MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO. Fakulta sportovních studií. Katedra společenských věd ve sportu

MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd ve sportu

Výzkum sociálně patologických jevů na základních školách ve vybraném regionu a jejich prevence Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph. D.

Brno, 2009

Vypracoval: Bc. Petr Krnáč 2. roč. ASEBS

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jsem jen uvedenou literaturu a písemné materiály. V Ústí nad Labem dne 10. dubna 2009

_______________________ Bc. Petr Krnáč

Děkuji doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph. D. za odborné vedení diplomové práce.

Obsah:

Úvod.……………………………………………………………........…….7 1. Teoretická část………………………………………………….........10 1.1 Společenské změny a drogy...………………………………...........10 1.2 Nejvíce užívané drogy v České republice...……………….........…12 1.2.1 Tabákové výrobky…………………………………….…................13 1.2.2 Alkohol………….…………………………………………............15 1.2.3 Rostliné drogy.….…………………………………………........…16 1.2.4 Ostatních drogy.................................……………....………...........18 1.3 Primární prevence v ČR….……………………………..................20 1.3.1 Koncepční politika primární prevence v ČR……….……...............20 1.3.2 Hlavní principy strategie prevence……….......................................24 1.3.2.1 Metody aktivního sociálního učení….…...……………..........….24 1.3.2.2 Peer programy….……………………..........................................26 1.3.3 Minimální preventivní program…….……………..…………........27 1.3.4 Škola a činnost školního metodika prevence.............…..................28 1.4 Protidrogová výchova a vzdělávání ve školách…...............…..….31 1.4.1 Zdravý způsob života ….....................................................….........32 1.4.2 Zdravý životní styl jako součást výchovy na školách …....….........33 1.5 Preventivní program na základních školách….……………….....36 1.5.1 První stupeň základní školy…….……………………….................36

1.5.2 Druhý stupeň základní školy……………………….……...............37 1.6 Znalostní kompetence žáků……….………………………….........41 1.7 Učitel a preventivní program…...........................................……....43 2. Cíle a úkoly práce…........……..…………………………………......45 3. Metodika práce….......................................................…………….....46 3.1 Použité metody….…......................................................…………....46 3.2 Popis zkoumaného souboru…..…………………......…………......47 3.3 Organizace práce...............................................................................48 4. Získané výsledky, diskuse…………...……..............................…..…49 4.1 Analýza dat z nestandardizovaného dotazníku….......…….…..…49 4.1.1 Dobrovolnost ve funkci metodika prevence…………….............…49 4.1.2 Časová dotace za týden potřebná pro výkon funkce metodika prevence……...………………………......................................….50 4.1.3 Spolupráce metodiků prevence s ostatními pedagogy na škole......51 4.1.4 Střídání metodiků prevence ve funkci……...............................…...52 4.1.5 Odborné vzdělávání metodiků prevence.....….....................….…...53 4.1.6 Hlavní náplň práce metodika školní prevence.….............................54 4.1.7 Slučování funkcí...............................................................................55 4.1.8 Úvazky metodiků prevence.....……….............................................55 4.1.9 Zkušenosti se žáky, kteří měli problémy s drogou…................…...56

4.1.10 Počet dětí, kteří měli problémy s drogou.….....….........................57 4.1.11 Pojetí primární protidrogové prevence u dětí..........…….….….....58 4.1.12 Nejvhodnější věk pro primární protidrogovou prevenci................59 4.1.13 Názory metodiků prevence na legalizaci drog…...........................60 4.1.14 Potřeby školních metodiků prevence na zkvalitnění jejich práce..61 4.1.15 Pracovní zařazení školních metodiků prevence…….....................62 4.1.16 Délka pedagogické praxe...............................................................63 4.1.17 Počet žáků ve škole........................................................................64 4.1.18 Pohlaví............................................................................................64 4.1.19 Věk školních metodiků prevence..................................................65 4.2 Shrnutí výsledků................................................................................67 5. Závěry…………….…………………….……………………….…....68 5.1 Závěry pro teorii................................................................................69 5.2 Závěry pro praxi................................................................................70 Resumé Summary Seznam použité literatury Přílohy

Seznam použitých zkratek: HIV

– Human Imunnodeficiency Virus

LSD

– Kyselina lysargová

MŠMT – Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy OPD

– Orgán péče o dítě

PPP

– Pedagogicko-psychologická poradna

ŠÚ

– Školský úřad

THC

– Delta-9-tetrahydrokanobiol

VŠ

– Vysoká škola

ZŠ

– Základní škola

Úvod Téma diplomové práce „Výzkum sociálně patologických jevů na základních školách ve vybraném regionu a jejich prevence“ jseme si zvololili proto, že problematika sociálně patologických jevů je v současné době velice aktuální. Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je zaměřena na:1 a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: - záškoláctví, - šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus, - kriminalita, delikvence, - užívání návykových látek (tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky – dále jen „OPL“) a onemocnění HIV/AIDS a dalšími infekčními nemocemi souvisejícími s užíváním návykových látek, - závislost na politickém a náboženském extremismu, - netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling) b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: - domácího násilí, - týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání, - ohrožování mravní výchovy mládeže, - poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie). Ve své práci jseme se zaměřili na primární prevenci kouření, alkoholismu a závislost na drogách na základních školách a zde zejména na školní metodiky protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů. Toto téma jseme si vybrali proto, že užívání drog se dnes stalo téměř 1

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení. Praha: MŠMT, 2007, s. 1. 7

módní záležitostí. Netýká se tedy již jen těch, kteří v drogách hledají únik z reality před nějakým problémem, ale je to také předmět a součást zábavy, či zvýšení pracovního nebo sportovního výkonu. Drogy však lidé mohou vyzkoušet jen z nudy, ať už se jedná o lidi bez zaměstnání, kteří si tím zpestřují život bez pracovní náplně, a nebo o děti a mládež, kteří díky zaměstnanosti, či nezájmu ze strany rodičů nemají čím vyplnit svůj volný čas. A právě děti a dospívající mládež jsou podle statistik nejvíce ohroženi z hlediska experimentů a prvních zkušeností s drogami. Děti a mládež jsou totiž díky svému dospívání nejvíce ovlivnitelní. Proto jseme se ve své práci zaměřili na tuto část populace, která bude v budoucnu vytvářet nový obraz naší společnosti. Cílem naší práce je hlouběji proniknout do oblasti drogové problematiky dětí a mládeže a popsat vývoj primární prevence v České republice. Dále se zaměřit na roli školních metodiků protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů, na které je zaměřen také náš výzkum. Snažíme se zjistit jaký je současný stav ve funkci školních metodiků protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů působících na základních školách v okrese Ústí nad Labem a jaká pozitiva a negativa ovlivňují jejich práci. Pro náš výzkum jseme zvolili kvantitativní výzkumnou strategii s explorativní metodou sběru dat s typem kombinovaného dotazníku. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. V teoretické části vysvětlujeme, proč se u nás drogy rozšířily právě po roce 1989, co to vlastně droga je a jaké jsou nejrozšířenější drogy mezi mládeží v ČR. Dále se zaměřujeme na oblast primární prevence, která je důležitá z hlediska snížení poptávky po drogách. Uvádíme základní principy účinných preventivních strategií a výchovu ke zdravému životnímu stylu, protože v současné době se ukazuje jako nejlepší řešení preventivně problémům s kouřením, alkoholem a drogami předcházet. Jako východisko 8

pro náš výzkum zaměřený na roli metodiků prevence na školách zde poukazujeme na nezbytnost jejich práce v rámci primární prevence. V empirické části vyhodnotíme výsledky výzkumu provedeného mezi školními metodiky protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů působícími na základních školách v okrese Ústí nad Labem.

1. Teoretická část 1.1 Společenské změny a drogy 9

S drogou se dnes můžeme setkat téměř všude. Hodně se o drogách mluví a píše v médiích, ve školách i v zaměstnání. Získáváme zde spoustu informací, a proto dnes asi každý občan počínaje dětmi školou povinnými a konče důchodci již o drogách něco slyšel. A přesto, a nebo možná právě proto, jsou drogy ve společnosti takovým problémem. Režim před rokem 1989 byl sice nesvobodný, neboť kontroloval a „reguloval“ veškeré oblasti lidské činnosti, ale co se týče počtu uživatelů drog, nastolil stav v podstatě ideální. Obecně byly drogy považovány a vnímány jako něco opravdu špatného, nebezpečného, nemorálního a tudíž nenormálního. Ti, kteří brali, se soustřeďovali v určitých malých, vyhraněných lokalitách. Sehnat drogu byl pro většinu populace problém. Děti měly vytvořeny podmínky pro využití volného času (často i povinně chodily do různých kroužků). Uvědomělá protidrogová výchova tudíž v podstatě nebyla zapotřebí. I proto zastihlo otevření hranic po listopadu 1989 naši společnost téměř nepřipravenou. Dnes se u části mládeže projevuje tendence vnímat drogy jako něco moderního a v podstatě normálního. Za většinu sportovišť se musí platit nemalé částky (pronájmy, půjčovné...), knihy a vstupenky na

kulturní

programy také nejsou laciné. Sehnat drogu bývá snazší, než jsme si ochotni připustit. Navíc první dávky drogy jsou často zadarmo, což zvyšuje jejich atraktivnost. Získat dnes drogy není žádný problém. Místa, kde se droga dá sehnat jsou hlavně skate – parky, diskotéky a kluby, či jiné, zejména hudební akce, kde se schází a baví mladí lidé. Překupníci

nabízejí drogy na

diskotékách pod cenou, aby získaly nové zákazníky. Do seznamu míst, kde se droga dá sehnat patří také ulice, kde

pouliční dealeři drog mají již

vytipované oblasti s pravděpodobným výskytem odběratelů. Ve městech jsou místa, kde se dají překupníci najít vždycky, takže zájemce si tam

10

může dojít skoro jako do obchodu. Jedna dávka pervitinu dnes přijde asi na 100 korun. O několik korun více zaplatíte za tzv. trip, což je čtvereček papíru napuštěný LSD. To téměř pro nikoho není nedostupná částka. V současné době se stále více setkáváme s experimentátory či uživateli drog, kteří patří do nižších věkových kategorií. Drogy pronikají již i do základních škol. To, co bylo dříve doménou večírků vysokoškoláků, je dnes běžné pro část dětí řádově o deset let mladších. Z médií se dozvídají spíše než: „...sportovec vyhrál, protože dodržoval životosprávu a tvrdě trénoval...“ zprávy typu „...ten a ten známý sportovec vyhrál za podpory dopingu...“. To spolu s tím, že rodiče nemají na své děti dostatek času, způsobuje ztrátu mravních ideálů a těžké nacházení správného životního postoje. Děti s drogami začínají obvykle při přechodu ze základní školy do učení, nebo na střední školu. V novém prostředí chtějí náležet k nějaké skupině. S drogami přicházejí do styku na oslavách s vrstevníky, v klubech, v hospodách a na diskotékách. Do nich chodí s kamarády ze školy, nebo z učiliště. Typickým začátkem je víkendové opojení na diskotéce.2 Proto je důležité aby při odchodu ze základní školy byly již na tyto situace připravené a uměli nabídku drogy odmítnout.

1.2 Nejvíce užívané drogy v České republice „Co je to droga? Snad každý zná nějakou drogu, ale při pohledu na ampulku Morfia si každý představuje něco jiného:“3 2 3

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, děti a vaše děti. Praha: Besip, 1997, s. 94. JANÍK, A., DUŠEK, K. Drogy a společnost. Praha: Avicenum, 1990, s. 12. 11

-

lékař říká, že je to léčebný prostředek

-

farmaceut říká, že je to farmaceutický preparát

-

chemik říká, že je to soluce obsahující omamnou látku

-

právník říká, že je to narkotikum

-

zákon říká, že je to prostředek k jeho narušení

-

abuzér říká, že je to kousek hostiny

-

závislý jedinec říká, že je to životní jistota

-

obchodník říká, že je to jenom maličkost.

Drogou nebo návykovou látkou ve smyslu, ve kterém je pojímána v této práci, rozumíme každou přírodní nebo syntetickou látku, která rychle a výrazně ovlivňuje psychiku člověka, jeho myšlení, cítění

a chování. V

seznamu jsou tyto drogy seřazeny podle toho, jak jsou u nás rozšířené zejména mezi mládeží:4 ‒ alkohol ‒ tabák ‒ drogy z konopí ‒ pervitin ‒ tlumivé látky ‒ opiáty ‒ organická rozpouštědla ‒ LSD a halucinogeny ‒ kokain K seznamu můžeme přiřadit ještě zakázané látky zneužívané pro zlepšení sportovního výkonu ve sportu. Anabolické steroidy jsou v poslední době 4

NEŠPOR, K., et al. Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních školách a středních školách. Praha: Sportpropag, 1996, s. 22.

12

dávány rovněž do souvislosti s termínem „drogová závislost“.5 Především anabolické steroidy mohou určitou měrou ovlivnit psychiku a jednání člověka, nepatří však mezi drogy ve smyslu ve kterém jsou výše popsány. Vedle rizika poškození zdraví je předpoklad na přechod na další, již uvedené drogy. Se zneužíváním

anabolik a jiných medikamentů se setkáváme

zejména v oblasti vrcholového sportu.

Tyto látky jsou však někdy

zneužívány i při volnočasovém sportu (zejména ve Fit centrech). Z návykových látek uvedených v seznamu jsou u nás dvě zcela legalizovány. Je to tabák a alkohol. Ostatní jsou ve skupině drog tzv. „trestných“. Z hlediska primární prevence bychom se rádi zastavili právě u drog „legálních“ a drog z konopí (marihuana, hašiš), protože jsou nejdostupnější a tudíž nejvíce zneužívány mezi dětmi a mládeží.

1.2.1 Tabákové výrobky V důsledku nemocí způsobených kouřením umírají ve světě ročně 3 miliony osob. Předpokládá se, že díky prudkému rozšíření kouření v rozvojových zemích a díky stoupajícímu trendu spotřeby cigaret vzroste toto číslo v roce 2020 na hrozivých 10 milionů. V České republice umírá v současné době na nemoci způsobené kouřením zhruba 22 000 osob ročně, to je více než 60 úmrtí denně.6 Úmrtnost kuřáků závisí na několika faktorech, hloubce inhalace kouře, počtu vykouřených cigaret a obsahu dehtu a nikotinu v cigaretách. Tabákový kouř vzniká nedokonalým spalováním tabáku, který obsahuje až 4 000 škodlivin. Nejdůležitější z nich jsou kysličník uhelnatý, nikotin, dehtové 5 6

PRAŽÁK, E. Kulturistika a doping. Pardubice: Svět kulturistiky, 1991, s. 55. KRÁLÍKOVÁ, E. Kouření. Reflex. 1999, č. 41, s. 50. 13

látky a látky s karcinogenním účinkem. Kouření působí na uvolňování katecholaminů, což vede k vzniku návyku. Fyzická závislost na nikotinu vzniká poměrně dlouho, ale to by nemělo svádět k tomu, že je stále dost času s kouřením přestat. Psychosociální závislost je totiž blesková. Pokud jde o kouření u dětí a dospívající mládeže, je prokázáno, že velký vliv na to, zda-li dospívající bude kuřákem či ne mají rodiče a starší sourozenci. V některých skupinách mládeže patří dokonce kouření k závazné normě chování. Tyto situace ohrožují návykem také příležitostné kuřáky.7 Kouření podstatně zvyšuje riziko zhoubných nádorů plic a hrtanu. Je to jedna z nejčastějších příčin impotence u mužů středního věku. Tabák s sebou nese také riziko poškození dítěte u těhotných žen, které kouří. Častá jsou onemocnění dýchacích cest, rozedma plic, alergie na složky tabákového kouře a astma. Dostavují se nemoci cév dolních končetin. Pronikavě se zvyšuje riziko srdečních onemocnění a onemocnění žaludku. Podle odborníků je kouření nejzávažnější příčinou smrti, které se dá předejít.8 Cigarety jsou u nás sice prodejné až od 18 roku věku, ovšem tato hranice není (podobně jako u alkoholu) dodržována, a tak není výjimkou setkání s pravidelným kuřákem cigaret, jehož věk nedosáhl zdaleka 15 let.

1.2.2 Alkohol Alkohol je jednoduchá chemická látka, která snadno proniká z krve k různým orgánům včetně mozku. Je pro děti a mládež mnohem nebezpečnější než pro dospělé (jako ostatně všechny drogy). Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat a navíc mají většinou menší tělesnou hmotnost.9 Alkohol ovlivňuje mozek dvěma způsoby. Je to anestetikum, které otupí smyslové vnímání a cítění. Už při 0,3% koncentrace alkoholu v krvi 7

MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K. Alkoholici, feťáci a gambleři. Praha: Empatie,1995, s. 84-85. NEŠPOR, K., et al. Fit in 2001 +. Praha: Sportpropag, 1996, s. 17. 9 NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Besip, 1997, s. 38. 8

14

nastupuje alkoholické opojení a při 0,4% - 0,5% dochází k pomočení a vnímání je natolik sníženo, že člověk může podstoupit i chirurgický zákrok. Zároveň se zpomaluje akce a reakce. Největší zrádnost alkoholu spočívá v pozvolné tvorbě návyku (psychického i fyzického). Častější silný konzum alkoholu a především častější evidence pro závislost byly zjištěny u těch, kteří už v adolescenci vyvolali pozornost represivních složek. Z toho vyplývá, že neúměrné užívání alkoholu se jako nadstavba váže na poruchy chování v dětském věku (ústavní výchova, snížené známky z chování…).10 Spotřeba alkoholu v České republice je velmi vysoká. V roce 1995 dosáhla 9,4 litru 100% alkoholu na jednoho obyvatele včetně kojenců a nemluvňat, což je v porovnání se spotřebou alkoholu v bývalém Československu v roce 1935, kdy dosáhla 3,4 litru 100% alkoholu na jednoho obyvatele, téměř trojnásobné zvýšení. Zvláště nepříznivá je situace ve spotřebě alkoholu u mládeže. Věková hranice 18 let, od níž je u nás povoleno prodávat alkohol, se nedodržuje a situace má tendenci se zhoršovat. Dokládají to výsledky výzkumu, který u nás probíhal ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací. Stav „opravdové opilosti“ dvakrát a častěji uvedlo v roce 1994 celých 7% dívek a 15% chlapců ve věku 13 až 14 let, ve věkové skupině 15 až 16 let byla opakovaná opilost udávána u 22% dívek a 37% chlapců.11 Individuální důsledky nadměrného pití alkoholu jsou způsobeny přímým působením drogy na organismus. Užívání alkoholu s sebou přináší následující rizika - častější úrazy, tělesné nemoci (poškození jater, poruchy trávení, vysoký krevní tlak), duševní nemoci a povahové změny. Objevují se alkoholové epilepsie a nemoci periferních nervů. U destilátů je velké riziko otravy alkoholem. Zhoršuje se průběh mnoha běžných onemocnění, např.

10

MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K. Alkoholici, feťáci a gambleři. Praha: Empatie, 1995, s. 66-67. 11 NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Besip, 1997, s. 85-86. 15

cukrovky nebo vysokého krevního tlaku a zvyšuje se riziko zhoubných nádorů .12 Na druhé straně je alkohol, jako regulérní droga doporučován některými lékaři v přiměřených dávkách jako vhodná prevence kardiovaskulárních onemocnění.13

1.2.3 Rostliné drogy Sem patří zejména marihuana a hašiš, přičemž hašiš obsahuje vyšší množství účinných látek. Drogy z konopí lze kouřit, jsou však běžné i jiné úpravy. Existují recepty na marihuanové pečivo, lze vyrobit čaj či polévku apod. Účinek drog z konopí na psychiku vyvolává látka delta-9tetrahydrokanobiol, zkráceně THC. Obsah THC v jedné marihuanové cigaretě může být kolem 10mg, ale také až 100mg. THC se z těla vylučuje velmi pomalu, po vykouření jedné cigarety zůstává v buněčných membránách 40-50% THC po 4-8 dnech, 10-20% po 30 dnech a 1% po 48-138 dnech, proto se droga při pravidelném užívání v těle hromadí, což má nepříznivé účinky na tělesné a duševní zdraví. Drogy z konopí vyvolávají zejména duševní, někdy však i slabou tělesnou závislost.14 Při kouření marihuany se zvyšuje riziko nádorových onemocnění plic. Mezi největší rizika patří zvyšující se riziko neplodnosti u mužů a poškození plodu u těhotných žen. Objevují se i chronické záněty spojivek, hltanu a dýchacích cest a oslabení imunitního systému. Většina marihuanových cigaret obsahuje spóry houby Aspergillus, které se při kouření neničí, mohou se dostávat do plic a působit plicní onemocnění.15 12

NEŠPOR, K., et al. Fit in 2001 +. Praha: Sportpropag, 1996, s.18. PRESL, J. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994, s. 11. 14 NEŠPOR, K., et al. Fit in 2001 +. Praha: Sportpropag, 1996, s. 17. 15 ONDREJKOVIČ, P., et al. Sociálna patológia. Bratislava: VEDA, 2000, s. 163. 13

16

Je pravda, že marihuana má v kouři až o 50% více rakovinotvorných látek než tabák – kouření stejného váhového množství je tedy v tomto ohledu rizikovější. Průměrný kuřák cigaret řekněme kouřící 15 až 20 cigaret denně však – co do množství karcinogenních látek – riskuje více než průměrný kuřák marihuany, který vykouří jen několik „jointů“ za týden.16 Konopí je však pro některé národy také velmi důležitou léčivou rostlinou. Bylo používáno už v dávné minulosti (3 000 let před naším letopočtem). Konopí bylo předepisováno při léčení malárie, zácpy, revmatických bolestí a ženských nemocí. Později se víno s konopnou pryskyřicí doporučovalo jako anestetikum při operacích. V současné tradiční čínské medicíně se používají hlavně semena (huomaren), která mají vazby na meridián sleziny, žaludku a tlustého střeva. Užívají se jako prostředek tišící bolest a sedativum, ale také analgetikum při nemocích doprovázených křečemi, při stíženém močení a jeho zástavě a také při astmatu. Ve velké oblibě je konopí v Indii, a to jako prostředek oživující mysl, snižující horečku a léčící nespavost, úplavici a malomocenství.

Podporuje rovněž trávení a reguluje vyměšování žluči.

Užívá se k léčbě bolesti hlavy, pohlavních chorob, černého kašle a tuberkulózy. V některých oblastech Afriky se používá konopí také při léčení sněti. Jinde je zase pokládáno za účinný prostředek na snížení poporodních bolestí.17

1.2.4 Ostatní drogy Při užívání pervitinu a dalších stimulancií se vyskytují poruchy stravovacích návyků, při dlouhodobějším užívání duševní poruchy až psychózy, podobné schizofrenii a stihomam. Při šňupání dochází k poškození 16 17

PRESL, J. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994, s. 32. VALÍČEK, P., et al. Rostlinné omamné drogy. Benešov: Start, 2000, s. 66. 17

nosní přepážky. Po užití extáze hrozí hypertermie (přehřátí organismu) a akutní dehydratace (nedostatek tekutin v těle). U rozpouštědel a těkavých látek (čikuli, toulen, ředidla, lepidla aj.) je velké riziko vzniku zhoubných nádorů (plic, močového měchýře, zažívacího ústrojí), poškození sliznice a kůže, přímé poškození plic a mozku, v těhotenství poškození plodu. Velice často se zde vyskytuje úmrtí na předávkování. U LSD a jiných halucinogenů se vyskytuje psychotické onemocnění. U injekčního užívání drog existuje riziko vzniku abscesů (zánětlivá ložiska), trombů (krevní sraženiny) a embolií (ucpávání cév). Hrozí zde také velké riziko úmrtí z předávkování.18 Kromě těchto zdravotních důsledků individuálních existují zdravotní důsledky populační – zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva, šíření krví přenosných nákaz (hepatitida typu C, HIV) jako důsledek nitrožilního užívání drog, šíření infekcí krví nepřenosných, např. hepatitidy typu A, která se mezi narkomany vyskytuje ve zvýšené míře, a která může v budoucnu způsobit velmi rozsáhlou epidemii zejména u mladé generace, jež má proti této nemoci velmi nízkou hladinu imunity.19 Dalšími důsledky jsou důsledky kriminální povahy - páchání trestných činů za účelem obstarání prostředků na nezákonné drogy, jako je majetková trestná činnost (krádeže, loupeže), dealerství či nedovolená výroba. Násilné, zastrašující a korumpující chování obchodníků s drogami. Doprovodná finanční kriminalita a samozřejmě korupce.20 A nakonec důsledky ekonomické - sem patří zatěžování státního rozpočtu, tedy „kapsy voliče“, daňového poplatníka. Jsou to nemalé náklady na činnost policie, soudů a státního zastupitelství, náklady na vězeňský aparát a náklady na navrhované nucené léčby (které jsou však téměř neúčinné), dále náklady 18

ZÁBRANSKÝ, T. Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia, 1997, s. 11-17. ZÁBRANSKÝ, T. Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia, 1997, s. 11-17. 20 ZÁBRANSKÝ, T. Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia, 1997, s. 11-17. 19

18

plynoucí ze zdravotních důsledků rizikového užívání drog tzn. náklady na léčení narkomanů (ne závislosti, ale léčení těch nemocí, jež si svým návykem přivodily), jde o léčení nemocí způsobených injekční aplikací drog, plus léčení psychických potíží. Akutní hospitalizace (úmrtí z předávkování), náklady na léčení virové hepatitidy a AIDS, dále léčení běžných nákaz, ke kterým jsou narkomani vnímavější a v neposlední řadě také ekonomické důsledky plynoucí přímo z kriminální činnosti uživatelů drog. Drogoví specialisté odhadují, že průměrný narkoman závislý na tzv. „tvrdých drogách“ ukradne nebo jiným nezákonným způsobem získá zboží v hodnotě asi 10 000 Kč denně, za to pak získává buď přímo drogu, nebo peníze na ni, samozřejmě s minimálně 100% převyšujícím rabatem překupníků kradeného zboží.21 Zejména ekonomická starost státu o drogově závislé je většinou společnosti vnímána jako přehnaná.22

1.3 Primární prevence v ČR Na realizaci preventivních strategií se podílí celá řada institucí v České republice.(příloha 1).23

1.3.1 Koncepční politika primární prevence v ČR

21

ZÁBRANSKÝ, T. Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia, 1997, s. 23-28. RABUŠIC, L., SIROVÁTKA, T. Český sociální stát a jeho legitimita. Sociologický časopis, 1999, č. 4, s. 410. 23 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT, 2005, s.11-12. 22

19

Na světě bylo již vyzkoušeno mnohé, jak ochránit společnost před drogami. Od tolerování tzv. „měkkých drog“ (COFFE SHOPY v Nizozemí) až po tvrdé represe (např. období prohibice v USA). Jako nejefektivnější se však jeví problémům s drogami předcházet. Po roce 1989 v souvislosti s otevřením hranic začaly drogy ve velké míře pronikat také na naše území. Nebývalý rozmach „drogové scény“ způsobil navyšující se problémy spojené se zneužíváním drog a to především mezi mládeží. Bylo tudíž nutné, aby se i v České republice začala rodit koncepční politika primární prevence. V metodice postupu škol a školských zařízení v oblasti sociální prevence byl v roce 1996 vydán Pokyn ministra školství mládeže a tělovýchovy, jímž byla na školách a školských zařízeních zřízena funkce metodika primární prevence sociálně patologických jevů. Zřízení této funkce bylo jedním z prvních kroků v koncepci prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů, která má na MŠMT ČR velmi krátkou historii. Začala vlastně fungovat na přelomu let 1996 – 1997. Na MŠMT ČR ji zajišťoval referát mládeže. V roce 1998 přešla do působnosti referátu školství a v roce 1999 zpět na referát mládeže. V roce 1998 si ministerské odbory tuto problematiku předávaly v okamžiku, kdy byla přijata nová Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT ČR na období 1998 – 2000 a Minimální preventivní program pro školy a školská zařízení v oblasti zneužívání návykových látek „Škola bez drog“. Byly tedy dány směry pro další období. Vznikly Národní vzdělávací osnovy pro vzdělávání pedagogických pracovníků, které byly postupně konkrétně naplňovány akreditovanými, vzájemně propojenými programy. Vznikla i struktura vzdělávacích kurzů, na nichž

se podílela specializovaná poradenská

stanoviště, podařilo se uskutečnit speciální výukové kurzy pro metodiky primární protidrogové prevence, jejichž garanty se staly pedagogické fakulty VŠ. Proběhla jednání s představiteli fakult, z nichž mělo vzejít, že každý 20

student pedagogické fakulty absolvuje alespoň semestrální studium prevence sociálně patologických jevů.24 Minimální preventivní programy se staly relativně běžnou součástí práce škol a školských zařízení. O ní rozhodují společně s řediteli i školní metodici prevence – protidrogoví koordinátoři, kteří pracují paralelně s výchovnými poradci. Dále přibylo konkrétních, z hlediska školy individuálně zaměřených akcí, které existují v nabídce pedagogických center či pedagogicko psychologických poraden. Nemělo by se tedy stávat, že si děti vyslechnou jednu přednášku třikrát, navíc přednášku určenou jiné věkové skupině. Takové akce byly naprosto kontraproduktivní, podobně jako masové akce, kdy se sešli žáci několika postupných ročníků. To bylo možná lukrativní pro lektory, ale informačně naprosto neefektivní.25 Na výsledky, analýzy, cíle a hodnotový rámec Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže na období 1998 - 2000 navázala Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Základním principem Strategie prevence sociálně patologických jevů na období let 2001-2004 se stala výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji osobnosti a k osvojení pozitivního sociálního chování. Působení na mladou generaci musí mít podle této strategie charakter výchovně vzdělávací. Mělo by jít o proces vytváření a upevňování morálních hodnot, o rozvoj dovedností, které vedou k odmítání všech forem sebedestrukce a ke zvyšování sociální kompetence dětí a mládeže. Strategie prevence sociálně patologických jevů je v souladu s Národním programem rozvoje vzdělávání, a to zejména v oblastech, které se

24 25

ŠVANCAR, R. Prevence se zase stěhuje. In: Učitelské noviny, 2000, č. 1, s. 8. ŠVANCAR, R. Prevence se zase stěhuje. In: Učitelské noviny, 2000, č. 1, s. 8. 21

týkají změny vnitřního klimatu školy, vztahů pedagogů a žáků a vytváření klíčových kompetencí pro osobní život i budoucí uplatnění mladých lidí.26 MŠMT ČR sestavilo v nové koncepci i strukturu systému protidrogové prevence a prevence dalších sociálně patologických jevů ve své působnosti a strukturu systému vzdělávání pedagogických pracovníků v téže oblasti.27 V historii koncepční politiky primární prvence v České republice byla vytvořena jako poslední Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství na období 2005-2008. Ta vychází ze závěrů pravidelných jednání s krajskými koordinátory a metodiky prevence, výsledků analýzy potřeb terénu, z dlouhodobých cílů stanovených strategiemi nadresortních orgánů, ze zkušeností z naplňování koncepcí prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže na období 1998 – 2000 a 2001 – 2004. Následně byl v říjnu 2007 aktualizován Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.28 Důležitou roli ve Strategii prevence sociálně patologických jevů má samozřejmě škola. Dítě tráví ve škole podstatnou část svého života. Je to místo, kde není bezprostředně se svými nejbližšími a kde musí mezi svými vrstevníky obstát. Solidní základ z rodiny a její stálé zázemí umožní dítěti se celkem bez výrazných problémů přizpůsobit nové situaci. Nepřímá drogová prevence spočívá především v kvalitní spolupráci rodičů a učitelů a oboustranném vstřícném přístupu.

Škola může v prevenci udělat mnoho

užitečného, zvláště jestliže dobře spolupracuje s rodiči. Může pohotově oznámit rodičům velké výkyvy v prospěchu, změny v chování nebo jiné 26

Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství,mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Praha: MŠMT, 2001, s. 3. 27 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství,mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Praha: MŠMT, 2001, s. 7-13. 28 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT, 2005, s. 3. 22

nápadnosti. Nabídnout nebo zprostředkovat žákovi, nebo i rodině vhodnou formu pomoci, např. doporučí spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo s jiným pracovištěm, které pomůže stav důkladněji posoudit. Ale zejména organizuje preventivní programy, jejichž součástí jsou účinné preventivní strategie. Pro normální děti je nutnou součástí preventivního programu aktivní účast předem připravených vrstevníků (peer programy). Pro děti se zvýšeným rizikem (děti s poruchami chování apod.) nabízení jiných možností, tedy cílená pomoc podle druhu jejich problému.29 Přehled nejčastěji uplatňovaných preventivních aktivit, konkrétní přístupy k problémovým žákům a rizikovým skupinám dětí a mládeže a formy spolupráce škol a školských zařízení s rodiči jsou uvedeny v přílohách (příloha 2 až 4).30

1.3.2 Hlavní principy strategie prevence Základním cílem primární prevence je zvýšení odolnosti dětí a mládeže vůči sociálně patologickým jevům. Důležitým faktorem je rovněž snížení rizika vlivů, které narušují zdravý osobnostní a sociální vývoj dětí a mládeže. U návykových látek znamená též snižování dostupnosti. Účinná prevence musí rovněž ovlivnit chování dětí a dospívajících ve smyslu podpory zdraví (součást výchovně vzdělávacího procesu na školách a ve

školských

zařízeních) a nabízet hodnotné volnočasové aktivity.31 Vytvářet kontinuální a 29

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, děti a vaše děti. Praha: Besip, 1997, s. 94. NĚMEC, J. Preventivní strategie MŠMT v oblasti protidrogové prevence a prevence dalších sociálně patologických jevů v období let 1998-2000. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi 2. Učební text UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1999, s. 14-16. 31 Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 1998-2000 a Minimální preventivní program pro školy a školská zařízení v oblasti zneužívání návykových látek „Škola bez drog“. Praha: MŠMT, 1997, s. 27. 30

23

komplexní

programy,

interaktivní

programy,

především

programy

pomáhající čelit žákům sociálnímu tlaku, zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, zvládání úzkosti a stresu apod.32

1.3.2.1 Metody aktivního sociálního učení Velmi důležité místo v preventivních strategiích zastávají metody založené na teoretické bázi aktivního sociálního učení. Jejich cílem je zejména zvyšovat odolnost dětí a mládeže proti stresu, dlouhodobým frustracím a naučit je zvládat různé životní problémy a konflikty. Metodika aktivního

sociálního

učení

je

postavena

na

práci

ve

skupině,

s nezastupitelnou rolí pedagoga, lze ji úspěšně aplikovat i u výchovně problémových jedinců a rizikových skupin. V současné době jsou v experimentální rovině ověřovány i metody zaměřené na rozvíjení sebekontroly u dětí a mládeže. Jejich cílem je objasnit dříve zjištěnou spojitost mezi oslabením sebekontroly a problémovým chováním adolescentů a dále vyzkoušet, zda systematický výcvik vědomé kontroly u kladně aktivovaných mladistvých bude mít generalizovaný účinek a projeví se i v situacích, které se při výcviku nevyskytovaly.33 V metodách aktivního sociálního učení se jeví jako optimální využití podnětů otevřené výuky. Jde o projektovou výuku, kdy je vytvářen na úrovni třídy určitý projekt, integrované tematické vyučování ve smysluplných celcích za aktivní účasti žáků ( výuka v tematických celcích, blocích nebo 32

Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci sociálně patalogických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení. Praha: MŠMT, 2007, s. 2. 33 NĚMEC, J. Preventivní strategie MŠMT v oblasti protidrogové prevence a prevence dalších sociálně patologických jevů v období let 1998-2000. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi 2. Učební text UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1999, s. 14-16. 24

etapách). Jedná se o kooperativní vyučování s co největší participací dětí, s využitím svobodné a samostatné učební a tvůrčí práce žáků za pomoci kritického myšlení. Dětem umožní komunikaci, spolupráci a přímou zkušenost.34 Uvedené přístupy jsou tzv. „učení prožitkem“, které je důležité v každém věku a na prvním stupni základní školy zvlášť. Podmínkou ale je, že pedagogové musí být dobře připraveni na tento způsob práce. Další podmínkou je, že jsou žáci zvyklí pracovat samostatně takovými metodami, které pomáhají rozvoji těchto životních dovedností. Úkolem učitele je „modelovat proces učení“ – sledovat úroveň dovedností, podněcovat účast pasivních žáků a v případě nutnosti korigovat proces učení např. tím, že formuluje nejasnosti v názorech. Ptát se na důvody názorů, vyžadovat oporu pro vyjádřené názory a vyvozovat závěry pro další strategie a témata.35

1.3.2.2 Peer programy Informace jsou jedinou fungující protidrogovou pojistkou. Poučené dítě by mělo na nabídku drogy reagovat automatickým ne. U nás nyní probíhají na školách vrstevnické programy – PEER PROGRAM. V nich se školí pro děti vrstevníci, přirozené vůdčí osobnosti, autority ze třídy. Je dokázáno, že od nich děti informace o nebezpečnosti drog přijímají ochotněji než od rodičů nebo učitelů.36 Zkušenosti ukazují, že požadovanou účinnost přinášejí především dlouhodobé, systémové a koordinované strategie. Uvedený požadavek splňují právě peer programy založené na principu aktivního zapojení předem připravených vrstevníků. Jsou s úspěchem uplatňovány právě v oblasti 34

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 18 35 Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 22. 36 BÁRTOVÁ, J. Prevence není nikdy dost!. Praha: Sportpropag, 1996, s 19. 25

primární prevence, přičemž jejich cílem je zejména orientace na oblasti zdravého životního stylu dětí a dospívajících.37 Význam anglického slova „peer„ je ovšem širší nežli jen vrstevník. Je to někdo, s nímž se cílová populace může ztotožnit. Svojí roli tedy hraje nejen věk, ale např. i sociální situace nebo zaměstnání. Námitkou vůči peer programům je to, že byly vyvinuty v USA a že je lze údajně jen obtížně používat v jiných zemích. Tato námitka zřejmě neobstojí. Peery a spol. (1989) ukázali ve studii Světové zdravotnické organizaci, že peer programy byly efektivní v tak rozdílných zemích jako Austrálie, Chile nebo Norsko.38 Peer programy mají největší slabinu v tom, že je velice obtížné najít jedince, který s drogami neexperimentuje a zároveň má přirozenou autoritu ve škole či partě. Jedním z příkladů, jak může peer program fungovat i u nás, je trochu atypická akce „Tramvaj proti drogám“ konaná každoročně v Praze. Po trase ze střešovické vozovny přes Strossmayerovo náměstí, náměstí Republiky a Václavské, okolo Národního divadla, Ministerstva školství až k výstavišti (tedy i místy s největší koncentrací drogových dealerů v Praze) jezdí historická tramvaj z roku 1929. Sama o sobě přitahuje pozornost. Navíc ji zdobí transparenty „Droga nepomůže, ani nezachrání, zabíjí“. Na každé stanici vybíhají studenti a studentky a rozdávají kolemjdoucím letáky. Jeden pro děti a mládež, druhý pro rodiče. Celá akce je dotována MŠMT a podporována jak obcí, tak školským úřadem.39

1.3.3 Minimální preventivní program Tak zvaným základním kamenem primární prevence jsou Minimální 37

MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Praha: Portál, 1998, s. 270. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Besip, 1997, s. 12-13. 39 ŠVANCAR, R. Po kolejích proti drogám. In: Učitelské noviny, 2000, č. 1, s. 8-9. 38

26

preventivní programy, které jsou komplexním systémovým prvkem v realizaci preventivních aktivit. Minimální preventivní program je povinným dokumentem každé školy či školského zařízení. Je zpracován pro konkrétní zařízení, tedy respektuje konkrétní problémy školy, sociální strukturu, počet dětí a doplňuje a konkretizuje úkoly školy, které si pro dané věkové kategorie žáků klade, uvádí strategii a metody realizace svých záměrů, uvádí metody zjišťování efektivity svého působení. Podstatné je uvědomit si, že se zde jedná o snahu ovlivnit chování žáka, tedy složku rozumovou, emotivní a volní. Tomuto předpokladu odpovídají zvolené metody pro žáky obecně a dále vymezení specifikovaných metod pro děti rizikové a ohrožené.40 Minimální preventivní programy uplatňované ve školách by měly být v obecné rovině zaměřeny do následujících oblastí:41 a) oblasti zdravého životního stylu b) rozvíjení sociálních dovedností c) posilování komunikačních dovedností d) zvyšování schopnosti ovládání emocí a reakce na stres e) vytváření pozitivního sociálního klimatu f) formování postojů vztahujících se ke společensky akceptovatelným hodnotám (např. posilování právního vědomí, pozitivní postoj ke konvencím apod.) Při realizaci Minimálního preventivního programu je nezastupitelná role školního metodika prevence.

40

KRESTOVÁ, J. Koncepce prevence MŠMT a minimální preventivní program. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998, s. 12. 41 Pedagogové proti drogám. Praha: Odbor pro mládež MŠMT, 1999, s. 10. 27

1.3.4 Škola a činnost školního metodika prevence Ředitel školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole také školním metodikem prevence, který vykonává metodicko-kordinační činnost, informační činnost a poradenskou činnost na příslušné škole či školském zařízení. Mezi jeho hlavní úkoly patří zejména:42  spolupracuje s třídními učiteli a výchovným poradcem  spolupracuje se školním speciálním pedagogem nebo školním psychologem  spolupracuje s institucemi, které zajišťují odbornou pomoc v problematice prevence a zneužívání návykových látek  spolupracuje se středisky výchovné péče, s krizovými centry a dalšími institucemi, které poskytují primární, sekundární i terciální péči ve státních i nestátních zařízeních  ve spolupráci s dalšími odborníky poskytuje poradenskou a konzultační pomoc rodičům  metodicky a odborně vede pedagogocké pracovníky školy při realizaci preventivního programu a při provádění jednotlivých preventivních aktivit  koordinuje poskytování vzdělávacích akcí pro pedagogy na dané škole

42

Příloha č.3/II vyhlášky MŠMT č. 72/2005 Sb., O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Praha: MŠMT, 2005, s. 2 28

 zajišťuje informovanost žáků, rodičů nebo zákoných zástupců o činnosti příslušných institucí, které poskytují pomoc dětem u kterých se vyskytly problémy spojené s negativními sociálně patologickými jevy  průběžně sleduje aktuální situaci na škole a vytváří inovaci strategie přístupu k prevenci  spolupracuje při vytváření a realizování programu prevence zneužívání návykových látek a negativních jevů ve škole  pomáhá při vytváření nabídky volnočasových aktivit školy  podílí se na akcích pořádaných školou v oblasti volnočasových aktivit školy V primární prevenci se „preventista“ snaží, aby ti, co vliv drog ještě neznají, se užití drog vyhnuli. To lze realizovat trojím způsobem:43 1) Ukazovat žákům, kam vlastně droga vede. Tato informace by měla být základní a nikdy nesmí být opomenuta. Právě tato informace je v primární prevenci v zásadě nakonec nejefektivnější. 2) Ukazovat na jiné možnosti a snažit se přesvědčit, že tyto možnosti jsou zajímavější. Učit orientaci a adaptaci v těchto jiných oblastech. Navozovat situace po kterých lze zkušenostně úspěšněji zvládat potenciálně obtížné životní situace, nebo prožitky související s pojetím sebe sama. 3) Učit strategii a taktiku, jak se chovat při styku s drogou, a tak se udržet „čistým“. Nejde zde jen o technickou záležitost učení 43

VALÍČEK, P., et al. Rostlinné omamné drogy. Benešov: Start, 2000, s. 162. 29

se jednoduchým nácvikům chování, ale také o implantování určitého zdravějšího životního stylu. Z uvedené kapitoly je patrné, že školní metodik prevence má nezastupitelnou úlohu v novodobé koncepci primární prevence MŠMT ČR. Je však velmi důležité aby role školního metodika prevence nebyla jen formální, nic vykonávající funkcí splňující nařízení MŠMT.

1.4 Protidrogová výchova a vzdělávání ve školách Základní cíle protidrogového výchovně vzdělávacího působení uplatňovaného ve školách a školských

zařízeních

jsou

zaměřeny

především do níže uvedených oblastí:44 a) Výchova ke zdravému životnímu stylu – témata prevence zneužívání návykových látek jsou součástí kmenového učiva a jsou zakomponována do schválených standardů vzdělávání. b) rozvoj a podpora sociálních kompetencí - zvyšování odolnosti dětí a mládeže proti negativnímu působení nabídky drog a dalších sociálně patologických jevů vychází z teoretické báze aktivního sociálního 44

Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT, 2005, s. 3. 30

učení a je zaměřeno na odstraňování nedostatků v psychické regulaci chování dětí a mladistvích a na zvyšování jejich kompetence. Problematiku zneužívání drog lze zařadit do mnoha povinných i nepovinných předmětů ve školách, ale například i mimo výuku jako jsou družiny, zájmové kroužky apod.. Výchovně vzdělávací působení na děti a mládež lze zařadit do různých částí osnov a učebních plánů, ve kterých se klíčové vyučovací předměty vztahují zejména k těmto oblastem:45 a) oblast společenskovědní (proces socializace jedince) b) oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygieně) c) oblast přírodovědná (biologie, fyziologie) d) oblast sociálně právní (právní aspekty zneužívání drog) e) oblast rodinné a občanské výchovy (postavení rodiny ve společnosti) f) oblast sociální patologie (postoj společnosti ke zneužívání drog, kriminalita, rasismus, xenofobie) Protože drogy zaujaly významné místo v životním stylu populace a ovlivňují společenské procesy a vztahy mezi lidmi, mohou být výchovně vzdělávací protidrogově zaměřené přístupy k dětem a mládeži pro ně nejen zajímavé, ale i velmi motivující. Vzhledem k tomu, že metodám aktivního sociálního učení jsem se věnoval již v jedné z předchozích kapitol, zaměřím se nyní na výchovu ke zdravému životnímu stylu.

1.4.1 Zdravý způsob života 45

Pedagogové proti drogám. Praha: Odbor pro mládež MŠMT, 1999, s. 16. 31

Zdraví jedince (osobní zdraví) je podle klasické definice Světové zdravotnické organizace charakterizováno jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, nikoliv pouze nepřítomnost nemoci nebo tělesné vady“. Tato definice byla z různých důvodů podrobována kritice, nicméně se stala základem moderního chápání zdraví. Veřejné zdraví je v zákoně o ochraně veřejného zdraví České republiky definováno jako „zdravotní stav obyvatelstva, který je dán souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobu života“.46 Pod pojmem zdravý životní styl rozumíme komplex zvyklostí a chování, který podle současných vědeckých poznatků podporuje zdraví. Životní styl (způsob bydlení, druh práce, rodinné poměry, vzdělání, kulturu, sociální vztahy atd., včetně chování) nebo ty jeho složky, které se týkají zdraví, je možné chápat tak, že do jisté míry existují desítky nebo stovky možných preferencí. Zdravý životní styl v dospělosti si můžeme představit např. jako styl, v němž většina složek, ze kterých se skládá, má pozitivní orientaci a kde fyzické cvičení, zdravá výživa, nekuřáctví, střídmé pití alkoholu a dobré mezilidské vztahy jsou na předním místě. Životní styly jsou však většinou směsí zdravého a potenciálně nezdravého chování.47 V roce 1992 vznikl krátkodobý projekt Ministerstva zdravotnictví s názvem „Střednědobé strategie obnovy a podpory zdraví“ (vládní usnesení č. 273). Program, na jehož realizaci stát přispěl 35 miliony Kč se zaměřil zejména na omezování kuřáctví a zlepšování skladby výživy. Ve svém rámci podpořil některé lokální a regionální projekty zdraví – tzv. komunitní programy. Jde o podpůrné a na speciální oblasti orientované programy, které přerostly v 46

KUBÁTOVÁ, D. Zdraví a ozdravné programy v ČR. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998, s. 19. 47 KUBÁTOVÁ, D. Zdravý životní styl jako součást výchovného procesu. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998, s. 29. 32

široké celosvětové hnutí. Nabídnuté strategie byly v souladu se zahraničím označeny názvy Zdravé město, Zdravá škola, Zdravá rodina, Zdravý podnik.4 8

1.4.2 Zdravý životní styl jako součást výchovy na školách Výchova ke zdravému životnímu stylu zaměřená do oblasti prevence zneužívání návykových látek, uplatňovaná v rámci schválených standardů základního vzdělávání tvoří nedílnou součást protidrogové preventivní strategie MŠMT ČR. Formy vzdělávání dětí na základních školách, speciálně zaměřené na oblast prevence sociálně patologických jevů jsou cíleny především na výchovu ke zdravému životnímu stylu, který se tak stává součástí výchovného procesu. Velký prostor pro uplatňování témat vztahujících se k prevenci vytvářejí na školách zejména předměty v oblasti společensko-vědní (etická výchova, právní výchova, výchova k toleranci apod.). Na základní škole jsou témata související s prevencí probírána především v předmětech prvouka, přírodověda, vlastivěda, rodinná a občanská výchova, přírodopis, chemie, poznávání přírody, dramatická výchova. V dalších předmětech, jako je český jazyk, estetická výchova, výtvarná výchova, praktické činnosti, matematika, lze tato preventivní témata využít v ilustrativních formách. V jednotlivých předmětech musí být výuka koordinována, aby nedocházelo k opakování témat.49 Dítě tráví ve škole jednu čtvrtinu až jednu třetinu denní doby. Škola tedy výrazně ovlivňuje jeho životní styl a způsob rozhodování. Oproti dřívějším 48

KUBÁTOVÁ, D. Zdraví a ozdravné programy v ČR. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998, s. 22. 49 NĚMEC, J. Preventivní strategie MŠMT v oblasti protidrogové prevence a prevence dalších sociálně patologických jevů v období let 1998-2000. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi 2. Učební text UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1999, s. 12. 33

koncepcím je výchova ke zdravému životnímu stylu začleněna do jednotlivých vzdělávacích programů (Základní škola, Obecná škola, Národní škola). Na prvním stupni je v projektu Základní škola a Obecná škola výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu integrální součástí předmětu prvouka a přírodověda, ve výchovně vzdělávacím projektu Národní škola je blok „Výchova ke zdravému životnímu stylu“ povinnou součástí programu.50 Shrnutím všech údajů lze konstatovat, že hlavní cíle protidrogové preventivní strategie MŠMT určují přístupy k dětem a mládeži, zaměřené na zvyšování jejich odolnosti proti negativnímu působení nabídky drog a výchova ke zdravému životnímu stylu. Z dosavadního pojednání o sociálně patologických jevech vyplývá, že preventivní působení v celé této oblasti má jednotnou podobu a principy. To znamená, že prevenci jednotlivých negativních jevů nelze provádět odděleně. Prevence musí být nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Důležité je zde vytváření pozitivního sociálního prostředí a formování postojů a vazeb. Základní atributy zdravého životního stylu jsou komunikační dovednosti, nenásilné zvládání konfliktů, asertivní dovednosti, schopnost vytvářet přátelské vazby, zlepšení sebeovládání a zvládnutí úzkosti a stresu. Taková prevence, tedy prevence orientovaná do oblasti zdravého životního stylu je nejen východiskem ale i cílem.51 Naplnění těchto cílů je však nemyslitelné bez aktivity osobnostně vyspělých a profesionálně zdatných pedagogů realizujících ve školách a školských zařízeních výukové preventivní programy a v jejich rámci napomáhají dětem a mládeži vyrovnávat se s nejrůznějšími problémy, které přináší život a zároveň jim ukazují cestu k naplnění jejich životních

50

KUBÁTOVÁ, D. Zdravý životní styl jako součást výchovného procesu. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998, s. 33. 51 Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Praha: MŠMT, 2001, s. 7. 34

perspektiv a cílů.52 Nemůžeme veškerou zodpovědnost za výchovu ke zdravému životnímu stylu nechat na školách. Především první zkušenosti, které dítě získává v rodinném prostředí, jsou pro další vývoj dítěte nejdůležitější. Škola rodičům pomáhá v rozvoji dítěte jeho vzděláváním a socializací ve skupině dětí a výchovou dítěte k dovednosti žít v moderní demokratické společnosti.

1.5 Preventivní program na základních školách 1.5.1 První stupeň základní školy 1.– 2. ročník Po vstupu dětí do školy je potřeba vytvářet jim zejména modelové situace, se kterými se mohou setkat ve škole i mimo školu a nabízet konkrétní dovednosti. Pro vytvoření optimálního sociálního klimatu je důležité vzájemné poznání mezi žáky a pedagogy. Program by měl být zaměřen zejména na: 53 • uvědomování si vlastní osobnosti • zvyšování pozitivního sebevědomí žáků • nácvik vzájemné důvěry, úcty a sebeúcty • vnímání individuálních odlišností dětí mezi sebou a snaha o přijímání těchto odlišností 52

NĚMEC, J. Preventivní strategie MŠMT v oblasti protidrogové prevence a prevence dalších sociálně patologických jevů v období let1998-2000. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi 2. Učební text UJEP v Ústí n. L. Ústí nad Labem: Slon, 1999, s.17. 53 Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 24. 35

• společné stanovení a zažití pravidel soužití mezi učiteli a žáky • rozvoj schopnosti komunikovat a diskutovat, řešit problémy a konflikty • rozvoj schopnosti vyjádřit svůj názor, klást otázky a umění říci „ne“ 3.– 5. ročník V tomto období jsou optimální takové programy, které se zaměřují na pozitivní ovlivnění zdraví žáků, které je zde chápáno jako stav tělesné, duševní a sociální pohody. Zároveň by mělo docházet ke změně postojů k sobě, k prožívání sebe sama jako individuality, ale v kontextu s okolním světem, se školní komunitou a ostatními lidmi, k pozitivnímu myšlení a citovému naladění, k dodržování životosprávy a k osvojení si dovednosti řešit stres. Dále programy orientované na hlubší poznání dovedností, které si žák osvojil při vstupu do školy, na schopnost pracovat vkolektivu a schopnost rozlišit co tělu prospíva a co tělu naopak škodí. To je vhodné realizovat formou pobytových programů spojených s aktivním trávením volného času (např. se sportovní činností). Měla by zde být osvojována i vzájemná pomoc, zvládnutí fyzicky náročných situací a podřízení se možnostem skupiny. 54

1.5.2 Druhý stupeň základní školy Přechod na druhý stupeň základní školy přináší řadu změn a z nich vyplývajících zátěžových situací – patří sem např. změna třídního učitele, střídání vyučujících v jednotlivých předmětech, odchod některých spolužáků a naopak příchod nových spolužáků, zvýšené nároky na objem a strukturu učiva.

54

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 24. 36

6. ročník Program v tomto období je vhodné založit na aktivní práci jednotlivce i celé skupiny. V rámci tohoto programu je třeba stanovit pravidla soužití ve skupině – aktivní naslouchání, důvěryhodnost, tolerance, pravdivost, osobní nasazení. Pravidla lze stanovit na základě prožitku tak, aby je žáci přijali za svá. Program je vhodné doplnit hrami s nácvikem verbální a nonverbální komunikace, simulačními hrami, hrou na sebepoznání a relaxačními aktivitami. Cílem je vytvořit dobře fungující tým. Obsah programu: 55 • stanovení pravidel soužití v třídní komunitě • vzájemné poznávání účastníků • vytváření vztahu důvěry mezi učiteli a žáky a mezi žáky navzájem • formování skupiny jako bezpečného místa, které žákům pomůže vyhnout se rizikovému společensky nežádoucímu chování – např. užívání alkoholu a drog • začlenění nových žáků do třídní komunity

7. ročník V tomto ročníku musí program reagovat na celou řadu změn, které přinášejí zátěžové situace v tomto věkovém období. Nástup puberty s celou řadou fyzických a psychických proměn je rizikovým obdobím pro nástup sociálně patologických jevů. Je proto nutné pokračovat v budování kvalitního vrstevnického týmu, kde se žáci cítí jistě a bezpečně. Znovu je vhodné využít několikadenní pobytové soustředění se zaměřením na:56 55

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 25. 56 Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 25. 37

• vzájemné hlubší poznávání účastníků • upevňování kolektivních vztahů s včasným zachycením nežádoucích projevů chování • prohlubování důvěry vztahů • trénink odpovědnosti za vlastní rozhodnutí • trénink obrany před manipulací, včetně umění říci „ne“ • zvládání fyzicky i duševně náročných situací • umění vyrovnat se s případným neúspěchem 8. ročník Program je vhodné realizovat aktivní formou. Osvědčenými metodami jsou hraní rolí, brainstorming, rozhovor, diskuse, empatie, kreslení a další. Je posilována činnost jednotlivců i spolupráce ve skupině. Dále volba vhodné komunikace a prosazování návrhů. Součástí programu by mělo být využití metody kritického myšlení, her

na nácvik verbální a nonverbální

komunikace, simulačních her a relaxačních technik. Pomocí projektů je vhodné ověřit kvalitu vytvořených postojů k sociálně patologickým jevům a ke zdravému životnímu stylu. Program by měl být zaměřen na : 57 • nácvik efektivní komunikace na základě zkušenostních prožitků • rozvoj schopností přijímat odpovědná a svobodná rozhodnutí • upevňování vztahů mezi vrstevníky v komunitě • řešení zátěžových situací • zvýšení schopnosti odolávat zátěžovým situacím včetně odmítání alkoholu, drog, nikotinu a nevhodných způsobů chování • společenské vztahy včetně mediální hygieny (vlivu reklamy apod.) • modelové a projektové situace poskytující návody k řešení problémů 57

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 26. 38

• přehled životních rizik Vhodnou součástí programu jsou také kompenzační a relaxační sportovní a turistické aktivity. 9. ročník V posledním ročníku by měl program mapovat dosažené výsledky osobnostního a sociálního rozvoje. Zafixovat tyto postoje a dovednosti a využívat prvků programů předchozích. Převažovat by nyní měly formy práce podporující příznivé klima ve třídě a zážitkové aktivity. 58 Do všech uvedených programů je vhodné integrovat i aktivity, které souvisejí s výukovými předměty jako je zdravověda, ekologie, přírodověda apod. Mnohé z aktivit se nabízí k širšímu využití v hodinách přírodovědného i humanitního zaměření. Nedílnou součástí programů by měly být doplňkové aktivity, jejichž cílem je seznámit žáky s pohybovými aktivitami a sportem a jejich funkcí zdravotní, preventivní, relaxační a socializační.59

58

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 27. 59 Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 27. 39

1.6 Znalostní kompetence žáků 1.– 3. ročník Na počátku školní docházky by žáci měli znát hodnotu zdraví a také nevýhody špatného zdravotního stavu. Ví jak udržovat

zdraví a mají

vědomosti o zdravém životním stylu. Umí pojmenovat zdravotní rizika spojená s užíváním drog, pitím alkoholu a kouřením. Znají jednoduché způsoby jak odmítnout tyto látky a mají základní právní povědomí v oblasti sociálně patologických jevů. 60 4. – 5. ročník V tomto období by žáci měli vědět, které vhodné činnosti z hlediska zdraví zařadit do denního režimu a znát argumenty pro tento výběr. Ví, že zdraví je jednou ze základních lidských hodnot. Podrobně znají zdravotní a sociální rizika návykových látek.

Znají základní způsoby odmítání

návykových látek při styku se svými vrstevníky. Znají již zákony týkající se užívání a šíření drog a zákony omezující požívaní alkoholu a kouření. Umí

60

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 20. 40

komunikovat se službami, které mohou poskytnout poradenskou

pomoc.

Znají základní mezilidské vztahy a umí je pojmenovat. 61 6. – 9. ročník Na druhém stupni by již žáci měli znát vhodné způsoby komunikace a chování v různých životních situacích. Měli by umět spolupracovat ve skupině a přebírat zodpovědnost za společné úkoly. Znát význam harmonických mezilidských vztahů pro zdraví a zdravý životní styl a respektovat odlišné názory a zájmy lidí a odlišné způsoby jejich myšlení a chování. Dokáží si uvědomit právní odpovědnost za protiprávní činy a podstatu protiprávního jednání. Ví také, které významné dokumenty upravují lidská práva a sociálně právní ochranu dětí a umí chápat zdraví ve složce fyzické, duchovní i sociální. Umí také vyhodnotit vhodné a nevhodné zdravotní návyky. Měli by vědět, co je podstatou zdravého životního stylu a snažit se jej realizovat. Dokáží vysvětlit své konkrétní chování a postoje vztahující se ke zdraví a znát pozitivní vliv duševní hygieny, aktivního pohybu i relaxace. Zvládají modely chování v krizových situacích a ví, kde mohou hledat odbornou pomoc pokud krizová situace nastane a v případě potřeby ji dovedou využít. Umí komunikovat se specializovanými službami odborné pomoci (např. s linkou důvěry nebo krizovým centrem). Orientují se v trestně právní problematice návykových látek a umí diskutovat o rizicích zneužívání drog. 62

61

Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 20. 62 Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 21. 41

1.7 Učitel a preventivní program Zvyšování odolnosti dětí a mládeže proti sociálně patologickým jevům vyžaduje koordinovanou a systémovou přípravu realizátorů preventivních aktivit ve školách. Předpokladem naplňování preventivních cílů je pedagog, který ovládá metody práce se skupinou, je schopen vyučovat za aktivní účasti dětí a je silnou pozitivní osobností. Tedy pedagog vzdělaný, odborně erudovaný, komunikativně a psychologicky vybavený.63 Kvalitní práce třídního učitele, který v roli manažera řídí a připravuje spolu s žáky jednotlivé programy má nezastupitelnou roli v celém programu. Pozitivní formování třídního kolektivu není vždy snadný úkol ani pro zkušeného pedagoga. K tomu může napomoci např. taková úprava rozvrhu, která zajistí aby byl třídní učitel v pravidelném kontaktu se žáky a mohl jim společně s dalšími pedagogy pomoci řešit jejich školní i osobní problémy.64 Dobří učitelé s vybudovanou autoritou a vztahem k dětem dokáží svými jakoby bezděčnými slovy o drogové problematice mnohem více než dobrá 63

Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001-2004. Praha: MŠMT, 2001, s. 4. 64 Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT, 2001, s. 27. 42

přednáška odborníka. Anebo dokáží přednášku vhodně umocnit. Předpokládá to samozřejmě slušnou informovanost o problému a vlastní náhled. Hodně záleží na formě podání, frekvenci, systematičnosti, motivaci, situaci školy, třídy, zkušenostech žáků.65 Právě tento aspekt nebyl podle metodiků primární prevence dořešen. Z hlediska profesionalizace učitelů se řešil pouze formálně. Především osobnost učitele nezatížená drogami a didakticky a zdravovědně erudovaná může sehrát klíčovou roli v prevenci sociálně patologických jevů a při výchově ke zdravému životnímu stylu zejména tam, kde funkce rodiny selhala. Především na prvním stupni je učitel pro své žáky nespornou autoritou. Je osobností, která začíná formovat žáka na počátku jeho cesty při výchově a vzdělávání. Zároveň vědomě či bezděčně nabízí svým žákům model chování, v němž integruje to jakou hodnotu přikládá svému zdraví, jak se vyrovnává s návykovými látkami, jak si uspořádal svůj život a vztahy k ostatním lidem. Tento přístup vyžaduje od učitele i určitou sebereflexi, neboť nemůže přesvědčivě provádět výchovu ten, kdo se sám nevyrovnal s nežádoucími jevy ve vztahu ke své osobě. Jakákoliv přetvářka je v tomto případě na úkor efektivity výchovného procesu.66

65

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Besip, 1997, s. 7. KUBÁTOVÁ, D. Zdravý životní styl jako součást výchovného procesu. In: Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998, s. 35. 66

43

2. Cíle a úkoly práce Cílem empirické části je zjistit, zda role školního metodika prevence na základních školách v oblasti primární protidrogové prevenci je efektivní a podat přehled o současném stavu drogové problematiky dětí a mládeže ve vybraném regionu. Položili jseme si tyto výzkumné otázky. Výzkumná otázka č. 1: Jaký je současný stav ve funkci školních metodiků prevence sociálně patologických jevů působících na základních školách v okrese Ústí nad Labem? Výzkumná otázka č. 2: Jaká pozitiva a negativa ovlivňují tento stav? Na tyto otázky jseme tedy zaměřili své výzkumné šetření.

44

Navázali jseme spolupráci s řadou institucí a s metodiky primární prevence (nejen na základních školách). Školský úřad Ústí nad Labem nám umožnil nahlédnout do své databáze týkající se problematiky primární protidrogové prevence a ochotně zapůjčil literaturu a datová media školních dokumentů a vzdělávacích programů. Pedagogicko-psychologická poradna v Ústí nad Labem nabídla k dispozici nejen svoji knihovnu, ale také rozhovory a konzultace týkající se primární prevence a jména všech „preventistů“ základních škol v okrese Ústí nad Labem.

3. Metodika práce 3.1 Použité metody Pro náší výzkumnou práci jseme zvolili kvantitativní výzkumnou strategii s

explorativní

metodou

sběru

dat

s typem

kombinovaného

nestandardizovaného dotazníku formou otevřených i uzavřených otázek (příloha 5). Mezi otázky otevřené patří otázky č. 6, 12, 14, mezi otázky uzavřené otázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 13, 15, 16, 17, 18, 19. Dotazníky s podrobným návodem pro správné vyplnění jseme různým způsobem (osobně, poštou, e-mailem) doručili do všech 37 základních škol v okrese Ústí nad Labem. 45

3.2 Popis zkoumaného souboru Cílovou skupinou v daném výzkumu bylo celkem 37 školních metodiků prevence sociálně patologických jevů vykonnávajících svoji funkci na základních školách v okrese Ústí nad Labem. Z 37 doručených nestandardizovaných dotázníků se nám zpět vrátilo 30 správně vyplněných dotazníků. Průzkum tedy zahrnuje většinu (81%) školních metodiků primární prevence na základních školách v okrese.

46

3.3 Organizace práce Výběr školních metodiků prevence byl dán počtem základních škol v okrese Ústí nad Labem a nebyl námi nijak ovlivněn. Časový harmonogram výzkumu byl přizpůsobován plánu činnosti školních metodiků primární prevence a plánu vánočních prázdnin základních škol. V kalendářním měsíci říjnu a listopadu 2008 jsme vytvořili nestandardizovaný dotazník vlastní konstrukce. Začátkem prosince 2008 jsme doručili školním metodikům prevence v uvedeném okrese dotazník s návodem pro správné vyplnění. Časová dotace pro vyplnění a odevzdání dotazníku byla stanovena do konce ledna 2009. V měsíci únoru 2009 byl proveden sběr dat a analýza získaných výsledků.

47

4. Získané výsledky, diskuse 4.1 Analýza dat z nestandardizovaného dotazníku Dotazník sloužil pro praktickou orientaci v oblasti školních metodiků prevence na základních školách v Ústí nad Labem. Pro získání přesnějších a objektivnějších

údajů by bylo vhodné

oslovit více respondentů a to

z různých krajů v celé republice.

4.1.1 Dobrovolnost ve funkci metodika prevence Jak již bylo dříve zmíněno, funkce školního metodika prevence sociálně patologických jevů byla direktivně zřízena. To se projevilo i na reakci 48

ředitelů škol, kteří museli mít na škole funkci primárního „preventisty“, ale neznali koncepci jejich práce a netušili, co to přinese pro školu. Důsledkem toho je situace, kdy většina učitelů, která v současnosti tuto funkci vykonává, byla dosazena (73%). Zbylých 27% tvoří ti, jenž o tuto práci usilovali (obr. 1). Z rozhovorů s některými „preventisty“ víme, že tato funkce byla často přidělena těm, kteří se nebránili. Přestože se řada učitelů s touto funkcí plně neztotožňuje, ví, že pro děti je přínosná, a proto se jí snaží vykonávat v rámci svých možností a schopností.

Usilováním o funkci metodika prevence

27% usilovali dosazeni 73%

Obr. 1: Usilování o funkci metodika prevence

49

4.1.2

Časová dotace za týden potřebná pro výkon funkce

metodika prevence Z provedeného průzkumu vyplývá fakt, že 33% „preventistů“ omezuje svoji časovou dotaci pro výkon své funkce na 1 hodinu týdně. 53% věnuje své práci 2 hodiny za týden a pouze zbylých 13% pracuje 3 hodiny týdně (obr. 2). Nejsme si však jistí, je-li to dostačující, zejména 1 hodina týdně se nám zdá velmi málo na dobrý výkon funkce školního metodika prevence, jehož práce zahrnuje poměrně široké spektrum činností.

Čas věnovaný funkci metodika prevence

60% 50% 40% 30% 20%

53% 33% 13%

10% 0%

1h týdně

2h týdně

3h týdně

Obr. 2: Čas věnovaný funkci metodika prevence

4.1.3 Spolupráce metodika prevence s ostatními pedagogy

50

Jak ukazuje graf (obr. 3), počet spolupracujících kolegů je velmi rozdílný. Osamoceno je 7% metodiků prevence, s jedním kolegou spolupracuje 27%, se dvěma 13%, stejně jako se třemi kolegy 13% a s kolektivem, kde mají praktickou podporu čtyř a více kolegů vykonává svou funkci 40% „preventistů“. Ač se zdá toto číslo vysoké, podíváme-li se na první dva sloupce, zjistíme, že bez spolupracovníka nebo s jedním spolupracovníkem pracuje také poměrně velký počet (34%) metodiků prevence. Vzhledem k velkému počtu dětí na školách je to varující číslo. Podle „preventistů“ mohou být příčiny dvě. První je přetíženost pedagogů, tou druhou nezájem a nevnímání drogové problematiky, a to i ze strany vedení škol.

Spolupráce metodiků prevence s učitelským sborem 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

40% 27% 13%

13%

2

3

7% 0

1

4 a více

počet spolupracujících kolegů

Obr. 3: Spolupráce metodiků prevence s učitelským sborem

4.1.4 Střídání metodiků prevence ve funkci

51

Z grafu je patrné (obr. 4), že více než polovina (53%) školních metodiků prevence pracuje ve své funkci od jejího zřízení. Po prvním metodikovi ji přebralo 33% a shodně 7% tvoří ti, kteří tuto funkci vykonávají jako třetí nebo čtvrtí v pořadí. Časté střídání „preventistů“ způsobuje nemalé problémy s dalším zaškolováním, jiným stylem práce, jinými postoji nebo jinými prioritami v práci. Je jasné, že neplynou-li z funkce školního metodika prevence žádné výhody, snižuje se i motivace k jejímu vykonávání. Z toho také může pramenit pouze formálně vykonávaná činnost a přetvářka zájmu o tuto činnost, což se zvláště v primární prevenci sociálně patologických jevů nemusí vyplatit.

Střídání metodiků prevence ve funkci

7%

7% 1.v pořadí 2.v pořadí 53%

33%

3.v pořadí 4.v pořadí

Obr. 4: Střídání metodiků prevence ve funkci

4.1.5 Odborné vzdělání metodiků prevence V části dotazníku, která se týká odborného vzdělání v oboru primární 52

prevence se ukázalo, že vzdělávání školních metodiků prevence je na velmi dobré úrovni. Pouze 7% z dotazovaných nemá své kurzy certifikované. Jsou to zejména ti, kteří převzali funkci po svém předchůdci. Proto jsou nadále žádoucí základní kurzy, právě pro tyto nové „preventisty“. Avšak stejně potřebné, ne-li potřebnější, jsou akce pro „preventisty“, kteří již základní kurz mají, pouze potřebují aktualizování a doplňování dosažených znalostí, eventuelně praktické kurzy směřující k jejich uplatnění v praxi. 40% školních metodiků má jeden certifikovaný kurz, 20% kurzy dva, 13% tři a 20% více než čtyři certifikované kurzy, což považujeme za velmi pozitivní (obr. 5).

Odborné vzdělání metodiků prevence 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

40% 20%

20% 13%

7%

0

1

2

3

4 a více

počet certifikovaných kůrzů

Obr. 5: odborné vzdělávání metodiků prevence

4.1.6 Hlavní náplň práce školního metodika prevence Těžiště práce školních metodiků prevence se soustřeďuje na přímou práci s dětmi a volnočasové aktivity (což by nemělo být jeho hlavní náplní). Na

53

vzestupu je rovněž trend zařazovat primární prevenci do vyučovacích hodin. Důležitá je samozřejmě i informovanost dětí. V kompetenci školního metodika prevence to probíhá především prostřednictvím nástěnek, přednášek a příležitostně v naukových předmětech.

Poměrně nízká

je

spolupráce „preventistů“ s ostatními pedagogy a zejména s rodiči. To není způsobeno vždy jen vinou školních metodiků prevence, ale nejčastěji nezájmem rodičů samých. Všichni zainteresovaní by si měli uvědomit, že úspěšná prevence začíná a končí v rodině. Škola má tvořit jakousi záchrannou síť, pokud rodina nefunguje. Bohužel mnoho dnešních rodin není plně funkčních, proto je důležitým faktorem při formování osobnosti dítěte to, co vstřebá při výchovně vzdělávacím procesu ve škole, kde tráví velkou část dne. Je třeba, aby si obě zainteresované strany

(škola i rodina)

uvědomily, že při vzájemné spolupráci dokáží v primární prevenci více než působí-li každá z institucí samostatně.

4.1.7 Slučování funkcí Žádný ze školních metodiků prevence ve sledovaném souboru nevykonává současně funkci výchovného poradce. Tento stav lze považovat za velmi dobrý, protože si nedovedeme představit jak může jeden člověk (na průměrně velké škole) stihnout kvalitně vykonávat obě funkce současně. Tyto funkce mají sice mnoho společného, ale zároveň jsou dosti specifické. Kumulace obou funkcí je podle našeho mínění přípustná pouze na malých školách s malým počtem žáků.

4.1.8 Úvazky metodiků prevence

54

Ani jeden z metodiků prevence ve sledovaném souboru nemá žádnou úlevu z úvazku na výkon své funkce na rozdíl od výchovných poradců, kteří mají 1 hodinu týdně. V současné době bohužel nelze snížit školním metodikům prevence úvazek na výkon jejich funkce, což je z pochopitelných důvodů jeden z nejčastějších požadavků uváděných „preventisty“.

4.1.9 Zkušenosti se žáky, kteří měli problémy s drogou Jak lze vyčíst z grafu (obr. 6), s žákem, který měl problémy s drogou se nesetkala téměř polovina (47%) metodiků prevence. Dalších 53% lze rozdělit do tří skupin. Na první skupinu 7% se problémový žák obrátil sám, na druhou skupinu 13% se obrátili rodiče a třetí skupina 33% jej vyhledala sama. Právě do depistáže je nutné zaměřit pozornost. Nevěříme tomu, že téměř v polovině škol v okrese Ústí nad Labem nejsou problémy s drogami. Těžko se dá spoléhat na to, že žáci přijdou sami, či školního metodika prevence vyhledají rodiče. Z výše uvedeného je patrné, že takových případů je menšina.

55

Zkušenosti metodiků prevence se žáky, kteří měli problémy s drogou

NE-nemá zkušenosti

47%

33%

53%13%

ANO-na "preventistu" se obrátil žák sám ANO-obrátili se na něj rodiče

7%

ANO-"preventista" vyhledal žáka sám

Obr. 6: Zkušenosti se žáky, kteří měli problémy s drogou

4.1.10 Počet dětí, kteří měli problémy s drogou Otázka číslo 10 v dotazníku pro školní metodiky prevence je velmi podobná předešlé otázce. Jestliže pracoval „preventista“ se žákem, který měl problém s drogou, tak je potřeba zjistit s kolika takovými žáky již pracoval. V grafu je vidět (obr. 7), že 47% školních metodiků prevence ještě nikdy nepracovalo se žákem, který měl problém s drogou. S jedním problémovým žákem pracovalo celkem 36% školních metodiků prevence. V počtu dva žáci se kterými byla řešena drogová problematika přiznalo 13% dotázaných a zdánlivě jen 4% pracovalo se třemi žáky, kteří vyzkoušeli konzumaci drogy. Zatím žádný „preventista“ neměl možnost řešit problémy s drogami u čtyřech a více žáků. Myslíme si, že někteří školní metodici prevence opoměli začlenit

56

do drogové problematiky tabák a alkohol a né to pozuzovat až od tak zvané lehké drogy (kouření trávy). Pak by byla čísla jistě mnohem vyšší.

Počet žáků, kteří mají problémy s drogou Počet žáků, kteří měli problémy s drogou Počet žáků, kteří měli problémy s drogou

50%

47%

45% 40%

36%

35% 30% 25% 20% 15%

13%

10% 4%

5% 0% 0

počet žáků 1 počet žáků

2

3

4 a více

počet žáků

Obr. 7: Počet žáků, kteří měli problémy s drogou

4.1.11 Pojetí primární protidrogové prevence u dětí Většina odpovědí respondentů (80%) obsahovala položku b) (tj., že primární prevence by měla být založena na protidrogové výchově spojené s postihem držitelů, uživatelů a šiřitelů drog). 20% respondentů vidí základy primární prevence v systematické výchově k odmítání drog. Žádný z respondentů nepovažuje přísný zákaz užívání drog za základ primární prevence, což považuji za velmi pozitivní fakt, protože primární prevence by neměla být založena na represi (obr. 8). Z výše uvedených důvodů se domníváme, že si školní metodici prevence ve zkoumaném souboru uvědomují nutnost komplexnějšího řešení primární prevence.

57

Na čem by podle metodiků prevence měla být založena primární prevence

20%

na systematické výchově k odmítání drog

na protidrogové výchově spojené s postihem držitelů, uživatelů a šiřitelů drog

80%

Obr. 8: Na čem by měla být založena primární prevence

4.1.12 Nejvhodnější věk pro primární protidrogovou prevenci Představu školních metodiků prevence o době zahájení systematické primární protidrogové prevence názorně ukazuje graf (obr. 9). Již do předškolního věku by ji umístilo 13% respondentů, na první stupeň základní školy 53% a na druhý stupeň 33% respondentů. Obecně lze říci, že čím dříve, tím lépe. Začátek by měl být v rodině, zdravý životní styl, dobré rodinné vztahy atd. To je nejlepší začátek primární prevence sociálně patologických jevů. MŠMT ČR uvádí rozpracovanou protidrogovou preventivní strategii ve školách a školských zařízeních s ohledem na věk a osobnosti dětí, již na úrovni předškolních zařízení. S tím samozřejmě souhlasíme, je však třeba vždy důsledně dbát na „zdravý“ psychosociální vývoj dítěte. Názor většiny 58

„preventistů“ na zařazení začátku primární prevence na 1. stupeň ZŠ považuji za nejzasší období. Začít s primární prevencí na 2. stupni je podle našeho názoru opravdu pozdě.

Představa metodiků prevence o věkové kategorii vhodné k zahájení primární prevence

60% 50% 40% 53%

30%

33%

20% 10% 0%

13% předškolní věk

mladší školní věk (1.-5.tř.)

starší školní věk (6.-9.tř.)

Obr. 9: Věková kategorie vhodná k zahájení primární prevence

4.1.13 Názory metodiků prevence na legalizaci drog Velká většina (80%) školních metodiků prevence je proti jakékoli formě legalizace drog. Pro legalizaci pouze tzv. „měkkých“ drog (drog z konopí marihuany a hašiše) je 7% „preventistů“. Pro legalizaci „měkkých“ i „tvrdých“ drog také 7% „preventistů“. Ostatní školní metodici prevence (7%) ještě nejsou zcela rozhodnuti zda-li jsou pro nebo proti legalizaci. Velmi nás překvapilo, že někteří „preventisté“ jsou jak pro legalizaci „měkkých“, tak i „tvrdých“ drog (obr. 10). Je však třeba říci, že ji podmínili určitými mantinely, a to věkem 18 let a prodejem pouze na lékařský předpis, tudíž pod lékařským dohledem pro osoby fyzicky či psychicky závislé. Tento systém by zřejmě fungoval na podobných principech jako v současné době „metadonová léčba“, což je v podstatě výdej substituční drogy jako „léku“ za 59

drogu silnější. Je to zajímavý názor, který by možná zasloužil hlubší rozbor odborníků na drogovou problematiku, ale možnost zneužití by zde asi byla velmi vysoká. Je třeba ještě dodat, že školní metodici prevence, kteří zastávají tento názor patří do věkové kategorie 26 – 30 let, jedná se tedy o mladé lidi zřejmě nezatížené předsudky v oblasti drogové problematiky. Náš osobní názor je, že by možná tento způsob legalizace byl ve svých důsledcích méně nebezpečný než úplná legalizace tzv. „měkkých“ drog.

Názory metodiků prevence na legalizaci drog

7%

7%

80%

NE NEVÍ

14%

ANO-měkkých ANO-měkkých i tvrdých

7%

Obr. 10: Názory na legalizaci drog

4.1.14 Potřeby školních metodiků prevence na zkvalitnění jejich práce Velmi nás překvapilo, že existují školní metodici prevence (13%), kteří jsou s podmínkami pro svou práci spokojeni a k jejímu zkvalitnění a zefektivnění nepotřebují nic. Podle našeho názoru to vypovídá spíše o 60

nevelkém zájmu a nechuti těchto „preventistů“ o primární prevenci, která se stále vyvíjí a právě impulsy od lidí, kteří se jí zabývají (tedy i školních metodiků prevence), ji posouvají dopředu. Většina školních metodiků prevence ve sledovaném souboru však tyto impulsy vysílá, a tak 13% respondentů postrádá např. mimoškolní prostory pro setkávání s dětmi, 27% větší spolupráci kolegů, 20% vstřícnost a spolupráci rodičů, 13% účinnější spolupráci s policií a 13% větší dostupnost informací. Na čem se ale shodli všichni tito respondenti (tj., 87% z celého sledovaného souboru), je potřeba alespoň částečné úlevy z úvazku jako u výchovných poradců a dostatek finančních prostředků na organizování mimoškolních i školních aktivit v rámci primární prevence sociálně patologických jevů.

4.1.15 Pracovní zařazení školních metodiků prevence Z grafu je patrné (obr. 11), že většina školních metodiků prevence je z řad učitelů. Funkci školního metodika prevence vykonává 93% učitelů. Zbylých 7% jsou zástupci ředitele jednotlivých škol v okrese Ústí nad Labem. To bývá poměrně často diskutováno. Osobně si nemyslíme, že by zástupci ředitele ve výkonu „preventisty“ byl velkým problémem. Pokud funkci školního metodika prevence vykonává člověk s dobrou schopností navazovat kontakt a komunikaci s dětmi, rodiči, kolegy, trenéry, policií a dalšími institucemi, který není pouze hodnotitelem situace, ale také rádcem a pomocníkem. Takový člověk je velkým přínosem pro naše děti a budoucnost nás všech.

61

Pracovní zařazení metodiků prevence

7% učitel zástupce ředitele 93%

Obr. 11: Pracovní zařazení metodiků prevence

4.1.16 Délka pedagogické praxe U grafu mapujícího počet let pedagogické praxe školních metodiků prevence (obr. 12) si lze všimnout, že ne zcela kopíruje graf (obr. 14) týkající se jejich věkového složení (někteří respondenti nastoupili zřejmě do pedagogické praxe později). Jak je vidět, nejsilněji zastoupenými skupinami „preventistů“ jsou učitelé s praxí v rozmezí 6 až 10 let (27%) a 16 až 20 let (27%). Obě tyto skupiny učily již v době, kdy byla poprvé zřízena funkce školních metodika prevence. Mohly se jí tudíž věnovat od samého počátku, uplatnit tak vlastní kreativitu a nastoupit svou osobní linii. Kategorii v rozmezí 16 až 20 let praxe tvoří lidé, kteří začali učit ještě před rokem 1989. Mohli proto dostatečně sledovat změny a vývoj situace ve školství. Obě kategorie dohromady tvoří více než 50% spektra. Dalším zajímavým faktem je, že není vůbec zastoupeno rozmezí mezi 11 až 15 lety praxe, tady rozmezí mezi oběma předchozími skupinami.

62

Počet let pedagogické praxe metodiků prevence 30% 25% 20%

27%

27% 20%

15%

13%

13%

21-25

26-30

10% 5%

0%

0% 1-5

6-10

11-15

16-20

počet let praxe

Obr. 12: Počet let pedagogické praxe

4.1.17 Počet žáků ve škole Na sledovaných školách v okrese Ústí nad Labem je v průměru 407 dětí. Není výjimkou ani škola, jejíž počet dětí přesáhl 500 (na jedné škole dokonce 630). Proto je velmi důležité, aby byl školní metodik prevence opravdu vnímán jako ten, kdo prevenci na škole koordinuje, zastřešuje, sbírá a poskytuje informace, vyhodnocuje a vytváří strategii. Většinou tomu tak není a „preventista“ zůstává osamocen i na organizaci volnočasových aktivit i informování dětí.

4.1.18 Pohlaví Ve sledovaném souboru bylo mezi školními metodiky prevence 20% mužů a 80% žen (obr. 13). Tato čísla v podstatě kopírují celkový stav ve školství. Feminizace školství se jeví jako negativní. Učitel - muž má většinou 63

přirozenou autoritu a je dětmi (zejména na druhém stupni) více akceptován. Zejména v současné situaci růstu sociálně patologických jevů mezi mládeží a zhoršující se morálky žáků. Tento problém je však především ekonomického rázu. Mzda běžného učitele je podstatně nižší než celostátní průměr platů, i když se tato situace od 1. ledna 2004 s přechodem na 16-ti stupňový platový tarif o něco zlepšila.

Zastoupení mužů a žen ve funkci metodika prevence

20% muži ženy 80%

Obr. 13: Zastoupení mužů a žen ve funkci

4.1.19 Věk školních metodiků prevence Průměrný věk učitelů vykonávajících funkci školního metodika prevence sociálně patologických jevů ve školách a školských zařízeních je ve sledovaném souboru 37,1 let. Věková struktura je dobře patrná z grafu (obr. 14). Jak je vidět, primární prevencí v okrese Ústí nad Labem se zabývá nejvíce pedagogů ve věku 26

64

až 30 let (27%). Tito čerství absolventi pedagogických fakult nejsou ještě obvykle zatíženi rodinou a mají tudíž více času pro svou práci. Navíc nejsou věkem ani příliš vzdáleni od problémů dospívajících. S takto mladými lidmi se děti lépe ztotožňují a hledají v nich vzory. Bohužel však nemají ještě dostatek zkušeností v komunikaci s institucemi a rodiči. Naproti tomu věková kategorie pedagogů od 31 do 35 let (20%) již má určité zkušenosti v pedagogické práci a zároveň je schopná uplatňovat nové směry a trendy v problematice primární prevence. Podobně jako další, počtem stejně zastoupená kategorie „preventistů“ ve věku 36 až 40 let (20%). Pro obě tyto kategorie platí, že se většinou jedná o perspektivní učitele, kteří budou svoji práci vykonávat dlouhodobě a je zde tedy předpoklad, že si vychovají své nástupce. Proto jsou zřejmě tyto dvě kategorie v oblasti primární protidrogové prevence řediteli škol poměrně preferovány. Velmi nízký je počet školních metodiků prevence ve věkové kategorii 51 až 55 let (7%). Jedná se o pedagogy v předdůchodovém věku s malou perspektivou dlouhodobé práce v oblasti primární prevence.

65

Věková struktura metodiků prevence 30% 25% 20% 15%

27% 20%

10%

20% 13%

5%

13% 7%

0% 26-30

31-35

36-40

41-45

46-50

51-55

Věk

Obr. 14: Věk školních metodiků prevence

4.2 Shrnutí výsledků Na základě analýzy došlých výsledků z uvedeného dotazníku lze školní metodiky prevence rozdělit zhruba do tří, počtem téměř stejných kategorií. První kategorie jsou ti, kteří tuto funkci vykonávají kvalitně, bojují s problémy s ní spojenými, mají zájem se dále vzdělávat a berou svoji práci jako poslání. Druhou kategorií jsou ti, kteří pracují, protože prostě musí a berou to jako nutné zlo. Nemají příliš zájem a chuť něco měnit, učit se nové věci a aplikovat je v praxi, ale chápou, že jejich práce je nutná a potřebná, a že se do problémů s drogami mohou dostat i jejich vlastní děti. A třetí skupina „preventistů“ jsou ti, kteří nedělají téměř nic, a to, že mají funkci školního metodika prevence je pouze formální a povinné úřední jmenování. 66

5. Závěry Výzkumná otázka č. 1: Jaký je současný stav ve funkci školních metodiků prevence sociálně patologických jevů působících na základních školách v okrese Ústí nad Labem? Výzkumná otázka č. 2: Jaká pozitiva a negativa ovlivňují tento stav? Potvrdilo se, že určitým problémem je nedostatek kvalifikovaných pracovníků se zájmem řešit drogovou problematiku dětí a mládeže a nedostatečná podpora školních metodiků v některých školách. Pro přesnější analýzu činnosti školních metodiků prevence by bylo potřeba rozsáhlejšího výzkumu a dalších dotazníků.

67

5.1 Závěry pro teorii Sociálně patologickým jevům je v současné době dle našeho názoru věnována pozornost mnohem více, než v předešlých letech. Společnost si začíná uvědomovat, že je nutné sledovat vědecký a společenský pokrok, který ovšem přináší i negativní jevy. Zneužívání drog a problémy s tím spojené se dnes již týkají celé společnosti, nejen samotných narkomanů či dealerů a výrobců drog. Dospívající mládež bude za několik let vytvářet novou tvář naší společnosti, a proto je nutné zaměřit svoji pozornost zejména na tuto věkovou kategorii potenciálních uživatelů drog. Určitým problémem však je právě nedostatek kvalifikovaných pracovníků (pedagogů, preventistů, koordinátorů aj.) se zájmem na řešení této závažné problematiky.

68

Ukázalo se, že práce pedagogů v této funkci je stále ve stádiu hledání optimálních metod a možností, jak nejlépe připravit děti na potencionální setkání s drogou. Bylo by nereálné domnívat se, že drogovou problematiku u nás vyřešíme během několika let, jak svými populistickými hesly hlásají někteří politici, kteří zjevně nejsou v této oblasti odborníky a spíše tím sledují své politické cíle a ambice. Je třeba si uvědomit, že Česká republika se nepotýká s problémem drog v takovém rozsahu příliš dlouho na rozdíl od mnohých jiných západoevropských zemí. To bylo způsobeno uzavřenými hranicemi za totalitního režimu, po jehož pádu zažívala Česká republika drogový boom. Proto je třeba přistupovat svědomitě a uváženě k celé problematice. Snažit se tvořit model řešení za pomoci odborníků v této oblasti.

5.2 Závěry pro praxi Tato diplomová práce je sondou do činnosti školních metodiků prevence sociálně patologických jevů na školách a školských zařízeních a tím i do současného stavu primární protidrogové prevence na základních školách v okrese Ústí nad Labem. Díky průzkumu mezi školními metodiky prevence jsme globálně zmapovali jejich práci, názory a postoje. Samotná osoba školního metodika prevence není vždy vybrána nejvhodněji (nezájem o práci školního metodika prevence). Mezi školami vznikají velké rozdíly v úrovni primární prevence. Někteří školní metodici prevence pracují bez zájmu, což se nutně projeví ve výsledcích jejich práce, a to především na dětech o které nám nejvíce jde. Průzkum odhalil největší problémy v současné práci školních metodiků prevence. Chybí dostatek času, finanční podpora školních i mimoškolních 69

aktivit, ale i prestiž této funkce. Dokud nebude školní metodik prevence sociálně patologických jevů postaven alespoň na úroveň výchovného poradce, těžko lze očekávat pozitivní změny ve výsledcích primární prevence na školách. Uvedené problémy nemohou sami „preventisté“ příliš ovlivnit. Co by ovšem ovlivnit mohli, je jejich osobní postoj k drogám (často je patrný neurčitý názor a vztah k drogám). Výkon funkce školního metodika prevence by měl být vázán na patřičné vzdělání (teoreticky jsou současní „preventisté“ vybaveni dobře), dostatečné zkušenosti nejen v pedagogické praxi, ale i ve styku s rodiči a institucemi (osobně bychom doporučili alespoň 5 let pedagogické praxe). Morálně i svým osobním způsobem života musí být na vysoké úrovni. Dále je nezbytně nutné, aby měl školní metodik prevence plnou podporu ze strany vedení školy. Stále je v součastné době po školních metodicích prevence často požadována práce kterou by vlastně dělat neměli. „Preventista“ by měl především koordinovat primární prevenci sociálně patologických jevů na škole. Na té se pak musí aktivně podílet všichni pedagogičtí pracovníci a rodiče. Právě malý a nebojím se říci v některých případech téměř žádný zájem rodiny o práci školy v tomto směru je velkým nedostatkem. Je nutné, aby byly školním metodikům primární prevence vytvořeny co nejlepší podmínky k výkonu jejich práce a také samotnému jmenování školního metodika prevence musí být věnována náležitá pozornost. Pak se jistě jejich práce zkvalitní a tím se zlepší i její dopad na děti a mládež. Jsme přesvědčeni, že současný trend preventivních opatření zaměřený na děti a mládež je klíčem k uspokojivému řešení v oblasti zneužívání drog. Určitě se nepodaří drogy ze společnosti úplně odstranit, ale jistě je možné jejich rozšíření eliminovat na společensky přijatelnou úroveň díky těmto účinným protidrogovým strategiím. 70

71

Resumé V diplomové práci jseme se snažili popsat prevenci sociálně patologických jevů na základních školách se zaměřením na kouření, alkoholismus a drogovou závislost a především poukázat na význam školních metodiků prevence sociálně patologických jevů. Nabízím hlubší náhled do negativního prostředí, ve kterém se naše děti pohybují. Vysvětluji co je droga, důsledky zneužívání drog a které jsou nejrozšířenější drogy mezi mládeží v dnešní moderní společnosti. Ve vztahu k primární prevenci patologických jevů dětí a mladistvích poukazuji jakou významnou úlohu sehrává výchova ke zdravému životnímu stylu a účinné preventivní strategie pro naší budoucí společnost. V části věnované výzkumu se nám podařilo zjistit, jaký je současný stav ve funkci školních metodiků prevence sociálně patologických jevů působících na základních školách v okrese Ústí nad Labem a jaká pozitiva a negativa ovlivňují tento stav. Zde je patrné, že práce školních metodiků prevence je nezbytná. Ale nejdůležitějším nástrojem při formování jedince k jeho bezproblémové socializaci a adaptaci ve společnosti je vzájemné působení rodiny a školy.

Summary The aim of my diploma work is to describe prevention of social pathological actions at primary schools, mainly smoking, alcoholism, drug abuse and meanwhile to point out the importance of school methodists for prevention of these social pathological actions. I provide a deeper view into the negative surroundings in which the young generation grows up today. There are explanation of terms: drugs, bad effects of drug abuse and the most popular drugs among youngsters in our modern society. As a primary prevention of pathological actions among children and teenagers I emphasize bringing up children in a healthy lifestyle and effective prevention strategies for our society in the future . In the section of research I found out the actual situation of school methodists for prevention of social pathological actions operating at primary schools in the region Ústí nad Labem and positive or negative aspects of this situation. It is obvious that the work of school methodists is highly needed. But the main tool for upbringing the individuals who are capable to cope with the society today is still the interaction between family and school.

Seznam použité literatury 1. BÁRTOVÁ, J. Prevence není nikdy dost!. Praha: Sportpropag, 1996. 24 s. 2. DUPAL, L. Kniha o marihuaně. Praha: Maťa, 1994. 121 s. ISBN 80-901590-5-2 3. JANÍK, A., DUŠEK, K. Drogy a společnost. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 342 s. ISBN 80-201-0087-3 4. JOHN, R., PRESL, J. Drogy, 106 otázek a odpovědí. 1. vyd. Praha: MEDEA KULTUR, 83 s. 5. KALINA, K. et al. Drogy a drogové závislosti. 1. vyd. Úřad vlády České republiky: 2003, 318 s. ISBN 80-86734-05-6 6. KRÁLÍKOVÁ, E. Kouření. Reflex, 1999, roč. 10, č. 41, s. 50-51. ISSN 0862-6634 7. MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1. vyd. Praha: Empatie, 1995. 110 s. ISBN 80-901618-9-8 8. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 335 s. ISBN 80-7178-226-2 9. NEŠPOR, K., et al. Fit in 2001 +. Praha: Besip, 1996. 119 s. 10. NEŠPOR, K., CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H. Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách. Praha: Sportpropag, 1996. 156 s. 11. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. 4. rozšíř. vyd. Praha: Besip, 1997. 128 s. 12. ONDREJKOVIČ, P., et al. Sociálna patológia. 1. vyd. Bratislava: VEDA, 2000. 272 s. ISBN 80-224-0616-3 13. PRAŽÁK, E. Kulturistika a doping. 1. vyd. Pardubice: Svět kulturistiky, 1991, 77 s. 14. PRESL, J. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994. 85 s. ISBN 80-85800-18-7

15. PRŮCHA, J. Pedagogický výzkum. Uvedení do teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 132 s. ISBN 80-7184-132-3 16. RABUŠIC, L., SIROVÁTKA T. Český sociální stát a jeho legitimita. Sociologický časopis, 1999, roč. 35, č. 4, s. 397-421. 17. ŠTABLOVÁ, R. Drogy, kriminalita a prevence. 1. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky 1997, 214 s. 18. ŠVANCAR, R. Po kolejích proti drogám. Učitelské noviny, 2000, roč. 103, č. 1, s. 8-9. ISSN 0139-5718 19. VALÍČEK, P., et al. Rostlinné omamné drogy. Benešov: Start, 2000. 191 s. ISBN 80-86231-09-7 20. ZÁBRANSKÝ, T., et al. Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia, 1997. 119 s. ISBN 80-7198-250-4

Internet 1. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci sociálně patologických

jevů u dětí, žáků a studentů ve

školách a školských zařízení. Praha: MŠMT ČR, 2007, (cit. 8. 9. 2008). Přístup z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/metodicky-pokyn-kprimarni-prevenci-socialne-patologickych-jevu-u-deti-a-mladeze 2. Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže vpůsobnosti resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 2001 – 2004. Praha: MŠMT ČR, 2001, (cit. 20. 10. 2008). Přístup z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/strategie-prevencesocialne-patologickych-jevu-2001-2004 3. Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2005-2008. Praha: MŠMT ČR, 2005, (cit. 12. 9. 2008). Přístup z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/strategie-prevence-socialnepatologickych-jevu-u-deti-a-mladeze 4. Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení. Praha: MŠMT ČR, (cit. 25. 10. 2008). Přístup z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolní-preventivni-program-pro-mszs-skolska-zarizeni

Dokumenty 1. Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 1998-2000 a Minimální preventivní program pro školy a školská zařízení v oblasti zneužívání návykových látek „Škola bez drog“, č.j. 35.333/97-26. Praha: MŠMT ČR, 1997. 34 s. 2. Pedagogové

proti

drogám.

Program

preventivních

aktivit

uplatňovaných ve školách a školských zařízeních. Praha: Odbor pro mládež MŠMT ČR, 1999. 44 s. 3. Prevence kriminality ve městech. Sborník ze semináře odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra ČR. Praha: Themis, 1997. 90 s. ISBN 80-85821-49-4 4. Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. Sborník přednášek pro školní metodiky protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1998. 88 s. ISBN 80-7044-206-9 5. Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi 2. Učební text a workshop pro školní metodiky protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Slon, 1999. 45 s. ISBN 80-7044-255-7 6. Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Praha: MŠMT ČR, 2005. 13 s.

Přílohy

Příloha 1: Organizační systém primární prevence v ČR Příloha 2: Nejčastější preventivní aktivity Příloha 3: Přístup k problémovým žákům a rizikovým skupinám Příloha 4: Spolupráce školských zařízení a škol s rodiči Příloha 5: Dotazník

Příloha 1: Organizační systém primární prevence v ČR

Organizační systém primární prevence v ČR. Na horizontální úrovni

Vysvětlivky k použitým zkratkám: RVKPP

Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky

RVPPK

Republikový výbor pro prevenci kriminality

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

PŘO

Přímo řízené organizace MŠMT

OPŘO

Ostatní přímo řízené organizace MŠMT*

PS SPP

Pracovní skupina specifické primární prevence

MO

Ministerstvo obrany

MV

Ministerstvo vnitra

MZ

Ministerstvo zdravotnictví

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

MF

Ministerstvo financí

MS

Ministerstvo spravedlnosti

NNO

Nestátní neziskové organizace

VŠ

Vysoká škola

* ČŠI – Česká školní inspekce IPPP – Institut pedagogické psychologického poradenství VÚP – Výzkumný ústav pedagogický NÚOV – Národní ústav odborného vzdělávání ÚIV – Ústav pro informace ve vzdělávání AV – Antidopingový výbor

Na vertikální úrovni

MŠMT Odbor speciálního vz dělávání a institucionální výchovy MŠMT

Krajský školský koordinátor prevence Pracovník krajského úřadu – OŠMS Metodik prevence Pracovník školského poradenského z aříz ení

Školní metodik prevence Pedagogický pracovník školy či školského z aříz ení

Příloha 2: Nejčastější preventivní aktivity

Nejčastěji uplatňované preventivní aktivity.

Preventivní aktivity Minimální preventivní programy (podle metodiky MŠMT) Peer programy Přednášky, semináře, informace Volnočasové aktivity, výchova ke zdrav. živ. stylu Programy aktivního sociálního učení Zvyšování odborné připravenosti pedagogů Spolupráce s rodiči Získávání mládeže k pozitivní seberealizaci Besedy, kluby, soutěže s žáky Jiné (většinou speciální programy)

Příloha 3: Přístup k problémovým žákům a rizikovým skupinám

Přehled nejčastějších přístupů k problémovým žákům a rizikovým skupinám dětí a mládeže.

Přístup k problémovým žákům Individuální, skupinová péče, včetně řešení situací, konzultací Depistáž problémových žáků Návštěvy v rodinách Organizování volného času s důrazem na zážitek Rozhovor, psychologické vedení, krizová intervence Spolupráce s policií a dalšími organizacemi Závažné případy ve spolupráci s OPD, psych. léčebnou apod. Pomoc odborníků, návštěva PPP Zpracování programu postupu vůči osobám ohroženým Besedy, polemiky, diskuse Zajištění kontaktu na krizové centrum Kluby problémových žáků Linka, schránka důvěry

Příloha 4: Spolupráce školských zařízení a škol s rodiči

Spolupráce školských zařízení a škol s rodiči.

Formy spolupráce s rodiči Besedy, přednášky pro rodiče Osobní rozhovory s rodiči Informování rodičů na schůzkách, inf. materiály Informace, poradenství v rámci činnosti PPP Individuální, skupinové, rodinné terapie Využití krizového centra Návštěvy v rodinách problémových dětí Založení komunity rodičů, kteří mají problémy s dětmi Distribuce odborné literatury, letáky Dotazník určený rodičům Nástěnky ve škole Zapojení rodičů do volnočasových aktivit a preventivních programů ve škole Spolupráce v rámci minimálního preventivního programu Informování v místním tisku a sdělovacích prostředcích

Příloha 5: Dotazník

DOTAZNÍK 1) Je vaše funkce školního metodika prevence dobrovolná? 2) Kolik hodin týdně věnujete pro výkon školního metodika prevence? 3) Podílí se spolu s vámi na primární prevenci sociálně patologických jevů jiný pedagog. Kolik na vaší škole? 4) Kolik školních metodiků prevence pracovalo před vámi na vaší škole? 5) Jste odborně vyškolen na školního metodika prevence? Napište jaké školení, kurz, seminář apod. jste absolvovali. 6) Co je pro vás hlavní náplní v činnosti školního metodika prevence? 7) Máte sloučenou funkci školního metodika prevence s funkcí výchovného poradce? 8) Pro svou práci školního metodika prevence máte kolik hodin z úvazku? 9) Jak často jste pracoval se žákem, který měl problém s omamnými a psychotropními látkami? V případě, že ano: a) vyhledal(a) jste ho vy b) obrátili se na vás jeho rodiče c) obrátil se na vás sám d) jiným způsobem-....................................................................... 10) S kolika takovými žáky jste již pracoval? 11) Primární protidrogová prevence u dětí a mládeže by měla být založena dle vašeho názoru: a) pouze na systematické výchově k odmítání drog b) na protidrogové výchově spojené s postihem držitelů, uživatelů a šiřitelů drog

c) na přísném zákazu užívání drog d) na (vlastní názor)-..................................................................... 12) V jakém věku u dětí je nejvhodnější začít s primární protidrogovou prevencí? 13) Souhlasíte s legalizací drog? V případě, že ano: a) měkkých b) tvrdých c) měkkých i tvrdých 14) Co potřebujete k tomu, abyste lépe vykonával činnost školního metodika prevence na vaší škole? 15) Jaké máte stávající pracovní zařazení? (učitel, zástupce ředitele, ředitel): 16) Délka vaší pedagogické praxe: 17) Kolik žáků je na vaší škole? 18) Pohlaví: 19) Věk: