časopis pro ekogramotnost

časopis pro ekogramotnost

číslo 5 | ročník 9 říjen 2011

Hrušenka Strom života Město do kapsy Naučné stezky pro chytré mobily Hartova lesní zahrada Jak se sází strom?

Strom jako klimatizace 18. veletrh ekologických výukových programů Silva Gabreta Rekord v sázení stromů Vytvořte si zahradní broukoviště Jak jsme k alejím přišli… PŘÍLOHA: ENVIGOGIKA 2011/1

hlavní téma:

stromy

Hrušenka

Máme tady, na hranici Horního Němčí a Slavkova, překrásný strom, který měl velice pohnutou historii a který se nám taktak podařilo zachránit před pilou. A řekli jsme si my z Pantoflíčku (ČSOP 63/02), že ho přihlásíme do soutěže o Strom roku 2011, kterou vyhlašuje Nadace Partnerství. Tam jsme uspěli nejen zajímavým příběhem, ale také tím, jak se lidé z obou blízkých vesnic z podhůří Bílých Karpat − Slavkova a Horního Němčí − o tuto hrušeň zajímají. Ale snad nejvíc děti z místní školy. Ty k ní dělají vycházky, kreslí ji a píší o ní. A když se dověděly, že byla za války „raněná“, hladily jí snad všechny věkovité jizvy na kmeni… Příběh hrušeň jakoby vypráví sama, v našem nářečí. To dá rozum, že strom na Slovácku nebude mluvit spisovně… Počúvajte, ludé! Najprv sa mosím představit. Su hruška v Horním poli. Nasadili mňa kdysi velice dávno vaši předci v mezi, co byla hranica mezi dědinama Slavkovem a Horněmčím. Ale kdy to přesně bylo, to vám neřeknu. To víte, su už velice stará a už mně placama paměť vynechává. Ale čula jsem, že dědáček Hajných, co by včíl měli skoro sto roků, vykládali, že jim eště za kluka pradědáček povidali, že už za jejich mladi jsem byla velice veliká. Tož myslím už pamatuju vjec jak tři sta roků, može byt aj štyri sta. Ale pořád sa mně tu na světě lúbí. To když tak na mňa zjara posvítí slúnečko, chvílama sprchne májový déštík, to sa mně lístečky tetelijú samú slasťú. A eště když si mně ptáčata sednú do koruny a spívajú, až by si hrdélka rozdrapili, to mám nade všecko. No a co vjec: mám kolo kmeňa 365 cm, zrovna jak dní v roku. A vysoká su 13 metrů. Co vám mám povidat. Co já jsem všecko za ty roky zažila, to ani k víře néni. Ani sa to všecko nedá vykládat. Třeba jak Anička sa tu pod mojú korunú scházala s Franckem. Aj sváteční fěrtúšek si mosela odpásat, aby jí ho Francek nepokrčíl.

A děcek co sa tady hrávalo, koléj generací! Ale byly aj horší čase. Za války, jak už ke konci postupovala fronta přes ty naše horečky bělokarpatské, tady pod moju korunu moseli chlapi z oběch dědin zakopávat Němcom tank. A ti potom z něho střílali na Horněmčí, jak tam došli ruští vojáci. Fronta přešla a tank tu ostál. Šak sa v něm klučiska neco nahráli! Až potom sa po kúskoch odvézl do starého železa, gde podle mňa stejně všecky takové zgarby, z kerých sa střílá, patřijú. Nevěřili byste, jak mňa to bolelo, dyž sa mně střela zaryla do kmeňa. Mám jich tam nekolik zarostených po dnes deň. A jednú – tak před 80 rokama – do mňa uderíl blesk. Urazíl mně silnú haluzu a myslela jsem si, že už je se mnú načisto konec. Ale nebýl, dobří ludé mně pomohli. Ranu čisto zařezali, natřeli kravincem a všecko sa zahójilo. Až totkaj. Slavkovjané si zmysleli, že tu udělajú pořádnú cestu, aby bylo kady vozit dřevo z hájú. A jak došli ti páni, co to vyměřovali a já jsem najednú stála mezi tema kolíkama, tož mně tuhla míza v žilách. Ale dobří ludé mně zaséj pomohli. Napřed ochranáři z Horněmčí a ze Slavkova a na jejich popud aj pantáté z úřadů. Dalo jim to všeckým starání velice moc, co ti sa sem ke mně najezdili! Ale dobře to dopadlo. Silnička mosela udělat okolo mňa oblúček a já sa možu radovat ze života veselo dál. A kdyby enom to! Oni mně ošetřili staré rany a vyhlásili mňa Pamatným stromem! To už mně aj trošku stúpla sláva do koruny. A po vjetře posílám zprávy druhým starým stromom, aby sa nebály, že ludé sú hodní a neublížijú nám. Vlasta Ondrová, ČSOP Pantoflíček, Slavkov Foto: Mgr. Libor Švardala

editorial

V

ážené čtenářky, vážení čtenáři, MILUJETE SVŮJ STROM? Cítili byste se jako podťatí, kdyby odešel ze života jinou než přirozenou cestou? Pozorovali jste někdy, kdo všechno váš strom obývá? Kolik druhů ptáků na něj usedá – zeptala jsem se sama sebe a rozvzpomínala se: holub, havran, strakapoud, krahujec, straka, sojka, sýkora koňadra a modřinka, pěnkava, brhlík, kos, vrabec, špaček, hýl… Spoustu drobných pěvců ani nerozeznám. Můj Strom je obrovský ořešák (vlašský) na sousedově zahradě. Jeho větve přesahují na tu naši a některý rok shodí na naši stranu spoustu dobrých ořechů. Letos nebude nic. V květnu přišel silný pozdní mráz a ořešák musel obnovovat všechno spálené mladé listí. A to ho loni v srpnu, stejně jako stromy i domy v okruhu asi deseti kilometrů, omlátily kroupy velikosti slepičího vejce a připravily o dobrou polovinu ročních výhonů. Co tenhle strom už všechno zažil… Zhruba to, co já. Je sice velmi urostlý, v téhle své životní fázi nejvitálnější ořešák v okolí, kam až dohlédneš, ale asi mu není o mnoho víc než padesát let. Ořešáky tu nejsou dlouhověké, a tak ho možná už brzo začnou stravovat choroše a další formy života, kterým se na čas stává nejen domovem, ale i živitelem. V naší vesnici, kterou během těch padesáti let pohltilo velkoměsto, bývalo zvykem na zahradě mít aspoň jeden ořešák královský. Na většině starých zahrad stále ještě jsou, ačkoli i tady tyto majestátní stromy ustupují plotům z thují a krátce střiženým trávníkům, které lépe vypadají na plném slunci. Tenhle „můj“ strom už řádku let vnímám jako organismus, ekologickou bytost. Těch 14 druhů ptáků, co jsem v něm napočítala, se mi jen tak rychle vybavilo; většinu roku člověk nevidí, co se všechno v ohromné souměrné koruně děje, jen kolotání a cvrlikání za tichého nedělního rána dává tušit... Snídám v jeho příjemném letním stínu… A koukám na něj v proměnách

↓  Kresba Kharaman Kilic, Turecko.  Připraveno ve spolupráci s Českou unií karikaturistů.

čtvera ročních období z pracovny, kdykoli ulevím očím od monitoru: tajuplný biologický makrosvět sám o sobě a zároveň zdroj intimních duševních a estetických prožitků. A tak mě napadá, že by se měl nějak jmenovat. Pro nejužší rodinu je to prostě Vořech. Jsem vděčná sousedovi, že ho nechává svobodně růst, ačkoli mu zabírá dobrou čtvrtinu zahrady, takže napříště možná: Petrův ořech. A jak by se mohl jmenovat ten váš strom? Vážení čtenáři, tento Bedrník je plný stromů a jejich příběhů, alejí, aktivit, které se dají dělat se stromy a dětmi a pomohou dětem i dospělým nacházet poznání i bližší vztah k přírodě. Ne nadarmo se stromek stal jedním ze symbolů zimního slunovratu a nejkrásnějších svátků v roce − Vánoce budou tématem příštího čísla. Do té doby vám přeji příjemné objevování stromů. Hana Kolářová

obsah Hrušenka...........................................................................2

didaktika

Inspirace

JAK SE SÁZÍ STROM?.........................................................17 STROM JAKO KLIMATIZACE.............................................18 DENDROLOGICKÁ ZAHRADA V PRŮHONICÍCH...........21 DEN STROMŮ.....................................................................22 DĚTI PEČUJÍ O PŘÍRODU..................................................23 LUŽNÍ LESY A JEJICH ROLE V KRAJINĚ............................25 OSMNÁCTÝ VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ...............................................26

STROM ŽIVOTA....................................................................4 MĚSTO DO KAPSY...............................................................8 NAUČNÉ STEZKY PRO CHYTRÉ MOBILY.........................9 CHRUDIMSKÁ DŘEVINA...................................................11 HARTOVA LESNÍ ZAHRADA..............................................11

proměny CO Jsou A KDE SE VZALy

STROMY A KŮROVEC........................................................13 Foto na titulní straně: Jana Skučková 5 | 2011

nabídka............................................................................28 Jak jsme k alejím přišli a jak o ně dnes přicházíme........................................31

3

inspirace

STROM ŽIVOTA Nadace Partnerství již léta systematicky pomáhá lidem nalézt cestu k přírodě i k sobě navzájem prostřednictvím stromů. Aby motivovala lidi k zájmu o místo, ve kterém společně žijeme, vytvořila široce pojatý a dynamický program Strom života. Cílem Nadace Partnerství je pomáhat nevládním organizacím, obcím a  dalším partnerům vytvářet zdravé a  pěkné prostředí pro každodenní život. Nadace se snaží motivovat širokou veřejnost, aby se aktivně zapojila do péče o krajinu, veřejná prostranství a  do komunitního života vůbec. Svých cílů dosahuje udělováním grantů, asistencí s  přípravou a  realizací projektů, organizováním soutěží, kulturních akcí, vydáváním publikací, poskytováním informací, propojováním a  vytvářením partnerství.

Stromy sází Nadace Partnerství již 10 let. Zajistila výsadbu desetitisíců dřevin po celé republice. Pokud by se všechny uspořádaly do jedné řady, vznikla by dlouhá alej, která by mohla lemovat cestu z Brna až do Karlových Varů.

Granty, dary, projekty Nejdůležitějším nástrojem nadace jsou granty. Nadace poskytuje Malé granty na výsadbu stromů do 20 tisíc korun, granty Pro přírodu na podporu biodiverzity do 100 tisíc korun. Nadač-

ní příspěvky Místo pod stromy nabízí až dvousettisícové granty na úpravu veřejných prostranství. Nadace Partnerství zprostředkovává také ošetření vzrostlých stromů prostřednictvím projektu Zdravé stromy pro zítřek. Při posuzování žádostí o  nadační příspěvky klade nadace velký důraz na zapojení veřejnosti do plánování i  samotných výsadeb. To znamená, že žádný z  projektů není realizován čistě dodavatelsky, ale jsou do něj vtaženi i  místní obyvatelé, členové zájmových organizací, žáci místních škol apod.

Finalisté 2011 V letošním roce organizátoři ankety Strom roku obdrželi celkem 67 návrhů. Odborná porota z nich vybrala 12 finalistů, kteří zaujali pěkným příběhem, zajímavými fotkami, zpracováním přihlášky i schopností stmelit lidi ve svém okolí. Alej na Kamenném vrchu

Alej mezi sídlišti Kamenná a Březenecká v Chomutově, tvořená 37 duby letními a  2 lípami malolistými, byla údajně součástí nádherné procházkové trasy, která vedla z  města až na výletní místo zvané Partyzán. Stromy v aleji mají různý věk, nejstarším dubům je přibližně 200 let. Před zrušením zdejší školy se po nedalekém školním hřišti denně proháněly děti. Dnes si alejí lidé krátí cestu do práce, školy, na rande nebo zde venčí psy. Mnozí obyvatelé Chomutova však o aleji nevědí, a proto členové občanského sdružení Anthericum zapojili stromy do hry zvané geocaching a nominovali alej do ankety Strom roku. Hruška v Horním poli

4

Památná hrušeň obecná již více než 300 let statečně stojí v Horním poli na hranici obcí Horní Němčí a  Slavkov ve Zlín-

ském kraji. Během druhé světové války Němci přinutili zdejší muže, aby kvůli ochraně před leteckým útokem pod hrušní zakopali tank. Z  této doby pocházejí také rány po střelách patrné na kmeni hrušně. Přibližně před 80 lety udeřil do stromu blesk a polámal mu jednu z  větví. Hrušeň však s  podporou místních obyvatel zásah přežila a  ustála také nedávnou výstavbu místní komunikace. (Více na str. 2 v tomto Bedrníku.) Buk z Červených Peček

Mohutný buk lesní červenolistý roste u zámku v Červených Pečkách ve Středočeském kraji. Jeho historie se datuje přibližně od roku 1670. Svým příběhem připomíná dobu na přelomu 19. a  20. století, kdy zdejší zámek patřil ještě rodu Hrubých z Jelení. Po roce 1948 se rodina musela vystěhovat a  zámek se stal součástí vojenského skladiště. Dnes se zámek, již jako prázdný vojenský objekt, nachází ve velmi zdevastovaném stavu, podobně jako přilehlý park. Mnoho původních stromů v  anglické části parku již zahynulo. Buk ale jako zázrakem žije v plné kráse. Strom do ankety navrhla kronikářka a městys Červené Pečky.

Strom svatebčanů

Statný dub letní vévodí loukám v Nových Hradech v Jihočeském kraji, nad Lázničkami v Tereziině údolí, které získalo svůj název po hraběnce Terezii Buquoyové. Strom je více než 500 let starý a jeho mohutný kmen obejme osm menších dětí. Dub je častým cílem návštěv turistů i svatebčanů, kteří pod ním polibky zpevňují své svatební sliby. K údolí se váže pověst o  trpaslících a  panském správci, který se rozhodl pokácet stromy kolem staré cesty. Když však zaťal do jednoho sekeru, země se otřásla a správcovo stavení se sesypalo. To správce vyděsilo a  od dalšího kácení ustoupil. Strom navrhla do ankety ZO ČSOP Nové Hrady. Janovická lípa

Majestátní lípa velkolistá statečně roste nedaleko místa, kde se v dřívějších dobách vjíždělo do velkého statku. Obec Pernštejnské Janovice na Vysočině totiž v dávné

minulosti bývala ovčím dvorem pánů z Pernštejna. Nelze s  určitostí říci, kdy byla lípa vysazena. Strom údajně zasadil asi před 80 lety předek pana Stodoly, jehož rodina spolu s rodinou Fořtových strom do ankety navrhla. Jiní pamětníci zase tvrdí, že lípa byla už za jejich dětství vzrostlá. Může být tedy i  mnohem starší. Příběh mohlo před dvěma lety ukončit rozhodnutí o  pokácení. Její obdivovatelé se však za lípu postavili, a tak se strom dále může těšit čilému bzučení včel. Skalický platan

Urostlý platan javorolistý s krásnou rozložitou korunou stojí již více než 180 let v zámeckém parku ve Skalici na Znojemsku. Zámek byl vybudován na počátku 19. století v  místě, kde dříve stávala kaple sv. Víta, a sloužil pánům z Bítova jako letní sídlo. Od roku 1954 jeho prostory využívá místní domov pro seniory. Platan je nejstarším stromem a  zároveň dominantou zámeckého parku, se zámkem je propojen lipovou alejí. Strom získal 3. místo v prvním ročníku regionální ankety Strom roku Znojemska. Do celostátní ankety Strom roku 2011 ho navrhla Alžběta Brzkovská a obec Skalice.

5 | 2011

INSPIRACE

Nadace má bohaté zkušenosti s dárcovskými SMS. Například díky DMS TATRY se jí podařilo vybrat přes 8 milionů korun na pomoc Tatrám postiženým vichřicí v  roce 2004. Podpořit výsadbu a  ochranu stromů můžete v  současné chvíli zasláním DMS ve tvaru DMS STROM na číslo 87 777. Cena jedné DMS je 30 Kč, stromy obdrží 27 Kč. Více na www.darcovskasms.cz. Chcete-li vysadit strom, ale nevíte kde, jak nebo vám chybí čas, můžete své rodině, přátelům nebo sami sobě koupit dárkový certifikát v hodnotě 200, 1000 a 2000 korun a Nadace Partnerství strom za vás vysadí. Sto procent ceny darovacího certifikátu poputuje do veřejné sbírky a bude využito na výsadbu a  ochranu stromů. Průměrná cena výsadby stromu se pohybuje mezi 200 až 2 000 korun v  závislosti na velikosti sazenice a místě vysazení. Peníze vždy dvakrát v roce nadace rozděluje mezi obce,

Dub spravedlnosti

Starý dub letní působí jako věrná stráž dávné minulosti. Neví se, zda byl zasazen lidskou rukou, nebo zde vyrostl náhodně. Jeho stáří se však odhaduje na 370 let. Pro obyvatele Týniště nad Orlicí v Královéhradeckém kraji se strom stal výrazem přírodní krásy a zároveň jej považují za němého svědka zdejších poprav. Stojí totiž v místě, kde se v minulosti vykonávaly tresty na odsouzencích. Historická fakta uvádějí, že zde rukou kata padla k  zemi hlava lipského sedláka Václava Plašila, Jana Žida z Olešnice a Magdalény Benešové z Radostovic. Podle památného dubu lidé pojmenovali také část města nyní zvanou U Dubu. Strom navrhly Spolek přátel města Týniště nad Orlicí a  obec Týniště nad Orlicí. Srostlé jasany v Chýnově

5 | 2011

Dva srostlé jasany ztepilé již téměř dvě stě let rostou za chýnovským kostelem na Táborsku na místě bývalého hřbitova, ke kterému se váže pověst o  straší-

školy, spolky, občanská sdružení a jejich projekty na výsadbu stromů. Finanční prostředky Nadace Partnerství směřuje na výsadbu stromů v obcích a  ve volné krajině. Podporu dostávají ale i  složitější projekty, které se zabývají například interpretací místního dědictví nebo zachováním rozmanitosti rostlinných a  živočišných druhů. U  projektů zaměřených na obnovu nebo založení nových zelených veřejných prostranství, parků, dětských hřišť či oddychových míst financuje nadace také proces plánování s  veřejností. Díky tomu mohou lidé společně nalézt cestu pro vytvoření projektu, který naplňuje jejich představy a potřeby.

Strom roku po desáté Nadace Partnerství vyhlašuje veřejnosti už dobře známou celostátní anketu Strom roku. Zábavnou hrou tak přivádí lidi k  většímu zájmu o  stromy, které

cím kostlivci. V  jejich blízkosti se nachází starý pivovar postavený v roce 1581 rodem Malovců. Pivovar byl proslulý po širokém okolí výborným pivem a  sloužil až do roku 1948. Jasany jsou zvláštním unikátem, protože jejich jednotlivé části v místě setkání dokonale splynuly. Do svého srůstu pojaly také kovovou opěru kříže z roku 1826. Jasany se staly vítězem školní ankety o nejoblíbenější strom a děti ze ZŠ Chýnov, které je navrhly do ankety, jim vymyslely své vlastní příběhy o milencích, bratrech apod. Klášterní dub v Broumově

Majestátní dub letní je nepochybně nejstarším stromem v  zahradě, kterou v  17. století založil významný opat Tomáš Sartorius a  která přiléhá k  broumovskému klášteru na Náchodsku. Dub spolu se dvěma tisy a několika lipami představuje poslední zbytek původního porostu barokní zahrady. Nejstarší pověst o  zasazení dubu v  době narození císaře Josefa II. je vymyšlená, podobně jako další pověsti o stromu. Díky otevření zahrady pro veřejnost v roce 2007 se dub dostal do povědomí obyvatel i  turistů. Jeho stínu rády využívají maminky s dětmi, staří lidé, školáci i návštěvníci známých divadelních představení Pod dubem. Do ankety Strom roku 2011 ho navrhli žáci ZŠ Hradební, Agentura pro rozvoj Broumovska a DDM Ulita.

mnohdy bez povšimnutí míjejí. Celostátní kolo vyhlašuje od roku 2002 u příležitosti prvního jarního dne. Svůj oblíbený strom může navrhnout kdokoli. Ze všech návrhů pak vybírá porota složená z odborníků a osobností dvanáct finalistů. O vítězném Stromu roku rozhoduje veřejnost v době od 10. července do 10. října prostřednictvím hlasovacích archů a dárcovských SMS. Výtěžek z hlasování putuje do veřejné sbírky určené na výsadbu a  ochranu stromů. Cenou pro vítězný strom je odborné arboristické ošetření od firmy Prostrom Bohemia a postup do mezinárodní ankety Evropský strom roku. „Nehledáme ten nejstarší, nejvyšší, nejmohutnější, nejkrásnější nebo nejvzácnější strom. Hledáme nejsympatičtější strom s příběhem, který dokáže spojovat lidi, kteří v jeho blízkosti bydlí nebo k  němu mají vztah,“ objasňuje na svém webu nadace. A ohlas ankety se zvyšuje. V prvním ročníku „svůj“ strom podpořilo

Dub v Záchlumí

Dub roste v  blízkosti panelových domů v  jihovýchodní části obce Záchlumí, která strom navrhla, na Tachovsku. Obyvatelé Záchlumí jej považují za nejkrásnější prvek této části vesnice. Dub podle vyprávění místního pamětníka zasadil v roce 1918 na svém hospodářství Wilhelm Popp jako poděkování a  oslavu konce první světové války. Přál si, aby strom lidem připomínal, že mají být vděční za mír a  svůj život. Dub jako jediný přežil bezohledná budovatelská léta 1960−1980, kdy v obci zmizely celé hospodářské usedlosti se zahradami a  místo nich byly postaveny panelové domy. Alej ve Skaličce

Alej tvořená 22 lípami malolistými a  10 duby letními se nachází v obci Skalička v olomouckém kraji, v zahradách zámku, v jehož budově dnes sídlí sociální ústav Domov Větrný mlýn. Stromy v  minulosti stály u hráze dvou rybníčků. O zá-

mecký park se od roku 1626 staral hrabě Zdeněk František Lev z Rožmitálu u Blatné. On i jeho následovníci (rod Ullersdorfů) stromy do aleje postupně dosazovali, a proto dnes vedle sebe stojí stromy stoleté se stromy čtyřsetletými. Současnou podobu parku vtiskl na počátku 19. století František Quiard, hrabě de Saint Julien. Zrušil rybníky, a tak dnes stromy lemují po obou stranách pouze přírodní cestičku. Strom navrhli žáci ZŠ Skalička. Ostrovecká lípa

Památná lípa malolistá v osadě Ostrovce v Černošíně na Tachovsku, s  větvemi sahajícími až pod úroveň svého kmene, byla dlouho ukryta před zraky nevšímavých lidí. Odstraněním náletových dřevin se ze zapomenuté lípy vyklubal nádherný, dvě stě let starý strom s  hustou korunou. Lípa částečně poodhalila svůj tajemný příběh skrze hlínou zanesený náhrobní kámen, který ležel povalený v blízkosti jejího kmene. V jeho spodní části je starý nápis, jenž doposud čeká na své rozluštění. Strom navrhla do ankety Petra Marková. V  okamžiku uzávěrky tohoto čísla Bedrníku byl v  čele ankety Strom roku 2011 Strom svatebčanů. Výsledek letošního zápolení o  sympatie veřejnosti najdete na www.stromzivota.cz/anketa. Foto: Petr Francán

5

INSPIRACE

1 400 hlasujících, v roce 2010 poslalo hlas už přes 40 000 lidí. Vyhlášení vítěze se uskutečňuje u příležitosti Dne stromů, který v České republice připadá na 20. října, a  doposud bylo vždy spojeno s koncertem nebo divadlem pro stromy, na kterém v  minulých letech vystoupili například Marta Kubišová, Dan Bárta nebo Dejvické divadlo. Letos připravuje Nadace Partnerství ve dnech 20. až 28. října rovnou celý festival pro stromy a o stromech – nazvaný Milujeme stromy. Festival zakončí pokus o  celorepublikový rekord v sázení stromů (více v tomto Bedrníku v rubrice Nabídka). Geocaching Strom roku Minulé ročníky ankety Strom roku ukázaly, že se finálové stromy stávají často oblíbenými cíli výletů. Na tato místa se mohou vydat i milovníci keší. „V  celostátní anketě Strom roku každým rokem přibude dvanáct finalistů, které chceme prostřednictvím geocachingové hry Strom roku zviditelnit. Zapojením finálových stromů do hry bychom rádi dali najevo, že vyhlášením výsledků ankety náš zájem o ně nekončí. Chtěli bychom podpořit návštěvnost stromů, které už svoji keš mají. Také bychom rádi vyprovokovali místní “kačery” ke zřízení keše u  stromů, kde zatím keš chybí,“ vysvětlují organizátoři z Nadace Partnerství na webu stromzivota.cz. Najdete na něm také odkazy na přesné souřadnice stromů-finalistů, a pokud mají svou keš, tak i na listing. Evropský strom roku

6

Od začátku roku 2010 rozjíždí Nadace Partnerství nový projekt Evropský strom roku, jehož cílem je rozšířit know-how ankety do dalších evropských zemí. Organizace, které se připojí, uspořádají anketu Strom roku ve svých zemích. V Bulharsku se nejsympatičtější strom roku volil poprvé minulý rok. Zvítězil platan v obci Garmen. Irská organizace Tree Council of Ireland chce propojit anketu se svým projektem Heritage Tree Hunt, jehož cílem je vyhledávání a zachraňování irských památných stromů. V Maďarsku pomáhala vybrat Stromu roku 2010 organizace Hungarian Environmental Partnership Foundation. Zvítězil platan v Letenye. Na Slovensku organizuje anketu s úspěchem již několik let Nadace Ekopolis. Vítěz z roku 2010, dub v Dubinném, se zúčastnil i evropského kola v roce 2011. Polský Klub Gaja spojil anketu na podzim minulého roku se svým environmentálně vzdělávacím programem Tree Day. Vítězným stromem se stal Dub Grot z Deblina.

↑↑  Koordinátorka ankety Strom roku Hana Rambousková a navrhovatel Hromova dubu předseda občanského sdružení Senior-activity Jiří Košík. Foto: Petr Francán ↑  Součástí slavnostního vyhlášení Evropského stromu roku v Bruselu byla také výstava fotografií všech finalistů. Foto: Michal Veselý

V Rumunsku se potýkají s problémem odlesňování krajiny, často nelegálním. Na význam, který mají stromy a lesy v každodenním životě, snad pomůže upozornit i  anketa pořádaná od roku 2010 organizací Romanian Environmental Partnership Foundation. Prvním rumunským vítězem se stala lípa v Leliceni. K příležitosti Mezinárodního roku lesů v roce 2011 se rozhodli také ve Francii začít každoroční akci na popularizaci stromů a lesů a inspirovali se právě v Česku. Hlavní organizátor Bayard Nature et Territoires bude organizovat anketu ve Francii i jejích zámořských územích. Může se tedy stát, že francouzský nejsympatičtější strom se najde třeba v Karibiku. Prvního ročníku mezinárodní ankety Evropský strom roku se zúčastnili vítězové národních kol z pěti evropských států – platan z Bulharska, dub z České republiky, platan z Maďarska, lípa z Rumunska a  dub ze Slovenska. Celkový počet hlasujících činil více než 56 tisíc. Českou republiku v mezinárodní anketě zastupoval vítězný Strom roku 2010 – Hromův dub z Bohuňovic u Olomouce. Historicky prvního vítěze mezinárodní ankety vyhlásila Nadace Partnerství

v  červnu 2011 v Bruselu. Evropským stromem roku se stala s 23 298 hlasy pět set let stará lípa, která stojí u kostela v rumunské vesnici Leliceni. Podle psaných dokumentů lípa přežila několik katastrof, jež vesnici postihly, včetně dlouhého období sucha, krupobití, požáru i povodně. Z  tohoto důvodu se obyvatelé Leliceni domnívají, že roste na šťastném místě. Strom hrdina 2011 Udělením titulu Strom hrdina upozorňuje Nadace Partnerství na stromy, které s  velkou statečností odolávají nepříznivým podmínkám způsobeným nezřídka lidskou činností. Jejich příběhy jsou často dojemné, jejich osud velmi tvrdý, ony však stojí dál. Zasluhují si naši pozornost a úctu. V roce 2011 byl titul Strom hrdina udělen následujícím sedmi stromům. Alej v Suchdole nad Lužnicí Do čtyř lip rostoucích v aleji někdo navrtal hluboké díry a nalil do nich s největší pravděpodobností motorovou naftu nebo olej. Stromy kvůli tomu začaly postupně odumírat. Byly ošetřeny o. s. Přátelé Suchdola, ale stále nemají definitivně vyhráno.

5 | 2011

INSPIRACE

Dub v Prachaticích Dub je nejvýraznější dominantou Lázní sv. Markéty a svědkem prvních návštěvníků penzionů, alejí a cest v léčebném a oddechovém areálu. Má bohužel ustoupit plánované výstavbě komplexu budov rekreačního areálu (spolu s dalšími 23 stromy), proti čemuž sepsali místní obyvatelé petici. Dub nominovali: Stanice mladých ochránců přírody Dřípatka, obyvatelé Lázní sv. Markéty v Prachaticích. Olše v Bezkově Čtyřkmenná olše roste na břehu Gránického potoka v obci Bezkov. Na podzim by měla by být pokácena, aby uvolnila místo bagru pro vybagrování potoka. Nominovala ji ZO ČSOP Sempervivum. Buk v České Kubici Buku hrozí poškození nebo zánik v důsledku plánovaného výkopu pro kabely elektrického vedení, potrubí vody a kanalizace pro nově vystavěný rodinný dům. Nominovala ho Eva Balcarová. Kaštan ve Stodůlkách Jírovec původně rostl na okraji Prahy na okraji polní cesty. Později se Stodůlky změnily ve velké sídliště a  strom teď statečně stojí mezi dálnicí, frekventovanou silnicí, sídlištěm a pekárnou. Nominovala ho Marie Makovičková Liliovník v Brtnici Památný strom roste v nepříliš udržované anglické zahradě zámeckého parku v Brtnici. O zámek a část parku se již léta vedou soudní spory kvůli určení vlastnictví. Několik desítek let neúdržby zámku a  parku se dosti negativním způsobem zapsalo na kondici některých stromů. Nominoval Petr Veselý. Alej v Bystřici pod Pernštejnem Alej byla výrazně poškozena nevhodným řezem. Nominoval ji Pavel Dostál.

Město stromů

5 | 2011

Soutěž Město stromů, společný projekt Nadace Partnerství a města Strakonice, se poprvé uskutečnila v roce 2006. Navázala na strakonický projekt Rok stromu, který zahrnoval akce pro veřejnost zaměřené na téma stromy. Nadace Partnerství se rozhodla přenést tento projekt také do dalších měst. Prvním Městem stromů se v roce 2006 stala Kroměříž. Štafetu v dalších letech převzal Tachov, Krnov, Havířov a Broumov. Současným držitelem titulu Město stromů je Uherské Hradiště. Cílem soutěže je zvyšování zájmu obyvatel o životní prostředí města, ve kterém žijí. Prostřednictvím celoroční kampaně se vítězné město snaží motivovat širokou veřejnost, aby se aktivně zapojila do ochrany přírody, zkvalitňování životního prostředí

a  veřejného života. Neméně důležité je také zlepšování vztahů v  místní komunitě a  vytváření nových partnerství skrze spolupráci na jednotlivých akcích, jejichž ústředním motivem jsou stromy a příroda. Severomoravský Havířov byl Městem stromů 2009/2010. Mottem havířovské kampaně se stalo: „Zelené město – město budoucnosti“. Pro obyvatele bylo připraveno velké množství soutěží, besed, výstav a  kulturních akcí. Mezi největší a nejnavštěvovanější z nich patřil Havířov v  květech, Den Země a Havířovská lípa. Děti i  dospělí se mohli zapojit do mnoha malých aktivit, které pomohly zlepšit životní prostředí ve městě. V  průběhu kampaně se uskutečnily například výsadby stromů v  areálech škol a  školek, jarní úklid lesů a  lesoparků, čištění řeky Luči-

PUTOVNÍ VÝSTAVA ZA STROMY ROKU Výstava fotografií je důležitou součástí každoročně vyhlašované celostátní ankety Strom roku. Velkoformátové snímky zachycují dvanáct finalistů ankety. Pořídil je profesionální fotograf Petr Francán během cesty za stromy a jejich navrhovateli. V průběhu roku výstava putuje na různá místa v republice. Lze ji vidět na hradech a zámcích, v zoo, knihovnách, galeriích i v obchodních centrech. Informace o  výstavě a  jejím zapůjčení ráda poskytne Adéla Badáňová, tel. 515 903 123, [email protected].

ny nebo výroba ptačích budek a krmítek. Svou kampaň Havířov ukončil konferencí Zelená města − města budoucnosti, kde si zástupci jednotlivých měst mohli předat své zkušenosti v péči o zeleň. Do každoročně vyhlašované soutěže Město stromů se mohou přihlásit všechna města na území ČR. Zasedání odborné komise, která volí vítězné město, se koná v  červnu. Předání symbolického žezla se pojí s  oslavou Dne stromů v  říjnu. Vítězné Město stromů má přednostní právo zúčastnit se mezinárodního klání Entente Florale Europe − Evropská kvetoucí sídla. Den stromů Nápad slavit Den stromů vznikl už v  předminulém století ve Spojených státech v Nebrasce. Dnešní návštěvníci Nebrasky nevěří, že její krajina byla před 150 lety nově příchozími osadníky popisována jako místo bez stromů. Jeden z osadníků, J. Sterling Morton, se však s tímto stavem nechtěl smířit. Začal s podporou své manželky pěstovat v  okolí svého domu stromy, keře a  květiny. Nebyl zahradník, ale

novinář a  vydavatel prvních nebraských novin. K tomu, aby rozšířil svou myšlenku a  našel další pokračovatele, dělal to, co uměl – psal a  vyzýval spoluobčany k  výsadbám. Předvedl před jejich zraky, že stromy a keře brání větrné erozi a poskytují ochranu před pálícím sluncem. Jeho příklad vzbudil nadšení. Zrodil se „the Arbor Day“ − Den stromů. V  prvním roce oslav byl 10. dubna 1872 v Nebrasce zasazen více než jeden milion stromů. O dva roky později, v roce 1874, vyhlásil guvernér Nebrasky první oficiální Arbor Day, který byl slaven 22. dubna, v  den Mortonových narozenin. Myšlenka oslav Dne stromů se rychle rozšířila po celých Spojených státech a později i na další kontinenty. Datum oslav Dne stromů je různé. Liší se podle klimatických podmínek a  toho, kdy je možné stromy vysazovat. Na jaře se s  oslavami setkáte v Číně, Německu, Bulharsku nebo Japonsku. Na podzim se zase slaví například v Kanadě, Velké Británii, Namibii, Brazílii, Malawi, Srí Lance, Tunisku, ale i v České republice, Polsku a na Slovensku. Více najdete na: www.arborday.org. Den stromů v České republice V  našich zemích byly Stromkové slavnosti poprvé masově pořádány od roku 1906. Každoročně se konaly v mnoha českých a  moravských městech − například v Praze, Plzni, Roudnici, Příbrami, Klatovech, Napajedlích. Zemská školní rada tehdy dokonce schválila den stromových slavností jako den volna. Kromě krajinného či estetického významu stromů zdůrazňovali nadšenci z počátku 20. století také ekonomické výhody pěstování ovocných dřevin. Obce totiž mnohdy hradily finančním výtěžkem z ovoce obecní výdaje. Během slavností se sázely desetitisíce stromů, mezi nimi například známá Husova lípa pod Petřínem nebo všestudentská lípa Jarníkova na pražském výstavišti. Komunismem přerušená tradice byla v České republice obnovena v roce 2000. S nápadem opět slavit Den stromů přišli ředitel botanické zahrady Univerzity Karlovy a známý popularizátor stromů Václav Větvička a  dřevosochař Martin Patřičný. Datum oslavy svátku stanovili na 20. října, kdy stromy hrají všemi barvami a  kdy je vhodné je sázet. Nadace Partnerství myšlenku oslav Dne stromů rozvinula. V tento den se již tradičně vyhlašují výsledky celostátní ankety Strom roku a  stromové slavnosti se pomalu stávají znovuobnovenou tradicí po celé zemi. Den stromů se nyní slaví 20. října nejen v České republice, ale i v Polsku a  na Slovensku. Dvacátý říjen se tak stává Středoevropským dnem stromů. Zpracovala Hana Kolářová ze zdroje: www.nadacepartnerstvi.cz/stromzivota

7

INSPIRACE

MĚSTO DO KAPSY Projekt Město do kapsy vznikl v roce 2009 jako snaha nabízet školám kromě jednorázových ekologických výukových programů také dlouhodobější vzdělávací projekt.

Služby městských ekosystémů Témata deseti projektových dní, které tvoří základ projektu, byla vybrána na základě zprávy Hodnocení ekosystémů k  miléniu, Ekosystémy a  lidský blahobyt: Syntéza, kterou vydal v  roce 2005 Institut světových zdrojů. Hodnocení se zabývá úplnou škálou ekosystémů – od těch relativně nenarušených, jako jsou přirozené lesy, přes krajiny se smíšeným využitím, až k  ekosystémům intenzivně spravovaným a pozměněným lidmi, jako je zemědělská půda a městské oblasti. Témata projektu Město do kapsy tedy odpovídají ekosystémovým službám, které poskytuje městské prostředí svým obyvatelům. Mezi lidmi a  městským ekosystémem totiž existuje mnoho dynamických interakcí, přičemž měnící se podmínky na straně lidí přímo i nepřímo vedou ke změnám v  ekosystému a  způsobují tak změny lidského blahobytu. Ekosystémy představují oporu lidského blahobytu svými podpůrnými, zásobovacími, regulačními a  kulturními službami. Témata projektu Město do kapsy pokrývají zásobovací ekosystémové služby (téma Samozásobování potravinovými zdroji, Zdroje pitné a užitkové vody, Využití prostoru, Funkce zeleně), regulační ekosystémové služby (téma Biologičtí škůdci, Nakládání s  odpady, Kvalita ovzduší) a  kulturní ekosystémové služby (Hodnoty kulturního dědictví, Estetická a  rekreační funkce, Bariéry v prostředí).

Rozvoj kompetencí v ekoregionu

8

Hlavním cílem projektu je, aby se žáci seznámili blíže s  městem či městskou částí, ve které se jejich škola nachází. Žáci získávají prostřednictvím práce v terénu nejen nové znalosti o  ekoregionu z  pohledu deseti různých témat, ale učí se také novým dovednostem, jako je například orientace v terénu pomocí GPS, práce s leteckými a historickými mapami a  využití nejrůznějších výzkumných metod (např. zasakovací zkouška či SWOT analýza). Předpokládáme, že je to nejlepší způsob, jak upevnit odpovědnost za životní prostředí dané městské části a  rozvinout v  nich občanské kompetence. Žáci navíc v  průběhu projektu pracují v  týmech, v  rámci kterých zastávají různé role. To podporuje rozvoj jejich kompetencí k  řešení problémů a  komunikativních, sociálních a  personálních kompetencí. Projekt tak klade důraz nejen na environmentální výchovu, ale také

osobnostní a sociální výchovu a výchovu demokratického občana. Druhým cílem je zprostředkovat pedagogům vzdělávání o inovativních a efektivních formách výuky, zejména o projektové výuce a práci v terénu, které formují žáky se zřetelem na zprostředkování osobního prožitku a získávání klíčových kompetencí namísto encyklopedických znalostí. Prostřednictvím práce v  terénu žáci mapují danou problematiku, plní zadaný úkol či navrhují řešení konkrétního problému. Svá zjištění zpracují elektronicky do textové podoby a společně s fotografiemi vloží do „elektronických kapes“ webových stránek projektu Město do kapsy (http://ekocentrumkoniklec.cz/mestodo-kapsy), na které mohou nahlížet občané daného města či městské části. Třetím cílem projektu je tedy podpora zájmu občanů o  zajímavosti a  aktuální problémy v místě bydliště prostřednictvím informací a podnětů podávaných žáky škol.

Průběh a zkušenosti s projektem Projekt jsme pilotně testovali v  roce 2010 na dvou základních školách − ZŠ Londýnská na Praze 2 a ZŠ Chmelnice na Praze 3, na jejichž pomezí Ekocentrum Koniklec působí již 30 let. Jednotlivé třídy druhého stupně každé školy si mezi sebe rozdělily deset témat, které projekt nabízí. Učitele jsme informovali o tom, jak budou projektové dny probíhat, a dohodli jsme se, jakou roli v jejich průběhu chtějí zastávat. Během celého roku se pak realizovaly jednotlivé projektové dny a  na základě těchto zkušeností upravovaly metodiky. U  některých projektových dní jsme například zjistili, že jsou příliš časově ná-

ročné, u  jiných zase, že jsou vhodnější pro starší věkovou skupinu. Také jsme narazili na řadu překážek, které skýtá pohyb v  terénu města, zvláště v  jeho centru. Problémy mohou nastat například při nákupu jízdenek do dopravních prostředků, dopravní zácpě nebo přechodech přes frekventované silnice. Dalším úskalím bylo samotné zpracovávání, stahování a ukládání výstupů v elektronické podobě v počítačových učebnách, které vyžaduje po žácích dovednosti v  informačních technologiích a  po lektorech výborné organizační schopnosti. Projektové dny také ukázaly, že učitelé, kteří se na realizaci projektu aktivně nepodílejí a zastávají spíše roli dozoru, nedokážou příliš žáky motivovat k dobré práci. Naopak učitelé, kteří se o  daný projekt zajímají a jsou během jeho realizace aktivní, dokážou přimět své žáky k mnohem lepším výsledkům. O všechny tyto cenné zkušenosti jsme obohatili metodiky, do nichž jsme vypsali silné a  slabé stránky projektových dní a jejich příležitosti a hrozby. Pro realizaci projektu na dalších šesti školách v  roce 2011 jsme již tedy byli „vyzbrojeni“ řadou upřesňujících pravidel a  instrukcí. Rozhodli jsme se věnovat mnohem větší důraz na zaškolení pedagogů, a to jak po stránce obsahové a metodické, tak po stránce organizační a  bezpečnostní. V  současné době projekt absolvovala již ZŠ Profesora Švejcara na Praze 12 a je vidět, že tato investice do zaškolení se vyplatila. I  tak jsme ovšem zjistili, že s některými projekty bude vhodné dále pracovat, neboť co dobře funguje v  jedné městské části, nemusí platit v jiné městské části. Nyní nás čeká realizace zbývajících projektů na ostatních školách a  hlavně

5 | 2011

INSPIRACE

školní konference. Na nich si budou žáci jednotlivých tříd své výstupy vzájemně prezentovat, aby získali přehled o  tom, z  jakých různých úhlů pohledů (témat) lze životní prostředí v  okolí jejich školy zkoumat a  jaké ekosystémové služby tedy daná městská část nabízí. V  roce 2010 byl projekt financován z  prostředků MŽP a Magistrátu hl. m. Prahy, v roce 2011 MŽP a městské části Praha 4. Doufáme, že se nám podaří získat podporu i  v  dalších letech, aby bylo možné výsledky jednotlivých škol ve stejných městských částech porovnávat a  dlouhodobě sledovat, jakým směrem se daný problém vyvíjí a zda návrhy žáků byly zohledněny, a jejich práce tak měla dopad na daný ekoregion.

Projektový den Funkce zeleně Jedním z  nabízených témat v  rámci projektu Město do kapsy je městská zeleň a funkce, které ve městě plní. Stejně jako ostatní projektové dny v rámci tohoto projektu má i tento pevně danou strukturu. V  prvních dvou vyučovacích hodinách se žáci prostřednictvím aktivizační hry a brožury seznámí s tématem městské zeleně, rozdělí se do skupin a přijmou role, které budou během pro-

jektového dne zastávat. V terénní části programu, která zahrnuje 3. a 4. vyučovací hodinu, se přesunou do místního parku, kde si nejprve formou pohybové simulační hry osvětlí princip fotosyntézy, poté se zastaví u památného stromu a nakonec se pustí do samotné výzkumné a výtvarné činnosti – vyberou dle kritérií dva stromy, které by se mohly stát součástí dendrologické naučné stezky. O těchto stromech pořídí dokumentaci, kterou v posledních dvou vyučovacích hodinách v  počítačové učebně zpracovávají. Na závěr si vzájemně výstupy prezentují a s lektorem společně program vyhodnotí. Na ZŠ Chmelnice se projektového dne 12. května 2010 zúčastnilo 16 žáků ze 7.A. Na ZŠ Londýnská se projektového dne 4. května 2010 zúčastnilo 19 žáků ze 6.A a 5. května 2010 18 žáků z 6.B. Výstupy z jejich práce si lze prohlédnout přímo na webových stránkách projektu: http://ekocentrumkoniklec.cz/mesto-do-kapsy/. Informace o tom, jak se lze do projektu zapojit, lze získat na webových stránkách http:// ekocentrumkoniklec.cz/mdk. Alice Končinská, Ekocentrum Koniklec Foto: archiv Ekocentra Koniklec

NAUČNÉ STEZKY PRO CHYTRÉ MOBILY Nové netradiční naučné stezky – stezky pro chytré mobily − určené hlavně pro mladší generaci vznikly v pražských lesích. K procházkám a poznávání zajímavých míst návštěvníci potřebují mobilní telefon s fotoaparátem a připojením na internet.

Beetaggové stezky Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., zahájil v  lednu 2011 projekt Interaktivní naučné stezky v  pražských lesích, jehož cílem je zvýšit informovanost pražské veřejnosti, zejména pak mladých lidí o  důležitosti a významu, přírodních, kulturních a rekreačních hodnotách vybraných pražských lesů, ale také o  problémech, které jsou způsobeny jejich rekreačním využíváním, a to prostřednictvím netradičních interaktivních (beetaggových) naučných stezek – stezek pro chytré mobilní telefony. Projekt trvá od ledna do prosince 2011. Zejména mladá generace, a  na tu je projekt hlavně zaměřen, používá mobilní telefon k  práci s  interaktivním obsahem a  zobrazování množství informací. Beetaggové stezky jsou založeny na principu internetu v  mobilních telefonech a  schopnosti mobilních telefonu číst za pomoci fotoaparátu 2D čárové kódy tzv. taggy. Klasické informační tabule jsou nahrazeny tzv. tagglistem − kartičkou s  kódem, který návštěvníka přesměruje na interaktivní podobu naučné stezky navrženou speciálně pro mobilní telefony. Bez použití technické infrastruktury v  terénu (např. informační tabule naučných stezek) tak mohou návštěvníci získat textové, obrazové, ale také zvukové informace ke konkrétním lokalitám.

150 zastavení v pražských lesích

5 | 2011

Stezky pro chytré mobilní telefony vznikly na území Hostivařského lesoparku, Městské části Praha-Petrovice, Milíčovského lesa, Divoké Šárky, Tiché Šárky, Kunratického lesa a Chuchelského háje. Jednotlivé stezky byly spouštěny v průběhu června. Celkem tak v pražských lesích vzniklo 150 zastavení naučných stezek. Městské lesy jsou velmi významnou součástí krajiny v  bezprostředním okolí lidských sídel. Tyto lesy jsou v  urbanizovaném prostředí důležité z  hlediska krajinářského a  ekologického (poskytují

9

INSPIRACE

útočiště mnoha živočišným a rostlinným druhům a  přispívají tak k  zachování biologické rozmanitosti; jsou významným ekostabilizačním prvkem v krajině – součást územního systému ekologické stability − ÚSES; zvyšují retenční schopnosti příměstské krajiny). V  poslední době, kdy ze všech stran zaznívají hlasy o změně klimatu, představují městské lesy důležitý prvek, který zabraňuje, nebo alespoň zmírňuje nežádoucí jevy související s touto problematikou. Jedná se zejména o  snížení teploty městského prostředí v  důsledku transpirace stromových porostů. Zahraniční studie naznačují, že v budoucnu budou městské lesy a zeleň obecně hrát klíčovou roli mezi opatřeními, která snižují zátěž změn klimatu městského prostředí. Městské lesy jsou také důležité z rekreačního hlediska. Mnoho obyvatel Prahy (především z  přilehlých sídlištních komplexů a z centra Prahy, kde je nedostatek ploch s veřejně přístupnou zelení a s částečně přirozenými ekosystémy) navštěvuje za účelem rekreace či sportovního vyžití tato území. Městské lesy jsou pro obyvatele Prahy jednou z mála možností krátkodobé rekreace a pobytu v přírodě, mají funkci relaxační s  možností sportování v  relativně zdravém a  nepoškozeném životním prostředí či tvoří nedílnou část způsobu trávení volného času pro rozdílné sociální skupiny (rodiny s dětmi, důchodci ad.) obyvatel Prahy. Povědomí veřejnosti o  důležitosti městských a  příměstských lesů je potřeba zvyšovat. Umožňují to i  pražské beetaggové naučné stezky.

Jak prohlížet les přes mobil

10

Zastavení naučných stezek pro chytré mobily (tagglisty) jsou umístěna na již existujících informačních tabulích, na označnících chráněných území, ale třeba také na altáncích a  dalším rekreačním mobiliáři v  jednotlivých lesích. Návštěvník lesa, který si chce přečíst jednotlivá zastavení naučných stezek pro chytré mobily, potřebuje mít mobilní telefon s  připojením k  internetu vybavený fotoaparátem. Do něj si pak zdarma stáhne ze stránek http://www.taggmanager. cz jednoduchý software. Když pak uvidí kartičku s kódem v terénu, fotoaparát ji pomocí programu zaměří a automaticky návštěvníka přesměruje na příslušnou internetovou stránku s informacemi. Některé telefony mají již čtečku čárových kódů vestavěnou. I  v  případě, že žádná z  aplikací není k  dispozici nebo nefunguje nebo návštěvník prostě nemá potřebně vybavený telefon, lze se na každé zastavení připojit přímo. Stačí si standardně zadat internetovou adresu do vyhledávače. Adresa speciální stránky pro mobilní telefony je

uvedena na každém tagglistu ve formátu http://m.taggmanager.cz/xxx, kde XXX je nahrazeno identifikačním číslem zastavení. Cena za připojení se řídí tarifem a sítí operátora. Standardní velikost aplikace je 250 kB.

Projekt nabízí ještě víc V  rámci projektu Interaktivní naučné stezky v  pražských lesích byl vytvořen také internetový portál – http://www. beetaggpraha.cz věnovaný výše zmíněným lesům a  stezkám. Obsahuje informace o přírodním, kulturním a rekreačním významu pražských lesů, na které je projekt zaměřen. Dále jsou zde zveřejněny fotografie, informace o  návštěvnosti jednotlivých beetaggových zastavení a  také obecné informace seznamující veřejnost s technologií stezek pro chytré mobilní telefony. Na podzim se v rámci projektu uskuteční i seminář o problematice rekreace a  využívání pražských lesů, na kterém zájemci z řad laické i odborné veřejnosti získají informace o  problematice rekreace v  pražských lesích, o  návštěvnosti

a  využívání stezek pro chytré mobily v jednotlivých lesích. Snahou projektu je také přispět k Mezinárodnímu roku lesů, který připadá na letošek. Projekt je financován z  prostředků Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí České republiky. Lubomír Bartoš a Leona Kupčíková, Ústav pro ekopolitiku, o. p. s., http://ekopolitika.cz Foto: Ústav pro ekopolitiku, o. p. s.

PODPOROVANÉ PROGRAMY BeeTagg − určený pro většinu mobilních telefonů I-Nigma − určený pro přístroje se Symbian OS a Windows Mobile Kaywa Reader − určený pro většinu mobilních telefonů, vhodný i pro starší a méně výkonné přístroje 5 | 2011

INSPIRACE

CHRUDIMSKÁ DŘEVINA Ekocentrum Zelený dům a Regionální muzeum v Chrudimi uspořádaly loni za podpory Zdravého města Chrudim anketu s názvem Chrudimská dřevina 2010. Anketa měla lidi přivést k tomu, aby si zeleně více všímali a vážili. „Lidé se třeba zamyslí nad tím, co pro ně stromy ve městě znamenají, v jakém jsou stavu, které se jim líbí, v tom by mohla anketa pomoci,“ řekla pro Český rozhlas vedoucí oddělení životního prostředí radnice Kateřina Mrózková. Který strom ona sama do soutěže přihlásila? „Červenolistý buk, který roste v zámeckém parku v Medlešicích. Je to naprosto úžasný strom s krásnou korunou. Když se do ní podíváte, úplně se vám zatočí hlava.“ Anketa byla velmi úspěšná. Ze zhruba 23 700 občanů města jich v  anketě hlasovalo 1 395. Hlasovací boxy byly umístěny jak na úřadech, tak ve školách − ZŠ U Stadionu, ZŠ Sladkovského, ZŠ Školní náměstí, Speciální ZŠ Chrudim −, v  zájmových spolcích i  v  domě pro seniory. Snažili jsme se pokrýt co nejširší veřejnost města Chrudim, a to se podařilo. O anketě informovalo celostátní i  místní rádio, zpravodaj města, deníky a četné plakáty.

Vítězem ankety s  celkovým počtem 278 hlasů se stal buk lesní červenolistý, rostoucí u  kruhového objezdu před hotelem Bohemia. Druhé místo s 203 hlasy obsadil keř magnolie Soulangeovy, rostoucí v Městských sadech. Jako organizátoři jsme vděční všem, kteří se naší ankety nějakým způsobem zúčastnili, ať již zasláním tipu svého kandidáta, či přímým hlasováním v  druhé fázi ankety. Poděkování patří také všem institucím, které nám umožnily umístění volebních boxů v  jejich prostorách, a  v  neposlední řadě Regionálnímu muzeu v Chrudimi za odbornou pomoc při přípravách a realizaci této ankety a taktéž městu Chrudim za poskytnutou podporu. Nejoblíbenější chrudimská dřevina, tedy buk lesní červenolistý, byl také první strom, který jsem mohl v Chrudimi obdivovat, když jsem do města poprvé zavítal. Právě na tomto místě mi Městská policie poradila, jak se dostanu k Zemědělské škole a VOŠ na Poděbradově ulici.

Následně jsme uspořádali i  anketu Stromořadí Pardubického kraje a podobně právě teď je realizována i  anketa Alej roku 2011. Tibor Schwarz, Ekocentrum Zelený dům Chrudim Foto: archiv Ekocentra Zelený dům

HARTOVA LESNÍ ZAHRADA V létě 1996 skupina lidí ze spolku PFAF (Plants For A Future − Rostliny pro budoucnost) navštívila lesní zahradu Roberta Harta, zřejmě první takovou zahradu vysazenou v Británii. „Je to velmi zvláštní místo s atmosférou míru, který jsem nikdy necítil v žádné jiné zahradě,“ shrnuje Ken Fern, autor následujícího článku, který byl napsán jako výsledek této návštěvy. Pozoruhodné na článku je, že léty neztrácí ani na půvabu ani na naléhavosti.

5 | 2011

Byli jste někdy na místě, které vás kompletně vzalo? Takovém, že jen chodíte okolo a  snažíte se nasát krásu a  energii toho místa? Takovým místem je lesní zahrada vytvořená Robertem Hartem. Je to jediná vyspělá fungující ukázka lesní zahrady v této zemi (Velká Británie). Přijeli jsme na zahradu až pozdě odpoledne, díky tomu, že jsem cestou zabloudil. Léto bylo obtížné, suché, s  mnoha zničujícími vichřicemi. Nicméně zahrada vypadala být ve skvělé kondici. Zatímco pole v okolí byla suchá a holá, tato zahrada byla zelená a bujná – a nejen to, doslova přetékala ovocem. Chodil jsem okolo jako ve snu. Je to místo opravdu speciální, ukazující lesní zahradničení v praxi. Úzké cestičky vedou mezi ovocnými a  ořechovými stromy, do nichž vrůstají šplhající rostliny, jako jsou víno a  kiwi. Pod nimi rostou rozličné plodící keříky jako rybíz, angrešt, mnoho bylin a salátových rostlin, jež prospívají v lesním stínu. Na slunných okrajích rostlo množství více známých druhů zelenin. Zahrada oplývala úžasným množstvím potravy, především švestek. „Dej si, coko-

liv chceš,“ říkal Robert, „pro mě je toho víc než dost.“ Nepotřeboval jsem pobízet dvakrát, moje večeře se pro dnešek skládala z velké mísy švestek! Když se setmělo, povídali jsme si u jídla s Robertem o té zahradě. Vyprávěl zasvěceně o  lesním zahradničení a  jeho nadějích do budoucnosti. Vysvětloval důvody pro takovou zahradu a pokoušel se podělit se mnou o své vize. Robert se poprvé nastěhoval na svou farmu v  roce 1960, s  myšlenkou o  soběstačnosti. Tenkrát na to ale byl jeho pohled celkem jiný – klasická jednoletá zelenina, ovocné stromy + různé druhy dobytka jako krávy a  kuřata. Časem se ale jeho názor změnil. Zjistil, že bylo daleko snadnější a  produktivnější pěstovat trvalkovou zeleninu a  byliny. Také přišel na to, že mnohé z těchto plodin lze úspěšně pěstovat pod stromy a  že také může do tohoto systému přidat mnoho méně známých druhů ovoce a  zeleniny. Lesní zahrada se postupně vyvíjela. Motivace stojící za zahradou nebyla jen v  pěstování více potravy na menší ploše a  méně pracně. Robert si byl velmi dobře vědom nerovností v lidské společnosti,

hlavně mezi západními kulturami a  rozvojovými národy. Chtěl předvést životní styl, který by mohl pomoci zajistit potravu a  lepší životní standard těm oblastem na světě, kde hlad je neustále přítomnou hrozbou. Kromě toho všeho chtěl také demonstrovat zahradu, která umí léčit – jak jednotlivce, tak celou planetu. Robertova filosofie je založená na lásce. Je přesvědčen, že je to ta nejsilnější síla na světě, a je-li dávána bezpodmínečně, bude měnit a  přetvářet. Jeho život je příkladem jeho víry, a stejně tak je i jeho zahrada. Když se podíváte na běžnou konzumní zahradu, co obvykle uvidíte, jsou řádky zeleniny plus několik ovocných stromů a  keřů v  oddělené části. Zahradník neustále bojuje proti silám přírody ve formě škůdců, chorob, sucha, přílišného deště atd. Půda je kopána každý rok, musí být hnojena, boj s plevely je neustálý – prostě válka v malém měřítku. Lesní zahrada je kompletně odlišný koncept. Všechno roste společně způsobem, který je podobný přírodnímu lesu. Ale místo obvyklých, většinou nepoživa-

11

INSPIRACE

12

telných lesních plodin tady stromy a keře plodí jedlou úrodu, mezi nimi roste mnoho jedlých květin, bylin a  zelenin. Místo boje proti přírodě tato zahrada s  ní spolupracuje v harmonii. Jak Robert vysvětlil, je to láska, co pohání tuto zahradu. Když se vám povede zharmonizovat zahradu s  přírodou, pak je mnoho práce uděláno za vás. Pod zemí, například, probíhají nejrůznější způsoby interakce kořenů pomáhající rostlinám růst. Jedním z  nejlépe známých příkladů je skutečnost, že jisté rostliny mají symbiotický vztah s  půdní bakterií, která obohacuje půdu o  dusík čerpaný ze vzduchu (např. luštěniny, různé keře a  stromy). Mnohé další aktivity zvyšující úrodnost půdy se odehrávají zároveň, a  zvyšují tak produktivitu země. Stejná symbióza probíhá na všech úrovních. Vidíme včelu navštěvující květ, odebírající nektar a pyl. Stejná včela také zajistí oplodnění květů, takže plody a semena vůbec mohou vzniknout. Prospěch mají všichni. Pták sezobne plod, odletí pryč, vyloučí nepoškozené semínko, jež vyroste v nový strom. Opět na tom všichni získají. Tato spolupráce mezi životními formami je zhmotněním síly lásky, a je také mnohem silnější než náš současný koncept „zuby nehty“. Lidé se také mohou stát součástí této symbiózy, tohoto životního cyklu, nežli se pouze pokoušet vládnout a kontrolovat. Je to právě touha vládnout, která nás paradoxně žene ke ztrátě kontroly, k destrukci životního prostředí, a tvoří tak dnešní velmi akutní problémy. Lesní zahrada je praktická cesta, jak se mohou lidé znovu naučit pracovat v harmonii s přírodou. Je to velmi léčivé místo nejen proto, že pomáhá uzdravo-

Projekt Přírodní zahrady bez hranic se inspiroval dolnorakouským hnutím Natur im Garden. Majitelé, kteří na svých zahradách respektují přírodní zákonitosti a s přírodou spolupracují, místo aby s ní bojovali, mohou získat plaketu Přírodní zahrada. V Jihomoravském kraji ji uděluje Ekologický institut Veronica. Foto: archiv Ekologického institutu Veronica

vat zahradníka, ale také pomáhá hojit planetu a  začlenit nás do rytmů přírody. Už jen být v  ní je báječný, poklidný a ozdravný zážitek. Mluvili jsme dlouho do noci, a ačkoli já bych rád debatoval ještě déle, bylo jasné, že Robert je už unavený a byl čas spát. Byl jsem šťastný, že mohu kempovat tu noc v  zahradě, neboť to byl zážitek vskutku magický. Ráno jsem chodil po zahradě a  hodoval na švestkách, jablkách, švestkách, jedlých listech slézu, zase na švestkách a  pak ještě na švestkách. Zkoušel jsem se harmonizovat s  energií zahrady, cítit tu energii vstupující do mě, když jsem jedl potravu, kterou mi poskytla. Bylo to nejchutnější a  nejuspokojivější jídlo, jaké jsem ve svém životě jedl. Později s  námi Robert udělal krátkou prohlídku. Omluvil se, že zahrada nevypadá tak dobře, jak by mohla, protože se jí nemohl věnovat kvůli vážné nehodě, která se mu stala začátkem roku. To pro mě byl další důkaz, jak hodnotná je zahrada využívající trvalky. Kdyby to byla obyčejná užitková zahrada s řadami jednoletých zelenin, co by tu asi rostlo, když zahradník byl příliš nemocen, než aby na ní mohl pracovat? Jen plevel, plevel a  další plevel! Pokud nejste schopni na jaře vylézt, připravit půdu, vysít semena, plít a  dělat dalších 101 nezbytných věcí, vaše letničková zahrada nebude existovat. Ale lesní zahrada a  její trvalky produkují dobrou

úrodu, i  když v  ní vůbec nejste, a  tak to bude pokračovat po mnoho dalších let. Brzy přišel čas se rozloučit, což jsme všichni shledali úkolem velice obtížným. Jeden z nás řekl: „Tak jestli tohle není Rajská zahrada, pak je k nerozeznání podobná!“ Je potřeba, aby více lidí adoptovalo tento zahradní styl – nemusíte k  tomu mít velký kus země, můžete to založit i na malém dvorku. Dovedete si představit, o  kolik zelenější by tato země mohla být, kolik divoce žijících zvířat by mohlo přežít a  jaké množství potravy bychom měli, kdyby se takové zahrady založily po celé zemi? Například v jižní Indii, ve státě Kerala, který má hustotu obyvatel třikrát větší než Anglie, jsou doslova miliony malých lesních zahrad. Většina této oblasti je pokryta stromy, je krásně bujná a produktivní. Ve skutečnosti je to živý příklad, jak pěstovat jídlo v  harmonii s  ostatními tvory kolem nás. Robertův sen je vidět v zakládání lesních zahrad po celém světě, přinášejících potravu lidem a  léčících jak lidi, tak celou planetu. Jediná věc, která by tomu mohla zabránit, je naše lhostejnost a krátkozrakost. Článek Kena Ferna The Garden of Love − a visit to Robert Hart’s Forest Garden byl původně publikován v lednu 1997 ve Friends of PFAF newsletter, http://www.comp. leeds.ac.uk/pfaf/index.html. Do češtiny přeložil Jaroslav Svoboda, z jehož stránek www.ekozahrady.com, je překlad převzat.

5 | 2011

proměny CO JSOU A KDE SE VZALY

STROMY A KŮROVEC Když letos, obdobně jako v roce 2003, plnily v létě média zprávy a názory o kácení smrků v cenných částech Národního parku Šumava a blokádě tohoto kácení, ptali se mnozí lidé: „Kácet, nebo nekácet?“ Reakce na názor „nekácet“ byla upřímně zděšená: „Ale vždyť ten kůrovec lesy úplně sežere!“ Jak to tedy se stromy a kůrovcem funguje? Co o tom ví současná věda? Odpověď najdete ve stanovisku Centra pro výzkum biodiverzity k otázce regulace kůrovcové gradace v Národním parku Šumava, které otiskujeme v původním znění v rámečku. Hlavní text v této rubrice na stanovisko navazuje − rozvádí jeho jednotlivé body. A právě v něm nacházíme vysvětlení, jak to mezi stromy a kůrovcem chodí z dlouhodobějšího hlediska…

Hodnota biodiverzity

5 | 2011

Žijeme v epoše, v níž dochází k dosud nevídaným ztrátám biologické diverzity. Po celém světě dochází následkem lidské činnosti k  devastaci biologických společenstev, která se vyvíjela miliony let. Biologové předvídají, že v nejbližších desetiletích vymizí desítky tisíc druhů a miliony jedinečných populací. Vymírání druhů jsou dnes téměř výhradně způsobena člověkem. Nikdy v  minulosti nebyla taková devastace přírody zapříčiněna živými organismy, natožpak bytostmi, které o sobě tvrdí, že jejich hlavními charakteristikami jsou účelné chování, morálka a svobodná vůle. Kromě přímých služeb (např. les nám poskytuje dřevo, houby či borůvky) nám neporušená příroda poskytuje i  nesčetné další služby: kulturní (např. duchovní, estetické, rekreační a  vzdělávací) či regulační (např. kontrola klimatu, záplav, chorob, půdní retence). Dvacet nejčastěji užívaných farmaceutických výrobků je založeno na sloučeninách poprvé nalezených v  přírodních organismech. Více než čtvrtina receptů obsahuje aktivní složky odvozené z rostlin a mnoho důležitých antibiotik, včetně penicilinu a  tetracyklinu, je odvozeno z  hub nebo mikroorganismů. Také řada léků dnes vyráběných synteticky prostřednictvím chemických procesů byla nejdříve objevena v  přírodě a  užívána v  tradiční medicíně. Různé druhy hmyzu se používají v  biologické ochraně proti škůdcům, bakterie se používají pro biochemické průmyslové procesy, volně žijící druhy organismů obohacují genetickou variabilitu současných domestikovaných druhů a tak zvyšují jejich odolnost vůči škůdcům či nemocem. Tato mimoprodukční hodnota ekosystémů může dosahovat až 32 tisíc miliard USD ročně. I  dnes stále poznáváme nové mimoprodukční služby, jež nám volná příroda poskytuje. Mnohé druhy mají sice v současné době a za našich nynějších znalostí jen malou či vůbec žádnou ekonomickou hodnotu, avšak určité procento z  nich může mít obrovský potenciál v lékařství,

při vytváření nových průmyslových odvětví, při prevenci snižování genetické variability u  důležitých zemědělských plodin. Jestliže jenom jeden z druhů, jež by se takto daly potenciálně využít, vymře dříve, než bude objevena jeho schopnost pomoci člověku, může to celosvětové ekonomice způsobit obrovskou ztrátu, a to i v případě, že většina ostatních světových druhů bude chráněna.

Šumavské horské smrčiny Příroda střední Evropy byla v průběhu posledních století člověkem nenávratně přeměněna. Jedním z posledních zbytků původní přírody, která nikdy nebyla člověkem ovlivněna a která zde existuje přesně v  té podobě, v  jaké tu byla před staletími a  tisíciletími, jsou šumavské horské smrčiny existující v  prvních zónách Šumavského národního parku. Právě skutečnost, že tento ekosystém nikdy nebyl člověkem významně přímo ovlivněn, jej činí tak unikátním. Nedílnou součástí jejich dynamiky jsou cyklické gradace škůdců, které působí především na nejviditelnější část celého ekosystému – na stromy. Zde je budeme nazývat jednotně „kůrovec”, i když ve skutečnosti jde mnohdy o  různé druhy napadající různé druhy stromů – zde budeme mluvit o  smrku ztepilém. Obecné principy, jež nyní popíšeme, však platí pro každého z  těchto škůdců a  druh stromu, kterým se tento škůdce živí.

Cyklické gradace lesních škůdců Velice zjednodušeně se mechanismus způsobující tyto cykly dá popsat následujícím způsobem: Vzhledem k tomu, že kůrovec napadá především stromy, které jsou oslabeny (např. stromy starší či stromy oslabené např. průmyslovými emisemi), musí si „počkat”, až mu stromy do této fáze dorostou. Po dobu „čekání” přežívá pro člověka relativně skrytě, pouze v malých populacích. Jakmile stromy dorostou do vhodného stadia, kůrovec je schopen se díky své obrovské reprodukční schopnosti velice rychle namnožit a velice rychle napadnout všechny vhodné stromy. Tím vzniká takzvaná „kalamita”. Množství kůrovce v  této době dosahuje hodnot řádově vyšších než v  době „klidu”. Vzhledem k  jeho nekontrolovanému množení však velice rychle (v průběhu několika málo let) nastupují silné zpětné vazby: obrovská množství namnoženého brouka nemají dostatek potravy a  kvapem hynou. Populační hustota kůrovce se tak dostává opět na nízkou hladinu a setrvává v ní tak dlouho, dokud se opět neobjeví dostatek oslabených stromů. Protože kůrovec se množí rychle, zatímco smrk pomalu, připomíná populační dynamika kůrovce občasné „pulsy”. Tato skutečnost byla potvrzena pro různé druhy lesních škůdců na základě mnohých dlouholetých dat. Za zmínku

Tato dvě stě let stará časová řada z Kanady ukazuje opakovaný téměř pravidelný růst a opětný úbytek populace hmyzu napadajícího stromy.

13

proměny

stojí především tato více než dvě stě let dlouhá časová řada z Kanady, pocházející od Royamy. Mechanismy způsobující tyto cykly lesních škůdců byly v  nesčetných vědeckých článcích vysvětleny mnohem fundovaněji, než vykládáme výše, např. Berrymanem a  dalšími. Cykly v  populačních hustotách jsou typické nejen pro systémy sestávající z  „lesních škůdců” a stromů, ale zcela obecně pro systémy dravec-kořist či býložravec-rostlina, jak popisují mnohé základní učebnice populační dynamiky. Proto zpochybňování těchto zcela nesporných faktů svědčí o  neznalosti skutečných pochodů, ke kterým v přírodě dochází. Potvrzením výše uvedených tvrzení o cyklické dynamice kůrovce jsou i data uváděná ve Stráského zprávě nazvané „Návrh opatření k  utlumení kůrovcové kalamity v NPŠ” (dále jej budeme nazývat „Návrh”). Je zde jasně vidět cyklická dynamika – občasné gradace střídané dlouhými obdobími nízkých hustot. Černá čára ukazuje (v souladu s textem „Návrhu“), že současné množství kůrovce je ani ne dvojnásobné oproti maximu v  roce 1996. Nenechte se zmýlit čarou oranžovou – ta neukazuje dynamiku kůrovce, ale počet ponechaných kůrovcových souší, přičemž autoři sami přiznávají, že pro zdánlivý prudký nárůst

ze 179 v roce 2009 na 600 v roce 2010 nemají data a číslo 600 je pouhým odhadem. Opticky však oranžová čára působí velice impozantně.

že i  v  kritickém období let 2007−2010 padlo za oběť kůrovci prakticky stejně (přesně řečeno nepatrně méně) dřeva (767 tis. m3) ve srovnání se škodami

Kůrovcové těžby a ponechání kůrovcových souší v NP Šumava za dobu existence národního parku.

K utlumení kůrovcové kalamity dojde tedy podle známých dat i  predikčních modelů po cca pěti, maximálně několika málo více letech zcela samovolně, což potvrzuje i předchozí obrázek straně. Pro sebezviditelnění politika je proto nejlépe, pokud začne proti kůrovci „bojovat” těsně před odezněním gradace, tj. po cca 3–4 letech od jejího začátku. Ať zvolí jakýkoliv způsob boje, třeba zaříkávání přizvanými africkými šamany, má velkou šanci na „úspěch” – na to, že v nejbližších letech kůrovcová kalamita odezní. Všimněte si, prosíme, i toho, že v samotném „Návrhu” autoři přiznávají,

způsobenými větrem a sněhem (797 tis. m3). Rozdíl je v  tom, že „bojovníci proti přírodě” mohou „boj proti kůrovci” mediálně využít a  jím zdůvodnit kácení v  nejchráněnějších zónách národního parku, čímž nejen pomohou těžařským společnostem ke zvýšení jejich zisků, ale v  tichosti připraví pole i  pro ty, kdo na vyklizených územích, která již díky laicky vedenému ochranářskému managementu přestanou být ochranářsky cenná, budou chtít postavit sjezdovky, hotely a parkoviště. Tato „salámová metoda” se běžně v  podobných případech používá – připomíná krájení salámu: ukrojením

STANOVISKO PRACOVNÍKŮ CENTRA PRO VÝZKUM BIODIVERZITY K OTÁZCE   

14

→ Neporušená území člověkem nedotčené přírody jsou nesmírně cenná a lidstvo je povinno je chránit úplně stejně, jako chrání kulturní památky či umělecká díla. Mezi ně patří i  unikátní ekosystémy horských smrčin v  prvních zónách Šumavského národního parku. → Nejde zde jen o porosty smrku ztepilého, ale především o celý unikátní a tisíci zpětnými vazbami vzájemně provázaný ekosystém, skládající se z  obrovského množství mnohem nenápadnějších druhů, jakými jsou baktérie, houby, nejrůznější byliny a  bezobratlí živočichové, kteří mohou být neodborným zásahem zničeni nebo významně poškozeni. Ztráta těchto nenápadných druhů by mohla mít vážné důsledky pro celý ekosystém, protože tyto okem téměř neviditelné entity mají nepostradatelnou roli v koloběhu živin a udržování rovnováhy. V této souvislosti je nutno uvést, že rozpad stromového patra a kůrovcové gradace jsou přirozenou součástí dynamiky horských smrčin.

→ Existuje zcela zásadní rozdíl mezi lesy hospodářskými a  lesy v  chráněných oblastech. Přirozené lesy v  chráněných oblastech se nemohou „pěstovat“ – jsou cenné právě tím, že existují a vyvíjejí se nezávisle na člověku, některé z  nich po celá tisíciletí. → V Evropě máme na tři sta národních parků, ale něco takového, co předložil pan Stráský ve svém „Návrhu opatření ...“1, se ještě nestalo2. V národních parcích platí zásada, že v územích, která byla zařazena do čistě přírodních zón, se nic takového nedělá2. → Celý Šumavský národní park je chráněn nejen zákony ČR, ale patří i  do mezinárodní sítě Natura 2000. Evropská komise důsledně sleduje správné způsoby managementu těchto území a  jejich nedodržování trestá značnými finančními sankcemi, které mohou silně převážit ekonomický profit z  těžby v  těchto územích. → Zasahovat proti kůrovci by se důsledně mělo na okrajích národního parku tak, aby se

omezilo šíření kůrovce do čistě hospodářských lesů v  okolí; ve vlastním národním parku má smysl zasahovat jen velmi uvážlivě, pokud možno jiným než holosečným způsobem, a  v  jeho nejcennějších částech (v  prvních zónách, v  oblasti přirozeného výskytu smrčin) je jakýkoliv zásah z  ekologického hlediska nepřípustný. → Užívání insekticidů proti kůrovci je naprosto nevhodné. Pro naše tvrzení máme následující argumenty, které jsou podrobně rozvedeny v příloze: → Pro systém kůrovec-smrk jsou typické cyklické oscilace v  populačních hustotách: početnost kůrovce zůstává po delší dobu na nízké úrovni, poté následuje jeho silná gradace a  po vyčerpání potravní nabídky ústup jeho početnosti na nízkou úroveň, následovaný postupnou a  samovolnou obnovou smrkového porostu. Tato zákonitost je podpořena mnoha empirickými daty3 i matematickými modely populační

dynamiky4. Na jednom místě trvá kůrovcová gradace pouze několik let4, poté se les postupně sám od sebe obnoví. → Velikost gradace v  daném lese není zdaleka ovlivněna pouze výskytem kůrovce v  sousedních porostech5. Významnou roli zde hraje počasí a především průmyslové imise, způsobující oslabení stromů a  následné dramatické zvýšení populační hustoty kůrovce5. Účelové připisování současné gradace pouze a  jedině netěžení napadených stromů v  prvních zónách, kterým je dnes zdůvodňován návrh těžby v prvních zónách, je proto hrubým zkreslováním skutečnosti a  neodpovídá současným vědeckým poznatkům5. → Zásahy proti kůrovci (kácení postižených stromů atd.) mohou výslednou velikost populace kůrovce snížit, ale také zvýšit, jak ilustruje příklad Tatranského NP v příloze. → Holosečné kácení má negativní vliv na vegetační složení obnovovaného ekosystému a zpomaluje proces jeho obno5 | 2011

proměny

Každá z řádek v tomto obrázku popisuje vliv jednoho faktoru (druhová skladba, stáří porostu, imise) na počet kůrovcem napadených stromů na jednotku plochy (ten se zvětšuje zleva doprava). Počet kůrovcem napadených stromů na jednotku plochy je největší: ve smrkových monokulturách (vpravo nahoře), v porostech, kde je mnoho starých stromů (vpravo uprostřed), a tam, kde je mnoho oslabených stromů – především imisemi (vpravo dole).

jednoho kolečka se šiška salámu prakticky nezmění, ale budou-li se podobná kolečka ukrajovat neustále, nakonec ze salámu nezbyde nic. Že se pomocí této metody dosáhne značného snížení aktraktivity oblasti pro turisty, neboť jejich zájem se dnes silně přesouvá směrem od komerčních rekreačních středisek k ekoturistice v neporušené přírodě, a tím se ublíží místním obyvatelům, kteří z megalomanských projektů nemají žádný zisk, se taktně mlčí. Místní lidé by mohli profitovat z malých penzionů, služeb a prodejen, avšak díky snížení atraktivity území a  následnému odlivu turistů nebudou mít komu tyto služby nabízet.

Velikost kalamity a faktory, které ji ovlivňují Velikost kalamity závisí především na množství oslabených stromů na jed-

notku plochy, což platí zcela obecně v  systémech sestávajících z  rostlin a  herbivorního hmyzu. Gradace tedy nastává snáze ve smrkových monokulturách, kde jsou vlastně všechny stromy pro kůrovce dříve nebo později vhodnou potravou. V  uměle vysazených (tj. nepůvodních) a  stejnověkých monokulturách smrku, kde všichni jedinci současně dospějí do stadia, kdy jsou ideální pro útok kůrovce, je kůrovcová kalamita ještě větší. Jestliže jsou stromy v  takové oblasti ještě navíc oslabeny vnějšími vlivy (vichřice, extrémní teploty, ale především průmyslové imise a neudržitelné lesnické hospodaření),

je neštěstí dokonáno. Tato tvrzení jsou ilustrována na obrázku. Místo hysterie o  nutnosti kácení pro záchranu „zelených stromů“ by tak bylo namístě omezení množství průmyslových exhalací. Bez tohoto omezení totiž budou stromy vždy náchylné, kůrovcová kalamita se bude brzy opakovat a množství kůrovce bude dosahovat stále vyšších hodnot.

   REGULACE KŮROVCOVÉ GRADACE V ŠUMAVSKÉM NÁRODNÍM PARKU vy4. Pokud má mít zásah proti kůrovci aspoň nějakou naději na úspěch, musí být proveden výběrově (nikoli holosečí), včas, důsledně a rychle. Včasné pokácení kůrovcových stromů v hospodářských lesích je efektivnější než kácení v  nesrovnatelně menších lesích ležících v chráněných územích, jež jsou určeny k  jiným než komerčním účelům. Obzvláště v původních horských smrčinách je naprosto nezbytné ponechat les přirozené obnově. → Insekticidy mají malý účinek, neboť lýkožrouta, žijícího pod kůrou, vůbec nezasáhnou, zato však zahubí miliony jedinců jiných druhů hmyzu, které žijí na povrchu. Mnohé z  těchto druhů jsou ohrožené, chráněné, mj. i  celoevropskou sítí chráněných území Natura 2000. Mnohé druhy škůdců, včetně kůrovce, jsou v  přírodě regulovány svými přirozenými nepřáteli, kteří přispívají k udržování jejich početnosti na relativně nízké úrovni5,6. Víme velice dobře, že snížením počtů jak škůdce, tak druhu, jenž jej 5 | 2011

reguluje, dochází k  vychýlení dotyčného systému z  rovnováhy s  následnou možností toho, že přirozený nepřítel nebude nadále schopen škůdce regulovat, následkem čehož nastane gradace škůdce. Konkrétně tedy: pokud se stane, že insekticidy ovlivní početnosti přirozených nepřátel kůrovce na Šumavě, mohou insekticidy v  delším časovém horizontu gradaci kůrovce podpořit, místo aby ji omezily. Naše stanovisko je v  plném souladu se zněním Dopisu účastníků Evropského kongresu biologie ochrany přírody premiérovi ČR ze 4. září 2009 (Příloha 2 − Kongresu se zúčastnilo 1200 vědců ze 65 zemí světa a znění výše uvedeného textu bylo prodiskutováno na speciální sekci věnované tomuto problému) a  se stanoviskem České společnosti pro ekologii7, která zahrnuje 1838 členů. Stanovisko bylo projednáno v  jednotlivých pracovních týmech Centra pro výzkum biodiverzity, čítajících celkem 115 pracovníků.

1 http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2011/03/24/straskeho-zprava-o-kurovci-v-narodnim-parkusumava/foto/362585/?cid=694982 2 Prof. Josef Fanta (Univ. Amsterdam), uznávaný vědec s evropským renomé ve svém rozhovoru pro aktuálně.cz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=695536 3 Jedna dvousetletá časová řada je uvedena v příloze. 4 Odkazy a detaily jsou uvedeny v příloze. 5 Wermelinger B. 2004. Ecology and management of the spruce bark beetle Ips typographus – a review of recent research. Forest Ecology and Management 202: 67–82. 6 Kenis M., Wermelinger B., Grégoire J.C. 2004. Natural enemies of bark beetles. In: Lieutier, F., Day, K.R., Battisti, Gregoire, J.C., Evans, H.F. (Eds.), Bark and Wood Boring Insects in Living Trees in Europe, a Synthesis, Kluwer, Dordrecht, pp. 237–290. 7 http://www.cspe.cz/e107_files/public/sumava.pdf 8 http://www.cspe.cz/e107_plugins/seznam_clenu_CSE/seznam. php?to=20&start=0

Jménem jednotlivých pracovních týmů: Prof. RNDr. Pavel Kindlmann, DrSc., vedoucí Centra pro výzkum biodiverzity, Ing. Jiří Danihelka, PhD., vedoucí prac. skupiny, Botanický ústav AV ČR, Prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc., vedoucí prac. skupiny, Entomologický ústav AV ČR, Doc. Mgr. Martin Konvička Ph.D., vedoucí skupiny temperátní biodiverzity, BC AV ČR, Prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., vedoucí prac. skupiny, Ústav živ. fyziologie a genetiky AV ČR, Prof. RNDr. Jan Zima, DrSc., vedoucí prac. skupiny, Ústav biologie obratlovců, Doc. Mgr. David Storch, Ph.D., vedoucí prac. skupiny, Karlova univerzita, Doc. RNDr. Petr Bureš, Ph.D., vedoucí prac. skupiny, Masarykova univerzita, Prof. RNDr. Jan Lepš, CSc., vedoucí prac. skupiny PřF, Jihočeská univerzita

15

proměny

Následky lidských zásahů proti kůrovci

16

Vědci, kteří sledují záznamy družice Landsat TM5, došli k  názoru, že v  části národního parku, kde se nesmí těžit, se obnovuje původní porost. Naopak vytěžené paseky se mění v  poušť. Družice Landsat snímá povrch infračerveným zářením, které pomocí teplotních změn mapuje porost na Zemi. Na snímcích je dobře patrné, že holoseče, tedy vytěžené plochy, se v létě extrémně zahřívají, čímž se snižuje přežívání semenáčků smrku. Toto je potvrzeno i dalším pozorováním přímo v  terénu. V  rámci šumavského NP bylo provedeno rozsáhlé porovnání ploch, které byly ponechány bez zásahu, s těmi, kde byly postižené stromy vykáceny. Bylo zjištěno, že negativní vliv kácení byl ještě větší než vliv kůrovce samotného. Lesní byliny a částečně též mechy přežily relativně dobře v nekácených oblastech ve srovnání s oblastmi kácenými. Kácení mělo negativní vliv na vegetační složení obnovovaného ekosystému a  zpomalilo proces jeho obnovy. V  dlouhodobém sledování bylo nalezeno až 40 000 ks semenáčků smrku/ha v suchém lese oproti 325 ks/ha na holině. Pokud má mít zásah proti kůrovci aspoň nějakou naději na úspěch, musí být proveden výběrově (nikoli holosečí), včas, důsledně a  rychle. Včasná asanace kůrovcových stromů v hospodářských lesích je efektivnější než asanace v nesrovnatelně menších chráněných územích, jež jsou určeny k  jiným než komerčním účelům. Obzvláště v  původních lesích je naprosto nezbytné nechat les přirozené obnově. Poplašná zpráva, že takto ponechané lesy se samy o  sobě neobnoví, je ekologickým nesmyslem a  odporuje veškerým moderním poznatkům získaným jak na bázi terénních dat, tak pomocí matematických modelů. Snad nejhorším způsobem „ochrany“ proti kůrovci je postřik insekticidy. Tyto chemikálie jednak mají malý účinek, neboť cílového brouka vůbec nezasáhnou. Kůrovec žije pod kůrou a  postřik uvízne na povrchu stromu, tudíž kůrovci povětšině vůbec neublíží. Zato zahubí miliony jedinců jiných druhů hmyzu, které žijí na povrchu. Mnohé z  těchto druhů jsou ohrožené, chráněné, mj. i celoevropskou sítí chráněných území Natura 2000, jejichž management je důsledně sledován Evropskou komisí. Chemické zásahy by pochopitelně měly značně negativní dopad na hodnocení ČR Evropskou komisí, včetně citelných finančních následků. Z hlediska populační ekologie je vliv postřiku velice poučný. Mnohé druhy škůdců, včetně kůrovce, jsou v přírodě regulovány jejich přirozenými nepřáteli (dravým či parazitickým hmyzem), kteří přispívají k udržování jejich početnosti na relativně nízké úrovni. Víme velice dobře, že snížením po-

Někdejší podsadby i přirozené zmlazení smrku, ale také jeřábu, vrby či osiky, dávají základ novému horskému lesu. Při monitoringu lesních ekosystémů na Šumavě zjistili výzkumníci průměrně 5 043 zmlazených stromků nad 10 cm na hektar, maximálně dokonce 34 300 kusů. Foto: Jakub Kašpar

čtů jak škůdce, tak druhu, jenž jej reguluje, dochází k  vychýlení dotyčného systému z  rovnováhy s  následnou možností toho, že přirozený nepřítel nebude nadále schopen škůdce regulovat, nastane tedy gradace škůdce, jejímž následkem budou značné ekonomické škody. Ten, kdo chemický postřik použije, bude za tyto škody i  za finanční postihy udělené nám pro barbarské ničení chráněných druhů Evropskou komisí, plně zodpovědný. Mezi laiky panuje obecné přesvědčení, že bojem proti kůrovci se škody jím způsobené zmenší. To, že je skutečnost složitější, ukazuje následující obrázek, v němž je porovnána populační dynamika kůrovce v polské a slovenské části Tatranského národního parku. Na polské straně, kde byly lesy ponechány bez lidského zásahu, došlo k menší kalamitě než na straně slovenské, kde bylo proti kůrovci zasahováno.

Zasahovat či nezasahovat? První věcí, kterou je třeba si uvědomit, je, že existuje zcela zásadní rozdíl mezi lesy hospodářskými a  chráněnými! V hospodářských lesích zpravidla nebývá mnoho cenných druhů organismů a jejich management je založen na maximalizaci produkce dřeva. Mezi chráněné lesy patří především původní horské pralesy, které se vyvíjely bez zásahu člověka po desítky tisíc let, následkem čehož zde vznikly unikátní ekosystémy zahrnující nespočetné množství unikátních druhů, vyvinuly se zde vazby, které se jakýmkoliv zásahem zvnějšku přeruší. Po zásahu člověka již nikdy nepůjde o lesy nedotčené. Dále sem patří ty lesy, které chceme cíleným managementem co nejvíce přiblížit těm lesům, které zde původně byly (a poté je ponechat vlastní dynamice) – nazvěme je „lesy v  přeměně”. V  chráněných lesích není zcela jednoznačně naším úkolem „výroba

dřeva”, ale udržení posledních zbytků člověkem nedotčené přírody (původní pralesy), či jejich postupná přeměna v oblasti neporušené přírody, do níž člověk nebude nadále zasahovat. S  tímto ohledem je nutné posuzovat management NP Šumava, který je celý navíc územím patřícím do sítě Natura 2000. Rámcový management odpovídající současným poznatkům vědy, byl uveden výše a  velice trefně jej popsal prof. Prach: zasahovat proti kůrovci by se důsledně mělo na okrajích národního parku tak, aby se omezilo šíření kůrovce do čistě hospodářských lesů v  okolí; ve vlastním národním parku by se mělo zasahovat jen velmi uvážlivě a v jeho nejcennějších částech, zvláště v oblasti přirozeného výskytu smrčin, prakticky vůbec. Pokud bude použit takový management, zůstane Šumava národním parkem. Pokud bude použit management dle „Návrhu”, stane se ze Šumavského národního parku hospodářský, ochranářsky nezajímavý les. Dojde-li k barbarskému ničení unikátních ekosystémů horských smrčin, chráněných nejen zákony ČR, ale i celoevropskou sítí Natura 2000, bude povinností nás – vědců – důsledně monitorovat následky těchto nezodpovědných laických zásahů a naše výsledky publikovat v  mezinárodních časopisech. To, jak se k  přírodě budeme chovat dnes, bude mít zásadní význam pro přežití velkého množství druhů, společenstev a neporušených přírodních území. I podle toho nás jednou budou soudit naši potomci. Zdroj: Stanovisko pracovníků Centra pro výzkum biodiverzity k otázce regulace kůrovcové gradace v Šumavském národním parku. Stanovisko v kompletní podobě – včetně citací, příloh a dalších dokumentů – najdete na: www.sumava-kurovec.cz

5 | 2011

didaktika

JAK SE SÁZÍ STROM? Zpěvačka Eva Pilarová letos v červnu pokřtila publikaci Jak se sází strom, kterou již v druhém vydání nabídla široké veřejnosti Nadace Partnerství. Každý, kdo si brožuru koupí za symbolickou cenu 109 korun, získá užitečného rádce, a navíc přispěje na výsadbu a ochranu stromů v České republice. Autorka publikace Jak se sází strom Miroslava Drobílková podrobně popisuje, jak se stromy sází a čemu je nutné při výsadbě i  po ní věnovat pozornost. Zmiňuje se i  o  tom, proč lidé potřebují stromy a co naopak potřebují stromy či kde je možné sehnat finanční podporu na jejich výsadbu. Podrobně uvádí, jak strom vysadit, aby dobře rostl a  aby se z  něj mohly těšit i  další generace. Důležité je znát nejen technologii výsadby, ale také vědět, kam strom vysadit můžeme, jaký druh zvolit, jak strom chránit proti okusu zvěří a proti vandalismu lidí. Dočteme se v ní také, jaké má strom ve městě či v krajině funkce nebo jak zapojit do výsadby širokou veřejnost. Zájemci si brožuru mohou zakoupit osobně v sídle Nadace Partnerství, na vybraných akcích nadace nebo v  internetovém obchodě na: eshop.nadacepartnerstvi.cz. Nadace Partnerství poskytla pro čtenáře Bedrníku z brožury ukázku – obrázkový souhrn popisující správnou výsadbu. Autorem ilustrací je Jan Plšek. Zdroj: Nadace Partnerství, upraveno (qá) Ilustrace Jan Plšek Foto: archiv Nadace Partnerství

5 | 2011

Publikaci Jak se sází strom pokřtila zpěvačka Eva Pilarová společně s ředitelem Nadace Partnerství Miroslavem Kundratou.

17

proměny

STROM JAKO KLIMATIZACE Hezké pracovní listy Les a klimatické změny vytvořilo v roce 2010 Sdružení Tereza v rámci svého programu Les ve škole – škola v lese. Výuková lekce Strom jako klimatizace, jejíž část představujeme jako ukázku, je určena pro žáky 4.−5. třídy ZŠ, celá lekce trvá zhruba 150 minut v učebně a 45 minut v lese, nepočítáme-li cestu a doprovodné aktivity dle výběru. Lekci lze rozšířit na celodenní projektový den.

Velká myšlenka Strom je nejlevnější a  nejefektivnější klimatizace ve městě i na louce.

Zásadní otázky → Proč se říká, že strom funguje jako klimatizace? → Jaký je rozdíl mezi slunečníkem a stromem v horkém letním dni? → K  čemu dalšímu potřebuji strom, krom výroby dřeva, dýchatelného vzduchu a něčeho k snědku? → Mohu sám, nebo naše třída, nějak ovlivnit své okolí v  tom, jak vnímá stromy? Pokud ano, jak na to?

Trvalé porozumění → Žák porozumí tomu, jak strom ovlivňuje mikroklima ve svém okolí. → Žák interpretuje fakta z měření, která sám / ve skupině získal při praktických pozorováních, a vyvozuje z nich závěry.

2. Není stín jako stín. 3. Příprava a práce v terénu. 4. Práce s textem. 5. Zhodnocení – co jsem znal dřív a  co vím teď. 6. Stromoví projektanti aneb Kam bych ve svém okolí zasadil stromovou klimatizaci? 7. Jak to pošlu dál aneb Už jste slyšeli o stromoklimatizaci?

Ještě před lekcí … Před lekcí můžete s  žáky zopakovat různé funkce stromů. Některé z aktivit programu zde představujeme – metodický popis a pracovní listy pro žáky.

NAJDI ROZDÍLY ANEB JAK JE POD STROMEM A JAK POD SLUNEČNÍKEM V PARNÉM DNI? Cíl aktivity: Žáci na příkladech obrázků popíší rozdíly mezi místy se stromy a bez stromů Čas: 10 minut Pomůcky: pracovní list pro každého žáka Kde: třída/terén Jak předat cíl žákům: Podívejte se na dvojice obrázků a zapište si, jaké v nich vidíte odlišnosti. Kam byste se posadili v  opravdu horkých dnech, kdybyste se chtěli ochladit, a proč? Pracovní list vyplní nejprve každý žák samostatně, pak prodiskutuje své názory se spolužákem a nakonec vše krátce sdílíme v celé třídě. Důležité je v této fázi nehodnotit žádné návrhy jako špatné či dobré. Teď je možné mít různé nápady, teprve v průběhu lekce sami odhalíme, jak se věci mají.

Důkaz o učení Žák na základě měření a práce s textem zhodnotí a  zapíše do pracovního listu, jak strom ovlivňuje teplotu a vlhkost ve svém okolí, a  navrhne, kde by mohly stát stromy tak, aby ovlivňovaly místní klima. Třída vyrobí a na vhodná místa umístí cedulky, které budou informovat okolí o vlivu stromu na okolní mikroklima.

Návaznost na RVP ZV → Vzdělávací obor Český jazyk a literatura (Komunikační a slohová výchova) → Vzdělávací obor Člověk a  jeho svět (Rozmanitost přírody) → Průřezové téma Environmentální výchova

Vazba na jiné lekce Na tuto výukovou lekci můžete vhodně navázat lekcí Les a klima – na vlastní kůru z těchto pracovních listů či lekcí Les a  klimatické faktory z  loňských pracovních listů Les a klimatické změny.

Jednotlivé kroky lekce

18

…aneb co je nutné projít, abychom došli k cílům: 1. Najdi rozdíly aneb Jak je pod stromem a jak pod slunečníkem v parném dni?

5 | 2011

proměny

PŘÍPRAVA A PRÁCE V TERÉNU Cíl aktivity: Žáci na základě vlastního pozorování či textů porovnají místa zastíněná stromy a bez stromů a zhodnotí, jaké

5 | 2011

nalezli rozdíly; prožijí a reflektují zážitky v okolí stromů či v jejich koruně. Čas: minimálně 45 minut měření a zapisování + cesta na vhodné místo, případně další aktivity

Kde: terén Pomůcky: slunečník (pokud na místě není), teploměr, vlhkoměr (pokud se podaří sehnat), pracovní listy, tužky, šátky, fotoaparát Jak předat cíl žákům: Na základě vlastních měření určete, jak se liší podmínky v horkých dnech pod stromem, slunečníkem a na místě, které není zastíněné. Svá měření se pokuste zdůvodnit. Se žáky vyrazíme do terénu či zadáme měření jako domácí úkol (výlet s rodiči, práce ve skupinách v okolí školy či bydliště atd.) Než vyrazíme: Kdy: Důležité je zvolit vhodný termín – tedy den, který je co nejteplejší (vhodné období květen, červen, někdy září). Teploty by měly být co nejvyšší, aby bylo i měření co nejprůkaznější. Vhodný terén: Místo, kde lze provádět měření – ve stínu stromu, mimo něj a pod slunečníkem, který je na přímém slunci (např. louka či park se solitérním stromem, který má hustou korunu a kde můžeme upevnit po dobu měření slunečník). Rozdělení do skupin: Velikost skupin záleží na počtu žáků, jejich dovednosti skupinově pracovat i  počtu pomůcek – vhodná velikost jsou 4–5členné týmy (kde si žáci mohou rozdělit úkoly – zapisovatel, měřič, kontrolor času, mluvčí, odborník apod.). Měření: Místa měření: 1. Pod košatým stromem uprostřed louky či parku (dětského hřiště apod.). 2. Pod slunečníkem uprostřed louky či parku. 3. Na přímém slunci uprostřed louky či parku. Skupinám zadejte cíl práce: 1. Naměřit a zapsat teplotu a vlhkost (pokud bude vlhkoměr) a popsat vlastní pocit pohodlí na třech rozdílných místech (pod stromem, na přímém slunci a  ve stínu slunečníku). Pokud budete mít čas, můžete provést měření pod více stromy, na několika osluněných místech, pod více slunečníky (pokud budou k dispozici). 2. Naměřené hodnoty porovnat a zkusit zdůvodnit výsledky (Byly teploty rozdílné? Jestliže ano, proč? Čím to mohlo být způsobeno? Jak by se to dalo využít?). 3. Připravit si krátkou prezentaci (max. na 2 minuty), kde představíme nejzajímavější výstupy práce (co jsme dělali a na co jsme přišli). Společné zhodnocení může probíhat v terénu či ve třídě, dle možností a potřeb. Doprovodné hry Záleží na vašich časových možnostech a  zájmu dětí. Výpravu za měřením lze doplnit dalšími aktivitami: Slepá bába hledá stín Pomůcky: šátek do dvojice, lze i bez něj ( jen zavřeme oči) Cíl: Najít stín a  poznat, zda a  jak rychle

19

didaktika

rozpoznám, že už jsem ve stínu stromu. Dvojice, jeden má zavázané či zavřené oči. Žáci jsou rozděleni do dvojic a  společně zkouší, zda poznají (bez zraku), kdy vejdou do stínu (stromu či slunečníku). Dvojice se postupně v průběhu zadaného času (např. 20 minut) vystřídá v  roli vodiče a slepce. Na závěr společně sdílíme, komu se podařilo stín najít a díky čemu. PRÁCE S TEXTEM Cíl aktivity: Žáci porovnají výsledky svých měření s informacemi, které získali z textu. Čas: 40 minut (15 min práce s textem či „minilekce“, 5 min zápis do pracovního listu, 10 min práce s obrázkem) Pomůcky: texty Jak to stromy dělají? do lavice, pracovní list, obrázek Strom a klima pro každého žáka Kde: třída/terén Jak předat cíl žákům: Prozkoumejte, co o  teplotě a  vlhkosti zjistili vědci. Porovnejte to s tím, co jste zjistili při vlastních měřeních, a své konečné poznatky zapište do schématu Strom a klima. V této aktivitě mají žáci pracovat s novými informacemi. Práce s  textem nabízí dvě možnosti. Jedna možnost je, že žákům do lavic (skupin) rozdáme texty a učitel jim formou „minilekce“ předá zásadní informace z textu, které pak žáci porovnají se svými měřeními a odpoví na otázky v pracovním listě. Druhou možností je nechat žáky pracovat s  textem samostatně. Ve skupinkách text přečtou a  odpoví na otázky v pracovním listě. Záleží na jejich čtenářských dovednostech a věku. Na závěr této aktivity doplní každý žák do svého obrázku/schématu Strom a klima, co zjistil při měření a z textu. Text pro žáky najdete v pracovních listech. STROMOVÍ PROJEKTANTI ANEB KAM BYCH VE SVÉM OKOLÍ ZASADIL STROMOVOU KLIMATIZACI?

20

Cíl aktivity: Žáci naplánují, kde by mohly v jejich okolí být vysazeny stromy tak, aby přispěly k  příjemnějšímu klimatu v horkých dnech. Čas: 20 minut Kde: třída/terén Pomůcky: pracovní list, tužka Jak předat cíl žákům: Navrhněte, kde ve svém okolí byste chtěli/doporučili použít „zelenou klimatizaci“ – stromy – a proč. Své návrhy můžete zakreslit do jednoduchého nákresu místa, kde bydlíte. Žákům zadejte, aby se zamysleli nad místy, kde ve svém okolí by rádi využili „stromoklimatizaci“ a proč. Místa i s důvody ať zapíší do pracovního listu. Pokud budou mít chuť, mohou navržená místa zakreslit do svého plánku. Po individuální práci může následovat kratičké sdíle-

ní v lavicích a pak společné v celé třídě. Jaká místa jste vybrali a proč? Jaký strom by se vám tam líbil? Komu všemu vaše „nové stromy“ zpříjemní život? Co vše je třeba zařídit, když chci zasadit strom?

Autorka metodiky: Mgr. Justina Danišová Kompletní pracovní listy Strom jako klimatizace najdete na internetové stránce: http:// lesveskole.terezanet.cz/downld/59.pdf. Foto Jana Skučková

5 | 2011

didaktika

DENDROLOGICKÁ ZAHRADA V PRŮHONICÍCH Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích u Prahy nabízí v rámci svého programu enviromentálního vzdělávání dva výukové programy. Výukový program Co žije v zahradě je určený pro 1. a 2. třídu a program Strom pro 3. až 5. třídu. Oba jsou připraveny pro jednu třídu, tedy zhruba 30 dětí. Délka programu je cca dvě a půl až tři hodiny, pořádá se od dubna do října, kromě prázdnin. Na místě se děti obvykle ještě dělí na dvě menší skupiny a procházejí s lektory okruh po zahradě, kde na ně čeká několik tematických zastávek s úkoly a soutěžemi. Děti se hravou formou mohou dovědět například, jaké suroviny nám rostliny poskytují, jak funguje fotosyntéza, jaké živočichy potkáváme v zahradách a podobně. Zastávky jsou opatřeny informačními tabulemi, kde je téma rozkresleno tak, aby děti vše snáze pochopily. Kde je to možné, je výuka doplněna o  zoologické preparáty. Cílem programu je v dětech probudit hlubší vztah k  přírodě v  současné přetechnizované době, pochopit některé přírodní zákonitosti a vliv chování člověka na ně. V neposlední řadě je třeba, aby si uvědomily, že rostlina je živý organismus. Od lektorů na začátku děti dostanou pracovní sešity, se kterými v průběhu vycházky pracují. Lektor jim půjčí také desky pro snadnější psaní. S  sebou potře-

5 | 2011

bují jen vlastní psací potřeby a oblečení a obuv do přírody. Program probíhá celý venku za každého počasí. Představujeme jeden list z pracovního sešitu k  programu Strom. Téma tohoto zastavení a aktivity je: Strom jako domov pro živé organismy. Děti mají nejprve za úkol najít v  terénu schované karty s  obrázky obyvatel stromu. O každém si pak řekneme několik základních informací a  umístíme na takové místo na stromě,

kde bychom daný organismus mohli najít. K tomu nám slouží velká tabule s namalovaným obrazem stromu, na kterou se dají karty zavěsit − například sýkora k  budce, roháč do pukliny. Souběžně si děti doplňují do sešitu jména živočichů a  jejich umístění na stromě. Cílem aktivity je pochopení důležitosti stromů jako životního prostoru poskytujícího úkryt, potravu i  hnízdiště různorodým živým organismům. Lucie Nová, Dendrologická zahrada VÚKOZ, www.dendrologickazahrada.cz Kresba a foto: VÚKOZ

21

didaktika

DEN STROMŮ Líska − občanské sdružení pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu ve Zlínském kraji − publikuje pravidelně metodické listy pro učitele na podporu EVVO ve školách. Najdete v nich například jednoduché aktivity, které lze použít na Den stromů (20. října).

STROMZNÁLEK A JINÉ AKTITIVY Motto: Prostřednictvím stromů pomáhejme lidem nalézt cestu k přírodě. Kouzelný sáček Do sáčku dáme různé přírodniny vztahující se ke stromům (žaludy, kaštany, bukvice, kůru, případně větvičku) a žáci určují podle hmatu, o jakou přírodninu se jedná. Tři správné odhady se mohou odměnit. Stromználek K větvičkám s listy přiřazují děti plody, mohou to být lesní stromy, (např. žaludy, kaštany, bukvice, nažky z javoru, borové šišky, smrkové šišky) nebo ovocné větvičky (např. jabloň, hrušeň, ořešák, švestka). Za správné odpovědi by mohly dostávat obrázky Stromználka.

Opačný postup chytání šišek do síťky Žák drží síťku (dá se snadno vyrobit svépomocí: tyčka, na ní pevný drát stočený do oka v průměru asi 30 cm, obšitý lehkou látkou), do které hází další žák nebo rodič šišky tak, aby byly uloveny. Léčivé stromy Připevnit na stromy výkresy, kde jsou napsány léčivé vlastnosti jednotlivých stromů. Tato aktivita zajímá více rodiče než děti. Dopisy a přání stromům Na připravené tvary listů vystříhané z  barevných  papírů, s  připraveným otvorem, píší děti dopisy s přáním stromům. Následně je připevní motouzkem na stromek − může to být nějaká pláňka upevněná v půdě nebo v květináči.

Vyrob si Listnáčka Z různě barevných listů nalepováním na papír si děti vyrobí postavičku skřítka Listnáčka, kterou si mohou odnést domů.

RODNÝ LIST STROMU

Výroba panáčka z přírodnin V  krabičkách jsou připraveny nejrůznější přírodniny: šišky, žaludy, kaštany, nařezaná kolečka z  větví a  další. Žáci si jen skládají panáčky. Kdo je bude mít hotové, vyfotí je. Následně se mohou obrázky těchto dílek někde vystavit.

Cíl: Přiblížit život stromů, případně keřů, životu lidskému. Motivace: Formou motivujících otázek vyučující zjistí, úroveň a hloubku znalostí zadané problematiky. → Co by se stalo, kdyby nebyly stromy? → Čím obohacují náš život? → Co jim prospívá a co jim škodí? Příprava: Vlastnímu zpracování rodného listu stromu by měla předcházet motivující vycházka do přírody. Uvědomění, pro jakou cílovou skupinu budu tuto aktivitu připravovat, a dle toho

Hod šiškou na cíl Cíl tvoří další zavěšené šišky, nejlehčí cíl jsou 3 šišky dohromady, dále 2 šišky a nakonec jedna. Vzdálenost je třeba volit dle zdatnosti.

Život osamělý a volný jako strom, bratrský jako les, to je naše touha. (Nazim Hikmet)

Křížovka od lesa 1. Který pták je označován jako doktor… 2. Šišky směrem nahoru má… 3. Myslivec jinak… 4. Roh, který zahajuje hon … 5. Dřevina s kmenem se nazývá... 6. Malý strom … 7. Malý kořen se jmenuje … 8. V lese zabloudil Jeníček a… 9. Kmen stromů pokrývá …. Řešení: DEN STROMŮ

22

volit náročnost úkolů. Pokud má škola ve svém bezprostředním okolí vzrostlé keře a stromy stačí krátký poznávací pobyt. Postup: 1. Vysvětlení postupu práce. 2. Každý žák si vybere strom, který je mu sympatický ( jeden strom může mít i více žáků). 3. Následuje doplnění pracovního listu, měření obvodu, odhad výšky, nákres, nebo příprava listu na vylisování. 4. Určení názvu druhu skutečného, např. lípa malolistá. 5. Přiřazení vlastního vymyšleného pojmenování, může vyjadřovat tvar, užitek, místo výskytu − např. Lipuška je ještě malého vzrůstu, Záškoláček roste za školou, Bezulák atd. Přiřazením vlastního pojmenování si děti vytvoří ke stromu osobní vztah. 6. V  rámci mezipředmětových vztahů mohou žáci v jazyce českém napsat smyšlený příběh, týkající se jejich stromu. 7. Lze doplnit fotografiemi stromů, listů, jejich nákresy, (mezipředmětové vazby Vv), otisky kůry, otisky listů, plody. 8. Závěrečná reflexe, vyhodnocení, prezentace. Předpokládaný časový nárok: 2 i  více vyučovacích hodin, podle množství dílčích úkolů. Některé z nich si mohou žáci plnit samostatně v rámci domácí přípravy, tím se sníží nároky na čas vyučovací. Cílová skupina: 6. a 7. ročník Místo: Přírodní prostředí, pracovna Vyučovací metody a formy práce: → Individuální práce →  Pozorování, podpora empatie → Práce s informacemi → Třídění a upevňování nových poznatků →  Společné vyhodnocení Potřeby a  materiál: Motouz, nebo krejčovský metr na měření obvodu. Učebnice, encyklopedie, fotoaparát, kreslicí potřeby, je možno připravit pracovní list, nebo si jej dle pokynů vyučujícího žáci vytváří samostatně. Rozvoj KK: → KK řešení problémů → KK komunikativní → KK pracovní → KK sociální a personální → KK k učení Začlenění tematických okruhů PT: EVVO → Ekosystémy → Základní podmínky života → Lidské aktivity a  problémy životního prostředí Vyhodnocení (reflexe): → Podpora myšlení žáků na různých úrovních → Aplikace znalostí → Žáci se naučí názvy zpaměti → Přiřazují uvedené názvy k  organismům

5 | 2011

didaktika

→ Tvořivé myšlení → Rozvíjí porozumění vztahů člověka a prostředí Poznámky: Tuto aktivitu je vhodné zařadit ke Dni stromů, další nápady žáků jsou vítány.

STROM JAKO DŮM V  lese najdeš víc moudrosti než v  knihách. Naučí tě tomu, co neuslyšíš od žádného učitele. Za mohutnými kmeny stromů schováš i to největší trápení. Cíle: → Rozšířit vědomosti o komplexních zákonech přírody. → Poznat funkce stromu ve vzájemných souvislostech s živými organismy. → Zprostředkovat vědomosti o nutnosti rovnováhy. Motivace: Vhodnou motivační aktivitou může být vycházka spojená s pozorováním stromů i živočichů žijících na stromech nebo v jejich blízkosti. Co všechno stromy poskytují nám i dalším živočichům? Co by se stalo, když by některé druhy v potravním řetězci vyhynuly? Doba trvání: 1 hodina v pracovně Cílová skupina: 5.–7. třída Místo: Park, les, školní zahrada a  místo, kde může proběhnout motivační vycházka spojená s pozorováním stromů, pracovna. Potřeby a materiál: encyklopedie, učebnice, internet, pracovní list, obrazový materiál

5 | 2011

Postup: Na pracovním listu jsou napsané příklady různých druhů živočichů. Z  nich budou žáci vybírat ty, které jsou během svého života spjati s ekosystémem les a  jejich názvy budou vpisovat do bublinek u stromu. Cílem je uvědomění, že pro některé živočichy jsou stromy zdrojem potravy, pro další vytváří úkryt nebo podmínky k hnízdění. Ke každému živočichu by měli žáci uvést konkrétní souvislost se stromy. V nabídce jsou i druhy, které tam nepatří. Reflexe: Může proběhnout vzájemnou výměnou a  vyhodnocením pracovních listů ve dvojicích, nebo společnou prezentací. Očekávané výstupy: Seznámí se s  různými druhy živočichů v  určitém prostředí a  vzájemnými vztahy mezi nimi. Vysvětlí podstatu jednoduchých potravních řetězců. Získá nové vědomosti o  životě lesa, který poskytuje mnoha živočichům základní životní podmínky. V  tabulce jsou uvedeny příklady, které mohou být rozšiřovány nejen o  další druhy živočichů, ale také o způsob vazeb na stromy (úkryt, potrava, hnízdění atd). Mgr. Marie Kordulová, certifikovaná lektorka DVPP, [email protected], www.liska-evvo.cz

Lýkožrout

Datel

Veverka

Mravenec lesní

Brhlík

Srnec

Tesařík smrkový

Rorýs

Liška

Štěnice

Strakapoud

Ještěrka

PROGRAM PRO ŠKOLY

DĚTI PEČUJÍ O PŘÍRODU Děti pečují o přírodu je pracovněvzdělávací program Rezekvítku pro dětské, především školní kolektivy. V programu propojujeme praktickou ochranu přírody s ekologickou výchovou. Cílem programu je rozvíjet v dětech kladný vztah k přírodě, umožnit jim osobní kontakt s přírodním bohatstvím v blízkém okolí jejich bydliště a vést je k spoluzodpovědnosti za současný stav životního prostředí.

Jak děti pečují o přírodu Základní aktivitou programu je brigáda školního kolektivu na některém chráněném území v blízkosti školy. Primárně vybíráme území, o  která Rezekvítek pečuje, což umožňuje větší pestrost nabízených činností, v zásadě ale vyjdeme škole vstříc a  pomůžeme jí uspořádat akci na území, které si učitel zvolí. Rezekvítek zajistí veškeré zázemí akce a škola účast dětí. Doprovodnou aktivitou programu je vydávání osvětových materiálů k ochraně přírody. Pečujeme například o  území: PR Kamenný vrch, PP Medlánecké kopce, PP Patočkova Hora NPR Hádecká planinka, PP Kavky, PP Velká Klajdovka či PP Obřanská stráň. Akce probíhají i na územích, o která přímo nepečujeme, například NPP Stránská skála či PP Bílá hora.

Průběh jednotlivé akce Za Rezekvítek akci zajišťuje jeden lektor a  podle potřeby a  charakteru práce terénní pracovníci úseku Péče o přírodu. Akce je dlouhá zpravidla 3−4 hodiny. Lektor si vyzvedne třídu před školou, nebo je smluven sraz až přímo v blízkosti chráněného území − podle možností školy na zajištění pedagogického doprovodu. Program akce se pak skládá ze tří provázaných bloků: přenos informací o chráněném území a péči o něj, dále samotná pracovní činnost a  v  neposlední řadě rozšíření o vzdělávací aktivity podle věkové skupiny a konkrétního území. Na začátku akce lektor představí Rezekvítek a  strukturu programu, který účastníky čeká. Dále si domluví s účastníky základní pravidla pro komunikaci a  bezpečný pohyb v  terénu. Na místě samotném pak zahajujeme seznámením s  chráněným územím, o  které budeme pečovat, představením důvodů ochrany a  diskusí nad principy ochrany a  péče

23

didaktika

o něj. Podle věku dětí se snažíme, aby na principy ochrany přišly samy, stejně tak jako na činnosti, které by území mohly prospět. Na závěr se dohodneme, že pro přírodu uděláme něco již dnes. Potom se pustíme do pracovní činnosti, ovšem ne bez přípravy. V  první řadě si vysvětlíme, co a proč budeme dělat. U  území spravovaných Rezekvítkem se snažíme o co nejzajímavější činnost – například hrabání trávy na stepích, výřez křovin a  stahování větví, sázení dřevin při tvorbě biokoridorů, broušení a  natírání ochranného plotu apod. Na ostatních územích a  mimo sezonu hlavních činností většinou sbíráme odpadky po neukázněných návštěvnících. Po vysvětlení práce, která nás čeká, rozdělíme děti do pracovních skupin, a to různými způsoby podle věku a zkušenosti – používáme klasickou hru na molekuly, kartičky s  obrázky nebo starší a ukázněné děti necháme zvolit členy pracovních týmů samostatně. Jednotlivým týmům rozdělíme práci, poučíme děti o zásadách bezpečné práce při jimi prováděné činnosti a  smluvíme si čas či signál pro přerušení práce. První pracovní blok trvá 30−40 minut. Následuje přestávka na svačinu doplněná první ekohrou – například na stepních územích si zahrajeme na konkurenční boj konikleců a stromů na stepi klasické a stepi kulturní. Po přestávce ještě pokračujeme 30−40 minut v  práci tak, aby za námi bylo vidět nějaké ucelené hotové dílo. U  nejmladších dětí jsou pracovní bloky kratší a přestávky jsou dvě. V  závěrečné části akce si po domluvě s  učitelem zahrajeme další tematicky vhodnou ekohru, nebo podnikneme krátkou exkurzi do okolí a seznámíme se s dalšími přírodními zajímavostmi. Úplným zakončením akce je rekapitulace informací, které se děti dozvěděly, činností, které jsme dělali, a důvodů pro jejich realizaci (říkají samy děti). Dětem pak poděkujeme za pomoc přírodě a odměníme je samolepkami chráněných živočichů a rostlin a kartami o brněnských chráněných územích.

Karty a samolepky

24

Karty a  samolepky jsme začali vydávat jako odměnu pro všechny pomocníky přírodě, kteří se účastní našich akcí. V  rámci různých projektů vydáváme samolepky věnované chráněným a zajímavým druhům rostlin a živočichů, které lze potkat na brněnských chráněných územích. Na rubové straně samolepky jsou informace o  daném druhu a  také tip, na kterém území a kdy jej lze spatřit. Karty chráněných území města Brna (více v  tomto Bedrníku v  rubrice Nabídka) jsou částečně samostatným pro-

jektem – jejich vydávání trvalo 3 roky a  bylo financováno ze 7 dotačních projektů. Nyní máme barevnou informační kartu pro všech 29 území nacházejících se v Brně a papírovou složku, ve které je můžeme distribuovat.

Tipy z praxe →  Pokud chcete na nějaké lokalitě posbírat odpadky, nepotřebujete k  tomu žádné povolení. Chcete-li ale provádět nějaké jiné zásahy, musíte mít souhlas majitele pozemku (může zprostředkovat orgán ochrany přírody) a orgánu ochrany přírody – pro přírodní rezervace a památky je to odbor životního prostředí krajského úřadu, pro národní přírodní rezervace a památky a velkoplošná chráněná území jsou to správy CHKO či národních parků. →  Nepočítejte, že děti udělají příliš mnoho práce – je potřeba naplánovat pro daný den jen takový rozsah práce, aby bylo reálné ji dokončit a mít tak větší radost z vykonaného díla.

→  Diskuse nad smyslem práce pro přírodu je minimálně stejně důležitá jako její realizace – vždy na ni musí zbýt čas. →  Rukavice a  pracovní pomůcky musí být pro každé dítě a učitele a ještě několik kusů navíc pro případ jejich poškození (budete překvapeni, co všechno dokážou děti zničit). →  Podpořte dělbu práce a nezapomeňte ji okomentovat, prodiskutovat. →  Lékárnička u lektora je samozřejmostí, ale vezměte s sebou i termosku či láhev s  pitím pro dodržení pitného režimu – řada dětí na to zapomene i přes upozornění. →  Při sbírání odpadků nezapomeňte na třídění surovin pro recyklaci – v jednotlivých pracovních skupinách je dobré na základě předchozí diskuse rozdělit kompetence za oddělené pytle pro sběr jednotlivých druhů odpadu. Petr Laštůvka, Rezekvítek, www.rezekvitek.cz Foto: archiv Rezekvítku 5 | 2011

didaktika

DOPLNĚK K UČEBNICI

LUŽNÍ LESY A JEJICH ROLE V KRAJINĚ Občanské sdružení INEX-SDA Kostelecké Horky informuje v nově vytvořených programech pro základní a střední školy o významu lužního lesa pro vodní režim v krajině. Programy jsou všeobecně zaměřeny na vodu v krajině a její znečištění. Žáci se v rámci programu vypraví k fragmentům lužních lesů v nivě Tiché Orlice. Tam bude také směřována jedna z exkurzí pro veřejnost. Tato osvětová činnost je součástí projektu Výchova, vzdělávání a osvěta obyvatel venkova v oblasti chování vody v krajině a vztahu člověka a vody, který podpořilo Ministerstvo životního prostředí. Více informací o projektu lze nalézt na webových stránkách sdružení www.inexsda.kosteleckehorky.cz. V  posledních letech si pokládáme různé otázky spojené s povodněmi, které častěji sužují Českou republiku. Ekologové v  souvislosti s  prevencí ničivých povodní upozorňují na obnovu lužních lesů. Například rozsáhlá plocha meandrů, lužních lesů a luk v chráněné krajinné oblasti podél Odry zachytila během záplav v  červenci 1997 celkem 89 milionů krychlových metrů vody a zmenšila povodňovou vlnu v Ostravě o 100 kubíků za sekundu. Poslední tři větší moravské zbytky lužní krajiny tehdy zachytily asi trojnásobně více vody než všechny přehrady v  povodí Moravy a Odry dohromady.

Lužní lesy Lužní lesy (Alno-Ulmion) jsou bezesporu jedním z krajinných prvků regulujících vodu v krajině. Tyto lesy charakterizuje hustě zavětvené stromové a keřové patro (střemcha obecná, kaliny, vrby, brsleny, ostružiníky) a dále vysoké zastoupení lián − např. chmel otáčivý (Humulus lupulus). Nalezneme je od nížin až do hor. Jedná se o azonální společenstvo − vyskytuje se ve všech klimatických oblastech, nezávisle na podnebí. Určující jsou specifické ekoFragment lužního lesa u Chocně.

logické podmínky, v tomto případě vodní režim v povodí toku. Vyvíjí se především v říčních a potočních nivách, což je periodicky nebo nepravidelně zaplavované území kolem vodního toku nebo se vyskytují v  zamokřeném území způsobeném podzemní vodou. Podle míst výskytu dělíme lužní lesy na lužní lesy v  úzkých údolních nivách potoků a řek od nížinného až po horský stupeň, kde převládají olše (Alnus sp.), jasany (Fraxinus sp.) a jilmy (Ulmus sp.), a  dále pak na úvalové luhy v  širokých okolích toků nížin nebo pahorkatin, kde dominují topoly (Populus sp.), vrby (Salix sp.) a  místy duby (Quercus sp.). Lužní lesy v  širokých nivách vytváří tzv. tvrdý a měkký luh. Tvrdý luh se nachází v sušší části nivy, kde převládá dub letní (Quercus robur) a lípa srdčitá (Tilia cordata). Měkký luh porůstá vlhčí část nivy s  hlavním zastoupením topolu černého (Populus nigra) a vrby bílé (Salix alba). Lužní lesy jsou světlé, druhově bohaté lesy, ve kterých převládají listnaté dřeviny, tudíž je na jaře dostatečné osvětlení půdy a proto tu hojně rostou druhy bylin kvetoucí v jarních měsících − nápadný je bohatě vyvinutý tzv. jarní aspekt s těmito druhy: bledule jarní (Leucojum vernum),

orsej jarní (Ficaria verna agg.), dymnivka dutá (Corydalis cava), blatouch bahenní (Caltha palustris) či violka bahenní (Viola palustris). V letním aspektu převládají vysoké byliny jako například tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) či vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a  dále nitrofilní byliny a  trávy. Mechové patro často chybí.

Produktivita, biodiverzita a výskyt Lužní les je vysoce produktivní ekosystém, který má schopnost vytvářet živou hmotu za určitou dobu na určité ploše nebo v určitém objemu. Díky stálé vlhkosti půdy a vyrovnané teplotě, které podporují činnost destruentů (bakterie, houby, členovci), dochází k  rychlému vzniku a vývoji půdy z hornin a tedy ke snadné dostupnosti živin. K významnému přísunu živin dochází také při záplavách. Vysoká produkce biomasy podmiňuje biodiverzitu (biologickou rozmanitost). Jedná se tedy o druhově cenná území, na která je vázáno značné množství ochranářsky významných organismů. V České republice se po zásazích člověka lužní lesy nacházejí jen na malých zbytcích, především v těžko přístupných oblastech podél toků, zejména v Litovelském Pomoraví, Poodří, na Třeboňsku či Pálavě při soutoku Moravy a Dyje. Složkou lužní krajiny nejsou pouze vodní toky a lužní lesy, ale strukturu dotváří i početná poříční jezera, slepá a boční ramena, periodické tůně, slatiny, mokřady či travinná společenstva.

Význam

5 | 2011

Lužní lesy mají obrovský vodohospodářský a půdoochranný význam. Při protipovodňové ochraně obcí a měst především zpomalí rychlost a  dynamickou sílu povodní, výrazně transformují povodňovou vlnu. Pevně zakořeněné stromy odolávají z velké části náporu vody, mrtvá a slepá ramena jsou vynikající retenční nádrže. Lužní lesy zadržují značné množství vody v krajině, čímž snižují možnost záplav, které nastávají po silných deštích, a umožňují pomalé uvolňování vody po několik dní až týdnů poté, co deště ustanou. Ve srovnání se všemi technickými díly, která byla vy-

25

didaktika

budována jako protipovodňová ochrana, má lužní les důležitou přednost − je jí samoobnovovací schopnost. Velká povodeň ničí zanášením některá mrtvá ramena, ale řeka neustále vytváří nová. Nivní krajina nemá homeostatický nýbrž homeorhetický charakter − to znamená, že se lužní ekosystémy v přirozené nivě nevracejí po narušení do „původního“ stavu, ale jejich vývoj „plyne“ v závislosti na činnosti vody. Dochází k  posunování koryta řeky boční břehovou erozí, tvoří se a přesunují štěrkopískové lavice a  ostrůvky v  řece, vznikají a  zanikají boční ramena a poříční jezera, dále sedimentují povodňové hlíny.

Ohrožení Nejvíce jsou lužní lesy ohroženy kácením, když mají uvolnit místo pro výstavbu lidských sídel, přehrad a  hydroelektráren na dolních tocích řek, pro výstavbu liniových staveb (komunikací). Dále je ohrožují změny vodního režimu (vysoušení), plošné znečištění, přemnožená zvěř, šíření invazních rostlin (bolševník, křídlatka) či pěstování rychle rostoucích monokultur nepůvodních druhů topolů nebo smrků.

Ochrana Ochrana lužních lesů spočívá v  zachování přirozené druhové skladby a  vodního režimu prováděním umělých záplav tam, kde to vegetace vyžaduje. Například výstavba vodního díla Nové Mlýny v  roce 1975–1988 na již-

ní Moravě přerušila povodňový režim v rozsáhlé záplavové zóně na soutoku Moravy a Dyje, proto se zde provádí rozsáhlé revitalizační úpravy. Cílem je zaplavování lužních lesů pod Novomlýnskými nádržemi umělými povodněmi, jinak by hrozil jejich postupný zánik vysušením. Důležitost lužních lesů podtrhuje i Evropská unie, která tato společenstva zařadila mezi prioritní přírodní stanoviště soustavy chráněných území evropského významu Natura 2000, pro něž platí přísná kritéria ochrany. Článek vychází s podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP. Mgr. Michaela Boháčová, INEX-SDA Kostelecké Horky

Literatura: HANEL, L., LUSK, S., 2005: Ryby a  mihule České republiky. ČSOP, Vlašim, pp. 448, ISBN 80-86327-49-3. CHYTRÝ, M. et al., 2001: Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, pp. 262. MACHAR, I., 1998: Ochrana lužních lesů a olšin. Agentura ochrany přírody a  krajiny ČR, Praha, pp. 31, ISBN 80-86064-31-X. POŠTULKA, Z. et al., 2007: Příroda pomáhá zadržet povodně. Hnutí Duha, Brno, pp. 4. PRIMACK, R. B. et al., 2001: Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha, pp. 349, ISBN 80-7178-552-0. MÁLKOVÁ, J., 2008: Vegetace České republiky: Lesy. Pachner, vzdělávací software – výukový CD ROM http://www.nature.cz/natura2000-design3/ hp.php

OSMNÁCTÝ VELETRH EKOLOGICKÝCH VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ Na přelomu srpna a září 2011 se konal již 18. ročník Veletrhu ekologických výukových programů. Na čtyřdenním setkání si vyměňovali zkušenosti ekopedagogové ze středisek ekologické výchovy i dalších organizací z celé České republiky. V pěti souběžných programech se střídaly ukázky ekologických výukových programů, praktické metodické dílny, exkurze do terénu i diskuze nad aktuálními otázkami. Významným prvkem programu, směřujícím ke zvyšování kvality ekologické výchovy, bylo společné hodnocení každého ekologického programu pod vedením zkušeného hodnotitele.

Ekopedagogové na Medlově

26

Veletrh ekologických výukových programů probíhal od 30.  srpna  do  2.  září v  malebném prostředí hotelu Medlov u Nového Města na Moravě. Pořádalo jej Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina ve spolupráci s občanským sdružením Rezekvítek. Mezi účastníky převládali pracovníci středisek ekologické výchovy, ale potkali byste tu i ekopedagogy zoologických zahrad, učitele a další zájemce o praktickou ekologickou výchovu.

Program veletrhu tvořily zejména prezentace ekologických výukových programů pro děti předškolního věku a  žáky základních a  středních škol, diskusní a  pracovní dílny, ale i  terénní exkurze. Pro účastníky byl připraven také doprovodný program v podobě koncertu, promítání filmu Nová hra či besedy na aktuální téma: Šumava. Hlavní program veletrhu byl doplněn o slavnostní zahájení, na které přijali pozvání Dan Jiránek, předseda Svazu měst a  obcí a  primátor města Kladna (zřizovatele

ekocentra Čabárna), a Tomáš Kažmierski, ředitel Odboru nástrojů politiky životního Ministerstva životního prostředí, kteří se v oblasti ekologické výchovy osobně angažují.

Více než 100 hodin vzdělávacích programů Na prezentacích výukových programů dávali lektoři svým kolegům možnost zkusit si na vlastní kůži aktivity, pomocí kterých přibližují žákům problematiku

5 | 2011

didaktika

5 | 2011

1

2

3

4

5

6

daného programu. Novinkou posledních ročníků veletrhu je také společné hodnocení a zpětná vazba na konci každého předvedeného výukového programu. K hodnocení je využíván hodnotící systém vytvořený SSEV Pavučina a řídí jej proškolení hodnotitelé. Cílem veletrhu je, kromě výměny zkušeností, také zvyšování kvality výukových programů, kvality pedagogů a ekologické výchovy celkově. Mezi témata výukových programů, která se na veletrhu objevila, patří například biodiverzita, les a  klimatické změny, svět pavouků či vodních bezobratlých, půda a  geologie, třídění odpadu, ekodům a další. Rozšířený prostor k prezentaci vlastní vzdělávací a publikační činnosti dostaly střediska na burze výukových pomůcek a publikací. Letošní Veletrh se po všech stránkách vydařil – počasí přálo, zúčastnilo se jej na 130 pedagogů a  v  pěti souběžných

blocích proběhlo přes 100 hodin vzdělávacího programu. Finanční podporu veletrhu poskytl Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí.

Máme se nač těšit i příští rok Od počátku pořádání veletrhů ekologických výukových programů je jejich cílem vzájemná výměna zkušeností a prezentace činnosti jednotlivých středisek ekologické výchovy, směrovaná ke zvyšování kvality výukových programů i pedagogických dovedností lektorů. Organizaci veletrhu zabezpečovala každý rok jiná organizace, ale několik posledních let již akci zaštiťuje SSEV Pavučina a  ke spolupráci na  realizaci přizvává jednotlivá členská střediska. Letos se na organizaci akce významně podílelo občanské sdružení Rezekvítek z Brna.

1| Dílna o práci s hlasem. 2| Výukový program Kámen mluví (Ekocentrum Iris Prostějov). 3| Výukový program Cesta královského jablka (Ekodomov, o. s., Praha). 4| Divadlo Vivat kompostela. 5| Spolupořadatelem letošního veletrhu ekologických výukových programů byl Rezekvítek. 6| Výukový program Expedice 4P4 (ZO ČSOP Vlašim).

Už je naplánován i  19. ročník veletrhu, který se uskuteční ve dnech 4.–7. září 2012, kdy přebírá spolupořadatelskou štafetu olomoucký Sluňákov – máme se tedy opravdu na co těšit. Petr Laštůvka (Rezekvítek) a Lenka Broukalová (SSEV Pavučina) Foto: archiv Rezekvítku

27

nabídka publikace STROMY

STROM V BETONU

Stromy jsou nedílnou součástí přírodního prostředí a  mají mimořádnou hodnotu jako klíčové prvky mnoha ekosystémů a přírodního prostředí po celé zeměkouli. Obsažný průvodce Stromy zkoumá stromy ze všech úhlů, včetně jejich botanického zařazení, rozmanitosti tvarů a  účasti v  rostlinných společenstvech. Kniha je přehledem pozoruhodných stromů z celého světa, popisuje vztahy mezi lidmi a stromy v průběhu staletí a pojednává o nebezpečích, kterým stromy čelí, i způsobech, jak můžeme tyto velkolepé organismy chránit. Publikace obsahuje: systematické uspořádání kapitol do tematických celků, zasvěcené a  zároveň maximálně srozumitelné texty, velké množství působivých barevných fotografií, řadu přehledných schémat, grafů, mapek a  tabulek, komplexní pohled na téma, slovníček pojmů a přehledný rejstřík.

Výstava Strom v  betonu, kterou připravilo Nezávislé Sociálně Ekologické Hnutí – NESEHNUTÍ, ne zcela vážnou formou seznamuje veřejnost s vážnými problémy životního prostředí a  nabízí návody, jak se do řešení těchto problémů zapojit. Na osmi panelech se můžete seznámit s tím, proč se vyplatí chránit zemědělský půdní fond a  co to vůbec je, proč je dobré si udržovat dostatek zeleně, co je to biodiverzita a k čemu je nám dobrá a mnoho dalších informací o životním prostředí a  jeho problémech. Zároveň se dozvíte, co můžete dělat, pokud se chcete v  každodenním životě chovat k  přírodě šetrně. Každý panel se věnuje jiné oblasti, jak napovídají názvy panelů: Země pestrá, domov můj…, Betonu až na půdu, Strom v betonu, My (a) zvířata, Krájená krajina, Samá voda, Vzduch a puch, Spotřeba netřeba. Panely umožňují jednoduché zavěšení, jsou lehce rolovatelné a nenáročné na místo a přepravu. Výstava je vhodná na umístění například do škol, knihoven, klubů apod. Nesehnutí půjčuje výstavu tak, že ji zašle poštou nebo si ji zájemci mohou osobně vyzvednout. Zároveň s  výstavou na požádání poskytne související informační materiály. Výstavu si můžete prohlédnout i na internetu: www.nesehnuti.cz, odkaz Výstavy. Zdroj: www.nesehnuti.cz

Rodd Tony, Jennifer Stackhouse: Stromy − velký obrazový průvodce. Nakladatelství Rebo Productions 2010. ISBN: 978-80255-0397-3. Počet stran: 304 Zdroj: www.rebo.cz

STROMY K NÁM HOVOŘÍ Publikaci Stromy k  nám hovoří uspořádal Ivo Stehlík, který ji v  roce 2009 vydal ve svém nakladatelství. Kniha je plná krásných barevných fotografií stromů ve všech fázích růstu a zániku, doplněných citlivě vybranými úryvky textů a verši známých autorů. ,,Hlubokými kořeny laskají Zemi, větvemi zdraví Slunce a  okřídlenými semeny se milují s větrem. I když jejich čas plyne v jiném rytmu, než je tepot našich srdcí, v každé době pro nás mohou být útočištěm i oporou. Věkovití tvorové, naši souputníci od počátku věků. Stromy...” − takový je závěr této milé knihy. O jejím zrodu píše Ivo Stehlík, který ji uspořádal a vydal v nakladatelství Stehlík v roce 2009: ,,Stromy nás provázejí životem doslova od kolébky po rakev. Jejich šumění nás pomáhalo uspávat, když jsme byli malí. Šumění často úplně stejných stromů nám možná jednou pomůže odejít ze světa ve větším klidu. ... Myšlenku na vytvoření knihy o stromech jsem si hýčkal dlouho. Konkrétních rozměrů nabyla, když jsem si začal dopisovat se vzácnou ženou, Marguerite Sweers-Meijering. Ke každému z dopisů přikládala jednu nebo více svých fotografií přírody. Kouzelných fotografií, na nichž dominovaly hlavně stromy. Napadlo mě, proč tedy neudělat radost sobě i druhým skloubením fotografií s texty, které už většinou prověřil čas. Snažil jsem se do této knihy vybrat básně, přísloví, citáty a úryvky próz, které by doplňovaly a umocňovaly fotografie. Texty moudrých lidí, které pro mě byly potěšením a inspirací.” V knize jsou zařazeny texty např. Stanislava Vodičky, Garyho Snydera, Vergilia, Jeana Giona, Aldo Leopolda, Ivy Bittové, Miloslava Nevrlého, Erazima Koháka a  dalších. Na konci knihy se představují soukromé lesní rezervace (valašskokloboucká Ščúrnica, Přírodní rezervace Rysia v Trenčínském kraji a Přírodní rezervace Vlčia v Prešovském kraji). Zdroj: www.knihystehlik.eu

28

POMŮCKY

SILVA GABRETA Filmový dokument Silva Gabreta pojednává o  životě horské smrčiny na Šumavě. Ve všech ročních obdobích roku 2010 byly natáčeny záběry, které ilustrují, jak fungují přírodní procesy při samovolné obnově lesa. Pořadem provází ekolog a půdní biolog Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí a  ředitel odboru ochrany přírody Evropské komise. Průvodce pořadem dává do souvislosti změny v krajině České republiky s  nutností ponechání části národního parku bez zásahu člověkem slovy: „V  našich lesích hospodaří člověk více nebo méně intenzivně dnes již prakticky všude. Proč tedy nenechat pouhé tři desetiny procenta území České republiky, což je třetina národního parku, nebo chcete-li 25 tisíc hektarů, pouze přírodě, bez toho abychom od ní vyžadovali cokoliv kromě možnosti pozorovat úchvatné divadlo přírodních procesů, divadlo zániku a zrodu nového lesa. Divadlo, které je pro mnohé lidi neobvyklé zcela určitě v naší zemi unikátní, které je ale současně potřebné a velmi těžko ocenitelné.“ Snímek divákovi nabízí srovnání smrkové monokultury s pralesy. Seznamuje s významem vláhy, světla, živin a půdních živočichů a bakterií pro strukturu půdy. Upozorňuje na souvislost mezi kvalitou půdy, její schopností zadržovat vodu a  na nutnost ponechání dostatečného množství organické hmoty v lese pro půdní organismy na jedné straně a povodněmi na straně druhé. Pochopitelně

5 | 2011

nabídka

POMŮCKY MEZINÁRODNÍ ROK LESŮ 2011 se nevyhne ani kůrovci, věčnému souputníku smrkového lesa. Porovnává rozdílnou teplotu, vlhkost a  bohatost podrostu mezi holinou a uschlým lesem s ponechanými stojícími stromy. Poukazuje na odlišnosti mezi odkorněným kmenem a kmenem ponechaným v kůře. Ukazuje jak probíhá samovolná obnova šumavského horského lesa na různých místech různě rychle. Nabízí využití poznatků z fungování přírodních procesů v péči o celou českou krajinu. Autoři dokumentu zdůrazňují, že lesy na Šumavě živily zdejší obyvatele po staletí. Vyvrací obavy ze ztráty pracovních příležitostí i z odlivu turistů. Mimo bezzásahová území bude v národním parku stále potřeba práce lesníků a lesních dělníků, bezlesí se neobejde bez práce zemědělců. Dokument byl zpracován pro Správu Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava za účelem podpořit odbornou diskusi a informovat veřejnost. Pořad je určený široké veřejnosti. DVD je připraveno i v anglické a německé jazykové verzi. Režie Ladislav Miko a Ivan Stříteský, hudba Dan Bárta, Filip Jelínek a Jaroslav Fried. Zdroj: www.skyfilm.cz, upraveno (red)

SADA KARET CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ V BRNĚ

5 | 2011

Rezekvítek, sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, uskutečnil tříletý publikační projekt vydávání informačních karet o chráněných územích města Brna. První karty jsme vytvořili a nabídli veřejnosti na jaře 2008 – byla to přírodní rezervace Kamenný vrch a přírodní památka Medlánecký kopce – v rámci projektu Sítě EVVO v jihomoravském kraji. Další karty vznikaly v  rámci různých projektů v  letech 2008−2010, a to díky dotacím z Norských fondů, Statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Nyní je k dispozici kompletní sada věnovaná všem 28 brněnským maloplošným chráněným územím a  národní přírodní rezervaci Hádecká planinka, jež se nachází na samé hranici města Brna u Líšně. Celkem bylo tedy vydáno 29 karet a  obálka, ve které můžete karty společně uchovávat. Na kartách najdete základní údaje o  jednotlivých lokalitách, jejich geologii, fauně a flóře, i o tom, jak se o daná území pečuje. Právě informace o péči o tato území považujeme za důležité − lidé se nás často ptají, co a proč se na chráněných územích děje, a karty jim to pomohou osvětlit. Součástí karet jsou i mapky území a fotky významných druhů rostlin a živočichů. Karty dostávají za odměnu především účastníci dobrovolnických a  vzdělávacích akcí Rezekvítku (například v rámci programu pro školy Děti pečují o přírodu), ale můžete je získat i na větších akcích pro veřejnost – třeba na brněnském Dni Země – či si pro ně přijít na Rezekvítek (Kamenná 6, Brno). Texty a  snímky k  chráněným územím si lze prohlédnout i  na www.rezekvitek.cz v sekci Péče o přírodu. Petr Laštůvka, Rezekvítek

Valné shromáždění OSN vyhlásilo rok 2011 Mezinárodním rokem lesů. Logo Mezinárodního roku lesů 2011 připravila OSN tak, aby zprostředkovalo téma Mezinárodního roku lesů 2011 – „Lesy pro lidi“, které oslavuje ústřední roli lidí pro trvale udržitelné hospodaření, ochranu a udržitelný rozvoj lesů našeho světa. Prvky loga zobrazují některé užitky lesů z celé jejich rozmanité škály a také potřebu pohledu ze všech úhlů: lesy poskytují lidem kryt a  jsou stanovištěm pro různé druhy organismů, jsou zdrojem potravy, léčivých látek a  čisté vody a  hrají zásadní roli při udržování stabilního globálního klimatu a  životního prostředí. Veškeré tyto prvky společně vyzdvihují skutečnost, že lesy jsou kdekoli na světě naprosto nezbytné pro přežití a blaho lidského rodu, pro 7 miliard lidí, pro nás. Mezinárodní rok lesů má zvýšit povědomí veřejnosti o  udržitelném využívání, rozvoji a zachování všech druhů lesů. V jeho rámci probíhá na celém světě mnoho nejrůznějších akcí. Mezinárodní rok lesů 2011 je ideální příležitostí navštívit les společně s  lesníky a  porozumět lépe hospodaření v  lese, je oslavou lesů a  jejich důležitosti v každodenním životě. Hlavním zdrojem informací je speciální internetová stránka: http://www.un.org/en/events/iyof2011/index.shtml. V češtině najdete informace např. na: www.osn.cz, www.eagri.cz. www.mezistromy.cz. Mezinárodní rok lesů má také facebookovou adresu: http://cs-cz.facebook.com/mezinarodniroklesu2011. Zdroj: www.eagri.cz, www.mezistromy.cz

REKORD V SÁZENÍ STROMŮ Pokud letos plánujete sázet stromy, můžete se připojit k  jedinečnému pokusu o rekord, který organizuje Nadace Partnerství. Hromadné sázení stromů a stromků proběhne 28. října 2011. Rekord spočívá v celkovém množství vysazených stromů a zapojených lidí po celé České republice. Přihlásit se tedy můžete i s výsadbou jediného stromu. Rekord bude zaregistrován Agenturou Dobrý den, která jej zanese do České databanky rekordů a zapíše do dalšího vydání České knihy rekordů. Každý účastník rekordu pak obdrží naskenovaný certifikát o uskutečnění rekordu. Nejpodobnější doposud registrovaný rekord ve světě je výsadba 938 007 kusů stromů v Indii dne 15. srpna 2009. Když však přepočítáme počet stromů na počet lidí v jejich a naší republice, zjistíme, že nám stačí vysadit 9 850 kusů stromů a rekordu dosáhneme též. Zapojit se může opravdu každý − jednotlivci, skupiny přátel, rodiny, občanská sdružení a spolky, školy, školky, neziskové organizace, města, vesnice, farnosti, firmy. Stačí se zaregistrovat, stromy vysadit a dodržet jednoduchá pravidla registrace rekordu. A je to! Zaregistrovat se můžete do 20. října 2011 na adrese: [email protected]. Do předmětu zprávy uveďte heslo “REKORD”. Seznam účastníků a další podrobnosti najdete na: http://www.nadacepartnerstvi.cz/stromzivota/rekord-v-sazeni. Sázet můžete malé stromky i vzrostlé stromy, v obcích i krajině. Strom můžete vysadit na svůj pozemek nebo na jiný pozemek, ale pouze se souhlasem vlastníka pozemku. Dejte také pozor na ochranná pásma inženýrských sítí. Druh stromu a typ sazenice zvolte s ohledem na podmínky stanoviště. Do krajiny můžete vysazovat sazenice menší, tzv. lesnické výpěstky, a volte naše domácí dřeviny. Do města naopak doporučujeme vysazovat vzrostlé stromky a stromy, použít můžete kromě domácích dřevin také jejich kultivary nebo introdukované (zdomácnělé) dřeviny. Podrobný návod, jak správně vysadit strom nebo jaký druh zvolit, a další množství užitečných informací najdete také v  nově vydané brožuře Jak se sází strom (ukázku najdete i v tomto Bedrníku v rubrice Didaktika). Nezapomeňte, že strom je nutné nejen správně vysadit, ale také o něj po výsadbě pečovat. Přejeme při výsadbě hodně zdaru, množství úsměvů, rozzářených očí, a pokud možno i dobré počasí, i když to samo o sobě krásný den nedělá. Zdroj: Nadace Partnerství, upraveno (red)

29

nabídka internet

BRNĚNSKÝ STROM ROKU Strom roku nemusí být jenom celostátní, může se hledat také ve městech nebo regionech. Brněnským stromem roku 2011 se stal Platan javorolistý na Kamenomlýnské ulici. Anketu pořádali ČSOP – Regionální sdružení v Brně a ZO ČSOP Veronica za finační podpory Statutárního města Brna. Hlasování, které probíhalo od 16. 4. do 13. 5. 2011, se zúčastnilo celkem 658 občanů. Největší přízeň si získal Platan javorolistý (Platanus acerifolia), který roste v  zahradě Střední školy základní školy a  mateřské školy pro zrakově postižené na Kamenomlýnské 2 v Brně-Pisárkách. Druhé místo získal Platan javorolistý na Hybešově ulici 41a, třetí skončila Třešeň srdcovka v Bystrci – Kamechách. Anketa Brněnský strom roku probíhala letos již po dvanácté. Již teď je možné přihlásit svého kandidáta na titul Brněnský strom roku 2012. Zdroj: www.veronica.cz

STROMY A HMYZ ANEB ZA PĚT MINUT DVANÁCT? Webové stránky www.calla.cz/stromyahmyz, které provozuje jihočeské Sdružení pro záchranu prostředí Calla, se věnují ochraně hmyzu vázaného na staré stromy. Jak ukazuje řada současných výzkumů i terénní zkušenost mnoha entomologů, tato skupina živočichů patří v  naší krajině mezi vůbec nejohroženější. Vzhledem ke stavu našich lesů se většina velkých lesních brouků nuceně přesunula do zámeckých parků, starých sadů, stromořadí kolem silnic, na rybniční hráze nebo do enkláv městské zeleně. I tyto poslední výspy však berou za své vinou převažující praxe v nakládání s nelesní zelení. Mrtvé stromy, doupné stromy a stromová torza se staly vzácným prostředím. Pokud s  tím chcete něco udělat, našli jste právě dobrý zdroj informací. Na tomto webu se zájemci mohou dozvědět, co konkrétně mohou pro ohrožený hmyz starých stromů sami udělat. Rozhodně toho není málo. První na řadě je ovšem stará známá zásada, která se dá skvěle aplikovat na kácení dřevin rostoucích mimo les: Dvakrát měř a jednou řež! A co tedy můžeme například udělat? Prioritou v ochraně těchto druhů hmyzu je ochrana biotopů, tj. starých stromů, a to včetně jejich torz, vysokých pařezů, mrtvých stojících i ležících kmenů. Každý takový strom je v dnešní krajině nenahraditelným prostředím pro celou řadu živočichů, ačkoli běžný smrtelník většinu z nich nikdy neuvidí. Proto první zásadou je, aby se takové stromy z volné krajiny, ale ani parků, zahrad a  městské zeleně neztrácely. Stromové torzo nebo padlý kmen ponechaný v rohu zahrady může být přece pro zahradu atraktivním a esteticky působivým zpestřením. Od pasivního ponechávání můžeme přejít i k aktivní ochraně. Jednou z možností je pravidelné ořezávání stromů „na hlavu”. A zdaleka se to netýká jen tzv. hlavatých vrb, které zvěčnil Josef Lada na řadě svých oblíbených obrázků. Kromě ochrany vzácných brouků, kterým stříhání vytvoří ve stromě brzy vhodné dutiny, tak vlastně přispíváme i k zachování typického rázu české krajiny. Především na britských ostrovech se stala populární formou ochrany hmyzu tzv. loggery. Ukázkový příklad si mohou zájemci prohlédnout např. v londýnské botanické zahradě Kew Gardens. Jedná se o skupinu větších či menších stojících kmenů nebo jejich částí, které jsou obvykle ze třetiny zapuštěné v zemi. Vyhovuje zejména druhům vázaným na mrtvé dřevo, stromové dutiny, houby aj. I na české zahradě si můžeme vytvořit „broukoviště”. Zdroj: www.calla.cz, upraveno (red) Na stránkách Cally najdete i letáček s konkrétními tipy a návody, jak chránit brouky.

Redakční rada:

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

30

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

Praha – Tomáš Hodina (ZČ HB Botič Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Jana Dufalová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Lenka Navrátilová (Ametyst Plzeň) Ústecký kraj – Šárka Lepší (SEVER, pracoviště Litoměřice) Kraj Vysočina – Jana Čížková (Chaloupky Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo Vsetín) Olomoucký kraj – Zuzana Janková (Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce) Jihočeský kraj – Erika Hovorková (CEGV Cassiopeia České Budějovice) Jihomoravský kraj – Markéta Navrátilová (Lipka Brno) Královéhradecký kraj – Radka Urbánková (SEVER, pracoviště Hradec Králové) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA Pardubice) Liberecký kraj – Lenka Dědková (SEV Divizna, ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Michaela Rybová (SSEV Pavučina) SSEV Pavučina – Blanka Toušková

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1100 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky, prosím, posílejte na adresu redakce.

BEDRNÍK 5/2011  |  říjen 2011  |  časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – Sever pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, Horská 175, 542 26 Horní Maršov ( 499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 ( 234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: Eva Lučanová, Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše, Úpická 146/18, 541 01 Trutnov, [email protected], ( 739 203 201

Hlavní téma příštího čísla: VÁNOCE (redakční uzávěrka 20. 10. 2011)

5 | 2011

Jak jsme k alejím přišli a jak o ně dnes přicházíme

V

ětšinu z  tisíců kilometrů silnic, silniček a  polních cest v naší zemi lemují stromořadí – od nepaměti. Aleje jsou svědectvím promyšleného komponování krajiny s  naplněním estetickým ambic tehdejších elit, ale i  šetrného přístupu venkovského lidu k okolnímu prostředí. Na našem území se nachází 193 památných alejí, v nichž roste 15 600 stromů. Krajina bez alejí by byla jako obraz bez rámu. Význam alejí pro vzhled naší krajiny si často ani neuvědomujeme a bereme je jako samozřejmost. Dokážeme si však představit, jak razantně se krajina změní, vykácíme-li celou alej? „Traduje se, že prvním architektonickým dílem člověka byla cesta, která na počátku našeho soužití se zemí pravděpodobně tvořila spojnici obživy a obydlí, jinak řečeno pramene a jeskyně, posléze se k těmto dvěma cílům přidal třetí − božstvo. O několik tisíc let později pak započalo velkorysé vysazování alejí podél cest (u nás spojené s dobou barokní a časem následujícím), ale cíle se prakticky nezměnily. Cesty již neodmyslitelně spojené s  alejemi spojují opět tři základní místa našich životů − obživu (statky) – obydlí (zámek) a božstvo (kostel). Prostřednictvím své-

1

Alej roku 2011 Podaří se nám aleje zachovat? Můžeme začít tím, že si jich začneme více všímat. Občanské sdružení Arnika, které v kampani Zachraňme stromy usiluje o lepší ochranu zelených ploch a parků ve městech i alejí v krajině, vyhlásilo anketu Alej roku 2011. Nominujte zajímavou, krásnou, ohroženou nebo jednoduše vaši oblíbenou alej tím, že ji vyfotografujete a pošlete elektronicky do Arniky. Z vašich fotografií sestaví pořadatelé anketu, ve které pak můžete sami hlasovat. Nejkrásnější fotografie nominovaných alejí Arnika odmění řadou cen. Nominace posílejte nejpozději do konce října 2011. Hlasování proběhne od 15. října do 30. listopadu 2011 na stránkách: http://arnika.org/alej-roku-2011. Slavnostní vyhlášení vítězné aleje s oceněním nejlepších fotografií se uskuteční začátkem prosince 2011. Případné dotazy zasílejte na e-mailovou adresu: [email protected]. Na spolupráci s vámi se těší Arnika!

ho příjemného „klimatu“ nás provádí známou i neznámou krajinou k místům, která jsou pro nás již věky těmi nejdůležitějšími… V  současnosti se dostáváme do situace, kdy mnoho těchto „stavebních prvků krajiny“ dosáhlo období svého rozpadu a je nutné je znovu vystavět. A zde narážíme na lidské vnímání času − jeho stálosti a proměn, zároveň na současnou tendenci společnosti získat vše pokud možno již včera, bez ohledu na generace budoucí. Na jedné straně prakticky nevnímáme pro člověka pomalý růst objemové hmoty stromů a je pro nás velmi těžké přijmout skutečnost delšího životního cyklu některých druhů stromů, který provází i několik lidských generací. Na straně druhé se nedokážeme smířit s okamžitou ztrátou našich „průvodců životem“. Stejně jako se lidé těžce loučí s náhlým odchodem svých blízkých, podobně vnímají i jakoukoli ztrátu stromů jako křivdu na nich samých,“ uvádí architekt Petr Velička v krásné a fundované stati Jak jsme k  alejím přišli a  jak o  ně dnes přicházíme. Přednesl ji jako zástupce České komory architektů na semináři Zachování alejí jako typického prvku české krajiny, který loni uspořádalo občanské sdružení Arnika. Zpracovala qá ze zdrojů: www.arnika.org a www.cka.cc

2

3

1| Alej u rybníka Horní Pohoř, Hůrky u Českých Budějovic. Autor: Jakub Karas 2| Šonovská alej, Rožmitál –Šonov u Broumova. Autor: Eva Janečková 3| Hoštické kaštanové aleje, Hoštice, okres Kroměříž. Autor: Libor Plaček

Každý hloupý kluk dokáže rozšlápnout brouka nebo ulomit stromek, ale všichni profesoři světa nedokážou ani jedno vyrobit. [Schopenhauer]