MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Silné a slabé stránky v naplňování cílŧ projektu APK ve městě Děčín z hlediska účastníkŧ programu
Vypracovala: Bc. Martina Pilnáčková Konzultantka práce: Mgr. Bc. Petra Horová Brno 2014
Vedoucí práce: prof. PhDr. Libor Musil, CSc.
Prohlašuji, ţe jsem svou magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně. Pouţité zdroje jsem všechny uvedla v seznamu pouţité literatury. V Brně dne 28. 5. 2014 Martina Pilnáčková
Poděkování: Ráda bych na tomto místě poděkovala konzultantce své diplomové práce paní magistře Petře Horové za její vstřícnost, cenné rady i připomínky. Současně však patří velké díky i mé rodině, za podporu a zázemí. Díky patří i všem respondentům, kteří mi ochotně poskytli rozhovory.
Obsah ÚVOD................................................................................................................... 1 1.
VYMEZENÍ TEORETICKÉHO ZÁKLADU ......................................... 3 1.1 STATISTIKY ................................................................................................ 12
2
KRIMINALITA V OKRESE DĚČÍN .................................................... 13 2.1 KRIMINALITA VE MĚSTĚ DĚČÍN.................................................................. 13
3. ASISTENTI PREVENCE KRIMINALITY V ČR .................................... 16 3.1 POČÁTKY ASISTENTŮ PREVENCE KRIMINALITY V ČR ................................. 17 3.2 SOUČASNOST ASISTENTŮ PREVENCE KRIMINALITY .................................... 19 3.4 AKTUÁLNÍ FÁZE A STAV PROJEKTU ............................................................ 23 4. SOCIÁLNĚ VYLOUČENÉ LOKALITY .................................................. 26 4.1 SOCIÁLNĚ VYLOUČENÍ JEDINCI .................................................................. 27 4.2 OBLASTI SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ ............................................................. 29 4.2.1 Oblast bydlení .................................................................................... 30 4.2.2 Oblast ztíženého přístupu na trh práce .............................................. 32 4.2.3 Oblast nízké vzdělanosti .................................................................... 35 4.2.4 Ostatní oblasti .................................................................................... 37 4.3 SOCIÁLNĚ VYLOUČENÉ LOKALITY V DĚČÍNĚ ............................................. 39 4.3.1 Lokalita Sídliště Boletice nad Labem – Děčín XXXII ........................ 40 5. EVALUAČNÍ VÝZKUM ÚSPĚŠNOSTI PROGRAMU ASISTENTŦ PREVENCE KRIMINALITY .................................................................... 43 5.1 CÍLE PRÁCE ................................................................................................ 43 5.2 VÝZKUMNÉ STRATEGIE, METODY A JEJICH VÝBĚR ..................................... 45 5.3 KVALITATIVNÍ EVALUACE ......................................................................... 45 5.4 POUŢITÍ VÝZKUMNÉ METODY – POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR .......... 46 5.5 METODIKA VÝZKUMU ................................................................................ 49 5.6 OPERACIONALIZACE .................................................................................. 51 5.7 POPIS VÝZKUMNÉ ČINNOSTI ....................................................................... 53 5.8 ZPŮSOB VYHODNOCENÍ ZÍSKANÝCH DAT ................................................... 53
5.8 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU.................................................................. 69 5.8.1 Silné a slabé stránky .......................................................................... 72 5.8.2 Zhodnocení výzkumu .......................................................................... 73 5.9 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ............................................................................ 75 ZÁVĚR .............................................................................................................. 77 SUMMARY ....................................................................................................... 79 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY............................................................. 81 ANOTACE ........................................................................................................ 85 ANNOTATION ................................................................................................. 86 JMENNÝ REJSTŘÍK ...................................................................................... 87 VĚCNÝ REJSTŘÍK ......................................................................................... 88 STAŤ .................................................................................................................. 89
ÚVOD Kriminalita je pevnou součástí společnosti uţ od nepaměti. V různě závaţných formách nás obklopuje dodnes. S rozvojem společnosti se také mění prostředky, pachatelé i způsoby, kterými jsou kriminální delikty páchány. Kaţdá doba tak přináší odlišné moţnosti a příleţitosti pro páchání kriminální činnosti. Proto je nezbytně důleţité proti kriminálním ţivlům bojovat a to především prevencí. A právě na prevenci kriminality na regionální úrovni se v této diplomové práci zaměřím. Poznávacím cílem mé práce je zjištění silných a slabých stránek v naplňování cílů projektu Asistenti prevence kriminality (APK) z hlediska účastníků programu ve vybrané vyloučené lokalitě a to konkrétně ve městě Děčín. Za neţádoucí stav povaţuji skutečnost, ţe projekt Asistent prevence kriminality (APK), který je ve městě Děčín zavedený, nemá prozkoumané silné a slabé stránky projektu a to konkrétně v naplňování cílů. Nedostatečná zpětná vazba ohroţuje nejen samotný projekt, ale neprospívá ani tamním obyvatelům, na které jsou právě cíle projektu zaměřeny. Nevíme, zda naplňování cílů přináší opravdu to, co se očekává. Zda se obyvatelé sociálně vyloučených lokalit cítí bezpečněji, skutečně dochází k prevenci sousedských sporů, rasově motivovaných sporů a extremistických projevů. Jelikoţ chybí zpětná vazba, není jasné, zda program napomáhá ke změně negativního pohledu majoritní společnosti na osoby sociálně vyloučené či asistenti prevence kriminality motivují k zaměstnání osoby dlouhodobě nezaměstnané a obtíţně zaměstnavatelné obývající vyloučené sociální lokality apod. Jelikoţ kaţdá lokalita má své vlastní problémy je nezbytně nutné na základě zpětné vazby přizpůsobit cíle programu přesně na dané město či lokalitu. Jen tak je moţné efektivně bojovat proti kriminalitě. Cílem této práce je poskytnout takovou zpětnou vazbu institucím, které se prevencí kriminality v Děčíně zabývají a to konkrétně Městské policii Děčín jako zřizovateli Asistentů prevence kriminality. A také ministerstvu vnitra, které celý tento program řídí. 1
Za ţádoucí povaţuji, aby byly prozkoumány silné a slabé stránky v naplňování cílů projektu APK ve městě Děčín. Jak se změnily jejich vzájemné pohledy, jak ne/naplnění cílů proţívají a jaké změny cílů nebo postupu jejich naplňování by uvítali či zavrhli. Abych mohla provést adekvátní analýzu, a hodnocení projektu je nutné si nejprve vymezit teoretická východiska kriminality a charakteristiky programu a konkrétních sociálně vyloučených lokalit. Na začátku se tak zaměřím na samotný pojem kriminality. Dále také shrnu základní informace o městě Děčín, o jejích obyvatelích, vyloučených lokalitách, projektu, cílech projektu, chodu projektu, zřizovatelích a vazbách mezi jednotlivými subjekty, čímţ také vymezím hledisko sociální práce. V praktické části pak následně zjistím od zřizovatelů, asistentů prevence kriminality a občanů města jejich pohled a názor na naplňování cílů projektu. Jak se změnily jejich vzájemné pohledy, jak ne/naplnění cílů proţívají a jaké změny cílů nebo postupu jejich naplňování by uvítali či zavrhli. V závěru tak získané poznatky pomocí této diplomové práce vyuţiji k navrhnutí toho, jak posílit slabé stránky projektu a jak dále rozvíjet silné stránky projektu. Výsledky a návrhy předloţím MP, konkrétně mentorovi programu Asistent prevence kriminality. Doufám, ţe tak přispěji k posílení pozice znevýhodněných občanů těchto lokalit a pomohu zefektivnit proces prevence kriminality v Děčíně. Sociální práce je profesí, jejímţ posláním je uplatnění společenských teorií a výzkumu ke zlepšení kvality ţivota lidí, sociálních skupin i celé společnosti. Snaţí se o zlepšení kvality ţivota občanů i skupin. Evaluací silných a slabých stránek programu asistentů prevence kriminality a efektivnost v naplňování předem stanovených cílů se prostřednictvím této diplomové práce snaţím poskytnout aktérům zpětnou vazbu. Ovlivnit program tak, aby co nejvíce slouţil občanům a zvýšil kvalitu jejich ţivota.
2
1. Vymezení teoretického základu Pro adekvátní zpracování tématu je nezbytně nutné nejdříve teoreticky ukotvit pojmy, které se dané problematiky kriminality týkají. Postupně se tak pokusím charakterizovat pojmy kriminality, prevence kriminality a současně také zhodnotit silné a slabé stránky jednotlivých prostředků prevence kriminality. Klíčovým pojmem je kriminalita. Jedná se o sociálně patologický jev. Co se do definice týče, existuje celá řada více méně shodných definic. Dle Kaisera rozlišujeme tzv. legální (juristické) pojetí kriminality, kdy rozumíme kriminalitou „souhrn jednání, která trestní právo posuzuje jako trestné činy. Kriminologické pojetí se zde tak kryje s trestněprávním pojmem kriminality.“ (Novotný, Zapletal, 2004: 20) Pracovat však můţeme i s definicí kriminality, která je pojímána ze sociologického hlediska. Mannheim (Meinheim in Blatníková, 2007) se tak vlastně pokusil materiálně vymezit kriminalitu prostřednictvím teorie o odchylném chování či chováním deviantním. Z čistě sociologického hlediska je i velmi zajímavé, ţe kriminálního jednání se povětšinou dopouštějí muţi. Odborníci se shodují, ţe je to pravděpodobně způsobenou socializací, které jsou uţ od narození vystavovány ţeny ve větší míře muţi. U dívek je kladen výraznější důraz na sociální učení, na zavedené normy obecně přijaté společností. (Blatníková, 2007: 10) Za komplexně pojatou a pro potřeby této práce optimální definici povaţuji pojetí dle Císařové, Harta a Nepraše (2010), kteří chápou kriminalitu jako „negativní společensko-historicky podmíněný jev tvořený souhrnem jednání, jehož důsledkem je trestná činnost.“ (Císařová, Hart, Nepraš 2010: 271) V souvislosti s kriminalitou je nezbytné vymezit i pojem trestný čin. Jedná se o jakýkoliv „protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“ (Trestní zákon č. 40/2009: 356) Trestné činy dále dělíme na přečiny a zločiny. Kdy za přečiny povaţujeme „všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.“ (Trestní 3
zákon č. 40/2009: 356) Za zločin označujeme „všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny, zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.“ (Trestní zákon č. 40/2009: 356) Pokud se jedinec dopouští trestného činu opakovaně, označujeme jej za recidivistu. Za tuto svou činnost je pachatel i opakovaně trestán. (Hartl, 1993: 12) Prevence kriminality – samotný pojem prevence je ve Slovníku cizích slov (1998) charakterizován jako „předcházení (čemu), ochrana (před čím, proti čemu)“ … „opatření, které má něčemu zabránit nebo proti něčemu chránit.“ (Klimeš, 1998: 602). O kriminální prevenci nebo také kriminální profylaxi se hovoří také jako o „neformální kontrole kriminality, kterou provádějí zejména rodina, škola, média, charitativní organizace, církev, veřejnost aj.“ (Novotný, Zapletal, 2004: 24) Za komplexně pojatou definici prevence kriminality povaţuji pojetí dle Vlčka a Zapletala (1994), kteří tvrdí, ţe prevencí kriminality rozumíme „veškeré aktivity směřující k předcházení páchání trestných činů, ke snižování jejich výskytu cestou zamezení páchání nebo neutralizací příčin a podmínek vzniku trestných činů (kriminogenních faktorů). Patří sem opatření, jejichž cílem či důsledkem je zmenšování rozsahu a závažností kriminality, ať již prostřednictvím omezení kriminogenních příležitostí, nebo působením na potenciální pachatele a oběti trestných činů. Prevence tedy představuje pokus eliminovat trestnou činnost ještě před jejím započetím nebo před jejím pokračováním.“ (Večerka, 1997: 6) Pojetí prevence kriminality, pouze jako činnost připadající policii, je značné omezené. Před tímto omezeným pojetím varuje Protivínský (1999), kdy za prevenci
kriminality
označuje
„soubor
aktivit,
vyvíjených
státními,
veřejnoprávními i soukromoprávními subjekty, směřujícími ke kontrole kriminality a snížení strachu z ní.“ (Protivínský 1999: 7)
4
V České republice rozlišujeme tři úrovně prevence kriminality: Prevence kriminality na rezortní úrovni – kdy „programy prevence kriminality vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev, obohacují jejich běžné činnosti o nové prvky a přístupy a ovlivňují tvorbu příslušné legislativy,“ (www.aplikace.mvcr.cz/archiv2008/prevence/system/pojmy/1.1.htm) Prevence kriminality na mezirezortní úrovni – jedná se o aktivity, které jsou koordinovány jednotlivými ministerstvy a dalšími institucemi, které v oblasti prevence kriminality realizují svou činnost. Tito aktéři mají své zástupce v Republikovém výboru pro prevenci kriminality. Ten má 19 členů a schází se jednou měsíčně. Předsedou je ministr vnitra. Činnost výboru zajišťuje odbor prevence kriminality Ministerstva vnitra. Prevence kriminality na místní úrovni – na regionální, místní úrovni zajišťuje prevenci kriminality několik vzájemně spolupracujících orgánů. Konkrétně se jedná o policii, městskou policii, orgány veřejné správy, nevládní organizace a specializované instituce přímo na konkrétní problematiku v regionu. Právě tato forma prevence je nejúčinnější, jelikoţ se jednotlivé orgány nacházejí v centru dění, v blízkosti přímo problémových oblastí a mohou tak snadnou a rychle reagovat na vzniklé problémy, potřeby a konflikty. Prevence kriminality je také klíčovým bodem této práce (viz. Kapitola Asistenti prevence kriminality ČR). Rozdělení prevence kriminality podle obsahového zaměření: Sociální prevence – je zaměřena na sociální faktory, které jsou nezbytné také pro účinnou socializaci jedince Situační prevenci – soustředí se především na krimogenní situace, snaţí se minimalizovat příleţitost spáchat trestný čin.
5
Viktimologická prevence – zaloţena na viktimologických poznatcích, tzn., pracuje s oběťmi. Rozdělení prevence kriminality podle adresátů: Primární prevence – je orientována na celou společnost nebo např., na všechny obyvatele jednoho města, či demograficky vymezenou skupinu (např. mládeţ, důchodci, děti aj.) Sekundární prevence – adresátem je určitá riziková skupina potenciálních obětí či pachatelů. Terciární prevence – přímo zaměřena na konkrétního pachatele či oběť, snaţí se o předcházení recidivy.
Tabulka č. 1.: Schéma prevence kriminality PREVENCE
primární
sekundární
terciální
zaměřená na celou společnost, především na dosud kriminálně nezasaţenou část populace
zaměřená na kriminálně rizikové skupiny, případně i oběti
zaměřená na osoby a skupiny osob, které se jiţ kriminálních činů dopustily
Opatření směřující k podpoře hodnotového systému odmítajícího protizákonné jednání, cílená především na děti, mládeţ a jejich rodiče (škola, TV, sport, skauting, armáda) účinnost jednotlivých opatření, většinou finančně a organizačně značně náročných se obtíţně vyhodnocuje
Velmi různá, úzce cílená, opatření zaměřená na konkrétní druhy rizikových skupin v rozlišení dle věku, míry a druhu ohroţení, teritoria apod. poměrně dobře zjistitelná účinnost jednotlivých aktivit
Resocializační opatření uplatňovaná jak v průběhu výkonu trestu, tak po propuštění (účinná jsou většinou u prvotrestaných) účinnost opatření je dobře ověřitelná
sociální orientovaná na společenské faktory kriminality
6
MŠMT, MO, MPSV, MZ, MS (legislativa), obce
MPSV, MŠMT, MZ, MO, obce
MS (vězeňství), MŠMT,MPSV, MZ MO, obce
zvyšování informovanosti o moţnosti obrany proti nejčastěji se vyskytujícím druhům kriminality a o správném chování občanů v případě výskytu trestného činu či podezření z něj účinnost opatření lze obtíţně posoudit
opatření ekonomického (sníţení daní výrobcům bezpečnostního zařízení a bezpečnostním sluţbám, sníţení pojistného u dobře zabezpečených objektů apod.) a organizačního charakteru (častější výskyt policistů na ulici, obecné povědomí o vysoké profesionalitě policistů) a zhoršení podmínek pro páchání kriminálních deliktů účinnost opatření lze dobře posoudit MV, MO, obce
úzce cílená opatření na zhoršení podmínek pro páchání konkrétních druhů kriminality, příp. ve vymezených teritoriích, zvýšení míry objasněnosti trestných činů účinnost opatření lze velmi dobře posoudit
situační orientovaná na omezování kriminogenních situací a na zvýšení pravděpodobnosti odhalení pachatele
MV, MO, obce
MV, MO, obce
Zdroj: Tab. 3.3.7. 1 Schéma prevence kriminality (Protivínský, 1999: 7)
Zásady fungování systému prevence kriminality dle Turayové (2001) jsou: 1. Princip jednoty represe a prevence. 2. Princip ústavnosti a zákonnosti prevence. 3. Princip aktuálnosti a objektivnosti prevence. 4. Princip koordinace prevence. 5. Princip institucionálního a personálního zabezpečení prevence. 7
6. Princip široké účastí občanů na prevenci. 7. Princip finančního zabezpečení prevence. 8. Princip informačního zabezpečení prevence. 9. Princip komplexnosti prevence. 10. Princip plánovitosti a cílenosti prevence. 11. Princip vědeckosti prevence. 12. Princip mezinárodní spolupráce v oblasti prevence. 13. Princip soustavnosti prevence. (Turayová, 2001: 97-99) Prevence kriminality je komplexním procesem, ve kterém hraje roli velké mnoţství faktorů. Právě těchto několik principů, které přehledně shrnuje Turayová výše by měli být při plánování preventivních strategií brány v potaz. Jejich zohlednění povaţuji za nezbytné, při vytváření doporučení v závěru práce se jimi budu také inspirovat. Pokud se bavíme o programu (ekvivalent je slovo projekt), je potřeba si něco málo říci i k programové teorii. Jednu z nejstručnějších a zároveň výstiţných definic stanovila C. Weissová (1998) „Programová teorie je představa, jak a proč programy působí (nebo nepůsobí)“ (C. Weissová in Winkler 2007: 4) Pro porovnání udávám ještě dvě definice od jiných autorů. První definice je od významného autora Chena (1990) „ Programová teorie je specifikace, co se musí stát, aby bylo dosaženo žádoucích cílů, jaké jiné dopady můžeme předpokládat a jak budou tyto cíle a vlivy utvářeny.“ (Chen in Winkler 2007: 4) Druhou definici uvádím od autora Wholeyho (1987) „Programová teorie je ztělesnění programových zdrojů, aktivit, záměrných programových výsledků a 8
řetězce kauzálních souvislostí spojujících zdroje, aktivity, výsledky a konečné cíle“. (Wholey in Winkler 2007: 4) Právě tuto třetí definici povaţuji za komplexní, nesoustředí se totiţ primárně pouze na konečné výsledky, ale bere v potaz i nezbytně nutné vklady, které musí do programu přijít, aby bylo dosaţeno kýţených cílů. Podle Rossiho (1999) in Winkler 2007 vzniká a probíhá program několika fázemi: 1. Fáze: Posouzení sociálních problémů a potřeb - V této fázi si klademe otázky jako – v jakém rozsahu jsou komunity potřebné a jaký standart uspokojení dosahují? 2. Fáze: Určení cílů programu - V této fázi se ptáme – co se musí stát, aby se sladily potřeby a standardy uspokojení? 3. Fáze: Tvorba programových variant - Na tomto místě se zabýváme otázkami – jaké sluţby/aktivity by měly být pouţity k dosaţení ţádoucí změny? 4. Fáze: Výběr programové alternativy - V této fázi hledáme odpověď na otázku – jaký moţný programový přístup je nejlepší? 5. Fáze: Implementace programu - V této chvíli se zabýváme otázkami – jak by měl být program realizován? Jaké jsou implementační deficity? 6. Fáze: Řízení programových aktivit - V této fázi hodnotíme – jak probíhá výkon jednotlivých činností vzhledem k plánu? 7. Fáze: Programové výsledky - Zde se zabýváme otázkami – dosahuje program ţádoucích efektů? Plní svůj účel? Jakých efektů dosahuje? 8. Fáze: Programová účinnost a efektivnost - V poslední fázi programu zjišťujeme – jsou programové efekty dosahovány s rozumnými náklady? Existuje však více pohledů na fáze programu. Další členění předkládá např. Jenkins, Hogwood a Gunn viz Tab. č. 2. 9
Tab. č. 2.: Fáze programové teorie Jenkins, Hogwood a Gunn (Winkler 2002: 18) Jenkins (1978)
Hogwood a Gunn (1984)
1. Iniciace
1. Rozhodování o rozhodnutí: ustavení agendy (agenda setting)
2. Informace
2. Rozhodování jak rozhodnout: volba problému
3. Zvaţování a analýza
3. Definice problému: diagnóza
4. Tvorba rozhodnutí
4. Identifikace alternativních řešení a povinností
5. Implementace
5. Stanovení cílů a priorit
6. Hodnocení
6. Hodnocení a výběr strategie
7. Ukončení programu
7. Implementace, monitorování a kontrola 8. Hodnocení programu 9. Dosaţené úspěchy a ukončení programu
Tito autoři navrhují podobná rozlišení fází vývojového cyklu programu. Všechny tyto druhy rozlišení jsou hojně pouţívané. Všechny probíhají cyklicky. Hodnocení programů probíhá nejčastěji pomocí evaluace, evaluačního výzkumu orientovaným na programovou teorii. Podle Rossiho (1999) „programová
evaluace
je
využití
procedur
sociálně
vědního
výzkumu
k systematickému zkoumání účinnosti programů sociální intervence, Přesněji řečeno evaluační výzkumníci užívají metod sociálního výzkumu ke studiu, ocenění a vylepšení sociálních programů ve všech jeho důležitých aspektech, které zahrnují diagnózu sociálních problémů, jejich konceptualizaci a tvorbu, implementaci a administraci programů, jejich výstupy a jejich účinnosti a efektivitu.“ (Rossi in Winkler 2007) Z této definice nám vyvstávají důleţité funkce evaluace, těmi jsou: zúčtování s programem, jeho posouzení. Evaluační výzkum je zaměřen na akci (změnu), jeho cílem je zkvalitnění, rozvoj programu, produkuje poznatky o dané oblasti nebo intervenci a snaţí se v první řadě o zlepšení sociální situace lidí. K tomuto účelu vyuţívá metody sociálně vědního výzkumu. (Rossi in Winkler 2007) 10
Programová evaluace se provádí buď jako formativní evaluace (evaluace cílená na zlepšení programu) nebo jako sumativní evaluace (evaluace si klade za cíl posoudit výsledky a přínosů programů). Pro účely této diplomové práce se budeme v praktické části zabývat právě formativní evaluací, protoţe naším cíle je pomocí silných a slabých stránek projektu doporučit změny, které by měli vést ke zlepšení projektu. (dle Clarke in Smutek 2009) Účinnost a uplatnění programu můţeme charakterizovat pomocí vymezení jeho slabých a silných stránek. K tomu slouţí SWOT analýza. Dle jednotlivých definic můţeme SWOT analýzu charakterizovat jako univerzálně pouţitelnou analýzu, jejímţ prostřednictvím lze pomocí interní a externí analýzy hodnotit projekty, koncepty aj. v konkrétním kontextu. Můţeme tak vymezit silné a slabé stránky a také moţnosti jakými lze problémová místa vyřešit. (Beránek, Foral, Valoušek 2011) SWOT analýza se skládá z několika části: silné stránky (S = Strengths) slabé stránky (W = Weaknesses) příleţitosti (O = Opportunities) ohroţení (T = Threats) Při provádění SWOT analýzy probíhá jednak analýza interní, která spočívá v objektivním zhodnocení současné situace v projektu. Právě zde jsou hledány silné a slabé stránky. Probíhá však také externí analýza, která na projekt nahlíţí v širší perspektivě a kontextu, zde jsou právě definovány příleţitosti a ohroţení projektu (Wawrosz 2003).
11
1.1 Statistiky Na poli zkoumání kriminality se nelze pro širší zobecnění pozorovaných jevů zabývat konkrétními případy. Pouţíváme proto statistiky, které jsou evidovány činnými orgány např. Policií ČR, městskou policií atd. Statistika
kriminality
–
je
vytvářena
prostřednictvím
evidenčně
statistického systému kriminality. Obsahuje údaje o všech trestných činech a jeho pachatelích, kteří figurovali v trestném řízení vedeném policií České republiky. (http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/statistiky/krim_stat/2004/index.html). Na základě stručné definice jednotlivých pojmů, které se problematiky kriminality týkají, jsem se pokusila vymezit teoretické zázemí práce. Představit tak pojmy a koncepty se kterými se v dalších kapitolách bude pracovat. Které jsou současně nezbytné pro adekvátní analýzu daného programu asistentů prevence kriminality.
12
2
Kriminalita v okrese Děčín Jak jsme si jiţ nastínili v předchozí kapitole je kriminalita sociálně
patologický jev, který by se efektivně měl řešit především na regionální úrovni. Pouze tak totiţ instituce zabývající se prevencí kriminality mohou adekvátně reagovat na potřeby a problémy dané lokality. Jelikoţ se tato práce zabývá regionem města Děčína, je nutné si také vytyčit některé kriminální faktory, které právě v této oblasti působí. Jak název programu „asistent prevence kriminality“ napovídá, je posláním této sluţby eliminace kriminality a jiných sociálně patologických jevů ve městech a lokalitách, kde asistenti působí. Aby bylo zjevné s jakými jevy, a v jakém mnoţství se asistenti přímo ve městě Děčín setkávají, ráda bych této problematice tak věnovala samostatnou kapitolu. Problematika kriminality je často mylně spojována ryze s Romskou komunitou. K tomuto se vyjadřuje Večerka (1999: 417) tak, ţe se jedná o černobílé vidění světla lidí, kteří takto kladou rovnítko mezi slova Rom a zločinec nebo slovo asociál. Nejsou schopni postřehnout jakýkoli pozitivní význam romství. Hledání dat pro kriminalitu přímo ve městě Děčín se ukázalo jako velice nelehké. Většina dat, která jsou k dispozici, pojednávají o okrese Děčín, který zahrnuje nejen samotné město Děčín. První kapitola se zabývá tedy kriminalitou okresu Děčín, druhá kapitola pak jiţ kriminalitou ve městě Děčín samotném. Data pro samotné město jsem získala z nového projektu www.mapakriminality.cz, kde jsou k dispozici data pro jednotlivé obvodní oddělení. Bohuţel se jedná o nový projekt, takţe jsou k dispozici data aţ od roku 2013.
2.1 Kriminalita ve městě Děčín Pokud se podíváme na kriminalitu přímo pro město Děčín za rok 2013, zjistíme, ţe index kriminality je 31,035, coţ znamená ve srovnání s indexem kriminality okresu Děčín z roku 2012 nárůst kriminality. V tabulce níţe jsou uvedeny trestné činy, které byly páchány ve městě, jejich charakter, četnost, objasněnost, procentuální poměr objasněných případů a index kriminality.
13
Tabulka obsahuje data z obou obvodních oddělení města - Děčín Podmokly a Děčín město. Tabulka č. 3: Kriminalita ve městě Děčín 2013 Kriminalita města Děčín 2013 zjištěno
objasněno
%
Index kriminality
1879
902
47,5
31,035
Vraţdy
2
2
100
0,035
Znásilnění
0
0
0
0
Fyzické útoky
59
38
64,5
0,98
Loupeţe
21
9
42
0,355
Vloupání do obydlí
68
23
33,5
1,125
Vloupání do chat a chalup
2
0
0
0,035
Krádeţe automobilů
99
19
18,5
1,625
Krádeţe věcí z automobilů
216
61
27
3,515
Krádeţe jízdních kol
20
5
36,5
0,345
Výroba, drţení a distribuce drog
24
15
63
0,395
Řízení pod vlivem
27
27
100
0,43
1341
703
52
22,195
Trestné činy celkem
Všechny zbývající činy
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z www.mapakriminality.cz
Ve městě Děčín je značný nárůst heren a to jak v centru města, tak v městské části Boletice nad Labem. Ze strany návštěvníků heren dochází k častým konfliktům jak s obsluhou, tak i s ostatními obyvateli. V těchto případech často musela zasahovat policie. Častým problémem, se kterým se městská policie zejména v Boleticích nad Labem setkává, je problematika špatně odloţeného odpadu a vznik černých skládek, které vznikají nejčastěji z dovezeného nepotřebného nábytku nebo spotřebičů. Podle výpovědí některých obyvatel jsou v Děčíně známé některé finančně velice dobře zabezpečené rodiny, které jsou bohaté díky nelegálním aktivitám. Tyto rodiny nebydlí v sociálně vyloučených lokalitách, mají vily, auta, nájemní domy. Rizikové v tomto případě je to, ţe právě tyto rodiny se stávají pro mladé sociálně vyloučené vzorem – cesta
14
k jejich úspěchu nevedla skrz vzdělání nebo legální práci. (Situační analýza vybraných lokalit v roce 2011 – Děčín, 2011) Díky analýze kriminálních činů v Děčíně jsme zjistili, jaké trestné činy se v sociálně vyloučených lokalitách vyskytují nejčastěji. Na základě toho, tak můţeme určit jakým směrem, by se právě aktivita asistentů prevence kriminality v této oblasti měla ubírat. Tyto informace také vyuţijeme dále v praktické části, kde se budeme zabývat analýzou tohoto programu.
15
3. Asistenti prevence kriminality v ČR Cílem této diplomové práce je analyzovat silné a slabé stránky jednotlivých akcí, zaměřených na prevenci kriminality v regionu Děčína. Jak uţ bylo zmíněno v předchozí kapitole, prevence kriminality probíhá na několika úrovních. Pro nás je však klíčové regionální měřítko a proto se budeme blíţe zabývat prostředky pro prevenci kriminality na místní, regionální úrovni. Konkrétně se zaměříme na Asistenty prevence kriminality v ČR. Vymezím jejich vznik, působnost i strategie. Také se zaměřím na jejich silné a slabé stránky a pokusím se vyhodnotit efektivnost jednotlivých počinů. Asistenti prevence kriminality, jak je nazýváme dnes, byli poprvé navrţeni jako „asistenti policie ČR“ v rámci Národní strategie pro práci policie České republiky ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám (přijata vládou 22. ledna 2003) jako opatření k usnadnění komunikace a kontaktu mezi policií a minoritní komunitou. Tento materiál byl následně v roce 2006 aktualizován („Strategie práce Policie ČR ve vztahu k menšinám pro léta 2006 – 2007“). Stal se základním koncepčním materiálem, který se dotýká problematiky vztahu policie a menšin. Návrh na zřízení asistentů byl inspirován zkušenostmi francouzského policejního sboru s projektem Policie de Proximité coţ v překladu znamená „policie blíţe lidem“. Jedním z nástrojů tohoto projektu byli právě „adjoint de sécurité“ tedy v češtině pomocníci bezpečnosti nebo také asistenti policie. Tito pracovníci pracovali v tzv. „citlivých čtvrtích“, coţ jsou lokality s větším mnoţstvím příslušníků etnických menšin. Asistenti se osvědčili jako prostředek pro lepší orientaci v dané komunitě a navázání kontaktu „zevnitř“ komunity. Podobné projekty fungují také v dalších zemích, jako je například Velká Británie, Švédsko, Švýcarsko, Kanadě aj. Asistenti jsou nejčastěji civilní zaměstnanci, dobrovolníci apod. (Metodika činnosti asistenta policie ČR pro práci v sociálně vyloučených lokalitách, 2006: 3)
16
3.1 Počátky asistentů prevence kriminality v ČR Pilotní projekt „Asistent policie ČR pro potírání lichvy v sociálně vyloučených romských lokalitách“ realizovala policie ČR ve spolupráci se sdruţením Vzájemné souţití v roce 2003 v Ostravě. Kořeny vzniku této sluţby v Ostravě se datují aţ k 30. 6. 2001, kdy byl v Ostravě brutálně napadena skupina Romů skupinou skinheads, při níţ byli zraněni dva Romové. Tato událost vyvolala protestní akce romských iniciativ i republikánské mládeţe. Romové veřejně obvinili policisty, ţe nedostatečně chrání bezpečnost Romů. Následně byl vyčleněn na kaţdém oddělení jeden policista pro práci s romskou komunitou. Bohuţel se ale tato iniciativa neosvědčila, nedošlo k ţádnému významnému vyuţití této moţnosti. Policisté se začali více zaměřovat na problémy Romů ţijících v problémových lokalitách. V roce 2002 se ve velké míře objevila lichva a tak bylo nutno s tímto druhem kriminality bojovat. A tak vznikl pracovní tým pod názvem Lichva. Pro lichvu v Romské komunitě je typické to, ţe pachateli i oběťmi jsou převáţně Romové. Nedůvěra Romů v policisty měla však za následek, ţe policisté jen velice těţko získávali jakékoli informace potřebné k řešení tohoto problému. Bylo nutné získat si důvěru a přiblíţit samotnou práci policistů. Jako řešení této problematiky se jevilo najít prostředníka, který by pomáhal v komunikaci s Romy. Bylo však jasné, ţe se nemůţe jednat o policistu nebo pracovníka úřadu.
Reorganizace projektu Pro zajištění efektivnosti projektu byla nezbytná jeho reorganizace. Jelikoţ působení pouze městských stráţníků nebylo produktivní, došlo v březnu 2003 ke změně. Občanské sdruţení Vzájemné souţití vybralo dvě ţeny, Romky, které měly ulehčit práci policistů s romskou komunitou. Tyto asistentky prošly kurzem pro terénní sociální pracovníky. Počátky práce asistentek však nebyli vůbec lehké. Bylo potřeba, aby Romové pochopili, ţe se nejedná o tzv. „donašečky“. Trvalo několik měsíců, neţ si Romové zvykli na jejich přítomnost a naučili se s nimi pracovat, stejně jako se s asistentkami musela naučit pracovat samotná policie. 17
Postupně došlo aţ k tomu, ţe se do rozhovorů zapojovali i policisté, kteří byli časem zváni dokonce do bytů, coţ byl velice důleţitý okamţik, jelikoţ doposud měli Romové snahu bavit se pouze na neutrálních místech. Problematika lichvy prokazatelně klesla. Práce asistentek se časem rozvinula i za hranice řešení lichvy. Romové za nimi chodili pro radu i v jejich volném čase, třeba přímo domů. V praxi se potvrdilo, ţe tato práce má smysl, ţe pomohla policistům najít cestu k Romské komunitě. (Bogdanová, 2013: 1-3). Největší přínos je viděn právě v komunikaci policistů s Romy, získání poznatků o trestné činnosti a tím moţností předcházení trestným činům. Celkově v oblasti prevence se staly asistentky nezastupitelnými právě proto, ţe mají moţnost dostat se tam, kam ţádný policista. Mezi další přínosy patří pomoc při řešení méně závaţných problémů nebo pomoc při kontaktu s policií ve smyslu například doprovodů k výslechu. (Bogdanová, 2013: 1 -3). Transformace projektu Z výroční zprávy (2012) občanského sdruţení je patrné, ţe sluţba je provozována v transformované formě do dnešních dní, jiţ pod názvem „Pomocná ruka“ jako terénní program práce s oběťmi trestné činnosti. V rámci tohoto programu dochází k pravidelným pochůzkám terénních pracovníků s policií ČR. Důvod nutnosti transformace byl jednoduchý – kvůli názvu „Asistence policie ČR“ nechtělo Ministerstvo práce a sociálních věcí projekt financovat. Projekt by prý mělo financovat Ministerstvo vnitra, bohuţel ale ani toto ministerstvo, přesto, ţe byl projekt zahrnut do metodiky práce, nenašlo na projekt peníze. Vývoj projektu V roce 2004 byl realizován projekt „Asistent policie ČR pro spolupráci s romskou komunitou v Chebu“. V roce 2006 byl realizován projekt asistence také v Karviné a Olomouci. Od roku 2007 pak také v Plzni, projekt realizuje Člověk v tísni společně s policií ČR. Projekty jsou postupně realizovány ve více městech. Projekty vychází ze stejných metod a konceptů, vţdy jsou však uzpůsobeny potřebám daného města. 18
Pro celou koncepci nastává v roce 2009 důleţitý zlom. Policejní prezident navrhl změnu názvu projektu tak, aby neobsahoval slovo policie. Vzniká nový název – asistenti prevence kriminality. Právě slovo policie mohlo totiţ působit kontraproduktivně. U nepřizpůsobivých občanů, problémových jedinců můţe totiţ pojem policie působit vzhledem k jejich zkušenostem se zákony a soudní mocí velmi negativně. Uţ z principu by tak k jakékoliv pomoci ze strany organizace označené jako policie mohli zaujmout negativní postoj a jednoduše ji nepřijmout.
3.2 Současnost asistentů prevence kriminality Od září roku 2009 realizovalo Ministerstvo vnitra program prevence kriminality a extremismu – Úsvit v 10 lokalitách ČR. Jak ministerstvo udává1, klade si tento program za cíl zvyšování bezpečí v sociálně vyloučených lokalitách a jejich okolí, eliminaci sociálně rizikových jevů, prevenci útoků páchaných s extremistickým motivem a podporu nerepresivních metod práce policie ČR a obecní policie. V rámci tohoto programu byl úspěšně vyhodnocen projekt „Asistent prevence kriminality“. V roce 2010 působilo 38 asistentů v 10 městech –
v Moravskoslezkém
kraji
v Ostravě,
Karviné,
Havířově,
Orlové,
ve
Středočeském kraji v Kladně, v Ústeckém kraji v Mostě, Litvínově, Trmicích, Obrnicích a v Děčíně. Projekt je zaměřen na tři cílové skupiny: 1. na obyvatele sociálně vyloučených lokalit, 2. dlouhodobě obtíţně zaměstnatelné 3. příslušníky romské komunity. Cíle projektu jsou následující: snížení počtu spáchaných trestných činů i přestupků (protiprávního jednání obecně) v sociálně vyloučené lokalitě 1
http://www.mvcr.cz/clanek/program-prevence-kriminality-a-extremismu-usvit.aspx, online 2014
19
zvýšení pocitu bezpečí obyvatel sociálně vyloučené lokality zajištění vymahatelnosti práva a posílení subjektů garantujících dodržování práva (veřejná správa, obecní policie, Policie ČR) motivace k zaměstnání pro osoby dlouhodobě nezaměstnané a obtížně zaměstnatelné obývající sociálně vyloučené lokality zvýšení pracovních a sociálních kompetencí, zvýšení vzdělání, zajištění praxe a zaměstnanosti pro osoby dlouhodobě nezaměstnané a obtížně zaměstnatelné obývající sociálně vyloučené lokality snaha o trvalou udržitelnost výstupů projektu prostřednictvím zajištění dlouhodobé zaměstnanosti asistentů v obecní policii nebo bezpečnostních agenturách podpora sociální integrace, zvýšení sociálního statutu, prevence a eliminace sociálního vyloučení garance šíření dobré praxe (výstupů projektu) i do dalších sociálně vyloučených nebo sociální exkluzí ohrožených lokalit posílení vnitřní koheze a pozitivních vzorců chování v rámci rodin v sociálně vyloučených lokalitách prostřednictvím zajištění zaměstnání pro dospělého člena rodiny prevence sousedských sporů, bagatelní a latentní protiprávní činnosti, kterou Policie ČR a obecní policie v rámci sociálně vyloučených lokalit obtížně řeší prevence rasově motivovaných sporů a extremistických projevů změna negativního pohledu majoritní společnosti na osoby sociálně vyloučené (http://www.mvcr.cz/clanek/informace-o-projektu-asistent-prevencekriminality.aspx online, 3. 11. 2013) Asistent prevence kriminality Lidé z minoritních sociálních skupin, mnohem více podléhají kriminální činnosti. Na zásahy policistů a jejich snahu a preventivní opatření nereagují příliš dobře, jelikoţ je povaţují za členy jiné sociální skupiny, kteří tu jejich neznají. 20
Proto, je nejsnadnější cestou k efektivní prevenci kriminality přítomnost člověka právě z inkriminované minoritní skupiny. Tím člověkem je asistent prevence kriminality, „je zaměstnancem samosprávy zařazeným v obecní policii ve smyslu zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Asistent není strážníkem ani čekatelem, ale plní úkoly, které nejsou dle zákona o obecní policii
svěřeny
výhradně
strážníku
nebo
čekateli.“
(http://www.mvcr.cz/clanek/informace-o-projektu-asistent-prevencekriminality.aspx online, 3. 11. 2013) Na fungování a práci asistenta dohlíţí mentor, konkrétní policista, se kterým asistent v dané lokalitě spolupracuje. Pole pŧsobnosti asistentŧ prevence kriminality Klíčovou úlohou asistenta prevence kriminality je především potlačení kriminality v regionu. Dále by také měl přispívat k ochraně a zároveň bezpečnosti nejen obyvatel, ale i jejich majetku. Celkově tak dohlíţí i na estetické vzezření lokality např. na dodrţování čistoty na veřejných obecních prostranstvích. Z hodnocení projektu na stránkách ministerstva vnitra ČR za rok 2010 vyplývá, ţe nelze jasně stanovit konkrétní činnost asistentů prevence kriminality. Asistenti totiţ svou práci přizpůsobují konkrétním potřebám dané lokality a jejich obyvatel. Přehled činností asistenta prevence kriminality: zorientování se v lokalitě vysvětlení práce asistentů přes dohled nad veřejným pořádkem neboli hlídkování kontroly u škol např. zda děti neprovozují záškoláctví, nekouří kontroly heren, zda tamní hráči jsou plnoletí podílení se na mediaci u vzniklých situací zajišťování pocitu bezpečí např. sběrem injekčních stříkaček 21
spolupráce s majiteli domů na zapojení se do zlepšování kvality bydlení např. společné, organizované úklidy společných prostor a veřejných prostranství předávání informací a situací polici ČR k dalšímu řešení celková administrace Pracovní zapojení asistentŧ prevence kriminality v praxi dvoučlenné skupinky – dva asistenti, popř. asistent a policista klasická pracovní doba – 8 hodin (občas mohla být kratší) v některých městech byla pro práci asistentů vytvořena speciální směrnice, někde byl obsah práce uveden v pracovní smlouvě. Situace v konkrétní lokalitě – Děčín - Ve městě Děčín je k dnešnímu dni zaměstnaných 10 asistentů, pracují povětšinou ve všední dny, o víkendech výjimečně (zejména v létě, kdy je větší pohyb osob venku a tím pádem více hluku a více stíţností apod.). Asistenti v Děčíně slouţí ve dvojicích s dalším asistentem, v případě nutnosti se stráţníkem městské policie. Klíčové odpovědnosti a úkoly mají děčínští asistenti zakotveny přímo v pracovní smlouvě.
3.3 Problémové faktory projektu V samotném projektu bychom mohli nalézt několik problémových míst, které by do budoucna měly být vyřešeny. Došlo by tak k zefektivnění této činnosti a následné eliminaci dalších kriminálních činů. Mezi nejproblémovější oblasti a současně také slabé stránky, místa projektu patří: Neochota a nedostatečná motivace asistentů doplnit si formální vzdělání, které by jim v konkurenceschopnosti na trhu práce dále pomohlo. Obtíţný výběr vhodného kandidáta na pozici asistenta ve městech, ve kterých nepůsobí ţádné neziskové organizace se znalostí sociálně vyloučené lokality. 22
Asistentům se ne vţdy podařilo navázat takové vztahy, které by umoţnily proniknout hlouběji do práce na zlepšování celkové situace lokality. Nezájem obyvatel problémové lokality o pomoc asistentů. Pro mladé asistenty, kterým chyběly ţivotní zkušenosti, bylo obtíţné navázat vztah
s obyvateli.
(http://www.mvcr.cz/clanek/informace-o-projektu-asistent-
prevence-kriminality.aspx online, 3. 11. 2013) Celkově tak hodnocení projektu vyznívá kladně. Projekt je přínosný jako pro asistenty, kteří se identifikovali s rolí ochránce zákona. Tak i pro policisty. V jejich případě se totiţ jedná o zajímavou spolupráci, kdy asistenti působí nerepresivním způsobem na obyvatele sociálně vyloučených lokalit. Tento způsob se zdá být účinný. Veřejnost údajně po prvotních rozpacích přijala asistenty také kladně,
vnímá
je
jako
součást
bezpečnostního
systému.
(http://www.mvcr.cz/clanek/informace-o-projektu-asistent-prevencekriminality.aspx online, 3. 11. 2013)
3.4 Aktuální fáze a stav projektu Odbor prevence kriminality ministerstva vnitra byl počátkem roku 2011 ministrem vnitra pověřen ke zpracování individuálního projektu Asistent prevence kriminality a jeho předloţením k ţádosti o dotaci v rámci strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (dále také „OPLZZ“). Tento navazující projekt byl v březnu 2011 hodnotící komisí (OPLZZ) schválen a podpořen v celkové výši 37 771 432Kč. Od července 2011 je tedy projekt Asistent prevence kriminality realizován jako individuální projekt s finanční
podporou
prostředků
operačního
programu
lidské
zdroje
a
zaměstnanost evropského sociálního fondu (dále také „ESF“). Konec tohoto projektu
je
plánován
na
konec
června
(http://www.mvcr.cz/clanek/asistent-prevence-kriminality.aspx 23
roku online,
2014. 3.
11.
2013) Tohoto projektu se účastní opět 10 měst České republiky. Za Moravskoslezský kraj jsou to Karviná, Havířov, Orlová a Ostrava, za Středočeský kraj Kutná hora a za Ústecký kraj Chomutov, Litvínov, Most (Obrnice), Šluknov a Děčín. Efekty, přínosy projektu - Získání pracovních zkušeností – cílová skupina (asistenti) Získání nových znalostí a dovedností v rámci vzdělávacích aktivit cílová skupina (asistenti) Zvýšení sebevědomí a pocitu vlastní hodnoty - cílová skupina (asistenti) Zvýšení šancí na uplatnění po skončení projektu – cílová skupina (asistenti) Získání individuální podpory při orientaci na trhu práce a při hledání zaměstnání – cílová skupina (asistenti) Vytvoření dalšího pozitivního vzoru (úspěch) z řad cílové skupiny v místních komunitách a mezi zaměstnavateli (motivační faktor pro ostatní) Pozitivní dopad na bezpečnost a kvalitu občanského souţití v místních komunitách Mezi aktuální cíle projektu je řazeno: 1. Vytvoření 50 nových pracovních míst pro cílovou skupinu asistentů prevence kriminality po dobu 24 měsíců (1. duben 2012 – 31. březen 2014) 2. Poskytnutí vstupního a průběţného akreditovaného vzdělávání, individuální poradenství při hledání pracovního uplatnění, individuální plánování, podpora mentorů z řad obecní či městské policie 3. Vytvoření metodiky, která bude po ukončení projektu šířena mezi samosprávy, které projeví zájem na zlepšení situace v oblasti motivace, zaměstnanosti a zvýšení bezpečí obyvatel sociálně vyloučených lokalit 24
4. Nalezení trvalého zaměstnání pro minimálně 20 % účastníků projektu (tj. pro 10 klientů) Vzhledem k tomu, ţe cíle právě probíhajícího projektu jsou zaměřeny spíše na zaměstnanost a dají se měřit ideálně aţ po jeho ukončení, zaměřím se ve své práci na cíle pilotního projektu Ministerstva vnitra, na projekt asistent prevence kriminality pod programem Úsvit. Tento projekt je jiţ ukončen a celorepublikově zhodnocen. Ale vzhledem k tomu, ţe i v právě probíhajícím programu jsou tyto cíle uvedeny jako efekt práce asistentů, budu zkoumat, zda jsou tyto i nadále naplňovány a jaké jsou jejich slabé a jaké silné stránky v naplňování ve městě Děčín. Právě tato kapitola, ve které jsme si stručně charakterizovali jednotlivé sloţky a faktory podílející se na projektu asistenti prevence kriminality, bude klíčová k praktické části této diplomové práce. Bez charakteristiky projektu bychom totiţ nemohli hodnotit úspěšnost či neúspěšnost právě projektu či přístupu obyvatel k němu.
25
4. Sociálně vyloučené lokality Pro porozumění práce asistentů prevence kriminality a cílů, o které usilují, je důleţité porozumět problematice sociálního vyloučení a sociálně vyloučených lokalit. Proto této problematice věnuji samostatnou kapitolu. Nejprve se budu zabývat samotnými pojmy, poté se pokusím přiblíţit situaci v těchto lokalitách. Nakonec popíši sociálně vyloučené lokality přímo ve městě Děčín. Popsat sociálně vyloučené lokality je dle mého názoru nezbytné, jelikoţ právě v těchto oblastech bude probíhat následné výzkumné šetření pro potřeby praktické části této diplomové práce. Jak uvádí Sedláčková v příbězích ze špatné čtvrti aneb jak pracovat s tématem segregace nejen ve školství (2007: 10), má pojem sociální vyloučení, nazývané také sociální exkluze, kořeny v 70. letech ve Franci kde bylo poprvé pouţito v souvislosti se situací lidí, kteří ţili na okraji společnosti, odříznuti od sociální sítě a pracovních příleţitostí. „Za jeho autora je označován Lenoir, který v roce 1974 publikovat knihu s názvem Les Exclus: un Français sur Dix (Vyloučení: jeden Francouz z deseti).“ (Navrátil, 2003: 30) Pojem byl postupně přejímán i do ostatních zemí, jeho význam se rozšířil na další jevy kromě odříznutí od sociální sítě a moţnosti pracovních příleţitostí. V 80. letech je pojem hojně pouţíván ve většině západoevropských zemí a to zejména jako ekvivalent pro pojem „chudoba“. Chudoba však souvisí s nedostatkem ekonomických prostředků a nepoukazuje na další problematiku, kvalitu sociálních vztahů.(Hirt, Jakoubek, 2006: 13) V 90. letech se stává pojem sociální vyloučení součástí sociální politiky Evropské unie. Zároveň se touto dobou začíná pouţívat pojem i u nás v České republice a to zejména v souvislosti se sociálně vyloučenými lokalitami, které obývají převáţně Romové. Jak uvádí P. Navrátil v knize Romové v české společnosti (2003: 30) není pojem sociální vyloučení jednoznačně vykládán a má mnohé interpretace, např. různé národy přikládají tomuto pojmu odlišné významy. S přihlédnutím k různým pojetím a náhledům na tento pojem zformuloval Navrátil definici: „Sociální vyloučení je proces (nebo stav), který určité 26
jednotlivce, rodiny, případně skupiny či celá lokální společenství (komunity) omezuje v přístupu ke zdrojům, které jsou potřebné pro participaci na sociálním, ekonomickém i politickém a občanském životě společnosti. Tento proces (stav) má mnoho příčin. Patří mezi ně chudoba, nízké příjmy, diskriminace, nízká míra vzdělanosti, zdevastované životní prostředí (tak typické pro slumy), často také etnická příslušnost. Prostřednictvím tohoto jsou lidé odstřiženi na významnou periodu v životě od institucí, služeb, sociálních sítí a rozvojových příležitostí, které mák dispozici většina obyvatel ve společnosti.“ (Navrátil 2003: 34) Tato ač na první pohled velice dlouhá a sloţitá definice podle mého výborně vystihuje podstatu sociálního vyloučení. Naznačuje, ţe tento problém můţe postihnout jak jednotlivce, tak celou skupinu. Zde je podle mého důleţité si uvědomit, ţe se nemusí vţdy jednat pouze o Romy, jak se často mylně domníváme. „Ne každý Rom
je
sociálně
vyloučený
a
ne
všichni
sociálně
vyloučený
jsou
Romové.“(Sedláčková, 2007 s. 16) V tomto bodě bych ráda uvedla, ţe za Roma budu v práci povaţovat, stejně jako je to udané v dokumentu „Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti,“ (Gabal 2006) za člověka, který se za Roma sám povaţuje a/nebo je za Roma povaţován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních či sociálních) indikátorů.
4.1 Sociálně vyloučení jedinci Sociální vyloučení, jak jej definuje Gabal (2006) „označuje proces, v jehož rámci se jedinci, skupině jedinců, či komunitě výrazně znesnadňován či zcela zamezován přístup ke zdrojům, pozicím a příležitostem, které umožňují zapojení do sociálních, ekonomických a politických aktivit majoritní společnosti.“ (Gabal 2006: 9) Právě z této definice vychází i situační analýza, která popisuje sociálně vyloučené lokality ve městě Děčín. Sociální vyloučení je rizikovým faktorem. V současné době postihuje velké mnoţství jedinců, např. opuštěného seniora, který je imobilní a nemůţe tak ţít 27
plnohodnotný ţivot ve společnosti. Obecně však patří do skupiny povaţované za ohroţené sociálním vyloučením samoţivitelé, mladí manţelé, pár s dětmi, dlouhodobě nemocní nebo zdravotně postiţení jedinci, penzisté nebo cizinci ţijící v ČR. Tito jedinci jsou jedním nebo několika příčinami odříznuti od zdrojů, jednoho aţ všech, ve společnosti. Pro to, aby byl někdo povaţován za sociálně vyloučeného, nemusí tedy splňovat všechny aspekty, které jsou popisovány, stačí vţdy jeden. Smutnou pravdou ale zůstává, ţe sociálně vyloučené lokality jsou obývané převáţně Romy a jako menšina, která fyzicky rozpoznatelná u které je výskyt jevů provázející sociální vyloučení častější. Jsou tak současně i ve větší míře stavěni na okraj majoritní společnosti. Většinová společnost má jasnou představu o tom, jak sociálně vyloučená lokalita vypadá. Ovšem stejně jako o sociálně vyloučených osob, zde hraje roli velké mnoţství faktorů. Sociálně vyloučené lokality se dle Sedláčkové (2007) vyznačují následujícími znaky: Nezáleţí na velikosti – můţe to být osamělý dům, několik domů v centru města, jedna ulice v centru města nebo celá čtvrť Můţe být vyloučena prostorově – za hranicemi města nebo obce (např. v lese) Je izolovaná – dostupnost a občanská vybavenost je nedostačující (někdy aţ nulová) V okolí je nedostatek pracovních příleţitostí pro její obyvatele Domy jsou neudrţované, ve špatném stavu, hygienické podmínky jsou nevyhovující, je zde nepořádek a hluk ve dne v noci Špatné mínění okolí o lokalitě – obyvatelé jsou svou adresou stigmatizovaní V lokalitě se stírají rozdíly mezi obyvateli. Všichni ţijí na stejném dně. Odchod je velice obtíţný, ne-li nemoţný Lokalita brání rozvoji přilehlých částí obce (v těchto lokalitách nikdo nechce bydlet ani podnikat) Kvůli vyššímu výskytu sociopatologických jevů a zvýšené kriminalitě je potřeba vynakládat více prostředků na její ostrahu 28
Lokalita se často samovolně nebo záměrným sestěhováváním ze strany obce rozrůstá → s rostoucím počtem obyvatel se všechny negativní jevy prohlubují (Sedláčková 2007: 12) V České republice bylo dle jiţ zmiňované analýzy sociálně vyloučených lokalit v roce 2006 evidováno ve 167 obcích na 310 sociálně vyloučených lokalit. Podle odhadů právě v těchto problémových lokalitách ţilo 60 aţ 80 tisíc lidí. Tyto lokality byly v průběhu posledních let vytvářeny uměle. Téměř 29% vzniklo řízeným sestěhováním zejména ze stran obcí. Tradiční, starší sociálně vyloučené lokality se současně nadále zvětšují. Tomuto tvrzení dává za pravdu Situační analýza v lokalitách vybraných v roce 2011 pro město Děčín. Z původních čtyř lokalit, které byly v analýze uvedeny, se během pěti let rozrostl jejich počet na devět. Tímto problémem se budu podrobněji zabývat v popisu jednotlivých sociálně vyloučených lokalit.
4.2 Oblasti sociálního vyloučení V této kapitole bych se ráda věnovala subdimenzím sociálního vyloučení. Spousta autorů zabývající se sociálním vyloučením popisuje také jejich oblasti. Nejčastěji jsou jmenovány problémy jako omezený přístup na trh práce, nízká vzdělanost, chudoba a nízký příjem, bydlení a ţivot v kontextu lokality, někdy je přidávány problémy jako vyloučení ze sluţeb nebo např. zhoršené zdraví. Všechny tyto problémy jsou vzájemně propojené a velice obsáhlé. Vyloučení z jedné oblasti ţivota vede často k vyloučení z dalších oblastí. Řešení sociálního vyloučení si ţádá vţdy komplexnost, jelikoţ snaha o eliminaci pouze jednoho z problémů je neefektivní a nevede k výraznému zlepšení celkové ţivotní situace.
29
4.2.1 Oblast bydlení S otázkou bydlení, jejím vývojem, souvisí dnešní rozloţení sociálně vyloučených lokalit v České republice, potaţmo na mapách jednotlivých měst a obcí. Sociálně vyloučené lokality se s větší pravděpodobností vyskytují v určitých regionech, částech měst a obcí. Sociálně vyloučenou lokalitou se většinou stává oblast, která není z nějakého důvodu pro ostatní obyvatele atraktivní, lukrativní. Ceny objektů jsou velmi levné a většinou také neprodejné, jelikoţ tam nikdo nechce bydlet. Některé takové lokality se vytvořily jiţ před revolucí, většina však vznikla aţ po roce 1989 a to v důsledku postkomunistické transformace, která byla spojená zejména dle Gabala (2006) se: Zánikem státního přidělování bytů (resp. Především bytového fondu do vlastnictví obcí). Restitucemi bytových domů. Nekoncepční privatizací významné části bytového fondu. Vytěsňováním sociálně slabých z historických center měst. (Gabal 2006, s. 27) Ţivotní podmínky v sociálně vyloučených lokalitách jsou podle Gabala (2006) kvalitativně výrazně horší neţ jaký je běţný standart České republiky a to i s ohledem na to, ţe v jednotlivých sociálně vyloučených lokalitách jsou podmínky (velikost, poloha, dostupnost občanské vybavenosti, míra etnické a sociální homogenity obyvatel, typ a stav bydlení,…) odlišné. Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe kvalita bydlení sociálně vyloučených jedinců je opravdu rozdílná. Mnohé by jistě překvapilo jak naklizeno Romové mívají a jaký nepořádek dokáţe mít „ne Rom“. Dalším problémem sociálně vyloučených v bytech vidím v tom, ţe se jedná často o početné rodiny, které bydlí na jednom místě, v jednom malém bytě. Není neobvyklé, ţe v dvoupokojovém bytě bydlí třeba i deset osob. Často se jedná o vícegenerační souţití např. rodiče 30
s mladým párem a jejich dětmi. V takovém bydlení je pak velice těţké najít osobní a intimní prostor, prostor pro hraní si dětí nebo třeba jen pro postel pro kaţdého člena rodiny. Dochází zde mimo jiné také ke zhoršení hygienických podmínek.“Velký počet osob žijících ve společné domácnosti se samozřejmě odráží i ve výši poplatků za služby, která je součástí nájemného, což nájemníci často řeší nepřihlašováním lidí, kteří v bytech reálně bydlí, což opět tyto lidi bez trvalého pobytu znevýhodňuje.“ (Navrátil 2003, s. 69) Lidé bez trvalého pobytu nemají nárok na získání příspěvku na bydlení. Pokud není výše poplatků za sluţby upravena dle skutečného počtu obyvatel bytu, dochází často k tomu, ţe na konci roku mají rodiny velké nedoplatky, které ovšem nejsou schopni platit, vznikají jim tak dluhy a riziko, ţe je z bytu vypovědí. Rodiny jsou nuceni bydlet pospolu z nedostatku financí nebo z nedostatku moţností najít si jiný byt. Pro osoby ţijící v sociálně vyloučených lokalitách je velice obtíţné se odtud vymanit. Při hledání nového bytu mimo sociálně vyloučené lokality naráţí často na předsudky nájemců nebo nato, ţe prostě nemají dostatek financí nato, aby sloţili kauci. Sociálně vyloučení jedinci se orientují na „teď a tady“ a tak je pro ně opravdu těţké si našetřit nějaký obnos peněz, který by se jim mohl hodit na horší časy. Situace kolem bydlení a nedostatku moţností k novému bydlení sociálně vyloučených bohuţel nahrává soukromým majitelům domů, ve kterých sociálně vyloučení bydlí. Často zneuţívají toho, ţe tito jedinci nemají jinou moţnost ubytování, nikdo je nechce a tak nájemné často vysoce převyšuje nájemné mimo sociálně vyloučenou lokalitu, doplatky za sluţby jsou často přemrštěné, ale vzhledem k tomu, ţe rodiny nemají většinou vlastní měřiče v bytech, nemohou si sami uhlídat spotřebu. V Děčíně je dle situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011 situace taková, ţe město v minulých letech prodalo velkou část svých domů a bytů soukromým subjektům. Samo vlastní nyní zhruba 650 městských bytů. Nájemné v těchto bytech je oproti trţnímu nájemnému nízké, a proto je o tyto byty velký zájem. Dostat se však do takového bytu není lehké, kdo se sem jednou do podnájmu dostane, nechce pryč a tak se byty uvolňují nejčastěji aţ smrtí nájemníka. S neplatiči v nájemních bytech jsou uzavírány smlouvy pouze na dobu určitou a to nejčastěji od tří do šesti měsíců, v případě dluhů jsou smlouvány 31
splátkové kalendáře nebo institut zvláštního příjemce. Pokud neplatiči dluhy neuhradí, není jim dále smlouva prodlouţena, to se však v roce 2010 stalo v méně neţ deseti případech. I v tomto městě je velice těţké pro sociálně vyloučené, zejména pak pro Romy si najít podnájem na otevřeném trhu s byty pokud toto není sjednáno přes prostředníka. Bohuţel přímou diskriminaci lze jen těţko dokázat. Ceny nájmů se mohou výrazně lišit a u cen sluţeb je toto rozmezí ještě markantnější (jak jsem jiţ naznačovala výše problematiku měřičů). V analýze mne zaujal popis situace, kdy jsou sociálně vyloučení a potenciálně problémový nájemníci lákáni k přestěhování za provizi (např. 25 000Kč) do prázdných bytů, nájem je poté hrazen z příspěvků na bydlení. Majitelé domů si od tohoto kroku slibují, ţe tito problémový nájemníci budou ostatním znepříjemňovat ţivot a donutí je k odstěhování. Je zde také uvedena kritika města, které v oblasti bydlení téměř nic nepodniká. Ve městě chybí jednodušší bydlení pro sociálně slabší občany. V současné době také nejsou ve městě např. azylové byty pro ţeny bez dětí.
4.2.2 Oblast ztíženého přístupu na trh práce Do
roku
1989
většina
obyvatelstva
v Československu
pracovala.
Nezaměstnanost prakticky neexistovala, byla tehdejším systémem skrývána. Socialistický stát zajišťoval všem občanům bez rozdílu práci. Kdo nepracoval, byl příţivník, coţ bylo klasifikováno jako trestný čin, po kterém následovalo vězení. V 90. letech 20. století však dochází k politickému převratu, většina dnešních obyvatel sociálně vyloučených lokalit přišla postupně o práci. Stalo se tak v důsledku ekonomické transformace, při níţ docházelo k sniţování stavů v řadě průmyslových odvětví. Tak započal trend, který pokračuje do dnes, úbytek pracovních míst pro nekvalifikované a málo kvalifikované jedince. Zároveň stoupá poţadovaná úroveň kvalifikačních předpokladů, coţ opět sniţuje šance sociálně vyloučených na začlenění, potaţmo znovu začlenění do pracovního procesu. (Gabal, 2006)
32
Sociálně vyloučení ze sociálně vyloučených lokalit, tedy převáţně Romové, jsou ve většině případů nezaměstnaní a to zejména dlouhodobě, tedy déle neţ jeden rok. Pro takové osoby je poté velice těţké se opět navrátit do pracovního procesu. „Pro dlouhodobě nezaměstnaného je překážkou v tom, aby si našel práci,
dlouhodobá
psychologickou
nezaměstnanost
adaptaci,
která
sama.
podporuje
Vynucuje setrvání
si
totiž
v mimo
zejména
zaměstnání.
Nezaměstnaný odvykne pravidelnému náročnému časovému režimu, který námezdní práce vyžaduje, upadne do letargie, zhorší se mu sebevědomí a schopnost prosazovat se.“ (Hirt, Jakoubek, 2006: 42) Autoři Hirt a Jakoubek (2006) dále popisují další důvod, proč řada sociálně vyloučených nepracuje – příliš štědrý sociální stát. Domácnosti, které nemají příjem, který dosahuje tzv. ţivotního minima, mají nárok na příjem tohoto minima – dorovnání této částky se uskutečňuje pomocí sociálních dávek. Pro většinu obyvatel sociálně vyloučených lokalit jsou dávky státní sociální podpory jediným pravidelným a stálým příjmem. Zákonodárci nepočítali s tím, ţe by se dávky měly kdy stát trvalým zdrojem příjmu (má se jednat pouze o podporu na přechodnou dobu), ale bohuţel právě to se stalo. „Už domácnost, která se skládá ze dvou malých dětí a rodičů nad 26 let má životní minimum vyšší, než je možný čistý měsíční příjem z nekvalifikovaného zaměstnání jednoho z rodičů.“ (Hirt, Jakoubek, 2006: 43) Dalším popisovaným příkladem demotivace k práci jsou exekuce, které často trápí osoby ze sociálně vyloučených lokalit. Pokud by si našli práci, tak jako tak by o svůj výdělek přišli. Jedno z řešení, které sociálně vyloučení vyuţívají, aby neztratili dávky, je práce na černo, nepřiznané přivýdělky jako například sběr (nebo krádeţ) kovů, dovoz pouţitého nábytku ze zahraničí a jeho následný prodej. Situace v Děčíně popsaná v Situační analýze vybraných lokalit v roce 2011 (2011) je následující. V roce 1989 bylo v okrese Děčín více neţ sedmdesát tisíc pracovních míst a dojíţdělo se sem za prací. V 90. letech 20. století však došlo k postupnému ukončení činnosti velkých zaměstnavatelů, jako byli Desta, Diana, Benar, Severka nebo Centroflor. V dalších podnicích došlo ke sniţování stavu zaměstnanců. Bohuţel ani transformace firem, modernizace a příchod zahraničních investorů nezajistil dostatek pracovních míst a okres je tak postiţen 33
strukturální nezaměstnaností a častým odchodem mladých lidí z regionu. Mezi velké zaměstnavatele dnes patří: Constellim Extrusions Děčín s.r.o, Chart Ferox Děčín a.s, ČSPL a.s. Nezaměstnanost je ve městě významným problémem, řadí se jiţ běţně mezi nejvyšší v ČR.
Graf č. 1: Průměrná roční nezaměstnanost ve městě Děčín (v %)
Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat získaných z úřadu práce Děčín
Z grafu vyplívá, ţe nejvyšší nezaměstnanost od roku 2004 byla v roce 2005 a to celých 10,99%, naopak nejniţší nezaměstnanost byla v roce 2008 – 7,84%. Alarmující je číslo, které vidíme pro rok 2013, jelikoţ se velice blíţí právě nejhoršímu stavu od roku 2004. Klíčovým problémem nezaměstnanosti v Děčíně se zdá být nabídka pracovních míst. Nabízených míst není mnoho ani pro vzdělanější obyvatele natoţ pro ty méně vzdělané. Tuto situaci spojuje analýza mimo jiné s centralizací ve státní správě, kdy jsou úřady přesouvány do krajských měst nebo do Prahy. I velké firmy mají tendenci se stěhovat do větších měst. U uchazečů o práci ze 34
sociálně vyloučených lokalit se přidává k nízkému vzdělání také znevýhodňování kvůli etnicitě, malé praxi nebo dlouhodobé nezaměstnanosti. Stavební firmy a některé továrny si na nekvalifikované pozice najímají dělníky ze zahraničí, protoţe si jiţ odvykli pracovat ve směnném provozu. Mladé ţeny nejsou schopni práci skloubit s péčí o děti, starší lidé zas práci v továrnách nezvládají zdravotně. Výkonnostní normy jsou v těchto podnicích vysoké a málo kdo je dokáţe plnit, proto je zde také vysoká míra fluktuace zaměstnanců. Velké firmy jako Constellium nebo Ferox zaměstnávající dříve tisíce lidí, mají dnes pouze několik stovek zaměstnanců, kteří bývají najímáni přes agentury. Provozy těchto dvou velkých firem jsou navíc specializované a nepoptávají nekvalifikované síly. Pro ţeny bez kvalifikace je situace ještě horší neţ pro muţe. S výjimkou v oblasti sluţeb nebo úklidových prací, nenabízí zdejší trh práce prakticky nic.
4.2.3 Oblast nízké vzdělanosti Nízké vzdělání osob ţijících v sociálně vyloučených lokalitách je povaţováno za základní příčinu neuplatnění se na trhu práce. Většina ţijících v sociálně vyloučených lokalitách má ukončené maximálně základní vzdělání. Přitom úspěšné absolvování základního vzdělání je předpokladem pro další vzdělávání a následné uplatnění se na trhu práce. Lze říci, ţe hlavní momenty neúspěchu převáţně romských ţáků korespondují s pěti okruhy projektů, které představuje Gabal (2006). Právě na tyto projekty by měl být brán v sociálně vyloučených lokalitách největší zřetel, měly by být primárně naplňovány: Projekty zvyšující šanci dětí vstoupit a udrţet se na ZŠ Projekty zajišťující asistenci ţákům vykazujícím problémy během docházky na ZŠ s cílem zajistit, ţe minimálně ZŠ ukončí Projekty motivující děti/mládeţ k přechodu od ţivota na dávkách ke kvalifikaci
35
Projekty zaměřené na práci s ţáky 2. stupně ZŠ, resp. zaměřené na přechod těchto ţáků na SŠ a dokončení studia Programy mobilitní motivace (Gabal, 2006, s. 52 – 53) Školy, které se snaţí integrovat sociálně vyloučené jedince, převáţně pak Romy, většinou pouţívají některé z projektů výše zmíněných. Z vlastní zkušenosti mohu však říci, ţe bohuţel poté často dochází k tomu, ţe rodiče „ne Romů“ své děti nechtějí na takové školy dávat z obav velkých počtů sociálně vyloučených dětí. Dochází tak k segregaci těchto dětí a často k zpomalení výuky, jelikoţ chybí děti, které by sociálně slabé, nemotivované, motivovaly a popoháněly v práci. Často to končí tak, ţe rezignují i učitelé a celá látka bývá probírána pouze velice zjednodušeně. Takový ţáci poté nemají stejné znalosti jako ţáci klasických, nesegregovaných tříd. To prakticky znamená, ţe jejich další studium nebo uplatnění na trhu práce je problematičtější. Děti nemají motivaci se učit a mít dobré výsledky, protoţe nemají ţádné kladné vzory v rodinách, jejich rodiče mají maximálně ukončené základní vzdělání a jsou závislí na sociálních dávkách. Nemají motivaci dávat své děti do lepších škol, často tak tyto děti končí ve speciálních školách, protoţe tam přeci patří a tam to mají nejjednodušší. V opačném případě dítě opravdu skončí na klasické základní škole, ale té nejbliţší, aby to bylo opět co nejjednodušší pro rodinu. Situační analýza v lokalitách vybraných v roce 2011 pro město Děčín (2011) rozebírá situaci jiţ od předškolního stupně, tedy mateřských škol. Míra vyuţití mateřských škol sociálně vyloučenými je nízká a to jednak kvůli nedostatku míst - přednost dostávají děti pracujících rodičů. Tak i kvůli finanční náročnosti - i kdyţ je poslední rok ve školce zdarma, rodiče musí platit stravné, které si některé rodiny nemohou dovolit. Z dvaceti veřejných školek z roku 2011 měly pouze tři po zahájení školního roku ještě nějaké místo a vţdy jen v řádu jednotek, navíc se jednalo o školky na kraji města, pro rodiny by tedy mohlo být problematické své dítě do těchto zařízení dováţet. 36
Šest základních škol realizuje přípravné ročníky a všude jsou s nimi dobré zkušenosti. Na rozdíl od mateřských škol je o přípravné ročníky zájem a nastupují sem někdy jiţ pětiletí. Nejčastější problematikou dětí je nedostatečná znalost českého jazyka nebo malá slovní zásoba. Výsledky se zdají být viditelné, děti z přípravných ročníků se lépe adaptují na školu. Ze statistiky dále vyplívá, ţe školy, které navštěvují ţáci ze sociálně vyloučených lokalit, mají větší míru propadání ţáků. Na školách nejsou zásadní problémy s absencí dětí, ty bývají většinou ze strany rodičů omluveny. Pokud se jedná o častější jev, je vyţadováno potvrzení lékaře. V případě, ţe se vyskytne větší počet neomluvených hodin, předává se celá situace výchovné komisi. Školy hlásí 20 aţ 25 neomluvených hodin na OSPOD a pak rodičům hrozí napomenutí nebo pokuta. Hrozba sankcí sniţuje mnoţství neomluvených hodin. Ze statistik dále vyplývá, ţe je na školách málo asistentů, školy by uvítaly jejich navýšení. Ve městě jsou dvě velké střední školy, které nabízí také učební obory, o které bývá u občanů ze sociálně vyloučených lokalit největší zájem. Avšak sociálně vyloučení studenti - absolventi se objevují málo. Někteří skončí hned základním vzděláním, jiní ukončí střední školu po pár měsících. Důvodů bývá několik – finanční stránka, malé sebevědomí, malá podpora rodin, studijní neúspěchy.
4.2.4 Ostatní oblasti Zdraví - Problematika zdraví osob ze sociálně vyloučených lokalit pramení podle mého názoru v první řadě z nedůvěry a obav těchto osob z lékařů, např. raději přetrpí bolest zubů a vezmou si nějaké prášky, neţ aby šli k zubaři. Tímto zamezují tomu, aby se problém zachytil v brzkém stádiu a dal se řešit jednoduše. Sociálně vyloučení však podle mne chodí nejčastěji k doktorovi, kdy uţ je jak se říká opravdu zle. Prevence onemocnění je na špatné úrovni, preventivní zákroky podstupují jen neradi, to samé se týká nepovinného očkování. To ale souvisí částečně také s finanční stránkou věci. V Situační analýze pro vybrané lokality v roce 2011 pro město Děčín (2011) jsem se setkala také s opačným pólem 37
problému. Podle neověřeného názoru je uvedeno, ţe lékaři sami odmítají například Romy, aby se preventivně ochránili před moţným budoucím obviněním ze zanedbání péče či diskriminačního chování. Další významnou problematikou spojenou se zdravím je časté uţívání drog sociálně vyloučených. Předpokládám, ţe právě např. drogová závislost či náchylnost k jiným návykovým látkám můţe velmi ovlivnit úspěšnost programu asistent prevence kriminality. Chudoba, nízký příjem - Chudoba a nízké příjmy sociálně vyloučených vyplívají zejména z jejich znevýhodněného postavení na trhu práce. Příjmy dlouhodobě nezaměstnaných plynou pouze ze sociálních dávek, které dorovnávají ţivotní minimum. Dávky mají ale překlenout pouze krátkodobou nepříznivou situaci, původně se nepočítalo s jejich vyuţíváním po dobu aţ několika let. Ţivotní standard osob, které dávky pobírají, se nemůţe rovnat ţivotnímu standardu celkové společnosti. Tato situace tak nutí sociálně vyloučené ţít „teď a tady“, peníze jim nestačí na to, aby si našetřili na nějaké mimořádné situace, nebo aby si např. zaloţili spoření nebo pojištění. Fenoménem, který se rychle s chudobou spojil, je lichva – systém finanční půjčky s vysokým úrokem, většinou 100%. Tyto půjčky mají tak vysoký úrok, ţe netrvá dlouho a ti co si půjčili, se stávají závislými na dalších půjčkách a dostávají se do začarovaného kruhu. Chudoba můţe dále vést k znevýhodněnému přístupu ke vzdělání, sociálně patologickému chování, zhoršenému zdravotnímu stavu, aj. (Navrátil, 2006) Stejně tak i ţivotní úroveň se pravděpodobně podepíše na úspěšnosti programu prevence, jelikoţ prostředky, kterými rodina disponuje, můţou velmi ovlivnit např. trávení volného času jedinců. Omezený přístup k sociálním sluţbám - Linie diskriminace přístupu ke sluţbám je daná jak sloţitostí formulářů, neochotou úředníků „ztrácet čas“ s méně komunikačně zdatnými klienty, tak také vůbec dostupností informací o existujících sluţbách či fyzickou nebo prostorovou dosaţitelnost těchto sluţeb. Nevyuţívání některých sociálních sluţeb (např. pečovatelské domy, domy pro seniory) je dáno systémem hodnot, které Romové, nejčastější obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, mají. (Navrátil, 2006)
38
4.3 Sociálně vyloučené lokality v Děčíně Na tomto místě bych se ráda věnovala sociálně vyloučeným lokalitám přímo ve městě Děčín. Jelikoţ právě pro adekvátní zhodnocení účinků programu Asistenti
prevence
kriminality
je
důleţité
ukotvit
samotné
účastníky.
Charakterizovat v jakém prostředí ţijí, coţ ovlivňuje i jejich hodnocení samotného programu. Pro lokaci a popis těchto sociálně vyloučených lokalit vyuţiji jiţ dříve zmíněnou Situační analýzu v lokalitách vybraných v roce 2011 – Děčín. Odborníci tvrdí, ţe se v Děčíně nevyskytují ţádná „typická ghetta“. Sociálně vyloučení ţijí ve městě v několika lokalitách. Identifikace sociálně vyloučených lokalit probíhala pomocí respondentů, pomocí mapy sociálně vyloučených romských lokalit z roku 2006 (MPSV) a pomocí úřadu práce a poradny pro integraci. Z těchto pramenů vzešlo jedenáct sociálně vyloučených lokalit, ze kterých ale jiţ dvě lokality zanikly. V Situační analýze je tedy dále řeč o devíti sociálně vyloučených lokalitách. Obr. Č. 1: Sociálně vyloučené lokality v Děčíně
Zdroj: Situační analýza vybraných lokalit v roce 2011 – Děčín, s. 16 39
4.3.1 Lokalita Sídliště Boletice nad Labem – Děčín XXXII Pro svou praktickou část jsem si vybrala lokalitu Sídliště Boletice nad Labem – Děčín XXXII. Právě v této lokalitě budu zkoumat, jak se daří asistentům prevence kriminality naplňovat cíle projektu. Lokalitu jsem si vybrala hned z několika důvodů – jedním z důvodů je fakt, ţe se jedná o největší sociálně vyloučenou lokalitu ve městě Děčín, dalším důvodem je fakt, ţe zde mají asistenti svou základnu a právě v této lokalitě celý projekt započínal. Pohybují se tu tedy asistenti nejdéle, a proto tu s nimi budou mít občané největší zkušenosti. Boletice nad Labem jsou okrajovou částí Děčína, od centra vzdálené přibliţně patnáct minut městskou hromadnou dopravou. Tato lokalita (na mapě písmeno A), bývá označována jako „Velký Chanov“. Ţije zde odhadem sedmdesát vyloučených rodin v sedmi panelových domech (pěti, sedmi a jedenácti patrových), dohromady se jedná o zhruba 450 lidí. V posledních letech zde dochází ke stárnutí obyvatel a přibývá prázdných bytů. Najdeme zde jak obyvatele Romské, tak majoritní společnosti, osoby z různých sociálních vrstev, nájemníky i jednotlivé majitele bytů. Podíl Romů se na sídlišti v posledních letech zvyšuje. Romové jsou zmiňováni jako typičtí představitelé sociálně vyloučených jedinců v lokalitě. Sociálně vyloučení v ekonomicky aktivním věku z 90% nepracují, 10% koná veřejnou sluţbu, veřejně prospěšné práce a několik málo osob pracuje na dlouhodobější smlouvy. V současné době jsou domy v rukách soukromých majitelů nebo v druţstevním vlastnictví. Způsob ţivota sociálně vyloučených přinesl do lokality negativní jevy jako např. zvýšenou trestní činnost, zneuţívání návykových látek (dle výpovědí obyvatelů uţívají drogy dokonce někteří rodiče a starší obyvatelé, injekční stříkačky zde lze potkat na ulici), nepořádek kolem domů, hlučný způsob ţivota aj. Tyto jevy měly za následek konflikty v sousedství. Někteří obyvatelé na druhou stranu zpochybňují, ţe by zde byla bezpečnostní situace horší neţ jinde. O pořádek se zde starají mimo jiné právě asistenti prevence kriminality, kteří zde mají své ústředí. V místě se dá nakoupit v některé z večerek či přímo v prodejně potravin uvnitř sídliště, kterou vlastní vietnamští obchodníci. V místě dále najdeme asi pět heren (jedna z toho v blízkosti základní školy) a šest restaurací, z nichţ některé jsou spojeny 40
s hernami. Není zde ţádné kulturní zařízení typu kina nebo divadla, jediné, co zde najdeme, je posilovna. V lokalitě se nachází základní škola a působí zde nízkoprahové zařízení Kamarád. (Situační analýza vybraných lokalit v roce 2011 – Děčín, 2011)
V této kapitole jsme si charakterizovali jednotlivé faktory, které jsou typické pro sociálně vyloučené lokality. Právě v těchto oblastech totiţ dochází ke kumulaci obyvatel, které jsou řazeny na okraj společnosti, coţ je spojeno také s vyšším počtem kriminálních činů. Program asistenti prevence kriminality se zaměřuje na tyto lokality a vyvíjí tam své aktivity, které by měli těmto kriminálním deliktům předcházet a současně také oblasti znovu pozvednout. Definicí jednotlivých faktorů i přímo sociálně vyloučených lokalit jsme tak specifikovali i výzkumné pole práce, ve kterém bude analýza programu asistentů prevence kriminality probíhat. Zaměříme se právě na obyvatelstvo, které zde ţije a na jejich subjektivní dojem z přínosu či naopak neefektivnosti projektu.
41
PRAKTICKÁ ČÁST
42
5. Evaluační výzkum úspěšnosti programu asistentŧ prevence kriminality V praktické části této diplomové práce se zaměřím na zhodnocení úspěšnosti programu asistentů prevence kriminality, na slabé a silné stránky tohoto projektu, a to konkrétně v lokalitě města Děčína. Domnívám se, ţe je nezbytné nadále zkoumat tuto problematiku, jelikoţ je nezbytné neustále programy prevence aktualizovat. Právě mou snahou je v této empirické části práce, analyzovat získané poznatky od přímých účastníků programu asistent prevence kriminality. Vyhodnotit silné a slabé stránky a současně doporučit moţná opatření a návrhy na zlepšení jednotlivých sloţek programu.
5.1 Cíle práce Cílem této diplomové práce je zjistit, jaká je praxe prevence kriminality v lokalitě města Děčína a jak funguje program asistentů prevence kriminality (APK), který v tamní lokalitě aktivně působí jiţ několik let. Poznávací cíl: Tato diplomová práce si klade za poznávací cíl najít odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní takto: Jaké jsou silné a slabé stránky v uplatňování cílů projektu APK ve městě Děčín z hlediska účastníků programu? V souladu s výzkumnými cíli této diplomové práce, jsem zformulovala následující dílčí výzkumné otázky: Zapříčinil program sníţení počtu spáchaných trestných činů a přestupků dané oblasti? Jsou účastníci programu APK motivací k hledání práce jak pro samotné asistenty tak i další obyvatele SVL?
43
Podporují program APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a eliminaci sociálního vyloučení? Jaká jsou úskalí, problémy či rezervy programu v rámci prevence kriminality? Symbolický cíl: Za neţádoucí stav povaţuji skutečnost, ţe projekt Asistent prevence kriminality (APK), který je ve městě Děčín jiţ nějakou dobu v tamní lokalitě zavedený, nemá dostatečně prozkoumané silné a slabé stránky a to konkrétně v naplňování cílů. Právě to, můţe uškodit nejen samotným obyvatelům, nýbrţ i asistentům prevence kriminality, protoţe i právě na ně jsou cíle projektu zaměřeny. Nevíme, zda naplňování cílů přináší opravdu to, co se očekává. Zda se obyvatelé sociálně vyloučených lokalit cítí bezpečněji, skutečně dochází k prevenci sousedských sporů, rasově motivovaných sporů a extremistických projevů. Nevíme, jestli program napomáhá ke změně negativního pohledu majoritní společnosti na osoby sociálně vyloučené. Nevíme, zda asistenti prevence kriminality motivují k zaměstnání osoby dlouhodobě nezaměstnané a obtíţně zaměstnavatelné obývající vyloučené sociální lokality. Nevíme, zda asistenti prevence kriminality zvyšují své pracovní, sociální kompetence atd. Jelikoţ tedy nemáme adekvátní zpětnou vazbu o naplňování cílů programu, nemůţeme ani provést případná opatření ke změnám, které by vedly k zefektivnění programu.
Aplikační cíl: Touto diplomovou prací se chci pokusit reflektovat současný stav a průběh programu APK v Děčíně. Zhodnotit silné a slabé stránky tohoto programu, a to především v oblasti naplňování předem stanovených cílů. Současně bych také ráda poukázala na rezervy, které tento program skýtá.
44
5.2 Výzkumné strategie, metody a jejich výběr Základní výzkumnou strategií výzkumu, který byl realizovaný pro potřeby této diplomové práce, je kvalitativní strategie. Jelikoţ umoţňuje hlubší pochopení zkoumané problematiky. „Kvalitativní metody se užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevu, o nichž toho ještě moc nevíme. Mohou být také použity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichž už něco víme. V neposlední řadě mohou kvalitativní metody pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují.“ (Strauss– Corbin, 1999: 11).
5.3 Kvalitativní evaluace Při evaluaci dochází k uplatnění všeobecně známých metod a technik sociálně – vědního výzkumu. Od ostatních forem sociálních výzkumů evaluaci odlišuji v otázce jejího smyslu a účelu (Smutek, 2005). Záměrem evaluace je nejčastěji zefektivnění průběhu i výsledků určitého programu. Při tomto výzkumu jsou nejčastěji kladeny následující otázky: „Pomáhá program klientům?, Jsou klienti spokojeni se službami?, Pomohl program změnit situaci klientů a jejich život?, Je možné program zlepšit? aj.“ (Matoušek in Smutek, 2005, s. 13). Podle Pattona (in Smutek, 2005, s. 11) je evaluace „systematický sběr informací o aktivitách, charakteristikách a výsledcích programů, které jsou určené využití určitým lidem k redukování nejasností, k zlepšení efektivity a k tvorbě rozhodnutí s ohledem na to, co tyto programy dělají a co ovlivňují.“ Kvalitativní strategie umoţňují vyuţití několik druhů kvalitativních metod získávání dat. Můţe se jednat např. o otevřený rozhovor, pozorování na místě, strukturované rozhovory aj. Pro potřeby této diplomové práce byla nakonec zvolena metoda polostrukturovaného rozhovoru. Jelikoţ respondentům byly poloţeny tematicky totoţné otázky, které byly dále podpořeny dílčími otázkami. Tak, abych od respondentů získala všechny potřebné informace pro uskutečnění evaluačního výzkumu.
45
5.4 Použití výzkumné metody – polostrukturovaný rozhovor Rozhovor je mezi evaluátory široce pouţívanou technikou sběru dat. Jak uvádí Smutek (2005) rozhovor můţe probíhat osobně, telefonicky, internetovou či psanou formou. Patton (in Smutek, 2005) podotýká, ţe „účelem kvalitativních rozhovorů v evaluaci je porozumět tomu, jak lidé, kteří jsou zahrnuti do plánování či realizace programu, na tento program nahlížejí, naučit se jejich terminologii a zachytit komplexitu jejich individuálních zkušeností,“. Jádro rozhovoru je u polostrukturovaného rozhovoru předem stanoveno, jedná se o minimum témat, které je třeba stanovenými otázkami obsáhnout (Miovský, 2006). V průběhu operacionalizace se objevilo několik dalších témat, jejichţ prostřednictvím tak byla doplněna původně stanovená témata. Polostrukturované rozhovory probíhaly s vybranými respondenty osobně. Jednalo se jak o samotné asistenty prevence kriminality, tak i o jejich mentora a přímo obyvatele z vybrané sociálně vyloučené lokality. Hodnocení programu probíhalo ze tří úhlů pohledu, a to konkrétně pohledem uţivatelů sluţby – klientů, asistentů prevence kriminality a z perspektivy mentora, který má právě asistenty na starosti. Rozhovory probíhaly dle etických zásad. Před samotným začátkem, byl kaţdý respondent seznámen s cíly tohoto výzkumu i s průběhem rozhovoru. Respondenti byli také ujištěni o anonymitě výzkumu a pouţití jeho výsledků výhradně pro akademické účely. Probíhaly na místech, kde se samotní respondenti cítili v bezpečí. Výpovědi byly nahrávány na diktafon a následně přepsány, bez jakýchkoliv úprav, do textové podoby. Metoda rozhovoru byla pro tuto diplomovou práci stěţejní. Prostřednictvím deseti rozhovorů s respondenty, jsem získala velké mnoţství informací, které jsem následně kódovala, podrobila analýze a v konečné fázi i interpretovala. Stanovila 46
jsem se několik kategorií, které vycházely z cílů výzkumu a svým obsahem se k tématu APK vázaly. V závislosti na výzkumných cílech diplomové práce a také na teoretickém základu jsem si stanovila několik témat, které dle mého názoru mohou transparentně odráţet pozitivní či negativní vliv působení právě programu asistent prevence kriminality. V rozhovorech mě zajímala tato témata: Pozitivní dopad programu APK na sníţení počtu deliktů v sociálně vyloučených lokalitách (SVL). Zvýšení pocitu bezpečnosti obyvatel SVL. Motivace občanů k zvýšení dosaţeného vzdělání, pracovní pozice a sociálního statusu Posílení pozice policie Změna pohledu majoritní společnosti na sociálně vyloučené občany V průběhu rozhovoru jsem kladla i doplňující otázky, tak, aby byla postihnuta celá zkoumaná problematika do hloubky.
Popis místa šetření Svůj výzkum jsem prováděla zejména v prostorách blízkých respondentů, na ulici i v budovách jako např. na pracovišti respondenta.
Výzkumný vzorek Výzkumný vzorek byl zvolen pomocí záměrného výběru. Jednalo se o jak o zástupce asistentů prevence kriminality, tak o přímé účastníky i mentora asistentů. Konkrétní respondenti byli vybráni na základě následujících kritérií: Pro kategorii asistentŧ prevence kriminality: respondent aktivně pracuje v oblasti prevence kriminality – pracuje přímo s klienty jedná se přímo o osobu, která funguje v dané lokalitě jako asistent prevence kriminality. 47
dostupnost respondenta, jedná se o kritérium, které není vymezeno výzkumníkem, pro samotný výzkum je však nezbytné. Pro kategorii účastníkŧ programu: respondent spadá do cílové skupiny, na kterou je program prevence kriminality zaměřen, tedy do skupiny sociálně vyloučených obyvatel, kteří mají problém integrovat se do společnosti. dostupnost respondenta, jedná se o kritérium, které není vymezeno výzkumníkem, pro samotný výzkum je však nezbytné. Pro kategorii mentora: respondent má přehled o fungování programu prevence a podílí se na výcviku asistentů prevence kriminality. dostupnost respondenta, jedná se o kritérium, které není vymezeno výzkumníkem, pro samotný výzkum je však nezbytné. Charakteristika respondentŧ: Asistenti prevence kriminality: 1) APK1 – muţ, věk cca 30 let, zaměstnán jako asistent, 2) APK2 – muţ, romské národnosti, 50let, zaměstnán jako asistent, bydlí v Boleticích nad Labem, 3) APK3 – muţ, romské národnosti, pod 30let, bydlí v Boleticích nad Labem, pracuje jako asistent, 4) APK4 - muţ, kolem 50. let, bydlí v Boleticích nad Labem, zaměstnán jako asistent.
48
Mentor 1)
MEN1 - Rozhovor s mentorem se odehrával na stanici městské policie, jednalo se o muţe, vek kolem 40. let, zaměstnán u městské policie jako mentor asistentů.
Účastníci programu – lidé, ţijící v dané lokalitě, kde program asistentů prevence kriminality operuje 1)
ÚP1 – Muţ, 52 let, nezaměstnaný Rom, ţijící u své dcery s rodinou v Boleticích nad Labem. Rozhovor se odehrával v nízkoprahovém centru pro osoby bez přístřeší,
2)
ÚP2 – Ţena 36let, zaměstnaná jako cukrářka, samoţivitelka s 1 dcerou. Bydlí v paneláku v Boleticích nad Labem. Rozhovor probíhal v cukrárně, kde respondentka pracuje,
3)
ÚP3 – ţena 23 let, bydlící v Boleticích nad Labem, zaměstnaná. Rozhovor probíhal na ulici v Boleticích nad Labem,
4)
ÚP4 – ţena, důchodkyně kolem 70. let, bydlící v domově seniorů v Boleticích nad Labem,
5)
ÚP5 – muţ, 42 let, romské národnosti, pracuje se sociálně vyloučenou mládeţí, Celkem tak bylo provedeno deset rozhovorů s deseti respondenty.
5.5 Metodika výzkumu V průběhu rozhovoru by mělo být odpovězeno na následující okruhy, jeţ vycházejí z cílů programu APK: 1)
snížení počtu spáchaných trestných činů i přestupků (protiprávního jednání obecně) v sociálně vyloučené lokalitě – Máte pocit, ţe se sníţil počet spáchaných trestných činŧ a přestupkŧ v SVL?
49
2)
zvýšení pocitu bezpečí obyvatel sociálně vyloučené lokality - Zvýšil se podle Vás pocit bezpečí obyvatel SVL? Pro obyvatele SVL: Cítíte se bezpečněji díky APK?
3)
zajištění vymahatelnosti práva a posílení subjektů garantujících dodržování práva (veřejná správa, obecní policie, Policie ČR) – Je podle Vás díky APK zajištěna
vymahatelnost
a
posílení
subjektŧ
garantujících
dodrţování veřejného pořádku? 4)
motivace k zaměstnání pro osoby dlouhodobě nezaměstnané a obtížně zaměstnatelné obývající sociálně vyloučené lokality - Jsou APK motivací pro osoby dlouhodobě nezaměstnané, obtíţně zaměstnatelné obývající SVL? Pro obyvatele SVL: Jsou pro Vás APK motivací k hledání práce?
5)
zvýšení pracovních a sociálních kompetencí, zvýšení vzdělání, zajištění praxe a zaměstnanosti pro osoby dlouhodobě nezaměstnané a obtížně zaměstnatelné obývající sociálně vyloučené lokality – Jsou APK motivací pro osoby obývající SVL k zvyšování svého vzdělání? Pro obyvatele SVL: Jsou pro Vás APK motivací k zvyšování svého vzdělání?
6)
snaha o trvalou udržitelnost výstupů projektu prostřednictvím zajištění dlouhodobé zaměstnanosti asistentů v obecní policii nebo bezpečnostních agenturách - Jsou asistenti dlouhodobě zaměstnáváni v obecní policii nebo bezpečnostních agenturách?
7)
podpora sociální integrace, zvýšení sociálního statutu, prevence a eliminace sociálního vyloučení – Podporují APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a eliminaci sociálního vyloučení?
8)
garance šíření dobré praxe (výstupů projektu) i do dalších sociálně vyloučených nebo sociální exkluzí ohrožených lokalit – Je šířena dobrá praxe, výstupy projektu i do dalších SVL?
9)
posílení vnitřní koheze a pozitivních vzorců chování v rámci rodin v sociálně vyloučených lokalitách prostřednictvím zajištění zaměstnání pro dospělého člena rodiny – Jsou posilovány pozitivní vzorce chování v rodinách ze SVL prostřednictvím zaměstnání dospělého z rodiny?
10)
prevence sousedských sporů, bagatelní a latentní protiprávní činnosti, kterou Policie ČR a obecní policie v rámci sociálně vyloučených lokalit 50
obtížně
řeší
– Daří
se podle
Vás APK prevence
sousedských
sporŧ, prevence bagatelní a latentní protiprávní činnosti? 11)
prevence rasově motivovaných sporů a extremistických projevů – Daří se asistentŧm prevence rasově motivovaných sporŧ a extremistických projevŧ?
12)
změna negativního pohledu majoritní společnosti na osoby sociálně vyloučené – Máte pocit, ţe se změnil díky APK negativní pohled většinové společnosti na osoby SV?
5.6 Operacionalizace Cílem práce je zhodnotit silné a slabé stránky programu asistentů prevence kriminality, který působí v sociálně vyloučených oblastech města Děčína, konkrétně lokality Boletic nad Labem, kde program působí jiţ delší dobu. A současně také zjistit, zda dochází k efektivnímu naplňovací předem stanovených cílů, jeţ tvůrci programu předeslali. Pro samotnou realizaci výzkumu je nezbytné provést operacionalizaci, čili převést teoretické pojmy na měřitelné indikátory. Jejichţ prostřednictvím budeme moci odpovědět na hlavní výzkumnou otázku. V souvislosti s cílem této diplomové práce bylo stanoveno několik témat, na nichţ bychom měli ukázat slabé a silné stránky programu asistentů prevence kriminality a zhodnocení naplnění cílů, které si stanovil. Témata jsou definována prostřednictvím následujících otázek: Zapříčinil program sníţení počtu spáchaných trestných činů a přestupků dané oblasti? Jsou účastníci programu APK motivací k hledání práce jak pro samotné asistenty, tak i pro další obyvatele SVL? Podporují program APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a eliminaci sociálního vyloučení? Jaká jsou úskalí, problémy či rezervy programu v rámci prevence kriminality? 51
Výše zmíněná témata postihneme pomocí stanovených indikátorů. Jedná se o indikátory: a) Bezpečnost – tento indikátor by nám měl říci, zda došlo v oblasti k nějaké změně, co se týče pocitu bezpečí respondentů. Zjišťovat to budeme prostřednictvím otázek: Máte pocit, ţe se sníţil počet spáchaných trestných činŧ a přestupkŧ v SVL? Zvýšil se podle Vás pocit bezpečí obyvatel SVL? Pro obyvatele SVL: Cítíte se bezpečněji díky APK? Je podle Vás díky APK zajištěna vymahatelnost a posílení subjektŧ garantujících dodrţování veřejného pořádku? Daří
se
asistentŧm
prevence
rasově
motivovaných
sporŧ
a
extremistických projevŧ? Daří
se podle
Vás APK prevence
sousedských
sporŧ, prevence bagatelní a latentní protiprávní činnosti? b) Motivace – tento indikátor představuje pozitivní působení programu na aktéry (asistenty) i obyvatele sociálně vyloučených lokalit. Zda je nějakým způsobem ovlivňuje a motivuje ke změně stávajícího ţivotního stylu. Zjišťovat to budeme prostřednictvím otázek: Jsou
APK
motivací pro
osoby
dlouhodobě
nezaměstnané,
obtíţně
zaměstnatelné obývající SVL? Pro obyvatele SVL: Jsou pro Vás asistenti motivací? Jsou APK motivací pro osoby obývající SVL k zvyšování svého vzdělání? Pro obyvatele SVL: Jsou pro Vás asistenti motivací k zvyšování vzdělání? Jsou posilovány pozitivní vzorce chování v rodinách ze SVL prostřednictvím zaměstnání dospělého z rodiny? c) Progres – posledním indikátorem je progres neboli nějaká pozitivní změna k lepšímu. To, ţe díky programu došlo k nějakým pozitivním změnám. Zjišťovat to budeme prostřednictvím otázek: 52
Jsou asistenti dlouhodobě zaměstnáváni v obecní policii nebo bezpečnostních agenturách? Podporují APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a eliminaci sociálního vyloučení? Je šířena dobrá praxe, výstupy projektu i do dalších SVL? Máte pocit, ţe se změnil díky APK negativní pohled většinové společnosti na osoby SV?
5.7 Popis výzkumné činnosti Potřebná data byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Ty byly zaznamenávány na diktafon a následně bez úprav přepsány do textové podoby. Před započetím rozhovoru se tazatel (autorka diplomové práce) představila respondentovi. Byl mu také představen obor, který studuji, cíle diplomové práce i účel výzkumu. Respondent byl také ubezpečen o anonymitě šetření. Následně došlo k individuálnímu rozhovoru, bez přítomnosti dalších osob (výjimka pouze u rozhovoru č. 3, kde do rozhovoru vstoupila kolemjdoucí známá respondentky). Rozhovor se odehrával na místě, kde se respondent cítil bezpečně a beze strachu odpovídal na poloţené dotazy. Předem nebyla pevně stanovena délka rozhovoru, doba se lišila v závislosti na časových moţnostech respondenta a také jeho ochotě.
5.8 Způsob vyhodnocení získaných dat Sesbíraná data je třeba adekvátně analyzovat a následně i interpretovat. Jelikoţ rozhovory byly prováděny osobně a verbálně, je nezbytné provést tzv. transkripci, neboli převést data z podoby netextové do podoby textové (Miovský, 2001). I v této fázi se musí výzkumník řídit jistými pravidly, dle Hendla (2005) je nezbytnou podmínkou pro správné vyhodnocení dat doslovná transkripce, tzn., ţe výzkumník přepíše celý rozhovor, bez jakýchkoliv zásahů do něj. Transkripce má tedy, jak uvádí Miovský (2001) pro výzkum důleţitý význam, napomáhá totiţ interpretaci získaných dat. 53
Postup při transkripci není pevně stanoven, kaţdý výzkumník si jej vybírá sám. Pro potřeby této práce byla otázka vţdy na novém řádku, stejně tak i odpověď. Přitom byl vţdy označen popiskem řečník (tazatel/autorka i respondent). Po úspěšné transkripci rozhovorů bylo třeba provést otevřené kódování. Jedná se o přiřazování obvykle číselných hodnot k jednotlivým odpovědím (Surynek, 2001). To je běţné spíše u dotazníkového šetření, v případě kvalitativního výzkumu a pouţití metody polostrukturovaného rozhovoru je na kódování lepší nahlíţet z pohledu, který předkládá Strauss a Corbinová (in Hendl, 2005). Kódování povaţují za rozdělení údajů na samostatné části, podrobné prostudování a hledání podobnosti a rozdílů. Jedná se tak tedy o nalezení společných kategorií, či témat v textu, společných znaků v jednotlivých výpovědích respondentů. (Hendl, 2005) Prostřednictvím
kódování
dochází
k
redukci
a
kategorizaci
dat.
Kategorizovaná data jsou pak následně podrobena interpretaci. Jsou induktivně organizována a prostřednictvím citací výpovědí jednotlivých respondentů také zařazena do širšího kontextu. Švaříček a Šeďová (2007, s. 244) za interpretaci označují „systematický rozbor toho, co kategorizovaná data a nalezená spojení vlastně znamenají.“ V konečné fázi jsem tak ze získaných poznatků také vytvořila doporučení pro zlepšení programu asistentů prevence kriminality.
Analýza získaných dat Pro analýzu získaných dat je nezbytné jejich otevřené kódování neboli kategorizace. Na základě zkoumání získaných dat jsem zvolila několik stěţejních témat, na jejichţ základě budu hodnotit úspěšnost programu asistentů prevence kriminality. Z rozhovorŧ mě zajímaly především tyto témata: Pozitivní dopad programu APK na sníţení počtu deliktů v SVL Zvýšení pocitu bezpečnosti obyvatel SVL Motivace občanů k zvýšení dosaţeného vzdělání, pracovní pozice a sociálního statusu 54
Posílení pozice policie Změna pohledu majoritní společnosti na sociálně vyloučené občany
Pozitivní dopad programu APK na sníţení počtu deliktŧ v SVL První téma je zaloţeno na hodnocení sníţení počtu kriminálních činů, deliktů a drobných přestupků proti zákonům a morálním pravidlům. Většina respondentů se shodla, ţe právě přítomnost asistentů prevence kriminality v lokalitě problémových oblastí v Děčíně přispívá ke sníţení počtu kriminálních činů. Na první otázku: Máte pocit, ţe se sníţil podle Vás počet spáchaných trestných činŧ a přestupkŧ v SVL? Respondenti odpovídali odlišně. V případě přímo obyvatel sociálně vyloučené lokality Boletice nad Labem, kde program asistentů prevence kriminality jiţ nějakou dobu působí, se respondenti spíše klaněli k negativnímu hodnocení.
„No, tak trošičku asi jo, ale že by to víc,
doslova bylo nějaký znatelný, to není.“(ÚP4) Napomáhají však spíše prevenci méně závaţných trestných činů. „Tak třeba, třeba ty krádeže, taky tomu už zabránili hodně.“ (ÚP3) Naopak samotní asistenti se jednoznačně shodli, ţe díky jejich práci dochází ke sníţení počtu kriminálních činů. „Já si myslím, že je to dost značný díl. Protože tou naší zbraní je především jakoby komunikace mezi tou komunitou a známe terén. Jo, známe ty lidi, známe tu problematiku, takže víme a jsme proškolení, jakoby ty určitý jakoby situace řešit. Jo, takže se nám povedlo jakoby v tom jakoby udělat kus práce no.“ (APK3) Je to především díky tomu, ţe se asistenti pohybují přímo v dané oblasti. „Protože jsou vidět v těch ulicích. Když ten pachatel si všimne nějaký hlídky, ať už to jsou preventisti, strážníci, tak si to rozmyslí.“(APK1) Napomáhá tomu i spolupráce s dalšími institucemi. „Tak hlavně, s kterýma, s těma rodinama jo, čili vlastně jsou ti problémový jo a spolupracujeme s probační a mediační službou. Takže většinou ty případy, který vlastně řešíme, tak to předáváme jim. Jo, takže jako máme k tomu bližší jakoby k těm rodinám, že můžeme tyto věci jakoby řešit.“(APK2)
55
Dotazovaný mentor asistentů prevence kriminality k této otázce nebyl schopen zaujmout jednoznačné stanovisko. Ke zlepšení situace dle jeho názoru v inkriminovaných oblastech došlo. Jelikoţ tam však působí více faktorů zaměřující se na prevenci kriminality, nelze podle něj jednoznačně určit, zda to bylo pouze díky asistentům prevence kriminality. „Je pro nás důležitý, kolik těch oznámení občanů k nám přijde za určitý období a musíme srovnávat stejný období. To znamená, nemůžem srovnávat léto a zimu jo, nemůžem srovnávat prázdniny a leden. To je jako nesmysl. Protože samozřejmě počasí má velkej vliv na to, co se venku děje. Ale když srovnáme stejný období, rok. Srovnávali jsme tuším rok 2013 a 2012. Tak jsme vlastně s oznámeníma byli na nějakých dvaceti procentech. U těch původních oznámení jo. Takže, takže ten výraznej pokles těch oznámení svědčí o tom, že tam dochází k nějaké změně na tom sídlišti prostě. Jo, nakolik to je výsledek čistě asistentů se taky nedá úplně přesně určit. Ono, to jsou spojený nádoby. Tam prostě pracují 24 hodin strážníci a některý hodiny tam odpracujou asistenti. Jo, takže těžko se dá z toho vyjmout to je dílo pouze asistentů, to ne. To je dílo jakoby komplexního zaměření se na to sídliště. A práce s tím sídlištěm jako takovým. Ale samozřejmě, že určitý podíl na tom asistenti mít budou.“(MEN) Další otázka, která se k tomuto tématu vztahuje, zní: Daří se podle Vás APK prevence
sousedských
sporŧ, prevence bagatelní
a
latentní
protiprávní činnosti? Zde uţ byli občané o poznání optimističtější. „Všimnul, protože venku mezi dětma jsou takový nesrovnalosti, takže jsou tihlenti asistenti poblíž, někde. Člověk je moc nevidí, oni jsou tak jakoby, aby měli přehled. No když zasáhnou, tak pak se to všechno jakoby uklidní. Dětem domluvěj.“(ÚP1) I asistenti jsou v této otázce za jedno, dle jejich mínění napomáhá jejich činnost ke sníţení i latentní protiprávní a morální činnosti. „Určitě ano, to jich bylo několik. Je to…vypomáháme městský polici, třeba když dám zase takový banální příklad, jo vyjde ven člověk, má pejska, ten se vykadí na ulici a jde dál, jo, takže ho zastavíme a oslovíme ho a řekneme, tak takhle ne. Budeme volat strážníkům, pokud si to neuklidíme. Vypomáháme ve všech jakoby těch preventivních jakoby věcech, který jsme si jakoby zaručili. To co vidíme, že se nemá, tak lidi oslovujeme.“(APK3) 56
V otázce menších přestupků byl mentor také poněkud skeptičtější. „To, co oni jsou schopní rozpoznat, že v něčem, nějaký protiprávní stav, tak buďto takovou věc, když je to opravdu prkotina jo, tak se prostě snažej těm lidem domluvit. Často jsou to děti, takže oni komunikujou hodně s těma rodičema. Na to oni opravdu stačej. Ale když samozřejmě cítí, že na něco fakt nestačej, nebo nedokážou dost dobře vyhodnotit tu situaci, nedokážou popsat ten protiprávní stav, na kolik je to závažný nebo ne. Tak jsou prostě od nás tak naučený, aby si prostě přivolávali, aby si prostě přivolávali ty strážníky, ty strážníky na místo.“(MEN)
Zvýšení pocitu bezpečnosti obyvatel SVL. Druhé téma se zaměřovalo jak na pocit bezpečí samotných obyvatelů SVL, tak i představy dalších aktérů na zlepšení bezpečnostní situace v lokalitě Boletic nad Labem. Respondentům byla poloţena otázka: Zvýšil se podle Vás pocit bezpečí obyvatel SVL? Cítíte se bezpečněji díky APK? Většina dotazovaných respondentů z řad místních obyvatel se cítí bezpečněji. „Cítím, protože jsem svědkem toho, že kolem paneláku když se projdu, tak je tam klid, jsou tam asistenti, vidím je denně. Takže je tam, jsou příkladem a vzorem ostatních lidí.“ (ÚP1) Je to dané i přítomností asistentů přímo na ulicích. „Vídám je. Jako dělaj, protože dneska tady chtěl spáchat sebevraždu jeden a zavolali policajti, takže ho hned odvedli.“ (ÚP3) I tak se však někteří tamní obyvatelé cítí stále v ohroţení. „Já osobně se bojím pořád stejně.“ (ÚP2) Další otázka byla poloţena přímo asistentům: Myslíte si, ţe se díky vám asistentŧm zvýšil pocit bezpečí obyvatel? „No to záleží na veřejnosti, jak nás ohodnotí, ale jsou kladný jakoby odezvy od veřejnosti, protože třeba konkrétně v Boleticích tam už je jako by tady to je vyloučená lokalita jo. Žije tam městská majorita, žijou tam i Romové, a když je potkáváme denně na ulici, tak jakoby mají pocit bezpečí. Mají za kým přijít, když je nějaký problém jo, a sami nám to i říkaj, že se cítí bezpečněji no.“ (APK3) Velkou roli v pocitu bezpečí hraje dle mentora věk, pohlaví i status člověka, který tam ţije. Jinak to bude dle jeho názoru hodnotit důchodce a jinak naopak 57
mladá maminka od rodiny. „Ono takhle, jinak vnímá pocit bezpečí policista, strážník jo ve službě nebo mimo službu a jinak ho vnímá prostě padesáti kilová holčina. Jinak ho vnímá důchodce nebo důchodkyně. Každý prostě na základě nějakejch svejch zkušeností, nebo negativních zážitků prostě má ten pocit vnímání prostě jinej. Jo takže tam, kde mě se bude zdát vždycky bezpečno, tak se druhýmu vůbec bezpečno vůbec bezpečno nemusí zdát. Protože když tam bude procházet sídlištěm na autobus a cestou potká dvanáct prostě Romáků jo, tak prostě v někom to vyvolá strach jo, že ten pocit bezpečí je tam vlastně špatnej. Defakto když se s těma lidma tam debatuje, tak ty lidi si defakto stěžují na to, že to sídliště je plný cikánů. Jo, ale neřeknou, oni nám tady dělaj to. My se jich bojíme, pro tohle to konkrétně. Konkrétního se nedovíme nic. Jim defakto vadí, že je sídliště plný cikánů jo. Já nevím, jak se to nazývá, nějaký ten latentní rasismus, nebo jakej to má výraz, přesně nevím. Ale je to prostě o tom, že jim už vadí jen to, že tam jsou. Protože viděj denně v televizi, že prostě, nebo často viděj v televizi, nějaký protiromský demonstrace. Viděj, kde ty Romové někoho přepadli, okradli. A oni samozřejmě mají strach, že jim se to stane taky. Už jenom proto, že je tam viděj. Takže pocit bezpečí je v uvozovkách strašně relativní pojem.“ (MEN)
Motivace občanŧ k zvýšení dosaţeného vzdělání, pracovní pozice a sociálního statusu
Respondentům bylo pro podchycení tématu poloţeno několik otázek. Tou první byla otázka: Jsou APK motivací pro osoby dlouhodobě nezaměstnané, obtíţně zaměstnatelné obývající SVL? V tomto ohledu se také většina obyvatel shodla. „Ano, jsou příkladem ostatních lidí, který nemaj, zatím nepracujou a oni jsou ti, vlastně tím vzorem pro ostatní. I pro svoje vlastní děti.“(ÚP1) I kdyţ se našly i názory, kdy si respondenti mysleli, ţe asistenti svou práci dělají jen z donucení a nijak je v jiných ohledech nemotivuje. „No podle mýho názoru to dělaj z donucení, takže vlastně si odtrpí tu svojí požadovanou nějakou tříměsíční nebo roční, co musej a určitě tam žádná motivace pro ně není. Ani pro rodiny. Je vidět, že prostě je nemotivuje nikdo z nich.“ (ÚP2) „Nevím, myslím si, 58
že proto nikdo nic nedělá. Že prostě tam jsou jenom zaměstnaní a prostě si to odbudou jenom.“(ÚP2) Na druhou stranu objevili se i ojedinělé hlasy, kdy jsou asistenti pro občany motivací k zisku práce, konkrétně k práce asistenta kriminality prevence. „No pro mě sou motivací, příkladem a osobně bych se toho chtěl zúčastnit. Pokud by bylo možný, šel by do toho hned, ani bych neváhal. To by mě teda bavilo no.“ (ÚP1) Významným motivem je však pro zisk práce především finanční profit. „No, je to možné. Spíš bych k tomu se přihlížela, že asi jo. Protože přece jenom nějaký ty peníze si vydělá no.“ (ÚP4) Naopak asistenti se k motivaci stavěli velmi kladně. Tento program je pro ně jednoznačně důvodem k dalšímu hledání práce. „ Já si myslím, že ano. Jo. Já si myslím, že ano, protože když se jako zaměřím na ty vyloučené lokality jo, tak v těch lokalitách musí být autority, že jo a ta problematika jakoby je teďkon jak se dá tak říct jakoby nahuštěná jo. To vidíme i v těch médiích, že prostě kolikrát si nevidí rady. Jo, takže je to dobře, že tady jsou nějaký autority, že tady jsou nějaký lidičky, který s tím něco chtěj dělat, z řad Romů jo. A my nejsme využívaný jenom jakoby v těch vyloučených lokalitách, například tady U Lidlu (Pozn.: Lidl se nachází v centru blízko hlavního vlakového nádraží), tady během třech měsíců byly přepadeny dvě ženský. Městská policie tady potřebuje vypomoct, tak jsme tady a prostě staráme se kolikrát i o věci jakoby ne jenom ve vyloučených lokalitách. Prostě kde potřebuje městská policie vypomoct. Jo, teď jsme tady do čtyř, do půl pátý, pak půjdeme do domova důchodců, tam chodí jeden narkoman, který tam napadá matku. Obtěžuje tam starý lidi, takže dohlížíme i v domově důchodců jo, tak si myslím, že je to dobrý. Já to, mě ta práce baví, naplňuje, že mám z toho dobrej pocit, že můžu dělat něco dobrýho no.“ (APK3) I v této otázce byl mentor nerozhodný. Pádným argumentem pro výkon nějaké práce jsou podle něj především peníze. „Lámal jsem si a tím hlavu a lámu si jí s tím do dneška. Ono, co si budeme namlouvat. Člověk chodí do práce pro peníze, pro nic jinýho. Oni těch peněz mají za tu práci strašně málo. To znamená, že oni když zůstanou doma, do týhlentý práce by nenastoupili, tak budou doma za úplně stejný peníze, který jim dá stát za nic, jo. Takhle jim je stát dá za něco, za 59
práci. To je třeba tohle to brát s povděkem. Že ty lidi se do toho jako pustili. Přitom jim z toho jaksi v uvozovkách neplynou žádný, žádný, výhody. Chtěli to prostě zkusit. Samozřejmě ne každý vydrží v té práci, někdo zjistí, že se chtěl jenom promenádovat v ulicích, ale výsledky práce žádný. Takže s takovýma se potřeba se rozloučit. Nám se to teda stalo v jednom případě, kdy jsme asistenta propustili, protože jsme nebyli spokojení s jeho prací. Jestli jsou vzorem? To je, oni maj, když si vezmete Romáka, tak zjistíte, že pro něj je vzor úplně někdo jinej. Když vezmeme Romáky jakoby celek, tak tam bude převažovat většinový názor, alespoň podle mých zkušeností, tam bude převažovat názor, že vzorem je pro ně člověk, kterej má na krku spoustu zlata, krásný auto, je to takovej v uvozovkách bohatej vechslák, nebo já nevím jak to jinak pojmenovat. To je pro ně vzor. Oni viděj, že ten člověk se nedře, že má jakousi moc, má peníze. U nich jsou peníze v tomhle tom směru na prvním místě. Takže vzorem můžou bejt pro tu svojí rodinu, pro to svoje nejbližší okolí, pro svoje děti. To je hrozně důležitý. Aby oni, aby konečně někdo od nich z rodiny viděl, že ten jejich táta nebo brácha, že prostě chodí do práce a že vykonává něco prospěšnýho. Ale já si myslím, že je ještě brzo hodnotit ten dopad na ty, ten dopad na tu komunitu jako takovou.“ (MEN) Druhou otázkou,
která
byla v tomto
tematickém celku poloţena
respondentům, byla otázka: Jsou posilovány pozitivní vzorce chování v rodinách ze SVL prostřednictvím zaměstnání dospělého z rodiny? Pozitivní vliv mohou mít asistenti dle respondentů především na děti, ty mohou motivovat mnohem snáze neţ dospělé jedince. „Motivujou děti k tomu, aby se dokázaly chovat a přizpůsobit ostatním lidem slušným.“ (ÚP1) Ani zde však respondenti nebyly ve svých názorech jednotní. Na motivací dětí, měli odlišné názory. „No tak to si nemyslím, že by to ovlivňovalo. Protože ty děti si stejně dělají, co chtěj, některý. To je třeba, že u některých paneláků jsou záhonky a oni to tam trhají ty děti.“ (ÚP3) I v tomto případě se všichni asistenti shodli, ţe pro děti jsou motivací k lepšímu přístupu k ţivotu. „To je spíš pro neteře jsem taková, taková ta ikona. Prostě jo – já chci bejt taky, ona si myslí furt, že sem policajt, prostě pětiletýmu dítěti to nevysvětlíte. Takže já budu taky policajtka prostě. Budu rozdávat pokuty, 60
budu honit ty zločince, budu je mlátit jo. Takže spíš takhle. Jinak jakoby pro toho člověka, kterej dělá problémy to, to je zbytečný, ať jsme policajt, preventista, strážník, jemu je to úplně jedno. Furt dělá tu neplechu.“ (APK1) Děti dle jejich názoru motivuje především vidina toho, ţe lze ţít jinak. „Jo, tak hlavně, tam jde o to, že vlastně vidí, že se dá žít jakoby normálně jo, že jiný ty rodiny, který žijou jako sociální výkvět, jo tak normálně takhle nežijou a když viděj tak si řeknou – jo, je to možný. Taky můžeme jakoby dělat nějakou práci a myslím si jako, že mají jako moje rodina, že maj jakoby úspěch. Že mi jakoby pomáhaj, jo a vidí ve mě něco jako, takže by mohli to mohli dělat taky no. Se dá jít dobře no.“(APK1) Tento názor sdílí i další respondent z řad asistentů.“ Určitě ano, protože pokud by táta se válel doma na kanapi, pak se sebral a šel do hospody na pivo, no tak by asi měli špatnej vzor, že jo. Jo, když jako, že táta ráno vstane, jde do práce, přijde z práce jo, tak určitě si z toho vemou vzor, že tatínek živí poctivě a svýma rukama. Kdežto, když se třeba podívají k sousedům, tam tatínek chrápe, vstane, jde do hospody. Přijde ožralej jo, na dávkách, hádky jo a takový věci. Takže určitě, určitě ano, určitě to je příkladem těm dětem no.“ (APK3) Právě motivace dětí k ţití hodnotnějšího ţivota je dle Mentora stěţejním motivem celého programu asistentů prevence kriminality. „To určitě, to jsem přesvědčenej, že jo. Já si myslím, že je to jeden z důvodů, proč se nám to sídliště, už když jsme tam ty asistenty nasadili, tak se nám v uvozovkách zklidnilo. A prostě jsem přesvědčenej, že defakto, téměř každej tam asistent pochází z nějaký…každý asistent pochází z nějaké rodiny, já jsem přesvědčenej, že i z těhle těch rodin pocházeli nějaké nešvary. Jo, ty rodiny jsou poměrně široké. To znamená, že když asistent začne působit, a tak bychom to i chtěli, když začne působit nejdřív na to svoje nejužší okolí jo, a pak ten okruh vlastně rozšiřujte dál a dál. Čím více lidí se za Vás postaví, z tý vlastní komunity, v tom smyslu, že děláte něco dobře, tak získáte jejich podporu a ten zbytek najednou bude jakoby v menšině. Takže se třeba přizpůsobí, třeba ne. Jo, já jsem přesvědčenej, že i to je důležitej faktor, kterej musí být zmíněnej.“(MEN)
61
Třetí otázka, která byla respondentům poloţena, zněla takto: Jsou asistenti, kteří se účastní programu APK motivací pro osoby obývající SVL k zvyšování svého vzdělání? Respondenti z řad občanů SVL ani zde nebyli jednotní. Pro některé moţná je účast v programu motivací k doplnění si vzdělání, jelikoţ se však většinou přikládali k názoru, ţe asistenti svou práci dělají jen proto, ţe musí a také pro finanční profit. Větší část obyvatel tedy míní, ţe program není dostatečnou motivací k doplnění vzdělání. „Ne, nemyslím si, že by je to motivovalo,“(ÚP3). Asistenti však měli zcela odlišný názor, jednoznačně je pro ně účast v programu motivací a mnoho z nich se svěřilo, ţe by si rádi dokončili školy, které přerušili. „Hele, já jsem začal nástavbu maturitní, tu jsem nedodělal. Ale tu si teď podám další přihlášku. Protože jsem neměl nato čas chodit do školy, do práce, starat se o domácnost. Letos, teda teď v březnu si to najdu. Teda najdu, pardon. Letos v březnu si teda podám další přihlášku, takže si na to ten čas musím vyhradit. A doufám, že to půjde dál no. Že si dodělám tu maturitu, půjdu ať už ke státním, městským nebo prostě něco lepšího no.“ (APK1) Motivace ke vzdělávání by měla být dle názoru mentora dalším z cílů projektu, a proto věří, ţe se jej daří naplnit. „Je to cílem projektu. Cílem projektu je zaměstnat lidi dlouhodobě nezaměstnaný, často jsou to lidi, který nebyli nikdy zaměstnaný. Naučit je chodit do práce, naučit je nějakejm pracovním návykům, naučit je zodpovědnosti a pomoc jim hledat nový zaměstnání. Oni, až bude projekt končit, tak by měli dostat jakýsi certifikát. Nevím přesně, jak se to jmenuje, jo, to byste se musela zeptat na Ministerstvu vnitra, jakou formu to bude mít. By měli získat jak si certifikát, jaké si osvědčení, že pracovali v tom projektu a získali ty a ty dovednosti jo. Jinak jejich průběžný vzdělávání v rámci projektu probíhá furt, to znamená, oni mají, oni mají, celodenní, dvoudenní sezení s psychologama, s lidma, který vyučujou právo. Jo takže učej vlastně v uvozovkách jako malý děti, postupně, furt nějak po troškách oni dostávají ty nějaký ty zákonný normy ve formě, kterou oni přijmou a rozumějí.“ (MEN) Poslední
otázka,
která
měla
postihnout
toto
téma,
byla:
Podporují APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a 62
eliminaci sociálního vyloučení? V tomto ohledu byli dotazovaní občané na váţkách, nedokázali jednoznačně říci, zda program nějakým způsobem podporuje sociální status a integraci. Objevovaly se tak odpovědi typu: „To nevím“ (ÚP2), „Nedokážu říci,“(ÚP5) „Nevím, myslím si, že asi ne“(ÚP4) apod. O poznání optimističtější byli asistenti, kteří si myslí, ţe určitě svou činností nějakým způsobem k integraci napomáhají. „Určitě. Určitě, snažíme se jakoby v tomhle tom smyslu jim, vždycky je navštívíme, jo když se sem někdo přistěhuje třeba novej jo, z jynýho města. Tak slušně zaklepeme, zeptáme se, představíme se jo. A řekneme jim podmínky jo, protože, mezi Romama si to říkáme na rovinu. Že prostě nelze dělat problémy jo, nelze se prostě chovat nepatřičně, narušovat veřejnej pořádek, klid a soužití občanů. A jestliže budou mít nějaký problémy, tak okamžitě se to bude řešit. Pokud by jsme my už nemohli nebo kdyby to nebyla naše kompetence, pravomoce, tak nastupuje městská policie.“(APK3) Rodinám dle svých slov pomáhají, radí a snaţí se s nimi problémové situace řešit. Navedou je, na koho se svými problémy obrátit. „Myslím si, že ano. Že se na tom podílíme. No, že třeba, jdeme za těma rodinama a pomáháme jim třeba, jako když jsou na tom jako špatně. No tak normálně třeba jako jim poradíme jako kam by měli jít, třeba když si nevědí rady s papírama nebo vyřízením nějakým. Tak jim vlastně poradíme k těm neziskovým organizacím kam by mohli jít, který by jim mohli pomoct jako bezplatně no.“ (APK3) Na zhodnocení efektu posílení sociální integrace je dle názoru mentora brzy. Vše totiţ ukáţe aţ čas, je zde třeba zahrnout dlouhodobější hledisko. „Těžko říct. Já myslím, že to ukáže až že prostě období, řekněme roku a půl, kdy ten projekt jede, tak, těžko hodnotit. Já můžu mluvit tady za Děčín a řeknu, určitě ano. Ale nemůžu mluvit za Český Budějovice, za jiný města. Jako když vezmu v potaz to, že nám sem do Děčína zajížději starostové a strážníci z měst, kde asistenty nemaj a defakto se choděj ptát – jakým způsobem to funguje, jaký jsou výsledky práce, a defakto uvažujou o tom, že by je tam zavedli, protože tam mají nějakej prostě problém zejména s tou Romskou menšinou. A chtěli by to začít řešit. Já říkám jedno, a zase ze začátku je to z jejich strany trošku alibismus, se jim ze začátku do toho moc nechtělo jo, my jsme byli první, kdo do toho skočil po hlavě, a když si 63
vemu – máme v Děčíně protiromské demonstrace? Nemáme. Jednou se tady pokoušeli dělat nějakou demonstraci a to nebyla protiromská, to byla demonstrace, nějak proti nezaměstnaným nebo jak to bylo. Nevím přesně, jakej název to mělo, bylo tam dvanáct lidí jo a za deset minut se rozešli. Bylo to úplně o ničem. Jo, takže, demonstrace tady nemáme. Ty jsou v Duchcově, Budějovicích a takhle. Takže, já věřím tomu, že ten asistent. Nebo vůbec – už jenom to, že prostě ty sociálně vyloučený viděj, že z jejich nejbližšího okolí, nebo třeba i z jejich rodin vlastně, najednou se dostali na takovouhle pracovní pozici lidi, který můžou nějakým způsobem se zapojit aktivně do tý práce s nima. Tak myslím, že oni jako to berou docela s povděkem. Pravdou je, vždycky se najdou takový, který to budou kritizovat a to jsou zejména ti, kteří se chtěli těma asistentama stát a nebyli vybraný, jo. To se taky musí brát, jako. Samozřejmě, my jsme tady udělali výběrové řízení a tam přislo přes 100 lidí do toho výběrového řízení. Což bylo jako hodně.“ (MEN)
Posílení pozice policie Téma posílení pozice policie bylo konstruováno prostřednictvím odpovědí na otázku: Je podle Vás díky APK zajištěna vymahatelnost a posílení subjektŧ garantujících dodrţování veřejného pořádku? V otázce posílení pozice policie v daných oblastech byli respondenti rozpolcení. I kdyţ se někteří respondenti přikláněli k tomu, ţe mají na tomto asistenti pozitivní vliv, objevily se i negativní reakce, způsobené tím, ţe asistenti dle jejich názoru některé věci úmyslně přehlíţejí. „No spíš si myslím, že přehlíží. Úmyslně no. Prostě jsou to jejich lidi, tak to přehlídnou.“ (ÚP4) Opačný názor však zastávali asistenti, kteří míní, ţe jejich vliv je na pozici policie v sociálně vyloučených oblastech značný. „Jo, určitě. Když třeba potřebujou kluci, strážníci třeba doplnit dvojici, tak volaj asistenta k tomu prostě. Měli jsme smíšený hlídky – strážník, asistent. Fungovalo to, bylo to supr.“(APK1) Děje se tak díky osobní znalosti asistentů tamních lidí. „Tak třeba policie někoho nemůže dohledat. Tím, že my známe ty rodiny, známe ta jména těch 64
problematických osob, tak i víme, kde se zdržujou, kam, k jakým příbuzným můžou jít nebo kde se můžou ukrývat.
Jo, takže v těhle věcech jsme takovou
prodlouženou rukou tý policie,“(APK3) Mentor asistentů však povaţuje toto téma za značně nejednoznačné. Je to podle něj totiţ sloţitá situace, ve které je těţké hledat jednoznačné faktory. „Nedá se to takhle říct. Jejich charakter, nebo charakter jejich práce je čistě preventivní. To znamená, oni nemají žádné represivní nástroje, kterýma by mohli působit na nějakýho občana. Už jako z merita věci, z čeho ten asistent prevence vychází. Má prostě bejt v ulici, dodávat lidem pocit bezpečí už jenom tím že na tý ulici je, vystupuje, chodí, pohybuje se a sleduje, co se kolem něj děje. Dalším takovým prioritním cílem je, aby působil zejména na tu komunitu lidí jo, která prostě nebudu říkat, že je nepřizpůsobivá, to se nedá ani takhle označit. Na komunitu lidí, která v tý daný lokalitě hm, je původcem nějakýho nešvaru. To znamená, když tam budou mít nějakou komunitu lidí, který například budou permanentně znečišťovat veřejné prostranství, prostě budou dělat bordel, tak je potřeba, aby ti asistenti využili tý osobní znalosti, kterou mají vůči těm lidem a začli s nima na tom pracovat. Samozřejmě, že způsob jejich práce je trochu odlišnej od tý strážnický nebo od tý policejní, protože oni defakto to s nima začnou probírat. Dá se říct, všechno po dobrém. Všechno po dobrém vysvětlovat a pokavaď to nezabírá, tak teprve potom, jo když vidíme, že se ta prevence absolutně míjí účinkem, tak musí nastoupit pak represe. Ale nejdřív je potřeba vždycky zkusit tu prevenci.“ (MEN)
Změna pohledu majoritní společnosti na sociálně vyloučené občany Daří
se
asistentŧm
prevence
rasově
motivovaných
sporŧ
a
extremistických projevŧ? O vlivu na potírání rasových a extremistických projevů byli přesvědčeni i dotazovaní občané aţ na jednu výjimku se shodli, ţe tomu tak je a situace se v tomhle ohledu v lokalitě zlepšila. „Jako, to jo. Že je nenechaj, jako nadávat všem lidem. Taky se zastanou lidí. Taky jsem to zažil tady. 65
Takže ano. No tak, třeba tady kousek je panelák, kde bydlej dva skíni a měli spor s jedním Romem. A asistenti zasáhli no. Takže byl jsem tady toho taky svědek.“ (ÚP5) Naopak k mírnému rozporu došlu u asistentů, kteří povaţovali tuto problematiku za komplikovanou. Nakonec i zde došlo k názorovému konsensu. Program dle jejich slov sniţuje mnoţství konfliktů a rasistických projevů. „Tak jednou tady bylo v Děčíně tady to taky tady nějaký shromáždění ti nacisti jo. A taky jsme tam měli projev, mluvili jsme s nima. A to jo, takže došlo tam ke konfliktu jo, ale dohodli jsme se. Oni se rozpustili a bylo to dobrý.“ (APK2) Nerozhodnost byla způsobena především vnímáním majoritní společnosti. Ta dle jejich slov totiţ „háţe všechny romy do jednoho pytle“. Nepopírají, ţe většina se nerada přijímá společensky uznané normy, najdou se však i tací, kteří se snaţí. Nedůvěra majority jim to však ztěţuje. „No, to je těžkej oříšek tohle to. To je těžkej oříšek, jo, někdy jsou lidi rozumný, že se to dá jakoby vysvětlit jo, ale většinou jakoby ta nálada tý společnosti je taková podrážděná, nic se nedaří, stát je zadluženej, práce není, lidi jsou na pracovních úřadech. Lidi, co třeba makali celej život, jsou na pracovních úřadech. Jo a teď kolikrát takovýhle ty věci, jo, že támhle někdo někoho zmlátil, je na dávkách jo, odvysílá se to v televizi a jakoby to je všechno házeno do jednoho pytle. Pak je to těžký někomu vysvětlovat jo. Proč, proč, nás házíte do jednoho pytle, proč říkáte v množným čísle, vy vy, vy jo. Když to byl ten a ten. Má svoje jméno a tenhlensten je potrestán.“(APK3) Mentor upozorňuje na fakt, ţe nemusí docházet k rasistickým projevům jen vůči romům, ale i naopak. Jelikoţ ti mohou své děti učit vůči nenávisti k majoritní společnosti. Asistenti by tak měli předcházet rasistickým projevům na obou stranách. „Extremistický projev je opravdu jenom projev, to znamená, je to něco, co tady není, najednou se to objeví jo, když třeba někdo zařve, někdo se nějak zachová a tomu oni předcházet nemohou. To prostě nelze, takovýhle věci předem určit, kde se co stane, jo. Oni můžou pracovat na tom a to jim tlačíme, to jim tlačíme do hlavy, aby prostě pracovali i s tou Romskou komunitou, aby se oni nestávali těma rasistama. Protože pravdou je, že dneska už i spousta Romů učí děti, prostě, jo, jaký si nenávisti. Jo, k tý, k tý většině. Jo a prostě když ty děti v tom vyrůstaj, tak to v nich potom zůstává jo. Přece jenom nejbližší koho oni mají 66
ty děcka, jsou vlastně ty rodiče. Oni nemají důvod těm rodičům nevěřit. Jo, když na tomhle prostě vyrostou, tak se to s nima vleče pak už podle mě celej život. Takže na nich je v tomhle tom smyslu, aby prostě s těma lidma pracovali i v tom smyslu, aby ty děti nevychovali, teda, když už si to ty rodiče myslej, tak ať si to myslej, ale ať to netlačej do hlavy těm dětem jo. Ať si ty děti udělaj vlastní názor. Protože oni pro ty děti přijdou do školy už pomalu s nenávistí k těm dětem. Pak už se jenom těšej, až vypadnou ze školy, protože dál už nikam nepůjdou. Když vypadnou ze základky, jo. A zase budou jen v té své uzavřené skupině. Takže v tomhle směru jo, ale na nikoho jinýho oni moc, moc působit nemůžou. To znamená, když by oni byli svědky nějakýho rasistickýho chování, tak opět, jsou poučený, že ke všemu, co má nějakej rasovej podtext jo, tak aby přivolali policii. Prostě na místo a nechali to prostě rozlousknout policii jo. Tyhle ty případy nejsou zas tak jednoduchý na kvalifikaci, takže, tam se může opravdu jednat jenom o přestupek, ale taky se může jednat o trestnej čin. Takže tam bychom neradi něco podcenili. Takže ale já myslím, že prevence proti tomu je opravdu ta v tom myšlení, aby oni se snažili působit na tu skupinu lidí, aby takovýhle zvrácený myšlení prostě nemělo.“ (MEN) Druhá otázka, která se vztahovala k tomuto tématu, zněla: Máte pocit, ţe se změnil díky APK negativní pohled většinové společnosti na osoby SV? I zde docházelo k velkým názorovým rozporům mezi obyvateli. „No, tady je vidět právě že už. Ti lidi, tihleti nepracující už se jakoby snaží, snažej teda něco dělat. Je to vidět. Tak už lidi, ti ostatní lidi na to koukaj jinak. Lidi si toho všimnou, protože každej poukazuje nato, že nechtěj Romové dělat a teď je to, teď jsou toho příkladem teda, že některý dělat chtěj a je to dobře, že je takhle motivujou.“ (ÚP1) Na druhou stranu se vyskytly i názory, které romskou menšinu vidí stále ve stejném světle a nemyslí si, ţe by program asistentů prevence kriminality nějak tento obraz změnil, či dokonce vylepšil. „Vůbec. Furt nemakaj, blbě čuměj, jak kdyby nás chtěli zavraždit a prostě že jim vadíme.“ (ÚP2) Sami asistenti také přiznali, ţe v tomto ohledu je situace dále komplikovaná. Většina lidí se totiţ na SV občany dívá skrz prsty. Změna těchto zakořeněných názorů a mnohdy i předsudků totiţ není snadná, jedná se o dlouhodobý proces. 67
„No…tam je to těžký. Protože většina těch lidí si říká hele berou sociální dávky, prostě, sou to netáhla prostě, nemakaj, jenom vyžíraj tenhle stát. A pak jsou takový, který řeknou – no oni opravdu nemůžou sehnat tu práci. A tady se zastavujeme my, abychom vysvětlili, proč berou ty sociální dávky, vždyt musí z něčeho žít a tak dále.“ (APK1) Jisté náznaky zlepšení jsou však podle nich jiţ viditelné. „Jsou tam jakoby menší, jak to mám jako říct, no je jich hrstka, který jakoby s náma spolupracujou nebo tahaj si to. Většina je prostě já nevím no.“ (APK2) Pozitivní postoj k sociální integraci zaujal mentor asistentů. Dle jeho mínění jsou vidět jiţ první známky zlepšení situace. Tamní obyvatelé si všímají asistentů, vidí, ţe se snaţí o nějaké zlepšení situace. Celková změna postoje občanů je však podle něj běh na dlouhou trať. „Rád bych věřil, že jo. Jak říkám, lidí, který chválej, je strašně málo. Ale vemu-li, vemu – li zase jako vzorek sídliště Boletice, tak musím říct, že tam spousta lidí, když s něma promluvíte, tak Vám řeknou jo, jo, jo, jsou tady ti asistenti, jo, vidíme je tady, choděj tady. Ono už to, že je tam viděj, tak vnímaj jakoby, jakoby dobře. Samozřejmě najdete vždycky skupinu lidí, která už jenom to, že vidí, že Romskej kluk dostal prostě práci, dostal uniformu a on je zrovna bez práce jo, tak si samozřejmě bude stěžovat. Nojo, to jste zase Romákům, cikánům jste dali práci a na bílý jste se vykašlali. Ale zase, to jsme u takovýho toho, takovýho toho skrytýho rasismu jo. To vůbec nemá totiž, to totiž není vůbec výsledek tý jejich práce. Jo, to už je prostě v těch lidech. Když prostě něco nechci vidět, tak to neuvidím. Takže, hele, když vezmu opravdu máme tam, máme tam večer dům s pečovatelskou službou v Boleticích blízko (nesrozumitelné místo) důchodců. Tak tam nemáme s nima vůbec žádnej problém. Oni si s těma našema asistentama tam zastavěj, pokecaj. Výbornej vztah se školou základní tam máme jo, takže já tam vidím pozitiva v tom. A věřím tomu, že ta pozitiva silně, silně překračujou ty negativa. Jo, protože ty negativa tam opravdu působí jenom v tom smyslu, že těm lidem vadí už jenom to, že jsou to Romové. Ale těm to bude vadit vždycky, to i když mu dáte práci, oni křičej cikáni do práce jo, a když těm cikánům dáte tu práci, tak kdo o tu práci přijde, no ta majorita. Tak co budou řvát potom? Potom budou řvát, cikánům jste dali práci a nás jste se vyprdli. Jo, takže bohužel jako. Tady se s tím strašnou dobu vůbec nic nedělalo, nevytvářej se placený místa 68
pro ty nekvalifikovaný lidi a sociálníma dávkami se tady v tom státě kupuje jaký si sociální smír jo, aby tady bylo ticho. Jo, ale jako jednou se to musí, jednou se to musí rozlousknout.“ (MEN)
5.8 Shrnutí výsledků výzkumu Pro přehlednost uvádím stručné shrnutí dosaţených výsledků výzkumu. Jelikoţ byly zkoumány z hlediska přínosů programu tři odlišně kategorie, získali jsme prostřednictvím rozhovorů širokou škálu dat. Klíčová témata, která nás zajímala, jsou následující: Zapříčinil program sníţení počtu spáchaných trestných činů a přestupků dané oblasti? Jsou účastníci programu APK motivací k hledání práce jak pro samotné asistenty, tak i další obyvatele SVL? Podporují program APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a eliminaci sociálního vyloučení? Jaká jsou úskalí, problémy či rezervy programu v rámci prevence kriminality? V otázce sníţení počtu kriminálních činů v lokalitě Boletic byli tamní obyvatelé skeptičtí, nepřikládali působení asistentů ţádnou velkou váhu. Samotní asistenti prevence však zastávali názor, ţe ke sníţení počtu trestných činů jistě došlo. Ani mentor v této otázce neměl jednoznačný názor, jelikoţ se jedná o problém, ve kterém hraje roli celá řada faktorů. O poznání optimističtější názory zastávali téměř všichni respondenti ze všech dotazovaných kategorií v otázce prevence méně závaţných deliktů a latentní kriminality. V tomto ohledu se respondenti víceméně jednoznačně shodli, ţe program asistentů ovlivnil pozitivně problematiku a situace se zlepšila. V otázce
pocitu
bezpečí
docházelo
k názorovému
rozporu
mezi
jednotlivými kategoriemi respondentů. Většina obyvatel Boletic (Kategorie ÚP) 69
se cítí v lokalitě od té doby, co tam aktivně působí asistenti prevence kriminality bezpečněji. Stále však existuje podstatná část obyvatel, které se bojí. Na druhou stranu druhá kategorie respondentů – asistenti prevence, tvrdí, ţe se vyhrocená situace v lokalitě velmi zlepšila a ţivot tam je mnohem bezpečnější. A to především díky jejich působení. I mentor asistentů předpokládá, ţe došlo k mírnému zlepšení, je to však dlouhodobý problém, který nejde vyřešit jen během pár dnů. V pocitu bezpečí hraje velkou roli samotný člověk, jeho věk, pohlaví atd. Kaţdý jej totiţ vnímá jinak. Druhým tematickým celkem byla motivace. Zde dostali respondenti hned několik otázek. V otázce motivace k zisku nového zaměstnání se stavěli tamní obyvatelé nejednoznačně. Někteří dokonce byli sami motivovaní k zisku nové práce a rádi by se dokonce zapojili i aktivně do programu asistentů. Nicméně se objevovaly i hlasy, které tvrdily, ţe asistenti vykonávají tuto činnost pouze za vidinou finančního profitu a další občany to nemotivuje k hledání práce. Kategorie asistentů však toto popírala a netajila se s tím, ţe i kdyţ skončí jejich působení v programu, rádi by si našli podobně zaměřenou práci, jelikoţ je naplňuje. I v této otázce byl mentor nerozhodný. Pádným argumentem jsou totiţ podle něj pro výkon nějaké práce především peníze, spíše se tedy přiklonil k názoru tamních obyvatel. Co se týče vytváření pozitivních vzorů v rodinách, ani zde se respondenti jednoznačně neshodli. Tamní obyvatelé se tvářili poněkud skepticky k motivaci dětí prostřednictvím asistentů, nicméně připustili, ţe se jedná o klíčový bod programy, na kterém by měla být prevence kriminality postavena. Motivace dětí a změna jejich pohledu na svět, je důleţitá. To oni se pak totiţ v budoucnu dopouštějí kriminálních činů, jelikoţ to tak vidí ve svém okolí. Asistenti i mentor také souhlasili, ţe motivace dětí by měla být jedním z hlavních cílů programu. Oproti obyvatelům se však domnívají, ţe jiţ teď na děti pozitivně působí. Další částí tematického celku motivace, bylo vzdělání. Respondenti z řad tamních obyvatel se většinou k tomu stavěli negativně. Myslí si totiţ, ţe pro některé moţná je účast v programu motivací k doplnění si vzdělání. Zastávají však názor, ţe asistenti svou práci dělají jen proto, ţe musí a také pro finanční 70
profit. Asistenti však motivaci k dalšímu vzdělávání jednohlasně potvrdili, dokonce se někteří z nich rozhodli dokončit si středoškolské vzdělání. Motivace ke vzdělávání by měla být dle názoru mentora dalším z cílů projektu, a proto věří, ţe se jej daří naplnit Poslední částí tohoto tematického celku bylo posílení sociálního statusu a prevence sociálního vyloučení. Zde zaujali občané nevyhraněné stanovisko. Optimističtější byli asistenti, kteří si myslí, ţe určitě svým působením napomáhají prevenci i další integraci sociálně znevýhodněných osob. Mentor tuto věc nedokázal zhodnotit, dle jeho názoru se totiţ jedná o dlouhodobý proces, který se nemůţe změnit během pár měsíců. Ani v otázce posílení pozice policie v sociálně vyloučených oblastech nebyli respondenti jednotní. Připustili jistý pozitivní vliv asistentů, zároveň však tvrdí, ţe naopak některé věci úmyslně přehlíţejí. Oproti tomu tvrdí asistenti, ţe jejich vliv na posílení pozice policie je značný. Mentor asistentů však povaţuje toto téma za komplikované. Jedná se totiţ o sloţitou situaci, ve které je těţké hledat jednoznačné faktory. Zcela výjimečně se v otázce prevence rasově motivovaných sporů a extremistických projevů shodli všechny tři kategorie respondentů. O vlivu asistentů na tuto problematiku byli přesvědčeni jak dotazovaní občané, tak asistenti i mentor. Dle jejich názoru se situace se v tomhle ohledu v lokalitě Boletic výrazně zlepšila. Připustili však, ţe se jedná o komplikovanou problematiku, kdy majoritní společnost „háţe Romy do jednoho pytle“. Mentor ještě doplnil, ţe nemusí docházet k rasistickým projevům jen vůči romům, ale i naopak. Jelikoţ ti mohou své děti učit vůči nenávisti k majoritní společnosti. Asistenti by tak měli předcházet rasistickým projevům na obou stranách. Velké názorové rozpory přinesla i otázka změny negativního pohledu většinové společnosti na nepřizpůsobivé osoby. Obyvatelé lokality Boletic přiznali, ţe ve většině případů názor na Romskou menšinu nezměnili. V tomto případě dokonce i sami asistenti přiznali, ţe v tomto ohledu je situace i nadále komplikovaná. Změna náhledu na SV občany je dlouhodobý proces. Předsudky, které vůči menšinám lidé mají, jsou hluboko zakořeněny. Změnit je, tak zabere velmi mnoho času. Naopak pozitivní postoj k sociální integraci zaujal mentor 71
asistentů. Tvrdí, ţe i kdyţ se jedná o dlouhodobý proces, uţ nyní jsou vidět první známky změny a zlepšení názoru na minority. Celkově tak můţeme říci, ţe obyvatelé Boletic jsou vůči působení programu asistentů prevence kriminality prozatím poněkud skeptičtí a víceméně ţádné zásadní změny nepřipouští. Aţ na výjimky a to zvýšení pocitu bezpečí a prevenci rasově motivovaných sporů. Samotní asistenti se většinou ke všem tématům stavěli kladně a povaţovali svůj vliv za značný, který zapříčinil jiţ mnoho pozitivních změn a vylepšení ţivotní situace v sociálně vyloučené lokalitě Boletic. Mentor asistentů povaţuje hodnocení výsledků programu za poněkud předčasné, jelikoţ většina zkoumaných změn se ukáţe aţ časem. I tak jsou však vidět jiţ první známky zlepšení.
5.8.1 Silné a slabé stránky Program asistentů prevence kriminality je z časového hlediska stále ještě na začátku. Má své slabé, ale i silné stránky. Jak vyplívá z analýzy rozhovorů s respondenty, většina z nich nepochybuje o prospěšnosti programu. I kdyţ se efekty působení asistentů zatím zcela ještě neprojevily, jelikoţ problematika ţivota v sociálně vyloučených lokalitách je velmi komplikovaná. Jednotlivé problémy mají většinou dlouhodobý charakter. Změna se tak neprojeví okamţitě, ale aţ po delším soustavném působení asistentů. I tak však můţeme identifikovat některé silné stránky programy. Jednou ze silných stránek programu je uţ samotné zapojení asistentů, kteří pocházejí ze sociálně vyloučené oblasti a vyskytovaly se u nich i další přidruţené sociálně patologické jevy. Účast v programu jim poskytla příleţitost změnit dosavadní způsob ţivota. Asistenti získali pracovní místo a tím i finanční odměnu. Současně se však také program snaţí pozitivně působit na jejich dovednosti, znalosti i návyky. Asistenti se účastní různých školení a kurzů coţ přispívá k jejich společenskému kreditu a po ukončení svého působení v programu jim také nabyté znalosti a zkušenosti mohou napomoci zisku nového pracovního místa. Jak potvrdili sami asistenti ve svých odpovědích, účast v programu je motivovala i k dokončení vzdělání. 72
Program asistentů prevence kriminality je koncipován tak, aby nejen rozvíjel obyvatele daných lokalit, ale aby také pozitivně působil na přímé účastníky v tomto případě asistenty. Ty se snaţí rozvíjet pomocí seminářů, školení a celkově se snaţí na ně působit a případně změnit jejich náhled na společnost. Další silnou stránkou programu je specificky zaměřená pomoc, která je regionálně lokalizovaná. To, ţe v lokalitě operují asistenti, kteří ji sami obývají, znají místní poměry i lidi, je dle mého názoru velkou výhodou. Navíc pokud obyvatelé sociálně vyloučených lokalit vidí práci asistentů, to ţe se snaţí nějakým pozitivním způsobem působit na prostředí a celkovou atmosféru lokality, můţe vést ke změně názoru např. na romskou komunitu. Ta většinou tyto lokality obývá a současně také je v očích veřejnosti právě těmi hlavními agresory, kteří dle jejich názorů způsobují veškeré problémy. Program tak pozitivně působí proti předsudkům vůči minoritám i naopak. Mezi slabé stránky programu by se dala rozhodně zařadit práce s obyvateli města. K výzkumným otázkám se obyvatele stavěli často skepticky a negativně. Osobně toto povaţuji za nejdůleţitější slabou stránku programu, se kterou je potřeba dále pracovat. Návrhy jak zlepšit práci s obyvateli města navrhnu v kapitole doporučení pro praxi. Další slabou stránkou programu v očích asistentů je nedostatečná pravomoc asistentů. Rádi by nosili alespoň obušky a mohli dávat například pokuty. Tento bod je však problematický uţ z podstaty celého programu, kdy se má jednat čistě o preventivní nástroj a represe má být volena jen v krajních případech, přivoláním městské, nebo státní policie. Další výtkou ze strany asistentů je fakt, ţe asistentů působí na danou lokalitu málo. Nejsou schopní celou oblast pokrýt a výsledek můţe působit na veřejnost negativně.
5.8.2 Zhodnocení výzkumu Závěrem je třeba nezbytně nutné objektivně zhodnotit samotný výzkum, který pro potřeby této diplomové práce probíhal. Jelikoţ se jednalo o evaluační výzkum, který probíhal kvalitativní formou metodou polostrukturovaného rozhovoru. Respondentům byly poloţeny tematicky totoţné otázky, které byly 73
dále podpořeny dalšími dílčími otázkami tak, aby informace získané od respondentů byly dostatečné a komplexní pro provedení evaluačního výzkumu. Na výzkum bylo nahlíţeno ze tří perspektiv, a to konkrétně z pozice asistenta, účastníka programu tedy obyvatele stanovené sociálně vyloučené oblasti a také z pozice mentora, který má práci asistentů na starost. I kdyţ polostrukturované rozhovory probíhaly s vybranými respondenty osobně, nejednalo se většinou o uzavřená místa, kde by se nenacházeli jiné osoby. To mohla mírně ovlivnit otevřenost respondentů. Na druhou stranu se však jednalo o místa, která se zvolili sami respondenti. Jednalo se tak o vstřícný krok ze strany evaluátora coţ naopak mohlo napomoci snadnějšímu otevření respondenta. Rozhovory probíhaly dle všech etických zásad, tudíţ se domnívám, ţe zde k ţádnému zkreslení dat nedošlo. Před samotným začátkem, byl kaţdý respondent seznámen s cíly tohoto výzkumu i s průběhem rozhovoru. Respondenti byli také ujištěni o anonymitě výzkumu a pouţití jeho výsledků výhradně pro akademické účely. Výpovědi byly nahrávány na diktafon a následně přepsány, bez jakýchkoliv úprav, do textové podoby. Stanovené otázky bylo třeba operacionalizovat a následně i případě v průběhu rozhovoru upravit tak, aby jejímu smyslu a významu porozuměli všichni respondenti stejným způsobem. Jelikoţ se v několika případech jednalo o jedince s nízkým dosaţeným vzděláním, bylo třeba případně význam některých otázek dovysvětlit. V průběhu rozhovorů se vyskytly i otázky, které byly pro respondenty těţko zodpověditelné. Jednalo se především o otázky týkající se míry kriminality odehrávající se v lokalitě Boletic. Komplexně vzato se však domnívám, ţe výzkum probíhal dle stanovených pravidel a přinesl výsledky, se kterými lze dále pracovat.
74
5.9 Doporučení pro praxi Prostřednictvím rozhovorů s respondenty se podařilo zjistit velké mnoţství informací, díky nimţ se podařilo splnit i hlavní cíl práce a tedy zjistit slabé a silné stránky programu asistentů prevence kriminality. Z výzkumu vyplynulo, ţe klíčovým problémem programu je práce s tamními obyvateli, kteří se víceméně ke všem tématům týkajících se asistentů stavěli aţ na výjimky skepticky a negativně. Povaţuji to za jednu ze slabých stránek programu, a proto bych doporučila zapracovat na komunikaci. Posílit mediální obeznámenost s programem i transparentnost projektu. Představit občanům o co se jedná, co jim to můţe přinést a jak by tomu mohli třeba i sami pomoci. Jak se mohou zapříčinit o zlepšení ţivotní situace v lokalitě Boletic nad Labem. Vhodným řešením pro posílení této slabé stránky programu by mohlo být zapojení asistentů do nějakých veřejných akcí, na které se tamní obyvatelé chodí bavit, popř. organizování veřejných akcí (např. zábavné odpoledne pro děti atd.), zajistit tak kooperaci občanů s asistenty. Současně by také pořádání různorodých akcí mohlo pozitivně působit i na děti. Coţ dle názoru všech respondentů je naprosto klíčové a právě tím směrem by se působení programu mělo ubírat. Jednou z moţností jak posílit účinky programu by mohla být i zpětná vazba. Realizace výzkumu, jehoţ prostřednictvím by aktéři programu dostali zpětnou vazbu od tamních obyvatel a zjistili, v čem je největší problém a jak by se dal vyřešit. Co se asistentů týče, jejich největší výtkou vůči programu byla nedostatečná pravomoc a malý počet aktivních asistentů. Jedná se totiţ podle nich o problematickou oblast, kde oni vše prostě v malém počtu nepostihnou a to pak v očích veřejnosti působí negativně. Řešením by tak bylo zapojení více asistentů, popř. i dobrovolných pracovníků, kteří by se na udrţování pořádku podíleli. Dalším moţným řešením by byla situace, o které se jiţ zmiňoval mentor asistentů a která by zároveň posílila zmiňované silné stránky programu. Asistenti by si v průběhu programu dokončili své vzdělání a následně by mohli nastoupit k městské policii na pozici stráţníka. Tím by se uvolnila nová místa asistentů, na 75
které by mohli nastoupit další obyvatelé sociálně vyloučené lokality. Došlo by tak k celkově většímu zapojení osob do programu.
76
ZÁVĚR Ve své závěrečné práci jsem se zaměřila na Program Asistence prevence kriminality ve městě Děčín, konkrétně v sociálně vyloučené lokalitě Boletic. Program tu funguje jiţ několikátým rokem, mým cílem tak bylo zhodnotit slabé a silné stránky v naplňování cílů programu z pohledu účastníků programu. Pomoci tak nastínit, kde by mohlo dojít ke změně tak, aby program fungoval lépe a v lokalitě by tak docházelo k zlepšení ţivotní situace tamních obyvatel. Domnívám se, ţe tyto informace jsou důleţité jak pro pracovníky programu, tak i pro městskou policii Děčín, ministerstvo vnitra i pro širokou veřejnost. V teoretické části jsem popsala nejdůleţitější pojmy jako kriminalita, prevence kriminality, snaţila jsem se podívat na programovou teorii a evaluaci jako nejčastější prostředek k hodnocení programu. Samostatnou kapitolu jsem věnovala kriminalitě ve městě Děčín. Dále charakterizuji Program Asistence prevence kriminality od jeho počátků k dnešní podobě. V neposlední řadě jsem se věnovala sociálně vyloučeným lokalitám a charakterizovala jednu vybranou sociálně vyloučenou lokalitu – Boletice nad Labem. V praktické části jsem detailně popsala cíle práce a výzkumné strategie. Popsala jsem postup svého kvalitativního výzkumu, který jsem prováděla pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Výsledky mého výzkumu jsem získala na základě výpovědí tří stran: účastníků programu – samotných občanů bydlících v sociálně vyloučené lokalitě, asistentů prevence kriminality a mentora asistentů prevence kriminality. Tyto výsledky jsem podrobně rozebrala a interpretovala na základě otevřeného kódování. Nakonec praktické části jsem sepsala doporučení pro praxi. Tedy návrhy pro zlepšení programu, které následně budou předány právě mentorovi programu asistentů programu a Městské policii Děčín. Cíl výzkumu, který jsem si stanovila, byl naplněn. Z provedených rozhovorů jsem analyzovala silné a slabé stránky programu. Silnou stránkou programu se ukázal být vliv programu na samotné asistenty, který můţe být podpořen například navýšením počtu asistentů. Za důleţitý poznatek své práce povaţuji zjištění slabé stránky programu, je dále potřeba pracovat na vztazích s veřejností. Je třeba s nimi více komunikovat, více Program Asistence prevence 77
kriminality zviditelnit pro občany. Posílit mediální obeznámenost s programem i transparentnost projektu. Představit občanům o co se jedná, co jim to můţe přinést a jak by tomu mohli třeba i sami přispět. Jak se mohou zapříčinit o zlepšení ţivotní situace v lokalitě Boletic nad Labem. Sociální práce v komunitě by měla být zaloţena na kooperaci s občany, kteří v ní ţijí, v našem případě tedy obývají sociálně vyloučenou lokalitu Boletic. Dle Navrátila (2003) „v komunitní sociální práci hraje významnou roli myšlenka, že by se občané měli podílet na utváření, nápravě a kontrole nejdůležitějších změn v svých komunitách. Demokracie vyžaduje účast a aktivitu v řešení záležitostí komunity.“ (Navrátil, 2003: s. 51)
78
SUMMARY In this paper I focus on Crime Prevention Assistance Program in Děčín, particularly in socially excluded localities Boletic. Program works here already for several years, so my goal was to assess the strengths and weaknesses in meeting the objectives of the program in terms of program participants. Help outline where it could be changed to make the program work better and in the area would occur to improve the living conditions of local residents. I believe that this information is important for program staff, as well as municipal police Děčín, Ministry
of
Interior
and
the
general
public.
The theoretical part describes the most important concepts such as crime, crime prevention, I tried to look at the program theory and evaluation as the most common means of evaluation. A separate chapter is devoted to crime in Děčín. Further characterize the Crime Prevention Assistance Program from its inception to the present form. Last but not least I socially excluded localities and characterized one selected socially excluded locality - Boletice nad Labem. In the practical part I describe the aims and research strategy. I described the process of its qualitative research, carried out using semi-structured interviews. The results of my research, I got on the testimony of three parties: the participants of the program - the citizens living in socially excluded localities, assistants crime prevention and crime prevention mentor assistants. These results were analyzed in detail and interpreted on the basis of open coding. Finally, the practical part, I wrote a recommendation for practice. So suggestions for improving the program, which will subsequently be forwarded to just mentor program assistant program and
the
Metropolitan
Police
Děčín.
Aim of the research that I have set was filled. From the interviews, I analyzed the strengths and weaknesses of the program. The strength of the program proved to be the program's impact on the actual assistants that can be supported for example by increasing the number of assistants. For important lesson of my work identified weaknesses of the program are also required to work on public relations. They should be more communication, more Assistance Program Crime Prevention 79
visible to citizens. Strengthen media familiarity with the program and the transparency of the project. Introduce citizens what it is, what it can bring and how it could even themselves contribute. How can the cause of improving the situation in Boletic nad Labem. Social work in the community should be based on cooperation with the citizens who live in it, in our case, inhabited by socially excluded locality Boletic. According to Navratil (2003) "in community social work plays a major role in the idea that citizens should participate in shaping , corrective and control of the most important changes in their communities. Democracy requires participation and activity in addressing community issues."( Navrátil,2003:51)
80
Seznam pouţité literatury 1. BERÁNEK, A., FORAL, J., VALOUŠEK, J. 2011. Management veřejné sféry. Brno: Muni press. 2. BLATNÍKOVÁ, Š. 2007. Dlouhodobé, doživotní tresty odnětí svobody a osobnost odsouzeného. Praha: FSV UK. 3. BOGDANOVÁ, O. Projekt asistenta policie ČR pro potírání lichvy v sociálně vyloučených romských komunitách [online] [citováno 3. 11. 2013] Dostupné na World Wide Web: http://www.epolis.cz/download/pdf/materials_66_1.pdf 4. CÍSAŘOVÁ, H., HART, P., NEPRAŠ, K., 2010. Velký psychologický slovník. Praha: Portál 5. HARTL, P. 1993. Psychologický slovník. Praha: Hudka 6. HIRT, T., JAKOUBEK, M. 2006 „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení Plzeň 7. KLIMEŠ, L. 1998. Slovník cizích slov. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 8. Ministerstvo vnitra ČR, odbor bezpečnostní politiky. 2006. Metodika činnosti asistenta policie ČR pro práci v sociálně vyloučených lokalitách. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, odbor bezpečnostní politiky. Č. j. OBP-81-9/AK-2006 9. Ministerstvo vnitra ČR, odbor bezpečnostní politiky. 2007. Metodika činnosti asistenta policie ČR pro práci v sociálně vyloučených lokalitách. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, odbor bezpečnostní politiky. Č. j. OBP-562/AK-2007 10. MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a.s. 11. NAVRÁTIL, P. 2003. Romové v české společnosti. Praha: Portál, s.r.o.
81
12. NOVOTNÝ, O, ZAPLETAL, J. 2004. Kriminologie. Praha: ASPI 13. PROTIVÍNSKÝ, M. 1999. Prevence kriminality. Praha: Armex. 14. SEDLÁČKOVÁ, P. 2007. Sociální vyloučení. In Příběhy ze špatné čtvrti aneb jak pracovat s tématem segregace nejen ve školství. Praha: Člověk v tísni o. p. s 15. Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011 – Děčín. Praha: Gac, 2011. 16. SMUTEK, M. 2005. Evaluace sociálních programů. Hradec Králové: Gaudeamus 17. SMUTEK, M. 2009. „Evaluace sociálních programů“ Rigorózní práce Brno: MU 18. STRAUSS, A. CORBIN, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vyd. Boskovice: ALBERT 19. SURYNEK, A. a kol. 2001. Základy sociologického výzkumu. Praha: ManagmentPress, 20. TURAYOVÁ, Y. 2001. Kriminologické aspekty zločinu. Bratislava: IURA EDITION 21. VEČERKA, K a kol. 1997. Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Odbor prevence kriminality MV ČR. 22. VEČERKA, K. 1999. Romové a sociální patologie. In Romové v České republice. Sešity pro sociální politiku. Praha: Socioklub 23. WINKLER, J. 2002. Implementace – Institucionální hledisko analýzy veřejných programů. Brno: MU. 24. ZAPLETAL, J. 2008. Prevence kriminality. Praha: Vydavatelství PA ČR,
82
Online zdroje: 1. Asistent prevence kriminality. [online] [citováno 3. 11. 2013] Dostupné na World Wide Web: http://www.mvcr.cz/clanek/asistent-prevence-kriminality.aspx 2. Bezpečnostní analýza Ústeckého kraje – aktualizace 2010 [online] [citováno 3. 11.
2013]
Dostupné
na
World
Wide
Web:
http://www.kr-
ustecky.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty =1656277 3. Bezpečnostní analýza Ústeckého kraje – aktualizace 2012 [online] [citováno 3. 11.
2013]
Dostupné
na
World
Wide
Web:
http://www.kr-
ustecky.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty =1668359 4. Bezpečnostní analýza Ústeckého kraje – aktualizace 2013 [online] [citováno 3. 11.
2013]
Dostupné
na
World
Wide
Web:
http://www.kr-
ustecky.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty =1679482 5. Informace o projektu Asistent prevence kriminality. [online] [citováno 3. 11. 2013] Dostupné na World Wide Web: http://www.mvcr.cz/clanek/informace-oprojektu-asistent-prevence-kriminality.aspx 6. Výroční zpráva: Občanské sdruţení vzájemné souţití, Ostrava, 2012, 113s. [online]
[citováno
3.
11.
2013]
Dostupné
na
World
Wide
Web:
http://www.vzajemnesouziti.estranky.cz/clanky/vyrocni-zpravy.html 7. Wawroz, P. 2003. „Interní analýza podniků.“ Marketingové noviny 2003 (cit. 2012-10-29). (http://www.marketingovenoviny.cz/index.php3?Action=View&ARTICLE_ID=1 161)
83
Ostatní zdroje: 1. Zákon o sociálních sluţbách 108/2006Sb 2. Trestní zákoník, zákon č. 49/2009 sb. 9
84
Anotace Název práce: Silné a slabé stránky v naplňování cílů projektu APK ve městě Děčín z hlediska účastníků programu. Autor: Bc. Martina Pilnáčková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Libor Musil, CSc. Konzultant: Mgr. Bc. Petra Horová Instituce: Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií Počet slov: 21 294 Tato diplomová práce se zabývá Programem Asistence prevence kriminality a jeho působením ve městě Děčín, konkrétně v lokalitě Boletic nad Labem. V teoretické části je nastíněn vznik tohoto programu i jeho cíle. Zabývá se také konceptem sociálního vyloučení, kriminalitou a sociálně vyloučenými lokalitami. Praktická část je tvořena kvalitativním výzkumem, který prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů s tamními obyvateli, asistenty i mentorem se snaţí zhodnotit silné a slabé stránky projektu a jeho úspěšnost v naplňování předem stanovených cílů. Cíl práce byl naplněn zjištěním, ţe je třeba nadále pracovat na vztazích s veřejností, prohloubit komunikaci, komplexně program Asistence prevence kriminality zviditelnit pro občany a zlepšit tak slabou stránku programu. K posílení silné stránky programu, vlivu na samotné asistenty, můţe dojít například skrze navýšení jejich stavu. Klíčová slova kriminalita, kvalitativní výzkum, Program Asistence prevence kriminality, Romové, sociální vyloučení, sociálně vyloučená lokalita, bezpečnost, motivace
85
Annotation Thesis title: Weak and Strong Points in Achieving Goals of the APK Project in the Town of Děčín from the Project Participants Points of View. Author: Bc. Martina Pilnáčková Academic supervisor: Prof. PhDr. Libor Musil, CSc. Consultant: Mgr. Bc. Petra Horová Institution: Masaryk University in Brno, Faculty of Social studies Basic words count: 21 294 This thesis deals with the assistance program of crime prevention and its effects in Decin, particularly in Boletic nad Labem. In the theoretical part the creation of this program and its objectives. It also discusses the concept of social exclusion, crime and socially excluded localities. The practical part consists of a qualitative research, through interviews with local residents and mentor aides are trying to assess the strengths and weaknesses of the project and its success in meeting the targets set. This objective has been filled with the finding that further work is necessary on public relations, deepen communication, comprehensive program Crime Prevention Assistance visible to citizens and improve the weakness of the program. To reinforce the strengths of the program, the impact of the assistants themselves, such as may occur through an increase in their state. Keywords crime and criminality, Crime Prevention Assistance Programme, qualitative research, social exclusion, socially excluded locality, Roma, safety, motivation
86
Jmenný rejstřík Beránek, 11
Navrátil, 26,27,31,38,78,80
Blatníková, 3
Nepraš, 3
Bogdanová, 18
Novotný, 3,4
Císařová, 3
Patton, 45,46
Clarke, 11
Protivínský, 4,7
Corbin, 45,54
Rossi, 9,10
Foral, 11
Sedláčková, 26,27,29
Gabal, 27,30,32,35,36
Smutek, 11,45,46
Gunn, 9,10
Strauss, 45,54
Hart, 3,4
Surynek,54
Hendl, 53,54
Šeďová, 54
Hirt, 26,33
Švaříček, 54
Hogwood, 9,10
Turayová, 7,8
Chen, 8
Valoušek, 11
Jakoubek, 26,33
Večerka, 4,13
Jenkins, 9,10
Vlček, 4
Kaiser, 3
Wawrosz,11
Klimeš, 4
Weissová, 8
Mannheim, 3
Wholey, 8,9
Matoušek, 45
Winkler, 8,9,10
Miovský, 46,53
Zapletal,3,4
87
Věcný rejstřík Asistent
prevence
kriminality,
program
1,2,13,19,20,21,23,25,38,43,44,47
asistentů
prevence,
43,49,55,67,72,73
Člověk v tísni, 18
příleţitosti, 1,11
evaluace, 10,11,45
recidivistu, 4
evaluační výzkum, 10,43,73
romskou komunitu, 73
evaluačního výzkumu, 10,45,74
sdruţením Vzájemné souţití, 17
evropské unie, 23,26
sekundární prevence, 6
index kriminality, 13,14
silné
kriminalita, 1,3,13,14,77
1,2,3,11,16,43,44,51,72,77
kriminální faktory, 13
silné stránky, 2,11,25,43,51,72,75,77
kriminální profylaxi, 4
situační prevenci, 5
lichva, 17,38
skinheads, 17
Ministerstvo vnitra, 18,19,77
slabé stránky, 1,2,11,22,43,73,75,77
minoritní komunitou, 16
sociálně patologický jev, 3,13
nezaměstnanost, 32,33,34,35
sociálně vyloučená lokalita, 28
ohroţení, 6,11,57
sociální práce, 2,78
operačního programu, 23
sociální prevence, 5
osoby sociálně vyloučené, 1,20,44,51
statistika kriminality, 12
pachatel, 1,4,6,12,17,55
sumativní evaluace, 11
prevence kriminality,
SWOT analýza, 11
a
slabé
2,3,4,5,6,7,8,16,19,23,43,44,47,48,
terciární prevence, 6
51,69,70,77
trestné činy, 3,4,13,14,15
primární prevence, 6
trestný čin, 3,5,32
programu asistent prevence kriminality,
Úsvit, 19,25
43,49,55,67,72,73
viktimologická prevence, 6
programová teorie, 8
zařízení Kamarád, 41
program asistent prevence kriminality, 2,38,43,47
88
stránky
Stať Silné a slabé stránky v naplňování cílŧ projektu APK z hlediska účastníkŧ programu ve vyloučených lokalitách města Děčín Strengths and weaknesses in fulfilling the goals of the project APK terms of program participants in the excluded areas of the city Decin ÚVOD Práce se zabývá evaluací silných a slabých stránek v naplňování cílů programu Asistentů prevence kriminality, který působí v Děčíně, konkrétně v lokalitě Boletic. Nedostatečná zpětná vazba, která by se zabývala působením programu, jeho efekty a v neposlední řadě i tím, jak samotný program prevence vnímají tamní obyvatelé, ohroţuje samotný projekt. Současně také neprospívá ani obyvatelům, na které jsou právě cíle projektu zaměřeny. Symbolický cílem je zjistit, zda se obyvatelé sociálně vyloučených lokalit cítí bezpečněji, skutečně dochází k prevenci sousedských sporů, rasově motivovaných sporů a extremistických projevů. Zda program napomáhá ke změně negativního pohledu majoritní společnosti na osoby sociálně vyloučené atd. Jelikoţ tedy nemáme adekvátní zpětnou vazbu o naplňování cílů programu, nemůţeme ani provést případná opatření ke změnám, které by vedly k zefektivnění programu. Práce je členěna do dvou částí. V teoretické části jsou čtenáři seznámeni se základními pojmy, které se problematiky prevence kriminality týkají. Klíčovými teoretickými východisky je tedy koncept kriminality, charakteristik programu a konkrétních sociálně vyloučených lokalit. Pro ukotvení celé práce je nezbytné shrnout i základní informace o městě Děčín, o jejích obyvatelích, vyloučených lokalitách, projektu, cílech projektu, chodu projektu, zřizovatelích a vazbách mezi jednotlivými subjekty. V praktické části je pak na začátku nastíněna metodologie výzkumu, tedy konkrétně výzkumná strategie, pouţité techniky sběru dat, představen síl 89
výzkumu i hlavní výzkumná otázka. Po metodologické části následuje jiţ samotná analýza rozhovorů s respondenty a následná interpretace zjištěných informací ve vztahu ke stanovené výzkumné otázce. Tato diplomová práce si klade za poznávací cíl najít odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní takto: Jaké jsou silné a slabé stránky v uplatňování cílů projektu APK ve městě Děčín z hlediska účastníků programu? A současně také nalézt odpovědí na stanové dílčí výzkumné otázky: Zapříčinil program sníţení počtu spáchaných trestných činů a přestupků dané oblasti? Jsou účastníci programu APK motivací k hledání práce jak pro samotné asistenty tak i další obyvatele SVL? V závěru jsou získané poznatky pouţity k zodpovězení hlavní výzkumné otázky. A současně také k navrhnutí moţností pro posílení slabých stránek projektu a současně i k rozvoji jeho silných stránek.
TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části jsou vymezeny klíčové koncepty, které se vztahují k problematice prevence kriminality a jsou nezbytným teoretickým východiskem pro hodnocení programu Asistentů prevence kriminality. V první kapitola se zaměřuje na vymezení pojmu kriminality, moţností její prevence a také charakterizování programové teorie, recidivy aj. Druhá kapitola ukotvuje zkoumanou problematiku pomocí charakteristiky kriminality města Děčína. Třetí kapitola stručně shrnuje informace o počátcích, vývoji i aktuálním stavu program Asistentů prevence kriminality. Poslední, tedy čtvrtá kapitola spadající do teoretické části, se zabývá jednotlivými sociálně vyloučenými lokalitami města Děčína a to konkrétně lokalitou Boletic, kde následně probíhal výzkumné šetření této diplomové práce. Představuje
90
Kriminalita a cesty, jimiţ jí lze předcházet Pojem kriminality, řadíme mezi tzv. sociálně patologické jevy. Co se do definice týče, existuje celá řada více méně shodných definic. Dle mého názoru optimální definici představuje pojetí kriminality dle Císařové, Harta a Nepraše (2010), kteří ji chápou jako „negativní společensko-historicky podmíněný jev tvořený souhrnem jednání, jehož důsledkem je trestná činnost.“ (Císařová, Hart, Nepraš 2010: 271) Dalším konceptem, který je nezbytné pro potřeby práce definovat, je prevence kriminality. Optimální pojetí tohoto konceptu předkládá Vlček a Zapletal (1994), kteří tvrdí, ţe prevencí kriminality rozumíme „veškeré aktivity směřující k předcházení páchání trestných činů, ke snižování jejich výskytu cestou zamezení páchání nebo neutralizací příčin a podmínek vzniku trestných činů (kriminogenních faktorů). Patří sem opatření, jejichž cílem či důsledkem je zmenšování rozsahu a závažností kriminality, ať již prostřednictvím omezení kriminogenních příležitostí, nebo působením na potenciální pachatele a oběti trestných činů. Prevence tedy představuje pokus eliminovat trestnou činnost ještě před jejím započetím nebo před jejím pokračováním.“ (Večerka, 1997: 6) Kriminalita v sociálně vyloučené lokalitě Boletic Sociálně vyloučená lokalita Boletic, ve které probíhal výzkum, patří dle policejních statistik k neproblémovějším lokalitám v Děčíně. Dochází zde k nárůstu heren, coţ jen podporuje rozvoj kryogenních faktorů. Dochází k častým konfliktům jak s obsluhou, tak i s ostatními obyvateli. Lokalitu Boletic také trápí problematika špatně odloţeného odpadu a vznik černých skládek. Program Asistentŧ prevence kriminality Program Asistentů prevence kriminality existuje v českém kontextu od roku 2006. Původně však neoperoval v podobě, v jaké ji známe dnes. Měl slouţit jako opatření k usnadnění komunikace a kontaktu mezi policií a minoritní komunitou.
91
Jak udává Ministerstvo vnitra2, klade si tento program za cíl zvyšování bezpečí v sociálně vyloučených lokalitách a jejich okolí, eliminaci sociálně rizikových jevů, prevenci útoků páchaných s extremistickým motivem a podporu nerepresivních metod práce policie ČR a obecní policie. Podstatu konceptu sociálního vyloučení dle mého názoru komplexně vystihuje Navrátila (2003). Ten říká, ţe „sociální vyloučení je proces (nebo stav), který určité jednotlivce, rodiny, případně skupiny či celá lokální společenství (komunity) omezuje v přístupu ke zdrojům, které jsou potřebné pro participaci na sociálním, ekonomickém i politickém a občanském životě společnosti. Tento proces (stav) má mnoho příčin. Patří mezi ně chudoba, nízké příjmy, diskriminace, nízká míra vzdělanosti, zdevastované životní prostředí (tak typické pro slumy), často také etnická příslušnost. Prostřednictvím tohoto jsou lidé odstřiženi na významnou periodu v životě od institucí, služeb, sociálních sítí a rozvojových příležitostí, které mák dispozici většina obyvatel ve společnosti.“ (Navrátil 2003: 34) Tato definice naznačuje, ţe se nejedná pouze o problémy jednotlivců, ale můţe postihnout celé rodiny, skupiny či dokonce komunity. Je nezbytné podotknout, ţe nemusí k tomuto jevu docházet pouze v případě Romů, či jiných menšin. „Ne každý Rom je sociálně vyloučený a ne všichni sociálně vyloučený jsou Romové.“(Sedláčková, 2007 s. 16) PRAKTICKÁ ČÁST Výzkum, který se uskutečnil pro potřeby této diplomové práce, měl kvalitativní povahu. Cílem bylo zjistit, jaká je praxe prevence kriminality v lokalitě města Děčína a jak funguje program asistentů prevence kriminality (APK), který v tamní lokalitě aktivně působí jiţ několik let. A také nalézt odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní takto: Jaké jsou silné a slabé stránky v uplatňování cílů projektu APK ve městě Děčín z hlediska účastníků programu? Následně také odpovědět na stanovené dílčí výzkumné otázky: Zapříčinil program snížení počtu spáchaných trestných činů a přestupků dané oblasti? 2
http://www.mvcr.cz/clanek/program-prevence-kriminality-a-extremismu-usvit.aspx, online 2014
92
Jsou účastníci programu APK motivací k hledání práce jak pro samotné asistenty tak i další obyvatele SVL? Podporují program APK sociální integraci, zvyšují sociální statut, zajišťují prevenci a eliminaci sociálního vyloučení? Jaká jsou úskalí, problémy či rezervy programu v rámci prevence kriminality?
Výzkumné strategie, metody a jejich výběr Jak jiţ bylo zmíněno základní výzkumnou strategií tohoto výzkumu je kvalitativní strategie. „Kvalitativní metody se užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevu, o nichž toho ještě moc nevíme. Mohou být také použity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichž už něco víme. V neposlední řadě mohou kvalitativní metody pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují.“ (Strauss–Corbin, 1999: 11). Jelikoţ cílem bylo nalézt silné a slabé stránky programu Asistentů prevence kriminality byla pouţita metoda evaluace, při které dochází k uplatnění všeobecně známých metod a technik sociálně – vědního výzkumu. Podle Pattona (in Smutek, 2005, s. 11) je evaluace „systematický sběr informací o aktivitách, charakteristikách a výsledcích programů, které jsou určené využití určitým lidem k redukování nejasností, k zlepšení efektivity a k tvorbě rozhodnutí s ohledem na to, co tyto programy dělají a co ovlivňují.“ Pro potřeby této diplomové práce byla nakonec zvolena metoda polostrukturovaného rozhovoru. Jelikoţ respondentům byly poloţeny tematicky totoţné otázky, které byly dále podpořeny dílčími otázkami. Tak, abych od respondentů získala všechny potřebné informace pro uskutečnění evaluačního výzkumu. Hodnocení programu probíhalo ze tří úhlů pohledu, a to konkrétně pohledem uţivatelů sluţby – klientů, asistentů prevence kriminality a 93
z perspektivy mentora, který má právě asistenty na starosti. Metoda rozhovoru byla pro tuto diplomovou práci stěţejní. Prostřednictvím deseti rozhovorů s respondenty, jsem získala velké mnoţství informací, které jsem následně kódovala, podrobila analýze a v konečné fázi i interpretovala. Stanovila jsem se několik kategorií, které vycházely z cílů výzkumu a svým obsahem se k tématu APK vázaly. V závislosti na výzkumných cílech diplomové práce a také na teoretickém základu jsem si stanovila několik témat, které dle mého názoru mohou transparentně odráţet pozitivní či negativní vliv působení právě programu asistent prevence kriminality. V rozhovorech mě zajímala tato témata: Pozitivní dopad programu APK na sníţení počtu deliktů v sociálně vyloučených lokalitách (SVL). Zvýšení pocitu bezpečnosti obyvatel SVL. Motivace občanů k zvýšení dosaţeného vzdělání, pracovní pozice a sociálního statusu Posílení pozice policie Změna pohledu majoritní společnosti na sociálně vyloučené občany Interpretace zjištěných dat Sesbíraná data je třeba adekvátně analyzovat a následně i interpretovat. Mezi respondenty docházelo povětšinou k názorovým rozporům. V otázce sníţení počtu kriminálních činů v lokalitě Boletic byli tamní obyvatelé skeptičtí, nepřikládali působení asistentů ţádnou velkou váhu. Samotní asistenti prevence však zastávali názor, ţe ke sníţení počtu trestných činů jistě došlo. Ani mentor v této otázce neměl jednoznačný názor.
94
V otázce prevence méně závaţných deliktů a latentní kriminality se naopak respondenti víceméně jednoznačně shodli, ţe program asistentů ovlivnil pozitivně problematiku a situace se zlepšila. V otázce
pocitu
bezpečí
docházelo
k názorovému
rozporu
mezi
jednotlivými kategoriemi respondentů. Většina obyvatel Boletic se cítí v lokalitě od té doby, co tam aktivně působí asistenti prevence kriminality bezpečněji. Asistenti prevence, tvrdí, ţe se vyhrocená situace v lokalitě velmi zlepšila a ţivot tam je mnohem bezpečnější. I mentor asistentů předpokládá, ţe došlo k mírnému zlepšení, je to však dlouhodobý problém. V otázce motivace k zisku nového zaměstnání se stavěli tamní obyvatelé nejednoznačně. Naopak asistenti motivaci k dalšímu vzdělání jednoznačně potvrdili. I v této otázce byl mentor nerozhodný. Co se týče vytváření pozitivních vzorů v rodinách, ani zde se respondenti jednoznačně neshodli. Účastníci, asistenti i mentor ovšem souhlasili, ţe motivace dětí by měla být jedním z hlavních cílů programu Další částí tematického celku motivace, bylo vzdělání. Respondenti z řad tamních obyvatel se většinou k tomu stavěli negativně. Asistenti však motivaci k dalšímu vzdělávání jednohlasně potvrdili. Motivace ke vzdělávání by měla být dle názoru mentora dalším z cílů projektu, a proto věří, ţe se jej daří naplnit V otázce sociálního vyloučení se vyskytlo nejvíce nerozhodných reakcí. Jedná se totiţ o dlouhodobý proces, který se nemůţe změnit během pár měsíců. Prevence rasově motivovaných sporů a extremistických projevů naopak přinesla téměř stoprocentní názorovou shodu napříč všemi kategoriemi. O vlivu asistentů na tuto problematiku byli přesvědčeni jak dotazovaní občané, tak asistenti i mentor. Velké názorové rozpory přinesla i otázka změny negativního pohledu většinové společnosti na nepřizpůsobivé osoby. Změna náhledu na SV občany je
95
dlouhodobý proces. Předsudky, které vůči menšinám lidé mají, jsou hluboko zakořeněny. Celkově tak můţeme říci, ţe obyvatelé Boletic jsou vůči působení programu asistentů prevence kriminality prozatím poněkud skeptičtí. Samotní asistenti jsou však účastí programu nadšení a rádi by ve spolupráci setrvávali i nadále. Mentor asistentů povaţuje hodnocení výsledků programu za poněkud předčasné, jelikoţ většina zkoumaných změn se ukáţe aţ časem. I tak jsou však vidět jiţ první známky zlepšení.
ZÁVĚR V závěru zodpovídám hlavní výzkumnou otázku, další dílčí otázky, zamýšlím se nad silnými a slabými stránkami výzkumu a současně také uvádím další moţné doporučení pro praxi. Cíl výzkumu, který jsem si stanovila, byl naplněn. Z provedených rozhovorů jsem analyzovala silné a slabé stránky programu. Silnou stránkou programu se ukázal být vliv programu na samotné asistenty, který můţe být podpořen například navýšením počtu asistentů. Za důleţitý poznatek své práce povaţuji zjištění slabé stránky programu, je dále potřeba pracovat na vztazích s veřejností. Je třeba s nimi více komunikovat, více Program Asistence prevence kriminality zviditelnit pro občany. Posílit mediální obeznámenost s programem i transparentnost projektu. Představit občanům o co se jedná, co jim to můţe přinést a jak by tomu mohli třeba i sami přispět. Jak se mohou zapříčinit o zlepšení ţivotní situace v lokalitě Boletic nad Labem. Sociální práce v komunitě by měla být zaloţena na kooperaci s občany, kteří v ní ţijí, v našem případě tedy obývají sociálně vyloučenou lokalitu Boletic. Klíčovým konceptem na, který by se měli dle mého názoru iniciátoři programu zaměřit je kooperace. A to jak mezi asistenty a mentorem, tak i mezi obyvateli tedy účastníky programu a asistenty.
96
Seznam pouţité literatury CÍSAŘOVÁ, H., HART, P., NEPRAŠ, K., 2010. Velký psychologický slovník. Praha: Portál NAVRÁTIL, P. 2003. Romové v české společnosti. Praha: Portál, s.r.o. SEDLÁČKOVÁ, P. 2007. Sociální vyloučení. In Příběhy ze špatné čtvrti aneb jak pracovat s tématem segregace nejen ve školství. Praha: Člověk v tísni o. p. s SMUTEK, M. 2005. Evaluace sociálních programů. Hradec Králové: Gaudeamus STRAUSS, A. CORBIN. J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1. vyd. Boskovice: ALBERT VEČERKA, K a kol. 1997. Prevence kriminality v teorii a praxi. Praha: Odbor prevence kriminality MV ČR.
97
