KOORDINÁTOR EVVO ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ČÍSLO 4 | ROČNÍK 8 ČERVENEC 2010

„...ALE VŽDYŤ TO JE PŘECI TEN UDRŽITELNÝ ROZVOJ!!!“ EKOLOGICKÁ VÝCHOVA NENÍ JEN PRO PŘÍRODOVĚDCE V CENTRU ZÁJMU KVALITA SPECIALIZAČNÍHO STUDIA MATEMATIKA V ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ REGIONÁLNÍ PŘÍRODOVĚDNÉ PORTFOLIO SPRAVEDLIVÁ SVAČINA

AUTO*MAT PRO ŠKOLY ČABÁRNA PODMANĚNÁ PLANETA EKOZAHRADY UHLÍKOVÍ DETEKTIVOVÉ EVVOLUCE

HLAVNÍ TÉMA:

KOORDINÁTOR EVVO PŘÍLOHA: ENVIGOGIKA 2010/1

VYSNĚNÝ K O O R D I N Á T O R

Kvalitní, kompetentní, kamarádský, komunikativní, kreativní

kouzelník.

Okolí osvěcující, optimální

občan.

Oblíbený, originální, operativní, oficiální

organizátor.

Rady rozdávající, regionální

reprezentant rozumu.

Diplomatický, důsledný, diskutující, dynamický, drobně dominantní

dětina.

Ideálně infikovaný, iniciativní

inteligent.

Nápaditý, nebojácný, nadnárodní, novátorský, neunavitelný

nadšenec.

Áčkový, adaptabilní, akceptovaný, akorát asertivní

aktivista.

Tolerantní, taktický, talentovaný, taktní, tvořivý,

terénní typ.

Otevřený, obyčejné okamžiky obdivující

optimista.

Radostný, roztodivnosti realizující

Environmentálně elektrizující, etický, empatický, elegantní Veřejnost vychovávající, vtipný, vzdělaný Vynalézavý, výkonný, veselý, vždy vstřícný Objektivní, odvážná, ochotná

realista.

E V V O

ekolog. vizionář. vůdce. opora.

…prostě pokud použijeme pouze pětadvacet p…

Ilustrační snímky z cyklu seminářů Učíme v přírodě a ze specializačního studia pro koordinátory EVVO: archív SEV Chaloupky – Jana Čížková, Martin Kříž, Jiří Pavelka (Podblanické ekocentrum ČSOP)

Pracující pedagog propagující poučení prostřednictvím praktických programů poskytujících přínosné podmínky pro potřeby partnerů přátelsky pomáhajících přírodě. Přesvědčený pedagog poctivě předávající pozitivní poselství příštím potomkům planety.

Mgr. Hana Pivečková, koordinátorka EVVO ZŠ Rousínov

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, „SMYSLEM EKOLOGICKÉ VÝCHOVY NENÍ NAŘIZOVAT A POUČOVAT, co je správné a co špatné, nýbrž přispívat k tomu, aby lidský život zachovával lidské rozměry,“ říká Aleš Máchal v úvodních slovech manuálu Škola pro život II, „smyslem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty je především vzbuzovat a udržovat poptávku po ekologicky příznivějších, veselejších a duchovně bohatších způsobech života, po zdravé přírodě a krajině, po občanské angažovanosti vedoucí k udržitelnému rozvoji obce i Země, po ‚bohatém životě skromnými prostředky’“. Manuál Škola pro život II jako pomůcku pro školní koordinátory ekologické výchovy vydalo SSEV Pavučina, které pro ně také pořádá specializační studium. A nyní si v Pavučině položili otázku: Jak efektivně připravit učitele na práci v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě? Společně s katedrou pedagogiky a psychologie Technické univerzity v Liberci na ni důkladně hledají odpověď novátorským způsobem – snaží se o evaluaci až exaktní, avšak neochuzenou o osobní hodnocení dosavadních absolventů specializačního studia. Více se dovíte v rubrice Proměny v článku Julie Sokolovičové a Jana Činčery. O praktické zkušenosti z práce školního koordinátora ekologické výchovy se s vámi v tomto Bedrníku dělí hned několik autorů z různých koutů republiky: Jitka Bublová ze ZŠ Újezd u Brna, Jiří Chloupek ze ZŠ Údlice na Chomutovsku, Vlasta Geryková ze ZŠ Dukelská v Příboru a Dušan Vodnárek se ZŠ Školní ve Vrchlabí. Vrchlabská škola a také občanské sdružení Auto*Mat nabízí rovněž inspiraci pro nadcházející Evropský týden mobility. Sdružení Auto*Mat vypracovalo zábavnou metodiku, která například učí děti hledat silné a slabé stránky různých druhů dopravy. Martin Kříž ze střediska ekologické výchovy Chaloupky na Vysočině zve mezi koordinátory ekologické výchovy i učitele jiných aprobací, než je biologie: cyklus tematicky pestrých seminářů Učíme v přírodě si v podnětném prostředí a terénu v okolí střediska mohou užít matikáři, chemikáři, zeměpisáři stejně jako učitelé společenských věd nebo jazykáři. Více napoví fotografie, které doprovázejí i některé další články v tomto čísle. Tragédie obecní pastviny, tedy článek učitele a lektora Romana Andrese, nechává nahlédnout do tvůrčího procesu pedagogické práce. Představování originálních výtvorů pedagogického umění tím ale nekončí. V rubrice Didaktika dále najdete Spravedlivou svačinu Petry Macháčkové a týmu lektorů Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim – i s praktickým návodem k využití – a Regionální přírodovědné porfolio Dáši Zouharové ze ZŠ a MŠ Podomí a jejích kolegyň a kolegů ze sousedních škol. Hodně dalších námětů se do tohoto Bedrníku už nevešlo, třeba ten, jak založit bioklub, a další tipy kolem biopotravin, které budou mít v září opět „svůj“ měsíc. Tak doufejme, že jindy. Dokonce do rubriky Proměny bylo několik kandidátů. Jeden z nich – Školní projekty ve výuce přírodovědných předmětů – ale najdete v příloze představující nejnovější číslo elektronického časopisu Envigogika. Článek o doprovázení k ochraně životního prostředí, který se zabývá i jednou z podstatných otázek environmentální výchovy – Proč chránit životní prostředí? – najdete v některém z dalších čísel, možná už v tom příštím, věnovaném tématu MÉDIA. Kresba Kateřiny Veselé z Ústí nad Labem uspěla v roce 2009 Radost z vedení dětí k ekologicky příznivějšímu v soutěži kresleného humoru Ekofór, kterou způsobu života přeje pořádá Hnutí Brontosaurus. Historické Hana Kolářová počátky této soutěže sahají až do roku 1979. Více na http://ekofor.brontosaurus.cz.

OBSAH VYSNĚNÝ KOORDINÁTOR EVVO .....................................2

NÁZORY

INSPIRACE

MATEMATIKA V ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ ..........17

EKOLOGIE VE ŠKOLE I DOMA ...........................................4 EKOLOGICKÁ VÝCHOVA NENÍ JEN PRO PŘÍRODOVĚDCE........................................6 JAK DĚTI OVLIVŇUJÍ CHOD ŠKOLY ..................................7 ZVÍŘÁTKOVÁ EKOSTEZKA PRO VŠECHNY ......................8 CYKLOMOBILITA A JINÉ AKTIVITY ...................................9 AUTO*MAT PRO ŠKOLY ...................................................10 ČABÁRNA ...........................................................................11

DIDAKTIKA „...ALE VŽDYŤ TO JE PŘECI TEN UDRŽITELNÝ ROZVOJ !!!“ .......................................18 SPRAVEDLIVÁ SVAČINA ....................................................20 REGIONÁLNÍ PŘÍRODOVĚDNÉ PORTFOLIO .................23 JAK SE RODÍ STROM .........................................................26

PROMĚNY NABÍDKA ...........................................................................27 CO JSE A KDE SE VZALO

SPECIALIZAČNÍ STUDIUM PRO KOORDINÁTORY EVVO...........................................12 4 | 2010

BUY SMART .......................................................................31

3

INSPIRACE ZŠ ÚJEZD U BRNA

EKOLOGIE VE ŠKOLE I DOMA Environmentální výchovou jsme se na Základní škole v Újezdě u Brna začali zabývat asi před pěti lety, kdy jsme na konferenci Přátel angažovaného učení ve Velkých Němčicích poprvé slyšeli o projektu Ekoškola, který koordinuje pražské sdružení Tereza. Tehdy jsme doslova na koleně vypracovali celoroční školní plán ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty.

Specializační studium

Ekoškola

S povděkem jsme přijali nabídku Lipky – střediska ekologické výchovy, které v srpnu 2007 zahájilo Specializační studium pro koordinátory EVVO. V roce 2008 jsem úspěšně dokončila toto studium a díky němu získala environmentální výchova v naší škole jistý řád. Absolvování Specializačního studia doporučuji všem pedagogům, nejen těm, kteří se zabývají environmentální výchovou. Na všech setkáních během studia panovala přátelská atmosféra, setkali jsme se s mnoha významnými osobnostmi a získali velmi cenné informace. Mezi důležité marketingové kroky každé školy patří SWOT analýza. S pomocí SWOT EVVO analýzy jsme komplexně vyhodnotili pozitiva a negativa naší základní školy, vymezili hrozby a navrhli příležitosti pro další rozvoj Základní školy Újezd u Brna v oblasti environmentální výchovy. SWOT analýzu naší školy jsme připravili v rámci přípravného týdne školního roku, podíleli se na ní pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci školy a je součástí ročního plánu školy a dlouhodobé koncepce rozvoje základní školy.

Do mezinárodního projektu Ekoškola jsme zapojeni již čtvrtým rokem. Od cíle získat titul Ekoškola nás odrazovala administrativa a vyplňování tabulek nutných k žádosti o titul. Tuto nechuť jsme loni překonali, žádost sepsali a na základě výsledků auditu jsme získali mezinárodní titul Ekoškola jako krásný dárek ke 100. výročí založení školy. Výborná je spolupráce s Vlaďkou Cikánkovou, která je koordinátorem pro Jihomoravský kraj. V rámci projektového Dne Země jsme opakovaně provedli analýzu čtyř oblastí projektu Ekoškola (Voda, Energie, Prostředí a Odpady) a nově i analýzu nových oblastí Šetrný spotřebitel a Doprava. V ekotýmu jsou zastoupeni žáci ze všech ročníků, učitelé i provozní zaměstnanci. Scházíme se pravidelně každých 14 dnů v ekoklubu.

M.R.K.E.V. Od roku 2006 jsme členem sítě M.R.K.E.V. Každoročně se účastníme jihomoravské Konference o ekologické výchově, na kterou se vždycky těšíme. Díky členství v síti M.R.K.E.V. získáváme nové aktuální informace, které se týkají

ekologické výchovy, metodické materiály a časopis Bedrník, který je pro naši činnost v oblasti evironmentální výchovy zdrojem nápadů a inspirace.

Škola udržitelného rozvoje Jsme členem celorepublikového sdružení pedagogů a škol, které se zabývá problematikou ekologie ve školství – Klubu ekologické výchovy. V roce 2010 byl naší škole na tři roky udělen diplom 1. stupně (nejvyšší) Škola udržitelného rozvoje. Toto ocenění jsme získali za aktivity v oblasti environmentální výchovy, za zapojení téměř celého pedagogického sboru, za organizování projektových dnů, výukových programů, exkurzí i soutěží s ekologickou tematikou nejen pro naše žáky a pedagogy, ale i pro okolní školy.

Recyklohraní Naše škola je již druhým rokem zapojena do soutěže Recyklohraní. Jedná se o školní recyklační program zaměřený na sběr baterií a drobného elektrozařízení spojený s plněním různých typů úkolů. V prostorách školy jsme umístili sběrné nádoby na vybité baterie a nefunkční elektrozařízení, jež jsme získali od organizátorů soutěže, kterými jsou společnosti Asekol, s. r. o., Ecobat, s. r. o., a Eko-kom, a. s. Na závěrečném slavnostním hodnocení školního roku jsme již podruhé vyhlásili nejlepšího žáka a nejlepší třídu ve sběru baterií, kteří si mohou vybrat ceny z katalogu odměn.

Ptojekty MŠMT V uplynulých letech jsme díky Rozvojovému programu na podporu EVVO ve školách získali finance z MŠMT. Vybavili jsme učebnu i kabinet přírodopisu množstvím didaktických pomůcek (Krabice vody, jehličí, obojživelníků, ptáků, didaktické puzzle…), školní knihovnu jsme doplnili o odbornou literaturu. Děti se zúčastnily výukových programů na střediscích ekologické výchovy i ve škole. Pro pedagogy jsme zorganizovali semináře zaměřené na environmentální výchovu a obnovili jsme školní zahradu.

Vzdělávání pedagogů

4

Ve spolupráci s brněnským sdružením Rezekvítek organizujeme v prostorách naší školy semináře pro učitele, kterých se účastní i kolegové z okolních škol. Na podzimním semináři se učitelé seznámili

4 | 2010

INSPIRACE

s možností využití PET lahví ve výtvarné výchově a pracovních činnostech, prakticky si vyzkoušeli výrobu šperků, ozdobných závěsů a drobných dárků. Dubnový seminář byl zaměřen na práci s výukovými pomůckami a na aktivizační metody výuky nejen v přírodovědných předmětech. Pro všechny přítomné máme připravené eko tašky s materiály do výuky a malé občerstvení. Velký ohlas u celého pedagogického sboru měl třídenní víkendový seminář na Sluňákově, což je nejen centrum ekologických aktivit města Olomouce v Horce nad Moravou s velmi příjemnými lektory a nádhernou okolní přírodou, ale i zajímavě řešený nízkoenergetický dům.

Školní vzdělávací program

4 | 2010

V rámci disponibilních hodin ŠVP ZV Duhová škola všichni žáci 6. ročníku absolvují ekologický seminář, jehož náplní je přiblížení přírody dětem pomocí různých aktivizačních metod (terénní výuka, práce s přírodninami, pozorování, práce na školní zahradě, projektová výuka…). Žáci 7. ročníku si mohou v rámci volitelných předmětů vybrat přírodovědné praktikum, které je zaměřeno na praktické poznávání přírody a porozumění zákonitostem přírodních procesů. Od školního roku 2010/2011 budou mít žáci naší základní školy možnost výběru nového předmětu – globální výchova, jehož tematickými celky budou globalizace, udržitelný rozvoj a životní prostředí. Všechny děti se každoročně zúčastní výukových programů na brněnských střediscích ekologické výchovy – Lipce, Jezírku, Rozmarýnku či na Rychtě v Krásensku (zde absolvují i vícedenní programy). Osvědčilo se i zrealizování programů ve škole (Rezekvítek – Ekoporadna do škol, Společnost pro Fair Trade – Svět v nákupním košíku, Eko-kom – Tonda obal na cestách, občanské sdružení Nesehnutí).

Ekoolympiáda Již potřetí se v naší škole uskutečnilo oblastní kolo soutěže Ekoolympiáda pro žáky na I. stupni ZŠ. Připravujeme otázky a úkoly pro školní kola soutěže pro okolní školy. Soutěž je rozdělena do dvou kategorií – 2. a 3. ročník (Papíráčci) a 4. a 5. ročník (Peťáci). Na oblastní kolo do Újezdu u Brna přijedou z každé školy dvě nejúspěšnější tříčlenná družstva z každé kategorie. Ekoolympiáda je rozdělena do dvou částí. První – teoretická – probíhá ve školní jídelně a druhá – praktická – v parku. Letos nám nepřálo počasí, proto i praktická část se uskutečnila v prostorách naší školy – tělocvična, družiny, chodby apod. Na organizování soutěže se aktivně podílí žáci 9. ročníku. Ceny do soutěže nám věnují sponzoři, především firma Elektro Spáčil, která má sídlo v Újezdě u Brna.

Prima klima V prostorách naší školy byla, téměř dva měsíce, umístěna výstava Prima klima, kterou jsme si zdarma zapůjčili z brněnského ekologického institutu Veronica. Součástí výstavy jsou rovněž pracovní listy, které žáci vyplňovali v rámci přírodovědného praktika semináře. Žáci 7. až 9. ročníku absolvovali besedu spojenou s výstavou moderovanou lektorem Petrem Ledvinou. Další putovní výstavy, které mohli zhlédnout nejen žáci naší školy, ale i rodiče v rámci třídních schůzek, byly výstavy z občanského sdružení Nesehnutí – Za práva zvířat a Zaostřeno na hypermarkety!

Ukliďme svět! Již druhým rokem jsme v dubnu v rámci Dne Země uskutečnili úklidovou akci Ukliďme svět! pod záštitou Českého svazu ochránců přírody, který nám na

akci vytiskl a zaslal plakáty a poskytl nám potřebné množství pytlů na nasbírané odpadky a samolepky pro všechny zúčastněné. Děti se svými pedagogy a dalšími zájemci uklízely odpadky ve všech ulicích města Újezd u Brna a naplněné pytle s odpadky odnesly na sběrný dvůr, odkud byly poté odvezeny do spalovny.

Školní zahrada Prvotním impulsem k znovuobnovení školní zahrady bylo setkání s paní Květou Burešovou na SEV Chaloupky v rámci studia koordinátorů EVVO a také získání rozsáhlého manuálu Učíme se v zahradě o problematice školních zahrad, ve kterém je spousta praktických rad, jak zahradu založit, udržovat a jak ji s dětmi využívat ke vzdělávání a výchově. Poté jsme napsali projektovou žádost na MŠMT a získali finance na částečné obnovení školní zahrady. Projekt nové zahrady nám připravila Dana Křivánková z Lipky a rozdělila na několik etap. V současné době máme vybudované první dvě části zahrady – vřesoviště a jezírko a bylinkové záhony.

… a na závěr V tomto článku jsem chtěla nastínit několik aktivit v rámci environmentální výchovy, které realizujeme v naší škole a které mohou inspirovat i koordinátory EVVO v dalších školách. Během pěti let, kdy se naše škola věnuje environmentální výchově, se toho u nás hodně změnilo. Velmi důležitá je i podpora vedení a také ochota pedagogů i provozních zaměstnanců zapojit se do ekologicky zaměřených aktivit a nebrat je jako nutné zlo, ale jako důležitou součást výchovy mladé generace k úctě k životu a lásce k přírodě.  Jitka Bublová, ZŠ Újezd u Brna Foto archív školy

5

INSPIRACE

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA NENÍ JEN PRO PŘÍRODOVĚDCE Environmentální výchova je ve školách beze sporu doménou biologů. Když ředitel hledá, komu by svěřil funkci koordinátora, už předem je většinou rozhodnuto, že to bude učitel přírodopisu. Přitom ekologická výchova je průřezové téma, prochází všemi předměty a není zdaleka jen otázkou biologie a dalších přírodovědných předmětů (chemie, fyzika), ale také významným tématem občanské výchovy, zeměpisu, často se protíná s dějepisem a stejně jako všechny ostatní předměty využívá obecně jazyků a matematiky, nehledě na skutečnost, že podle současného rámcového vzdělávacího programu pro základní (ale i gymnaziální) školství mohou vznikat a často i vznikají nové předměty (např. i ekologická výchova, globální výchova).

Učíme v přírodě Klienty ekocenter se tak stávají výlučně učitelé přírodopisu (případně třídní učitelé a „prvostupňaři“). Není tedy divu, že i samotná ekologická výchova na střediscích je více biologická a fušuje trochu do zeměpisu, malinko do chemie, určitě do občanky. Pořád jsme hlavně servisem pro biology a jen těžko se dostáváme pod kůži jejich humanitním kolegům. Na Chaloupkách se snažíme tento předsudek pomalu lámat a i díky grantu z fondů Evropské unie (OPVK) rozjíždíme cyklus seminářů Učíme v přírodě. Ten má za cíl naučit učitele různých aprobací, jak vytáhnout žáky do přírody, za školu či za humna obce. V prvé řadě je určen učitelům biologie a zeměpisu, ale plánujeme

6

podobně zaměřené víkendy pro chemiky, učitele výtvarné výchovy nebo češtiny. Pro matematiky a fyziky se už podařilo zorganizovat třídenní seminář Matematika v přírodě, pro historiky dva ročníky Archeovíkendu a pro biology a zeměpisáře letošní Hydrovíkend. Nechceme také učit jen technicky, jako lektory budeme využívat i filosofy a akademiky, aby problém objasnili v širších celospolečenských souvislostech. Každý okruh by měl potom být doplněn metodicky, jde přece jen o semináře pro učitele.

Co je před námi? V říjnu (15. – 17. 10. 2010) na učitele přírodopisu (biologie), chemie a zeměpisu čeká už druhý ročník Geovíken-

du. Společně s lektory z Moravského zemského muzea v Brně a středoškolskými učiteli z Vysočiny se budeme učit sestavovat geologickou mapu okolí školy, vyzkoušíme si to na okolí střediska Chaloupky. Jeden den pak věnujeme geologické exkurzi po Vysočině. Společně také vytvoříme klíč k určování nerostů Vysočiny, ukážeme metodiku odebírání vzorků. Kriticky ohodnotíme vznikající Krabici plnou kamení, výukovou pomůcku pro učitele biologie ZŠ, kterou vyrábíme společně s brněnským Rezekvítkem. Zastavíme se i nad Ekologickou olympiádou, tématem jejího celostátního kola letos byla ekologie nerostných surovin. Meteovíkend v prosinci (10. – 12. 12. 2010) bude zaměřený na meteorologii a klimatologii, a už proto je patrné, že bude určen především učitelům zeměpisu a fyziky. Dozvíme se, jak se žáky měřit povětrnostní parametry v přírodě a jak zkonstruovat jednoduchý anemometr a vlhkoměr. Ukážeme si klasickou meteorologickou i automatickou klimatologickou stanici na Chaloupkách. Součástí akce bude ukázka výukového programu zaměřeného na klimatologii a fenologii. Řekneme si, jak se stavět k problematice klimatických změn. Ukážeme si, jak sestavit meteorologickou stanici na pozemku školy, metodiku pozorování, jak využívat a zpracovávat ve výuce získaná data. Proběhne představení klimatologické mapy ČR a Vysočiny, práce s přístroji (teploměry, termograf, anemometr). Metodika pro fenologická pozorování během roku, sledování znečištění ovzduší s profesionálními přístroji. Návštěva profesionální stanice na základní škole v Třebíči. Akce bude probíhat ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem. V roce 2011 plánujeme mimo jiné i sportovní víkend pro učitele výchovy ke zdraví – tělesné výchovy. Ukážeme si, že pro sportovní aktivity není potřeba vybavená tělocvična, hřiště pokryté tartanem a sterilní posilovna. Jeden den bude věnován lanovým aktivitám, slaňování, bezpečnosti práce při horolezectví, ochraně přírody při sportech v přírodě obecně, výstavbě lanových překážek apod. Jeden den také společně strávíme na vodě (Sázava) a budeme se věnovat

4 | 2010

INSPIRACE

kanoistice, bezpečnosti práce a především si ukážeme, jak skloubit poznávání přírody či krajiny a rekreační sport, jak učit například „o řece na řece“, „o lese v lese…“. Čeká nás i den zaměřený na Hry našich dědů, ukážeme si, jak vyrobit špačka, kuličku, chůdy. Den bude věnovaný nejen starým českým tradičním hrám, které trénovaly bystrost, zručnost, hbitost a obratnost. Součástí programu bude i orientační běh a jóga. Budeme se věnovat zásadám pobytu v přírodě. Zeměpisný víkend bude seminářem zaměřeným na orientaci v terénu a mapování, bude prioritně určen učitelům zeměpisu a tělesné výchovy, případně matematiky. Základem kurzu bude metodika práce s buzolou, mapou a jednoduchým přístrojem GPS. Zkusíme si společně výrobu a plán mapy. Ukážeme si, jak nachystat orientační běh či azimutový závod, naučíme se zpracovat trasu pochodu. Dozvíme se, jak žákům vysvětlit základní topografické pojmy: hřeben, sedlo, vrstevnice, spádnice, údolnice, hřbetnice… Ukážeme si různé druhy map a také se naučíme metodiku modelování terénu. Součástí bude představení Krabice ČR, pomůcky pro výuku zeměpisu (Chaloupky, Rezekvítek 2008). Vzhledem k tomu, že již dnes máme zmapované okolí střediska Chaloupky pro orientační běh (a budeme vlastnit vybavení pro závody), budeme celý půlden věnovat orientačnímu běhu.

Seminář Krajina a umění je určen aprobacím okruhu člověk a umění, český jazyk, občanská výchova. Seminář zaměřený na umělecké hodnoty krajiny Vysočiny bude mít ryze regionální charakter. Akce se bude konat v krajinářsky hodnotném území Žďárských vrchů (doufáme, že zároveň na našem novém středisku v Krátké). Budeme „hodnotit“ krajinný ráz, ukážeme si prakticky land-art, budeme hledat a jazykem umělců popisovat některý místní „genius loci“. Představíme metodiku Ekologické olympiády 2008 (téma krajina). Podíváme se, jak včera nebo před sto lety vypadala příroda Vysočiny očima umělců, malířů, spisovatelů, hudebníků. Zaměříme se na historický vývoj krajiny Vysočiny (v novodobé historii za vlády člověka), na národopis a tradiční řemesla, na místní lidovou architekturu. Budou nás čekat přednášky archeologů, ale i výtvarníků, filozofů a ochránců přírody. Odborná exkurze do skanzenu Vysočiny a do okolí Kameniček.

Učíme učit ekologickou výchovu Kromě oborově i aprobačně zaměřených seminářů (většinou v délce 3–4 dnů) se v příštích letech budeme věnovat i regionální výuce a na Vysočině postupně vzniknou tři metodiky a učebnice pro „výchovu k místu“. Učebnice pro Velkobítešsko, Moravskobudějovicko a Mi-

kroregion Černé lesy (okolí Chaloupek) půjdou napříč předměty, budou k výuce využívat místní reálie a opět budou počítat s tím, že učitelé budou ochotni učit i mimo školu. Archeovíkend i seminář Matematika v přírodě ukázal, že zájem o ekologickou výchovu je i mezi pedagogy s nebiologickou aprobací. Teď chceme více spolupracovat s oborovými časopisy a institucemi, kde se učitelé jednotlivých odborností potkávají, se servisními organizacemi pro školy a muzei. O tom, jak se daří ekologickou výchovu dostávat mezi kantory nebiology, vás budeme průběžně informovat. A pokud byste se chtěli semináře v roli lektora nebo účastníka zúčastnit (zdarma bude ale jen pro učitele z kraje Vysočina, pro ostatní účastníky za 400 Kč), nebo nám chtěli pomoct s propagací, dejte nám vědět na program@ chaloupky.cz. Učíme učit ekologickou výchovu nejen biology, nejen ve škole, ale i za humny a v přírodě. A začínáme regionem, místní krajinou, architekturou, flórou i faunou, místní historií. To je filosofie dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na Chaloupkách.  Ing. Martin Kříž, vedoucí střediska Chaloupky Foto archív SEV Chaloupky – Jana Čížková, Martin Kříž, Jiří Pavelka

ZŠ ÚDLICE

JAK DĚTI OVLIVŇUJÍ CHOD ŠKOLY Na Základní škole v Údlicích v okrese Chomutov má výchova k šetrnému přístupu žáků k přírodě bezmála dvacetiletou tradici. V posledních třech letech škola za své počínání dvakrát získala mezinárodní titul Ekoškola. V programu Ekoškola se žáci učí o environmentálních tématech a zároveň sami usilují o ekologizaci školy, jako je šetření energiemi, vodou a zlepšování prostředí školy.

Děti navrhují, jak třídit

4 | 2010

Jedním z pilířů programu je chápání následků vzniku odpadů, seznamování se s cestami jejich recyklace a minimalizace jejich vzniku. Od původního dělení pouze na papír a ostatní směsný odpad na chodbách škola urazila velký kus cesty. Dnes jsou nádoby v různých velikostech umístěny na chodbách, ve třídách i v kancelářích, kabinetech učitelů, sborovně nebo školní dílně. Žáci navrhují, kde, které a v jakém množství se mají kontejnery ve škole umístit. V současné době odpady třídíme na papír, sklo, hliník, PET víčka a ostatní plasty. Vedle těchto běžných materiálů je ve škole umístěna nádoba na baterie a elektroodpad. Nedávno se škola stala místem zpětného odběru osvětlovacích těles pro celou obec. Každoroční tradicí je podzimní a jarní sběr papíru.

Odpad také slouží jako materiál k rozmanitým výtvarným nebo užitným pracím. Jako příklad bych uvedl nástěnné mozaiky a figurky stolní hry pro žáky

z PET víček nebo informační panely či desky lavic v zahradní učebně z lisovaných nápojových kartonů, které žáci před časem také ve škole sbírali. Myš-

7

INSPIRACE

lenka třídění odpadů se prolíná i jinými předměty.

Mladší se učí od starších Snažíme se, aby výuka ekologie byla pro žáky nejen poučná, ale i zajímavá. Nejstarší žáci své poznatky a zkušenosti předávají nejmladším kamarádům. Žáci deváté třídy navštívili své nejmenší spolužáky v prvních třídách a jednoduchou formou je seznámili s dělením odpadů, s různými typy odpadních nádob ve škole a s tím, co do nich patří a co ne. Popsali jim také další cestu vytříděných odpadů. Smyslem této akce nebylo pouhé předání informací, ale pomohla žákům deváté třídy zopakovat si informace a utřídit je. Přínosný byl také ten fakt, že se starší žáci vžili do rolí paní učitelek a pochopili, jak je nesnadné tak malým žáčkům informace předat srozumitelně a upoutat jejich pozornost . Prvňáčkům vysvětlili třeba, jak poznají hliník od železa nebo lesklé folie a proč

plato z recyklovaného papíru už nepatří do kontejneru na papír, ale do směsného odpadu. Svá vystoupení doplnili ukázkami polotovarů a výrobků, které se z vytříděných surovin vyrábí. Akce měla mezi žáky velký úspěch. V budoucnu se do tříd vrátí a doplní svá sdělení o informace o elektroodpadu a světelných zdrojích. Pro naše žáky není environmentální výchova prázdný pojem. Nemyslí si, že oni sami v ochraně přírody nic nezmůžou. Řídí se spíš větou, kterou má program Ekoškola ve svém záhlaví: Pokud dokážeme ovlivnit vlastní školu, dokážeme ovlivnit i svět kolem nás. Více o ekologických akcích školy naleznete na www.zsudlice.cz v záložkách Ekoškola nebo ekologický pobyt. Další článek otiskujeme rovněž v rubrice Didaktika.  Mgr. Jiří Chloupek, koordinátor EVVO ZŠ Údlice Foto autor

ZŠ PŘÍBOR, DUKELSKÁ

ZVÍŘÁTKOVÁ EKOSTEZKA PRO VŠECHNY Jsme školou pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, přesto jsme na poli ekologické výchovy dokázali již velké věci. Škola je držitelkou mezinárodního titulu Ekoškola, titulu Ekologická škola Moravskoslezského kraje, ve školním vzdělávacím programu máme zaveden samostatný předmět Environmentální výchova.

Škola pro udržitelný život Nadace Partnerství a středisko ekologické výchovy Sever jsou vyhlašovatelé programu Škola pro udržitelný život. Jejich generálním partnerem je společnost Toyota. Tento program slouží vzdělávání v oblasti udržitelného rozvoje a zapojování veřejnosti do péče o životní prostředí a posilování spolupráce v obcích. Hlavní úlohu přitom hrají školy a jejich žáci. V roce 2009 se do programu přihlásilo 108 škol z celé České republiky. Bylo podpořeno 33 škol celkovou částkou přesahující 2 milióny korun. V roce 2009 se program poprvé otevřel i pro Moravskoslezský kraj. Se svým projektem uspěla právě naše škola – Základní škola, Příbor, Dukelská, jako jediná škola z tohoto kraje. Získali jsme nadační příspěvek 69 tisíc korun na realizaci projektu Zvířátková ekostezka s místem pro všechny. Realizace projektu započala v září 2009 a skončila v červnu 2010. Koordinací projektu v Moravskoslezském kraji je pověřeno Středisko ekologické výchovy Vita, Ostrava.

Příležitosti pozorovat

8

Tematika poznávání a ochrany přírody není našim žákům neznámá. Zjistili

jsme však, že městské děti nemají tolik příležitostí pozorovat přírodu a v ní žijící živočichy jako třeba děti z venkovských škol. Ani město samotné neposkytuje příliš vhodné možnosti pro život volně žijících tvorů. Proto jsme se rozhodli společně se žáky pomoci volně žijícím živočichům, kteří zavítají do okolí školy a na naši školní zahradu. Aby zde měli dostatek vody, potravy, zajištěn úkryt před nepřáteli, aby byla vytvořena obydlí a domov, ve kterých tito živočichové mohou žít příjemný a bezpečný život s možností rozmnožování i přezimování. Postupně jsou budována kouzelná zákoutí pro poznání, odpočinek, potěchu oka i duše nejen žáků naší školy, jejich rodičů, sourozenců, ale i žáků ostatních škol města, členů zájmových sdružení i široké veřejnosti. A jaká, že jsou to kouzelná zákoutí? → Chytila jsem na pasece motýlka – založení menšího „ráje“ pro motýly a další užitečný hmyz – okrasná louka → Kam se ptáčku, kam schováš? – vysazení hustě rostoucích a kvetoucích keřů vhodných pro hnízdění ptáků → Ptačí krmítka – vyrobení nejrůznějších druhů krmítek k přikrmování ptactva nejen v zimním období → Netradiční ptačí obydlí – umístění za-

jímavých ptačích budek k hnízdění a rozmnožování ptactva → Úkryt pro žížalu Julii – vytvoření hromady kompostu z posklizňových zbytků pro žížaly → U Česílka – vybudování vodního jezírka s rostlinami a bezobratlými živočichy → Ráj pro ještěrky – vytvoření skalky s kamennou zídkou a štěrkopískovou vrstvou pro ještěrky → Hmyzí hotel – rozmístění netradičních příbytků ze dřeva s vyvrtanými otvory pro blanokřídlý hmyz → Ježkovník – vyrobené ježkovníky budou sloužit pro úkryt, odchov a přezimování ježků → Z větví hromada, před nepřáteli obrana – vynikající úkryt pro obratlovce a bezobratlé Doposud byly v naší školní ekostezce vysazeny okrasné stromy a keře pro hnízdění ptáků – stanoviště Kam se ptáčku, kam schováš?, byla rovněž vyrobena a rozmístěna krmítka pro přikrmování ptáků v zimním období. V areálu školní zahrady jsou připraveny netradiční ptačí budky k hnízdění a rozmnožování ptactva. Zhotovené ježkovníky a hmyzí hotely již čekají na své první obyvatele. Vytvořená hromada větví bude dobrým úkrytem pro obratlovce a bezobratlé živočichy a snad i obranou před jejich nepřáteli.

4 | 2010

INSPIRACE

Dokončujeme stanoviště U Česílka, jehož výstupem je zahradní jezírko s vodními rostlinami a bezobratlými živočichy. Stanoviště Ráj pro ještěrky vzhledem k nepříznivému počasí doposud čeká na svou realizaci.

Biošikulky Součástí projektu je i tematika biopotravin, protože pro zdravý životní styl je důležité znát nejen, co jíme, ale také, z čeho jsou konzumované potraviny vyrobeny. Povědomí o biopotravinách a jejich pěstování je velmi malé a zkreslené mezi dětmi i dospělými lidmi. Proto jsme se v rámci projektu rozhodli koncem května uspořádat netradiční akci Bio den v ekoškole s prezentací výsledků školního projektového vyučování Jak nám chutná bio?, které již probíhá v hodinách pracovního vyučování – práce v domácnosti, v předmětu Výchova ke zdraví, v Přírodopisu a mnoha dalších předmětech. Na akci měli přítomní možnost nákupu biopotravin, ochutnávek, přehlídek hotových pokrmů a cukroví z biopotravin, připravených žáky naší školy a spolupracujících škol v rámci doprovodné soutěže Biošikulky.

Zvířátková ekostezka s místem pro všechny Plánovanou součástí akce bylo i slavnostní otevření Zvířátkové ekostezky s místem pro všechny s představením jednotlivých stanovišť žákům, rodičům,

ostatním školám města a regionu i široké veřejnosti. Projekt Zvířátková ekostezka s místem pro všechny prolíná celým výchovně vzdělávacím procesem školy, je zahrnut do vzdělávacích oblastí Člověk a příroda, Člověk a společnost, Člověk a zdraví, Člověk a svět práce. Umožňuje žákům školy se speciálními vzdělávacími potřebami, aby se mohli starat o přírodu, o zvířata a rostliny, o přírodní zdroje, aby přírodu mohli poznávat a chránit, umožňuje jim zvelebovat okolí školy i města. Zapojením rodičů, sourozenců, ostatních MŠ, ZŠ, SŠ na území města, členů zájmových organizací

i široké veřejnosti je zároveň naplňována myšlenka inkluze, tj. zapojení, společného setkávání a vzdělávání dětí a dospělých s určitým handicapem i bez něj. Vybudovaná ekostezka bude opravdu otevřená pro všechny a každý si v ní může najít své místo. Příroda to pak všem mnohokrát vrátí. Proto stojí zato psát takové projekty a proto je dobře, že byl náš projekt v programu Škola pro udržitelný život podpořen.  Mgr. Vlasta Geryková, ředitelka školy, ZŠ Příbor, Dukelská, škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami Foto archív ZŠ Příbor, Dukelská

ZŠ ŠKOLNÍ, VRCHLABÍ

CYKLOMOBILITA A JINÉ AKTIVITY Naše škola dlouhodobě působí na poli environmentálních projektů, které realizuje sama, ve spolupráci s Královehradeckým krajem, Ministerstvem školství nebo se střediskem SEVER v rámci programu Škola pro udržitelný život apod.

Na zelenou

4 | 2010

V letošním školním roce jsme uspěli u Nadace Partnerství s grantovým programem Na zelenou. Cílem projektu je zvýšit povědomí veřejnosti o ekologickém způsobu dopravy po městě, aktivně zapojit školu, veřejnost a instituce města do zlepšení bezpečnostní situace při pohybu cyklistů po městě a blízkém okolí. Propagovat cyklistiku jako přirozený způsob dopravy žáků i učitelů, zvyšovat dopravně-bezpečnostní povědomí dětí v rámci vyučování. Cílem je také poskytnout lepší podmínky pro pěší a na kole přijíždějící žáky do naší školy a zapojit žáky a veřejnost do dění v našem městě. Žáci, rodiče a učitelé vyplňují dotaz-

↓ U křižovatky Tyršova – Českých bratří není přechod, alespoň tedy značka.

9

INSPIRACE

níky o tom, jak daleko od školy bydlí, jakým způsobem se dopravují do školy a jaká nebezpečí vnímají z pohledu chodce a cyklisty ve Vrchlabí. Do mapy zakreslují nebezpečná místa, která se pak stanou podkladem pro zpracování podrobné dopravní studie. Žáci v rámci výuky vyhledávají dopravně problematická místa, fotografují je a hodnotí, jak město tato místa zabezpečuje. Chválíme, kritizujeme a navrhujeme vlastní dopravní řešení.

Školní plán mobility Výstupem projektu bude také školní plán mobility. Školní plán mobility představuje strategický dokument, který umožňuje škole měnit dopravní návyky a volit takové způsoby dopravy dětí, rodičů a učitelů do školy, které by pro ně byly bezpečněj-

ší a udržitelnější. Školní plán mobility je důležitý nástroj, který by měl motivovat děti, aby do školy více chodily pěšky, jezdily na kole nebo veřejnou dopravou. Tím by se snížil podíl cestování do školy autem a preferoval by se zdravější a ekologičtější způsob dopravy. Na projektu spolupracujeme se zástupci města Vrchlabí, s městskou policií, Sdružením měst a obcí Krkonoše a s Dětským domovem ve Vrchlabí. Generálním sponzorem projektu je společnost Axa, místním sponzorem je prodejna pracovních ochranných prostředků Vlach Protect.

Evropský týden mobility Školní tradicí vzešlou z projektu se stane pořádání manifestační jízdy městem k příležitosti Evropského dne bez aut.

Pořádání podobných aktivit v Královehradeckém kraji k Evropskému týdnu mobility není nikde centrálně evidováno a uveřejňováno. Proto žádáme všechny organizátory podobných akcí, aby zaslali přehled svých aktivit k podpoře zelené cyklomobility na e-mail: [email protected]. Do registrace je potřeba uvést: KDE (město), KDY (datum), TYP AKCE (manifestační jízda, happening na náměstí apod.), MÍSTO A ČAS konání, KONTAKT na koordinátora akce, a to nejpozději do 5. září 2010. Podrobný přehled zářijových aktivit k Evropskému týdnu mobility (22. září – Evropský den bez aut) v Královehradeckém kraji bude uveřejněn na webových stránkách: www.zsskolnivr.cz, www.sever.ekologickavychova.cz a www.ekologickavychova.cz.  Dušan Vodnárek, koordinátor projektu. Foto autor

AUTO*MAT PRO ŠKOLY Vliv dopravy na náš každodenní život a životní prostředí ve městě, to byla dvě hlavní témata pilotního vzdělávacího projektu, který provedla iniciativa Auto*Mat ve spolupráci s vybranými základními školami v severních Čechách. Zábavná metodika, kterou vypracovala Jana Pírková z organizace Auto*Mat podle zahraničních vzorů, ukazuje dětem, jak se dívat na své město. Nové se dozvídali nejen žáci, ale i jejich učitelé, a to v rámci školení, jak metodiku používat. Aktivity Auto*Matu na poli vzdělávání tím ale teprve začínají. Díky finanční podpoře Státního fondu životního prostředí bude projekt pokračovat začleňováním vzdělávacích aktivit do výuky ve školách po celé České republice. Během jarních měsíců proběhla pilotní výuka na třech školách: na ZŠ Školní Chomutov, ZŠ Vrchlického Děčín a ZŠ

10

Rozmarýnova Most. Jak doprava změnila naše město za posledních 70 let? Kolik aut projede v blízkosti školy? Kdo rozhoduje o tom, že se uprostřed města postaví nová silnice? Jaký dopad má doprava na naše životy? V rámci hledání odpovědí na tyto otázky se žáci ve výuce nebo v rámci projektových dnů učili zábavnou formou rozlišovat jednotlivé formy dopravy a jejich silné a slabé stránky. Dále se interaktivní formou učili rozumět vlivu jednotlivých druhů dopravy na životní prostředí, ale také vyhledávat relevantní informace a dále s nimi pracovat. Děti potěšila modelová dojížďka na kole do

školy za doprovodu dospělých a policie i hromadná cyklojízda v rámci Dne bez aut, při které mohly vidět město z jiné perspektivy. V rámci devíti školení, která proběhla v Praze, Brně, Hradci Králové, Chomutově, Děčíně, Ústí nad Labem a Mostě, se přišlo s výukovou metodikou seznámit téměř 90 pedagogů a odezva byla pozitivní. „Školení se mi líbilo, bylo přínosné hlavně pro konání dalších projektových dnů na naší škole,“ vyjádřila se o vzdělávacích aktivitách Auto*Matu jedna z učitelek v Hradci Králové. Účastníci školení získali i výukové DVD, které obsahuje kompletní výukové aktivity včetně příkladů již realizovaných výstupů. Část metodiky bude nyní přístupná na internetu na několika webových stránkách, např. www.auto-mat.cz, www.cyklopesky.cz, www.rvp.cz a dalších. Školy, které se zúčastnily pilotní části projektu, již mají zájem pokračovat s Auto*Matem dál, cílem ale je oslovit jich co nejvíce v rámci celé republiky. V následujících dvou školních letech se mohou školy také zapojit např. do soutěže o zelené kilometry či literární soutěže s tematikou udržitelné dopravy. V případě zájmu o zapojení vaší školy do vzdělávacího projektu Auto*Matu kontaktujte prosím koordinátorku Janu Pírkovou ( [email protected]).  Anna Strejcová, občanské sdružení Auto*Mat Foto a kresba: archív o. s. Auto*Mat

4 | 2010

INSPIRACE

ČABÁRNA V blízkosti bývalé hornické kolonie Čabárna u Kladna byla symbolicky na Den Země 22. dubna 2010 otevřena nová budova Centra ekologické výchovy Kladno. Nejčastějšími návštěvníky centra budou děti a celé školní třídy.

Požehnaná Čabárna Ekocentrum Čabárna bylo postaveno na zelené louce. Budova je energeticky úsporná, postavena převážně z přírodních materiálů a je jednou z největších dřevostaveb v České republice. Kombinace dřevěného pláště a velkých prosklených ploch působí velmi přirozeně a i díky zatravněné střeše souzní s okolím. Stane se proto ideálním místem pro veškeré aktivity související s environmentální výchovou. Jedná se o jedno z prvních vzdělávacích center, které bylo podpořeno z Prioritní osy 7 Operačního programu Životní prostředí. Slavnostní otevření Centra ekologické výchovy Kladno zahájil kladenský primátor Dan Jiránek a jeho první náměstek Miroslav Bernášek symbolickým zasazením stromu. Dokončené budově požehnal kladenský farář Jiří Neliba. „Centrum ekologické výchovy je ideální pro pořádání škol v přírodě. Je tu přednáškový sál a odborná knihovna, v horních patrech máme ubytování v přírodním stylu. V okolí Centra jsou sady a zahrady. Děti na vlastní oči uvidí a zažijí to, co jinak znají už jen z knížek,“ vysvětluje Dan Jiránek, primátor města Kladna. Ekologické centrum, pro které se již vžil název Čabárna, bude ale otevřeno i pro širokou veřejnost. Lektoři z Naučného střediska ekologické výchovy Kladno zde budou pořádat nejrůznější akce s environmentální tematikou. Budova centra je připravena i na školení a semináře pro soukromé firmy i veřejnou správu.

Šetrná stavba, šetrný provoz Stavba centra v sobě spojuje všechny současné trendy stavění, jako je používání ekologicky šetrných stavebních hmot, využívání recyklovaných materiálů, snižo-

4 | 2010

vání provozních nákladů objektů, návrat k přírodě a minimální spotřebu energií pro provoz. Na jižní straně budovy je zimní zahrada a na západ pokračuje interiér budovy zastřešenou terasou. Budova má také několik teras, ze kterých vedou schody na střechu. Ta je částečně zatravněná a jsou zde nainstalovány sluneční kolektory. Budovu Centra ekologické výchovy Kladno navrhla architektonická kancelář IAV, architektem je Jan Červený. Technické zázemí budovy se nachází v suterénu, je zde peletkárna, dva kotle na peletky a odizolované bojlery. V podzemním podlaží je umístěna kuchyň, o patro výš je výdejní kuchyň a jídelna. V přízemí je situován také přednáškový sál, knihovna, administrativní zázemí a pokoj se sociálním zařízením pro osoby se sníženou pohyblivostí. Další podlaží slouží pro ubytování návštěvníků centra. Pokoje nejsou očíslovány, ale nesou vždy jméno jednoho stromu, v jehož dekoru je interiér pokoje vytvořen. Děti a další návštěvy se tak mají možnost bydlet v dubovém, bukovém, třešňovém, lipovém, modřínovém, borovicovém pokoji a dalších. Ekologicky šetrný není pouze provoz budovy, ale šetrná byla také její výstavba. Okolní plochy Centra se postupně osazují stromy, keři nebo popínavou zelení a také tu bylo znovu založeno několik trávníků. V blízkém okolí centra vznikne i rozsáhlý sad starých odrůd. Součástí výstavby a okolních úprav byla také kořenová čistírna odpadních vod. Ředitel odboru environmentálního vzdělávání MŽP Ing. Tomáš Kažmierski k tomu dodává: „Náklady na pořízení budovy a úprav jejího okolí dosáhly 60 milionů Kč, z toho 90 % bylo financováno z Operačního programu Životní prostředí.“  Vilém Frček, Jitka Burianová Foto Josef Feifert

STŘEDISKA EKOLOGICKÉ VÝCHOVY Jsou důležitým nástrojem pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu. Poskytují zázemí pro environmentální vzdělávací programy a zároveň mají působit jako zdroj a inspirace např. pro stavění v duchu uvědomělejšího přístupu k životnímu prostředí. V centrech ekologické výchovy se odehrávají jednodenní nebo vícedenní pobyty, které jsou zaměřené na posilování vztahu k přírodě a respektování principů trvale udržitelného rozvoje. Klienty těchto středisek jsou především žáci základních a středních škol, studenti vysokých škol, učitelé, rodiny s dětmi i odborná veřejnost. Programem středisek účastníky provázejí odborní lektoři, zpravidla s vysokoškolským vzděláním. Programy jsou zaměřeny na poznávání nejběžnějších biotopů, rostlin a živočichů ČR, na obecnou ekologii, environmentální témata, využívání energie, problematiku odpadů, trvale udržitelný rozvoj, rozvojovou pomoc. Nezřídka se zde vyskytují také kulturní témata. Nabídka programů pro základní a střední školy vychází z rámcových vzdělávacích programů, průřezového tématu Environmentální výchova. Většina středisek je vybavena prvky, které demonstrují skromnost a šetrnost k životnímu prostředí, ve velké míře se využívají obnovitelné zdroje energie, třídí se odpady. Střediska mívají k dispozici zahrady a chovají domácí zvířata. Pokud je to možné, při přípravě stravy se využívají přednostně lokální potraviny nebo biopotraviny.

PRIORITNÍ OSA 7 OPERAČNÍHO PROGRAMU ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Prioritní osa 7 Operačního programu Životní prostředí je určena pro subjekty, které se zabývají EVVO a nemají dosud dostatečné zázemí nebo vybavení. Z této prioritní osy lze čerpat dotaci na výstavbu, rekonstrukci či dostavbu objektu nebo na jeho vybavení a také na pořízení vzdělávacích pomůcek. Cílem je budovat jak stavby na zelené louce, tak rekonstruovat starší objekty (i památkově chráněné), a to tím způsobem, aby splňovaly energetický standard pomocí zateplení či instalací úsporných environmentálně šetrných technologií.

11

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALO

SPECIALIZAČNÍ STUDIUM PRO KOORDINÁTORY EVVO Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina hledá pomocí výzkumu ve spolupráci s katedrou pedagogiky a psychologie Technické univerzity v Liberci odpověď na otázku: Jak efektivně připravit učitele na práci v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě?

„Dvěstěpadesátka“ – fakta, mýty a pověry Většina učitelů, kteří mají ve škole na starosti koordinaci ekologické (environmentální) výchovy, jistě slyšela pojem specializační studium neboli specializační studium pro školní koordinátory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). Jedná se o dlouhodobé vzdělávání založené na přímé výuce, určené pro učitele, kteří již vykonávají – nebo mají v úmyslu vykonávat – ve škole funkci tzv. školního koordinátora EVVO. Ve školní praxi se uchytily neformální názvy jako „specializační studium“ či „dvěstěpadesátka“. Oficiální název vymezený legislativou zní „studium k výkonu specializovaných činností – specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy“. V tomto textu budeme však studiu raději nadále říkat tak, jak ho učitelé znají nejlépe, tedy specializační studium či pouze studium. Specializační studium je vymezeno vyhláškou č. 317 z roku 2005, o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, a to v § 9, písmeno d). Specializační studium tím spadá mezi studia ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů. Podle vyhlášky č. 317/2005 Sb. musí specializační studium trvat nejméně 250 vyučovacích hodin a učitel jej zakončuje obhajobou písemné závěrečné práce a zkouškou před komisí. Obsah studia – především ten te-

12

matický – dále upřesňuje dokument s názvem Standardy Studia k výkonu specializovaných činností ze série standardů pro udělování akreditací DVPP, taktéž z roku 2005. Obecně je úkolem specializačního studia připravit učitele na výkon funkce školního koordinátora EVVO. Zde se ekologická (environmentální) výchova opět ocitá ve výjimečné situaci: rámcové vzdělávací programy rozlišují celkem šest průřezových témat, z nichž jedním je i environmentální výchova. Avšak pouze pro oblast environmentální výchovy byla zřízena funkce zvláštního koordinátora a pouze v environmentální výchově bylo ustanoveno takovéto dlouhodobé vzdělávání koordinátorů. Co se týče profesionálního přínosu studia pro učitele, často se uvádí, že absolventi mohou posléze vykonávat práci koordinátora EVVO nebo získat vyšší finanční odměnu. Obojí je pravda pouze do jisté míry. Absolvování specializačního studia – možná překvapivě – není nutné k tomu, aby učitel mohl být pověřen výkonem funkce koordinátora EVVO. Školní koordinátor EVVO je totiž funkce zavedená Metodickým pokynem k zajištění EVVO ve školách, který má jinou míru závaznosti ( je pouze doporučující) a s výše zmíněnou vyhláškou není provázaný. Na druhé straně činnost školního koordinátora EVVO je náročná a vyžaduje určité dovednosti, které sahají nad rámec těch běžných pedagogických. V takové situaci by studium učiteli mělo nabízet právě

rozšiřující kvalifikaci, kterou k výkonu práce potřebuje. Možnost získat finanční ohodnocení pro vyškolené učitele existuje a vyplývá především ze zákona o pedagogických pracovnících, skutečnost je však trochu komplikovanější. Je zde možnost zařazení do vyššího kariérního stupně při výkonu specializovaných činností, přičemž konkrétní podmínky určuje vyhláška č. 317, resp. vyhláška č. 412/2006 Sb. Zařazení do vyššího kariérního stupně je však podmíněno současně absolvováním specializačního studia, délkou pedagogické praxe i činnostmi nad rámec běžné výuky. Vyškolený učitel má dále možnost získat měsíční příplatek za specializované činnosti, jako je koordinace EVVO, které vykonává navíc. Příplatek může činit 1000 až 2000 Kč měsíčně. Nárok na vyšší finanční ohodnocení tedy závisí na činnostech, které vyškolený učitel odvádí nad rámec běžné výuky – takové činnosti učiteli v konečném důsledku musí přiznat ředitel nebo ředitelka školy.

Pod hlavičkou Pavučiny: krátce z historie Specializační studia se ve větší míře začala realizovat od roku 2005, a to především díky financování ze strukturálních fondů Evropské unie, které umožňují nabízet učitelům zdarma vzdělávání, které by jinak mělo cenu několik desítek tisíc korun. Jen SSEV Pavučina a jeho členská střediska ekologické výchovy za pět let zrealizovala 11 studií pro učitele základních a středních škol. Od roku 2005 zájem učitelů o studium přetrvává a v některých regionech dokonce roste. (Nabídka studia za komerční, tedy skutečnou, či pouze částečně dotovanou cenu se však neosvědčila.) Kromě středisek ekologické výchovy nabízejí specializační studium samozřejmě i vysoké školy a další zařízení. V SSEV Pavučina se tedy již od roku 2005 zamýšlíme nad tím, jak specializační studium dělat co nejkvalitněji. Dokumenty MŠMT, které určují závaznou podobu tohoto akreditovaného vzdělávacího programu, vymezují studium prostřednictvím obecného zaměření (cílem studia je příprava učitele na výkon funkce školního koordinátora EVVO) a seznamu témat ve výuce. To otevírá možnost realizovat studium prakticky li-

4 | 2010

PROMĚNY bovolným způsobem, pokud proběhne 250 hodin přímé výuky. Takový povinný rámec studia považujeme za nedostačující, má-li být studium kvalitní. Věříme, že existují vhodnější i méně vhodné postupy při realizaci studia. Stávající rámec studia například neobsahuje konkrétnější vymezení cílů z hlediska učitele – někteří pořadatelé studií tak byli nuceni upřesnit si sami konkrétní výstupy studia, aby byli schopni dlouhodobé studium účelně naplánovat. Některé prvky, které pořadatelé studií v rámci Pavučiny považují za podstatné při přípravě učitelů na práci v EVVO, dokumenty MŠMT vůbec nezmiňují a následně je pořadatelé do výuky zavádějí takřka „na vlastní pěst“ (nad povinný rámec studijního programu) – máme teď na mysli především vedení výuky aktivními metodami, praktický nácvik, pobyt v přírodním prostředí či průběžnou práci se skupinou. Se záměrem „dělat specializační studium co nejlépe“ jsme se tedy při praktické realizaci několik let opírali zejména o vlastní zkušenost – respektive zkušenost několika desítek lektorů ze středisek ekologické výchovy, jež jsou členy SSEV Pavučina – a spokojenost našich účastníků, učitelů. Až v roce 2009 se nám podařilo získat finanční prostředky potřebné k provedení důkladnějšího výzkumu, a to v rámci projektu Specializované činnosti v environmentální výchově. Rozhodli jsme se pro následující postup: získáme podrobnou zpětnou vazbu od absolventů již proběhlých studií, na základě výsledků zpětné vazby přepracujeme naše pojetí specializačního studia a poté znovu, tentokrát důkladněji, „změříme“ skutečné přínosy specializačního studia pro učitele.

Jak vidí specializační studium jeho absolventi? Nejdříve jsme kontaktovali vybrané absolventy specializačních studií z let 2005–2007 a požádali jsme je o zpětnou vazbu. Tento výzkum byl realizován pomocí tzv. zakotvené teorie, jedné z metodik kvalitativního výzkumu. S vytipovanými absolventy proběhly rozhovory podle předem připravené volné osnovy. Záznamy rozhovorů pak dále zpracovali a vyhodnotili metodici pod vedením Jana Činčery z katedry pedagogiky a psychologie Technické univerzity v Liberci. Výstupem rozhovorů nebylo ani tak objektivní posouzení přínosů studia, ale spíše zmapování, jaký byl osobní pohled absolventů na průběh a přínosy studia.

4 | 2010

Absolventi hodnotili několik oblastí: jak studium probíhalo, jak způsob vedení studia, prostředí a atmosféra ve skupině ovlivňovaly jejich vzdělávání, čemu se v rámci studia naučili a jak to přenesli do své školní praxe. Z rozhovorů vyplynuly přínosy i nedostatky specializačního studia, které jsme realizovali. Ve svých výpovědích absolventi oceňovali přínos v oblasti metodiky (zejména praktický nácvik aktivit), navázání nových kontaktů v oblasti EVVO, úspěšnost při žádostech o granty a zvýšené sebevědomí, co se týče koordinace EVVO ve škole či v komunikaci s kolegy a s vedením. Absolventi označili tvorbu závěrečné práce (školního programu EVVO), zejména formulaci cílů environmentální výchovy, za jednu z nejnáročnějších, ale zároveň nejvíce přínosných částí studia1. Absolventi také zpravidla hodnotili nabyté metodické dovednosti lépe, než tomu bylo ve skutečnosti (což zřejmě odráží zvýšené sebevědomí u proškolených učitelů). Spokojenost absolventů i celkový přínos studia pro ně zajímavě ovlivňovalo prostředí kurzu: postoje účastníků, postoje pořadatelů studia, atmosféra ve skupině učitelů a pocit zařazení či naopak nezařazení do ní. Dojem náročnosti studia u každého učitele navíc ovlivnila jeho individuální situace: v roce 2005 právě zahájená školská reforma, investice vlastního volného času do rozsáhlého studia, postavení koordinátora EVVO a (ne)docenění jeho práce v pedagogickém kolektivu na domovské škole.2 V každém případě je zřejmé, že kvalitní specializační studium by mělo učiteli přinášet víc, než pouhé tematické znalosti z oboru.

Studium by mělo učitele připravit na práci školního koordinátora EVVO. Ta podle Metodického pokynu zahrnuje tři oblasti: plánování, praktickou realizaci (výuku) i koordinaci (řízení) aktivit EVVO ve škole. Je potřeba, aby tyto tři oblasti byly ve studiu vyváženě zahrnuty. Studium by mělo učitelům nabídnout aktivní, neformální, názorově otevřené prostředí k navazování kontaktů, předávání zkušeností, k setkání s lidmi, kteří jsou podobně naladění a mohou jim nabídnout podporu. Pro učitele je důležité především to, co si ze studia odnese (dovednosti, znalosti, zkušenosti na různých úrovních, vlastní zpracované materiály), ne to, co si ve studiu „vyslechne“. Studium by mělo nabízet nová témata: jak z ekologie a environmentalistiky, tak z metodiky či plánování EVVO. Nová témata jsou často pro učitele náročná, ale zároveň nejvíce přínosná.

V centru zájmu kvalita specializačního studia V rámci projektu Specializované činnosti v EV se nyní pracovníci SSEV Pavučina a jeho členských středisek ekologické výchovy zabývají přehodnocením a inovací specializačního studia pro školní koordinátory EVVO. Na inovaci specializačního studia se podílí relativně rozsáhlý tým. Jan Činčera z Technické univerzity v Liberci prováděl počáteční průzkum mezi absolventy studií. Aleš Máchal z Lipky Brno, Jiří Kulich ze Severu, Petra Šimonová ze Sdružení Tereza, Hana Košťálová z Kritického myšlení, Lenka Daňková a Kateřina Kohoutová ze SSEV Pavučina

1| Školní programy EVVO vytvořené absolventy v rámci těchto studií jsou příliš rozsáhlé, abychom z nich mohli vybrat ukázku. Jsou však k nahlédnutí v publikaci Škola pro život II a její příloze, Sborníku školních programů EVVO, které SSEV Pavučina vydalo. 2| Úplný popis tohoto kvalitativního výzkumu a jeho výsledků lze nalézt v časopise Envigogika č. 1/2010, zde: http://www.envigogika.cuni.cz/ envigogika-2010-v-1/specializacni-studium-pro-koordinatory-environmentalni-vychovy-vzdelavani-a-osvety-interpretace-a-efektivita-z-pohleduabsolventu_cs

13

PROMĚNY

pracovali na novém nastavení specializačního studia. Celkem dvanáct koordinátorů v současnosti převádí nové nastavení specializačního studia do praxe – do podoby sedmi běhů studia v sedmi regionech České republiky, v nichž se právě teď vzdělává na 180 učitelů základních a středních škol. Všichni tito lidé si v rámci projektu už rok pokládají otázku: „Jak dělat specializační studium dobře?“ Přitom se opírají jak o zpětnou vazbu absolventů původního specializačního studia, tak o dlouholeté zkušenosti lektorů a pořadatelů, a v neposlední řadě také o některé klíčové dokumenty ministerstva školství.3 V rámci nového pojetí specializačního studia jsme se snažili především konkrétně popsat očekávané výstupy – tedy to, co si učitel ze studia odnáší do praxe. Očekáváme, že učitelé si odnesou dvojí: spokojenost a motivaci do další práce ve škole (výstupy v oblasti spokojenosti) a dále především praktické dovednosti a znalosti ve vazbě na tyto dovednosti (výstupy v oblasti učení).4 Na očekávané výstupy navazují témata – nechceme tedy ve studiu témata učitelům pouze předkládat, nýbrž podat jim témata prostřednictvím aktivních vyučovacích metod tak, aby si odnášeli skutečné dovednosti a znalosti do školní praxe. Celý postup při inovaci studia lze shrnout tzv. logickým modelem studia. To je pomocné schéma, které popisuje návaznost mezi východisky studia (škol-

14

ské dokumenty, zkušenosti se vzděláváním učitelů, zpětná vazba absolventů), plánovanými přínosy studia pro učitele, praktickým provedením studia (obsah a organizace) a „měřením“ efektivity studia. Jinak logický model ponechává pořadatelům volnost v tom, jak bude konkrétní studium v praxi vypadat – jedinou podmínkou je směřování k očekávaným výstupům. Přípravu podrobných rozvrhů zajišťují koordinátoři sedmi specializačních studií v regionech. Specializační studia se realizují formou několika pobytových seminářů rozložených do roku a půl, které dohromady dávají 250 vyučovacích hodin. Pobytová forma umožňuje koordinátorům zaměřit se na dynamiku účastnické skupiny, se skupinou pracovat a napomáhat vytvoření takového prostředí, kde je učení, neformální výměna zkušeností i pouhé setkávání mezi učiteli co nejpřínosnější. Při dlouhodobé výuce je důležité prostředí a změna prostředí – pobyty zahrnují i terénní exkurze, návštěvy škol a středisek ekologické výchovy, které zároveň slouží jako příklady dobré praxe, co se týče ekologicky šetrného provozu. Výuka je vedená především prostřednictvím aktivních metod, které jsou potřebné zejména pro efektivní zprostředkování metodických dovedností v EVVO. Podstatnou část výuky tvoří praktický nácvik a vlastní práce učitelů. Domníváme se, že závěrečná práce studia by měla mít pro učitele především

praktický význam. Účastníci studia tedy jako svoji závěrečnou práci zpracovávají školní program EVVO, který svými dlouhodobými cíli navazuje na školní vzdělávací program a kromě toho zahrnuje také akční plán na jeden školní rok. Toto pojetí školního programu EVVO je plně v souladu s Metodickým pokynem. Při plánování účastníci postupují od seznámení se se školním vzdělávacím programem a jeho rozboru ve vztahu k environmentální výchově k tzv. SWOT analýze oblasti EVVO ve škole, k formulaci cílů a výstupů, a poté konečně k aktivitám EVVO (prostředkům). Kromě plánování EVVO si každý účastník vytvoří také vlastní učební celek – tedy vyučovací hodinu, projekt či jiný celek v rozsahu podle vlastního uvážení a tento celek si v rámci studia zkusí realizovat sám či v týmu. Tvorba závěrečné práce (plánu EVVO a učebního celku) prolíná celým studiem a studium celkově směřuje k tomu, aby účastníci byli schopni EVVO ve škole plánovat i realizovat. Každý účastník má k dispozici odborného konzultanta, zpravidla zkušeného lektora či pracovníka v environmentální výchově, který mu ke zpracovaným úkolům – částem závěrečné práce poskytuje průběžnou zpětnou vazbu. Naší snahou je, aby tvorba závěrečné práce do maximální možné míry respektovala individuální možnosti a schopnosti účastníka.

Evaluace dlouhodobého vzdělávání učitelů Součástí sedmi běhů inovovaného studia je opět poměrně rozsáhlé vyhodnocování jeho efektivity (evaluace) – chceme efektivitu našeho pojetí studia důkladně ověřit a podpořit nejen vlastními dojmy a dojmy učitelů, ale i „tvrdými“ daty. Evaluace takto dlouhodobých programů je poměrně složitá a odborně náročná. Využíváme proto současně prostředky kvantitativní i kvalitativní výzkumné metodiky a vyhodnocujeme úspěšnost studií hned několika různými způsoby současně. Využíváme písemné dotazníky, které vyhodnocují znalosti učitelů z oblasti ekologie a environmentalistiky, vybrané postoje a orientaci v metodice a teorii environmentální výchovy. Takové dotazníky účastníci vyplňují na začátku studia, na závěr studia a posléze v odstupu několika měsíců po absolvování. Díky tomu budeme moci „změřit“, o kolik se učitelé ve studiu ve zkoumaných znalostech posunuli.

3| Metodický pokyn MŠMT k zajištění EVVO ve školách a rámcové vzdělávací programy, které určují podobu environmentální výchovy ve výuce žáků a studentů. 4| Studium si neklade za cíl měnit postoje účastníků, ale lze předpokládat, že jistý posun v postojích nastane v součinnosti nových zkušeností a „skrytého kurikula“, tedy prostředí ve studiu.

4 | 2010

PROMĚNY

Protože z čísel není možné dovědět se všechno, probíhá evaluace současně také kvalitativní formou. V první a poslední třetině studia proběhnou na každém studiu také rozhovory s vybranou skupinou cca šesti účastníků (metoda tzv. ohniskové skupiny). V rozhovorech se ptáme na sledované kategorie (můžeme říci také „témata“), ale ponecháváme prostor pro nápady, které vyjdou od samotných účastníků. Provádíme rozbor praktických úkolů, které učitelé zpracovávají v průběhu studia. Ke každému úkolu existuje popis toho, jak vypadá jeho zpracování na pěti různých úrovních kvality – podle pokročilosti učitele od „nedostačující“ po „expertní“ úroveň. Tyto popisy (indikátory) pro praktické úkoly vycházejí z očekávaných výstupů studia. Pozorujeme vývoj ve skupině učitelů podle předem stanovených pravidel (metoda tzv. zúčastněného pozorování).

Cíl: spokojenost učitelů, znalosti a dovednosti pro výuku Tak důkladný výzkum efektivity v EVVO, jako je popsaný výše, se obecně v České republice příliš často nerealizuje. Vyhodnocování dlouhodobých programů je náročné na odbornost, čas i prostředky. U specializačního studia pro školní koordinátory EVVO provádíme takový výzkum vůbec poprvé, a to s vydatnou pomocí jak pořadatelů, tak účastníků právě probíhajících studií. Doufáme, že výsledky výzkumu nabídnou první komplexní a dobře podložený pohled na to, jaké formy a postupy jsou v tomto dlouhodobém vzdělávání skutečně efektivní a jaké nikoliv. Je zřejmé, že pojetí specializačního studia pro školní koordinátory EVVO takové, jaké právě probíhá v sedmi regionech, není jediné možné. Pojetí, k němuž dospěly organizace sdružené v SSEV Pavučina, je jistě náročné pro učitele, lektory i pořadatele. Věříme však, že kvalitu veškeré výuky je potřeba poměřovat především z hlediska studenta, ať už je to učitel, nebo žák, a to ze dvou úhlů – nakolik byl student s výukou spokojen a jaké dovednosti a znalosti si z výuky odnáší do praxe. Žádná evaluace samozřejmě nenapoví o vzdělávacím programu všechno. Doufejme, že se nám nyní podaří získat dostatek informací pro to, aby se běhy specializačního studia v budoucnu vyvarovaly zbytečných chyb a byly pro účastníky co nejpřínosnější, ať již je pořádá jakákoli organizace. 

4 | 2010

Júlia Sokolovičová, Jan Činčera Ilustrační snímky ze specializačního studia pro koordinátory ekologické výchovy na Vysočině: archív SEV Chaloupky – Jana Čížková

ŠKOLA PRO ŽIVOT Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina vydalo manuál Škola pro život II s podtitulem Jak na ekologickou/environmentální výchovu po zavedení rámcových vzdělávacích programů. Manuál má praktickou podobu velkého kroužkového sešitu s vyndavacími listy na kvalitním tužším papíru. Součástí manuálu je i Sborník závěrečných prací absolventů pilotního specializačního studia pro školní koordinátory EVVO (červenec 2006 – září 2007), včetně DVD, na němž jsou k dispozici v plném rozsahu všechny školní programy EVVO, které vznikly jako závěrečné práce absolventů tohoto specializačního studia pro školní koordinátory ekologické výchovy. Obsáhlý manuál je členěn na pět základních oddílů: V úvodní části se například Aleš Máchal zamýšlí nad tím, proč by měli mít učitelé ekologickou výchovu v oblibě; najdete tu i slovníček důležitých pojmů. Následují oddíly: Východiska EV (cíle a pojetí EVVO, přehled důležitých dokumentů, pedagogická a psychologická východiska, plánování EVVO ve škole, evaluace), Metodika EV (EVVO v kontextu RVP, tematické celky, projekty, pobytové akce, hodiny, hry, aktivity, ekologizace provozu školy, příklady školních programů EVVO) a Podpora EV (mj. jak získat peníze na EVVO, seznam doporučené literatury). Závěrečná příloha obsahuje tři konkrétní příklady realizace EVVO ve školách. V rámci dlouhodobého projektu Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy – M.R.K.E.V. – nabízí SSEV Pavučina přednostní účast a snížený účastnický poplatek na semináři k manuálu Škola pro život II a jeho získání včetně Sborníku ŠP EVVO. Jinak jsou tyto materiály neprodejné. (red)

EKOLOGICKÁ VÝCHOVA NA DOBU URČITOU... ...aneb Proč by měli mít učitelé ekologickou výchovu v oblibě. Úvodní slovo k manuálu Škola pro život II – jak na ekologickou/environmentální výchovu po zavedení rámcových vzdělávacích programů. Vybavit děti spoustou vědomostí z nejrůznějších oborů, znalostmi mateřského i jazyků cizích, počítačovou gramotností, multikulturním cítěním i řadou kompetencí pro život občanské společnosti je důležitým, nikoliv však jediným posláním moderní školy. Neméně podstatnou a stále samozřejmější součástí výchovného a vzdělávacího úsilí je také soustavné zušlechťování podmínek, ve kterých lze plnohodnotně žít a nabyté kompetence uplatňovat, zvyšovat hodnotu oné těžko měřitelné veličiny nazývané kvalita života. Utváření a zušlechťování environmentálního cítění dětí by mělo představovat jakousi „zelenou nit“, která se vine veškerou učitelskou prací. Smyslem ekologické výchovy není nařizovat a poučovat, co je správně a co špatně, nýbrž přispívat k tomu, aby lidský život zachovával lidské rozměry. K tomu je například zapotřebí zachovávat si míru a sebekázeň v užívání vymožeností moderní techniky a vědomě se bránit stavu, kdy se stáváme drogově závislými na jejich výhodách, jež konzumujeme bez ohledu na skutečnou potřebu. Ještě víc to platí v míře osobní spotřeby, kterou lze posuzovat třeba podle počtu zbytečných věcí, které se nám beze smyslu a bez užitku hromadí v domácnosti. Jaký životní způsob tedy prosazuje či doporučuje ekologická výchova? Rádi bychom, aby si děti byly dobře vědomy závislosti lidí na přírodě, s trochou nezbytné pokory dokázaly vnímat a oceňovat zázraky fotosyntézy i dekompozice, uznávaly, že ne všechno na světě je možno koupit za peníze (neboť skutečný prožitek nelze koupit ani pronajmout), citlivě vnímaly potřeby jiných lidí i mimolidských bližních, uměly a chtěly o něco pečovat, za něco nést svůj dílek odpovědnosti, a nemyslely jen na svůj okamžitý prospěch a pohodlí. Ekologická výchova chce být také otevíráním nových prostorů pro utváření vlastního názoru, k uvažování v širších souvislostech, kdy přemýšlíme a jednáme nejen jako „uživatelé“, „spotřebitelé“ či „koupěschopné obyvatelstvo“, ale učíme se jednat

15

PROMĚNY

16

jako kriticky uvažující odpovědní občané, kterým není jedno, co se kolem nich děje. „Základní otázkou je, zda novodobý člověk, který dokázal tak fantastickým způsobem rozvinout své racionální poznání a obdařil svět tolika skvělými vynálezy, je rovněž schopen, aby s rozvojem tohoto poznání kráčela ruku v ruce i jeho odpovědnost. Odpovědnost však za racionálním poznáním kulhá a s tím souvisí a z toho pramení i nepokorný vztah ke světu. Svět není nic samozřejmého. Je jedním velkým, gigantickým tajemstvím a chceme-li se mu alespoň přiblížit – a to vyplývá ze samotné podstaty člověka, z jeho vůle po poznání – tak ho především musíme jako tajemství ctít. Pokorně bychom se měli chovat i k vlastní historii. Po staletí se zde utvářely různé typy osídlení: vesnice, městečka, města, pole, lesy, louky. Žijeme ale v době, kdy se identita tradičních způsobů pobytu člověka v harmonii s přírodou smazává. Stáváme se obyvateli čehosi, co se dá nazvat aglomerací, nekonečnou hmotou, která není ani městem, ani vesnicí, ani loukou, ani polem, ani lesem, která je souborem pyšně rozcapených jednopodlažních skladů, parkovišť, supermarketů. A mezi tím cosi jako step. Takto nešetrně zacházíme se svou vlastí, se svou historií. Důležité tedy je nejen ctít tajemství přírody, ale i svou historii a tradice. Nejde pouze o princip, nejde o filozofické teze, je to i velmi praktické. Tam, kde mizí tradiční obhlédnutelná lidská společenství, roste odcizení a kriminalita. Stáváme-li se součástí anonymní nepřehledné masy, kde se smazává přirozená lidská pospolitost, soustředěná například kolem malých obchůdků či dílen, fungujících jako centra sociálněmravní sebekontroly, doplácíme na to posléze všichni.“ (Václav Havel na konferenci Green Week 9. 6. 2006) Smyslem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty je především vzbuzovat a udržovat poptávku po ekologicky příznivějších, veselejších a duchovně bohatších způsobech života, po zdravé přírodě a krajině, po občanské angažovanosti vedoucí k udržitelnému rozvoji obce i Země, po „bohatém životě skromnými prostředky“. Za ekologicky příznivější způsoby života lze označit takové, jejichž ekologická stopa je co nejmělčí a metabolismus domácnosti, resp. školy, podniku či regionu zatěžuje životní prostředí co nejméně, a kdy lidé mají současně na mysli také potřeby všech živých tvorů, kteří přijdou po nich. Snažíme se tedy posouvat všeobecné mínění a lidské postoje ve prospěch udržitelného života tak, aby se citlivé a šetrné postoje k životnímu prostředí stávaly sílící sociální normou. Současné převažující způsoby života lidí bohatého Severu (kam jednoznačně patříme) jsou nejenom necitlivé vůči přírodě a lidem v jiných částech světa, ale jsou vesměs také povrchní, nudné, pasivní a často i nesnesitelně snadné. Je proto snahou ekopedagogů předkládat životaschopné alternativy, upozorňovat na opomíjený a mnohdy netušený pohled zasazující lidské konání do environmentálních, sociálních a ekonomických souvislostí. Smyslem ekologické výchovy přece není říci dětem, kolik stromů se ušetří sběrem tuny papíru, nýbrž přesvědčit je o tom, že recyklovat má skutečně smysl, že je to vlastně normální a běžná záležitost, kterou by měly přijmout za svou a umět ji srozumitelně vysvětlit lidem ve svém okolí. Péče o přírodu a životní prostředí se pak stává osobní záležitostí každého člověka, nikoliv jenom ekologických aktivistů, ochranářů či Ministerstva životního prostředí. Chceme tedy dětem dávat co nejvíce námětů, poznatků, inspirací i příležitostí, aby dokázaly prožít život v globálně se propojujícím světě aspoň trochu plně a smysluplně, třeba i tím, že umí rozumně nakupovat v hypermarketu a nepodléhají závislosti na hromadění předmětů, nejsou v zajetí nekonečného cyklu „kup – zahoď – kup nové“, v němž člověk už nerozlišuje, co skutečně potřebuje a z čeho je schopen se radovat. Záleží nám také na tom, aby se děti přírody nebály, oblíbily si ji a chápaly její nezměrnou hodnotu pro lidský život,

stávaly se více jejími ochraniteli než zbytečnou zátěží, a také dokázaly pomyslet na práva všech živých tvorů, kteří přijdou po nás. Zřetelným projevem takových postojů je střídmější způsob života. Než prvoplánově propagovaná dobrovolná skromnost, je účinnější i radostnější, vyplyne-li skromnější životní styl jako důsledek (či jakýsi „vedlejší produkt“) pestřejšího duchovního života naplněného angažováním se pro jiné. Je přece báječné, když nechodíme o víkendech vášnivě nakupovat proto, že „se to nemá“, nýbrž proto, že to prostě nepotřebujeme! Utváření uváděných postojů v dětství je dobrou průpravou k odpovědnějším přístupům dospělých lidí ke světu a jeho budoucnosti. V prosazování alternativ k ekonomické globalizaci1) pak budeme více chtít a lépe umět obhajovat například takové principy, kdy rozhodnutí činí především ti, kdož nesou jejich následky, a tudíž přisuzují vyšší prioritu dlouhodobým cílům. Ekologická výchova se postupně zaměří také na podporu místních výrob pro místní spotřebu a k udržení hospodářské i potravinové soběstačnosti a životaschopnosti regionů i jejich kultury, na důslednější uplatňování principu subsidiarity (který znamená přednostní rozhodování na místní úrovni), na ekologickou udržitelnost, charakterizovanou uspokojováním potřeb současné generace, aniž by byly ohrožovány schopnosti příštích generací uspokojovat své potřeby a aniž by byla snižována rozmanitost přírody a nabourávána životaschopnost ekosystémových služeb. Jinak řečeno, jde o stav, kdy obce, regiony i státy pečlivě dbají o to, aby nečerpaly obnovitelné zdroje vyšším tempem, než se stačí regenerovat, aby míra spotřeby neobnovitelných zdrojů nepřekračovala tempo, ve kterém jsou zaváděny jejich obnovitelné náhrady, aby míra vypouštění znečišťujících škodlivin do prostředí nepřesahovala schopnost přírody vstřebávat je a odbourávat. Cílem našeho úsilí je stav, kdy dokážeme vědomě dbát na udržení rozmanitosti a společného dědictví nejen po stránce biologické, ale i v širších souvislostech kulturních, sociálních a ekonomických, a také pečovat o dodržování lidských práv, včetně práva každého člověka na čistou pitnou vodu (která by neměla být pokládána za zboží), práva na zdravé potraviny, jakož i práva na spravedlivost vycházejícího např. ze skutečnosti, že bohatství bohatých souvisí s chudobou chudých. Čím dál samozřejmější by mělo být také uplatňování principu předběžné opatrnosti, kdy odpovědnost za prokázání neškodnosti nových vynálezů a technologií vůči životnímu prostředí je přenesena na jejich zastánce a provozovatele ještě před zavedením do výroby. Je možné, že dnes tolik diskutované globální změny klimatu se za několik desetiletí projeví mnohem strašnějšími dopady, než jaké nyní odhadují světoví klimatologové. Je ovšem taktéž možné, že očekávané důsledky budou mnohem mírnější nebo jiné, než se dnes předpokládá. V každém případě bychom se však měli snažit svým každodenním jednáním i výchovným působením těmto problémům předcházet a dělat všechno pro to, aby naše spoluvina na zhoršování podmínek pro život na Zemi byla co nejmenší. Ekologická výchova dává každému výchovnému úsilí zřetelnější smysl (i proto by si ji učitelé měli více oblíbit), ale přesto si dovolím na závěr říct, že by bylo pěkné dožít se časů, kdy ekologická (či environmentální) výchova jako pedagogický obor zanikne, poněvadž její cíle a principy budou přirozeně a důsledně obsaženy ve veškerém školním i mimoškolním vzdělávání, výchově a osvětě. A to je naše kýžená meta, či spíše nejsmělejší představa o „ekologické výchově na dobu určitou“.  1)

viz „Alternativa k ekonomické globalizaci – Deset principů stabilní společnosti“. Literární noviny 52/2002 - 01/2003

Aleš Máchal

4 | 2010

NÁZORY

MATEMATIKA V ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVĚ Matematiku už jen proto je nutné studovat, poněvadž ona rozum do pořádku dává. M. V. Lomonosov (1711–1765) Matematika mi je životní potřebou a uměleckým prožitkem. Josip Plemelj (1873–1967)

4 | 2010

Tradiční činnost všeobecně vzdělávací školy probíhá v jednotlivých vyučovacích předmětech, koncipovaných tak, aby se v nich žáci či studenti seznámili s příslušnými vědními obory a osvojili si přiměřené znalosti a dovednosti. Některé vyučovací předměty, zpravidla mající v názvu slovo „výchova“, pak slouží především k formování studenta jako takového. Formativní poslání školy se však neomezuje jen na ně. Bylo by například nepochopením smyslu estetické výchovy redukovat ji na předměty hudební či výtvarná výchova. V posledních letech se stala zřejmou nutnost věnovat pozornost environmentální výchově. Diskutuje se o tom, zda by měla být byť důležitým, avšak jen průřezovým tématem, či zda by se měla stát i samostatným vyučovacím předmětem. Nechci se však teď touto otázkou zabývat. Vycházím z toho, že environmentální výchova je důležitým posláním školy. Běžnou praxí při zavádění průřezových témat obecně je do jednotlivých předmětů – byť dost násilně – implementovat jejich prvky. Když jsem na počátku normalizace učil na střední škole matematiku, byl jsem pokárán za to, že v ní nemám žádné ideologické prvky, a bylo mi doporučeno využívat deník Rudé právo. Radu jsem uposlechl, asi jinak, než byla míněna, a s oblibou jsem při výuce geometrických posloupností kladl otázku, jak tlustá vrstva by vznikla, kdybychom tento velkoformátový plátek 40krát přeložili na půl. Pak se ještě nabízela ideologicky zajímavá, snad i cenná možnost porovnat získaný výsledek s výškou dráhy Gagarinovy rakety – jde o srovnatelné hodnoty. Rozhodně bych si nepřál, aby takto dopadalo zavádění environmentálně výchovných prvků do vyučování. Vyjdu z formativní funkce školy, a tak přijmu environmentální výchovu jako jeden ze základních cílů, jemuž mají sloužit jednotlivé vyučovací předměty. A v tomto případě mi půjde především o matematiku. Pro vytváření mého vztahu k životnímu prostředí a zájmu o ně sehrála matematika důležitou roli. Mám na mysli především Forresterovu systémovou dynamiku a z ní vycházející prognostické studie vytvořené pro Římský klub. Systémová dynamika se zřejmě vymyká

možnostem všeobecně vzdělávací školy, a tak se teď zastavím u některých dosažitelnějších matematických témat a naznačím, jak se mohou promítnout do environmentální výchovy. a) Vnímání kvantity. Při rozhodování bývá třeba vyhodnotit, která varianta je nejpříznivější. Žel, dnes se v praxi často zůstává u obecných výsledků, bez dosazení hodnot. b) Funkční myšlení je nesmírně důležité. Za pozornost stojí exponenciální funkce jako základní model procesu růstu. Na úrovni všeobecně vzdělávací školy nelze řešit příslušnou růstovou diferenciální rovnici, nicméně je možné diskutovat limitní chování exponenciály a studenty upozornit na to, že odvození exponenciály jako vyjádření růstu probíhá za předpokladu, že si jednotlivé prvky populace nepřekážejí – tento předpoklad během růstu nemusí být splněn. c) Systémové myšlení, které na funkční myšlení navazuje, zatím ve školské matematice výraznější místo, žel, nemá. Zmiňuji se o něm v naději, že je časem získá. Vede k hlubšímu prožití skutečnosti, že člověk spolu se životním prostředím je součástí velkého systému, zahrnujícího přinejmenším celý zemský povrch a atmosféru, že zájmy jedince a zájmy celku spolu kladně korelují. d) Idea nevratnosti. Z termodynamiky jsou známy její první a druhá hlavní věta; první – zákon zachování energie – se stala součástí běžného lidského vědomí, druhá – zákon růstu entropie, či jinými slovy zákon ubývání volné energie, která postuluje nevratnost, což je skutečnost pro vztah k životnímu prostředí nesmírně závažná, se součástí lidského povědomí nestala. Zajímavé příklady nevratnosti jsou i v algoritmické složitosti výpočtů v matematice. Před rozšířením výpočetních prostředků si studenti mohli uvědomit rozdíl mezi jednoduchostí výpočtu druhé mocniny a komplikovaností opačného procesu – výpočtu druhé odmocniny. Dnes by bylo možno např. stavět proti sobě vynásobení dvou vhodně velkých prvočísel a rozklad čísla na prvočinitele (i s doplňkovou informací, že jde o součet dvou prvočísel). e) Algoritmická nerozhodnutelnost. Trvalé pohybování se v prostředí aris-

totelské logiky, vedoucí k vědomí, že na všechny otázky je odpověď, nesměřuje k pokornému vnímání skutečnosti. Nechtěl bych však přínos matematiky k environmentální výchově nějak fragmentovat. Velice důležité je, že matematika vede ke kritickému myšlení, ke kritickému přijímání informací. Tím se zde hlásím k prvnímu z uvedených citátů. Konzistentní svět matematiky kontrastuje s nekonzistentním světem politiky, žurnalistiky a konec konců i naší běžné praxe. Myslím teď především na hluboký rozpor mezi přírodovědným poznáním světa a stále přijímaným ekonomickým paradigmatem o neomezeném (a dokonce exponenciálním) růstu, na němž stavějí současná ekonomická pravidla. Na začátku jsem se zmínil o estetické výchově. Když jsme v roce 1975 s manželkou při procházce kolem Bledského jezera celkem náhodně narazili na pomník lublaňského (a dříve černovického) profesora matematiky Josipa Plemelja a na něm četli nápis, jehož vlastní překlad uvádím jako druhý úvodní citát, uvědomili jsme si, že opravdu v matematice je skryta úžasná krása, že přináší, podobně jako krásná příroda, krásná krajina, umělecký prožitek. Vyvádí člověka za hranice spočetnosti, jíž je sevřen materiální svět. A tak otvírá vnímání pro jiné, vyšší hodnoty. První a poslední československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek se věnoval lidskému vnímání hodnot. Postavil proti sobě skupinu materiálních běžně přijímaných hodnot, které nejsou slučitelné s trvale udržitelným životem, a proti nim staví hodnoty alternativní, které jsou životnímu prostředí příznivé a znamenají daleko větší přínos pro lidské nitro. Pohled do světa matematiky relativitu tradičních materiálních hodnot zvýrazní, a tak ony alternativní hodnoty člověku ještě přiblíží. Zkrátka, matematika kultivuje člověka. Ke kultivovanosti patří pokora a nenásilí. A to je pro vztah k životnímu prostředí podstatné.  Jiří Nečas Text byl zpracován jako referát pro Celostátní setkání učitelů matematiky na gymnáziích v Pardubicích 15. až 17 září 2010. Převzato z elektronického časopisu Envigogika 2010/1, http://envigogika.cuni.cz

17

DIDAKTIKA „...ALE VŽDYŤ TO JE PŘECI TEN UDRŽITELNÝ ROZVOJ !!!“ Tuto větu bezděčně vykřikla při hodině studentka střední školy na konci improvizované hry Tragédie obecní pastviny. Očividně ji to samotnou překvapilo, byl to pro ni „AHA“ zážitek. Pro mě to byla výhra, znamení, že týdny strávené s touto třídou nad globálními ekologickými problémy měly smysl. A tak bych se rád se čtenáři podělil o svou zkušenost. Na konci mého snažení bylo zjištění, že správně načasovaná improvizace učitele, kterou reaguje na bariéru ve výuce, může být účinnější než pečlivě propracovaný projekt, na kterém studenti pracují téměř celé pololetí. A také ponaučení, které mi připomnělo, že cesta k cíli může být sice prostá, ale je zapotřebí ji nejdříve složitě a pracně vynalézt. Stojí to ale za to.

18

Než se dostanu k samotné Tragédii obecní pastviny, stručně si popíšeme, co výše zmíněné situaci předcházelo – okolnosti výuky považuji většinou za dost důležité. Tradičně zadávám svým žákům a studentům pololetní samostatné práce, které mají většinou rysy výukového projektu. V tomto případě studenti postupně rozkrývali souvislosti mezi globálními ekologickými problémy a jejich vlastním životním stylem. V první etapě jsme pracovali s filmem Yana Arthuse-Bertranda Home, odkud zjišťovali některé údaje o působení člověka a stavu Země (např. rozsah odlesňování, dostupnost pitné vody aj.). Z velkého množství informací a pasáží z filmu pak měli za úkol formulovat hlavní tematické okruhy problémů: např. klimatická změna, doprava, pitná voda, neudržitelná spotřeba zdrojů apod.1 Po této „přípravě materiálu“ měli studenti za úkol pátrat po tom, jak souvisí to, co každodenně dělají, s uvedenými globálními problémy. Tyto souvislosti museli konkrétně formulovat. Ve třetí fázi pak jednotlivým zjištěním navrhovali proveditelná opatření – tzn. co může jednotlivec udělat pro zlepšení – a komentovali je. Celá práce probíhala souběžně s výukou předmětu Člověk a prostředí zaměřeného na environmentální tematiku: A také je dlužno dodat, že po jednotlivých etapách studenti svoji práci konzultovali s učitelem. Po řadě konzultací a vlastní práci studenti celý projekt představovali před třídou a veřejně jsme jej hodnotili podle společně vybraných kritérií. Přestože výchozí informace byly stejné (převážně film Home), výstupy projektů se nakonec lišily podle individuálního přístupu studentů, informačních zdrojů, postojů a osobních zvyklostí. Při veřejných prezentacích jsme pak diskutovali o jednotlivých globálních problémech i o lokálních dopadech. Ukázalo se, že studenti jsou k většině témat značně vnímaví a jsou schopni o nich reálně uvažovat, diskutovat i navrhovat proveditelná řešení. Pak jsme narazili na problém. Při diskusi nad problematikou růstu lidské populace se projevilo, že jde o citlivé téma. Zazněly argumenty: „Čechů je málo, měl by se zvýšit náš počet,“ ane-

bo „Číňanů je hrozně moc, ale je to jejich věc, nemá cenu se zabývat jejich problémy.“ Pokoušel jsem se marně poukázat na to, že problém je v celkové velikosti populace všech lidí dohromady a z globálního pohledu je lhostejno, o jaké národy se jedná, když všichni dohromady v uspokojování svých nároků překračují únosnou kapacitu planety. Přestože si všichni uvědomujeme složitost řešení, případné snahy o „dohnání“ lidnatějších států v počtu občanů by jistě problém pouze zhoršily2. Zmíněná diskuse zamrzla a zdálo se, že bude nemožné změnit postoj řady studentů, kteří v tomto případě (i když naprosto pochopitelně) pozbyli schopnost uvažovat „udržitelně“ v dlouhodobé perspektivě. Hodina skončila a já měl pocit, že všechna dosavadní práce s touto třídou byla marná i s celým slavným projektem. Po cestě domů jsem si na něco vzpomněl: Tragédie obecní pastviny (Tragedy of the Commons), kterou popsal Garret Hardin roku 1968. V principu jde o situaci, kdy omezený zdroj (pastvina), pokud je stále více čerpaný jeho uživateli (pastevci, kteří jsou na něm ekonomicky závislí), musí být jednoho dne logicky vyčerpán. Jinými slovy: snaha o neustálé zvyšování zisku (a konkurenci) pastevců bez ohledu na nutnost regenerace pastviny vede ke zhroucení systému a zkáze všech. Naše příští hodina ve škole byla improvizovaná na toto téma. Není snadné přepsat věrně vše, co se při hře událo. Do třídy jsem si s sebou vzal pouze barevné fixy a lískový prut. Udiveným studentům jsem samozřejmě neprozradil svůj záměr, ale bez průtahů jsem stručně oznámil: „Zkusíme si takovou hru, potřebuji pět dobrovolníků...“ „Stali jste se pastevci. Máme tu obecní pastvinu s hojnou pastvou (ohraničené na tabuli a naznačené trsy trávy), která se však nedá rozšiřovat, a stádečka ovcí, které jsou vaším jediným zdrojem příjmu. Záleží tedy na vašem úsudku, jakou strategii jako chovatelé použijete. Každý máte svůj zvláštní chov (studenti si rádi nakreslí několik oveček ve zvolené barvě) a začínáte v malém. Co je vaší snahou v prvním roce pastvy? (studenti logicky

navrhují rozmnožit svůj chov, aby měli větší zisky).“ V prvním roce jsme tedy počet ovcí na tabuli zdvojnásobili a nikoho nepřekvapilo, když se o něco zmenšilo množství namalované trávy na pastvině. „Předchozí rok byl pro vás výnosný, ve druhém roce můžete opět zvětšit svá stáda. Ale pozor: ty vaše červené ovce jsou více plodné, mohou se zmnožit na dvojnásobek, ty modré pouze o polovinu, těch zelených několik pomřelo..." (Na naší pastvině jsme simulovali různé vlivy, vč. rozdílnosti plemen, a výsledkem byl po druhém roce pastvy různé zastoupení chovaných ovcí, celkově však ovcí přibylo a trávy opět ubylo. A studenti malovali a malovali...) „Třetí rok už vašim ovcím pastvina přestává stačit. Hladoví. Kdo za to může a co s tím uděláte?" (Má to řešit majitel největšího stáda...? Ostatní se přece nemůžou jen „přiživovat“... Pošleme více ovcí na jatka... Mají to řešit všichni... Nemůžeme trestat za úspěšné chovatelství... Kdo opraví ohradník... Měly by se rozpočítat příděly... Měly by se rozpočítat náklady na údržbu... Musíme udržet tolik ovcí, na kolik stačí naše pastvina... Musíme rozpočítat náklady na údržbu podle velikosti jednotlivých stád...) „Zatímco jste se dohadovali, čas nemilosrdně běží a další rok nebylo dost pastvy. Mnoho ovcí pomřelo. Co navrhujete podniknout, abyste zachránili svoje stádo?“ Návrhy řešení (bod 3) jsem zapisoval na samostatnou tabuli. Hra končí, pastevci se dohadují o řešení situace. „Máme jen jednu Zemi – jednu pastvinu. Nedá se rozšiřovat a pase se (nás) na ní hodně. Pojďme se znovu podívat na řešení, která jste navrhovali, a zkuste sami odhadnout, která by se dala aplikovat ve skutečnosti na lidi.“ Následuje rekapitulace průběhu hry, otázky... Znovu postupně přečtu návrhy, které zazněly. Některé rovnou zavrhujeme – např. „redukce stáda“. Paralelou se skutečností je, že i lidé mají předem dané některé vlastnosti (podobně jako plemena ovcí) – třeba kulturní zvyklosti, to, co souhrnně označujeme „mentalitou“. Jedno je jisté: pastvina, ze které žijeme, je omezený obnovitelný zdroj a záleží na uživatelích, zda jim vydrží sloužit k jejich vlastnímu prospěchu. Jsme na konci hodiny. Někteří studenti spolu diskutují, jiní zamyšleně hledí na pomalovanou tabuli. Slyším zvolání, které jsem si vypůjčil do nadpisu tohoto článku.3  PhDr. Roman Andres, učitel bi-ch, lektor EVP, Podblanické ekocentrum Vlašim

4 | 2010

DIDAKTIKA

HOME Dokumentární film Home je součástí jedinečného projektu světoznámého fotografa Yanna Arthuse-Bertranda, jehož výstava fotografií Země krásná neznámá se před časem uskutečnila i v Praze. Projekt si klade za cíl oslovit co největší množství obyvatel Země, aby si uvědomili, jaký dopad má naše jednání na naši planetu.

↑ Ropná pole blízko Bakersfield, California, USA (35°28‘ N – 119°43‘ W). © „HOME“ – an ELZEVIR FILMS – EUROPACORP coproduction ↓ Jev známý jako tragédie obecních pastvin srozumitelně popisuje v systémových ekologických a sociálních souvislostech například Milan Caha v publikaci Systémy pro všední den. Vydal ZČHB Evans, Praha 1999.

Během 200 000 let na Zemi narušilo lidstvo rovnováhu planety, která se tvořila téměř 4 miliony let vývoje. Vysoká daň, ale je příliš pozdě být pesimističtí: lidstvo má nemnoho let na to, aby obrátilo tento trend, uvědomilo si plný rozsah vyčerpání bohatství Země a změnilo své návyky. Film Home, který měl premiéru v roce 2009, ukazuje, jak je Země krásná, ale také, jak ji ničíme. Ukazuje i všechny divy, které můžeme stále ještě zachovat. Vždyť nám stále zbývá polovina lesů, stejně tak 3/4 savců, oceány skrývají velké množství fascinujících a neznámých druhů rostlin a zvířat, 2/3 naší zemědělské půdy jsou stále produktivní a schopné nakrmit miliardy lidí. Žijeme v rozhodující éře, kdy je potřeba přijít s návrhy, jak zaručit udržitelný rozvoj a změny, které umožní „uspokojit současné potřeby bez vytváření kompromisů a zajistit potřeby budoucích generací“. „My všichni musíme přispět – kdykoliv a jakkoliv můžeme. I když je to jen výměna žárovek, recyklace odpadu nebo si jen více hledět toho, co nakupujeme, je to ohromný krok,“ říká producent Luc Besson. Zdroj: www.home.spi-film.cz, upraveno (red)

4 | 2010

1| Následně museli ještě dohledat další doplňkové zdroje informací k jednotlivým tématům. 2| Nehledě na to, že např. ekologická stopa (zátěž prostředí) „průměrného Čecha” je mnohem větší než v případě „průměrného Číňana”. 3| Tento a další obdobné scénáře vyučovací hodiny lze odvodit od všeobecně známého modelu E-U-R. Tento model staví na filozofickém konceptu pedagogického konstruktivizmu. Jednoduše jde o rozvíjení vlastních zkušeností a poznávacích struktur žáka. Snaží se u něj dopomáhat k tvorbě vlastního „obrazu světa” namísto poskytování obrazu již hotového – jednoznačné „pravdy” zprostředkované učitelem. V první fázi „E” – evokace – jde o aktivování vlastních schopností žáka a současného nastolení problému, který vychází z reálné životní situace, byť simulované. Nastavujeme podmínky situace, klademe problémové otázky a snažíme se vzbudit zájem o hledání řešení. Nic neodsuzujeme, nikoho neopravujeme. Ve fázi „U” – uvědomění – žáci (studenti) poznávají (nikoliv slyší!) nové skutečnosti, které se snaží osvojit si, začlenit do svých již existujících myšlenkových konceptů a propojují je s tím, co už znají. „R” znamená reflexi. Žáci (studenti) revidují problém, který právě řešili, zhodnotí, jak byli úspěšní v řešení a jaké nové zkušenosti získali.

19

DIDAKTIKA

SPRAVEDLIVÁ SVAČINA Hra o nerovnoměrném rozložení bohatství ve světě koluje v mnoha variantách a podobách. Tuto spravedlivou svačinu jsme vymysleli v rámci pobytového programu Expedice 4P. Hra obsahuje podrobný popis reflexe, kterou jsme sestavili na základě třídenního semináře ke zpětné vazbě od Project Outdoor. Aktivita je náročná na emoce, a proto je třeba reflexi dobře připravit a vést. Nedílnou součástí je také deinhibizér, který dětem umožní vystoupit alespoň částečně z role a trochu uvolnit silné emoce. Autoři → Petra Macháčková a tým lektorů Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim. Kontakt → [email protected]; [email protected] Časová dotace → cca 30 minut příprava + 15 minut samotná hra + 10 minut deinhibizér + 30 – 45 minut na reflexi. Cílová skupina → realizujeme od 6. třídy ZŠ Cíle → 100 % žáků po skončení programu uvede, že se většina potravin produkuje v rozvojových zemích, ale spotřebovává v zemích rozvinutých. 80 % žáků popíše problém rozdělení bohatství mezi bohaté a chudé státy / země. 60 % žáků po skončení programu vysvětlí, že zhruba ¼ obyvatel na Zemi nemá přístup k pitné vodě. 1⁄3 žáků v reflexi popíše pocity lidí žijících v nejchudších státech ( jak se cítili během hry). 1⁄3 žáků v reflexi popíše pocity lidí žijících v nejbohatších státech. Pomůcky → → Potraviny: 1 vánočka, 1 obyčejný chléb, 1–2 rohlíky, pomazánkové máslo, okurka na ozdobu, jablko, banán, čokoláda, čaj, šťáva, párátka. → Materiál: 2 látkové a 2 igelitové ubrusy, 2 vázy s květinami, tácky, utěrky, ča-

20

jové konvičky, hrníčky, plechové nebo smaltové hrnky, hrnec, naběračka, talířky, kostýmy číšníků a číšnic, vlajky států: USA, Česká Republika, Indie, Brazílie, Keňa a Ghana. Nápisy s názvy států na stoly. Losovací lístečky (každý stát jedna barva – označení na stole, pro každého žáka losovací barevná kartička, která jej přiřadí ke státu). → Nakreslený graf na flipu, nakopírované grafy – pro každého jeden, barevné pastelky. Příprava → → Vánočku nakrájet na plátky, polovinu chleba také, z rohlíku, části másla a okurky udělat jednohubky, banány a jablka nakrájet do misek. → Připravíme špinavou vodu pro nejchudší státy (do plecháčků s vodou přidáme, co nás napadne – čaj, kmín, kousky rozmáčeného pečiva, ale třeba i jehličí atp. – děti se toho budou zkoušet napít, mělo by to být tedy zdravotně nezávadné). → Příprava stolů: USA a ČR (látkové ubrusy, květina na stole atp.); Indie a Brazílie (stoly bez ubrusů); Ghana a Keňa (stoly postavené nakřivo, nakřivo přehozené zmuchlané igelitové ubrusy, staré židle atp.). → Žáci by měli být rozmístěni tak, aby jich v nejbohatších státech bylo méně a v chudších více.

→ Stoly rozmístíme tak, aby v nejpřednější části byly státy nejbohatší, nejchudší státy umístíme někam dozadu, do rohu, namačkané ke stěně. → Na stoly umístíme vlajky, názvy států a barevně je označíme pro účely rozlosování. → Označíme místnost nápisem Restaurace svět a též personál může mít visačky se stejným nápisem a logem.

REALIZACE Pokyny pro číšníky → Číšníci věnují maximální až vlezlou pozornost obyvatelům USA a ČR. Neustále se jich ptají, zda je vše v pořádku, zda něco nechtějí, neustále je obskakují, smetají drobky a nosí nové a nové jídlo. Mohou je dle situace třeba i krmit. Brazílii a Indii věnují pozornost odměřenou a vždy jen, když jim nesou nějaké jídlo či pití. Keně a Ghaně pozornost nevěnují žádnou – nemluví na ně, nedívají se na ně. Objeví se tam jen jednou za hru (když přinesou chleba a vodu – tváří se u toho otráveně). Vždy, když číšník servíruje potraviny nebo nápoje USA a ČR, nahlas komentuje, co je to za potravinu a odkud pochází ( je třeba, aby to slyšeli všichni žáci). Pokyny pro pozorovatele → Je praktické, když jeden lektor může během hry pozorovat reakce dětí a zapisovat si poznámky, které pak může využít při reflexi, kterou tento lektor vede. Ale hra se dobře dá realizovat i bez pozorovatele. Průběh hry: → Před vstupem do místnosti si děti losují barevné lístečky a podle barev si sedají k jednotlivým stolům… Na stolech ještě není žádné občerstvení. → Svačina je zahájena – uvítáme děti v Restauraci svět a poprosíme je o pozornost k tomu, co se zde bude odehrávat. (Je důležité, aby poslouchaly a vnímaly, co se během „hry“ bude říkat). → Velmi srdečně (podlézavě) uvítáme občany USA a ČR, pak přivítáme chladně Brazílii a Indii a nakonec jen mávneme apaticky rukou a zmíníme též Keňu a Ghanu. → Můžeme začít servírovat. Začneme čajem a šťávou pro USA a ČR. Následuje předkrm – vánočka a marmeláda (USA a ČR – namažeme jim, ptáme se, jakou chtějí vrstvu atp.). Číšník komentuje – vážení obyvatelé státu USA, je zde připra-

← Číšníci servírují občerstvení v nejbohatších státech.

4 | 2010

DIDAKTIKA

→ Situace a emoce ve státech nejchudších.

vena výborná marmeláda z plodů, které rostou v tropické Brazílii, vyznačují se kvalitou, lahodnou chutí a bohatým aroma... V Brazílii se pěstuje jen to nejlepší ovoce... → Až jsou obslouženy USA a ČR, naservíruje se Brazílii a Indii suchá vánočka (můžeme i použít komentáře, že to je to, co zbylo). → USA a ČR servírujeme ovoce, jednohubky a nakonec čokoládu. → Ve chvíli, kdy servírujeme jednohubky: Indii a Brazílii doneseme nakrájený chléb a na talířku „napatlané“ pomazánkové máslo a jeden nůž. Hrnec s čistou vodou, naběračku a pár hrnků (nemusí být pro každého jeden). Ghaně a Keni se „hodí“ kus ulomeného chleba a na každý stůl jeden hrníček se špinavou vodou. Komentáře k potravinám: →... výborný banán dovezený až z dálné Keni. →... čaj z Keni. →... lahodná čokoláda dovezená z Ghany. →... jablka (pomeranče) z Brazílie. →... čaj z Indie. Možný průběh hry:

4 | 2010

→ Záchvaty smíchu u dětí z chudších států (vyrovnání se se svou rolí). → Krádeže (většinou nezasahujeme, pokud se jedná o jedince, který někde něco ukradne a pak se v klidu vrátí ke svému stolu). → Pokřikování a skandování (usměrníme pouze v okamžiku, kdy to ještě není na konci hry a potřebujeme, aby děti slyšely komentáře k servírovaným potravinám – využijeme autoritu číšníka, který nechce, aby byli rušeni hosté z USA a ČR). → Charita – některé dítě z bohatšího státu pošle zbytky nebo i celý talířek někomu z chudého státu (většinou svému kamarádovi, vůči kterému má výčitky svědomí). → Číšník by měl plnit přání obyvatel nejbohatších států – pokud si někdo z nich přeje poslat např. talířek s čokoládou do Ghany, učiní tak. (Nestává se to však moc často.) → „Válka“ – hromadný útok chudších států proti bohatším. Zde je role lektora otevřená – buď nechá dojít k útoku a hra tím skončí, nebo usměrní děti autoritou číšníka. (Většinou děti usměrňujeme, aby hra mohla proběhnout do konce. Při úspěšném útoku na bohaté státy mají také děti z chudších zemí pocit zadostiučinění – jinak pak bude fungovat reflexe, která staví na pocitech křivdy, ublíženosti a nespravedlnosti.)

DEINHIBIZÉR Hru ukončí lektor, který se odstrojí z role číšníka a vyzve děti (ideálně do jiného prostoru) k aktivitám. Aktivity zde jsou velmi důležité pro odreagování dětí a vystoupení z rolí. Hra je velmi náročná na emoce a bez této fáze nedoporučujeme přikročit k reflexi. Hry můžete volit dle situace, prostoru a potřeb skupiny. Využíváme např. hru „Ano – ne“, kdy děti chodí po prostoru, při zazvonění zvonečku a příkazu „člověk“ si najdou dvojici – jeden říká „ano“ a druhý „ne“ – mají za úkol toho druhého přesvědčit a zároveň neustoupit. Po chvíli lektor zazvoní (pokyn „změna“) a ten, který říkal „ano“, říká „ne“ a opačně. Následuje zazvonění a pokyn „člověk“ atd. Po této aktivitě je třeba dát ještě minimálně jednu aktivitu na zklidnění (např. „déšť“ atp.). Deinhibizérem může být jakákoliv aktivita, která dětem pomůže vystoupit z rolí a emocí – měla by mít rychlý spád. (Prostor po hře je dobré sklidit – donést zbylé jídlo, nádobí a urovnat stoly tak, aby neevokovaly nerovné prostředí ze hry. Židle sestavíme do kruhu.)

REFLEXE HRY (podle modelu aktivního review R. Greenawaye) Otázky v reflexi by měly být otevřené a pro žáky bezpečné. Níže uvedené otázky jsou návrhy, v průběhu reflexe je třeba improvizovat a otázky různě upravovat. Během reflexe se lektor musí zdržet veškerých komentářů a vlastních pohledů na situaci. Cílem je dovést žáky k jejich vlastním poznatkům. Zasáhnout může pouze v případě, že je zpochybněn nějaký objektivní fakt (např. že ČR patří mezi nejbohatší státy na světě atp.).

Na co se během hry zaměříme pro účely reflexe: → Jak se cítili v rolích, jak vnímali svoji situaci. → Vývoj vztahů mezi jednotlivými státy (bohatí – chudí). → Klíčové okamžiky hry ( jak pro ně byly důležité a čím). → Provázanost s reálným životem na Zemi. A. POCITY V této fázi je prostor pouze pro emoce. Je třeba dát prostor všem, kteří potřebují a chtějí promluvit. Děti se většinou o slovo hlásí, ale můžeme dát slovo i někomu, kdo je méně průbojný, ale vidíme, že potřebuje o emocích mluvit. Nikoho ale nikdy k vyjádření nenutíme. Děti, které nerady mluví nahlas před ostatními, své emoce reflektují kresbou grafu. Aktivita: Graf → Na flip nakreslíme body programu. Děti mají různobarevné pastelky a do svých grafů zaznamenávají barvou nebo barvami křivku, jak se cítili během jednotlivých částí => Kolísání pocitů mohou zaznamenat jak křivkou (nahoru / dolů), tak barvami. → Nejprve prakticky a názorně ukážeme na flipu, co mají dělat – např. zachyťte, jak jste se cítily, když se servírovala čokoláda (ať jste ji dostaly, či nikoliv). → Položí grafy na své židle a uděláme potichu kolečko – podívají se, jak kdo své emoce zachytil. Nekomentujeme, je úplné ticho! → Přenesení do společného grafu: Každý na flip zakřížkuje fixem, jak se cítil v jednotlivých fázích – (v grafu udělá křížek v příslušném políčku podle toho, kde se v dané chvíli pohybovala jeho křivka). Rozdělíme barvy – USA a ČR píše

21

DIDAKTIKA

→ Závěrečná reflexe – zaznamenávání pocitů do společného grafu.

např. červenou, Brazílie a Indie zelenou a Ghana a Keňa modrou. (Ve výsledku pak vidíme, kde a kdy se pohybují křížky jednotlivých skupin.) → Nyní se můžeme žáků zeptat, jak se cítili – mohou okomentovat své křížky na společném grafu. Otázky: → Jak jste se cítili ve svých rolích? (Můžeme využít graf + i říct něco, co tam nemáme.) (Postupně chudí, střední, bohatí.) → Co vám udělalo radost? → Co vás naštvalo? / Co vám vadilo? → Co pro vás bylo důležité a proč? B. FAKTA

C. NÁLEZY A VÝSLEDKY

V této fázi se již nesmí objevovat žádné emoce, ale zároveň zde nesmí zaznít ještě žádné názory a interpretace. Do této fáze přecházíme ve chvíli, kdy cítíme, že děti své emoce dostatečně reflektovaly. Lektor přednese dětem, co se ve které fázi hry dělo – velmi stručně shrne základní fakta.

Zde je prostor pro názory a interpretace, nepatří sem již emoce.

→ Jaká část vaší třídy neměla přístup k pitné vodě? → Jak si myslíte, že je to v realitě? Čokoláda

Voda → Jaký mají lidé (bohatí/chudí) přístup k pitné vodě? → Jaký je rozdíl mezi bohatými a chudými zeměmi?

→ Říkali jste, že v USA jedli čokoládu, kterou v Ghaně ani neochutnají, jak je to možné? → Potraviny, které se spotřebovaly v USA a ČR, odkud pocházely?

Tabulka pro reflexi Začátek hry (uvítání států)

22

Předkrm (vánočka)

Ovoce + jednohubky, chléb

Čaj / šťáva / voda

Čokoláda

Konec hry

4 | 2010

DIDAKTIKA

→ Jak si myslíte, že to probíhá v reálném světě? Česko jako nejbohatší země → ČR byla mezi nejbohatšími státy, co si o tom myslíte? → Proč patříme mezi nejbohatší státy? (Jak je to možné?) (=> V případě potřeby může lektor zasáhnout tzv. expertizou: Ano, jsme x-tá nejbohatší země – podle průměrné mzdy na obyvatele jsme 25. nejbohatší země na světě – výsledky z roku 2008 – http://www.finance.cz/zpravy/finance/242241/. Nejbohatší je Norsko, Švýcarsko a Dánsko, USA je až na 16. místě. Češi patří mezi 13 % nejbohatších lidí na světě – údaje z roku 2005 – http:// www.mesec.cz/aktuality/4421/.) D. BUDOUCNOST (TRANSFER) Tato fáze se týká toho, co s danou problematikou může každý z nás osobně udělat. Jak můžeme věci ovlivnit, jaké máme možnosti... → Popisovali jste, že je to složitá situace, někteří se necítí dobře. Jak bychom mohli situaci zlepšit? Jak bychom mohli pomoct? Napadá vás nějaké řešení? → Co potřebují lidé v nejchudších zemích za pomoc (zaměstnání, lékařskou péči, nezávadnou vodu, vzdělání...)? → Jaký smysl může mít moje pomoc? → Ovlivní to někoho? (Odkaz na emoce a klíčové okamžiky – např. někdo poslal do chudé země, co zbylo atp.) Podle situace doplníme možnosti pomoci. Nabídneme jim 5 konkrétních kontaktů na organizace, prostřednictvím kterých můžou pomoci (např. pomoc DMS, adopce, Fair Trade atp. u organizací, jako je např. Člověk v tísni, ADRA, Charita Česká republika atp.). Informace o nich jsou nakopírované na stolku – kdo chce, může si je vzít. V našem letáčku jsme vždy uváděli způsob pomoci, finanční náročnost, organizaci a konkrétní příběh, jak tato aktivita již pomohla. Mnoho informací se dá najít na internetu. Měly by v něm být obsaženy různé druhy pomoci od různých organizací. Na požádání můžeme letáček pro inspiraci poskytnout. → Představíme možnosti pomoci podle „nápadníčku“/letáčku – vysvětlíme princip a účinnosti pomoci. „Nápadníček” pak nabídneme zájemcům k rozebrání. → Nakonec rozdáme nalámanou Fair Trade čokoládu jako ilustraci jedné z pomoci. 

4 | 2010

Petra Macháčková a tým lektorů Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim Foto lektorský tým Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim

REGIONÁLNÍ PŘÍRODOVĚDNÉ PORTFOLIO Regionální přírodovědné portfolio je uspořádaný soubor didaktických materiálů s vazbou na přírodní i historické dědictví regionu zpracovaný pedagogy jedné nebo více sousedních škol. Nepřetržitý proces tvorby portfolia, stálé a nikdy neuzavřené sbírání a třídění informací o regionu, trpělivé hledání a ověřování vhodných didaktických postupů, tvorba navazujících metodik, prezentování vlastních zkušeností před kolegy, jejich obhajování a přehodnocování, je prostředkem k postupnému a soustavnému rozvíjení a zdokonalování dovedností pedagogů, motivací k originalitě a tvořivosti. Regionální přírodovědné portfolio je šanon metodik a informací o přírodě a proměnách krajiny v okolí školy, o historii regionu, doplněný podpůrnými materiály uloženými na přiloženém DVD a v krabici. Iniciátorem i realizátorem jeho tvorby by měl být zkušený koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále EVVO). Přípravě Regionálního přírodovědného portfolia předchází etapa, během níž každá škola zpracuje vlastní přírodovědné portfolio o nejbližším okolí školy. Hlavní koordinátor tvorby Regionálního přírodovědného portfolia poskytuje průběžné poradenství. Přírodovědná portfolia sousedních škol – pedagogové jedné školy ve spolupráci se žáky, rodiči a veřejností sesbírají zajímavé informace ve spádových obcích, shromáždí ověřené metodické materiály, inovativní náměty k EVVO, navrhnou a v praxi ověří nové pracovní listy, metodiky projektů, trasy vycházek nebo exkurzí, upozorní na lokality vhodné ke zkoumání a bádání. Další kapitoly přírodovědného portfolia školy závisejí na tvořivosti a nápaditosti pedagogů. Regionální přírodovědné portfolio – první verze vzniká sloučením přírodovědných portfolií jednotlivých škol, jejich doplněním o metodiky společných aktivit, zpracovaná regionální témata, přesahující svým obsahem katastrální území obcí všech škol. Završením je seminář, kde si školy vzájemně představí svoje přírodovědná portfolia a navrhnou metodiku následné práce s Regionálním přírodovědným portfoliem. Portfolia i výstupy aktivit jsou přiblíženy rodičům v jednotlivých školách putovní výstavou. Regionální přírodovědné portfolio obdrží všechny školy v tiskové i elektronické podobě.

Doporučená struktura Regionálního přírodovědného portfolia Přírodovědná portfolia jednotlivých škol jsou uvedena odděleně → Náměty pro 1. stupeň – vycházky, výzkumné expedice, projekty apod. → Náměty pro 2. stupeň – projekty krát-

kodobé i celoroční, exkurze, výzkumné expedice, výukové programy apod. → Přírodovědné a vlastivědné informace o rodném kraji Regionální témata přesahující katastrální území všech škol, například: → Geologie regionu → Vývoj přírody, vliv člověka na květenu a rostlinstvo → Hospodaření s vodou v krajině – mapování studánek, pramenů, mokřadů, zdrojů pitné vody → Čtení v krajině regionu – stopy zaniklých osad, sakrální prvky, milířiska, hráze zaniklých rybníků, zaniklé polní a úvozové cesty, pomístní názvy aj. Metodiky společných aktivit, například: → Dvoudenní projekt – žáci sousedních škol po ukončení prvního stupně porovnávají úroveň osvojených dovedností, postojů i vědomostí. → Dlouhodobý projekt – školy se žáky realizují terénní výzkum, pozorování. Nejúspěšnější skupiny prezentují výsledky v rámci Dne Země ve středisku ekologické výchovy. Přílohy A| Koncepce spolupráce škol a partnerských organizací v regionu při EVVO je výstupem setkání koordinátorů EVVO se zástupcem nedalekého střediska ekologické výchovy nebo správy chráněné krajinné oblasti, regionálního muzea, občanského sdružení zaměřeného na ochranu přírody a krajiny nebo na volný čas dětí a mládeže apod. Koncepce obsahuje dlouhodobý program a roční plán pro školní rok, zahrnuje aktivity pro pedagogy, žáky i veřejnost. Koordinace společných aktivit, jako například Dne Země, by měla snížit vytíženost pedagogů a do školní praxe uvést smysluplné metody a formy výchovy – praktické zapojení dětí do péče o významné krajinné prvky v regionu. B| Seznam regionálních publikací a softwaru pedagogům usnadní vyhledávání vhodných informací a zajímavých námětů. Vedle názvu díla je vhodné uvádět také autora, vydavatele, cenu a mís-

23

DIDAKTIKA

to, kde lze práci zakoupit nebo zapůjčit. C| Podpůrné materiály na přiloženém DVD. Přehledné prezentace nebo výstupy z již realizovaných projektů motivují ostatní pedagogy k realizaci obdobných vzdělávacích činností. Pracovní listy lze kolegům poskytnout ve dvou základních variantách – kompletní, v praxi ověřené, nebo jako databázi doporučených otázek, kreseb, map a fotografií vhodných k sestavení vlastních pracovních listů. Regionální přírodovědné portfolio bude vždy obsahovat řadu nepřesností, proto název portfolio. Cílem není vytvořit dokonalé dílo, ale mnohému se naučit; navzájem si poradit, jak pracovat s dětmi, kterých pozoruhodností regionu využít k výuce tak, aby výuka žáky zajímala a pedagogy těšila. Vysoká kvalita didaktických dovedností a enviromentálního povědomí je metou, k níž se budou pedagogové přehodnocováním portfolia zvolna přibližovat. Zkušenosti s tvorbou Regionálního přírodovědného portfolia stmelují tvořivé pedagogy ze sousedních škol k další spolupráci, k přípravě vlastní regionální učebnice. 

1

2

RNDr. Dáša Zouharová, Základní škola a mateřská škola Podomí, [email protected] Foto autorka Zdroje: Verlag Dashöfer „Školní vzdělávací program krok za krokem“ (Kapitola 3/5.1.1, s. 1 - 3. Aktualizace červenec 2005., www.dashofer.cz/svp/?wa=25N07E7RV)

1| Regionální přírodovědné portfolio v šanonu. 2| Z výstupů projektů – Podomí. 3| Putovní výstava výstupů projektů v prosinci 2009 v ZŠ Podomí. 4| Výstava regionálních publikací. 5| Z výstavy regionálních publikací.

4

24

3

5 4 | 2010

DIDAKTIKA

REGIONÁLNÍ PŘÍRODOVĚDNÉ PORTFOLIO základní školy Podomí, Lipovec, Ostrov u Macochy a Sloup Realizace projektu: RNDr. Dáša Zouharová – koordinátorka celého projektu a koordinátorka v Podomí Mgr. Martina Pekárková – koordinátorka v Lipovci Mgr. Karel Hasoň – koordinátor v Ostrově u Macochy Mgr. Petra Bufková a PhDr. Věra Střítecká – koordinátorky ve Sloupu Projekt byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci rozvojového programu Podpora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) ve školách v roce 2009.

PŘÍRODOVĚDNÉ PORTFOLIO ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÉ ŠKOLY PODOMÍ 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY FERDA MRAVENEC – celoroční projekt, 2. ročník (Kocmanová J.) PODOMÍ – vycházka a pracovní listy (Kocmanová J.) SENETÁŘOV – vycházka a pracovní listy (Kocmanová J.) RUPRECHTOV – vycházka a pracovní listy (Gottvaldová M.) GENIUS LOCI – celoroční projekt, 5. ročník, projekt je aplikovatelný i na druhém stupni Doporučené etapy projektu: Expedice Hamlíkov – půldenní, autobusem a pěšky (Zouharová D., Sedláková M.) Expedice Rakovecké údolí – půldenní, autobusem a pěšky (Zouharová D.) Výzkum přírodní rezervace Studnické louky (Zouharová D.) Expedice Malá Haná – půldenní až jednodenní, cyklistika (Zouharová D.) Expedice Drahanskou vrchovinou – dvoudenní, autobusem a pěšky (Zouharová D.) 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY TADY JSME DOMA ANEB SOUTĚŽ O VESNICI NAŠEHO REGIONU – celoroční projekt se závěrečným 3 denním terénním soustředěním, 6. ročník (Zouharová D., Horák P., Zouharová M.) EKOSYSTÉMY REGIONU – čtyřměsíční terénní projekt se závěrečnou exkurzí, výukovým programem a výstavou, 7. ročník (Zouharová D.) Etapy projektu: Smíšený les v proměnách Exkurze: porovnání stepi a mokřadní louky – Národní přírodní rezervace Větrníky, Přírodní park Říčky Výukový program: Josefovské údolí (Rychta Krásensko) Výstava ekosystémy regionu – fotografie žáků UDRŽITELNÝ ROZVOJ DRAHANSKÉ VRCHOVINY – celoroční projekt se závěrečným 2,5denním soustředěním, 8. ročník (Zouharová D.). Předpokládané etapy projektu: Zachování a obnova přírodního dědictví obce, regionu – mapování přírodních zajímavostí v okolí obce Exkurze: za přírodními pozoruhodnostmi a úspěšnými projekty regionu – např. kořenová čistička, výtopna s využitím alternativních zdrojů, kompostárna aj. Závěrečné 2,5denní soustředění – příprava strategie udržitelného rozvoje Drahanské vrchoviny, konference pro veřejnost na téma udržitelný rozvoj Drahanské vrchoviny Vydání sborníčku pro místní samosprávy na téma Občanská společnost a udržitelný rozvoj regionu PŘÍLOHY NA CD PPt prezentace – reportáže z průběhu projektů: Expedice Hamlíkov, Expedice Malá Haná, Tady jsem doma, Ekosystémy regionu Zachování a obnova přírodního dědictví obce, regionu Reportáže k ostatním projektům budou postupně doplňovány Pracovní listy pro žáky základních škol a rodiče s dětmi – přírodní a historické zajímavosti v okolí podomské školy Realizátoři školního portfolia: RNDr. Dáša Zouharová – koordinátorka projektu Mgr. Jitka Kocmanová, Mgr. Miroslava Gottvaldová, Mgr Marie Sedláková, Mgr. Marie Horáková, Mgr. Jakub Gottvald Mgr. Petr Horák

4 | 2010

25

DIDAKTIKA

JAK SE RODÍ STROM V poslední době často vídám, jak se kácí letité stromy lemující městské ulice a jiná prostranství. Důvody jsou různé. Někdy je potřeba rozšířit vozovku, jindy nutně postavit supermarket, protože v okolí jich je pouze pět, a někdy to je opravdu nutné z důvodu špatného stavu dřevin. Je pravda, že místo každého stromu je vysazeno několik nových, ale než se budeme moci schovat do jejich stínu, uplyne dlouhá doba. Mnoho stromků se pomyslné dospělosti ani nedožije. Buď jim někdo sebere podpůrný kůl a někdo další je zlomí, nebo zaschnou. Když jsem nastupoval na naši školu, ukazovala mi paní učitelka, která zde učila, lípu, kterou sázela před lety se svými žáky. Od té doby uplynulo téměř dvacet let. Paní učitelka odešla do důchodu, ale teprve nyní se dá říci, že se jedná o vzrostlý strom. Tato zkušenost mne přivedla k myšlence pokusit se dětem ukázat nebo spíše naznačit, jak je náročná a dlouhá cesta od semínka ke stromu. Na podzim sbíráme kolem školy kaštany a žaludy, které vozíme na nedalekou lesní správu. Pár desítek si jich dáme stranou. Žáci si donesou z domova staré květináče a do nich kaštany nebo žaludy nasypou spolu s hrubším pískem a překryjí je kusem látky. Následně květináče zakopou asi třicet centimetrů hluboko na

26

zahradě školy. Každoročně mne žáci přesvědčují, že si místo, kam květináč umístili, budou pamatovat. Ale i když si kreslíme plánek pro lepší orientaci, stejně máme problém některé květináče na jaře nalézt. V průběhu dubna nebo května květináče vykopeme. Protože tuto činnost dělám s žáky sedmého nebo osmého ročníku, určujeme v procentech úspěšnost klíčivosti, která je vždy velmi vysoká. Žáci si prohlédnou zblízka naklíčená semena a rozsadí je do jednotlivých květináčů. Až do prázdnin pozorují, jak se rostlina vyvíjí a roste. Koncem června si domů odnesou malé rostlinky. Často po roce, dvou či třech chodí oznamovat, jak jim „stromek“ doma na zahradě roste. Začínají tušit, jak dlouhá doba by ještě musela uplynout, aby dosáhl velikosti stromů, pod kterými jsme kaštany a žaludy v malém arboretu kolem školy sbírali. Celý projekt je možné doplnit aktivitami ve výtvarné výchově, českém jazyce nebo v přírodopisu. Žáci mohou celý průběh také fotograficky dokumentovat

a vytvořit počítačovou prezentaci nebo zprávu z projektu. Jsem přesvědčen, že takový celoroční projekt mění pohled žáků na stromy a vůbec jejich vztah k přírodě. Je těžké si představit, že ten, kdo netrpělivě čeká na jaro, aby zjistil, kolik kaštanů bude mít klíček, bude stromky ve svém okolí poškozovat nebo ničit.  Mgr. Jiří Chloupek, koordinátor EVVO, ZŠ Údlice, okres Chomutov. Foto autor

4 | 2010

NABÍDKA PUBLIKACE SKAV

4 | 2010

Stálá konference asociací ve vzdělávání, o. s. (SKAV, o. s.) je dobrovolné seskupení pedagogických asociací, programů a občanských sdružení usilující o podporu a ochranu progresivních změn ve vzdělávání a o zprostředkování výměny informací a komunikace mezi pedagogickými iniciativami, neziskovým sektorem, státní správou, samosprávou a veřejností. SKAV usiluje o prosazování koncepčnosti a provázanosti rozhodnutí vzdělávací politiky; podporu vzdělávání orientovaného na komplexní rozvoj osobnosti dítěte; zprostředkování výměny informací mezi státní správou, samosprávou, školami, pedagogickou veřejností a členskou základnou SKAV; posílení role pedagogických neziskových iniciativ v prosazování pozitivních změn kurikulární reformy v ČR; zapojení pedagogické neziskové iniciativy do realizačních strategií kurikulární reformy v ČR. Členy SKAV jsou: AISIS, Asociace pedagogů základního školství ČR, Asociace pro domácí vzdělávání, Asociace předškolní výchovy, Asociace waldorfských škol v ČR, Česká sekce DCI – sdružení zastánců dětských práv, JOB, Kritické myšlení, Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání, Program Škola podporující zdraví v ČR, Projekt Odyssea, Přátelé angažovaného učení, Sdružení pro výchovu k občanství a demokracii, Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Sdružení Tereza, Společnost Montessori, Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání, Step by Step ČR. Členská základna sdružení je průběžně rozšiřována o další zájemce o spolupráci. Kulaté stoly – veřejná diskusní setkání pořádaná SKAV a SVP PedF UK – probíhají pravidelně každý třetí čtvrtek v měsíci (kromě období školních letních prázdnin) v aule ZŠ Vodičkova na Praze 1, jsou pořádány zdarma, bez nutnosti předchozí registrace a trvají 2–3 hodiny. Kapacita sálu je omezena. Vybraná témata se vztahují k aktuálním otázkám z oblasti vzdělávání a školství. Výstupy z jednání jsou publikovány na webu SKAV a Učitelských listů. Pozvánky na setkání jsou rozesílány prostřednictvím klasické pošty a e-mailu. Žádosti o zařazení do databáze kontaktů přijímá SKAV prostřednictvím svého webu – www.skav. cz. Stejně tak na těchto internetových stránkách najdete realizovaná témata včetně souvisejících výstupů. Dále jsou

Kol. autorů: Kulaté stoly ke vzdělávací politice (listopad 2005 – červen 2008) 1. vydání. Praha: SKAV, o. s., 2008. ISBN 978-80254-2451-3.

Košťálová, H., Straková, J. Hodnocení: důvěra, dialog, růst. Praha: SKAV, o. s., 2008. ISBN 978-80254-2417-9.

zde v elektronické podobě dostupné například sborníky SKAV z kulatých stolů a konferencí, studie a další publikace ke vzdělávání. Zdroj: www.skav.cz, vybráno a upraveno (red)

VĚDĚNÍ A PARTICIPACE Jak se vypořádat se současným světem v období přelomových proměn – kdy se člověku v nebývalé míře nabízí nové možnosti, ale současně s tím se ztrácí i dosavadní jistoty, orientační body, hodnoty, o něž se opíral? Co znamenají krize, jež se stávají nevyhnutelnou součástí našich osudů, a souvisí často právě se ztrátou kořenů, ať již kulturních, nebo narušením vztahu k původnímu prostředí přírodnímu? Na podobné otázky se pokouší hledat odpovědi kniha Vědění a participace a současně chce zmapovat aktuální stav diskusí na tato témata. Činí tak z pohledu osobností českého odborného okruhu (namátkou Erazim Kohák, Jan Sokol, Radim Palouš, ale i autoři mladí a dosud neznámí) a tento dialog vždy směřuje k úvahám o možnostech nápravy současného stavu skrze proměnu člověka, již je možno uskutečnit výchovou. Soubor teoretických úvah i zkušeností vycházející z velmi různorodých diskurzů má poskytnout první „surovinu“ pro přemýšlení o tomto vztahu světa lidského a přírodního. Otevírá nové pohledy a možnosti, jež by se mohly stát mj. plodným podkladem pro tvorbu vzdělávacích programů v oblasti environmen-

Kol. autorů. Sledujeme kvalitu školy – příručka pro zřizovatele. Praha: SKAV, o. s., 2007.

Simonová, J., Straková, J. Hodnocení výsledků vzdělávání a jeho funkce ve vzdělávacích systémech ve vybraných zemích. Praha: SKAV, o. s., 2007.

tální. Cílem není předložit metodické návody přímo využitelné v učitelské praxi, ale spíše nalézt teoretická východiska tohoto typu vzdělávání, které má mít transformativní povahu a mělo by plnit i novou sociální roli: přivést k jinému typu účasti na světě. Jana Dlouhá a kolektiv: Vědění a participace. Teoretická východiska environmentálního vzdělávání. Vydalo Nakladatelství Karolinum, Praha 2009. ISBN: 978-80-246-1656-8 Zdroj: www.czp.cuni.cz, upraveno (red)

VZTAH LIDÍ K PŘÍRODĚ O vztahu člověka k přírodě se hodně mluví a píše, ale málo se o něm ví. Často se dozvídáme, že chybějící (slábnoucí, zapomenutý…) vztah k přírodě je příčinou něčeho, co se nám nelíbí (civilizační choroby, sociálně patologické jevy, ničení životního prostředí…). Hovoří se o negativním trendu „odcizení přírodě“ a naopak o „návratu k přírodě“ jako o možném řešení. Ale je recept k nápravě opravdu tak jednoduchý? A co si vlastně máme pod pojmy „vztah k přírodě“, „odcizení přírodě“ nebo „návrat k přírodě“ představit? Víme vůbec, jak ovlivnit vztah člověka k přírodě? A když se nám to podaří, bude to mít v praxi skutečně nějaký (žádoucí) efekt? Co doporučit rodičům, vychovatelům, školám? Klade ono „odcizování přírodě“ nějaké nové nároky na ekologickou výchovu? Stručná publikace Jak a proč podporovat vztah lidí k přírodě otevírá tyto a mnohé související otázky – s plným vědomím toho, že na většinu z nich v sou-

27

NABÍDKA

časné době nemáme odpověď. V rámci možností se však snaží přispět nejen k preciznějším formulacím problémů a k hledání „bílých míst“ v lidském poznání, ale i k doporučením pro praxi. Brožura navazuje na sborník Člověk + příroda = udržitelnost? (Zelený kruh, Praha 2009) s podtitulem Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti a čerpá z poznatků, které jsou v něm prezentovány. Jak a proč podporovat vztah lidí k přírodě. Klišé, bariéry, příležitosti. Editor Eva Rázgová. Vydal Zelený kruh v edici APEL, Praha – Brno 2009 Sborník je ke stažení na webových stránkách http://www.zelenykruh.cz/cz/ edice-apel/, v kanceláři Zeleného kruhu je k dispozici také v tištěné podobě. Zdroj: www.zelenykruh.cz, upraveno (red)

PODMANĚNÁ PLANETA Zásadní práce významného českého vědce, profesora Univerzity Karlovy v oboru ochrany životního prostředí a politika, který se aktivně věnuje této problematice v široce chápaném kontextu udržitelného rozvoje. Kniha Podmaněná planeta je v českém prostředí výjimečná tím, že spojuje výchozí přístup přírodovědce s pohledy společenských a technických věd. Je určena především vysokoškolským studentům přírodovědných i humanitních oborů souvisejících s ochranou životního prostředí, ale i široké veřejnosti se zájmem o tyto otázky. Ukazuje, jak vývoj v posledním dějinném období přinesl nevídaný růst lidské prosperity, avšak za cenu poškozování přírodních systémů a zdrojů, na nichž je závislý, a podává podrobnou zprávu o přírodních procesech v globálních souvislostech. Obsáhlý text doplňuje přes 250 obrázků, grafů a tabulek. Kniha předkládá také konkrétní řešení, jak přírodních zdrojů účinně a přitom šetrně využívat, jak k tomu může přispět věda, technika či společenské instituce, a v závěru nabízí pokus o optimistický výhled do budoucna. Bedřich Moldan: Podmaněná planeta. Praha, Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1580-6. Zdroj: www.czp.cuni.cz, upraveno (red)

EKOZAHRADY

28

Kompletní návod k vytvoření Ekozahrady a rodového statku od Jaroslava Svobody je na českém trhu unikátní kniha, která přináší nový pohled na zahradnictví a pěstitelství. Nejde ale o žádný „moderní“ přístup, naopak – vychází

EDICE APEL Alternativa – Příroda – Ekonomika – Lidé Edice APEL si bere za cíl přicházet s novými a v českých poměrech okrajově diskutovanými tématy ochrany životního prostředí, přinášet nové pohledy a inspirovat. Česká diskuse o ekologické politice je převážně technická a soustředěná na tradiční, už dvacet i více let diskutované problémy. Nereflektuje přitom dostatečně český podíl na globálních ekologických problémech a souvislost mezi domácím a mezinárodním rozhodováním. Omezuje se na klasická legislativní řešení a jen malou pozornost věnuje ekologické daňové reformě, odpovědnosti výrobců a dalším inovativním ekonomickým nástrojům snižování znečištění. Hovoří výhradně o dílčích problémech ( jako je zemědělství, doprava, toxické látky) a nezabývá se průřezovými tématy či otázkami, které jsou pro více okruhů společné. Zaměřuje se úzce na ekologické aspekty a nevyhledává souvislosti s dalšími společenskými tématy (ekonomika, kvalita života, veřejné výdaje aj.). Okruh spolupracovníků edice APEL tvoří lidé převážně z nevládních organizací, univerzit, výzkumných institucí a poradenských firem, kteří se dlouhodobě zabývají ochranou životního prostředí, vyhledávají nová témata a předkládají je veřejnosti k diskusi formou stručných a srozumitelných studií. V edici APEL vyšly dosud tyto tituly: → Jak a proč podporovat vztah lidí k přírodě – klišé, bariéry, příležitosti → Člověk + příroda = udržitelnost? Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti (2009) → Energie na dosah Bezpečnostní, sociální a ekonomické výzvy decentralizované energetiky (2008) → Česká stopa Ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi hranicemi (2006) → Slepá ulice Politika dálkové přepravy zboží, její ekonomické souvislosti, ekologické důsledky a možná řešení (2006) → České perverzní dotace Analýza veřejných podpor s negativním dopadem na životní prostředí Zdroj: http://www.zelenykruh.cz/cz/edice-apel/

z principů permakultury a využití přírodních procesů. Jaroslav Svoboda (1977) získával své znalosti z oblasti permakultury a přírodních zahrad během zahraničních cest. Po návratu do Čech se začal věnovat designu ekozahrad. Protože o jeho návrhy a realizace byl nečekaně velký zájem, začal roku 2005 pořádat kurzy o metodách ekozahradničení a návrzích ekozahrad. Své toeretické znalosti i praktické zkušenosti zúročil během dvouleté práci na přípravě této knihy. Kniha čtivou a zábavnou formou vysvětlí základní pravidla fungování přírody, při jejichž dodržení je velmi snadné vytvářet krásné jedlé a přírodní zahrady, které vyžadují minimální údržbu a majiteli přinesou maximální užitek. Popsané metody jsou aplikovatelné na libovolně malý či velký prostor. Záměrem knihy je představit hlavní myšlenky nově se rodícího přístupu k zahradničení, přírodě

a planetě Zemi celkově. Opravdu nový je samozřejmě jen lidský přístup, neboť principy v ní popsané jsou jen stručným shrnutím toho, jak příroda zahradničí od počátku světa. Kniha je vytvořena tak, aby i po prvním přečtení byla pro čtenáře lákavá a stala se pro mnoho dalších let základním studijním materiálem. Je dostatečně čtivá pro úplné laiky, ale zároveň inspirativní a poučná pro odborníky a profesionály. „Kniha je biblí zdravé zahrady, která přírodu neznásilňuje, ale naopak ji nechává vyrůst a vykvést do přirozené krásy. Příroda je v tomto pojetí partnerem pro radost, nikoliv soupeřem, kterého chceme pokořit. Kniha nás provádí zahradou, která se nám odmění za to, že do ní zasahujeme co nejméně – méně se nadřeme, a o to víc pak můžeme užasnout, čím vším se nám odmění,“ říká fotografka Sára Saudková. „Já jsem se o permakultuře kdysi dozvěděla jako o metodě pro ‚líné inteligenty’. I když mi tato definice zněla trochu pejorativně, zaujala mne. Připouštím, že pro většinu lidských vynálezů byla moti-

4 | 2010

NABÍDKA

vací touha vyhnout se zbytečné práci. A inteligence, to pro mne rozhodně není dosažený stupeň vzdělání nebo ‚stupeň IQ’, ale právě schopnost porozumění. O tom, že si na základě pochopení na zahradě nebo na rodovém statku zbytečnou práci můžeme odpustit, je právě tato kniha, „ hodnotí Helena Vlašínová, autorka knihy Zdravá zahrada. Jaroslav Svoboda: Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku. Vydalo nakladatelství Smart Press, Praha 2009. ISBN: 9788087049-28-0 Zdroj: http://www.smartpress.cz/ poznani/kompletni-navod-k-vytvoreniekozahrady-a-rodoveho-statku.html, upraveno (red)

VÝSTAVY MEZINÁRODNÍ DĚTSKÁ VÝTVARNÁ VÝSTAVA LIDICE 2010

4 | 2010

Již 38. Mezinárodní dětskou výtvarnou výstavu – Lidice 2010 pořádá Památník Lidice. Tématem tohoto ročníku výstavy je Biodiverzita – rozmanitost živé přírody, v souvislosti s vyhlášením roku 2010 rokem biodiverzity. Děti se mohly nechat inspirovat mnoha podtématy: brouci a motýli v mé zemi, kdo žije v řekách a jezerech mé země, stromy a lesy mé země, divoké trávy a květiny u nás. Porota oceňovala nápaditost a provedení výtvarných prací, srovnávala propracovanost, dětskou invenci a vklad dítěte či dětského kolektivu. Téma Biodiverzita se ukázalo jako šťastné a dobře zvolené – zaslané plošné i prostorové práce znázorňovaly živou přírodu v její rozmanitosti – obrázky byly plné brouků, motýlů, ryb sladkovodních i mořských, ptáků a divokých i domácích zvířat, pozadu nezůstaly ani obrázky plné stromů, trav i květin. Organizátoři do letošního ročníku obdrželi více než 25 000 výtvarných prací od dětí z 61 zemí. Výstava i soutěž je každoročně pořádána k uctění památky zavražděných lidických dětí. Původně národní soutěž (vznik v r. 1968) změnila v roce 1972 svůj statut na mezinárodní. Během své historie se stala dobře známou nejen mezi dětmi a učiteli u nás, ale doslova v celém světě. Soutěž je určená pro děti od 4 do 16 let. V Lidické galerii v Lidicích bude výstava otevřena do 31. října 2010, v menším rozsahu bude následně k vidění i na dalších místech České republiky – např. v Galerii ZUŠ Most

PROJEKTY UHLÍKOVÍ DETEKTIVOVÉ Cílem tříletého mezinárodního projektu Carbon Detectives Europe je začlenění hlavních zásad udržitelného rozvoje do výuky žáků ve věku 8–14 let. Projekt si klade za cíl žáky inspirovat ke snižování uhlíkové stopy jejich školy a současně bude zvyšovat jejich povědomí o klimatických změnách, možnostech využívání inteligentní energie a důležitosti šetrného nakládání s energiemi. Připravuje se spuštění projektových stránek www.carbondetectiveseurope. org (česká verze www.carbondetectiveseurope.cz). Zahájení mezinárodní soutěže je plánováno na začátek školního roku 2010/2011. Bližší informace: Dita Gollová, 739 454 755, [email protected] Zdroj: SEV Sever Horní Maršov, upraveno (red)

NÁS UČÍ PŘÍRODA Nový seriál programů s názvem Nás učí příroda připravila Správa Krkonošského národního parku. Tyto programy jsou součástí environmentálního vzdělávání, kterému se Správa KRNAP věnuje. Po lednovém startu se zoologicky zaměřeným programem Jelen lesní, seznamte se… nyní KRNAP zahájil další, jehož tématem je geologická minulost a geomorfologický vývoj Krkonoš – Po stopách krkonošských ledovců. V červenci poprvé realizovaný program Po stopách krkonošských ledovců přiblížil účastníkům, kde se v Krkonoších ledovec rozprostíral, jaké po sobě zanechal stopy, kdy roztál a kam až došel. Téměř dvacetikilometrovou trasu Obřím dolem ke Slezskému domu, na Sněžku a k Luční boudě absolvovalo prvních 14 účastníků. Zastavili se u několika nenápadných mezí a terénních nerovností, které jsou vlastně kamenitými valy – morénami nahrnutými čtvrtohorními ledovci –, na úbočí Sněžky

hledali souvislosti s hromadou písku a závěrem ledovcového údolí – karem. S geologickou mapou v ruce studovali, jak krkonošské horniny ovlivňují tvary současných Krkonoš. Vedle těchto poznatků si uvědomili, čím jsou právě Krkonoše jedinečné nejen v České republice, ale v celé Evropě. Programy Nás učí příroda nejsou zaměřeny pouze na děti různých věkových kategorií, ale také na dospělé. Právě jim byly dosud mnohé připravované programy nepřístupné. Programy jsou zaměřeny na živou i neživou přírodu Krkonoš. Při každém z nich chtějí organizátoři představit jeden krkonošský druh nebo jedinečný fenomén jako součást ekosystému. Příkladem je zimní program Jelen lesní, seznamte se…, který přibližoval tohoto největšího krkonošského savce, ale zároveň se věnoval ekologii i etologii jeho života i tomu, jak jelen například v zimě může škodit lesním porostům, proč a jak tomu lze zabránit. Letos zahájený zimní výukový program Jelen lesní, seznamte se… mohl KRNAP připravit jen díky dlouhodobě fungujícímu systému přezimovacích obůrek, v nichž je jelení zvěř přes zimu uzavřena. Přes řadu omezení (limit počtu míst v pozorovatelně a maximální četnost programu jednou týdně po dobu asi 10 týdnů v průběhu ledna, února a března) se tohoto programu v průběhu zimy zúčastnilo 135 lidí. S ohledem na jeho úspěšnost bude program pokračovat i v roce 2011. Připravované akce z cyklu Nás učí příroda: 4. září – Mravenčení 15. září – Jak kůrovec kůru kouše 9. října – Po stopách krkonošských ledovců Další informace o plánovaných akcí najdete aktuálně na webových stránkách www.krnap.cz a na našem profilu na síti Facebook. Radek Drahný, tiskový mluvčí Správy KRNAP, zkráceno (red)

nebo Muzeu řemesel a stavitelství v Drnovicích, v případě zájmu je možné zapůjčit putovní soubory vybraných prací do škol, knihoven či jiných kulturních zařízení. Ivona Kasalická, vedoucí Lidické galerie, kurátorka MDVV Lidice, www.mdvv-lidice.cz, zkráceno (red). Kresba Nelly Nikolaeva Valkova, 16 let, Bulharsko

29

NABÍDKA

INTERNET

SOUTĚŽ

EVVOLUCE

O NEJLEPŠÍ ZÁŽITEK S DIVOKÝMI ŠELMAMI

Cílem projektu Evvoluce je pomáhat školám s výukou tzv. průřezových témat. Těžištěm projektových aktivit je vytváření výukových balíčků na téma environmentální výchovy ve spojení s jedním z dalších průřezových témat, která musely školy zařadit do svých výukových plánů. Postupně vytvářené balíčky obsahují ucelenou řadu materiálů k jednomu tématu vhodnou k okamžitému použití do výuky na základních školách v celé ČR. Materiály jsou navrhovány tak, aby nekladly přemrštěné nároky na technické vybavení školy a aby vyučující měli vždy možnost materiály využít. Další důležité kritérium je atraktivita zpracovaného tématu. Výukové balíčky nemají ambice postihnout veškeré tematické okruhy stanovené Rámcovými vzdělávacími programy. Metodici do nich pečlivě vybírají zajímavé náměty, o kterých si myslí, že by z nich mohli mít žáci i jejich učitelé sami radost. Projekt, který vytváří autorský tým táborských metodiků, lektorů a učitelů, po půl roce svého trvání úspěšně vstoupil do povědomí škol z jihočeského a středočeského regionu. Zájem o spolupráci však projevují školy prakticky z celé republiky. Aby nezůstalo jen u virtuální podpory na dálku, rozjedou se lektoři projektu od září i do dalších krajů. S podporou jednotlivých krajských úřadů představí hotové a v partnerských školách otestované balíčky přímo na místě. Výukové balíčky jsou učitelům k dispozici volně ke stažení na www. evvoluce.cz. Zdroj: www.evvoluce.cz, upraveno (red)

Snědl vám medvěd svačinu? Potkali jste na výletě tři rysátka? Stopovali jste s dětmi vlky? Hnutí Duha vyhlašuje soutěž o nejzajímavější dovolenkový zážitek s velkými šelmami. Vzácné velké šelmy – vlci, rysi a medvědi – se vrací do českých hor, ale často je zabíjejí pytláci. Ilegální lovci střílí odhadem desítky rysů ročně. Hnutí Duha a Českomoravská myslivecká jednota společně nabízejí odměnu sto tisíc korun za informace, které povedou k dopadení a usvědčení pytláka. Do konce října může každý zaslat svůj příběh, reportáž či úvahu doplněné vlastními fotografiemi nebo kresbami na adresu [email protected] nebo do kanceláře Hnutí Duha. Zájemci najdou podrobnosti najdou na webu www.selmy.cz/soutez. Soutěžící mohou popsat své vlastní setkání či setkání někoho blízkého s medvědem hnědým, vlkem či rysem ostrovidem. Pravidelní návštěvníci míst, kde jsou velké šelmy doma již dlouhá léta a lidé s nimi umějí vycházet, mohou vyprávět, jak se lidé přizpůsobují šelmám či naopak. A vítána jsou i svědectví, jak místní obyvatelé reagovali, pokud se rys, vlk či medvěd objevili v regionu náhle a nečekaně.

KALKULAČKA UHLÍKOVÉ STOPY Sdružení Calla zprovoznilo internetovou Kalkulačku uhlíkové stopy, která má motivovat veřejnost pro snižování emisí skleníkových plynů v domácnostech a běžném životě. Umístěna je na adrese http://kalkulacka.zmenaklimatu.cz. Na základě údajů o domě, spotřebě elektřiny a dalších energií, vybavení spotřebiči, ale také údajích o dopravě, stravování či naklá-

Redakční rada:

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

30

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Praha – Tomáš Hodina (ZČ HB Botič Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Jana Dufalová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Stanislav Filip (Ametyst Plzeň) Ústecký kraj – Šárka Lepší (SEVER, pracoviště Litoměřice) Kraj Vysočina – Jana Čížková (Chaloupky Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo Vsetín) Olomoucký kraj – Alena Kohoutová (Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce) Jihočeský kraj – Erika Hovorková (CEGV Cassiopeia České Budějovice) Jihomoravský kraj – Markéta Navrátilová (Lipka Brno) Královéhradecký kraj – Radka Urbánková (SEVER, pracoviště Hradec Králové) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA Pardubice) Liberecký kraj – Lenka Dědková (SEV Divizna, ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Michaela Valová (Vita Ostrava) SSEV Pavučina – Blanka Toušková

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1300 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Soutěžní příspěvky mohou popisovat zážitky z České republiky či jiné země. Nejlepší příspěvky bude vybírat komise složená z osobností, které se ochraně nejen velkých šelem dlouhodobě věnují. Patří mezi ně zooložka CHKO Beskydy Dana Bartošová, spisovatelka a bioložka Věra Koutecká, malíř a zoolog Ludvík Kunc, spisovatel a cestovatel Jaroslav Monte Kvasnica, zástupce ČSOP Radhošť František Šulgan a předsedkyně Hnutí Duha Kateřina Ulmanová. Tři výherci dostanou například knihu Posledná pevnosť, která vypráví o medvědech v Tatrách, filmy Strážca divočiny a Vlci v Lužici či mikiny a trička z biobavlny s motivy vlků. „I na poměrně lidnatém kontinentu, jako je Evropa, žijí tisíce vlků, rysů nebo medvědů. Denně patrně dochází k desítkám setkání lidí a divokých šelem, aniž by končily konfliktem nebo byly vůbec lidmi zaznamenány. Doufáme, že soutěž přinese alespoň střípky z těchto setkání nebo nové příběhy, které soužití lidí a velkých šelem doprovázejí. Nejlepší a nejzajímavější příspěvky vybere odborná porota a budou odměněny hodnotnými cenami,“ řekl Miroslav Kutal z Hnutí Duha. Zdroj: Hnutí Duha, upraveno (red)

dání s odpady kalkulačka uživateli spočte, kolik emisí oxidu uhličitého za rok k tomuto životnímu stylu přináleží. V závěru si pak zadavatel může porovnat, o kolik více či méně přispívá ke globální změně klimatu oproti průměrnému obyvateli České republiky, Evropy či Země. Zdroj: www.calla.cz, vybráno a upraveno (red)

BEDRNÍK | srpen 2010 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov  499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1  234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: Tereza Mikešová, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov, [email protected],  739 203 201

Hlavní téma příštího čísla: MÉDIA (redakční uzávěrka 25. 8. 2010)

4 | 2010

Při malých i velkých nákupech se denně rozhodujeme pouze na základě nejnižší ceny navzdory tomu, že levné často znamenají vyšší provozní náklady, vyšší spotřebu energie i materiálu. Můžeme ale zvolit jinou cestu. Pomocí dobrého výběru výrobku zároveň ušetříme energii, zoptimalizujeme rozpočtové náklady a učiníme plnění našich úkolů efektivní a šetrné vůči životnímu prostředí.

Plánujete nákup? Chcete zjistit, zda je nabídka šetrná k životnímu prostředí? Snažíte se najít výrobek, který déle vydrží? Pomůže vám zdarma projekt Buy Smart – zelené nakupování a jeho webové stránky. Projekt je určen veřejným zadavatelům, mezi něž patří i školy, i soukromým firmám. Vedle odpovědí na obecné dotazy nabízí kalkulačky a pokyny pro nakupování a zadávání zakázek na produkty v oblasti stavebnictví, na zelenou elektřinu, domácí spotřebiče, osvětlení, kancelářské vybavení a vozidla. Na stránkách Buy Smart naleznete dále informace o environmentálních ochranných známkách a štítkování, databázi příkladů dobré praxe z různých zemí, zpravodaj zeleného nakupování, odkazy na důležité zdroje informací. Kdo chce rozšířit své znalosti o zeleném nakupování, energetických a environmentálních kritériích nebo se chce pustit do svého prvního zeleného nakupování, může požádat o školení nebo osobní konzultaci zdarma. Do projektu podporovaného finančně evropským programem Intelligent Energy Europe jsou zapojeny Rakousko, Česká republika, Německo, Itálie, Lotyšsko, Slovinsko a Švédsko. V češtině najdou zájemci informace na internetové adrese: www.buy-smart.info/ czech. Zdroj: www.buy-smart.info/czech, upraveno (qá) ↓ inzerce

Metodický portál

www.rvp.cz

inspirace a zkušenosti učitelů

Kateřina Horníková, 9 let, ZUŠ Písek: výtvarná práce na téma Biodiverzita – rozmanitost živé přírody z Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2010; více na str. 29

„Existuje jen šest ctností, které byly a jsou uznávány v každé významné náboženské a kulturní tradici. Jde o moudrost, odvahu, lidskost, spravedlnost, umírněnost a transcendenci neboli schopnost vnímat to, co člověka přesahuje.“ [Martin E. P. Seligman]

Martin E. P. Seligman – jeden z nejvýznamnějších současných světových psychologů, zakladatel pozitivní psychologie, působí na Univerzitě ve Philadelphii, USA Zdroj: Psychologie dnes 2010/6