PŮDA Č ASOPIS PRO EKOGRAMOTNOST

Č A S O P I S P R O E K O G R A M OT N O S T

Č Í S LO 2 RO Č N Í K 7 DUBEN 2009

BIOZAHRADA V BÍLÉM DOMĚ | FANTASTICKÝ SVĚT PŮDY A KAMENÍ NA JEZÍRKU STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM | BŮH UPLÁCAL ČLOVĚKA Z HLÍNY EMILKA STREJČKOVÁ: Z PLATONICKÉ LÁSKY DĚTI NEBUDOU KALIFORNSKÉ KAMARÁDKY Z VERMIKOMPOSTÉRU | ŘEŘICHOVÝ TEST ALTERNATIVA K USMRCENÍ | JAK SE RODÍ BIO REVOLUCE VE ŠKOLNÍM STRAVOVÁNÍ | KRABICE NAŠÍ VLASTI TAJEMNÍ TVOROVÉ Z KOMPOSTŮ OŽIVUJÍ SÍDLIŠTĚ PŘÍLOHA: KAPITOLY Z PEDOLOGIE

PŮDA

BIOZAHRADA

V BÍLÉM DOMĚ

Manželé Obamovi zakládají biozahrádku. Biozeleninu tak budou moci okusit i oficiální návštěvy Bílého domu. Pomáhat s péčí o zahradu budou žáci místní školy.

První dáma Spojených států Michelle Obamová se rozhodla na pozemcích Bílého domu zbudovat zeleninovou biozahrádku, která bude první produkční zahradou v domově amerických prezidentů od dob druhé světové války. Přestože zahrada bude zdrojem potravin pro celou prezidentskou rodinu i oficiální návštěvy, paní Obamová vidí hlavní úlohu zahrady ve vzdělávání dětí o zdravém, lokálním ovoci a zelenině právě v době, kdy se obezita a diabetes dostávají do středu zájmu celého západního světa. V nedávném rozhovoru první dáma vyjádřila naději, že „děti budou pozitivně ovlivňovat své rodiny, což v důsledku povede k hlubšímu pochopení této problematiky v celé společnosti”. S péčí o zahradu budou totiž pomáhat žáci místní školy, třiadvacet z nich již pomáhalo při budování záhonů. Během roku budou žáci pomáhat se setbou, sklizní, ale budou si moci také zeleninu či byliny uvařit. Michelle Obamová říká, že ,,není nic lepšího než přijít do Bílého domu, nasbírat si vlastní zeleninu a připravit si jídlo, zkrátka si užívat radost z práce“. Otázka, zda zahrada v Bílém domě bude pouhou parkovou úpravou, se stala nejen otázkou politickou, ale také symbolem environmentálního myšlení, neboť Obamovi dlouhodobě podporují zastánce lokálních potravin a ekologického zemědělství. Navíc podpora zdravého stravování se stala důležitou součástí aktivit Michelle Obamové. Obamovi budou na zahrádce o rozloze přibližně 400 m2 pěstovat na 55 různých druhů biozeleniny, včetně nejrůznějších neobvyklých druhů bylin a zeleniny. Kromě toho na pozemku Bílého domu budou též chovány včely. Zdroj: New York Times: Obamas to Plant Vegetable Garden at White House, 19. 3. 2009. Převzato z www. biospotrebitel.cz Foto http://ec.europa.eu/agriculture/organic

EDITORIAL Vážené čtenářky, vážení čtenáři, PŮDA JE ŽIVÝ A DYNAMICKÝ PŘÍRODNÍ ÚTVAR, ačkoli to na první pohled není patrné. Neustále se rodí z geologického podloží, a na druhé straně nám ji před očima odnáší voda a vítr a taky si ji sami ubíráme pro stavby globální rychlostí mnoha hektarů za den. Půda je plná života, v pouhé hrsti hlíny objevíme řadu zvířátek a drobnohled by ukázal přítomnost možná tolika bakteriálních forem života, kolik je lidí na celé Zemi. Na to věnujeme půdě zatraceně málo pozornosti. Pohříchu i ve škole se geologie a pedologie někdy bere jako nutné nezajímavé zlo. Přitom stačí pár klíčových slov, internetový vyhledávač a zjistíme, že na jedné univerzitě u protinožců prý mají půdní zoo... Bohužel, stránky se nedají otevřít. Ale zato je tu spousta jiných různých virtuálních mikrozoo, kde alespoň fotograficky objevujeme stejně bizarní a bohatý svět půdní živěny, jako je ten slavnější mořský. Možná pěkný námět, jak objevovat něco tajuplného, nebo dokonce si takovou půdní mikrozoo pořídit do školního počítače. Další inspiraci najdete třeba na Jezírku, tedy na pracovišti brněnského střediska ekologické výchovy Lipka, kde na objevování půdy jdou přes osobní zážitky. Hotové návody pro práci s vašimi dětmi ve třídě přinášíme v příloze Bedrníku a v rubrice Didaktika. Tam najdete rovněž bedrníkovou novinku – souhrnný přehled, jak téma půda využít ve školní vzdělávacím programu, ve kterých vzdělávacích oblastech, oborech, tematických okruzích... Půda je nejen základní článek potravního řetězce a stability ekosystémů, půda je také jedinečný filtr vody, ba i vzduchu. Nejnovější poznatky ukazují, že půda hraje důležitou roli i v nastávajících změnách klimatu – je zásobárnou uhlíku, jehož narušený koloběh nám dělá onu šlamastyku, která už se dostala mezi přední témata světových politiků. Čím víc humusu v půdě, tím líp – čtěte rubriku Proměny a Didaktika. Půda je nám ovšem také při fantastickém množství forem života, které obsahuje, obrovským zdrojem genetických informací. Z půdy a hornin stavíme svá obydlí, vyrábíme nástroje. Půda je prostředí, kde hledáme stopy své kulturní minulosti, půda je dokonce matérie duchovní – což se netraduje, že bůh stvořil člověka z hlíny? Pročpak asi? Je tedy potěšující, že v environmentálním programu českého předsednictví Evropské unii se objevila půda; překvapivě Evropa zatím nemá jednotnou základní dohodu o ochraně půdy. Dobrou péči našemu základnímu bohatství, půdě, skýtá ekologické hospodaření. Novinkou pro nás může být, že Obamovi zakládají biozahrádku přímo u Bílého domu. Méně příjemným překvapením bude, že tak symbolický přírodní materiál, jako je bavlna, znamená při obvyklém konvenčním pěstování velkou chemickou zátěž pro půdu. Nechte se provést světem biobavlny, jejíž volba jako oděvu, pleny či utěrky dává záruku a dobrý pocit, že jste něco udělali pro zázrak zvaný půda, daný člověku do vínku a do správy. Průvodce biobavlnou nám maličko z tohoto čísla přetekl, jelikož je důkladný. Ale nebojte se, dokončíme ho. Prolíná se i se světem sportu, který v dalším čísle Bedrníku prozkoumáme z ekologického pohledu.

» Didaktické kapitoly z pedologie najdete na str. 21, připravilo je Sdružení Tereza, kresba Jan Smolík.

Pevnou půdu pod nohama ve dnech příštích přeje Hana Kolářová

OBSAH BIOZAHRADA V BÍLÉM BOMĚ ..................................................................... 2

NÁZORY

INSPIRACE

ANKETA: BŮH UPLÁCAL ČLOVĚKA Z HLÍNY... ........................................17 Z PLATONICKÉ LÁSKY DĚTI NEBUDOU....................................................18

FANTASTICKÝ SVĚT PŮDY A KAMENÍ NA JEZÍRKU ................................ 4 PŮDORISKUJ... NA KŘIVOKLÁTSKU ............................................................. 5 ZŠ HRADEC NAD MORAVICÍ – ŽIMROVICE .............................................. 6 ZA ŠKOLOU? MŮŽE TAM BÝT NAUČNÁ STEZKA! ................................... 6 OBJEV ROKU NA ZLÍNSKU ............................................................................. 9 STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM: BIOBAVLNA...............................11

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALA DEGRADACE PŮDY .......................................................................................14 TAHÁK: PŮDA JAKO SOUČÁST ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ................................15

DIDAKTIKA KAPITOLY Z PEDOLOGIE ...............................................................................21 NEDOSTATEK ORGANICKÉ HMOTY V PŮDĚ? VĚTŠÍ PROBLÉM NEŽ SI MYSLÍME! ............................................................23 JAK SE ROZKLÁDAJÍ LÁTKY V PŮDĚ A KOMPOSTU? ...........................25 ŘEŘICHOVÝ TEST .............................................................................................25 KDO ŽIJE V NAŠEM KOMPOSTU? ..............................................................25 TÉMA PŮDA A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL ....................................27 ALTERNATIVA K USMRCENÍ .........................................................................27

NABÍDKA .......................................................................................................28 EVROPSKÉ BIO ČESKY .................................................................................31

3

2/2009

Foto na titulní straně z archívu občanského sdružení Ekodomov, digitálně upraveno.

INSPIRACE

FANTASTICKÝ SVĚT PŮDY A KAMENÍ NA JEZÍRKU Lesní škola Jezírko je jedním z odloučených pracovišť brněnské Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání. Hlavním pedagogickým posláním Lesní školy je pomocí ekologických výukových programů (EVP) vzdělávat děti všech věkových skupin nejenom v různých biologických disciplínách, s kterými se běžně žáci setkávají v hodinách přírodopisu, ale také k odpovědnému a ohleduplnému přístupu k životnímu prostředí.

n Moderní lesní pedagogika Většina EVP probíhá nejenom v budově střediska vybaveného mnoha zcela unikátními výukovými prvky, ale především v okolních lesích, kde je naplňován moderní didaktický směr – vyučování pomocí lesní pedagogiky. Samotné středisko zahájilo svou činnost v roce 2004 a z poměrně skromných začátků se nabídka EVP každým rokem neustále zvyšovala až do současné podoby, kdy se učitelům nabízí celkem sedm programů pro mateřské školy, sedmnáct programů pro žáky 1. a 2. stupňů, pět programů pro střední školy a jeden speciální tvořivý vánoční program. Lesní škola Jezírko připravuje také programy pro studenty Přírodovědecké a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Pojďme se podívat blíže na ekologické výukové programy Lesní školy Jezírko věnované půdě a neživé přírodě.

n O půdě a neživé přírodě jinak Geologie a pedologie je často na základní a střední škole brána jako nutné zlo a téma, které není nikterak populární ani u učitelů, ani u žáků a studentů samotných. Těžko říci, proč si takto nelichotivé hodnocení zrovna

4

tato témata vysloužila. Jedno z možných vysvětlení je, že oba obory byly a jsou víceméně mužskou doménou a v našich školách stále nad muži převažují ženy – učitelky, které zkrátka k tomuto učivu nemají vztah a nerady ho učí. Touto neblahou skutečností se pedagogové Lesní školy Jezírko nedali odradit a v nabídce střediska se záhy musely objevit též programy, které mají jako nosné téma neživou přírodu, respektive geologii a půdu. Bylo více než jasné, že jsme při vymýšlení „jak na to“ museli opustit běžnou frontální výukovou metodu a jít jinou cestou. Postupně se zrodily dva programy, které představují fantastický svět půdy a kamení úplně jinak než z přítmí školních tříd s lavicemi – totiž vycházkou přímo do terénu, pomocí fyzikálních i chemických pokusů, odběrů vzorků, zkoušení zrakem, hmatem, čichem a chutí. Jako třešnička na dortu působí to, že si každý žák může z programů odnést figurku z jílovité půdy, polodrahokam či zkamenělinu. Programy mají název Svět půdy a neživé přírody a Na kameni kámen a jsou koncipované jako jednodenní s rozsahem okolo čtyř hodin. Prvně jmenovaný je ryze pedologický a je určen žákům 8. a 9. tříd a středním školám, druhý je vhodný pro 3. až 5. třídu ZŠ a věnuje se více geologickým tématům.

n Informace, hra i tvoření Ekologický výukový program Svět půdy a neživé přírody má tři části. V úvodu se studenti seznámí s obecnými informacemi o půdě, zahrají si na učitele a „známkují“ čtyři definice půdy a vybírají tak, která se jim líbí nejvíce. Poté si zahrají na pedology a každý z nich má za úkol vymyslet jakoukoliv jednu vlastnost půdy, jeden negativní vliv na půdu, jeden jev pozitivní a jednu věc, kterou lze v půdě nalézt. Vlastnosti se připisují na nástěnku a na konci takto vznikne „průřez“ půdou, kdy se studenty hovoříme o všech těchto jevech. Následuje hra, v které si jedna skupina studentů vylosuje popis určitého půdního jevu (např. sesuv půdy, úrodnost, půdní edafon – živá složka půd) a druhá skupina si vylosuje příslušné obrázky k těmto jevům. Úkol je jednoduchý. Dvojice se musí správně najít a usoudit, je-li tento jev pro půdu přínosný nebo není. V závěrečné části se účastníci programu pomocí kreslení jednotlivých obalů Země seznámí s tím, že půda není „osamocenou“ sférou Země, ale že vzniká spolupůsobením ostatních geosfér, zejména pak, že půda není mrtvá, ale sestává z živé a neživé složky. Jedině spolupůsobením obou složek půda může vzniknout. Druhá část je terénní. Pro účel programu byly v okolí Lesní školy vykopány tři pedologické sondy, každá záměrně na jiném stanovišti tak, aby byly vidět rozdíly ve stavbě půd a zřetelně odlišeny jejich fyzikální vlastnosti postihnutelné základními smysly. U každé ze sond skupiny studentů odebírají vzorky z jednotlivých půdních horizontů pomocí pedologických lopatek. Zvláštní důraz klademe na osobnost pedagoga, neboť vyučující pedagog popisuje nejenom daný půdní typ, ale upozorňuje i na zvláštnosti, zajímavosti a zejména na ekologické souvislosti výskytu půd. K terénní části patří i hledání půdního edafonu přímo v půdní hrabance (zalaminované kartičky s obrázky edafických živočichů). Třetí část programu se odehrává opět v budově a je zaměřena částečně „umělecky“ – vytváření předmětu z jílovité půdy, na konkrétní zkoumání půdy u pedologického válce a průzkum vzorků půd získaných v sondách. Studenti jsou vybaveni hodnotícími listy, kde postihují čtyři fyzikální vlastnosti: půdní druh (velikost minerálů a hornin obsažených v půdě), soudržnost, obsah vody a barvu půdy. Nespornou výhodou Lesní školy Jezírko je vybavenost výukovými prvky, v tomto případě pedologickým válcem, kde se studentům ukazuje šest různých půdních typů včetně jejich horizontů a výskytu edafonu. Závěrečnou činností je určení jména živočicha nalezeného při terénní vycházce pomocí speciálně vytvořeného klíče.

2/2009

INSPIRACE

Všechny výsledky si studenti zapisují do pracovního listu, který mají k dispozici během celého programu. Tento list jim zůstane. Využít ho mohou i učitelé v následující výuce v kmenové škole.

n Objevování půdy s osobními prožitky Přestože při sestavování tohoto programu panovaly určité obavy, že toto téma bude při nezvyklém přístupu velmi těžké na pochopení, a navíc je ve školách méně populární, obavy se naštěstí nepotvrdily. Ba právě naopak. Z téměř tříleté zkušenosti mohu tvrdit, že žáci na tento program reagují kladně, nejoblíbenější částí je bezesporu odběr vzorků ze sond přímo v terénu a následné zkoumání půdy v laboratoři a také výroba předmětů z jílu. Kladný je i ohlas u pedagogů. Učitelé, kteří si u nás tento ekologický výukový program objednávají, se dají v zásadě rozdělit do dvou skupin. Jedni tvrdí, že si tento program vybrali tzv. „na klíč“ neboli, že jim v podstatě částečně supluje výuku neživé přírody ve škole (sami přiznávají nevalné znalosti geologie a pedologie). Druhou skupinou jsou učitelé, kteří mají hlubší zájem o tuto problematiku a objednávkou pro-

gramu dopřávají studentům jiný a odlišný pohled na tento obor. Dá se též říci, že cíl programu netkví v získání přesných znalostí o rozdílnosti toho či onoho typu půd, ale klade si za cíl především nenásilné a vtipné objevování světa půdy pomocí osobních prožitků každého žáka či studenta. Závěrem lze tedy konstatovat, že cíl pro-

gramu je naplňován nejenom u žáků a studentů, ale i u učitelů, kteří dostávají k výuce těchto oborů účinného pomocníka, který dokáže jejich žáky vhodně motivovat a aktivizovat i u látky tak náročné na představivost, jakou geologie s pedologií bezesporu jsou. Mgr. Milan Řezka, pedagog LŠ Jezírko

PŮDORISKUJ... NA KŘIVOKLÁTSKU IVS Budy v Křivoklátě, v prostředí krásných lesů a poblíž atraktivního hradu, je zařízením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR – Správy CHKO Křivoklátsko a Obecního úřadu Křivoklát. Bylo vybudováno v roce 1995, ve spolupráci s Obecně prospěšnou společností Křivoklátsko. Obecně prospěšná společnost nabízí své služby především školám, obcím a široké i odborné veřejnosti prostřednictvím výchovně vzdělávacích programů, přednášek, kurzů a exkurzí. Ubytovací kapacity střediska umožňují též ekopobyt v rámci Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina.

n Tisíce návštěvníků Obsah výukových programů vychází z osnov předmětů příslušného stupně školy, na 1. stupni ZŠ zejména prvouky, přírodovědy a vlastivědy, na 2. stupni ZŠ a na středních školách zejména biologie, zeměpisu, dějepisu, občanské nauky a praktických činností. Programy umožňují dětem poznání a vnímání přírody praktickou činností, kdy vlastní prožitek a zkušenost má nejvyšší výchovně vzdělávací hodnotu. Při těchto programech se využívá názornost, tvořivost, aktivní řešení a další prvky environmentální a globální výchovy. Součástí jsou pohybové aktivity a ekologické hry. Například v roce 2008 uskutečnilo IVS Budy 67 výukových programů o lese a ochraně přírody, které navštívilo 1465 posluchačů z řad žáků a studentů nejen ze Středočeského kraje ale i z celé republiky. Pro pedagogy byl 2/2009

∆ Den stromů 2008 na Křivoklátsku.

uspořádán seminář. Dále bylo nainstalováno osm výstav na téma související s přírodou a její ochranou. Proběhlo i dalších dvanáct

akcí pro širokou veřejnost a volný čas mládeže: Den Země, Den stromů, Evropský den parků, Botanické soutěže. Zúčastnilo se jich celkem 8841 návštěvníků. V roce 2009 středisko kromě výukových programů pro děti opět připravilo výstavy, například Pasivní dům eko-logicky. Také nás čeká oslava 10. výročí Evropského dne parků. V plánu jsou další výstavy a akce o kterých se dočtete na internetových stránkách střediska.

5

INSPIRACE

n Den stromů na Křivoklátsku Loni v říjnu například uspořádala Obecně prospěšná společnost Křivoklátsko v rámci Dne stromů exkurzi do Ploskovské kaštanky a zámeckého parku Leontýn. Nádhernou podzimní přírodou se pokochali milovníci přírody, kteří se dozvěděli od lektora ing. Pavla Mouchy, zástupce vedoucího Správy CHKO Křivoklátsko, veškeré informace týkající se ochrany památných stromů v chráněné kaštanové aleji, ale i zajímavosti o jednotlivých stromech v leontýnském parku. Děti připravily minivýstavku obrázků z kaštanů. Všichni spokojení účastníci si na památku odnesli publikaci Památné stromy Kladenska. Akci finančně podpořil Středočeský kraj a NSEV Kladno–Čabárna, o. p. s.

n Život v podzemí V rámci oslav Světového dne vody proběhla 25. března v Rakovníku okresní Ekologická soutěž 2009. Byl to již pátý ročník této soutěže. Pořadatelem byla Botanická zahrada SZeŠ Rakovník, IVS Budy, Křivoklátsko, o. p. s., a Správa CHKO Křivoklátsko. Soutěže s ekologickou tematikou se zaměřením na ekologii a půdu se zúčastnilo 75 dvojic žáků ZŠ a studentů SŠ z Rakovnicka. Studenti byli rozděleni do čtyř kategorií. Obsahové zaměření otázek se týkalo základů ekologie, životního prostředí, botaniky, zoologie, základů pedologie a praktických znalostí přírody. Soutěžilo se v nádherném prostředí botanické zahrady. Doprovodný program pro

« Půdoriskuj! ∆ Křivoklátsko, to není jenom známý hrad, ale také Naučná stezka Brdatka vedoucí nádhernými křivoklátskými lesy.

mladší účastníky Půdoriskuj (IVS Budy, Křivoklátsko, o.p.s.) a přednášky pro starší účastníky Rostliny a půda a Život v podzemí zajistili pracovnice Správy CHKO Křivoklátsko v DDM Rakovník. J. Prošková, Informačně vzdělávací středisko Budy, Křivoklátsko, o. p. s., [email protected], www. is-krivoklat.cz Foto archív IVS Budy a Hana Kolářová

ZŠ HRADEC NAD MORAVICÍ – ŽIMROVICE

ZA ŠKOLOU? MŮŽE TAM BÝT NAUČNÁ STEZKA! Základní škola Žimrovice leží v malebném prostředí přírodního parku Moravice, čtyři kilometry od historického městečka Hradec nad Moravicí. Zřizovatelem školy je MÚ Hradec nad Moravicí. Škola má více než osmdesátiletou historii, během které prošly školními lavicemi stovky dětí obce Žimrovice. Po celou dobu svého trvání funguje škola jako malotřídní. V současné době navštěvují školu žáci 1. až 4. ročníku ve dvou třídách. Škola získala titul Ekoškola roku 2004 a druhé místo v republikové soutěži o nejlepší ekologický projekt. V roce 2006 škola získala poprvé mezinárodní titul Ekoškola a o dva roky později tento titul obhájila.

n Ekoškola

6

Škola v Žimrovicích se v posledních letech pravidelně zapojuje do ekologických projektů vyhlášených Sdružením pro ekologickou výchovu Tereza. V roce 2001 získala v projektu Škola v lese a les ve škole 7. místo v republikové soutěži mezi 500 přihlášenými. Ve školním roce 2003/2004 se přihlásila do projektu Ekoškola. Kromě titulu Ekoškola roku 2004 jsme získali 2. místo v soutěži o nejlepší samostatný projekt v rámci ekologické výchovy. V roce 2006 byla škola oceněna 3. místem

v soutěži Ekoškola Moravskoslezského kraje. Od školního roku 2005/2006 jsme zapojeni do mezinárodního projektu Ekoškola (EcoSchool) a hned v prvním roce jsme získali prestižní titul Ekoškola. V roce 2008 jsme mezinárodní titul obhájili a z rukou ministra školství pana Ondřeje Lišky jsme převzali osvědčení a vlajku Ekoškoly. Mezi tradice naší školy patří zdobení vánočního stromečku pro zvířátka, starost o ptačí budky, které jsme si sami vytvořili, společné vycházky do okolí školy, péče o školní zahradu, třídění odpadu v učebnách školy, péče o zvířátka v živém koutku atd.

2/2009

INSPIRACE

n Začlenění ekologické výchovy do učebních osnov Ve škole byl vypracován plán EVVO pro roky 2008-2010, který je průběžně doplňován o mnohé nové aktivity a projekty. Plán je členěn na tři oddíly: 1. Dlouhodobé cíle ZŠ Žimrovice – obecné 2. Dlouhodobé cíle – specifické 3. Krátkodobý plán pro daný školní rok

n Jak se snažíme o ekologický provoz školy Ve škole se již stalo tradicí pořádat v podzimních měsících sběr papíru. Sběr se koná ve dvou dnech. Tradičně tři desítky žáků školy sesbírají za pouhé dva dny vždy několik tun sběrového papíru. Ve dvou kontejnerech odevzdáváme již několik let okolo šesti tun papíru, tzn. téměř 200 kg papíru na jednoho žáka. Od školního roku 2002/2003, kdy si děti v zájmovém kroužku Výtvarníci v přírodě vytvořily krabicové papírožrouty a plastožrouty, třídíme v obou učebnách i školní družině odpad. Po dětech chceme, aby si po svačince plastové kelímky řádně umyly a teprve čisté je odhazovaly, kam patří. Dnes už třídění odpadu bereme jako samozřejmost. Papír je schováván na školní sběr a plast vynášíme do nedalekého kontejneru u školy. V rámci programu Státního fondu životního prostředí ČR Slunce škol škola obdržela dotaci na pořízení slunečního kolektoru na ohřev vody. K tomuto zařízení je na školním počítači umístěn program, který monitoruje činnost kolektoru a zaznamenává i aktivitu slunce. Žáci 3. a 4. ročníku zaznamenávají v každý pracovní den dvakrát denně venkovní teplotu a aktuální počasí do připravených formulářů. Jde nám o to, aby si děti všímaly změn, které se dějí v přírodě a zároveň se i učily odpovědnosti za svěřené úkoly. Snahou všech zaměstnanců školy je vytvářet přátelské a vlídné prostředí, ve kterém se děti cítí dobře a zároveň nesou zodpovědnost za své okolí, ve kterém žijí. Používané moderní výukové metody mají v naší škole vést děti k samostatnému a kritickému myšlení.

n Zahrada poznání a hry

2/2009

Myšlenka přetvořit školní zahradu na tzv. přírodní učebnu, která by sloužila nejen ke hrám a odpočinku dětí, ale i k výuce, pozorování, zahradničení, vznikla v Základní škole v Hradci nad Moravicí – Žimrovicích na jaře roku 2003. Na čtyřech a půl tisících metrech čtverečních do té doby rostly jen zakrslé ovocné stromy, které ve většině nebyly v dobrém stavu, v zadní části zahrady byly nevyužité školní pozemky. Tehdy jsme se poprvé setkali s pražským výtvarníkem panem Miroslavem Pacnerem, abychom začali uvažovat o možných změnách. Věděli jsme, že chceme využít prohloubeného místa na východní straně zahrady k vybudo-

NAUČNÁ STEZKA ZA ŠKOLOU 1. zastavení | Škola s lípami a skupinou jehličnanů Škola v Žimrovicích byla slavnostně otevřena 20. srpna 1922. Západně od školní budovy jsou vysázené lípy malolisté. Tento náš národní strom se dožívá 500 a více let. Před školní budovou je skupina jehličnanů, kterou tvoří dvě douglasky tisolisté a dvě borovice vejmutovky. 2. zastavení | Květinová louka na Kamenné hůrce Velmi vzácná je loučka na samém vrcholu skály. Díky pravidelnému kosení rozkvétá začátkem léta mnoha krásnými barvami teplomilných rostlin. Bíle rozkvete řebříček obecný a silenka nadmutá, žlutě zase štírovník růžkatý a jestřábník, karmínově hvozdík kartouzek, fialově chrpa luční a sytě modře hadinec obecný. Za hranou skály nám výhled na Žimrovice zastiňuje dub letní, třešeň ptačí, jeřáb ptačí, buk lesní a habr obecný. 3. zastavení | Geologický profil Na konci geologického období prvohor naše území pokrývalo moře, ve kterém se usazovaly jíly a písky. Během alpínského vrásnění v období třetihor byly tyto vrstvy vyzvednuty a vytvořily například pohoří Jeseníky. Stejná hornina vystupuje i u tohoto půdního odkryvu. Označujeme ji jako hradeckou drobu. Na téměř kolmém profilu je vidět erozní činnost kořenů dřevin. 4. zastavení | Jehličnatý les Jehličnatý les má chudý bylinný porost. Je zde možno pozorovat ostrou hranici mezi ekosystémy listnatého a jehličnatého lesa. Mezi porostem smrku ztepilého a lesní pěšinou je nápadný vřes obecný. Podle způsobu „opracování šišek“ můžeme určit, které zvíře si na semenech šišek pochutnávalo. 5. zastavení | Květena na jižním svahu údolí Melečku Na lesní pěšině jsou velmi nápadné žlutě kvetoucí kručinka barvířská a čilimník chlupatý. Na okraji svahu můžeme pozorovat kvetoucí sadec konopáč a v létě nádherné červenofialové a bílé květy náprstníku červeného. Vedle sebe tu rostou netýkavka nedůtklivá s většími sytě žlutými květy a netýkavka malokvětá s květy drobnějšími. Z keřového patra se v tomto místě nachází krušina olšová, bez hroznatý (červený) a jíva. 6. zastavení | Kamenné moře s mechy, lišejníky a kapradinami U lesní pěšiny na pravém břehu je roztroušeno několik větších balvanů droby, na kterých rostou mechy s lišejníky. Běžné jsou zde i kapradiny – kapraď samec a papratka samičí. U osady Meleček, kde se stezka otáčí o 180 stupňů, se k nim přidává další nápadná kapradina hasivka orličí, která je vyšší a rozvětvuje se. 7. zastavení | Mokřad nad roklí a dřeviny na stezce Od začátku naučné stezky po osadu Meleček procházíme přes dva potůčky, které jsou patrné jen při jarním tání a při dlouhodobých deštích. V suchém létě na jejich koryto upozorní malé rokle a kaluže na lesní pěšině, ve kterých se vyvíjejí pulci kuněk žlutobřichých. V údolí potoka Meleček žije skokan hnědý a ropucha obecná, užovka obojková a z ještěrů slepýš křehký a ještěrka živorodá. Stezka je zajímavá i z dendrologického hlediska. V její první části se na jižním svahu vyskytuje dub letní, jasan ztepilý, bříza bělokorá, habr obecný, jilm horský, buk lesní, javor klen a javor mléč. V druhé části stezky u potoka se k nim přidávají olše lepkavá a vrby. 8. zastavení | Život pod hladinou Melečku Potok Meleček pramení u obce Moravice západně od Melče. Protéká úzkým údolím v oblasti, která patří do Nízkého Jeseníku. Potok se vlévá v Žimrovicích do řeky Moravice. V potoce žije střevle potoční, pstruh potoční a jelec proudník. V horním toku Melečku můžeme pozorovat na spodní straně kamenů blešivce, larvy chrostíků a jepic.

7

INSPIRACE

DOPORUČENÍ A ZKUŠENOSTI S UTVÁŘENÍM ŠKOLNÍ ZAHRADY Při přestavbě zahrady nám vyplynulo několik zásad, které mohou být přenositelné i do jiných školních projektů souvisejících s přestavbou zahrady. n Plánujte zahradu s dětmi – nechte je psát vlastní návrhy, co by na zahradě nemělo chybět, dejte jim plán zahrady, kde mohou dokreslovat své nápady. n Vaše návrhy a návrhy dětí konzultujte s architektem. n Nechejte vyjádřit k návrhu kolegy učitele. n Uvažujte o bezpečí prvků, které chcete na zahradě realizovat. n Uvažujte již dopředu, jak se budete o zahradu starat během roku, zvláště jak bude zabezpečena údržba zahrady během letních prázdnin. n Které materiály budete při výstavbě potřebovat. n Kolik to všechno bude stát a které finanční zdroje můžete při výstavbě použít (dotace zřizovatele, dotační programy, granty, sponzorské dary). n Pamatujte na polohu zahrady, její velikost, kdy svítí na zahradě sluníčko, kde se drží stín, jaká je zemina, nehrozí-li poškození větrem.

8

vání amfiteátru a podmínkou bylo navrhnout jezírko a miniarboretum pro výuku dětí. Už na podzim roku 2003 měl výtvarník vytvořenou maketu, se kterou jsme předstoupili před zastupitele města Hradec nad Moravicí. Ti vyjádřili souhlas a podporu projektu Zahrada poznání a hry, jak jej pojmenoval Miroslav Pacner. V roce 2004 se nám podařilo získat z dotace kraje prostředky na realizaci amfiteátru, jezírka a miniarboreta. Stavbu amfiteátru si řídil pan Pacner sám, z nedalekého kamenolomu se na něj použilo 60 tun zdejší kulmské droby. Jeho výstavba trvala pět dnů. Více času nám zabralo jezírko a miniarboretum. Vykopaná zemina byla plná kamenů – přes školní pozemek pravděpodobně protékal v minulosti potok Meleček, který nyní tvoří hranici pozemku. Původně jsme chtěli napájet jezírko právě z tohoto potoka, ale od této myšlenky jsme museli upustit. Promýšleli jsme, jak jinak bychom mohli jezírko zásobovat vodou, inspirací nám byla zahrada Rozmarýnku v Brně, kde jezírka jsou zásobována dešťovou vodou z blízké budovy. Stejným směrem jsme postupovali i my. Šestnáct metrů dlouhé jezírko je foliované, na dno jezírka jsme ukládali umyté kameny ze zahrady, ale časem jsme je odstranili a použili je na falešný odtok. Osázení miniarboreta jsme ponechali na zahradníkovi, část dřevin jsme dostali z arboreta. Kromě profesionálních firem se do podzimu 2004 podíleli na výstavbě zahrady místní hasiči i rodiče žáků školy. Obrovský kus práce odvedly se všemi zaměstnanci i děti naší školy. Práce na realizaci projektu Zahrada poznání a hry pokračovaly na jaře roku 2005. V průčelí školy vedle svítících kamenů bylo vysázeno bludiště z buxusů a vzniklo malé odpočívadlo u vstupního chodníku do školy. Děti se zapojily do výstavby bylinkové spirály a terénních úprav v okolí hřiště, dotvářely se další prvky v zadní části zahrady – záhonky, odtok z jezírka, dřevěný můstek, chodníky okolo školy, výsadba bahenních rostlin.

n Při projektování zahrady myslete na bezpečnost dětí. Je dobré si klást otázky typu : Nemůže tam dítě spadnout? Nemůže se podřít? Nejsou tam ostré hrany? n Věnujte pozornost výběrů flóry. Nevysazujte na zahradu jedovaté rostliny nebo rostliny s velkými trny. n Nově vysazované dřeviny nesmí snižovat požadované parametry denního osvětlení ve vnitřních prostorách okolních budov. Vzdálenost sázené dřeviny od obvodové zdi budov by měla být stejná, jako je její předpokládaná maximální výška. n Věnujte pozornost oplocení pozemku. Plot vymezuje prostor pro pohyb dětí ve škole a zároveň chrání proti vandalismu zvenčí. n Chcete-li na školní zahradu umístit vodní plochu, uvažujte o její hloubce. n Vypracujte pro vaši zahradu řád, se kterým prokazatelně seznámíte své kolegy a hlavně žáky školy.

2/2009

INSPIRACE

n Získejte pro své představy vedení školy, jejich podporu budete mnohokrát během realizace projektu potřebovat. n Informujte o projektu rodiče dětí, najdete mezi nimi určitě příznivce, kteří vám při práci mohou pomoci. n Spolupracujte se sdruženími, které pracují v blízkosti školy. Zvláště v menších obcích naleznete v řadách hasičů, sportovců aj. mnoho ochotných dobrovolníků. n Před započetím přestavby si promyslete, jak budete časově řadit jednotlivé kroky projektu. Každá roční doba vám umožňuje realizovat něco jiného. Rozvrhněte si práci v kalendáři. n Když se pustíte do práce, zorganizujte si pracovní den, zvláště, budou-li vám pomáhat dobrovolníci. Nejen děti vaší školy čekají na přestávky a svačinu. n Provádějte kontrolu stavby, zvláště profesionální firmy si některé věci budou chtít udělat po svém, ani jejich zkušenosti je neopravňují svévolně měnit navržený projekt. Na druhé straně vám mohou

Zisk mezinárodního titulu Ekoškola v roce 2006 nám pomohl přesvědčit zřizovatele školy, aby nám zafinancoval vytvoření šesti naučných zastavení přímo na školní zahradě. V rámci těchto zastavení jsme mimo jiné s dětmi vystavěli vodorovné sluneční hodiny a meteorologickou stanici. Ve školním roce 2007/2008 jsme na školní zahradě vybudovali svými silami pergolu a kompost, abychom mohli zpracovávat biologický odpad, který naše zahrada během roku vyprodukuje. Dnes nám školní zahrada slouží v duchu názvu projektu Zahrada poznání a hry. Pře-

n

n

n

n

poskytnout užitečné rady, jak některé prvky udělat lépe, možná i finančně efektivněji. Za realizaci projektu určete odpovědnou osobu, která bude koordinovat průběh přestavby, můžete také ustavit „poradní výbor“, který se bude scházet ke konzultacím během přestavby zahrady. Vybudovat krásnou přírodní učebnu na vašem školním pozemku zabere mnoho času a vyžaduje hodně úsilí mnoha lidí, udržet však zahradu v provozuschopném stavu bude vyžadovat nejen čas a sílu pracovníků školy, ale i trpělivost. Určete osobu odpovědnou za školní zahradu Po celou dobu realizace vašeho projektu veďte důkladnou dokumentaci o průběhu prací na zahradě. Každý návrh, plánek i kresbu dětí si zakládejte. Budete se moci prezentovat svým dílem před rodiči, zřizovatelem školy, širokou veřejností, sponzory a potenciálními dárci. O vaší činnosti informujte rodiče i veřejnost školní nástěnkou, venkovní vitrínou atd.

devším v rámci prvouky, přírodovědy a vlastivědy využíváme školní zahradu k pozorování a učení. K tomu nám slouží především jezírko a miniarboretum. Kamenný amfiteátr využíváme jako přírodní učebnu a místo pro setkávání s rodiči a přáteli školy. Pozemky s bylinkovou spirálou nám slouží pro pěstování základních druhů zeleniny v rámci pracovního vyučování.

n Naučná stezka za školou V údolí potoka Melečku, kde se naše škola nachází, se nám podařilo vytvořit šest kilo-

metrů dlouhou Naučnou stezku za školou se sedmi zastaveními, která slouží nejen žákům školy, ale i široké veřejnosti. Součástí stezky je úvodní tabule s mapou naučné stezky, která je umístěna u školy. Smyslem projektu je seznámit děti školy i další návštěvníky našeho kraje s geologickými poměry, květenou a zvířenou zdejší oblasti. Ke stezce jsme vydali pracovní listy. Mgr. David Šrom, ředitel ZŠ Hradec nad Moravicí – Žimrovice, [email protected], doplněno z www.zszimrovice.cz (red)

OBJEV ROKU NA ZLÍNSKU Cenu za celoživotní přínos environmentální výchově a vzdělávání ve Zlínském kraji převzal ekolog Vojtěch Malík. Stalo se tak v rámci osmé Krajské konference o environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě ve Zlínském kraji, která se konala v listopadu 2008 v Uherském Hradišti. Setkání škol, neziskových organizací a veřejné správy je každoročně součástí doprovodného programu mezinárodního filmového festivalu Týká se to také tebe (TSTTT). Tématem konference bylo Duhové vzdělávání pro přírodu.

2/2009

Bohatého programu, v němž se střídaly referáty, dílny i vzájemná setkání a prohlídka výstav a prezentací s neformální nabídkou výrobků, služeb a programů se zúčastnilo téměř sto pedagogů a pracovníků neziskových organizací, vzdělávacích institucí a veřejné správy z celého Zlínského kraje. Nedílnou součástí konference bylo představení nominací a předání cen za přínos k rozvoji EVVO ve Zlínském kraji za rok 2007 a 2008. Vyhlašovatelem ocenění je Líska – občanské sdružení pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu ve Zlínském kraji. Řídící výbor Lísky ocenil dvanáct osobností, organizací a projektů, které vybral ze 43 nominací. Ocenění tradičně předávají představitelé Zlínského kraje, v loňském roce to byla paní Milena Kovaříková, radní pro rozvoj venkova, životní prostředí a zemědělství a RNDr. Alan Urc, vedoucí

odboru ŽPZe. Všichni ocenění mají bezplatnou účast na konferenci a získávají poukázky na zboží Fair Trade. Ocenění za celoživotní přínos EVVO získal ekolog Vojtěch Malík ze ZO ČSOP Slavičín. V kategorii osobnost si cenu odnesla Jana Tesařová z Centra Veronica Hostětín. V kategorii ředitelé škol, školských zařízení byli oceněni Pavel Bartoň ze Střediska volného času Alcedo Vsetín a Michal Cholek ze Základní školy Zlín-Želechovice. Cenu pro pedagoga získala Eva Šnajdarová ze školy TGM Uherské Hradiště. V kategorii komunální politik – pracovník veřejné správy byla cena předána Petru Pavelčíkovi, pracovníkovi Mětského úřadu Uherské Hradiště. V kategorii podnikatel či firma ocenění získala vsetínská firma Climax. Mezi nominovanými byla za dlouhodobou podporu environmentální výchovy i společnost Kovosteel a INV Plán ze Zlína.

9

INSPIRACE

Další cenu pro školy a školská zařízení získala ZŠ Rokytnice ze Vsetína, která loni již jedno prestižní ocenění převzala z rukou pracovníků společnosti Člověk v tísni. Škola si ze tří nabízených témat vybrala klimatické změny, které poté učitelé propojili do různých předmětů a projektů. Děti tak studovaly tuto problematiku z různých hledisek. „Prováděly meteorologická a biometrická měření v rámci programu Globe. Zkoumaly vliv koncentrace oxidu uhličitého na růst rostlin během pilotního projektu Carbon Cycle a prováděly

šetření ve věci energetické bilance školy. Také zpracovávaly počítačovou prezentaci o klimatických změnách a navštívily Hostětín – dnes již ve světě oceňovanou vesnici modelových ekologických projektů. Studenti si sami na závěr vyzkoušeli roli učitelů v pátém ročníku, když si pro mladší spolužáky připravily vyučovací hodinu“, popsala celoroční práci Liběna Dopitová, koordinátorka ekologické výchovy. V kategorii neziskových organizací ocenění získalo ekocentrum Žabka ze Starého Města. Líska ocenila také rodinu Janíkovu

z Valašských Klobouk a projekt Výukové programy středisek ekologické výchovy na podporu školních vzdělávacích programů a školních plánů EVVO ve školách ve Zlínském kraji, který úspěšně realizovalo občanské sdružení Ledňáček ze Vsetína. Objevem roku se stala Alena Gurská z Lísky. Iva Koutná, Líska – občanské sdružení pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu ve Zlínském kraji Foto Filip Mareš, Alcedo Vsetín

CENA ZA PŘÍNOS K ROZVOJI ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY, VZDĚLÁVÁNÍ A OSVĚTY Ve Zlínském kraji se vyhlašuje od roku 2001. Občanské sdružení Líska uděluje cenu v deseti kategoriích: 1. osobnost, 2. ředitel školy, školského zařízení, 3. školní koordinátor EVVO, pedagog, 4. komunální politik, pracovník veřejné správy, 5. podnikatelský subjekt, 6. škola, školské zařízení, 7. nezisková organizace, 8. rodina, 9. projekt realizovaný na území Zlínského kraje, 10. objev v oblasti EVVO (jednotlivec, organizace). Nechme se inspirovat aktivitou osobností a škol, které patří mezi nominované či přímo oceněné v 8. ročníku 2007–2008. n OSOBNOSTI

10

Ing. Mgr. Jana Tesařová, Centrum Veronica Hostětín, ZO ČSOP Veronica Organizační ředitelka Centra Veronica Hostětín. Podílí se na přípravě a lektorování vzdělávacích programů zejména pro dospělé. Spolupracuje na monitorování, rozvoji a informování o modelových projektech udržitelného rozvoje v Hostětíně. Rozsáhlá publikační, poradenská a metodická činnost. Podílela se na založení Lísky, je členkou řídícího výboru a aktivně se zapojuje zejména do zpracování projektů a budování partnertsví. Ing. Vojtěch Malík, ZO ČSOP Slavičín Zakládající člen a od r. 1982 až doposud předseda ZO ČSOP Slavičín. Hlavní organizátor kosení chráněných luk na Petrůvce. Autor a realizátor ornitologického projektu Sledování vletů sýkory při hnízdění. Aktivní spolupráce se ZO ČSOP Kosenka, zapojení do Ekologické olympiády. Celý svůj život zasvětil práci při ochraně přírody a vychoval řadu nadšených pokračovatelů. Mgr. Pavel Bartoň, ALCEDO – středisko volného času Vsetín Aktivní podíl na rozvoji EVVO na úrovni Zlínského kraje i České republiky. Příprava a garance projektů. Lektorská, metodická a publikační činnost. Podílí se na přípravě a vedení pobytových a terénních výukových programů a seminářů. Zapojení do komunitních projektů ve městě Vsetín. Zakládající člen Lísky. Mgr. Michal Cholek, ZŠ Zlín – Želechovice Podporuje realizaci environmentální výchovy na škole, která se zaměřuje na EVVO. Škola má velkou školní zahradu, téma EVVO je významně zakotvené ve školním vzdělávacím programu. Eva Šnajdrová, ZŠ T. G. Masaryka, Uh. Hradiště Školní koordinátorka EVVO. Dlouholetá podpora školních i mimoškolních aktivit, zapojení do soutěží a projektů,spolupráce se SEV v okolí, tvorba školních projektů EVVO. Ing. Mgr. Petr Pavelčík, MěÚ Uherské Hradiště Aktivně se zapojuje do budování místních i regionálních partnerství, zejména v rámci Místní agendy 21, místního systému EVVO Uherskohradišťska a krajského systému EVVO. Člen Lísky a neziskových organizací v Uherském Hradišti. Aktivní účast v dalším vzdělávání. Rodina Janíkova, Valašské Klobouky Celá rodina Janíkova přirozeně udržuje lidové tradice a zvyky, chrání a stará se o přírodu, pomáhá dobrovolně při různých akcích ve městě. Mirek Janík je předsedou ZO ČSOP Kosenka. Věra Janíková působí jako učitelka MŠ. Alena Gurská, Líska – o. s. pro EVVO ve Zlínském kraji Koordinátor projektu „Projektové vyučování Proměny regionu – nástroj pro rozvíjení školních vzdělávacích programů“, odborný pracovník projektu „Zelená pro Zlínský kraj – environmentální vzdělávání jako cesta k udržitelnému rozvoji“, modulu „Zelené hospodaření“. Dlouholetá práce v terénu – údržba zeleně, veřejných prostranství, práce spojené s ochranou přírody a životního prostředí, management a údržba chráněných území, monito-

ring. Ekologické poradenství. Zakládající členka Lísky, vedení účetnictví, realizace informačního systému a projektů Lísky. n ŠKOLY ZŠ Rokytnice Vsetín Škola se zaměřením na informatiku, ekologii a přírodovědné předměty. Aktivní účast v řadě projektů: Globe, Světová škola – získání certifikátu Světová škola pro rok 2008 (Světová škola je místem, kde globální témata tvoří přirozenou součást výuky a života školy, kde se žáci pod vedením týmu učitelů zabývají aktivně světovým děním a sledují aktuální vývoj v rozvojovém světě, kde žáci zjišťují, jak si na tom stojí škola vzhledem k určitým globálním problémům, kde žáci, učitelský sbor i širší veřejnost získávají informace o globální problematice, kde je nejméně jedenkrát za rok organizována akce za účelem zvýšení povědomí o daném problému nebo s cílem přispět k řešení problému), člen programu ENO – Environment Online – globální virtuální školy pro udržitelný rozvoj a zvyšování ekologického povědomí (v současné době je zapojeno asi 400 škol ze 104 zemí světa, které sdílejí možnosti vzdělávání v této oblasti prostřednictvím internetové sítě), recyklační program Recyklohraní, jehož cílem je na zúčastněných školách realizovat zpětný odběr baterií a elektrozařízení a zajistit tak jejich recyklaci. Budování školní zahrady. Žákům je umožňován pobyt na vícedenních výukových programech Alceda. SPŠ polytechnická COP Zlín Škola je zapojena do projektu Globe. Motivuje žáky k zapojování do projektů. Umožňuje jim provádět nové projekty, např. projekt Koloběh uhlíku v přírodě. Organizuje každoročně seznamovací pobyt žáků 1. ročníku. Podporuje další vzdělávání svých pedagogů v oblasti EVVO. Zapojení do soutěže Přírodovědný klokan. Zavedení třídění odpadu ve škole a solárního ohřevu užitkové vody. Zapojení do soutěže Efektivní využití energie, vyhodnocení v rámci ČR. SOŠ a gymnázium Staré Město Dlouhodobá spolupráce se ZŠ a SŠ v oblasti EVVO. Úspěšné zapojování do krajských projektů. Škola zajišťuje rozbory vody pro veřejnost v rámci výstavní akce Zahrada Moravy. Rozsáhlá spolupráce s neziskovými organizacemi. Pestrá přednášková, vzdělávací a osvětová činnost a tvorba metodických pomůcek pro ZŠ. Ve škole funguje Ekologické informační centrum pro školy i veřejnost. SŠ hotelová a služeb Kroměříž Rekonstrukce pozemku, vytvoření prostředí, které umožňuje praktické ukázky biodiverzity, sledování vztahů v přírodě a vliv zásahů člověka na životní prostředí. ZŠ T. G. Masaryka Uherské Hradiště Dlouholetá podpora a zapojování do aktivit EVVO ve městě, spolupráce se SEV v okolí, organizace projektových dnů a projektů EVVO ve škole i jejím okolí. Vytvoření interaktivní učebny pod širým nebem na školní zahradě, která je přístupná také obyvatelům z okolí.

2/2009

INSPIRACE

STRUČNÝ PRŮVODCE BIOTEXTILEM: BIOBAVLNA Textilní průmysl patří dlouhodobě mezi největší zatěžovatele životního prostředí. Téměř čtvrtina všech ročně aplikovaných insekticidů je použita při pěstování bavlníku. Další nezanedbatelné množství toxických chemikálií se ročně spotřebuje při přeměně bavlněného vlákna na košile, džíny, ručníky, povlečení… n

n

Přírodní ještě neznamená bio

Organický textil

JAKO V BAVLNCE... Díky komplikovaným chemickým procesům při zpracování dnes označení 100% bavlna, hedvábí či vlna zdaleka nesplňuje představy o přirozenosti přírodních materiálů, které se nám na první pohled vybaví. Textilní výroba z bavlněných i ostatních rostlinných a živočišných vláken totiž nepatří zdaleka mezi nejekologičtější. Mnozí lidé se proto se zájmem obracejí k oblečení vyrobenému způsobem pro přírodu i člověka příznivějším. Biooblečení začíná mít pevné místo v nákupním košíku (stejně jako přírodní kosmetika) nejen ekologicky smýšlejících spotřebitelů. I ve výrobcích označovaných jako natur, bio, eko či zelený textil jsou však nezanedbatelné rozdíly. Co ve skutečnosti znamená předložka bio v případě košile, ručníku nebo dětských dupaček? A jak se orientovat v jejich značení? Pojďme se rozhlédnout ve světě biotextilu. n

2/2009

Šetrný k přírodě versus bio

V praxi se můžeme setkat se dvěma základními principy značení ekotextilu. První skupina bývá nejčastěji označována jako biotextil či organický textil. Druhá skupina, anglicky nejčastěji nazývaná sustainable textile, se do češtiny zpravidla překládá jako textil šetrný k životnímu prostředí (pro komplikovanost českého překladu používáme v textu anglický výraz). Ačkoliv mají oba systémy značení mnoho společného a směřují ke stejnému cíli, v některých ohledech se liší. Organický textil vychází z principů ekologického zemědělství, původ druhého můžeme hledat v laboratořích. Největší rozdíl mezi oběma přístupy je důraz, který se při certifikaci sustainable textilu klade na hodnocení životního cyklu výrobku (tzv. Life-Cycle Assessment – LCA – hodnocení environmentálních dopadů výrobku po celou dobu jeho života). Díky tomuto kritériu naleznete ve skupině sustainable vedle organických textilií i materiály, jako jsou eco-fleece vyrobený z recyklovaných pet-lahví, smart wools materiály s vysokým stupněm chemických úprav či celulózová vlákna lyocell. I ty totiž splňují přísné environmentální parametry, jejich původ by však ortodoxní vyznavače bioživota nejspíš zaskočil. V Evropě se certifikace sustainable textilií řídí směrnicemi EU pro ekologicky šetrné výrobky, speciálně Směrnicí pro textilní výrobky 2002/371/EC, a certifikaci v jednotlivých zemích Evropy zajišťují akreditované nezávislé orgány. Vedle EU směrnic existuje i řada uznávaných privátních standardů s mezinárodní platností – Ökotex Standard, Nordic Swan, v České republice Ekologický šetrný výrobek.

Bavlnu většina lidí považuje za přírodní materiál, který svědčí pokožce dětí i dospělých. Možná proto budete zaskočeni: konvenčně pěstovaná a obchodovaná bavlna oplývá všemi negativy, které průměrně ekologicky vzdělaného člověka napadnou. Běžně pěstovaná bavlna je jednou z plodin vůbec nejvíc chemicky ošetřovaných. Konvenční pěstování a zpracování bavlny zatěžuje půdu a vodu, má fatální dopady na životy mnoha milionů rolníků a jejich rodin i širší společnosti. Podle údajů severoamerické pobočky Pesticide Action Network spolkne pěstování bavlny 10 %, některé zdroje uvádějí až 20 % celosvětové spotřeby pesticidů. Bavlníkové plantáže přitom zabírají „jen“ necelá 4 % světového půdního fondu využívaného k zemědělství. Při zpracování bavlny je největším problémem bělení a barvení textilií. Zhruba třetina barviv k bavlně nepřilne a vymyje se do odpadních vod. Velká část zpracovatelských zařízení se nachází v rozvojových a nejméně rozvinutých zemích světa, v nichž se environmentální standardy často dodržují méně důsledně než v Evropě nebo Severní Americe. Menší výrobní podniky a dílny obvykle nemívají vlastní čističky odpadních vod, ty pak — znečištěny barvivy a zbytky pesticidů — ústí přímo do vodních zdrojů, které nezřídka plní roli zásobáren pitné a užitkové vody pro celou oblast. Vzhledem k tomu, že bavlna zůstává navzdory rozmachu syntetických textilií a oživení zájmu o přírodní vlákna, jako je len, konopí nebo hedvábí, nejdůležitější surovinou pro výrobu oděvů, sečteno a podtrženo, v globálním měřítku konvenční produkce bavlny má velké ekologické, sociální a zdravotní dopady. Má tedy smysl hledat alternativu – biotextil. O dopadech konvenčního pěstování bavlny vypráví působivě též dokumentární film 100% cotton: Made in India od německé režisérky Inge Altemeier. S využitím článku Šárky Špačkové Bavlna – špatné svědomí našich skříní v Sedmé generaci 2006/2, www.sedmagenerace.cz (red)

Pro textil vyrobený ze surovin pocházejících z ekologicky kontrolovaného zemědělství se běžně užívá výraz organický či biotextil. Pod tímto označením se však neskrývá jen kontrolovaný původ surovin, ale také přísná kontrola výrobních procesů – od výroby vláken po konečnou úpravu oděvu. Délka kontrolovaných procesů a přísnost se u jednotlivých standardů liší, obecně však platí, že ty nejkvalitnější organické programy začínají kontrolu od zasazení bavlníku a končí vybalením trička v obchodě. Při výrobě biotextilu jsou používány v co největší možné míře biosuroviny rostlinného (bavlna, konopí, len, juta, ramie, bambus, soja) nebo živočišného (vlna, hedvábí, kašmír, kůže) původu, jejichž produkce podléhá přísné kontrole ze zákona o ekologickém zemědělství. Následné zpracování vláken a výroba textilií jsou přísně definovány. Nejsou povoleny látky, u kterých je prokázáno či je důvodné podezření, že působí jako karcinogeny, negativně ovlivňují vývoj plodu či pohlavních orgánů nebo způsobují alergickou reakci. Celkově se klade velký důraz na energetickou šetrnost technologií a biodegradabilitu, namísto chemických úprav se dává přednost mechanickému zpracování. Množství technologií je zakázáno – nesmí se např. používat chlor, formaldehyd, azobarviva, zpomalovače hoření, enzymatické bělení, protimačkavé či antibakteriální úpravy. Textilní doplňky, jako jsou zipy, knoflíky a patenty či háčky, nesmí v žádné podobě obsahovat chrom, nikl apod. Biobavlna se v současné době pěstuje ve 22 zemích světa, největšími producenty jsou Turecko, Indie, USA a Čína. n

Nejznámější bio textilní standardy

Na rozdíl od biopotravin nepodléhá výroba biotextilu zatím žádným mezinárodním legislativním opatřením, kromě identifikace bio původu surovin. Stejně jako na trhu s přírodní kosmetikou i zde existuje velké množství privátních standardů a značek. Mezi nejznámější organizace, které mají vytvořeny systémy kontroly biotextilu patří Organic Trade Association (OTA) v USA, britská Soil Association, německá International Association Natural Textile Industry (IVN), evropský a mezinárodní Demeter, skandinávský KRAV, japonská Japan Organic Cotton Association (JOCA) či holandská SKAL. Organic Trade Association (OTA) ve svých The American Organic Standards for Fiber Processing rozlišuje tři úrovně biozna-

11

INSPIRACE

∆ Výrobky ze stoprocentní biobavlny znamenají úlevu pro půdu i další složky životního prostředí a také nemalé společenské přínosy. Je však zatím velmi těžké se zorientovat, co je skutečně z biobavlny, zárukou nemusí být ani takováto visačka. Doufejme, že sjednocování pravidel, podobně jako tomu je u biopotravin, bude postupovat. Zatím vám pomůže náš průvodce biotextilem. Foto archív Bedrníku

12

čení: 100% Organic – všechny komponenty pochází z kontrolovaného zemědělství, Organic – 95% z celkové váhy vláken je bio původu. Pokud na oblečení naleznete text: Made with organic cotton (či název jiné biosuroviny), máte jistotu, že materiál trička, které jste si právě zakoupili, je ze 70 % bio. Všechna tři značení deklarují, že při výrobě byly splněny přísné standardy pro ekologicky šetrnou výrobu, zakázány jsou GMO včetně Bt bavlny (geneticky upravovaná). Označení Made with xx % organic cotton (či jiné biosuroviny) musí ve výrobku obsahovat deklarovaný podíl. Soil Association uveřejnila v roce 2003 své Organic textile standards, které zahrnují produkci a zpracování přírodních vláken včetně kůže. Pokud textil obsahuje nejméně 95 % surovin v biokvalitě (vyjma doplňků, jako jsou knoflíky, patenty apod.), může být označen Organic. Zbylých 5 % mohou tvořit jakákoliv vlákna včetně syntetických, nejsouli na seznamu nepovolených látek. Pokud biosuroviny tvoří 70–94 % z celku, můžete na štítku nalézt Made with xx % organic materials. Použití GMO není povoleno. Certifikované výrobky nesou logo Soil Association a doprovodný text definující podíl bio ve výrobku. International Association Natur Textile Industry (IVN) rozlišuje stupně Naturtextil IVN Certified BEST a IVN Certified, které vycházejí z velmi obdobných pravidel jako Soil Association. Překvapivě však povoluje v nižším stupni používat i suroviny, které nepocházejí z kontrolovaného zemědělství; pouze bavlna musí být bio v obou úrovních). Kontrola výroby probíhá ve všech stupních – od sklizně suroviny přes výrobu vláken, zpracování až po barvení a šití. Oděvní doplňky jako vycpávky, podšívky, všivky apod. musí být stoprocentně přírodního původu, kovové části nesmí obsahat nikl a chrom. Vzhledem k německému původu certifikátu patří tato značka v České republice mezi nejrozšířenější. Certifikované výrobky nesou značku Naturtextil a Naturtextil Best. Demeter – jedna z nejstarších bioznaček na světě označuje produkty pocházející z biodynamického zemědělství. Řadí se mezi nejaktivnější činitele v biozemědělském hnutí. Standardy pro certifikaci textilu byly zavedeny v roce 2002. Kontrolní systém vychází z pravidel IVN (viz výše), vlákna však musí pocházet z biodynamického zemědělství. Certifikované výrobky nesou značku Demeter ®. KRAV, největší ekozemědělská organizace ve Skandinávii, jako jediná ve svých standar-

dech povoluje při výrobě textilu definované množství formaldehydu a halogenovaných organických sloučenin. Přísným výrobním omezením nepodléhají nitě a oděvní součástky: zde, pokud není k dispozici vhodný organický materiál, lze použít i polyester či viskózu. KRAV má vytvořené standardy pro zpracování kůže v biokvalitě. Certifikované výrobky nesou značku KRAV. Japan Organic Cotton Association (JOCA) – organizace, která dohlíží na kvalitu biobavlny a dodržování standardů při jejím zpracování v Japonsku. Certifikace rozlišuje tři stupně značení – pure pro biotextil nebarvený a bez potisků, pure dyed/printed pro biotextil s potiskem nebo barvený a blend pro látky obsahující více než 60 % biobavlny a méně než 40 % ostatních přírodních vláken nebo konvenční bavlny. Syntetická vlákna jsou povolena v méně než 10 %. Skal International Standards jsou standardy pro organický textil vytvořené původně holandskou certifikační společností Skal International (dnes Control Union Certifications). Kontrolují se všechny kroky od zpracování vláken po úpravu hotových oděvů. Použitá vlákna musí pocházet z ekozemědělské produkce (vyjma šicích nití), 5 % z celkové váhy může být syntetického původu. V celém procesu jsou zakázány látky škodlivé životnímu prostředí a lidem, dává se přednost mechanickým technikám zpracování, celkový proces výroby musí ve srovnání s konvenční výrobou prokazatelně méně zatěžovat životní prostředí. Plnění sociálních standardů je podmínkou. Výrobky s touto certifikací jsou označené značkou EKO Sustainable Textile. Global Organic Textile Standard, GOTS. Ve snaze sjednotit existující standardy a zjednodušit tak výrobcům biotextilu export do celého světa (bez nutnosti dalších recertifikací) byly po několikaleté přípravě v roce 2006 zveřejněny globální standardy pro organický textil. Ty kontrolují produkci, zpracování, balení, značení a transport a ve svých podmínkách vycházejí z nejznámějších biotextilních směrnic. Při certifikaci užívají dvoustupňové označení – „organic/organic-in conversion“ a „made with

x % organic material/made with x % organicin conversion materials“. První úroveň zahrnuje materiály s 95 % a více vlákny certifikovanými jako bio nebo v konverzi. Méně než 5 % může obsahovat jiná vlákna včetně regenerovaných a syntetických. Druhá skupina označuje materiály, které obsahují 70 % až 95 % certifikovaných biovláken nebo vláken v konverzi, do 30 % vlákna neorganického původu, z nichž maximálně 10 % (v USA 25 %) může být regenerovaných nebo syntetických. Při zpracování nejsou povoleny směsné příze (směsi bio a nebio příze spřádané dohromady – viz níže). Většina textilních doplňků by měla být z přírodních materiálů, nitě, knoflíky a zipy však mohou být i ze syntetiky. Je zakázáno používat vzácné dřeviny, PVC, nikl a chrom a řadu výrobních procesů, která se neslučují s principy ochrany životního prostředí a mají negativní vliv na lidské zdraví. Všichni certifikovaní zpracovatelé a výrobci musejí splňovat sociální kritéria definovaná Mezinárodní organizací práce (ILO), což garantuje zajištění únosných sociálních podmínek primárním výrobcům a zpracovatelům. Na výrobcích s certifikací GOTS můžete nalézt loga pověřených certifikačních společností – IMO, Control Union Certifications či Soil Association Certification Ltd – a text Global Organic Textile Standard s označením úrovně kvality. Zajímavý je certifikát Organic Exchange Standard kalifornské společnosti Organic Exchange, která se zaměřuje na zvýšení celosvětové produkce biobavlny. Certifikát mohou získat textilie se směsnou bavlněnou přízí obsahující vedle převažujícího konvenčního bavlněného materiálu i malé množství s organickým původem. Tuto certifikaci využívá velké množství světových oděvních firem - zařazením takovýchto produktů do výroby deklarují, že jim záleží na životním prostředí a sociálním kodexu výroby. Přestože se ve výrobcích nachází zpravidla jen 5% podíl bio, vzhledem k celkovým objemům jsou tyto firmy významnými hráči na trhu s biobavlnou. Oděvy se směsí biobavlny zpravidla naleznete v kolekcích spodního prádla či řadách pro děti, někdy využívají nebo tvoří samostatné, přírod-

2/2009

INSPIRACE

nost evokující kolekce. Odměnou je lepší image a zvýšený zájem spotřebitelů, kteří při svých nákupech péči o životní prostředí zohledňují. Mezi další standardy pro organický textil patří Biologico Tessuto /AIAB či textilní standard německého Naturland. Jiným typem standardu kvality jsou například pravidla definovaná indickou výrobní a obchodní společností Agrocel. n

2/2009

Nosím bio, chovám se eticky…

Vedle šetrného chování k přírodě klade většina textilních programů důraz na dodržování sociálních standardů. V souladu s duchem ekologické výroby se výrobci organického textilu přirozeně hlásí k principům spravedlivého obchodování, řada z nich jsou aktivní podporovatelé a realizátoři speciálních sociálních projektů zaměřených na rozvoj a podporu místních societ. Na farmách je zakázána dětská práce, pracovníkům jsou poskytovány rovnocenné podmínky nehledě na rasu, pohlaví, náboženství či sociální postavení. Výše platu je adekvátní námaze, množství odpracovaných hodin je regulováno, často je poskytována finanční pomoc pro lokální komunitní programy atd. Mezi nejznámější sociální projekty patří např. bioRe ®, iniciovaný společností Remei, který vedle dlouhodobých smluv pro pěstitele bavlny garantuje i jejich důstojné sociální podmínky. Často je možné setkat se také s označením FairTrade cotton , kterou uděluje mezinárodní FairTrade Labelling Organisation (FLO) produktům splňujícím přísné podmínky spravedlivého obchodování. Avšak pozor – označení touto značkou ne vždy znamená, že je produkt biopůvodu. S Fair Trade úzce spolupracuje i další z velkých zpracovatelů biobavlny, holandská společnost BoWeevil. Důraz na sociální chování při vykupování a zpracování bavlny kladou i členové Organic Exchange. Existuje řada projektů, které v zemích třetího světa iniciují přechod z konvenčního pěstování bavlny na bio, s cílem snížit ekologickou zátěž a současně zajistit farmářům důstojné podmínky pro život. Příkladem jsou např. Moral Fibre Project pro Afriku, organizovaný PAN-UK, Cotton made in Africa iniciovaný německou společností OTTO, Institutionalising Organic cotton / OBEPAP organizovaný v Beninu holandskou společností AgroEco a mnohé další. Za změnou postojů nadnárodních oděvních koncernů stojí množství osvětových kampaní, které spotřebitele upozorňují na neetické chování oděvních firem v zemích primární produkce. Právě osvěta mezi spotřebiteli a protesty proti neetickému chování nadnárodních textilních koncernů se v posledním desetiletí staly podnětem k zařazení etických kodexů do firemní politiky významných nadnárodních firem a k jejich přímému zapojení do projektů v rozvojových zemích. Jedním z příkladů je evropská kampaň Clean Clothes Campaign.

n

Trh s biotextilem

Údaje z roku 2006 uvádějí přes 30 velkých oděvních firem a více než 1 200 malých oděvních značek, které v Evropě, Severní Americe a Japonsku nabízejí ve svých programech oděvy z biobavlny. Překvapivě největším světovým výrobcem oděvů z biobavlny je (podle údajů Organic Exchange z r. 2006) americká společnost Nike. Ta uvádí, že v letošním roce bude 15 % všeho sportovního oblečení v programu Sport Culture vyrobeno z biobavlny a do roku 2011 to bude plných 100 %. Další z významných oděvních výrobců Marks&Spencer plánuje v roce 2012 minimálně pětiprocentní podíl biobavlny ve všech svých bavlněných výrobcích. Své bioprogramy mají i další světové značky – Sam’s Club, Patagonia, COOP, Timberland, C&A či H&M. Některé firmy (např. Nike) používají v oděvech směsné příze obsahující pouze nízké procento biobavlny (maximálně do pěti procent, zbytek konvence) což veřejně nedeklarují, jiné mají své vlastní organic kolekce. Řada výrobců se v poslední době aktivně podílí na ekosociálních projektech, které přímo s produkcí biobavlny souvisejí. Že se tato firemní strategie vyplácí, uvádějí svorně všichni představitelé významných firem. Nárůst obratu v této textilní sekci je přičítán stoupajícímu spotřebitelskému sociálnímu a ekologickému uvědomění a často se srovnává s boomem biopotravin a biokosmetiky. n

Co najdete na štítku…

Orientace v biooblečení si žádá zdatného biozákazníka. Jak již bylo řečeno, ačkoliv biotextil zpravidla splňuje podmínky pro značky typu „vyrobeno s ohledem na životní prostředí“, obráceně to už platit nemusí. Označení „ekologicky šetrné“ či „sustainable“ (certifikáty Eko-tex Standard, EU Flower, Nordic Swan apod.) ještě nezaručuje, že se jedná o biotextil, i když tyto značky na některém biooblečení můžete nalézt. Nejjednodušším vodítkem pro spotřebitele zůstává text uvedený na štítku, obalu či visačce. Pokud na některém z těchto míst naleznete výraz bio nebo organic, jste u správného regálu. Jestliže na štítku bude logo či jméno některého známého biocertifikátora (Soil Association, SKAL, KRAV apod.), je zde zpravidla jasně uvedeno, o jaký typ biotextilu se jedná a naleznete i procentuální podíl bio ve výrobku. Problém může nastat, pokud se setkáte s privátní značkou některého výrobce či prodejce. Ti totiž zpravidla uvádějí pouze svůj název či logo – buď kolekce, která biooblečení obsahuje, nebo vlastní registrované značky, pod kterou se bio skrývá. Pokud chcete vědět o výrobku víc, musíte pátrat po dalších indiciích. Na řadě výrobků naleznete na visačce či přiložených letáčcích informaci o certifikaci, která deklaruje biokvalitu, mnoho firem informuje i o speciálních ekosociálních projektech, kterých se účastní.

Pokud chcete vědět, co přesně se rozhodujete svým nákupem podpořit, nezbývá než pátrat dál. Některá z log, která můžete na oblečení (vedle značek uvedených výše) vidět, najdete na webu biospotrebitel.cz. Když do vyhledávače zadáte slovo biobavlna, najdete tohoto průvodce včetně log. Ecotton – registrovaná značka holandské společnosti Bo Weevil, pod kterou na trh dodává biobavlnu, přízi, látky a některé hotové oděvy. Biokvalitu a výrobní proces certifikuje Control Union Certification /Skal International. Na oděvech je značka Ecotton. Biobavlna pochází převážně z Turecka, kde se BoWeevil podílí na projektech zaměřených na ekologicky šetrnou produkci bavlny. Logo Fair Wear Foundation – nadace, která se zaměřuje na zlepšení sociálních podmínek v oblasti oděvního průmyslu. Mezi členskými firmami naleznete oděvní společnosti Mexx, Bo Weevil či O’Neill. Naturline je značka oblečení šetrného k životnímu prostředí, která patří švýcarské maloobchodní společnosti COOP. Společnost při výrobě dlouhodobě zpracovává biobavlnu od firem zařazených do projektu bioRe ®. Green Cotton Organic – registrovaná značka dánské oděvní společnosti Novotex. Oděv vyráběný s ohledem k životnímu prostředí. Filozofie vychází z principů ekologické udržitelnosti, jedna z linií produktů zahrnuje i biobavlnu. Při certifikaci materiálů organického původu spolupracuje s KRAV a SKAL. Hess Natur – jeden z prvních zásilkových obchodů, který začal pod svou vlastní značkou nabízet lněné a bavlněné biooblečení. Je dlouhodobým partnerem Helvetas Organic Cotton project v Burkině Faso. Pure wear – značka biotextilu s vlastními definovanými standardy výroby, kterou vlastní německá zásilková společnost OTTO GmbH & Co. Společnost je iniciátorem ekosociálního projektu Cotton made in Africa, zaměřeného na rozvoj ekologické produkce biobavlny v Beninu, Zambii a Burkině Faso. Je členem Fair Wear Foundation. Organic cotton - Toto značení můžete nalézt na oděvech, ve kterých byly použity bavlněné směsné příze (příze obsahuje malé množství biobavlny, zbytek tvoří konvenční bavlna) a jsou certifikovány standardy Organic Exchange. Některé z certifikovaných firem používajících směsnou přízi toto logo neuvádějí a užívají na oděvech názvy svých privátních značek. bioRe® – původně obchodní značka používaná pouze pro organickou přízi společnosti Remei dnes zahrnuje i vlastní oděvy v biokvalitě. Značka informuje o tom, že oděv je zpracován z bavlny z farem zařazených do projektu bioRe. Kateřina Čapounová, PRO-BIO LIGA, www.biospotrebitel.cz Pokračování v příštím čísle.

13

PROMĚNY CO JE A KDE SE VZALA

DEGRADACE PŮDY EVROPSKÁ PŮDA V OHROŽENÍ | Během posledních desetiletí dochází v Evropě k intenzivní degradaci půdy, která je způsobena nebo zesilována lidskou činností. Odborníci vyjadřují obavy, že se v budoucnu intenzita těchto negativních procesů zvýší. Patrně k tomu přispěje i probíhající změna klimatu doprovázená extrémními výkyvy počasí, které mohou mít negativní účinky na půdu. Ekonomické škody způsobené v Evropské unii ničením půdy mohou podle odborníků dosahovat desítek až stovek miliard eur ročně. Přesto nejsou evropští politici schopni nalézt dohodu na společné politice pro ochranu půdy v Evropě. A média o půdě obvykle referují kvůli spekulantům s pozemky nebo při popisu následků lijáku, který půdu z polí spláchl do garáží a ložnic postižených… n

14

Co ohrožuje půdu?

Mezi procesy, které se podílejí na degradaci půdy, patří např. eroze, úbytek organické hmoty v půdě, zasolování, chemická kontaminace, utužování půdy nebo její sesuvy, pokles biologické rozmanitostí v půdě, zastavění rozsáhlých ploch aj. Eroze je přirozený přírodní proces rozrušování a přesunu půdy působením větru, vody, ledu, sněhu atd., který ale člověk urychluje některými svými činnostmi, např. odlesňováním, nevhodnými zemědělskými postupy, změnami vodního režimu v krajině atd. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že vodní erozi je vystaveno 115 milionů hektarů půdy a že 42 milionů hektarů půdy podléhá erozi větrem. Dostupné údaje z 13 členských států EU kalkulují roční škody způsobené erozí na 700 milionů až 14 miliard eur ročně. Dalším procesem ovlivňujícím kvalitu půdy je úbytek organické hmoty, která hraje důležitou úlohu v koloběhu uhlíku. Půda na jedné straně uvolňuje skleníkové plyny, ale je také významnou zásobárnou uhlíku; podle evropských expertů obsahuje 1,5 miliardy tun uhlíku. Přibližně 45 % půdy v Evropě má střední obsah organické hmoty a dalších 45 % půd má obsah nízký či dokonce velmi nízký. Problém úbytku organické hmoty postihuje podle Evropské komise zejména jižní Evropu, ale také některé části Francie, Německa, Švédska či Velké Británie. Experti ohodnotili škody způsobené úbytkem organické hmoty asi na 3 až 6 miliard euro ročně. Utužování půdy je způsobováno zejména opakovaným zpracování půdy ve stejné hloubce a množstvím přejezdů těžkou zemědělskou technikou. Rozsah tohoto narušení se dle expertů pohybuje v Evropě mezi 32 až 36 % pro značně ohrožené půdy a 18 % půdy je ohroženo mírně. Jako zasolování se označuje hromadění rozpustných solí (sodíku, hořčíku, vápníku aj.) v půdě a problém se v Evropě týká téměř 4 milionu hektarů. Nejvíce je ohrožena italská Kampánie, údolí španělské řeky Ebro a Velká uherská nížina. Zasolování ale také postihuje řadu regionů na Slovensku, v Řecku, Portugalsku, Francii či Rakousku. Škody způsobené

zasolováním zkalkulovali ekonomové jen ve třech nejpostiženějších zemích EU na zhruba 150 až 300 miliard eur. Sesuvy půdy se často vyskytují v oblastech narušených erozí, s příkrými svahy, s intenzivními a vydatnými srážkami, např. v alpských či středomořských oblastech. Zatím ale není jasné, jak rozsáhlá území jsou v EU ohrožena ani jak velké jsou ekonomické škody způsobené sesuvy.

Kontaminace půd je důsledkem používáním nebezpečných chemických látek v mnoha výrobních procesech zhruba v posledních dvou stoletích. Expertní odhady předpokládají 3 až 4 miliony kontaminovaných lokalit, přičemž na 500 tisíc jich podle odborníků vyžaduje sanaci. Nezávislá studie citovaná Evropskou komisí odhaduje náklady související s kontaminací půdy až na 200 miliard eur ročně, konzervativní kalkulace udává hodnotu asi desetkrát menší. Na problému degradace půd se v Evropě podílí také tzv. urban sprawl – expanze zástavby městského typu, jež dnes zaujímá více než čtvrtinu území EU, přičemž nadále přetrvává značná poptávka po půdě ve městech a v jejich okolí. Zastavěním je dnes postiženo asi 9 % celkové rozlohy členských států EU a za uplynulých 50 let se prostor spotřebovaný na osobu více než zdvojnásobil. Škody z degradace půd vyplývají například z poškození infrastruktury stékáním usazenin, ze zvýšené potřeby zdravotní péče v důsledku kontaminací, z nákladů na úpravy vody kontaminované prostřednictvím půdy, z likvidace usazenin atd. Odborníci ale předpokládají, že reálné škody budou pravděpodobně vyšší než uvedená čísla, protože mnohé lze doposud obtížné kvantifikovat. Kalkulované náklady např. nezahrnují poškození ekologických funkcí půdy, nákladů plynoucích z utužování půd, z jejich zastavění nebo z poklesu biologické rozmanitosti. n

PŮDA = samostatný přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných faktorů. Je životním prostředím půdních organismů, stanovištěm planě rostoucí vegetace, slouží k pěstování kulturních rostlin. Je regulátorem koloběhu látek, může fungovat jako úložiště, ale i zdroj potenciálně rizikových látek. KVALITA PŮDY = schopnost půdy plnit funkce daného ekosystému tak, aby byla trvale zajišťována biologická produktivita, udržována kvalita životního prostředí a podporováno zdraví rostlin a živočichů.

Evropská půda potřebuje ochranu. Ale jakou?

Evropská komise na základě podkladů odborníků konstatovala, že nevhodné lidské činnosti „ničí kapacitu půdy plnit řadu zásadních funkcí“ a že „nedostatečná ochrana půdy ohrozí udržitelnost a dlouhodobou konkurenceschopnost v Evropě“. V listopadu 2004 uspořádalo nizozemské předsednictví EU konferenci, na které členské státy a další subjekty vyjádřily silnou podporu pro společný postup v ochraně půdy. Následně proběhla i dvouměsíční veřejná konzultace, během které se za pomoci internetu tisíce občanů a stovky organizací vyjadřovaly k možným prvkům budoucí strategie ochrany půdy. V říjnu 2006 pak na základě výsledků připomínek veřejnosti předložila Evropská komise návrhy tematické strategie a rámcové směrnice EU pro ochranu půdy. V Evropském parlamentu byl návrh Evropské komise přivítán a 13. listopadu 2007 pro něj v prvním čtení hlasovala velká většina europoslanců. Překvapivě však byl návrh rámcové směrnice zablokován na jednání rady ministrů životního prostředí Evropské

2/2009

PROMĚNY unie v prosinci 2007. Přes úsilí tehdejšího portugalského předsednictví, eurokomisaře pro životní prostředí Stavrose Dimase a řady národních ministrů se nepodařilo dosáhnout politické dohody, kterou zablokovala menšina pěti států (Německo, Francie,Velké Británie, Rakousko a Holandsko). Zablokování dohody o směrnici kritizovala řada politiků, ale také mezinárodní federace biozemědělců (IFOAM), ochranářská organizace BirdLife nebo největší evropská federace nevládních ekologických organizací EEB.

TAHÁK

n

FUNKCE PŮDY Půda se v ekosystémech účastní složitých vazeb, je nezastupitelná v plnění těchto funkcí: n Půda je základním článkem potravního řetězce a současně substrátem pro růst rostlin. n Půda je životně důležitou zásobárnou vody pro suchozemské rostliny a mikroorganismy a je filtračním čistícím prostředím, přes které voda prochází. n Mikroorganismy žijící v půdě jsou obrovskou a nedoceněnou zásobárnou genetické informace a umožňují průběh důležitých procesů v ekosystémech. Cyklus vody, uhlíku, dusíku, fosforu, a síry probíhá v půdě prostřednictvím interakcí mikrobiální složky s fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Půdní organická hmota je hlavní suchozemskou zásobárnou uhlíku, dusíku, fosforu a síry a bilance a přístupnost těchto prvků je neustále ovlivňována mikrobiální mineralizací a imobilizací. n Půda hraje zcela zásadní a nezastupitelnou roli ve stabilitě ekosystémů a v ovlivňování bilancí látek a energií. Působí jako environmentální pufrační medium, jež mimo jiné zadržuje, degraduje, ale za určitých podmínek i uvolňuje potenciálně rizikové látky. n Z půdy pochází mnoho základních složek stavebních materiálů a surovin, současně půda poskytuje prostor pro umisťování staveb, pro rekreační činnost a další aktivity člověka. n Půda je prostředím, v němž probíhá archeologický a paleontologický výzkum. K procesům, které nepříznivě ovlivňují produkční a ekologické funkce půdy se řadí spolu s vodní a větrnou erozí kontaminace, zábor půd, degradace půdy, úbytek organické hmoty a narušení vodního režimu a acidifikace.

Půda a ochrana klimatu

O hledání alespoň dílčí dohody na společné ochraně půdy v Evropské unii se v červnu 2008 pokusila mezinárodní konference Změna klimatu – jakou úlohu má půda?, kterou v Bruselu zorganizovalo Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise (DG environment). Konferenci předsedal výkonný tajemník Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci Luc Gnacadja a zúčastnilo se jí na tři sta expertů, politiků, novinářů a průmyslových lobbistů. Účastníci se shodli, že organické složky půdy zásadním způsobem přispívají k její úrodnosti a zároveň jsou velmi významnou zásobárnou uhlíku. Konstatovali, že půda je součástí problému změny klimatu i součástí jeho řešení, a proto je nutné podpořit opatření, která pomáhají udržovat a zvyšovat obsah organických látek v půdě. Shodli se i na tom, že degradace půdy přesahuje hranice států a že je nutno vytvořit společný evropský právní rámec pro řešení problému. Následně byla zpracována a počátkem března 2009 zveřejněna komplexní studie shrnující veškeré dostupné informace o vztazích mezi půdou a změnou klimatu. Ta by měla pomoci politikům při dalším jednání o společných evropských politikách v oblastech ochrany půdy a ochrany klimatu.

PŮDA JAKO SOUČÁST ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ DEFINICE PŮDY Půdu lze definovat jako samostatný přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných faktorů. Je životním prostředím půdních organismů, stanovištěm planě rostoucí vegetace, slouží k pěstování kulturních rostlin. Je regulátorem koloběhu látek, může fungovat jako úložiště, ale i zdroj potenciálně rizikových látek. Půda je dynamický, stále se vyvíjející živý systém. Přežití a prosperita všech suchozemských biologických společenstev, přirozených i umělých, závisí na tenké vrchní vrstvě Země. Půda je přirozenou součástí národního bohatství každého státu. Půdu je proto nutné chránit nejen pro současnou dobu, ale se značným výhledem do budoucna.

POŠKOZENÍ PŮDY EROZÍ Lidská činnost může dramaticky akcelerovat přirozeně pozvolně probíhající proces eroze, který je za normálních podmínek kompenzován zvětráváním substrátu a tvorbou nové půdy. Eroze je ovlivňována kombinací faktorů, jako je sklon a délka svahu, charakter klimatu, využití půdy, vegetační kryt a půdní vlastnosti (textura, struktura, mocnost organických horizontů, obsah organické hmoty). Eroze snižuje mocnost ornice, v extrémních případech je zcela zlikvidována orniční vrstva i podorničí. Omezují se ekologické funkce půdy. Rychleji dochází k poškozování povrchových a podzemních vod. Snižuje se zadržování vody (retence) a regulační funkce půdy v hydrosféře. Omezuje se produkční schopnost půdy, tj. schopnost produkce biomasy. Neméně důležité jsou i vedlejší účinky eroze. Jedná se o zanášení toků a nádrží, obohacování vody živinami atd. Potenciální ohrožení zemědělské půdy vodní erozí na území ČR: Stupeň ohrožení vodní erozí (t.ha.r-1)

n

České předsednictví

Velmi slabé ohrožení

2/2009

MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik

%

134 041

3

1,6 -3,0

1 094 507

26

Střední ohrožení

3,1 -4,5

1 054 905

25

Silné ohrožení

4,6 -6,0

728 972

17

Slabé ohrožení

České předsednictví Evropské unie si jako jeden z cílů stanovilo odblokovat další jednání o směrnici na úrovni ministrů životního prostředí. Připravilo několik variant řešení sporných bodů s cílem najít kompromis přijatelný pro skupinu zemí, které jednání v prosinci 2007 zablokovaly. Podle dobře informovaných zdrojů však není příliš pravděpodobné, že se českému předsednictví podaří najít shodu a odpovědnost za hledaní kompromisu mezi partikulárními zájmy jednotlivých států přejde na Švédsko jakožto následující předsednickou zemi. Zatím tedy bohužel není jasné, jestli se podaří najít společná pravidla pro ochranu evropské půdy, ani jak budou vypadat. Zatím se politici shodli jen na tom, že se Evropa potýká s problémem degradace půdy, že je tento problém vážný a že je nutné jej řešit.

Plocha zemědělské půdy (ha)

méně než 1,6

Velmi silné ohrožení Extrémní ohrožení

6,1 -7,5

484 365

11

více než 7,5

782 601

18

4 279 391

100

Součet

Procento zemědělské půdy postižené různým stupněm eroze ve vybraných evropských zemích: Stupeňvodní eroze Země

Data z období

Přijatelná a nízká (<10,9 t/ha/rok)

Střední (11-21,9 t/ha/rok)

Vysoká a kritická (<22 t/ha/rok)

Rakousko

1996

64 %

26 %

Belgie

1995

-

10 %

-

Východní Německo

1996

-

12 %

-

39 %

31 %

6%

25 %

69 %

8%

10 %

82 %

88 %

8%

4%

Francie

1995

Itálie

1995

Portugalsko Španělsko

1980

Velká Británie

1995–98

10 %

18 % 30 %

15

PROMĚNY

POŠKOZENÍ PŮDY KONTAMINACÍ Na kontaminaci půd se podílí řada anorganických i organických látek, jejichž zdrojem v půdě mohou být jednak přirozené procesy a jednak antropogenní aktivita. Potenciální nebezpečnost těchto látek je posuzována z hlediska ekotoxikologického (působení na ostatní složky ekosystému), z hlediska humanotoxikologického (působení na organismus člověka) a z hlediska ekonomického (snížení výnosovosti rostlinné produkce). Pro hodnocení úrovně kontaminace půd, pro její kvantifikaci se nečastěji používá hlediska humanotoxikologického, v jehož rámci je možno specifikovat cesty působení na organismus člověka. Lokální kontaminace je způsobena především průmyslovými aktivitami, jako je těžba a zpracování nerostů, ukládání odpadů, ale též haváriemi s úniky toxických látek. U zemědělské půdy jsou zdroje lokální kontaminace v aplikaci hnojiv a kalů ČOV, popř. v deponiích jiných odpadů. Odhaduje se, že v zemích EU existuje 300 000 až 1 500 000 takto kontaminovaných míst. Velký rozsah odhadu je dán nejednotností v definici kontaminovaného místa. EEA odhaduje celkové náklady na čištění kontaminovaných míst v Evropě na 59 – 109 mld. eur. Difúzní kontaminace je způsobena atmosférickou depozicí látek průmyslem a dopravou emitovaných látek podléhajících dálkovému přenosu a plošnými zemědělskými a průmyslovými praktikami (aplikace odpadních kalů, hnojiv a pesticidů). Depozice polutantů přináší do půd především rizikové prvky a persistentní organické polutanty. Maximální přípustné obsahy rizikových prvků v půdě podle vyhlášky č. 13/94 Sb. (mg.kg-1): Výluh 2 M HNO3 Prvek

Lehké půdy

Ostatní půdy

Výluh lučavkou Lehké půdy

Ostatní půdy

As

4,5

4,5

30

30

Be

2,0

2,0

7,0

7,0

Cd

0,4

1,0

0,4

1,0

Co

10,0

25,0

25,0

50,0

Cr

40,0

40,0

100,0

200,0

Cu

30,0

50,0

60,0

100,0

Hg

-

-

0,6

0,8

Mo

5,0

5,0

5,0

5,0

Ni

15,0

25,0

60,0

80,0

Pb

50,0

70,0

100,0

140,0

V

20,0

50,0

150,0

220,0

Zn

50,0

100,0

130,0

200,0

Vyhláška č. 13/94 Sb. určuje též maximální přípustné koncentrace dalších anorganických a organických látek v půdě (například aromatických uhlovodíků a jejich derivátů, polycyklických aromatických uhlovodíků, chlorovaných uhlovodíků, pesticidů).

16

ZÁBORY PŮDY Zábor půd, především pro stavební účely, je většinou nevratným procesem, který podstatně omezuje nebo úplně odstraňuje plnění funkcí půdy. Pro některé země jsou k dispozici odhadované plochy záboru v hektarech za 1 den: Německo 130, Rakousko 35, Holandsko 35, Švýcarsko 10. Nejsou informace o typech půd, které jsou zabírány, z velké míry jsou to však půdy s vysokým významem pro produkci potravin nebo z hlediska ochrany přírody. Zábory půd patří podle závěrů dokumentu Politika ochrany půdy EU mezi nejzávažnější procesy poškozující půdní fond jako celek. Proč jsou důležité územní plány? Plošná ochrana půdy je definována ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů a ustanoveními zákona 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších předpisů. Jedním z nejvýznamnějších úkolů územního plánování je jeho koordinační role, tzn. nalézání souladu veřejných zájmů. REKULTIVACE Obecně se pod pojem rekultivace zařazují postupy, kterými se vymezené území navrací do původního stavu nebo se aplikují postupy na odstranění nebo zmírnění nepříznivých dopadů na životní prostředí. Jako specifické cíle provádění rekultivací lze charakterizovat: zvýšení obsahu organické hmoty v povrchových horizontech půd, dodávku živin přístupných pro rostliny, ovlivnění nepříznivých hodnot pH půdy, stimulaci půdního života, zlepšení vodního režimu. Rekultivace mohou mít ale i nepříznivé vlivy: vstupy potenciálně rizikových látek, které mohou převýšit přijatelné hodnoty pro danou lokalitu, neadekvátní přísun živin, nepříznivé změny fyzikálních vlastností půd a substrátů. STÁTNÍ SPRÁVA A PŮDA Problematika půdy je v kompetenci Ministerstva životního prostředí ČR (zemědělská půda), Ministerstva zemědělství (lesní půda), MMR (ostatní plochy). V Evropské unii se jednotné předpisy týkající se půdní problematiky teprve tvoří. Byla schválena základní strategie k vytčení témat pro řešení úkolů souvisejících s ochranou půdy Soil thematic strategy. V současné době probíhají v EU jednání k přípravě Rámcové směrnice k ochraně půdy. Tahák o půdě a životním prostředí zpracovala Hana Kolářová ze zdroje: www.mzp.cz

» Jak nepatřičné látky vstupují do půdy? Graf relativního zastoupení jednotlivých zdrojů rizikových prvků do půd pro celou rozlohu zemědělského půdního fondu dokumentuje rozhodující význam zdrojů přecházejících z atmosféry – z globálního hlediska. Z hlediska lokálního mají potenciální význam jiné zdroje, zejména aplikace odpadních kalů ČOV.

2/2009

NÁZORY ANKETA

BŮH UPLÁCAL ČLOVĚKA Z HLÍNY... Na otázky Bedrníku k tématu půda odpověděli: Ing. Helena Bendová, oddělení ochrany půdy, Ministerstvo životního prostředí ČR. Tomáš Hodek, předseda občanského sdružení Ekodomov. Luděk Šefrna, geograf.

ré negativní vlivy jsou globální, jako třeba okyselování kyselými dešti a znečišťování prachem, ale většinu újmy našim půdám stačíme způsobit sami.

Myslíte si, že hospodaření s půdou – v českých a evropských podmínkách – je udržitelné? Proč?

Jaký je to pro vás osobně pocit – vzít do dlaní hrst hlíny a promnout ji mezi prsty...? A kde si představujete nejraději tento malý obřad učinit?

Helena Bendová: Hospodaření s půdou může být udržitelné za předpokladu, že se k ní lidé budou chovat jako k neobnovitelné součásti životního prostředí, kterou nevlastní, ale mají ji pouze svěřenou do opatrování pro své následovníky. Pro jiné než zemědělské a lesnické činnosti, zejména výstavbu a těžbu surovin, ji používat pouze v nezbytných případech. Tomáš Hodek: Myslím si že udržitelné může být, pokud si začneme půdy více vážit a budeme se o ni starat tak, aby neztrácela svoji produkční schopnost. Luděk Šefrna: V Česku ne, v evropských podmínkách je velké rozpětí přístupu k půdě podle jednotlivých států. Připravuje se něco na způsob evropské směrnice o zacházení s půdou a její ochraně, prozatím ale nepanuje na jejím znění mezi všemi členy EU shoda. Málokdo ví, že i tento úkol přešel na naše předsednictví, ale jak to tak vypadá, nepodaří se nám jej smysluplně posunout dále. Kdybych ji měl shrnout do jedné věty, tak člověk by měl s půdou nakládat tak, aby ji svým potomkům předal alespoň ve stejném nebo dokonce lepším stavu než mu ji předali jeho předkové. A proč to u nás nejde? Stačí se podívat na překotné zastavování kvalitních půd v okolí měst a hlavních silnic směrem do volné krajiny, špatné hospodaření na půdě, kdy dochází k mnoha podobám degradace půdy, jako je eroze, utužování, chemické znečišťování, překrývání cizími materiály atd. A co za to může? Ztráta vztahu k půdě po dlouhém období komunizmu, snaha rychle zbohatnout převodem zemědělské půdy na

2/2009

stavební pozemky a také nadprodukce potravin v Evropě. Co je třeba dělat, aby půda jako součást životního prostředí byla v dobrém stavu? Helena Bendová: Hospodařit na ní tak, aby nebyly poškozovány její příznivé vlastnosti. Tomáš Hodek: Je třeba zajistit dostatek organické hmoty a humusu v půdě (pomocí osevních postupů, mulčování, kompostování, využitím hnoje apod.), realizovat protierozní opatření (směr orby po vrstevnici, remízky, meze apod.) a dělat řadu dalších opatření, která pomohou udržet zásobu vody v místě její spotřeby (terénní nerovnosti zachytávající v půdě vodu – svejly, deregulace potoků a říček z betonových koryt do přirozených řečišť, při budování pojezdových zpevněných ploch dávat přednost technologiím, které umožní vsakování dešťové vody (zatravňovací dlaždice, upřednostňovat zelené střechy ve městech apod. Luděk Šefrna: Přesvědčit lidi o významu půdy a začít vymáhat dodržování zákonů, které se k půdě vztahují. Je jich mnoho, namátkou mohu jmenovat zákon o ochraně půdy, o územním plánování, o ochraně přírody a krajiny a mnoho dalších. Omezit výjimky, které jsou u nás tak oblíbené a které jsou zdrojem korupce. Půda není jenom výrobní prostředek pro produkci zemědělských plodin a dřeva. Je také základem existence většiny ekosystémů a biotopů. Musíme proto dbát o zachování alespoň základních půdních vlastností a režimů. Patří k nim obsah živin, kyselost, obsah humusu, hloubka půdy, provzdušnění, oživení organizmy, schopnost vstřebávat a zadržovat vodu a mnoho dalších. Je pravda, že někte-

Helena Bendová: Z formulace otázky soudím, že je určena těm z nás, kteří dříve vztah k půdě neměli nebo ho na nějakou dobu ztratili, ale to můj případ není. Tomáš Hodek: V Bibli se praví, že Bůh uplácal člověka z hlíny a vdechl mu život. Pro mne to velmi pěkně symbolizuje sepětí člověka s půdou. Kvalitní půda znamená kvalitní potraviny a příjemné životní prostředí, které pak ovlivňuje naše zdraví a kvalitu života. Kvalitní půda voní, je vlhká a vzít ji do dlaní je pro mne radost, protože z ní cítím život a vidím, že hospodář o svou půdu pečuje s úctou a láskou a je pak lhostejné, kde se zrovna nacházím. Luděk Šefrna: Půda v dlani je příjemná, ale raději ta lesní anebo daleko za městem. V malé hrstce jsou miliardy mikroorganizmů, které sice nevidíme, ale oni dělají zvětralinu půdou, protože ji nakypřují a udržují její vlhkost, zásobují ji důležitými prvky které potřebují rostliny k růstu. V půdě se vše živé navrací k prapůvodní substanci, ostatně i o nás se dá říci, že v ní jednou skončíme. Obřad promnutí půdy v rukou dělám již rutinně, pro pedologa je to jako pro lékaře pacientovo tělo. Většina lidí má nějakou zahrádku nebo oblíbenou trasu procházky a jistě se s půdou do kontaktu dostává. Zkuste si při tomto obřadu představit, co byla pro naše dávné předky, kteří na ní byli životně závislí, a jestli opět tato doba nenastane. Třeba je nová doba ledová nedaleko a půda se stane uctívaným symbolem přežití. Připravila Hana Kolářová. Foto autorka

17

NÁZORY

Z PLATONICKÉ LÁSKY DĚTI NEBUDOU Rozhovor s Emilkou Strejčkovou zaznamenaný 6. listopadu 2008 v Praze-Záběhlicích. Vystudovala jste Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor matematika, výtvarná výchova, defektologie a národní škola, a pak ještě ochranu přírody na Přírodovědecké fakultě. Kdy jste se začala zabývat ekologickou výchovou? Dneska mám dojem, že jsem k ní inklinovala od dětství. Jsem ročník 1939 a v období války jsem žila na Šumavě na Čachrově a tam existovala obrovská svoboda. Do školky jsem napřed nechodila, pak pár měsíců sice ano, ale většinou jsem se potloukala s partou dětiček po lesích. Dnes ani nechápu tu volnost, tu svobodu, kterou jsme tehdy měli. Takže jste přírodní vztahy měla jaksi prožité... Měla. Když jsem se po válce v pětačtyřicátém roce vracela do Plzně, město mi bylo vlastně odporné. Vystudovala jste, a pak jste toto začala ze sebe vydávat? Ještě jsem to dlouho dál dostávala do sebe. Třeba o prázdninách, kdy jsme jezdili k tetě na Šumavu, jsem postupně každý rok viděla, jak stromy přibývají, co se v lese děje, jak rostou houby, v zimě jsem jezdila na lyže na Špičák. Na tehdejší městské dítě jsem byla v přírodě opravdu hodně... Na pedagogické škole jsme tenkrát museli povinně vést pionýry. Bohužel, do dneška nevím, kdo si vymyslel, že je vedu v duchu Junáka, ale každopádně jsem z toho „důvodu“ musela ze školy odejít a „osvědčit svůj kladný vztah k socialistické vlasti“ fyzickou prací. Asi tři, čtyři roky jsem dělala po různých továrnách a různá další zaměstnání, byla jsem aranžérka, sanitárka, u zedníků jsem pracovala. Dělala jsem i v továrně, kde byla organická ředidla a ten rok jsem měla třikrát zápal plic. Do té doby jsem závodila, plavala, hrála volejbal první ligu, a pak už nic. Měla jsem částečně naleptané plicní sklípky s následky zřejmě dodneška.

Takže jste si vliv prostředí na člověka vyzkoušela taky z té špatné strany... Pak mi povolili studovat. To už jsem ale měla dvě děti, takže jsem studovala dálkově, taky to nebyla procházka růžovým sadem, ale pomáhala mi maminka. Pobývala jste ale nějakou dobu také v Africe, že? Ano, měla jsem příležitost seznámit se trochu šířeji s planetou. Rok a půl jsme s manželem žili v Alžíru a rok v Keni v Nairobi, takže jsem poznala i velkou plochu Afriky. Byli jsme se podívat také na Sahaře v Maroku. Mimoto jsem poznala dost slušnou část z Asie. Když člověk vidí, jak z Kavkazu vytékají nádherné prudké řeky, pak tečou podél hor a rozpouštějí se zavlažovacími kanály do polí, až místy už jsou krystalky soli a mohou tam pak růst jenom slanomilné rostliny, tak člověk vidí, že to není dlouhodobá perspektiva. V Africe jsem byla ještě jednou po jedenadvaceti letech a viděla jsem, jak se za tu dobu rozšířila Sahara, jak se zmenšily oázy, jak zmizela voda. Tam, kde před jedenadvaceti lety byly vodní plochy, dalo se projít většinou suchou nohou po solném povrchu. Člověku tak dojde, že to není žádná legrace. Shodou okolností jsme byli v Nairobi v době, kdy Josef Vavroušek jel Expedici Lambaréné. Setkali jste se tam? Tam jsme se seznámili. O expedici byla obava. Měli být už dávno v Keni, a pořád nejeli. Měli jsme strach, co se stalo v Somálsku, protože to bylo tenkrát dost rozdivočelé. Pak jsme jednou jeli po silnici a já říkám: Co to je za velké auto za námi? Byla to Tatra! Způsobili jsme malou paniku na křižovatce, jak jsme se začali objímat. To jsou takové nahodilosti, které dohromady dají smysl. Když člověk dneska sleduje záběry z Keni a z okolních zemí, které jsme poznali, vidíte ten rozdíl a pochopíte, že se s tím musí něco dělat. Nutí vás to přemýšlet, co. Já jako pedagog jsem vystudovala také defektologii

a ta mě obohatila velice směrem k ekologické výchově. To, co je totiž vypracováno metodicky pro defektní děti, co už se všechno ví, že se pro ně dá dělat, jak postupovat spirálově, to ekologické výchově v metodice schází. Co to znamená postupovat spirálově? Co ekologická výchova nemá? To bychom museli zabrouzdat do evolučního děje, protože genetická výbava lidí, dítěte, je ovlivněná tím, že byla několik milionů let určována v kontaktu hlavně s přírodou, pak teprve přišly nějaké chýše nebo polozemnice. Následovala tisíciletí zemědělského osidlování a staletí mírné zemědělské civilizace, těžiště života bylo na vesnici. A dneska vlastně náhle nadpoloviční většina lidí sídlí ve městech. Téměř do současnosti děti byly v kontaktu s přírodou, a to nejenom v pozitivním slova smyslu. Příroda v raném věku obohacuje, i když prožitky jsou negativní. Dítě musí procítit, jak bolí kámen, který padne na nohu, jak působí, když ho venku chytnou kroupy. Jsou to

VZPOMÍNÁME

18

V neděli 8. března 2009 zesnula po dlouhé nemoci ve věku 70 let Mgr. Emilie Strejčková, zakladatelka Střediska ekologické výchovy hl. města Prahy Toulcův dvůr a nositelka řady jedinečných myšlenek. Zúžit však zásluhy Emilky Strejčkové o ekologickou výchovu pouze na vybudování ekologického centra a posléze i výjimečné mateřské školky by bylo zkreslující. Do ochrany přírody vstoupila jako učitelka už v sedmdesátých letech, když vytvořila systém regionální ekologické výchovy pro žáky základních škol Prahy 10 (kolekci učebních pomůcek, publikace a kulturní pořady pro žáky, metodické listy pro učitele), což bylo v té době zcela inovátorské a neobvyklé. Řadu let Emilka Strejčková upozorňovala na narůstající problém odcizování dětí přírodnímu prostředí a napomáhala k jeho řešení fundovanějším odborným přístupem. Z její iniciativy vznikl také rozsáhlý výzkum a odcizování řešila rovněž v publikacích Děti pro pětihory a Děti, aby byly a žily. V roce 1997 dostala magistra Strejčková za celoživot-

ní obětavou práci v ekologické výchově Cenu ministra životního prostředí. Emilka Strejčková předčasně odešla, ale množství její energie, úsilí a vizionářství zůstává kolem nás i v lidech, se kterými spolupracovala. Byla by škoda a bylo by nezodpovědné, aby cestou, která byla mnohdy složitě prošlapávána, nikdo dál nechodil. A také proto vzniká pracovní skupina, která si vzala za cíl soustředit osoby i organizace, které by chtěly navázat na odkaz Emilky Strejčkové. Logickým koordinačním centrem je Toulcův dvůr, kde se zatím spřádají informační nitky a shromažďují kontakty. Pokud by měl někdo zájem a chuť se této skupiny účastnit a přinést třeba i své náměty, je možné se informovat na mailu [email protected]. Jakub Moravec

2/2009

NÁZORY

pro ně celoživotní určující zážitky – ty pozitivní i ty negativní. Bezprostřední zkušenost... Ano, tu bezprostřední zkušenost potřebují. Co tedy podle vás ekologické výchově chybí – při srovnání se zavedenější pedagogickou oblastí defektologie? Chybí jí vědecký fundament. Stálo by za to, aby někdo srovnal, kolik lidí se dnes profesionálně věnuje odpadům, kolik lidí energetice a dalším oblastem životního prostředí a kolik lidí se vědecky zabývá vývojem dětského mozku v těchto souvislostech. Kdy jste se vy začala ekologickou výchovou zabývat prakticky? Začínala jsem jako „málo politicky spolehlivá“ jako družinářka. V družinách bylo tolik dětí, že se pracovalo na dvě směny, jednou dopoledne, jednou odpoledne. Dopoledne mělo tu výhodu, že rodiče nevyzvedávali děti, mohlo se tedy běhat venku, chodit do muzeí, zkrátka nebyli jsme vázaní jenom na prostředí školy. A my jsme opravdu dělali co nejvíc výletů, malovali jsme baráky po Praze, jezdili na lodičkách. Leccos z těch aktivit by dneska asi hygienici a bezpečnostní technici zakázali, ale tenkrát to prošlo. Zkrátka chodili jsme ven. Nepustili nás sice do drůbežárny, ale šli jsme se podívat na chov koní. Třída viděla leccos naprosto názorně.

2/2009

Šlo to tedy tak přirozeně. Přirozeně, ano! Největší radost jsem měla, když tahle třída v devítce končila, pozvali mě a jejich třídní učitelka se ptala: Prosím tě, co ty jsi s těmi dětmi dělala? Ať jsme se ptali na cokoli, vždycky říkali, že to viděli v družině, to znají z družiny, tohle zase tamodtud... Možná, že takovýhle typ výuky alespoň ze začátku, v těch prvních nejnižších ročnících, by dal dětem dnes, kdy se těžiště výchovy a vzdělávání překlápí z první signální soustavy, kdy se dítě učí přirozeným životem, čím dál víc k druhé signální soustavě, kde se učí slovem, obrazem. To ale není plnohodnotný život. Jakékoli zobrazování je vždycky nějak deformované, ochuzené. Děti nemají dostatečnou představu o čase, protože televizní děj běží vždycky rychleji, je barevnější, je esteticky vypulírovanější než realita. Se skutečným životem se to nedá srovnat. Jediný čas, kdy se s tím dá něco dělat, rezerva, která existuje, je pro děti začátek života. A ten je taky nejdůležitější. Právě v defektologii už se před dvaceti, třiceti lety vědělo, že nejdůležitější je období startu. Je to stejné jako se stromkem – mladý se dá ohýbat a roubovat, dá se s ním leccos dělat, s dospělákem těžko. Tady je potřeba dobře si promyslet, co a jak s dítětem při startu udělat, abychom ho nenasměrovali jenom do té druhé signální soustavy, jenom k obrazům, počítačům, televizím, k virtuální realitě.. Pan docent Petr Sak napsal publikaci Mládež na křižovatce, právě o tom, jak se děti dostávají k masmédiím a jakou

roli ta v jejich životě hrají; jsou tam i grafy. My bychom měli obdobně sledovat, co se děje s dětmi a přírodou. Zakládala jsem v letech 1993 a 1994 první místo pro ekologickou výchovu v Českém ekologickém ústavu. Bohužel, od loňského roku bylo zase zrušeno. Dělala jsem tam analýzu současného stavu ekologické výchovy... Ano, to právě začínáte odpovídat na otázku, kterou jsem měla na jazyku. Váš život vůbec je ve znamení houževnatého prosazování nových věcí, které se pak ukážou životaschopné... Pavel Šremer tenkrát dostal za úkol napsat k této analýze stavu ekologické výchovy recenzi. V ní krásně rozvádí, že by bylo potřeba jednak analýzu rozšířit – měli jsme tehdy málo času a byla jsem na to zprvu sama, potom s Alenou Reitschmiedovou – a jak by bylo třeba pokračovat plynule, jako to dělají třeba v oblasti zdravotnictví. Náš pohled na úbytek kontaktů dětí s přírodním prostředím byl ojedinělý asi také proto, že děti do tří let patřily doposud pod resort zdravotnictví, a ten se zabývá nemocnými, nezabývá se zdravými. A my chceme mít děti zdravé, duševně i tělesně optimálně rozvinuté. Po vašem působení v Českém ekologickém ústavu přišlo vaše životní dílo – zakládání střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr. Je to tak? Je. Protože jsem si uvědomila, že, jak se říká, řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. A ve výchově a vzdělávání dětí u nás rozhodně nejslabším článkem není teorie. Právě tím, jak se přesouvá celý životní styl do interiéru, překlápí se současně také vzdělávání k teoretickému, ke slovům, obrazům. Dneska se sice začíná promítat i trojrozměrně, ale stejně tomu

a s aktivisty ochrany přírody, kteří byli nesmírně pracovití. Je třeba říct poctivě, že kdyby nebylo – jak nemám důvod milovat komunistické vize – doby, kdy se souhlas s pozemky, které mají být chráněné, vydával naprosto bez problémů, tak se to asi nepodařilo. Třeba paní Dačická z Heslova bez problémů podepsala souhlas u svých pozemků v pražské Šárce, aby se staly chráněným územím. I díky tomu dneska je v Praze pomalu stejné procento chráněných území jako v průměru v celé republice. Taky si to Praha zaslouží, protože je mimořádně přírodně cenná. Tehdy neexistoval ten silný tlak na zastavování území, jaký je teď, že? Jistě. Mělo to své výhody a nevýhody. Naší výhodou bylo, že pozemky kolem Toulcova dvora byly státní a Toulcův dvůr patřil také státu a nám se podařilo po mnohaletých bojích získat Toulcův dvůr na 50 let do pronájmu jako ekologické centrum hlavního města Prahy. Když jste potom skončila s ředitelováním střediska ekologické výchovy v Toulcáku, nedala jste si pokoj. Začala jste s prosazováním ekologické mateřské školy? Ještě předtím jsem prosadila výzkum odcizování přírodního prostředí... Při tom jste se setkala s Františkem Koukolíkem? S ním jsem se setkala už dřív. Když jsem dělala v Českém ekologickém ústavu, s Pepou Vavrouškem jsme společně šli za doktorem Koukolíkem a on napsal z našeho impulsu publikaci Fyziologie chování člověka ve vztahu k životnímu prostředí. Dělal pro nás několik přednášek, protože „vzpoura deprivantů“ by se

„Musíme si uvědomit, že dokud nevezmeme přírodu do hry jako rovnocenného partnera, máme smůlu“ chybí zase dimenze reálného času, propojení s přírodou. Třeba paní docentka Illnerová se zabývá biorytmy v člověku, časem, který navazuje na přírodní děje. A těch propojení mezi člověkem a přírodou, kterých si zatím nevšímáme, těch je tolik... Já si myslím, že tam je nejslabší článek, který nám bude bránit v trvale udržitelném rozvoji. To jste si tedy řekla a to byly důvody, proč jste s vervou sobě vlastní pracovala na založení Toulcova dvora? Původní myšlenka byla přírodní obnova údolí Botiče. Udělaly se projekty, průzkumy, udělaly se cesty, lávky, celé údolí jsme zprůchodnili. A řekli jsme si, že někde uprostřed bude nějaká zastávka, kde se lidé něco dozví, kde něco uvidí, kde najdou nějaké odborníky, se kterými budou moct dát řeč. Jenomže přišla revoluce... Takže to bylo už před rokem 1989. Dávno předtím. Naučnou stezku a lávky jsme dělali v akci Z se stání ochranou přírody

dala chápat také jako vzpoura lidí, kteří jsou tlačeni žít mimo genetické mantinely, které dala člověku příroda. Příroda mu dala určitou možnost vidění, slyšení, chození, běhání, cítění nebezpečí. Mohli bychom to vzít jedno po druhém, třeba vidění: Dneska všechny děti koukají jenom před sebe na obrazovky a netrénování periferního vidění možná způsobuje část nehod v autech. Nebo cítění: my měli práce na pozemku, většinou za moc nestály, ale přece jen jsem si dovedli představit, co to je zemědělská práce: jak voní a jak živá je půda. Kdo a jak to dneska dětem nahradí? Počítač? Takhle bychom to mohli vypočítávat dál a možná bychom zjistili, že děti šidíme o rozvíjení více než poloviny toho, co geneticky dostaly do vínku. Skočila jsem vám do řeči, když jste říkala, že jste prosadili výzkum... Právě na základě toho, co vnesl do problematiky pan primář Koukolík, objevilo se, co všechno schází. On to bral z hlediska člověka a humanitních věd, biosociálně. Protože ale

19

NÁZORY

je odborník na člověka, na lidský mozek, ne už na přírodu, nemohlo tam být specifikováno, jak by děti měly být v kontaktu s přírodou. Tady se ukazuje to prázdné místo, které by bylo třeba hodně rychle doplnit. Většina lidí u nás v republice je zaměřená buď přírodovědně, nebo humanitně. Schází tady průnik. Každý má svou slovní zásobu, nerozumí si navzájem. To nám škodí. A právě tím se taky doktor Koukolík zabývá pod titulem Třetí kultura, jsou to přednášky na cédéčku, mohli by je mít ještě v Akademii věd. Tam se přimlouvá na překlenutí bariér mezi oběma směry. Sama jsem měla štěstí, že jsem studovala spíš humanitní směry, ale s manželem Jaromírem jsem dělala terénní přírodovědné průzkumy. Když jezdíte na jedno místo tři, čtyři roky a zabýváte se vazbami mezi rostlinami a brouky, pro které je zeleň potravou, tak se vám najednou příroda ukáže docela jiná. Teď se tedy dostáváme k ekologické mateřské škole? Končila jsem na Toulcově dvoře tímto tříletým výzkumem odcizování člověka přírodě. Vznikla z něj publikace Aby děti byly a žily, myslím, že je ještě k sehnání na pražském magistrátu. Souběžně s tím se začala budovat ekologická mateřská školka. Teď právě Ministerstvo životního prostředí s partnery připravilo seminář Dobrá praxe ekoškolek, v Česku, myslím, první svého druhu. Zatímco v zahraničí, třeba v Německu, už jsou alternativní školky už nějakých pár let uchycené, tady je to nyní úžasný objev. O seminář je velký zájem. Vy jste ale s ekologickou mateřskou školou začínali na Toulcově dvoře už v roce 2003, 2004. Jak se to podařilo? Zkontaktovali jsme se s Hamburkem, protože je partnerským městem Prahy. Tam jsme si našli ekologickou školku, kterou vede sympatický ředitel. Velice vstřícně nás přijal. Dělali jsme několik společných akcí, oni byli tady, my u nich. Když jsem viděla, jak u nich nejsou plochy kolem školky ani zaasfaltované, ani zabetonované, ani pokryté umělou dlažbou, jak je tam všechno zelené, o kolik jsou v ekologii dál, toužili jsme spolupráci nějak rozšířit, což se teď konečně daří. Co to vlastně je – ekologické nebo lesní mateřské školky? Nedá se to přesně definovat, každá je trochu jiná, každá je v jiném prostředí. Právě proto se pořádá teď 13. a 14. listopadu ta konference. Vy jste dostala za všechny své počiny už dávno, v roce 1997, Cenu ministra životního prostředí. Také jsem Nestorka ekologické výchovy...

20

Jaký jste z těch ocenění měla pocit? Řeknu pravdu: Víc si cením toho, když tehdy ty děti v deváté třídě a jejich učitelka říkaly, že kdeco znaly z terénu, kdeco znaly z družiny.

To pro mne je největší ocenění, samozřejmě také stále košatější život v Toulcově dvoře. Čeho jsme se z vašich témat ještě dotkli málo? Pořád hledám cestu, jak by se popisovaná situace dala napravovat. Když si uvědomíte, kolik přibývá alergiků, dětských rakovin, co všechno se děje jenom z hlediska zdraví, co se děje z hlediska psychologie, kolik dětí je narušených, kolik přibývá koukolíkovských deprivantů... Co s tím? Kudy? Ale existuje cesta, kterou považuju zatím za nedostatečně využitou, a to je vznik Úmluvy o právech dítěte z roku 1989, ke které Česká republika také později přistoupila. Jednou za pět let se hodnotí... ...jak se dodržuje. Ano, naposledy to bylo v tomto pololetí. V úmluvě je třeba napsáno, že dítěti by měly být poskytnuty takové podmínky, aby mohlo optimálním způsobem rozkvést, aby se mu dostalo všeho, co potřebuje. Není to přesná formulace, jak jsem to řekla, ale obsahově je to přesné. My vlastně děti, proti Úmluvě o právech dítěte, šidíme, necháme je zakrňovat, nerozvíjíme všechno, čím je genetika vybavila. Tady vidím šanci, kdyby se tím někdo začal zabývat... Další velkou šanci bych viděla v tom, že děti do tří let by měly přejít do gesce Ministerstva školství. Bylo by to dobré, kdyby se ta situace na začátku dobře rozjela, kdyby vzniklo třeba tak velké oddělení věnující se problematice dětí do tří let, jako má sport, který je zavedený a dostává miliardy. Potřebovali bychom dobrý start pro ty první tři roky věku. Jsou rozhodující, protože to je tzv. období imprintingu, trvalého vtiskování. Co se do dětí nedostane při tom startu, budeme v dalších letech dostávat daleko obtížněji, s menšími a povrchnějšími výsledky. Jak tomu mám přesněji rozumět – dostat děti do tří let do gesce ministerstva školství? Dosud tuto oblast mělo Ministerstvo zdravotnictví, teď by měly patřit dětičky do tří let Ministerstvu školství. Má to ale, pokud vím, dostat jedna pracovnice, která už má na starosti školky. Což vzhledem k závažnosti této problematiky považuji za absolutně nedostačující. Jde tedy o to, co může poskytnout těmto dětem stát? Doteď se říkalo: To je věc rodičů, to není věc státu. Když jsme dělali výzkum, paní učitelky říkaly: No ale my nemůžeme s těmi dětmi nic moc dělat, už jsou moc velké na to, abychom dokázaly změnit návyky. Jděte na nižší věk, a tam slyšíte to samé. Je daleko větší potřeba věnovat pozornost rodičům, jeslím. Na výstavě, která je teď na MŽP, je o tom hodně. Bylo by potřeba doplnit prázdnou niku mezi humanitními, hlavně pedagogickými, a biologickými obory, snažit se poznání dostat alespoň na úroveň, na které jsou třeba právě ti defektologové. Aby se vědělo, která část mozku se rozvíjí v kterou dobu, jakým způsobem, jak rozšiřovat

vědomosti, jak jsme mluvili o té spirále, kdy už mozek je nazrálý, aby pochopil. Tím bychom se měli zabývat na vědecké úrovni. Vědecky k pochopení, ke zvnitřnění přirozených věcí? Musíme si uvědomit, že dokud nevezmeme přírodu do hry jako rovnocenného partnera, máme smůlu. Děti třeba zjišťují, že existuje pozemek, který je biologicky pestrý, krásný, příroda je chráněná, ale stačí nějaká obálka, kamarád, známý a stane se z něj stavební parcela, která v tom momentě má řádově vyšší cenu než původní příroda. Naše děti se učí matematiku a nejsou hloupé, máme inteligentní děti, ale jak mají tomuhle rozumět? Tady opravdu všechno souvisí se vším a my v tom zatím strašně kulháme, pokud to není jeden krok dopředu a dva dozadu. Jestliže v naší republice většina lidí věří, že lidé najednou pochopí, co to je příroda, co to je člověk, jak je to spolu provázané – že může dojít k nějakému nazření, tak vlastně nemáme šanci... Jedinou šanci vidím v tom začít odmalička, kdy je styl blízko k přírodě přirozenější, je dětem vlastní. Tam by se mělo začínat ve prospěch jak přírody, tak dětí, lidí. Jak to myslíte s vírou v nazření? Děti pořád odvádíme někam od přírody dál. Příroda je tady miliony let, ale kultura pár let. Docent Sak při svém výzkumu zjistil, jak přibývá čas, který děti tráví v interiéru, u masmédií a ubývá pobyt v přírodě. Když někde něčeho přibývá, musí jinde zase čas ubýt. Věřit v pochopení přírody a sebe sama nazřením znamená věřit v něco, co v člověku není. Jako kdybychom chtěli, aby vyrostl stromek, když nezasadíme semínko, a aby se utvářel stromek k obrazu našemu, když se nikdo o to nesnaží. O čem teď přemýšlíte? Moje nejnovější poznatky jsou ze čtyřměsíčního pobytu po nemocnicích. Tam se mi otevřel zase jiný pohled na život. Hodně jsme si tam mezi pacientkami povídaly. Ony, když slyší povídání o přírodě, třeba řeknou: Já taky miluju přírodu, strašně miluju přírodu, bez přírody bych být nemohla. A já říkám – no a jak se to projevuje? Ona: Chodí do Šárky a chodí po asfaltových cestičkách, ale do lesa by nešla. Já: Proč byste nešla do lesa? Ona: Já se lesa bojím. Já říkám: A proč? Čeho? Zkuste mi říct, čeho se bojíte v tom lese. A ona: No já nevím. Zkrátka, do lesa nejdu... Jiná pacientka řekne: Mám hrozně ráda houby, ale tři roky už jsem v lese nebyla kvůli klíšťatům... I ptám se: Kam to povede? Žijí tito lidé podle vás nevědomky v omylu, když říkají, že milují přírodu? Takový je rozdíl mezi platonickou a skutečnou láskou. Z platonické lásky nikdy děti nebudou. Je to totéž jako skutečná láska a platonická láska. Ptala se Hana Kolářová Psáno pro Zpravodaj MŽP Foto archív SEV Toulcův dvůr

2/2009

DIDAKTIKA

KAPITOLY Z PEDOLOGIE Co ovlivňuje různé vlastnosti půd? Proč je důležité půdu chránit? K čemu člověk půdu využívá? Odpovědi na tyto otázky vám pomůže hledat Sdružení Tereza. n

Pedologie s programem GLOBE

GLOBE (Globe Learning and Obsrevations to Benefit the Environment) je dlouhodobý mezinárodní program určený základním a středním školám. Žáci s využitím jednoduchých vědeckých postupů zkoumají životní prostředí ve svém okolí – sledují kvalitu vody v tocích a nádržích, pozorují vývoj počasí a projevy organismů v průběhu ročních období, zkoumají druhy lesních porostů a vlastnosti půd. Naměřená data odesílají žáci do mezinárodní internetové databáze spravované americkou NASA (National Aeronautics and Space Administration). Databáze je volně přístupná a žáci i učitelé využívají data pro další práci. Pedologie je jednou z pěti hlavních oblastí, kterým se program GLOBE věnuje. Metodika pro učitele spolu s pracovními listy pro žáky představuje ucelený metodický materiál, který lze využít při zkoumání půdy v terénu i v laboratoři. Je zde například uveden postup pro odkrytí půdního profilu a odběr vzorků, podrobně je vysvětlen popis základních půdních znaků a také laboratorní rozbory půdních vzorků. Pedologie bude hlavním tématem programu GLOBE ve školním roce 2009/2010. Dlouhodobý program GLOBE vám umožní zkoumat půdu různými způsoby. Seznámíte se se vznikem půdy, s různými typy půd a jejich základními znaky i s dalšími fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Následující ukázka metodiky a pracovních listů (ty najdete jako středovou přílohu tohoto Bedrníku) vás provede krok za krokem jedním z měření – určováním pH půdy. Program GLOBE přirozeným způsobem propojuje vyučovací předměty a lze jej zařadit přímo do výuky biologie, chemie, zeměpisu, ekologie, přírodovědných praktik či angličtiny. V rámci programu GLOBE realizuje řada škol vlastní projekty, které napomáhají zlepšit životní prostředí v jejich obci. Garantem GLOBE je MŠMT ČR, MŽP ČR, generálním partnerem společnost KPMG Česká republika, s. r. o., a partnerem společnost Unilever ČR, s. r. o. Použitá literatura: n Maršíková,

I.:

Průvodce

půdním

profilem,

Sdružení Tereza, Praha 2005. n Soukupová, J. et al.: Kyselý déšť – pracovní listy. Sdružení Tereza Praha, 1999. n Šarapatka, B., Dlapa, P., Bedrna, Z.: Kvalita a degradace půdy. Univerzita Palackého Olomouc, 2002. n Šimek, M.: Základy nauky o půdě. 1. Neživé složky půdy. Biologická fakulta Jihočeské univerzity České 2/2008

Budějovice, 2005.

21

DIDAKTIKA

n

Půda v lese

Les ve škole – škola v lese je dlouhodobý program určený zejména pro základní školy. Žáci se jeho prostřednictvím učí porozumět ekosystému lesa názorně a v souvislostech – pozorují jeho proměny v ročních obdobích, zkoumají stromy, lesní byliny, živočichy a jejich vzájemné vztahy, sledují proces tvorby lesní půdy. Různé sady pracovních listů nabízejí příležitosti ke zkoumání lesa nejenom ve školní lavici, ale zejména v lese. Dají se zapojit nejen v hodinách biologie (mnohé aktivity přímo vybízejí k zařazení do hodin českého jazyka, výtvarné výchovy aj.). Součástí programu je i spolupráce s místními odborníky (lesníky, ochranáři aj.) v péči o les. Školy mohou navázat spolupráci s místní pobočkou společnosti Lesy ČR, s. p., která je garantem projektu. Od roku 2007 je program zapojen do mezinárodního programu LEAF (Learning about Forest). V pracovních listech Les a půda dlouhodobého programu Les ve škole – škola v lese naleznete inspiraci pro aktivity, které vás provedou půdním královstvím „od sklepa po půdu“ se všemi jeho obyvateli, zajímavostmi a problémy. Za některými poznatky je nutné vyrazit do terénu, jiných je možno nabýt i ve třídě. Ukázka metodiky a pracovních listů (najdete je rovněž jako přílohu uprostřed tohoto Bedrníku) vám poodhalí svět půdní fauny. Autorkami pracovních listů Les a půda jsou ing. Iva Maršíková a Mgr. Zuzana Jakobová. Podrobné informace o programech GLOBE a Les ve škole – škola v lese a postup, jak se do nich přihlásit najdete na www.terezanet.cz. Pavlína Hrdličková, Adéla Hamplová Sdružení Tereza, Haštalská 17, 110 00 Praha 1, www.terezanet.cz Foto Pavla Marková

« Pedologický seminář pro učitele a starší studenty probíhá ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou. ≈ Žáci v terénu určují základní půdní znaky.

22

2/2009

DIDAKTIKA

NEDOSTATEK ORGANICKÉ HMOTY V PŮDĚ? VĚTŠÍ PROBLÉM NEŽ SI MYSLÍME! V současné době ve světě, ale bohužel i v České republice, stále dochází k erozi půd, úbytku organické hmoty a ke ztrátě humusu, který má pro kvalitu půdy zásadní význam. Organická hmota má příznivý vliv na intenzivní rozvoj biologické činnosti v půdě, urychluje mobilitu živin, zvyšuje jejich uvolňování z pevnějších vazeb a dostupnost pro rostliny, významně podporuje mineralizaci organických látek a tvorbu humusu. Humus si lze představit jako houbovitou hmotu, která má schopnost zadržovat vodu, vázat na sebe živiny, včetně případných toxických látek, a vyrovnávat pH. Humus a ostatní půdní organická hmota zvyšují kyprost i soudržnost půdy a optimalizují její osídlení mikroorganismy. Pokud v půdě ubývá humus, půda ztrácí schopnost zadržovat vodu a živiny. n

ZAHAJME GLOBÁLNÍ OCHLAZOVÁNÍ!

Zemědělci dostávají dotace na znečišťování krajiny Stávající systém zemědělských dotací nezohledňuje, jak se zemědělec stará o kvalitu půdy. Díky ceně a jednoduchosti aplikace většina konvenčních zemědělců užívá průmyslová anorganická hnojiva a nestará se o množství organické hmoty a humusu v půdě. Přitom bez humusu v půdě je hnojení anorganickými hnojivy pro rostliny vysoce neefektivní. Při nedostatku humusu v půdě nejsou látky obsažené v anorganických hnojivech v půdě dostatečně vázány, a tak se při dešti vyplavují do povrchových a spodních vod. Veřejné prostředky se tak utrácejí na znečišťování životního prostředí! Šlo by tomu předejít aplikací organických hnojiv, zejména kompostu, který je bohatý na humus. Voda boří domy, ale ve studnách chybí Absence humusu a organické hmoty v půdě ovlivňuje vysychání krajiny, ale i povodně. Půda s nedostatkem humusu nezadržuje vodu a snadněji vysychá. Pokud je půda suchá, hůře se do ní vsakuje voda, která po dešti rychle odtéká po povrchu. Rostliny tak trpí nedostatkem vláhy, klesá hladina podzemní vody. I krátkodobý přívalový déšť pak přinese ničivou povodeň, zatímco půda pod povrchem zůstane vyprahlá a suchá. Pokud má půda dostatek organické hmoty, voda se do ní rychleji vsakuje a krátké přívalové deště se na zvýšení hladiny vodních toků prakticky neprojeví. Kompostováním a aplikací kompostu tak předcházíme vysychání půdy i povodním.

2/2009

Suchý ručník hlavu neochladí Stejně tak odvodněná krajina bez organické hmoty v půdě nemůže plnit termoregulační funkce krajiny. Při dostatečné vlhkosti v půdě se v letních slunečných dnech odpařuje voda z půdy a rostlin. Pokud v půdě dostatek vlhkosti není, nemůže docházet k odpařování vody ani z půdy ani z rostlin a zvyšují se extrémní teplotní rozdíly, které dávají do pohybu vzdušné proudy způsobující bouře, větrné smrště a přívalové deště. Doplňováním humusu a organické hmo-

ty do půdy tak můžeme předcházet extrémním klimatickým jevům. Z hlediska globálního oteplování je pak ztráta klimatizační schopnosti krajiny stejně aktuálním problémem, jako jsou emise skleníkových plynů. Potopíme Holandsko, nebo vrátíme humus půdě? Voda, která není absorbovaná humusem v půdě, odtéká po povrchu. Větší přívaly vody pak s sebou strhávají vše, co jim stojí v cestě. Podle údajů Ministerstva životního prostředí je více než polovina zemědělské půdy v České republice ohrožena vodní erozí – při extrémním ohrožení můžeme erozí přicházet až o 7,5 t půdy na hektar. Celkový roční transport splavenin se na celém světě odhaduje na 25 až 50 miliard tun materiálu ročně. Pokud budeme předpokládat střední hodnotu 37,5 miliardy tun erodovaného materiálu ročně při objemové hmotnosti 1,5 t/m3 a budeme předpokládat, že pouhé 1 % erodovaného materiálu se dostane do moří a oceánů, kde celkový objem vody činí 1 338 milionů km3, pak toto množství znamená roční nárůst hladiny moří a oceánů o cca 0,7 mm za rok. Hladinu moří a oceánů tedy neovlivňuje jen tání ledovců, ale i náš způsob

n

KOMPOSTOVAT MŮŽE I ŠKOLA

Dejte šanci bioodpadu – zkompostujte ho! Kompostovat dnes může úplně každý, ať už bydlí v rodinném domě se zahradou nebo v paneláku na sídlišti. Kompostovat může i škola. Kompostovat můžeme na volné hromadě (kde by se měl zpracovávat vždy alespoň 1 m3 materiálu najednou) nebo v kompostéru. Výhodou kompostéru je, že díky ohraničení kompost po krajích nevysychá a lépe se zahřívá, proto lze kompostovat menší množství materiálu než na volné hromadě. Kompostéry mohou být z nejrůznějších materiálů (dřevo, pletivo či odpadní materiály jako staré palety apod.). Plastové a dřevěné kompostéry lze také koupit v obchodech se zahradnickými potřebami. Ideální je mít na kompostovišti tři kompostéry. Do prvního se dává bioodpad, ve druhém probíhá vlastní proces kompostování a třetí slouží k uskladnění kompostu. Jak kompostovat ve školách Způsoby, jakými lze na školách kompostovat, jsme popisovali již v Bedrníku s tématem zahrada (2008/2). Více informací lze také nalézt na našich stránkách www.ekodomov.cz nebo na stránkách k právě probíhající kampani na podporu využívání bioodpadů Dejte šanci bioodpadu www.biosance.cz. Kompostovat je možné v zahradních nebo komunitních kompostérech. Pokud kompostujete pouze materiál z pozemku školy, určitě postačí obyčejné vícekomorové kompostoviště, které ze dřeva vyrobí pan školník nebo žáci v rámci pracovního vyučování. Při kompostování bioodpadů ze školy (zbytky ze svačin

Navracením organické hmoty do půdy tedy předcházíme degradaci půd, zvyšujeme produkci a kvalitu potravin a přispíváme k řešení globálních ekologických problémů této planety. hospodaření v krajině. Můžeme ovlivnit množství organické hmoty a humusu v půdě? Tato provokativní otázka byla zvolena záměrně, neboť humus v půdě můžeme doplnit kompostem. V České republice se každoročně ukládá na skládky 2,5 milionu tun směsných komunálních odpadů, z toho přibližně 40 % tvoří biologicky rozložitelné komunální odpady. Pokud se bioodpad rozkládá uvnitř skládky, vznikají toxické výluhy, uvolňuje se nepříjemný zápach a s ním i skleníkové plyny (zejména metan, CO2). Bioodpady ukládané na skládky ve směsném komunálním odpadu přitom mohou být vytříděny a využity k výrobě kompostu, který se následně zapraví do půdy.

rostlinného původu, rostlinný odpad ze školní kuchyně) jsou výhodnější uzavřené kompostéry, které lépe udržují teplo a zajišťují tepelnou hygienizaci materiálu. Ideální je komunitní kompostér s několika komorami, který je uzamykatelný, tepelně izolovaný a chráněný proti vniknutí hlodavců. Tento kompostér je nákladnější, ale peníze na něj lze získat z různých grantových programů. Žádné hygienické riziko Oddělené sbírání bioodpadů ve škole ve třídách či na chodbách nepředstavuje žádné hygienické riziko. Z hlediska zákona se bioodpad vůbec nestává odpadem, ale pokud se sbírá odděleně a kompostuje, je surovinou pro výrobu kompostu. Výhodné je odpad ukládat do nádob, které umožňují odvětrávání a vysoušení biood-

23

DIDAKTIKA

padu. Bioodpad nehnije a nezapáchá. Pro větší pohodlí lze použít speciální kompostovatelné sáčky, které lze kompostovat i s odpadem. Manipulace s bioodpadem je tak jednodušší a čistší. Stejně jako v domácnosti i ve škole je důležité umístění nádob na bioodpad. Ty musí být snadno přístupné a jejich množství musí být takové, aby děti „výlety“ ke košům s tříděným odpadem neztrácely čas. Pokud nemáte školní zahradu, je možné bioodpady zpracovávat tzv. vermikompostováním. Při něm se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost. O využívání vermikompostéru ve škole referuje paní učitelka Ivana Kudrnová ze ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6 (viz rámeček). Děti by měly znát smysl kompostování Aby děti pochopily smysl kompostování, měly by se účastnit také aktivit spojených s využitím kompostu pro hnojení rostlin. Tam, kde jsou u školy zahrady, mohou děti kompost přidávat na záhonky, jinde s ním alespoň pohnojit trávník či stromy a keře. Při přesazování kytek v květináčích je dobré kompost, který je výluč-

KALIFORNSKÉ KAMARÁDKY Z VERMIKOMPOSTÉRU

n

CO SE DĚJE NA KOMPOSTU?

Kolem nás se neustále všechno mění. Něco nového se rodí a jiné umírá. Na rozkladu rostlin i živočichů se podílejí houby, bakterie a další živočichové. Bez nich by za chvíli na této planetě nebylo k hnutí. Všude by se válely odumřelé zbytky rostlin a živočichů. Bakterie a houby mají jedinečnou schopnost rozkládat organické látky. Kompostování napodobuje přirozený rozklad látek v půdě. Tím, že se o bakterie a houby staráme, tj. sledujeme vlhkost a kompost provzdušňujeme, urychlujeme přirozený rozklad látek. V kompostu je pěkně živo. Při smíchání jednotlivých druhů bioodpadů, jako je tráva, listí a kuchyňský odpad, dostanou bakterie a houby dostatek dobrého jídla, a tak začnou hodovat. Rozkládají (pojídají) jednotlivé bioodpady a při tom se uvolňuje teplo a kompost se zahřívá. Po čase je už většina dobrot snědena a většina bioodpadu rozložena. Kompost se začíná svým vzhledem podobat zemině a osídlují ho půdní živočichové. Za rok je kompost hotový a můžeme ho použít ke hnojení rostlin.

3. Fáze dozrávání: Teplota klesá a kompost obydlují půdní živočichové. Bioodpad rozkládají bakterie, houby a další živočichové. Aby mohly v kompostu pracovat na plno, musíme jim vytvořit ty nejlepší podmínky. Potřebují dostatek vody, a proto, pokud je kompost příliš suchý, musí se zalévat. Mikroorganismy potřebují také dostatek vzduchu, a tak je třeba kompost minimálně jednou za rok přehodit. Abychom věděli, jaké je prostředí v kompostu, sledujeme pravidelně vlhkost a můžeme měřit také teplotu. Pokud máme možnost, měříme i pH. Zpracovali: Tomáš Hodek, Iva Maršíková, Marie Smolej, Magdalena Férová Kontakt: [email protected]

Použitá literatura a internet: n Bogárdi, J.: Sediment transport in alluvial streams. Akdémiai Kiadó, Budapest 1974 n Janeček, M., a kolektiv, Ochrana zemědělské půdy před erozí, ISV nakladatelství, Praha 2005 n Kalina, M.: Kompostování a péče o půdu. Grada Publishing, a. s., Praha 2004 n Kolektiv autorů: Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, Praha, Cenia, 2008 n Kolektiv autorů: Statistická ročenka životního prostředí ČR 2007, Půda a horninové prostředí n http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/ $pid/CENMSFMVTMNS/$FILE/kap_b3.pdf n Syrovátka, O., Šír, M., Tesař, M.: Změna přístupů ke krajině – podmínka udržitelného rozvoje. Text byl v roce 2001 přednesen na konferenci Tvář krajiny

Při kompostování lze rozlišit tři fáze, které jsou zakresleny v grafu: 1. Fáze rozkladu: Rozkládají se jednoduché organické látky, tvoří se kyseliny, pH klesá a teplota v kompostu stoupá. 2. Fáze přeměny: Postupně se rozkládají složitější látky. Rozkladem bílkovin se uvolňuje čpavek.

– krajina domova, 23. prosince 2002, http://www. jeseniky.ecn.cz/Herminovy/Studie/Syrovatka.htm n Schneider, S. H.: Water resources. In Encyclopedia of Climate and Weather, Oxford University Press, New York, vol. 2, pp.817-823, http://ga.water.usgs. gov/edu/watercycleczech.html#oceans n Materiály občanského sdružení Ekodomov, o. s., www.ekodomov.cz, www.biosance.cz

PRŮBĚH KOMPOSTOVÁNÍ teplota

V říjnu 2008 se žáci prvního stupně naší školy zúčastnili zajímavé besedy o třídění odpadu, kompostování a významu ekologické likvidace biologického odpadu. Součástí této akce byla i praktická část, kde jsme k velké radosti dětí dostali zařízení – vermikompostér s kalifornskými žížalami. Vzhledem k tomu, že v ŠVP naší školy je základní nauka o půdě součástí třetí třídy, máme umístěnou sestavu s domácím kompostem přímo v této třídě. Jak vypadá naše praxe po půlročním soužití s „kalifornskými kamarádkami“ můžete vidět na následujících obrázcích.

ně z bioodpadů (nebyla při kompostování přidávána zemina, drny nebo plevel s kořenovým balem), promíchat se zeminou, aby byla dostatečně zastoupena i anorganická složka. Více informací o jednotlivých způsobech kompostování naleznete na adrese: www.ekodomov.cz nebo www.biosance.cz

teplota pH

pH

O náš vermikompostér se pravidelně starají ti, kteří mají určenou službu. Pravidelně porosit, zkontrolovat, co se stalo nového, to je denní úkol. Pravidelný přísun potravy žížalkám zajišťují žáci biologickým odpadem přímo ze svých svačin. Ivana Kudrnová, ZŠ a MŠ Červený vrch, Praha 6

24

fáze rozkladu

fáze přeměny

dny fáze dozrávání 2/2009

DIDAKTIKA

VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY S KOMPOSTEM

JAK SE ROZKLÁDAJÍ LÁTKY V PŮDĚ A KOMPOSTU? I. stupeň, II. stupeň Člověk a jeho svět – rozmanitost přírody, Člověk a svět práce – pěstitelské práce Člověk a příroda – základy ekologie, praktické poznávání přírody Environmentální výchova – základní podmínky života Založte zajímavý pokus a zjistěte, jak se rozkládají jednotlivé odpady v půdě a v kompostu.

Co se rozložilo a co naopak zůstalo beze změny a proč? Datum založení pokusu:

V KOMPOSTU

po týdnu

po 14 dnech

atd.

biodegradabilní sáček Co potřebujete: lopatku, biodegradabilní sáček rozstřižený na dva přibližně stejné kusy, dva stejné bioodpady (např. ohryzky nebo slupky od banánu), dvě stlačené (0,5 l) PET láhve, list novin rozdělený na dva přibližně stejné kusy; na zahradě hromadu kompostu a část záhonku (cca 30 x 20 cm) Jak na to Z kompostu odstraňte horní vrstvu (asi 20 cm). Potom na kompost položte vedle sebe kus biodegradabilního sáčku, bioodpad, PET láhev a list novin tak, aby se nepřekrývaly. Nakonec vše zase pečlivě přikryjte kompostem a označte si místo pokusu. Na záhonku odkryjte asi 15 cm půdy a položte vedle sebe opět kus biodegradabilního sáčku, bioodpad, PET láhev a list novin. Vše nakonec pečlivě přikryjte půdou a označte si místo pokusu. Vytvořte si dvě tabulky (viz vzor), jednu pro kompost a druhou pro půdu. Do tabulky zaznamenejte datum počátku pokusu. Za týden, čtrnáct dnů, měsíc, dva měsíce a tři měsíce se podívejte na jednotlivé věci v kompostu a v půdě a zapište, jak vypadají. Použijte k tomu klíč uvedený u záznamových tabulek.

bioodpad PET láhev list novin

Klíč: 1 – nerozložilo se | 2 – rozložilo se částečně; je ještě poznat, co to bylo původně | 3 – rozložilo se z velké části; na místě jsou stále ještě patrné zbytky; není poznat, co to bylo původně | 4 – rozložilo se úplně; na místě už nejsou žádné zbytky po dané věci PET láhev se nerozloží. Noviny, biodegradabilní sáček i bioodpad se za tři měsíce v kompostu rozloží, v půdě to trvá o něco déle. Rozklad závisí na podmínkách prostředí.Pokud bude kompost nebo půda málo vlhká, rozklad se může zpomalit. Aby byl zřetelně vidět rozdíl mezi rozkladem v půdě a na kompostu, musí být kompost „aktivní“ s bioodpadem, který není starší než několik týdnů. Při této aktivitě můžete poukázat na cyklus látek v přírodě.

ŘEŘICHOVÝ TEST I. stupeň, II. stupeň ZŠ Člověk a jeho svět – rozmanitost přírody; Člověk a svět práce – pěstitelské práce Člověk a příroda – biologie rostlin, praktické poznávání přírody; Člověk a svět práce – pěstitelské práce Environmentální výchova – základní podmínky života Při rozkladu bioodpadu zprvu vznikají pro rostliny toxické látky. Postupně, jak kompost zraje, se látky mění a kompost se stává pro rostliny užitečný. V praxi se vyzrálost kompostu ověřuje jednoduchým řeřichovým testem. Semena řeřichy seté se nechají klíčit na kompostu. Pokud jsou rostliny sytě zelené, kompost je vyzrálý a může se použít k plodinám. Klíčí-li řeřicha špatně, kompost není zralý a je třeba ho nechat

ještě dozrát. Jsou-li klíčící rostliny žluté či hnědé, svědčí to o vysokém obsahu živin. Takový kompost je vhodné dávat k náročným plodinám (např. brambory, košťáloviny). Založte zajímavý pokus. Porovnejte dva vzorky kompostu. Co potřebujete: 2 mističky (např. od nanukového dortu), vodu, semena řeřichy (množství závisí na velikosti mističky, cca 10

g ), 2 vzorky kompostu různého stáří (jeden v započaté fázi rozkladu, druhý vyzrálý) Jak na to? 4. Jednu mističku naplňte jedním kompostem, druhou druhým a komposty ovlhčete. 5. Poté rovnoměrně rozprostřete do každé mističky 5 g semínek řeřichy seté. 6. Sledujte, jak semínka klíčí a rostou. Doplňujte vodu. Po týdnu pokus vyhodnoťte.

KDO ŽIJE V NAŠEM KOMPOSTU? II. stupeň ZŠ Člověk a příroda – obecná biologie, biologie hub, biologie živočichů; Výtvarná výchova Environmentální výchova – základní podmínky života, ekosystémy

2/2009

Zjistěte, kteří živočichové žijí ve vašem kompostu. Vhodné je navštívit s dětmi kompost nejméně dvakrát. Poprvé v počátku rozkladu bioodpadu, kdy se na rozkladu látek podílejí především plísně a bakterie. Další průzkum živočichů v kompostu je vhodné

realizovat ve zralém kompostu, kdy již je osídlen půdními živočichy (např. stonožkami). Žáci potom můžou porovnat rozdíly. Živé živočichy je možné pozorovat pomocí kelímkové lupy nebo je dát do uzavíratelné lahvičky a pozorovat obyčejnou lupou. Pokud

je pro pozorování nutné usmrcení živočichů, můžete použít octan ethylnatý. Do polyethylenové láhve s těsnícím víčkem umístěte cca ¼ hoblin nebo kousky papíru (nejlépe toaletního) a kápněte na ně několik kapek octanu. Po vložení živočicha pevně láhev uzavřete,

25

DIDAKTIKA

páry začínají hned působit. K odchytu skákajících drobných živočichů lze použít exhaustor, který lze přirovnat k malému vysavači. Jedná se nádobu, do které vedou dvě hadičky. Jednou se nasává daný hmyz a druhou se vysává vzduch. Více informací např. na http://www. coleoptera.ic.cz/sber_brouku.htm. Pokud k tomu máte vhodné podmínky, je možné pozorovat i houby a bakterie.

26

Co potřebujete: lopatku, polyethylenovou nebo skleněnou láhev s uzávěrem, pinzetu, lupu, případně bílý papír či mikroskop Jak na to? Pomocí lopatky odstraňte vrchní vrstvu kompostu a sbírejte pinzetou jednotlivé živočichy do láhve. Pro lepší viditelnost živočichů, můžete část kompostu přenést na bílý papír.

Ke sběru malých živočichů můžete použít exhaustor. Nalezené živočichy si prohlédněte, určete a zakreslete. K určení použijte nejrůznější atlasy a klíče. Vhodný je např. jednoduchý Klíč půdních bezobratlých živočichů, který lze objednat od sdružení Rezekvítek za 26 Kč nebo tento:

2/2009

DIDAKTIKA

TÉMA PŮDA A VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY ŠKOL Je zřejmé, že téma půda je obsahem učiva klasických přírodovědných předmětů jako přírodověda, přírodopis či biologie, zasahuje do chemie a předmětů jako ekologická/ environmentální výchova, ekologické/ přírodovědné praktikum apod. Toto téma však, jako ostatně mnohá další témata environmentální povahy, přesahuje do učiva dalších předmětů/vzdělávacích oborů. Téma půda zasahuje například do zeměpisu – vždyť životní podmínky obyvatel jsou ovlivněny i půdou, která je prostředkem obživy. A tím se téma dotýká i dějepisu – v učivu o počátcích lidské civilizace a poté o rozvoji zemědělství v závislosti na přírodních podmínkách. Člověk ovlivňoval krajinu v průběhu staletí svými zásahy do krajiny, zúrodňoval ji i planil, stěhoval se za lepšími podmínkami. Téma půda nemusí být jen obsahem učiva, ale i velmi dobrou pomůckou či prostředkem ve výuce. Samotná půda je názornou pomůckou k pozorování a pokusům, přímo využitelným prostředkem při pěstitelství v rámci praktických činností, ale rovněž může být např. pomůckou při výtvarné činnosti. Utváření celistvého pohledu na přírodu a prostředí, pochopení vztahů v přírodě a poznání významu odpovědnosti za stav životního prostředí umožňuje v základním vzdělávání průřezové téma Environmentální výchova, na jehož realizaci se podílí většina vzdělávacích oblastí. Dále přinášíme přehled zařazení tématu půda v rámcovém programu základního vzdělávání, po linii vzdělávací oblast, vzdělávací obor, tematický okruh, učivo. n

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

Vzdělávací oblast Člověk a svět (pouze pro 1. stupeň) Tematické okruhy: n místo, kde žijeme – poznávání místních a regionálních skutečností n okolní krajina – rozšíření půd, vliv krajiny na život lidí, působení lidí na krajinu n rozmanitost přírody – rozmanitost i pro-

měnlivost živé i neživé přírody n půda – vznik půdy a její význam n životní podmínky – význam půd na Zemi n ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody – odpovědnost lidí Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Dějepis (2. stupeň) Tematické okruhy: n nejstarší civilizace n souvislost mezi přírodními podmínkami a vznikem zemědělských civilizací Obecně napříč dějinami půda jako zdroj obživy, rozvoj zemědělství, s tím spojený vývoj krajiny od vzniku civilizace až po dnešek. Vzdělávací oblast Člověk a příroda Vzdělávací obor Chemie (2. stupeň) Tematické okruhy: n částicové složení látek a chemické prvky n prvky n anorganické sloučeniny n kyselost a zásaditost roztoků n chemie a společnost n chemický průmysl v ČR – rizika v souvislosti s životním prostředím n průmyslová hnojiva n detergenty a pesticidy, insekticidy Vzdělávací obor Přírodopis (2. stupeň) Tematické okruhy: n biologie rostlin n význam rostlin – závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí n biologie živočichů n přizpůsobení prostředí – živočišná společenstva n neživá příroda n půdy – složení, vlastnosti a význam pro výživu rostlin, hospodářský význam, nebez-

pečí a příklady devastace, možnosti a příklady rekultivace n základy ekologie n organismy a prostředí n ochrana přírody a životního prostředí n praktické poznávání přírody n praktické metody poznávání přírody Vzdělávací obor Zeměpis (2. stupeň) Tematické okruhy: n přírodní obraz Země n krajinná sféra – složky přírodní sféry n regiony světa n přírodní poměry n životní prostředí n krajina n vztah příroda a společnost n Česká republika n přírodní poměry místního regionu n přírodní poměry České republiky Vzdělávací obor Člověk a svět práce Tematické okruhy: n pěstitelské práce (1.stupeň) n půda a její zpracování n pěstování rostlin (ze semen v místnost, na zahradě, pokojové rostliny) n pěstitelské práce (2. stupeň) n půda a její zpracování n pěstování vybraných druhů (zelenina, dřeviny a květiny, léčivky) Některé pomůcky k tématu půda: n Půdní bezobratlí v lese (pomůcka ke sběru, určování a pozorování půdních bezobratlých a jejich využití pro biomonitoring), SEVER, 2002. n Klíč k určování půdních bezobratlých živočichů, Rezekvítek Brno, 2001. n Bioindikace a biomonitoring aneb Jak poznat, v jakém prostředí žijeme, SEVER, 2002, kapitola Stav a složení půdy a podloží. n Exhaustor (více v příloze tohoto Bedrníku a v rubrice Nabídka) Radka Urbánková

ALTERNATIVA K USMRCENÍ Pro pozorování živočichů z kompostu není nutné jejich usmrcení – naopak, je to didakticky značně nevhodné, jelikož je dětem předkládáno, že mohou beztrestně ubližovat zvířatům, pokud si to dostatečně zdůvodní. Mnohem vhodnější (jak z hlediska výchovného, tak vzdělávacího) je pozorovat živočichy a pak je vypustit, přičemž může být pozorováno chování živočichů po vypuštění a následně se žáci mohou poučit o anatomii pozorovaných živočichů z názorných tabulí nebo okopírovaných listů z učebnic. Pokud to podmínky a čas dovolí, je vhodné tuto praktickou hodinu doplnit o ukázky z některého z počítačových programů na výuku biologie

2/2009

bezobratlých nebo z programů na výuku biologie ekosystémů (kde je kapitola o životě v zahradě apod.). Více informací o alternativních metodách ve výuce naleznete na www. pokusynazviratech.cz sekce Humánní vzdělávání nebo na www.interniche.org. Veronika Charvátová, Svoboda zvířat, o. s., koordinátorka kampaně Za nahrazení pokusů na zvířatech

27

NABÍDKA KALENDÁŘ n SLUNCE V KRAJINĚ, KRAJINA VE MNĚ Šestý ročník akreditovaného kurzu pro pedagogy základních a středních škol Repetitorium terénní přírodovědy nese podtitul Slunce v krajině, krajina ve mně. Pořádá Lipka Brno 6. – 11. 7. 2009 v SEV Rychta Krásensko, pracoviště Lipky na Drahanské vrchovině. Již tradičně nabízí zejména oživení a doplnění znalostí ve vybraných přírodovědných disciplínách (botanika, entomologie, hydrobiologie, mykologie, pedologie,

geologie, ekologie a další). Důraz je kladen na terénní výzkum, přímé pozorování a hledání souvislostí v rozmanité přírodě CHKO Moravský kras a jeho okolí. Jednotlivá témata jsou rozšiřována také o environmentální souvislosti a ukázky harmonického soužití člověka s přírodou a tradicí kraje. Všechny programové bloky jsou vedeny zkušenými lektory z řad odborníků. Celkovou atmosféru doplňují společné večery, diskuse, předávání zkušeností a inspirací. Kurz je akreditován MŠMT a účastníci obdrží osvědčení o jeho absolvování. Zázemí

a útočiště poskytuje SEV Rychta Krásensko, pracoviště Lipky, Krásensko na Drahanské vrchovině. Přihlášky je možné zasílat do 15. 5. 2009, účastnický poplatek: 2400 Kč. Kontakt: Vladislava Cikánková, [email protected] , Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20. SEV Rychta Krásensko – odloučené pracoviště, Krásensko 76, 683 04, tel. 736 473 849 , 517 385 429

PUBLIKACE n PRŮVODCE PŮDNÍM PROFILEM Laminovaný průvodce autorky Ivy Maršíkové popisuje jednotlivé půdní znaky, vznik půdy a její význam pro člověka. Výuková pomůcka k programu GLOBE dobře poslouží i ostatním zájemcům o zkoumání tohoto zajímavého přírodního fenoménu. Průvodce pravděpodobně najdete ve střediscích ekologické výchovy nebo knihovnách. Vydalo Sdružení Tereza, Praha.

n KLÍČ K URČOVÁNÍ PŮDNÍCH BEZOBRATLÝCH ŽIVOČICHŮ Laminované leporelo s barevným obrázkovým klíčem k určování bezobratlých živočichů. Klíč je přeložen z anglického originálu, vydaného Field Studies Council, a upraven. Mohou s ním pracovat děti i dospělí. Vydal Rezekvítek, sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, Kamenná 6, 639 00 Brno. Tel. 543 216 483, [email protected], www.rezekvitek.cz

n OD ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ PO STAVEBNÍ POVOLENÍ

28

Tak se jmenuje publikace, která má podtitul Kdy a jak se účastnit. Srozumitelným a čtivým způsobem popisuje procesy územního plánování (na všech úrovních) a umísťování a povo-

lování staveb (všemi důležitými způsoby). týká se tedy mj. ochrany půdy před záborem. Připravila ji asociace ekologických organizací Zelený kruh koncem roku 2008. V tištěné podobě zdarma: Zelený kruh, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2, [email protected], tel. 222 518 352. Též volně k dispozici na webové stránce Zeleného kruhu http://www.zelenykruh.cz/cz/publikace/.

n JAK SE RODÍ BIO Pro-bio liga vydala novou ilustrovanou vzdělávací publikaci o ekologickém zemědělství S Biáčkem na ekostatku aneb jak se rodí bio, která hravou formou seznamuje děti s problematikou výroby biopotravin. Publikace je podpůrným vzdělávacím materiálem pro environmentální výchovu. Plně ilustrovaný 36 stránkový průvodce světem produkce a výroby biopotravin v režimu ekologického hospodaření. Ilustrace výtvarnice Jitky Petrové jsou doplněny popisným a encyklopedicky stručným textem Jany Průšové, která je i autorem konceptu knihy. Oslík Biáček v šesti kapitolách provází čtenáře zrodem biopotravin, které mohou děti najít na stole třeba při snídani, tedy vznikem chleba, sýru, čaje, ovoce, zeleniny a vajec. Popis zachycuje cestu od pole, sadu a pastviny až na stůl. Jedna kapitola je věnována životu na ekostatku a zachycení práce rodiny ekosedláka během jednoho dne. V poslední kapitole představuje Biáček dětem ostatní zvířata žijící na statku. Publikace je určena společnému čtení dětí s rodiči, vzdělávacím zařízením – mateřským školám, I. stupni základních škol i střediskům environmentální výchovy a mateřským centrům. V současné době se připravuje webový

vzdělávací projekt www.biacek.cz založený na ilustracích z knihy. Infocentrum Pro-bio ligy, SEV Toulcův dvůr, Kubátova 1/32, 102 00 Praha 10 – Hostivař. Tel. 272 660 501, e-mail [email protected]

n REVOLUCE VE ŠKOLNÍM STRAVOVÁNÍ The School Food Revolution: Public Food and the Challenge of Sustainable Development. Autoři: Kevin Morgan & Roberta Sonnino. Vydalo nakladatelství Earthscan, Londýn 2008, 240 stran. ISBN 978-1-84407-482-2. www.earthscan.co.uk Kevin Morgan je profesorem a Roberta Sonnino odbornou asistentkou na School of City and Regional Planning, Cardiff University, Velká Británie. Školní stravování představují jako nástroj udržitelného rozvoje. Kniha The School Food Revolution přichází ve správný čas. Ukazuje, že obézní lidé v bohatých zemích jsou stejně chudí jako hladoví v chudých zemích. Podvýživa je totiž celosvětově považována za známku chudoby, nicméně „nadvýživa“ může mít stejně neblahé dopady. Školní stravování se naráz dostává do čela současných debat o zdravém stravování, společenském začlenění, ekologické udržitelnosti a rozvoji místních ekonomik. Po celém světě se ukazuje odborníkům, rodičům, pedagogům, pracovníkům jídelen a politikům – že systém školního stravování má potenciál zabezpečit řadu výhod, které mohou zásadním způsobem napomoci podpořit na globální, národní i místní úrovni agendu udržitelného rozvoje. Tato kniha vychází z nových empirických dat posbíraných v městských a venkovských oblastech Evropy, Sever-

2/2009

NABÍDKA ní Ameriky a Afriky, a nabízí tak aktuální a originální příspěvek do debaty o školním stravování. Činí tak zdůrazněním potenciálu kreativních veřejných zakázek – mocné síly nákupu. Kniha se kriticky věnuje údajným výhodám reformy školního stravování, jako je snížení „potravních kilometrů“ (vzdálenosti mezi místem produkce a spotřeby potravin), vytváření trhů pro místní producenty a nové vzdělávací iniciativy, které dávají spotřebitelům moc rozvíjet jejich schopnost stravovat se zdravě. Aby mohli posoudit potenciál těchto tvrzení, srovnávají autoři knihy několik míst zapojených do revoluce ve školním stravování – od venkovských komunit, oddaných hodnotám „místního“, až ke globálním městům jako je Londýn, New York a Řím, které denně živí miliony etnicky různorodých dětí. The School Food Revolution je důležitá kniha, která si zaslouží úspěch u čtenářů. Zejména v anglofonním světě bude její úspěch částečně podmíněn prací televizního kuchaře Jamie Olivera, který téma školního stravování v Británii povznesl do přímého zájmu médií a následně politiků. Ačkoli jsou průměrně jídla podávaná v českých školách výrazně kvalitnější než ta podávaná

v britských školách, i u nás je platové ohodnocení kuchařek malé, nejsou považovány za součást školy a jejich status je nízký. Děti často považují oběd za nutné zlo, v lepším případě za způsob, jak zahnat hlad. Vzdělávací aspekt přípravy a konzumace pokrmu není využíván, téma „potraviny“ se v podstatě neobjevuje v žádném předmětu. Děti nejsou poučeny o širších aspektech způsobu produkce a distribuce potravin. V tomto ohledu by právě kniha The School Food Revolution mohla být inspirací jak pro politiky, tak pro ředitele škol a vedoucí školních jídelen. Mgr. Tomáš Václavík, vybráno z recenze (red)

n VODNÍ ČAROVÁNÍ 1 Publikace Blanky Ponížilové, autorky čtyř dílů Lesních čarování, obsahuje aktivity tentokrát k tématu voda. Některé aktivity jsou ve formě pracovních listů, vhodných ke kopírování. Sborník námětů je vhodný pro ekologickou

výchovu ve školách a v mimoškolní výchově, lze ho použít i pro menší děti (s pomocí rodičů). Vydal Rezekvítek (2008), sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, Kamenná 6, 639 00 Brno. Tel. 543 216 483, [email protected], www.rezekvitek.cz

n PTAČÍ HLASY Výuková pomůcka autora Tomáše Krásenského představuje jakýsi „atlas” ptačích hlasů. Obsahuje karty 58 druhů či skupin ptáků a 13 listů s obecnými údaji. Karta osahuje schematickou kresbu příslušného druhu, typu hlasu, notový zápis a text, který druh hlasu čtenáři přibližuje. Pomůcka je určena především žákům 1. stupně ZŠ. Využijete ji v prvouce, vlastivědě, přírodopisu, biologii či hudební výchově. Vydal Rezekvítek (2008), sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, Kamenná 6, 639 00 Brno. Tel. 543 216 483, [email protected], www.rezekvitek.cz

POMŮCKY n EXHAUSTOR EMILKA Exhaustor je přístroj na odchyt drobných půdních živočichů, určených pro odlov především v lesní hrabance, pod kameny, pařezy a v trouchnivém dřevě. Exhaustor je duševní vlastnictví paní Emílie Strejčkové a po připomínkách ekopedagogů se bude tento nový model vyrábět. Jde o exhaustor s balónkem. Klasický nasávací exhaustor není pro využití školami tak vhodný, protože koluje mezi žáky. Ti se zároveň často bojí, že drobného živočicha vdechnou, byť je zařízení opatřeno sítkem, které tomuto brání. Exhaustor bude opatřen plastovou lahvičkou, která se nerozbije, a také náhradní lahvičkou, která slouží zároveň jako schránka pro krátkodobé uskladnění hmyzu. S hmyzem, který se odchytává nasáváním je zacházeno šetrněji, než když jsou používány různé nástroje (lžičky, pinzety apod.). Tyto exhaustory, které ukazuje obrázek, budou doplněny drobným atlasem k určování základních druhů lesních » Prototyp exhaustoru Emilka.

půdních živočichů. Za výhodnou cenu se bude prodávat školám a ekocentrům. Objednávky: Martin Kříž, Chaloupky o.p.s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, Kněžice 109, 675 21 0kříšky, [email protected], www.chaloupky.cz.

n KRABICE NAŠÍ VLASTI Zeměpisně-přírodovědná sada výukových pomůcek vzešlá z výukového programu SEV Chaloupky. Spousta aktivit, obrázků, fotek a námětů pomůže vám a vašim žákům poznat naši vlast, postavit si vlastní model ČR a seznámit se s našimi velkoplošnými CHKO. Obsah: Plošná mapa ČR. Dědictví předků. Toulky českou krajinou. Čí je to nářečí. Křížem krážem českým státem. Kdo byl kdo. Střípky historie. Hádej, kde roste. Českým výrobkům na stopě. Modelování krajiny. Orientace v terénu. Vydal Rezekvítek (2008), sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody, Kamenná 6, 639 00 Brno. Tel. 543 216 483, [email protected], www.rezekvitek.cz

současného pěstování bavlny a textilní výroby. Kromě toho se hráči seznámí s alternativou Fair Trade biobavlny a textilních výrobků. Cílem hry je zlepšit výrobní řetězec bavlny a textilu takovým způsobem, aby se stal sociálně a environmentálně přijatelnější. Současně je potřeba spolupracovat s ostatními hráči, aby celá planeta nezkolabovala kvůli sociálně a environmentálně neudržitelné výrobě. Jiný svět začíná jiným hraním si. To vše formou, která bude bavit i toho, kdo o Fair Trade nikdy neslyšel. Hra byla vytvořena v Itálii, upravena do české verze. Hra je určena pro 2 – 6 hráčů od 14 do 99 let. Obal na hru a karty je z Fair Trade biobavlny a vyrobila ho bangladéšská Fair Trade organizace USHA Handicrafts. Obal se dá zároveň použít jako malý batoh. Součástí pravidel ke hře je malý slovníček pojmů a obsáhlejší informační část o Fair Trade, biobavlně a textilním průmyslu. Informace: Luděk Štěrba, Společnost pro Fair Trade, Rumiště 6, 602 00 Brno. Tel. 543 214 002, 732724195, [email protected], www.fairtrade.cz

n FAIR PLAY – STOLNÍ STRATEGICKÁ HRA Fair Play, evokující názvem systém spravedlivého obchodu Fair Trade, je zábavná a přínosná alternativa ke klasickým hrám typu vítěz – poražení. Dává možnost vyzkoušet si zlepšování výrobního řetězce a objevit negativa 2/2009

29

NABÍDKA

INTERNET n TAJEMNÍ TVOROVÉ Z KOMPOSTŮ OŽIVUJÍ SÍDLIŠTĚ Kampaň Hnutí Duha poradí, jak lépe recyklovat.Vaše popelnice může rázem být o třetinu (i více) prázdnější než doposud. Méně odpadků, menší skládky, levnější svoz popelnic. Kterak na to, poradí webové stránky Hnutí Duha. Najdete zde praktické tipy, jak postavit kompostér a proměnit odpadky z kuchyně či ze zahrady ve výborný zdroj živin do truhlíku nebo na záhon. Součástí informační kampaně jsou také originální spoty ve vybraných pražských a brněnských kinech. Diváci se v nich dozvídají, že v kompostérech na českých sídlištích se možná skrývá ještě více života, než by jeden myslel. Vše, včetně klipu s mysteriózní reklamou, na: www.hnutiduha.cz

n DETEM.MZP.CZ Oficiální webové stránky Ministerstva životního prostředí www.mzp.cz mají od konce roku 2008 zcela novou podobu. Nabízejí v souladu se současnými informačními trendy jednoduchou a přehlednou navigaci, rychlé vyhledávání jednotlivých rubrik, odkazů a dokumentů a nový moderní design. MŽP zároveň jako první české ministerstvo spustilo také specializované stránky pro děti a mládež na adrese detem.mzp.cz. „Inspirovaly nás stránky resortních kolegů v Německu. Chtěli jsme nabídnout podobný web i našim školákům a studentům. Doufám, že se jim bude líbit. Cílem je, aby porozuměli provázanosti jednotlivých složek životního prostředí, přičemž informace jsou zde podávané hravou a vizuálně atraktivní formou, říká tiskový mluvčí MŽP Jakub Kašpar. Stránky pro děti nabízejí základní informace o jednotlivých tématech životního prostředí jako je klima, voda, půda, krajina. Nechybí

ani ekorady s praktickými informacemi, jak může každý z nás životní prostředí chránit, rubrika s odkazy na ekologicky zaměřené počítačové hry, komiks, video a také soutěžní kvíz pro různé věkové kategorie. Stránky mohou dobře sloužit i jako výukový materiál pro učitele. Zdroj: tisková zpráva MŽP ČR

n OTEVŘENÁ GEOLOGICKÁ ENCYKLOPEDIE ON-LINE Základem Geologické encyklopedie online na www.geology.cz je Malá encyklopedie geologie, kterou v roce 1993 vydal vlastním nákladem jeden z předních českých geolo-

ZAJÍMAVÉ ADRESY K TÉMATU: PŮDA n Pro děti o půdě anglicky – mj. fakta, návody na aktivity s dětmi o půdě, další zajímavé odkazy; stránky National Operations Center Division of Resource Services, Colorado, USA – http://www.blm.gov/nstc/soil/Kids/soilimpt.html n Česká pedologická společnost – http://www.pedologie.cz/ n Stránky EU věnované životnímu prostředí a speciálně půdě, její ochraně, legislativě apod. –http://ec.europa.eu/environment/soil/index_en.htm n Publikace EU věnované půdě a životnímu prostředí – http://ec.europa.eu/environment/soil/publications_en.htm n European Soil Data Center (ESDAC) – téměř nekonečná studnice informací o půdě, včetně atlasů půd v Evropě, Africe aj., vše volně ke stažení, v angličtině – http://eusoils.jrc.ec.europa.eu/library/esdac/index.html n Portál o zdravém životním stylu a biopotravinách MéBio.cz, články o problémech životním stylu, recepty, novinky – http://www.mebio.cz/ n OneGeology, sjednocený portál dynamických digitálních geologických map přístupný pro každého, výsledek spolupráce geologických služeb ze zemí celého světa – http://portal.onegeology.org/ n Biopotraviny do škol – www.biopotravinydoskol.cz

Redakční rada:

Bedrník, časopis pro ekogramotnost, byl finančně podpořen v grantovém řízení Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska Ministerstva životního prostředí.

Praha – Zuzana Letovská (ZČ HB Botič, Toulcův dvůr) Středočeský kraj – Lenka Suchanová (ZO ČSOP Vlašim) Plzeňský a Karlovarský kraj – Lenka Navrátilová (Občanské sdružení Ametyst, Plzeň) Ústecký kraj – Ivana Poláčková (SEVER, Ústí nad Labem) Kraj Vysočina – Martin Kříž (Chaloupky o.p.s., Kněžice) Zlínský kraj – Ivana Machalová (Alcedo - SVČ Vsetín) Olomoucký kraj – Helena Nováčková (Sluňákov – CEA města Olomouce, o.p.s., Horka nad Moravou) Jihočeský kraj – Josef Janošťák (CEGV Cassiopeia, České Budějovice) Jihomoravský kraj – Michala Chatrná (Lipka – šk.zařízení pro environemntální vzdělávání Brno) Královéhradecký kraj – Jiří Kulich (SEVER, Horní Maršov) Pardubický kraj – Jiří Bureš (Ekocentrum PALETA, Pardubice) Liberecký kraj – Aleš Kočí (Městské SEV Divizna při ZOO Liberec) Moravskoslezský kraj – Kateřina Kohoutová (Vita – občanské sdružení, Ostrava) SSEV Pavučina – Lenka Daňková

Šéfredaktorka: Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail [email protected] Korektury: Martin Feistner Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček

30

gů profesor Jan Petránek. Jeho encyklopedie byla se souhlasem a za spolupráce autora digitalizována a je dále doplňována o nové termíny. Původní pérovky byly částečně překresleny RNDr. J. Synkem a některé termíny budou doplněny fotografiemi. K datu uzávěrky tohoto Bedrníku podávala encyklopedie vysvětlení již 2621 hesel. Geologická encyklopedie je otevřeným dílem a na jejím doplňování se můžete podílet i vy. Můžete nabídnout zpracování chybějícího termínu, nebo obrázky či fotografie k již existujícím termínům. V obou případech budete uvedeni jako autoři. Přístup je možné vytvořit v editační části encyklopedie. Zdroj: www.geology.cz

Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks Vytištěno na recyklovaném papíru. Příspěvky posílejte na adresu redakce.

Připravila Hana Kolářová

BEDRNÍK duben / 2009 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.

SEVER, Malá ulička 89, 542 26 Horní Maršov ( 499 874 280, 739 203 200 e–mail [email protected] www.sever.ekologickavychova.cz

SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 ( 234 621 386 e–mail [email protected]

Objednávky: SEVER, Monika Kosinová, Malá ulička 89, 542 26 Horní Maršov [email protected], ( 499 874 280, 739 203 205

Hlavní téma příštího čísla: SPORT (redakční uzávěrka 25. 5. 2009) 2/2009

EVROPSKÉ BIO | ČESKY Kniha aktivit pro děti, Průvodce nakupováním biovýrobků, biokuchařka, plakáty, karty produktů ekologického zemědělství a další vzdělávací materiály, fotografie, informační balíčky, které lze využít i ve školách, jsou dostupné v českém jazyce na „evropské“ adrese http://ec.europa.eu/agriculture/organic/ home_cs. Evropská komise totiž loni spustila formou internetových stránek informační kampaň na podporu ekologického zemědělství ve všech jazycích zemí Evropské unie pod názvem: Ekologické zemědělství – šetrné k přírodě, prospěšné pro vás. Stránky jsou určeny k propagaci biopotravin a ekologického zemědělství a umožňují vyhledávání i cílený přístup k materiálům jednotlivým skupinám zájemců, včetně učitelů, studentů a dětí. Kliknete-li na Farmu, najdete koutek pro děti: Ekologická farma je místem, kde lidé žijí společně se zvířaty a rostlinami a kde pro vás a vaši rodinu vyrábí chutné potraviny a nápoje. Zvířata včetně krav, prasat, kuřat, koz a ovcí mají na ekologických farmách dostatek prostoru a jsou krmena vhodnou potravou. Ekologičtí zemědělci se snaží, aby pěstované rostliny byly zdravé a silné. K tomu využívají zdroje přímo z farmy, jako je půda, voda a hnůj. Uvidíte, jak se mléko od kravky z ekologické farmy dostává až na náš stůl, jak se na ekofarmě mají slepice, od nichž si dáte vajíčka. V rubrice hry a kvízy se můžete pobavit a zároveň poučit. Na evropských stránkách o ekologickém zemědělství vás osobně uvítá komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová: „Lidé se zajímají o přednosti a výhody biopotravin. Vnímají,

že ekologické zemědělství klade důraz především na nízkoenergetické vstupy výroby, ochranu našich přírodních zdrojů, biodiverzitu a pohodu zvířat. Vnímají i přínos ekologického zemědělství pro ekonomický rozvoj venkova. Ekologické zemědělství učinilo za několik posledních let značný pokrok. Mohutný rozvoj trhu s bioprodukty v EU je patrný z růstu ekologicky obdělávané plochy a z plochy, která postupně přechází pod ekologické zemědělství. V období 1998 až 2005 se tato plocha v EU-15 více než zdvojnásobila. V EU-25 její rozloha v roce 2005 činila 6 milionů hektarů.“ (qá) Zdroj: http://ec.europa.eu/agriculture/organic/home_cs.

hou « Jednoduc číte vi oc pr u n ti anglič tmi v knize dě s o eb n i sam ologickém komiksů o ek Juliina a zemědělství odružství. Stevova dobr

tivit « Kniha ak

pro

čním ede čtyřmi ro děti vás prov

a ekofarmě.

i obdobími n

V pouhé hrsti hlíny je možné najít tolik bakterií, živých organismů, kolik je lidí na Zemi – přes 6 miliard. [Volně podle: U.S. Department of the Interior – Bureau of Land Management]