MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA PRÁVNICKÁ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA PRÁVNICKÁ Katedra správního práva

RIGORÓZNÍ PRÁCE

Brno, 2005

PhDr. et Mgr. Ivo Svoboda

2

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA PRÁVNICKÁ Katedra správního práva

ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH PŘI PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH

Brno, 2005

PhDr. et Mgr. Ivo Svoboda

3

Prohlašuji, ţe jsem tuto rigorózní práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury

……………………………………….

4

Děkuji touto cestou vyučujícím právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zejména vyučujícím katedry správního práva za mnohé cenné rady jak v průběhu studia, tak při vypracování této rigorózní práce. Můj dík také patří vyučujícím katedry správního práva Západočeské univerzity v Plzni, jakož i pracovníkům Odboru dopravy Magistrátu města Brna.

5

Obsah: Úvod ........................................................................................3 1. Pojem přestupku .....................................................................7 1.1 Výklad pojmů .....................................................................8 1.2

Příčiny

dopravních

nehod

spáchaných

při

provozu

na

pozemních komunikacích ................................................... 14 1.3 Vyšetřování

přestupků

spáchaných

při

provozu

na

pozemních komunikacích v souvislosti s poţitím alkoholu řidičem ........................................................................... 24 1.4 Specifika procesních postupů při prokazování přítomnosti alkoholu v krvi řidiče ....................................................... 34 1.5 Shrnutí ........................................................................... 44 2. Hmotně právní úprava přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích ...................................................... 46 2.1 Materiální a formální znaky přestupku ................................. 46 2.2

Znaky

skutkových

podstat

přestupků

spáchaných

v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích ........... 47 2.3 Kvalifikace přestupků dle ust. § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o 2.4

Další

přestupcích .......................................................... 52 moţné

právní

následky

přestupků

spáchaných

v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích ........... 57 2.5 Sankce a tresty spojené s porušením ustanovení § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ..................................... 65 2.6 Shrnutí ............................................................................ 69 3.Řízení o přestupcích spáchaných v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích ...................................................... 71 3.1

Postup

správních

přestupků

dle

§

orgánů 22

a

§

při

správním

30

zák.

č.

řízení

200/1990

ve

věci

Sb.,

o

přestupcích ...................................................................... 72 3.1.1 Příslušnost správních orgánů k projednávání přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích ........ 73 3.1.2 Součinnost ................................................................. 75

6

3.1.3 Odloţení a zastavení řízení .......................................... 77 3.1.4 Zahájení řízení ............................................................ 77 3.1.5 Účastníci řízení ........................................................... 78 3.1.6 Předvolání .................................................................. 80 3.1.7 Doručování ................................................................ 80 3.1.8 Pořádková opatření ...................................................... 82 3.1.9 Ústní projednání ......................................................... 83 3.1.10 Rozhodnutí............................................................... 85 3.1.11 Opravné prostředky ................................................... 89 3.2 Shrnutí ............................................................................ 90 4. Soudní přezkum rozhodnutí o přestupcích spáchaných při provozu na pozemních komunikacích ...................................... 92 4.1 Shrnutí ............................................................................ 98 5. Případová studie soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci přestupku dle ust. § 30 zák. č. 200 /1990 Sb., o přestupcích porušením ust. § 5, odst. 2, písm. a) a b) zák. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a § 6, odst. 1-4 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ........................................................ 100 5.1 Shrnutí .......................................................................... 106 Závěr.................................................................................... 107 Resumé ................................................................................. 111 Pouţitá odborná literatura ....................................................... 112 Další pouţité zdroje ............................................................... 115

7

Úvod

Předkládaná rigorózní práce se zabývá právní problematikou přestupků dle zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění způsobených při provozu na pozemních komunikacích porušením ust. § 6, zák. č. 37/1998 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ustanovení1

ve

zák.

komunikacích problematiky

znění č.

pozdějších

361/2000

v platném nelze

neţ

Sb.,

znění.

Při

zkonstatovat,

multidisciplinární provázanost

předpisů o

a

provozu bliţším ţe

tato

příslušných

na

pozemních

zkoumání činnost

této

vyţaduje

s mnohými, často velmi

odlišnými

vědeckými disciplínami. Podrobným

zkoumáním

problematik y

vyšetřování

přestupků

způsobených při provozu na pozemních komunikacích se vskutku projevuje její komplexnost a provázanost s mnohými, často velmi odlišnými vědeckými disciplínami, přičemţ v oblasti právní vědy zasahuje do mnoha odvětvově rozdílných práv ních disciplín, kde mimo správní, resp. přestupkové právo dominuje zejména trestní právo a v případě odpovědnosti za škodu i právo občanské. Ve všech těchto odvětvích práva je pochopení a správná aplikace zejména procesních k hmotně

zásad, právní

nepochybně

spolu

se

podstatě

stěţejní

pro

zachováním dopravní

důkladné

kompl exního

problematiky

vysvětlení

příčin,

jako

přístupu celku,

průběhu

a

následků výše specifikovaných přestupků v provozu na pozemních komunikacích. Komplexní nehodě,

pochopení

případně

jinému

událostí, přestupku

1

které

předc házely

způsobenému

dopravní

v souvislosti

Zde jsou na mysli ta ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, která pojednávají o dopravní nehodě a dále ta ustanovení, která zakazují poţití alkoholu řidičem před jízdou nebo v průběhu jízdy vozidlem.

3

s provozem na pozemních komunikacích je nezbytné pro objasnění samotného nehodového děje, případně jiného přestupku a následné posouzení míry zavinění jednotlivých účastníků. Toto zjištění je prováděno prostřednictvím vyšetřování a umoţňuje následné pouţití prvků státního donucení tak, aby tyto plnily nejen funkci represivní, ale i preventivní. Neméně důleţité je toto poznání pro následnou právní

ochranu

pachatele.

Tato

umoţňovat

subjektů

poškozených

komplexnost

přijetí

by

efektivních

protipr ávním

v neposlední preventivních

řadě

jednáním také

opatření,

měla jejichţ

smyslem je zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Samotná problematika vyšetřování přes tupků způsobených při provozu

na

pozemních

komunikacích

v

sobě

nezahrnuje

pouze

vyhledání a aplikaci příslušné právní normy, nýbrţ také nutnost uplatnění logických myšlenkových pochodů orgánů zúčastněných na vyšetřování a rozhodování o těchto přestupcích. Dále tato oblast ve své obsáhlosti vyţaduje velmi dobrou orientaci v mnoha forenzních disciplinách,

zejména

v

oblasti

lékařství,

psychologie,

případně

nejrůznějších technických vědách. Důleţité je rovněţ uvědomit si skutečnost, ţe ţijeme v době, kdy

doprava

velmi

výrazně

ovlivňuje

náš

ţivot.

V souvislosti

s nárůstem dopravy je nutné zdůraznit, ţe kaţdý z nás je účastníkem provozu na pozemních komunikacích, ať uţ jako řidič nebo chodec. Nárůst

dopravy

v přímé

úměře

zvyšuje

moţnost

naší

účasti

na

dopravní nehodě, ať uţ v osobě pachatele nebo poškozeného. Ve

své

nejčastějších

rigorózní přestupků

práci

jsem

způsobených

se při

věnoval provozu

problematice na

pozemních

komunikacích, tedy přestupků dle ust. § 22 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dopravní nehody, jako události v dopravě) a dle § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích (poţití alkoholu před jízdou, nebo v průběhu jízdy ze strany řidiče). To s sebou však přineslo určitá 4

úskalí. Především sloţitost a komplexnost vyšetřování dopravních nehod a přestupků spojených s poţitím alkoholu řidičem při provozu na pozemních komunikacích a jejich následného řešení nedala příliš prostoru pro výrazné zjednodušení. Při psaní této práce se mi rovněţ jevilo jako nutné obsáhnout nejen samotnou metodiku vyšetřování , ale zejména proces správního řízení, které následuje po ukončení vyšetřování

uvedených

přestupků

způsobených

při

provozu

na

pozemních komunikacích. Dále jsem do své rigorózní práce zařadil i některé prvky z oblasti trestního práva, neboť jak při dopravn í nehodě, tak při přestupcích způsobených při provozu na pozemních komunikacích způsobených poţitím alkoholu řidičem, se v některých případech objevují trestně právní aspekty. Z oblasti trestního práva však bylo pojednáno jen okrajově a jen o nejběţnějších trestných činech. V první části této rigorózní práce jsem nejprve provedl výklad pojmů, jelikoţ úzká specializace dané problematiky spolu přináší také mnoţství specifických odborných termínů, které jsou mnohdy charakteru multidisciplinárního, resp. inte rdisciplinárního a v dalších částech rigorózní práce budou tyto výrazy zhusta uţívány. V druhé části rigorózní práce jsem se pak věnoval hmotně právní úpravě přestupků

spáchaných

při

provozu

na

pozemních

komunikacích,

konkrétně přestupků dle ust. § 22 a dl e ust. § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Ve třetí části jsem se

věnoval

procesním

postupům

při

správním

řízení

o

těchto

přestupcích před správním orgánem. Dále je ve čtvrté části rigorózní práce

pojednáno

o

důvodech

a

charakteru

soudního

přezkumu

rozhodnutí o přestupcích správních orgánů jako záruce zákonnosti a v páté části je proveden rozbor případové studie. Vzhledem k doposud poměrně krátké době od počátku účinnosti zák. č. 150/2000 Sb., soudním řádu správním (od 1. ledna 2003) pojednávajícím o ţalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti 5

veřejné správy orgány moci výkonné, případně orgány územního samosprávného celku,2 lze prohlásit, ţe by reliabilita a zejména validita kvantitativního výzkumu byla poměrně nízká, a proto byla zvolena metoda kvalitativní obsahové analýzy 3 ve formě popisu a následného

zkoumání

případové

studie

rozsudku

správního soudu ze dne 25.8.2004, čj. 2 As 35/200453.

2 3

§ 4, odst. 1, zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu, Brno: Paido, 2000; s. 117 a násl.

6

Nejvyššího

1. Pojem přestupku

Přestupky jsou u nás upraveny zákonem č. 2 00/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Přestupek je v ustanovení §2 odst. 1, tohoto zákona vymezen jako: ,,zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejd e-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“. Přestupkem můţe být pouze nedovolený, protiprávní čin. Chybí li u přestupků znak protiprávnosti, nelze odpovědnost vyvozovat, protoţe dovolený čin, i kdyţ se některými svými znaky podobá přestupku,

nenaplňuje

skutkovou

podstatu

přestupku

a

není

ani

nebezpečný pro společnost. V §2 odst. 2 výše citovaného zákona jsou téţ vymezeny okolnosti vylučující protiprávnost a to: „jednání jímţ někdo odvrací přiměřeným způs obem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliţe tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závaţný následek neţ ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo moţno v dané situaci odvrátit jinak“. Při

provozu

na pozemních

komunikacích dochází zpravidla

nejčastěji k naplnění skutkové podstaty přestupů dle ust. §22 a §30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Těmito se bude zabývat i tato rigorózní práce. K naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. §22 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů dojde při zavinění dopravní nehody, tedy porušení příslušných ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na

pozemních

komunikacích

ve

znění

pozdějších

předpisů

a

k naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. §30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů dojde porušením příslušných

ustanovení

zák.

č.

37/1989 7

Sb.,

o

ochraně

před

alkoholismem a jinými toxikomaniemi (a ná sledně i příslušných ustanovení

zák.

komunikacích

ve

č.

361/2000

znění

Sb.,

o

pozdějších

provozu

předpisů),

na

pozemních

tedy

porušením

ustanovení, která zakazují řidiči vozidla poţívat alkoholické nápoje před jízdou, nebo v průběhu jízdy.

1.1 Výklad pojmů

V následující kapitole jsou definovány pojmy, se kterými právní řád operuje v oblasti zákona o přestupcích, zákona o ochraně před alkoholismem pozemních

a

jinými

toxikomaniemi

komunikacích

v souvislosti

a

zákona

s provozem

o

provozu

na

na

pozemních

komunikacích ve spojení s poţitím alkoholu řidičem před jízdou, nebo v průběhu jízdy, případně ve spojitosti s dopravní nehodou, nebo jinou událostí v provozu na pozemních komunikacích. Tyto pojmy jsou ve své podstatě zásadní a klíčové a v celé následující rigorózní práci s nimi bude zhusta dále pracováno. Zákony a vyhlášky se skládají z velkého mnoţství těchto specifických pojmů a pro pochopení a nastínění problematiky je třeba zabývat se alespoň stručně nejběţnějšími z nich. Klíčovými pojmy v v této oblasti jsou zejména: alkoholický nápoj kterým jsou dle zákona lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více neţ 0,75 objemového procenta alkoholu, alkoholismus a jiné toxikomanie jsou negativní jevy způsobující značné společenské škody, zejména poškození zdraví občanů, dálnice

je

pozemní

komunikace

„Dálnice”,

8

označená

dopravní

značkou

dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliţe by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy, hranice křižovatky je místo vyznačené vodorovnou dopravní značkou „Příčná čára souvislá”, „Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!” nebo „Příčná čára souvislá s nápisem STOP”; kde taková dopravní značka není, tvoří hranici křiţovatky kolmice k ose vozovky

v

místě,

kde

pro

křiţovatku

začíná

zakřivení

okraje

vozovky, chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyţích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně, jízdní pruh je část vozovky dovolující jízdu vozidel jiných neţ dvoukolových (motocyklů) v jednom jízdním proudu za sebou, jízdní souprava je souprava sloţená z jednoho nebo více motorových vozidel a jednoho nebo více přípojných vozidel, krajnice je část povrchu pozemní komunikace leţící mezi okrajem přilehlého jízdního pruhu a hranou k oruny pozemní komunikace, skládá se zpravidla ze zpevněné a nezpevněné části, křižovatka je místo, v němţ se pozemní komunikace protínají nebo stýkají; za křiţovatku se nepovaţuje vyústění polní nebo lesní cesty nebo jiné účelové komunikace na jinou pozemn í komunikaci vyšší kategorie, křižovatka s řízeným provozem je křiţovatka, na které je provoz řízen světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály nebo příslušníkem

policie

ve

stejnokroji

(dále

jen

„policista”),

příslušníkem Vojenské policie ve st ejnokroji (dále jen „vojenský policista”), motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus,

9

nemotorové vozidlo je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí

síly,

například

jízdní

kolo,

ruční

vozík

nebo

potahové

vozidlo, nesmět ohrozit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku

provozu

na

pozemních

komunikacích

nevzniklo

ţádné

nebezpečí, nesmět omezit znamená povinnost řidiče počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacíc h nijak nepřekáţel, obec je zastavěné území, jehoţ začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními značkami; na účelových komunikacích se značky neosazují, obviněný z přestupku - obviněným se fyzická osoba stává tehdy, jakmile správní orgán ve vztahu k ní učiní první procesně právní úkon. Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich. Má právo uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svoji obhajobu, dávat návrhy a opravné prostředky. K výpovědi ani k doznání nesmí být nucen, osobou závislou na alkoholu nebo jiné návykové látce je osoba, která není schopna se natrvalo zdrţet nadměrného nebo jinak škodlivého poţívání alkoholických nápojů nebo uţívání jiných návykových látek a tím si způsobuje váţnou poruchu zdraví nebo váţně narušuje společenské vztahy, přechod pro chodce je místo na pozemní komunikaci určené pro přecházení chodců, vyznačené příslušnou dopravní značkou, překážka provozu na pozemních komunikacích je vše, co by mohlo ohrozit

bezpečnost

nebo

plynulost

provozu

na

pozemních

komunikacích, například náklad, materiál nebo jiné předměty, vozidlo ponechané na pozemní komunikaci nebo závady ve sjízdnosti pozemní komunikace, připojovací pruh je přídatný jízdní pruh určený pro

zařazování

vozidel do jízdního proudu průběţného pruhu, řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti, 10

silnice

pro

motorová

vozidla

je

pozemní

komunikace

označená

dopravní značkou „Silnice pro motorová vozidla”, stát

znamená

uvést

vozidlo

do

klidu

nad

dobu

dovolenou

pro

zastavení, stav vylučující způsobilost je stav, který v souvislosti s přestupky dle ust. § 30 odst. 1, písm. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestu pcích ve znění pozdějších předpisů znamená dle současné judikatury v ČR stav, kdy má řidič v době řízení více, neţ 1,00 g/kg (promile) alkoholu v krvi. Není bez zajímavosti, ţe v některých zeních EU (Německo, Rakousko) se jedná o hranici 0,8 g/kg (promile) alkoholu v krvi, trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehoţ znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, účastník

provozu

na

pozemních

komunikacích

je

kaţdý,

kdo

se

přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích, vozidlo je motorové vozidlo, nemotorové vozidlo nebo tramvaj, vozka je řidič, který řídí potahové vozidlo, zastavit vozidlo znamená přerušit jízdu z důvodu nezávislého na vůli řidiče, zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému

nastoupení

nebo

vys toupení

přepravovaných

osob

anebo k neprodlenému naloţení nebo sloţení nákladu, Dále přehlednost

budou

uvedeny

v následujícím

zákonná textu

ustanovení,

pouţívány

které

pouze

budou

s odkazem

pro na

zákon bez další citace zákonného ustanovení. ust. § 5 odst. 1, písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ukládá řidiči povinnost podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo moči ke zjištění, není – li ovlivněn alkoholem, ust. § 5 odst. 1, písm. g) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ukládá řidiči povinnost podrobit se na 11

výzvu policisty odbornému lékařskému vyšetření, není – li ovlivněn návykovou látkou podle zvláštního právního předpisu, kterým se zde rozumí ust. § 6 odst. 2,3 a 5 zákona č. 37/1989 o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ust. § 5 odst. 2, písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích zakazuje řidiči poţít alkoholický nápoj nebo uţít návykovou látku během jízdy, ust. § 5 odst. 2, písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích zakazuje řidiči řídit vozidlo nebo jet na zvířeti

bezprostředně po poţití

alkoholického nápoje nebo uţití

návykové látky nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem, ust. § 6 odst. 2 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ukládá osobě, která vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zd raví lidí nebo poškodit majetek podrobit se na výzvu vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.Vyšetření na alkohol se provádí dechovou zkouškou, a je -li výsledek pozitivní, i lékařským vyšetřením

zejména

odběrem

a

vyš etřením

krve.

Vyšetření

na

návykové látky se provádí lékařským vyšetřením zejména odběrem a vyšetřením, popřípadě slin a krve, ust. § 6 odst. 3 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi říká, ţe je -li třeba odebrat krev osobě, která vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek zdravotnický

je povinna

pracovník

odebral

strpět, aby jí lékař nebo odborný krev,

pokud

to

není

spojeno

s nebezpečím pro její zdraví, ust. § 6 odst. 5 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi říká, ţe vyšetření na výzvu podle odstavce 2, téhoţ paragrafu, je povinna se podrobit i jiná osoba neţ osoba, která vykonává činnost, při níţ by mohla ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek, je li důvodné podezření, ţe přivodila sobě nebo jinému újmu na zdraví v souvislosti s poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky, 12

ust. § 22 odst. 1, písm. a) zák. č. 200/1990 Sb ., o přestupcích stanoví, ţe přestupku se dopust í ten, kdo jeko řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním zákonem nebo dopravní značkou o více neţ 30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec, ust. § 22 odst. 1, písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích se dopustí ten, kdo jako řidič motorového vozidla poruší nesprávným způsobem jízdy zvláštní zákon tím, ţe nezastaví vozidlo na příkaz světelného

signálu

signalizačního

s

zařízení

červeným nebo

světlem

pokynu

„Stůj”

policisty

světelného

„Stůj”

při

řízení

provozu na pozemních komunikacích, nebo předjíţdí vozidlo na přechodu pro chodce nebo bezprostředně před ním nebo předjíţdí vozidlo

způsobem,

který

ohrozí

protijedoucí

řidiče

nebo

jiné

účastníky silničního provozu, nebo předjíţdí, jestliţe se nemůţe bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, nebo předjíţdí, aniţ má před sebou rozhled na vzdálenost, která je nutná k bezpečnému

předjetí,

nebo

nedá

při

jízdě

z

vedlejší

pozemní

komunikace označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě” nebo „Stůj, dej přednost v jízdě” na křiţovatku přednost v jízdě vozidlům přejíţdějícím přijíţdějícím

po

hlavní

zprava,

pozemní

nevyplývá -li

komunikaci přednost

v

nebo jízdě

vozidlům z

dopravní

značky, anebo vjíţdí na ţelezniční přejezd v případech, kdy je to zvláštním zákonem zakázáno, ust. § 22 odst. 1, písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích se dopustí ten, kdo porušením zvláštního zákona způsobí

dopravní

nehodu, kterou je povinen podle zvláštního zákona neprodleně ohlásit policistovi ust. § 22 odst. 1, písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích stanoví, ţe přestupku se dopustí ten, kdo jiným jednáním, neţ je uvedeno pod písmeny a) aţ e) téhoţ odstavce poruší zvláštní zákon, kde tímto zvláštním zákonem se rozumí zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ust. § 30 odst. 1, písm. g) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích stanoví, ţe přestupku se dopustí ten, kdo poţije alkoholický nápoj 13

nebo uţije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, ţe bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níţ by mohl ohr ozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, ust. § 30 odst. 1, písm. h) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích stanoví, ţe přestupku se dopustí ten, kdo po poţití alkoholického nápoje nebo uţití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v ust. § 30 odst. 1, písm. g) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ust. § 30 odst. 1, písm. ch) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích stanoví, ţe přestupku se dopustí ten, kdo ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v ust. § 30 odst. 1, písm. g) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ust. § 30 odst. 1, písm. i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích stanoví, ţe přestupku se dopustí ten, kdo při výkonu činnosti, při níţ by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví anebo poškodit majetek se odmítne podrobit dechové zkoušce, nebo podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není

ovlivněn

alkoholem

a

v případě

ţe

dechová

zkouška

byla

pozitivní, nebo podrobit se lékařskému vyšetření ke zjištění, zda n ení ovlivněn jinou návykovou látkou, ač má povinnost takové zkoušce nebo vyšetření se podrobit a není to spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

1.2 Příčiny dopravních nehod spáchaných při provozu na pozemních komunikacích Dříve, neţ se budeme zevrubně zabývat příčinami dopravních nehod a dalších výše zmíněných přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích poţitím alkoholického nápoje řidičem před jízdou, nebo v průběhu jízdy, je bezpochyby vhodno vymezit pojem

14

„dopravní nehoda“, jak ji defi nuje odborná literatura a zákon o provozu na pozemních komunikacích. „Dopravní v silničním

nehoda

provozu

je na

nezamyšlená, veřejných

nepředvídaná

komunikacích

událost

způsobená

dopravními prostředky, která měla škodlivý následek na životech, zdraví osob nebo na majetku“. Vzhledem

k tomu,

ţe

4

podle

této

definice

bychom

mohli

do kategorie dopravních nehod zahrnout velké mnoţství škodných událostí, které nejsou dopravními nehodami a posuzují se např. jako porušení bezpečnosti práce, provo zní havárie apod., bude vhodnější pro vymezení pojmu dopravní nehoda pouţít definici, kterou pouţívá zákon: „Dopravní

nehoda

je

událost

v provozu

na

pozemních

komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komuni kaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.5 Při splnění všech podmínek uvedených v zákoně lze zmenšit okruh případů, které budou označovány a řešeny jako dopravní nehody. Dopravní nehodou tedy není událost, ke které došlo na poli, v lese, na zahradě, v tovární hale apod. Tyto případy budou řešeny podle jiných právních předpisů, nejčastěji dle vyhlášky o bezpečnosti práce, a proto je vyšetřují jiné orgány neţ orgány dopravní p olicie. Dopravní nehodou dále není událost, při které vznikla škoda nebo zranění při opravě vozidla, poţáru vozidla (pokud nebyl vyvolán dopravní 4 5

nehodou),

manipulací

s nákladem,

jako

následek

pádu

PORADA, V. a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: 2000; s. 104 § 47 odst. 1) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích veznění pozdějších předpisů

15

předmětu (střešní krytina, větev) na stojící vozidlo. Do dopravních nehod nelze zařadit ani úrazy chodců způsobené nárazem chodce na pevnou

překáţku,

chodníku

apod.

sráţkou

Pokud

dvou

však

chodců,

došlo

ke

upadnutím

střetu

chodce

chodce

na

s jedoucím

vozidlem, je tato událost dopravní nehodou bez ohledu na to , zda se chodec střetl s vozidlem motorovým, nemotorovým nebo tramvají. Na

základě

obou

definic

však

můţeme

stanovit

základní

znaky

dopravní nehody, kterými jsou: a) nepředvídatelnost (neočekávanost) dopravní nehody b) událost v silničním provozu c) způsobení škody na životě, zdraví nebo na majetku d) přímá souvislost s provozem vozidla ad a) U dopravních nehod se ve velké míře vyskytuje tzv. „moment překvapení“.

Dopravní

nehody

lze

tedy

označit

jako

události

neočekávané. Avšak o některých dopravních nehodách je moţno konstatovat, ţe byly jistým způsobem předvídatelné, a to vzhledem k chování

účastníků

silničního

provozu.

Typickým

příkladem

je

riskantní jízda řidiče v nepřehledném úseku silnice a to zejména v situaci, kdy je zde hustý pr ovoz. V tomto případě lze předpokládat, ţe řidič způsobí dopravní nehodu. Ovšem zda -li k dopravní nehodě skutečně dojde, je dílem „náhody“. Proto hovoříme o momentu překvapení u dopravních nehod, i kdyţ účastník, který dopravní nehodu zavinil, mohl vzhlede m ke svému jednání nehodovou událost předpokládat. V praxi se jedná o způsob jízdy charakteristický jednak pro řidiče s malou praxí a zkušenostmi, kteří si však o sobě myslí pravý opak, jednak pro řidiče, kteří svoji agresivitu získali bezdůvodným sebevědomím pramenícím namnoze z velikosti bankovního konta a dílem

i

pro

řidiče,

kteří

řidičské

oprávnění

získali

v dávnější

minulosti a vzhledem ke svému jiţ pokročilejšímu věku nezvládají hektický provoz na současných komunikacích. 16

ad b) Za dopravní nehodu lze povaţovat pouze událost, ke které dojde

na

místě,

kde

platí

v celém

rozsahu

pravidla

silničního

provozu. Jedná se tedy o dálnice, silnice a účelové komunikace. V praxi

však

dochází

k častým

dopravním

nehodám

i

na

parkovištích supermarketů a hypermark etů, kde není zcela zřejmé, zda zde dopravní předpisy platí či nikoli. Většina těchto parkovišť je sice součástí veřejných pozemních komunikací a platí zde v plném rozsahu

zákon

o

provozu

na

pozemních

komunikacích,

některé

parkoviště však jsou ve vlastnict ví příslušných obchodních řetězců, tedy se jedná o soukromý pozemek, kde pravidla o provozu na pozemních komunikacích neplatí. Tato bývají však často označena nápisy, nicméně řidiči podobné značení snadno přehlédnou a vzniklá dopravní nehoda, resp. její še tření je pak často pro některé řidiče nepříjemné rozčarování. ad c) Škodou se ve spojitosti s dopravní nehodou rozumí škoda, která vznikla v příčinné souvislosti s nehodovou událostí. V praxi se nezřídka stává, ţe poškozený neoprávněně nárokuje výši škody, která převyšuje faktickou škodu vzniklou při nehodě. Vychází z vlastního předpokladu, ţe pokud musel vynaloţit určitou částku na opravu poškozeného vozidla, tedy zakoupení nového dílu a provedení opravy servisem, má nárok na uhrazení celé této částky. Pojišťovna však při vyčíslení škody vychází z toho, ţe nelze uhradit plnou

cenu

zakoupeného

náhradního

dílu,

jelikoţ

tím

by

došlo

k bezdůvodnému obohacení zhodnocením vozidla novým dílem, a proto pojišťovna odečítá část této ceny jako tzv. amortizaci. Zde tak vzniká v praxi často konflikt mezi škůdcem a poškozeným, resp. mezi pojišťovnou

škůdce

a

poškozeným.

Praxe

soudů

však

zpravidla

rozhodne v souladu se zjištěním pojišťovny, nebo si nechá vyhotovit posudek soudním znalcem s cílem zjistit, o jakou částku se skutečně sníţilo jmění poškozeného při dopravní nehodě.

17

O problematice náhrady škody na majetku pojednával text předchozího odstavce; ve věci způsobení škody na zdraví, případně ţivotu

rozhoduje

znaleckého vyhotovit

soud.

posudku, soudním

Vychází

který znalcem

si

z předloţené

pro

účely

z oboru

lékařské

soudního

lékařství.

Je

zprávy

a

řízení

nechá

však

nutno

zkonstatovat, a je obecně známo, ţe náhrady škody na zdraví dle současně platné vyhlášky MZ dle tzv. „bodového ohodnocení“ jsou nevyhovující a nepřiměřeně nízké, přičemţ náhrady újmy na zdraví nedosahují reálných cenových relací a de lege ferenda jsou čas od času (zejména po větších nehodách sledovaných médii) poţadovány úpravy tohoto nevyhovujícího stavu. ad d) Podle tohoto znaku musí dojít k nehodové události v přímé souvislosti s plněním účelu, pro který je vozidlo určeno. Z toho vyplývá, ţe se musí jednat o jízdu po pozemní komunikaci. Není rozhodující, zda se jedná o vozidlo motorové, nemotorové, tramvaj a zda vozidlo bylo při této událos tí řízeno řidičem nebo jelo bez něj. Přímou souvislostí s provozem vozidla se rozumí stav, kdy je vozidlo uţíváno ke svému účelu, ke kterému je určeno, tedy je v pohybu. Jako dopravní nehodu se v praxi nepovaţuje například pád zvednutého vozidla při opravě na opraváře, nebo například stav, kdy zaparkované vozidlo poškodí komunikaci, či prostory pod ní vlastní vahou. Zde se jedná o jiný skutek a náhrada škody pak vniká zpravidla z ust. § 415 a násl. zák. č.40/1964 Sb., Občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů.

Mezi objektivní příčiny dopravních nehod patří zejména stav a povaha pozemní komunikace (např. sjízdnost), technické poruchy vozidel a nepředvídatelné události v silničním provozu (tedy příčiny nezávislé

na

vůli

řidiče).

Další,

v poslední

době

diskutovanou

příčinou dopravních nehod, jsou reklamní poutače, tzv. billboardy. Jestliţe

řidič

jedoucí

rychlostí

90 18

km/h

jednu

vteřinu

sleduje

reklamní poutač, znamená to, ţe ujede 25 metrů, aniţ by sledoval situaci

v silničním

provozu.

Reklamy

umístěné

podél

pozemních

komunikací, zejména dálnic a silnic pro motorová vozidla a jejich vliv na bezpečnost silničního provozu, jsou neustále předmětem diskuse četných odborníků - dopravních inţenýrů, správních orgánů, právníků, soudních znalců apod. Subjektivní

příčiny

dopravních

nehod

jsou

však

značně

rozmanitější. Patří sem psychologické aspekty řidiče, jeho zdravotní a psychické předpoklady a případné ovlivnění návykovou látkou. Zejména zdravotní a psychické potíţe jsou řidiči často podceňo vány. O tom, ţe tyto problémy zjevně nedocenil i zákonodárce při tvorbě zákona o provozu na pozemních komunikacích, svědčí to, ţe řidič nemá povinnost předkládat policistům při silniční kontrole zprávu o výsledcích motorových

lékařské

prohlídky

vozidel.

ke zdravotní

Pravidelné

lékařské

způsobilo sti prohlídky

je

k řízení povinen

absolvovat řidič po dosaţení určitého věku a v termínech stanovených zákonem.6 V případě,

ţe

se

řidič

nedostaví

na

pravidelnou

lékařskou

prohlídku, je povinností lékaře toto oznámi t příslušnému obecnímu úřadu

obce

s rozšířenou

působností.

Povinná

osoba,

která

nemá

platný posudek o zdravotní způsobilosti, je podle zákona osobou zdravotně nezpůsobilou k řízení motorových vozidel.7 Stejně tak nebyl upraven právní předpis, který by určo val podmínky zdravotní způsobilosti, rozsah lékařské prohlídky a odborného vyšetření, i kdyţ se na něj zákon několikrát odkazuje. 8 Klasifikace dopravních nehod a dalších přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích je důleţitá nejen z hlediska statistického a evidenčního vyuţití, ale i z hlediska praktického. 6

§ 87 odst. 3) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů § 3 odst.1) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 8 § 84, § 85, § 87 odst. 7) a § 88 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 7

19

Na

základě

statistických

dat,

která

jsou

zpracována

a

získána

z evidence dopravních nehod mohou orgány policie, státní orgány a zákonodárné orgány přijímat opatření, k teré vedou ke zvyšování bezpečnosti

ve

všech

oblastech

dopravy,

zejména

při

silniční

dopravě. Pro statistické účely ministerstva vnitra a ministerstva dopravy se dopravní nehody v praxi charakterizují, resp. klasifikují z hlediska několika kriterií, zejmén a podle: 1) následků dopravní nehody (na zdraví) 2) zavinění dopravní nehody 3) viníků dopravní nehody 4) příčin dopravní nehody 5) vozidel zúčastněných na dopravní nehodě 6) místa dopravní nehody (tzv. silniční údaje) 7) škody na zdraví a majetku 8) charakteru dopravní nehody 9) nehodového jednání 10) dle přítomnosti alkoholu u řidiče Tyto dopravní nehody lze dále rozčlenit na další klasifikační podskupiny: ad 1) dle následků (na zdraví): usmrcení účastníka (účastníků) těţké zranění (prac. neschopnost zpravidla přesáhne 7 dní) lehké zranění (prac. neschopnost zpravidla nepřesáhne 7 dní) bez zranění V praxi se hodnotí a zkoumá nikoli sama skutečnost, zda došlo k pracovní neschopnosti, ale zejména skutečnost zda byl poškozený „omezen v běţném způsobu ţivota“. Soud tedy zkoumá nikoli jen zda formálně došlo ke vzniku pracovní neschopnosti, ale i okolnosti a charakter poškození zdraví. K tomu účelu si soud nechá zpravidla vyhotovit znalecký posudek soudním znalcem.

20

ad 2) podle zavinění: dopravní nehody zaviněné (vyvolané) dopravní nehody nezaviněné (nevyvolané) Za vznikly

zaviněné na

dopravní

nehody

jednání

účastníka

základě

označujeme nebo

nehody,

účastníků

které

silničního

provozu. V tomto případě však pojišťovna nehradí z povinného ručení celou částku škody, nebo nehradí škodu vůbec. V praxi se stává, ţe charakter

nehody

nasvědčuje

úmyslu

škůdce.

Zde

pojišťovna

uplatňuje svoje nároky při regresním řízení. Podmínkou je ovšem přesné zjištění skutečného stavu věci soudem, nebo právním orgán em a vznik nehody úmyslným jednáním musí být uveden v rozsudku soudu, nebo rozhodnutí právního orgánu. Za nezaviněné dopravní nehody označujeme nehody, jejichţ vznik byl způsoben objektivními událostmi. Nezaviněné dopravní nehody mohou vzniknout na zákla dě objektivních příčin anebo na základě

nepředvídatelných

událostí,

které

nemohli

účastníci

silničního provozu ovlivnit. Příkladem nezaviněné dopravní nehody je například pád stromu na jedoucí vozidlo. ad 3) podle účastníka, který dopravní nehodu zavinil: dopravní nehoda zaviněná řidičem motorového vozidla dopravní nehoda zaviněná řidičem nemotorového vozidla dopravní nehoda zaviněná řidičem kolejového vozidla dopravní nehoda zaviněná chodci dopravní nehoda zaviněná lesní nebo jinou zvěří dopravní nehoda zaviněná ostatními osobami ad 4) podle jednání, které bylo příčinou dopravní nehody: nepřiměřená rychlost nesprávné předjíţdění nedání přednosti v jízdě nesprávný způsob jízdy 21

technická závada na vozidle zaviněná řidičem nehody pod vlivem alkoholu zavin ěné řidičem vozidla, chodcem nebo jiným účastníkem silničního provozu V praxi je jednání vţdy určeno a charakterizováno v rozsudku soudu, nebo rozhodnutí správního orgánu. Jednání účastníků dopravní nehody je předmětem zkoumání orgánů policie a je oblig atorním znakem při určení osoby viníka dopravní nehody, resp. přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a tedy subjektivní stránky

přestupku

proti

pravidlům

provozu

na

pozemních

komunikacích ve smyslu ust. § 4 zák. č. 200/1990 Sb., O pře stupcích ve znění pozdějších předpisů. ad 5) členění dle druhové kategorie vozidel: dopravní nehody mezi vozidly stejného druhu dopravní nehody mezi vozidly různých druhů (osobní -nákladní) dopravní nehody jediného vozidla (převrácení apod.) ad 6) podle situačních údajů místa dopravní nehody: dopravní nehody v intravilánu (v uzavřené obci) dopravní nehody v extravilánu (mimo uzavřenou obec) dopravní nehody mimo veřejnou komunikaci podle charakteristiky místa, kde došlo k dopravní nehodě: přímý úsek komunikace v přehledné nebo nepřehledné zatáčce v přehledné nebo nepřehledné křiţovatce na elektrické trati na ţelezničním přejezdu ad 7) tyto nehody lze rozčlenit, v případě že došlo ke škodě na zdraví, na: dopravní nehody s usmrcením osoby nebo osob dopravní nehody s těţkými zraněními 22

dopravní nehody s lehkými zraněními škodu na majetku, která vznikla při dopravní nehodě lze členit takto: škody na dopravních prostředcích škody na komunikaci jejím poškozením ostatní škody (plot, porost atd.) V praxi se stává, ţe méně zkušený správní orgán, resp. referent neoznačí ve svém rozhodnutí všechny způsobené škody při dopravní nehodě. Vychází z předpokladu, ţe pokud se poškozený (například správa komunikace) neúčastní řízení, není nutno poškození j ejího majetku v rozhodnutí označit. Opak je pravdou. Po tomto opomenutí správního orgánu a nabytí právní moci vznikají obtíţe při pozdější realizaci pojistné události z pojistného ručení škůdce ad 8) dle charakteru dělíme dopravní nehody na tyto druhy: srážky – jedná se o střet dvou nebo více účastníků silničního provozu, za předpokladu, ţe se nejméně jeden z nich pohyboval prostřednictvím silničního vozidla. havárie – v tomto případě se na nehodové události podílí pouze jedno silniční vozidlo. Můţe se jednat například o převrácení vozidla. jiné nehody – jedná se o nehodové události, které nelze zařadit mezi sráţky nebo havárie. Jde například o vypadnutí z jedoucího vozidla, úraz ve vozidle při náhlém zabrzdění apod. ad 9) dle nehodového jednání: Jedná se o nejrůznější způsoby jednání či opomenutí při dodrţování ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, případně zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ad 10) dle přítomnosti alkoholu u řidiče: Přestupku se dopustí kaţdý ři dič, který poţil alkohol před jízdou, nebo v průběhu jízdy a to bez ohledu na to, zda došlo k poţití alkoholu ve spojitosti se vznikem dopravní nehody nebo mimo vlastní 23

nehodový děj. V případě nehody je také zcela bez důleţitosti, zda alkohol poţil řidič, který nehodu zavinil, nebo řidič, který nehodu nezavinil. V praxi je alkohol u řidiče, který nehodu zavinil sama přítomnost alkoholu v jeho krvi výraznou přitěţující okolností, je třeba však nutno prokázat příčinnou souvislost přítomnosti alkoholu v krvi řidiče a příčiny vzniku nehody. Lze totiţ postihnout i řidiče, který poţil alkohol aţ po nehodě, bylo – li toto poţití na újmu řádného vyšetření nehody.

1.3

V yš e t ř o v á n í p ř e s t u p k ů s p á c h a n ý c h p ř i p r o v o z u na

pozemních

komunikacích

v souvislosti

s požitím alkoholu řidičem Vyšetřování přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích je poměrně komplikovaná činnost, která klade na vyšetřující orgány i správní orgány vysoké nároky. Nejedná se jen o potřebu

znalostí

technického

rázu,

ale

také

o

sch opnosti

psychologicky působit na účastníky dopravní nehody, u kterých muţe v některých případech docházet k nečekanému chování v důsledku šoku. V neposlední řadě musí vyšetřující orgány i správní orgány rozhodující o přestupcích znát příslušné právní předp isy, které se jejich práce dotýkají. Pokud dojde v silničním provozu k nehodové události, tedy k dopravní

nehodě,

stanoví

zákon

č.

361/2000

Sb.,

o

provozu

na pozemních komunikacích v § 47 odst. 2 písm. a) a b) povinnosti řidiče a v odstavci 3 písm. a) aţ f) povinnosti účastníků dopravní nehody. Podle výše uvedeného ustanovení je řidič povinen neprodleně zastavit vozidlo a zejména zdrţet se poţití alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky. Tato povinnost je stanovena s ohledem na další

24

konání vyšetřujících orgánů, kteří musí na místě nehody, pokud je to moţné, provést orientační dechovou zkoušku na alkohol. Ovlivnění účastníka jinou návykovou látkou, neţ alkoholem, se provádí ve zdravotnickém zařízení. Pokud řidič motorového vozi dla, který měl podíl na dopravní nehodě, přesto poţije alkohol nebo jinou návykovou látku, je nutné v pozdějším

řízení

nechat

vypracovat

znalecký

posudek,

který

stanoví, v jaké míře byl řidič alkoholem nebo návykovou látkou v době dopravní nehody, nebo řízení vozidla ovlivněn. K poţití alkoholu po dopravní nehodě mohou vést řidiče dva důvody. Tím prvním je poţití alkoholického nápoje na uklidnění, tzv. „na kuráţ“. Druhým důvodem je vědomá snaha řidiče zamaskovat předchozí poţití alkoholického nápoje před jí zdou nebo během jízdy. Mezi povinnosti účastníků dopravní nehody, tedy i řidiče patří mimo jiné povinnost oznámit nehodu policii, poskytnout zraněným první pomoc, označit místo dopravní nehody a pokud je to moţné umoţnit obnovení provozu na pozemích komun ikacích. Na místě dopravní nehody vyšetřující orgán získává základní údaje o příčinách vzniku dopravní nehody, o průběhu nehodového děje a o následcích dopravní nehody. Pokud vyšetřující orgán zjistí na místě dopravní nehody, ţe se jedná o trestný čin ne bo pokud takové podezření vznikne, informují o tom příslušníka policie ČR pověřeného vyšetřováním (příslušník kriminální policie). Do doby jeho

příjezdu

zajišťuje

vyšetřující

orgán

provádění

nezbytných,

prvotních a neodkladných úkonů. Mezi prvotní a neodkladné úkony vyšetřujících orgánů na místě dopravní nehody patří zejména poskytnutí první pomoci a zajištění zdravotnického

ošetření

zraněným

účastníkům

dopravní

nehody.

Neméně důleţitým úkolem je uzavření místa dopravní nehody k zachování a zajištění stop a jiných důkazů před poškozením nebo 25

zničením

a

také odstranění

překáţek

v silničním

provozu,

např.

odtaţení či odtlačení vozidla, pokud zůstalo po nehodě stát na křiţovatce a ohroţuje bezpečnost a plynulost provozu na pozemní komunikaci. Prvotním úkolem po odvrácení nebezpečí ohroţujícího ţivot, zdraví nebo majetek účastníků dopravní nehody nebo jiných osob je i provedení orientační dechové zkoušky , ke zjištění, zda jsou či nejsou účastníci dopravní nehody ovlivněni alkoholem. Prov edení orientační dechové zkoušky je prováděno jako počáteční a neodkladné opatření,

protoţe

hrozí

reálné

nebezpečí,

ţe

účastníci

dopravní

nehody budou řešit vzniklou stresovou situaci, kterou bezpochyby dopravní nehoda je, poţitím alkoholu. Riziko poţití a lkoholu po dopravní nehodě je závislé na schopnosti účastníka dopravní nehody vyrovnat se se stresovou situací, zejména po té, kdy si uvědomí, co se stalo a jaké jsou následky dopravní nehody. Dalším případem poţití alkoholu po dopravní nehodě, je snaha pachatele

zakrýt

předchozí

poţití

alkoholu

a

tedy

i

jízdu

s motorovým vozidlem pod jeho vlivem. Provedení dechové zkoušky u účastníků dopravní nehody je obligatorní povinností vyšetřujících orgánů.

Jen

v případech,

kdy

to

nedovoluje

zdravotní

stav

kontrolované osoby se jako prvotní úkon provádí bez dalšího odběr a rozbor krve ve zdravotnickém zařízení. Ovšem pouze za předpokladu, ţe tato osoba dá k těmto úkonům souhlas. Bez jejího souhlasu nelze tento lékařský úkon provést. K orientační dechové zkoušce se pouţívá detekční souprava DETALCOL

nebo

ALTEST.

Detekční

trubička

těchto

souprav

je naplněna chemickou látkou (dvojchroman draselný), která reaguje na přítomnost alkoholických par (ethanolu) v dechu. Podle mnoţství se tato látka zbarví od ţluta do zelena. Faktorem určujícím mnoţství alkoholu v krvi zkoušené osoby je i délka zbarveného sloupce.

26

Na

detekční

trubičce

je

ryskou

vyznačena

hranice

0,8

promile

alkoholu. Dechová ALTEST

je

zkouška

pouze

prováděná

orientační,

tedy

soupravou nelze

určit

DETALCOL přesné

nebo

mnoţství

alkoholu v krvi u zkoušené osoby. Další nevýhodou těchto prostředků je moţnost reakce chemického prostředku, které obsahují na jiné látky neţ alkohol. Tuto reakci můţe za určitých okolností vyvolat i ovoce, ústní voda nebo bonbony. V případě, ţe vyšetřovaná osoba prohlásí, ţe bezprostředně po nehodě nebo krátce po ní poţila větší mnoţství ovoce nebo pouţila některý z výše uvedených prostředků, musí se orientační dechová zkouška provést opakovaně, případně po výzvě vyšetřujícího orgánu (příslušníka policie ČR) přímo odběr krve. Výsledky orientační dechové zkoušky však nemají v řízení před správními

orgány

nebo

výsledky

orientační

soudy

hodnotu

dechové

zkoušky

důkazu.

Proto

podloţeny

musí

být

laboratorním

odběrem krve a následným zpracováním ve zdravotnickém zařízení. Vedle

souprav

DETALCOL

elektronické analyzátory dechu

nebo

DRÄGER

ALTEST

se

pouţívají

nebo LION, které jsou

mnohem přesnější a stanoví mnoţství alkoh olu v krvi s maximální odchylkou 0,05 promile. Další výhodou těchto přístrojů v návaznosti na jejich vysokou přesnost a ve srovnání s detekčními trubičkami je ta skutečnost, ţe po provedení dechové zkoušky těmito přístroji nemusí jiţ řidič podstupovat odbě r krve, pouze však za předpokladu, ţe se pachatel dozná k poţití alkoholu, je si zavinění vědom a s naměřenou hladinou alkoholu souhlasí. Při hladině niţší neţ 1 promile je ve správním řízení v praxi povaţován

výstup

z tiskárny

připojené

k měřícímu

přístroji

za

důkazní prostředek. Pokud vzniklo podezření ze spáchání trestného činu (hladina alkoholu v krvi více neţ 1 promile, za předpokladu, ţe byl pachatel za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v

27

posledních dvou letech postiţen)9 je nezbytné provést odběr krve, jelikoţ dle zaběhlé soudní praxe je moţno prokázat stav vylučující způsobilost zpravidla jen znaleckým posudkem, k jehoţ vyhotovení je opakovaný odběr krve nezbytný. Pro potřeby znaleckého posudku je potřeba provést odběr dvakrát, v rozmezí nejméně 10 minut. Při řízení před soudem v České republice má výstup z tiskárny hodnotu důkazu v souvislosti s doznáním pachatele, jinak je nutné nechat vypracovat znalecký posudek. V trestním řízení v jiných státech, např. na Slovensku, je moţné zápis o výsledku dechové zkoušky provedené přístrojem DRÄGER nebo LION (výstup) hodnotit jako listinný

důkaz

v

soudním

řízení,

bez

nutnosti

vypracovávání

z n a l e c k é h o p o s u d k u . 10 V návaznosti

na

jiţ

výše

zmiňovanou

orientační

dechovou

zkoušku se provádí odběr a laboratorní rozbor krve. Dle zákona se můţe mimo odběr krve také jednat o odběr moče nebo slin. K tomuto odběru musí být povinná osoba příslušníkem Policie ČR vyzvána. Tato povinnost vyzvat osobu k podrobení se dechové zkoušce a případnému odběru krve se netý ká jen případů dopravních nehod, ale i běţných silničních kontrol. Naproti tomu je vyzvaná osoba povinna podrobit se orientační dechové zkoušce, popř. následnému odběru k r v e , m o č e n e b o s l i n . 11 Pokud se po provedené orientační zkoušce zjistí, ţe je tato pozitivní,

je

nutné

poučit

řidiče

o

tom,

ţe

má

další

jízdu

s motorovým vozidlem zakázanou. Ovšem pokud řidič vozidla bude v jízdě pokračovat, nehrozí mu za takové jednání postih. Pokud bude přistiţen další hlídkou při řízení vozidla, postupuje se v tomto případě stejně jako u běţné kontroly. K tomuto jednání lze však následně přihlíţet k určování 9

§ 201 odst. a) zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů Stanovisko Nejvyššího soudu Slovenské republiky č. Nt 359/93 11 § 6 odst. 2 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ve znění pozdějších předpisů 10

28

výše sankce za přestupek ve správním řízení. Z takového jednání je totiţ patrný zjevný nedostatek kázně nutný k účasti na provozu na pozemních komunikacích. Ovšem i samotné jednání pachatele, tedy jízda pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky je v hrubém rozporu s pravidly silničního provozu. V případě, ţe je tedy orientační dechová zkouška pozitivní a je prováděna soupravou DETALCOL nebo ALTEST, musí se řidič motorového vozidla podrobit odběru krve, moči nebo slin. Poté, co je k tomuto podrobení vyzván, je odvezen na specializované lékařské pracoviště, kde se tomuto úkonu podrobí a získané vzorky jsou laboratorně zkoumány. I po příjezdu na toto pracoviště můţe povinná osoba odmítnout odběr. Bez jejího souhlasu nemůţe lékař narušit integritu jejího těla tím, ţe by provedl odběr krve. Tento úkon nemůţe provést ani na základě výzvy příslušníka Policie ČR. Takové j ednání nemá oporu v z á k o n ě . 12 P ř e d o d b ě r e m k r v e p r o v á d í l é k a ř k l i n i c k é v y š e t ř e n í . T o spočívá

ve

zjišťování

zjevně

viditelných

příznaků

opilosti.

Na

základě tohoto zjišťování uvede lékař do „protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ závěr, zda osoba jeví známky poţití

alkoholu.

posuzovány podstata

„Výsledky

jako

orientační,

spočívá

v poruchách

k jednání,

oslabenému

osobnosti,

není

klinického protože

vždy

možné

ovlivnění

pozornosti,

vnímání

vyšetření

vnějších

lékařským

jsou

rovněž

alkoholem,

rozvahy

a

podnětů

pohotovosti

a

vyšetřením

jehož

po ruchách tj.

běžnými

s u b j e k t i v n í m i m e t o d a m i p r o k á z a t . “ 13 Vyšetření

vzorku

krve

se

provádí

v laboratoři

pověřené

vyšetřováním hladiny alkoholu a to dvěma vzájemně nezávislými metodami.

Základní

chromatografie. 12 13

Je

a do

nejpouţívanějš í značné

míry

je

metoda

spolehlivá

čl. 7 odst. 1) Listiny základních práv a svobod PORADA, V. a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: 2000; s. 161

29

a

plynové

v praxi

není

zpochybňována. ostatních

Její

předností

alkoholů.

Analýza

je

schopnost

odebraného

rozlišit

vzorku

ethanol

probíhá

od plně

automatizovaně a vzorek vyhodnocuje počítač. Starší

metodou,

ale

dodnes

pouţívanou

je

Widmarkova

zkouška. Je zaloţena na reakci dichromanu draselného s ethanolem, který obsahuje zkoumaný vzorek. Pomocí této zkoušky nelze zjistit, zda je v krvi jen ethanol, nebo i jiné těkavé látky. Výsledkem je hodnota alkoholu v krvi v době odběru. Ke zjištění hladiny alkoholu v době dopravní nehody je nutné provést zpětný propočet. Proto se tato metoda pouţívá jako metoda podpůrná. Mezi další činnost vyšetřujících orgánů prováděnou na místě dopravní nehody patří zjištění t otoţnosti účastníků (včetně rodného čísla, pokud je přiděleno) a svědků. U zraněných osob se také zjišťuje

zdravotní pojišťovna, u které jsou pojištěni. U řidičů

vozidel zúčastněných na dopravní nehodě se zjišťuje, jestli jsou drţiteli řidičského oprávnění, pro jaké skupiny, popřípadě zda nemají blokaci

řidičského

oprávnění,

ať

uţ

ze

zdravotních

důvodů

či

z důvodů uloţení sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Tato lustrace se provádí v „Evidenční kartě řidiče(EKŘ), jejíţ opis je součástí později vypracovaného spisového materiálu. Osoba, která není drţitelem řidičského oprávnění, má vedenou tzv. „kartu neřidiče“. Dalším úkonem na místě nehody je ohledání místa nehody. Účelem ohledání místa dopravní nehody je zjištění a zajiš tění stop, důkazů a jiných skutečností, které mají rozhodný vliv pro stanovení příčin dopravní nehody a míry zavinění pachatele. Zároveň se zjišťují porušení pravidel silničního provozu na pozemních komunikacích. Při ohledání

místa

dopravní

nehody

se

věnuj e

pozornost

významu

jednotlivých komunikací (hlavní a vedlejší), způsobu řízení provozu (semafor, policista, bez řízení provozu), povrchu stavu a povaze vozovky. Vyšetřující orgán se musí také zaměřit na okolí místa 30

dopravní nehody, přehlednost úseku a dop ravním značkám (umístění, viditelnost a čitelnost). Dalším (objektivním) faktorem, který mohl vést k dopravní nehodě a který by neměl uniknout pozornosti při ohledání je vliv počasí, coţ jsou např. povětrnostní podmínky, viditelnost, denní doba, déšť nebo sněţení v době nehody. Velkou pozornost musí policista věnovat stopám na místě dopravní nehody. Tyto stopy můţeme

označit

jako

kriminalistické

stopy.

Vyskytují

se

na

komunikaci i na zúčastněných vozidlech. Dále na pevných objektech a na tělech obětí nebo zraněných osob. Na komunikaci

se mohou vyskytnout stopy jízdy vozidla,

brzdné, blokovací stopy, stopy po smyku, po dření, vlečení (rýhy). V případě dopravních nehod s účastí chodců se ohledání zaměřuje na nalezení stop po obuvi, biologických s top (krev, tkáně). V neposlední řadě se při ohledání mohou objevit stopy různých kapalin (oleje, pohonné hmoty, brzdová kapalina apod.). Stopy

na

zúčastněných

vozidlech

se

projevují

ve

formě

deformace aţ destrukce vozidel. Nejdůleţitější je zde určit mís to nárazu. Tyto stopy spolu se stopami na vozovce jsou nejdůleţitějšími pro určení místa střetu a průběhu dopravní nehody. Stopy na pevných objektech se vyskytují v případech sjetí vozidla mimo vozovku. Jedná se o stopy na domech, zábradlích, sloupech, vegetaci apod. V blízkosti těchto stop se mohou vyskytovat části vozidla (střepy světlometů, skla, karoserií atd.), otěry barvy nebo části přepravovaných věci. Naproti tomu se na vozidle, které bylo poškozeno sráţkou s pevným objektem vyskytují stopy ve for mě třísek, nátěrů, omítek atd. Nalezení těchto stop je důleţité v případě ujetí řidiče z místa dopravní nehody. Ve většině těchto případů se však pachatel snaţí tyto stopy odstranit.

31

Stopy na těle obětí nebo zraněných osob a jejich oděvu jsou stopami, které mohou přispět k objasnění podstaty nehod. Jedná se o vnější i vnitřní zranění, která posoudí přivolaný lékař. Vnitřní zranění posoudí lékař po vykonání pitvy. Podle poranění jednotlivých částí těla lze zjistit například kdo vozidlo řídil. V takovém případě nalézáme na těle poškození hrudní oblasti od volantu vozidla nebo poškození dolních končetin způsobené pedály, které byly po nárazu vtlačeny do prostoru nohou u řidiče. Při

ohledávání

technickému

stavu

místa

nehody

se

zúčastněných

také

vozidel,

věnuje

včetně

pozornost

jednotlivých

ovladačů vozidla (volant, pedály, řadící páka) a postavení kol. Ohledání vozidla musí být systematické. Situace na místě dopravní nehody neumoţňuje provést detailní kontrolu všech součástí vozidla, a

to

vzhledem

k provozu

na

komunikaci,

nedostatku

odborně

technických znalostí vyšetřujících orgánů a potřebných prostředků. Důleţitým

podkladem

pro

vyšetřování

dopravních

nehod

a jejich další řešení ve správním řízení je i fotodokumentace místa nehody.

Tato

důleţitost

vyplývá

z vysoké

vypovídací

hodnoty

fotografie, které předčí slovní popis. Navíc ne všechny osoby, které se podílejí na vyšetřovaní dopravní nehody a jejím dalším řešením ve správním řízení, či v řízení před soudem se mohou dostavit na míst o nehody

a

prohlédnout

si

situaci

na

vlastní

oči.

Kvalitní

fotodokumentace podává jasný a ucelený obraz místa nehody a je nápomocná ke zjištění příčiny nehody. Dalším

podpůrným

důkazem

a

důleţitým

podkladem

k rozhodování o dopravní nehodě je náčrtek míst a nehody. Náčrtek, stejně jako plánek místa dopravní nehody, slouţí k doplnění slovní informace

uvedené

v protokolu

o

dopravní

nehodě

a

k doplnění

fotodokumentace. Proto se vyuţívají v kombinaci s fotodokumentací a slovním popisem ve spisovém materiálu.

32

Náčrtek je půdorysný obraz místa dopravní nehody, zpracovaný vyšetřujícím

orgánem

při

ohledání.

vypracování plánku. Zakreslují

Je

podkladem

pro

pozdější

se do něj předměty, věci a stopy,

které byly při ohledání zjištěny. Směr jízdy zúčastněných vozidel se vyznačuje šipkami. Pokud byla vozidla z místa dopravní nehody odtaţena, zakresluje se jejich konečná poloha po nehodě i poloha kam byly odstaveny. Před vyměřováním dopravní nehody zvolí výjezdová sluţba výchozí měření, který musí být pevný a neměnný. Vyměř ování místa dopravní nehody a pořizování náčrtku provádí vyšetřující orgán zpravidla

za

přítomnosti

účastníků

dopravní

nehody

nebo

nezúčastněné osoby, kterou policista poţádá o podepsání náčrtku. V případě, ţe není na místě dopravní nehody přítomen účastní k nebo nezúčastněná osoba nebo tito nepodepíší náčrtek, vyšetřující orgán tuto skutečnost zaznamená na náčrtek, který podepíše. Plánek

je

stejně

jako

protokol

o

dopravní

nehodě

nebo

fotodokumentace důleţitou součástí spisového materiálu. Nejčastěji se v praxi zpracovává v měřítku 1: 200. Je vypracováván na základě náčrtku. Ve většině případů nevypracovává plánek stejná osoba jako náčrtek. Proto je potřeba, aby vyšetřující orgán vyhotovil náčrtek co nejpřehledněji. Dovolují-li to okolnosti na místě dopravní nehody, vyslechnou vyšetřující orgány účastníky a svědky dopravní nehody. Pokud tato moţnost není dána, je potřeba zjistit veškeré údaje týkající se zmiňovaných osob tak, aby je bylo moţno pouţít pro další potřeby správního či soudního řízení. Účastníci dopravní nehody mohou odmítnout vypovídat a rovněţ mají právo vyuţít sluţeb právního zástupce. O této moţnosti musí být vyšetřujícím orgánem poučeni. Dalším

nikoli

nedůleţitým

úkonem

vyšetřujících

orgánů

je

kontrola, zda mají řidiči uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V případě negativního zjištění

33

v evidenci České kanceláře pojistitelů je vypracováno oznámení o p ř e s t u p k u 14.

1.4

Specifika

procesních

postupů

při

prokazování

přítomnosti alkoholu v krvi řidiče Jelikoţ současná společenská situace je nakloněna tomu, aby byli zákonným a řádným způsobem postihováni zejména řidiči, kteří před jízdou, nebo v průběhu jízdy poţili alkoholické nápoje, bude následující

subkapitola

věnována

prokazování

přítomnosti

alkoholu

sp ecifickým v krvi.

procesním

Úspěšnost

při

prokazování

alkoholu v krvi řidiče je odvislá od kombinace hmotně právních a procesně

právních

postupů

jak

vyšetřujících,

tak

rozhodujících

orgánů státní správy. Kaţdý řidič je povinen ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. f)

zákona

příslušníka

o

provozu

Policie

na

pozemních

České

republiky

komunikacích podrobit

se

na

dechové

výzvu

zkoušce,

v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve nebo

moči

ke

zjištění,

není-li

ovlivněn

alkoholem.

Ve

smyslu

ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) stejného zákona je povinen se podrobit

odbornému

lékařskému

vyšetření,

není -li

ovlivněn

návykovou látkou podle zvláštního předpisu, kterým je zákonem o ochraně před alkoholismem a j inými toxikomaniemi. V ustanovení § 6 odst. 2 tohoto zákona je stanoveno, ţe vyšetření na alkohol se provádí dechovou zkouškou, a je -li výsledek pozitivní, i lékařským vyšetřením zejména odběrem a vyšetřením krve.

14

§ 23a) odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

34

Vyšetření na návykové látky se provádí l ékařským vyšetřením zejména odběrem vyšetřením moče, popřípadě slin a krve. Podle ustanovení § 6 odst. 3 stejného zákona je taková osoba, je -li pro vyšetření třeba odebrat krev, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebrat krev , pokud to není spojeno s nebezpečím pro její zdraví. Konečně ve smyslu ustanovení § 6 odst. 5 zákona je povinna podrobit se na výzvu vyšetření i jiná osoba, je -li dáno důvodné podezření, ţe přivodila sobě nebo jinému újmu na zdraví v souvislosti s poţitím alkoholického nápoje nebo uţitím jiné návykové látky. Vědomost

řidičů,

zejména

recidivistů,

kteří

se

opakovaně

dopustili přestupku poţitím alkoholu před jízdou, o tom ţe pokud odmítnou podrobit se odběru krve, mohou se tak vyhnout postihu za trestný čin a jejich jednání je pak ve většině

případů kvalifikováno

pouze jako přestupek, vede stále častěji k odmítání podrobit se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. Často se řidiči lékařskému vyšetření podrobí, avšak v návaznosti odběr krve pod nejrůznějšími záminkami odmítnou. Klinické vyšetření na alkohol se však v některých případech dostává do příkrého rozporu s laboratorní zkouškou. Při podrobnějším rozboru Krajská prokuratura v Plzni zjistila, ţe ve 136 případech, v nichţ laboratorní zkouška vykáz ala hodnotu alkoholu v krvi převyšující 1 promile, vyznělo klinické v y š e t ř e n í z c e l a n e g a t i v n ě . 15 V praxi je nejčastější obhajoba řidičů, ţe alkoholické nápoje před jízdou buď vůbec nepili, nebo pouze v nepatrném mnoţství, nebo naopak, ţe alkohol poţili aţ po jízdě, či ţe pili před delší dobou nebo naopak bezprostředně před jízdou, přičemţ jsou prováděny znalecké důkazy z oboru toxikologie. Nejčastějšími výmluvami řidičů jsou

15

obava

z nákazy

nakaţlivými

chorobami,

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s. 52

35

nevolnost

spojená

s odběrem krve, špatný zdravotní stav, někdy dokonce arogantní chování policistů, lékaře apod. V případě tvrzení osoby podezřelé ze spáchání přestupku o špatném zdravotním stavu je nutné, aby se k němu vyjádřil lékař, který provádí klinické vyšetření, a aby závěr k tomu uvedl přímo do protokolu

o

obviněných přípravků

lékařském zaměřeny

vyšetření. na

alternativní

poţití

Stále

častější

nejrůznějších

medicíny

–

za

jsou

výmluvy

farmak,

zejména

všechny

uveďme

např.

všeobecně známý Stopangin, Švédské kapky apod. I ve většině těchto případů je k ověření tvrzení řidičů třeba přibrat znalce. Jedním z důvodů odmítání lékařského vyšetření je i ustanovení § 10 odst. 1 písm.

b)

v návaznosti

odpovědnosti

na

z provozu

odst.

2

vozidla,

písm.

e)

neboť

zákona

v takových

o

pojištění případech

pojišťovna jen těţko prokazuje, ţe pojištěný řídil vozidlo pod vlivem a l k o h o l u , o m a m n é n e b o p s y c h o t r o p n í l á t k y . 16 Naproti tomu z ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, ţe odběr krve musí být

proveden, poţádá-li o to osoba podezřelá

z přestupku (v tomto případě řidič), a to bez ohledu na to, zda se předtím podrobila orientační dechové zkoušce. Aby

správní

orgán

mohl

v daných

případech

správně

a

objektivně rozhodnout, je třeba zjistit přesné mnoţství alkoholu v krvi řidiče. Platná právní úprava hovoří o dechové zkoušce jako o orientačním zjištění ovlivnění řidičů alkoholickými nápoji. Finální konstatování přítomnosti alkoholu v krvi řidiče je pak moţné na základě lékařského vyšetření. Lékařsk é vyšetření slouţí ke zjištění vnějších příznaků opilosti a k zajištění vzorku krve či moče pro stanovení přesné hladiny alkoholu či jiné návykové látky v organismu řidiče. 16

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s. 53

36

Dechová zkouška je zaloţena na skutečnosti, ţe alkohol po poţití přechází do zaţívacího traktu a odtud se vstřebává do krve. Krví je pak rozšířen do celého organismu. Protoţe mezi hodně prokrvené orgány patří plíce, směšuje se vzduch vdechovaný do plic s alkoholem, který

tam byl krví dopraven. Při vydechnutí je tak

v z d u c h o b o h a c e n o a l k o h o l o b s a ţ e n ý v k r v i . 17 K p r o v á d ě n í d e c h o v é zkoušky slouţí detekční trubička (DETALCOL, ALTEST) a stále častěji se za tímto účelem vyuţívají elektronické měřiče alkoholu v dechu, tzv. alkotestery, od firmy Drager a v poslední době téţ od firmy LION. O přesnosti těchto přístrojů, které jsou mimo jiné v hojné míře vyuţívány i ve vyspělých evropských zemích, svědčí řada posudků a statistik, vycházejících z důkladného a podrobného měření.

Maximální

metodami

odchylky

zjišťování

měření

ovlivnění

ve

alkoholem

srovnání do

1,00

s klasickými promile

jsou

z a n e d b a t e l n é . 18 S ohledem

na

homologovaných

a

nesporné

výhody

kalibrovaných

vyuţívání

elektronických

řádně

měřičů

při

provádění dechových zkoušek se s odvoláním na ustanovení § 34 odst. 1 správního řádu, podle něh oţ je k dokazování moţno pouţít všech prostředků, jimiţ lze zjistit a objasnit skutečný stav věci, a které jsou v souladu s právními předpisy, domnívám se, ţe výstupní doklad

z připojené

tiskárny

by

mohl

v jednotlivých

konkrétních

případech slouţit jako jeden z důkazních prostředků i v řízení o přestupcích, ale i v řízení trestním, jako je tomu např. na Slovenku a rovněţ v některých vyspělých evropských státech. Na Slovensku je moţné

zápis

o

výsledku

dechové

zkoušky

provedené

přístrojem

Alkotest 7410, vytištěný připojenou tiskárnou, hodnotit jako listinný d ů k a z v s o u d n í m ř í z e n í . 19

17

KOPECKÝ, Z. Zjišťování podnapilosti řidičů motorových vozidel, Ministerstvo vnitra ČR 1991; s.10 KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s.55 19 KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s.56 18

37

V praxi

se

zejména

v posledních

letech

začaly

vyskytovat

případy, kdy se řidič po pozitivní orientační dechové zkoušce nejprve odmítne podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, avšak z nejrůznějších důvodů, od strachu z postihu za neuposlechnutí výzvy či výše sankce za takové jednání aţ po účelové oddalování okamţiku,

kdy

dojde

k odběru

krve,

dospěje

k závěru,

ţe

se

lékařskému vyšetření podrobí. Policista je povinen t akové ţádosti řidiče vyhovět ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona o policii, avšak v jednotlivých konkrétních případech zejména s ohledem na časovou prodlevu takového v konečném

důsledku

rozhodnutí

vedle

řidiče

kvalifikace

bude jeho jednání

závislé

na

výsledku

lékařského vyšetření posuzovaného téţ podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích. Skutečnost, ţe se nakonec řidič vyšetření podrobil, bývá běţně posuzována jako polehčující okolnost ve vztahu k úvahám správního orgánu o druhu a vý ši ukládaných sankcí. Bez souhlasu občana však nemá lékař právo, a to ani na výzvu příslušníka Polici ČR, omezit jeho tělesnou integritu např. odběrem krve k provedení lékařského části vyšetření ke zjištění moţného ovlivnění alkoholem (jedná se např. o o soby v bezvědomí po dopravní nehodě, osoby ovlivněné alkoholem natolik, ţe nejsou schopny udělit k lékařskému vyšetření souhlas). Vyplývá to z článku 7 odst. 1 Listiny

základních

nedotknutelnost

práva

osoby

a

a

svobod,

jejího

soukromí

kde je

je

uvedeno,

zaručena,

ţe

přičemţ

omezena můţe být jen v případech stanovených zákonem. Nemá-li správní orgán v řízení k dispozici přímý věcný důkaz, kterým je v předmětných případech odebraná tělní tekutina, je nutné zabezpečit

co

nejvíce

nepřímých

důkazů.

Těmi

jso u

nejčastěji

výslechy zakročujících policistů, výslechy svědků, výpověď lékaře či jiného zdravotnického personálu, agresivní jízda, způsob chování vůči ochráncům zákona, útěk po dopravní nehodě, pokud k ní došlo, apod. 38

Nutno

však

zdůraznit,

ţe

prvotním

úko lem

po

odvrácení

nebezpečí ohroţujícího ţivot, zdraví nebo majetek účastníků dopravní nehody nebo jiných osob je provedení orientační dechové zkoušky, ke zjištění, zda jsou či nejsou účastníci dopravní nehody ovlivněni alkoholem. Provedení orientační decho vé zkoušky je prováděno jako počáteční a neodkladné opatření, protoţe hrozí reálné nebezpečí, ţe účastníci dopravní nehody budou řešit vzniklou stresovou situaci, kterou bezpochyby dopravní nehoda je, poţitím alkoholu. Riziko poţití alkoholu po dopravní ne hodě je závislé na schopnosti účastníka dopravní nehody vyrovnat se se stresovou situací, zejména po té, kdy si uvědomí, co se stalo a jaké jsou následky dopravní nehody. Dalším případem poţití alkoholu po dopravní nehodě, je snaha pachatele zakrýt předchozí poţití alkoholu a tedy i jízdu s motorovým vozidlem pod jeho vlivem. K orientační dechové zkoušce se pouţívá detekční souprava DETALCOL

nebo

ALTEST.

Detekční

trubička

těchto

souprav

je naplněna chemickou látkou (dvojchroman drasel ný), která reaguje na přítomnost alkoholických par (ethanolu) v dechu. Podle mnoţství se tato látka zbarví od ţluta do zelena. Faktorem určujícím mnoţství alkoholu v krvi zkoušené osoby je i délka zbarveného sloupce. Na detekční trubičce je ryskou vyznačena hranice 0,8 promile alkoholu. Dechová

zkouška

prováděná

soupravou

DETALCOL

nebo

ALTEST je pouze orientační, tedy nelze odhadnout přesné mnoţství alkoholu v krvi u zkoušené osoby. Další nevýhodou těchto prostředků je moţnost reakce chemického prostředku, které obsahují na jiné látky neţ alkohol. Tuto reakci můţe vyvolat i ovoce, ústní voda nebo bonbony. V případě, ţe vyšetřovaná osoba prohlásí, ţe bezprostředně po nehodě nebo krátce po ní poţila větší mnoţství ovoce nebo pouţila některý z výše uvedených prostředků, musí se orientační dechová zkouška provést opakovaně. Nejdříve však za 20 minut.

39

Výsledky

orientační

dechové

zkoušky

nemají

v řízení

před

správními orgány nebo soudy v ČR procesní hodnotu důkazu. Proto musí

být

výsledky

laboratorním

orientační

odběrem

krve

a

dechové

zkoušky

následným

podloţeny

zpracováním

ve

zdravotnickém zařízení. Vedle

souprav

DETALCOL

nebo

ALTEST

se

pouţívají

elektronické analyzátory dechu DRÄGER nebo LION, které jsou mnohem přesnější a stanoví mn oţství alkoholu v krvi s maximální odchylkou 0,05 promile. Další výhodou těchto přístrojů v návaznosti na jejich vysokou přesnost a ve srovnání s detekčními trubičkami je ta skutečnost, ţe po provedení dechové zkoušky těmito přístroji nemusí jiţ řidič podstupovat odběr krve, pouze však za předpokladu, ţe se pachatel dozná k poţití alkoholu, je si zavinění vědom a s naměřenou hladinou alkoholu souhlasí. Při hladině niţší neţ 1 g/kg alkoholu je ve správním řízení povaţován

výstup

z tiskárny

připojené

k měřícímu

přístroji

za

důkazní prostředek. Pokud vzniklo podezření ze spáchání trestného činu (hladina alkoholu v krvi více neţ 1 promile) je nezbytné provést odběr krve, jelikoţ dle zaběhlé soudní praxe je moţno prokázat stav vylučující způsobilost zpravidla j en znaleckým posudkem, k jehoţ vyhotovení

je

opakovaný

odběr

krve

nezbytný.

znaleckého posudku je potřeba provést odběr

Pro

potřeby

dvakrát, v rozmezí

nejméně 10 minut. Při řízení před soudem v České republice má výstup z tiskárny hodnotu důkazu v souvislosti s doznáním pachatele, jinak je nutné nechat vypracovat znalecký posudek. V trestním řízení v jiných

státech,

je

moţné

zápis

o

výsledku

dechové

zkoušky

provedené přístrojem DRÄGER nebo LION (výstup) hodnotit jako listinný

důkaz

v

soudním

řízení,

bez

z n a l e c k é h o p o s u d k u . 20

20

Stanovisko Nejvyššího soudu Slovenské republiky č. Nt 359/93

40

nu tnosti

vypracovávání

V návaznosti

na

jiţ

výše

zmiňovanou

orientační

dechovou

zkoušku se provádí odběr a laboratorní rozbor krve . Dle zákona se můţe mimo odběr krve také jednat o odběr moče nebo slin. K tomuto odběru musí být povinná osoba příslušníkem Policie ČR vyzvána. Tato povinnost vyzvat osobu k podrobení se dechové zkoušce a případnému odběru krve se netýká jen případů dopravních nehod, ale i běţných silničních kontrol. Naproti tomu je vyzvaná osoba povinna podrobit se orientační dechové zkoušce, popř. následnému odběru k r v e , m o č e n e b o s l i n . 21 Zákonná výzva a poučení zní: „ V průběhu kontroly Vás jako řidiče(ku) vyzývám dle § 124 odst. 6 písm. e) zákona 361/2000 Sb.,o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů k dechové zkoušce ke zjištění, nejste -li ovlivněn(a) alkoholem,a v případě pozitivního zjištění i k lékařskému vyšetření spojeného s odběrem krve, moči nebo slin k tomuto zjištění. Dále Vás poučuji, ţe jako řidič(ka) máte dle § 5 odst. 2 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., povinnost podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i k lékařskému vyšetření spojeného s odběrem krve, moči nebo slin ke zjištění, nejste -li ovlivněn(a) alkoholem. Dále Vás poučuji ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších přepisů,

ţe odběr

krve musí být proveden, poţádá -li o to osoba podezřelá z přestupku.“ Pokud se po provedené orientační zkoušce zjistí, ţe je tato pozitivní,

je

nutné

poučit

řidiče

o

to m,

ţe

má

další

jízdu

s motorovým vozidlem zakázanou. V takovém případě poučení zní: „Zakazuji Vám další řízení motorových vozidel po dobu, kdy jste pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky ve smyslu ustanovení § 124 odst. 6 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních k o m u n i k a c í c h , v e z n ě n í p o z d ě j š í c h p ř e d p i s ů . “ 22 21

§ 6 odst. 2 zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi Tato výzva a poučení vznikla ve spolupráci Magistrátu města Brna-odboru dopravy-oddělení správních činností a MŘ DI Policie ČR Brno v březnu roku 2004. Jejím smyslem bylo sjednotit postup policistů při poučováni řidičů při silničních kontrolách na území města Brna. 22

41

Ovšem pokud řidič vozidla bude v jízdě pokračovat, nehrozí mu za takové jednání postih. Pokud bude přistiţen další hlídkou při řízení vozidla, postupuje se v tomto případě stejně jako u běţné kontroly. K tomuto jednání se však následně přihlíţí k určování výše sankce za přestupek ve správním řízení. Z takového jednání je totiţ patrný

zjevný

nedostatek

kázně

nutný

k účasti

na

provozu

na

pozemních komunikacích. Ovšem i sa motné jednání pachatele, tedy jízda pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky je v hrubém rozporu s pravidly silničního provozu. V případě,

ţe

je

orientační

dechová

zkouška

pozitivní

a je prováděna soupravou DETALCOL nebo ALT EST, musí se řidič motorového vozidla podrobit odběru krve, moči nebo slin. Poté, co je k tomuto podrobení vyzván, je odvezen na specializované lékařské pracoviště, kde se tomuto úkonu podrobí a získané vzorky jsou laboratorně zkoumány. I po příjezdu na toto pracoviště můţe povinná osoba odmítnout odběr. Bez jejího souhlasu nemůţe lékař narušit integritu jejího těla tím, ţe by provedl odběr krve. Tento úkon nemůţe provést ani na základě výzvy příslušníka Policie ČR. T a k o v é j e d n á n í n e m á o p o r u v z á k o n ě . 23 Před odběrem krve provádí lékař klinické vyšetření. To spočívá ve zjišťování zjevně viditelných příznaků opilosti. Na základě tohoto zjišťování uvede lékař do „protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem“ závěr, zda osoba jeví známky poţití alkoholu. „Výsledky klinického vyšetření jsou rovněţ posuzovány jako orientační,

protoţe

ovlivnění

alkoholem,

jehoţ

podstata

spočívá

v poruchách pozornosti, rozvahy a pohotovosti k jednání, oslabenému vnímání vnějších podnětů a poruchách osobnosti, není vţdy moţné lékařským

vyšetřením

tj.

běţnými

subjektivními

p r o k á z a t . “ 24 23 24

čl. 7. odst. 1) Listiny základních práv a svobod PORADA, V. a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: 2000; s. 161

42

metodami

Po provedení klinického vyšetření, přistoupí lékař, popřípadě vyškolený zdravotnický personál k odběru krve. Pro další vyšetřování je vhodnější, aby tento odběr provedl lékař, který osobu klinicky vyšetřoval. Odebírá se nejméně 5 ml krve do zkumavky (přičemţ sraţená krev není na závadu). Předpokladem je samozřejmě sterilnost zkumavky a pouţití jednorázové jehly a injekční stříkačky. Tyto potřeby pro odběr krve byl měl lékař z obalu vyjmout před zraky vyšetřované osoby. K desinfekci kůţe a nástrojů se nesmí pouţít roztok obsahující ethanol. Po provedeném odběru lékař zkumavku uzavře,

popřípadě

zapečetí

a

odešle

ji

do

laboratoře,

pověřené

vyšetřováním hladiny alkoholu. Uzavření a zapečetění zkumavky obsahující odebranou krev vyšetřované osoby je vhodné provést před zraky

vyšetřované

osoby.

V poslední

době,

se

totiţ

začínají

vyskytovat případy, kdy obviněný z přestupku uvádí, ţe neviděl co lékař

se

zkumavkou

dělá,

a

ţe

tedy

mohlo

být

s jeho

krví

manipulováno. Vyšetření

vzorku

krve

se

provádí

v laboratoři

pověřené

vyšetřováním hladiny alkoholu a to dvěma vzájemně nezávislými metodami. Základní je metoda plynové chromatografie. Je velmi přesná a spolehlivá a v praxi není zpochybňována. Její předností je schopnost rozlišit ethanol od ostatních alkoholů. Analýza odebraného vzorku probíhá plně automatizovaně a vzorek vyhodnocuje počítač. Starší metodou, ale dodnes pouţívanou je Widmarkova zkouška. Ta j e zaloţena

na

reakci

dichromanu

draselného

s ethanolem,

který

obsahuje zkoumaný vzorek. Pomocí této zkoušky nelze zjistit, zda je v krvi jen ethanol, nebo i jiné těkavé látky. Výsledkem je hodnota alkoholu v krvi v době odběru. Ke zjištění hladiny alkoholu v době dopravní nehody je nutné provést zpětný propočet. Proto se tato metoda

pouţívá

jako

metoda

podpůrná,

kontrolní.

Po

provedení

odběru krve je osoba převezena na oddělení Policie ČR a k sepsání protokolu s dalším opatřením.

43

1.5 Shrnutí V této kapitole bylo poměr ně široce a podrobně pojednáno o odborných

výrazech

v oblasti

spojené

nehodách

a

uţívaných

v dopravní

s vyšetřováním

dalších

uvedených

a

problematice,

rozhodováním

přestupcích

proti

o

resp.

dopravních

bezpečnosti

a

plynulosti silničního provozu konkrétně p řestupcích na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Současně bylo v této kapitole pojednáno o příčinách dopravních nehod a o specifikách procesních

postupů

při

prokazování

přítomnosti

alkoholu

v krvi

řidiče, jakoţ i o vyšetřování dalších uvedených přestupků. Z uvedené kapitoly je patrno, ţe znalosti šetření a rozhodování o uvedených přestupcích v sobě subsumuje jak rozsáhlou odbornou terminologii právní, tak znalosti z oborů technických či medicínských a zahrnuje v sobě například i nemalý díl znalostí psychologie při taktickém zvládnutí vyšetřování a objasňování těchto přestupků. Z uvedené kapitoly je téţ patrno, ţe nejen teoretické zvládnutí dané problematiky, ale i rozsáhlé postřehy a zkušenosti z praxe a součinnost s dalšími orgány státní správy, jakoţ i soukromoprávními subjekty umoţňuje zdárné šetření a rozhodování ve věci uvedených přestupků. V uvedené kapitole byly také podrobně popsány jak technické prostředky

a

dokumentování

specifické

postupy

detekování,

uvedených

přestupků,

tak

vyšetřování

specifické

a

procesní

postupy, které umoţňují pouţití takto získaných důkazů z pohledu procesní čistoty, (tedy zákonnosti) při prokazování před správním orgánem, případně soudem. De

lege

ferenda

dochází

v současné

době,

tedy

v době

vypracování této rigorózní práce k opakovaným snahám v poslanecké

44

sněmovně o prosazení rozsáhlé a principielní novely zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a zákona č. 200/1990

Sb.,

o

přestupcích

s cílem

zavedení

zákonných

úprav

zajišťujících preventivní působení na řidiče a sníţení negativních vlivů nehodovosti v nejširším slova smyslu. Zde je největší důraz veden ve směru na zavedení tzv. bodového systému u přestupků, akcent

na

represi

při

řízení

vozidla

pod

vlivem

alkoholu,

a

v součinnosti s plánovanou rozsáhlou novelou zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů i zavedení institutu recidivy a moţného vyššího postihu řidičů – recidivistů, kteří se opakovaně dopouštění závaţných přestupků, zejména jiţ zmíněného řízení pod vlivem alkoholu. De

lege

ferenda

je

tato

snaha

vedena

s cílem

procesně

jednoduššího a pruţnějšího řízení ve věci přestupků v dopravě, tedy jak zmíněného zavinění dopravní nehody, tak poţití alkoholu či jiné návykové látky řidičem před jízdou. Tato sn aha je vedena motivována zejména tou skutečností, ţe při silniční dopravě došlo v posledních deseti aţ patnácti letech k rapidnímu nárůstu počtu dopravních nehod a jejich škodlivých následků (škody na majetku, zdraví i ţivotech) a dále tím, ţe současně pla tná procesní úprava při řízení o těchto přestupcích není schopna dostatečně rychle zajistit poškozenému rychle a efektivně náhradu vzniklé škody. Další

moţný

motiv

těchto

snah

o

legislativní

zrychlení

a

zefektivnění řízení o přestupcích v dopravě zřejmě také pramení z obecné snahy o upevnění právního vědomí účastníků provozu na pozemních komunikacích, zejména řidičů, jakoţ i v obecné snaze o zpřísnění

„uvolněné

morálky“

řidičů

vozidel

a

posílení

jejich

odpovědnosti při řízení vozidel, zejména v oblasti řízení vozidla po předchozím poţití alkoholických nápojů. Po zkušenostech je zřejmě za cestu k prevenci volena zvýšená míra represe a postihu přestupců zákona.

45

2. Hmotně právní úprava přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích

2.1 Materiální a formální znaky přestupku

Pojem přestupku je zaloţen na kombinaci materiálního znaku a formálních

znaků.

Materiální

znak

je

vyjádřen

tím,

ţe

jednání

porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti tzv. nebezpečnost činu pro společnost.

K typovým

jednotlivých

přestupků,

formálním jimiţ

jsou

znakům od

sebe

skutkové

podstaty

přestupky

odlišeny,

přistupují obecné formální znaky společné všem přestupkům, a to: -zavinění,

kdy

k odpovědnosti

za

přestupek

postačí

zavinění

z nedbalosti, vědomé nebo nevědomé , nestanoví-li zákon výslovně, ţe je třeba úmyslného zavinění, -věk kdy za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý rok svého věku -příčetnost

kde

za

přestupek

není

odpovědný,

kdo

pro

duševní

poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat, ţe jde o porušení nebo ohroţení zájmu chráněného zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, poţitím alkoholu nebo uţitím jiné návykové látky. Typovými formálními znaky přestupků se rozumí znaky skutkové podstaty

přestupků,

které

charakterizují

konkrétní přestupky.

46

a

odlišují

jednotlivé

Tyto ustanovení

typové

formální

zákona

toxikomaniemi

o

znaky

ochraně

obecně před

spočívají

v

porušení

alkoholismem

a

jiným i

a zákona o provozu na pozemních komunikacích

v oblasti provozu a zákona o přestupcích a lze je vymezit tak, ţe objektem těchto přestupků je zájem společnosti na ochraně ţivota, zdraví a majetku občanů. Objektivní stránkou se obecně rozumí jednání

a

naplnění

následek dochází

komunikacích

které tím,

poruší

spojuje ţe

příčinná

účastník

příslušné

souvislost.

provozu

ustanovení

na

zákona

o

K

jejímu

pozemních provozu

na

pozemních komunikacích a zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a zákonem o přestupcích. Většinou jde o konání v rozporu s těmito předpisy, můţe však jít i o opomenutí, nebo jejich nerespektování. Subjektem můţe být v našem případě řidič

vozidla,

komunikacích.

nebo

jiný

Subjektivní

účastník stránkou

provozu můţe

být

na jak

pozemních úmysl,

tak

nedbalost.

2.2 Znaky skutkových podstat přestupků spáchaných v souvislosti

s provozem

na

pozemních

komunikacích

Ve skutkové podstatě přestupků dle ust. § 22 odst. 1, písm. a -f) a § 30 odst. 1, písm. g-i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších 361/2000

předpisů, Sb.,

o

porušením

provozu

na

příslušných

pozemních

ustanovení

komunikacích

zák. ve

č.

znění

pozdějších předpisů a zák. č. 37/1989 Sb., je objektem veřejný zájem na ochraně ţivota, zdraví a majetku občanů, jelikoţ se má za to, ţe řidič (zejména řidič pod vlivem alkoholu) představuje potencionálně

47

ohroţení

těchto

objektů.

Objektivní

stránkou

výše

uvedených

přestupků je jednání řidiče spočívající v porušení zákona o provozu o pozemních

komunikacích.

Subjektem

je

účastník

provozu

na

pozemních komunikacích (v případě porušení ust. § 30 zák. 200/1990 Sb.,o

přestupcích

pouze

řidič,

tedy

řidič

vozidla

motorového

i

nemotorového, jak to má na mysli ust. § 2, písm. g, h) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na poze mních komunikacích). Nemotorové vozidlo je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo. Vzhledem k tomu, ţe dle ust. § 3 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti a zákon nestanoví výslovně, subjektivní

ţe

je

stránky

třeba

úmyslného

výše

zavinění,

uvedených

přestupků

postačí jednání

k naplnění ve

formě

nedbalosti a není tedy třeba prokazovat účastníkovi provozu na pozemních komunikacích úmysl, například úmysl poţít alkohol před jízdou. Naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22, odst. 1, písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích spočívá v tom, ţe řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou z v l á š t n í m z á k o n e m 25 n e b o d o p r a v n í z n a č k o u o v í c e n e ţ 3 0 k m / h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22, odst. 1, písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích pak spočívá v tom, ţe jako řidič motorového vozidla poruší nesprá vným způsobem jízdy z v l á š t n í z á k o n 26 t í m , ţ e : „ n e z a s t a v í v o z i d l o n a p ř í k a z s v ě t e l n é h o signálu s červeným světlem „Stůj” světelného signalizačního zařízení nebo

pokynu

komunikacích,

policisty předjíţdí

„Stůj”

při

vozidlo

řízení na

provozu

přecho du

pro

na

pozemních

chodce

nebo

bezprostředně před ním nebo předjíţdí vozidlo způsobem, který ohrozí protijedoucí řidiče nebo jiné účastníky silničního provozu, 25 26

§ 18 zák. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

48

nebo předjíţdí, jestliţe se nemůţe bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, nebo pře djíţdí, aniţ má před sebou rozhled na vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, nedá při jízdě z vedlejší pozemní komunikace označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě” nebo „Stůj, dej přednost v jízdě” na křiţovatku přednost

v

komunikaci

jízdě nebo

vozidlům

přejíţdějícím

vozidlům

přijíţdějícím

po

hlavní

zprava,

pozemní

nevyplývá -li

přednost v jízdě z dopravní značky, vjíţdí na ţelezniční přejezd v případech, kdy je to zvláštním zákonem zakázáno“. Naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22, odst. 1, písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích pak spočívá v takovém jednání

účastníka

provozu

na

pozemních

komunikacích,

kdy

p o r u š e n í m z v l á š t n í h o z á k o n a 27 z p ů s o b í d o p r a v n í n e h o d u , k t e r o u j e povinen

podle

zvláštního

zákona

neprodleně

ohlásit

po licistovi.

Takovou nehodou se rozumí nehoda, kdy dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných v ě c e c h č á s t k u 2 0 0 0 0 K č , 28 Naplnění skutkové podstaty dle ust. § 22, odst. 1, písm. d) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích spočívá ve shodném jednání jako jednání

uvedené

v předchozím

odstavci

tohoto

textu

jako

řidič

vozidla hromadné dopravy osob. Naplnění skutkové podstaty dle ust. § 22, odst. 1, písm. e) zák. č.

200/1990

Sb.,o

přestupcích

spočívá

v jednání,

kdy

řidič

neoprávněně zastaví nebo stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené znakem O1, tedy parkovišti vyhrazeném pro osoby tělesně postiţené.

27 28

zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů § 47, odst. 4) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

49

Naplnění skutkové podstaty dle ust. § 22, odst. 1, písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích spočívá v jiném jednání, neţ které je uvedeno

pod

písmeny

a)

aţ

e),

poruší

zvláštní

z á k o n . 29 T e n t o

přestupek tedy můţe spáchat například i chodec. Dle

dlouhodobě

ustálené

a

aplikované

praxe

je

n aplněním

skutkové podstaty přestupku dle § 30 odst. 1, písm. h) zákona o přestupcích přítomnost alkoholu v krvi v době řízení vozidla do 0,99 g/ kg alkoholu v krvi a naplněním skutkové podstaty přestupku dle § 30 odst. 1, písm. ch) zákona o přestupcích pří tomnost alkoholu v krvi v době řízení vozidla od 1,00 g/ kg alkoholu v krvi. Tato skutková podstata je naplněna porušením ust. § 5, odst. 2, písm. b) zák. 361/2000

Sb.,

o

provozu

na

pozemních

komunikacích

ve

znění

pozdějších předpisů a ust. § 6 odst. 1, zá k. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Pro

rozhodnutí

o

přestupku

je

pak

rozhodný

stav,

resp.

mnoţství alkoholu v krvi v době řízení a míra jeho vlivu, coţ se zejména v případě přestupku naplněním skutkové podstaty přestupku dle § 30 odst. 1, písm. ch) zákona o přestupcích zjišťuje znaleckým posudkem

na

základě

opakovaného

odběru

krve.

Při

naplnění

skutkové podstaty přestupku dle ust. § 30, odst. 1, písm. h -ch) zák. č. 200/1990

Sb.,

o

provozu

na

pozemních

komunikacích

ve

znění

pozdějších předpisů je objektem zájem státu na ochraně ţivota, zdraví a majetku občanů, jelikoţ se má za to, ţe řidič pod vlivem alkoholu představuje ohroţení těchto objektů.

Objektivní stránkou je pak

existence alkoholu v krvi řidiče a tedy jeho ovlivnění alkoholem při jízdě. Subjektem je opět řidič motorového i nemotorového vozidla jak to má na mysli ust. § 2, písm. g, h) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Subjektivní stránka výše uvedeného přestupku spočívá v poţití alkoholu před jízdou, nebo v průběhu jízdy. 29

zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů

50

Při naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 30 odst. 1, písm. i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů porušením ust. § 5 odst. 1, písm. f, g) zák. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a § 6 odst. 2, a 3, a odst. 5, zák. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je objektem zájem státu na ochraně ţivota, zdraví a majetku občanů, jelikoţ se má za to, ţe řidič pod vlivem alkoholu představuje ohroţení těchto objektů. Objektivní stránkou je odmítnutí podrobit se po výzvě policisty orientační dechové zkoušce, nebo po předchozí pozitivní

orientační

dechové

zkoušce

odbornému

lékařskému

vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Subjektem je opět řidič motorového i nemotorového vozidla jak to má na mysli ust. § 2, písm.

g,

h)

zák.

č.

361/2000

Sb.,

o

provozu

na

pozemních

komunikacích. Subjektivní stránka výše uvedeného přestupku spočívá v úmyslném

a

bezdůvodném,

nebo

nedostatečně

odůvodněném

odmítnutí podrobení se dechové zkoušce, nebo lékařskému vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, resp. prověření, zda poţil alkohol před jízdou v takové době, kdy by byl tímto alkoholem ještě ovlivněn. Dle §30 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích se př estupku dopustí ten, kdo poţije alkoholický nápoj nebo uţije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, ţe bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níţ by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. Tímto se v praxi rozumí zpravidla jiná činnost, neţ řízení motorových, nebo nemotorových vozidel, tedy jakákoli jiná činnost nespojená s řízením vozidla. Můţe samozřejmě dojít například i k situaci, kdy řidič taxi sluţby stojí na místě, poţil alkohol a při pozitivní kontrole na alkohol

bude

„Některými

tvrdit,

správními

ţe

nepojede

orgány

je

a

jen

však

tak

sedí

v automobilu.

v rozhodnutí,

kterým

je

pachatel uznán vinným z přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, uváděno téţ ustanovení § 30 odst. 1 písm. g) tohoto zákona. Toto ust anovení vlastně zahrnuje pokus

51

jednání uvedeného v následujícím písmenu a jeho pouţití v takových p ř í p a d e c h j e n e s p r á v n é “ 30. Tato vymezení, resp. skutkové podstaty jsou formulovány takto proto, ţe řidič, který je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, reaguje na situace, ke kterým v silničním provozu dochází, opoţděně nebo jinak, neţ by nastalá situace vyţadovala, neboť jeho úsudek je ovlivněn poţitou látkou. Nejenţe ve většině případů není schopen adekvátně reagovat na vzniklou kolizní situaci, ale sám takové situace vytváří. Alkohol v silniční dopravě, v návaznost na její

bezpečnost,

je

celospolečenským

problémem

a

vyţaduje

k o m p l e x n í ř e š e n í . 31 P r o s t ř e d k e m b o j e p r o t i a l k o h o l i s m u n a s i l n i c í c h je vedle ustanovení § 30 odst. 1, písm. g – i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích i ustanovení § 201 trestního zákona – ohroţení pod vlivem návykové látky o kterém bude okrajově pojednáno níţe.

2.3 Kvalifikace přestupků dle ust. § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o

přestupcích

Při kvalifikaci přestupků spách aných při provozu na pozemních komunikacích

které

jsou

předmětem

zájmu

této

práce

je

nutno

vyházet zejména z dikce zákona. Jelikoţ bylo o přestupcích dle ust. § 22 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů bylo poměrně podrobně pojed náno v předchozí kapitole, budeme se v této části práce věnovat přestupkům dle ust. § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. V případě

přestupků

v provozu

na

pozemních

komunikacích

spáchaných v souvislosti s poţitím alkoholu řidičem před jízdou, 30 31

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s. 43 KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s. 43

52

nebo v průběhu jízdy se alkoholem dle ust. § 1 odst. 2, zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi rozumí: „lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více neţ 0,75 objemového procenta al koholu“. Právní kvalifikace při rozhodování

o

přestupcích

alkoholického

nápoje,

řidičů,

nebo

jiné

kteří

jsou

návykové

podezřelí

látky

před

z poţití

jízdou

je

odvislá od přesného určení mnoţství alkoholu, které na řidiče působí v době jízdy, tedy nikoli od mnoţství poţité alkoholu před jízdou. Alkohol

začíná

na

řidiče

působit

aţ

za

určitou,

mnoha

okolnostmi ovlivněnou dobu po poţití, a to nejprve ve vývojově nejmladší části mozku. Proto jsou jako první ovlivněna zejména intelektuální

činnosti

člověka,

logické

myšlení,

řeč

apod.

Vyvrcholením negativního působení alkoholu je narušení základních, pro ţivot nezbytných funkcí nervového soustavy. V případech akutní o t r a v y a l k o h o l e m m ů ţ e n a s t a t p o m ě r n ě s n a d n o i s m r t . 32 To, zda je řidič, který poţil alkoholický ná poj před jízdou tímto alkoholem,

či

jinou

návykovou

látkou

ovlivněn,

je

posuzováno

objektivně na základě naměřené hodnoty alkoholu v krvi (to v případě přestupku dle ust. § 30 odst. 1, písm. ch) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění) a nebo po pozitivní dechové zkoušce a doznání

se

řidiče

k poţití

alkoholu

před

jízdou

(to

v případě

přestupku dle ust. § 30 odst. 1, písm. h) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích v platném znění). Subjektivní pocit a prohlášení řidiče, ţe se necítí nikterak ovlivněn alko holem není relevantní. Ve správní i soudní praxi se má jiţ řadu let za to, ţe při hladině alkoholu v organismu řidiče v době řízení do 0,3 g/kg se nejedná o významný povaţována

vliv za

alkoholu hodnotu

na

řidiče,

blízkou

tato

naměřená

statistic ké

míře

hodnota

nepřesnosti

je a

tolerance měřících přístrojů (zejména při měření alkoholu dechovou 32

KOPECKÝ, Z. Zjišťování podnapilosti řidičů motorových vozidel. Ministerstvo vnitra ČR: 1991; s. 10

53

zkouškou) a zejména správní orgány řízení o přestupku bez zahájení řízení odkládají, pokud se ovšem řidič sám k poţití alkoholu před jízdou sám nedozná. Od mnoţství na měřeného alkoholu v krvi řidiče se

dále

odvíjí

právní

kvalifikace,

které

bude

dále

věnována

samostatná kapitola. Přes

obecně

uznávanou

hranici

1,00

g/kg

alkoholu

v krvi,

(obecně známo pod názvem promile) není vyloučeno, aby i jednání řidiče,

spočívající

v řízení

motorového

vozidla

po

poţití

alkoholických nápojů bez dosaţení této hranice, bylo posouzeno jako řízení ve stavu vylučujícím způsobilost. U některých osob můţe jiţ podstatně schopni

niţší hladina alkoholu v krvi působit tak, ţe nejsou bezpečně

ovládat

motorové

vozidlo.

Z aplikované

praxe

vyplývá, ţe v případech, kdy řidič měl v době řízení uvedené menší mnoţství

alkoholu

v krvi

neţ

promile

alkoholu,

je

vţdy

nutno

prokázat, ţe jeho schopnost k řízení byla skutečně sníţena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení

§ 30 odst. 1 písm.

ch)

zákona o

přestupcích. Otázku míry vlivu alkoholu na řidiče musí vţdy posoudit správní orgán. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a o sníţení

jeho

řidičských

schopností

mohou

být

např.

svědecké

výpovědi spolujezdců, příslušníků policie a lékařů, kteří prováděli klinické

vyšetření,

svědecké

výpovědi

o

chování

obviněného

i

způsobu jeho jízdy apod. Nikdo, ani nadprůměrně disponovaný řidič, není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, jestliţe jeho krev o b s a h u j e v d o b ě ř í z e n í a l e s p o ň 1 p r o m i l e a l k o h o l u . 33 Při

stanovení

obsahu

alkoholu

v lidském

organismu

se

nejčastěji uţívá stupeň obsahu vyjádřený v promile (správně gramů na kilogram hmotnosti). Podle stanoviska Ministerstva zdravotnictví jiţ obsah 1,00 promile alkoholu v krvi osoby lze povaţovat za stav

33

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s.48

54

v y l u č u j í c í z p ů s o b i l o s t . 34 V t o m t o p ř í p a d ě j e t e d y n u t n o p ř i s t o u p i t p ř i rozhodování o přestupku ke kvalifikaci dle ust. § 30 odst. 1, písm. ch) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích Z uvedeného

stanoviska,

které

na

ve znění pozdějších předpisů. základě

výzkumů

a

poznatků

soudního lékařství ministerstvo schválilo, dále vyplývá, ţe zjištěním mnoţství nejméně od 0,3 promile alkoholu v krvi vyšetřované osoby Widmarkovou zkouškou je vţdy prokázané, ţe osoba poţila určité mnoţství alkoholických nápojů, a ţe hladinu alkoholu zjištěnou Widmarkovou

zkouškou

v hodnotě

1,00

promile

je

vţdy

třeba

povaţovat za hranici, kdy řidič zpravidla jiţ není schopen bezpečně ř í d i t m o t o r o v é v o z i d l o . 35 V praxi při uţití metody plynové chromatogra fie nebo zkoušky dle Widmarka se za pozitivní průkaz poţití alkoholického nápoje a tedy právní kvalifikaci přestupku dle ust. § 30 odst. 1, písm. h) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, pokládá hladina alkoholu v krvi vyšší neţ 0,29 promile.Tedy rozhodující zda se přestupek posoudí dle

§30 odst.1 písm. h) nebo ch) je míra vlivu

alkoholu na řidiče resp. mnoţství alkoholu v krvi. Obecně lze shrnout, ţe se naměřená hladina do 0,29 g/kg alkoholu v krvi zpravidla nepostihuje vůbec a oznámení o přestupku se bez zahájení odkládá, nebo se řidič postihne (ne však nejšťastněji a nejpřesněji) pouze peněţitou sankcí bez udělení zákazu činnosti dle ust. § 22 odst. 1, písm. f) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Při naměřené hodnotě alkoholu v krvi od 0,30 g/kg alkoholu v krvi do 0,99 g/kg alkoholu v krvi kvalifikuje jako přestupek dle ust. § 30 odst. 1, písm. h) zák. č. 200/1990 Sb. a nikoli jako přestupek dle § 22 ost. 1, písm. f) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích 34

LINHART, S. Trestný čin opilství v silniční dopravě. Čs. Kriminalistika č.1/1982; s. 88 KAJABA, Š. Nedovoliť, aby trestný čin opilstva bol riešený ako priestupok. Kriminalistický sborník č. 3/1984, s. 181 35

55

ve znění pozdějších předpisů (jak tomu někdy v praxi nepřesně a nesprávně bývá) Při naměřené hodnotě nad 1,00 g/kg alkoholu v krvi řidiče je přestupek kvalifikován jako přestupek dle ust. § 30 odt. 1, písm. ch) a nikoli pouze jako § 30 odst. 1, písm. h) nebo § 22 ost. 1, písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (jak tomu někdy v praxi nepřesně a nesprávně bývá). Kvalifikace tohoto přestupku je však v praxi spojena se znaleckým posudkem z oboru lékařství, který bez pochybno stí prokáţe mnoţství alkoholu v krvi a tedy ovlivnění řidiče v době řízení motorového vozidla. Při odmítnutí dechové zkoušky, nebo po pozitivní dechové zkoušce odmítnutí lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve za účelem

přesného

zjištění

mnoţství

a lkoholu

krvi

je

skutek

kvalifikován jako přestupek dle § 30 odst. 1, písm. i) a nikoli jako přestupek dle ust. § 30 odt. 1, písm. ch), § 30 odst. 1, písm. h) nebo § 22 ost. 1, písm. f) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Znak přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1. písm. ch) zákona o přestupcích „ve stavu vylučujícím způsobilost“ zde nesouvisí pouze s mnoţstvím

poţitého

alkoholu,

ale

s charakterem

vykonávaného

zaměstnání nebo jiné činnosti, jejich bezpečný výkon pře dpokládá plnou soustředěnost a pozornost. Mezi takovéto činnosti patří řízení motorového, ale i nemotorového vozidla anebo tramvaje. V souvislosti s přestupky na úseku ochrany proti alkoholismu a jinými toxikomaniemi je třeba zmínit i tzv. patologickou op ilost. Jedná se o

krátkodobý mrákotný stav, k němuţ můţe v ojedinělých

případech dojít i po poţití nepatrného mnoţství alkoholu, který za určitých podmínek můţe vést k nepříčetnosti pachatele. Tento jev vyţaduje znalecké posouzení ovládacích a určovacích sloţek osoby pachatele přestupku. Jestliţe je alespoň jedna ze sloţek částečně 56

zachována, pokud např. pachatel věděl, ţe následkem poţití alkoholu se můţe dostavit patologická opilost, a bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe k tomu nedojde, anebo o tom sice nevěděl, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl, jeho správní, případně trestní odpovědnost za jednání a jeho případné n á s l e d k y z ů s t á v á z a c h o v á n a . 36

2.4

Další

možné

spáchaných

právní

následky

v souvislosti

přestupků

s provozem

na

pozemních komunikacích Dojde-li při porušení příslušných zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpis ů k naplnění skutkové podstaty trestného činu, nemůţe se v souladu s ustanovením § 2 odst. 1, zákona o přestupcích jednat současně o přestupek

proti

bezpečnosti

Nejčastěji

spáchané

trestné

a

plynulosti

činy

v

silničního

souvislosti

provozu.

s provozem

na

pozemních komunikacích dle zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích jsou:

Ohrožení pod vlivem návykové látky; § 201: V § 201 trestního zákona se praví, ţe: „Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlive m návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku: a) ačkoliv byl za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloţeného za takový čin propuštěn,

36

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s. 48

57

b) ačkoliv byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postiţen, c) spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí -li hromadný dopravní prostředek, nebo, d) způsobí-li takovým činem, byť i z nedbalosti, jinému ublíţení na zdraví

nebo

větší

následek, bude

škodu

na

potrestán

cizím

odnětím

majetku

svobody

nebo

aţ na

jiný

jeden

závaţný rok nebo

z á k a z e m č i n n o s t i n e b o p e n ě ţ i t ý m t r e s t e m “ . 37 Trestný

čin

dle

§

201

trestního

zákona

je

deliktem

„ohroţovacím“, který je spáchán uţ vyvoláním moţnosti vzniku následků.

Znaky

započetím

jízdy

tohoto pod

trestného

vlivem

činu

alkoholu

jsou

tedy

s motorovým

splněny

jiţ

vozidlem.

O

trestný čin se jedná i v případě, ţe jízda s vozidlem proběhla jinak nezávadně, tedy v souladu s poţadavky pravidel silničního provozu. V tomto

případě

dopravní

nehodě,

není ale

ovlivnění při

silniční

návykovou dopravní

látkou

zjištěno

kontrole.

U

po

tohoto

trestného činu vyţadován úmysl. Tedy úmysl řídit motorové vozidlo po předchozím poţití návykové látky. Dojde -li však při této jízdě k dopravní nehodě, postačuje k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu nedbalost. V praxi se často stává, ţe řidič, kt erý je přistiţen při řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu a je si vědom, ţe vzhledem k předchozímu postihu za podobný čin ve smyslu ust. § 201, odst. b) tr. zákona mu hrozí trestní odpovědnost, odmítne poskytnout krev k lékařskému vyšetření, čímţ dojde k situaci, ţe zjevně podnapilý řidič unikne trestně právní odpovědnosti, jelikoţ není moţno zajistit důkaz prokazující procesně pouţitelným způsobem poţití alkoholu řidičem před jízdou. Znalost této obstrukce je mezi řidiči poměrně značně rozšířen a řidiči poměrně často uţíván. Zde je značný prostor

37

zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů

58

pro legislativní úpravy de lege ferenda a činnost aplikační správních orgánů a zejména soudů. Důleţitým pojmem v tomto ustanovení trestního zákona je stav vylučující způsobilost . Tento pojem je pouţíván i v ustanoveních p ř e s t u p k o v é h o z á k o n a . 38 P ř i s t a n o v e n í o b s a h u a l k o h o l u v o r g a n i s m u člověka se vyuţívá vyjádření v promilích nebo gramů na kilogram tělesné

hmotnosti.

Podle

stanoviska

Ministerstva

zdravotnictví,

vydaného na základě výzkumů a poznatků soudního lékařství můţeme při obsahu 1 promile alkoholu v krvi hovořit o stavu vylučujícím způsobilost. Zároveň se uvádí, ţe hodnota do 0,20 promile alkoholu v krvi je povaţována za přirozenou fyziologickou hladinu alkoholu a bere se jako neprůkazná. Je-li správnímu orgánu oznámen přestupek účastníka silničního provozu

kvalifikovaný

ustanovení

§

30

odst.

orgánem 1

Policie

písm.

h),

České

ch)

republiky

zákona

o

podle

přestupcích

(ustanovení § 30 odst. 1 písm. g) zákona je v praxi vyuţíváno minimálně z důvodů velmi sloţitého prokazování naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku), je třeba v první řadě zjistit, zda se nejedná o naplnění skutkové podstaty trestného činu ohroţení pod v l i v e m n á v y k o v é l á t k y v e s m y s l u u s t a n o v e n í § 2 0 1 t r e s t n í h o z á k o n a . 39 Správní orgán musí zkoumat, zda osoba podezřelá z přestupku nebyla za takový čin v posledních dvou letech odsouzena nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloţeného za takový čin propuštěna nebo zda nebyla za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postiţena přestupek

na

úseku

ochrany

obdobným činem je právě

před

alkoholismem

a

jinými

toxikomaniemi ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 písm. g), h) nebo ch) zákona o přestupcích . Dobu dvou let je třeba počítat od právní moci 38 39

rozhodnutí

o

přestupku.

Za

obdobné

jednání

však

orgány

§ 30 odst. 1 písm. ch ) zákona č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích ve znění pozdějších předpisů KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, Praha: Linde, 2002; s. 53

59

činnými

v trestním

řízení

není

povaţováno

naplnění

skutkové

podstaty přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích, kdy se řidič při řízení vozidla odmítne podrobit dechové zkoušce nebo, byla-li dechová zkouška pozitivní, se odmítne podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ač to nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho z d r a v í . 40 Postiţením je zde sankce uloţená v řízení o přestupku, nikoli kárné opatření podle zákoníku práce ani umístění v protialkoholní záchytné stanici. Sankce za přestupek můţe být uloţena teoreticky i v řízení blokovém nebo příkazním. V praxi k projednání zmíněných přestupků v blokovém řízení téměř nedochází, a to ze jména z důvodu vyššího stupně společenské nebezpečnosti daného jednání, jelikoţ v příkazním řízení není moţno uloţit sankci zákazu činnosti. Správní orgán povinen sledovat ještě jeden aspekt, a to ten, zda oznamovaným jednáním nebyla naplněna skutková pods tata trestného činu podle ustanovení § 201 písm. d) trestního zákona, v němţ se poţaduje vznik škodlivého následku spočívajícího v ublíţení na zdraví jinému nebo ve způsobení větší škody na cizím majetku nebo v jiném závaţném následku.

Při

stanovení

výše

škody

způsobené

poškozením

motorového vozidla z hlediska znaků předmětné skutkové podstaty je nutno vycházet z pravidel daných trestním zákonem. Dalším

moţným

následkem

je

naplnění

skutkové

podstaty

trestného činu opilství § 201a) tr. zákona, který praví, ţe: „Kdo se poţitím nebo aplikací

návykové látky nebo jinak přivede, byť i z

nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němţ se dopustí jednání, které má

jinak znaky trestného činu,

bude potrestán odnětím svobody na

tři léta aţ osm let; dopustí-li se však jednání, které má jinak znaky trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším“.Toto ustanovení se nepouţije, přivedl -li se 40

NOVOTNÝ, F. a kol. Trestní kodexy-komentář, Praha: Eurounion, 1998; s. 239

60

pachatel do stavu

nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo

spáchal trestný čin z nedbalosti, který spočívá v tom, ţe se přivedl do stavu nepříčetnosti. V případě přestupků v provozu na pozemních komunikacích, které

nejsou

spojeny

s přítomností

alkoholu

v krvi

řidiče

lze

jmenovat jen ty typické a nejčastější. Jedná se zejména o ublížení na zdraví, obecné ohrožení, a neposkytnutí pomoci. Ublížení na zdraví § 223 a § 224: V § 223 trestního zákona se praví: „Kdo jinému z nedbalosti ublíţí na zdraví tím, ţe poruší důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postave ní nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti“. Objektem je ochrana ţivota, zdraví a majetku osob a objektivní stránka

spočívá

v porušení

důleţité

povinnosti.

V jednání,

tedy

v porušení důleţité povinnosti a následku musí být shledána příčinná souvislost. Jedná se o porušení povinností stanovených jak zákonem, ale i jiným obecně závazným předpisem, např. vyhláškou. Za porušení důleţité povinnosti stanovené zákonem s e však nepovaţují všechna porušení ustanovení pravidel silničního provozu. Patří sem taková porušení pravidel silničního provozu, která podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti pro společnost např. tím, ţe má za následek nebezpečí pro lidský ţivot nebo zdraví. Mezi závaţná porušení pravidel silničního provozu, která mají ve většině případů za následek dopravní nehodu, spojenou s váţnými následky na ţivotě nebo zdraví osob a zároveň se škodou na majetku patří například řízení vozidla pod vlivem alkoholu, nepřiměřená rychlost, špatný technický stav vozidla, nedání přednosti v jízdě, bezohledná jízda, předjíţdění v místech, kde je to zakázáno apod. 61

Subjektem trestného činu podle § 223 trestního zákona můţe být kdokoliv, pokud splňuje zásady trestní odpovědnosti fyzických osob. Subjektivní stránka trestného činu podle § 223 trestního zákona vyţaduje zavinění z nedbalosti vědomé nebo nevědomé. V § 224 trestního zákona se praví: „Kdo jinému z nedbalosti způsobí těţkou újmu na zdraví nebo smrt, bude po trestán odnětím svobody aţ na dvě

léta nebo zákazem činnosti“. Dále se praví, ţe:

„Odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá -li čin uvedený v předchozím odstavci proto, ţe porušil důleţitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloţenou mu podle zákona“. Konečně se uvedeného trestného činu dopustí ten, „Kdo z nedbalosti způsobí těţkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, ţe hrubě porušil předpisy

o ochraně ţivotního prostředí nebo předpisy o

bezpečnosti práce nebo

dopravy anebo hygienické předpisy, bude

potrestán odnětím svobody na tři léta aţ deset let“. Objekt, subjekt i subjektivní stránka uvedeného ustanovení jsou podobné jako u trestného činu ublíţení na zdraví dle § 223 trestního zákona. Rozdíl nalézáme aţ v objektivní stránce. Pojmy, které od sebe rozlišuje § 223 a § 224 trestního zákona jsou těžká újma na zdraví, smrt a dále slovní spojení „újmu na zdraví nebo smrt více osob“.

Objektivní

stránka

tohoto

trestného

činu

tedy

spočívá

ve způsobení těţké újmy na zdraví nebo smrti nedbalostním jednáním. Těţkou újmou na zdraví se rozumí jen váţná porucha

zdraví nebo

váţné onemocnění. Těţkou újmu na zdraví definuje trestní zákon v § 89 odst. 7. Za hrubé porušení předpisů se povaţuje takové porušení právní normy, která má za dané situace za následek způsobení těţké újmy na

zdraví

nebo

smrt

více

osob.

Za

hrubé

porušení

předpisů

povaţujeme takové případy, kdy řidič so učasně porušil několik norem upravujících provoz na pozemních komunikacích. Například se můţe 62

jednat o dopravní nehodu způsobenou pod vlivem alkoholu, spojená s nepřiměřenou

rychlostí

a

předjíţděním

v nepřehledném

úseku

pozemní komunikace. Pod pojmem více osob se zde rozumí více neţ tři osoby. Obecné ohrožení § 180: V ust. § 180 trestního zákona se praví, ţe: „Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíţí jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti“ a dále „Odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, způsobí -li činem uvedeným v odstavci 1 těţkou újmu na zdraví nebo smrt, nebo spáchá -li takový čin

proto,

ţe

porušil

důleţitou

zaměstnání, povolání, postavení

povinnost

vyplývající

z jeho

nebo funkce nebo uloţenou mu

podle zákona anebo, způsobí-li takovým činem značnou škodu“. „Odnětím svobody na jeden rok aţ pět let nebo peněţitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí -li činem uvedeným v předchozím odstavci škodu velkého rozsahu nebo, těţkou újmu na zdraví nebo smrt“. Dále je stanoveno, ţe „Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, způsobí -li činem uvedeným v předchozím odstavci těţkou újmu na zdraví nebo smrt více osob“ . Společným

objektem

„obecně

nebezpečných

trestných

činů“

je zejména ochrana ţivota a zdraví lidí a také bezpečnost majetku. U těchto trestných činů se nevyţaduje dokonání, postačuje, aby byl právem

chráněný

povahy

a

intenzity

zájem musí

ohroţen.

„Nebezpečí

ohrozit

bezprostředně,

v zákoně tzn.

uvedené

výrazně

se

přibližovat k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice

vzniknout,

avšak

jen

po

splnění

dalších

podmínek,

jejichž

n a p l n ě n í j e j e š t ě v m o c i p a c h a t e l e n e b o j i n ý c h o s o b . “ 41 O b j e k t i v n í stránkou tohoto trestného činu jsou taková jednání pachatele, která

63

svou povahou znamenají nebezpečí smrti nebo těţké újmy na zdraví v í c e o s o b a n e b o v z n i k š k o d y v e l k é h o r o z s a h u . 42 „ Z a o b e c n é n e b e z p e č í je tedy považováno takové jednání pachatele, jehož důsledkem je určitá

neovladatelnost

průběhu

katastrofické

události

nebo

živelnosti, při níž odvrácení poruchy je dílem náhody a nezávisí na v ů l i p a c h a t e l e . “ 43 Trestný čin obecného ohroţení se v silniční dopravě vyskytuje pouze ojediněle. Typickým příkladem obecného ohroţení, z hlediska silničního

dopravy

je

řízení

(autobus,

tramvaj,

trolejbus)

hromadného nebo

dopravního

dopravního

prostředku

prostředku

pro

přepravu více osob pod vlivem alkoholu, za předpokladu, ţe je tento obsazen více neţ 7 osobami ve spojení s hrozbou dopravní nehody. Subjektem trestného činu podle §180 trestního zákona můţe být kdokoliv, pokud splňuje zásady trestní odpovědnosti fyzických osob. Subjektivní

stránka

tohoto

trestného

činu

vyţaduje

nedbalostní

jednání. Musí zde být ovšem splněna podmínka nebezpečného jednání a nebezpečného následku, byť nedokonaného (nevzniklého).

Neposkytnutí pomoci § 208: „Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níţ měl

účast,

neposkytne

osobě,

která

při

nehodě

utrpěla

újmu

na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti“. Tento trestný čin

má specifickou skutkovou podstatu, kdy

subjektem je pouze řidič motorového vozidla. Nemusí jít jen o řidiče, který dopravní nehodu zavinil, ale o kteréhokoliv řidiče, který se stal 41

PORADA, V. a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: 2000; s. 119 § 179 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů 43 PORADA, V. a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: 2000; s. 120 42

64

účastníkem

dopravní

nehody,

byť

jako

poškozený.

Ve

smyslu

ustanovení § 208 trestního zákona se potřebnou pomocí dle okolností rozumí také přivolání lékařské pomoci nebo policie. Další osoby zúčastněné na dopravní nehodě a obecně kaţdá osoba mohou být pro trestný čin neposkytnutí pomoci st íhány pouze dle ustanovení § 207 trestního zákona.

2.5

Sankce a tresty spojené s porušením ustanovení § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích Účelem a smyslem sankce je ochrana společnosti a jednotlivce

proti porušování závazných právních pře dpisů. Označujeme je také jako formu státního donucení. Sankce musí být ukládány pouze na základě

a

v souladu

se

zákonem.

Sankce

by

měla

mít

nejen

represivní, ale i preventivní účinek. „Účelem sankcí ukládaných za dopravní přestupky je vedle represe též prevence a výchovné působení i na ostatní účastníky silničního provozu. Požadavek, aby sankcí uloženou za dopravní přestupek bylo účinně působeno i na ostatní členy společnosti, je zdůrazněn zvláště v takových případech, kdy byl zaviněn následek řidičem motorového vozidla, který závažným porušením předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního povozu projevil zásadní řidičskou n e k á z e ň . “ 44 Sankce které mohou být uloţeny za přestupek jsou napomenutí, pokuta,

zákaz

činnosti,

propadnutí

44

věci.

Sankce

lze

uloţit

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, aneb Projednávání dopravních přestupků ve správním řízení. Praha: 2002; s. 75

65

samostatně, nebo v

kombinaci. Platí přitom, ţe pokutu nelze uloţit

s napomenutím. Napomenutí

je

sankce,

která

s v řízení

o

dopravních

přestupcích příliš nevyuţívá. Uděluje se v případě starších osob nebo mladistvých, pokud svým jednání zavinili dopravní

nehodu jako

chodci. V těchto případech se přihlíţí, k jejich finančním moţnostem a také ke zranění, které jako chodci při střetu s motorovým vozidlem utrpěli. Pokuta peněţité

je

pokuty

nejběţnější za

sankcí

přestupky

za

dopravní

souvisejí cí

přestupky.

s dopravou

Výši

upravuje

zvláštní část přestupkového zákona a zákona o provozu na pozemních komunikacích. V případě porušení ust. § 30 odst. 1, písm. g) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích je moţno udělit pokutu do výše 5.000, Kč, v případě porušení ust. § 30 odst. 1, písm. h) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích je moţno udělit pokutu do výše 10.000, - Kč, a v případě porušení ust. § 30 odst. 1, písm. vh -i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích je moţno udělit pokutu do výše 15.000, - Kč. V případě přestupků nespojených s poţitím alkoholu ze strany řidiče vozidla lze uloţit za přestupek podle odstavce 1 písm. f) lze uloţit pokutu do 2 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) pokutu do 3 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) pokutu do 5 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 7 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. d) pokutu do 10 000 Kč. V blokovém řízení lze uloţit za přestupek podle odstavce 1 písm. f) pokutu do 1 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) pokutu do 2 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c), d) a e) pokutu do 5 000 Kč. Zákaz dopravní

činnosti

přestupek.

je

druhou

V tomto

nejčastěji

případě 66

se

ukládanou

jedná

o

sankcí

zákaz

za

činnosti

spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Tento postih je pro řidiče zpravidla citelnější neţ pokuta. Navíc je zde předpoklad, ţe zákaz činnosti bude ze strany řidiče dodrţen a naplní svůj represivní účel, protoţe jízdou s motorovým vozidlem v době trvání zákazu činnosti se řidič dopouští trestné ho činu maření výkonu úředního rozhodnutí. Délku zákazu činnosti uloţenou za jednotlivé přestupky upravuje zvláštní část přestupkového zákona; maximální délka je při porušení ust. § 30 odst. 1, písm. ch) a i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích

na

pozemních

komunikacích

na

dobu

24

měsíců.

V případě porušení ust. § 30 odst. 1, písm. h) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích je moţno udělit zákaz činnosti do 12ti měsíců a v případě porušení ust. § 30 odst. 1, písm. g) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích je moţno udělit zákaz činnosti do 6ti měsíců. V případě přestupků nepojených s poţitím alkoholu ze strany řidiče lze udělit zákaz činnosti do šesti měsíců lze uloţit tomu, kdo se v období dvanácti po sobě následujících kalendářních měsíců dopustí přestupku podle odstavce 1 písm. a) a b) více neţ dvakrát. Zákaz činnosti do jednoho roku lze uloţit tomu, kdo se dopustí přestupku podle odstavce 1 písm. c) a konečně zákaz činnosti do dvou let lze uloţit tomu, kdo se dopustí přestupků podle odstavce 1 písm. d). Závěrem nutno připomenout,

ţe zákaz činnosti nelze udělit

v příkazním řízení a zákaz činnosti nelze udělit mladistvému, který potřebuje řidičský průkaz k přípravě na zaměstnání. Propadnutí nepouţívá.

Stejně

věci

se

tak se

z organizačních

důvodů

z organizačních

nepouţívá ochranných opatření.

a

v praxi

časových

příliš důvodů

45

De lege ferenda je v posledních několika letech vedena snaha o legislativní

zakotvení

zvýšených

sankcí

za

některé

závaţné

přestupky, zejména přestupky v dopravě spáchané řidičem který je 45

§ 16 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

67

pod vlivem alkoholu, nebo přestupků při nichţ došlo k poranění poškozeného, anebo při opakovaném porušování i méně závaţných přestupků. Tato snaha se obrazí zejména v předkládaných návrzích změn zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a dílčím způsobem i (jiţ přijatého) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, který nahradí stávající (do 31.12.2005) správní řád, tedy zákon č. 71/1967 Sb.,

Nelze se, alespoň rámcově, nezmínit o trestech za některé trestné

činy

spáchané

v souvislosti

s provozem

na

pozemních

komunikacích. Obecně lze konstatovat, ţe: „Soud můţe uloţit trest zákazu činnosti na jeden rok aţ deset let, dopustil -li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností“. „Trest záka zu činnosti jako trest samostatný můţe soud uloţit pouze v případě, ţe tento zákon ve zvláštní části uloţení tohoto trestu dovoluje a jestliţe vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a moţnosti nápravy pachatele uloţení jiného trestu k dosaţení účelu t restu není třeba“ a „do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody, započítává se však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trest ným činem odňato podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu nesměl jiţ tuto č i n n o s t v y k o n á v a t “ . 46 Dle § 50 trestního zákona „trest zákazu činnosti záleţí v tom, ţe se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíţ výkon upravuje zvláštní předpis“. Nelze tedy uloţit trest zákazu činnosti například k jízdě na 46

§ 49 zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů

68

kole, nebo k jízdě na zvířeti, byť by byla tímto řidiče m zaviněna dopravní nehoda, anebo byl tento řidič přistiţen při jízdě pod vlivem alkoholu. V případě naplnění skutkové podstaty trestného činu dle ust. § 201 tr. zákona, tedy trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky hrozí pachateli odnětí svobod y aţ na jeden rok, nebo zákaz činnosti, nebo peněţitý trest. V praxi bývá často ukládána vhodná kombinace

těchto

trestů,

tedy

například

podmíněný

trest

odnětí

svobody, peněţitý trest a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, kd y tento zákaz můţe být udělen aţ na dobu desíti let. V případě naplnění skutkové podstaty trestného činu dle ust. § 201a) tr. zákona, tedy trestného činu opilství můţe být pachatel potrestán trestem odnětí svobody na tři léta aţ osm let.

2.6 Shrnutí V uvedené kapitole bylo pojednáno o materiálních a formálních znacích přestupků, které jsou předmětem zájmu této práce, dále byly popsány obecné i typové formální znaky a byly popsány znaky skutkových

podstat

přestupků,

kterými

se

tato

rigorózní

práce

zabývá; tedy přestupky dle ust. §22 odst. 1, písm. a) - f) a dle ust. § 30 odst. 1, písm. g) - i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Dále byly okrajově popsány i další moţné následky přestupků způsobených při provozu na pozemníc h komunikacích a kterými se zabývá tato práce. Jedná se zejména o trestné činy spojené s poţitím alkoholu řidičem před jízdou, nebo v průběhu jízdy (§ 201 a §201a), dále trestné činy spojené se zraněním některého z účastníků nehody (§223 a § 224) a dále trestné činy obecně nebezpečné (§180) a trestné

69

činy

hrubě

narušující

občanské

souţití

(§208).

V souvislosti

s dopravní problematikou lze hovořit i o trestném činy proti pořádku ve věcech veřejných dle ust. §171. Tento trestný čin se zejména v poslední

době

zhusta

objevuje

v souvislosti

s nedodrţováním

vysloveného zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Nutno podotknout, ţe tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo poruší zákaz ať uţ je vyloven soudem při trestním řízení, nebo správním orgánem při správním řízení. V uvedené kapitole byly popsány sankce za zaviněné přestupky dle ust. § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. V této práci nebylo pojednáno o ochranných opatřeních, jelikoţ ty se v současné době v praxi takřka neuţívají. Důvodem

toho

nejasnost

a

je

zejména

dosavadní

organizační

praktická

sloţitost

neexistence

a

legislativní

judikatury

v dané

oblasti. Dále byly popsány a příkladmo uvedeny směry snah o návrhy de lege ferenda, které by měly vést k pruţnějšímu a efektivnějšímu řešení

problematiky

spojené

s přestupky

či

trestnými

činy

ve

spojitosti s provozem na pozemních komunikacích. Jedná se zejména o návrhy legislativních změn v zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních

komunikacích

ve

znění

pozdějších

předpisů,

zák.

č.

200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Velmi významným krokem je schválení zákona č. 500/2000 Sb., správního řádu,

který

od 1.1.2006

nahradí

stávající

zák. č.

71/1967

Sb.,

správního řádu ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon však, mimo

jistě

pozitivní,

zpřesnění

správního

řízení

a

odstranění

některých nejasných a víceznačných míst nesporně zkomplikuje a z t í ţ í p o s t u p s p r á v n í c h o r g á n ů . 47

47

ONDRUŠ, R. Správní řád, nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Praha: Linde, 2005; s. 8

70

3.Řízení o přestupcích spáchaných v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích

Pokud pravidlům

není

dopravní

provozu

na

nehoda,

nebo

pozemních

jiný

přestupek

komunikacích

proti

porušením

příslušných ustanovení zák. č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích vyřešena na místě blokovou pokutou a zároveň se nejedná o trestný čin, postupuje se spisový materiál příslušnému správnímu

orgánu

k přestupkovému

řízení.

V případě

podezření

z naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22 nebo § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů nelze vyřešit věc na místě blokově a spis se postupuje správnímu orgánu ke konečnému

rozhodnutí.

Postačují -li

shromáţděné

podklady

o

přestupku k projednání, nařídí správní orgán ústní jednání. K tomuto jednání se předvolávají všichni zn ámí účastníci a potřební navrţení svědci. Pokud je obviněným z přestupku mladistvý, vyrozumí správní orgán o nařízeném ústním jednání jeho zákonného zástupce a orgán vykonávající sociálně právní ochranu dětí. Obecně lze prohlásit, ţe předpokladem k naplnění skutkové podstaty přestupku dle ust. § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích právních

ve

zněné

ustanovení

pozdějších zákona

č.

předpisů 37/1989

je Sb.,

porušení o

hmotně

ochraně

před

alkoholismem a jinými toxikomaniemi a zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. V případě ust. § 22 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů se jedná o odkazující normu, tedy zmíněný § 22 odkazuje na nutnost porušení jiné speciální normy, kterou se rozumí zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších

předpisů.

Ten

pak

v případě

přestupku

ve

spojení

s přítomností alkoholu u řidiče odkazuje na ust. § 6 ost. 2, 3 a 5 zák.

71

č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jin ými toxikomaniemi ve znění pozdějších předpisů. V následujících kapitolách budou rozebrány jednotlivé součásti a instituty správního, potaţmo přestupkového řízení, které vede k rozhodnutí ve věci a uloţení sankce za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu

3.1 Postup správních orgánů při správním řízení ve věci přestupků dle § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích

Přestupky dle ust. § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích

ve

ustanovení

zák.

komunikacích

znění č.

pozdějších 361/2000

projednávají

předpisů Sb.,

výhradně

o

porušením

provozu

správní

p říslušných

na

orgány,

pozemních tedy

ne

příslušníci policie ČR. Přestupky dle § 22 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, tedy zpravidla dopr avní nehody, lze za zákonem stanovených okolností, které jsou specifikovány v ust. § 47 zák. č. 361/2000

Sb.,

o

provozu

na

pozemních

komunikacích

ve

znění

pozdějších předpisů, vyřešit na místě blokovou pokutou příslušníkem policie ČR, ale jen v případě, ţe se účastníci nehody na zavinění nehody na místě shodli. V opačném případě musí příslušník policie postoupit spis správnímu orgánu.

72

Přestupky dle § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů musí být bezvýjimečně řešeny před spr ávním orgánem, byť by byla dopravní nehoda, která se stala současně, nebo dokonce v důsledku poţití alkoholu některým z řidičů, vyřešena na místě například blokovou pokutou.

3.1.1 Příslušnost správních orgánů k projednávání přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích

Prvním předpokladem pro projednání přestupku je zjištění, který správní orgán je k tomu příslušný. Rozlišuje se věcná, funkční a místní příslušnost.

Věcná je

příslušnost

zakotvena

v

§

52,

k projednávání §

53

a

§

54

dopravních zákona

o

přestupků přestupcích.

K projednávání dopravních přestupků v prvním stupni jsou příslušné obecní úřady s rozšířenou působností, pověřené zvláštní orgány obce a

Policie

České

republiky.

Pravomoc

k projednávání

přestupků

v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu byla obcím dána zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, který vstoupil v platnost dne 1.1.2001. Orgány Policie České republiky jsou v současné době oprávněny projednávat ve správním řízení pouze přestupky podle § 23 odst.1 písm. c) a přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích. Dále

jsou

orgány

policie

příslušné

k projednání

přestupků

proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu v blokovém řízení

73

podle ustanovení § 86 zákona o přestupcích a ustanovení § 124 odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Funkční příslušnost určuje, která součást příslušného orgánu ve věci rozhoduje. Přestupky projednává v rámci úřadu příslušný odbor (např. odbor dopravy, referát dopravy, oddělení správních činností apod.), nebo můţe být zřízena přestupková komise. Místní upravena

příslušnost

je

pro

potřeby

přestupkového

řízení

v § 55 přestupkového zákona. K projednání přestupku je v

první řadě příslušný správní orgán, v jehoţ územním obvodu byl přestupek spáchán. K projednání přestupku můţe být také příslušný správní orgán,

v jehoţ územním obvodu byl přestupek zjištěn. Jedná

se zejména o případy opilých řidičů, kteří během jízdy motorovým vozidlem

překročili

hranice

více

územních

obvodů.

Orgánem

příslušným k projednání přestupku tedy bude ten, kde byl přestupek řidiče odhalen. V případech, kdy to přispěje k naplnění zásady rychlosti a hospodárnosti řízení, můţe místně příslušný správní orgán postoupit věc k projednání orgánu, v jehoţ územním obvodu pachatel bydlí nebo pracuje. Souhlas účastníků k tomuto postoupení není nutný. O postoupení přestupkového spisu do místa bydliště m ůţe poţádat i pachatel. Je však potřeba říct, ţe v praxi je postupování spisového materiálu do místa pobytu pachatele ovlivněno také místem pobytu poškozených. Týká se to zejména dopravních nehod, kdy obviněný způsobí dopravní nehodu např. v Brně, poškození jsou rovněţ z Brna, ale pachatel z Ostravy. V tomto případě se jeho ţádosti o postoupení spisového

materiálu

do

místa

bydliště

nevyhoví,

pokud

ovšem

neuvede váţné důvody, např. zdravotní. Tato praxe má uchránit poškozené před výdaji spojenými s dostavením se k projednání. Bere se v potaz, ţe škodu utrpěli při dopravní nehodě a nebylo by vhodné 74

je nadále časově nebo finančně zatěţovat. Dále se spisový materiál nepostupuje v případech, kdy je místo pobytu pachatele a sídlo příslušného

orgánu

v sousedících

územních

obvodech.

Proto

se

například nepostupují spisy mezi správním orgánem se sídlem v Brně ke správnímu orgánu do Vyškova, Svitav apod. Pro postoupení spisu je nutné splnění podmínky buď usnadnění řízení nebo prokázání důleţitého důvodu. Samotná sku tečnost, ţe jmenovaný

bydlí

v územním

obvodu

pověřené

obce

můţe

vést

k usnadnění řízení pouze za splnění podmínek, ţe správní orgán, jemuţ

je

věc

postoupena,

nebude

muset

provádět

rozsáhlejší

dokazování, případně předvolávat svědky, znalce apod. Důleţitým důvodem můţe být například těţký zdravotní stav obviněného. Usnadnění řízení můţeme spatřovat jen v případě, ţe ţádný

z účastníků

v územním územním

řízení

obvodu obvodu

se

nemá

trvalý

postupujícího nezdrţuje),

nebo

správního přestupkový

přechodný orgánu, spis

je

pobyt

(v tomto zpracován

procesně pouţitelným způsobem, kdy nebude nutné provádět doplnění spisu a důkazní materiál lze v rámci řízení bez dalšího provést jako důkaz, podezřelý si je vědom spáchání skutku, o němţ se řízení vede.

3.1.2 Součinnost Součinnost je základním a důleţitým principem při rozhodování přestupcích, přestupky na úseku boje proti alkoholismu a jiným toxikomaniím

nevyjímaje.

Státní

orgány,

orgány

policie

a

obce

oznamují příslušným správním orgánům přestupky, o nichţ se dozví, nejsou-li samy příslušny k jejich projednávání. V oznámení uvedou zejména, který přestupek je ve skutku spatřován, důkazní prostředky,

75

které jsou jim známy a které prokazují, ţe jde o přestupek a ţe byl s p á c h á n u r č i t o u o s o b o u . 48 Oznamuje-li

přestupky

příslušným

správním

orgánům

orgán

policie a jedná-li se o přestupky učiní orgán policie nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku a k zajištění důkazních

prostředků

nezbytných

pro

pozdější

dokazování

před

správním orgánem o zjištěných s kutečnostech sepíše orgán policie úřední záznam, který přiloţí k oznámení. Oznámení učiní orgán policie nejpozději do třiceti dnů od dne, kdy se o přestupku dozví. Orgán policie věc odevzdá příslušnému orgánu, jde -li o jednání mající

znaky

přestupku,

nebo

jde-li

o

jiný

správní

delikt

neţ

přestupek anebo nasvědčují-li skutečnosti, ţe jde o trestný čin. Orgán policie věc odloţí, není-li dáno podezření z přestupku nebo nelze -li přestupek projednat, anebo nezjistí -li do jednoho měsíce ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující podezření, ţe jej spáchala určitá osoba; pominou -li důvody odloţení, věc oznámí, není li na místě věc vyřídit jinak. Dozví-li se však orgán policie o přestupku od občana, vyrozumí jej na jeho ţádost do třiceti dnů o provedených opatřeních. Státní orgány a orgány policie provedou bez zbytečného odkladu na ţádost správního

orgánu

úkony

potřebné

k

prověřování

oznámení

o

přestupcích, k projednávání přestupků a k výkonu rozhodnutí. Státní orgán nebo orgán policie ţádost n eprodleně vrátí, není-li k provedení p o ţ a d o v a n ý c h ú k o n ů p ř í s l u š n ý . 49

48 49

§ 58 a násl. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů § 58 a násl. zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

76

3.1.3 Odložení a zastavení řízení

Odložení věci

je prvek specifický pro přestupkové řízení,

obecné správní právo tento pojem nezná. S odlišnostmi lze tento institut najít i v řízení trestním. Ustanovení § 66 odst. 1 – 3) zákona o přestupcích uvádí

důvody k odloţení věci. Pokud správní orgán

před zahájením řízení zjistí, ţe nastaly existují důvody pro odloţení, učiní tak, aniţ by zahájil řízení. Odloţení věci není individuálním správním aktem, nevydává se o něm rozhodnutí. Správní orgán tuto skutečnost vyznačí do spisu a o odloţení vyrozumí poškozeného.

Pokud

však

jiţ

bylo

zahájeno

správní

řízení

a

nastanou

skutečnosti, pro které není moţno v něm pokračovat správní orgán řízení o přestupku zastaví. Taxativní důvody pro zastavení řízení jsou uvedeny v § 76 odst. 1 zákona o přestupcích. O zastavení řízení se vydává rozhodnutí, které se zasílá obviněnému a poškozenému.

3.1.4 Zahájení řízení Řízení se zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu. V případě přestupků proti pravidlům provozu na pozemních

komunikacích

alkoholismem

a

jinými

a

přestupcích

toxikomaniemi

na

úseku

připadá

ochrany v úvahu

před toliko

zahájení na návrh policejního orgánu. Řízení je tedy zahá jeno dnem, kdy tento orgán učiní vůči účastníkovi řízení první úkon. Správní orgán o zahájení řízení uvědomí všechny známé účastníky řízení; jestliţe mu účastníci řízení nebo jejich pobyt nejsou známi nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpis, uvědomí je o zahájení řízení v e ř e j n o u v y h l á š k o u . 50

50

§ 18 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení ve znění pozdějších předpisů

77

3.1.5 Účastníci řízení

Účastníky řízení o přestupcích vyjmenovává § 72 zákona o přestupcích. V řízení o dopravních přestupcích je ve většině případů účastníkem řízení jen obviněný a poškozený. V případě přestupku dle ust. § 30 odst. 1, písm. g – i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, pokud byl tento přestupek zjištěn bez souvislosti s dopravní nehodou, je zpravidla účastníkem řízení pouze podezřelý.

Byla-li

však

přestupkem

nějaké

os obě

způsobena

majetková škoda, správní orgán ji musí poučit o právu uplatnit v řízení o přestupku nárok na náhradu škody. V praxi se ovšem o náhradě škody

v přestupkovém řízení

nerozhoduje, protoţe o

to

poškození neţádají. Proto jsou odkázání na řešení náh rady škody občanskoprávní cestou. 3.1.5.1 Obviněný Ve správním právu, potaţmo v řízení o přestupcích, se dodrţuje zásada presumpce neviny. Na občana, který nebyl pravomocným rozhodnutím ze spáchání přestupku, se stává osobou obviněnou ve chvíli, kdy správní orgán vůči ní učiní první procesní úkon. Tím je nejčastěji předvolání k ústnímu projednání. Ustanovení § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, v platném znění (dále jen správní řád) dává účastníkům řízení moţnost, aby se

mohli před

vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladům a ke způsobu jejich zjištění a navrhnout jejich doplnění.

Přestupkový

zákon

tyto

moţnosti

účastníků

konkretizuje, zejména co se týká osoby obviněného.

51

řízení

více

Ten má podle

tohoto zákona právo vyjádřit se ke v šem skutečnostem, které se mu 51

§ 73 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

78

kladou za vinu, k důkazům o nich,uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky a právo nahlíţet do spisu. Osoba obviněná z přestupku nesmí být k doznání nucena. U dopravních ne hod ve většině případů svou vinu uznává jiţ na místě při vyšetřování. Obviněný má rovněţ právo na projednání

přestupku

při

ústním

jednání

před

správním

orgán

v p r v n í m s t u p n i 52. M e z i j e h o d a l š í p r á v a p a t ř í m o ţ n o s t n e c h a t s e p ř i správním řízení zastupovat adv okátem nebo jiným právní zástupcem(§ 17 odst. 1 správního řádu), který se prokáţe jeho plnou mocí

(§ 17

odst. 4 správního řádu).

3.1.5.2 Poškozený Podle

ustanovení

§

72

písm.

b)

zákona

o

přestupcích

je

účastníkem řízení případný poškozený, jde -li o projednání náhrady majetkové škody, způsobené v příčinné souvislosti s přestupkem.

3.1.5.3 Jiné osoby v řízení o přestupcích Při

projednávání

a

rozhodování

o

dopravních

přestupcích

spolupracuje správní orgán v některých případech s odborníky, kteří mohou přispět k odhalení skutečností, které vedly ke vzniku dopravní nehody.

Těmito

osobami

jsou

znalci.

Povaţujeme

je

za

osoby

rozdílné od procesních stran. Znalce přibírá správní orgán k tomu, aby

na

základě

svých

odborných

znalostí

objasnil

skutečnost

důleţitou pro rozhodnutí o přestupku. Znalec se k přestupkovému řízení

přibírá

formou

písemného

opatření,

které

obsahuje

mimo

obecných údajů také otázky, na které má ve svém znaleckém posudku odpovědět a dále poučení o jeho právech a povinnostech. Náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku nese správní orgán, který znalce k řízení o přestupcích přizval.

52

§ 74 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

79

Další osobou, která se účastní řízení o přestupku a bez jejichţ odborných znalostí se v určitých případech správní orgán neobejde je tlumočník.

Právo

na

tlumočníka

má

ten

účastník

řízení,

který

neovládá jazyk v němţ se vede jednání. Náklady spojené s účastí tlumočníka ve správním řízení nese opět správní orgán.

3.1.6 Předvolání

Řízení

o

přestupcích

spáchaných

na

úseku

ochrany

proti

alkoholismu a jiným toxikomaniím je zahájeno doručením předvolání. V této chvíli se osoba podezřelá ze spáchání přestupku stává osobou obviněnu. Sdělení obvinění z konkrétního přestupku je obsaţeno v předvolání k ústnímu projednání.

V předvolání musí být uvedeno, kdy, kde a za jakým účelem se vede přestupkové řízení. Dále musí být předvolaná osoba poučena v předvolání o svých právech a povinnostech. Tedy o právu zvolit si zástupce, o moţnosti nahlíţet do spisu atd. mimo to musí být obviněný poučen o moţnosti udělení pořádkové pokuty (§ 45 odst.1 správního řádu), předvedení (§ 42 odst. 1, 2 správního řádu ) nebo projednání

věci

v jeho

nepřítomnosti

(§

74

řízení

se

odst.1

zákona

o

přestupcích).

3.1.7 Doručování Pro

potřeby

přestupkového

doručování

řídí

u s t a n o v e n í m i s p r á v n í h o ř á d u 53. D o r u č e n í s e r e a l i z u j e p r o s t ř e d n i c t v í m 53

§ 24 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení ve znění pozdějších předpisů

80

provozovatele

poštovní

licence.

K tomu

se

pouţívá

doručenka

s modrým pruhem, která plní funkce písemného dokladu. Ve chvíli, kdy osoba podezřelá ze spáchání přestupku převe zme doručenku, stává

se

osobou

obviněnou.

V případě

doručení

rozhodnutí

o

přestupku začíná ode dne převzetí běţet odvolací lhůta.

V současné

se

zvýšil

počet

přestupců,

kteří

předvolání

k ústnímu projednání, nebo jiné písemnosti zaslané jim správním orgánem, nepřebírají. Spoléhají na roční prekluzívní lhůtu, která je zákonem dána k projednání přestupku. Proto se v praxi stále více vyuţívá tzv. náhradní doručení a to prostřednictvím Policie České republiky nebo příslušné obecní (městské) police. V případě, ţe se obviněnému nepodaří doručit předvolání nebo jiná písemnost prostřednictvím provozovatele poštovní licence nebo prostřednictvím

náhradního

doručení,

pouţije

se

tzv.

„ fikce

d o r u č e n í “ 54. N e b y l - l i a d r e s á t p í s e m n o s t i , k t e r á m á b ý t d o r u č e n a d o vlastních rukou,

zastiţen, ačkoliv se

v místě doručení

zdrţuje,

doručovatel uloţí písemnost v místně příslušné provozovně drţitele poštovní licence nebo u obecního

úřadu a adresáta o tom vhodným

způsobem vyrozumí. Nevyzvedne -li si adresát písemnost do tří dnů od uloţení, poslední den této lhůty se povaţuje za den doručení, i kdyţ se adresát o uloţení nedozvěděl. Po

uplatnění

rozhodnutí

o

přestupkového

fikce

přestupku zákona).

doručení, vydat

Fikce

lze

v řízení

v nepřítomnosti

doruče ní

tedy

pokračovat (§

74

usnadňuje

a

odst.1 moţnost

rozhodnutí v přestupkové věci, ale zejména v oblasti dopravních přestupků nese aplikace tohoto institutu jedno velké úskalí. Týká se to případů, kdy byla pachateli za dopravní přestupek uloţena sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a rozhodnutí bylo doručeno prostřednictvím fikce. Takto doručené 54

§ 24 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení ve znění pozdějších předpisů

81

rozhodnutí je pravomocné, protoţe marně uplynula lhůta pro podání řádného opravného prostředku a je rovněţ vykonatelné. V případě, ţe se takto sankcionovaný řidič objeví za volantem motorového vozidla na pozemní komunikaci a bude kontrolován hlídkou policie, nedopouští se trestného činu maření výkonu úřadního r o z h o d n u t í . 55 O r g á n y č i n n é v t r e s t n í m ř í z e n í v e l m i s t r i k t n ě d o d r ţ u j í ustanovení § 4 trestního zákona, které stanoví, ţe pro spáchání trestného činu je nutný úmysl. Jelikoţ se však pachatel přestupku o uloţení

sankce

motorových

zákazu

vozidel

činnosti

nedozvěděl,

spočívající

nemohl

řídit

v zákazu motorové

řízení vozidlo

s úmyslem toto rozhodnutí mařit.Prot o je pro praxi vhodné, aby rozhodnutí o přestupku, které se stane pravomocným prostřednictvím uplatnění

institutu

fikce

doručení

doručoval

správní

orgán

opakovaně.

3.1.8 Pořádková opatření Za pořádková opatření jsou označovány procesní instituty, které směřují

k zabezpečení

plynulosti

a

účelu

správního

řízení.

K pořádkovým opatřením řadíme pořádkovou pokutu (§ 60 odst. 2 přestupkového zákona a § 45 odst.1 správního řádu) a předvedení (§ 42

odst. 1, 2

správního řádu ). Pokud je podezřelý ze spáchání

přestupku předvolán k

podání vysvětlení a bez náleţité omluvy se

nedostaví, ačkoliv toto předvolání řádně a včas převzal udělí se mu pořádková pokuta aţ do výše 1000, - Kč, dle ustanovení § 60 odst. 2 přestupkového zákona. Jedná se o pokutu uloţenou před zah ájením řízení.

55

§ 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů

82

Pokud se obviněný ze spáchání přestupku nedostaví k ústnímu projednání bez náleţité omluvy za předpokladu, ţe toto předvolání řádně a včas převzal udělí mu správní orgán pokutu do výše 200, - Kč, dle ustanovení § 45 odst.1 správního řádu. Je dná se o pokutu uloţenou po zahájení řízení. Pořádkovou pokutu lze také uloţit osobě, která přes předchozí upozornění ruší pořádek při projednání, bezdůvodně odmítá výpověď apod. Za pořádkové opatření lze také povaţovat vykázání účastníka z místa jednání, pokud jej, svým jednáním narušuje. V tomto případě se v jednání pokračuje v jeho nepřítomnosti. Rozhodnutí o pořádkové pokutě musí mít všechny náleţitosti rozhodnutí. Předvedení

je

dalším

z institutů

určených

k zabezpečení

průběhu a účelu správního říze ní. Účastník řízení nebo svědek, který se bez náleţité omluvy nebo

bez závaţných

důvodů

na

opětovné

předvolání nedostaví ke správnímu orgánu a bez jehoţ osobní účasti nelze řízení provádět, můţe být předveden. V praxi se pro účely přestupkového

řízení

pouţívá

institutu

předvedení

výjimečně.

Většinou se uplatňuje moţnost projednání přestupku v nepřítomnosti obviněného.

3.1.9 Ústní projednání

Projednání

přestupkové věci

a tedy i

dopravní

nehody ve

správním řízení je stěţejní částí řízení. Přestupek můţe být projednán v přítomnosti

obviněného.

V tomto

případě

hovoříme

o

ústním

jednání. Projednání je také moţné bez přítomnosti obviněného, avšak p o u z e z a p ř e d p o k l a d u s p l n ě n í z á k o n e m s t a n o v e n ý c h p o d m í n e k . 56

56

§ 74 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

83

Po té, co se účastníci řízení dostaví na místo projednání, musí správnímu orgánu prokázat svou totoţnost. Před zahájením vlastního jednání musí být vţdy poučeni o svých právech a povinnostech a obviněný musí být seznámen s předmětem předvolání

a musí mu být

sděleno obvinění. Dále musí být poučen v souladu s ust. § 23 odst. 1) zák. č. 71/67 Sb. o právu nahlíţet do spisu a o právu zvolit si obhájce nebo jiného právního zástupce dle ust. § 17 odst. 1, zák. č.71/67 Sb., pokud si ho jiţ nezvolil. Rovněţ je nutné poučení ve smyslu zák. č. 200/90

Sb., podle ust. § 73 odst. 2) k právu vyjadřovat se ke

důkazům,

navrhovat

další

důkazy

na

svoji

obhajobu

a

všem

podávat

opravné prostředky. Po seznámení se spisovým materiálem a podstatou obvinění je nutné aby obviněný prohlásil, ţe jeho pr áva a povinnosti mu byly správním orgánem dostatečně vysvětleny, poučení v plném rozsahu porozuměl a neţádá dalšího objasnění. Toto prohlášení podepisuje obviněný v protokolu, který se vede o ústním jednání. Protokol o ústním projednání je jednou z nejdůleţitějších písemností, s kterou se setkáváme v přestupkovém řízení. Jsou v něm zaznamenány veškeré úkony, k nimţ při projednání přestupku došlo. Dále se uvádí odkazy na právní normy, aplikované při projednání. Samotný protokol o ústním projednání má r ovněţ hodnotu důkazu. Obviněný výpověď

do

protokolu

doplněna

vede

odpověďmi

svou na

výpověď, otázky,

popřípadě

které

mu

je

kladl

tato při

projednání správní orgán. Otázky i odpovědi by se musí zapisovat doslovně, s formulací odpovědí by neměl správní orgá n obviněnému pomáhat. V této oblasti je správními orgány velmi často chybováno tím

způsobem,

ţe

protokoly

o

ústním

projednání

buď

nejsou

prováděny vůbec ( ! ), nebo jsou prováděny pouze formálně a je do něj zaznamenáván pouze díl výpovědí účastníků, coţ ve de k obtíţím při případném odvolacím řízení nadřízeným správním orgánem nebo 84

soudem a formálnost či neexistence protokolu o ústním projednání má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí, případně nedostatečnou obsah odůvodnění rozhodnutí. Pokud je při ústním projednání přítomen svědek přestupku proti pravidlům provozu na pozemních komunikacích musí být rovněţ seznámen s předmětem předvolání. Dále musí být poučen, podle § 35 správního řádu, ţe kaţdý občan je povinen vypovídat jako svědek. Vypovídat musí pravdivě a nic nezamlčet. Jako svědek nesmí být vyslechnut, pokud by porušil státní, hospodářské, sluţební tajemství nebo

zákonem

výslovně

uloţenou

nebo

uznanou

povinnost

mlčenlivosti, ledaţe by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehoţ zájmu tuto povinnost má. Svědek můţe výpověď odepřít, pokud by způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým. O výpovědi svědka se vede zvláštní protokol. Závěrem ústního projednání přestupku, pokud není z nějakých důvodů odročeno, je vynesení rozhodnutí o vině či nevině obviněného a v případě, ţe byla vina prokázáno o uloţené sankci.

3.1.10 Rozhodnutí

Rozhodnutí

správního

orgánu

v jakékoliv

věci

musí

být

v souladu se zákony a ostatními právními přepisy, musí být vydáno k tomu příslušným orgánem, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahovat předepsané náleţitosti. „Rozhodnutí je výsledkem provedeného správního řízení. Je to individuální správní akt, který vydal orgán v oblasti státní správy a jímž se zasahuje do právn ích poměrů

konkrétních

účastníků

řízení.

85

Obsahem

rozhodnutí

je

vytvoření, zrušení, změna nebo zajištění práv a povinností fyzických n e b o p r á v n i c k ý c h o s o b . “ 57 Správní orgán vydává rozhodnutí buď ve věci samé (meritorní rozhodnutí) nebo vydává rozhodnutí, kt eré upravuje procesní otázky (procesní rozhodnutí, např. o pořádkovém opatření). Správní řád upravuje obecné náleţitosti rozhodnutí (§47), přestupkový zákon se o nich zmiňuje pouze okrajově (§77). Rozhodnutí o dopravním nebo jiném

přestupku

musí

vţdy

obsah ovat

přesný

a

úplný

výrok,

odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Výrok rozhodnutí V případě, ţe je osoba obviněná z přestupku uznána vinnou musí výrok rozhodnutí o vině obsahovat odkaz na právní normu, podle

který

byl

konkrétní

správní

orgán

příslušný

rozhodnout,

samotné rozhodnutí ve věci a uvedení předpisu podle kterého bylo rozhodnuto. Neméně důleţitou součástí výroku rozhodnutí je popis skutku (místo, čas, právní předpis, který byl porušen) a vyslovení viny. V případě uloţení sankce je nutné uvést její druh a výši a dále uvést rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. (§ 79 odst. 1 zákona o přestupcích). Povinnost uhradit státu náklady spojené s řízením nelze uloţit v příkazním nebo blokovém řízení. Odůvodnění rozhodnutí „V odůvodnění rozhodnutí o dopravním přestupku je správní orgán

povinen

uvádět,

které

skutečnosti

byly

podkladem

pro

rozhodnutí a jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Není přípustné, aby se odkázal jen obecně na výsledky šetření orgánu P o l i c i e Č e s k é r e p u b l i k y o b s a ž e n é v e s p i s e . “ 58 57

ŠLAUF, V., MATRASOVÁ, E., PŘÍHODA, P., ŠMÍD, L. Správní řád. Praha 2003; s. 80 KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi, aneb Projednávání dopravních přestupků ve správním řízení. Praha: 2002; s. 119 58

86

Odůvodnění rozhodnutí musí být „ vyčerpávající“ a zcela jasné. Pouţití obecných nebo neurčitých formulací můţe později vést ke změně nebo zrušení rozhodnutí v rámci přezkumného řízení. Při vyjmenovávání důkazů se musí správní orgán vyjádřit ke kaţdému z nich. „Skutečnost, že se pachatel přestupku k činu za vinu mu kladenému

přiznal,

nezbavuje

správní

orgán

povinnosti

vinu

o b v i n ě n é h o d o k á z a t a r o z h o d n u t í ř á d n ě z d ů v o d n i t . “ 59 Poučení o opravném prostředku Poučení o opravném prostředku musí být stejně přesné, jako výrok rozhodnutí. Musí sdělovat, je -li rozhodnutí konečné, nebo jestli proti němu lze podat opravný prostředek a jaký. Dále je nutná informace v jaké lhůtě, ke kterému správnímu orgánu a kde odvolání podat. Lhůta pro podání odvolání je stanovena na 15 dnů ode dne oznámení a začíná běţet dnem následujícím. Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí Předpokladem pro právní moc a vykonatelnost rozhodnutí je jeho oznámení všem účastníkům řízení. V případě neúčasti účastníků na

jednání

se

rozhodnutí

zasílá

prostřednictvím

provozovatele

poštovní licence nebo pomocí institutu náhradního doručení. V tomto případě je den doručení dnem oznámení. V případě účastníků řízení, kteří jsou přítomni na projednání se oznámení rozhodnutí provádí na místě a v této chvíli je rozhodnutí doručeno a počíná běţet lhůta pro odvolání. Rozhodnutí je pravomocné , ve chvíli, kdy se proti němu nelze odvolat a to buď proto, ţe to zákon nepřipouští, nebo marně uplynula lhůta pro odvolání anebo se účastník řízení výslovně vzdal práva na odvolání po převzetí rozhodnutí při ústním projednání. Nejčastěji se 59

ČERNÝ, J., HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. Praha 2003; s. 121

87

tento

úkon

účastníka

řízení

realizuje

v

praxi

prostřednictvím

písemného prohlášení : „Rozhodnutí jsem převzal, vzdávám se práva na odvolání“. Toto prohlášení, spolu s datem a podpisem napíše účastník řízení na výtisk rozhodnutí, který je součástí spisového materiálu, nebo na protokol o ústním projednání. Rozhodnutí, proti kterému se nelze odvolat nebo proti němuţ nelze uplatnit rozklad je vykonatelné.

K vykonatelnosti

rozhodnutí

o

přestupku

dochází

dnem, kdy uplynula lhůta stanovená ve výroku rozhodnutí ke splnění uloţené povinnosti. V případě peněţité sankce se jedná o povinnost uhradit ji do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí o uloţení pokuty, povinnosti uhradit náklady řízení nebo povinnosti náhrady škody je vykonatelné do 5 let ode dne kdy uplynula lhůta stanovená ve výroku rozhodnutí ke splnění uloţené povinnost. Výrok rozhodnutí o uloţení zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel lze vykonat do 3 let ode dne kdy uplynula lhůta stanovená ve výroku rozhodnutí ke splnění uloţené povinnost. Příkazní řízení Příkazní

řízení

spolu

s blokovým

řízením

označujeme

jako

zkrácené řízení. Přestupek ze projednat v příkazním řízení pouze za předpokladu, ţe nejsou pochybnosti o tom, ţe obviněný se dopravního přestupku dopustil, přestupek nebyl vyřízen v blokovém řízení a obviněný není zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k nim není omezena. V příkazním řízení lze dopravní přestupky

postihovat

bez

nařízeného

ústního

jednání,

včetně

dokazování. Maximální výše sankce, kterou lze obecně udělit v příkazním řízení je 4.000,- Kč. Přestupkový zákon však můţe ve své z v l á š t n í č á s t i s t a n o v i t s a n k c i n i ţ š í . 60 V p ř í k a z n í m ř í z e n í n e l z e u l o ţ i t sankci 60

zákazu

činnosti,

proto

lze

příkazního

řízení

uţít

§ 22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

88

jen

v případech, kdy správní orgán ukládá sankci za drobnější přestupek, nebo přestupek dle § 22 ods t. 1, písm. f) zák. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Pouţití příkazního řízení pro dopravní nehody se sice v praxi pouţívá, ale není to vhodné a to z několika důvodů. Tím prvním je nemoţnost projednání nároku na náhradu škody v příkazním řízení. Zkrácení práva poškozeného uplatnit svůj nárok na náhradu škody můţe být důvodem pro obnovu řízení. Dalším důvodem je míra společenské nebezpečnosti jednání pachatele, který zavinil dopravní nehodu. V příkazním řízení nelze uloţit zákaz čin nosti, výše pokuty je maximálně 4.000,- Kč, proto nemusí být sankcionování pachatele v příkazním řízení dostatečné. Třetím

důvodem

je

nemoţnost

uloţení

povinnosti

nahradit

náklady řízení. Při dopravní nehodě jsou náklady řízení daleko vyšší neţ současných 1.000,- Kč, které by pachatel zaplatil ve správním řízení, a proto není vhodné pachateli dopravní nehody tuto povinnost „odpustit“ tím, ţe je ho přestupek bude projednán v příkazním řízení. Řádným opravným prostředkem proti příkaz u je odpor.

3.1.11 Opravné prostředky

Řízení o přestupcích je zaloţeno na dvou instančním principu, z něhoţ vyplývá, ţe není-li zákonem výslovně stanoveno jinak, nebo pokud se účastník řízení svého práva nevzdá, lze se proti kaţdému rozhodnutí právního orgánu odvolat řádným opravným prostředkem. O takovém opravném prostředku rozhoduje nejbliţší vyšší nadřazený správní orgán. Jedná se o vyjádření jedné ze základních zásad

89

s p r á v n í h o ř í z e n í – z á s a d y d v o u s t u p ň o v é h o ř í z e n í . 61

Správní řád

rozeznává opravné prostředky řádné a mimořádné. Ty se liší podle toho, zda se podávají před nabytím právní moci, nebo po nabytí právní moci. Řádné opravné prostředky se podávají před nabytím právní moci, mimořádné po nabytí právní moci rozhodnutí. Řádné opravné prostředky jsou odvolání a odpor, mimořádnými obnova řízení

a

přezkoumání

rozhodnutí

mimo

odvolací

řízení.

V této

souvislosti nutno uvést i rozklad rozhodnutí. Ta se podávají proti prvoinstančním rozhodnutím ústředních orgánů státní správy.

3.2 Shrnutí V uvedené

kapitole

byl

poměrně

rozsáhle

popsán

postup

správních orgánů při řízení o přestupcích, které jsou předmětem zájmu této rigorózní práce, tedy přestupků dle ust. § 22 a § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, tedy přestupků spáchaných při provozu na pozemních komunikacích. O průběhu řízení pojednává v současné době platný a účinný zák. č. 71/1967 Sb. , o správním řízení ve znění pozdějších předpisů, který bude nahrazen zák. č. 500/2004 Sb., o správním řízení, který nabude zejména

účinnosti o

od

průběhu

1.1.2006. správního

V této řízení.

kapitole A

to

od

bylo

pojednáno

odevzdání

věci

příslušným orgánem, přes institut odloţení, zahájení řízení, ústní projednání věci, po rozhodnutí a opravné prostředky. Samostatně bylo pojednáno i o předvolání, doručování a pořádkových opatřeních.

61

NEDOROST, L., ONDRUŠ, R. Průvodce právním řízením se vzory postupů orgánů veřejné správy. Praha: Linde, 1999; s. 108 a n.

90

Z uvedené činných

ve

kapitoly

správním

je

patrno,

řízení

je

ţe

procesní

procesem

postup

značně

orgánů

organizačně

rozsáhlým a náročným jak na znalost samotné dopravní problematiky a příslušných právních norem, tak na odbornou erudici v procesních postupech při správním řízení. Při správním řízení je moţno se setkat s mnoha

úskalími

porušení

za

v procesních

následek

nejen

postupech,

nezákonnost

které

mohou

samotného

mít

při

meritorního

rozhodnutí, ale i zmaření úsilí mnoha dalších orgánů státní správy a tím i nepotrestání pachatele. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe správný a zákonný postup je nezbytný k zajištění jak preventivní, tak represivní úlohy sankce.

91

4. Soudní přezkum rozhodnutí o přestupcích spáchaných

při

provozu

na

pozemních

komunikacích

Vznikem k značnému

správního

zvýšení

soudnictví

legality

v dnešní

rozhodování

o

podobě,

přestupcích.

došlo Listina

základních práv a svobod zakotvila mimo jiné princip soudní kontroly správních rozhodnutí. V souvislosti s přezkoumáním rozhodnutí o uloţení pokuty je třeba upozornit na to, ţe podle nové právní úpravy platné s účinností od 1. ledna 2003 lze rozhodnutí vydané správními orgány, které nabylo právní moci, přezkoumat na základě ţaloby ve správním soudnictví. Zákonné podmínky a předpoklady jsou obsaţeny v zákoně č. 150/2002 Sb. soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů. Ve správním soudnictví rozhodují soudy v jediném stupni. Proti jejich rozhodnutí není přípustné odvolání ani

ţádný jiný řádný

opravný prostředek. Proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů - s výjimkami, které jsou odůvodněny povahou věci (např. věci volební) - je však moţno podat mimořádný opravný prostředek kasační stíţnost, o které rozhoduje Nejvyšší spr ávní soud. Základním

a

tradičním

typem

ochrany

je

ţaloba

proti

nezákonnému rozhodnutí. Podat ji můţe ten, kdo tvrdí, ţe byl na svém

právu

zkrácen

rozhodnutím

správního

orgánu

(buď

přímo

samotným rozhodnutím anebo tím, ţe ke zkrácení na právech došlo v důsledku porušení práv při vedení správního řízení). Ţalobce se v těchto případech ţalobou domáhá toho, aby takové rozhodnutí bylo zrušeno. Ten, kdo byl potrestán za správní delikt (například za přestupek,

ale

také

za

jiný

správní

delikt,

včetně

kázeňského

potrestání) a má za to, ţe uloţený trest je zjevně nepřiměřený, můţe 92

ţádat namísto toho, aby uloţený trest byl zmírněn nebo od něj bylo upuštěno. Jednou ze základních podmínek ţaloby je to, aby ţalobce před tím, neţ se obrátí na soud, vyčerpal moţnost podat řádný opravný prostředek ve správním řízení (zpravidla tedy odvolání, odpor nebo tzv.

rozklad).

Teprve

poté,

neuspěje -li

s tímto

opravným

prostředkem, je jeho ţaloba přípustná; musí být podána ve lhůtě zákonem stanovené, zpravidla do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno

zamítavé

rozhodnutí

o

opravném

prostředku.

Některé

zákony však stanoví pro napadení jednotlivých rozhodnutí správních orgánů lhůtu kratší. Ve

správním

soudnictví

platí

jako

ústavní

zásada

princip

„generální klauzule“, který znamená, ţ e přezkoumatelná jsou všechna rozhodnutí, pokud to zákon výslovně nevylučuje. Soudní řád správní některé takové výluky procesního charakteru sám stanoví (např. rozhodnutí povahy pouze předběţné, rozhodnutí, kterými se pouze upravuje vedení řízení před sprá vním orgánem), jiné výluky stanoví zvláštní zákony (tak např. jsou vyloučena z přezkoumání rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění). Důleţité je uvědomit si, ţe tyto výluky představují pouze výjimky z principu obecného přezkumu. Správní ţaloba musí splňovat zákonné náleţitosti, aby o ní soud mohl jednat (§ 37 odst. 3 a § 71 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů). Jednou z nejpodstatnějších je kromě správného označení napadeného rozhodnutí a uvedení toho, co má soud udělat („ţalobní petit“ - zpravidla se ţalobce domáhá toho, aby konkrétní rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno) také úplné a správné vymezení ţalobních bodů, tj. uvedení toho, z jakých skutkových

a

právních

důvodů

povaţuje

ţalobce

rozhodnut í

za

nezákonné. K ţalobním bodům, které by byly uvedeny nebo rozšířeny aţ po lhůtě, určené k podání ţaloby, soud nemůţe přihlíţet. Ţaloba, 93

která nemá zákonné náleţitosti a ţalobce je přes výzvu soudu včas neodstraní, bude soudem odmítnuta. Současně s podáním ţaloby můţe ţalobce poţádat soud, aby ţalobě byl přiznán odkladný účinek (§ 73 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů), jestliţe by mimo jiné - právní následky rozhodnutí znamenaly pro ţalobce nenahraditelnou újmu. Vyhoví-li soud takové ţádosti, znamená to, ţe aţ do rozhodnutí o ţalobě samotné se pozastavují účinky právní moci rozhodnutí správního orgánu, například jeho vykonatelnost. Ţalobu je třeba podat u soudu, který je k jejímu projednání příslušný. Pokud osoba, která míní podat ţalobu ji nepodá přímo k soudu, ale ke správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, má tento za

povinnost

postoupit

tuto

ţalobu

k příslušnému

soudu.

Věcně

příslušné v I. stupni jsou zásadně krajské soudy (dosavadní věcná příslušnost okresních a vrchních soudů byla reformou odstraněna). Místně příslušný je ten krajský soud, v jehoţ obvodu má sídlo správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal (zpravidla tedy ten, který rozhodl ve druhém stupni správního řízení o odvolání nebo rozkladu). Výjimky (§ 7 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve

znění

pozdějších

předpisů)

jsou

stanoveny

jednak

pro

věci

důchodového pojištění a důchodového zabezpečení (zde je příslušný krajský soud, v jehoţ obvodu má ţalobce bydliště) a jednak pro věci nemocenského

pojištění,

pojistného

na

sociální

zabezpečení

a

příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (zde je příslušný ten krajský

soud,

v jehoţ

obvodu

má

sídlo

správní

orgán,

který

rozhodoval v I. stupni, coţ zpravidla bude také soud, v jehoţ obvodu ţalobce bydlí). Řízení o ţalobách podléhá soudnímu poplatku 2000, - Kč, který je třeba zaplatit vylepením kolků v této hodnotě na prvopisu ţaloby. Ţalobce, který ve sporu zvítězí, má přirozeně právo na to, aby mu ţalovaný uhradil všechny náklady, důvodně na spor vyn aloţené, tedy 94

i zaplacený soudní poplatek, ale také náklady na právní zastoupení, cestovné k soudu, výdělek ušlý v souvislosti s přítomností na jednání soudu atd. O tomto právu na náhradu nákladů řízení rozhodne soud v rozsudku na návrh, který musí být ovš em také potřebným způsobem doloţen. Ţalobce nemusí být nyní v řízení zastoupen advokátem jako podle

dřívějšího

doporučit;

řízení

právního před

stavu.

Přesto

lze

správními

soudy

je

takové sice

zastoupení

samo

o

sobě

neformální, ale na správné a včasné form ulaci ţaloby a úplném vymezení ţalobních bodů velmi záleţí. Pochybení, ke kterému tu z neznalosti dojde, nelze velmi často v dalších fázích řízení jiţ vůbec napravit (protoţe platí přísná tzv. koncentrační zásada). Soudní řád správní také zavedl institut osob zúčastněných na řízení, zaloţila se povinnost navrhovatele označit všechny takové osoby a podpůrná povinnost soudu pečovat o to, aby takové osoby se o

řízení

dozvěděly

a

měly

na

něm

přímou

účast.

Osobami

zúčastněnými na řízení jsou tedy osoby, které b yly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, ţe rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, ţe budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Osoba zúčastněná

na

řízení nemůţe disponovat jeho předmětem. Správní soud posuzuje v řízení

o ţalobě především právní

otázky, na rozdíl od dřívějšího stavu můţe ale také na návrh prové st důkazy, jimiţ osvětlí skutkovou stránku věci, ze které vycházel správní orgán. Nedostatky skutkových zjištění ze správního řízení, které dříve nutně vedly ke zrušení rozhodnutí, mohou být dnes částečně napraveny doplněním dokazování před soudem. Do jist é míry se tak zmenšuje prostor pro dříve dosti četná rozhodnutí, kterými

95

soud rušil napadené rozhodnutí správního orgánu pro nedostatečná skutková zjištění, tedy pro vady provedeného řízení. Přesto v podstatné části věcí nebylo a není nutné provádět dokazování; tím pozbývá také svého nejdůleţitějšího smyslu vlastní ústní

projednání

věci

v jednací

síni.

Zákon

proto

umoţňuje

rozhodnout soudu bez toho, ţe by bylo nařizováno jednání, a to buď se společným souhlasem obou stran sporu (§ 51 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů) a nebo také tam, kde rozhodnutí správního orgánu trpí takovými vadami, které by ani při soudním ústním jednání nebylo moţno odstranit, a je třeba jej zrušit (§ 76 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správn ím ve znění pozdějších předpisů). Výsledkem řízení před soudem je rozsudek (o věci samé), jímţ se buď ţaloba zamítá a nebo se napadené rozhodnutí zrušuje a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ve zmíněných případech uloţení trestů za správní de likt můţe soud na návrh vyslovit, ţe od uloţeného trestu se upouští, popřípadě můţe výrok o uloţeném trestu zmírnit. Tam, kde soud nerozhoduje ve věci samé, řízení skončí vydáním usnesení (např. o odmítnutí ţaloby, o zastavení řízení). Zvláštním způsobem skončení řízení je nově zavedený institut „uspokojení navrhovatele“ (§ 62 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů). Umoţňuje se tu správnímu orgánu, aby i po vydání rozhodnutí a jeho napadení ţalobou na soudě sám nahlédl, ţe tu došlo k pochybení a porušení zákona, a rozhodl o věci znovu tak, ţe ţalobce bude novým rozhodnutím uspokojen. V takovém případě soud - po vyjádření ţalobce - usnesením řízení zastaví a právní mocí usnesení nabude právní moci současně také nové uspokojující rozhodnutí správního orgánu. Kasační

stíţnost

je

široce

otevřený

mimořádný

opravný

prostředek, kterým se lze domáhat nápravy jak v hmotně právních 96

otázkách, tak nápravy vadného procesu. Můţe být tedy podána jak proti rozhodnutí ve věci samé, tak i proti velké části procesních rozhodnutí

(zamítnutí

nebo

odmítnutí

návrhu,

zastavení

řízení

s výjimkami stanoveným v § 104 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním

ve

znění

pozdějších

předpisů,

ale

vţdy

pouze

jen

z některého důvodu, který zákon vypočítáv á a přesně vymezuje (§ 103 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů,

např.

nezákonnost,

vada

řízení,

zmatečnost

řízení,

nepřezkoumatelnost). Protoţe formulování kasační stíţnosti je právně odborně náročné, stanoví zákon, ţe stěţovatel musí být zastoupen advokátem (neplatí to v případech, kdy právní odbornost stěţovatele je zajištěna jinak, § 105 odst. zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů). Soudní poplatek za kasační stíţnost je 3000 Kč. Lhůta pro podání kasační stíţnosti je krátká - dvoutýdenní. Její zmeškání nelze prominout. Je -li však kasační stíţnost včas podána, ale má nedostatky, má stěţovatel právo na to, aby nedostatky mohl odstranit do jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým mu je soud vytkl. Praxe tu mluví o podání kasační stíţnosti na rozdíl od provedení kasační stíţnosti. Kasační stíţnost je třeba podat u toho krajského soudu, který vydal rozhodnutí, proti kterému stíţnost směřuje. Ten také se postará o odstranění nedostatků, soustředění spisů

a

opatření

vyjádření

druhé

strany;

poté

věc

předloţí

k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. D r u h ý m m i m o ř á d n ý m o p r a v n ý m p r o s t ř e d k e m j e o b n o v a ř í z e n í . 62 Je však přípustná jen v řízení o ţalobách proti nezákonným zásahům a v řízení ve věcech politických stran, tedy tam, kde soud sám zjišťoval skutkový stav věci). Tak jako podle ostatních procesních předpisů se řízení rozpadá do dvou fází: řízení o povolení obnovy a řízení obnovené. V prvé fázi se zkoumá, zda je dán důvod obnovy 62

§ 111 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů

97

(tedy to, ţe vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které účastník bez své viny neuplatnil v původním řízení, v jejichţ světle můţe být výsledek řízení pro něj příznivější), ve druhé fázi, poté, kdy je obnova

řízení

povolena, se

provede

nové řízení

ve

věci

samé.

K podání návrhu je stanovena lhůta tří měsíců od okamţiku, kdy se navrhovatel o důvodu obnovy dozvěděl, nejpozději však lze návrh podat do tří let od právní moci původního rozhodnutí.

4.1 Shrnutí V uvedené přezkumu ochrany

kapitole

správních je

ţaloba

byl

obecně

rozhodnutí. proti

popsán

Základním

nezákonnému

institut

a

soudního

tradičním

rozhodnutí.

typem

Byl

popsán

v hrubých rysech systém správního soudnictví v ČR jako záruka zákonnosti

a

povinnostech podstatné

spravedlivého občanů

změny

procesu

nezávislým

v systému

a

rozhodování

soudem.

správního

Bylo

soudnictví

o

právech

upozorněno a

dále

a na

bylo

poukázáno na specifický charakter zák. č. 150/2002 Sb. soudním řádu správním, který např. na rozdíl od předchozí právní úpravy dle OSŘ umoţňuje provádět před soudem důkazy a posuzovat právní otázky. Uvedená

legislativní

úprava,

tedy

existence

soudního

řádu

správního je dlouho očekávanou a praxí ţádanou právní normou, která nejen

ţe

zajistila

jednu

ze

základních

demokratických

záruk

zákonnosti – tedy přezkum správních rozhodnutí orgánů státní správy nezávislým

soudem,

ale

v neposlední

řadě

i

zaručující

moţnost

přezkumu věcně právní stránky rozhodnutí (a nejen procesně právní, jak tomu bylo v době před účinností soudního řádu správního). V uvedené

kapitole

bylo

konstatováno,

ţe

ve

správním

soudnictví platí zásada „generální klauzule“, která znamená, ţe

98

přezkoumatelná jsou všechna rozhodnutí, pokud to zákon výslovně nevylučuje. Příslušný je v I. instanci krajský soud, a to soud, v jehoţ obvodu

má

sídlo

správní

orgán,

napadeno.

99

jehoţ

rozhodnutí

je

ţalobou

5.

Případová

studie

soudního

rozhodnutí

správního

přezkumu

orgánu

ve

věci

přestupku dle ust. § 30 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích porušením ust. § 5, odst. 2, písm. a) a b) zák. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a § 6, odst. 1-4 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi

Rozborem

rozsudku

Nejvyššího

správního

soudu

ze

dne

25.8.2004, čj. 2 As 35/200453 ve věci: Trinh Dinh N. v Ch. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, který se přímo dotýká tématu této práce, bych rád demonstroval postupy soudů ve správním soudnictví. Případ pojednával o kasační stíţnosti proti sankci zákazu činnosti a pokutě za odmítnutí podrobit se lékařské prohlídce a odběru krve př i řízení motorového vozidla. Ke

skutkovému

v Chomutově

ze

dne

stavu:

,,rozhodnutím

22.11.2002

byl

ţalobce

Okresního uznán

úřadu

vinným

ze

spáchání přestupku podle ustanovení § 30 odst.1 písm. i) bodu 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdě jších předpisů. Z rozhodnutí vyplynulo, ţe dne 12.9.2002 v 00.15 hodin zastavila Policie ČR osobní automobil řízený ţalobcem; u ţalobce byl při orientační dechové zkoušce zjištěn alkohol v krvi, přičemţ alkohol byl v dechu i cítit. Následně ţalobce odmítl lékařský odběr krve a poté i odběr moči; v protokolu o podání vysvětlení z téhoţ dne přitom uvedl, ţe alkohol nepoţil a odběru krve se odmítl podrobit proto, ţe má nízký 100

tlak. Správní orgán uloţil ţalobci za toto jednání podle ustanovení § 30 odst.2 téhoţ zákona pokutu ve výši 13 500 Kč a také zákaz činnosti sočívající v řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců.

Výši

sankce

stanovil

s přihlédnutím

k tomu,

ţe

správní

ţalobce

orgán

závaţným

prvého

stupně

způsobem

porušil

pravidla provozu na pozemní ch komunikacích. Protoţe ţalobce měl jiţ dva záznamy o řízení pod vlivem alkoholu, bylo správnímu orgánu zřejmé, ţe nemá dostatek kázně potřebné pro provoz na pozemních k o m u n i k a c í c h . “ 63 Navrhovatel je ţalobcem. Ţalovaný (odpůrce) je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Ţalobce a ţalovaný jsou účastníky řízení o ţalobě a mají v něm rovné procesní postavení. Ţalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němţ namítal, ţe alkohol před jízdou nepoţil a ţe se nepodrobil zkoušce krve ze strachu z hrozby infekce, neboť prodělal ţloutenku. Krajský

úřad

Ústeckého

kraje

však

odvolání

dne

3.3.2003

zamítl. Jak v odůvodnění poznamenal, nebylo rozhodné, zda ţalobce ve skutečnosti alkohol poţil či nikoliv, neboť nebyl postihován za to, ţe by řídil pod vlivem alkoholu, ale za maření úředního zjišťování toho, zda tomu tak opravdu bylo. Při stanovení výše sankce přitom bylo přihlédnuto k tomu, ţe se stěţovatel dopustil přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi opakovaně. ,,Rozhodnutí odvolacího správního orgánu pak ţalobce napadl ţalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem“, který je věcně a místně příslušný. Nestanoví-li soudní řád správní nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných

opravných prostředků, připouští -li je zvláštní

zákon. V tomto případě se tak stalo. Lhůta ve které lze podat v této situaci ţalobu k soudu jsou 2 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí 63

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2004, čj. 2 As 35/200453

101

ţalobci

oznámeno

doručením

písemného

vyhotovení

nebo

jiným

zákonem stanoveným způsobem. Od nabytí účinnosti soudního řádu správního a nové páté části občanského soudního řádu ve správním soudnictví podle soudního řádu správního jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správní soud. Pokud nestanoví zák. č. 150 /2002 Sb., soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů, nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně příslušný krajský soud. Místně příslušný je soud, v jehoţ obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Ve věcech přestupků, jakoţ i v dalších věcech, v nichţ

tak

stanoví

zvláštní

zákon,

rozhoduje

specializovaný

samosoudce. Tento má také práva a povinnosti předsedy senátu. Řízení je zahájeno dnem, kdy náv rh došel soudu. Soudy ve správním soudnictví rozhodují mimo jiné o ţalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakoţ i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud ji m bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti

veřejné

správy,

čímţ

do

této

kategorie

spadají

také

přestupky spáchané pod vlivem alkoholu. Z povahy správního soudnictví jako soudní kontroly veřejné správy (především jejího rozhodování) plyne, ţe základním principem dokazování musí být to, ţe soud vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době, kdy správní orgán vydal rozhodnutí. To platí i v případě námi posuzovaného rozhodnutí. ,,Ţalovanému, kterým byl Krajs ký úřad, ţalobce vytkl to, ţe odkázal

na

záznamy

o

ţalobcových

předchozích

přestupcích

spočívajících v řízení pod vlivem alkoholu, ač se ţalobce dopustil přestupku podle § 30 odst.1, písm. i) zákona o přestupcích poprvé. 102

Konstatoval téţ, ţe podle § 12 odst .1 zákona o přestupcích lze přihlíţet pouze k tomu, zda byl pachatel přestupku postiţen po ,,týţ skutek„„, čímţ se ţalovaný také neřídil. Krajský soud ţalobu zamítl s tím, ţe se ţalobce dopustil tohoto jednání v minulosti jiţ dvakrát, jakkoliv byl v té době postihován podle jiné, tehdy platné právní úpravy.

Toto

jednání

shledal

i

krajský

soud

zvlášť

závaţným,

společensky nebezpečným a nepřijatelným, a proto akceptoval uleţení s a n k c e v h o r n í h r a n i c i z á k o n n é s a z b y . “ 64 Proti rozhodnutí krajského soudu se v zákonem stanovených případech můţe ţalobce podat kasační stíţnost. Kasační stíţnost se podává

u

soudu,

který

napadené

rozhodnutí

vydal;

lhůta

je

zachována, byla-li kasační stíţnost podána u Nejvyššího správního soudu.

Stíţnost

musí

být

podána

do

dvou

týdnů

po

doručení

rozhodnutí a to jen z důvodů taxativně vyjmenovaných v

§ 103 zák.

č.

pozdějších

150/2002

Sb.,

soudním

řádu

správním

ve

znění

předpisů. Nemá-li kasační stíţnost všechny náleţitosti jiţ při jejím podání, musí být tyto náleţitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od

doručení

usnesení,

kterým

byl

stěţovatel

vyzván

k doplnění

podání. Dále, v námi posuzovaném případu, při kasační stíţnosti proti rozhodnutí krajského soudu ţalobce (dále ,,stěţovatel„„) uvedl, ţe ,,napadené

rozhodnutí

ţalovaného

je

věcn ě

nesprávné,

neboť

stěţovatel se přestupku, za nějţ byl sankcionován, sice dopustil, nikoli však opakovaně, ale poprvé, a uloţení pokuty i zákazu řízení při horní hranici sazby je tak nepřiměřené a vykračující z obecných limitů pro ukládání sankcí za tento přestupek. Fakt, ţe se přestupku nedopustil opakovaně, dokazuje stěţovatel tím, ţe se u něj nejedná o recidivu ,,speciální„„, ale pouze „obecnou“, neboť se sice před deseti lety a poté znovu v roce 1998 dopustil přestupku, nikoli však toho,

64

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2004, čj. 2 As 35/200453

103

jenţ

je

vymezen

ustanovením

§

30

odst.1

písm.

i)

zákona

o

p ř e s t u p c í c h , z a n ě j ţ j e p o s t i h o v á n n y n í “ . 65 Ţalovaný ve svém vyjádření ke kasační stíţnosti zdůraznil, ţe ve věci bylo na místě uloţit sankci v horní hranici sazby, neboť stěţovatelovo chování vykazovalo velkou s polečenskou nebezpečnost. Nebezpečnost chování spočívajícího v odmítnutí podrobit se lékařské zkoušce, jeţ by vyvrátila podezření na přítomnost alkoholu v krvi během řízení motorového vozidla, si uvědomil i zákonodárce, neboť toto jednání podřadil pod skut kovou podstatu přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Stěţovatelovo jednání

je

tedy

právem

postaveno

naroveň

samotnému

řízení

motorového vozidla pod vlivem alkoholu, ba je ještě závaţnější, neboť je zde postihován řidič, který řídí s největší pravděpodobností pod vlivem alkoholu, a zároveň se snaţí bez závaţných příčin tuto skutečnost zakrýt. Stěţovatel

také

nepopíral,

ţe

se

dopustil

přestupku

podle

ustanovení §30 odst.1 písm i) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů. V kasační stíţnosti tak polemizuje se závěrem správních orgánů, ţe je v daném přestupkovém jednání recidivistou, a napadá z toho plynoucí úsudek, ţe mu měla být uloţena sankce v horní hranici příslušné zákonné sazby. Nejvyšší správní soud se proto v projednávané věci zabýval tím, zda správní řízení, v němţ byla uloţena pokuta při horní hranici sazby, proběhlo v souladu se zákonem (resp. zda krajský soud tuto otázku správně přezkoumal). Lze tedy uzavřít, ţe potrestání stěţovatele v horní hranici sazby stanovené u daného přestupku bylo plně zdůvodněno tím, ţe jej jeho osobnost

(a

lékařskému 65

pravděpodobně vyšetření)

i

pohnutky

kvalifikuje

na

k odepření řidiče

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2004, čj. 2 As 35/200453

104

podrobit

majícího

se

závaţné

problémy s ,,alkoholem za volantem„„, ať uţ se tyto pro blémy projevují prokázaným řízením pod vlivem alkoholu v předchozích letech nebo odepíráním spolupráce při zjišťování, zda se stěţovatel tohoto přestupku nedopustil znovu. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu

v Ústí

nad

Labem

v rozsahu

kasační

stíţnosti

a

v rámci

uplatněných důvodů (§ 109 odst.2,3 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů ) a dospěl k závěru, ţe kasační stíţnost není důvodná. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, ţe kasační stíţnost tedy není důvodná, a proto ji v souladu s ust. §110 odst.1 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů zamítl. Otázka případné obnovy řízení je dána §114 zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním ve znění pozdějších předpisů kde je de facto uvedeno, ţe obnova řízení není přípustná v řízení o ţalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Je tomu tak i proto, ţe účastník řízení má otevřenou cestu k obnově správního řízení; objevily -li se totiţ nové skutečnosti poté, kdy správní orgán ve věci rozhodl, nemůţe být správní obnově na překáţku to, ţe ve věci rozhodoval soud, protoţe i on musel vycházet ze skutkového stavu ke dni rozhodnutí správního orgánu a nová připustit nemohl. Podobně ostatně judikují správní soudy v řízení o ţalobách. V námi posuzovaném případu však zjevně důvody pro obnovu řízení nebyly a ani nebyly ţalobcem uplatněny.

105

5.1 Shrnutí

V uvedené kapitole byl popsán a přiměřeně rozebrán rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2004, čj. 2 As 35/200453 ve věci: Trinh Dinh N. v Ch. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje. Zde byl demonstrován postup příslušného Krajského soudu. Případ

pojednával

o

kasační

stíţnosti

proti

sankci

zákazu

činnosti a pokutě za odmítnutí podro bit se lékařské prohlídce a odběru krve při řízení motorového vozidla. Byl popsán nejen procesní postup Nejvyššího správního soudu při projednávání celé věci, ale i jeho postup při posouzení právního názoru správního orgánu. V případové studii je popsán postup soudu a jak se soud vyrovnal

s tvrzením ţalujícího, ţe byl nezákonně, resp. nepřiměřeně

postiţen za „speciální recidivu“, byť se dle jeho názoru jedná pouze o „recidivu obecnou“. Ţalující nejprve podal ţalobu k příslušnému krajskému soudu, který ţalobu zamítl a pak následně kasační stíţnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud se vypořádal s námitkami ţalující strany, sám posoudil věc a rozhodl tak, ţe potvrdil rozhodnutí správního orgánu. Jak

jiţ

bylo

uvedeno

výše

je

uvedený

rozsud ek

jedním

z důleţitých počinů ve smyslu zajištění zákonnosti a ústavnosti demokratického právního řádu – moţnosti přezkoumání rozhodnutí správního orgánu státní moci nezávislým soudem. Současně je výše uvedený

rozsudek

Nejvyššího

správního

soudu

dalším,

v elmi

významným judikátem, který dopomůţe svoji vahou a autoritou autora uvedeného

rozsudku

v rozhodování

a

aplikační

a

interpretační

činnosti niţších soudů (příslušných krajských) a v neposlední řadě i správních orgánů činných v dopravně správní agendě pověřených obcí a krajů.

106

Závěr Ve své rigorózní práci jsem se snaţil postihnout problematiku řešení

přestupků

podle

§

22

a

§

30

zák.

č.

200/1990

Sb.

O

přestupcích ve znění pozdějších předpisů, jejichţ skutková podstata byla naplněna porušením příslušných ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a ust. § 6 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Úvodem rigorózní práce byl charakterizován pojem přestupku a byly vymezeny základní pojmy a odborná terminologie, se kterými bylo dále v práci pracováno. Dále byla popsána hmotně právní úprava přestupků

při

provozu

na

pozemních

komunikacích

a

zejména

přestupky spáchané pod vlivem alkoholu. Zvláštní pozornost byla věnována formálním a materiálním znakům p řestupku a subjektu a objektu

přestupků

spáchaných

při

provozu

na

pozemních

komunikacích. V samostatné kapitole pak byly popsány procesní postupy při řízení

o

přestupcích

spáchaných

při

provozu

na

pozemních

komunikacích a dílem bylo téţ poukázáno na moţno st trestního stíhání při porušení ustanovení 361/2000

Sb.,

o

provozu

na

příslušných ustanovení

pozemních

komunikacích

zák. č. ve

znění

pozdějších předpisů a ust. § 6 zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Dle byl značný prostor věnován soudnímu přezkumu rozhodnutí o přestupcích spáchaných při provozu na pozemních komunikacích jako

specifickému

druhu

opravného

prostředku,

který

však

jiţ

v našem právním řádu zaujal stabilní místo. Byla také rozebrána případová

studie

rozsudku

Nejvyššího

správního

soudu

ze

dne

25.8.2004, čj. 2 As 35/200453 ve věci: Trinh Dinh N. v Ch. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje.

107

V neposlední řadě byl věnován prostor praktickým postřehům z praxe prvoinstančních správních orgánů na pověřených obcí, jelikoţ autor rigorózní práce v minulosti pracoval jako referent dopravně právních agend na Magistrátu města Brna, dále čerpal ze svých zkušeností

jako

zakládající

pracovníků

dopravně

člen

správních

a

první

agend

prezident

ČR

a

Asociace

v neposlední

řadě

z informací, které získal jako přísedící trestního senátu Městského soudu v Brně.

Z

hlediska

uvedených

úvah

de

lege

ferenda

dále

vyplývá

jednoznačná snaha o zpřísnění odpovědnosti za přestupky, případně zavedení

nových

forem

jednání

klasifikovaných

j ako

přestupek.

Důvodem je především značný nárůst společensky velmi nebezpečné závadové a deliktní činnosti, mezi kterou lze zcela nepochybně počítat i nedbalost při provozu na pozemních komunikacích, nebo vědomá

nedbalost,

nebo

dokonce

úmysl

ve

spojitosti

s poţitím

alkoholu před jízdou ze strany řidiče. K těmto snahám se řadí dílčí úpravy zákona o provozu na p o z e m n í c h k o m u n i k a c í c h 66 a n á v r h n o v é h o z á k o n a o p ř e s t u p c í c h . Z d e se

dokonce

navrhuje

moţnost

zvýšení

horní

hranice

některých druhů vybraných přestupků aţ na 50.000 ,- Kč

pokuty 67

u

(!), coţ

však zcela odpovídá současné, jak společenské situaci i veřejnému mínění, tak i názoru odborníků z oblasti dopravní problematiky a dopravního práva. Dále

se

de

lege

ferenda

zvaţuje

změna

v současné

době

účinného ust. § 20, odst. 1, zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, resp. změna prekluzní doby vyplývající z uvedeného ustanovení z jednoho roku na dobu delší. Současné 66

zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů v případě recidivy, se kterou se u taxativně vymezených přestupků počítá jako s novým institutem správního, resp. přestupkového práva 67

108

úvahy se pohybují v prodlouţení prekluzní doby nejméně na 2 -3 roky od spáchání přestupku. Důvodem této snahy je skutečnost, ţe dle současně

platné

advokáta

znalého

docílit

úpravy

pomocí

není

správního

pro

přestupce,

práva

ţádným

jeho

zmocněnce

výrazným

obstrukcí s vyuţitím vágnosti

či

problémem

ust. § 74 zák. č.

200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (ústní jednání) prekluze a tedy faktického nepostihnutí za přestupek.

Z kruhů

odborné

veřejnosti

vyplynuly

další

poţadavky

na

úpravy na změny v oblasti procesních postupů při správním řízení změnou

formy

správních

r o z h o d n u t í 68 a

meritorních

orgánů

ve

věcech

přestupků.

u s n e s e n í 69

mezitímních

Touto

změnou

(zejména

změnou v oblasti moţnosti odvolání) je mimo jiné zjevně sledována ztíţená

moţnost

obstrukcí

při

správním

řízení

a

tedy

zajištění

rychlosti a efektivnosti řízení a tedy zajištění rychlosti a efektivnosti rozhodnutí

ve

způsobem,

tedy

věci

přestupku

rychlým

zachování zákonnosti

a

při

zachování

efektivním

zákonnosti.

postupem

při

Tímto

současném

bude zachován represivní i preventivní účinek

sankce za přestupek. Závěrem je moţno zkonstatovat, ţe problematika přestupků spáchaných

při

provozu

na

pozemních

komunikacích,

tedy

dopravních nehod jako přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ust. § 22 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů spáchaných porušením příslušných ust. zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů a přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi dle ust. § 30 zák. č. 200/1990 Sb.,

o

přestupcích ve znění pozdějších předpisů porušením ust. § 6 zák. č. č. 37/1998 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ve znění pozdějších předpisů vyţaduje multidisciplinární znalosti a 68 69

§ 67 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu § 76 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu

109

erudici a vyţaduje komplexnost a provázanost s mnohými velmi odlišnými

vědeckými

disciplínami.

Mimo

právní

vědy

se

jedná

zejména o znalosti například z oblasti medicíny, různých technických věd, či psychologie.

110

Resumé Předkládaná rigorózní práce se zabývá řízením o přestupcích, ke

kterým

dochází

při

provozu

na

pozemních

komunikacích;

konkrétně přestupky, jejichţ skutková podstata je naplněna porušením příslušných ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích a zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ze strany řidičů motorových vozidel. Jedná se tedy o tzv. dopravní nehody a přestupky vzniklé v souvislosti s poţitím alkoholu ze strany řidiče před jízdou. Autor při tvorbě své rigorózní práce vycházel jak ze současné platné a účinné právní úpravy v dané oblasti, tak z odborné literatury pojednávající

o

dopravní

problematice

a

řízení

o

přestupcích

v dopravě a tak i z vlastních praktických zkušeností referenta Odboru dopravy Magistrátu města Brna, a dílem i z vlastních postřehů soudce přísedícího trestních senátů na Městském so udu v Brně.

Resumé This rigorous essay deals with road traffic offences and their prosecution. Specifically, this essay deals with offences that violate relevant road regulations and also violate regulations concerning alcohol and other toxic substan ce consumption for motorists. The offences are called traffic accidents caused by drink driving. In his essay the author has combined information from current valid legislation, from specialised literature dealing with traffic offences and their prosecution, from his own experience as an Officer of

Brno

Council

Transport

Department

and

also

from

his

own

experience as an associate judge of the sentencing council at the Brno Municipal Court.

111

Použitá odborná literatura

1. BROTÁNKOVÁ, J., ŢIŠKOVÁ, M. Soudní řád správní. Praha: Linde, 2003 2. BUŠTA, J., SEIDL, A. Nové předpisy o provozu na pozemních komunikacích. Praha: VPM, 2001 3. ČERNÝ, J. Praxe správního a přestupkového řízení. Liberec: AZ Kort, 1997 4. ČERNÝ, J. Přestupkové řízení. Praha: Linde, 2001 5. ČERNÝ, J., HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. Praha: Linde, 2003 6. ČERVENÝ, Z. Správní řízení (obecná úprava). Praha: Institut pro místní správu, 2003 7. ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo. Praha: Linde, 2003 8. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu, Brno: Paido, 2000 9. HARVÁNEK, J. a kol. Právní teorie. Brno: MU, 1995 10. HENDRYCH, D. a kol. Správní právo, obecná část. Praha: C.H.Beck, 2003 11. HENDRYCH, D. Správní věda, teorie veřejné správy. Praha: ASPI Publishing, 2003 12. CHMELÍK, J. Vyšetřování silničních dopravn ích nehod. Praha: MVČR, 1998 13. JELÍNEK, J., SOVÁK, Z. Trestní zákon, trestní řád. Praha: Linde, 2004 14. KAJABA, Š. Nedovoliť, aby trestný čin opilstva bol riešený ako priestupok. Kriminalistický sborník č. 3/1984 15. KOPECKÝ, Z. Alkohol, léky a drogy v silničním provozu. Tachograf č. 5/1998 16. KOPECKÝ,

Z.

Zjišťování

podnapilosti

vozidel. Praha: MVČR,1991

112

řidičů

motorových

17. KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi. Praha: Linde, 2002 18. LEITNER,

M.,

KOPECKÝ,

Z.,

LUKÁŠEK,

V.

Bezpečnost

silničního provozu. Praha: Eurounion, 2001 19. LEITNER, A., LUKÁŠEK, V., KOPECKÝ, Z. Zákon o provozu na pozemních komunikacích. Praha: Linde, 2003 20. LINHART, S. Trestný čin opilství v silniční dopravě. Čs. Kriminalistika č.1/1982 21. NEDOROST, L., SOVÁK, Z. Správní právo procesní. Praha: Eurolex Bohemia, 2002 22. NEŠPOR, K. Řízení a dobrá kondice. Praha: Doprava a silnice. Praha, 1996 23. NOVOTNÝ,

F.

a

kol.

Trestní

kodexy-komentář.

Praha:

Eurounion, 1998 24. ONDRUŠ, R. a kol. Průvodce úředníka správním řízením se vzory procesních postupů správních orgánů. Praha: Linde,2003 25. ONDRUŠ, R. Správní řád /nový správní řád s komentářem/ Praha: Linde, 2005 26. PORADA, V., a kol. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000 27. PRŮCHA, P. Právní úprava přestupků. Brno: MU Brno, 1993 28. PRŮCHA, P. Správně právní odpovědnost s e zaměřením na problematiku stíhání přestupků. Brno: MU Brno, 1988 29. PRŮCHA, P. Správní právo, obecná část. Brno: MU Brno,2004 30. SCISKALOVÁ, M. Opravné prostředky. Praha: Institut pro místní správu, 2003 31. SKULOVÁ, S. a kol. Správní právo – zvláštní část. Brno: MU Brno, 1994 32. SNÁŠEL, A. K trestné činnosti proti bezpečnosti silničního provozu

v ČSSR

páchané

pod

vlivem

alkoholu

a

jiných

omamných látek. Prokuratura č.1/1982 33. SOVÁK, Z., NEDOROST, L., VĚTROVEC, V. Správní řádkomentář. Praha: Eurolex Bohemia, 2002

113

34. ŠTAUF,

V.,

MATRASOVÁ,

E.,

PŘÍHODA,

P.,

ŠMÍD,

L.

Správní řád. Praha: Linde, 2003 35. ŠTIKAR, J., HOSKOVEC, J. Přehled dopravní psychologie, historie, teorie, výzkum, aplikace. Praha: UK,1995 36. VANTUCH, P. Alkohol, silniční doprava a dopravní nehody. Socialistická zákonnost č. 1/1987

114

Další použité zdroje 37. metodický pokyn ředitele SDP PP ČR č.1/1996 38. nehodovost mladistvých. Doprava. Praha: 2003 39. odborné stanovisko k vyšetřování a posuzování alkoholického ovlivnění č. 30-4/85 40. usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České n árodní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky 41. Úst. zák.č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky 42. vyhl. MDS (Ministerstva dopravy a spojů ČR) č. 30/2001 Sb., kterou

se

komunikacích

provádějí a

pravidla

úprava

a

provozu

řízení

na

provozu

poz emních

na

pozemních

komunikacích 43. vyhl. MDS č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a registru řidičů 44. vyhl. MDS č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod 45. zák. č. 140/1961 Sb.,

Trestní zákon., ve znění pozdějších

předpisů 46. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou souvisejících

provozem zákonů

vozidla (zákon

a o

o

změně

pojištění

některých

odpovědnosti

z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů 47. zák.

č.

200/1990

Sb.

o

přestupcích

ve

znění

pozdějších

předpisů 48. zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů 49. zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů 50. zák. č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi ve znění pozdějších předpisů 51. zák. č. 71/1967 Sb. o správním řízení ve znění pozdějších předpisů

115

52. ZP PP (závazný pokyn Policejního prezidia, dále jen ZP PP) 12/1996,

kterým

se

upravuje

pokyn

příslušného

postupu

příslušníků Policie ČR při šetření silničních d opravních nehod 53. ZP PP 19/1998, kterým se upravuje postup orgánů Policie ČR při odhalování, prošetřování, oznamování a řešení přestupků 54. ZP PP 22/2003, kterým se upravuje činnost sluţby dopravní policie při dohledu na silniční provoz 55. ZP PP 23/2003, kterým se upravuje pokyn příslušného postupu příslušníků Policie ČR při šetření silničních dopravních nehod

116