Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta

Sexuální výchova a její efektivnost v rodině a ve škole Diplomová práce

Brno 2006

Vypracovala: Bc. Iva Klímová Vedoucí práce: PhDr. Mgr. Tomáš Čech, PhD.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

---------------------------------Bc. Iva Klímová

Poděkování Děkuji PhDr. Mgr. Tomáši Čechovi, PhD. za odborné vedení, za cenné rady, poskytnuté informace a připomínky, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce.

OBSAH

Úvod ………………………………………………………str. 1. Úloha rodiny v sexuální výchově ………………… 1.1 Rodina a role rodičů ………………………………… 1.2 Dětství ………………………………………………… 1.2.1 Dětství a sexualita …………………………… 1.2.2 Dětské otázky ………………………………... 1.2.3 Reakce rodičů ………………………………... 1.2.4 Jak a kdy začít ……………………………….. 1.3 Dospívání ……………………………………………. 1.3.1 Charakteristické znaky dospívání …………. 1.3.2 Rozhovory dospívajících ……………………. 1.3.3 Vztah k dospělým ……………………………. 2. Úloha školy v sexuální výchově …………………. 2.1 Proč učit sexuální výchovu od dětství …………….. 2.2 Výuka sexuální výchovy ……………………………. 2.2.1 Předmět Rodinná výchova …………………. 2.2.2 Cíl předmětu Rodinná výchova …………….. 2.2.3 Obsah sexuální výchovy ……………………. 2.2.4 Principy sexuální výchovy ………………….. 2.2.5 Metody sexuální výchovy …………………… 2.2.6 Omezení výuky sexuální výchovy …………. 2.2.7 Přístupy k sexuální výchově ………………… 2.2.8 Osoba vyučující sexuální výchovu ………… 2.3 Koncepce a náplň sexuální výchovy na ZŠ ……… 2.3.1 Program Obecná škola ……………………… 2.3.2 Program Základní škola …………………….. 2.3.3 Plán výuky sexuální tématiky ZŠ v Polné … 2.4 Sexuální výchova jako předmět …………………… 2.4.1 Cíl a důvody povinné sexuální výchovy …… 2.4.2 Bezpečnější sex ……………………………… 2.4.3 Antikoncepce ………………………………… 2.4.4 Výchova k partnerství ………………………. 2.4.5 Plánované rodičovství ………………………. 2.4.6 Sexuálně přenosné nemoci ………………… 2.4.7 Sex a násilí …………………………………… 2.4.8 Prostituce …………………………………….. 2.4.9 Pornografie …………………………………… 2.5 Sexualita v zákoně ………………………………….. 3. Empirická část ………………………………………. 3.1 Cíl …………………………………………………….. 3.2 Stanovení hypotéz ………………………………….. 3.3 Metodologie …………………………………………. 3.4 Anketa na I. stupni ZŠ ……………………………… 3.4.1 Jednotlivé úkoly ankety ……………………..

6 9 10 10 11 12 12 14 15 17 18 18 20 20 20 22 22 24 24 26 27 28 29 30 31 32 34 36 37 38 39 40 41 41 43 47 49 50 53 53 53 54 54 54

3.4.2 Výzkumný vzorek ankety …………………… 3.4.3 Zpracování ankety …………………………... 3.4.4 Vyhodnocení ankety ………………………… 3.5 Dotazník ……………………………………………... 3.5.1 Úkoly dotazníkové části …………………….. 3.5.2 Výzkumný vzorek dotazníkové části …. …… 3.5.3 Zpracování dotazníků ……………………….. 3.5.4 Vyhodnocení dotazníků ……………………... 3.6 Asociace pojmů …………………………………….. 3.6.1 Jednotlivé asociační pojmy …………………. 3.6.2 Výzkumný vzorek asociačních pojmů ……… 3.6.3 Zpracování asociací pojmů …………………. 3.7 Zhodnocení hypotéz ………………………………... 3.8 Celkové zhodnocení empirické části ……………… 4. Hry a techniky při výuce ……………………………

55 55 55 62 62 62 62 63 73 73 74 74 78 79 80

Závěr ……………………………………………………… Resumé ………………………………………………….. Literatura a prameny ……………………………. Seznam příloh Příloha 1 Příloha 2 Příloha 3

85 87 88

ÚVOD Člověk je tvor společenský. Každý z nás žije v určitých vztazích s jinými lidmi. Ani to jinak v lidské společnosti není možné. Jsme neustále v kontaktu s druhými, často přemýšlíme o vztazích mezi lidmi a také často jsme okolím konfrontováni otázkami týkajících se mezilidských vztahů. Se vztahy úzce souvisí přátelství, zamilovanost, láska a také sex. Dlouhou dobu byl sex tabu, ale nemůžeme se tvářit, že sex neexistuje. Záleží pouze na nás, co si pod pojmem sex představíme, ale jistě se všichni shodneme na tom, že sex primárně souvisí se zachováním lidského rodu. Ale člověk je sexuálně aktivní i mimo rozmnožování. Přesto si někteří lidé slovo sex a sexualita spojují se slovem nemravnost. Jak může být početí nového života nemravné? Vybrala jsem Murphyho zákon, který použil MUDr. Radim Uzel: „Je-li něco v životě příjemného, je to buď nezákonné, nemravné, nebo to jde na tloušťku.“ (Uzel, 2004, s. 55) Morální zásady jsou ovlivňovány společenskou úrovní, vlastním svědomím a také veřejným míněním. Podléhají též kulturním tradicím a jsou ovlivnitelné a ovladatelné. Děti od svých rodičů a vychovatelů přebírají mnohé morální zásady, ale také si utvářejí vlastní. Je důležité, abychom oddělovali dva základní pojmy: sex a sexualita. Měli bychom cítit rozdíl. Sex je především spojován s pohlavím a pohlavním životem. Sexualita se vztahuje k naší osobnosti, definuje naše postoje, hodnoty a city. Jedná se o soubor vlastností a jevů, které vyplývají z rozdílu pohlaví. Je přirozenou součástí života.

6

Láska je vřelý cit, který znamená pro každého něco jiného a nemá nic společného s rozumem. Erotika znamená smyslnost. Je projevem pohlavního pudu a základem lidské reprodukce. Nepředstavuje pouze projevy pudových zážitků, nýbrž lidskou sexualitu. Jedná se tedy o výraz přirozenosti a kultury v písemném, obrazovém nebo slovním znázorněním. Žijeme v době, kdy mnozí z nás mají pocit, že se o sexu mluví až přespříliš. Sex je všude kolem nás - v reklamách, ve filmech, v časopisech, v knihách. Je součástí našeho života stejně jako učení. Je pravda, že dnešní mládež dostává ve srovnání s předchozí generací mnohem více sexuálních informací. S těmito informacemi však přicházejí také do styku s větším množstvím dezinformací, převážně díky rostoucímu vlivu masmédií. Mládež je dnes nesporně daleko více sexuálně angažovaná, na druhou stranu však může být v daleko větší míře vystavena pocitům viny a výčitek svědomí. Mladý člověk je dnes konfrontován, ve srovnání se svými rodiči či prarodiči, s mnohem větší psychickou zátěží v otázkách své sexuality. Ze všech stran se ozývá: To za nás nebylo, kam ta dnešní mládež spěje apod. Ale sexualita tu byla vždy, i problémy spojené se sexualitou, jen se o nich nemluvilo. Bylo to nemorální. Jsem ráda, že i starší generace se smiřuje s nutností informovat v otázkách sexuality. Je dobré provádět osvětu již od útlého dětství, i když je to obtížné. Záměrně jsem si pro svou diplomovou práci zvolila problematiku sexuální výchovy, která se již od dětství často vyvíjí náhodně získanými informacemi, zkušenostmi a prožitky. Je opravdu nezbytné ne náhodně, ale systematicky vychovávat v této problematice od nejútlejšího věku, plně a objektivně informovat každého jedince v dnešní době, kdy je přístupný materiál se sexuální tématikou a tím existuje mnoho nebezpečí (např. sexuálně přenosné nemoci, nechtěná těhotenství, prostituce, pornografie atd.).

7

Nedostatečná úroveň poučení o sexualitě je často následkem vzniku falešných mýtů a předsudků (např. o škodlivosti onanování, o antikoncepci atd.). Nesmíme však zapomínat, že názory na sexuální výchovu podléhají politickým, kulturním a sociálním podmínkám. To znamená, že podléhají času. To, co je dnes slušné, může být za pár let neslušné. Dále bych se chtěla zabývat sexuální výchovou jako předmětem na základních školách, jejími nedostatky a úskalími, se kterými se jako pedagog setkávám. I když se mnohé ve výuce sexuální výchovy změnilo od dob, kdy já sama navštěvovala základní školu, nemám pocit, že by výuka byla jasná a ucelená. Přestože se budu zabývat sexuální výchovou ve škole, musím zdůraznit důležitost úlohy rodiny. V rodině má nejprve proběhnout rozhovor na téma sexualita. Škola by měla pouze doplnit informace získané v rodině. Teoretická část této práce se skládá ze studia faktů, čerpaných z dostupné literatury, vlastních zkušeností ze školství a z vlastních názorů. Pojednává o důležitosti rodiny, o výuce sexuální výchovy na ZŠ. V praktické části se chci pomocí výzkumu přesvědčit o tom, jaké informace o sexualitě a sexuálním životě člověka žáci mají, kde děti na ZŠ informace z hlediska sexuální výchovy získaly, co považují ve výuce za přínosné, a co naopak ve výuce postrádají. Zaměřím se nejenom na jejich znalosti, ale také názory, hodnoty a postoje.

8

1. Úloha rodiny v sexuální výchově RODINA je jedinečná tím, že je tvořena členy různého věku a pohlaví se zakořeněnými názory. Členství v rodině může představovat právo očekávat a zároveň poskytovat péči, starost o druhé, vlídnost a podporu. Ovlivňuje vývoj osobnosti dítěte. V rodině se u dítěte též vytváří vztah k sexualitě. Nedostatečnost sexuální výchovy a informovanosti může vést dokonce k sexuálnímu zneužití. Rodina je malá skupina lidí, která vzniká manželstvím, umožňující vzájemné soužití manželských partnerů, rodičů a jejich dětí. (Střelec, 1998, s. 157) Rodina představuje typ sociální skupiny, která se vyznačuje vysokou mírou intimity a vysokým formativním účinkem. Zdravá rodina zajišťuje emocionální rovnováhu

a

stabilitu,

usnadňuje

společenskou

adaptabilitu,

podporuje

autonomii příslušníků rodiny a bezvýhradně akceptuje lidskou existenci. Je prvním a velmi silným činitelem při formování jedince. Funkce rodiny: biologicko- reprodukční ekonomická výchovná emocionální (psychologickou) Dítě, které vyrůstá v chladném, odmítavém či jinak neuspokojivém prostředí a které je citově deprimováno, snáze podléhá manipulaci ze strany zneužívajícího dospělého. Hledá náklonnost a přátelství, které nenachází v rodině (Vaníčková, Provazník, Hadj-Moussová, Spilková, 1999, s. 46).

9

1.1 Rodina a role rodičů Každý člověk chce být uznán a to se projevuje již od útlého věku. Nejprve se učíme nápodobou a to především od svých rodičů. Rodiče jsou tedy našimi prvními učiteli a toto učení se také týká otázek sexuality. Rodina má poskytovat základ sexuální výchovy, poskytuje model ženské a mužské role, má sloužit jako vzor partnerský, manželský a rodičovský. Role můžeme označit jako obecně akceptovaný předpis chování v určitém postavení, jedná se o soubor předepsaných pravidel chování a očekávaných projevů v určité situaci. Role je spojena vždy s určitými právy a povinnostmi. 1.

Role matky – jedná se o „paní domácnosti“, která pečuje o domácnost, ale také zabezpečuje tělesnou i psychickou pohodu dítěte.

2.

Role otce – je rolí živitele, pomáhá dosáhnout cílů celé skupiny, je zárukou údržby zařízení domácnosti. Je důležité věnovat sexuální výchově pozornost, protože je často opomíjena.

K tomu je zapotřebí především citu a lásky, ale také důvěry.

1.2 Dětství Rodiče v raném období poskytují svým dětem příslušné informace a vytváří pozitivní atmosféru kolem tématu sexuality. - pevná sexuální identifikace se utváří, když dítě začíná mluvit - děti se sbližují s příslušníky svého pohlaví - dětské sexuální projevy nemají erotický charakter (= onanie), jedná se pouze o prožitkovou libost - sexuální hry = přirozeným projevem dětské hravosti

10

(Verdouxová, 1995, s. 40,41) Na své přednášce o sexuální výchově uvedl PhDr. PaedDr. Kamil Janiš, Csc., že do 6 let života dítěte se formují základní postoje k pohlaví. Tímto jsou možnosti školy dost omezené a determinující úlohu má rodina.

1.2.1 Dětství a sexualita Sexualita se netýká pouze dospívajících, protože zvědavost a touha dozvědět se o vlastním těle a jeho změnách, ale také o těle druhého je normálním a přirozeným vývojovým jevem již v útlém dětství. Vždyť již v mateřské škole si děti hrají na doktora. Pohání je zvídavost, jak vypadá druhé pohlaví. Sexuální hry v dětství jsou podmínkou zdravého přijetí dospělých sexuálních rolí. Pro sexuální vývoj dítěte je velmi důležité, aby přijalo své vlastní pohlaví aby se sexuálně identifikovalo, ztotožnilo se a bezpodmínečně přijalo celou svou osobnost na základě setkání se vzorem. Proto pokládám za první formu sexuální výchovy bezvýhradné přijetí dítěte s jeho pohlavní totožností rodiči (Jósef, 1995, s. 30-32). V současné době bych viděla problém v neúplných rodinách, kde chybí vzor obou pohlaví. Může se stát, že pokud v rodině chybí otec, nebo jeho city vůči rodině jsou chladné nebo je nevšímavý, dítě se může bát odpoutat se od matky a může se narušit jeho vlastní sexuální identifikace. Chlapec odmítá vlastní pohlaví, má strach být mužem, nechce být jako jeho otec. Pokud bychom hovořili o děvčeti, to může mít z mužů strach, bude se jich stranit, nebo je naopak často střídat a hledat mezi nimi ideál, který si vysnila.

11

1.2.2 Dětské otázky Poměrně brzy dítě zjistí, že existuje něco, co vědět nemá, co před ním rodiče tají – nějaký tajemný, zakazovaný svět „filmů s *“. Každá snaha dítěte o proniknutí do tohoto světa vede u rodičů často k rozpakům, a to již při první otázce – jak vznikají děti a jak se dostávají na svět. Rodiče jsou zaskočeni. Děti poznají, když se jim neřekne pravda a přestanou rodičům důvěřovat. Sexualita je věcí intimní a málokdo si o ní dokáže otevřeně povídat. Natož rodiče s dětmi. Rodiče si myslí, že tím, že budou mlčet, své děti uchrání od předčasných zklamání (Chalke, 2002, s.22,23). Nejednou se objeví názor, že na „takové věci“ mají děti ještě dost času a že jim přece nic neuteče. Myslím si, že pokud se již v raném dětství neutvoří mezi rodiči a dětmi vztah založený na důvěře a pravdivosti, nemohou rodiče očekávat od svých dětí, že v době dospívání se jim budou svěřovat se svými problémy.

1.2.3 Reakce rodičů Je důležité najít si na děti čas. Dítě mnohdy svoji otázku položí v dobu pro rodiče nevhodnou (např. když matka umývá nádobí). Dítě nepotřebuje odbornou přednášku, ale chce otevřenou a pravdivou odpověď ihned. Nemá čas, čekají na něho kamarádi, hry a jiné zábavy. Děti jsou bezprostřední a rodiče by měli adekvátně jednat. Těžko si rodiče vybudují otevřený vztah tím, že dítěti řeknou: „Teď ne, mám moc práce, musíš počkat a později si o tom promluvíme.“ Ale dítě má jiné starosti. Za chvilku si třeba ani na svoji otázku nevzpomene, protože ho napadla nějaká jiná. Jediné, co si zapamatuje, že rodiče na něho nemají čas nebo mu nechtějí odpovědět. Že by před ním něco tajili?

12

Existují další způsoby, jak se rodiče mohou zachovat: 1. Připraví si pro své dítě odpověď a chtějí mu ji sdělit v době, která rodičům přijde vhodná, kdy už oni mají čas. Jenže většinou dítě nemá náladu nebo se opravdu zabývá již jinými otázkami, věcmi pro dítě právě důležitými, a otázka, kterou položilo ráno, už není pro něj aktuální. 2. Rodiče zapomenou, že se jich dítě na něco ptalo. Mávnou nad otázkou rukou. 3. Nebo se jim o tomto tématu mluvit nechce a dělají, že rozhovor na toto téma nikdy nezačal. Rodiče by tedy měli zodpovědět otázku co nejdříve. Často dětem nejde o obsah, ale o to, že rodiče neváhají, nebojí se zanechat práce a dát jim odpověď. Děti se pak nebojí s rodiči hovořit. Mají důvěru ve své rodiče. Vzhlížejí k nim, že jsou tak moudří, že jim umí ihned odpovědět. Ale rodiče se také před dětmi „neshodí“, když jim řeknou, že na jejich otázku neznají konkrétní odpověď, ale že se pokusí ji vyhledat v literatuře a zodpovědět. Nebo jim nějakou literaturu doporučí. Dnes už se většina rodičů snaží „mluvit pravdu“ (už neříkají, že se např. děti kupují). Ale když začínají být otázky jejich dětí s věkem dotěrnější, málo rodičů dokáže odložit zábrany a hovořit otevřeně, pravdivě a do detailů. Rodiče, pozor! Ať se nejedná pouze o sliby. Buďte důslední a když něco slíbíte, vraťte se k tomuto rozhovoru co nejdříve. Rozhovor zbytečně neodkládejte v naději, že vaše dítko zapomene na otázku. Tím, že si vzpomenete a dodržíte svůj slib, stoupnete v očích svých dětí. Ty vám budou důvěřovat, budou ve vás cítit kamaráda i oporu a neztratíte autoritu.

13

1.2.4 Jak a kdy začít Nesouhlasím s názory, že začít se sexuální výchovou co nejdříve, není vhodné. Myslím si, že adekvátní poučení nemůže nikoho zkazit a nikomu ublížit. Samozřejmě musíme mít na paměti věk. Ale vždy podávat pravdivé a srozumitelné informace. Souhlasím s názorem MUDr. Radima Uzla „poučit raději o 3 roky dříve než o 5 minut později“. Rodiče často neví, kdy začít s dětmi hovory na téma sex, sexualita. Jak jsem již výše uvedla, děti se samy začnou ptát. Někdy je vhodné navázat i na pohádku v televizi nebo při čtení pohádkové knihy. Můžeme dětem pomoci porozumět citům a vztahům, vysvětlit pro ně nesrozumitelná slova a výrazy. Čím déle budeme v rodině odkládat rozhovor, který se týká sexuality, tím více prostoru poskytneme dětské fantazii, která je často živená fámami a polopravdami zaslechnutými v širším sociálním okolí. „Je lepší dávkovat dětem povídání o sexu po malých dávkách, ale častěji, než to udělat jedenkrát a najednou. To aby měly děti čas si to promyslet a případně klást další otázky na upřesnění. Umožňujeme dětem utvořit si vyrovnaný náhled na život. Učíme ho přemýšlet o životě a tím jej na život připravit.“ (Chalke, 2002, s. 23,24) Pokud se takovýto vztah vybuduje již v raném dětství, dítě nemá pokušení získávat informace jinde. Je třeba jim informace nabídnout dříve, než jim parta kamarádů nabídne své vlastní a často zkreslené. To se týká také výrazů. Je velmi důležité pro děti si včas osvojit přiměřená slova pro pojmenování genitálu a jeho částí (Harrisová, 1995, s.86). Ale jestliže v rodině nepanuje atmosféra důvěry, upřímnosti, pravdivosti, ale spíše v rodině převládají zákazy a zastrašování, dítě má na jednu stranu strach

14

se na cokoli zeptat, ale na druhou stranu může trpět chorobnou zvědavostí. Této zvědavosti mohou využít lidé, kteří zneužijí situace, naučí ho vulgarismy, mohou jej zneužít, zkrátka dítě kazí.

Nejde nám přeci pouze o to, abychom dětem poskytli informace. Ale sexuální výchova by měla být spojena s výchovou k lásce. Abychom se naučili lásku přijímat i dávat.

Nemusíme mít obavy, že pokud je dítě dříve poučené, začne se sexuální aktivitou dříve. S tímto názorem souhlasí také WHO (Světová zdravotnická organizace).

1.3

Dospívání

V našem prostředí vrcholí tělesné dospívání nejčastěji ve věku 14 až 15-ti let. V této vývojové fázi není už člověk dítětem, ale není ještě ani dospělým. Dospívající znejistí, stává se velmi zranitelným. Nerozumí dobře ani sám sobě, ani svým nejbližším. Cítí se od nich omezován. Rád by dal najevo svou osobitost ve slovech, jednání i ve svém zevnějšku. Po stránce duševní usiluje dospívající o nezávislost. Touží se vymanit z vlivu dosavadních autorit. Často se odklání od rodiny, hledá emoční uspokojení mezi vrstevníky. Zde však bývá zklamán lehkomyslností svých vrstevníků.

Sexuální

výchova

v tomto

období

naráží

zpravidla

na

nezájem

a

nemilosrdnou kritiku mládeže. Domlouvání rodičů a vychovatelů je nudí. Zbývá jediná možnost: přátelský rozhovor. (Joyeux, 1994, s. 6-7)

V období dospívání přebírá postupně mladý člověk břímě sexuální výchovy na sebe. Rodiče a vychovatelé jej pouze doprovázejí. On sám však rozhoduje o

15

tom, co udělá se získanými informacemi, touhami, potřebami a představami. (Jósef, 1995, s. 83-85) S probuzením sexuality se nemění pouze tělo, ale začíná fáze loučení s dětstvím, fáze osamostatňování se a oddělování od rodičů. V tomto období je důležité, aby děti byli připraveni na fyziologické změny organismu a to již v době před tímto obdobím. Takovéto včasné poučení jim přinese jistotu, že se vyvíjí normálně. Jedná se o období plné změn a zvratů. Dospívající má těžkosti vyznat se sám v sobě. Mnohdy neví, proč právě jednal tak, jak jednal. Jde o období, kdy se připravují na osamostatňování od rodičů. Toto období bych přirovnala k horské dráze, kdy se člověku po rychlé jízdě zamotá hlava. Dospívání je období první zamilovanosti. Lásku potřebujeme již od narození, bez ní člověk nemůže žít. Ale v období dospívání dostane láska nový význam – patří k ní sexualita, tajemný nádech. Mladí sní o partnerovi. Je to období hledání partnera. Získáváme představu, jak by měl partner/partnerka vypadat (díky výchově, zkušenostem, ale také médiím, která naši představu zkreslují, předhazují nám „romanticky zkreslenou lásku“). Vždy, když potkáme někoho nového, budeme jej s těmito kritérii srovnávat. A to vše se odehraje v našem podvědomí během 30 sekund. Je potřeba delší čas, abychom se vzájemně poznali. Najednou partnera uvidíme v jiném světle. Ten, kdo na nás působil obyčejně, bude zajímavější, objevíme u něj něco, co jsme dříve neviděli. I k tomuto poznání vedeme naše děti. Ne hezká tvářička skrývá dobré srdíčko. Člověk by měl být odpovědný za svou sexualitu. Pokud prožije něco negativního v sexuálním životě, musí se s tím vypořádat vlastními silami, aniž by hledal vinu u někoho jiného. Má jasně vyjadřovat svá přání, potřeby, myšlenky a obavy. I toto je úkolem výchovy (Ellinghovenová, 2001, s. 15-24).

16

1.3.1 Charakteristické znaky dospívání PUBERTA = období s celou řadou tělesných, duševních i citových změn. Měnící se city: náhlé změny v citech, vše prožívají intenzivněji, citlivěji. Tělesné změny: postava se rychle mění, problémy s pletí a s vlasy, pocit neohrabanosti, více se potí. Druhotné pohlavní znaky: prohlubuje se hlas, objevuje se ochlupení, u chlapců: vousy, 1. ejakulace (spojená často s 1. polucí), u dívek: vaginální výtok, který je častým poslíčkem 1. menstruace (Marádová, 2000, s. 84-86). K pubertě také patří masturbace, která bývá opomíjena. Jedná se o intimní pohlavní aktivitu, kdy jedinec dosahuje u sebe pohlavního vzrušení až dosáhne orgasmu bez druhé osoby většinou drážděním pohlaví ve spojení se sexuální fantazií (Marádová, 1999, s. 90). Chtěla bych zde připomenout mýty, které souvisí právě s masturbací (např. zčerná ti ruka). I na to bychom měli děti připravit, vysvětlit a zbytečně je nestrašit, vždyť i tak mají sami se sebou spoustu práce. Tyto změny vedou k reprodukci, kdy dospívající jsou schopní tělesné reprodukce. Reprodukce u chlapce znamená, že je schopný oplodnit dívku a zplodit potomka, u dívky to znamená, že je tělesně schopna otěhotnět, donosit a porodit dítě. Je potřeba zdůraznit také psychickou odpovědnost, protože reprodukce souvisí s odpovědností za vznik nového života. Je zapotřebí hovořit s dospívajícími o antikoncepci, o sexuálně přenosných nemocech a o následcích neuváženého předčasného zahájení pohlavního života, o důležitosti dobře znát sami sebe i druhého. Nejde o zastrašování, ale o připravenost.

17

1.3.2 Rozhovory dospívajících Dospívající mluví o sexualitě spíše se svými vrstevníky než s dospělými a svými rodiči. Mají pocit, že vrstevníci prožívají to samé co oni. Kdežto dospělí jim nerozumí. Často si děti a dospívající nedokážou představit, že jejich rodiče jsou stále ještě sexuálně aktivní. Jejich představa spočívá v tom, že rodiče žili sexuálně do doby narození všech svých dětí a tím končí jejich sexuální aktivita. Je pro ně obtížné si připustit, že rodiče stále prožívají takové city, které oni zakoušejí poprvé. Oni teprve tyto pocity objevují a musí se naučit se s nimi vyrovnat. Nebezpečné na hovorech s vrstevníky je mnoho nesprávných, vymyšlených a přehnaných informací, které se týkají sexuality. Tyto informace se zaměřují převážně na fyzickou stránku, ale citová oblast je často opomíjena. V debatách o sexu se objevuje také brutalita, vulgarismy. Rodiče a vychovatelé by neměli zapomínat, že v době dospívání hraje důležitou úlohu „být součástí celku“. To u dospívajících vzbuzuje pocit odvahy. Pak často dělají ve skupině věci, které dělat nechtějí. Ale myslí si, že díky tomu je začne okolí přijímat (Chalke,2002, s. 35,36). Vyplývá to z touhy být milován a akceptován. Dochází k tomu často u mladých lidí, kteří nemají doma zázemí. Potřebují jistotu, že jsou milováni bezvýhradně a že jim rodiče důvěřují.

1.3.3 Vztah k dospělým V pubertě se objevuje touha po navázání vztahu s opačným pohlavím, s tím také nepřímo souvisí odmítání veškeré autority (učitelů, rodičů). Jde o přirozený proces, kdy si dospívající potvrzují vlastní samostatnost v myšlení, prožívání,

18

rozhodování a jednání. To ale neznamená, že nepotřebují „rodičovskou lásku“, i když to sami nepřiznají. Spíše s rodiči soupeří, chtějí nad rodiči „zvítězit“, potřebují ukázat, že už nepatří mezi děti, že jsou připraveni vstoupit do světa dospělých. Ale především potřebují oporu a důvěru zvláště od svých rodičů (Marhounová, 1996, s. 17-20). Kdyby rodiče čekali s prvním rozhovorem na téma sex až do této doby, mohla by nastat situace, kdy dítě dostane strach. Má pocit, že rodiče po něm chtějí, aby řeklo věci, o kterých nechce mluvit, které patří pouze do jeho soukromí. Nebude pokládat tuto snahu rodičů za rozhovor, ale za výslech. V době dospívání přebírá již mladý člověk břímě sexuální výchovy na sebe. Rodiče nebo vychovatelé mu slouží pouze jako poradci. Nyní pouze sám rozhoduje o tom, co udělá se získanými informacemi. Pokud do doby dospívání nebyly debaty o sexu součástí výchovy a rodiče se snaží vše „dohonit“ až teď, mohou informace či instrukce vzbudit u dospívajících pocit nedůvěry. Protože si budou klást otázky : „Proč až nyní? Vždyť už vše potřebné vím. Co to na mne zkouší? Jistě se chtějí vloudit do mého osobního života.“ A mladý člověk se ještě více uzavře do sebe. Rodiče tak zavírají dveře mezi sebou a svými dětmi.

19

2. Úloha školy v sexuální výchově Na výchově dětí se spolu s rodinou také podílí široké sociální prostředí: škola a učitelé, církevní organizace, státní i soukromé nadační instituce, sportovní a zdravotnické organizace, hromadné sdělovací prostředky,lokální a regionální prostředí. To, co se o sexualitě učí dítě ve škole, může být odlišné od postojů jeho rodičů a může to také být v rozporu s hodnotovou orientací rodiny.

2.1 Proč učit sexuální výchovu od dětství? -

přibývá nezletilých a mladistvých prostitutek

-

roste dětská pornografie

-

pornografické videokazety může přes internet objednat každý (i dítě)

-

narůstá sexuální kriminalita – obětmi jsou děti

-

pohlavní život bez poučení vede k pohlavním chorobám, interrupcím

(Donát, Donátová, 1993, s.6-7). Tyto závažné údaje nemají být strašákem, ale je to realita, kterou si musí každý z nás uvědomit. Neučíme naše děti žádné nemravnosti, ale snažíme se je připravit na budoucí život a nástrahy, které s sebou přináší.

2.2 Výuka sexuální výchovy Sexuální výchova se u nás vyučuje v rámci předmětu Rodinná výchova (časová dotace - 4 hodiny týdně). Tento předmět má vytvářet prostor pro široké

20

formativní působení na dospívající žáky, a tím přispívá k jejich osobnostnímu a sociálnímu rozvoji. Dále je sexuální výchova pojímána jako nedílná součást všech složek výchovy prostřednictvím předmětů o přírodě a společnosti. S přijetím zákona o Rámcovém vzdělávacím programu by mohlo dojít k posunu ve výuce sexuální výchovy. Ale záleží na každé škole, jak tuto výchovu začlení do svého programu. Bude se to tedy lišit škola od školy. Neustále probíhají diskuse na téma cíl, obsah, metody, forma, rozsah a principy sexuální výchovy na školách. Je důležité mít na paměti, že veškerá snaha zavést tato témata do škol je vlastně pouhým suplováním normálně fungující rodiny. Škola nezastupuje rodiče při sexuální výchově, pouze je má doplňovat. Ve škole by děti měli získat pouze sekundární informace. Škola by měla navázat na znalosti z domova. Sexuální výchova by měla být ve škole plnohodnotným předmětem, protože nepřináší pouze poučení o sexu, ale pomáhá mladého člověka vychovávat, pojednává o hodnotách, normách i morálce. Má přispět k tomu, aby dospívající jedinci získávali stále samostatnější a zodpovědnější pozici v životě a společnosti.

3 oblasti sexuální výchovy: -

biologicko-hygienická

-

sexuální vztah jako jedna z podob vztahů mezi lidmi (etika, rodičovství atd.)

-

prevence před sexuálním zneužitím dítěte

(Vaníčková, Provazník,Hadj-Moussová, Spilková, 1999, s. 82).

21

2.2.1 Předmět Rodinná výchova Předmět Rodinná výchova umožňuje ve svém pojetí učiteli navazovat potřebný kontakt se žáky, vnést do školy více lidského pochopení, přispět k tolik potřebnému přiblížení školy a rodiny a zároveň vypěstovat nezbytné dovednosti, návyky a potřebné životní postoje. Nejdůležitějším obsahovým prvkem tohoto předmětu jsou témata: zdraví a rodina. Rodinná výchova sleduje především aspekt zdravotně preventivní s návody pro každodenní život. Tím připravuje podmínky pro praktickou aplikaci poznatků a zkušeností v tělesné výchově, praktických činnostech nebo denním režimu školy.

2.2.2 Cíl předmětu Rodinná výchova V souladu s vývojovými předpoklady, poznávacími možnostmi a postupně získávanými zkušenostmi žáků z každodenního života směřuje výuka rodinné výchovy k tomu, aby:

• si žáci uvědomovali základní problémy a potřeby v oblasti zdraví, zdravého životního stylu, rodinného života, partnerství, rodičovství a uměli zaujímat vlastní postoje k uplatňování zdravého způsobu života

• si osvojili a postupně kultivovali odpovědné chování, rozhodování a komunikaci v situacích souvisejících s aktivním zdravím, partnerskými vztahy, rodinným životem a rodičovstvím a aby jejich vstup do dospělosti byl provázen odpovědným přístupem ke zdraví a založení vlastní rodiny

• se bezpečně orientovali v konfliktních a krizových situacích souvisejících se zdravím, mezilidskými vztahy a osobním bezpečím, dovedli je rozpoznávat,

22

uměli na ně adekvátně reagovat a přijímat odpovědnost za bezpečí své i druhých • znaly dostupné informační prameny týkající se problematiky zdravého způsobu života, ekologických a klimatických vlivů na zdraví a uměli využívat získaných poznatků k ochraně a upevňování zdraví • dalším cílem sexuální výchovy je korigovat vzrůstající vliv televize, která může mít negativní důsledky při vytváření představy o vztahu dvou lidí a sexuálním životě člověka (Täubner, 1996, s. 206). 3 důvody pro zavedení povinné sexuální výchovy: 1. plánované rodičovství - odpovědný přístup ke svému zdraví, tělu i sobě samému, v důsledku toho menší % umělého přerušení těhotenství 2.

ochrana před sexuálně přenosnými nemocemi a AIDS, antikoncepce

3. ochrana dětí před týráním, sexuálním zneužíváním a pornografií Vyučovací cíle 1. kognitivní - vědomosti a informace 2. afektivní - ovlivňování postojů k sexualitě (pocity) 3. psychomotorické - chování v rámci současných mravních norem (konkrétní dovednosti a chování)

23

4. sociální - společnost a sexualita (společenské normy) (Täubner,1998, s. 57, 59).

2.2.3 Obsah sexuální výchovy PhDr.,PaedDr. Kamil Janiš, CSc. na své přednášce řekl, že obsah sexuální výchovy není přesně vymezen žádným dokumentem. Témata jsou spirálovitá, tzn. opakují se a prohlubují s věkem, zasahují tyto oblasti: 1. oblast informativně poznávací informace jsou podávány žákům jako nejnovější vědecké poznání 2. oblast emotivně postojová CÍL: vytvářet silné emotivní postoje k získaným informacím, dovednostem, návykům a naučenému chování 3. oblast dovedností, návyků a chování aktivní část, nejvíce zanedbávána POZOR: dnes se omezujeme především na informační složku - snižuje smysl výchovy!!!

2.2.4 Principy sexuální výchovy Principy sexuální výchovy, které vyplynuly z dlouhodobých zkušeností se sexuální výchovou: 1. Spolupráce rodiny a školy - pravidelné informování rodičů o obsahu a metodách, rodiče by měli souhlasit a doplňovat, měli bychom uvažovat o účasti rodičů v hodinách.

24

2. Sexuální výchova - nedílná součást všeobecné výchovy. Každý pedagog sexuálně vychovává, i když nepřímo (svými postoji a názory). 3. Sexuální výchova vychází z vědeckého poznání a ze stupně rozvoje společnosti (informace jsou pravdivé a objektivní, sexuální výchova respektuje úroveň společnosti, tradice). 4. Sexuální výchova má koedukovaný charakter. Chlapci i dívky mají být schopni přiměřené vzájemné komunikace o sexualitě (partnerská výchova, vzájemné vztahy, komunikace...) 5. Princip etičnosti v sexuální výchově. Sexuální výchova je vedená v kontextu s obecnými společenskými principy etiky, mravnosti a lidských emocí (láska, přátelství, odpovědnost), je postavena na společenských a mezilidských vztazích. Tento princip je realizován především v tvorbě postojů, hodnot, mravních dovedností a chování. 6. Princip aktuálnosti, latentnosti, dovednosti a projekce v sexuální výchově. Pedagog formuje vědomosti, dovednosti a postoje žáků a také chování v současném, ale i budoucím osobním a společenském životě. S informacemi je dítě seznámeno ještě dříve, než zahájí sexuální život (sexuálně přenosné nemoci a jejich šíření, odmítnutí pohlavního styku aj.). Pedagog respektuje věk - zralost a úroveň poznávacích procesů (hygienické dovednosti v předškolním věku). 7. Princip komplexnosti a harmonického rozvoje všech oblastí - jednotlivá témata obsahu musí být spirálovitě rozvíjena s věkem (do šířky i do hloubky), nejenom vědomosti, ale pedagog současně tvoří postoje, dovednosti a chování.

25

8. Princip přiměřenosti a individuálního přístupu - přiměřenost - z hlediska biologické, psychické a sociální zralosti žáka - součástí je také přiměřenost k regionu, tradicím, k sociální skupině, světovému názoru, k dosavadnímu způsobu života 9. Princip aktivity žáka, dítěte a spolupráce s ním - především aktivizační metody - žák musí být chápán jako spolutvůrce svých vědomostí, postojů i chování 10. Princip pedagogičnosti a odbornosti v osobnosti vychovatele - odbornost vychovatele - znalost lidské sexuality, biologie člověka, zdravovědy, etiky, didaktiky sexuální výchovy, psychologie dětí a mládeže a schopnost pedagogické transformace vědeckého poznání a také důvěra ze strany dětí a rodičů (Täubner, 1996, s.10-13).

2.2.5 Metody sexuální výchovy 1. individuální rozhovor s dítětem - nelze nikdy vynucovat násilím, spíše osoby stejného pohlaví (matka x dcera) 2. přednáška - obohacující informace ohledně citově sexuálního rozvoje člověka (výklad anketa - návrh témat, která je zajímají) 3. práce ve skupinách (maximálně 10 lidí) bezprostřednější rozhovor s vychovatelem i mezi sebou, má učit prohlubovat mezilidské vztahy, učit naslouchat druhému, pochopit ho, vzájemně si prokazovat úctu a přijetí (Jósef, 1998, s.56-59).

26

Aktivizační didaktické metody: diskuse, dialog, besedy, inscenace, psychodramatické techniky (monolog, zrcadlo) PRŮBĚH: -

zahájení setkání - obecné zásady na určité téma, vymyslet společná práva ke komunikaci

-

práce ve dvojicích (asi 30 minut) - myšlenky, pocity z vlastní reflexe + naslouchání druhému

-

společná reflexe ve skupině (asi 40-45 minut), zhodnocení průběhu setkání (co se jim líbilo, jaké pocity měli ), připomínky žáků i učitele

-

ukončení, shrnutí, přibližný program na příště, rozloučení

2.2.6 Omezení výuky sexuální výchovy Sexuální výchova je součástí výuky Rodinné výchovy. Je pojímána jako nedílná součást všech složek výchovy prostřednictvím předmětů o přírodě a společnosti.

1. Sexuální výchova je rozložena do více předmětů, není samostatným předmětem: tím nezaručuje kompletnost, řada učitelů některá témata vůbec neučí, jiná témata naopak hypertrofují, také není zcela jednoznačně definovaná osnova, obsah a metodika - tím vzniká obrovský tvůrčí prostor učiteli, ale učitel neví, jak a co má učit = formálně - organizační limit

27

2. obsahové ideové limity - neznámý obsahový limit v přiměřenosti k věku a osobnosti dítěte (téma Rozmnožování v okruhu člověk - žák 10 let - otázkou zůstává do jaké míry technologie pohlavního styku, těhotenství a porodu?)

3. metodické limity - názornost? (např. pohlavního styku) - je velice sporná

4. osobnostně personální limity - osobnost žáka - osobnost učitele - sociální klima v učitelském sboru - klima rodinného prostředí žáků (Täubner, 1999, s. 66-68).

Dále bych uvedla jako pedagogické obtíže rozdíly v biologickém, psychickém a sociálním zrání dětí (někoho dané téma ještě nezajímá a pro někoho tyto informace přicházejí „pozdě“). A to je veliký problém, jak odhadnout, co zajímá celou skupinu.

2.2.7 Přístupy k sexuální výchově 1. cílem sexuální výchovy by mělo být utváření žádoucích postojů k sexualitě zdravé a mravní(zdravá sexualita = heterosexuální, manželská, vedoucí k početí dítěte). Měla by být praktikovaná celou společností (policií, zdravotnictvím, kulturou, školstvím, zájmovými organizacemi...) Ale vede k moralizování.

2. Sexuální výchova přináší množství nebezpečí (sexuálně přenosné nemoci, nechtěná těhotenství, promiskuitu...). Je třeba, aby člověk bylo informovaný. Na

28

této informovanosti by se měla podílet rodina a informací vybavený odborník = učitel sexuální výchovy. Přeceňuje se vliv informací a míjí se účinkem. 3. Sexualita = věc intimní, hovory o ní nepatří na veřejnost, vše se má odehrávat v rodině. Není příliš vhodné ponechat vše na rodině, mnozí rodiče neví, jak dítě poučit (Švehlík, Koliba, 1998, s.49,50).

2.2.8 Osoba vyučující sexuální výchovu Učitel musí překročit vlastní hluboce zakořeněná tabu a ještě při výuce působit přirozeně, jinak to děti vycítí a přestanou učiteli důvěřovat, budou si z něj i z učební látky dělat legraci. Povede to k oboustrannému slovnímu napadání a dělání naschválů ze strany žáků. Učitel na tuto negativní zkušenost jen tak nezapomene a dále nebude mít již snahu se sexuální výchově věnovat. Budou to hodiny utrpení. Externí odborník nemůže být hlavním nositelem sexuální výchovy na škole. Může pouze doplnit výklad učitele, být zpestřením ve výuce. Osoba, která vyučuje sexuální výchovu musí: - být citlivá a upřímná - musí mít citový vztah k dětem - kompetentně připravena na výuku sexuální problematiky - musí mít osobní vztah k sexuálním záležitostem - musí vzbudit důvěru u svých žáků - potřebuje jemnost a diskrétnost, ale také trpělivost - musí zdůrazňovat citový a mravní rozměr lidské sexuality - musí dobře znát kolektiv a jejich rodinné zázemí

29

- musí umět sdělit přiměřeným způsobem objektivní a pravdivé informace vzhledem k věku a zkušenostem celého kolektivu (Jósef, 1998, s.32-35).

2.3 Koncepce a náplň sexuální výchovy na ZŠ V dnešní době existuje několik koncepcí, podle kterých se učitel může při sestavování ročního plánu náplně předmětu Rodinné výchovy řídit. Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP) s tématikou sexuální výchova je spojena oblast Člověk a jeho svět. Učivem této oblasti je: -

lidské tělo – životní potřeby a projevy, základní stavba a funkce, pohlavní rozdíly mezi mužem a ženou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince

-

partnerství,

rodičovství,

základy

sexuální

výchovy

–rodina

a

partnerství, biologické a psychické změny v dospívání, etická stránka sexuality, HIV/AIDS (cesty přenosu) -

Osobní bezpečí – krizové situace (sexuální zneužívání)

Výstupem v prvním období (1. stupeň) by měl žák: -

uplatňovat základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle

-

projevovat vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví

-

dodržovat zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných

-

chovat se obezřetně při setkání s neznámými lidmi, odmítat komunikaci, která mu je nepříjemná

30

Výstupem v druhém období (2. stupeň) by měl žák: -

žák uplatňovat ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientovat se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku

-

využívat poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života

-

rozlišovat jednotlivé etapy lidského života a orientovat se ve vývoji dítěte před a po jeho narození

-

předvést v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek

(Jeřábek, Tupý, 2004, s. 33, 34).

2.3.1 Program Obecná škola Dle učebních osnov tohoto programu, podle něhož se mnohé z našich škol řídí, se objevuje pro 1.- 5. ročník několik témat v předmětu Prvouka a Přírodověda: - části těla - stavba těla - vzhled zdravého člověka - rozdíl pohlaví, anatomické rozdíly - jak jsem přišel na svět - početí, prenatální vývoj a porod - kamarádství a láska - rodina, výchovné styly, rodinné role - zdraví, hygiena - mezilidské vztahy, obdiv, soucit, láska, závist (Učební osnovy Obecné školy, 1993, s.80,81).

31

2.3.2 Program Základní škola Zde je učivo rozděleno na několik témat, která se v průběhu dalších let opakují, ale zároveň prohlubují znalosti (spirálovitá koncepce). Myšleno pro 6.-9. ročník ZŠ. Každé téma je rozšířeno o body, kterými bychom se měli v hodinách zabývat. Z každého tématu jsem vybrala pouze část, která se, dle mého názoru, týká lidského těla, vztahů, sexuality a bezpečí. 1. TÉMA: Rodina a širší sociální prostředí (6.- 9. ročník) UČIVO: rodina - postavení a role ženy a muže v rodině vliv rodinného prostředí na rozvoj osobnosti ekonomické a právní otázky rodinného života dospívající, komunikace v rodině, mezigenerační konflikty změny v rodině - narození dítěte, adopce, nemoc, rozvod, úmrtí aj. předčasná těhotenství, manželství nezletilých a jejich důsledky 2. TÉMA: Rozvoj osobnosti UČIVO: osobnost člověka sebepoznávání a sebevýchova duševní a tělesné zdraví, vyrovnávání se s problémem, předcházení a řešení situací ohrožující zdravý vývoj osobnosti získat dovednosti asertivního jednání 3. TÉMA: Péče o zdraví, osobní hygiena, režim dne UČIVO: zdraví - psychické, fyzické, sociální odpovědnost za zdraví vlastní i ostatních příčiny nemocí, prevence osobní hygiena, intimní hygiena dívek a chlapců prostředky osobní hygieny základy kosmetické péče

32

duševní hygiena - únava, stres, relaxace, regenerace, kompenzace, aktivní odpočinek proměny životního stylu v důsledku rozvoje civilizace, civilizační choroby a jejich prevence režim dne u dětí a dospívajících 4. TÉMA: Zdravá výživa UČIVO: specifika stravování dětí a dospívajících vliv výživy a způsobů stravování na zdravotní stav lidí alternativní výživové směry – makrobiotika, vegeta riánství způsoby rychlého občerstvení – zdravotní rizika zhodnocení jídelníčku v rodině, školní jídelně z hlediska zásad zdravé výživy a navržení potřebných změn 5. TÉMA: Pohybová aktivita a zdraví UČIVO: rozdíly mezi pohybovými činnostmi dívek a chlapců, zásady fair play jednání a bezpečnosti při pohybových činnostech (ochrana hlavy, prsů děvčat, kloubů, pohlaví apod.) hygiena pohybové činnosti (vhodné oblečení, obutí, cvičení při menstruaci apod.) pravidelné zdravotní prohlídky 6. TÉMA: Sexuální výchova UČIVO: vztahy mezi lidmi - k druhému pohlaví, partnerské vztahy, první sexuální kontakty, zakládání rodiny plánování rodičovství - biologická, psychická a sociální zralost probuzené pohlaví - zvýšený zájem o vlastní pohlavní orgány, masturbace (mýty, skutečnost očima lékařů) nekoitální aktivity - líbání, dotýkání mazlení rozhodování v oblasti sexuálního chování - odložení startu do pohlavního života na období sociální zralosti metody antikoncepce -

33

přirozená, bariérová, hormonální (vhodnost a nevhodnost vzhledem k účinnosti, použití a věku) umělé přerušení těhotenství - zdravotní a etický problém nemoci přenosné pohlavním stykem, včetně viru HIV/AIDS, imunitní systém, způsoby přenosu, léčení a prevence konflikty v mezilidských a partnerských vztazích, předmanželské a manželské poradny postoje k sexualitě a sexuálnímu chování - sexuální orientace, promiskuita, prostituce, pornografie, předsudky a diskriminace, deviantní chování – sexuální zneužívání a způsoby ochrany před ním 7. TÉMA: Prevence zneužívání návykových látek UČIVO: pozitivní životní cíle a hodnoty - podpora zdraví, pozitivní zájmy rizika zneužívání návykových látek - dopad na zdraví jedince, osobní realizaci, partnerské a rodinné soužití, těhotenství, přenos infekce HIV/AIDS reklamy - taktiky reklamních agentur centra odborné pomoci, linky důvěry aj. 8. TÉMA: Osobní bezpečí UČIVO: bezpečné chování v sociálním kontaktu s vrstevníky, odpovědnost za bezpečí své i ostatních způsoby chování v krizových situacích - šikanování, deviantní osoby, pohlavní zneužívání, znásilnění, pornografie (Učební osnovy pro 6. až 9. ročník ZŠ, 1996, s. 206-214).

2.3.3 Plán výuky sexuální tématiky ZŠ v Polné Na I. stupni pracujeme podle programu Obecná škola. Učitelé, kteří vyučují předmět Prvouka a Přírodověda, se dostanou k tématu lidské tělo, rozdíly v

34

pohlaví, k mezilidským vztahům, k ochraně zdraví. Ale většina učitelů, z mé vlastní zkušenosti, se sexuálním tématům vyhýbá, pokud to není nezbytně nutné. Protože ve třídě se mění často učitel, žáci nejsou na stejné úrovni znalostí a vědomostí v této oblasti. Mnozí nejsou poučeni z rodiny o tom, jak člověk přichází na svět. Je opravdu málo učitelů, alespoň na ZŠ v Polné, kteří by se intenzivněji na I. stupni tématu Sexuality věnovali. Na II. stupni se řídíme programem Základní škola. V rámci rodinné výchovy je sestaven tento obsahový plán sexuální výchovy: 6. ročník - lidské tělo - rozdílnost v pohlaví

- anatomicko-fyziologické a psychosociální změny v pubertě 7. ročník - změny chování v dospívání - modelové situace zaměřené na osvojení pozitivních vztahů k druhému pohlaví - modelové situace zaměřené na řešení konfliktů v kamarádských a partnerských vztazích - lidé odlišní od normy 8. ročník - požadavky na partnera - předčasný pohlavní styk a jeho možné následky - ochrana před nechtěným těhotenstvím - promiskuita a nebezpečí s ní spojené - nemoci přenosné pohlavním stykem, AIDS 9. ročník - plánované rodičovství - antikoncepce, přerušení těhotenství - početí, těhotenství, porod - péče o novorozeně - lidé pro manželství

35

- sexualita v legislativě (zákony související se sexualitou – pornografie, prostituce, pohlavní zneužívání)

2.4 Sexuální výchova jako předmět Podávat dítěti pohlavní poučení znamená sdělovat mu nutné vědomosti o narození a plození. Leckdo se snad nyní nad tím pozastaví a pomyslí si : „Hloupost. Mne také nikdo nepoučoval a nakonec jsem se to přece dozvěděl.“ Nepochybně ano. K tomu dospěje každý přirozeně, ale rozhodující je, jak. Kolik pochybností a strachu může v dítěti vzklíčit tím, že tak dlouho musí napínat uši, kde co pochytávat, a dále tím, že se polopravdou nedá nahradit pravda celá. Lidská sexualita = vývojový program nebo výchovně vývojový úkol. Člověk se od narození učí dávat své tělo, potřeby a pocity do souvislosti s prostředím, ve kterém žije a záměrně se učí pojmům, postojům, chování a dovednostem (Täubner, 1998, s. 57). Sexualita Sexualita není vším, ale je to důležitý fenomén našeho života, projevuje se v mnoha formách. Je víc než pouhým pohlavním stykem. Jedná se o všeobecně životní energii, která se ve všech fázích lidského života uplatňuje tělesně, duševně, duchovně i sociálně. Rozděluje lidi podle toho, ke komu jsou citově a sexuálně přitahováni, pohlavnost se odvolává na společenskou a kulturní charakteristiku, spojenou s muži, respektive se ženami. Obnáší mnohem širší okruh chování a identit. Stejný sexuální skutek může nabývat různých významů v závislosti na tom, kde a s kým k němu dochází. Může také měnit svůj význam podle toho, ve kterém životním údobí člověka k němu dochází. Např. sexuální styk (anální nebo vaginální) může pro jeden pár

36

představovat lásku, ale pro jiný může vyjadřovat nenávist nebo opovržení. Každý sexuální kontakt by měl být příjemný oběma zúčastněným. A aktéři by měli být schopni si o svých pocitech popovídat.

2.4.1 Cíl a důvody povinné sexuální výchovy

Cílem je získání přiměřených poznatků z oblasti sexuality, partnerských vztahů před manželstvím, v průběhu manželství a rodičovství, získání správných společenských a emocionálních postojů k sexualitě.

3 důvody pro zavedení povinné sexuální výchovy: 1. plánované rodičovství - odpovědný přístup ke svému zdraví, tělu i sobě samému 2. ochrana před sexuálně přenosnými nemocemi a AIDS 3. ochrana dětí před týráním a sexuálním zneužíváním a pornografií

Okruhy v sexuální výchově: • Poučení o těle a sexu • Navazování a pěstování vztahů (hodnoty a normy v naší společnosti) • Rozlišení pohlaví, společenské role

Cíle sexuální výchovy -

ukázat rozmanitost forem projevů sexuality, poukázat na to, že rozvoj sexuality u jedince oslovuje všechny roviny jeho zkušeností: myšlení, cítění, přání i konání, zrak, hmat, čich i chuť

- pěstovat schopnost sexualitu adekvátně vyjádřit sdělením, učit volit úměrná slova a překonávat zbytečná tabu

37

- využívat všech dostupných podnětů z běžného života (médií) k sexuálnímu utváření svěřené osobnosti

- pěstovat vztah k hodnotám a normám - poskytovat základní potřebné poučení, varovat před možným nebezpečím

- chránit před chybnými informacemi, osvobozovat od směsi nevědomosti, zbavovat mýtů a předsudků

- přistupovat citlivě k odlišnosti pohlaví a sexuální orientaci - vést k pochopení, že sexualita může mít mnoho tváří: od krásné, uspokojivé a plné rozkoše až po ošklivou, nepříjemnou či děsivou

- odstraňovat bariéry mezi představami a běžným životem (Sexuální výchova – kniha netradičních metod výuky, 1994, s. 10)

2.4.2 Bezpečnější sex Výchova k bezpečnějšímu sexu před infekcí virem HIV a AIDS. Tato výchova musí lidem poskytovat možnost rozpoznání jejich vlastních rizik.

Bezpečnějším sexem se snažíme zajistit, aby nedocházelo k přenosu spermatu, krve z jedné osoby na druhou, především do jejího krevního oběhu: dělohou, konečníkem, prasklinami v kůži nebo poraněnou dásní či poraněnou sliznicí ústní dutiny, aby bylo sníženo riziko přenosu virem HIV na minimum.

Bezpečná sexuální aktivita se může odehrávat různými způsoby, ale vždy nakonec záleží na jednotlivcích a jejich sexuálních partnerech, aby se rozhodli, co je pro ně nejpříjemnější a nejpřijatelnější. S tím také souvisí upřímnost a pravdivost mezi sexuálními partnery a také důvěra.

38

Cílem této výchovy je pomáhat lidem chránit sebe a své partnery před infekcí virem HIV. Známe několik možných způsobů bezpečnějšího sexu a záleží na každém, který způsob zvolí. 1. Celibát a cudnost - odřeknutí sexuálního chování z důvodů náboženských nebo světských, lidé sexuálně abstinují 2. Monogamie - sexuální věrnost k jednomu partnerovi Při novém sexuálním vztahu je důležité si uvědomit, že jeden z partnerů mohl být infikován během předchozích sexuálních styků. Je potřeba, aby partneři byli k sobě upřímní. 3. Kondom - může snížit riziko přenosu virem HIV, slouží také k ochraně před ostatními sexuálně přenosnými chorobami. Selhání může být způsobeno nesprávným použitím.

2.4.3 Antikoncepce Chybějící nebo nesprávné informace o pohlavních orgánech vlastních i druhého, o jejich funkci, o těhotenství i o ochranných prostředcích a metodách způsobují, že se mládež domnívá, že se nic nestane, nebo že „umějí dát pozor“, když spolu spí. Také se dodnes udržují mýty, že např. „napoprvé“ nebo při prostém mazlení „se nemůže nic stát“, nebo že dívka, která zjevně či pravidelně nemá menstruaci, nemůže otěhotnět.

39

Proto bychom neměli poučení o antikoncepci podceňovat. Ale na druhou stranu nemůžeme hovořit pouze o ní. Informace je sice důležitá, ale nestačí. Musíme zdůraznit reprodukční odpovědnost. Apelovat na hodnoty žáků, na jejich budoucí cíle. Ale lepší je poučit o antikoncepci než později řešit interrupci.

2.4.4 Výchova k partnerství - tato problematika se týká snad každého, jen malé % lidí žije zcela osamoceně. • Partnerský vztah Vztah, který je naplněn eroticko-sexuální aktivitou = MILENECKÝ VZTAH. Mladí lidé zahajují pohlavní život před 18. rokem svého života, kdy jsou ještě závislí na rodičích, nemají mnohdy ukončené profesní vzdělání, ale cítí se nezávislí a dospělí. Tyto pocity (svobody a nezávislosti) vedou k partnerské sexuální aktivitě. Mají již konkrétní představy o budoucím partnerovi, budují si hodnotový žebříček, hledají smysl života, budují si své místo ve společnosti, experimentují, přemýšlejí nad délkou vztahů a počtem partnerů, přemýšlejí o věrnosti. Často si mladí lidé myslí, že by o něco přišli, kdyby pohlavní styk odložili. Ale na druhou stranu se zvyšuje věk prvorodiček. Dnes ženy studují, budují kariéru a rodinu plánují až kolem 30. roku. Tuto změnu lze také přičíst lepšímu poučení o sexualitě. Je důležité vysvětlit dospívajícím v této oblasti, že když si se svou známostí dohodnou určitá pravidla, pomůže jim to daleko více si důvěřovat a jejich vztah se upevní. Souvisí to s předčasným pohlavním stykem. Partner je často vydírá slovy „kdybys mě miloval(a),... Ale pokud někdo nerespektuje vaše zásady, nerespektuje vás (Chalke, 2002, s.79).

40

2.4.5

Plánované rodičovství

= vrchol partnerského soužití Jedním ze základních poslání manželství je rozmnožování a zachování rodu. Mateřství - silný pud pro ženu, životní úkol. Celoživotní bezdětnost manželů z důvodu zdravotních, ekonomických a kariérních. Plánované rodičovství - plánování počtu a doby narození dětí + antikoncepce (náboženské zábrany). Každé dítě má právo být dítětem chtěným a každé počaté dítě má právo na život.

2.4.6

Sexuálně přenosné nemoci

Sex není nikdy bez rizika, proto je třeba k sexuálnímu životu přistupovat zodpovědně. Jedná se o infekce, které jsou přenášeny téměř vždy pohlavním stykem. Příčinou jsou mikroorganismy, které přebývají v genitáliích, ústech či konečníku nakažené osoby a do těla se dostávají obvykle některým tělním otvorem (genitálním, konečníkem či ústy). Je nezbytné při výskytu jakéhokoliv neobvyklého příznaku navštívit lékaře. V případě neléčení mohou vést ke sterilitě, některé dokonce k fyzickému poškození či smrti. Je nutné léčit i sexuální partnery. Pohlavně přenosných chorob je velké množství, zmíním se pouze o těch nejčastějších. Počet případů nákazy stoupá možná právě proto, že největší pozornost veřejnosti je v dnešní době upřena na nákazu HIV a onemocnění AIDS a ostatní nemoci jsou podceňovány.

41

•KAPAVKA - způsobená bakteriemi zvanými gonokoky, kteří žijí v genitáliích nebo ústech nakažené osoby. Je přenosná většinou pohlavním stykem nebo z infikované matky na plod. Lze se ale nakazit i kontaktem s infikovanými předměty. Příznaky u mužů: pocit pálení a řezání při močení, svědění otvoru močové trubice, hnisavý výtok z penisu Příznaky u žen: zpočátku nepociťují žádné příznaky, prvním příznakem je poševní výtok •PŘÍJICE (Syphilis, lues) - tato nemoc je způsobená bakterií, která je velmi citlivá na vyschnutí a nedostatek kyslíku, proto se přenáší pohlavním stykem, závažný je přenos z matky na plod. Příznaky: kožní a orgánové, probíhá ve 3 přesně vymezených stádiích a vyléčitelná je pouze v 1. stádiu, základním lékem je penicilin. 1. stádium - od nákazy do 3 týdnů se objeví v místě vstupu tvrdý vřed (nejčastěji v oblasti genitálu, rtech či prstech na rukou, tyto projevy za několik týdnů odezní a bakterie se rozšíří do celého organismu 2. stádium - různé zánětlivé projevy na kůži a na sliznicích,bolesti hlavy, zvýšená teplota a zduření mízní uzliny, po několika týdnech opět samo odezní, po dalších měsících či letech se objeví vřed 3. stádium - postiženy jsou vnitřní orgány, svaly, kosti, je postižen centrální nervový systém •PLÍSŇOVÁ INFEKCE - mnoho žen alespoň jednou za život onemocní touto infekcí, která je způsobena houbami, objevuje se i za určitých okolností (snížená obrany- schopnost organismu, cukrovka, léčba širokospektrálními antibiotiky)

42

Příznaky: svědění pochvy a zevních genitálií •HERPES (genitální opar) - je virového původu, tuto infekci z organismu nelze zcela vymýtit, virus zůstává v těle po celý zbývající život a může se kdykoliv projevit Příznaky: puchýřky na velkých stydkých pyscích, poševním vchodu nebo kolem konečníku, které svědí a bolí •GENITÁLNÍ BRADAVICE - tyto bradavice se vyskytují na předkožce, na sliznici stydkých pysků, v oblasti poševního vchodu, v pochvě na děložním čípku a okolo konečníku •AIDS - („syndrom získaného selhání imunity“) - je způsoben virem HIV, který je přenosný výměnou tělních tekutin - spermatem, krví a také z matky na plod, nejčastěji pohlavním stykem, vede k obecnému oslabení imunitního systému tělo se přestane bránit infekcím a běžným nemocem. Příznaky: podobné jako chřipka s vysokými teplotami, zduřením krčních uzlin, bolesti hlavy, někdy také slabou vyrážkou (Sielert, 1994, s.48).

2.4.7 Sex a násilí Sex má několik tváří. Může být něžný,sprostý,láskyplný i zlomyslný. Násilí je každodenní věc, je přítomno v médiích, v rodině, mezi mládeží a přirozeně i v sexu. Ale právě při prožívání své vlastní sexuality jsou lidé zvlášť zranitelní a bezbranní.

43

Pokud hovoříme o násilí, většina z nás si představí násilí vůči ženám a dívkám. Protože ženy a dívky jsou často závislé na mužích - sociálně, psychicky i materiálně. Je to způsobeno výchovou k tradičním mužským a ženským rolím. Od dětství slýcháme např. „chlapi přece nebrečí“. Mnohé dívky si zase myslí, že se musí podřídit chlapci. Je několik forem a stupňů sexuálního násilí. Mezi mírnější formu patří sexuální obtěžování, jako je např. „osahávání“. Sexuální násilí se ale týká obou pohlaví, i chlapci mohou být obětí. Mladí lidé by měli být poučeni, jak se v případě sexuálního násilí zachovat. • Pohlavní zneužívání Je nezbytně nutné upozornit děti a mládež na možná rizika sexuálního zneužívání. Ne je strašit, ale vysvětlit jim jejich práva. Nejdůležitějším právem je říci NE. Upozornit je, že největším rizikem jsou pro ně osoby, které znají a tyto osoby vypadají úplně normálně. Často dochází k utajení pohlavního zneužívání, protože oběť má strach, cítí vinu atd. (Chalke, 2002, s.96-100). Tato prevence je sexuálně osvětovou pedagogickou úlohou. Pohlavní zneužívání můžeme krátce definovat jako „sexuální násilí“. Musí obsahovat 3 složky: násilí - tělesné i duševní sexualitu - tělesné doteky, obnažování, dotýkání se genitálií, pohlavní styk závislý vztah - vztah rodičů a dětí, vztah mezi vychovateli a dětmi Nestačí se zmínit pouze o obětech sexuálního násilí, ale také o pachatelích. Nejčastějšími pachateli bývají muži. Mnozí z nich byli kdysi sami oběťmi

44

pohlavního zneužití, nebo vyrostli v takovém rodinném prostředí, kde k pohlavnímu zneužívání docházelo. A tak to považují za vyjádření náklonnosti k druhému, za něco zcela běžného. „Proč bych to nedělal, když jsem to také zažil.“

Pohlavní zneužívání a paragrafy Pohlavním zneužíváním se zabývá § 242 a § 243 z. 140/1961 Sb. - oddíl druhý - Trestné činy proti lidské důstojnosti. § 242 - kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let - na dvě léta až deset let bude potrestán pachatel, který tento čin spáchá na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti - odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, pokud svým činem způsobí těžkou újmu na zdraví - odnětím svobody na deset až patnáct let pokud svým činem způsobí smrt § 243 - kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje její závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta

45

• Incest V minulých dobách (v raných vyspělých kulturách byl dovolen, ve vyšších vrstvách byl povinen. Jedná se o pohlavní styk mezi pokrevními příbuznými. Nejčastěji se objevuje v rodinách sociálně slabých, nestabilních a narušených a také je častý v rodinách alkoholiků. Ve 20. století se objevuje zvýšená citlivost vůči násilí na dětech. Byly přijaty významné dokumenty ochraňující děti před všemi formami interpersonálního násilí: Charta práv dítěte (1924) Konvence o právech dítěte (1959) Úmluva o právech dítěte (1989) Roku 1991 vznikla definice syndromu zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN) = tělesné, citové a sexuální týrání dítěte, zanedbávání a systémové zneužívání dítěte. Syndrom sexuálně zneužívaného dítěte (CSA)- dnes se rozmáhá komerční sexuální zneužívání (dětská prostituce, sexuální turistika, sex se zvířaty, dětská pornografie). Toto vše se velmi často objevuje na internetových stránkách. Sexuální zneužití je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba (Vaníčková, Provazník, Hadj-Mousssová, Spilková, 1999, s. 13-20). Incest v zákoně opět upravuje zákon č. 140/1961 Sb. § 245 - Soulož mezi příbuznými

46

kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta

• Znásilnění Opět upravuje zákon č. 140/1961 Sb. § 241 - kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku (orálnímu, análnímu) nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let - odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, pokud spáchá čin na osobě mladší osmnáct let - odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, pokud svým činem způsobí újmu na zdraví nebo na osobě mladší než patnáct let - pokud pachatel svým činem způsobí oběti smrt, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let

2.4.8 Prostituce Jedná se o poskytování pohlavních styků za peníze a jinou odměnu. Prostituce je fenoménem všudypřítomným a věčným (nejstarší lidské řemeslo). Vždy byla veřejně odsuzována a prostitutky stály na okraji společnosti. Často se k prostituci uchylují osoby, které mají finanční potíže, sociální nouzi nebo donucením ve vztazích závislosti (Verdouxová, 1995, s.130,131).

47

Existují různé formy prostituce: - pouliční prostituce nebo prostituce na nádraží - prostituce ve veřejném domě, hotelová, klubová, barová prostituce - masážní salony - sex po telefonu (Sielert, 1994, s.240). Pokud hovoříme o prostituci, máme na mysli neosobní vztah „pracovník zákazník“. Prostitutky a prostituti jsou z řad mladých lidí, kteří touží po penězích a tato touha je větší než úroveň sebehodnocení, jejich intelekt bývá na slušné úrovni (Verdouxová, 1995, s.132). Zákazníci bývají z různých sociálních vrstev, především cizinci, protože naše prostitutky jsou pro ně levné (Verdouxová, 1995, s.133). Dětská prostituce Bývá z donucení (únosy dětí, černý trh s dětmi), někdy z důvodu obtížné finanční situace rodiny nebo proto, že rodina žije konzumním přístupem k životu. Děti a mládež mohou být také svedeni reklamou, která je vyzývá ke konzumaci. Dětskou prostituci také negativně ovlivňuje růst cestovního ruchu, kdy vzrostl příliv sexuálních turistů z ekonomicky rozvinutých zemí západní Evropy a zaměřuje se na chudé země. Nejvíce se dětská prostituce objevuje v pohraničí a ve velkoměstech.

48

2.4.9 Pornografie Jedná se o grafické znázorňování sexu, a to jak pohlavních orgánů, tak i pohlavního styku. Jako pornografie se označují texty a obrazová znázornění (fotografie, kresby, filmy) se sexuálními akty a se sexuálními orgány, které vyjadřují, že „jsou zaměřeny výhradně nebo převážně na stimulaci sexuálního vzrušení diváka, a tak

překračují

všeobecné společenské představy

o hodnotě sexuálně

přiměřeného chování“. Dříve byla provozována tajně – byla trestná. Dnes je v naší společnosti tolerována. Nemá nic společného s láskou ani s uměním milovat (Donát, Donátová, 1993,s. 80-82). O to, co je pornografie se vedou neustálé boje. Zákaz pornografie je většinou požadován, protože představuje přestupek proti lidské důstojnosti - tzn. co je lidsky ponižující, urážlivé, obscénní, nemravné nebo nenáležité. Je to prostředek jednoznačně a úmyslně určený k sexuálnímu vzrušení (Sielert, 1994, s.244). Pornografie jako provokující zobrazení nahoty podléhá cenzuře zejména proto, že člověka vzrušuje. Člověk se ve chvílích sexuálního prožitku stává více svobodným (Uzel, 2004, s. 155). Námitky proti pornografii jsou v zásadě námitkami proti určitému typu sexuálních vztahů, postojů, chování. Co je přirozené pro jednoho člověka, nemusí být přirozeným pro jiného (Uzel, 2004, s. 113). Pornografie v zákoně Pornografii upravuje zákon č. 140/1961 Sb.

49

§ 205 - „Ohrožování mravnosti“ - kdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováží, prováží nebo vyváží, anebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost, která zobrazují dítě, - v nichž se projevuje neúcta k člověku a násilí, nebo která zobrazují pohlavní styk se zvířetem, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci - kdo pornografická díla nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje osobě mladší osmnácti let, nebo tyto díla vystavuje na místě, které je přístupné osobám mladším osmnácti let, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta

2.5 Sexualita v zákoně Sexuální chování lidí bylo, je a bude usměrňováno etickými a právními normami. Náš současný právní řád se zakládá na snaze trestat především takové sexuální činy, které objektivně poškozují jiného člověka a jeho zájmy (Verdouxová, 1995, s.108). Hovoříme o zákonu č. 140/1961 Sb. o Trestných činech proti lidské důstojnosti. Výše jsem již uvedla několik paragrafů, které se vztahují k sexuálnímu násilí. V našich zákonech najdeme i jiné paragrafy, které souvisejí se sexuální tématikou a mládež by o nich měla být informovaná.

50

§ 246 - Obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku kdo do ciziny nebo z ciziny zláká, najme nebo dopraví jiného v úmyslu, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let

§ 217a - Svádění k pohlavnímu styku kdo nabídne, slíbí nebo poskytne osobě mladší osmnácti let za pohlavní styk s ní, nebo za její pohlavní sebeukájení, obnažování nebo jiné srovnatelné chování úplatu nebo jinou výhodu či prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem

§ 204 - Kuplířství kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta na jeden rok až pět let pokud použije násilí, pohrůžky násilí nebo pohrůžky jiné vážné újmy anebo zneužívaje tísně nebo závislosti jiného pokud spáchá čin na osobě mladší osmnácti let (dvě léta až osm let), na osobě mladší patnácti let (pět až dvanáct let)

§ 217 - Ohrožování výchovy mládeže kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že - svádí ji k zahálčivému nebo nemravnému životu - umožní jí vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo - závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o osobu

51

mladší než osmnáct let, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta zákon 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství Tento

zákon

upravuje

umělé

přerušení

těhotenství

a

se

zřetelem na ochranu života a zdraví ženy a v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství stanoví podmínky pro jeho provádění.

Předcházení nežádoucímu těhotenství především výchovou k plánovanému a odpovědnému rodičovství v rodině, ve škole ve zdravotnických zařízeních, výchovným působením v oblasti sociální a kulturní a využíváním prostředků k zabránění těhotenství.

52

3.Empirická část 3.1 Cíl Cílem mého výzkumu je zjistit, jaké vědomosti mají

žáci I. stupně ZŠ

v oblasti lidské sexuality. Na 2. stupni ZŠ jsem se zaměřila přímo na výuku sexuální výchovy v rodině a následně ve škole. Nezjišťuji pouze vědomosti, znalosti, ale také postoje a názory žáků.

3.2 Stanovení hypotéz H1 – Domnívám se, že se žáci I. stupně ZŠ rodičů ptali na vznik člověka, ale rodiče jim neodpověděli. H2 – Domnívám se, že více žáků 4. a 5. ročníku bude vědět,jak dítě přichází na svět než žáci 2. a 3. ročníku. H3 – Předpokládám, že dívky jsou více o sexualitě poučeny z domova než chlapci. H4 – Domnívám se, že při problémech v sexuální oblasti by se žáci spíše svěřili kamarádům než rodičům. H5 – Domnívám se, že žáci II. stupně ZŠ by chtěli mít sexuální výchovu formou videoprojekce než formou výkladu učitele a následného rozhovoru. H1 a H2 jsou stanoveny pro žáky I. stupně a vztahují se k výsledků ankety. H3 – H5 jsou stanoveny pro žáky II. stupně a vztahují se k výsledkům dotazníku.

53

3.3 Metodologie Hlavní metoda – pro 1. stupeň ZŠ – anketa zaměřená na znalosti žáků v pohlavních rozdílech a příchodu člověka na svět. Anketu jsem zvolila vzhledem k věku dětí. Má celkem 7 položek, kdy se otevřená otázka střídá s uzavřenou. Jsou poskládány tak, aby jim děti I. stupně rozuměly. pro 2. stupeň ZŠ – dotazník zaměřen na znalosti, postoje a hodnoty žáků v oblasti lidské sexuality a vztahuje se také k výuce této tématiky. Vzhledem již k určitým předpokládaným znalostem žáků II. stupně jsem použila dotazníkovou metodu, která obsahuje 13 položek, především uzavřených otázek. Žáci měli na výběr z více možností. Dílčí metoda – asociace pojmů pro 2. stupeň ZŠ. Tato metoda mi posloužila ke zjištění, zda žáci rozumí jednotlivým pojmům.

3.4 Anketa na I. stupni ZŠ Anketa byla zadána v době, kdy se měla uskutečnit výuka lidského těla ve třetích ročnících v lednu 2006. V této době jsem ještě působila na I. stupni ZŠ a při hodině Prvouky jsem se žáků zeptala, zda ví, jak přišly na svět. Na základě odpovědí jsem se rozhodla zjistit, jak jsou na tom se znalostmi žáci jiných ročníků.

3.4.1

Jednotlivé úkoly ankety

Jaký je rozdíl mezi chlapcem a dívkou. Víš, jak přichází dítě na svět? Pokud ano, napiš jak. Ptal(a) ses rodičů, jak vzniká člověk a jak přichází na svět?

54

Co ti rodiče odpověděli? Máte doma nějakou knihu o člověku, jeho vzniku a jeho vývinu? Co si představuješ pod pojmem sex?

3.4.2

Výzkumný vzorek ankety Tvoří žáci 2. až 5. ročníku na Základní škole Polná u Jihlavy.

3.4.3

Zpracování ankety

Ankety byly zadány třídními učiteli v jednotlivých třídách. Ankety byly učitelem přečteny a každá otázka blíže vysvětlena (především v nižších ročnících). Doba na vyplnění ankety byla 30 – 45 minut. Celkem se výzkumu zúčastnilo 125 žáků, z toho 15 žáků druhé třídy, 45 žáků třetí třídy, 25 žáků 4. třídy a 40 žáků páté třídy.

3.4.4

Vyhodnocení ankety

Otázka 1 – Jaký je rozdíl mezi chlapcem a dívkou. Nejčastější odpověď: 2. ročník – bez odpovědi – 47% neví

- 47%

v pohlaví

- 6%

3. ročník – v pohlaví

- 62%

bez odpovědi – 22% dále se vyskytovaly odpovědi: liší se povahou dívky jsou hezčí a slabší než chlapci

55

dívky si malují obličej za zajímavou odpověď považuji: močovým měchýřem

4. ročník –v pohlaví – 72% dále se vyskytovaly odpovědi: dívky jsou hezčí dívky mají delší vlasy chlapci více zlobí zajímavá odpověď: dívky sedí na záchodě

5. ročník – pohlavím

– 90%

bez odpovědi – 10%

Z vyhodnocení první otázky je patrné, že žáci nižších ročníků – 2. a 3. mají menší znalosti v rozdílnosti pohlaví než žáci 4. a 5. ročníku. V 5. ročníku jen malé množství žáků nenapsalo odpověď žádnou, ale také neuváděli zajímavé odpovědi. To znamená, že v 5. třídě již znají správné pojmy.

Otázka 2 – Víš, jak přichází dítě na svět?

100% 80% 60%

ano ne

40% 20% 0%

2. třída

3. třída

4. třída

5. třída

ano

67%

44%

88%

82,50%

ne

33%

56%

12%

17,50%

56

Graf znázorňuje, zda žáci znají, jak člověk přichází na svět. Zajímavé je, že ve 3. ročníku je větší procento těch, kteří tento základní údaj neznají narozdíl od ročníku 2. Myslím si, že údaje u 4. a 5. ročníku odpovídají věku, kdy už by žáci ve většině měli umět na tuto otázku kladně odpovědět.

Otázka 3 – Pokud víš, jak dítě přichází na svět, napiš jak.

Tato otázka se týkala pouze toho procenta žáků, kteří v druhé otázce uvedli, že vědí, jak dítě přichází na svět.

2. ročník – odpověď neuvedlo – 20% z břicha – 21% z vajíčka – 13% porodem – 13%

3. ročník – narodí se, porodem – 30% oplodněním – 8% zajímavé odpovědi: vylíhne se, vyleze z rodiče, vyleze z břicha

4. ročník – oplozením – 56% porodem – 16% ze sexu – 8% z vajíčka – 8%

5. ročník – spojením, stykem, oplodněním – 60% těhotenství + porod – 5% z břicha - 7,5% z lásky - 5% neumí vysvětlit – 5%

57

V této otázce si můžeme všimnout, že opět ve čtvrtém a pátém ročníku se již objevují správné odborné názvy (styk, oplození) na rozdíl od ročníků nižších. V druhém ročníku uvedlo 67% žáků, že ví, jak dítě přichází na svět, ale v této otázce jich z toho počtu 20% neodpovědělo. Mohu se domnívat, že budˇ neumí vysvětlit způsob příchodu člověka na svět, nebo to žáci opravdu neví. V pátém ročníku můžeme vypozorovat, že žáci opravdu nejsou na stejné slovní úrovni. Někteří již používají odborné názvy, jiní však stále odpovídají jak žáci nižších ročníků Otázka 4 – Ptal(a) ses rodičů, jak vzniká člověk a jak přichází na svět?

100% 80% ano

60%

ne 40%

nevím

20% 0%

2. ročník

3. ročník

4. ročník

5. ročník

ano

34%

22%

16%

25%

ne

60%

78%

84%

75%

nevím

6%

Z grafu je patrné, že většina žáků se rodičů neptala, jak vzniká člověk a jak přichází na svět. Ale z vlastní zkušenosti vím, že tuto otázku děti pokládají již v předškolním věku. Myslím si, že se žáci ptali, ale již si to nepamatují. Otázka 5 – Co rodiče odpověděli? Tato otázka navazuje na otázku č.4

58

1. ročník – z opice – 27% z matky – 6% 2. ročník – jsem moc malý, malá – 10% z opice – 12% 3. ročník – spojením spermie a vajíčka – 8% nebude odpovídat – 8% 4. ročník – těhotenstvím + porodem – 10% mají na to dost času – 10% přinese je čáp nebo vrána – 5% Je překvapující, že žákům 5. ročníku řeknou rodiče, že je donese čáp nebo vrána. Tato odpověď se neobjevila v jiném ročníku. Jen malé % žáků I. stupně je popravdě informováno z rodiny o tom, jak přišli na svět. Je smutné, že i v dnešní době mnoho rodičů odpoví svým dětem stylem: „Na takové věci jsi ještě dost malý/malá.“ Protože i v kreslených dětských filmech a seriálech se děti mohou setkat s narozením, dokonce i se stykem. A opravdu potřebují vysvětlení.

Otázka 6 – Máte doma nějakou knihu o člověku, vzniku člověka a jeho vývinu?

59

70% 60% 50%

ano ne nevím

40% 30% 20% 10% 0%

2. ročník

3. ročník

4. ročník

5. ročník

ano

27%

30%

32%

35%

ne

13%

16%

28%

20%

nevím

60%

54%

40%

45%

Pokud jsou hodnoty uvedené v grafu pravdivé, tak málo rodin v Polné a okolních vesnicích vlastní knihu, která se týká tématiky spojené se sexualitou člověka. Většina tázaných odpověděla, že neví, zda takovéto knihy mají doma. To znamená, že jim je rodiče nedali do rukou. Přitom existuje mnoho knih a encyklopedií pro děti. Otázka 7 – Co si představuješ pod pojmem sex? Tato otázka byla zvolena jako poslední, protože je velmi osobní. Ale žáci často slýchávají pojem sex a mnozí jej i používají. Proto si myslím, že je na místě se žáků zeptat. 2. ročník – bez odpovědi – 54% neví – 40% mít druhého rád – 6% 3. ročník – bez odpovědi – 48% milování, láska, líbání – 22% oplodnění, rozmnožování – 18% nahé lidi – 12%

60

4. ročník – milování – 20% sprosté věci, erotika – 20% nahé ženy, ležení v posteli, líbání – 20% bez odpovědi – 8% zajímavé odpovědi: krásná noc pro rodiče využití muchlování flirtování 5. ročník – styk, milování, soulož – 40% bez odpovědi – 20% neví – 12,5% prasárničky – 12,5% líbání – 10% jsou v posteli – 5% V druhém a třetím ročníku nejvíce dotazujících odpověď neuvedlo. V pátém ročníku je vidět nejenom znalosti, ale také správná terminologie, i když pouze u necelé poloviny dotazujících. Pokud shrnu celou anketu na I. stupni ZŠ Polná, musím říci, že informovanost v oblasti lidské sexuality v negativním slova smyslu u žáků je zarážející. Protože děti by měly již v MŠ probírat téma narození. V první a druhé třídě na ZŠ je rozdíl v pohlaví a ve třetí třídě již začínají probírat části lidského těla a také se setkají s mužskými a ženskými rolemi v rámci rodiny i společnosti. V páté třídě by již měli mít žáci osvojenou terminologii v této oblasti v rámci předmětu Přírodověda. Zarazil mě název „prasárničky“. Opět by měli být žáci poučeni, že na sexualitě není nic sprostého. Je to naprosto přirozené každému člověku.

61

3.5

Dotazník Dotazník byl zadán v rámci předmětu Rodinná výchova žákům II. stupně

ZŠ v březnu 2006. Byl zadán aprobovanými vyučujícími v jednotlivých ročnících.

3.5.1

Úkoly dotazníkové části

1. Hovoříte doma o tématu sex, sexuální život? 2. Byl(a) jsi rodiči informován(a) o problematice dospívání? 3. Jakým způsobem je pojímána nahota ve vaší rodině? 4. Stydíte se za svou nahotu? 5. Pokud bys měl(a) nějaké problémy v sexuální oblasti, svěřil(a) by ses: 6. Viděl(a) jsi někdy nahého člověka? 7. Informace o sexualitě jsi získal(a): 8. Myslíš si, že sexuální výchova ve škole je: 9. Viděl(a) jsi doma nahé rodiče? 10. Hodiny sexuální výchovy bys chtěl(a) mít formou: 11. Je podle tebe rozdíl mezi sexem a sexualitou? Pokud ano, napiš jaký. 12. Od kolika let si myslíš, že by měl být povolen pohlavní styk? 13. Která témata ti při výuce v Rodinné výchově chybí, které bys chtěl(a) více vysvětlit?

3.5.2

Výzkumný vzorek dotazníkové části

Výzkumný vzorek tvoří žáci II. stupně ZŠ v Polné (6. – 9. ročník).

3.5.3

Zpracování dotazníků

Dotazníky byly předány žákům při běžné výuce předmětu Rodinná výchova aprobovaným vyučujícím. Bylo jim vysvětleno, jak dotazník vyplňovat, žáci byli upozorněni, že odpovědi jsou anonymní.

62

Výzkumu se celkem zúčastnilo 104 žáků. 6. ročník – 25 žáků (11 chlapců/14 dívek) 7. ročník – 28 žáků (16 chlapců/12 dívek) 8. ročník – 26 žáků (11 chlapců/15 dívek) 9. ročník – 25 žáků (10 chlapců/15 dívek)

3.5.4

Vyhodnocení dotazníků

1. Hovoříte doma o tématu - sex, sexuální život? 6. ročník

velmi zřídka 40%

ne ne 60%

velmi zřídka

7. ročník

velmi zřídka 25%

ano 32%

ano ne velmi zřídka

ne 43%

63

8. ročník

velmi zřídka 39%

ano 23%

ano ne velmi zřídka

ne 38%

9. ročník

ano 28%

ano ne

velmi zřídka 60%

ne 12%

velmi zřídka

Z grafu můžeme vypozorovat, že malé procento respondentů je z domova navyklé hovořit o sexualitě, u 6. ročníku tato kladná odpověď úplně chybí a nejvíce rodin žáků 6. třídy na téma sex, sexuální život nehovoří. U ostatních tříd převládá odpověď, že doma na toto téma hovoří velmi zřídka.

2. Byl(a) jsi rodiči informován(a) o problematice dospívání?

64

6. ročník 35% 30%

32% 28%

25% 20%

dívky 16%

15% 12%

10%

chlapci

12%

5% 0% ano

0% částečně

ne

Chlapci nevyužili třetí možnost odpovědi, tzn. Že buď informováni byli nebo nebyli. Většina dívek byla informována rodiči o problematice dospívání.

7. ročník 25% 20%

22%

21%

15%

14%

dívky chlapci

10% 5% 0%

0% ano

částečně

ne

Dívky buď informovány byly zcela nebo částečně. Chlapci využili všechny možnosti odpovědí, nejvíce jich odpovědělo, že byli poučeni pouze částečně.

65

8. ročník 30%

28%

25%

23%

20% 15%

15%

15%

dívky chlapci

10% 5%

4%

0% ano

částečně

ne

Je zajímavé, že nejvíce dívek uvedlo možnost třetí – poučeny pouze částečně, chlapci tuto možnost odpovědi využili nejméně. Největší % chlapců si myslí, že poučeni z domova byli.

9. ročník

45% 40%

40%

35% 30% 25%

dívky

20%

20%

chlapci

15% 10%

10%

10%

5% 0%

0% ano

částečně

ne

Z dívek žádná neuvedla zápornou odpověď. Všechny jsou z rodiny poučeny, nebo alespoň poučeny částečně. Stejné procento chlapců se cítí být poučeno jako nepoučeno.

66

3. otázka – Jakým způsobem je pojímána nahota ve vaší rodině?

6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník norma 64% 0% 23% 20% mírná stydlivost 20% 32% 38% 48% tabu 16% 68% 39% 32% Za normu je považováno, že se doma před sebou převlékají. Nahota jako tabu se nejvíce objevuje v 7. ročníku a jako norma v ročníku 6. 4. otázka – Stydíte se za svou nahotu?

6. ročník ano částečně ne

7. ročník 24% 52% 24%

8. ročník 0% 71% 29%

9. ročník 23% 54% 23%

Opět největší procento respondentů zvolilo neutrální odpověď na tuto otázku, tzn. že se stydí částečně. 5. otázka – Pokud bys měl(a) nějaké problémy v sexuální oblasti, svěřil(a) by ses:

6. ročník rodičům lékaři sourozenci partnerovi kamarádovi učiteli nikomu

32% 8% 32% 0% 28% 0% 0%

7. ročník 8. ročník 9. ročník 28% 16% 8% 11% 0% 16% 4% 0% 8% 14% 0% 8% 32% 58% 52% 0% 0% 0% 11% 26% 8%

Je zajímavé, že nikdo z dotazovaných neuvedl možnost svěřit se učiteli. Dokonce i malé % všech tázaných uvedlo odpověď lékaři. V 6. ročníku by se lékaři svěřilo 8% chlapců, dívky tuto odpověď nevolily.

67

0% 80% 20%

V 7. ročníku opět chlapci volili odpověď lékaře – 11% a také 11% chlapců by se nesvěřilo nikomu. V 8. ročníku by se 26% chlapců nikomu nesvěřilo. V 9. ročníku stejné % chlapců i dívek volilo odpověď partnerovi/partnerce, opět chlapci volili také poslední možnost – nikomu. Pokud někdo z respondentů volil možnost „nikomu“, byli to vždy chlapci. Dívky tuto možnost neuváděly. 6. otázka – Viděl(a) jsi někdy nahého člověka? Zde byla jednotná odpověď u všech dotazovaných – ano. Uvedeno v % 100%. 7. otázka – Informace o sexualitě jsi získal(a): 6. ročník chlapci/ dívky od rodičů ve škole z médií z novin, časopisů z knížek od kamarádů, známých nikde

0% 12% 12% 0% 0% 12%

24% 0% 16% 8% 16% 0%

7. ročník

8. ročník

9. ročník

7% 14% 21% 7%

4% 15% 10% 0% 4% 8%

0% 8% 20% 0%

7% 21% 0% 7% 0%

8%

8% 0%

10% 15% 10% 10% 0% 13% 0%

8% 20% 0% 16% 0%

12%

16% 0%

Je dobré, že všichni dotazovaní získali nějaké informace o sexualitě. V tabulce jsou znázorněny hodnoty odpovědí chlapců a dívek, protože se velmi od sebe liší.

8. otázka – Myslíš si, že sexuální výchova ve škole je: 6. ročník – nadprůměrná – 24% průměrná – 36% nedostačující – 40%

68

7. ročník – nadprůměrná – 0% průměrná – 71% nedostačující – 29%

8. ročník – nadprůměrná – 0% průměrná – 42% nedostačující – 58%

9. ročník – nadprůměrná – 0% průměrná – 0% nedostačující – 100%

Nejvíce kritičtí k výuce sexuální výchovy jsou žáci 9. ročníku, kteří ji považují za nedostačující. Zajímavé je, že ji žáci 6. ročníku považují dokonce za nadprůměrnou. Ale tyto žáky má na předmět Rodinná výchova začínající učitelka, která odpovědi jistě ovlivnila svým přístupem.

9. otázka – Viděl(a) jsi doma nahé rodiče? Tato otázka navazuje na otázku č. 6, na kterou všichni respondenti odpověděli kladně, tzn. Že viděli nahého člověka. Nyní se mohu domnívat, že tím nahým člověkem nebyli u mnohých rodiče.

6.ročník – ano – 60%, ne – 40% 7. ročník – ano – 71%, ne – 29% 8. ročník – ano – 50%, ne – 50% 9. ročník – ano – 60%, ne – 40%

10. otázka – Hodiny sexuální výchovy bys chtěl(a) mít formou:

69

6. ročník 60% 24% 8% 8% 0%

videoprojekce přednášek odborníků výkladu učitele + následný rozhovor formou her samostudiem literatury

7. ročník 79% 14% 0% 7% 0%

8. ročník 84% 12% 0% 4% 0%

9. ročník 72% 28% 0% 0% 0%

Po výkladu učitele a následného rozhovoru touží je malé procento žáků 6. ročníku. Nejvíce respondentů by bralo výuku formou videoprojekce a dále přednáškou odborníků. Výsledky vyplývají ze zkušenosti žáků, nyní probíhá výuka formou výkladu, někdy formou dotazů ze strany žáka a odpovědi ze strany učitele.

11. otázka – Je podle tebe rozdíl mezi sexem a sexualitou? Pokud ano, napiš jaký. 6. ročník 160% 140% 120%

36%

100%

chlapci

80%

dívky

60%

100%

40% 20% 0%

50% 14% 0% ne

0% nevím

ano

Sex považují žáci za normální věc a sexualitu za posedlost sexem. Zajímavou odpovědí bylo: sex = už jsme v tom, sexualita = jdeme do toho.

70

7. ročník 160% 140% 120%

66%

100%

chlapci

80%

dívky

60% 83%

40% 20%

44%

0%

0% 1

0% 17% 2

3

Sex žáci chápou jako styk, sexualita je pro ně všeobecným pojmem o sexuálním životě. 8. ročník 160% 140% 120%

64%

100%

chlapci

80%

dívky

60% 80%

40% 20% 0%

20%

18% 0% ne

18%

nevím

ano

Žáci uvádějí sex jako pohlavní styk a sexualitu – vše, co se sexem souvisí.

71

9. ročník 120% 100%

30%

80% chlapci

60%

dívky 80%

40% 20% 0%

40%

30%

20%

0% ne

nevím

ano

Sice dost velké procento žáků 9. ročníku cítí rozdíl mezi sexem a sexualitou, ale nevědí, o jaký rozdíl se jedná. 12. otázka – Od kolika let se myslíš, že by měl být povolen pohlavní styk?

od 14 od 15 od 16 od 17 od 18 dříve než od 14

6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 28% 43% 8% 48% 0% 21% 23% 28% 0% 7% 15% 0% 12% 0% 15% 8% 52% 0% 35% 0% 8% 29% 4% 16%

Variantu dříve než od 14 v 6., 7. a 8. ročníku volili pouze chlapci. U 9. ročníku stejné procento dívek a chlapců.

13.

otázka – Která témata ti při výuce v Rodinné výchově chybí, která bys chtěl(a) více vysvětlit? 6. ročník – sexualita, sex – 56%

72

drogová tématika – 12% zdravá výživa – 8% 7. ročník – sexualita, sex – 71% zdravá výživa – 7% 8. ročník – dospívání – 24% sex – 16% drogy – 8% zdravá výživa – 8% 9. ročník – sex, sexuální výchova – 60% drogy – 20% Zbytek respondentů žádná témata neuvedl. Mohu se domnívat, že nepotřebují nic více vysvětlit a že žádná témata při výuce Rodinné výchovy nechybí.

3.6

Asociace pojmů Tato doplňková metoda obsahuje 8 pojmů a byla zadána žákům v měsíci

březnu 2006 formou losování. Tato metoda mi posloužila ke zjištění, jak žáci porozumí často používaným pojmům týkajících se oblasti lidské sexuality.

3.6.1

Jednotlivé asociační pojmy

láska zamilovanost

73

sexualita sex nahota erotika dospívání sexuální výchova

3.6.2

Výzkumný vzorek asociace pojmů

Výzkumný vzorek tvoří 16 žáků II. Stupně ZŠ v Polné. Z každého ročníku byli vybráni 2 chlapci a 2 dívky náhodným výběrem – formou losování. Chlapci a děvčata losovali lístečky zvlášť.

3.6.3

Zpracování asociací pojmů

Asociace byly vylosovaným předány v rámci hodiny Rodinné výchovy aprobovaným učitelem. Měli na zpracování 10 minut. Byli poučeni, že se jedná o anonymní odpovědi. Na začátku měli uvést, zda se jedná o chlapce nebo o dívky a jaký ročník navštěvují. Ke každému pojmu měli napsat vysvětlení, jaký vystihující výraz je jako první napadne. 6. ročník dívky: láska – pocit, když se dva lidi mají rádi zamilovanost – láska k jiné osobě, dvě osoby se milují sexualita – provozování sexu, nadrženost sex – pohlavní styk nahota – prostituce, vysvlečení se erotika – sex, sprosté věci dospívání – puberta, čas, kdy se měníme sexuální výchova – nauka o sexu

74

chlapci: láska – když se dva mají rádi a chodí spolu, pocit zamilovanost – poblouznění, dva se líbají sexualita – příprava manželů na sex, provozování sexu sex – pohlavní styk nahota – nahá žena erotika – dva lidi se milují (v posteli) dospívání – vývoj, mění se nám tělo sexuální výchova – nauka o sexu, výchova k sexu Zde u 6. ročníku uvedli chlapci a dívky k pojmu sex

pohlavní styk. Je

zajímavé, že u nahoty, si chlapci představí pouze nahou ženu. Je zarážející, že sexuální výchova má bát naukou pouze sexu, nebo dokonce výchovou k sexu. Problém bych viděla s pojmem sexualita. Také pojem láska není přesně definován. 7. ročník dívky: láska – krásné chvíle, zklamání zamilovanost – stydlivost, on a ona sexualita – úchylnost, zneužívání sex – krásná věc nahota – zima, stydlivost erotika – vzrušení, je na nic dospívání – menstruace, puberta sexuální výchova – sranda, zábava chlapci: láska – vztah, podvádění zamilovanost – stres, stejné jako láska sexualita – perverznost, príma

75

sex – viagra, něco hezkého nahota – stejné jako erotika, prostitutky erotika – prostitutky, vzrušení a sex dospívání – puberta, do nenávidím sexuální výchova – na to se těším U pojmu sexualita se objevil termín úchylnost, perverznost. Z toho usuzuji, že žáci 7. ročníku nevědí, co tento pojem ve skutečnosti znamená. Chlapci u erotiky uvádějí prostitutky – také tato odpověď je velmi zajímavá.

8. ročník dívky: láska – nejdůležitější věc na světě, dva lidi se mají rádi zamilovanost – pomíjivý pocit sexualita – jiná orientace sex – něco moc hezkého nahota – zcela normální věc, zfilmovaný dokument erotika – porno, sprosté obrázky dospívání – přirozený průběh života, zajímavé období sexuální výchova – něco směšného, mělo by jí být více chlapci: láska – sexuální život, vztah lidí, kteří k sobě mají blíž zamilovanost – počátek lásky, manželství sexualita – soulož, sexuální obtěžování sex – masturbace, dokazování lásky nahota – Adamovo roucho, někdo bez oblečení erotika – předehra, porno dospívání – vývoj, změny těla i duše sexuální výchova – ponaučení

76

Asociace chlapců jsou lepší než dívek. Poprvé se zde objevuje spojení zamilovanosti jako počátku lásky a sex jako dokončování lásky. Opět dost nejasný pojem sexualita.

9. ročník dívky: láska – příjemný cit mezi lidmi, vztah lidí zamilovanost – přitahování, prvních několik dnů ve vztahu sexualita – chuť na sex, myšlenky, představy sex – pohlavní styk, soulož nahota – svlékání malých dětí, představa stydícího se člověka za své nahé tělo erotika – dráždění při sexu, milostná předehra dospívání – puberta, vzpoura hormonů sexuální výchova – nejzábavnější věc na učení, výuka

chlapci: láska –že se dva mají rádi, zamilovanost zamilovanost – láska sexualita – nadrženost, stejné jako sex sex – soulož, pohlavní styk nahota – nahý člověk, odkrytí těla erotika – bez odpovědi dospívání – první pohlavní styk, puberta sexuální výchova – získávání informací o sexu, nauka o různých sexuálních praktikách

Odpovědi žáků by již měly mít nějakou úroveň, protože tito žáci již mají 4 roky předmět Rodinná výchova a měli by být schopni odpovědí. U chlapců mě zaráží záměna pojmů zamilovanost a láska. Opět dostatečně nepřesný pojem

77

sexuality. Žádný z chlapců nenapsal asociaci k pojmu erotika. Je zajímavé, že k dospívání uvádějí chlapci pohlavní styk. Po vyhodnocení všech asociací se mi potvrzuje domněnka, že u žáků na II. stupni ZŠ v dostatečné míře neprobíhá sexuální výchova. Spatřuji nedostatek ve vysvětlení základních pojmů, které se sexualitou souvisí. Vysvětlení pojmů by mělo být základem k další výuce.

3.7 Zhodnocení hypotéz H1 – Hypotéza se nepotvrdila. Většina žáků I. stupně ZŠ uvedla, že se rodičů neptala, jak vzniká člověk a jak přichází na svět. H2 – Tato hypotéza se částečně potvrdila. Skutečně více žáků 3. a 4. ročníku ví, jak dítě přichází na svět než žáci 2. a 3. ročníku. Je ovšem zajímavé, že kladně na tuto otázku odpovědělo větší % žáků 2. ročníku než ročníku 3. a také větší % žáků 4. ročníku než 5. H3 – Tato hypotéza se potvrdila pouze částečně: dívky 6. a 9. ročníku skutečně jsou podle výsledků dotazníku z domova více poučené než chlapci těchto ročníků. Ale dívky 7. ročníku jsou poučeny stejně jako chlapci, v 8. ročníku to je naopak – z rodiny jsou více poučeni chlapci než dívky. H4 – Tato hypotéza se také potvrdila pouze částečně. Žáci 6.a 7. ročníku by se spíše s problémy v sexuální oblasti svěřili rodičům a žáci 8. a 9. ročníku by se spíše svěřili svým kamarádům. H5 – Tato hypotéza se potvrdila. Většina žáků ve všech ročnících ba skutečně chtěli mít hodiny sexuální výchovy formou videoprojekce a nikoliv formou výkladu učitele a následného rozhovoru

78

3.8

Celkové zhodnocení empirické části

Po celkovém shrnutí dosažených výsledků (z grafů a tabulek) nemám právě pocit, že by naše „děti“ byly skutečně dostatečně poučeny v oblasti sexuality a vybaveny nejenom znalostmi, ale hlavně dovednostmi a postoji. I když se dnes již zlepšily možnosti poučení dětí a mládeže ve srovnání s tím, jak byli informováni jejich rodiče, stále tématika sexuality a sexuálního chování zůstává v jistém smyslu tabu. Většina žáků na konci povinné školní docházky se domnívá, že toho ví o biologické tématice dost. Ale existuje rozdíl mezi subjektivním hodnocením znalostí a skutečnými výsledky v oblasti hodnot a postojů. Chtěla jsem pomocí výzkumu ukázat, že i v dnešní době stále neprobíhá kvalitní sexuální výchova na všech školách. Ale není to vina školy, učitelů, ale především rodičů. Protože rodina je opravdu první „vzdělávací a výchovnou institucí“. A škola, respektive učitelé, nemá na co navázat. Chybí základní poučení o těle a vztazích mezi mužem a ženou. Je to však nedostatek také společnosti, protože rodina jako instituce nemá zastání v této choulostivé otázce. V naší společnosti je minimální péče o rodiny a výchovu jejich dětí. A tato nedostačující péče se netýká jen oblasti sexuality. Ale pokud mluvíme o sexuální výchově, tak rodiče neví, jak mají své děti poučit, protože oni sami neměli kvalitní sexuální výchovu, často své znalosti získali „pokoutně“ od svých kamarádů. Často stačí zvolit vhodnou literaturu a poté navázat rozhovor. Rodiče mohou i dětem říci, že není snadné odpovědět na jejich otázky. Důležitá však je komunikace mezi dětmi a rodiči. Některé výsledky jsou přímo alarmující. Žáci neumí např. vysvětlit rozdíl mezi sexem a sexualitou, ale chtěli by, aby byl pohlavní styk povolen již od 14 nebo ještě dříve. Nejsem si jistá, že by žáci uměli tento svůj názor prosadit, zda chápou že sexualita je spojena především s odpovědností.

79

4. Hry a techniky při výuce V této kapitole chci ukázat, jak lze s dětmi pracovat v rámci výuky sexuální výchovy. Zaměřím hry a techniky pro 6. – 9. ročník ZŠ, ale záleží na učitelově fantazii, jak tyto hry obměnit a použít také pro nižší stupeň. Při těchto aktivitách je důležité rozvrhnout si čas a mít jinou techniku v záloze, kdyby se původní plán nezdařil. Mám zkušenosti s tím, že žáci si rádi hrají v jakémkoli věku. Jen je potřeba vhodné motivace. 1. Terč lásky Téma: co je láska Materiál: balicí papír, fixy Věk: od 12 let Čas: 45 minut Žáci utvoří skupiny po 4 – 6. každá skupina dostane 1 balicí papír, na který nakreslí barevný terč (alespoň 5 kruhů). Poté si každá skupina rozmyslí pojmy, které se týkají tématu „láska“ a napíší je na terč, ve středu terče bude pro ně nejdůležitější pojem. Poté následuje výstava všech terčů a diskuse nad pojmy a jejich umístěním. Obměna: můžeme pro tuto hru zvolit homogenní skupiny – chlapci a děvčata zvlášť. 2. Marťané a Venušanky Téma: rozdílnost v pohlaví, definice příslušníků vlastního pohlaví o příslušnících opačného pohlaví, formulace očekávání od opačného pohlaví Materiál: papíry a tužky Věk: od 12 let Čas: 45 minut

80

Rozdělíme žáky podle pohlaví na chlapce a dívky. Motivací bude legenda, kdy se lidstvo rozdělilo na dvě kosmické skupiny. Jedna odletěla na Mars a založila tam prastarou civilizaci lidí zvaných muži. Druhá skupina odletěla na Venuši. Druh člověka, který se zde vyvinul a žije zde dlouhá staletí, se jmenuje ženy. Obě civilizace dospěly do takového stádia vývoje, kdy jsou schopny se navštívit. Chtějí se na setkání připravit. Proto si předem vymění důležité poselství. 10 přívlastků, které charakterizují, jaké jsou ženy/muži 10 věcí, které jsou pro ženy/muže velmi důležité několik věcí, které muži očekávají od žen/ženy od mužů nakreslit, jak si představují příslušníka sousední planety nakreslit, jak vypadá příslušník naší planety Zástupci každé planety (1 – 2) vytvoří dohromady radu pro každé pohlaví. Navzájem představí svá poselství. Následuje diskuse. 3. Chlapec a dívka Téma: rozdíly pohlaví, rozdíly v mužských a ženských rolích Materiál: kartičky z papíru – 2 barvy, propisovací tužka Věk: od 11 let Čas: 30 minut Každý žák dostane 1 kartičku, např. chlapci modrou a dívky červenou. Dívky napíší: „Chlapci jsou …“ a chlapci napíší: „Dívky jsou…“. Tyto karičky se dají na 2 hromádky – chlapci a dívky zvlášť. Zástupce chlapců bere a předčítá kartičky z modré hromádky a střídá se se zástupkyní dívek, která bere červené kartičky. Následuje diskuse. 4. Rodinné drama Téma: pochopit postoje a obavy rodičů, pochopení nástrah dospívání

81

Věk: od 14 let Čas: 45 minut (i více) Žáci jsou rozděleni do skupin po 3. Rozdělí si role – otec, matka a dítě. Všichni dostanou stejné zadání: dítě chce jít na diskotéku, ale rodiče jej nechtějí pustit, protože na této diskotéce došlo několikrát k „znásilnění“. Dalším tématem mohou být barové tanečnice, umělecké akty atd. Žáci si připraví scénku jako ukázku, jak rodiče argumentují, proč na takovouto diskotéku své dítě nepustí a jak argumentují děti. 5. Židle Téma: empatie, zodpovědnost Materiál: židle, cedulka s nápisem (např. Jana, 14 let, pohlavní styk, nebo Martin, 14 let, má rád muže atd.) Věk: od 14 let Čas: 15 – 20 minut Žáci se mají představit, že se jedná o jejich kamarádku/kamaráda a mají vyjádřit, jak by dotyčné(mu) pomohli řešit tuto obtížnou situaci, co by mu/jí vzkázali. 6. Městská rada Téma: snížení hranice právní odpovědnosti a její následky související se sexualitou, protiinterupční komise, zřizování Babyboxů atd. přemýšlení o daném problému, umění argumentace Materiál: papíry, tužky, lístečky s názvy skupin Věk: od 13 let Čas: 60 – 90 minut Žáci se stávají představiteli policie, starosty, lékařů, rodičů, učitelů, tisku, veřejnosti a mládeže. Každý si vylosuje lísteček se zařazením do těchto

82

skupin. Skupina sepíše všechna pro a proti ke snížení hranice právní odpovědnosti na 14 let vzhledem k sexualitě, k možnosti pohlavního styku. Je to společný problém, každá skupina si zvolí mluvčího a obhajuje toto téma z pohledu své společenské role. Žáci mají pochopit šíři problému. 7. Pohlavní orgány Téma: mužské a ženské pohlavní orgány Materiál: kartičky Věk: od 13 let Čas: 30 minut Žáci jsou rozděleni do dvojic. Jeden z dvojice vylosuje kartičku, na které je název pohlavního orgánu. Úkolem je druhému popsat, k čemu slouží, přiblížit mu funkci a druhý řekne název. 8. Co víte o početí? Téma: procvičit látku, jak dochází k otěhotnění. Materiál: kartičky pro všechny žáky Věk: od 12 let Čas: 15 minut Žáci se rozdělí do 2 skupin. Jedna skupina si vylosuje kartičky s pojmem, druhá skupina si vylosuje dokončení vět. Je dobré, pokud budou chlapci a dívky zvlášť. Aniž by mluvili, spárují se tak, aby jejich kartičky daly jeden pravdivý výrok. (např. varlata – zde se tvoří spermie, vajíčko – se uvolňuje z vaječníku, semeno – tekutina obsahující spermie a další příměsi, vejcovod – místo, kde dochází ke spojení vajíčka a spermie). Takovéto výroky si každý učitel vymyslí.

83

9. Rozhovor partnerů Téma: řešení partnerských problémů, pochopení rozdílů v názorech opačného pohlaví Věk: od 12 let Čas: 30 minut Žáci jsou rozděleni pomocí losu do partnerských dvojic. Učitel jim buď zadá nějaké téma rozhovoru (neplánované těhotenství, rozchod, žádost o ruku aj.), nebo si žáci připraví rozhovor na vlastní téma. Tento rozhovor může probíhat „mezi čtyřma očima“ nebo po telefonu. Následuje shrnutí, vyjádření pocitů každého při této scénce. 10. Dotyky Téma: Prohloubit vědomí o důležitosti hmatu, uvědomit si příjemné a nepříjemné pocity z dotyku druhého Materiál: šátky pro polovinu žáků Věk: od 11 let Čas: 30 minut Žáci jsou rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina se posadí. Druhá skupina zůstane stát. Žáci, kteří sedí, si musí zapamatovat, kdo patří do skupiny „stojících“. Ti, co sedí, budou mít zavázané oči. Ti, kteří stojí, si vyberou jednoho sedícího a pohladí ho po hlavě. Odstoupí od židlí a změní své místo. Sedící si sundají šátek z očí. Následuje rozhovor jednotlivců o pocitech z pohlazení a zkusí odhadnout, kdo ze stojících žáků je hladil. Nakonec se skupiny vymění. Těchto deset her by mělo sloužit pro inspiraci. Další možnou technikou je puzzle z obrázků vnitřních a vnějších pohlavních orgánů. Kdy ve skupinkách mohou žáci skládat a dále přiřazovat názvy k jednotlivým orgánům. Tím si žáci osvojují správnou terminologii.

84

ZÁVĚR Ke své práci jsem si vybrala téma, které je aktuální, které se týká každého člověka, o kterém se hodně píše i hovoří, ale pouze s osobním odstupem a v obecné rovině. Sexualita je totiž věcí a také tématem natolik choulostivým a osobním, že se ji snažíme obejít. Zaměřila jsem se na sexuální výchovu jako výchovu k diskusi o jedné z klíčových součástí života člověka. Protože se sexuální výchova nezabývá jen pohlavním stykem, ale zahrnuje všechny aspekty, které z nás činí lidskou bytost (city, postoje, hodnoty, představy), určuje naše vztahy k jiným lidem. Zaměřila jsem se na rodinu a její důležitou roli v sexuální výchově. Někdy se však rodiče necítí při hovoru se svými dětmi na téma sexualita přirozeně, jindy jim mohou chybět informace, pociťují stud a také se mohou obávat, že celá diskuse může být dětmi chápána jako pobídka začít sexuálně žít. Bohužel v dnešní době je velké % rodin nefunkčních (neúplné, rozvrácené rodiny) a mnohé úkoly, které souvisejí s výchovou, se přenáší na školu jako vzdělávací a výchovnou instituci. Škola by v této oblasti měla působit jako záchrana sexuální výchovy, pokud tedy selže výchova v rodině. Ale škola nemá být prvním a také mnohdy jediným zdrojem informací o sexualitě. I když se vývoj problematiky sexuální výchovy během posledních let na základních školách zlepšil, musím uvést, že jde o individuální pozitivní vývoj. Ne na každé základní škole je sexuální výchově věnována dostatečná pozornost. A to je také patrné z mého výzkumu, kdy výsledky ukazují nedostatečné poučení z rodin a následně ne vždy kvalitní působení aprobovaných pedagogů při výuce. Nemůžeme však obviňovat pedagogy, že neplní své povinnosti. Za nedostatek nepovažuji pouze nedostatečné vzdělání pedagogů v této choulostivé oblasti, ale především špatnou a nedostačující komunikaci mezi školou a rodinou, ale také mezi školou a společností.

85

Ve své práci jsem chtěla ukázat optima v oblasti tak citlivé, jakou jistě sexuální výchova je. Jak by měl vypadat vztah rodič – učitel a jejich společné působení na děti. Rodiče i veřejnost by měli uznat náročnou práci s dětmi, s dopívajícími především. Dospívání sice není vůbec žádnou převratnou událostí. Jedná se o období jako každé jiné. A všechny problémy, s nimiž se teenageři potýkají, jsou způsobeny pouze faktem, že před nimi společnost tabuizuje a ukrývá sex. Jednoduše děláme, že neexistuje. Na druhou stranu chceme ukázat, že nejsme takoví puritáni, že žijeme ve vyspělé společnosti a téma sexu se objevuje v dětských pohádkách, komiksech. Ale děti potřebují vysvětlení. A právě toto vysvětlení často chybí. Jde nám především o osvětu. Vždyť cílem sexuální výchovy by mělo být pouze správné nasměrování našich dětí ke šťastnému životu, lásce a vzájemnému porozumění. Měla by zbavit dospívající strachu, předsudků a mýtů, pomoci jim vyznat se lépe sami v sobě. K tomu je zapotřebí cílené a soustavné výchovy od nejútlejšího věku. Sexualita je oblast, kde nelze učit žít metodou zkoušek a omylů!

86

RESUMÉ Ve své práci jsem se zaměřila na problematiku sexuální výchovy a její efektivnost v rodině jako v první vzdělávací instituci a dále na výuku ve škole, která by již měla navázat na vědomosti získané v rodině. Obsahem výzkumu je snaha zjistit znalosti správné terminologie k choulostivé tématice, kterou sexualita je. Ale také zjistit postoje a názory žáků na základní škole. Její součástí je také návrh her a technik, které jsou vhodné pro obohacení výuky sexuální výchovy.

RESUME In this diploma thesis I dealt vith broad issue of sexual education and its effektiveness in family as a first educational institution. And further I dealt with education in schoul, which should just tie together and deepen knowledge got in a family. Kontent of my research is related to my effort to find out howdeep are knowledege of right terminology of this sore pointsexuality. Part of this work is conerned with opinions, bearings and attitudes of pupils on a high schoul to this sore topic. In last part of this thesis we can find suggestions of some factings and techniques, which could be appropriate for enrichoment of teaching of sexual education.

87

LITERATURA A PRAMENY 1.

BENTOVIM,A. Týrání a sexuální zneužívání v rodinách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998, 120 s. ISBN 80-7169-629-3.

2.

CAPPONI,V. aj. Sexuologický slovník. Praha: Grada, 1994, 152 s. ISBN 80-7169-115-1.

3.

DONÁT,J.; DONÁTOVÁ,N. Důvěrně a otevřeně pro chlapce a děvčata. České Budějovice: Dona, 1993, 113 s. ISBN 80-85463-25-3.

4.

ELLINGOVENOVÁ,R. Příliš mladí na sex? 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2001, 141 s. ISBN 80-7202-804-9.

5.

HARRISOVÁ,R. Pojďme si povídat o sexu. 1. vyd. Bratislava: INA, 1995. ISBN 80-85680-23-8.

6.

CHALKE,S. Umíte se bavit se svým dítětem o sexu. Praha: Albatros, 2002. ISBN 80-00-01071-2.

7.

JEŘÁBEK,J.; TUPÝ,J. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2004, 113 s.

8.

JOHNSON & JOHNSON. O dospívání a menstruaci. 1. vyd. Praha: Gaudeamus, 2001, 44 s. ISBN 80-7041-496-0.

9.

JÓSEF,A.

Sexualita

v našem

životě.

1.

vyd.

Kostelní

Vydří:

Karmelitánské nakladatelství, 1995, 213 s. ISBN 80-85527-99-5. 10.

JÓSEF,A. Sexuální výchova v rodině a ve škole. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998, 77 s. ISBN 80-7192-331-1.

11.

JOYEUX,H. City, sexualita, AIDS. 2. vyd. Praha: Portál, 1994, 73 s. ISBN 80-7178-489-3.

12.

MARÁDOVÁ,E. Rodinná výchova – zdravý životní styl I. 2. vyd. Praha: Fortuna, 2000, 144 s. ISBN 80-7168-712-x.

13.

MARÁDOVÁ,E. Rodinná výchova – zdravý životní styl II. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, 120 s. ISBN 80-7168-643-3.

14.

MARHOUNOVÁ,J. Dospívání. 1. vyd. Praha: Empatie, 1996, 165 s. ISBN 80-901618-7-1.

88

15.

MENNEROVÁ,P.; GEISLEROVÁ,D. První láska. 1. vyd. Praha: Ikar, 2002, 160 s. ISBN 80-249-0118-8.

16.

MEREDITOVÁ,S. Dospívání a sex. Bratislava: Mladé letá, 1992, 47 s. ISBN 80-06-00499-4.

17.

PETRIVIĆOVÁ,J.; ŽIVKOVIĆ,D.B. Co mám vědět o sexu. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 2005, 103 s. ISBN 80-253-0042-0.

18.

Sexuální výchova – kniha netradičních metod výuky. 1. vyd. Praha: Trizonia, 1994, 279 s. ISBN 80-85573-36-9

19.

SIELERT,U. aj. Sexuální výchova. Praha: Trizonia, 1994, 76 s. ISBN 80-85573-36-9.

20.

STŘELEC,S. aj. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno: Paido, 1998, 189 s. ISBN 80-85931-61-3.

21.

ŠVEHLÍK,F.; KOLIBA,P. Přístupy k sexuální výchově. In Sborník referátů 6. Celostátní kongres k sexuální výchově v ČR. Pardubice: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze, 1998.

22.

TÄUBNER,V. Emocionální a sociální aspekty sexuální výchovy. In Sborník referátů 6. Celostátní kongres k sexuální výchově v ČR. Pardubice: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze, 1998.

23.

TÄubner, V. Omezení výuky sexuální výchovy. In Sborník referátů 7. Celostátní kongres k sexuální výchově v ČR. Pardubice: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu v Praze, 1999, 84 s.

24.

Učební osnovy Obecné školy. Praha: Portál, 1993, 221 s. ISBN 8085282-51-8.

25.

Učební osnovy pro 6. až 9. ročník ZŠ. 1. vyd. Schválilo MŠMT Praha: Fortuna, 1996, 275 s. ISBN 80-7168-337-x.

26.

UZEL,R. Pornografie aneb Provokující nahota. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004, 200 s. ISBN 80-249-0351-2.

27.

VANÍČKOVÁ,E.;

PROVAZNÍK,K.;

HADJ-MOUSSOVÁ,Z.;

SPILKOVÁ,J. Sexuální násilí na dětech. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, 120 s. ISBN 80-7178-286-6.

89

28.

VERDOUXOVÁ,Ch. aj. Encyklopedie pohlavního života. Bratislava: Slovart, 1995, 136 s. ISBN 80-7145-002-2.

29.

Zákon 140/1961 Sb. - Trestné činy proti lidské důstojnosti

30.

Zákon 66/1986 Sb. – Zákon o umělém přerušení těhotenství

90

Seznam příloh Příloha 1 – Anketa (pro 1. stupeň ZŠ) Příloha 2 – Dotazník (pro 2. stupeň ZŠ) Příloha 3 – Sexuální práva

Příloha 1 Anketa Tuto anketu nikde nepodepisuj! Podtrhni, zda jsi chlapec či dívka a napiš, jaký ročník navštěvuješ. U každé otázky napiš, co si myslíš. Snaž se odpovědět na všechny otázky. Otázky se týkají choulostivého tématu, slouží k mé diplomové práci a výsledky nebudou nikde jinde zveřejněny. Iva Klímová Chlapec/dívka

ročník: ______

1. Jaký je rozdíl mezi chlapcem a dívkou. __________________________________________________________ 2. Víš, jak přichází dítě na svět? a) ano b) ne 3. Pokud víš, jak dítě přichází na svět, napiš jak. __________________________________________________________ 4. Ptal(a) ses rodičů, jak vzniká člověk a jak přichází na svět? a) ano b) ne c) nevím 5. Co ti rodiče odpověděli? ________________________________________________________ 6. Máte doma nějakou knihu o člověku, vzniku člověka a jeho vývinu? a) ano b) ne c) nevím 7. Co si představuješ pod pojmem sex? _________________________________________________________

Děkuji za spolupráci!

Příloha 2 Dotazník Tento dotazník nikde nepodepisuj! Podtrhni, zda jsi chlapec či dívka a napiš, jaký ročník navštěvuješ. U každé otázky zakroužkuj odpověď, která vystihuje tvé zkušenosti a názory. Otázky se týkají choulostivého tématu, slouží k mé diplomové práci a výsledky nebudou nikde jinde zveřejněny. Iva Klímová Chlapec/dívka

ročník: __________

1. Hovoříte doma o tématu - sex, sexuální život? a) ano b) velmi zřídka c) ne 2. Byl(a) jsi rodiči informován(a) o problematice dospívání? a) ano b) částečně c) ne 3. Jakým způsobem je pojímána nahota ve vaší rodině? a) norma b) mírná stydlivost c) tabu 4. Stydíte se za svou nahotu? a) ano b) částečně c) ne 5. Pokud bys měl(a) nějaké problémy v sexuální oblasti, svěřil(a) by ses: a) lékaři b) rodičům c) sourozenci d) partnerovi, partnerce e) kamarádce f) nikomu 6. Viděl(a) jsi někdy nahého člověka? a) ano b) ne 7. Informace o sexualitě jsi získal(a): a) od rodičů b) ve škole c) z médií – televize, rozhlasu, internetu d) z novin, časopisů e) z knížek

f) od kamarádů, známých g) nikde 8. Myslíš si, že sexuální výchova ve škole je: a) nadprůměrná b) průměrná c) podprůměrná 9. Viděl(a) jsi doma nahé rodiče? a) ano b) ne 10. Hodiny sexuální výchovy bys chtěl(a) mít formou: a) videoprojekce b) přednášek odborníků c) výkladu učitele a následného rozhovoru d) formou her e) samostudiem literatury 11. Je podle tebe rozdíl mezi sexem a sexualitou? Pokud ano, napiš jaký. a) ne b) nevím c) ano __________________________________________________________ 12. Od kolika let si myslíš, že by měl být povolen pohlavní styk? a) od 14 b) od 15 c) od 16 d) od 17 e) od 18 f) dříve než od 14 13. Která témata ti při výuce v Rodinné výchově chybí, která bys chtěl(a) více vysvětlit? _____________________________________________________________ _

Děkuji za spolupráci!

Příloha 3 Sexuální práva 1. Právo na sexuální svobodu. Sexuální svoboda zabezpečuje jednotlivcům plné vyjádření jejich sexuálních možností. Přitom trvale vylučuje všechny formy sexuálního nátlaku, vykořisťování a zneužití ve všech životních situacích. 2. Právo na sexuální autonomii, integritu a bezpečnost sexuálního subjektu. Toto právo představuje schopnost činit autonomní rozhodnutí týkající se vlastního sexuálního života v souladu s vlastní osobní a sociální etikou. Také zahrnuje kontrolu a osobní ochranu před jakýmkoliv druhem mučení, mrzačení a násilí. 3. Právo na sexuální soukromí. Zahrnuje právo na osobní rozhodnutí co do intimity chování, pokud neporušuje sexuální práva ostatních. 4. Právo na sexuální rovnost. Upozorňuje na zákaz všech forem diskriminace bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci, věk, rasu, sociální zařazení, náboženství nebo fyzické, či emoční diskvalifikace. 5. Právo na sexuální potěšení. Sexuální potěšení, včetně autoerotických aktivit, je zdrojem tělesného, duševního a intelektuálního blaha. 6. Právo na vyjádření sexuálních citů. Sexuální projev je více než erotické potěšení ze sexuálního aktu. Jednotlivci mají právo vyjádřit svou sexualitu prostřednictvím komunikace, dotyku, citového vyjádření a lásky. 7. Právo na svobodné sexuální sdružování. Vyjadřuje možnost uzavřít nebo neuzavřít manželství, rozvést se nebo založit jiný typ zodpovědného sexuálního společenství. 8. Právo učinit svobodné a zodpovědné rozhodnutí. Obsahuje právo na rozhodnutí, zda mít či nemít děti, kolik potomků a intervaly mezi jejich zrozením, dále právo na plnou dostupnost prostředků regulujících plodnost. 9. Právo na sexuální informace založené na vědeckých poznatcích. Právo na sexuální informace, které mají být otevřené, založené na vědeckých a etických poznatcích, šířené vhodným způsobem pro příslušníky všech sociálních skupin. 10. Právo na komplexní sexuální výchovu. Je to celoživotní proces počínaje narozením, trvající celý život a ovlivňující společenské instituce. 11. Právo na sexuální zdravotní péči. Sexuální zdravotní péče by měla být dostupná pro prevenci a léčbu všech sexuálních záležitostí, problémů a poruch. Sexuální práva jsou základní a všeobecná lidská práva Přijato v Hongkongu na 14. světovém sexuologickém kongresu, 26. října 1999. (Uzel, Pornografie aneb Provokující nahota, s. 8-9)

ANOTACE KLÍMOVÁ, Iva: Sexuální výchova a její efektivnost v rodině a ve škole. Diplomová práce. Brno, Pedagogická fakulta MU, 2006, s. 90. Diplomová práce se zabývá problémy a úskalími sexuální výchovy jako přirozené součásti lidského života v rodině a následně ve škole. Uvádí optima, poukazuje na nedostatky. Její součástí je výzkum znalostí a také postojů žáků v oblasti sexuality na základní škole. Vyústěním je pak návrh her, které se dají v hodinách výuky tohoto choulostivého tématu využít. Klíčová slova: Láska, sex, sexualita, erotika, rodina, dětství, dospívání, škola, výuka sexuální výchovy, antikoncepce, sexuálně přenosné nemoci, pornografie, prostituce, sex a násilí, sexualita v zákoně.

ANNOTATION KLÍMOVÁ, Iva: Sexual education and its effectioenesss in a family and a schoul. Diploma thesis. Brno,Fakulty of Pedagogy MU, 2006, s. 90. This diploma thesis is concerned with probléme and difficulties connected with sexual education as a natural komponent of human life in a family and further in a schoul. There are mentioned optimum as well as shortcomings. One part of this work is dealt with research of pupils Enowledge and bearings, attitudes to this topic-sexuality in a high schoul. Outfall of this thesis is a suggestion of some actings, which sould be used for easier and Berger teaching of this sore topic. Key words: Love, Sex, Sexuality, Erotic, Family, Childhood, Adolescence, Schoul, Teaching of Sexual education, Contraceptive, Illnesses linked with sexual connection , Pornography, Harlotry, Sex and Violence, Sexuality in Law.