OBCHOD HLAVNÍ TÉMA Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ČAS O P I S P RO E KO G R A M OT N O ST

Č Í S LO 4 RO Č N Í K 6 SRPEN 2008

HLAVNÍ TÉMA

OBCHOD ZNAČKY S DUŠÍ MÍSTA | 2 BIOJÍDLO — SOUČÁST VZDĚLÁVÁNÍ | 4 BOHATÉ NEBE V ANDĚLSKÉ HOŘE | 9 (NE)ROVNÁ HRA V MEZINÁRODNÍM OBCHODU | 11 LOKÁLNÍ MULTIPLIKÁTOR V ČR | 15 BUDOUCNOST UŽ NENÍ TÍM, ČÍM BÝVALA | 18 NEKUP TO!? | 22 PRŮVODCE ZELENĚJŠÍ ELEKTRONIKOU | 24 OD VIDLÍ AŽ PO VIDLIČKU | 26 PARADOXNÍ ŠTĚSTÍ | 28 ZAOSTŘENO NA HYPERMARKETY | 28 FAIR TRADE — POMOC PRO UČITELE | 28 PŘÍLOHA: EKOLOGICKÁ STOPA, PŘEHLED EKOZNAČEK

Proces globalizace mimo jiné unifikuje svět. Rozmělňuje a ničí historicky vzniklé, tradiční místní a regionální odlišnosti a originalitu. K tomuto jevu však existuje i protiváha. Současně totiž sílí i potřeba zachovat identitu míst a regionů. Regionální rozmanitost považuje za důležitou také významný názorový proud v Evropské unii a její hospodářské politice. „Vyvážený územní rozvoj vůbec neznamená, že by si regiony měly být navzájem víc podobné. Ve skutečnosti je velká regionální rozmanitost strategickou výhodou Evropy. Naším úkolem je spíše zajistit, abychom této rozmanitosti uměli využít a abychom dokázali rozpoznat přednosti jednotlivých regionů,“ řekl Pekka Kangas z finského ministerstva životního prostředí za hostitelskou zemi v roce 2006 v Espoo na setkání expertů Evropské unie věnovaném rozvoji regionů. Také v České republice mají regiony svůj neopakovatelný charakter daný přírodním bohatstvím, kulturou a staletými zvyklostmi jeho obyvatel. Část tohoto charakteru nesou i výrobky a další produkty pocházející z místních regionů. Je do nich vložen tradiční um i duše místních obyvatel. Bývají to produkty kvalitní a šetrné vůči přírodě.

Jedním z prostředků, jak podtrhnout a podpořit místní výrobky a služby je regionální značení, které se v České republice z iniciativy neziskového sektoru zavádí od roku 2005, národním koordinátorem je Asociace regionálních značek. Regionální značky garantují původ, originalitu a vazbu výrobků a služeb na konkrétní území a zároveň slouží k propojení ochrany místního přírodního bohatství, tradic a kultury se šetrným hospodařením člověka a ekonomickou prosperitou regionu, přispívají ke zviditelnění místní produkce. Stručně řečeno, jde o podporu udržitelného rozvoje v regionech. Regionální značení produktů je novinka posledních let, která stojí za povšimnutí, ba důkladnější poznání. Představujeme první desítku českých regionálních značek. Více o regionálním značení se dovíte v rubrice Proměny.

Hana Kolářová s využitím www.regionalni-znacky.cz a zpráv Zastoupení Evropské komise v ČR Mapa a značky: Asociace regionálních značek, o. s.

EDITORIAL Vážení čtenáři, OBCHOD, SMĚNA HODNOT OD ÚSVITU LIDSTVA PROSTUPUJE VŠÍM. Čím dál víc, jak se dělba práce stále zjemňuje... A umožňuje spolu s dalšími fenomény hlubší poznání a ovládání světa a nebývalý rozvoj civilizace. Nefunguje-li trh, jak jsme mnozí na vlastní kůži za totáče poznali, vázne i duchovno a kultura. Jenže s rozmachem směny, obchodu, trhu zjišťujeme i různá selhání toho systému. Ponechme úvahám filozofů či ekonomů, jestli jádro věci je kvalitativního, nebo kvantitativního rázu. Nicméně současná vyspělá západní společnost vnímá jako problematický svůj vlastní hyperkonzumní charakter – vyrozumíme od francouzského filozofa Gillese Lipovetskeho (str. 28). Projevuje se to zřetelně ekologickými a sociálními problémy. I s našimi dětmi je můžeme zkoušet poznávat a učit se samostatně hledat různá zlepšení. (Myslím, že to bude lepší než věřit, že to za nás vyřeší nějaká revoluce.) Tento Bedrník vám nabízí pomoc. Ukáže vám Značky z duší místa (str. 2 a 14), tedy systém regionálního značení výrobků, kterým se Česko může chlubit i v mezinárodním srovnání. Regionální značky podporují místní ekonomiku a ta zase pomáhá snižovat naši ekologickou stopu. Například omezuje dálkovou přepravu, tudíž produkci skleníkových plynů a další zatěžování životního prostředí. Však také nezávislé mozkové trasty, jako je Trast pro ekonomiku a společnost, se ozývají s voláním: Jídlo z blízka! nebo Prodej ze dvora! (str. 15) či Nekup to!? (str. 22), nebo dokonce Nekup to! (str. 23) anebo nám názorně ukazují, jako Greenpeace, kteří světoví výrobci elektroniky jsou právě teď nejzelenější a proč (str. 24). Zvyšujme šance, že současné děti, jak budou dospívat, přijmou spotřebitelskou odpovědnost. Možná budou kupovat jen to, co skutečně budou potřebovat. (Věděli jste, že 40 procent všech potravin se vyhodí? Některé se neprodají, protože jsou zabalené v tak nákladných obalech, že je nikdo nechce, jiné se zkazí až u nás doma, protože jsme nakupovali bezmyšlenkovitě.) Odpovědní spotřebitelé budou také vědět, jaké produkty méně škodí životnímu prostředí a budou je hledat s pomocí ekoznaček, jejichž přehled přinášíme v příloze. Nebo dnešní děti dokonce jako podnikatelé a obchodníci nebudou svým zákazníkům plést hlavu greenwashingem či pinkwashingem – mluví o něm v anketě (str. 17) tohoto čísla profesorka pražské Vysoké školy ekonomické Hana Machková – nebo budou dobrovolně a soustavně hledat, jak vést firmy, aby co nejméně škodily životnímu prostředí a přijaly spravedlivé podmínky i v mezinárodním obchodu. A když ne? Pak možná bude nutno uvažovat s docentem Pavlem Nováčkem z Univerzity Palackého v Olomouci, zda už Budoucnost není tím, čím bývala (str. 18). Obchod a trh v posledních letech zahrnuje i velmi netradiční oblasti (pomineme-li středověké odpustky hříšným duším), jako jsou třeba povolenky vypouštění emisí CO2. Bohužel, rovná tržní pravidla zatím neplatí v energetice. Kdyby platila, asi by vlivné giganty nezatahovaly veřejné peníze do svých staveb atomových elektráren. Snad i tady se prosadí očištěný trh a energie z malých soukromých elektráren různého typu, bezpečných a snadno opravitelných, bude kolovat nějakým globálním Energynetem, jako se informace svobodně šíří po Internetu, bez soustředěného vlivu lobbistů a za ceny včetně ekologických a sociálních nákladů. V oboru bioproduktů už malý zázrak nastal. Zájem o ně roste ve všech vyspělých zemích; v některých už je normální, že školní jídelny nabízejí dětem kvalitní biostravu. Chcete, aby to tak bylo i ve vaší škole? Bedrník zjistil, jak na to (str. 4).

» Takto vidí autor kresby Khalil Bendib problém dovozu levných dotovaných evropských kuřat do Ghany, kde tento způsob „volného“ obchodu ničí místní producenty. Více o spravedlnosti a nespravedlnosti v obchodování v rubrice Proměny. Zdroj: Společnost pro Fair Trade

Spokojenost z dobré orientace v hodnotách tržních i netržních přeje Hana Kolářová

OBSAH ZNAČKY S DUŠÍ MÍSTA................................................................................... 2

NÁZORY

INSPIRACE

ANKETA: ODPOVĚDNÝ OBCHODNÍK SÁM OMEZUJE EKOLOGICKÉ A SOCIÁLNÍ DOPADY SVÉHO PODNIKÁNÍ ...................17 BUDOUCNOST UŽ NENÍ TÍM, ČÍM BÝVALA ............................................18

BIOJÍDLO – SOUČÁST VZDĚLÁVÁNÍ............................................................ 4 BIODOSKOL.CZ .......................................................................................... 4 JÍST BIO UŽ JE LECKDE NORMÁLNÍ ................................................... 5 BIOKLUBY DO ČESKÝCH MĚST ............................................................ 6 NAKUPUJTE EKO-LOGICKY ............................................................................ 8 ALTERNATIVNÍ VÝŽIVA V RUKOU NEJPOVOLANĚJŠÍCH ....................... 9 BOHATÉ NEBE V ANDĚLSKÉ HOŘE .............................................................. 9 EKOLOGICKÁ OSVĚTA V TECHNICKÉ ŠKOLE ..........................................10

DIDAKTIKA JAK SE STÁT ODPOVĚDNÝM SPOTŘEBITELEM ......................................21 NEKUP TO!? .......................................................................................................22 NEKUP TO! RADÍ VERONICA ........................................................................23 PRŮVODCE ZELENĚJŠÍ ELEKTRONIKOU..................................................24 OD VIDLÍ AŽ PO VIDLIČKU ...........................................................................26

PROMĚNY KALENDÁŘ...................................................................................................27 CO JE A KDE SE VZALO EKOLOGICKY A SOCIÁLNĚ ODPOVĚDNÉ OBCHODOVÁNÍ ...............11 (NE)ROVNÁ HRA V MEZINÁRODNÍM OBCHODU ..........................11 REGIONÁLNÍ ZNAČENÍ PRODUKTŮ ...................................................14

4/2008

PŘÍLOHA: EKOLOGICKÁ STOPA | PŘEHLED EKOZNAČEK

NABÍDKA .......................................................................................................28 BARTÁKŮV HRNEC PRO FARMU HUCUL .................................................31

3

INSPIRACE

BIOJÍDLO – SOUČÁST VZDĚLÁVÁNÍ BIODOŠKOL.CZ Na internetové adrese www.biodoskol.cz jsou od začátku roku 2008 v rámci projektu Biopotraviny do škol zdarma k dispozici zájemcům z řad škol, školních kuchyní či místních iniciativ rodičů informace a rady, jak zavádět biopotraviny do školního stravování.

n Školní stravování ovlivňuje zdraví i v dospělosti

přinášejí, potřebují si uvědomit, odkud tyto potraviny pocházejí a jak se produkují.

Biodoskol.cz nabízí pomoc školním kuchyním, které si uvědomují, že způsob a kvalita stravování ve škole má významný dopad na zdraví dětí v dospělosti, a proto chtějí vařit z nejlepších surovin. Zároveň jim nabízí možnost, jak prostřednictvím nákupu bioproduktů od místních ekologických zemědělců pomáhat ochraně životního prostředí. Detailní manuál o zavádění biopotravin názorně ukáže postup, který zvolit, aby byla jejich aktivita úspěšná. Kuchařkám také nabízí praktický receptář plný návodů, rad a samozřejmě receptů na vaření. Publikace je pro zájemce k dispozici v elektronické i tištěné podobě. Aby pracovníci škol věděli, kde a od koho biopotraviny nakoupit, nabízí www.biodoskol. cz také seznamy dodavatelů biopotravin. Svoji nabídku biopotravin může na web přidat kterýkoli bio farmář, výrobce biopotravin nebo obchodník, slouží mu k tomu jednoduchý formulář. Prostřednictvím www.biodoskol. cz se může každá škola, která již biopotraviny vyzkoušela, podělit se svými zkušenostmi a inspirovat tak další školy k následování. Internetová stránka ovšem není určena jen pro školní kuchyně. Nabízí vzdělávací materiály pro pedagogy, kteří chtějí téma udržitelného zemědělství a produkce potravin zařadit do výuky ve svém předmětu. Celoživotní návyky se budují již v dětství a pokud učitelé dětem ukážou, jak a kde se vyrábějí potraviny, ovlivní to jejich budoucí chování jako spotřebitelů. Aby si děti vážily hodnot, které jim zdravé a ekologicky vyrobené potraviny

n Rodiče jsou pro V průzkumu ve školách zapojených do pilotního projektu Biopotraviny do škol bylo zjištěno, že osmdesát pět procent rodičů by uvítalo, kdyby školní jídelna, kterou navštěvují jejich děti, vařila z biopotravin, a jsou ochotni podílet se na případném zvýšení ceny obědů. Více než šedesát procent rodičů je dokonce ochotno kvůli tomu připlácet za obědy o 10 a více procent. Pozitivně se také rodiče stavějí k zavedení tématu udržitelného zemědělství do výuky a k návštěvě ekologické farmy v rámci vyučování. „To jsou vše dobré předpoklady pro úspěch zavádění biopotravin do školního stravování,“ říká Tom Václavík, vedoucí projektu. Projekt se také snažil vyhodnotit, zda a o kolik se zavedením biopotravin zvýší náklady na přípravu obědů. Šest ze sedmi škol již některé biopotraviny nakupuje, nejčastěji brambory, zeleninu, nápoje, obilniny, těstoviny a luštěniny – cena oběda se průměrně zvedla do 10 procent. Pedagogové z pilotních škol jednoznačně zavedení biopotravin vítají, 95 procent dotázaných je pro, 73 procent pedagogů je také ochotno začlenit téma udržitelné produkce potravin do výuky a 90 procent souhlasí s tím, aby děti jednou za školní docházku v rámci vyučování navštívily ekologickou farmu. Vedoucí školních jídelen se shodují v tom, že největší překážkou pro zajištění většího

podílu biopotravin je jejich vysoká nákupní cena a nedostatek informací o nabídce. Některé překážky se projekt snaží řešit právě prostřednictvím platformy www.biodoskol.cz.

n Každý žák aspoň jednou na ekofarmu Výsledkem pilotního projektu Biopotraviny do škol bylo zjištění, že pro úspěch zavádění místních biopotravin do veřejného stravování je nutný komplexní přístup k otázce potravin a (ekologického) zemědělství. Nedílnou součástí aktivit by proto mělo být vzdělávání žáků, pedagogů, rodičů a pracovníků školních jídelen, ale také samozřejmě zemědělců. Každý žák by nejméně jedenkrát za školní docházku měl navštívit fungující ekologickou farmu, školy

KDE SE JÍ BIO Praktické zkušenosti s biopotravinami ve společném stravování mají například tato školská zařízení: n MŠ Seifertova, Jihlava n MŠ Čtyřlístek, Třebíč n Základní škola a mateřská škola Podomí n Chaloupky, o.p.s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, Kněžice n Waldorfská mateřská škola Brno n SEV Rychta Krásensko n MŠ Pramínek, Brno-Bystrc

4

≈ Na webu biodoskol.cz jsou dostupné metodické návody pro učitele s pracovními listy pro žáky a také další publikace: Vaříme z biopotravin ve školních jídelnách, Udržitelné zemědělství (stručný učební program pro výuku o udržitelném způsobu produkce potravin), Ekologické zemědělství a biodiverzita, Průmyslové zemědělství a naše zdraví, Pesticidy a naše zdraví, Návštěva ekofarmy. Ukázku výukového programu najdete též v tomto Bedrníku v rubrice Didaktika. Leták pro rodiče. 4/2008

INSPIRACE

by měly obnovit školní zahrady a podporovat kurzy vaření. Nelze očekávat rychlé výsledky. Je nutné do aktivit zapojit celou školu včetně rodičů. Cílem pilotního projektu Biopotraviny do škol bylo najít praktická řešení pro zapojení

ekologických zemědělců do zásobování školních jídelen a tato řešení a získané poznatky nabídnout k aplikaci dalším zájemcům. Pilotní projekt byl součástí projektu Síť informačních center Agro-envi-info v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina spolufinancovaného Evrop-

ským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Tisková zpráva občanského sdružení Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR z 15. ledna 2008, upraveno (red)

JÍST BIO JE UŽ LECKDE NORMÁLNÍ Zatímco v Itálii se ve školách vaří z biopotravin zcela běžně a v Rakousku mají školní kuchyně stanoven minimální podíl biopotravin, v České republice se objevují teprve první bio vlaštovky. O překážkách v zavádění biopotravin do veřejného stravování a především o příkladech, jak je účinně překonat, na brněnském výstavišti v březnu tohoto roku jednala mezinárodní konference Biopotraviny ve veřejném stravování – zdraví a udržitelnost na talíři.

4/2008

n Škola formuje styl

n Německo a Rakousko v čele

Cílem konference bylo představit projekty, jejichž posláním je zavést biopotraviny do škol, nemocnic, restaurací a dalších gastronomických zařízení. Konferenci virtuálně zahájil ministr školství Ondřej Liška. Zdůraznil, že škola velmi silně formuje životní styl mladé generace, a je proto důležité, aby naše školy a školní jídelny napomáhaly v rozvoji zdravého životního stylu, jehož zásadní součástí je zdravá strava. „Bio pro mě neznamená luxus, nadstandard či módní výstřelek. Je to tradiční, po staletí přirozená strava. A jak ukazují odborné studie, je velmi kvalitní. Bio pro mě znamená kvalitu života, udržitelný rozvoj českého venkova, zdravou českou přírodu, kde se rád rekreuji, ale hlavně zdraví našich dětí a mladé generace,“ řekl ministr školství.

V první části konference se představili hosté z Německa a Rakouska – tyto země sdílejí prvenství, pokud jde o zavádění biopotravin do veřejného stravování. Prof. Dr. Carola Strassner z Univerzity aplikované vědy v Münsteru shrnula výhody ekologického zemědělství z hlediska zdraví a životního prostředí. Claus Holler, zástupce Bio Austria ve Vídni, zdůraznil, že medicínské prostředky mají vliv na naše zdraví pouze z deseti procent a zbylých devadesát procent jsou vlivy životního stylu, prostředí a dědičnosti. Přitom devadesát procent financí jde pouze na onu desetiprocentní oblast medicíny. Další část konference byla věnována dětem a projektu biopotraviny do škol, mateřských školek a univerzit. „Německo teprve začíná

s projektem biopotraviny do škol, uvědomujeme si však, že je třeba změnit více než pouze potraviny, ze kterých se jídla připravují. K úspěšnosti projektu jsou nutné i kampaně, kde se dětem vysvětlí, proč mají jíst zdravě. Zodpovědět tuto otázku – to je úkol pedagogů. Součástí strategie jsou i školní výlety na ekofarmy, kde se děti mohou podívat na zvířata a prohlédnout si, jak ekozemědělství funguje,“ řekla Carola Strassner. Český pilotní projekt Biopotraviny do škol, který v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina ověřoval možnosti zavedení biopotravin do školního stravování, představil Tom Václavík.

n Vídeň: třicet procent veřejného stravování Rosemarie Zehetgruber z Rakouska, specialistka na biopotraviny ve vídeňských školách, a Sonja Kato, zastupitelka ve vídeňském parlamentu a vídeňském magistrátu, hovořily o vývoji projektu biopotraviny do škol v rakouské metropoli. V současnosti 85 procent Rakušanů kupuje biopotraviny, za poslední tři roky narostlo toto číslo o tři-

5

INSPIRACE

cet procent. Celkový podíl biopotravin ve veřejném stravování ve Vídni je 30 procent, cílem je zvednout číslo na 50 procent. Ve vídeňských mateřských školách ovšem podíl biosurovin musí dosahovat 50 procent, v případě mléka je to až 91 procent. „Každý den je ve Vídni připraveno na 30 000 bio obědů pro děti v mateřských školách a přibližně 20 000 obědů pro školáky,“ zdůraznila Sonja Kato. I v nemocnicích se používají biopotraviny, jejich podíl dosahuje 30 procent, ovšem 100 procent pečiva a mléka je bio. „Veřejné stravování je druhým nejvýznamnějším odbytištěm pro ekologické zemědělce v Rakousku,“ zdůraznila na závěr svého vystoupení Rosemarie Zehetgruber.

n Německo: více než dva tisíce velkokuchyní Německo je největším evropským trhem biopotravin a funguje zde více než 2 000 velkokuchyní certifikovaných pro podávání bio jídel. „Jídelny a restaurace si uvědomují, že pokud se chtějí na trhu odlišit a pokud chtějí působit důvěryhodně, certifikace provozu dle bio směrnic je nezbytná,“ konstatoval Rainer Roehl z poradenské firmy a‘verdis.

n Itálie: biopotraviny přikazuje zákon V Itálii, která rovněž patří k nejvyspělejším světovým trhům s biopotravinami, bylo zařazení biopotravin na školní jídelníčky přímo uzákoněno. Jak informovala Silvana Sari z římského magistrátu, v současnosti dostává již 150 tisíc římských školáků obědy vařené výhradně z biopotravin, přičemž sociálně slabší rodiny za vyšší kvalitu surovin nemusejí nic doplácet. V Itálii, kde téměř třetina dětí mladšího školního věku trpí

nadváhou, investici do biopotravin chápou jako účelnou investici do zdraví, která jim v budoucnu pomůže vyhnout se daleko vyšším nákladům v sociálně-zdravotní oblasti. Roberta Sonnino z Cardifské univerzity ve svém vystoupení zdůraznila, že italská vláda si uvědomila, že kvalita jídla je zásadní pro zdravý rozvoj dětí a při posuzování dodavatelů surovin se musí pamatovat nejenom na cenu, ale především na sociální a ekologické aspekty produkce potravin a nutriční, sezónní a chuťovou kvalitu potravin. Proto od roku 2000 platí v Itálii zákon nařizující všem školním jídelnám připravovat pro děti jídlo z biosurovin. Itálie tak chápe jídlo nabízené dětem ve školách jako součást vzdělávacího procesu. Rozhodnutí italské vlády mělo zásadní význam pro rozvoj tamního ekologického zemědělství, dnes tvoří veřejné stravování zdaleka největší odbytiště bioproduktů.

n Británie: i Jamie Olivier Joanny Collins z britské organizace Soil Association představila projekt Food for Life, jehož cílem je navrátit kvalitní stravování, ideálně z místních biopotravin, do tamních školních jídelen. Joanna Collins uvedla, že současný způsob stravování mladé generace, založený na konzumaci vysoce zpracovaných, tučných a slaných pochutinách, je nejen nezdravý, ale také ekonomicky a ekologicky neudržitelný. Zlepšit kvalitu školního stravování se v Británii snaží řada celebrit v čele s věhlasným šéfkuchařem Jamie Oliverem.

n Dánsko: děti se podílejí na přípravě jídla I v Dánsku je biostravování dnes běžné. Kodaňské školní jídelny například připravují obědy minimálně z 50 procent z bio suroviny,

veškeré pečivo je bio. „V některých školách se děti samy podílejí na plánování a přípravě oběda,“ řekla mimo jiné Astrid Dahl z kodaňského magistrátu.

n Na začátek stačí malý krok Konference se zúčastnil i David Bartůšek, zastupitel Rady města Brna a také člen výboru České společnosti pro výživu a vegetariánství, který informoval o cílech ministerstva školství. Ministerstvo plánuje dva projekty, jeden se týká výživy a druhý – Projekt otevřených škol – spočívá ve využití iniciativ vznikajících mezi rodiči a školami. „Úkolem ministerstva školství je při zkvalitňování školního stravování spojit související resorty – lékařství, zemědělství, životní prostředí. Je nutné tuto problematiku zahrnout v širokém kontextu,“ dodal Bartůšek. Cílem není převést v krátké době 100 procent veřejného stravování na bio. Lépe je začít postupně po malých krocích, například nahrazením zpočátku pouze základních surovin, jako jsou brambory, sezónní zelenina a ovoce, mléko nebo mouka. Konference Biopotraviny ve veřejném stravování identifikovala obrovskou příležitost v oblasti zdravého stravování a udržitelné produkce potravin. Využití biopotravin ve veřejném stravování přináší dalekosáhlé pozitivní vlivy nejen na zdraví dětské populace, ale také na zdraví české krajiny a ekonomický růst českého venkova. Věřme, že se této příležitosti chopí všichni zainteresovaní – zemědělci, státní orgány, místní úřady, jídelny i spotřebitelé. Zdroj: Green marketing – Bio zprávy, 9. března 2008, upraveno (red)

BIOKLUBY DO ČESKÝCH MĚST Místní a čerstvé biopotraviny přímo ze statku si mohou pořídit rodiny, které se ve svém městě přidají k takzvaným bioklubům. Sadu nových publikací, které slouží jako praktický návod pro zájemce o vytvoření bioklubu, představilo Hnutí Duha v březnu 2008 na praktickém semináři, kde tato ekologická organizace radila, jak podobná neformální sdružení založit. Publikace si každý může stáhnout zdarma na webové stránce www.ceskebiopotraviny.cz.

n Stovky bioklubů v Evropě

6

Biokluby úspěšně fungují v řadě evropských měst. Sdružují se v nich rodiny či lidé, kteří chtějí odebírat biopotraviny přímo od nedalekých ekologických zemědělců. Vědí tak, čí zboží kupují, a mají zaručený místní původ potravin. Zákazníci rovněž takto obejdou supermarkety, které svoji nabídku často dovážejí z velké vzdálenosti. Rodiny v bioklubech si pravidelně – obvykle jednou týdně – objednávají potraviny podle své potřeby.

V určený den pak dostanou domů nebo na domluvené místo bedničku se zbožím přímo od zemědělce. Kateřina Kotásková z Hnutí Duha považuje biokluby za elegantní způsob, jak nakoupit biopotraviny, které jsou zaručeně čerstvé. Říká z vlastní zkušenosti: „Navíc máte jistotu, že peníze opravdu dostane statkář a většinu útraty neschlamstne supermarket. Osobně poznáte svého zemědělce, takže víte nejen co, ale také od koho jíte. Bioklubů po Evropě běží už stovky. Sama v brněnském bioklubu

nakupuji každý týden. Na semináři či v publikacích se lidé dozví, jak mohou s přáteli založit bioklub i ve svém městě. Není to nic těžkého.” První české biokluby vznikly před několika lety v Praze, Brně a Olomouci. Třeba pražský Klub přátel biofarem, který organizují manželé Růžičkovi, funguje od roku 1995, soustavně rozšiřuje sortiment a přidává další a další statky. Hnutí Duha se snaží tento trend rozšířit do dalších měst. Praktického rádce Čerstvé biopotraviny na dosah lze zdarma stáhnout na www. hnutiduha.cz/publikace/cerstve_potraviny_na_dosah.pdf. Najdete zde i recepty, tipy, kontakty na dodavatele bio ve vašem okolí, kvíz a jiné zajímavosti a fakta o ekologickém zemědělství.

4/2008

INSPIRACE

n Hledá se česká buchta Hnutí Duha spustilo kampaň Hledá se česká buchta, která chce hlavní výrobce – velké pekárny, mlékárny, výrobce uzenin či zpracovatele ovoce a zeleniny – přimět, aby do obchodů dodávali více domácích, českých biopotravin. Poptávka po biopotravinách je totiž každý měsíc vyšší a vyšší. Jenomže v obchodech aby

BIOPOTRAVINY Biopotraviny jsou kvalitní potraviny, které byly vypěstovány a zpracovány podle přísných norem ekologického zemědělství. Na jejich dodržování dohlíží kontrolní organizace pověřené státem. Biokvalita zaručuje, že nejméně 95 % surovin pochází z ekologického zemědělství. Biomaso pochází z chovů na ekofarmách, kde se zvířata mohou volně pohybovat a mají dostatek prostoru. Nejsou tak vystavena zbytečnému stresu z nedostatku místa a je s nimi ohleduplně zacházeno i při porážce. Zvířata nejsou krmena geneticky modifikovaným krmivem a k léčení nemocných zvířat jsou používány přednostně přírodní prostředky. Masné produkty neobsahují antibiotika ani zbytky růstových hormonů. Při pěstování ovoce, zeleniny a obilí v biokvalitě nelze používat umělá hnojiva, ošetřovat je pesticidy ani fungicidy proti plísním. Proti hmyzu nesmí být použity insekticidy, larvy hmyzu jsou sbírány ručně. Plevel je odstraňován mechanicky, nehrozí tedy zamoření plodů a zrna herbicidy. Biopotraviny neobsahují geneticky modifikované organismy.

je člověk pohledal. Příčina: velké české potravinářské firmy zatím bio nezařadily do své výroby, a proto poptávka převyšuje nabídku. V průzkumu Hnutí Duha, který oslovil 77 velkých potravinářských podniků, pouze pětina uvedla, že vyrábí biopotraviny. Ale mnoho jich o tom uvažuje. Možnost, že by biopotraviny vyráběly, odmítá jen malá část – třetina firem. Během několika měsíců proto má oslovit kampaň Hnutí Duha desítky tisíc lidí v celé republice s výzvou: Česko hledá české biopotraviny. Podpora silného místního trhu s biopotravinami je pro rozvoj českého ekologického zemědělství velmi důležitá. Podle čísel, která publikovala agentura Green marketing, pocházelo 62 % biopotravin prodaných v roce 2007 v českých obchodech z dovozu. Hnutí Duha spustilo web www.ceskebiopotraviny.cz, odkud lidé mohou psát e-maily přímo velkým výrobcům potravin a žádat po nich lepší nabídku. Kateřina Kotásková z Hnutí Duha vysvětluje: „Poptávka po biopotravinách závratně

roste a spotřebitelé chtějí v obchodech najít domácí české zboží z ekologického zemědělství. Proto jsme zvolili kampaň, která osloví velké množství lidí. Umožní tisícům lidí, aby se na velké pekárny, mlékárny, výrobce uzenin a další podniky sami obrátili a požadovali lepší nabídku českých biopotravin. Skoro dvě třetiny bio zboží v obchodech pochází z dovozu. Přitom mléko, obilí nebo zeleninu a další suroviny by klidně mohli dodávat domácí zemědělci. Hlavně základní potraviny – bio chleba, uzeniny, maso nebo mléčné výrobky – z české výroby na zdejším trhu často prostě nejde sehnat. České zemědělství i naše krajina tak zbytečně přichází o velkou příležitost.” Vybrala a zpracovala Hana Kolářová z těchto zdrojů: BVV, GfK Praha, Green marketing, Hnutí Duha, Svaz ekologických zemědělců Pro-Bio, TopBio

» Zdroj: Hnutí Duha

« Biopotraviny jsou označeny touto značkou.

« Biopotraviny vyprodukované v Evropské unii mívají kromě loga národních kontrolních organizací také toto logo biopotravin EU.

4/2008

7

INSPIRACE

NAKUPUJTE EKO-LOGICKY V chrudimské pobočce Ekocentra Paleta vznikl na jaře 2006 nápad, jak šířit osvětu o ekologicky příznivém spotřebitelství směrem k veřejnosti: „Zaměříme se na často kupované drogistické zboží a postaráme se o to, aby vznikl výrazně značený ekokoutek v některé z místních drogerií. Oslovíme prodejce a výrobce ekologických čisticích a pracích prostředků, zboží zviditelníme, postaráme se o jeho propagaci a zákazníků hned přibude!“ Dnes, po dvou letech od prvotní myšlenky a ročního fungování ekokoutku, máme sice méně optimismu, zato za sebou spoustu práce, více zkušeností a něco výsledků.

V rámci projektu proběhly tyto aktivity: n Průzkum nabídky ekologicky příznivých

n n

n n

n n

n n

8

pracích a čisticích prostředků v Chrudimi, Pardubicích a ve Skutči Průzkum poptávky po tomto zboží v Chrudimi Práce na vytvoření ekokoutku – jednání s místními prodejci drogerie, s výrobci ekologických pracích a čisticích prostředků, jednání na městském úřadě, spolupráce s CENIA – českou informační agenturou životního prostředí Tvorba a tisk osvětových letáků pro spotřebitele Vytvoření místního značení provázejícího ekokoutek – vítězný obrázek z výtvarné soutěže vyhlášené pro základní školy – použitý na veškeré propagační předměty (letáky, plakáty, visačky na zboží v ekokoutku) Slavnostní otevření ekokoutku Osvětové akce – prezentace projektu s prodejem výrobků z ekokoutku – Den Země, Biojarmark, Fórum zdraví Výloha prodejny k propagaci značky Ekologicky šetrný výrobek Spotřebitelská soutěž Nakupujte EKOlogicky na podporu prodeje všech druhů ekologicky šetrných výrobků, do které se zapojilo pět prodejen

Projekt byl částečně finančně podpořen Zdravým městem Chrudim a cenné informace a rady nám poskytovala CENIA, za což jim patří velký dík. Ekokoutek funguje od června 2007 v hojně navštěvované místní drogerii a postupně si získává své stálé zákazníky. Osvěta je běh na dlouhou trať – nelze čekat, že se budou na ekologicky příznivé výrobky stát fronty. S tím jsme počítali. Na osvětových akcích se ukazuje, že veřejnost má o ekokoutku povědomí, každý rok přichází ke stánku propagujícímu zelené spotřebitelství více lidí a jsou poučenější. Co nám však bere energii, je práce přímo v drogerii, která si stále projekt nevzala za svůj. Přitom ze stesků prodejce víme, jak jsou malé prodejny vystaveny sílícímu tlaku velkých obchodních řetězců, kterým nemohou konkurovat cenou. Pak přece pomáháme jedné z cest, jak si udržet zákazníky. Například ozvláštněním nabízeného

zboží – rozšířením sortimentu ekologicky příznivého zboží a jeho propagací spolu se zviditelněním celé prodejny. Prodejnosti zboží v ekokoutku prospěly poslední výsledky spotřebitelských testů MF Dnes, ve kterých uspělo právě ekologicky šetrné zboží (v kategorii pracích prášků zvítězil Qalt Excel a v kategorii mycích prostředků na nádobí Lena Natur). Je škoda, když při zvýšeném zájmu o tyto prostředky zůstaly regály v ekokoutku poloprázdné – prodejce nestihl na poptávku včas zareagovat. Přes dílčí neúspěchy považujeme projekt za zdařilý – cíle, které jsme si dali na začátku, jsou splněny. Věříme, že ekokoutek bude fungovat dál, nabídka zboží bude čím dál pestřejší a jednání s prodejci pružnější. Projekt po realizaci vidím jako aktivitu velmi vhodnou pro rozšíření do dalších měst a obcí. Nemusí ho realizovat jen středisko ekologické výchovy. Nadšený pedagog se skupinou šikovných žáků 2. stupně ZŠ nebo SŠ (např. obchodní akademie) možná budou na obchodníky působit důvěryhodněji než „ty aktivisti z ekocentra“ a žáci se na podobném snažení naučí mnoha potřebným klíčovým kompetencím, po kterých školská reforma tolik volá. Pokud se jim dílo podaří, prožijí velmi potřebnou zkušenost – že věci u nich v obci se díky nim dají změnit. Další informace o projektu na www.paleta.cz, rubrika pobočka Chrudim, chrudim@ paleta.cz Lada Kalinová, Ekocentrum Paleta, pobočka Chrudim Foto Alena Vařejková

EKODROGERIE A JINÉ BIOZBOŽÍ Co všechno se dnes už kromě potravin spotřebitelům nabízí v kvalitě ekologicky šetrných výrobků nebo bio? Například: prací prostředky, vata a vatové výrobky, kosmetika (šampóny, zubní pasty, krémy atd.), potravinové doplňky a některá léčiva, dokonce i prezervativy, oblečení a další textilní výrobky z biobavlny, květiny, dárkové předměty... (qá)

JAK ROZHÝBAT ZELENÉ SPOTŘEBITELSTVÍ Co myslíme zeleným spotřebitelstvím? Jak vypadá „zelený“ spotřebitel? Představím si člověka a způsob nakupování, při kterém se nepřemýšlí jen o ceně zboží a o tom, co nabízejí v akci nejnovější reklamní letáky. Při zeleném nakupování spotřebitel odpovědně uvažuje o kvalitě výrobku, jeho složení a životnosti, o vlivu na lidské zdraví a přírodu, způsobu zabalení. Dává přednost výrobkům tuzemským (ještě lépe regionálním) před dovozovými a vyhledává ty s ekoznačkou. Takový uvědomělý spotřebitel to ale často nemá lehké, zvlášť pokud nebydlí ve velkém městě. Pokud chce zeleně nakupovat, musí často věnovat hodiny času shánění informací na internetu i jinde. Zapálenec, který se nedá odradit, pak přijde na to, že nejjednodušší cesta k nákupu vede přes internetový obchod a zásilkové služby. Jejich dodávka zboží až do domu je velmi rychlá a pohodlná, ale ekologická zrovna není. V posledních letech se výrazně zlepšila nabídka biopotravin. Své místo mají produkty s bio značkou již i v menších prodejnách. Inu, přes žaludek jde všechno rychleji. Nabídka a nákup ostatního ekologického zboží za biopotravinami zatím pokulhává. V Chrudimi se snažíme posunout zelené spotřebitelství k lepšímu aspoň o píď. Mají–li ekologicky příznivé výrobky oslovit běžnou populaci zákazníků, musí být lehce dostupné v běžných obchodech! 4/2008

INSPIRACE

SŠ SPOLEČNÉHO STRAVOVÁNÍ V OSTRAVĚ-HRABŮVCE

ALTERNATIVNÍ VÝŽIVA V RUKOU NEJPOVOLANĚJŠÍCH Jsme škola gastronomického zaměření a naši žáci jsou ti, kteří Vám mohou připravovat a servírovat pokrm ve vyhlášených restauracích i v příjemných malých hospůdkách. Cílem našeho projektu Alternativní výživa – cesta zdravého životního stylu bylo seznámení žáků a učitelů s možnostmi alternativní výživy nejen z pohledu kuchařů, ale také strávníků. Projekt jsme přihlásili do evropského programu Podpory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) ve školách v roce 2008, který byl vyhlášen MŠMT. Měli jsme štěstí, dotaci jsme získali, a tak nám již nic nebránilo rozjet projekt na plný plyn. Byla to fuška, ale stálo to za to. Projekt byl rozdělen do tří částí. První část byla realizována formou seminářů, kterých se zúčastnilo přes 160 žáků prvního až třetího ročníku (obor kuchař). Žáci se seznámili s pojmy: biopotraviny, ekologické zemědělství, alternativní výživa. Se zdravým životním stylem souvisí stravovací návyky, výběr potravin i jejich zpracování. Tato problematika byla žákům přiblížena v praktické části semináře. Žáci nejen přihlíželi kulinářským dovednostem zkušeného lektora, ale také ochutnávali vynikající pokrmy z biopotravin. Obdobný seminář byl zorganizován i pro učitele teoretických i odborných předmětů. Druhou část semináře jsme nazvali Alternativní výživa na našem jídelníčku. Byl to žákovský projekt, ve kterém měli žáci obhájit získané

vědomosti ze semináře. Proč biopotraviny, proč šetrné zemědělství, co nás vede ke změně stravovacích návyků? Odpovědi na tyto i další otázky měli žáci zpracovat a doplnit o menu z pěti chodů – samozřejmě zdravé výživy. Odměnou těm nejúspěšnějším byla účast na třetí části projektu – dvoudenní exkurzi na ekofarmy. Žáci v předposledním týdnu školního roku vyrazili do malebné přírody Moravského krasu a Vysočiny, aby nejen relaxovali, ale především se dozvěděli co nejvíc o šetrném zemědělství, zpracování mléka a masa, to vše z úst nejpovolanějších. Dovolím si zde doložit internetové odkazy na farmy, které jsme navštívili: V blízkosti Sloupsko-šošůvských jeskyň se nachází farma dojných a kašmírských koz rodiny Sedláků (www.sedlakkozy.cz) a nedaleko Žďáru nad Sázavou malinká obec Věcov, která se může pyšnit 220 ovcemi v ekofarmě U Kadeřávků (www.ubytovanivysocina.com). Projekt Alternativní výživa – cesta zdravého životního stylu zaplnil ve vzdělávacím programu naší školy s gastronomickým zaměření doposud prázdné místo vzdělávání v oblasti

udržitelného způsobu života, alternativní výživy a zdravého životního stylu, a to jak z teoretického, tak i z praktického hlediska. Ing. Kateřina Salamonová, koordinátorka EVVO, Střední škola společného stravování Ostrava-Hrabůvka

ZŠ A MŠ ANDĚLSKÁ HORA

BOHATÉ NEBE V ANDĚLSKÉ HOŘE

4/2008

Začátkem listopadu 2007 se naše škola v Andělské Hoře na Bruntálsku zapojila do mezinárodního programu GLOBE (Global Learning and Observations to Benefit the Environment), který probíhá ve 134 zemích světa. Dlouhodobý projekt GLOBE má hlavně přimět žáky k poznávání a porozumění přírodě kolem nás. V tomto školním roce jsme se rozhodli důkladněji se věnovat meteorologii (každý den, včetně víkendů a prázdnin přibližně ve 12 h) a hydrologii (každé pondělí ráno). Výhledově bychom se měli začít zabývat fenologií (opakující se biologické cykly – rašení pupenů, opad listů určitých druhů stromů). Naměřená data odesíláme každý den prostřednictvím internetu do databáze v USA. Mezinárodní zpracování výsledků garantuje NASA. Máme tak možnost využívat jak zpracovaná data všech účastníků projektu, tak profesionální data z NASA. Tím se stává GLOBE velmi cenný, protože žákovská i profesionální data z různých zemí mohou používat děti a dospělí po celém světě.

Děti mají možnost navázat spolupráci s účastníky projektu GLOBE v různých zemích a domluvit se na společných aktivitách, pro-

jektech či vzájemných výměnách. Jednou z takových akcí byly každoroční GLOBE Games, letos v Bystřici nad Pernštejnem. Čtyřdenního

9

INSPIRACE

setkání přibližně 40 škol z ČR a několika škol z Maďarska, Polska a Slovenska se na začátku května zúčastnily i naše žákyně 6.A, které se v průběhu školního roku nejvíce zapojily do měření. V průběhu čtyř dnů poznaly nejen blízké okolí Bystřice, ale i nové oblasti měření v rámci projektu a v neposlední řadě několik nových kamarádů. Neměl bych zapomenout, že jakousi vstupenkou na tuto akci byla prezentace skutečností zjištěných díky měření v programu GLOBE. Naším tématem bylo srovnání mikroklimatu obcí Světlá Hora

a Andělská Hora. Děvčata se s prezentací před daleko starším publikem vypořádala výborně, za což byla také na konci GLOBE Games náležitě slavnostně odměněna. Myslím, že nám všem zůstane tato vydařilá akce dlouho v paměti a budeme na ni rádi vzpomínat. Jednou z dílčích akcí programu je tzv. Globe at night. Ve čtvrtek 6. března 2008 se přibližně hodinu po západu Slunce více než desítka žáků 2. stupně naší školy za doprovodu několika učitelů vydala měřit tzv. světelné znečištění oblohy. Naším úkolem bylo zjistit, jak moc se o viditelnost hvězd „okrádáme“ díky osvětlení v Andělské Hoře. Vzhlédli jsme k nočnímu nebi (vlastně k tomu, co z něj zbylo) a pozorovali jsme viditelnost souhvězdí Orion. Svoje pozorování jsme porovnali s mapkami, které se liší mezní hvězdnou velikostí. Tímto jednoduchým způsobem jsme dospěli k tomu, že viditelnost hvězd v Andělské Hoře je na stupnici od 1 (nejhorší) do 7 (nejlepší) na úrovni 5. Zároveň platí, že přechod od jednoho stupně k druhému neznamená 1x lepší viditelnost, ale 2,5x lepší viditelnost. V našem

případě byla v Andělské Hoře viditelnost hvězd přibližně 6-15x lepší (úroveň 2-3) než ve městech nad 25 tisíc obyvatel (např. Praha a Brno – pouze úroveň 2). Nezbývá než doufat, že si svoji bohatou noční oblohu udržíme i pro příští generace. V průběhu letních prázdnin bude náš Meteo areál rozšířen o větrnou korouhvičku a pravděpodobně i půdní teploměry, díky kterým budeme schopni např. pozorovat promrzání půdy v různých hloubkách v závislosti na teplotě vzduchu. Ve stejné době by měla také vzniknout venkovní přírodní učebna, která by měla děti přivést zase o něco blíže k přírodě. Všechny případné zájemce o to dozvědět se víc, jak vše děláme, srdečně zveme na návštěvu. V bezprostředním okolí školy se rozkládá CHKO Jeseníky včetně některých maloplošně chráněných území. Mgr. Petr Pavlík, ZŠ a MŠ Andělská Hora Foto autor

STŘEDNÍ ŠKOLA TELEINFORMATIKY OSTRAVA

EKOLOGICKÁ OSVĚTA V TECHNICKÉ ŠKOLE Naše škola je zapojena do sítě škol zabývajících se ekologickou výchovou M.R.K.E.V. Ekologické vzdělávání a výchova je jedním z dlouhodobých záměrů naší školy. Podařilo se nám získat finanční prostředky od MŠMT z rozvojového programu Podpora environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve školách v roce 2007. Projekt jsme nazvali Ekologická osvěta v technické škole a byl zaměřen na aktivní tříměsíční působení na studenty všech 2. ročníků (109 studentů) s hlavním

10

cílem prohloubit ekologické povědomí a šířit ekologickou osvětu přes cílovou skupinu na celou školu. Nejprve jsme provedli mapování základních ekologických znalostí formou testů. Dále se studenti zúčastnili ekologicky zaměřených exkurzí do Ústřední čistírny odpadních vod v Ostravě-Přívoze, OZO OstravaKunčice, Národní kulturní památky Dolní Vítkovice a do Planetária Johanna Palisy v Ostravě-Porubě. Další zajímavou nabídkou byla spolupráce se Střední zdravotnickou školou OstravaVítkovice, jejíž studenti spolu se svým pedagogem seznámili naše studenty se zásadami poskytování první pomoci, s různými typy úrazů, se základy kardiopulmonární resuscitace, s bezvědomím a šokem. Po teoretické části následovala praktická ukázka a praktické procvičení základních úkonů. Tato aktivita probíhala zajímavou formou – „studenti zdravotnické školy studentům technické školy“. Ve spolupráci se střediskem ekologické výchovy Vita Ostrava jsme zorganizovali besedu s názvem Ekologická stopa, která se uskutečnila v učebnách výpočetní techniky naší školy. Studenti si mohli vypočíst svou ekologickou stopu a zamyslet se nad tím, jak ji vylepšit. Stěžejní částí projektu byl třídenní pobyt studentů v Terénním středisku ekologické výchovy Vita v Horní Lomné. Během něj studenti rozebírali výsledky úvodního ekologického testu a hlouběji se věnovali základním

ekologickým tématům (obnovitelné zdroje energie, znečišťování životního prostředí, udržitelný rozvoj, globální ekologické problémy). V rámci pobytu se účastnili několika přednášek odborného cyklu zaměřeného na psychohygienu, na práva zvířat, ekologické značky a sportovní aktivity. Zajímavostí pobytové části byla netradiční odborná aktivita ekoložky terénního střediska s názvem Africká vesnice (interakční forma). Součástí projektu byly závěrečné testy studentů, které jsme vyhodnotili jako velmi dobré. Nové získané znalosti, které test potvrdil, se staly součástí prezentace, pomocí které studenti šířili ekologickou osvětu na škole. V souvislosti s šířením výsledků tohoto projektu vznikl nový zájem studentů o ekologii, který se konkrétně projevil tak, že se 20 našich studentů zapojilo do projektu Enersol 2008, jehož tématem jsou obnovitelné zdroje energie a snižování emisí v dopravě. Celý projekt splnil svůj základní záměr – vytvořit ekologické povědomí u studentů na technické škole, na které se biologie ani ekologie nevyučuje jako samostatný předmět. Máme velkou radost z toho, s jakým zájmem studenti přistupovali k ekologickým tématům a že projevili ochotu a snahu zapojit se do dalších projektů. Mgr. Alena Víchová, koordinátorka EVVO, SŠ teleinformatiky, Ostrava, příspěvková organizace Foto archív SŠ teleinformatiky Ostrava

4/2008

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALO

EKOLOGICKY A SOCIÁLNĚ ODPOVĚDNÉ OBCHODOVÁNÍ Představujeme dva příklady systémů ekologicky a sociálně odpovědného obchodování – české regionální značení produktů, které podporuje místní ekonomiky, a globální systém Fair Trade, který pomáhá producentům v rozvojových zemích získávat spravedlivou odměnu za svou práci.

(NE)ROVNÁ HRA V MEZINÁRODNÍM OBCHODU „V Mexiku protestují proti navýšení ceny kukuřice.“ „V Číně byla objevena nelegální továrna na výrobu suvenýrů k olympiádě v Pekingu 2008, ve které pracovaly i děti.“ „Pěstitelé kávy čelí katastrofálnímu poklesu výkupní ceny kávy.“ „Mražená kuřata Evropské unie likvidují trh v Ghaně.“ „Opět vzrostl počet afrických uprchlíků utopených v oceánu mezi Marokem a portugalskými břehy.“ Objevila se některá z těchto zpráv v médiích včera, dnes nebo se ji dozvíme teprve zítra? Zprávy sice přicházejí ze vzdálených zemí, ale kořeny problémů se proplétají celým světem. Globalizující se svět má problémy a nikdo nemůže o sobě říct, že je pouze muzikant. Jak souvisí naše záliba v hovězím s kácením deštných pralesů? A jak souvisí cola či pepsi s nedostatkem vody v různých koutech Indie?

n Kdo nás živí a šatí?

4/2008

Dnes už nejsou v módě kožichy či kabelky z krokodýlí kůže. Rozšiřují se řady žen, které upřednostňují kosmetiku netestovanou na zvířatech či automobilistů experimentujících s auty na alternativní pohon. Česká města zavádějí třídění odpadu. Jevy, které by se před dvaceti lety zdály nereálné. Pak vešly ve známost příběhy různých produktů, které vyprávějí o utrpení zvířat nebo vyčerpávání přírodních zdrojů. Zároveň s ochotou naslouchat těmto příběhům začali mnozí spotřebitelé nacházet alternativy ve formě zodpovědné výroby a spotřeby. Tyto alternativy umožňují nepodílet se na negativních jevech současného globalizovaného světa. Po létech úsilí se daří do povědomí veřejnosti dostat fakta o vedlejších negativních dopadech výroby na životní prostředí. Téma sociálních dopadů je zatím pozadu. Přitom ovšem, zajímají-li nás zvířata, oč víc bychom se měli ptát na situaci lidí! Každý zaměstnavatel je odpovědný za dodržování bezpečnosti a práv svých zaměstnanců zahrnujících například minimální mzdu. Že se to většiny Čechů netýká? Nemusíme být vlastníky firmy či ve vedení jiné organizace, a přesto svým způsobem zaměstnáváme desítky, společně pak stovky tisíc lidí. Nevěříte? Průměrný občan státu Evropské unie spotřebuje 8 kg bavlny za rok. Většinu oblečení pro nás šijí lidé v zemích jako Bangladéš, Mexiko, Čína. Pro uspokojení české spotřeby bavlny pracuje odhadem 300 tisíc lidí v rozvojových zemích. Nosíme oblečení a obuv s visačkami Made in China nebo Made in Ban-

gladesh, popřípadě Made for „název firmy“, jejichž původ nelze jednoduše určit, a přitom si neuvědomujeme, za jakých podmínek pracovalo dalších sto tisíc lidí při šití oblečení pro český trh a jak nedostatečně jim bylo zaplaceno. Zdravý rozum praví, kdo pracuje, nemůže živořit, a přece výhodnou nabídku „třetího trička zdarma“ umožňuje neplacená práce šiček v Bangladéši v hodinách přesčasů. Pouhé přežívání není osudem jen zaměstnanců továren, o život bojují také malí pěstitelé a samozásobitelé především v chudých zemích. Ti, kteří to vzdali, rozšiřují řady chudých v příměstských slumech či řady zoufalých emigrantů, hledajících své štěstí v zaslíbených zemích bohatého Severu či Západu.

n Liška v kurníku s kopačkami Globalizace vytvořila podmínky pro ještě větší specializaci a dělbu práce, výroba a spotřeba se odehrávají na odlišných často tisíce kilometrů vzdálených místech, nakupování je pro nás proto téměř každodenní činností – nezbytností. S každým nákupem si vkládáme do svých nákupních košíků menší nebo větší část odpovědnosti za globální problémy. Nad její tíhou ale máme jistou kontrolu, jednak jako spotřebitelé, kterým jsou produkty určeny, jednak jako obyvatelé bohatých zemí, které mají spolu se svými obchodními společnostmi hlavní slovo při určování pravidel globálního trhu, který se rozhodně neřídí sám, jak se někdy říká. Ve hře globálního obchodu je to jako ve fotbalovém zápase, kdy silnější mužstvo s dobrými kopačkami určilo pravidla i pro mužstvo fyzicky slabší, jehož hráči jsou bosí. Krom toho takto určená pravidla jsou pro obě mužstva odlišná. Zatímco silnější může běhat v ofsajdu a dotýkat se míče rukama, slabší mužstvo má ruce svázané za zády. Jedině při takto nastavené hře je možné, že např. dvakrát dotovaná evropská kuřata (jednou dotace na produkci, podruhé dotace na

11

PROMĚNY

export takto vytvořených přebytků) mohou svou cenou pod výrobními náklady řádit na ghanském trhu, který musel stát v rámci liberalizace zbavit obchodních bariér, jako jsou dovozní cla či podpora vlastním farmářům. V konkurenci levných dotovaných kuřat EU pak místní producenti dostanou nižší cenu, popř. své výrobky neprodají vůbec. (Po svém situaci glosuje kresbou Khalil Bendib v tomto Bedrníku na str. 3.) Naopak obchodní bariéry EU brání nebo zásadně omezují export chudých zemí především těch zpracovaných výrobků, v nichž by tyto země mohly být silné. Málokdy mohou producentské země do Evropy vyvážet již zpracovanou instantní kávu či hotovou čokoládu a důvodem není odlišná chuť „nevyhovující evropskému zákazníkovi.“ Debaty nad mírou finanční pomoci chudým zemím vytvářejí dojem, že Sever pomáhá Jihu – celosvětová pomoc rozvojovým zemím činila kolem 100 miliard dolarů v roce 2007. Ve stejném období daly hospodářsky rozvinuté země 300 miliard dolarů v dotacích svým velkým zemědělcům Ve skutečnosti tedy naopak chudý Jih živí a obléká nás v rozvinutých severních zemích: nízkými mzdami svých pracují-

cích, poškozováním pracovních práv a svého životního prostředí a splátkami úroků, které už mnohdy převýšily původní dluh.

n Nestačí jenom nekupovat Je důležité tyto souvislosti znát. Být informován a znát je jistě první krok. Končil by však velkou frustrací, pokud by neexistovala možnost udělat krok další. Je to vlastně základ úspěšné kampaně. Podle didaktického pravidla začít tím jednodušším a moudrého úsloví o zametání vlastního prahu je tím prvním krokem: změna našeho každodenního chování – nakupování. Tento první krok shrnuje Desatero globálně zodpovědného spotřebitele kampaně Svět v nákupním košíku (Bedrník č. 5/2007). Je to přehled možností, které máme, když se rozhodujeme, při výběru zboží. Desatero se zaměřuje především na spotřebitelské alternativy Fair Trade, FSC, bio a místní produkty. Kromě těchto výzev „běžte a kupte toto či tamto“ se v ostatních bodech zabývá samotným přístupem k nakupování. Rady jako Přemýšlejte při nákupu či Nenechte se ovlivnit reklamou vyzývají k odpovědnému přístupu k nakupování

vůbec. Ten znamená nejprve rozmýšlet, jestli vůbec zboží koupit potřebujeme, a teprve potom, jaké by tedy mělo být. Podobné výzvy prolínají i spotřebitelskými kampaněmi a aktivitami jiných organizací, například ekologická poradna Veronica v Brně vydala svůj Sezónní kalendář, ve kterém si spotřebitel může najít ovoce a zeleninu, jež je v určitém období možné pořídit přímo z místní produkce. Například jahody v lednu v České republice zkrátka nevyrostou, a není tedy nic jednoduššího, než je nevyžadovat. Podobnému tématu se věnují například Greenpeace se spotřebitelskou kampaní za snížení využívání geneticky modifikovaných organismů. Takové kampaně jsou zaměřené na vzdělání široké veřejnosti, velká část pozornosti je ale věnovaná i oslovování dětí a mladých. U většiny environmentálních problémů je přístup zodpovědného spotřebitele jednodušší, kromě hledání alternativ „stačí“ spotřebu omezit. Řešení sociálních problémů je však složitější, protože pouhý pasivní bojkot neetického zboží situaci šiček v Bangladéši nezlepší, ba naopak. Proto je nutné environmentální kritéria zodpovědného nakupování obohatit o kritéria sociální a vzájemně je kombinovat.

ZVYŠOVÁNÍ POZITIVNÍCH DOPADŮ SOCIÁLNĚ ODPOVĚDNOU SPOTŘEBOU

Řezané květiny Káva, Kakao, Banány, Čaj

Bavlna

Sója (sojové boby a krutiny) Palmový olej Tropické dřevo Oděvy Zlato

Omezení spotřeby

Dopad omezení naší spotřeby na životní prostředí a změnu klimatu

Dopad omezení naší spotřeby na ekonomickou a sociální situaci v rozvojových zemích

Bio, Fairtrade, Floreverde, FLP – nejsou dostupné v ČR

Místní alternativy existují (kromě řezaných květin i hrnkové)

Pozitivní

Mírně negativní.

Fairtrade, Bio, Utz Kapeh (káva)

Místní alternativy jen omezeně.

Pozitivní

Negativní

Fairtrade, Bio bavlna

Snadné (místní alternativy, oblečení z druhé ruky).

Pozitivní

Negativní

Spotřeba bio masa (sója se spotřebovává zejména jako krmivo)

Omezení spotřeby masa a masných výrobků.

Pozitivní

Smíšený

--

Místní alternativy

Pozitivní

Smíšený

FSC

Místní alternativy

Pozitivní

Pozitivní

Fair Trade oblečení a oblečení od jiných etických firem. Některé iniciativy jako např. Marine Stewardship Council. V ČR nedostupné.

Místní alternativy, koupě z druhé ruky.

Pozitivní

Negativní

Běžnější materiály, používání starého zlata.

Pozitivní

Pozitivní

Pozitivní

Pozitivní

Pozitivní

Pozitivní

Ropa a další zdroje CO2

--

Hliník

--

Mořské ryby

12

Spotřebitelské alternativy

Tantal

Omezení spotřeby energie při dopravě v domácnosti i na pracovišti. Recyklace, alternativní materiály.

Některé iniciativy jako např. Marine Stewardship Council. V ČR nedostupné.

Snadné. Místní alternativy jen omezeně.

Pozitivní

Pozitivní

--

Alternativy nejsou.

Pozitivní

Pozitivní

4/2008

PROMĚNY

Je na zvážení spotřebitelově, zda upřednostní med z Chile pocházející z Fair Trade před běžným českým medem. Jsou však plodiny, které nemají v lokální výrobě alternativu. Podle studie Společnosti pro Fair Trade a Zeleného kruhu Dopady české spotřeby na rozvojové země, která rozšiřuje původní Českou stopu, kterou vydal Zelený kruh (ke stažení na www.fairtrade.cz) živíme (nebo spíš umožňujeme přežít) přibližně 620 tisícům pěstitelů, zaměstnanců a jejich rodinám, v naprosté většině velmi chudým lidem v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky, pouze naší českou spotřebou kávy, kakaa, bavlny a oděvů. Snahou sociálně zodpovědného spotřebitele je umožnit těmto lidem zajistit si prací důstojný život, a nikoli pouze živoření. Studie udává kromě několika spolehlivých zodpovědných certifikací výrobků a produktů také orientační kroky nutné ke zlepšení situace na politické úrovni či přímo ze strany obchodních společností.

n Svět v učebnách

4/2008

Ke změně postoje a následně i chování si nestačí přečíst článek v novinách. Proto vidí řada neziskových organizací své místo také ve vzdělávání, platí to i pro Společnost pro Fair Trade. Globální a rozvojové problémy představují složitou problematiku, proto není na škodu začít se v ní orientovat v jakkoli raném věku. Reforma školství těmto tématům otevřela cestu, aby našly své místo v běžné výuce. Bohužel nevybavila učitele mapou a buzolou. Začínat se žáky diskusi například o dětských otrocích není lehké, téma vyžaduje dobrou přípravu pedagoga v oblasti faktů a také více interaktivní výukové metody, které vedou v konečném důsledku k vytváření postojů. Variantou pro pedagogy, kteří by se do globálních a rozvojových témat chtěli se svými žáky či studenty pustit, ale váhají, za jaký konec to ze začátku vzít, jsou tematické programy, které na objednávku na školách realizují organizace, které se tomuto směru vzdělávání věnují. Jednotlivé programy se navzájem liší, jejich cílem je však vždy seznámit žáky během dvou či tříhodinových programů nebo projektových dopolední se základy dané problematiky, poukázat na nejednoznačnost příčin a přimět je k diskusi. Poté je na samotném učiteli, aby se žáky téma dále probíral a hledal s nimi další kontexty. Společnost pro Fair Trade nabízí dílny z cyklu Svět v nákupním košíku, které jsou charakteristické zpracováním problémů jako: dětská práce, pracovní podmínky v textilním průmyslu, kácení deštných pralesů, nespravedlivý obchod ve vztahu k naší spotřebě. Linie, kterou dílny sledují, prochází přes stěžejní body: jaký existuje problém – jaké je pozadí problému – jaké jsou možnosti jej řešit. Více www.svetvnakupnimkosiku.cz/skoly. Podobné dílny vedené externě však mohou být pouze doplňkem k práci učitele,

bez jejich promyšleného zařazení do vzdělávacího programu školy budou jen oživením výuky s výsledkem, který bývá pouze výkřikem do tmy. Proto Společnost pro Fair Trade nabízí příručky pro učitele a pro příští školní rok 2008/2009 chystá semináře dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Realizaci dílen a publikaci materiálů

umožňuje podpora Ministerstva zahraničních věcí ČR, Ministerstva životního prostředí ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které svoji pozornost globálnímu rozvojovému vzdělávání teprve začíná věnovat. Michaela Ježková a Eva Malířová, Společnost pro Fair Trade, [email protected]

FAIR TRADE n Spolehlivé nezávislé značení Známka Fair Trade je nezávislé označení, které získávají pouze ty výrobky, u nichž je zaručeno, že při jejich pěstování nebylo použito nucené a dětské práce, že jejich pěstitelé za ně dostali spravedlivě zaplaceno a jejich pěstování bylo šetrné k životnímu prostředí.

n Systém Fair Trade Fair Trade je alternativní přístup k mezinárodnímu obchodu, který klade důraz na sociální a ekologický rozměr výroby a obchodu. Představuje systém obchodního partnerství, jehož cílem je udržitelný rozvoj pro znevýhodněné výrobce převážně ze zemí globálního Jihu – Afriky, Latinské Ameriky a jižní a jihovýchodní Asie. Tohoto cíle se snaží dosáhnout především poskytováním spravedlivých (férových) obchodních podmínek pro zapojené výrobce a informováním spotřebitelů o situaci výrobců a jejich zaměstnanců v rozvojových zemích.

n Cíle hnutí Fair Trade 1. Zlepšit životní podmínky znevýhodněných výrobců zlepšením jejich přístupu na trh, posílením organizací výrobců, poskytnutím spravedlivých cen za výrobky a zajištěním kontinuity obchodních vztahů. 2. Rozvíjet příležitosti pro znevýhodněné výrobce, zvláště ženy a domorodé obyvatele, a chránit děti před zneužíváním v procesu výroby. 3. Zvyšovat informovanost spotřebitelů o negativním vlivu mezinárodního obchodu na výrobce tak, aby svou kupní sílu mohli využívat pozitivním způsobem. 4. Dávat příklad obchodního partnerství skrze vzájemný dialog, respekt a transparentnost. 5. Přispívat ke kampaním za změnu pravidel konvenčního mezinárodního obchodu. 6. Chránit lidská práva podporou rozvoje sociální spravedlnosti, environmentálně přijatelného chování a ekonomického zabezpečení.

n Historie Historie Fair Trade začíná po druhé světové válce, kdy britský Oxfam a některé další organizace začaly dovážet výrobky ze svých rozvojových a humanitárních projektů. První specializovaný Fair Trade obchůdek vznikl v roce 1959 v Nizozemí. Koncem 80. let výrobky s označením Fair Trade začaly pronikat i do běžných obchodů, nejen do specializovaných obchůdků a kanceláří humanitárních, rozvojových, církevních a ekologických organizací. Bylo proto třeba vytvořit jasnou záruku, symbol, který by spotřebitelům garantoval skutečně férový původ výrobku. Proto začaly vznikat certifikační organizace. První z nich byl holandský Max Havelaar, postupně následovaly další iniciativy.

FAIR TRADE – METODICKÁ POMOC PRO UČITELE n Pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ: ß Svět v nákupním košíku – Globální rozvojová výchova ve vztahu k naší každodennosti ß Fair Trade v rozvojovém vzdělávání

n Pro učitele MŠ a 1. a 2. třídy ZŠ: ß Multikulturní výchova pro nejmenší

n Pro učitele angličtiny: ß Globální témata a inovativní metody ve výuce anglického jazyka Více o pomůckách pro školy k tématu Fair Trade v rubrice Nabídka.

13

PROMĚNY

REGIONÁLNÍ ZNAČENÍ PRODUKTŮ Regionální značky garantují původ výrobku v daném regionu, kvalitu výrobku, šetrnost k životnímu prostředí a jedinečnost ve vztahu k regionu (tradice, místní suroviny, ruční nebo duševní práce, motiv a specifičnost v regionu, výjimečná kvalita). Jsou určeny zpravidla pro řemeslné nebo umělecké výrobky, potraviny nebo zemědělské a přírodní produkty, ale mohou se jimi označovat i služby.

n K čemu je regionálního značení dobré Místní výrobky jsou výjimečné svou vazbou na region, na jeho charakter, tradice, kulturu či historii a svojí jedinečností mají velký potenciál v cestovním ruchu. Proto se zavádějí regionální značky pro místní produkty jako jedna z možností účinné podpory místní ekonomiky. Zároveň značka posiluje sounáležitost místního obyvatelstva s regionem, podněcuje zapojení obyvatel do dění v regionu a zprostředkovává kontakty mezi výrobci a dalšími lokálními aktéry. Jednotný systém regionálního značení má také pomoci živnostníkům a malým firmám s propagací a reklamou jejich produkce, s odbytem, se zvýšením prestiže výrobků v tuzemsku i v zahraničí prostřednictvím dobrého jména regionu. Pomáhá také čelit levným výrobkům nadnárodních firem. Značení umožňuje turistům objevovat region a užívat si jeho atmosféru novým netradičním způsobem a místním obyvatelům dovoluje nákupem značených výrobků podporovat „své” místní výrobce. Regionální značkou se označují zpravidla řemeslné výrobky (např. výrobky z pleteného dřeva, slaměné výrobky, fotografie, keramika, šperky, sněžnice, krajka, sklo, nábytek, papírové obaly, apod.), potraviny a zemědělské produkty (pečivo, mléko, sýry, maso, obiloviny, víno, ovoce, zelenina, nápoje, lesní plody, ryby, med, apod.) a přírodní produkty (léčivky, bylinné čaje, rákos pro stavební účely, extrakty

z rostlin pro kosmetické účely, kompost, minerální voda, apod.). Značku může získat výrobek tradiční i nový, jestliže splní kritéria a certifikační komise rozhodne o jejím udělení.

n Asociace regionálních značek V létě 2008 dosáhl počet regionů se zavedeným regionálním značením produktů už desítky: Krkonoše, Šumava, Beskydy, Moravský kras, Orlické hory, Vysočina, Górolsko Swoboda (Jablunkovsko), Moravské Kravařsko (Poodří), Polabí a Podkrkonoší. Národním koordinátorem regionálních značek v systému Domácí výrobky v České republice je Asociace regionálních značek, o. s., (ARZ). Asociace koordinuje systém regionálních značek na národní úrovni, poskytuje poradenství a pomoc jednotlivým regionům při zavádění a rozvíjení regionální značky, zajišťuje propagaci, marketing a reklamu a zprostředkovává výměnu zkušeností. V každém členském regionu působí regionální koordinátor, který zajišťuje správu zdejší značky, komunikuje s místními výrobci a s národním koordinátorem a je jako právnická osoba členem ARZ. Značku výrobkům uděluje nezávislá certifikační komise, která je v každém regionu samostatná, po splnění jednotných pravidel, která však mohou být přizpůsobena potřebám regionů.

n Průkopníci: Krkonoše, Šumava a Beskydy Značení místních výrobků zavedlo Regionální environmentální centrum Česká republika, o.s., (REC ČR, od června 2008 funguje pod názvem Apus) pod vedením Tomáše Kažmierského a Ivy Dykové v rámci projektu Natura 2000 – Lidé přírodě, příroda lidem, jehož realizaci v letech 2004–2006 financovala Evropská komise (DG Environment). Regionální značení výrobků bylo jednou z hlavních částí tohoto projektu zaměřeného na zvyšování povědomí obyvatelstva o celoevropské soustavě chráněných územích Natura 2000. Pro značení místních výrobků byly vybrány tři oblasti soustavy Natura 2000, které jsou známé pro své přírodní bohatství a zároveň skýtají dostatečné množství místních tradičních výrobků a služeb – národní parky Krkonoše a Šumava a CHKO Beskydy. Během roku 2005 uskutečnil REC ČR v těchto regionech několik setkání s místními výrobci, pracovníky správ chráněných území, zástupci obcí, krajů, neziskových organizací a dalšími, při nichž byla stanovena podrobná pravidla a kritéria značení výrobků, včetně názvu a podoby samotné značky a zvolení místního koordinátora – MAS Krkonoše, Lidé v Beskydech a Regionální rozvojová agentura Šumava. Ke konci roku 2005 byly uděleny první certifikáty výrobkům v Krkonoších, následovaly Beskydy na začátku roku 2006 a v létě 2006 se přidaly první značené výrobky i na Šumavě. Pravidla certifikace a principy značení se osvědčily a bylo možné je aplikovat i v dalších regionech. Během roku 2006 se přidal Moravský kras, kde zavedení značení iniciovala MAS Moravský kras. Díky poradenství REC ČR tu vznikla čtvrtá regionální značka.

n Systém Domácí výrobky a značení pro služby Ve stejném období se začal systém značek nazývat Domácí výrobky. V průběhu první poloviny roku 2007 zavedla MAS Pohoda venkova ve spolupráci s REC ČR značku pro domácí výrobky z území Orlických hor a Podorlicka. V průběhu roku 2007 byly zavedeny regionální značky v Moravském Kravařsku (oblast Poodří) a v přeshraničním Mikroregionu Górolsko Swoboda, který zasahuje na území ČR, Polska a Slovenska. Regionálními koor-

14

≈ Pan Sarauer vyrábí svou štípanou šumavskou holubičku.

4/2008

PROMĚNY

dinátory se staly MAS Regionu Poodří a MS PZKO Jablunkov. Zároveň vznikla osmá značka, a to na území celého kraje Vysočina, kde první semináře iniciovalo Pro-Bio, regionální centrum Vysočina a regionální koordinaci převzala ZERA – Zemědělská ekologická regionální agentura. Počátek roku 2008 byl spojen se vznikem Asociace regionálních značek, o. s. Bylo již nutné zastřešit úspěšně se rozvíjející aktivity spojené se značením. Podmínky založení této organizace se připravovaly na několika jednáních celý předchozí rok. „Jsem přesvědčena, že založení asociace je krokem kupředu. Regiony tak převzaly zodpovědnost a získaly právo rozhodovat za celý systém značení Domácí výrobky,“ řekla Tereza Vacková, která byla na prvním jednání Asociace regionálních značek zvolena předsedkyní. „Asociace bude dbát, aby si všechny značky udržely vysokou úroveň, a poskytne nám prostor společně rozvíjet regionální značení,“ doplnila Radka Sachrová, koordinátorka značky v Beskydech. Regionální koordinátoři se na půdě asociace shodli na prvních společných zásadách. K nejdůležitějším patří dodržování jednotných pravidel certifikace produktů a jednotného grafického stylu při propagaci značek. „Jednotnost grafiky považuji za největší výhodu Asociace regionálních značek. Umožňuje propagovat všechny značky jako celek, ale také násobí účinek propagace jednotlivých značek,“ uvedl Tomáš Kažmierski, zakladatel systému Domácí výrobky.

n Unikátní český systém značení

4/2008

V současnosti obsahuje databáze certifikovaných výrobků všech členských regionů ARZ 178 udělených certifikátů, z nichž je 169 platných, některým výrobcům prošla dvouletá platnost certifikátu a již si o prodloužení nezažádali, například ukončili výrobu. Počet certifikovaných výrobků je však mnohonásobně vyšší, neboť certifikát může být udělen jak jednomu výrobku, tak i celé skupině výrobků. Asociace regionálních značek, o.s., má bohaté zkušenosti se zaváděním a rozvíjením značení regionálních produktů, spolehlivé partnery a propracovaná pravidla a kritéria certifikace, která jsou jedinečná, a to nejen na území České republiky. Ačkoli regionální značky jsou ve světě běžné, takto úzké propojení regionů včetně společného grafického stylu nemají ve světě obdobu. O ARZ se proto zajímají i mnozí zahraniční partneři – na Slovensku se rozbíhá systém značení podle principů systému Domácí výrobky, o značení mají zájem regiony v Polsku, v Rakousku, Turecku a dokonce i v Mongolsku, jednotným národním konceptem regionálních značek se hodlá inspirovat také Správa národních parků USA. Primárně je však ARZ zaměřena na české a moravské regiony, mezi nimiž je mnoho dal-

n JÍDLO Z BLÍZKA Cílem projektu Jídlo z blízka bylo nastartovat české hnutí za místní potraviny, a to prostřednictvím jeho teoretické a motivační přípravy. Ekonomickými, sociálními a ekologickými souvislostmi nakupování globálně versus lokálně vyrobených potravin se zabýval v létě 2006 v Horním mlýně ve Křtinách týdenní seminář. O potravinách z místních zdrojů přednášela a diskutovala Helena Norberg-Hodge, která se dlouhodobě věnuje lokálním potravinám a jejíž domovskou organizací je Society for Ecology and Culture (www.isec.org.uk), a další zajímaví hosté. Hledali například odpovědi na otázky: Patří biopotraviny do hypermarketů? Pomůžeme zemědělcům ve třetím světě dovozem jejich produktů? Proč je v Česku málo českých biopotravin? Zabývali se i tématy: Lokalizace aneb proč a jak se vrátit k jídlu z blízka, Britské hnutí Local Food a inspirace pro Česko, Biokluby v Česku, Úspěšné a začínající projekty: Tradice Bílých Karpat, M.R.K.E.V. Návrh kampaně za jídlo z blízka v Česku. Informace a řada materiálů k tomuto tématu je dostupná na http://jidlozblizka.hornimlyn.cz.

n LOKÁLNÍ MULTIPLIKÁTOR V ČR ...aneb Jak měřit příspěvek firmy, obce či neziskovky k rozvoji místní ekonomiky? Tak se jmenoval seminář uspořádaný v prosinci 2007 Trastem pro ekonomiku a společnost (TES), podpořený Ministerstvem životního prostředí ČR. Na seminář byl pozván odborník v oblasti ekonomického rozvoje Justin Sacks, který má zkušenosti s lokálním multiplikátorem ve Velké Británii a jinde ve světě. Justin Sacks pomocí děravého kbelíku a čokoládových mincí názorně předvádí, jak v místní ekonomice kolují peníze a jak je možné tento koloběh usměrnit ve prospěch rozvoje regionu. Lokální multiplikátor je ukazatel informující o koloběhu peněz v ekonomice, pomáhá popsat míru lokalizace místní ekonomiky (obce, regionu), tedy nakolik se peníze uvnitř takto definované ekonomiky „otáčejí“ a kolik jich nenávratně utíká. Ukazuje, jak upravit aktivity, aby více prospívaly místu a regionu, kde žijeme. Dá se používat i pro sledování role malé organizace, podniku nebo obce v místní ekonomice. Výpočet lokálního multiplikátoru je prvním krokem k uvědomění si významu lokální ekonomiky pro dosažení udržitelného rozvoje. „K výpočtu nejsou třeba odborné znalosti, a proto je metoda vhodná jak pro místní ‚ekonomické disidenty‘, kteří chtějí svá tušení například o ekonomickém významu malých obchodů podepřít tvrdými fakty, tak pro členy místních občanských sdružení, zastupitele či obecní úřady, které si chtějí udělat představu o ekonomické roli různých firem na svém území,“ uvedla Naďa Johanisová, vedoucí programu Lokální, etické a demokratické ekonomiky TES.

n (NE)LEGÁLNÍ PRODEJ ZE DVORA Letos Trast pro ekonomiku a společnost uspořádal v Brně a v Praze semináře, na nichž se diskutovalo o legislativních překážkách, kterým musí čelit drobní výrobci zaměření na živočišné produkty (nejen) na venkově. Hovořilo se i o příležitostech pro výrobu farmářských specialit a o tom, nakolik jsou legislativní omezení bariérou pro rozvoj venkova, a také o poznatcích z výzkumných cest do Německa, Lucemburska, Rakouska, Itálie a Slovinska, ale i českých legálních i nelegálními maloproducentů. Trast pro ekonomiku a společnost je nezávislý thinktank – centrum pro sociální a ekonomický výzkum a vzdělávání. Cílem této organizace je podpora demokratických a sociálně spravedlivých procesů ve společnosti, vedoucích k posílení trvalé udržitelnosti a zodpovědnému chování subjektů v hospodářské soutěži. Tato organizace je nezávislá a není spojená s žádnou politickou stranou. Více informací o TESu na www.thinktank.cz.

ších zájemců – Haná, Český les, Prácheňsko, Karlovarsko, Horní Pomoraví, České Švýcarsko, Broumovsko, Podyjí a další.

n Jak se zavádí značka Značení lze v dalších regionech zavádět bez obav, protože hlavní působení značky

probíhá v daném regionu a jednotlivé značky by si tedy neměly konkurovat. Zájem o zavedení regionální značky je prvotním a nejdůležitějším krokem, který by měl vycházet zespoda, tedy z regionů. Jestliže se místní aktéři shodnou, že se chtějí zapojit do systému regionálního značení Domácí výrobky, zvolí si mezi sebou zástupce – potenciál-

15

PROMĚNY

« Keramika Lenky Horecké z Beskyd. Ze semináře Jídlo zblízka pořádaného občanským sdružením Horní Mlýn (viz rámeček na předchozí straně)

ního regionálního koordinátora. ARZ ve spolupráci s regionálním zástupcem zorganizuje setkání místních výrobců, na kterých všichni společně: domluví podobu loga a název značky, upřesní pravidla značení, výše poplatků a typy výrobků, které budou značeny, definují přesné hranice území, na kterém bude značení probíhat, určí regionálního koordinátora, pracovní skupinu a složení certifikační komise a dohodnou způsoby a možnosti financování značení. ARZ zajišťuje propagaci na národní úrovni, poradenství, sdílení zkušeností a možnost setkávání s dalšími regiony se značkou. V dubnu 2008 se například na zámku v Bartošovicích uskutečnilo již druhé zasedání Certifikační komise pro udělování značky Moravské Kravařsko regionální produkt. Komise posuzovala sedm výrobků nebo skupin výrobků od sedmi výrobců a rozhodla udělit regionální značku všem výrobkům na základě předložených žádostí. Produkty byly různého druhu, posuďte: Včelí med – Karla Doleželová, Petřvald; Kožená galanterie a tvarové odlitky, reklamní předměty – Haps, s.r.o., Odry; Pravý včelí med – Miroslav Křenovský, Jeseník nad Odrou; Oderský kapr – Denas, spol. s r.o., Studénka; Užitkové a dekorační předměty z vlny – Lumír Kuchařík, Jeseník nad Odrou; Umělecké a zámečnické výrobky – Petr Zlámalík, Kunín; Kolekce výrobků ze dřeva pro děti – Gerlich Odry, s.r.o. V regionu Moravského Kravařska tak může v současné době využívat regionální značku 15 výrobců se 17 výrobky.

n Značky fungují!

16

Že regionální značky opravdu fungují a přinášejí první ovoce, dosvědčuje i příklad paní Boženy Pařenicové, výrobkyně Valašských škrábaných kraslic a držitelky značky Vyrobeno

v Beskydech. „Musím říct, že to, co pro nás děláte, je úžasné a skvělé a nikdo před tím pro nás nic podobného nedělal a mně můžete věřit. Já dělám kraslice už více jak dvacet let a až teď jsem opravdu spokojena. Těch nabídek chodí dost, říkají že mají informace z novin Doma v Beskydech nebo z internetu, takže já chválím, chválím, chválím,“ říká paní Pařenicová. Zelňáky – tradiční šumavský pekárenský výrobek, který je též certifikovaným regionálním produktem, získal 1. místo v soutěži o nejlepší potravinářský výrobek Jihočeského kraje pro rok 2007 pod názvem Hezky česky jihočesky. Zemědělské zásobování a výkup Prachatice, a.s., provoz Pekárna Prachatice, začal s výrobou zelňáků teprve nedávno na základě tradičních receptur. Vítězné zelňáky jsou chutné, vláčné, nakyslé, dochucené drobně nasekanými škvarkami, kmínem, pepřem, jsou mírně pálivé, chuťově výborné a osvěžující. Všechny hlavní suroviny pocházejí ze Šumavy, stejně jako stará receptura a také tak chutnají. Dalším dokladem, že výrobky s místní značku jsou skutečně kvalitní a úspěšné, je 2. místo pro Vánoční ozdoby firmy Rautis Poniklá z Krkonoš a 3. místo pro Křehké válené uši pana Františka Šuberta z Beskyd v soutěži regionálních produktů a suvenýrů, která se konala 19. března 2008 v Jablonci nad Nisou současně s veletrhem cestovního ruchu Euroregion Tour.

n Regionální značení služeb Zájem o regionální značky exponenciálně roste a podnikatelé se začali dovolávat rovněž kritérií pro značení služeb v cestovním ruchu. Na Šumavě se v roce 2007 během několika jednání s místními organizacemi a podnikateli podařilo vytvořit certifikační pravidla pro značení ubytovacích a stravovacích služeb. A ještě v roce 2008 se návštěvníci Šumavy mohou setkat s hospůdkou, kempem, hotýlkem, penzionem či ubytováním v soukromí označeném značkou Šumava originální

produkt. „Značka hostům garantuje kromě kvality a ekologické šetrnosti zejména to, že zařízení poskytuje vždy „něco navíc“ – aktuální informace o regionu a služby specifické pro region jako regionální gastronomické speciality, tradiční šumavský vzhled budovy, doplňkové aktivity pro turisty – třeba výlety s výkladem místního průvodce, vyjížďky na koních a tak podobně,“ říká Iva Dyková z Asociace regionálních značek, která značení služeb na Šumavě také pomáhala zavádět. „Myslím, že značka pomůže turistům lépe se zorientovat v široké nabídce ubytování a stravování na Šumavě a odliší ty podnikatele, kteří se snaží v chráněném území hospodařit udržitelným způsobem a chtějí svými kvalitními službami podpořit dobré jméno Šumavy,“ míní Milan Poláček, který podniká v cestovním ruchu na Šumavě již řadu let. Kontakty: Národní koordinátor regionálních značek v systému Domácí výrobky: Asociace regionálních značek, o.s., (ARZ), náměstí 14. října 1307/2, 150 00 Praha 5 www.domaci-vyrobky.cz www.regionalni-znacky.cz Iva Dyková, [email protected], Tereza Vacková, [email protected], národní koordinátorky Partneři v regionech: Místní akční skupina Krkonoše, o.s., Regionální rozvojová agentura Šumava, Lidé v Beskydech, o.s., CpKP východní Morava, Místní akční skupina Moravský kras, MAS Pohoda venkova, MAS Vyhlídka, MAS Regionu Poodří, MS PZKO Jablunkov, ZERA – Zemědělská ekologická regionální agentura, o.s., MAS Podlipansko, o.p.s., Zlatý pruh Polabí, MAS Podchlumí o.s., Správa KRNAP, Správa NP a CHKO Šumava, Správa CHKO Beskydy, Krkonoše – SMO, Region Poodří, CHKO Poodří, Kraj Vysočina S využitím první výroční zprávy Asociace regionálních značek, o.s., www.regionalniznacky.cz, tiskových zpráv press-servis.ecn a materiálů MŽP ČR zpracovala Hana Kolářová

4/2008

NÁZORY ANKETA

ODPOVĚDNÝ OBCHODNÍK SÁM OMEZUJE EKOLOGICKÉ A SOCIÁLNÍ DOPADY SVÉHO PODNIKÁNÍ Na otázky Bedrníku na téma obchod odpověděli: Mgr. Šárka Bystřická, předsedkyně Společnosti pro Fair Trade. Mgr. Pavel Hrubý, Agentura pro ekologicky šetrné výrobky, CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Libor Kytýr, ředitel komunikace, Albert / Hypernova, Ahold Czech Republic, a.s. Prof. Ing. Hana Machková , CSc., VŠE v Praze, prorektorka pro zahraniční vztahy a PR a vedoucí Katedry mezinárodního obchodu. Kateřina Ptáčková, ředitelka asociace ekologických organizací Zelený kruh, www.zelenykruh.cz. Mgr. Tereza Vacková, Asociace regionálních značek, národní koordinátorka značení místních produktů – www.domaci-vyrobky.cz. Co je podle vás charakteristické pro ekologicky šetrné a sociálně odpovědné obchodování?

4/2008

Šárka Bystřická: To je poměrně široký pojem, pod který se schová leccos, nicméně mezi společné znaky bych zařadila ohleduplnost (ohled nejen na vlastní kapsu a prospěch, ale také na životní prostředí nebo lidi, kteří produkt vyrobili) a módnost. Ať už jsou to bioprodukty, Fair Trade produkty nebo například regionální produkty, stávají se svým způsobem módou – což automaticky nemusí znamenat něco negativního. Zmínila bych také snahu odlišit tyto výrobky od „běžného“ zboží nějakou značkou, logem, certifikátem. Pavel Hrubý: Ekologicky šetrné a sociálně odpovědné obchodování podle mě znamená to, že obchodník zná environmentální a sociální dopady svého podnikání a snaží se je aktivně, z vlastní iniciativy, omezovat. Známkou toho může být např. to, že při tom upřednostňuje certifikované zboží a služby (např. ekoznačky, FSC, EMAS, ISO 14001 apod.) a podporuje totéž i u jiných obchodních partnerů. Libor Kytýr: V současné době se jedná především o sledování tzv. CO2 footprint (uhlíková stopa) prodávaného zboží. To znamená, kolik množství oxidu uhličitého bylo potřeba k vyprodukování příslušného výrobku. Dále to je používání energeticky šetrných zařízení, minimalizace odpadů či vylepšování tepelné izolace budov. Jedná se o komplexní soubor různých aktivit. Hana Machková: V oblasti ekologie se jedná o snahu pracovat s recyklovatelnými obaly, snažit se o úspory energií a např. podporu ekologického zemědělství prodejem biopotravin. V oblasti sociálně odpovědného chování je příkladem prodej tzv. Fair Trade výrobků dovážených z rozvojových zemí (značka Fair Trade je zárukou, že drobní pěstitelé pracovali v sociálně důstojných podmínkách), pravdivá

komunikace se spotřebiteli a v neposlední řadě péče o zaměstnance a jejich pracovní podmínky, což bývá problém u některých obchodních řetězců. Kateřina Ptáčková: Jedná se o takové obchodování, které do všech rozhodovacích procesů zahrnuje kromě kalkulace zisku také úvahu o dopadech jednotlivých rozhodnutí na fungování společnosti a na životní prostředí. Někdy se takovému přístupu říká „společenská odpovědnost firem“. Přestože základem takového přístupu je dobročinnost, může z něj firmám plynout i ekonomický prospěch. Vzhledem k tomu, že ekologická image firem je stále populárnější, můžeme se bohužel čím dál častěji setkat také s tím, co nazýváme „greenwashing“ nebo „pinkwashing“. Tedy s praktikami firem, které se snaží vypadat zeleněji, než ve skutečnosti jsou, resp. „natírají skutečnost na růžovo“. Tereza Vacková: Je to především podpora místní produkce ze strany spotřebitelů, ale i firem. Místní výrobek nebo surovina k nám nemusely cestovat přes půl zeměkoule, tudíž šetří pohonné hmoty. Podporují se zároveň místní podnikatelé a zaměstnanost v českých regionech. Pokud se zboží v našich geografických podmínkách nevyskytuje, je dobré sáhnout po výrobcích se značkou Fair Trade, která garantuje spravedlivé obchodní podmínky pro výrobce v rozvojových zemích. Co by se mělo změnit, aby se hlavní proud světového obchodu dostal do souladu s trendem udržitelného rozvoje? Šárka Bystřická: Popravdě řečeno pochybuji, že by se kdy podařilo běžný světový obchod jako celek skutečně nasměrovat k udržitelnému rozvoji. Pokud by k takto zásadnímu obratu ve významném měřítku přece jen došlo, pak to jistě nebude zásluha jednotlivců nebo čile lobujících, ale přece jen okrajových skupin společnosti hájících životní prostředí

nebo rovné příležitosti, ale především nevyhnutelnost daná vnějšími okolnostmi (energetická a surovinová krize, nepokoje, přírodní katastrofy apod.). Pavel Hrubý: Myslím si, že by se měl změnit ekonomický model, podle kterého světový obchod funguje. Mám na mysli především opuštění konceptu neustálého hospodářského růstu, který je z podstaty neudržitelný. Libor Kytýr: Jde především o maximální informovanost spotřebitele. Právě spotřebitelé ekologicky šetrné chování od obchodníků správně vyžadují, a jsou tak klíčovým faktorem pro budoucnost. Hana Machková: Všechny velké firmy z vyspělých zemí dnes mají udržitelný rozvoj jako jednu ze svých priorit. Důležité je, aby přešly od slov k činům. Je třeba zejména udržet toto téma v centru pozornosti médií, která mají v současné době ohromnou moc a mohou zveřejňovat případy nezodpovědného chování firem. Spotřebitelé pak čím dál častěji problematické firmy trestají tím, že přestanou kupovat jejich výrobky. Z pohledu mezinárodní spolupráce je nutné pokračovat v jednání se zeměmi, které dnes nejvíce udržitelný rozvoj ohrožují, protože velmi rychle ekonomicky rostou, což je zejména Čína a Indie. Kateřina Ptáčková: Jedním z důležitých kroků je to, čemu cizím výrazem říkáme „internalizace negativních externalit“. Příkladem negativní externality je třeba právě znečištění životního prostředí způsobené ekonomickou aktivitou. Česky bychom to mohli vyjádřit tak, že do ceny surovin, výrobků a služeb je třeba zahrnout veškeré náklady spojené s jejich produkcí. Tedy i ty náklady, které dnes často hradíme všichni, bez ohledu na to, zda dané zboží spotřebováváme, či nikoliv. Dnešní tržní ceny mnohých výrobků a služeb v podstatě neodpovídají jejich reálné tržní ceně. Tereza Vacková: Myslím, že změnit by se měl přístup každého člověka. Samozřejmě i chování velkých firem, ale ty jsou opět tvořeny jednotlivci. Uvědomit si svoji odpovědnost za udržitelný rozvoj je na každém z nás, neměli bychom propadat skepsi, že „já sám přece nic nezmůžu“. Důležitá je osvěta a informovanost veřejnosti, aby všichni chápali, proč se musíme o své životní prostředí starat. Na druhou stranu nás sama příroda ke změnám donutí. Příkladem může být současný růst cen pohonných hmot, které se vyrábějí z neobnovitelných zdrojů, které docházejí.

17

NÁZORY

Co vy osobně děláte nebo využíváte, aby vaše chování zákazníka a spotřebitele při nakupování bylo ekologicky odpovědnější? Šárka Bystřická: Kromě značné spotřeby Fair Trade a bio čokolád J a jiných Fair Trade výrobků se snažím preferovat především kvalitní české zboží, nejlépe od menších, tradičních výrobců nebo biozemědělců. Týká se to hlavně potravin, oblečení, kancelářských a domácích potřeb apod. Musím však přiznat, že se mi to ne vždy daří – částečně kvůli vlastní nedůslednosti, zčásti také kvůli nepříliš dobré dostupnosti takového zboží a nedostatku informací o výrobcích na obalech. Pavel Hrubý: Snažím se k nakupování přistupovat zodpovědně a kriticky a ptát se sebe sama, jaká varianta je environmentálně a sociálně nejšetrnější. Kromě nakupování se to týká i služeb. Takže se snažím nakupovat biopotraviny a výrobky s ekoznačkami (pokud možno z blízka), výrazně omezuji konzumaci masa, cestuji hromadnou dopravou… A nedávno jsem se zařekl, že z čoko-

lády budu kupovat jen ty se značkou Fair Trade. Libor Kytýr: V rámci naší sítě maloobchodních prodejen Albert a Hypernova se snažíme velkou část záležitostí v otázkách ekologicky šetrnějšího chování řešit přímo za zákazníka. Jde o soubor opatření, které začínají již výběrem dodavatelů, našich požadavků na něj a pokračují například minimalizací obalových odpadů. V současnosti chystáme i řadu dalších projektů, které se právě na tuto oblast budou detailně zaměřovat. Jsem přesvědčen o tom, že každý zákazník by měl sledovat, s jakými dodavateli daná společnost spolupracuje a jakou váhu přikládají právě otázkám ekologie. V neposlední řadě sledovat důležité údaje na obalech jednotlivých produktů a to, jak šetrně byly vyrobeny. Jako zákazník nejsem v tomto výjimkou. Hana Machková: Třídím odpad jak doma, tak ve škole a snažím se neplýtvat. Z titulu své funkce prorektorky se snažím podporovat aktivity naší studentské organizace

Oikos Praha, která se zaníceně věnuje propagaci ekologického chování jak studentů, tak celé VŠE. Kateřina Ptáčková: Uplatňuji v podstatě velmi jednoduchou zásadu – snažím se, aby věci, které si kupuji, zejména pak potraviny, ke mně necestovaly delší vzdálenost, než je nezbytně nutné. Snažím se zajímat o původ věcí, které kupuji. Neplýtvám energií, třídím odpad, využívám v maximální možné míře veřejné dopravní prostředky. Také již více než deset let nejím maso a masné výrobky. Tereza Vacková: Snažím se nakupovat spíše české výrobky, pokud to jde – raději sáhnu po jablku z České republiky než ze Španělska. Při nákupech hledím na velikost a recyklovatelnost obalů, například minerálky beru ve skle a v obchodech odmítám igelitové tašky, a neberu je ani na ovoce a zeleninu, což většinou paní pokladní neudělá radost. Nákup si odnáším ve vlastních plátěných taškách. Upřednostňuji výrobky s regionální značkou nebo ekoznačkou. Připravila Hana Kolářová

BUDOUCNOST UŽ NENÍ TÍM, ČÍM BÝVALA Následující úvahu přednesl autor v nepatrně změněné podobě na konferenci s názvem Udržitelný rozvoj – ideologie nebo vize?, kterou v prosinci 2007 v Praze uspořádala Společnost pro trvale udržitelný život. Pozornost posluchačů upoutal pochopitelně už název příspěvku. A dvojnásob pak autorova až kacířská odvaha otevřít k reálnému přemýšlení téma jak ze sci-fi: Co dělat, pokud se euro-americká civilizace, jak ji dnes známe, zhroutí? Redakce Bedrníku děkuje Pavlu Nováčkovi za poskytnutí příspěvku k otištění. (red)

18

Výrok francouzského básníka a esejisty Paula Valéryho, který jsem zvolil jako název příspěvku, myslím dost přesně vystihuje naši dnešní situaci. Stejně jako jeho další postřeh: „Máme jen vágní naděje, ale jasné obavy“. V červnu 1993 se pokusil Josef Vavroušek, první a poslední československý ministr životního prostředí a iniciátor založení Společnosti pro trvale udržitelný život, zhodnotit tehdejší ekologickou politiku vlády a Poslanecké sněmovny České republiky po prvním roce funkčního období. Připomeňme si stručně jeho hlavní postřehy. Podle Vavrouška byl tehdejší přístup české vlády i Poslanecké sněmovny k řešení vážných ekologických problémů především bezkoncepční. Podceňování problémů spojených s narušováním životního prostředí a bezohlednou exploatací přírodních zdrojů se projevovalo zejména: 1. Nedostatečnou pozorností věnovanou životnímu prostředí v programovém prohlášení vlády. 2. Neuspokojivým zakotvením péče o životní prostředí a úplným ignorováním strategie udržitelného rozvoje v Ústavě České republiky.

3. Pasivitou při přípravě a přijímání právních norem v oblasti péče o životní prostředí. 4. Přerušenou kontinuitou polistopadové péče o životní prostředí. 5. Nerespektováním vztahů mezi ekologickými, sociálními a ekonomickými problémy a rezignací na jejich komplexní řešení. 6. Preferováním hodnotových orientací směřujících k maximalizaci osobního prospěchu. 7. Poklesem finančních prostředků věnovaných ze státního rozpočtu na řešení ekologických problémů. 8. Podceňováním mezinárodních aktivit. 9. Nízkým kreditem ministerstva životního prostředí (MŽP) ve společnosti a neuspokojivým postavením v soustavě centrálních orgánů, ztrátou kompetencí (především v oblasti územního plánování) přišlo MŽP o klíčový nástroj umožňující co nejrychleji napravovat existující ekologické škody a předcházet vzniku škod nových. 10. Nevhodnými veřejnými vystoupeními některých vládních představitelů.

Některé výtky jsou aktuální dodnes (např. body 5 a 6), v některých oblastech se situace zlepšila (především v souvislosti s přípravou na vstup a vstupem České republiky do Evropské unie). Zastavme se u bodu 8: Podceňování mezinárodních aktivit. Československo bylo bohužel dlouho uzavřenou společností. Souviselo to samozřejmě se čtyřiceti lety komunistické vlády, ale možná i s hlubšími historickými a geografickými faktory (vliv Rakouska-Uherska, geomorfologicky relativně uzavřený prostor české kotliny, absence přístupu k moři). Když se v letech 1984–1987 připravovala klíčová zpráva, která definovala a také zpopularizovala udržitelný rozvoj, Naše společná budoucnost, podílelo se na její přípravě 998 odborníků, ani jeden však nebyl z Československa. Když probíhala v roce 1992 do té doby největší konference v dějinách, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro, nevedl naši delegaci ani prezident, ani předseda vlády, ale jen ministr životního prostředí. Když jsme se zavázali přeložit do češtiny klíčový dokument přijatý v Riu, Agendu 21, trvalo nám to osm let. Když jsme formulovali národní strategii udržitelného rozvoje, byly práce započaty až v roce 1998, a to ještě s finanční podporou Programu OSN pro rozvoj (UNDP). Přijetí strategie vládou se podařilo až na třetí pokus a jde o kompromis, se kterým není plně spokojen nikdo z aktérů, kteří se na formulování národní strategie podíleli. Přes všechny uvedené výhrady se domnívám, že na tom v rámci střední a východní

4/2008

NÁZORY

Evropy nejsme nijak zle a snižuje se i míra našeho zaostávání za většinou původní „patnáctky“ zemí Evropské unie. Svět se však na přelomu tisíciletí rychle měnil a objevují se nové, globální a komplexnější výzvy, na které bude třeba reagovat. Když se zhroutil bipolární svět, napsal Francis Fukuyama v roce 1989 článek a následně na to knížku Konec historie a poslední člověk. Nejde o zvěstování apokalypsy, jak by název mohl napovídat. Právě naopak. Fukuyama tvrdil, že poslední ideologie, která soupeřila s liberální demokracií, se zhroutila a nastává tedy konec ideologií. Budoucnost patří „technologům“ a „manažerům“, kteří budou jen podle místních podmínek aplikovat vítězný model – liberální demokracii. Zanedlouho poté napsal Samuel Huntington článek Střet civilizací? Následně pak v roce 1996 vyšla knížka Střet civilizací, již bez otazníku. Svět podle Huntingtona nebude po pádu komunismu jednodušší, ale naopak složitější. Bude rozdělen podle tzv. kulturně civilizačních okruhů (euroamerický, hispánský, ortodoxní, islámský, čínský, hinduistický, buddhistický, japonský a africký) a z nich především tři (euro-americký, islámský a čínský) budou soupeřit o dominantní postavení. Nevím, jestli nezbytně směřujeme ke střetu civilizací, ale jedno je zřejmé. Svět je oproti počátku 90. let komplexnější, složitější a pravděpodobně problematičtější a méně bezpečný. Dnes jsou snad až notoricky známé a každému zájemci dostupné různé klasifikace globálních problémů a výzev. Zamysleme se však na chvíli nad třemi megavýzvami a pokud přijmeme jejich závažnost, přemýšlejme, co z nich pro nás vyplývá. Podle mého názoru těmito megavýzvami jsou: ß klimatické změny; ß ropný zlom; ß organizovaný zločin a terorismus.

časná kapacita oceánů a lesů absorbovat uhlík je 3,5 miliardy tun ročně, lidstvo jej následkem své činnosti ročně vyprodukuje 7 miliard tun. Mezivládní panel o změnách klimatu (IPCC) proto odhaduje, že užití fosilních paliv by mělo být sníženo o 70 %, má-li být klimatický systém stabilizován. Jedenáct z dvanácti posledních let bylo nejteplejších za celé sledované období (Glenn, J.,– – Gordon, T., 2006) Ve světě se nyní staví nebo plánuje postavit 800–1000 uhelných elektráren, jejichž životnost je 40 let. Nakonec i námi všemi „milovaný“ ČEZ se chystá do uhelných elektráren investovat 100 miliard Kč a kalkuluje jistě s tučným ziskem, jak je u něj dobrým zvykem.

Ropu je prakticky nemožné při dnešním stavu poznání a dostupných technologiích nahradit a hlavně nám chybí na hledání řešení čas. Energetická návratnost (poměr mezi energií získanou a energií investovanou do získání zdroje) byla u ropy v počátcích těžby 100:1. Na Blízkém východě dnes dosahujeme poměru 30:1, v ostatních místech těžby 10–35:1. Kvalitní uhlí má poměr 10–20:1, nekvalitní 4–10:1. Vodní elektrárny (podle přírodních podmínek a typu stavby) 10–40:1, větrné elektrárny 5–10:1. Jaderná energetika má poměr 4–5:1, biopaliva v Evropě 0,9-4:1. Ropný zlom se tedy může stát zlomem ve vývoji civilizace.

2| Ropný zlom

Zpráva o stavu budoucnosti (Glenn, J., Gordon, T., 2007) uvádí, že mezinárodní organizovaný zločin roste, protože neexistuje integrovaná globální strategie pro boj s ním. Roční příjem organizovaného zločinu se pohybuje kolem 2 000 miliard dolarů, což téměř dvojnásobně převyšuje celosvětové výdaje na zbrojení. Obchodování s drogami se na organizovaném zločinu podílí 900 miliardami dolarů ročně. Světový ekonomický produkt dnes činí téměř 70 000 miliard dolarů (podle parity kupní síly). Nerovnováha v distribuci příjmů zůstává enormní. Dvě procenta nejbohatších lidí vlastní více než polovinu světového bohatství, zatímco chudá polovina lidstva vlastní jen jedno procento bohatství. Příjem 225 nejbohatších lidí je roven přijmu 2,7 miliardy chudých lidí, tedy čtyřiceti procentům světové populace. Ve světě žije 13–15 milionů dětí, které osiřely, protože rodiče zemřeli na AIDS. Toto číslo se do roku 2010 zvýší o 10 milionů. Řada z nich se v budoucnosti stane součástí organizovaného zločinu. Světová banka odhaduje, že více než 1 000 miliard dolarů je ročně vydáno na úplat-

Problematiku ropného zlomu u nás zpopularizovali ve své knížce Nejistý plamen Václav Cílek a Martin Kašík. Svět začíná být nervózní, protože vyčerpání ropy přestává být námětem akademických sporů a stává se reálnou hrozbou. Nakonec vzrůst ceny za barel ropy až na 100 USD (a půl roku po přednesení tohoto příspěvku na 140 USD – pozn. red.) zřejmě o něčem významném svědčí. Ropný zlom neznamená vyčerpání ropy, ale dosažení bodu, kdy už není možné těžbu zvyšovat a ta naopak postupně začíná klesat. Tím, jak klesá nabídka, logicky roste cena. Spojené státy dosáhly na svém území (bez Aljašky) ropného zlomu už v roce 1970. Z pětašedesáti největších producentů ropy je jich za ropným zlomem už přes padesát. Kromě USA také Kuvajt, Norsko, Velká Británie, Mexiko a další. Podle odhadů ropných prospektorů dosáhneme celosvětově ropného zlomu už někdy v letech 2008–2015, podle největších optimistů někdy kolem roku 2035.

3| Organizovaný zločin a terorismus

1| Klimatické změny

4/2008

Provádíme experiment globálního rozsahu, jehož důsledky neznáme a nebudeme je také moci zásadně ovlivnit. Prolínají se zde pravděpodobně přírodní i antropogenní faktory. Freony, které způsobují skleníkový efekt 10 000x intenzivněji než oxid uhličitý (tvoří však naštěstí jen jednu miliardtinu atmosféry), jsme dokázali nahradit relativně neškodnými náhražkami. Omezení oxidu uhličitého je však kvůli naší závislosti na fosilních palivech mnohem problematičtější a s ohledem na Čínu a další ambiciózní a rychle se industrializující země možná až iluzorní. Pro jednoduchost nyní pomiňme další „hráče“, jako jsou oxidy dusíku, metan a vodní páry. Narůstá nám koncentrace CO2 v atmosféře, narůstá také globální teplota. Sou-

19

NÁZORY

20

ky, z nichž 20–40 miliard dostanou veřejní činitelé v rozvojových zemích a 60–80 miliard veřejní činitelé v rozvinutých zemích (Glenn, J. – Gordon, T., 2006, 2007) Z příjmů organizovaného zločinu je v podstatné míře financován terorismus. Boj s terorismem je příkladem asymetrické války. Převaha ve vojenské technice a vyspělých technologiích je málo platná, protože proti nám stojí zákeřný a neviditelný nepřítel, který především rozleptává důvěru ve společnosti. Naplánování, příprava a provedení teroristického útoku z 11. září 2001 stálo odhadem 0,5–1 milión amerických dolarů. Jenom škody způsobené zničením Světového obchodního centra (dvou známých mrakodrapů v centru New Yorku) činily kolem 50 miliard dolarů. A škody způsobené ekonomice Spojených států za jeden rok po provedení útoku přesáhly 600 miliard dolarů. Není tedy nadsázkou říci, že organizovaný zločin a terorismus ohrožují samotné základy naší civilizace. Navíc zmíněné tři megavýzvy budou působit kumulativně. Čekají nás tedy velké změny a je otázkou, nakolik se nám podaří, aby probíhaly řízeně, evolučně, či nakolik budou probíhat chaoticky, revolučně. Duane Elgin se ve své knížce Voluntary Simplicity zabýval vývojem civilizací a teorií civilizačního růstu. V životním cyklu západních průmyslových společností rozlišuje čtyři stadia růstu, která přirovnává k ročním obdobím: 1. období: Vysoký růst, jaro, období víry. Existuje vysoký sociální konsenzus, silný smysl pro sdílený cíl, byrokracie je nízká, aktivity jsou většinou seberegulující. 2. období: Plné rozvinutí, léto, období rozumu. Sociální konsenzus začíná slábnout s naplněním sdíleného sociálního cíle. Byrokratická složitost rychle narůstá, aktivity jsou zvětšující se měrou regulovány. 3. období: Počáteční úpadek, podzim, období cynismu. Konsenzus je velmi slabý, požadavky zájmových skupin se stávají silnějšími než sdílený cíl. Byrokratic-

ká složitost se vrší rychleji než schopnost efektivní regulace. 4. období: Rozpad, zima, období zoufalství. Zhroucení konsenzu, různé sociální cíle, které jsou vzájemně v konfliktu. Byrokratická složitost je ubíjející, vymyká se kontrole, společnost se začíná rozpadat. D. Elgin tvrdil už v době, kdy knížku psal, tedy na počátku 90. let, že se nacházíme na přechodu mezi třetím a čtvrtým obdobím. Civilizace však nemusí nezbytně podlehnout, když vstupuje do stadia úpadku. Zásadní výzvou je nalézt nový „společný smysl“, oddat se mu a naplnit jej. Pokud my jako jednotlivci a občanská společnost nezačneme odzdola přípravu na zásadně se měnící globální okolnosti, budeme špatně připraveni, až nás globální výzva zasáhne plnou silou. Bude trvat několik desetiletí, říká D. Elgin, než projdeme touto temnou nocí v našem životním cyklu a vynoří se opět probouzející se jarní období civilizačního rozvoje s obnoveným smyslem pro cíl. Je třeba se dívat dopředu, protože nemůžeme vytvářet budoucnost, kterou si neumíme představit. Nabízím proto dva náměty, které si snad zaslouží naši pozornost a mohou se ukázat být užitečné. První námět je zatím více akademický, druhý konkrétní a praktický. 1. námět: Co dělat, pokud se euro-americká civilizace, jak ji dnes známe, zhroutí? Zpravidla naše varování a apely končíme poukazem na možný kolaps civilizace. Dobrá, ale i kdyby se to stalo, tím přece život nekončí, ale něco nového začíná. Co by to mělo být, jak k tomu směřovat? Co se snažit z civilizace v dnešní podobě zachránit a jak? Když se zhroutila Římská říše, na jejich troskách i dědictví se postupně rodila nová civilizace, byť to trvalo řadu generací. Když se zhroutil komunismus, také jsme nejvíce postrádali jakýsi „návod“, co a hlavně jak dál. Pamětníci vědí, jak se tehdy prosadili prognostici – Komárek, Zeman, Gál a řada dalších. Názory se lišili, ale dokázali zformulovat a prosazovat svoji vizi. Zkusme tedy „přemýšlet o nemyslitelném“, jak by řekl klasik futurologie Herman Kahn.

2. námět: Velmi silně sílí význam globálních aspektů životního prostředí a ty jsou neodlučně spjaty s rozvojem v neindustrializovaných zemích. Česká republika správně reaguje posilováním programu zahraniční rozvojové pomoci a spolupráce. Nicméně stále jsme v počátcích a co se týče oblasti rozvojového vzdělávání a globální výchovy, jsme dnes tam, kde byla ekologická výchova a vzdělávání na počátku 80. let. Toto přesvědčení mě vedlo k tomu, že jsem poněkud polevil ve svých aktivitách v environmentální oblasti a více se věnuji rozvojové spolupráci. Jak možná víte, na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vznikla Katedra rozvojových studií, která garantuje bakalářský a magisterský studijní obor Mezinárodní rozvojová studia. Myslím, že propojení otázek životního prostředí, udržitelného rozvoje a rozvojové pomoci a spolupráce je přesně tou oblastí, která do budoucna může hodně nabídnout. Zmiňovaný D. Elgin je přesvědčený o zhroucení průmyslové civilizace v dnešní podobě. To však nezbytně nemusí znamenat konec, ale naopak katarzi a naději na nový začátek. Prvním požadavkem na této cestě, říká, je vytvořit pro nás realistickou, přesvědčivou a poutavou vizi budoucnosti, která je snadno sdělitelná. Potřebujeme objevit příběh, který shrnuje příští stadium našeho evolučního vývoje a funguje jako katalyzátor naší energie a entusiasmu. Přemýšlíme-li tedy o budoucnosti, buďme realisté a chtějme, paradoxně, zdánlivě nemožné. Hledejme a formulujme příběh, který věrohodně vykreslí příští stadium našeho evolučního vývoje. Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc., vedoucí Katedry rozvojových studií Přírodovědecké fakuklty Univerzity Palackého v Olomouci. Foto Společnst pro Fair Trade. n Reference ß Cílek, V., Kašík, M. (2007): Nejistý plamen. Dokořán. Praha ß Elgin, D. (1993): Voluntary Simplicity. Toward a Way of Life that is Outwardly Simple, Inwardly Rich. Revised Edition. Quill, New York ß Fukuyama, F. (1989): The End of History and the Last Man. Avon Books. New York ß Glenn, J., Gordon, T. (2006): State of the Future. AC UNU Millennium Project. Washington, D.C. ß Glenn, J., Gordon, T. (2007): State of the Future. WFUNA Millennium Project. Washington, D.C. ß Huntington, S., P. (1996): The Clash of Civilization and the Remaking of World Order. A Touchstone Book. New York ß The World Commission of Environment and Development (1987): Our Common Future. Oxford University Press. Oxford

4/2008

DIDAKTIKA

JAK SE STÁT ODPOVĚDNÝM SPOTŘEBITELEM Občanské sdružení Zelený kruh – asociace nevládních organizací působících v ochraně životního s podporou Ministerstva životního prostředí ČR – vytvořilo v roce 2007 nový webový portál na téma odpovědná spotřeba na původní adrese www.hraozemi. cz, kde si každý návštěvník mimo jiné může spočítat svoji vlastní ekologickou stopu. Nové počitadlo ekologické stopy umožňuje nejen stanovit přibližný dopad osobní spotřeby na dostupné zdroje a porovnat svou ekostopu s lidmi jiných zemí světa (interaktivní mapa světa), ale je propojeno s novou sekcí stránek zaměřených na odpovědnou spotřebu, která přináší praktické informace, jak zmenšit svou ekostopu. Zelený kruh sestavil a aktualizuje Adresář odpovědného spotřebitele. Tento kontaktní seznam vedle seznamu značek na výrobcích a obalech pomáhá návštěvníkům stránek při spotřebních rozhodnutích o stavění, bydlení, nákupu potravin, elektroniky a spotřebního zboží. K příležitosti modernizace stránek byla vydána brožura zdůrazňující výukový potenciál stránek. Je určena zejména pro učitele 2. stupně základních škol a středních škol a další pracovníky s mládeží. Portál představujeme ukázkami.

n Odpovědná spotřeba, co je to?

4/2008

Odpovědná spotřeba spočívá v tom, že spotřebováváme jen to, co opravdu potřebujeme. Tento termín se do značné míry kryje s „uvědomělou skromností“ profesorky Hany Librové. Oba znamenají, že známe důsledky svých spotřebních rozhodnutí, přebíráme svůj díl zodpovědnosti za dění ve světě a nenecháváme se ovlivňovat každoročně novými trendy a reklamou. Orientujeme se na kvalitu, ne kvantitu, zajímáme se, odkud věci, které nakupujeme pocházejí a jak byly vyrobeny. Obzvlášť dbáme na to, aby při jejich výrobě nedocházelo k porušování lidských práv a ničení vzácných přírodních oblastí. Osobní spotřeba člověka se dá roztřídit do následujících oblastí: potraviny, spotřební zboží, energie, pohonné hmoty, prostor. Současná výše spotřeby přírodních zdrojů a produkce odpadu je v rozvinutých zemích neudržitelná a vysoko překračuje nosnost a dlouhodobou produktivitu přírodního prostředí. Materiál, energie i potraviny čerpáme z jiných zemí, v nichž lidé musí vyjít s mnohem menší spotřebou, než by byl jejich „spravedlivý“ globální podíl. Už proto bychom se měli snažit snižovat svou ekologickou stopu ve všech kategoriích. Se snižováním spotřeby zároveň snižujeme množství odpadů, které se ocitá na skládkách či ve spalovnách, neboť každá věc se jednou stane odpadem, a také množství škodlivin vypouštěných do ovzduší či pesticidů v půdě. Spočítejte si svou ekostopu a přizpůsobte svůj životní styl možnostem přírody! Návod najdete v příloze tohoto Bedrníku, interaktivní formulář na http://www.hraozemi. cz//files/ekostopa/ekostopa.php vám přinese zajímavé poznání. Pozor, informace, které o sobě zjistíte, vás mohou šokovat či donutit přemýšlet!

n Jak se stát odpovědným spotřebitelem? Odpovědný spotřebitel se orientuje na ty druhy zboží, u nichž je výrobní spotřeba malá a celý výrobní proces i likvidace vzniklého odpadu respektuje přírodní limity a lidská práva. To znamená např., že produkt se vyrábí z místních zdrojů, aniž by přitom docházelo k degradaci místní přírody a krajiny nebo porušování lidských práv. Složky nebo součástky produktu se nepřevážejí na daleké vzdálenosti, při výrobě součástí ani konečného produktu se nespotřebovává velké množství energie. Výrobek je biodegradabilní nebo recyklovatelný a není zabalen do zbytečných obalů. Dopad životního cyklu konkrétního výrobku je u některých již odhadnutelný, pomocí metod tzv. life cycle analysis (např. stránky Product ecology consultants – http://www.pre.nl/).

n Odpovědný strávník dbá o to aby: ß Jídlo bylo zdravé pro něj a jeho děti – vyhledává biopotraviny. ß Při pěstování rostlin nedocházelo k poškozování přírody (znečištění vod, půdy) ani devastaci krajiny (rozorávání mezí, vytlačování zemědělství z krajiny) – ekologické zemědělství. ß Jeho jídlo se nedováželo zdaleka – využívá místní zemědělskou produkci – lokální ekonomika. ß Výroba dovážených produktů v exportních zemích neničila lokální ekosystémy či lidskou populaci – fair trade. ß Se s hospodářskými zvířaty zacházelo slušně. ß Jedl střídmě.

n Jak odpovědně na dopravu a cestování? Zorganizujte svůj život tak, abyste zbytečně nezvyšovali intenzitu negativních prů-

vodních jevů silniční dopravy! Zde je několik doporučení: ß Najděte si práci blízko bydliště nebo naopak. ß Nakupujte výrobky vyrobené blízko vašeho bydliště a vyhýbejte se těm, které se dovážejí z druhého konce světa. ß Jezděte na kole, upřednostňujte železnici před automobily, omezte létání, používejte hromadnou dopravu nebo choďte pěšky. ß Pokud nemáte jinou možnost než jet autem, neplýtvejte zbytečně pohonnými hmotami a nejezděte sami. Své auto udržujte v perfektním stavu (nafouknuté pneumatiky, vyměněný olej), snížíte tak jeho okamžitou spotřebu. ß Myslete na to, že styl jízdy ovlivňuje nejen počet mrtvých na silnicích, ale i spotřebu vašeho auta. Nejvíce pohonných hmot se spotřebuje při změnách rychlosti. ß Auto si půjčujte nebo jej s někým sdílejte (car-sharing). ß Upřednostňujte energeticky méně náročné způsoby dopravy a dopravu s menším dopadem na životní prostředí. ß Pořizujete-li si auto nové, ať je to z důvodů vašeho okouzlení alternativními pohony a ne kvůli barvě či modelu!

n Odpovědný stavitel ß Projektuje či přizpůsobuje své obydlí tak, aby při jeho vytápění nemusel plýtvat energiemi. To spočívá především v dobré izolaci, která zabraňuje průtokům tepla vně a dovnitř, a ve správně zvoleném vytápěcím systému, který navíc neškodí životnímu prostředí příliš velkými exhalacemi. ß Pořizuje si prozíravě úsporné elektrospotřebiče, neboť ví, že prvotní investice se mu díky úsporám elektrické energie brzy vrátí a prospěch z toho bude mít i příroda. ß Zajímá se o stavební záměry ve svém okolí a vyvážené územní plánování.

n Odpovědný spotřebitel energie ß Láme si hlavu nad současnou podobou výroby elektřiny. Budoucnost vidí v obnovitelných a neznečišťujících zdrojích elektrické energie a vytápění, jakými jsou síla větru, vody, sluneční záření nebo biomasa. ß Podporuje lokální energetickou soběstačnost (malé elektrárny např. na biomasu, tepelná čerpadla) a nepodporuje ztráty energie či tepla při přenosu na dlouhou vzdálenost. Výhodou tohoto systému jsou stabilní ceny energie v regionu, pracovní místa, v případě malé elektrárny na biomasu i podpora údržby krajiny a místních zemědělců. ß Šetří energií v domácnosti.

21

DIDAKTIKA

n Odpovědný spotřebitel sleduje spolehlivé ekoznačky

ß Kupujete novou pračku, ledničku nebo žárovku? Pozorně prozkoumejte jejich elektronický štítek! ß Stále si lámete hlavu, zda PAP je papír a PVC polyvinylchlorid? Seznam tajuplných značek vyskytujících se na obalech. ß Nechcete bydlet na posledním stromu z pralesa? Kupujte FCS dřevo! ß Máte rádi kávu, čaj a čokoládu? Proč ne Fair Trade? Přehled spolehlivých ekoznaček najdete v příloze tohoto Bedrníku.

Více informací: Zelený kruh, o.s., asociace ekologických organizací Lublaňská 18, 120 00 Praha 2, tel. 222 517 143, fax 222 518 319, Ekolinka 222 518 352, www.zelenykruh.cz, www.ucastverejnosti.cz V případě dotazů ohledně výpočtu vaší ekostopy se, prosím, obracejte na [email protected] Z http://www.hraozemi.cz/odpovednaspotreba.html vybrala a upravila a doplnila (qá)

Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně využívá v rámci ekologického výukového programu o šetrném nakupování Nekup to!? aktivitu se stejnojmenným názvem. Program je určen žákům 2. stupně ZŠ a studentům SŠ. Na Lipce tuto aktivitu ovšem s úspěchem využili také v rámci výuky VŠ studentů. Uvedená aktivita je také součástí nové knihy Hrajeme si na přírodu – soubor her s ekologickou tematikou od kolektivu autorů z Lipky. Metodiku otiskujeme a Lipce a jejím pedagogickým pracovníkům děkujeme za poskytnutí. Přehled ekoznaček najdete v příloze tohoto Bedrníku.

hého bych si nikdy nekoupil.“ nebo „Víš kolik je v tom chemie?“ Pak ale hráči své role opustí a pokračují v diskusi nad jednotlivým zbožím, kde vyjadřují už své vlastní úvahy a názory. Otázky pro besedu: Které tašce na nákup byste dali přednost vy samotní? | Nastaly chvíle, kdy se vaše skupina nemohla na zboží shodnout? | Byla vám vaše role v něčem blízká? | Které role vám jsou nejvzdálenější a proč? | Jaké informace sledujete na zboží obyčejně vy? | Chodíte raději do supermarketů nebo do menších obchodů? Jaké jsou jejich výhody a nevýhody? | Znáte ve svém okolí nějaký obchod se zdravou výživou, biopotravinami nebo Fair Trade výrobky? Závěr hry: Při našem nakupování existují různé alternativy. Rozhodnutí záleží na nás. Možné obměny: Lze měnit sortiment, aktualizovat ceny a novinky na trhu, příp. popsat jinou „roli“ pro nakupování. Poznámky pro vedoucího: Upozorněte děti, že nemusí kupovat všechno, pro některé role je typický skromnější nákup, pro jiné plný vozík. Mgr. Jiří Nešpor, pedagog, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20. Tel. 543 211 264, www.lipka.cz

ß Chcete svým jídelníčkem prospět přírodě? Nakupujte biopotraviny pěstované bez chemie! ß Podporujte výrobce, kteří dobrovolně vyrábí šetrně k životnímu prostředí! ß Nechcete podporovat dálkovou přepravu zboží? Nakupujte české výrobky! ß Je vám proti srsti trápení zvířat kvůli kosmetickým novinkám? Sledujte bílého králíka!

NEKUP TO!?

22

Určeno: pro kolektiv starších dětí Místo: 2 místnosti Pojmy – vztahy: ekologicky šetrný výrobek, ekologické zemědělství, spravedlivý obchod – fair trade, separace, recyklace, reusing, šetrné nakupování Úvod - motivace: „Supermarkety i malé obchodní řetězce, drobné obchůdky i stánkoví prodavači nám nabízejí nekonečný sortiment zboží různých vlastností. Vybírat si můžeme nejen podle ceny, ale také podle původu, složení, kvality, recyklovatelnosti či zvovuvyužitelnosti obalu atd. Při nákupu nám v orientaci pomáhají texty a značky na obalech.“ Úkol: Zahrajte si hru na nakupování, sehrajte při ní jednu z vylosovaných rolí a zamyslete se nad tím, jak můžeme výběrem zboží ovlivnit životní prostředí, své zdraví a životní situaci lidí v jiných částech světa. Pomůcky: sbírka obalů se značkami, značky z obalů vytištěné na kartony, texty s popisem rolí, obaly a výrobky, různé tašky (papírová, igelitová, plátěná, jutová, kompostovatelná), proutěný košík na nákupy. Příprava: V jedné místnosti připravíme „obchod“. Rozmístíme po stolech a židlích zboží (většinou stačí obal), které opatříme štítkem s jeho reálnou cenou. Vždy volíme několik variant od jednoho sortimentu, např.: Vajíčka - z klecového chovu, z chovu na podestýlce, z chovu s výběhem, biovajíčka, apod., rýže – loupaná, pairboiled, natural, basmati, v papírovém obalu, v plastovém obalu, apod. Hra: Hra začíná diskusí nad tím, co můžeme o nabízeném zboží v obchodě zjistit z jeho obalu. Děti si vyberou z hromady jeden obal a snaží se z něj vyčíst co nejvíce informací o výrobku i obalu samotném. Představíme dětem značky, se kterými se mohou na obalech setkat a vysvětlíme jejich význam.

Pak je rozdělíme do 5 dvou až tříčlenných skupin. Každá skupina si vylosuje roli – rodinu nebo skupinu lidí, na kterou si záhy zahraje. Příklady rolí: 1. Nikdo z rodiny nedá korunu z ruky jen tak. Vždycky si dobře zjistí, jestli se daná věc nedá jinde koupit levněji. Informace na obalech by se pro ně daly smrsknout pouze na cenu a hmotnost balení. 2. Tato rodina nedělá z nákupů vědu. Co se jim líbí a na co mají chuť, to si koupí, ať to stojí, co to stojí. Číst informace z obalů je pro ně ztráta času. 3. Tatínek jako lékař dbá na zdravý a vyvážený rodinný jídelníček. Za kvalitní a zdravé potraviny se ale také nebojí připlatit. 4. V této rodině hlídá rodinný rozpočet maminka. Nikdo si nedovolí utrácet za zbytečnosti. Současně tatínek ostatní nabádá k ohleduplnosti k životnímu prostředí, třídění odpadu je pro tuto domácnost již samozřejmostí. 5. Tento mladý pár procestoval mnoho zemí světa, z nichž řada patří k nejchudším. Zde na vlastní oči viděli špatné pracovní podmínky dělníků pěstujících banány, kávu, kakaové boby nebo vyrábějících džíny, trička a hračky, které se později prodávají v Evropě a vyspělých zemích. Po návratu z těchto cest se vždy zajímají o původ zboží které kupují. Po nastudování své role se skupina stručně představí ostatním a vyjmenuje kritéria, která jsou pro ně zásadní při výběru zboží. Následuje výběr nákupní tašky či košíku již s přihlédnutím k roli. Svůj výběr každá skupina zdůvodní. Nyní se všichni přesunou do obchodu, kde nakupují zboží a při jeho výběru se snaží sledovat kritéria své role. Po skončení nákupu se opět všichni sejdou a jednotlivé skupiny prezentují a zdůvodňují svůj nákup (ještě v roli). Ostatní hodnotí nákup z pohledu své role např. „Něco tak dra-

NE-EKOZNAČKY Tyto značky nejsou nezávisle kontrolovanou zárukou ekologické kvality, nejsou certifikované; jsou pouze na úrovni vlastního tvrzení výrobce o svých produktech.

4/2008

DIDAKTIKA

NEKUP TO! RADÍ VERONICA Ekologický institut Veronica, profesionální pracoviště ZO ČSOP Veronica v Brně vydal a na internetu zpřístupnil v rozšířené a průběžně aktualizované podobě publikaci s názvem Nekup to! Může se velmi dobře hodit v environmentálním vzdělávání a výchově. Zabývá se totiž každodenními praktickými záležitostmi a upozorňuje na reálné ekologicky šetrné alternativy výrobků i způsobů našeho spotřebitelského

n Místo předmluvy a hned i místo shrnutí

4/2008

Publikace a internetové stránky Nekup to! se zabývají tématem, kterému se odborně říká environmentálně šetrné nakupování, případně odpovědná spotřeba, což zjednodušeně můžeme napsat – jak nakupovat šetrněji k životnímu prostředí. Bohužel není pravda, jak se občas v médiích píše, že lze nakupovat ekologicky či že lze svým nákupem přírodě pomoci. Každé naše jednání, nejen nakupování, má nějaký dopad na životní prostředí; my se můžeme jen snažit, aby tento dopad byl co možná nejmenší. Hned na začátek se tedy můžete oprávněně zeptat, proč nás touto knihou vlastně nabádáte k dalšímu a ještě většímu konzumu? Hned se pokusíme vysvětlit, že tomu tak není. I my si myslíme, že heslo „nakup – rychle spotřebuj – vyhoď – běž si koupit nové“, kterým se řídí výrobci a jejich reklamní agenti, je špatné. Každá další koupená věc má přinést domů žádané štěstí, ono ale opět nepřichází. Předmět končí v koutě, časem v odpadkovém koši a je třeba se rychle rozhlédnout po něčem novém. Zároveň ale víme, že některé „věci“ ke svému modernímu životu potřebujeme a prakticky žádná naše rodina není zcela samozásobitelská. Nejen podle dotazů návštěvníků naší ekologické poradny dále víme, že spousta lidí přemýšlí nad tím, jak nakupovat co nejšetrněji, a nejen nás se například ptají, je-li lepší kupovat mléko v PET-lahvi nebo v krabici? Zákazníci si uvědomují zodpovědnost za své nákupní chování a zároveň věří, že svou poptávkou po jiných výrobcích, či výrobcích jinak balených, vyvolají i změnu chování výrobců. Nemůžeme proto napsat jen jednoduše: „Nekupujte nic“. Spotřebitelé, tj. ti, co nakupují, mají dnes přístup ke spoustě informací o svých právech, vědí, jak a kde reklamovat, snad i něco o kvalitě. Rady poskytují různé spotřebitelské poradny, časopisy i celostátní denní tisk. I díky různým aférám se zkaženými balenými potravinami v „královstvích levných nákupů“, problémům se zkrachovanými cestovními kancelářemi či problémovým nákupům textilu na tržištích vědí, co v podobných situacích dělat. Dostatek informací bohužel chybí právě v oblasti dopadů na životní prostředí neboli, odborně řečeno, v environmentální problematice. Samozřejmě, že již řadu let jsou k dispozici publikace či další materiály, které se našeho tématu dotýkají – zmiňme jen několik vydání dnes již bohužel zcela rozebraného

Desatera domácí ekologie autorů Máchal, Vlašín, Smolíková, zaměřeného hlavně na různá opatření a vylepšení v domácnostech, nebo již třetí vydání publikace Průvodce ekospotřebitele, vydaného Rosou v Českých Budějovicích. Ve věku internetu samozřejmě platí, že kdo hledá, najde. Bohužel některé informace jsou ještě příliš schované a mnozí z nás nechceme strávit většinu svého času surfováním na internetu a rozlišovat pseudoinformace od výrobců od informací nezávislých autorit a poučených spotřebitelů. Dalším důvodem, proč nabízíme hrst rad dohromady, je, že tak trochu přepokládáme, že když čtenářka bude pročítat kapitolu o biopotravinách, tak jí nenápadně spočine zrak i na kapitole o dámských vložkách, podobně čtenář, který pojídá skvělou čokoládu a zkoumá, cože to ten Fair Trade vlastně je, si „omylem“ přečte o tom, jaký dopad na životní prostředí mohou mít řezané květiny, které se právě chystá koupit. Co tedy můžete v naší publikaci nalézt za témata? Jak již bylo řečeno na začátku, věnujeme se pouze oblasti nakupování, nenajdete tu proto rady z oblasti dopravy či zavedení úspor vody v bytě. Až na výjimky se věnujeme tzv. rychloobrátkovému zboží, tj. produktům, které kupujeme velmi často. Proto si můžete přečíst o biopotravinách a vůbec nákupu potravin, o spravedlivém obchodě,

kterému se i u nás říká Fair Trade, o vložkách, o plenách, odpadech. Textil sice nekupujeme každý den, ale pokud je např. v Německu jeho spotřeba na hlavu a rok přes dvacet kilogramů, tak i zde jde o pořádnou hromadu. Květiny se sice neváží na váze, většinou je dáváme jako symbolický dar, ale je dobré vědět, jakou ekologickou stopu si nesou. Zároveň víme, že některá z předložených témat jsou více známá, diskutovaná, etablovaná, o jiných se teprve začíná diskutovat i v prostředí ekologických poraden. V některých případech jdou naše rady jen na úroveň informativní, např. ještě dnes si běžně nemůžeme koupit košili z biobavlny. Přesto nemůžeme schovávat hlavu do písku před informacemi, kolik lidí v Indii zabíjejí pesticidy užívané na bavlnu pro naše „levná“ trička. Krátce se zmíníme o tématech, která zde nenajdete. Pradleny a pradláci tu určitě budou postrádat rady, jak si vybrat prací prostředek. Poté, co začala platit vyhláška, která zakazuje prodej prostředků s fosfáty, se prozatím snížilo množství rad, které lze fundovaně dávat. Zůstávají samozřejmě v platnosti obecné rady o správném dávkování, vyhýbání se nákupu bělidel či aviváže. Tyto rady ostatně najdete i v kapitole věnované dětským plenám. Dále zde chybí i text obecně o nákupu domácí chemie a kosmetiky, která také patří mezi výrobky, jež si kupujeme skoro dennodenně. Obecně platí, že většina domácí chemie je zbytečná, nejlepší na úklid je mechanická síla, utěrka z mikrovláken a trocha octu. A pokud nevíme, můžeme se spolehnout na ekoznačku Ekologicky šetrný výrobek, kterou můžeme využívat

NĚCO MÁLO O KVĚTINÁCH V řadě průmyslově vyspělých zemích se zákazníci květinářství stávají náročnějšími spotřebiteli. Samozřejmostí je kvalita květin, ale i snahy spotřebitelů vyhnout se květinám, které nesou cejch environmentálně riskantní produkce a nespravedlivého obchodování. K orientaci jim slouží spotřebitelské značky a certifikace takových květin – například logo Fair Trade, FLP, Florverde aj. U nás na certifikované květiny nenarazíme. Nevznikla po nich potřebná poptávka – tedy alespoň prozatím. Křiklavě nádherné řezané i hrnkové květiny, kterými překypují květinářství, se dnes pěstují pomocí ekologicky a sociálně nešetrných praktik (více v publikaci Nekup to! a na www. veronica.cz/spotrebitelstvi). Rozhodnu-li se však pro natrhání obyčejné kytice sněženek nebo konvalinek ve volné přírodě, mohou být důsledky takového počínání rovny vážnému poškozování nebo vést k lokálnímu vymizení těchto druhů. Pokud nevlastníme zahrádku, anebo čas na její údržbu, zřejmě nejlepším cílem výpravy za řezanými květinami bude místní zelinářské tržiště. Alespoň v sezoně je zde možné natrefit na pár prodavačů s nabídkou čerstvých květin. Možná, že jejich květy nebudou tak dokonalé a umně uvázané jako ty v kamenném květinářství, ale jejich krása bude méně riskantní. Zdroj: www. veronica.cz/spotrebitelstvi

23

DIDAKTIKA

i při nákupu různých barev a laků. Z „výrobků“, které nenakupujeme tak často, o nábytku platí jednoduše – nejlepší je celodřevěný, co nejblíže vyráběný, lakovaný vodou ředitelnými laky (případně voskovaný) a samozřejmě je normální chtít dřevo ve standardu FSC, což je zjednodušeně řečeno ekvivalent značky „produkt ekologického zemědělství“ užívaný v lesnictví. Fandové spotřební a domácí elektroniky tu také nenajdou nic o tomto tématu. (Na úrovni výrobních značek se elektronikou zabývají Greenpeace, též v této rubrice – pozn. red. Bedrníku.) Často jde o předměty zbytné, které nepotřebujeme. V případě nákupů např. ledniček či praček nám v maximálně míře pomůže tzv. energetický štítek výrobku, který už několik let u každého takového předmětu v obchodě visí. Poslední zmínku uděláme o nákupu škodlivých plastových výrobků do domácností – myslíme především podlahové krytiny z PVC. Krátká zmínka je v kapitole odpady, je dobré vědět, že tyto krytiny mohou být z přírodních látek a že většina informací o PVC je k dispozici na internetové stránce pvc.arnika.org.

Stejně jako v jiných oblastech lidského konání, tak v oblasti environmentálně šetrného nakupování platí, že ne vše je zcela jednoznačné a definitivní. Dokonce už předem předpokládáme, že na některé rady budete mít zcela opačný názor. Například: „Proč bych si měl/a shánět Fair Trade banány, když máme vlastní jablka!“ – viz kapitolu biopotraviny a Fair Trade. Stejně některé informace velmi rychle zastarávají a mění se k lepšímu (či horšímu). Podobně, jako je nyní možnost si koupit biomošty ve vratných obalech, tak za krátkou dobu bude (snad) možné si v obchodě koupit „biooblečení“ z našich přírodních produktů či květiny s logem Fair Trade. Uvádíme proto i seznam autorek i s jejich kontakty – můžete s nimi diskutovat, máte-li například jiné zkušenosti nebo máte-li další podněty k tématu. Můžete také psát přímo k nám na Veroniku. Pomůžete nám tak ke zkvalitnění díla. Průběžně aktualizovanou podobu celé publikace najdete na internetové adrese www.veronica.cz/spotrebitelstvi/. Petr Ledvina, Ekologický institut Veronica, upraveno (red)

NAKUPOVÁNÍ A ODPADY Obsah z www.veronica.cz/spotrebitelstvi n n n n n n n n n n n n n n n n

Biopotraviny Fair Trade Spotřebitel a odpady Dětské pleny Eko(v)ložky Květiny Oděvy v souvislostech Úklid a čištění Prací prostředky Nátěrové hmoty Dřevěný nábytek Desatero domácí ekologie O autorkách Literatura a odkazy Vánoce Zelené úřadování

PRŮVODCE ZELENĚJŠÍ ELEKTRONIKOU Greenpeace vydali v srpnu 2006 prvního Průvodce zelenější elektronikou, kde podle předem definovaných kritérií hodnotí jednotlivé výrobce z hlediska jejich ohleduplnosti k životnímu prostředí. Průvodce hodnotí lídry na trhu mobilních telefonů, počítačů, televizí a herních konzolí. Na nejjednodušší verzi průvodce navazuje na webu českých Greenpeace i Greenpeace International řada zajímavých rozšiřujících informací. Atraktivní obor informačních a komunikačních technologií (ICT) tak lze využít k interaktivnímu environmentálnímu vzdělávání.

24

Firmy jsou hodnoceny na základě jejich přístupu i praxe v oblasti používání nebezpečných chemických látek a zpětného odběru starých spotřebičů. Průvodce zelenější elektronikou je klíčem, jak přimět většinu firem k významným zlepšením jejich environmentální politiky. Také nesmí už docházet k případům, kdy v rozvojových zemích děti a dělníci bez ochranných oděvů čistí hory odhozených přístrojů vytvořené plýtvající západní společností. Greenpeace hodnocení pravidelně opakují, rozšiřují a zpřísňují kritéria, pořadí firem se mění. Hodnotící kriteria vycházejí z požadavků kampaně Toxic-Tech na výrobce elektroniky. Dva klíčové požadavky Greenpeace jsou: 1. společnosti by měly zavést čistší výrobu a odstranit nebezpečné látky a 2. společnosti by měly být odpovědné za zpětný odběr a recyklaci starých výrobků. Tyto dvě oblasti jsou úzce propojeny. Použití nebezpečných látek brání bezpečné recyklaci výrobku. Společnosti získávají body z celkového množství 30, a to je pak přepočítáno pro jednoduchost na hodnocení 0–10. V červnu 2008 vydali Greenpeace již osmou verzi průvodce. Novinkou jsou kritéria, podle kterých se hodnotí dopad jednotlivých výrobců na změny klimatu. Všechna vydání

průvodce jsou dostupná na www.greenpeace.org/czech. V posledním Průvodci zelenější elektronikou získaly pouze firmy Sony a Sony Ericsson více než 5 bodů z 10 možných. Nintendo a Microsoft zůstaly na samém konci průvodce. Je to způsobeno rozšířenými a tvrdšími hodnotícími kritérii týkajícími se toxických chemikálií i elektronického odpadu a novými kritérii týkajícími se vlivů na změny klimatu. Sektor informačních a komunikačních technologií se nyní podílí 2 % na celosvětových emisích skleníkových plynů. To je množství srovnatelné například s leteckým průmyslem. Jako jedny z nejvíce inovativních a nejrychleji se rozrůstajících firem by měly největší elektronické společnosti být dobrým příkladem jiným průmyslovým odvětvím ve snižování emisí skleníkových plynů a předcházení klimatickým změnám. Pro hodnocení energetické účinnosti se posuzuje vzorek celé výrobní řady jednotlivých výrobců. Zkoumá se, o kolik překračují současné celosvětově uznávané standardy Úřadu Spojených států pro ochranu životního prostředí s označením Energy Star. Energy Star stanovuje minimální standardy pro energetickou účinnost různých druhů elektrospotřebičů. Celkový podíl využívání energie

z obnovitelných zdrojů jednotlivými výrobci je také do hodnocení zahrnut. Iza Kruszewska z Greenpeace International říká: „Elektroničtí giganti se chovají odpovědně v určitých oblastech, ale na jiné docela zapomínají. Např. Philips si vede velmi dobře v chemikáliích a energetických kritériích, ale vůbec se nezabývá zpětným odběrem odpadu. Philips by se mohl umístit v hodnocení mnohem lépe, kdyby se zabýval tím, jak naložit se svým odpadem.“ Mnohé společnosti získaly body za energetickou účinnost svých výrobků, které splňují nebo dokonce překračují standardy Energy Star. Nejlepším v této oblasti je Sony Ericsson a Apple, všechny jejich modely dosahují nebo překračují požadavky Energy Star. Sony Ericsson navíc vynikl tím, že jako první společnost získal skoro plný počet bodů za chemická kritéria. Všechny nové modely Sony Ericsson jsou již bez PVC. Sony Ericsson dokonce splnil i nová kritéria, když zakázal antimon, berylium a ftaláty v modelech uváděných na trh od ledna 2008. Apple promarnil velkou šanci poskočit dopředu, protože nezlepšil environmentální vlastnosti nové verze iPhone. Když dojde na porovnávání globálních standardů vlivů na změny klimatu s často propagovanou „zelenou“ politikou některých společností, nevycházejí z toho výrobci příliš lichotivě. Dell získal v této oblasti velmi slabé ohodnocení, ovšem body pro Toshibu, Samsung a LGE se blíží nebo rovnají nule. Mezi výrobci hracích konzolí se Microsoft propadl na předposlední místo kvůli nedostatkům v energetickým kritériím. Body Nintenda

4/2008

DIDAKTIKA

se mírně zvedly díky zlepšení v oblasti toxických chemikálií i ochraně klimatu. Ale ani poměrně energeticky úsporná konzole Wii od Nintendo nesplňuje standardy Energy star stanovené pro PC a herní konzole. V situaci, kdy naprostá většina společností nezískala ani poloviční počet možných bodů, pouze ti, kteří přijmou výzvu v podobě odstranění nebezpečných látek, větší míry recyklace starých výrobků své značky, využívání recyklovaných materiálů v nových výrobcích a snížení vlivu na změnu klimatu, mohou vážně uvažovat o označení zelený výrobce.

PRŮVODCE ZELENĚJŠÍ ELEKTORNIKOU Vydání osmé, červen 2008

Pro detailní vysvětlení nových hodnotících kritérií navštivte www.greenpeace.org/electronics-ranking-criteria-explained. Kompletní verzi osmého dílu průvodce zelenější elektronikou naleznete na http://www.greenpeace.org/greenerelectronics.

HORŠÍ

LEPŠÍ

Lenka Boráková, upraveno (red) Zdroj: www.greenpeace.org/czech

BODY

VÝROBCE A STRUČNÉ AKTUÁLNÍ HODNOCENÍ GREENPEACE

5,1

Sony Ericsson – Vede žebříček se skoro plným počtem bodů za odstranění toxických látek. Ale má jen malý bodový zisk za odpadovou politiku.

5,1

Sony – Vysoké známky za nabídku výrobků bez nejhorších chemikálií a závazek absolutního snížení emisí skleníkových plynů.

4,8

Nokia – Díky odečtu jednoho trestného bodu za nesrovnalosti v programu zpětného odběru přišla o první místo. Vysoký podíl využívání energie z obnovitelných zdrojů.

4,5

Samsung – Dobré známky za chemická a odpadová kritéria, o poznání horší výsledky v energetické oblasti.

4,5

Dell – Dobrý v přístupu k toxickým látkám a elektronickému odpadu, nízké známky v energetických kritériích.

4,3

Toshiba – Dobře boduje v chemických kritériích, ale v odpadové a energetické oblasti pokulhává.

4,3

Acer – Zavázal se odstranit toxické látky, ale celkově nepříliš uspokojivé výsledky v odpadových a energetických kritériích.

4,3

Panasonic – Nabízí řadu výrobků bez toxických látek s dobrou energetickou účinností, ale selhává v oblasti elektronického odpadu.

4,3

Motorola – Průměrné známky ve všech třech kategoriích – chemických látkách, odpadové politice a energetických kritériích.

4,3

HP – Dobrý v objemu recyklovaných výrobků. Zavázal se snížit emise skleníkových plynů.

4,1

Apple – Zvýšil počet výrobků prostých nejhorších chemikálií. Nízké známky v energetické oblasti s výjimkou energetické účinnosti.

3,9

Sharp – Dobrý v odstraňování toxických látek a energetické účinnosti, velmi slabý v recyklaci.

3,9

Lenovo – Dobrá energetická účinnost výrobků, získal i body za závazek k odstranění toxických látek.

3,7

Philips – Nejvyšší známky za energetickou oblast, nula bodů za odpadovou politiku a praxi.

3,7

Fujitsu Siemens – Některé výrobky bez nejhorších chemikálií, selhává v odpadových a energetických kritériích.

3,3

LG – Zisk několika bodů za chemická a odpadová kritéria, nula za energetická.

2,15

Microsoft – Určité závazky k odstranění toxických látek, slabý v odpadových a energetických kritériích.

0,8 4/2008

Nintendo – Slabé vylepšení v oblasti toxických látek. Závazek ke snížení emisí skleníkových plynů.

25

DIDAKTIKA

OD VIDLÍ AŽ PO VIDLIČKU Z webu biodoskol.cz přetiskujeme ukázky stručného učebního programu pro výuku o udržitelném způsobu produkce potravin. Učební program Udržitelné zemědělství slouží učitelům a vychovatelům jako zdroj nápadů a inspirace pro aktivity související s výukou o udržitelném způsobu produkce potravin. Přesto, že je program velmi stručný, dává žákům možnost pohroužit se do problematiky okolo zemědělství a výroby potravin takříkajíc „od vidlí až po vidličku“. Uvedené aktivity je možno provádět ve škole, nicméně doporučuje se, aby třída navštívila farmu, nejlépe ekologickou. Seznam ekologických farem najdete na www.pro-bio.cz. Autoři doufají, že program se stane inspirací ke změně nazírání na výchovu dětí o zemědělství a výrobě potravin a bude vás motivovat ke změně „kultury jídla“ na vašich školách a k dalším aktivitám v oblasti vzdělávání o ekologickém zemědělství. Celý program je dostupný na www.biodoskol.cz.

n Jakou roli hrají potraviny v našem životě? Cíl: Ukázat dětem, že potraviny mají kromě evidentní hodnoty nutriční ještě další významy, a to sociální a kulturní. Zdroje: Výběr obrázků lidí, kteří jedí, nakupují potraviny nebo vaří. Děti mohou pomoci se sběrem obrázků vystřižením z časopisů, starých knih nebo přinesením fotografií z domácí oslavy nebo dovolené. Co dělat: Rozdělte třídu do skupin a požádejte žáky, aby prostudovali výběr obrázků a fotografií a napsali všechna slova nebo fráze, které je při tom napadnou. V nižších ročnících je možné tuto aktivitu dělat s celou třídou a psát nápady dětí na tabuli. Shrňte všechna témata, která děti rozpoznaly, jako např. požitek, tradice, rodina, zvláštní příležitost, oslava, apod. Žáci mohou vytvořit „mapu myšlenek“ tak, že doprostřed stránky či tabule umístí slovo „jídlo“ a od něj povedou linky k jednotlivým slovům nebo frázím. K těmto slovům mohou přidávat další, která s nimi souvisí. To jim umožní vizuálně si představit důležitou roli, kterou jídlo má v našem životě. Další aktivity: Požádejte děti, aby se zeptaly svých prarodičů, co jídávali oni, když byli mladí. Jak se věci změnily? Děti mohou také zkoumat stravovací zvyky a kulturu jídla v jiných zemích, z pohledu, co a jak lidé jedí. Proč je například pro některé kultury důležité držet půst? Jaké potraviny se používají při (náboženských) oslavách a jakou roli hrají?

n Z čeho je jídlo vyrobeno? Zdroje: Připravte si obrázek talíře s milánskými špagetami velikosti A5 a 12 menších obrázků: hovězí dobytek, mleté hovězí maso, dojné krávy, láhev mléka, kus sýra, špagety, klas a zrno pšenice, mouka, rajče, rajčatový protlak, mrkev v zemi a nakrájená mrkev (složky milánských špaget). Cíle: Pomoci dětem uvědomit si vztah mezi zvířaty, rostlinami a jídlem na talíři. Zamyslet se nad jednotlivými fázemi produkce potravin Co dělat: Nižší ročníky: Diskutujte se třídou o jednotlivých složkách pokrmu milánské špagety. Napište všechny myšlenky na tabuli. Použijte kartičky s obrázky jednotlivých složek k ilustraci, co vše je součástí milánských špaget: doprostřed tabule umístíte obrázek talíře s pokrmem a poté postupujte přes každou fázi přípravy každé složky umístěním šipek mezi ně (např. talíř s pokrmem – špagety – mouka – zrno – klas atd.). Žáci mohou potom na papír nakreslit obrázek například pizzy a okolo všechny složky: sýr, rajský protlak, salám atd. Vyšší ročníky: Aktivita se provádí ve dvojicích nebo malých skupinkách: každá připraví „diagram“ složek v pokrmu milánské špagety. Následně mohou žáci vytvořit diagram jiného známého pokrmu, pokrmu z jídelníčku školní jídelny nebo složky svačiny, kterou si ten den přinesli s sebou. Jednotlivé skupiny se mohou mezi sebou ptát, zda uhádnou: „Jaký pokrm obsahuje tyto složky...?“

n Od vidlí k vidličce – příběh potravin Cíl: Porozumět příběhu výroby potravin, od setí semínka přes sklizeň, zpracování, vaření až po talíř. Zdroje: Obrázek „Příběh potravin - chléb“ (je dostupný na www.biodoskol.cz). Nutno nakopírovat, rozstříhat a nalepit na tvrdý papír – vyrobit karty. Připravte sami další příběhy, např. jogurt, brambory, jablka, kuře, párek a další. Co dělat: Vysvětlete dětem, že budete mluvit o příběhu běžného jídla/pokrmu. Vybídněte žáky, ať sami přicházejí s nápady, odkud pochází naše potraviny, např. vajíčka nebo mléko, jablka, brambory. Ukažte dětem, jak mohou o příběhu potravin uvažovat, od místa, kde se pěstuje, až po okamžik, kdy jej jíme. Použijte „Příběh – chléb“ čtením textu u jednotlivých obrázků a jejich nalepením ve správném pořadí na tabuli. Děti pak mohou samy poskládat na tabuli „příběh“ jiné potraviny, kterou připravíte. Ke každému obrázku mohou samy napsat klíčové slovo, např. u brambor: hlíza, rostlina, sklizeň, obchod, vaření, kompost (slupky). Pro žáky na druhém stupni můžete aktivitu představit jako „Od vidlí k vidličce“ a požádat žáky, aby řekli, co fráze může znamenat a o čem se asi budou učit. Zamíchejte pořadí karet, žáci studují jejich obsah, čtou popis pod každým obrázkem a poté správně seřadí. Následně zbytku třídy představí svůj „příběh“. Příběh mohou buď jen přečíst, nebo mohou vytvořit postavy (zemědělec, řidič, mrkev) a příběh zahrát jako divadlo. Zdůrazněte dětem, že pokud slupky ze zeleniny a zbytky plodů kompostujeme a kompost znovu použijeme k pěstování rostlin, tvoříme uzavřený kruh. Co se stane s výživnou hodnotou slupek, pokud je nekompostujeme a vyhodíme do odpadků? Zdroj: www.biodoskol.cz, vybráno, upraveno (red)

≈ Biopotravinám je věnován i tento jednoduchý a přehledný manuál, který usnadňuje učiteli orientaci v problematice ekologického zemědělství a nabízí náměty na aktivity, které může aplikovat přímo ve výuce. Jednotlivé kapitoly jsou věnované nejen ekologickému zemědělství obecně, ale i půdě, rostlinné či živočišné výrobě a bioznačení. Každá kapitola obsahuje jednak teoretickou část ze základními informacemi, jednak aktivity pro žáky prvního i druhého stupně ZŠ. Součástí manuálu jsou kopírovatelné pracovní listy a pomůcky k uvedeným aktivitám. Manuál je zdarma distribuován účastníkům metodických seminářů pořádaných občanským sdružením Rezekvítek, www.rezekvitek.cz.

26

4/2008

KALENDÁŘ 2.–5. září 2008 VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ Ve dnech 2.–5. září se koná v rekreačním středisku Prudká (30 km od Brna) již XV. ročník Veletrhu ekologických výukových programů, který pořádá SSEV Pavučina ve spolupráci s organizacemi Chaloupky, o .p .s., a Rezekvítek. Vedle prezentací ekologických výukových programů v interiéru i v terénu zde bude možno navštívit diskuzní a pracovní dílny, zapojit se do diskuzního fóra na aktuální témata spojená s ekologickou výchovou nebo zúčastnit se terénních exkurzí. To celé bude doplněno zajímavým doprovodným programem. Základní účastnický poplatek 1200 Kč zahrnuje kromě programu i ubytování s plnou penzí. Chcete-li přijet pouze na jeden den, je zde možnost jednodenního účastnického poplatku ve výši 405 Kč. Přihlášky a další informace naleznete na adrese http://pavucina.ninehub.com, na e-mailu [email protected] nebo na telefonním čísle 608 071 134. 6. září 2008 BOBŘÍ SLAVNOSTI Přijeďte 6. září do Sluňákova v Horce nad Moravou na Bobří slavnosti, které se konají u příležitosti ukončení projektu „Přírodě OK“. Čeká zde na vás nejen koncert a nabídka dobrot z toho, co nám příroda nabízí, ale i mnoho zajímavých informací a aktivit. Místo konání: Sluňákov, Skrbeňská 70, Horka nad Moravou. Více informací na www.slunakov.cz a www.prirodeok.cz nebo na telefonu 585 378 345.

12. – 14. září 2008 ZAHRADA PRO RADOST Zajímavý kurz pro každého, komu je zahrada zdrojem nezměrné radosti, připravila Lesní školka Jezírko, Brno Soběšice. Na kurzu budete mít možnost seznámit se s principy přírodních zahrad, jejich designem a tvorbou, naučíte se, jak správně vybírat rostliny, jak vytvářet smíšené kultury či jak nakládat s vodou v zahradě. Více informací naleznete na www.zahradaproradost.cz nebo u paní Komendové na e-mailu: kurzyzahrada@ seznam.cz či na telefonu: 608 603 320. 17. září 2008 PLZNÍ NA KOLE U příležitosti Dne bez aut připravují na 17. září Děti Země v Plzni velkou cyklojízdu, které se mohou zúčastnit všichni bez ohledu na věk, vzdělání, pohlaví i druhů koleček. Vedle sebe zde pojedou každodenní i příležitostní cyklisté, bruslaři a koloběžkáři. Touto hromadnou akcí chce organizace prostřednictvím příjemného společného zážitku poukázat na výhody cyklistické dopravy ve městě. Začátek cyklojízdy: 17:30. Další bližší informace naleznete na stránkách www.detizeme.cz/cykloplzen nebo je získáte na e-mailu: [email protected] či na telefonu 606 104 784. 19.–20. září 2008 15. BIOJARMARK A DOŽÍNKY V PRAZE Na 19. září pro vás Toulcův dvůr v Praze připravuje již 15. biojarmark, na který přislíbilo účast na tři desítky českých ekozemědělců a obchodníků s biopotravinami. Návštěvníci zde budou moci nejen ochutnat a nakoupit

PORTÁL ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ – –KALENDÁŘ PŘIPRAVOVANÝCH AKCÍ Na stránkách http://portal.cenia.cz/akce/ naleznete výborný zdroj informací o akcích spjatých s ekologickým životem. Fakta a data – portál životního prostředí ČR přináší velmi přehlednou formou informace o připravovaných událostech a akcích ekologického rázu. Naleznete zde informace o táborech, seminářích, výstavách, ale i třeba o projížďkách na koních. Vedle názvu a data je u každé akce uvedena i stručná anotace, místo konání, organizátor a internetový i telefonický kontakt. Velkou výhodou je, že tato stránka vám mimo jiné umožňuje informace o akcích také vkládat. Vedle uvedeného přímého kontaktu je možno se na tento přehledný kalendář dostat i přes stránky České informační agentury životního prostředí – www. cenia.cz, státní příspěvkové organizace při Ministerstvu životního prostředí, jež si klade za cíl „být ČTK životního prostředí“. 4/2008

rozmanité bioprodukty, ale i získat o nich více informací. První den si mohou návštěvníci zpestřit veřejným testováním biosýrů, kdy budou naslepo hodnotit jejich kvalitu. Druhý den pak bude obohacen o Dožínkové slavnosti, kdy vjede do dvora našňořený žebřiňák s průvodem a hrající kapelou. Pro děti zde bude připravena široká paleta tvůrčích dílen a her, kde si budou moci například vyzkoušet přípravu chlebových placek – od vymlácení obilí po jejich pečení v peci. Mimo to si návštěvníci mohou prohlédnout historické prostory dvora a jeho zvířata. V pátek dobrovolné vstupné, v sobotu pro dospělé 60 Kč, pro děti, studenty a důchodce 40 Kč. Bližší informace naleznete na http://www.toulcuvdvur.cz/biojarmark/cesta.asp. 19.–21. září 2008 TOULAVÝM AUTOBUSEM PO ŠKOLNÍCH ZAHRADÁCH… Již pošesté pořádá Rezekvítek ve spolupráci s organizacemi Chaloupky a Lipka třídenní exkurzi pro učitele, ředitele škol a další zájemce o problematiku zahrad. Tentokrát toulavým autobusem zavítáme do Jižních a Západních Čech. Další informace získáte na www.rezekvitek.cz nebo na telefonu 543 216 483. . 25.–27. září 2008 BIOSTYL V Bratislavě se koná mezinárodní veletrh zdravé výživy, ekologie a zdravého životního stylu. Bližší informace na www.incheba.sk nebo na telefonu 00421/2/67271111. 20. říjen 2008 DEN STROMŮ V BOTANICKÉ ZAHRADĚ RAKOVNÍK Botanická zahrada při Střední zemědělské škole v Rakovníku pořádá Den otevřených dveří na téma stromy. Při této příležitosti proběhne botanická soutěž pro žáky základních a středních škol, a to se zaměřením na plevele polí a zahrad. Dále zde bude ke shlédnutí i výstava výpěstků botanické zahrady – ovoce, zeleniny a květin.

Více informací na www.szesrak.cz nebo u pana Františka Pazdery na e-mailu [email protected] či telefonu 313 251 014. 20.–21. říjen 2008 TVÁŘ NAŠÍ ZEMĚ – KRAJINA DOMOVA Pokud je vaším zájmem krajina, nezapomeňte navštívit konferenci Tvář naší Země, jejíž hlavním tématem je reflexe našeho vztahu ke krajině v posledních dvaceti letech – reflexe vyrovnání se s dědictvím let 1948–1989. Přednášet budou zajímaví hosté a součástí konference bude i vyhlášení 1. ročníku ceny Ivana Dejmala, kterou bude každé dva roky udělovat Společnost pro krajinu za zcela ojedinělý počin související s krajinou. www.prokrajinu.cz/konference Zpracovala KCH

27

NABÍDKA PUBLIKACE n Gilles LIPOVETSKY: PARADOXNÍ ŠTĚSTÍ

n FAIR TRADE – – POMOC PRO UČITELE

Paradoxní štěstí francouzského filosofa Gilles Lipotevského analyzuje fenomén hyperkonzumní společnosti. Konzum pronikl do všech oblastí lidského života natolik, že se zdá, že v něm neexistují žádné hranice ani slepé místo. Slasti, jež nabízí konzum, však představují pouze dílčí štěstí. 445 Kč. 400 stran. http://www.sedmagenerace. cz/eknihy/show_book.php?isbn=7260-184-4

Global Issues: Svět v učebně jazyků Společnost pro Fair Trade připravuje příručku Global Issues in English Language Teaching pro učitele a lektory AJ na jazykových, středních a vysokých školách. Příručka nabízí jednotlivé lekce pro výuku angličtiny, které zpracovávají aktuální globální témata podle osmi Rozvojových cílů tisíciletí – ambiciózní globální iniciativy Spojených národů v boji proti chudobě (viz Bedrník 2007/5, str. 2). Témata jako slumy, hlad, dětští vojáci, Fair Trade, globální oteplování, malárie a podobně jsou zpracována pro tři stupně pokročilosti studentů angličtiny – pre-intermediate, intermediate a upper-intermediate. Lekce využívají inovativních metod výuky jazyků, jednotlivé aktivity v připravených lekcích rozvíjejí dovednosti mluvení, psaní, čtení a poslech. Příručka vzniká za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR a Rakouské rozvojové agentury a bude v prodeji od září 2008. Více informací na www.globalissues.eu

n EKOLOGICKÁ STOPA – – UNESE ZEMĚ VAŠE KROKY? Novou publikaci Ekologická stopa – Unese Země Vaše kroky? Vydal Ústav pro ekopolitiku, o. p. s. u příležitosti stejnojmenné výstavy. Publikace, jež je koncipována tak, aby byla využitelná i samostatně, srozumitelným způsobem představuje široké veřejnosti myšlenku ekologické stopy a předkládá jí tak zajímavý pohled na problematiku využívání přírodních zdrojů. Autoři publikace vřele doporučují využít publikaci spolu s webovými stránkami www. ekostopa.cz, na kterých čtenáři najdou další informace, souvislosti a diskusní fórum. Publikaci je možno stáhnout na stránkách http://ekopolitika.cz nebo je dostání v tištěné verzi v Ústavu pro ekopolitiku, na adrese Kateřinská 2, Praha 2.

n ZAOSTŘENO NA HYPERMARKETY

28

Občanské sdružení Nesehnutí vydalo v rámci své dlouhodobé kampaně Zaostřeno na hypermarkety publikaci Nákupní řetězce – nové výzvy, která je souborem textů propojených jednotící tematikou nákupních řetězců, nákupních center, nakupování. Každý příspěvek však nahlíží na danou problematiku z jiného úhlu pohledu – geografie maloobchodní sítě, nákupního chování, územního plánování a krajinné ekologie, práv zaměstnanců aj. Důležitou součástí sborníku jsou sesbírané zkušenosti z účasti veřejnosti, samosprávy a nevládních organizací v rozhodovacích procesech. Cena 35 Kč. Možnost objednávky na e-mailu: [email protected] nebo na telefonu 543 245 342 nebo poštou na adrese tř. Kpt. Jaroše 31, Brno 602 00.

Metodická příručka WATOTO – multikulturní výchova pro nejmenší WATOTO poskytuje výchozí bod pro předškolní pedagogy či učitele 1. a 2. třídy ZŠ, kteří mají zájem o začlenění globálního rozměru do vzdělávacích programů. Prostřednictvím fotografií pěti dětí z různých koutů světa a na ně navazajících aktivit získávají české děti povědomí o podobnostech a odlišnostech mezi lidmi a kulturami, a učí se tak respektu k nim. Děti probírané ve WATOTO pocházejí z konkrétního sociálního a ekonomického prostředí. Jejich rodiny žijí v chudobě a mnohé jejich základní potřeby nejsou naplňovány. Jejich životy

tak vypovídají o životní úrovni většiny dětí v dnešním světě. Převedení příručky z irského originálu do českého prostředí podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Centrum Sever-Jih Rady Evropy. Příručka je k dispozici na CD-ROMu. Vzhledem k nákladnosti pořizování fotografií nabízí Společnost pro Fair Trade také zapůjčení sady WATOTO. Zdroj: Společnost pro Fair Trade Manuály Svět v nákupním košíku Společnost pro Fair Trade nabízí manuály k šesti dílnám z cyklu Svět v nákupním košíku. ß Silný kafe. Káva a (ne)spravedlivý obchod. ß Hořká chuť čokolády. Kakao a dětská práce. ß Šaty dělají člověka. A kdo dělá šaty? Bavlna a pracovní podmínky v textilním průmyslu. ß Komu chutná prales. Příčiny a dopady kácení deštných pralesů. ß Coca-colonizace. O nadnárodních společnostech (nejen) v rozvojových zemích. ß Skvrny na banánech. O užívání pesticidů v zemědělství a jeho dopadech. Manuály obsahují metodiku vedení dílny, pracovní listy a pomůcky ke stažení, dále podkladové informace pro vedoucího dílny o daném problému, produktu, který je s ním spojen, a možnostech, jak přispět k vylepšení situace. Jednotlivé manuály jsou v tištěné podobě s možností stažení elektronických pomůcek, nebo jsou obsaženy spolu s veškerými pomůckami na CD-ROMu.

n EVROPSKÁ VZDĚLÁVACÍ SADA PRO ZELENÉ NAKUPOVÁNÍ V nedávné době Evropská komise vytvořila informační a vzdělávací sadu o zeleném nakupování ve veřejném sektoru, která má sloužit především jako informační a vzdělávací pomůcka pro manažery a pracovní-

4/2008

NABÍDKA

ky zodpovědné za finanční a právní záležitosti a nakupování ve vlastní organizaci. Sada obsahuje tři moduly – strategický s cílem získat politickou podporu pro zelené nakupování, právní vyjasňující legislativní rámec zeleného nakupování a provozní se zaměřením na pracovníky, kteří připravují zadání veřejných zakázek. Anglickou verzi Sady si můžete stáhnout na stránkách http://ec.europa.eu/environment/gpp/index_en.htm.

n CITES – DOPLNĚNÁ PRAVIDLA PRO OBCHOD SE ZVÍŘATY Zejména pro provozovatele zookoutků je zajímavá informace, že na stránkách www. cizp.cz jsou k nahlédnutí aktuální seznamy CITES, což je oficiální zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Účelem této úmluvy je kontrola a regulace mezinárodního obchodu s vybranými ohroženými druhy (v současné době chrání 5000 druhů živočichů a 28 000 druhů rostlin). ČR je členem CITES od r. 1992, a tak na její území nemohou být chráněné druhy převáženy bez speciálního povolení a pro trvalý pobyt CITESových druhů platí povinná registrace.

INTERENET n Prvotřídní průvodce po nejkrásnějších koutech přírody ČR http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=default_cz n Udržitelný rozvoj Programu pro životní prostředí OSN http://www.unep.org/themes/consumption/index.asp n Program udržitelného rozvoje v Evropské komisi http://ec.europa.eu/environment/eussd/escp_en.htm n Síť ekologických poraden České republiky STEP www.ekoporadna.cz n PRO-BIO liga, užitečné informace pro přátelé ekologického zemědělství, přehledný adresář obchodů s biopotravinami – www.biospotrebitel.cz n CENIA, ekologicky šetrné výrobky a jejich ekoznačení http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFGRIOAW n ISEC – Mezinárodní společnost pro ekologii a kulturu, propagace lokálních výrobků http://www.isec.org.uk/index.html n NEF – New Economics Foundation, alternativní pohledy na ekonomické, sociální a enviromentální problémy – http://www.neweconomics.org/gen/ n FOOD ROUTES aneb cesty toho, co jíme, internetová knihovna článků a publikací na téma lokální výrobky – http://www.foodroutes.com/ n Tradice Bílých Karpat – podpora rozvoje tradiční řemeslné a zemědělské produkce tohoto regionu na pomezí mezi Moravou a Slovenskem – http://www.tradicebk.cz/ n FSC ČR – důvěryhodná lesní certifikace v České republice, seznam českých dřevozpracujících firem FSC – http://www.czechfsc.cz/ n Projekt Síť informačních center zaměřených na agro-enviromentální programy v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina – http://www.agro-envi-info.cz/ n TopBio – první firma zajišťující nejen samotné dodávky biopotravin, ale i komplexní přístup a služby – http://www.topbio.cz/o-nas.php n Internetové stránky hnutí Nesehnutí o expanzi obřích nákupních řetězců a jejich negativním vlivu na okolí – www.hyper.cz/cz/home.html

PROJEKTY n STRATEGIE VZDĚLÁVÁNÍ PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ Na začátku července schválila vláda Strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky pro léta 2008–2015 – koncepční dokument, který aplikuje základní principy a témata udržitelného rozvoje do vzdělávání všech typů a úrovní. Strategie podpoří vzdělávací programy nejen školní, ale i ty, jež jsou zaměřeny na veřejnou správu či podnikovou sféru. Důraz by měl být přitom kladen zejména na proprojování souvislostí (zejména mezi ekonomickými, sociálními a enviromentálními aspekty rozvoje společnosti) a na vedení ke společenské zdopovědnosti. Tematicky by se měly programy dotýkat například aktivního občanství, zmírňování chudoby, bezpečnosti aj. Plnění strategie bude v ČR koordinovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Zdroj: Tisková zpráva MŽP ČR a MŠMT ČR

dí, protože enviromentální poradenství je velmi užitečným nástrojem, který pomáhá občanům při řešení konkrétních otázek souvisejících s životním prostředím. Poradenství je založeno především na preventivní péči o životní prostředí a na spolupráci a komunikaci mezi státní správou, samosprávou, vědeckým výzkumem, veřejností a podnikateli. Zajištění realizace sítě poradenských míst bude mít na starosti Ministerstvo životního prostředí. Zdroj: Usnesení vlády ČR, komentář Marcely Křížové – MŽP ČR

n ČESKÁ BIOPOTRAVINA ROKU

n ENVIRONMENTÁLNÍ PORADENSTVÍ

4/2008

V dubnu tohoto roku přijala vláda ČR usnesení o Rozvojovém programu enviromentálního poradenství v ČR. Jde o velmi důležitý moment v oblasti ochrany životního prostře-

Potravinářská komora společně s Probio svazem vyhlásila již 7. ročník soutěže Česká biopotravina roku 2008, jež si klade za cíl zviditelnit ty nejlepší biopotraviny českého původu. Soutěž tedy představuje

pro výrobce jedinečnou marketingovou příležitost. Nejlepší biovýrobek vybírá porota pod vedením Pavla Maurera, vydavatele výběru nejlepších restaurací Grand Restaurant, na základě několika kritérií (chuť, způsob zpracování, ale i vzhled). Uzávěrka soutěže je 31. prosince 2008. Přihlašovací formulář je dostupný na stránkách www.biopotravinaroku.cz. Zdroj: Green marketing

n FSC – DŮVĚRYHODNÁ LESNÍ CERTIFIKACE FSC je organizací, jež se pyšní třemi N – nezávislá, nevládní a nezisková. Její základní myšlenkou je podporovat enviromentálně odpovědné, sociálně přínosné a ekonomické životaschopné obhospodařování lesů celého světa, a tím napomoci ohrožené lesy chránit. Lesní certifikace systému FSC představuje důvěryhodný systém. Je udělována pouze těm lesům, které jsou obhospodařovány v souladu s jejím standardem. Zdroj: www.czechfsc.cz

29

NABÍDKA

n ABY NUTELLA NEPOJÍDALA DEŠTNÉ PRALESY Greenpeace slaví obrovský úspěch. Podařilo se mu přesvědčit italskou firmu Ferrero ke správnému kroku na ochranu životního prostředí. Ferrero patří mezi firmy, jež ve velkém využívají palmový olej k výrobě řady pochoutek, což vyžaduje zakládání dalších plantáží na úkor deštných pralesů v Indonésii. Prostřednictvím kyberpetice vyzývající k přidání se k moratoriu na přeměnu pralesů a rašeliništ na palmové plantáže se Greenpeace podařilo Ferrero nakonec přesvědčit a získat jeho podporu. Zdroj: Greenpeace

n POZOR NA INVAZE! Český svaz ochránců Jaro, Jaroměř vypisuje dokumentárně-osvětovou soutěž Pozor na invaze!, jež primárně oslovuje studenty středních škol. Zapojením do soutěže pomohou přírodě i osvětě najednou, úkolem je totiž zdokumentovat povědomí o problematice invazních druhů formou novinového článku, dokumentace výstavy či krátkého filmu. Posuzováno bude nejen ochranářské hledisko, korektnost biologických informací, ale i zapojení a spolupráce s lidmi spojenými s invazemi, eventuálně kvalita zpracování filmů. Uzávěrka soutěže je 17. října 2008. Bližší informace na http://pozornainvaze.csop.cz nebo na e-mailu: [email protected].

n EVROPSKÝ BALÍČEK K UDRŽITELNÉ SPOTŘEBĚ Evropská komise v červenci 2008 schválila balíček dokumentů, který by měl v zemích Evropské unie přispět k prosazování udržitelné spotřeby. České ministerstvo životního prostředí přišlo s poněkud překvapivým komentářem k tomuto projektu: „Je málo ambiciózní. Komise se v něm téměř vůbec nezaměřila na samotné výrobce nebo na osvětu a vzdělávání veřejnosti. Balíček má

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

30

přitom přispět k tomu, aby spotřebitelé měli možnost volby takových výrobků a služeb, které jsou energeticky a s ohledem na životní prostředí co nejúspornější.“ Skeptický kritický tón je v tomto případě dobře podepřen argumenty, které jsou konkrétní, věcné, podnětné a míří k jádru – k nadspotřebě. Můžeme nakupovat samé ekologicky certifikované výrobky a služby, ale budeme-li jimi plýtvat, příliš životní prostředí neušetříme. „Akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku byl ze strany ministerstva životního prostředí od samého počátku považován za málo ambiciózní a příliš obecný,“ řekla náměstkyně ministra Rut Bízková. „Nedostatkem je zejména úzký záběr na vybrané problémy a opatření související s ochranou životního prostředí. Pouhými zlepšeními v ochraně životního prostředí se však nepodaří dosáhnout změn v chování spotřebitelů a producentů zboží a potravin či poskytovatelů služeb,“ popsala Bízková. Jedinou výjimku podle ní tvoří opatření na zvýšení informovanosti spotřebitelů o ekoznačených výrobcích, které jsou však na trhu EU přítomny jen minimálně. „V zemích původní EU15 domácnosti produkují více než 40 % emisí skleníkových plynů. Také na jejich spotřebitelské volbě záleží, jaké bude reálné snížení emisí skleníkových plynů a spotřeby energie do roku 2020. A podobně je to s odpovědností vlád – pokud přijímají závazky, měly by jít příkladem a nakupovat tak, aby bylo možné tyto závazky splnit,“ dodala Rut Bízková. Evropské domácnosti jsou v současnosti klíčovým přispěvatelem k environmentálním problémům a podle vědeckých projekcí i mezinárodních organizací, jako je Organizace pro hospodářskou pomoc a rozvoj (OECD) nebo Evropská environmentální agentura (EEA), by se spotřeba domácností měla do roku 2030 zdvojnásobit. Dle odhadů ministerstva financí by výdaje domácností v ČR na spotřebu

Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kazdová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová (Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina).

Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks Vytištěno na recyklovaném papíře. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

měly v roce 2008 činit 1 873 miliard Kč (v roce 2011 až 2 273 miliard Kč) a vládních institucí 747 miliard Kč (v roce 2011 až 820 miliard Kč). Spotřebitelé tak hrají zcela zásadní roli v prosazování udržitelné spotřeby, potažmo i výroby. I když se vlastnosti jednotlivých výrobků stále zlepšují, celková nadspotřeba často dosažený pokrok předežene. Na základě studií vědců a mezinárodních organizací byly jako oblasti spotřeby domácností s největším dopadem jak na životní prostředí, tak na ekonomickou a sociální oblast, stanoveny konzumace jídla a pití, dopady spojené s užíváním budov (tj. spotřeba energií a zdrojů jako je voda) a osobní doprava. Cílem akčního plánu by tak mělo být dosáhnout změny spotřebitelského chování jednak soustavným působením na povědomí spotřebitelů a dále větší nabídkou výrobků s malou energetickou náročností a méně zatěžujících životní prostředí. Veřejný sektor pak by měl jít ve své spotřebě příkladem. Udržitelná spotřeba a výroba je po problematice klimatických změn druhou hlavní prioritou MŽP pro období českého předsednictví v Radě EU. MŽP bude, podobně jako Francie a mezinárodní nevládní organizace (např. EEB), požadovat, aby Rada ministrů životního prostředí ze zemí EU v říjnu 2008 přijala závěry vedoucí k přípravě plánu, který skutečně zohlední všechny aspekty udržitelné spotřeby a výroby – tedy nejen životní prostředí, ale také průmysl a sociální oblast. Změna v chování spotřebitelů a výrobců je základním předpokladem pro další průmyslový a sociální rozvoj, který bude zároveň šetrný k životnímu prostředí. Tisková zpráva MŽP ČR, kráceno a doplněno komentářem (qá)

Zprávy v rubrice Nabídka připravily Hana Kolářová a Kateřina Chobotová

BEDRNÍK srpen / 2008 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 ( 499 874 280, 499 874 326 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 ( 234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: SEVER, Barbora Tichá, 542 26 Horní Maršov 89, [email protected], ( 499 874 280, 739 203 205

Hlavní téma příštího čísla: HLUK (redakční uzávěrka 25. 8. 2008)

4/2008

BARTÁKŮV HRNEC PRO FARMU HUCUL Farma Hucul na Janově hoře ve Vítkovicích v Krkonoších získala letos Bartákův hrnec, ocenění nejlepšího ekologického zemědělce za rok 2007, v pořadí již šestnácté.

Horská Farma Hucul se nachází na úbočí Janovy hory v obci Vítkovice v západní části Krkonoš. Rodina Karbusických zde ekologicky hospodaří od roku 1998 na 300 hektarech luk a pastvin, které leží přímo nebo v těsném sousedství Krkonošského národního parku a sahají až do nadmořské výšky 1100 metrů. V osmdesátých letech bylo hospodářství na Janově hoře jedním ze dvou míst v tehdejším Československu, kde probíhala intenzivní záchrana genofondu huculských koní. Osmdesátihlavé stádo tohoto horského otužilého plemene, které se dnes na svazích kolem farmy pase, patří kvalitou a velikostí mezi nejlepší chovy v České republice.

Farma dlouhodobě spolupracuje s Krkonošským národním parkem. Aktivně se podílí na údržbě venkovského krajinného rázu horského regionu a šetrnou zemědělskou údržbou podporuje rozvoj biodiverzity na přírodně cenných lokalitách. Obhospodařuje dvě lokality s výskytem vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů, jako jsou chřástal, prstnatec bezový, lilie zlatohlavá, jestřábníky. Dlouhodobě usiluje o zachovaní cenných kamenných zídek a hromad, dřevinných linií a o aktivní propojování zemědělských ploch s nevyužívanými, ale pro přírodu významnými krajinnými prvky. Hospodářství je jednou z modelových farem mezinárodního projektu Ekozemědělci přírodě.

Farma rodiny Karbusických získala Bartákův hrnec zejména za svůj přínos v oblasti mimoprodukčních zemědělských funkcí, aktivní propagaci ekologického zemědělství a biopotravin v regionu a dlouhodobou péči o krajinu. Provozuje celoročně agroturistiku, chová kromě huculských koní od roku 2005 také skotský náhorního skot, jehož maso zpracovává ve vlastním penzionu a restauraci. Tu farma provozuje od roku 2006 a vedle vlastního hovězího zde nabízí také menu se surovinami v biokvalitě. Farma produkuje i kompost ze surovin ekologického zemědělství.

Bartákův hrnec, tradiční cenu nejlepšímu ekologickému zemědělci roku uděluje Pro-Bio Svaz ekologických zemědělců, každoročně jednomu ze svých členů, jako ocenění práce a dosažených výsledků v oblasti ekologického zemědělství. Cenou je putovní pohár plný zlaťáků v podobě mincí, které se symbolicky vysypou novému držiteli zpravidla do ošatky či zástěry. Tzv. Bartákův hrnec je pojmenovaný podle Ing. Richarda Bartáka, CSc., nestora českého ekologického zemědělství. Držitel poháru se vybírá každoročně podle nabídky a kvality služeb, produkce bioproduktů, ekologické uzavřenosti hospodářství a přínosu pro rozvoj ekologického zemědělství.

V oblibě návštěvníků farmy Hucul jsou nejen jízdy na koních, ale i netradiční dětské hřiště se stádem koz zvyklých na děti a dřevěnými sochami z dílny studentů pražské AVU. V létě se zde každoročně pořádají dětské tábory s výukou jízdy na koních.

Kateřina Čapounová, Pro-Bio Svaz ekologických zemědělců, kráceno a upraveno (red) Foto archív Pro-Bio

Kdo je moudrý? Kdo se u každého něčemu přiučí. Kdo je silný? Kdo se umí ovládat. Kdo je bohatý? Kdo je spokojen se svým osudem. Talmud