Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociologie
Analýza internetové prezentace soukromých miniškolek
Bakalářská práce
Martina Veselá
Vedoucí bakalářské práce: Mgr.et Mgr. Adéla Souralová Ph.D.
Brno 2014
1
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouze za použití zdrojů uvedených v seznamu literatury.
V Brně dne 10. 5. 2014
Martina Veselá
2
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí své práce Mgr. et Mgr. Adéle Souralové Ph.D. za odborné vedení, pomoc s výběrem tématu a také za mnoho inspirativních rad a postřehů.
3
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................................................ 5
2. Aktéři denní péče o děti mladší tří let v ČR na začátku 21. století ...................................................... 7 2.1 Významná role zařízení denní péče v harmonizaci rodinného a pracovního života ..................... 7 2.2 Nerodinná péče o děti mladší tří let .............................................................................................. 8 2.2.1 Aktéři veřejného sektoru ........................................................................................................ 9 2.2.2 Aktéři soukromého sektoru .................................................................................................. 12 2.3 Přístup české veřejnosti k nerodinné kolektivní péči o děti předškolního věku ......................... 15 2.3.1 Placená kolektivní péče jako „nutné zlo“ ............................................................................. 16 2.3.2 Symbolická hranice tří let ..................................................................................................... 17 2.3.3 Familizační politika ............................................................................................................... 18 2.3.4 Pozitivní pohled na péči o děti předškolního věku ............................................................... 20 3. Prezentace soukromých brněnských miniškolek............................................................................... 22 3.1. Vybrané brněnské miniškolky .................................................................................................... 22 3.2 Společné aspekty prezentace vybraných miniškolek .................................................................. 23 3.2.1 Kolektivní zařízení poskytující individuální péči ................................................................... 24 3.2.2 Soukromá kolektivní zařízení poskytující péči v rodinném prostředí ................................... 29 3.2.3 Miniškolky jako vzdělávací instituce..................................................................................... 31 3. Závěr .................................................................................................................................................. 37 Literatura ............................................................................................................................................... 39 Právní předpisy ...................................................................................................................................... 42 Seznam tabulek ..................................................................................................................................... 42 Anotace ................................................................................................................................................. 44
4
1. Úvod
Péče o děti mladší tří let byla v České republice tradičně prováděna matkou v rodinném prostředí, nebo ve veřejných jeslích. Jesle, jak popíši níže, začaly být považovány za nevhodnou péči, a po legislativních změnách v roce 2008 jejich počet klesl. Poptávka po péči o děti mladší tří let rostla, ale veřejná zařízení chyběla. V reakci na popsanou situaci začali na trhu s péčí aktivně působit i soukromá kolektivní zařízení. Právě miniškolkám- tedy soukromým zařízením péče o děti mladší tří let se budu nadále věnovat. Tato zařízení vznikající od roku 2011 poskytují nový nepopsaný druh péče. Na základě analýzy internetových stránek vybraných miniškolek popíši, jak zřizovatelé miniškolek tuto péči definují na svých internetových stránkách. Má bakalářská práce je věnována, jak již uvádí název, analýze prezentace soukromých brněnských miniškolek. Jak uvedu ve své práci, zařízení péče o děti mladší tří let jsou významným nástrojem rodinné politiky a prostředkem k harmonizaci pracovního a rodinného života. Zároveň je ale péče, kterou poskytují vnímána českou veřejností jako nevhodná, zvláště pokud je kolektivní a poskytována v soukromých zařízeních. Miniškolky jsou soukromá zařízení a poskytují kolektivní péči. Vznikají tedy v prostředí, které není nakloněno podpoře takovéto formy péče. Mým cílem je, na základě údajů z internetových stránek analyzovat, jak tyto nové instituce péče o děti mladší tří let péči prezentují. Ve své práci se ptám jak miniškolky své služby prezentují a jaký obraz o svém působení vytváří prostřednictvím internetové prezentace. V první části své práce popíši význam zařízení denní péče o děti předškolního věku, pro harmonizaci pracovního a rodinného života. Uvedu pohledy autorů, které se věnují harmonizaci a také významu rodinné politiky a podpory institucionalizované péče. Zaměřím se na dělení těchto zařízení podle jejich zřizovatelů a na základní popis jejich fungování. Dále se ve své práci na přístup české veřejnosti k placené kolektivní péči o děti mladší tří let a také významu této věkové hranice. Pro ilustraci specifického přístupu české veřejnosti také uvedu výsledky zahraničních výzkumů, věnujících se vlivu kolektivní péče na děti mladší tří let. 5
V poslední části své práce přistoupím k analýze internetových stránek vybraných brněnských miniškolek. Zaměřím se na to, do jaké míry jsou rozpoznatelné vlivy diskursu a dalších překážek v provozování kolektivní placené péče v internetových prezentacích vybraných miniškolek. Mým cílem je v první řadě popsat tyto překážky, které soukromou kolektivní péči o děti mladší tří let staví do negativního světla a podílejí se na tom, jakou prezentaci miniškolky volí. Má práce si neklade za cíl popsat a analyzovat reálné fungování miniškolek, ale zaměřuje se na internetovou prezentaci těchto zařízení, tedy na to, jak tato zařízení své služby popisují. Ve své práci přináším pohled na soukromou kolektivní péči o děti mladší tří let v kontextu přístupu české veřejnosti k této službě. Následující část mé práce popisuje prezentaci nabídky péče na příkladu vybraných brněnských miniškolek. Ve své práci podrobně rozebírám a analyzují informace z internetových stránek těchto miniškolek, které se v prezentacích miniškolek opakují.
6
2. Aktéři denní péče o děti mladší tří let v ČR na začátku 21. století
V této části své práce přiblížím v první řadě význam zařízení denní péče pro harmonizaci rodinného a pracovního života. Uvedu výzkumy, které se věnují předškolní péči a její dostupnosti, a také závěry z oblasti rodinné politiky. Po té popíši konkrétní možnosti péče o děti mladší tří let, jejich dělení a také jak tato péče probíhá a kdo ji zřizuje. V závěru této kapitoly uvedu, jaký je přístup české veřejnosti ke kolektivním zařízením péče o děti mladší tří let a také okolnosti, které podle odborníků s tímto přístupem souvisejí.
2.1 Významná role zařízení denní péče v harmonizaci rodinného a pracovního života
Ve své bakalářské práci se věnuji soukromým zařízením, která poskytují péči o děti mladší tří let. Tato zařízení mohou usnadnit rodičům sladění pracovního a rodinného života. Souralová (2012), ve své práci uvádí, že se v posledních letech stalo slaďování pracovního a rodinného života jednou z hlavních agend akademického i (sociálně)politického diskursu nejen v České republice. Tato problematika se také stala tématem na jednáních České vlády, o čemž svědčí schválení tzv. Prorodinného balíčku (2008). Z tohoto balíčku vycházejí návrhy zákonů a pracuje s plánem na podporu participace rodičů na trhu práce. Tématem nerodinné péče se zaobírá výzkumný ústav práce a sociálních věcí, který v rámci projektu „Nové formy denní péče o děti v České republice“ zpracoval mnoho monografií. Jednou z nich je práce Kuchařové (2013), ve které uvádí, že se tento projekt zaměřuje na dostupnost kvalitní a různorodé nerodinné denní péče o děti, která je jednou ze zásadních podmínek podpory zaměstnanosti žen a rovných příležitostí mužů a žen prostřednictvím harmonizace rodiny a zaměstnání. Instituce péče o děti mají tedy podle odborníků i vlády podstatnou roli v harmonizaci rodinného a pracovního života. V této kapitole se budu nadále věnovat významu kolektivních zařízení pro splnění cílů jako je podpora rodičů na pracovním trhu. Zaměření na tuto oblast života je tedy zřejmé a upozorňuje na společenskou změnu. Podle Kuchařové (2013) je jedním z hlavních impulzů k politickému, odbornému, ale i 7
praktickému zájmu o harmonizaci fakt stále většího podílu žen v evropských zemích na mimorodinných aktivitách. Souvisí tedy s vyšší participací žen na trhu práce, které je ale stále negativně ovlivněna stěžejní rolí v péči o děti. Podstatnou roli zařízení denní péče dokládá výběrové šetření Zaostřeno (2011), dle kterého považuje 11 % matek dětí do 2 let a 6 % matek s dětmi ve věku 3-5 let, nedostupnost zařízení denní péče o děti za překážku v návratu na trh práce. Oblast péče je zájmem mnoha zemí a to, jak jsou v jednotlivých zemích instituce zřízeny, se velmi liší. Ve své práci se věnuji České republice, kde podle Kuchařové (2013) dosahuje tzv. „mezera zaměstnanosti v důsledku péče o dítě/děti“ nejvyšších čísel v Evropě. Právě odstranění podobných znevýhodnění, která mají vliv i na další kariérní postup, lze napomoci vyšší dostupností institucí péče o děti předškolního věku. Ve své práci se proto budu věnovat možnostem této péče. Má práce se věnuje této ne příliš rozšířené instituci péče vzhledem k tomu, že se jejich počet neustále zvyšuje a státní zařízení nepokrývají svou kapacitou poptávku rodičů dětí mladších tří let. O tom, že lze očekávat nárůst zájmu o zařízení denní péče o děti mladší tří let svědčí také to, že podle výzkumu Křížkové a Haškové (2003) budoucí rodiče jeví vyšší zájem o užívání kolektivních zařízení, než současní rodiče.
2.2 Nerodinná péče o děti mladší tří let
Nyní bych ráda popsala, jakým způsobem lze zajistit péči o děti mladší tří let, která je vykonávána jinými osobami než rodinnými příslušníky. Péče o děti v různých zařízeních, které ji nabízejí, je podle Sokačové (2011) definováno mnoha různými autory odlišně. Autorka zmiňuje výrazy pro tuto péči jako nerodinná, veřejná, institucionální nebo nerodičovská péče. Označení institucionální denní péče o předškolní děti používá Hašková (2010) pro zařízení péče o předškolní děti a současně i jiné finančně podporované formy nerodinné péče o děti předškolního věku. Souralová (2012) uvádí, že řada výzkumů potvrdila, že dochází k delegaci péče o děti a můžeme, jak uvádí velice jednoduše klasifikovat různé typy aktérů, které jsou v tomto procesu zapojeni na instituce a to státní, soukromé a individuální jedince na placené a neplacené aktéry. Soukromé miniškolky tedy zapadají do soukromých, 8
placených institucí péče o děti. Následující tabulka ukazuje, existující typy péče o děti mladší tří let. Tabulka 1 Kolektivní zařízení
Individuální péče
Soukromí aktéři
miniškolky, firemní školky
Chůvy
Veřejní aktéři
mateřské školky, jesle
V této kapitole je mým cílem popsat tyto aktéry. Při popisu se budu dále držet rozdělení, které popsala Souralová (2012). Vzhledem k tématu své práce se zaměřím na zařízení, která jsou vhodná pro děti mladší tří let. Tuto věkovou hranici jsem zvolila proto, že jak uvedu níže, kolektivní péče o děti starší tří let, je přijímána jako standart, zatímco péče o děti mladší, by měla být podle výzkumů veřejného mínění v České republice prováděna matkou. Péči o děti tohoto věku poskytují soukromá i veřejná zařízení. Četnost docházky do zařízení, které budu dále popisovat, je ovlivněna zákonem o státní sociální podpoře. č. 117/95 Sb., který dovoluje rodičům pobírat rodičovský příspěvek, pokud jejich dítě navštěvuje zařízení maximálně pět dní v měsíci. Toto opatření je hojně využíváno v níže popsaných zařízeních a ovlivňuje volbu rodičů a jejich výběr četnosti docházky jejich dětí do kolektivních zařízení.
2.2.1 Aktéři veřejného sektoru
Již výše jsem uvedla, že péči o děti mladší tří let poskytují jak soukromá tak veřejná zařízení. Aktéry veřejných institucí péče o děti jsou jesle a mateřské školy. Ve své práci se věnuji péči o děti mladší tří let, která je v obou těchto zařízeních poskytována. 9
2.2.1.1 Jesle
V této kapitole popíši, jakým způsobem byly jesle zřizovány a také jak je tato instituce péče o nejmenší dostupná a legislativně ukotvená. Budu se věnovat jejich provozu, jak staré děti jesle navštěvují a jak je rodiče využívají. V minulosti spadaly jesle mezi zvláštní dětská zdravotnická zařízení, která pečují o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let v souladu s § 38 zákona č. 20/1966 Sb. Toto fungování pozměnil zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, podle něhož již jesle nepatří mezi zdravotnická zařízení. Tento zákon určil, že není třeba tuto péči nadále poskytovat v režimu zdravotnického zařízení. Jesle mohou být od dubna 2013 provozovány podle zákona o živnostenském podnikání. Této situaci předcházel významný pokles počtu jeslí během 90. let. Tomuto fenoménu se věnují Kuchařová a Svobodová (2006) a spojují ho s tím, že kvůli snaze o zlepšení kvality péče klesal počet míst v jeslích a s tím bylo spojeno, že rostly náklady na jejich zřizování. Pro ilustraci Kuchařová a kolektiv (2009) uvádí, že v České republice na počátku devadesátých let existovalo více než tisíc jeslí, které nabízely téměř 40 tisíc míst, zatímco v roce 2009 fungovalo pouze 49 takovýchto zařízení nabízejících 1587 míst. Maříková (2005) spojuje zánik jeslí se změnou hodnot mladých lidí, snížení porodnosti a prodlouženou rodičovskou dovolenou. Mezi další důvody této situace lze zařadit demografické změny, ale také přístup k denní péči o děti mladší tří let, kterému se budu věnovat níže. Jesle mohou mít týdenní, ale častěji denní provoz a přijímají děti od šesti měsíců věku. Podle výzkumu Kuchařové a kolektivu (2009) nejčastěji jesle navštěvují dvou až tříleté děti. Jesle jsou tedy zařízení, často využívaná jako „příprava“ na nástup do mateřské školy. Také jsou často využívané jako „pomocné zařízení“, což jak uvádí Kuchařová a kolektiv (2009) souvisí s tím, že pokud rodiče využívají jeslí na maximálně pět dní v týdnu, mají nárok na rodičovský příspěvek. Počet dětí, které navštěvují jesle tímto způsobem, podle stejné studie převyšuje počet dětí, které využívají denních služeb jeslí. Pro rodiče je tedy užitečné využívat jejich služeb, ale většina z nich pouze pokud budou stále pobírat rodičovský příspěvek. Tento způsob využívání jeslí také dovoluje rodičům vyřídit nutné pochůzky bez přítomnosti dítěte a také jim dává prostor k ostatním aktivitám, které nelze provádět při denní péči o dítě. Jak 10
jsem zmínila výše nabídka volných míst v jeslí je velmi nízká. S tím souvisí to, že si jesle vybírají, jaké děti přijmou. Podle Kuchařové a kolektivu (2009) má většina jeslí stanovena kritéria pro přijímání dětí. Mezi tyto kritéria patří výdělečná činnost alespoň jednoho z rodičů a trvalý pobyt na území dané obce.
2.2.1.2 Mateřské školy
V této kapitole se budu věnovat tomu, jak mateřské školy v České republice fungují, a za jakých okolností je navštěvují děti mladší tří let. Také tomu, jak podle výzkumů vnímá péči mateřských škol česká veřejnost a jak je tato péče dostupná. Mateřské školy definuje školský zákon jako předškolní vzdělávání organizováno pro děti ve věku zpravidla od tří do šesti let. Vzhledem k tomu, že není spodní hranice věku přijímaných dětí pevně stanovena, poskytují některé mateřské školy péči o děti od dvou let. Tato možnost je rodiči hojně využívána a podle Haškové (2007) dokonce mateřské školy do určité míry nahrazují funkci chybějících jeslí. Volba zda bude mateřská škola přijímat děti mladší tří let je v kompetenci jejího ředitele/ředitelky a je ovlivněno mnoha faktory. Podle Marksové-Tominové (2009) je obvyklou praxí, že mateřské školy přijímají děti mladší tří let, pokud již nenosí plenky. Z toho lze odvodit, že hlavní překážkou přijímání dětí mladších tří let, jsou větší nároky spojeny s péčí o ně. Tyto nároky jsou spojovány nejen s přebalováním, ale také se stravovacím režimem a s tím, že mladší děti často vyžadují více času a pozornosti ze strany zaměstnankyň/zaměstnanců mateřské školy. Mateřské školy jsou zřizovány a financovány obcemi, vybudovat mateřskou školu může podle školského zákona také právnická osoba, registrovaná církev, nebo příspěvková organizace. Detaily provozu mateřských škol upravuje vyhláška (č. 14/2005 Sb.) Poplatky, které hradí rodiče, se jak uvádí Kuchařová a Svobodová (2006) v zásadě skládají z poplatků za mateřskou školu, poplatků za stravování a také z poplatků či příspěvků na doplňkové aktivity. Kuchařová a kolektiv (2009) na základě výzkumu odhadují, že rodiče mají možnost využívat služeb mateřských škol v 93% obcí České republice. Je to instituce, která má v České republice dlouholetou tradici a rodiče jí důvěřují. O tom, jak je vysoký zájem o péči 11
poskytovanou mateřskými školami, svědčí to, že podle Kuchařové a Svobodové (2006) dochází v posledních letech k zvyšování počtů nevyřízených žádostí o přijetí do mateřských škol. Podle MŠMT lze zřizovat školky s provozem internátním, polodenním a celodenním, kterých je v České republice nejvíce. Podle výzkumu Kuchařové a kolektivu (2009) klesl počet mateřských škol od školního roku 1989/90 do školního roku 2007/08 o 26%, což spojují s demografickými změnami v první polovině devadesátých let. Mateřských škol tedy ubylo, ale vzhledem k tomu, že roste počet nevyřízených žádostí o přijetí, jak jsem zmínila výše, je patrné, že zájem o mateřské školy je vysoký. Výzkum Kuchařové a kolektivu (2009) ukázal, že 90% čtyřletých a pětiletých dětí navštěvuje mateřské školy. To souvisí nejen s tím, že je kolektivní péče lépe přijímána u starších dětí, ale také s tím, že dle zákona je poslední rok mateřské školy zproštěn povinnosti platit školné. Výše školného mateřských škol se liší na základě velikosti obce, ve které jsou zřízeny, a tato okolnost ovlivňuje také jejich dostupnost. Pravidlem podle výzkumů je, že mateřské školy jsou dostupnější ve větších obcích, kde jich funguje více. Provoz mateřských škol stejně jako ostatních zařízení, která popisuji, ovlivnil zákon o státní sociální podpoře a tedy to, že je častěji děti navštěvují jen omezený počet dní v měsíci.
2.2.2 Aktéři soukromého sektoru
Tato kapitola je věnována poskytovatelům péče, kteří nespadají pod státní sektor. Na základě výzkumů popíši, jak soukromá zařízení vznikají a jak jsou v České republice rozšířena. Soukromá zařízení péče o děti předškolního věku lze rozdělit na kolektivní a individuální péči. Oběma těmto způsobům péče se budu nadále věnovat. Soukromá zařízení péče o děti mladší tří let jsou v České republice novinkou. Nemají zde dlouhodobou tradici a často právě proto ani důvěru rodičů. Kuchařová a kolektiv (2009) zmiňují, že soukromá zařízení mají problémy hlavně v prostředí malého města, kde mají omezenou možnost získat důvěryhodný status. Kuchařová a Svobodová (2006) popisují, že zatímco se jesle potýkají s nedostatkem zájmu ze strany rodičů, soukromá zařízení mají 12
problém s tím, jak v rodičích vzbudit pocit důvěry. S tím, že rodiče nemají takovou důvěru k soukromím zařízením, souvisí to, že jsou poměrně málo rozšířené, ale hlavně fakt, že nemají v české republice dlouhodobou tradici. Nedůvěru zmiňuje také Kuchařová a kolektiv (2009), jako překážku v rozvoji soukromých institucí péče o děti mladší tří let, a to proto, že je poptávka limitována z důvodů přesvědčení, že pro děti mladší tří let je nejvhodnější celodenní péče matky v domácím prostředí. Dalším významným problémem soukromých institucí je, že jsou pro rodiče finančně velmi náročné, s čímž spojují Křížková a Hašková (2003) to, že soukromou péči využívá jen malá část rodičů. Vysoké nároky souvisejí s tím, že soukromá zařízení vzniklá na základě živnostenského oprávnění a jsou financována z poplatků rodičů.
2.2.2.1 Individuální soukromá péče o děti předškolního věku
Individuální péči o nejmenší děti lze provozovat jako volnou živnost „poskytování služeb pro rodinu a domácnost“. Tuto službu nabízejí jak jednotlivci, tak agentury. Já v této kapitole shrnu výsledky výzkumů, které se věnují individuální péči o děti a také uvedu jaký je podle výzkumů přístup k této formě péče. Agentury, které poskytují služby chův podle Kuchařové a kolektivu (2009) o děti nepečují, jen zajišťují rodinám výběr vhodné osoby, která tyto služby nabízí. Souralová (2012) pozoruje v prostředí těchto agentur je péče o děti stále považovaná za „ženskou aktivitu“, ale zároveň agentury prezentují chůvy jako vyškolené, čímž narušují předpoklad, že každá žena je „přirozeně“ dobrá pečovatelka. Péči, kterou poskytují agentury, popsala Souralová (2012) jako specializovanou, kvalifikovanou a profesionalizovanou.
Agentury poskytují
služby vyškolených chův. Podle Souralové (2012) se dovednosti, které agentury od svých chův požadují, dají rozdělit na charakteristiky nezbytné pro přijetí agenturou a na ty, které se rozvíjejí působením v agentuře. Součástí požadovaných vlastností je tedy nejen vzdělání v oboru a bezúhonnost, ale také vlastnosti jako empatie. Chůvy většinou docházejí k rodinám domů, poskytují tedy péči o děti v domácím, rodinném prostředí. Tato praxe také souvisí s tím, že pokud by péče probíhala u chůvy doma 13
nebo na jiném místě, bylo by nutné, aby splňovalo podmínky v souladu s vyhláškou č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Chůvy jsou pro rodiče vítanou volbou také proto, že o jejich dítě pečuje pravidelně stejná osoba. Výhodou toho může být hlavně pouto, které se vytvoří při tak častém kontaktu. Rodiče nevyžadují jen to, aby chůva splňovala dané podmínky této činnosti, ale také aby o jejich dítě pečovala s láskou. Tomuto očekávání rodičů se věnuje Souralová (2012) a popisuje jistou normu toho, aby chůvy měly děti, o které pečují rády dostatečně, ale ne příliš. Nalezení této harmonie je znakem profesionality, kdy chůva naváže vztah s dítětem, ale je si vědoma toho, že pouze poskytuje placenou službu. Jak jsem zmínila výše, soukromá péče o děti předškolního věku je finančně náročnou záležitostí, což platí také u příkladu chův vzhledem k individuální péči. Individuální přístup preferují rodiče podle Kuchařové a kolektivu (2009) hlavně pokud jsou ochotni zaplatit vyšší částky za péči o své děti, očekávají, že individuální péče poskytuje vyšší kvalitu péče než kolektivní zařízení. Individuální péče je poskytována s takovou pravidelností na jaké se dohodnou rodiče s chůvou. Mezi nejčastější variantu patří nepravidelné hlídání, které odpovídá výjimečným potřebám rodiny, ale také pravidelné každodenní hlídání. Cena za služby chůvy se neodvíjí pouze od toho, jak často chůva do rodiny dochází, ale ovlivňuje ji také to, zda je tato služba zprostředkovaná přes agenturu. To, že jsou agentury dražší, souvisí, jak uvádí Kuchařová a kolektiv (2009) s tím, že mají agentury v souvislosti s legislativou vysoké odvody na daních a zdravotním a sociálním pojištění. Tyto agentury tedy poskytují dražší služby, ale jak uvádí Marksová- Tominová (2009) pro rodiče je při jejich výběru důležité to jakým způsobem vybírají adeptky na práci chůvy, a že vyberou tu pro konkrétní rodinu tu nejlepší chůvu bez větších starostí pro rodiče. V České republice je praxí také to, že ne vždy nabízejí péči chůvy s živnostenským oprávněním. Tato činnost je často praktikovaná na „černo“. S tím také souvisí to, že jak uvádí Kuchařová a kolektiv (2009) rodiče velmi často hledají chůvu v neformálních kruzích. Konkrétní podmínky fungování chůvy v rodině záleží na domluvě chůvy s rodiči hlídaného dítěte. Marksová- Tominová (2009) uvádí, že jsou součástí této dohody často také práce v domácnosti a program, který chůva nabídne rodičům. 14
2.2.2.2 Kolektivní soukromá zařízení péče o děti mladší tří let
V této kapitole uvedu, na základě jakých oprávnění mohou vznikat kolektivní zařízení péče o děti mladší tří let. Kuchařová a kolektiv (2009) popisují, že péči o nejmenší děti lze provozovat dvojím způsobem, přičemž poskytování pravidelné služby odpovídá podle živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání) živnost „péče o dítě do tří let věku v denním režimu“. Získat živnost pro tuto činnost je náročné, jelikož předpisy upravující takovouto péči jsou poměrně přísné a týkají se vzdělání a hygieny. Toto oprávnění je uděleno na základě odborné způsobilosti v souladu s nařízení vlády č. 209/2001 Sb. Konkrétněji je za odbornou způsobilost považováno vysokoškolské a vyšší odborné vzdělání nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru dětská sestra. Pokud chce takovéto zařízení zakládat právnická osoba je nutný pověřený představitel. Hygienické normy jsou velmi náročné hlavně v oblasti stravování. Mnoho zařízení tyto požadavky řeší ohříváním jídla, které je přivezeno z jiných zařízení, nebo ohřívají dětem jídlo, které jim připravili rodiče. Tato varianta je hojně využívána rodiči, kteří mají jasnou představu o tom, jaké jídlo je vhodné pro jejich malé děti.
2.3 Přístup české veřejnosti k nerodinné kolektivní péči o děti předškolního věku
V kapitole o přístupu k nerodinné péči nejdříve popíši, jak se staví česká veřejnost k nerodinné péči. Významným bodem v posuzování kolektivní péče veřejností je věk dětí, ve kterém je jim tato péče poskytována. Budu se tedy věnovat symbolické hranici tří let. V závěru uvedu výsledky výzkumů, které se ke kolektivní péči staví, jako k péči prospěšné, která neohrožuje zdravý vývoj dětí.
15
2.3.1 Placená kolektivní péče jako „nutné zlo“
Jak uvedu níže, v České republice je za ideální péči považovaná péče matek a kolektivní péče je vnímána, zvláště u dětí mladší tří let, jako horší řešení péče. V této kapitole uvedu myšlenky autorů a autorek, kteří se této problematice věnovali a popsali, jaké faktory měly vliv na zobecnění negativního pohledu na kolektivní péči. Nyní bych se ráda věnovala stereotypům a postojům k nerodinné kolektivní péči o děti mladší tří let. Hašková (2010) se věnuje faktorům, které ovlivnily veřejný diskurs české společnosti v péči o děti předškolního věku. Zmiňuje vliv politických rozhodnutí, výslednou podobu institucí, ale také se věnuje tomu, že se v České republice k této problematice vyjadřovali kliničtí psychologové spolu s pediatry, zatímco ve Francii, kde je diskurs placené péči více nakloněn, měli hlavní slovo zejména empiričtí psychologové a pedagogové. Odborný diskurs měl podle Haškové (2010) klíčový vliv na chápání toho, jaká péče je pokládána za „dobrou“, ale také na to, jak byla formována instituce péče. Hašková (2010) užívá srovnávací perspektivu, a uvádí, že se z původně podobných expertních základů ve Francii a v České republice vyvinula zásadně odlišná diskuse o psychických dopadech nerodičovské a kolektivní péče na děti. V České republice začala být kolektivní péče vnímána za „nutné zlo“. Lidé se začali obávat dopadů kolektivní péče, ale hlavně vlivu nepřítomnosti matky na dítě. Negativní přístup veřejnosti v České republice k péči o děti mladší tří let souvisí podle Haškové (2010) s výzkumy, které popisovaly psychickou deprivací dětí z ústavní péče. Psychické deprivaci u dětí se věnovali psychologové Langmajer a Matějček již v roce 1963, kdy vydali publikaci Psychická deprivace v dětství. Psychická deprivace dětí z ústavní péče souvisela s názorem veřejnosti na důsledky jeselské péče, které měly často týdenní provoz. Z podobných závěrů psychologů a hlavně dětských lékařů vznikl předsudek, dle kterého jesle nebyly vnímány jako prostředek řešení péče o dítě, ale jako řešení pro rodiny se špatnou sociální nebo ekonomickou situací nebo rodiny kariérově orientovaných matek. Tyto výzkumy se ovšem věnovaly hlavně týdenním jeslím a ústavní péči, jejich výsledky jsou ale aplikovány na všechna kolektivní zařízení.
16
Tento společenský jev podrobně rozebírají Hašková, Saxonberg a Mudrák, kteří již v úvodu textu Péče o nejmenší: boření mýtů (2012) konstatují, že mezinárodní výzkumy rozhodně neukazují, že by bylo zřejmé, že děti vždy trpí, pokud navštěvují zařízení denní péče. I přes to, je volba placené péče o děti předškolního věku vnímaná jako poslední řešení. Mínění veřejnosti tedy nereflektuje výsledky novějších a dlouhodobějších výzkumů, které obsahují i vlivy věku dětí, sociálního postavení rodiny a také to jsou výzkumy dlouhodobější, aby bylo předejito milnému vyložení pozorovaných výsledků. Veřejný diskurs se tedy zakládá na překonaných zjištěních, od kterých se často distancovali i jejich autoři. S tím, jak je přístup české společnosti k denní kolektivní péče o děti mladší tří let souvisí také množství často protichůdných informací týkajících se výchovy dětí. Podle Lacinové (2002) vychází nejistota v rodičovském chování nejen z nedostatku přímé zkušenosti s malými dětmi, ale také z masivního přílivu často nejednoznačných a protichůdných informací týkajících se výchovy dětí, jemuž je dnešní člověk vystaven díky všudypřítomnému vlivu médii. To, že současná sociologická šetření ukazují, že se rozšiřuje názor, dle kterého by děti mladší tří let měly být vychovávány především v rodinném kruhu podle Kuchařové a Svobodové (2006) souvisí s omezenou dostupností jeslí a podobných zařízení. Již samotná kolektivní péče je podle veřejného mínění vnímána jako „horší varianta péče“ a to zejména v některých oblastech, kde je tato péče nedostupná. Tím je některým rodičům znemožněno této péče využívat v jakémkoli rozsahu, nemají tedy možnost využít ani občasných služeb kolektivních zařízení.
2.3.2 Symbolická hranice tří let
V této kapitole se zaměřím na to, jak je věk důležitý pro posuzování vhodnosti péče o předškolní děti. Této hranici mezi rodinou a kolektivní péčí se věnovalo mnoho autorů a autorek. Tato hranice je také podstatná pro další části mé práce, jelikož analyzované miniškolky nabízejí péči o děti od jednoho roku. Přístup veřejnosti k denní péči o děti, které jsou starší 3 let je výrazně pozitivnější, než přístup k péči o děti mladší. Tento věk je tradiční pro nástup dětí do mateřských škol, které 17
mají nejen dlouhodobou tradici, ale jsou přijímané veřejností bez negativních konotací. Existenci stereotypů spojených s péčí o děti mladší tří let dokládají výsledky výzkumu RZV06Rodina, zaměstnání a vzdělávání, empirické sondy II. a V. provedeného Kuchařovou a Svobodovou v roce 2006. Na základě odpovědí na otázku o preferované formě péče o děti mladší tří let docházejí Kuchařová a Svobodová (2006) k závěru, že ideálním způsobem péče o takto malé děti je podle respondentů celodenní rodinná péče, vykonávaná především matkou. Tuto věkovou hranici zmiňuje také Hašková (2007), je to podle ní symbolická hranice mezi rodinnou a institucionální výchovou. Společenský diskurs tedy schvaluje denní péči o děti předškolního věku, ale až po dosažení tří let. Ve své další práci Kuchařová a kolektiv (2009) srovnávají počty hodin, které tráví děti bez rodičů. Z výsledků vyplynulo, že děti v České republice tráví do tří let nejvíce času s rodiči a nejméně v institucionálních a dalších formálních zařízeních denní péče. Z výše zmíněného výzkumu Kuchařové a Svobodové (2006) vyplívá, že jen 5% dětí mladších tří let navštěvuje zařízení denní péče, zatímco tato zařízení navštěvuje 40% dětí ve věku 3-4 let a téměř 70% dětí starších čtyř let. Četnost docházky do zařízení, které budu dále popisovat, je ovlivněna zákonem o státní sociální podpoře. č. 117/95 Sb., který dovoluje rodičům pobírat rodičovský příspěvek, pokud jejich dítě navštěvuje zařízení maximálně pět dní v měsíci. Toto opatření je hojně využíváno v níže popsaných zařízeních a ovlivňuje volbu rodičů a jejich výběr četnosti docházky jejich dětí do kolektivních zařízení.
2.3.3 Familizační politika
Dění v oblasti péče o děti mladší tří let, tedy to, že roste poptávka po zařízeních poskytujících tyto služby, souvisí, jak nyní popíši se společenskými změnami. Také uvedu, jak se k těmto změnám staví česká veřejnost, a ve zkratce popíši stanovisko rodinné politiky v České republice. Přístup české společnosti se od 90. let mění a podle Haškové (2007) se tyto změny dotýkají také přístupu k výchově a péči o děti. Tyto změny ovlivňují fungování zařízení péče o děti předškolního věku, ale symbolický význam hranice tří let je stále rozšířen. Vznikání 18
nových institucí péče souvisí se systémem dvoupříjmové rodiny. Tento termín označující typ rodinného uspořádání, v němž usilují o kariéru a rodinný život jak muži, tak ženy zároveň, zavedli, jak uvádí Čermáková a kolektiv (2000) manželé Rappaportovi, v roce 1969. Kuchařová a Svobodová (2006) ve svém výzkumu zjišťují, že je rodinné forma péče považována za nejvhodnější způsob zajištění péče. Pro takto malé děti je dle výzkumů preferována péče matky, což souvisí s tím, že podle Haškové (2007) polovina české populace stále vidí jako ideální rozdělení rolí mezi muži a ženami tradiční model, dle kterého muž zajišťuje finance a žena péči. Nastalé změny tedy veřejnost vnímá, uznává vyšší participaci žen, ale preferuje tradiční dělbu práce. Podpora rozvoje zařízení denní péče o děti mladší tří let, je jak jsem zmínila v úvodu prostředkem k dosažení harmonizace rodinného a pracovního života. Je tedy nástrojem rodinné politiky, ve které se podle Saxonberga a Sirovátky (2006) v post- komunistických zemích znovu nastoluje familizační režim. Familizační režim je pojetí rodinné politiky, která neodlehčuje domácnostem od pečovatelských povinností. V České republice o tom svědčí fakt, že poptávka po této službě převyšuje, jak uvedu níže nabídku. Saxonberg a Sirovátka (2006) popisují, že v post- komunistických zemích politické a ekonomické změny zapříčinily omezení výdajů na sociální programy pro pomoc rodinám a rozvoj zařízení péče. To vedlo k nedostatku finanční zdrojů a snížení dostupnosti těchto zařízení- tedy k familizaci ženské práce. Tento směr české rodinné politiky podporuje přerušování pracovní kariéry jednoho z rodičů. Podstatným faktorem, který ovlivňuje fungování kolektivní péče o děti mladší tří let je podle Kuchařové (2013) fakt, že česká rodinná politika deklaruje autonomii rodin a reálně podporuje spíše přerušování pracovní kariéry žen. Ačkoli byl vypracován již zmíněný Prorodinný balíček, který podporuje možnosti rozvoje péče o děti předškolního věku, nalezneme v jeho znění odkaz na názory již zmíněných českých psychologů, o nevhodnosti péče. Je tedy zřejmá prezentace snah o rozšíření zařízení péče v souladu se snahou o harmonizaci rodinného a pracovního života. Zároveň se z prorodinného balíčku dozvídáme, že péče o děti mladší tří let není vhodná. Tento balíček byl také hlavně návrhem a ne platným nařízením a většina zákonů z něj vyplívajících nebyly schválena, anebo ani 19
projednávány, jak se dozvídáme ze souhrnné správy o plnění národní koncepce podpory rodin s dětmi, dostupné na stránkách ministerstva práce a sociálních věcí.
2.3.4 Pozitivní pohled na péči o děti předškolního věku
V minulé kapitole jsem popsala diskurs české veřejnosti k denní péči o děti předškolního věku a zde bych ráda uvedla postoje, které naopak označují tento druh péče za přínosný, nebo alespoň za neškodlivý. Hašková, Saxonberg a Mudrák (2012) uvádějí, že jistá kanadská studie naznačuje, že zařízení denní péče jsou dobrá pro některé skupiny dětí a pro jiné jsou neutrální, ale pro žádnou skupinu dětí nejsou negativní. Zatímco výzkumy zmíněných psychologův České republice důrazně varovaly před deprivací. V práci Haškové, Saxonberga a Mudráka (2012) nalezneme také pozitivní důsledky denní péče v izraelské studii, podle které děti, které navštěvovaly centra denní péče ve věku tří, až 18 měsíců neměly ke svým matkám horší emocionální vztah než děti, které se svými matkami zůstaly doma. To vše souvisí s tím, že rodiče, jejichž děti navštěvují zařízení denní péče, se jim ve volném čase věnují, a tato pozornost vyrovnávají rizika, která lidé vidí v denní péči. Stejně jako tato pozornost značí snahu o kompenzaci také vysoká kvalita, kterou nabízejí zkoumané miniškolky. Tyto instituce odpovídají na poptávku trhu- tedy pracujících rodičů. Pozitivní vliv raného vzdělávání a péče o děti zmiňují podle Kuchařové a Svobodové (2006) zahraniční studie, které tuto péči popisují jako prevenci přenosu ohrožení sociálním vyloučením. Mahon (2002) ve své práci prezentuje názory expertů ze zahraničí, podle kterých může péče o děti předškolního věku ovlivnit získávání dlouhodobých schopností1, které usnadňují participaci ve společnosti a rozvoj osobního potencionálu. Hašková, Saxonberg a Mudrák (2012) také uvádějí výsledky výzkumu, podle kterých mají děti, které navštěvují 1 tzv. long-life skills
20
zařízení denní péče, „signifikantně vyšší skoré v testech IQ ve věku 18 a 36 měsíců, než děti vychovávané doma“. Výzkumy v oblasti péče o děti se ne vždy shodují na tom, že má denní péče na děti pozitivní vliv, ale všechny konstatují množství proměnných, které v tomto procesu hrají roli a hlavně žádný z nich nedochází k závěru, že by denní péče měla na děti negativní vliv.
21
3. Prezentace soukromých brněnských miniškolek
Ve své bakalářské práci popisuji, jakým způsobem se prezentují soukromé miniškolky. Této instituci se věnuji, jak jsem zmínila výše, jelikož je nástrojem k harmonizaci rodinného a pracovního života. Téma miniškolek mi také připadá podstatné proto, že miniškolky jsou zároveň zástupným aktérem péče o děti mladší tří let, jelikož nahrazují chybějící jesle, novým aktérem na trhu s péčí, a také alternativním řešením pro rodiče, kteří nemohou nebo nechtějí volit služeb státních zařízení nebo nákladných služeb chův. Výše jsem se věnovala jiným variantám péče o děti mladší tří let a také diskursu české společnosti. Snažila jsem se popsat, jaké faktory ovlivňují fungování miniškolek a také jejich postavení v nabídce těchto služeb. V další části své práce na základě informací, které soukromé brněnské miniškolky uvádějí na svých internetových stránkách, budu věnovat tomu, jak se tato zařízení prezentují. V dnešní době internetu je pro soukromá zařízení péče jejich prezentace na internetu velmi důležitá. Rodiče s malými dětmi jsou pro tato zařízení zákazníky a jejich internetové stránky jsou prvním a zásadním způsobem jakým mohou zákazníky přilákat. Osobní kontakt, který je jak již zmiňuji výše velmi důležitý a zvlášť na malých městech rozhoduje o vybrání vhodného zařízení, se dostává v prostředí velkých měst, kde je nabídka soukromých zařízení široká až na druhé místo. O tom, zda k němu dojde, často rozhodují právě internetové stránky.
3.1. Vybrané brněnské miniškolky
Pro svou práci jsem si zvolila tři konkrétní miniškolky. Vybrala jsem taková zařízení, která poskytují péči dětem od jednoho roku. K věku dětí jsem při výběru miniškolek přihlížela, jelikož jak jsem již uvedla, institucionální péče je v České republice přijímána pozitivně pokud jde o děti starší tří let. Tyto miniškolky tedy prezentují své služby pochopitelně jako co nejlepší a zároveň se prostřednictvím této prezentace snaží kompenzovat velmi negativním konotace spojené s jejich službami. V zájmu zaručení anonymity ve své práci změním jména miniškolek zvolených pro mou analýzu. Vybrala jsem 22
miniškolku Trpaslík, která přijímá děti od 12 měsíců, stejně jako miniškolka Slunáčko a také miniškolku Beruška, které přijímá děti již od 9 měsíců. Jak jsem již uvedla, ve své práci se zaměřím na prezentaci soukromých miniškolek. Výše jsem popsala v jakém prostředí tyto miniškolky vznikají, jakou mají „konkurenci“ a jaký je přístup české společnosti ke kolektivní péči o děti mladší tří let. Negativní přístup k zařízením poskytující tyto služby nutí jejich poskytovatele prezentovat tuto službu v co nejlepším světle. Internetové stránky těchto zařízení slouží k tomu, aby nalákaly co nejvíce potencionálních zákazníků. Výše jsem zmínila, že v poskytování těchto služeb hraje na menších městech roli osobní kontakt, známosti a často tento obchod probíhá „načerno“. Právě proto jsem zvolila brněnské miniškolky, které si navzájem konkurují, a jejich internetové stránky v tomto konkurenčním boji hrají velmi významnou roli. Ve své práci budu věnovat pozornost podobnostem v prezentacích vybraných miniškolek, ale mé závěry souvisí pouze s internetovou prezentací a ne skutečným fungováním miniškolek.
3.2 Společné aspekty prezentace vybraných miniškolek
Ve své práci se zaměřím na informace, na které se ve své prezentaci zaměřují všechny vybrané miniškolky. Miniškolky používají svou internetovou prezentaci k překonání výše popsaných překážek bránících přijetí placené péče o děti jako vhodné formy péče. Výše jsem popsala, v jak těžkém postavení jsou zřizovatelé takovýchto zařízení, vzhledem k tomu, v jakých podmínkách tato zařízení zakládají. Právě na svých internetových stránkách mají tito zřizovatelé prostor k tomu, aby své potencionální zákazníky přesvědčili o tom, že tato zařízení poskytují kvalitní a vhodnou péči. Proto lze z jejich internetových prezentací odvodit, co považují za důležité. Ve své bakalářské práci se budu věnovat podobnostem v prezentacích miniškolek, na kterých lze ukázat, jak úzce souvisí s negativními názory na kolektivní péči o děti mladší tří let. V další části své práce se zaměřím na charakteristiky, které se objevují na stránkách všech vybraných miniškolek. A právě fakt, že je několik významných bodů prezentace společný všem vybraným miniškolkám, potvrzuje předpoklad, že diskurs české veřejnosti 23
k placené kolektivní péči hraje podstatnou roli v tom, jak se miniškolky prezentují. Na jejich stránkách je zřejmá snaha o pozitivní prezentaci, která se zaměří na vyvrácení nejvíce překážek v přijetí placené kolektivní péče. V první řadě, se všechny tyto miniškolky zaměřují na to, prezentovat své služby jako individuální. Ve své práci se zaměřím na konkrétní zmínky o možnostech přistupovat k dětem individuálně. Všechny tyto miniškolky také zdůrazňují, že v jejich zařízeních probíhá péče v rodinném prostředí. Prostředí, v jakém je péče tohoto typu prováděna je důležité, jak již uvádím v popisu péče chův, u které je považováno za významný klad to, že probíhá v domácím prostředí dítěte. A poslední bod prezentace, na který se zaměřím, jsou nabídky kroužků a různých aktivit, v jejichž výpisu na svých stránkách miniškolky prezentují své služby jako edukační a přínosné pro dítě a jeho rozvoj. Společné v tomto bodě mají vybrané miniškolky hlavně to, že všechny věnují na svých stránkách mnoho pozornosti popisu různých aktivit, které miniškolka nabízí, ale také tomu, proč jsou ty které aktivity přínosné. Rodičům, tedy potencionálním zákazníkům podrobně popisují, jakou péči poskytují. Já se ve své práci nezaměřují na to, jaké služby miniškolky skutečně poskytují, ale na to, jakým způsobem je prezentují.
3.2.1 Kolektivní zařízení poskytující individuální péči
První společným bodem prezentací vybraných miniškolek, kterému se ve své práci budu věnovat je důraz na prezentaci péče, kterou poskytují jako individuální. V této kapitole jejich prezentace spojím s názory odborníků a konceptem ideální péče. Miniškolka Sluníčko se označuje za „rodinný typ soukromé školky, kde malý kolektiv dětí umožňuje individuální přístup a péči“. Z popisu situace zařízení péče o děti mladší tří let jasně vyplynulo, že rodiče i veřejnost preferují pro děti mladší tří let individuální péči. Soukromé miniškolky, které nabízejí kolektivní péči, své služby prezentují jako individuální. Miniškolka Trpaslík na svých internetových stránkách za svou zásadu označila individuální přístup k dětem, ačkoli je kapacita každého oddělení v této miniškolce až 12 dětí. Tato miniškolka na svých internetových stránkách uvádí, že péče o takovéto množství dětí 24
umožňuje rychlé poznání povahy, potřeb, znalostí a dovedností dítěte. Maximální kapacita miniškolky Sluníčko je také 12 dětí. Na svých internetových stránkách tento počet označují za vhodný k tomu, aby mohlo dojít k individuálnímu přístupu k dětem, skupinu dvanácti dětí označují za malý kolektiv. Kapacita miniškolky Beruška je maximálně 10 dětí denně. Miniškolky tyto počty dětí prezentují, jako malé kolektivy dostatečné k tomu, aby dětem mohly poskytovat individuální péči. Tento počet dětí není dostatečný jen podle prezentace miniškolek, jelikož například Prokešová (2012) uvádí, že pokud je ve třídě v předškolních zařízeních více než dvanáct až čtrnáct dětí, nelze se věnovat jejich individuálním potřebám. Z toho vyplívá, že tento počet je vhodný pro kolektivní zařízení, zároveň je ale za individuální péči považovaná péče chův nebo matek, což je péče někdy o více jak jedno dítě, ale ne péče o deset a více dětí. Pokud miniškolky své služby popisují jako individuální, v další části této kapitoly popíši jakým způsobem tak činí. Individuálnímu přístupu k dětem se miniškolky na svých stránkách věnují v popisu denních programů. Miniškolky mají jako součást svých denních programů odpočinek a právě v souvislosti s tím, se objevují na internetových stránkách konkrétní popisy možnosti individuálního přístupu, nebo alespoň možnosti výběru na základě individuálních preferencí. V prezentaci miniškolky Trpaslík na internetu je věnován odstavec právě odpočinku dětí během dne. Podle těchto informací dbají zaměstnankyně miniškolky na individuální potřebu spánku jednotlivých dětí, a proto nabízejí dětem možnost spát v kočárku na zahradě, v ložnici s ostatními kamarády anebo klidovou činnost s učitelkou v herně. Z této formy prezentace odpočinku je zjevné, že děti k odpolednímu spánku nenutí. Na internetových stránkách miniškolky je také uvedeno, že před odpočinkem dětem čtou a vyprávějí pohádky. Na stránkách miniškolky Beruška se v denním programu také objevuje polední klid a je zde uvedeno, že malé děti spinkají, zatímco si větší potichu hrají. Miniškolka Sluníčko má také stanovený denní program, který podle internetu přizpůsobují potřebám dětí a také uvádí, že respektují individuální potřebu spánku každého dítěte. Dalším společným faktorem, který se objevuje v souvislosti s individuálním přístupem, je to, že v popisu možných aktivit se školky věnují tomu, že si děti samostatně vybírají hračky. V denních programech miniškolek jsou některé části dne vyplněné aktivitami v režii učitelek a některé na základě vůle dětí. V denním programu miniškolky Trpaslík si děti 25
v dopoledních hodinách samy vybírají z bohaté nabídky hraček a her, další program vyplňují společné aktivity a volnou volbu mají, podle internetových stránek, děti opět až v odpoledních hodinách. V miniškolce Beruška je tato volná aktivita dětem umožněna v době mezi sedmou a osmou hodinou, tedy v době kdy děti postupně přicházejí do školičky. Je tedy zřejmé, že program, který obsahuje kroužky, odpočinek a společné hry poskytuje dětem také prostor k individuálním volbám hraček, her a zábavy, ale zpravidla je to doba po příchodu dětí a poté před jejich odchodem, tedy čas, během kterého se mění počet dětí a je nutné děti převléct a připravit na odchod. Individuální přístup k dětem a respekt k přáním rodičů se také objevuje v informacích miniškolek o stravování dětí. Jak jsem zmínila již v úvodu o soukromých, kolektivních zařízení, stravování v miniškolkách může probíhat více způsoby. Miniškolka Trpaslík zajišťuje podle svých internetových stránek denně čerstvou a plnohodnotnou stravu z kuchyně specializované na přípravu jídel pro nejmenší. Podle těchto stránek splňuje strava veškeré hygienické nařízení kladená na pestrost a vyváženost stravy dětí, pokud by o tuto stravu rodiče neměli zájem, mohou do miniškolky donášet vlastní jídlo pro své dítě. Miniškolka Beruška také nabízí rodičům možnost donášení vlastní stravy. Zároveň tato miniškolka spolupracuje se specializovanou jídelnou, která dováží jídlo, na základě individuálních objednávek rodičů vyplněných na internetu. Tato jídelna nabízí výběr ze tří jídel a do miniškolky ho dováží vakuově hygienicky zabalené. Do miniškolky Sluníčko je jídlo také dovážené z jídelny a každý den je pro děti připraven oběd, dopolední a odpolední svačina. Všechny tyto miniškolky také v souvislosti se stravování zmiňují pestrost stravy, množství zeleniny a ovoce a důkladné dodržování pitného režimu. Miniškolka Sluníčko uvádí, že je v ceně celodenní stravy i pitný režim, který je také pestrý a jeho součástí jsou ovocné šťávy, mléko normální i ochucené. Všechny analyzované internetové stránky jsou plné různých informací o fungování miniškolek ve kterých lze vysledovat jisté možnosti výběru hraček nebo jídla, ale individuální přístup žádná z nich blíže nevysvětluje. Dále se spíše věnují tomu, jak tato kolektivní zařízení na dítě působí. Zaměstnanci miniškolky Trpaslík pomáhají podle internetu dětem adaptovat se v kolektivu. V miniškolce Beruška se dle své prezentace snaží, aby byly děti spokojené, našly si kamarády a formou her a prožitkového učení získaly co nejvíce poznatků. A 26
miniškolka Sluníčko kromě jiného na svých internetových stránkách uvádí, že je pro každého člověka, a zejména pro děti nejdůležitější pocit jistoty a bezpečí. Proto, se v této miniškolce snaží rozvíjet zdravé sebevědomí, samostatnosti a jak dodržovat základní pravidla chování. Tato miniškolka na svých stránkách také rozebírá zvídavost dětí předškolního věku. Paní učitelky jsou v této soukromé miniškolce podle internetových stránek připraveny odpovídat na jednoduché a zároveň složité otázky dětí jednoduše a srozumitelně. Kolektivní péči tedy prezentují jako vhodnou k tomu, aby děti zvládaly fungování v kolektivu a chovaly se k ostatním jako ke kamarádům. Problematický může být v tomto ohledu různý věk dětí. Miniškolka Sluníčko, která přijímá děti od 2 do 7 let, s tím že nárazové hlídaní nabízí pro děti od 12 měsíců, uvádí, že koncepce jednotlivých aktivit umožňuje rozvíjet společně v jedné třídě děti, bez ohledu na jejich rozdílné schopnosti, učební předpoklady, věkové rozdíly a specifické potřeby. Miniškolka Trpaslík nemá stanovenou horní hranici věku přijímaných dětí, které přijímají od věku dvanácti měsíců. Nejmladší děti podle internetových stránek přijímá miniškolka Beruška, kde je hlídání nabízeno dětem od devíti měsíců do pěti let. Individuální přístup se tedy v prezentacích miniškolek objevuje ve formě stravování, potřebě odpočinku a volbě hraček v době, mimo kolektivní činnosti, hry a kroužky. Smolíková (2004), upozorňuje, že je třeba rozlišit, co je projevem individuality, od toho, co je přiměřené věku dítěte. Všechny tyto oblasti jsou spojeny s věkem dětí a s jejich odlišnými činnostmi s ohledem na různé potřeby v různém věku dětí. To nám dále potvrzují ceníky jednotlivých miniškolek. Již v úvodu kapitoly o soukromých zařízeních jsem se zmiňovala o finanční náročnosti těchto služeb. V případě miniškolek nehraje roli pouze fakt, že je jejich provoz hrazen pouze ze školného, ale také to, že je v těchto zařízeních poskytována péče dětem mladším tří let. Ty vyžadují nejen více pozornosti nejen ve spojitosti s plenkami, ale je u nich i časově náročnější stravování. V souvislosti s věkem dětí se také mění výše školného. Miniškolka Beruška má na svém webu podrobný ceník, ve kterém nehraje roli jen počet hodin/dní, kolik dítě v miniškolce stráví, ale také věk dítěte. Děti jsou zde rozděleny do tří skupin- 9-18 měsíců, 18-36 měsíců a 36-60 měsíců. Čím starší dítě toto zařízení navštěvuje, tím je nižší školné. Školné je také vyšší, pokud je hlídání poskytováno pouze nárazově. Stejně tak je tomu v ceníku miniškolky 27
Sluníčko, kde jsou ceny pevně stanoveny pro děti od 1,5 roku (opět zde platí čím mladší dítě tím vyšší školné) a je zde uvedeno, že u mladších dětí je cena stanovena po konzultaci s rodiči s přihlédnutím k náročnosti péče o dané dítě. Prezentace miniškolek tedy obsahuje důraz na individuální přístup, v konkrétních bodech je ovšem popisován hlavně v souvislosti s věkem dětí. Miniškolky deklarují individuální přístup, a ten je dle Průchy (2001) založen na tom, že učitel/učitelka respektuje specifické vlastnosti jednotlivých dětí a přizpůsobuje jim tempo a styl učení. V tomto bodě je nutné připomenout nízký věk dětí, a tedy rozdíly v jejich schopnostech. Miniškolky individuální přístup v internetové prezentaci spojují hlavně s věkem dětí, který je ovšem také nutno zohlednit během částí dne, věnovaným učením. Individuální přístup v této době také souvisí hlavně v rozdílných schopnostech a v tom, jak dlouho děti udrží pozornost. Výchova v předškolních zařízeních podle Kollárikové a Pupali (2001) může nabídnout vzdělávání, ve kterém se v podmínkách malých skupin uplatňuje individuální přístup. Individuální přístup je tedy teoretiky vysvětlován hlavně v souvislosti se vzděláváním dětí předškolního věku, které je jak uvedu níže, také významným bodem prezentace miniškolek. Níže, uvedu, že se všechny miniškolky řídí rámcovým vzdělávacím programem (2004), který byl formulován tak, aby umožňoval rozvoj a vzdělávání dětí v rozsahu jejich individuálních potřeb a možností. Jejich prezentace individuálního přístupu je potvrzením snahy držet se programu a dosahovat jeho cílů. Tento bod prezentace miniškolek tedy není spojen jen s preferencemi rodičů, ale také s programem, který se miniškolky zavázaly dodržovat. Kolláriková a Pupala (2001) také uvádějí, že se po letech upřednostňování kolektivního přístupu opět navrátil důraz na individuální rozvoj předškolních dětí. Prezentace služeb jako individuálních tedy souvisí s preferencí rodičů k individuální péči. To, zda je za ideální péči považovaná péče kolektivní nebo individuální je podle Kremer (2007) součástí odlišných pohledů na koncept ideální péče. Za tu je v České republice považována péče individuální a to se silně odráží v prezentacích miniškolek. Kremer (2007) dále uvádí, že je emocionální podpora považována za charakteristický rys rodinné péče. Miniškolky se označují za zařízení rodinného typu a jejich prezentace se věnuje rozvoji zdravého 28
sebevědomí dětí a tomu, že je věnována pozornost individuálním potřebám dětí, mezi které jistě patří i emocionální podpora.
3.2.2 Soukromá kolektivní zařízení poskytující péči v rodinném prostředí
Jako druhý bod opakující se v prezentacích miniškolek jsem uvedla označování miniškolek za zařízení poskytující péči v domácím prostředí. V této kapitole se budu věnovat tomu jak toto tvrzení miniškolky na svých internetových stránkách dále rozvádějí. Miniškolka Beruška se na svých internetových stránkách označuje za rodinný typ soukromé školky, uvádí zde, že tvoří harmonické a klidné prostředí, kde se děti cítí jako doma. Miniškolky na svých internetových stránkách prezentují své služby, jako co nejvíce podobné té která je prováděna v domácím prostředí. Jak jsem zmínila v kapitole o přístupu české veřejnosti ke kolektivní péči o děti mladší tří let, existují v České republice předsudky k této formě péče. Monique Kremer (2007) se ve své práci věnuje konceptu ideálu péče, který je podle ní vytvářen vždy v určitém kontextu a je spojen se společenskými stereotypy. Miniškolky své prezentace uzpůsobují právě ideálu péče v Čechách a označují se tedy za zařízení rodinného typu. Jak uvádí Kremer (2007), ideály péče jsou zakotveny ve struktuře institucí, jako jsou zařízení péče, ale také do individuálních voleb rodičů. Právě zakotvenost tohoto ideálu je zjevná z internetové prezentace miniškolek. Miniškolka Sluníčko podle úvodu svých internetových stránek vytváří harmonické, klidné, bezpečné prostředí, kde se budou děti cítit jako doma. Zde stejně jako v předchozí kapitole lze zaznamenat snahy odstranit nevýhody soukromého kolektivního zařízení. Možnost domácí péče mají rodiče a soukromé chůvy, miniškolky tedy alespoň ve své prezentaci na internetu vyzdvihují nápodobu podle toho, jaká péče se jeví jako ideální. Miniškolka Trpaslík za svůj cíl označuje vytvoření příjemného rodinného prostředí, kde budou vyrůstat zdravé a sebevědomé děti. Miniškolky své prostory označují jako rodinné, ale v další prezentaci svých služeb se také věnují tomu, že jejich prostory plní hygienické požadavky. Jako rodinné prostory tedy označují prostory, které mají pevně dané kritéria a podmínky jak mají být uspořádané. Právě pevně stanovené podmínky se neshodují 29
s představou rodinného prostředí, jelikož prostory, kde probíhá výchova jedním z, rodičů jsou rodinnými prostory, a nevztahují se k nim žádné hygienické normy.Miniškolka Trpaslík věnuje na svých internetových stránkách mnoho prostoru popisu celých prostor miniškolky. Zmiňují významnou rekonstrukci, díky které je interiér miniškolky přizpůsoben požadavkům rodičů i všem platným legislativním požadavkům kladeným na zařízení tohoto druhu. Je zajímavé, že své prostory představují v první řadě jako přizpůsobené rodičům a o splňování zákonných norem zmiňují až poté. Zahradu, která je vybavena dětskými atrakcemi jako pískoviště, hrací domeček a skluzavku, označují za bezpečnou a upozorňují, že díky umístění ve vnitrobloku nejsou děti při hrách rušeny městským provozem a pohybují se v klidné přírodě. Tomu jak se tyto miniškolky prezentují, se budu věnovat i dál a na základě informací, které uvádějí na svých internetových stránkách, bych ráda popsala, jak podle těchto zařízení vypadá rodinné prostředí. Výpisem dalších služeb a okolností péče také zjistíme, na to se při své prezentaci miniškolky zaměřují, a čím alespoň přes svůj web ukazují, jaké jsou. Již výše v kapitole věnující se službám chův jsem zmiňovala, že ačkoli je preferovaná péče matek, které nejsou proškoleny, jsou chůvy profesionální pracovnice se specializovaným vzděláním a různými kurzy. Podobný jev lze sledovat ve fungování miniškolek, jejichž zaměstnanci- spíše zaměstnankyně také musejí splňovat jistě podmínky. Ve své práci se věnuji tomu, jakým způsobem se soukromé miniškolky prezentují a je proto důležité jakým způsobem prezentují své pracovnice, které mají cíle z internetových stránek plnit ve skutečnosti. Právě zaměstnanci miniškolek mohou projevit individuální přístup k dětem, kterému jsem se věnovala výše, ale také jsou to oni, kdo se stará o rodinné prostředí, kterým se miniškolky prezentují. Souralová (2012) ve své práci věnované prostředí agentur poskytujících služby chův upozorňuje na snahy odbiologizovat definici mateřství a roli žen, ale zároveň poznamenává, že ve veřejném diskursu spíše dominuje ideál mateřství splývající v jedno se ženstvím. Tento ideál pečujících matek je jednou z překážek, které se tato zařízení ve své prezentaci snaží překonat. Zároveň toho, ale využívají ve své prezentaci. Miniškolka Trpaslík například nepředstavuje své zaměstnankyně jako vzdělané a v oboru zkušené ženy, ale také jako matky. Nejdříve je na stránkách zmíněno jejich vzdělání a kariéra, to jaká oblast činnosti pod ně spadá v této miniškolce a v poslední větě popisu obou žen přišla na řadu zmínka, že jsou 30
obě matky a kolik mají dětí. Stejně jako u chův, u kterých je očekávaný bližší vztah s dítětem je u učitelek v miniškolkách důležité v jejich prezentaci uvést, že jsou matky. Je to stejně podstatná informace, jako že za sebou mají několikaleté studium vysoké školy. Na rozdíl od této miniškolky, miniškolka Beruška prezentuje pouze praxi svých zaměstnankyň. Kremer (2007) popisuje modely ideální péče a zmiňuje model, kde je za ideální péči, v kontrastu k situaci v České republice, považována péče profesionálek/lů, kde nejde jen o hlídání, ale o rozvoj vzdělání a kognitivních dovedností. S tímto ideálem je spojen postoj, že by matky takový rozvoj, na rozdíl od profesionálek, nebyly schopny dětem poskytnout. Miniškolky ve své prezentaci zároveň zohledňují český ideál péče, individuální a rodinný, ale zároveň se v popisu pracovnic přibližují opačnému ideálu, tedy péči profesionálů/lek. Prezentují svá zaměstnankyně jako kvalifikované a vzdělané, ale zároveň jako matky. Péči v těchto zařízeních v domácím prostředí tedy poskytují profesionálky, a jak uvedu v následující kapitole, podle prezentace miniškolek nejde o hlídání, ale o obohacení, vzdělávání a rozvoj dětí.
3.2.3 Miniškolky jako vzdělávací instituce
Posledním bodem prezentací, kterému se budu věnovat, je prezentace služeb miniškolek jako vzdělávacích zařízení. Miniškolky se ve své prezentaci silně vymezují proti tomu, že děti pouze hlídají. V této kapitole se budu věnovat tomu jak své služby a aktivity pro děti prezentují. Péče v miniškolkách a jiných kolektivních zařízeních je jak jsem popsala výše považována za péči méně vhodnou, protože podle výzkumů je považována za nejlepší péče matky
v domácím
prostředí.
Miniškolky
jsou
profesionální
zařízení,
kde
pracovnice/pracovníci věnují dětem pozornost nepřetržitě a nabízejí pevně stanovený denní program a mnoho aktivit a výletů. Miniškolky musejí na svých internetových stránkách přesvědčit rodiče, že pokud si za hlídání svých dětí připlatí, dostane se jim specifických a profesionálních služeb. Péče je v těchto zařízeních zaměstnáním a pracovnice/níci nejsou od svých povinností vyrušováni/y starostí o domácnost, vařením a i jinými pochůzkami. Nátlak 31
na individuální péči a hlavně věnování pozornosti pouze dětem zaznamenala ve své výzkumu Souralová (2012) a dokazuje ji na diverzifikaci služeb chův a pomocnic v domácnosti. Zatímco pokud tuto péči vykonává matka, je samozřejmé, že zároveň věnuje pozornost chodu domácnosti. Pečující rodič tedy nemá takové možnosti v poskytování takové pozornosti jako zaměstnanec/nkyně miniškolek. Kolláriková a Pupala (2001) spojují předškolní vzdělávání s posilováním funkcí rodiny a uvádějí, že předškolní zařízení přinášejí dětem podněty, které rodiče v dnešní době nemohou dětem poskytovat v dostatečné míře. Denní programy soukromých miniškolek jsou vedeny podle rámcového vzdělávacího programu a nabízejí mnoho aktivit nad rámec denních činností a her. Například miniškolka Trpaslík svým prostřednictvím nabízí služby psychologa a logopeda, kteří miniškolku pravidelně navštěvují. Miniškolka Beruška nabízí lekce angličtiny a všestranný rozvoj dítěte při modelování, zpěvu, tanci, hrách a pravidelném pohybu na čerstvém vzduchu. Kurzy angličtiny nabízí také miniškolka Sluníčko, kde se děti „seznámí se základy angličtiny nenásilnou formou hry“. Kremer (2007)se zmiňuje o tom, že na základě poskytovatele služeb lze odvodit, jaký je její primární cil, zda je to zajištění základní péče, nebo vzdělávání. Jak jsem uvedla výše, jesle spadaly v minulosti pod resort ministerstva zdravotnictví a jejich cílem byla tedy základní péče. Miniškolky jsou zřizovány soukromníky, a alespoň mnou zvolené miniškolky deklarují na svých stránkách, že se řídí rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání. Miniškolky tedy na rozdíl od jeslí již svým zařazením prezentují, že nejsou pouze poskytovateli základní péče, ale že se soustředí na vzdělávání dětí. Souralová (2012) se věnuje definici péče u chův a upozorňuje na přidané hodnoty, které by měly chůvy nabídnout, kromě hlídání dětí. Podle této práce očekávají rodiče, že chůva vnese do jejich rodin nové podněty a zasadí se o rozvoj jejich dětí. Snahu prezentovat miniškolky jako zařízení poskytující více než jen hlídání nám ukazuje, že miniškolky při své prezentaci zvažují tuto okolnost a svou prezentaci tomu podstatně podřizují. Gillernová, Kebza, Rymeš & kolektiv (2011) uvádějí jako jeden ze znaků současné rodiny to, že je výchovné působení rodičů částečně nahrazeno výchovnou funkcí institucí. Jak jsem uvedla v této kapitole miniškolky neprezentují své služby jako hlídání, ale jako prostředek k vzdělávání a výchově. Miniškolky prezentují výchovné služby na svých internetových stránkách odborným jazykem. Miniškolka Sluníčko poskytuje na svých 32
internetových stránkách podrobný popis svého programu, jehož součástí je „pomáhat rodičům rozvíjet jejich ratolesti ve všech oblastech života – v biologické oblasti (dítě a jeho tělo), v psychologické (dítě a jeho psychika), v interpersonální (dítě a ten druhý), v sociálněkulturní (dítě a společnost) i v environmentální oblasti (dítě a svět)“.
Tato miniškolka
popisuje i základní dovednosti jazykem, který spíše odkazuje k vzdělávací funkci. Pod odborným výrazem environmentální výchova, se podle podrobnějšího popisu miniškolky skrývá to, že naučí děti nevyhazovat odpadky. Podobně je tomu v interpersonální oblasti, která je na internetových stránkách spojena s tím, že děti naučí zdravit ostatní a také se představit celým jménem. Všechny tyto miniškolky zmiňují ve svých programech, že učí děti dodržovat základní hygienické návyky. Miniškolka Trpaslík dokonce na internetových stránkách uvádí: „Víme, jak odnaučit dítě od plenek“. Všechna zařízení na svých internetových stránkách umiňují pobyty v v přírodě, zábavné a naučné akce a různé výlety. Miniškolka Sluníčko nabízí i environmentální výchovu, a že učí děti jak se chovat ve městě i v přírodě. Všechny zmíněné miniškolky na svých internetových stránkách dopodrobna rozebírají tyto aktivity nad rámec vzdělávacích programů. Nejvíce se jim věnují internetové stránky miniškolky Sluníčko kde mají aktivity roztříděné do několika skupin a popisují, jakým způsobem jsou prospěšné pro děti. Například zde uvádějí, že jejich program rozvíjí sociální kontakty, komunikační dovednosti a učí děti hrát si s dětmi různých věkových kategorií, během těchto aktivit a her učí děti kooperace, schopnosti prosadit se a také poznávat rodinné vztahy. Miniškolka Trpaslík nejvýrazněji prezentuje výlety. Na svých stránkách uvádí, že nejen že zvou do školičky divadlo pro děti, ale také že pořádají ozdravné výlety do solné jeskyně, výjezdy na zvířecí farmy… Na těchto stránkách je součástí denního programu podrobný výpis aktivit, které jednotlivé části dne vyplňují. Zároveň je v tomto soupisu vysvětleno, proč jsou jednotlivé aktivity vhodné. Součástí dopoledního programu je Cvičení pro zdraví, které je zde popsáno jako prospěšné, jelikož při něm dochází k rozvoji psychomotorického vývoje a získávání správného a pevného držení těla. Toto je podstatný bod toho jak se miniškolky prezentují, jelikož opět vypovídá o snaze prezentovat miniškolku jako zařízení poskytující nadstandardní služby. Miniškolky se nereprezentují, jako zařízení kde mohou rodiče své děti zanechat v době zaměstnání, ale 33
jako zařízení, která vycházejí vstříc veškerým potřebám rodičů i dětí. Na svých internetových stránkách prezentují, že se podílejí spolu s rodiči na vývoji dítěte. Například miniškolka Trpaslík nenabízí pouze pestrý program a pečlivou péči, ale na svých internetových stránkách uvádějí výhody, které nabízejí rodičům. Mezi nejvýraznější patří to, že v případě zájmu rodičů dítě do školičky odvezou a v dohodnutou dobu ho zase přivezou domů. Podle Kuchařové (2013) je potřebné proto, aby byla zařízení denní péče o děti efektivní z hlediska slaďování rodiny a zaměstnání, aby se změnily také podmínky zaměstnávání. Mezi tyto nutné změny lze zařadit například rozšíření nabídky alternativních forem zaměstnání. Miniškolky na svých internetových stránkách prezentují flexibilitu v době hlídání, ale také rodičům vycházejí vstříc možností dřívějších příchodů dětí, nebo pozdějších odchodů. Zároveň uvádějí, jaká je jejich standardní doba provozu, miniškolka Beruška pravidelně funguje od 7 do 16.50 hodin, miniškolka Sluníčko od 7:30 do 17 hodin a miniškolka Trpaslík od 7:30 do 18 hodin. Miniškolky tedy alespoň podle informací na jejich internetových stránkách vycházejí vstříc rodičům, kteří nemají vždy vhodné podmínky v zaměstnání, o kterých se zmiňuje Kuchařová. Jejich snaha o vysvětlení, že lze jejich služeb využívat i pokud mají rodiče neflexibilní pracovní dobu a nemají možnost využít zkrácených úvazků a jiných alternativ. Šulová (2006) popisuje, že je současná rodina ovlivněna vysokým životním tempem. To nám ilustruje i prezentace miniškolek, které se soustředí na to, aby v ní zaznělo, že je možné jejich služby přizpůsobit rodičům. Přizpůsobují se, jak jsem zmínila výše tím, že lze podle dítě do těchto zařízení umisťovat v souladu s pracovní dobou rodičů. Z této prezentace lze odvodit, že tato zařízení pečují o děti z rodin, kde pracují oba rodiče. Znaky současné rodiny popisují Gillernová, Kebza, Rymeš & kolektiv (2011) a zaměřují se mimo jiné na akceptaci dvoukariérové rodiny. Fungování miniškolek a jejich prezentace tento znak potvrzují. Miniškolky poskytují podle své prezentace vzdělávání dětí předškolního věku. Vzdělávání dětí předškolního věku, je součástí konceptu ideální péče Monique Kremer (2007), která uvádí, že se objevuje otázka, zda je vhodné děti předškolního věku vzdělávat, nebo na ně pouze dohlížet. Výše jsem uvedla, jak se prezentace soukromých miniškolek výrazně zaměřuje na to, že pouze nedohlíží, ale starají se o všestranný rozvoj dítěte. Lze tedy odvodit, že v České republice je sice ideálem péče, péče matky v domácím prostředí, ale 34
pokud mluvíme o péči institucionalizované, je kladen důraz na vzdělávací funkci těchto zařízení. To jak miniškolky zdůrazňují ve svých prezentacích vzdělávací aktivity, ale také rozvíjení mnoha jiných, výše popsaných vlastností ukazuje na to, jak jsou tyto přínosy u rodičů žádané. Rodiče chtějí rozvoj svých dětí a na základě prezentace vybraných miniškolek lze usoudit, že jde hlavně o rozvoj kulturního kapitálu dětí. O tom, že miniškolky alespoň podle své prezentace přispívají k rozvoji tohoto kapitálu, svědčí to, že je kulturní kapitál podle Bourdieho (1998) závislí na úrovni vzdělání a socializace. Miniškolky se prezentují jako zařízení, která začínají se vzděláváním již od plenek. Připravují děti na jejich vzdělávací cestu. Vzhledem k tomu, kolik toho podle svých prezentací v miniškolkách děti naučí, nabízejí jim dobrý start na další stupeň předškolního vzdělávání. Tento předpoklad potvrzuje již zmiňovaný rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, podle nějž je cílem tohoto stupně vzdělávání, aby dítě již od útlého věku získávalo předpoklady pro své celoživotní vzdělávání. Důraz na prezentaci vzdělávacího působení miniškolek na děti ukazuje, jak zásadní význam má dnes vzdělávání. Již instituce péče o děti do tří let prezentují své edukační služby a jejich kladný vliv na dítě. To nás vede k zjištění, že dnešní rodiče kladou silný důraz na vzdělávání dětí od útlého věku. Miniškolky tedy prezentují, že jejich služby přispívají k tomu, aby děti nabývaly znalostí a dovedností. Z této prezentace vyplívá, že je pro rodiče důležité, aby jejich děti začaly co nejdříve pracovat na svém budoucím postavení. To jaký na vzdělávání dětí kladou miniškolky důraz na svých internetových stránkách vypovídá o tom, jak je dnes důležité vzdělávání. Miniškolky přispívají ke kapitálu, kterým budou děti disponovat. Přínos kulturního kapitálu jsem již zmínila Pierre Bourdieu (1998) popsal význam kapitálů pro určení pozice v sociálním poli. Snaha vzdělávat děti již od plenek nás vede k tomu, že v dnešní době je tato pozice pro lidi tak důležitá, že vyžadují, aby se na kapitálech jejich dětí pracovalo již na počátku jejich vzdělávací cesty, která vede také k pozici na pracovním trhu. Přivádí nás tedy k tomu, jak významnou roli hraje v životech lidí jejich práce. Rodiče se tedy snaží, aby jejich děti měly v budoucnosti dobrou práci, která úzce souvisí s možností nahromadit ekonomický kapitál. Tento druh kapitálu se podle Bourdieu (1998) odvozuje od množství vlastněných 35
materiálních statků. Ekonomický kapitál je tedy závislí na hmotném vlastnictví. Miniškolky, ale podle své prezentace děti také vzdělávají a rozvíjejí jejich sebedůvěru a další schopnosti, tedy kulturní kapitál, jak jsem již uvedla. Tento kapitál se podle tohoto francouzského sociologa společně s ekonomickým kapitálem nejvíce podílí na diferenciaci společnost. Podle prezentace miniškolek, je tedy právě zdůraznění přínosu jejich vzdělávacích programů přispět k lepšímu postavení dětí v budoucnu.
36
3. Závěr Ve své práci jsem se zaměřila na prezentaci vybraných brněnských miniškolek. Jak jsem uvedla tak jsem se této nové instituci péče o děti mladší tří let věnovala proto, že jejich počet stoupá, stejně jako poptávka po službách které poskytují. To nás dovádí k tomu, že se mění fungování rodin, které začínají upřednostňovat kariéru, před snahou dosahovat ideálů péče prováděné jedním z rodičů v rodinném prostředí. Tyto změny souvisejí také se současnými podmínkami na trhu práce, těm se věnuje Paloncyová a Matějková (2004) a uvádí, že ovlivňují trendy současného rodinného života. Stále častěji participují na trhu práce oba rodiče malých dětí. Není tedy divu, že jedním ze znaků současné rodiny je podle Gillernová, Kebza, Rymeš & kolektivu (2011) to, že ubývá bezprostředních kontaktů mezi dětmi a rodiči. Hlavním závěrem mé analýzy je, že existence těchto zařízení ukazuje odklon od ideálu péče prováděné jedním z rodičů, ale jejich prezentace, jak jsem ukázala ve své práci, jeví snahu péči, kterou poskytují tomuto ideálu co nejvíce připodobnit. Zároveň své služby spojují s ideálem profesionalizované péče. Jejich služby jsou tedy prezentovány jako spojení rodinného se vzdělávacím. Ve svých prezentacích se věnují kvalifikovanosti svých pracovníků/nic, bohatým programů a také tomu, že je tato péče poskytována v rodinném prostředí. Prezentace miniškolek je silně ovlivněna negativním diskursem ke kolektivní péči, což je jak jsem již uváděla zřejmé z jejich snahy popsat prostředí jako rodinné a péči jako individuální. V prezentaci miniškolek je patrná snaha jejich služby popsat jako co nejvíce přínosné pro dítě a také jako služby, kterými usnadní oběma rodičům možnost budování kariéry. To, jak je dnes kariéry, anebo úspěch na pracovním trhu důležitý také miniškolky ve své prezentaci dokládají tím, jak na budoucích kariérách dětí pracují již na počátcích jejich cesty za vzděláním. Již v úvodu jsem si za cíl své práce stanovila popsat překážky, které ovlivňují fungování a vznik miniškolek, a také jak je patrný jejich vliv v internetové prezentaci. V průběhu své práce jsem tyto překážky identifikovala a spojila je s významnými body prezentace miniškolek. Souvisejí s již zmíněným ideálem péče a přístupem české veřejnosti 37
ke kolektivní péči o děti mladší tří let, ale také s fungováním rodinné politiky v České republice. Miniškolky na svých stránkách opakují stejné zásady a způsoby fungování, z čehož lze vyvodit, že prostředí do kterého vznikají, na ně působí. Všechny vybrané miniškolky se soustředí ve své prezentaci na podobné body, a ty jsem ve své analýze spojila se snahou vymanit se z negativního obrazu, který v České republice měly jesle a přenesl se i na další kolektivní zařízení péče o děti mladší tří let. Prezentace miniškolek tedy ovlivnil negativní diskurs, ale také snaha působit pozitivně v konkurenčním prostředí. Miniškolky tedy také prezentují svůj pozitivní přínos na život dětí, ale i jejich rodičů. Všechna vybraná zařízení upozorňují na svůj vzdělávací přínos, ale také konkrétně popisují, že učí děti základní dovednosti. V tomto popisu se neomezují na obecně fráze, ale konkrétně a za využití odborné terminologie vyjmenovávají vše, co děti učí. V této prezentaci je místy patrný vliv nízkého věku dětí, například když se věnují odnaučování dětí od plenek, ale zároveň zmiňuje výuku angličtiny a další naučné aktivity. V prezentaci všech miniškolek je patrná snaha udělat na zaměstnané rodiče dojem. Zřizovatelé/lky miniškolek mají na svých internetových stránkách prostor na to, aby své služby prezentovali co nejlákavěji. Nabízejí rodičům co nejlépe popsanou péči. Tato snaha o co nejpozitivnější prezentaci souvisí s negativním diskursem, ideálem péče, ale také s tím, že rodiče vybírají co nejvhodnější „náhradní“ péči. Prezentace miniškolek tedy ukazuje, jak lze prezentovat kolektivní péči o děti mladší tří let, a že se v těchto prezentacích propojují různé aspekty, které souvisejí s tím, jak podle zřizovatelů/lek miniškolek vypadá a probíhá ideální a vhodná péče. Ve své bakalářské práci jsem analyzovala, jakým způsobem prezentují miniškolky, nový aktéři na trhu s péčí, své služby a péči, kterou poskytují. Mým cílem nebylo, vzhledem k rozsahu bakalářské práce analyzovat reálné fungování, ale to jak ho prezentují. Analýzu zaměřenou na reálné fungování těchto zařízení bych ráda rozpracovala v rámci navazujícího studia. V tomto tématu bych tedy ráda pokračovala ve své diplomové práci. Ráda bych svou diplomovou práci pojala jako kvalitativní výzkum, který bych zaměřila na zřizovatele/lky miniškolek. Na základě pozorování a rozhovorů bych analyzovala, jakým způsobem pojímají péči, jakou cestou se snaží oslovit rodiče- potencionální zákazníky a také jak vybírají své zaměstnankyně/ce. Diplomová práce mi poskytne prostor pro kvalitativní výzkum, ve které 38
budu moci srovnat výsledky předložené v této bakalářské práci, s přístupem a motivací zřizovatelů/lek miniškolek.
Literatura: BOURDIEU, P. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum. ČERMÁKOVÁ, M., MAŘÍKOVÁ, H., ŠANDEROVÁ, J., &
TUČEK, M. 2000. Proměny
současné české rodiny: (rodina-gender-stratifikace). Praha: Sociologické nakladatelství. GILLERNOVÁ, I., KEBZA, V., RYMEŠ, M. & kol. 2011. Psychologické aspekty změn v české společnosti: člověk na přelomu tisíciletí. Praha: Grada Publishing. HAŠKOVÁ, H. 2007. Doma, v jeslích nebo ve školce? Rodinná a institucionální péče o předškolní děti v české společnosti mezi lety 1945-2006. Gender, rovné příležitosti,výzkum. roč. 8, č. 2/2007 HAŠKOVÁ, H. 2010. Potřebuje ČR koncepci podpory institucí péče o předškolní děti? In: DOLEŽALOVÁ, JACHANOVÁ, A. et al. 2010. Rodinná politika: rodičovská a mateřská v kontextu slaďování rodinného a pracovního života a rovných příležitostí žen a mužů. Praha: Gender studies. HAŠKOVÁ, H. SAXONBERG, S. (eds.) a MUDRÁK, J. 2012: Péče o nejmenší: boření mýtů. Praha: Slon. KOLLÁRIKOVÁ,Z. PUPALA,B. 2001. Předškolní a primární pedagogika. Predškolská a elementárna pedagogika. Praha : Portál. KREMER, M. 2007. How Welfare States Care : Culture, Gender and Citizenship in Europe. Amsterodam : Amsterodam University Press. KŘÍŽKOVÁ, A; HAŠKOVÁ, H. 2003. Průzkum veřejného mínění o postavení žen na trhu práce *online+. Sociologický ústav AV ČR. KUCHAŘOVÁ, V., SVOBODOVÁ, K. 2006. Síť zařízení denní péče o děti předškolního věku v ČR. Praha: VÚPS. 39
KUCHAŘOVÁ, V. 2009. Péče o děti předškolního a raného školního věku. Praha: VÚPSV. KUCHAŘOVÁ, V. 2013. Ekonomické podmínky slaďování rodiny a zaměstnání v České republice a ve Francii Komparace se zaměřením na kontext potřeb a zájmu o služby denní péče o děti. Praha: VÚPSV. LACINOVÁ, L. 2002. Proměny současné rodiny s malými dětmi. In Plaňava, I., Pilát, M. (Eds), Mládež a rodiny v období transformace: sborník prezentací na sympoziu pořádaném ve dnech 19.-21. září 2002 Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. Brno: Masarykova Univerzita. LANGMEIER, J., MATĚJČEK, Z. 1963. Psychická deprivace v dětství. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství. MAHON, R. 2002. Childare in Europe: Toward what kind of social Europe? Social Politics. Oxford University Press. MARKSOVÁ-TOMINOVÁ,
M.
2009.
Ach
ty
jesle
*online+.
Dostupné
z:
MAŘÍKOVÁ, H. 2005. „Možnosti uplatnění žen (a mužů) na trhu práce v souvislosti s bez/dětností“ In KŘÍŽKOVÁ, A., et al. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2008. Prorodinný balíček. Dostupné z : http://www.mpsv.cz/files/clanky/5898/komplet_balik.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2010. Souhrnná zpráva o plnění národní koncepce podpory
rodin
s dětmi.
Dostupné
z:
http://www.bihk.cz/repository/files/_ke-
stazeni/CPR/texty/souhrnna-zprava-o-plneni-narodni-koncepce-podpory-rodin-s-detmi.pdf PALONCYOVÁ, J, MATĚJKOVÁ, B. 2004. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích II *online+. Praha: MPSV, 2004, Dostupné z:http://www.vupsv.cz/Fulltext/vz_139.pdf PROKEŠOVÁ, J. 2012 Problémové dítě a hra. Praha: Raabe. 40
PRŮCHA, J. 2001. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický, Praha 2004 SAXONBERG, S., SIROVÁTKA, T. 2006. Failing Family Policy in Post-Communist Central Europe. Journal of Comparative Policy Analysis: Research and Practice. Vol. 8, no. 2. SMOLÍKOVÁ, K. a tým autorů. 2004. Rámcový vzdělávací program. Praha: Výzkumný ústav pedagogický. SOKAČOVÁ, L. 2009. Cílem není do jeslí hnát rodiče, kteří nemají zájem jít do práce. Tisková zpráva Gender Studies a Asociace pro rovné příležitosti. Britské listy. SOURALOVÁ, A. 2012. Nekupujete si lásku, ale službu. Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha. ŠULOVÁ, L. 2006. Změny současné rodiny a jejich možný význam pro vývoj dítěte; In: Problémové dítě a hra. Praha: Raabe. Zaostřeno
na
ženy
a
muže
2011.
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1413-11-r_2011
Internetové zdroje: http://miniskolka.sablony.quonia.cz/ http://www.mskrtecek.cz/ http://www.miniskolka-ententyky.cz/
41
Praha:
ČSÚ.
Právní předpisy
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů
Seznam tabulek
Tabulka 1: Aktéři na trhu s péčí o děti mladší tří let, str. 9
42
Jmenný index
Bourdieu, 35
Matějková, 36
Čermáková, 18
Mudrák, 16, 20
Gillernová, 32, 34, 36
Paloncyová, 36
Hašková, 8, 11, 13, 16, 18- 20
Prokešová, 25
Kebza, 32, 34, 36
Průchy, 28
Kolláriková, 28, 31
Pupala, 28, 31
Kremer, 28, 29, 31, 32, 34
Rymeš, 32, 34, 36
Křížková, 8, 13
Saxonberg, 16, 19, 20
Kuchařová, 7- 15, 17- 20, 33- 34
Sirovátka, 19
Lacinová, 17
Smolíková, 27
Langmajer, 16
Sokačové, 8
Mahon, 20
Souralová, 7- 9, 13- 14, 30- 32
Marksová- Tominová, 11, 14
Svobodová, 10- 12, 17- 20
Maříková, 10
Šulová, 34
Matějček, 16
43
Anotace Tématem předkládané práce je analýza internetové prezentace soukromých miniškolek. Jejím cílem je popsat jakým způsobem tento nový aktér na trhu s péčí prezentuje své služby. Součástí práce je představení soukromých i veřejných aktérů péče o děti mladší tří let, ale také popis přístupu české veřejnosti ke kolektivní péči o takto malé děti. Tato práce také dokládá význam zařízení péče o děti mladší tří let pro dosažení harmonizace pracovního a rodinného života. Miniškolky a další zařízení péče o děti jsou nástrojem rodinné politiky a proto je část práce věnována rodinné politice České republiky. Tato práce obsahuje 81 529 znaků včetně mezer.
Annotation
This thesis is about an analysis of a internet presentation of private nurseries in Czech Republic. The goal is to describe how this new element on the baby-care market presents its services. It contains introduction of private and public actors on this particular market (care for three-years-old and younger children) and also public perception of the collective care about such a young babies. This thesis also demonstrates the importance of the childcare facilities for children under three years in term of achieving harmonization of work and family life. These and other similar facilities are an important instruments of public family policy and is therefore a part about family policy in Czech Republic.
44
