âeská hudba ve Francii v meziváleãném období

Meinungsverschiedenheiten über das Wesen des Barocks und der Klassik

367

âeská hudba ve Francii v meziváleãném období Jana Dostra‰ilová An outlook on the, until now, almost unresearched subject of the Czech and French music links between the two World Wars, reveals many levels of their unusual richness. Endorsment of the French Revolution ideals, the Francophile Bohemian nobility of the 19th century, as well as the following political orientation towards France in the war and post-war periods, influenced in a decisive way many types of arts. Links between the two cultures broadened in the fields of the arts, literature, drama as well as music (Mánes). The Parisian colonies of Czech artists (MartinÛ, Kupka, ·íma, and others) and their contacts, became a source of rich connections between the individual artistic trends. In the process of reception of Czech music in France the local ‘sociétés de concert’ played an important role, orientated towards the development of contemporary chamber music, with interest in foreign composers. Of decisive importance here was the Société ‘Triton’, also in connection of the radio broadcasts of its concerts. The chronological list of the concerts of Czech music in Paris between the two wars represents an important source for future research of this subject.

Česko-francouzské hudební vztahy mezi světovými válkami představují v rámci hudebněvědného bádání téma rozsáhlé a dosud téměř nezpracované. Díky ročnímu stipendijnímu studijnímu pobytu na Université Le Mirail v Toulouse v letech 2003–2004 jsem se mu mohla věnovat a postavit na něm svou diplomovou práci.1 Ta je také východiskem následující studie, ve které se pokusím ukázat základní aspekty bohatých kontaktů mezi oběma zeměmi. Mým cílem je nastínit příčiny těchto vztahů, jakož i jejich historicko-politický kontext. Nelze opomenout ani ostatní umělecké obory, které byly s hudebním prostředím spjaty více než kdy jindy. Kontakty mezi oběma zeměmi se začaly rozvíjet už po roce 1848, kdy se český národ přimkl k francouzským revolučním myšlenkám. Francie se pak stává pro český národ myšlenkovým vzorem i potenciálním – byť symbolickým – spojencem v boji za nezávislost. Zejména mezi českou aristokracií byla však Francie také jakousi módou, a to už od revoluce v roce 1789. Stéphane Reznikow označuje nejen českou, ale celou středoevropskou aristokracii této epochy za frankofonní.2 Tato situace pokračuje i v devatenáctém století, kdy podle Reznikowa mluvila česká šlechta téměř výhradně francouzsky.3 Hudba byla s frankofilstvím také spojena. Například v Hlaholu byla znalost francouzštiny naprosto přirozená, neboť byla důležitá pro zpěv, a kvůli tomu byla spolu s italštinou vyučována na pražské konzervatoři. Francouzština a hudba se také setkávaly v aristokratickém prostředí. Zejména hra na klavír a zpěv byly činnosti velmi podstatné ve výchově mladých šlechtických dívek či chlapců. Patřilo k módě tehdejší šlechty pořádat ve svých salónech hudební dýchánky a Reznikow vysvětluje užívání francouzštiny v hudebních kruzích právě tím, že hudebníci si vydělávali na živobytí dáváním hodin v bohatých rodinách, téměř výhradně frankofonních.4 Typickým příkladem byl 1

DOSTRAŠILOVÁ, Jana: Česko-francouzské hudební vztahy v meziválečném období, Ústav hudební vědy FF UK v Praze, diplomová práce obhájena 31. května 2005. 2 REZNIKOW, Stéphane: Francophilie et identité tchèque (1848–1914), Paris 2002, s. 30. 3 Id., s. 31. 4 Id., s. 108. © Academia, Praha 2005

Hudební věda 2005, ročník XLII, číslo 3–4

368

Jana Dostra‰ilová

Bedřich Smetana, tehdejší učitel hudby u hraběte Thuna. Množství jeho skladeb je pak nadepsáno francouzsky, stejně tak i u Františka Škroupa a jiných. V Čechách byla populární Marseillaisa a jiné francouzské revoluční písně, které pronikly mezi lid i díky opeře J. F. Kittla Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza – ve finální scéně vlála na jevišti francouzská trikolóra za zpěvu melodie písně Ça ira! (Půjde to!). V událostech, které následovaly nedlouho po premiéře (19. 2. 1848), zpívali pak tuto píseň studenti a členové národní gardy na barikádách.5 Co se týká opery, byla situace v Praze jednoznačně nakloněna francouzské tvorbě. Guy Erismann uvádí, že mezi lety 1862–1883 proběhlo v Praze 722 představení francouzských oper, proti 588 českým, 611 italským, 397 německým, a 74 ostatním operním představením.6 Můžeme tedy mluvit o skutečném privilegiu francouzské opery, s čímž souvisí i její vliv na českou veřejnost. K zásadnímu sblížení obou zemí došlo během první světové války. Důležitou roli zde hrál T. G. Masaryk, který byl do roku 1890 považován za typického frankofila, o čemž svědčí i členství ve Francouzské Alianci. V roce 1915 vyslal do Francie Edvarda Beneše, aby tam vedl pod jeho dohledem zahraniční odboj. Poté, co Beneš vydal manifest československé nezávislosti ve francouzském časopise La Nation tchèque7 a v roce 1916 byla v Paříži ustavena Československá národní rada (T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik), stala se Paříž pro Čechy „hlavním městem v exilu“,8 kde sídlila jejich vláda. Poválečná politika Československa i nadále pokračovala v nasměrování exilové vlády na Francii. Vyplývalo to jak z takřka hegemonního postavení Francie v Evropě a příbuznosti ideologie a politiky, ale také ze strategických mocenských zájmů ve střední Evropě, zejména ve vztahu k Německu.9 Politika orientovaná na Francii vytvářela ty nejlepší podmínky pro česko-francouzské kontakty i v oblasti kultury. V Čechách se rozmáhaly různé frankofilské spolky.10 Francouzská aliance v Praze, založená roku 1886, byla první takovou institucí na východ od Rýna a v roce 1888 patřila už k největším a nejdůležitějším na světě.11 Postupně začaly vznikat pobočky v dalších českých městech, až se podařilo vytvořit dokonalou síť aliancí po celé republice. Ve třicátých letech jich bylo více než 72 v celém Československu, což byl světový rekord v počtu sekcí na počet obyvatel.12 Pražská aliance, v roce 1920 přejmenovaná na Francouzský institut, byla napojena na pařížskou Sorbonnu a fungovala univerzitním způsobem (působili zde přední francouzští profesoři různých oborů). V průběhu roku se pak ve všech pobočkách pořádaly odborné semináře, konference, přednášky a také hudební či 5

Id., s. 65. ERISMANN, Guy: Les compositeurs tchèques et l’opéra français, in: Le Naturalisme sur la scène lyrique, Actes du colloque, Université de St.-Etienne 2004, s. 212. 7 Časopis založil 1. května 1915 Ernest Denis. Viz: Skrznaskrz, Les Tchèques et la France au cours des siècles, ed. kol. (Catherine Servant, Jiří Šetlík, Viktor Šlajchrt, Tomáš Vrba), Praha 2002, s. 145. 8 MARÈS, Antoine: Tchèques et Slovaques à Paris : d’une résistance à l’autre, in: Paris des étrangers, A. Kaspi – A. Marès (ed.), Paris 1989, s. 79, 83. 9 KLIMEK, Antonín – KUBŮ, Eduard: Československá zahraniční politika 1918–1938, Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů, Praha 1995, s. 10. 10 Už z období před válkou jich Reznikow jmenuje více než pětadvacet. Viz pozn. 2, Chapitre III : Les Groupements francophiles, s. 645 ad. 11 Id., s. 645. 12 Ibid. 6

âeská hudba ve Francii v meziváleãném období

369

divadelní večery. Francouzský institut měl zásadní význam v budování česko-francouzských vztahů a v přibližování obou národů, což bylo jeho mottem: „Podporovat intelektuální výměny mezi Francií a Československem, rozšířit prostředky, které mají oba národy k lepšímu vzájemnému poznání (…).“13 Nemenší úlohu měla i Revue française de Prague, která byla úzce spjata s Institutem. Jako „tribuna česko-francouzských vztahů“ vytvářela most mezi oběma kulturami.14 Byla k dostání v hlavních městech obou republik. Úzce spojené s Francií bylo také umělecké prostředí, zejména výtvarné umění, sochařství, architektura a literární směry. Vlivy z obou zemí byly v těchto oblastech velmi silné. Jelikož významné osobnosti z těchto oborů byly v kontaktu s hudebními kruhy, jsou česko-francouzské vztahy v ostatních uměních a literatuře důležité i pro kontakty obou zemí v hudební oblasti. Ve výtvarném umění se vztahy rozvíjely už na přelomu 19. a 20. století. V Paříži žil a tvořil již několik let Alfons Mucha, později se tam usadil i František Kupka (v roce 1896). Ten byl vůdčí osobností české kolonie v Paříži a působil jako prostředník uměleckých styků mezi oběma zeměmi. V Čechách fungoval od sklonku 19. století umělecký spolek Mánes, který patřil mezi nejprogresivnější umělecké skupiny té doby15 a jehož společným bodem byla inspirace francouzskou kulturou jakožto nejlepším modelem v oblasti výtvarného umění. Jedním z důvodů byla snaha odpoutat se od vlivu německé kultury a v tomto směru fungovala Francie jako výborný příklad kulturní a občanské svobody. François Žákavec se ve svém článku o Mánesu a francouzském umění v roce 1923 vyjadřuje takto: „Hledali jsme v tomto obdivu určitou ochranu, obranu proti Vídni a Berlínu.“16 Ideály Mánesa výstižně popisuje Max Švabinský ve svých vzpomínkách na Mánes z roku 1937, kde připomíná, že původně byl spolek veden spíše politickými myšlenkami (při setkáních zpívali Marseillaisu „a jiné podvratné písně“),17 a až později se stal vyznavačem a propagátorem francouzského umění. Švabinský vysvětluje: „Neexistuje jistě jediný moderní umělec, který by nebyl sveden velkými francouzskými mistry a nepodlehl jejich vlivu. Angličané, Němci, Rusové, Italové, Belgičané, velcí mistři malířství všech národů, jsou už století žáky francouzského umění. A mezi námi, jež naše láska ke svobodě tradičně spojovala s Francií, jak by se jen mohl nalézt jediný umělec, který by nerespektoval a nectil francouzské umění?“18 13

Slova E. Denise, vyňatá z textu uvedenému k otevření Francouzského institutu v Praze: « favoriser les échanges intellectuels entre la France et la Tchécoslovaquie, augmenter les moyens qu’ont les deux peuples de se mieux connaître (…) », in: Skrznaskrz, Les Tchèques et la France au cours des siècles, s. 171. (překlad J. D.) 14 Id., s. 172. 15 Viz WITTLICH, Petr: Les artistes tchèques de l’avant-garde et la France dans l’entre-deux-guerres, in: Paris « capitale culturelle » de l’Europe centrale?, M. Delaperrière, A. Marès (ed.), Paris 1997, s. 117. 16 ŽÁKAVEC, François: La société Mánes et l’art français, in: Revue française de Prague, 1923, s. 161–164. 17 ŠVABINSKÝ, Max: Autour du cinquantenaire de la société Mánes, in: Europe centrale, 17 avril 1937, s. 249–251. 18 « Il n’est sans doute pas un seul artiste moderne qui n’ait éprouvé la séduction des grands maîtres français et subi leurs influence. Anglais, allemands, russes, italiens, belges, les grands maîtres de la peinture, dans tous les peuples, sont, depuis un siècle, disciples de l’art français. Et parmi nous, que notre amour de la liberté rapprochait traditionnellement de la France, comment se serait-il trouvé un seul artiste pour ne pas respecter et chérir l’art français ? », in: id., s. 250 (překlad J. D.).

370


Spolek Mánes, veden zmíněnými myšlenkami, pořádal mnohé výstavy francouzského umění. Jednou z prvních byla Rodinova výstava v roce 1902, která měla obrovský ohlas a díky ní se následně vytvořily velmi úzké vztahy mezi výtvarníky obou zemí. Rodin pak vystavoval své kresby díky Mánesu v Praze v roce 1908. V návaznosti na jeho první výstavu se konala v Praze i výstava francouzského moderního umění (1902 a 1907). A následovaly další: po válce nakoupil československý stát úctyhodnou sbírku francouzského moderního umění – také přičiněním Mánesa (Cézanne, Gauguin, Toulouse-Lautrec, Rodin, Bourdelle ad.) – a uspořádal v roce 1923 v pražském Obecním domě velkou výstavu francouzského umění 19. a 20. století. V roce 1931 pořádal Mánes rozsáhlou výstavu nazvanou Aktuální francouzské umění a ve stejném roce uskutečnila Umělecká beseda výstavu Ecole de Paris.19 Petr Wittlich považuje toto období za kulminační v oblasti zájmu o pařížský umělecký život.20 V této době se v Čechách vytvořil také proud nezávislých výtvarníků, kteří se nazývali „Tvrdošíjní“. Patřil k nim například Josef Čapek či Jan Zrzavý. Ten se později odstěhoval do Francie, kde byl blízkým přítelem B. Martinů. Mezi kubisty, kteří sledovali styl Picassa a Braqua, patřili Emil Filla a Otto Guttfreund, který bojoval v cizinecké legii ve Francii. V dramatickém umění bylo důležité Osvobozené divadlo, které patřilo k tehdejší avantgardě a inspirovalo se také francouzským uměním. Bylo vlastně zpočátku jakousi odnoží Devětsilu, v čele s Jindřichem Honzlem. Tento režisér uvedl v Praze například Prsy Tiresiovy (Les Mamelles de Tirésias) od G. Apollinaira, Cocteauovy Svatebčany z Eiffelky (Les Mariés de la Tour Eiffel), nebo Peruánského kata od Ribemonta-Dessaignes.21 Jak bylo řečeno, docházelo v této době více než kdy jindy v Čechách k úzkým kontaktům mezi jednotlivými uměleckými obory, a to zejména mezi surrealisty. Existovala spolupráce mezi výtvarným, dramatickým a hudebním uměním. Příkladem budiž Osvobozené divadlo, které bylo v kontaktu se surrealistickým Devětsilem a spolupracovalo také s Jaroslavem Ježkem. V roce 1932 uspořádal Mánes výstavu Poésie 32, ve spolupráci s Devětsilem. Na vernisáži 27. října se podílela i hudební složka Mánesa. Zaznělo (rozhlasem přenášené) Ježkovo Capriccio a Tři valčíky zhnuseného fajnovky od Erica Satieho.22 V literatuře bylo kromě aktivit Devětsilu důležitým počinem vydání Antologie francouzské moderní poezie (1920), kterou shromáždil a přeložil Karel Čapek.23 Tato kniha, a zejména v ní obsažený překlad Pásma Guillauma Apollinaira, vyvolala velký ohlas mezi českými básníky a ovlivnila jejich další tvorbu.24 Apollinaire navštívil Prahu ve stejném roce jako Rodin – 1902 a tato návštěva ho inspirovala k napsání textu Le Passant de Prague (Pražský chodec). Následující úryvek je výmluvnou ukázkou protiněmecké a frankofilské nálady, jaká tehdy v Praze pano19

Viz pozn. 15, s. 121. Ibid. 21 HALBREICH, Harry: ‘Paris-Prague 32’ ou un Tchèque à Paris, in: L’Avant-scène opéra, Juliette ou la clé des songes de Martinů, 2002, no 210, s. 110. 22 HOLZKNECHT, Václav: Hudební skupina Mánesa, Praha 1968, s. 70. 23 O svém okouzlení Paříží a francouzským uměním při své návštěvě Paříže v roce 1911 vypráví Karel ČAPEK v knize Francouzská poezie a jiné překlady, Praha 1957. 24 O tom více KYLOUŠEK, Petr: Paris dans Pargue: une appropriation, in: Paris « capitale culturelle » de l’Europe centrale ?, ed. M. Delaperrière – A. Marès, Paris 1997, s. 215–223. 20


371

vala. Apollinaire zde cituje odpověď náhodného Pražana na básníkův v němčině vyslovený dotaz na nějaký vhodný hotel: „ – Mluvte francouzsky, pane, my nesnášíme Němce ještě víc než Francouzi. Nenávidíme tyhle lidi, kteří nám chtějí vnucovat svůj jazyk, využívají náš průmysl a naši zem, která svou úrodností produkuje všechno, víno, uhlí, drahé kameny a drahé kovy, všechno, kromě soli. V Praze se mluví jen česky. Ale když budete mluvit francouzsky, ti, kteří vám budou umět odpovědět, udělají to s radostí.“25

Čilé kulturní dění vycházelo také z české kolonie v Paříži, která tam postupně vznikla a během meziválečných let se podstatně rozrůstala. Mezi obyvateli bylo mnoho umělců. Významnou roli měl František Kupka, který byl v čele aktivit kolonie ještě za války pod vedením Masaryka26 a také byl prostředníkem uměleckých styků. Malíř měl svou první osobní výstavu v Paříži v roce 1921 v galerii Povolozky.27 V Paříži fungoval také Sokol de Paris (přetvořen roku 1892 z Česko-moravské besedy), který měl i hudební sekci.28 Nejznámější ulice kolonie je rue de Vanves, kde bydlel Kupka a také Martinů, malíři Zrzavý a Šíma. Všichni udržovali přátelské kontakty a právě díky nim mezi různými uměleckými obory docházelo ke vzájemným inspiracím a podnětům. Kupka se například v době jazzové vlny ve třicátých letech pokoušel spojit své umění s hudbou, což je vidět na souboru děl „Jazz Hot“. Spisovatel Weiner a malíř Šíma, který spolupracoval s Ribemontem-Dessaignes, seznámili Martinů s tímto dramatikem, a díky tomu vznikly mimo jiné opery Slzy nože a Trojí přání. V roce 1933 přijeli do Paříže na návštěvu kolonie V. Nezval a J. Honzl. Ti se setkali 9. května v kavárně na place Blanche s A. Bretonem, P. Eluardem a B. Péretem.29 O rok později pořádají Breton a Eluard konferenci v Praze a vzniká česká surrealistická skupina (členy byli Biebl, Štýrský a Toyen, Makovský, Honzl, ale také Ježek a další). V roce 1934 vznikla po návštěvě Nezvala v kolonii na jeho libreto rozhlasová opera B. Martinů Hlas lesa. V roce 1924 organizuje Maurice Raynal v Paříži výstavu, nazvanou L’Art moderne tchécoslovaque (Československé moderní umění), kde jsou k vidění díla Šímy a Tvrdošíjných. V roce 1925 přijíždějí do Paříže J. Štýrský a Toyen a vytvoří zde nový výtvarný styl „artificialismus“, který je záhy pokřtěn na výstavě v Galerii soudobého umění na boulevardu Raspail v roce 1926.30 V této době se malíř Šíma seznamuje díky spisovateli Weinerovi (stálému dopisovateli do Lidových novin) s budoucími zakladateli hnutí Grand Jeu (Velká hra), Rogerem Vaillantem a René Daumalem.31 Weiner tedy seznámil tyto dva studenty 25

« – Parlez français, monsieur, nous détestons les Allemands bien plus que ne font les Français. Nous les haïssons, ces gens qui veulent nous imposer leur langue, profitent de nos industries et de notre sol dont la fécondité produit tout, le vin, le charbon, les pierres fines et les métaux précieux, tout, sauf le sel. A Prague, on ne parle que le tchèque. Mais lorsque vous parlerez français, ceux qui sauront vous répondre le feront avec joie. » in: APOLLINAIRE, Guillaume: Le Passant de Prague, in: L’Hérésiarque & Cie (9ème ed.), Paris 1922, s. 4 (překlad J. D.). 26 Viz v pozn. 8, s. 79. 27 Viz pozn. 13, s. 177. 28 Viz pozn. 8, s. 75. 29 Viz pozn. 21, s. 110. 30 Viz pozn. 27, s. 186. 31 Id., s. 187–188.

372


filosofie a zakladatele nového proudu jednak se Šímou, ale také s Teigem, Nezvalem, Seifertem a Devětsilem. Šíma spolupracoval v roce 1929 na výstavě „Velké hry“ v Paříži v galerii Povolozky a stejná galerie pořádala i dvě jeho osobní výstavy v letech 1929 a 1930.32 Šíma byl významný i jako zprostředkovatel kontaktů mezi umělci. Nejen že seznámil Ribemonta-Dessaignes s Martinů, ale sjednal tomuto dramatikovi vydání některých jeho prací v Praze (přeložil Teige) a Jindřich Honzl inscenoval v roce 1929 v Osvobozeném divadle Peruánského kata. Dokonce došlo k paradoxu, že některá Ribemontova díla vyšla dříve v českém překladu než v originálu. Obálky knih byly samozřejmě z dílny Josefa Šímy.33 Dalšími malíři působícími v pařížské kolonii byli Alén Diviš, Adolf Hoffmeister a František Tichý, též blízký přítel B. Martinů.34 Martinů chodil také do ateliéru sochaře Viléma Brázdy, jenž byl talentovaným žákem Štursy a Bourdella. Ve Francii vycházely překlady některých českých děl. Například Čapkův Zahradníkův rok, Hovory s T. G. M. nebo Dobrý voják Švejk. Nelze zapomenout ani na periodika Revue française de Prague, či Europe centrale, která vycházela jak v Praze, tak v Paříži. Podstatným byl pro česko-francouzské vztahy také časopis L’Esprit nouveau (Nový duch), zaměřený na malířství, literaturu, filosofii, estetiku, ale hlavně na architekturu (založen Le Corbusierem v r. 1919).35 Revue hlásající estetiku „purismu“ ovlivnila Šímu, ale také Teigeho a posléze i další členy Devětsilu, který se rozšířil o odbor architektury v roce 1923. Bedřich Feuerstein byl prvním architektem ovlivněným purismem a začínajícím svou kariéru v Paříži36 a mohli bychom jmenovat mnoho žáků Le Corbusiera, kteří pracovali v jeho ateliéru (např. Karel Stráník, Vladimír Karfík). Le Corbusier pořádal v Československu konference v letech 1924, 1928 a 1935.37 Z hudebníků, kteří pobývali kratší či delší dobu v pařížské české kolonii, jmenujme Vítězslavu Kaprálovou, která se velmi prosazovala v tamním uměleckém životě, dále pak V. Kaprála, K. B. Jiráka, J. Ježka, který byl v Paříži na stipendiu, V. Holzknechta, R. Firkušného (byl ve Francii díky podpoře T. G. Masaryka a studoval u Alfréda Cortota a Marguerite Long),38 J. Páleníčka, A. Plocka, nebo V. Štěpána.39 V tamější kolonii pobýval také Metod Vymetal, dirigent, který měl v roce 1930 příležitost ke stipendijnímu pobytu v Paříži, mimo jiné u A. Roussela.40 U stejného skladatele studoval skladbu také Hans Krása.41 Z výše uvedeného je patrné, že česko-francouzské vztahy byly velmi intenzivní v různých uměleckých odvětvích. Největší kontakt byl logicky mezi Prahou a Paříží. Velkou úlohu i zde (stejně jako v politice) hrály jednotlivé osobnosti – „zprostředkovatelé“ – mezi oběma metropolemi (Kupka, Šíma, ad.) Je patrné, že 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41

Id., s. 191. MIHULE, Jaroslav: Martinů, Osud skladatele, Praha 2002, s. 159. Viz v pozn. 27, s. 191. Viz v pozn. 27, s. 182. V ateliéru Augusta Perreta, se kterým ho taktéž seznámil Šíma. Ibid. Id., s. 185. Viz pozn. 33, s. 225. Ibid. Ibid., s. 183. ČERVINKOVÁ, Blanka: Hans Krása, život a dílo skladatele, Praha 2003, s. 55.


373

v české komunitě docházelo ke vzájemným kontaktům mezi českými i francouzskými umělci různých oborů, a tato spolupráce měla za výsledek i vznik mnoha hudebních děl. Hudební dění v Paříži bylo výjimečné množstvím mezinárodních vlivů. Danièle Pistone mluví o mnohých zahraničních koloniích, které se v Paříži formovaly.42 Typickou skupinou spojující přátelstvím (nikoliv ideově) několik zahraničních skladatelů žijících v Paříži, byla École de Paris (Pařížská škola). Podle Pistone právě tato „škola“ představovala nejlépe kosmopolitní charakter Paříže v meziválečném období.43 Jejím členem byl také Bohuslav Martinů. Skladatel sám charakterizuje vlivy různých uměleckých odvětví, které hned od příjezdu v roce 1923 vstřebával: „Teď zde začíná taková vostrá sezóna hudební, že bych se musel roztrhnout na několik částic, abych mohl všude být. […] Je […] to zde samý Stravinský, Honegger a všichni moderní lidé a bude tu Ruský balet a Švédský balet a Kubelík [Jan] a samá takováhle moc pěkná společnost. Také jsem se seznámil zde s mnoha malíři jako pp. Picasso, Gris, Derain, a budu též představen Stravinskému, který je s nimi velmi zadobře a přijede sem v květnu.“44

Pro dokreslení celkového obrazu a vzhledem k propojenosti hudebního dění je nutné zmínit se stručně o hudební scéně v Čechách. Zde nelze přehlédnout frankofilní orientaci hudebního odboru spolku Mánes, který začal v roce 1932 svoji činnost koncertem zhudebněných básní V. Nezvala. (Zazněly i skladby Nezvala samotného, neboť i on komponoval – další příklad tehdejší snahy o propojenost uměleckých odvětví.)45 Mnozí skladatelé se nechali inspirovat ve své tvorbě francouzskými básníky. Jmenujme například písně Františka Bartoše na texty Cocteaua a Mauriaca op. 7 (1928), Ježkovy písně na texty Cocteaua (Rychlíkem, 1927) nebo Bořkovcovy Rozmarné písně (1931–1932), zhudebňující Villonovy básně. Skupina byla orientovaná na pařížskou avantgardu, zejména na estetiku Pařížské šestky a Igora Stravinského. Inspirovali je ale i autoři blízcí pařížskému proudu, jako Hindemith, či ruská avantgarda. Tyto preference můžeme pozorovat v programech koncertů, které skupina pořádala na půdě výtvarného sdružení Mánesa.46 Nejspíš díky Martinů (dopisující člen spolku) byl Mánes v kontaktu s P. O. Ferroudem a jeho Tritonem. Dokladem toho budiž jeho skladby, které se hrály na koncertech Mánesa. 15. 3. 1934 – 3 písně na verše Goethovy, Sonáta pro housle a klavír, Sonáta pro violoncello a klavír (zde byl Ferroud osobně přítomen); 23. 2. 1937 se konal koncert „Na paměť Albana Berga a P. O. Ferrouda“ – Smyčcový kvartet C dur, Pět básní P. J. Touleta.47 Dalšími skladateli, ovlivněnými pařížskou hudbou Stravinského a „Šestky“, a reagujícími na neoklasicismus, byli Emil Hlobil, Karel Šrom a Pavel Haas. Patří sem také Emil František Burian, silně inspirován pařížskými podněty a jazzem. Po42 PISTONE, Danièle: Les musiciens étrangers à Paris au XXe siècle, in: Le Paris des étrangers, Paris 1989, s. 245–255. 43 Bez ideového programu, jejich jediným společným rysem bylo místo pobytu – Paříž. Id., s. 252. 44 Viz pozn. 33, s. 116. 45 Viz pozn. 22, s. 71. 46 Id., s. 83–34. 47 Ibid.

374


dobně byl ovlivněn též Erwin Schulhoff, jenž byl svými sklony k jazzu znám i ve Francii.48 Ve Francii působil Václav Štěpán, skladatel a klavírista. Byl častým přispěvatelem do Revue musicale, jednoho z nejrozšířenějších francouzských hudebních periodik, kde svými články o české hudbě nemálo pomohl hudebním vztahům mezi oběma zeměmi. Jeho hudba byla ve Francii vcelku známá.49 Byl tedy řazen mezi mladou českou skladatelskou školu, kam Blanche Selva ve svém článku v roce 1923 v Revue musicale řadila také R. Karla, O. Ostrčila, J. Křičku, B. Vomáčku a K. B. Jiráka.50 Jednalo se o generaci o dvacet let starší, než byly osobnosti kolem Mánesa a ty, které se inspirovaly francouzskou avantgardou. Ty ještě na začátku dvacátých let nebyly ve Francii známy, stejně jako byl neznámý Martinů. Francie tuto generaci poznala až ve třicátých letech. V roce 1922 se dostal do povědomí francouzské hudební veřejnosti Alois Hába, jehož čtvrttónový Kvartet op. 7 byl uveden na koncertě Jeana Wienera spolu s Kvartetem č. 4 Milhauda, Piano Rag Music a Blues od Stravinského a Druhým kvartetem Schönberga.51 Důležitou osobností rozvíjející česko-francouzské vztahy byl také Václav Talich. Jako šéfdirigent České filharmonie se zasloužil o uvedení mnoha významných děl. Byl nadšencem francouzské hudby, a proto v Praze nastudoval například díla Berlioze (Fantastická symfonie), Debussyho (Oblaka), Dukase (La Péri), d’Indyho (Istar, Symfonie č. 1), Francka (Symfonie d moll) a také Roussela (Poème de la forêt) – právě „Báseň lesa“ přiměla Martinů, který v ní hrál houslový part, jet do Paříže k Rousselovi studovat. Díky Talichovi byla v Československu také zorganizována velká sezóna francouzské hudby v roce 1920–1921, pod vedením francouzského dirigenta Walthera Strarama.52 Ve zpracování problematiky recepce české hudby ve Francii je nezbytné zmínit roli hudebních spolků a osobností s nimi spojených, které hrály v koncertním dění Paříže významnou úlohu. Ve Francii začaly „sociétés des concerts“ fungovat na sklonku 19. století. Jejich vznik byl podmíněn příznivými sociálními a kulturními podmínkami, které s sebou nesly také obrovský rozkvět komorní hudby. Cílem spolků bylo provozovat a podporovat nová díla na tomto poli. Meziválečné období bylo ale snad nejbohatším na hojnost spolků, jejichž vzájemné konkurenční prostředí vedlo k velmi rozmanitému hudebnímu dění ve Francii. Ač smysl spolků v počátcích spočíval v podpoře francouzské komorní hudby, období mezi válkami přineslo rozmach zahraniční hudby v jejich programech, či dokonce vznik nových société se soudobou zahraniční hudbou jako hlavním cílem. Následuje charakteristika nejdůležitějších spolků zaměřená na jejich přínos recepci české hudby ve Francii.

48

Na koncertech ve třicátých letech se hrála jeho Sonáta pro flétnu a klavír (v r. 1929, koncert SNM), Sonáta pro housle a klavír (1930, koncert SMI), Boston (1931, koncert SMI), Taneční jazzová suita (1931, koncert SMI) a Concertino (1933, Triton). 49 Les Premiers printemps, op. 5 (191, SMI), Rêves nostalgiques, op. 8 (1919, B. Selva), Sextet (1920, SMI), Písně (1923, SNM), Slovenské lidové písně (1030, SMI). 50 Viz SELVA, Blanche: La jeune école Tchèque, in: Reuve musicale, 1er juin 1923, s. 143. 51 Viz WIÉNER, Jean: Allegro appassionato, Paris 1978, s. 51. 52 Viz pozn. 21, s. 108.


375

Société Nationale de Musique (SNM) byla založena v roce 1871 a jednou z vedoucích osobností zde byl Saint-Saëns. Její program zpočátku zahrnoval povinnost provádět výhradně francouzská díla. Tento cíl podporovat „Ars gallica“, veden politickou situací ve válce s Německem, však přestal být brzy aktuální. Tak došlo k revizi programu a k povolení provádění i zahraničních autorů. To vedlo ke sporům a k odstoupení zakladatele spolku C. Saint-Saënse. SNM však i nadále byla „obráncem“ francouzské hudby, neboť podíl zahraničních autorů v letech 1919–1935 nepřesáhl 30% a povolena byla pouze díla již renomovaných cizích skladatelů.53 To je tedy stručný pohled do historie SNM, která se obtížně propracovávala k mezinárodní produkci, k čemuž podle Duchesneaua došlo v nejpodstatnějším měřítku až ve třicátých letech.54 Podíváme-li se však na koncertní programy SNM v meziválečném období a porovnáme-li účast českých autorů ve dvacátých a třicátých letech, zjistíme, že situace byla pro českou hudbu příznivější v prvním desetiletí. Z celkem osmi koncertů tohoto období, na nichž zazněly skladby českých autorů, spadá šest do let 1920–1929. Co se týká preference autorů, nejedná se o generaci začínající mladé české avantgardy, ale spíše o generace předchozí. Hráni byli: V. Štěpán a J. Křička 3¥, V. Novák a B. Martinů 2¥, J. Suk, L. Janáček, L. Vycpálek, J. Kunc, E. Schulhoff 1¥. Tab. 1 Datum 31. 1. 1920 12. 2. 1921 29. 4. 1922

24. 2. 1923

2. 5. 1925 4. 5. 1929 31. 1. 1931 5. 3. 1938

Program V. ŠTĚPÁN – Sextet – francouzská premiéra V. NOVÁK – Údolí nového království J. SUK – Životem a snem V. NOVÁK – Et ce fut un bon pâtre – premiéra L. VYCPÁLEK – Les Souris – premiéra J. KŘIČKA – Jeřáb a plameňák – premiéra J. KŘIČKA – Bajka – premiéra V. ŠTĚPÁN – Tři slovenské písně – premiéra (fr. adaptace V. Štěpán, P. de Lestang, V. Debay) V. ŠTĚPÁN – Písně: La Pauvre Fillette, Consolation – francouzská premiéra J. KUNC – Písně: A ja mam Marinu, Kdo má počernú galanku lid. písně (harmonizace J. KŘIČKA) – Le Petit Oignon (Cibulička), Hei, la forêt qui gronde – premiéra B. MARTINŮ – Písně: La Gent des esseulés, La Mort la plus belle E. SCHULHOFF – Sonate (fl, pno) – premiéra L. JANÁČEK – Smyčcový kvartet č. 1 – francouzská premiéra B. MARTINŮ – Deux Pièces – premiéra

Société Musicale Indépendante (SMI) vznikla v roce 1910 díky Ravelovi, Schmittovi a Koechlinovi. Její historie je v podstatě obdobná jako SNM. Zpočátku je SMI dominantním spolkem v Paříži. Podle Duchesneaua mají zvláště koncerty dvacátých let pro avantgardu zásadní význam, který přesahuje francouzskou oblast a lze ho považovat za mezinárodní.55 Oproti SNM byl věnován mnohem větší prostor cizím 53 54 55

DUCHESNEAU, Michel: L’Avant-garde musicale et ses sociétés à Paris de 1871–1939, Liège 1997, s. 50. Ibid. Id., s. 112.

376


skladatelům, jejichž účast byla neomezená. Duchesneau zmiňuje jména pravidelně uváděných skladatelů: B. Bartók, A. Berg, E. Bloch, A. Copland, M. Falla, P. Hindemith, B. Martinů, A. Schönberg, I. Stravinskij, K. Szymanowski.56 Vedení spolku však s postupem času také není schopno reagovat na rychlý hudební vývoj té doby a začíná odmítat některé mladé skladatele. Mezi nimi je P.-O. Ferroud, který reagoval na odmítnutí provedení svých písní založením nového spolku s názvem Triton. SMI zaniká v roce 1935 následkem finančního krachu. SMI byla tedy mnohem více nakloněna zahraniční produkci než SNM. Z pohledu četnosti provozování české hudby však má nad SNM jen nepatrnou převahu. V úvahu je ovšem nutno brát její zánik v roce 1935, tedy o čtyři roky kratší působnost mezi válkami. Z deseti koncertů jich spadá šest do třicátých let, respektive do let 1930–1932; potom už se konaly díky finanční krizi koncerty jen nepravidelně. To je rozhodně velký obrat k české hudbě během tří let. Ze skladatelů byli hráni: B. Martinů a E. Schulhoff 3¥, V. Štěpán (2¥), V. Novák, A. Dvořák, B. Smetana 1¥. Tab. 2 Datum 23. 5. 1919 13. 6. 1919 9. 5. 1921 13. 2. 1930 5. 3. 1930 14. 5. 1930 28. 2. 1931 8. 5. 1931 24. 4. 1932

Program V. ŠTĚPÁN – Les Premiers Printemps op. 5 (První jara, klav. kvintet) – premiéra A. DVOŘÁK – Smyčcový kvartet op. 105 B. SMETANA – Kvartet e moll, č. 1 V. NOVÁK – Kvartet D dur, op. 35 B. MARTINŮ – Kvartet č. 2 V. ŠTĚPÁN – Slovenské lidové písně (Appel à la mère, L’oiseau planait) – fr. premiéra E. SCHULHOFF – Sonate (vl, pno) B. MARTINŮ – Danse E. SCHULHOFF – Boston E. SCHULHOFF – Taneční jazzová suita – premiéra B. MARTINŮ – Kvartet č. 3 (1929) – premiéra

Société Triton je nejvýznamnějším hudebním spolkem meziválečného období, a to nejen z hlediska naší problematiky. Jak bylo řečeno, založil ho v roce 1932 Pierre-Octave Ferroud poté, co byly jeho skladby odmítnuty v SNM a v SMI. Cílem Tritonu bylo podporovat soudobou komorní hudbu, jak francouzskou, tak zahraniční. Aby se nové skladby dostaly k co největšímu počtu posluchačů, byly všechny koncerty v rámci možností vysílány rozhlasem do celé Evropy.57 Členy čestné komise byli: P. Dukas, M. Ravel, A. Roussel, F. Schmitt, B. Bartók, A. Casella, M. Falla, A. Schönberg, R. Strauss, I. Stravinskij, K. Szymanowski. Aktivní komise byla tvořena pěti Francouzi a čtyřmi cizinci: P.-O. Ferroud, J. Ibert, D. Milhaud, J. Rivier, H. Tomasi, T. Harsanyi, A. Honegger, M. Mihalovici a S. Prokofjev. Zahraniční členové pak měli za úkol organizovat ve svých zemích výměnné akce. Tak se Ferroudovi podařilo nejen navázat styky s mnoha ostatními evropskými zeměmi, ale také šířit rozmanitou soudobou hudební tvorbu ve Francii, čímž přispěl k ovlivňování a formování mnoha skladatelů. V roce 1935 se stali členy aktivní ko56 57

Id., s. 10. ROSTAND, Claude: L’Oeuvre de P.-O. Ferroud, Paris, 1957, s. x.


377

mise H. Barraud, M. Delannoy, C. Delvincourt, J. Françaix, F. Poulenc, F. Lazar, I. Markevitch, G. Pittaluga a také B. Martinů. Mezi čestné členy přibyl G. Enesco. Činnost Tritonu měla velký vliv na francouzské skladatele a přispěla velkou měrou k „internacionalizaci“ pařížského hudebního prostředí třicátých let.58 Vůbec nejpřínosnější byla podle Rostanda sezóna 1934–1935.59 Právě v této sezóně pořádal Triton i Festival československé hudby, kde zazněla díla S. Hippmanna, L. Janáčka, J. Ježka, K. B. Jiráka, J. Křičky, B. Martinů, L. Vycpálka a B. Vomáčky. Zmínili jsme se již o stycích Ferrouda s Mánesem. Triton fugoval, jako většina spolků, do začátku 2. světové války. Jeho činnost nebyla narušena ani tragickou smrtí Ferroudovou v roce 1936. Triton uvedl v období mezi lety 1933–1939 celkem deset koncertů se skladbami českých autorů. Z jedenácti českých skladatelů je logicky nejčastěji hraným Bohuslav Martinů, který se objevil na programu sedmkrát. Z dalších českých skladatelů byli hráni: L. Janáček 2¥, A. Dvořák, E. Schulhoff, J. Ježek, K. B. Jirák, J. Křička, L. Vycpálek, B. Vomáčka, S. Hippmann a V. Kaprál 1¥. Je zde zastoupena jak mladá, tak starší generace – i Antonín Dvořák. Tab. 3 Datum 20. 1. 1933 9. 3. 1934 25. 5. 1934 15. 2. 1935

29. 1. 1936 25. 3. 1936 10. 5. 1937

14. 3. 1938 8. 5. 1939

Program B. MARTINŮ – Sonate (vno, pno) – premiéra E. SCHULHOFF – Concertino (fl, vla, cb) – premiéra B. MARTINŮ – Quintette no. 1 – premiéra A. DVOŘÁK – Kvartet č. 12 F dur, op. 96 „Americký“ 1. L. JANÁČEK – Sonate (vno, pno) – francouzská premiéra 2. J. JEŽEK – Sonate (vno, pno) – francouzská premiéra 3. K. B. JIRÁK – Intermezzo lyrique (hlas, pno) – francouzská premiéra 4. J. KŘIČKA – Sonatine (vl, al) 5. B. MARTINŮ – Smyčcové trio č. 2 – premiéra 6. L. VYCPÁLEK – Mars (hlas, pno) – francouzská premiéra 7. B. VOMÁČKA – Písně (hlas, pno) – francouzská premiéra 8. S. HIPPMANN – Mélodies (hlas, pno) – francouzská premiéra B. MARTINŮ – Concerto (cembalo, malý orchestr) – premiéra L. JANÁČEK – Zápisník zmizelého – francouzská premiéra B. MARTINŮ – Concertino (pno, vno, vcl, instrumentální soubor) – premiéra V. KAPRÁL – Six Berceuses (Šest ukolébavek, na slovenské lidové melodie) – francouzská premiéra B. MARTINŮ – Trio (fl, vl, fg) premiéra B. MARTINŮ – Trois Ricercare (2 piana, smyčcový orchestr) – premiéra

Kromě tří výše zmíněných klíčových spolků té doby působilo v Paříži ještě množství dalších. La Sérénade byl spolek charakteristický francouzskými i zahraničními autory, jejichž estetickým ideálem byl neoklasicismus.60 Často prováděl skladby členů skupin Jeune France a Les Six. Z české hudby můžeme jmenovat jen skladbu Train hanté od Martinů, jež byla uvedena spolu s dalšími autory, kteří komponovali pro výstavu Expo 1937. Parc d’attraction Expo 37 byl uveden na koncertě 58 59 60

DUMESNIL, René: La Musique en France entre les deux guerres 1919–1939, Genève 1946, s. 142. Viz pozn. 57, s. xi. Viz pozn. 53, s. 126.

378


Sérénade 28. 11. 1938. La Sirène byla další společností, kde bylo z české hudby možno slyšet Kvintet B. Martinů (17. 12. 1929). Concerts Wiener nese název podle svého organizátora, klavíristy a skladatele Jeana Wienera. Ten, podobně jako P. O. Ferroud v Tritonu, pořádal koncerty soudobé hudby, ale na rozdíl od Ferrouda byl otevřený i všem experimentům atonální hudby. Kromě Stravinského, Schönberga (francouzská premiéra Pierrota Lunaire 12. 1. 1922) a Weberna zde zazněl také Hábův Kvartet op. 7 (30. 3. 1922).61 Concerts privés pořádal na École Normale A. Cortot. Zazněl zde B. Martinů – Les Rondes, 18. 3. 1932. Concerts Poulet se konaly v divadle Sarah Bernhardt a byla zde uvedena Dvořákova Novosvětská symfonie (16. 11. 1930). V roce 1937 (13. 2) se hrála Smetanova Vltava pod hlavičkou Concerts Poulet – Siohan. Následující spolky provozovaly českou hudbu častěji. Jedná se o orchestrální spolky: Concerts Lamoureux (CL), Société des Concerts du Conservatoire (SCC), Concerts Colonne (CC) a Concerts Pasdeloup (CP). Druhý z nich s dirigentem Gaubertem hrál více Martinů, ale jinak byli soudobí autoři na programu těchto spolků spíše výjimkou. Nejčastěji byli uváděni Dvořák a Smetana a jejich nejznámější díla (Novosvětská, Má vlast). Dále se hrál L. Janáček, V. Novák; za povšimnutí stojí provedení Vycpálkovy kantáty O posledních věcech člověka (CL, 16. 2. 1930). Co se týká orchestrální hudby, neexistoval žádný spolek, který by podporoval soudobou mezinárodní tvorbu, podobně jako Triton tvorbu komorní. I z tohoto hlediska je patrná vedoucí pozice komorní hudby jako pole, na němž probíhal aktuální vývoj hudební tvorby v meziválečném období nejen v Paříži, ale v celé Evropě. Bližší pohled poskytnou následující tabulky. Concerts Lamoureux Tab. 4 Datum 29. 11. 1925 7. 1. 1928 25. 2. 1928 16. 2. 1930

Program A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie A. DVOŘÁK – Koncert pro violoncello B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) L. VYCPÁLEK – O posledních věcech člověka 23. 3. 1930 A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie 22. 11. 1930 L. JANÁČEK – Belvedér L. JANÁČEK – Kašpar Rucký 18. 2. 1934 A. DVOŘÁK – Koncert pro violoncello 23. 2. 1935 A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie 23. 2. 1935 B. SMETANA – Vltava 2. 12. 1935 B. SMETANA – Šárka A. DVOŘÁK – Slovanské tance A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie B. MARTINŮ – La Bagarre 29. 1. 1936 B. MARTINŮ – Concerto (cembalo, malý orchestr) – premiéra 10. 1. 1937 A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie 17. 12. 1938 A. DVOŘÁK – Slovanské tance (č. 1, 2) 61

WIÉNER, Jean: Allegro appassionato, Paris 1978, s. 50–51.


379

Société des Concerts du Conservatoire Tab. 5 Datum 10. 1. 1932 25. 11. 1934 20. 12. 1936 7. 5. 1937

Program A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie A. DVOŘÁK – Koncert pro violoncello B. MARTINŮ – Concerto (fl, vno) B. MARTINŮ – Concerto (pno, orch.) B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra)

Concerts Colonne Tab. 6 Datum 11. 2. 1928 20. 12. 1936 13. 2. 1937

17. 12. 1938

Program B. MARTINŮ – Koncert pro klavír a orchestr – premiéra B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) J. SUK – Fantastické scherzo B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) A. DVOŘÁK – Rusalka (Měsíčku na nebi) České národní písně B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) A. DVOŘÁK – Koncert pro klavír a orchestr

Následuje pohled na celé meziválečné období v chronologickém sledu, tak jak byla česká hudba uváděna na koncertech. Jedná se o pokus postihnout co nejpřesnější obraz koncertního dění z tohoto úhlu pohledu, nutno však dodat, že přehled není úplný. Při jeho sestavování jsem vycházela jednak z knihy M. Duchesneaua,62 který uvádí seznamy koncertů SNM, SMI, Tritonu a Sérénade, dále ze seznamu koncertů Tritonu v knize C. Rostanda,63 ale hlavním zdrojem byla revue Guide de Concert, která v daném období přinášela informace o naprosté většině hudebního dění v Paříži. Informace jsou tedy limitovány na hlavní město. Bádání však bylo omezeno také neúplným jmenným rejstříkem, který ve své většině zachycuje pouze jména autorů, která byla alespoň minimálně rozvedena v krátkém textu, charakterizujícím skladbu. To se ovšem dělo poměrně často. Bohužel se mi nepodařilo sehnat ročníky 1924–1925, 1937–1938 a v ročníku 1932–1933 chyběl rejstřík.

Tab. 7 c Zkratky: SMI (Société Musicale Indépendante), SNM (Société Nationale de Musique), SCC (Société des Concerts du Conservatoire), CP (Concerts Pasdeloup), CL (Concerts Lamoureux), CC (Concerts Colonne), DA (DUCHESNEAU, Michel: L’Avant-garde musicale et ses sociétés à Paris de 1871–1939, Liège, 1997), GC (Guide de Concert) 62 63

DUCHESNEAU, Michel: L’Avant-garde musicale et ses sociétés à Paris de 1871–1939, Liège 1997. ROSTAND, Claude: L’Oeuvre de P.-O.Ferroud, Paris 1957.

Salle de la Société des concerts (Ancien Conservatoire) Salle de la Société des concerts (Ancien Conservatoire) Ancien Conservatoire, 2bis rue du Conservatoire Salle Gaveau, 45 rue La Boetie

31. 1. 1920

29. 4. 1922

30. 3. 1922 (čt, 21 h)

9. 5. 192166 (po, 21 h)

12. 2. 1921

Salle de la Société des concerts (Ancien Conservatoire)

Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Salle de la Société de géographie, 184 Bd Saint-Germain

13. 6. 191964

7. 10. 191965 (út, 21 h)

Místo Salle Gaveau, 45 rue La Boetie

Datum (Čas) 23. 5. 191964

V. NOVÁK – Et ce fut un bon pâtre – premiéra Paule de Lestang – zpěv, Václav Štěpán – pno L. VYCPÁLEK – Les Souris – premiéra J. KŘIČKA – Jeřáb a plameňák – premiéra J. KŘIČKA – Bajka – premiéra

SNM

„5e Concert Jean Wiener“

Kvartet „Pro Arte“ (Onnou, Halleux, Prévot, Quinet)

A. HÁBA – Kvartet op. 7

SNM

SNM

„Blanche Selva“

SMI

Název / Pořadatel SMI

Kvartet Ševčík-Lhotský SMI (Lhotský, Procházka, Moravec, Fingerland)

Karel Hoffmann – vno, Josef Suk – vno, Jiří Herold – vla, Ladislav Zelenka – vcl, Yvan Engelbert – vla, Emile de Bruyn – vcl, Blaire Croiza – zpěv Blanche Selva – pno

Interpreti « Quatuor Tchèque » (Karel Hoffmann, Josef Suk, Jiří Herold, Ladislav Zelenka) Václav Štěpán – pno « Quatuor Tchèque » (Karel Hoffmann, Josef Suk, Jiří Herold, Ladislav Zelenka) Blanche Selva – pno, Pavla Osusky-Vachkova – zpěv

B. SMETANA – Kvartet e moll, č. 1 V. NOVÁK – Kvartet D dur, op. 35

J. SUK – Životem a snem

B. SMETANA – České tance (Furiant, Polka g moll, a moll) V. NOVÁK – Písně zimních nocí op. 30 České lidové písně J. SUK – O matince op. 28 Slovenské lidové písně V. ŠTĚPÁN – Rêves nostalgiques op. 8 V. NOVÁK – Trojak (valašský tanec) V. ŠTĚPÁN – Sextet – francouzská premiéra V. NOVÁK – Údolí nového království

A. DVOŘÁK – Smyčcový kvartet op. 105

Program V. ŠTĚPÁN – Les Premiers Printemps op. 5 (První jara, klav. kvintet) – premiéra

GC 1921–1922, no 8 J. Wiener, Allegro appassionato DA, s. 282

GC 1920–1921, no 7; DA, s. 315

DA, s. 280

DA, s. 278

GC 1919–1920, no 6

DA, s. 312

Zdroj informace DA, s. 312

380 Jana Dostra‰ilová

69

68

67

66

65

64

B. SMETANA – Má vlast

Orch. Grassi, dir. E.-C. Grassi

Orch. Pasdeloup, dir. R. Baton

Orch. Pasdeloup, dir. P. Coppola

B. SMETANA – Prodaná nevěsta

B. SMETANA – Vltava

neuvedeni

Orch. neuveden, dir. Walter Straram

Suzanne Guillemeau – zpěv, Jacques Fevrier – pno

H. KRÁSA – Smyčcový kvartet

V. ŠTĚPÁN – Písně: La Pauvre Fillette, Consolation – francouzská premiéra J. KUNC – Písně: A ja mam Marinu, Kdo má počernú galanku anonym (harmonizace J. KŘIČKA) – Písně: Le Petit Oignon (Cibulička), Hei, la forêt qui gronde – premiéra H. KRÁSA – Symfonie pro malý orchestr – dvě věty

Mischa Léon – zpěv, ostatní neuvedeni

« Concert présenté en collaboration avec le Quatuor Tchèque (Quatuor Bohémien). » « Audition consacrée à la musique tchèque. » « Concert donné sous le patronage de la S.M.I. par le Quatuor tchécoslovaque Sevcik – Lhotsky. » Koncert se konal v rámci cyklu čtyř koncertů mezinárodní soudobé hudby, které dirigoval W. Straram. „Kvartet se pro lepší porozumění dvakrát opakoval.“ Koncert k výročí narození B. Smetany.

2. 3. 192469 (15 h) 2. 3. 192469 (15 h)

6. 11. 1923 (út, 21 h)

12. 5. 192368 (odpoledne)

Gâité-Lyrique, Sg. Des Arts-st-Métiers

Champs Elysées, 13 Avenue Montaigne Hudební salón redakce Revue musicale Champs Elysées, 13 Avenue Montaigne Trocadéro

24. 4. 192367

24. 2. 1923

Salle de la Société des concerts (Ancien Conservatoire) Salle de la Société des concerts (Ancien Conservatoire)

15. 12. 1922

V. ŠTĚPÁN – Tři slovenské písně – premiéra (fr. adaptace V. Štěpán, P. de Lestang, V. Debay) L. JANÁČEK – Zápisník zmizelého – fr. prem.

Červinková, Hans Krása, s. 63 Červinková, Hans Krása, s. 62 GC 1923–1924, s. 60–61

DA, s. 282

Informace G. Erismanna

GC 1923–1924, s. 327, 309 Association GC 1923–1924, des Concerts Grossi s. 503

CP

„Concert symphonique“

Recepce Revue musicale

neuveden

SNM

neuveden


381

8. 3. 193072 (21 h) 23. 3. 1930 (ne, 15 h)

5. 3. 1930

16. 2. 1930 (ne, 15 h) 1. 3. 1930 (so, 17 h)

19. 12. 1929 (čt, 16.30 h) 13. 2. 1930

17. 12. 1929 (út, 16.30 h)

29. 11. 1925 (ne, 15 h) 7. 1. 192870 (so, 16.45 h) 11. 2. 1928 (so, 17 h) 25. 2. 1928 (so, 16.45 h) 25. 10. 1928 (21 h) 26. 10. 192871 (20.30 h) 4. 5. 1929

Datum (Čas) 2. 5. 1925

SNM La Sirène musicale

J. Kubelík – vno Orch. Opéra-Comique, dir. neuv. René Le Roy – fl, Jacgues Février – pno La Sirène Musicale – 2¥vno, 2¥vla, vcl (Černý, Vohanka, Dvořák, Blanpain, Vectomov) Quatuor Francis Touche Černý, Vohanka, Dvořák, Večtomov Orch. Lamoureux, dir. A. Wolff, sbor a sólisté z St-Gervais, sbormistr P. Le Flem Orch. Pasdeloup, dir. R. Baton

Irma Weile-Bacarny – zpěv, Erica Freydanck – pno Vno – V. Příhoda, M. de Valmalete Orch. Lamoureux, dir. A. Wolff

neuveden B. SMETANA – Prodaná nevěsta – premiéra Erwin SCHULHOFF – Sonate (fl, pno) – premiéra B. MARTINŮ – Kvintet (1927)

B. SMETANA – Smyčcový kvartet e moll B. MARTINŮ – Kvartet č. 2 B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) L. VYCPÁLEK – O posledních věcech člověka V. NOVÁK – V Tatrách

V. ŠTĚPÁN – Slovenské lidové písně (Appel à la mère, L’oiseau planait) – fr. prem. neuveden A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie

Opéra-Comique

Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Salle Debussy (Pleyel), 252 Fbg. St.-Honoré Salle Debussy (Pleyel), 8 rue Daru École normale de musique Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Champs Elysées, 13 Avenue Montaigne École normale de musique Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Salle Gaveau, 45 rue La Boetie

CL

„Vasa Prihoda“

SMI

CP

CL

« Quatuor Francis Touche » SMI

„Jan Kubelík“

CL

CC

Salle Gaveau, 45 rue La Boetie L’Opéra

CL

Orch. Lamoureux, dir. P. Paray CL

Název / Pořadatel SNM

Interpreti Jane Bathori – zpěv, Maurice Beche – pno

B. MARTINŮ – Koncert pro klavír a orchestr – premiéra B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra)

A. DVOŘÁK – Koncert pro violoncello

Program B. MARTINŮ – Písně: La Gent des esseulés, La Mort la plus belle A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie Orch. Lamoureux, dir. G. Georgesco, vcl P. Cassado Orch. Colonne, dir. G. Pierné, pno L. Descaves Orch. Lamoureux, dir. P. Paray

Místo Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Théâtre du Châtelet

GC 1929–1930, s. 622 GC 1929–1930, s. 713

DA, s. 324

GC 1929–1930, s. 552–553 GC 1929–1930, s. 616

GC 1929–1930, s. 322 DA, s. 324

GC 1929–1930, s. 331, 326

GC 1925–1926, s. 220 GC 1927–1928, s. 390 GC 1927–1928, s. 553 GC 1927–1928, s. 617 GC 1928–1929, s. 78 GC 1928–29, s. 38, 63, 69 DA, s. 290

Zdroj informace DA, s. 285


73

72

71

70

Salle Chopin (Pleyel), 8 rue Daru

Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Salle Chopin (Pleyel) Salle Cortot (École normale de musique) Champs Elysées, 13 Avenue Montaigne École normale de musique Ancien Conservatoire, 2bis rue du Conservatoire Salle Pleyel, 252 Fbg. St.-Honoré

École normale de musique Champs Elysées, 13 Avenue Montaigne Théâtre Sarah Bernhardt Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Orch. Pasdeloup, dir. R. Baton

Orch. Poulet, dir. H. Kindler Chorales institutrices de Prague (Sbor pražských učitelek) sbormistr Metod Vymetal Orch. Lamoureux, dir. A. Wolff, Choral des Institutrices de Praque Pražský kvartet (Richard Zika, Herbert Berger, Ladislav Černý, Váša Černý) Lucette Descaves – pno

A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie

A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie české a francouzské skladby „zpívané v češtině a francouzštině“ (program nedefinován) L. JANÁČEK – Belvedér L. JANÁČEK – Kašpar Rucký L. JANÁČEK – Smyčcový kvartet č. 1 – fr. prem.

Orch. Pasdeloup, dir. R. Baton

Erwin Schulhoff – pno Orch. Société Des Concerts, dir. M.-F. Gaillard

Orchestre Symphonique de Paris, dir. E. Bigot, vcl – M. Maréchal Orch. Dubruille, dir. E. Dubruille

L. JANÁČEK – Valašské tance (výběr 4) – premiéra 2 tanců E. SCHULHOFF – Taneční jazzová suita – prem. A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie


A. DVOŘÁK – Slovanský tanec č. 8

B. MARTINŮ – Danse E. SCHULHOFF – Boston

Richard Zika – vno, Erwin Schulhoff – pno

E. SCHULHOFF – Sonate (vl, pn)

« Cette oeuvre op. 104 a été jouée à Paris pour la première fois par Casals le 26 janvier 1913. » Česká dekorace – Václav Veltchek, opera nastudována k 10. výročí československé nezávislosti. « Le célèbre violoniste tchèque. » Dva z tanců byly nedávno provedeny na koncertě Pasdeloup (datum se nepodařilo zjistit).

13. 3. 1932 (ne, 16.15 h)

13. 3. 1932 (ne, 17 h)

10. 1. 1932 (ne, 15 h)

8. 5. 1931

1. 3. 193173 (ne, 16.30 h)

28. 2. 1931

22. 11. 1930 (so, 16.45 h) 31. 1. 1931

16. 11. 1930 (ne, 17.15 h) 21. 11. 1930 (pá, 21 h)

25. 10. 1930 (so, 17 h)

14. 5. 1930

GC 1931–1932, s. 377

DA, s. 325

GC 1930–1931, s. 601

« Orchestre GC 1931–1932, symphonique s. 656, 667 de Paris » « Concert Dubruille » GC 1931–1932, s. 656

SCC

SMI

CP

SMI

DA, s. 325

GC 1930–1931, s. 181 DA, s. 292

CL SNM

GC 1930–1931, s. 188 GC 1930–1931, s. 181

GC 1930–1931, s. 85

DA, s. 325

Concert Poulet

CP

SMI


383

École Normale de musique

Champs Elysées, 13 Avenue Montaigne Salle Gaveau, 45 rue La Boetie École Normale de musique École Normale de musique Ancien Conservatoire, 2bis rue du Conservatoire École Normale de musique

20. 1. 1933

28. 10. 1933 (17 h)

15. 2. 193574

25. 11. 1934 (ne, 15 h)

25. 5. 1934

18. 2. 1934 (ne, 15 h) 9. 3. 1934

17. 3. 1932 (čt, 21 h) 18. 3. 1932 (pá, 21 h) 24. 4. 1932 (ne, 21 h)

Místo Ancien Conservatoire, 2bis rue du Conservatoire École Normale, 78 rue Cardinet École Normale, 78 rue Cardinet École Normale, 78 rue Cardinet

Datum (Čas) 14. 3. 1932 (po, 21 h)

1. L. JANÁČEK – Sonate (vno, pno) – fr. prem. 2. J. JEŽEK – Sonate (vno, pno) – fr. prem. 3. K. B. JIRÁK – Intermezzo lyrique (hlas, pno) – francouzská premiéra 4. J. KŘIČKA – Sonatine (vl, al) 5. B. MARTINŮ – Smyčcové trio č. 2 – prem. 6. L. VYCPÁLEK – Mars (hlas, pno) – fr. prem. 7. B. VOMÁČKA – Písně (hlas, pno) – fr. prem.

A. DVOŘÁK – Kvartet č. 12 F dur, op. 96 „Americký“ A. DVOŘÁK – Koncert pro violoncello

B. MARTINŮ – Quintette no. 1 – premiéra

1–2: Robert Soëtens – vno, Germaine Leroux – pno 3, 6, 7, 8: Maria Braneze –hlas, Madeleine D’Aleman – pno, 4–5: Jean Pasquier – vno, Pierre Pasquier – vla, Etienne Pasquier – vcl

Orch. Lamoureux, dir. M. de Freitas-Branco, vcl – M. Feuermann Quatuor Indig (Alfred Indig, Delin, Korner, Blinder), Tibor Harsányi – pno Quatuor André Gertler (André Gertler, Baumann, Revesz, Gustave Franck) Orch. Société des Concerts, dir. P. Gaubert, vcl – M. Marechal

DA, s. 333

GC 1934–1935, s. 215–216

SCC

Société Triton

DA, s. 332

GC 1933–1934, s. 525, 533 DA, s. 332

GC 1933–1934, s. 79, 83–84

GC 1931–1932, s. 660 GC 1931–1932, s. 660 GC 1931–1932, s. 753, 762; DA, s. 325 DA, s. 331

Zdroj informace GC 1931–1932, s. 657

Société Triton

Société Triton

Société Triton

SMI

CL

Kvartet Roth (Feri Roth, Jenö Antal, Ferenc Molnar, Albert van Doorn)

B. MARTINŮ – Kvartet č. 3 (1929) – premiéra

« Concert Privé »


neuvedeni

B. MARTINŮ – Les Rondes – premiéra

« Trio de Budapest »

CP

Trio de Budapešť

A. DVOŘÁK – Trio op. 90

Název / Pořadatel « O.P.A. »

B. MARTINŮ – Sonate (vno, pno) – premiéra Zoltan Szekely – vno, Geza Frid – pno, E. SCHULHOFF – Concertino (fl, vla, cb) – prem. Marcel Moyse – fl, Pierre Pasquier – vla, Louis Delmas-Boussagol – cb A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie Orch. Pasdeloup, dir. L. Hasselmans

Interpreti Orch. O.P.A. dir. H. Defosse

Program A. DVOŘÁK – Slovanské tance (výběr 3)


École Normale, 78 rue Cardinet

École Normale, 78 rue Cardinet

Ancien Conservatoire, 2bis rue du Conservatoire Théâtre du Châtelet Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Théâtre de l’Opéra-Comique Théâtre du Châtelet

Salle Pleyel, 252 Fbg. St.-Honoré

29. 1. 1936 (st, 21 h)

25. 3. 1936 (st, 21 h)

20. 12. 1936 (ne, 15 h)

20. 12. 1936 (ne, 17.30 h) 10. 1. 1937 (ne, 16.45 h) 10. 1. 1937 (ne, 17 h) 13. 2. 1937 (so, 17 h)

6. 3. 1937 (ne, 16.30 h)

Orch. Colonne, dir. P. Paray Orch. Lamoureux, dir. E. Bigot Orch. Pasdeloup, dir. E. Szenkar, vcl – p. Feuermann Orch. Eichler, dir. P. Paray, zpěv – sl. R. Delmar

B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie A. DVOŘÁK – Koncert pro violoncello

Orch. Poulet-Siohan, dir. E.-P. Stekal

Orch. Société des Concerts, dir. P. Gaubert, fl, vno: p. Moyse, sl. B. Honegger

B. MARTINŮ – Concerto (fl, vno)

J. SUK – Fantastické scherzo B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) A. DVOŘÁK – Rusalka (Měsíčku na nebi) České národní písně B. SMETANA – Vltava

José de Trevi – zpěv, Germaine Cernay – zpěv, Germaine Leroux – pno

Société Triton

Ensemble Instrumental, dir. H. Tomasi, cembalo – Marcelle de Lacour

L. JANÁČEK – Zápisník zmizelého

« Philharmonie tchèque »

Česká Filharmonie, dir. V. Talich

B. SMETANA – Šárka A. DVOŘÁK – Slovanské tance A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie B. MARTINŮ – La Bagarre B. MARTINŮ – Concerto (cembalo, malý orchestr) – premiéra

Concerts Poulet-Siohan

CC

CP

CL

CC

SCC

Société Triton

CP

Orch. Pasdeloup, dir. Studer-Weingartner

B. SMETANA – Vltava

CL

Orch. Lamoureux, dir. L. Fourestier

GC 1936–1937, s. 629

GC 1936–1937, s. 335, 341 GC 1936–1937, s. 301, 312 GC 1936–1937, s. 367, 374 GC 1936–1937, s. 525, 532

GC 1935–1936, s. 431, 439; DA, s. 333 GC 1935–1936, s. 695; DA, s. 334 GC 1936–1937, s. 337

GC 1934–1935, s. 557, 563 GC 1934–1935, s. 248 GC 1935–1936, s. 238, 248–249

74 C. Rostand uvádí v seznamu koncertů Tritonu od Vycpálka „Písně“ namísto „Marsu“ (P. O. Ferroud, p. 54). Dále chybně zaměňuje Sonátu L. Janáčka za dílo pro violoncello a klavír.

Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Théâtre de l’Opéra-Comique Théâtre de l’Opéra-Comique

23. 2. 1935 (so, 16 h) 23. 2. 1935 (so, 17 h) 2. 12. 1935 (po, 21 h)

8. S. HIPPMANN – Mélodies (hlas, pno) – francouzská premiéra A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie


385

« Trio de Pratur »

Název / Pořadatel « Orchestre de la Société Philharmonique de Paris » SCC

GC 1938–1939, s. 205, 209 GC 1938–1939, s. 303, 308 GC 1938–1939, s. 495, 501 DA, s. 337

La Sérénade

CC

Nicole Henriot – pno

Orch. Colonne, dir. P. Paray, pno – R. Firkušný Orch. Lamoureux, dir. E. Bigot Orch. Pasdeloup, dir. E. Senkar Monique Haas – pno Lucette Descaves – pno

Parc d’attraction Expo 37 (TCHÉREPINA, MARTINŮ, MOMPOU, RIETI, HONNEGER, HALFFTER, TANSMAN, MIHALOVICI, HARSÁNYI) – prem. B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra) A. DVOŘÁK – Koncert pro klavír a orchestr A. DVOŘÁK – Slovanské tance (č. 1, 2) A. DVOŘÁK – Novosvětská symfonie B. MARTINŮ – Trois Ricercare (2 pn, sm. orch.) – prem.

Société Triton

CP

CL

DA, s. 336; G. Erisman, Martinů, s. 364 DA, s. 330

DA, s. 302

GC 1936–1937, s. 754; Mihule, Martinů, 2002, s. 252 GC 1936–1937, s. 754, 757; DA, s. 335

GC 1936–1937, s. 471, 463

Zdroj informace GC 1936–1937, s. 687, 692

Marcel Moyse – fl, Blanche Honegger – vno, Société Triton fg.– ?

T. Harsányi – pno, sl. C. Schwartz – vno, Société Triton M. Eisenberg – vcl, T. Harsányi – pno, J. Vavrdová – zpěv, Ensemble instrumental, H. Tomasi – dir. Marcelle de Lacour – cemb. SNM

Trio de Prague (J. Páleníček, A. Plocek, F. Smetana)

Orch. Société des Concerts, dir. – P. Gaubert, pno – G. Perouc

Interpreti Orchestre de la Société Philharmonique de Paris, dir. S. Beer

B. MARTINŮ – Trio (fl, vno, fg) premiéra

B. MARTINŮ – Concertino (pno, vno, vcl, instr. soubor) – premiéra V. KAPRÁL – Six Berceuses (Šest ukolébavek, na slovenské lidové melodie) – fr. prem. B. MARTINŮ – Deux Pièces – premiéra

A. DVOŘÁK – Dumky B. MARTINŮ – Cinq pièces brèves

B. MARTINŮ – Concerto (pno, orch.) B. SMETANA – Prodaná nevěsta (předehra)

Program B. SMETANA – Vltava

Duchesneau uvádí chybně trio pro fl, vno a pno (Louis Moyse – pno).

Théâtre du Châtelet Salle Gaveau, 45 rue La Boetie Théâtre de l’Opéra-Comique École Normale de musique

17. 12. 1938 (so, 17 h) 17. 12. 1938 (so, 17 h) 18. 2. 1939 (so, 17 h) 8. 5. 1939

75

Salle Gaveau, 45 rue La Boetie

28. 11. 1938

14. 3. 193875

5. 3. 1938

10. 5. 1937 (po, 21 h)

École Normale de musique École Normale de musique

Ancien Conservatoire, 2bis rue du Conservatoire École Normale (Salle Cortot), 114bis bd. Malesherber École Normale de musique, 78 rue Cardinet

7. 5. 1937 (pá, 15 h)

7. 5. 1937 (pá, 21 h)

Místo Salle Pleyel, 252 Fbg. St.-Honoré

Datum (Čas) 6. 4. 1937 (út, 21 h)


387


Z uvedené tabulky lze vyvodit několik poznatků. Můžeme sledovat přibližný počet koncertů české hudby v jednotlivých letech. Zajímavé je také srovnání obou desetiletí, z něhož vyplývá téměř dvojnásobný nárůst počtu koncertů české hudby ve třicátých letech. Tab. 8 1919–1929 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1928 1929

Koncerty 4 1 2 2 2 2 2 5 3

Celkem

23

1930–1939 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 Celkem

Koncerty 11 4 7 2 4 4 4 8 5 2 51

Dalším důležitým zjištěním jsou jména skladatelů, jejichž skladby byly ve Francii hrány a kteří tedy byli více či méně známí. Při pohledu na následující tabulku je zřejmé, že převažují tři autoři: A. Dvořák, B. Martinů a B. Smetana. Jde tedy v případě Dvořáka a Smetany o autory „osvědčené“, jejichž díla jsou již dostatečně známá. Martinů je nejhranějším soudobým skladatelem, což je logicky podpořeno jeho působením v Paříži. Množstvím koncertů následují V. Novák a V. Štěpán, který taktéž působil v Paříži. Díla Leoše Janáčka zazněla na koncertech pětkrát, všech pět koncertů se ovšem konalo až ve třicátých letech, do té doby byl prakticky neznámý.76 Třicátá léta byla, jak již řečeno, dvojnásobně bohatší na koncerty české hudby. K tomu výrazně přispěl Triton, založený v roce 1932. Na jeho koncertech bylo uvedeno celkem osmnáct skladeb českých skladatelů, zatímco ostatní dva hlavní spolky – SNM a SMI – dohromady zvýšily účast českých skladeb o šestnáct. Triton navíc přinesl řadu nových jmen ze soudobé české tvorby, jako byli J. Ježek, K. B. Jirák, V. Kaprál, B. Vomáčka nebo S. Hippmann. Ve snaze o úplnost obrazu recepce české hudby v daném období ve Francii nelze vynechat roli rozhlasu. Ten měl na šíření hudby velký vliv, neboť hudba měla v historii francouzského rozhlasu přední a rozhodující místo. Její vysílání zabíralo ve třicátých letech přibližně 60 % veškerého vysílacího času.77 Česká hudba se na tomto faktu podílela nikoli nevýznamně. Počátky rozhlasového vysílání ve Francii začínají seriózněji v roce 1921 a vysílání se rychle rozšiřuje; v roce 1930 existuje ve Francii dvacet pět rozhlasových 76

První zmínka o Janáčkovi, podle zdrojů G. Erismanna, pochází z roku 1908, kdy Pěvecké sdružení moravských učitelů provedlo na svém turné Maryčku Magdonovu. Tři koncerty proběhly 25. 5. v Palais du Trocadéro, 27. 5. v divadle Châtelet a 29. 5. v divadle Sarah Bernhardt. Podle Erismanna se poté sbor vydal navštívit Rodina v jeho ateliéru v Meudonu, kde mu zazpívali. Z toho je mimo jiné patrný vliv Rodinovy výstavy, která se konala v Praze v roce 1902. Rodin pak přijel na Moravu, kde se setkal s Janáčkem. 77 MÉADEL, Cécile: Histoire de la radio des années trente, Antrophos – Economica, Paris 1994, s. 313.

388

Jana Dostra‰ilová Tab. 9 Skladatel Dvořák Martinů Smetana Novák Štěpán Janáček Schulhoff Křička Suk Vycpálek Hába Hippmann Ježek Jirák Kaprál Kunc Vomáčka Celkem

Koncerty 24 21 17 6 6 5 5 3 3 3 1 1 1 1 1 1 1 100

1918–1929 3 3 8 5 5 – 1 2 2 1 1 – – – – 1 – 32

1930–1939 21 18 9 1 1 5 4 1 1 2 – 1 1 1 1 – 1 68

stanic.78 Brzkým cílem francouzského rozhlasu bylo vysílání do zahraničí. Po počátečním neúspěchu při snaze o získání koncese v Československu (zklamáním bylo získání koncese na československé radiotelekomunikace německým vysíláním Telefunken v r. 1922) nakonec Radio France získalo rozhlasový kontakt i s Československem. Jak jsem zjistila v programech T. S. F,79 první vysílání z Prahy přenášené francouzským rozhlasem začínají v roce 1933. Objevuje se nejčastěji Praha, později hojně i Brno, posléze Bratislava. A. Moosman, který bohužel neuvádí rok, upozorňuje na rekordní vysílání z Košic, kde redaktoři uváděli své koncerty v sedmi jazycích, právě kvůli srozumitelnosti vysílání do zahraničí.80 Hudební programy T. S. F. začínají vycházet od roku 1930 v týdeníku Guide de concert. Podle Cécile Méadel hudba ve třicátých letech v podstatě utvářela rozhlasové vysílání. Rozhlas se tak rychle stal důležitým pro ochránce a propagátory klasické hudby.81 Jedním z nich byl také P.-O. Ferroud, který nechal vysílat všechny koncerty Tritonu rozhlasem, i do zahraničí. Uvědomíme-li si významnou pozici české hudby na těchto koncertech, je tento fakt zásadní v šíření české hudby nejen ve Francii. Přímým přenosem vysílaly také orchestry Pasdeloup, Lamoureux Poulet a další, a to zejména sobotní a nedělní odpolední koncerty. Přítomnost české hudby na nich je vidět výše v podrobných tabulkách. Bohužel nebylo možné vypracovat podrobný seznam české hudby vysílané ve Francii v meziválečném období, zejména kvůli nezměrné hojnosti přenosů – vysílání koncertů z Prahy se objevovalo na programu téměř každý den.82 78

PROT, Robert: Dictionnaire de la Radio, PUG–INA, Grenoble 1997, s. 633. Téléphonie sans fil, původní název pro rozhlasové vysílání. MOOSMAN, André: Histoire des emissions internationales de la radiodiffusion française I, II, RFI, Paris 1981, s. 3. 81 Viz pozn. 77, s. 327. 82 Příklad několika vysílacích hudebních programů, tak jak vycházely v týdeníku Guide de concert, viz Přílohy mé diplomové práce, viz pozn. 1. 79 80


389

Pohled na meziválečné česko-francouzské hudební vztahy odkrývá jejich neobyčejnou bohatost, a to na mnoha úrovních. Vztahy, podmíněné z velké části politickou situací (zejména ze strany Francie spojené více s politickými zájmy státu), se rozrůstaly hojně i v uměleckých kruzích. Propojenost těchto kruhů byla v historii výjimečná a hudba v ní hrála jednu z nejaktivnějších rolí. Zásluhu na tom mají kromě institucí jako Institut français, Radio France, Mánes ad. také mnozí jednotlivci, jako P.-O. Ferroud, V. Talich, samozřejmě B. Martinů a mnozí další. Ve Francii se hrála zejména česká komorní hudba, a to díky mnohým koncertním spolkům, zaměřeným na tuto oblast. Zvláště ve třicátých letech bylo její provozování podpořeno jednak vzrůstajícím renomé B. Martinů, jednak vznikem Tritonu a aktivními styky P.-O. Ferrouda s českou hudební scénou. Vznik rozhlasu přinesl posléze téměř každodenní vysílání koncertů z Prahy nebo jiných československých měst. Adresa: Jana Dostrašilová, Vinecká 103, CZ-293 01 Mladá Boleslav e-mail: [email protected]

La musique tchèque en France dans l’entre-deux-guerres Jana Dostrašilová Les relations musicales franco-tchèques dans l’entre-deux-guerres représentent un sujet très large, quasiment inexploré jusqu’à présent. Les échanges entre les deux pays étaient très riches, autant dans le domaine artistique que politique. La francophilie de l’aristocratie tchèque au 19ème siècle et l’appui symbolique de la France, en tant qu’allié potentiel contre l’Allemagne, sont à l’origine de l’alliance politique pendant la première guerre mondiale. Ces liens s’approfondissent dans les années suivantes lors de la première République Tchécoslovaque. Les relations franco-tchèques s’élargissent ensuite sur le plan culturel et les alliances françaises se multiplient. Les contacts franco-tchèques sont importants dans les différents domaines artistiques, notamment dans les arts plastiques (Mánes), la poésie (Devětsil, Le Groupe des surréalistes), le théâtre (Osvobozené divadlo) et la musique (Mánes). Beaucoup d’artistes tchèques et français voyagent entre Paris et Prague, de nombreuses expositions d’art français sont organisées à Prague et les concerts de musique française sont très fréquents (La Philharmonie Tchèque sous la direction de Talich). L’existence de la colonie tchèque à Paris contribue à la naissance de relations exceptionnelles entre les représentants tchèques et français des différents arts et ces contacts menent à la création de plusieurs chefs-d’œuvres (Martinů & Ribemont-Dessaignes, Les Trois Souhaits, etc.). Les sociétés de concert en France jouent un rôle important dans la réception de la musique tchèque. Leur politique dans l’entre-deux-guerres est de plus en plus favorable à la musique étrangère. Après La Société Nationale de Musique et La Société Musicale Indépendante c’est Le Triton qui est le plus ouvert à la musique tchèque. Des contacts ont été établis entre P.-O. Ferroud et la section musicale de Mánes et des concerts sont organisés dans les deux pays. Tous les concerts du Triton sont diffusés par la radio qui contribue à une meilleure connaissance de la musique tchèque à l’étranger.

390


En plus des concerts de musique tchèque diffusés depuis la France, des accords entre les radios nationales permettent à de nombreux concerts de Tchécoslovaquie d’être retransmis sur les ondes françaises. A partir des années trente les diffusions depuis Prague et Brno sont quasiment quotidiennes. La liste chronologique des concerts de musique tchèque organisés en France montre l’évolution de sa réception durant l’entre-deux-guerres, dans les principales sociétés de concert et dans l’ensemble des évènements musicaux retrouvés. résumé d’auteur

âeská hudba ve Francii v meziváleãném období

Recommend Documents