UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav pedagogiky a sociálních studií
ALICE BAČÍKOVÁ V. ročník – prezenční studium
Obor: základy společenských věd – pedagogika
KOMPARACE VYBRANÝCH PROBLEMATIK HUMANITNÍCH PŘEDMĚTŮ NA STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH V ČESKÉ REPUBLICE A VE FRANCII Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Jana Vašťatková, Ph.D.
OLOMOUC 2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.
V Olomouci dne 12.4. 2010 …………………….. podpis
Poděkování
Děkuji Mgr. Janě Vašťatkové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce a podnětné připomínky. Děkuji českým i francouzským učitelům, českým studentům gymnázií a francouzským studentům Carnotova lycea v Dijonu, Daudetova lycea v Nîmes a Lycea Saint-Alyre à Clermont-Ferrand za ochotu odpovídat na mé otázky a za získání velmi cenných informací. Dále děkuji všem lidem, kteří mi pomohli s navazováním potřebných kontaktů.
OBSAH ÚVOD .................................................................................................. 7 1
VYMEZENÍ POJMŮ....................................................................... 9 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6
2
Komparativní (srovnávací) pedagogika.................................................... 9 Komparace.............................................................................................. 10 Problémy komparace .............................................................................. 10 Výuková metoda ..................................................................................... 13 Rozhovor................................................................................................. 14 Sekundární vzdělávání ........................................................................... 14
ČESKÝ ŠKOLSKÝ SYSTÉM....................................................... 15 2.1 Předškolní a základní vzdělávání............................................................ 15 2.2 Všeobecné a odborné sekundární vzdělávání ........................................ 17 2.2.1 Všeobecné vzdělávání – gymnázia ................................................. 17 2.2.2 Odborné obory středního vzdělání s maturitní zkouškou................. 19 2.2.3 Obory středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání .... 20 2.2.4 Konzervatoře ................................................................................... 20 2.3 Terciální vzdělávání ................................................................................ 21 2.3.1 Vyšší odborné vzdělávání................................................................ 21 2.3.2 Vysokoškolské vzdělávání ............................................................... 21
3
FRANCOUZSKÝ ŠKOLSKÝ SYSTÉM........................................ 23 3.1 Základní vzdělávání ................................................................................ 23 3.1.1 Předškolní výchova.......................................................................... 24 3.1.2 Základní škola.................................................................................. 24 3.2 Střední vzdělávání .................................................................................. 25 3.2.1 Collège ............................................................................................ 25 3.2.2 Lyceum ............................................................................................ 25 3.3 Vyšší vzdělávání ..................................................................................... 27
4
ROZVRH VÝUKY NA GYMNÁZIU V ČESKÉ REPUBLICE ........ 29 4.1
5
Osnovy vybraných humanitních předmětů na všeobecném gymnáziu ... 30
ROZVRH VÝUKY NA LYCEU VE FRANCII ................................ 33 5.1
Osnovy vybraných humanitních předmětů na všeobecném a technologickém lyceu.............................................................................. 34 5.1.1 Osnovy výchovy občanské, právní a sociální – ve 2., 1. a závěrečném ročníku – společné pro všechny tři sekce ................... 34 5.1.2 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – ve 2. třídě všeobecného a technologického lycea – povinně volitelný předmět ........................................................................................... 35 5.1.3 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – v 1. ročníku všeobecného lycea – sekce ekonomicko-sociální, povinný a povinně volitelný předmět................................................................ 36 5.1.4 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – v závěrečném ročníku všeobecného lycea – sekce ekonomicko-sociální, povinný a povinně volitelný předmět................................................................ 38
6
FILOZOFIE NA GYMNÁZIU A NA LYCEU ................................. 39 6.1 6.2
Filozofie v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia ................. 39 Filozofie ve Školním vzdělávacím programu konkrétního gymnázia....... 40
6.3 6.4 6.5
Filozofie ve Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu...................... 43 Filozofie podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu – na konkrétním gymnáziu .............................................................................. 45 Filozofie na lyceu .................................................................................... 46
7
VÝZKUMNÉ OTÁZKY ................................................................. 51
8
ROZHOVORY.............................................................................. 52 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5
Hlavní odlišnosti českých všeobecných gymnázií a francouzských lyceí ........................................................................................................ 53 Maturita ................................................................................................... 59 Komparace obsahu vzdělávání a jeho realizace na gymnáziích a na lyceích..................................................................................................... 64 Způsob ověřování učiva .......................................................................... 69 Diskuse ................................................................................................... 70
ZÁVĚR .............................................................................................. 72 SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ ................................................. 74 SEZNAM TABULEK.......................................................................... 77 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................. 80 PŘÍLOHY........................................................................................... 81 ANOTACE ....................................................................................... 109
MOTTO:
„Mezinárodní komparace popisují, jak je vyšší sekundární vzdělávání strukturováno (z hlediska typů institucí) v různých zemích a jaké podíly populace jsou v něm začleněny, ale je velice málo poznatků získaných ze srovnání obsahů vyššího sekundárního vzdělávání. A jsou to právě obsahy vzdělávání, které rozhodují o profilu lidských zdrojů země významněji než to, jak jsou vyšší střední školy organizovány a jaké počty žáků jsou v těchto institucích zapsány.“1
1
PRŮCHA, J. Srovnávací pedagogika – Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 264 s. ISBN 80-7367-155-7. s. 114
7
ÚVOD Školské systémy v České republice a ve Francii jsou natolik odlišné, že se mohou navzájem obohacovat o rozdílnosti. Z tohoto důvodu, a také proto, že odborná
literatura
se
podrobněji
dosud
nezabývala
srovnáváním
osnov
a výukových metod obou školských systémů, považuji za přínosné hlouběji se tomuto tématu věnovat. Vzhledem k zaměření mého studijního oboru jsem si ze školského systému vybrala pro srovnávání oblast středního školství. Specifikaci na humanitní předměty, ve kterých se zaměřuji na společenskovědní předměty jsem zvolila taktéž z důvodu blízkosti mému vysokoškolskému zaměření. Výběr tématu, jež porovnává česká všeobecná gymnázia právě s lycei ve Francii byl opravdu „srdeční záležitostí“. Francouzský jazyk tvoří důležitou součást mého vzdělávání již od 1. ročníku gymnázia. Měla jsem štěstí na precizní učitelky a také na nadšené spolužáky, kteří francouzštinou žili stejně tak jako já. Z toho důvodu jsem z Francouzského jazyka složila i maturitní zkoušku. Řekla bych, že francouzský jazyk je mým velkým koníčkem, který mi neustále dodává chuť k objevování Francie jako celku, k němuž bezesporu patří i francouzské školství. Stěžejním cílem práce je komparace vybraných humanitních předmětů na středních školách v České republice a ve Francii. Dílčími cíli jsou pak: -
stručný popis školských soustav v České republice a ve Francii
-
deskripce rozvrhu výuky na gymnáziích a na lyceích
-
popis programu vybraných humanitních předmětů
-
specifikace osnov výuky filozofie na gymnáziích a na lyceích
-
komparace středního školství v České republice a ve Francii se zaměřením na dobu trvání studia, značení ročníků, dobu vyučování během týdne, přijímání na střední školu, prázdniny, denní rozvrh, způsob hodnocení, maturitu, obsahy vzdělávání, třídní agendu a knihovny
-
na základě rozhovorů a zkušeností popsat odlišnosti při výuce vybraných humanitních předmětů
-
shrnout a posoudit metody výuky vybraných humanitních předmětů.
8 První
část
práce
se
zabývá
stručným
popisem
školských
soustav
v jednotlivých zemích, rozvrhem výuky, učebními plány, osnovami vybraných humanitních předmětů a osnovami výuky filozofie na gymnáziích a na lyceích. Druhá část práce, kapitola 7 až 8, je věnována výzkumným otázkám a hledání odpovědí pro jejich zodpovězení a dále rozhovorům, které objasňují hlavní odlišnosti českých všeobecných gymnázií a francouzských lyceí, maturitu, komparaci obsahu vzdělávání a jeho realizaci na gymnáziích a na lyceích a způsob ověřování učiva.
9
1 VYMEZENÍ POJMŮ Následující kapitola se zaměří na vymezení základních pojmů potřebných pro předkládanou diplomovou práci. 1.1
Komparativní (srovnávací) pedagogika Průcha, Walterová a Mareš vymezují srovnávací pedagogiku jako „vědní
disciplínu zabývající se srovnáváním vzdělávacích systémů nebo jejich částí ve dvou nebo více zemích. Často se používá termín mezinárodní srovnávací pedagogika pro označení výzkumné oblasti, která srovnává pedagogické jevy ve více zemích, přináší inspiraci a kritický pohled na vlastní vzdělávací systém, podporuje hledání obecných řešení v mezinárodním měřítku.“2 Miroslava Váňová, odbornice na srovnávací pedagogiku, definuje úkol srovnávací pedagogiky takto: „Srovnávací pedagogika studuje školskou politiku a legislativu, řízení a financování školství, strukturu školských systémů a jejich výsledky, zabývá se vzdělávacími cíli a jejich pedagogickými obsahy, didaktickými metodami, učebnicemi, účastníky pedagogického procesu, nebo např. i takovými dílčími problémy jako je rozvrh hodin nebo rozložení školních prázdnin.“3 Pokud nahlédneme do historie, naskytne se nám velmi zajímavý a novodobý pohled na základy srovnávací pedagogiky a jejího zakladatele. Shodou okolností je to Francouz, pan Marc-Antoine Julien de Paris. „Za zakladatele srovnávací pedagogiky je všeobecně považován francouzský osvícenec (1775-1848), a to na základě své publikace Esquisse et vues préliminaires d´un ouvrage sur l´éducation comparée (Nárys a předběžné pohledy na práci o srovnávací pedagogice) vydané v roce 1817 v Paříži. V této průkopnické studii vytyčil principy, jež se uplatňují ve srovnávací pedagogice dodnes:
přesná
dokumentace
o
školství
v různých
zemích,
objektivní
vyhodnocování rozdílností aj. Pozoruhodné je, že autor dokonce požadoval
2
PRŮCHA, J. - WALTEROVÁ,E. - MAREŠ,J. Pedagogický slovník. 3. vydání. Praha: Portál, 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. s. 226 3 VÁŇOVÁ, M. Srovnávací pedagogika, její předmět, struktura a funkce in PROKOP, J. K otázkám srovnávací pedagogiky, sborník z mezinárodní konference. 1. vydání. Praha: nakladatelství Karolinum, 1993. 378 s. ISBN 80-246-0571-6. s. 13
10 zadávání dotazníků o školství úřadům různých zemí, aby se tak shromažďovaly příslušné statistické a jiné informace.“4 1.2
Komparace „Srovnávání, srovnání, přirovnávání, přirovnání.“5
1.3
Problémy komparace Váňová upozorňuje: „Srovnatelnost je složitý pojem, který nelze zaměňovat
s rovností, ekvivalencí, podobností nebo paralelismem. Velké problémy při mezinárodním srovnání působí např. lingvistické otázky. Jednotlivé země mají svou vlastní terminologii, vycházející z národních tradic. Např. středoškolské všeobecné vzdělávací instituce jsou ve třech hlavních jazycích – angličtině, němčině a francouzštině – označovány názvy gymnázium, atheneum, lycée, collège,
Hauptschule,
moderne
schoul,
grammar
schoul,
public
schoul,
comprehensive schoul, Gesamtschule, modele schoul, hight schoul. Přitom realita, kterou tyto termíny označují, se v řadě případů více či méně liší. To platí i uvnitř jedné země.“6 Průcha
dodává:
„V mezinárodních
komparacích
vzdělávacích
systémů
se objevuje velmi složitá situace, pramenící z velké různorodosti systémů a variability faktorů, které ji způsobují. Český vzdělávací systém má své přednosti i některé nedostatky, právě tak jako jiné země. Proto je nevědeckým zjednodušováním – k němuž bohužel u nás nezřídka dochází – když se usuzuje na údajně „nízkou“ kvalitu českého vzdělávacího systému jen z určitého jednoho parametru srovnávání.“7 Průcha vyzvedává důležitost kulturních faktorů, které se projevují v různých oblastech života společnosti, včetně sféry vzdělávání. Přesně to vystihuje německá pedagožka C. Allemann- Ghionda (2004): „Kultura utváří vzdělávání a výchovu. Kategorie kulturních specifičností a rozdílů má tudíž v pedagogice své 4
PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 807178-290-4. s. 23 5 KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 6. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1998. 862 s. ISBN 80-04-26710-6 s.378 6 VÁŇOVÁ, M. Úvod do srovnávací pedagogiky. 2. vydání. Praha: VŠ J. A. K s.r.o., 2005. 87 s. ISBN 80-86723-12-7. s. 29-30 7 PRŮCHA, J.; Srovnávací pedagogika – Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 264 s. ISBN 80-7367-155-7. s. 119
11 důležité místo. Každý jev v oblasti vzdělávání a výchovy může být identifikován jako součást určité kultury. Faktory národního charakteru ovlivňují výběr vzdělávacích obsahů, organizace výuky, komunikace mezi subjekty zúčastněnými ve vzdělávacích procesech aj.“ 8 Jistě není od věci udělat malý krok zpět a nahlédnout do historie, nahlédnout na vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Francií. Francie s věhlasným: „Rovnost, volnost, bratrství“ a Česká republika se svým mottem: „Pravda vítězí“, udržují těsné styky již od XIV. století. Například Karel IV. svěřil francouzskému architektovi Matyáši z Arrasu stavbu chrámu sv. Víta, inspirovanou katedrálami v Narbonne a Rodez. Dal podnět k založení univerzity v Praze po vzoru Sorbonny. Francie otevřela v Praze svůj konzulát již v roce 1897. Léta 1914-1930 jsou nazývána jako Zlatý věk francouzsko-československých styků. Francouzská vláda vůbec jako první uznala nezávislost Československa, a to ještě před jejím oficiálním vyhlášením 28. října 1918. Francouzské velvyslanectví si zvolilo za své sídlo Buquoyský palác, kde zůstalo dodnes. Následně se rozvinuly úzké styky také v kulturní oblasti a to díky založení Francouzského institutu Ernestem Denisem v roce 1920. Roky 1948-1989 znamenaly 40 let přerušení styků, kdy s nástupem komunistů k moci se francouzsko-československé styky výrazně zhoršily. Ale smrt Stalina v
březnu
1953
přinesla
určité
uvolnění
styků
mezi
oběma
zeměmi.
Po „normalizaci“, která následovala po Pražském jaru v roce 1968, mnoho frankofilů opustilo zemi, mezi nimi i slavný spisovatel Milan Kundera. Sametová revoluce umožnila návrat ke kvalitním dvojstranným stykům. Byla obnovena činnosti Francouzského institutu v Praze a v roce 1991 byl tamtéž otevřen Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách. Česká sekce Carnotova lycea v Dijonu znovu uvítala české studenty. Od 1. května 2004 je Česká republika členem Evropské unie. Z tohoto titulu je blízkým partnerem Francie. V letech 2008 a 2009 byly Francie (2. pololetí 2008) a poté Česká republika (1. pololetí 2009) pověřeny předsednictvím Evropské unie. To byla jedinečná příležitost pro posílení vzájemné spolupráce a výměn ve všech
8
PRŮCHA, J.; Srovnávací pedagogika – Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 264 s. ISBN 80-7367-155-7. s. 207-208
12 oblastech a na všech úrovních, a to jak v rámci politiky, tak ekonomiky, vědy, vysokého školství i kultury.9 Mezi nejaktuálnější důkaz vřelých francouzsko-českých styků bych zařadila program, který se rozhodly obě země uznávat. Oficiálně se nazývá: Program dvoustranné spolupráce na léta 2008-2010 mezi vládou Francouzské republiky a vládou České republiky v oblasti školství a jazykového vzdělávání. Podepsaly jej dne 15. února 2008 v Praze paní Ing. Eva Bartoňová, státní tajemnice a 1. náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR a paní Anne Gazeau-Secret, generální ředitelka Ministerstva pro zahraniční a evropské záležitosti Francouzské republiky. Cílem zmíněného programu je pokračovat v plodné spolupráci z předchozích let a podporovat výuku jazyků na základních a středních školách, poté podporovat dvojjazyčné česko-francouzské sekce na gymnáziích v České republice a dvě české sekce na francouzských lyceích v Nîmes a v Dijonu, zajišťovat počáteční a další vzdělávání učitelů francouzštiny a nejazykových předmětů formou seminářů a školení v ČR a stipendijních pedagogických pobytů ve Francii, zabezpečovat mobilitu českých a francouzských žáků a studentů a nakonec uskutečňovat jazykové vzdělávání českých státních úředníků, kteří se učí francouzštinu, a francouzských státních úředníků, kteří se učí češtinu. V samotné smlouvě bych pak zdůraznila závazek zemí k tomu, že budou podporovat jazyky a kulturu států obou smluvních stran v oblasti školství, že budou napomáhat mobilitě studentů a učitelů a sbližovat své výukové systémy v rámci Evropské unie. Článek 3 poukazuje na českou stranu, jež bude na českých gymnáziích podporovat třídy s rozšířenou výukou francouzského jazyka (s výukou jednoho či více nejazykových předmětů) a česko-francouzské dvojjazyčné třídy s výukou vybraných předmětů ve francouzském jazyce až do úrovně dvojjazyčné maturity. Přislíbení francouzské strany, která se zavazuje k tomu, že každoročně přijme žáky gymnázií v České republice ke studiu v Lyceu Carnot v Dijonu a v Lyceu Alphonse Daudeta v Nîmes je zakotven ve článku 4 tohoto programu. Česká
9
Francie v České republice – Prezentace http://www.france.cz/spip.php?article870 [cit. 6.3.2010]
historie
[online].
Dostupné
z:
13 strana pak bude francouzské maturitní vysvědčení získané českými žáky na školách ve Francii uznávat v rámci svého systému. Článek 5 je zaměřen na Francouzské lyceum v Praze, kde se hovoří o tom, že smluvní strany budou usilovat, aby prostřednictvím tohoto lycea bylo podporováno lepší vzájemné poznávání vzdělávacích systémů států těchto smluvních stran.10 K zaměření mého tématu jsem sice našla spoustu informací, které popisují různé statistické údaje, mezinárodní statistiky, např. na stránkách Českého statistického úřadu nebo Ústavu pro informace ve vzdělávání, a také popis osnov humanitních předmětů, ale nenalezla jsem žádnou práci, která by zahrnovala konkrétní srovnávání humanitních předmětů a metod výuky a také zkušenosti vybraných učitelů a studentů. 1.4
Výuková metoda Kalhous definuje výukovou metodu takto: „Výuková metoda je cesta
k dosažení stanovených výukových cílů.“11 Obst chápe metodu výuky jako: „učitelem projektovaný model jeho činnosti, který se realizuje vzájemnou interakcí učitel-žák, při níž dochází k optimálnímu osvojení soustavy učiva žákem a k dosažení výukových cílů. Metoda výuky je tedy model činnosti učitele a žáků, směřující k dosažení cílů.“12 V humanitních předmětech je vhodné začlenit metody informační, jako je např. přednáška, výklad či rozhovor, ale také metody problémové, kdy žáci mají řešit problémové úlohy, užívání didaktických her, řízené diskuse a různé participativní metody, ve kterých jde hlavně o zapojení žáků do výuky a jejich zaktivizování (např. brainstorming).13
10
Francie v České republice - Program dvoustranné spolupráce na léta 2008-2010 [online]. Dostupné z: http://www.france.cz/spip.php?article1663 [cit. 24.1.2010] 11 KALHOUS, Z. Výukové metody in KALHOUS, Z. - OBST, O. Školní didaktika. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 448 s. ISBN 80-7178-253-X. s. 307 s. 12 OBST, O. Didaktika sekundárního vzdělávání. 1. vydání. Olomouc: UP v Olomouci. Pedagogická fakulta, 2006. 179 s. ISBN 80-244-1360-4. s. 72 13 OBST, O. Didaktika sekundárního vzdělávání. 1. vydání. Olomouc: UP v Olomouci. Pedagogická fakulta, 2006. 179 s. ISBN 80-244-1360-4.
14 1.5
Rozhovor Rozhovor je podle Průchy, Walterové a Mareše „výzkumný prostředek
používaný při dotazování, spočívající v přímé ústní komunikaci výzkumného pracovníka s respondentem či informantem. Je zaznamenáván na magnetofon či jinak, a pak analyzován z hlediska obsahu rozhovoru, chování respondentů aj. V pedagogickém empirickém výzkumu používán obvykle v kombinaci s písemným dotazníkem.“14 1.6
Sekundární vzdělávání Průcha vymezuje sekundární vzdělávání následovně: „Podle mezinárodní
normy pro klasifikaci vzdělávání ISCED 1997 je vyšší sekundární vzdělávání (upper secondary education) vymezeno jako úroveň ISCED 3. Je definováno takto: vyšší sekundární vzdělávání je vzdělávání, které následuje po ukončení nižšího sekundárního vzdělávání. Délka vyššího středního vzdělávání se v jednotlivých zemích pohybuje od 2 do 5 let, obvyklý věk zahajování tohoto vzdělávání je 14-16 let. Vyšší sekundární vzdělávání má buď charakter „konečné“ fáze vzdělávání, tj. jeho absolventi přecházejí přímo na trh práce, nebo má charakter tranzitivní fáze vzdělávání, tj. připravuje absolventy pro vstup do postsekundárního nebo terciárního vzdělávání. Z hlediska obsahu se vyšší sekundární vzdělávání dělí na dva základní typy: všeobecné vzdělávání (general upper secondary education); odborné/profesní vzdělávání (vocational/technical education) včetně přípravy učňů.“15
14
PRŮCHA, J. - WALTEROVÁ,E. - MAREŠ,J. Pedagogický slovník. 3. vydání. Praha: Portál, 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. s. 204 15 PRŮCHA, J. Srovnávací pedagogika – Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 264 s. ISBN 80-7367-155-7. s. 99-100
15
2 ČESKÝ ŠKOLSKÝ SYSTÉM Nejaktuálnější ucelený pohled na český školský systém nabízí Eurydice, což je institucionální síť, jenž sbírá, poté sleduje a nakonec zpracovává a šíří spolehlivé a snadno srovnatelné informace o vzdělávacích systémech a o vzdělávací politice v Evropě.16 Díky její aktuálnosti je v práci čerpáno z těchto stránek.17 Školský systém v České republice vychází z dlouhé tradice počínající rokem 1774, kdy byla zavedena povinná školní docházka. Školský systém vychází ze školského zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a ze zákona 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. V České republice převažují školy státní. Základní školy jsou zřizovány obcemi. Na úrovni sekundární jsou státní školy, které jsou zřizovány kraji, ale je již poměrně velká část škol soukromých, církevních či zřizovaných jinými subjekty. „Země vydají v průměru na vzdělávání 6,1% svého kolektivního HDP (hrubého domácího produktu). Česká republika věnuje školství 4,8% svého HDP.“18 2.1
Předškolní a základní vzdělávání Do předškolního vzdělávání se přijímají se děti ve věku od 3 do 6-ti let.
Docházka do nich není povinná. Poslední předškolní rok je bezplatný. Rodiče dále přispívají na stravování. Mateřské školy zajišťují kromě výuky také hry, vycházky, odpočinek (spánek) a stravování dětí. V roce 2004 vydalo ministerstvo školství Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Na základě tohoto programu zpracovala každá mateřská škola vlastní školní vzdělávací program. Učitelé odborně posuzují vývoj dětí, nejde však o hodnocení jejich výkonu ve vztahu k dané normě, ani o porovnání jednotlivých dětí a jejich výkonů mezi sebou.
16
Eurydice – O Eurydice [online]. Dostupné z: http://www.uiv.cz/clanek/22/135 [cit. 12.12.2009] Eurydice –Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě – Česká republika 2008 [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/ressources/eurydice/pdf/041DN/041_CZ_CS.pdf [cit. 10.10.2009] 18 CIBULKOVÁ, P. - KLEŇHOVÁ,M. - ŠŤASTNOVÁ, P. České školství v mezinárodním srovnání, vybrané ukazatele publikace OECD, Education at a Glance 2009. 1. vydání. Praha: ÚIV - Divize nakladatelství Tauris, 2009. 125 s. ISBN 978-80-211-0582-9. s. 62 17
16 V české legislativě se pracuje s pojmem povinná školní docházka a ne např. povinné vzdělávání, jak je tomu v některých jiných státech. Délka vzdělávání v základní škole činí 9 let. Děti ve věku povinné školní docházky (6-15 let) navštěvují převážně základní školu. V loňském roce byla schválena novela zákona, která umožňuje některým teprve 5-letým dětem vstup do základní školy. Žáci, jejichž rodiče o to požádají a kteří vyhoví podmínkám přijímacího řízení, mohou počínaje 6. nebo 8. ročníkem plnit povinnou školní docházku na víceletém gymnáziu, popř. na osmileté konzervatoři. Základní škola má dva stupně: první stupeň tvoří 1.-5. ročník a druhý stupeň 6.-9. ročník. Třídy jsou koedukované (smíšené). Žáci navštěvují školu od pondělí do pátku. O víkendu výuka neprobíhá. Kromě dopoledního vyučování mívají žáci jednou nebo dvakrát týdně také vyučování odpolední. Vyučovací hodina trvá 45 minut. Třídy se naplňují maximálně do počtu 30 žáků. Žáci jsou zařazováni do tříd podle věkového hlediska. Na prvním stupni mohou být třídy věkově smíšené. Nový školský zákon č. 561/2004 Sb. stanovil dvoustupňovou strukturu vzdělávacích programů. Rámcové vzdělávací programy (RVP) pro příslušný druh i typ vzdělávání vymezují cíle, formu, délku a povinný obsah vzdělávání a některé obecnější podmínky pro jeho realizaci včetně podmínek pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V souladu s nimi a s podmínkami školy vydává ředitel školy školní vzdělávací program (ŠVP), který je pro všechny učitele konkrétní školy závazný, nicméně je považován za otevřený dokument, se kterým je možno dále pracovat. První třídy prvního a druhého stupně základní školy musely začít učit podle ŠVP své školy od roku 2007. RVP ZV (základního vzdělávání) byl uzákoněn v roce 2005. Neméně významným dokumentem je ovšem stále ještě i Standard základního vzdělávání, jenž byl závazným dokumentem pro tvorbu v současnosti dobíhajících vzdělávacích programů Základní škola, Národní škola a Občanská škola, podle nichž školy mohou vyučovat nejpozději do konce školního roku 2011 (v 5. ročníku), popř. 2010 (v 9. ročníku). Pro hodnocení výsledků studia slouží v České republice hodnotící systém známek od 1 (nejlepší) po 5 (nejhorší). Pokud se škola rozhodne, může také hodnotit slovně ale musí být schopna toto slovní hodnocení v případě potřeby převést na známky. Žákům jsou v polovině a na konci každého školního roku
17 vydávána souhrnná hodnocení (tzv. vysvědčení), na nichž jsou uvedeny známky za jednotlivé předměty. 2.2
Všeobecné a odborné sekundární vzdělávání Předpokladem pro přijetí na střední školu je absolvování povinné školní
docházky (popř. ukončení základního vzdělávání před splněním povinné školní docházky) a splnění všech podmínek přijímacího řízení, jehož obsahem může být přijímací/talentová zkouška. Střední školy navštěvují žáci ve věkovém rozmezí většinou od 15 do 19 let. Počáteční věková hranice je dána ukončením povinné školní docházky. Část středních škol (víceletá gymnázia) však zasahuje svými vzdělávacími programy do povinného vzdělávání a navštěvují je i žáci mladší. V závislosti na druhu a délce absolvovaného vzdělávacího programu lze ve střední škole získat: -
střední vzdělání (1-2 roky)
-
střední vzdělání s výučním listem (2-3 roky)
-
střední vzdělání s maturitní zkouškou. Programy mají různou délku: čtyři roky studia po ukončení základního
vzdělání, šest nebo osm let studia na víceletém gymnáziu, dva roky nástavbového studia pro ty, kdo získali střední vzdělání s výučním listem, popř. 1-2 roky zkráceného studia pro ty, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou v jiném oboru vzdělání. Střední školy jsou obvykle veřejné (zpravidla zřizované krajem). Mohou být ale i soukromé, případně církevní. Výuka na středních školách je bezplatná. Školné se platí pouze v soukromých, případně církevních školách. Školy zahájily výuku podle svých školních vzdělávacích programů ve školním roce 2009/10. Výuka ve všech středních školách probíhá v koedukovaných třídách s výjimkou tělesné výchovy. 2.2.1 Všeobecné vzdělávání – gymnázia Obory gymnázií poskytují žákům střední vzdělání s maturitní zkouškou. Gymnázia organizuj studium čtyřleté pro žáky po ukončení povinné devítileté
18 školní docházky (15 - leté), šestileté pro žáky, kteří ukončili sedmý ročník (13 leté), nebo osmileté pro žáky po úspěšném zakončení pátého ročníku (11 - leté). Šestiletá a osmiletá (víceletá) gymnázia se člení na nižší stupeň (první čtyři ročníky osmiletého nebo první dva roky šestiletého gymnázia), který odpovídá druhému stupni základní školy, a na vyšší stupeň. V rámci všeobecného vzdělávání existuje 12 gymnaziálních oborů (např. humanitní,
přírodovědné,
matematické,
jazykové,
sportovní…atd.)
Některá
šestiletá gymnázia a jedno gymnázium osmileté nabízejí výuku některých nebo všech předmětů v cizím jazyce (tzv. bilingvní gymnázia). Obor všeobecné gymnázium převažuje. Většina absolventů pokračuje ve studiu na vysoké škole nebo jiné instituci, např. vyšší odborné škole. Žáci navštěvují školu od pondělí do pátku. Kromě dopoledního vyučování mívají také odpolední. Jedna vyučovací hodina trvá 45 minut. V jednom týdnu mohou mít žáci max. 35 vyučovacích hodin (v případě gymnázia se sportovní přípravou nejvýše 46 hodin). Maximálně je 30 žáků na třídu. Při dodržení vyhláškou stanovených podmínek lze na výuku některých předmětů slučovat žáky z více tříd či ročníků. Pro výuku vybraných předmětů, popř. v části jejich hodinové dotace, se třídy mohou dělit na skupiny. V červenci 2007 schválilo ministerstvo školství Rámcový vzdělávací program pro gymnázia a Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou, které stanovují základní požadavky na vzdělávání v gymnaziálních oborech. Povinností školy je podle jednoho z těchto dokumentů připravit vlastní školní vzdělávací program. Podle školního vzdělávacího programu vyučují školy od školního roku 2009/10 počítaje prvním ročníkem čtyřletého, resp. třetím ročníkem šestiletého, resp. pátým ročníkem osmiletého gymnázia. Pro nižší stupeň víceletých gymnázií platí Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, podle nějž vyučují od školního roku 2007/8 první ročníky osmiletých gymnázií, od roku 2009/10 je závazný i pro první ročníky šestiletých gymnázií. Pro šestiletá bilingvní gymnázia se připravuje zvláštní rámcový vzdělávací program, který by měl platit od roku 2015. Základním dokumentem pro vzdělávání na gymnáziu je Standard vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu. Z něj jsou odvozeny učební dokumenty, které stanovují
19 cíle vzdělávání, podrobný učební plán pro čtyřleté a osmileté gymnázium (z nějž vychází i šestileté gymnázium) a učební osnovy (vzdělávací obsah) jednotlivých předmětů. Učební plán poskytuje škole jistou míru volnosti, učivo je stanoveno závazně, není členěno do jednotlivých ročníků, to je v kompetenci školy. Časová dotace v jednotlivých ročnících musí být minimálně 27 a maximálně 35 hodin týdně. Minimální povinná časová dotace za studium je 132 hodin, škola ji může zvýšit až na 140 hodin. Hodinová dotace nad 132 není hrazena ze státního rozpočtu. Hodnocení žáků je jak průběžné, tak i závěrečné, a to z jednotlivých předmětů, hodnocen je i celkový prospěch. Žáci dostávají vysvědčení v pololetí a na závěr školního roku. Studium je ukončeno maturitní zkouškou. 2.2.2 Odborné obory středního vzdělání s maturitní zkouškou Střední vzdělání s maturitní zkouškou poskytuje nadále kvalifikaci k přímému výkonu povolání, ale umožňuje i vstup na terciární úroveň vzdělávání (na vysoké a vyšší odborné školy). Kromě odborné (profesní) složky zahrnuje vzdělávání i část všeobecnou. Základním kurikulárním dokumentem pro střední odborné školství je dosud Standard středoškolského odborného vzdělávání, platný od roku 1998. Postupně se pro jednotlivé obory schvalovaly nové Rámcové vzdělávací programy. Školy, které tyto obory vyučují, musely připravit své školní vzdělávací programy nejpozději do září 2009, kdy podle nich začaly vyučovat od prvního ročníku. Po úspěšném složení maturitní zkoušky žáci získávají vysvědčení o maturitní zkoušce. Problematika státních maturit je stále diskutována. „Nový školský zákon významně mění způsob organizace maturitní zkoušky, která bude mít dvě části společnou a profilovou. Za část centrálně připravovanou a společnou pro všechny maturanty odpovídá ministerstvo školství. Bude se skládat ze tří zkoušek, a to z českého jazyka, z cizího jazyka a z volitelné zkoušky. Za profilovou část
20 odpovídá škola. Maturitní zkouška v nové podobě se měla skládat ve školním roce 2009/10, ale byla přesunuta.“19 2.2.3 Obory středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání Příprava v oborech středního vzdělání s výučním listem je tříletá nebo dvouletá a je výrazně profesně a prakticky zaměřena, zahrnuje však i všeobecnou vzdělávací složku. Vzdělání neumožňuje vstup na terciární vzdělávání. Oproti oborům ukončeným maturitní zkouškou mají obory středního vzdělání s výučním listem menší podíl všeobecné vzdělávací složky a jsou výrazně prakticky zaměřeny. Obory středního vzdělání připravují k výkonu jednodušších povolání, příprava kromě odborného (profesního) vzdělávání zahrnuje i vzdělávání všeobecné. Po
úspěšném
složení
závěrečné
zkoušky
žáci
získávají
vysvědčení
o závěrečné zkoušce a výuční list. 2.2.4 Konzervatoře Poskytují všeobecné vzdělávání a připravují žáky pro výkon náročných uměleckých a umělecko-pedagogických činností v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění. Jsou šestileté (přijímají žáky, kteří ukončili povinnou docházku) nebo osmileté v oboru tanec; přijímají žáky, kteří úspěšně dokončili 5. ročník základní školy a ve svých nižších ročnících tedy zajišťují povinnou školní docházku. Vzdělávání v konzervatoři se zpravidla ukončuje absolutoriem v konzervatoři, absolventi dosahují vyššího odborného vzdělání v konzervatoři a získávají titul diplomovaný specialista (DiS). Pro možnost studovat v jiných oborech vysokých škol anebo na vyšší odborné škole musí žáci složit maturitní zkoušku.
19
Eurydice– Organizace vzdělávací soustavy České republiky [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eur ydic e/docum ents/eur ybas e/eur ybas e_f ull _r epor ts/CZ _CS.pdf [cit. 15.11.2009] s.142
21 2.3
Terciální vzdělávání Terciární vzdělávání poskytují tradičně vysoké školy. Relativně novou součástí
terciárního vzdělávání jsou vyšší odborné školy, které jsou podle mezinárodní klasifikace
v terciární
sféře,
do sekundárního školství.
ale
podle
platné
české
legislativy
patří
V terciální sféře je platný zákon č. 111/1998
Sb.,o vysokých školách. 2.3.1 Vyšší odborné vzdělávání Požadavkem pro vstup na vyšší odbornou školu je maturita. Vzdělávací programy vyšších odborných škol mají v denní formě vzdělávací délku 3 roky, zdravotnické programy 3,5 roku, vždy včetně odborné praxe. Teoretická příprava se uskutečňuje formou přednášek, seminářů, konzultací, cvičení a exkurzí, ale důraz je kladen především na praxi. Vyšší odborné vzdělávání se ukončuje absolutoriem. Absolventi získávají titul Dis. 2.3.2 Vysokoškolské vzdělávání Zákon o vysokých školách člení vysoké školy na dva typy – instituce univerzitní, které poskytují všechny studijní programy, a neuniverzitní, které poskytují převážně programy bakalářské. Bakalářský studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v magisterském studijním programu. Studium trvá 3-4 roky. Na soukromých školách tento typ programu převažuje. Magisterský studijní program je zaměřen na získání teoretických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností a tvůrčí činnosti. Studijní program navazuje na bakalářský, standardní doba studia je 1-3 roky. Doktorský studijní program ISCED 6 může následovat po ukončení magisterského programu (tj. po získání titulu Mgr., Ing aj). Je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu a vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění. Uskutečňuje se pouze na univerzitní vysoké škole. Standardní doba studia je 3-4 roky.
22 Výuka v bakalářských a magisterských studijních programech se opírá o dvě hlavní metody – přednášky a cvičení. Studium v doktorském studijním programu probíhá podle individuálního studijního plánu pod vedením školitele. Studium v bakalářském programu se ukončuje státní závěrečnou zkouškou a obhajobou bakalářské práce. Absolventům se uděluje titul bakalář (Bc.) nebo bakalář umění (BcA.) Studium v magisterském programu se ukončuje státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové práce. Absolventi magisterských studijních programů získávají titul magistr (Mgr.), magistr umění (MgA.), inženýr (Ing.), inženýr architekt (Ing. arch.). Výjimku tvoří studenti lékařství a veterinárního lékařství a hygieny, kteří studium ukončují státní rigorózní zkouškou a získávají titul doktor medicíny (MUDr.), zubní lékař (MDDr.) a doktor veterinární medicíny (MVDr.)
23
3 FRANCOUZSKÝ ŠKOLSKÝ SYSTÉM „Typickým znakem francouzského školství je rozčleňování učení a studia na všech stupních do cyklů. To umožňuje žákům, aby se zorientovali a svá rozhodnutí o další vzdělávací dráze činili zodpovědně a adekvátně svým předpokladům. Průběžné pozorování žáků a vyhodnocování jejich úspěšnosti napomáhá takovému rozhodování.“20 „Francouzský školský systém je založen na třech základních stupních: počáteční (elementární, základní) škola, střední školy, vysoké školy. Každý stupeň se dělí na cykly, přičemž každý cyklus se dále člení na jednotlivá období podle funkce a typu školy. Povinná školní docházka je 10-ti letá, od 6-ti do 16-ti let.“21 U francouzského systému je třeba upozornit na fakt, že ve Francii se ročníky nečíslují jako v České republice vzestupně, ale sestupně, což je velmi důležitý a podstatný rozdíl potřebný k orientaci ve školském systému Francie. Jediným ročníkem, který odpovídá šestému ročníku v České republice je ročník šestý. Collège se tedy stupňuje na 6., 5., 4. a 3. ročník a lyceum na 2., 1. a závěrečný ročník. Francie vydá 5,9% svého HDP na školství. 22 V porovnání s Českou republikou (4,8 %) se jedná o podstatně vyšší finanční krytí. 3.1
Základní vzdělávání „Základní vzdělávání tvoří tzv. obecná (primární) škola (l´école primaire), která
zahrnuje mateřskou školu (l´école maternelle) a školu základní (l´école élémentaire). Obecná škola je dělena do tří cyklů: 1. cyklus prvního učení (= přípravný cyklus) – do 5-ti let 2. cyklus základního učení – 5-8 let 3. cyklus prohlubování a upevňování – 8-11 let“23 20
JEŽKOVÁ, V. - WALTEROVÁ, E. Vzdělávání v zemích Evropské Unie. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy – Centrum evropských studií, 1997. 194 s. ISBN 80-86039-19-6. s. 50 21 JEŽKOVÁ, V. - WALTEROVÁ, E. Vzdělávání v zemích Evropské Unie. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy – Centrum evropských studií, 1997. 194 s. ISBN 80-86039-19-6. s. 53 22 CIBULKOVÁ, P. - KLEŇHOVÁ,M. - ŠŤASTNOVÁ, P. České školství v mezinárodním srovnání, vybrané ukazatele publikace OECD, Education at a Glance 2009. 1. vydání. Praha: ÚIV - Divize nakladatelství Tauris, 2009. 125 s. ISBN 978-80-211-0582-9. s. 62
24 3.1.1 Předškolní výchova Paní Ježková s paní Walterovou uvádí k předškolní výchově toto: „Je dobrovolná a ve veřejných zařízeních bezplatná. Péče o děti do tří let – jesle, spadá pod ministerstvo sociálních věcí. Od 2 do 5-ti let mohou děti navštěvovat mateřské školy, spadající pod ministerstvo školství. Při základních školách jsou zřizovány také předškolní třídy. V prvním cyklu mateřská škola podporuje navazování vztahů dítěte se světem, se životem ve skupině, komunikaci jazykovou i nejazykovou, estetické cítění, rozvoj pohybových a rozumových dovedností. Ve druhém cyklu připravuje dítě na školu a učení a rozvíjí elementární dovednosti ve čtení, psaní a počítání.“24 „Mateřská škola přijímá děti před povinnou školní docházkou, která začíná v 6ti letech. Nejčastěji bývá organizována do sekcí: malá, střední a velká, a to v závislosti na věku dítěte. Žáci zde rozvíjejí své hlavní schopnosti, zlepšují svůj jazyk a začínají odhalovat svět písma, počítání a dalšího učení.“25 3.1.2 Základní škola „Základní školy patří do tzv. primárního vzdělávání a jsou určené žákům ve věku od 6-ti do 11-ti let. K nim mohou být přiřazeny také předškolní třídy. Předškolní výchova a primární vzdělávání jsou chápány jako celek. Cílem základní školy je naučit žáky číst, psát a počítat, rozšířit jejich chápání času a prostoru, poznání světa a sebe sama. Jsou definovány kompetence, které musí žák získat v každém cyklu, a to jak předmětové, tak interkulturní a jazykové dovednosti. Program základní školy je celostátní a závazný Aktuální
programy
nabízejí
každoročně
pro všechny učitele a žáky. pokroky
ve
francouzštině
a v matematice.“26
23
Le Ministère de l´Éducation nationale – Minis terstvo Nár odního šk ols tv í-Obec ná š kola [online]. Dostupné z: http://edusc ol.educ ation.fr /c id46787/ec ole- pr im air e.htm l [c it. 16.9.2010] 24 JEŽKOVÁ, V. - WALTEROVÁ, E. Vzdělávání v zemích Evropské Unie. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy – Centrum evropských studií, 1997. 194 s. ISBN 80-86039-19-6. s. 53 25 Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školství-Mateřská škola [online]. Dostupné z: http://www.educ ation.gouv.fr/c id166/l- ec ole-m ater nelle.htm l [cit. 17.9.2010] 26 Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školstvím - Základní škola [online]. Dostupné z: http://www.educ ation.gouv.fr /c id213/l- ec ole- elem entaire.htm l [cit. 17.9.2010]
25 3.2
Střední vzdělávání „Probíhá ve dvou cyklech: nižší střední škola (collège) pro věk 11-15 let, vyšší
střední škola – lyceum (lycèe) pro věk 15-18 let.“27 3.2.1 Collège „Je to zařízení sekundární úrovně, které přijímá všechny žáky ze základní školy. Cíle jsou určeny národními programy. Collège přijímají bez vstupní zkoušky všechny žáky, kteří skončili primární vzdělávání. Čtyři ročníky jsou organizovány do třech cyklů: -
šestý ročník - adaptační cyklus,
-
pátý a čtvrtý ročník – centrální (hlavní) cyklus,
-
třetí ročník – orientační cyklus. Na konci 3. ročníku žáci skládají „národní diplom“ a dostávají závěrečné
vysvědčení o absolvování collège. Mohou se orientovat buď: -
na 2. ročník lycea všeobecně vzdělávacího nebo technologického
-
nebo na 2. ročník profesního lycea“28
3.2.2 Lyceum Paní Váňová uvádí popis lycea takto: „Na konci třetího cyklu collège se žáci rozhodují o budoucím zaměření. Mají možnost volby ze tří typů vyšší sekundární školy – lyceí: -
všeobecně vzdělávací lyceum,
-
technologické lyceum,
-
profesní lyceum. Program lycea má diferencovaný obsah a je „ušit na míru“. Studenti jsou každý
rok testováni a pokud nesplní požadavky, musí opakovat ročník. Cílem lycea je připravit žáky na všeobecnou maturitu a vést většinu maturantů k tomu, aby pokračovali ve studiu na vysoké škole. Závěrečný cyklus, což je 1. ročník a závěrečný ročník, obsahuje od roku 1992 tři cykly, které vedou ke třem maturitám všeobecné výuky, z nichž má každý jedinečný profil: 27
JEŽKOVÁ, V. - WALTEROVÁ, E. Vzdělávání v zemích Evropské Unie. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy – Centrum evropských studií, 1997. 194 s. ISBN 80-86039-19-6. s. 54
28
Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školství-Collège [online]. Dostupné z: http://www. educ ation.gouv.fr /c id214/le- college.htm l [c it.17.9.2010]
26 -
série ekonomická a sociální: specializace na výběr: vědy ekonomické a sociální, matematika, živé jazyky,
-
série literární: specializace na výběr: klasická literatura, literatura a jazyky, literatura a umění, literatura a matematika,
-
série přírodovědná: specializace na výběr: matematika, fyzika-chemie, vědy o životě a o Zemi, vědy inženýrské. Organizace studia je rozdělena na 2 cykly:
1. Cyklus tzv. zaměření Tento cyklus odpovídá 2. ročníku všeobecného a technologického lycea. Je společný pro všechny žáky, kteří si přejí zaměřit se na všeobecné nebo technologické lyceum. Žák testuje své vlohy a nadání před tím, než si vybere své zaměření do 1. ročníku. 2. ročník obsahuje společné předměty pro všechny žáky a dva předměty povinné na výběr, ke kterým se může připojit jeden nepovinný předmět. Výběr povinně volitelných předmětů je důležitý, ale ještě to neznamená závazné zaměření do 1. ročníku. 2. Závěrečný cyklus Závěrečný cyklus odpovídá 1. ročníku a závěrečnému ročníku ve všeobecné a technologické sérii. Končí dosažením maturity všeobecné nebo technologické. Žáci mají na výběr ze tří sérií: ekonomicko-sociální, literární a přírodovědné.“29 „Rozlišuje se Všeobecně vzdělávací a technologické lyceum a Profesní lyceum. Všeobecně vzdělávací a technologické lyceum je instituce, která připravuje ke všeobecné maturitě, technologické (odborné) maturitě a diplomu technika. Výuka na tomto typu škol je tříletá a probíhá v druhém, prvním a závěrečném ročníku. Druhý ročník obsahuje společný základ, který má stejný vzdělávací program pro všechny žáky. Všeobecné zaměření se dále dělí na sekce: -
L – literární
-
ES – ekonomické a sociální
-
S – vědecká (přírodovědná). Odborné zaměření se dále dělí na sekce:
29
STT – přírodní vědy a technologie terciární sféry Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školství – Všeobecný pohled [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/cid2570/la-voie-generale.html [cit. 2.9.2009]
27 -
STI – přírodní vědy a průmyslová technologie
-
STL – přírodní vědy a laboratorní technika
-
SMS – sociálně lékařské vědy. Specifické zaměření: Hotelnictví, užité umění, hudební a taneční technika.
-
Studium je ukončeno maturitou. Maturita ve Francii představuje první akademickou hodnost a je předpokladem ke vstupu na vysokou školu. Je organizována na základě předmětových zaměření a zahrnuje povinné zkoušky (písemné a ústní) a zkoušky nepovinné. Zkoušky vycházejí z oficiálních vzdělávacích programů závěrečné třídy lyceí. Profesní lyceum je typ lycea, který připravuje mladé lidi pro výkon určitého povolání. Profesní lyceum připravuje k získání: Osvědčení o profesní způsobilosti CAP (certificat d’aptitude professionnelle –
-
certifikát o profesní kvalifikaci) – poskytuje přípravu pro výkon určitého povolání a trvá 2-3 roky. Po jeho ukončení odcházejí absolventi přímo do praxe nebo pokračují ve studiu pro získání BEP (brevet d’études professionnelles – diplom profesních studií). Diplomu profesních studií BEP – širší příprava k profesní oblasti, trvá 2 roky,
-
jeho absolventi odcházejí přímo do praxe, ale mohou také pokračovat ve studiu vedoucím k profesní nebo technologické maturitě. Profesní maturity – vede k výkonu určitého povolání. Umožňuje však i studium
-
na univerzitě.“ 30 3.3
Vyšší vzdělávání K historii francouzského vysokého školství uvádí Ježková a Walterová:
„Tradice vysokého školství ve Francii sahá hluboko do středověku. Označení “universitas“, tj. společenství učitelů a žáků, struktura a formy jeho samosprávy, má svůj původ ve Francii a stalo se vzorem pro další vysoká učení včetně pařížské Sorbonny, která patří k nejstarším evropským univerzitám.“31
30
VÁŇOVÁ, M.; Úvod do srovnávací pedagogiky. 2. vydání. PRAHA: VŠ J. A. K s.r.o., 2005. 87 s. ISBN 80-86723-12-7. s. 48-51
31
J EŽ KO VÁ, V. - W ALT ERO VÁ, E. Vzděláv ání v zemíc h Evr opsk é Unie. Praha: Pedagogick á f ak ulta Univer zit y Kar lov y – Centr um evr opsk ýc h studií, 1997. 194 s . ISBN 80-86039- 19- 6. s . 55
28 „Vyšší vzdělávání se dělí na: a) Krátké školení Toto studium trvá 2 roky od uplynutí maturity. Týká se obchodního oboru, průmyslového oboru nebo služeb. Probíhají zde stáže v podnicích a dovolují přímý vstup na trh práce. b) Dlouhé školení Ve Francii existují dva typy: univerzity a tzv. specializované školy. -
Univerzity Jsou to veřejná zařízení, která přijímají žáky s maturitou. Nabízejí základní
školení, technologické nebo profesionální školení. Podle evropské normy je tzv. dlouhé školení organizováno do třech postupných úrovní, které dovolují získat tři druhy diplomů: 1. Licenci – studium trvá 6 semestrů (odpovídá našemu bakaláři). 2. Magistr – studium trvá 4 semestry po získání licence (odpovídá našemu magistrovi). 3. Doktorát – studium trvá 6 semestrů po získání magistra (odpovídá našemu doktorandskému studiu). -
Specializované školy Jsou to školy výběrové, veřejné nebo soukromé, jejichž výuka připravuje na
specializovanou praxi, např. v oblasti inženýrství, architektury, obchodu či žurnalistiky. Mezi tzv. nejvyšší školy patří „velké školy“ (grandes écoles), které jsou specifičností francouzského školství. Jsou to zařízení velmi výběrová. „Velké školy“ plodí inženýry a manažery vysoké úrovně, ale také odborníky v umění, literatuře a humanitních vědách. Studium trvá 5 let a zahrnuje i 2 roky počáteční přípravy.“32
32
Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školství – Vyšší vzdělávání [online]. Dostupné z: http://www.educ ation.gouv.fr /c id26/l-ens eignem ents uper ieur .htm l [c it.17.9.2009]
29
4 ROZVRH VÝUKY NA GYMNÁZIU V ČESKÉ REPUBLICE „V České republice schválilo v červenci 2007 ministerstvo školství Rámcový vzdělávací program pro gymnázia a Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou, které stanovují základní požadavky na vzdělávání v gymnaziálních oborech. Povinností školy je podle jednoho z těchto dokumentů připravit vlastní školní vzdělávací program. Podle školního vzdělávacího programu vyučují školy od školního roku 2009/10 počítaje prvním ročníkem čtyřletého, resp. třetím ročníkem šestiletého, resp. pátým ročníkem osmiletého gymnázia. Nicméně stále ještě platí dokument Standard vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu. Z něj jsou odvozeny učební dokumenty, které stanovují cíle vzdělávání, podrobný učební plán pro čtyřleté a osmileté gymnázium (z nějž vychází i šestileté gymnázium) a učební osnovy (vzdělávací obsah) jednotlivých předmětů. Učební plán poskytuje škole
jistou
míru
volnosti,
učivo
je
stanoveno
závazně,
není
členěno
do jednotlivých ročníků, to je v kompetenci školy.“33 V Rámcovém vzdělávacím programu nalezne rámcový učební plán, který stanovuje pouze základní parametry organizace vzdělávání, čímž vytváří široký prostor pro variabilnost řešení učebních plánů školních vzdělávacích programů. Vzdělávání v prvním a ve druhém ročníku je v převážné většině vzdělávacích oblastí projektováno jako povinné, ale třetí a čtvrtý ročník nabízí na úrovni školních vzdělávacích programů poměrně značnou variabilitu vzdělávací nabídky, což umožňuje školám v maximální možné míře uspokojovat vzdělávací potřeby a zájmy žáků. Vzdělávací obsah oborů Občanský a společenskovědní základ, Dějepis a Geografie, které patří do oblasti Člověk a společnost musí být zařazen v prvním a ve druhém ročníku a o jeho zařazení do třetího a čtvrtého ročníku rozhoduje příslušný ŠVP.34 Jako příklad uvádím učební plán konkrétního českého gymnázia, protože v Rámcovém vzdělávacím programu nejsou určeny jednotlivé počty hodin, které jsou předmětům věnovány (příloha č. 1). Je to učební plán Gymnázia J.A.Komenského a státní jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky 33
Eurydice – Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2008 [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/ressources/eurydice/pdf/041DN/041_CZ_CS.pdf [cit. 10.10.2009] 34 Výzkumný ústav pedagogický – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPGSP-2007-07_final.pdf [cit. 11.2.2010] s. 84-85
30 Uherský Brod. Tento plán je použit se svolením zástupkyně ředitele. Uvedení konkrétního plánu je mnohem více praktičtější. Vyčteme (vyznačeno barevně), že všichni žáci mají ZSV první tři roky studia 2 hodiny týdně a pokud si žák zvolí ZSV i jako maturitní předmět, povinně volitelný, tak jej má ve čtvrtém ročníku 4 hodiny týdně. Navíc si může žák zvolit ve druhém ročníku dvouletý Společenskovědní seminář, který trvá 2 hodiny týdně ve 3. ročníku a 3 hodiny týdně ve 4. ročníku. Může si vybrat také jednoletý volitelný seminář Pedagogická psychologie, seminář Politologie nebo seminář Filozofie a logiky, které trvají 3 hodiny týdně. Dále je uveden i učební plán podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu, který doposud platí ve 2., 3. a 4. ročníku. Opět plán konkrétního gymnázia (viz příloha č.2). Z plánu určíme, že ZSV byla věnována 1 hodina týdně v prvním ročníku a 2 hodiny týdně ve 2., 3. a 4. ročníku, a to všem žákům. Ve druhém ročníku si navíc žák může vybrat dvouletý Společenskovědní seminář, který trvá 2 hodiny týdně ve 3. ročníku a pokračuje 3 hodiny týdně ve 4. ročníku a ve
3.
ročníku
si
může
zvolit
jednoletý
seminář
Vybrané
kapitoly
ze společenských věd, který trvá 3 hodiny týdně. V příloze číslo 3 nalezneme učební plán podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu – všeobecné. 4.1
Osnovy vybraných humanitních předmětů na všeobecném gymnáziu Tato práce se zaměřuje z humanitních předmětů na gymnáziu zejména
na společenskovědní předměty. Z Rámcového vzdělávacího programu platného v České republice je vybráno učivo, které tvoří společně s očekávanými výstupy vzdělávací obsah. Očekávané výstupy v práci nejsou uvedeny, jde hlavně o popis učiva, které se má v průběhu studia probrat. Práce je specifikována na obor Občanský a společenskovědní základ, který patří do oblasti Člověk a společnost.
31 Vzdělávací obsah oboru občanský a společenskovědní základ je následující:35 1. Člověk jako jedinec -
podstata lidské psychiky: vědomí, psychické jevy, procesy, stavy a vlastnosti,
-
osobnost člověka: charakteristika osobnosti, její typologie, vývoj a formování osobnosti v jednotlivých etapách lidského života, význam celoživotního učení a sebevýchovy,
-
psychologie v každodenním životě: rozhodování o životních otázkách, zásady duševní
hygieny,
náročné
životní
situace,
systém
psychologického
poradenství. 2. Člověk ve společnosti -
společenská podstata člověka: význam začlenění jedince do sociálních vazeb, proces socializace, mezilidská komunikace, problémy v mezilidských vztazích,
-
sociální struktura společnosti: sociální útvary, společenské instituce, sociální nerovnost, sociální mobilita, jedince ve skupině (vztahy, role, normy chování),
-
sociální fenomény a procesy: rodina, práce, masmédia, životní prostředí, sociální
deviace,
sociální
problémy
(nezaměstnanost,
kriminalita,
extremismus). 3. Občan ve státě -
stát: znaky a funkce, formy státu, právní stát, Ústava ČR – přehled základních ustanovení,
-
demokracie: principy a podoby, občanská práva a povinnosti, podstata občanské společnosti, její instituce, politické subjekty, politický život ve státě, volby, volební systémy, úřady,
-
lidská práva: zakotvení lidských práv v dokumentech, porušování a ochrana lidských práv, funkce ombudsmana, ideologie: znaky a funkce, přehled vybraných ideologií.
-
4. Občan a právo -
právo a spravedlnost: smysl a účel práva, morálka a právo,
-
právo v každodenním životě: právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, právní řád ČR – jeho uspořádání, systém právních odvětví, druhy právních norem, smlouvy, jejich význam a obsah, všeobecné podmínky smluv,
35
Výzkumný ústav pedagogický – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPGSP-2007-07_final.pdf [cit. 11.2.2010] s. 39-42
32 -
orgány právní ochrany: funkce a úkoly, právnické profese, účel a průběh občanského soudního řízení, orgány činné v trestním řízení, jejich úkoly, systém právního poradenství, činnost a úkoly občanských poraden.
5. Mezinárodní vztahy, globální svět -
evropská integrace: podstata a význam, Evropská unie – význam, proces integrace, orgány EU, jednotná evropská měna,
-
mezinárodní spolupráce: důvody, význam a výhody, významné mezinárodní organizace a společenství – RE, NATO,OSN jejich účel a náplň činnosti,
-
proces globalizace: příčiny, projevy, důsledky, globální problémy.
6. Úvod do filozofie a religionistiky -
tomuto obsahu je věnována samostatná kapitola o filozofii
33
5 ROZVRH VÝUKY NA LYCEU VE FRANCII Rozvrh výuky ve Francii určují národní programy, ve kterých nalezneme jak vyučovací předměty, tak počty hodin, které se jim mají věnovat. Učitelé pracují podle těchto programů při plánování svých hodin a musejí dosáhnout stanovených cílů, za pomoci určených pojmů, které jsou v programech vyznačeny. Navíc dostávají učitelé do rukou zároveň tzv. manuály, které jim slouží při přípravě, upřesňují to, jak by mohli danou problematiku probírat, které pojmy, jaké příklady by mohli využít. Najdou zde vysvětlenou problematiku, způsob provedení a závěr a také zdroje, odkud se dá čerpat. Přesné vymezení vyučovacích předmětů a hodin jim věnovaných nalezneme na stránkách Ministerstva Národního školství.36 Rozvrh 2., 1. a závěrečného ročníku je součástí přílohy 4 a 5 (ročníky na lyceu se číslují sestupně). V rozvrhu hodin na lyceu jsou vyznačeny předměty, které mohou obsahově odpovídat předmětu Základy společenských věd v České republice. Jsou to předměty Výuka občanská, právní a sociální, Vědy ekonomické a sociální a Filozofie. Při shrnutí vidíme, že: ve 2. ročníku je věnováno 30 minut týdně v půlené třídě výuce občanské, právní a sociální a 2 hodiny 30 minut (z toho 30min v půlené třídě) Vědám ekonomickým a sociálním (viz příloha č. 4 – barevně vyznačeno). Rozvrh sekce ekonomicko-sociální, literární a vědecké je součástí přílohy č. 5. Společenskovědní
předměty
jsou
zde
opět
barevně
vyznačeny.
Sekce
ekonomicko-sociální se věnuje povinně v prvním ročníku 5 hodin (z toho 1 hodinu v půlené třídě) Vědám ekonomickým a sociálním a v závěrečném ročníku se jim věnuje dokonce 6 hodin (z toho 1 hodinu v půlené třídě). Filozofii se věnuje až v závěrečném ročníku, a to 4 hodiny týdně. Výuce občanské, právní a sociální se vyučuje 30 minut v půlené třídě jak v prvním ročníku, tak v ročníku závěrečném. Navíc si má žák možnost vybrat Vědy ekonomické a sociální v prvním ročníku jako povinně volitelné – 2 hodiny týdně a v závěrečném ročníku jako specializované také 2 hodiny týdně.
36
Ministerstvo Národního školství – Organizace výuky v 2. ročníku všeobecného a technologického lycea [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46450/horaires-de-laclasse-de-seconde-generale-et-technologique.html [cit. 2.9.2009]
34 Sekce literární probírá povinně Filozofii v závěrečném ročníku, a to 8 hodin týdně. Opět se věnuje 30 minut týdně v půlené třídě jak v prvním, tak v závěrečném ročníku Výuce občanské, právní a sociální. Sekce
vědecká
(přírodovědná)
probírá
Filozofii
povinně
3
hodiny
v závěrečném ročníku (z toho 1 hodina v půlené třídě) a Výuce občanské, právní a sociální věnuje opět jako v předešlých sekcích 30 minut v půlené třídě jak v prvním, tak v závěrečném ročníku. 5.1
Osnovy vybraných humanitních a technologickém lyceu
předmětů
na
všeobecném
Z humanitních předmětů jsou vybrány osnovy předmětu Výuka občanská, právní a sociální, Vědy ekonomické a sociální a Filozofie. Osnovy humanitních předmětů ve Francii na lyceu obsahují nejen vědomosti a pojmy, které si musí žák osvojit, ale taktéž vysvětlivky k tomu, jak může být to které téma vyučováno, co může učitel zdůraznit, jaké prostředky může využít k ukázce problematiky (např. grafy, mapky, náčrty apod.). Navíc učitelé dostávají do rukou tzv. manuály, ve kterých naleznout příklady cvičení a ukázek. Můžeme říci, že tyto manuály tvoří tzv. „pomocnou ruku“ pro tvorbu jejich hodin. Přeloženy jsou pouze pojmy, popřípadě vědomosti, které si má žák osvojit, neboť překlad celých osnov by byl příliš obsažný a rozsáhlý. 5.1.1 Osnovy výchovy občanské, právní a sociální – ve 2., 1. a závěrečném ročníku – společné pro všechny tři sekce Osnovy ve francouzském jazyce jsou dostupné na stránkách Ministerstva Národního školství. 37 2. ročník: „Ze života ve společnosti k občanství“ -
7 vědomostí: úcta, začlenění, národnost, právo, práva lidí a občanská práva, práva občanská a politická, práva sociální a ekonomická,
-
4 témata: občanství a slušnost, občanství a integrace, občanství a práce, občanství a proměna rodinných svazků.
37
Ministerstvo Národního školství – Osnovy výchovy občanské, právní a sociální [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46452/education-civique-juridique-et-sociale.html [cit. 2.9.2009]
35 1. ročník: „Instituce a praktiky občanství“ -
7 vědomostí: moc, reprezentace, zákonnost, stát a právo, republika, demokracie, obrana,
-
4 témata: cvičení občanství, reprezentace a legitimita politické moci; cvičení občanství, formy politické participace a kolektivní akce; cvičení občanství, republika a partikularismus; cvičení občanství a úkoly občanů.
Závěrečný ročník: „Občanství v proměnách současného světa“ -
8 vědomostí: volnost, rovnost, suverenita, soudnictví, obecný zájem, bezpečí, zodpovědnost, etika,
-
4 témata: občanství a vývoj věd a techniky, občanství a nové požadavky soudnictví a rovnosti, občanství a vznik Evropské Unie, občanství a formy globalizace. Výchova občanská, právní a sociální, jak je zřejmé při pohledu na osnovy,
v sobě pojímá oblast práva a politologie. 5.1.2 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – ve 2. třídě všeobecného a technologického lycea – povinně volitelný předmět Tabulka č. 1 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – ve všeobecného a technologického lycea – povinně volitelný předmět.38
38
Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/botexte/hs06020829/MENE0201542A.htm [cit. 2.9.2010]
2. třídě
36
PROGRAM
POJMY, KTERÉ MUSÍ ŽÁCI ZNÁT, UMĚT POUŽÍVAT A UPŘESNIT
1. Úvod (trvání: 1 týden)
Chod ekonomických a sociálních studií
2. Rodina: instituce ve vývoji (trvání: 4-5 týdnů)
Různé druhy rodin Příbuzenské vztahy Domácnost
3. Zaměstnanost: otázka společnosti (trvání: 6 až 7 týdnů) 3.1. Aktivní populace
Aktivní/neaktivní Placené zaměstnání/ neplacené, smlouva na dobu neurčitou/ sezónní zaměstnání Nezaměstnanost
3.2.Socioprofesní klasifikace
Socioprofesní kategorie
4. Produkce: místo ekonomických a sociálních vztahů (trvání: 9 až 10 týdnů) 4.1. Rozmanitost organizací a jejich cílů
Podnik Úřad Spolek
4.2 Produkce v podniku
Faktory produkce (kapitál a práce) Produktivita práce Investice Přidané hodnoty
4.3 Organizace práce a sociálních vztahů v jednotě produkce
Organizace práce Pracovní smlouva Reprezentace pracovníků
5. Konzumace: aktivita ekonomická, sociální a kulturní (trvání: 8 až 9 měsíců) 5.1 Zdroje: zisky a půjčky
Primární zisky Zisky z převodu Disponibilní zisky Mzdy
5.2 Konzumace a životní móda
Majetky soukromé/ majetky společné Moc koupě Životní úroveň Účinnost značky
5.1.3 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – v 1. ročníku všeobecného lycea – sekce ekonomicko-sociální, povinný a povinně volitelný předmět Tabulka č. 2 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – v 1. ročníku všeobecného lycea – sekce ekonomicko-sociální, povinný a povinně volitelný předmět. Převzato z: Ministerstvo národního školství – oficiální stránky.39
39
Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2001/28/encartd.htm [cit. 2.9.2009]
37
TÉMATA PROGRAMU Úvod: (trvání 1 týden)
POJMY, KTERÉ ŽÁCI MUSÍ ZNÁT A UMĚT POUŽÍVAT Obchodní svazky, sociální svazky, politické svazky
1. Ekonomické a sociální aktivity 1.1 Ekonomické aktivity (trvání: 6 týdnů)
Reprezentace (předvedení) funkce ekonomie
Činitelé a jejich vztahy
Podniky, domácnosti, administrace, finanční instituce, zahraniční instituce. Produkce, spotřeba, zprostředkování, příjem. Utváření hrubého majetku, závěrečná spotřeba, útrata.
Vnější obchody
Běžná bilance, míra úhrady, míra otevření se.
Měřítko ekonomické aktivity
Přidaná hodnota, vnitřní hrubá produkce, míra marže, vyvážené zaměstnání – zdroje, úroveň spořivosti, úroveň investování.
1.2 Financování ekonomiky Finanční vyvážení činitelů
Kapacita, potřeba financování.
Střední financování a financování trhu
Autofinancování, úvěr, akcie, dluhopisy.
Formy a funkce měny
Míra zisku.
Peněžní tvorba
Papírové peníze, mince, cenné papíry.
1.3 Sociální organizace – Sociální struktura Klasifikace populace: profese a socioprofesní kategorie
Sociální skupiny, socioprofesní kategorie.
Třídy a sociální stratifikace
Holismus, individualismus, sociální vztahy, hierarchie, nadvláda, sociální třídy.
1.4 Socializace: determinismus a vzájemné působení
Hodnoty, normy, role, statusy, reprodukce.
1.5 Kultura: přenos a kolektivní konstrukce
Integrace, akulturace, subkultura, kulturní konflikty.
1.6 Politická organizace (trvání: 3 týdny) Stát a právo
Moc, národ, legitimita, stát, právní pravidla.
Úroveň moci
Centrální/místní moc, nadnárodní, subsidiarita.
Občanství
Sociální smlouvy, participace, reprezentace.
2. Ekonomická a sociální regulace 2.1. Sladění trhem (trvání: 6 týdnů) 2.2 Trh a společnost Institucionalizace trhu
Cena rovnováhy, kvantita rovnováhy.
Obchodní styky a sociální předpis
Práva a vlastnictví.
38 2.3 Mechanismus trhu Formování nabídky, poptávky a rovnovážné ceny na trhu 2.4 Role trhů a konkurenční regulace Pluralita tržních situací
Rovnovážná cena, rovnovážné množství. Informace, přidělování nabídky nebo poptávky, elasticita. Dokonalá konkurence, monopol, oligopol, monopolistická konkurence.
2.5 Podnik a trhy
Strategie podniků
Ceny, zisk, produktivita, ekonomický žebříček. Koncentrace, spolupráce, překážky při vstupu a výstupu, diferenciace, inovace.
Kontrola konkurence
Zneužití dominantní pozice.
2.6 Hranice trhu 2.7 Působení veřejné moci (trvání: 6 týdnů) Podklady zákroku veřejné moci: podpora, přerozdělení, regulace, upravování
Externality a kolektivní majetky: rovnost a nerovnost, přerozdělení, společenská ochrana, účast/jistota.
Akční prostředky veřejné moci
Povinné poplatky, veřejné výdaje, veřejná a soukromá služba.
Hranice zásahu veřejné moci
Rozpočtové donucení, vnější donucení.
Organizace veřejné moci a její účinnost 2.8 Regulace a sociální soudržnost (trvání: 4 týdny) Sociální kontrola: normy a vzájemné vztahy Konstrukce norem
Pravidla, produkce norem, požadavky, sankce.
Souhlas a vybočení
Vybočení/delikvence, odsouzení, etiketa, okrajovost.
2.9 Řešení: Sociální regulace a konflikty
Jednání, sociální hnutí.
5.1.4 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – v závěrečném ročníku všeobecného lycea – sekce ekonomicko-sociální, povinný a povinně volitelný předmět Protože je těmto Vědám v závěrečném ročníku věnováno 6 hodin týdně, odpovídají tomu i velmi obsáhlé osnovy, které z tohoto hlediska nejsou v práci uvedeny, ale jsou dostupné opět na stránkách Ministerstva Národního školství. 40 Vědy ekonomické a sociální zahrnují oblast ekonomie a sociologie.
40
Ministerstvo Národního školství- Osnovy věd ekonomických a sociálních v závěrečném ročníku [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/botexte/hs7021003/MENE0201715A.htm [cit. 2.9.2009]
39
6 FILOZOFIE NA GYMNÁZIU A NA LYCEU Následující kapitola popisuje osnovy filozofie na gymnáziích v České republice a na lyceích ve Francii. Filozofie na gymnáziích je součástí předmětu Základy společenských věd. V současné době se filozofie učí až ve 4. ročníku, kdy jsou žáci dostatečně vyzrálí pro filozofické úvahy, ale podle Školního vzdělávacího programu uvedeného konkrétního gymnázia se jí bude vyučovat částečně už ve 3. ročníku, přičemž nebude tak hloubkově probírána ve 4. ročníku, jako je tomu nyní. Ve Francii se filozofie vyučuje jako samostatný předmět, a to v závěrečném ročníku studia, ve všech třech sekcích. Doba výuky v ekonomicko-sociální sérii je 4 hodiny týdně, v literární sérii je to velmi důležitý předmět a vyučuje se 8 hodin týdně a v přírodovědné sérii se vyučuje 3 hodiny týdně (z toho 1 hodinu v půlené třídě). 6.1
Filozofie v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia
V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia nalezneme výuku filozofie ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost oboru Občanský a společenskovědní základ. Záměry této vzdělávací oblasti jsou realizovány hlavně prostřednictvím vzdělávacích oborů Občanský a společenskovědní základ, Dějepis a Geografie. Člověk jako jedinec, Člověk ve společnosti, Občan ve státě, Občan a právo, Mezinárodní vztahy a globální svět a Úvod do filozofie a religionistiky tvoří vzdělávací obsah oboru Občanský a společenskovědní základ.41 Úvod do filozofie a religionistiky „Očekávané výstupy: Žák -
objasní podstatu filozofického tázání, porovná východiska filozofie, mýtu, náboženství, vědy a umění k uchopení skutečnosti a člověka,
-
rozliší hlavní filozofické směry, uvede jejich klíčové představitele a porovná řešení
základních
filozofických
otázek
v jednotlivých
etapách
vývoje
filozofického myšlení,
41
Výzkumný ústav pedagogický – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPGSP-2007-07_final.pdf [cit. 11.2.2010] s. 39-42
40 eticky a věcně správně argumentuje v dialogu a diskusi, uvážlivě a kriticky
-
přistupuje k argumentům druhých lidí, rozpozná nekorektní argumentaci a manipulativní strategie v mezilidské komunikaci, zhodnotí význam vědeckého poznání, techniky a nových technologií pro
-
praktický život a možná rizika jejich zneužití, posuzuje lidské jednání z hlediska etických norem a svědomí jednotlivce,
-
objasní dějinnou proměnlivost základních etických pojmů a norem, rozlišuje významné náboženské systémy, identifikuje projevy náboženské
-
a jiné nesnášenlivosti a rozezná projevy sektářského myšlení. Učivo podstata
-
filozofie:
základní
filozofické
otázky,
vztah
filozofie
k mýtu,
náboženství, vědě a umění, -
filozofie v dějinách: klíčové etapy a směry filozofického myšlení,
-
víra v lidském životě: podoby víry, znaky náboženské víry, náboženské systémy, církve, sekty“.42
6.2
Filozofie ve Školním vzdělávacím programu konkrétního gymnázia Dokumenty jsou
použity se
svolením
zástupkyně
ředitele Gymnázia
J.A. Komenského a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod. Vyučovací předmět Základy společenských věd vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a společnost vzdělávacího oboru Občanský a společenskovědní základ z RVP VG (Rámcový vzdělávací program vyššího gymnázia). V průběhu vzdělávání jsou začleněna průřezová témata RVP VG (Osobnostní a sociální výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova a Mediální výchova). V průběhu studia žák rozšiřuje již nabyté znalosti a získává nové vědomosti o podstatě lidské psychiky, o společnosti, posiluje své právní vědomí, v dějinách filozofie hledá názory, se kterými se chce, nebo nechce ztotožnit. Hodinová dotace, kterou škola předmětu přiřadila: 42
Výzkumný ústav pedagogický – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPGSP-2007-07_final.pdf [cit. 11.2.2010] s. 42
41 Základní kurz: 1., 2. i 3. ročník 2 hodiny týdně. Tabulka č. 3 Volitelné předměty konkrétního gymnázia.43 Předmět
Ročník
Společenskovědní seminář
Hodinová dotace
3.
2
4.
3
Společenské vědy maturitní
4.
4
- Seminář pedagogické psychologie, pedagogiky a sociálních prací
4.
3
- Cvičení z filozofie a logiky
3
- Seminář státoprávní teorie a politologie
3
Dále jsou vybrány z vyučovacího předmětu informace, které se týkají filozofie. Ve výchovných a vzdělávacích strategiích zdůrazňuji Kompetence k učení, cituji: „Žáci jsou vedeni k uvědomění si svých schopností argumentovat. Pod vedením učitele žáci analyzují odborné politologické a filozofické texty a vyvozují z nich závěry.“ Ročník: 3. Očekávané výstupy: Žák -
objasní odlišnost pohledu speciálních věd, náboženství a filozofie,
-
popíše podstatu filozofické otázky,
-
popíše, čím se zabývají jednotlivé filozofické disciplíny,
-
porozumí základním filozofickým pojmům,
-
na příkladech rozliší, jak se měnilo filozofické myšlení v průběhu dějin.
Obsah učiva Úvod do filozofie -
vznik filozofie,
-
základní filozofická otázka,
-
problematika ontologie, gnoseologie, filozofické antropologie, etiky a estetiky,
-
z dějin
filozofie:
předsokratovské
školy,
Sokrates,
Platón,
Aristoteles,
helénismus, patristika, scholastika, renesance, empirismus, osvícenství. 43
Gymnázium J.A. Komenského a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Školní vzdělávací program [online]. Dostupné z: http://www.gjak.cz/UserFiles/File/SVP_vyssi_gym_2009/svp2009_zsv.pdf [cit. 12.2.2010] s. 256
42 Dále nalezneme výuku filozofie v Seminářích ze společenských věd. Tyto předměty jsou určeny studentům, kteří mají zájem o společenskovědní problematiku a chtějí se jí věnovat studiem na vysoké škole či v pomaturitních oborech, a proto budou ze Základů společenských věd maturovat. Obsahem seminářů je systematické shrnutí a prohloubení vědomostí a dovedností získaných v hodinách ZSV. Zde se věnují hlavně filozofickému myšlení 19. a 20. století. Vyučovací předmět Filozofie a logika vznikl ze vzdělávacího oboru Občanský a společenskovědní základ. Je zařazen do posledního ročníku studia na osmiletém i čtyřletém gymnáziu, jeho časová dotace je 3 hodiny týdně. Předmět navazuje na poznatky základního kurzu předmětů Matematika a Základy společenských věd a dále je prohlubuje a rozvíjí. Využívá disponibilní časové dotace. Začlenění tématických okruhů průřezových témat (jsou zmíněny jen ty, které se týkají filozofie): Tabulka č. 4 Začlenění tématických okruhů průřezových témat.44 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA
44
TEMATICKÝ CELEK
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Kapitoly z antické, novověké a současné filozofie
Multikulturní výchova
Kapitoly ze současné filozofie
Environmentální výchova
Kapitoly ze současné filozofie
Mediální výchova
Kapitoly ze současné filozofie
Gymnázium J.A. Komenského a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Školní vzdělávací program [online]. Dostupné z: http://www.gjak.cz/UserFiles/File/SVP_vyssi_gym_2009/svp2009_zsv.pdf [cit. 12.2.2010] s. 285
43
Tabulka č. 5 Očekávané výstupy.45 ŽÁK
OBSAH UČIVA
- zná obsah základních filozofických disciplín - umí posoudit vztah filozofie a speciálních věd a umění
Vymezení filozofie - předmět filozofie, disciplíny, vztah filozofie, věd a umění, role filozofie v současném světě
- zná základní teorii, obsah, myšlenkový kontext a roli Platónovy a Aristotelovy filozofie v dějinách myšlení
Kapitoly z Antiky - základní problémy u předsokratiků - Platónova ontologie, teorie idejí a nauka o státu - Aristotelova metafyzika, členění věd
- umí posoudit vztah filozofie, zkušenosti a rozumu, zná základní ontologické a metafyzické problémy novověku - rozlišuje etiku a metaetiku - dokáže racionálně argumentovat a zaujmout postoj k vybraným etickým problémům
Kapitoly z novověku - Descartes: ontologie, psychologie, novověká věda, racionalismus a empirismus - Kant: metafyzika - Heidegger: metafyzika, existencialisté, filozofie a politika - Novověká etika
- umí kriticky analyzovat pravděpodobné příčiny současných globálních problémů
Kapitoly ze současnosti - filozofie a současný svět, filozofické aspekty globálních problémů
6.3
Filozofie ve Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu Stále ještě platí učební dokumenty Standard vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu
(cíle a okruhy kmenového učiva stanovené ve standardu jsou v učebních plánech a učebních osnovách nebo jiných učebních dokumentech dále konkretizovány a didakticky uspořádány) a Učební dokumenty pro gymnázia (učební plány, učební osnovy). Proto jsem se rozhodla čerpat právě z učebních dokumentů pro gymnázia, kde se hovoří také o filozofii. Tyto dokumenty jsou zmíněny hlavně proto, že podle ŠVP (Školní vzdělávací program) se vyučuje letos teprve v prvním ročníku, ale starší dokumenty, které obsahují filozofii, stále dobíhají. „Základy filozofie: -
předmět filozofie, místo filozofie v lidské zkušenosti, vztah filozofie k jiným formám vědění o světě (mýtus, náboženství, věda, umění); význam filozofické zkušenosti,
45
Gymnázium J.A. Komenského a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Školní vzdělávací program [online]. Dostupné z: http://www.gjak.cz/UserFiles/File/SVP_vyssi_gym_2009/svp2009_zsv.pdf [cit. 12.2.2010] s. 287-288
44 -
povaha a podstata filozofického tázání, hlavní filozofické problémy, historické proměny přístupu k těmto problémům a jejich řešení, hlavní filozofické disciplíny,
-
počátky filozofie: časové vymezení a témata, předpoklady vzniku filozofie v antickém Řecku, rysy nejstarší filozofie, hlavní směry antické filozofie,
-
filozofie ve středověku: uzlové filozofické problémy, vznik a počáteční vývoj křesťanství, křesťanská filozofie, patristika, scholastika, středověké univerzity,
-
renesanční filozofie, její rysy, uzlové problémy, rozvoj přírodní vědy, metafyzika, filozofie státu a práva, filozofie náboženství, filozofická reforma věd,
-
filozofie mezi renesancí a osvícenstvím, osvícenská filozofie v Anglii, Francii a Německu, empirická filozofie, racionalismus, idealismus, reformace,
-
filozofie 19. a 20. století: německá klasická filozofie, poklasická filozofie, fenomenologie, filozofie bytí, filozofie existence, hermeneutika, postmoderna,
-
hlavní směry současné filozofie, historický přehled současné filozofie. Doporučené rozšiřující učivo:
-
pravidla vedení filozofického dialogu, kladení otázek, filozofická argumentace,
-
vybraní otázky filozofické antropologie (člověk jako téma speciální vědy a filozofie, tělesnost, niternost, dějinnost, vztažnost ke světu a druhým lidem, činnost),
-
problém svobody a nutnosti v lidském jednání, historické proměny v jeho řešení,
-
vybrané otázky filozofie bytí (substance a akcident, látka a forma, možnost a uskutečnění, entelechie, historické proměny v řešení základního určení jsoucna),
-
vybrané otázky filozofie přírody (rozdíl mezi tělesem a živým jsoucnem, vzájemná odlišnost životních forem a jejich vlastností, stupně bytí, vrstvy jsoucna),
-
pohyb,
prostor,
čas
/konfrontace
filozofického
přístupu
s fyzikálními
a kosmologickými teoriemi hmoty, vývoj náhledů na tyto fenomény), -
vybrané otázky filozofie poznání (smyslová niternost, odlišnost smyslového a duchovního poznání, vědomí, jazykový charakter poznání, pojmovost, vědecké poznání),
-
pravda jako filozofický problém, historické proměny v řešení tohoto problému,
45 vybrané otázky filozofie jazyka (jazykový obraz světa, společenské a dějinné
-
určení jazyka, jazyk a poznání, přirozený jazyk a jazyk vědy), vybrané otázky filozofie hodnot, problémy výkladu lidské zkušenosti“.46
-
Vidíme, že v těchto učebních dokumentech není stanoveno, které filozofy se mají žáci naučit. Takže učitelé vybírají jména sami. 6.4
Filozofie podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu – na konkrétním gymnáziu Časový rozpis učiva předmětu základy společenských věd
Třída:
4.A, 4.B, OA, OB
Vyučující: Školní rok: 2009/2010 Učebnice:
Jirsová, B.: Filozofická čítanka; Měšťánek, T.: Úvod do filozofie
Hodinová dotace: 2 hodiny týdně 1. Úvod do studia filozofie
září
Pojem a vznik filozofie Dílčí filozofické obory Základní filozofické pojmy 2. Antická filozofie Kosmologická filozofie - milétská škola, eleaté, mladší fyzikové, atomisté
říjen
Antropologická filozofie - sofisté, Sokrates Systematická filozofe - Platón, Aristoteles
listopad
Helénistická filozofie - epikureismus, skepticismus, stoicismus, eklekticismus, novoplatonismus Shrnutí řecké filozofie
3. Středověká filozofie
prosinec
Křesťanství Patristika - apologetika, dogmatika, systematika Scholastika - raná, vrcholná, pozdní 46
Výzkumný ústav pedagogický – Učební dokumenty pro gymnázia [online]. Dostupné z: www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/ucebni_dok_gymnazia.pdf [cit. 24.2.2010] s. 77
46 Tomáš Akvinský
leden
Shrnutí středověké filozofie 4. Filozofie období renesance a reformace Přírodní filozofie - Kusánský, Bacon Filozofie společnosti - Machiavelli, Grotius, Hobbes 5. Filozofie mezi renesancí a osvícenstvím
únor
Novověký racionalismus Anglická empirická filozofie - Locke, Berkeley, Hume Shrnutí empirické filozofie 6. Filozofie 18. století
březen
Francouzské osvícenství Mechanický materialismus Německé osvícenství Shrnutí filozofického myšlení v období osvícenství 7. Filozofie 19. století Marxismus Iracionalismus Pozitivismus
duben
Shrnutí filozofie 19. století 8. Filozofie 20. století pragmatismus, novopozitivismus, existencialismus, postmodernismus 9. Česká filozofie Souhrnné opakování a systematizace učiva filozofie 6.5
květen
Filozofie na lyceu Obsah předmětu Filozofie je dostupný na stránkách Ministerstva Národního
školství, ve francouzštině.47
47
Ministerstvo Národního školství – Osnovy Filozofie v závěrečném ročníku všeobecného lycea [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009]
47 Výuka filozofie v závěrečném ročníku má za cíl podporovat přístup každého žáka k tomu, aby se procvičil v posuzování a nabídnout mu počáteční filozofickou kulturu. Tyto dva účely jsou velice blízce propojeny. Filozofická kultura spočívá na předešlé školní výchově, ze které výuka filozofie vyčleňuje různé prvky, zejména pro ovládnutí schopnosti vyjadřovat se a argumentovat. Otevřena poznatkům z jiných disciplín vede tato výuka k rozvíjení úrovně analyzování u žáků, k rozvíjení správných pojmů a názoru k intelektuální zodpovědnosti. Přispívá také k vytváření autonomního ducha, upozorňuje na komplexnost skutečnosti a schopností uskutečnit kritické vědomí současného světa. Výuka filozofie představuje základní charakter, který vylučuje encyklopedickou vizi. Není možné projít všechny etapy dějin filozofie, ani zaregistrovat všechny směry, které jsou zpracované. Jedná se o jasné vymezení témat, na kterých spočívá výuka a kompetencí, které žáci musí získat k tomu, aby zvládli a uměli využít, co se naučili. V závěrečných ročnících vedoucích k všeobecné maturitě se program a osnovy skládají ze seznamu pojmů a ze seznamu autorů. Pojmy slouží k definici problémů a autoři poskytují texty. Tyto dva prvky budou probírány společně, a to způsobem, který respektuje spojitost a jednotu programu. Pojmy mohou být začleněny do komentáře textů, komentování děl může být rozvíjeno pomocí otázek na pojmy nebo na více pojmů. Profesor určí cestu, která se mu zdá nejlepší vzhledem k dané hodině a potřebám žáků. Tato výuka určuje rozsah, který je potřebný pro naučení se filozofické reflexi, založené na získání racionálních vědomostí a osvojení dovednosti porozumět textům. Pojmy a znaky: Seznam pojmů náležejících každé sérii udržuje nejen rozvrh k výuce filozofie, ale také získané znalosti v jiných disciplínách. Pojmy: V každé sérii spojuje seznam pojmů pět oblastí, buď samotné, nebo spojené pojmy, které určují základní směry výzkumu. Nabídka, ve které jsou pojmy zmíněny a jejich skloubení se studiem děl vyzdvihují filozofickou svobodu a zodpovědnost učitele, ovšem pod podmínkou, že budou všechny probrány.
48 Znaky: Metodické studium pojmů je upřesněno a obohaceno znaky, na které se učitel odkazuje při výkladu své hodiny. Například, rozlišení pojmů příčina/záměr může být zahrnuto v rozboru pojmů pravda, historie, volnost, interpretace, živoucí nebo rozlišení pojmů ideální/reálný může zasahovat do oblasti umění, náboženství, volnost, štěstí atd. Učitel určí při jaké příležitosti a v jakém kontextu umožní získání těchto pojmů tak, aby byly pro žáky stálé a aby se nezúžily pouze na učení se mechanickým definicím. Literární série Tabulka č. 6 Osnovy filozofie v závěrečném ročníku – literární sekce.48 POJMY: Námět
Svědomí, Vnímání, Nevědomí, Druzí, Touha, Bytí a čas
Kultura
Řeč, Umění, Historie
Pravda a skutečnost
Teorie a zkušenost, Demonstrace, Interpretace, Život, Živoucí, Hmota a duch, Pravda
Politika
Společnost, Spravedlnost a právo, Stát
Morálka
Svoboda, Povinnost, Štěstí
Práce
a
technika,
Náboženství,
ZNAKY: absolutní/relativní -abstraktní/konkrétní - v jednání/v pomoci analýza/syntéza - příčina/záměr - náhodný/nezbytnost/možnost věřit/vědět - podstatné/nahodilé - vysvětlit/rozumět - ve skutečnosti/právně formálně/materiálně - způsob/druh/jedinec - Ideální/skutečný - identita/rovnost odlišnost - intuitivní/diskursivní – legální/legitimní - prostřední/bezprostřední objektivní/subjektivní - povinnost/donucení - původ/příčina - přesvědčit/usvědčit - podoba/obdoba – podstata/důsledek – teoreticky/prakticky – transcendentní/imanentní – světový/obecný/osobní/jednotlivý
48
Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009]
49 Série ekonomicko-sociální Tabulka č. 7 Osnovy filozofie v závěrečném ročníku – ekonomicko-sociální série49 POJMY: Námět
Svědomí, Nevědomí, Druzí, Touha
Kultura
Řeč, Umění, Práce a technika, Náboženství, Historie
Pravda a skutečnost
Demonstrace, Interpretace, Hmota a duch, Pravda
Politika
Společnost, Spravedlnost a právo, Stát
Morálka
Svoboda, Povinnost, Štěstí
ZNAKY: absolutní/relativní - abstraktní/konkrétní - v jednání/v pomoci analýza/syntéza - příčina/záměr - náhodný/nezbytnost/možnost věřit/vědět - podstatné/nahodilé - vysvětlit/rozumět - ve skutečnosti/právně formálně/materiálně - způsob/druh/jedinec - ideální/skutečný - identita/rovnost odlišnost - intuitivní/diskursivní - legální/legitimní - prostřední/bezprostřední objektivní/subjektivní - povinnost/donucení - původ/příčina - přesvědčit/usvědčit - podoba/obdoba – podstata/důsledek – teoreticky/prakticky – transcendentní/imanentní – světový/obecný/osobní/jednotlivý
Vědecká (přírodovědná) série Tabulka č. 8 Osnovy filozofie v závěrečném ročníku – vědecká série50 POJMY: Námět
Svědomí, Nevědomí, Touha
Kultura
Umění, Práce a technika, Náboženství
Pravda a skutečnost
Demonstrace, Život, živoucí, Hmota a duch, Pravda
Politika
Společnost, Spravedlnost a právo, Stát
Morálka
Svoboda, Povinnost, Štěstí
ZNAKY: absolutní/relativní - abstraktní/konkrétní - v jednání/v pomoci analýza/syntéza - příčina/záměr - náhodný/nezbytnost/možnost věřit/vědět - podstatné/nahodilé - vysvětlit/rozumět - ve skutečnosti/právně formálně/materiálně - způsob/druh/jedinec - ideální/skutečný - identita/rovnost odlišnost - intuitivní/diskursivní - legální/legitimní - prostřední/bezprostřední objektivní/subjektivní - povinnost/donucení - původ/příčina - přesvědčit/usvědčit - podoba/obdoba – podstata/důsledek – teoreticky/prakticky – transcendentní/imanentní – světový/obecný/osobní/jednotlivý
49
Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009] 50 Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009]
50 Autoři Studium děl největších autorů je podstatný prvek celé filozofické kultury. Nejedná se o přelet historií a shrnutí fakt, ale o obohacení o úvahy žáků, kdy přemýšlejí nad filozofickými problémy, přičemž znají jejich přesné formulace. Díla budou povinně vybrána od autorů, kteří jsou na seznamu. Alespoň dvě díla budou probrána v literární sérii a alespoň jedno dílo v ekonomicko-sociální a vědecké sérii. Objevují se zde tři periody: antika a středověk, moderní doba a současná doba. Učitel může pochopitelně použít pro potřeby své výuky i výtažky z děl, jejichž autoři na seznamu nejsou. Seznam autorů: Platón, Aristoteles, Epikuros, Lukrécius, Seneka, Cicero, Epiktétos, Marcus Aurelius, Sextos Empeirikos, Plotínos, Augustin, Averroes, Anselme, Tomáš Akvinský, Guillaume d´Ockham. Machiavelli, Montaigne, Bacon, Hobbes, Descartes, Pascal, Spinoza, Locke, Malebranche, Leibniz, Vico, Berkeley, Condillac, Montesquieu, Hume, Rousseau, Diderot, Kant. Hegel, Schopenhauer, Tocqueville, Comte, Cournot, Mill, Kierkegaar, Marx, Nietzsche, Freud, Durkheim, Husserl, Bergson, Alain, Russel, Bachelard, Heidegger, Wittgenstein, Popper, Satyre, Arendt, Merleau-Ponty, Levinas, Foucault. Učení se filozofické úvaze: Nejčastějšími formami písemného projevu pro vyhodnocení práce žáků ve Filozofii jsou disertace a vysvětlování textu. Jsou to dvě kompletní cvičení, která spočívají nejprve na získání určitého počtu všeobecných norem intelektuální práce a pak na povinnosti vyjádřit své myšlenky jednoduchou formou. Učitel žáky neučí jen pro to, aby se jim zlepšily jejich školní výsledky, ale hlavně proto, aby ovládli své vlastní myšlenky a uměli se co nejjasněji vyjadřovat a byli přesvědčiví.
51
7 VÝZKUMNÉ OTÁZKY Výzkumné otázky jsou formulovány tak, aby vedly k objasnění odlišnosti českých všeobecných gymnázií a francouzských lyceí. Následně jsou zaměřeny na posouzení osnov vybraných humanitních předmětů, na výuku filozofie a na realizaci obsahu vzdělávání. Dále jsou otázky věnovány zjišťování, jak jsou učivo a vědomosti ověřovány. 1. Jaké jsou hlavní odlišnosti českých všeobecných gymnázií a francouzských lyceí? 2. Jak probíhá maturita na gymnáziu a na lyceu? 3. Jak by mohlo vypadat zhodnocení osnov vybraných humanitních předmětů na gymnáziích a na lyceích? 4. Liší se způsob výuky filozofie na gymnáziích a na lyceích? 5. Diskutuje se často na gymnáziích a na lyceích během výuky humanitních předmětů? 6. Jak pracují učitelé a žáci s učebnicemi během výuky společenskovědních předmětů? 7. Jak zvládají učitelé humanitních předmětů na gymnáziích a na lyceích probrat stanovené učivo? 8. Mají učitelé humanitních předmětů možnost vybírat učivo, které je jim bližší a považují ho za důležitější a zajímavější pro své žáky? 9. Jak se dají posoudit a shrnout metody výuky vybraných humanitních předmětů? 10. Používá se při ověřování vědomostí v humanitních předmětech ústní zkoušení před tabulí? 11. Používají se k ověřování vědomostí na lyceu a na gymnáziu testy? 12. Píší žáci na lyceu obsáhlé a dlouhé písemné práce ze společenskovědních předmětů?
Na otázku č. 1 až 3 bude zodpovězeno na základě skloubení informací ze stránek, jež se týkají školství a dvou rozhovorů, které specifikují a blíže objasní některé méně známé skutečnosti. Odpovědi na výzkumné otázky 4 – 12 budou vycházet z rozhovorů s českými a francouzskými učiteli a žáky.
52
8 ROZHOVORY Za aktéry rozhovorů byly vybrány dvě učitelky na českém gymnáziu a dva francouzští učitelé, kteří vyučují na francouzském lyceu. Otázky jim byly kladeny ve francouzštině. Ze studentů připadla volba na tři české studenty všeobecného gymnázia v České republice a tři francouzské studenty lycea ve Francii. Vybrané otázky a odpovědi z dotyčných rozhovorů potřebné k zodpovězení výzkumných otázek jsou součástí přílohy číslo 7. Mezi základní metody při vypracování diplomové práce lze zařadit zejména analýzu osnov vybraných humanitních předmětů, dále rozhovory s učiteli a studenty, a to jak s českými, tak s francouzskými. Další metodou je komparace vybraných problematik středního školství v České republice a ve Francii a v neposlední řadě návštěva spojená s náslechem hodin na francouzském lyceu. Prostředkem,
který
umožnil
uvedené
metody
použít,
byl
také
překlad
z francouzského jazyka. Pro naplnění cíle práce bylo nutné vyhledat i kontakty k získání informací o francouzském školství. Materiály k českému školskému systému a osnovám jsou běžně dostupné na stránkách institucí, na kterých najdeme ty nejnovější informace (např. Ministerstvo školství, Metodický portál RVP, Eurydice, Ústav pro informace ve vzdělávání – ÚIV, či Výzkumný ústav pedagogický - VÚP). Konkrétnější informace autorka vyžádala na Gymnáziu J.A.Komenského a státní jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod. Mnohem složitější byla orientace ve školství francouzském. Informace v knižní podobě samozřejmě existují (např. z angličtiny přeložili ČERNOHORSKÝ, P. VÁŇOVÁ, M. – COUFALÍK, J. Struktury systémů vzdělávání a počáteční odborné přípravy v zemích Evropské unie.; JEŽKOVÁ, V. Vzdělávací systémy v zahraničí.), ale jsou často zastaralé. Aktuální informace jsou dostupné na stránkách francouzského Ministerstva Národního školství. Rozeslala jsem též e-maily na čtyři lycea ve Francii, ale žádné z nich neodpovědělo. Dále jsem zkontaktovala Dominika Z., který vystudoval Carnotovo lyceum v Dijonu. Ten mně poskytl kontakty na další studenty ve Francii a tak jsem rozvinula informační síť, která posloužila k rozhovorům. Zkontaktovala jsem i Česko-francouzskou sekci v Brně, Táboře, Praze a Olomouci. Z Nerudova gymnázia v Praze odpověděla paní PhDr.
53 Zuzana
Wienerová,
která
mně
velmi
ochotně
nabídla
další
kontakty
na francouzské učitele. 8.1
Hlavní odlišnosti českých všeobecných gymnázií a francouzských lyceí Česká všeobecná gymnázia a francouzská všeobecná a technologická lycea
se liší v mnoha aspektech. Pro popis jednotlivých rozdílných charakteristik je v této práci čerpáno nejen z oficiálních dokumentů, ale také ze dvou rozhovorů, jejichž myšlenky jsou v průběhu popisu využity. Rozhovory s vybranými potřebnými otázkami a odpověďmi se nachází v příloze číslo 6. Tím nejmarkantnějším rozdílem mezi všeobecným lyceem ve Francii a všeobecným gymnáziem v České republice je fakt, že v České republice trvá studium 4 roky a ve Francii 3 roky. Věková hranice typická pro gymnázium je 1519 let a pro lyceum 15-18 let. V České republice se ročníky označují vzestupně, tedy 1.,2.,3. a 4. Ve Francii je to naopak označení sestupné, a to 2., 1. a závěrečný ročník. V České republice se vyučuje 5 dní v týdnu, nevyučuje se v sobotu a v neděli. Ve Francii se vyučuje od pondělí do pátku, přičemž není nic ojedinělého, když žáci školu navštěvují i v sobotu dopoledne. Jako kompenzace jim může posloužit středa, kdy je odpoledne volné a má být využito pro domácí přípravu. Pokud to shrnu, vyučuje se tedy celý týden kromě středy odpoledne, soboty odpoledne a samozřejmě neděle. Sobotní vyučování využívají hlavně ti žáci, kteří potřebují látku lépe vysvětlit anebo potřebují v nějaké oblasti pomoc. Při přijímacím řízení na střední školu v České republice vyhlásí ředitel školy první kolo tak, že jej zveřejní na místě veřejně přístupném jak ve škole, tak i způsobem umožňujícím dálkový přístup.51 Pro přijímací řízení ředitel školy stanoví: a) jednotná kritéria pro všechny uchazeče přijímané v každém jednotlivém kole přijímacího řízení do příslušného oboru vzdělání a formy vzdělávání pro daný školní rok,
51
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Nové předpisy o přijímání ke studiu ve středních školách [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/prijimani-ke-studiu-ve-strednichskolach-v-roce-2009 [cit.12.1.2010]
54 b) předpokládaný počet přijímaných uchazečů do jednotlivých oborů vzdělání a forem vzdělávání. Ředitel školy k naplnění předpokládaného stavu žáků může vyhlásit další kola přijímacího řízení, přičemž postupuje obdobně jako v prvním kole, s výjimkou povinnosti stanovit 2 termíny přijímací zkoušky. Pro další kola přijímacího řízení se přijímací zkouška koná v termínech stanovených ředitelem školy, nejdříve však 14 dní po vyhlášení příslušného kola přijímacího řízení.52 Zdroj Eurydice nabízí vysvětlení pro Francii: „Školní okrsek je geografická zóna, která sdružuje několik školních sektorů. Žáci nachází v jejich okrsku lyceum všeobecné a technologické a lyceum profesionální, které odpovídá jejich zaměření na konci 3. ročníku v collège.“53 Žáci jsou tedy na střední školu v jejich okrsku přijímáni automaticky po úspěšném dokončení collège. Rozvrstvení prázdnin během školního roku je také předmětem srovnávací pedagogiky, protože i zde můžeme nalézt rozdíly.
52
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Upozornění na změny v přijímacím řízení od března 2009 [online]. Dostupné z: http://www.m sm t.c z/vzdelavani/pr ij im ac i- r izenibr ezen- 2009 [cit.12.1.2010]
53
Eurydice – Organizace školského systému ve Francii 2007/8 [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eur ydic e/docum ents/eur ybas e/eur ybas e_f ull _r epor ts/FR_FR.pdf [cit.15.11.2009] s. 72
55 Tabulka č.8 Prázdniny ve školním roce 2009/10 – Česká republika54 a Francie55 Česká republika
Francie
Začátek školního roku
1. září 2009
Začátek školního roku
2. září 2009
Konec 1. pololetí
28. ledna 2010
Dušičkové svátky
24. října 2009 – 5. listopadu 2009
Konec 2. pololetí
30. června 2010
Vánoce
19. prosince – 4. ledna 2010
Podzimní prázdniny
29. října – 30. října 2009
Zimní prázdniny
6. února – 1. března 2010**
Vánoční prázdniny
23. prosince 2009 – 1. ledna 2010
Jarní prázdniny
10. dubna – 3. května 2010***
Jednodenní pololetní prázdniny
29. ledna 2010
Letní prázdniny
2. července – 2. září 2010
Jarní prázdniny
1.únor – 14.březen 2010*
Velikonoční prázdniny
1. dubna – 2. dubna 2010
Hlavní prázdniny
1. července – 31. srpna 2010
* rozděleny do 6-ti týdnů podle okresů a obvodů hlavního města Prahy **záleží na zónách *** záleží na zónách
Prázdniny ve školním roce 2009/10 - Francie -
Dva týdny volna kolem Vánoc, v únoru a na jaře.
-
Volné týdny kolem občanských svátků.
-
Zimní prázdniny a prázdniny na podzim – jejich datum záleží na rozdělení do tzv. zón, které jsou tři.
-
Červenec a srpen jsou letní prázdniny.56 Co se týká denního rozvrhu v České republice je stanoven takto: Začátek
a konec teoretického vyučování v denním studiu stanoví ředitel školy tak, že začíná zpravidla v 8, nejdříve však v 7 hodin a končí nejpozději ve 20 hodin. Nejvyšší počet vyučovacích hodin povinných předmětů v jednom dni s polední
54
55
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Dostupné z: http://www.m sm t.c z/uploads/VKav_200/Or ganizac e_09_10/Or g_r ok u_09_10.doc [cit.14.2.2010]
Ministerstvo Národního školství [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/pid184/lecalendrier-scolaire.html [cit.14.2.2010] 56 Ministerstvo Národního školství – Organizace školního času[online]. Dostupné z: http://www.educ ation.gouv.fr /c id2503/les- r ythm es-s colaires.htm l#organis ationdu- tem ps -sc olair e [cit.14.2.2010]
56 přestávkou je 8, výjimečně 9 hodin, bez polední přestávky 7 hodin. Zpravidla po 2. vyučovací hodině se zařazuje přestávka 15 - 20 minutová, mezi ostatní vyučovací hodiny přestávka zpravidla desetiminutová.57 Příkladem je rozložení vyučování na konkrétním gymnáziu: 0. hod. 1. hod. 2. hod. 3. hod. 4. hod. 5. hod. A 5. hod. B 6. hod. 7. hod. 8. hod.
7:05 - 7:50 8:00 - 8:45 8:55 - 9:40 9:55 - 10:40 10:45 - 11:30 11:40 - 12:25 12:00 - 12:45 12:55 - 13:40 13:45 - 14:30 14:35 - 15:20
Týdenní rozvrh pro střední školy ve Francii obsahuje 27 - 32 hodin výuky. Organizace výuky spočívá na sledu hodin, které trvají 55 minut a jsou rozděleny 5 minutovými přestávkami.58 Michal Š. doplnil informace ze zkušenosti: „Obvykle bývá jedna 15 minutová přestávka tzv. „récréation“ – pro odpočinek, oddech, mezi 9:50 až 10:05 hodinou. Poté ještě jedna 15 minutová přestávka odpoledne od 15:50 do 16:05 hodin. Přestávka na oběd je v trvání 1 - 3 hodin, obvykle kolem 2 hodin, v rozmezí od 11:05 až 13:55. Výuka začíná obvykle kolem 8 - 9 hodiny ranní a doba ukončení vyučování se pohybuje kolem 18. hodiny. Konkrétněji: 8:00 – 8:55, 9:00 - 9:50, 10:05 - 11:00, 11.05 - 11:55, 12:00 - 12:55, 13:00 - 13:55, 14:00 - 14:55, 15:00 15:50, 16:05 - 17:00, 17:05 - 17:55.“ „Hodnocení v České republice existuje jednak průběžné, jednat závěrečné hodnocení žáků na vysvědčení. Podle vyhlášky jsou pravidla hodnocení výsledků vzdělávání žáků součástí školního řádu a vycházejí z rámcových a školních vzdělávacích programů (resp. dosud platných učebních dokumentů). Hodnotí se nejčastěji známkami, přičemž 1 výborný, 2 chvalitebný, 3 dobrý, 4 dostatečný, 5 57
Eurydice- Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/9 [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eur ydic e/docum ents/eur ybas e/eur ybas e_f ull _r epor ts/CZ _CS.pdf [cit.15.11.2009] s. 123
58
Eurydice – Organizace školského systému ve Francii [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eur ydic e/docum ents/eur ybas e/eur ybas e_f ull _r epor ts/FR_FR.pdf [cit.15.11.2009] s. 79
57 nedostatečný. Některé školy využívají také bodového /procentuálního hodnocení a je snaha o kombinaci se slovním hodnocením.“59 V České republice se hodnocení výsledků žáka na vysvědčení provádí na konci každého pololetí, a to klasifikací, slovně nebo kombinací obou způsobů. Školní rok je tedy na rozdíl od Francie rozdělen na dvě pololetí. Ojedinělou zvláštností francouzského školství je právě způsob známkování. Můžeme jej přímo nazvat bodováním, protože žáci dostávají body, a to od 1 do 20-ti. Jen málokdo dosáhne 20-ti bodů. Bohumil V. uvádí, že průměr třídy je okolo 11 bodů. Dále objasňuje: „Specifičností známkování jsou nejen body, ale zejména to, že se známkuje podle koeficientů. Protože si v druhém ročníku vybereš do jaké sekce budeš chodit v prvním ročníku a závěrečném ročníku, měl by student vědět i o koeficientech, které se pro stejný předmět liší sekce od sekce. Každý předmět má svou váhu - koeficient. Např. matematika má v ekonomicko-sociální sekci koeficient 5, popřípadě 7 (vysvětlím později). Takže když student dostane z matematiky 15, tak má jakoby 15*7=105 bodů. Poté se sečtou koeficienty (dohromady v ekonomicko-sociální sekci je jich na maturitě asi 39). 39*20=780 bodů. Celkově tedy může dosáhnout 780 bodů, a to když se vydělí počtem koeficientů, tak by měl 20 (čili čistá jednička, ale to má jen málokdo). Každý předmět má jinou váhu. Jakou, často závisí na sekci a počtu hodin. Třeba matematika v literární sekci má asi jen 3. Matematika může mít taky koeficient ne 5, ale 7. Toto je způsobeno tím, že si v prvním ročníku musíš zvolit tzv. "specku" (specializaci), čili více hodin, větší váha (koeficient). To je docela logické. Tento systém hodnocení má tu výhodu, že když studentovi jde nějaký předmět, tak si tím může vyvažovat nějaký jiný. Nejde mu filozofie? Žádný problém, má přece 18 z matematiky, která má koeficient 7, zatímco má 7 z filozofie, která má koeficient 4, a tak dále. Tady se totiž jede na celkový průměr ze všech předmětů, který musí být nad 10. Zjednodušený příklad: matika 15 - koeficient 7, tělocvik 10 - koeficient 2 a např. angličtina 16 - koeficient 3. Takže 105+20+48=173. Počet koeficientů: 7+2+3=12... tudíž 173/12=14.42 ... takže průměr je 14.42 z 20.“
59
Eurydice – Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/9 [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eur ydic e/docum ents/eur ybas e/eur ybas e_f ull _r epor ts/CZ _CS.pdf [cit.15.11.2009] s. 140
58 Michal Š. dodává: „Ve Francii se dělí školní rok na tři trimestry a po každém trimestru se posílá vysvědčení domů rodičům. Toto vysvědčení obsahuje i slovní hodnocení. Nejdříve se však schází rada, která jej sepisuje.“ Michal Š. dále vysvětluje další odlišnou problematiku. Ve Francii totiž není typické, aby učitel zapisoval do třídní knihy absenci žáků tak, jak se tomu děje v České republice. Ale učitelé dostanou tzv. „carnet d´élève“ - žákovský zápisník, kam vkládají papírek o tom, kdo chybí a případně také omluvenky. Tento zápisník se odnese do tzv. VISCA (VISCO – „la vie scolaire“ – školní život), což je něco jako studijní oddělení v České republice. Každá třída má Visco svoje. Ve Viscu se přepisuje absence žáků do počítače, vše je registrováno a pokud škola neobdrží omluvenku od žákových rodičů, tak automaticky posílá zprávu rodičům. Velmi důležitou součástí lycea ve Francii je i tzv. CDI – „le centre de documentation et d´information“, což je dokumentační a informační centrum. Dá se přirovnat ke školní knihovně na českém gymnáziu, ovšem ještě s několika dodatky navíc. Je to něco jako čítárna, studovna. České gymnázium může mít podkrovní knihovnu společně se studovnou, kam můžou žáci chodit jak za účelem četby, tak také na internet, psát úkoly, odpočívat ve volné hodině. O
dokumentační centrum se stará tzv. dokumentační profesor, který plní
funkci, můžeme říci, recepčního. Stará se o to, aby byl v knihovně klid, vysvětluje žákům, jak se v tomto centru pracuje, kde najdou, co potřebují apod. V tomto centru jsou umístěny knihy, učebnice, časopisy, noviny a internet. Ale běžně se v tomto centru najdou i CD na poslech. Žáci sem chodí ve volné hodině, píší si úkoly a někteří žáci sem přichází i společně se svým profesorem a vypracovávají ve skupinkách přidělené úkoly. Nejčastěji se tak děje ve Výuce občanské, právní a sociální. Bohumil V. odpovídá: „Píší se zde domácí úkoly, když má žák volnou hodinu, vyhledává informace v knížkách, čte, hledá na internetu, nemělo by se tam mluvit.“ Michal Š. říká: „Do CDI jsem často nechodit, spíše vůbec. Informace jsem vyhledával i jinde, např. naše škola měla tzv. multimediální místnost, kde se nacházely informace na počítačích, CD, kazety. Ta byla mnohem modernější.“
59 8.2
Maturita V České republice se maturitní zkouška se skládá ze dvou povinných
předmětů (český jazyk a literatura a cizí jazyk) a dvou volitelných předmětů. Zkouška má písemnou (pro český jazyk) a ústní část. Dokladem o složené maturitní zkoušce je vysvědčení o maturitní zkoušce. Maturitní zkouška je předpokladem pro vstup na vysokou školu nebo vyšší odbornou školu.60 Vysvětlení k průběhu a trvání maturitní zkoušky podává Eurydice: Maturitní zkouška je ústní. Písemnou část má zkouška z českého jazyka a literatury, případně i zkouška z matematiky, je-li povinnou součástí maturitní zkoušky. Ředitel může stanovit písemnou část i u cizího jazyka. Písemná část trvá nejdéle 240 minut, témata/příklady stanoví ředitel. Pro ústní zkoušku je předem stanoveno 25 - 30 témat, z nichž si žák jedno vylosuje. Zkouška trvá 15 minut, příprava na ni rovněž 15 minut, v případě grafického řešení lze přípravu prodloužit o dalších 15 minut. Písemná část zkoušky se koná v dubnu, v termínu určeném ředitelem školy. Ústní zkoušky se konají nejdříve ve druhém úplném týdnu v květnu a nejpozději 15. června. Před zahájením ústní zkoušky se žáci neúčastní vyučování po dobu 5 vyučovacích dnů. Je to zkouška komisionální. Komise se skládá z předsedy, místopředsedy a třídního učitele, z učitele příslušného předmětu a přísedícího. Předseda je pedagog z jiné střední školy jmenovaný krajským úřadem, ostatní členy jmenuje ředitel školy. Klasifikaci jednotlivých zkoušek
na
návrh
jednotlivých
zkoušejících
schvaluje
zkušební
komise
hlasováním. Celkové hodnocení maturitní zkoušky provádí zkušební komise.61 Nemůžeme opomnět státní maturitu, která je v dnešní době horlivě probíraným tématem. Nový školský zákon významně mění způsob organizace maturitní zkoušky, která bude mít dvě části - společnou a profilovou. Za část centrálně připravovanou a společnou pro všechny maturanty odpovídá ministerstvo školství. Bude se skládat ze tří zkoušek, a to z českého jazyka, z cizího jazyka a z volitelné zkoušky. Za profilovou část odpovídá škola. Maturitní zkouška v nové podobě se měla skládat ve školním roce 2009/10, ale byla přesunuta. Společná část se měla
60
Eurydice [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/ressources/eurydice/pdf/041DN/041_CZ_CS.pdf [cit. 10.10.2009] s. 33
61
Eurydice – Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/9[online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eury dic e/documents/eur ybas e/eury bas e_full _r epor ts/CZ _CS.pdf [cit. 15.11.2009] s. 142-143
60 skládat z českého jazyka a volitelné zkoušky, při níž si žáci vybírají z pěti cizích jazyků a matematiky, později má společná část zahrnovat všechny tři zkoušky.62 Tabulka č. 9 Model státní maturity.63 ROK
2011
2012
SPOLEČNÁ ČÁST
PROFILOVÁ ČÁST
2. povinné zkoušky: 1. český jazyk a literatura 2. cizí jazyk nebo matematika
2 – 3 povinné zkoušky - stanoví ředitel školy
max. 3 nepovinné zkoušky z nabídky: český jazyk a literatura, cizí jazyk, matematika, občanský a společenskovědní základ, biologie, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis, dějiny umění
max. 2 nepovinné zkoušky - nabídku stanoví ředitel školy
3 povinné zkoušky: 1. český jazyk a literatura 2. cizí jazyk 3. matematika nebo občanský a společenskovědní základ nebo informatika
2 - 3 povinné zkoušky - stanoví ředitel školy
max. 3 nepovinné zkoušky: - z nabídky: max. 2 nepovinné zkoušky další cizí jazyk, matematika, informatika, občanský - nabídku stanoví ředitel školy a společenskovědní základ, biologie, fyzika, chemie, dějepis, zeměpis, dějiny umění
Občanský a společenskovědní základ je zkušební předmět zařazený do společné části maturitní zkoušky. Žák může z tohoto předmětu konat zkoušku povinnou (od roku 2012) nebo nepovinnou (viz model maturitní zkoušky). Zkouška ze zkušebního předmětu občanský a společenskovědní základ je připravována a žákům nabízena ve dvou úrovních obtížnosti, a to v základní a vyšší. Volba úrovně obtížnosti je na svobodném rozhodnutí žáka. Zkouška probíhá formou didaktického testu, který trvá 90 minut a obsahuje 50 otázek: - otevřené úlohy se stručnou odpovědí, - uzavřené úlohy s jednou správnou odpovědí. V roce 2011 (tzv. náběhová fáze) může žák konat ze zkušebního předmětu občanský a společenskovědní základ nepovinnou zkoušku pouze ve vyšší úrovni obtížnosti. Od roku 2012 je zkušební předmět občanský a společenskovědní základ zařazen mezi povinné zkoušky společné části maturitní zkoušky, a to jako 62
Eurydice– Organizace vzdělávací soustavy České republiky [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eury dic e/documents/eur ybas e/eury bas e_full _r epor ts/CZ _CS.pdf [cit. 15.11.2009] s. 142
63
Nová maturita – Maturitní model [online]. Dostupné z: http://www.novamatur ita.c z/matur itni- model-1404033321.html [cit. 12.2.2010]
61 3. povinná zkouška, v rámci které si žák může vybrat mezi zkušebními předměty: matematika, informatika a občanský a společenskovědní základ. Počínaje rokem 2012 ztrácí žák možnost konat nepovinnou zkoušku z téhož předmětu, z něhož koná zkoušku povinnou. Pokud tedy nezvolí občanský a společenskovědní základ v rámci 3. povinné zkoušky, má možnost si jej zvolit jako nepovinnou zkoušku – v základní nebo vyšší úrovni obtížnosti.“64 Maturita ve Francii je opět záležitostí, která má specifický ráz. „Francouzský bakalaureát je jedním z nejkomplikovanějších modelů v Evropě s dlouholetou tradicí. Vysoká náročnost vyžaduje vysokou úroveň a vyspělost kandidátů. Když už se student stane majitelem diplomu, má zákonný nárok na zápis na univerzitu. Francouzské maturitní zkoušky jsou středoškolským standardem, na kterém se do značné míry podílejí vysoké školy. V komisi může být jen jeden učitel daného lycea a nesmí zkoušet své studenty. Hodnotí se písemná část, speciální zadané práce (referáty, projekty) jako podklad pro ústní zkoušku. Výsledky jsou studentům oznamovány v červenci (zkoušky probíhají v březnu). Maximální možný počet bodů je 20, výsledky se pohybují mezi 11 a 14 body, jen výjimečně 17 - 18 bodů. Studenti, kteří mají méně než 7 bodů neuspěli a musí opakovat poslední ročník a skládat zkoušky znovu za rok. Závěrečné zkoušky nejsou jen zakončením střední školy, ale jejich úspěšný absolvent má zákonný nárok na zápis na univerzitu. Maturitní zkouška zahrnuje 6 - 7 povinných předmětů a další nepovinné předměty. Francouzský jazyk zkouška je povinná pro všechny středoškoláky. Skládá se jako první ze zkoušek a to již v předposledním roce studia. Zkouška je písemná a trvá čtyři hodiny. V sérii literární je to navíc Francouzský jazyk s literaturou. Zkouška ověřuje celkovou kulturu kandidáta a jeho literární rozhled. Vyžaduje se znalost francouzské literatury, znalost různých literárních stylů, schopnost hodnotit z různých hledisek autorovo dílo.
64
Nová maturita – Občanský a společenskovědní základ [online]. Dostupné z: http://www.novam atur ita.c z/obc ansk y- a-s polec ensk ovedni- zak lad1404033117.htm l [cit. 10.10.2009]
62 Kandidát může volit jednu ze tří alternativ formy zkoušky: a)
obsahující sérii otázek,
b) literárně kritické dílo, c)
úvahu. Navíc všichni skládají povinnou ústní zkoušku ve formě dialogu se
zkoušejícím. Zde musí uchazeč prokázat jazykovou kulturu, literární přehled a schopnost kritického myšlení. Tato zkouška trvá 20 minut. Matematika - zkouška je povinná pro všechny, ale liší se v požadavcích a formě. Cizí jazyk - zkouška z alespoň jednoho cizího jazyka je povinná pro studenty všech sérií. Dějepis, zeměpis - písemné zkoušky povinné pro všechny studenty trvají 4 hodiny, každý předmět polovinu času. Další povinné a nepovinné předměty vycházejí z toho, jakou sérii student studuje. Maturitní zkoušky ve Francii jsou pro studenty velice náročné nejen co do objemu ale také časově ( zhruba 20 hodin v průběhu dvou týdnů )."65 Pro všechny tři série platí, že je součástí zkoušek ve druhém ročníku tzv. TPE (travaux personnels encadrés) – tj. osobní práce. „TPE má dva důležité cíle: rozvíjet schopnost k samostatnosti žáků a podporovat všeobecný rozhled. TPE má na jedné straně za cíl naučit různým formám osvojování osnov jednotlivých programů, s důrazem na mezipředmětové vazby a na druhé straně rozvíjet u žáků samostatnost a iniciativu a využití dokumentů, které tvoří hlavní bod syntézy psaného textu a ústního podání. Žáci si hledají podnět, na kterém budou pracovat. Vybírají si ho za pomoci učitele, který je vede. Výsledkem je produkt několika žáků dohromady, ale hodnotí se každý žák zvlášť a jeho osobní pokrok. Vybraný podnět (téma) spojuje dohromady několik disciplín.“66
65
Francie Dostupné z: k df.m ff.c uni.c z/v yuk a/pedagogik a/s em in_pr ac e/.../fr anc ie.doc 10.12.2009[cit.10.12.2009] 66 Ministerstvo Národního školství - TPE [online]. Dostupné z: http:edus col.educ ation.f r/D0050/T hem is .htm [cit.20.11.2009]
63 Tabulka č. 10 Témata TPE na školní rok 2009/1067 SÉRIE PŘÍRODOVĚDNÁ SÉRIE LITERÁRNÍ
SÉRIE EKONOMICKOSOCIÁLNÍ
Volba věd o životě a o Zemi
Volba věd inženýrů
Člověk a příroda - útisk a svoboda
Člověk a příroda útisk a svoboda
Člověk a příroda - útisk a svoboda
Člověk a příroda - útisk a svoboda
Obraz
Podniky a jejich teritoriální strategie
Modely, modelování
Modely, modelování
Vědci a věda, včera a dnes Realita,reprezentace
Moc a společnost
Díla a technika
Rodina
Formy a tváře moci
Útrata a spotřeba
Inženýři a vědy společná historie
Prostředí a pokrok
Prostředí a pokrok
Přírodovědné pokroky a technická realizace
Přírodovědné pokroky a technická realizace
Učitelé dostanou pomocné listy s podrobnějšími obsahy témat. Bohumil V. vysvětluje TPE takto: „Zajímá tě nějaké téma, např. móda, oblečení, obchod aj. Vymyslíš si nějakou problematiku (prodej luxusního zboží v době recese), sbíráš o tom různé informace (na internetu, čteš časopisy, můžeš si dojít pohovořit s nějakými prodavači v luxusních obchodech, s řediteli firem apod.) Poté tyto informace vytřídíš a uděláš nějakou osnovu. Pak celý postup tvé práce popíšeš. Co, proč, jak jsi zkoumal. Tvůj „dossier“ - složka má pak asi 30 stran, maximálně. Tento projekt děláš přibližně od září/řijna do února v premiéru. Pak je Ti určen den a doba, kdy jdeš na ústní část zkoušky (část známky totiž dostaneš i za ten samotný dossier-text, grafika, grafy atd.). Tam máš 10 min na prezentaci a 10 min na odpověď otázek. Je to ve skupince po 2-3 lidech, neděláš tedy vše sama, ale máš vědět o všem. Takže taková příprava na bakalářku/diplomku, ale v mnohem menší míře.“ Michal Š.: „Maturita je státní, opravují ji jiní profesoři než profesoři ze školy. Při zkoušení platí pravidlo 1 na 1. Zkouší profesor buď z jiného lycea v daném městě, nebo z úplně jiného města. 1 učitel zkouší 1 žáka. Jen na TPE jsou 2 učitelé.“
67
Ministerstvo Národního školství - Témata TPE na školní rok 2009/10 [online]. Dostupné z: http:edus col.educ ation.f r/D0050/T hem is .htm [cit.20.11.2009
64 8.3
Komparace obsahu vzdělávání a jeho realizace na gymnáziích a na lyceích
Jak by mohlo vypadat zhodnocení osnov vybraných humanitních předmětů na gymnáziích a na lyceích? „V České republice schválilo ministerstvo školství Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, které stanovuje základní požadavky na vzdělávání v gymnaziálních oborech. Povinností školy je podle tohoto dokumentu připravit vlastní školní vzdělávací program. Stále však ještě platí dobíhající vzdělávací dokumenty. Základním dokumentem pro vzdělávání na gymnáziu je Standard vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu. Z něj jsou odvozeny učební dokumenty, které stanovují cíle vzdělávání, podrobný učební plán pro čtyřleté a osmileté gymnázium (z nějž vychází i šestileté gymnázium) a učební osnovy (vzdělávací obsah) jednotlivých předmětů. Učební plán poskytuje škole jistou míru volnosti, učivo je stanoveno závazně, není členěno do jednotlivých ročníků, to je v kompetenci školy.“68 „Ve Francii neexistují metody, které by byly přímo žádané při výuce na střední škole. Musí se ovšem respektovat oficiální programy, ale vyučující jsou svobodni při volbě prostředků, které budou přizpůsobené co nejvíc tomu, aby dosáhli vytyčeného cíle.“69 Při studiu osnov zjistíme (viz kapitola 4 a 5), že na gymnáziích jsou v předmětu Základy společenských věd zahrnuty témata spadající do psychologie, sociologie, práva, politologie, mezinárodních vztahů a také filozofie. Tyto oblasti jsou ohraničeny a probírány za sebou. Na lyceích (viz kapitola 5) se politologie a právo probírá ve Výuce občanské, právní a sociální, sociologie a ekonomie spadá do Věd ekonomických a sociálních a pro filozofii je samostatný předmět – Filozofie. Oblast psychologie na lyceích není pevně ohraničena, takže bohužel přesně nestanovíme, zda se vůbec probírá, nebo čeho je součástí. Je ale potřeba zdůraznit, že psychologie je velmi důležitou oblastí a neměla by se opomíjet.
68
Eurydice – Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2008 [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/r ess our ces/eur ydic e/pdf /041DN/041_CZ_CS.pdf [cit. 10.10.2009] s . 29 69 Eurydice – Francie, leden 2009 [online]. Dostupné z: http://eac ea.ec .eur opa.eu/educ ation/eur ydic e/docum ents/eur ybas e/national_s um m ar y_s heets/047_F R_F R.pdf [cit. 12.2.2010] s. 6
65 V České republice se díky reformě školství a školním vzdělávacím programům přechází stále více k tomu, že si učitelé mohou vybírat, na které oblasti se zaměří více, či méně a jakou metodu budou v dané třídě preferovat. Musí ovšem směřovat k předem vytyčeným cílům. Osnovy na lyceích jsou plné pojmů, vědomostí a témat (viz kapitola 5), na které se mají učitelé zaměřit. Při výuce jsou ohraničeni splněním těchto daných osnov, ale samozřejmě je mohou libovolně doplnit. Programy jsou celostátně určené a pro všechny lycea společné. Liší se způsob výuky filozofie na gymnáziích a na lyceích? Na gymnáziu je filozofie součástí předmětu Základy společenských věd, ale na lyceu se jedná o předmět samostatný. Osnovám filozofie je věnována kapitola 6. Výuka filozofie je v obou zemích pojímána naprosto rozdílným způsobem. V České republice se dbá zejména na výčet dějin filozofie a zaměření na významné filozofy a jejich myšlenky ve sledu událostí. To potvrzují i oba čeští učitelé při rozhovorech. Písemné práce probíhají formou zadání několika otázek, které se týkají probraných pojmů, jmen filozofů a jejich myšlenek. Odpovědi na tyto otázky žáci znají za předpokladu, že v hodinách dávali pozor a naučili se je individuálně, např. doma. Hodina většinou probíhá formou výkladu učitele a případnými otázkami směrem k žákům, ojediněle se vyskytuje zadání úryvku textu do skupinek (např. z filozofické čítanky) a shrnutí základních myšlenek, jak vyplývá z rozhovorů s českými žáky č. 2 a 3. S pomocí rozhovorů s francouzskými žáky můžeme shrnout, že ve Francii učitel na začátku probírané látky vysloví určité vybrané pojmy, které jsou určeny v národních programech. Tyto pojmy se nemusejí probírat podle historického sledu, ale žáci se učí, co o nich ten který filozof řekl, jak je chápal. Popřípadě se učí obecné definice o pojmech a nahlíží na ně z různých stran. Mohou pracovat např. s útržky textů. Učí se vyvozovat z textů závěry, formulovat vlastní názor o tom, co textem filozof myslel. Častá je debata, kde se žáci snaží zaujmout své stanovisko. Formy prověřování vědomostí ve Filozofii (viz odpověď francouzského žáka č.3) je tzv. dizertace – tj. určité téma nebo výrok nějakého filozofa, nebo také určité filozofické klišé, k němuž se žáci mají velmi strukturovaně vyjádřit (například: Je správné toužit po štěstí druhých? Je stát nutným zlem? Další
66 možnou prací jsou komentář textů, kdy žák dostane neznámý text od určitého autora a má vysvětlit, co tím autor chtěl říci. Žáci na gymnáziu jsou dokonale trénováni v učení se historie, jmen filozofů, názorů a pojmů. Mají široký rozhled v této oblasti, což jim jistě může usnadnit uspění při přijímacích zkouškách na vysokou školu a celkově také při studiu, pokud se na tuto oblast zaměří. Žáci na lyceu v podstatě historický přehled nemají. Samozřejmě letmý ano, ale nepostupují vymezeně jen v rámci sledu dějin. Naučí se nemít obavy z vyjádření svého názoru, umí jej zdůvodnit a stát si za ním. Nezaleknou se textu, ze kterého mají vyvodit závěr, naučí se jej okomentovat. Diskutuje se často na gymnáziích a na lyceích během výuky humanitních předmětů? Oba čeští učitelé odpovídají, že v hodinách se žáky diskutují, ale záleží hodně na třídě a bohužel jsou žáci čím dál méně aktivní. Francouzský učitel č.1 vysvětluje důležitost diskuze během výuky, ale upozorňuje na nedostatek času pro frekventovanější diskutování. Preferuje tudíž metodu dialogovou, kdy se žáků dotazuje na otázky, žáci mají odpovídat a odpověď se doplní teoreticky. Francouzský učitel č.2 si je vědom, že se mu žáci zaktivizovat moc nedaří, ale snaží se opakovat látku pomocí otázek směrem k žákům. Čeští žáky se s diskuzí setkávají, ale jak tvrdí žák č. 1 i 2, jsou to spíše otázky na žáky a ne vždy žáci diskutují o daném tématu, odbíhají od věci. Žák č. 3 se setkal s diskuzí např. během práce ve skupinkách. Francouzský žák č. 2 se shoduje s francouzským učitelem č. 1 v tom, že programy výuky jsou často naplněné a na častější diskuze nezbývá tolik času, kolik by si přáli. Žák č. 1 tvrdí, že záleží opravdu na dané třídě a také učiteli, čímž se shoduje s francouzským žákem č. 3. Jak pracují učitelé a žáci s učebnicemi během výuky společenskovědních předmětů? Z českých učitelů používá učitel č. 1 učebnici hlavně v politologii a při výuce filozofie využívá filozofickou čítanku. Učitel č. 2 žákům doporučuje učebnice do výuky nosit, ale nepracuje s nimi pravidelně.
67 Český student č. 1 na práci s učebnicí není zvyklý vůbec, student č. 2 se shoduje s českými učiteli a říká, že se používá hlavně filozofická čítanka k tomu, aby žáci četli myšlenky filozofů. Žák č. 3 se setkal s úryvky textů, ukázkou dokumentů, zákoníků a také s nabídkou literatury pro zájmové čtení. Učitelé ve Francii učebnice preferují hodně. Existují pro ně tzv. manuály, které doplňují výtažky textů a případnými dokumenty, které pro žáky ofocují. Tyto pak tvoří základ pro následné rozbory a analýzy. Francouzští žáci potvrzují francouzské učitele v tom, že manuály a učebnice jsou důležitou součástí výuky. Např. žák č. 3 vysvětluje, že ve Výuce občanské, právní a sociální učebnice nepoužívali, ale pracovali na základě přednesu referátů. Jak už bylo zmíněno dříve, učitelé mají stanoveny programy, kterými se řídí a na které navazují i manuály pro jejich práci, které mohou dále doplňovat. Pracují hlavně s útržky textů, grafy, obrázky a z nich vyvozují závěry. Jak zvládají učitelé humanitních předmětů na gymnáziích a na lyceích probrat stanovené učivo? Čeští i francouzští učitelé, kteří vystupují v rozhovorech se shodují na tom, že programy jsou hodně těsné, a to zejména v posledním ročníku. Francouzští žáci mohou posoudit stíhání látky díky tomu, že ve francouzských učebnicích je zaznačeno co který týden mají zvládnout probrat. Český žák 3. říká, že látku dobírali i mimo hodinu, pokud byli maturanti, kteří věděli, že se jich na látku budou při maturitě ptát, ale nesetkal se s tím, že by se ptali na něco, co neprobírali. Mají učitelé humanitních předmětů možnost vybírat učivo, které je jim bližší a považují ho za důležitější a zajímavější pro své žáky? Na předposlední výzkumnou otázku se dotazuje v rozhovoru otázka č. 6. Oba čeští učitelé se při výuce řídí vytyčenými osnovami, ale podle zájmu žáků se případně zastavují u témata, které je zajímá více a stojí i mimo osnovy. Francouzští učitelé mají něco, čemu se říká ve Francii „pedagogická volnost“. To znamená, že programy jsou sice celonárodně určeny a musí se splnit, ale články, texty a dokumenty má možnost učitel vybírat již sám. Shodují se s českými učiteli v tom, že pokud žáci projeví zájem o jinou problematiku, než je v programu, tak jsou jí určitou část času ochotno věnovat.
68 Český žák č. 1 se setkává během výuky s tím, že je učitel seznamuje s aktuálními problémy ze světa, žák č. 2 však striktně odpovídá, že se podle něj probírá látka hlavně podle daných osnov, bez ohledu na zájem žáků. Žák č.3 také říká, že učitel doplní výuku zajímavostmi jen zřídka. Francouzští žáci jsou za jedno s učiteli v tom, že programy jsou určeny a musí se probrat k tomu, aby žáci úspěšně odmaturovali. O něco lépe je na tom Výuka občanská, právní a sociální, která není v prvních trimestrech známkována, takže nabízí učiteli volnost v tom, jak ji může oživit. Zároveň to není ani maturitní předmět, takže se nemusí osnov držet tak urputně jak je tomu v ostatních předmětech. Jak se dají posoudit a shrnout metody výuky vybraných humanitních předmětů? Na tuto výzkumnou otázku můžeme odpovědět na základě pohledu na předchozí odpovědi. Do odpovědi zahrnuji i svůj pohled na problematiku metod výuky. V České republice probíhá výuka humanitních předmětů, společenskovědních, metodou výkladu učitele. Tento výklad doplňují případnými otázkami na žáky. Také žáci mají právo zeptat se, pokud jim není nějaký úsek látky jasný. Ojediněle jsou žákům zadávány referáty. Velmi ojedinělé jsou práce ve skupinách a zřídka také pracovní listy. Český žák č. 2 se setkal i s výkladem, kdy byly žákům ofoceny papíry a měli si při výkladu učitele podtrhávat. Tato metoda je dle mého názoru příliš pasivní a nevyvolává v žácích chuť k otázkám, které by sami sobě kladli a vyžadovali jejich zodpovězení. Nevyžaduje argumentaci a vytváření vlastního pohledu na věc. Práce ve skupinách sice aktivní je, ale je potřeba talentu učitele, který žáky správně vede a práce má jasný cíl. Určitě je vhodné tuto metodu používat častěji a natrénovat ji a to ne jen párkrát do roka. Reforma školství, která nyní probíhá, je opravdu inovativnější. V Rámcovém vzdělávacím programu se objevují tzv. klíčové kompetence. „Klíčové kompetence jsou schopnosti a dovednosti použitelné v praktickém životě, jako je třeba umět spolupracovat ve skupině, umět vytvořit a zastávat svůj vlastní názor apod. Zásadní cíl reformy v kostce by se dal shrnout takto: žáci by toho měli více umět
69 než znát.“70 Navíc jsou zmíněny požadavky, které jsou na žácích vyžadovány, jako je schopnost argumentovat, kriticky přistupovat k argumentům druhých lidí, rozpoznat nesprávnou argumentaci a také manipulativní jednání. Čím dál více slyšíme o aktivnějších metodách výuky, které podněcují metody probírání látky formou práce ve skupinách, debat v kruzích apod. Tuto inovaci považuji v našem školství za opravdu žádoucí a dokonce nezbytnou. V dnešní době je vyžadováno v praxi umění spolupracovat, cítit se být zodpovědným za výsledek kolektivní práce, schopnost vnímat a respektovat ostatní kolegy a umět vhodně a sebekriticky vyjádřit také svůj názor. Na lyceích opravdu oceňuji metody komentáře textů a psaní disertací (které trvají minimálně 2 hodiny). Žák si má tak možnost nacvičit dedukci, vyvozování závěrů, zamýšlet se nad tím, co dotyčný autor textem myslel, učí se jej okomentovat. Otázkou však zůstává, zda dotyčný textem nemyslel úplně něco jiného, než si myslí ostatní lidé, kteří jeho myšlenku rozebírají. Usuzuji, že nejde ani tak o správnost, ale o způsob práce, který je vlastně tréninkem do budoucnosti. Žáci se nebojí vyjádřit, stát si za svým názorem, kriticky jej zhodnotit a umět kriticky přistupovat k názorům ostatních. Při mých rozhovorech jsem si ověřila, že francouzští žáci (i čeští žáci, kteří zde studovali) jsou opravdu hodně komunikativní, na otázky rychle reagují a dokáží téma sami rozvinout a doplnit. Překvapilo mě, jak vyspěle dokáží odpovídat a zaujímat postoj. Jistě by nebylo na škodu zkombinovat metody učitelova výkladu s prací ve skupinách a analyzováním textů, což by byla jistě ideální metoda. Nemůžu však sama odhadnout, jak by tato metoda fungovala v praxi a jaký by měla účinek. Stojím však za názorem, že člověk, který se naučí množství informací nazpaměť a neumí je efektivně využívat pro svůj prospěch v dalším životě, neumí se adekvátně a cíleně vyjadřovat, musí být v životě určitě ochuzený o spoustu příležitostí, které by při opačném postoji byl schopný odhalit. 8.4
Způsob ověřování učiva
Na výzkumnou otázku Používá se při ověřování vědomostí v humanitních předmětech ústní zkoušení před tabulí? je v rozhovorech zaměřena otázky číslo 6. 70
Varianty - Reforma školství v České republice [online]. Dostupné z: http://www.var ianty.c z/ r ef orm a- pr ir uck a.pdf [cit. 10.3.2010] s. 3
70 Oba francouzští učitelé odpovídají, že ústní zkoušení před tabulí nepoužívají. Tento typ zkoušení není ve Francii preferován vůbec, jak potvrzují studenti. Jedinou výjimkou, kdy se žák dostane před tabuli je, když přednáší referát. Samozřejmě záleží na volbě učitele. Naproti tomu na gymnáziích se užívá zkoušení u tabule běžně, jak potvrzují učitelé a také český žák 1 a 2. Český žák č. 3 dodává, že je učitel zkoušel spíše formou malých písemných prací. Obecně však můžeme říci, že ústní zkoušení před tabulí je výhradně záležitostí gymnázií. Záměrem výzkumné otázky Používají se k ověřování vědomostí na gymnáziu a na lyceu testy? bylo zjistit, zda píší žáci testy ve formě otevřených otázek nebo uzavřených otázek s výběrem jedné či více odpovědí. Oba čeští učitelé užívají testy s otevřenými otázkami, což potvrzují také všichni tři čeští žáci. Na lyceu je situace složitější, pokud shrneme odpovědi učitelů a žáků. Žáci píší buď komentáře textů nebo tzv. disertace, což jsou písemné práce, které mohou trvat 2 – 4 hodiny. Tyto práce mají danou strukturu, kterou se žáci postupně učí a základem je analyzování. Francouzský žák č. 3 ještě zdůrazňuje další typ písemné práce, což je tzv. přepadovka. Na výzkumnou otázku Píší žáci na lyceu obsáhlé a dlouhé písemné práce ze společenskovědních předmětů? je částečně zodpovězeno v předešlé odpovědi. Můžeme připojit také vysvětlením délky maturity. Maturity jsou pro žáky velmi časově náročné, kdy žáci mohou absolvovat psaní prací 20 hodin během dvou týdnů. Proto, aby je zvládli, jsou trénováni v psaní dlouhých prací již v prvním a závěrečném ročníku. Francouzští žáci tedy píší velmi obsáhlé písemné práce. 8.5
Diskuse Jako objekt mého srovnávání jsem si z humanitních předmětů pro všeobecné
gymnázium v České republice zvolila předmět Základy společenských věd, který můžeme zařadit také do oblasti Člověk a společnost a oboru Občanský a společenskovědní základ. U Francie to tak snadné nebylo, poněvadž jsem zjistila, že tento obor není vymezen jen v rámci jednoho předmětu. Při studiu školského systému ve Francii jsem narazila na tři předměty, které bych do společenských věd zařadila. Je to Výuka občanská, právní a sociální, Vědy ekonomické a sociální a Filozofie.
71 Chtěla bych podotknout, že odpovídání na výzkumné otázky je založeno čistě kvalitativně na osobních zkušenostech získaných při rozhovorech s učiteli a žáky. Získání konkrétních informací, které budou plné individuálních zkušeností a hodnotné z hlediska autentických skutečností bylo cílem praktické části práce. Může se stát, že odpovědi na otázky jsou více či méně zabarveny právě těmito kritérii a nemusejí platit pro kvantitativní výzkum a stěží se dají zobecňovat. Nicméně tyto nové poznatky mohou uvedenou podrobnější analýzou i tak přinést inspiraci těm, kteří se hlubším srovnáváním
školských systémů zabývají.
72
ZÁVĚR Školské systémy v České republice a ve Francii jsou v mnoha hlediscích naprosto rozdílné, a proto je velmi složité porovnávat je. Francouzské školství je řízeno centrálně, to znamená, že jsou vydávány národní programy, podle kterých se musí jednotlivá lycea řídit a dodržovat jejich plnění. V České republice se díky reformě školství přechází k tomu, že si každá škola vytváří na základě Rámcového vzdělávacího programu svůj Školní vzdělávací program šitý na míru možnostem školy. Na druhou stranu, rozdílnost je prvek, který umožňuje jednotlivým zemích vyměňovat si navzájem své poznatky o školství a vylepšovat tak fungování jednotlivých škol. Mezi zjištěné odlišnosti gymnázií a lyceí patří způsob konání maturity, doba trvání studia, značení ročníků, doba vyučování během týdne, přijímání na střední školu, prázdniny, denní rozvrh, způsob hodnocení, třídní agenda a školní knihovna. Dále jsou to osnovy humanitních předmětů. Učitelé na gymnáziích mají osnovy vypracovány podle oblastí a např. ve filozofii lpí na historickém sledu událostí. Pro osnovy lyceí je typická danost pojmů, které mají učitelé za úkol se svými žáky probrat. Na gymnáziích ještě stále platí kvantitativní učení se do hloubky a všeobecný přehled založený na učení se převážně zpaměti. To se ovšem pomalu, ale jistě, mění k nasměrování žáků k tomu, aby uměli získané informace prakticky a účelně využívat. Typickou metodou výuky humanitních předmětů ve Francii je psaní tzv. disertací, komentáře textů a analyzování. Diplomová práce splnila stanovené cíle. V teoretické části, kapitola 2 až 6, je přiblížen stručný popis školských soustav v České republice a ve Francii, rozvrh výuky na gymnáziích a na lyceích, program vybraných humanitních předmětů, osnovy výuky filozofie na gymnáziích a na lyceích. V empirické části, kapitola 7 a 8, je srovnáno střední školství v České republice a ve Francii se zaměřením na vybrané oblasti, dále jsou pomocí rozhovorů popsány odlišnosti při výuce vybraných humanitních předmětů a shrnuty a posouzeny metody výuky vybraných humanitních předmětů. Diplomová práce může posloužit zejména učitelům humanitních předmětů na gymnáziích, kteří si jsou vědomi skutečnosti, že sledování odlišností jednotlivých školských systémů, osnov předmětů, metod a způsobů výuky jim může v jejich práci poskytnout širokou škálu zajímavých postřehů a může jim jejich práci učinit
73 mnohem zajímavější. Taktéž může zaměření práce pomoci nejen vysokoškolským studentům srovnávací pedagogiky, ale též studentům učitelství humanitních předmětů. Podpora výměny jednotlivých studentů a učitelů mezi státy a jejich školami je jistě nepostradatelnou záležitostí, která se bude díky Evropské Unii čím dál více rozvíjet. Ráda bych podotkla, že téma mé diplomové práce mi přineslo naprosto nový, jedinečný a obohacující pohled na střední školství jak u nás, tak ve Francii. Jsem také vděčná za setkání s lidmi, kteří mi poskytli potřebné informace, díky kterým by tato práce nemohla mít podobu teorie ošperkované autentickými zkušenostmi.
74
SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ Literatura:
1. CIBULKOVÁ, P. - KLEŇHOVÁ, M. - ŠŤASTNOVÁ, P. České školství v mezinárodním srovnání, vybrané ukazatele OECD, Education at a Glance 2009. 1. vydání. Praha: ÚIV – Divize nakladatelství Tauris, 2009. 125 s. ISBN 978-80-211-0582. 2. JEŽKOVÁ, V. - WALTEROVÁ, E. Vzdělávání v zemích Evropské Unie. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy – Centrum evropských studií, 1997. 194 s. ISBN 80-86039-19-6. 3. KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 6. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1998. 862 s. ISBN 80-04-26710-6 4. KALHOUS, Z. - OBST, O. Školní didaktika. 1. vydání. Praha: Portál, 2002. 448 s. ISBN 80-7178-253-X. 5. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Učební dokumenty pro gymnázia: učební plány, učební osnovy (denní studium, studium při zaměstnání) : osmiletý studijní cyklus : čtyřletý studijní cyklus schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR s platností od 1.9.1999, PRAHA: Fortuna 1999, 1.vydání, 205 s. ISBN 80-7168-659-X (brož.) 6. OBST, O. Didaktika sekundárního vzdělávání. 1. vydání. Olomouc: UP v Olomouci.179 s. Pedagogická fakulta, 2006. ISBN 80-244-1360-4. 7. PRŮCHA, J. Srovnávací pedagogika – Mezinárodní komparace vzdělávacích systémů. 1. vydání. Praha: Portál, 2006. 264 s. ISBN 80-7367-155-7. 8. PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě. 1. vydání. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-290-4. 9. PRŮCHA, J. - WALTEROVÁ,E. - MAREŠ,J. Pedagogický slovník. 3. vydání. Praha: Portál, 2001. 328 s. ISBN 80-7178-579-2. 10. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 11. VÁŇOVÁ, M. Srovnávací pedagogika, její předmět, struktura a funkce in PROKOP, J. K otázkám srovnávací pedagogiky, sborník z mezinárodní konference. 1. vydání. Praha: nakladatelství Karolinum, 1993. 378 s. ISBN 80246-0571-6.
75 12. VÁŇOVÁ, M.; Úvod do srovnávací pedagogiky. 2. vydání. Praha: VŠ J. A. K s.r.o., 2005. 87 s. ISBN 80-86723-12-7.
Internetové zdroje:
13. Eurydice – Francie, leden 2009 [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/ national_summary_sheets/047_FR_FR.pdf 14. Eurydice – O Eurydice [online]. Dostupné z: http://www.uiv.cz/clanek/22/135 [cit. 12.12.2009] 15. Eurydice – Organizace školského systému ve Francii 2007/8 [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_f ull_reports/FR_FR.pdf [cit.15.11.2009] 16. Eurydice – Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/9 [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_f ull_reports/CZ_CS.pdf [cit.15.11.2009] 17. Eurydice – Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých v Evropě, Česká republika 2008 [online]. Dostupné z: http://eacea.ec.europa.eu/ressources/eurydice/pdf/041DN/041_CZ_CS.pdf [cit. 10.10.2009] 18. Francie v České republice – Prezentace historie [online]. Dostupné z: http://www.france.cz/spip.php?article870 [cit. 6.3.2010] 19. Francie v České republice - Program dvoustranné spolupráce na léta 20082010 [online]. Dostupné z: http://www.france.cz/spip.php?article1663 [cit. 24.1.2010] 20. Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školstvíCollège [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/cid214/lecollege.html [cit.17.9.2010] 21. Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školstvíMateřská škola [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/cid166/l-ecole-maternelle.html [cit. 17.9.2010]
76 22. Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školstvíObecná škola [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46787/ecole-primaire.html [cit. 16.9.2010] 23. Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školství - TPE [online]. Dostupné z: http:eduscol.education.fr/D0050/Themis.htm [cit.20.11.2009] 24. Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školství – Organizace školního času[online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/cid2503/les-rythmes-scolaires.html#organisationdu-temps-scolaire [cit.14.2.2010] 25. Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školství – Organizace výuky v 2. ročníku všeobecného a technologického lycea [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46450/horaires-de-la-classe-deseconde-generale-et-technologique.html [cit. 2.9.2009] 26. Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školství – Osnovy Filozofie v závěrečném ročníku všeobecného lycea [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009] 27. Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školstvíOsnovy věd ekonomických a sociálních v závěrečném ročníku [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/botexte/hs7021003/MENE0201715A.htm [cit. 2.9.2009] 28. Le Ministère de l´Éducation nationale - Ministerstvo Národního školství – Osnovy výchovy občanské, právní a sociální [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46452/education-civique-juridique-et-sociale.html [cit. 2.9.2009] 29. Le Ministère de l´Éducation nationale – Ministerstvo Národního školstvíZákladní škola [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/cid213/lecole-elementaire.html [cit. 17.9.2010] 30. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Nové předpisy o přijímání ke studiu ve středních školách [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/prijimani-ke-studiu-ve-strednich-skolach-vroce-2009 [cit.12.1.2010]
77 31. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Upozornění na změny v přijímacím řízení od března 2009 [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/prijimaci-rizeni-brezen-2009 [cit.12.1.2010] 32. Nová maturita – Občanský a společenskovědní základ [online]. Dostupné z: http://www.novamaturita.cz/obcansky-a-spolecenskovedni-zaklad1404033117.html [cit. 10.10.2009] 33. Výzkumný ústav pedagogický – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia [online]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPGSP-2007-07_final.pdf [cit. 11.2.2010] 34. Výzkumný ústav pedagogický – Učební dokumenty pro gymnázia [online]. Dostupné z: www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/ucebni_dok_gymnazia.pdf [cit. 24.2.2010]
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – ve
2. třídě všeobecného a
technologického lycea – povinně volitelný předmět. Převzato z: Národního
školství
–
oficiální
stránky
[online].
Ministerstvo
Dostupné
http://www.education.gouv.fr/botexte/hs06020829/MENE0201542A.htm
z: [cit.
2.9.2010] Tabulka č.2 Osnovy Věd ekonomických a sociálních – v 1. ročníku všeobecného lycea – sekce ekonomicko-sociální,
povinný
a
povinně
volitelný
předmět.
Převzato
z:
Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2001/28/encartd.htm [cit. 2.9.2009] Tabulka č.3 Volitelné
předměty
konkrétního
gymnázia.
Převzato
z:
Gymnázium
J.A.
Komenského a jazyková školy s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Školní
Dostupné
z:
http://www.gjak.cz/UserFiles/File/SVP_vyssi_gym_2009/svp2009_zsv.pdf
[cit.
12.2.2010]
vzdělávací
program
[online].
78 Tabulka č.4 Začlenění tématických okruhů průřezových témat. Převzato z: Gymnázium J.A. Komenského a jazyková školy s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Školní
vzdělávací
program
[online].
Dostupné
z:
http://www.gjak.cz/UserFiles/File/SVP_vyssi_gym_2009/svp2009_zsv.pdf [cit.12.2.2010] Tabulka č. 5 Očekávané výstupy. Převzato z: Gymnázium J.A. Komenského a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Školní vzdělávací program [online].
Dostupné
z:
http://www.gjak.cz/UserFiles/File/SVP_vyssi_gym_2009/svp2009_zsv.pdf [cit.12.2.2010]
Tabulka č. 6 Osnovy filozofie v závěrečném ročníku – literární sekce. Převzato z: Ministerstvo Národního
školství
–
oficiální
stránky
[online].
Dostupné
z:
http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009] Tabulka č. 7 Osnovy filozofie v závěrečném ročníku – ekonomicko-sociální série. Převzato z: Ministerstvo Národního školství – oficiální stránky [online]. Dostupné z: http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009] Tabulka č. 8 Osnovy filozofie v závěrečném ročníku – vědecká série. Převzato z: Ministerstvo Národního
školství
–
oficiální
stránky
[online].
Dostupné
z:
http://www.education.gouv.fr/bo/2003/25/MENE0301199A.htm [cit. 2.9.2009] Tabulka č. 9 Prázdniny ve školním roce 2009/10 – Česká republika a Francie. Převzato z: Ministerstvo
školství,
mládeže
a
tělovýchovy
[online].
Dostupné
z:
http://www.msmt.cz/uploads/VKav_200/Organizace_09_10/Org_roku_0 9_10.doc[cit.14.2.2010]; Převzato z: Ministerstvo Národního školství [online]. Dostupné
z:
[cit.14.2.2010]
http://www.education.gouv.fr/pid184/le-calendrier-scolaire.html
79 Tabulka č. 10 Model státní maturity. Převzato z: Nová maturita – Maturitní model [online]. Dostupné
z:
http://www.novamaturita.cz/maturitni-model-
1404033321.html [cit. 12.2.2010]
Tabulka č. 11 Témata TPE na školní rok 2009/10. Převzato z: Ministerstvo Národního školství – oficiální
stránky.
[online].
Dostupné
http:eduscol.education.fr/D0050/Themis.htm [cit.20.11.2009]
z:
80
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Učební plán – Školní vzdělávací program Příloha č. 2: Učební plán čtyřletého studia – všeobecné – podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu – konkrétní gymnázium Příloha č. 3: Učební plán se čtyřletým studijním cyklem – podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu Příloha č. 4: Rozvrh 2. ročníku všeobecného a technologického lycea Příloha č. 5: Rozvrh všeobecného lycea – 1. a závěrečného ročníku Příloha č. 6: Rozhovory 1 Příloha č. 7: Rozhovory 2
PŘÍLOHY Příloha č.1 Učební plán – ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Platí od: 1.9.2009 Gymnázium J.A. Komenského a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Učební plán 4 a 8-letého studia – nový ŠVP [online]. Dostupné z: http://www.gjak.cz/ucebni-plan-4-a-8-leteho-studia-novy-svp.aspx [cit. 15.2.2010] Předmět
Ročník V./I.
VI/./II.
Celkem
VII./III.
RVP
Disp
VIII./IV.
1
Český jazyk a literatura
3/1
3
3/1
4
13/2
12
1
2
Cizí jazyk
4/4
3/3
3/3
4/4
14/14
12
2
3
Další cizí jazyk (volitelný)
4/4
3/3
3/3
3/3
13/13
12
1
4
Matematika
4/1
4
3/1
PV4
11/2(15)
10
1
5
Fyzika
2/1*
2/1*
2/1*
V
7,5/1,5
6
Chemie
2/1*
2/1*
2/1*
V(M)
7,5/1,5
7
Biologie/Geologie
2
3/1
2
V(M)
7/1 Celkem 36
Celkem 5
8
Zeměpis
2
2
2
V(M)
6
9
Základy společenských věd
2
2
2
PV4
6 (10)
10
Dějepis
2
2
3
V(M)
7
11
Hudební výchova
2/2
2/2
0
0
4/4
12
Výtvarná výchova
2/2
2/2
V
V
4/4
13
Tělesná výchova
2/2
2/2
2/2
2/2
8/8
8
0
14
Informační a komunikační technologie
2/2
2/2
V
PV(4)
4/4(8)
4
0
15
Latina
0
1
0
V
1
0
1
16
Volitelné 2leté
0
0
4
6
10
celkem
celkem
17
Volitelné 1leté
9
9
8
15
18
Disponibilní časová dotace
19
Celkem předepsaných hodin
20
Celkem
0 4 0
26 27-35
27-35
27-35
27-35
34
34
32
32
132
132
26
Vysvětlivky k učebnímu plánu: P = povinné předměty V = volitelné předměty V (M) = volitelné maturitní předměty PV = povinně volitelné předměty (pro společnou část MZ) 1* - označení pro půlenou hodinu, která se realizuje 1x za 14 dnů v délce 45 minut 3/1 – výuka probíhá 3 hodiny v týdnu, jedna z těchto hodin je půlená
Poznámky k učebnímu plánu: Základy společenských věd - ve 4. ročníku (oktávě) jsou základy společenských věd nabízeny jako povinně volitelný předmět v souvislosti s volbou předmětů k maturitní zkoušce. Předmět integruje a realizuje vzdělávací obsah oboru Člověk a svět práce RVP G (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia). Nabídka volitelných předmětů ve 3. a 4. ročníku (septimě a oktávě) uvedená výše v souvislosti se začleněním průřezových témat. Ve 3. ročníku (septimě) si žáci volí 2 dvouhodinové předměty, jejichž výuka pokračuje v posledním ročníku třemi hodinami. Ve 4. ročníku (oktávě) si studenti volí jeden čtyřhodinový povinně volitelný předmět a tři tříhodinové volitelné (maturitní) předměty.
Příloha č.2 Učební plán čtyřletého studia – všeobecné – podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu – konkrétní gymnázium Gymnázium J.A. Komenského a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Uherský Brod – Učební plán 4-letého studia [online]. Dostupné z: http://www.gjak.cz/ucebni-plan-ctyrleteho-studia-vseobecne.aspx [cit. 12.2.2010] Platí od: 1. 9. 2007 Předmět
Ročník 1. ŠVP!
Celkem
2.
3.
4.
3
3/1
4
13/1
1
Český jazyk a literatura
2
Cizí jazyk 1
3/3
3/3
4/4
14/14
3
Cizí jazyk 2
3/3
3/3
3/3
12/12
4
Základy společenských věd
2
2
2
7
5
Dějepis
2
3
M
7
6
Zeměpis
2
2
M
6
7
Matematika
4
4/1
3
15/1
8
Fyzika
2/1*
2/1*
M
7,5/1,5
1
9
Chemie
2/1*
2/1*
M
7,5/1,5
10
Biologie/geologie
3/1
2
M
7/1
11
Informatika a výpočetní technika
2/2
12
Estetická výchova
2/2
13
Tělesná výchova
2/2
2/2
2/2
8/8
14
Volitelný předmět 1
2/2
3/3
5/5
15
Volitelný předmět 2
2/2
3/3
5/5
16
Volitelný předmět 3
3/3
3/3
17
Volitelný předmět 4
3/3
3/3
Volitelný předmět 5
3/3
3/3
18
4/4 M
Celkem předepsaných hodin
33
33
33
33
Celkem
33
33
33
33
4/4
132
Vysvětlivky: * - Přírodovědná cvičení z fyziky a chemie v rozsahu 1 hodiny za 2 týdny M - Žák si může volit ve 4. ročníku některý z těchto předmětů místo volitelného předmětu 5.
Příloha č.3 Učební plán se čtyřletým studijním cyklem – podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/HTM/ZPNavrhpoprojednanizmenyUPGymnazii.htm [cit. 25.1.2010]
ROČNÍK PŘEDMĚT
II. ročník
III. ročník
IV. ročník
CELKEM
I. ročník Český jazyk a literatura
3
3
3
3
12
Cizí jazyk 1
3
3
3
3
12
Cizí jazyk 2
3
3
3
3
12
Latina
R
R
R
R
R
Základy společenských věd
1
1
2
2
6
Dějepis
2
2
2
R
6
Zeměpis
2
2
R
R
4
Matematika
3
3
2
2
10
Deskriptivní geometrie
R
R
R
R
R
Fyzika
2
2
2
R
6
Chemie
2
2
2
R
6
Biologie/geologie
2
2
2
R
6
Informatika a výp.technika
2
R
R
R
2
Estetická výchova
2
2
R
R
4
Tělesná výchova
2
2
2
2
8
Volitelný předmět 1
R
R
2
2
4
Volitelný předmět 2
-
R
2
2
4
Volitelný předmět 3
-
-
R
2
2
Volitelný předmět 4
-
-
-
R
R
Celkem předepsaných hodin
29
27
27
21
104
Disponibilní hodiny
4
6
6
12
28
Celkem
33
33
33
33
132
Nepovinné předměty
Příloha č. 4 Rozvrh 2. ročníku všeobecného a technologického lycea Ministerstvo Národního školství – Organizace výuky v 2. ročníku všeobecného a technologického lycea [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46450/horairesde-la-classe-de-seconde-generale-et-technologique.html [cit. 2.9.2009] Předměty společné pro všechny žáky - povinné: VÝUKA
POČET HODIN TÝDNĚ
Francouzský jazyk
4hod 30min (z toho 30min ve skupinkách)
Dějepis-zeměpis
3hod 30min (z toho 30min ve skupinkách)
Živý jazyk 1
3hod (z toho 1hod ve skupinkách)
Matematika
4hod (z toho 1hod ve skupinkách)
Fyzika-chemie
3hod 30min (z toho 1hod 30min v rozpůlené třídě)
Věda o přírodě a o Zemi
2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
Tělesná výchova a sportovní
2hod
Výchova občanská, právní a sociální
30min v rozpůlené třídě
Individuální pomoc
2hod
Hodiny věnované životu třídy
10hod ročně
Informatika
18hod ročně
Výtvarný ateliér
72hod ročně
Praxe sociální a zemědělském lyceu)
kulturní
(na 72hod ročně
Předměty na výběr, 2 na výběr – povinně volitelné: Žáci si mohou vybrat z: Živý jazyk 2, Živý jazyk 3, Latina, Řečtina, Umění, Vědy ekonomické a sociální (2 hodiny 30 minut, z toho 30minut v rozpůlené třídě), Informatika řízení a komunikace, Měřítka fyzická a informatická, Průprava na inženýrské vědy, Informatika a systémy výroby, Fyzika a chemie – laboratorní, Biologie - laboratorní a medicínská, Vědy lékařsko-sociální, Výchova tělesná a sportovní, Ekologie-agronomieúzemí-občanství (na zemědělském lyceu), Tvorba-design, Kultura-design. Nepovinné předměty na výběr, 1 na výběr: Žák si může vybrat mezi těmito předměty: Živý jazyk 2, Živý jazyk 3, Latina, Řečtina, Výchova tělesná a sportovní (pro ty, co si ji nezvolili v povinně volitelných předmětech), Umění, Jezdectví na koni (na zemědělském lyceu), Profesionální praxe (na zemědělském lyceu).
Příloha č. 5 Rozvrh všeobecného lycea – 1. a závěrečného ročníku ROZVRH série ekonomické a sociální Ministerstvo Národního školství – Organizace výuky v závěrečném cyklu všeobecného a technologického lycea [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/cid46454/horairesde-la-serie-es.html[cit. 2.9.2009] Povinné předměty VÝUKA Vědy ekonomické a sociální Dějepis a zeměpis Francouzština Filozofie Matematika Živý jazyk 1 Živý jazyk 2 Přírodovědná výuka (biologie) Výchova tělesná a sportovní Výuka občanská, právní a sociální TPE Hodiny věnované životu třídy Výtvarný ateliér (nepovinný)
POČET HODIN TÝDNĚ 1. ROČNÍK 5 hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 4hod 4hod 3hod (z toho 1/2hod v rozpůlené třídě) 2hod 30min (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 1hod 30min (z toho 1/2hod v rozpůlené třídě)
POČET HODIN TÝDNĚ ZÁVĚREČNÝ ROČNÍK 6 hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 4hod 4hod
2hod
2hod
30min v rozpůlené třídě 2hod
30min v rozpůlené třídě -
10hod ročně 72hod ročně
10hod ročně 72hod ročně
4hod 2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
-
Předměty na výběr – povinně volitelné: Žáci si mohou vybrat mezi: Matematika, Vědy ekonomické a sociální (v 1. ročníku i v závěrečném ročníku 2 hodiny týdně), Živý jazyk 1, Živý jazyk 2. Nepovinné předměty: 2 nebo více Žáci si mohou vybrat mezi: Latina, Řečtina, Živý jazyk 3, Výchova tělesná a sportovní, Umění
ROZVRH série literární Ministerstvo Národního školství – Organizace výuky v závěrečném cyklu všeobecného a technologického lycea [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/pid23169cid46466/horaires-de-la-serie-l.html[cit. 2.9.2009] Povinné předměty VÝUKA Francouzština a literatura Filozofie Literatura Dějepis a zeměpis Živý jazyk 1 Živý jazyk 2 nebo Latina Matematika-informatika Přírodovědná výuka Výchova tělesná a sportovní Výchova občanská, právní a sociální TPE Hodiny věnované životu třídy Výtvarný ateliér-nepovinný
POČET HODIN TÝDNĚ 1. ROČNÍK 6hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 4hod 3hod 30min (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 3hod 2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 1hod 30minv rozpůlené třídě 2hod
POČET HODIN TÝDNĚ ZÁVĚRENÝ ROČNÍK
2hod
30min v rozpůlené třídě 2hod
30min v rozpůlené třídě -
10hod ročně 72hod ročně
10hod ročně 72hod ročně
8hod 4hod 4hod 3hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě) 3hod -
Předměty povinně volitelné Žáci si mohou vybrat mezi: Latina, Řečtina, Živý jazyk 1, Živý jazyk 2, Živý jazyk 3, Matematika, Umění. Nepovinné předměty: 2 nebo více Žáci si mohou vybrat mezi: Latina, Řečtina, Živý jazyk 3, Výchova tělesná a sportovní, Umění
ROZVRH série vědecké (přírodovědné) Ministerstvo Národního školství – Organizace výuky v závěrečném cyklu všeobecného a technologického lycea [online]. Dostupné z: http://eduscol.education.fr/pid23169cid46468/horaires-de-la-serie-s.html[cit. 2.9.2009] Povinné předměty POČET HODIN TÝDNĚ - 1. ROČNÍK
VÝUKA
POČET HODIN TÝDNĚ ZÁVĚRENÝ ROČNÍK
Matematika
5hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
5hod 30min (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
Fyzika-chemie
4hod 30min (z toho 2hod praktické práce)
5hod (z toho 2hod praktické práce)
Věda o životě a Zemi
4hod (z toho 2hod praktické práce)
3hod 30min (z toho 1hod 30min praktické práce)
nebo vědy inženýrské
8hod ( z toho 6hod praktické práce nebo dílen)
8hod ( z toho 6hod praktické práce nebo dílen)
nebo Biologie-ekologie - na zemědělském lyceu
5hod (z toho 3hod praktické práce)
5hod (z toho 3hod praktické práce)
Francouzština
4hod
-
Filozofie
-
3hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
Dějepis a zeměpis
2hod 30min
2hod 30min (z toho 1/2hod v rozpůlené třídě)
Živý jazyk 1
2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
Živý jazyk 2
2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
2hod (z toho 1hod v rozpůlené třídě)
Agronomie-území-občanství na zemědělském lyceu
3 hod 30min (z toho 2hod 30min praktické práce)
Výchova tělesná a sportovní
2hod
2hod
Výchova občanská, právní a sociální - zahrnuto ve výuce agronomie-území-občanství
30min v rozpůlené třídě
30min v rozpůlené třídě
TPE
2hod
-
Hodiny věnované životu třídy
10hod ročně
10hod ročně
Umělecký ateliér – volitelný
72hod ročně
72hod ročně
Praxe sociální a kulturní
72hod ročně
72hod ročně
Povinně volitelné předměty: Žáci si mohou vybrat mezi: Matematika, Fyzika-chemie, Vědy o přírodě a o Zemi, Agronomie-území-občanství
-
na
zemědělském
lyceu.
(specializované
předměty
v závěrečném ročníku) Nepovinné předměty: 2 na výběr Žáci si mohou vybrat mezi: Latina, Řečtina, Živý jazyk 3, Výchova tělesná a sportovní, Umění, Jezdectví na koni - na zemědělském lyceu.
Příloha č. 6 Rozhovory 1
MICHAL Š. -
vystudoval lycée Carnot v Dijonu
-
sekce: ekonomicko-sociální
1) Jakou zkušenost máš s prázdninami ve Francii? „Žáci chybí docela málo, nesetkáme se např. s tím, že by žák odjel na týden na hory. Na volný čas jsou prázdniny. Když žák chybí, tak druhý den, pokud není omluvený, přijde rodičům dopis.“ 2) Jak je na lyceu rozplánován rozvrh hodin během dne? „Vyučování začíná v 8 hod. a konec bývá kolem 18 hod. Středa a sobota odpoledne je volná. Obvykle bývá jedna 15 minutová přestávka tzv. „récréation“ – pro odpočinek, oddech, mezi 9:50 až 10:05 hodinou. Poté ještě jedna 15 minutová přestávka odpoledne od 15:50-16:05 hodin. Přestávka na oběd je v trvání 1-3 hodin, obvykle kolem 2 hodin, v rozmezí od 11:05 až 13:55. Výuka začíná obvykle kolem 8-9 hodiny ranní a doba ukončení vyučování se pohybuje kolem 18. hodiny. Konkrétněji: 8:00 – 8:55, 9:00-9:50, 10:05-11:00, 11.05-11:55,12:00-12:55, 13:0013:55, 14:00-14:55, 15:00:15:50, 16:05-17:00, 17:05-17:55.“ 3) Jak je to ve Francii s hodnocením na vysvědčení? „Školní rok je rozdělen na trimestry, po každém trimestru se posílá vysvědčení domů rodičům. Obsahuje i slovní hodnocení. Schází se rada, která jej sepisuje.“ 4) Jak probíhá ve Francii maturita? „Maturita je státní, opravují ji jiní profesoři než profesoři ze školy. Při zkoušení platí pravidlo 1 na 1. Zkouší profesor buď z jiného lycea v daném městě, nebo z úplně jiného města. 1 učitel zkouší 1 žáka. Jen na TPE jsou 2 učitelé.“ 5) Co přesně znamená VISCO? K čemu slouží? „La vie scolaire (VISCO)– školní život. Každý ročník jej má jiné, je to tzv. „studijní oddělení“ a stará se o „le carnet d´éleve“, je to něco jako zápisník, kam se zapisuje absence žáků, vkládají se tam omluvenky. Tento zápisník se odnese do VISCA, kde už všechno zapíší do počítače a utřídí.“
6) Pracoval jsi v CDI? Vypracovával jsi tam např. úkoly a vyhledával informace? „Do CDI jsem často nechodit, spíše vůbec. Informace jsem vyhledával i jinde, např. naše škola měla tzv. multimediální místnost, kde se nacházely informace na počítačích, CD, kazety. Ta byla mnohem modernější.“ BOHUMIL V. -
vystudoval lycée Carnot v Dijonu sekce: ekonomicko-sociální
1) Zkus vysvětlit, jakou funkci mají koeficienty při známkování žáků. „Specifičností známkování jsou nejen body, ale zejména to, že se známkuje podle koeficientů. Protože si v druhém ročníku vybereš do jaké sekce budeš chodit v prvním ročníku a
závěrečném ročníku, měl by student vědět
i o koeficientech, které se pro stejný předmět liší sekce od sekce. Každý předmět má svou váhu - koeficient. Např. matematika má v ekonomicko-sociální sekci koeficient 5 (popřípadě 7-vysvětlím později). Takže když student dostane z matematiky 15, tak má jakoby 15*7=105 bodů. Poté se sečtou koeficienty (dohromady v ekonomicko-sociální sekci je jich na maturitě asi 39). 39*20=780 bodů. Celkově tedy může dosáhnout 780 bodů, a to když se vydělí počtem koeficientů, tak by měl 20 (čili čistá jednička, ale to má jen málokdo). Každý předmět má jinou váhu. Jakou, často závisí na sekci a počtu hodin. Třeba matematika v literární sekci má asi jen 3. Matematika může mít taky ne koeficient 5, ale 7. Toto je způsobeno tím, že si v prvním ročníku musíš zvolit tzv. "specku" (specializaci), čili více hodin, větší váha (koeficient). To je docela logické. Tento systém hodnocení má tu výhodu, že když studentovi jde nějaký předmět, tak si tím může vyvažovat nějaký jiný. Nejde mu filozofie? Žádný problém, má přece 18 z matematiky, která má koeficient 7, zatímco má 7 z filozofie, která má koeficient 4, a tak dále. Tady se totiž jede na celkový průměr ze všech předmětů, který musí být nad 10. Zjednodušený příklad: matika 15 - koeficient 7, tělocvik 10 - koeficient 2 a např. angličtina 16 - koeficient 3. Takže 105+20+48=173. Počet koeficientů: 7+2+3=12... tudíž 173/12=14.42 ... takže průměr je 14.42 z 20.“
2) Mohl bys popsat, jak funguje TPE a co to přesně je? „TPE je „travaux personnels encadrés“ (používá se to v plurálu). Popsal bych to asi následovně: zajímá tě nějaké téma (třeba móda, oblečení, obchod), vymyslíš si nějakou problematiku (prodej luxusního zboží v době recese), sbíráš o tom různé informace (na internetu, čteš časopisy, můžeš si dojít pohovořit s nějakými prodavači v luxusních obchodech, s řediteli firem apod.), pak ty informace vytřídíš a uděláš nějakou osnovu. Pak to celé popíšeš. Co, proč, jak jsi zkoumala. Tvůj dossier – složka má pak asi 30 stran, maximálně. Tento projekt děláš přibližně od září/řijna do února v prvním ročníku. Pak je ti určen den a doba, kdy jdeš na ústní část zkoušky (část známky totiž dostaneš i za ten samotná dossier-text, grafika, grafy). Tam máš 10 min na prezentaci a 10 min na odpověď otázek. Je to ve skupince po 2-3, neděláš tedy vše sama, ale máš vědět o všem. Takže taková příprava na bakalářku/diplomku, ale v mnohem menší míře. 3) Jak jsi pracoval v CDI? Vypracovával jsi tam např. úkoly a vyhledával informace? „Psal jsem tam domácí úkoly, když má žák volnou hodinu, vyhledává informace v knížkách, čte, hledá na internetu, nemělo by se tam mluvit.“
Příloha č. 7 Rozhovory 2
Český učitel č. 1 - učí Základy společenských věd a Německý jazyk
1) Myslíte si, že je ve společenských vědách dostatečně probírána filozofie? Jakou formou ji probíráte? Snažíte se o úvahy žáků? „Filozofie byla vždy zařazena do posledního ročníku a probírána spíše jako dějiny filozofie. Šikovní studenti si dokázali spoustu věcí pospojovat, ale většině byly nějaké úvahy cizí. Od letošního školního roku jsme najeli na nový učební plán a ZSV bude končit už ve 3. ročníku. Učivo bude velmi zredukované a filozofie hodně"ořezaná". V posledním ročníku bude ZSV rozčleněno do celé řady seminářů podle zájmu studentů a ti, které bude filozofie zajímat budou chtít diskutovat určitě víc. Jestli se tato nová verze ZSV ujme uvidíme až za 3 roky.“ 2) Diskutujete v hodině se žáky? „Hodně si povídáme, ale záleží to na třídě. Každá třída je jiná. Některá diskutuje velmi ráda, jiná pouze pasivněpřihlíží a někdy je snaha o její probuzení marná.“ 3) Používáte při výuce učebnice? Pracují samotní žáci během výuky s učebnicí? „U mladších používáme učebnice v každé hodině, u starších hlavně v politologii. Pracujeme i s Ústavou ČR a také s filozofickou čítankou.“ 4) Odpovídá podle vás množství látky, kterou máte probrat, počtu daných vyučovacích hodin? Stíháte ji probrat? „Učivo máme rozplánováno tak, že se docela stíhá probrat všechno. Jen v posledním ročníku, kde je zařazena filozofie, je učivo zhuštěné.“ 5) Máte možnost probírat látku, kterou si vyberete mnohem podrobněji než ostatní témata? Např. proto, že je vám bližší, nebo ji považujete za důležitější pro žáky, že by je mohla více zajímat? „Probírám přesně podle plánu, ale pokud žáky zajímá něco víc, tak se u látky zdržím déle.“
6) Jaké metody výuky používáte? Zkoušíte u tabule? „U starších studentů je to klasika. Výklad u tabule, zápis do sešitu, zkoušení u tabule klasicky nebo na lístečky.“ 7) Ověřujete vědomosti žáků pomocí testů? „Ano, typické jsou písemné testy. Nejedná se však o výběr odpovědí nebo přiřazování, ale o zadání otázky a zodpovězení správné odpovědi.“
Český učitel č. 2 - učí Základy společenských věd a Český jazyk
1) Myslíte si, že je ve společenských vědách dostatečně probírána filozofie? Jakou formou ji probíráte? Snažíte se o úvahy žáků? „Filozofii
zatím
probíráme
v
maturitním
ročníku,
podle
ŠVP
se
situace změní. Věnujeme se výhradně dějinám filozofie. Zájemci mají možnost navštěvovat seminář logiky a filozofie, kde dojde i na úvahy studentů.“ 2) Diskutujete v hodině se žáky? „Ano, diskutujeme hodně, ale aktivních studentů ubývá, občas se někdo najde.“ 3) Používáte při výuce učebnice? Pracují samotní žáci během výuky s učebnicí? „Učebnice žáci nosí povinně do hodiny, někdy s nimi pracujeme.“ 4) Odpovídá podle vás množství látky, kterou máte probrat, počtu daných vyučovacích hodin? Stíháte ji probrat? „Počet hodin neodpovídá, zvlášť v Českém jazyku.“ 5) Máte možnost probírat látku, kterou si vyberete mnohem podrobněji než ostatní témata? Např. proto, že je vám bližší, nebo ji považujete za důležitější pro žáky, že by je mohla více zajímat? „Musím probírat látku podle osnov, v současnosti u některých tříd podle Školního vzdělávacího programu. Podle zájmu studentů někdy přidám téma, které je zajímá, jinak se řídím osnovami.“
6) Jaké metody výuky používáte? Zkoušíte u tabule? „Používám
metody
řízeného
rozhovoru,
výklad,
skupinovou
práci
a samostatnou práci. Zkouším u tabule. Příležitostně zadávám referáty, v semináři pak seminární práce.“ 7) Ověřujete vědomosti žáků pomocí testů? „Testy píšeme, jedná se o zadání otázky a odpověď na ni.“
Francouzský učitel č.1 - učí Vědy ekonomické a sociální
1) Diskutujete v hodině se žáky? „Zkouším žáky zaktivizovat. Jedná se o zakladatelský záměr této disciplíny, která se zrodila na konci 60. let ve Francii. Ale přesto, hlavně v závěrečném ročníku, je program tak těžký, že je velmi obtížné upřednostňovat tuto pedagogickou metodu, protože vyžaduje více času než je jen hlavní hodina. Nacházíme pravý střed v tom, že využíváme hodinu dialogovou. Profesor pokládá otázky, na které žáci odpovídají. Odpověď zopakovaná a doplněná výukou, poté poznačená žáky.“ 2) Používáte při výuce učebnice? Pracují samotní žáci během výuky s učebnicí? „V každé hodině používáme manuály. Profesoři je více či méně používají. Často přidávají výtažky z dokumentů a nechávají žáky na nich pracovat. Je to velmi blízké aktivní pedagogice, která žáky více mobilizuje. Můžeme také používat dokumenty, které najdeme sami a ofotíme je pro žáky.“ 3) Odpovídá podle vás množství látky, kterou máte probrat, počtu daných vyučovacích hodin? Stíháte ji probrat? „Pro každou úroveň máme určeny programy, které musíme respektovat. Jsou často strukturovány na témata a ukončeny pojmy, které musíme zvládnout. Občas si poznačíme pro určité disciplíny trvání, které věnujeme každému tématu. Ale to zůstává doporučené. Často se nám zdá, že programy jsou příliš těžké.“
4) Máte možnost probírat látku, kterou si vyberete mnohem podrobněji než ostatní témata? Např. proto, že je vám bližší, nebo ji považujete za důležitější pro žáky, že by je mohla více zajímat? „Pro určité předměty existuje možnost výběru mezi určitými tématy nebo určitými pojmy. Příkladem je literatura, kde výběr děl závisí na profesorovi. Máme také to, co nazýváme „Pedagogická volnost“, která je ve Francii velmi důležitá. Profesoři tedy dělají pedagogické volby, které představují co nejvíce vhodný způsob pro předání vědomostí, které jsou v programu. To nám tedy dává dokonce určitou volnost v konání.Je třeba také myslet na to, že úrovně, pro které existuje národní zkouška (zkouška ve 3. ročníku na collège a maturita v závěrečném ročníku na lyceu) ukládá povinnost probrat program.Pro mě platí, že jsem více přesvědčivá, když se jedná o problematiku, o kterou se osobně zajímám.Témata nejsou na výběr, ale cvičení nebo dokumenty jsou navíc. Myslím, že nejsem jediná, kdo se občas odchýlí od programu, když žáci projeví zvláštní zájem o jinou otázku.“ 5) Jaké metody výuky používáte? Zkoušíte u tabule? „Jedná se hlavně o metody ve formě dialogu. Představím pojmy, které se vyskytují v dokumentech.
Když ne, tak představím téma hodiny a pokládám
otázky tak, abych je co nejvíce zapojila do hodiny. Občas se dotazuji také ústně, ale neposílám žáky k tabuli. Ovšem, když vyprávějí žáci referáty, jdou před tabuli. Jedná se hlavně o prezentaci aktuálních problémů.“ 6) Ověřujete vědomosti žáků pomocí testů? „Existují dva typy testů: testy znalostí a testy delší, které vyžadují hlubší porozumění (disertace nebo syntéza, podle několika otázek k dokumentům).“
Francouzský učitel č.2 - učí Historii a zeměpis a Výuku občanskou, právní a sociální
1) Diskutujete v hodině se žáky? „Ve skutečnosti žáci nejsou dost aktivní…a je to často má chyba!“
2) Používáte při výuce učebnice? Pracují samotní žáci během výuky s učebnicí? „Co nejvíc je možné, hlavně v zeměpisu kvůli mapám. V dějepisu používám méně manuály.“ 3) Odpovídá podle vás množství látky, kterou máte probrat, počtu daných vyučovacích hodin? Stíháte ji probrat? „V závěrečném ročníku je to trochu natěsno, ale zhruba usuzuji, že mám dost času. Rozvrhový obsah se zdá přiměřený. Tam, kde čas bude chybět stále je to, aby se mí žáci naučili lépe psát.“ 4) Máte možnost probírat látku, kterou si vyberete mnohem podrobněji než ostatní témata? Např. proto, že je vám bližší, nebo ji považujete za důležitější pro žáky, že by je mohla více zajímat? „Programy jsou doporučené od inspektorů (jsou uvedeny v učebnicích, rozdávají se žákům), ale já si je nesestavuji už několik let. Přijde mi, že docela dost určující mou cestu a zkušenost z předešlých let je stejná, takže vždy vím, ve které části se nacházím. Kdybych byl často kontrolován inspekcí, nebo měl přísnějšího ředitele, v tomto směru, tak bych je vypracovával. Ano. Ve druhém ročníku zdůrazňuji Antické Řecko v propojení se zrozením filozofie, divadla, historie. Je to na okraji programu, ale velmi důležité pro všeobecný přehled. Když vyučuji Výchovu občanskou, právní a sociální, tak začleňuji témata, která jsou blízká mému srdci: Evropa např. Žáků se občas zeptám, ale téměř nikdy neobdržím odpověď.“ (úsměv) 5) Jaké metody výuky používáte? Zkoušíte u tabule? „Ne, žádní žáci u tabule, nikdy jsem takovýmto způsobem nezkoušel. Pouze u malých skupin jsem se dotazoval asi pět minut na to, co jsme dělali minulou hodinu, abych žáky přinutil k opakování myšlenek. Referáty také ne, jen možná, když jsem učil Výchovu občanskou, právní a sociální. 6) Ověřujete vědomosti žáků pomocí testů? „Testy ve třídě jsou velmi důležité. Vždy v pátek píší žáci v závěrečném ročníku 2 až 4 hodiny tzv. „devoir surveillé“ – hlídaný úkol, jako při maturitě. (velký rozdíl od českého školství). Ideální je psát 3 tyto úkoly za trimestr (3-4 hodiny v závěrečném ročníku).“
Český student č.1 - studuje 3. ročník gymnázia
1) Diskutujete často v hodině ZSV? „Učitel se nás často ptá během výkladu na různé otázky.“ 2) Pracujete při výuce ZSV s učebnicemi? „Ne, nepracujeme, pouze pro osobní potřeby.“ 3) Zdá se ti, že učitel stíhá učivo probrat? Že je výuka pozvolná a udělá se to, co je vytyčené? Nebo je často ve skluzu? „Zdá se mi , že docela
stiháme, tedy kromě Českého jazyka. Tam se
profesorka snaží strašně rychle všechno probrat a my nestíháme psát ani zápisy.“ 4) Máš pocit, že učitel vybírá témata, která jsou pro vás zajímavější, že se vám snaží zpestřit hodinu tématem, které je vám blízké? „V ZSV nás profesor seznamuje s aktuálním děním ve světě i u nás. Bohužel to aktuální dění vloží i do písemky, takže kdo nečte, ten neví.“ 5) Jaké metody výuky jsou u vás typické? Zkouší učitel u tabule? „V ZSV zkouší profesor u tabule. Takže většinou je to ústní zkoušení, což je v podstatě každou hodinu. Nikdy jsem se nesetkala s aktivnějšími metodami, žádná práce ve skupinkách nebo vyplňování pracovního listu.“ 6) Ověřují se u vás vědomosti pomocí testů? „Jednou za čas píšeme písemnou práci. Ale není to test na výběr odpovědí.“
Český student č.2 - vystudoval gymnázium
„Na úvod bych rád řekl, že u nás na gymplu se udělala docela početná skupinka nás, biologů, chemiků a všech, kteří vedli spory, války a pře vůči všem předmětům jako jsou ZSV, literatura apod. ZSV jsme neměli vůbec v lásce. Písemné práce jsme dělali „tipsportem“ a zastávali jsme teorie, že pokud není člověk hloupý, zvládne to aspoň na 3. Samozřejmě ostatní předměty pro nás důležité byly - Chemie, Fyzika, Biologie, Matematika aj. Takže, pokud budou
odpovědi citově zabarvené mými názory na jednotlivé předměty, tak se předem omlouvám.“ 1) Bylo podle tebe věnováno dost času výuce filozofie? Setkal ses s tím, že jsi směl ve filozofii uvažovat nad nějakou problematikou a nad názory filozofů? „Dle mého bylo až moc času na filozofii. Nás konkrétně okrádala o drahocenný čas učit se do ostatních předmětů. Uznávám, že ZSV a filozofie a vše, byli, jsou a budou důležité humanitní obory, ale bohužel ne pro všechny. Každý má svůj názor a svůj obor, které hodlá studovat.“ 2) Diskutovali jste často v hodině ZSV? „Výuka probíhala klasickým způsobem. Učitelka diktovala a my si ,,psali,, (maturanti si psali). Diskuze byla vždy ta světlejší stránka, neboť jsme se mohli často zapojit i my, nematuranti ze ZSV. Každý měl právo na dotaz a na svůj demokratický názor. Tudíž jsme toho využívali. Někdy možná s posměchem, ale neptali jsme se na základní věci, dávali jsme profesorce zabrat.“ 3) Pracovali jste při výuce ZSV s učebnicemi? „Ano, maturanti potřebovali učebnice, zvláště nějaké čítanky, kde si četli známé výroky a texty od významných filozofů.“ 4) Zdá se ti, že učitel stíhal učivo probrat? Že byla výuka pozvolná a udělalo se to, co bylo vytyčené? Nebo byl často ve skluzu? „Ve všech předmětech, kromě Dějepisu, jsme se drželi osnov. Bohužel, v Dějepisu to nebylo možné. Učiva je dle profesorů mnoho.“ 5) Máš pocit, že učitel vybíral témata, která byla pro vás zajímavější, že se vám snažil pestřit hodinu tématem, které vám bylo blízké? „Jednoduše „NE“. Neustále to stejné dokolečka, podle osnov gymnázií.“ 6) Jaké metody výuky byly u vás typické? Zkoušel učitel u tabule? „Ověřování vědomostí
probíhalo tak, že profesorka na začátku hodiny
prozkoušela 2-3 lidi u tabule. Později, kdy už jsme se členili na skupinky, které věděly, z čeho budou maturovat a co se jim v životě či na vysoké škole bude hodit, profesorka zkoušela pouze maturanty. My jsme psali 2 testy za pololetí. Maturanty dusila profesorka u tabule dost dlouho a pro ostatní tak začínaly hodiny volna.“ S „živější“ metodou výuky jsem se bohužel nesetkal. Každá hodina byla stereotypní jako ta předchozí. Vše se opakovalo ve stejné frekvenci.“
7) Ověřovaly se u vás vědomosti pomocí testů? „V průběhu roku se psaly písemné práce. Tuším, že to byly tak 3 za pololetí.“
Český student č.3 - vystudoval gymnázium
1) Bylo podle tebe věnováno dost času výuce filozofie? Setkal ses s tím, že jsi směl ve filozofii uvažovat nad nějakou problematikou a nad názory filozofů? „Tak to jsem tak trochu už odpověděla v předešlé otázce. My maturanti jsme s vyučující filozofii pak ještě dodělávali. V hodinách jsme měli například rozebírat ve skupinkách texty od různých filozofů a vyložit hlavní myšlenku.“ 2) Diskutovali jste často v hodině ZSV? „Diskuze probíhaly spíš ve chvíli, kdy jsme měli pracovat ve skupinkách a řešit nějaké úkoly.“ 3) Pracovali jste při výuce ZSV s učebnicemi? „Konkrétní učebnici jsme neměli, ale vyučující často nosila různé publikace, zákoníky, doporučovala nám je, hodně z nich citovala. V podstatě i při výkladu se hodně odkazovala na různé autory a doporučovala nám literaturu.“ 4) Zdá se ti, že učitel stíhal učivo probrat? Že byla výuka pozvolná a udělalo se to, co bylo vytyčené? Nebo byl často ve skluzu? „Vyučující nám sice nijak nesdělila plán výuky předem, ale myslím, že jsme asi zvládli vše, co jsme měli. Když jsme byli ve skluzu, příště jsme navázali, nebo nám to vyučující vyložila stručněji. Podle toho, co si vybavuji, po mně nikdo později nechtěl to, co bychom předtím neprobrali. Speciálně my, kdo jsme ze ZSV maturovali, jsme se pak ještě s vyučující scházeli a probírali něco navíc, myslím, že zrovna filozofii.“ 5) Máš pocit, že učitel vybíral témata, která byla pro vás zajímavější, že se vám snažil pestřit hodinu tématem, které vám bylo blízké? „Vyučující se spíš držela své osnovy. Občas zmínila nějaké případy - ze své praxe, nebo o kterých četla. Každého zaujme něco jiného, ale např. filozofie už tolik populární nebyla.“
6) Jaké metody výuky byly u vás typické? Zkoušel učitel u tabule? „Spíše písemky, ale malé, myslím, že většinou tak okolo pěti otázek.“ 7) Ověřovaly se u vás vědomosti pomocí testů? „Většinou mluvila hlavně učitelka, ale samozřejmě jsme měli možnost se vyjádřit, říct třeba i svou zkušenost, učitelka taky přidávala i příklady ze svého života a s čím se setkala atd. Občas jsme dělali pracovní listy, záleželo na tom, co jsme zrovna probírali. Někdy jsme ve skupinkách měli vymyslet, jak bychom řešili určitou situaci, nebo jsme si měli přečíst nějaký článek a pak přednést to nejzajímavější z textu.“
Francouzský student č.1 -
vystudoval: Lycée Saint-Alyre à Clermont-Ferrand
-
sekce: Ekonomicko-sociální
-
nyní studuje: Právnickou fakultu ve Clermont-Ferrand a je na studijním pobytu přes Erasmus v Olomouci
1) Bylo podle tebe věnováno dost času výuce filozofie? Setkal ses s tím, že jsi směl ve filozofii uvažovat nad nějakou problematikou a nad názory filozofů? „Filozofie je jako předmět velmi zajímavá! Vlastně se učíme, jak velcí myslitelé Evropy mysleli. Učíme se uvažovat a přemýšlet jako oni. Učíme se jejich metody (pochybování, symbolismus, pravda, zvědavost, argumentace). Začínáme u Řeků a končíme v moderní době. Testy ve filozofii jsou disertace nebo komentáře filozofických textů. Odpovídáme na otázky jako je: Co je člověk? Je umění užitečné? Proč přemýšlet? Jsem svobodný? Atd. Dialog je v této hodině nezbytný! Je potřeba být schopný přemýšlet, myslet, konstruovat myšlenky, argumentovat, objasňovat. Dost těžké je to na collège, ale poté velmi užitečné. Bez filozofie bychom nemohli být svobodní lidé. V hodinách filozofie nám učitel pokládá hodně otázek. Musíme znát myšlenky velkých autorů (Platón, Aristoteles, Markus Aurelius, Svatý Augustin, Marx, Jung…) ale musíme také vytvářet naše vlastní názory s užitím myšlenek velkých autorů. Tak budeme schopní v životě mít vlastní názor a budeme si ho umět vytvořit“
2) Diskutovali jste často v hodině ZSV? „Studenti jsou častokrát pasivní během vyučovacích hodin. Profesor mluví a občas je přerušen žákem, který zvedne ruku, aby se na něco zeptal. Občas nechá profesor 10 minut ke konci hodiny na případné dotazy. Naše třída byla velmi aktivní, protože jsme měli odlišné názory na všechny možné otázky. Takže jsme debatovali často, dokonce s učitelem. Učitel často pokládal otázky, ale také je hodně pokládaly žáci. To se učitelům hodně líbilo. Normálně platí, že dialog je vyhledáván a povzbuzován. Učitelé preferují dialog před monologem. Ale záleží jak na lyceu, tak na žácích.“ 3) Pracovali jste při výuce ZSV s učebnicemi? „Ano, používali jsme učebnice. Profesoři rádi pracují s učebnicemi, protože jsou v nich cvičení, příklady, články…Používání učebnic je pro francouzská lycea velmi typické. Téměř každý profesor má pro svou hodinu učebnici! Díky tomu míváme velice těžké školní batohy a tašky. Profesoři mají hodně striktní programy. Tyto programy jsou definovány Ministerstvem národního školství.. Jsou velmi přísné, je v nich hodně věcí. Každý profesor musí zkusit probrat všechno, co v programu je. Ale často, na konci roku, jsou vystresováni, protože neudělají všechno, co je potřeba. Předměty sociologické, ekonomické a občanské jsou velice důležité. Umožňují nahlédnout do toho, jak společnost funguje. Nejvíce jsou důležité tehdy, když chce žák pokračovat na právnické fakultě nebo v politických vědách.“ 4) Zdá se ti, že učitel stíhal učivo probrat? Že byla výuka pozvolná a udělalo se to, co bylo vytyčené? Nebo byl často ve skluzu? „Učitelé zkoušeli pokud možno respektovat programy. Obecně to jde dobře. Normálně, když má dobrou třídu, tak stihne svůj program bez problému. Ale často jsou znepokojeni z programu, protože myslí, že ho nestihnou, ale nakonec ho stihnou. Takže jsou znepokojeni zbytečně. My jsme pracovali s učebnicemi, ve kterých je celý program. Takže můžeme vidět, jestli učitel program stíhá nebo ne.“ 5) Máš pocit, že učitel vybíral témata, která byla pro vás zajímavější, že se vám snažil pestřit hodinu tématem, které vám bylo blízké? „Někteří učitelé mohou vybírat zajímavá témata. To je případ učitelů jazyka, kteří témata mohou vybírat. Např. učitel Španělštiny může zpracovat téma
geografické – Španělsko, učitel Angličtiny může mluvit o anglické civilizaci, literatuře, Shakespearovi nebo imigraci do USA.“ 6) Jaké metody výuky byly u vás typické? Zkoušel učitel u tabule? „Na lyceu zkouší profesoři žáky písemně. Bývá kolem jedné písemné zkoušky za týden, která může trvat 3 nebo spíše 4 hodiny. Občas jsou organizovány i ústní zkoušky, zejména ve francouzštině a jazycích (španělštině nebo němčině). Během hodin se mohou profesoři žáků ptát na otázky ústně.“ 7) Ověřovaly se u vás vědomosti pomocí testů? Viz odpověď na předchozí otázku.
Francouzský student č.2 -
studuje: Daudetovo lyceum v Nimes
-
ročník: 2.
-
sekce: vědecká/přírodovědná
Pozn. jedná se o českého studenta, který studuje lyceum ve Francii, kam odešel po 1. ročníku studia na českém gymnáziu.
1) Bylo podle tebe věnováno dost času výuce filozofie? Setkal ses s tím, že jsi směl ve filozofii uvažovat nad nějakou problematikou a nad názory filozofů? „S filozofií nemám zatím vlastní zkušenosti, ale podle mých informací profesor učebnici nepoužívá, dělá výklad a studenti si zapisují. Písemné práce jsou tzv. « dissertation » na dané téma, nikdy se nejedná o nějaký výpis znalostí apod. Profesoři vyžadují reflexi na dané téma, přičemž očekávají, že se student ve své analýze opře o probírané učivo.“ 2) Diskutovali jste často v hodině ZSV? Viz odpověď na otázku týkající se metod. 3) Pracovali jste při výuce ZSV s učebnicemi? ,,Všichni učitelé jsou povinni postupovat podle předepsaných programů, můžeme dokonce říct, že všichni žáci ve Francii probírají stejné učivo. Nedobrat program je bráno jako neschopnost profesora. V občanské výchově žádné učebnice nepoužíváme, probíraná témata záleží na výběru profesorů nebo
studentů, jinak mají profesoři k dispozici učebnice : ačkoliv je při výkladu často nepoužívají, probírané učivo souhlasí. “ 4) Zdá se ti, že učitel stíhal učivo probrat? Že byla výuka pozvolná a udělalo se to, co bylo vytyčené? Nebo byl často ve skluzu? „Učitelé se velmi přísně drží osnov předepsaného učiva, jelikož maturita skládají všichni stejnou, musí mít stejnou úroveň znalostí. Vybírají si tématické okruhy a ty probírají do hloubky, učivo se vykládá formou analýzy. Například v dějepise si neděláme tzv. telefonní seznam dat a bitev, ale zaujímáme kritický pohled na danou problematiku a zajímáme se spíše o jevy ve společnosti, které ovlivnily náš dnešní svět.“ 5) Máš pocit, že učitel vybíral témata, která byla pro vás zajímavější, že se vám snažil pestřit hodinu tématem, které vám bylo blízké? „Určitě se profesoři snaží oživit výklad různými zajímavostmi, ale jak už jsem říkala, mají předepsaný program, který musí probrat, často tak moc velké odbočky nejsou možné. Některé tematické celky však umožňují větší volnost, čehož profesoři hojně využívají, například když jsme probírali román, samozřejmě jsme se zajímali i o klasiky, ale mimo jiné také o moderní spisovatele. V zeměpise, ačkoliv probíráme něco zcela jiného, se zajímáme o aktuální témata jako například právě probíhající volby. Výuka občanské výchovy se poměrně liší od všech ostatních, profesor se nemusí tak pevně držet osnov a jeho úkolem je naučit studenty diskutovat. Což znamená, že buď on nebo žáci sami vyberou nějaké aktuální téma, na které potom vypracují složku, která je známkovaná, aby měli přehled a poté o daném problému diskutují a profesor známkuje kvalitu jejich ústního projevu a hloubku znalostí. “ 6) Jaké metody výuky jsou u vás typické? Zkouší učitel u tabule? „Výuková metoda záleží na každém profesorovi, někteří preferují formu výkladu, s občasnou analýzou dokumentů (takových je pro náročnost programu většina), jiní mají radši interaktivnější způsob práce, formou debat, referátů atd. Dále můžu zkonstatovat, že skupinové práce fungují u francouzských studentů daleko lépe než v Čechách. Setkala jsem se i s nacvičováním divadelních scének, psaním básní a povídek v hodinách francouzštiny. « Aktivní » hodiny jsme mívali hlavně v sekundě, kdy na různé aktivity bylo více prostoru, tak jsme hrávali divadlo a psali básně. V občanské výchově má
prácovní postup dvě fáze, a to studie daného tématu, hledání informací a následná debata, výuka může být uživena například filmovým představením, pokud odpovídá danému tématu. « Zábavné »pracovní listy ani hry (hru jsem snad hrála zatím možná jen v angličtině) nejsou pravidlem, objevují se spíše v hodinách cizích jazyků, v případě dějepisu a zeměpisu se jedná o dokumenty předložené k analýze, která tvoří součást Profesoři si naše vědomosti ověřují zpravidla jen písemně, a to vždy po dobrání nějakého velkého tematického okruhu, přibližně jednou za 3 týdny. Jedná se o písemné testy a klade se doopravdy velký důraz na « rédaction », tzn. slohovou část. Každá práce musí být extrémně strukturovaná a její obsah musí přesně odpovídat nejen danému zadání – vědomosti navíc jsou na škodu - , ale také zadanému útvaru. Odevzdaná práce musí odpovídat na danou problematiku a obsahovat úvod a závěr, pro jejichž psaní jsou přesná pravidla, a analýza musí být rozdělená do dvou až třech částí , plán analýzy si student dělá sám, což je asi nejobtížnější část úkolu. Každý útvar má svá metodologická pravidla, podle kterých je potřeba postupovat. V klasické « dissertation » potom profesor hodnotí toto : styl na 4 body z dvaceti, znalosti 8 z dvaceti, analýza zadání na 3 z dvaceti a metoda za 5 bodů z dvaceti. Testy nebývají zpravidla kratší než 2 hodiny, tzn. 120 minut a odevzdaná práce by měla mít 6 až 8 stran. Další formou známkování studentů jsou takzvané « devoir maison » - domácí úkol, útvar a obsah zadání jsou stejné jako u školních testů, rozdíl je v tom, že student si práci vypracuje doma – zadání je tak často o dost náročnější a vypracování pracnější.“ 7) Ověřovaly se u vás vědomosti pomocí testů? Viz odpověď na předchozí otázku.
Francouzský student č. 3 -
studuje: Lycée Carnot v Dijonu
-
ročník: závěrečný
-
sekce: literární
1) Bylo podle tebe věnováno dost času výuce filozofie? Setkal ses s tím, že jsi směl ve filozofii uvažovat nad nějakou problematikou a nad názory filozofů? „Předem je potřeba říct, že filozofie je povinná v posledním ročníku (terminale) pro všechny sekce (ekonomická, vědecká, literární). Všeobecně je tento předmět nenáviděn v sekci vědecké a ekonomické, protože není vyučován nejlepšími profesory (nebo možná jen ztratili chuť učit tak krásný předmět lidi, které to zjevně vůbec nezajímá). V těchto sekcích je filozofie čtyři hodiny týdně a tyto hodiny jsou bohužel vnímány často jako ztráta času. V osnovách filozofie je vždy několik pojmů neboli filozofických konceptů, které se musejí probrat. Podle výšky koeficientu (tzn.sekce v níž jste) se liší počet pojmů. Jde například o pojem čas, touha, láska, právo, morálka, spravedlnost, politika... V těchto dvou sekcích (soudím podle lycée, kde studuji) se často pracuje s učebnicí, která pro každý pojem nabízí několik základních textů, které se proberou. Tak se určí názory a náhledy na věc filozofů. V literární sekci je filozofie druhým nejdůležitějším předmětem, proto se většinou škola snaží přiřadit literární třídě dobrého profesora (je smutné to takhle dělit, ale bohužel ve Francii je opravdu obrovský rozdíl v úrovních profesorů... a na filozofii se to hodně pozná). Literární sekce má osm hodin filozofie týdně, přičemž probírají pojmy stejně jako ekonomicko-sociální a vědecká sekce, ale mají jich mnohonásobně více plus se za rok musejí přečíst nějaká díla (a probrat). Náš profesor si své hodiny připravuje zcela sám a nedrží se žádné učebnice. Studujeme různé směry ve filozofii, ale je nutné podotknout, že se nejedná o dějiny filozofie, jako se to vidí i v jiných zemích. Účelem těchto hodin je (podle oficiálních termínů) rozvíjet kritické myšlení v žácích. Podle jednotlivých pojmů se probírají určité problémy a vize filozofů. Nemusí se nutně jít po časové ose. V hodinách se má rozvinout určitá debata. Několikrát za trimestr je nám (ale i sekcím ekonomicko-sociální a vědecké) zadána tzv. dizertace - tj.určité téma nebo výrok nějakého filozofa, nebo také určité filozofické klišé, k němuž se máme velmi strukturovaně vyjádřit (například: Je správné toužit po štěstí druhých? Je stát nutným zlem? ...) Další možnou prací jsou komentáře textů - žák dostane neznámý text od určitého autora a má vysvětlit, co tím autor chtěl říci (hodně náročná práce,
většinou se svou analýzou netrefíš). Filozofie je pro Francii typická. Je to samostatný předmět, nikoliv součást jiného předmětu. Francouzi si na to potrpí, ale nové připravované reformy školství filozofii asi brzo vyškrtnou, nebo nechají pouze pro elkaře (literární), což by asi nebyl úplně špatný krok. Eko a vědeckou sekci tento předmět prostě nebaví, nemají dobré profesory, a tak je pověst filozofie stále ušlapávána a podle mého názoru (názor elkařky...) je to škoda...“ 2) Diskutovali jste často v hodině ZSV? „Všeobecně jsou Francouzi v hodinách velmi aktivní, i když to neznamená nutně, že jejich poznámky jsou přínosné. Často mají potřebu mluvit a obsah jim uniká. Naše třída je poněkud výjimkou. Jsme velmi klidní, ve většině hodin spíš posloucháme a děláme si poznámky. Ne všem profesorů tohle vyhovuje. V humanitních předmětech jako je Výuka občanská, právní a sociální a Filozofie je dialog mezi žákem a profesorem nutný pro lepší podání učiva.“ 3) Pracovali jste při výuce ZSV s učebnicemi? „Jsem na literární sekci, proto nemůžu odpovědět na otázku ohledně SES (Vědy ekonomické a sociální), měla jsem je jen jeden rok. Zato ECJS (Výchova občanská, právní a sociální) se mě týká. Je to hodina, kterou bychom u nás asi označili za občanskou výchovu, spíše než ZSV. ECJS má každá třída jen jednu hodinu jednou za čtrnáct dní. Často se během těchto hodin debatuje o určitých tématech. Někdo ze studentů debatu vede a ostatní se jeden po druhém musejí vyjádřit. (například téma: nelegální stahování z internetu, darování orgánů...) Nejčastější náplní práce v ECJS je vypracovávání „exposé“, tedy referátů (bývají obsáhlejší než české referáty, alespoň většinou ano). Téma exposé může být třeba cenzura, mezinárodní justice... Učebnice k tomuto předmětu neexistují, ale pro profesory se dělají určité manuály, které můžou jejich práci a postup vést. Neznám však žádného profesora, který by se jich vyloženě držel. Většinou si vše určují sami (podle zadaných osnov samozřejmě, ale i ty jim nechávají značnou volnost). ECJS se první dva trimestry v žádném ročníku neznámkuje. Známku na vysvědčení dostanete až ve třetím trimestru. Úkoly z hodiny na hodinu se nedávají, pouze ona zmíněná exposé, na nějž mají ale studenti minimálně měsíc.“ 4) Zdá se ti, že učitel stíhal učivo probrat? Že byla výuka pozvolná a udělalo se to, co bylo vytyčené? Nebo byl často ve skluzu? „V případě filozofie osnovy uvádějí určité množství „pojmů“ (= notions), které musejí být během roku probrány. Způsob, jakým k nim profesor přistupuje, podle
mě není definován. Problémem mnoha profesorů filozofie je nezáživně podaný výklad, v němž se určí definice daného pojmu nebo filozofického „konceptu“ (concept philosophique), případně doplněný o několik zmínek o autorech, kteří se na toto téma vyjádřili. Žáci většinou poté nejsou schopni pojem analyzovat, objevíli se v jakémkoliv jiném kontextu než v tom, do nějž ho zasadil jejich profesor. Podle mě lepší metoda je (soudím podle zkušeností s mým báječným profesorem a dle zkušeností mých méně spokojených kamarádů z jiných tříd) zamýšlení se nad určitými problémy obecně, přičemž dané pojmy se postupně objevují a analyzují z mnoha úhlů. Osnovy také určují asi třicítku filozofických děl, z nichž si profesor vybere minimálně dvě a snaží se je co nejvíce do hloubky probrat. Francouzské osnovy velmi často předepisují příliš mnoho práce na velmi málo času. Je běžné, že se takzvaný „program“ nestihne dobrat do konce.“ 5) Máš pocit, že učitel vybíral témata, která byla pro vás zajímavější, že se vám snažil pestřit hodinu tématem, které vám bylo blízké? „(Viz otázka č. 5) Například Výuka občanská, právní a sociální je předmět často vyučovaný stejným profesorem jako HG (Histoire-Géographie). Je to předmět vedlejší, známkovaný jen ve třetím trimestru. Všechny třídy mají pouze 1 hodinu Výuky občanské, právní a sociální jednou za dva týdny. Vzhledem k tomu, že z Výuky občanské, právní a sociální se nedělá maturita, tento předmět je často zanedbáván a ona jedna hodina jednou za 14 dní se věnuje Dějepisuzeměpisu, kde je hodně věcí k probrání a hlavně tento předmět trpí „nestíháním dobrat co je potřeba“. Ve filozofii by výuka pozvolná být měla, pokud chce člověk opravdu porozumět. Pojme-li profesor výuku jako maraton, většinou možná dobere látku určenou osnovami, ale žáci toho moc neumějí. Ve Francii jsou profesoři ve skluzu často, ať už kvůli své metodě vyučování či kvůli svým žákům (např.problémovější třídy). Na rozdíl od ČR se ale hodiny často nahrazují a veškeré absence nebo zrušená vyučování mohou být nahrazena jinou hodinou. Tímhle způsobem si profesor často vypomáhá, aby učivo dohnal.“ 6) Jaké metody výuky jsou u vás typické? Zkouší učitel u tabule? „Klasické české ústní zkoušení u tabule, které musí povinně vyjít na každého žáka minimálně jednou za pololetí, se ve Francii téměř vůbec nevidí. Já jsem se s ním za celého dva a půlroku, co jsem v Dijonu, nesetkala. Ve Francii se snaží, aby se žák nejprve s problémem seznámil, nejlépe na něj sám narazil. Až potom se vyvodí několik poznatků, ke kterým chtěl profesor dojít. Proto se ve
francouzské biologii (SVT, sciences de la vie et de la terre) často pitvá. Ve francouzštině se zase setkáváte s příklady textů z toho období, které právě probíráte, a podle nich určíte, co ten daný literární sloh nebo období charakterizovalo.“ 7) Ověřovaly se u vás vědomosti pomocí testů? „Hlavně písemkami, a to různých typů. U některých profesorů se často vidí obávané „controle surprise“, tedy „přepadovky“, mající za úkol ověřit, zda se žák pravidelně připravuje, učí se definice a podobně. Tyhle písemky ve mně hodně vyvolávají pocit nutnosti otrockého učení zpaměti věcí, které vám stejně nakonec moc neposlouží. Setkala jsem se s nimi hlavně v matematice, kde hodně profesorů lpí právě na definicích. Potom jsou klasické písemky na určitou probranou jednu nebo více kapitol, takové známe i v České republice. Třikrát za rok ve francouzských lycées probíhají tzv. „épreuves longues“ nebo „épreuves communes“. Tyto dlouhé a náročné zkoušky ze všech předmětů (kromě 2. ročníku, kde se dělají pouze z matematiky a francouzštiny, a v 1.ročníku záleží na sekci, ve které jste) mají za úkol přinutit žáky opakovat na maturitu i během. Pro Čecha se jedná o něco velmi nezvyklého, a to hlavně kvůli délce těchto zkoušek. Například jedna“ épreuve“ z francouzštiny nebo filozofie trvá 4 hodiny vkuse, potom dvě hodiny přestávka a můžete jít na další tříhodinový „épreuve“. (První „épreuve“ mapuje veškeré učivo za první trimestr, druhý za předchozí dva...)“
ANOTACE Jméno a příjmení:
Alice Bačíková
Katedra:
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce:
Mgr. Jana Vašťatková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce:
Komparace vybraných problematik humanitních předmětů na středních školách v České republice a ve Francii
Název v angličtině:
Comparation of selected problems in humanistic subjects in Czech and French Upper Secondary Schools
Anotace práce:
Klíčová slova:
Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině:
Přílohy vázané v práci:
Diplomová práce se v první části zabývá stručným popisem školských soustav v České republice a ve Francii, rozvrhem výuky, učebními plány, osnovami vybraných humanitních předmětů a osnovami výuky filozofie na gymnáziích a na lyceích. Druhá část práce je věnována výzkumným otázkám realizovaným pomocí rozhovorů a zodpovězení otázek týkajících se osnov vybraných humanitních předmětů, metodám a způsobu jejich výuky. Školský systém, Česká republika, Francie, gymnázium, lyceum, humanitní předměty, rozvrh výuky, osnovy humanitních předmětů, metody výuky. Thesis in its first part is pursuing the brief description of education systems in the Czech Republic and France, the timetable of education, education programmes, selected humanistic subjects and plots of education of Philosophy in grammar schools and lyceums. The second part is pursuing research questions, which are realized by means of dialogues and answering the questions of plots of selected humanistic subjects and ways of their education. Education system, The Czech Republic, France, grammar school, lyceum, humanistic subjects, timetable of education, plots of humanistic subjects, ways of education Příloha č. 1: Učební plán – Školní vzdělávací program Příloha č. 2: Učební plán čtyřletého studia – všeobecné – podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu – konkrétní gymnázium Příloha č. 3: Učební plán se čtyřletým studijním cyklem – podle Standardu vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu Příloha č. 4: Rozvrh 2. ročníku všeobecného a technologického lycea Příloha č. 5: Rozvrh všeobecného lycea – 1. a závěrečného ročníku Příloha č. 6: Rozhovory 1 Příloha č. 7: Rozhovory 2
Rozsah práce:
80 stran + 28 stran příloh
Jazyk práce:
český
