DIVOČINA WILDERNESS ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST HLAVNÍ TÉMA

ČASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

ZOO JAKO VELVYSLANECTVÍ PŘÍRODY BODLINKA SE VRACÍ DO VOLNÉ PŘÍRODY DIVOČINA JE SOUČÁST NAŠÍ EVROPSKÉ IDENTITY NEREGULOVÁNO MYŠLENKOVÁ MAPA: BIODIVERZITA

PŘÍLOHA: BOBŘÍ ŠPALÍČEK, SRNČÍ ZVĚŘ A LES

WILDERNESS

NOVÝ PRALES

HLAVNÍ TÉMA ↓

DIVOČINA

DIVOKÉ SRDCE EVROPY

ČÍSLO 3 | ROČNÍK 8 KVĚTEN 2010

ZA NATUROU NA TÚRU POSLEDNÍ PEVNOST ŠELMÁM V PATÁCH ŠUMAVSKÉ PEXETRIO DUNAJ V KUFRU

D

o srdce staré hustě osídlené Evropy se navrací divoká příroda. Zde, v sousedících národních parcích Šumava a Bavorský les, kde kdysi „železná opona“ rozdělovala přírodu i lidi, stále silněji pulsuje znovu se probouzející divočina. Lesy zde znovu mohou růst jako v dávných dobách, kdy jejich života běh určovaly jen zákony přírody. Přírodní scenérie jakoby převzaté z historických popisů knížete Šternberga z roku 1806 či z líčení zakletých kouzelných lesů světa pohádek a pověstí, ve kterých Červená Karkulka potkává zlého vlka: „... vedouc ji tou správnou cestou… bažinatým lesem, z jehož hrůzyplného zmatku není úniku; vývraty přicházející po staletí leží vyrovnány na sobě a na jejich zetlelých bedrech se do výše vypíná druhá generace...“ Do této znovu vznikající divočiny se vrátily i dříve vyhynulé druhy živočichů. Opět se krajem rozlehlých lesů a rašelinišť toulají rysi a ve starých, větrem zlomených torzech stromů hnízdí tajemná sova – puštík bělavý. Možná už v blízké budoucnosti tu bude možné naslouchat vytí vlka či obdivovat impozantní siluetu losa. I člověk má svou úlohu v Divokém srdci Evropy: přicházeje z prostředí trvale manipulovaného, vesměs zbaveného mystiky a tajemna, se tu s úžasem znovu může učit vnímat přírodu, navracející se ke své prapůvodní podobě. Kdo prošel takovým lesem a nechal se oslovit neobyčejností jeho vývoje i bizarními tvary stromů, pocítí sám na sobě tajemno Šumavy. Uprostřed znovu se probouzející divočiny probíhá státní hranice mezi Českou republikou a Německem, tvořící i hranici mezi národními parky Šumava a Bavorský les. Zde ve společném projektu vzniká přeshraniční území divočiny – Divoké srdce Evropy. Partneři projektu – český Národní park Šumava a německý Národní park Bavorský les – si dali za cíl vytvořit území divočiny v jádrových zónách obou národních parků. Co představuje tato divočina: rozsáhlé území se zachovalou kvalitní přírodou, člověkem jen málo ovlivněné, bez silnic a dalších technických prvků infrastruktury, ve kterém není možné těžit přírodní zdroje, sloužící vědeckému výzkumu. Přístup do Divokého srdce Evropy je umožněn i návštěvníkům – po povolených pěších trasách, s průvodcem a v rámci vymezené kapacity návštěvníků na objednání – podobně jako například do hradů a zámků. Více o této možnosti setkat se s divokou přírodou najdete v tomto Bedrníku na str. 8, další informace například na www.wildheartofeurope.eu nebo na www. npsumava.cz. Převzato z informačního letáčku Divoké srdce Evropy vydaného NP Šumava a Nationalpark Bayerischer Wald, zkráceno (red) Foto Zdenka Křenová, Správa NP Šumava

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, DIVOČINA JE HODNOTA TÉMĚŘ ZTRACENÁ, zejména v hustě obydlené Evropě. Začínáme si to uvědomovat. Mezi vrcholné události českého předsednictví EU patřila i konference Divočina a velká přírodní území v Evropě. „Mnoho lidí si nejdřív myslelo, že půjde o schůzku několika „pomatenců“, kteří se zajímají o jedno procento evropského území. Najednou se ukázalo, že to má vliv na sféru ekonomickou, na sféru sociální, že problém je velice široký, provázaný,“ řekl tehdejší český ministr životního prostředí Ladislav Miko. Václav Havel, který konferenci zahajoval, chápe divokost jako způsob neustálého spojení se životem. Jihoafričanka Jo Robertsová na základě svých pedagogicko-psychologických zkušeností upozornila, že kontakt s divočinou je zásadní pro zdravý rozvoj dítěte. V letošním Mezinárodní roce biodiverzity se s naléhavostí ochrany území, kde příroda ještě funguje ve své plnosti, setkává více i široká veřejnost. Často se jako hlavní motiv, proč volnou přírodu chránit, zdůrazňuje utilitární potřeba funkčnosti ekosystémových služeb, bez nichž nemůže šlapat ani světové hospodářství. Přestože ekonomové odhadují finanční hodnotu celosvětových ekosystémových služeb na tisíce miliard dolarů, poznáváme i to, že divočina patří mezi naše niterné potřeby. Divočina a divokost vyvolává mystické pocity bázně z neovládaného a zároveň nás přitahuje. Dana Kresba Angel Boligán Corbo, Mexiko. Zajoncová (v tomto Bedrníku v rubrice Názory) ve stati Neregulováno hovoří o fascinující, vnitřně obohacující hodnotě, jíž Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů. divokost je: „Lidé v běžných situacích divokost vyhledávají podvědomě. Procházky parkem a výlety do příměstských lesů pociťujeme jako blahodárné proto, že se dostáváme do kontaktu s něčím, co působí a trvá mimo přímé lidské snažení...“ Účastnice loňského světového kongresu o divočině v Mexiku Zdenka Křenová zase píše (v rubrice Proměny) o silných osobních svědectvích farmářů, domorodců i podnikatelů z nejrůznějších koutů Země, kteří si uvědomili, jak je pro ně divoká příroda důležitá a rozhodli se pro její zachování něco udělat. V západní Evropě, ale i u nás v Česku se už také touha po záchově či obnově divočiny realizuje. Neobejde se to bez konfliktů – jako třeba na Šumavě. Na Ještědském hřebenu dokonce díky postupného výkupu pozemků vzniká Nový prales. Toto území počínající divočiny slouží i k ekologické výchově. Nejběžnější program, který tam poskytuje občanské sdružení Čmelák, je Lesní putování pro děti z prvních až třetích tříd. Můžete se ale podívat i do Divokého srdce Evropy, do jádra Národního parku Šumava – ovšem pouze s průvodcem a v předem zamluveném termínu, jako byste šli do karlštejnské klenotnice (v rubrice Inspirace). V tomto Bedrníku vám a dětem, o jejichž rozvoj pečujete, nabízíme i další praktické tipy k tématu, ať už je to pochování vydry nebo jiného konkrétního zvířete s jedinečným osudem, nebo výukové programy v cenných přírodních lokalitách v rámci projektu Za Naturou na túru, exkluzivní publikace o volně žijících medvědech Poslední pevnost nebo něco vědy ve vstřícném podání zprávy Global Biodiversity Outlook 3 – nic lepšího, komplexnějšího a aktuálnějšího nenajdete (bohužel zatím pouze v angličtině, ale zato volně dostupné na internetu). Příště budeme v dobrých tipech pro vás pokračovat, celý Bedrník bude věnován tématu KOORDINÁTOR EVVO. Abyste o prázdninách měli to štěstí aspoň se dotknout divočiny v té nejpřitažlivější a nejinspirativnější podobě přeje Hana Kolářová

OBSAH DIVOKÉ SRDCE EVROPY ....................................................2

NÁZORY

INSPIRACE

NEREGULOVÁNO..............................................................17

NOVÝ PRALES .....................................................................4 ZOO JAKO VELVYSLANECTVÍ PŘÍRODY ..........................6 S PRŮVODCI ŠUMAVSKOU DIVOČINOU .........................8 BODLINKA SE VRACÍ DO VOLNÉ PŘÍRODY ....................9 ZOO JAKO UČEBNICE ......................................................10 HULÍN V HOSTĚTÍNĚ........................................................11 PROJEKTOVÝ DEN: MODRÁ JE DOBRÁ..........................11

DIDAKTIKA BOBŘÍ ŠPALÍČEK ...............................................................20 LES VE ŠKOLE – ŠKOLA V LESE .......................................23 MYŠLENKOVÁ MAPA: BIODIVERZITA.............................24 DIVOČINA A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL...............25

PROMĚNY NABÍDKA ...........................................................................26 CO JSE A KDE SE VZALA

3 | 2010

DIVOČINA – WILDERNESS ...............................................12 POSELSTVÍ Z PRAHY O DIVOČINĚ ................................14 DIVOČINA JE SOUČÁST NAŠÍ EVROPSKÉ IDENTITY.....15

titulní strana: rys karpatský, foto ÍÍarchiv ZOO Liberec

DOTEK (NEJEN) VYDRY ...................................................31

3

INSPIRACE

NOVÝ PRALES Hledat divočinu v české přírodě lze jen s přimhouřením oka, neboť „divočina“ je definována jako krajina nepoznamenaná lidskou činností. Naše země je příliš malá a zalidněná, než aby se v ní takový kout ještě našel. Pokud se o to ale přesto budeme snažit, nelze začít jinde než v lese.

Unikátní projekt Bez zásahu člověka by totiž pokrýval naprostou většinu naší země. V jejích různých částech dnes můžeme najít pozůstatky původních pralesů, ať už v pohraničních horách, nebo v luzích některých řek. Jsou chráněné jako přírodní rezervace, přístup ochrany přírody je tu většinou konzervativní; jde o uchování toho, co příroda sama vytvořila, pokud možno bez dalších zásahů člověka a s omezením jeho vstupu. Přesto máte možnost v České republice navštívit jeden prales, kam není vstup mimo značené cesty zakázán, ale doporučen, kde člověk zatím aktivně působí a kde prožitková ekovýchova běží ve velkém. Jde o projekt Nového pralesa na Ještědském hřebenu (z čistě odborného hlediska by se slušelo tenhle „prales“ dát do uvozovek). O co jde? Nový prales je ve střední Evropě unikátní projekt, v jehož rámci občanské sdružení Čmelák – Společnost přátel přírody vykupuje pozemky

4

na Ještědském hřebenu poblíž Liberce a provádí na nich postupnou přeměnu nepřirozených smrkových monokultur na původní smíšené lesy plné života, které budou postupně vráceny přírodě. První lesní pozemek na Ještědském hřebenu, na kterém jsme začali uskutečňovat záměr, byl ještě po druhé světové válce z větší části tvořen loukami. Na fotografiích, které zachycují Ještědský hřeben v první polovině minulého století, je až udivující, jak vysoko sahaly chalupy s políčky a loukami. Lesů bylo mnohem méně a krajina působila kultivovanějším dojmem. Po druhé světové válce ale většina místních rolníků přestala hospodařit a louky byly zpět zalesněny – bohužel ve více než 90 % smrkem.

Jak se „dělá“ prales Před započetím projektu Nový prales rostly na většině plochy asi čtyřicet let staré smrky, které měly téměř do jednoho poškozené kmeny od loupání vysokou

zvěří, byly napadené hnilobou, prolámané od sněhu a větru. Les byl hustý, neprostupný, na zemi byste kromě jehličí a mechu nic jiného nenašli. V podstatě smrková poušť. Tu a tam byl mezi smrky jeřáb či javor, méně už buk. Vtroušené listnáče byly starší, rostly většinou na místech vynošených kamenů z původních luk ještě před jejich osázením smrky. Naše představa je relativně jednoduchá – chceme, aby zde jednou byl takový les, na němž nepůjde na první pohled poznat, že se jej kdysi v minulosti dotýkala lidská ruka – tedy prales. Je nám jasné, že se tohoto stavu osobně nedočkáme, můžeme však položit základy pro jeho vznik. Vypěstovat les není záležitost pro jednu lidskou generaci, což několikanásobně platí samozřejmě i pro prales. Přesto i my, kdo vysazujeme první stromky, se můžeme dožít stavu, kdy na tomto pozemku porostou skoro stoleté smrky, občas nějaký buk či javor a mezi nimi padesátileté jedle, buky, javory, jasany a další druhy stromů. A už po pěti letech

3 | 2010

INSPIRACE

je na tomto pozemku více přírody než na začátku projektu. Jak se to stalo? V prvních letech jsme začali s intenzivními zásahy, které zásadně změnily charakter lesa. Aby do stávajícího porostu měly šanci se dostat listnaté dřeviny a jedle, museli jsme ho nejprve prosvětlit vyřezáním části smrků. Nevytváříme žádné velké paseky, ale pouze menší plochy, tzv. kotlíky. K tomu jsme využili zejména ty smrky, které měly po zimě zlámané vrcholky a které byly nejvíce poškozeny hnilobou. Tím jsme vytvořili vhodné podmínky pro mladé stromky, které nebudou vyrůstat na holé ploše pod přímým slunečním úpalem, ale kterým právě okolostojící smrky poskytnou mnohem příjemnější polostín. V prvních letech jsme se rozhodli přírodě trochu pomoci výsadbou sazenic, které by se sem dostávaly jen velmi pomalu nebo by se sem nedostaly pravděpodobně nikdy ( jedle, jilmy ani tisy se v dalekém okolí nevyskytují). Vysadili jsme více než 30 000 sazenic původních a ohrožených dřevin – především buky a jedličky, ale také kleny, mléče, jasany, jilmy, třešně ptáčnice a tisy, vše podle přirozené dřevinné skladby. Postupně ale ponecháme další dění jen na přírodě.

Lesní knihy Dnes má Nový prales 25 hektarů a je pravidelným cílem exkurzí i ekovýchov-

3 | 2010

ných programů. Ročně zde realizujeme okolo pěti exkurzí pro laickou i odbornou veřejnost, přibližně deset akcí pro dobrovolníky z řad mládeže a zaměstnanců firem v rámci teambuildingu a ve spojení s Novým pralesem je také část našich ekovýchovných programů, ať už jednodenních, nebo pobytových. Ročně tak Nový prales s naším výkladem shlédne několik stovek lidí. Naše akce pro veřejnost v Novém pralese jsou nedílně spjaty se zapojením do pomoci v projektu. Účastníci většiny akcí mají možnost vysadit si vlastní stromek, pomáhají s ochranou proti zvěři, s přípravou ploch pro výsadby. Z hlediska ekovýchovných programů je důležitá poloha Nového pralesa přímo na Ještědském hřebenu, jen necelé tři kilometry vzdušnou čarou od vrcholku Ještědu a necelý kilometr od turistického střediska Pláně pod Ještědem s poměrně levným ubytováním a restaurací. Po horní hranici vede hřebenová turistická cesta, po spodní hranici Cesta Karolíny Světlé do Podještědí. Nejběžnějším z programů realizovaných v Novém pralese je dvoudenní pobytový program Lesní putování pro 1. až 3. třídu základní školy. První den je věnovaný stromům – jejich druhům, poznávání pomocí různých znaků, životnímu cyklu (od semene přes semenáček, sazenici v lesní školce, výsadbu v lese až

po dospělý strom), struktuře těla stromu a funkcím jednotlivých částí stromu, otiskům životních podmínek stromu v jeho letokruzích, vnímání stromu různými smysly, vlastnostem stromů podle keltského kalendáře. Ve druhém dnu jde o samotný les jako ekosystém. Děti poznávají lesní patra, hledají barvy lesa do lesní palety, poznávají život lesních zvířat, hledají jejich pobytová znamení, pozorují les z různých neobvyklých perspektiv, mapují zvuky lesa, sbírají lesní vůně. Z jednotlivých aktivit jim zůstávají pracovní listy, které si na závěr sváží do vlastní Lesní knihy. V programech pro starší děti a mládež je tematika lesa a stromů doplněna dalšími souvislostmi – krajinnými a historickými. Ještědský hřeben je odvěkou jazykovou bariérou, místem odvěkého střetu živlu českého a německého. Původní osídlení sahalo až nahoru na hřeben, po odsunu německého obyvatelstva a kolektivizaci zemědělství byly ale původní louky zalesněny a pozůstatky dřívějšího života – domů, luk a zahrad, lomů na vápenec a starých cest – se dnes ukrývají zarostlé v lese. O zdejším životě v minulosti se toho mnoho dochovalo v dílech Karolíny Světlé, spisovatelce Podještědí. ‡ Jiří Antl, Čmelák – společnost přátel přírody Foto autor a archív o. s. Čmelák

5

INSPIRACE

ZOO JAKO VELVYSLANECTVÍ PŘÍRODY Podle Wikipedie: „Biodiverzita představuje rozrůzněnost života.“ Tato encyklopedie dále praví, že „existuje spousta definic biodiverzity, neboť se jedná o složitý několikaúrovňový jev“. Podobně tato definice – tedy „složitý několikaúrovňový jev“ – sedí i na zoologickou zahradu. Tedy na takovou zoo, která se „neoploští“ pouze na chov exotických zvířat v umělých podmínkách nebo na lunapark s živými exponáty.

Ještě více než moderní Noemova archa Na příkladu Zoologické zahrady v Liberci, nejstarší zoo v České republice, mohu dobře demonstrovat historii vývoje vztahů mezi člověkem (chovatelem či návštěvníkem) a zvířaty, která začal chovat pro jiné účely než čistě užitkové. Můžeme tak sledovat sociálně politické okolnosti, které od roku 1919 formovaly libereckou zoo od příležitostného zvěřince, ukazujícího exotická zvířata jako živou atrakci, přes rozvoj plánovaného chovatelství pro účely záchrany druhů ve smyslu Noemovy archy, až po dnešní snahu o budování pomyslného velvyslanectví přírody v lidské společnosti – společnosti vědomostního věku. Ve světě rychle se zmenšujících přirozených výskytišť živočišných druhů a rostoucí urbanizace mají zoologické zahrady jedinečnou pozici k tomu, aby vytvářely vazby lidí k životnímu prostředí, inspirovaly je k péči o přírodu a povzbuzovaly

6

je k aktivní účasti na snižování vytrvalého ničení životního prostoru. Zoo Liberec ve své firemní filozofii, vycházející ze Světové strategie ochrany přírody zoologickými zahradami a akvárii (WAZA 2005), chápe tuto pozici i jako závazek pro své další směřování, a to především v těchto aspektech: → 1. Ochrana populací zvířat v zoo (tzv. populací ex situ) představuje nejviditelnější část naší ochranářské práce. Stanovili jsme si jasná kritéria při vyslovování chovatelských cílů, jímž je především výběr druhů chovaných zvířat podle míry jejich ohrožení. Druhů, kterým můžeme zároveň vytvořit kvalitní chovatelské podmínky v prostorově omezené zoo s podhorským klimatem. Námi chovaná zvířata v rámci záchranných programů pro nás nepředstavují hmotný majetek a neobchodujeme s nimi. Přemisťujeme je podle potřeby jejich populace i dle doporučení mezinárodních koordinátorů těchto chovatelských programů. → 2. Vzdělání a výchova veřejnosti

k zodpovědnému vztahu k přírodě jsou dalším z našich prioritních úkolů. Vzdělávací cíle neoddělitelně spojujeme například s plánováním kolekcí zvířat, s navrhováním expozic, s rozvojem programů na ochranu přírody a s plánováním služeb pro návštěvníky. Uvědomujeme si totiž, že prostřednictvím „vystavování živých exponátů“ se stáváme oblíbeným výletním místem pro nejširší sociální a věkové skupiny obyvatelstva. Nabízíme proto nejen neformální vzdělávání prostřednictvím stále se zdokonalujícího informačního a edukačního systému, jenž je nedílnou součástí expozic chovaných zvířat. Ale i možnost vědomého, formálně organizovaného vzdělávání, především prostřednictvím Městského střediska ekologické výchovy při Zoo Liberec – Divizna a v neposlední řadě skrze intenzivní spolupráci se školami, univerzitami a dalšími vzdělávacími institucemi. → 3. Ochrana volně žijících populací zvířat (tzv. populací in situ) představuje

3 | 2010

INSPIRACE

péči o populace zvířat, žijící v místech svého původního výskytu. Pomáháme iniciativami, které se přímo týkají chovu, přemísťováním a návratem zvířat do volné přírody, podporou jejich zdraví, výzkumem, školeními a vzděláváním odborných pracovníků, stejně jako financováním terénních výzkumných a ochranářských aktivit. Zaměstnáváme nebo podporujeme terénní pracovníky v Africe a na Filipínách, aktivní v ochraně divokých zvířat a jejich přirozených výskytišť. Největší plány na poli ochrany volně žijících populací však pro nás v tuto chvíli představuje práce na rozvoji aktivit Centra pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec – Archa, kde vedle útulku pro opuštěná zvířata ze zájmových chovů postupně vzniká i stanice pro handicapované živočichy fauny ČR. Snažíme se tedy propojovat globální ochranu ohrožených populací živočichů s prací pro zlepšení budoucnosti zvířat v našem regionu. → 4. Komunikace s veřejností a marketing jsou našimi základními nástroji pro oslovování co nejširšího posluchačstva v zájmu naplňování poslání ochrany světové i místní biodiverzity. V ochraně životního prostoru, rostlin a populací zvířat nemůžeme dosáhnout ničeho bez účinného působení na nejvlivnější živočišnou populaci na zeměkouli, tedy populaci lidskou. Obsah, styl a jazyk,

3 | 2010

kterým oslovujeme své posluchače, se snaží být veskrze pozitivní, nabízející řešení, inspirující k akci a ukazující cestu pomoci pro kterékoli ochotné ruce. → 5. Věda a výzkum jsou na různých kvalitativních stupních rovněž součástí našeho poslání. Výzkum dělíme na cílený, zaměřený na získání nových poznatků využitelných pro zlepšení vlastní práce zoo (etologická pozorování, sběr zoologických dat) a výzkumy prováděné v zoo jinou institucí (sociologické výzkumy zaměřené na návštěvníky aj.). Zoologická zahrada je mimo to výborným prostředím pro popularizaci vědy a získávání morální, materiální a finanční podpory výzkumů vedených pro blaho divokých populací zvířat. → 6. Spolupráce a politika je další nezbytnou součástí naší práce. Jako člen Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) a Evropské asociace zoologických zahrad (EAZA) uznáváme stejné principy odpovědnosti za osud našeho společného životního prostředí. Je naší každodenní úlohou dílem přizpůsobovat toto poslání národním legislativám a regionální mentalitě a dílem se snažit ovlivňovat místní společnost a její pravidla ve smyslu principů etické společenské odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje. Jen to povede k naplnění společného cíle – zachování funkčního ekosystému námi všemi sdíleného

životního prostoru v celé jeho pestrosti, nazývané též biodiverzitou. Dva příklady za všechny, na kterých lze demonstrovat praktický dopad práce zaměstnanců zoologické zahrady v Liberci, jsou úspěšný reintrodukční program orlosupů bradatých v horách jihovýchodní Evropy nebo naše podpora konkrétních projektů na ochranu jednoho z nejohroženějších ohnisek mizející světové biodiverzity endemických živočišných druhů na Filipínách. ‡ MVDr. David Nejedlo, nehumánní lékař a první úředník Zoo Liberec Foto archív Zoo Liberec

2

4

3

5

1

6

1| Žirafa Rotschildova v zoo. 2| Speciální akce pro veřejnost v zoo. 3| Terénní práce na výzkumu introdukované populace šimpanzů v Tanzánii na ostrově Rubondo. 4| Výběh afrických kopytníků v zoo. 5| Výzkumný tým monitorující divokou populaci somálských oslů v Eritrei, podporovaný Zoo Liberec. 6| Informační systém v liberecké zoo.

7

INSPIRACE

S PRŮVODCI ŠUMAVSKOU DIVOČINOU Správa Národního parku Šumava v roce 2008 nabídla poprvé turistům možnost navštívit nejrozsáhlejší klidová území v národním parku, která jsou domovem velkých zvířat.

Do území rysa a tetřeva Na Šumavě žijí ve volné přírodě velcí savci jako rys ostrovid a velcí ptáci, např. tetřev hlušec, kteří jinde vyhynuli anebo jsou velmi vzácní. Rys byl na Šumavě úspěšně znovu vysazen v 80. letech 20. století a dodnes vytvořil populaci s více jak 50 kusy, které se vzhledem k nárokům na značně rozsáhlé lovecké revíry rozšířily i do předhůří Šumavy. Populace tetřeva hlušce s asi 300 kusy je největší v celé České republice, a i když je v současnosti schopná reprodukce a je stabilní, tak je zde stále vysoké riziko ohrožení, protože jejich území výskytu rozdělují nové cesty a stezky a přímo je vyrušuje člověk. Nejlepší podmínky nacházejí tato a jiná velká zvířata v Národním parku Šumava, a to konkrétně v jeho nejrozsáhlejších I. zónách s nejpřísnějším stupněm ochrany, které mají rozlohu několika tisíc hektarů. Důvodem, proč správa národního parku otevřela turistům s doprovodem tyto oblasti bylo především, aby lidé mohli poznávat životní prostředí těchto vzácných druhů a také aby se mohli podívat do míst, která byla po desítky let veřejnosti uzavřená. Celý program placených doprovodů probíhal za přísně daných podmínek, pro které bylo nutné získat výjimku vlády pro vstup do I. zón mimo značené trasy. Na přípravě se podíleli odborníci správy národního parku a vyškolení průvodci Šumavou.

mocí rezervačního systému na internetu. Za průvodce divočinou se platí poplatek ve výši 150 až 350 Kč. Všichni účastníci musí počítat se značnou fyzickou náročností, protože procházejí územím bez jakýchkoliv cest i stezek. Vstup je zde na vlastní nebezpečí, což účastníci stvrzují svým podpisem před začátkem vycházky. Zájem o poznání divočiny předčil naše očekávání. V roce 2008 bylo nabídnuto celkem 41 vycházek pro 481 zájemců, v roce 2009 to bylo 57 termínů pro celkem

658 osob. Můžeme konstatovat, že kapacita vycházek byla pokaždé zcela vyčerpána. Výpravy se konají za každého počasí. Poměrně těžko se vysvětluje neúspěšným zájemcům, proč jsou podmínky a kapacita doprovodů tak limitovány, ale většina přímých účastníků to chápe: „Kdyby sem mohl jít každý kdykoli, už tady žádná „divočina“ nezůstane a není co ukazovat ani co chránit!“ ‡ Mgr. Josef Štemberk, Správa NP a CHKO Šumava

Zájem předčil očekávání

8

Cílem doprovodů se stalo celkem pět nejrozsáhlejších klidových území v Národním parku Šumava: kaňon Křemelné, Vltavský luh, Trojmezná hora, Smrčina a Modravské pláně. Stanovené podmínky pro vstup se týkaly za prvé období vstupu – liší se podle jednotlivých oblastí se začátkem od června až srpna a koncem v září až říjnu. Celkem bylo naplánováno sedm různých tras (po dvou do Vltavského luhu a na Modravské pláně, jinak po jedné). Frekvence vstupu byla stanovena na dva týdny, aby zvířata nebyla na daných trasách pravidelně vyrušována a aby se území tímto způsobem dále nefragmentovalo. Doprovody probíhají v malých skupinách po osmi až patnácti lidech podle jednotlivých oblastí a s ohledem především na vegetační kryt ( jen osm osob smí naráz vstoupit do oblastí rašelinišť a až 15 osob může procházet horskými smrčinami). Všichni zájemci mají stejnou možnost přihlásit se na výpravy do divočiny, a to po-

3 | 2010

INSPIRACE

BODLINKA SE VRACÍ DO VOLNÉ PŘÍRODY Již počtvrté dostaly děti z přihlášených základních škol příležitost starat se v rámci ekovýchovného projektu Správy Krkonošského národního parku Bodlinka u nás v průběhu zimy o ježky. Koncem dubna je děti vypouští zpět do volné přírody. Odměnou za několikaměsíční úsilí, kdy o ježka pečovaly, je někdy pouhé ježčí zadupání a rychlý cupot do bezpečí. Děti však na toho svého ježka budou vzpomínat i za mnoho let. Správa KRNAP připravila speciální projekt pro školy s názvem Bodlinka u nás. Každý rok několik okolních škol dostane možnost poskytnout náhradní domov potřebným ježkům. Principem celého projektu je nechat zúčastněnou školu a její žáky pečovat o jednoho ježka, který u nich přečká zimu. Děti tak mají jedinečnou možnost starat se o ježka, který by za normálních podmínek zimu nepřežil, a získat tak odpovědný přístup k živému tvorovi. Hlavní iniciátor projektu Ing. Daniel Bílek ze Správy KRNAP přiblížil praktickou stránku věci: „Na každé škole si rozplánovali služby, které se po dnech střídaly. Služba pak měla za povinnost postarat se ježkovi o žrádlo, o vodu, vyčistit jeho ohrádku a zapsat všechny úkony do deníku. Ten byl evidencí o péči a zdravotním stavu ježka, ale také pomáhal dětem zlepšovat jejich pozorovací schopnost.“ Autoři projektu do škol také minimálně jednou za dva týdny jezdili a zajišťovali veterinární dozor nad svěřenými ježky. Do škol se dostali ježci z vrchlabského útulku pro poraněná zvířata, který provozuje Správa KRNAP. Tito ježci pocházejí

3 | 2010

zpravidla z tzv. druhých srpnových vrhů, a tak pro svoji nízkou váhu měli minimální šanci přežít zimu ve volné přírodě. Do projektu Správy KRNAP, jehož hlavním cílem je učit děti zodpovědnosti a kladnému vztahu ke zvířeti a zároveň pomoci malému ježkovi přečkat zimu, se letos zapojilo pět základních škol (Mladé Buky, Vlčice, Vrchlabí – Školní, Vrchlabí –

Podhůří, Jilemnice – Komenského, Mostek) a DDM Hostinné. Projekt Bodlinka se u nás osvědčil, a je tedy předpoklad, že i letos v listopadu získají ježci na některých školách dočasný domov. ‡ Radek Drahný, Správa Krkonošského národního parku Foto Kamila Antošová, Správa KRNAP

9

INSPIRACE

ZOO JAKO UČEBNICE Zoologická zahrada Ústí nad Labem nabízí výukové programy pro různé věkové kategorie žáků již od roku 1995. Z původního počtu pěti programů se nabídka rozšířila na současných šestnáct programů, které se liší tématem, zaměřením, délkou, způsobem provedení či poměrem samostatné práce dětí. Část programů vznikla tzv. na objednávku, kdy sami pedagogové projevili přání rozšířit výuku více do hloubky a z jiného úhlu pohledu. Některé programy jsou vypracovány ve více variantách, aby byly podávané informace přizpůsobeny věku dětí.

Pozorování zvířat žádná učebnice nenahradí Programy jsou většinou v úvodu situovány do Zooškoly Heinricha Lumpeho, která je vybavena nejen technikou (PC, dataprojektor, audio- a videopřehrávač), ale i dalšími pomůckami, včetně dermoplastických materiálů a dalších přírodnin. Další (větší) část programu probíhá v terénu. Při provádění programů je důležitá nejen komunikace s žáky, ale důraz klademe i na jejich vzájemnou spolupráci, projevení vlastního názoru či využití již získaných zkušeností. Programy pro menší děti využívají i hravé prvky, kterými se naplňuje letitá zkušenost o snazším zapamatování informace přenášené zábavnou formou. Při programech se často používají přírodniny související s konkrétním tématem, jako jsou lebky, kožešiny, makety, ptačí vejce a další materiály, neboť se tímto způsobem spojuje více smyslových vjemů pro názornější výuku. Co je však nejdůležitější – vlastní prostředí zoologické zahrady s živými exempláři, na kterých se dá nejlépe demonstrovat probíraná tematika. Tento faktor by měl být pro využívání výukových programů rozhodující, neboť se na konkrétních ukázkách a příkladech spojuje teorie s praxí. Zvířata jsou do jisté míry pozorována v přirozených podmínkách, kde se projevují i vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy skupiny či rodiny, což dětem žádná učebnice nenahradí.

Život kolem nás – Les Většina výukových programů je věnována zástupcům exotické fauny, protože

10

ústecká zoo je zaměřená spíše na chov těchto zvířat. Je však několik témat, která se věnují i naší evropské fauně, čímž se posiluje sounáležitost dětí s přírodou, a prohlubuje se tak jejich vztah k okolí, které je obklopuje. Jeden program z cyklu Život kolem nás se jmenuje Les. Je poměrně často využíván a spojuje všeobecné teoretické informace (úvod) s praktickými ukázkami (konkrétní trasa v terénu s jednotlivými zastávkami). Stezka je vybrána záměrně tak, aby se děti seznámily se zástupci evropské fauny chovanými v ústecké zoo, jako jsou např. sovy (výr velký, sova pálená atd.). Na druhé straně je využíváno i příbuzenských vztahů mezi jednotlivými druhy žijícími v jiných zoogeografických oblastech, ale dají se na nich prezentovat evropské druhy (např. jelenovití). Součástí programu je ukázka volně žijících druhů v areálu zoo, které lze na trase s dětmi náhodně zahlédnout, jako jsou např. veverky, zpěvné ptactvo či obojživelníci. Z toho vyplývá, že každý program je trochu jiný podle toho, jaká zvířata právě objevíme. Také u tohoto programu se využívají různé soutěžní prvky a společné aktivity ve družstvech. Tím se děti učí spolupracovat či prosazovat vlastní názory nebo naopak akceptovat názory druhých.

Zoo školám Výukové programy v Zoo Ústí nad Labem jsou zpoplatněny částkou 20 Kč na jednoho žáka. Kromě toho se platí i vstupné do zoo, které u dětí činí 50 Kč, pedagogický doprovod má vstup zdarma. Výukové programy jsou využívány nejvíce v měsíci květnu a červnu, kdy je řada škol spojuje se školními výlety. Pro

VÝUKOVÉ PROGRAMY V ZOO ÚSTÍ NAD LABEM → → → → → → → → → → → → → → → →

Architekti zoo Chováme se jako zvířata? Jak přijdou na svět Nekupujme si jejich životy Představ si, že ... Sloní hrátky Stezkami zoo Šelmoviny Zachraňme nosorožce Zvířata hrou Zvířata nad propastí Žijeme tu společně Život kolem nás – Les Život kolem nás – Ptáci Život kolem nás – Voda Život na vesnici

zoo by sice byla ideální pravidelná výuka během celého školního roku, ale to se ještě nedaří realizovat. Důvodem může být nedostatečná informovanost pedagogů či zažitý názor, že zoo je nejzajímavější pouze v těchto měsících. Nabídka programů je zveřejněna na webových stránkách zoo, které ve změněné podobě s podrobnými a aktuálními informacemi fungují od roku 2006. V oddíle „Zoo školám“ jsou nejen všechny programy popsány, ale navíc je zde i kontaktní formulář, který lze pohodlně vyplnit a který je posléze odeslán přímo na oddělení vzdělávání a propagace. ‡ Ing. Věra Vrabcová, Zoo Ústí nad Labem Více informací najdete na www.zoousti.cz. Foto autorka

3 | 2010

INSPIRACE

ZŠ HULÍN

HULÍN V HOSTĚTÍNĚ Základní škola Hulín získala v roce 2009 mezinárodní titul Ekoškola. V rámci zkvalitnění spolupráce žáků v ekotýmu jsme se rozhodli využít nabídky ekologického Centra Veronica Hostětín, které poskytuje semináře a workshopy pro školy zapojené do projektu Ekoškola. Žáci 2. až 9. ročníků absolvovali 19. – 20. dubna 2010 dvoudenní pobytový program v pasivním domě v Hostětíně. Děti si prošly celou vesnici a seznámily se se všemi modelovými ekologickými projekty, např. s biomoštárnou, kořenovou čističkou, výtopnou na biomasu apod. Také si přiblížily problematiku obnovitelných zdrojů svou aktivní činností při výukových programech. Celý pobyt byl proložen pohybovými aktivitami. Cíl projektu, který byl podpořen Zlínským krajem, byl splněn a získané poznatky budou členové ekotýmu prezentovat ostatním žákům ve škole formou besed, výstavou fotografií a na webových stránkách školy. Názory zúčastněných žáků: „Mně se tento výlet moc líbil, nejvíce orientační běh vesnicí. Kdyby se pobyt prodloužil na týden, tak bych se vůbec nezlobil.“ (Karel) / „Už jedním nemalým zážitkem byla cesta vlakem do Hostětína.“ (Denisa) / „Všechny paní lektorky byly milé a vstřícné a řekly nám spoustu nových věcí.“ (Radek) / „Líbila se nám celá prohlídka Hostětína, tzn. moštárna, výtopna a také kořenová čistička.“ (Michal) ‡ Mgr. Dana Hozová, foto autorka

ZŠ CHYŠKY

PROJEKTOVÝ DEN: MODRÁ JE DOBRÁ Od roku 1993 se vždy 22. března slaví Světový den vody. Spojené národy tento den navrhly oslavovat v roce 1992 v Rio de Janeiru v Brazílii. Důvodem je skutečnost, že na světě více jak miliarda lidí trpí nedostatkem pitné vody. Každý rok nese Světový den vody nějaký podtitul. Letos: Čistá voda pro zdravý svět.

3 | 2010

K tomuto významnému svátku se připojila i naše Základní škola Chyšky. Vestibulem školy se nesly tóny písně Modrá je dobrá při slavnostním zahájení projektového dne. Modří byli nejen žáci, učitelé, ale v modrém přišel v odpoledních hodinách na výuku náboženství i pan děkan, modře bylo prostřeno ve školní jídelně. Pro žáky bylo připraveno pět stanovišť tak, aby si uvědomili význam vody. Vodu vnímali všemi smysly: v bloku Voda a hudba doplňovali názvy písní o vodě, zaposlouchali se do tónů Smetanovy Vltavy a zazpívali si jednoduché písně zahrané na skleničky s vodou. V pomyslném rybníku měli naši žáci sedm pracovišť, na kterých zkoumali život ve vodě, na vodní hladině i kolem vody. Měli možnost pozorovat mikroskopem žábronožku, buchanku, larvu komára i řasu Chlorelu. V miniaturním rybníčku sledovali larvy chrostíků i rostlinky okřehku. Pokusili se alespoň na papíře osídlit organismy mrtvý rybník a vyluštit několik hádanek.

Na stanovišti Vlastnosti vody byly připraveny pro žáky pokusy, na kterých si všichni ověřili základní vlastnosti vody – hustotu, skupenství, povrchové napětí aj. A co Voda a člověk? Na tomto stanovišti se zabývali otázkami významu vody pro náš lidský život – pro domácnost, pro sebe samé, obsah vody v organismech. Zdůraznili význam pitného režimu, vysvětlili si dehydrataci. Zároveň zhlédli na DVD proces samočistění vody a čistění vody v čistírnách. Rozmanitosti vodních toků se žáci věnovali na stanovišti Voda a její rozšíření, a to vzhledem k povrchu planety, v rámci České republiky se zaměřením na náš kraj plný rybníků a řek. Žáci řešili formou soutěže skupinově zeměpisné úkoly, pracovali s atlasy. Sbírali tak body do tajenky.

Část svých prací z projektového dne žáci vystavili ve vestibulu školy. Co říci závěrem? Modrá je prostě dobrá! Celý projekt navrhla a zorganizovala koordinátorka environmentální výchovy. ‡ Martina Řehořová, koordinátorka environmentální výchovy na ZŠ Chyšky Foto Josef Fuka

11

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALA

DIVOČINA – WILDERNESS Evropský parlament zveřejnil v prosinci 2008 zvláštní zprávu o volné přírodě v Evropě. Pojetí slovních spojení volná, divoká či panenská příroda a základní přístupy k ochraně této přírody jsou objasněny ve vysvětlujícím prohlášení této zprávy, které přetiskujeme.

Co je divoká příroda Výraz „volná příroda“ označuje oblasti panenské přírody, tedy přírodní prostředí, které nebylo výrazně poznamenáno lidskou činností. Tyto oblasti mají pro přírodu zásadní význam. Oblasti volné přírody jsou místa, kde se daří přírodním procesům, planě rostoucím rostlinám a volně žijícím živočichům. Jedná se o rozsáhlé oblasti pevniny nebo moře, které se společně s původními rostlinnými a živočišnými společenstvími, která se v nich vyskytují, a ekosystémy, jichž jsou součástí, nacházejí v přírodním stavu a u nichž je nutné zabránit tomu, aby do nich výrazně zasahoval člověk. Volná příroda stále tvoří asi 46 % pevniny. Volnou nebo také divokou přírodu lze vnímat dvojím způsobem. Na jedné straně je chápána jako místo vyvolávající strach, jemuž je třeba se vyhnout, místo, v němž se ukrývají příšery a neznámá nebezpečí. Na straně druhé se jeví jako místo vybízející k zábavě a rozjímání, místo, které nám poskytuje dočasné

útočiště před stresem, jenž je vlastní civilizaci měst a průmyslu. O výhodách a nevýhodách kultu spojeného s volnou přírodou se vedou vážné debaty. Objevuje se např. názor, že nám umožňuje vyhýbat se odpovědnosti za místa, v nichž skutečně žijeme. Rovněž existuje rozdíl mezi pojmem zachování (conservation), který označuje řádné využívání přírody, a pojmem ochrana (preservation), jenž znamená uchránění přírody před jejím využíváním. Zprávě tohoto typu nepřísluší se pouštět do takovýchto filozofických úvah. Zpravodaj se nicméně přiklání na stranu zachování, přinejmenším pokud jde o Evropu.

Chránit přírodu prostřednictvím jejího využívání člověkem Přírodu musíme chránit, a to prostřednictvím jejího využívání člověkem. Území Evropy je příliš malé na to, aby v něm existovaly oblasti, do kterých mají její občané zakázán vstup.1 Lesy v současnosti pokrývají 33 % pevninského území zemí

patřících k regionu EHP, což odpovídá asi 185 milionům hektarů. Jenom asi 9 milionů hektarů lesů (5 % celkové rozlohy lesů) je považováno za volnou přírodu. Tyto oblasti s původními rostlinnými a živočišnými společenstvími a ekosystémy, jichž jsou součástí, se v zásadě nacházejí v přírodním stavu. Jakožto oblasti volné přírody by tedy měly požívat účinného a zvláštního statusu ochrany. Je mnoho důvodů, proč by se Evropa měla oblastem volné přírody intenzivněji věnovat. Především proto, že jsou útočištěm a genetickou zásobárnou pro mnoho druhů, zejména velkých savců, jako je medvěd hnědý, vlk a rys, které nedokážou přežít v byť jen nepatrně změněných podmínkách. Vyskytuje se také mnoho druhů, které teprve budou objeveny a popsány. Většina z nich žije v půdě nebo v rozkládajícím se dřevě a je vysoce citlivá na změnu. Tyto nenarušené oblasti se dokonale hodí pro zkoumání přirozené proměny přírody – evoluce. Vědomí, že tyto oblasti řídí příroda, navíc vytváří zvláštní a jedinečnou atmosféru, kterou lze hospodář-

1

12

„S cílem uchránit perly evropské přírody i pro příští generace je potřebné vstupy do některých oblastí (třeba jen určitou dobu – hnízdění) regulovat, protože jsou příliš malé a zranitelné. Také je dobré si uvědomit rozdíly mezi volným vstupem a vjížděním na kole nebo budováním nejrůznější turistické infrastruktury,“ vysvětluje Zdenka Křenová ze Správy NP a CHKO Šumava.

3 | 2010

PROMĚNY

sky využít při vytváření nových produktů v oblasti cestovního ruchu. Tyto oblasti jsou však zároveň extrémně zranitelné vůči dopadu změn životního prostředí způsobených člověkem, k nimž dochází za jejich hranicemi, jako je změna klimatu, zavádění invazních nepůvodních druhů a změny říčních systémů v místech nacházejících se ve směru proti proudu od těchto oblastí. A konečně pro zachování volné přírody v Evropě hovoří také množství čistě etických důvodů. Máme morální povinnost zajistit, aby budoucí generace mohla mít požitek a prospěch z oblastí se skutečně volnou přírodou. Rozvoj udržitelného cestovního ruchu je využíván jako prostředek, který volné přírodě dodává ekonomickou hodnotu a vytváří mezi občany podporu pro koncept zachování přírody.

Udržitelný cestovní ruch pro zachování hodnot

3 | 2010

Udržitelný cestovní ruch tvoří důležitou součást využívání volné přírody v Evropě. Běžné občany vede k tomu, aby objevovali skryté hodnoty přírody, aniž by ji tím poškozovali. Udržitelný cestovní ruch má pozitivní vliv na přijatelnost politiky zachování, neboť občané díky němu a prostřednictvím osobní zkušenosti porozumí nutnosti chránit přírodu. Zároveň pomáhá podporovat volnou přírodu z hlediska ekonomického a vytváří pracovní příležitosti pro odborníky v oblasti zachování přírody. Propojením programů zaměřených na volnou přírodu a udržitelného cestovního ruchu v Evropě se zabývá zajímavá iniciativa nazvaná PAN Parks Foundation – PPF (PAN je zkratkou Protected Area Network, síť chráněných oblastí). PPF spravuje síť chráněných oblastí, které zůstávají posledními nedotčenými územími v Evropě. Cílem iniciativy PPF, která má již desetiletou historii, je udržitelný cestovní ruch v těchto oblastech. Do sítě chráněných oblastí PAN Parks se v celé Evropě od severního polárního kruhu po Středozemí řadí deset přírodních parků. PPF podporuje cestovní ruch s cílem získat nové příznivce konceptu zachování přírody. Oblast volné přírody je velmi přísně definována. Podmínkou je nejméně 10 000 ha území nacházejícího se stále v přírodním stavu, což vylučuje, aby jej lidé využívali k těžební činnosti. Norma pro oblast volné přírody iniciativy PAN Parks zní: Podmínkou je ekologicky neroztříštěné jádrové území / oblast volné přírody o rozloze nejméně 10 000 ha, v níž není povoleno žádné těžební využití a v níž jediné zásahy v oblasti řízení mají za cíl udržovat nebo obnovit přirozené ekologické procesy. Rozloha jádrového území / oblasti volné přírody se v minulosti nezmenšila.

Oblasti volné přírody, které obdržely značku PAN Parks Zachování oblastí volné přírody je nejúspěšnějším výsledkem koncepce PAN Parks a řadí se k jejím stěžejním cílům. Zde je krátký přehled výsledků této úspěšné iniciativy: → Národní park Archipelago (Finsko): 10 600 ha → Národní park Bieszczady (Polsko): 18 425 ha → Národní park Borjomi-Kharagauli (Gruzie): 50 325 ha (mimo EU) → Národní park Fulufjället (Švédsko): 22 140 ha → Národní park Oulanka (Finsko): 12 924 ha → Národní park Centrální Balkán (Bulharsko): 21 019 ha → Národní park Majella (Itálie): 25 500 ha → Národní park Paanajärvi (Rusko): 30 000 ha (mimo EU) → Národní park Retezat (Rumunsko): 14 215 ha → Národní park Rila (Bulharsko): 16 350 ha → Celková ověřená plocha volné přírody: 226 498 ha

→ Ve členských státech Evropské unie: 146 173 ha Tento přístup nabízí jedinečnou příležitost, jak alespoň do určité míry vyřešit problém rostoucího počtu chráněných oblastí v Evropě vytvořením malé, ale funkční sítě chráněných oblastí volné přírody. Existuje sdružení evropských nevládních organizací, jako je PAN Parks Foundation, Europarc Federation, Eurosite, Wild Europe, Birdlife International a WWF, které podporují zdokonalenou ochranu evropského dědictví volné přírody.

Natura 2000 – flexibilní rámec Nejcennější a biologicky nejrozmanitější oblasti v Evropské unii již pokrývá Evropská síť Natura 2000. Znamená to, že přinejmenším značná část evropských oblastí volné přírody je prostřednictvím projektu Natura 2000 chráněna. Na tuto výzvu však musíme reagovat. Na základě směrnice EU o ptácích a o stanovištích bylo 13 % rozlohy lesů ve 27 členských státech vyhlášeno za lokality spadající pod síť Natura 2000. Natura 2000 poskytuje flexibilní rámec, jenž vyžaduje,

13

PROMĚNY

aby si členské státy stanovily cíle v oblasti zachování přírody a aby tyto lokality chránily a spravovaly s cílem obnovit nebo udržovat příznivý stav zachování druhů a stanovišť, kvůli nimž lokality toto označení získaly. Nových právních předpisů vztahujících se na volnou přírodu není zapotřebí, ale důrazně se doporučuje, aby oblasti volné přírody v rámci sítě Natura 2000 získaly zvláštní postavení a aby byly podrobeny přísnější ochraně. Evropská komise by proto měla vypracovat vhodná doporučení, která poslouží členským státům EU jako vodítko, pokud jde o osvědčené metody zajištění ochrany stávajících a potenciálních oblastí nebo

území volné přírody a jejich přírodních procesů, které jsou pravděpodobně součástí sítě Natura 2000. Tato doporučení by měla zahrnovat: definici volné přírody pro Evropský parlament, zmapování posledních oblastí volné přírody v Evropě, abychom zjistili současný stav výskytu a rozšíření dosud nedotčených oblastí (rozdělených podle hlavních typů stanovišť na lesní, sladkovodní a mořské oblasti volné přírody), zhotovení studie o významu/přínosu ochrany volné přírody, vypracování pokynů týkajících se volné přírody pro použití v síti Natura 2000 a rovněž evropské strategie pro volnou přírodu. Je třeba poskytnout finanční prostředky na omezování fragmentace

volné přírody, pečlivé řízení při obnově oblastí volné přírody, vytvoření mechanismů a programů náhrad, na osvětovou činnost, budování porozumění, souborné cestovní služby a měření a zvyšování účinnosti řízení. ‡ Zdroj: Zvláštní zpráva o volné přírodě v Evropě – vysvětlující prohlášení, Evropský parlament, Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, zpravodaj: Gyula Hegyi, 5. 12. 2008, www. europarl.europa.eu Ilustrační snímky ze Šumavy Zdenka Křenová a Josef Štemberk, Správa NP a CHKO Šumava

POSELSTVÍ Z PRAHY O DIVOČINĚ Je tomu již rok, co v Praze proběhla celoevropská konference o přírodních a přírodě blízkých oblastech Conference on Wilderness and Large Natural Habitat Areas in Europe, na které se sešli odborníci z přírodovědných i společenských oborů, aby diskutovali o evropské divočině.

14

Různé divočiny

Léčba divočinou

Konferenci zahájil bývalý prezident Václav Havel svým proslovem o postmoderní krajině kolem nás. Upozornil posluchače na to, že dnes mizí hranice mezi městem a vesnicí, mezi vesnicí a polem, mezi polem a divočinou. Podle něj pro člověka příroda ztrácí svou identitu a stává se jen jedním z mnoha míst. Její divokost je podle něj třeba chápat jako způsob neustálého spojení s životem. „Divoká příroda je součást našeho společného bohatství, naší identity. Měli bychom být na její poslední zbytky pyšní,“ prohlásil v následujícím příspěvku tehdejší ministr životního prostředí Ladislav Miko. Z několika dalších příspěvků však vyplynulo, že ne každý chápe pojem divočina (wilderness) stejně. Zatímco střední a východní Evropa si pod touto kategorií představuje ryze panenské a člověkem nepozměněné oblasti, západ a jih kontinentu do ní řadí i oblasti obnovené. Oba dva tábory přitom byly z mnoha důvodů odhodlaní svou divočinu chránit. Nedá se přitom říct, že by převládajícím motivem bylo zachování biodiverzity. V příspěvcích zazněly důvody jako ekonomická funkce divočiny, ekosystémové služby nebo řešení změn klimatu. Debatu o tom, co je divočina, myslím, vyřešil Kanaďan Harvey Locke, který upozornil na to, že divočina není o původnosti, ale o procesech.

Psychologickou a pedagogickou funkci divočiny vyzdvihla Jihoafričanka Jo Robertsová, která ve Velké Británii řídí The Wilderness Foundation. Podle ní je přímý kontakt s divočinou zásadní pro zdravý rozvoj dětí. Tvrdí, že za většinu sociálních a psychologických problémů dětí může urbanismus a život mimo přirozené prostředí člověka. Na základě svých zkušeností dokládala ozdravnou funkci divočiny na vývoj člověka. Její organizace se soustřeďuje na terénní výuku a pobytové programy ve Skotsku, Walesu a v jihovýchodní Africe. „Tyto pobyty prokazatelně pomáhají zvládnutí problematických dětí s poruchami chování,“ tvrdí Robertsová. Ta dále upozornila na vysokou cenu, kterou společnost vynakládá na vývoj psy-

→ Tehdejší ministr životního prostředí a předseda Rady EU pro životní prostředí Ladislav Miko vítá v květnu 2009 bývalého prezidenta ČR Václava Havla na konferenci Wilderness in Europe. Foto MŽP – Jan Symon

cho-farmaceutických přípravků. Oproti tomu její léčba „divočinou“, která má navíc dlouhodobý charakter, je podle ní nesrovnatelně levnější. Jak tyto „léčebné“ pobytové programy probíhají? Jejich vedoucí především nevystupují v roli učitele. Jsou pouze facilitátory, kteří zprostředkovávají dětem hluboký zážitek ze spojení s přírodou. V rámci programů se snaží vrátit ke kořenům lidské společnosti. Děti objevují nutnost spolupráce a učí se oceňovat vlastnosti druhých. V rámci „terapie divočinou“ (Wilderness Therapy Program) je kladen důraz zejména na osobnostní rozvoj, respekt k diverzitě, spolupráci a učení se z okolní přírody. Cílem programu je vytáhnout děti z jejich domácího prostředí a nabídnout jim možnost uspět bez zázemí naší civilizace.

Poselství from Prague V závěru konference účastníci přijali dokument Poselství from Prague vyzýva-

3 | 2010

PROMĚNY

SVĚT O DIVOČINĚ V Meridě, mexickém městě na poloostrově Yucatán, se v listopadu 2009 konal 9. Celosvětový kongres o divočině (WWC9, 9th World Wilderness Congress). Wild Foundation, mezinárodní organizace založená v roce 1974 s cílem celosvětově chránit divočinu, se v průběhu osmi dní trvajícího kongresu skvěle podařilo naplnit hlavní motto: „Feel – Think – Act“. Program WWC9 nabízel více než dvanácti stovkám účastníků vyváženou mozaiku odborných přednášek a prezentací o konkrétních projektech. Zaznívala často silná osobní svědectví farmářů, domorodců i podnikatelů z nejrůznějších koutů Země, kteří si uvědomili, jak je pro ně divoká příroda důležitá, a rozhodli se udělat něco pro zachování posledních koutků divočiny ve své domovině. Účastníci kongresu přijali prohlášení Message from Merida (více na http://www.wild.org/mensaje-de-merida), kterým vyzývají mezinárodní společenství k účinné ochraně celosvětové divočiny, protože nedokážeme-li poslední přírodní oblasti zachránit pro příští generace, bude naše planeta ochuzena v mnoha směrech – v biologickém, kulturním, ekonomickém i duchovním rozměru. V rámci kongresu vzniklo celkem 42 rezolucí věnujících se otázkám ochrany divočiny v jednotlivých částech světa. Dále byla nově vytvořena koalice nazvaná Corporate Commitment to Wilderness, do které se oficiální podpisem zapojilo 15 obchodních korporací (např. CEMEX, CocaCola, Walmart Mexico, energetická společnost Acciona Energia), které se rozhodly aktivně spolupracovat s Wild Foundation na ochranářských projektech. Počin jistě hodný následování, stejně jako i mnohé další aktivity jednotlivců, státních organizací, nevládních uskupení i obchodních společností, kteří se svými činy přihlásili k zodpovědnosti za budoucnost naší planety a rozhodli se aktivně podílet na ochraně divočiny. Zdenka Křenová, Správa NP Šumava, účastnice kongresu Autorka článku RNDr. Zdenka Křenová, PhD., vedoucí sekce výzkumu a ochrany přírody na Správě NP Šumava, představila na kongresu v Meridě projekt Divoké srdce Evropy. 3 | 2010

jící k účinnější ochraně evropské divočiny. V tomto dokumentu jsou zdůrazněny hodnoty i užitky, které z divoké přírody člověku plynou. Divočina v něm nevystupuje pouze jako jakási genetická banka, ale jsou jí přiznány hodnoty přispívající k duchovní i tělesné obnově lidí unavených civilizací a pokrokem. Zejména kvůli těmto hodnotám účastníci doporučili evropským institucím vypracování plánu péče o divoké oblasti Evropy. Poselství dále obsahuje doporučení adresované Evropské komisi obsahující výzvu k vytvá-

ření bezzásahových zón, které zůstanou nadále člověkem neregulované. Poselství from Prague se zaměřuje na celé spektrum oblastí lidské činnosti. Věřím, že i pedagogové z něj mohou načerpat spoustu podnětů a zajímavých informací: http:// www.wildeurope.org/attachments/047_ POSELSTVI%20FROM%20PRAGUE_ final%20version.pdf ‡ Mgr. Lukáš Kala, účastník konference, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

DIVOČINA JE SOUČÁST NAŠÍ EVROPSKÉ IDENTITY V rozhovoru, který poskytl v červnu 2009 pro Zpravodaj MŽP Doc. RNDr. Ladislav Miko, PhD., tehdejší ministr životního prostředí ČR a současný ředitel sekce ochrany přírodních zdrojů v Evropské komisi, osvětlil, jak a proč vnímá význam divoké přírody. Tuto část rozhovoru přetiskujeme. V Praze proběhla jedna z vrcholných událostí českého předsednictví Evropské unii, konference Divočina a velká přírodní území v Evropě. Čím se přesněji zabývala? Byť drtivá většina evropského území je produktem lidské kultury a lidské činnosti, stále ještě máme několik relativně velkých území ve stavu blízkém původní přírodě a ta rychle ubývají. Zejména se jedná o Balkán, Rumunsko, Bulharsko, pak východní země, něco málo najdeme ve střední Evropě, na Slovensku, v Polsku, v baltických zemích a pak na severu. Takže prvotní impuls byl: ano, musíme dát jasně najevo, že toto je hodnota, která je téměř pryč, je to méně než jedno procento území Evropy... Jak se divočina definuje? Jsou to území bez cílevědomých lidských zásahů? Je to přírodní území bez viditelného přímého vlivu člověka. Kdybychom šli do detailu, tak samozřejmě prostřednictvím dešťů obohacených o dusík nebo síru dnes člověk ovlivňuje téměř všechno. Ale přesto existují celky v původním stavu, třeba karpatské lesy s původní faunou, dostatečně velké, bez fragmentace sídly atd. Blíží se pojmu divočina, původní autentická evropská příroda... V zásadě je dost velká shoda na tom, že tohle musíme ochránit hned teď, zabránit, aby se to devastovalo. Ale ukázalo se, že je ještě celá řada území, kde lidé cítí a chtěli by, aby příroda tam skutečně byla tvůrcem historie, motorem vývoje, že by tam probíhaly přírodní procesy, nikoli procesy ovlivňované člověkem. Ale v těchto územích jsou také spory. Do této kategorie spadá třeba naše Šumava, kde je potenciál, aby území bylo pod vlivem přírod-

Foto MŽP – Tomki Němec

ních jevů, nicméně je to zároveň území, kde člověk zanechal stopu. Otázka zní: Jak k tomu přistoupit? A je slučitelné s evropskou legislativou, abychom to ponechali přírodě? Pakliže je, co je pro to potřeba udělat? Co je třeba udělat, aby to nemělo negativní vliv na okolí? Atd. To byl jeden velký okruh diskuse na konferenci. Bavili jsme se o tom, kde a za jakých podmínek je možné nechat přírodu dělat své dílo. Má to už přímý efekt, nebo řekněme výstup, zajímavý i pro nás. Můžeme se poučit, jak se podobné problémy, jako řešíme my na Šumavě, řeší jinde, v jiných evropských zemích. Ukázalo se, že příkladů jsou desítky. Není to žádná unikátní záležitost, podobné otázky si kladou v řadě zemí. Další okruh se týká západní Evropy, kde už je minimum úze-

15

PROMĚNY

mí i jen blízkých přírodě. Tam lidé poté, co si přírodu „zničili“, přišli na to, že jim divočina chybí a jsou tam velmi silné snahy ji obnovovat. To se týká asi Nizozemí, že? Více zemí, ale především Nizozemí, Británie, Belgie. Je třeba se dohodnout na metodách, jak restituci přírody zvládnout, jak to udělat, aby to nebyla zahrádka, ale nakonec skutečně příroda. To byl třetí okruh problémů, o kterých se na konferenci diskutovalo. Ve všech případech to bylo o přírodních silách, o přírodních procesech a jejich fungování, ale ve vztahu k různé míře ovlivnění člověka. Sám jsem se bohužel jako ministr stihl zúčastnit jen zahájení a ukončení konference, ale slyšel jsem, že byla mimořádně zajímavá, mimořádně hodnotná. Účastníci se na tom shodli. Mám z toho radost. Přinesla ta konference něco překvapivého? Myslím, že to, co překvapilo účastníky, byla šíře problému. Mnoho lidí si nejdřív myslelo, že půjde o schůzku několika „pomatenců“, kteří se zajímají o jedno procento evropského území. Najednou se ukázalo, že to má vliv na sféru ekonomickou, na sféru sociální, že ten problém je velice široký, provázaný s řadou jiných témat. Nakonec témat je tolik, že ani nebylo možno všechna pojmout. Ale přinejmenším se podařilo okruhy pojmenovat. A to si myslím, že je velmi dobrý první krok a že povede k dalšímu vývoji. Našla jsem k této konferenci vyjádření z úst ekonoma UNEP: Ocení-li se všechny ekosystémové služby, které chráněná území celosvětově poskytují, dostane se částka 4500 až 5200 mili-

16

ard amerických dolarů. Co si za těmito částkami má člověk konkrétně představit? Co vlastně divoká příroda znamená ekonomicky? Musím k tomu říci jednu věc: Ne všechno, co příroda přináší, se dá vyjádřit v penězích. Je tam velká část, kterou bychom se ani neměli pokoušet vyjádřit v penězích. Ale existují i přímé ekonomické dopady pro ty lidi, kteří v přírodě nebo v její blízkosti žijí. Mohou být svázány s lokální ekonomikou nebo s takzvanými ekosystémovými službami. Je to například zadržování vody v krajině, protipovodňové působení, recyklace nebo ukládání uhlíku v půdách, půdní úrodnost, podpora pro řadu druhů, které jinde nemohou žít. Metod, jak se to vyčísluje, je mnoho. Hodnota přírody dá třeba vyjádřit cenou opatření, která by musela být učiněna, kdyby příroda v určitém místě nefungovala. Jeden příklad je velmi jednoduchý: Ochráněním určité části přírody v původním stavu zabráníme rychlému odtoku vody. Ve studiích z řady míst na světě, třeba z karibských ostrovů, bylo doloženo, jaké škody by se staly, kdyby této přírody nebylo, a kolik budou stát opatření, aby se těmto škodám předcházelo. To je vlastně hodnota určité ekosystémové služby. Ale je to velmi složitý problém a důležitější než samotné číslo je uvědomit si, že stav přírody má obrovský ekonomický dopad a že nejde jenom o ochranu přírody pro ochranu přírody. Má i význam, který by měl zajímat hospodáře a ekonomy a sestavovatele rozpočtů.

Ano, já to vnímám velmi silně. Jak se rozvíjejí lidská sídla a lidská kultura, žijeme stále víc stejně. Svět se globalizuje a současně se taky banalizuje příroda kolem nás. Máme všichni kolem sebe zhruba stejné kytičky, zhruba stejné stromy, zhruba stejné ptáky – ve městech už je to prostě trend. Někdy, když se probudíte ráno v hotelu a podíváte se z okna, nevíte, jestli jste v Austrálii, v Americe, v Evropě nebo v Africe. A tohle se sice v menší míře, ale stává už i v přírodě. Zase tam máte určité stejné přístupy k zemědělství, k lesnictví. Australské eukalypty najdete v jižní Evropě, v Africe, v Jižní Americe, po celém světě... Unikátní jsou naše původní typy evropské přírody. Většina Evropy je dneska krajina kulturní – podotýkám krajina velmi hodnotná a cenná z hlediska přírody a nutně i tu musíme chránit a nějakým způsobem ošetřovat. Ale původní evropská příroda, která se rozkládala přes celý kontinent, ale dneska ji máme na zlomku, řekněme pěti procentech území, je to, co odlišuje Evropu od zbytku světa. Z hlediska přírody je součástí evropské identity a kdybychom ji ztratili, tak ztratíme kousek sebe, protože takovou přírodu nenajdeme nikde jinde na světě. Byl jsem vždycky propagátorem toho, že není úplně správné hovořit jen o „hotspotech“. Když se řekne biodiverzita, tak každému naskočí korálový útes, amazonský prales. Ale v Evropě žijí tisíce druhů, které jsou jenom tady, jenže my si při porovnání vždycky říkáme, jako by to bylo něco méně významného... Jenže bez toho bychom nebyli úplní Evropané! ‡

K mimoekonomickým významům přírody: Vy jste se v úvodu ke konferenci zmínil, že divočina je součást naší evropské identity.

Ptala se Hana Kolářová, 5. června 2009

Foto Till Meyer – The Wild Heart of Europe, převzato z International Journal of Wilderness 2009/12

3 | 2010

NÁZORY

NEREGULOVÁNO Moravská galerie v Brně vydala v roce 2008 publikaci se zvláštním názvem Neregulováno: Prales ve fotografii u příležitosti stejnojmenné výstavy. Publikace je zároveň katalogem této výstavy a zároveň ji lze považovat za jedinečnou bibliofilii. Oč v projektu Neregulováno jde? Popisují jeho spoluautoři: Dana Zajoncová a Tomáš Vrška. Texty pocházejí ze zmíněné publikace.

NEREGULOVÁNO: PRALES VE FOTOGRAFII Nápad uspořádat výstavu Neregulováno: Prales ve fotografii vznikl mimo umělecké kruhy. Byl odezvou na myšlenku badatelů, kteří se zabývají výzkumem dynamiky přirozených lesů, připomenout širší veřejnosti dvě významná „pralesní“ výročí, která na rok 2008 připadla a která nepochybně překračují poměrně úzké mantinely lesnické a ochranářské komunity. Vzhledem ke kulatým výročím vyhlášení přísné ochrany Žofínského pralesa (170 let) a Boubínského pralesa (150 let) lze rok 2008 nazvat Rokem českých pralesů. Ostatně, vyhlášení ochrany Žofínského pralesa je prvním skutečně „osmičkovým“ datem v naší novodobé historii, neboť k němu došlo 28. 8. 1838. Proto české pralesy patří k nejdéle chráněným v Evropě. Výstavou fotografií Neregulováno jsme chtěli nejen připomenout tradici ochrany českých pralesů, ale zároveň i poukázat na jiné než přírodovědecké nebo lesnické hodnoty, které pralesy i další divoká místa mají. Výraz „prales“ v kontextu výstavy vnímáme v širší, společensky tradované podobě jako spontánně se vyvíjející část přírody, jejíž dynamika je determinována dřevinami bez ohledu na to, zda byla v minulosti ovlivněna člověkem. Důraz klademe na aktuální spontánnost na úkor kontinuální nedotčenosti. Vycházíme z předpokladu, že hodnotou, kterou chceme v přirozených lesích chránit, není v prvé řadě původnost porostu. Není jí ani ochrana

3 | 2010

Roman Burda: Mionší | 2005–2008

konkrétního druhu, dokonce ani celkové druhové rozmanitosti. S ohledem na obrovský tlak, jaký lidská společnost na své prostředí vytváří, považujeme za důležité ocenit místa, kde se může projevovat divokost, vlastnost prostá přímého lidského vlivu. Zastáváme názor, že právě taková místa nám mohou pomoci pochopit závažnost lidských zásahů do přírody, případně sehrát významnou roli při nutných změnách našeho dominantního přístupu. Mimoto sami cítíme, že nás tato místa fascinují a vnitřně obohacují. Občas v nich toužíme jen tak pobýt. Umělecká fotografie přináší na pralesy jiný pohled, než mají vědci. Je nepochybně bližší široké veřejnosti, protože primárně vnímáme, jestli se nám něco líbí, bez potřeby exaktní znalosti posuzovaného objektu. Návrh uspořádat výstavu vzešel z prostředí pralesních badatelů, to je ovšem také vše, co k tomu mohli dodat. Pojetí pralesů ve spojitosti s divokostí vychází z přístupu environmentálních studií, která vztah člověka a přírody sledují optikou humanitních oborů. Texty, které fotografie doprovázejí, tak představují výhradně historický, estetický a kunsthistorický pohled na pralesy a divoká místa. O výběr fotografií a realizaci výstavy se postarala Moravská galerie v Brně v čele s kurátorem fotografické sbírky Antonínem Dufkem. Všem patří poděkování za zprostředkování krásy neregulovaných míst ať už v podobě výstavy, nebo katalogu. Dana Zajoncová, Tomáš Vrška

NEREGULOVAT DIVOKOST ZNAMENÁ CHRÁNIT PŘIROZENOST Ponechání (pra)lesů samovolnému vývoji se v českém prostředí v posledních letech hojně diskutuje. Environmentální hnutí obohatilo debatu o pojem divočiny, a tím ji posunulo mimo okruh odborníků, kteří pro svoje lesnické a přírodovědné školení dosud drželi monopol nad správou lesů a rozhodováním v otázkách ochrany přírody. Koncepce ochrany divočiny se formovala v souvislosti s vyhlašováním rozlehlých národních parků v poslední třetině 19. století v USA.1 Od 90. let 20. století zde ochrana divočiny prochází přehodnocením ze strany filozofů a environmentálních etiků. Poukazují na „americkost“ pojetí ochrany divoké přírody, které komplikuje převoditelnost tohoto modelu do jiných částí světa. Představa panenské divočiny „Nového světa“, vyvstalé v kontrastu s kulturní krajinou světa „starého“, kterou od 16. století nechávali evropští kolonisté za sebou, například ignoruje skutečnost, že „nově“ objevenou krajinu již předtím ovlivnili Indiáni.2 Bez této reflexe se koncepce divočiny mohla ustavit jako oblast lidskou aktivitou (zdánlivě) nedotčená. Poměrně ostrá filozofická kritika vyvolala druhý extrém. Existence divočiny je popírána coby romantická představa,

17

NÁZORY

nenaplnitelný ideál či sociální konstrukt, který v realitě světa, skrz naskrz obydleného člověkem, neexistuje. Pochybnost se ještě zostří, ptáme-li se (na první pohled zcela naivně) po smyslu ochrany divoké přírody v podmínkách střední Evropy. Ne vždy byla povaha přírodního světa posuzována tak nesmiřitelně. Walden aneb Život v lesích (1854), dílo Henryho Davida Thoreaua neodmyslitelně spjaté s představou divočiny, neznamenal odchod do odlehlé pustiny, nýbrž dvouletý pobyt v kulturní krajině necelé dvě míle od rodného Concordu ve státě Massachusetts. Přestože se Thoreau stranil živého společenského života, zůstával obklopen myšlenkami antických filozofů, které předtím studoval na Harvardské univerzitě. Z eseje Chůze (1862) pochází Thoreaův slavný výrok „In wildness is the preservation of the world“, motto celého hnutí na ochranu divočiny.3 Thoreau tedy nemluví o divočině (wilderness), ale o divokosti (wildness), což poněkud posouvá význam toho, o co v našem vztahu k přírodě může jít.4 Thoreauovi nešlo o nedostupnou, vzdálenou a člověkem

nedotčenou divočinu, jako chodec potřeboval přírodu průchodnou. Přimlouvá se za kontakt s divokostí, k níž mohl dojít doslova „po svých“.5 Zcela v tomto smyslu se vyjadřuje i současný americký básník divočiny Gary Snyder. Ve svých esejích vydaných souborně jako Praxe divočiny (1990) a Místo v prostoru (1995) opakovaně rozvíjí překvapivou myšlenku. Divokost se nachází v naší blízkosti, v každém regionu, který obydlujeme. Projevuje se například tam, kam člověk chodí na divoké byliny, které není schopen sám vypěstovat. V souhlasu s tím Snyder dodává k dalšímu ze slavných Thoreauových zvolání – „dejte mi divokost, jejíž pohled nesnese žádná civilizace“ – že takovou lze najít bez obtíží. Těžší je podle něj představit si civilizaci, která by pohled divokosti ustála. Divokost podle Thoreaua znamená zachování světa, podle Snydera je to dokonce svět sám.6 Lidé v běžných situacích divokost vyhledávají podvědomě. Procházky parkem a výlety do příměstských lesů pociťujeme jako blahodárné proto, že se dostáváme do kontaktu s něčím, co

působí a trvá mimo přímé lidské snažení. Ani kulturní prostředí, v němž převažují námi vytvořené umělé produkty, nelze zcela odtrhnout od přírody. Různé stupně divokosti lze nalézat, kdekoliv jsme. Mohou nás nechat rozvzpomenout, spoluúčast na tom, co je živoucí a neusměrňované, nám však přináší zkušenost jiné dimenze. Maliny v plastové krabičce koupené v supermarketu jsou pouhou náhražkou plodů vlastnoručně nasbíraných v blízkém lese.7 Vypadají jako z lesa, ale není to les. Pro prožitek něčeho plně divokého by se za scénou neměl schovávat žádný člověkem diktovaný program, který vnucujeme příběhu přírody.8 V tom také vězí kvalitativní rozdíl mezi lesem regulovaným hospodářskou úpravou a „pralesem“. Pro připomenutí divokých aspektů přírody se dobře hodí pojem fysis. Odkazuje k rození a (samovolnému) přirůstání, plodnosti a proměnám, které se dějí, „aniž na to sáhneme a mnohdy aniž o tom můžeme vědět“. Do latiny byl výraz přeložen jako natura, česky příroda a přirozenost.9 Řecké fysis není poznamenáno okleštěným pojetím, jaké přírodě přiřkl novověký člověk. Vrací nás k našemu přirozenému vnímání, které přírodu poznává jinými než jen racionálními vědeckými metodami: „Novověký člověk se z přírody vyloučil: ‚přírodu‘— na rozdíl od ‚kultury‘ — považuje za něco, co je na lidském chápání nezávislé, co je samo o sobě ‚dáno‘, a tudíž k dispozici pro využití a zneužití, za co nenese odpovědnost. Zpronevěřuje se tak svému poslání: zanedbal spolu s péčí o přírodu i vlastní přirozenost. Poté, co prohlásil skutečnost za veskrze poznatelnou, tj. převeditelnou na něco, co je neměnné a čistě formálně uchopitelné, přestal poznávat sama sebe, ‚denaturoval‘ přírodu, minul se přirozenosti stvoření; nechápe proto ani přirozenost vlastní.“10 Slovní hříčka o „denaturaci fysis“ přiléhavě odpovídá současné situaci, kdy pro-

Mgr. Dana Zajoncová (1978) se do roku 2009 na katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně zabývala historií a environmentální kritikou ochrany přírody. Nyní je šéfredaktorkou časopisu pro ochranu přírody a krajiny Veronica. Dr. Ing. Tomáš Vrška (1966) se na brněnském oddělení ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., věnuje výzkumu dynamiky přirozených lesů temperátní zóny.

18

Ján Halaša: V pralese | In the Natural Forest, 1937

3 | 2010

NÁZORY

se vzdálili ze středoevropské krajiny. Nejsou to jen rezervace odpovídající přísné vědecké definici přirozených lesů, kde divokost pociťujeme. Divokost je všude, ale my potřebujeme zachovat ohniska, odkud se k nám může šířit zřetelným způsobem. Jsme to totiž právě my, lidé západní civilizace přesycení konzumem, kdo divokost oceňuje jako nepostradatelnou součást života. ‡ Dana Zajoncová Fotografie jsou reprodukcemi děl z výstavy a publikace Neregulováno, kterou realizovala Moravská galerie v Brně.

Josef Sudek: Zmizelé sochy | 1949–1970 Vanished Statues

3 | 2010

mýšlíme oprávněnost ochrany samovolných procesů jako prostředku k vyrovnání regulované přírody: „Zdánlivě nám to vše funguje; denaturované substance mají jen tu moc, kterou po nich chceme, a práce s nimi je tudíž bezpečnější; ale příroda a přirozenost (natura) byla zbavena sebe sama, svého vnitřního života a spontaneity.“11 Obava z přehnané redukce pojetí přírody o přirozenost je akcentována, mluví-li se o divokosti. Volání po divokosti jako podmínce správného fungování světa je závažné, i když pocit, že je něco v nepořádku, je spíše neurčitý. Zážitek spontánních projevů přírody, které člověk neovlivňuje, nemění, nereguluje ani nekontroluje, se v moderní době stává vzácným. Osobní podíl na přirozené povaze světa chybí, protože naše lidská přirozenost je přetěžována civilizovaností.12 Přirozenost je ohrožována na mnoha frontách a vášně, které zapalují mnoho vzrušených společenských debat, lze vysvětlit úzkostí z rapidního ubývání divokého z našeho světa.13 Důvodem, proč je důležité uvažovat o divoké povaze vnější přírody, je naše bytostná potřeba objevit svoji vlastní přirozenost.

Někteří environmentální filozofové považují divokost za klíčovou hodnotu vůbec.14 V praktické ochraně přírody může zdůraznění divokosti rozšířit pojetí ochrany divočiny, která je obvykle zatracována argumentem, že do naší kulturní krajiny nepatří, protože je neslučitelná s lidským vlivem (ať už minulým, nebo současným). Neregulované lesy i další spontánně zarůstající místa mohou posloužit jako zrcadlo zobrazující společný přirozený základ světa lidí a přírody. I životní pochody člověka, naše narození, růst, nemoci, stárnutí a smrt, jsou přirozenými projevy, které nejsme schopni vlastní vůlí ovlivnit, které přicházejí mimo naše plány. Divokost do našeho života patří, i když žijeme uprostřed civilizovaného světa. Místa, která nás upomínají na naši vlastní přirozenost, máme tendenci přehlížet, nebo raději odstraňovat. Konfrontace s divokostí je obohacující i nepříjemná zároveň podobně jako pohled na vše, co vybočuje z obvyklého a známého, co je jinaké a odlišné. Fotografům představeným na této výstavě se podařilo místa a situace, v nichž se divokost projevuje v plné síle, přesvědčivě zachytit, aniž by

1 Yellowstonský národní park vyhlášený v USA roku 1872 se stal nejstarším národním parkem na světě. 2 John Baird Callicott, A Critique of and an Alternative to the Wilderness Idea, in: Andrew Light – Holmes Rolston (ed.), Environmental Ethics. An Ontology, Oxford 2003, s. 437–443, zvl. s. 438. 3 Převzato podle John Baird Callicott, The wilderness idea revisited. The sustainable development alternative, in: David Proper–Frank Webster–George Rewill, (ed.), Environmentalism. Critical Concepts, s. 71–95, zvl. s. 74. V českém překladu: „V divokosti je záchrana světa.“ Henry David Thoreau, Chůze, Brno 1995, s. 29. 4 K prozkoumání těchto dvou výrazů mne přivedla poznámka prof. Koháka, která nejspíš vychází z jeho česko-americké zkušenosti. Erazim Kohák, Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky, Praha 2002, s. 87. 5 Parafráze na slova, jimiž Thoreau začíná svůj esej o chůzi: „Rád bych se přimluvil za přírodu, za naprostou svobodu a divokost na rozdíl od svobody a kultury pouze občanské, rád bych se díval na člověka spíše jako na obyvatele nebo část a díl přírody než jako na člena lidské společnosti. A rád bych o tom učinil prohlášení i přemrštěné, jen když bude důrazné, neboť je dost obhájců civilizace: tu si vezme na starost pan farář, pan učitel, kdokoliv z vás.“ Henry David Thoreau, Chůze, Brno 1995, s. 5. 6 Gary Snyder, Praxe divočiny, Praha 1999, s. 14. 7 Ned Hettinger – Bill Throop, Refocusing Ecocentrism: De-emphasizing Stability and Defending Wildness, in: Louis P. Pojman (ed.), Environmental Ethics. Reading in Theory and Application, Belmont 2001, s. 136–147, zvl. s. 141. 8 Gill Aitken, A New Approach to Conservation. The Importance of the Individual through Wildlife Rehabilitation, Hants 2004, s. 77–89. 9 V češtině se udržely oba pojmy – příroda i přirozenost, v jiných evropských jazycích však pro tyto významy existuje jen jedno slovo (viz anglické nature). Zdeněk Kratochvíl, Filosofie živé přírody, Praha 1994, s. 12–15. 10 Zdeněk Neubauer, O Přírodě a přirozenosti věcí, Praha 1998, s. 92–93. 11 Viz Kratochvíl (pozn. 9), s. 18–19. Autorem spojení „denaturace fysis“ je Zdeněk Neubauer. 12 Stanislav Komárek, Příroda a kultura: svět jevů a svět interpretací aneb Jak je to doopravdy, Praha 2000, s. 123. 13 Viz Hettinger – Throop (pozn. 7). 14 Ibidem.

19

DIDAKTIKA

BOBŘÍ ŠPALÍČEK Bobr evropský se od roku 1980 postupně vrací na území České republiky po více než dvousetleté přestávce, kdy v naší přírodě chyběl a lidé jej zcela zapomněli vnímat jako přirozenou součást přírody. Z přírody vymizel vinou člověka, který jej po staletí silně lovil.

Proč bobří špalíček? Bobr je živočich s mimořádně silným vlivem na ekosystém a často se dostává do střetu se zájmy člověka. Názory na tohoto živočicha jsou poměrně rozporuplné, a pokud se nenaučíme řešit množící se spory kompromisy, hrozí bobrům opětovné vyhubení. Není snadné vnímat všechny okolnosti, které návrat bobra vyvolává. Abychom se mohli orientovat v tomto poměrně složitém problému, musíme zvládnout především dvě věci: 1. naučit se znát celý bobří život a všechno, co ho doprovází, 2. nevidět celý problém „černobíle“. S touto vizí vznikal na Sluňákově ve spolupráci a s velkou podporou Vlastimila Kostkana z katedry ekologie Univerzity Palackého v Olomouci Bobří špalíček. Bobří špalíček – soubor pracovních listů, materiálů a pomůcek o bobru evropském vznikl proto, aby každému, kdo projeví zájem o život tohoto zajímavého tvora, napomohl proniknout do bobřího světa a lépe ho chápat. Materiál je určen

pro učitele, pracovníky SEV i ostatní zájemce o „bobří problematiku“. Co uvnitř najdete? Čtyři kapitoly informací, zajímavostí a příběhů z bobřího života (Kdo jsem?, Kde a jak žiji?, Podle čeho mě najdete? a Bobr a člověk). Ke každém tématu jsou k dispozici pracovní listy, v metodické části naleznete další nápady na aktivity do výuky ve třídě i do terénu, fotografie bobra, CD s bobřími zvuky, otisk přední a zadní končetiny, model bobřího ocasu, výměšek bobří žlázy (castoreum), bobří hobliny nebo bobří ohryz.

Krátká exkurze do bobřího života Pojďme nyní společně nahlédnout do bobřího života. 1. Kdo jsem? – Představení. Bobr evropský je největší evropský hlodavec a druhý největší hlodavec na světě po jihoamerické kapybaře. Je výhradně býložravec. Během zimních a podzimních měsíců kácí dřeviny, ze kterých oku-

suje lýko a kůru. Během letních měsíců se živí hlavně bylinnou potravou. Významná a charakteristická je pro něj řada adaptací k obojživelnému způsobu života – především plochý ocas, uzavíratelné nozdry i uši, plovací blány, struktura srsti atd. Zajímavá jsou i jeho přizpůsobení pro kácení stromů. Přehled nejzajímavějších bobřích adaptací je v pracovním listu č. 1, který najdete společně s dalšími v příloze uprostřed tohoto Bedrníku. 2. Kde a jak žiji? Bobr obývá potoky, řeky i stojaté vody. Před několika lety byl bobr na našem území takřka vyloven. V posledních letech se k nám začíná vracet z několika směrů – od severu z Polska, od jihu z Rakouska, od západu z Bavorska a podél Labe. Potomky původních jedinců lze nalézt pouze na Labi. V ostatních případech se jedná o reintrodukci provedenou našimi ochránci přírody a ochránci přírody z okolních států, odkud se k nám bobr opět šíří. Bobr je výrazně teritoriální živočich. Je-li na březích potravy dost, je teritorium

↓ Bobr evropský → Mapka rozšíření bobra ukazuje, kde zhruba je možné bobry potkat při výpravách do terénu.

20

3 | 2010

DIDAKTIKA

malé – většinou ale ne kratší než 1 km břehu vodního toku. Je-li potravy málo, což můžeme často vidět na našich regulovaných řekách bez břehových porostů, musí bobři „hájit“ i pětikilometrový úsek řeky, aby se dokázali uživit. Pokud by bobrů na řece přibývalo, postupně by spotřebovali všechny zdroje potravy a hynuli by hlady. Tím, že si „nepustí“ do teritoria nové příchozí, je fakticky znemožněno přemnožení bobrů na jednom místě. Bobři žijí a své teritorium si udržují v tzv. rodinách, kterou tvoří dospělý rodičovský pár, mláďata narozená v daném roce a pak dospívající mláďata z jednoho až dvou předchozích let. Ve dvou až třech letech mladý bobr opouští rodinu a vydává se hledat nové místo k životu. První rok bobřího života, o kterém vypráví bobří mládě, najdete na pracovním listu č. 2 (v příloze tohoto Bedrníku). Karty je možné rozstříhat a využít s žáky jako skládačku.

→ Zrcátka jsou větší či menší plochy kůry a lýka na stromech, které bobři pouze oloupou. → Skluzavky a chodníky vznikají na místech, kde bobři chodí z vody na břeh a dále po břehu vždy stejnými cestami, kterými také stahují dřevo do vody. 4. Bobr a člověk Bobr kácí na březích řek i jezer dřeviny. Mění se tím druhová skladba porostů v úzkém pásu podél vod ve prospěch světlomilných a dobře obrážejících dřevin (vrb, topolů). V některých územích vznikají dočasné až trvalé bezlesé plošky, tzv. „bobří louky“. Bobrem vytvořené paseky jsou pro ně dobrým zdrojem potravy a mohou se stát plochami bohatými na nelesní druhy rostlin i živočichů v nivách řek. Bobří hráze a za nimi zadržená voda velmi zvyšují druhové bohatství mokřadů, od vodních rostlin přes bentos a plankton až po ryby a vodní ptáky.

Ale ne všechno, co bobr v přírodě činí, představuje jen samé klady. Nory mohou narušovat stabilitu umělých říčních břehů a urychlovat erozi, problémem může být hloubení nor v umělých říčních a rybničních hrázích a jiných hydrologických dílech. Do řad vysazené mladé stromky na pasekách jsou oblíbeným cílem bobřích výprav za potravou. Ale – můžeme tomu říkat škody na přírodě? Těžko. Bobr většinou poškozuje pouze věci, které vytvořil člověk a které do přírody nepatří, a proto “škody” na nich vadí jen nám, lidem. Jde o střety s našimi lidskými zájmy. V přírodě, do které lidé nezasahují, se stále něco děje a není to ani dobré, ani špatné. Takže pokud hovoříme o škodách na přírodě, tak jedině o těch způsobených člověkem. A nebo o škodách způsobených člověku. Co všechno může bobry a lidi při společném soužití potkat a nápady, co s tím můžeme udělat, jak některým situacím předcházet, najdete v Bobřím špalíčku.

3. Podle čeho mě v přírodě najdete? Přemýšlíte, zda poblíž vašeho bydliště žijí bobři? Napoví vám přítomnost některé z bobřích staveb nebo pobytových stop. Na pracovním listu č. 3 (v příloze tohoto Bedrníku) si můžete vy i vaši žáci vyzkoušet svou pozornost a ověřit si, jak pozorně jste četli následující odstavce. Bobr je výborný stavitel, v přírodě se můžeme setkat s několika různými typy bobřích „staveb“ a bobřích pobytových stop. → Nory si vyhrabává ve vysokých březích kolem hlubších vod. Nory mají východy pod hladinou a bývá jich několik, propojených i izolovaných. → Polohrady jsou menší hromady větví a klád, kterými bobři kryjí propadávající se nory. → Hrady si bobří staví v rovinatých oblastech s vysokou hladinou podzemní vody, u jezer v ploché krajině. Jsou to vysoké stavby z kmenů, větví, vegetace a bahna. → Hráze bobr staví na mělkých tocích s nepříliš velkým průtokem. → Zásobárny tvoří bobři na podzim v blízkosti nory, kterou celá rodina obývá během zimy. Je to hromada větví upevněná do dna tak, aby se bobři dostali k potravě i v době, kdy je voda zamrzlá. → Dokonalé ohryzy jsou na zemi ležící stromy. Bobr se může dostat k větvím, což je vlastní cíl jeho „dřevorubecké“ činnosti. Větvemi se buď živí, nebo je používá ke stavbám. → Nedokonalé ohryzy jsou stromy, které stojí nebo se po zlomení na okousaném pařezu zavěsí do okolního porostu.

3 | 2010

↑ Děti v rámci pobytového programu pozorují okusy u Sluňákovského rybníka. → Exkurze pro veřejnost – u bobřího polohradu u jezera Poděbrady nedaleko Olomouce.

21

DIDAKTIKA

Vydejte se za bobrem! Náměty na pozorování bobrů v přírodě

↓ Exkurze pro veřejnost – Vlastimil Kostkan z UP ukazuje, jak je bobr přizpůsoben ke svému životu ve vodě.

Bobr je zajímavé zvíře, jehož výskyt a životní projevy v přírodě stojí za to pozorovat a mapovat. Pokud máte ve svém okolí lokality, kde se bobři vyskytují, vydejte se tam na celodenní nebo alespoň půldenní výpravu a snažte se zjistit co nejvíce ze života těchto zajímavých hlodavců. Kdy a kam vyrazit? Nejlepším obdobím pro vyhledávání míst obydlených bobry je zima, nejlépe od ledna do března. Proč? Bobři od podzimu do poloviny zimy kácejí stromy, jsou tedy v krajině poměrně nápadní a snáze je najdeme. Také lužní les a břehové porosty jsou v zimě přehlednější, vidíme dobře na pařízky a okousané větve na zemi, skluzavky a stezky jsou dobře viditelné, protože tak rychle nezarůstají. Co si vzít s sebou na výpravu za bobry? Počítejte s tím, že se budete pohybovat delší dobu v lužním lese a kolem vody. Bude tam zima a vlhko. Chce to dobré teplé a nejlépe nepromokavé oblečení a kvalitní boty. Bobři jsou přes den většinou schovaní v norách, hradech či polohradech a spí. Ale přesto – dalekohled a fotoaparát mějte u sebe, jinak si možná budete dlouho vyčítat, že jste si zážitek setkání s bobrem nemohli zvěčnit. A i když nepotkáte bobra, jistě zažijete spoustu jiných pěkných setkání, která za zvěčnění stojí.

22

Co pozorovat? Pokud se vydáte do míst, kde žijí bobři, můžete se pokusit co nejlépe zmapovat jejich život a činnost. Výsledky svých pozorování si zapište, výsledky svého výzkumu ve škole prezentujte třeba na plakátu, který společně vytvoříte. Co všechno můžete pozorovat? → Bobři vytvářejí různé typy okusů (úplné, neúplné, zrcátka, testovací – ochutnávací okus). Pokuste se je rozlišit. → Které dřeviny bobr nejčastěji kácí? Udělejte si tabulku, kde budou vyjmenované jednotlivé dřeviny rostoucí na zkoumané lokalitě, a spočítejte, kolik jich bobři pokáceli a kolik jich ještě zbývá. Myslíte si, že je na lokalitě dostatek dřevin a že bobrům nehrozí, že zde budou brzo trpět hladem? → Spočítejte nebo odhadněte, kolik druhů dřevin celkem roste na břehu bobří lokality, a pokuste se zjistit, které dřeviny bobrům chutnají více a které méně. → Jakému průměru dřevin dává bobr při kácení přednost? Udělejte si tabulku a zařazujte podle průměru okousaného kmene. → Má vaše bobří rodina zimní zásobu? Jak ji poznáte a kde se nachází?

→ Ve kterých úsecích řeky bobři žijí a ve kterých ne? Proč asi? → Stavějí, či nestavějí u vás bobři hráze? Zkuste vysvětlit proč. → Bojí se bobři lidí a žijí daleko od lidí, nebo mohou žít i v jejich blízkosti? (Co je může rušit, má na ně vliv osídlení, doprava, lovící rybáři, koupající se lidé, zemědělci na polích...?) → Hrozí bobrům na vámi nalezené lokalitě nebo v jejím okolí nějaké nebezpečí (silnice, železnice, betonové nádrže a jímky, pytláci, nedostatek potravy)? Zkuste v mapě zakreslit taková pro bobry nebezpečná místa. (Odpovědi na některé otázky najdete v předchozím textu a především v Bobřím špalíčku.)

možnost, vydejte se s dětmi do přírody zkoumat zajímavý bobří život zblízka. A co udělat, když najdete některou z pobytových stop anebo bobra, který někde uvázl, anebo dokonce nešťastně zahynul? Zavolejte nebo napište na nejbližší pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (www.ochranaprirody.cz) a tam už budou vědět. Budeme rádi, pokud jsme vás alespoň trochu navnadili k objevování záhad bobřího života. Více toho najdete v Bořím špalíčku, který seznamuje nejen se životem, ekologií a ochranářskou problematikou bobra evropského, ale také vysvětluje vybrané přírodní procesy na bobrovi jako modelovém zvířeti. Špalíček je k dispozici na všech SEV zapojených v síti Pavučina. ‡

Závěrem Bobr evropský je živočich zvláště chráněný v kategorii silně ohrožený druh. Chráněn je i ve všech sousedních zemích, je chráněn směrnicemi Evropské unie. V poslední době se často dostává do střetů se zájmy člověka, názory na něj i informace se různí. Jak tedy můžeme bobrům pomoci? Vysvětlujte svým známým, žákům, studentům a všem, kdo se s vámi chtějí o bobrech bavit, že nejsou nebezpečí ani pro les, ani pro lidi. Jsou přirozenou součástí přírody a byla by velká škoda, kdybychom je my, lidé, vyhnali pryč. Pokud máte tu

Mgr. Markéta Krátká, CEA Sluňákov, www.slunakov.cz Foto archív CEA Sluňákov, foto bobra Ladislav Vogeltanz

Správná řešení k pracovními listu č. 1: 1. silné přední zuby hluboko usazené v lebce; 2. pysky uzavíratelné za předními zuby; 3. přední končetiny se silnými drápy; 4. plovací blány na zadních nohou; 5. plochý ocas s kožovitými šupinami; 6. velmi hustá srst; 7. uši, oči a nozdry jsou v jedné rovině. 3 | 2010

DIDAKTIKA

LES VE ŠKOLE – ŠKOLA V LESE Program Les ve škole – škola v lese nabízí především výukové materiály (metodické plakáty, laminované určovací klíče, inspirační noviny a hlavně pracovní listy s metodikou pro učitele) pro základní a střední školy. Jako ukázku v Bedrníku otiskujeme metodiku a pracovní list k výukové hodině pro první až pátou třídu ZŠ Srnčí zvěř a les. Každý rok se zaměřujeme na jedno téma související s lesním ekosystémem. Pořádáme také semináře a workshopy, kde si naše výukové lekce můžete na vlastní kůži vyzkoušet. Více informací naleznete na www.terezanet.cz.

SRNČÍ ZVĚŘ A LES Pro první stupeň základní školy Kolik nás je? Metodika pro učitele Velká myšlenka: V přírodních systémech je udržována rovnováha přirozenými procesy. Pokud do ekosystému výrazně zasahuje člověk, je zodpovědný za jeho rovnováhu. Zásadní otázky: Jaké množství srnek/ spárkaté zvěře odpovídá přirozenému stavu? Lze mluvit o přirozeném stavu, když ani lesy nejsou přirozené? Čím zvěř les ovlivňuje? Je třeba zvěř přikrmovat? Proč se nestarat o zvířata, když se člověk stará o les? Kdo má rozhodnout o tom, jaké početní stavy jsou správné? Trvalé porozumění: Žáci chápou a umí zdůvodnit, že les přirozeně uživí jen určité množství zvěře. Vysvětlí, co je jiné oproti přirozenému stavu (využívání a složení lesa, správa lesa a zvěře, výskyt přirozených predátorů). Vzdělávací obory: Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody). Dílčí cíle: Žák popíše a nakreslí, jak by vypadal les bez zásahů člověka a jak se dnešní les liší od přirozeného stavu. / Žák zdůvodní, proč je dnešní les jiný než les přirozený. / Žák na příkladu srnčí zvěře popíše vliv zvěře na les. / Žák uvede pozitiva i negativa srnčí zvěře pro les. Pomůcky: obrázky současného lesa (po přihlášení účastníků programu Les ve škole jsou některé obrázky ke stažení na www. mezistromy.cz pod odkazem vzdělávání, les ve škole, download), pracovní list

Postup Téma je rozpracováno do dvou vyučovacích hodin. V první hodině žáci porovnají rozdíly mezi přirozeným a kulturním lesem. Toto srovnání tvoří základ pro druhou hodinu, v které se žáci budou na příkladu srnčí zvěře zabývat jejím vlivem na současný kulturní les.

1. Hodina – rozdíly mezi přirozeným a kulturním lesem

3 | 2010

Evokace: Uveďte hodinu tím, že si budete s žáky povídat o lese. Ptejte se žáků:

Kdo z vás byl už někdy v lese? Co je les? Co všechno do lesa patří, co všechno můžeme v lese vidět? Odpovědi na poslední otázku můžete u starších žáků psát na tabuli. Poté navoďte ve třídě tajemnou atmosféru otázkami a povídáním o tom, že ne vždy vypadal les tak, jak ho žáci popsali. Jak asi mohl vypadat les (prales), když tady ještě nebyl člověk či když se o les vůbec nestaral? Dejte žákům úkol, aby zkusili nakreslit, jak by takový prales vypadal. Pomozte žákům následujícími otázkami: Jaké by v něm rostly stromy? Jak by byl les hustý? Jaká zvířata by v něm žila? Nechte potom žáky ukázat si navzájem jejich obrázky. Uvědomění: Rozdejte žákům do skupin obrázky a fotky současného lesa, z kterých bude patrné to, jak se člověk stará o les i o zvěř (oplocenky, lesní školky, výsadby, smrkové monokultury, krmelce, posedy...). Žáci nejprve porovnají, zda se jim do jejich obrázků pralesa „nezatoulalo“ něco lidského (pařezy, posedy apod.). Potom společně či každý sám (dle věku) pojmenují rozdíly mezi lesem přirozeným a člověkem obhospodařovaným. Usměrňujte vhodnými otázkami nápady žáků tak, aby zazněly různé aspekty lidského vlivu na les – péče o stromy a zvěř ze strany lesníků a myslivců, využívání lesa pro dřevo i jako místa odpočinku, se staršími žáky můžete zmínit i druhovou skladbu dřevin a lesní zvěře. Reflexe: Na závěr hodiny se žáci zamyslí nad otázkou, proč je dnešní les jiný a jak ho využíváme. Odpoví na otázku, co by se jim líbilo na pralese a co se jim líbí v dnešním lese.

2. Hodina – vliv srnčí zvěře na les Evokace: Navažte na předchozí hodinu. Ať si žáci představí, že jsou les, pro lepší navození této představy jim znovu popište, jak kulturní les vypadá, žáci si mohou představit nějaký konkrétní, jim blízký les. Co všechno by jim jako lesu vadilo, co všechno lesu škodí? Starší žáky nechte

nejprve povídat si ve dvojicích. Mohou se nejdříve jeden druhému představit a říci, jaký jsou les, a poté si střídavě říkat, co jim vadí. Poté společně se všemi shrňte, co všechno žáky napadlo. S mladšími žáky pracujte společně od začátku. Poté se žáků zeptejte, zda mohou lesu resp. stromům škodit i zvířata, pokud na to žáci nepřišli sami. Jaká zvířata, čím a kdy mohou mít na les negativní vliv? Sdělte žákům, že si vše ukážete na příkladu srnčí zvěře. Proberte s žáky tyto otázky: Jak by mohla tato zvířata lesu škodit? Čím se živí? Kdy (v jakém případě) mohou lesu opravdu škodit? Uvědomění: Vliv srnčí zvěře na les si žáci prožijí prostřednictvím následující běhací hry. Připravte si sadu barevných papírků – hnědé, zelené a jeden červený, případně kartičky s obrázky. Hnědé papírky představují srnčí zvěř, zelené představují mladé semenáčky a červený papírek je myslivec. Žáci si vylosují každý jeden papírek a podle toho zjistí, jakou roli ve hře budou mít. Cílem semenáčků je nenechat se sežrat srnčí zvěří, cílem srnčí zvěře je spást co nejvíce semenáčků. Úkolem myslivce je udržet v lese rovnováhu a nedopustit, aby všechny semenáčky byly sežrány. Vstupuje do hry tehdy, když je semenáčků již málo, a loví zvěř, nemůže ji ale vylovit všechnu. Hra pracuje se stejným principem jako při hře na honěnou, ale různé jsou způsoby pohybu: žáci-zvěř se pohybují po čtyřech, žáci-semenáčky pouze chodí (musí se stále alespoň jedna noha dotýkat země), myslivec může normálně běhat. Představitelé srnčí zvěře se snaží chytit semenáčky, jakmile se některého dotknou, semenáček si sedne do dřepu a dál nehraje, dokud ho nevysvobodí jiný semenáček dotykem ruky. Myslivec, když vstoupí do hry, zatroubí fanfáru, aby všichni věděli, že může honit, a chytá zvěř dotykem ruky. Hru hrajte na několik krátkých kol a pokaždé změňte poměr zelených a hnědých papírků, tj. srnčí zvěře a semenáčků. Před začátkem každého kola nechte všechny žáky „zahrát“ les,

23

DIDAKTIKA

tj. semenáčky si stoupnou a představují stromy (mohou rukama napodobit tvar koruny), srnčí zvěř kolem nich chodí a pase se. Tím všichni uvidí, jaký je poměr mezi semenáčky a zvěří. Poté vydejte pokyn, kterým odstartujete honění. Po hře dejte nejprve žákům prostor na vyjádření jejich pocitů a zážitků: Byli radši stromy, zvěří nebo myslivcem? Zvládli dodržet pravidla pohybu? Kdy se podařilo udržet rovnováhu? Kdy převládla srnčí zvěř? apod. Poté se s žáky vraťte k tématu zvěře v lesích. Dokáží žáci nyní popsat, v jakém případě může zvěř lesu škodit? Jak můžeme škodám předcházet? Kdo ovlivňuje počet zvěře v lesích?

S pomocí těchto otázek shrňte společně se žáky smysl hry a to, jak odpovídá či neodpovídá skutečnosti. Reflexe: K reflexi použijte metodu pětilístku z dílny programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení (www.kritickemysleni.cz, Steelová, J.; Meredith, K.; Temple, Ch.; Walter, S.: Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Příručka 2, Rozvíjíme kritické myšlení, str. 24). Tato metoda slouží k stručnému vyjádření rysů určitého tématu, vybírá nejpřesnější pojmenování, která ho vystihují. Do schématu zapisujeme odpovědi na otázky zapsané pod řádky, každá linka znamená jedno slovo. Jako téma zadejte žákům „srnčí“ (srnčí

zvěř). Toto téma zapíší na vrchní linku. Na druhém řádku uvedou důležité vlastnosti srnčí zvěře – dvě přídavná jména. Třetí řádek popisuje, co srnčí zvěř dělá, třemi slovesy. Na čtvrtém řádku děti o tématu napíší větu o čtyřech slovech. Pátý řádek má být synonymum k srnčí zvěři. Pětilístky potom mohou zájemci přečíst jako básničku, po řádcích zleva doprava, bez zadávajících otázek. Pracovní list najdete v příloze uprostřed tohoto Bedrníku. ‡ Zdroj: Pracovní listy Léto a podzim v lese. Vydalo Sdružení Tereza, Praha 2008 Autor: Ing. Pavla Ernekerová

MYŠLENKOVÁ MAPA: BIODIVERZITA Líska – občanské sdružení pro environmentální vzdělávání a výchovu ve Zlínském kraji, od podzimu 2009 pravidelně vydává původní metodické listy pro učitele z dílny své a svých členů. Celý cyklus najdete na internetové adrese www.liska-evvo.cz/skolam. Ukázka, kterou publikujeme, představuje jeden z těchto metodických listů, a je věnována biodiverzitě. Pojmem biodiverzita rozumíme rozmanitost jednotlivých druhů rostlin a živočichů, které jsou součástí přírodního i kulturního prostředí. V České republice, stejně tak jako v řadě dalších států, po celý rok 2010 probíhají informační a osvětové akce, které chtějí upozornit na ubývání počtu druhů organismů na Zemi. Cílem projektu je především položit a následně se pokusit odpovědět na otázky typu: Co biologickou rozma-

nitost ovlivňuje, proč ubývá a co můžeme udělat pro zastavení úbytku přírodní rozmanitosti jako jednotlivci, organizace a státy. Mezinárodní rok biodiverzity má na příčiny vymírání rostlin a živočichů upozornit a zároveň se je pokusit zastavit či alespoň zpomalit. Zapojit se do aktivit souvisejících s Mezinárodním rokem biodiverzity můžete i vy. Ministerstvo životního prostředí ČR po celý rok 2010 vyhlašuje každý měsíc

Název aktivity: BIODIVERZITA Čas od času se dobře podívej na něco, co nevzešlo z lidských rukou. Na horu, na les, na květinu, na hvězdu. Z nich do tebe vstoupí moudrost a trpělivost a především pevné vědomí, že nejsi na světě sám. [Sidney Lovet] CÍL: → Chápat význam biodiverzity i její důležitost. → Seznámení s důvody, proč byl rok 2010 vyhlášen jako rok biodiverzity. → Proč potřebuje biodiverzita naši pomoc? → Co biodiverzitu ohrožuje? → Naučit se používat ve výuce metodu myšlenkové mapy. MOTIVACE: Jak se nazývá téma, které bylo na letošní rok vyhlášeno? Proč právě Mezinárodní rok biodiverzity? Co má vyjadřovat heslo „Pro pestrou přírodu, pro budoucnost“? PŘÍPRAVA: → V rámci přípravy seznámíme žáky s myšlenkovou mapou a jejím využitím. → Práce s myšlenkovou mapou umožňuje grafické znázornění a seřazení stěžejních pojmů.

24

jeden ohrožený druh z rostlinné a jeden z živočišné říše. O vybraných druzích přináší zajímavé informace a upozorňuje tak na současnou situaci v naší zemi. Obsáhlejší informace týkající se biodiverzity najdete v metodickém listu č. 12 na www.liska-evvo.cz/skolam/metodlisty.htm. ‡ Mgr. Marie Kordulová, s použitím informací a materiálů MŽP k vyhlášení Roku biodiverzity

→ Vyjadřuje jejich vzájemnou nadřazenost a podřazenost, identifikuje souvislosti a vztahy mezi jednotlivými složkami tématu. → Tímto strukturováním se učební látka redukuje na srozumitelné pojmy a usnadňuje zapamatování. → Nakopírujeme pro skupinu pracovní listy. POSTUP: → Rozdělení žáků do skupin po čtyřech. → Každá skupina dostane balicí papír velikosti nejméně A2 a příslušné pracovní listy. → Nejdříve si všichni společně projdou pomocné výrazy, včetně didaktického textu, které mohou v myšlenkové mapě využít, abychom se ubezpečili, zda všem uvedeným výrazům rozumí. → Dle pracovního listu si překreslí návrh myšlenkové mapy, upozorníme je, že je to jen návrh, který mohou dle vlastní potřeby rozšiřovat, zužovat či jinak volit větvení. → Uvedený postup je určen pro žáky, kteří se seznamují s touto metodou práce. → Záleží na rozhodnutí vyučujícího, jak didakticky náročný postup zvolí, které kroky jim usnadní, nebo naopak nechá na jejich samostatnosti. → Následně žáci přiřazují ukázky předepsaných termínů z PL do bublin tak, aby vystihovaly jejich vztahy. → Doplňují i další výrazy, o kterých se domnívají, že s uvedeným tématem souvisí (mohou je vyhledávat v literatuře, na 3 | 2010

DIDAKTIKA

internetu nebo v dalších zdrojích). → Vyučující může během práce vést (vyučující je průvodce). PŘEDPOKLÁDANÝ ČASOVÝ NÁROK: Vyučovací hodina CÍLOVÁ SKUPINA: 7. – 9. třída MÍSTO: Pracovna VYUČOVACÍ METODY A FORMY PRÁCE: → Práce s myšlenkovou mapou → Skupinová práce → Prezentace → Diskuse

PRACOVNÍ LIST Příklady využitelných výrazů: KLIMATICKÁ ZMĚNA / INVAZIVNÍ DRUHY / CO JE TO BIOTOP / ÚMYSLNÉ HUBENÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ / NIČENÍ PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ / VYUŽÍVÁNÍ PROSTŘEDÍ PRO SVÉ POTŘEBY / MEZINÁRODNÍ DEN BIODIVERZITY / CHRÁNIT PŘIRODNÍ STANOVIŠTĚ / SNÍŽIT SVOJI EKOLOGICKOU STOPU / CHRÁNIT ŽIVOČICHY / SVĚT VEŘEJNOSTI / NADMĚRNÝ RYBOLOV / ZNEČISTĚNÍ PROSTŘEDÍ / NEMOCI

Návrh struktury myšlenkové mapy.

POTŘEBY A MATERIÁL: Balicí papír asi velikosti A2, psací potřeby, encyklopedie, učebnice, případně další pomocná literatura ROZVOJ KK: → KK řešení problémů → KK komunikativní → KK pracovní → KK sociální a personální → KK k učení

Co ji ohrožuje? Co pro ni může udělat jednotlivec?

Biodiverzita ZAČLENĚNÍ TEMATICKÝCH OKRUHŮ PT: → EVVO → Ekosystémy → Základní podmínky života

Co pro ni může udělat společnost Proč je důležitá?

VYHODNOCENÍ (REFLEXE): → Závěrem proběhne společná prezentace a diskuse → Výstava zpracovaných myšlenkových map POZNÁMKY:

Co bychom měli vědět?

Zdroj: http://www.liska-evvo.cz/skolam/metodlisty.htm

DIVOČINA A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Přehled zařazení tématu divoká příroda po linii vzdělávací oblast, vzdělávací obor, tematický okruh, učivo: Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět (pouze 1. stupeň) Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: „ Místo, kde žijeme – okolní krajina, regiony ČR, Evropa a svět „ Lidé kolem nás – základní globální problémy přírodního prostředí „ Rozmanitost přírody – rostliny a živočichové – význam, rozmanitost, rovnováha v přírodě, ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody 3 | 2010

Vzdělávací oblast: Člověk a společnost (pouze 2. stupeň) Vzdělávací obor: Výchova k občanství Tematický okruh: „ Člověk ve společnosti – náš region, ochrana přírodních objektů „ Globální svět – globalizace Vzdělávací oblast: Člověk a příroda (pouze 2. stupeň) Vzdělávací obor: Přírodopis Tematický okruh: „ Biologie rostlin – význam rostlin a jejich ochrana „ Biologie živočichů – význam a ochrana živočichů

„ Základy ekologie – ochrana přírody a životního prostředí „ Praktické poznávání přírody – praktické metody poznávání přírody Vzdělávací obor: Zeměpis Tematický okruh: „ Přírodní obraz Země – přírodní sféra, přírodní oblasti „ Regiony světa – modelové přírodní a environmentální problémy, možnosti jejich řešení „ Životní prostředí – vztah příroda a společnost, trvale udržitelný rozvoj, principy a zásady ochrany přírody, chráněná území přírody, globální environmentální problémy lidstva „ Česká republika – přírodní poměry ČR ‡ Připravila Radka Urbánková

25

NABÍDKA PROJEKTY ZA NATUROU NA TÚRU Koho z vás někdy nenapadlo: proč se mám učit o přírodě a sedět při tom za stolem? Pokud si na tuhle otázku vzpomínáte ze školních lavic nebo pokud ji řešíte z druhé strany, tedy proč žáky a studenty nutit sedět ve třídě a učit se o všem živém a barevném jen z knížek, možná vás zaujme projekt Za Naturou na túru. Cílem projektu je právě dostat děti do terénu a tam je „učit o přírodě“. Projekt odstartuje letos v září pod vedením občanského sdružení APUS a partnerské organizace SSEV Pavučina. Během dvou let bude vytvořeno a realizováno 25 terénních ekologických výukových programů ve 13 krajích ČR (vyjma Prahy), všechny budou určeny pro žáky druhého stupně základních škol a studenty škol středních. Programy povedou střediska ekologické výchovy v přírodně cenných lokalitách soustavy Natura 2000. A jak bude taková výuka v terénu vypadat? Lektoři z ekocentra, znalci ve svém oboru, provedou žáky nejzajímavějšími místy vybraných chráněných území a seznámí je s tématy biodiverzity a ochrany přírody. K výukovým programům bude jako bonus vytvořena publikace s metodickými doporučeními, jak mohou připravit obdobné programy učitelé na školách, a interaktivní webové stránky, na kterých si budou moci žáci a studenti ověřit dosažené znalosti z programů. Publikace bude na konci projektu poskytnuta učitelům, kterým snad pomůže v rozhodování, zda by některé lekce nebylo přece jen lepší učit venku, v přírodě.

Projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

A na jaké lokality se můžete těšit? Kraj

Organizace

Lokalita

Karlovarský kraj

ČSOP Kladská

Kladské rašeliny

Plzeňský kraj

Ametyst

Plzeň – Zábělá, Chejlava

Jihočeský kraj

CEGV Cassiopeia

Červené blato, Rod

Středočeský kraj

ČSOP Koniklec

Kokořínský důl a Voděradské bučiny

Ústecký kraj

Area viva

Úhošť, Dětanský chlum

Liberecký kraj

SPP Čmelák

Údolí Jizery u Semil a Bítouchova, Jedlový důl

Královéhradecký kraj

SEVER

Na Plachtě, Slunečná stráň

Pardubický kraj

Ekocentrum Violka

Bohdanečský rybník

Vysočina

Chaloupky

Velký Špičák, Dářská rašeliniště

Jihomoravský kraj

Rezekvítek

Hádecká planinka, Kamenný vrch

Zlínský kraj

VIS Bílé Karpaty

Kanada, Drahy

Moravskoslezský kraj

Hájenka

Kotvice, Šipka

Olomoucký kraj

Ekocentrum Iris

Malý Kosíř, Žebračka

Radim Zabadal, SSEV Pavučina Zdeňka Kovaříková, APUS, o. s.

INFOLISTY O BIODIVERZITĚ → Užovka stromová a oskeruše: Sady a zahrady jsou biotopy uměle vytvořené člověkem pro jeho potřeby, které se přesto postupně stávají nedílnou součástí krajiny a mají v ní své významné místo. Pro měsíc květen byly vybrány dva druhy vázané na sady a zahrady – užovka stromová a oskeruše. → Rorýs obecný a malolistá i velkolistá lípa: Pro měsíc duben byly vybrány dva druhy vázané na městské prostředí – rorýs obecný a malolistá i velkolistá lípa. → Rak říční a losos: Pro měsíc březen byly vybrány dva živočišné druhy vázané na vodní toky – rak říční a losos. → Rašeliníky a střevlík Ménétriésův: Druhy pro měsíc únor – rašeliníky a střevlík Ménétriésův - jsou vázané na rašeliniště. → Hřib královský a rys ostrovid: Druhy pro měsíc leden – rys ostrovid a hřib královský – jsou vázané na les. Další druhy každý měsíc přibývají na http://www.mzp.cz/cz/zivocich_rostlina_mesice

26

2010 – MEZINÁRODNÍ ROK BIODIVERZITY „Pro pestrou přírodu, pro budoucnost“

Biodiverzita, tj. rozmanitost jednotlivých druhů rostlin a živočichů a jejich vazby na okolní prostředí, je základním principem, podle kterého příroda funguje již odpradávna. Tímto způsobem zajišťuje nezbytné funkce pro existenci života na Zemi, jako je například produkce kyslíku, čištění vody a vzduchu, regulace klimatu, zmírnění rizika povodní, produkce potravin a surovin pro průmysl atd. Člověk je na těchto službách přímo závislý a nemůže je nahradit moderními technologiemi. Ztráta rozmanitosti přírody tak neznamená jen ochuzení současných a budoucích generací o cenné přírodní bohatství, ale škoda vzniká také ve smyslu ekonomickém, sociálním a kulturním. Rok 2010 je Mezinárodním rokem biologické rozmanitosti a lidé v mnoha zemích světa využívají této příležitosti

3 | 2010

NABÍDKA

a pomáhají zlepšit stav životního prostředí přímo v oblasti, kde žijí. Zapojit se do aktivit souvisejících s Mezinárodním rokem biodiverzity můžete i vy. Ministerstvo životního prostředí připravuje pro konkretizaci a přiblížení tématu ochrany biologické rozmanitosti a cílů Roku biodiverzity pro každý měsíc informační listy o vybraném živočišném a rostlinném druh, vázaném na určitý biotop. Tyto informační listy lze využít jako pomůcku, jsou ke stažení na: http://www. mzp.cz/cz/zivocich_rostlina_mesice.

KALENDÁŘ TERÉNNÍ PŘÍRODOVĚDNÝ SEMINÁŘ V KRKONOŠÍCH 28. červen – 2. červenec 2010 Rádi byste viděli, jak organismy reagují na klimatické změny, unikátní arktickou přírodu v srdci Evropy, glaciální relikty i endemity a další zajímavosti Krkonoš? Věřte, že na semináři uvidíte a uslyšíte mnohem víc… Pořádá středisko ekologické výchovy Sever ve svém pobytovém středisku v Horním Maršově. Plánované aktivity: terénní exkurze a pozorování s odbornými lektory doplněné přednáškami, aktivity ekologické výchovy – ukázka výukového programu, večerní odpočinkové programy. Po absolvování kurzu obdržíte osvědčení (akreditace MŠMT). Kontakt: Jaromír Kvasnička, SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov. Tel. 739 203 206, e-mail [email protected] Zdroj: Sever, Horní Maršov

Zdroj: MŽP

PUBLIKACE PŘÍRODA A KRAJINA ČESKÉ REPUBLIKY „Máte před sebou první vydání Zprávy, která hodnotí vybrané aspekty stavu české přírody a krajiny v dlouhodobějším horizontu a která na jednom místě shrnuje některé, podle našeho názoru významné, pohledy na českou přírodu na různých hierarchických úrovních – na úrovni krajiny, přírodních stanovišť či biotopů a na úrovni populací jednotlivých druhů. Jsme si vědomi, že tato Zpráva je jen prvním krokem a že by mohla být úplnější a podrobnější. Přesto má podle našeho názoru tento materiál zpracovaný jako určitý časový snímek cenu nejen sám o sobě, ale jeho hodnota spočívá i v možnosti, že jeho vydání může zahájit tradici publikování dlouhodobé řady zpráv, které by se s určitou periodicitou (patrně s ohledem na šestiletou periodu reportingu pro Evropskou unii) vracely k hodnocení stavu, trendů a výhledů české přírody. Současně se může stát pro všechny zájemce podkladem, z něhož lze čerpat odkazy na zdrojové a další informace i povědomí o tom, které organizace v ČR tyto údaje shromažďují a spravují. Nechávám na čtenářích, aby si z publikace vybrali, co je zaujme a jaká data a souvislosti je osloví,“ říká v úvodu k této publikaci tehdejší ministr životního prostředí ČR Ladislav Miko.

3 | 2010

Příroda a krajina České republiky. Zpráva o stavu 2009. Editoři: Ladislav Miko a Michael Hošek. Vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR u příležitosti Mezinárodního roku biodiverzity 2010. Zdroj: MŽP

CESTIČKY 14.–25. červenec 2010 Kombinaci vzdělávání pro práci s dětmi a mládeží, zážitků a osobnostního rozvoje nabízí Hnutí Brontosaurus již podeváté prostřednictvím organizátorského kurzu Cestičky v Horní Lhotici u Náměště nad Oslavou. Kurz nabízí akreditované vzdělání pro vedoucí dětských táborů i volnočasové vedoucí a organizátory. Zároveň díky intenzivnímu programu přináší účastníkům i dobrý pocit z týmové spolupráce, mnoho inspirace a radost ze společných aktivit. Kurz je určen všem mladým zhruba od 17 do 28 let. Informace a přihlášky na www.cesticky.cz Zdroj: Hnutí Brontosaurus VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ 2010 31. srpen – 3. září 2010 Veletrh EVP je tradiční vzdělávací akce určená především pro pracovníky středisek ekologické výchovy, ale i zaměstnance správ národních parků či chráněných krajinných oblastí, zoologických a botanických zahrad, učitele, případně další osoby se zájmem o praktickou ekologickou výchovu. S přestávkami se koná již více než 17 let. SSEV Pavučina nyní už pátým rokem získalo finanční prostředky na realizaci veletrhu v grantovém řízení MŽP. Po dobu posledních pěti let se snaží zajišťovat pokud možno větší propojenost mezi jednotlivými ročníky, věnovat více času diskuzím o kvalitě ekologických výukových programů, a tím zvyšovat i celkovou kvalitu programu akce. Při realizaci SSEV Pavučina úzce spolupracuje se svými členskými organizacemi – středisky ekologické výchovy. Letošní ročník proběhne v prostorách Centra Česká Kanada v Jihočeském kraji. Veletrh pořádají SSEV Pavučina a Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia. Více informací: http://veletrh.koordinatorevvo.cz/ Zdroj: SSEV Pavučina

POSLEDNÍ PEVNOST Pokud se chcete nechat pohladit po duši a trošku procvičit slovenštinu, poohlédněte se po knize Posledná pevnost. Unikátní publikace o medvědech a divoké přírodě vznikla spojením patnácti ročních zkušeností slovenského odborníka na medvědy Erika Baláže a umění italského fotografa Bruna D‘Amicis. Autoři knihy strávili v tatranské divočině stovky náročných dní. Autentické příběhy a více než 130 nádherných fotografií světové kvality překonávají všechny publikace o slovenských medvědech. Kniha také vysvětluje význam opravdové divočiny uprostřed Evropy. Zdroj: Hnutí Duha

PÉČE O VOLNĚ ŽIJÍCÍ ŽIVOČICHY Správa Krkonošského národního parku vydala brožuru Péče o volně žijící živočichy – Jak můžeme pomoci zvířatům v nouzi. Ta bude distribuována na akcích zaměřených na environmentální vzdělávání, obcím a městům v regionu a jako e-knihu si ji každý může stáhnout na www.krnap.cz/publikace. Příručka obsahuje rady, zásady a informace o tom, jak pomoci jednotlivým skupinám živočichů, ať už jde o zvířata poraněná, nebo zdravá. Vysvětluje, jak poznat, kdy je dané zvíře v nouzi a kdy se jedná o normální stav a je naopak nutné „dát ruce pryč“. Čtenáři se dozví, jaká hnízdní budka vyhovuje sýkorám, jaká

27

NABÍDKA

rehkům, poštolkám, rorýsům nebo také netopýrům či čmelákům. Součástí brožury jsou také nákresy ke zhotovení těchto budek. Pomoc může být často nad naše síly a možnosti. Pro tento případ jsou v příručce uvedeny kontakty, kam se lidé v regionu mohou obrátit na odbornou pomoc, když najdou živočicha v nouzi. Stejně tak jsou v ní uvedeny i právní předpisy upravující nakládání s volně žijícími organismy. Zdroj: Správa KRNAP

GLOBÁLNÍ STAV BIOLOGICKÉ ROZMANITOSTI

28

Sekretariát Úmluvy o biologické rozmanitosti zveřejnil 10. května 2010 dlouho očekávanou publikaci o globálním hodnocení stavu biodiverzity – 3. vydání globálního biodiverzitního výhledu Global Biodiversity Outlook 3. Vydání publikace právě v letošním roce není náhodné. Představitelé vlád a států se na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Riu de Janeiro dohodli již v roce 2002 na společném globálním cíli významně snížit úbytek biologické rozmanitosti do roku 2010. Ze všech současných vědeckých analýz a informací vyplývá, že tento cíl nebyl naplněn. Naopak, alarmující trendy v úbytku biologické rozmanitosti pokračují na všech úrovních – genové, druhové i ekosystémové. Publikace uvádí, že nejvíce ohroženou skupinou druhů jsou celosvětově obojživelníci, zatímco stav různých druhů korálů se zhoršuje nejrychleji. Početnost všech obratlovců klesla mezi lety 1970 až 2006 o jednu třetinu, a to zejména v tropických oblastech a na mokřadních stanovištích a téměř jedna čtvrtina druhů rostlin je ohrožena vymřením. Plocha cenných přírodních prostředí globálně ztrácí na rozloze a celistvosti. Nejvíce ohroženými ekosystémy jsou sladkovodní mokřady, trvale zaledněné oblasti moří, slané pobřežní přílivové oblasti, korálové útesy a mělké šelfové útesy. Určitým pozitivním trendem je naopak zvyšující se procento vyhlášených chráněných území a úspěšná jsou rovněž opatření na záchranu či zvýšení populací některých ohrožených druhů rostlin a živočichů. Podle publikace existuje pět hlavních příčin stávajících negativních trendů – náhlé změny podmínek přírodních stanovišť, intenzivní využívání přírodních zdrojů, znečištění prostředí, negativní vliv invazních druhů rostlin a živočichů a klimatické změny. Stále se také nedaří započítat hodnotu biologické rozmani-

tosti a přínosy ekosystémových služeb do ekonomických kalkulací. Problémem je často obtížná komunikace mezi vědeckou obcí, která trendy v biodiverzitě sleduje, a politiky, kteří přijímají a implementují svá rozhodnutí. Vyhlídky do budoucna nejsou příznivé. Předpokládá se, že většina současných negativních trendů bude pokračovat – tropické lesy budou nadále ubývat vlivem rozšiřování zemědělské půdy na pěstování plodin a pastvy dobytka. Klimatické změny a intenzivní mezinárodní pohyb lidí a zboží přinesou další rizika související se šířením nepůvodních invazních druhů. Pokračující znečišťování vodního prostředí společně s budováním masivních vodních nádrží bude vytvářet další negativní tlaky na biodiverzitu ve sladkých vodách včetně omezování ekosystémových služeb, které toto prostředí lidem poskytuje. Nadměrné využívání přírodních zdrojů, zejména ryb, bude dále poškozovat mořské ekosystémy s tím, že může dojít k vyhynutí některých populací a kolapsu rybářského průmyslu. V úvodu publikace vyjadřuje generální tajemník OSN pan Ban Ki-moon své přesvědčení, že „ochrana biologické rozmanitosti nemůže být řešena dodatečně až poté, co vyřešíme jiné cíle. Biologická rozmanitost je totiž základem, na němž je řada těchto cílů postavena“. Naše rozhodnutí a aktivity v následující jedné či dvou dekádách určí, zda budeme moci nadále žít v relativně stabilních podmínkách životního prostředí, na kterých stavěla lidská civilizace svůj rozvoj po desítky tisíc let. Pokud neuspějeme, dojde velmi pravděpodobně k přeměně mnoha druhů ekosystémů do zcela nového stavu s velmi nejistými možnostmi pro uspokojování potřeb současných i budoucích generací lidí. Anglická verze celé publikace je veřejně dostupná na stránkách CBD: http:// gbo3.cbd.int/. Zdroj: Tisková zpráva MŽP

KUKAČKA – PTÁK ROKU Akci Pták roku od roku 1992 každoročně vyhlašuje Česká společnost ornitologická. Jejím posláním je upozornit na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybídnout veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně, zvýšit zájem o ptactvo a přírodu vůbec. V mezinárodním roce biodiverzity 2010 je kukačka obecná (Cuculus canorus) ptákem roku pro svoji jedinečnost v české přírodě. Její známé kukání je neodmyslitelně spjato s jarem i s kulturními tradicemi, kukačka navíc obohacuje českou avifaunu o neobvyklý způsob rozmnožování – mezidruhový hnízdní parazitismus. Brožurka je zdarma ke stažení na www.birdlife.cz.

Pták roku 2010 – Kukačka obecná. Vydala Česká společnost ornitologická ve spolupráci s dalšími partnery. Zdroj: ČSO

PERIODIKA ČASOPIS NAŠE PŘÍRODA Naše příroda je populárně naučný přírodovědný časopis se zaměřením na flóru, faunu a zajímavá místa České republiky i nejbližších států. Téma domácí přírody je hlavním charakteristickým rysem časopisu, podobný projekt na českém trhu neexistuje. Díky kvalitním fotografiím a poutavému obsahu je časopis velice kladně přijímán také mladší generací, a pomáhá tak budovat vztah dětí k domácí přírodě a životnímu prostředí. Dokazují to i zkušenosti učitelů z více než pěti set základních škol, které patří mezi předplatitele. Více informací o časopisu na www.nasepriroda.cz. Vydavatel: nezisková organizace Naše příroda, o. s., Olomouc. Ukázkové číslo ke stažení: http://nasepriroda.cz/homepage/napr_02_08.pdf Zdroj: SEV Sluňákov, Olomouc

3 | 2010

NABÍDKA

FILMY ŠELMÁM V PATÁCH Členové patrol Hnutí Duha posledních deset let hlídají velké šelmy v Beskydech. Speciálně vyškolení dobrovolníci monitorují výskyt vlků, rysů či medvědů a hlavně: mají odstrašovat pytláky, kteří vzácná zvířata systematicky střílejí. Velké šelmy se vrátily do českých hor. Ale pytláci u nás během posledních dvou desetiletí ilegálně odstřelili nejméně 500 rysů. Hnutí Duha také vypsalo odměnu za informace, které povedou k dopadení některého z lovců. Podívejte se na reportáž České televize z letošních vlčích hlídek: http://www.ceskatelevize.cz/ ivysilani/410231100010104-udalostiv-regionech-ostrava (klikněte na 17:20 minutu pořadu). Zdroj: Hnutí Duha

KROK S PŘÍRODOU Národní park Šumava je ostrovem přírody v moři civilizace střední Evropy. Film představuje tuto jedinečnou krajinu v proměnách ročních období. Ve věčném koloběhu života podléhají mohutné stromy sotva viditelným organismům a na jejich padlých kmenech vyrůstají nové stromky. Na šumavských pláních se rodí nový prales. Lidé, žijící tady odedávna v souladu s horskou přírodou, museli nakrátko odejít a ostnaté dráty zatáhly železnou oponu. Po čtyřech desetiletích se lidé začali vracet. Národní park Šumava má šanci se stát místem soužití člověka a přírody v samotném středu Evropy. Krok s přírodou. Národní park Šumava. DVD vydal Národní park Šumava, 2009. Zdroj: MŽP

NATURA BOHEMICA Putování za přírodními klenoty České republiky na DVD – od luk, rybníků

3 | 2010

POMŮCKY

a lesů v nížinách přes pískovcová skalní města a tajemná rašeliniště v podhůří až po severskou tundru na hřebenech nejvyšších českých hor. Natura Bohemica. DVD. Produkce, kamera a režie Jiří Petr, střih a režijní spolupráce Jindřich Frýda, hudba Petr Pelech, scénář Jiří Petr, Jan Štursa. Film byl vyroben ve spolupráci s MŽP. Zdroj: MŽP

ŠUMAVSKÉ PEXETRIO Správa Národního parku a CHKO Šumava vydala již řadu pomůcek pro ekologickou výchovu. Je to například sada speciálních her Pexetrio pro Národní park Šumava a Bavorský

OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY V ČR Z obsahu: základní informace o ochraně přírody a krajiny v ČR, národní parky a chráněné krajinné oblasti v ČR, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky v ČR, více než 2400 fotografií a 29 map NP a CHKO v ČR, Příroda v ČR – výuka hrou, film Natura Bohemica a dalších 29 krátkých filmů. Ochrana přírody a krajiny v České republice. Zdeněk Patzelt a koletiv. DVD určené k přehrávání na počítači. Vydala AOPK ČR ve spolupráci s MŽP a dalšími partnery. Zdroj: MŽP

ŽIVÉ SRDCE EVROPY

les: Znáš savce?, Znáš stromy?, Znáš ptáky? a Znáš rostliny? Nově je připravena další část: Znáš motýly? Dále se nabízejí šumavská puzzle a plakáty: jaro, léto, podzim, zima. Zdroj: www.npsumava.cz

ZVÍŘÁTKA LABSKÝCH PÍSKOVCŮ Omalovánky představí dětem 13 zvířecích obyvatel Labských pískovců jednoduchou formou obrázků a básniček. Děti se mohou seznámit např. s ledňáčkem říčním, rysem ostrovidem nebo netopýrem velkým. Zvířátka Labských pískovců. Vydala AOPK ČR ve spolupráci s dalšími pratnery. Grafické zpracování Petr Nesvatba, texty básní Veronika Kučírková Kroftová. Zdroj: MŽP

Cyklus Živé srdce Evropy představuje ohrožené druhy rostlin a živočichů a významné přírodní lokality České republiky. Natáčel se téměř dva roky a na televizních obrazovkách jej viděly miliony lidí. Každý díl pojednává vždy o jednom živočišném nebo rostlinném druhu či lokalitě. Čtyři disky obsahují celkem 288 reportáží. Jednotlivé unikátní části naší přírody v nich představují spolu s moderátorem Vladimírem Kořenem také pracovníci ochrany přírody, vědci a místní lidé – zástupci samospráv, občanských sdružení, spolků nebo jen osvícení jednotlivci. Během vysílání pořadu v televizi bylo zaznamenáno velké množství kladných ohlasů z řad odborníků i laické veřejnosti.

Základní myšlenkou výukového materiálu Dunaj v kufru je pomoci lidem pochopit řeku v její rozmanitosti a vidět člověka jako součást říčního systému, proto je tento materiál dobrou nabídkou pro školy. Dunaj v kufru je výukový program k ochraně vod pro děti základních škol. Je zaměřen na ochranu a únosné využívání vod v povodí Dunaje. Materiály, které pomůcka obsahuje, jsou určeny pro děti ve věku 9–12 let. Formou interaktivní výuky ve třídě i venku se tak může dostat povodí Dunaje do srdcí a povědomí žáků. Více na: www.uprm.cz.

Živé srdce Evropy. DVD. Produkce Radim Procházka. Zdroj: MŽP

Dunaj v kufru. Vydala Unie pro řeku Moravu. Zdroj: Unie pro řeku Moravu

DUNAJ V KUFRU

29

NABÍDKA

PROGRAMY VÝUKOVÉ PROGRAMY NA ŠUMAVĚ Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava provozuje tři střediska environmentální výchovy: ve Vimperku, Stožci a Kašperských horách. Ve školním roce 2009/2010 zavedlo oddělení středisek environmentální výchovy správy národního parku řadu novinek. Středisko ve Vimperku přivítalo návštěvníky v novém, po celkové rekonstrukci byla připravena nová učebna s kapacitou cca 30 dětí. Pobytové středisko environmentální výchovy ve Stožci nabídlo nové ubytovací zázemí, kapacita se navýšila na 30 dětí. Součástí nových prostor jsou také dvě učebny pro environmentální výchovu. Středisko v Kašperských Horách vítá návštěvníky zajímavými didaktickými prvky v expozici, novými výukovými programy a cyklem poznávacích vycházek do okolí Kašperských Hor. Více informací najdete na www.npsumava.cz v sekci Environmentální výchova v brožuře Nabídka výukových programů. Nabídka programů je členěna podle věku dětí – pro mateřské školy, pro 1.–5. ročník základní školy, pro 6.–9. ročník, pro střední školy. Například pro střední školy byl připraven celoroční česko-německý projekt Šumava v proměnách času, v jehož rámci měly zúčastněné skupiny vytvořit prezentaci života na Šumavě v době minulé a dnes. Z dalších nabízených programů pro středoškoláky to jsou třeba: NP a CHKO Šumava, Bavorský les, Lesní bohatství Šumavy, Boubínský prales, Tajemná rašeliniště, Život v šumavských řekách, Výprava k ledovcovým jezerům, Šumavské bezlesí, Mrtvé dřevo, Savci Šumavy. Například v rámci venkovního výukového programu Divočina studenti získají v prostředí zážitkových tras Březník, Poledník, Stezka duše u Spiegelau v Německu odpovědi na otázky: Co si představíme pod pojmem divočina? Na-

jdeme v civilizované Evropě divočinu? Jak o divočinu „pečovat“? Činnost zahájil Kruhu učitelů, v jehož rámci se pravidelně pořádají přednášky, seminář či exkurze do Národního parku Šumava. Cílem kruhu učitelů je mimo jiné evaluace výukových programů environmentální výchovy NP Šumava, seznamování s novými didaktickými a interaktivními materiály pro EV či spolupráce se školami v regionu. Zdroj: Správa NP a CHKO Šumava

RATIBOŘICKÝ KUFR Pojedete-li na školní výlet do Babiččina údolí nebo chcete-li vyzkoušet s dětmi či studenty terénní exkurzi, nabízíme vám náš kufr, který si vyzvednete v pokladně Státního zámku Ratibořice. V rámci ekologického projektu jsou v něm připravena konkrétní zaměstnání při kupinové práci vaší třídy. Vyplývají z místa krásného parku u zámku – seznámení se stromy, které dala vysadit paní kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská před dvěma sty lety. Jednotlivé úkoly jsou rozděleny do tří věkových skupin: 1.–3. roč., 4.–5. roč., 6.–9. roč. a studenti a vycházejí ze školních výchovných plánů. Připravily je zkušené pedagožky Mgr. Iva Jaklová a Mgr. Eva Malinová. Počítáme s tím, že účastníci budou pracovat v pěti skupinách, po dobu dvou vyučovacích hodin. Úkoly jsou veskrze praktické. Kufr obsahuje Atlas dřevin parku, mapy parku v dostatečném množství a všechny další pomůcky potřebné k práci. Nebojte se, že nejste odborníci dendrologové, součástí úkolů je i správné řešení úkolů. Vaši orientace v parku usnadní nově instalované informačními pulty s velkou fotografií průhledů parkem s názvy stromů česky a latinsky. V jednotlivých úkolech se setkáte s botanikou a dendrologií, matematikou a geometrií,

Redakční rada: Praha – Zuzana Letovská (ZČ HB Botič) Středočeský kraj – Jana Dufalová (ZO ČSOP Vlašim)

českým jazykem a literaturou, zeměpisem, historií i s pohádkou. Účastníci budou pracovat s mapou parku a orientovat se v terénu, opakovat si poznávání listů a plodů dřevin, mohou vyhledávat informace v Atlasu dřevin obsahujícím 68 druhů. Dále budou vyhledávat mohutné stromy z původní výsadby, vzácné druhy ze čtyř kontinentů, odhadovat a měřit obvody kmenů. Nezanedbatelná je skutečnost přímého pobytu v přírodě, možnost dotýkat se kůry a objímat kmeny, vnímat tvary a barvy listů, cítit vůni květů, vidět harmonii kulturní krajiny a uvědomovat si dědictví našich předchůdců. Tento výchovný program byl připraven studenty soukromé střední školy Akademia Mercurii v Náchodě. Dotován byl z Nadace Partnerství – Škola pro udržitelný rozvoj. Vážní individuální zájemci si mohou v pokladně zámku proti finanční záloze zapůjčit Atlas dřevin parku včetně mapy a studovat jednotlivé dřeviny. Mgr. Eva Malinová, koordinátorka projektu, ráda přijme vaše poznatky a náměty na adrese: [email protected]. Eva Malinová, foto autorka

BEDRNÍK | květen 2010 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

Plzeňský a Karlovarský kraj – Stanislav Filip (Ametyst Plzeň) Ústecký kraj – Šárka Lepší (SEVER Ústí nad Labem) Kraj Vysočina – Jana Čížková (Chaloupky Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo Vsetín) Olomoucký kraj – Helena Nováčková (Sluňákov Horka nad Moravou)

Bedrník, časopis pro ekogramotnost,

Jihočeský kraj – Josef Janošťák (Cassiopeia České Budějovice)

byl finančně podpořen v grantovém

Jihomoravský kraj – Markéta Navrátilová (Lipka Brno)

řízení Ministerstva životního prostředí.

Královéhradecký kraj – Radka Urbánková (SEVER Horní Maršov)

Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska

Pardubický kraj – Alena Vařejková (Ekocentrum PALETA Pardubice)

Ministerstva životního prostředí.

30

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1  234 621 386 e–mail [email protected]

Liberecký kraj – Lenka Dědková (SEV Divizna, ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Michaela Valová (Vita Ostrava) SSEV Pavučina – Blanka Toušková

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov  499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1300 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Objednávky: Tereza Mikešová, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov, [email protected],  739 203 201

Hlavní téma příštího čísla: KOORDINÁTOR EVVO (redakční uzávěrka 25. 6. 2010)

3 | 2010

DOTEK (NEJEN) VYDRY Č

eský nadační fond pro vydru je nevládní nezisková organizace se sídlem v Třeboni, která vznikla v roce 1993. V počátcích byla naše činnost orientována především na výzkum dříve málo početné populace vydry říční a na podporu malých grantových projektů tematicky zaměřených na ochranu vydry. Postupem času se činnost začala rozvíjet a dnes má organizace široký záběr od výzkumné práce přes ekologickou výchovu, zpracování odborných posudků týkající se náhrad škod způsobených vydrou říční a kormoránem velkým, poradenskou službu, péči o handicapované živočichy až po podporu malých grantových projektů.

Poslední roky se naše činnost intenzivně věnuje ekologické výchově. Pravidelně pořádáme odborné přednášky, semináře, besedy, terénní programy a akce pro školy a širokou veřejnost. V minulém roce jsme připravili rozsáhlou nabídku výukových programů. Nabídka těchto programů a aktivit vychází ze spojení provozování stanice pro handicapovaná zvířata s osvětou a vzděláváním. Aktivity zaměřujeme na propojení tvořivých a týmových her, na práci ve skupině, práci s textem i s mluveným slovem, k rozvíjení obrazotvornosti i fyzické obratnosti. Klademe v nich důraz na vytváření vztahů s reálnou živou přírodou. V tom nám velmi pomáhají zvířata z naší záchranné stanice. Některá z nich jsou natolik ochočená, že dovolí žákům bezprostřední kontakt. Takové osobní setkání je pro děti i žáky nezastupitelným zážitkem zejména v době, kdy se příroda ze života v civilizaci postupně vytrácí a poznávání divoké přírody se děje prostřednictvím dokonalých fotografií a unikátních filmů. Dotek, pohlazení, pochování a poznání životního osudu konkrétního jedince nám pomáhá zvýšit zájem dětí, žáků a v neposlední řadě i pedagogů o dané téma. To ukazuje zvýšený zájem o programy, ve kterých je přítomno živé zvíře. K nejoblíbenějším programům patří Malování se zvířaty, kde předškolní děti vybarvují a žáci základních škol malují zvíře podle živého modelu poštolky Páji, ježka Bodliny nebo lišky Agáty. V mateřských školách je velmi oblíbená pohádka Jak zvířátka vyhnala smrdutého tchoře. Pohádku si zahrají děti společně s tchořem Pištou (fretka) a myší Josefínou (potkan). Naučí se jednoduchou písničku a setkají se s důležitou rolí dravé šelmy – predátora a jeho kořisti v přírodě. Pohádka učí i toleranci vůči odlišným vlastnostem jedince v kolektivu. V základních školách patří k velmi oblíbeným programům Šelmy u nás doma, kde si za pomoci malého černého voříška ukazujeme, jak poznat, když má pes radost, vztek nebo strach a jak se chovat, abychom se vyhnuli nepříjemným následkům při setkání se psem, kočkou či fretkou. Program Šelmy v lese upozorňuje na důležitou funkci šelem v přírodě, s pomocí lišky Agáty vyvrací mýtus o zlých, vraždících bestiích a uvádí na pravou míru nebezpečnost přenosu vztekliny z lišek na člověka v Čechách. Kladné ohlasy pedagogů i reakce dětí, které se opakovaně na naše programy těší, ukazují, že tato osvětová práce má smysl. Vydru říční chápeme jako vlajkový druh a symbol pro ochranu přírody a životní prostředí. Naším dlouhodobým cílem je zvýšit toleranci, respekt a zodpovědnost společnosti vůči přírodě a životnímu prostředí a prolomit černobílé vnímání přírody. Marie Pacovská, Zuzana Štětková, Český nadační fond pro vydru. Foto Václav Bartuška, Anna Činátlová, Marie Pacovská a Jindřichohradecké listy.

Zdenko Feyfar: Prales na Rýchorách | Natural Forest in Rýchory, 1969 | Převzato z publikace Neregulováno – více na str. 17

„Svobodná, volně se vyvíjející příroda byla brána za samozřejmost tak jako vítr či západ slunce do té doby, než jí v důsledku pokroku začalo ubývat. Nyní stojíme před otázkou, zda vyšší „životní standard“ stojí za to, aby byl zaplacen vším tím, co je přírodní, divoké a svobodné.“ [Aldo Leopold]

Aldo Leopold (1887–1948) se zasazoval o ochranu původní, divoké přírody v USA. Byl vnuk německého přistěhovalce do USA. Přezdívá se mu také Einstein ekologie.