POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V ČR A VE FRANCII

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: L’Administration publique (Veřejná správa)

POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V ČR A VE FRANCII Employment policy in the Czech Republic and in France Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Ing. Markéta ŘEŽUCHOVÁ

Autor: Bc. Eva PIZINGEROVÁ

Brno, 2011

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE

Pro:

PIZINGEROVÁ Eva

Obor:

Administration publique (Veřejná správa)

Název tématu:

POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V ČR A VE FRANCII Employment policy in the Czech Republic and in France

Zásady pro vypracování

Problémová oblast: Systém politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii; nástroje, principy, financování, změna směrů politiky zaměstnanosti s ohledem na aktuální vývoj. Cíl práce: Zhodnotit hlavní směry a nástroje politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii, jejich současný vývoj a změny v souvislosti s ekonomickou krizí, formulovat doporučení pro jednotlivé země. Postup a použité metody: Situace na trhu práce a politika zaměstnanosti, cíle, principy, nástroje a financování v ČR a ve Francii; komparace systémů; analýza aktuálních změn v uplatňované politice zaměstnanosti a jejich zhodnocení; závěry a doporučení. Při zpracování práce budou využity metody: metoda historická, deskripce, analýza a následná syntéza.

Rozsah grafických prací:

Předpoklad cca 10 tabulek a grafů

Rozsah práce bez příloh:

60 – 70 stran

Seznam odborné literatury: Active labour market policies and welfare reform :Europe and the US in comparative perspective. Edited by Anne Daguerre. New York : Palgrave Macmillan, 2007. xiv, 191 s. ISBN 1-4039-8830-7. Sirovátka, Tomáš - Rákoczyová, Miroslava. Aktivní politika zaměstnanosti a strategie zaměstnanosti. In Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti. Brno, 2004. od s. 124-139, 16 s. ISBN 80-210-3565-X. Economics of employment and unemployment. Edited by Manon C. Fournier - Chloe S. Mercier. New York : Nova Science Publishers, 2009. x, 365 p. ISBN 9781604567410. Innovative employment initiatives. Edited by Bernd Marin - Daniele Meulders - Dennis J. Snower. Aldershot : Ashgate, 2000. 555 s. ISBN 0-7546-1336-4. Bosworth, Derek - Dawkins, Peter - Stromback, Thorsten. The economics of the labour market. 1st pub. Harlow : Longman, 1996. xiv, 460 s. ISBN 0-582-44377-6.

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Markéta Řežuchová

Datum zadání diplomové práce:

5. 3. 2010

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 5. 3. 2010

………………………………………… děkan

Anotace Předmětem diplomové práce „Politika zaměstnanosti v ČR a ve Francii“ je analýza hlavních směrů a nástrojů politiky zaměstnanosti v obou zemích, popis jejich současného vývoje a zhodnocení změn provedených v souvislosti s ekonomickou krizí. První kapitola obsahuje definici politiky zaměstnanosti a následné srovnání aktérů, legislativy, hlavních směrů a nástrojů politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii. Druhá a třetí kapitola shrnují vývoj politiky zaměstnanosti v obou zemích v období před světovou hospodářskou krizí a po ní. Obsahem poslední kapitoly je analýza nástrojů rozhodujících v období krize, zhodnocení politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii s ohledem na aktuální vývoj a doporučení pro jednotlivé země.

Annotation The diploma thesis "Employment policy in the Czech republic and France" focuses on an analysis of the main tendency and instruments of employment policy in both countries, a description of the current developments and an evaluation of changes in the context of the economic crisis. The first chapter contains a definition of the employment policy and a comparison of its actors, legislation, guidelines and instruments in our country and in France. The second and the third part include the development of employment policy in the period before and after the world economic crisis. The subject of the last chapter is an analysis of the relevant instruments in the period of crisis, an evaluation of the employment policy in both countries view to current developments and the recommendations to the countries.

Klíčová slova Politika zaměstnanosti, Česká republika, Francie, trh práce, nezaměstnanost

Keywords Employment policy, Czech Republic, France, labour market, unemployment

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Politika zaměstnanosti v ČR a ve Francii“ vypracovala samostatně pod vedením Ing. Markéty Řežuchové a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 24. června 2011 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Markétě Řežuchové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce.

Obsah: ÚVOD.............................................................................................................................................10 1.

Teorie politiky zaměstnanosti a srovnání jejích základních principů v ČR a ve Francii..................................................................................................................................11 1.1 Politika zaměstnanosti v ČR ..........................................................................................14 1.1.1 Aktéři politiky zaměstnanosti ...........................................................................14 1.1.2 Legislativa politiky zaměstnanosti ...................................................................16 1.1.3 Hlavní směry politiky zaměstnanosti................................................................16 1.1.4 Nástroje politiky zaměstnanosti........................................................................17 1.2 Politika zaměstnanosti ve Francii ..................................................................................18 1.2.1 Aktéři politiky zaměstnanosti ...........................................................................18 1.2.2 Legislativa politiky zaměstnanosti ...................................................................20 1.2.3 Hlavní směry politiky zaměstnanosti................................................................20 1.2.4 Nástroje politiky zaměstnanosti........................................................................21 1.3 Shrnutí politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii..........................................................21

2.

Politika zaměstnanosti před světovou hospodářskou krizí..............................................25 2.1 Vývoj politiky zaměstnanosti ........................................................................................25 2.1.1 Politika zaměstnanosti v ČR po roce 1989 .......................................................25 2.1.2 Utváření politiky zaměstnanosti ve Francii ......................................................28 2.2 Situace před světovou hospodářskou krizí (2005 – 2008) .............................................29 2.2.1 Politika zaměstnanosti v ČR v letech 2005 - 2008 ...........................................31 2.2.2 Politika zaměstnanosti ve Francii v letech 2005 – 2008...................................35 2.3 Shrnutí politiky zaměstnanosti před světovou hospodářskou krizí................................39

3.

Politika zaměstnanosti po světové hospodářské krizi ......................................................42 3.1 Situace po světové hospodářské krizi (2009 – 2010).....................................................42 3.1.1 Politika zaměstnanosti v ČR v letech 2009 - 2010 ...........................................43 3.1.2 Politika zaměstnanosti ve Francii v letech 2009 - 2010 ...................................47 3.2 Současný vývoj politiky zaměstnanosti .........................................................................52 3.2.1 Současný vývoj politiky zaměstnanosti v ČR ..................................................54 3.2.2 Současný vývoj politiky zaměstnanosti ve Francii...........................................56 3.3 Shrnutí politiky zaměstnanosti po světové hospodářské krizi .......................................58

4.

Hodnocení přijatých opatření a dalších nástrojů rozhodujících v období krize ...........62 4.1 Výdaje na politiku zaměstnanosti ..................................................................................63 4.2 Podpora v nezaměstnanosti............................................................................................64 4.3 Alternativní formy zaměstnávání...................................................................................68 4.4 Celoživotní vzdělávání...................................................................................................70 4.5 Prevence proti nezaměstnanosti ohrožených skupin......................................................73 4.6 Zhodnocení politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii s ohledem na aktuální vývoj ....74

ZÁVĚR...........................................................................................................................................78 Seznam použitých zdrojů .............................................................................................................79 Seznam obrázků, tabulek a grafů ................................................................................................82 Seznam příloh ................................................................................................................................84

PŘÍLOHY ..................................................................................................................................... 85

ÚVOD Politika zaměstnanosti patří v dnešní době mezi oblasti, na které je soustředěna zvýšená pozornost nejen politiků a vlád, ale i celé společnosti. Důvodů, proč jednotlivé státy řeší problematiku politiky zaměstnanosti, existuje několik. Tím nejdůležitějším je bez pochyb nezaměstnanost, jež představuje zejména v současnosti jeden z nejdiskutovanějších a nejsledovanějších aspektů ekonomické situace státu a zároveň je jedním z nejhorších jevů moderní společnosti. Po roce 2003 se ekonomický vývoj v naprosté většině států jevil jako mimořádně příznivý. Roční tempo světového hospodářského růstu se rok od roku zvyšovalo a tím pádem se následně zlepšovala i situace na trzích práce. Již koncem roku 2008 však zasáhly světovou ekonomiku negativní dopady finanční krize v USA. Recese se s různou intenzitou projevila ve všech oblastech světa. Mnohé státy přijaly řadu opatření na podporu svého hospodářství, přičemž snižování míry nezaměstnanosti se stalo jedním z hlavních témat diskuzí národních vlád. Nové problémy, které se objevily na pracovních trzích, si vyžádaly zvýšenou pozornost a snahu představitelů států o nalezení jejich řešení. Každá země vykonává za účelem dosažení co možná nejvyšší zaměstnanosti svou státní politiku zaměstnanosti. V této práci jsem se zaměřila na ČR a Francii. Ačkoliv se obě země řadí ke kontinentálnímu typu evropského sociálního modelu a hlavní principy jejich politik zaměstnanosti jsou si v mnohém podobné, míra nezaměstnanosti v ČR a ve Francii se značně liší (někdy až o 3%). Proto jsem si jako předmět své práce zvolila politiku zaměstnanosti ČR a Francie a soustředila se na změnu jejich směřování s ohledem na aktuální vývoj. Cílem bylo za využití historické metody, deskripce, analýzy a následné syntézy zhodnotit hlavní směry a nástroje politiky zaměstnanosti v obou zemích, jejich současný vývoj a změny v souvislosti s ekonomickou krizí a na základě komparace obou systémů formulovat doporučení pro jednotlivé země. Těmto cílům odpovídá struktura diplomové práce, která je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá teorií politiky zaměstnanosti, hlavními principy jejího fungování v ČR a ve Francii a jejich následnou komparací. Druhá kapitola zohledňuje vývoj politiky zaměstnanosti v obou zemích. Zmiňuje se o jejím utváření v ČR a ve Francii a dále se soustředí zejména na období před světovou hospodářskou krizí. Třetí kapitola pokračuje v popisu vývoje a věnuje se hlavně období po ekonomické krizi a současnému vývoji politiky zaměstnanosti. Poslední část práce hodnotí opatření přijatá v souvislosti s krizí a také další nástroje, které v tomto období hrály významnou roli. Její závěr pak obsahuje srovnání politiky zaměstnanosti obou zemí s ohledem na aktuální vývoj a doporučení pro ČR i Francii. 10

1.

Teorie politiky zaměstnanosti a srovnání jejích základních principů v ČR a ve Francii Politika zaměstnanosti, stejně tak jako politika sociálního zabezpečení, zdravotní politika,

vzdělávací politika, bytová politika a politika rodinná, tvoří součást sociální politiky státu. „Jedním ze základních cílů hospodářské a sociální politiky státu je dosažení plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Právo na zaměstnání bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, členství v politických stranách nebo příslušnost k politickým hnutím, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, zdravotní stav nebo věk, je jedním ze základních práv občana.“1 K naplnění tohoto cíle pak dochází prostřednictvím konkrétních opatření jednotlivých dílčích sociálních politik. Jednu z nejvýznamnějších oblastí státní sociální politiky tvoří politika zaměstnanosti, jež lze charakterizovat různými způsoby. Politiku zaměstnanosti lze vymezit na příklad jako „soubor opatření, kterými jsou spoluutvářeny podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu práce a pro efektivní využití pracovních sil.“2 Prostřednictvím politiky zaměstnanosti stát usiluje o vytvoření rovnováhy mezi pracovní nabídkou a poptávkou. Některé podrobné ukazatele, jako je počet pracovníků, jejich příjmy, kvalifikační požadavky podniků apod., však zůstávají v působnosti pracovního trhu. Podle Potůčka (1995) lze vymezit čtyři základní funkce politiky zaměstnanosti. Za prvé kvalifikační a rekvalifikační funkci, která spočívá v přípravě pracovních sil pro uplatnění na trhu práce. Dále funkce vytváření nových pracovních míst díky schopnosti aktivního ovlivnění trhu práce s cílem zvýšit jeho absorpční schopnost. (Politika zaměstnanosti tak poskytuje na příklad finanční podpory na nová pracovní místa zaměstnavatelům a začínajícím podnikatelům, podporuje veřejně prospěšné práce a usnadňuje zaměstnávání mladistvých a handicapovaných občanů.) Zprostředkovatelskou funkcí zabezpečenou prostřednictvím sítě specializovaných institucí poskytuje politika zaměstnanosti zprostředkovatelské, informační a poradenské služby a podává tak různé informace na příklad o aktuální nabídce a poptávce na trhu práce. Prostřednictvím paliativní funkce jsou zabezpečovány životní podmínky těch, kteří se stali dočasně nezaměstnanými, a to formou dávek a podpor v nezaměstnanosti. Cílovou populací

1

HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti, 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. s. 23. ISBN 978-80-7368-522-5. 2 Tamtéž, s.8.

11

politiky zaměstnanosti je veškeré obyvatelstvo v ekonomicky aktivním věku a děti a mládež připravující se na své povolání ve školách.3 Ve státní politice zaměstnanosti jde především o rozdělování finančních prostředků, dohlížení na zákaz diskriminace a organizaci a koordinaci zaměstnanosti. Na základě její orientace se pak politika dělí do dvou hlavních skupin, a to na aktivní a pasivní politiku zaměstnanosti, jejichž opatření se v současnosti uplatňují v různých zemích s různou intenzitou. Aktivní politika zaměstnanosti (dále jen APZ) je souhrn opatření směřujících k maximální možné úrovni zaměstnanosti financovaných ze státního rozpočtu. Provádí ji ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce za případné spolupráce s dalšími subjekty. Podpora aktivního přístupu osob při hledání zaměstnání je jedním z jejích hlavních cílů. Dále se APZ věnuje zejména těmto třem oblastem: 4 -

Prostřednictvím úřadů a agentur práce podává informace o možnostech zaměstnání a o volných pracovních místech.

-

Prostřednictvím svých nástrojů podporuje vznik nových pracovních příležitostí.

-

Prostřednictvím různých druhů rekvalifikačních programů podporuje adaptabilitu uchazečů o práci. Cílem pasivní politiky zaměstnanosti (dále jen PPZ) je poskytnout zabezpečení

nezaměstnaným osobám při ztrátě zaměstnání. Stát tak kompenzuje ztrátu pracovního příjmu na přechodné období v podobě různých sociálních dávek a podpory v nezaměstnanosti.

Jde o

soustavu institutů životního minima, minimální mzdy a podpory v nezaměstnanosti, přičemž jejich výše musí být v rovnováze a při změně jedné je třeba změnit všechny ostatní. Systém by měl být nastaven tak, aby se lidem vyplatilo pracovat, ale zároveň aby nezaměstnaní netrpěli bídou. Čím větší je nezaměstnanost, tím musí stát vynakládat větší prostředky na financování politiky zaměstnanosti. Zároveň však platí, že na aktivní politiku zaměstnanosti lze vydat jen to, co zbyde po zaplacení pasivní politiky zaměstnanosti.5 Z historického hlediska byla PPZ obecně uplatňována o něco dříve než APZ. Základy utváření politiky zaměstnanosti sahají až na počátek 20. let 20. století, kdy nezaměstnanost přestala být přisuzována pouze osobnímu postoji nezaměstnaných, ale začala být vnímána jako důsledek společensko-ekonomické situace. APZ se začala vyvíjet až po druhé světové válce, i když až do konce 60. let nebyla příliš uplatňována z důvodu celkově nízké míry nezaměstnanosti.

3

POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. s. 64. ISBN 8085850-01-X. 4 HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti, 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. s. 32. ISBN 978-80-7368-522-5. 5 Materiály ke zkouškám na PF UK [online]. [cit.17.1.2011]. Dostupné z : .

12

Význam APZ byl poprvé skutečně doceněn až v 70. letech, kdy se nezaměstnanost začala náhle prudce zvyšovat v souvislosti s ropnými šoky a následnou hospodářskou krizí. Prvním využitým nástrojem v této nepříznivé situaci byla většinou PPZ a zvyšování dávek a podpory v nezaměstnanosti. Avšak vzhledem k finanční náročnosti tohoto řešení a negativnímu dopadu na přístupy nezaměstnaných se do popředí dostává i APZ. Tento přístup se vládám osvědčil a ve většině případů přetrvává až do současnosti.6 V současné době existují v EU čtyři typy sociálních modelů úpravy pracovního trhu, zaměstnanosti a sociálního zabezpečení. Je to model anglosaský, kontinentální, středomořský a severský. Základní rozdíly mezi modely tvoří úroveň jejich účinnosti a míry spravedlnosti v přístupu k jednotlivcům v rámci daného sociálního modelu. (Model je považován za účinný, pokud dostatečně motivuje jednotlivce k hledání zaměstnání a generuje tak relativně vyšší míru zaměstnanosti, spravedlivý sociální model se snaží snižovat riziko chudoby.) Zatímco středomořský a kontinentální model se vyznačuje relativně nižší účinností, což je příčinou vzniku reálných rigidit na pracovních trzích, které ve svém důsledku vedou k vyšší míře nezaměstnanosti, anglosaský a severský model je účinný a generuje relativně vysokou míru zaměstnanosti nejen v době růstu, ale i v době strukturálních změn, což je jeho významnou předností zejména v době ekonomické recese.7 Obr. č. 1: Evropské sociální modely

Zdroj: Sapir (2005) in NERV, Závěrečná zpráva

6

VÁCLAVÍKOVÁ, Anna. KOLIBOVÁ, Helena. KUBICOVÁ, Alina. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. vyd. Opava : OPTYS, 2009. s. 57. ISBN 978-80-85819-76-2. 7 Závěrečná zpráva, 2009. [online].

13

Následující podkapitoly si kladou za cíl provést srovnání politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii, přičemž se soustředí zejména na základní principy obou politik. Za využití deskriptivní metody byla pozornost věnována především aktérům, legislativě, hlavním směrům a nástrojům politiky zaměstnanosti v obou vybraných zemích. Na základě tohoto popisu byla v závěru první kapitoly provedena komparace hlavních principů fungování politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii, kde bylo poukázáno zejména na základní rozdílnosti mezi oběma státy.

1.1

Politika zaměstnanosti v ČR

Podle úpravy pracovního trhu, zaměstnanosti a sociálního zabezpečení na základě evropských sociálních modelů bývá ČR řazena mezi země uplatňující kontinentální přístup, který je charakteristický sice nižší účinností, zároveň ale vysokou mírou spravedlnosti. Spravedlnost vyplývá zejména z vysoké míry podpory nezaměstnaných prostřednictvím štědrých sociálních dávek, což mívá často negativní vliv na míru zaměstnanosti. Nezaměstnanost zapříčiněná sociálním zajištěním pak může mít tendenci stát se dlouhodobou, což snižuje účinnost politiky zaměstnanosti.8 Následující podkapitoly popisují především aktéry, legislativu, hlavní směry a nástroje české politiky zaměstnanosti.

1.1.1

Aktéři politiky zaměstnanosti

Politika zaměstnanosti je v České republice vytvářena státem, ale zároveň se na ní podílí i další aktéři jako jsou zaměstnavatelé, zaměstnanci a odbory. Mezi další subjekty, se kterými stát spolupracuje, pak patří na příklad územně samosprávné celky, profesní organizace nebo sdružení osob se zdravotním postižením. Hlavním představitelem je však ministerstvo práce a sociálních věcí, které zabezpečuje politiku zaměstnanosti prostřednictvím svého útvaru Správy služeb zaměstnanosti a územních orgánů práce, tzn. úřadů práce, které přímo řídí. Úřady práce jsou specializované, územně dekoncentrované orgány statní správy, jejichž působnost ještě donedávna stanovoval zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Mezi jejich nejdůležitější a nejrozsáhlejší činnost patří zprostředkování zaměstnání, avšak neméně důležitou roli mají ÚP i v oblasti výplaty podpor v nezaměstnanosti. Příloha č. 1 zákona o zaměstnanosti vymezuje všech 77 úřadů práce na území ČR s jejich sídly a názvy. Mezi nimi se nachází 14 úřadů práce (vyjmenovaných v Příloze č. 2 zákona o zaměstnanosti), které navíc plní funkci tzv.

8

BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. The economics of european integration. London : McGraw Hill, 2004. s. 493. ISBN 0-077-103947.

14

pověřených úřadů práce. Ty mají za úkol koordinovat ve svých správních obvodech činnost úřadu práce k zabezpečení státní politiky zaměstnanosti a plnit další povinnosti stanovené zákonem o zaměstnanosti. Paragraf 7 tohoto zákona dále říká, že správní obvody a sídla úřadů práce jsou totožné se správními obvody a sídly bývalých okresních úřadů. Správním obvodem Úřadu práce hlavního města Prahy je pak území obvodů hlavního města Prahy. Místní příslušnost úřadů práce je pro fyzické osoby dána jejich trvalým bydlištěm. Pro lepší dostupnost svých služeb mají úřady práce možnost zřizovat pobočky a detašovaná pracoviště, která se zabývají převážně zprostředkováním zaměstnání. Na začátku roku 2011 však byla uskutečněna změna struktury úřadů práce, pomocí níž se ČR přiblížila francouzské organizaci ÚP. Úřad práce České republiky zřizuje od 1. 4. 2011 zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR a o změně souvisejících zákonů a dnem nabytí účinnosti zákona se ruší původní (okresní) úřady práce zřízené podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Veškeré úkoly v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, státní sociální podpory a dalších přebírá Úřad práce České republiky. Cílem zákona o ÚP ČR je především přizpůsobení organizační struktury a systému řízení veřejných služeb zaměstnanosti novým potřebám trhu práce, zaměstnavatelů a dalších aktérů na trhu práce.9 Úřad práce ČR je správním úřadem s celostátní působností sídlící v jednom ze stávajících objektů MPSV na adrese Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2, 128 01. Organizačně je Úřad práce členěn na generální ředitelství a krajské pobočky. Generální ředitelství bude vykonávat většinu obslužných činností, které jsou nyní spravovány jednak Ministerstvem práce a sociálních věcí, jednak samotnými úřady práce a krajské pobočky budou realizovat své pravomoci a kompetence prostřednictvím svých kontaktních pracovišť v území kraje. Obvody působení krajských poboček jsou shodné s územím krajů podle zákona č. 347/1997 Sb. a odpovídají tak současné síti „okresních“ úřadů práce a jejich detašovaných pracovišť v dalších obcích. Kontaktní pracoviště, která vznikla reorganizací původních úřadů práce a jejich kontaktních míst, budou i nadále poskytovat svým klientům veškerý výkon své činnosti. Nové organizační členění úřadů práce je strukturováno do 14 krajských poboček. Úřady práce budou tak působit celkem na 409 místech ČR, tzn. ve stejném počtu jako dosud. Nedochází tedy ke vzdálení ÚP od občanů, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale naopak k zajištění dostupnosti komplexní služby ve všech obcích třetího stupně.10

9

Integrovaný portál MPSV [online]. Poslední revize 1.4.2011 [cit.14.4..2011]. Dostupné z : . 10 Účetní kavárna [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : .

15

1.1.2

Legislativa politiky zaměstnanosti

Legislativní úprava politiky zaměstnanosti vychází především ze dvou zákonů. Prvním z nich je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který upravuje pasivní politiku zaměstnanosti a aktivní politiku zaměstnanosti včetně všech jejích nástrojů. Druhým je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který upravuje pracovně právní vztahy a stanovuje zásady výpočtu průměrného čistého měsíčního výdělku za účelem určení výše podpory při rekvalifikaci. Dále pak lze jmenovat na příklad zákon o minimální mzdě, o státní sociální podpoře, o nemocenském pojištění, správní řád a mnoho dalších.

1.1.3

Hlavní směry politiky zaměstnanosti

Hlavním cílem politiky zaměstnanosti je zabezpečování práva na zaměstnání, které vychází z článku 26 Listiny základních práv a svobod. Dne 1. 1. 2004 vstoupil v platnost zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a jakožto základní právní norma stanovuje postup k dosažení všech stanovených cílů politiky státu v oblasti zaměstnanosti. Mezi obecnými cíli lze tak jmenovat na příklad průběžné sledování a vyhodnocení situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, uplatňování aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti, nebo usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR a z území ČR do zahraničí. Dále politika zaměstnanosti vymezuje účinná opatření působící jako prevence vzniku nebo růstu nezaměstnanosti, která jsou realizována prostřednictvím programových cílů. Mezi nejvýznamnější programové cíle politiky zaměstnanosti v ČR patří: 11 -

podporovat vznik pracovních míst, nabídku rekvalifikačních kurzů, zvýšit účinnost APZ,

-

prohlubovat soulad mezi přípravou pracovní síly a potřebami trhu práce,

-

zvýšit motivaci k práci,

-

zvýšit geografickou a profesní mobilitu obyvatel,

-

zvýšit adaptabilitu pracovních sil a pružnost trhu práce,

-

přiměřeně chránit domácí trh práce proti nekalé konkurenci,

-

organizačně, finančně a institucionálně reformovat služby trhu práce,

-

usilovat o odstranění všech forem diskriminace na trhu práce,

-

sladit národní politiku práce s koordinovanou politikou zaměstnanosti EU,

11

HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. s. 29. ISBN 978-80-7368-522-5.

16

-

vytvořit programové a organizační předpoklady pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. Aktuální cíle a priority politiky zaměstnanosti stanovovaly každoročně tzv. Národní akční

plány zaměstnanosti, které byly po vstupu ČR do EU nahrazeny Národními programy reforem. Díky svému členství v EU se ČR podílí rovněž na Evropských strategiích zaměstnanosti. Politika zaměstnanosti v ČR je realizována jako systém a soubor nejrůznějších opatření v podobě aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti. V obou případech jsou uplatňovány specifické nástroje pro dosažení stanovených cílů. Aby mohlo být cílů dosaženo, je třeba dodržet určité zásady, jako na příklad: 12 -

individuální přístup k uchazečům o zaměstnání,

-

financování tvorby nových pracovních míst,

-

zabezpečení sociálních jistot nezaměstnaných,

-

motivace k práci,

-

aktivní spoluúčast uchazečů o zaměstnání při hledání nového pracovního místa,

-

zvyšování kvality a adaptability pracovních sil získáváním nové nebo prohlubování dosavadní kvalifikace.

1.1.4

Nástroje politiky zaměstnanosti

Mezi nástroji pasivní politiky zaměstnanosti je možné jmenovat především podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci. Nástroje, jimiž je realizována aktivní politika v ČR, jsou mnohem početnější a jsou upraveny v zákoně o zaměstnanosti. Patří mezi ně zejména rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Dále lze jmenovat také nástroje určené pro podporu specifické skupiny, a sice osob se zdravotním postižením, které jsou vymezeny v samostatném paragrafu zákona. K aktivní politice zaměstnanosti lze rovněž přiřadit i samotné zprostředkování zaměstnání. V současné době je v ČR kladen stále větší důraz na aktivní přístup a opatření při realizaci politiky zaměstnanosti. Rozsáhlejší podpora aktivní politiky zaměstnanosti by se pak při její správné aplikaci měla projevit nižší potřebou vynakládaných prostředků na pasivní politiku zaměstnanosti. Obecně lze pak říci, že pro zabezpečení státní politiky zaměstnanosti jsou uplatňovány čtyři typy nástrojů. Jedná se o veřejné výdaje ze státního rozpočtu určené na zvyšování zaměstnanosti, daňovou politiku, jež má vliv na tvorbu nových pracovních příležitostí a stimulaci k práci formou daňových úlev, regulační opatření směřující k ochraně vnitřního trhu a zachování zaměstnanosti a 12

LEIBLOVÁ, Zdeňka. Zákon o zaměstnanosti s komentářem. Olomouc : Anag, 2005. ISBN 80-7273-264-7.

17

legislativní opatření vymezující práva a povinnosti občanů, zaměstnavatelů a státních orgánů na trhu práce.13

1.2

Politika zaměstnanosti ve Francii

Francouzská politika zaměstnanosti se jednoznačně řadí do kontinentální oblasti evropského sociálního modelu. Následující text se vyznačuje obdobnou strukturou jako předchozí podkapitola. Jeho obsah tvoří tedy deskripce aktérů, legislativy, hlavních směrů a nástrojů politiky zaměstnanosti ve Francii tak, aby následně mohlo být provedeno srovnání základních principů obou politik.

1.2.1

Aktéři politiky zaměstnanosti

Tak jako v České republice i ve Francii je politika zaměstnanosti utvářena převážně státem, přičemž jejím hlavním provozovatelem je Ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdraví14. Systém a organizace institucí z oblasti zaměstnanosti je však mnohem složitější a provázanější. Tamní organizace úřadů práce se vyznačuje výraznou hierarchickou dekoncentrací, která byla v ČR zavedena teprve nedávno. Podobně jako u nás fungují francouzské ÚP pod záštitou ministerstva, avšak jejich územní organizace je uspořádána do čtyř různých úrovní, a to národní, regionální, oblastní a místní. Celková správa a orientace francouzské politiky zaměstnanosti je zabezpečována generálním ředitelstvím Úřadu práce sídlícím v Paříži v čele s panem Christianem Charpym. Na hierarchicky nižší úrovni se nachází 26 regionálních ředitelství, která působí ve všech 22 francouzských regionech a 4 zámořských regionech Francie (Guadeloupe, Martinik, Guyana a Réunion). Pro každý departement pak bylo stanoveno oblastní ředitelství, které dohlíží na chod místních úřadů práce. V současnosti je možné na území Francie najít celkem 956 místních působišť úřadu práce. Tato dekoncentrovaná organizace úřadů práce umožňuje racionálnější dělbu práce hierarchicky podle správních obvodů a napomáhá tak k efektivnějšímu plnění národních strategií politiky zaměstnanosti.15 Ještě donedávna však neexistoval ve Francii jednotný úřad, který by spravoval tak jako u nás zprostředkování zaměstnání a zároveň i výplatu podpory v nezaměstnanosti. Úřad, který zpracovával především nabídky a poptávky po práci, byl ve Francii znám pod zkratkou ANPE (Agence Nationale pour l’Emploi), což se dá do češtiny přeložit jako národní agentura pro

13

HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. s. 33. ISBN 978-80-7368-522-5. 14 Le Ministère du travail, de l´emploi et de la santé 15 Interní materiály Úřadu práce v Rennes (Pôle emploi de Rennes cadres et international)

18

zaměstnanost. Úřad, jehož úlohou bylo mimo jiné poskytovat podporu v nezaměstnanosti, existoval pod zkratkou Assédic (Associations pour l’Emploi dans l’Industrie et le Commerce), v češtině sdružení pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu. Až s nástupem prezidenta Nicolase Sarkozyho se začalo uvažovat o spojení těchto dvou organizací. Cílem projektu bylo vytvoření jednotné instituce, která by poskytovala uchazeči o zaměstnání jednoho zprostředkovatele, který by řešil jak nabídku zaměstnání, tak přiznání podpory v nezaměstnanosti. Sloučení obou institucí se podařilo až roku 2008, kdy byl dne 19. 12. vytvořen úřad práce, který stejně jako v České republice řeší otázky zaměstnání i podpory. Aby bylo možné sjednocení uskutečnit, bylo nutné provést mnohé náležitosti, jako na příklad proškolení zaměstnanců obou původních institucí, což představovalo značnou náročnost celého projektu. Výrazným specifikem mezi orgány působícími v oblasti politiky zaměstnanosti je členění francouzských úřadů práce dle specializace. Zatímco u nás působí v jednom správním obvodu většinou jeden ÚP, který přijímá všechny žadatele o zaměstnání mající trvalé bydliště na daném území, ve Francii bývá v jednom správním obvodu úřadů několik. Úřady jsou tam rozděleny podle profesí, o které se uchazeč zajímá. Ku příkladu ve městě Rennes působí celkem 8 poboček úřadu práce. Pro představu je možné jmenovat na příklad Úřad práce Rennes – sever, který se věnuje žadatelům o zaměstnání v oblasti průmyslu a zemědělství nebo Rennes – park, který má na starost povolání v dopravě, obchodu a hotelnictví. Ve Francii tedy platí, že nezaměstnaný se může přijít zaevidovat na úřad práce nejbližší jeho bydlišti, stejně jako u nás, a pobírá zde podporu v nezaměstnanosti, má-li na ni nárok. Po první schůzce ho však jeho poradce ke zprostředkování zaměstnání nasměruje na pobočku odpovídající jeho zájmům. Toto rozdělení úřadů práce umožňuje jednotlivým pobočkám lépe se soustředit na oblasti povolání, které jsou jim přiděleny. Díky orientaci na vybraná povolání mohou zaměstnanci ÚP lépe prozkoumávat trh práce a lépe pracovat s nabídkou a poptávkou po zaměstnání.16 Dalším významným aktérem působícím v oblasti zaměstnanosti je mimo jiné Unédic (Union nationale interprofessionnelle pour l'emploi dans l'industrie et le commerce), v překladu národní mezioborová unie pro zaměstnanost v průmyslu a obchodu. Jedná se o sdružení spolupracující s úřadem práce, jež řeší především otázky týkající se podpory v nezaměstnanosti. Svou roli v politice zaměstnanosti mají i organizace jako AFPA (Association nationale pour la formation professionnelle des adultes), česky národní sdružení pro odborné vzdělávání dospělých, ONISEP (Office national d'information sur les enseignements et les professions), v překladu národní informační úřad o vzdělávání a profesích, a AMSEP (Association mondiale des services d'emploi publics), v češtině světové sdružení pro služby veřejné zaměstnanosti.

16

Interní materiály Úřadu práce v Rennes (Pôle emploi de Rennes cadres et international)

19

1.2.2

Legislativa politiky zaměstnanosti

Legislativní úprava politiky zaměstnanosti ve Francii je velmi komplexní. Zahrnuje řadu zákonů, z nichž některé se věnují na příklad zdraví a bezpečnosti při výkonu práce (zákon č. 94027, Code d’hygiène, de sécurité et de l’environnement du travail), jiné upravují pracovní podmínky (zákon č. 82-689, loi relative aux libertés des travailleurs dans l’entreprise) a další se věnují činnosti odborů (zákon č. 68-1179, loi relative à l'exercice du droit syndical dans les entreprises). Některé zákony svou působností zahrnují soubor všech pracovníků, zatímco jiné se zaměřují pouze na vyhraněné skupiny zaměstnanců nebo firem. Obecným zákonem, který upravuje podmínky v oblasti zaměstnanosti, je zákoník práce17 z roku 1973, který byl od té doby mnohokrát novelizován. Od roku 2008 platí nový přepracovaný Zákoník práce, který je rozdělen do dvou hlavních kapitol, a to na část zákonodárnou a část nařizovací. Jeho poslední úprava je pak platná od 31. ledna 2011. O zaměstnanosti se zmiňuje i ústava, kdy její preambule z roku 1946 hovoří o tom, že každý má povinnost pracovat a právo na získání zaměstnání.

1.2.3

Hlavní směry politiky zaměstnanosti

Hlavní úlohou politiky zaměstnanosti je snaha zvyšovat zaměstnanost a snižovat nezaměstnanost v zemi. Její dílčí cíle se liší v oblasti aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti se snaží především pobízet zaměstnavatele k přijímání nového personálu, vytvořit nová pracovní místa ve veřejném sektoru, vybízet nezaměstnané k podnikání, pomáhat vzniku pracovních míst v neziskovém sektoru, podporovat odborné vzdělávání tak, aby se pracovní síla mohla lépe přizpůsobovat novým technologiím a zvýšit flexibilitu na trhu práce. Pasivní politika zaměstnanosti si klade za cíl pomáhat lidem bez práce překlenout období hledání nového zaměstnání. Za tímto účelem jim stát poskytuje finanční podporu v nezaměstnanosti, snaží se o snížení pracovní doby a snížení věku pro odchod do důchodu.18 Francouzská zaměstnanecká politika si vymezuje dlouhodobě tři základní cíle: snížení nákladů práce, jež podporuje hospodářskou konkurenceschopnost a přispívá ke snížení sociálních nákladů ze mzdy, snížení legální pracovní doby pro lepší rozložení množství práce mezi uchazeče o zaměstnání a vytvoření podpůrných opatření pro specifické skupiny obyvatel, jako jsou např. mladí nebo dlouhodobě nezaměstnaní, jež jsou nezaměstnaností postiženi nejvíce. Mezi dílčí cíle pak patří zvýšení celkové úrovně vzdělanosti tak, aby se zvýšily šance na zaměstnání aktivní 17

Loi n°73-4 relative au code du travail Banque de Ressources Interactivesen Sciences Economiques et Sociales [online]. [cit.30.1.2011]. Dostupné z : .

18

20

populace a byla umožněna profesní mobilita, stanovení opatření pro možnost předčasného odchodu do důchodu s cílem snížit stav aktivní populace, vytváření pracovních míst v neziskovém sektoru a míst určených pro mladé absolventy, stejně tak jako míst v tržním sektoru, které by podpořilo celkovou zaměstnanost.19 Konkrétní cíle a směřování politiky zaměstnanosti s ohledem na aktuální vývoj shrnují národní programy reforem vypracované na víceletá období.

1.2.4

Nástroje politiky zaměstnanosti

Až do počátku 90. let byly ve francouzské politice zaměstnanosti využívány především specifické nástroje zaměřené na nejproblematičtější skupiny uchazečů, jako jsou starší osoby, mládež a čerství absolventi a dlouhodobě nezaměstnaní. Změny nastaly roku 1992, kdy byla pozornost přesunuta na tzv. politiky s všeobecnou působností, jejichž hlavním cílem je snížit náklady na nekvalifikovanou pracovní sílu, snížit délku pracovní doby a podpořit tvorbu pracovních míst v neziskovém sektoru. Obecně lze pak používané nástroje rozdělit na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a nástroje pasivní politiky zaměstnanosti. Nástroje PPZ představují různé dávky napomáhající osobám evidovaným na ÚP překlenout dobu nezaměstnanosti. Nejvýznamnější z nich, příspěvek na návrat do zaměstnání, odpovídá naší podpoře v nezaměstnanosti, avšak liší se tím, že je vyplácen tehdy, přišli-li nezaměstnaní o svou práci nedobrovolným způsobem. V souvislosti se zhoršující se situací nezaměstnanosti mladých lidí, z nichž jedna čtvrtina každoročně nenachází uplatnění po absolvování studia, byl v roce 1997 přijat program na podporu zaměstnanosti mládeže. Úspěšnost tohoto programu byla zaznamenána především ve veřejném sektoru. Nástroje APZ lze pak rozdělit do pěti hlavních kategorií: pomoc při hledání zaměstnání, v rámci níž může uchazeč o zaměstnání využít nejrůznějších příspěvků, pomoc při návratu do zaměstnání, která poskytuje uchazečům finanční pomoc na dopravu nebo bydlení, inovační pomoc, jíž mohou žadatelé využít na příklad pro získání řidičského průkazu nebo jiných oprávnění, pomoc na rozvoj kompetencí, která nabízí různé rekvalifikační kurzy a pomoc pro získání zaměstnání, jež poskytuje žadatelům finanční příspěvek při studiích.

1.3

Shrnutí politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii

Předmětem této podkapitoly je za využití komparativní metody porovnat aktéry, legislativu, hlavní směry a nástroje politik zaměstnanosti v ČR a ve Francii a informovat o hlavních rozdílech mezi oběma státy, od kterých se bude odvíjet detailnější komparace v kapitole čtvrté. 19

Geronim.free.fr [online]. [cit.30.1.2011]. Dostupné z : .

21

Politika zaměstnanosti je v ČR i ve Francii spravována několika aktéry, kteří si v obou případech více méně odpovídají. Tvorbu celostátních koncepcí a řízení institucí mají v obou státech na starost příslušná ministerstva. Rozdíly lze však spatřovat v systému a organizaci institucí z oblasti zaměstnanosti. Francie má mnohem delší zkušenosti s hierarchickou strukturou úřadů práce, která je v ČR novinkou od roku 2011. Územní organizace ÚP je možná proto podrobněji rozpracována ve Francii než v ČR. Ve Francii existují národní, regionální, oblastní a místní ÚP, zatímco v ČR je to pouze národní ÚP, krajské pobočky a jejich detašovaná pracoviště, což je však do jisté míry dáno územním členěním obou států. Naopak v ČR je zavedeným pravidlem,

že

ÚP

se

věnuje

jak

zprostředkování zaměstnání, tak výplatě podpor

v nezaměstnanosti, což je ve Francii novým opatřením od konce roku 2008. Zajímavé je i srovnání počtu místních působišť ÚP v obou zemích. V ČR působí celkem 409 úřadů práce (včetně detašovaných pracovišť). Vzhledem k počtu obyvatel ČR tak připadá 25 753 osob na jeden ÚP. Ve Francii má ÚP celkem 956 místních působišť, což v přepočtu značí 68 020 osob na jeden ÚP. Tento údaj však není pro hodnocení politiky zaměstnanosti relevantní. Pro provedení kvalitní analýzy by bylo lepší přepočítat počet nezaměstnaných osob na jeden pracovní úřad nebo počet uchazečů o zaměstnání připadajících na jednoho zprostředkovatele práce. Přestože znění pramenů pracovního práva a politiky zaměstnanosti obou států je v mnohých směrech obdobné, v jejich rozdělení bychom našli drobné odlišnosti. Za základní právní dokument v oblasti zaměstnanosti je v ČR považován zákon o zaměstnanosti z roku 2004 upravující postavení všech účastníků na trhu práce. Francouzská legislativa je v tomto směru roztříštěná do mnoha zákonů určených jednotlivým skupinám na pracovním trhu (např. ženám, dětem, zaměstnancům veřejného sektoru, soukromého sektoru atd.). Za základní dokument platný pro všechny je tedy považován spíše zákoník práce. Možná z důvodu delšího vývoje zaměstnanecké politiky ve Francii se oblasti zaměstnanosti, na rozdíl od ČR, věnuje i ústava z roku 1958. Francouzská legislativa týkající se zaměstnanosti, která je počtem svých dokumentů výrazně obsáhlejší než ta česká, umožňuje jasně vymezit práva a povinnosti jednotlivých skupin zaměstnanců, což může přinášet určité výhody jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Dlouhodobé směry a cíle politik zaměstnanosti jsou ve většině vyspělých států obdobné, přičemž jejich hlavním cílem je boj proti nezaměstnanosti. Aktuální priority v oblasti zaměstnanosti bývají pak zpracovány v případě Francie i ČR v národních programech reforem. Oba státy jsou povinny brát při tvorbě těchto programů ohled na Evropskou strategii zaměstnanosti a další opatření učiněná Evropskou unií. Také z tohoto důvodu se hlavní směry politik zaměstnanosti v ČR a ve Francii příliš neliší. Možnost využívání nástrojů politiky zaměstnanosti výrazně ovlivňuje množství finančních prostředků, které jsou na tuto činnost vyhrazeny. I když se objem těchto finančních zdrojů v obou 22

zemích značně liší, jak vyplývá zejména z komparace ve čtvrté kapitole, mezi povahou nástrojů obou politik zaměstnanosti nejsou výrazné rozdíly. Oba státy využívají obdobné nástroje, jejichž cílem je zejména aktivovat pracovní sílu a motivovat ji k účasti na pracovním trhu, přičemž se při provádění své APZ soustředí především na rozvoj kompetencí uchazečů o zaměstnání. Kromě toho poskytují obě politiky svým účastníkům nejrůznější příspěvky na začlenění nezaměstnaných osob do pracovního procesu. Oblast programů APZ je ve Francii o něco širší, přičemž se soustředí především na různé finanční příspěvky nebo úlevy na daních. Ani nástroje PPZ se příliš neodlišují. V obou zemích jim dominuje finanční podpora pro nezaměstnané na pomoc překlenout dobu bez příjmů plynoucích ze zaměstnání, jíž je věnována větší pozornost v kapitole 4.2. Drobné odlišnosti lze spatřit v tom, že Francie i přes provedené změny směřuje svou pomoc stále ke konkrétním skupinám uchazečů o zaměstnání (mladí, staří, sociálně slabší, atd.) a disponuje tak nástroji zaměřenými přímo na jednotlivé skupiny, zatímco nástroje ČR jsou v převážné většině určeny nezaměstnaným bez ohledu na to, do jaké skupiny se řadí. Nicméně český zákon o zaměstnanosti vymezuje některé skupiny, kterým je věnována zvýšená péče při zprostředkování a jsou také primárně umísťovány do jednotlivých nástrojů. Mezi ně patří na příklad osoby zdravotně postižené, osoby mladší 20 let a starší 50 let, nebo osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců. Kromě toho existuje také předpis MPSV, který určuje, v jakých podílech by měly být do jednotlivých nástrojů zařazovány rizikové skupiny. Za zmínku stojí také to, že Francie na rozdíl od ČR využívá pro zvýšení úspěšnosti začlenění nezaměstnaných na trh práce možnost poskytovat osobám, které našly zaměstnání mimo své bydliště, příspěvek na dopravu nebo bydlení, a nabízí jim tak pomoc i po návratu do zaměstnání. Závěrem tohoto shrnutí lze říci, že mezi základními principy fungování politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii neexistují výrazné odlišnosti. Obě země se vyznačují svou příslušností ke kontinentálnímu sociálnímu modelu a mimo to jsou členy různých nadnárodních organizací, jako např. EU, OECD, atd., a jsou tedy často vybízeny k přijímání jednotných opatření. Jediným, avšak velmi podstatným rozdílem, který je možné zaznamenat, je větší důraz francouzské politiky zaměstnanosti na specifické skupiny obyvatelstva v podobě různých forem podpor. Tento jev se vyskytuje jak v případě legislativy, tak v oblasti nástrojů politiky zaměstnanosti. Francie obecně víc rozčleňuje osoby, jimž je poskytovaná pomoc v nezaměstnanosti, což je patrné na příklad i z členění úřadů práce dle profesní specializace uchazečů o zaměstnání. Větší cílenost jednotlivých opatření na konkrétní ohrožené skupiny na francouzském trhu práce může hrát zásadní roli v období ekonomické recese a při komparaci současného postavení obou politik může být její význam považován za klíčový. Tvůrci politiky zaměstnanosti v ČR by se možná mohli nechat francouzským členěním inspirovat, protože každá 23

skupina nezaměstnaných má své specifické vlastnosti a potřeby a orientace na jednotlivé skupiny tak umožňuje lépe se soustředit na nejohroženější osoby a korigovat jejich pohyb na trhu práce. V hlavních principech jsou sice obě politiky obdobné, avšak liší se v některých konkrétních opatřeních, jež mohou být v době, kdy zaměstnanost v obou zemích výrazně zasáhne ekonomická krize, zásadní. Následující kapitoly si kladou za cíl zhodnotit situaci v ČR a ve Francii před světovou hospodářskou krizí a po ní a zohlednit přitom změny v základních principech fungování těchto politik. Po popisu reakcí obou politik zaměstnanosti na dopady krize následuje závěrečná část práce, jejíž obsah se odvíjí od poznatků shledaných v první kapitole a za využití komparativní metody informuje o některých nástrojích, jež zapříčinily aktuální rozdílné postavení obou států na trhu práce. Čtvrtá kapitola tak hodnotí politiku zaměstnanosti v ČR a ve Francii na základě výše prostředků

vyčleněných

na

politiku

zaměstnanosti,

způsobu

poskytování

podpory

v nezaměstnanosti, míry využívání různých forem zaměstnávání, míry podporování celoživotního vzdělávání a způsobu prevence proti nezaměstnanosti ohrožených skupin. Daná problematika zde jistě není a ani nemohla být z důvodu omezeného rozsahu práce pokryta zcela vyčerpávajícím způsobem. Pozornost je proto zaměřena pouze na základní rámec obou politik zaměstnanosti a na nové výzvy, ke kterým přispěla světová hospodářská krize.

24

2.

Politika zaměstnanosti před světovou hospodářskou krizí Napříč tomu, že vznik politiky zaměstnanosti měl v ČR i ve Francii zásadně odlišný

charakter, postupem času došlo vlivem především obdobného demografického vývoje a vstupu zemí do EU k jejich sbližování. Chod těchto politik byl však výrazně zasažen nedávnou hospodářskou krizí, jejíž následky se negativně projevily v ekonomikách obou států. Následující text je rozdělen do dvou podkapitol, z nichž první si klade za cíl upozornit na rozdílné utváření zaměstnanecké politiky v ČR a ve Francii a druhá nastínit situaci v obou zemích v období před světovou hospodářskou krizí. Na základě popisu vývoje v období po ekonomické recesi, jenž tvoří součást třetí kapitoly, pak bude možné zhodnotit opatření přijatá v souvislosti se světovou krizí. V druhé a třetí kapitole je uplatněna deskriptivní a historická metoda umožňující zhodnocení situace na trzích práce v ČR a ve Francii tak, aby po provedení následné syntézy byly patrné změny učiněné v důsledku krize.

2.1

Vývoj politiky zaměstnanosti

Pro lepší pochopení následujícího textu uvádím stručný popis formování a vývoje politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii. V případě České republiky byly jako výchozí období zvoleny samotné počátky utváření novodobé zaměstnanecké politiky, tzn. dobu od pádu komunismu v listopadu 1989. Historie francouzské politiky zaměstnanosti je mnohem obsáhlejší, a proto se zaměřuji zejména na období 70. let 20. století, kdy došlo k jejímu výraznému rozvoji. V obou případech pak sledované období končí rokem 2004, který byl pro obě země zásadní. České republice se podařilo vstoupit do EU a po téměř neustálém nárůstu míra nezaměstnanosti začala konečně klesat. I ve Francii došlo k postupné stagnaci ekonomické situace. HDP státu měl rostoucí tendenci a pozitivní vývoj hospodářství byl následně doprovázen i mírným poklesem míry nezaměstnanosti.

2.1.1

Politika zaměstnanosti v ČR po roce 1989

V dobách reálného socialismu nezaměstnanost na území tehdejšího Československa oficiálně neexistovala a systém institucí veřejných služeb zaměstnanosti tak nebyl rozvinut do takové míry, jako je tomu v současnosti. Problém nezaměstnanosti se objevil ve skutečnosti až po roce 1989, kdy došlo k přechodu z centrálně plánované ekonomiky na tržní ekonomiku. Na základě vzájemných dohod byla již v roce 1990 ustanovena tripartitní instituce s názvem Rada hospodářské a sociální dohody, ve které působila federální vláda (resp. národní vlády), odbory a 25

reprezentanti zaměstnavatelů. Uskupení mělo za cíl vést jednání o významných otázkách z oblasti zaměstnanosti. Správa služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí představovala řídící složku veřejných služeb zaměstnanosti a jejich výkonnými orgány se staly okresní úřady práce. V roce 1990 tak byla přijata koncepce utváření trhu práce, jejímž hlavním posláním bylo zřízení nových pracovních úřadů s velmi silnou orientací na podporu tvorby pracovních míst a na efektivní zprostředkování práce. Roku 1991 byl přijat zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti a zákon č. 9/1991 Sb. o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, jakožto první právní úprava a základní legislativní rámec politiky zaměstnanosti. Dále českoslovenští zákonodárci odsouhlasili i zákon o kolektivním vyjednávání, zákon o mzdě, zákon o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru a novelu zákoníku práce a organizační struktura a přijaté programy a opatření se staly již po krátké době srovnatelné s politikami zaměstnanosti ve státech západní Evropy.20 Do roku 1990 byla u nás nezaměstnanost téměř zanedbatelná, avšak od začátku 90. let se neustále zvyšovala s tím, že k nejvyššímu nárůstu došlo v polovině roku 1997. (Dlouhodobý vývoj míry nezaměstnanosti v ČR lze sledovat v příloze č. 1.) Hlavním důvodem rostoucí nezaměstnanosti byla stagnace hospodářského růstu a také nepřizpůsobená struktura národního hospodářství podmínkám světového trhu. Právní úprava oblasti zaměstnanosti neodpovídala potřebám trhu práce, rejstřík opatření aktivní politiky zaměstnanosti byl považován za nedostatečný a nebyly vytvořeny předpoklady pro prostorovou mobilitu a profesní flexibilitu pracovní síly. Finanční prostředky, které stát ze svého rozpočtu vyčleňoval na politiku zaměstnanosti, nebyly dostatečné pro její potřebnou účinnost a efektivnost.21 Jak uvádí Sirovátka a Rákoczyová (2002), tento vývoj vedl ke vzniku regionálních a sociálních rozdílů a marginalizovaných skupin na pracovním trhu a k růstu dlouhodobé nezaměstnanosti. „Průměrná roční míra nezaměstnanosti, registrovaná ministerstvem práce a sociálních věcí, se zvýšila ze zhruba přijatelných 3 % v letech 1993 – 1996 na cca 10,3 % v roce 2003.“22 Aby se ČR mohla připojit ke státům Evropské unie, byli čeští zákonodárci nuceni provést celou řadu změn, které se týkaly mimo jiné i politiky zaměstnanosti. Přípravy na vstup do EU v oblasti zaměstnanosti byly zahájeny již v roce 1999, kdy byl přijat první Národní plán zaměstnanosti. Jednalo se o základní programový dokument členských zemí v oblasti politiky zaměstnanosti, v němž ČR deklarovala cíle a priority obdobné těm, jež byly definovány v jiných

20

POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. s. 121. ISBN 8085850-01-X. 21 HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. s. 28. ISBN 978-80-7368-522-5. 22 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 323. ISBN 978-80-7357-5854.

26

členských zemích EU. Roku 1999 byl Národní plán zaměstnanosti schválen a od roku 2001 jsou připravovány jeho pravidelné aktualizace v podobě Národních akčních plánů zaměstnanosti. Tyto komplexní dokumenty mají za úkol definovat mimo jiné problémy českého pracovního trhu a koordinaci politiky zaměstnanosti s dalšími oblastmi veřejné a sociální politiky a koordinaci úřadů práce s ministerstvem. Mnoho dalších zákonů z oblasti zaměstnanosti bylo nutné sjednotit s legislativou EU, s ohledem na nově vznikající problémy a požadavky trhu práce a s ohledem na opatření členských zemí EU a Evropský sociální fond. Ke konci sledovaného období, přesněji 1. 5. 2004, se podařilo ČR vstoupit do EU a podílet se tak dnes mimo jiné na přípravách Evropské strategie zaměstnanosti.23 1. října 2004 vstoupil v platnost nový zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, nahrazující zákon z roku 1991, který i přes četné pokusy novelizace nebylo možno do současného systému implementovat. Zákon zpřísnil podmínky při zprostředkovávání zaměstnání úřady práce a podmínky pro evidenci uchazečů o zaměstnání s cílem motivovat uchazeče ke spolupráci. Stanovil rovněž novou strukturu nástrojů APZ, zavedl individuální akční plány pro dlouhodobě nezaměstnané a možnost přivýdělku pro uchazeče o zaměstnání. Novela dále zpřísnila podmínky při vyřazování uchazečů z evidence a podmínky pro pobírání podpory v nezaměstnanosti, jakožto změnu výše a délky jejího poskytování. S cílem zvýšit flexibilitu na pracovním trhu byly vytvořeny podmínky, které zajišťují fungování soukromých agentur práce. Zákon dále nově upravoval problematiku zdravotně postižených osob a otázku postavení dětí a evropských občanů na českém pracovním trhu.24 Ekonomická a sociální transformace z totalitního „socialistického“ režimu do demokracie a tržní ekonomiky přinesla velké strukturální změny v zaměstnanosti. „Téměř polovina všech zaměstnaných změnila zaměstnání i obsah práce. Téměř polovina všech registrovaných nezaměstnaných (43%) získala nové zaměstnání s pomocí nově vzniklých úřadů práce (služeb zaměstnanosti).“25 Podle Horálka26 (2001) dále rychle vzrostla zaměstnanost ve službách a dnes představuje více než polovinu (přibližně 60%) z celkového počtu pracovníků, zatímco zaměstnanost v zemědělství klesla na úroveň okolo 3%. Výrazně se snížila i zaměstnanost ve většině velkých podniků, vznikl nový sektor drobných firem a samostatných pracovníků. Revoluční rok 1989 přispěl k otevření pracovního trhu zahraniční pracovní síle a k možnosti

23

Evropská strategie zaměstnanosti a Česká republika : Základní dokumenty. 1.vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. s. 5. ISBN 80-86552-49-7. 24 BERÁNKOVÁ, Kateřina. Nový zákon o zaměstnanosti : Tisková zpráva [online]. [cit.19.1.2011]. Dostupné z : . 25 Opatření na trhu práce a veřejné služby zaměstnanosti. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a siciálních věcí, 2001. s. 168. ISBN 80-85529-95-5. 26 autor kapitoly Některé konflikty mezi politikou zaměstnanosti a sociální politikou v České republice, Opatření na trhu práce a veřejné služby zaměstnanosti

27

občanů ČR ucházet se o zaměstnání v jiných státech. Díky příznivým ekonomickým podmínkám a nově vytvořeným legislativním opatřením se situace na pracovním trhu do roku 2004 stabilizovala a zaměstnanost se (podle výběrového šetření pracovních sil) od 4. čtvrtletí 2004 meziročně zvyšovala.27

2.1.2

Utváření politiky zaměstnanosti ve Francii

Zaměstnanecká politika Francie má mnohem delší historii než ta česká a určit přesné datum jejích skutečných počátků by bylo velmi obtížné. V následující kapitole se tedy pokusím shrnout jen ty nejvýznamnější momenty vývoje francouzské politiky zaměstnanosti. Některé zdroje hovoří o této politice již v době první světové války, kdy docházelo k výrazné mobilizaci pracovních sil. Své skutečné uplatnění však politika našla až dlouho po druhé světové válce. Poválečná léta jsou totiž ve Francii nazývána jako „trente glorieuses“ a značí období ekonomické prosperity a velmi nízké míry nezaměstnanosti. Obrat nastal až koncem 70. let, kdy vlivem ropné krize a mnoha dalších nepříznivých okolností došlo k výraznému snížení ekonomického růstu a poklesu produktivity, jež byly doprovázeny rostoucí mírou nezaměstnanosti. (Dlouhodobý vývoj míry nezaměstnanosti ve Francii lze sledovat v příloze č. 2.) Pro stát bylo tedy nezbytné provést určité změny v oblasti sociální a zaměstnanecké politiky. Přijatá opatření se postupem času měnila a rozšiřovala. Z počátku byly stanoveny nástroje na ochranu jednotlivých problematických skupin obyvatelstva, jako je mládež, starší osoby nebo dlouhodobě nezaměstnaní. Postupně se však vyvíjela i další opatření s všeobecnou působností, jako na příklad snižování nákladů na pracovní sílu, sdílení pracovních míst apod. V současnosti patří politika zaměstnanosti a pracovního trhu k veřejným politikám, které tvoří součást Smlouvy o Evropském společenství a jsou koordinovány aktivitami EU.28 První francouzská legislativa týkající se pracovních vztahů vznikla v období průmyslové revoluce v polovině 19. století. Prvním přijatým zákonem byl zákon o zaměstnanosti z roku 1841, který upravoval pracovní podmínky pro nezletilé. Další legislativní opatření z roku 1848 omezovalo denní pracovní dobu na 12 hodin pro všechny pracující osoby a od roku 1870 byla úplně zakázána práce dětí mladších 12 let. Na základě zákona Waldeck-Rousseau z roku 1884 získaly odbory právní subjektivitu. V roce 1906 byl přijat zákon stanovující neděli jako den pracovního klidu. Ústava z roku 1946 zakotvila právo na práci pro všechny občany a právo stávkovat a sdružovat se v odborech. Článek 34 Ústavy z roku 1958 pak vymezil základní 27

Opatření na trhu práce a veřejné služby zaměstnanosti. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a siciálních věcí, 2001. s. 168. ISBN 80-85529-95-5. 28 DUTHEILLET DE LAMOTHE, Olivier. Au Carrefour de l´économie et du social : La politique de l´emploi, Paris : Liaisons, 2002. ISBN 2-87880-512-7.

28

principy pracovního práva. V minulosti byla opatření iniciována především vládami, nicméně v dnešní době se na tvorbě legislativy podílí zároveň i odbory a představitelé zaměstnavatelů.29 Roku 1973 vstoupil v platnost Zákoník práce, který byl od svého vzniku několikrát modifikován a doplňován. Jako jeden z šesti států zakládajících EU je Francie povinna kromě těchto zákonů dodržovat i evropskou a další mezinárodní legislativu, která je té státní nadřazena. Měla by tak respektovat ratifikované dohody uzavřené s Mezinárodní organizací práce a Mezinárodním úřadem práce a další specifické smlouvy, stejně tak jako ustanovení jednotlivých komunitárních smluv, nařízení a soudní judikatury. Od 70. let 20. století míra nezaměstnanosti ve Francii neustále rostla z hodnot okolo 3,5 % v roce 1975 na 10,8 % za rok 1997, kdy dosahovala svého vrcholu. Od roku 1998 se pak státu dařilo nezaměstnanost postupně snižovat tak, že na konci sledovaného období, tj. v roce 2004, dosahovala 8,9 %. Toto období se vyznačovalo výrazným nárůstem pracovních smluv na dobu určitou (z přibližně 550 tis. v roce 1990 na 975 tis. v roce 2000) a zaměstnaneckých poměrů na částečný pracovní úvazek (z 2 650 tis. za rok 1990 na 5 435 tis. za rok 2000).30 Francie se také mohla pyšnit významným zvýšením počtu pracovních míst od počátků utváření politiky zaměstnanosti. Statistiky uvádějí, že roku 1955 existovalo ve Francii 19,5 milionů pracovních míst, zatímco o 53 let později, tj. roku 2008, jich bylo již více než 26 milionů, což představuje přibližně 100 000 nových míst za rok. Vývoj politiky zaměstnanosti s sebou přinesl také výrazné strukturální změny. Původně většina obyvatel Francie pracovala v průmyslu nebo zemědělství a na zaměstnanosti státu se podíleli převážně muži (64 %). V současnosti procuje okolo 80 % ekonomicky aktivních v terciálním sektoru a podíl žen na trhu práce je necelých 50 %.31

2.2

Situace před světovou hospodářskou krizí (2005 – 2008)

Zasedání Evropské rady v Lisabonu v březnu roku 2000 stanovilo pro Unii zásadní cíl stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou založenou na znalostech, schopnou trvale udržitelného růstu s větším množstvím lepších pracovních míst a větší sociální soudržností. Česká republika, Francie i každý další členský stát tak vede svou vlastní hospodářskou politiku, v rámci níž aplikuje různá opatření napomáhající dosažení společných cílů. Za tímto účelem bylo provedeno i rozhodnutí Rady z července 2005 týkající se hlavních

29

Droit du travail [online]. Poslední revize 16.1.2011 [cit.20.1.2011]. Dostupné z : . 30 Geronim.free.fr [online]. [cit.30.1.2011]. Dostupné z : < http://geronim.free.fr/ecogene/bts1/partie82.htm>. 31 Institut national de la statistique et des études économiques [online]. [cit.30.1.2011]. Dostupné z : .

29

směrů politik zaměstnanosti členských států pro rok 2005 – 2008. Úřední věstník EU vyjmenovává osm těchto směrů:32 -

provádět politiky zaměstnanosti zaměřené na dosažení plné zaměstnanosti, zlepšení kvality a produktivity práce a posílení sociální a územní soudržnosti,

-

podporovat celoživotní přístup k práci,

-

zajistit inkluzívní trhy práce, zvýšit přitažlivost práce a zajistit, aby se práce vyplatila osobám hledajícím zaměstnání včetně osob znevýhodněných a neaktivním osobám,

-

zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce,

-

podporovat pružnost kombinovanou s jistotou zaměstnání a omezit segmentaci trhu práce s náležitým zřetelem na úlohu sociálních partnerů,

-

zajistit vývoj nákladů práce a mechanismy systémů stanovování mezd příznivé pro zaměstnanost,

-

zvýšit a zlepšit investice do lidského kapitálu,

-

přizpůsobit systémy vzdělávání a odborné přípravy novým kvalifikačním požadavkům. Členské státy ve spolupráci se sociálními partnery provádějí politiky vedoucí k dosažení

dílčích cílů a prioritních činností. Nezbytným nástrojem pro dosažení pokroku by měly být rovné příležitosti a boj proti diskriminaci. Zohlednění rovnosti pohlaví a podpora rovnosti žen a mužů by měly být zajištěny v rámci všech opatření.33 Při dosahování stanovených cílů by se opatření měla zaměřit na tyto priority:34 -

přilákat více lidí do zaměstnání a udržet je v něm, zvýšit nabídku pracovních sil a modernizovat systémy sociální ochrany,

-

zlepšit adaptabilitu pracovníků a podniků,

-

zvýšit investice do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělávání a kvalifikace. Od roku 2005 docházelo celkově k příznivému ekonomickému vývoji, který s sebou přinesl

mimo jiné i postupný nárůst nových pracovních míst a zvyšování zaměstnanosti na většině území Evropy. ČR i Francie tak hospodářsky prosperovaly, přičemž se jim dařilo snižovat míru nezaměstnanosti a tím i výdaje na státní politiku zaměstnanosti. Pozitivní ekonomická situace však trvala jen pár let a již během roku 2008 se začaly projevovat první negativní následky světové hospodářské krize, kterou zapříčinila mimo jiné hypoteční krize v USA v roce 2007. Cílem této podkapitoly je představit nastavení politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii v období před světovou hospodářskou krizí. V následujícím textu tak byla pozornost zaměřena na

32

Úřední věstník Evropské unie : Hlavní směry zaměstnanosti 2005 – 2008 [online]. Poslední revize 28.4.2006 [cit.4.3.2011]. Dostupné z : . 33 Tamtéž. 34 Tamtéž.

30

aktuální opatření a cíle obou politik zaměstnanosti a také na některé vybrané ekonomické ukazatele. V případě obou zemí tak byly porovnány především čtyři hlavní faktory, a to růst HDP, míra nezaměstnanosti, produktivita práce a výdaje na státní politiku zaměstnanosti. Nebyly opomenuty ani další údaje, jako je zaměstnanost mužů a žen, zaměstnanost jednotlivých věkových skupin a rozložení pracovních sil v jednotlivých sektorech národního hospodářství. Pozornost byla věnována i počtu pracovních míst a vývoji obyvatelstva v obou státech. Analýza situace na trzích práce pak byla provedena především pomocí statistických údajů zjištěných Eurostatem a OECD.

2.2.1

Politika zaměstnanosti v ČR v letech 2005 - 2008

Přistoupením České republiky do EU bylo okamžitě zahájeno přizpůsobování pracovní síly a podnikatelských subjektů podmínkám evropského a světového trhu. Národní program reforem ČR 2008 – 2010 uvádí některé nedostatky, na něž se česká politika zaměstnanosti v období let 2005 až 2008 v rámci přijatých opatření soustředila:35 -

nedostatečná motivace osob bez kvalifikace nebo s nízkou kvalifikací k přijetí zaměstnání a udržení se v něm,

-

nedostatečná nabídka a rozsah sociálních služeb zaměřených na integraci osob ohrožených sociálním vyloučením,

-

nedostatečné zapojení žen-matek, starších občanů, osob s nízkou kvalifikací a dalších znevýhodněných a neaktivních osob do trhu práce,

-

nedostatečná úroveň profesní a geografické mobility obyvatel,

-

nedostatečná realizace plně funkčního systému celoživotního učení, zejména dalšího odborného profesního vzdělávání. „Při výběru priorit pro Národní program reforem 2005-2008 byl kladen důraz především

na jejich realizovatelnost v daném období, na stanovené výdajové rámce státního rozpočtu, na schopnost vyhodnotit jednotlivá opatření a cílem bylo též dosáhnout jejich vzájemného synergického efektu.“36 Jelikož růst mzdové úrovně kopíroval růst produktivity práce, a tudíž nenarušoval makroekonomickou stabilitu české ekonomiky, reformní opatření v oblasti trhu práce se věnovaly zejména flexibilitě trhu práce. Rozšíření smluvní volnosti, snížení zákonných nemzdových nákladů práce, zvýšení územní mobility pracovní síly byly klíčové prvky, které podle Národního programu reforem ČR pro rok 2005 – 2008 měly vést ke zvýšení pracovní motivace. V oblasti

35 36

Národní program reforem ČR 2008 – 2010, 2008. [online]. Tamtéž.

31

začleňování osob na trh práce byla soustředěna pozornost na osoby stojící na počátku a na konci profesní kariéry. Reformy z oblasti rozvoje vzdělávání měly zvýšit kvalitu pracovní síly, rozšířit možnosti vzdělávání a podpořit schopnost vyrovnat se s náročnými podmínkami měnícího se trhu práce.37 V souladu s prioritami politiky zaměstnanosti EU se česká politika zaměstnanosti zaměřila na podporu zaměstnanosti pracovní síly, rozvoj malého a středního podnikání, podporu schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobovat se změnám a na podporu rovných příležitostí všech občanů.38 Přijatá opatření Národního programu reforem si kladla za cíl dosažení následujících národních indikativních cílů zaměstnanosti do roku 2008: celkové míry zaměstnanosti 66,4 %, míry zaměstnanosti žen 57,6 % a míry zaměstnanosti starších zaměstnanců (55 – 64 let) 47,5 %.39 (O výsledcích těchto cílů informuje závěr této podkapitoly.) „Struktura růstu české ekonomiky, který je tažen silnou investiční aktivitou a nárůstem exportní výkonnosti, je z dlouhodobého pohledu příznivá. Zejména díky robustnímu zvyšování souhrnné produktivity výrobních faktorů soustavně akceleruje tempo růstu potenciálního produktu.“40 Vývoj zaměstnanosti v následujících letech potvrzoval zvyšující se poptávku po práci v podmínkách rychlého hospodářského růstu. Ekonomická situace se roku 2005 začala výrazně zlepšovat. Hodnota HDP se změnila o 6,3 % vzhledem k předchozímu roku, a Česká republika se tak zařadila mezi pět nejrychleji rostoucích ekonomik EU. Míra nezaměstnanosti zaznamenala po neustálém nárůstu z posledních let konečně klesající tendenci, a to konkrétně o 0,4 % oproti roku 2004 na hodnotu 7,9 % a dosahovala tak nižších hodnot než byl průměr EU. Nejvýraznější nárůst zaměstnanosti byl zjištěn ve stavebnictví a zpracovatelském průmyslu. Produktivita práce zaznamenala výrazný nárůst po svém pádu v roce 2004 a dosahovala hodnoty 5,3 %, což je nejlepší výsledek v celé EU. Pokles nezaměstnanosti byl pak doprovázen mírným poklesem výdajů na politiku zaměstnanosti, přesněji na hodnotu 0,492 % HDP.41 Roku 2006 česká ekonomika stále prosperovala a udržela si rostoucí tendenci. Oproti roku 2005 vzrostla o 6,8 %, a zachovala si tak svou pátou pozici mezi zeměmi EU. Míra nezaměstnanosti dosahovala hodnot 7,2 %, což představuje pokles o 0,7 % oproti předchozímu roku. Produktivita práce však v roce 2006 rovněž mírně klesla, a to na hodnotu 5 %. Klesající vývoj míry nezaměstnanosti pak kopíroval i pokles vydaných prostředků na státní politiku

37

Národní program reforem ČR 2005 – 2008, 2005. [online]. HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. s. 27. ISBN 978-80-7368-522-5. 39 Národní program reforem ČR 2005 – 2008, 2005. [online]. 40 Tamtéž. 41 Eurostat - Profiles [online]. [cit.2.3.2011].Dostupné z : . 38

32

zaměstnanosti.42 „V rámci sektorů se od roku 2006 zaměstnanost začala výrazněji zvyšovat především v sekundárním a terciálním sektoru, které byly hlavními zdroji hospodářského růstu. Vyšší poptávka po práci se projevila ve vývoji registrované nezaměstnanosti, která se postupně snižovala.“43 Rok 2007 se vyznačoval náhlým zpomalením ekonomického růstu, kdy se průměrná roční hodnota HDP změnila pouze o 6,1 % vzhledem k roku 2006, a představovala tak pokles o 0,7 %. Nicméně česká ekonomika rostla stále více než jednou tak rychle než průměr hodnot HDP zemí EU. Na trhu práce však převládal stále ještě příznivý vývoj. Obecná míra nezaměstnanosti se oproti uplynulému roku opět snížila a dosáhla hodnoty 5,3 %, což značí výrazný pokles o téměř 2 %. ČR se tak řadila mezi deset zemí EU s nejnižší nezaměstnaností. Značným způsobem se podařilo snížit nezaměstnanost žen, která klesla o 2,1 % vzhledem k předchozímu roku, na hodnotu 6,7 %.44 Dále se pozitivně projevovalo širší zapojování osob v důchodovém věku a studentů a zároveň byl zaznamenán i razantní úbytek dlouhodobě nezaměstnaných. Vysoká poptávka po práci vlivem dynamického ekonomického růstu značila v případě ČR i rychle rostoucí zaměstnávání cizích státních příslušníků. Jejich podíl na celkové zaměstnanosti vzrostl z 3,3 % v roce 2000 na 5,6 % v roce 2007.45 Produktivita práce v tomto roce výrazně klesla a dosahovala pouhých 3,4 %. Tato hodnota však stále převyšovala hodnoty zjištěné v mnohých zemích EU. V meziročním srovnání se česká ekonomika roku 2008 výrazně propadla. Klesla o celých 3,6 %, a výše HDP tak dosahovala pouhých 2,5 %. ČR však svou hospodářskou sílou stále několikanásobně převyšovala průměr EU a na rozdíl od některých členských zemí vykazovala ještě pozitivní hodnoty. „V roce 2008 dosáhl příznivý vývoj posledních let na trhu práce svého vrcholu. Zaměstnanost vyjádřená jako průměr roku vzrostla a průměrný počet nezaměstnaných se rovněž ještě snížil.“46 Míra nezaměstnanosti klesla o necelé 1 % v porovnání s předchozím rokem a pohybovala se na průměrné roční úrovni 4,4 %, což je výrazně nižší číslo než průměr všech členských zemí EU. Ve 2. čtvrtletí 2008 míra nezaměstnanosti klesla až na 4,2 % a stala se tak nejnižší mírou za posledních 10 let.47 Nicméně ve 4. čtvrtletí 2008 se již růst zaměstnanosti v sekundárním sektoru zpomalil a ve zpracovatelském průmyslu se počet zaměstnaných osob 42

Eurostat - Profiles [online]. [cit.2.3.2011].Dostupné z : . 43 VÁCLAVÍKOVÁ, Anna. KOLIBOVÁ, Helena. KUBICOVÁ, Alina. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. vyd. Opava : OPTYS, 2009. s. 66. ISBN 978-80-85819-76-2. 44 Eurostat - Profiles [online]. [cit.2.3.2011].Dostupné z : . 45 Národní program reforem ČR 2008 – 2010, 2008. [online]. 46 VÁCLAVÍKOVÁ, Anna. KOLIBOVÁ, Helena. KUBICOVÁ, Alina. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. vyd. Opava : OPTYS, 2009. s. 66. ISBN 978-80-85819-76-2. 47 Eurostat - Profiles [online]. [cit.2.3.2011].Dostupné z : .

33

dokonce snížil.48 „Firmy na snížení poptávky po zboží a službách nejprve reagovaly na příklad propouštěním cizinců, zaměstnanců v předdůchodovém věku, zaměstnanců se smlouvami na dobu určitou, zkracováním pracovní doby, dočasným vysazením z práce apod., následuje ale i propouštění kmenových pracovních sil a zvyšují se i počty nahlášeného hromadného propouštění. To vše vede k následnému růstu nezaměstnanosti.“49 Produktivita práce pokračovala ve své klesající tendenci a roku 2008 se pohybovala na úrovni 1,1 %. Graf č. 1: Vývoj v ČR v letech 2004 - 2009 10 8 6

hodnota

4

Růst HDP (v %)

2 0 -2

2004

2005

2006

2007

2008

-4 -6

2009

Míra nezaměstnanosti (v %) Výdaje na PZ (v % HDP) Produktivita práce (v %)

rok

Zdroj dat: Eurostat50 a OECD51

Česká republika v posledních letech procházela obdobím příznivého ekonomického vývoje a období let 2005 až 2007 patřilo z ekonomického hlediska k nejpříznivějším v historii ČR.52 Z uvedeného grafu je patrné výrazné zlepšení ekonomické situace ČR znázorněné strmým nárůstem HDP již od roku 2004. Během sledovaného období ekonomika ČR poměrně prosperovala, i když v jeho závěru lze pozorovat prudký pokles úrovně HDP. (Pro přehlednost celkové situace byly do grafu zahrnuty i údaje z roku předcházejícího a následujícího vybranému období.) Zřetelně se zde projevovala opožděná reakce míry nezaměstnanosti na změnu hladiny HDP, čili zatímco od roku 2006 hodnota HDP v ČR klesala, míra nezaměstnanosti vykazovala ještě dva roky poté pozitivní výsledky, tzn. že až do roku 2008 klesala. Křivka produktivity práce 48

VÁCLAVÍKOVÁ, Anna. KOLIBOVÁ, Helena. KUBICOVÁ, Alina. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. vyd. Opava : OPTYS, 2009. s. 66. ISBN 978-80-85819-76-2. 49 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 323. ISBN 978-80-7357-5854. 50 Eurostat [online]. [cit.3.3.2011]. Dostupné z : . 51 OECD [online]. [cit.3.3.2011]. Dostupné z : . 52 Národní program reforem ČR 2008 – 2010, 2008. [online].

34

pak ve vymezeném období kopírovala křivku pro růst HDP. Během celého období se změny v objemu prostředků vydaných na státní politiku zaměstnanosti v grafu příliš neprojevily, i když ve skutečnosti se rok od roku mírně snižovaly, a až v závěru sledovaného období, tj. od roku 2008, je patrný jejich mírný nárůst učiněný v důsledku zvýšení nezaměstnanosti v zemi. Sledované období let 2005 – 2008 lze zhodnotit jako ekonomicky prosperující. Hospodářský růst doprovázený klesající nezaměstnaností vykazoval lepší výsledky než mnohé členské země EU. „Nositelem růstu byla v roce 2007 převážně domácí poptávka, v posledních dvou čtvrtletích roku 2008 se však zvýšil příspěvek zahraničního obchodu k růstu.“53 Česká republika se stala vyhledávaným místem zahraničních firem a jejich přímé investice pozitivně ovlivnily jak ekonomický vývoj, tak situaci na trhu práce.54 V návaznosti na cíle politiky zaměstnanosti Lisabonské strategie pro rok 2010 si Česká republika stanovila průběžné cíle pro rok 2008 (viz. str. 32). Zaměstnanost v roce 2008 dosáhla nejvyšší úrovně od roku 1996, a stanovené cíle tak byly splněny, a dokonce i mírně překročeny. Ve druhém čtvrtletí roku 2008 celková míra zaměstnanosti dosáhla výše 66,6 %, míra zaměstnanosti žen 57,8 % a míra zaměstnanosti starších osob (tj. 55 až 64 let) 47,8 %. Růst zaměstnanosti byl mimo jiné i důsledkem souběhu pracovního zapojení silných ročníků narozených na přelomu čtyřicátých, padesátých a v polovině sedmdesátých let a prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu. Na druhou stranu byl tento růst snižován rychlým nárůstem počtu studujících na vysokých školách.55 Již koncem roku 2008 však úřady práce v ČR zaznamenávaly každý měsíc větší nárůst uchazečů o zaměstnání, než tomu bylo v předešlých letech.

2.2.2

Politika zaměstnanosti ve Francii v letech 2005 – 2008

V červnu roku 2004 byla Evropskou radou provedena analýza francouzského trhu práce, během níž byly odhaleny některé zásadní nedostatky, které bylo nutné v následujících letech odstranit. Hlavním problémem se zdál být fakt, že francouzská míra zaměstnanosti je výrazně nižší než evropský průměr, přičemž míra zaměstnanosti starších osob (55 – 64 let) patří dokonce k nejnižším v EU. Kritická byla i míra nezaměstnanosti ve Francii, která byla považována za jednu z nejvyšších v EU, zejména pak co se týče nezaměstnanosti mladých osob (15 – 24 let) a žen. Počet pracovních smluv na dobu určitou stále převyšoval průměr evropské 15 a zároveň podíl dospělých osob účastnících se vzdělávacích programů lehce zaostával za průměrem. Z těchto důvodů by se francouzská politika zaměstnanosti měla v následujícím období zaměřit především 53

Národní program reforem ČR 2008 – 2010, 2008. [online]. Závěrečná zpráva, 2009. [online]. 55 Národní program reforem ČR 2008 – 2010, 2008. [online]. 54

35

na zlepšení schopnosti pracovníků a podniků přizpůsobovat se novým podmínkám, přivést na trh práce více osob a učinit z práce skutečnou volbu pro všechny a investovat více prostředků a efektivněji do lidského kapitálu, obecné úrovně vzdělání i celoživotního vzdělávání.56 Odpovědět na doporučení Evropské rady se pokouší Národní akční plán zaměstnanosti57 z roku 2004, který popisuje detailní kroky ke splnění požadovaných cílů. Cíle zvýšení adaptability (oživení trhu práce a zmírnění nákladů) chtěla francouzská vláda dosáhnout přizpůsobováním se ekonomickým změnám, napomáháním k tvorbě nových trvalých pracovních míst, podněcováním k tvorbě nových podniků a zlepšením kvality nejméně atraktivních povolání. Pro přilákání více lidí na trh práce, zvýšení hodnoty práce a posílení sociální koheze byla zvolena strategie obnovení a posílení společných snah ve prospěch uchazečů o zaměstnání, oživení opatření vzhledem k profesnímu začlenění mladých osob, zvýšení účasti osob starších 50 let na trhu práce, boje proti diskriminaci (např. zajištění přístupu k běžnému zaměstnání handicapovaným osobám) a obnovení přijímání a integrace přistěhovalých uchazečů o zaměstnání. Poslední stanovený cíl zvýšení investic do lidského kapitálu a podpora celoživotního vzdělávání (posílení investice do lidských zdrojů) měl pak být naplněn zpřístupněním celoživotního vzdělávání všem zájemcům. Pro každou zmíněnou strategii pak měla být dodržována pracovní rovnost mezi muži a ženami.58 Opatření týkající se zaměstnanosti figurují na prvním místě i v Národním programu reforem pro společenský rozvoj59 pro období 2005 - 2008. Tato část programu si klade dva základní cíle podobné cílům Národního akčního plánu zaměstnanosti, a to vytvořit lepší podmínky pro návrat k zaměstnání a zvýšit hodnotu práce. Za tímto účelem bylo zavedeno několik nových nástrojů a opatření. Jedná se především o novou pracovní smlouvu pro využití volných a dostupných povolání, finanční pomoc k návratu do zaměstnání, bezprecedenční mobilizaci veřejných služeb zaměstnanosti, opatření týkající se sociálního minima a zvýšení příspěvku na zaměstnání a podporu zaměstnávání seniorů. Národní program reforem rozděluje oblast zaměstnanosti do pěti hlavních pilířů, z nichž každý obsahuje dílčí cíle, jichž chtěla francouzská vláda v letech 2005 – 2008 dosáhnout. Mezi zmíněné pilíře patří rozvoj zaměstnanosti (např. podpora zaměstnanosti méně kvalifikovaných osob díky úlevám od sociálních poplatků), podpora návratu do zaměstnání (např. lepší finanční ohodnocení práce, začlenění osob, jež jsou zaměstnání nejvzdálenější), zlepšení fungování trhu práce (např. podpora celoživotního vzdělávání), profesní začlenění mladých (např. integrace mládeže do společnosti pomocí lepšího základního a vyššího vzdělávání,

56

Plan national d‛action pour l‛emploi 2004, 2004. [online]. Plan national d‛action pour l‛emploi 2004 58 Plan national d‛action pour l‛emploi 2004, 2004. [online]. 59 Programme national de réforme pour une croissance sociale 2005 – 2008 57

36

výrazný nárůst investic do mládeže), a zvýšení pracovní efektivity pro lepší ekonomický vývoj (např. možnost pracovat dobrovolně delší dobu, zvýšení investic do lidského kapitálu).60 Na počátku vymezeného období roku 2005 vykazovala francouzská ekonomika růst o 1,9 % HDP, což však představovalo mírné zpomalení ekonomického vývoje vzhledem k předchozímu roku a Francie se tak řadila mezi nejpomaleji rostoucí ekonomiky EU. Hospodářský pokles se však nestihl projevit v míře nezaměstnanosti, která si uchovala stejnou hodnotu jako v předchozím roce, tj. 9,3 %. Francie tím tak mírně převyšovala průměrnou nezaměstnanost v EU. Docházelo však k postupnému nárůstu tvorby nových pracovních míst, což se pozitivně projeví v následujících letech. Produktivita práce vzhledem k předchozímu roku poklesla a pohybovala se na úrovni 1,4 %. I přes srovnatelnou míru nezaměstnanosti v letech 2004 a 2005 vykazovaly výdaje na státní politiku zaměstnanosti klesající tendenci na hodnotu 2,477 % HDP.61 Během roku 2006 se ekonomická situace stabilizovala a francouzské hospodářství zaznamenalo mírný nárůst projevující se změnou HDP o 2,2 % v porovnání s uplynulým rokem, což však byla hodnota stále výrazně nižší než průměr EU.62 Pozitivního ekonomického vývoje bylo dosaženo především díky vnitřní poptávce podpořené na prvním místě spotřebou domácností a na druhém místě investicemi státních podniků.63 Od poloviny roku 2006 rostla zaměstnanost v zemi, a tak míra nezaměstnanosti zaznamenala konečně pozitivní výsledky. Podařilo se zastavit její ustavičný růst z posledních let a snížit jí o 0,1 %. Míra nezaměstnanosti na úrovni 9,2 % však představovala jednu z nejvyšších hodnot v EU v době, kdy ostatní členské země zaznamenávaly výrazný pokles nezaměstnanosti. Ani hodnota produktivity práce nezaznamenala výrazné změny a zůstala na stejné úrovni jako v předchozím roce.64 V roce 2007, kdy byly některé evropské země poznamenány výrazným poklesem HDP, francouzská ekonomika nadále rostla, i když jen velmi pomalým tempem, které naznačuje změna průměrného ročního HDP o 2,4 % vzhledem k předchozímu roku. Míra nezaměstnanosti si udržela svou klesající tendenci a snížila se o 0,8 % na hodnotu 8,4 %, především díky nově vzniklým pracovním postům a vyšší zaměstnanosti žen a osob mladších 25 let. Míru nezaměstnanosti mladých se podařilo opět po dvou letech dostat pod hranici 20 %. Situaci na trhu práce lze však zhodnotit jako velmi špatnou při porovnání s ostatními zeměmi EU. Míra nezaměstnanosti ve Franci totiž patřila i přes celkový hospodářský růst Evropy mezi třetí nejvyšší.

60

Programme national de réforme pour une croissance sociale 2005 – 2008, 2005. [online]. Eurostat - Profiles [online]. [cit.20.2.2011].Dostupné z : . 62 Tamtéž. 63 Plan national d‛action pour l‛emploi 2004, 2004. [online]. 64 Eurostat - Profiles [online]. [cit.20.2.2011].Dostupné z : . 61

37

(Vyšší nezaměstnanost mělo pouze Slovensko a Polsko, Německo vykazovalo stejnou hodnotu za rok 2007.) Produktivita práce dál klesala a dosahovala hladiny 0,9 %.65 Podobně jako jiné evropské země i Francie zaznamenala roku 2008 výrazný pokles ekonomického růstu. Průměrná roční hodnota HDP vzrostla již pouze o 0,2 % oproti roku 2007, což přestavuje propad o 2,2 %. Na rozdíl od některých vyspělých zemí EU dosahovala však francouzská ekonomika stále pozitivních hodnot. Nehledě na vývoj ekonomické situace, počet nezaměstnaných stále klesal a průměrná roční míra nezaměstnanosti dosahovala hodnoty 7,8 %, čímž však stále převyšovala průměrnou nezaměstnanost v ostatních členských zemích. Ačkoliv se ekonomický pokles neprojevil v průměrných hodnotách za celý rok, při zkoumání čtvrtletních výsledků je pokles zaměstnanosti patrný již od druhého čtvrtletí. Závěr roku 2008 byl pak charakteristický zánikem mnoha pracovních míst a výrazným nárůstem počtu nezaměstnaných, jenž postihl především mladé osoby ve věku 15 – 24 let, které se nejhůře přizpůsobují ekonomickým výkyvům. Produktivita práce se po více než deseti letech propadla do záporných hodnot a dosahovala –0,5 %, což bylo mírně pod průměrem zemí eurozóny.66 Graf č. 2: Vývoj ve Francii v letech 2004 – 2009 12 10

hodnota

8 6

Růst HDP (v %)

4 2 0 -2

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Míra nezaměstnanosti (v %) Výdaje na PZ (v % HDP) Produktivita práce (v %)

-4 rok

Zdroj dat: Eurostat a OECD

Jak znázorňuje uvedený graf, vývoj hladiny HDP ve Francii nezaznamenal příliš výrazné změny během období před světovou hospodářskou krizí vymezeném lety 2005 – 2008. (Pro přehlednost celkové situace byly do grafu opět zahrnuty i údaje z roku předcházejícího a

65

Eurostat - Profiles [online]. [cit.20.2.2011].Dostupné z : . 66 Tamtéž.

38

následujícího vybranému období.) Až v samotném závěru sledovaného období lze zpozorovat prudké zpomalení ekonomické aktivity, když se na trhu začaly projevovat následky finanční krize v USA. Co se však týče trhu práce, lze tyto čtyři roky zhodnotit jako poměrně úspěšné období, i když pokles nezaměstnanosti byl zaznamenán až od prvního čtvrtletí roku 2006. Zároveň se dařilo rok od roku zvyšovat počet nově vytvořených pracovních míst, a to zejména v terciálním sektoru a ve stavebnictví, což mělo pozitivní vliv na stav zaměstnanosti v zemi. Velkým úspěchem bylo snížení nezaměstnanosti mladých lidí od 15 do 24 let, která představovala ve Francii značný problém. Míru nezaměstnanosti mladých se podařilo snížit dokonce více než nezaměstnanost ostatních věkových skupin. I nezaměstnanost žen se podařilo během sledovaného období snížit více než nezaměstnanost mužů, i když v celkovém měřítku byl počet nezaměstnaných žen stále vyšší. Roku 2008 dokonce dosahoval rozdíl mezi mírou nezaměstnanosti mužů a žen svého historického minima. Na pozitivním vývoji zaměstnanosti se však podílel i nárůst aktivního obyvatelstva v zemi, který se projevil i navzdory celkovému stárnutí populace. Produktivita práce zaznamenávala po celou dobu sestupnou tendenci a v závěru vymezeného období dosahovala dokonce záporných hodnot.67 Výdaje na státní politiku zaměstnanosti kopírovaly klesající vývoj míry nezaměstnanosti a byly každým rokem snižovány. Roky 2004 – 2008 lze zhodnotit jako období prosperity, i když už koncem roku 2008 se začínaly objevovat první negativní následky světové hospodářské krize, které se pak výrazně projeví v následujícím období.

2.3

Shrnutí

politiky

zaměstnanosti

před

světovou

hospodářskou krizí Politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii se od sebe značně odlišovaly již od svých počátků. Francie se začala oblastí zaměstnanosti zabývat již v 70. letech, zatímco ČR zaznamenala rozvoj své novodobé zaměstnanecké politiky až v 90. letech 20. století. Období utváření systému politiky zaměstnanosti v ČR bylo charakteristické výrazným růstem míry nezaměstnanosti doprovázeným změnou a utvářením legislativních opatření v oblasti zaměstnanosti, konstantním zvyšováním výdajů na politiku zaměstnanosti, tvorbou nových pracovních míst a přesunem značného množství pracujících ze zemědělského sektoru do sektoru služeb. Závěr prvního sledovaného období byl významně poznamenán vstupem ČR do EU, jemuž předcházelo rozsáhlé přizpůsobování legislativy a institucí z oblasti zaměstnanosti. Jak vyplývá z předchozího textu,

67

Programme national de réforme français 2008 – 2010, 2008. [online].

39

přistoupení do EU výrazně napomohlo budoucímu pozitivnímu vývoji české politiky zaměstnanosti. Francouzská politika zaměstnanosti zažila poměrně pestrý vývoj do doby vzniku novodobé politiky zaměstnanosti v ČR. Tamní trh práce byl výrazně poznamenán výkyvy v oblasti ekonomické situace a kolísavou mírou nezaměstnanosti způsobenými především ropnou krizí v 70. letech. I zde lze pozorovat celkový nárůst míry nezaměstnanosti během sledovaného období a následný vznik a úpravu legislativy za účelem stabilizace nepříznivé situace. Společně s růstem populace v zemi pak výrazně rostl i počet pracovních míst, což značně přispělo k překlenutí doby ropné krize. Vývoj v obou zemích byl v závěru prvního vymezeného období pozitivně ovlivněn rostoucí tendencí národní ekonomiky doprovázené následným mírným poklesem míry nezaměstnanosti. I když obě země prošly odlišným historickým vývojem svých politik zaměstnanosti, od přistoupení ČR k EU bylo možné spatřovat přibližování principů obou politik. Před světovou hospodářskou krizí byl ekonomický vývoj v obou zemích hodnocen kladně, což se pozitivně projevilo i na trhu práce. Česká republika v tomto období usilovala především o podporu zaměstnanosti a za tímto účelem se snažila hlavně zvýšit flexibilitu trhu práce, zvýšit pracovní motivaci zaměstnanců, rozvíjet vzdělávání a tím i kvalitu pracovní síly. Pozornost byla přitom soustředěna především na okrajové skupiny nezaměstnaných, tzn. na mladé a starší osoby. Francie podporovala zejména zvýšení schopnosti přizpůsobovat se novým okolnostem na trhu práce. Stejně jako ČR usilovala o rozvoj vzdělávání a také začleňování mladých osob do pracovního procesu a zvyšování podílu starších padesáti let na trhu práce. Při plnění stanovených cílů navíc francouzská politika zaměstnanosti zohledňovala i boj proti diskriminaci a rovnost mužů a žen v oblasti zaměstnanosti. Česká republika zažila od roku 2005 do roku 2008 velmi dynamický ekonomický vývoj, na rozdíl od Francie, která spíše potvrdila svou hospodářskou stabilitu a během sledovaného období zaznamenala jen mírné zlepšení stavu ekonomiky. ČR dosahovala obecně viditelně lepších výsledků, co se týče růstu HDP, míry nezaměstnanosti a produktivity práce, než Francie. Stav hospodářství se vyvíjel v obou zemích během vymezených čtyř let rozdílně. Zatímco česká ekonomika zaznamenala od roku 2005 strmý nárůst, krátké období prosperity a pak od roku 2006 pozvolný pokles, který vyvrcholil propadem po roce 2007, vývoj ve Francii byl od roku 2005 poměrně vyrovnaný a výrazné změny byly zaznamenány až v závěru roku 2007, kdy se francouzská ekonomika propadla, podobně jako tomu bylo v dalších evropských zemích. Vývoj nezaměstnanosti měl v obou zemích klesající tendenci až do roku 2008, přičemž na křivkách grafu pro míru nezaměstnanosti lze zpozorovat její strmější pokles v případě ČR. (Vývoj míry nezaměstnanosti a růstu HDP v ČR a ve Francii je uveden v příloze č. 4.) Již v době před propuknutím světové krize se podíl výdajů na politiku zaměstnanosti v obou zemích výrazně lišil. 40

Kvůli vyšší nezaměstnanosti musela Francie vydávat na tuto oblast i více prostředků, přičemž rozdíl mezi výdaji obou zemí činil místy až 2 % HDP. (Podíl výdajů na politiku zaměstnanosti v ČR a ve Francii je uveden v příloze č. 5.) Rozdílné množství prostředků vyčleněných na politiku zaměstnanosti se projevilo v době krize a po ní jako jedna z největších a nejvýznamnějších odlišností mezi oběma státy, jak ukazuje následující kapitola. V obou zemích se situace začala razantně měnit koncem roku 2008, kdy se do státních ekonomik negativně promítl vliv krize na finančních trzích v USA a poznamenal stávající vývoj v ČR i ve Francii. V návaznosti na vývoj politiky zaměstnanosti před ekonomickou krizí bude možné identifikovat opatření přijatá v souvislosti s krizí, jež jsou předmětem následujícího textu.

41

3. Politika zaměstnanosti po světové hospodářské krizi Podobným způsobem jako předchozí kapitola popisovala vývoj politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii před světovou hospodářskou krizí, cílem následujícího textu je informovat o vývoji obou politik po krizi. Pozornost byla směřována především na cíle a směry politik zaměstnanosti a na vývoj základních ekonomických ukazatelů v období po roce 2008. Závěr kapitoly pak shrnuje současnou situaci na trhu práce a prognózy do budoucna. Smyslem kapitoly bylo představit dopady světové hospodářské krize na zaměstnanost a opatření zavedená v důsledku boje s ekonomickou recesí, na jejichž základě bylo provedeno hodnocení přijatých opatření a dalších nástrojů rozhodujících v období krize.

3.1

Situace po světové hospodářské krizi (2009 – 2010)

Navzdory světové finanční krizi, která zasáhla Evropu během roku 2008, se nově přijetá opatření EU týkající se politik zaměstnanosti členský států příliš neliší od opatření stanovených roku 2005. Hodnocení národních programů reforem členských států obsažené ve výroční zprávě o pokroku, kterou sestavila Komise EU, a v návrhu společné zprávy o zaměstnanosti ukazuje, že by členské státy měly usilovat především o přilákání většího množství lidí do zaměstnání a udržení těchto lidí v zaměstnání, zvýšení nabídky práce a modernizace systémů sociální ochrany, zvýšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků a zvýšení investic do lidského kapitálu prostřednictvím lepšího vzdělání a zlepšování dovedností. V souladu s Lisabonskou strategií a s přihlédnutím ke společným sociálním cílům si politiky zaměstnanosti jednotlivých členských států kladly tři hlavní cíle, a to opět dosažení plné zaměstnanosti, zlepšení kvality a produktivity práce a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti.68 Rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států z července 2008 vymezuje pro následující tři roky osm hlavních směrů identických se směry pro uplynulé období, přičemž dílčí cíle hlavních směrů pro období 2008 – 2010 jsou v některých vybraných oblastech více konkrétní. Členské státy by tak na příklad měly zavést opatření pro zlepšení ochrany zdraví při práci s cílem snížit zátěž, zvýšit produktivitu práce a prodloužit pracovní život. Rozhodnutí Rady přitom upozorňuje na dodržování pravidel stanovených v rámci Evropského paktu mládeže, Paktu pro rovnost mužů a žen a Evropské aliance pro rodiny. Pro úspěšné plnění hlavních směrů politiky zaměstnanosti v letech 2008 – 2010 Rozhodnutí vyzdvihuje nutnost

68

Úřední věstník Evropské unie : Hlavní směry politiky zaměstnanosti 2008 – 2010 [online]. Poslední revize 27.7.2010 [cit.10.3.2011]. Dostupné z : .

42

integrovaného přístupu flexicurity. Členské státy by tak měly realizovat svá vlastní řešení v oblasti flexicurity založená na společných zásadách přijatých Radou.69 Ačkoliv Evropa prožívá od roku 2008 hospodářský útlum, hlavní směry politiky zaměstnanosti EU vydané v červenci téhož roku nestačily zřejmě tyto negativní změny zaznamenat. V rámci EU tak chybí nezbytná konkrétní opatření týkající se oblasti zaměstnanosti, a to nejspíš z toho důvodu, že se v době tvorby hlavních směrů politiky zaměstnanosti členských států ještě netušilo, jak velkou mírou se následky krize v EU projeví. Členské státy se tak musí s nepříznivou situací vypořádat po svém prostřednictvím různých protikrizových plánů zohledňujících mimo jiné oblast zaměstnanosti. V následujících podkapitolách byl zhodnocen vývoj pracovního trhu po roce 2008 a způsoby, jimiž se oba vybrané státy snaží s důsledky světové hospodářské krize bojovat.

3.1.1

Politika zaměstnanosti v ČR v letech 2009 - 2010

Po propuknutí globální finanční a ekonomické krize se podle Národní ekonomické rady vlády (2009) (dále jen NERV) česká ekonomika nacházela na jistém rozcestí. Dopady světové krize se v ČR sice dařilo překonávat lépe než v řadě dalších zemí Evropské unie, ale i tak došlo v několika uplynulých měsících k hlubokému poklesu hospodářského růstu se značným dopadem na životní úroveň obyvatelstva.70 V rámci snahy přijmout reformy vedoucí ke zvýšení růstového potenciálu zaměstnanosti při současném zachování zdravého ekonomického rámce byl vládou zpracován v pořadí již druhý Národní program reforem s obdobnými cíli a prioritami, který je však ovlivněn důsledky celosvětové hospodářské krize. Národní program reforem ČR 2008 - 2010 včetně hlavních směrů politiky zaměstnanosti zřetelně pojmenovává nejvýznamnější překážky růstu ekonomiky, a to nejen naší, ale v určité míře i ekonomik ostatních zemí EU. Těmito překážkami jsou zejména: nepružný trh práce, nedostatečné využití inovačního potenciálu firem a nadměrná regulace spojená s podnikáním.71 Cíle a priority obsažené v Národním programu reforem mají napomoci urychlit proces reálné konvergence české ekonomiky k průměrné úrovni ekonomik zemí Evropské unie. Hlavní směry Národního programu reforem 2008 – 2010 zůstávají shodné se směry programu z předešlého období, avšak jeho dílčí cíle se liší s ohledem na zhoršenou ekonomickou situaci v zemi. „V období let 2008 až 2010 bude Česká republika pokračovat v reformě sociálního a 69

Úřední věstník Evropské unie : Hlavní směry politiky zaměstnanosti 2008 – 2010 [online]. Poslední revize 27.7.2010 [cit.10.3.2011]. Dostupné z : < http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/evropskastrateg/hl_smery_pz_2008-2010.pdf>. 70 Závěrečná zpráva, 2009. [online]. 71 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 332. ISBN 978-80-7357-5854.

43

důchodového systému a taktéž v reformě trhu práce. Reforma trhu práce, jejímž cílem je zvýšit počet zaměstnaných, je klíčem k zabezpečení hospodářského růstu a k dosažení dlouhodobě udržitelného a vyváženého státního rozpočtu. Pružný trh práce, vytvářející nové pracovní příležitosti, je zejména důležitý pro udržení a zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky nejen na evropském, ale i globálním trhu. Nové sociální, dávkové, důchodové a daňové systémy, programy aktivní politiky zaměstnanosti a celoživotního vzdělávání jsou pak způsobem, jak zabezpečit aktivním účastníkům trhu práce soběstačnost a seberealizaci.“72 Program reforem se zmiňuje i o podpoře zaměstnanosti mladých osob, v rámci níž jim chce zajistit lepší přístup ke kvalitním informacím pomocí Koncepce informačních center pro mládež, na jejímž základě bude vytvořeno Národní informační centrum pro mládež v Praze. Dalším opatřením, které mělo napomoci zvýšení flexibility trhu práce, bylo zavedení výrazných motivačních stimulů pro zaměstnavatele k vytváření zkrácených pracovních úvazků, v jejichž počtu ČR značně zaostává za průměrem EU. Větší flexibility a mobility na trhu práce by chtěla ČR dosáhnout i modernizací pracovně právních vztahů prostřednictvím liberalizace zákoníku práce. Dále byla plánována celková modernizace služeb veřejných institucí trhu práce a realizace projektu zónového poradenství. Co se týče lidského kapitálu, základní cíle byly prosazování rovných příležitostí ve vzdělání, podpora účasti dospělých v dalším vzdělávání a podpora spolupráce vzdělávacích institucí a podniků. Za tímto účelem byla implementována Strategie celoživotního učení schválená již v roce 2007 a také se pokračovalo v pokusech o zavedení nové státní maturitní zkoušky.73 Dalším dokumentem usilujícím o zmírnění dopadů světové hospodářské krize byl Národní protikrizový plán přijatý vládou ČR v první polovině roku 2009. Jedná se o soubor opatření, jenž byl vytvořen za spoluúčasti NERVU. Plán se snaží bojovat proti negativním vlivům působícím na českou

ekonomiku

prostřednictvím

nově

navrhnutých

nástrojů.

V rámci

Národního

protikrizového plánu byla učiněna i opatření zaměřená na podporu zaměstnanosti, jež zároveň podle slov autorů nezatěžovala příliš veřejné finance. Dalším opatřením provedeným za účelem zlepšení situace na trhu práce byla novelizace zákona o zaměstnanosti z roku 2004, jež vstoupila v platnost 1. 1. 2009. Tento zákon byl již vícekrát novelizován, přičemž provedené změny byly reakcí na strukturální reformy trhu práce včetně těch, které vyplývaly z Evropské strategie zaměstnanosti. Jejich smyslem bylo především odstranit nepružnost trhu práce a zvyšovat míru zaměstnanosti těch skupin obyvatelstva, které jsou na trhu práce znevýhodněny. Zvláštní pozornost byla tentokrát věnována i problémům spjatým se zneužíváním sociálních dávek vyplácených nezaměstnaným občanům. Na základě 72 73

Národní program reforem ČR 2008 – 2010, 2008. [online]. Tamtéž.

44

pozměňovacích návrhů poslanců bylo rovněž schváleno zpřísnění právní úpravy v oblasti agentur práce.74 Již od září 2008 dopadá ekonomická a finanční krize na českou ekonomiku, podobně jako tomu bylo v ostatních zemích střední a východní Evropy. „ČR čelila jak vnějšímu šoku v podobě poklesu zahraniční poptávky po vývozu, tak důsledkům destabilizace jiných zemí v regionu a z ní vyplývající nejistoty ohledně udržitelnosti a financovatelnosti deficitu a dluhu. Bez ohledu na řadu domácích problémů se česká ekonomika ve srovnání se všemi zeměmi regionu jevila od počátku krize jako nejrobustnější“.75 Výsledky za první čtvrtletí 2009 jednoznačně potvrdily negativní vliv poklesu výkonnosti ekonomiky na trh práce. Česká ekonomika se výrazně propadla, a to z hodnoty +2,5 % zaznamenané roku 2008 na hodnotu –4,1 % za rok 2009. Jednalo se o historicky nejvýraznější změnu ve vývoji celoročního HDP od roku 1996, kdy jsou zmíněné údaje dostupné. Konkrétně se jednalo o pokles o 6,6 % oproti předchozímu roku. V evropském měřítku se pak Česká republika příliš nevymykala od průměru EU, který dosahoval hodnoty –4,2 % za rok 2009. Celková zaměstnanost v zemi absolutně klesla a výrazně se zvýšil počet nezaměstnaných. Míra zaměstnanosti v kategorii 15 – 64 let klesla na 65,6 %, zatímco míra nezaměstnanosti vzrostla na 6,7 %. Výrazně klesl i počet volných pracovních míst. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi, kde míra nezaměstnanosti dosahovala v průměru téměř 9 %, si však ČR vedla zatím stále dobře. (V prosinci roku 2009 však byla míra nezaměstnanosti, registrovaná ministerstvem práce a sociálních věcí, stanovena na kritických 9,9 %.)76 „Nepříznivým trendem je vysoká míra dlouhodobé nezaměstnanosti. V evidenci úřadů práce déle než 1 rok bylo v polovině roku 2009 registrováno 22 % všech uchazečů o zaměstnání.“77 Rovněž míra nezaměstnanosti mladých ve věku 15 – 24 let velmi výrazně vzrostla a dosahovala téměř jednonásobku hodnoty z roku 2008. Produktivita práce se v roce 2009 v ČR výrazně propadla a poprvé od roku 1997 dosahovala opět záporných hodnot. Její úroveň byla však tentokrát mnohem nižší, a to –2,9 %, což byla nižší hodnota než průměr zemí OECD a zemí eurozóny. Výdaje na politiku zaměstnanosti byly navýšeny na 0,662 % HDP, přičemž výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti, tj. na podpory v nezaměstnanosti, se proti roku 2008 zvýšily téměř o 112 % a dosáhly částky 15,1 mld. Kč.78 „Na tomto nárůstu se nepodílí jen růst počtu nezaměstnaných, ale i nárůst mezd, neboť výše 74

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 324. ISBN 978-80-7357-585-

4.

75

Závěrečná zpráva, 2009. [online]. Eurostat - Profiles [online]. [cit.18.3.2011]. Dostupné z : . 77 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 324. ISBN 978-80-7357-5854. 78 Eurostat - Profiles [online]. [cit.18.3.2011]. Dostupné z : . 76

45

podpory je odvozena od platu v posledním zaměstnání. Přes uvedený nárůst zůstávají výdaje na politiku zaměstnanosti v ČR na nižší úrovni nežli v řadě západoevropských zemí, kde se podíl těchto výdajů na HDP pohybuje kolem 3 – 4 %“.79 Během roku 2010 se česká ekonomika opět vzpamatovala a dosahovala hospodářského růstu v hodnotě +2,2 % oproti uplynulému roku, což byl lepší výsledek než v mnohých dalších evropských státech, z nichž některé vykazovaly stále záporné hodnoty. I když se hospodářská situace v zemi stabilizovala, míra nezaměstnanosti dál rostla, a to na celoroční hodnotu 7,4 %. Ke konci roku 2010 počet nezaměstnaných v zemi prudce vzrostl, což mohlo být způsobeno mimo jiné i plánovanou úpravou zákoníku práce a zpřísněním podmínek pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti od 1. 1. 2011. I tak však byla nezaměstnanost v ČR celoročně více než o 2 % nižší než průměr EU a pouze 8 členských států mělo míru nezaměstnanosti v tomto roce nižší nebo srovnatelnou s ČR. Produktivita práce se však vrátila na svou úroveň před hospodářskou krizí a zaznamenala hodnoty 3,7 %, což byl jeden z nejlepších výsledků mezi zeměmi EU.80 Graf č. 3: Vývoj v ČR v letech 2008 – 2011 8 6

hodnota

4 2

Růst HDP (v %)

0 -2

2008

2009

2010

2011

-4

Míra nezaměstnanosti (v %) Výdaje na PZ (v % HDP) Produktivita práce (v %)

-6 rok

Zdroj dat: Eurostat a OECD Pozn.: Údaje pro rok 2011 představují předběžné odhady Eurostatu a OECD

Z uvedeného grafu je patrný vliv dopadů světové hospodářské krize na ČR, co se týče ekonomické situace i situace na trhu práce. I zde byly do grafu kvůli lepší přehlednosti celkové situace zahrnuty i údaje z roku předcházejícího a následujícího vybranému období. Upozorňuji, že údaje pro růst HDP a produktivity práce v roce 2011 jsou pouze předběžné odhady Eurostatu a

79

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 329. ISBN 978-80-7357-585-

4.

80

Eurostat - Profiles [online]. [cit.18.3.2011]. Dostupné z : .

46

OECD a údaje pro výdaje na politiku zaměstnanosti jsou známé pouze do roku 2009 podobně jako v případě míry nezaměstnanosti zaznamenané jen do konce roku 2010. Hospodářská krize způsobila zejména prudké zpomalení české ekonomiky, která doposud prosperovala a rozvíjela se. Výrazný propad byl zaznamenán zejména v roce 2009, kdy pokles HDP dosáhl svého maxima. Od dubna roku 2009 je situace v ČR podle členů NERVU stabilizována a nehrozí jí riziko náhlé zástavy ani v případě, že dojde k prudkému zhoršení situace v některých dalších zemích. Počet volných pracovních míst během vymezeného období kolísal a v jeho závěru vykazoval výrazný úbytek. To se projevilo i v míře nezaměstnanosti, která se od začátku sledovaného období zvyšovala a meziročně dosahovala až hranice 10 %. Současná míra nezaměstnanosti v ČR je i přes relativně příznivý vývoj v uplynulém období (2005 – 2008) a přes dosažení lepších výsledků než průměr EU stále poměrně vysoká. Optimismus není proto na místě zejména z toho důvodu, že podíl dlouhodobě nezaměstnaných je relativně vysoký a v některých lokalitách až alarmující. Velkým problémem se stává i nezaměstnanost mladých lidí, kdy zhruba 40 % všech evidovaných nezaměstnaných jsou lidé mladší 34 let.81 Počátkem roku 2010 byly firmy stále ovlivňovány nejistými finančními a hospodářskými poměry a byly velice zdrženlivé k tvorbě nových pracovních míst. Z hlediska dalšího vývoje nezaměstnanosti je podle Krebse (2010) důležité si uvědomit, že oživení, k němuž po odeznění krize nutně dojde, nemusí být trvalé. Proto je nutné stále hledat strategie pro minimalizaci a řešení problému nezaměstnanosti. Součástí těchto strategií je pak i dobře fungující politika zaměstnanosti.82 Závěrečná zpráva NERVU se ve svých studiích dívá ještě dál a tvrdí, že pro stanovení odpovídající reakce domácí hospodářské politiky je klíčové si uvědomit především původ finanční a ekonomické krize, jež byla do české ekonomiky vnesena zvenčí. Řešení krize tak není pouze v rukách hospodářské politiky naší země. Ke skutečnému oživení české ekonomiky dojde až po oživení růstu a obchodu ve světě obecně, a především pak v eurozóně.83

3.1.2

Politika zaměstnanosti ve Francii v letech 2009 - 2010

Po propuknutí finanční a následné hospodářské krize v Evropě byla Francie, stejně jako další státy, nucena jednat rychle a efektivně tak, aby zabránila ochromení hospodářské činnosti a krachu finančního systému. Byla přijata nezbytná opatření, jež jsou v současnosti plněna, z nichž některá bude třeba v budoucnosti ještě posílit. Potvrzení krátkodobého zpomalení francouzské ekonomiky zesílilo snahy o podporu aktivity a zaměstnanosti prostřednictvím přísných a cílených 81

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. s. 324. ISBN 978-80-7357-585-

4.

82 83

Tamtéž,. s. 329. Závěrečná zpráva, 2009. [online].

47

opatření, jejichž účinnost se projeví co možná nejrychleji. Vlivem zvýšených investic by mělo podle odborníků dojít k oživení francouzské ekonomiky především díky obnovení konkurenceschopnosti na trzích a následné hospodářské prosperitě v zemi.84 Hospodářský vývoj poznamenaný finanční krizí, zpomalením světové ekonomiky a zvýšenou cenou nafty a surovin si vyžádal vypracování Národního programu reforem pro období 2008 – 201085. Program sestavený v létě 2008 byl reakcí na doporučení Rady Evropské unie a odpovídá jak cílům Lisabonské strategie, tak požadavkům prezidenta Sarkozyho pro rok 2012. Je rozdělen do několika hlavních směrů, z nichž jeden je věnovaný oblasti zaměstnanosti a obsahuje dílčí cíle, jichž by bylo dobré dosáhnout pro stabilizování francouzské ekonomiky. Připravovaná reforma trhu práce si kladla za primární cíl poskytnout všem věkovým kategoriím širokou škálu možností. Pro vyšší efektivnost trhu práce měla být provedena reforma veřejných služeb zaměstnanosti a podobně jako v dalších zemích nastolení projektu flexicurity. Mezi opatřeními určenými na podporu aktivity lze jmenovat na příklad možnost navýšení pracovní doby, zachování rovnosti mezi muži a ženami na pracovišti, boj proti chudobě prostřednictvím sociálních dávek a pomoc k návratu do zaměstnání určenou především rizikovým skupinám nezaměstnaných. Toho všeho chtěla francouzská vláda dosáhnout prostřednictvím zlepšení pracovních podmínek a bojem proti vyloučení a diskriminaci.86 Pro zlepšení fungování trhu práce stanovil prezident republiky odvážný, avšak závazný cíl dosáhnout v roce 2012 míry nezaměstnanosti na úrovni 5 %. Za tímto účelem je třeba zejména posílit účinnost veřejných služeb zaměstnanosti, podpořit pracovní mobilitu zaměstnanců a zefektivnit odborné vzdělávání. V rámci reformy veřejných služeb zaměstnanosti bylo na přelomu roku 2008 a 2009 provedeno sloučení dvou institucí zabývajících se zprostředkováním zaměstnání a přidělováním podpory v nezaměstnanosti v jeden samostatný úřad práce spravující obě tyto záležitosti. Dalším významným cílem Národního programu reforem je zintenzívnit celoživotní odborné vzdělávání jak pro uchazeče o zaměstnání, tak pro zaměstnance s nízkou kvalifikací. Za tímto účelem požaduje prezident Sarkozy učinit nezbytnou reformu tohoto odborného vzdělávání, jež obsahuje na příklad rozšíření nabídky vzdělávacích programů a dálkového studia nebo zajištění korespondence studijních oborů s profesemi požadovanými na trhu práce. Mezi podstatné body programu patří i podpora aktivity, v rámci níž byla stanovena následující opatření: zvýšit atraktivitu práce, přizpůsobit pracovní dobu požadavkům zaměstnanců a zaměstnavatelů, podporovat zaměstnávání seniorů a mladých osob a přilákat zahraniční pracovní síly.87

84

Programme national de réforme français 2008 – 2010, 2008. [online]. Programme national de réforme français 2008 – 2010 86 Programme national de réforme français 2008 – 2010, 2008. [online]. 87 Tamtéž. 85

48

Dalším nástrojem vytvořeným v souvislosti s hospodářskou krizí byl Plán na oživení francouzské ekonomiky pro období 2009 – 201088. Plán se snaží napravit některé nedostatky napáchané krizí, přičemž jeho hlavním cílem je omezit množství propouštěných osob ze zaměstnání. Za tímto účelem vyčlenila francouzská vláda 26 miliard Euro a výrazně tak prohloubila deficit svého rozpočtu pro rok 2009. Jako opatření přijatá v oblasti zaměstnanosti lze uvést finanční podporu pro nabírání nových zaměstnanců do malých podniků s méně než deseti pracovníky, za niž francouzský stát zaplatil přibližně 700 milionů euro, zlepšení podmínek pro vyplácení odstupného ve výši až 75 % hrubé měsíční mzdy, vytvoření sociálního investičního fondu, který by koordinoval kroky učiněné v souvislosti se zlepšením situace v zaměstnanosti, posílení odborného vzdělávání, podporu zaměstnanosti mladých osob a mnoho dalších. Na financování aktivní politiky zaměstnanosti, na niž budou v období po světové hospodářské krizi kladeny vyšší nároky, vláda vyčlenila o 500 milionů euro víc. Tato suma měla přispět k rozšíření podpůrných programů pro uchazeče o zaměstnání a pomoci jim se vrátit co nejrychleji do vhodného zaměstnání.89 V závěru roku 2010 byl francouzský plán na oživení ekonomiky vyhodnocen jako velmi úspěšný. Jak uvádějí jeho tvůrci, díky tomuto plánu Francie překonala následky krize mnohem lépe než ostatní země a zažila jednu z nejslabších recesí v porovnání s ostatními státy EU. Z celkových 38,8 miliard euro bylo 9,4 % investováno na podporu zaměstnanosti. Plán na oživení francouzské ekonomiky vyvolal velký zájem v zahraničí.90 V první polovině roku 2010 vznikl za spolupráce vlády a jejích sociálních partnerů další nástroj na podporu zaměstnanosti v zemi. Jedná se o Plán pro růst zaměstnanosti91, jenž vstoupil v platnost 1. 6. 2010 a jehož aplikaci mají na starost především úřady práce. Dokument se zaměřuje zejména na osoby registrované na ÚP, jímž končí nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale stále se jim nedaří najít vhodné pracovní místo. Plán proto uložil úřadům práce povinnost nabídnout každému takovému uchazeči o zaměstnání zvláštní pomoc pro návrat do zaměstnání. Za tímto účelem byla vytvořena nová opatření jako na příklad vzdělávací programy, za něž uchazeč dostává finanční odměnu, anebo smlouvy na podporu zaměstnání těchto uchazečů. Pro aplikaci Plánu pro růst zaměstnanosti vyčlenil stát celkem 705 milionů euro a zároveň tím byl splněn závazek prezidenta Sarkozyho, že žádný uchazeč o zaměstnání, jemuž končí podpora v nezaměstnanosti, nezůstane bez pomoci.92

88

Plan de relance de l‛économie française 2009 - 2010 Plan de relance de l‛économie française 2009 – 2010, 2008. [online]. 90 Net-iris [online]. 2010 [cit.1.4.2011]. Dostupné z : . 91 Plan rebond pour l‛emploi 92 Portail du Gouvernement [online]. [cit.1.4.2011]. Dostupné z : . 89

49

I ministerstvo práce, zaměstnanosti a zdraví vypracovalo svůj plán priorit pro rok 2010, jehož cíle se více méně shodují s již zmíněnými programy. Autoři upozorňují především na to, že i když ekonomická krize vyvolává zájem aktérů v oblasti zaměstnanosti především o uchazeče o zaměstnání, je třeba směřovat politiku zaměstnanosti i na ostatní veřejnost, jako na příklad mladé osoby. I z tohoto důvodu se tedy plán významně soustředí na oblast vzdělávání. Dokument rovněž vymezuje skupinu osob, jež jsou zaměstnání nejvíc vzdálené (mladí bez kvalifikace, senioři, dlouhodobě nezaměstnaní, příjemci sociálního minima a handicapovaní pracovníci), a na něž by měla být nová opatření politiky zaměstnanosti směřována především.93 Se zpomalením ekonomické aktivity zapříčiněným dopady světové ekonomické krize začala od druhého čtvrtletí roku 2008 klesat i celková zaměstnanost v zemi. Krize postihla více či méně všechny ekonomické sektory, přičemž stavebnictví a služby, jež poskytovaly v uplynulých letech značný počet pracovních míst, utrpěly asi nejvíce. Úroveň francouzského HDP vykazovala klesající tendenci již od roku 2007, avšak v roce 2009 zažila tamní ekonomika nejprudší pád posledních let, kdy se růst HDP snížil o 2,8 % oproti předchozímu roku na hodnotu –2,6 %. Nicméně v evropském srovnání prosperovalo francouzské hospodářství daleko lépe než průměr všech členských států. Francie zažila jednu z nejnižších recesí způsobených finanční krizí v Evropě a tohoto výsledku bylo dosaženo podle Patricka Devedjiana94 díky Plánu na oživení ekonomiky, v rámci něhož bylo 75 % všech investic uskutečněno již v roce 2009. Pokles hladiny HDP byl však doprovázen nárůstem nezaměstnanosti, která se po úspěšném roce 2008 vrátila na svou původní úroveň. Míra nezaměstnanosti se v roce 2009 vyšplhala až na 9,5 %, což bylo značně nad průměrem EU a vyšší nezaměstnanosti tak dosahovalo pouze sedm členských států. Potom, co se podařilo úspěšně snížit míru nezaměstnanosti mladých ve věku 15 – 24 let, se roku 2009 tato hodnota opět zvýšila na 22,8 %. S nárůstem nezaměstnanosti pak dál klesala i produktivita práce, která se propadla až na hodnotu –1,3 %.95 Roku 2010 se situace v zemi stabilizovala a ekonomika dosahovala opět pozitivních hodnot. Růst HDP vzhledem k předchozímu roku se pohyboval na úrovni +1,6 %, což přibližně odpovídalo evropskému průměru, jenž činil +1,8 %. Vliv přijatých opatření v oblasti zaměstnanosti se však zatím nejspíš neprojevil, protože míra nezaměstnanosti dál mírně rostla a za rok 2010 dosahovala 9,7 %, čímž se opět Francie příliš nevymykala od průměru zemí EU. Produktivita práce však zastavila svůj pokles a vrátila se do pozitivních hodnot na úroveň 1,6 %.

93

Ministère du travail, de l´Emploi et de la Santé [online]. [cit.1.4.2011]. Dostupné z : . 94 Patrick Devedjian je francouzský politik a bývalý ministr odpovědný za plnění Plánu na oživení ekonomiky. 95 Eurostat - Profiles [online]. [cit.1.4.2011]. Dostupné z : .

50

Tento výsledek byl však stále o něco nižší než je průměr zemí OECD a eurozóny. Výdaje na státní politiku zaměstnanosti pro rok 2010 Eurostat ani jiné dostupné zdroje neuvádějí, nicméně vzhledem k celkové ekonomické situaci v zemi a k částkám zveřejněných v opatřeních přijatých v souvislosti s ekonomickou krizí lze usoudit, že byly výrazně navýšeny.96 Graf č. 4: Vývoj ve Francii v letech 2008 – 2011 12 10

hodnota

8 6

Růst HDP (v %)

4 2 0 -2

2008

2009

2010

2011

Míra nezaměstnanosti (v %) Výdaje na PZ (v % HDP) Produktivita práce (v %)

-4 rok

Zdroj dat: Eurostat a OECD Pozn.: Údaje pro rok 2011 představují předběžné odhady Eurostatu a OECD

Z grafu, který pro přehlednost uvádí údaje i z roku předcházejícího a následujícího vybranému období, lze zpozorovat výrazné zpomalení růstu francouzského hospodářství v době po propuknutí celosvětové ekonomické krize. (Hodnoty pro růst HDP v roce 2011 jsou zaznamenány pouze jako předběžné odhady Eurostatu a zároveň údaje týkající se výdajů na politiku zaměstnanosti nejsou bohužel pro rok 2010 prozatím publikovány. Ani v případě míry nezaměstnanosti nejsou data kompletní. Její celoroční průměr může být vyčíslen pouze do roku 2010.) Po relativně vyváženém stavu francouzské ekonomiky posledních let přišel již po roce 2007 první významný propad, který se opakoval i po roce 2008. Od roku 2007 do roku 2009 byl zaznamenán pokles hladiny HDP o celých 5 %, což je při stabilním vývoji oscilujícím každoročně jen o pár desetin procenta výrazný zlom vyžadující si zavedení nezbytných opatření na podporu hospodářství. I díky pozitivnímu vývoji na okolních trzích se situace ve Francii začala po roce 2009 postupně zlepšovat, což se projevilo i stoupající tendencí úrovně HDP.

96

Eurostat - Profiles [online]. [cit.1.4.2011]. Dostupné z : .

51

Pokles růstu tamního hospodářství se však neobešel bez následků na pracovním trhu. Po mírném snížení v roce 2008 míra nezaměstnanosti ve Francii postupně vygradovala na téměř 10 % v roce 2010. Od srpna 2008 do srpna 2010 se počet registrovaných osob na úřadech práce zvýšil z 3,5 milionu na 4,6 milionu. Prvními, jež byli postiženi následky ekonomické krize, byli lidé zaměstnaní na dobu určitou nebo mladší 25 let. Velký pokles zaměstnanosti se projevil také v oblasti prací na částečný pracovní úvazek. Na počátku roku 2009 odhadovali francouzští ekonomové odeznění negativních následků finanční a hospodářské krize přibližně na rok 2010. To však pouze při splnění čtyř následujících podmínek, jimiž jsou sanace finančních aktiv, zavedení nových regulačních opatření na světové úrovni, úspěšné plnění plánů na oživení investic a spotřeby a fúzování podniků z různých sektorů výroby. Žádné ze čtyř zmiňovaných opatření však nedokáže samo o sobě vyvést Francii z krize. Pouze kombinací všech těchto prvků lze dosáhnou oživení národní ekonomiky.97 Podle uvedených dat se zdá, že se zmíněné podmínky podařilo naplnit a situace se během roku 2010 začala vylepšovat. Nyní vše záleží pouze na spravování tamní vlády a na přijímání dalších opatření, která by napomáhala vývoj v zemi určitým způsobem stabilizovat tak, aby francouzská ekonomika mohla navázat na úspěšné období z let před světovou hospodářskou krizí.

3.2

Současný vývoj politiky zaměstnanosti

Hospodářská krize podstatně zasáhla ekonomiku Evropské unie. V uplynulých letech došlo ke zpomalení a propadu hospodářského růstu, nezaměstnanost prudce vzrostla a stav veřejných financí některých členských států EU se neustále zhoršuje. Po roce 2010 se však podle posledních údajů i prognóz Eurostatu začala ekonomická situace v naprosté většině evropských států zlepšovat. Díky mírnému růstu evropského průmyslu dochází k pomalé obnově pracovních míst, a tím i postupnému snižování nezaměstnanosti. Hladiny většiny ekonomických ukazatelů však zdaleka nedosahují výsledků z období před světovou hospodářskou krizí, a tak stále nelze říct, že je krize zažehnána. EU tak stojí v současnosti na pomyslné křižovatce a její přestavitelé si kladou otázku, zda bude EU v budoucnu patřit dále mezi ekonomické velmoci. Nejen o tom se

97

JOANNES, Alain. Le Télégramme.com [online]. 3.3.2009 [cit.2.4.2011]. Dostupné z : .

52

v současnosti rozhoduje při diskusích o strategiích a plánech k překonání hospodářské krize a k budoucímu směřování ekonomik členských zemí v příštím desetiletí.98 V návaznosti na Lisabonskou strategii, jež plánovala podpůrná opatření do roku 2010, byla Evropskou radou v červnu 2010 schválena strategie s názvem Evropa 2020. Strategie si klade za cíl přijmout opatření za účelem posílení evropského potenciálu pro udržitelný růst a konkurenceschopnost, přičemž její úlohou je mimo jiné podporovat v následujícím období tvorbu pracovních míst. Strategie navrhuje pět hlavních cílů, kterých by měla EU do roku 2020 dosáhnout, mezi nimiž lze uvést na příklad cíl zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 2064 let minimálně na 75 %. Do strategie Evropa 2020 byly začleněny také tzv. integrované směry, jejichž počet byl pro období 2010 – 2014 snížen z původních 24 na 10.99 Již v roce 2005 byly ve snaze o zjednodušení a zajištění vnitřní soudržnosti sloučeny dokumenty s názvem Hlavní směry hospodářských politik a Hlavní směry pro zaměstnanost. Vznikl tak nový dokument pojmenovaný Integrované směry pro růst a zaměstnanost. Integrované směry pro období 2010 – 2014 věnující se oblasti zaměstnanosti vymezují čtyři základní cíle: zvýšit účast na pracovním trhu a snížit strukturální nezaměstnanost, rozvíjet kvalifikovanou pracovní sílu odpovídající potřebám trhu práce a podporovat kvalitu pracovních míst a celoživotní vzdělávání, zvýšit účinnost systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a zvýšit účast na terciálním vzdělávání, podporovat sociální začlenění a bojovat proti chudobě.100 V Bruselu dne 12. 1. 2011 sestavila Evropská komise návrh Rozhodnutí rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států. Evropská rada tak usiluje o stanovení hlavních společných cílů EU, jimiž se budou řídit opatření členských států a Unie. Návrh říká, že členské státy a Unie pracují na rozvoji koordinované strategie zaměstnanosti a zejména na podpoře kvalifikace, vzdělání a přizpůsobivosti pracovníků a schopnosti trhů práce reagovat na hospodářské změny.101 Následující podkapitoly si kladou za cíl informovat o vývoji politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii po roce 2010 a na základě prognóz Eurostatu a OECD nastínit možné budoucí směřování obou států.

98

Stálé zastoupení ČR při Evropské unii [online]. [cit.11.4.2011]. Dostupné z : . 99 Ministerstvo financí České republiky [online]. [cit.11.4.2011]. Dostupné z : . 100 Europe 2020, 2010. [online]. 101 Návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států, 2011. [online].

53

3.2.1

Současný vývoj politiky zaměstnanosti v ČR

V květnu 2010 se konaly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nově vzniklá koaliční vláda disponuje většinou hlasů, což do jisté míry přispělo ke vzniku stabilního politického prostředí a možnosti prosadit nezbytné strukturální reformy. Ty vláda plánuje ve svém programovém prohlášení ze dne 4. 8. 2010, ve kterém mimo jiné figuruje i návrh na úpravu zákoníku práce, která by měla vést k větší flexibilitě pracovněprávních vztahů a k vyšší motivaci zaměstnavatelů při vytváření nových pracovních míst, a návrh na zefektivnění nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti tak, aby finanční prostředky vynakládané na tuto oblast byly více směrovány přímo k zaměstnavatelům.102 V lednu 2011 byly zahájeny práce na dalším dokumentu, a to na Národním programu reforem, který ČR předložila v dubnu 2011 Evropské komisi v rámci tzv. Evropského semestru. „Národní program reforem představuje příspěvek České republiky k plnění cílů Strategie Evropa 2020, které si stanovily státy EU nad rámec unijních kompetencí v oblasti dobrovolné koordinace hospodářských politik.“103 Národní program reforem ČR 2011 si v souladu s cíli strategie Evropa 2020 jako svůj hlavní národní cíl v oblasti zaměstnanosti stanovil zvýšení celkové míry zaměstnanosti ve věkové skupině 20 - 64 let na 75 %. Hlavním opatřením vedoucím k naplnění tohoto cíle by mělo být:104 -

přijetí novely zákoníku práce, jejímž cílem je zvýšit pružnost trhu práce a začleňování pracovní síly na trh práce v souladu s principy flexicurity,

-

přijetí návrhu zákona o podpoře rodin s dětmi, jehož cílem bude odstranění překážek v motivaci rodičů ke vstupu a setrvání na trhu práce, sladění pracovního a rodinného života, zajištění a rozvoj místně a finančně dostupných služeb péče o děti a

-

přijetí nové právní úpravy politiky zaměstnanosti, která by nově definovala podmínky zprostředkování zaměstnání, zjednodušila a s ostatními sociálními dávkami provázala poskytování podpory v nezaměstnanosti, vymezila podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a nově definovala nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a jejich využívání. Všechny tři navrhované zákony by měly nabýt účinnosti k 1. 1. 2012. S ohledem na strategii Evropa 2020 si kromě hlavního cíle ČR v oblasti zaměstnanosti

stanovila ještě dílčí cíle. Mezi ně patří zvýšení míry zaměstnanosti žen věkové skupiny 20 – 64 let na 65 % (v roce 2010 dosahovala 60,9 %), zvýšení míry zaměstnanosti starších pracovníků 55 – 102

Národní prohlášení Vlády České republiky, 2010. [online]. Unie zaměstnavatelských svazů České republiky [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . 104 Národní program reforem ČR 2011, 2011. [online]. 103

54

64 let na 55 % (v roce 2010 dosahovala 46,5 %), snížení míry nezaměstnanosti mladých osob věkové skupiny 15-24 let o třetinu proti roku 2010 (v roce 2010 dosahovala 18,4 %) a snížení míry nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací o čtvrtinu proti roku 2010 (v roce 2010 dosahovala 25 %.). Naplňování těchto národních dílčích cílů by mělo rovněž přispět k plnění hlavního národního cíle v oblasti zaměstnanosti.105 Odhodlání vlády ČR dostát svým reformním závazkům potvrzuje i Akční plán pro naplňování národních cílů ČR stanovených v rámci Strategie Evropa 2020. Jedná se o nový způsob, jak na národní úrovni průběžně monitorovat naplňování národních cílů ČR. Akční plán tak obsahuje mimo jiné harmonogram přijímání konkrétních legislativních i nelegislativních opatření přispívajících k naplňování cílů. Aby byla účinnost opatření co možná nejvyšší, bude plán každoročně aktualizován.106 Dalším opatřením učiněným v oblasti zaměstnanosti v roce 2011 byla změna struktury úřadů práce v ČR, která je detailně popsána v kapitole 1.1.1 Aktéři politiky zaměstnanosti. Cílem restrukturalizace byl vznik nového, vysoce efektivního, pružného, rychlého a pro občana srozumitelného systému řízení a výplaty nepojistných sociálních dávek. Nová struktura umožňuje také zintenzivnění kontrolní činnosti úřadů práce. Kromě možnosti lepšího řízení nově budované struktury ÚP by mělo dojít i k úsporám provozních nákladů. Nový systém by měl pomoci přizpůsobit velikost a kapacity úřadů práce skutečným potřebám regionálních pracovních trhů. Tento model umožní synergický efekt využívání nástrojů, což v dosavadním systému chybělo a jednotlivé složky nebyly dostatečně propojeny. Podle aktuálně projednávaných novel zákonů v rámci sociální reformy by se již příští rok měly stát úřady práce jednotnými místy určenými ke správě a výplatě sociálních dávek poskytovaných v České republice. Nově vzniklá struktura úřadů práce je tak předpokladem pro další změny nejen v oblasti dávkových systémů a posílení kontrolních kapacit MPSV, ale také v oblasti správy služeb zaměstnanosti.107 Domácí i zahraniční analytici a všechny mezinárodní ekonomické instituce se shodují, že bez ohledu na pokles reálné ekonomiky, je česká ekonomika makroekonomicky stabilní, a to i v případě složitějšího vývoje světového a evropského hospodářství, než odpovídá dnes převažujícímu názoru.108 Od roku 2011 je možné se prozatím řídit jen odhady. Eurostat stanovuje růst HDP v ČR oproti předchozímu roku na hodnotu 2,3 % v roce 2011 a 3,1 % v roce 2012. Svými odhady se mírně liší od Návrhu národního programu reforem, který za rok 2011

105

Národní program reforem ČR 2011, 2011. [online]. Tamtéž. 107 Účetní kavárna [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . 108 Závěrečná zpráva, 2009. [online]. 106

55

předpovídá růst HDP o 2 % a za rok 2012 o 3,2 %. Dle výhledů Návrhu by pak do roku 2013 mohl růst ekonomiky postupně zrychlit až na 3,8 %.109 Na trhu práce se dosud projevují důsledky hospodářského poklesu. Nezaměstnanost v zemi zaznamenává po strmém nárůstu v závěru roku 2010 velmi pozvolný pokles v prvních měsících roku 2011. Obecná míra nezaměstnanosti dosahovala podle údajů ČSÚ hodnoty 7,3 % za 1. čtvrtletí roku 2011, což je o 0,9 procentního bodu méně než tomu bylo před rokem. Počet volných pracovních míst se od začátku roku mírně zvyšuje, což značí pozitivní předpoklady pro vývoj v následujícím období. V horizontu 2 - 3 let lze předpokládat, že růst míry zaměstnanosti bude spíše stagnovat, vzestup zaměstnanosti bude pozvolný. Dojde-li k postupnému oživení světové ekonomiky a realizaci zásadních reforem, které chce vláda zahájit v roce 2011, lze předpokládat zvýšení zaměstnanosti a pokles nezaměstnanosti především v druhé polovině této dekády.110 Po poklesu zaměstnanosti v roce 2010 by podle predikcí Národního programu reforem mělo dojít k jejímu mírnému růstu o 0,8 % v roce 2011. Míra nezaměstnanosti by podle výhledů měla mít v následujících letech klesající tendenci. Národní program reforem její hodnotu odhaduje na 7,2 % průměrně za rok 2011, 7 % za rok 2012 a až na 6,5 % za rok 2013. Produktivita práce by měla podle odhadů OECD mírně zpomalit svůj růst a dosahovat hodnoty 2 % v roce 2011 a 2,5 % v roce 2012.111

3.2.2

Současný vývoj politiky zaměstnanosti ve Francii

Podobně jako Česká republika začala i Francie koncem roku 2010 vypravovávat svůj Národní program reforem pro následující období, jehož finální podoba byla zveřejněna v dubnu 2011. Program byl tvořen v souladu s prioritami strategie Evropa 2020 a jeho znění je tak obdobné české verzi programu reforem. Významnou část francouzského Národního programu reforem 2011 – 2014112 tvoří zaměstnanost. Tato oblast je rozdělena do čtyř hlavních směrů zaměřených především na posílení zaměstnanosti, zvýšení kvality systému vzdělávání a na boj proti sociálnímu vyloučení a chudobě, přičemž každý se dělí na dílčí cíle, jichž by mělo být v následujícím období dosaženo. V dokumentu tak figurují požadavky na zvýšení účasti na trhu práce, snížení strukturální nezaměstnanosti, zvýšení kvality a podmínek práce, rozvoj kvalifikované pracovní síly odpovídající potřebám trhu práce a podporu vzdělávání a celoživotního učení. V rámci cíle zvýšení účasti na trhu práce by chtěla Francie podpořit

109

Eurostat - Profiles [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . 110 Akční plán pro naplňování národních cílů ČR stanovených v rámci Strategie Evropa 2020, 2010. [online]. 111 Národní program reforem ČR 2011, 2011. [online]. 112 Programme national de réforme de la France 2011 – 2014

56

především začlenění krajních věkových skupin, jež přestavují mladí a starší uchazeči o zaměstnání, a skupin určitým způsobem znevýhodněných, jako jsou například osoby handicapované. Zároveň program podporuje boj proti diskriminacím, profesní rovnost mezi muži a ženami a soulad rodinného a profesního života pracovníků.113 Začátkem roku 2011 představil prezident Nicolas Sarkozy za účasti mistra práce, zaměstnanosti a zdraví Xaviera Bertranda dokument s názvem Shrnutí nových opatření v oblasti zaměstnanosti114 určených především osobám nejvíce ohrožených nezaměstnaností. Zaměřuje se tedy především na mladé a dlouhodobě nezaměstnané osoby. Jeho cílem tak je na příklad zvýšit o 50 % množství mladých nekvalifikovaných osob, jimž bude poskytnuta zvláštní pomoc při zprostředkování zaměstnání, zvýšit dohled nad 60 000 nezaměstnaných jako prevence před dlouhodobou nezaměstnaností, věnovat se intenzivně 40 000 dlouhodobě nezaměstnaných tak, aby si našli práci, dotovat až 2000 € přijetí do zaměstnání osoby starší 45 let, jež prochází vzdělávacím kurzem a zvýšit o 30 % počet uchazečů o zaměstnání, kteří budou mít nárok na rekvalifikaci v roce 2011. Dokument vyčlenil na pomoc nezaměstnaným půl miliardy Euro, aniž by prohloubil deficit státního rozpočtu.115 Francie byla podle Francouzského programu stability pro období 2010 – 2013116 jednou z vyspělých zemí, kterým se podařilo vystoupit z recese jako prvním, a to již na jaře 2009. Hospodářský růst byl ve Francii podpořen především nárůstem průmyslové výroby, zejména rozmachem automobilového průmyslu v závěru roku, a zvýšenou spotřebou domácností. Ekonomický rozkvět byl však stále brzděn nepříznivou situací na trhu práce.117 Program stability stanovuje růst HDP každoročně o 2,5 % v letech 2011 – 2013, přičemž zohledňuje fakt, že pokles výroby nebude stále ještě kompletně odstraněn do roku 2013. Předpoklady francouzského statistického úřadu (dále jen Insee) zůstávají střízlivější a růst HDP odhadují pouze na 0,6 % v prvním čtvrtletí a na 0,4 % v druhém čtvrtletí roku 2011. Insee však bere na vědomí případná rizika, která můžou hospodářský růst v zemi ovlivnit, jako na příklad ničivé zemětřesení v Japonsku v březnu tohoto roku, které mohlo negativně zasáhnout některé vybrané sektory. Firmy by však měly těžit z opatření na podporu investic přijímaných vládou již od roku 2007, a tak kromě ekonomického růstu lze předpokládat i postupné mírné zlepšení situace na trhu práce. Po mírném zpomalení růstu v letech 2009 a 2010 se platová hladina opět ustálila a díky vzniku nových pracovních míst nezaměstnanost v zemi postupně ustupuje. Podle předpovědí

113

Programme national de réforme de la France 2011 – 2014, 2011. [online]. Synthèse des nouvelles mesures en faveur de l´emploi 115 Synthèse des nouvelles mesures en faveur de l´emploi, 2011. [online]. 116 Programme de stabilité de la France 2010 – 2013 117 Programme de stabilité de la France 2010 – 2013, 2010. [online]. 114

57

tvůrců programu stability by se měla zaměstnanost zvýšit o 0,5 % v roce 2011 a v letech 2012 a 2013 dokonce o 0,7 %. Podle posledních údajů společnosti Acoss se v prvním čtvrtletí 2011 podařilo množství přijatých osob do zaměstnání vrátit na úroveň před světovou ekonomickou krizí. Může za to zejména zvýšený počet podepsaných smluv na dobu neurčitou především v oblasti stavebnictví a veřejných prací. Po mírném poklesu míry nezaměstnanosti zjištěném v závěru minulého roku tak lze její klesající tendenci sledovat i na začátku roku 2011.118 Produktivita práce by měla podle prognóz OECD v následujících letech kolísat na úrovni 0,9 % v roce 2011 a 1,3 % v roce 2012.119

3.3

Shrnutí politiky zaměstnanosti po světové hospodářské krizi

Po roce 2008 začaly evropské státy pociťovat následky americké finanční krize a jejich ekonomická situace se náhle prudce zhoršila. Následná recese ovlivnila mimo jiné výrazným způsobem i politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii. Aby byly oba státy schopny se s hospodářskou recesí vypořádat, musely přijmout řadu opatření, jež jsou patrná na základě porovnání situace obou států před světovou hospodářskou krizí a po ní. Z provedeného průzkumu lze usoudit, že Francie vydala o něco větší množství dokumentů na podporu své ekonomiky a do vývoje v zemi zasahoval značným způsobem i prezident republiky, což však nevypovídá o větší úspěšnosti realizovaných opatření. Francie, na rozdíl od ČR, zveřejnila ve svých programech výdaje na nová opatření v oblasti zaměstnanosti, což znemožňuje provést důkladnou komparaci obou politik. Obě země se v době po propuknutí ekonomické krize zaměřily na podporu vzdělávání dospělých i mládeže a zvýšení flexibility trhu práce, podobně jako tomu bylo v období před krizí. Po krizi však navíc oba státy zaváděly mnohá podpůrná opatření na pomoc k návratu do zaměstnání. Česká republika by v období po ekonomické krizi chtěla podle svých reformních programů hlavně zabránit dalšímu růstu nezaměstnanosti a udržet zaměstnanost snížením nákladů práce. Dále se ČR soustředila zejména na reformy sociálního a důchodového systému a také na reformu trhu práce, jenž si kladla za hlavní cíl zvýšit jeho pružnost na příklad zavedením motivačních stimulů pro zaměstnavatele k vytváření zkrácených pracovních úvazků. ČR usilovala také o modernizaci pracovně právních vztahů a služeb veřejných institucí trhu práce. Cílem plánů na podporu zaměstnanosti bylo také zefektivnit čerpání prostředků ze strukturálních fondů. 118

Acoss [online]. [cit.20.4..2011]. Dostupné z : . 119 OECD - Statistiques de A à Z [online]. [cit.14.4..2011]. Dostupné z : .

58

Francouzská zaměstnanecká politika si v období hospodářské recese vymezila jako hlavní cíl zvýšení aktivity a zaměstnanosti. Za tímto účelem se snažila především posílit účinnost veřejných služeb zaměstnanosti, podpořit pracovní mobilitu zaměstnanců, zefektivnit odborné vzdělávání, poskytnout zaměstnancům možnost zvýšit svou pracovní dobu, podporovat pomoc k návratu do zaměstnání a bojovat proti chudobě. Francouzští tvůrci politiky zaměstnanosti usilovali o zlepšení situace na trhu práce a zaměřili se tak dále na prosazování metod modelu flexicurity a bojem proti vyloučení a diskriminaci protěžovali zlepšení pracovních podmínek. Učiněná opatření přinesla v případě obou zemí určité zmírnění dopadů krize, i když zásadním způsobem nebylo možné změnit ekonomický vývoj následujících let. Francouzské programy sestavené v souvislosti s ekonomickou krizí navíc zmiňují konkrétní finanční prostředky vyčleněné na podporu zaměstnanosti, které v českých dokumentech chybí. Nicméně na základě srovnání státních výdajů na oblast politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii (viz. příloha č. 5) lze usoudit, že Francie se v období ekonomické krize výrazným způsobem zaměřuje na finanční podporu zaměstnanosti. Nárůst výdajů na APZ zaznamenaný ve Francii v roce 2009 přitom značí možnost efektivnější pomoci na rozvoj zaměstnanosti. Aplikovat finanční pomoc tak, jak je nastavena ve Francii, by však bylo v současnosti v ČR z důvodu různých škrtů a omezení ve státních rozpočtech prakticky nemožné. Opatření učiněná oběma státy v souvislosti s krizí se tím pádem neliší ani tak svým charakterem, jako především množstvím prostředků, které na ně jednotlivé politiky vyčleňují. A právě v tom lze spatřovat zásadní rozdíl v chování obou zemí. Zatímco Francie postupuje směrem podporování nejrůznějších investic, čímž usiluje o nastartování své ekonomiky navzdory neustálému prohlubování státního deficitu, Česká republika je ve spravování svých veřejných financí opatrnější a ubírá se spíše cestou finančních omezení, což však může mít do jisté míry negativní dopad na státní ekonomiku. V současnosti tak nelze říci, která z metod je účinnější, přičemž úspěšnost postupování obou států bude možné zhodnotit zřejmě až s odstupem času. Světový ekonomický vývoj prochází již od léta 2007 mimořádně složitým a nestabilním obdobím. I když česká ani francouzská ekonomika nebyla přímo ochromena finanční krizí, tak jako tomu bylo v některých jiných evropských státech, dopady, jimž musely obě země čelit, byly značné. Oba státy vstoupily do období 2009 – 2010 poklesem hladiny HDP, který vyvrcholil v roce 2009. Křivky v grafech vytvořených pro toto období mají v obou případech podobný tvar, ačkoli v případě Francie byly zaznamenány celkově menší výkyvy, ať už se jedná o nižší pokles či nižší nárůst stavu vybraných ukazatelů. Na příklad v roce 2009, který byl pro oba státy zlomový, vykazovala Česká republika výrazně nižší hodnotu růstu HDP než Francie, zatímco v roce 2010, kdy došlo k oživení obou ekonomik, ČR mírně předstihla Francii v oblasti hospodářského růstu. 59

Na základě rozhodnutí Rady z července 2008 si EU stanovila cíl dosáhnout v roce 2010 průměrně ve všech členských státech 70 % míry zaměstnanosti. Záměr se však splnit nepodařilo, skutečná průměrná míra zaměstnanosti v roce 2010 dosahovala hodnoty 64,2 %. Nárůst nezaměstnanosti byl i v tomto případě fázově opožděn oproti vývoji HDP, a tak i přes nástup oživení ekonomické aktivity v závěru vymezeného období nezaměstnanost v obou státech dál rostla. (Vývoj míry nezaměstnanosti a růstu HDP v ČR a ve Francii lze pozorovat v příloze č. 4.) Ačkoli Francie nezažila roku 2009 tak prudký propad ekonomiky jako tomu bylo v jiných státech Evropy a ani v následujících měsících si nevedla špatně, nezaměstnanost v zemi byla kritická a vykazovala jedny z nejhorších výsledků v porovnání s dalšími členskými státy EU. Podle NERVU lze celkový pokles nezaměstnanosti očekávat až s nástupem konjunktury a robustněji zakořeněného ekonomického růstu, který zvedá poptávku po pracovní síle. V současnosti utvářejí obě země své politiky zaměstnanosti v souladu se strategií Evropa 2020, přičemž usilují především o dosažení hlavního cíle, tzn. zvýšit celkovou zaměstnanost na 75 %. Kromě toho oba státy procházejí individuálním vývojem a tomu přizpůsobují i své národní programy. Vláda ČR se snaží plnit závazky přijaté v programovém prohlášení po nedávných volbách do poslanecké sněmovny. Mezi nejvýznamnější změny provedené v oblasti zaměstnanosti patřila úprava struktury úřadů práce v dubnu 2011, čímž se ČR přiblížila francouzské organizaci ÚP. Francie se na své volby teprve chystá. V roce 2012 ji čekají jak volby do poslanecké sněmovny, tak volby prezidentské, což do jisté míry ovlivňuje současné dění a vývoj v zemi. Podle údajů OECD byl na začátku roku 2011 v obou státech zaznamenán mírný pokles míry nezaměstnanosti očištěné od sezónních vlivů, přičemž její hladina se v ČR pohybovala na poměrně nižší úrovni než ve Francii. V březnu tohoto roku nezaměstnanost v ČR dosahovala 6,9 %, zatímco ve Francii to bylo 9,5 %. Statistiky OECD tak hodnotí budoucí vývoj poněkud optimističtěji v případě České republiky. Předpokládaný růst HDP se pohybuje v ČR na úrovni 2,8 a 3,2 % v letech 2011 a 2012, zatímco ve Francii by to mělo být pouze 1,6 a 2 %. Produktivita práce poroste během těchto dvou let v ČR tempem 2 a 2,5 %, ve Francii o něco pomaleji, a to tempem 0,9 a 1,3 %. Míra zaměstnanosti by měla v ČR během let 2011 a 2012 stoupat a dosahovat úrovně 65,8 a 66,7 %. Ve Francii se bude zaměstnanost zvyšovat jen mírně, a to na hodnoty 63,2 a 63,4 %. Míra aktivity aktivní populace bude proto vyšší v případě ČR a měla by dle předpokladů dosahovat 70,8 a 71,5 % v letech 2011 a 2012. Ve Francii by měly být tyto hodnoty o něco nižší, konkrétně na úrovni 69,5 % pro oba roky. Obě země by měly během dvou následujících let zaznamenat nárůst aktivní populace, přičemž ve Francii přibude v obou letech

60

vždy 0,5 % aktivního obyvatelstva, zatímco v ČR to bude pouze 0,1 a 0,3 %.120 Předpoklady odborníků tak slibují stabilizaci světové ekonomiky po hospodářské krizi, která by se měla projevit mírným hospodářským růstem v obou zemích během následujících let. Ačkoliv hospodářská krize poznamenala evropskou ekonomiku značným způsobem, od roku 2010 dochází k postupnému zlepšení situace v naprosté většině států. Hodnoty některých ekonomických ukazatelů však v současnosti ještě zdaleka nedosahují výsledků z období před světovou hospodářskou krizí, a tak nelze v žádném případě říci, že je krize zažehnána. Bude tedy trvat zřejmě ještě několik let, než se situace na trzích práce ustálí a politiky zaměstnanosti budou opět vykazovat pozitivní výsledky.

120

OECD - Statistiques de A à Z [online]. [cit.14.4..2011]. Dostupné z : .

61

4.

Hodnocení

přijatých

opatření

a

dalších

nástrojů

rozhodujících v období krize Na základě porovnání vývoje HDP v ČR a ve Francii, jenž vyplývá z předchozích kapitol a je detailně znázorněn v příloze č. 4, lze usoudit, že česká ekonomika byla světovou hospodářskou krizí poznamenána o něco více než francouzská. Bylo zjištěno, že Česká republika sice dosahuje dlouhodobě nižší nezaměstnanosti než Francie, za to ale zaznamenala během krize obrovské výkyvy některých ekonomických ukazatelů (např. míra nezaměstnanosti, růst HDP atd.). Francie se naopak může pyšnit dlouhodobě stabilní ekonomikou, a tak pokles světového hospodářství na jejím vývoji nezanechal velké následky. Nezaměstnanost v zemi však patří již řadu let mezi nejvyšší v EU. Ačkoliv obě země zvolily pro překlenutí období krize zásadně odlišné postupy, kdy Francie podporuje svou ekonomiku cestou rozvoje investic, zatímco ČR prosazuje spíše rozpočtová omezení, základní priority v oblasti zaměstnanosti přijaté v souvislosti s krizí se příliš neodlišují. I když se francouzský i český systém politiky zaměstnanosti řadí dlouhodobě spíše do oblasti kontinentálního sociálního modelu, obě země si berou za vzor model severský a snaží se připodobnit k jeho hlavnímu principu nazývanému flexicurity. Ten má za cíl snoubit flexibilitu se sociálními jistotami a představuje tak možné východisko pro překonání následků ekonomické krize. Model flexicurity zahrnuje čtyři hlavní oblasti, a to vnější numerickou flexibilitu měřící úroveň ochrany pracovních míst, aktivní politiku zaměstnanosti, další odborné vzdělávání dospělých a sociální ochranu příjmů. Celý koncept přitom závisí na míře regulace trhu zboží a služeb a může tak fungovat jen na dostatečně liberalizovaném trhu, kde firmy čelí silné konkurenci.121 Na základě výše uvedeného textu bylo zjištěno, že spíše než aktuálně přijatá opatření aktivní politiky zaměstnanosti jsou v období krize rozhodující dlouhodobě zavedené nástroje, které obě země využívají. Některé z nich hrají významnou roli v oblasti severského sociálního modelu a jsou také předmětem této kapitoly. Pozornost byla věnována především výdajům na politiku zaměstnanosti, podpoře v nezaměstnanosti, alternativním formám zaměstnávání, celoživotnímu vzdělávání a prevenci proti nezaměstnanosti ohrožených skupin. Následující text si tak klade za cíl provést analýzu těchto nástrojů, komparaci jejich užívání v ČR a ve Francii a na základě následné syntézy vysvětlit jejich opodstatnění v období hospodářské recese. Zároveň upozorňuje na některé rozdílnosti obou politik zaměstnanosti, které mohou být v období krize zásadní, a nastiňuje směr, jímž by se měly obě země v budoucnosti ubírat. 121

Závěrečná zpráva, 2009. [online].

62

4.1

Výdaje na politiku zaměstnanosti

Mezi nejvýznamnější aspekty politiky zaměstnanosti patří bez pochyb výdaje, jež vlády jednotlivých států na tuto oblast vynakládají. Prostředky, které je stát ochoten na politiku zaměstnanosti přidělit, mohou totiž značným způsobem ovlivnit její účinnost. A právě v této oblasti byly mezi ČR a Francií zaznamenány výrazné rozdíly. Posledním rokem, kdy Eurostat eviduje údaje pro obě země, byl rok 2009. ČR vydávala na svou politiku zaměstnanosti přibližně 0,7 % HDP, zatímco Francie investovala téměř 2,4 % HDP.122 Podíl výdajů na APZ a PPZ vzhledem k celkovým výdajům je pak v obou zemích obdobný. Jak je patrné z níže uvedeného grafu, obě země zaznamenaly roku 2009 podstatný nárůst výdajů na PPZ, což je spojené především s nárůstem počtu nezaměstnaných, jež mají nárok na finanční pomoc v nezaměstnanosti. V oblasti výdajů na APZ lze však zpozorovat drobný rozdíl mezi oběma státy, a sice v tom, že roku 2009, kdy se vliv ekonomické krize výrazně projevil i na trzích práce, byly výdaje na APZ ve Francii okamžitě navýšeny, zatímco v ČR byl jejich podíl mírně snížen, ačkoliv obě země zaznamenaly v tomto roce obdobný nárůst míry nezaměstnanosti. V porovnání s ostatními státy EU patří ČR mezi státy, které vydávají na svou politiku zaměstnanosti nejmenší podíl veřejných financí. Naopak Francie se řadí mezi státy jako Belgie, Dánsko, Finsko, Nizozemí, které finančně výrazně podporují svou politiku zaměstnanosti. Tyto výdaje však zároveň představují značnou zátěž pro francouzský státní rozpočet.123

122

V obou případech se jedná o celkové výdaje na PZ zahrnující kromě výdajů na APZ a PPZ také výdaje na veřejné služby zaměstnanosti a ostatní služby pro uchazeče o zaměstnání. 123 Eurostat - Profiles [online]. [cit.8.7.2011]. Dostupné z : .

63

Graf č. 5: Podíl výdajů na APZ a PPZ v ČR a ve Francii (v % HDP) 1,8 1,6

hodnota

1,4 1,2

Výdaje na APZ v ČR

1

Výdaje na APZ ve Francii

0,8

Výdaje na PPZ v ČR

0,6

Výdaje na PPZ ve Francii

0,4 0,2 0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

rok

Zdroj dat: Eurostat

Právě ve výdajích na politiku zaměstnanosti spatřuji jednu z nejzásadnějších odlišností mezi oběma státy, jež hrály zásadní roli v období světové hospodářské krize. Výše celkových výdajů je sice do jisté míry ovlivněna počtem nezaměstnaných, na jejichž podporu musí stát vynakládat jisté prostředky, nicméně na základě porovnání Francie s ČR se nepotvrdilo, že vyšší výdaje automaticky napomáhají snižovat míru nezaměstnanosti. Důležité je především rozmístění těchto prostředků a zejména jejich efektivní využití. Jak uvádí Nekolová124 (2008), ÚP v ČR se shodují na tom, že je sice třeba do určité míry navýšit výdaje především na APZ, nikoliv však podstatnou měrou, jak by se v porovnání s dalšími státy mohlo zdát. I tak by ale ČR měla usilovat o maximální využití finančních zdrojů a programů EU v této oblasti, zejména z Evropského sociálního fondu.

4.2

Podpora v nezaměstnanosti

S výdaji na politiku zaměstnanosti také úzce souvisí systém podpory v nezaměstnanosti, jenž je klíčovou součástí pasivní politiky zaměstnanosti. V obou zemích je založen na principu pojištění v nezaměstnanosti, které je povinné pro všechny osoby v závislém pracovním poměru a částečně také pro osoby samostatně výdělečně činné a jeho účinky na trh práce jsou značné. Oblast PPZ bývá totiž často spojována s tzv. pastí nezaměstnanosti. Tou se nazývá situace, kdy rozdíl mezi příjmem získaným ze zaměstnání a příjmem získaným z podpory v nezaměstnanosti je malý, u nezaměstnaných se snižuje motivace hledat si práci, což vede k prodlužování doby

124

autorka studie Flexicurity – hledání rovnováhy mezi flexibilitou a ochranou na trhu práce v České republice

64

strávené v nezaměstnanosti. Past nezaměstnanosti tak může přispívat ke snižování flexibility trhu práce.125 Podpory a pomoc v nezaměstnanosti ovlivňují podle Sirovátky (1995) nejen chování nezaměstnaných, ale i stávající pracovníky a lidi mimo pracovní trh. Proto mají význam pro celkovou mobilitu práce. Podpora může mít různé účinky na své příjemce. Může u nich podněcovat ochotu ke změně zaměstnání, může mít vliv na pohyb z nezaměstnanosti do zaměstnání, ale stejně tak i na přechod do nezaměstnanosti. Štědré podpory v nezaměstnanosti totiž snižují pravděpodobnost na návrat nezaměstnaného do pracovního procesu. Tento účinek je přitom tím silnější, čím delší je doba poskytování podpory. Podpory by měly být nastaveny tak, aby sice chránily nezaměstnané před chudobou, ale zároveň aby se stále nezaměstnaným jevilo jako

výhodnější

možnost

pracovat,

nikoli

zůstávat

dlouhodobě

příjemcem

podpory

v nezaměstnanosti.126 Systém podpory v nezaměstnanosti se v každém státě mírně liší. Základní rozdíl mezi ČR a Francií v oblasti poskytování podpor spatřuji v uchazečích o zaměstnání, kteří mají nárok na tuto finanční pomoc. Ve Francii, na rozdíl od ČR, je totiž podpora přiznána pouze osobám, jež opustily zaměstnání nedobrovolným způsobem. Nárok na podporu uchazeči o zaměstnání ve Francii vzniká v případě, že vykonával zaměstnání alespoň 4 měsíce za posledních 28 měsíců, pokud je mladší 50 let. Pokud je starší, rozhodné období pro přiznání podpory je 36 měsíců. V ČR je podpora udělována všem uchazečům, kteří za poslední 3 roky vykonávali výdělečnou činnost po dobu minimálně 12 měsíců. Doba poskytování podpory v obou státech se rovněž liší. Ve Francii má uchazeč o zaměstnání nárok na pobírání podpory po dobu rovnající se délce jeho předchozího zaměstnání, maximálně však 24 měsíců pro osoby mladší 50 let a 36 měsíců pro osoby starší. V ČR se podpora uděluje bez ohledu na dobu vykonávání předchozího zaměstnání. Osoby mladší 50 let mají nárok na podporu po dobu 5 měsíců, od 50 do 55 let je to 8 měsíců a nad 55 let věku 11 měsíců. V obou případech je pak výše podpory v nezaměstnanosti určována vzhledem k předchozímu výdělku. Ve Francii se podpora vypočítává na základě výše podpory na 1 den, která je pak násobena počtem dní v měsíci a její konečná výše zůstává po celou podpůrčí dobu stejná. Výše podpory se liší nejen podle výše předchozího příjmu, ale také podle formy posledního zaměstnání (zaměstnání na plný úvazek, na částečný úvazek, sezónní zaměstnání atd.). V ČR podpora v nezaměstnanosti činí pro všechny uchazeče o zaměstnání v prvních dvou měsících podpůrčí doby 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku, další 2 měsíce 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 %. Výjimku tvoří uchazeči, jež před zařazením do evidence uchazečů 125

FILIPOVÁ, Lenka. Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008. s. 23. ISBN 80-86729-38-9. 126 SIROVÁTKA, Tomáš. Politika pracovního trhu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s. 54. ISBN 80-210-1251-X.

65

o zaměstnání ukončili poslední zaměstnání bez vážného důvodu sami nebo dohodou se zaměstnavatelem. Těm náleží podpora ve výši 45 % předchozího výdělku po celou podpůrčí dobu.127 Tabulka č. 1: Rozdíly v poskytování podpory v nezaměstnanosti v ČR a ve Francii ČR

Francie

nezaměstnaný, jenž požádal ÚP o Osoba mající nárok nezaměstnaný, jenž požádal ÚP o poskytování podpory v poskytování podpory v nezaměstnanosti a opustil na podporu v nezaměstnanosti nezaměstnanosti zaměstnání nedobrovolným způsobem výdělečná činnost min. 4 měsíce, Hlavní podmínky rozhodné období 28 měsíců výdělečná činnost min. 12 poskytnutí podpory měsíců, rozhodné období 3 roky (osoby do 50 let věku)/ 36 měsíců v nezaměstnanosti (osoby nad 50 let věku) Doba poskytování podpory v nezaměstnanosti

shodná s délkou posledního do 50 let věku - 5 měsíců, od 50 zaměstnání, max. 28 měsíců do 55 let věku - 8 měsíců, nad 55 (osoby do 50 let věku)/ 36 měsíců let - 11 měsíců (osoby nad 50 let věku)

Výše podpory v nezaměstnanosti

1.,2.měsíc podpůrčí doby 65 %, 3.,4.měsíc 50 %, po zbývající dobu 45 %, pokud uchazeč o po celou podpůrčí dobu stejná, zaměstnání ukončil poslední liší se podle formy posledního zaměstnání bez vážného důvodu zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem 45 % po celou podpůrčí dobu

Zdroj dat: Integrovaný portál MPSV a Pole-emploi

Jedním z indikátorů umožňujících porovnat úroveň ochrany příjmu v nezaměstnanosti může být podíl HDP, který připadá na sociální systém podpory v nezaměstnanosti. Následující graf obsahuje sice údaje z roku 2004, ale i tak naznačuje rozdílnost přístupu české a francouzské politiky zaměstnanosti k výplatám podpor v nezaměstnanosti.

127

Pole emploi - L’ARE [online]. [cit.17.7.2011]. Dostupné z : . Integrovaný portál MPSV - Zaměstnanost [online]. [cit.17.7.2011]. Dostupné z : .

66

Graf č. 6: Podíl HDP na sociální systém podpory v nezaměstnanosti v zemích OECD v roce 2004 (v %)

Zdroj: OECD, Employment Outlook 2006 in Nekolová (2008)

Z grafu je patrné, že francouzský systém stojí v blízkosti dánského, který je typickým příkladem modelu flexicurity. Systém podpor zde kvalitně zajišťuje pojištěné pracovníky, přitom ale neodrazuje lidi od práce. Takové podpory bývají označovány jako prvek ekonomického systému, jehož zaměstnavatelský sektor s úspěchem využívá coby nástroje mobility pracovních sil. Velké množství prostředků vydávaných na podporu v nezaměstnanosti však znamená pro Francii velkou finanční zátěž. ČR se v této souvislosti řadí spíše k anglosaským zemím (VB, Irsko), jejichž systém podpory v nezaměstnanosti se vyznačuje záměrně nízkým náhradovým poměrem dávek vzhledem k předešlé mzdě. Výsledek ČR vypovídá spíše o snaze české politiky zaměstnanosti přimět nezaměstnané k rychlé reintegraci na trh práce. Panuje zde tak poměrně vysoká finanční motivace krátkodobě nezaměstnaných aktivně hledat nové pracovní místo. Rozdíly mezi ČR a Francií jsou patrné i z novějších statistik OECD pro sociální veřejné výdaje na nezaměstnanost. Tyto výdaje byly v roce 2007 pro ČR na úrovni 0,6 % HDP, zatímco pro Francii to bylo více než jednou tolik, a to 1,4 % HDP. Nelze však opomenout fakt, že výše výdajů závisí mimo jiné i na počtu uchazečů o zaměstnání, kteří mají nárok na čerpání podpory.128 Systém podpor na základě pojištění v nezaměstnanosti je velmi významný pro flexibilitu pracovního trhu, podporuje ochotu k mobilitě, a zvláště je-li kombinován s aktivní politikou zaměstnanosti, jeví se jako investice do flexibilnějšího a efektivnějšího trhu práce.129 Mezi ČR a Francií existují v oblasti podpor v nezaměstnanosti značné rozdíly. Avšak bez ohledu na to, zda se tyto země označují za více či méně „sociální“, obě jsou nuceny řešit problém vztahu mezi sociálními dávkami a jejich vlivu na motivaci lidí k práci, jako zdroji jejich příjmu. Cílem obou 128

Flexicurity – hledání rovnováhy mezi flexibilitou a ochranou trhu práce v České republice, 2008. [online]. SIROVÁTKA, Tomáš. Politika pracovního trhu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. s. 57. ISBN 80-210-1251-X.

129

67

států by tak mělo být snížení všech druhů dobrovolné nezaměstnanosti, úsilí omezit „sociální příživnictví“ a vytváření příležitostí k aktivitám ve „světě práce“ takovým způsobem, aby se lidem vyplácelo pracovat.130

4.3

Alternativní formy zaměstnávání

Pro odstranění rigidit na pracovních trzích by se politiky zaměstnanosti měly snažit uplatnit co možná největší množství nástrojů podporujících flexibilní zaměstnávání. Mezi nimi lze jmenovat na příklad zvýšení počtu částečných pracovních úvazků, navýšení smluv na dobu určitou, zkrácení pracovní doby, volnou regulaci náboru i propouštění zaměstnanců, redukci délky výpovědní doby a výše odstupného podle délky trvání zaměstnání, atd. Flexibilizace trhu práce se projevuje mimo jiné změnami v pracovní době, mění se její distribuce i délka, a tak v řadě zemí i přes poměrně vysokou úroveň zaměstnanosti stále narůstá podíl pracovníků na zkrácený úvazek. Tím se rozumí pracovní úvazek na dobu kratší než je obvykle stanovená pracovní doba. Nejvíce se uplatňuje ve službách, v telekomunikacích, v poštovní službě a ve školství. Zkrácené pracovní úvazky jsou obvyklejší na nižších pozicích, spíše v menších podnicích ve velkých městech, často v kombinaci se smlouvou na dobu určitou. V praxi jsou využívány jak muži, tak ženami a jeví o ně zájem zejména studenti, matky na mateřské dovolené nebo nezaměstnaní, kteří nemohou najít standardní pracovní místo. Každý z nich se přitom může svobodně rozhodnout, kolik času věnuje výdělečné práci, kolik povinnostem v domácnosti a kolik volnému času.131 V západní Evropě se využívání částečných pracovních úvazků stalo běžnou součástí pracovního trhu, avšak v Evropě střední a východní jejich podíl zůstává relativně nízký. Francie se v zaměstnávání na zkrácený úvazek pohybuje více méně v průměru EU. ČR však za ní výrazně zaostává a v roce 2010 dokonce patřila mezi čtyři evropské státy, které tuto formu alternativního zaměstnávání využívají nejméně.132

130

Opatření na trhu práce a veřejné služby zaměstnanosti. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2001. s. 167. ISBN 80-85529-95-5. 131 Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, 2003. [online]. 132 Eurostat - Profiles [online]. [cit.30.4.2011]. Dostupné z : .

68

hodnota

Graf č. 7: Podíl částečných pracovních úvazků na celkové zaměstnanosti (v %) 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

EU 27 ČR Francie

2005

2006

2007

2008

2009

2010

rok

Zdroj dat: Eurostat

V ČR se malý podíl pracovníků na částečný úvazek vysvětluje zejména relativně menším podílem sektoru služeb nabízejícím častěji tuto formu práce a také nižší životní úrovní, kdy 1 nebo 1,5 průměrného platu neumožňují rodině dosáhnout příliš dobrý životní standard. Širší uplatnění těchto úvazků také často naráží na nedostatečnou motivaci zaměstnanců, což souvisí zejména se stále nedostatečným rozdílem mezi výší mzdy při kratším pracovním úvazku a výší sociálních dávek. Práce na částečný úvazek se tak málokomu vyplácí.133 Zkrácené úvazky přitom můžou přinést prospěch nejen pracovníkům samotným, ale i firmě nabízející tento typ zaměstnání a v neposlední řadě i státní ekonomice. Částeční pracovníci jsou vzhledem ke kratší pracovní době často ochotni pracovat déle, a mohou tak pomoci zaměstnavateli ušetřit náklady na vyplácení přesčasových hodin. Zároveň bývají firmě nápomocni v situacích, kdy je třeba zajistit pracovní sílu na příklad brzy ráno nebo v noci. Kratší pracovní doba bývá spojena s vyšším pracovním odhodláním, výkonem, menší únavou a kratšími pracovními prostoji, a tím přispívá k vyšší výkonnosti firmy. Pro samotné pracovníky pak částečné úvazky často představují „most“ ke stabilnímu a perspektivnímu zaměstnávání. Stát by měl částečné úvazky využívat jako prostředek pro snižování nezaměstnanosti a zvyšování ekonomické aktivity. Částečné úvazky také představují nástroj umožňující účinně zapojit nekvalifikované a starší osoby do pracovního procesu.134 Trend práce na zkrácenou dobu je součástí procesu flexibilizace pracovního trhu a zároveň faktorem přispívajícím k tvorbě zaměstnanosti. Proto by měla Česká republika usilovat o větší 133

Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, 2003. [online]. SIROVÁTKA, Tomáš. MAREŠ, Petr. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 65. ISBN 80-210-3048-8.

134

69

využívání alternativních forem zaměstnávání a pokusit se tak přiblížit průměru EU. Sirovátka a Mareš (2003) tvrdí, že je velmi pravděpodobné, že se podíl částečných úvazků bude v ČR v budoucnu zvyšovat. Přispěje tomu zejména růst životní úrovně, který bude zvyšovat poptávku po volném čase a zájem o kratší pracovní úvazek, růst podílu pracovníků v sektoru služeb, tlak konkurence, který povede zaměstnavatele k vytvoření částečných pracovních míst a zvyšování nákladů na hlídání dětí.135 „Reorganizace zaměstnání a zredukování pracovní doby přispělo ve Francii v roce 2000 k vytvoření zhruba jedné třetiny ze všech nově vytvořených pracovních míst.“136 Flexibilní pracovní poměry jsou v praxi ve Francii využívány v naprosté většině ženami. Tamní systém je mnohem lépe přizpůsoben matkám s dětmi, jimž zaměstnavatel často umožňuje pracovat jen čtyři dny v týdnu a jeden den trávit s dětmi. (Žáci francouzských základních škol běžně nemívají ve středu výuku.) S problémem nedostatku pracovních míst na zkrácený úvazek se tak u nás potýkají zejména ženy na mateřské dovolené, které tvoří významný podíl osob registrovaných na ÚP. ČR by se tak měla inspirovat uplatňováním alternativních forem zaměstnávání ve Francii a usilovat o lepší propojení rodinného a pracovního života zaměstnanců. Pokud by navíc stát umožnil osobám registrovaným na ÚP pracovat na částečné úvazky, aniž by přišly o všechny své sociální dávky, což bylo při splnění určitých podmínek možné před provedením poslední novely zákona o zaměstnanosti, obnovil by u těchto osob pracovní návyky a zvýšil možnost jejich návratu do zaměstnání, což by mělo zároveň pozitivní vliv i na veřejné finance.

4.4

Celoživotní vzdělávání

Pro zajištění co nejefektivnějšího využití lidského kapitálu je důležitá také jeho adaptabilita na nové měnící se požadavky ekonomiky. Znalosti získané primárním vzděláním ve školách dnes často nevystačí po celou dobu ekonomické aktivity jedince. Potřeba neustálého přizpůsobování schopností a znalostí novým trendům je způsobena akcelerací vědeckotechnického pokroku a růstem konkurence v globalizovaném světě. K zajištění adaptability lidského kapitálu na měnící se strukturu ekonomiky slouží tzv. celoživotní vzdělávání.137 Celoživotní vzdělávání ve smyslu dalšího vzdělávání dospělých je v rámci Evropské unie měřeno prostřednictvím ukazatele podílu populace ve věku 25 – 64 let účastnící se v posledních 4 týdnech před provedeným šetřením nějaké formy vzdělávání. Graf č. 8 ukazuje velikost tohoto

135

SIROVÁTKA, Tomáš. MAREŠ, Petr. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 67. ISBN 80-210-3048-8. 136 Tamtéž, str. 260. 137 FILIPOVÁ, Lenka. Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008. s. 27. ISBN 80-86729-38-9.

70

indikátoru v ČR, ve Francii a v EU v letech 2005 – 2010. Hodnoty pro ČR a Francii v tomto období neustále kolísají a místy se od sebe značně odlišují, přičemž v posledních třech letech má ČR o něco větší zastoupení dospělé populace ve vzdělávacích programech než Francie. I když obě země pravidelně zmiňují podporu vzdělávání ve svých národních programech reforem, v množství nabízených vzdělávacích programů výrazně zaostávají za průměrem zemí EU. V případě obou států je tak možno konstatovat nízkou motivaci dospělé populace ke zvyšování úrovně dosaženého vzdělání v průběhu ekonomicky aktivního života. Mezi důvody tohoto stavu lze jmenovat např. obtížné skloubení vzdělávání se zaměstnáním, finanční důvody nebo také nedůvěra zaměstnavatelů v kvalitu vzdělávání.138 Graf č. 8: Podíl populace (25 – 64 let) účastnící se v posledních 4 týdnech vzdělávání (v %) 12

hodnota

10 8

EU 27 ČR Francie

6 4 2 0 2005

2006

2007

2008

2009

2010

rok

Zdroj dat: Eurostat

Aby mohla politika zaměstnanosti dosáhnout úspěšných výsledků v souladu s modelem flexicurity měla by klást důraz mimo jiné i na efektivní, kvalitní a cílené rekvalifikační a vzdělávací programy. Bylo zjištěno, že vyšší výdaje na vzdělávací opatření APZ významně přispívají ke zkrácení délky nezaměstnanosti a ke snížení nezaměstnanosti celkové. Pro ostatní skupiny opatření APZ (integrační, pobídková) již tento efekt nebyl prokázán.139

138

FILIPOVÁ, Lenka. Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008. s. 27. ISBN 80-86729-38-9. 139 Flexicurity – hledání rovnováhy mezi flexibilitou a ochranou trhu práce v České republice, 2008. [online].

71

Graf č. 9: Podíl HDP na vzdělávacích, integračních a pobídkových opatřeních APZ v zemích OECD v roce 2004 (v %)

Zdroj: OECD, Employment Outlook 2006 in Nekolová (2008)

I když výše uvedený graf zachycuje údaje již z roku 2004, je v něm dobře patrné rozložení výdajů na jednotlivé druhy opatření APZ a především pak viditelné rozdíly mezi ČR a Francií v podpoře vzdělávacích opatření. V systému celoživotního vzdělávání v ČR byl zjištěn zásadní problém, a to absence jedné z jeho složek, systému dalšího vzdělávání dospělých. Nízká účast dospělých ve vzdělávacích aktivitách dalšího vzdělávání představuje řadu důsledků nejen pro trh práce, ale i pro celou ekonomiku. Tato skutečnost vede k nízké funkční flexibilitě, tzn. adaptabilitě

jednotlivců

vzhledem k vývoji požadavků

trhu práce, k vyšším rizikům

nezaměstnanosti a také k nízké adaptabilitě a konkurenceschopnosti českých firem vzhledem k vývoji trhu.140 Ačkoliv obě země disponují zákonem o dalším vzdělávání (v ČR je to zákon č. 179/2006 o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve Francii zákon č. 2009-1437 loi relative à l'orientation et à la formation professionnelle tout au long de la vie), bylo by třeba vytvořit účinné stimuly a podporu, které by rozšířily okruh vzdělávaných pracovníků i rozsah hodin poskytovaných školení jak v ČR, tak ve Francii. Jednalo by se zejména o finanční stimuly v podobě daňových nástrojů, dotací či cílených podpůrných programů. Kromě toho je však důležitý i rozvoj informační infrastruktury, benchmarkingu a poradenství a dále rovněž rozšiřování škály a zvyšování kvality nabídky dalšího vzdělávání.141 V rámci celé EU je na rozvoj celoživotního

140 141

Flexicurity – hledání rovnováhy mezi flexibilitou a ochranou trhu práce v České republice, 2008. [online]. Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, 2003. [online].

72

vzdělávání kladen velký důraz, jelikož představuje významný faktor pro vytváření otevřené, flexibilní a soudržné společnosti a je chápáno jako nutná podmínka ekonomického a společenského života. Zejména v období ekonomické krize by tak pro zachování své konkurenceschopnosti měli zaměstnavatelé podporovat zvyšování kvality pracovní síly.

4.5

Prevence proti nezaměstnanosti ohrožených skupin

Mezi ohrožené skupiny na trhu práce patří v obou státech zejména nekvalifikované osoby, osoby starší padesáti let, mládež a absolventi škol, ženy a dlouhodobě nezaměstnaní. Právě ti tvoří jak v ČR, tak ve Francii zřejmě nejproblematičtější skupinu, přičemž míra dlouhodobé nezaměstnanosti je jedním ze znaků nepružnosti trhu práce. Nástrojů na podporu návratu dlouhodobě nezaměstnaných do práce vymezují obě politiky zaměstnanosti celou řadu a opatření zacílená na podporu této skupiny si jsou v obou zemích poměrně blízká. Je však známé, že na každém trhu práce se nachází určité procento lidí, které je zkrátka nezaměstnatelné a vliv uplatňovaných nástrojů zde nehraje velkou roli. Jinou významnou skupinu nezaměstnaných pak tvoří v obou zemích mladí lidé ve věku 1524 let. V této oblasti se již opatření politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii mírně odlišují. V roce 2008, kdy byl rozdíl mezi oběma zeměmi nejvýraznější, činila podle statistik Eurostatu nezaměstnanost mladých v ČR 9,9 % z aktivní populace ve věku 15-24 let, zatímco ve Francii to bylo 19,3 %. Proto není divu, že Francie nabízí větší množství programů na podporu této problémové skupiny jak pro zaměstnavatele, tak pro samotné uchazeče o zaměstnání. Kromě konkrétních opatření APZ, která se snaží podpořit zapojení mladých nezaměstnaných do pracovního procesu (např. Smlouva o vyučení, Smlouva o profesionalizaci atd.), disponuje francouzská politika zaměstnanosti nástrojem, který v ČR nemá obdoby. Je jím specializovaná instituce s názvem Mission locale, která úzce spolupracuje s úřady práce a věnuje se výhradně mladým lidem ve věku 16-25 let. Jedná se o neziskovou organizaci, která zabezpečuje především pracovní a sociální integraci mladých lidí, kteří se nacházejí v obtížné životní situaci. Hlavním cílem této instituce je informovat, orientovat a doprovázet mladé při budování své profesní kariéry. Za tímto účelem je jim poskytována opora při hledání zaměstnání, při rozšíření vzdělání, nebo na příklad při řešení situace s bydlením nebo nedostačujícími finančními prostředky. V obou státech jsou mladí pracovníci označováni za první oběti ekonomické krize, což je patrné z následujícího grafu. V roce 2009 totiž podle statistik Eurostatu zaznamenala průměrná míra nezaměstnanosti mladých lidí v ČR i ve Francii výrazný nárůst. Francie se s vysokou nezaměstnaností mladých lidí potýká o něco déle než ČR a již řadu let se proti ní snaží usilovně bojovat. V ČR rovněž pozvolna stoupá počet mladých osob bez práce, a proto se česká politika 73

zaměstnanosti začíná ve svých programech tímto problémem zabývat čím dál více.

Pro

následující období by tak bylo třeba aplikovat zejména taková opatření, jež by zajistila větší stabilitu této skupiny na trhu práce v dobách dalších ekonomických nestabilit. Graf č. 10: Průměrná míra nezaměstnanosti mladých lidí (v % aktivní populace ve

hodnota

věku 15-24 let) 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

EU 27 ČR Francie

2005

2006

2007

2008

2009

2010

rok

Zdroj dat: Eurostat

4.6

Zhodnocení politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii s ohledem na aktuální vývoj

I když historický vývoj politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii probíhal v každé zemi jinak, vlivem působnosti EU a obdobným demografickým vývojem v celé Evropě došlo k sladění mnoha nástrojů v této oblasti a hlavní směry obou politik zaměstnanosti jsou tak dnes obdobné. Následující text se na základě analýzy vývoje politik zaměstnanosti v ČR a ve Francii snaží provést syntézu obou politik s ohledem na aktuální vývoj. Za základní rozdíl, který ovlivňuje současný vývoj politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii, je dle provedené analýzy považován větší důraz francouzské politiky na specifické skupiny osob na trhu práce v podobě různých forem podpor a celkový vyšší podíl státních výdajů na oblast zaměstnanosti. Tato okolnost umožňuje francouzské politice zaměstnanosti lépe se zaměřit na jednotlivé skupiny a přidělit na jejich podporu větší množství finančních prostředků. Ačkoliv je míra nezaměstnanosti ve Francii dlouhodobě o něco vyšší než v ČR, její křivky zaznamenávají výraznější výkyvy až v době ekonomických změn a lze ji tak považovat za stabilnější. Zaměření na konkrétní skupiny obyvatelstva je však ve Francii uplatňováno již řadu let 74

a výše státních výdajů na politiku zaměstnanosti zůstává dlouhodobě bez významnějších změn. Vysvětlením pro vyšší nezaměstnanost navzdory kvalitnímu systému podpor účastníků trhu práce ve Francii může být tedy fakt, že se jedná o zemi s výrazně větším počtem obyvatelstva než v ČR, a proto se tam vyskytuje i větší množství osob, které lze považovat za nezaměstnatelné. (Tento fakt potvrzují i statistiky Eurostatu, které ukazují, že ve Francii se v posledních letech vyskytuje o něco vyšší podíl dlouhodobě nezaměstnaných než v ČR.) Další rozdílnosti mezi politikou zaměstnanosti v ČR a ve Francii plynou zřejmě z okolností, že Francie se otázkou zaměstnanosti zabývá o něco déle než ČR a mnoho opatření, která se v ČR teprve rozvíjí, tam bylo zavedeno během mnohaleté praxe. Tím pádem je i situace na francouzském trhu práce stabilnější, zejména v období ekonomických zvratů. Česká politika zaměstnanosti se tak začíná až v současné době soustřeďovat na příklad na rozvoj zkrácených pracovních poměrů, nezaměstnanost mládeže, sladění rodinného a pracovního života nebo strukturu institucí v oblasti zaměstnanosti, tzn. na opatření, která jsou ve Francii uplatňována již řadu let. I Francie však neustále provádí nezbytné úpravy, které by pomohly zefektivnit činnost politiky zaměstnanosti. Koncem roku 2008 tam na příklad proběhla velká reforma úřadů práce, kdy byla jejich činnost rozšířena, a Francie se tak připodobnila komplexnosti českých ÚP. Během světové hospodářské krize byly na českém trhu práce zaznamenány obrovské výkyvy některých ekonomických ukazatelů, i když míra nezaměstnanosti byla celkově o něco nižší než na stabilním francouzském trhu práce (viz příloha č. 4). Jak uvádějí některé zdroje, nižší míru nezaměstnanosti v ČR ve srovnání s Francií lze vysvětlit mimo jiné také nižší technickou úrovní ve většině odvětví, jenž je náročnější na pracovní sílu. Ta je v ČR tradičně levná a pro zaměstnavatele tedy výhodnější než využití moderních technologií.142 Opatření učiněná oběma státy na překlenutí doby krize na trhu práce se přitom podle studie protikrizových a reformních plánů ČR a Francie příliš neliší. Základní odlišnost lze spatřovat pouze v množství finančních prostředků vyčleněných na tuto oblast. Zatímco ČR se v období po ekonomické krizi snaží prosazovat různá finanční omezení a snižovat zadluženost státu, Francie se ubírá cestou zvýšených investic za účelem podpory národní ekonomiky. Tím pádem je objem prostředků na oblast APZ ve Francii několikanásobně vyšší než v ČR, což umožňuje tvůrcům francouzské politiky zaměstnanosti lépe reagovat na zhoršenou ekonomickou situaci prostřednictvím vyšší možnosti poskytování cílených a efektivních podpůrných opatření, jež napomohla dříve vrátit zaměstnanost v zemi na svou původní úroveň. Obě země se v současnosti snaží přiblížit ideálnímu dánskému modelu pracovního trhu, tzn. modelu flexicurity, který je považován za optimální řešení problémů na trzích práce ve většině 142

BRDEK, Miroslav, JĺROVÁ, Hana. Sociální politika v zemích EU a ČR. 1. vyd. Praha : CODEX, 1998. s. 317. ISBN 80-85963-71-X.

75

zemí EU. Pokud bychom tak měli stanovit doporučení pro ČR a Francii, byla by jím zejména snaha o realizaci politik a opatření podporujících růst flexibility trhu práce za současného reformování systémů sociálního zabezpečení. Český trh práce je dlouhodobě hodnocen jako příliš rigidní, a tak by bylo vhodné pokusit se navýšit výdaje na oblast zaměstnanosti a podpořit aktéry politiky zaměstnanosti při poskytování a využívání flexibilních metod zaměstnávání. Za účelem zvýšení flexibility trhu práce lze v případě ČR uvažovat na příklad o zvýšení počtu částečných pracovních úvazků, navýšení smluv na dobu určitou nebo zkrácení pracovní doby. V současné době je však při sestavování státního rozpočtu stále přihlíženo k nejrůznějším omezením, a proto by tvůrci politiky zaměstnanosti měli usilovat o co možná největší využití fondů EU v oblasti zaměstnanosti, navýšit tím alespoň částečně výdaje na státní politiku zaměstnanosti a zvýšit tak množství cílených opatření na podporu zaměstnanosti, která jsou v souladu s principem flexicurity. ČR by se mohla také inspirovat francouzskou politikou zaměstnanosti v oblasti přidělení jednotlivých opatření a podpor konkrétním skupinám obyvatelstva. Tento větší důraz na jednotlivé skupiny by umožnil lépe rozpoznat problémy nejrůznějších kategorií osob na trhu práce a adekvátně jim poskytovat nezbytnou pomoc. Tvůrci politiky zaměstnanosti by také mohli zvážit úpravu systému přidělování podpor v nezaměstnanosti a finanční pomoc poskytovat pouze osobám, které opustily zaměstnání nedobrovolným způsobem tak, jak je tomu ve Francii. Toto opatření by napomohlo jednak snížit výdaje na PPZ a také by do jisté míry přispělo ke snížení nezaměstnanosti, protože by motivovalo lidi udržet si své zaměstnání. Kdyby se podařilo aplikovat tyto nástroje, mohlo by dojít k omezení výkyvů na trhu práce v období ekonomických nestabilit, a česká politika zaměstnanosti by tak dosahovala daleko lepších výsledků v podobě dlouhodobě nízké míry nezaměstnanosti. Díky větším prostředkům na politiku zaměstnanosti disponuje Francie širší škálou programů a nástrojů na podporu nezaměstnaných. Nezaměstnanost v zemi ale i tak patří již několik let k nejvyšším v EU. Bylo by tedy vhodné provést analýzu účinnosti a cílenosti nástrojů politiky zaměstnanosti a nabízenou pomoc směřovat k patřičným skupinám nezaměstnaných tak, aby došlo k jejímu efektivnímu využití. Sociální výdaje státu v oblasti zaměstnanosti patří rovněž k nejvyšším v EU, což může do jisté míry odrazovat příjemce těchto příspěvků od hledání zaměstnání. Místo výplaty různých podpor a příspěvků nezaměstnaným by se tak francouzští tvůrci politiky zaměstnanosti měli více zaměřit na rizikové skupiny nezaměstnaných, zejména pak na dlouhodobě nezaměstnané a mladé lidi, jež patří dlouhodobě mezi nejproblematičtější kategorie všech nezaměstnaných, a pokusit se najít účinné nástroje, které by pomohly opět zařadit tyto osoby trvale na trh práce. Pokud by se podařilo upravit systém výplaty těchto dávek tak, aby se dostaly do rukou pouze osobám, které je nejvíce potřebují, mohlo by se tak podařit nejen snížit vysokou míru nezaměstnanosti, ale také ušetřit patřičné množství prostředků na PPZ a přesunout 76

je na příklad na rozvoj nástrojů APZ. Francie by se pak zřejmě mohla zařadit mezi nejúčinnější politiky zaměstnanosti v Evropě. Zaměstnanecká politika má sice schopnost do jisté míry ovlivňovat jednání jedinců i institucí na trhu práce, s cílem optimalizovat zaměstnanost podle přijatých kritérií. Skutečný vývoj politiky zaměstnanosti ve většině zemí však závisí nejen na opatřeních realizovaných jejími tvůrci, ale i na mnoha jiných okolnostech. Mezi nimi je možné jmenovat na příklad politickou situaci v zemi, světový ekonomický vývoj nebo převládající náladu mezi občany a jejich ochotu aktivně se účastnit dění na trhu práce. Ať už se jednotlivé politiky snaží s nezaměstnaností bojovat jakkoliv, na trhu práce se bude vždy nacházet určité procento lidí bez práce, protože nezaměstnanost je přirozeným jevem v každé svobodné společnosti, založené na tržním mechanismu a demokracii. Důležité však je, aby principy politiky zaměstnanosti byly nastaveny tak, aby v období ekonomických výkyvů byla situace na trhu práce co možná nejstabilnější a negativní následky hospodářské recese byly co nejnižší.

77

ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo zhodnotit hlavní směry a nástroje politiky zaměstnanosti v ČR a ve Francii, analyzovat jejich současný vývoj a změny provedené v souvislosti s ekonomickou krizí a formulovat doporučení pro jednotlivé země. Vzhledem k odlišnému historickému vývoji a rozdílné ekonomické situaci v ČR a ve Francii by se mohlo zdát, že i principy fungování politik zaměstnanosti obou států budou velmi rozdílné. Z výsledků provedené analýzy však vyplývá, že tomu tak vždy není. Po přistoupení ČR do Evropské unie bylo mnoho nástrojů přizpůsobeno prioritám EU a hlavní směry politik zaměstnanosti ČR a Francie se tak významně přiblížily. Ani charakter opatření přijatých v souvislosti se světovou hospodářskou krizí se v obou státech příliš nelišil. Na základě komplexní analýzy stavu politik zaměstnanosti v ČR a ve Francii v období před ekonomickou krizí a po ní jsem dospěla k názoru, že současná odlišná situace obou politik nevyplývá ani tak z uplatnění konkrétních nástrojů APZ, které jsou si v obou případech více méně podobné, jako spíše z odlišného nastavení dlouhodobě zavedených opatření. Mezi hlavní odlišnosti, které mohou mít vliv na současný vývoj obou politik, patří větší důraz Francie na specifické skupiny obyvatelstva v podobě různých forem podpor a vyšší podíl výdajů na oblast aktivní politiky zaměstnanosti. Další rozdíly jsou také v odlišné míře flexibility obou politik zaměstnanosti, lišící se zejména v možnostech využívání alternativních forem zaměstnávání,

přístupu

k celoživotnímu

vzdělávání

a

nastavení

poskytování

podpor

v nezaměstnanosti. Navzdory tomu, že Francie vykazuje dlouhodobě vyšší míru nezaměstnanosti než ČR, situace na francouzském trhu práce byla shledána jako stabilnější, což je důležité zejména v období ekonomických výkyvů. Pokud by se České republice podařilo odstranit některé rigidity na trhu práce a inspirovat se některými opatřeními uplatňovanými ve Francii, mohla by česká politika zaměstnanosti dosáhnout francouzské stability a odolávat tak lépe následkům hospodářských recesí. Zásadním poznatkem, který práce přináší, je tedy fakt, že na kvalitní fungování politiky zaměstnanosti nemají ani tak vliv aktuální opatření přijatá v souvislosti se změnou ekonomické situace, jako spíše dlouhodobé nastavení některých nástrojů těchto politik, které jsou v souladu s principem flexicurity. Jakkoliv se ČR a Francie mohou zdát jako země zásadně rozdílné, odlišnosti v jejich politikách zaměstnanosti nejsou výrazné. Zajímavé by bylo provést podobné srovnání ČR s jinými státy, jako na příklad s Německem, které je považováno za jeden z nejvyspělejších států EU, nebo se Slovenskem, jehož současný vývoj se navzdory společné historii ubíral mnohdy jiným směrem než vývoj v ČR. 78

Seznam použitých zdrojů: Knižní publikace: BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. The economics of european integration. London : McGraw Hill, 2004. 511 s. ISBN 0-077-103947. BRDEK, Miroslav., JĺROVÁ, Hana. Sociální politika v zemích EU a ČR. 1. vyd. Praha : CODEX, 1998. 392 s. ISBN 80-85963-71-X. DUTHEILLET DE LAMOTHE, Olivier. Au Carrefour de l´économie et du social : La politique de l´emploi, Paris : Liaisons, 2002. ISBN 2-87880-512-7. FILIPOVÁ, Lenka. Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008. 95 s. ISBN 80-86729-38-9. HALÁSKOVÁ, Renáta. Politika zaměstnanosti. 1. vyd. Ostrava : Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. 152 s. ISBN 978-80-7368-522-5. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 544 s. ISBN 97880-7357-585-4. LEIBLOVÁ, Zdeňka. Zákon o zaměstnanosti s komentářem. Olomouc : Anag, 2005. ISBN 807273-264-7. POTŮČEK, Martin. Sociální politika. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. 142 s. ISBN 80-85850-01-X. SIROVÁTKA, Tomáš. Politika pracovního trhu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1995. 171 s. (s. 54) ISBN 80-210-1251-X. SIROVÁTKA, Tomáš. MAREŠ, Petr. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. 272 s. ISBN 80-210-3048-8. SIROVÁTKA, Tomáš. RÁKOCZYOVÁ, Miroslava. Rozsah a cílenost programů aktivní politiky zaměstnanosti v ČR, zájem o programy a motivace účastníků : Hodnocení programů aktivní politiky zaměstnanosti na lokálním trhu práce. Brno : VÚPSV, 2002. 68 s. VÁCLAVÍKOVÁ, Anna. KOLIBOVÁ, Helena. KUBICOVÁ, Alina. Problematika trhu práce a politiky zaměstnanosti. 1. vyd. Opava : OPTYS, 2009. 150 s. ISBN 978-80-85819-76-2. WINKLER J., ŽIŽLAVSKÝ M. Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti, 1.vyd. Brno : MU v Brně, 2004. 241 s. ISBN 80-210-3565-X. Evropská strategie zaměstnanosti a Česká republika : Základní dokumenty. 1.vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003. s. 5. ISBN 80-86552-49-7. Opatření na trhu práce a veřejné služby zaměstnanosti. 1. vyd. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2001. 404 s. ISBN 80-85529-95-5.

79

Internetové zdroje: Acoss [online]. [cit.20.4.2011]. Dostupné z : . Banque de Ressources Interactivesen Sciences Economiques et Sociales [online]. [cit.30.1.2011]. Dostupné z : . BERÁNKOVÁ, Kateřina. Nový zákon o zaměstnanosti : Tisková zpráva [online]. [cit.19.1.2011]. Dostupné z : . Conseil national des politiques de lutte contre la pauvreté et l‛exclusion sociale, 2008. Programme national de réforme français 2008 – 2010. [online]. [cit.23.3.2011]. Dostupné z : . ČSÚ [online]. [cit.20.6.2011]. Dostupné z : . Dares, 2011. Programme national de réforme de la France 2011 – 2014. [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . Droit du travail [online]. Poslední revize 16.1.2011 [cit.20.1.2011]. Dostupné z : . Eurostat [online]. [cit.3.3.2011]. Dostupné z : . Eurostat - Profiles [online]. [cit.20.2.2011]. Dostupné z : . Evropská komise, 2011. Návrh rozhodnutí Rady o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států. [online]. [cit.11.4.2011]. Dostupné z : . Geronim.free.fr [online]. [cit.30.1.2011].Dostupné z : . Insee [online]. [cit.30.1.2011]. Dostupné z : . Institut national de la statistique et des études économiques [online]. [cit.30.1.2011].Dostupné z : . Integrovaný portál MPSV [online]. Poslední revize 1.4.2011 [cit.14.4..2011]. Dostupné z : . Integrovaný portál MPSV - Zaměstnanost [online]. [cit.17.7.2011]. Dostupné z : . JOANNES, Alain. Le Télégramme.com [online]. 3.3.2009 [cit.2.4.2011]. Dostupné z : . 80

Le Ministère du travail, de l´emploi et de la santé, 2004. Plan national d‛action pour l‛emploi 2004. [online]. [cit.1.3.2011]. Dostupné z : Materiály ke zkouškám na PF UK [online]. [cit.17.1.2011]. Dostupné z : . Ministère de l'Économie, de l'Industrie et de l'Emploi, 2010. Programme de stabilité de la France 2010 – 2013. [online]. [cit.30.3.2011]. Dostupné z : . Ministère du travail, de l´Emploi et de la Santé [online]. [cit.1.4.2011]. Dostupné z : . Ministerstvo financí České republiky, 2005. Národní program reforem ČR 2005 – 2008. [online]. [cit.4.3.2011]. Dostupné z : . Ministerstvo financí České republiky, 2008. Národní program reforem ČR 2008 – 2010. [online]. [cit.10.3.2011]. Dostupné z : . Ministerstvo financí České republiky, 2010. Europe 2020. [online]. [cit.22.3.2011]. Dostupné z : . Ministerstvo financí České republiky : Strategie Evropa 2020 [online]. [cit.11.4.2011]. Dostupné z : . MU, VUPSV, NVF, 2003. Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti. [online]. [cit.30.6.2011]. Dostupné z : . Národní ekonomická rada vlády, 2009. Závěrečná zpráva. [online]. [cit.1.3.2011]. Dostupné z : . Net-iris [online]. 2010 [cit.1.4.2011]. Dostupné z : . OECD [online]. [cit.3.3.2011]. Dostupné z : . OECD - Statistiques de A à Z [online]. [cit.14.4..2011]. Dostupné z : . Pole emploi - L’ARE [online]. [cit.17.7.2011]. Dostupné z : . Portail du Gouvernement [online]. [cit.1.4.2011]. Dostupné z : . Présidence de la république, 2008. Plan de relance de l‛économie française 2009 – 2010. [online]. [cit.20.3.2011]. Dostupné z : . 81

République française, 2005. Programme national de réforme pour une croissance sociale 2005 – 2008. [online]. [cit.4.3.2011]. Dostupné z : <ec.europa.eu/social/ajax/BlobServlet?docId=6108&langId=fr>. République française, 2011. Synthèse des nouvelles mesures en faveur de l´emploi. [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . Stálé zastoupení ČR při Evropské unii [online]. [cit.11.4.2011]. Dostupné z : . Účetní kavárna [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . Unie zaměstnavatelských svazů České republiky [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . Úřední věstník Evropské unie : Hlavní směry zaměstnanosti 2005 – 2008 [online]. Poslední revize 28.4.2006 [cit.4.3.2011]. Dostupné z : . Úřední věstník Evropské unie : Hlavní směry politiky zaměstnanosti 2008 – 2010 [online]. Poslední revize 27.7.2010 [cit.10.3.2011]. Dostupné z : . Vláda ČR, 2010. Národní prohlášení Vlády České republiky. [online]. [cit.14.4.2011]. Dostupné z : . Vláda ČR, 2010. Akční plán pro naplňování národních cílů ČR stanovených v rámci Strategie Evropa 2020. [online]. [cit.10.3.2011]. Dostupné z : <www.ictu.cz/fileadmin/docs/.../Akcni_plan_Strategie_Evropa_2020.doc>. Vláda ČR, 2011. Národní program reforem ČR 2011. [online]. [cit.27.4.2011]. Dostupné z : . VÚPSV, 2008. Flexicurity – hledání rovnováhy mezi flexibilitou a ochranou trhu práce v České republice. [online]. [cit.20.4.2011]. Dostupné z : .

Další zdroje: Interní materiály Úřadu práce v Rennes (Pôle emploi de Rennes cadres et international)

Seznam obrázků, tabulek a grafů: Obr. č. 1: Evropské sociální modely ...............................................................................................13 Tab. č. 1: Rozdíly v poskytování podpory v nezaměstnanosti v ČR a ve Francii...........................66 82

Graf č. 1: Vývoj v ČR v letech 2004 - 2009................................................................................... 34 Graf č. 2: Vývoj ve Francii v letech 2004 – 2009 .......................................................................... 38 Graf č. 3: Vývoj v ČR v letech 2008 – 2011 .................................................................................. 46 Graf č. 4: Vývoj ve Francii v letech 2008 – 2011 .......................................................................... 51 Graf č. 5: Podíl výdajů na APZ a PPZ v ČR a ve Francii (v % HDP) ........................................... 64 Graf č. 6: Podíl HDP na sociální systém podpory v nezaměstnanosti v zemích OECD v roce 2004 (v %)……………............................................................................................................................67 Graf č. 7: Podíl částečných pracovních úvazků na celkové zaměstnanosti (v %).......................... 69 Graf č. 8: Podíl populace (25 – 64 let) účastnící se v posledních 4 týdnech vzdělávání (v %)...... 71 Graf č. 9: Podíl HDP na vzdělávacích, integračních a pobídkových opatřeních APZ v zemích OECD v roce 2004 (v %) ............................................................................................................... 72 Graf č. 10: Průměrná míra nezaměstnanosti mladých lidí (v % aktivní populace ve věku 15-24 let) .................................................…....................................................................................................74

83

Seznam příloh: Příloha č. 1: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR v letech 1990 – 2003...........................................85 Příloha č. 2: Vývoj míry nezaměstnanosti ve Francii v letech 1975 – 2009...................................86 Příloha č. 3: Vybrané ekonomické ukazatele v ČR a ve Francii v letech 2004 – 2010 ..................87 Příloha č. 4: Růst HDP a míra nezaměstnanosti v ČR a ve Francii v letech 2004 – 2010..............88 Příloha č. 5: Podíl výdajů na PZ v ČR a ve Francii (v % HDP) .....................................................89

84

PŘÍLOHY: Příloha č. 1: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR v letech 1990 – 2003

míra nezaměstnanosti (v %)

12 10 8 6 4 2 0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 rok

Zdroj dat: ČSÚ [online]. Dostupné z : . Pozn.: stav k 31. 12.

Příloha č. 2: Vývoj míry nezaměstnanosti ve Francii v letech 1975 – 2009

10 8 6 4 2 0 19 75 19 77 19 79 19 81 19 83 19 85 19 87 19 89 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05 20 07 20 09

míra nezaměstnanosti (v %)

12

rok Zdroj dat: Insee [online]. Dostupné z : . Pozn.: podle mezinárodního úřadu práce

Příloha č. 3: Vybrané ekonomické ukazatele v ČR a ve Francii v letech 2004 – 2010

Zdroj dat: Eurostat [online]. Dostupné z : .

Příloha č. 4: Růst HDP a míra nezaměstnanosti v ČR a ve Francii v letech 2004 – 2010 12

Růst HDP v ČR (v %)

10 8

Míra nezaměstnanosti v ČR (v %)

hodnota

6 4

Růst HDP ve Francii (v %)

2 0 -2

2004

2005

2006

2007

-4 -6

2008

2009

2010

Míra nezaměstnanosti ve Francii (v %)

rok

Zdroj dat: Eurostat [online]. Dostupné z : .

Příloha č. 5: Podíl výdajů na PZ v ČR a ve Francii (v % HDP) 3

Výdaje na APZ v ČR

hodnota

2,5 Výdaje na APZ ve Francii

2

Výdaje na PPZ v ČR

1,5 1

Výdaje na PPZ ve Francii

0,5

Celkové výdaje na PZ v ČR

0 2004

2005

2006

2007 rok

2008

2009

Celkové výdaje na PZ ve Francii

Zdroj dat: Eurostat [online]. Dostupné z : . Pozn.: celkové výdaje na PZ zahrnují kromě výdajů na APZ a PPZ také výdaje na veřejné služby zaměstnanosti a ostatní služby pro uchazeče o zaměstnání