září do 12. října 1908 (pozn. aut.). 28 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 16. 24

15

V březnu 1910 byl Aleš Hrdlička vyslán Smithsonovou institucí do Jižní Ameriky a Panamy za účelem zjištění, kdy byly tyto oblasti osídleny člověkem. 29 Argentinští badatelé publikovali výsledky bádání o osídlení Jižní Ameriky, které však Hrdlička vyvrátil a dokázal, že jejich nálezy časově neodpovídají. O svých výzkumech podal podrobnou zprávu pod titulem Pračlověk v Jižní Americe. 30 Po ukončení výzkumů v Argentině sbíral kostrový materiál v Peru, Panamě a Mexiku. V Mexiku také zhotovoval obličejové odlitky čistokrevných Aztéků. Během zimy 1908–1909 povolilo Hrdličkovi Metropolitan Museum of Art v New Yorku připojit se ke skupině, která zajišťovala vykopávky v Egyptě. Kostry několika set odkrytých hrobů starých Egypťanů pečlivě označil a připravil na přepravu do New Yorku. Část pobytu strávil v oáze Kharga, kde provedl antropologická pozorování populace sto padesáti žijících mužů. Zjistil, že následkem izolace jsou blízcí svým staroegyptským předchůdcům.31 V létě roku 1910 navštívil Hrdlička zříceniny chrámů a města Pachacamac.32 Bylo to náboženské středisko, podobně jako egyptské Théby, kde se scházeli poutníci z různých částí Peru. Zde nashromáždil tři tisíce čtyři sta lebek a jiného kostrového materiálu. Význam získaného materiálu spočívá v tom, že lebky nebyly na rozdíl od starších nálezů uměle deformovány a byly vhodnější k antropologickému bádání. Počátkem roku 1912 vykonal druhou cestu do Peru. Zkoumal sto starých pohřebišť a dokázal, že dvě nejvyspělejší kultury na daném území, Chimu a Nasca jsou podle fyzických znaků identické. Doložil způsob osidlování Peru.33 V roce 1915 se měla v San Diegu konat Světová výstava a Dr. Hrdlička dostal za úkol zajistit prezentaci výzkumů, které se týkaly původu amerických indiánů. To byl zároveň největší problém americké antropologie. Hrdlička byl přesvědčen, že tajemství původu amerických indiánů nalezne na územích Mongolska, Tibetu a Sibiře. Za tímto účelem tam v létě 1912 odcestoval. Porovnával znaky Burjatů, kmeny žijící na řekách Jenisej a Abakan, Mongoly, Tibeťany a Číňany. Významné a časté fyzicky shodné rysy těchto kmenů a amerických indiánů nemohly být podle Hrdličky náhodné. Možnost, že 29

NA, MZV-VA I. Nature Forged Present Man in Rigors of Ice Age. Cleveland Press 20. 1. 1930, karton 3338. 30 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 17. 31 Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel..., s. 20. 32 Asi 10 km jižně od Limy v Peru (pozn.aut.). 33 Hrdlička, A.: Úkoly a potřeby anthropologie. Anthropologie I., č. 1. Antropologický ústav Karlovy univerzity v Praze. Praha 1923, s. 3.

16

by byla Asie osídlena z Ameriky byla vyloučena tvrzením, že stěhování se děje podle pravidla nejmenšího odporu, nebo největší výhody. Tyto podmínky byly dány více pro směr z Asie do Ameriky než opačně. 34 V souvislosti s přípravami na výstavu v San Diegu zorganizoval Dr. Hrdlička během roku 1914 další dvě výpravy. Tentokrát pod vedením Dr. Poniatowského, přednosty etnologické laboratoře ve Varšavě. Předmětem byla návštěva zbytků domorodých kmenů ve východní Sibiři. Výprava nalezla dva kmeny, které měly stejné fyzické znaky jako američtí indiáni. Druhou výpravu měl na starosti Dr. Suk, antropolog z pražské Univerzity Karlovy. Účelem bylo studium černošského dítěte v poměrech jeho domova a vytvoření srovnávacích kritérií pro studium černošského dítěte v Americe. Dalším úkolem bylo získat antropometrická data Křováků. Obě expedice byly přerušeny první světovou válkou.35 Antropologická expozice na Panamsko – kalifornské výstavě v roce 1915 v San Diegu byla Alešem Hrdličkou připravována po dobu tří let. Obsáhlá výstava se nacházela v pěti sálech, které byly věnovány sekci Věda o člověku. V první místnosti byla návštěvníkům představena fylogenie.36 Druhá místnost byla zaplněna výstavou na téma ontogenie. 37 V dalších prostorách se předváděl vývoj lidského mozku, lebky a různých částí těla, jevy stárnutí atd. Pozornost byla věnována úmrtnosti v různých zemích, hlavním příčinám smrti a rozšíření nejobecnějších nemocí po zeměkouli. Návštěvnosti se těšila expozice řady lebek se stopami předkolumbijských operací (trepanací). Hrdlička v San Diegu osobně na instalaci výstavy dohlížel. Mezitím se konal ve Washingtonu s velkým úspěchem Devatenáctý mezinárodní kongres amerikanistů, kde zastával funkci generálního sekretáře kongresu.38 V květnu roku 1915 byl Hrdlička vyslán vládou do rezervací White Karth a Leech Lake. Kongres totiž přijal zákon o vlastnictví půdy a nevymezil dostatečnou definici „míšence“. Běloši přemlouvali indiány, aby jim prodali půdu, k čemuž nebyli čistokrevní indiáni podle zákona oprávněni. Docházelo k podvodům při převodech majetku a Hrdličkova antropologická rozpoznání čistokrevných indiánů odstranila mnoho nespravedlností. Vlivem jeho zásahu byly neoprávněné prodeje v mnoha

34

Hrdlička, A.: Úkoly a potřeby anthropologie. Anthropologie I., č. 1. Antropologický ústav Karlovy univerzity v Praze. Praha 1923, s. 25. 35 Tamtéž, s. 37. 36 Věda, která se věnuje vývoji člověka jako druhu (pozn. aut.). 37 Věda o původu a vývoji člověka, který spěje k dospělému jedinci (pozn. aut.). 38 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 24.

17

případech zrušeny a půda byla indiánům vrácena. 39 Takto začal nový obor forensní antropologie. 40 Hrdlička měl několik způsobů ověřování plemenné čistokrevnosti. Například zjistil, že čistokrevní indiáni nemají nikdy mateřská znaménka. Dále zjistil, že podráždění kůže hrudníku u nich nevyvolává nikdy žádnou reakci, kdežto u míšenců dochází k překrvení podrážděného místa a objevil i specifika chrupu a tvaru lebky.41 V roce 1916 byl na Floridě zjištěn nález lidských fosilií, které naznačovaly výjimečně vysoké stáří. Zároveň byly ve stejné lokalitě nalezeny kosti vyhynulých zvířat, jako mastodonta a tapíra. Dr. Hrdlička byl povolán stáří lidských kostí vyhodnotit. Domněnka, že lidské zbytky byly stejného stáří jako zvířecí, nebyla antropologickým studiem případu potvrzena. Dokázal, že k předčasnému zkamenění kostí značně přispělo vápenné prostředí, ve kterém byly fosilie uloženy. 42 Dr. Aleš Hrdlička na popud Americké asociace pro pokrok vědy zkoumal v srpnu 1917 mizící indiánské kmeny. Zjistil, že přestože celkový počet indiánů stoupá, čistokrevní indiáni mizí. Kmen Shawnee měl pouze tři čistokrevné zástupce a to značně pokročilého věku. Kmen Kickapoo měl pouze jednu čistokrevnou ženu středního věku. Bylo zjištěno, že oba poměrně významné kmeny můžou být považovány za ztracené pro vědu, pokud se týká čistokrevnosti. Stejné výsledky bádání byly dosaženy na Floridě v listopadu 1918 u Semionolů, kde byli nalezeni pouze čtyři čistokrevní zástupci tohoto indiánského kmene.43 V roce 1919 podniknul Dr. Hrdlička cestu do Japonska, severní Číny, jižního Mongolska a navštívil Koreu. Byl pozván lékařskou fakultou Peking Union Medical College in China k pořádání řady přednášek. Bylo projednáno, že se v Číně začne organizovat antropologický výzkum, a také se jednalo o zřízení Čínského muzea pro přírodní vědy. Tato Hrdličkova cesta obohatila sbírky Národního muzea Spojených států o dva tisíce předmětů.44 V srpnu 1922 odjel Hrdlička do Rio de Janeira, kde předsedal XX. mezinárodnímu kongresu amerikanistů. Mimoto vedla cesta do Brazílie, též k obohacení sbírek Národního muzea Spojených států. Ještě téhož roku odjel na důležitá 39

Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 26. Soudní antropologie (pozn.aut.). 41 Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel..., s. 19. 42 Tamtéž, s. 13. 43 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 32. 44 Tamtéž, s. 34. 40

18

naleziště pračlověka v západní a střední Evropě, doprovázen skupinou amerických vysokoškolských studentů. Navštívili Anglii, Holandsko, Belgii, Francii, Německo, Československo, Rakousko a Jugoslávii. Během této cesty objevil v nalezištích předměty, kterými opět obohatil sbírky Národního muzea Spojených států. V říjnu 1922 byl Hrdlička pozván na univerzity do Prahy, Brna a Bratislavy, kde přednesl sérii přednášek o úkolech a potřebách antropologie a o původu a vývoji člověka a budoucnosti lidstva.45 Roku 1924 bylo vydáno dílo Staroameričani. Zveřejnil studie celkem tisíce devíti set osob z let 1910–1924. Jednalo se o muže a ženy, jejichž předkové, tedy oba rodiče a všichni čtyři prarodiče, byli narozeni v Americe. Tito vyšetření jsou v knize pokládáni za reprezentanty národa. Bylo zaznamenáno dvanáct skupin nových přistěhovalců do Spojených států. Jsou rozlišeni podle výsledků měření, pigmentace, morfologie46 a fyziologie. 47 Byly vyvozeny závěry o budoucnosti člověka amerického typu. 48 Výsledky vědeckého bádání přednesl Hrdlička odborné veřejnosti na Sjezdu eugeniků v New Yorku 27. září 1924. Jeho projev na téma „Staroameričani“ přítomné překvapil novými poznatky. Uvedl například, že mezi skupinami žijících bělochů jsou lidé žijící po čtyři generace ve Spojených státech nejvyššího vzrůstu a další fakta, která odlišovala lidi usídlené v Americe od ostatních.49 V březnu 1925 se Dr. Hrdlička vydal na velkou sedmiměsíční výpravu. Výzkum se zaměřil na otázky původu člověka a na příbuznost Mongolů a indiánů. Cílem byla Indie, Ceylon, Jáva, Austrálie, Jižní Amerika a Evropa. Americký tisk věnoval výpravě značnou pozornost a očekávaly se senzační objevy. O výpravě učence po stopách pračlověka informovaly i české noviny. 50 V Dardžilingu vyšetřil mongolské kmeny, které obývají sever Indie. Podle Hrdličkových slov: „Často byly nalezeny pravé typy amerických indiánů tak věrné, že kdyby byly přeloženy do Ameriky, nikdo by je nemohl pokládat za něco jiného než indiány. Tito lidé se podobali indiánům v jednání, šatu i v intonaci řeči.“ 51 Podle svých dlouholetých pečlivých výzkumů, srovnávání

45

Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 36. Disciplína, která se zabývá vnější stavbou organismů (pozn. aut.). 47 Disciplína, která se zabývá funkcí organismů (pozn. aut.). 48 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s 36. 49 NA, MZV-VA I, Na Sjezdu eugeniků. Odpolední Národní politika. 29. 9. 1924, karton 3338. 50 NA, MZV-VA I, Výprava českého učence po stopách pračlověka. Večerní České slovo. 13. 5. 1925, karton 3338. 51 Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel..., s. 14. 46

19

a měření dospěl badatel k vlastní teorii o vzniku a vývoji člověka. Poté co vyšla 24. istopadu 1859 Darwinova kniha Původ druhů, otřásla světem nová rušivá teorie o původu člověka. K tomuto tématu přispěl i britský vědec anatom Arthur Keith, který tvrdil, že člověk má řadu shodných anatomických znaků s různými opicemi. Dalším důkazem byla shoda ve složení krve člověka a opice. Hrdlička soudí, že člověk nevzešel ani z opice, ani z lidoopa, nýbrž z příbuzných tvorů, které nazval předchůdci člověka. Z těchto předchůdců se během půl milionu let vyvinul dnešní člověk.52 Konečné řešení otázky původu amerických indiánů přinesly cesty na Aljašku a do Beringovy úžiny. Tato místa jsou místa nejmenší vzdálenosti Asie a Ameriky. Hrdlička sledoval rozdíly mezi indiány a Eskymáky a vyhodnotil, že jsou jednoho původu. Nabyl přesvědčení, že stěhování z Asie do Ameriky bylo možné a snadné. Při této cestě získal pro Národní muzeum ve Washingtonu množství odlitků obličejů žijících domorodých obyvatel a koster indiánů a Eskymáků. V letech 1926–1938 podniknul deset výzkumných cest na Aljašku. Jedné z výprav v roce 1929 se zúčastnil Jiří Malý, profesor antropologie Univerzity Karlovy, který byl Hrdličkův přítel.53 Jižně od Yukonu na řece Kuskokwim objevili kuskokwimské Eskymáky, kteří byli identičtí se sibiřskými Eskymáky.

54

V průběhu let byly prozkoumány rozsáhlé oblasti

Bristolského zálivu, poříčí Nushagaku, osady na řece Naknek, území podél řeky Kvichak a kolem jezera

Iliamna.

Byla objevena zvláště bohatá naleziště

s kitchenrefuse. 55 Z kosterních pozůstatků byly zjištěny změny, které nastaly během historického vývoje. 56 Při další cestě na Aljašku, která začala 13. května 1937, prozkoumal Dr. Hrdlička se sedmičlennou výpravou Aleutské a Komandérské ostrovy. Objevil lebku s druhou největší mozkovou dutinou o objemu 2005 krychlových centimetrů.57 Dr. Hrdlička poté odjel do Nikolska v tehdejším SSSR. Zmapoval populaci z hlediska národností, počtu obyvatelstva, přírůstky obyvatelstva jednotlivých národností a snažil se vysvětlit osídlení Sibiře. 58 Výpravy na Aljašku a do SSSR přinesly řadu dokladů 52

Šimpanz má 89 znaků společných s člověkem. Expres z 23. 1. 1940. Czerwonoskórzy byli Mongolami? Glos Narodu z 22. 6. 1929. 54 Brzoň, F., Rychetský, J.: Chlapec s arnykou. Plzeň 1983, s. 141. 55 Odpadní jámy (přel. aut.). 56 Dopis Dra A. Hrdličky profesoru Dru J. Matiegkovi z výpravy mezi Indiány. Anthropologie VII., č. 1–2. Antropologický ústav Karlovy univerzity v Praze. Praha 1929, s. 255. 57 NA, MZV-VA I. Druhá největší známá lebka objevena krajanem. Večerní. České slovo. 25. 7. 1940, karton 3338. 58 Hrdlička, A.: The Peoples of the Soviet Union. Washington 1942, s. 47. 53

20

o původu amerických indiánů a fakt, že jsou jednoho druhu. Dospěl k tomu na základě rozsáhlého antropologického bádání. Fakt, že indiáni nejsou v Americe autochtoni,59 byl dokázán tím, že nebyly nikde nalezeny žádné lidské kostry, které by dokázaly existenci pleistocenního člověka. Hrdlička odhaduje, že aleutský lid se usadil na severním americkém pobřeží asi před dvěma tisíci let.60 Na zpáteční cestě se antropologická výprava zastavila v Chicagu, kde Hrdlička poskytnul rozhovor novinářům. Sdělil, že účelem cesty bylo přivézt důkazy jeho teorie, že americké obyvatelstvo je asijského původu, což se podařilo a potvrzují to nálezy, které přiváží. Hrdlička prohlásil: „Letošní výprava byla poslední mojí cestou na Aljašku. On mi to už nikdo ve Washingtoně nevěří.“61

2.1. Hrdličkovy sbírky a jejich osud Přínos Dr. Aleše Hrdličky americké vědě spočívá mimo jiné také v nashromáždění a uspořádání sbírek obrovského rozsahu pro Národní muzeum ve Washingtonu. Sbírky jeho zásluhou obsahovaly deset tisíc lebek a koster, tisíc pět set mozků lidských i zvířecích, tisíce odlitků, fotografií a jiných předmětů, které se vztahují k fyzické antropologii. Jsou využívány k vědeckým pracím a pro srovnání ve forenzní antropologii. Ze skromné kanceláře byl vytvořen výzkumný ústav s vybavenou antropologickou laboratoří pro účely studia medicíny a antropologie.

62

V roce

Hrdličkova úmrtí, v roce 1943, vyšel sedmý díl Katalog lidských lebek Národního muzea Spojených států. Dílo, na kterém pracoval mnoho let. Celá série Hrdličkových katalogů představuje jeden z nejobsáhlejších pramenů základních antropometrických údajů, který existuje. Katalogy obsahují rozměry více než sedmi tisíc pěti set lebek.63 Podle amerických zákonů z roku 1989, podepsaných prezidentem Bushem dne 28. listopadu 1989, mají představitelé jednotlivých domorodých kmenů na území Spojených států právo vyžádat si z muzeí předměty, které byly v minulosti těmto kmenům odňaty. Spadají do toho i kosterní pozůstatky. Tímto zákonem byla nejvíce postižena Hrdličkova kolekce. Tato z vědeckého hlediska zdánlivě negativní situace 59

Původní obyvatelé (pozn.aut.). Původní obyvatelstvo amerického severu. Lidové noviny z 7. 6. 1940. 61 Rozhovor s Drem Hrdličkou. Nedělní svornost z 12. 9. 1937. 62 Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 46. 63 Prokopec, M.: Osobnost a dílo..., s. 14. 60

21

vyústila paradoxně v pozitivní závěr. Před vrácením se kosti a lebky vědecky detailně zdokumentovaly z rozpočtu amerického kongresu, který repatriaci platil. Tímto způsobem byla Hrdličkova sbírka vědecky zpracována.64

2.2. Shrnutí vědecké činnosti

Náročné výpravy po celém světě, které Dr. Aleš Hrdlička během života podnikl, daly světu mnoho nových poznatků a odpovědí na dosud nezodpovězené otázky. V dějinách americké i světové antropologie ho vynesly na přední místo. Pro americkou antropologii má Hrdlička zvláštní význam. •

Dokázal

vědecky doložit

způsob

osídlení

Severní

a Jižní

Ameriky

obyvatelstvem Asie. •

Přispěl ke zmapování četných indiánských kmenů těsně před jejich vyhynutím.

•

Kriticky zodpověděl otázku pračlověka v Americe, stáří a autochtonnost indiánů.

•

Zmapoval typy dnešních Američanů, kteří byli ve Spojených státech usazeni minimálně po tři generace.

•

Stanovil a ustálil výzkumné antropologické metody a upravil některé konzervační metody.65

•

Národnímu muzeu ve Washingtonu nashromáždil obrovské množství dokladů o tělesné povaze různých skupin lidstva.66

•

Založil a řídil americký časopis pro fyzickou antropologii American Journal of Physical Anthropology, který se stal hlavní sběrnou výsledků antropologických prací a řídil společnost fyzických antropologů v USA.67

Hodnota výsledků Hrdličkovy práce se neomezuje pouze na Ameriku, nýbrž je cenná pro antropologii v celosvětovém měřítku. Viděl ve fyzické antropologii vědu použitelnou v jiných oborech jako je lékařství, psychologie, sociologie, archeologie, ale

64

Konárková, M.: Aleš Hrdlička (1869-1943). Praha 2011, s. 35. Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII, č. 1–2. Antropologický ústav Karlovy Univerzity v Praze. Praha 1929, s. 47. 66 Fetter, V.: Význam Hrdličkových oslav v roce 1969. In: Bečvář, J. (ed.): Hrdličkův jubilejní sborník, Humpolec 1969, s. 6. 67 Lípa, J: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII, č. 1–2. Antropologický ústav Karlovy Univerzity v Praze. Praha 1929, s. 49. 65

22

i v tělovýchově, umění, či soudnictví. Tyto vědy vzájemně propojil ve výsledcích výzkumů.68

3. Nejvýznamnější díla Dr. Aleše Hrdličky Hrdlička byl zcela oddán vědě. Během svého života napsal více než tři sta vědeckých prací. Většina z nich je v angličtině. V souvislosti s hlavními badatelskými směry byly vydány tyto nejdůležitější publikace.69 •

O osídlení Ameriky z Asie: Původ a stáří lidstva v Americe,70 vydáno roku 1928 O příchodu lidí z Asie ve světle nových objevů,71 vydáno roku 1932

•

O vývojové jednotě lidstva: Kostrové pozůstatky pračlověka,72 vydáno roku 1930 Neandrtálská fáze člověka,73 vydáno roku 1927

•

O vyvrácení domněnky existence pračlověka na americkém kontinentu: Pračlověk v Jižní Americe,74 vydáno roku 1912 Pračlověk a jeho předchůdcové v Jižní Americe,75 vydáno roku 1913

•

Soubor nových pracovních metod v antropologii: Fyzická antropologie,76 vydáno roku 1919 Praktická antropometrie,77 vydáno roku 1938

68

Fetter, V.: Význam Hrdličkových oslav v roce 1969. In: Bečvář, J. (ed.): Hrdličkův jubilejní sborník, Humpolec 1969, s. 8. 69 Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel...,s. 21. 70 The Origin and Antiquity of Man in America (původní název, pozn. aut.). 71 The Coming of Man from Asia in the Light of Recent Discoveries (původní název, pozn. aut.). 72 The Skeletal Remains of Early Man (původní název, pozn. aut.). 73 The Neandrtal Phase of Man (původní název, pozn. aut.). 74 Early Man in South America (původní název, pozn. aut.). 75 Early Man and his Precursors in South America (původní název, pozn. aut.). 76 Physical Anthropology (původní název, pozn. aut.).

23

•

Publikace v českém jazyce: O pathologii snů, vydáno v roce 1898 O původu a vývoji lidstva, vydáno v roce 1923

Bibliografický seznam Hrdličkových publikací vykazuje tři sta sedm vědeckých prací a pojednání, množství různých menších článků, referátů a podobně.78

4. Vědecká ocenění Badatelská a vědecká činnost Aleše Hrdličky od počátku rostla a jeho zásluhy o antropologii a o vědu vůbec byly mnohokrát oceněny. Stal se členem několika akademií ve Spojených státech, v Československu i v jiných zemích. Zaujal přední místo mezi americkými i světovými zástupci fyzické antropologie.

4.1. Člen National Academy of Sciences Dr.

Aleši

Hrdličkovi

se

vzhledem

k jeho

významným

badatelským

antropologickým úspěchům podařilo dosáhnout největší vědecké pocty, jakou Amerika může udělit. V květnu 1921 byl Dr. Aleš Hrdlička, přednosta Antropologického národního muzea ve Washingtonu, zvolen členem National Academy of Sciences.79

4.2. Huxley Memorial Medal Hrdlička byl za badatelskou činnost v oboru antropologie oceněn nejvyšší britskou cenou Huxleyovou pamětní medailí za vědecké výkony prvého řádu. Dr. Aleši Hrdličkovi bylo zasláno prohlášení prezidenta královského antropologického institutu v Londýně: „Koncil tohoto institutu je přesvědčen, že jste si zasluhoval více než tuto cenu za vaše velké služby na poli antropologické vědy nejen v Americe, ale i v ostatním

77

Practical Anthropometry (původní název, pozn. aut.). NA, MZV-VA I. Dr. Aleš Hrdlička zemřel. Čas 7. 11. 1943, karton 3338. 79 Pocta československému učenci v Americe. Čas z 28. 5. 1921. 78

24

učeném světě“.80 Bylo to podruhé, kdy byla tato cena udělena Američanovi. Poprvé ji obdržel profesor Harwardské univerzity William Z. Ripley. Při předávání ceny v listopadu 1927 přednesl Dr. Hrdlička přednášku o vývoji prehistorického člověka, zvláště se zřetelem na fázi neandrtálskou.81 Za největší přínos vědě byla vyzdvihnuta publikace Old Americans a jeho padesát tisíc mil dlouhá cesta po světě z roku 1925, kterou Hrdlička podnikl za účelem obohacení antropologických vědomostí. 82

4.3. Čestný doktorát Univerzity Karlovy U příležitosti šedesátých narozenin byl Dr. Aleši Hrdličkovi udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy za rozsáhlé a cenné vědecké práce a za povznesení české vědy. Návrh byl jednomyslně schválen a potvrzen usnesením ze dne 14. března 1929. Aleš Hrdlička byl jmenován Med. Dr., Doctor Rerum Naturalium honoris causa dne 29. března 1929.

83

Hrdličkovi byla při slavnostním banketu předána rektorem

profesorem Horáčkem pamětní medaile Univerzity Karlovy. Banket pořádala univerzita v Obecním domě v Praze na počest slavného krajana.84

4.4. Cena Amerického ústavu pro blaho přistěhovalců Dr. Aleš Hrdlička byl vyznamenán jako vynikající člen amerických přistěhovalců narozených v cizině. Cena byla udělována každoročně pouze třem americkým občanům – přistěhovalcům, kteří se zasloužili o americký život.

85

Vyznamenání bylo předáno 22. dubna 1937. Cenu udělil za přítomnosti předních představitelů amerických kulturních institucí Dr. Harry W. Chase, kancléř New York University. 86 Při této příležitosti byl v hotelu Baltimore v New Yorku uspořádán slavnostní banket, který pořádal Americký ústav pro péči o vystěhovalce. Této pocty se

80

Dr. Aleš Hrdlička vyznamenán! Právo lidu z 27. 9. 1927. Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 42. 82 NA, MZV-VA I. Přednáška prof. Dra. Aleše Hrdličky v Royal Anthropological Institute v Londýně. Venkov 18. 11. 1927, karton 3338. 83 Archiv Univerzity Karlovy, inv. č. 1580, Fond Dr. A. Hrdličky 1923–1939, karton 57. 84 NA, MZV-VA I. Literatura a věda. Národní listy 14. 10. 1922, karton 3338. 85 Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947, s. 18. 86 NA, MZV-VA I. Vyznamenání našeho krajana. České slovo 30. 9. 1937, karton 3338. 81

25

podařilo dosáhnout pouze několika osobnostem, například americkému hudebnímu skladateli Dr. Waltrovi Damroschovi.87

4.5. Čestný doktorát Brno Dne 28. 2. 1929 udělilo kolegium profesorů Masarykovy univerzity v Brně Hrdličkovi čestný doktorát. Byl jmenován Scientiarum Naturalium Doctor Honoris Causa.88 V matrice doktorů chybí potvrzení o převzetí, takže diplom byl patrně doručen poštou. Další významná ocenění z řady světových vědeckých společností, které ho jmenovaly čestným členem, bylo například doživotní členství Americké akademie věd a umění, prezidentství Americké antropologické společnosti a prezidentství Akademie věd ve Washingtonu. 89 Bylo mu také uděleno čestné občanství rodného města Humpolce.90

5. Hrdlička aktivista, vlastenec a mecenáš Hrdlička

byl

veřejně

činný

v krajanské

komuně

v Americe.

Byl

spoluzakladatelem dělnického Sokola pro Čechoameričany ve východní čtvrti v New Yorku. Jubilejní Sborník Sokolů v Americe91 uvádí, že 21. března 1892 řídil ustavující schůzi tělocvičné jednoty Sokol v Americe Gustav Habrman 92 a stal se náčelníkem. Jeho tajemníkem byl Aleš Hrdlička. Habrman byl prvním ministrem školství v Československu v letech 1918–1920. V programu nedělních přednášek se objevuje Hrdličkova přednáška “Nemoce proletáře“. Když americký Sokol začal vydávat v roce 1894 čtvrtletník Besídky sokolské, stal se šéfredaktorem časopisu.93 Aleš Hrdlička nikdy nezapomněl na svůj český původ. Po roce 1918 se stává velkým mecenášem české vědy. Z vlastních prostředků bohatě dotoval řadu projektů.

87

Ehrung Dr. A. Hrdličkas. Prager Presse z 30. 9. 1937. Archiv Masarykovy univerzity, fond A1, Rektorát, úřední a pomocné knihy č. 45 Matrika doktorů, signatura XIX, karton 2. 89 Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947, s. 19. 90 Prokopec, M.: V kořeni jsem stále Váš Dr. Aleš Hrdlička a Československo v r. 1918 a 1038. Akademický bulletin, Oficiální časopis Akademie věd ČR, říjen 2004, s. 10. 91 Centenial of the Sokols in America (původní název, pozn. aut.). 92 1864–1932 (pozn. aut.). 93 Brzoň, F., Rychetský, J.: Chlapec s arnykou..., s. 163. 88

26

Jen Univerzitě Karlově daroval milion dvě stě padesát tisíc korun na podporu studia fyzické antropologie v Československu. 94 Vývoj v bývalé vlasti mu nebyl lhostejný a chtěl osobně přispět k tomu, aby se Češi zařadili mezi kulturně nejvyspělejší národy světa, kam podle Hrdličkova přesvědčení patří.

5.1. Kontakty s bývalou vlastí

Hrdlička poskytnul v březnu 1939 ve své pracovně ve Washingtonu rozhovor českému novináři a vyjádřil upřímný stesk po milované vlasti: „Bývám přepaden touto nemocí, pro kterou lékaři nemají jména, ani receptu jak léčiti, třebaže bývá krutější, než jiné. Časem podivná nemoc propuká tak silně, že postižený se vzdá všeho a jede na druhý konec světa, aby v zastrčené vísce mohl vídat alej starých třešní, spravované střechy šedesáti čísel a chudé borovice ve skalách nad nimi.“95 Dr. Aleš Hrdlička se do bývalé vlasti několikrát vrátil. V roce 1894 využil studijní cesty do Evropy k návštěvě Čech poprvé od vystěhování. Navštívil rodný Humpolec, příbuzné a učitele. V Praze se seznámil s Luborem Niederlem, 96 českým slavistou, antropologem, etnologem a zakladatelem moderní archeologie v Česku. Niederle byl v roce 1898 jmenován profesorem. Díky němu byl založen Státní archeologický ústav, jehož byl prvním ředitelem. K Hrdličkovým přátelům patřil také světově uznávaný biolog Bohumil Němec, děkan a poté rektor pražské filozofické fakulty, národovec, aktivista za národní demokracii, který měl v roce 1935 kandidovat na prezidentský úřad.97 Blízkým přítelem a spolupracovníkem se stal Jindřich Matiegka, 98 zakladatel oboru fyzické antropologie v Československu, který později soustavně budoval Hrdličkou

založené

antropologické

muzeum

a

redigoval

Hrdličkův

časopis

Anthropologie. Matiegka byl jmenován profesorem na pražské univerzitě v roce 1904 a v letech 1929–1930 vykonával funkci rektora Univerzity Karlovy. Hrdlička znal

94

NA, MZV-VA I, Dr. Aleš Hrdlička. Nedělní svornost 12. 9. 1937, karton 3338. NA, MZV-VA I. Nejslavnější Čech za mořem. Venkov 29. 3. 1939, karton 3338. 96 1865–1944. 97 Kárník, Z.: Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918–1929) díl I., České země v éře První republiky (1918–1938). Praha 2000, s. 185. 98 1862–1941. 95

27

Matiegkovy publikace a věděl, že mají společné zájmy. Vzniklo pevné přátelství, které trvalo po celý jejich život. S profesorem Matiegkou udržoval pravidelný písemný styk. Další kontakty měl s Dr. Malým, 99 profesorem Univerzity Karlovy, který po Matiegkovi převzal funkci ředitele Antropologického ústavu UK a vedl i Hrdličkovo Muzeum člověka. Byl účastníkem Hrdličkových výprav na Aljašku. S Vojtěchem Sukem, lékařem, antropologem a etnografem. Suk byl dlouholetým ředitelem Antropologického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. V roce 1929 byl jmenován profesorem. Hrdlička se přátelil také s Karlem Absolonem, speleologem a archeologem, který řídil archeologické výzkumy v Býčí skále, Dolních Věstonicích, Pekárně, Předmostí a jinde. V roce 1926 byl Absolon jmenován profesorem Univerzity Karlovy. Tyto Hrdličkovy kontakty s českými vzdělanci byly přátelské a zároveň i odborné a měly rozhodující vliv na vývoj české antropologie. V roce 1909 navštívil Hrdlička domovinu podruhé, při návratu z vykopávek v Egyptě. Zajel do rodného Humpolce a bydlel u tety Lucie Strádalové, rozené Wágnerové za Panským domem. Během návštěvy uskutečnil přednášku z oboru antropologie a do sálu Spolkového domu byl uveden pokrokovým humpoleckým lékařem Dr. Jiráskem a ředitelem měšťanské školy Řeháčkem. Za Řeháčkova doprovodu si prohlédnul i právě dokončenou novostavbu chlapecké školy. Další návštěva se uskutečnila v roce 1912, tehdy však byl pobyt předčasně ukončen zprávou o úmrtí otce. Poté Hrdlička navštívil již nově vzniklé Československo v roce 1922, kdy přijel na pozvání svého známého, prvního ministra školství Gustava Habrmana. 100 Hrdlička nikdy nemarnil čas. Dokazuje to příklad jednoho dne programu návštěvy bývalé vlasti. Sobota 18. 8.

99

9.00–10.15

Antropologický institut Karlov

10.30–11.00

antropologická laboratoř Strahov

11.00–11.45

knihovna Strahov

12.00–13.00

návštěva Hradu

13.00–14.30

oběd u Nezdara

1899–1950. NA, MZV-VA I. Feuilleton, Dr. Aleš Hrdlička. Odpolední Národní politika 6. 10. 1922, karton 3338.

100

28

14.30–16.00

návštěva

pražské

chrámu,

židovského

radnice,

Týnského

hřbitova,

staré

židovské synagogy 16.00

čaj v domě ministra Habrmana101

Uskutečnil tehdy v Praze, Brně a Bratislavě cyklus přednášek z antropologie, které se těšily takovému zájmu, že vyšly v roce 1924 tiskem pod názvem „O původu a vývoji člověka i budoucnosti lidstva.“ V souvislosti s těmito přednáškami bylo oznámeno, že byl pro potřeby české antropologie založen časopis Anthropologie, který byl financován z Hrdličkových fondů a vydáván profesorem Matiegkou, ředitelem antropologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto periodiku byla vědecká veřejnost seznamována s Hrdličkovými výzkumy, ale také s výsledky prací československých vědců. Pravidelně tam přispíval profesor Absolon, Borovanský, Egermayer, Hora, Malý a další špičkové kapacity.102 Ve dvacátých letech zavítal Hrdlička do Československa ještě dvakrát. V roce 1923 prozkoumal se skupinou amerických studentů moravské naleziště Věstonice a Šipka. Poslední návštěva se konala v roce 1927. Hrdlička tehdy obdržel v Londýně Huxleyovu medaili za zásluhy o světovou přírodovědu a byl při této příležitosti pozván československými vědci a institucemi do ČSR.103

5.2. Americký ústav v Praze Věhlas, vážnost a důležitost Aleše Hrdličky byla uznána Čechoslováky v mnoha ohledech. V březnu 1931 byl Hrdličkovi zaslán dopis přípravného výboru pro zřízení Amerického institutu v Praze. Byl zdvořile vyzván ke spolupráci za účelem kontaktu krajanů žijících v Americe. Dalším důvodem zřízení institutu byla snaha o lepší a kritické poznání Ameriky. Tyto myšlenky měly od dob manželů Náprstkových řadu zastánců. Projekt nalezl porozumění zainteresovaných úřadů a to umožnilo začít s přípravnými pracemi. Proběhlo množství porad, kde byly posouzeny všechny návrhy a z toho vzešel nakonec koncept na zřízení amerického ústavu na spolkovém základě s použitím československých finančních prostředků. Důležité bylo získat pro věc

101

Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Program návštěvy Dr. Hrdličky, krabice 37. NA, MZV-VA I. Hrdličkův sborník – nový svazek pražské Anthropologie. Lidové noviny 7. 5. 1941, karton 3338. 103 NA, MZV-VA I. Nejslavnější Čech za mořem. Venkov 29. 3. 1939, karton 3338. 102

29

dostatečný zájem Ameriky a vybudovat ústav, který by byl na úrovni obdobných institucí v cizině. Byly vypracovány stanovy, které byly schváleny Ministerstvem vnitra ČSR. Hlavním

úkolem

bylo

sblížení

mezi

Spojenými

státy

severoamerickými

a Československou republikou po stránce kulturní, vědecké, technické, hospodářské, umělecké a sportovní. Ústav měl umožňovat vhodnou aplikaci „amerických vymožeností, šířiti kritickou znalost o skutečných hodnotách Ameriky a to tiskem, přednáškami, publikacemi i jiným způsobem“. 104 V neposlední řadě měl ústav tvořit pojítko mezi Čechoslováky, kteří byli ve Spojených státech na studijních pobytech, sdružit členy ústavu a Američany žijící v Československu. Ústav měl být nepolitický a nezávislý. V těchto konotacích se počítalo s Hrdličkovou účastí vzhledem k jeho vědecké dráze a zkušenostem. Byl pozván k účasti na zakládající valné hromadě a vyzván ke členství. Dále byl požádán o doporučení jmen známých, které by členství rovněž zajímalo. Americký institut sídlil na adrese Praha II., Poříčí 12. Poplatek za členství byl tisíc korun jednorázově, nebo třicet korun ročně.105 Dr. Hrdlička jako člen Amerického ústavu dostával pravidelně bezplatně časopis Central European Observer, který ústav vydával. Byl mezi třiceti vybranými příznivci Československa, kteří byli dopisujícími členy.106 V březnu 1936 vyzývá československý generální konzul ministerstvo zahraničních věcí, aby se postaralo o zasílání odborných publikací z oboru antropologie: „Byla by tím americkému učenci československého původu projevena pozornost, jíž si právem zaslouží.“ 107 Snahy o udržení kontaktu s americkým vědcem jsou jasně patrné. Vzájemná výměna publikací, osobní korespondence, návštěvy, rozhovory pro média, články o vědeckých výzkumech a vydaných knihách v československém tisku i mnoho zmínek o Hrdličkových přednáškách a podobně, o tom dávají jasné důkazy.

104

Národní archiv, AÚP-AMV 413. Americký ústav Praha, Stanovy, karton 27. Tamtéž. 106 Národní archiv, AÚP-AMV 413. Americký ústav Praha. Rozdělovník časopisu Central European Observer, karton 6. 107 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Dr. Aleš Hrdlička, zaslání publikací, krabice 37. 105

30

5.3. Fond Dr. Aleše Hrdličky a jeho manželky Marie Hrdlička založil opakovanými dary Univerzitě Karlově fond na podporu studia fyzické antropologie a spřízněných věd. Zasílání finančních částek proběhlo v těchto platbách: Č. 1. 2. 3. 4.

Částka 60 000 Kč 40 000 Kč 200 000 Kč 100 000 Kč

5.

100 000 Kč 3. prosince 1922

6.

100 000 Kč 26. ledna 1923

7.

5 000 USD 7. dubna 1925

8.

5 000 USD 7. dubna 1925

9.

10 000 USD 26. března 1926

10. 11.

Datum 8. července 1920 15. listopadu 1920 10. ledna 1922 8. července 1922

250 000 Kč 1928 10 000 USD 28. března 1938

Popis108

Náhrada cestovného ve prospěch studia antropologie109 Investováno do československých státních dluhopisů s úrokem 8%110 Investováno do dluhopisů hlavního města Prahy s úrokem 7,5%111 Dar s podmínkou, že budou stanovy upraveny tak, aby byl fond osvobozen od dávek a daní112 Dar při příležitosti dvacátého výročí založení Československa113 Věnováno České akademii věd a umění114

O Hrdličkových darech se psaly zprávy v tisku a byl popisován jako mecenáš české vědy a vzor „pravého amerikanismu“ s uvedením informace, že všechny finanční prostředky pocházejí ze soukromých zdrojů, nabytých poctivou prací.115 Když se vrátil z návštěvy Československa v roce 1922 zpět do Washingtonu, odmítl „vzácný

108

U položek č. 1–4 a 6 účel platby nedohledán (pozn. aut.). Aleš Hrdlička Karlově univerzitě. Národní listy z 3. 12. 1922. 110 Archiv UK, inv. č. 1580, Fond Dr. A. Hrdličky 1923–1939, karton 57. 111 Tamtéž. 112 Tamtéž. 113 NA, MZV-VA I. Grosse Spende Dr. Aleš Hrdlička. Prager Presse 22. 11. 1938, karton 3338. 114 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Dopis V. S. Hurbana čs. vyslance, krabice 37. 115 NA, MZV-VA I. Mecenáš české vědy. Národní listy 19. 1. 1922, karton 3338. 109

31

krajan“ náhradu cestovného, kterou mu nabídlo ministerstvo školství. Nabídnutou částku věnoval Univerzitě Karlově.116 5.3.1. Stanovy fondu

Byly vypracovány stanovy, podle kterých se s finančními prostředky nakládalo. Stanovy měly tyto hlavní zásady. 1. Fond se nesmí použít pro jiné než studijní účely. Výdaje spojené se správou

fondu

hradí

Univerzita

Karlova.

Výdaje

spojené

s administrativou, služným, nebo jakékoliv odměny či nákupy jsou neuznatelné. 2. Roční úroky se použijí na vydávání publikací z oboru fyzické antropologie, nebo se přidají k základnímu jmění. Podpory na publikování, nebo provádění vědeckých prací smějí být vyplaceny pouze tehdy, pokud vyhovují požadavkům vymezeným zakladatelem v American Journal of Physical Antropology, Washington 1918. 3. Správu fondu, který je majetkem Univerzity Karlovy, provede bezplatně akademický senát. 4. Použití ročních výtěžků z úroků na vydávání publikací Antropologie a to v jazyce českém a obsah jednotlivých článků bude i v jazyce anglickém, nebo francouzském pro rozšíření prací slovanských v zahraničí. V prvé řadě se přihlíží k antropologii slovanské a výzkumům ze zemí slovanských. Časopis má sloužit k tomu, aby byly publikovány práce profesorů

a

jiných

učenců

Univerzity

Karlovy

a ostatních

československých vysokých škol a vědecké práce doporučené Českou akademií věd v československém jazyce.117 5. Ostatní roční výtěžky z fondů budou každý rok použity jako odměna za vědeckou práci v minulých třech letech v českém jazyce.

116

Phdr. Aleš Hrdlička. Národní politika z 3. 12. 1922. Archiv UK, inv. č. 1580, Fond Dr. A. Hrdličky 1923–1939. I. dodatek k statutu fondu Dra. Aleše Hrdličky, karton 57.

117

32

6. Každý rok bude zakladateli předložena zpráva, jak bylo s finančními prostředky naloženo.118 Stanovy byly napsány tak, aby podporovaly vědce slovanského původu ve prospěch slovanské myšlenky. Z pravidel vyplývá, že němečtí kolegové k těmto finančním prostředkům neměli přístup. V pramenech se v některých případech uvádí název časopisu Anthropologie jako Slovanská anthropologie. V tisku se objevily zprávy o „vědci světového jména“, který založil časopis věnovaný fyzické antropologii, nauce o plemenech, demografii, eugenice a tělesné výchově se zvláštním zřetelem ke Slovanům. Vydavatel, Antropologický ústav Univerzity Karlovy, se obrátil na slovanské vědce ve věci spolupráce.119 O německy mluvících vědcích, nebo o němčině se v pramenech žádná zmínka nenachází. Pravidlem bylo, že všechny články mají být zároveň v angličtině pro zajištění součinnosti s cizinou. 5.3.2. Vyplácení podpor z fondu

Podpory výzkumných projektů byly vypláceny podle stanov rektorátem Univerzity Karlovy. Předložené žádosti se vyhodnotily a potvrdily, či zamítly. Rozdělovala se částka, která odpovídala výtěžku z fondu, takže fond samotný se nekrátil. Rok 1927 •

20 000 Kč vyplaceno Dr. Malému z Antropologického ústavu v Praze na vědeckou cestu do Spojených států severoamerických za účelem srovnávací práce k anatomii mozku primátů

•

10 000 Kč pro prof. Suka v Brně na vědecké zpracování materiálu přivezeného z Labradoru

•

3 000 Kč profesoru Chotkovi z Bratislavy na antropologický výzkum na Slovensku

118

Archiv UK, inv. č. 1580, Fond Dr. A. Hrdličky 1923–1939. I. dodatek k statutu fondu Dra. Aleše Hrdličky, karton 57. 119 NA, MZV-VA I, Anthropologie. Národní listy 25. 9. 1923, karton 3338.

33

•

2 000 Kč akademickému sochaři Beutlerovi na plastickou rekonstrukci hlavy indiána120

Rok 1928 • 25 000 Kč Dr. Šebestovi na studijní cestu do belgického Konga • 3 000 Kč prof. Stockému na nákresy, fotografie a štočky antropologického materiálu z doby kamenné a starší doby bronzové • 2 000 Kč doc. Herfortovi na pokračování práce Rodokmeny slabomyslných121 Rok 1929 •

5 000 Kč Dr. Červinkovi ze Zemského muzea v Brně na prozkoumání pohřebišť u Pravlova, Slavkova a Moravského Krumlova

•

13 000 Kč Dr. Sukovi a jeho choti k antropologickému výzkumu obyvatel Podkarpatské Rusi

•

500 Kč Dr. Krejčímu z Přírodovědecké fakulty v Praze za práci Morfologické změny na kosti stehenní během růstu

•

6 000 Kč slovutnému prof. Chotkovi z Prahy na dokončení práce o typu slovanského dítěte po stránce etnické a sociální

•

13 000 Kč pánům Dr. Borovanskému a Dr. Hněvkovskému z Univerzity Karlovy na pokračování studie o postupu a vzrůstu osifikace kostí

•

10 000 Kč Dr. Šebestovi jako příspěvek na cestu mezi Pygmae středoafrické s tím, že antropologický materiál bude předán pražským sbírkám122

Hrdličkovým fondem byly z velké části spolufinancovány vykopávky v Dolních Věstonicích, Předmostí a Pekárně. Tato naleziště světového významu sám navštívil, aby se přesvědčil o výsledcích výzkumů. Hlavně naleziště Dolní Věstonice se dostalo svými nálezy mezi přední evropská naleziště. 123 Uvedené příklady potvrzují, že peněžní prostředky byly vynakládány na důležité vědecké projekty a že podpory byly vypláceny v souladu s pravidly.

120

Archiv UK, Inventář přírodovědecké fakulty, inv. č. 1580, Fond Dr. A. Hrdličky. Schválení výplaty odměn za rok 1927, karton 57. 121 Archiv UK, inv. č. 1580, Fond Dr. A. Hrdličky. Schválení výplaty odměn za rok 1928, karton 57. 122 Tamtéž. 123 NA, MZV-VA I. Dr. Aleš Hrdlička zemřel. Čas 7. 11. 1943, karton 3338.

34

5.4. Antropologické muzeum v Praze Aleš Hrdlička zamýšlel založit antropologické muzeum v Praze. Na tento podnik vyčlenil jeden milion korun ze svých vlastních úspor. Významný dar věnoval české vědě přesně v době svých šedesátých narozenin.

124

V této souvislosti napsal

z Washingtonu 22. března 1929 dopis prezidentovi Československé republiky T. G. Masarykovi. Vyjádřil se ve smyslu, že založení muzea antropologie v Praze se stalo Hrdličkovým životním zájmem. Cílem je pomoci české antropologii, kterou pokládá za jedno z nejdůležitějších odvětví vědy a to se daří prosazovat díky profesoru Matiegkovi a Niederlemu. Už od začátku vydávání považuje Hrdlička časopis Anthropologia za špičkový a Český antropologický institut za jeden z vedoucích institutů. Nastává čas udělat další krok, který v Hrdličkově mysli vykrystalizoval během poslední doby. Tímto krokem je založení Muzea člověka, které zatím nemá ani Německo, Anglie, Francie či Amerika. Ústav tohoto typu může významně napomoci splnit úkoly antropologie. Úkoly antropologie v Československu jsou podle Hrdličky tyto: • Důkladně prostudovat po duševní i tělesné stránce místní lid. Zkoumat v celonárodním měřítku matky, děti a dorost. • Sledovat plodnost, morbiditu,125 mortalitu126 a anomálie. • Zkoumat, co působí na fyzický a duševní vývoj různých geografických a sociálních skupin československého lidu. Srovnáváním výsledků s výsledky jiných národů objasnit, čím národ vyniká a co mu schází. Na takovém vědeckém základě bude možné „předepisovat léky pro budoucnost“ a to je jeden z nejdůležitějších úkolů československého státu. • Poznání starobylého člověka v Čechách, na Moravě a na Slovensku. • Sjednocení všech příbuzných vědeckých oborů a zainteresovat ke spolupráci středoškolské a vysokoškolské učitele a žáky, kteří mohou být nápomocni vědeckému bádání. • Vybudovat pro antropologii a příbuzné vědy důstojný ústav s nezbytnými pomůckami.127 124

Příkladný čin československého učence. Československá politika z 11. 11. 1931. Nemoci (pozn. aut.). 126 Úmrtnost (pozn. aut.). 125

35

Hrdlička se vzdává svých úspor, které opět narostly, a chce věnovat jeden milion korun na založení Muzea člověka. Jako ironii osudu vidí fakt, že každá země má muzeum zvířat a všeho, co člověk vytvořil, avšak nikdo nezakládá muzea lidské ontogeneze, fylogeneze, lidských druhů a fyzického vývoje. Mezitím vymírají, nebo jsou ničeny zajímavé lidské generace, míchají se a mění pod vlivem nových podmínek: „Mezi svými vlastními lidmi máme různé typy, ale člověk o nich jen ví a nemůže je ukázat ani vědě, ani sobě navzájem.“

128

Jeden milion korun je věnován na

reprezentativní ohnivzdornou budovu a Hrdlička žádá o jmenování malé komise význačných jedinců, kteří by v případě souhlasu prezidenta T. G. Masaryka, pokračovali v praktickém uskutečňování myšlenky muzea. V takovém případě budou ihned převedeny akcie ve výši jeden milion korun na zástupce ve Washingtonu.129 Dr. Hrdlička měl jasnou představu o velikosti muzea, o počtu zaměstnanců a pokrytí provozních výdajů. Muzeum mělo být vybudováno podle vzoru oddělení světové výstavy v San Diegu v letech 1912–1915. 130 Mělo mít toto schéma podle jednotlivých sálů: 1. Vývoj lidského druhu 2. Cyklus lidského života 3. Lidské druhy 4. Stárnutí, patologie rasy, smrt Člověk, který byl podle Hrdličky předurčen pro realizaci projektu, je profesor Suk z Masarykovy univerzity v Brně s jeho manželkou, která byla podle Hrdličky velmi schopná. Pod vedením profesora Matiegky a Niederleho s Hrdličkovou pomocí píše prezidentu Masarykovi, že „není třeba se bát neúspěchu.“131 Vzhledem k finančnímu příspěvku si Hrdlička přeje pouze splnění těchto podmínek: 1. Peněžní dar musí být přijat, stejně jako předcházející, bez poplatků. 2. Dar musí být uložen co nejvýhodněji jako nadace Aleše a Marie Hrdličkových. 3. Základní částka zůstane nedotčena. 127

NA, MZV-VA I. Náš budoucí antropologický ústav. Venkov 8. 10. 1922, karton 3338. Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938, Dopis prezidentu Masarykovi, opis, karton 72. 129 MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Děkovný dopis ministra školství a národní osvěty, opis, krabice 37. 130 Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947, s. 25. 131 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938. Dopis prezidentu Masarykovi, opis, karton 72. 128

36

4. Úroky můžou být použity na zařízení pro muzeum a pro nezbytné cesty k různým národům za účelem získání vědeckého materiálu. 5. Vše je majetkem Československé republiky a Univerzity Karlovy. 6. Zachování co nejužší spolupráce s Národním muzeem ve Washingtonu.132 Realizace projektu Muzea člověka byla předána kanceláří prezidenta republiky ministerstvu školství a předběžnými poradami byla zjištěna proveditelnost projektu a bylo jmenováno kuratorium, které mělo uskutečnění muzea za úkol.133 Realizace se však rozbíhala pomalu. Důvodem byl začátek světové hospodářské krize, která stejně jako na Československo doléhala i na ostatní státy a nutila vládu k zastavení započatých veřejných prací a snížení všech dotací a subvencí. Bylo třeba najít provizorní řešení, prostory pro rozšiřující se sbírky.134 Dne 14. ledna 1932 posílá profesor Matiegka, který zastával funkci ředitele Ústavu pro antropologii a demografii při Univerzitě Karlově, dopis profesorskému sboru univerzity. Navrhuje, aby exponáty získané pro muzeum byly prozatím ve sbírkových místnostech v přízemí Antropologického ústavu na Albertově číslo popisné 6 a byly zpřístupněny veřejnosti. Kuratorium se usneslo, že „při dnešních poměrech nelze počítati s opatřením zvláštní budovy“.135 Předsedou kuratoria se stal JUDr. Malbohan, zástupce Ministerstva školství a národní osvěty, který se 26. ledna 1938 vzdal funkce ve prospěch pracovníka ministerstva Dr. Mauleho. 136 V kuratoriu zasedali profesoři přírodovědecké fakulty Matiegka a Němec, z fakulty filozofické profesor Niederle, profesor Suk z Brna a náměstek vrchního ředitele Národní banky Kušera. Návrh byl děkanem Žáčkem přijat a profesor Matiegka obdržel 25. ledna 1932 dopis s odůvodněním, že muzeum má být sice ve zvláštní budově, ale zároveň má zůstat součástí Antropologického ústavu a státním majetkem a podle zásad kuratoria se mají oba ústavy doplňovat a vzájemně si pomáhat.137 S výstavbou se začalo o pět let později v roce 1934 a nová budova, ještě úplně nedokončená, byla návštěvníkům poprvé zpřístupněna v roce 1937. Otevřena byla

132

Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938. Dopis prezidentu Masarykovi, opis, karton 72. NA, MZV-VA I. Hrdličkovo museum člověka. Národní listy 21. 9. 1937, karton 3338. 134 NA, MZV-VA I. Hrdličkovo museum člověka. České slovo 22. 9. 1937, karton 3338. 135 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–38. Žádost kuratoria o umístění sbírek Musea člověka, karton 72. 136 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–38. Zástupce ministerstva školství a národní osvěty v kuratoriu, karton 72. 137 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–38. Umístění sbírek Musea člověka v místnostech anthropologického ústavu, karton 72. 133

37

při příležitosti konání IV. mezinárodního sjezdu pro dějiny reálných a technických věd v Praze, který se konal ve dnech od 22. do 27. září 1937.138 Požadavku donátora bylo vyhověno a muzeum bylo uspořádáno takto: •

Vstupní místnost v přízemí byla věnována genetice, od které se odvíjí osud individua a celých generací.

•

Druhá místnost předváděla vývoj individua a průměrný cyklus života.

•

Třetí sál byl věnován postavení člověka ve vztahu k ostatním živočichům a o vývoji člověka v pravěku.

•

Čtvrtá místnost zaujímala expozice, která návštěvníkovi znázorňovala změny těla zapříčiněné chorobami, umělou deformací a znetvořením.

•

V prvním poschodí se nacházely exponáty, které se týkaly souvislostí mezi tělesnou povahou a duševní činností člověka. Sem patří mimika, problém zločinnosti, geniality a podobně.

•

Poslední sál předváděl bohaté sbírky týkající se mimoevropských plemen.139

Děkanát Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zažádal v roce 1937 Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR o změnu názvu Muzea člověka na Hrdličkovo muzeum člověka.140 Ministerstvo žádosti vyhovělo částečně, neboť potvrdilo název Hrdličkovo muzeum člověka Univerzity Karlovy a to od 7. prosince 1937.141 Za každý rok byla vydána zpráva kuratoria o hospodaření s Hrdličkovými penězi. Například v roce 1932 byl z cenných papírů v hodnotě 1 000 000 Kč výtěžek 60 464 Kč. Vydáno bylo 20 242 Kč, takže koncem roku vykázalo kuratorium přebytek 40 022 Kč. 142 Návštěvnost byla zajištěna Zemskou školní radou, která vydala oběžník pro střední školy a učitelské ústavy v Praze. Doporučuje návštěvu muzea pro žáky nejvyšších tříd, a to zvláště jako názorný doplněk výkladů ze somatologie a zdravovědy, zeměpisu a psychologie.

143

Americká veřejnost byla o tomto projektu taktéž

informována s tím, že nové antropologické muzeum v Praze doplní kolekci Anthropos. 138

Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947, s. 26. NA, MZV-VA I. Hrdličkovo museum člověka. České slovo 22. 9. 1937, karton 3338. 140 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938. Žádost o přejmenování Musea člověka na Hrdličkovo museum člověka, karton 72. 141 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938. Změna názvu na Hrdličkovo museum člověka Univerzity Karlovy, karton 72. 142 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938. Zápis o schůzi, karton 72. 143 Archiv UK, inv. č. 1613, Muzeum člověka 1932–1938. Oběžník pro střední školy a učit. ústavy v Praze, karton 72. 139

38

Výstavu, která byla před dvěma lety umístěna v hlavním městě Moravy v Brně a ilustruje především kulturní stránku vývoje lidstva.144

5.5. Hrdličkova nadace Humpolci Aleš Hrdlička nikdy nezapomněl na svůj rodný Humpolec. Dopisoval si s bývalými učiteli a k základní škole, kterou navštěvoval, měl silný a trvalý vztah. Celý život vzpomínal na to, jak mu humpolecká škola dala dobrý základ do života. V roce 1929 píše starostovi Humpolce: „Zajímám se nade vše o vaše školy, nad něž v mých letech nebylo lepších, a o vaše muzeum.“ V témže roce napsal také předsedovi Muzejní společnosti: „Prosím, pošlete mi příležitostně nějaké zprávy o vašem muzeu, snad bych mohl nějak pomoci.“ 145 K výročí osmdesátých narozenin T. G. Masaryka se rozhodnul finančně podpořit místní školu a založit muzeum města Humpolce. K tomuto účelu byla Hrdličkou zřízena nadace.146 Základní list Hrdličkovy nadace vznikl ve Washingtonu 22. prosince 1930. Obsahuje pravidla donátora, jak zacházet s jeho štědrým finančním darem. • Nadace nese jméno Aleše Hrdličky a jeho zesnulé choti Marie. • Základní vklad nadace činí 100 000 Kč. • Správou nadace se ustanovuje Městská spořitelna v Humpolci s hlavou muzea a ředitelem chlapecké měšťanské školy tamtéž. • Z nadační jistiny se může použít každoročně pouze částka, která odpovídá výnosům z úroků. Základní jistina zůstane vždy nedotčena. • Výnos nadace má být každoročně rozdělen stejnoměrně Okresnímu muzeu a chlapecké měšťanské škole v Humpolci. • Kdyby některý, případně oba z výše jmenovaných ústavů zanikly, výnos z nadace bude věnován nadaným nemajetným humpoleckým hochům na škole vyšší nebo obecné pod řízením městské rady.147 Po založení humpolecké nadace píše skromně starostovi: „Vím, že je to málo, ale takové zrní u vědeckých pracovníků, tak jako jsem já, se rodí pomalu. Kéž slouží k dobru.“148 144

American is Helping Museum at Prague. World Herald z 10. 1. 1932. NA, MZV-VA I. Dr Aleš Hrdlička a jeho český domov. Lidové noviny 23. 1. 1944, karton 3338. 146 NA, MZV-VA I. Dar amerického krajana městu Humpolci. Národní politika 11. 1. 1931, karton 3338. 147 Rychetský, J.: Aleš Hrdlička, žák humpoleckých škol..., s. 47. 145

39

5.6. Pamětní medaile Dr. Aleše Hrdličky Pamětní medaile Dr. Aleše Hrdličky byla vydána v roce 1959 k trvalému uctění památky humpoleckého rodáka a světového antropologa u příležitosti devadesátého výročí jeho narození. Pamětní medaile obsahuje Hrdličkův portrét s krédem slavného vědce: „Všechno lidstvo je jednoho původu“ a znak města Humpolce. Zásady pro udělování pamětní medaile Dr. Aleše Hrdličky: •

Pamětní medaile se uděluje pouze na základě Městského národního výboru v Humpolci, a to buď konkrétní osobě žijící nebo in memoriam, popřípadě úzké, přesně definované skupině osob.

•

Pamětní medaile představuje pro město Humpolec obdobu institutu čestného občanství města.

•

Pamětní medaile se uděluje ve dvou rovinách. V rovině občanské a odborné. V občanské rovině se uděluje pamětní medaile osobnostem, které se významnou měrou zasloužily o rozvoj či reprezentaci Humpolce, či kterých si občané města váží pro jejich pevné morální a občanské postoje, pro jejich mimořádné vlastnosti a zásluhy, či pro příkladné činy. V rovině odborné se uděluje pamětní medaile

především

významným

odborníkům

v oboru

antropologie

a významným osobnostem vědeckého, kulturního a společenského života.149 Nositelé pamětní medaile byli například Prof. Dr. Vojtěch Fetter z Katedry antropologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Prof. Dr. Vojtěch Suk, ředitel Antropologického ústavu Masarykovy Univerzity v Brně, Prof. Dr. Bohumil Němec, rektor Univerzity Karlovy a politik, RNDr. Miroslav Prokopec z Institutu hygieny a epidemiologie v Praze a další vědecké kapacity. Nyní se pamětní medaile udělují při příležitosti pravidelných antropologických kongresů. Toto ocenění lze považovat za jedno z mála připomenutí významného vědce v dnešní době.150

148

NA, MZV-VA I. Dr. Aleš Hrdlička a jeho český domov. Lidové noviny 23. 1. 1944, karton 3338. Bláha, P.: Aleš Hrdlička – 140th. Anniversary of Birth. 1. vyd. Praha 2009. s. 47. 150 Prokopec, V.: Dr. Aleš Hrdlička’s Memorial Medal. In: Novotný, V. (ed.): Anthropological Congress Dedicated to Aleš Hrdlička. Praha 1970, s. 572. 149

40

6. Hrdličkovo slovanství Hrdlička se výzkumem lidských pozůstatků snažil prokázat, že veškeré lidstvo je jednotného původu a to se stalo jeho heslem, které často uváděl v publikacích, článcích a rozhovorech. 151 Zastával vědecky podložený názor, že jakýkoli člověk je schopen osvojit si nejvyšší stupeň kultury. Tvrdil, že žádné bohatství, materiální síla ani spojenectví, nevyřeší nekonečný národní boj Čechů a Slováků za samostatný stát. Pouze duševní pokrok a vyspělost může Slovanům zajistit budoucnost.152 Během veřejných přednášek na různých místech v Československu v roce 1922 sestoupil Hrdlička z piedestalu vědy a ve službách politiky protěžoval slovanství.

6.1. Přednášky v Československu v roce 1922 Ve dnech od sedmého do patnáctého října proběhla Hrdličkova série přednášek v Praze, Plzni, Brně a Bratislavě na pozvání Ministerstva školství a národní osvěty ČSR.153 Těšily se vysoké účasti posluchačů a zájmu tisku. Ohlas byl tak silný, že v roce 1924 vydal nakladatel B. Kočí v Praze knihu O původu a vývoji člověka i budoucnosti lidstva, která zachycuje Hrdličkova vystoupení. Přednášky byly zaznamenány stenografickým zápisem, který Hrdlička osobně překontroloval a dal souhlas k vydání knížky, která se prodávala za cenu šesti korun. Výtěžek z prodeje knihy byl věnován Antropologickému ústavu Univerzity Karlovy. Zisk byl předem zajištěn tím, že Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR poskytlo na tisk dotaci. Profesor Matiegka v úvodním slovu dal knize jasné vymezení: „Nechť slouží svému úkolu šířiti vzdělání a pravé lidumilství.“154

151

Fetter, V.: Význam Hrdličkových oslav v roce 1969. In: Bečvář, J. (ed.): Hrdličkův jubilejní sborník. Humpolec 1969, s. 9. 152 Tamtéž, s. 8. 153 Přednáška Dr. Aleše Hrdličky v Praze, Tribuna z 26. 10. 1922. 154 Hrdlička, A.: O původu člověka i budoucnosti lidstva, Praha 1924, úvod.

41

6.1.1. Hrdličkovy přednášky

1. Obsah přednášky na téma „O původu člověka“: Tradiční zdůvodnění původu lidstva sepsané židovskými autoritami tvoří s pozdějšími opravami nynější biblickou Genesis. I v bibli se však nacházejí dvě různá podání o stvoření člověka a to dokládá, že v tomto ohledu nebyly názory jednotné. S pokrokem skutečného bádání, které začalo ve Francii koncem devatenáctého století a stále pokračuje, vyšlo najevo množství důležitých faktů. Tato fakta ukazují, že starý názor převzatý od starých semitských kmenů Malé Asie je neudržitelný. První obor vědy, který osvětlil tuto otázku, je paleontologie.155 Pod nánosy až několika kilometrů byly nalezeny zbytky živočichů v různých vrstvách, které je oddělují obdobím miliónů let. Odhaduje se, že život tvorstva na tomto světě trvá sto až dvě stě miliónů let. V průběhu devatenáctého století byl pod vlivem vědy vyvinut nový názor na otázku původu člověka, který byl shrnut Darwinem. Věda postupuje dál a dnes jsou znalosti o původu člověka ještě obohaceny. Čerpáme hlavně z nálezů z různých dob lidského vývoje. Taková naleziště jsou z roku 1848 na Gibraltaru, z roku 1856 v německém údolí Neanderthal, ze Šipky na Moravě, ze Spa v Belgii, z Maureru u Heidelbergu. Tyto nálezy nám ukazují znaky primátů, ze kterých se člověk vyvinul. Velmi důležitý je nález z roku 1892 na Jávě, který ukazuje onen chybějící článek v řetězu vývoje mezi primáty a člověkem. V této pasáži se Hrdlička obsáhle věnoval rozboru vědeckého poznání.156 Člověk se nevyvinul přímo z opů, ani z těch nejdokonalejších, nýbrž ze zvláštního druhu „předčlověka“. Takových druhů, které se od sebe vzájemně lišily, bylo více.

Lidstvo se z různých důvodů dlouho smiřovalo s Darwinovou teorií.

Antropologové jsou přesvědčeni, že žádné mravní, duchovní a jiné nebezpečí nehrozí. Vědecky podložená pravda je vždy nejlepší základnou. Je na čase, aby ustala nedůvěra mezi vírou a vědou. Poznatky o vývoji člověka vzpruží pokrok morální, ideový i společenský.157

155

Věda, zabývající se studiem zemřelých tvorů (pozn. aut.). Lípa, J.: Dr. Aleš Hrdlička. Životopisný nástin. Anthropologie VII., č. 1–2...., s. 32. 157 Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 7. 156

42

2. Obsah přednášky s názvem „Místo, čas a příčiny lidského vývoje“. Doba lidského vývoje se odhaduje na jeden až dva milióny let. Je rozdělena podle vývojových fází: •

Čas „předživočišný,“ kdy ještě nebyl na Zemi život.

•

Období „praživočišné,“ vznik nejstarších živočišných druhů.

•

Období „staroživočišné,“ první obratlovci na Zemi.

•

Období „středoživočišné,“ období ještěrů, ptáků a vyššího rostlinstva.

•

Období savců a primátů, dlouhá doba vývinu savců až po antropoidní primáty.

•

Doba „výšeživočišná,“ doba třetihor.

•

Čas „novoživočišný,“ období čtvrtohorní, ledové.

•

Doba „stávající,“ vyznačuje se duševním vývojem lidstva, domestikací zvířat, vyhubení různých druhů zvířat člověkem.158

Každé z těchto období bylo rozebráno a vyloženy souvislosti a stav vědeckého bádání. Otázka, kde se člověk vyvinul, byla vyložena také. Podle Hrdličky to bylo v nadrovníkové části Afriky a Asie, kde se vyvíjeli předchůdci člověka a odtud se rozšiřovali po různých částech země. Tento názor se ujal na základě nálezů v jižní Asii a rovníkové Africe. Na Jávě byly nalezeny drahocenné zbytky Pithecantropa, tvora, který je prostředníkem mezi člověkem a opem. Z toho se usuzuje, že člověk se vyvinul v oblasti jihovýchodní Asie. Dnes máme ale různé poznatky, které tento názor oslabují. Člověka vidíme velice raně v západní Evropě a je těžce pochopitelné, že takto primitivní tvor by mohl přejít vzdálenost z jihovýchodní Asie až sem. Hrdlička se k tomuto názoru přiklání, bezpečně to však netvrdí. Jihozápadní a západní Evropu však s jistotou považuje za kolébku dnešního lidstva. Mnoho vědců se zabývá otázkou, zda přináležejí všichni lidé pouze k jednomu druhu, nebo zda nebylo původně více druhů lidí, kteří dnes tvoří některé nejvíce odlišné rasy. Dnes panuje názor, že lidstvo tvoří pouze jeden druh. Tento druh pochází z jednoho předlidského kmene a pokud bylo více lidských druhů, tak tyto časem vyhynuly. Veškeré lidstvo je jednoho původu.159

158 159

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 25. Tamtéž, s. 28.

43

3. Obsah přednášky „Způsob lidského vývoje“: Můžeme tvrdit, že Země koncem doby třetihorní byla v hlavních rysech velice podobná dnešnímu obrazu. V přírodě žilo mnoho druhů nižších i vyšších primátů. Ti schopnější z nich žili na místech s nejlepšími životními podmínkami a postupně přecházeli z rostlinné na masitou stravu, kterou hledali ne už na stromech, ale na zemi. Opi se stěhují z lesů na otevřenou krajinu k řekám. Musí se přizpůsobovat novým podmínkám, aby přežili. Začali obývat jeskyně, později přišlo zahrazení vchodu do jeskyně a ještě později napodobenina jeskyně z kamenů – primitivní stavba. Důsledkem způsobu života bylo zmenšení téměř všech svalů, zmenšení celkové váhy a mohutnosti kostry, zmenšení zubů a čelistí. Měli mnohem výživnější potravu, takže méně práce s tím spojené a více vnějších vlivů, které dávaly podněty k myšlení a rozvoji mozkové činnosti. Vyvinul se „nadop“ na cestě k člověku. Nezbytnost pro vývoj k vyšší bytosti bylo uvolnění předních končetin. Mimo les bylo výhodou chodit po dvou a osvobodit horní končetiny od nošení těla. Ruce potom vykonávaly mechanické činnosti nejrůznějšího druhu a ulevovaly zubům a čelistem. Vzpřímená chůze měla za následek změnu pánve. Zúžení pánve a zvětšení mozku, tím pádem hlavy dítěte, mělo za následek potíže při porodu, které vlastně přetrvávají dodnes. Vývoj člověka se ustálil, stal se zvykem a později dědičnými vlastnostmi.160 4. Obsah přednášky „Rozšíření se člověka v plemena a jejich rozšíření po světě“: V odpovědi na otázku, kde se člověk vyvinul, vládne mnoho nejistoty. Někteří vědci se stále snaží na základě velmi málo přesvědčivých poznatků umístit původ člověka do Střední Asie, přestože v těchto končinách nebyly nalezeny pádné důkazy. Podle všech nynějších poznatků je téměř jisté, že kolébka, odkud se začal člověk šířit po světě, byla v západní Evropě. Tvrzení je doloženo nálezy, jejichž stáří se odhaduje na tři sta tisíc a více let.161 Člověk se živil lovem, který nedovoloval hustější zalidnění, musel vyhledávat další loviště, a tak se zalidnění pozvolna šířilo. Člověk se šířil cestou nejmenšího odporu a nejlepších podmínek. Byla to schůdná krajina, dobrá loviště a příznivé počasí. Šíření probíhalo také tlakem svých nebo jiných lidí, hladem a epidemiemi. Lidé se

160 161

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 32. NA, MZV-VA I, Přednáška Dr. Aleše Hrdličky v Praze, Tribuna 26. 10. 1922, karton 3338.

44

nemohli šířit na západ kvůli moři, na sever kvůli počasí, takže pouze směrem na jih a na východ. Rozšíření člověka do tropických částí Afriky se událo v pozdních neandrtálských dobách lidského vývoje v Evropě. Sluneční paprsky vytvořily z bělocha černocha a ten se šířil dále na východ do Asie a Indie. Ve stejné době se člověk rozšiřoval ze západní Evropy na východ, dnešním Polskem a Ruskem do Střední Asie. Pozdější poslední, menší a nepravidelná vlna šla ze střední Evropy jihovýchodně i podél Dunaje a Černého moře do Malé Asie. Těmito směry se člověk postupně šířil. Když dosáhl severovýchodního konce Asie, začal se člověk v malých skupinách v průběhu dlouhé doby přelévat do Ameriky. Stalo se tak přes Beringovu úžinu, ostrovy Svatého Vavřince, přes Beringovo moře, přes ostrovy Komandérské a Auletské.162 Fakt, že se zalidnění Ameriky nemohlo udát dříve, je způsoben tím, že kontinenty jsou na všech stranách obklopeny mořem tak, že příchod člověka mimo popsaný způsob by byl dříve než v historické době nemožný. Mezitím člověk v Evropě procházel kulturními a fyzickými změnami. Kulturně pokročil z paleolitu do neolitu a do doby měděné, bronzové a konečně železné. Pod vlivem životních podmínek ubývalo člověku pigmentu a během posledních osmi tisíc let se v severozápadní Evropě objevil člověk nordický. Není to člověk zvláštní rasy, je to člověk, který se následkem přelidňování šířil do nepříznivějšího podnebí na prázdný sever.

Veškerá lidská rasa pochází z jedné skupiny, která se

vyvinula v době ledové v západní Evropě. Odsud se člověk šířil a vytvořily se tři hlavní rasy. Černá, hnědá a bílá, ze kterých se postupem času vytvořily podskupiny. Rasově čistých skupin zbývá velmi málo a jsou známky, že se zanedlouho vytvoří nové typy a rasové skupiny.163 5. Obsah přednášky „Vývoj člověka v budoucnu“: V posledních čtyřech tisících let dochází k násilným výbojům, kdy jedny národy vytěsňují druhé. Vedlo to k nekonečným bojům a pohybům obyvatelstva. Tento jev se mylně nazývá stěhování národů, je to však násilí ve velkém. Až s historickým objevením Ameriky v roce 1492 začíná další důležitý fenomén v pohybu lidstva. Je to

162 163

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 42. Tamtéž, s. 56.

45

dobrovolné vystěhovalectví v ohromném měřítku. Míšením vystěhovalců se tvoří nové národy, vyvíjejí se nové typy člověka. Hovoří se tak lehce i hořce o panovačnosti a násilí jistých národů. Skutečná příčina tohoto jevu je v přebytku obyvatelstva. Kdyby se Německo v počtu porodů rovnalo Francii, nebylo by světové války navzdory sobecké ziskuchtivosti a pyšným vůdcům. Pokud se má lidstvo uchránit před příštími válkami, existují dvě cesty, jak toho dosáhnout. Odstranění chudoby všech národů za pomoci vědy, hlavně zajištění dostatku potravin. Dalším kritériem k dosažení trvalého míru je rozumné, vědecky řízené snížení počtu porodů.164 Vývoj člověka nepřestane, dokud nebude dosaženo dokonalého přizpůsobení se všem vlivům, které na něho můžou působit. Nejenom působení přírodních vlivů, ale i působení ostatních lidí a uvědomělé působení jeho samotného na sebe. Takto bude vývoj člověka dále pokračovat. Vydrží to lidstvo vůbec? Mnoho lidských skupin už vyhynulo, mnoho jich mizí před našimi zraky. Otázka, zda člověk vymře jako mnoho jiných nižších druhů, je oprávněná. Následkem nestejného vývoje existují již nyní důležité rozdíly, které stále rostou. Některé národy jsou dnes nadprůměrné a jiné podprůměrné a rozdíl se stále zvětšuje. Pokud vyvinutější národy něco nezbrzdí, nemůžou je méně vyvinuté národy nikdy dohonit. Ve smyslu duševních vlastností bude budoucnost patřit „velkolidem a malolidem“. Slabší podlehnou kdykoliv při kontaktu se silnější skupinou. Příkladem jsou „Negriti,“165 Sibiřané, američtí indiáni a další. Člověk superiorní bílý, kdekoliv narazí na zaostalejší skupiny i z jeho vlastní rasy, podmaní si je, nebo vytlačí do oblastí nepříznivých pro život. Tyto vytěsněné skupiny živoří a nakonec vymizí.166 Budoucnost patří duševně silnějším. Mezi tyto dnes počítáme většinu bílé a menší část žlutohnědé rasy. Tělesné změny bílého člověka v budoucnu budou mít několik tendencí. Civilizovaný běloch, zvláště muž, bude rychle ztrácet vlasy. V některých rodinách dnes pozorujeme pleš již u dorostu kolem osmnáctého roku věku. Kulturní běloch též ztrácí zuby, které mnohem více podléhají kazu a mají mnoho nepravidelností. S tím také slábnou čelisti a jejich svaly, čímž se mění celý obličej. 164

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 45. Hrdlička dělil černošskou rasu na Negry, vysoké urostlé lidi a Negrity, malé útlejší černochy (pozn. aut.). 166 Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 63. 165

46

Hlava bude krátkolebá a mezi vzdělanými bude mít nadprůměrné rozměry. Kostra poroste častěji do výšky než do síly. Nejdůležitější směr vývoje člověka je směr duševní. Budoucnost lidstva bude dobou oduševnělou, dobou sebepoznání, sebeochrany a sebeřízení. Budoucnost patří jen jednotlivcům a národům silných duchem. Chyby lidí a hříchy proti mravům a společnosti jsou následky nevyvinutého mozku a nedostatečného vzdělání. Lidstvo spěje k době duševní, ve které bude ubývat sobeckosti jednotlivců i národů. Zlatý věk lidstva nebyl v temné minulosti ani v přítomnosti, ani v dohledné budoucnosti. Daleká budoucnost bude věkem duševního světla, který z člověka učiní nejenom pána Země, ale i vesmíru.167 6. Obsah přednášky „Minulost a příští Slovanů“: Původ Slovanů se dosud vykládá rozdílně. Je jisté, že před tisíci lety před Kristem ještě Slované nebyli ve většině dnes obývaných oblastí. Je známo, že za časů Herodota168 obývala dnešní Polsko, jižní Pobaltí a jihozápadní Rusko bílá rasa živící se hlavně rolnictvím, která nepatřila k jiným skupinám bílé rasy. Bylo to množství slovanských kmenů, které se postupně šířily na všechny světové strany. Kdo jsou Slované? Nejvhodnější definice je „lid mluvící slovansky“. V současnosti by mnozí rádi viděli ve Slovanech něco svérázného fyzicky i duševně. Někteří by rádi Slovany druhotně přivedli z Asie. Jsou to dnes věci choulostivé a zazní pouze povšechné myšlenky založené vědecky. Je nepopiratelné, že Slované jsou původem evropská skupina. Netvoří dnes jednotný celek. Slovanský jazyk se vyvíjel teritoriálním oddělením od velké mateřské skupiny. Tato skupina mohla sídlit pouze dále na západ, nebo na jih a to podle toho, že nejstarší známí Slované byli převážně světlého typu. Mateřská skupina byla pravděpodobně severo – středoevropská. Možná to byla stejná skupina, která dala na západě vzniknout starým východnějším Protogermánům. V původu Proto – Slovana a Proto – Němce nejsou pravděpodobně zásadní rozdíly. Jejich častý antagonismus není

167 168

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 66. 512–450 před Kristem (pozn. aut.).

47

otázka původu a rasy, ale soutěž o hmotné potřeby, místo a bezpečí. Lze konstatovat, že dnešní Slované jsou větší či menší národní skupiny, které mluví slovanským nářečím.169 Do Čech přišly slovanské kmeny od severovýchodu ze Slezska a severní Moravy. Od pátého do sedmého století našeho letopočtu probíhá slovanské osídlení balkánských zemí. Slované všude pronikají mírně a zabírají prázdná místa k osídlení. Takto vznikli Jihoslované. Od dob římských a raně germánských probíhá šíření Slovanů na západ. To bylo znemožněno německým protitlakem, který trvá dodnes, a tím je ztraceno množství západních Slovanů. V průběhu doby Češi přijali mnoho Němců, kteří se přistěhovali na pozvání českých vládců. Slované zápasili s Němci a dnes jsou někteří poněmčeni. Šíření Slovanů se otočilo na sever a na východ. Zalidňování Sibiře a středozápadních asijských krajin pokračuje dodnes. Slované během času ztratili mnoho území na západě a to je jejich nepřáteli vykládáno jako známka méněcennosti v porovnání s německým živlem. Pravda je však jinde. Slované netvořili nikdy žádné větší celky, nýbrž jen rody, které měly mezi sebou pouze malou souvislost. Za těchto okolností bylo pro lépe organizovaného nepřítele snadné přemoci a vytěsnit Slovany. Všude, kde Slované dospěli k řádnější organizaci, jako v Čechách, Polsku, Srbsku i Rusku, tam uspěli. 170 Slované byli vždy lidem rolnickým, vnitrozemským, který se nestýkal se vzdálenými národy, které byly mnohdy pokrokovější a vyspělejší materiálně a vojensky. Proto zůstali Slované válečně zaostalí a často podlehli nepřátelům lépe organizovaným a vyzbrojeným. Nynější Slované jsou roztrženi na dvě oblasti – balkánskou a západoseverovýchodní. Balkánská oblast je kulturně zaostalá, podobně v částech Polska a pod i nad Karpaty. V Rusku je zaostalost zvlášť viditelná, má ovšem svoje příčiny. Ve východní části Ruska se opakoval nápor Tatarů a Mongolů. Rusko po celá staletí tvořilo obranný blok a tříštilo všechny nárazy. Rusko tím chránilo celou Evropu, ale samo trpělo, takže zůstalo kulturně pozadu. Mimo to hraje roli vnitrozemská poloha země a nehostinné krajiny. Velké vzdálenosti ve vnitrozemí a osamocení zdrželo vlivy zvenčí a vývoj. Zaostalost slovanského lidu nebyla prospěšná, ale zdravé jádro zůstalo a existuje naděje nápravy. To vede k budoucnosti.

169

Podle Hrdličky název Slovan, původně Slaven, Slavjan, vzniklo mezi Góty nebo Byzantinci kvůli časté koncovce „slav“ u jmen mužů (pozn. aut.). 170 Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 73.

48

O budoucnosti Slovanů lze uvažovat ve dvou směrech. O budoucnosti mimo Čechy a o budoucnosti národa Československého. Z historie je známo, že národy jeden za druhým prožívají dobu rozmachu, moci a významu. S velkými obtížemi se drží na vrcholu, aby později klesali, a znovu mizí v moři všednosti. Jako příklad lze uvést Řeky, Římany, Babylóňany. Slované jsou dnes v bílé rase jednotkou nejpočetnější a ještě nedospěli ke svému vrcholu. Může u nich historie udělat výjimku? Tato ohromně početná rasa potřebuje osvětu a organizaci k tomu, aby se plně uplatnila. Ze statistických dat vyplývá, že Slované mají zejména na Balkáně a v některých částech Ruska nejvyšší plodnost vůbec. Dosahuje padesáti šesti živých porodů na tisíc obyvatel. To zajišťuje náhradu nedávných válečných ztrát. Existuje velké procento dětských úmrtí, což má velkou antropologickou výhodu. Eliminují se slabší jedinci, a to je do jisté míry přírodní samoočista. U většiny bílých národů se lékařskou vědou zachovává spousta podprůměrných dětí i dospělých jedinců a to nemůže být bez příznivého výsledku pro Slovany.171 Čechy se podle Hrdličky v tomto směru nacházejí v rovině západní Evropy. Rusko a ostatní Slované odpovídají předešlému popisu. Posudek fyzické zdatnosti různých slovanských skupin byl vytvořen za balkánské a první světové války. Bulhaři, Srbové a mnozí Rusové i české legie ukázaly sílu, se kterou se nemohlo rovnat žádné jiné vojsko. Rusko, jak víme, upadlo ne fyzickou slabostí, ale materiální nedostatečností a hlavně duševním zklamáním a otravou.172 Podle Hrdličky i fyzicky stojí Slované velmi dobře a dokonce lépe než jiné národy. Z Čechoslováků jsou na tom nejlépe Moravané. Slované mají odůvodněné naděje do budoucna. Jsou poslední velkou biologickou zálohou bílé rasy. Kromě Čechů jsou kulturně zaostalí, ale je-li tělo a mozek v pořádku, mnohem snadněji se dohání, než tvoří. Není žádný důvod bát se budoucnosti Slovanů. Největší překážkou jednotného rozmachu bude v budoucnu rozdílnost duševní úrovně, různá nářečí a politická rozdílnost. Slovanům se nejedná o nadvládu nad jinými, o materiální moc, ani o převahu industriální. Pouze se snaží o zabezpečení svojí existence na svém území a o duševní rozkvět a osvětu.

171 172

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 75. Tamtéž, s. 76.

49

Půda pro pozorovatele Čechoslováků je zvláště obtížná. Jejich budoucnost bude hlavně záležet na vnějších okolnostech. Lze pozorovat i vnitřní slabosti, i když tyto jsou všeobecné pro všechny národy. Český národ je velice smíšený a do jisté míry ne tak svěží a originální jako ostatní slovanské větve. I zde jsou naděje do budoucnosti, které lze hledat hlavně na Moravě a někde i na Slovensku, kde je jádro národa zachovalé a na vysokém stupni vývoje srovnatelné s duševním nadáním, které se často objevuje u českého lidu. Dosaženo toho bylo houževnatostí povahy během třísetleté poroby. Pokud mají Čechoslováci v dohledné době plně uplatnit svoji hodnotu, bude třeba uplatnit vědeckou direktivu. Národ je ještě nedokonalý a běžně rozeznává pouze dobré a zlé. Vzniká mnoho chyb, které zdržují pokrok. Těchto chyb se lze vyvarovat osvětou. Československo potřebuje kromě ministerstev a zákonodárného sboru též senát vědy, senát čestně povinný státu vytvořený z nejlepších lidí. Skutečný a trvalý pokrok lze vytvořit pouze na vědeckých základech. Hybnou pákou v budoucnu už nebude idea moci a vidina přesily nad jinými. Bude to pouze další silný duševní rozvoj a uplatnění všeho ke všeobecnému dobru, k důstojné a šťastné budoucnosti československého lidu a Slovanů vůbec.173

6.2. Hrdličkovy přednášky v Praze V tisku se Hrdličkově návštěvě věnovala značná pozornost. Slavný krajan přijel znovu po deseti letech a v zájmu vědecké obce byla jeho spokojenost s nynějším stavem oproti poslední návštěvě. 174 Hrdlička přicestoval z Ameriky nejprve do Španělska a Francie prostudovat nové objevy dokazující původ lidstva a při této příležitosti přijel do své staré vlasti, a to nejprve do Prahy.175 Zde se konala první série přednášek a další následovaly v Plzni, Brně a Bratislavě. První z nich se konala 26. října 1922 v Hlavově ústavu 176 na téma „O tělesných a duševních vlastnostech primitivních národů“. 177 V denním tisku byly otištěny zprávy o termínech přednášek a pozvánky pro širokou

173

Hrdlička, A.: O původu člověka..., s. 79. NA, MZV-VA I. Kronika denní. Dr. Aleš Hrdlička. Čas 7. 10. 1922, karton 3338. 175 NA, MZV-VA I. Vorträge Dr. A. Hrdlickas an der Karls-Universität in Prag. Prager Presse 5. 10. 1922, karton 3338. 176 Preslova ulice č. 2039 (pozn. aut.). 177 NA, MZV-VA I. Přednáška Dr. Aleše Hrdličky v Praze. Tribuna 26. 10. 1922, karton 3338. 174

50

veřejnost.178 Byla vyzdvihována jeho vědecká antropologická činnost na světové úrovni a fakt, že se neodcizil svému národu přesto, že byl tak dlouho v zámoří, naopak pomáhal, kde mohl.179 Hrdlička je prezentován jako někdo, kdo hlavou i srdcem lpí na své československé vlasti, ale přitom mu časový i prostorový odstup dávají správný úsudek. Pokud pronáší jakékoliv soudy, je v nich cítit oprávněnost a závažnost. 180 Prominentní host byl v době svého pobytu v bývalé vlasti vřele přivítán také v pražském Rotary klubu v doprovodu profesora Tilleho a Hrdličkova dlouholetého přítele profesora Matiegky. 181 Hrdličkovi se také věnoval ministr sociální péče Gustav Habrman, který jej doprovázel při návštěvě Plzně. 182 Přednáška „Původ, minulost, nynější stav a budoucnost Slovanů se zvláštním zřetelem k Čechům a Slovákům“, to bylo v denním tisku nejvíce komentované téma z celého cyklu přednášek. Novináři viděli v Hrdličkovi věrného syna vlasti, propagátora a reprezentanta češství, mecenáše a podporovatele české vědy.183

6.3. Hrdličkova přednáška v Brně Přednáška se konala ve skromných prostorách posluchárny Anatomického ústavu Masarykovy univerzity184, se kterou se univerzita „z nouze chlubí a uspokojuje“, lidé se tísnili uvnitř, z venku bylo slyšet bečení ovcí. Prostředí bylo slavnostní i domácké.

Obecenstvo bylo tak četné, že se studenti museli spokojit se

stísněnými pozicemi

za

Hrdličkovými

zády.

Přednášejícího

přivítal

děkan

Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity profesor Rosický.185 Hrdlička zdůraznil, že přišel, aby viděl novou univerzitu. Nehodnotí, zda je chudá, zda je dostatečně velká a vybavená. Vyjadřuje radost z rozvoje školství, vědy a pokroku v Brně. Apeluje na to, že lidstvo musí svůj vývoj zdokonalovat: „Rovnost žije pouze v ideálech a v heslech, kdežto vedle pokroku je zaostalost, která by nutně vedla k rozlišování nadlidí

178

NA, MZV-VA I. Přednášky Dr. Alše Hrdličky na Karlově universitě v Praze. Národní listy 5. 10. 1922, karton 3338. 179 NA, MZV-VA I. Budiž vítán ve staré vlasti! Večerní České slovo. 7. 10. 1922, karton 3338. 180 NA, MZV-VA I. Med. Dr. Aleš Hrdlička. Venkov 11. 10. 1922, karton 3338. 181 NA, MZV-VA I. Ein prominenter Bessuch im Prager Rotary Klub. Prager Presse 9. 10. 1922, karton 3338. 182 NA, MZV-VA I. Přednáška Dr. Aleše Hrdličky v Plzni. Večerní čas. 16. 10. 1922, karton 3338. 183 NA, MZV-VA I. Aleš Hrdlička v Praze. Večerní Národní listy. 10. 10. 1922, karton 3338. 184 Brno, Údolní ulice č. 63 (pozn. aut.). 185 NA, MZV-VA I. Návštěva. Dr. A. Hrdličky v Brně. Čas 21. 10. 1922, karton 3338.

51

a podlidí.“ Podle Hrdličky však myšlenkový rozvoj ukazuje, že budoucnost lidstva je nesmírná.186 Při výkladu o vývoji člověka poukázal na víru, která tvrdí, že člověk je výrobkem rukou božích: „Povídky tyto, nic jiného to nebylo, byly sebrány rabíny židovskými.“ Nastiňuje Darwinovu teorii a setkává se s nesouhlasem J. Frejky, profesora chemie Masarykovy univerzity, který proti řečníkovi veřejně vystoupil. 187 Veřejnost i tisk však byli nadšeni. V novinách se čtenáři dočetli, že v Hrdličkových slovech se ozývala tichá a tlumená ozvěna dálek. Ozvěna, která by ráda pověděla, že takto jsem žil a pracoval nikoli pro sebe, nýbrž pro vás pro všechny. Byl popisován jako syn země, který nestárne duchem, poněvadž viděl velký kus světa a umí oddaně a s citem číst v knize moudrosti.188 Vzácný host se také zúčastnil schůze biologické společnosti na pozvání předsedy společnosti doktora Eduarda Babáka, pozdějšího rektora Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Vysoké školy veterinární. Pronesl srdečný proslov, v němž zdůraznil svoje uspokojení z nynějšího vědeckého ruchu na přírodovědecké a lékařské fakultě. Ocenil neobyčejnou intenzitu práce budovatelů fakult za zjevně nepříznivých okolností. Doporučil biologům návštěvu amerických biologických stanic a spolupráci s nimi, neboť jejich poznatky jsou postaveny na reálných vědeckých základech.189 Ze schůze se společnost odebrala na večírek do Besedního domu, který byl uspořádán na počest Aleše Hrdličky. Zde pronesl další přátelskou řeč, v níž vyzvednul důležitost antropologické práce na Moravě: „Morava má cenné zbytky člověka diluviálního, ale mimo to má krásný a dobře zachovalý lid, skutečné jádro lidu českého.“190 Následující den odjel host v doprovodu doktora Absolona na prohlídku krasových jeskyní. 191 Setkal se také s nestorem brněnských přírodovědců, vrchním zdravotním radou Antonínem Fleischerem. Vyjádřil potěšení nad tvůrčím duchem, který panuje mezi brněnskými vědci. Zdůraznil, že československý národ dosahuje ve světě úctu a uznání především svojí vysokou duševní úrovní a také snahou po zaujetí čestného

186

NA, MZV-VA I. Sůl moudrosti (K přednášce Dr. Alše Hrdličky v Brně). Lidové noviny 19. 10. 1922, karton 3338. 187 Tamtéž. 188 NA, MZV-VA I. Přednáška dra Aleše Hrdličky v Brně. Venkov 19. 10. 1922, karton 3338. 189 NA, MZV-VA I. Dr. Aleš Hrdlička v Brně. Večerní Národní listy. 20. 10. 1922, karton 3338. 190 NA, MZV-VA I. Návštěva Dr. A. Hrdličky v Brně. Čas 21. 10. 1922, karton 3338. 191 NA, MZV-VA I. Přednáška Dr. Alše Hrdličky v Brně. Lidové noviny 17. 10. 1922, karton 3338.

52

místa v kulturním rozvoji lidstva. Vzájemná a upřímná součinnost všech vysokých škol v zemi bude nejlepší zárukou, že si Čechoslováci tuto pověst udrží.192

6.4. Přednáška v Bratislavě Do Bratislavy zavítal Aleš Hrdlička 24. října. Přednáška se konala ve velké dvoraně Župného domu na téma „O původu člověka a budoucnosti lidstva“. Hostu se věnoval rektor Univerzity Komenského profesor Hanuš. Hrdlička projevil radost, že může konečně poznat Slovensko, jeho lid a jeho poměry. Seznamuje posluchače s Darwinovou teorií a poukazuje na to, že člověk se stále vyvíjí. Pokud dosáhne vyšší dokonalosti, bude schopen bránit se zlu a zabrání tak zlým událostem jako byla světová válka. Čím více osvěty, tím více bude lidstvo v bezpečí. Duševní vývoj zaručuje člověku budoucnost, která zničí zlo a zmizí také rozpory jednotlivých vyznání. Hrdlička se opět těšil neutuchajícímu potlesku. Zbytek pobytu na Slovensku věnoval poznání země.193

7. Hrdlička jako zastánce Slovanů na mezinárodní úrovni Dr. Aleš Hrdlička se snažil pomáhat své staré vlasti a bedlivě sledoval politické dění. Po vypuknutí první světové války se postavil do boje proti Rakousku a za českou samostatnost, byť byl americkým občanem ve federální službě. Když byli čeští dělníci propuštěni jako nepřátelé USA – Rakušané – z práce v loděnicích v Baltimore, Hrdlička zakročil u námořní správy a domáhal se odlišení Čechů od Rakušanů. Kladný výsledek jeho intervence mu vlastnoručním podpisem oznámil F. D. Roosevelt, tehdy jako asistující sekretář námořnictva.194 Dobře načasoval informaci o českém národě v článku „Bohemia and the Czechs“ v únorovém čísle časopisu National Geographic Magazine. Napsal v něm, že se národ nezlomil ani po třistaleté nadvládě habsburské monarchie a že Češi chtějí svobodu. Článek vyšel bezprostředně po historické spojenecké nótě amerického prezidenta W. Wilsona z 10. ledna 1917, v níž bylo osvobození

192

NA, MZV-VA I. Dr. Aleš Hrdlička. Lidové noviny 19. 10. 1922, karton 3338. Prednáška Dr. Aleša Hrdličku, Slovenský deník z 24. 10. 1922. 194 Prokopec, M.: V kořeni jsem stále Váš Dr. Aleš Hrdlička a Československo v r. 1918 a 1938. Akademický bulletin, Oficiální časopis Akademie věd ČR, říjen 2004, s. 11. 193

53

Československa prohlášeno za jeden z cílů války.195 Pět měsíců pracoval na podkladech pro prezidenta W. Wilsona, který je použil v návrhu na poválečné rozdělení Evropy, předneseném na mírové konferenci ve Versailles. Hrdlička vycházel ze spisů svého přítele profesora Lubora Niederleho o původu slovanských národů. Masarykovu činnost, která vedla k samostatnosti Československa, Hrdlička uznával. Za příčinu vítězství ale považoval rozpad Rakouska, prodloužení války pádem Ruska a československé legie. Měl za to, že teprve legie ve Francii, Rusku a Itálii otevřely dveře československým diplomatům s Masarykem v čele. Ten potom dosáhl na prezidentu Wilsonovi uznání prozatímní československé vlády a Československa za fakticky válčící moc.196

7.1. Mediální působení ve Spojených státech Hrdlička se snažil vytvořit kampaň na obranu bývalé vlasti před nacistickou hrozbou v době, kdy se schylovalo ke druhé světové válce. Systematicky pracoval na mediální podpoře zájmů Čechů a Slováků. Několikrát hovořil v rozhlasové stanici Columbia Broadcasting System. Dne 9. dubna 1938 zde vystoupil s třináctiminutovým projevem, v němž navázal na prohlášení C. Hulla o sympatiích USA k ČSR. 197 Text svého projevu poslal 15. září 1938 prezidentu Rooseveltovi. Bylo to v době, kdy byla česká otázka v popředí světového zájmu. Prezident 26. září 1938 apeloval na Hitlera a Beneše ke smírnému řešení sudetského problému.198 Hrdlička také poskytoval rozhovory novinářům, které vycházely v tisku, například v The Central European Observer.

199

Navštěvoval redakce, chválil

a kritizoval. Optimismus vždy převažoval kritiku a potvrzoval, že Československo je ve shodě s velkými světovými demokraciemi.

200

Jeho obavy o ztrátu suverenity

a o možnosti další války jsou jasně formulované a hovoří za sebe i za Čechoslováky ve

195

Prokopec, M.: V kořeni jsem stále Váš Dr. Aleš Hrdlička a Československo v r. 1918 a 1938. Akademický bulletin, Oficiální časopis Akademie věd ČR, říjen 2004, s. 11. 196 Tamtéž, s. 12. 197 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Prof. A. Hrdlička – přednáška – uveřejnění, krabice 37. 198 Prokopec, M.: V kořeni jsem stále Váš Dr. Aleš Hrdlička a Československo v r. 1918 a 1038. Akademický bulletin, Oficiální časopis Akademie věd ČR, říjen 2004, s. 13. 199 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Dopis Žádost o rozšíření separátu v zahraničí ze 13. 8. 1938, krabice 37. 200 NA, MZV-VA I. Vzácná návštěva. Národní listy 26. 10. 1922, karton 3338.

54

Spojených státech.201 Myšlenky z prohlášení a článků byly vydány tiskem v angličtině vydavatelstvím Orbis v nákladu tisíc pět set kusů. Stalo se tak na žádost vyslanectví Československé republiky ve Washingtonu.

202

Výtisky byly zaslány do USA

československým zastupitelským úřadům a konzulátům k propagačním účelům.203 7. května 1941 se Hrdličkovi dostalo nebývalé příležitosti představit situaci v okupované vlasti. Krajané ho zvolili, aby hovořil za Čechy a Slováky v newyorské Madison Square Garden na Freedom Rally. Popsal způsob a důvody zotročení země a národa od dobyvačných sousedů, sílu lidu ve snášení utrpení a skončil tím, že lidé doma potřebují přátelství a mravní pomoc od svobodných národů. Byl rozhořčen okupací Čech a Moravy, uzavřením českých vysokých škol a postupem německé armády. Přál si, aby Amerika pomohla Evropě vojensky.204 Bouřlivá situace střetu národů v Evropě zapříčinila, že byla na Československo zaměřena mimořádná pozornost v době, kdy už byla země zcela obklíčena nepřátelskými politickými silami. Hrdlička v rozhovoru pro tisk podotýká, že pro mnohé obyvatele Spojených států se může zdát tato problematika příliš vzdálená. Podle Hrdličky však není v kontinentální Evropě podobně malá země, jejíž vazby se Spojenými státy by byly důvěrnější a přátelštější. Prohlašuje, že ve Spojených státech žije přibližně tři a půl milionu obyvatel československého původu nebo s kořeny pocházející z Československa. Patří mezi nejlepší občany a jsou za ně považováni, všichni z nich jsou plně na straně demokracie. Mají nejnižší procento závažné trestné činnosti, jsou vzdělaní, pořádní a jsou vlastníky nemovitostí. Podílejí se na celém spektru činností americké společnosti. Tito muži a ženy jsou zcela oddáni svojí nové vlasti, ale jejich rodná země a lidé v ní žijící jsou jim stále blízcí.205 Hrdlička byl přesvědčen, že Češi žijící v Americe můžou být svojí staré vlasti užiteční tím, že se budou morálně, politicky i sociálně snažit být těmi nejlepšími Američany. Nikdy se nemusí stydět za starou vlast, naopak vždycky na ni můžou být 201

Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Dopis z Vyslanectví Československé republiky ve Washingtoně, D.C. č. 1760/38, krabice 37. 202 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Objednávka č. 57.565/III – 1/38 Orbis, Dr. Aleš Hrdlička – přednášky, separát, krabice 37. 203 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Separát pro vyslanectví v USA č. 57565/38, krabice 37. 204 Prokopec, M.: V kořeni jsem stále Váš Dr. Aleš Hrdlička a Československo v r. 1918 a 1038. Akademický bulletin, Oficiální časopis Akademie věd ČR, říjen 2004, s. 13. 205 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Článek Dr. Aleše Hrdličky v The Central European Observer 12. 4. 1938, krabice 37.

55

hrdí. Pokud dojde k tomu, že bude Československo potřebovat co nejvlivnější přátele, může bezpečně počítat s Amerikou jako se zastáncem. 206 Nyní mají krajané žijící ve Spojených státech strach z nebezpečí, které se vznáší nad sotva získanou svobodou Československa a touží po skutečném pochopení Američanů. Věří, že toto pochopení musí přinést oprávněnou náklonnost a morální podporu od největší ze všech světových demokracií.207 Hrdlička uvádí mnoho argumentů, že Československo není pro Spojené státy cizí. Prezident Wilson a právník Robert Lansing byli duchovními otci vzkříšení Československa.

Manželka

prvního

prezidenta

Masaryka

byla

Američanka.

Československé legie bojovaly spolu s americkou pomocí na Sibiři a byly později zpět dopraveny na amerických lodích zčásti přes Spojené státy.208 Argumentace pro oprávněný požadavek na samostatné Československo není dílem současnosti nebo poslední doby, i když vznikl relativně nedávno. Vědec uvádí historická fakta a konstatuje, že Československo je jedním z nejstarších politických a národních celků v Evropě. Bylo královstvím dlouho před tím, než existovalo něco jako sjednocené Německo, Francie nebo Velká Británie. Univerzita Karlova byla založena v roce 1348, tedy sto čtyřicet čtyři let před objevením Ameriky. Během období středověku byly Čechy všeobecně uznávané jako významná oblast evropské kultury a rovněž centrem vlastní církevní reformace. Země neustále procházela nekonečným bojem za svou existenci. Bylo to hlavně díky vždy mocnějšímu sousednímu německému státu, avšak nikdy jím nebyla podrobena. 209 V roce 1620 byla země přemožena a poté zpustošena během třicetileté války. Třicet tisíc nejpřednějších rodin bylo vyhnáno kvůli jejich náboženskému či politickému přesvědčení. Jejich půda byla zkonfiskována a darována dobyvatelům. Země byla smrtelně zasažena, ale nezanikla. S prvními závany svobody v Evropě koncem osmnáctého století se začala znovu probouzet. V devatenáctém století směřovala svou energii na fyzický, morální a intelektuální rozvoj obyvatel. Poté si razila krok za krokem cestu k získání dřívější svobody a nezávislosti. Země se stavěla od počátku proti první světové válce a spolupracovala se spojeneckými vojsky na jejím ukončení. Krajané žijící v zahraničí 206

Rozhovor s Dr. Hrdličkou, Sunday Concord z 12. 9. 1937. Tamtéž. 208 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Znění anglické přednášky Dr. Aleše Hrdličky v Columbia Broadcasting System 9. 4. 1938, krabice 37. 209 Tamtéž. 207

56

zformovali malé ozbrojené jednotky, které byly značně důležité v Rusku. Spojenci již před závěrem války uznali nezávislost Československé republiky a později, během mírové konference obnovili její staré hranice.210

7.2. Názor na česko-německé vztahy V článku pro New Yorkské Listy Hrdlička informuje o momentální problematické situaci v Československu. Uvnitř nového státu, jako v každém jiném státě Evropy, sídlí různé menšiny. Tyto menšiny tvoří asi jednu třetinu obyvatel. Největší z nich je takzvaná Deutschböhmen. 211 Nejsou soudržní ani regionálně, ani ekonomicky. Ve všech oblastech je obyvatelstvo převážně smíšené a prolíná se se slovanskou populací. Německá menšina je výsledkem pomalého přistěhovalectví, které trvalo několik století. Příchod těchto přistěhovalců začal ve třináctém století, kdy byli němečtí horníci pozváni pracovat v nově objevených dolech. Území, které obývali, jim nikdy nepatřilo, s výjimkou správní oblasti Eger.212 Současný neklid těchto obyvatel je částečně politické povahy, neboť byli za Rakouské monarchie privilegovaní. Částečně jsou momentální problémy i ekonomické povahy, protože jejich regiony byly z velké části industrializované a trpěli v době poválečné krize. Tito němečtí Češi jsou obecně dobří a mírumilovní lidé a Československo je jejich starým domovem. Sami by rádi urovnali neshody s českými příbuznými a sousedy tak, jako žijí lidé různých národností vedle sebe v New Yorku, Nebrasce, nebo kdekoliv jinde ve Spojených státech amerických. Každý Čech, kterého znám, upřímně touží po takové harmonii.213 Hlavní příčiny neshod jsou podle Hrdličky vnější. Čechoslováci jsou silní, inteligentní a schopní lidé, kteří by bezpochyby bojovali a položili život za nezávislost. Takový boj by nevyhnutelně přinesl zkázu, která by překonala tu z roku 1914. To by zapříčinilo pouze nové zdroje konfliktů a nové ještě větší potíže. Je nesmírně důležité a v zájmu celého světa takové zkáze zabránit. Češi, jak je o nich známo, pomohou 210

Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Znění anglické přednášky Dr. Aleše Hrdličky v Columbia Broadcasting System 9. 4. 1938, krabice 37. 211 Němečtí Češi (pozn. aut.). 212 Dnes oblast Chebska (pozn. aut.). 213 NA, MZV-VA I. Dr. Aleš Hrdlička za nás všechny ve Spojených státech. New Yorkské Listy 12. 4. 1938, karton 3338.

57

v maximální míře najít mírové řešení. 214 Takto se vyjádřil vlastenec Aleš Hrdlička o české historii, o povaze Čechoslováků a o současné situaci v zemi. Snažil se přiblížit Američanům těžkosti, kterými země prochází v souvislosti s německou menšinou, a na závěr zdůraznil nesmyslnost další možné války. Němci, kterých je v Československu méně než je Čechoslováků ve Spojených státech, jsou v zásadě dobří sousedé Čechů. Češi opakovaně deklarovali, že by v maximální možné míře pomohli uzavřít čestné mírové řešení potíží. Pokud se to však nepodaří, budou bojem vzdorovat nacistické převaze a položí život za svou nezávislost. Dr. Hrdlička cítí, že Češi jsou v ohrožení.215 Kdo jsou Čechoslováci? Na to odpovídá Aleš Hrdlička v tom smyslu, že termín Čechoslovák nebyl vytvořen v nedávné době a nepochází z roku 1918. Používá stejné argumenty a historická fakta jako v případě obhajoby samostatného Československa. V roce 1918 již jednotní Češi a Slováci vyhlásili svou nezávislost na Rakousku a založili Československou republiku. Češi byli známí jako Bohemians podle všeobecně známého názvu jejich země. Název Čech je odvozen podle jména vůdce hlavního kmene, který je na počátku dějin přivedl na toto území. Římané znali tuto oblast podle kmene Boii, který se na území nacházel, a pojmenovali ji podle něj Boiohemia neboli Bohemia.216 Češi byli prakticky jenom jedním z řady velmi příbuzných slovanských kmenů, kteří se v předkřesťanském období šířili z pravlasti Slovanů, povodí řeky Visly a z oblasti pod Karpaty. Tyto kmeny hovořily příbuznými dialekty stejného jazyka. Odlišovali se ve zvyklostech, což je u větších etnických skupin normální jev. Fyzicky měli tolik společného, že musí být považováni za shodné obyvatelstvo. Do pátého století našeho letopočtu jsou slovanské kmeny pevně usazené v přírodním zeměpisném útvaru Bohemia a na severovýchodě ve Slezsku. Na východ od Čech se usadily jiné klany stejného etnika. Tito obyvatelé začali být nazýváni Moravané podle názvu oblasti, kterou obývali.

214

NA, MZV-VA I. Czechoslovakia Will Go to the Limit. Sunday Concord 17. 4. 1938, karton 3338. Dr. Hrdlicka Sees Czech in Danger, Sunday Star z 10. 9. 1938. 216 NA, MZV-VA I. What Are the Czechoslovaks? Sunday Concord 10. 4. 1938, karton 3338. 215

58

Teorie vzniku národa Slováků je Hrdličkou také objasněna. Lokalizoval je původně podél Karpat až po hranici oblasti zvaná Ruthenia. 217 V této oblasti se usazovaly další klany a jejich název je patrně odvozen od starého výrazu Slav. Obyvatelé zmíněného území se začali nazývat Slováci. Toto etnikum mělo společné území s Moravou až do roku 1029. Byli násilně odtrženi Maďary a izolováni od západu. Slováci byli vytlačeni z nejlepších území teplých nížin a utlačováni všemi způsoby. Drsné horské prostředí Slovenska, jejich izolace a utiskování, kterému čelili zejména od počátku devatenáctého století, omezilo jejich kulturní rozvoj. Díky těmto vlivům si Slováci a Moravané zachovali více z lidového umění a zůstali méně ovlivněni než Češi. Jejich dialekt utrpěl méně a jazyk zůstává blíže původnímu jazyku kmenů. Češi se stali více kosmopolitní.218 Od sedmého století, kdy se zorganizovali proti Avarům a utvořili stát Morava, do sedmnáctého století, kdy spadali pod Rakousko, prokázali Čechoslováci pozoruhodný vývoj. Od roku 1419 drtí každý ozbrojený pokus Svaté říše římské podmanit si toto území. Až v roce 1620 Češi vyčerpáni politickým a náboženským bojem podléhají Rakousku.219 Období od roku 1620 do konce osmnáctého století je pro Čechoslováky temným věkem. Obyvatelé byli pronásledováni z důvodu náboženského vyznání a jejich kultura byla systematicky ničena. Češi přežívají toto období, které trvá až do začátku moderního osvícenství, od konce osmnáctého století. Dochází opět k obnově jazyka, obeznámení obyvatel s jejich dějinami a postupnému upevňování národního sebevědomí. Je to doba příprav na znovuzískání jejich historické půdy, majetku a na samotnou vládu. Dlouhou dobu před světovou válkou jsou Čechoslováci v otevřeném intelektuálním boji s Rakousko- Uherskem. Od chvíle, kdy vypukne světová válka, jsou se Spojenci a pomáhají jim všemi možnými způsoby. Konečně se 28. října 1918 opět stanou nezávislým státem. Uskutečnilo se to díky Spojencům, ale zejména díky velké pomoci Američanů.220 Hrdlička při popisu Čechoslováků Američanům neváhal směšovat fyzické rysy s duševními vlastnostmi a zálibami. Fyzicky je podle něho charakteristická statná 217

Dnešní oblast Ruska (pozn. aut.). Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin, Znění anglické přednášky Dr. Aleše Hrdličky v Columbia Broadcasting System 9. 4. 1938, krabice 37. 219 NA, MZV-VA I. What Are the Czechoslovaks? Sunday Concord 10. 4. 1938, karton 3338. 220 Tamtéž. 218

59

postava, silné, dobře vyvážené a stavěné tělo, obličej více kulatý než oválný. Co se týká fyziognomie, je Čechoslovák upřímný, otevřený, usmívající se, inteligentní a atraktivní. Základní duševní vlastnosti jsou srdečnost, ohleduplnost, idealismus a chrabrost. Miluje rodinu, hudbu, tanec a vše, co je krásné a dobré. Jako další vlastnosti uvedl značný individualismus, lásku k půdě a pořádkumilovnost. Univerzální touha po znalostech vede k většímu vzdělání dětí. Čechoslováci jsou pracovití a šetrní. Jejich smysl pro humor a idealismus jsou nad všeobecným průměrem, kriminalita je nízká a prakticky se vyskytuje pouze u duševně chorých. Nejsou velkými obchodníky ani obecně dobrými politiky, jelikož nemají zálibu v těchto aktivitách, ale vynikají v hudbě, umění, vědě a literatuře. Mají potěšení z dobrého živobytí, ale ne z luxusu. Rovněž jsou oprávněně hrdi na svou minulost a milují svou rodnou zem, zatímco jsou nejvíce loajální občané Spojených států.221 „Skromnost je jedna z dobrých českých vlastností, záleží jen na tom, aby si ji lidé zachovali, i když se jim začne vést dobře.“222 Otec americké antropologie se vyjádřil, že: „Lidé si myslí, že studujeme jenom kosti.“ Antropologické výzkumy ale říkají, že ideál demokracie je utopie, která je založená na nepochopení přírody. Podle Hrdličky tvrzení, že lidé jsou zrozeni rovnocenní, je omyl. Ani dvě děti v jedné rodině nejsou stejně bystré a silné. V celé přírodě panuje rozlišnost, která je zdrojem dalšího vývoje. Vedle průměrných stojí nadprůměrní, a proto se k vládnutí mají vybírat ti nejschopnější.223 Slované by si mohli vzít za příklad svou původní organizaci s radou kmetů, kteří byli nejrozumnější a fyzicky nejstatnější. „Kdyby se toho docílilo, byla by v Československu vláda expertů a povolaných, ne vláda náhodných, za které se musí občan modlit, aby je genius vedl.“224

7.3. Kritické období před druhou světovou válkou Hrdličkovou snahou bylo co nejvíce historickými fakty a vědeckými argumenty obhájit existenci Čechoslováků na jejich území. Obhajoval německou menšinu v Československu jako historicky nedílnou součást populace. Dramatický vývoj situace však nekorespondoval s Hrdličkovými projevy, a proto se odhodlal k razantnějšímu 221

NA, MZV-VA I. What Are the Czechoslovaks? Sunday Concord 10. 4. 1938, karton 3338. Brzoň, F., Rychetský, J.: Chlapec s arnykou, Plzeň 1983, s. 155. 223 NA, MZV-VA I. Nejslavnější Čech za mořem. Venkov 29. 3. 1939, karton 3338. 224 Tamtéž. 222

60

projevu se silnějším politickým podtextem, který vyzněl více politicky než vlastenecky. Rozborem situace se dostal ke konstatování, že při posledních parlamentních volbách v Československu v roce 1935 přibližně šedesát procent německé menšiny volilo Sudetoněmeckou stranu Konráda Henleina, zatímco asi jedna třetina celkového počtu hlasů byla pro strany demokratických aktivistů. Zbytek voličských hlasů patřil komunistům.225 Hrdlička zastával názor, že pod vlivem rakouského anšlusu se agrární aktivisté

a

zástupci

křesťanských

socialistů

dočasně

sjednotili

s totalitní

Sudetoněmeckou stranou Henleinovci. V případě sociálních demokratů nelze hovořit o marxismu, jelikož nový předseda sociálních demokratů poslanec Jaksch je radikální reformátor marxistických doktrín. Z tohoto důvodu nezískala Henleinova strana celou německou politickou sílu v Československu. Agrární aktivisté a křesťanští socialisté, kteří po připojení Rakouska Německem spojili své síly s Henleinovou stranou, prosazují nyní znovu svou nezávislost. Předvolební setkání demokratů byla v mnohých českoněmeckých městech daleko větší, než setkání Henleinistů, a to dokázalo, že němečtí demokraté jsou stále v plné síle.226 Hrdlička byl přesvědčen o tom, že historie Československa již ukázala, že seskupení neslučitelných prvků, které se ujednotily v Henleinově straně pod dvojsmyslným vlivem okamžiku, nemohou přežít v trvalé a pevné jednotě, ale jsou pouze dočasné. Strany německých aktivistů byly řízeny principy demokracie. Německá otázka byla v Československu donedávna považována v souladu s touto koncepcí za problematiku demokratické spolupráce, za jednu z otázek týkající se občanské svobody a především za otázku vnitřní politiky. Českoslovenští vedoucí političtí představitelé si nikdy nedělali iluze, že by se mezi Němci v zahraničí a Němci žijícími v Čechách mohla postavit nějaká zeď. Čechoslováci vždy považovali kontakt mezi nimi jako výhradně kulturní záležitost, která nezasahovala do politiky Československa. To byla výhoda pro obě strany. Nejenom pro československý stát, ale i pro československé Němce. Tito Němci se chtěli vypořádat s jejich vlastními politickými problémy doma a externí ovlivňování považovali za nežádoucí.227

225

Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Článek Dr. Aleše Hrdličky v The Central European Observer 12. 4. 1938, krabice 37. 226 Tamtéž. 227 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Vyjádření Dr. Aleše Hrdličky Czechoslovak Germans: A new Situation, krabice 37.

61

Pokud se bude jednat o vzájemném urovnání vztahů, o usmíření, o dohodě v souvislosti s ustanoveními v ústavě a také o jednotě státu i o mezinárodní politice Československa, viděl Hrdlička situaci jako obtížnou. Uvádí, že pokud se mají vyjednávání o těchto záležitostech uskutečnit s československými Němci, nebude možné s nimi jednat bez ohledu na názory Sudetoněmecké strany. Tato strana má však odlišný koncept národnostní otázky. Spoléhá na takzvané německé národní sjednocení a požaduje skutečné politické propojení mezi sudetoněmeckou otázkou a panamerickou otázkou. Tato teze, pokud by byla chápána jako základ pro spor, by narušila a anulovala diskuzi. Úspěch jednání je závislý na tom, v jaké míře lze učinit kompromis. Je to hnací motor politické aktivity Sudetoněmecké strany, který je podle Aleše Hrdličky znát na každém kroku.228 Podstatný fakt, že sudetoněmecká problematika je vnitrostátní problém Československa, může však být chápán některými skupinami Němců, jako problematika německé Volksgemeinschaft 229 . Tato otázka nemůže být nadále vnímána jako věc Čechoslováků a Němců samotných. Není to debata mezi jedenácti milióny Čechoslováků a sedmdesáti pěti miliónovým německým národem týkající se hranic s Československou republikou, Německou říší a osudu zbytků národa, který bude nadále žít vně těchto hranic. Tato otázka se stala problémem, který se týká celé Evropy a světa. Řešení nebude pouze v zájmu Prahy a Berlína, ale také Londýna, Paříže a zbytku světa.230 Díky nové politické situaci se z Československého vnitrostátního národnostního problému stal problém evropský a světový. Hrdlička tvrdí, že je to jenom dobře zejména ve chvíli, kdy se Evropa a svět zajímá o československou stabilitu jako o stát a kdy každý souhlasí se samostatnou československou nezávislou vládou. Nestala se z toho jen středoevropská kauza nebo věc Svaté říše římské národa německého. Národnostní problém přispěl k pochopení Bismarckova výroku: „Kdokoli kdo ovládá české země, ovládá i Evropu.“ Československý národ při plnění střízlivých požadavků německých spoluobčanů dále přispívá k řešení uklidnění situace v Evropě. Zároveň je důležité, že se národ brání před řadou potenciálních přání, která jsou přehnaná a nerealistická. 228

Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Vyjádření Dr. Aleše Hrdličky Czechoslovak Germans: A new Situation, krabice 37. 229 Národní pospolitost (pozn. aut.). 230 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918-1939 Horký – Chaplin. Vyjádření Dr. Aleše Hrdličky Czechoslovak Germans: A new Situation, krabice 37.

62

Přehnané a nerealistické požadavky Němců by při nové situaci nebyly hrozbou jen pro československý národ, ale pro všechny mocnosti v Evropě, které upřednostňují uklidnění situace. Čím má Československo být? Československý lid obstojí ve vzájemném zápasu lidstva pouze duševním pokrokem. Žádné nejisté spojenectví, žádné bohatství, pouze vzdělání zabezpečí budoucnost a získá Československu vlivné přátele. Češi mají podle Hrdličky „nadprůměrnou mozečnou hodnotu a značné procento dobrých mozkův“. V tomto směru je nutné pokračovat, jinak budou Češi ztraceni.231 Hrdlička byl ochoten přispět vším, co bylo v jeho silách. Prohlášení stavěl na vědeckých antropologických a historických základech. Přesvědčuje svět a sám věří, že československý národ překoná poválečné nemoci i dětské choroby mladé demokracie, najde svou cestu i čestné místo mezi velkými demokraciemi světa. 232 Denní tisk v Československu se o Hrdličkovy aktivity zajímal, kladně a emotivně je hodnotil. Uvádí například: „Čtenáři a posluchači viděli v Dr. Aleši Hrdličkovi ztělesněný kus osudu svého národa a on dokázal promluvit k srdci všech. Syn ujařmeného národa v cizině dobývá si jména a vrací se s láskou k rodné hroudě, aby se vším, co v jeho silách jest, pomáhal budovati šťastnější budoucnost svého lidu!“233 Hrdlička energicky protestoval proti mnichovskému diktátu a později proti nacistické okupaci Československa. Prohlašoval, že úkol USA musí být nejenom totální porážka nacistického Německa a jeho spojenců, ale i úplné osvobození zotročených a utiskovaných národů a lidí na celém světě. 234 V pozůstalosti Aleše Hrdličky byl nalezen rukopis s nadpisem Válka a civilizace. Byl napsán pravděpodobně v posledních letech jeho života. Nepodařilo se zjistit, k jaké příležitosti byl dokument napsán a zda byl publikován, či přednášen. Objevuje se v něm kritika informovanosti a myšlení občanů Spojených států. Základní myšlenky neznámé deklarace jsou opět ve jménu světového pokroku, svobody a nezávislosti. Hrdlička píše, že od té doby, co Evropě opět hrozí válka, se ve Spojených státech objevují zlověstná vyjádření a projevy

231

NA, MZV-VA I. Aleš Hrdlička v Praze. Večerní Národní listy 10. 10. 1922, karton 3338. NA, MZV-VA I. Vzácná návštěva. Národní listy 26. 10. 1922, karton 3338. 233 Tamtéž. 234 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Článek Dr. Aleše Hrdličky America and Czechoslovakia v The Central European Observer 22. 4. 1938, krabice 37. 232

63

s předpokládaným špatným vlivem na civilizaci. 235 Podle Hrdličky se ochlazují city Američanů a všeobecně se oslabuje morálka. To by mohlo být okamžitě použito k podlé propagandě a částečně se tak stalo. Velká většina Američanů je špatně a nedostatečně informovaná a zvyklá hovořit pouze povrchně. Lidé nemají vlastní názor a ochotně následují a přijímají všechno, co je dostatečně často opakováno opravdovým, či nastrčeným idolem, který je vhodný k danému účelu pro veřejnost.236 Hrdlička uvažuje o principech americké společnosti a tvrdí, že množství dříve znepokojených lidí přestalo uvažovat o tom, co je opravdu civilizace. Není to o moci, ani o dosažení materiálních statků. Civilizace by měla být definována jako umění lidí, jak nejlépe žít v moderních podmínkách.237 Existuje mnoho společenských organizací, právo, morální standarty a intelektuální dovednosti skupin osvícených lidí. Z celosvětového hlediska se tyto hodnoty liší více či méně pouze v různých stupních dosaženého stupně civilizace. Hlavní zásady jsou dnes tak široce rozšířené, že jsou prakticky univerzální. Tyto zásady nemohou být zničeny válkou tak, jako může být město zničeno rozsáhlým požárem. Nemohou být vymýceny. Války jsou podle Hrdličky škodlivé a barbarské a v tom nemůže být rozdílů v názorech. Války menší nebo velké byly s člověkem od počátku historie a žádná část lidstva toho nebyla ušetřena. Přesto je civilizace z dlouhodobého pohledu na vzestupu. V historii lidstva je připomínáno mnoho hrozných lokálních válek, které způsobily rozsáhlé materiální ztráty a ztráty na lidských životech. To bylo provázeno epidemiemi a hladomorem. Celé kultury byly zničeny, ale pokrok civilizace a vědy nebyl přesto zastaven.238 Hrdlička připomíná tyto skutečnosti, aby přesvědčil Američany o nezbytnosti vstoupit do světové války, ve které je spolupráce s demokratickými silami v tomto případě extrémně potřebná. V období let 1939–1941 byl slogan „Peace at any price“239 ve Spojených státech slyšet velmi často. Hrdlička s tím nebyl ztotožněn. Neústupnou a houževnatou válku za potlačení zdroje světových potíží považoval za více oprávněnou, 235

Dokládal, M.: Aleš Hrdlička’s Views on War and Civilization, In: Antropological Congress Dedicated to Aleš Hrdlička. Praha 1970, s. 45. 236 Archiv MZV ČR, III. sekce 1918–1939 Horký – Chaplin. Článek Dra Aleše Hrdličky America and Czechoslovakia v The Central European Observer 22. 4. 1938, krabice 37. 237 Dokládal, M.: Aleš Hrdlička’s Views on War and Civilization, In: Novotný, V. (ed.): Antropological Congress Dedicated to Aleš Hrdlička. Praha 1970, s. 46. 238 Tamtéž, s. 48. 239 Mír za každou cenu (překl. aut.).

64

než nejistý mír. Na podporu sloganů o míru byl často použit argument „war takes the best,“240 a to bylo podle něho mylné a připomíná, že pokud jsou největší intelektuálové pokládáni za nejlepší, tak kulky si nevybírají, ale intelektuálové se jim vyhnou snadněji, protože v boji jsou více nasazeni fyzicky zdatní jedinci než intelektuálové. Počet zabitých nebo raněných Američanů ve světové válce nepřesáhl čísla každoroční statistiky počtu mrtvých při autonehodách a dalších neštěstích. 241 V principu odmítá jakoukoliv válku, ale v závěru uvádí, že obranná válka je v mnoha případech jediná možnost pro to, aby národ přežil. V takovém případě je nicotné hovořit o válečných ztrátách a škodách. Hrdlička vysvětluje, jak by se mělo válkám předcházet. Tvrdí, že zamezení dalších válek se nedá dosáhnout žádnými smlouvami, úmluvami, nebo reorganizací záležitostí. Lze toho dosáhnout pouze cílenou výchovou mladé generace ve smyslu humanity a lidských práv. Výchova mladých ve smyslu humanity zabrání příštím válkám a zajistí rozvoj věd a posun ke zlepšení populace na celém světě.242 Aleš Hrdlička nebyl diplomat ani politik a neměl na žádné politické dění přímý vliv. Všechny události bedlivě sledoval a pomáhal silou osobnosti a svého přesvědčení ovlivňovat krajany v Americe i své americké okolí. Vědecký věhlas byl důležitým propagačním momentem. Jako Američan a vědec-antropolog mohl uplatňovat ve Washingtonu názory o duševních i mravních schopnostech slovanských národů. Šířil víru ve stabilitu evropských poměrů za předpokladu, že bude Slovanům vráceno právo na sebeurčení. Aleš Hrdlička působil jako poradce Československého velvyslanectví ve Washingtonu pro kulturní, vědecké, sociální a hospodářské záležitosti. V prostředí, které Čechy a Slováky jako národy neznalo, byl cenným rádcem. Nazírání na evropské dění se snažil přizpůsobit americké mentalitě tak, aby byly události v jeho rodné vlasti občany Spojených států správně chápány a kladně hodnoceny. 243 Hrdlička býval označován za praktického filozofa, který se zabýval rasovými problémy Slovanů. Zkoumal jejich duševní schopnosti a mravní vlastnosti a to ho vedlo k úvahám, zda slovanské národy pochopí a rozvinou své přednosti a dovedou se včas zbavit svých vad.

240

Válka bere to nejlepší (překl. aut.). Dokládal, M.: Aleš Hrdlička’s Views on War and Civilization, In: Antropological Congress Dedicated to Aleš Hrdlička. Praha 1970, s. 47. 242 Tamtéž, s. 48. 243 Štangler, Z.: Dr. A. Hrdlička pro národ Československý a Slovany vůbec. Anthropologie VII., č. 1–2. Antropologický ústav Karlovy univerzity v Praze. Praha 1929, s. 257. 241

65

Během přednášky na Univerzitě Karlově v roce 1922 prohlásil: „Radil bych proto snažně, aby národ Československý uplatnil všechny duševní síly, aby nenechával své dítky s velkým nadáním hynouti, aby zabraňoval nadaným svým lidem stěhovati se do ciziny, [...] aby chránil svůj lid doma od marného utrácení duševních i tělesných sil a aby řídil své vzdělání. Tím zajistí si více než čím jiným vděčnost svých dětí a úctu celého světa i budoucnosti.“244

244

Hrdlička, A.: O původu člověka…, s. 79.

66

Závěr Hrdličkovo jméno je v dnešní době zapomenuto. Jeho popularita se rozšířila pouze v krátkém časovém úseku od založení Československa do druhé světové války. Jaká je odpověď na otázku proč? Hrdličkovo prosazování práv Slovanů a přesvědčení o životaschopnosti samostatného československého státu nebyly v době okupace ani během druhé světové války nacistům vhod. Po válce komunistický režim vyhodnotil vědce jako emigranta, který prosazoval v bývalé vlasti americké vymoženosti. Velkorysé dary na podporu vědy a vzdělanosti ze soukromých úspor bylo pohodlnější raději neprezentovat. Po několika desetiletích upadl Hrdlička v zapomnění. Přispěl k tomu i fakt, že v předválečném období byla věda všeobecně málo popularizována, takže s prací badatelů byl seznámen pouze úzký okruh odborníků. Spojené státy Hrdličku uznávaly jako vědce i jako osobnost. Těšil se vážnosti na akademické půdě a díky rozhlasovým vystoupením a článkům v tisku byl znám i veřejnosti. Svého životního úspěchu nedosáhl náhodou, nebo politickou konstelací ani společenskými styky. Byla to vědecká práce, díky které si právem vydobyl světový věhlas. O jeho smrti informovala média v USA a Československu a dokonce i deník The Times.245 V mnoha světových naučných slovnících Hrdličkovo jméno nacházíme. Píše o něm Encyclopedia Americana, Encyclopedia Britannica, Brockhausův naučný slovník i Encyklopeda Povszechna. Třináctiletý chlapec z Humpolce, chudý, inteligentní, vnímavý, snadno ovlivnitelný, přijel s rodinou do New Yorku. Probíjel se těžkými poměry evropského přistěhovalce a sám se vypracoval na světového vědce dobře finančně zabezpečeného, který však peníze k životu příliš nepotřeboval. Žil střídmým životem a většinu úspor věnoval na projekty, které v novém Československu posloužily vzdělanosti a vědě. All mankind is of one origin!246 bylo Hrdličkovo motto, které se prolíná jeho celoživotní prací i osobním životem. Byl přesvědčen o rovnocennosti ras a vystupoval aktivně proti fašistickým rasistickým teoriím v době před druhou světovou válkou. Přestože v anglosaském prostředí dosáhl světového formátu, zůstal spjat s původním 245

NA, Ministerstvo vnitra, Londýn, sig. 2–1/373/11. Dr Ales Hrdlicka – Antropology in Americamerica. The Times 6. 9. 1943, karton 20. 246 Celé lidstvo je jednoho původu! (přel. aut.)

67

prostředím a v tomto smyslu byl vlastencem. Snažil se o emancipaci slovanství v německém prostředí, věřil v budoucnost Slovanů a šířil vědomosti o své rodné zemi v zahraničí. Po celý život byl v kontaktu s řadou přátel z Československa. Dopisoval si s bývalým učitelem, s kolegy antropology, s politiky, umělci a s příbuznými. Živě se zajímal o dění v bývalé vlasti. Nikdy se nepodepsal jinak než česky, se všemi tečkami a háčky. Aleš Hrdlička zasvětil svůj život vědě o člověku a vědu chtěl postavit do služeb národa a státu. Žil a pracoval ve dvou stoletích – devatenáctém a dvacátém. Byla to doba velkých událostí obrovského významu pro celé lidstvo a Hrdlička nebyl jen pasivním pozorovatelem doby. Svými politickými názory byl nejblíže sociální demokracii. Udržoval úzké přátelské styky se sociálně demokratickými činovníky z Československa.

Do

Washingtonu

k němu

přijížděli

levicově

orientovaní

intelektuálové. Psát o vědecké činnosti Aleše Hrdličky znamená psát o počátcích americké fyzické antropologie a o jejím přetvoření v samostatnou disciplínu. Hrdlička se podílel velkou měrou na vzniku většiny antropologických ústavů v USA a snažil se zrealizovat totéž v nově vzniklém Československu, což bylo korunováno úspěchem. Psát o člověku Aleši Hrdličkovi, to znamená psát o osobnosti, která celý život zasvětila vědě, o vlastenci a věrném Čechovi, ale i o světoobčanovi.

68

Prameny a literatura

Prameny archivní: •

Archiv Masarykovy univerzity Brno o

•

Archiv Ministerstva zahraničních věcí České republiky o

•

fond A1, Rektorát, úřední a pomocné knihy.

III. sekce, 1918–1939 Horký – Chaplin.

Archiv Univerzity Karlovy o fond Dr. A. Hrdličky 1923–1939 o fond Muzeum člověka 1932–1938

•

Národní archiv o fond Americký ústav Praha o fond Ministerstva vnitra, Londýn o fond Ministerstva zahraničních věcí – výstřižkový archiv

Prameny ostatní •

Anniversary Volume Anthropologie. roč. VII. 1–2. Praha 1929.

•

Antropological Congress Dedicated to Aleš Hrdlička. Praha 1970.

•

Fetter, V.: Dr. Aleš Hrdlička, světový badatel ve vědě o člověku. Praha 1954.

•

Hrdlička, A.: Ku pathologii snů. Praha 1898.

•

Hrdlička, A.: O původu člověka i budoucnosti lidstva. Praha 1924.

•

Hrdlička, A.: The Peoples of the Soviet Union. Washington 1942.

•

Malý, J.: Čechoslováci zahraniční, zvláště severoameričtí. Praha 1932.

•

Oslavný sborník časopisu Anthropologie. roč. I. Praha 1923.

•

Palivec, V.: Aleš Hrdlička. Praha 1947.

České noviny a časopisy •

Čas

•

České slovo 69

•

Expres

•

Lidové noviny

•

Národní listy

•

Národní politika

•

Právo lidu

•

Telegraf

•

Tribuna

•

Venkov

Zahraniční noviny a časopisy •

The Central European Observer

•

Cleveland Press

•

Glos Narodu

•

Slovenský deník

•

Sunday Concord

•

Sunday Star

•

World Herald

Literatura: •

Bláha, P.: Aleš Hrdlička – 140th. Aniversary of Birth. Praha 2009.

•

Brzoň, F., Rychetský, J.: Chlapec s arnykou. České Budějovice 1983.

•

Daněk, K.: Aleš Hrdlička, syn Vysočiny. Praha 1975.

•

Kárník, Z.: České země v éře První republiky (1918–1938). Praha 2000.

•

Konárková, M.: Aleš Hrdlička (1869–1943). Praha 2011.

•

Kulturní stopou Humpolecka, Hrdličkův jubilejní sborník. Humpolec 1969.

•

Kutnar, F., Marek, J.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultry až do sklonku třicátých let 20. století. Praha 1997.

•

Trčková, B.: Hrdlička Aleš, malá regionální bibliografie. České Budějovice 1969.

70