Č A S O P I S P R O E KO G R A M O T N O S T
Č Í S LO 2 ROČNÍK 6 DUBEN 2008
HLAVNÍ TÉMA:
ZAHRADA GUILD ZNAMENÁ ROVNOVÁHU | VČELAŘÍCI | PĚT TOULAVÝCH AUTOBUSŮ MANUÁL UČÍME SE V ZAHRADĚ | ANKETA: MÍSTO PRO USKUTEČŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍCH SKLONŮ PROČ JSOU ŠVÉDOVÉ Z EVROPANŮ NEJZDRAVĚJŠÍ | BUDOVÁNÍ ŠKOLNÍ ZAHRADY Z POHLEDU ŘEDITELE MOŽNOSTI VYUŽITÍ BIOODPADŮ VE ŠKOLÁCH | KOZÍ MEJDAN ROZMARÝNEK A JEHO PERMAKULTURNÍ ZAHRADA PŘÍLOHA: ENVIGOGIKA 3/2007 (EVALUACE ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ)
Z GALERIE ŠKOLNÍCH ZAHRAD
1
2
3
4
5
6
1 | ZŠ Boskovice 2 | ZŠ V Sadech, Havlíčkův Brod 3 | ZŠ Svážná, Brno 4 | ZŠ Čtyřlístek, Jičín 5 | ZŠ a MŠ Vyšší Brod 6 | ZŠ Kpt. Jaroše, Třebíč
„...Pokud šlo jen o to zásobit žákyně a žáčky souborem reálií podle osnov, mohli jsme si myslet, že to my učitelé je učíme, vkládáme jim do ucha informace – a hrozíme se, co všechno rovnou vyteče druhým uchem. Když si uvědomíme, že jde o postoje a schopnosti, nemůžeme je učit. Učit se potřebují mladí lidé sami. Škola a my učitelé můžeme jen vytvořit prostředí, které jim to umožní a zajistí, že postoje a schopnosti, které si od nás odnesou, jim poslouží v harmonickém soužití s ideály, s bližními a se vším životem. Vytvořit prostředí – to je proč za zcela stěžejní ohniska výchovy považuji školní knihovnu a školní zahradu a za praktický úkol školy umožnit mladým lidem, aby se v knihovně a v zahradě, v myšlenkách a v přírodě, cítili stejně jako doma. Pokud jde o knihovny, není to nic nového. Každá zkušená učitelka či učitel ví, že nejplodnější úkoly, školní i domácí, jsou ty, které vedou mladé do knihovny. Když si mladý člověk zvykne na dotek knih a myšlenek, když se mu stanou něčím důvěrně známým, může si sám najít přístup k nekonečně vábnému světu všeho, co by mohlo a mělo být. Největší radost jsem vždy měl ze studentů, jež na mě přišli s knihou, kterou sami objevili, a nadšeně mě o ní poučovali, i když jsem ji dávno znal z povinné četby pro nižší třídy středních škol. Měl jsem pocit porodní báby, ke které Sokrates přirovnával filozofii. Jenže ono je to naprosto stejné se školní zahradou, s částí živoucího světa, které se mladý člověk může dotknout, cítit hlínu mezi prsty a pozorovat život, jak roste, hyne, obrozuje se...“ Píše mimo jiné prof. Erazim Kohák v úvodu k nové nevšední publikaci – manuálu Učíme se v zahradě, který v roce 2007 vypravilo do světa středisko ekologické výchovy Chaloupky ve spolupráci s mnoha partnery, institucemi i jednotlivci. Na této stránce můžete nahlédnout za vrátka některých pěkných školních zahrad... Každá je trochu jiná, ale všechny poskytují dětem i učitelům ono dobrodiní, o němž se vyjádřil profesor Kohák. Více o manuálu Učíme se v zahradě, včetně ukázek, najdete též na dalších stránkách tohoto čísla Bedrníku. (qá) Fotografie převzaty z manuálu Učíme se v zahradě.
EDITORIAL
V
ážení čtenáři,
ZAHRADA JE RÁJ. V anketě Bedrníku ji tak vnímá Dana Křivánková, která už patnáct let buduje biotopovou přírodní zahradu na Lipce v Brně. Zároveň je to podle ní tajuplný prostor s vysokými stromy, spoustou živočichů a pastvou pro všechny smysly, přesně, jak ho popsal ve své knize Jiří Trnka. A co se vybaví vám, když se řekne: zahrada? Osobitou představu má spojenou se slovem zahrada také prof. Milena Rychnovská: „Zahrada je místo pro uskutečnění a doplnění mnoha nerealizovaných životních snah a sklonů. Někdy asyl pro kontemplaci a nerušené uspořádání priorit, někdy naopak ověření fyzických schopností spojených s jedinečným pocitem vlastní soběstačnosti, někdy projev tvůrčí aktivity a hájemství jinde nenaplněných velitelských tendencí, někdy však i zdroj stresu a touha po osvobození z povinné péče.“ Zahrady, podobně jako jiné kulturní či dokonce umělecké formy, zrcadlí i ducha doby a národa. Ať už to jsou symboliky plné japonské a čínské zahrady, které patří k základům světového zahradního umění, prosté gotické klášterní zahrádky, okázalé barokní ornamenty bojující s genetickou přirozeností rostlin, posléze rozvolněné anglické krajinářské parky nebo současné stále populárnější přírodních zahrady, které respektují ekologické zákonitosti, ba přímo spolupracují s přírodou. Historie školních zahrad není o mnoho kratší než dějiny zahradnického umění. Zvláštní roli sehrály v zemích českých. Už přísné tereziánské školství dbalo, aby učitel předával své pěstitelské zkušenosti. Ve druhé polovině 19. století se „stávala velmi často pečlivě upravená zahrada chloubou mnohých obcí, škol a jejich učitelů,“ jak píše historik František Morkes v manuálu Učíme se v zahradě. Tento nový manuál, jehož hlavní iniciátorkou je Květoslava Burešová ze střediska ekologické výchovy Chaloupky, dokládá, že zřejmě po období komunistického a raně kapitalistického zanedbávání nastala renesance českých školních zahrad. Učitelé, školy a obce začínají znovu doceňovat možnosti, jaké tyto přírodní učebny nabízejí dětem, ale mnohdy i dospělým. Utváření pěkné školní zahrady vyžaduje čas a trpělivost. Inspiraci, jak na to, nabízíme na následujících stránkách. Příště z hlediska environmentálního pohlédneme na – MĚSTO. Do té doby přejeme dobré nápady, příjemné chvíle a krásné objevování školních zahrad.
» Kresba Břetislava Kovaříka doprovází projekt Dejte šanci bioodpadu! (www.biosance.cz) občanského sdružení Ekodomov.
Hana Kolářová
OBSAH Z galerie školních zahrad ............................................................................... 2
INSPIRACE Guild znamená rovnováhu ........................................................................... 4 Vyučování pod širým nebem ....................................................................... 5 Včelaříci ................................................................................................................ 7 ZŠ Vsetín Luh: Projekt Arboretum .............................................................. 8 ZŠ a MŠ Boleradice: Školní přírodní zahrada .......................................... 9 ZŠ Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem: Nový školní program, nová zahrada ........................................................10 ZŠ Záhorovice: Mění se zahrada a vztah k ní ........................................10
DIDAKTIKA ZŠ Vyškov, Letní pole: Budování školní zahrady z pohledu ředitele .......................................20 Možnosti využití bioodpadů ve školách ................................................23 Jak na školní vzdělávací programy: Průřezové téma environmentální výchova (8) .....................................26 ZŠ Komenského ve Zlíně: Český jazyk v zahradě ................................27
KALENDÁŘ ......................................................................................................28 NABÍDKA .........................................................................................................29
PROMĚNY Rozmarýnek a jeho permakulturní zahrada .........................................31 Co jsou a kde se vzaly Školní zahrady .................................................................................................12
NÁZORY
1/2008
Anketa: Místo uskutečňování životních sklonů ...................................17 Proč jsou Švédové z Evropanů nejzdravější ........................................18
Titulní strana: Kresba Jana Hrubého k projektu Dejte šanci bioodpadu (www.biosance.cz) občanského sdružení Ekodomov.
Příloha: Envigogika 3/2007 (evaluace environmentálního vzdělávání)
3
INSPIRACE
GUILD ZNAMENÁ ROVNOVÁHU Školní zahrady se v posledních dvou desetiletích výrazně mění. V některých případech se prosazuje tvůrčí a pro ekologickou výchovu podnětný přístup, který dává vzniknout školním přírodním zahradám. Vyžaduje si dostatečně osvícené vedení školy a velké pracovní nasazení učitele zodpovídajícího za zahradu.
n Cassiopeia inspirovala Tato výjimečná kombinace se našla i v Českých Budějovicích. Základní škola Bezdrevská se nachází na sídlišti Vltava, kde sídlí naše organizace – Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia. Vznik školní přírodní zahrady byl inspirován zahradou našeho ekocentra. Škola nás při plánování zahrady požádala o spolupráci.
4
První kroky vedly ke zrušení starých záhonů, skalky a některých cest. Poměrně rozsáhlý pozemek bylo nutno nově rozvrhnout. Hlavním požadavkem bylo vytvořit zahradu s biotopy, které využijí žáci při výuce, zachovat volné prostranství pro děti ze školní družiny a celou zahradu sjednotit a propojit tak, aby vznikl harmonický celek. Dnes se na zahradě nachází biotop jezírka, suchá zídka, vyvýšené záhony, bylinková
spirála, rašeliniště, keřové skupiny s plody pro ptáky, „les“, březový háj, ovocný sad a malá zákoutí ve stínu vzrostlých stromů.
n Ovocný guild Poslední dva roky se na školní zahradě buduje „ovocný guild“. Co to vlastně ten ovocný guild je? Slovo guild pochází z angličtiny a má několik významů – společenstvo, cech. Pro přírodní zahrady chápeme guild jako společenstvo organismů (rostlin, stromů, živočichů), které si navzájem prospívají. Vytvářejí tak samostatný celek, ve kterém je zajištěna ekologická rovnováha. Základ tvoří strom, v našem případě ovocný. Keře svými květy přitahují užitečný hmyz, poskytují jedlé plody a bobule pro ptáky, zlepšují půdu. Byliny slouží jako potrava, lákají opylovače, zastiňují půdu, zadržují vláhu, obohacují půdu o živiny, hlubokými kořeny přivádějí živiny do povrchových vrstev. Rozmanité společenství částečně kontroluje výskyt chorob a škůdců, umožňuje přebývaní drobných živočichů a ptáků. Guild na školní zahradě ZŠ Bezdrevská jsme navrhli pod vzrostlými jabloněmi. Vegetace pod stromy byla na dva týdny překryta lepenkou a samovolně ustoupila. Zbytky drnů byly odstraněny a uloženy na kompost. Pak následovala výsadba keřů – meruzalky, angreštů, rakytníků a rybízů. Posledním krokem byl výsev zeleného hnojení – svazenky. Po jejím zapracování do půdy se guild osázel
2/2008
INSPIRACE
lichořeřišnicí, měsíčkem, kostivalem, fenyklem a jinými bylinkami. V průběhu dalších let je vhodné sledovat, které rostlinky budou na ovocném guildu nejlépe prospívat. Druhová skladba společenstva se bude částečně měnit vlivem rozrůstání korun stromů.
HRAJEME SI S DĚTMI V ZAHRADĚ
n Přírodní zahrada nejen v Bezdrevské
Publikace je určena všem zájemcům o přírodní zahrady a práci s dětmi, zejména však pedagogům mateřských a základních škol. První část se zabývá budováním přírodní zahrady. Uvádí základní principy, návody pro vytváření zajímavých přírodních biotopů a herních prvků pro děti (např. vodních ploch, vřesovišť, bylinkových spirál, přírodních schovávaček a prolézaček, smyslových chodníčků). Druhá část obsahuje praktické informace o kompostování a koloběhu látek, vzájemných vztazích mezi rostlinami, přirozené ochraně rostlin a o zvířecích pomocnících na zahradě. Přináší náměty pro využití pěstovaných i planých druhů k přípravě jídel, nápojů nebo k výtvarným činnostem (barvení látek apod.). Závěrečná část je pojata jako malý sborník her a činností s dětmi v přírodní zahradě (ekologicky zaměřených, objevitelských, smyslových, pohybových, výtvarných a dalších), včetně nápadů pro zahradní experimentování. Text publikace je doplněn barevnými fotografiemi a jednoduchými ilustracemi. Publikaci je možno objednat na adrese
[email protected], cena jednoho výtisku je 80 Kč + poštovné.
Školní zahrada na ZŠ Bezdrevská je pod vedením paní učitelky Peškové a žáků této školy postupně přetvářena z klasické školní zahrady na přírodní zahradu, plnou rozmanitosti, pestrosti a malebnosti. CEGV Cassiopeia poskytuje poradenství i dalším základním a mateřským školám v Jihočeském kraji. Projekty přírodních zahrad vznikají na ZŠ Fantova v Kaplici, ZŠ Hrdějovice, ZŠ Suché Vrbné, ZŠ Horní Stropnice a v mateřských školách ve Slavči a Velešíně. Monika Pýchová, Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia, České Budějovice
Vydalo Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia za finanční podpory Krajského úřadu Jihočeského kraje v roce 2006. Druhé vydání této publikace podpořil v roce 2007 Magistrát města České Budějovice. 48 str.
VYUČOVÁNÍ POD ŠIRÝM NEBEM Přestože o vyučování pod širým nebem píše již J. A. Komenský, není to v našich školách běžný způsob výuky a žáci bohužel tráví většinu času ve školních budovách. Ke zlepšení tohoto stavu by mohl přispět mezinárodní program Ekoškola, který usiluje o propojení teoretické výuky environmentální výchovy s praktickými kroky vedoucími k ekologicky šetrnému provozu školy. Žáci se snaží, kromě minimalizování a třídění odpadů, úspory energie či vody, také o zlepšení životního prostředí školy a jejího okolí. V rámci programu Ekoškola si školy upravují své školní zahrady a budují venkovní učebny, které pak využívají k vyučování pod širým nebem.
n Zelená školní zahrada v ZŠ Dobřany Před několika lety jsme začali uvažovat o pozemku u školy, jenž nebyl dlouho využíván. S pomocí Nadačního fondu Zelený poklad jsme vytvořili projekt Zelené školní zahrady. Naším hlavním záměrem bylo propojit školu a školní vyučování s přilehlým pozemkem a zároveň jej využít i v odpoledních hodinách. Naše postupné, zhruba tříleté, výsledky práce na školním pozemku: Zachovali a zvelebili jsme pěstitelskou část školní zahrady, bez ní by nebyla zahrada zahradou. Děti, které žijí převážně v panelových domech, jsou překvapené, kolik práce dá vypěstovat salát, ředkvičky, cukety… a získávají zcela jiný pohled na zdroje své obživy.
Druhou částí zahrady, již dokončenou, je travnaté hřiště s lavičkami. V dalších částech zahrady jsou již vybudovaná, či plánovaná naučná zákoutí. Naší největší chloubou je
zídka tvořená šestnácti druhy hornin (včetně informační tabule). Žáci mohou nejen poznávat, ale i osahat a určit horniny Plzeňského kraje. Dřeviny jsou na dalším stanovišti. Máme zde vysázené tři biotopy lesa, které žáci vlastními silami vytvořili a nyní o stromky pečují. Plánujeme také hmatovou stezku z dřevin. Pro výuku jsme využili i přírodní remízek. Je určen k ochraně a hnízdění ptactva. Přispěje k tomu jak jeho skladba (šípek, hloh, líska), tak budky, které jsou na zahradě umístěny. Žáci mohou na zahradě pozorovat výskyt ptáků, určovat je, vidět je
∆ ZŠ Dobřany | Naše školní zahrada vzniká pomalu, velké práce na ní budou ukončené zřejmě až v roce 2010, ale důležité je, že si ji tvoří žáci sami a vytvářejí si lepší vztah k přírodě, 2/2008
5
INSPIRACE
≈ ZŠ Turnov | Staráme se o pravidelnou údržbu, pozorujeme živočichy, zjišťujeme kvalitu vody. Velkou radost máme z nového velkého kompostu. Jak se daří bylinkám, můžete posoudit sami. ZŠ Zlín
soutěže. Na stěnách jsou plakáty s obrázky rostlin a zvířat. Máme dva lesíky. Jsou tu hlavně jehličnaté stromy, ale i listnaté. Například smrk ztepilý, tis červený, bříza bělokorá. Rostou tu také jahůdky a hřiby. Žijí tu různá zvířata, například veverky, ptáci, hmyz. Pro ptáčky rozmístili žáci starších tříd očíslované budky, hlavně pro sýkorky. Na zahrádce pěstujeme různé plodiny – cibuli, celer nebo mrkev. Zbytky vozíme na náš kompost. Na kraji je školka listnatých stromků. Na hřišti můžeme hrát různé hry, například fotbal, volejbal, přehazovanou, vybíjenou. Chodí sem i družina a mateřská škola. Na druhém hřišti jsou mantinely na hraní hokeje. Je to tu prostě super. Žáci 5. třídy ZŠ Zlín, Nová cesta
n Základní škola Raškovice
hnízdit a také se starat o jejich obživu v zimních měsících. Před školou vznikne stanoviště s tradiční českou květnatou loukou, které bude opět doplněno tabulí s informacemi o rostoucích bylinách. Celá zahrada tak získává postupně ráz místa, kde lze odpočívat, pracovat, učit se a ověřovat si získané znalosti. Škola i díky tomuto projektu přestává být veřejnosti uzavřená. Mgr. Jana Šindelářová, ZŠ Dobřany
n Základní škola v Turnově
6
Na školní zahradě postupně dokončujeme naučnou stezku. Chlapci devátých a osmých tříd pomáhali budovat ekotřídu s palisádou. V ekotřídě probíhá výuka za příhodného počasí, školní družina ji využívá při pobytu
na zahradě k hrám. Všichni jsme se zapojili do výstavby jezírka. Žáci ZŠ Turnov
n Základní škola Zlín, Nová cesta Naše školní zahrada je veliká. Máme na ní louky, lesíky, jezírko, zahrádku a hřiště. V naší zahradě je nově postavené jezírko. U jezírka je hodně vodních rostlin jako rákosí a orobinec. Žijí tam různí živočichové. Například vážky, vodoměrky, čolci, vodní šneci a rosničky. Jezírko je přestavěné z požární nádrže. Žáci z ekotýmu někdy chodí přesazovat různé rostliny a keře. Taky se u jezírka, když je teplo, učíme. Jsou tu keře a stromy. V domečku u jezírka je naše ekoučebna. Tady se můžeme scházet na různé akce a hrát hry. Například na moštování jablek nebo na
Do celoročních aktivit v rámci programu Ekoškoly jsme zahrnuli využití školní zahrady kolem dřevěného srubu, který byl zřízen státním podnikem Lesy ČR v roce 2003. Postavení letní učebny bylo oceněním školy za vynikající výsledky v programu Les ve škole – škola v lese. Dřevěná stavba o rozměrech 5x10 m je vybavena dřevěným nábytkem podle vlastního návrhu, aby s ním mohly manipulovat děti a sestavovat ho podle dané činnosti. Ve srubu probíhá výuka přírodovědných a výchovných předmětů. Dále slouží letní učebna na konání výstav pro rodiče a veřejnost a pro další akce školní i mimoškolní. Srub je postaven v bývalém školním ovocném sadu. Ponechali jsme mladé stromky jabloní a místo starých ovocných stromů jsme vysadili školní arboretum listnáčů a vybudovali pocitovou stezku. Pracovní tým programu Ekoškoly, ZŠ Raškovice Více informací o programu Ekoškola naleznete na www.ekoskola.cz. Generálním partnerem programu Ekoškola je Provident Financial, s.r.o.
2/2008
INSPIRACE
VČELAŘÍCI Druhý lednový víkend se sjeli, ostatně tak jako každý listopad a leden, vedoucí včelařských kroužků z celé republiky do Nasavrk. Městečko, které leží uprostřed Železných hor, je známo svou keltskou osadou, ale i odborným včelařským učilištěm, naprosto ojedinělým nejen v České republice, ale i v Evropě. Na setkání přijelo na sedmdesát včelařů. Určitě byste nehádali, že jsou to zároveň vedoucí dětských kroužků. Průměrný věk vedoucích, a vlastně i včelařů vůbec, se totiž pohybuje kolem 60 let, což znamená spousta praxe, často i času, protože většina vedoucích včelařských kroužků je v důchodu. Na druhou stranu je však zřejmé, že řemeslo zvané včelařství neustále stárne, a tudíž pomalu vymírá. Zvládat v tomto věku nejen včely, ale i děti dá o to větší kus práce. A protože včelařské kroužky jsou jakási naděje českého včelaření, klade se na vedoucí kroužků velký důraz. Český svaz včelařů si aktivit svých vedoucích kroužků velmi cení, shání pro ně vybavení, peníze a snaží se je podporovat i pořádáním takovýchto setkání. O téma na celé sobotní dopoledne se postaral hlavní produkt tohoto řemesla – med. Probíral se sběr nektaru a medovice, vznik medu, jeho stáčení a péče o něj. Další blok se zaměřil na problematiku nákazy včelstev, především varroázu a včelí mor. Hodina byla věnována i včelařským pomůckám, které si mohou včelaři spolu s dětmi v kroužcích připravit přímo „na koleně“, základům mikroskopování a práci na počítači, která pro některé, třeba i sedmdesátileté vedoucí není tak samozřejmá jako pro naši generaci. Na otázky o práci Českého svazu včelařů s dětmi a mládeží odpovídá Ivan Bělohlávek, pracovník Středního odborného učiliště včelařského – Včelařského vzdělávacího centra, o.p.s., Nasavrky.
bylo jen částí činnosti, patřily před revolucí pod SSM či Domy pionýrů a mládeže. Tyto kroužky byly odborně i metodicky velmi dobře vedeny. Nejstarší kroužek u nás pracuje bez přestávky již 62 let. Ale o něm třeba někdy jindy. Nejstaršímu vedoucímu kroužku je 85 roků a nejmladšímu 20. Jaká je náplň celoroční činnosti včelařského kroužku? Kromě samotné práce se včelami a včelími produkty je činnost mnohých kroužků velice pestrá. Často dělají i nejrůznější nevčelařské věci, třeba hrají divadlo, chodí do přírody, jezdí na tábory, dokonce se podílí na Bambiriádách, Dnech Země a jiných akcích v mnoha místech naší vlasti. Včelařské kroužky mají zpravidla týdenní nebo čtrnáctidenní cyklus. Pravdou je, že bez zázemí včelaře nebo zřizovatele bez úlů, včelstev a mnoha dalších potřeb a pomůcek se tato práce dost dobře nedá dělat.
95 %. Je to prostor pro poznávání vzájemných vztahů v přírodě, protože včela je výrazným indikátorem stavu životního prostředí a biodiverzity přírody. On totiž ten pozitivní vztah k oboru deklarovaný mezi blízkými, vrstevníky, na veřejnosti je tou nejlepší a nejlevnější reklamou včelařství.
Etablují se noví včelaři z řad včelařské mládeže nebo se spíš řemeslo dědí v rámci rodiny? Určitě obojí. Smyslem a cílem činnosti kroužků není jen vychovat včelaře, ale i vytvořit pozitivní vztah ke včelařství, přírodě a rostlinám, které jsou závislé na opylování včelami. A těch je mezi hmyzosnubnými
Co je Český svaz včelařů, jak vznikl a kolik včelařů sdružuje? Je to občanské sdružení, které vzniklo zespodu na základě dohody jednotlivých včelařských spolků po celé republice. V současnosti sdružuje 49 000 včelařů s 520 000 včelstvy. Po loňském útoku varroázy se ale počet včelstev a pravděpodobně i včelařů sníží. Musím být členem svazu, když včelařím? Nemusíte, takových včelařů je asi 2 000. Musíte ale plnit všechny povinnosti, které chovatelům včel ukládá náš právní řád a předpisy.
2/2008
Jaká je tradice svazu v práci s dětmi a mládeží? Velice dlouhá, kroužky vznikaly na vesnicích při základních organizacích ČSV, jejich činnost se ale dříve neevidovala ani nijak metodicky shora nevedla. Mnohé včelařské kroužky, nebo takové kroužky, kde včelařství
7
INSPIRACE
dětí a perspektiva kroužku vždy závisí na tom, kdo děti vede, zda je dokáže zaujmout, zda umí být pedagogem, kamarádem a zároveň z něj je cítit autorita člověka a včelaře – odborníka.
Je typickým modelem spíše malý kroužek několika málo dětí, kterým se může vedoucí lépe věnovat, nebo jsou to spíš větší kolektivy – deset a více dětí? Jsou u nás kroužky, kde jsou třeba dvě tři děti, ale výjimkou nejsou ani dvacetičlenné kolektivy. Metodika je vypracována pro počet pěti až osmi dětí. Umožňuje včelaři více se dětem individuálně věnovat. Jde totiž o práci náročnou na dodržování bezpečnosti, problémy jsou i s alergickými reakcemi dětí třeba na včelí bodnutí.
Včelaření cítím jako ryze venkovské řemeslo. Máte víc kroužků na vesnicích, nebo se najdou i dětské kolektivy ve větších městech? Určitě spíš na vesnici, jsou to sice menší kroužky, ale je jich mnohem víc. Jak vypadají statistiky počtu dětí v kroužcích, trend v ČR je alespoň u podobných organizací klesající? Celkově je dnes ve zhruba stovce kroužků evidováno asi tisíc dětí, počty oscilují. Počet
Co byste popřál svým vedoucím v roce 2008 a co jejich dětem? Vedoucím, aby neztráceli optimismus, aby si uvědomovali, že „děti mohou být i horší, než jsou zrovna ti kluci a holky v mém kroužku“. A dětem, aby měly tolerantní a zodpovědné rodiče, kteří jejich zájmovou činnost náležitě ocení. Setkal jsem se z mnoha mladými „včelaříky“, děvčaty a chlapci, a byli a jsou fajn. Připravil Martin Kříž Kontakt: Český svaz včelařů, Křemencova 8, 115 24 Praha 1. Tel. 224 934 082, fax 224 934 478, e-mail
[email protected], www.beekeeping.cz
ZŠ VSETÍN LUH
PROJEKT ARBORETUM Od jara do podzimu 2007 probíhal v ZŠ Vsetín, Luh projekt Arboretum, který měl několik cílů: postupně rozvíjet pozitivní přístup a odpovědné chování žáků k přírodě, ověřovat jejich znalosti v praxi a také se samozřejmě podílet na zkvalitnění výuky zaváděním moderních prvků v rámci nového školního vzdělávacího programu.
8
Do projektu Arboretum se hned v jeho počátku zapojili žáci 2. stupně, kteří pod odborným vedením vyučujících vyráběli herbáře, sbírali přírodní materiály, fotografovali dřeviny apod. Získané poznatky a informace byly využity k tvorbě pracovních listů určených pro praktické využití ve vzdělávacích oblastech Člověk a příroda, Člověk a svět práce. Hlavní myšlenkou projektu bylo zřízení a vybavení venkovní učebny v arboretu, vytvoření a instalace čtyř tematických informačních tabulí (CHKO Beskydy, Fauna a flóra Vsetína, Jehličnaté a listnaté dřeviny arboreta ZŠ Vsetín, Luh) v prostorách školy. Projekt, který svým zaměřením plně odpovídal filozofii naší školy podporující zdravé vzdělávání a zdravé město, je v závěrečné etapě a může jej využívat i širší veřejnost. Žáci i učitelé se budou moci těšit z hodin probíhajících v reálném prostředí arboreta, z růstu kvality vzdělávacích a výchovných aktivit a v neposlední řadě ze zvýšení motivace dětí k uvědomělému chování k přírodě. Petra Esteřáková, ZŠ Vsetín, Luh 1544
2/2008
INSPIRACE
ZŠ A MŠ BOLERADICE
ŠKOLNÍ PŘÍRODNÍ ZAHRADA Městys Boleradice najdete v regionu hanáckého Slovácka, v údolí potoka Harasky. Základní škola a Mateřská škola v Boleradicích je menší vesnická malotřídní škola, která slouží nejen k výuce, ale má i bohatý program volnočasových aktivit. Na škole funguje jedenáct kroužků, které mohou navštěvovat i děti, které dojíždějí za vzděláním do úplných škol v okolí. Vedeme děti k udržování tradic, k lásce k přírodě a ochraně životního prostředí. Do roku 1999 učitelé žákům zahradu rozdělovali na klasická políčka s monokulturou, přes prázdniny zahrada zarůstala plevelem a ani voda k zalévání nebyla v dosahu. V roce 2000 jsme se začali zajímat o myšlenku permakulturního stylu, zjistili jsme, že lze skloubit různé druhy záhonů, vyrobit krásné jezírko ze staré pneumatiky, z použitých cihel udělat cestičky, a tím šetřit náklady a životní prostředí. Začali jsme postupně proměňovat klasickou školní zahradu na školní zahradu přírodní. Pro dobrou myšlenku se nadchli zaměstnanci školy, rodiče i vedení městyse Boleradice. Zastupitelé nám pomáhají finanční částkou z rozpočtu, a když k tomu přidáme peníze získané ze sběru papíru a hliníku, máme tolik potřebnou částku na spoluúčast při psaní žádostí na dotace. Z dotací a grantů jsme si mohli pořídit vegetační střechu na kůlně osázenou suchomilnými a sukulentními rostlinami nebo učebnu v přírodě s vitrínami na výuku venku. A co letos? Plánujeme vytvořit bylinkovou spirálu, hmatovou stezku a zoo v Boleradicích – vyzdobení nevzhledné zdi obrázky zvířat.
« Učebnu v přírodě máme jako jedna z mála škol v Česku. Vybudovali jsme ji společně v původně nevzhledném koutě školního dvora. Pomohl i pan starosta, který nám půjčil dva šikovné pracovníky obce.
Mirka Vavriková, ZŠ a MŠ Boleradice, 691 12 Boleradice 57, tel. 519 423 168,
[email protected], www.boleradice.cz/skola
∆ V hodinách prvouky, přírodovědy, pracovních činností, v Klubu ochránců přírody a dalších volnočasových aktivitách využíváme část zahrady na pěstování bylin. Znamená to nejen zasázet, ale také zalévat, hnojit, stříhat, sušit, pěstovat a množit, chránit před škůdci a zimou. Ve spolupráci s rodiči našich žáků a Rodičovského klubu Pastelka společně v rámci pracovní dílny vypěstované byliny používáme na výrobu bylinných olejů, solí, octů a sirupů.
2/2008
9
INSPIRACE
ZŠ BRATRSTVÍ ČECHŮ A SLOVÁKŮ V BYSTŘICI POD HOSTÝNEM
NOVÝ ŠKOLNÍ PROGRAM, NOVÁ ZAHRADA Zamýšleli jsme se v souvislosti s tvorbou nového školního vzdělávacího programu nad dalším osudem rozlehlé zahrady, která byla donedávna využívána pouze v hodinách pěstitelství a okrajově při výuce přírodopisu. Shodli jsme se na tom, že její podoba může být daleko zajímavější a využití mnohem různorodější. S podporou Nadace Veronika a jejího programu na podporu přírodních školních zahrad s názvem Vraťme dětem přírodu se nám podařilo v loňském roce podobu naší školní zahrady změnit. Dnes je celková plocha rozdělena na několik částí, aby byl prostor zajímavější, ale přesto přehledný a jeho údržba nebyla příliš pracná. Vzniklo několik stanovišť, z nichž každé slouží jinému účelu: část s ovocnými stro-
my a keři, louka, záhony s ukázkami polních plodin a zeleninou, pařeniště, kompost, část s ohništěm, okrasné a léčivé byliny, skalka, okrasné stromy a keře, listnaté stromy a keře, hřbitov odpadků, budky a krmítka pro ptáky,
pergola s Unimo-buňkou a základem učebny v přírodě. Součástí areálu by mohla být i naučná stezka. Jednotlivé prvky je možno využít při výuce předmětů několika vzdělávacích oblastí. Stěžejní význam bude mít využití školní zahrady ve vzdělávacích oblastech: Člověk a jeho svět (vyučovací předměty prvouka a přírodověda), Člověk a svět práce (v plném rozsahu lze využít v předmětu pěstitelské práce, pěstitelství a chovatelství, okrajově také v předmětech příprava pokrmů a provoz a údržba domácnosti), Člověk a příroda (důležité budou prvky realizované na školní zahradě zejména ve vyučovacím předmětu přírodopis, okrajově je možné využití v zeměpisu). Prostory ve školní zahradě je možné využít příležitostně také v jiných vzdělávacích oblastech a vyučovacích předmětech, např. Člověk a umění. Výsledkem rekonstrukce je dnes zahrada s řadou zajímavých prvků, zahrada, jejíž části názorně obohatí výuku, zahrada, kam žáci budou chodit častěji a s radostí. Nestačí však zahradu jenom založit a pravidelně ji udržovat, důležité je její začlenění do výuky. A pak už bude jen na učiteli, zda nabízené možnosti využije. Ing. Jitka Vašinová, ZŠ Bratrství Čechů a Slováků v Bystřici pod Hostýnem Foto autorka
ZŠ ZÁHOROVICE
MĚNÍ SE ZAHRADA A VZTAH K NÍ Školní zahrada v Záhorovicích se před rokem 2005 využívala jen v hodinách praktických činností. Žáci se starali o zeleninové záhony a občas pohrabali trávu po kosení. Za pěkného počasí na ní skotačily děti ze školní družiny. Dnes se zahrada mění v přírodní učebnu.
10
V jednotlivých etapách žáci s pomocí vyučujících vybudovali jezírko, vystavěli a osadili suchou zídku, vytvořili oblíbený prostor „nikoho“, vysázeli rybízy, angrešty a ovocné stromky. Letos na jaře je v plánu osázení skalky a bude založen i bylinný záhon. Protože sami žáci přispívají k této proměně, mění se také jejich vztah k zahradě. V zimě se stalo pro ně samozřejmostí chodit prosekávat led na jezírku, sypat ptáčkům do krmítek či starat se od jara do podzimu o založené záhonky. Pravidlem se stalo i jarní a vánoční pozorování a mapování života na zahradě v rámci soutěže Živá zahrada. Zahradu ke své činnosti plně využívá i školní družina pod vedením paní vychovatelky, která je zároveň koordinátorkou environmentální výchovy. Kromě ekologické výchovy si zde žáci rozvíjejí své pohybové dovednosti
a nacházejí prostor k práci s přírodninami. Vybudováním altánku, který by měl být v tomto roce vybaven lavičkami a stolky, se naše zahrada stává prostorem i pro výuku všech ostatních předmětů školního vzdělávacího programu. Přestože budování zahrady je pomalé, těší nás, že zde naši žáci s radostí tráví část vyučování a svůj odpolední volný čas. Dnes můžeme konstatovat, že školní zahrada v Záhorovicích se stala prostorem pro získávání pracovních dovedností, mezipředmětové využití, pro pozorování vzájemných vztahů mezi organismy, pozorování změn v přírodě v průběhu roku i pro podporou spolupráce – tvorbu třídního kolektivu. Poskytuje možnost odpočinku a relaxace, příležitost naučit se chovat ohleduplně k přírodě a přispívá k prevenci patogenních jevů ve společnosti. Daniela Kašpárková, ZŠ Záhorovice, Uherskohradišťsko, www.zahorovice.cz Foto Božena Miličková
2/2008
PROMĚNY CO JSOU A KDE SE VZALY
ŠKOLNÍ ZAHRADY Lidé mají se učiti, pokud nejvíce možno, ne nabývati rozumu z knih, nýbrž z nebe, země, dubů a buků, tj. znáti a zkoumati věci samy, a ne pouze cizí pozorování a doklady o věcech. Následujeme-li přírody jako vůdkyně, nikdy neupadneme na scestí. J. A. Komenský
n NEJDŮLEŽITĚJŠÍ MÍSTO Pro budování a vytváření citu pro naši planetu není žádné místo na světě důležitější než to, kde dítě vyrůstá. Dítě, které mělo příležitost poznávat přírodu ve svém okolí, dítě, které mělo „své místo“, naučí se milovat nejen toto konkrétní místo, ale později i jiná místa, bude sympatizovat s jejich problémy a bude lépe rozumět i problémům globálním. Všichni učitelé, rodiče i prarodiče by si měli uvědomit, že to, co dítě pozná a prožije v místě, kde vyrůstá, si ponese životem jako poklad. Úlohou rodičů a učitelů je obklopit děti hezkým prostředím, umožnit jim rozvíjet zvídavost. Zahrada jako přírodní místo poskytuje dostatečný prostor a podněty ke zkoumání a zároveň nabízí bezpečí. Je oplocená, dítě se na zahradě nemůže ztratit, nemůže se zde setkat s neznámými lidmi jako ve volné přírodě. Proto se zahrada stala prvním místem zkoumání mnoha budoucích přírodovědců. Vztah k pěstitelství a praktickému zahradničení se v poslední době vytrácí, jako by se do naší doby nehodil. Zvláště ve městech. Proto by si svou nezastupitelnou úlohu měli uvědomit všichni učitelé, zvlášť ti, kteří pociťují mar-
2/2008
∆ „...Když Květa Burešová navštívila zahradu Bílé velryby v jedné olomoucké mateřské školce, říkala, že jedna věc jí, mezi různými průlezkami a místy k odpočinku a hrám dětí, chybí. Postrádala – mezi všemi nápaditými, z kmenů stromů vydlabanými velrybami, loděmi, majáky a dalšími herními prvky – kus země. Obyčejný záhonek, kde by i malé děti přišly do styku se zemí. Řekla: ‚Všude samé atrakce a nikde záhon.‘ Když Epikuros zakládal jednu z prvních škol, koupil za osmdesát min dům se zahradou, ve které vyučoval. Právě zahrada dala škole jméno. Képos. Epikurejci byli zváni ‚Ti ze Zahrady‘. I když v zahradě byl místo květin „jen“ květák, řepa a okurky. Škola byla založena na přátelství a vstoupil do ní ten, kdo chtěl,“ píše Michal Bartoš ve svém příspěvku Zahrada zahradovitá v manuálu Učíme se v zahradě. Na snímku Mgr. Květa Burešová, nestorka ekologické výchovy a hlavní iniciátorka snah o záchranu školních zahrad, stojí v Drážďanech u „hmyzího hotelu“, který se jí nepochybně moc líbil.
nost své práce. Všechna, ač důležitá, nařízení, vyhlášky, pokuty nic nevyřeší bez porozumění a lásky k přírodě, která se musí budovat od dětství. Sama si pamatuji podrobnosti babiččiny zahrádky, vidím před očima přesně, kde která kytička rostla, jak vypadala jabloň, na kterou jsme jako děti lezly a na které jsme měly houpačku – obyčejné prkénko na řetězech. Doma jsme zahrádku neměli, ale pamatuji si, jakou tragédií bylo, když na propůjčeném záhoně „moji slunečnici“ dcera domácích vytrhla. Měla jsem svého králíka, který měl každé oko jiné barvy a toho jsem nosila na pastvu. Mnoho dnešních dětí nemůže mít doma zvířátko – proč by ho nemohly mít na školní zahradě?
Vím, že děti se musejí učit, ale proč by neměly vidět to, o čem se učí, a proč by se i jiné předměty nemohly vyučovat na zahradě? A proč by neměly umět hrabat, rýt, kopat, jednotit a vůbec si něco k jídlu vypěstovat? Je tak vyloučené, že to nikdy nebudou potřebovat? Také jsem zažila jako učitelka radost z práce na zahradě u chlapců a dívek, kteří nevynikali ve znalostech, a na druhé straně jsem zažila lenost a pohrdání fyzickou prací těch, kterým bylo shůry více dáno. Potlačení výchovy k práci přináší již dnes problémy při přípravě řemeslníků a při pokusu o vzájemné porozumění těch, kteří pracují fyzicky, a těch, kteří pracují duševně. Navíc jsem zjistila, že nejsem v přesvědčení o nutnosti obrody zahrad osamocena. Je mnoho učitelů, kteří se nechtějí smířit s tím, že školní zahrady nemají dnešní době co říci. Začali jsme se proto scházet a pojmenovali jsme největší problémy:
11
PROMĚNY
1. úbytek učitelů a nadšenců, kteří zahradničení rozumějí; 2. nepochopení mnohých ředitelů, rodičů a veřejnosti, že školní zahrady mají ve výchově a výuce dnešních dětí nezastupitelný význam; 3. špatné materiální podmínky k provozování školních zahrad, horší než před sto lety; 4. nedostatek hodin k údržbě zahrady a příliš velké počty žáků při výuce pěstitelských prací. Problém školních zahrad je celosvětový. Česká republika má však dobrou startovací pozici v tom, že ještě mnoho škol pozemky vlastní, což není tak běžné na západ od našich hranic. Zda tuto pozici nepromarníme, nebo jsme už nepromarnili, se brzy ukáže. Toto vše utvrdilo mé rozhodnutí něco dělat. Proto vznikl česko-německý projekt Školní zahrady jako přírodní učebny v České republice a Německu za podpory Německé spolkové nadace pro životní prostředí (Deutsche Bundessti.ung Umwelt). Květoslava Burešová, iniciátorka aktivit na obnovu školních zahrad Převzato z manuálu Učíme se v zahradě, z textu Představení projektu. Upraveno a kráceno (red).
n Z HISTORIE ŠKOLNÍCH ZAHRAD
12
Historie školních zahrad sahá až do Persie, 500 let před začátek našeho letopočtu. V té době ale pozemky spíše než k výchově sloužily k zajištění obživy učenců. Je to logické, vzhledem k tomu, že vzdělání bylo přístupné jen úzké sociální vrstvě a znalosti optimální správy hospodářství se předávaly mezi generacemi. Tradice zahrad jako zdroje obživy učitelů se přenesla i do křesťanského prostředí, kde se centry vzdělanosti stávají především kláštery a práce v klášterní zahradě je jedním z výrazů dodržení slibu „dob-
rovolné chudoby“. V 15. a 16. století vznikají v Itálii první „botanické zahrady“. Ty už sice nejsou určeny pro produkci potravin, ale spíše než pro vzdělávání slouží jako kuriozita pro „zlatou mládež“ italské šlechty. První zmínku o využití zahrad k výchovným účelům nacházíme v Komenského Didactice Magně, zahrady mají sloužit jako učební prostor, podněcující smyslové vnímání žáků. Kolem roku 1760 vzniká v Berlíně jedna z prvních školních zahrad určených k praktické výuce – studovalo se pěstování bavlny a šlechtění bource morušového. Takřka o 100 let později studuje genetické zákonitosti ve „školní“ (klášterní) zahradě Gregor Mendel. V sedmdesátých letech vydává rakouské ministerstvo školství dekret o vytváření školních zahrad pro vědecké a učební účely. Ve velkých městech, kde by zřizování zahrad i jejich udržování bylo neudržitelné, vznikají v širším zázemí měst tzv. „centrální školní zahrady“, které kombinují botanickou zahradu s praktickými cvičeními v pěstování rostlin. Ve venkovských oblastech ale stále často hlavní, ne-li jedinou funkcí školních zahrad zůstalo přilepšení k nízkému učitelskému platu. Ve válečných letech a také mezi válkami byla pozice školních zahrad výrazně posílena. Potraviny se pěstovaly všude, kde to bylo jen trochu možné. Rozsáhlé plochy školních pozemků, zahrad, parků, náměstí byly ve jménu zajištění válečných dodávek proměněny v pole. V době obrovské inflační vlny po první světové válce, zejména v Německu, zůstala řada takto vzniklých pozemkům zachována. Navíc se dostalo školním zahradám i akademické podpory. Školní pozemky byly vnímány jako účinný nástroj, jak zmírnit propast mezi školní výukou a praktickým životem, a zároveň jako prostředek, jak v žácích probouzet „ušlechtilé city“ (mluví se o organické společnosti, o harmonickém světě přírodní rovnováhy).
Po druhé světové válce se situace razantně mění. Přichází doba intenzifikace zemědělství a relativní hojnosti. Na západ od železné opony pěstitelské zahrady nahrazují hřiště a nová vlna přichází až na konci šedesátých let a znovu v letech devadesátých. V zemích východního bloku naproti tomu vznikají nové zahrady a pěstitelské práce jsou součástí školních osnov. Jedná se však povětšinou o pouhé formální vyjádření výsadního postavení „dělnicko-rolnické“ třídy. Cvičení se zaměřují na obhospodařování pozemků. Pozemky sice vznikají nové, většinou jsou ale příliš malé na to, aby mohly sloužit jako širší učební pomůcka (např. v biologii, ke studiu ekosystémů či vztahu k přírodě, který byl v období reálného socialismu beztoho bytostně kořistnický). V méně rozvinutých částech sovětského bloku se zahrady vracejí ke svému prapůvodnímu účelu – produkci potravin pro učitele. Učitelé jsou pro vedení pěstitelských prací špatně vzděláváni. Řada učitelů přichází z velkých měst, a tak jim chybějí i základní znalosti. V postkomunistických zemích tak byla kontinuita tradice školních zahrad sice zachována, zároveň ale výrazně a systémově degradovala. Po roce 1989 se tak celý systém „pěstitelek“ rozpadá. Až následně vzniká myšlenka využít pozemky k módní (?) ekologické výchově. Minimálně v tom, že školy ještě vůbec mají pozemky, na kterých by mohly školní zahrady fungovat, máme oproti řadě západních zemí nespornou výhodu. Přitom praktické ukázky zapojení místních komunit do systémů odbytu produkce mají podle mého názoru potenciál nejen oslovit větší část mladých lidí, ale také učinit jejich participaci aktivnější, a tím účinnější a dlouhodobější. Pokud se kolem školních zahrad podaří vytvořit síť sociálních vazeb, dává to naději, že tyto vazby budou v čase přetrvávat, možná i samy sebe zpětně posilovat. Bohužel trend je spíše opačný a zahrady narážejí na nezájem, nedostatek peněz, nedostatek znalostí, času…
2/2008
PROMĚNY
Zleva doprava: ZŠ Svážná, Brno ZŠ Osvětimany ZŠ Hradská, Humpolec
Je to zkrátka „něco, co prostě nejde“. A je třeba zdůraznit, že tento trend je celosvětový. Ve Velké Británii, která je často dávána za vzor, narážejí aktivisté na stejné problémy, navíc s tím rozdílem, že školy často nejsou majiteli žádných vyhovujících pozemků. Příklad Brightonu, kde se školní pozemek stal nejen vzdělávacím centrem, ale i přirozeným prvkem lokálních vazeb, je tak spíš ukázkou toho, že změna je možná. Česká republika má v tomto ohledu dobrou startovací pozici. Zda ji nepromarní (nebo už nepromarnila), se brzo ukáže. Jan Medlík, přeložil a zestručnil z článků The history of school gardens in Germany a Making it happen in Brighton, které vyšly v časopisu Environmental Education, summer 2003, vol. 73. Převzato z manuálu Učíme se v zahradě – Z historie školních zahrad v Německu a příklad z anglického Brightonu. Kráceno a upraveno (red).
n PĚT TOULAVÝCH AUTOBUSŮ
2/2008
Už pátým rokem vyjel v září 2007 Toulavý autobus, jehož cílem byly návštěvy vybraných školních zahrad. Tentokrát se dotoulal z Brna až na Plzeňsko. Účastníci, kteří absolvovali všech pět ročníků, se při večerní besedě nevyhnuli tomu, aby neporovnávali vztah naší společnosti ke školním zahradám nyní a po roce 2000. Tehdy mnoho školních zahrad zmizelo jako oběť privatizace, mnohé se staly staveništěm při budování tělocvičen a hřišť. Jen málo šťastlivců mělo ředitele a zástupce, kteří kromě budování počítačových učeben věděli, že ke každé škole patří také školní zahrada jako nezastupitelné místo pro výuku a výchovu dětí. Naštěstí to věděli organizátoři Toulavého autobusu – středisko Chaloupky, brněnská Lipka a sdružení Rezekvítek z Brna. Zájezdy
se staly pro účastníky inspirací a nenahraditelnou výměnou zkušeností. Nejen u nás si učitelé uvědomují, že k tomu, aby dítě získalo potřebný vztah k přírodě, nestačí jen slovo učitele, film či krásné obrázky. Bylo by zbytečné uvažovat, nakolik pomohl Toulavý autobus, dopisy na ministerstva či články do novin. Skutečností je, že účastníci pátého zájezdu mohli zasvěceně hovořit o budování svých školních zahrad. Nelze pochybovat, že nové trendy ve vyučování podporují výuku na školních zahradách. Školní zahrady jsou ideálním místem pro projektové vyučování, pro plnění průřezových témat Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Většina navštívených zahrad na Plzeňsku měla už zbudované altány se stolky a lavičkami. O potřebné peníze se zde většinou postaral Městský úřad Plzeň z fondu Nadace Zelený poklad a školy je získávaly formou grantů na základě projektů. I budování zahrad bylo někde svěřeno firmám, takže se objevily mezi učiteli obavy, aby se děti nestaly jen pasivními údržbáři. Zeleninu máme v obchodech po celý rok, proto se doma pěstuje málokde, ale na školní zahradě by v rozumné míře neměly chybět záhonky, aby děti měly možnost vypěstovat si ze semínka rostlinku, stejně jako by neměly chybět květiny, které si děti samy pěstují ze semen vlastnoručně sebraných. Neměly by chybět keře a stromy, na jejichž pěstování se děti podílejí. Problém je možná v tom, že ze škol postupně odcházejí aprobovaní pozemkáři a mladé učitele vysoké školy na práci ve školní zahradě nepřipravují. Chybí pak zkušenosti a poznatky, jak by měla školní zahrada vypadat, aby byla nejen hezkým doplňkem školy, ale aby nám z ní nevymizel žák, který zde pod vedením učitele získá nejen poznatky a dovednosti, ale i lásku k přírodě.
Účinně však může pomoci obsáhlý manuál o školních zahradách s názvem Učíme se v zahradě, který je k dispozici na středisku Chaloupky. Shrnuje zkušenosti s vedením školních zahrad, jsou v něm metodicky zpracované aktivity do všech vyučovacích předmětů, které se dají učit v přírodní učebně. Závěrečná kapitola obsahuje barevné fotografie ze třinácti vzorně vedených školních zahrad, které Toulavý autobus navštívil. A Toulavému autobusu popřejme do dalších let šťastné kilometry po školách, ke kterým bude neodmyslitelně patřit účelně vybudovaná školní zahrada – přírodní to učebna. Jarmila Nezvedová, ZŠ Boskovice, účastnice Toulavého autobusu 2007
n ŠKOLNÍ ZAHRADY JAKO PŘÍRODNÍ UČEBNY Ve středisku Chaloupky, školském zařízení pro zájmové a další vzdělávání, byl v roce 2006 zahájen česko-německý projekt s názvem Školní zahrady jako přírodní učebny v České republice a Německu. Partnerem na německé straně je Ingenieurbüro Natur und Bildung (Inženýrská kancelář pro přírodu a vzdělávání) z Drážďan. Projekt navazuje na dlouhodobou chaloupeckou snahu o zachování existujících školních zahrad a o vznik nových. V rámci projektu jsme se snažili podat pomocnou ruku školám, které začínají s budováním areálu nebo uvažují o novém využití školní zahrady pro vzdělávání. Mnoho inspirace ale získají i školy, které mají již areál téměř nebo zcela vybudovaný. Projekt zahrnuje tři okruhy: vypracování příručky – manuálu Učíme se v zahradě, který už byl vydán v roce 2007 a je k dispozici všem zájemcům. Dále se projekt zabývá vybudováním modelové zahrady – přírodní učebny na Chaloupkách – a vytvořením mezinárodní virtuální akademie k tématu zelené třídy.
13
PROMĚNY
VYUŽITÍ ZAHRADY PODLE OBLASTÍ A PODLE OBORŮ Člověk a jeho svět Člověk a svět práce Člověk a příroda Jazyk a jazyková komunikace Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a společnost Umění a kultura Člověk a zdraví Průřezová témata Jiné 0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
Celorepublikový dotazníkový průzkum, v kterém středisko Chaloupky oslovilo základní a zvláštní školy, měl za úkol zjistit stav školních zahrad na základních školách. Mapoval, zda jsou školní zahrady využívány k výuce více předmětů a jak je výuka na nich začleněna do školního vzdělávacího programu. Ale také sledoval péči o zahrady, potřeby škol a jejich žádosti o pomoc. Jedním z výstupů bylo zjištění, zda škola zahradu měla v minulosti, a pokud ji nemá nyní, jakým způsobem o ni přišla a zda uvažuje o její obnovení. Výsledky ukazují, že nejvíce školních zahrad zmizelo po roce 2000 a že školní zahrady nadále mizejí. Potěšující je, že 44 škol si přeje pomoc při obnově či založení školní zahrady. Celkově se ale dá říci, že školní zahrady nyní prožívají svoji malou renesanci. Školy se je snaží využívat pro naplňování vzdělávacího programu přetvářet je také, aby splňovaly potřeby přírodní učebny, která dává možnost toho nejširšího využití v rámci výuky všech předmětů i pro mimoškolní aktivity. Mnohdy jsou limitujícím faktorem finance. Graf ukazuje využití zahrady pro vzdělávací oblasti a obory, jak vyplynulo z vyplněných dotazníků. Zdroj: Závěrečná zpráva celorepublikového průzkumu Stav školních zahrad při základních školách v České republice. Zpracovala Soňa Baueršímová, Chaloupky, o.p.s., 2007
14
Ukázkový areál ve středisku Chaloupky bude příkladem vytváření nového areálu přírodní učebny na zelené louce od grafického návrhu až po realizaci. Areál bude obsahovat přírodní učebnu (lavice se stoly, amfiteátr, venkovní pec, oddělení léčivých rostlin, oddělení zeleniny a květin, skleník), výzkumnou laboratoř u rybníčku, dobrodružný les se sportovními prvky, zážitkový les se smyslovými prvky a místo s ohništěm a pískovištěm. Mezinárodní virtuální akademie jako internetová platforma bude pružným prostředkem pro komunikaci o školních zahradách. Bude obsahovat úvod do problematiky školních zahrad, přehled základních prvků pro zařízení školní zahrady, galerii modelových zahrad, příklady projektů na budování a využívání zahrady, tipy na organizaci, plánování a získání podpory pro jednotlivé nové projekty. Virtuální akademie bude především vhodným místem pro výměnu zkušeností českých a německých učitelů, resp. i dalších učitelů, pro které bude čeština a němčina srozumitelná. Materiály ve virtuální akademii budou zveřejňovány v českém, německém a anglickém jazyce. Stránky byly zprovozněny na adrese www.klassenzimmer-im-gruenen.de. Již v této chvíli na nich návštěvníci najdou vymezení pojmů přírodní – zelená – učebna a návod, jak začít s budováním takové učebny za pomoci rodičů a veřejnosti. Postupně budou přibývat další informace.
Spoluprací mezi českými a německými partnery v rámci tohoto projektu dojde k cenné výměně zkušeností, popřípadě sblížení odborníků v oblasti ekologického vzdělávání obou států. Pro svou vícejazyčnost se projekt otevírá celé Evropě, staví na výměně pedagogů s různými zkušenostmi v různých prostředích. Projekt se může stát rozhodujícím krokem k tomu, aby se do školní výuky pevně integrovaly programy ekologického vzdělávání. Vytváří předpoklady, aby se myšlenky budování přírodních učeben i jejich uvedení do praxe rozšířily na evropských školách. Do problematiky školních zahrad chceme zapojit kromě učitelů také ty, kteří rozhodují, jako jsou ředitelé, rodiče, spolupracovníci školských úřadů a zastupitelé měst a obcí, které jsou navíc majiteli školních pozemků a často ovlivní rozhodování o existenci školních zahrad. Budování přírodních učeben probíhá nezřídka jako společná iniciativa žáků, rodičů a učitelů. Rodiče mají přirozený zájem o vzdělání a výchovu svých dětí. Profesní a materiálové možnosti rodičů z nich často učiní nepostradatelné spolupracovníky při budování přírodních učeben. Iveta Vorlíčková, koordinátorka projektu, tel. 567 216 881, 731 440 922, e-mail
[email protected]. Upraveno (red).
n MANUÁL UČÍME SE V ZAHRADĚ Manuál Učíme se v zahradě, který je součástí projektu, už je na světě. Jeho tvůrci ho představili v říjnu 2007 v Praze na Ministerstvu školství,\ mládeže a tělovýchovy na konferenci k projektu Školní zahrady jako přírodní učebny v České republice a v Německu. Manuál je velkým pojednáním o školních zahradách, počínaje jejich historií od dob J. A. Komenského přes současné zkušenosti ředitelů s jejich budováním a udržováním krok za krokem, přehled doporučeného zařízení zahrady až po galerii ukázkových zahrad. Především v něm ale učitelé naleznou osvědčené konkrétní aktivity, projekty proveditelné ve školních zahradách a jejich zařazení do školních vzdělávacích programů. Cílem je poskytnout návody a náměty, které povedou k přetvoření existujících školních zahrad na areály, které by byly všestranně využitelné pro vyučování. U nás se pro takovou školní zahradu vžívá název přírodní učebna, v Německu je používán spíše termín zelená třída. Při takové výuce má příroda sloužit nejen jako rámec vyučování, ale také jako předmět pozorování. Vyučování v přírodní učebně má taktéž přispět ke zdraví žáků. Do manuálu přispělo celkem pětačtyřicet autorů ověřenými aktivitami. Názory významných osobností, které rovněž do manuálu přispěly, by měly vzbudit zájem a přesvědčit ty,
2/2008
PROMĚNY
kteří o školních zahradách rozhodují. A samotné aktivity ukazují, že na zahradě se dá učit jinak, zajímavěji a že je to místo pro všechny předměty a všechny učitele, nejen pro praktické činnosti. Předpokládáme, že další by mohli své nápady a zkušenosti postupně uveřejňovat na internetových stránkách virtuální akademie, kterou zakládají němečtí projektoví partneři. Rozdělení manuálu na kapitoly bylo obtížné. Mnoho aktivit a projektů zasahuje do několika oborů. V aktivitách manuálu jsou zastoupena všechna průřezová témata Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Zařazení do oborů a průřezových témat naleznete v přehledné tabulce. U každé kapitoly je přehled aktivit s krátkou anotací a dalšími důležitými vysvětlivkami, jako je věk žáků, místo, přílohy, pracovní listy. Označeny jsou i aktivity, které jsou dlouhodobými projekty, jež umožňují blíže se seznámit s životem na zahradě a zkoumat vývoj a změny na zahradě probíhající. Tyto projekty můžeme provádět s dětmi v různých ročnících v jednom roce nebo se stejnými dětmi více let či celou školní docházku (např. aktivita Pěstujeme listnáče ze semen). Učitelé je mohou využít jako vhodná témata pro biologické olympiády a jiné přírodovědné soutěže. Pracovní listy jsou ve většině případů použitelné přímo, bez úprav. Již vydaným manuálem však naše úsilí o rozvoj, budování a záchranu školních zahrad nekončí. Připravujeme cyklus seminářů pro učitele, kteří nemají zkušenost se zahradou a které ani studium učitelství v tomto směru nepřipravilo. Zaměříme se také na zapojení učitelů seniorů do projektu a předávání jejich zkušeností s využitím i péčí o školní zahrady. (Více o těchto rozbíhajících se aktivitách najdete v rubrice Nabídka.) Květoslava Burešová, iniciátorka aktivit na obnovu školních zahrad, převzato z manuálu Učíme se v zahradě – Představení projektu. Iveta Vorlíčková, koordinátorka projektu. Zkráceno a upraveno (red). Kontakt: Chaloupky, o.p.s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, Kněžice 109, 675 21 Okříšky. Tel. 567 216 881 – kancelář Brtnic, mobil 731 440 922, tel. 568 870 434 – středisko Chaloupky, e-mail
[email protected], www.chaloupky.cz
Unikátní manuál Učíme se v zahradě je rozsáhlým zásobníkem pro učitele, kteří chtějí školní zahradu využívat jako přírodní učebnu. Manuál přináší uživatelům pohled do minulosti školních zahrad na českých školách, upozorňuje na palčivé skutečnosti odcizování dětí přírodě. Především však přináší spoustu praktických rad, jak zahradu založit, udržovat a jak ji s dětmi využívat ke vzdělávání a výchově. Více než osm desítek praktických aktivit rozepsaných krok za krokem spolu s nákresy a fotografiemi usnadní pedagogům jejich práci a přinese radost z pobytu s dětmi venku. Aktivity jsou zařazeny do oborů a průřezových témat Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Velkou předností manuálu pro praktické užívání je jeho fyzická podoba: jednotlivé vyndavací listy na tvrdém papíru v deskách. Neméně důležitou součástí manuálu je i kapitola o bezpečnosti práce na zahradě. Inspiraci jistě přinese galerie vzorových zahrad z celé republiky a začleněny jsou také zkušenosti se školními zahradami z Německa. 2/2008
«∆ Ukázky z manuálu
15
PROMĚNY
n AKTIVITY V MANUÁLU UČÍME SE V ZAHRADĚ Rostlinstvo: Zelené rostliny – zázračné továrny; Pěstování listnáčů ze semen; Pěstování stromů a keřů; Chvála ovocných vysokokmenů; Babička sází štěp; Stáří stromu; Vysoký, široký a bystrozraký; Nasáklivost mechů; Trávy; Travní porost zblízka; Pozorování listů a květů rostlin; Rostliny ve čtvercové síti; Čeledě rostlin; Co tu kvete; Jak přijde pečivo na stůl; Polní plodiny; Poznáváme zeleninu všemi smysly; Dozrávání rajčat; Léčivé rostliny; Dvojí tvář tabáku. Živočišstvo: Obyvatelé kompostu; Stínky na školní zahradě; Plži na školní zahradě; Žížaly na školní zahradě; Šnečí závody; Pozorování stavby těl bezobratlých; Příroda za humny; Ekosystémy školního dvora; Vodní bezobratlí na školní zahradě; Komáři, jak je neznáte; Den ve včelíně; Život včel; Ptačí zpěv; Kresba ptačího zpěvu; Kdo tu běhal; Máme rádi zvířata, protože…; Význam srsti pro savce; Dilema u vlaštovčího hnízda. Neživá příroda: Vlastnosti půdy, půdní druhy; Půda v koloběhu látek; Zakládáme komposty; Hřbitov odpadů; Sníh – významný zdroj vláhy; Čistota sněhu; Voda, voděnka; Přírodní indikátory kyselosti a zásaditosti; Éčka; Modelování krajiny; Poznáváme Českou republiku; Meteorologická a fenologická pozorování; Geologická stezka; Matematika v zahradě; Matematika mezi bylinami; Houpačka; Užití páky. Tvoření z přírodního materiálu: Altamira; Ateliér v zahradě; Školní zahrada ve fotografii; Iglú; Píšťalky z křídlatky; Otisky; Tkaní v přírodě; Co nás šatí. Učíme hrou a zážitkem: Drobné aktivity v zahradě; Pony expres; Řezání dřeva ruční pilou; Smyslové vnímání; Hudba v přírodě a s přírodou; Naše smysly; Čeština v zahradě; Orientační běh ve školní zahradě; Poznávání dřevin a živočichů; Čaje z celého světa; Opékání špekáčků a jiných potravin na ohni; Včelí královna; Ostrovy; Poklad na zahradě; Lovci odpadků; Lano v zahradě.
DESATERO O ŠKOLNÍCH ZAHRADÁCH Než přistoupíme k budování školní zahrady, měli bychom: n Udělat si představu, jakou zahradu chceme, k čemu by měla sloužit. n Získat co nejvíce informací a zkušeností od škol, které již funkční zahrady mají. n Zhodnotit, co máme a můžeme již využít bez nějakých velkých nákladů. n Zamyslet se nad tím, kdo a jak nám může pomoci (rodiče, zřizovatel, občané) a pokusit se je získat. n Ustanovit realizační tým. n Vypracovat plány tvorby školní zahrady, na kterých by se mohli podílet, žáci, učitelé, rodiče a další. n Do výsledného návrhu vybrat, co je reálné, potřebné nebo žádoucí. n Stanovit časový harmonogram a jednotlivé kroky. n Čím více lidí bude zainteresovaných na tvorbě školní zahrady, tím lepší bude výsledek. n Nenechat se odradit… nenechat se odradit… nenechat se odradit, protože výsledek bude určitě stát za všechnu vaši námahu. Marie Kordulová Zdroj: Manuál Učíme se v zahradě. Vydalo středisko Chaloupky, o. p. s., v roce 2007 za spolupráce a podpory řady dalších partnerů.
16
2/2008
NÁZORY ANKETA
MÍSTO USKUTEČŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍCH SKLONŮ Na otázky Bedrníku na téma zahrada odpověděli: Mgr. Květoslava Burešová, aprobace biologie, pěstitelské práce, tělocvik. V minulých dvou letech vedoucí projektu k záchraně školních zahrad v České republice a v Německu. Ing. Dana Křivánková, Lipka, Brno. František Kynčl, koordinátor EVVO, Základní škola, Jičín, Železnická 460. Prof. RNDr. Milena Rychnovská, katedra ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Co si představíte, když se řekne: zahrada? Květoslava Burešová: Oplocený prostor, kde se pěstuje zelenina, kde je plno květin, trávník, kde jsou i ovocné stromy a keře. Může to být malá oplocená zahrádka, kde se pěstují užitkové i okrasné rostliny, a k tomu zahrada s ovocnými stromy, kde pobíhají slepice a další drůbež, taková zahrada pak nemusí být ohrazená. Tak to bylo za mého mládí. Dana Křivánková: První asociace je ráj, což byla také zahrada. Ale hned druhá představa patří do našich zeměpisných šířek a zahrada je pro mne tajuplný prostor za zdí s vysokými stromy, spoustou živočichů a pastvou pro všechny smysly, přesně tak, jak ji popsal pan Jiří Trnka ve své knize Zahrada. Měla jsem to štěstí, že jsem své dětství prožila v obdobném prostředí včetně toho kocoura. Jen místo tří kluků jsme byly dvě holky, i když po našich výpravách spojených s lezením po stromech, budováním bunkrů a získáváním potravy od nepřátelských domorodců někdy nebyl rozdíl moc poznat. František Kynčl: Nejdříve poopravím otázku, u mě platí ne co, ale koho? Svého dědu. Staral se o dvě zahrady, ani jedna už neexistuje. Nechodil jsem do mateřské školy, ale když to počasí dovolilo, s dědou za ruku pěšky přes celý Jičín na zahradu. Tyhle vzpomínky nikdy nevymizí. Až pak tedy, co si představím: V létě úrodu přímo ze stromu, na podzim spadané listí, v zimě cestu sněhem ke krmítkům a nyní na jaře vůni probouzející se půdy. Milena Rychnovská: Zahrada je místo pro uskutečnění a doplnění mnoha nerealizovaných životních snah a sklonů. Někdy azyl pro kontemplaci a nerušené uspořádání priorit, někdy naopak ověření fyzických schopností spojených s jedinečným pocitem vlastní soběstačnosti, někdy projev tvůrčí aktivity a hájemství jinde nenaplněných velitelských tendencí, někdy však i zdroj stresu a touha po osvobození z povinné péče. Jaká by měla být školní zahrada?
2/2008
Květoslava Burešová: Taková, jak jsem ji popsala v manuálu Učíme se v zahradě. Ne
všechno popsané musí být vybudováno najednou, naopak – postupně za účasti žáků. Ve školní zahradě nesmí chybět přiměřený počet záhonů k práci žáků. Jinak ztrácí školní zahrada důležitý smysl, to je účast žáků na dějích v přírodě a na manuální práci, která našim dětem z mnoha důvodů chybí. Dana Křivánková: Podle mne velmi podobná té Trnkově v tom, že bude zajímavá, proměnlivá, živá, bude prostorem pro objevování, překvapení, bude děti bavit a budou se tam těšit. Samozřejmě, že zde nebudou stromy určeny k lezení, ale pozorovat rašení, kvetení, opylování, růst plodů a posléze jejich sklizeň je zajímavé i pro dnešní děti, možná ještě více než dřív, protože volného času a prostoru, který by tomu věnovaly samy od sebe, je minimum. A také musí být zahrada „jejich“, musí vědět, že vše, co tam dělají, je pro ně a pro rozvoj zahrady, ne jen pro to, že to chce paní učitelka nebo dokonce za trest. František Kynčl: Měla by být místem 5P – poznání (jsme přece ve škole), porozumění (prostředí, všemu živému, ostatním lidem i sobě samému), pohody (zelená přece uklidňuje) i prožitků (děje se tam tolik zajímavého) v přírodě (přiblížíme si ji na dosah). Milena Rychnovská: Školní zahrada by měla být především zážitkem z poznávání a z údivu nad dokonalostí evoluce, nad vynalézavostí přírodních dějů, nad strategiemi rostlin pro udržení života a prosazení přísunu energie ze slunce do biosféry za jakkoliv mezních a nepříznivých podmínek. To je ovšem podmíněno osvíceným pedagogem! Neměla by být pasivní robotárnou bývalých „pozemků“. Kterou, pro vás jedinečnou, zahradu máte nejraději a proč? Květoslava Burešová: Je to babiččina a kmotřiččina zahrada mých dětských let. Bylo v ní plno květin, byla u domu a mezi okny na žebříčcích se pnuly modré plaménky, jeden byl růžový. Kolem plotu byly jiřiny a vonící hrachory, v rohu rybízy. Stromečkové růže byly podepřeny dřevěnými opěrami a mně, jako dítěti, se líbily skleněné koule na jejich vrcholu. Při vchodu byly fialky, které jsou tam
dodnes. Kmotřička měla již tehdy mezi zeleninou saturejku, u plotu byly navíc včely a na střeše včelína staré kastroly plné netřesků – když někoho zobla včela, tak se lístek rozlomil a vpich se natřel. Vzpomínka na tyto zahrádky je pro mne důkazem, že pěkná zahrada, i školní, zanechá v dítěti trvalou vzpomínku. Od doby vnímání krásy a vůně těchto zahrádek už uplynulo 70 let. Dana Křivánková: Není to pravá školní zahrada tak, jak si ji představujeme, protože je otevřená pro veřejnost, ale samozřejmě slouží výuce. Je to arboretum Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Tím, jak se Brno rozrůstá, se postupně dostává do centra města, ale díky své dostatečné velikosti a zejména vzrostlým stromovým a keřovým výsadbám je oázou klidu. Když přejdete most nad čtyřproudovou výpadovkou, která odděluje areál univerzity od arboreta, ocitnete se v jiném světě a projdete-li hlouběji, tak i na jiném kontinentu. Jsou zde sbírky z Austrálie, Ameriky, z Himalájí i od Středozemního moře. Můžete zde vidět seniory, jak sedí na lavičce a hrají šachy, studenty, jak pobíhají pod stromy a zaměřují své souřadnice podle GPS, jiné, jak malují kompozici keřů a trvalek, další s určovacími klíči a atlasy nad sbírkami polních, lučních, okrasných i léčivých rostlin a v neposlední řadě i „štrůdl školkáčků“. Při mé poslední návštěvě se studenty jsme jednu takovouhle skupinku míjeli a zaslechla jsem zklamané: „Oni nám jdou na houpačku!“ Takže bylo jasné, že ti malí zde byli jako doma, naprosto přesně se zde vyznali, na rozdíl od některých budoucích pedagogů, kteří, ač několik let v Brně, ocitli se v arboretu poprvé. František Kynčl: Jednu takovou výše popsanou zahradu se snažíme již třináctým rokem se žáky naší školy vytvářet. Říkáme jí Čtyřlístek a nachází se v prostoru Čtyřky – oficiálně Základní školy, Jičín, Železnická 460. Přibližně v místě, kde je hlavní vchod do školy, bývala jedna z těch dvou zahrad našeho dědy. Milena Rychnovská: Mám ráda naši zahradu u hájenky na Českomoravské vysočině, která je především studnicí vzpomínek, protože každý trs kytiček mně vypovídá, odkud sem přišel, kdo mně ho daroval nebo odkud jsem si ho přesadila. Také mně dává poznat omezenost lidského povelu, když odmítá ve zdejším „sibiřském“ klimatu vykvést, ale přesto vytrvává a čeká na svou příležitost. Zahrada mne naučila pokoře a obdivu nad účelností přírody a nadhledu nad snahou ji porobit. připravila Hana Kolářová
17
NÁZORY
PROČ JSOU ŠVÉDOVÉ Z EVROPANŮ NEJZDRAVĚJŠÍ Většina lidí tradičně věnuje v rámci péče o svou osobu i při výchově svých dětí největší pozornost zdraví tělesnému. Trošku ale zapomínáme na to, že zdraví má kromě složky fyzické také složku duševní, duchovní a sociální, které jsou pro finální pocit zdraví stejně důležité. K tomu, abychom se cítili zdravě, nestačí jen nemít teplotu, kašel či rýmu, ale také být vnitřně vyrovnaný a mít dobré vztahy s okolím sociálním (sem patří úzká i širší komunita, ve které žijeme – rodina, spolužáci, pracovní vztahy atd.) a také s životním prostředím.
n Vědět a chtít, co je zdravé Výchova ke zdraví proto znamená i výchovu k ekologickému myšlení a hlavně chování. Je důležité, aby výchova ke zdraví, založená na holistickém (celostním) pojetí, začala u lidí již od nejútlejšího věku. Platí, že návyky, které si dítě v mládí osvojí, pak z větší části aplikuje po celý zbytek života. Lze tedy říci, že čím více zdraví podporujících návyků se dítě v předškolním věku naučí, tím zdravěji (holisticky zdravěji) se bude v dospělosti chovat nejen ke svému tělu, ale i ke společnosti a přírodě. Pokud se děti naučí znát zásady zdravého způsobu života již v dětském věku, postupně začnou i holisticky myslet a bude jen otázkou času, kdy se podle zásad správného životního stylu začnou také chovat. Budou nejen vědět, co je zdravé, chtít a umět to dělat, ale budou také chtít měnit svůj život a životní podmínky k lepšímu! Již Jan Amos Komenský řekl: „Je zapotřebí, aby se děti stávaly lidmi tím, že budou konat lidské práce, protože platí, že čím blíže bude výchova a vzdělávání skutečnému světu, tím spíše budou přiměřené i věku a schopnostem dítěte.“ Smutné je, že stovky let starou moudrost si osvojily zejména severské země, ale Česká republika, rodná země tohoto „učitele národů“, skutečnost, že co slyšíme – zapomeneme, co vidíme – to si pamatujeme, ale co děláme – to umíme, objevuje až nyní. A proč vlastně hovořím o důležitosti dodržování správných a zdraví prospěšných
návyků, mezi které patří i co nejvíce pobytu venku, již od dětského věku? Režimové návyky jsou klíčovou součástí celkového životního stylu jedince, který významně ovlivňuje kvalitu a délku života člověka.
n Neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený člověk Mezi nejčastější onemocnění našich dětí (vinou zhoršených motorických a koordinačních schopností) patří úrazy, respirační a alergická onemocnění. Výskyt alergických onemocnění v dětské populaci značně narůstá. Odborná literatura udává, že je to přibližně 7–10 %. Toto jsou však alergici diagnostikovaní. Některé odhady proto uvádějí, že celkový počet se může pohybovat až okolo 20 %! Možná se vám bude zdát, že proti vysoké incidenci respiračních onemocnění, která se u dětí zvyšuje zejména, pokud navštěvují předškolní zařízení, nelze nic dělat. Opak je pravdou! Důkazem jsou zkušenosti ze skandinávských zemí. Nemocnost dětí v mateřských školách v Norsku i ve Švédsku je ve srovnání s českým průměrem velice nízká přesto (a nebo právě proto?), že v severských zemích tráví děti minimálně 80 % veškerého času, který pobývají ve školce, venku. A to za jakéhokoliv počasí! Nikomu z dětí, pedagogů ani rodičů nevadí, že si děti hrají v silném dešti, v kalužích, že chodí na celodenní výlety v zimních mrazivých i jarních a podzimních sychravých měsících. Nikoho nenapadne, že
by se měl nechat ve svých oblíbených činnostech omezovat počasím. Heslo, že neexistuje špatné počasí, ale špatně oblečený člověk, zde platí beze zbytku!
n Tradice holistického pojetí zdraví Dlouhodobým, celoročním pobytem na čerstvém ovzduší se děti významně otužují. A nejen to! Při pravidelném pobytu venku se vytváří úzký a přátelský vztah mezi dítětem a přírodou již od nejútlejšího věku. Není proto divu, že zdravotní stav obyvatel Skandinávie, ale také stav jejich životního prostředí je ve srovnání s ostatními evropskými státy výrazně lepší. Dokazuje to i porovnání střední délky života, která u skandinávských mužů i žen dlouhodobě patří na přední místa v celosvětovém průměru. Pro srovnání – české ženy se dožívají přibližně o čtyři roky a muži dokonce o šest let méně než ženy a muži ve Švédsku! (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR). Příčin je celá řada. Jedním z nejdůležitějších důvodů je fakt, že zdraví je ve Skandinávii považováno za základní a nejdůležitější životní hodnotu. Na tom jistě není nic zajímavého, vždyť i my považujeme zdraví za důležité. Ale! Něco jiného je o zdraví mluvit a něco jiného je zdravě žít a zdravě se chovat. V severských zemích má holistické pojetí zdraví dlouhou tradici. Péče o vlastní zdraví, zdraví ostatních ve všech jeho složkách (fyzické, duševní, duchovní i sociální), ale i zdraví přírody je samozřejmou a přirozenou součástí života. A to vše jen díky tradicím a výchově ke zdraví. Příroda je automaticky všemi vnímána jako nejcennější dědictví po předcích, které je nutné zachovat v nezměněné formě pro budoucí generace. Tuto samozřejmost se my budeme muset znovu naučit. Říkám znovu, protože naši předci schopnost porozumět přírodě a žít s ní v symbióze jistě měli. Také bychom si měli uvědomit, že pokud chceme zreformovat výchovu a vzdělávání dětí, a tím zlepšit zdravotní stav populace i stav životního prostředí, je nutné začít u nás dospělých! My jsme, nebo bychom být měli, těmi správnými vzory pro naše děti.
n Hnutí Frilu.sfrämjandet Švédští vědci si již před více než třiceti lety všimli negativního jevu, který společnosti přináší přetechnizovaný způsob života. Docházelo k omezování kontaktů s přírodou, děti trávily stále méně času ve venkovním prostředí, více času před televizí. Tradiční skandinávské soužití člověka s přírodou se postupně z života běžných obyvatel vytrácelo. Zejména
18
≈ ZŠ Osvětimany
2/2008
NÁZORY
mladá generace se začala odcizovat přírodě. Tyto varovné signály i s jejich negativními důsledky pro budoucnost byly naštěstí švédskou společností pochopeny a daly vzniknout hnutí Frilu.sfrämjandet. Hnutí Frilu.sfrämjandet je něčím jako Asociací pro podporu venkovního života. Toto hnutí provozuje zejména mateřské, ale také základní školy po celé Skandinávii. (Ve Švédsku je k roku 2003 celkem 185 mateřských škol a 11 základních škol s programem Frilu.sfrämjandet, v sousedním Norsku 50, v Japonsku 4 a ve Finsku a Litvě po jednom.) Krkolomný švédský výraz Frilu.sfrämjandet můžeme do češtiny přeložit jako „pod širákem“ nebo také „venkovní“ či „outdoorová“ pedagogika. Hlavním heslem škol i školek pracujících s tímto programem je: „Zatímco vy chodíte do přírody občas, my jsme tam každý den.“
n Pedagogika pod širákem Pedagogika „pod širákem“ je založena na vědecky podloženém faktu, že všechny děti ke svému správnému vývoji potřebují zejména dostatek zrakových, čichových, sluchových, chuťových a hmatových podnětů, informací, pohybu, sociálních kontaktů. Základní potřeby jim jsou zprostředkovávány zejména hrou v přírodě, jež je obklopuje. Věci, které děti v přírodě nacházejí, jim pomáhají ve všech herních aktivitách, při rozvoji a správném utváření emocí, sociálních dovedností, pomáhají pochopit přírodu, se kterou díky tomu zůstanou pozitivně spjaté po celý svůj život. Jelikož náš mozek pro adekvátní stimulaci mozkových buněk potřebuje světlo, zvuky, barvy a další podněty, které jsou důležité zejména u dětí ve věku od narození do šesti let, tráví děti se svými pedagogy většinu času v přírodě, jež všemi těmito stimuly bohatě oplývá. Děti se v přírodě učí rovnováze, hrubé a jemné motorice, skákat, lézt na stromy, zdolávat skály, číst mapu, orientovat se v přírodě a pečovat o ni, učí se fair-play, připravují si obědy ve formě pikniků, vyprávějí si a poslouchají pohádky, které nejsou o princeznách, ale o přírodních zákonitostech a trollechvládcích lesa. Všechny tyto zážitky provokují děti k otázkám, na které okamžitě dostávají správné, věku přiměřené odpovědi od svých učitelů. Děti se tímto způsobem učí milovat a chránit přírodu, ve které žijí. Děti nebývají rozděleny do oddělení podle věku, ale tvoří věkově heterogenní skupiny, které mají pozitivní vliv na vzájemnou spolupráci. Starší pomáhají mladším, učí je novým dovednostem a naopak. Jelikož zde neexistují jesle, chodí do mateřské školy děti již od jednoho roku (mají úplně stejné podmínky jako děti starší: celoročně spí venku, chodí na celodenní výlety se staršími dětmi, které jim
2/2008
∆ ZŠ a MŠ Vyšší Brod
s sebou berou jejich kočárky a v případě únavy je v nich vozí).
n Muž hrající si s dětmi je normální Mezi pedagogy ve Skandinávii je podstatně vyšší procento mužů než u nás. Je to dáno tradicí i společností, která chápe muže hrajícího si s dětmi jako něco normálního, běžného, a ne jako vzácný přírodní úkaz. Děti potřebují oba vzory chování – mužský i ženský. Již profesor Matějček ve svých četných výzkumech prokázal, že není rozdíl v přístupu k dítěti mezi mužem a ženou. Muž se chová k dítěti se stejným citem, dokonce si s dítětem často umí hrát kreativněji než žena. Způsob výchovy a vzdělávání dětí od nejútlejšího věku ve venkovním prostředí již nese kýžené ovoce. Švédští psychologové Dahlgren a Szczepanski svými výzkumy z roku 1998 dokázali, že častý pobyt ve venkovním prostředí má kladný vliv na imunitní systém (nízká nemocnost), motoriku (děti jsou zručnější, mají kvalitnější motorické dovednosti, nižší výskyt úrazů), kreativitu (jejich hry jsou nápaditější), imaginativně-emotivní schopnosti a sociální dovednosti.
n Děti nepotřebují drahé hračky Děti ke svým hrám nepotřebují drahé hračky, hřiště vybavená plastovými výstřelky designových studií a se zpevněným podložím za miliony korun. Dítě v předškolním věku oplývá neomezenou představivostí: z dřívka si ve své fantazii vytvoří pirátský škuner, z kaluže je v mžiku Pacifik, z pískoviště Sahara... Příroda je pro všechny děti tou nejkrásnější a všemi potřebnými hračkami oplývající hernou. Nedostatek přírody bývá ve skandinávských velkoměstech řešen rozlehlými parky přístupnými všem a vždy (existují dokonce i parkové mateřské školy), školními zahradami, zelení na každém i sebemenším prostranství. Školní zahrady jsou, oproti českým, při-
způsobeny plně potřebám dětí. Jsou v nich pěstovány speciální stromy, které umožňují dítěti lezení po jejich větvích (tím dochází k pilování jemné motoriky), často bývají na zahradě přírodní vodní plochy (žádná okrasná jezírka nebo bazény, ale klasické „rybníčky“, v nichž žijí různí vodní živočichové, které děti v průběhu celého roku pozorují, učí se znát a krmit), tráva (jako na louce, žádná golfová směs), písek, kamení a štěrk, ale také je často v zahradě zakomponován přírodní kus skály, který dětem slouží k prvním „horolezeckým“ aktivitám, či kompost a zelinářská zahrádka.
n Zanedbaná, nebo krásná zahrada? Našinci by se možná taková zahrada zdála, bez okrasných záhonů, drahých prolézaček a pěstěných travních ploch, zanedbaná, ale měli byste vidět radost dětí, když válí sudy po trávě, skotačí v loužích, ze suchých větví stavějí chýše, v blátě dálnice, s vychovatelem rozmlouvají o nejlepším způsobu krmení kachniček, které hnízdí na jejich školním pozemku... Ihned si vzpomenete na nejkrásnější chvíle ze svého dětství, na prázdniny strávené u babičky na venkově. Proč podobné zážitky, které jsme měli z dětství my, nezprostředkujeme také našim dětem žijících ve městě? Místo abychom z nich vychovávali technokraty trávící veškerý čas v uzavřených, přetechnizovaných prostorách, nabídněme jim možnost pobývat pravidelně, co nejčastěji a za jakéhokoliv počasí na čerstvém vzduchu. Neměli bychom zapomínat, že i naše školní zahrady mohou přispívat ke zdraví dětí, umožníme-li jim co nejčastější výuku v nich. Vyžaduje to však přizpůsobení tradiční školní zahrady k výuce všech vyučovacích předmětů i k hraní malých dětí. Pak se nám nebudou ani rozlehlejší plochy zdát jaksi nevyužité.
Tereza Kopřivová Herotová, převzato z manuálu Učíme se v zahradě. Upraveno a doplněno mezititulky (red).
19
DIDAKTIKA ZŠ VYŠKOV, LETNÍ POLE
BUDOVÁNÍ ŠKOLNÍ ZAHRADY Z POHLEDU ŘEDITELE Základní škola Letní pole leží na okraji Vyškova, s krásným výhledem na Drahanskou vrchovinu. Jedná se o úplnou základní školu, která byla otevřena v roce 1993. Dlouhodobě se zaměřuje zejména na rozvoj v oblasti matematiky a přírodovědných předmětů a v oblasti tělesné výchovy. Pravidelně jsou otvírány třídy s rozšířenou výukou uvedených předmětů, na I. stupni pak třídy pro děti s alergiemi. Ke škole patří rozsáhlý zahradní a sportovní areál. V době, kdy byla škola otevřena, bylo bohužel nutné velkou část volných finančních prostředků věnovat na vybavení interiérů. Poté přišel na řadu sportovní areál. Úpravy zahrady začaly až v roce 2002 budováním výukových ploch. Školní zahrada by se měla přeměnit na „školní přírodovědnou učebnu“ pro velké množství předmětů. Hlavními částmi budou stávající učebna (altán) a naučná stezka. Učebna v přírodě (altán) byla postavena v druhé polovině devadesátých let, ale až v roce 2002 bylo zahájeno budování výukových ploch. Centrálním prvkem zahrady se stalo jezírko s později vytvořeným potokem.
20
Okolo postupně vzniká naučná stezka se stanovišti: n rybník, mokřad (vybudováno); n potok (vybudováno); n bylinková spirála (vybudováno); n ukázky různých biotopů (v přípravě); n mechová zahrada (plánujeme);n stanoviště s exotickými a méně známými rostlinami (v přípravě); n mini zoo (částečně vybudováno); n školní meteorologická stanice a stanice měření emisí ČHMÚ; n malá solární elektrárna připojená do sítě v rámci projektu Slunce do škol (v provozu); n teplovzdušný kolektor určený pro vytápění (instalován); n funkční model větrné elektrárny (plánujeme).
n Školní zahrada, nebo školní přírodovědná učebna? V podstatě každou školní zahradu můžeme nazývat školní přírodovědnou učebnou (k výuce lze dokonce využít i obyčejnou louku
nedaleko školy). Vždy zde najdeme dostatek vhodného materiálu pro výuku. Naší snahou by však mělo být upravit školní zahradu tak, aby do ní bylo začleněno co nejvíce výukových prvků, aby zahrada vypadala přirozeně, aby byly zachovány prvky bezpečnosti.
n Základní oblasti, které je nutné zvážit dřív, než se pustíme do úprav školní zahrady: 1. Vhodné prostory Má již škola zahradu nebo vhodné prostory pro školní zahradu? Pokud ano, lze se směle pustit do práce. V případě, že vhodné prostory škola nemá, je nutné zvážit, zda je možné je nějak získat. Bez pomoci zřizovatele se zde neobejdeme. Pokud jsou uvedené prostory příliš malé nebo naopak velké, přináší to problémy. Převážná většina škol má zahradu nebo alespoň nepatrné venkovní prostory, nezastřešený dvorek, atrium… Všechny tyto prostory lze upravit tak, že budou vhodné pro výuku. V krajním případě, kdy má škola k dispozici jen např. vyasfaltované atrium a nemá dostatek finančních prostředků, lze tyto pro-
2/2008
DIDAKTIKA
story vybavit zelení v nádobách a lavičkami. Pokud máme vhodné prostory, musíme se rozhodnout, zda budeme vytvářet zahradu novou, nebo pouze předělávat a upravovat tu stávající. 2. Podpora vedení školy Jeden ze základních problémů. Pokud tato podpora chybí, jen velmi těžko se podaří školní zahradu pro výuku přebudovat. Nejedná se jen o podporu finanční a morální. Nutná je také podpora při vytváření rozvrhu, nabídce volitelných a nepovinných předmětů, při komunikaci se zřizovatelem a veřejností.
2/2008
3. Lidé Asi základní, stěžejní problém. U velmi malé zahrady stačí jeden člověk (nesmí ale onemocnět, odejít do důchodu…). U zahrady větší je již bezpodmínečně nutné, aby vznikl tým lidí, kteří si zahradu vezmou „za svou“. Tento tým by měl být tvořen: n učitelem (několika učiteli) – ti zde budou vyučovat. Mohou přetvářet zahradu ke svému obrazu; n zástupcem vedení školy – podpora vedení školy je nezbytná. V podstatě vše musí být schváleno ředitelem školy, někdy je nutné uvolnit finanční prostředky, objednat nějaké úpravy, specializovanou firmu; n školníkem – zejména tehdy, pokud je zahrada rozsáhlejší a zatravněná, je školník velmi důležitým členem týmu. Není nic horšího, když školník při sekání trávníku „náhodou“ poseká nově vysazené dřeviny, přejede po osetém záhoně, zapomene zahradu dostatečně zalít… (pozn.: vlastní zkušenost z minulosti); n skupinou žáků a zástupcem z řad rodičů – je výhodné, pokud žáci i rodiče spolupracují při budování školní zahrady. Žáci, kteří se podílejí na vybudování zahrady, ji později nepoškozují, nenásilnou formou jsou vedeni k péči o zahradu, k pochopení různých souvislostí v přírodě. Podpora rodičů může být mimo jiné zdrojem sponzorských prostředků či různých služeb. U zvlášť velkých zahrad zde nastává jeden zásadní problém. Velká zahrada, na které najdeme rozsáhlé travnaté plochy, skleník, vodní plochu, různé dřeviny atd., potřebuje již značnou péči. Při současném normativním rozpisu rozpočtu však školy nemají možnost zaměstnat osobu, která by se o zahradu v období jaro – podzim starala. Zejména je časově náročná údržba trávníků (sečení, hnojení, zavlažování). Zde může finančně pomoci zřizovatel. Částečně může péči o zahradu usnadnit vhodná koncepce zahrady. Pokud místo „anglického“ trávníku navrhneme zahradu, která se stará sama o sebe a vůbec nás k tomu nepotřebuje (kromě prvních let, když ji založíme a než „vyroste“). Řešení tímhle způsobem nabízí nově se rodící styl zahrádkaření a nový pohled na život na této planetě celkově nazývaný permakultura.
4. Postoj zřizovatele Zřizovatel může škole při budování školní zahrady velmi pomoci. Naopak však může způsobit i to, že veškerá snaha školy bude zbytečná. Proto je velmi vhodné přesvědčit zástupce zřizovatele o účelnosti celého projektu budování školní zahrady a získat je na svou stranu. 5. Bezpečnost Problematika bezpečnosti je velmi široká. Zejména po vstupu do EU se jedná o oblast velmi sledovanou. Opomenout zejména nesmíme: n bezpečnostní předpisy týkající se dětských hřišť (dopadové zóny…); n požadavky kladené na elektrické spotřebiče – osvětlení, čerpadla… (venkovní vlhké prostředí, proudová ochrana); n výběr vhodných rostlin (zcela nevhodné jsou rostliny jedovaté nebo s velkými trny, dřeviny s křehkým dřevem, kde hrozí nebezpečí rozlomení koruny, opatrní bychom měli být při výběru rostlin alergenních); n požadavky kladené na různé zahradní stavby, jako jsou altány, přístřešky či pergoly (zejména statika);
n hygienické požadavky (např. k dispozici umývárna s teplou vodou, hygienické požadavky na pískoviště atd.); n při úpravách zahrady musí zůstat průjezd pro hasiče (doporučuji plánované úpravy konzultovat s hasiči, dostupná musí být celá budova školy); n revize. 6. Zahradní technika Čím bude zahrada větší, tím více zahradní techniky bude potřebovat. Pro všechny velikosti zahrad budeme potřebovat běžné drobné zahradní nářadí. Finančně náročnější bude technika pro ošetřování trávníku, který nalezneme na většině zahrad. Nezbytným základem bude sekačka. Těch je na výběr nepřeberné množství od jednoduchých vřetenových až po velké traktorové. U větších zahrad dále určitě využijeme strunovou sekačku, křovinořez, vertikutátor a sypací vozík. 7. Voda Dostupnost dostatečného množství nezávadné vody je pro údržbu zahrady nezbytná. Pro malé zahrady postačí zachycená voda
21
DIDAKTIKA
dešťová v barelech nebo sudech. Pro větší zahrady je již nezbytné větší množství vody. Nejlepší je, pokud máme v okolí potok nebo jiný vodní zdroj. Zde ale může být problém s čistotou vody. Navíc tuto možnost zásobování vodou nebude mít příliš škol. Další možností je vlastní studna. Pravděpodobně nejvýhodnější je vybudování podzemního zásobníku na dešťovou vodu. Zde může být problémem jednorázová finanční náročnost. 8. Čas Je potřeba si uvědomit, že budování zahrady je „běh na dlouhou trať“. Po tom, co získáme základní představu o vzhledu a využití zahrady, je vhodné zpracovat přesnější plán. Teprve poté začnou postupně probíhat jednotlivé práce. Pokud disponujeme dostatkem finančních prostředků, lze mít během jednoho až dvou let připravenu základní kostru zahrady, včetně staveb, a jen čekat, než vyrostou rostliny. Tráv-
22
ník (okrasný nebo louku) vypěstujeme během jednoho roku, potok a jezírko nám zaroste za cca 2–3 roky, u dřevin to bude trvat podstatně déle (mnohdy i několik desítek let). V případě, že nemáme dostatek finančních prostředků a zahradu budeme připravovat postupně, bude čas na její dokončení několikanásobně delší. Jednoznačně mají výhodu ti, kteří zahradu nebudují novou, ale pouze přebudovávají již starší existující zahradu. V každém případě si musíme uvědomit, že práce na školní zahradě samozřejmě nikdy nekončí, že asi nikdy nebude „hotová“. Je to živý organismus, který se neustále vyvíjí. 9. Finanční prostředky Úmyslně uvádím finanční prostředky až na posledním místě. Jsou důležité, jejich význam však v tomto případě bývá nadhodnocen. Mnohdy slouží jen jako výmluva, proč něco nelze realizovat.
Výdaje při budování školní zahrady nemusejí být příliš velké. Pro začátek postačí pouze zahrada nebo jiný vhodný prostor a nějaké finance na základní vybavení. Nákup několika potřebných drobností zajisté příliš nezatíží rozpočet školy. Jakmile se rozhodneme pro větší akce, budou se požadavky na finanční prostředky rychle zvyšovat. Pokud ale budeme zahradu budovat svépomocí, popřípadě pokud se nám podaří zapojit rodiče, tak potřebné finanční prostředky můžeme několikanásobně snížit. Další možností, jak snížit výdaje, je uspořádání pracovního semináře. Chce to pečlivou přípravu a dobrou organizaci. Účastníci semináře nám s realizací našich plánů pomohou sami.
n Několik rad na závěr n Než začnete svou zahradu přetvářet, ujasněte si vztah váš a vašeho zřizovatele k pozemkům, na nichž se zahrada nachází. n Zpracujte si plán, kde vyznačíte dominantní prvky zahrady (jezírko, potok, altán, pergola). Vyvarujete se tak pozdějších rozčarování, když zjistíte, že plánovanému potoku stojí v cestě nedávno vysazený porost atd. n Oslovte firmy zabývající se tvorbou zahrad a prodejem zahradních rostlin. Velká část vám zdarma poradí, mnohdy získáte nějaký materiál zdarma nebo alespoň se značnou slevou. n Bude-li to možné, vybudujte na zahradě alespoň malou vodní plochu. Voda přitáhne mnoho dalších živočichů, budete zde moci pěstovat vodní a bahenní rostliny. n Na zahradě nemusíte vytvořit ideální „anglický trávník“. Pro potřeby výuky je výhodnější louka. Ale i ta vyžaduje pravidelné sečení (ale jen 2x – 4x ročně). Bez něj se nerozvine vytoužené bohatství druhů a porost se časem promění v prales. n Snažte se zahradu rozčlenit na několik menších dílů, vytvořte na zahradě terénní nerovnosti. Do všech částí zahrady se však musí dostat zahradní technika. n Rozhodnete-li se postavit na zahradě učebnu (altán), nezapomeňte, že zde žáci pracují se sešity a učebnicemi. Proto by stěny učebny měly chránit před větrem. Postačí například popínavé rostliny. n Alespoň malou část zahrady, po prvním nutném upravení, nechte bez dalších zásahů. Vzniklá „divočina“ poslouží jako vhodný úkryt a pro zimování různých živočichů. Postačí hromada kamení, větví, popřípadě listí. I tuto část zahrady velmi dobře použijeme k výuce. Mgr. Jiří Sochor, ředitel Základní školy Letní Pole, Vyškov Převzato z manuálu Učíme se v zahradě. Kráceno a upraveno (red).
2/2008
DIDAKTIKA
MOŽNOSTI VYUŽITÍ BIOODPADŮ VE ŠKOLÁCH Bioodpad je jediným odpadem, který lze v domácích podmínkách plně recyklovat - kompostovat. Pro zahrádkáře to není nic nového. Kompostovat však můžeme i ve městech a obcích s bytovou zástavbou a samozřejmě i ve školách.
n Proč oddělovat bioodpad? Bioodpad je cennou surovinou. V současné době je na celém světě zaznamenáván vážný úbytek organické hmoty v půdě. Navrácení bioodpadu do půdy ve formě hnojiva – kompostu je důležité pro udržení kvality půdy. Sníží se objem odpadu ukládaného na skládky. Bioodpad tvoří více než 40 % komunálního odpadu. Pokud se bioodpad rozkládá uvnitř skládky, vznikají toxické výluhy, uvolňuje se nepříjemný zápach a s ním i skleníkové plyny (zejména metan, CO2). Odklon bioodpadu ze skládek stanovuje zákon o odpadech. Množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky musí být podle Plánu odpadového hospodářství ČR do roku 2020 sníženo o 65 % oproti stavu z roku 1995.
n Kam s ním? Nejjednodušší a nejlevnější způsob zpracování bioodpadu představuje domácí a komunitní kompostování. Kompostováním v místě vzniku odpadů lze ušetřit v některých případech až polovinu poplatků za odvoz a odstranění odpadů. Dalším přínosem je úspora za nákup hnojiv a pěstebních substrátů aplikovaných na zeleň.
n Co je kompostování? Kompostování je řízený aerobní proces (za přístupu vzduchu), během kterého jsou organické odpady přeměňovány na organominerální hnojivo – kompost. Důležitou součástí kompostu je humus, který díky své pórovité struktuře dokáže na sebe vázat vodu a látky důležité pro výživu rostlin. Živiny vázané v humusu si rostliny postupně odebírají, a nehrozí tak jejich vyplavování do povrchových a podzemních vod. Vyzrálý kompost je vysoce kvalitním hnojivem a jeho aplikace na půdu má řadu přínosů, například: zabezpečuje rostlinám dostatek živin v takové formě, která jim vyhovuje; zlepšuje fyzikálně-chemické vlastnosti půdy, hlavně schopnost zadržovat vodu; zvyšuje počet mikroorganismů, a tím aktivizuje biologickou činnost v půdě; omezuje vodní a větrnou erozi v půdě. Rozeznáváme tři typy kompostování bioodpadu: domácí, komunitní a průmyslové.
n Domácí kompostování
2/2008
Kompostování na školní zahradě představuje nejčastější způsob využívání bioodpadu
Ukázky různých kompostů: n Trojice dřevěných kompostérů. Alena Š., Václavovice n Kompostér z lyží a snowboardů. Jiří K., Bohumín n Kompostér upletený z proutí. Ivana N., Litomyšl ve školách. Kompostovat můžeme na volné hromadě (kde by se měl zpracovávat vždy alespoň 1 m3 materiálu najednou), nebo v kompostéru. Výhodou kompostéru je, že kompost díky ohraničení po krajích nevysychá a lépe se zahřívá, proto lze kompostovat menší množství materiálu než na volné hromadě. Kompostéry mohou být z nejrůznějších materiálů (dřevo, pletivo, odpadní materiály jako staré palety apod.). Plastové a dřevěné kompostéry lze také koupit v obchodech se zahradnickými potřebami. Ideální je mít na kompostovišti tři kompostéry. Do prvního se dává bioodpad, ve druhém probíhá vlastní proces kompostování a třetí slouží k uskladnění kompostu.
n Komunitní kompostování Komunitní kompostování se realizuje v rámci definované skupiny obyvatel, může to být například pro skupinu domů na sídlišti, zahrádkářskou kolonii, školu, firmu, úřad apod. Na komunitním kompostování se tak podílí určitá skupina lidí, která si v rámci své komunity určuje pravidla pro sběr a zpracování bioodpadu. Je výhodné, pokud je určena osoba, která za kompost odpovídá a dohlíží na čistotu odpadu, kompostovací proces a odběr hotového kompostu. Vhodným zařízením pro komunitní kompostování je kompostovací box, který je tepelně izolovaný, aby odolával výkyvům teplot; má perforované
23
DIDAKTIKA
dno pro odvod zbytkové vody a lepší provětrávání; a má uzamykatelné dveře a víko. Vrchem se ukládá materiál ke kompostování, dveřmi se odebírá hotový kompost.
n Průmyslové kompostování Bývá většinou plně mechanizované. Provádí se na hromadách či v bioreaktorech.
n Oddělený sběr bioodpadu Nejen v domácnosti, ale i ve školách vznikají bioodpady, které bychom měli v souladu se zákonem o odpadech třídit a recyklovat. Bioodpad je třeba shromažďovat odděleně od ostatního odpadu. Výhodné je odpad ukládat do nádob, které umožňují odvětrávání a vysoušení bioodpadu. Bioodpad nehnije a nezapáchá. Pro větší pohodlí lze použít speciální sáčky, které lze kompostovat i s odpadem. Manipulace s bioodpadem je tak jednodušší a čistší. Stejně jako v domácnosti i ve škole je důležité umístění nádob na bioodpad. Ty musí být snadno přístupné a jejich
24
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA KOMPOSTOVÁNÍ Aby kompostu „chutnalo“, je při kompostování nutné stejně jako při vaření zachovat správný postup a pokud možno i optimální poměry ingrediencí, v tomto případě uhlíkatých „C“ a dusíkatých „N“ látek. V zásadě jsou ke kompostování vhodné organické odpady všeho druhu z domácnosti (zbytky ovoce, zeleniny, čajové sáčky, kávová sedlina, skořápky od vajec, ořechů, květiny, ubrousky, mastné papírové sáčky, popel ze dřeva apod.) i ze zahrady (tráva, listí, větve apod.). Nevhodné ke kompostování je vše, co vadí procesu tlení, dále pak materiály, které vykazují nebo mohou vykazovat vyšší obsah škodlivých látek (např. obsah sáčků z vysavačů, popel z briket a uhlí, barevné časopisy, oleje, zbytky barev a laků, uhynulá zvířata, léky apod.).
množství musí být takové, aby děti neztrácely čas „výlety“ ke košům s tříděným odpadem. Bioodpad pak ukládáme na kompost, případně do nádoby na bioodpad.
n Co lze kompostovat na školním kompostu? Na školní kompost lze ukládat veškerý „zelený“ odpad ze tříd, včetně rostlinného odpadu z kuchyně. Tento odpad nesmí obsahovat
živočišné zbytky (maso, kosti, mléčné výrobky apod.) a zbytky vařených jídel. Na živočišný odpad a zbytky jídel se vztahuje nařízení o vedlejších živočišných produktech, které požaduje vyšší stupeň hygienizace, než je možné dosáhnout v běžném kompostu. Sběr a kompostování rostlinného odpadu je z hygienického hlediska bezpečné, pro výrobu kvalitního kompostu stačí dodržet základní pravidla, které zde uvádíme: n Dospodu kompostu patří hrubší a vzdušný materiál, který umožní provzdušnění kom-
«« Komunitní kompostér na sídlišti v Praze 6 – Řepích. « Vermikompostér lze zakoupit v e-shopu o. s. Ekodomov. ≈ Třídění bioodpadu je snadné, pokud použijete speciální koš a sáčky na bioodpad.
2/2008
DIDAKTIKA
n
n
n
n n
n
n
postu a odtok přebytečné vody. Neměl by však chybět i ve vyšších vrstvách (nadrobno nasekané nebo nadrcené větve z prořezávky stromů a keřů, stonky květin apod.). Čím pestřejší je skladba materiálu ke kompostování, tím lépe. Materiál ke kompostování dobře promícháme: vlhké se suchým; porézní materiál z hutným; „hnědé se zeleným“ = uhlíkaté s dusíkatým (optimální poměr je 20–30 : 1, tj. 20–30krát více uhlíku než dusíku. Čím starší, tmavší a dřevnatější materiál máme, tím je v něm obsaženo více uhlíku, čím je materiál čerstvější, šťavnatější a zelenější, tím obsahuje více dusíku. K rychlejšímu nastartování tlení můžeme přimíchat zralý kompost, případně chlévský hnůj. Přidáním zeminy se organická hmota naváže na jílovité minerály, čímž vzniká vysoce kvalitní humus. Pravidelně kontrolujeme správnou vlhkost kompostu. Správně založený kompost se začne do dvou dnů po založení zahřívat na teplotu přes 50°C. Tato tzv. horká fáze může trvat několik dní, ale i několik týdnů. Dochází při ní k hygienizaci kompostu, to jest ke zničení semen plevelů a zárodků chorob. Po dosažení maxima teplota pozvolna klesá. Vlivem intenzivního tlení si materiál sedá a snižuje se i možný přísun vzduchu. Hromadu proto po 1 až 2 měsících přehodíme a znovu promícháme. Čerstvý kompost můžeme získat za 2–6 měsíců, vyzrálý kompost za 6–12 měsíců.
n Vermikompostování Pokud nemáte školní zahradu, nezoufejte, i vy můžete své bioodpady zpracovávat kompostováním, respektive vermikompostováním. Při vermikompostování se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost. Tento způsob kompostování ocení lidé, kteří nemají vlastní zahradu, na které by mohli kompostovat. Vermikompostér lze umístit na chodbu, na balkón, do garáže, dílny, kuchyně nebo do třídy ve škole či do kanceláře. Při dodržování správných zásad vermikompostování obsah kompostéru nezapáchá.
2/2008
Jak si obstarat vermikompostér? Vhodnou nádobu na vermikompostování je možné koupit nebo vyrobit. K výrobě můžete použít jakoukoli bedničku o poměru stran přibližně 1:2:3 s perforovaným dnem pro odvod přebytečné vlhkosti, víkem a s miskou vespod. Bednička může být ze dřeva nebo z plastu. Dřevo lépe izoluje, ale je náchylné k plísním, houbám apod. Plasty jsou odolnější a lépe se čistí. K vermikompostování lze využít také nádoby k tomu přímo určené, nyní dostupné i u nás. Skládají se z několika pater, což umožňuje intenzivnější kompostování – perforovaná dna jednotlivých nádob zajišťu-
jí odvod přebytečné vody a provzdušnění. Tyto vermikompostéry také obsahují veškeré základní potřeby pro vermikompostování. Jaké žížaly použít? V České republice žije okolo 50 druhů a poddruhů žížal. Ne všechny druhy jsou schopné rychle a efektivně přeměňovat organické zbytky. K vermikompostování se používá žížala hnojní (Eisenia foetida) a žížala obecná (Lumbricus terrestris), které lze běžně najít v kompostu na zahradě. Na trhu lze koupit také speciálně vyšlechtěné tzv. kalifornské žížaly (Eisenia andrei), které se rychle množí a intenzivně zpracovávají bioodpady. Kam umístit vermikompostér? Vermikompostér lze umístit na chodbu, na balkón, do garáže, dílny, kuchyně nebo do třídy ve škole či do kanceláře. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu v rozmezí 18–25° C a správnou vlhkost substrátu. V zimě tedy nesmíme vermikompostér nechávat venku, kde by mohl promrznout, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Jak založit vermikompostování? Na dno vermikompostéru se umístí podestýlka, kterou může tvořit tráva, listí, roztrhaný a navlhčený novinový papír, půda, rašelina, hobliny nebo kokosové vlákno. Zakoupený kompostér již obsahuje suroviny na podestýlku (kokosové vlákno a natrhaný papír). Do podestýlky se vloží násada žížal a vhodné kousky bioodpadů menší než 5 cm. Největším problémem vermikompostování bývá špatná podestýlka. Přibývající zbytky jídla obsahují vodu a mohou zpomalit kompostovací proces a snížit množství žížal ve vermikompostéru. Nutné je tedy lůžko udržovat přiměřeně vlhké a provzdušněné. Zkouška vlhkosti: vezměte hrst kompostovaného materiálu a stiskněte ji co nejpevněji v dlani. Jestliže se objeví pár kapek vody, vlhkost je přiměřená; jestliže se objeví při zmáčknutí voda mezi prsty, kompost je příliš vlhký a je třeba k němu přidat suchý natrhaný papír nebo lepenku; jestliže se kapky vody neobjeví, je materiál příliš suchý a je třeba k němu přidat vlhký nařezaný papír, proužky lepenky nebo navlhčený kartón od vajíček. Jak krmit žížaly? Žížaly mají rády většinu organických odpadů, které vyhazujeme – zbytky ovoce, zeleniny, papírové ubrousky, vlhkou papírovou lepenku, skořápky od vajíček, čajové sáčky, kávové filtry a kávovou sedlinu, těsto, chlebové kůrky, vlasy; částečně zkompostované listí a trávu. Nevhodné je dávat žížalám mléčné výrobky, zbytky masa a tuky. Velké kusy je vhodné nakrájet na menší, aby byly lépe přístupné. Bioodpady dávejte žížalám na podestýlku a jemně je zakryjte. Žížaly krmte
jednou až dvakrát týdně, důležité je žížaly nepřekrmovat! Zpočátku je vhodné potravu žížalám vážit – 0,5 kg žížal zkonzumuje zhruba 0,25 kg bioodpadů denně. Postupně, podle vzrůstajícího počtu žížal, můžete množství potravy zvyšovat. Počet žížal se zdvojnásobí přibližně za 3 měsíce. Průběh vermikompostování Ve vermikompostéru se postupně odděluje hotový kompost od zbytků jídla. Jakmile je naplněno první patro vermikompostéru, je třeba do druhého patra připravit žížalám novou podestýlku, kam se přestěhují. Bioodpady dáváme do druhého patra, spodní patro ponecháme 2–3 měsíce, materiál se v něm za tu dobu plně přemění v kompost. Veškerá přebytečná vlhkost je odváděna do zásobníku na vodu, odkud ji můžeme průběžně čerpat. Jedná se o tzv. „žížalí čaj“ – významné kapalné hnojivo pro pokojové květiny i zahradu. Pro jeho aplikaci se doporučuje smíchat ho se stejným dílem vody. Zásobník na vodu je třeba pravidelně čistit. Pokud by do něj propadaly žížaly, dejte do něho malé množství natrhaného papíru a kokosového vlákna, aby se žížaly mohly dostat zpět. Využití vermikompostu Vermikompost obsahuje živiny a růstové látky pro rostliny. Příznivě působí na vytváření kořenů rostlin a na jejich celkový vývoj. Vermikompost získaný s pomocí žížal je považován za nejúčinnější organické hnojivo. Bližší informace a kontakt: Iva Maršíková, Ekodomov, o. s., e-mail iva.marsikova@ ekodomov.cz
n Použitá literatura: n Materiály občanského sdružení Ekodomov, o.s., www.ekodomov.cz, www.biosance.cz. n Kalina, M.: Kompostování a péče o půdu. Grada Publishing, a.s., Praha 2004. n Kolektiv autorů: Kompostování – řešení problému s odpady, Hnutí Duha, Brno 2006.
25
DIDAKTIKA
JAK NA ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY
PRŮŘEZOVÉ TÉMA ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (8) V posledních dvou článcích ze série Jak na školní vzdělávací programy jsme se zabývali metodami využitelnými v environmentální výchově (EV), tedy „jak učit“, a následně aktuálními tématy z oblasti životního prostředí, tedy „o čem učit“. V tomto pokračování se budeme věnovat projektovému vyučování, které je jednou z metod, kde výběr tématu hraje klíčovou roli.
26
Označení projekt má ve školském prostředí obvykle dva významy, totiž vyučovací projekt (vyučovací metoda, způsob výuky) a grantový projekt (způsob získávání především finančních prostředků pro činnosti ve škole). Předesíláme, že v této části se budeme zabývat projektem vyučovacím. V obou případech je projekt řešením určitého konkrétního, reálného problému jednotlivcem nebo skupinou lidí. Ve významu vyučovacího projektu se vždy jedná o takové řešení problému, které u žáků nebo studentů rozvíjí klíčové kompetence, posouvá je tímto procesem dál, obohacuje je. Projektové vyučování (nebo také projektová metoda) je tedy způsob výuky, který je založen na řešení konkrétních, praktických problémů žáky či studenty. Projektové vyučování je „alternativní“ vyučovací metodou ve školní praxi, relativně často se využívá, zejména pro jednorázové akce, například při příležitosti významných dnů či svátků (typicky Den Země) nebo k řešení aktuálního tématu. Avšak ne všechny školní akce, které jsou nazývány projekty, jimi skutečně jsou. Charakteristiky projektu se mohou u různých autorů lišit, ale vykazují některé společné znaky, které se pokusíme na dalších řádcích shrnout. Projekt řeší konkrétní problém nebo situaci, má tedy konkrétní výstup – řešení problému. Výstup nemusí být vždy jen materiální, přestože hmatatelné výsledky práce obvykle na žáky působí jako účinná motivace. Příkladem konkrétního výstupu může být naplánování a realizace záhonku pro vzdělávací účely na školním pozemku, ale také portfolio zpracovaných informací. V projektu řešitelé (žáci) vědí, jaký výstup se od nich očekává. Než s projektem začneme, je vždy potřeba dohodnout se s žáky na přesných parametrech konkrétního výstupu projektu – co považujeme za dostatečný výstup, jak má vypadat, co musí splňovat. Jednodušeji se hodnotí hmatatelné výstupy. (Pozor – mluvíme jen o výstupu projektu, který žáci vytvoří, ne o vzdělávacích cílech projektu.) Projekt přesouvá odpovědnost za práci ve škole z učitele na žáka. Učitel by měl v projektu vystupovat jako poradce a moderátor aktivit žáků, ten, kdo jejich práci v případě potřeby navede směrem k řešení. V projektu může základní problém předložit učitel,
je však efektivnější, když podnět vychází přímo od žáků. Řeší tak problém, který je jim bližší. Přiměřeně věku a schopnostem žáků je také vhodné svěřit jim plánování vlastní práce, vymýšlení postupů a aktivit, vyhledávání informací apod. Tato vlastnost projektu může učiteli při dobré organizaci práci naopak ušetřit. Projekt je časově omezen. Řeší se jeden konkrétní problém a je na to přesně vymezen čas, což může být pro žáky motivační (vědí, co je třeba vyřešit a kolik času na to mají). Projekty mohou trvat den (i méně, ale těžko pouze jednu vyučovací hodinu) nebo i rok, mohou být řešeny nepřetržitě, nebo s přestávkami. Časově omezená akce s konkrétním výstupem musí být napřed pečlivě naplánovaná a musí počítat se ztrátou času na vlastních postupech žáků, na druhé straně si však učitel podle míry svých zkušeností může zvolit rozsah problému a délku trvání tak, aby ji zvládl. Projekt má velkou přidanou hodnotu. Ve skutečnosti vždy využívá více metod a forem práce – zahrnuje individuální práci žáka, skupinovou práci nebo kooperativní výuku a prezentaci výsledků, může zahrnovat diskusi, sebehodnocení a hodnocení práce ostatních. Projekt je obvykle mezipředmětový a týká se problému nebo situace, s níž mají žáci přímou zkušenost. To ve spojení s časovým vymezením projektu a vědomím konkrétního výstupu vyžaduje od žáků, aby čerpali z dosud pasivních znalostí z různých oblastí a aplikovali je v praxi, a zároveň dává smysl jejich snažení. Učitel by měl vědět, jaký výsledek projektu očekává, ve skutečnosti však toho žáci často vyprodukují víc v materiálním i vzdělávacím smyslu slova. Na druhou stranu to také znamená, že projekt nelze dopředu naplánovat do detailů i přes pečlivou přípravu. Projekt je zkrátka vhodnou cestou k rozvíjení klíčových kompetencí. Navíc bývá u žáků oblíbený (umožňuje velkou míru aktivity), přitažlivý pro rodiče (mají možnost vidět a ohmatat výsledky práce dětí) a v jistém smyslu vhodný i pro méně zkušené učitele (žáky „baví“, takže je méně pravděpodobné, že se vůbec „nevyvede“). Projekty jsou často veřejnou událostí při příležitosti svátků a významných dnů, zapojují školu do života obce a občany naopak do života školy, čímž škole dělají dobré jméno. Především první tři výše uvedené znaky odlišují projekt od integrované tematické
výuky. Integrovaná tematická výuka (ITV) stejně tak propojuje více různých oborů a teoretické poznatky s praktickými dovednostmi, může čerpat z aktuálních oblastí, avšak dělá tak na základě tematické podobnosti, ne za účelem řešení určitého problému, a nemusí mít dopředu specifikovaný konkrétní výstup. Dynamika výuky je tedy jiná, například je nutné žáky jinak motivovat, učitel zastává jinou roli apod. Projekt ve srovnání s ITV může, ale nemusí zahrnovat jedno téma, všechny činnosti v jeho průběhu však směřují k řešení problému. Projektové vyučování přináší také komplikace. Svým způsobem narušuje zaběhané tempo výuky, protože se jedná o jednorázové akce, které ani v krátkodobé variantě nepůjdou vtěsnat do jedné vyučovací hodiny a většinou ani do jedné třídy – taková snaha by mohla efektivitu této metody naopak snížit. Příprava projektu je samozřejmě náročnější a delší než příprava odpovídajícího počtu vyučovacích hodin jednoho předmětu a může vyžadovat spolupráci několika učitelů. V závislosti na způsobu práce (individuální, skupinová, prezentace, diskuse) klade také zvýšené nároky na žáky, případně další osoby, které se budou na realizaci projektu podílet. Realizace projektu vyžaduje jistou úroveň materiálního vybavení školy, pokud chceme žákům umožnit tvoření a zkoumání. Projektové vyučování je náročné i na kompetence vyučujícího, zejména pokud má učitel zkušenosti spíše s rolí autority než s rolí moderátora. Už jsme se zmínili, že projekty žáky zpravidla baví. Přitom však nesmíme zapomenout, že přes praktický účel (řešení problému) jsou projekty vyučovací metodou, u níž je nejdůležitější přínos pro žáka. Při správném provedení: n žák nabývá nových znalostí a dovedností přirozeným způsobem tak, že využívá dosavadních poznatků v praxi a sám konstruuje nové v průběhu projektu; n žák je motivován k dalšímu učení, proces učení je u něj spojen s pozitivními pocity, jako je radost z tvoření, smysluplnost a úspěch; n žák cítí odpovědnost za výsledky individuální práce, ale i práce skupiny; n žák sám řídí a plánuje svůj proces učení i činnosti skupiny; n žák spolupracuje a komunikuje ve skupině, učí se sladit vlastní zájmy se zájmy
2/2008
DIDAKTIKA
skupiny a poznává své místo ve skupině (svůj přínos, své silné stránky); n žák se zapojuje do práce dle vlastních schopností. Učitel by si před zadáním projektu měl promyslet, jaké konkrétní výchovně vzdělávací cíle bude řešením daného problému u žáků naplňovat, případně v rámci realizace projektu pomoci žákům s organizací vlastních aktivit tak, aby výchovně vzdělávací cíle byly naplňovány. Na základě výše uvedených základních znaků vyučovacího projektu a očekávaného přínosu pro žáka by průběh projektu měl
vypadat následovně: 1| Stanovení úkolu, podnětu, problému k řešení: n z pozice žáků – základní účel, smysl projektu, jak bude vypadat výsledek; n z pozice učitele – přínos pro žáky, konkrétní výchovně vzdělávací cíle projektu. 2| Zpracování časového rozvržení projektu (krátkodobý nebo dlouhodobý projekt, realizován nepřetržitě nebo s prodlevami). 3| Prostředí, v němž se projekt uskuteční, a materiální nároky projektu. 4| Účastníci projektu (mohou být i rodiče, další učitelé nebo obyvatelé obce).
5| Určení výstupu projektu ve spolupráci s žáky. 6| Organizace a průběh projektu včetně dostatečného prostoru na „odchylky“ od plánu. 7| Vyhodnocení projektu – hodnocení výstupu a vlastní práce žáky a hodnocení přínosu pro žáky učitelem. S použitím textů doc. PaedDr. Hany Horké, CSc., Mgr. Jitky Kašové a portálu www.projektovevyucovani.cz zpracovala Mgr. Júlia Sokolovičová (SSEV Pavučina) a Mgr. Lenka Daňková (SSEV Pavučina).
ZŠ KOMENSKÉHO VE ZLÍNĚ
ČESKÝ JAZYK V ZAHRADĚ Jakmile se objeví pěkné počasí a vysvitne sluníčko, pokoušíme se zpestřit výuku změnou místa. Děti čtou rády příběhy psané formou scénářů. Vybrala jsem jim knížku Z pohádky do pohádky. V první vyučovací hodině, ještě v učebně, jsme si rozdělili role a provedli první čtenou zkoušku. Tak, jak se děje v divadle. Poté jsme už hráli na školní zahradě.
n Co předcházelo Rozstříhání textů na proužky – zachovala jsem číslování stránek, dětem to pomáhalo při sestavování celého příběhu. Rozmístění jednotlivých lístečků na stromy, plot, pod kameny, lavičky. Stanovení pravidel chování na zahradě i pravidel hry. Nutné je děti upozornit na ohleduplnost, tj. nebrat, neschovávat lístečky, které nejsou určeny zrovna mně.
né, že mohou ukázat ostatním, co umí. Učí se spolupracovat, dodržovat pravidla. Vtáhnou rodiče do života školy. Mgr. Pavlína Absolonová
n Práce dětí Rozběhnou se po zahradě, hrají si na detektivy a pátrají po svých lístcích. Následuje spolupráce, při kterém si příběh z částí složí, popř. dohledají. Dohledaný příběh nalepí na list papíru A4. Každý si barevně vyznačí svoji roli. A zahrají si celou povídku jako generální zkoušku.
n Spolupráce s rodiči Abychom mohli zahrát divadlo, děti se scházely po vyučování ve svém volném čase. Rodiče pomáhali s vytvářením kostýmů. Povídky jsme zdramatizovali, děti byly „rozenými herci“.
n Věděli o nás? Nacvičili jsme takto tři povídky, které jsme v rámci Divadelního festivalu 3.B zahráli našim prvňáčkům.
n Slovo paní učitelky
2/2008
Všem mohu takovou výuku doporučit. Děti čtou text několikrát a rády. Jsou spokoje-
27
KALENDÁŘ 16. květen 2008 MLÉKO POMÁHÁ DOBRÉ VĚCI Dotek – Dům obnovy tradic, ekologie a kultury, projekt Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – Sever, ve spolupráci se společností pro ekologické informace a aktivity Rosa, o.p.s ., pořádá pro zájemce praktický celodenní seminář o domácím zpracování mléka v Horním Maršově. Seminář je vhodný zejména pro chovatele a podnikatele. Závazné přihlášky telefonicky na čísle 739 203 208 nebo e-mailem na:
[email protected]. Bližší informace na internetových stránkách: www.ekologickavychova.cz nebo www.sever.ekologickavychova.cz. 19. květen 2008 VYCHOVÁVAT ŠKOLNÍ ZAHRADOU … aneb jak využít zahradu k enviromentální výchově. Užitečné informace a zajímavé náměty vám poskytne odpolední seminář Školní zahrady pro ekologickou výchovu, jenž pořádá v Brně-Jundrově školské zařízení pro enviromentální vzdělávání Lipka. Během dvou a půlhodinového semináře se dotkneme srovnání tradiční a přírodní zahrady, ukážeme netradiční záhony a způsoby pěstování. Pohlédneme na zahradu nejen jako na místo podněcující ke hrám a poznání, ale i jako na domov volně žijících živočichů. Část semináře proběhne formou simulace ekologického výukového programu. Doporučujeme proto vhodné oblečení (v případě deštivého počasí i pláštěnku). Seminář je akreditován MŠMT. Počet míst je omezen. Přihlášky na tel. 541 220 208 (i záznamník) nebo e-mailem na:
[email protected]. 23.–25. květen 2008 VENKOVSKÁ KRAJINA Pro všechny zájemce o krajinu a venkov je organizován již 6. ročník mezinárodní meziobo-
rové konference. Ten letošní je pořádán u příležitosti patnácti let územních systémů ekologické stability (USES) v České republice. Na programu je vedle odborných přednášek i krajinářská dílna v obci Šanov a lektorovaná procházka do přírody. Pozvánku naleznete na adrese: http://hostetin. veronica.cz/pozvanky.php, přihlásit se pak můžete na: http://hostetin.veronica.cz/prihlaska.php. 23.–25. květen 2008 UČÍME SE V ZAHRADĚ Středisko Chaloupky, o.p.s., pořádá víkendový seminář věnovaný problematice školních-zahrad. Stěžejním bodem programu bude seznámení s manuálem Učíme se v zahradě, který přináší mnoho rad, jak založit a udržovat školní zahradu a jak ji s dětmi využívat ke vzdělávání a výchově. Účastníci se dozví, mimo jiné i formou praktického vyučování, užitečné informace o zapojení aktivit uvedených v manuálu do výuky a o jejich zařazení do oborů a průřezových témat RVP pro základní vzdělávání. Jako bonus každý získá manuál Učíme se v zahradě a další materiály. Přihlášky zasílejte do pondělí 28. dubna 2008 na adresu: Středisko Chaloupky, Kněžice 109, 675 21 Okříšky, na e-mail: iveta.vorlickova@ chaloupky.cz, nebo telefonicky na tel. 568 870 434. 7. červen 2008 SÍLA BYLINEK Se silou bylinek zájemce (od 15 let) seznámí praktický kurz, jenž pořádá Dotek – Dům obnovy tradic, ekologie a kultury, Projekt Střediska ekologické výchovy a etiky Rýchory – Sever v Horním Maršově. Účastníci se dozví o netradičních možnostech využití léčivých a aromatických bylin. Naučí se je poznávat, vysazovat i zpracovávat, a jako odměnu si vyrobí voňavé bylinkové pytlíčky. Závazné přihlášky telefonicky na čísle 739 203 208 nebo na adrese: sever-dotek@ekologickavychova.
28 « Z Kozího mejdanu 2004
cz. 23.–27. červen 2008 LETNÍ ŠKOLA ROZVOJOVÉ POMOCI A SPOLUPRÁCE Již 3. ročník Letní školy rozvojové pomoci a spolupráce nabízí netradiční týden plný různorodých aktivit pro všechny středoškolské studenty se zájmem o život lidí v různých částech světa. Na programu jsou besedy a diskuse s předními odborníky rozvojové i humanitární pomoci, setkání s keňskými fotbalisty z chudinských čtvrtí v Nairobi, týmové a outdoorové hry či ochutnávka jídel a ukázky cizokrajných tanců a hudby. Zájemci se navíc mohou pokusit svou účast vyhrát v soutěži, a to buď napsáním eseje, nebo vytvořením powerpointové prezentace na předem dané témata. Místo konání: Terénní středisko Hájenka, Vsetín – Semetín. Bližší informace o soutěži a letní škole na internetové adrese: http://development.upol.cz. Kontakt: Bc. Eva Vernerová, tel. 775 219 651, e-mail: letni.
[email protected]. 7. – 13. červenec 2008 OSTROVEM TUNDRY V NAŠÍ ZEMI …mohou putovat děti nad 10 let, které chtějí zažít dobrodružství a nová setkání. Správa Krkonošského národního parku ve spolupráci s Krkonošským střediskem ekologické výchovy a Rýchorskou boudou pro ně na léto připravují putovní tábor v srdci přírody, jenž povede jejich kroky po české i polské straně našich nejvyšších hor. Součástí puťáku je i víkendové putování nanečisto (23.–25. 5. 2008). Bližší informace žádejte na e-mailu:
[email protected] nebo na adrese: KSEV Rýchorská bouda, Horní Maršov, 542 26. Závazné přihlášky je možné zasílat tamtéž (nutné napsat jméno, adresu, datum narození, telefon na roidče a záliby účastníka). 10.–17. srpen 2008 ŽIVLY NA RÝCHORÁCH Na vlastní kůži mohou děti od 7 do 15 let pocítit krkonošské živly na Rýchorách, přihlásí-li se na letní tábor organizovaný Správou Krkonošského národního parku, Krkonošským střediskem ekologické výchovy a Rýchorskou boudou. Na děti zde čekají akční hry, dobrodružné výlety, přátelská atmosféra, společné zpívání a tvoření. Závaznou přihlášku (spolu s případnými zdravotními či jinými omezeními) zasílejte na e-mail:
[email protected] nebo na adresu: KSEV Rýchorská bouda, Horní Maršov, 542 26. Podrobné informace zodpovíme na tel. 499 895 107. 13.–20. srpen 2008 KOZÍ MEJDAN V Milkovicích, u polabské brány Českého ráje, se nachází pravý kozí ráj. Stádo koz a kozlíků spolu s oslíky pomáhá udržovat rozsáhlé pozemky ekologického statku. Jeho majitel Stanislav Penc rád uvítá dobrovolné pomocnice a pomocníky. Všem, kteří k němu zavítají, ochotně ukáže správný postup při dojení, a hlavně – jak nespěchat. Bližší informace naleznete na adrese: www.kozy.cz.
2/2008
NABÍDKA PUBLIKACE n ZDRAVÁ ZAHRADA Zdravá zahrada se obejde bez chemikálií, vítá hlodavce i hmyz a plevel zde má stejnou hodnotu jako zelenina. Taková zahrada ale není džungle, kde si všechno roste podle svého a kde se zahradník o nic nestará. I zde je nutný řád a jisté úsilí, na které však nejste sami. Autorka knihy vám poradí, jak na vaši zahradu přilákat drobné živočichy a hmyz, abyste mohli využít jejich pomoci. Přesvědčí vás o užitečnosti jednotlivých „plevelných“ rostlin – nejen pro zelené hnojení, ale například i v kuchyni. Dozvíte se, v čem se liší mulčování od tzv. zeleného hnojení, že spadané listí nemusíte vždy sklízet a jak kypřit půdu snáz než přerytím celé zahrady. Z kalendária získáte přehled, kdy je pro kterou činnost nejvhodnější období, a zjistíte, že sklízet se dá i v zimě. S tím vám
mohou pomoci i vaše děti – autorka vám dá návod, jak jim pobyt na zahradě co nejvíce zpříjemnit. Jako doplněk ke knize Zdravá zahrada vyšlo v roce 2007 CD Abeceda přírodní zahrady od stejné autorky. Obsahuje okomentované fotky. Na CD naleznete mimo jiné odpovědi na otázky, co to je ačokča a o jejím využití na zahradě. Také si můžete přečíst, jak využít bršlici kozí nohu do různých jídel a další zajímavé věci.
jejích vlastnostech a životě v ní se dozvíte z ilustrovaných pracovních listů, které jsou doplněny metodikou s řadou dalších informací a námětů do třídy i do lesa. Formát A4, 20 stran pro děti 6 – 14 let. Ing. Iva Maršíková: Les a půda. Vydalo: Sdružení Tereza, Haštalská 17, Praha 1, tel. 224 816 868,
[email protected], www.terezanet.cz
n PRŮVODCE PŮDNÍM PROFILEM Helena Vlašínová: Zdravá zahrada. Vydalo nakladatelství Era, Brno 2006. 138 stran. ISBN 978-80-7366-101-4
n LES A PŮDA Půda je důležitým substrátem k upevnění kořenů stromů, je důležitou zásobárnou vody a živin pro les. Skýtá také domov velkému množství mikroorganismů. O vzniku půdy,
Laminovaný průvodce popisuje jednotlivé půdní znaky, vznik půdy a její význam pro člověka. Výuková pomůcka k programu GLOBE dobře poslouží i ostatním zájemcům o zkoumání tohoto zajímavého přírodního fenoménu. Ing. Iva Maršíková: Průvodce půdním profilem. Vydalo: Sdružení Tereza, Haštalská 17, Praha 1, tel. 224 816 868,
[email protected], www.terezanet.cz
PROJEKTY n POMOC SENIORŮ PŘI ZÁCHRANĚ ŠKOLNÍCH ZAHRAD
2/2008
Najděte pro školní zahradu seniora! Jedním z výstupů Pomoc seniorů při záchraně školních zahrad projektu bude vytvoření ucelené skupiny dobrovolníků z řad seniorů pro spolupráci se střediskem Chaloupky. S touto skupinou chceme aktivně pracovat při přípravě různých akcí, odborné a praktické pomoci při údržbě přírodní učebny a areálu. Dále vznikne skupina odborníků z řad bývalých učitelů, zahrádkářů a jiných lidí z praxe, která připraví obsah ucelené série seminářů pro současné učitele školních pozemků, kteří chtějí školní zahradu budovat, udržovat a využívat, ale chybí jim zejména praktické dovednosti. Začátek série seminářů plánujeme na jaře 2009. Cyklus seminářů bude akreditován MŠMT jako další vzdělávání pro učitele. Učitelům školních pozemků, kteří odešli do důchodu, chceme nabídnout možnost, aby nemuseli pasivně přihlížet, jak školní zahrady, které léta budovali, s jejich odchodem pustnou a z důvodů nevyžívání jsou i rušeny. Vyzýváme i ostatním seniory z řad zahrádkářů či včelařů k pomoci především v těchto třech bodech: n odborná rada a pomoc součastným učitelům školních pozemků;
Vážení odběratelé časopisu Bedrník, dovídáte se z tohoto čísla časopisu o snaze o záchranu a využití školních zahrad. Možnou pomocí je projekt Pomoc seniorů při záchraně školních zahrad, který je podpořen v rámci programu Senioři vítáni a který společně vyhlásila Nadace České spořitelny a Open Society Fund. Projekt je postaven na pomoci bývalých zkušených učitelů školních zahrad mladším kolegům, kterým se nedostalo takové přípravy na vedení a výuku ve školní zahradě. Na jedné straně může pomoci manuál Učíme se v zahradě, o kterém jste také informováni, ale určitě vítané by byly praktické zkušenosti starších kolegů a kolegyň. Proto Vás prosíme, porozhlédněte se kolem sebe, zjistěte, kdo se o Vaši školní zahradu staral v minulosti, navštivte své bývalé kolegy a kolegyně, požádejte je o pomoc. Jejich pomoc je vítána i ve středisku Chaloupky, kde proběhlo již jedno setkání seniorů, jehož výsledkem je potěšující zjištění, že mohou a chtějí školním zahradám pomoci. A nejedná se jen o pozemkáře. Jsou kolem nás i zahrádkáři, včelaři, chovatelé – senioři. Máme již dosti pěkných příkladů vzájemné pomoci s vedením kroužků, s pomocí při výuce na zahradě, s dohledem na školní zahradě o prázdninách, s dodáváním výpěstků, výukou roubování, chovu včel apod. Věřte, že školní zahrady stojí za zachování, je to místo, kde dítě poznává přírodu svého domova a zážitky z pobytu v krásné školní zahradě si ponese celým životem. Květoslava Burešová, také seniorka
n aktivní odborná pomoc při výuce na pozemku, v kroužcích či jiných volnočasových aktivitách; n aktivní pomoc při údržbě pozemku (např. dohled o prázdninách apod.).
∆ S Toulavým autobusem na exkurzi v ZŠ Hradská v Humpolci. Foto archív SEV Chaloupky
29
NABÍDKA
Současně s učiteli – seniory – vyzýváme ředitele a učitele ze škol: Najděte si svého pomocníka – seniora! Oslovte své bývalé kolegy kolegyně, kteří pečovali o pozemky, ale i další zkušené zahrádkáře či včelaře ve svém okolí, zda by vám chtěli pomáhat! A to nejen radou, ale i praktickou činností. Radost a prospěch ze vzájemné pomoci bude jistě na obou stranách. Možnost konzultace k vaší školní zahradě V rámci projektu Pomoc seniorů při záchraně školních zahrad v období únor– červen 2008 nabízí středisko Chaloupky možnost konzultace k vaší školní zahradě zdarma nebo za velmi výhodných podmínek (dle vzdálenosti a délky konzultace). Konzultace bude pro vás užitečná, ať zahradu chcete teprve založit, či plánujete její přestavbu nebo začlenění nových prvků. Součástí konzultací jsou i témata, jak o zahradu pečovat a především jak ji využívat pro vzdělávání a výchovu a jak začlenit výuku na školní zahradě do ŠVP. Konzultanty jsou bývalí i současní učitelé pěstitelských prací a také ti, kteří mají letitou praxi s údržbou školních pozemků, zaměřují se na problematiku přírodních zahrad nebo se podíleli na vzniku manuálu Učíme se v zahradě. Se svým zájmem o konzultaci se můžete obrátit na koordinátorku projektu Ivetu Vorlíčkovou do 30. května 2008. Všechno ukážeme, všechno si zkusíte Senioři, bývalí zkušení učitelé pěstitelských prací a zkušení zahrádkáři i včelaři, s několika mladšími odborníky chystají v rámci projektu také cyklus praktických seminářů o využití školních zahrad pro vzdělávání dětí na základních i mateřských školách. Předpokládané období začátku cyklu je rok 2009. Připravujeme 3 až 4 setkání v nově zařízené přírodní učebně ve středisku Chaloupky a jedno setkání přímo na zahradě účastníků.
Časopis Bedrník vychází v rámci projektu Metodická a informační podpora při začleňování environmentální výchovy do školních vzdělávacích programů, který je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
30
Program bude rozvržen na roční období tak, jak práce probíhají od jara do zimy na školní zahradě. Bude zahrnovat zařízení zahrady, nezbytné vybavení pro práci žáků, od praktické přípravy záhonů, setí, sázení, pěstování stromů a keřů, přes roubování, zakládání a ošetřování kompostů, založení a ošetřování trávníku, práce ve skleníku, využití pařeniště, včelařství, program pro děti v zimě a v předjaří, zkušenosti s pozemkem o prázdninách, bezpečnost práce na zahradě apod. Nebudou chybět ani rady a náměty, jak využívat přírodní učebnu ve všech předmětech. Předpokládáme, že si každý účastník z pestré nabídky vybere to, co právě potřebuje. Budou k dispozici „rady na míru“. Připraveny budou i pracovní listy. Semináře jsou připravovány ve spolupráci s Lipkou – školským zařízením pro environmentální vzdělávání z Brna. Cyklus bude akreditován MŠMT pro další vzdělávání pedagogických
Květoslava Burešová, Iveta Vorlíčková. Upraveno (red) . Projekt Pomoc seniorů při záchraně školních zahrad. Nositel projektu: Chaloupky, o.p.s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání. Kontaktní osoby: Mgr. Květoslava Burešová – vedoucí projektu – tel. 568 870 359, mobil 723 174 317, e-mail: Kvě
[email protected]; Iveta Vorlíčková – technické zajištění projektu – tel. 567 216 881, 731 440 922, e-mail:
[email protected]
INTERNET n Zahradnická fakulta Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity v Brně, fakulta sídlí v Lednici – www.zf.mendelu.cz n Server pro široké i profesní sdílení rad, názorů a zajímavostí z oblasti budování, vybavení a péče o zahradu – www.zahrada.cz n Lipka, školské zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně, pracoviště Rozmarýnek, BrnoJundrov, s přírodní permakulturní zahradou – http://www.lipka.cz/index.php?prac=rozma rynek&menuid=154 n Nadace Veronica, pobídkový program na podporu přírodních školních zahrad učeben v přírodě – http://nadace.veronica.cz/?Zdrave-skolni-zahrady n Ekologický institut Veronica, Ekologická poradna, abeceda přírodní zahrady – – http://www.veronica.cz/?id=253 n Permakultura, česko-slovenské stránky, praktická řešení pro udržitelný život – – www.permakultura.sk n Program Nadace Partnerství Strom života – http://www.nadacepartnerstvi.cz/p-12396 n Ekozahrady, životní styl respektující přírodní zákony, rodové statky – www.ekozahrady.com n Ekodomov, Dejte šanci bioodpadu, internetový portál – www.biosance.cz n Unie botanických zahrad ČR – www.ubzcr.cz n Space For Nature – Garden biodiversity forum, britské stránky pro milovníky přírodních zahrad – www.wildlife-gardening.org.uk n Proslulá londýnská Královská botanická zahrada – Kew Gardens – www.kew.org Vybrala Hana Kolářová
Redakční rada: Helena Kujanová (Jihočeský kraj), Eva Kazdová (Jihomoravský kraj), Jiří Kulich (Královéhradecký kraj), Jiří Bureš (Pardubický kraj), Aleš Kočí (Liberecký kraj), Věra Jakubková (Moravskoslezský kraj), Michal Bartoš (Olomoucký kraj), Lenka Navrátilová (Plzeňský a Karlovarský kraj), Pavla Novotná (Praha), Kateřina Červenková (Středočeský kraj), Ivana Poláčková (Ústecký kraj), Květoslava Burešová (Vysočina), Pavel Bartoň (Zlínský kraj), Silvia Szabóová (Slovensko), Lenka Daňková (SSEV Pavučina).
Šéfredaktorka: Mgr. Hana Kolářová Redakce: K Mejtu 200, 142 00 Praha – Písnice ( 261 910 608, e–mail
[email protected] Korektury: Kateřina Chobotová Grafická úprava, sazba: Petr Kutáček
pracovníků. Cena celého cyklu zatím není známa, bude záviset na výši získaných dotací, ale určitě bude velmi příznivá. V předstihu oznamujeme tuto nabídku proto, abychom zjistili předběžný zájem buď jednotlivců, nebo škol, které pak vyšlou správce školní zahrady – přírodní učebny. Svůj předběžný zájem nám prosím průběžně oznamujte na středisko Chaloupky.
Tisk: VAMB Štěchovice Náklad: 1500 ks Vytištěno na recyklovaném papíře. Příspěvky posílejte na adresu redakce.
BEDRNÍK duben / 2008 | časopis pro ekogramotnost; www.pavucina-sev.cz ISSN 1801–1381. Ev. č. MK ČR 15710. Vydává Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER pro Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.
SEVER, 542 26 Horní Maršov 89 ( 499 874 280, 499 874 326 e–mail
[email protected] www.sever.ekologickavychova.cz
SSEV Pavučina Senovážné náměstí 24; 116 47 Praha 1 ( 234 621 386 e–mail
[email protected]
Objednávky: SEVER, Barbora Tichá, 542 26 Horní Maršov 89,
[email protected], ( 499 874 280, 739 203 205
Hlavní téma příštího čísla: MĚSTO (redakční uzávěrka 25. 4. 2008)
2/2008
ROZMARÝNEK A JEHO PERMAKULTURNÍ ZAHRADA Rozmarýnek, detašované pracoviště školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka, sídlí v Brně-Jundrově. Připravuje a realizuje ekologické výukové programy, včetně terénních. Rozmarýnek je originální zejména svou přírodní – permakulturní zahradou, kde se nachází řada zajímavých staveb a netradičních prvků. Dubový žlab slouží k svodu dešťové vody ze střechy budovy Rozmarýnku. Voda se shromažďuje v jezírku, které je kaskádou propojeno s kořenovou čističkou. Mikrobiotopy, jako je například tlející kmen, podporují rozšíření volně žijících živočichů na obhospodařovaném pozemku. Přírodní zákoutí zahrady, do nichž se téměř nezasahuje, slouží jako úkryty ježkům, obojživelníkům, plazům apod. V kamenné skalce sídlí hmyz a ještěrky. Kromě jednoho či dvou ručních sečení za rok se téměř nezasahuje ani na louce, která představuje prostředí pro život mnoha druhů hmyzu. Víceúčelový hrázděný objekt se zelenou střechou pro malá domácí zvířata je propojen se skleníkem a výběhem pro drůbež. Hnůj domácích zvířat se využívá pro výživu skleníkových rostlin. Prototyp kompostovacího záchodu je založený na aerobním rozkladu fekálií, které jsou průběžně doplňovány dřevní hmotou a po uzrání využívány jako kompost, např. k ovocným stromům. Základem konstrukce je nepropustná, dobře tepelně izolovaná plastová nádrž, v níž obsah zraje při teplotě až 70 °C. WC odpovídá hygienickým požadavkům, v zahraničí je běžně využíváno. Nepostradatelná věc na zahradě je kompost, kde se bioodpad přeměňuje na kvalitní zeminu používanou posléze na pěstování zeleniny. Záhon s názvem Sluneční past má podkovovitý tvar obrácený proti jihu, jeho stěny tvoří kameny nebo dlažební kostky, které přes den akumulují teplo a vyhřívají záhon i ve večerních hodinách. Severní strana může být chráněna „větrolamem“ tvořeným např. porostem topinamburů. Tímto způsobem se podařilo i v našich podmínkách vypěstovat dokonce melouny. Záhon Německá kopa zase využívá tepla získaného z rozkladných procesů při tlení větví, trávy, listí, hnoje apod., z nichž je kopa vystavěna. Povrch je překrytý zeminou, případně i mulčem. Daří se tu teplomilným druhům jako jahodám, rajčatům, patisonům, okurkám, dýním. Zelený plot slouží jako úkryt pro zvěř a hmyz a je to dobrý větrolam. Tyto a další prvky rozmarýnkové zahrady najdete popsané a zobrazené na internetové adrese http://www.lipka.cz/index.php?prac=rozmarynek&menuid=154. (qá) Zdroj: www.lipka.cz
„Pro budování a vytváření citu pro naši planetu není žádné místo na světě důležitější než to, kde dítě vyrůstá.“ Květoslava Burešová, iniciátorka aktivit na záchranu a obnovu školních zahrad, dlouholetá učitelka a pedagožka střediska ekologické výchovy Chaloupky, nositelka Ceny ministra životního prostředí
