KRAJSKÝ ÚŘAD JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Odbor územního plánování a stavebního řádu Žerotínovo náměstí 3, Brno

KRAJSKÝ ÚŘAD JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Odbor územního plánování a stavebního řádu Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno

Č. j.: JMK 88552/2014

Sp. zn.: S-JMK 88552/2014 OÚPSŘ

Brno 02.02.2015

VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA ROZHODNUTÍ Městský úřad Tišnov, odbor územního plánování a stavebního řádu, náměstí Míru 346, 666 19 Tišnov (dále jen „stavební úřad“), k žádosti subjektu Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, IČO 70932581, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno, vydal pod č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014, Spis.zn.: OÚPSŘ/25507/2012/H, územní rozhodnutí o umístění stavby komunikace: „II/385 Hradčany obchvat“ na pozemcích parc. č. 278 (orná půda), 279(orná půda), 287(orná půda), 290(zahrada), 292(zahrada), 294(zahrada), 296(zahrada), 392/1(ostatní plocha), 557(ostatní plocha), 558/1(trvalý travní porost), 569(trvalý travní porost), 570/1(lesní pozemek), 570/2(zastavěná plocha a nádvoří), 571(trvalý travní porost), 572/1(trvalý travní porost), 572/2(trvalý travní porost), 573(trvalý travní porost), 574(trvalý travní porost), 575(trvalý travní porost), 578(trvalý travní porost), 580(trvalý travní porost), 581(orná půda), 582(ostatní plocha), 583(ostatní plocha), 584(ostatní plocha), 585/1(orná půda), 585/2(orná půda), 585/3(orná půda), 589(ostatní plocha), 602(ostatní plocha), 1037(vodní plocha), 1040(trvalý travní porost), 1041(trvalý travní porost), 1042(ostatní plocha), 1054(ostatní plocha), 1055(orná půda), 1057(ostatní plocha), 1087 (ostatní plocha), 1136(ovocný sad), 1137(ovocný sad), 1138(vodní plocha), 1139((orná půda), 1142(orná půda), 1143(orná půda), 1144(orná půda), 1145(orná půda), 1146((orná půda), 1148(orná půda), 1149/1(orná půda), 1149/2(orná půda), 1149/3(orná půda), 1150/1(orná půda), 1151/1(orná půda), 1152(ostatní plocha), 1159(orná půda) v katastrálním území Hradčany u Tišnova, parc. č. 743(ostatní plocha), 1495(orná půda), 1496(ostatní plocha), 1497(orná půda), 1527(ostatní plocha), 1528(orná půda), 1529((orná půda), 1530(orná půda), 1532(ostatní plocha) v katastrálním území Sentice, st. p. 969(zastavěná plocha a nádvoří), st.p. 1073(zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. 1553/2(ovocný sad), 1554(trvalý travní porost), 1557/1(zahrada), 1564(ostatní plocha), 1567/1(ostatní plocha), 1567/3(ostatní plocha), 1620/1(ostatní plocha), 1620/6(ostatní plocha), 1620/7(ostatní plocha), 1620/8(ostatní plocha), 1620/9(ostatní plocha), 1620/10(ostatní plocha), 1620/11(ostatní plocha), 1620/12(ostatní plocha), 1620/13(ostatní plocha), 1620/14(ostatní plocha), 1620/15(ostatní plocha), 1620/16(ostatní plocha), 1620/17(ostatní plocha), 1657/1(orná půda), 1659/1(orná půda), 1659/38(orná půda), 1659/39(orná půda), 1659/46(trvalý travní porost), 1659/47(trvalý travní porost), 1672/5(ostatní plocha), 1672/6(ostatní plocha), 2355/1(ostatní plocha), 2355/3(ostatní plocha), 2355/4(ostatní plocha), 2355/5(ostatní plocha), 2355/6(ostatní plocha), 2355/8(ostatní plocha), 2380(vodní plocha), 2441(ostatní plocha), 2456 (trvalý travní porost), 2626(ostatní plocha), 2627(ostatní plocha), 2628/1(ostatní plocha), 2630(ostatní plocha) v katastrálním území Tišnov, parc.č. 443/3 (ostatní plocha), 438/1 (ostatní plocha), 438/2 (ostatní plocha) v katastrálním území Čebín (dále jen „předmětná stavba“). Proti citovanému rozhodnutí stavebního úřadu č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014, Spis.zn.: OÚPSŘ/25507/2012/H podal odvolání spolek „Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích“, IČO 26653486, U luhu 23, 635 00 Brno, jednající jménem Doc. Petra Firbase, předsedy spolku (dále jen „Odvolatel“).

1

Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále jen „KrÚ“) jako nejblíže nadřízený správní orgán ve smyslu ustanovení § 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), jehož působnost je založena ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, je ve smyslu ustanovení § 89 odst. 1 správního řádu příslušným odvolacím orgánem. KrÚ po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu rozhodl takto: Napadené rozhodnutí stavebního úřadu č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014, Spis.zn.: OÚPSŘ/25507/2012/H se podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu

ruší a věc se vrací stavebnímu úřadu k novému projednání.

Účastník řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu: Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, IČO 70932581, Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno

Odůvodnění Předmětem přezkoumání v tomto odvolacím řízení je rozhodnutí vydané stavebním úřadem pod č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014, přičemž prvoinstanční správní řízení bylo zahájeno dne 7.11.2012 podáním žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby. Dne 1.1.2013 nabyl účinnosti zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, který v čl. II. Přechodné ustanovení, v odstavci 14, mimo jiné upravuje, že správní řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů, tedy dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném do 31.12.2012 (dále jen „stavební zákon“). Odvolací řízení tvoří s řízením prvoinstančním jeden celek, proto KrÚ v odvolacím řízení pokračoval a citované rozhodnutí stavebního úřadu přezkoumával z hlediska zákonnosti dle znění stavebního zákona účinného do 31.12.2012 včetně jeho prováděcích vyhlášek. Dle § 82 odst. 1 správního řádu lze odvoláním napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Dle § 82 odst. 2 správního řádu musí mít odvolání náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Dle § 81 správního řádu může odvolání proti rozhodnutí podat účastník, pokud zákon nestanoví jinak. KrÚ nejprve posuzoval, zda odvolání bylo podáno oprávněným subjektem, to znamená účastníkem řízení, a zda bylo podáno včas, tedy v 15-ti denní lhůtě od doručení rozhodnutí. Podle § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona účastníky územního řízení jsou osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. V daném případě jde konkrétně o zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění (dále jen „zákon EIA“), a dále o zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody

2

a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon č. 114/92“). Z těchto zákonů vyplývají dva způsoby, kterými se může stát účastníkem územního řízení i občanské sdružení (podle § 3045 zákona č. 84/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, se sdružení považují nově za spolky). Jedním je postup podle § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/92, kdy účastníkem územního řízení, v němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, se může stát občanské sdružení (spolek) za splnění těchto podmínek: podle stanov je jeho hlavním posláním ochrana přírody a krajiny, je místně příslušné, a také má podánu u stavebního úřadu žádost, aby bylo informováno o všech zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. Poslední nezbytnou podmínkou pro přiznání účastenství v územním řízení je to, že občanské sdružení (spolek) oznámí svou účast ve správním řízení písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno. Další způsob, jakým má občanské sdružení (spolek) právo účastnit se navazujícího územního řízení, vyplývá z § 23 odst. 9 zákona EIA, za splnění v něm uvedených zákonných podmínek. V daném případě Odvolatel, tj. občanské sdružení (spolek), jehož hlavním posláním dle stanov je ochrana přírody a krajiny, podal dne 15.3.2012 na Městský úřad Tišnov svou žádost dle § 70 odst. 2 zákona č. 114/92, ve které požadoval, aby byl informován o všech záměrech, které se mohou dotknout zájmů ochrany přírody a krajiny chráněných zákonem č. 114/92. Na základě této skutečnosti stavební úřad přípisem č.j. MUTI 27762/2012 ze dne 4.12.2012 informoval Odvolatele o podané žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění předmětné stavby a současně ho upozornil, že je oprávněn se účastnit předmětného územního řízení, pokud svou účast oznámí písemně do osmi dnů ode dne doručení přípisu. Citovaný přípis stavebního úřadu Odvolatel obdržel dne 14.12.2012. Svou účast v územním řízení potvrdil stavebnímu úřadu písemným sdělením podaným k poštovní přepravě dne 22.12.2012. Podmínka daná v § 70 odst. 2 zákona č. 114/92 pro přiznání postavení účastníka Odvolateli byla tedy splněna. Účastenství Odvolatele v územním řízení o umístění předmětné stavby byla dále založena i jeho aktivní účastní v procesu EIA, kdy Odvolatel splnil podmínku zakotvenou v § 23 odst. 9 písm. a) zákona EIA. Jak KrÚ z přiloženého prvoinstančního spisu zjistil, napadené rozhodnutí stavebního úřadu č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014 bylo doručováno účastníkům územního řízení uvedeným v § 85 odst. 2 stavebního zákona, v souladu s § 92 odst. 3 stavebního zákona, způsobem uvedeným v § 25 správního řádu, tedy veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce Městského úřadu Tišnov dne 28.4.2014 a současně také způsobem umožňujícím dálkový přístup. Napadené rozhodnutí bylo Odvolateli doručeno (oznámeno) veřejnou vyhláškou dne 13.5.2014 (tj. 15-tým dnem po vyvěšení), přičemž odvolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 17.5.2014. KrÚ na základě uvedených skutečností vyhodnotil podané odvolání jako odvolání učiněné účastníkem řízení v zákonem stanovené lhůtě. Povinností KrÚ, jako odvolacího orgánu, založenou ustanovením § 89 odst. 2 správního řádu je přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí KrÚ přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Při posouzení odvolacím orgánem se nepřihlíží pouze k vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost. Dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, rozhodne jedním ze způsobů zakotvených v ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu. Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4 citovaného ustanovení, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jak z předloženého prvoinstančního spisu vyplývá, dne 7.11.2012 podal subjekt Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, IČO 70932581, Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno (dále jen „Žadatel“) žádost o vydání rozhodnutí o umístění předmětné stavby, spolu se zákonem požadovanými

3

podklady. Uvedeným dnem bylo dle § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení. Opatřením č.j. MUTI 1067/2013 ze dne 15.1.2013 stavební úřad oznámil všem účastníkům a dotčeným orgánům zahájení územního řízení o umístění předmětné stavby a k projednání žádosti nařídil veřejné ústní jednání na den 21.2.2013, o jehož výsledku byl sepsán protokol. Současně upozornil, že stanoviska dotčených orgánů, námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Současně poučil Žadatele o povinnosti zajistit vyvěšení informace o záměru na veřejně přístupném místě tak, jak to stanoví § 87 odst. 2 stavebního zákona. Jak vyplývá z protokolu o provedeném veřejném ústním jednání dne 21.2.2013, zástupce odboru životního prostředí Městského úřadu Tišnov, jako příslušného dotčeného orgánu na úseku životního prostředí, upozornil na nutnost dodržení podmínek vyjádřených v již vydaných stanoviscích dotčených orgánů na tomto úseku. Námitky k projednávané stavbě uplatnili účastníci řízení Pavel Ziegler, bytem Tišnovská č.p. 15, Hradčany, dále Sdružení majitelů nemovitostí Tišnovska, Těsnohlídkova č.p. 1865, 666 03 Tišnov 3, o.s., a Odvolatel. Opatřením č.j. MUTI 8298/2013 ze dne 15.4.2013 stavební úřad vyzval Žadatele, aby ve stanovené lhůtě doplnil žádost o chybějící podklad – výjimku dle § 56 zákona č. 114/92 ve smyslu závazného stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu Tišnov ze dne 9.8.2012, týkající se výskytu čmeláka zahradního a mravence lesního v dotčeném území. Po doplnění požadovaného podkladu, tj. pravomocného rozhodnutí odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje č.j. JMK 44284/2013 ze dne 5.6.2013, stavební úřad přípisem č.j. MUTI 26568/2013 ze dne 2.4.2013 sdělil účastníkům ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, že mají možnost ve stanovené lhůtě seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Poté stavební úřad vydal pod č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014, Spis.zn.: OÚPSŘ/25507/2012/H územní rozhodnutí o umístění předmětné stavby. Proti citovanému rozhodnutí stavebního úřadu podal Odvolatel odvolání. Stavební úřad po obdržení odvolání opatřením č.j. MUTI 13679/2014 ze dne 11.6.2014, v souladu s ustanovením § 86 odst. 2 správního řádu, vyzval účastníky řízení k vyjádření a stanovil jim k tomu lhůtu do 10 dnů od obdržení výzvy. K podanému odvolání se žádný z účastníků řízení nevyjádřil. Stavební úřad poté přistoupil podle ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu k předání spisu odvolacímu orgánu. KrÚ na základě námitek obsažených v odvolání, týkajících se přezkoumání některých podkladů, aplikoval postup dle § 149 odst. 4 správního řádu. Požádal o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska prostřednictvím opatření č.j. JMK 90662/2014 ze dne 4.8.2014 zaslaného Českému báňskému úřadu; č.j. JMK 90334/2014 ze dne 1.8.2014 zaslaného Ministerstvu zdravotnictví ČR a interního sdělení ze dne 5.8.2014 předaného Odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „OŽP JMK“). Stanovisko požadované od Českého báňského úřadu bylo KrÚ doručeno dne 29.8.2014, od Ministerstva zdravotnictví ČR dne 11.12.2014 a od OŽP JMK dne 26.8.2014 a dne 8.9.2014. Po shromáždění podkladů pro rozhodnutí uvědomil KrÚ opatřením č.j. JMK 141744/2014 ze dne 17.12.2014 všechny zúčastněné s tím, že v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu mají možnost se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim, a že v souladu s § 36 odst. 1 správního řádu jsou oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do doby vydání rozhodnutí. Této možnosti žádný z účastníků řízení nevyužil. Odvolací orgán přistoupil následně k vydání tohoto rozhodnutí. KrÚ po přezkoumání rozhodnutí stavebního úřadu č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014, Spis.zn.: OÚPSŘ/25507/2012/H, a postupu, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, zjistil rozpor s právními předpisy, k čemuž uvádí následné. Z předloženého prvoinstančního spisu je zřejmé, že předmětem provedeného územního řízení je umístění stavby komunikace v následující objektové skladbě: stavební objekt SO101 Přeložka sil. II/385; SO102 Provizorní napojení stávající a nové sil. II/385; SO115 Přeložka sil. III/38525 na Drásov; SO116 Přeložka sil.

4

III/38522 na Březinu; SO117 Propojení stávající sil. III/38526 a II/385; SO124 Polní cesta podél trati ČD km 26,5-26,85; SO125 Úprava polní cesty podél trati ČD km 26,850-27,500; SO126 Polní cesta v km 4,7404,930; SO127 Parkoviště pro osobní auta; SO128 Chodníky u autobusových zastávek; SO153 Objížďka na ZÚ; SO154 Objížďka na KÚ; SO201 Rekonstrukce mostu přes železniční trať ev.č. 385-009; SO205 Most na sil. III/38525 přes sil. II/385; SO206 Most přes potok Lubě; SO210 Pilotová stěna km 5,280-5,500 vlevo; SO211 Opěrná zeď km 5,590-5,630 vpravo; SO212 Zárubní zeď km 5,838-5,872 vpravo; SO213 Opěrná zeď km 5,380-5,525 vpravo; SO305 Kanalizace v km 5,150-5,500; SO306 Kanalizace v km 5,800-KÚ; SO312 Přeložka potoka Lubě; SO354 Přeložka vodovodu do klubu; SO355 Přeložka vodovodu TOS Kuřim v km 5,540; SO356 Přeložka vodovodu v KÚ; SO357 Odlučovač ropných látek; SO371 Úprava meliorací v km 4,780-5,200; SO380 Retenční nádrž; SO416 Přeložka VN v km 4,310; SO417 Přeložka VN v km 4,738; SO418 Přeložka VN v km 4,721; SO419 Přeložka VN v km 4,705; SO420 Přeložka VN v km 4,688; SO420.1 Přeložka VN přípojky km 4,755; SO421 Přeložka VN v km 5,621; SO432 Přeložka NN v km 4,400; SO433 Úprava přípojky NN ke klubu; SO452 VO pro chodce; SO456 Přeložka telefonního kabelu v km 4,360; SO466 Přeložka telefonního kabelu v km 5,850 – 5,900; SO504 Přeložka plynovodu VTL 150/40; SO505 Plynovod VTL 80/40; SO506 Úprava stávajícího plynovodu STL 150/40; SO703 Protihluková stěna; SO054 Rekultivace stávajících komunikací.  Podle § 90 stavebního zákona v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánovaní, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. Stavební úřad je tedy povinen před vydáním územního rozhodnutí posoudit soulad záměru s požadavky § 90 stavebního zákona, tedy je povinen vyhodnotit, zda žadatel průkazným způsobem vyhověl požadavkům daným zákonem. Základním předpokladem pro vydání územního rozhodnutí je v prvé řadě soulad s platnou územně plánovací dokumentací (územním plánem). Územní plán obce Hradčany, Územní plán obce Sentice a Územní plán sídelního útvaru Tišnov, ve kterých je předmětná přeložka silnice II/385 zahrnuta, jsou platnou územně plánovací dokumentací pro daný záměr. Jak KrÚ zjistil, stavební úřad sice v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že záměr je v souladu s platným územním plánem obce Hradčany schváleným 15.5.2000, obce Sentice schváleným 24.10.2002 a územním plánem sídelního útvaru Tišnov schváleným 18.6.1998 ve znění jejich pozdějších změn a rovněž v souladu s platným územním plánem obce Čebín. Neuvedl však, z jakých důvodů by předmětný záměr měl být považován za stavbu, jejíž umístění je v dané lokalitě přípustné. Posuzuje-li stavební úřad v územním řízení, zda záměr žadatele je v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, jak vyžaduje § 90 písm. a) stavebního zákona, je nezbytné, aby výsledek tohoto posouzení byl přezkoumatelným způsobem uveden v odůvodnění územního rozhodnutí. Soulad stavby s územně plánovací dokumentací je pro územní řízení naprosto podstatný, neboť není-li stavba v souladu s územně plánovací dokumentací, není nožné vydat územní rozhodnutí a následně pak ani stavební povolení. Jako zcela nedostatečný a nepřezkoumatelný hodnotí KrÚ závěr posouzení stavebního úřadu, že „stavba je v souladu s územním plánem obce“, aniž by bylo podrobněji uvedeno, zda navržená stavba je v jednotlivých plochách územních plánů dotčených obcí vůbec přípustná.

5

Neobsahuje-li posouzení souladu záměru s územním plánem zjištění a úvahy stavebního úřadu, jimiž byl při hodnocení této otázky veden, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a jako takové musí být odůvodnění napadeného rozhodnutí hodnoceno v této části jako nezákonné. S ohledem na výše uvedené KrÚ dospěl k závěru, že stavební úřad řádně neposoudil soulad záměru s platnými územními plány dotčených obcí, což bylo jeho povinností ve smyslu § 90 písm. a) stavebního zákona. Zjištěné pochybení stavebního úřadu bylo stěžejním důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí stavebního úřadu a vrácení věci k novému projednání.  Dále KrÚ přezkoumáním napadeného rozhodnutí zjistil, že stavební úřad se žádným způsobem nezabýval tím, zda Žadatel k žádosti o vydání územního rozhodnutí připojil doklady, které by prokazovaly právo provést záměr na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví Žadatele, či zda se jedná o případ, kdy pro navrhovaný záměr lze vyvlastnit. Z ustanovení § 86 stavebního zákona vyplývá, že k žádosti o vydání územního rozhodnutí je žadatel povinen připojit mimo jiné doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo doklad k právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům, na kterých se má záměr uskutečnit, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem. Jestliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit. Pokud tedy lze předmětné pozemky pro navrhovaný záměr vyvlastnit, souhlas vlastníka nemusí být pro vydání územního rozhodnutí doložen. Jde o případy, kdy má být podle platné územně plánovací dokumentace realizována veřejně prospěšná stavba a její řešení se bude dotýkat určitého pozemku či stavby, která je ve vlastnictví někoho jiného než žadatele. Účely vyvlastnění jsou uvedeny v § 170 stavebního zákona. Z předložené dokumentace je zřejmé, že předmětná stavba se má uskutečnit také na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví Žadatele. Stavební úřad měl tedy v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhodnotit, zda Žadatel k žádosti o vydání územního rozhodnutí měl tzv. právo provést stavbu. To znamená smlouvu s vlastníkem či jeho souhlas, nebo zda se jedná o veřejně prospěšnou stavbu, pro kterou lze vyvlastnit a tudíž že Žadatel nemusel souhlas vlastníků pozemků předkládat. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, že by se stavební úřad majetkoprávním titulem k danému záměru vůbec zabýval. V tomto směru je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tedy nezákonné. K uvedenému KrÚ podotýká, že veřejně prospěšnou stavbou je podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona stavba pro veřejnou infrastrukturu, určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo sátu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci (územním plánu). Podle stavebního zákona lze vyvlastnit pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. Dopravní infrastrukturou jsou například stavby pozemních komunikací, drah, letišť apod. a s nimi související zařízení. Z uvedeného vyplývá, že součástí veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury jsou kromě hlavní stavby také stavby náležící do celkové objemové skladby dopravní infrastruktury, bez kterých by nebylo možné tuto stavbu realizovat. Uvedené však platí v případě, že v územním plánu u veřejně prospěšných staveb pro dopravní infrastrukturu bude uvedeno, že se jedná o stavbu dopravní infrastruktury, např. stavba přeložky silnice I/XY včetně souvisejících staveb. To znamená, že takto vymezená veřejně prospěšná stavba zahrnuje hlavní stavbu + související stavby, do kterých náleží např. součásti a příslušenství dálnice, silnice nebo místní komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, a také vyvolané stavby, jako např. přeložky inženýrských sítí, bez nichž by nebylo možné stavbu dopravní infrastruktury realizovat.

6

V případě, kdy územní plán má pro veřejně prospěšnou stavbu vymezený koridor, pak skutečnost, že některé související stavby vymezené územním rozhodnutím jsou umisťovány mimo koridor, neznamená, že se jedná o nesoulad s územním plánem, pokud nejsou v plochách, kde to územní plán přímo vylučuje.  V katastrálním území Čebín je dle souhrnné technické zprávy situován dle předložené dokumentace jediný objekt, a to „rekonstrukce mostu přes železniční trať“ (Stavební objekt SO201). Detail (stávajícího) mostu je nad rámec podrobnosti řešení územního plánu, v daném případě platného územního plánu obce Čebín. Jak KrÚ zjistil, stavební úřad v rozporu se stavebním zákonem výrokem napadeného rozhodnutí umístil stavební objekt SO201 – Rekonstrukce mostu přes železniční trať ev.č. 385-009 – výměna izolace a svršku. Tento stavební objekt vzhledem k navrženému stavebně technickému provedení [jedná se o stavební úpravu ve smyslu § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona] nepodléhá vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Napadené rozhodnutí stavebního úřadu č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014 o umístění předmětné stavby je z výše uvedených hledisek nezákonné. Zjištěné skutečnosti byly stěžejním důvodem pro zrušení napadeného prvoinstančního rozhodnutí a vrácení věci stavebnímu úřadu k novému projednání. Právním názorem odvolacího orgánu vysloveným v odůvodnění tohoto rozhodnutí je stavební úřad při novém projednání věci vázán. KrÚ k úvahám, ze kterých při hodnocení napadeného rozhodnutí stavebního úřadu vycházel a kterými se v odvolacím řízení a při výkladu právních předpisů řídil, včetně informací, jak se vypořádal s námitkami odvolání, uvádí následující. Prvotně je třeba připomenout, že občanské sdružení (spolek) je povoláno především k ochraně veřejného zájmu v oblasti ochrany přírody a krajiny, nikoliv k uplatňování a posuzování ostatních veřejných zájmů, k jejichž ochraně jsou delegovány především příslušné dotčené orgány (§ 136 zákona správního řádu). Nicméně pro zjištění stavu věci se jimi odvolací orgán zabýval i níže v tomto rozhodnutí. K námitkám uplatněným v řízení vedeném stavebním úřadem vložil Odvolatel do svého odvolání citaci pasáží z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterými stavební úřad na jeho námitky reagoval, a doplnil je svým komentářem ke způsobu, jakým se stavební úřad s jeho námitkami vypořádal. Odvolatel v podaném odvolání uplatnil prakticky všechny námitky, které vznesl již v prvoinstančním řízení a kterými se tedy stavební úřad již zabýval v napadeném rozhodnutí. Podíváme-li se na obsah odvolacích námitek, z části se jedná o námitky, které nesouvisí s problematikou ochrany přírody a krajiny, tak jak je vymezen zákonem o ochraně přírody a krajiny. Nicméně pro zjištění stavu věci se jimi odvolací orgán zabýval i níže v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že námitky Odvolatele lze stěží převést do zkrácené formy, KrÚ cituje jejich podstatné části v doslovném znění: č. 1. „Předmětný záměr je nadmístním prvkem ve smyslu definice v ust. § 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Jako takový může být právoplatně schválen v územně plánovací dokumentaci obcí Hradčany u Tišnova, Čebín a Sentice pouze tehdy byl-li v době schválení v územních plánech těchto obcí koridor tohoto záměru závazně schválen v nadřazené územně plánovací dokumentaci. To se ale nestalo. Do 31. 12. 2009 byl nadřazenou územně plánovací dokumentací ÚP VÚC BSRA, který předmětný záměr neobsahoval. Územní plány jmenovaných obcí a jejich změny byly schváleny přede dnem, kdy nabyly účinnosti Zásady územního rozvoje (ZÚR JMK). Zahrnutí jakýkoliv tras II/385 v těchto územních plánech bylo tedy nezákonné. ZÚR JMK byly pro právní pochybení při jejich pořizování a schvalování zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu z června 2012. Nyní tedy neexistuje soulad mezi územními plány obcí a nadřazenou územně plánovací dokumentací, která podle ustálené judikatury NSS jako jediná může

7

vymezit koridor nadmístní komunikace. Podle stavebního zákona tedy nelze rozhodovat v těch částech území, kde je rozpor mezi nadřazenou územně plánovací dokumentací (ZÚR) a návaznou územně plánovací dokumentací (ÚP obcí).“ Dále Odvolatel uvádí, že některé části územních plánů Jihomoravského kraje „byly zrušeny pro město Brno rozsudkem č.j. 9 Ao 1/2010 - 84 ze dne 27. května pro obec Drásov, rozsudkem č.j. 6 Ao 1/2011 - 74 ze dne 20. dubna pro obec Malhostovice, rozsudkem č.j. 2 Ao 2/2011 - 159 ze dne 10. května 2011 a pro obec Perná rozsudkem č.j. 6 Ao 2/2011 - 27 ze dne 20. dubna 2011 a pro obec Pohořelice rozsudkem č.j. 6 Ao 4/2010 - 88 ze dne 19.12.2012.“ Odvolatel dodává, že „Správní orgán je tedy povinen postupovat podle ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona a žádost o územní rozhodnutí zamítnout z důvodu nesplnění podmínky uvedené v ust. § 90 písm. a) stavebního zákona“ a dále, že stavební úřad v napadeném rozhodnutí nesprávně argumentuje, že předmětný záměr není nadmístním záměrem. Namítá, že „Již fakt, že záměr zasahuje území více obcí, jmenovitě Hradčany u Tišnova, Tišnov, Čebín, a Sentice, sám o sobě je dostatečným důkazem pro to, že se jedná o nadmístní záměr……….Silniční komunikace II. třídy a všechny jejich součásti jsou naprosto jednoznačně záměry nadmístními, a tedy plochy pro tyto komunikace jsou plochami nadmístními……Správní orgán by měl vědět, že v územních plánech obcí před 1.1.2013 nesměly být vůbec vymezovány nadmístní plochy bez opory v nadřízené územně plánovací dokumentaci……….Argumentace správního orgánu, že primárně se řeší katastrofální situace v Hradčanech u Tišnova, nijak neopravňuje správní orgán k tomu, aby na tomto základě se pokoušel překlasifikovat nadmístní plochu na plochy místní.“ č. 2. „Po zrušení ZÚR JMK je neplatné i její posouzení vlivů na životní prostředí, tedy neexistuje posouzení dopadů předmětného koridoru. Pro ÚP Hradčany u Tišnova neexistuje posouzení SEA, a to ani pro změnu č. 4, která se týkala přeložky II/385. Bez tohoto posouzení vlivů nelze potvrdit, že nadmístní prvek přeložka II/385 byl řádně vymezen. Posouzení SEA musí od roku 2004 být prováděno na základě závazné evropské legislativy a všechna přechodná období již uplynula. Na věci nic nemění ani to, že bylo prováděno posuzování EIA. Toto posuzování nedoložilo soulad záměru s územně plánovací dokumentací a neposoudilo řádně známé varianty pro obchvat Hradčan, a to i přesto, že podle závěrů zjišťovacího řízení se následné posuzování EIA mělo navrženou variantou zabývat. Předmětné stanovisko EIA tedy neobstojí před zákonem……..V námitce se upozorňuje na neprovedené hodnocení SEA, zatímco správní orgán odkazuje na hodnocení EIA……SEA musí ostatně být provedena jak na úrovni koridorů v úrovní detailnosti ZÚR, tak i v úrovni detailnosti měřítka ÚP. Ani jedno se nestalo…….. Je nepravdivým tvrzení, že v procesu EIA se posuzovala varianta navržená námi. Je pravdou, že toto bylo nařízeno provést, ale reálně a věcně k tomu nikdy nedošlo…….varianty nebyly posouzeny ani v SEA, ani v EIA.“ č. 3. „Správní orgán je povinen žádost zamítnout z důvodu nesplnění podmínky dle ust. § 90 písm. b) stavebního zákona, kde se požaduje soulad s cíli a úkoly územního plánování. S cíli a úkoly územního plánování nemůže být řízení o záměru, který končí v polích.“ „Správní orgán napadl naše tvrzení, že „Záměr končí v polích“, ale ve svém odůvodnění nijak nedoložil, že tomu tak není. Formulace správního orgánu o tom, že záměr zasahuje více obcí, nijak nereaguje na předmětnou část námitky. Dokonce ani formulace správního orgánu o napojení na existující dopravní infastrukturu není plně relevantní neb územní rozhodnutí se netýká jen napojení u Tišnova, ale i napojení na druhém konci záměru. Správnímu orgánu se tedy nepodařilo vyvrátit tvrzení v námitce…….Argumentace správního orgánu, že nemusel dokládat naplnění podmínky podle § 90 písm. b) stavebního zákona je chybná…….Trváme na tom, že správní orgán pochybil, když neprovedl doložení souladu podle § 90 písm. b) stavebního zákona. Navíc odkaz správního orgánu na územní plány obcí v kontextu nedoložení souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací je také chybný …….“

8

č. 4. „Již v procesu ElA bylo upozorňováno na tento problém a příslušný úřad to vzal v potaz a dva „salámově" oddělené záměry spojil do jednoho procesu ElA. Nelze tedy vést územní řízení pro daný záměr a je nutné, aby bylo vedeno řízení na takový záměr, který bude mít na obou koncích napojení na existující dopravní infrastrukturu. Pokud by se náprava měla odebírat stejným směrem, jak tomu bylo pro proces ElA, pak se jedná o záměr, který je na správním území nikoliv jedné obce s rozšířenou působností (Tišnova), ale i na správním území druhé obce s rozšířenou působností, tj. Kuřimi. Pro řízení o tomto záměru není správní orgán z Tišnova v této době oprávněný. Řízení musí buď vést krajský úřad nebo musí svým usnesením předat toto řízení jednomu z uvedených, tj. buď na MěÚ Kuřim nebo na MěÚ Tišnov. Toto však nenastalo.“ „Pokud se v námitce namítá, že má být vedeno řízení na takový záměr, který bude mít na obou koncích napojení na existující dopravní infrastrukturu, pak je správní orgán povinen se k této věci vyjádřit. Jím vedené řízení nemá na obou koncích napojení na existující dopravní infrastrukturu.“ Odvolatel dále namítá, že stavební úřad se nevypořádal s částí jeho námitky, že pro daný záměr není stavební úřad z Tišnova oprávněný. č. 5. „Řízení EIA bylo zatíženo vážnými právními pochybeními. Z tohoto důvodu bude nutné nechat stanovisko EIA přezkoumat…………Odvolací orgán tedy je povinen nechat přezkoumat stanovisko EIA nadřízeným orgánem pro posuzování vlivů, tedy Ministerstvem životního prostředí.“ č. 6. „Posuzování EIA bylo chybné, neb ignorovalo známou skutečnost, že pro daný záměr nelze vyloučit vliv na předmět ochrany, na ohrožené druhy dle vyhlášky 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb., vyhlášce kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. V daném případě bylo při provádění procesu EIA přehlédnuto, že v potoku Lubě se vyskytuje Velevrub tupý (Unio crassus), který je klasifikován jako silně ohrožený. Stavební činnost má probíhat i v prostoru potoku Lubě, tedy je nevyhnutelné, aby EIA zahrnula i posouzení z hlediska výskytu tohoto silně ohroženého druhu. To, že tento silně ohrožený druh byl nalezen teprve nedávno znamená, že biologický průzkum pro EIA nebyl proveden dostatečně důkladně a je tedy nutné jej opakovat. Celý proces EIA musí tedy být opakován, neboť jak je doloženo, proces EIA proběhl chybně a nemůže obstát v přezkumném řízení.“ „Pokud již správní orgán odkazuje na možný výskyt zvláště chráněných druhů, tak musí vždy seznatelně uvést, o jaké konkrétní zvláště chráněné druhy se jedná. Za zcela nesprávné tvrzení považujeme i tvrzení správního orgánu o neprokázání výskytu velevruba v potoce Lubě. Správní orgány musí postupovat konsistentně a nemohou měnit svá stanoviska bez zjištění nových faktů a jejich doložení v řízení. Lze poukázat na NESOUHLASNÉ stanovisko EIA, kde jedním z důvodů jeho vydání byla otázka právě týkající se velevruba………. Nesouhlasné stanovisko EIA pro uvedenou kauzu bioplynové stanice je datováno 17.1.2011, tedy při vydávání souhlasného stanoviska pro obchvat Hradčan mělo být posuzováno souladně, což se nestalo. I toto je další důvod k přezkumu stanoviska pro obchvat Hradčan……..Pokud by býval krajský úřad v kauze bioplynové stanice považoval EXISTENCI velevruba v potoce Lubě za neprokázanou fikci, pak neměl omezovat investora bioplynové stanice a vydávat mu nesouhlasné stanovisko EIA.“ č. 7. „Za nedostatečné pokládá posuzování vlivů na životní prostředí i Krajský úřad, který ve svém koordinovaném stanovisku č.j. JMK 34883/2011 ze dne 31.3.2011 k „návrhu zadání územního plánu Hradčany", kde má být vymezena nová trasa přeložky II/385……….Pokud chtěl správní orgán zamítnout předmětnou námitku, musel se vypořádat s obsahem této citace a celým obsahem námitky. To se nestalo. Námitka je tedy nevypořádaná.“ č. 8. „Je nepřípustné, že přeložka silnice II/385 zasahuje do vyhlášeného PHO prameniště vody u říčky Lubě. Zejména nepřípustnost vyplývá i z toho, že v potoku Lubě se vyskytuje Velevrub tupý (Unio crassus), který je klasifikován jako silně ohrožený.“ Dále Odvolatel v námitce opakovaně požaduje doložení dokumentu, který

9

vlastní AOPK o výskytu velevruba, který dle jeho názoru přispěl k vydání nesouhlasného stanoviska EIA na bioplynovou stanici v Tišnově. č. 9. „Je nepřípustné, že přeložka silnice II/385 v pokračování směrem k Tišnovu je vedena v prostoru sesuvného území č. 4122.“ Dále Odvolatel poukazuje na nevypořádání této námitky stavebním úřadem a požaduje přezkum předmětných závazných stanovisek Obvodního báňského úřadu a Ministerstva životního prostředí ČR. č. 10. „Je nepřípustné, že přeložka silnice II/385 zasahuje do registrovaného VKP č. 5 Horka a ekologicky významného segmentu krajiny č. 5 Pod Horkou - hranice VKP i EVSK byla upravena (plochy jsou omezeny navrženým tělesem přeložky silnice II/385).“ Odvolatel požaduje přezkum závazného stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu Tišnov ze dne 9.8.2012, na jehož znění odkázal stavební úřad v napadeném rozhodnutí. č. 11. „Nebylo prokázáno, že přeložka silnice II/385 smí být vedena územím archeologického zájmu, kterým je celé k. ú. obce Hradčany.“ V dané souvislosti Odvolatel požaduje přezkoumat „závazné stanovisko“ Ústavu archeologické památkové péče Brno ze dne 9.1.2012, na které odkazuje stavební úřad v napadeném rozhodnutí. č. 12. „Je nepřípustné, že přeložka silnice II/385 kříží vodní tok Lubě, u něhož není vymezeno záplavové území.“ Proto Odvolatel požaduje přezkum závazného stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu Tišnov ze dne 2.4.2012, na které odkazuje stavební úřad v napadeném rozhodnutí. č. 13. „Je nepřípustné, že nebylo prokázáno, že přeložka silnice II/385 nezpůsobí nadlimitní hlučnost v přilehlé oblasti obytné výstavby. Posouzení nebylo provedeno na kapacitu komunikace, která je definována v ČSN ve vazbě na ÚKD (úroveň kvality dopravy). Zákon č. 100/2001 Sb. také požaduje posuzování na kapacitu záměru, což se nestalo. Posuzování jakýmkoliv jiným způsobem je postupem ultra vires, resp. nepřípustnou libovůlí ze strany správních orgánů.“ Odvolatel dále poukazuje na to, že citované studie, na které stavební úřad odkazuje v napadeném rozhodnutí, tj. hluková studie ze září 2009 a model silniční dopravy pro výhledovou síť JMK vypracovaný firmou HBH v březnu 2009, nebyly součástí spisu a že tyto dokumenty nebyly Odvolateli předloženy. Odvolatel současně požaduje přezkum závazného stanoviska Krajské hygienické stanice JMK ze dne 1.2.2012, na které stavební úřad při vypořádání této námitky odkazuje. č. 14. „Je nepřípustné, že nebylo prokázáno, že přeložka silnice II/385 nezpůsobí nadlimitní znečištění ovzduší v přilehlé oblasti obytné výstavby. Posouzení nebylo provedeno na kapacitu komunikace, která je definována v ČSN ve vazbě na ÚKD (úroveň kvality dopravy). Zákon č. 100/2001 Sb. také požaduje posuzování na kapacitu záměru, což se nestalo. Posuzování jakýmkoliv jiným způsobem je postupem ultra vires, resp. nepřípustnou libovůlí ze strany správních orgánů.“ Odvolatel opět upozorňuje na nedostatečné vypořádání jeho námitky stavebním úřadem, že citovaná rozptylová studie, na kterou stavební úřad odkazuje, nebyla součástí spisu a že v daném případě mělo být provedeno řádné posouzení vlivů na veřejné zdraví (HIA), což se nestalo. Požaduje přezkum stanoviska odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje č.j. JMK 5283/2012 ze dne 9.2.2012, na které stavební úřad v napadeném rozhodnutí odkazuje. č. 15. „Je nepřípustně nedořešené, jak by přeložka silnice II/385 mohla křižovat lokální biokoridor Lubě. Délka přemostění musí umožnit průchod biokoridoru.“ Odvolatel nesouhlasí s vypořádáním této námitky stavebním úřadem a namítá, že bylo poukazováno na to, že přemostění zasahuje do biokoridoru, a že toto stavební úřad nevyvrátil.

10

č. 16. Odvolatel doplňuje námitku č. 4 tvrzením, že napadené rozhodnutí bylo vydáno nepříslušným správním orgánem a je tedy od počátku neplatné. Uvádí, že v daném případě se jednalo o stavbu, která zasahuje do dvou správních obvodů, a to stavebního úřadu Kuřim a stavebního úřadu Tišnov, a že Krajský úřad nestanovil, že stavební úřad Tišnov má v dané věci konat. Upozorňuje na obdobné pochybení při územním řízení na stavbu R52. č. 17. „Poukazujeme na fakt, že podle Ústavy ČR má ratifikovaná mezinárodní smlouva přednost před národní legislativou. Česká republika ratifikovala mimo jiné i Aarhuskou úmluvu a tuto mezinárodní smlouvu je nutné přednostně aplikovat.“ „Současně NSS aktivní legitimaci občanských sdružení vyvodil přímo z ustanovení Aarhuské úmluvy. Vzhledem k nadřazené závaznosti mezinárodní smlouvy a její správné aplikace nad vnitrostátní legislativou, je podle názoru žalobce nutné bezvýhradně respektovat tento Nález a jeho závěry adresované ČR, jako smluvní straně Aarhuské úmluvy…………Z toho též vyplývá, že naše občanské sdružení má právo podat nejen procesní, ale i věcné námitky již ve vlastním řízení vedeném správním orgánem.“ „Stavební úřad se pokusil odkazovat na řadu judikátů NSS. Neuvedl však úplný popis problematiky a jeho vyjádření je nesprávné a účelové. Jedná se o problematiku, kde není sjednocena ani judikatura NSS……bude užitečnější poukázat na to dnes už centrální orgány, včetně MŽP, pod tlakem Evropské komise a nad ČR visícím nebezpečím druhého odsouzení Evropským soudním dvorem pro nenaplňování evropské legislativy, je přiznáváno, že dosavadní postupy v mnoha případech aplikované v ČR jsou chybné. Lze citovat z poslední verze materiálu MŽP pro vládu ČR, kde se jasně přiznává pochybení při nedostatečné účasti veřejnosti v tzv. navazujících řízeních, tj. územním a stavebním řízení……. Z textu některých odvolacích námitek je zřejmé, že se ve svém obsahu prolínají. K těm se proto nelze vyjádřit samostatně, ale je nutno se s nimi vypořádat ve spojitosti s jinými. Odvolání obsahuje rovněž námitky směřované proti procesu EIA, tj. k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona EIA, který již byl ukončen vydáním stanoviska OŽP JMK č.j. JMK 90540/2010 ze dne 21.12.2011. K uplatněným námitkám Odvolatele uvádí KrÚ následující: K námitce č. 1: Územní plán obce Hradčany, Územní plán obce Sentice a Územní plán sídelního útvaru Tišnov, ve kterých je předmětná přeložka silnice II/385 zahrnuta, jsou platnou územně plánovací dokumentací. Tyto územní plány ani žádné jejich části nebyly zrušeny rozsudky soudů. Uváděné rozsudky Nejvyššího správního soudu se týkají jiných územních plánů a nemohou mít vliv na platnost uvedených územních plánů obcí a ÚPN SÚ. Tvrzení Odvolatele o nezákonnosti zahrnutí „jakýkoliv tras silnice II/385 v těchto územních plánech“ je názorem, který nebyl potvrzen (ani zkoumán) žádným soudním orgánem. Územní plán je listina podle § 53 odst. 3 správního řádu, který stanoví, že: „Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno“. V územních řízeních je platná územně plánovací dokumentace závazným podkladem ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 90 písm. a) stavebního zákona. Stavební úřad není zmocněn v rámci územního řízení platnost této dokumentace přezkoumávat či zpochybňovat. Stavební úřad musí v rámci správního uvážení (mimo případů uvedených v § 41 odst. 4 a § 54 odst. 5 stavebního zákona a čl. II bodu 4 zákona č. 350/2012 Sb.) pro své rozhodování jako závazný podklad použít platný územní plán i při rozhodování o záměrech nadmístního významu.

11

Následné zrušení (resp. pozbytí platnosti) nadřazené územně plánovací dokumentace nemá za následek automatickou neplatnost částí územních plánů týkajících se záměrů nadmístního významu. Polemika o nadmístním charakteru záměrů v platné územně plánovací dokumentaci (tedy i v předmětném případě) je irelevantní, neboť identifikace záležitostí nadmístního významu má význam pouze v procesu pořizování nových územních plánů ve vztahu k ustanovení § 43 odst. 1 stavebního zákona ve znění platnému od 01.01.2013 („Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle § 50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí“). Ustanovení o tom, že nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem (§ 54 odst. 5 stavebního zákona), nelze v tomto případě aplikovat. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (ZÚR JMK) byly vydány Zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 22.09.2011. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu 1 Ao 7/2011 – 526 ze dne 21.06.2012, který nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení, bylo opatření obecné povahy – ZÚR JMK – zrušeno. V současnosti tedy neexistuje ve vztahu k předmětným územním plánům platná územně plánovací dokumentace následně vydaná krajem. Jejich soulad s nadřazenou dokumentací tedy nemůže být posuzován ve vztahu k neexistujícím ZÚR JMK. K námitce č. 2: Námitka ve svém důsledku míří proti legálnosti vymezení přeložky silnice II/385 v územním plánu obce Hradčany, resp. jeho změně č. IV. Možnost uplatnění námitek tohoto druhu v rámci územního řízení je však omezena ustanovením § 89 odst. 2 stavebního zákona, dle kterého se k námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územního plánu, nepřihlíží. Při vydání změny č. IV územního plánu obce Hradčany bylo rozhodnuto o trase přeložky silnice II/385, přičemž příslušný dotčený orgán posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí nepožadoval. Územní plány a jejich změny jsou podrobeny posuzování SEA pouze v případě, že příslušný orgán uplatní požadavek na SEA posouzení ve fázi návrhu zadání konkrétního územního plánu nebo jeho změny. Pokud tento požadavek uplatněn nebyl, jako v případě předmětných územně plánovacích dokumentací, pak neexistuje povinnost posouzení SEA zpracovávat. V tomto kontextu tedy není relevantní, zda později zpracované posouzení vlivů na životní prostředí k nadřazené územně plánovací dokumentaci (ZÚR JMK) je platné či neplatné, ani zda bylo prováděno posuzování EIA, popř. v jaké bylo kvalitě, ve vztahu ke konkrétním stavbám obsaženým v platných územně plánovacích dokumentacích. Na platnost předmětných územně plánovacích dokumentací, resp. jejich změn, a záměrů v nich obsažených, a tedy ani na posouzení souladu záměru přeložky s územně plánovací dokumentací, nemají tyto skutečnosti žádný dopad. K námitce č. 3: V případě existence platné územně plánovací dokumentace jsou cíle a úkoly územního plánování ve smyslu § 18 a § 19 stavebního zákona již zohledněny v rámci této dokumentace, což bylo prověřeno a potvrzeno jejím kladným projednáním a schválením, resp. vydáním územně plánovací dokumentace a jejích změn. Námitka že „s cíli a úkoly územního plánování nemůže být řízení o záměru, který končí v polích“ je navíc založena na nepravdivém tvrzení, neboť záměr přeložky silnice II/385 dle výše uvedených dotčených územních plánů ani dle dokumentace k územnímu řízení „nekončí v polích“, ale napojuje se na původní trasu této silnice. K námitce č. 4 a č. 16: Podle § 13 odst. 5) stavebního zákona pokud jde o opatření nebo stavbu, která se má uskutečnit ve správním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, provede řízení a vydá rozhodnutí nejbližší společně nadřízený stavební úřad. Ten však může také stanovit, že řízení provede a rozhodnutí vydá některý ze stavebních úřadů, v jehož správním obvodu se má stavba nebo opatření uskutečnit. Usnesení o stanovení stavebního úřadu Městského úřadu Tišnov, jako příslušného správního orgánu pro vedení územního řízení o umístění předmětné stavby (tj. obchvat Hradčan), vydal KrÚ pod

12

č.j. JMK 102750/2010 ze dne 28.7.2010. Obdobné usnesení pro stavební úřad Městského úřadu Kuřim bylo rovněž vydáno pro stavbu obchvatu Čebín, a to pod č.j. JMK 52097/2010 ze dne 20.4.2010. Dokumentace k územnímu řízení předpokládá samostatně realizaci jak obchvatu Čebína, tak obchvatu Hradčan, a umožňuje řešit obě stavby na sobě nezávisle v etapové realizaci. Obchvat jen jedné obce nezhoršuje situaci v obci druhé a z hlediska plnění požadavků zákona o pozemních komunikacích na silnice II. třídy je zcela funkční. Odvolatel ostatně neuvedl ani jednu funkci, kterou by jeden obchvat bez druhého nebyl schopen plnit. Z hlediska řešení silnic II. a III. tř. podle ustanovení zákona o pozemních komunikacích bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko odboru dopravy Krajského úřadu Jihomoravského kraje jak pro obchvat Hradčan (č. j. JMK 85962/2011 z 14.7.2011 a č.j. JMK 9829/2012 z 2.2.2012), tak pro obchvat Čebína (č.j. JMK 52071/2010 z 5.5. 2010). Jak z předložené dokumentace stavby vyplývá, předmětná stavba (tj. obchvat Hradčan) navazuje na jedné straně na stávající dopravní infrastrukturu v katastrálním území Tišnov a na druhé straně na stavbu obchvatu Čebína, umístěnou územním rozhodnutím stavebního úřadu Kuřim č.j. MK/10698/12/OSVO ze dne 30.5.2013, které nabylo právní moci dne 5.6.2014. S odkazem na výše uvedené KrÚ považuje tvrzení Odvolatele, že: „Nelze tedy vést územní řízení pro daný záměr a je nutné, aby bylo vedeno řízení na takový záměr, který bude mít na obou koncích napojení na existující dopravní infrastrukturu.“ za nedůvodné. K námitce č. 5, č. 6 a č. 8: Jelikož odvolatel napadá stanovisko OŽP JMK k posouzení vlivů předmětné stavby na životní prostředí (stanovisko EIA) ze dne 21. 12. 2011 , č. j. JMK 90540/2011. KrÚ přípisem ze dne 5. 8. 2014 (interní sdělení bez č. j.) požádal OŽP JMK o přezkum tohoto stanoviska. Ze sdělení OŽP JMK č.j. JMK 96791/2014 ze dne 28.8.2014 vyplývá následné. Předně OŽP JMK podotkl, že napadené stanovisko není rozhodnutím ani závazným stanoviskem, a že z hlediska formy je tedy třeba je podřadit pod méně formální úkony vydávané podle části čtvrté správního řádu, nazvané „vyjádření, osvědčení a sdělení“ (ustanovení § 154 až 158 správního řádu). Z uvedeného vyplývá, že stanovisko EIA je možné revidovat pouze postupy zakotvenými § 156 správního řádu, tj. opravou vad nebo zrušením pro rozpor s právními předpisy (za přiměřeného použití ustanovení o přezkumném řízení). Ve vztahu k těmto aktům tedy nelze využít řádných ani mimořádných opravných prostředků vztahujících se ke správnímu rozhodnutí či závaznému stanovisku. K postupu podle § 156 správního řádu je pak vždy příslušný pouze správní orgán, který daný akt vydal nebo učinil. Tím je v předmětném případě OŽP JMK. Proto také nelze vyhovět požadavku Odvolatele vyslovenému v předmětných odvolacích námitkách, totiž aby byl napadený akt (stanovisko EIA) předložen k přezkumu Ministerstvu životního prostředí ČR (dále jen „ministerstvo“) jako nadřízenému orgánu. Na základě výše uvedeného podnětu odvolacího orgánu se tedy OŽP JMK zabýval svým napadeným stanoviskem EIA a částí souhrnného vyjádření. Přitom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Námitky v podaném odvolání jsou koncipovány jako kritika nedostatečného vypořádání námitek Odvolatele učiněných v průběhu prvoinstančního územního řízení (a označených zde týmiž čísly). V původní námitce č. 5 Odvolatel bez bližšího upřesnění uvádí, že „řízení EIA bylo zatíženo vážnými právními pochybeními.“ V odvolání pak namítá, že stavební úřad na tuto námitku nijak věcně nereaguje a reakce na ni je spojena s námitkou následující, která „má však zcela jiný obsah.“ OŽP JMK se ovšem domnívá, že na takto vágní tvrzení skutečně nelze adekvátně reagovat, a jako orgán příslušný k prověření správnosti a zákonnosti stanoviska EIA podle § 156 správního řádu může pouze na stejné úrovni obecnosti konstatovat, že po prostudování spisu ve věci sp. zn. S–JMK 90540/2011/OŽP/Svo žádná „vážná právní pochybení“ procedury

13

EIA v předmětné záležitosti nezjistil. Všechny fáze procesu EIA v předmětné věci proběhly v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o EIA“). V původní námitce č. 6 Odvolatel své výhrady k předmětnému stanovisku EIA formuloval konkrétněji. Namítl zde, že v procesu EIA bylo přehlédnuto, že v toku Lubě se vyskytuje zvláště chráněný druh velevrub tupý (Unio crassus). Podle názoru Odvolatele byl tento silně ohrožený druh nalezen teprve nedávno, což znamená, že biologický průzkum (a s ním celý proces EIA) musí být opakován. Stavební úřad při vypořádání této námitky odkázal na text předmětného stanoviska EIA, resp. přiložené vypřádání připomínek z veřejného projednání (str. 16–17 stanoviska), kde se zpracovatelé posudku touto otázkou výslovně zabývají. Uvádějí zde, že v dostupných zdrojích informací není existence chráněného velevruba v Lubě prokázána. Jeho údajný výskyt byl zmíněn v průběhu procesu EIA k jinému záměru (bioplynová stanice – záměr „Energetické centrum na zpracování bioodpadu Tišnov“). Údajné místo výskytu (stará cihelna) se nachází cca 1 km proti proudu Lubě od místa křížení navržené komunikace s touto vodotečí. Posudek o vlivech energetického centra na životní prostředí konstatuje, že kromě tvrzení o nálezu lastur nebyl předložen žádný bližší doklad o přítomnosti tohoto druhu (přesná lokalizace nálezu, datum nálezu apod.). Ve vyjádření České inspekce životního prostředí k posudku dokumentace záměru „Energetické centrum na zpracování bioodpadu Tišnov“ se k nálezu velevruba uvádí, že „biotop velevruba tupého nebyl dosud řádně dokumentovanými postupy prokázán.“ Tvrzení o údajné přítomnosti velevruba je tak podle zpracovatelů posudku založeno na tvrzení jediného subjektu, které nebylo potvrzeno příslušnými orgány státní správy, navíc se vztahuje k lokalitě, která nemůže být navrženou komunikací ovlivněna (1 km proti proudu Lubě). Stavební úřad poukázal rovněž na biologické hodnocení, zpracované Ing. Eliškou Zimovou na základě průzkumu provedeného od června 2011 do června 2012, které prokázalo výskyt pouze dvou zvláště chráněných druhů živočichů, a to čmeláka zahradního (Bombus hortorum) a mravence lesního (Formica rufa). Jedinci jiných zvláště chráněných druhů nebyli v lokalitě dotčené záměrem při průzkumu nalezeni. Odvolatel s tímto vypořádáním své námitky nesouhlasí. Zmiňuje přitom podmínku uvedenou v územním rozhodnutí pod č. 7 (biologický dohled stanovený s ohledem na možný výskyt zvláště chráněných živočichů v místě stavby) a namítá, že tato podmínka je v rozporu s postupem stavebního úřadu, který bere za neprokázaný výskyt zvláště chráněného živočicha velevruba tupého (Unio crassus) v toku Lubě. Protože totožnou námitku uplatnil Odvolatel rovněž vůči závaznému stanovisku Městského úřadu Tišnov, odboru životního prostředí, ze dne 9. 8. 2012, č. j. MUTI 17202/2012/OŽP/Va, které odbor životního prostředí potvrdil svým závazným stanoviskem ze dne 22. 8. 2014, č. j. JMK 96378/2014, vyjadřuje se k ní OŽP JMK podrobněji v odůvodnění tohoto svého závazného stanoviska. Zde uvádí pouze tolik, že biologický dohled je běžnou praxí, pokud jsou na místě stavby zjištěny zvláště chráněné druhy (v předmětné věci šlo o dva výše uvedené druhy hmyzu), aby bylo možno v průběhu výstavby reagovat na jejich aktuální výskyt. Podmínka č. 7 územního rozhodnutí tak není v rozporu předchozím zjištěním, že výskyt velevruba tupého nebyl v dané lokalitě prokázán. Odvolatel dále zpochybňuje tvrzení stavebního úřadu o neprokázání výskytu velevruba v toku Lubě. Argumentuje zde případem procesu EIA bioplynové stanice (záměr „Energetické centrum na zpracování bioodpadu Tišnov“; stanovisko EIA OŽP JMK vydal dne 17. 1. 2011 pod č. j. JMK 55591/2010, kde byl výskyt velevruba podle jeho názoru důvodem k vydání nesouhlasného stanoviska EIA. Upozorňuje na podmínku doplněnou v průběhu procesu EIA ve zmíněné věci, která zní: „Před zahájením stavby zajistí oznamovatel (investor) podrobný biologický průzkum lokality, ve které je uváděn výskyt chráněného živočich velevruba tupého. Účelem průzkumu je dokumentovaným postupem potvrdit nebo vyvrátit existenci biotopu

14

s aktuálním výskytem tohoto živočicha. V případě, že bude existence žijících exemplářů velevruba tupého potvrzena, zohlední investor tuto okolnost při přípravě stavby v souladu s požadavky příslušného orgánu ochrany přírody.“ Odvolateli přitom uniká, že nejde o podmínku začleněnou do stanoviska EIA (v nesouhlasném stanovisku by ostatně podmínka vázaná na zahájení stavby zcela postrádala smysl), nýbrž navrženou zpracovatelem posudku a zjevně do tohoto posudku začleněnou pouze na základě nedoloženého tvrzení o výskytu velevruba – samotná podmínka je uvozena formulací „Z důvodu odstranění pochybností a prevence případného rizika v oblasti zásahu do potenciálního (dosud neprokázaného) biotopu chráněného živočicha se doplňuje…“ Už z toho je zřejmé, že údajný výskyt velevruba nemohl být důvodem, proč OŽP JMK ve věci bioplynové stanice i přes kladně vyznívající posudek přistoupil k vydání nesouhlasného stanoviska. Důvodem pro nesouhlas byl – jak je ze samotného stanoviska č. j. JMK 55591/2010 zřejmé – rozpor záměru s podmínkami zpřesněného regulativu územního plánu města Tišnova, který OŽP JMK na rozdíl od zpracovatele posudku pokládal za zásadní vadu. Závěry, které Odvolatel z výsledku tohoto řízení vyvozuje pro vydávání stanoviska EIA ve věci obchvatu Hradčan a Čebína v souvislosti s tvrzeným výskytem velevruba, jsou tedy mylné. Tvrzení o údajné existenci dokumentu prokazujícího výskyt velevruba, kterým měla disponovat Agentura ochrany přírody krajiny ČR v roce 2010, Odvolatel opírá pouze o článek v Drásovském zpravodaji č. 3/2010, jehož autorem je předseda jednoho z občanských sdružení aktivně vystupujících proti výstavbě bioplynové stanice. Nejedná se o relevantní zdroj. Výskyt velevruba tupého jako překážku umístění přeložky silnice II/385 toku Lubě zmínil Odvolatel také v původní námitce č. 8, přičemž stavební úřad reagoval opět odkazem na stanovisko EIA a také na rozhodnutí OŽP JMK ze dne ze dne 5. 6. 2013, č. j. JMK 44284/2013, kterým byla povolena výjimka ze zákazů u čmeláka zahradního a mravence lesního. Odbor životního prostředí vycházel při vydávání tohoto rozhodnutí z biologického hodnocení zpracovaného Ing. Eliškou Zimovou, které výskyt velevruba (ani jiných zvláště chráněných druhů živočichů mimo dva výše uvedené) v lokalitě dotčené předmětným záměrem neprokázalo. Z formulace následné odvolací námitky „Předmětné rozhodnutí Krajského úřadu JMK tímto napadáme…“ (str. 11 odvolání) pak podle názoru OŽP JMK vyplývá, že tato námitka spíše než proti předmětnému stanovisku EIA směřuje vůči rozhodnutí OŽP JMK ze dne 5. 6. 2013, č. j. JMK 44284/2013. V případě tohoto aktu by na rozdíl od stanoviska EIA skutečně přicházel v úvahu přezkum nadřízeným orgánem. OŽP JMK všem považuje za vhodné upozornit, že citované rozhodnutí bylo již předmětem odvolacího řízení, ve kterém MŽP rozhodnutím ze dne 30. 9. 2013, č. j. 1398/560/13 54140/ENV/13, odvolání Odvolatele (tím byl totožný subjekt jako nyní v územním řízení) zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. S ohledem na výše uvedené OŽP JMK konstatoval, že ve stanovisku EIA ze dne 21. 12. 2011, č. j. JMK 90540/2011, nenalezl ani vady, které by bylo třeba opravit, ani rozpor s právními předpisy, který by byl důvodem ke zrušení stanoviska, a neshledává tudíž žádné důvody k postupu podle § 156 odst. 1 nebo odst. 2 správního řádu. K námitce č. 7: Předně KrÚ uvádí, že vzhledem k době vydání stanoviska, tj. za platnosti předchozí právní úpravy stavebního zákona – zákona č. 50/1976 Sb., se nejedná o koordinované stanovisko KrÚ, ale o samostatný dokument OŽP JMK. Stanovisko se přitom vztahuje k nově pořizovanému Územnímu plánu Hradčany, jehož pořizování dosud pokračuje, takže v platnosti zůstává stále územní plán obce Hradčany (ve znění vydaných změn), který je závazným podkladem pro rozhodování stavebního úřadu. S vypořádáním námitky ze strany stavebního úřadu se tedy lze ztotožnit. Stavební úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedl, že se jedná o námitku k pořizování územního plánu, která nespadá do územního řízení – viz § 89 odst. 2 stavebního zákona, a proto takovou námitku zamítl.

15

K námitce č. 9: S uvedenou námitkou se stavební úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal tak, že odkázal na souhlasná stanoviska příslušných dotčených orgánů s tím, že z žádného právního předpisu neplyne, že by v sesuvném území nebyla možná realizace stavby. KrÚ na základě požadavku Odvolatele opatřením č.j. JMK 90748/2014 ze dne 4.8.2014 požádal Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) o přezkum vydaného stanoviska č.j. 52/560/12 ze dne 9.1.2012. Dne 18.8.2014 obdržel KrÚ od MŽP vyjádření s tím, že napadené stanovisko není závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, a proto se na něj nevztahuje postup ve smyslu § 149 odst. 5 správního řádu. MŽP došlo k závěru, že napadené stanovisko není nezákonné a zůstává tak v platnosti. Dále MŽP ve vyjádření k věci uvedlo, že v úseku stavby obchvatu Hradčan byl v km 5.3 až 5.4 zjištěn potenciální sesuv ev. č. 4122 s dotčenou plochou sesuvného území 60 x 300 m. V místě sesuvu je navržena v rámci technického zabezpečení předmětné stavby pilotová stěna v délce 210 m, která zajišťuje stavbě komunikace procházející přes sesuvné území naprostou stabilitu. MŽP dále poznamenalo, že technické řešení stavby reflektuje skutečnost ohledně existence sesuvného území, na kterou stanovisko MŽP upozorňuje. MŽP v této věci vydalo spolu s Obvodním báňským úřadem pro území krajů Jihomoravského a Zlínského souhlasná (nikoliv závazná) stanoviska či vyjádření. Tato stanoviska, jak dále MŽP uvedlo, mají pouze informativní charakter a mají sloužit především k tomu, aby co nejlépe popsaly geologickou charakteristiku daného území. Jak KrÚ zjistil, skutečnost ohledně existence sesuvného území v místě navržené stavby obchvatu Hradčan řeší dokumentace stavby tak, že v místě potenciálního sesuvu půdy je navržena pilotová stěna v délce 220 m - viz stavební objekt SO 210 – pilotová zeď km 5,280 – 5,500, dl. 220 m, která zajišťuje stavbě komunikace procházející přes sesuvné území patřičnou stabilitu. Na základě požadavku odvolatele KrÚ opatřením č.j. JMK 90662/2014 ze dne 4.8.2014 požádal Český báňský úřad o přezkum stanovisek vydaných Obvodním báňským úřadem pro území krajů Jihomoravského a Zlínského zn. SBS/00687/2012/OBÚ-01/1 ze dne 9.1.2012 a zn. SBS/01473/2013/OBÚ-01/1 ze dne 18.1.2013. Dne 29.8.2014 KrÚ obdržel sdělení Českého báňského úřadu s tím, že obsah napadených stanovisek je v souladu s příslušnými právními předpisy (horní zákon, zákon o hornické činnosti a správní řád) a že nebyly shledány důvody, které by vedly ke změně těchto stanovisek. S ohledem na výše uvedené KrÚ neshledal námitku odvolatele za důvodnou. Naopak dospěl k závěru, že po navržených opatřeních (pilotová stěna) je v potenciálním sesuvném území v k.ú. Hradčany umístění předmětné stavby možné. K námitce č. 10: KrÚ interním sdělením ze dne 5.8.2014 požádal OŽP JMK o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska Městského úřadu Tišnov, odboru životního prostředí, vydaného pod č.j. MUTI 17202/2012/OŽP/Va ze dne 9.8.2012. OŽP JMK vydal pod č.j. JMK 96378/2014 ze dne 22.8.2014, Sp.Zn.: SJMK 96378/2014/Bla, závazné stanovisko, kterým napadené závazné stanovisko Městského úřadu Tišnov, odboru životního prostředí, potvrdil. Mimo jiné uvedl, že požadavek Odvolatele, aby závazné stanovisko obsahovalo vypořádání námitek účastníka v (navazujícím) územním řízení, je nesmyslný. Účelem závazného stanoviska pochopitelně není vypořádat námitky účastníků v řízení, pro které je závazné stanovisko podkladem (to je úkolem orgánu, který vede toto navazující řízení, zde tedy stavebního úřadu), ale pouze zhodnotit dopad záměru posuzovaného v navazujícím řízení na zájmy chráněné zvláštními právními předpisy. V tomto směru předmětné závazné stanovisko svůj účel plní a stanovuje podmínky pro zachování nebo obnovu ekologicko stabilizačních funkcí obou posuzovaných VKP v souladu s poznatky zjištěnými v rámci biologického hodnocení, zejména s ohledem na to, aby vodní tok Lubě a jeho břehové porosty mohly nadále plnit funkci funkčního migračního koridoru. Pozastavit se lze pouze nad podmínkami 3. a 4. závazného stanoviska (rovněž vycházejícími z biologického hodnocení), které se týkají zvláště chráněných

16

druhů a nutnosti povolení výjimky ze zákazů u těchto druhů. Hodnocení, zda je zapotřebí takové rozhodnutí vydat nebo zda lze za dodržení určitých podmínek záměr realizovat i bez škodlivého zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů tak, aby výjimku nevyžadoval, by ovšem nemělo příslušet orgánu ochrany VKP ani zpracovateli biologického hodnocení, nýbrž orgánu, který má o takové výjimce rozhodovat. Potřebu povolení výjimky ze zákazů u zjištěných zvláště chráněných druhů hmyzu ovšem nadřízený orgán v dané věci prověřil a vydal odpovídající rozhodnutí (viz níže), formulace uvedených podmínek závazného stanoviska tak nepředstavuje zásadní vadu. Pokud jde o tvrzený rozpor mezi podmínkou územního rozhodnutí č. 7 a neprokázaným výskytem velevruba tupého, má OŽP JMK za to, že tento problém bezprostředně nesouvisí s napadeným závazným stanoviskem (ochranný režim zvláště chráněných druhů je zajišťován jinými instituty než ochranou VKP). Uvedenou podmínku orgán ochrany přírody nezahrnul do napadeného závazného stanoviska, ale doplnil ji až při ústním jednání dne 21. 2. 2013, patrně v souvislosti s předpokládaným zahájením řízení o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny – zpracovatelka biologického hodnocení zaznamenala v lokalitě výskyt čmeláka zahradního (Bombus hortorum) a mravence lesního (Formica rufa). Příslušné řízení o výjimce pak bylo vedeno u OŽP JMK a výjimka ze zákazů u těchto dvou druhů byla povolena jeho rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013, č. j. JMK 44284/2013. V podmínkách tohoto rozhodnutí je rovněž stanovena povinnost zajistit v průběhu stavby odborný zoologický dozor. Jde o obvyklý postup, je-li znám výskyt zvláště chráněných druhů živočichů v místě stavby, aby bylo možno v mezích povolené výjimky adekvátně reagovat na jejich aktuální výskyt. Podmínka č. 7 územního rozhodnutí se tedy shoduje s požadavky OŽP JMK vyslovenými přímo v citovaném rozhodnutí o výjimce (podmínka č. 34 územního rozhodnutí) a podle názoru OŽP JMK nijak neodporuje předchozím zjištěním, že výskyt velevruba tupého nebyl v dané lokalitě prokázán. Námitka tudíž není opodstatněná. Na základě výše uvedených zjištění a závěrů OŽP JMK neshledal důvod ke změně napadeného závazného stanoviska a v souladu s ustanovením § 149 odst. 4 správního řádu je tímto vlastním závazným stanoviskem potvrdil. K námitce č. 11: Jelikož se v daném případě nejednalo o „závazné stanovisko“ dotčeného orgánu ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu, ale o pouhé „stanovisko“, nelze takové stanovisko (vyjádření) přezkoumat nadřízeným správním orgánem, jak požaduje Odvolatel v podaném odvolání. Jak je již výše uvedeno, na přezkum stanoviska, vyjádření, sdělení apod. dopadá postup dle § 156 správního řádu (….vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil……). S ohledem na uvedené KrÚ opatřením č.j. JMK 91461/2014 ze dne 5.8.2014 požádal Ústav archeologické památkové péče Brno o vyjádření k této námitce Odvolatele ve vztahu k vydanému stanovisku (vyjádření) této instituce ze dne 9.1.2012. Dne 7.8.2014 KrÚ obdržel sdělení Ústavu archeologické památkové péče Brno, veřejné výzkumné instituce (dále jen „ÚAPP“), s tím, že předmětné vyjádření ze dne 9.1.2012 obsahovalo konstatování, že realizace dotčené stavby je přípustná z hlediska archeologické památkové péče za splnění podmínek stanovených vyplývajících z památkového zákona, tj. oznámení Archeologickému ústavu akademie věd ČR Brno a umožnění provedení archeologického výzkumu. ÚAPP ve svém stanovisku mimo jiné uvedl, že území zasažené plánovanou stavbou se sice nacházejí archeologické lokality, žádná však není památkově chráněná a tedy nezakládá důvod nepovolení stavby. ÚAPP dospěl k závěru, že námitky Odvolatele byly vypořádány a že předmětné vyjádření ze dne 9.1.2012 není protiprávní, a tudíž není důvod k přezkumu. Podmínky vyplývající ze stanoviska ÚAPP ze dne 9.1.2012 stavební úřad zahrnul do podmínky č. 18 napadeného rozhodnutí. Argumentaci Odvolatele tedy KrÚ nepovažuje za důvodnou.

17

K námitce č. 12: KrÚ interním sdělením ze dne 5.8.2014 požádal OŽP JMK, jako příslušný nadřízený vodoprávní úřad, o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska Městského úřadu Tišnov, odboru životního prostředí, vydaného pod č.j. MUTI 7855/2012/OŽP/Ka ze dne 2.4.2012. OŽP JMK vydal sdělení (interní sdělení bez č.j.) ze dne 2.9.2014, s tím, že nehledal důvod k zahájení přezkumu a že tedy závazné stanovisko Městského úřadu Tišnov, odboru životního prostředí, vydaného pod č.j. MUTI 7855/2012/OŽP/Ka ze dne 2.4.2012 potvrzuje. Mimo jiné uvedl, že tvrzení Odvolatele o nepřípustnosti přeložky plánované silnice, která kříží vodní tok, u něhož není vymezeno záplavové území, nemá dle zdejšího správního orgánu oporu v zákoně, a proto mu nelze přisvědčit. Z hlediska zájmů chráněných zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon) je podstatné, aby provádění plánované stavby nebo stavba samotná nezhoršila v dotčené lokalitě odtokové poměry takovým způsobem, kterým by došlo k nárůstu počtu ohrožených obyvatel a majetku v okolí této stavby při zvýšených průtocích v uváděném drobném vodním toku. OŽP JMK ve sdělení dále konstatoval, že dle § 94 odst. 1 správního řádu v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. OŽP JMK po prostudování předložených dokumentů zjistil, že Městský úřad Tišnov, odbor životního prostředí, vydal napadené závazné stanovisko podle § 17 odst. 1 písm. a) vodního zákona, tedy ke stavbě a na pozemcích, na nichž se nachází koryto vodního toku, a na pozemcích s takovým pozemkem sousedících. Souhlas formou závazného stanoviska podle § 17 odst. 1 písm. a) vodního zákona vydává dotčený orgán v případech, že plánovaná stavba může ovlivnit vodní poměry v dotčené lokalitě a také vzhledem k tomu, že po vydání souhlasu vodoprávního úřadu bude následovat řízení u obecného stavebního úřadu, což je v souladu s § 104 odst. 9 vodního zákona a s § 149 odst. 1 správního řádu. Vydaný souhlas vodoprávního úřadu formou závazného stanoviska, taktéž obsahuje náležitosti, které definuje § 9 vyhlášky č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu. Vzhledem k výše uvedenému OŽP JMK jako nadřízený orgán - vodoprávní úřad příslušný podle § 104 odst. 2 písm. d) vodního zákona a § 67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, v platném znění, neshledal důvod z úřední povinnosti přezkoumat závazné stanovisko vodoprávního úřadu Tišnov, č.j.: MUTI 7855/2012/OŽP/Ka, vyhotovené dne 2. 4. 2012 a toto závazné stanovisko potvrdil. S ohledem na výše uvedené nepovažuje KrÚ tuto námitku Odvolatele za důvodnou. K námitce č. 13: KrÚ opatřením č.j. JMK 90334/2014 ze dne 1.8.2014 požádal Ministerstvo zdravotnictví ČR, jako příslušný nadřízený orgán, o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje č.j. KHSJM 01061/2012/BM/HOK ze dne 1.2.2012. Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo pod č.j. 40543/2014-3/OVZ-32.3-6.8.2014 ze dne 3.12.2014 stanovisko, kterým napadené závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje potvrdilo. Mimo jiné uvedlo, že součástí dokumentace pro územní řízení byla hluková studie „SILNICE II/385 – OBCHVAT ČEBÍNA A HRADČAN“, zpracovaná Ing. Jiřím Kostečkou a Helenou Kostečkovou, Šumavská 32, 602 00 Brno a v září 2009 a dodatek č.1 k této hlukové studii z června 2010 – návrh nízkohlučného povrchu vozovky, který zpracoval Ing. Jiří Kostečka. V hlukové studii ze září 2009 byly navrženy tři protihlukové stěny, a to dvě v lokalitě Čebín a jedna v lokalitě Hradčany. Při návrhu délek protihlukových stěn byly zohledněny požadavky projektanta na rozhledy u křižovatek s tím, že protihluková stěna v lokalitě Hradčany začíná na staničení 4,250 km a končí na staničení 5,150 km, délka protihlukové stěny je 900 m a výška 3,5 m. Předpokládané hodnoty ekvivalentních hladin akustického tlaku ze silniční dopravy na obchavtu silnice II/385 v roce 2030 ve výpočtových bodech, resp. chráněném venkovním prostoru staveb obytné zástavby v Čebíně a Hradčanech, pro stav s navrženými protihlukovými stěnami jsou podle výše uvedené hlukové studie ze září 2009

18

v Hradčanech pro noční dobu 36,9 až 60,7 dB a pro denní dobu 44,8 až 68,7 dB, přičemž nejvyšší hodnoty jsou predikovány u rodinného domu v Hradčanech č.p. 864, který bude vykoupen a nebude využíván pro bydlení. V dodatku č. 1 hlukové studie z června 2010 je navržen nízkohlučný povrch vozovky v úseku 1,580 až 2,140 km silnice II/385 – obchvatu Čebína a Hradčan, přičemž protihlukové stěny navržené v hlukové studii ze září 2009 se nemění. V dodatku č. 1 se předpokládané hodnoty ekvivalentní hladiny akustického tlaku ze silniční dopravy v Hradčanech nemění. Hygienické limity hluku upravené nařízením vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, jsou stanoveny pro chráněné venkovní prostory staveb pro denní dobu 60 dB a noční dobu 50 dB. K námitce č. 13 Odvolatele Ministerstvo zdravotnictví ČR zejména uvedlo, že výchozím podkladem pro hlukovou studii jsou vstupní data, mj. intenzita a skladba dopravního proudu. Pro výpočet hlukové zátěže chráněné zástavby kolem obchvatu silnice II/385 Čebín a Hradčany byly použity údaje pro výhledový rok 2030. Základním vstupem byly výhledové intenzity dopravy pro rok 2030 od odboru dopravy Krajského úřadu Jihomoravského kraje, které vycházely z údajů modelu silniční dopravy pro výhledovou síť Jihomoravského kraje pro rok 2030, vypracovaný firmou HBH v březnu 2009. Rozdělení dopravy během denní a noční doby pro výhledový rok 2030 stanovil během konzultace Ing. Plichta z firmy HBH. Na základě výše uvedených informací byly pro výpočet použity celoroční průměrné intenzity všech vozidel za 24 hodin a rok 2030 na silnici II/385 pro obchvat Hradčan 24 700 vozidel, z toho 3 900 nákladních. Jedná se o standardní postup výhledové intenzity a skladby dopravního proudu a orgán ochrany veřejného zdraví (KHS) nemůže předjímat, že informace a podklady poskytnuté v rámci žádosti o závazné stanovisko jsou nepravdivé, zejména vycházejí-li z oficiálního dokumentu „Model silniční dopravy pro výhledovou síť Jihomoravského kraje pro rok 2030“. Na základě výše specifikované hlukové studie a jejího dodatku lze konstatovat, že byl Žadatelem doložen předpoklad nepřekročení hygienických limitů hluku upravených nařízením vlády č. 272/2011 Sb., pro chráněné venkovní prostory staveb pro denní dobu 60 dB a noční dobu 50 dB, s výjimkou rodinného domu č.p. 864 Hradčany, který je situován těsně od navrhovaného obchvatu silnice II/385. Tento dům bude vykoupen a nebude složit pro bydlení. Realizací stavby „II/385 Hradčany obchvat“ dojde k odvedení tranzitní dopravy, jejímž efektem bude snížení celkové intenzity dopravního proudu v obci Hradčany, čímž je dán reálný předpoklad snížení hluku ze silniční dopravy, protože stávající průtah obcí Hradčany je veden v bezprostřední blízkosti obytné zástavby. S odkazem na uvedené Ministerstvo zdravotnictví ČR potvrdilo napadené souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje č.j. KHSJM 01061/2012/BM/HOK ze dne 1.2.2012. KrÚ dále uvádí, že tvrzení Odvolatele, že hluková studie ze září 2009 a model silniční dopravy pro výhledovou síť JMK vypracovaný firmou HBH v březnu 2009, na které stavební úřad odkazuje v napadeném rozhodnutí, nebyly součástí spisu a nebyly tak Odvolateli na základě jeho žádosti předloženy, není na místě. Dokumentaci stavby pro územní řízení předkládá vždy žadatel jako přílohu k žádosti o vydání územního rozhodnutí, což bylo splněno i v tomto konkrétním případě. Jak KrÚ zjistil, předložená dokumentace stavby, příloha F – Související dokumentace (jen paré 0 – 2), obsahuje mimo jiné Hlukovou studii pro obchvat Hradčan a Čebína, zhotovenou v září 2009 Ing. Jiřím Kostečkou, autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, a dodatek k této studii z června 2010. Zmiňovaná Hluková studie tedy byla součástí dokumentace pro územní řízení, která byla přílohou žádosti Žadatele. Jak dále KrÚ zjistil, ze zmiňovaného „modelu silniční dopravy pro výhledovou síť JMK vypracovaný firmou HBH v březnu 2009“ vycházel projektant při zpracování Hlukové studie, v části 4. Intenzita dopravy. Nebyl tedy důvod, aby správní spis stavebního úřadu obsahoval podklad, ze kterého vycházel zpracovatel Hlukové studie.

19

K námitce č. 14: Jelikož Odvolatel v této námitce současně napadal souhrnné vyjádření OŽP JMK ze dne 9. 2. 2012, č. j. JMK 5283/2012, v části týkající se ochrany ovzduší, KrÚ přípisem ze dne 5. 8. 2014 (interní sdělení bez č. j.) požádal OŽP JMK o přezkum tohoto vyjádření (stanoviska). Ze sdělení OŽP JMK č.j. JMK 96791/2014 ze dne 28.8.2014 vyplývá následné. Předně OŽP JMK podotkl, že napadené stanovisko není rozhodnutím ani závazným stanoviskem, a že tedy revize takového správního aktu podléhá postupu podle § 156 správního řádu. Proto také nelze vyhovět požadavku Odvolatele vyslovenému v námitce č. 14, a to aby byl napadený akt předložen k přezkumu nadřízenému orgánu. Na základě výše uvedeného podnětu odvolacího orgánu se tedy OŽP JMK zabýval částí souhrnného vyjádření č. j. JMK 5283/2012 ze dne 9. 2. 2012. Přitom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. V námitce č. 14 Odvolatel označil za nepřípustné, že nebylo prokázáno, že přeložka silnice II/385 nezpůsobí nadlimitní znečištění ovzduší v přilehlé oblasti obytné výstavby. Posouzení nebylo provedeno na kapacitu záměru, jak požaduje zákon o EIA. K tomu stavební úřad při vypořádání námitky odkázal na předmětné stanovisko EIA, z něhož vyplývá, že vlivem realizace záměru (na základě porovnání situace v roce 2030 bez a s realizací obchvatu) dojde u všech hodnocených látek s výjimkou benzo(a)pyrenu ke snížení imisních příspěvků z posuzovaných komunikací. U benzo(a)pyrenu se imisní příspěvky z dopravy zvýší, ale stále zůstanou nízké, prakticky bez vlivu ne celkovou imisní situaci v zájmové oblasti (průměrný roční příspěvek v setinách procent limitu). V místě obytné zástavby pak dojde oproti nulové variantě celkově ke zlepšení kvality ovzduší. Dále stavební úřad odkázal na souhrnné vyjádření odboru životního prostředí ze dne 9. 2. 2012, č. j. JMK 5283/2012, v jehož části týkající se zájmů chráněných tehdy účinným zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), je uvedeno, že součástí dokumentace je rozptylová studie zpracovaná společností AZ GEO s.r.o., z jejichž závěrů vyplývá, že dojde k výraznému snížení vlivu dopravy na okolí stávajícího průtahu obcí Hradčany, a že výstavba obchvatu nebude výrazně ovlivňovat imisní situaci v lokalitě. V odvolání s tímto vypořádáním námitky Odvolatel nesouhlasí; uvádí, že citovaná studie není součástí spisu, přestože bylo povinností stavebního úřadu studii do spisu zařadit (míněn je pravděpodobně spis v územním řízení) a odvolateli ji na základě jeho žádosti vydat. Samotná „existence potřeby odkazovat na doplňkovou studii“ podle Odvolatele dokládá nedostatečnost posouzení EIA. Kromě toho mělo být provedeno řádné posouzení vlivů na veřejné zdraví (HIA), což se nestalo. Argumentace, že v určitých místech dojde ke snížení zátěže, není podle Odvolatele důkazem, že v blízkosti míst, kam je nová komunikace umisťována, nedojde k nadlimitní zátěži. Odvolatel uvádí, že citovaná část souhrnného vyjádření odboru životního prostředí neobsahuje vypořádání jeho námitek, a proto požaduje její přezkum nadřízeným orgánem. Odvolací námitka tedy, jak je zřejmé, směřuje jak vůči části souhrnného vyjádření, tak opět vůči stanovisku EIA. V první řadě je třeba odmítnout názor Odvolatele, že (souhrnné) vyjádření má obsahovat vypořádání námitek účastníka v navazujícím územním řízení. Takový požadavek postrádá smysl. Účelem souhrnného vyjádření v žádném případě není vypořádat námitky účastníků v řízení, pro které je toto vyjádření jedním z podkladů (to je úkolem orgánu, který vede toto navazující řízení, zde tedy stavebního úřadu), ale předběžně zhodnotit dopad záměru posuzovaného v navazujícím řízení na zájmy chráněné zvláštními právními předpisy a zejména určit, zda je namístě podle těchto předpisů vydávat další podrobnější podkladové akty (např. závazná stanoviska). Vypořádat námitku ohledně ne/zařazení rozptylové studie do spisu v územním řízení a jejího zpřístupnění Odvolateli přísluší odvolacímu orgánu. Pokud jde o samotný odkaz na tuto studii, OŽP JMK se nedomnívá, že existuje kvůli nedostatečnosti posouzení EIA „potřeba“ odkazovat na „doplňkovou“ studii – odkaz na souhrnné vyjádření a jím citovanou rozptylovou studii je pouze podpůrným argumentem pro vypořádání

20

námitky. Jak je zřejmé z části III. stanoviska EIA, ochranou ovzduší se toto stanovisko řádně zabývá, a to včetně hodnocení dopadů na veřejné zdraví (viz odstavce „Vlivy na obyvatelstvo“ a „Vlivy na kvalitu ovzduší“). Tvrzení Odvolatele, že snížení zátěže v určitých místech nedokazuje, že v místě nové komunikace nedojde k nadlimitní zátěži, je sice pravdivé, nijak však nezpochybňuje ani závěry stanoviska EIA, ani předmětné části souhrnného vyjádření. Ze samotné podstaty posuzovaného záměru vyplývá, že jedním z jeho hlavních cílů je snížit míru znečištění ovzduší právě tam, kde je to žádoucí, tedy v obytných částech obce. K souhrnnému vyjádření ze dne 9. 2. 2012, č. j. JMK 5283/2012, resp. jeho části, která se týká ochrany ovzduší, OŽP JMK s ohledem na výše uvedené konstatoval, že v tomto dokumentu nenalezl vady, které by bylo třeba opravit, nebo rozpor s právními předpisy, který by byl důvodem ke zrušení vyjádření. Ani zde tedy nejsou dány důvody k postupu podle § 156 odst. 1 nebo odst. 2 správního řádu. K námitce Odvolatele, že rozptylová studie, na kterou stavební úřad v napadeném rozhodnutí odkazuje, nebyla součástí spisu stavebního úřadu, KrÚ uvádí, že tento dokument, tj. rozptylová studie, byla podkladem pro vydání stanoviska dotčeného orgánu. Nebyl tedy důvod, aby správní spis stavebního úřadu obsahoval podklad, ze kterého vycházel dotčený orgán při vydání stanoviska. K námitce č. 15: KrÚ dospěl k závěru, že stavební úřad se uplatněnou námitkou vypořádal dostatečně tím, že odkázal na stanovisko příslušného dotčeného orgánu na úseku ochrany životního prostředí, tj. na stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu Tišnov č.j. MUTI 17202/2012/OŽP/Va ze dne 9.8.2012. Posuzování možného dopadu stavby na životní prostředí (zásah do VKP Lubě v k.ú. Tišnov) nespadá do kompetence obecného stavebního úřadu. Námitka Odvolatele tudíž nebyla na místě. K námitce č. 17: Jak je KrÚ známo, Ministerstvo životního prostředí ČR, jako gestor směrnice EIA, vypracovalo novelu zákona EIA a souvisejících zákonů, která v současné době prochází legislativním procesem s předpokládaným termínem nabytí účinnosti k 1. lednu 2015. Cílem novely je odstranit Komisí vytýkané nedostatky a zajistit tak soulad tuzemského práva se směrnicí EIA. Jak KrÚ v této souvislosti dále zjistil, na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR byla dne 22.8.2014 zveřejněna Metodická pomůcka odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj ČR a odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence Ministerstva životního prostředí ČR k zapojení dotčené veřejnosti v územním a stavebním řízení, a to za účelem zajistit ještě před účinností novely zákona EIA soulad aplikační praxe stavebních úřadů s požadavky směrnice EIA v navazujících územních a stavebních řízeních se striktním využitím všech nástrojů, které nabízí stávající právní řád ČR. V daném případě však citovaná metodická pomůcka byla zveřejněna až po vydání napadeného rozhodnutí stavebního úřadu. Stavební úřad tak byl povinen v předmětném územním řízení postupovat dle legislativy platné v době podání žádosti o vydání napadeného rozhodnutí, tj. zejména dle znění stavebního zákona platného do 31.12.2012, které přikazovalo stavebnímu úřadu doručovat, resp. zveřejňovat všechny písemnosti veřejnou vyhláškou a současně i způsobem umožňující dálkový přístup (tj. na internetu), což také učinil. Veřejnost byla v daném případě řádně informována zveřejněním záměru na veřejně přístupném místě a též se mohla dovědět o zahájení územního řízení na webových stránkách Městského úřadu Tišnov. Závěrem KrÚ k dané věci konstatuje, že přestože námitky Odvolatele uplatněné v podaném odvolání nevyhodnotil jako důvodné, rozhodl tak, že napadené rozhodnutí stavebního úřadu č.j. MUTI 7064/2013 ze dne 25.4.2014 zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a tedy nezákonnost, což je podrobněji zdůvodněno na str. 5, 6, a 7 tohoto rozhodnutí, a věc vrátil prvoinstančnímu stavebnímu úřadu k novému projednání. Právním názorem odvolacího orgánu vysloveným v odůvodnění tohoto rozhodnutí je stavební úřad při novém projednání věci vázán.

21

Poučení Toto rozhodnutí je konečné. Podle § 91 odst. 1 správního řádu se proti rozhodnutí o odvolání nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo doručeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1 správního řádu.

„otisk úředního razítka“

Ing. arch. Eva Hamrlová, v.r. vedoucí odboru

Počet stran/listů rozhodnutí: Počet příloh/listů příloh:

24/12 0/0

Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno na úřední desce Krajského úřadu Jihomoravského kraje na dobu nejméně 15–ti dnů. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou. Vyvěšeno dne: Sejmuto dne: Zveřejněno způsobem umožňující dálkový přístup: Rozdělovník: Účastníci územního řízení podle § 85 odst. 1 stavebního zákona: Doručí se do datové schránky: Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace kraje, IDDS: k3nk8e7 Město Tišnov, IDDS: qzjbhat Obec Hradčany, IDDS: 2aeajwu Obec Sentice, IDDS: f8abhax Obec Čebín, IDDS: 3z7bmj6 Účastníci územního řízení podle § 85 odst. 2 stavebního zákona: Doručí se veřejnou vyhláškou vyvěšenou na úřední desce KrÚ: Sdružení majitelů nemovitostí Tišnovska, Těsnohlídkova č.p. 1865, 666 03 Tišnov 3 "Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích", U luhu č.p. 222/23, Brno-Kníničky, 635 00 Brno 35 TERMOK, spol. s r.o., IDDS: 5ky6xi7 Karel Baláš, Sv. Čecha č.p. 885, 666 01 Tišnov, rok nar. 1982 ČR - Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Správa dopravní cesty jižní Morava, IDDS: uccchjm Martina Dusbabová, Horka č.p. 109, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Jihomoravský kraj, IDDS: x2pbqzq Jaromír Albrecht, Viniční č.p. 2081/133, Brno-Židenice, 615 00 Brno 15

22

Marie Horčicová, Všechovice č.p. 71, 666 03 Tišnov 3 Svatava Pustinová, B.Němcové č.p. 557, 664 34 Kuřim TENST, spol. s r.o., IDDS: gkt6uak Vlasta Mrázková, Olomoucká č.p. 1030/156, Brno-Černovice, 618 00 Brno 18 Antonín Dvořáček, Brněnská č.p. 264, 666 01 Tišnov Jiří Hadrbolec, Hvězdova č.p. 1564/15, 140 00 Praha 4-Nusle Ing. Pavel Pokorný, Lomnička č.p. 157, 666 01 Tišnov 1 Ing. Juraj Kytner, Lomnická č.p. 1765, 666 01 Tišnov 1 Dana Kytnerová, Lomnická č.p. 1765, 666 01 Tišnov 1 Ing. Jarmila Starková, nám. Míru č.p. 111, 666 01 Tišnov 1 ČR – Státní pozemkový úřad, Husinecká č.p. 1024/11a, 130 00 Praha 3-Žižkov ČR - Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, IDDS: 96vaa2e RNDr. Kristian Svoboda, Dlouhá č.p. 714/36, Staré Město, 110 00 Praha 1 MUDr. Barbara Wamprechtshammer, Lindauergasse č.p. 15/5, 1230 Vídeň, Rakousko Jiří Žák, Tišnovská č.p. 21, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Jitka Žáková, Drásovská č.p. 21, Hradčany, 666 03 Tišnov Ing. Zdenka Štěpánková, Jugoslávská č.p. 2810/25, Ostrava-Zábřeh, 700 30 Ostrava 30 Jaromír Mihula, Drásovská č.p. 94, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Martin Mihula, Na Loučkách č.p. 1219, 664 34 Kuřim Kateřina Jůzová, Tišnovská č.p. 10, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Věra Jůzová, Tišnovská č.p. 10, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Radomíra Jandeková, Družstevní č.p. 93, 763 26 Luhačovice Anežka Krejčí, Tišnovská č.p. 12, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Ludmila Špačková, Tišnovská č.p. 12, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Bohuslav Kouřil, Drásovská č.p. 85, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Helena Benešová, Drásovská č.p. 101, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Libuše Kovačičová, Drásovská č.p. 101, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Anděla Bartáková, Drásovská č.p. 101, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Petr Havelka, Šaldova č.p. 375/1, Brno-Židenice, 615 00 Brno 15 Vladimír Štork, Drásovská č.p. 102, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Hana Štorková, Drásovská č.p. 102, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Anna Štorková, Drásovská č.p. 102, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Veronika Hliněnská, Banskobystrická č.p. 212/12, Řečkovice-Brno, 621 00 Brno 21 Dušan Mašínský, Sentice č.p. 27, 666 03 Tišnov 3 Marie Sommerová, Gajdošova č.p. 1709/52, Brno-Židenice, 615 00 Brno 15 Ing. Eva Koňasová, Ph.D, Nádražní č.p. 193, 667 01 Vojkovice-Židlochovice Jan Kristen, Kristenova č.p. 21/10, Brno-Komín, 624 00 Brno 24 Radek Kristen, č.p.228, Nenekovice Lenka Kristenová, Koutného č.p. 2269/3, Brno-Líšeň, 628 00 Brno 28 Pavla Kristenová, Drásov č.p. 502, 664 24 Drásov Ing.arch. Petr Kučera, Merhautova č.p. 430/6, 613 00 Brno 13 Petr Přemyslovský, Pastviny č.p. 390/84, Brno-Komín, 624 00 Brno 24 Libuše Vlasáková, Jírovcova č.p. 550/4, 623 00 Brno 23 Mgr. Kateřina Simetingerová, Lažánky č.p. 229, 664 71 Veverská Bitýška Marek Sojka, Lažánky č.p. 199, 664 71 Veverská Bítýška Pavlína Sojková, Lažánky č.p. 224, 664 71 Veverská Bítýška Tamara Vařeková, Ludéřov č.p. 10, Drahanovice, 783 44 Náměšť na Hané

23

Alena Doležalová, Lažánky č.p. 33, 664 71 Veverská Bítýška Pavel Synek, Jungmannova č.p. 907, 664 34 Kuřim Marcela Synková, Jungmannova č.p. 907, 664 34 Kuřim Ing. Petr Johanides, Mikuláškovo náměstí č.p. 10, Brno-Starý Lískovec, 625 00 Brno 25 Lea Mánková, Drásovská č.p. 183, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Petr Mánek, Drásovská č.p. 183, Hradčany, 666 03 Tišnov Ing. Jaroslav Schiller, Houškova č.p. 1211/2, 624 00 Brno JUDr. Alena Schillerová, Ph.D, Houškova č.p. 1211/2, 624 00 Brno 24 RIGI stavební společnost, s.r.o., IDDS: g62xpk7 RWE GasNet, s.r.o., IDDS: te2d68s Rostislav Filka, Tyršova č.p. 80, 664 34 Kuřim Jaroslava Štouračová, Horka č.p. 146, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Bc Zbyněk Kříž, Lhota Rapotina č.p. 58, 679 01 Skalice nad Svitavou Stanislav Šípka, Rolnická č.p. 9, Brno-Bohunice, 625 00 Brno 25 Stanislav Šípka, Kounicova č.p. 44/81, Brno-Žabovřesky, 602 00 Brno 2 Růžena Šípková, Kounicova č.p. 44/81, Brno-Žabovřesky, 602 00 Brno 2 Federica Vlková, Nikoly Vapcarova č.p. 3268/3, Praha 12-Modřany, 143 00 Praha 412 Miloslav Trs, Sentice č.p. 61, 666 03 Tišnov 3 Barbora Holubová, Sentice č.p. 116, 666 03 Tišnov 3 Růžena Vaššová, Sentice č.p. 166, 666 03 Tišnov 3 SELF servis, spol. s r.o., IDDS: bwgyq4a E.ON Distribuce IDDS: 3534cwz E.ON Česká republika, s.r.o., IDDS: 3534cwz ČEPS, a.s., IDDS: seccdqd Vodárenská akciová společnost, a.s., divize Brno-venkov, IDDS: siygxrm Jihomoravská plynárenská, a.s., IDDS: yhscfc9 Telefónica O2 Czech Republic, a.s., IDDS: d79ch2h Marie Balášová, Sv. Čecha č.p. 885, 666 01 Tišnov 1 Karel Baláš, Sv. Čecha č.p. 885, 666 01 Tišnov 1, rok nar. 1954 ZD Čebín, Čebín č.p. 448, 664 23 Čebín TORVINTANE s.r.o., IDDS: cs2grqq Pavel Ziegler, Tišnovská č.p. 15, Hradčany, 666 03 Tišnov 3 Metropolitní spořitelní družstvo, Sokolovská 394/14, 180 00 Praha Allianz pojišťovna, a.s., Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha Obdrží k vyvěšení Krajský úřad Jihomoravského kraje – zde S žádostí o vyvěšení na úřední desce: Město Tišnov, náměstí Míru 111, 666 19 Tišnov Obec Hradčany, Tišnovská 131, 666 03 Hradčany Obec Sentice, Sentice 71, 666 03 Sentice Obec Čebín, Čebín 21, 664 23 Čebín Obdrží na vědomí: Městský úřad Tišnov, odbor územního plánování a stavebního řádu, nám. Míru 346, 666 19 Tišnov - s tím, že správní spisy budou vráceny až po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

24