SPORT Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

Č A S O P I S P R O E K O G R A M OT N O S T

Č Í S LO 3 RO Č N Í K 7 Č E RV E N 2 0 0 9

SPORT

STAROČESKÉ HRY EKOLOGIE V OLYMPIJSKÉM HNUTÍ O UMĚLÉM SNĚHU VE SPORTU PŘED 10, 15 LETY NEMYSLITELNÉ... LAKROS – HRA NEJENOM NA INDIÁNSKÉ TÁBORY FENOMÉN ZVANÝ GEOCACHING VÍTEJTE NA ZEMI... VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ 2009 SPORT A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL HOME EKOŠKOLA SNŮ RUČNÍ KOSENÍ DOBÍJÍ ŽIVOTNÍ ENERGII PŘÍLOHA: FOTBALOVÉ MÍČE A DĚTSKÁ PRÁCE

Staročeské hry 1

I dříve si děti hrály a sportovaly. A nejen děti, ale i dospělí. Vždyť golf, sport bohatých, údajně vznikl jako hra pasáčků ovcí, kteří pasáckou holí rozmetávali ovčí trus po pastvinách. Předchůdce baseballu je zase obdoba našeho špačka. Kuličky a gorodky se na olympiádu nedostaly, ale pétanque nebo bowling jsou už sporty, které mají své ligy, a ledová obdoba těchto sportů – curling – se dokonce hraje na olympiádě. Pro své hry a sporty dřív nikdo nepotřeboval upnutý dres a náčiní z nejmodernějších slitin a polymerů. Stačily kamínky, hlína a dřevo. Zkuste si takový den staročeských her uspořádat i u vás na škole. Tady je několik námětů:

4

Ing. Martin Kříž, programový vedoucí střediska Chaloupky, www.chaloupky.cz Foto: Archiv ZS Morava (Brněnská Bambiriáda) a SEV Chaloupky (Den stromů 2008) 2

3

5

1 | Chůze na chůdách, tradiční hra, při které si užijete spoustu zábavy, naučí obratnost i rovnováhu. 2 | Honění obruče procvičí rychlost, koordinaci pohybů a zručnost. Ale pozor, klasické obruče ze sudů mají tendenci zatáčet jen na jednu stranu. Lepší je použít starý ráfek z bicyklu. 3 | Gorodky jsou hra, kterou znáte ze seriálu Jen počkej, zajíci! Principem je klackem srážet konstrukci postavenou z krátkých špalíků. 4 | Odbíjení špačka, v originále hra nebezpečná. Odpálený špaček má totiž jedno z družstev chytat či srážet. Bolí to trochu víc než baseball, proto spíše doporučujeme trénovat odpaly. 5 | Káča, čili vlk – různých tvarů a velikosti, dříve ze dřeva, poháněná bičem, účelem bylo ji co nejdéle udržet v pohybu. Klasický dárek z pouti. 6 | Kuličky – co může být tradičnějšího?! Jen se klasické hliněnky dnes špatně shánějí, proto je lepší najít kvalitní jíl a ukoulet si vlastní. Prostě jako dřív.

6

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, SPORT MŮŽE ZANECHÁVAT MALOU NEBO VELIKÁNSKOU EKOLOGICKOU STOPU. Některý a někdy ovlivňuje životní prostředí zanedbatelně, jiný a jindy značně. A každý typ sportu, každá disciplína také může svou ekologickou zátěž snižovat, ať je to z podstaty problematický motosport nebo na opačné straně třeba pěší turistika. Větší zátěž znamenají masové sporty provozované v přírodně citlivém prostředí, jako je sjezdové lyžování v národních parcích, nebo sporty náročné na prostor a přeměnu prostředí, jako je golf. Ale ekologickou stopu zanecháváme všichni prostě už třeba tím, že si pořídíme běžecké boty, na jejichž výrobu a dopravu se spotřebují neobnovitelné suroviny a energie, nebo tím, že jdeme do tělocvičny, která se musela postavit za nějakých materiálových a energetických nákladů, zabrala prostor volně dýchající půdy, musí se vytápět, osvětlovat... Jak sportovat šetrněji? Objevili jsme, že systematicky se této otázce věnuje olympijské hnutí. Přečtete si v rubrice Proměny, kde najdete i tipy, jak snižovat ekologickou zátěž v jednotlivých sportech, a odkazy na další zdroje informací. Vždycky jde o skupinovou či osobní volbu v kombinaci s rozvíjením šetrných technologií a s lepší organizací, při níž se myslí na snižování ekologických dopadů. Vyměníte-li, alespoň jednou za čas, uměle zasněžené sjezdovky za brusle a zamíříte na přirozeně zamrzlé rybníky, nebo dokonce řeky (v Česku se dají jet desítky kilometrů, trasy nabídnou speciální internetové stránky), snížíte ekologickou zátěž. Anebo můžete s dětmi namísto do vzdáleného akvaparku zamířit na pracovní výpomoc do nedalekého chráněného území, pohybu a možná i legrace si při dobré organizaci všichni užijí i tam – přečtěte si v rubrice Didaktika. Sport zvaný lakros byl pro indiány způsobem, jak při několikadenním vysilujícím zápolení zažehnat hrozící válečný konflikt. Ventilování napětí je jedna z obecně uznávaných kvalit sportu. Jinou je posilování tělesné zdatnosti a s ním spojená kultivace morálně-volních vlastností. V době, kdy paradoxně vyrábíme všechny možné motory, abychom si snížili námahu, a na druhé straně budujeme fitness centra a pořizujeme si hejblata na hubnutí, abychom se zbavili kil z nadbytku potravy a nedostatku pohybu, zažívají jistou renesanci i činnosti, které toto vše člověku donedávna dávaly jaksi samozřejmě a ještě znamenaly praktický užitek. Zase je in sekáč – ten který propůjčil odvozený název módě z druhé ruky, ten sekáč, který svou vypracovanou fyzickou krásu získal smysluplnou činností k zajištění živobytí. Dnes mohou sekáči soutěžit s kosou na mistrovství světa nebo také nastoupit na veřejně prospěšné práce namísto řvoucích a páchnoucích motorových sekaček. Ekologicky šetrným pohybem nejpřirozenějším a veskrze lidským je prostá vzpřímená chůze. Nejen o ní v příštím čísle na téma: MOBILITA. Mnoho radosti z pohybu s malou ekologickou stopou na prázdniny přeje Hana Kolářová

» Tomasz Woloszyn, Polsko, finalista prvního ročníku mezinárodní soutěže karikaturistů pořádané v Brazílii – International Saloon of Humor for the Amazon Forest. Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů.

OBSAH STAROČESKÉ HRY ............................................................................................ 2

NÁZORY ANKETA: VE SPORTU PŘED 10, 15 LETY NEMYSLITELnÉ... ................17

INSPIRACE DIDAKTIKA PRÁZDNINY SKORO PRO VŠECHNY............................................................ 4 DO KRAJINY TAJEMSTVÍ ................................................................................. 6 GLOBE GAMES ................................................................................................... 8 ZŠ A MŠ TYRŠOVA, FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM EKOLOGIE VE VÝUCE I V ŽIVOTĚ ŠKOLY ..................................................... 9 STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM: BIOBAVLNA (2) ........................10

LAKROS – HRA NEJENOM NA INDIÁNSKÉ TÁBORY.............................18 ZELENÝ SPORT? TŘEBA ORIENTAČNÍ BĚH!.............................................20 FENOMÉN ZVANÝ GEOCACHING ..............................................................21 DĚTI PEČUJÍ O PŘÍRODU...............................................................................22 MULTIMEDIÁLNÍ VÝUKOVÁ POMŮCKA: VÍTEJTE NA ZEMI................23 VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ 2009 .............25

PROMĚNY NABÍDKA .......................................................................................................28 CO JE A KDE SE VZAL SPORT OHLEDUPLNĚJŠÍ K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ........................11

3/2009

RUČNÍ KOSENÍ DOBÍJÍ ŽIVOTNÍ ENERGII ..............................................31

Na titulní straně snímek z archívu Lipky, školského zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně, lakros na jejím letním táboře. Digitálně upraveno. Obrázek na zadní straně obálky: J. A. Komenský – Orbis pictus.

3

INSPIRACE

PRÁZDNINY SKORO PRO VŠECHNY ...čas nevšedních chvil s lidmi, kteří si mají co říct, čas smysluplné práce, poznávání, bláznivých her, tvoření v krajině plné inspirace… n

Prázdniny s Brontosaurem

Prázdniny s Brontosaurem neboli PsB jsou letní tábory určené především mladým lidem, kteří by rádi smysluplně strávili pár letních dní, pomohli s prací pro přírodu či památky a objevili bohatství prožitků. Dobrovolnická práce, poznávání krajiny, kvalitní program, dobrý kolektiv a netradiční zážitky – to jsou obecné cíle táborů pořádaných Hnutím Brontosaurus, které mají letos už pětatřicetiletou tradici. I letos organizátoři připravují rozmanitá „péesbéčka“, a to nejen klasická pracovně-prožitková, ale také například vzdělávací nebo zaměřená hlavně na zážitkově-poznávací program. Zkrátka nepřijdou ani děti nebo rodiče s dětmi – i pro ty existují tábory s přizpůsobeným programem. n

Pracovně-prožitkové tábory PsB

Akce jsou vedeny v přátelském duchu a staví na atmosféře kolektivně utvářené prostřednictvím společné práce, zábavy či obstarávání táborového živobytí. Objevováním zajímavých přírodních lokalit a historicko-kulturních památek, poznáváním jejich hodnot v ekologických a společenských souvislostech chtějí brontosauři podporovat utváření pozitivního vztahu mladých lidí k životnímu prostředí a motivovat k jeho ochraně. Díky rozmanité kolektivní činnosti nebo fyzicky a psychicky různě náročným hrám účastníci mohou poznat mnoho přátel a často trochu víc i sami sebe.

4

O charakteristikách ostatních typů táborů se můžete dočíst na internetových stránkách. n

Práce a lokality

Hnutí Brontosaurus se zaměřuje na práci v lokalitách, které potřebují dobrovolnou pomoc, jelikož nejsou lidé nebo prostředky, jak je zaopatřit jiným způsobem. Většina aktivit směřuje k zachování nebo obnově biodiverzity, zachování krajinného rázu, zlepšení stavu historických památek atd. Na akcích se většinou pracuje pět nebo šest hodin denně s výjimkou nedělí a svátků. Konkrétní práci můžeme ilustrovat na několika příkladech: Na Jesenicku se tábory Cesta do země, Země ze mě a Ve svém živlu budou věnovat údržbě jedinečné naučné stezky po lesních lázeňských pramenech a kosení chráněných horských luk. Na lesní stezce se nacházejí desítky kamenných pomníků u pramenů, které nechali postavit v 19. století pacienti lázní Vincenze Priessnitze nad osadou Gräfenberg (dnešní Lázně Jeseník). Stezka vytvářená dobrovolníky jednak návštěvníkům zpřístupňuje rekonstruované prameny a jednak je seznamuje se světoznámou jesenickou vodoléčbou. V okolí Písečné účastníci akcí už přes sedm let kosí louky se vzácnou horskou květenou. Místní lidé, kterým leží osud luk na srdci, už na ruční kosení sami nestačí, a proto práci dobrovolníků velmi oceňují.

BRONTOSAUŘÍ DĚTSKÉ ODDÍLY Více než sto padesát dětí, instruktorů a vedoucích z Brontosauřích dětských oddílů se sjelo o letošním posledním víkendu do jihomoravských Mikulčic na třináctý ročník setkání. Vyhlášeny zde byly výsledky celoročního ekovýchovného programu pro oddíly Duhové střípky a z výsledků soutěží i celoročního snažení vyšli Brďáci roku – nejlepší členové oddílů ve dvou věkových kategoriích. Na programu bylo množství nejrůznějších soutěžních stezek a tvůrčích dílen tentokrát zamřených na téma Člověk a krajina. V přírodovědné stezce nejvíce bodovaly děti z oddílu Scarabeus ze Strážnice. Odpoledne organizátoři nabídli desítku zajímavých exkurzí. Jak celoroční činnost pro přírodu, tak výsledky soutěží určily, kdo bude vyhlášen nejlepším členem brontosauřích dětských oddílů. Této pocty nakonec dosáhla v kategorii mladších Anežka „Ažka“ Žádníková z 1. BRĎO Gingo Tišnov a ve starších Leona Helešicová z oddílu Sněženky Moravská Nová Ves. Více lze o všech programech Brontosauřích dětských oddílů najít na brdo.brontosaurus. cz nebo na www.brontosaurus.cz. Zdroj: www.brontosaurus.cz, redakčně upraveno

3/2009

INSPIRACE

Velmi netradiční tvorbu nabízí tábor Hvozd Křivolický. Jedná se o pomoc při výstavbě osady Křivolík – muzea v živé přírodě a experimentálně-archeologického centra. Společnými silami se dobrovolníci pokusí postavit první rekonstrukci germánské polozemnice v České republice. Zajímavou zkušenost mohou dobrovolníci najít například i na táboře zahraničním – v Českém Banátu uprostřed rumunských hor. Mladí lidé budou pomáhat našim krajanům, mohou poznat tradiční zemědělství s velkým podílem ruční a zvířecí práce, původní řemesla, zvyky i obtížný život místních vesničanů. Další tábory se věnují například také práci na původních obecních pastvinách jižních Čech, v agroturistické stáji na Valašsku nebo tradičně na mnoha loukách a hradech po celé republice. n

Program

Program se nejčastěji skládá jak z drobných her, tak z náročnějších aktivit zaměřených na spolupráci, sebepoznání, zamýšlení, komunikaci a podobně. Většina akcí má tematickou linku, která jim dává jedinečný charakter – řemesla, historické období, určitý fenomén (poutnictví, přátelství...), místní historie, tanec... Jednotlivé tábory pořádají zkušení organizátoři – dobrovolníci, kteří prošli speciálním organizátorským kurzem pořádaným Hnutím Brontosaurus. Financovány jsou převážně z výdělku za práci, kterou účastníci po čas tábora odvedou. Účastnické poplatky jsou proto minimální. Kompletní nabídka táborů je uvedena na internetových stránkách www.prazdniny.brontosaurus.cz, kontakt: [email protected].

VÝBĚR Z PRACOVNĚ-PROŽITKOVÝCH PsB n Řemeslný tábor, 27. 6. – 11. 7. 2009, Jeseníky Práce na kosení podmáčených vstavačových luk, od 18 let, [email protected] n Modrá jeskyně 09, 1. 7. – 12. 7. 2009, CHKO Moravský Kras Pomocné práce při záchraně historické památky Švýcárna a případně pomoc při pracích v blízké jeskyni a při ochraně přírody josefovského údolí, od 16 let, [email protected] n EkoKoko , 3. 7. – 12. 7. 2009, Kokořínsko Kosení orchidejových luk pro zachování druhové pestrosti, tábor zaměřený na problematiku ekologie, lidských a zvířecích práv, od 16 let, [email protected] n Tanec s Irskem, 10. 7. – 19. 7. 2009, hrad Orlík nad Humpolcem (Vysočina) Práce na pomoc hradu. Irské tance, řemesla, doprovodné hry, od 18 let, tanecirskem@gmail. com n Lesní idyla, 13. 7. – 21. 7. 2009, Jizerské hory Práce v lesních školkách, od 17 let, [email protected] n Jeden svět, 17. 7. – 26. 7. 2009, Šimanov Práce na údržbě podmáčených luk, od 18 let, [email protected] n Přes propast času , 27. 7. - 6. 8. 2009, Žlutice, okres Karlovy Vary Práce na průzkumu a obnově okolí zaniklé vesnice Maria Stock. Zvelebování naučné stezky a mapování okolí, od 18 let, [email protected] n Baroko, 27. 7. – 8. 8. 2009, Jesenicko Práce na kosení vzácných orchidejových luk v CHKO Jeseníky, procházení labyrintem světa do barokní krajiny vnější i vnitřní, od 18 let, [email protected] n Co se šeptá v rákosí, 31. 7. – 9. 8. 2009, Štramberk Práce na zakládání sadu, od 17 let, [email protected] n Máš na mí!, 12. – 22. 8. 2009, Šimanov Práce na kosení vzácných orchidejových luk, někdy je třeba dojít zpět tam, kde řeka pramení, abychom objevili, co je pro nás důležité, od 15 let, [email protected] n InSpiro , 14. – 22. 8. 2009, Mrákotín u Telče Kosení luk, od 16 let, [email protected] n Společnost hledačů, 16. – 28. 8. 2009, Jeseníky Kosení orchidejových luk, drsné i něžné putování za prostotou věcí a člověkem na Zemi, od 18 let, [email protected] n Kimuri II, 23. – 29. 8. 2009, Bor u Skutče – Vysočina Práce (opravy, rekonstrukce voliér, výběhů a prostor stanice) na záchranné stanici volně žijících zvířat; zvuky bubnů z pradávných hvozdů. Bahno? Až na dno? Od 16 let, kimuri2@ seznam.cz Více informací a seznam všech táborů najdete na www.prazdniny.brontosaurus.cz

Eva Štefková, Foto archív Hnutí Brontosaurus

JAK STARÝ JE BRONTOSAURUS Letos uplyne již 35 let od chvíle, kdy z původně jednorázové Akce Brontosaurus se v roce 1974 (OSN tento rok vyhlásila Rokem životního prostředí) stalo celostátní hnutí. Od jeho spontánního vzniku prošly hnutím tisíce dětí a mladých lidí, kterým není lhostejný vliv člověka na životní prostředí. Hnutí Brontosaurus je jednou z nejstarších environmentálních organizací v České republice. Jeho činnost se stále zaměřuje převážně na mladé lidi se zájmem o ochranu přírody a životního prostředí, péči o památky nebo prožitkové akce. V současné době sdružuje Hnutí Brontosaurus asi třicet základních článků, jejichž činnost je velmi pestrá. Začíná u akcí převážně pracovních, pokračuje přes akce prožitkové a vzdělávací, výstavy, soutěže, celoroční programy a projekty, až po pravidelnou činnost dětských oddílů. Některé články působí 3/2009

jako profesionální Ekocentra nebo odborná poradenská centra. Hnutí Brontosaurus se v současné době zabývá několika základními programy. V prvé řadě jsou to Prázdniny s Brontosaurem a Víkendy s Brontosaurem, což jsou tradiční akce pro mladé lidi ze středních a vysokých škol, zaměřené na dobrovolnickou práci pro přírodu a památky či prožitkovou pedagogiku. Dalším rozvíjejícím se programem je Akce příroda, která spojuje všechny dobré brontosauří akce na pomoc přírodě, biozemědělcům apod. Navazuje tak na starší Akci Brontosaurus, která se poprvé uskutečnila v roce 1974, a na kořeny hnutí v přímé práci pro přírodu, spojené s kvalitním programem a vzděláváním na akcích. Na ekoporadenství se zaměřuje Hnutí Brontosaurus na Ekostanech – pojízdných eko-

poradnách pořádaných na nejrůznějších folkových festivalech i dalších akcích, kde bývají doprovodné dílny k odpadům apod. Dále je to Ekoporadna v rámci sítě Jihomoravského kraje v kanceláři v Brně, zaměřená na téma dobrovolnictví. Sekce Brontosauřích dětských oddílů pak zajišťuje práci s dětmi i celoroční projekty pro oddíly. Realizuje výtvarnou soutěž Máme rádi přírodu, Setkání přírodovědných oddílů, program Duhové střípky, informační servis dětským oddílům, udělování odznaku Duhový přírodovědec a další aktivity. Brontosauří dětské oddíly se zaměřují na ekologickou výchovu dětí do 15 let. Jejich aktivitami jsou oddílové schůzky, výpravy, práce pro přírodu, exkurze, tábory, ekologické projekty, péče o naučné stezky apod. Zdroj: www.brontosaurus.cz, redakčně upraveno

5

INSPIRACE

DO KRAJINY TAJEMSTVÍ Dům Českého Švýcarska návštěvníkům nabízí možnost seznámit se zábavnou formou s přírodními a kulturními hodnotami jedinečného území Národního parku České Švýcarsko. Tuto možnost často využívají školy při školních výletech, ale i rodiny s dětmi a další návštěvníci. n

České Švýcarsko: evropské rarity

V severozápadním cípu naší republiky při hranicích s Německem se na ploše 80 km2 rozprostírá Národní park České Švýcarsko, který spolu se sousedním Národním parkem Saské Švýcarsko představuje unikátní oblast pískovcových útvarů. Národním parkem bylo toto úchvatné skalnaté území s jedinečnou faunou a flórou vyhlášeno v roce 2000. Jak toto zajímavé přírodní území vzniklo? Před zhruba 90 miliony let se zde rozprostíralo mělké moře, na jehož dně se začala tvořit vrstva písčitých usazenin. Když moře ustoupilo, zanechalo po sobě pískovcovou desku, kterou dodnes přetváří vítr, déšť a mráz. Zrodil se tak podivuhodný pískovcový svět plný skalních věží, mostů, roklí a soutěsek. Charakter krajiny dotváří také zalesněné vrcholy sopečného původu, z nichž nejvýraznější je Růžovský vrch, dominanta jižní části národního parku. Raritou v evropském kontextu jsou zdejší stolové hory, z nichž většina leží v sousedním Saském Švýcarsku, pouze jedna na našem území. České Švýcarsko nabízí mozaiku námětů na zajímavý výlet pro školy, školky i rodiny. n

Start v Domě Českého Švýcarska

Mezi nejvíce využívané služby Domu Českého Švýcarska patří Informační středisko Českého Švýcarska v přízemí budovy, které poskytuje kompletní turistický informační servis o regionu. K dispozici je též internetová kavárna, ekokoutek s nabídkou bio i fair trade potravin.

České Švýcarsko – život, tajemství, inspirace je název expozice, kterou by si žádný návštěvník tohoto regionu neměl nechat ujít. Jedná se o zcela novou, moderní expozici, která vás provede nejen historií, ale i přírodou, upozorní na jedinečné kulturní hodnoty i zajímavé osobnosti regionu. Expozice je rozložena ve dvou patrech, na „vlastní kůži“ si můžete vyzkoušet interaktivní a jiné exponáty, jako je například větrný mlýn, lososí cesta, labyrint v krajině a další hravé exponáty. Součástí expozice je i panoramatická projekce na téma Krajina zrozená z písku a moře a kinosál s kapacitou až 50 míst. A právě zde čeká vyvrcholení celé expozice ve formě dvacetiminutového emotivního filmu či filmové koláže s názvem Krajina tajemství. Máte možnost zhlédnout nejen působivé záběry krajiny a přírody Českého Švýcarska, ale současně se i zaposlouchat do poutavého výkladu o této krajině podávaného charismatickými hlasy herců Františka Němce a Vladimíra Dlouhého. Celá expozice je dvoujazyčná (česky a německy) a je tvořena tak, aby zaujala pozorného návštěvníka všech věkových skupin. Dům Českého Švýcarska je pro veřejnost otevřen již přes rok a půl (od října 2007) a doposud ho navštívilo více než 33 tisíc lidí. n

Zážitkové programy pro malé i velké

Velký zájem je o ekologické vzdělávací programy pro děti. Jen v druhé polovině roku 2008 navštívilo programy více než 1600 dětí, především ze základních a střed-

ních škol. V současné době nabízíme nově programy i pro nejmenší děti z mateřských škol. Pod názvem Dobrodružná cesta mlynářského tovaryše Pumphuta či Za tajemstvím Českého Švýcarska se děti a žáci prostřednictvím poskytnutých tematických listů a úkolů vydávají po stopách přírodovědců, umělců, archeologů i turistů objevujících krajinu Českého Švýcarska. Jejich samostatná práce v expozici je doplněna výkladem lektora a zhlédnutím poutavého filmu o Českém Švýcarsku. Po programu přímo v expozici lze pokračovat v učebně programem ve formě soutěžní hry družstev, která putují po hracím plánu nejzajímavějšími místy Českého Švýcarska. Při plnění nejrůznějších soutěžních zadání se tak seznamují zábavnou formou s historickými souvislostmi a přírodními pozoruhodnostmi krajiny Českého Švýcarska. V tomto programu děti používají řadu přírodnin, poznávají podle ukázek hlasů zdejší faunu, využívají prezentaci s unikátními historickými fotografiemi regionu a vyzkoušejí si nejrůznější znalosti a dovednosti. n

A hurá do přírody…!

V letních měsících lze využít také outdoorový program v Kyjovském údolí, kde děti absolvují dobrodružnou přírodovědnou výpravu se zkušeným průvodcem do nedaleké krajiny pískovcových skal, jeskyní a tajemných středověkých hrádků. Výlet je samozřejmě doplněn environmentálními aktivitami, přizpůsobenými věku a znalostem účastníků programu. Připravujeme školám výlety i na míru, vždy nesou lákavý název a obsah: Cesta do pravěku (přes Vlčí horu, geologickou zahradu a Dymník), Výprava za loupežníky nebo Dobrodružství na labských vlnách. Outdoorový program se nejvíce využívá hlavně v rámci školních předprázdninových výletů. Dům Českého Švýcarska je otevřen každý den, za každého počasí a v každém ročním období. Další informace o Domě Českého Švýcarska, o programech a školních výletech pro školy a děti najdete zde: http://www. ceskesvycarsko.cz/ops/vzdelavani/programypro-skoly Dana Štefáčková, www.ceskesvycarsko.cz Foto České Švýcarsko, o. p. s.

6

3/2009

INSPIRACE

MALÁ SOUTĚŽ O ČESKÉM ŠVÝCARSKU

NAUČNÝ AREÁL

Soutěžní otázky: 1 | V roce 2000 byl vyhlášen čtvrtý a nejmladší národní park v České republice – NP České Švýcarsko. Vyjmenujte další tři národní parky v České republice.

Učebna pod širým nebem bude otevřena jako novinka v září roku 2009. Originálně řešený venkovní areál přibliží malým i velkým návštěvníkům typická přírodní stanoviště některých evropsky významných lokalit (Natura 2000), především pak Českého Švýcarska. Nahlédnete zde do života obyvatel rybníků a vodních toků, živočichů obývajících nepřístupné temné jeskyně či organismů skrytých v porostu kosených podhorských a nížinných luk. Vyřádit se budete moci v dřevěném zvěrokruhu, znázorňujícím některé chráněné živočichy z Českého Švýcarska. Dalším zajímavým prvkem je replika skalního hrádku, obklopená přírodním bludištěm, ve kterém jsou ukryty kamenné rytiny se znameními nacházejícími se v místních skalách. Areál se bude využívat mimo jiné při realizaci environmentálních vzdělávacích programů, neboť usnadní přiblížení problematiky ochrany životního prostředí dětem. Bude také výbornou pomůckou k osvětlení principů přírodních zákonitostí a k praktické ukázce přírodních pokladů, které České Švýcarsko skrývá. Z terénních programů v České Švýcarku lze využít například:

2 | Sokol stěhovavý, žijící opět v Českém Švýcarsku, je jeden z nejrychlejších dravců na světě. Při útoku střemhlav, kdy loví holuby, špačky a jiné menší ptáky přímo v letu, se dokáže řítit rychlostí: a) 300 kilometrů za hodinu b) 100 kilometrů za hodinu 3 | Znáte jméno tohoto vzácného člena ptačí říše?

3/2009

Malá nápověda: žije v Českém Švýcarsku, převážně u vodních toků, přezdívá se mu říční drahokam, je velmi plachý, pronikavě hvízdá a v sedě na větvi nad řekou vyhlíží svou kořist – malé rybky…

n Outdoor v Českém Švýcarsku Exkurze se zkušeným průvodcem do nedaleké krajiny pískovcových skal, jeskyní a tajemných středověkých hrádků. Výlet je doplněn environmentálními aktivitami, přizpůsobenými věku a znalostem účastníků programu. Program lze objednávat v období duben až září.

Své odpovědi zasílejte do 31. 7. 2009 na adresu [email protected] nebo poštou na adresu České Švýcarsko, o. p. s., oddělení vzdělávání, Křinické nám. 10, 407 46 Krásná Lípa. Dům Českého Švýcarska v srpnu vylosuje tři výherce, kteří od něj obdrží DVD o Českém Švýcarsku.

n Tisíc tváří vody Dobrodružná přírodovědná výprava do světa peřejí, tišin, vlnek, proudů, vírů, kapek, mlhy, páry, oparu, vloček, rampouchů, námrazy… za organismy, jejichž život je s vodou přímo spjat, do území vodních obrů i liliputů. Délka výletu a aktivity jsou přizpůsobeny věku účastníků. V programu jsou využity terénní učebny. Program lze objednávat v období květen až září.

Průvodce expozicí návštěvníkovi pomůže s orientací v jednotlivých částech expozice, díky přehledné mapce, upřesní a dovysvětlí témata dvanácti zastavení, jako je například Krajina zrozená z moře a písku, Větné mlýny, Rozhledny, Přírodovědec, Archeolog, Skalní kaple apod. Najdete zde také testové otázky, na něž vás upozorní obrázky postavy legendárního mlynářského tovaryše a kouzelníka Pumphuta zobrazené v průvodci i na exponátech. V průvodci se můžete seznámit i s řadou neobyčejných příběhů a získáte různorodé náměty pro vlastní výlety a putování po kraji.

7

INSPIRACE

GLOBE GAMES Obrovská maketa zeměkoule, která je symbolem programu GLOBE, byla ke spatření letošní druhý květnový víkend v západočeském městě Stříbře. Sešli se zde studenti a učitelé z celé republiky na čtyři dny zajímavého programu plného zkoumání přírody, prezentování výsledků ročních projektů, ale i zábavy. Již na 12. GLOBE Games se do Stříbra sjelo přes 250 studentů a učitelů, nechyběli ani hosté ze Slovenská, Polska, Německa a Maďarska. První den propukla velká terénní hra GLOBE, inspirovaná slavnou hornickou historií města Stříbra. Studenti si na šesti stanovištích vyzkoušeli různá měření GLOBE. Prozkoumali například kvalitu vody v řece Mži, na pedologickém úseku zjišťovali rozdíly mezi písčitou a jílovitou půdou, určovali vegetační pokryv oblasti a mnoho dalšího. Hra končila v jedné ze starých škol, kde na všechny úspěšné účastníky čekal duch štoly Duchmaus. „Poznávání přírody v nejbližším okolí a pochopení jejích zákonitostí je nesmírně důležité a tvoří základ

programu GLOBE. Vždyť kdo dokáže porozumět přírodě okolo sebe, pochopí dobře i globální problémy ochrany životního prostředí,“ řekla koordinátorka programu GLOBE Dana Votápková. Druhý den začal studentskou konferencí. Žáci zde představili výsledky své celoroční práce. Mnohé jsou velmi zajímavé a často vedou k dalším krokům v ochraně přírody. Jeden tým GLOBE například měřil kvalitu říčky na začátku svého města před vyústěním prvního kanálu a pak na stanovištích vprostřed a na konci města. Výsledkem bylo zjištění rapidního zhoršení kvality vody, zapříčiněné především absencí čističky odpadních vod. Studenti teď připravují různé formy

prezentace svých výsledků pro veřejnost, aby upozornili na nutnost zřízení čističky. Sobotní odpoledne bylo již zcela ve znamení festivalu GLOBE. Zahájil ho velkolepý průvod místních ostrostřelců a horníků ve slavnostních uniformách a účastníků GLOBE Games. Studenti valili v čele průvodu symbol programu GLOBE – nafukovací maketu zeměkoule. Žáci si připravili jednotlivé stánky, kde představili návštěvníkům svá měření, která se týkala především vody – její kvality, zdrojů, spotřeby, úpravy a podobně. Tématem festivalu totiž bylo: Co nám teče za humny. Vše doplnil zábavný kulturní program. V neděli si někteří účastníci prohlédli královskou štolu a hornický skanzen. Další navštívili klášter v Kladrubech, či se seznámili s třídírnou plastů. GLOBE je mezinárodní ekologický program, jehož koordinátorem pro Českou republiku je Sdružení Tereza (www. terezanet,cz; www.globegames.cz). Studenti v jeho rámci zkoumají životní prostředí ve svém okolí – pozorují vývoj počasí, zkoumají druhy lesních porostů, půdní vlastnosti či kvalitu vody v tocích. V současnosti pracuje v programu 3500 studentů ze 120 českých škol. Sdružení Tereza též bylo hlavním organizátorem GLOBE Games spolu se Základní školou Mánesova, DDM Kaštánek a městem Stříbro. Tisková zpráva Sdružení Tereza, redakčně upraveno Foto Sdružení Tereza

8

3/2009

INSPIRACE

ZŠ A MŠ TYRŠOVA, FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM

EKOLOGIE VE VÝUCE I V ŽIVOTĚ ŠKOLY Naše Základní a mateřská škola Tyršova ve Frenštátě pod Radhoštěm dlouhodobě zařazuje ekologickou výchovu do výuky i do celkového života školy. Naše aktivity jsou různorodé a těší se velkému zájmu žáků, rodičů i učitelů. n

Sběr a obdarování

Škola je zapojena do sítě ekologické výchovy M.R.K.E.V. (Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy) a trvale spolupracuje s občanským sdružením Hájenka v Kopřivnici, které pro naše žáky připravuje ekologické programy. Ve 2. ročníku celokrajské soutěže Ekologická škola v Moravskoslezském kraji jsme ve školním roce 2007/2008 získali referenční list za mimořádné ekologické aktivity. K našim činnostem patří sběrová akce, kterou pořádáme každoročně na jaře a na podzim, a aktivně se zapojujeme do soutěže Zelený strom. Ve školním roce 2007/2008 jsme se umístili na 2. místě v rámci okresu Nový Jičín a na 3. místě v regionu. V listopadu 2007 jsme z části peněz získaných ze sběrové akce poskytli finanční dar záchranné stanici v Bartošovicích, která se kromě záchranářské práce věnuje osvětě a ekologické výchově. Stejný finanční příspěvek bychom chtěli poskytnout i v tomto školním roce. Další část zisku jsme věnovali v rámci adopce na dálku naší žákyni v Guineji. Do roku 2008 jsme také sponzorovali opičku tamarína pinčí v Zoo Olomouc. n

3/2009

n

Živé ekokoutky

Z dalších letošních aktivit určitě stojí za zmínku například účast našich žáků na Dni první pomoci v Ostravě, v soutěžích Přírodovědný klokan a Mladých zoologů v Zoo Ostrava nebo setkání s dravci společnosti Seiferos. Naši žáci se též pravidelně účastní biologické i zeměpisné olympiády, kde míváme úspěchy v okresních i krajských kolech. Ve škole chceme zřídit živé ekokoutky – akvárium, terárium se strašilkami, na školní zahradě bylinkové zákoutí a jiné. Loni jsme zřídili v učebně přírodopisu klec s hlodavcem, který je maskotem a zároveň miláčkem našich žáků. Ekologická výchova se realizuje ve výuce díky průřezovému tématu Enviromentální výchova podle školního vzdělávacího programu. Naši žáci mají možnost rozšířit své zna-

losti v rámci předmětu ekologické praktikum, v přírodovědném kroužku a studiem časopisů. Vyučujícím, kromě jiných, pomáhá časopis Bedrník, kde nacházíme spoustu zajímavých informací k EVVO. Mgr. Alena Maňasová, ZŠ a MŠ Tyršova 913, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm Foto archív školy

Například Recyklohraní...

Ve škole se snažíme o třídění odpadu. Na každém patře máme kontejnery na papíry a plasty. Od května 2009 jsme zapojeni do projektu Recyklohraní, který se mimo jiné zabývá separací elektrozařízení a vybitých baterií. Boxy na vybité baterie máme ve dvou kontejnerech a tuto separaci doplníme ještě o dva kontejnery na elektrozařízení. Na konci školního roku zajišťujeme pro naše žáky prodej sešitů z recyklovaného papíru. Ve spolupráci s odborem životního prostředí při Městském úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm a SVČ Astra se naši žáci zúčastňují akcí ke Dni stromů, Dni zvířat, Dni Země apod. Jsou pro ně připraveny různé soutěže a besedy s ekologickým zaměřením. S velkým zájmem se setkávají akce organizované ke Dni Země na naší škole. Pořádá se plakátová soutěž, soutěžní odpoledne pro žáky druhého stupně a žáci na prvním stupni prožijí svůj ekologický den. Žáci vyšších ročníků se účastní úklidu radhošťského hřebene nebo Horeček. Ti mladší zase nezapomínají na místní studánky. V předmětech pracovní činnosti a seminář přírodopisu naši žáci pečují o školní zahradu a rostliny v areálu školy. Podílíme se rovněž na sběru pomerančové kůry a sběru kaštanů a žaludů pro lesní zvěř.

9

INSPIRACE

STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM: BIOBAVLNA (2) Bavlna patří, vzhledem ke kvantu chemických látek používaných při jejím běžném pěstování a zpracování, mezi textilní materiál, který značně zatěžuje životní prostředí. S fakty jsme vás seznámili v minulém čísle Bedrníku, stejně jako s ekologicky ohleduplnou alternativou: biobavlnou. V předchozí části jsme vás provedli světovým trhem s biobavlnou a používanými značkami, včetně těch zavádějících, nespolehlivých. Druhý díl stručného průvodce světem biobavlny uvádíme sportovně. Překvapivě největším světovým výrobcem oděvů z biobavlny je podle údajů Organic Exchange z roku 2006 americká společnost Nike, známá svým sportovním oblečením a dalším vybavením; na biobavlnu sází i do budoucna... Pojďme se nyní po biobavlně rozhlédnout po Česku.

PROČ BIOBAVLNA? Biobavlna (organická bavlna): Je na dotek měkčí, protože má bavlněná vlákna neporušená chemikáliemi užívanými při běžném pěstování a zpracování bavlny. Voní čistěji, protože se při jejím zpracování nepoužívá formaldehyd. Je šetrnější k pokožce i z hlediska alergií, protože neobsahuje škodlivé chemikálie. Má vyšší stupeň prodyšnosti. Víte, že:

n

10

Kam za biotextilem v Čechách

Stejně jako o biopotravinách i o biotextilu se paradoxně nejméně dozvíte u obchodníků s největším obratem. Ačkoliv firma Nike nabízí již dnes českým spotřebitelům některé oděvy s biobavlnou v outdoorové sportovní řadě či kolekci pro ženy, od běžných prodavačů v obchodě se to nedozvíte. Ani v obchodech Marks & Spencer nemají zatím prodavači o biotextilu pro české zákazníky žádné detailnější informace. Oblečení s biobavlnou nabízí v současné době v kolekci Earthkeepers ve vybraných obchodech v České republice firma Timberland (oděvy jsou označeny visačkou Organic Cotton, skutečný podíl bio v zakoupeném oděvu však zákazník zjistí až na internetových stránkách společnosti – podíl se pohybuje od 5 do 100 % dle typu oděvu). Mezi firmy s proekologickou filozofií a nabídkou biooděvů patří značky Cottonfield a Jackpot a také C&A. U většiny těchto firem se jedná o oblečení ze směsných přízí – tedy do běžné bavlny je přidáván určitý podíl bavlny z ekologického zemědělství. Tak jako u biokosmetických výrobků, jsou zatím doménou 100% biotextilu specializované obchody zdravé výživy a biopotravin, některé prodejny fair trade a internetové e-shopy. Výhodou kamenných obchodů je možnost oděv si ohmatat, případně vyzkoušet, sortiment je však velmi často omezen na několik málo kusů. Internet sice nabízí mnohem širší spektrum zboží, nevýhodou ale zůstává orientace pouze podle obrázku a mnohdy nedostatečného slovního popisu, bez informací o certifikaci nebo původu. V biokvalitě lze u nás nejčastěji koupit bavlněné spodní prádlo, dětské (zejména kojenecké) oblečení a pleny, rozšiřuje se i nabídka ručníků, županů a vlněného zboží. Široká nabídka výrobků od ložního prádla přes nábytková čalounění až po dekorační interiérový textil a textilní doplňky, mající se čile k světu na západ od našich hranic, je zatím pro českého zákazníka dostupná pouze v internetové podobě. Mezi biotextilní značky nabízené na našem trhu patří například holandská Boweevil, rakouská Popolini (řada io bio), německé

Disana a HirschNatur či americká bGreen. Pravděpodobně největší českou firmou zabývající se vedle prodeje i vlastní výrobou dětského oblečení z biotextilu je v současné době společnost Biobaby. Zajímavostí spíše pro firmy jsou uhlíkově neutrální trička z biobavlny, které ekologicky šetrnými barvami pro reklamní účely potiskuje tiskárna OP Tiger, více na www.biotricko.cz. Vedle množství internetových obchodů nabízejících dětské textilní biopleny lze doporučit i několik internetových obchodů s komplexnější biotextilní nabídkou: biobaby.cz, biomamma.cz a další. Přehled o kamenných obchodech se sortimentem biooblečení a textilních biodoplňků můžete získat v našem adresáři na www.biospotrebitel.cz.

n se při pěstování bavlny používá téměř čtvrtina světových pesticidů, n podle informací Světové zdravotnické organizace (WHO) ročně v rozvojových zemích umírá na otravu pesticidy 20 000 lidí a mnoho z těchto pesticidů se používá právě při pěstování bavlny (Viděli jste třeba někdy fotografii rukou farmáře pěstujícího bavlnu konvenčním způsobem?), n většina bavlny se pěstuje v rozvojových zemích a množství užívaných pesticidů a chemických hnojiv narušuje úrodnost půdy, což má za následek ještě vyšší spotřebu chemikálií, n 40 % pesticidů používaných při pěstování bavlny WHO klasifikuje jako nebezpečné, n na pěstování se podílejí i malé děti, kterým hrozí akutní otrava nejvíce, n nebezpečné pesticidy představují nebezpe-

n…na módní biovlně

čí pro zdroje pitné vody, n nezanedbatelný však je i sociální rozměr,

Na rozdíl od nepopiratelných chuťových a nutričních výhod, které získáte zakoupením biopotravin, je nákup biooblečení mnohem více emocionálním rozhodnutím. I když existuje řada studií, které potvrzují, že organická příze a výrobky z ní se k naší kůži chovají šetrněji než jejich konvenční příbuzní, nehraje tato skutečnost při nákupu vždy tu hlavní roli. Koupě biooblečení je pro nás nejčastěji způsobem, jak vyjádřit své životní postoje. Trend, který se ve zkratce dá nazvat „udělat něco dobrého a vypadat při tom hezky“, se pomalu mění ve vlnu, která dle marketingových odborníků brzy dožene boom biopotravin a přírodní kosmetiky. Kateřina Čapounová, PRO-BIO LIGA, www.biospotrebitel.cz Foto Hana Kolářová

rodiny farmářů pěstujících konvenční bavlnu za směšně nízké ceny se často dostávají do spirály dluhů (potřebují peníze na nákup dalších a dalších pesticidů apod.) a např. v Indii je mezi těmito farmáři závratně vysoký počet sebevražd, n studie z roku 2004 provedená na univerzitě v Łodzi prokázala, že rezidua nebezpečných pesticidů mohou být detekována i v bavlněném oblečení? Alternativu nabízí biobavlna (též bio bavlna, biobavlna, anglicky organic cotton). Pěstuje se bez použití syntetických chemických pesticidů, herbicidů a hnojiv. Místo zemědělských pesticidů se používají přírodní metody. Ani při zpracování výrobků se neužívají toxické chemikálie. Navíc tkaniny z biobavlny procházejí nižším stupněm zpracování a jsou tak trvanlivější a zachovávají si větší přirozenou měkkost. Biobavlna se často pěstuje i v rámci fair trade projektů, ať již certifikovaných nebo necertifikovaných, a při jejím následném zpracování malé firmy dbají na etické pracovní podmínky. Oblečení z biobavny z fair trade systému nešijí v tzv. sweatshopech za nepředstavitelných pracovních podmínek například děti. Více o biobavlně: www.biospotrebitel.cz, www. veronica.cz, anglicky www.wearorganic.org. Zdroj: www.ecomamma.cz 3/2009

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZAL

SPORT OHLEDUPLNĚJŠÍ K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ Lidé sportují od úsvitu civilizace. Sport kultivuje soupeřivost, poskytuje zdatnost a radost. Dá se definovat jako aktivity přesně vymezené pravidly, které se osvojují a rozvíjejí tréninkem a předvádějí se v soutěžích, charakteristickým znakem je snaha o dosažení nejvyššího výkonu. Dnešní sport může být vrcholový, výkonnostní nebo rekreační; individuální nebo kolektivní; indoor nebo outdoor. Patří téměř k základním společenským potřebám a neustále se rozvíjí, vznikají nové disciplíny. Ale i sport, jako v současnosti skoro každá lidská činnost, znamená zátěž životního prostředí; sport často díky své masovosti. Hledá i sportovní odvětví možnosti, jak negativní ekologické dopady snižovat? Při pátrání po vztazích mezi sportem a životním prostředím nás na českém internetu vyhledávač dovede na stránky Českého olympijského výboru. Ten má i vlastní komisi pro sport a životní prostředí, která za jeden ze svých hlavních úkolů považuje i ekologické vzdělávání. Na stránkách www.olympic.cz najdeme téma sport a životní prostředí jako na dlani. n

Ekologie v olympijském hnutí

V roce 1994 se v Paříži uskutečnil XII. olympijský kongres, který se poprvé zabýval otázkami vztahu sportu a životního prostředí. Účastníci se shodli, že symbolicky právě kongres oslavující sto let existence novodobého olympijského hnutí, má definovat nový vztah mezi sportem a prostředím. Kongres rozhodl zřídit komisi Mezinárodního olympijského výboru Sport a prostředí. Dále rozhodl o pravidelném pořádání konferencí Sport a prostředí, z nichž první se konala v červenci 1995 v Lausanne. Z dalších byla významná konference v Riu de Janeiro na podzim 1999, která schválila Agendu 21 olympijského hnutí jako základní dokument pro uplatňování ekologických zásad ve sportu. Olympijské hnutí dalo najevo, že péči o životní prostředí přikládá význam, a mnohokrát bylo od té doby opakováno, že životní prostředí se stalo třetím rozměrem olympijských her vedle sportu a kultury. Mezinárodní olympijský výbor deklaruje snahu, aby všechna sportovní střetnutí probíhala v duchu filozofie udržitelného rozvoje. n

Program olympijského hnutí pro udržitelný rozvoj

kouče a pro všechny další osoby i instituce, jejichž činnost je spojena se sportem.“ Program vyzývá například k přednostnímu používání sportovního vybavení z materiálů recyklovatelných a nepoškozujících životní prostředí, k plánování co nejmenší energetické spotřeby při každém provozování sportu i při organizaci velkých sportovních událostí a také k ohleduplnosti ke specifickým místním podmínkám. „V regionech, kde je nedostatek kvalitní pitné vody, musí sportovní organizace vyvinout tlak na odpovědná místa, aby tento nedostatek institucionálně řešila,“ angažuje se olympijské hnutí. Sportovní zařízení se mají stavět nebo modernizovat tak, aby byla v harmonickém souladu s okolním prostředím, ať už přírodním nebo člověkem vytvořeným, na základě racionálního územního plánu. Při výstavbě se doporučuje použití trvanlivých a bezpečných stavebních materiálů, ekonomické využití vody a energetických zdrojů a efektivní hospodaření s odpady. Prioritu mají mít materiály z obnovitelných zdrojů a alternativní zdroje energie. Každá nová výstavba či renovace musí být podmíněna studií o vlivu stavby na životní prostředí (EIA). „Výstavba nových sportovních zařízení musí být omeze-

na pouze na případy, kdy potřeba sportovního vyžití nemůže být uspokojena použitím stávajících zařízení nebo jejich renovací,“ říká dokument výslovně. „Tak jak rostou lidské znalosti a jak se zlepšuje ekologická technologie, mělo by postupně dojít k výměně těch částí sportovních zařízení, které škodí zdraví nebo ohrožují životní prostředí. To se týká dodávek vody, elektrické energie, tepla, klimatizace a ventilačního zařízení. Nová zařízení by měla být s optimálním ekonomickým režimem využití vody i energie,“2 uvádí rovněž. Organizátoři si při každé velké sportovní události mají vytknout cíl, že vytvoří lepší podmínky pro udržitelný rozvoj než pořadatelé všech předchozích sportovních akcí konaných za stejných sociálně-ekonomických, geografických a klimatických podmínek. Mají se zaměřovat na větší zapojení místního obyvatelstva, zlepšení jeho sociálně-ekonomických podmínek a úrovně zdravotní péče v důsledku realizace sportovního podniku, na snížení spotřeby energie, omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů, omezení použití nebezpečných látek a snížení znečištění vzduchu, vody a půdy. Sportovní události mají být organizovány s podporou místní komunity a mají brát

Jako v řadě jiných oblastí lidské činnosti, výchozím podnětem pro olympijské hnutí zde byla Agenda 21 – zásady pro udržitelný rozvoj, zformulované na Summitu Země v Riu de Janeiro v roce 1992. Agenda 21 olympijského hnutí shrnuje zásady udržitelného rozvoje přizpůsobené potřebám olympijského hnutí a sportu. Uvádí: „Je to teoretický a praktický průvodce pro všechny členy olympijského hnutí a pro všechny sportovce vůbec: pro Mezinárodní olympijský výbor, pro mezinárodní sportovní svazy, národní olympijské výbory, organizační výbory olympijských her, kluby, trenéry, manažéry,

3/2009

∆ Bruslení na přirozeně zamrzlém rybníku – nejen hra a pohyb, ale i společenské setkání.

11

PROMĚNY

v úvahu zájmy jejích řadových příslušníků. Po sportovní události se má posoudit její vliv na životní prostředí. Členové olympijského hnutí by měli upřednostňovat využití sportovního vybavení přátelského k životnímu prostředí (environmental-friendly), například vyrobeného z obnovitelných přírodních materiálů. Přednostně se také má využívat místních produktů, aby se minimalizovaly dopravní náklady a náklady na distribuci zboží. Výrobci sportovního zboží mají být podporováni k tomu, aby ujasnili a stanovili ekologické standardy, které umožní zákazníkům vybrat si ekologické sportovní vybavení. Sportovní průmysl by měl podle Agendy 21 olympijského hnutí zavést označování ekologických a bezpečných výrobků. Z hlediska širších souvislostí sportu se olympijské hnutí vyjadřuje k dopravě: „Podporuje dopravní prostředky, které nezpůsobují znečištění ovzduší, a používání hromadné dopravy. Na kratší vzdálenosti bude podporovat takový způsob dopravy, který využívá síly svalů a jež je zároveň sportovní činností, například chůzi nebo cyklistiku.“ Hlásí se k úsporám energie všude, kde to je při sportovních událostech možné, vyzývá k minimalizaci odpadů, úsporám vody a ochraně její kvality, k odpovědnému rozhodování a zacházení s nebezpečnými látkami a emisemi, včetně hluku. Zavrhuje a odmítá všechny praktiky a zejména sportovní aktivity, jež přispívají ke zbytečnému a nevratnému zamoření vzduchu, půdy nebo vody nebo mohou ohrozit biodiverzitu. Vedení olympijského hnutí též deklaruje podporu přístupu k informacím týkajícím se životního prostředí a rozvoje a bere v úvahu význam domorodého obyvatelstva, které často trpí sociálním vyloučením; k vzestupu úlohy žen chce přispět úsilím o podporu ženského sportu. „Všechny sportovní organizace učiní opatření k tomu, aby se otázky životního prostředí a rozvoje staly součástí všech jejích rozhod-

12

nutí a řídící práce. Budou tak následovat příkladu komise Sport a životní prostředí Mezinárodního olympijského výboru a některých světových sportovních federací a národních olympijských výborů,“4 říká Agenda 21 olympijského hnutí. Mezinárodní olympijský výbor a mezinárodní sportovní federace rovněž má zavést systém monitoringu. „Plnění Agendy 21 olympijského hnutí bude pravidelně hodnoceno a budou učiněna taková opatření, jež zajistí nezbytné kroky k její úspěšné aplikaci,“5 zavazuje se olympijské hnutí. Jako další krok Mezinárodní olympijský výbor vypracoval systém opatření, jejichž cílem je věnovat větší pozornost životnímu prostředí. Jsou shrnuta v publikaci Manual on Sport and the Environment. Mají rozhodující vliv při výběru kandidátských měst pro olympijské hry i při realizaci zimních i letních olympijských her. Promítají se ale i do oblasti sportu a volného času, včetně jeho organizačního a institucionálního zajištění, do činnosti sportovních klubů, sponzorů a výrobců sportovního zboží. n

Ekologická opatření na olympijských hrách

Nejviditelnější je snaha Mezinárodního olympijského výboru o ekologizaci sportu při výběru hostitelských měst pro olympijské hry. Organizační výbory kandidátských měst musí mít zpracovány ekologické koncepce pro organizaci her. Poprvé bylo předložení ekologických plánů závazně vyžadováno od všech kandidátů usilujících o přidělení zimních olympijských her pro rok 2002. První olympiádou, kde se organizační výbor záměrně věnoval otázkám životního prostředí, ovšem byly zimní hry v Lillehammeru 1994. Vstoupily do historie jako „zelené hry“ či „hry přátelské k životnímu prostředí“. Na této olympiádě byl zaveden systém environmentálního managementu. Organizační výbor definoval ekologické aspekty realizace her a byly vytvořeny nástro-

je k ekologickému plánování velkých projektů. Vznikla koncepce ekologické administrativy (Green office) a ekologického zásobování (Green purchasing), která byla později přijata v celém Norsku. Vyžadovaly se ekologické audity projektů i výstavby. Podporu získalo použití stavebního materiálu a technologií, které šetří přírodní zdroje, a naopak zakázáno bylo užití výrobků škodlivých životnímu prostředí. Intenzivní podporu měla veřejná doprava pro diváky i oficiální hosty. Ekologické informace se staly součástí všech oficiálních publikací, programů a vstupenek. Následkem toho vzrůstala pozornost místních obyvatel k ekologické problematice. Uvádí se snížení spotřeby energie ve všech velkých zařízeních o 30 %. Podporu měly projekty udržitelného cestovního ruchu (Green tourism, Green hotel). Pro snížení množství odpadu byl v regionu uveden do chodu systém recyklace a kompostování. Od dodavatelů se vyžadovalo zboží s minimem obalů a s možností recyklace. Myslelo se též na další využití dočasných zařízení – například kiosků jako ošetřoven pro Červený kříž. Atlanta 1996 ukázala některé nové přístupy a technologie, přestože organizační výbor olympijských her nepokládal ekologii za prioritní cíl. Například v Lake Lanier, kde probíhaly soutěže v kanoistice a ve veslování, bylo zabráněno pokácení břežních porostů a erozi břehů tím, že sezení pro 14 000 diváků bylo umístěno na plovoucích prámech. Při výstavbě olympijského parku byl zkvalitněn městský park výsadbou 650 stromů. Byla věnována pozornost ochraně stanovišť s původní vegetací, která by po skončení olympijských her měla mít lepší podmínky než před nimi. Solární systém s 2856 panely a výkonem 340 kilowatů, největší na světě, byl umístěn na střeše olympijského centra pro vodní sporty a pokryl 40 % jeho energetické spotřeby. Druhý solární systém ohříval většinu vody pro toto zařízení. Na většině vnitřních i zastřešených sportovišť bylo instalováno energeticky úsporné osvětlení. Bylo zrecyklováno více než 10 milionů plechovek a lahví, 500 000 dřevěných palet a 50 000 kg kovového odpadu, kompostovaný organický materiál byl věnován městskému podniku. Organizátoři zimních olympijských her v Naganu 1998 si vybrali jako stěžejní cíl: Respekt ke kráse a různorodosti přírody. Výsledkem jejich snažení bylo v první řadě posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), zaměřené na udržení všech ekosystémů v původním stavu. Byla omezena výstavba nových zařízení pro olympijské hry maximálním využitím stávajících, některá plánovaná sportoviště byla přesunuta, aby se předešlo nežádoucímu vlivu na faunu a floru. Mužský sjezdový závod byl zkrácen, protože původní místo startu by mohlo poškodit 1. zónu národního parku. Talíře a misky používané v restauracích a kavárnách v průběhu her byly vyrobeny z materiálu, který je možné kompostovat nebo recyklovat. Byla

≈ Fenomén: český vesnický fotbal.

3/2009

PROMĚNY

3/2009

vyvinuta nová metoda chlazení pro bobové a sáňkařské soutěže s využitím čpavku, který nahradil chladicí média poškozující ozónovou vrstvu. Celkové množství chladicího média – 800 kg – představovalo pouhou šedesátinu množství použitého v Lillehammeru. Jak uvádí český olympijský web, ze všech olympijských her, skončených i plánovaných, byly ekologické cíle organizátorů v Sydney 2000 nejambicióznější. Organizátoři her připravili a uvedli do praxe obsažný program Environmental Guidelines. Ten dal pořadatelům na všech sportovištích rozsáhlou pravomoc postupovat v souladu se zásadami ochrany životního prostředí. Fungující Environmental management systém (EMS) a z něho vyplývající podmínky byly vyžadovány i od hlavních dodavatelů. Uplatnila se politika směřující k tomu, aby se olympijské hry a další velké sportovní události staly novým standardem ekologické dokonalosti. Byly vytvořeny skupiny ekologicky vzdělaných profesionálů a učiněna opatření, aby zásady udržitelného rozvoje byly uplatněny při projektování a výstavbě sportovních zařízení, byly stanoveny zásady ekologického zásobování. Mimo jiné olympijský program péče o krajinu představoval vysazení čtyř milionů stromů na více než 500 stanovištích. Ukázkově se uplatnily inovace materiálů, technologií a techniky včetně přirozených forem větrání a chlazení, přirozeného způsobu osvětlení, použití alternativních zdrojů energie a užití náhradních materiálů místo plastů. Ke hrám patřilo úsilí o ekologické vzdělávání veřejnosti, vytváření partnerských vztahů mezi podílejícími se organizacemi a podnikateli. Podporu dostala hromadná doprava, dokonce poháněná přírodním plynem. Význačné snížení produkce odpadů a jejich likvidace bylo dosaženo prostřednictvím oficiálního sponzora pro hospodaření s odpady. Ve velkém rozsahu se využilo stávajících zařízení a recyklace stavebního materiálu.9 Salt Lake City 2002 bylo prvním hostitelským městem olympijských her, které muselo splnit ekologická kritéria Mezinárodního olympijského výboru. Organizační výbor her vypracoval dvanáctibodový program péče o životní prostředí. Soustředil se na administrativu, ekologické posouzení jednotlivých sportovišť a jejich řešení a na ekologické iniciativy. Všechna města, kde se měly uskutečnit olympijské soutěže, měla vlastní ekologické plány. Bylo například rozhodnuto, aby Velký a Malý Cottonwood kaňon nebyl součástí olympijských soutěží. Chybět neměly ukázkové projekty pro dopravu a energii a partnerský vztah mezi iniciativou Zelené hotely a dalšími ubytovateli. Cílem bylo rovněž neprodukovat žádný odpad. Atény se po schválení kandidatury na olympiádu 2004 ve shodě se svým ekologickým programem začaly angažovat v první řadě v řešení problému dopravy. Pro zlepšení dopravy v metru byla uvolněna částka 1,5 miliardy dolarů. Po 45 letech se do Atén měly vrátit tramvaje. Mezi další ekologické projek-

ty patřilo využití solární a větrné energie pro ohřev vody v olympijské vesnici či vypracování environmentální studie pro ekologicky citlivé oblasti – jmenovitě pobřeží Faliron, určené pro soutěže ve veslování a kanoistice. Turín předložil pro olympiádu 2006 ekologický plán se záměrem zlepšení městského prostředí a ochrany horských údolí i vrcholových partií okolních hor. Organizační tým rozhodl vypracovat studii společně se Světovým fondem ochrany přírody (WWF) a Univerzitou Turín o vlivu sportu a rekreačních aktivit na zasněžené plochy. Padlo rozhodnutí všechny soutěže ve sjezdovém lyžování uskutečnit na stávajících tratích, neplánovalo se ani rozšíření silniční sítě. Olympijskou vesnici rozhodli organizátoři postavit na místě zrušené průmyslové zóny s použitím šetrných technologií. Upřednostňovala se hromadná doprava – v době olympijských soutěží jediná možnost, jak se dostat na jednotlivá sportoviště. Olympijská vesnice byla vyhrazena pouze pro pěší, cyklisty a vozidla s elektrickým pohonem, všem sportovcům slíbili organizátoři k dispozici jízdní kola na cestu mezi městem a olympijskou vesnicí. Když v červenci 2001 Mezinárodní olympijský výbor přiřkl olympijské hry 2008 Pekingu, panovaly obavy, jak organizátoři dodrží ekologické zásady organizace olympijských her. A pořadatelé začali usilovat, aby se olympiáda stala impulsem pro celkové zlepšení životního prostředí v Pekingu i v Číně. Podle oficiální prezentace Peking zpřísnil emisní limity s cílem, aby v roce 2007 jezdilo 90 % autobusů a 70 % vozů taxislužby na zemní plyn, vybudovalo se pět linek metra a městské autobusy byly schopny přepravit 19,5 milionu osob denně. Vytápění

n

Praha?

O pořádání olympijských her se uchází i Praha. Záměr má příznivce i odpůrce. Diskuse se vedou samozřejmě i z hlediska vlivu na životní prostředí. Příznivci mohou s klidným svědomím poukázat na dosavadní vývoj. Vypadá to, že počínaje Lillehammerem v roce 1994 každá další olympiáda přinesla citelný podnět pro zlepšení ochrany životního prostředí. Soustředění na souvislosti se životním prostředím, respektive s udržitelností rozvoje, se ze strany olympijského hnutí jeví systematické, sleduje environmentální trendy. Rovněž se zdá, že pořádání olympiády pro příslušné město či zemi znamená pozitivní podnět k ochraně životního prostředí (obdoba „zeleného úřadování“ ve veřejné správě), který zanechá trvalé stopy jak technické, tak v myslích lidí a investované prostředky mohou směřovat do kvalitnějších produktů, než kdyby olympiáda nebyla. Vzhledem k požadavkům olympijského hnutí vyvolané stavby a infrastruktura pravděpodobně musí splňovat nadstandardní ekologická kritéria a jsou více pod veřejným dohledem. Motorem jsou nejen oficiální požadavky Mezinárodního olympijského výboru, ale i autentická snaha pořádajících měst blýsknout se v oblasti péče o životní prostředí, která se dostává na výsluní zájmu všech lidí. Dá se čekat, že ekologické požadavky – i nápady a řešení – budou čím dál náročnější. Odpůrci pořádání olympiády v Praze mohou s neméně poctivým svědomím poukazovat na to, že jde o gigantickou akci, která s sebou vždy nese environmentální náklady i hrozby: spoustu „prolétaných a proježděných“ pohonných hmot, ať už samotnými

Vypadá to, že počínaje Lillehammerem v roce 1994 každá další olympiáda přinesla citelný podnět pro zlepšení ochrany životního prostředí. uhlím mělo být zcela zrušeno s výjimkou několika málo elektráren. Měly být postaveny nové čistírny, aby se čistilo 90 % odpadních vod, které město produkuje, zpracováno plných 100 % odpadů ve městě, z toho tříděno 50 % a recyklováno 30 %. Stromové porosty měly pokrývat 70 % horských oblastí kolem Pekingu. Aby se omezila produkce emisí, měla být u 200 klíčových průmyslových podniků změněna výroba nebo se tyto závody měly přesunout mimo obytnou zónu města. Proč podmiňovací způsob? Počínaje olympiádou v Salt Lake City, představuje český olympijský web pouze požadavky, nikoli vyhodnocení, jak se je podařilo hostitelským městům splnit. Možná, že nevládní ekologické organizace by na některé věci měly kritičtější pohled. Jisté však je, že olympijské hnutí problém vztahu sportu a životního prostředí registruje, snaží se hledat řešení příkladná a pro širší použití.

organizátory a sportovci nebo diváky, přece jenom nutné stavby sportovní i infrastrukturní a jejich materiálové a energetické nároky, obdobně jejich provoz, mnohdy zátěž přírodních stanovišť velkou koncentrací lidí a dopravních prostředků atd. Nicméně i pražští zastupitelé za Stranu zelených argumentují především příliš vysokými ekonomickými náklady na pořádání olympiády. n

Ekologické ideály, potíže a inspirace

Sportovní špička – olympijské hnutí – se tedy hlásí k ideálům i v oblasti životního prostředí. A vyzývá k následování i ostatní výkonnostní i masový sport. „Český olympijský výbor se obrací na sportovce, trenéry, funkcionáře, učitele, diváky a všechny ostatní příznivce sportu s výzvou Sportuj a chraň

13

PROMĚNY

životní prostředí! Pokud každý z nás udělá jen málo, může to dohromady přinést velký efekt. Zkusme se nad následujícími slovy zamyslet a pokusme se alespoň některé náměty uplatnit ve své sportovní praxi,“ apeluje předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek. Výzvu najdete na www.olympic.cz. Ale s vážnými pochybnostmi jsme se právě z ekologického pohledu setkali třeba u Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009, počínaje samotným rozhodnutím pořádat v tamějších klimatických podmínkách takovou akci. O rok dříve se kvůli světovému poháru v klasickém lyžování do areálu ve Vesci nelegálně dovážel sníh z Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Kateřina Neumannová jako manažerka akce si za to vysloužila nominaci na Ropáka roku v anketě Dětí Země o antiekologický čin. Až absurdně působily závody Tour de ski v prosinci 2007 na Hradčanském náměstí v Praze, kam se nákladními auty vozil sníh vyrobený sněžnými děly na Šumavě... O rok později se organizátoři polepšili a sníh se „už jenom“ vyráběl sněžnými děly na pražském Výstavišti. Pozornost lyžování věnuje i doc. PhDr. Tomáš Doležal, předseda komise pro sport a životní prostředí Českého olympijského výboru, jehož e-mailová adresa odkazuje na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, ve studii Vliv jednotlivých sportovních odvětví na životní prostředí. Systematicky hledá odpovědi na otázky: Jaký vliv mají jednotlivé sporty na životní prostředí? Jak předcházet konfliktům? „Zčásti jsme použili poslední publikace Deutscher Sportbund (Hans Joachim Schemel: Sport and the Environment, Meyer & Meyer, Aachen, 2001), kterou jsme doplnili vlastními přístupy a podněty studentů trenérské školy UK FTVS. V řadě případů jsme konzultovali obsah s odborníky na jednotlivé sporty,“ uvádí autor. Z Doležalovy práce vybíráme některé zajímavé příklady, v úplnosti ji najdete na www.olympic.cz. n

14

Miliony lyžařů na sjezdovkách

Mezi sporty, které se snadno dostávají do konfliktu s ochranou životního prostředí patří sjezdové lyžování. Zájem veřejnosti je velký a požadavky na rozšíření sjezdovek a souvisejících zařízení narážejí na odpor především správ chráněných území a nevládních ekologických sdružení. Příkladem je spor o lyžování na Pradědu z roku 2001 nebo opakované pokusy o zahájení výstavby lyžařského areálu Smrčiny. Není to však žádná naše specialita. V Alpách, které lyžařům poskytují nesrovnatelně větší možnosti než naše hory, se potýkají s podobnými problémy. Konflikty mezi sjezdovým lyžováním a ochranou přírody už dlouhodobě monitoruje mezinárodní organizace s názvem CIPRA (Commission Internationale pour la Protection des Alpes). Alpy jako rekreační destinace jsou oblast zvláště ekologicky citlivá. Na odumírání lesů, které hrozí přerůst až v ekologickou katastrofu úplného odlesnění,

zde mají vliv i emise z automobilové dopravy, na níž je ve srovnání s ostatními rekreačními sporty sjezdové lyžování výrazně závislé. S lyžováním zde souvisí asi 20 % celkové dopravy. Navíc se lyžování stává masovým fenoménem a součástí životního stylu mladé generace. Celkově navštíví Alpy každou zimní sezónu asi 20 milionů lyžařů. Podle studie CIPRA turisté v Alpách najezdí mezi 15 až 25 miliony kilometrů ročně, je zde asi 11 500 vleků a 15 000 až 18 000 sjezdových tratí s celkovou délkou mezi 18 000 až 25 000 kilometry. Jak narůstá lyžařská infrastruktura, dokazuje vývoj čísel: v roce 1954 bylo ve Švýcarsku 250 lyžařských vleků, v roce 1990 už se dalo napočítat 1900 zařízení na dopravu lyžařů. Ve snaze prodloužit relativně krátkou lyžařskou sezónu se stále více využívá lyžování na ledovcích, které může způsobit například škody na zdrojích pitné vody. Při úpravě tratí, při vlastním lyžování i provozu restaurací, vleků a lanovek se uvolňují různé látky, například vosky a oleje, vznikají odpady. Pokud se neodstraní, dojde k jejich hlubokému zmrazení a jsou uloženy v ledovci a následky dnešního znečištění ledovců ponesou budoucí generace. Jak podrobně rozebírá studie Vliv jednotlivých sportovních odvětví na životní prostředí, dají se některé negativní vlivy zmírnit opatřeními při rozmístění a výstavbě lyžařských zařízení

Krkonošský národní park i celá široká oblast Krkonoš jsou dlouhodobě tradičně využívány pro cestovní ruch jako atraktivní lokality. Tato tradice sahá do počátku 20. století, dávno před vznikem národního parku. Proto čelí Krkonoše neustále silným tlakům na výstavbu nových rekreačních zařízení. Ta s sebou přinášejí další nároky na dopravu, likvidaci odpadu, zásobování vodou, tudíž i další dopady na přírodu a životní prostředí Krkonoš. Nárůst neúměrného tlaku na přírodu si žádá systematické řešení. Výsledky práce expertní skupiny jmenované ředitelem Správy KRNAP, která posuzovala záměry na další rozvoj sjezdového lyžování v Krkonoších, zveřejnilo na konci roku 2008 Ministerstvo životního prostředí ČR. Komise posoudila osm desítek návrhů k rozvoji sjezdového lyžování v Krkonoších, mj. 66 návrhů na stavbu nových vleků či lanovek, zejména z pohledu ochrany přírody. Kromě minimalizace dopadů předložených záměrů na přírodu se sledovalo i zkvalitnění zázemí a vybavení ve stávajících areálech. Komise doporučila 21 návrhů zamítnout, o 14 návrzích by bylo možné uvažovat po jejich významnější modifikaci a 31 návrhů by bylo možné realizovat za splnění přísných podmínek pro ochranu přírody v národním parku.

n

O umělém sněhu

Stále se rozšiřuje používání umělého neboli technického sněhu. Dominantním důvodem je samozřejmě prodloužení sezóny. K výrobě umělého sněhu je potřeba voda, studený vzduch a energie, někdy i chemická a bakteriální aditiva k urychlení mrznutí. Kapičky vody vytvořené stlačeným vzduchem jsou hnány do sněhového děla a některé z nich se vypařují dříve, než dopadnou na zem. Toto odpařování je doprovázeno ztrátou tepla, zbylé kapičky zmrznou a mění se ve sněhové krystaly. Umělý sníh lze vyrábět jen za určitých atmosférických podmínek: teplota vzduchu nižší než – 3 oC, vlhkost vzduchu nižší než 80 %, teplota vody nižší než + 2 oC. Umělý sníh se od přírodního liší například krystalickou strukturou a kompaktností. Sněhová pokrývka umělého sněhu je srovnatelná s pokrývkou sněhu přírodního, která je udusaná buldozery. Umělý sníh taje mnohem pomaleji, v průměru vydrží na sjezdovkách asi o 25 dnů déle než přírodní. Voda z tajícího umělého sněhu obsahuje mnohem více minerálů než dešťová voda a má také rozdílnou hodnotu pH, působí proto jako hnojivo, což je příčinou stresu rostlinných společenstev, která vyžadují půdu chudou na živiny. Spotřeba vody na výrobu umělého sněhu se pohybuje mezi 80 až 200 litry na l m3. Aby byla sjezdovka kompletně zasněžená a trvale pokrytá 30 cm kompaktního sněhu, je třeba počítat s 200 l vody, v extrémních případech i s 600 l vody. Běžný sjezdový svah o rozloze 10 hektarů vyžaduje průměrně 20 000 m3 vody. O jak velké množství vody jde, svědčí údaje zveřejněné v Europe´s Environment v roce 1994: Do roku 1992 bylo v alpské oblasti instalováno celkem 4000 sněhových děl. Roční spotřeba vody na 1 km sjezdové tratě je odhadován na 28 milionů litrů (tj. 28 000 kubických metrů vody). Odběr k výrobě sněhu může znamenat kritický pokles vody, nebo dokonce vyschnutí horských potoků a jezer. Když dojde k rychlému tání vody z umělého i přírodního sněhu, může to být příčinou eroze a záplav. Ve Švýcarsku sledovali v průběhu osmi let lyžařské svahy s umělým sněhem v Savogninu v nadmořské výšce 1200 až 1800 m. Ve srovnání se sousedními svahy s přírodním sněhem zjistili, že se změnilo složení vegetace: počet rostlinných druhů se snížil o třetinu až čtvrtinu. Množství trav se snížilo o 17 až 33 %, půda je tak zpevněna menším množstvím kořenů a lyžařské svahy jsou více vystaveny erozi. Spotřeba energie se pohybuje od 2000 do 27 000 kWh na 1 hektar zasněžené plochy za rok. Průměr je 13 000 kWh. Jedno velké sněhové dělo tak průměrně spotřebuje ročně stejné množství energie jako hotel s 50 lůžky. Hluk z vysokotlakých sněhových děl se pohybuje mezi 91 až 99 decibely a je srovnatelný s vrtacím kladivem. Mobilní sněhová děla vykazují 58 až 80 decibelů. Hlukové emise mohou být u všech typů sněhových děl sníženy nejméně

3/2009

PROMĚNY

o 10 decibelů, pokud jsou správně instalována. S ohledem na odpovědnost člověka za stav přírody a krajiny musí být vždy vypracována studie vlivu na životní prostředí (EIA), která stanoví, zda může být použito zařízení na výrobu umělého sněhu a za jakých podmínek. n

3/2009

Ohleduplné chování a volba měkkých forem

Ohleduplné chování lyžařů a především dostatečná informovanost návštěvníků horských středisek může zmírnit negativní vliv sjezdového lyžování na přírodu. V alpských zemích se výchovným působením na lyžaře zabývají už dlouhou dobu. Například Německá lyžařská asociace (DSV) vyzývá lyžaře, aby dodržovali následující zásady chování: “Lyžaři cítí radost z přírody a milují ji. Je to domov zvířat a rostlin a zároveň i ochrana pro člověka. Každý by měl pečovat o krajinu, aby měl možnost provozovat zimní sporty v přírodním prostředí i v budoucnu. DSV proto prosí lyžaře, aby dodržovali následující pravidla: 1 | Pohybuj se po lyžařských tratích, běžeckých stopách nebo značených turistických cestách. 2 | Neopouštěj upravené tratě v lese a nejezdi v lese v hlubokém sněhu. Mohl bys rušit živočichy, nebo svými lyžemi poškodit mladé výhonky stromů. 3 | Lyžuj pouze v terénu, jenž je úplně pokryt sněhem. 4 | Nelyžuj v terénu mimo lyžařské tratě, pokud tam není lyžování jednoznačně povoleno. 5 | Sleduj ukazatele směru a respektuj chráněná území. 6 | Když lyžuješ, nech svého psa doma. 7 | Nedělej hluk. 8 | Nelyžuj v šeru a potmě. 9 | Odnes domů všechny své odpadky. 10 | Když je to možné, použij při cestě do lyžařského střediska veřejnou dopravu. Další možnost je provozovat jako alternativu ke sjezdovému lyžování jiné zimní sporty – bruslení nebo třeba curling. Zejména rozptýlené „měkké“ formy lyžování, jako je turistika a běh na lyžích, v rozsáhlejších podhorských oblastech jsou ekologicky méně konfliktní a významně šetrnější, nebereme-li v úvahu druhotné vlivy, tedy třeba individuální dopravu autem. Běžecké tratě by měly být propojeny se zastávkami vlaků a autobusů pro rychlou a pohodlnou doprava uživatelů. Infrastruktura pro běžecké areály by měla být integrována se stávajícími zařízeními měst a vesnic v dosahu areálu. Tratě pro běh na lyžích – stejně jako cyklostezky – jsou důležitým prvkem „soft turismu“, proto si jejich zřizování zaslouží podporu. Lyžařské turistické trasy, které splňují ekologické požadavky, by měly být začleněny do turistických map. Pro veřejnost naplňují potřebu sportovat a cvičit a současně usměrňují sportovní aktivitu v duchu ekologických zásad.

n

Sporty v přírodním prostředí

U sportů, které se uskutečňují v přírodním prostředí, jako je chůze, pěší turistika, běh, orientační běh, triatlon, střety s ochranou životního prostředí vznikají zejména, když se nevhodně vedou tratě, nevhodně se organizují závody, nebo když se sportovci nechovají ohleduplně. Rozhodně by se tratě měly vyhnout stanovištím ohrožených či chráněných druhů rostlin a zvířat. Naopak správné projektování tratě může odvést lidi do neproblémové oblasti a přitom na zajímavá místa v krajině. Tratě pro pěší a běžce by měly mít jenom nejnutnější povrchovou úpravu, v žádném případě asfalt. U nejrůznějších závodů způsobují mnohdy větší zátěž pro přírodu diváci než samotní sportovci. Například u cyklistiky bylo v roce 1994 sledováno celkem dvacet závodů na horských kolech ve Švýcarsku, Rakousku a Německu. Závodů se zúčastnilo celkem 500 až 1000 cyklistů, ale na některých bylo přítomno až 20 000 diváků. Autoři výzkumu konstatovali, že poškození životního prostředí bylo relativně malé. Pouze při některých závodech, jichž se zúčastnilo více než 2000 diváků, byla poškozena půda, fauna i flora – vše ale v ekologicky akceptovatelném rozsahu, kdy se rostlinný kryt vrací do výchozího stavu během jednoho vegetačního období. Při silničních závodech zase je třeba redukovat počet doprovodných aut. Tyto problémy se řeší i při největších evropských etapových závodech v Alpách, Pyrenejích, Apeninách. Jedním z prostředků ke zmenšení dopadů na životní prostředí je výchova cyklistů a výzva ke spolupráci. Cyklisté by měli být informováni obecně o ekologické problematice, zejména pak o problémech, které působí jízda mimo značené cesty. Měli by být také vyzýváni k masivnějšímu využívání veřejné dopravy k transportu. Jízdní kola mohou posloužit jako příklad vyvolaných spotřebitelských ekologických vlivů, které si málokdy uvědomíme. Množství kol (nebo jiného sportovního vybavení) všech typů, která se každoročně vyrobí, znamená velkou spotřebu materiálu a energie. Výrobu je tedy třeba racionalizovat ve smyslu udržitelného rozvoje: přednostně využívat materiály recyklovatelné a nepoškozující životní prostředí, využívat místní produkty, aby se minimalizovaly dopravní náklady a náklady na distribuci zboží, minimalizovat při výrobě spotřebu energie i surového materiálu. Samozřejmě zde hodně záleží na chování a volbě spotřebitele. Vliv horolezectví na živou přírodu ve vysokých nadmořských výškách se považuje za celkem zanedbatelný, nicméně tuny odpadků v místech základních táborů horolezeckých výprav v Himálajích dokazují, že ani tady není na místě bezstarostnost. Protože tomuto sportu se věnuje stále větší počet zájemců, musí i zde nastoupit vzdělávání a dohody s ochranáři při vzájemném respektu. Jestliže

horolezci dostanou slovo při přípravě plánů, jak je možné využívat skalní útvary v souladu s ochranou přírody, umožní to zároveň lepší pochopení nutných omezení. Výběr lokalit vhodných z ekologického hlediska pro horolezectví je na většině lezeckých terénů v českých zemích vyřešena k všeobecné spokojenosti. Spolupráce Svazu horolezectví se správami chráněných území funguje většinou dobře. Například návštěvní řád Národního parku České Švýcarsko obsahuje seznam skal pro sportovní využití. Horolezecké průvodce by měly zdůrazňovat cíle ochrany přírody a vyzývat k respektu k životnímu prostředí a nezabývat se pouze horolezeckou problematikou. n

Vodní sporty

Obdobné zásady pro ochranu přírodního prostředí platí ve vodních sportech. Mezi možnosti, jak zmenšit dopady na přírodu, patří například omezení kanoistiky na tocích příliš mělkých nebo příliš úzkých, uzavření toků pro v určeném časovém období nebo na části řeky, limitování počtu lodí na řekách, které mají omezenou schopnost vyrovnat se s negativními vlivy vodní turistiky, a především podpora citlivého vztahu „vodáků“ k přírodě a životnímu prostředí. I takové na první pohled ekologicky nevinné aktivity, jako je jachting nebo windsurfing mají vliv na životní prostředí, byť druhotný. Jejich širší dostupnost vyvolává potřebu rozšiřování mořských sportovních přístavů. Jejich budování znamená přesouvání velkého množství zeminy, betonování mol a výstavbu příslušné infrastruktury včetně příjezdových komunikací a parkovišť. Poškozují nebo likvidují se tak další a další plochy pobřežních ekosystémů, které jsou pokládány za velmi citlivé. Je-li však výstavba přístavu součástí plánu pro ochranu životního prostředí v příslušném regionu, může aktivity jachtařů usměrnit a soustředit do míst ekologicky méně problematických. Ke konfliktnějším vodním sportům patří Jízdu na motorových člunech a vodní lyžování, u nichž jsou pochopitelné snahy o radikálnější regulaci. Ve sportech se stále objevují nové prvky jako například využívání potápěčských skútrů, jejichž pohyb a parkování pod vodou poškozuje korály a celý tento ekosystém. Ochrana zprvu není, než se najde dohoda o pravidlech regulace. n

Na greenech, hřištích a stadionech

Vliv golfu na okolní ekosystémy bývá značný. Je to dáno velkými prostorovými nároky, rozsáhlými terénními úpravami a nároky na vodu, hnojení a ošetřování trávníků pesticidy. Jak velké množství vody je k údržbě golfového hřiště potřeba, ukazuje údaj z Mallorky: 18 jamkové hřiště zde spotřebuje průměrně 1500 až 2000 m3 vody denně – to je denní spotřeba komunity 800 lidí.

15

PROMĚNY

Zájem o golf roste a s ním i vůle k výstavbě golfových hřišť. A zde nastávají významné konflikty, příkladem je dosud nerozřešený střet mezi investorem nově projektovaného golfového hřiště, místní veřejnou správou, orgány ochrany přírody a ekologickými iniciativami, v Praze-Klánovicích kde jde i o kácení stromů. Při výstavbě golfových hřišť jsou třeba značné terénní úpravy na velké plošné rozloze – vysoušení a drenážování mokřin, přeskupení zdrojů vody a změna hydrologických poměrů, nahrazení původní vegetace trávníkem a odstranění dřevin v prostoru hřiště. Znamená to ztrátu biodiverzity, změnu propustnosti půdy, hnojení a používání pesticidů. Jak předcházet těmto konfliktům? Evropská golfová asociace v roce 1997 vyhlásila pro všechny kluby výzvu k ekologické ohleduplnosti, organizuje vědecký výzkum a vydává publikace. Klíčový je výběr místa pro golfové hřiště, zásadou je zlepšit ekologickou a estetickou hodnotu krajiny. Proto v úvahu přicházejí pouze některé monotónní lokality využívané zemědělsky, opuštěná území po těžbě nebo průmyslu, kde může golfové hřiště naopak zvýšit hodnotu lokality. Projektantům golfových hřišť se například doporučuje přesunovat co nejméně zeminy, vrátit potoky do přírodního stavu, břehy nádrží nechat v přirozeném stavu bez údržby, lemovat prostor keři, skupinami stromů a pruhy trávníků, které se budou sekat jen dvakrát ročně, nebudou se hnojit a ošetřovat pesticidy, při výsadbě používat pouze domácí původní dřeviny a různorodé typy rostlin, které kvetou v průběhu celého roku a umožní život motýlů a hmyzu, který je zároveň potravou pro ptáky, obojživelníky a další zvířata. Správce objektu by měl mít odborné ekologické znalosti – zejména pokud jde o použití chemických prostředků. Podobné ekologické zásady projektování a údržby platí také pro ostatní zelené stadiony a hřiště, včetně těch školních: vhodná volba rostlin, malé nebo žádné používání hnojiv a pesticidů, úsporné zavlažování. Patří sem i důkladné zvážení ekologických důvodů pro a proti – jestli opravdu škola potřebuje hřiště s umělým povrchem. n

16

V tělocvičnách, krytých halách a bazénech

Při projektování tělocvičny či jakékoli jiné sportovní stavby je nutné si položit otázky: K jakému účelu bude areál sloužit? Pro rekreační, výkonnostní či vrcholový sport nebo jen pro komerční využití? Celoroční nebo jen sezónní provoz? S jakým počtem zájemců můžeme reálně počítat? Je lokalita ve vhodné spádové oblasti? Bude sloužit pro turnaje, sportovní školy, v jakých věkových kategoriích, na jaké úrovni a v jakém rozsahu? Bude zájem o hraní ve večerních hodinách? Je nutné umělé osvětlení? Které doplňkové služby bude areál klientům nabízet?

Zjistí se tak například, že lze snížit počet provozních místností a vybavení pro diváky. Při projektování velkých sportovních hal je třeba brát v úvahu jejich víceúčelové využití, vedle sportu i pro koncerty, shromáždění atd. Z ekologického hlediska je vhodnější nestavět nová velká sportovní zařízení, jako jsou tělocvičny, haly, bazény, na zelené louce, ale situovat je do areálu nevyužitých průmyslových objektů. Bývají přímo ve městech nebo v jejich bezprostřední blízkosti, odpadá tak potřeba nové dopravní infrastruktury, naopak bývají dostupné veřejnou dopravou. Z tohoto hlediska je dobrým příkladem pražská aréna v prostorách bývalého ČKD. Speciální sportovní haly mají své zvláštnosti. Například u bazénů, které jsou energeticky velmi náročné, lze různě omezovat ztráty, například využíváním tepla odpadní vody pro ohřev bazénové vody. Na podobném principu lze využít rekuperace tepla vzduchu odsávaného ven k ohřevu vzduchu přisávaného dovnitř. U bazénů a koupališť stojí provozovatel také před volbou optimálního způsobu chemické úpravy bazénové vody. Naopak u zimních stadionů vzniká provozem kompresorů pro výrobu ledu teplo, které by mělo být využito k ohřevu vody a také k rozehřátí ledové tříště získané úpravou ledové plochy. V halách s ledovou plochou také nejsou výjimkou okna zatažená tmavými závěsy proti slunci. Jako tepelná izolace mají význam v jarním období, ale pokud zůstávají na oknech po celý rok, znamenají v zimním období zbytečnou spotřebu energie na osvětlení. Například k výrobě ledových ploch se jako chladicí medium převážně používá čpavek, toxický plyn, který při úniku do ovzduší může způsobit vážné ohrožení zdraví v širokém okolí. Pod ledovou plochou na jednom stadionu bývá přibližně 6 tun kapalného čpavku a to vyžaduje zachovávat přísná bezpečnostní opatření. Alternativou je využití méně nebezpečných chladících médií, například glykolu. Jako příklad ekologicky šetrného výběru podlahy lze uvést povrch tréninkové haly pro vzpírání z recyklovatelné pryže. Krytina se vyrobí smícháním gumového granulátu z použitých pneumatik s pojidlem a následnou tepelnou úpravou. Při další výměně lze tento materiál opět recyklovat. Povrch výborně tlumí nárazy, je vhodný z hlediska hlučnosti, prašnosti a má dlouhou životnost. Důležité je i užívání kvalitního sportovního vybavení, jež musí splňovat ekologické požadavky (například s certifikovanou značkou pro ekologicky šetrný výrobek nebo s označením ISO – nejlépe 14 000). I organizací provozu sportovní stavby se dá snižovat ekologická náročnost: Rozvrh činností volit tak, aby bylo umožněno efektivní vytápění. Skupiny, jejichž nárok na vytápění je obdobný, by měly být zařazovány současně nebo po sobě. Omezit využití tělocvičny pro pohybové aktivity, které jsou typickými venkovními (out-door) sporty. Optimalizovat tep-

lotu, ventilaci a osvětlení vzhledem k potřebám pohybové činnosti, která objekt právě využívá. Používat ekologicky šetrné čisticí prostředky a přístroje pro úklid, které vyžadují minimum energie, vody a čisticích prostředků. n

Každý sport může být ekologičtější

I tak přírodě blízký sport, jako je jezdectví, nebo naopak vzdálené střelectví či motosporty se dají provozovat méně či více vstřícně k životnímu prostředí. Jezdectví může mít negativní vliv na životní prostředí při nevhodném výběru místa pro jezdecký areál a nevhodném provozování jízdárny, například jsou-li výběhy využívány příliš intenzívně nebo když jezdci opouštějí značené tratě a způsobují erozi svahů, nebo když jezdci a diváci používají k dopravě do areálů nedostatečně vytížených osobních aut. Střelectví kromě hluku může zatěžovat prostředí kontaminací půdy. Jestliže se na střelnici vypálí ročně 100 000 střel, pak na zem dopadá více než 2 tuny těžkých kovů, především olova, ale i arzénu či antimonu. Zmírnit se kontaminace dá například používáním střel s malým obsahem olova nebo bez olova nebo shromažďováním olověných střel od terčů. Pro brokové střelnice je povinný sběr nábojnic a asfaltových terčů po každé střelbě, u sportovních střelnic kulových je sběr nábojnic rovněž povinný. I motocyklové nebo automobilové závody mohou své vlivy na životní prostředí zmírňovat – provozováním ve vhodných lokalitách, jako jsou opuštěné průmyslové areály nebo upravené netoxické skládky, dále ukázněností jezdců a optimálním provozem vozidla. Zkušenosti z Šestidenní ukázaly, že více problémů než účastníci vlastní soutěže, způsobili diváci na silných motocyklech, kteří se snažili závodníky napodobit. Náměty, jak na snižování zátěže životního prostředí při sportu, nabízí například studie Vliv jednotlivých sportovních odvětví na životní prostředí na www.olympic.cz. Základní je přemýšlet, hledat a volit třeba v detailech, ale přece jen – ekologicky šetrnější alternativy. n

Dovětek

Rada hlavního města Prahy 16. června 2009 rozhodla, že Praha už nebude usilovat o pořádání olympijských her v roce 2020. Pražští radní i tímto způsobem chtějí zmírnit finanční dopady ekonomické krize. Český olympijský výbor doporučení rady města respektuje, nicméně uvedl: „Jsme připraveni zaštítit případnou kandidaturu v budoucnosti, bude-li všestranným přínosem a nalezne-li podporu veřejnosti a napříč politickým spektrem.“ S využitím materiálů z www.olympic cz a dalších zdrojů zpracovala Hana Kolářová Foto autorka

3/2009

NÁZORY ANKETA

VE SPORTU PŘED 10, 15 LETY NEMYSLITELNÉ... Na otázky Bedrníku k tématu sport odpověděli: Mgr. Lenka Černá, odborná asistentka na katedře tělesné výchovy pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně. Vyučuje předmět Ekologie tělesné výchovy a sportu a další předměty související s pohybovými aktivitami v přírodě. RNDr. Jan Flašar, vedoucí Správy CHKO Blanský les, člen odborné skupiny Sport a životní prostředí Českého olympijského výboru, člen odborné skupiny Rekreace, sport a turismus Agentury ochrany přírody ČR. Prof. Ing. Jaroslav Pollert, DrSc., člen výkonného výboru Českého olympijského výboru, zabývá se problematikou sportu a životního prostředí. » Rozptýlená pěší turistika v krajině přináší nejen sportovní kvality, ale i poznání, setkání s přírodou či kulturou.

Prochází sportovní odvětví v posledních letech nějakými změnami ve vztahu k životnímu prostředí? Pokud – tak jakými? Lenka Černá: Postoj lidí k životnímu prostředí se mění ve všech oblastech. I v oblasti sportu se začíná zohledňovat vliv na přírodní prostředí, např. Agenda 21 olympijského hnutí a další snahy Mezinárodního olympijského výboru o ekologické provozování sportu. Na druhou stranu je často sport především komerční záležitostí se všemi negativními „komerčními“ pohnutkami pro mladé lidi. Jan Flašar: V posledních letech vznikla řada sportovních odvětví, jejichž atraktivita spočívá ve využívání autentických přírodních podmínek. Tyto sporty nevyžadují zásahy do původního přírodního prostředí, a tudíž jej minimálně ovlivňují (survival, orientační sporty, horské běhy, délkové vodácké závody, nordic walking). Jaroslav Pollert: Celý sport, nejen jednotlivá sportovní odvětví stále více vnímá otázky životního prostředí. Jak „indoor“ sporty, tak i „outdoor“ sporty mají regulativy při výstavbě sportovišť, v pravidlech mnoha sportů je zakotveno – respekt k životnímu prostředí. Při pořádání „outdoor“ sportovních soutěží je dnes zcela běžné, že po skončení závodů musí být příroda ve stavu jako před soutěží, když ne – národní i mezinárodní svazy vystavují pořadateli finanční sankce a smluvně zajistí namísto pořadatele úklid. Zdá se to jako maličkost, ale před 10 – 15 lety nemyslitelné. Které sportovní aktivity považujete za nejšetrnější k životnímu prostředí a proč?

3/2009

Lenka Černá: Jsou to všechny aktivity, které využívají k pohybu v přírodním prostředí pouze vlastní energii nebo jinou přírodní sílu, např. běh, jízda na kole, na běžkách, lezení a nebo v poslední době moderní hipoturistika (jízda na koni) či kitting využívající sílu větru. Tyto aktivity, které mají většinou rekreační charakter, pomáhají lidem poznávat přírodní prostředí a působí tím na „ekologické cítění“.

Jan Flašar: Nejšetrnější jsou sporty, které se obejdou bez stabilních staveb a úprav v terénu: orientační sporty, běžecké lyžování (Vestec = negativní příklad), cyklistika, nordic walking, survival, vodácké sporty, bruslení, běhy, regulované horolezectví, dálkové plavání. Jaroslav Pollert: Odpovědět je velice komplikované. Nejšetrnější jsou asi sportovní odvětví, která jsou provozována ve městech, i když pro většinu „indoor“ sportů je nutné vybudovat stavebně náročná zařízení, která v době výstavby mohou krátkodobě zasáhnout do ochrany životního prostředí. Naproti tomu sporty spojené s přírodou při extrémní zátěži specifického území a dlouhodobě neřešené mohou poškodit životní prostředí. Jaký je váš oblíbený sport? Můžete případně vyjádřit, zda a jak zohledňuje ekologické hodnoty?

Lenka Černá: Mým oblíbeným sportem je sportovní lezení, které zahrnuje lezení na skalách nebo kamenech. Celkově vzato, je to aktivita šetrná k životnímu prostředí a z vlastní zkušenosti vím, že lidé, kteří se mu věnují, se ve velké většině také šetrně k životnímu prostředí chovají. Je to sport, který vychovává pobytem v přírodě. Jan Flašar: Orientační sporty – nevyžadují stabilní stavby, prostor podniku je zanechán po jeho ukončení v takových podmínkách, které zde byly předtím. Jaroslav Pollert: Kanoistika – vodní slalom. Při výstavbě nových umělých drah je jasné, že mohou být multifunkční: sportovní zařízení a současně sloužit jako rybí přechod a díky vysokému provzdušení mohou významně přispět i ke zvýšení samočisticí schopnosti toku. Připravila Hana Kolářová Foto autorka

17

DIDAKTIKA

LAKROS – HRA NEJENOM NA INDIÁNSKÉ TÁBORY Hledáte-li pro děti novou, atraktivní kolektivní hru, vyzkoušejte lakros. Kromě sportovních zážitků nabízí příležitost k rukodělným činnostem. n

Jak zažehnat konflikt

Lakros vymysleli pravděpodobně Irokézové, kmen severoamerických indiánů z oblasti Velkých jezer. Říkali mu baggataway, což v překladu znamená Mladší bratr války. Vznikl-li spor mezi dvěma kmeny, bylo uspořádání zápasu v lakrosu způsobem, jak zažehnat blížící se konflikt. Mužstva měla i stovky hráčů a branky byly od sebe vzdáleny až několik kilometrů. Hrálo se dva až tři dny od rozbřesku do setmění. Když některý z hráčů začal omdlévat, dohnala ho žena z vlastního kmene a bitím rákoskou nabádala k větší aktivitě. Název la crosse pochází od francouzských misionářů, kterým indiánská „lakroska“ připomínala biskupskou hůl. Hra se později rozšířila do Evropy, stala se sportem a v současnosti se hraje v několika podobách na amatérské, ale i profesionální úrovni: český lakros, interkros, fieldlakros nebo boxlakros. Zůstaňme pro tuto chvíli u původního „dřevěného“ indiánského lakrosu. I ten umí zaujmout a nabídnout silné zážitky.

1

2

18

3/2009

DIDAKTIKA

1 | Návod na výrobu lakrosky. Zdroj: Jiří Macek a kol. – Táboříme v týpí 2 | Ručně vyrobená lakroska. 3 | Lakros na táboře Lipky. 4 | Indián při výrobě lakrosky. 5 | Válečná vřava? Ne, indiáni při lakrosu. 6 | Indiáni při souboji o míček. 7 | Indián při hře.

n

Pravidla

Pravidla lakrosu je vždy vhodné si poupravit podle aktuální situace, obzvláště když jsou mezi hráči menší děti. V zásadě jde o vstřelení branky pomocí míčku velikosti tenisáku a lakrosové hole (lakrosky). Hraje se na dvě brány, které mohou být tradiční indiánské čili trojnožky, nebo klasického tvaru, tedy dvě tyče a břevno. Velikost brány je lépe volit spíše menší a možné je také vytvoření brankoviště o průměru 2 – 3 m. Lze hrát s brankářem i bez něj. Jde o hru kontaktní, povoleno je tedy bránění tělem s vyloučením sekání lakroskou přes ruce a držení soupeře. Český lakros a další odvětví tohoto sportu hrající se na ligových úrovních mají pravidla pevně daná. Více o nich např. na stránkách www.baxparta.cz. n

3/2009

3

Ruční práce

Lakros můžete hrát s dětmi kdykoli a kdekoli. Po vzoru indiánů si můžete totiž lakrosku vyrobit sami a zvládnou ji i děti. Stačí vám k tomu jeden metr dlouhý tvárný prut a asi tři metry provázku, k tomu šikovné ruce a trpělivost. Výrobu lakrosky i s jedním z typů výpletu popisuje obrázek. Každá lakroska je originálem, děti si ji mohou ozdobit peříčky, korálky a ornamenty a předvést ostatním. Výroba lakrosky pobaví kluky i holky, procvičí si při ní práci s nožem, jemnou motoriku při vyplétání a fantazii při jejím zdobení. Na míček se pak hodí kus kůže, látky nebo staré ponožky a pevná nit s jehlou. Do míčku nasypte písek, aby míček dobře létal. Pokud vám nevadí, že nebudete úplně styloví, lze použít i tenisák. Kdybyste chtěli lakrosku dřevěnou, zároveň ale i funkčnější a trvalejší, je potom třeba více času a zručnosti. Návod na takovou výrobu najdete na stránkách www.nozekliment. ic.cz/index.php?mode=lakrosky. Lakrosky si můžete i koupit. Jsou z duralu, konstrukčně „vychytanější“, s prudší a přesnější střelou. Pro ty, co by chtěli hrát lakros častěji, třeba na oddílových schůzkách, je doporučuji. Kouzlo a radost z tradičního lakrosu s vlastnoručně vyrobenou lakroskou je ovšem k nezaplacení. Mgr. Jiří Nešpor, pedagog Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20, www.lipka.cz Foto archív Lipky

4

5

6

7

19

DIDAKTIKA

ZELENÝ SPORT? TŘEBA ORIENTAČNÍ BĚH! Hledáte-li pohybovou aktivitu. kterou je možno provázat s pobytem ve zdravém prostředí na čistém vzduchu a s vědomím, že ani při velkém počtu startujících příroda neutrpí újmy, pak vyzkoušejte orientační běh. n

Orientace, rychlost, ale i náruč hub

Jedná se o sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. O úspěchu v závodě rozhoduje tedy správná orientace a rychlý běh. Při závodě se hledají kontrolní stanoviště (kontroly) ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. Díky tomu nevznikají v lesích vydupané „dálnice“ a po týdnu obtížně hledáte, kudy závodníci běželi. Sportovištěm může být každý les i městský park. Běh po měkké lesní půdě neničí vaše klouby tak jako běh po asfaltu. V lese bez diváků vás nic nenutí jít až na hranici svých sil. Sami si volíte tempo a není důležité, zda závod pojmete jako procházku či boj s časem. A ani v případě, že přijdete z lesa s náručí plnou hub, se na vás nikdo nebude zlobit. Při přípravě závodu není třeba budovat nákladné sportovní areály. Stačí zpracovat a vytisknout speciální podrobnou mapu, do lesa roznést kontroly, připravit startovní průkazy pro účastníky a můžete se vydat na trať. Po skončení závodu vám mapa zůstane na památku a kontroly se donesou zpět pro příští použití. n

Když si chcete zazávodit

Máte chuť vyzkoušet si závod v orientačním běhu? Vše je velmi jednoduché. Můžete

přijít na kterýkoli závod v orientačním běhu a na místě se přihlásit bez jakýchkoliv formalit do některé z náborových kategorií. Pokud o žádném závodě nevíte, vyhledejte klub orientačního běhu ve vašem městě či okolí. Tam vás rádi seznámí s nejvhodnější příležitostí. Veškeré informace najdete také na: http:// www.orientacnibeh.cz a http://lpu.cz/beda/. Závody probíhají o víkendech od jara do podzimu, v době letních prázdnin pak můžete absolvovat i vícedenní závody s možností kempování, vycházek po okolí a příjemně strávené dovolené. n

Od deseti do osmdesáti let

Závodů v orientačním běhu se může účastnit úplně každý! Na závodech je vypisováno mnoho různých kategorií s tratěmi různých délek a obtížnosti, odstupňovaných podle věku, pohlaví a náročnosti. To proto, aby se spolu utkávali věkově a výkonnostně stejní závodníci a závodnice. V nejvyšších elitních kategoriích běhají závodníci s ambicemi na reprezentaci (od roku 1966 se konají mistrovství světa), pro méně ambiciózní jsou vypisovány další kategorie nižších výkonnostních tříd. Kategorie jsou vypsány pro děti od deseti let až po osmdesátileté veterány, a tak si každý najde své soupeře a odpovídající trať. Na závody tedy může jezdit opravdu celá rodina. Pro mnohé se orientační běh stává skutečným „životním stylem“ s celoživotním provozováním tohoto sportu.

n

Přebory škol

Pro žáky a studenty základních a středních škol pořádá Komise rozvoje orientačního běhu (http://krob.eso9.cz/, [email protected]) postupovou týmovou soutěž Přebor škol v orientačním běhu. Ve školním roce 2008 – 2009 vytvořilo 1821 mladých běžců krajských kol účastnický rekord soutěže. Ti nejlepší se pak utkali v celostátním finále 3. června 2009 v Olomouci. Český svaz orientačního běhu ve spolupráci s Asociací školních sportovních klubů ČR připravují školení DVPP Instruktor školního OB. Pro účely pořádání školních kol uvedené soutěže vznikl projekt Výukové mapy na podporu tvorby map okolí škol (http://krob.eso9. cz/Pages/VyukoveMapy/Mapy.aspx). Kde v České republice již vznikly speciální mapy pro orientační běh lze najít na: http:// csob.tmapserver.cz/. Prakticky každý oddíl orientačního běhu se snaží svůj sport zpřístupnit novým zájemcům. Velmi inspirující je příklad oddílu v Chrasti u Chrudimi. V rámci projektu Pevné kontroly osadili jeho členové lesy v okolí města stabilními kontrolními stanovišti. K dispozici je na dostupných místech zdarma mapa s jejich rozmístěním včetně podrobných popisů, fotografií i souřadnic GPS – http://www.obchrast. com/2008/pevne_kontroly/index.htm. Marie Rajnošková, středisko ekologické výchovy Chaloupky Foto autorka

Orientační běh a další sportovní soutěže se mohou uskutečnit ve volné přírodě pouze po dohodě s místně příslušnými orgány ochrany přírody. Závody musí být mimo ekologicky citlivé oblasti a mimo dobu, kdy by mohlo dojít k poškození ekosystémů. Platí to zejména o období rozmnožování zvířecích populací. V tomto případě je třeba věnovat pozornost i problémům vznikajícím s dopravou účastníků závodů (hluk, emise) a s parkováním v jejich průběhu (poškození vegetace ). Zdroj: Tomáš Doležal – Vliv jednotlivých sportovních odvětví na životní prostředí, vybráno redakcí Bedrníku

20

3/2009

DIDAKTIKA

FENOMÉN ZVANÝ GEOCACHING Určitě jste o něm alespoň slyšeli, pokud nejste přímo zapáleným kešerem. A rozhodně už je někdo z vašich známých nakažen touto čas beroucí, ale nádhernou nemocí. Geocaching není sportovní disciplína, nepořádají se v něm turnaje, ani oblastní kola nebo soustředění. Je to fenomén, zvláště v českých zemích. Je to koníček, který jen u nás zasáhl tisíce lidí a zvýšil jak tržby výrobců přístrojů GPS, tak i množství vyšlapaných pěšin v naší krajině. n

Poklady 21. století

Do přírody lovení „kešek“ nalákalo mraky lidí. Někteří z náruživých příznivců tohoto „sportu“ už předtím trávili za městem nebo prostě venku víkendy, teď tam tráví i odpoledne a mnozí z těch, co předtím nevystrčili nos ze dveří, dnes běhají ve tmě a dešti. A to kvůli blbůstce v umělohmotné krabičce, nebo pro ono nadšení z nálezu pokladu, a později i proto, že vědí, že budou zavedeni na pěkné místo, kde ještě nebyli. Právě objevování genia loci je motivací pro pokročilé

MALÝ SLOVNÍČEK Cache, keška – poklad nalezený podle souřadnic (obsahuje logbook, tužku a věci na výměnu) Logbook – kniha, kam se zapisují kešeři, kteří daný poklad našli Multi cache, multina – poklad, k němuž nevedou souřadnice přímo, je třeba absolvovat několik míst a najít indicie vedoucí k finální stage Mikrocache – malinká keška, neslouží k výměně pokladů, jen k zalogování, obvykle ukryta ve filmovce Stage, stejž – dílčí souřadnice, stanoviště na cestě po multi cache Finální stage – cílové souřadnice u multi cache Zalogovat – najít a zapsat kešku Cacher, kešer, kačer – člověk hrající hru, hledající kešky, poznávací znamení – to, co má v ruce, není mobil, ale GPS Owner – majitel kešky, ten, který ji založil, pravidelně ji kontroluje a řeší nesrovnalosti Mudl – civilista, který netuší, že tady někde je keška, cacherové se snaží vyhýbat tomu, aby byli spatřeni, když ukrývají, nebo hledají kešku FTF, first to find – první zalogování dané kešky Geocoin – cestovní mince, čím dál oblíbenější obsah cache Travel bug – cestovní balíček, který „chce“ být doručen na určité místo na světě, úkolem cacherů je mu v tom pomáhat Hint – nápověda, kde je keška ukryta (pod kamenem, v dutině stromu, pod dlaždicí…), která je na stránkách geocachingu zakódována, pokročilí kešeři hint nepoužívají 3/2009

kešery, romantiky a pro ty, kdo mají zalogovaných tolik míst, že už neběhají za počtem, ale za radostí z nálezu, objevu místa a pobytu venku.

21 keší. Dnes je jen v České republice ukryto přes 12 000 kešek. Zalogovaných kešerů je pak 28 000. n

n

Typický rozhovor geocacherů...

A co to vlastně je ten geocaching?

Jde o hledání kešek (pokladů), kterých jsou po světě rozesety statisíce. Znáte souřadnice, nebo indicie, jak se k souřadnicím dostat. Pak už jen stačí naťukat je do GPS a najít skrýš, kde na vás čeká krabička (geocache) s pokladem. Tady se zapíšete, kdy že jste tu byli, jak vám hledání šlo, co z krabičky berete a co tam naopak dáváte. Totéž ještě jednou naťukáte pod svým nickem na web a oficiálně tak máte zase o jednu cache víc. Historie geocachingu začíná bezprostředně poté, co 1. května 2000 tehdejší americký prezident Bill Clinton oznámil odstranění umělé odchylky, přidávané do signálu GPS. Tím se zlepšila přesnost tohoto vojenského navigačního systému pro běžné civilní uživatele z desítek až stovek na několik metrů. Hned 2. května 2000 publikoval Dave Ulmer na Usenetu svou poznámku o možné celosvětové hře Stash Game. 3. května Dave umístil první keš hry GPS Stash Hunt. 30. května navrhl Matt Stum poprvé místo Stash používat termín Geocache a hře říkat Geocaching (mj. pro „nelegální příchuť“ slova Stash). Dave to akceptoval den poté a 1. června oznámil, že „oficiální“ název nové hry je geocaching (stash hunting zůstal názvem „neoficiálním“). První keš v Evropě byla umístěna v Irsku. Za první měsíc nové hry bylo ukryto

Tak co, už jsi zalogoval tu novou multinu na Chaloupkách? Jasně, že váháš, zrovna tam probíhala mudlobrigáda, ale mě, mé geoženy a geopsa si nevšímali. Skoro jsem měl FTF, ale vyfoukl mi to nějakej kačer z Brna, musel mít od ownera tip, jinak to není možný. Taky ji mám, dokonce jsem tam našel pěknej travel bug, kterej chce do Švýcarska a umístil jsem tam svůj první geocoin. Akorát třetí stejč nešla zalogovat, byla alespoň po 100 metrů mimo. Finálku jsem měl asi za hodinu a půl, ale zvládl jsem to i bez hintu. Tak zítra vyrazíme spolu, beru geokáru, měj se. Vývoj počtu ukrytých kešek: http://wiki. geocaching.cz/images/3/3e/Kese_celkem. png Oficiální stránky geocachingu: www.geocaching.com (mapa kešek, logování, souřadnice...) České stránky, statistiky: www.geocaching.cz Martin Kříž, programový vedoucí střediska Chaloupky, www.chaloupky.cz Foto Milan Kopačka, ZŠ Kamenice nad Lipou

21

DIDAKTIKA

DĚTI PEČUJÍ O PŘÍRODU Název Děti pečují o přírodu patří projektu, v rámci kterého občanské sdružení Rezekvítek pořádá již třetím rokem brigády pro školní a jiné dětské kolektivy. Projekt si klade za cíl rozvíjet v dětech kladný vztah k přírodě, umožnit jim osobní kontakt s přírodním bohatstvím v blízkém okolí jejich bydliště a vést je k spoluzodpovědnosti za současný stav životního prostředí. Jak sami vidíte, cíle jsou nemalé, nicméně velmi důležité především v dnešní době, kdy dochází k odcizení mládeže od přírody, protože většina z dnešních dětí dává přednost hře na počítači nebo televizi v pohodlí svého domova. Je tedy těchto cílů vůbec možné dosáhnout? A jak? Třeba vám bude návodem popis jedné z akcí konané v rámci projektu Děti pečují o přírodu. n

Učitelé si vyberou území

Po oslovení školy v rámci semináře pro učitele, který bývá pořádán vždy na začátku kalendářního roku a na kterém napíší již konkrétní učitelé do předem připraveného formuláře, o jaké chráněné území by měli zájem, domluvíme elektronicky či telefonicky konkrétní termín a pracovní náplň akce, kterou nejčastěji tvoří hrabání pokosené trávy (pečujeme převážně o stepní území) či úklid území. Ujasníme si věk a počet žáků, kteří se akce zúčastní, náplň práce i obsah exkurze. Práce i obsah exkurze je uzpůsoben věku žáků i látce, kterou momentálně probírají v rámci výuky. To vše proběhne přibližně tři týdny před akcí. Vyučující je také upozorněn, že v případě nepřízně počasí akce nebude realizována a je nutné, aby pro žáky zajistil náhradní program nebo běžnou výuku. Pro jistotu se dva dny předem opět zkontaktujeme a vzájemně se ujistíme, že se nic nezměnilo a akce může být zrealizována. Rezekvítek pak celou akci organizačně a materiálně připraví – zajistí lektora a veškeré potřebné nářadí a pracovní pomůcky podle typu práce. Po úklidovém typu akce zajistíme odvoz nasbíraného odpadu.

nebude. Jakmile jsou všichni připraveni, vyrazíme pěšky či městskou dopravou k chráněnému území, na kterém bude program realizován. Po příchodu na místo lektorka jasně stanoví pravidla chování dětí v průběhu celého dne. Věci si odložíme na jedno viditelné místo, stanoví se, kdo má za úkol je hlídat (nejčastěji paní učitelka, případně některý z žáků, který ze zdravotních důvodů nemůže vykonávat práci). Následně si zahrajeme malou hru, při které si vysvětlíme, co jsou to molekuly. Jsou to malé částice, ze kterých je složeno vše kolem nás. Molekuly jsou složeny z atomů. A právě atomy představují žáci. Když lektorka řekne molekuly 1, stoupnou si všichni do pozoru. Když řekne 2, musí žáci udělat dvojice, 3 – trojice… Kdo z žáků nebude v molekule o příslušném počtu dříve, než lektorka napočítá do pěti, vypadává. První kolo je jednoduché a žáky, především ty mladší než čtrnáct let, hra baví. Proto si hru zahrajeme ještě jednou. Toto kolo však ukončíme hned na začátku. Vzhledem k tomu, že se nám nejvíce osvědčilo žáky rozdělit do pracovních skupin v počtu 5 až 6, rozdělení do první molekuly nám žáky rozdělí do pracovních skupin. To žákům oznámíme, až když jsou v molekule. n

n

Sejdeme se v 8 hodin, kdy začíná výuka na většině škol, před hlavním vstupem. Lektorka, která zastupuje Rezekvítek, seznámí žáky s programem dne, připomene, že žáci mají mít jízdenky na MHD, pokrývku hlavy a dostatek tekutin, i to, aby si všichni zašli na toaletu, protože v místě, kde nás čeká práce, opravdu WC

22

Z molekul pracovní týmy

A můžeme jít na věc Ihned po rozdělení do skupin dostávají žáci za úkol dohodnout se na názvu jejich molekuly, která od chvíle, kdy bude mít svůj název, již nebude molekulou, ale pracovním týmem. A takový pracovní tým musí skutečně pracovat týmově, tedy bez hádání a jiných věcí, které by se členům týmu nelíbily. I jednání jednotlivých týmů bude hodnoceno a bude mít stejnou

váhu jako množství práce, kterou týmy vykonají, a znalosti, které projeví. Vše bude pozorovat a hodnotit jak paní učitelka, tak lektorka. Po vysvětlení náplně práce a její názorné ukázce, včetně poučení o bezpečnosti práce, následuje její vlastní realizace, která bývá zhruba po půl hodině přerušena pauzou na svačinu. Před svačinou každý tým dostane vlhčené ubrousky, kterými si očistí ruce, a žáci jsou při jídle lektorkou upozorněni na doplnění tekutin i na to, zda si všimli, jak jim po dobře vykonané práci na paprscích sluníčka ve voňavé trávě chutná. A opravdu, především ti, kteří svačinu běžně nenosí a nemají ji ani dnes, mají hlad a loudí na svých spolužácích. n

Potravní řetězec

Když máme vše snědené, jdeme opět na půl hodiny pracovat. Jakmile opět pracovní nasazení polevuje, přerušíme práci a proložíme ji krátkým výkladem. Zeptáme se, zda žáci vědí, co je to potravní řetězec. Vše si vysvětlíme a takový potravní řetězec společně vymyslíme. Pak si zahrajeme stejnojmennou hru. Nejdřív jsme všichni na počátku potravního řetězce, kterým jsou rostliny. Domluvíme se, jak rostlinu budeme gesty znázorňovat. Když se potkají dvě rostliny, zahrají si kámen, nůžky papír a ta, která vyhraje, postupuje v potravním řetězci (třeba na housenku, nebo na to, co žáci vymysleli). Ta, která prohraje, zůstává rostlinou. V dalších fázích potravního řetězce vždy výherce postoupí o jeden stupeň výš a ten, kdo prohraje, sestoupí o jeden stupeň níž. Povolená jsou jen slova kámen, nůžky, papír, teď, vše ostatní musíme dát najevo gesty. Prvních pět výherců

3/2009

DIDAKTIKA

získá nálepku s obrázkem, hrajeme v duchu fair play. Hra nejen seznámí žáky s ekologickým termínem, ale rozvíjí v nich i dovednost nonverbální komunikace. Následně se opět vrátíme zhruba na dvacet minut k práci s tím, že jakmile budeme mít téměř vše hotovo, zahrajeme si další hru. n

Kousek před cílem

Když vidíme, že už opravdu chybí jen kousek k cíli, přerušíme práci, seznámíme žáky s vybranými obrázky zvířat a rostlin na pexesu z Krabice jehličí, kterou Rezekvítek vyrábí. Vybereme dvacet obrázků a lektorka je ukáže žákům a řekne název a pár zajímavostí o konkrétním živočichovi či rostlině. Následně si jednotlivé pracovní týmy stoupnou do zástupu na startovací čáru vyznačenou provázkem a lektorka umístí kartičky obrázky vzhůru na prostor před nimi. Lektorka pak řekne název toho, co je na obrázku, a jakmile řekne kouzelné slovíčko „teď“, první ze zástupu má za úkol donést jí správný obrázek. Obrázek je toho, kdo se ho dotkne jako první, je zakázáno se prát či strkat. Tým získává za správný obrázek bod, za špatný jej ztrácí. Tuto hru lze různě obměňovat či zvedat obtížnost třeba tak, že mají donést dva obrázky či lektorka neřekne název, ale poskytne potřebné informace pro určení správného obrázku. n

3/2009

MULTIMEDIÁLNÍ VÝUKOVÁ POMŮCKA:

VÍTEJTE NA ZEMI... CENIA, česká informační agentura životního prostředí, ve spolupráci s dalšími partnery připravila pro žáky i učitele základních a středních škol originální výukovou pomůcku. Přibližuje a zprostředkuje jim – i všem dalším zájemcům – podstatné a aktuální informace o problematice, stavu a vývoji tří vzájemně provázaných složek životního prostředí: krajiny, vody a vzduchu. Název digitální výukové pomůcky zní Vítejte na Zemi…, podtitul Multimediální ročenka životního prostředí. Její forma je atraktivní a hravá. Pomůcku najdete na internetové adrese: http://vitejtenazemi.cenia.cz. n

Na webu, na CD a s manuálem

Multimediální ročenka životního prostředí je volně k dispozici na internetu. Pro potřeby škol vznikla i off-line CD verze multimediální ročenky. Výhodou webové verze je její neustálá aktualizace, zpřesňování a doplňování o další vhodné materiály, např. fotografie. Součástí prezentace je i manuál pro zacházení s multimediální ročenkou a rovněž manuál pro zrakově postižené. Najdete zde také užitečný rozcestník po informacích, které poskytují různé organizace na svých webových stránkách (např. Český hydrometeorologický ústav, Agentura ochrany přírody a krajiny, Česká inspekce životního prostředí, Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M., Státní zdravotní ústav ad.). Vzhledem

k množství dat najde uživatel v prezentaci mapu stránek, která je rozdělena podle kapitol a u každé kapitoly je navíc uveden přehled externích webových odkazů, souborů (dokumentů) a obrázků. Prezentace dává uživateli na výběr, zda se bude pohybovat v hravější verzi multimediální, anebo klasické html. Obě jsou z hlediska obsahu totožné, rozdíl je ve formě podání informací. Multimediální verze je zpracována interaktivní formou, která dovoluje zatraktivnit předkládané materiály a také zvýšit výukovou hodnotu prezentace. Látka není prezentována pouze slovním textem a statickými obrázky, je ilustrována animacemi i zvukem. Html verze díky absenci multimediálních souborů je zase uživatelsky i hardwarově méně náročná a je komfortnější pro rychlé vyhledá-

Zkusíte to taky?

Následuje dokončení práce a úklid nářadí a pracovních rukavic, sbalení věcí a odchod na exkurzi s odborným výkladem. Při exkurzi se lektorka zaměří na vzácné druhy, které se zde vyskytují, i ty druhy, které žáci znají z předchozí hry. Všichni účastníci za odměnu dostanou barevné sbírkové karty věnované brněnským chráněným územím, které Rezekvítek vydává. Na závěr si vše shrneme, zeptáme se žáků i paní učitelky, jak se jim dnešní den líbil, zda se dověděli něco nového a co, co se jim nejvíce líbilo či nelíbilo, a směřujeme žáky k tomu, aby si dali závazek, co budou od dnešního dne dělat pro přírodu. Případně se rovnou domluvíme na další akci. Že byste se rádi takové akce zúčastnili, ale nevíte jak na to? Zkuste oslovit ve vaší obci některou neziskovou organizaci, či přímo vedení obce či městské části. Pevně věřím, že vám podají pomocnou ruku třeba při zajištění pracovních rukavic, nářadí, pytlů na odpadky, nebo alespoň poskytnou materiály o územích, která mají vyšší ekologickou hodnotu. Pokud chcete bližší informace k projektu, napište do naší ekologické poradny, která vaše otázky ráda zodpoví na e-mailu: [email protected] Milica Sedláčková, Rezekvítek, sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, Kamenná 6, 639 00 Brno, www.rezekvitek.cz Foto archív Rezekvítku

23

DIDAKTIKA

vání informací. Navigace html sekce plně odpovídá všem klasickým zvyklostem a konvencím běžné webové prezentace. Není ovšem mnoho výukových materiálů o životním prostředí, které by rovněž odpovídaly standardům Blind friendly. Html formát multimediální ročenky ano, a proto je přístupný i pro slabozraké či nevidomé uživatele. n

Krajina, voda a hry

Celá prezentace je koncipována formou hry. Každý obrázek je animovaným menu kapitoly a je sestaven z typických prvků běžných pro jakoukoli reálnou krajinu. Každá virtuální krajina je spojena s nějakým příběhem, souvislostmi, vysvětlením. V kapitole Krajina má např. návštěvník možnost sledovat šest různých pohledů na stále tutéž krajinu. Heslovitým způsobem je popsán pohled historický, přírodovědný, ochranářský, kořistnický, rekreační a numinózní. Návštěvník se tu setká i s méně veřejně prezentovanými tématy, jako je např. světelná pohoda krajin či genius loci. Základní informace o vodě a jejím působení na utváření krajiny a život člověka jsou v kapitole Voda rozděleny do devíti podkapitol. Najdete zde i propojení na online vodohospodářský informační portál, předpovědní model srážek, radarovou detekci mraků apod. Kapitola Vzduch pojednává kromě témat souvisejících se znečištěním ovzduší také o atmosféře, meteorologii a globálních problémech. Své znalosti získané v různých kapitolách si žák může ověřit a doplnit v sekci Hry, které jsou tematicky spjaty s celou prezentací. Vzhledem k multimediálnímu charakteru a způsobu zpracování her je většina z nich nepřístupná pro nevidomé uživatele. U některých her však naleznete audio verzi. Dále si můžete ověřit nově získané znalosti v sekci Testy. Jde o uzavřené testové úlohy s jednou správnou odpovědí, s více správnými odpověďmi a přiřazovací úlohy. Pokud narazíte na odborný termín, jehož obsahu nerozumíte, využijte přiložený Slovník odborných výrazů. Pro dosažení větší efektivity práce s prezentací si projděte sekci Pro učitele. V této části najdete příklady motivačních námětů, které byly odzkoušeny ve výuce pěti pilotních partnerských škol v regionu hl. města Prahy. Tyto návrhy mohou inspirovat učitele při přípravě vyučovací hodiny. Tento ekovýchovný projekt pro cílovou skupinu JPD 3 v regionu NUTS 2 je spolufinancován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu České republiky a rozpočtu Hlavního města Prahy. Autorem projektu je CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Partnery projektu jsou: Cross Czech, a.s., Klub ekologické výchovy, o.s., Eko Gymnázium Praha, o.p.s., Praha 10, Gymnázium Jana Palacha Praha 1, s.r.o., Smíchovská střední průmyslová škola, Praha 5, Základní škola Lupáčova, Praha 3, Základní škola Na Beránku v Praze 12. Odbornými konzultanty pro Blind friendly jsou: TyfloCentrum Brno, o.p.s., Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, o.p.s., Praha 1 a Škola Jaroslava Ježka – školy pro zrakově postižené. Realizace: KXKdesign. Tento projekt byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu a z veřejných prostředků České republiky – ze státního rozpočtu (z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí ČR) a z rozpočtu hlavního města Prahy.

24

Michaela Kropáčková, Milan Návoj, odborní pracovníci, Jaroslav Čermák, koordinátor projektu, CENIA, česká informační agentura životního prostředí

VÍTEJTE NA ZEMI – V KRAJINĚ SPORTU Na ukázku, jak pomůcka vypadá, jsme se na http://vitejtenazemi.cenia.cz „proklikali“ ke sportovním aktivitám. Začali jsme v Krajině... Krajina | Krajina je místem našeho života. Je to základní prostor, který všichni prostě musíme obývat. Vše se odvíjí od pohledu na ni, respektive od toho, co jsme schopni v ní vidět a do jakých typů vztahů jsme s ní schopni vstupovat. Jinak vnímá tu samou krajinu turista, jinak pracovník ochrany přírody a ještě jinak lesník. Zároveň ovšem platí, že jeden a tentýž člověk může být ochraně přírody přátelsky nakloněný lesník i nadšený turista. Zvolili jsme šest pohledů na krajinu. Přičemž sami byste mohli dle libosti přidat další (nebo ubrat, sloučit, rozlučovat)... Podčlánky kapitoly: Historický, Přírodovědný, Ochranářský, Kořistnický, Rekreační, Numinózní Pohled rekreační | Konzumně-rekreační pohled. Většina z nás holduje nějakému sportu, ať rekreačně či dokonce profesionálně. Je dobré si přitom uvědomit, že i sportovní aktivity mohou přírodu a krajinu mnohdy podstatně ovlivňovat. Tato kapitola bude na příkladech pojednávat o vlivech některých druhů sportu na krajinu. Jejím cílem však není odsoudit sport jako takový! Škodí nebo prospívají vždy konkrétní lidé! Podčlánky kapitoly: Sjezdovky, Turistické trati (pěší turistika, cyklistika, běžky), Motosport, Stavba golfových areálů, Startovací plochy pro paraglidy Turistické trati (pěší turistika, cyklistika, běžky) | Tzv. měkké formy turistiky bývají – při dodržování určitých pravidel – k životnímu prostředí většinou ohleduplné. Podčlánky kapitoly: Sešlap půdy a eroze půdy, Poškození a zničení cenných stanovišť, Rušení živočichů, Viatická migrace Sešlap půdy a eroze půdy | Při intenzívním provozu a pohybu lidí na stezkách může dojít k sešlapu půdního povrchu. Jelikož ale stezky většinou vedou úzkými koridory, tak se sešlap omezuje pouze na tento úzký úsek. Problémy nastávají, pokud turisté nerespektují vymezené trasy. To platí i při provozování cykloturistiky. Při jízdě po svažitém terénu může dojít k narušení půdního krytu a následnému odnosu půdních částic. Poškození a zničení cenných stanovišť | Když turisté nerespektují schválené trasy, může dojít k poškození konkrétního stanoviště, kde se vyskytují ohrožené organismy. Věřme, že turistů nerespektujících pravidla, je minimum. Rušení živočichů | Zatížení hlukem může být problém při hromadném sportování, zejména při závodech. K rušení hlukem může také dojít při strojové úpravě běžeckých tratí. Navíc zde dochází i k znečišťování výfukovými plyny. Při individuálním využití je rušení hlukem minimální. Viatická migrace | Vlivem turistiky může docházet k rozšiřování zejména nepůvodních rostlinných nebo i živočišných druhů podél cest. Je to tzv. viatická migrace. ...pak můžete přeskočit do kapitoly Hry a vybrat si interaktivní zábavu, při které se zároveň učíte (i s dětmi): Revitalizace I – Puzzle

Řeky ČR I – Znáte řeky České republiky?

Fáze revitalizace povodí

Řeky ČR II – Lokalizace řek do mapy ČR

Sucho a povodně – co s tím?

Inspektoři ČIŽP zasahují Stromy

Nejkrásnější sbírka Geosystém Ledovec Cirkulace

Znečištění

Koloběh kyslíku

Koloběh uhlíku

Koloběh dusíku Ještě si uděláte Testy, podíváte se do Slovníku a pak do složky Pro učitele. Tam najdete Motivační náměty pro práci s jednotlivými kapitolami tématu Krajina a v nich například ty, které přetiskujeme na následující straně. Obdobně se můžete pohybovat v základních kapitolách Voda a Vzduch. Nechybí ani vybrané zdroje informací a další doporučená literatura a samostatné balíčky ilustrací k jednotlivým hlavním kapitolám. Ukázky z http://vitejtenazemi.cenia.cz vybrala (red)

3/2009

DIDAKTIKA

NÁMĚTY PRO VH Téma: CESTOVNÍ RUCH A REKREACE – vliv na krajinu Doporučení pro předmět: zeměpis, ekologický seminář Obsah: eroze, fragmentace krajiny, konzumně rekreační pohled, krajina, odlesňování, poškození a narušení cenných stanovišť, význam cestovního ruchu, turistiky i sportu pro zdraví člověka a příjemného trávení volného času v přírodním prostředí a jejich dopad na životní prostředí n Zaměřme se v dnešní hodině na to, jak trávíte volný čas, prázdniny, s rodiči dovolenou atd. Ÿ diskuse – směřování k pojmu krajina, přírodní prostředí aj. l Jak byste charakterizovali vlastními slovy krajinu ? Vyhledejte si přesnější definici ve vzdělávacím programu MMR. Ÿ diskuse p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/ n l Ÿ p l p n

Zaměřme se nyní na využití krajiny k rekreačním účelům. Která podkapitola v MMR se nejvíce orientuje k tématu dnešní hodiny? diskuse http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=6 Jak vnímáte tzv. konzumně rekreační pohled na krajinu? http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=6 Motivace žáků na „lyžák“ (využití zkušeností žáků ze školního lyžařského zájezdu nebo individuálního lyžování na sjezdovkách). Ÿ rozdělení třídy do skupin a samostatná práce s jednotlivými podkapitolami MMR 1. ODLESŇOVÁNÍ l Jaké mohou být důsledky odlesňování krajiny při budování sjezdovek? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=111 http://wikipedia.infostar.cz/d/de/deforestation.html 2. FRAGMENTACE KRAJINY l Jak může fragmentace krajiny ovlivnit ekosystémy? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=112 http://krajina.kr-stredocesky.cz/article.asp?id=27 http://search.seznam.cz/?q=fragmentace 3. EROZE LINIOVÁ A PLOŠNÁ l Co je eroze, jak se projevuje na sjezdovkách a jak vypadá terén sjezdovky po lyžařské sezoně? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=113 http://www.zpravodaj. ceskatrebova.cz/2006/7-O6 web/CID192_06 htm 4. POŠKOZENÍ A NARUŠENÍ CENNÝCH STANOVIŠŤ l Uveďte příčiny poškození a zničení stanovišť rostlin a živočichů při lyžování. p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=114 http://www.tatry.cz/servis/aktualne/zasnezovani.php 5. VLIV NA KRAJINNÝ RÁZ l Když se dostanete do krajiny , kde jsou lyžařské areály, co vás zaujme, co je pro vás v krajině dominantní? Liší se taková krajina od běžné horské krajiny? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=115 6. DOPADY NA BIODIVERZITU l Velká kumulace lidí v lyžařských areálech se projevuje kromě jiného hlukem. Jaké jsou jeho zdroje a jak působí hluk na lidi a živočichy? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=116 http://www.tatry.cz/tatry/příroda/omezená-turistiky.php// 7. PRODUKCE ODPADU l Provozovatelé sjezdovek i lyžařských areálů musí počítat s poměrně velkou produkcí odpadů. Z vlastní zkušenosti usuďte, jaké druhy odpadů se v lyžařských oblastech produkují a jak tuto situaci zvládají nejen návštěvníci areálů, ale i provozovatelé? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article =117 http://www.zelenaenergie.cz/cs/pro-firmy/2.html 8. SVĚTELNÉ ZNEČISTĚNÍ l Jak a čím může „noční lyžování“ ovlivňovat život v krajině? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=118 http://amper.ped.muni.cz/noc/krnap/noc-krnap 4.htm 9. DOPROVODNÉ INVESTICE l Jak infrastruktura lyžařských areálů mění a ovlivňuje krajinu? p http://vitejtenazemi.cenia.cz/krajina/index.php?article=119 http://eniweb.cz/?secpart=priroda-archiv-fggDe-cz http://www.harachov.cz(clanky-detail.asp.News)D= 490 Ÿ závěrečná diskuse – seznámení s výsledky práce jednotlivých skupin, prezentace l Vyhodnoťte pozitiva a negativa sjezdovek a celých lyžařských areálů v souvislosti s životním prostředím. Je vhodné tyto areály zakládat a případně v jakých krajinách ano a v jakých ne? Ÿ samostatná práce

3/2009

Vysvětlivky: n motivační a výkladová část | l učební úlohy, otázky p odpovědi, internetové odkazy | Ÿ doporučená vyučovací metoda

VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ 2009 Veletrh ekologických výukových programů je celostátní akce zaštiťovaná Sdružením středisek ekologické výchovy Pavučina, na kterou se vždy první týden v září sjíždějí lektoři a lektorky ekologické výchovy z celé České republiky, aby si vyměnili zkušenosti o ekologických výukových programech, které střediska nabízejí školám jako jednu ze svých služeb. Veletrh se – s přestávkami – koná už pošestnácté, obvykle každý rok v jiném regionu v Čechách nebo na Moravě. Veletrh letos proběhne ve dnech 1. – 4. září 2009 v Želivském klášteře (www.zeliv.eu) v kraji Vysočina, pořádá ho SSEV Pavučina ve spolupráci s Lipkou – školským zařízením pro environmentální vzdělávání Brno a dalšími členskými středisky. Aktuální informace o akci naleznete na stránkách http://pavucina. ninehub.com (v systému moodle). Zájemci se na akci mohou přihlásit do 31. července 2009 tamtéž. n

Komu je veletrh určen?

Akce je otevřená všem zájemcům o ekologickou (environmentální) výchovu. Program je sestaven takovým způsobem, aby měl co nabídnout začínajícím i zkušenějším. Každý rok se veletrhu účastní kolem stovky lektorů ze středisek ekologické výchovy, ale i pracovníků správ chráněných krajinných oblastí a národních parků, zoologických a botanických zahrad, zájemců o ekologickou výchovu z pedagogických fakult vysokých škol i učitelů ze školní praxe. n

„Průřezovým tématem“ je kvalita

Smyslem veletrhu je vytvořit prostor pro výměnu zkušeností mezi lektory ekologické (environmentální) výchovy, sdílet příklady dobré praxe, budovat vztahy a navazovat nové kontakty, seznámit se s novými metodami, tématy, formami či pomůckami v předmětné oblasti. „Průřezovým tématem“ veletrhu je kvalita ekologických výukových programů pro žáky a studenty: Jaké programy by měla střediska nabízet, aby naplnila poptávku škol vyplývající z rámcových vzdělávacích programů? Jaká témata jsou právě teď v environmentalistice aktuální a jakým způsobem je zajímavě zpracovat pro žáky a studenty ze škol? Jak zvyšovat kvalitu služeb nabízených v oblasti ekologické výchovy školám? n

Čtyři dny nabité programem

Veletrh tvoří celkem čtyři dny nabité odborným a doprovodným programem, který sestává z prezentací ekologických výukových programů, teoretických a praktických dílen, terénních exkurzí a dalšího. n Ekologické výukové programy V rámci veletrhu střediska ekologické výchovy především prezentují ekologické výukové programy pro všech-

25

DIDAKTIKA

ny věkové kategorie od předškolních dětí po studenty středních škol. V nabídce je zpravidla kolem dvaceti až dvaadvaceti výukových programů z toho nejaktuálnějšího a nejzajímavějšího, co bylo v průběhu roku vytvořeno. Účastníci veletrhu mají možnost zúčastnit se až čtyř výukových programů denně podle vlastní volby. Programy jsou prezentovány interaktivně – účastníci si program vyzkouší na vlastní kůži (v roli dětí) a na závěr k programu dávají strukturovanou zpětnou vazbu. n Dílny a přednášky Dílny tvoří další blok probíhající paralelně s prezentací ekologických výukových programů. Jejich cílem je zvýšit odborné kompetence lektorů ekologické výchovy, ať už se jedná

26

o praktické dovednosti typu práce s přírodním nebo jiným materiálem, teoretické znalosti z pedagogiky, či lektorské dovednosti. Někdy bývají dílny navíc doplněny odbornými přednáškami nebo diskuzí se zajímavými osobnostmi. Letos jsme pro účastníky připravili například besedu s bývalým ministrem školství Ondřejem Liškou nebo socioložkou Hanou Librovou.

n Doprovodný program Odborný program je obvykle doplněn průvodními aktivitami, jako je burza pomůcek a publikací, kde si účastníci mohou pomůcky nejen prohlédnout, ale i nakoupit, a večerní společenský program. Letos účastníkům nabídneme burzu, čajovnu, prodej výrobků Fair Trade a koncert.

n Exkurze Exkurze jsou pro účastníky příležitostí protáhnout se, blíže poznat místo konání veletrhu a jeho bezprostřední okolí, doplnit si znalosti z botaniky, biologie, geologie či historie regionu. Letos se takto vypravíme například do nitra Želivské přehrady, na Blaník a do klášterního pivovaru.

Veletrh ekologických výukových programů 2009 finančně podpořilo Ministerstvo životního prostředí a Jihomoravský kraj. Kontakt: Júlia Sokolovičová, SSEV Pavučina, telefon 234 621 386 nebo 608 071 134, [email protected] Foto archív SSEV Pavučina

3/2009

DIDAKTIKA

SPORT A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL Přehled možností zařazení a využití tématu SPORT ve vzdělávacích programech škol, ve vzdělávacích oblastech a oborech. Zařazení tématu sport ve vzdělávacích programech je jednoznačné u vzdělávacího oboru Tělesná výchova, kde jsou sportovní činnosti hlavním obsahem výukových hodin. A pobyt a pohyb venku, v přírodě? Ideální spojení jak pojmout sport environmentálně, tedy šetrně a ohleduplně vůči životnímu prostředí. Využijme pohybu v přírodě a učme děti vnímat její hodnoty ve smyslu: Přírodu budu ke sportování využívat, ne zneužívat a ničit. Příroda nabízí pestrý terén, oproti běžnému hřišti můžeme nerovností využít, rovněž tak zajímavých pomůcek, které příroda nabízí – šišky, kláda, klacky či pruty, kamínky. Samozřejmě je nutné dbát na bezpečnost dětí, ale nebojme se toho. Při sportování využíváme aktivní spolupráci a podporujeme kooperativní činnosti, učíme respektu k druhým, ideálně ve spojení s hrou jako oblíbenou a úspěšnou metodou. Pro osobní rozvoj je důležité posilování vůle a sebekázně, kdy má velký význam motivace, tedy to, co je běžné právě ve sportu. Téma sport se pochopitelně dotýká v přírodovědných předmětech témat zdraví a zdravý životní styl. Sport jako nedílná součást života se objevuje i v dějepise, vzpomeňme na starověkou Spartu a Athény, antický ideál tělesné krásy a duševní vyrovnanosti kalokagathia, olympijské hry, návrat k tělesné kráse v období renesance. Sport je vděčné téma v cizích jazycích, dá se pojmout výtvarně, můžeme zpracovávat číselné údaje z oblasti sportu apod. Základem je samozřejmě vlastní sportovní činnost. Pohyb v přírodě na čerstvém vzduchu přispívá k duševní pohodě, a proto

nezapomínejme na sokolské heslo „Ve zdravém těle zdravý duch“! n

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

Přehled zařazení tématu sport po linii vzdělávací oblast, vzdělávací obor, tematický okruh, učivo. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět (pouze pro 1. stupeň) Tematické okruhy: n Rozmanitost přírody – ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody n Člověk a jeho zdraví – péče o zdraví Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor: Dějepis (2. stupeň) Tematické okruhy: n Nejstarší civilizace – antické Řecko a Řím n Objevy a dobývání – renesance n Rozdělený a integrující se svět – sport a zábava Vzdělávací obor: Výchova k občanství (2. stupeň) Tematické okruhy: n Člověk ve společnosti – vztahy mezi lidmi, zásady lidského soužití n Člověk jako jedinec – podobnost a odlišnost lidí, vnitřní svět člověka, osobní rozvoj Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor: Přírodopis (2. stupeň) Tematické okruhy: n Biologie člověka – životní styl n Základy ekologie – ochrana přírody a životního prostředí

Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Vzdělávací obor: Výchova ke zdraví (2. stupeň) n Zdravý způsob života a péče o zdraví – tělesná a duševní hygiena n Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence – stres a jeho vztah ke zdraví n Hodnota a podpora zdraví – podpora zdraví a její formy n Osobnostní a sociální rozvoj – sebepoznání, seberegulace, psychohygiena, mezilidské vztahy, morální rozvoj Vzdělávací obor: Tělesná výchova (1. st., vyjmuto pro pobyt a pohyb v přírodě) n Činnosti ovlivňující zdraví – význam pohybu pro zdraví, rozvoj rychlosti, vytrvalosti, síly, hygiena a bezpečnost při pohybových činnostech n Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností – pohybové hry, základy sportovních her, turistika a pobyt v přírodě, plavání, lyžování, bruslení n Činnosti podporující pohybové učení – zásady jednání a chování, pravidla Tělesná výchova (2. st., vyjmuto pro pobyt a pohyb v přírodě) n Činnosti ovlivňující zdraví – význam pohybu pro zdraví, hygiena a bezpečnost při pohybových činnostech n Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností – pohybové hry, sportovní hry, turistika a pobyt v přírodě, plavání, lyžování, snowboarding, bruslení n Činnosti podporující pohybové učení – pravidla, zásady jednání a chování Radka Urbánková

JAN AMOS KOMENSKÝ: SVĚT V OBRAZECH (ORBIS PICTUS) Komenský sepsal v roce 1653 Orbis Sensualium Pictus coby zjednodušenou jazykovou učebnici sloužící k výuce latiny, vydána byla roku 1658 v Norimberku.

Běhání v závod. Chlapci se cvičí v běhu buď po ledě na bruslích, kdež se také vozí (jezdí) na sáňkách, nebo na rovině, dělajíce sobě znamení neb čáru, které, kdo vyhráti chce, doběhnouti musí, ale přeběhnouti nesmí. Před časy běhávali závodníci v ohradě k cíli, a který doběhl nejprve, dostal odměnu od závodního. Nyní se drží kolby, kde se kopím rozhání po kruhu, místo turnajů (sedání), které přišli z obyčeje. 3/2009

Hra na míč. Na prostraném místě se hraje na míč, jejž jeden hází (zaráží) a druhý chytá i zpátky hází neb odráží pletenkou. A to jest hra (zábava) šlechtická k ohýbání těla. Balon nadutý větrem skrze klapku, pod širým nebem pěstí se zaráží. Zdroj: www.eridanus.cz (publikace vycházejí z CD „Orbis Sensualium Pictus“ vydaného roku 1999 Pedagogickým muzeem vJ. A. Komenského a Albertina icome Praha)

27

NABÍDKA PUBLIKACE

KALENDÁŘ n

n

SPORTY V PŘÍRODĚ A TURISTIKA

n Neuman, J. a kol. Turistika a sporty v přírodě : přehled základních znalostí a dovedností pro výchovu v přírodě. Praha: Portál, 2000. Souhrn metodických rad a praktických zkušeností pro vedoucí akcí v přírodě. Po stručném pohledu do historie a potřebné teorii následuje přehled vybraných turistických aktivit a základy sportů v přírodě (cykloturistika, orientační běh, vysokohorská turistika, lezení) i náměty na hry a cvičení v přírodě. Autoři upozorňují i na ekologickou výchovu, uvádějí ekohry a zdůrazňují bezpečnost při všech činnostech v přírodě. Publikace je určena zvláště vedoucím skupin dětí a mládeže a učitelům tělesné výchovy, bude však užitečná i pro studenty pedagogických a sportovních škol. n Šafránek, J. Cyklistika pro děti i jejich rodiče. Praha: Portál, 2000. Kolo stále přitahuje svým dokonalým spojením příjemného s užitečným, možností zvládnout vlastní silou velké vzdálenosti. Děti kolo vítají jako prostředek, jak se rychle vzdálit z dosahu dospělých, dívat se na svět více samostatně a poněkud shora, jako ze sedla koně. Tento nadhled je jedním z nejlepších vkladů do života. Dospělý člověk potřebuje také svého koně, své „hobby“, potřebuje si „dát do těla“, aby mu lépe chutnalo, sprcha byla obzvlášť příjemná a pohled na svět optimističtější. Autor v knize dále nabízí i náměty pro hry, které lze využít pro postupný výcvik techniky jízdy na kole. Upozorňuje na cykloturistické možnosti u nás i ve světě, které doplňuje četnými příklady cyklistických tras po Čechách i Moravě.

28

n Neuman, J. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál, 1998. Téměř 200 námětů obohatí zásobu her učitelů, vychovatelů a vedoucích skupin dětí, mládeže i dospělých. Navíc poskytne nové metody motivování hráčů a hodnocení her. Největším přínosem činností, které kniha nabízí, je důraz na řešení problémů, komunikaci, důvěru a spolupráci. Úvodní část pojednává o významu hry a dobrodružství ve výchově a pro rozvoj osobnosti a vzájemných vztahů ve skupině. Seznamuje také s nový-

n

LÉTO V HOSTĚTÍNĚ

LETNÍ ŠKOLA ROZVOJOVÉ POMOCI A SPOLUPRÁCE

Dovolená s výtvarným, přírodovědným a poznávacím programem pro děti, 27.–31. 7. Tradiční Letní škola ochrany krajiny je letos věnovaná ekologickému pěstování ovocných dřevin, 10.–14. 8. Více: Centrum Veronica Hostětín, http:// hostetin.veronica.cz/408/planovane_ akce/173, e-mail [email protected], tel. 572 630 670

Katedra rozvojových studií PřF Univerzity Palackého v Olomouci a Ministerstvo zahraničních věcí ČR pořádají ve dnech 7.–11. září 2009 12. ročník Letní školy rozvojové pomoci a spolupráce. Je určena všem zájemcům o tematikou rozvojové spolupráce bez rozdílu oborů, pokročilosti nebo věku. Přihláška a další informace na: http://development.upol.cz/letni-skola-vysoke-skoly

mi trendy, vysvětluje základní pravidla pro přípravu a vedení her i zásady bezpečnosti. Hlavní část knihy tvoří náměty činností, které mohou být základem pro všestranný program při pobytu skupiny dětí, mládeže i dospělých v přírodě. Mnohé hry však lze provádět i v místnosti. Hry a cvičení jsou rozčleněny do 10 kapitol, na hry seznamovací, zahřívací a kontaktní, soutěživé, rozvíjející důvěru a komunikaci, týmové, ekohry, závěrečné rituály a hodnocení.

nebo podle obsahu – paměťové, orientační, s lanem a provázkem. U každého je motivace posílena drobným příběhem.

n Neuman, J. a kol. Překážkové dráhy, lezecké stěny a výchova prožitkem. Praha: Portál, 1999. Příklady překážkových a lanových drah a příklady pro využívání umělých lezeckých stěn, od iniciačních rituálů přes renesanci až po skauting. Přínosem využití překážkových drah při cvičení je nejen zvýšení fyzické zdatnosti, ale i posílení osobnosti a vzájemných vztahů ve skupině. Učitelům tělesné výchovy na všech stupních škol, vychovatelům, cvičitelům a vedoucím skupin mládeže autor nabízí cvičení a hry, ve kterých se uplatňují překážkové dráhy a lezecké stěny. Vysvětluje přitom, jaký vliv na rozvoj psychiky má při těchto cvičeních prožitek. n Bartůněk, D. Hry v přírodě s malými dětmi. Praha: Portál, 2001. Široký výběr nových i osvědčených her a cvičení pro děti ve věku 4 až 8 let. Autor se soustřeďuje na pohyb venku a v přírodě. Hry jsou nejen zábavou, ale slouží jako prostředek výchovy ke spolupráci, ke zlepšení komunikace mezi dětmi a ke zvýšení fyzické a psychické kondice. Náměty jsou členěny podle prostředí, ve kterém hry probíhají – hry na louce, v lese, v zimní přírodě,

n Brtník, J., Neuman, J. Zimní hry na sněhu i bez něj. Praha: Portál, 1999. Soubor her a zábavných cvičení, které motivují děti a mládež ke zdokonalování lyžařských schopností i celkové zdatnosti. Tyto nápady a náměty pomohou učitelům, vychovatelům, vedoucím skupin dětí a mládeže, cvičitelům i sportovním instruktorům připravit originální program pro nejrůznější zimní akce. Autoři vycházejí z všestranného přístupu k zimním sportům a dalším činnostem a předávají své zkušennosti a náměty pro výcvik. Důraz kladou na výchovné působení, které vychází ze spojení vnitřního prožitku a překonávání sebe samého. n Bartůněk, D. Kniha her a činností v klubovně i venku. Praha: Portál, 2002. Činnosti s dětmi v klubovně, v lese, na louce, na horách, u vody, s jízdními koly, v plaveckém bazénu a na zimním stadiónu. Praktické rady pro pobyt v přírodě, náměty pro vnímání přírody různými smysly, výrobu zajímavých předmětů, zajímavé recepty na ohni. Ucelené programy pro pořádání větších akcí. n Neuman, J. Dobrodružné hry v tělocvičně. Praha: Portál, 2001. Dobrodružství není nutno hledat v dalekých zemích, může jím být i překonání sama sebe ve výzvových situacích třeba v tělocvičně. Dobrodružné hry a cvičení se stávají stále

3/2009

NABÍDKA významnější složkou výchovných, výcvikových, preventivních i terapeutických programů. Jsou však i vynikající zábavou nebo motivačním prvkem v hodinách tělesné výchovy, v přípravě pro specifické sporty. Zkušený metodik a autor ukazuje, jak lze užívat tato cvičení a hry i v tělocvičně s běžným i netradičním nářadím. Shrnuje teoretická východiska výchovy dobrodružstvím, ale především uvádí náměty pro desítky činností (např. komunikační, kontaktní a iniciativní hry, základy akrobacie a žonglování). Jsou vhodné nejen pro rozvoj pohybových schopností, ale i pro zlepšení vzájemných vztahů, schopnosti vymýšlet nová řešení i společné komunikace. Názorné ilustrace Petra Ďoubalíka. n Šafránek, J., Vaňková, H. S dětmi na kolech Prahou a okolím. Praha: Portál, 2002. Náměty pro cyklistické trasy nabízejí příběhy a kulturní zajímavosti vztahující se k navštíveným místům a hry, které si mohou děti zahrát, když už jim jízda připadá jednotvárná. Více než dvacet tras po Praze a jejím blízkém okolí bylo pečlivě vybráno tak, aby se vyhýbaly většímu dopravnímu provozu, a probíhají nejhezčími kouty hlavního města. Cyklisté tak poznají nejen památky a zajímavosti, ale objeví i krásnou přírodu v dosahu jednodenních výletů na kole. Začátek cesty je zvolen obvykle od stanice metra, případně ze železniční stanice, a jsou uvedeny i varianty, které umožní zkrácení nebo prodloužení cesty podle zdatnosti účastníků.

3/2009

Tyto tipy na publikace jsme převzali z internetových stránek Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze (www.ftvs.cuni.cz), katedry sportů v přírodě – oddělení turistiky, sportů a výchovy v přírodě. Najdete zde i sborníky o outdoorových sportech a výchově a dlouhý seznam diplomových prací, například: n Heppner, M. (1994). Ekohry a jejich využití ve výchovné práci. n Vohradská, G. (1995). Dobrodružný program jako alternativní řešení hodin školní TV v koedukovaných třídách. n Dufek, J. (1997). Dobrodružné učení: vliv dobrodružství na rozvoj osobnosti člověka. n Novosadová, Z. (1998). Škola v přírodě s využitím dobrodružných programů (návrh a ověření nového pojetí). n Janecká, A. (1999). Výběr a ověření dobrodružných her a cvičení pro žáky základní školy. n Bezděková, T. (1999). Iniciativní a problémové hry pro děti mladšího školního věku. n Eliáš, P. (2002). Působení dobrodružných programů v přírodě na mládež s výchovnými problémy. n Purschová, T. (2005). Orientační hry a škála jejich použití. n Horálek, J. (2005). Vliv dobrodružných programů na rozvoj osobnosti žáků středních škol.

VÝSTAVA n

PTÁCI KŘIVOKLÁTSKA

Křivoklátsko se pomalu ale jistě přibližuje k tomu, že bude vyhlášeno naším dalším národním parkem. Můžete se s ním lépe seznámit už teď, na výstavě:

n Hůlovcová, J. (2005). Výchova v přírodě a její vliv na dynamiku sociální skupiny. n Kutilová, J. (2005). Stromolezení v oblasti aktivit v přírodě. n Nováková, L. (2005). Reflexe ve výchově v přírodě. n Jevulová, L. (2005). Využití aktivit v přírodě ve výuce všeobecně vzdělávacích předmětů na základní škole: aplikováno pro předmět matematika. n Rohovská (2006). Využití aktivit v přírodě ve výuce všeobecně vzdělávacích předmětů: aplikováno pro předmět chemie. n Tomeš, J. (2007). Analýza využívání aktivit v přírodě na středních školách v Praze a okolí. n Bohadlová, J. (2007). Využití her a aktivit v přírodě v základním vzdělávání dětí na 1. stupni ZŠ se zaměřením na předmět anglický jazyk.

n Frainšic, M. (2007). Využití her a aktivit v přírodě ve výuce všeobecně vzdělávacích předmětů na základní škole (aplikováno pro předmět prvouka). n Jungwirthová, L. (2008). Aktivity a sporty v přírodě a jejich využití v programech pro volný čas romských dětí. n Volfová, M. (2008). Analýza přípravy a vedení letních dětských táborů s rozdílným zaměřením s možností využití etapových herních celků. n Švach, J.(2008). Využití her a aktivit v přírodě ve výuce všeobecně vzdělávacích předmětů na základní škole (aplikováno pro předmět vlastivěda). n Trčková, P. (1996). Tvorba a realizace pohybových her s motivačním příběhem. n Janda, L. (2000). Programy aktivit v přírodě pro rodiče a děti. (red)

FILMY n

HOME

Na celém světě měl 5. června ve Světový den životního prostředí premiéru francouzský dokumentární film nazvaný Home, v České republice to bylo v Praze v parku na Kampě. K projektu, který bojuje za zachování krás a bohatství planety Země, se spojil producent Luc Besson s mezinárodně uznávaným fotografem Jeanem Arthusem Bertrandem. Navázali tak na výstavu pod širým nebem Země krásná neznámá, která se konala v 55 zemích včetně České republiky. Snímek se má promítat i v kinech, vyjde na DVD a bude přístupný na veřejných projekcích. Českého dabingu se ujal Zdeněk Svěrák. Podle něj jde o zprávu o stavu naší planety, která je krásná a zároveň i hrozná. „Jde o to, že cokoliv se na zeměkouli šustne, se nás týká. Tání ledovců stejně jako kácení deštných pralesů,“ komentoval svůj dojem z tohoto projektu. „Je to úžasný film svými obrazy, hudbou i tím, jak srozumitelně nám říká, jak všechno se vším souvisí. Přesto poskytuje zdroj optimismu,“ dodal Svěrák. Cesta po 50 zemích světa je podle producentů ódou na krásy a jemnou harmonii Země. S optimistickým přístupem

« Větrná farma v avignonském Laurageais, Haute-Garonne, Francie (43°22’ N – 1°48’ E). © Yann Arthus-Bertrand/La Terre vue du ciel Zdroj: www.home.spi-film.cz a aktuálními tématy se snímek zaměřuje na vzrůstající povědomí veřejnosti o současných sociálních problémech a problémech životního prostředí. Diváci se v něm z ptačí perspektivy vydají na cestu kolem světa do těch nejúžasnějších, ale také nejponičenějších krajin. Vydají se na dech beroucí a silné emoce vyvolávající cestu z hlubin australského korálového pobřeží až na vrchol hory Kilimandžáro, z amazonských pralesů do pouště Gobi, z bavlníkových plantáží v Texasu do průmyslové Šanghaje.

29

NABÍDKA

INTERNET

Home skýtá konkrétní pohled na problémy, kterým musí naše planeta čelit: globální oteplování, kácení deštných pralesů, ztráta biodiverzity a ubývání přírodních zdrojů, ale na druhou stranu i pozitivní vývoj, jako jsou vzrůstající demokracie, růst příjmů, životního standardu a rozvoj vzdělání. Yann Arthus-Bertrand se celý život zajímal o svět zvířat a přírodní rezervace. Brzy začal používat kameru a dokumentovat svá pozorování, a tak se dostal ke svému povolání: svědectví skrz obrazy. V roce 1991 založil leteckou fotografickou agenturu a začal pracovat na dokumentárních seriálech o Zemi. K vidění na: http://www. youtube.com/homeproject Zdroj: ČTK n

n

EKOŠKOLA SNŮ

Vstupuji do takové normální školy, jako je třeba ta naše. Opravím kapající kohoutek, vyměním žárovky za úsporné, odpadkový koš nahradím nádobou na tříděný odpad. To vše pouhým kliknutím myši. Jsem totiž připojen na internet a tahle škola je jen hra. Ovšem hra, která vychází z konkrétních situací, a tak si mohu udělat představu o reálných číslech, problémech a řešeních. Dalším kliknutí nechám tedy provozovatele automatů na limonády odvézt jeho chladící žrout elektřiny a nahradím jej fontánkou na vodu. Moje škola tím ročně ušetří 7071 Kč. Údaje s hodnotami o ušetřených odpadech, vodě, elektřině a penězích se zobrazují na „měřáku“. Mé uvědomělé ekologické jednání občas pokulhává, když se nechám zlákat kliknutím na tzv. „ekonesmysl „ a přiměji například paní učitelku, aby dětem zakázala malovat vodovkami, že prý tím spotřebují moc vody! Takto procházím chodbou, učebnou, toaletami a PC pracovnou a zjistím, co se dá v takové normální škole změnit. Hrou mne však neprovází jen zdvižený ukazováček šetrnosti! Musím také uvažovat o širších souvislostech svého jednání! Ve hře proto nechybí globální souvislosti o vodě, energii a odpadech. A tak zjišťuji: Jak by asi byla dlouhá fronta, tvořená kuřaty, která denně snědí Pražané? Komu patří voda na Zemi? Proč i my, Evropané, máme vodou šetřit, když v Evropě skoro nikdo nedostatkem vody netrpí? Kolik cyklistů by muselo šlapat, aby zásobilo energií počítač, domácnost nebo nákupní centrum? A pro srovnání – kolik energie spotřebuje vesnice v Africe? Proč se třídí odpad a k čemu jsou vytříděné suroviny dobré? Po všech těchto úkolech, informacích a příbězích mě nakonec čeká Ekoškola mých snů, kterou si mohu vybrat a sestavit na míru. Co takhle Ekoškola s venkovní učebnou, plnou trávy a zeleně? Nebo škola zapuštěná do země nebo naopak zavěšená vysoko ve větvích? Jak by se učilo ve škole vytvořené ze slámy nebo škole poháněné větrnou energií? Moje „Ekoškola snů“ se stává součástí certifikátu spolu s úvahami nad environmentálními otázkami a s mými vlastními výsledky z průběhu celé hry. Certifikát vytisknu a mám v ruce důkaz, že se mi to celé podivné dobrodružství jen nezdálo!

ČLENOVCI

Výukový videopořad Členovci je určen pro žáky základních škol a studenty středních škol a učilišť. Pořad je rozdělený do tematických kapitol a má výborné předpoklady pro využití ve výuce vlastivědy, přírodopisu, biologie, ekologie apod. DVD si klade za cíl seznámit studenty s říší členovců tak, jak to učebnice neumožňují. Z DVD se lze naučit, jak členovce lovit a pozorovat i jak je chránit a chovat; dozvědět se, jak členovci některé lidské profese inspirují a jiným zase škodí, a také zjistit mnoho zajímavých detailů z jejich životních strategií. Záběry byly natáčeny po celé ČR v průběhu let 2007 – 2008. Komentář byl konzultován s řadou odborníků z vědeckých a akademických pracovišť. Jednotlivé filmy jsou dále strukturovány. DVD o celkové délce 150 minut se skládá z pěti filmů členěných do dvanácti kapitol, které jsou přímo přístupné z menu. Vydal Rezekvítek ve spolupráci se Skyfilmem v rámci dotace ze SFŽP, 2000 ks pro školy a školská zařízení, případně SEV je zdarma, odběratel hradí pouze náklady spojené se zasláním. Ukázky na www.skyfilm.cz. Kontakt: Rezekvítek, Kamenná 6, 639 00 Brno, e-mail [email protected]

Redakční rada:

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

30

Praha – Zuzana Letovská (ZČ HB Botič, Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Lenka Suchanová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Lenka Navrátilová (Občanské sdružení Ametyst, Plzeň) Ústecký kraj – Ivana Poláčková (SEVER, Ústí nad Labem) Kraj Vysočina – Martin Kříž (Chaloupky o.p.s., Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo - SVČ Vsetín) Olomoucký kraj – Helena Nováčková (Sluňákov – CEA města Olomouce, o.p.s., Horka nad Moravou) Jihočeský kraj – Josef Janošťák (CEGV Cassiopeia, České Budějovice) Jihomoravský kraj – Michala Chatrná (Lipka – šk.zařízení pro environemntální vzdělávání Brno) Královéhradecký kraj – Jiří Kulich (SEVER, Horní Maršov) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA, Pardubice) Liberecký kraj – Aleš Kočí (Městské SEV Divizna při ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Kateřina Kohoutová (Vita – občanské sdružení, Ostrava) SSEV Pavučina – Lenka Daňková

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Helena Pilátová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Hráčem se můžete stát i vy, ať u vás ve škole, doma, nebo on-line na www.ekoskola.cz/hra. Hra Ekoškola byla vytvořena pro žáky zapojené do stejnojmenného mezinárodního programu, který pomáhá při realizaci environmentální výchovy na školách. V České republice program koordinuje Sdružení Tereza ve spolupráci s Lipkou, školským zařízením pro environmentální výchovu v Brně a Diviznou – městským střediskem ekologické výchovy při Zoo Liberec. Škol zapojených do programu je jenom v ČR 210. Cílem hry je podpořit samostatnost žáků v řešení problémů na úrovni školy a zároveň vytvořit spojitost mezi místními a globálními problémy. Hru realizovalo občanské sdružení Kvas a multimediální studio Mouse Over za odborné podpory Sdružení Tereza. Olga Lyžbická, Sdružení Tereza, a Zuzana Řezníková, studio Mouse Over n

ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU: SPORT

www.olympic.cz – oficiální stránky Českého olympijského výboru; obsahují i materiály o vlivu sportu na životní prostředí http://pf.ujep.cz/ktv/Trnkova/Seminare_E.pdf – sport a životní prostředí – základní pojmy, ekologické zásady při řízení a plánování sportovních akcí; studijní materiály katedry tělesné výchovy Pedagogické fakltuy UJEP v Ústí nad Labem www.skaut.cz – Junák, svaz skautů a skautek ČR; skauting je celosvětově největší výchovné hnutí pro děti a mladé lidi, významnou součástí programu je pohyb v přírodě www.psl.cz – Prázdninová škola Lipnice, zážitkové učení včetně metodologie, součást Outward Bound International; kurzy naplněné hrou, pohybem, tvořivými dílnami, happeningy, diskusemi i rozjímáním http://brusleni.e-zpravy.cz/ – skoroblog o bruslení, na bruslích Českou republikou, za vhodného počasí se dá jezdit nejen na rybnících, ale taky desítky kilometrů po řekách (aktuální ledové zpravodajství, kde se bruslí) http://geoportal.cenia.cz/ û Tematické úlohy û Koupací vody – Kvalita koupacích vod, sezona 2009, každý týden aktualizované mapy CENIA, české agentury životního prostředí Připravila Hana Kolářová

BEDRNÍK | červen 2009 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, Malá ulička 89, 542 26 Horní Maršov ( 499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 ( 234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: SEVER, Monika Kosinová, Malá ulička 89, 542 26 Horní Maršov [email protected], ( 499 874 280, 739 203 205

Hlavní téma příštího čísla: MOBILITA (redakční uzávěrka 25. 7. 2009)

3/2009

eden z paradoxů naší doby a civilizace je ten, že se usilovně snažíme zbavovat se fyzické námahy, tedy pohybu. Používáme k tomu nejrůznější udělátka fungující na fosilní energie, a přispíváme tak k nerovnováze biosféry. A na druhé straně jsme doslova nesví, až velmi často nemocní, protože nám chybí fyzická námaha, tedy pohyb. Konkrétně se tenhle absurdní paradox čím dál víc prosazuje v nakládání s trávou. No, kdo by dneska sekal ručně, že, když sekačky jsou tak snadno a levně dosažitelné i provozovatelné! Jenže... „Sekačka vás psychicky vyčerpá, tiché kosení s ladnými pohyby naopak energii dobíjí a neruší celé okolí. Pro jemný svět v ekozahradě je to jasná volba,“ potvrzuje z vlastní zkušenosti ekozahradník Jaroslav Svoboda. Ba dokonce: „Správnému ekozahradníkovi by svědomí nedovolilo používat motorovou sekačku. Když se naučíte dobře zacházet s kosou (na internetu lze již nalézt podrobné návody, např. www.kosimesnadno.cz ), zabere vám to na běžné zahradě méně času, nežli strojem, když počítáme jeho údržbu a manipulaci – o ceně nemluvě.“ „Měl jsem to štěstí kosit několik dní naše dva hektary pro budoucí les a sad (20 000 m2) plné travin, včetně metrových kopřiv a dvoumetrových tuhých pelyňkových stonků. Jakmile jsem se s kosou naučil, což jde s návodem rychle, zjistil jsem, že mě to baví a je to skvělé nejen na fyzickou kondici, ale i na odreagování a vyčištění mysli. Na udržované louce je každým rokem vše snadnější a rostliny jemnější, hravě pak kosení zvládnou i ženy a větší děti. Takže mi každý snad promine, že nedoporučím koupi řvoucí motorové sekačky na údržbu několika desítek či stovek metrů čtverečních té kvetoucí krásy. Život má být příjemný a práce pro nás může být posilující meditací v pohybu. Nevěříte? Tak to je na čase pořídit kosu!“ Tolik Jaroslav Svoboda. Když se podíváte na internetové stránky www.ekozahrady .com, najdete na nich i podmanivé pojednání o kráse louky či loučky, která udělá parádu i na malé zahradě. Nemusí, dokonce nemá se hnojit, nemusí se zalévat, stačí jednou až třikrát za rok pokosit a paráda je tu, navíc plná pozoruhodných živáčků. Kosení se spojuje i s řemeslnou zručností – třeba při výrobě vlastního kosiště nebo naklepávání kosy. A nechybí mu ani vyloženě sportovní rozměr, protože se při něm docela dobře poměřuje výkonnost, takže se pořádají i soutěže v kosení, včetně mistrovství světa, které skýtají příslušnou atmosféru a podívanou. Nejlepší ženci z Česka se letos sjíždějí například na Mezinárodní mistrovství Šumavy v Kratušíně 25. července. Účastníci rozdělení do kategorií do 60 a nad 60 let budou mít za úkol co nejrychleji pokosit čtverec louky o rozměrech deset krát deset metrů. Hodnotit se bude i kvalita – strniště nesmí přesáhnout pět centimetrů, jinak porotci soutěžícímu přidají za každý centimetr deset trestných vteřin. Loni se mistrovství Šumavy zúčastnili Češi, Slováci, Ukrajinci a Kanaďané. Pak se konaly třídenní dílny, kde se zájemci učili, jak připravit nástroje. Ohlas byl velký. Bohužel, Češi zatím nejsou schopni postavit svůj tým na mistrovství světa, které se bude letos konat v Německu. (kvá) Foto www.ekozahrada.com a www.kosimesnadno.cz

Hry dětské. Chlapci hrávají buď v ráže (hliněné kuličky), buď házejíce koulí do kuželek, buď kuličku holí zarážejíce skrze kroužek, buď vlka bičem pohánějíce (otáčejíce), buď z foukačky a kuše střílejíce, buď na chůdách (štihlách) chodíce; aneb na houpačce se rozhánějíce a houpajíce. J. A. Komenský – Svět v obrazech (Orbis pictus)