RODINNÁ POLITIKA VE FRANCII

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Hospodářská politika

RODINN Á POLITIKA VE FRANCII diplomová práce

Autor: Eliška Jindrová Vedoucí práce: prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. Rok: 2009

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

Eliška Jindrová V Paříži, dne 10. 3. 2009

Ráda bych poděkovala paní Ing. Markétě Pechholdové, pracovnici francouzského demografického institutu INED, za užitečné rady při vyhledávání zdrojů a za ochotný a vstřícný přístup.

Anotace Francouzská rodinná politika zaujímá v mezinárodním měřítku mezi dalšími typy sociálních politik zvláštní postavení. Systém, který se utvářel po dlouhá desetiletí, je postaven na několika charakteristických rysech, které jej odlišují od systémů jiných států. Rodinná politika zaznamenává úspěchy jak na poli porodnosti, tak v oblasti životní úrovně rodin s dětmi. Diplomová práce se věnuje historickým základům francouzské rodinné politiky, obsahuje popis jejích nástrojů a tím podává základní orientaci v systému rodinných dávek a výhod, informuje o principech fungování systému a jeho financování, předkládá demografické výsledky rodinné politiky a výsledky jejího vlivu na život domácností s dětmi. Dále diplomová práce obsahuje srovnání francouzské rodinné politiky s českou, vyznačuje základní odlišnosti obou systémů, srovnává výsledky rodinných politik, poukazuje na jejich možné výhody a nevýhody a naznačuje možnost české rodinné politky přiblížit se té francouzské.

Annotation French family policy has got specific position among other types of social policies. The system has been formed during long decades and relies on a couple of characteristic features which differentiate it from other state social systems. Family policy is successful in the domain of fertility as so as in the domain of living conditions of families with children. The graduation thesis mentions the historical roots of French family policy, describes its instruments and enables reader to orientate in the system of family allowances and other family support, gives notice about principles of the system functioning and financing, informs about demographic results and influence over living conditions of families with children. The graduation thesis also contains the comparison of French and Czech family policy, points out the main differences between the both systems, compares their results, refers to their possible advantages and disadvantages and suggests possibility of the Czech system to converge upon the French system.

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 1 1

Historický vývoj francouzské rodinné politiky ...................................................... 3 1.1

Vznik a rané období rodinné politiky ............................................................. 3

1.1.1

2

Myšlenkový základ .................................................................................... 3

1.1.1.1

Familialismus a natalismus.................................................................. 3

1.1.1.2

Natalismus jako výrazný rys francouzské rodinné politiky ................ 4

1.1.2

Role rodinných asociací a jejich vývoj....................................................... 5

1.1.3

První opatření v 19. století a na začátku 20. století .................................... 7

1.2

Období po první světové válce ....................................................................... 7

1.3

Období po druhé světové válce ...................................................................... 9

1.3.1

Obrat v rodinné politice v 70. letech 20. století ....................................... 11

1.3.2

Osmdesátá léta 20. století ......................................................................... 12

1.3.3

Devadesátá léta 20. století a současnost ................................................... 13

Nástroje současné francouzské rodinné politiky .................................................. 15 2.1

Mateřství....................................................................................................... 15

2.1.1

Mateřská dovolená ................................................................................... 15

2.1.2

Otcovská dovolená ................................................................................... 16

2.1.3

Přídavek pro těhotné ženy osvobozené od pracovní činnosti................... 16

2.1.4

Dávka při uvítání malého dítěte (PAJE) .................................................. 16

2.1.4.1

Odměna za porod či adopci ............................................................... 16

2.1.4.2

Základní měsíční přídavek dávky PAJE............................................ 17

2.1.4.3

Doplněk volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte .............. 17

2.1.4.4

Doplněk volného výběru aktivity ...................................................... 19

2.1.4.5

Pomoc rodině při zaměstnání schválené mateřské asistentky

(AFEAMA)

20

2.1.4.6 2.2

Přídavek při hlídání dítěte v domácnosti (AGED) ............................ 21

Péče o dítě .................................................................................................... 22

2.2.1

Rodičovská dovolená ............................................................................... 22

2.2.2

Rodinné přídavky ..................................................................................... 22

2.2.3

Rodinný doplněk (CF) .............................................................................. 23

2.2.4

Rodičovský přídavek na výchovu (APE) ................................................. 23

2.2.5

Pomoc při krytí výživného ....................................................................... 24

2.3

Neúplná rodina ............................................................................................. 24

2.3.1

Přídavek na rodinnou podporu ................................................................. 24

2.3.2

Přídavek pro osamoceného rodiče (API) ................................................. 24 Péče o nemocné či postižené dítě ................................................................. 25

2.4 2.4.1

Dovolená v nemoci dítěte ......................................................................... 25

2.4.2

Denní přídavek na rodičovskou péči (AJPP) ........................................... 26

2.5

Školní docházka ........................................................................................... 26

2.5.1

Přídavek při zahájení školního roku ......................................................... 26

2.5.2

Stipendia ................................................................................................... 27

2.6

Sociální minima............................................................................................ 28

2.6.1 2.7

Daňový systém ............................................................................................. 28

2.7.1

Rodinný kvocient ..................................................................................... 29

2.7.2

Daňové odečty .......................................................................................... 30

2.8

3

RMI (Revenu minimum dínsertion)........................................................ 28

Některá další opatření související s rodinou a dětmi.................................... 31

2.8.1

Důchodové pojištění ................................................................................. 31

2.8.2

Karta pro početné rodiny a jiné výhody ................................................... 31

2.8.3

Výhody pro rodiny žijící v Paříži ............................................................. 32

Rodinná politika v současné praxi ....................................................................... 33 3.1

Výdaje na rodinnou politiku ......................................................................... 33

3.1.1

Srovnání s jinými zeměmi ........................................................................ 33

3.1.2

Složitost definice výdajů na rodinnou politiku ........................................ 34

3.1.3

Financování výdajů na rodinu a mateřství ............................................... 37

3.1.3.1 3.1.4 3.2

Pokladny rodinných přídavků (CAF) ................................................ 37

Výdaje na rodinné dávky.......................................................................... 38 Rodinná politika a životní úroveň domácností ............................................. 39

3.2.1

Dodatečný příjem na dítě ......................................................................... 39

3.2.2

Změna životní úrovně rodin po přerozdělovacích procesech ................... 41

3.2.3

Chudoba ................................................................................................... 44

3.3

Rodinná politika a její vliv na porodnost ..................................................... 45

3.3.1

Vysoká plodnost imigrantek..................................................................... 47

3.3.2

Početné rodiny .......................................................................................... 48

3.3.3

Ekonomická aktivita a zaměstnanost žen ................................................. 49

3.3.3.1

Aktivity zaměstnavatelů ve prospěch sladění práce a rodiny ............ 51

3.3.3.2

Placené hlídání dětí............................................................................ 51

3.3.3.3

Hlídání dětí pomocí „jeune fille au pair“ .......................................... 52

3.4 4

Role rodinných asociací ............................................................................... 53

Srovnání rodinné politiky a situace rodin ve Francii a České republice .............. 54 4.1

Rozdílné typy rodinné politiky ..................................................................... 54

4.1.1

Tradice a postavení rodinné politiky ........................................................ 55

4.2

Demografické aspekty .................................................................................. 56

4.3

Výdaje na rodinnou politiku ......................................................................... 58

4.3.1

Správa výdajů na rodinné dávky .............................................................. 58

4.3.2

Výše výdajů na rodinnou politiku ............................................................ 58

4.3.2.1

Výše přímých výdajů na rodinné dávky dle novějších údajů ............ 59

4.3.2.2

Změna výdajů na dávky státní sociální podpory v roce 2008 ........... 59

4.4

Životní úroveň rodin s dětmi ........................................................................ 60

4.4.1

Role přímých nástrojů .............................................................................. 60

4.4.1.1

Přídavky na děti (rodinné přídavky) .................................................. 62

4.4.1.2

Rodičovský příspěvek (základní dávka v rámci PAJE) .................... 62

4.4.1.3

Zabezpečení neúplných rodin ............................................................ 63

4.4.1.4

Porodné .............................................................................................. 63

4.4.2

Role daňových opatření ............................................................................ 64

4.4.3

Opatření ve prospěch sladění rodinného a pracovního života.................. 65

4.4.3.1

Délka mateřské a rodičovské dovolené ............................................. 65

4.4.3.2

Ekonomická aktivita žen ................................................................... 65

4.4.3.3

Podpora placeného hlídání dětí ......................................................... 66

4.4.3.4

Kolektivní zařízení péče o děti .......................................................... 67

4.4.3.5

Podpora aktivity zaměstnavatelů ....................................................... 67

4.4.4 4.5

Chudoba ................................................................................................... 67 Dosavadní kroky či navrhovaná opatření ve smyslu přiblížení se

francouzskému systému ....................................................................................................... 68 4.5.1

Národní koncepce rodinné politiky .......................................................... 68

4.5.2

Prorodinný balíček MPSV ....................................................................... 69

Závěr ............................................................................................................................. 71 Seznam literatury .......................................................................................................... 79 Summary, JEL Classification, keywords...................................................................... 87 Přílohy .......................................................................................................................... 88

Úvod Tématem diplomové práce je rodinná politika ve Francii, oblast velice široká a zajímavá a v rámci diplomových prací na Vysoké škole ekonomické v Praze dosud nezpracovaná. Vzhledem k tomu, že mou vedlejší specializací byla Demografie a sociální analýza a volitelnou státní zkouškou Sociální politika, hledala jsem téma, u kterého bych obě disciplíny nějakým způsobem mohla zužitkovat. Zvláště výjimečné postavení Francie v evropských tabulkách plodnosti mě přivedlo na myšlenku dozvědět se o této záležitosti více. K tématu mám navíc osobní vztah, neboť jsem třikrát pracovala ve Francii jako au pair a v prostředí francouzských rodin strávila celkem více než 12 měsíců. Za tuto dobu jsem poznala zblízka život různých typů rodin, pracovala jsem v úplné rodině s jedináčkem, v neúplné rodině se dvěma dětmi a nejdelší dobu strávila u typické francouzské rodiny: úplné rodiny se třemi dětmi. Proč typické? Model tří dětí v rodině je ve Francii tradiční, podobně jako u nás je za klasickou rodinu považována rodina se dvěma dětmi. Tento typ rodiny (který je již považován za takzvanou početnou rodinu) je zřejmě nejvíce materiálně zvýhodněn a také propagován. Fotografie rodičů obklopených třemi dětmi se na francouzské spotřebitele usmívají z reklam a obálek časopisů vydávaných veřejnými institucemi. A skutečně, zaměříteli se na tento fenomén, zjistíte, že tři děti jsou v rodinách velmi časté. Mezi přáteli „mých“ rodin jich bylo mnoho pětičlenných. Během čekání na „svoje“ děti před školou jsem viděla velice často veliká rodinná auta přivážející či odvážející trojice školáků. Zkrátka to, co by u nás mohlo být považováno za ne zcela standardní, je ve Francii běžné a k tomu ještě státem propagované a podporované. Můj poslední pobyt ve francouzském prostředí mi navíc umožnil přístup k původní literatuře ve francouzštině, na které jsem svoji diplomovou práci založila. V popisné části diplomové práce shrnuji naleznuté poznatky o historii, současné podobě a fungování systému francouzské rodinné politiky, stejně tak jako o účincích a dopadech, které rodinná politika má na život francouzských rodin. Pro tyto potřeby mi jako zdroje poslouží jednak tištěná literatura ve francouzském jazyce (zvláště pak spisy Juliena Damona a Jacquese Comaille, kteří vyučují na francouzských univerzitách a věnují se rodinné politice), jednak oficiální internetové stránky Pokladen rodinných přídavků, kde je možno nalézt podrobný popis rodinných dávek i některé základní statistické údaje, a jednak oficiální statistiky francouzského statistického úřadu INSEE a demografického institutu INED, jejichž periodika jsou též dostupná na inernetu. V poslední části práce se pokusím srovnat francouzskou rodinnou politiku s českým přístupem k péči o rodinu. Srovnání bude založeno na dostupných údajích INSEE a Českého -1-

statistického úřadu o životní úrovni rodin. Jako další zdroje informací o české rodinné politice budou sloužit údaje dostupné na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Za oficiální vizi české rodinné politiky budu považovat Národní koncepci rodinné politiky z roku 2005 a zároveň zohledním navrhovaná opatření uvedená v nedávné době zveřejněném návrhu Prorodinného balíčku. Cílem práce bude tedy popsat francouzský systém rodinné politiky, jeho historický základ i současný stav, zjistit účinky opatření rodinné politiky na životní úroveň francouzských rodin, zmínit taktéž demografickou situaci ve Francii, srovnat hlavní rysy francouzské rodinné politiky s rodinnou politikou v České republice a zamyslet se, které typy opatření jsou vhodnější z hlediska rodinné podpory a případně která opatření by bylo vhodné uplatnit v českém prostředí.

-2-

1 Historický vývoj francouzské rodinné politiky 1.1 Vznik a rané období rodinné politiky 1.1.1 Myšlenkový základ Počátky francouzské rodinné politiky se datují do druhé poloviny 19. století. Před rozborem historických událostí je třeba zmínit, že již od počátku sledujeme významné oblasti, v rámci kterých se základ francouzské rodinné politiky utvářel. Bývají různě pojmenovávány a děleny, například Commaille [2] rozlišuje tři hlavní faktory podmiňující vývoj rodinné politiky: starost o obecné blaho, dále myšlenky demokracie, individualismu a emancipace a v neposlední řadě nutnost veřejného řízení sociálních rizik a potřeba sociální ochrany,1 Strobel v Cahiers français [1] rozeznává následující faktory: potřeba společenského řádu (jehož základem je řád rodinný), familialismus, natalismus (které oba Commaille zahrnuje pod starost o obecné blaho), sociální otázka, postavení ženy ve společnosti.2 Další významnou stimulací a oporou vzniku rodinné politiky byly v té době vznikající myšlenky a práce, především encyklika papeže Lva XIII. Rerum novarum (1891), ve které jsou vyjádřeny postoje církve k sociální otázce včetně popisu úlohy státu a svépomocných organizací,3 či díla Frédérica Le Playe.4 Vznikají svépomocné organizace a rodinná hnutí, která později hrají významnou úlohu ve francouzské společnosti.5 Věnujme se nyní blíže myšlenkám familialismu a především natalismu, které spoluutvářely specifický charakter francouzské rodinné politiky. 1.1.1.1 Familialismus a natalismus Dle koncepce familialismu je společnost založena na myšlence rodiny. Na prvním místě stojí principy morálky a etiky, rodina funguje jako prostředek přirozeného předávání

1

Viz Commaille – Strobel – Villac, str. 21–30.

2

Viz Cahiers français, str. 57–61.

3

Stát má usilovat o obecné blaho především udržováním dobrých mravů, spořádané rodiny,

spravedlivým rozdělováním veřejných břemen či ochranou soukromého vlastnictví, v dělnické otázce pak zamezením škodlivých vlivů, jako krácení mzdy či příliš dlouhá pracovní doba. Sami dělníci a zaměstnavatelé mohou založit vlastní instituce k zabezpečení dělníků a jejich rodin (viz Rerum novarum). 4

Fréderic Le Play (1806–1882), francouzský ekonom hájící nutnost autority ve všech oblastech činnosti

(i v oblasti rodiny). 5

Více o rodinných asociacích subkapitoly č. 1.1.2 a 3.4.

-3-

etických norem. Familialismus nachází své zastánce především v řadách katolíků. Co se týče postoje k demografickému vývoji populace, pokles porodnosti připisuje úpadku morálních hodnot. Naproti tomu natalismus jako nejvýznamnější oblast a cíl snažení staví plodnost, která se dostává do popředí zájmu především po porážce ve válce s Německem v roce 1870.6 Zastánci tohoto směru, které nalézáme především mezi republikány, se věnují zvláště životním podmínkám početných rodin. Typická je teze takzvané normální rodiny,7 ve které jsou vychovávány tři děti. Vysvětlení, proč právě tento typ rodiny je považován za základní, přináší například Jacques Bertillon, citován v Talmy [16] str. 70: „Le devoir [de perpétuer les générations] est accompli lorsquúne famille élève trois enfants, car il en faut deux pour remplacer les parents, et il en faut en outre un troisième, car, sur les deux, il y en aura un, selon les probabilités, qui mourra avant de s´être reproduit.” [Úkol (zachování generací) je splněn, pokud rodina vychová tři děti; dvě jsou potřeba pro nahrazení rodičů a mimoto je třeba třetího, neboť existuje určitá pravděpodobnost, že z oněch dvou jedno zemře dříve, než započne reprodukci.] Cílem se pro natalisty stává povzbuzení porodnosti, zvláště brzkých prvních porodů, a upřednostňování rodin se třemi dětmi.8 1.1.1.2 Natalismus jako výrazný rys francouzské rodinné politiky Počátky natalismu jako ideologického proudu souvisejí se vznikem Třetí republiky, kdy se upevňují myšlenky rovnosti mezi občany a dochází k čím dál většímu odklonu od ryze křesťanského pojetí světa. Stát a církev se postupně oddalují. Navíc církev upřednostňující zdrženlivost před plozením dětí nemohla již více konkurovat novému trendu republikánské politiky, jejíž výsadní hodnotou se na dalších třicet let stala vedle rovnosti, svobody a bratrství i plodnost. Plodnost, která jakožto obecný pojem zahrnula veškerá jednotlivá narození do jediného celku, tak ještě více potvrdila myšlenku rovnosti.9 V této době se navíc začíná čím dál více projevovat demografický pokles francouzské populace, který je zdůrazněn faktem, že sousední populace německá zažívá období silné porodnosti.10 V roce 1896 je

6

Konec císařství po porážce v německo-francouzské válce a následně vznik Třetí republiky

(francouzský stát v letech 1870–1940). 7

V originále „famille normale“.

8

Viz Commaille, str. 23–25.

9

Viz Chauvière, str. 50.

10


-4-

Jacquesem Bertillonem11 založena Národní aliance pro zvýšení francouzské populace, ve které se setkávají pravicoví i levicoví republikáni.12 Zřetelné je oddělení mezi pojmy rodina a porodnost; například rozvod je vnímán pozitivně, pokud vede k novému sňatku a nové reprodukci, mimomanželská početí nejsou odsuzována.13 Rok po skončení první světové války, vzhledem k demografické situaci, se v Nancy uskutečňuje první kongres zabývající se populací a porodností. Natalismus vchází do oblasti zájmu státu, což se o několik let později výrazně projeví za doby působení Jean-Luise Bretona v čele nově vzniklého Ministerstva zdraví, podpory a sociální péče. Zavedeny jsou rada pro porodnost, medaile francouzské rodiny, svátek matek a další zvýhodňující opatření. Naopak potlačována je propagace antikoncepce a jsou vydány zákony zakazující potraty. Až do druhé světové války ovšem natalismus nenachází oporu v systému rodinných dávek, a zůstává tedy spíše ideologií.14

1.1.2 Role rodinných asociací a jejich vývoj15 Jedním z francouzských specifik je rozvoj organizovaných hnutí, ať už zaměřených familialisticky nebo natalisticky, zastupujících zájmy rodin. Francie se v oblasti rodinného zastoupení řadí k zemím, kde je tato reprezentace silně a důkladně organizována. Počátky rodinných hnutí pozorujeme ve druhé polovině 19. století.16 Hnutí byla poznamenána katolickým náboženstvím, zvláště tehdejším postojem církve k sociálním otázkám (viz výše zmiňované Rerum novarum z roku 1891). Během období Třetí republiky nebyly podmínky pro rozvoj hnutí příliš příznivé hned z několika důvodů. Téma rodiny jako základní společenské instituce se neslučuje s programem revoluce. Po oddělení círvke od státu v roce 1905 se rozmáhá tendence laicizovat celou společnost, ale rodina jako taková nejsouc definována v Občanském zákoníku (Code civil) může být laicizována jen stěží. A také dělnická nekatolická hnutí odmítají až do první světové války zahrnout do svých programů kromě osoby samotného dělníka i jeho rodinu.

11

Jacques Bertillon (1851–1922), francouzský demograf a statistik, tvůrce klasifikace příčin úmrtí a

zastánce natalismu. 12

Například Émile Zola, Émile Cheysson.

13


14


15

Viz Chauvière, str. 77–86, není-li uvedeno jinak.

16

Podle dosavadních údajů první asociace byla založena v roce 1876 pod farností oblasti Montbéliard a

její hlavní oblast činnosti bylo vzdělávání a vzájemná výpomoc občanů.

-5-

Na přelomu století existují jen prvopočátky aktivit, které bychom mohli nazvat sociálním zabezpečením či sociální pomocí, proto řada rodin žije ve velmi ztížených podmínkách, ať už co se týče ubytování, vzdělání nebo zdravotní péče. Výše zmiňovaná Národní aliance pro zvýšení francouzské populace se zabývá především právě ekonomickými problémy rodin, tedy například pozemkovými daněmi a daněmi z nemovitostí, dědictvím či vojenskými odvody. Na začátku 20. století vznikají další nové aktivity a hnutí, například rodinné asociace zabývající se vzájemnou pomocí dělníků a jejich ubytováním inspirované činností Abbého Violleta17 či rodinné zahrady pro dělníky založené Abbém Lemirem.18 Během první světové války se vytváří řada rodinných hnutí lokálního charakteru a také dochází k prvním shromážděním jednotlivých hnutí. Například Centrální výbor lig početných rodin, který se konal v roce 1917, měl na programu projednání rodinné dávky, bydlení, daně z příjmu či přepracování Občanského zákoníku. Pro další rozvoj činnosti rodinných asociací se stává klíčovým zákon Gounot z konce roku 1942, který odpovídá na požadavky vznesené rodinnými hnutími. Zákon připisuje rodinným asociacím významný statut, je oficiálně uznána existence Rodinného sboru (Corps familial), kterému je uděleno výsadní právo reprezentace všech rodin ve Francii. Kromě toho má na starost i hájení rodinných zájmů (materiálních i morálních), správu rodinných služeb svěřených mu státem a tzv. Rodinných domů (Maisons de la famille),19 později dohlíží na systém rodinných dávek. Na základě nařízení z března 1945 vzniká na principu jediného zastoupení Národní unie rodinných asociací (UNAF) a řada unií na úrovni departementů (UDAF). Úkolem UNAF je podávat návrhy opatření v zájmu rodin, reprezentovat francouzské rodiny před institucemi jak národního, tak lokálního charakteru a spravovat služby určené rodinám, které jí svěřuje veřejný sektor. UNAF dnes sdružuje více než 7500 rodinných hnutí a asociací uznaných jako veřejně užitečné, z toho 100 asociací je departementních (UDAF). Zastoupeny jsou i specifické skupiny rodin, například asociace katolických rodin, asociace protestantských rodin, rodinné zemědělské asociace, asociace neúplných rodin, asociace adoptivních rodin a řada dalších. Zatímco UNAF se soustřeďuje na reprezentaci a udržování

17

Abbé Viollet (1875–1956), familialisticky zaměřený moralista a ideolog. Jeho činnost ve prospěch

rodiny (pomoc, vzájemná výpomoc, obnova rodiny) předznamenává dnešní podobu rodinných hnutí. 18

Abbé Lemire (1853–1928), francouzský politik působící v oblasti pracovního práva, zakladatel

myšlenky dělnických zahrad. 19

Jeden z typů rodinných asociací.

-6-

dialogu s veřejným sektorem, UDAF jsou zastoupeny v radách pokladen rodinných přídavků a mají ve správě přímé služby rodinám.20

1.1.3 První opatření v 19. století a na začátku 20. století První státní opatření týkající se rodiny bylo zavedeno tehdejším ministrem loďstva Théodorem Ducosem k 20. březnu 1854 a stanovilo pro vojenské ubytovatele a námořníky sloužící ve vojenských flotilách měsíční výpomoc 3 franky pro každé z dětí mladších deseti let. Stejně jako většina opatření přijatých do roku 1932 bylo i toto pouze dočasné. Dalšími konkrétními kroky v raném období rodinné politiky jsou například přídavek na rodinné náklady určený celníkům (1894) či přídavek pro děti cestářů, který byl postupně od roku 1898 v různé výši zaváděn místními samosprávami jednotlivých departementů, zachovávaje jednu podobnost: vyplácen byl až od třetího dítěte. Od počátku 20. století v jednotlivých departementech vznikají podpůrná opatření určená zaměstnancům úřadů, kteří mají rodiny s dětmi. Do první světové války byla taková opatření přijata ve 22 depatementech a 19 městech.21 Souběžně se státními opatřeními se rozvíjejí i iniciativy některých zaměstnavatelů, kteří začínají zaměstancům s dětmi k platu připočítávat určitý přídavek.

1.2 Období po první světové válce Systém podpory rodin zaměstnanců se vyvíjel ve dvou liniích: veřejné a soukromé. I přes rozvíjející se aktivity zaměstnavatelů zaostával soukromý sektor v oblasti rodinného zabezpečení za sektorem veřejným. Rozdíl se stal markantním v průběhu první světové války, kdy pouze kolem čtyřiceti soukromých podniků disponovalo rodinnými příplatky. Válečný stav a nutnost zabezpečit plynulé zásobování vojska materiálem vyúsťuje v dohodu mezi ministrem dopravy a železničními společnostmi, která nabývá platnosti na začátku roku 1917. Týká se pracovníků železniční dopravy s příjmem nižším než 6000 franků ročně a stanovuje přídavek na životní náklady a přídavek na rodinné výdaje. Vyplácí se na každé dítě do 16 let a s rostoucím počtem dětí se postupně zvyšuje. Tato událost spustila vlnu dalších požadavků pracovníků a odborů jiných odvětví. Do konce války je podepsáno 94 podobných dohod lokálního charakteru, z nichž ovšem ani jedna nenabyla národního významu. Po válce vystupuje do popředí otázka generalizace podobných opatření a do roku 1920 vznikají ze

20

Viz Commaille, str. 38.

21

Viz Chauvière, str. 39–40.

-7-

strany zaměstnavatelů tzv. kompenzační

pokladny (předchůdkyně Pokladen rodinných

přídavků). Zaměstavatelský charakter pokladen se upevňuje do roku 1930, kdy je uzákoněn.22 Rozdíly v dávkách vyplácených zaměstnavateli v jednotlivých odvětvích ve 20. letech 20. století dokládá tabulka průměrných a nejvyšších dávek (měsíčně ve francích). Státní zaměstnanci jsou téměř ve všech případech zvýhodněni více než zaměstnanci v soukromém sektoru. Tabulka č. 1: Výše měsíčních rodinných dávek v různých odvětvích ve 20. letech 20. století. Státní

Průmysl

Zemědělství

Obchod

Průměr / max.

Průměr / max.

Průměr / max.

Jednotně

1

324 / 720

132 / 134

192 / 240

604,8

2

408 / 1 080

240 / 468

276 / 360

806,4

3

576 / 1 080

324 / 546

384 / 600

1 209,6

4

792 / 1 440

372 / 624

444 / 600

1 411,2

5

828 / 1 080

516 / 780

444 / 600

1 411,2

6

852 / 1 080

516 / 780

444 / 600

1 411,2

Počet dětí

zaměstnanci

Zdroj: Watson, str. 266. V roce 1932 byl vydán zákon, který zavádí výplatu rodinného přídavku ke mzdě zaměstnanců. Týkal se odvětví průmyslu a obchodu a nařizoval zaměstnavatelům připojit se k některé ze zaměstnavatelských kompenzačních pokladen, které spravovaly výběr rodinných příspěvků a výplatu dávek (počínaje již od prvního dítěte). V roce 1938 bylo vydáno vládní nařízení, které zavedlo již „skutečné“ rodinné přídavky, které nejsou nezávislé na mzdě ani na jednotlivém podniku. Zatímco rodinný přídavek ke mzdě byl stálý pro každé z dětí, výše rodinného přídavku je přímo úměrná počtu dětí. Pro první dítě byl přídavek stanoven na 5 % referenční mzdy,23 pro druhé 10 % a pro třetí a další 15 procent. Je zavedena odměna pro matku v domácnosti s cílem povzbudit ženy, aby zůstávaly častěji doma s dětmi. Kompenzační pokladny nadále zůstávají v režii zaměstnavatelů, ale jejich nezávislost začíná být omezována a činnost harmonizována (nejdříve na úrovni departementů). Dávkami jsou 22

Viz Chauvière str. 44–45.

23

Referenční mzda byla stanovena na základě příjmu dělníka v odvětví zpracování kovů v pařížském

regionu, přesněji jako 225násobek jeho minimální hodinové mzdy (viz Cahiers français, str. 66).

-8-

nově pokryti i drobní soukromí rolníci. K 29. červenci 1939 je vydáno z podnětu tehdejšího ministra práce a sociálního zabezpečení Adolpha Landryho ustanovení nazývané Rodinný zákoník (Code de la famille), inspirované pracemi demografa Alfreda Sauvyho.24 Opatření zavedená tímto zákoníkem jsou silně natalisticky zaměřená. Progresivita rodinných přídavků je zdůrazněna jejich zrušením pro první dítě. Místo toho je zaveden přídavek při prvním porodu. Působnost rodinných přídavků je dále rozšířena na živnostníky.25 Tímto opatřením došlo k agregaci většiny myšlenkových proudů snažících se najít cestu rodinné politice během téměř padesáti předchozích let. Zvolen byl model upřednostňující rodinu se třemi dětmi, kde otec pracuje a funguje jako zdroj přostředků a matka zůstává v domácnosti.26 Zásadní jsou přitom dva momenty: zvýšení porodnosti a kompenzace výdajů spojených s rodinou a dětmi. V tomto směru se rodinná politika rozvíjí i během druhé světové války, kdy je za působení maršála Pétaina zdůrazňována významná role rodiny jako pilíře francouzského státu.27 Odměna pro matku v domácnosti je nahrazena přídavkem jediného platu, který je určen všem domácnostem pobírajícím jen jeden výdělek bez ohledu na přítomnost dětí. Významnými událostmi v oblasti rodinných asociací se stává v roce 1942 vydání zákona Gounot, který definuje způsob prezentace rodinných zájmů, funkční uspořádání asociací a zastoupení rodinných zájmů před státem, a vznik Národní unie rodinných asociací v roce 1945.28

1.3 Období po druhé světové válce29 Rodinná politika tak, jak se vyvíjela po druhé světové válce, zůstala téměř beze změny až do 70. let 20. století a ještě dnes ovlivňuje podobu té současné. V této době byla zformována tři výrazná specifika francouzské rodinné politiky: rodinné přídavky vyplácené až od druhého dítěte, mechanismus rodinného kvocientu a významná role rodinných hnutí a jejich oficiální uznání jako partnerů v jednání s veřejnými orgány.

24

Alfred Sauvy (1898–1990), francouzský natalisticky zaměřený demograf, první ředitel francouzského

Národního demografického institutu INED založeného v roce 1945. 25

Viz Damon, str. 13–14 a Cahiers français, str. 65.

26

V originále „Monsieur gagne-pain“ (pán živitel) a „Madame aux petits soins“ (paní pro drobné práce

či starosti). 27

Známý je Pétainův slogan „Travail–Famille–Patrie“ (práce–rodina–vlast).

28

Viz Commaille, str. 38 a Damon, str. 14.

29

Viz Damon, str. 17-21, není-li uvedeno jinak.

-9-

Dne 4. října 1945 vzniká organizovaný systém sociálního zabezpečení (Sécurité sociale) založený na bismarckovském modelu, tzn. financovaný příspěvky od zaměstnanců a zaměstnavatelů.30 V jeho středu se nachází rodina jako nejvýznamnější prvek. V prvním článku vydaného zákona stojí: „… une organisation de la sécurité sociale destinée à garantir les travailleurs et leurs familles contre les risques de toute nature susceptibles de réduire ou de supprimer leurs capacités de gains, à couvrir les charges de maternité et les charges de famille quíls supportent.”31 [… organizace sociálního zabezpečení určená pro zabezpečení pracovníků a jejich rodin před nejrůznějšími riziky, které by mohly omezit či zcela přerušit jejich schopnosti výdělku, a pro krytí nákladů mateřství a rodinných nákladů, kterým musejí čelit.] Během prvních let fungování systému sociálního zabezpečení tvoří rodinné dávky 40 % jeho výdajů. O jejich významu svědčí například i fakt, že příjem dělnické rodiny se třemi dětmi byl na začátku 50. let 20. století tvořen z poloviny rodinnými dávkami. Na konci roku 1945 je vydán zákon v oblasti financí stanovující tzv. rodinný kvocient, který v rámci daně z příjmu zvýhodňuje rodiny s dětmi. Rodinný kvocient ovlivňuje výpočet daní s ohledem na velikost a složení rodiny (uplatňuje se zde rozklad na jednotky spotřeby), přičemž daňová výhoda pro rodiny s dětmi je ještě více zdůrazněna faktem, že rodinné dávky se zahrnují mezi nezdanitelné příjmy. V počátcích byl rodinný kvocient nástrojem výrazně natalistickým. Do roku 1953 platilo, že pokud manželský pár do tří let od sňatku stále neměl děti, počet spotřebních jednotek tohoto páru klesl ze 2 na 1,5 jednotky. Vzhledem k projevující se poválečné hospodářské krizi byla přijímána četná opatření ve prospěch rodiny s cílem pomoci rodinám čelit ztíženým ekonomickým podmínkám a povzbudit jejich spotřebu. Právní základ rodinných dávek je upevňován. Významným krokem je vydání zákona ze dne 22. srpna 1946, který stanovoval čtyři rodinné dávky: rodinné přídavky vyplácené rodinám se dvěma a více dětmi,32 přídavek jediného přijmu vyplácený s ohledem na nízkou pracovní aktivitu žen všem rodinám s dětmi bez ohledu na jejich počet, přídavky předcházející narození dítěte a přídavek v mateřství. Všechny dávky byly vypláceny bez ohledu na příjem rodiny. Zprvu významný objem financí původně vynakládaný na rodinné dávky během několika následujících let zaznamenal pokles, zvláště z důvodu zvýšení výdajů v oblasti důchodů a nemocenského pojištění. Zatímco v letech 1947 a 1948 bylo saldo v oblasti

30

Viz http://www.securite-sociale.fr/comprendre/histo/historique/chrono_ss.htm#1945 [2008-10-13].

31

Viz http://www.legislation.cnav.fr/textes/ord/TLR-ORD_4510_04101945.htm [2009-02-19].

32

Tato dávka zůstala do současné doby bez výraznějších změn.

- 10 -

rodinných dávek záporné a naopak kladné pro důchodové a nemocenské pojištění, v následujících letech nastává situace opačná. Dalším důležitým okamžikem je vyvořením Pokladen rodinných přídavků (Caisses dállocations familiales, častěji pouze CAF) v únoru 1949. Pokladny CAF vznikly spojením dřívějších kompenzačních pokladen a byly přidruženy k systému sociálního zabezpečení. Financování však vzhledem k jejich specifickému postavení zůstalo odděleno. Kromě čtyř základních dávek z roku 1946 vzniká několik dalších nových dávek. Jako odpověď na ztížené poválečné bytové podmínky byl v roce 1948 vytvořen rodinám určený přídavek na bydlení závislý na výši příjmů. Tímto opatřením došlo k přiblížení rodinné a bytové politiky, což je jedním z charakteristických rysů francouzské sociální politiky. Vzhledem k babyboomu a masivnímu rozvoji stavebního průmyslu a urbanizace, které přišly po válce, se význam tohoto přídavku výrazně zvyšoval. Dále byl v roce 1955 zaveden přídavek pro matku v domácnosti jako protějšek přídavku jediného příjmu. Je určen ženám, které nemají placené zaměstnání a zůstávají v domácnosti s dětmi, a jeho cílem je podpořit tyto ženy, aby tak činily i nadále. Od roku 1963 je vyplácen přídavek na speciální výchovu pro kompenzaci nákladů spojených s péčí o postižené dítě.33 V roce 1956 dochází k reformě Rodinného zákoníku (Code de la famille), který je nahrazen Zákoníkem rodiny a sociální pomoci (Code de la famile et de láide social). V roce 1967 na základě opatření v otázce organizace sociálního zabezpečení konečně získává oblast rodiny autonomii vedle ostatních tří odvětví (stáří, nemoc, pracovní úraz). Zároveň namísto federativně uspořádané Národní unie pokladen rodinných přídavků vzniká jediná veřejná instituce spravující vybírané příspěvky a rozdělující je jednotlivým pokladnám, Národní pokladna rodinných přídavků (CNAF).

1.3.1 Obrat v rodinné politice v 70. letech 20. století Změna názvu zákoníku ohlašovala změnu v hlavní tendenci rodinné politiky, která přišla po deseti letech. Do popředí se postupně dostávájí specifičtější problémy týkající se rodiny, jako například ovdovění, handicap, stáří či mateřství za svobodna. Novou ambicí se stává zmírnění vertikálních nerovností plynoucích z rozdílných příjmů, už tedy ne zmírnění nerovností horizontálních způsobených rozdílnou mírou rodinných povinností. Projevuje se snaha doplnit univerzální sociální systém cílenými opatřeními, které budou napomáhat boji proti sociálním nerovnostem a chudobě. Rodinná politika začíná ustupovat politice sociální

33

Viz Cahiers français, str. 66.

- 11 -

v užším slova smyslu. Přednost dostávají selektivní specializované dávky odpovídající na aktuální sociální problémy. Nově vzniklé dávky jsou závislé na příjmech, některé již existující jsou také přeměněny na příjmově závislé (přídavek jediného přijmu a přídavek pro matku v domácnosti). V roce 1970 vzniká přídavek pro osiřelé dítě,34 v roce 1972 je vyřešen problém s důchody v případě matek, které místo zaměstnání zůstaly v domácnosti a pečovaly o děti, a to novou dávkou, která jim umožnila účastnit se důchodového pojištění. Od roku 1974 je jednou ročně vyplácen přídavek při zahájení školního roku pro děti od šesti do 16 let. O rok později probíhá změna dávek určených na péči o postižené děti, vzniká přídavek na specializovanou výchovu sloučením předchozího přídavku na speciální výchovu a přídavku pro nezletilé handicapované osoby. V roce 1976 je zaveden přídavek pro osamoceného rodiče (API). Vedle rodinných dávek se rozšiřuje i systém sociálních minim pro určité kategorie osob, přídavek pro dospělé handicapované osoby (AAH) je stanoven na úroveň minimálního starobního důchodu.35 V souvislosti s hospodářskou krizí a s růstem nezaměstnanosti začíná být vazba dávek na příjem kritizována a od 1. ledna 1978 jsou dávky opět této vazby zbaveny. Mění se pojetí rodinných dávek; již nejsou určeny pracovníkům a jejich rodinám, ale všem dětem bez odhledu na to, z jaké rodiny pocházejí. Demografický aspekt v témže roce znovu vystupuje do popředí s vytvořením rodinného doplňku, který je určen rodinám se třemi a více dětmi a nahrazuje přídavek jediného přijmu a přídavek pro matku v domácnosti. O dva roky později je zavedeno opatření známé pod názvem milion Giscardových36 centimů. Jednalo se o jednorázové vyplacení částky 10 000 franků při narození nejméně třetího dítěte. V roce 1980 je pak navýšen rodinný kvocient o 0,5 bodu pro rodiny se třemi dětmi.37

1.3.2 Osmdesátá léta 20. století38 Po volbách v roce 1981, kdy se vlády ujímají socialisté,39 se projevuje snaha povzbudit spotřebu domácností. Rodinné přídavky jsou navýšeny o 25 % a přídavek na

34

Spolu s tímto přídavkem byly zavedeny i přídavek pro nezletilé handicapované osoby a přídavek pro

dospělé handicapované osoby (AAH); jedná se o první případ, kdy CAF zajišťuje zabezpečení i případů nesouvisejících přímo s rodinou a dětmi. 35

Viz Cahiers français, str. 66–67.

36

Valéry Giscard dÉstaign (narozen 1926), francouzský prezident v letech 1974–1981.

37

Viz Damon, str. 25–27 a Cahiers français, str. 67.

38

Viz Damon, str. 28–42, není-li uvedeno jinak.

39

Prezidentem se stává François Mitterand.

- 12 -

bydlení dokonce o 50 procent. Naopak daňové výhody plynoucí z rodinného kvocientu jsou omezeny stropem v rámci zdůraznění politiky odstraňování nerovností. Rodinná politika se v této dekádě začíná skutečně proměňovat v politiku zaměřenou na děti, jak bylo předznamenáno v 70. letech. Nejvýznamnější role je připisována péči o nejmenší děti, přičemž snahou je rozšířit možnosti umístění dětí do jeslí (zvýšením jejich počtu a finanční podporou těchto zařízení), zavést dávky pokrývající náklady spojené se zaměstnáním mateřské asistentky40 a dále řešit problém náhrady příjmu v době rodičovské dovolené. V roce 1985 je zaveden rodičovský přídavek na výchovu (APE) určený rodičům, kteří zanechali pracovní činnosti, nebo ji omezili kvůli výchově dětí. Nárok ovšem vzniká až počínaje třetím dítětem (od roku 1994 rozšířen i na druhé dítě). Ve stejném roce vzniká přídavek pro malé dítě (APJE), který slučuje přídavky předcházející narození dítěte a přídavky v raném dětství a je určen rodinám s nejméně jedním dítětem do věku tří let. O rok později vzniká přídavek na hlídaní dítěte v domácnosti (AGED) určený pro náhradu nákladů spojených s placením příspěvků na sociální pojištění pracovnice zaměstnané v domácnosti rodičů, která se stará o dítě do věku tří let. V roce 1990 je zavedena dávka s názvem pomoc rodinám při zaměstnání schválené mateřské asistentky (AFEAMA).41 Dalším významnějším krokem bylo svěření správy nad sociálními minimy Pokladnám rodinných dávek, které od roku 1988 spravují francouzskou obdobu životního minima Revenu minimum dínsertion (RMI).

1.3.3 Devadesátá léta 20. století a současnost42 V roce 1997 vláda premiéra Lionela Jospina schválila od roku 1998 učinit rodinné přídavky opět závislými na příjmu s cílem zaměřit se především na ekonomicky nejslabší rodiny. Rozhodnutí ale narazilo na odpor opozice i rodinných asociací, takže již po jednom roce byla opět obnovena univerzalita rodinných dávek a upevněna orientace systému na horizontální solidaritu a rovnost. Vládě se podařilo prosadit pouze snížení stropu pro daňové výhody plynoucí rodinám ze systému rodinného kvocientu. Obě tato opatření, návrat k univerzalitě dávek a omezení daňových výhod, se v konečném důsledku finančně vyrovnala 40

Statut mateřské asistentky (dříve „chůvy“) je právně upraven v roce 1977. Jedná se jednu z forem

pracovní činnosti, kdy osoba na základě úředního povolení a osvědčení ve své domácnosti hlídá jedno či více dětí a je placena na základě dohody s rodiči dětí. 41

Význam hlídání dětí asistentkami a využívání podpory při jejich zaměstnání se zvyšuje. Zatímco

v roce 1995 využívalo služby asistentek přibližně 200 000 rodin, o deset let poději to bylo již 650 000 rodin. 42

Viz Cahiers français, str.67–68, není-li uvedeno jinak.

- 13 -

(Pokladny rodinných přídavků poté vyplatily o 700 milionů euro více, stát díky vyšším daňovým odvodům získal navíc 600 milionů euro).43 V roce 2001 je zaveden přídavek na rodičovskou péči sloužící jako finanční podpora rodičům, kteří pečují o vážně nemocné nebo postižené dítě či dítě, které bylo vážně zraněno při nehodě. Od roku 2002 mohou muži, kteří se stali otci, využít tzv. otcovské dovolené v maximální délce jedenácti pracovních dnů (osmnácti v případě vícečetného porodu nebo adopce). V roce 2003 dochází k reformě systému péče o malé děti. Je zdůrazněn význam sladění rodinného života a práce a prosazuje se snaha pomoci ženám pečovat o dítě, aniž by musely opouštět zaměstnání. Je zavedena finanční podpora firemních jeslí a posíleno budování veřejných jeslí. Odpovědí na požadavky zjednodušit stávající systém forem pomoci při péči o dítě do tří let a při jeho hlídání bylo v roce 2004 zavedení nového přídavku při uvítání malého dítěte (PAJE). Ten nahrazuje několik předchozích dávek, konkrétně přídavek pro malé děti (APJE), rodičovský přídavek na výchovu (APE), přídavek na hlídaní dítěte v domácnosti (AGED) a pomoc při zaměstnání schválené mateřské asistentky (AFEAMA). Skládá se ze dvou částí: jednak odměny k porodu (či k adopci) a základní dávky typu předchozí APJE, jednak dvou dávek volného výběru (doplněk volného výběru aktivity, doplněk volného výběru způsobu hlídání dítěte). Tento nový složený přídavek závisející na výši příjmů představuje zajištění pro více než 90 % francouzských rodin s dětmi mladšími tří let.44 Podrobněji o PAJE viz subkapitola 2.1.4. Současná podoba francouzské rodinné politiky je považována za originální a zaujímá mezi ostatními evropskými politikami výjimečné postavení. Bývá dokonce někdy označována jako samostatný model rodinné politiky.45 V posledních letech vystupují do popředí tři hlavní oblasti cílů a zájmů. V prvé řadě to je tendence kromě přímých nástrojů čím dál více využívat nástroje daňové a snažit se usnadnit rodičům sladit jejich pracovní kariéru s rodinným životem. Dále je stále kladen důraz na finanční podporu rodiny a zároveň odbornou pomoc rodinám (poradny či rodinné spolky), prostřednictvím které je udržována určitá úroveň mezilidské komunikace a vztahů a je předcházeno sociálním konfliktům.46

43

Viz Godet – Sullerot, str. 276–267.

44

Viz Radimská, str. 19.

45

Viz Národní zpráva o rodině, str. 6.

46


- 14 -

2 Nástroje současné francouzské rodinné politiky Většina přímých nástrojů, tedy dávek, je financována prostřednictvím Pokladen rodinných přídavků. Výjimku tvoří denní náhrady během mateřské dovolené. Rozhodnými příjmy pro získání nároku na dávky v roce 2009 jsou příjmy v roce 2007.

2.1 Mateřství 2.1.1 Mateřská dovolená Mateřská dovolená je řešena v rámci nemocenského pojištění, které je součástí systému sociálního zabezpečení. Pro získání nároku je třeba mít zaměstnání, nebo být příjemcem podpory v nezaměstnanosti, invalidního důchodu či renty v důsledku pracovního Dovolená se skládá ze dvou částí, před narozením a po narození dítěte, a její

úrazu.

maximální délka se liší v závislosti na počtu dětí, o které se matka stará. V případě, že dítě je první nebo druhé v pořadí, dovolená trvá 16 týdnů (obvykle šest týdnů před porodem a 10 týdnů po porodu), v případě třetího či dalšího dítěte trvá 26 týdnů (obvykle osm týdnů před porodem a 18 týdnů po porodu). Pokud se jedná o vícečetné těhotenství, délka dále narůstá na 34 týdnů (dvojčata), případně na 46 týdnů (trojčata a vícerčata). Pokud existují určitá zdravotní rizika v době těhotenství, která jsou doložena lékařským potvrzením, délka může být dále navýšena o dva týdny v období před porodem (tzv. patologická dovolená).47 K mateřské dovolené se vážou další výhody, například bezplatná zdravotní péče, vyšetření, laboratorní testy a léčiva v období čtyř měsíců před porodem a 12 dnů po porodu.48 Výše denní náhrady mzdy je rovna tzv. denní základní mzdě, která se počítá z posledních tří měsíčních mezd po odpočtu příspěvků na sociální zabezpečení a daní. V roce 2008 byla shora omezena hranicí 74,24 euro (v některých departementech 72,72 euro). Náhrady jsou vypláceny jednou za 14 dní příslušnou pokladnou nemocenského pojištění. Jsou podřízeny dani z příjmu i dalším povinným platbám.49 Vypláceny jsou za každý den dovolené včetně víkendů a svátků.50

47

Viz Doleux, str. 29–31.

48

Viz Le guide de toutes les formalités, str. 66.

49

CRDS (příspěvek na splácení sociálního dluhu) a CSG (obecný sociální příspěvek).

50

Viz http://www.ameli.fr/employeurs/vos-demarches/conges/le-conge-maternite/indemnites-

journalieres.php?&page=1 [2008-11-12].

- 15 -

2.1.2 Otcovská dovolená Institut otcovské dovolené byl zaveden v roce 2002 také v rámci nemocenského pojištění. Umožňuje mužům, kteří se stali otci, na 11 dní přerušit pracovní činnost (18 dní v případě vícečetného porodu) a pobírat denní dávky, pro které platí stejná pravidla výpočtu i stejná omezení jako v případě žen. Již v prvním roce této možnosti využilo 60 % mužů.51

2.1.3 Přídavek pro těhotné ženy osvobozené od pracovní činnosti52 Přídávek je určen těhotným ženám, jejichž práce by pro ně mohla znamenat určitá rizika. Jde zejména o pracovní pozice, které ženy mohou vystavovat rizikovým faktorům pro reprodukci (chemikálie, vibrace, radiace, benzen, olovo, viry a podobně). Zároveň musí být splněna podmínka, že zaměstnavatel nemá možnost ženě nabídnout jiné pracovní místo. Během přerušení pracovní činnosti žena pobírá dávky v nemoci v rámci nemocenského pojištění a doplatek ze strany zaměstnavatele kompenzující případnou ztrátu příjmu.

2.1.4 Dávka při uvítání malého dítěte (PAJE) Dávka PAJE po svém vzniku v roce 2004 výrazně změnila organizaci podpory péče o nejmenší děti tím, že nahradila pět předchozích samostatných dávek. Pro děti mladší šesti let narozené před 1. lednem 2004 nicméně v oblasti hlídání dětí stále platí starší úprava dávek. PAJE se skládá ze dvou částí: první zahrnuje odměnu za porod či za adopci a základní měsíční přídavek (který odpovídá předchozí dávce APJE), druhá dává rodičům možnost finanční pomoci, pokud zvolí nějaký způsob placeného hlídání dítěte v domácnosti, nebo pokud sami v důsledku péče o dítě omezí či zcela přeruší svoji pracovní činnost. 2.1.4.1 Odměna za porod či adopci53 Finanční odměna náleží ženě, která předloží doklad o těhotenství a jejíž příjmy domácnosti nepřekračují určitou hranici. Částka je vyplacena v sedmém měsíci těhotenství a nenáleží pouze v případech, kdy je těhotenství přerušeno do pátého měsíce trvání.54 Současná výše odměny za porod je 889,72 euro, za adopci 1779,43 euro. V případě vícečetného porodu či vícenásobné adopce se částky jednoduše násobí počtem dětí. Limity příjmů pro dávku v roce 2009 se počítají za rok 2007 a jsou stanoveny následovně: 51


52

Viz Le guide de toutes les formalités, str. 79–80.

53

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/paje [2008-10-19].

54

Náleží tedy i v případě pozdního potratu nebo mrtvě narozeného dítěte.

- 16 -

Tabulka č. 2: Limity příjmů pro nárok na odměnu za porod či adopci v roce 2009. Počet dětí

Samotný rodič či pár se

Pár s jedním příjmem

dvěma příjmy 1 dítě

32 813 €

43 363 €

2 děti

39 376 €

49 926 €

3 děti

47 251 €

57 801 €

7 875 €

7 875 €

za každé další dítě připočítat Zdroj: CAF.

2.1.4.2 Základní měsíční přídavek dávky PAJE55 Přídavek náleží na dítě do tří let nebo na dítě do dvaceti let adoptované po 1. lednu 2004. Stejně jako předchozí odměny jsou přídavky omezeny hranicemi příjmů, které jsou shodné jako v případě odměny za porod či adopci (viz tabulka v předchozí subkapitole). Další nutnou podmínkou pro získání přídavku jsou tři lékařské kontroly dítěte (v osmi dnech, v devíti až deseti měsících a ve dvou letech). Základní přídavek je vyplácen ve výši 177,95 euro na rodinu (tedy ne na dítě)56 a je možné jej kumulovat s dalšími dávkami s výjimkou rodinného doplňku. 2.1.4.3 Doplněk volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte57 Náleží dítěti do šesti let narozenému či adoptovanému po 1. lednu 2004, které je opatrováno buď mateřskou asistentkou v její domácnosti, nebo se pro jeho hlídání využívá služba hlídání dítěte v domácnosti rodičů. Pro nárok na doplněk platí určitá příjmová omezení. Samotný rodič musí prokázat příjem ze zaměstnání dosahující výše alespoň 389,20 euro, v případě páru je to příjem alespoň 778,40 euro (neplatí pro příjemce příspěvku pro dospělé handicapované osoby /AAH/, příjemce RMI, studenty a další specifické skupiny obyvatel). Omezení platí i pro odměnu mateřské asistentce, jejíž denní příjem nesmí překročit pětinásobek minimální hodinové mzdy (tedy 43,55 euro) počítaje za každé dítě. Výše doplňku je stanovena podle příjmového rozmezí, počtu dětí a jejich věku:

55


56

Pouze v případě vícečetného porodu či vícečetné adopce je přídavek přiznán za každé dítě.

57


- 17 -

Tabulka č. 3: Výše doplňku volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte v případě zaměstnání mateřské asistentky či využití služby hlídání dítěte v domácnosti rodičů v roce 2009. Měsíční částka na

Počet dětí Příjmové rozmezí

dítě do 3 let dítě od 3 do 6 let

1 dítě

do 19 513 €

2 děti

do 22 467 €

441,

3 děti

do 26 010 €

63 €

4 děti

do 29 554 €

1 dítě

19 513–43 363 €

2 děti

22 467–49 926 €

278,

3 děti

26 010–57 801 €

48 €

4 děti

29 554–65 676 €

1 dítě

43 363 € a více

2 děti

49 926 € a více

167,

3 děti

57 801 € a více

07 €

4 děti

65 676 € a více

220,82 €

139,27 €

83,54 €

Zdroj: CAF. Podobné dávky pomáhají rodičům i při vyhledání mateřské asistentky či služby hlídání dítěte v domácnosti pomocí spolků, organizací či agentur. Podmínka minimálního příjmu ze zaměstnání je shodná jako v předchozím případě, stejně jako příjmová rozmezí. Částky doplňku jsou v tomto případě vyšší, neboť využitím služby agentury náklady na službu vzrostou. Tabulka č. 4: Výše doplňku volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte v případě zaměstnání mateřské asistentky či využití služby hlídání dítěte v domácnosti rodičů prostřednictvím spolků či agentur v roce 2009.

Počet

Příjmové

dětí

rozmezí

1 dítě

do 19 513 €

Zaměstnání mateřské

Služba placeného hlídání

asistentky

dětí v domácnosti

dítě do 3 let

dítě od 3 do 6 let

668,29 €

334,15 €

- 18 -

dítě do 3 let 807,55 €

dítě od 3 do 6 let 403,78 €

2 děti

do 22 467 €

3 děti

do 26 010 €

4 děti

do 29 554 €

1 dítě

2 děti

3 děti

4 děti

1 dítě

2 děti

3 děti

4 děti

19 513– 43 363 € 22 467– 49 926 € 26 010–

556,92 €

278,47 €

696,14 €

348,08 €

445,54 €

222,78 €

584,76 €

292,39 €

57 801 € 29 554– 65 676 € 43 363 € a více 49 926 € a více 57 801 € a více 65 676 € a více

Zdroj: CAF. 2.1.4.4 Doplněk volného výběru aktivity58 Dávka je určena rodičům, kteří v důsledku péče o dítě omezili či zcela přerušili svoji pracovní činnost. Pokud se rodič stará o tři děti (z toho nejmladší je narozeno po 1. červenci 2006), může si vybrat mezi touto dávkou, nebo tzv. optimálním doplňkem volného výběru aktivity, jehož částka je vyšší než v případě tohoto doplňku, ale podpůrčí doba je zkrácena. Podmínky pro nárok na dávku jsou následující: je třeba mít v péči alespoň jedno dítě ve věku do tří let a buď zcela přerušit, nebo omezit pracovní činnost (práce na poloviční úvazek), přičemž je třeba doložit určitou minimální dobu pracovní aktivity zakládající účast na důchodovém pojištění, která se liší v závislosti na počtu dětí (dva roky pro jedno dítě, čtyři roky pro dvě děti, pět let pro tři a více dětí). Souběh s některými jinými dávkami není povolen

58


- 19 -

(například s optimálním doplňkem volného výběru aktivity, se starobním či invalidním důchodem, s dávkami nemocenského pojištění,59 s podporou v nezaměstnanosti, s placenou dovolenou). Doba nároku na dávku je závislá na počtu dětí, v případě jednoho dítěte činí šest měsíců, v případě dvou a více dětí až do věku tří let dítěte. Výše podpory závisí jednak na formě pracovní aktivity a jednak na nároku na základní měsíční přídavek dávky PAJE: Tabulka č. 5: Výše doplňku volného výběru aktivity v roce 2009 v závislosti na délce pracovního úvazku a výši příjmů a na nárokovatelnosti základního přídavku PAJE. Pracovní situace

Příjemce

základního Nemá nárok na základní

přídavku PAJE

přídavek PAJE

Nepracující

374,17 €

552,11 €

Pracuje na méně než 50 % úvazku

241,88 €

419,83 €

Pracuje na 50-80 % úvazku

139,53 €

317,48 €

241,88 €

419,83 €

139,53 €

317,48 €

Obchodní zástupci na částečném úvazku: méně než 76 h práce měsíčně a příjem do 1 563,99 € 77–122 h práce měsíčně a příjem do 2 502,38 € Zdroj: CAF.

Pro děti narozené před 1. lednem 2004 místo všezahrnující dávky PAJE platí stále dříve běžné dávky (AFEAMA a AGED). 2.1.4.5 Pomoc

rodině

při

zaměstnání

schválené

mateřské

asistentky

(AFEAMA)60 Dávka zůstala zachována pro děti do šesti let, pokud jsou hlídány mateřskou asistentkou v její domácnosti. Denní mzda asistentky musí být nižší než pětinásobek minimální hodinové mzdy (na jedno dítě), tedy 43,55 euro. Zároveň pomoc AFEAMA nesmí tvořit více než 85 % mzdy asistentky. Pro nárok na dávku nesmí být rodič příjemcem

59

Tedy i s dávkami v době mateřské a otcovské dovolené.

60

Viz Doleux, str. 57–58 a http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/afeama [2008-

10-20].

- 20 -

přídavku na rodičovskou péči (APE). Výše pomoci AFEAMA se opět odvozuje od počtu dětí a od výše příjmů. Tabulka č. 6: Výše dávky AFEAMA v roce 2009 v závislosti na počtu dětí a výši příjmů. Počet dětí

Příjmové rozmezí

1 dítě

do 17 857 €

2 děti

do 21 978 €

3 děti

do 26 098 €

4 děti

do 30 219 €

1 dítě

17 857–24 553 €

2 děti

21 978–30 219 €

3 děti

26 098–35 885 €

4 děti

30 219–41 551 €

1 dítě

24 553 € a více

2 děti

30 219 € a více

3 děti

35 885 € a více

4 děti

41 551 € a více

Měsíční částka AFEAMA

113,74 €

89,92 €

74,51 €

Zdroj: CAF. 2.1.4.6 Přídavek při hlídání dítěte v domácnosti (AGED)61 Přídavek opět platí pro dítě do šesti let, které je hlídáno najatou osobou v bydlišti rodičů, a jeho výše je závislá na věku dítěte a na výši příjmů rodičů, přičemž oba rodiče musejí být ekonomicky aktivní a jejich příjmy musejí dosahovat nejméně 1167,60 euro za jeden trimestr. Přídavek AGED je určen k částečnému krytí nákladů spojených s platbou příspěvků na sociální pojištění ze strany zaměstnavatele (rodiny). Výše přídavku je 50 % z příspěvku na sociální pojištění, přičemž jeho horní hranice za jeden trimestr činí 570 euro. Lze ho kumulovat s některými dalšími přídavky, jako APE a dokonce i AFEAMA.

61

Viz Doleux, str. 62–64 a http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/aged [2008-

10-20].

- 21 -

2.2 Péče o dítě 2.2.1 Rodičovská dovolená62 Na rodičovskou dovolenou, která znamená buď úplné přerušení pracovní aktivity, nebo výrazné omezení (na 16 hodin týdně), má nárok každý zaměstnanec, který pracuje v daném zaměstnání minimálně jeden rok, v důsledku narození dítěte, nebo adopce dítěte do 16 let. V průběhu dovolené nemá zaměstnanec nárok na náhradu platu. Základní délka dovolené činí jeden rok a lze ji dvakrát prodloužit, nejdéle však do dosažení věku tří let dítěte. V případech nemoci, úrazu či postižení dítěte je možné ji prodloužit o další jeden rok.63

2.2.2 Rodinné přídavky64 Nastavení rodinných přídavků jsou francouzským specifikem, neboť náleží počínaje druhým dítětem. Hraniční věk dítěte je 20 let. Příjmy rodiny se nezkoumají, nárok na dávku má každá domácnost, ve které žijí alespoň dvě děti. Základem přídavků je tzv. měsíční báze, od které jsou jednotlivé výše odvozeny jako určitý násobek báze, případně dále upraveny v závislosti na věku dítěte. Pro rok 2009 je výše měsíční báze rovna 387,25 euro.65 Tabulka č. 7: Výše rodinných přídavků v závislosti na počtu dětí a jejich věku v roce 2009. Navýšení pro

Počet dětí

Základní

Navýšení pro 11-

Navýšení pro

částka

16leté

16leté a starší

narozené po 30.4.1997 (náleží až 14letým a starším)

báze x 0,32

2 děti

= 123,92 € báze x 0,73

3 děti

= 282,70 €

za každé další

báze x 0,09 =

báze x 0,16 =

báze x 0,16 =

34,86 €

61,96 €

61,96 €

báze x 1,13

62

Doslovný překlad by zněl „rodičovská dovolená na výchovu“ (Congé parental d´éducation).

63

Viz http://www.travail-solidarite.gouv.fr/informations-pratiques/fiches-pratiques/conges-absences-

du-salarie/conge-parental-education.html?var_recherche=cong%E9%20parentale [2008-11-16]. 64

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/af [2008-10-20].

65


- 22 -

dítě připočítat

= 158,78 €

Zdroj: CAF. Pokud žijí v rodině jen dvě děti, uvedená navýšení nenáleží staršímu z nich. Rodinné přídavky je možné vyplácet až do věku 21 let v případě, že po dosažení dvaceti let potomek stále žije v domácnosti s rodiči a v rodině před jeho dvacátými narozeninami žily nejméně tři děti, na které byly vypláceny dávky. Pokud je dítě zaměstnané, přídavek se vyplácí po dobu jednoho roku ve výši 78,36 euro za předpokladu, že zaměstnání dítěte nepřináší měsíční výdělek vyšší než 809,59 euro.

2.2.3 Rodinný doplněk (CF)66 Rodinný doplněk je určen rodinám se třemi a více dětmi, které všechny dosáhly věku tři roky a více, jejichž příjem (počítaný za rok 2007) nedosahuje určitou hranici, která je určena v závislosti na počtu dětí a na typu domácnosti (počtu příjmů). Tabulka č. 8: Hranice příjmů pro nárok na rodinný doplněk v roce 2009. Počet dětí

Pár s jedným příjmem

Samotný rodič či pár se dvěma příjmy

3 děti

34 489 €

42 191 €

4 děti

40 237 €

47 939 €

5 784 €

5 748 €


Výše rodinného doplňku je jednotná a činí 0,4165násobek měsíční báze, tedy 161,29 euro.

2.2.4 Rodičovský přídavek na výchovu (APE) Tato dávka byla od 1. ledna 2004 nahrazena dávkou PAJE, nicméně stále se vyskytuje v rodinách se třemi a více dětmi, které ještě nedosáhly věku šesti let, ve kterých jeden či oba z rodičů omezili nebo zcela přerušili pracovní činnost z důvodu péče o dítě. V případě zanechání pracovní činnosti náležel v roce 2008 přídavek APE ve výši 1,4257násobku měsíční báze, tj. 536,03 euro. Pokud rodič přijme zaměstnání na zkrácený úvazek, výše přídavku se odvíjí podle odpracované doby. Pokud nepřesahuje 50 % pracovní doby

66

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/cf [2008-10-20].

- 23 -

stanovené zaměstnavatelem, přídavek je přiznán ve výši 354,43 euro, v případě že se pohybuje mezi 50 a 80 % pracovní doby, přídavek dosahuje výše 268,04 euro.67

2.2.5 Pomoc při krytí výživného68 Pomoc je určena osobám, kterým byl přiznán nárok na výplatu výživného na dítě mladší 18 let, který není respektován, a výživné není placeno po dobu minimálně dvou měsíců. Pomoc je určena všem těmto osobám bez rozdílu příjmu nebo již nárokovaných dávek a rodinné situace. Pokud se pokusy o výplatu výživného ze strany rodiče minuly účinkem, může se obrátit na Pokladny rodinných dávek, které nejdříve provedou pokus o řešení dohodou. Pokud domluva není možná, CAF může využít určitých prostředků69 pro získání finančního obnosu, a to i pokud neplatící rodič žije v zahraničí. Náklady spojené s finančními operacemi jsou provedeny na účet dlužníka.

2.3 Neúplná rodina 2.3.1 Přídavek na rodinnou podporu Nárok na tuto dávku má rodič, který se sám stará o své dítě, nebo rodič či pár, který se rozhodl pečovat o nevlastní dítě. Pokud se druhý rodič o dítě nehodlá starat, nebo pokud je do rodiny přijato dítě osiřelé, dávka je přiznána automaticky. V případě, že druhý rodič (nebo oba rodiče v případě přijatého dítěte) nepečuje o dítě po dobu dvou měsíců, nárok vzniká pouze dočasně.70 Výše přídavku je odvozena od měsíční báze pro výpočet rodinných přídavků; pro dítě, o které se stará jeden rodič, činí 0,225násobek této báze, pro osiřelé dítě je to 0,3násobek báze, tj. 87,14 euro a 116,18 euro.71

2.3.2 Přídavek pro osamoceného rodiče (API)72 Dávka je určena rodiči, který se sám stará bez partnera o dítě do 18 let a jehož příjmy jsou omezené. Nárok může mít také těhotná žena, která žije sama. Podmínkou je život bez partnera po dobu minimálně 18 měsíců a také výše souhrnných příjmů, jejichž průměr za 67

Viz Le guide de toutes les formalités, str. 75 a 129.

68

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/rpa [2008-10-21].

69

Například přímá platba z finanční instituce, u které má dlužník svou hotovost, zadržení mzdy, krytí

z veřejných prostředků s následným vymáháním na dlužníkovi. 70

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/asf [2008-10-21].

71


72

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/api [2008-10-21].

- 24 -

poslední tři měsíce nesmí překročit maximální výši tohoto přídavku. Částka API je poté stanovena jako rozdíl mezi maximální výší přídavku a souhrnnými příjmy a je vyplácena po dobu 12 měsíců. V případě, že se rodič stará o dítě do tří let, doba je prodloužena až do měsíce předcházejícího jeho třetím narozeninám. Výše přídavku závisí na počtu dětí v péči a je rovna rozdílu mezi jeho maximální výší a výší příjmů rodiče (včetně všech sociálních dávek). K tomu je poté připočítána jednorázová částka věnovaná na bydlení, která se vyplácí vždy bez ohledu na situaci bydlení. Tabulka č. 9: Výše přídavku pro osamoceného rodiče v závislosti na počtu dětí v roce 2009. Počet dětí

Částka na bydlení

Maximální přídavek

těhotná žena

583,80 €

54,56 €

1 dítě

778,40 €

109,11 €

za každé dítě připočítat 194,60 €

135,03 €

2 děti a více Zdroj: CAF.

V případě, že příjemce přídavku opět začne pracovat, příjmy ze zaměstnání nebudou první tři měsíce započítány do souhrnných příjmů pro výpočet přídavku. Pro další rozhodování o nároku na přídavek je důležitá doba zaměstnání. Pokud je delší než 78 hodin měsíčně, příjmy již budou započítány, pokud je kratší než 78 hodin měsíčně, příjmy budou započítány po dobu devíti měsíců pouze z 50 procent.

2.4 Péče o nemocné či postižené dítě 2.4.1 Dovolená v nemoci dítěte73 Na tuto neplacenou dovolenou má nárok rodič dítěte mladšího 16 let, které je nemocné či po úrazu, má-li o této skutečnosti lékařské potvrzení. Délka dovolené je tři dny v roce, případně pět dní, je-li dítě mladší jednoho roku nebo pokud má rodič v péči tři a více dětí mladších 16 let.

73


- 25 -

2.4.2 Denní přídavek na rodičovskou péči (AJPP)74 Dávka slouží jako náhrada příjmu při celodenní péči o dítě, které je vážně nemocné, po úrazu či postižené a u kterého je nezbytnost takové péče potvrzena lékařem. Má na ni nárok zaměstnanec i nezaměstnaný pobírající dávky v nezaměstnanosti v případě, že už nepobírá náhradu příjmu v rámci nemoci či mateřství, starobní či invalidní důchod, nebo některou z dávek související s postižením, nebo některé další dávky. Délka doby nároku činí šest měsíců a lze ji opakovaně prodloužit až na celkovou maximální dobu tří let.75 Denní částka pro rodinu s oběma rodiči činí 41,17 euro, pro neúplnou rodinu 48,92 euro. Navíc pokud měsíční útrata za léčbu přesáhla částku 105,82 euro, lze nárokovat i doplněk ve výši 105,30 euro. Nárok na přídavky je omezen příjmovými hranicemi v závislosti na počtu dětí a příjmu rodiny v roce 2007: Tabulka č. 10: Hranice příjmů pro nárok na denní přídavek na rodičovskou péči v roce 2009 v závislosti na počtu dětí. Počet dětí

Samotný rodič či pár se

Pár s jedním příjmem

dvěma příjmy 1 dítě

23 951 €

31 653 €

2 děti

28 741 €

36 443 €

3 děti

34 489 €

42 191 €

5 748 €

5 748 €


2.5 Školní docházka 2.5.1 Přídavek při zahájení školního roku76 Dávka slouží jako každoroční pomoc při nárůstu nákladů souvisejících se (znovu)zahájením školní docházky. Pro získání nároku dítě musí docházet do základní, nebo střední školy, nebo na odborné učiliště, a pokud je zaměstnané, jeho příjem nesmí překročit 55 % minimální mzdy. Dále platí omezení pro příjem rodičů, který nesmí (za rok 2006)

74

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/ajpp [2008-11-12].

75

Během této doby bude vyplaceno nejvýše 22 náhrad měsíčně a celkově nejvýše 310 náhrad.

76

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/ars [2008-10-20].

- 26 -

překročit 21 991 euro pro jedno dítě, 27 066 euro pro dvě děti, 32 141 euro pro tři děti (a za každé další dítě připočteno 5075 euro).77 Výše přídavku se odvíjí od věku dítěte. Tabulka č. 11: Výše přídavku při zahájení školního roku v závislosti na věku dítěte ve školním roce 2008/2009. Věk dítěte Výše přídavku 6–10 let

272,59 €

11–14 let

287,59 €

15–18 let

297,59 €

Zdroj: CAF.

2.5.2 Stipendia Pokud jsou příjmy rodiny, ve které žije dítě ve školní docházce na druhém stupni základní školy, velmi nízké, lze zažádat o stipendium. Příjmy se v tomto případě hodnotí za rok 2005 a výše stipendia je od nich odvozena. Tabulka č. 12: Výše stipendia ve školním roce 2007/2008 v závislosti na příjmech. Příjmy v roce 2005

Stipendium (měsíčně)

do 1 906 € (za každé dítě připočítat 440 €)

331,47 €

1 907–5 404 € (za každé dítě připočítat 1 247 €)

212,25 €

5 405–9 997 € (za každé dítě připočítat 2 307 €)

76, 62 €

Zdroj: Le guide de toutes les formalités, str. 186. Nárok na stipedium mají i studenti středních škol, kteří žijí taktéž v sociálně slabších rodinách. Posouzení příjmů rodiny se děje pomocí výpočtu rodinného kvocientu (pro školní rok 2007/2008 za roky 2006 a 2005), který nesmí převýšit hotnotu 961 euro.78 Dále je stanoveno osm pásem, která postupně rozdělují interval mezi nulou a 961, z nichž nejvyšší dostává hodnotu tři a nejnižší postupně hodnotu deset. Touto hodnotou se poté násobí základní částka 41,52 euro. Výsledkem je stipendium pro daný školní rok, které může dosahovat až 415,20 euro.79

77

Pokud jsou příjmy vyšší, přídavek náleží ve zredukované formě v závislosti na příjmu.

78

Neboli příjem domácnosti na spotřební jednotku nesmí překročit částku 961 euro.

79


- 27 -

2.6 Sociální minima Pokladny rodinných přídavků spravují kromě dávek určených rodinám a dávek v oblasti bydlení taktéž systém sociálních minim, z nich nejvýznamnější je francouzská obdoba životního minima Revenu minimum dínsertion (RMI).

2.6.1 RMI (Revenu minimum dínsertion)80 Minimum je určeno osobám starším 25 let, případně i mladším (mají-li v péči dítě), které mají velice nízký či dokonce žádný příjem. Do tohoto příjmu jsou započítávány některé rodinné dávky a ohled je brán i na případné přídavky na bydlení. Maximální částky RMI jsou odvozeny od složení rodiny a počtu dětí: Tabulka č. 13: Částky RMI v závislosti na složení domácnosti v roce 2009. Počet dětí

Neúplná rodina

Úplná rodina

bez dítěte

454,63 €

681,97 €

1 dítě

681,95 €

818,34 €

2 děti

818,34 €

954,73 €

za každé další dítě připočítat

181,85 €

181,85 €

Zdroj: CAF. Pokud dotyčná osoba (rodina) využívá nějakým způsobem pomoc v oblasti bydlení či nemá výdaje na bydlení, částka RMI je snížena o 54,56 euro v případě domácnosti jednotlivce, o 109,11 euro v případě dvoučlenné a o 135,03 euro v případě tří- a vícečlenné domácnosti. Pokud osoba najde zaměstnání, příjem ze zaměstnání nebude po první tři měsíce brán v potaz při rozhodování o přiřknutí částky RMI. Po této lhůtě se příjmy již berou v úvahu buď zcela (při práci více než 78 hodin měsíčně), nebo z 50 % po dobu devíti měsíců (při práci méně než 78 hodin měsíčně).

2.7

Daňový systém

Dalším francouzským specifikem je významná role daňových opatření na podporu rodiny. Jedná se především o ojedinělý nástroj rodinného kvocientu a dále o slevy na daních pro rodiny s dětmi.

80

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/rmi [2008-10-28].

- 28 -

2.7.1 Rodinný kvocient Princip rodinného kvocientu by bylo možno jednoduše popsat následovně: stejná míra zdanění pro stejnou životní úroveň. Neboli při určování příslušného daňového pásma se nepostupuje pouze mechanicky podle výše příjmů, ale bere se v úvahu počet spotřebních jednotek v domácnosti. Rodinný kvocient je potom výsledkem rozdělení zdanitelných příjmů domácnosti na tyto spotřební jednotky neboli: (1/12 ročních příjmů + měsíční příjem rodinných dávek) / počet jednotek spotřeby Do ročních příjmů ze započítavají zdanitelné příjmy rodičů před odečtením případných slev na daních. Z rodinných dávek jsou některé z výpočtu kvocientu vyňaty, jako například přídavek při zahájení školního roku, odměna za porod či adopci či doplněk volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte.81 Jednotky spotřeby jsou určeny následovně: Tabulka č. 14: Jednotky spotřeby podle složení domácnosti. Počet dětí82

Svobodní,

Svobodní,

Manželé

Vdovy, vdovci

rozvedení žijící rozvedení žijící sami

v páru

Bez dítěte (tzv. základní

1

1

2

1

1 dítě

2

1,5

2,5

2,5

2 děti

2,5

2

3

3

3 děti

3,5

3

4

4

4 děti

4,5

4

5

5

kvocient)

Zdroj: Le guide de toutes les formalités, str. 431. Příjem rodiny se dělí příslušným počtem spotřebních jednotek, tedy například příjem osamělé matky se dvěma dětmi se bude dělit číslem 2,5. Výsledkem je rodinný kvocient a poté zařazení rodiny do daňového pásma, do kterého spadá příjem rodiny na spotřební jednotku (tedy do stejného pásma, do kterého by byla zařazena domácnost jednotlivce

81

Viz http://www.caf.fr/web/Web973.nsf/VueLien/LEQUOTIENTFAMILIAL?opendocument [2009-

82

V úvahu jsou brány pouze děti do 21 let (do 25 let, pokud studují).

01-05].

- 29 -

majícího stejný příjem). Daňových pásem je pět s mírami zdanění 0 %, 5,5 %, 14 %, 30 % a 40 procent. Pro každý počet spotřebních jednotek jsou pro tato pásma dány rozdílné hranice příjmu (čím vyšší počet spotřebních jednotek, tím širší rozhraní příjmu).83 Přehled pásem je uveden v Příloze. Existence mechanismu rodinného kvocientu je velmi významná vzhledem k progresivitě daně z příjmu. Systém zvýhodňuje výrazněji rodiny se třemi a více dětmi, neboť zvýšení počtu dětí ze dvou na tři (či ze tří na čtyři atd.) znamená zvýšení počtu spotřebních jednotek o jednu celou jednotku, zatímco při jednom a dvou dětech to byla ve většině případů pouze polovina jednotky. Daňová výhoda plynoucí z rodinného kvocientu je omezena každoročně určovanou hranicí. Maximální výše roční daňové výhody v roce 2009 je stanovena na 2292 euro za každou další polovinu jednotky nad rámec tzv. základního kvocientu (v případě rodiče samoživitele majícího v péči více dětí je omezení výše výhody zmírněno na 3964 euro za první dítě). Existuje i opatření týkající se příjemců minimálních příjmů. Pokud je jejich vypočtená daň nižší než 862 euro, mohou ji ještě snížit o rozdíl částky 419 euro a poloviny vypočtené daně.84

2.7.2 Daňové odečty Z daně mohou plátci odečíst některé výdaje související s rodinou a dětmi. Příkladem budiž odečet konstantní částky z daně z příjmů za každé dítě ve školní docházce počínaje druhým stupněm základní školy (konkrétně 61 euro za dítě na druhém stupni základní školy, 153 euro za dítě na střední škole a 183 euro za dítě ve vyšších stupních vzdělávání) či odečet poloviny výdajů na zaměstnání mateřské asistentky (s ročním stropem 12 000 euro).85 Z daňového základu lze odečíst výdaje na výživné (které jsou naopak přičítány ke zdanitelným příjmům jejich příjemce), a to až do výše 3203 euro ročně za nezletilé dítě a 5568 euro za zletilé dítě pokračující ve studiu (sleva na dani však v tomto případě nesmí překročit 35 % placeného výživného).86

83


84

Viz http://droit-finances.commentcamarche.net/contents/impot-revenu/imp120-calcul-de-l-

impot.php3 [2008-10-29]. 85

Viz Impots 2008, Revenus 2007, str. 58–59.

86


- 30 -

2.8 Některá další opatření související s rodinou a dětmi 2.8.1 Důchodové pojištění87 Rodič má možnost účastnit se bezplatně důchodového pojištění, pokud má na starost dítě do tří let nebo tři a více dětí a pokud zároveň má nárok na některou z těchto pěti dávek: základní měsíční přídavek, doplněk volného výběru aktivity (oba v rámci dávky PAJE), rodičovský přídavek na výchovu (APE), denní přídavek na rodičovskou péči (AJPP) nebo rodinný doplněk. Pokud rodič žije bez partnera, využívá této možnosti automaticky, pokud žijí oba rodiče společně, platí příjmové omezení: má-li rodina nárok na základní měsíční přídavek v rámci dávky PAJE nebo rodinný doplněk, důchodového pojištění se bezplatně může účastnit jeden z rodičů, pokud není zaměstnán, nebo pokud jeho příjmy v roce 2007 nepřesáhly hranici 4489,44 euro. Účast se zakládá, i má-li rodina nárok na doplněk volného výběru aktivity v rámci dávky PAJE, rodičovský přídavek na výchovu či denní přídavek na rodičovskou péči a nepřesahuje-li souhrn příjmů za rok 2009 dělený dvanácti částku 1801 euro. Pokud této podmínce vyhovují oba z rodičů, mohou se bezplatně důchodového pojištění účastnit oba dva. Tabulka č. 15: Hranice příjmů pro účast na důchodovém pojištění v roce 2009 v závislosti na složení domácnosti a nárokovaných rodinných dávkách. Počet dětí

Jediný rodič či pár s nárokem na Pár s nárokem na ostatní čtyři základní přídavek v rámci PAJE

dávky

1 dítě

22 321 €

23 951 €

2 děti

27 472 €

28 741 €

3 děti

32 623 €

34 489 €

5 151 €

5 748 €


2.8.2 Karta pro početné rodiny a jiné výhody Kartu pro početné rodiny mohou získat rodiny s nejméně třemi dětmi do 18 let. Slouží jako prostředek k získání slev především na jízdném při cestování s SNCF88 (sleva může

87

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/particuliers/catalogue/metropole/ave [2008-12-03].

88

Société nationale des chemins de fer (francouzská státem vlastněná síť železniční dopravy).

- 31 -

dosáhnout v případě rodin se třemi dětmi 30 % pro každého člena rodiny z běžného jízdného a pro členy rodin se šesti a více dětmi až 75 %)89 a dále slev u některých soukromých subjektů (například autoškoly, kulturní a zájmová zařízení, maloobchodní prodejci). Jedním z nejnovějších opatření ve prospěch početných rodin je snížení hranice emisí spadajících pod emisní poplatek o 20 g na jeden kilometr pro vozidla s pěti a více místy k sezení vlastněná početnou rodinou. Ačkoli jsou taková vozidla obecně více škodlivá životnímu prostředí, bylo uznáno, že jsou nezbytným doplňkem domácnosti s více dětmi.90

2.8.3 Výhody pro rodiny žijící v Paříži Rodiny žijící v hlavním městě jsou oproti jiným navíc zvýhodněny lokální pomocí, která zčásti kompenzuje vyšší výdaje související s bydlením, dopravou a kulturním vyžitím. Tyto výhody jsou zahrnuty ve třech rodinných programech: bydlení, paušální program a tzv. rodinný pas. První dva jsou určeny rodinám s nejméně dvěma, respektive třemi dětmi, na základě poměrně přísného příjmového omezení a vyplácejí se formou jednorázového ročního přídavku. Třetí náleží rodinám se třemi dětmi bez ohledu na příjem a umožňuje slevy a přednostní přístup ke kulturním a sportovním zařízením v Paříži.91

89

Viz

http://www.travail-solidarite.gouv.fr/espaces/famille/grands-dossiers/carte-familles-

nombreuses/carte-famille-nombreuse-questions-reponses.html [2008-11-16]. 90

Viz

http://www.lexpress.fr/actualite/environnement/reduction-du-malus-automobile-des-familles-

nombreuses_639384.html [2008-12-09]. 91

Viz http://www.paris.fr/portail/Solidarites/Portal.lut?page_id=6907&document_type_id=5&documen

t_id=20679&portlet_id=15762 [2009-02-19].

- 32 -

3 Rodinná politika v současné praxi V této kapitole budou uvedena fakta o fungování současného systému rodinné politiky a popsány účinky na život rodin.

3.1 Výdaje na rodinnou politiku Výdaji na rodinnou politiku rozumíme pro potřeby mezinárodního srovnání obvykle výdaje na mateřství a rodinu. Ovšem jak ukážeme dále, výdaje lze chápat i v širším slova smyslu, zahrneme-li do nich veškeré přímé i nepřímé podpůrné prostředky související s rodinou a rodinným životem. Takovéto širší pojetí se spíše bude blížit realitě a zřejmě bude mít větší vypovídací schopnost o skutečném objemu prorodinné pomoci.

3.1.1 Srovnání s jinými zeměmi Srovnávat rodinné politiky různých zemí je složité hned z několika důvodů. Ne všechny mají explicitně vyjádřenou rodinnou politiku, jen v některých existuje příslušné ministerstvo a odpovídající administrativní struktury. Navíc každá země disponuje určitými odlišnostmi v chápání pojmu rodinná politika, a tedy v zaměření svých opatření. Francie (podobně i Belgie) vyvinula natalisticky zaměřenou rodinnou politiku, která se vyznačuje (podobně jako v severských zemích) vysokým stupněm organizovanosti a podrobnou právní úpravou. Naproti tomu u jihoevropských zemí pozorujeme spíše náznaky pomoci rodině než ucelený koncept rodinné politiky.92 Nejjednodušším prostředkem srovnání je poměření výdajů na mateřství a rodinu k HDP. Ve Francii tyto výdaje tvoří přibližně 3 % HDP (2,8 % v roce 2003), což je průměrný výsledek ve srovnání se zeměmi EU-15 a nadprůměrný ve srovnání se zeměmi OECD, kde tyto výdaje dosahovaly průměrně dvou procent. Země EU-15, které věnují na mateřství a rodinu větší podíl HDP než Francie, jsou země severské se silnou sociální politikou (Dánsko 3,8 %, Finsko 3 %, Švédsko 2,9 %) a dále země s dlouholetou tradicí rodinné politiky (Lucembursko 3,4 %, Německo 3 %). Naopak jihoevropské země vynakládají ve prospěch rodiny skromnější objem prostředků (0,5 % HDP ve Španělsku, 1 % v Itálii). Ve Francii více než dvě třetiny těchto výdajů tvoří přímé peněžní toky ve formě rodinných dávek. Těmi je zabezpečeno 86 % dětí, tedy pouze 14 % nemá nárok na žádnou z dávek (jsou

92

Viz Damon, str. 79–80.

- 33 -

to jedináčči netrpící handicapem starší tří let žijící v úplné rodině s ne příliš nízkými příjmy). Například v Portugalsku je však podíl dávkami nezabezpečených dětí téměř 90 procent.93

3.1.2 Složitost definice výdajů na rodinnou politiku Jak ukazuje například Damon [4] na stranách 61 až 66, takovéto prosté porovnání omezeného okruhu výdajů k HDP není až tolik hodnověrně vypovídající ukazatel. Statistiky, které vydává Eurostat,94 berou v úvahu pouze rodinné dávky a dávky v mateřství a naopak nezahrnují jiné přidružené výdaje, které jsou právě v případě Francie velice významné. V roce 2003 tato první a pro mezinárodní srovnání využívaná skupina výdajů dosáhla objemu téměř 44 miliard euro, což činilo 2,8 % HDP; z toho většina byla vynaložena na podporu rodiny a malá část na podporu v mateřství.95 Přesná struktura je uvedena v následující tabulce: Tabulka č. 16: Výdaje na rodinu a mateřství ve Francii. Výdaje na rodinu a mateřství v roce 2003 (v mld. euro) Mateřství

5,8

Denní náhrady za mzdu

2,3

Jiné peněžní prostředky

0,9

Zdravotní péče

2,6

Rodina

38,1

Rodičovský přídavek na výchovu

3,0

Dávky nezávislé na příjmu (rodinné přídavky, rodinný příplatek ke mzdě96) Dávky závislé na příjmu (rodinný doplněk, přídavek při zahájení školního roku, přídavek pro osamoceného rodiče)

17,6 8,4

Sociální výhody a pomoc

8,3

Naturální dávky (slevy v dopravě, školní autobusy, oblast zlepšování bydlení)

0,8

Celkem

43,9

Zdroj: Damon, str. 62–63.

93

Viz Godet – Sullerot, str. 246–248.

94

Statistiky Eurostatu v oblasti sociálního zabezpečení jsou vedeny dle metodiky SESPROS (Système

européen de statistiques intégrées de la protection sociale). 95

Viz Damon str. 62–63 a Godet – Sullerot str. 413.

96

Dávka náležející státním úředníkům, kteří mají v péči alespoň jedno dítě.

- 34 -

Z hlediska správy a struktury financování jednotlivých skupin výdajů rozeznáváme v oblasti rodina a mateřství pět institucí podílejících se na přímé podpoře rodiny. Nejvýznamnější podíl na financování podpory rodiny mají pokladny rodinných dávek (zde v zastoupení Národní pokladny rodinných dávek), v oblasti mateřství je to systém nemocenského pojištění. Kromě veřejného sektoru je ve Francii nezanedbatelný podíl podpory ze strany zaměstnavatelů. Tabulka č. 17: Instituce podílející se na financování výdajů na rodinu a mateřství. Jiné kapitoly CNAF

soc.

Stát

zabezpe-

Místní

Zaměst-

správa

navatelé

Celkem

čení 0,8

5,0

–

–

–

5,8

Denní náhrady za mzdu

–

2,3

–

–

–

2,3

Jiné peněžní prostředky

0,8

0,1

–

–

–

0,9

–

2,6

–

–

–

2,6

25,397

0,3

3,3

5,9

3,4

38,1

3,0

–

–

–

–

3,0

14,7

–

–

–

2,8

17,6

4,9

–

3,1

0,4

–

8,4

2,5

0,3

–

4,9

0,6

8,3

–

–

0,2

0,6

–

0,8

26,1

5,3

3,3

5,9

3,4

43,9

Mateřství

Zdravotní péče Rodina APE Dávky

nezávislé

na

příjmu Dávky závislé na příjmu Sociální

výhody

pomoc Naturální dávky Celkem

a

Zdroj: Godet – Sullerot, str. 413. K těmto základním výdajům je třeba připočítat další významnou oblast prostředků, a to na bydlení (i když základní skupina výdajů obsahuje určité výdaje v oblasti bydlení, převážná část výdajů na bydlení je zahrnuta v relativně samostatné kapitole sociální politiky bydlení) a boj proti chudobě. Jejich část, která souvisí s pomocí rodinám, byla v roce 2003

97

Zdroj uvádí tyto údaje s odvoláním na možnost změny přesných dat.

- 35 -

odhadována na 7,5 miliard, respektive 700 milionů euro,98 což dohromady přidává 0,5 procentního bodu k podílu na HDP. Dalším ve Francii velmi podstatným okruhem výdajů (nebo spíše ztrát ze státního rozpočtu) jsou daňové výhody. V tomtéž roce představovaly přibližně 13 miliard euro, které rodiny na daních ušetřily. Z toho 12 miliard euro připadá na vrub rodinnému kvocientu a 1 miliarda euro na daňové slevy týkající se nákladů na hlídání dětí a odpočtů na děti ve školní docházce. Tato suma prostředků představuje dalších 0,8 % HDP. Připočítáme-li dále výlohy spjaté s důchodovým pojištěním, které v případě rodičovství jsou částečně (a v některých případech zcela) hrazeny veřejnými prostředky, přibyde za rok 2003 přibližně 3,2 miliard euro na zvýhodnění při výchově tří a více dětí, 3,7 miliard euro za důchodové pojištění rodičů v domácnosti a dále částka odpovídající snížené době pojištění žen i mužů zaměstaných ve státní správě, což v roce 2002 představovalo 3,3 miliard euro.99 Za rok 2003 Damon odhaduje podíl této skupiny výdajů na dalších 0,7 % HDP. Nárůst výdajů na rodinnou politiku znázorňuje následující schéma. Obrázek č. 1: Složení celkových výdajů na rodinnou politiku. výdaje na mateřství a rodinu … 44 mld. euro; 2,7 % HDP + bydlení a boj proti chudobě … + 8,3 mld. euro; + 0,5 % HDP

cca 52 cca 65

mld. euro; 3,2 % HDP

cca 76

mld. euro; 4 % HDP

+ daňové výhody … + 13 mld. euro; + 0,8 % HDP

mld. euro; 4,7 % HDP

+ důchodové pojištění … + cca 11 mld. euro; + 0,7 % HDP Zdroj: Damon, str. 66. Postupným rozšířením okruhu výdajů, které jednoznačně souvisejí s rodinnou politikou, je dosaženo podílu dokonce až 4,7 % HDP, proto může být srovnání zemí prostým porovnáním výdajů na mateřství a rodičovství poněkud zjednodušené či zavádějící.

98

Což činilo přibližně 54 % celkových výdajů v oblasti bydlení a 11 % celkových výdajů na boj proti

chudobě. 99

Damon zde uvádí pouze údaj za předchozí rok, proto prostý součet výdajů neodpovídá uvedeným

sumám.

- 36 -

3.1.3 Financování výdajů na rodinu a mateřství Co se týče struktury financování výdajů na rodinnou politiku v užším slova smyslu, tedy na podporu rodiny a mateřství, z největší části jsou hrazeny sociálním zabezpečením v rámci větve Rodina (tedy Národní pokladnou rodinných přídavků neboli CNAF), a to z 60 procent. Stát včetně místní správy se podílí přibližně z 20 %, neziskové organizace sloužící domácnostem spolu s ostatními větvemi systému sociálního zabezpečení hradí 12 % a zbylých 8 % je v režii zaměstnavatelů (údaje za rok 2001).100 3.1.3.1 Pokladny rodinných přídavků (CAF) Rodinné dávky i jiné další přímé výdaje na rodinnou politiku101 jsou spravovány Pokladnami rodinných přídavků (CAF), které jsou zahrnuty do systému sociálního zabezpečení,102 a tedy jsou součástí veřejných rozpočtů. Pokladny, kterých je 124 včetně Národní pokladny rodinných přídavků, mají pod svou kontrolou jak výplatu dávek, tak výběr a správu příspěvků. Výdaje vynakládané Pokladnami jsou financovány z několika zdrojů, z nichž největším jsou příspěvky na sociální pojištění ze strany zaměstnavatelů. Přehled financování podpory rodiny ve správě Pokladen rodinných přídavků je následující: Tabulka č. 18: Zdroje financování prostředků spravovaných Pokladnami rodinných přídavků. Příspěvky placené zaměstnavateli

46,3 %

Část dávek financovaná státem a departementy

19,1 %

CSG

16,5 %

Část pomoci v oblasti bydlení financovaná státem

10,3 %

Příspěvky spravované státem či sociálním zabezpečením

6,1 %

Jiné zdroje

1,7 %

Zdroj: CNAF: Regard sur notre institution, str. 3.

100

Viz Bechtel – Caussat, str. 3–5.

101

Pomoc v oblasti bydlení a pomoc „contre la précarité“, která zahrnuje přídavek dospělým

handicapovaným osobám, životní minimum RMI, přídavek pro osamoceného rodiče. 102

Systém sociálního zabezpečení (Sécurité sociale) zahrnuje čtyři větve: Rodina, Stáří, Nemoc,

Pracovní úraz.

- 37 -

3.1.4 Výdaje na rodinné dávky Rodinné dávky představují přímou finanční podporu rodinám. V roce 2006 je nárokovalo 6,6 milionu francouzských rodin. Většina z těchto prostředků (73 %) byly dávky na příjmech nezávislé, zbylých 27 % tvořily příjmově závislé dávky (rodinný doplněk, přídavek při zahájení školního roku, odměna za porod a základní dávka v rámci PAJE). Rodinné přídavky pobíralo 4,6 milionu rodin (stejně jako v roce 2007).103 Dávky PAJE se týkaly již většiny rodin, neboť bývalé dávky, které PAJE nahradila, jsou určeny pouze rodinám, kde jsou jen děti narozené do 31. prosince 2003. Zatímco v roce 2005 mělo nárok na dávky PAJE 1,44 milionu rodin, v roce 2006 to bylo již 2,03 milionu rodin.V roce 2006 nastal zlom, kdy dávky PAJE začaly převládat, neboť v následujícím roce se počet rodin zvýšil jen nevýrazně na 2,13 milionu.104 Základní měsíční přídavek v rámci dávky PAJE v témže roce nárokovalo 1,82 milionu rodin.105 Způsob podpory placeného hlídání dětí se tedy tím pádem také změnil, starší dávky AGED a AFEAMA ustupují a jsou postupně nahrazovány dávkou PAJE. V roce 2006 zaměstnávalo mateřskou asistentku přibližně 710 000 rodin, přičemž 480 000 využívalo doplněk volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte (v rámci PAJE) a 230 000 využívalo starší AFEAMA, 60 000 rodin využilo placené hlídaní v bydlišti rodičů, z čehož 35 000 bylo podporováno opět pomocí PAJE a 25 0000 pomocí starší AGED. Pomoc neúplným rodinám se dostává čím dál více do popředí, počet neúplných rodin se od roku 1999 do roku 2006 zvýšil o 10 procent.106 V roce 2006 přibližně 700 000 rodin nárokovalo přídavek pro rodinnou podporu a 217 000 jich pobíralo přídavek pro osamoceného rodiče.107 Přehled vyplacených prostředků na rodinné dávky a počet rodin, které je pobíraly v posledních letech, je uveden v následující tabulce: Tabulka č. 18: Vyplacené finanční prostředky na rodinné dávky a počty jimi zabezpečovaných rodin ve letech 2001–2006.

103

Viz http://www.caf.fr/wps/portal/!ut/p/c1/jc5NC4JAEAbgXxQz7pfu0SRbhW1XaEu9yB4ihNQO0e9

vvQQKSTPHh_edgRbCjv7d3_2rn0b_gBpa0UmTaZru9VnmVYrEFqVlOSd4jIM3osMfkI_6a9bNDy4RJ0QRtHEi_RKGYPr_O329a2GuX_p0UEg4VLo0mUkNKxcqSoJHuW0oheKjsFJTcMNnoOrsS9 2H7UsltY!/dl2/d1/L2dJQSEvUUt3QS9ZQnB3LzZfOU9DTTNBQk1UOUQzNzAyNUhQSDhRUTAwMDA! [2008-10-28]. 104

Viz tamtéž [2008-10-28].

105

Viz tamtéž [2009-01-18].

106

Viz http://www.insee.fr/fr/themes/document.asp?reg_id=0&ref_id=ip1153 [2008-10-28].

107

Viz Berger, str. 1–8.

- 38 -

2001 Rodinné dávky (mil. euro, běžné

2001

2003108 2004

2005

26 287 27 503

2006

23 203

23 736

24 186

25 078

+ 0,7

+ 0,4

- 0,2

+ 1,5

+ 3,0

7 711

7 999

8 135

8 648

9 494 10 441

- změna (%, stálé ceny)

+ 2,8

+ 1,8

- 0,4

+ 4,1

+ 7,9

+ 8,2

Počet rodin k 31.12. (tis.)

6 444

6 471

6 519

6 542

6 608

6 630

ceny) změna (%, stálé ceny) - z toho dávky určené malým dětem (mil. euro, b. c.)

+ 2,9

Zdroj: Berger, str. 6.

3.2 Rodinná politika a životní úroveň domácností Přerozdělování obecně probíhá na dvou úrovních, na vertikální a horizontální. V případě rodinné politiky vertikální přerozdělení pozorujeme mezi rodinami (domácnostmi) stejného složení s rozdílnou počáteční úrovní příjmů, horizontální mezi rodinami rozdílného složení. Před přerozdělením lze pozorovat výrazné ekonomické nerovnosti, 10 % nejchudších domácností má k dispozici pouze přibližně 2 % celkového disponibilního důchodu. Podle toho se odvíjí i cílení nástrojů rodinné politiky, mezi kterými existují takové, které se zaměřují především na ekonomicky nejslabší rodiny (například přídavek pro osamoceného rodiče a školní stipendia, které jsou z 80 % vyplaceny 10 % nejchudších rodin). Nerovnoměrnost v rozdělování lze pozorovat i u rodinných přídavků, kdy 22 % jejich objemu náleží 10 % nejchudších rodin.109

3.2.1 Dodatečný příjem na dítě Účinky přerozdělovacích procesů rodinné politiky na život jednotlivých rodin lze hodnotit například výpočtem dodatečného příjmu, který rodiny získávají z důvodu přítomnosti dítěte. V roce 2004 byl tento dodatek k disponibilnímu příjmu rodin v průměru přibližně 2400 euro na dítě, přičemž 63 % pocházelo z rodinných dávek, 28 % tvořily daňové výhody a 9 % připadalo na jinou pomoc a jiná zvýhodnění (sociální minima, pomoc v oblasti bydlení a podobně). Obecně platí, že tato částka se zvyšuje pro rodiny s menšími dětmi (z hlediska věku dětí plynou největší výhody rodinám s dětmi do tří let) a pro početné rodiny. Částka se

108

V roce 2003 došlo k poklesu počtu příjemců dávky určené dětem do tří let APJE, což bylo

způsobeno poklesem porodnosti a tím pádem nízkým počtem dětí do tří let v tomto roce. 109


- 39 -

odvíjí i od ekonomické situace rodiny. Mějme dvě modelové situace: rodina se dvěma dětmi žijící v Paříži, kde oba rodiče pracují na vyšších postech a která zaměstnává mateřskou asistentku, mohla v roce 2004 získat z veřejných prostředků (včetně výhod, které nabízí město Paříž, a daňových výhod) až 8000 euro na každé dítě. Na druhé straně rodina se dvěma dětmi žijící ve městě, které neposkytuje lokální výhody, kde oba rodiče pracují a jsou odměňováni na úrovni minimální mzdy (a tedy neodvádějící daň z příjmu), a která hlídání dětí obstarává svépomocí, mající tudíž nárok pouze na rodinné přídavky,110 získala pouze 700 euro na dítě. Účinek přerozdělování je obecně v absolutních částkách příznivější pro ekonomicky silnější rodiny.111 Opustíme-li tento extrémní příklad a vezmeme-li v úvahu průměrné výsledky v závislosti na příjmové skupině domácností, projeví se, že redistribuční efekt rodinné politiky lze sledovat křivkou ve tvaru písmene U, tedy čím nižší příjem, tím větší část dodatečného příjmu tvoří přímé rodinné dávky, čím vyšší příjem, tím větší část dodatečného příjmu tvoří daňová zvýhodnění.112 Uprostřed leží skupina rodin tzv. střední třídy, která využívá podobnou měrou jak přímou, tak nepřímou podporu. Přehledně lze situaci znázornit následujícím obrázkem. Obrázek č. 2: Význam rodinných dávek a daňových opatření pro různě ekonomicky silné domácnosti.

Zdroj: Http://www.inegalites.fr/spip.php?article910 [2009-01-05], vlastní úpravy.

110

Případně na přídavek při zahájení školního roku či jinou nepravidelnou pomoc.

111

Viz Damon, str. 68–68.

112

Viz CNAF: Prospective de la politique familiale, str. 2.

- 40 -

3.2.2 Změna životní úrovně rodin po přerozdělovacích procesech Na základě statistických zjištění lze říci, že přímé rodinné dávky výrazněji ovlivňují životní úroveň ekonomicky slabších rodin, zvláště neúplných a početných rodin. Ovšem i navzdory přerozdělení a vyplacení podpor těmto rodinám tyto zůstávají většinou v nejnižších příjmových pásmech.113 Naopak přerozdělení mírně negativně ovlivňuje životní úroveň bezdětných domácností, ovšem jejich ekonomické postavení i přesto zůstává nejsilnější, zvláště pak v případě bezdětných párů. Vliv rodinných dávek a daňových opatření na životní úroveň různých typů domácností v roce 2001 uvádí například Commaille [2], přičemž jako základní životní úroveň (hodnota 100) uvažuje průměrnou životní úroveň všech typů domácností v každé fázi přerozdělení: Tabulka č. 19: Změna životní úrovně různých typů domácností v závislosti na přerozdělovacích procesech. Po

Původní příjem

na z příjmu (vliv dávkách

spotřební Typ rodiny

jednotku

dani Po rodinných Konečný disponibilní příjem

rodinného

114

kvocientu

(před

Relativní

a

změna

na životní

spotřební

úrovně (v %)

jednotku (po

odpočtů)

transfery)

započtení sociálních minim)

celkově

100

100

100

100

0,0

89

90

93

94

4,8

74

74

75

78

5,0

54

51

62

67

24,0

Rodiny s dětmi (celkově) Neúplné rodiny, 1 dítě Neúplné rodiny, 2 a více dětí

113


114

Vychází se z metodiky INSEE, která první dospělou osobu započítává jako jednotku, další osoby nad

14 let jako 0,5 jednotky a děti do 14 let jako 0,3 jednotky.

- 41 -

Úplné rodiny, 1 dítě

109

111

109

108

-1,2

97

99

102

101

3,8

70

70

82

84

19,1

111

111

107

107

-4,1

105

102

99

100

-4,3

126

126

123

121

-4,2

Úplné rodiny, 2 děti Úplné rodiny, 3 a více dětí Domácnosti bez dětí (celkově) Domácnosti jednotlivců Bezdětné páry

Zdroj: Commaille, str. 96. Z porovnání je patrné, všechny typy domácností s dětmi (kromě úplných rodin s jedním dítětem) v průměru zaznamenávají zvýšení životní úrovně. Největší pozitivní změnu životní úrovně v průměru pociťují neúplné rodiny se dvěma a více dětmi a úplné rodiny se třemi a více dětmi. Podobné výsledky získáme z analogického srovnání změn životní úrovně různých typů rodin, vyjdeme-li z konktrétních údajů o finančních tocích, tentokrát z roku 2003. Tabulka č. 20: Změna měsíčních příjmů v eurech a změna životní úrovně různých typů domácností v závislosti na přerozdělovacích procesech. Typ

Měsíční Příjem

Rela-

Daň

a Rodin-

Dispo-

Dispo-

Rela-

domácnos-

příjem

na

tivní

CSG

né

nibilní

nibilní

tivní

jednot-

příjem

dávky,

příjem

příjem

příjem

ku

na

bydlení,

na

na

jednot-

soc.mi-

jednot-

jednot-

ku

nima

ku

ku

spotře-

spotře-

ti

spotře115

by

spotře-

115

Vychází se opět z metodiky INSEE.

- 42 -

by

by

by

Domácnosti

1 479

1 479

97

-179

70

1 370

1370

93

bez dětí

3 150

2 075

136

-387

26

2 789

1 883

124

s 1 dítětem

3 354

1 751

115

-375

79

3 058

1 600

108

se 2 dětmi

3 495

1 546

101

-333

211

3 373

1 496

101

se 3 dětmi

3 378

1 278

84

-313

511

3 576

1 360

92

2 876

871

57

-237

924

3 563

1 088

74

s 1 dítětem

1 652

1 135

74

-139

233

1 746

1 206

82

se 2 dětmi

1 683

909

59

-109

405

1 979

1 082

73

1 388

569

37

-59

879

2 208

935

63

2 715

1 528

100

-290

171

2 596

1 528

100

jednotlivců Pár

se 4 a více dětmi Neúplné rodiny

se 3 více dětmi Celkově všechny domácnosti116

Zdroj: Blanpain, str. 7. Poslední sloupec je analogií sloupce Konečný disponibilní příjem na spotřební jednotku v předchozí tabulce. Opět se potvrzuje, že i po přerozdělovacích procesech zůstávají ekonomicky nejsilnější bezdětné páry a páry s jedním dítětem, naopak početné rodiny (ať již úplné, nebo neúplné) zaostávají. Z porovnání sloupců relativních příjmů ale vyplývá, že životní situace posledně zmíněných rodin se po přerozdělovacích procesech výrazně zlepšila.

116

Zahrnuty byly domácnosti, v jejichž čele stála osoba mladší 60 let.

- 43 -

3.2.3 Chudoba Boj proti chudobě není hlavním cílem francouzské rodinné politiky, ovšem tento problém je řešen v rámci sociálních minim, která jsou spravována Pokladnami rodinných přídavků. Navíc, jak vyplynulo z předchozí subkapitoly, opatření rodinné politiky pozitivně ovlivňují životní úroveň zvláště neúplných a početných (a často ekonomicky slabších) rodin a tím boji proti chudobě nepřímo napomáhají. Za chudobu se nejčastěji považuje situace, kdy příjmy domácnosti nedosahují úrovně 50, častěji 60 % mediánu příjmů ve společnosti. V roce 2003 to konkrétně znamenalo, že za hranici chudoby byl považován příjem 774 euro měsíčně na jednotku spotřeby.117 Z tohoto hlediska v roce 2004 žil 1 milion dětí (do 18 let) v chudobě, bereme-li v úvahu hranici 50 % mediánu, a dokonce 2 miliony, uvažujeme-li jeho hranici 60 procent. Tyto počty jsou navíc již po veškerých sociálních transferech, bez jejichž započtení bychom zřejmě dospěli k číslům mnohem vyšším. Před přerozdělením přibližně jedna čtvrtina dětí ve Francii žije v rodinách, jejichž příjmy se pohybují pod hranicí chudoby. Po rozdělení rodinných dávek se tento podíl snižuje na 15 % a po započtení pomoci v oblasti bydlení na 11 procent. Pokud jsou brána v úvahu i sociální minima, podíl klesá na konečných 8 % dětí žijících v chudobě, což znamená výše zmíněný počet 1 milion dětí.118 Z hlediska typu rodiny jsou chudobou nejohroženější skupinou dětí ty, které žijí v úplných rodinách s jediným příjmem (32 % dětí žijících v chudobě) či v úplných rodinách bez příjmu (33 % dětí žijících v chudobě). Riziko chudoby dále roste s rostoucím počtem dětí v rodině. Situace neúplných rodin je poměrně dobře řešena v rámci rodinné politiky, proto na neúplné rodiny připadá nižší podíl dětí žijících v chudobě než v předchozích případech, a to 23 % (17 % těchto dětí žije s rodičem nemajícím příjem ze zaměstnání, 6 % s rodičem majícím zaměstnání). Zbývajících 12 % dětí ohrožených chudobou žije v úplných rodinách, kde jsou oba rodiče zaměstnaní.119 Porovnáme-li riziko chudoby pro domácnost podle typu, nejhorší postavení zaujímají neúplné rodiny, z nichž 30,3 % žilo v roce 2006 v chudobě. Méně, i když stále výrazně, jsou chudobou postiženy úplné rodiny se třemi a více dětmi, u nichž podíl žijících v chudobě dosahoval 20 procent. Obecně platí, že ze srovnání míry ohrožení chudobou vycházejí rodiny

117

Viz Blanpain, str. 8.

118

Viz Damon, str. 71.

119

Viz Dell – Legendre, str. 1.

- 44 -

s dětmi hůře než bezdětné páry. Těch žilo v roce 2006 v chudobě pouze 6,4 procenta. Podíl osob žijících v chudobě za celou populaci činil 13,2 procenta.120 Roli rodinných dávek a dalších nástrojů rodinné politiky v boji proti chudobě lze posoudit z podílu rodin žijících v chudobě před započtením a po započtení sociálních transferů. Tabulka č. 21: Vliv sociálních transferů na míru chudoby v jednotlivých skupinách rodin. Míra chudoby (v procentech)

Typ rodiny

před transfery po transferech

Úplné rodiny s dětmi

22

12

s 1 dítětem

11

9

se 2 dětmi

15

9

se 3 dětmi

33

13

se 4 a více dětmi

64

34

Neúplné rodiny

46

27

s 1 dítětem

35

20

se 2 dětmi

46

28

se 3 a více dětmi

71

39

Zdroj: Blanpain, str. 8. Vidíme, že ve všech případech se míra chudoby snížila, přičemž nejvýrazněji u početných a neúplných rodin.

3.3 Rodinná politika a její vliv na porodnost Systém francouzské rodinné politiky, jak již bylo několikrát zmíněno, se od samého počátku

vyznačuje

natalistickými

tendencemi,

projevujícími

se

zvláště

podporou

a stimulacemi k dosažení počtu tří dětí v rodině. Francie skutečně v Evropě zaujímá výjimečné postavení co se týče úrovně natality i frekvence výskytu početných rodin (se třemi a více dětmi). V roce 2005 například úhrnná plodnost francouzských žen dosahovala úrovně 1,92, zatímco českých pouze 1,28 (přičemž hodnota potřebná k zachování reprodukce populace je teoreticky 2,1).121 Francouzskou vysokou úroveň plodnosti v porovnání 120

Viz Goutard – Pujol, str. 3.

121

Viz http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/360034D6BF/$File/400806a2.pdf [2008-11-04].

- 45 -

s ostatními zeměmi Evropské unie srovnává následující tabulka (země jsou srovnány sestupně podle úrovně úhrnné plodnosti v roce 2005): Tabulka č. 22: Úhrnné míry plodnosti v zemích Evropské unie ve vybraných letech. EU (27 zemí)

1970

1980

1990

2005

Francie

2,47

1,95

1,78

1,92

Irsko

3,85

3,24

2,11

1,88

Finsko

1,83

1,63

1,78

1,80

Dánsko

1,99

1,55

1,67

1,80

Spojené království

2,43

1,89

1,83

1,79

Švédsko

1,92

1,68

2,13

1,77

Nizozemsko

2,57

1,60

1,62

1,71

Lucembursko

1,97

1,49

1,60

1,70

-

-

-

1,50

Portugalsko

3,01

2,25

1,57

1,41

Rakousko

2,29

1,65

1,46

1,41

Kypr

2,46

2,42

-

1,40

Malta

-

1,98

2,04

1,37

Španělsko

2,88

2,20

1,36

1,34

Itálie

2,43

1,64

1,33

1,34

Maďarsko

1,98

1,91

1,87

1,32

Lotyšsko

2,02

1,90

2,00

1,31

Bulharsko

2,17

2,05

1,82

1,31

Rumunsko

2,90

2,43

1,84

1,30

Německo

2,03

1,56

1,45

1,30

Česká republika

1,90

2,10

1,90

1,28

Litva

2,39

1,99

2,03

1,27

Slovinsko

2,12

2,10

1,46

1,26

Slovensko

2,40

2,31

2,09

1,25

Polsko

2,26

2,26

2,05

1,24

Belgie

2,25

1,68

1,62

1,64

Estonsko

- 46 -

Řecko

2,40

2,23

1,39

1,29122

Zdroj: Http://www.ined.fr/fr/pop_chiffres/pays_developpes/indicateurs_fecondite/ [2008-11-04].

3.3.1 Vysoká plodnost imigrantek Vysoká úhrnná plodnost ve Francii bývá často mezi laickou veřejností připisována početné skupině imigrantů123 pocházejících z afrických zemí (zvláště z oblasti Magrebu124 a subsaharské Afriky). Podobné názory lze nalézt i v tisku (například článek Pavla Kohouta v Lidových novinách odvolávající se na „nicméně existující zdroje“ uvádí, že „bez započtení tohoto vlivu by se francouzská porodnost pohybovala v hodnotách kolem 1,2 dítěte na ženu.“).125 Skutečně se tato populace vyznačuje vyšší úrovní plodnosti, než populace ryze francouzská. Například studie Hérana a Pisona [34] uvádí, že úhrnná plodnost pro imigrantky se v roce 2004 pohybovala kolem 3,29 dítěte, zatímco pro Francouzky to bylo „pouze“ 1,80 dítěte. Jak ale studie uvádí dále, i přes zvýšenou úroveň úhrnné plodnosti je přínos imigrantek k celkové úhrnné plodnosti malý. Jejich podíl mezi ženami v plodném věku126 je pouze 7 %, proto přínos této populace k celkové úhrnné plodnosti je pouze jedna desetina. Tedy v tomtéž roce byla za celou Francii její hodnota 1,90.127 Strukturu plodnosti imigrantek podle zemí původu uvádí například Toulemon [46], který shromáždil údaje za roky 1991–1998. Průměrné údaje o úhrnné plodnosti uvádí následující tabulka: Tabulka č. 23: Úhrnná plodnost imigrantek podle země původu (průměrné údaje za roky 1991–1998). Země původu

Plodnost

imigrantek

ve Plodnost v zemi původu

Francii Turecko

3,21

2,90

jiné asijské země

1,77

2,85

Maroko

2,97

3,28

122

Údaje za Belgii a Řecko jsou z roku 2004. viz Pisson, str. 1.

123

Pro potřeby oficiálních statistik INSEE a INED je za imigranta považována osoba žijící (mající

trvalé bydliště) ve Francii narozená jako cizinec v jiné zemi. 124

Oblast bývalých francouzkých kolonií (Alžírsko, Maroko, Tunisko).

125

Viz Lidové noviny 27.11.2004, str. 13.

126

Tzn. mezi 15 a 49 lety.

127

Viz Héran – Pison, str. 2–4.

- 47 -

Tunisko

2,90

2,73

Alžírsko

2,57

3,64

jiné africké země

2,86

5,89

Portugalsko

1,96

1,49

Itálie

1,60

1,24

Španělsko

1,52

1,23

jiné země EU-15

1,66

1,44

Zdroj: Toulemon, str. 3. Zatímco plodnost imigrantek z afrických zemí je spíše nižší než v zemi původu, u imigrantek z jihoevropských zemí pozorujeme nárůst úhrnné plodnosti (až o 0,47 v případě Portugalek), což může být způsobeno jednak ekonomickými efekty francouzské rodinné politiky v porovnání s rodinnými politikami těchto zemí, ale také výběrovým charakterem migrace.128 Vyšší úhrnnou plodnost zaznamenávají v průměru všechny imigrantky ze zemí EU-15. Jiný pohled získáme poměřením počtu porodů uskutečněných cizinkami na celkovém počtu porodů. V roce 2007 byla z celkového počtu přibližně 800 000 porodů jedna osmina uskutečněna cizinkami,129 což se na první pohled zdá být protiřečící výše uvedenému. Jedná se spíše o záměnu pojmů. Nedá se tvrdit, že je ve srovnání s Evropou vysoká francouzská úhrnná plodnost způsobena především plodností imigrantek, i když zároveň je zřejmé, že jejich plodnost významně převyšuje plodnost Francouzek. Lze říci, že imigrantky přispívají poměrně výrazně k výsledku francouzské porodnosti. Otázkou také zůstává, do jaké míry lze odlišit „originální“ francouzskou populaci od té, která je tvořena dřívějšími již asimilovanými přistěhovalci, jejichž děti jsou dnes považovány za rodilé Francouze.

3.3.2 Početné rodiny Za početné se považují rodiny se třemi a více dětmi. V roce 2005 byl jejich počet ve Francii přibližně 1,7 milionu, což činilo 18,8 % všech rodin s alespoň jedním dítětem. Oproti roku 1999 je to nižší podíl (20,1 procenta). Pokles je způsoben snížením podílu rodin se

128

Výběrový charakter migrace znamená větší pravděpodobnost migrace u osob mladých, zdravých a

kvalifikovaných. 129

Viz

http://www.ined.fr/fr/pop_chiffres/france/naissances_fecondite/naissances_nationalite_parents/

[2009-02-16.]

- 48 -

čtyřmi a více dětmi, zatímco podíl rodin se třemi dětmi zůstává dlouhodobě stálý.130 Větší pravděpodobnost dosažení vyššího počtu dětí v rodině existuje u imigrantů (13 % rodičů nepocházejících z Francie vychovává čtyři a více dětí oproti 4 % francouzských rodičů). Tato pravděpodobnost souvisí i se vzděláním a kvalifikací: čím nižší úroveň vzdělání, tím spíše dojde k založení početné rodiny. Z hlediska zaměstnanosti žen lze pozorovat její výrazné snižování počínaje narozením třetího dítěte, mezi matkami tří dětí má pouze 36 % zaměstnání.131

3.3.3 Ekonomická aktivita a zaměstnanost žen Během posledního desetiletí nabývá na významu otázka sladění pracovní aktivity a rodinného života, zvláště s formulací cíle šedesátiprocentní mírou zaměstnanosti žen v roce 2010 v Lisabonské strategii.132 Posun tímto směrem lze pozorovat i u zaměření rodinné politiky. Ještě v 70. a 80. letech 20. století se francouzská rodinná politika orientovala spíše na podporu matek v domácnosti, její dnešní podoba se soustřeďuje právě na usnadnění organizace rodinného života a zaměstnání. Že je to zřejmě vhodně zvolená cesta z hlediska rozvoje rodiny a podpory porodnosti, ukazuje porovnání historického vývoje vztahu mezi pracovní aktivitou a úhrnnou plodností v různých zemích. Zatímco v roce 1980 bylo možné pozorovat záporný vztah, tedy vyšší úhrnnou plodnost vykazovaly země s nižší mírou ekonomické aktivity žen, v roce 2000 byla situace opačná a s rostoucí zaměstnaností žen rostla i úroveň úhrnné plodnosti, jak potvrzují současné studie zabývající se vztahem ekonomické aktivity a úrovní úhrnné plodnosti.133 Trend pozitivního vztahu mezi pracovní aktivitou a plodností potvrzují i další současné studie zabývající se touto tematikou. Například analýza OECD zabývající se faktory ovlivňujícími plodnost (Addio – Mira dÉrcole [18]) provedená na výběru 19 států OECD (včetně Francie a České republiky) uvádí jako jeden z faktorů nízké úhrnné plodnosti právě nezaměstnanost žen, naopak ekonomická aktivita se ukázala jako pozitivní faktor plodnosti, stejně jako flexibilní pracovní úvazky. Studie tyto výsledky vysvětluje jako potvrzení předpokladu, že plynulý finanční příjem navozuje větší životní jistotu, a tedy větší odvahu či stimulaci k plození dětí, stejně jako možnost sladění práce a rodinného života.134 130

Podíl se téměř nemění od roku 1975 a činí přibližně 15 % rodin s dětmi.

131

Viz Blanpain, str. 2–4.

132

Viz Kotýnková, str. 62.

133

Viz OCDE: Accroître les chances de chacun, str. 111.

134

Viz Addio – Mira, str. 66–67.

- 49 -

Pracovní aktivita žen ve Francii je v porovnání s jinými evropskými státy na průměrné úrovni. V roce 2005 míra ekonomické aktivity žen ve věku 15 až 64 let činila 57,6 % (v Dánsku téměř 72 %, ve Švédsku 70 %, naopak 45 % v Itálii, 46 % v Řecku).135 Při pohledu na strukturu zaměstnanosti francouzských žen (v tomto případě údaje za rok 2003 za ženy ve věku 15 až 59 let) je patrné, že nadprůměrnou míru ekonomické aktivity vykazují ženy s jedním dítětem, případně s více dětmi, jsou-li děti starší tří let. Tabulka č. 24: Ekonomická aktivita žen a typ pracovního úvazku v závislosti na rodinném stavu a počtu dětí. Rodinná situace ženy

Míra

ek. Plný úvazek

Částečný úvazek136

aktivity Žijící v páru

75,1

46,5

21,8

bez dítěte

74,0

51,2

16,2

1 dítě (do 3 let)

80,2

57,0

13,5

2 děti (alespoň jedno do 3 let)

58,3

27,6

24,1

3 a více dětí (alespoň jedno do 3 let)

36,3

12,7

17,9

1 dítě (starší 3 let)

79,9

52,2

21,2

2 děti (starší 3 let)

83,5

48,4

28,8

3 děti (starší 3 let)

68,1

31,0

28,9

Žijící sama

52,9

34,0

10,5

bez dítěte

45,5

29,7

8,7

s alespoň jedním dítětem

81,7

50,7

17,3

Celkem

67,1

42,0

17,7

Zdroj: Godet–Sullerot, str. 313. Dosažení snazší organizace rodinného života a práce je podpořeno ze strany státu pomocí takových nástrojů, jako jsou daňové úlevy a přídavky při zaměstnání osob na hlídání dítěte. Dalším opatřením je možnost vykonávat pracovní činnost během rodičovské dovolené.

135

Viz Thevenon, str. 7.

136

Doplněk součtu plného a částečného úvazku do celkové míry ekonomické aktivity představuje podíl

nezaměstnaných žen.

- 50 -

3.3.3.1 Aktivity zaměstnavatelů ve prospěch sladění práce a rodiny V otázce pracovní aktivity žen jsou významné kroky ze strany zaměstnavatelů, které napomáhají usnadnit organizaci rodinného a pracovního života. Z šetření, které v letech 2004 a 2005 provedly INED a INSEE,137 vyplývá, že tři čtvrtiny zaměstnavatelů ve Francii pokládají za důležité umožnit svým zaměstnancům sladit práci s péčí o rodinu. Přitom podstatně rozšířenější je přímá finanční podpora než naturální výpomoc a služby (místa v jeslích, pomoc při hledání bydlení, přednostní místa na dětských táborech a podobně), které se nevyskytují příliš často, a pokud ano, tak spíše ve veřejném sektoru. Frekvence a úroveň finančních prostředků vynakládaných na podporu rodiny roste spolu s velikostí podniku. Nejčastější je přispívání zaměstnavatele do vzájemné pojišťovny,138 více než polovina podniků vyplácí odměny u příležitosti narození dítěte nebo sňatku. Za zmínku stojí spolupodílení se na výdajích na studia dětí zaměstnanců (21 % zaměstnavatelů) a na výdajích na hlídání dětí (18 % zaměstnavatelů). Přibližně polovina zaměstnavatelů vychází vstříc pracovníkům při úpravě pracovní doby, přičemž v případě očekávatelných ojedinělých událostí (jako například první školní den) úpravu pracovního rozvrhu umožňují téměř všechny podniky. Rodinnou situaci bere v ohled při přidělování dovolených a uzavírání pracovních smluv na částečný úvazek přibližně 80 % zaměstnavatelů.139 Trendem současné Francie je rozvoj firemních jeslí. Od roku 2004 jsou zaměstnavatelé provozující tato zařízení podpořeni ze strany státu prostřednictvím daňových nástrojů. V současné době přibližně 2 % francouzských podniků disponují těmito zařízeními, kterých existuje přibližně 6000 a která si vyžádala vytvoření asi 3000 pracovních míst.140 3.3.3.2 Placené hlídání dětí Rozšířeným fenoménem dnešní péče o dítě ve Francii je placené hlídání dítěte v době zaměstnání. Micheaux a Monso [38] uvádějí, že přibližně polovina zaměstnaných osob v roce 2005 tuto možnost využívala pravidelně, přičemž dvě třetiny z nich využívaly individuální způsoby hlídání (mateřské asistentky, hlídání v bydlišti rodičů) a pouze třetina se obrátila na hromadná zařízení jako jesle a mateřské školy. Obecně tento druhý způsob vyhledávají spíše pracující ženy žijící samy s dětmi (často je dětem z neúplných či sociálně slabých rodin 137

Šetření Familles et Employeurs (Rodiny a zaměstnavatelé) provedené v 2673 podnicích s alespoň 20

zaměstnanci. Zahrnut byl jak veřejný, tak soukromý sektor. 138

V originále „la mutuelle“.

139

Viz Lefèvre – Pailhé – Solaz, str. 2–3.

140

Viz Libération str. 4.

- 51 -

v přijímání do daného zařízení dávána přednost), zatímco v případech, kdy rodiče žijí v páru a oba pracují, dostává přednost placené individuální hlídání dětí. Tabulka č. 25: Způsoby hlídání dětí podle typu domácnosti. Způsob hlídání

Zaměstnané

Páry, kde žena Páry, kde oba Celkem141

ženy žijící samy

je v domácnosti

pracují

Placené způsoby

50

6

61

48

hromadné

31

2

20

16

individuální

19

4

41

32

Jiné způsoby

50

94

39

52

rodina, přátelé

44

4

21

18

otec

–

1

6

4

matka

6

89

12

30

100

100

100

100

Celkem

Zdroj: Micheaux – Monso, str. 1. Placené individuální hlídání dítěte je podpořeno státem v rámci dávek AGED a AFEAMA a novějšího doplňku volného výběru způsobu placeného hlídání dítěte. Navíc existuje možnost daňových slev při zaměstnání mateřské asistentky. 3.3.3.3 Hlídání dětí pomocí „jeune fille au pair“ Běžnou praxí ve francouzských rodinách je zaměstnání tzv. au pair.142 Může se jí stát studentka (student) ve věku 18 až 30 let, která má bydliště v zahraničí. Na rozdíl od využití služeb mateřských asistentek či hlídání v bydlišti rodičů neexistují při zaměstnání au pair žádné finanční ani jiné výhody. Au pair nedostává mzdu, ale takzvané kapesné, které se pohybuje kolem 70 až 80 euro týdně. Práce au pair je upravena závaznými předpisy, které stanovují podmínky kladené jak na dotyčnou osobu, tak na zaměstnavatelskou rodinu.143

141

V tabulce nejsou zahrnuty méně obvyklé rodinné situace, proto údaje za celek nejsou prostým

průměrem uvedených podílů. 142

Oficiální název zní „stagiaire aide familiale“, tedy pomocná rodinná stážistka.

143

Viz například www.aupairinfrance.com, www.ufaap.org.

- 52 -

3.4 Role rodinných asociací Rodinné asociace hájící zájmy rodin s dětmi mají ve Francii bohatou tradici. Všechny oficiálně uznané asociace jsou zahrnuty pod Národní unii rodinných asociací UNAF, která funguje již od roku 1945, a jsou uspořádány do 22 regionálních unií a 100 departementních unií rodinných asociací (URAF a UDAF). Dále je připojeno 28 dalších hnutí, z čehož 20 je zaměřeno na specifické oblasti rodinné politiky (například vzdělávání, sociální pomoc, neúpné rodiny). K UNAF je přidruženo navíc 38 národních prorodinných seskupení. Celkem UNAF zastřešuje přibližně 8000 rodinných asociací, které hájí zájmy přibližně 800 000 rodin.144 Departementní unie UDAF jsou zastoupeny ve vedení Pokladen rodinných přídavků a jsou jim svěřovány některé okruhy činností souvisejících s pomocí rodinám (například mediation familiale, výuka pro nevzdělané). Národní unie UNAF má ve své činnosti především zastoupení zájmů rodinných asociací a rodin, dialog s veřejnými orgány a statistický výzkum. Tyto činnosti jsou financovány Pokladnami rodinných přídavků ve výši 0,1 % vyplacených rodinných přídavků.145 UNAF hájí zájmy rodin v mnoha oblastech a nejedná se pouze o deklarace práv či návrhů zlepšení nemající odezvu. Postavení UNAF je poměrně silné, takže může ovlivňovat i natolik významné záležitosti, jako sestavování státního rozpočtu. Například pro sestavení rozpoču na rok 2009 UNAF vyžaduje:146 „… que la situation des familles soit prise en compte et que les familles ne fassent pas les frais de décisions d’économies de courte vue, préjudiciables à terme à l’ensemble de la société.“ […aby byla brána v ohled situace rodin a aby rodiny nedoplácely na krátkodobá národohospodářská opatření, což by nakonec bylo na škodu celé společnosti.] Opatření týkající se emisních poplatků za osobní vozidla zmíněné v subkapitole 2.8.2 bylo též návrhem UNAF.

144

Viz http://www.unaf.fr/spip.php?rubrique26 [2008-12-09].

145

Viz Commaille str. 38–39.

146

Viz http://www.unaf.fr/spip.php?article7919&var_recherche=malus [2008-12-09].

- 53 -

4 Srovnání rodinné politiky a situace rodin ve Francii a České republice 4.1 Rozdílné typy rodinné politiky Na úvod je třeba zmínit, že Francie a Česká republika se vyznačují odlišným přístupem k rodinné politice. Existuje mnoho možností rozdělení typů rodinných politik, například Matějková a Paloncyová [51] odlišují pět typů státu blahobytu, přičemž Francii zařazují do skupiny konzervativního typu a Českou republiku do skupiny postkomunistického typu. Základní rysy těchto typů jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka č. 26: Odlišení francouzské a české rodinné politiky. Typ

Konzervativní (Francie)

Obecné

vysoký

rysy

profesní sdružení

stupeň

Postkomunistický (Česká republika)

přerozdělování; vysoký

stupeň

přerozdělování;

zároveň přechod od paternalismu k cílené pomoci

Podpora

tradiční rodina je základním prvkem vysoká zaměstnanost žen, dlouhá

rodiny

sociální struktury, živitel je hlavním rodičovská zdrojem

příjmů;

dovolená,

rozvinutý

méně

rozvinutý systém péče o děti, nárok na sociální

systém institucí péče o děti

dávky testovaný, jejich výše často demotivuje k pracovnímu zapojení

Genderové

tradiční jednokariérový model

dvoupříjmový model

dávky, odpočty z daní

především dávky

často propopulační cíle

často propopulační cíle

vztahy Forma rodinných dávek Populační politika Zdroj: Matějková – Paloncyová, str. 11. Podobná rozdělení s sebou přinášejí značnou míru zjednodušení (například jednokariérový model byl ve Francii skutečně tradiční, ale jak bylo uvedeno, v současné době již převažuje model podporující ekonomickou aktivitu žen), ovšem jako základní naznačení rozdílnosti systémů je lze využít.

- 54 -

4.1.1 Tradice a postavení rodinné politiky Současná podoba francouzské rodinné politiky se formovala po dlouhá desetiletí. Systém dávek a dalších opatření nezaznamenal od svého vzniku po druhé světové válce převratných změn, je stabilní a prochází pouze dílčími úpravami. Francie na rozdíl od většiny západních zemí neodmítla populační politiku, naopak ta zůstala prostředkem ochrany národních zájmů.147 Zároveň se ale francouzská rodinná politika vyznačuje moderním trendem sladění rodinného a pracovního života, který se prosazuje ve většině západoevropských zemí. Ve Francii je rodinná politika samostatnou kapitolou sociálního zabezpečení financovanou v rámci samostatné (na jiných kapitolách nezávislé) struktury v podobě Pokladen rodinných přídavků. Příslušné ministerstvo mající ve své činnosti správu podpory rodiny má tuto i ve svém názvu: Ministerstvo práce, sociálních vztahů, rodiny a solidarity.148 Rodinná politika otevřeně vstupuje do veřejných diskuzí, je prioritou, o což se zasluhuje především Národní unie rodinných asociací UNAF, která mimo jiné pořádá každoročně Rodinnou konferenci.149 Rodinná politika v českých zemích má sice také svůj historický podklad, ale vzhledem k relativně častým změnám politické situace se nezaložila tolik silná a jednotná tradice jako ve Francii. Stejně tak současné postavení rodinné politiky v České republice není natolik zřejmé. Rodinná politika je ve správě Ministerstva práce a sociálních věcí, rodinné dávky jsou zahrnuty pod systém státní sociální podpory. Pojem rodinné politiky nenese tentýž význam jako v případě Francie; často je chápán velice vágně a diskutován téměř pouze v předvolebním období. Podle některých autorů chybí celková vize rodinné politiky a většina opatření se omezují na krátkodobá populistická opatření,150 navíc rodinná politika se jeví spíše jako podpůrná a pečovatelská místo aktivizující a potýká se s problémy samotného postavení rodiny v měnící se společnosti transformované ekonomiky.151 Po dlouhou dobu také zůstávala na okraji pozornosti problematika slaďování rodinného a pracovního života.

147

Viz Propopulační politika – ano či ne, str. 13.

148

Ministère du Travail, des Relations sociales, de la Famille et de la Solidarité.

149

Diskuzní setkání tématicky zaměřené na problematiku rodinné politiky (v originále „Conférence de

la famille“). 150

Viz Karbašová, str. 60.

151

Viz Vančurová, str. 5.

- 55 -

4.2 Demografické aspekty Rozdíly v demografickém složení obyvatelstva Francie a České republiky jsou výrazné. Jak již bylo uvedeno, úhrnná plodnost českých žen patří k nejnižším v Evropě (1,28 v roce 2005), zatímco ve Francii naopak byla v roce 2005 v porovnání se všemi zeměmi Evropské unie nejvyšší. I když je problém nízké plodnosti u nás často diskutován v médiích či na specializovaných konferencích,152 konkrétní specifikace či náznak řešení problému ve vládních konceptech neexistuje. Národní koncepce rodinné politiky z roku 2005 obsahuje jediný cíl týkající se plodnosti, a to: „Koncipovat rodinnou politiku tak, aby rodiny mohly mít tolik dětí, kolik si přejí, a v době, kterou si zvolí,“153 což je z hlediska řešení současné situace nízké plodnosti cíl velmi mlhavý. Naproti tomu ve Francii jsou demografické výsledky dosahovány jaksi samozřejmě, což lze připisovat po desetiletí podporovanému a již ustálenému modelu rodiny se třemi dětmi. Francouzská rodinná politika vykazuje rysy natalitní politiky prakticky nepřetržitě od svého počátku, zatímco v českých zemích zaznamenáváme jen dvě krátké periody, kdy se stát svými opatřeními snažil otevřeně povzbudit plodnost. Tou první je období po druhé světové válce, poté následuje souhrn natalitních opatření v 70. letech 20. století. Opatření se setkala s úspěchem. Po jejich přijetí se podařilo zastavit pokles plodnosti, se kterým se česká populace potýkala, a upevnit model časné plodnosti a rodiny se dvěma dětmi.154 Úhrnná plodnost v Československu v tomto období dosahovala hodnot kolem 2,30 (nejvíce 2,43 v roce 1974), poté však víceméně plynule klesala až do roku 1999, kdy dosáhla svého minima 1,13.155 Pokles plodnosti na konci 80. let a zvláště po roce 1990 je typický pro všechny poskomunistické země. Po roce 2000 se úhrnná plodnost opět zvyšuje, v roce 2007 dosahuje již hodnoty 1,44. Toto zvýšení lze připisovat právě předchozímu babyboomu, z něhož vzešla početná generace, která v současnosti dospěla do věku plození potomků (průměrný věk matek v roce 2007 byl 29,1 let). Po odeznění této vlny se očekává opět pokles plodnosti.156

152

Například demografické konference Kdo zajistí naši budoucnost (23. 5. 2005, Přírodovědecká fakula

UK) či Demografický vývoj v EU a v ČR: Hrozba? Výzva? Příležitost? (9. 5. 2007, Senát ČR). 153

Viz Národní koncepce rodinné politiky, str. 9.

154

Viz Propopulační politika – ano či ne, str. 14–15.

155

Viz http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/70205e505233c01cc1

2570820040b7e7/$FILE/oby03.xls [2008-11-27]. 156

Viz http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby032008.doc [2008-11-27].

- 56 -

Ve Francii od druhé světové války úhrnná plodnost nikdy neklesla pod hodnotu 1,60. Maxima dosahovala v 50. a 60. letech (hodnoty 2,50 až 3,00), od 70. let klesá. Minima dosahuje podobně jako v České republice v polovině 90. let, poté se opět zvyšuje.157 Průměrný věk matek je vyšší než v České republice, v roce 2007 byl 29,8 let.158 Rodiny s dětmi tvořily v roce 2005 ve Francii 37,3 % domácností,159 v České republice 36,1 procenta.160 Složení českých a francouzských rodin z hlediska počtu dětí vykazuje určité odlišnosti. Zatímco v České republice mezi domácnostmi s dětmi převažují rodiny s jedním či dvěma dětmi (obě přibližně stejným dílem) a podíl rodin se třemi a více dětmi je marginální, ve Francii je přechod od rodin s jedináčky k početným rodinám plynulejší a podíl rodin se třemi a více dětmi je přibližně jedna pětina. Skutečnost, že rodiny s jedním dítětem jsou ve Francii nejvíce zastoupeny, je zřejmě způsobena poměrně vysokým podílem neúplných rodin, ve kterých žije nejčastěji jedno dítě. Tabulka č. 27: Složení rodin v České republice a Francii v roce 2005. Počet dětí v rodině ČR

Francie

1 dítě

47 %

42 %

2 děti

45 %

39 %

3 děti

8%

14 %

4 a více

5%

Zdroj: ČSÚ161 a INED.162 Rozdíly existují i z hlediska ekonomické aktivity a zaměstnanosti žen ve věku od 15 do 65 let. V roce 2006 dosahovala míra ekonomické aktivity v České republice hodnoty 62,3 % a míra zaměstnanosti 56,8 %, zatímco ve Francii to bylo 64,1 % a 57,7 procenta.163

157

Viz http://www.insee.fr/fr/themes/detail.asp?ref_id=ir-sd2005&page=irweb/sd2005/dd/html/sd2005_

g2_1.htm [2008-11-28]. 158

Viz http://www.insee.fr/fr/themes/tableau.asp?reg_id=0&ref_id=NATCCF02202 [2008-11-28].

159

Viz http://www.ined.fr/fr/pop_chiffres/france/couples_menages_familles/structure_menages/

http://www.ined.fr/fr/pop_chiffres/france/couples_menages_familles/familles_type/

[2008-11-21],

a vlastní

výpočty. 160

Viz http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/6F002CD5AC/$File/3012076a.pdf, [2008-11-21].

161

Viz http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/6F002CD5AC/$File/3012076a.pdf [2008-11-21].

162

Viz http://www.ined.fr/fr/pop_chiffres/france/couples_menages_familles/familles_nombre_enfants/,

[2008-11-21], vlastní výpočty.

- 57 -

4.3 Výdaje na rodinnou politiku 4.3.1 Správa výdajů na rodinné dávky Zatímco ve Francii je správa příjmů a výdajů na rodinné dávky ponechána samostatné instituci (Pokladnám rodinných dávek), která shromažďuje prostředky od zaměstnavatelů, státu a další zdroje, vyřizuje žádosti o dávky, vyplácí dávky a komunikuje s příjemci, v České republice jsou dávky státní sociální podpory čerpány ze státního rozpočtu a aktivity týkající se správy a výplaty dávek svěřeny Správě sociálního zabezpečení a úřadům práce. Ve Francii procházejí rodinné dávky veřejnými rozpočty, v České republice státním rozpočtem.

4.3.2 Výše výdajů na rodinnou politiku Pro srovnání výdajů využijeme statistiku OECD164 z roku 2003. Výdaje jsou rozděleny do tří skupin: přímé výdaje (Cash), naturální dávky a služby (Services) a daňová zvýhodnění (Tax breaks towards families). Obrázek č. 2: Podíl výdajů na rodinnou politiku na HDP ve vybraných zemích OECD v roce 2003.

163

Viz http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/A20023C6BD/$File/1607070302.pdf

a

http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/A2002D7DEC/$File/1607070314.pdf [2008-11-30]. 164

Statistiky OECD v oblasti sociálního zabezpečení a péče jsou vedeny dle metodiky SOCX (Social

expenditure database) a na rozdíl od statistik Eurostatu zahrnují daňové nástroje a výdaje na předškolní péči.

- 58 -

Zdroj: Fagnani – Math – Meilland, str. 19. V roce 2003 byl podíl celkových výdajů dle této statistiky ve Francii a České republice výrazně odlišný: přibližně 3,8 % ku 2,4 % HDP. Podíl přímých výdajů se v obou zemích pohyboval na srovnatelné úrovni (v rozmezí přibližně 1,25 až 1,5 % HDP). Rozdíl narůstá po započtení naturálních dávek a služeb, jejichž podíl OECD odhaduje ve Francii na 1,5 % HDP, zatímco v České republice přibližně na 0,6 % HDP. Daňová zvýhodnění tvoří ve Francii 0,8 % HDP, v České republice přibližně 0,4 % HDP. Oproti Francii se v roce 2003 výdaje na rodinnou politiku v České republice z největší části skládaly z přímé podpory, naopak role služeb a naturálních dávek zůstala v České republice na nízké úrovni. Daňová opatření zaznamenala podstatně nižší význam než ve Francii, ovšem ve srovnání s jinými zahrnutými zeměmi je jejich přínos nezanedbatelný. Na rozdíl od podrobného rozložení výdajů na rodinnou politiku, která je uvedena v subkapitole 3.1.2, však tato statistika nezahrnuje oblast bydlení a důchodového pojištění. 4.3.2.1 Výše přímých výdajů na rodinné dávky dle novějších údajů Chceme-li získat aktuálnější představu o objemu přímých výdajů, můžeme obrátit na novější statistiky týkající se HDP a výdajů na dávky určené rodinám. V roce 2006 bylo ve Francii na přímé rodinné dávky vynaloženo 27,5 miliardy euro, v České republice na dávky státní sociální podpory v témže roce 34 miliardy korun.165 V poměru k HDP to znamenalo 1,52 % v případě Francie166 a 1,06 % v případě České republiky.167 Přímá finanční podpora rodiny je tedy vzhledem k produktu dle novějších údajů významnější ve Francii. Další změnu statistik je možno očekávat po započteních nových údajů získaných po reformě veřejných financí. 4.3.2.2 Změna výdajů na dávky státní sociální podpory v roce 2008 Poslední změny v České republice nastaly od 1. ledna 2008 v souvislosti s reformou veřejných financí. Po těchto změnách došlo ke snížení počtu vyplacených dávek v roce 2008 (v období leden až září meziročně o 34,8 %) i vyplacených finančních prostředků (o 12,2 % neboli 4,44 miliardy korun pro stejné období). Největší měrou se na poklesu podílejí změny v dávkách přídavek na dítě a sociální příplatek, jejichž počet i objem 165

Viz http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/FE003FE3E2/$File/0001072412.xls [2008-11-30].

166

Zdroj Eurostat [2008-11-30], vlastní výpočty.

167

Viz http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/FE003FE40F/$File/0001070101.xls [2008-11-30],

vlastní výpočty.

- 59 -

prostředků na ně vynaložených klesly přibližně o třetinu. Oba poklesy jsou vysvětlovány nynější vyšší mírou adresnosti obou dávek. Jediná dávka, u které byl zaznamenám růst počtu vyplacených dávek i růst objemu vynaložených prostředků, je rodičovský příspěvek (počet dávek ve sledovaném období meziročně vzrostl o 6,4 % a objem prostředků o 1 procento). Změna je interpretována jako důsledek zavedení tří možností čerpání příspěvku a také vyšší porodností.168 Změny v dávkách znamenají pokles přímých výdajů na podporu rodiny. Český systém státní sociální podpory prochází neustálými změnami, zatímco ve Francii jedinou významnou změnou v oblasti rodinných dávek v posledních letech bylo zavedení složené dávky PAJE počínaje rokem 2004, která ovšem pouze sloučila několik doposud existujících dávek a z hlediska výše výdajů neznamenala převratnou změnu. V případě Francie je možno očekávat, že podíl přímých výdajů se v následujících letech příliš lišit nebude, zatímco v případě České republiky je odhad dalšího vývoje vzhledem k častým změnám nejasný.

4.4 Životní úroveň rodin s dětmi 4.4.1 Role přímých nástrojů Přímé finanční nástroje sloužící k podpoře rodiny s dětmi jsou v České republice především přímé sociální dávky v rámci státní sociální podpory. Těmito dávkami jsou: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, porodné a dávky pěstounské péče.169 Pro potřeby srovnání použijeme o těchto dávkách údaje z roku 2006. Nejjednodušší prostředek porovnání životní úrovně rodin bude nejspíše výše prorodinně zaměřených dávek v poměru k příjmu rodiny. Abychom dostali věrohodněji vypovídající informace, budeme pracovat s disponibilním příjmem, za který u českých rodin budeme považovat souhrn všech příjmů po odečtení daně z příjmu a zdravotního a sociálního pojištění a u francouzských obdobně souhrn všech příjmů po odečtení daně z příjmu a dalších daní (například CSG a CRDS). Pro Francii jsou použity údaje z roku 2003, které budeme považovat vzhledem ke stálosti výdajů na dávky za relevantní. Porovnáme-li podíl dávek státní sociální podpory na disponibilním příjmu českých rodin s podílem rodinných dávek, pomoci v bydlení a životních minim na disponobilním 168

Viz Nečas, str. 5, 12 a 13.

169

Dávka pohřebné není pro účely práce považována za významnou, nicméně vzhledem k jejímu

zahrnutí do statistik je započítána v dále uvedených podílech.

- 60 -

příjmu francouzských rodin, zjistíme některé odlišnosti, které potvrzují dříve popsané charakteristiky francouzského systému peněžních dávek. Tabulka č. 28: Podíl sociálních dávek na disponibilním příjmu v České republice a ve Francii dle složení domácnosti ve vybraných letech. Typ domácnosti Česká republika: Podíl dávek SSP Francie: Podíl rodinných dávek na na disponibilním příjmu v roce 2006 disponibilním příjmu v roce 2003 Úplná

rodina

6,0 %

–

s 1 dítětem

4,7 %

2,6 %

se 2 dětmi

6,0 %

6,3 %

s dětmi celkem

se 3 dětmi se

4

a

14,3 % více

11,1 %

25,9 %

dětmi Neúplná rodina

12,1 %

–

s 1 dítětem

9,2 %

13,3 %

se 2 dětmi

–

20,5 %

–

39,8 %

celkem

se

3

a

více

dětmi

Zdroj: ČSÚ170 a Blanpain, str. 7, vlastní výpočty. Úplné rodiny s jedním dítětem získávají v České republice vyšší podíl sociálních dávek na disponibilním příjmu než ve Francii. Rozdílnost je dána skutečností, že rodinné přídavky nejsou těmto rodinám ve Francii přiznávány. Naopak rodiny se třemi a více dětmi ve Francii získávají oproti těm českým výraznější podíl podpory na disponibilním příjmu, což souvisí s politikou třetího dítěte. Pouze v případě úplných rodin se dvěma dětmi je podíl podobný. Disponibilní příjem neúplných rodin je z výrazně větší části tvořen rodinnými dávkami ve Francii. Uvedené výsledky je nutné brát s určitou rezervou, neboť se jedná o průměrné údaje. Vhodné tedy bude rozebrat také jednotlivé odlišnosti a jednotlivé modelové případy.

170

Viz http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/4000323D84/$File/300207031.pdf

vlastní výpočty.

- 61 -

[2008-11-28],

4.4.1.1 Přídavky na děti (rodinné přídavky) Nejvýraznějším rozdílem mezi oběma zeměmi je v poskytování rodinných přídavků, které náleží ve Francii až od druhého dítěte. Poté jsou ale přiznávány všem rodinám, aniž by byly brány v ohled rodinné příjmy. Toto opatření ve Francii usnadňuje rodičům s jedním dítětem rozhodování o početí druhého, protože jeho narozením získá rodina přídavky i na to první. Český přídavek na dítě naproti tomu náleží rodinám nezávisle na počtu dětí, ovšem pouze těm s nízkými příjmy. Výše příjmů se posuzuje na základě poměru k administrativně stanovenému životnímu minimu rodiny. Od roku 2008 je hranice pro nárok na přídavek snížena z čtyřnásobku na 2,4násobek životního minima rodiny. Hrubým odhadem bylo v roce 2006 rodinným přídavkem pokryto 55 % populace do 26 let,171 zatímco tento podíl v roce 2008 poklesl na 30 procent.172 V roce 2007 nárokovala přídavek na dítě přibližně čtvrtina českých domácností s nezaopatřenými dětmi. Připomeňme, že podíl francouzských rodin majících nárok na rodinné přídavky je více než 55 procent. 4.4.1.2 Rodičovský příspěvek (základní dávka v rámci PAJE) České rodiny se zdají býti zvýhodněny v případě, kdy je v rodině malé dítě, vzhledem k možnosti čerpat rodičovskou dovolenou do věku tří let dítěte a zároveň pobírat rodičovský příspěvek po dobu dvou, tří nebo čtyř let, a to nezávisle na výši příjmu a nezávisle na počtu dětí. Ve Francii existuje právo na rodičovskou dovolenou po základní dobu jednoho roku, ale lze ji dvakrát prodloužit (tedy až do věku tří let dítěte). Dovolená je doprovázena přídavkem, který je ale v případě jednoho dítěte vyplácen jen po dobu šesti měsíců. Péče o malé děti je finančně podpořena základní dávkou PAJE, která se vyplácí do určité hranice příjmů, a doplňkem volného výběru pracovní aktivity. Ovšem relativní výše částky je v porovnání s českým rodičovským příspěvkem nižší. Zatímco český nepracující rodič pobírá po tři roky 7600 korun měsíčně,173 což je částka srovnatelná s minimální mzdou, francouzský rodič, pokud nemá dvě a více dětí či není osamoceným rodičem, pobírá přímou finanční podporu na stejně staré dítě 550 euro, což je méně než jedna polovina minimální mzdy. Na rozdíl od českého rodiče má ale širší možnosti, co se týče zaměstnání a souběžného získávání finančních prostředků z veřejných zdrojů. Zatímco v České republice se hovoří o osobní celodenní řádné péči o dítě po celý kalendářní měsíc a dítě lze odložit do jeslí na pět dní

171

Nerozlišujeme nezaopatřené dítě do 26 let od ekonomicky aktivní osoby do 26 let.

172

Viz Nečas, str. 13, Höhne, str. 54, ČSÚ, vlastní výpočty.

173

Uvažujeme nejčastější případ tříleté výplaty rodičovského příspěvku.

- 62 -

v měsíci,174 ve Francii se jedná o míru omezení pracovní aktivity. Na přímou finanční podporu má nárok i rodič, který pracuje na 80 % původního úvazku. 4.4.1.3 Zabezpečení neúplných rodin V České republice neexistuje na rozdíl od Francie samostatná oblast prostředků pro řešení finančních problémů neúplných rodin. České neúplné rodiny nejsou nikterak explicitně odlišeny od rodin úplných, platí pro ně stejná úprava podmínek nároku na dávky státní sociální podpory. Ve Francii naproti tomu existují dvě dávky určené pro neúplné rodiny (přídavek pro osamoceného rodiče API a přídavek na rodinnou podporu ASF). Srovnáme-li hrubé údaje o příjmu neúplných rodin v tabulce č. 28, zjišťujeme, že v průměru jsou lépe zabezpečeny tyto rodiny ve Francii. V případě francouzských početných neúplných rodin je disponibilní příjem tvořen ze 40 % rodinnými dávkami (údaj ale může být zkreslen faktem, že tyto rodiny často mají jen jediný někdy velmi nízký či žádný příjem ze zaměstnání). Vezmeme-li konkrétní (a v praxi poměrně běžný) případ pracující a průměrně vydělávající matky se dvěma dětmi, v České republice bude mít nárok na přídavky na děti ve výši 1220 korun,175 a na sociální příplatek až 900 korun, pokud by například pracovala na poloviční úvazek. Celkově tedy získá rodina až 2100 korun. Ve Francii má matka v podobné situaci automaticky nárok na 84,60 euro bez ohledu na příjem v rámci ASF a 120 euro na rodinné přídavky. V případě poloviční pracovní doby a minimální mzdy předpokládejme nárok na výši API přibližně 450 eur. Celkově tedy přibližně až 655 euro. 4.4.1.4 Porodné Dávka určená k bezprostřední finanční výpomoci po narození dítěte je pojata odlišně. V České republice je vyplacena všem rodičkám bez ohledu na jejich rodinnou a finanční situaci ve výši 13 000 korun za narozené dítě. Naproti tomu ve Francii je nárok na odměnu za porod podmíněn výší příjmů a částka je přibližně 890 euro. Dávka je ve dvojnásobné výši navíc určena i rodičům, kteří dítě adoptují. Zajímavým rozdílem je moment vyplacení dávky. Ve Francii žena částku získá v sedmém měsíci těhotenství, zatímco v České republice až po porodu. Dřívější vyplacení spolu s podmíněností nároku příjmy ve Francii je možno považovat za vhodnější kombinaci, má-li sloužit porodné jako finanční výpomoc při pořízení výbavy pro dítě. 174

Viz http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp, [2009-03-10].

175

Uvažujeme případ, kdy čistý měsíční příjem je nižší než 16 320 Kč, což je 2,4násobek uvažovaného

životního minima 6800 Kč.

- 63 -

4.4.2 Role daňových opatření V České republice existuje v rámci odvodu daně z příjmu ze závislé činnosti možnost daňové slevy 10 680 korun za každé nezaopatřené dítě. Před změnou v roce 2008 tato sleva činila 6000 korun. Je-li vypočtená daň nižší než tato částka, zaměstnanec získává nárok na tzv. daňový bonus, tedy vyplacení rozdílu slevy na dani a daně. V případě úplné rodiny se manželé zdaňují každý zvlášť a jeden může uplatnit slevu na dani za nezaopatřené děti. Dávky státní sociální podpory se do zdanitelných příjmů nezahrnují. Ve Francii podobný odpočet z daně existuje také, ale je omezen na děti ve školní docházce počínaje druhým stupněm základní školy. Jako významnější daňový nástroj ve Francii funguje rodinný kvocient. Tento mechanismus umožňuje rodinám s dětmi úsporu na dani z příjmu v porovnání s domácnostmi bez dětí. Systém zdanění ve Francii je založen na příjmových a daňových pásmech v závislosti na počtu spotřebních jednotek. Zdanění je na rozdíl od České republiky progresivní v pásmech, progresivita je však zmírněna počtem spotřebních jednotek: čím vyšší je jejich počet, tím vyšší musejí být příjmy, aby se domácnost dostala do vyššího daňového pásma. Do zdanitelných příjmů se nezapočítávají rodinné dávky, ani denní náhrady v rámci nemocenského pojištění (tedy ani během mateřské dovolené). Získat srovnatelné údaje z posledních let je poměrně složité, neboť mezinárodní srovnání jsou k dispozici s časovým zpožděním. Uvedené srovnání vychází z dat za rok 2002. Tabulka č. 29: Průměrná míra zdanění podle typu rodiny v České republice a Francii v roce 2002. Česká republika

Typ rodiny

Francie

(příjem jako % průměrné hrubé mzdy) úplná, 2 děti (100 % + 33 %)

18,9

19,5

úplná, 2 děti (100 % + 67 %)

20,2

22,1

jednotlivec (100 %)

23,7

26,5

neúplná, 2 děti (67 %)

16,3

19,9

Zdroj: Matějková – Paloncyová, str. 51. Srovnávat výhody plynoucí z daňového systému je vzhledem k tomu, že se jedná o rozdílné systémy a průměrné údaje, velmi zjednodušené. I přesto se ale potvrzuje, že v obou zemích jsou rodiny s dětmi zdaňovány méně než rodiny bez dětí.

- 64 -

Po reformě veřejných financí v České republice v roce 2008 by rodiny s dětmi měly být díky zvýšení slevy na dítě a daňovému bonusu zvýhodněny výrazněji oproti předchozímu stavu. Dle materiálu MPSV by měly čisté reálné mzdy zaměstnanců s dětmi vzrůst meziročně oproti roku 2007 ve většině případů. Výjimkou dle MPSV v průměru budou zaměstnanci v nepodnikatelském sektoru s jedním dítětem.176

4.4.3 Opatření ve prospěch sladění rodinného a pracovního života 4.4.3.1 Délka mateřské a rodičovské dovolené Mateřská dovolená ve Francii trvá ve své nejkratší formě 16 týdnů. Tuto formu ovšem v roce 2004 využilo jen 12 % matek jednoho či dvou dětí. Velmi rozšířeným způsobem prodloužení mateřské dovolené je přiznání tzv. patologické dovolené, kterou využilo 70 % nastávajících matek (jako nejčastější vysvětlení se uvádí vyšší věk matky, náročná práce a celková únava). Průměrná doba patologické dovolené trvá 24 dny. Matky tří a více dětí mají nárok na dovolenou trvající 26 týdnů.177 V České republice je délka mateřské dovolené 28 týdnů, případně 37 týdnů v případě vícečetného porodu. Ve Francii je jako kritérium délky dovolené bráno pořadí dítěte i počet dětí, které žena v dané chvíli porodila, zatímco v České republice je to pouze počet nově narozených dětí. Ve Francii jsou tedy z hlediska nároku na dovolenou zvýhodněny matky s více dětmi, zatímco v České republice toto není bráno v úvahu. Délka rodičovské dovolené je ve Francii kratší, trvá ve své základní podobě jeden rok, ale lze ji prodloužit do věku tří let dítěte. V České republice trvá do tří let věku dítěte. Z hlediska velikosti ekonomicky aktivní populace a snahy o zvýšení ekonomické aktivity žen se jeví vhodnější model francouzský. Například ve zprávě OECD o stavu české ekonomiky z roku 2008 je z tohoto důvodu doporučováno zkrátit v České republice dobu rodičovské dovolené.178 4.4.3.2 Ekonomická aktivita žen Vzhledem k délce mateřské a rodičovské dovolené a poměrně nízkému finančnímu zabezpečení v době raného dětství oproti mzdovým výdělkům se ve Francii v porovnání s

176

Viz Nečas, str. 10–11.

177

Viz Pénet, str. 2.

178

Viz OCDE [41], str. 9.

- 65 -

Českou republikou projevuje více tendence nezanechat zcela pracovní aktivitu během péče o malé dítě. Navíc systém podpory při využití služeb placeného hlídání dětí stimuluje k návratu do zaměstnání (v roce 2005 tyto služby, včetně jeslí, využívalo 48 % francouzských zaměstnanců).179 Toto ovšem nemusí platit pro početnější rodiny. Například úplná rodina se třemi dětmi, z toho jedno do tří let, kde muž pracuje a žena je v domácnosti, získá na rodinných dávkách přibližně 830 euro.180 Pro tento typ rodiny (se třemi a více dětmi) byla v letech 2004 až 2007 míra ekonomické aktivity žen 66 %, zatímco například pro páry s jedním dítětem 89 procent.181 V případě České republiky byla v roce 2001 míra ekonomické aktivity žen s alespoň jedním dítětem 81 procent.182 4.4.3.3 Podpora placeného hlídání dětí Zaměstnávání osob pro účely hlídání dětí v rodinách není v České republice příliš častý způsob péče o dítě. Podobné aktivity se odehrávají spíše v rámci šedé ekonomiky (rodinná či sousedská výpomoc). Na jedné straně to může být způsobeno délkou rodičovské dovolené, která trvá poměrně dlouhou dobu, a tudíž rodiče nepociťují potřebu zajistit péči o dítě jinou osobou. Dalším důvodem může být nulová podpora ze strany státu při využívání služeb tohoto typu. V České republice existují specializované agentury, které zajistí hlídání dětí. Tyto službu pak vykonávají „prověřené a seriózní chůvy,“ které „všechny prošly velice pečlivým výběrovým řízením a mají opravdu hezký vztah k dětem.“183 Ceny služeb se pohybují kolem 120 až 140 korun za hodinu. Rodiny na tyto výdaje nezískávají od státu žádnou pomoc, podobně činnost agentur není ze strany státu podpořena. Kromě agentur lze využít i služeb hlídání dětí do tří let a nad tři roky věku, které jsou provozovány na základě Zákona č. 455/1991, o živnostenském podnikání. Stejně jako v případě francouzských mateřských asistentek jsou na ně kladeny určité specifické požadavky v oblasti vzdělání či praxe184 a stejně jako v případě využití služeb agentur není jejich zaměstnávání státem podpořeno.

179

Viz Micheaux – Monso, str. 1.

180

Konkrétně základní dávka PAJE, doplněk volného výběru aktivity a rodinné přídavky.

181

Viz http://www.insee.fr/fr/themes/document.asp?reg_id=9&ref_id=13787 [2008-11-30].

182

Viz http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/3600491C31/$File/411903a4.pdf [2008-12-11].

183

Viz http://www.hlidani-ditete.cz/ a http://www.mia-hlidani-deti.cz/divky-na-hlidani [2008-12-15].

184

Viz http://www.mpsv.cz/cs/4#apr [2009-01-22].

- 66 -

4.4.3.4 Kolektivní zařízení péče o děti Kolektivní péče o děti do tří let se v obou zemích děje v jeslích, které jsou v České republice spravovány ministerstvem zdravotnictví a jejichž zřizovateli jsou jednotlivá města. Jejich počet se od roku 1990 výrazně snížil (z 1043 na 48 v roce 2006) stejně tak jako počet nabízených míst (z 39 829 na 1537).185 Problém nedostatečné kapacity jeslí je hojně diskutován, zvláště v souvislosti se zvýšením plodnosti v posledních letech.186 Problém nedostatku míst v jeslích však stejně tak zažívá i Francie. Počet míst v jeslích v roce 2007 byl odhadován na 330 000, zatímco dětí do tří let bylo 2 400 000.187 Pro získání jistého místa v jeslích je často nutné dítě zapsat ještě před jeho narozením. 4.4.3.5 Podpora aktivity zaměstnavatelů V České republice, nepočítáme-li dotace z Evropského sociálního fondu, neexistuje podpora zaměstnavatelů, kteří se nějakým způsobem snaží usnadnit svým zaměstnancům péči o jejich děti. Rozvoj firemních jeslí a školek ve Francii je spojený nejen se snahou zaměstnavatelů udržet si schopné pracovníky, ale také se státní podporou ve formě daňových odpočtů, které byly zavedeny počínaje rokem 2004. Situace v České republice by mohla nalézt podobné řešení na základě Prorodinného balíčku MPSV (blíže viz subkapitola 4.6.2).

4.4.4 Chudoba Problém chudoby (měřené hranicí 60 % mediánu disponibilního příjmu) se v roce 2007 týkal 13,2 % českých domácností s dětmi. Dětí do 15 let bylo ohroženo chudobou 16,4 procenta. U párů s jedním dítětem míra chudoby dosahovala 7 procent. U neúplných rodin tento podíl činil 38,7 % a u rodin se třemi a více dětmi 30 procent.188 Ve Francii se zdá být problém chudoby u rodin s dětmi podobně závažný. V roce 2003 dosahovala míra chudoby měřená stejnou hranicí u rodin s dětmi 14 procent.189 Párů s jedním dítětem bylo v roce 2006 chudobou ohroženo 8,2 procenta. U neúplných rodin míra chudoby ve stejném

185

Viz http://eacea.ec.europa.eu/ressources/eurydice/eurybase/pdf_images/CZ_CS_022.pdf [2008-12-

186

Například konference Rodičovství v rané fázi života dítěte (Akademie věd ČR 16. 10. 2007),

18].

Rodinná politika a životní styl rodiny (Senát ČR 21. 4. 2008). 187

Viz Libération, str. 3.

188

Viz http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/t/F100599E96/$File/30120818.pdf [2008-12-12].

189

Viz Berger, str. 7.

- 67 -

roce dosahovala 30,3 % a u rodin se třemi s více dětmi 20 procent.190 Dětí do 18 let bylo ohroženo v roce 1999 chudobou 15,7 procenta.191 Zajímavé je srovnání chudoby u párů s jedním dítětem, která je ve Francii mírně vyšší. Zdůvodnění zřejmě opět nalezneme v nastavení systému, kdy ani nejchudší rodiny s jediným dítětem nemohou nárokovat rodinné přídavky. Naopak neúplné a početné rodiny jsou chudobou postiženy méně než v České republice. Tato skutečnost znovu potvrzuje zaměření francouzské rodinné politiky na početnější rodiny.

4.5 Dosavadní kroky či navrhovaná opatření ve smyslu přiblížení se francouzskému systému 4.5.1 Národní koncepce rodinné politiky Dokument, který vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky v roce 2005, lze považovat za oficiální představu o současné české rodinné politice. Pozornost je v koncepci věnována všem diskutovaným stránkám rodinné podpory, ovšem nejpodrobněji a nejkonkrétněji je rozebrána finanční pomoc rodinám, do které jsou zahrnuty i daňové výhody a pomoc v oblasti bydlení. Dle koncepce je zmírňování rozdílů v životní úrovni rodin s nezaopatřenými dětmi prostřednictvím finanční podpory dokonce „stěžejním cílem“.192 Naopak v současné době velmi důležitá otázka sladění rodinného a pracovního života je probrána velmi stručně. Byla konstatována „praktická neexistence finančně a teritoriálně dostupných služeb péče o děti do tří let věku dítěte“,193 ovšem navrhovaná opatření jsou spíše obecná a nekonkrétní (typu „vypracovat studii“). Již se ale objevily myšlenky finanční motivace zaměstnavatelů, kteří zohledňují rodinnou situaci zaměstnanců, a finanční podpory na hlídání dětí do tří let. V koncepci jsou zmíněny odděleně i početné rodiny a neúplné rodiny, oba typy spíše v souvislosti s problémem chudoby. Navrhovaná opatření v případě těchto rodin jsou velice mlhavá. Zároveň je z hlediska možného srovnání s Francií uveden jako jeden z problémů fakt, že v České republice neexistují rodinné organizace, které by hrály úlohu oficiálního mluvčího s dostatečnou mírou společenského vlivu.194 190

Viz Goutard – Pujol, str. 3.

191

Viz Les enfants pauvres en France, str. 39.

192

Viz Národní koncepce rodinné politiky, str. 21.

193

Viz tamtéž, str. 30.

194

Viz tamtéž, str. 6.

- 68 -

4.5.2 Prorodinný balíček MPSV Současná Vláda České republiky v listopadu 2008 schválila dokument Prorodinný balíček navržený ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Rodinnou politiku označila jako jednu z vládních priorit. Balíček předkládá návrhy změn v oblasti rodinné politiky, přechod od pasivní k aktivnější politice, která by umožňovala lepší sladění rodinného a pracovního života. Zároveň jsou předkládány zkušenosti západoevropských rodinných politik se službami péče o děti, které v České republice existují jen ve velmi omezené míře.195 Pozornost je věnována třem oblastem (zavedení otcovského, sladění rodinného a pracovního života, náhradní péče rodinného typu). Z hlediska srovnání navržených změn se situací ve Francii jsou zajímavé následující koncepty: Otcovská dovolená, během které by byl muž finančně zabezpečován stejným způsobem jako matka během mateřské dovolené. V současné době má český otec sice právo čerpat otcovskou dovolenou, ale bez hmotné pomoci. Ve Francii hrazená otcovská dovolená funguje od roku 2002. Podpoření tzv. miniškolek, což jsou zařízení v místě pracoviště provozovaná zaměstnavatelem či jiným subjektem zaměřená na péči o malý počet dětí (nejvýše čtyři) od šesti měsíců do sedmi let (tedy jesle i školka). Miniškolky nemají za cíl dosažení zisku. Podpořeny jsou prostřednictvím daňových odpočtů a rodiče se spolupodílejí na jejich financování. Podpoření částečných pracovních úvazků u určitých skupin osob (například osoby pečující o děti do deseti let či studenti) pomocí slevy na pojistném na sociálním zabezpečení. Cílem je rozšíření flexibilních pracovních úvazků, jejichž podíl je v České republice ve srovnání se západoevropskými zeměmi nízký (Tisková zpráva uvádí 3,5 % pro Českou republiku, 12,9 % pro Francii).196 Dalšími navrhovanými konkrétními změnami je úprava podmínek nároku na dávky pěstounské péče, které by měly být vypláceny nejen v případě pěstounské péče individuálního typu, ale i v případě péče ve specializovaných zařízeních (cílem je sjednocení postavení a odměňování obou typů pěstounské péče) či zavedení evidovaných poskytovatelů rodičovské pomoci.

195

Viz Tisková zpráva MPSV str. 1.

196

Bez udání roku dat.

- 69 -

Tato navrhovaná opatření přibližují podobu české rodinné politiky k rodinné politice Francie. Ačkoli se jedná pouze o návrh a není zřejmé, zda opatření budou realizována, nutnost změny stávajícího systému a zavedení prvků jiného, efektivně fungujícího systému stále více vystupuje do popředí.

- 70 -

Závěr V první kapitole byla shrnuta historie francouzské rodinné politiky od konce 19. století až po současnost. Pozornost byla věnována jak myšlenkovým základům, které rodinná politika našla v konceptech familialismu a natalismu, tak prvním konkrétním opatřením, která bychom mohli nazvat prorodinnými. Po skončení druhé světové války se formuje současná podoba rodinné politiky, která se během zhruba šedesáti let upevňovala a pronikala do života Francouzů. Druhá kapitola byla věnována nástrojům současné francouzské rodinné politiky, jejichž počet a složitost (srovnáme-li je například s těmi českými) jsou obdivuhodné. O spletitosti systému nástrojů svědčí i fakt, že veřejné instituce jako Pokladny rodinných přídavků či Ministerstvo práce, sociálních vztahů, rodiny a solidarity vydávají početné brožury a periodika určená pro snazší orientaci občanů v této problematice. Praktické průvodce vydávají i soukromá nakladatelství. Některé z těchto publikací byly použity i pro potřeby této diplomové práce. Výstižně o složitosti systému hovoří i samotní Francouzi: „Elle [la politique familiale] continue donc à se densifier et à se diversifier, emportant une considérable complexité, avec une tuyauterie embrouillée de financement à laquelle même les plus grands experts ne comprennent plus grand-chose.”197 [„(Rodinná politika) pokračuje ve zhušťování i diversifikaci přicházejíce o značnou část ucelenosti, přičemž ve propleteném potrubí financování už se nevyznají ani ti největší experti.”] Dále byly vyznačeny nejvýznamnější typické znaky, kterými se nástroje rodinné politiky ve Francii vyznačují, a to (1) přiznávání rodinných přídavků počínaje od druhého dítěte a nezávisle na příjmu rodiny, (2) mechanismus rodinného kvocientu, který pomocí rozkladu domácnosti na spotřební jednotky a následného výpočtu příjmu na spotřební jednotku určuje míru zdanění příjmu, a (3) významná role rodinných asociací, které zasahují do rozhodování v oblasti rodinné péče a podpory rodinných zájmů. Finanční zajištění péče o nejmenší děti představované základním měsíčním přídavkem v rámci dávky PAJE je sice omezené příjmy, ale v praxi funguje téměř univerzálně. Zvláštní pozornost je ve Francii věnovaná neúplným a početným rodinám, pro jejichž potřeby byly zavedeny speciální dávky. Početné rodiny navíc mají možnost čerpat některé další výhody, například slevy v oblasti železniční dopravy či kultury.

197

Viz Damon, str. 66.

- 71 -

Třetí kapitola se zabývala fungováním současného systému rodinné politiky, jeho finančním rozsahem a způsobem financování a jeho účinky na život rodin. Byla zmíněna i demografická situace a otázka sladění rodinného života a práce, která se v případě Francie jeví jako velmi důležitá. Nejjednodušším prostředkem zvážení výdajů na rodinnou politiku je jejich porovnání k HDP dané země. Jak ale bylo ukázáno, tento postup s sebou nese riziko značného zkreslení, neboť výdaje na rodinnou politiku mohou být chápány v různé šíři. Obvykle jsou za ně v oficiálních mezinárodních statistikách198 považovány pouze výdaje na mateřství a rodinu, tedy téměř výhradně přímé dávky. V případě Francie to vede k výraznému omezení podílu výdajů na HDP, proto Francii nalézáme umístěnou ve středu tabulek mezinárodních srovnání. Rozšíříme-li oblast výdajů na rodinnou politiku i na další podpůrné prostředky fungující prorodinně (jako pomoc v oblasti bydlení, boj proti chudobě, daňová zvýhodnění či opatření v oblasti důchodového pojištění), zjistíme, že podíl výdajů na HDP výrazně narůstá (z 2,7 na 4,7 % v roce 2003). V případě Francie hrají velmi důležitou roli i nepřímé nástroje a francouzskou rodinnou politiku nelze omezit pouze na přímé dávky rodinám s dětmi. Co se týče struktury financování výdajů na rodinu a mateřství, lze rozeznat pět hlavních skupin financujících institucí. Z největší části zdroje plynou z (1) Pokladen rodinných přídavků, které jako samostatné instituce mají na starost správu prostředků pro rodinnou podporu v rámci systému sociálního zabezpečení. Dalšími zdroji financování jsou (2) ostatní kapitoly sociálního zabezpečení, (3) stát, (4) místní správa a konečně (5) zaměstnavatelé, kteří představují nezanedbatelnou složku financování výdajů na rodinu a mateřství. Zúžíme-li pole úvah a zaměříme-li se pouze na oblast rodinných dávek, dostaneme se do sektoru, který je plně řízen a financován Pokladnami rodinných přídavků. Těmito rodinnými dávkami bylo v roce 2006 ve Francii zajištěno 6,6 milionu rodin, z čehož 4,8 milionu nárokovalo rodinné přídavky. Z celkového počtu rodin s dětmi do 24 let to znamená 75procentní pokrytí rodinnými dávkami. Rodinná politika ve Francii díky svému širokému rozsahu významně ovlivňuje životní úroveň rodin. Nejvýraznější změnu zaznamenávají rodiny se třemi a více dětmi a také neúplné rodiny, zvláště žijí-li v nich alespoň dvě děti. Skladba rodinné podpory u jednotlivých rodin závisí na jejich příjmech, tedy na ekonomické situaci rodiny. U rodin s nízkými příjmy pozorujeme, že jejich podpora se uskutečňuje především pomocí přímých dávek, zatímco daňové nástroje hrají pouze okrajovou roli. Postupujeme-li po pomyslném ekonomickém 198

Uvažovány jsou v tomto případě statistiky Eurostatu.

- 72 -

žebříčku směrem k lépe situovaným rodinám, sledujeme ústup přímých opatření ve prospěch daňových nástrojů, které u rodin s vysokými příjmy znamenají podstatnou část pomoci. V systému francouzské rodinné politiky jsou tedy i vysokopříjmové rodiny zvýhodněny (a to poměrně znatelně) prostřednictvím daňových nástrojů. Ačkoli boj proti chudobě není hlavním cílem rodinné podpory, nástroje rodinné politiky v tomto směru napomáhají významnou měrou. Chudobou jsou nejvíce ohroženy početné a neúplné rodiny. Rodinné dávky a další sociální transfery v rámci rodinné pomoci (včetně sociálních minim a pomoci v oblasti bydlení) snižují míru chudoby v těchto skupinách rodin přibližně na polovinu. Francouzská rodinná politika je známá pro svoji úspěšnost v oblasti porodnosti a Francii nacházíme pravidelně na předních místech v evropských tabulkách úhrnné plodnosti. Často lze slýchat názory, že za tímto demografickým výsledkem stojí početná skupina přistěhovalců ze severoafrických zemí, jejichž úhrnná plodnost „táhne“ tu celkovou francouzskou. Z oficiálních statistických zdrojů ovšem vyplývá, že populace imigrantů je oproti francouzské populaci natolik menšinová, že na hodnotu celkové úhrnné plodnosti nemá rozhodující vliv. Otázkou zůstává, do jaké míry lze chápan pojem „přistěhovalec“. Oficiálně jsou jimi osoby žijící ve Francii, které se jako cizinci narodily v zahraničí. Jejich děti narozené ve Francii jsou ovšem již považovány za Francouze. Jedná se tedy spíše o vymezení pojmů a nelze tvrdit, že vysoká francouzská úhrnná plodnost je zapříčiněna imigranty. Lze ale říci, že je výrazně ovlivněna imigrací jako demografickým procesem. Významnou kapitolou francouzské rodinné politiky se v posledních letech stává otázka sladění rodinného života a zaměstnání. Tento trend se vyznačuje snahou umožnit rodičům (zvláště ženám) vykonávání pracovní činnosti, aniž by byla významně dotčena péče o děti, jinak řečeno prosazuje se snaha zvýšit zaměstnanost rodičů (a zvláště pak žen). Tato oblast je důležitá nejen z hlediska jednoho z cílů Lisabonské strategie, který doporučuje minimální hodnotu zaměstnanosti žen dosaženou do roku 2010, ale také – jak ukazují současná vědecká pozorování – z hlediska plodnosti, která ve vyspělých zemích pozitivně koreluje s ekonomickou aktivitou žen. Ačkoli není zřejmé, zda je tato skutečnost brána v úvahu během rozhodování o rodinné politice, současný trend slaďování rodinného a pracovního života může být jedním z činitelů vysoké francouzské plodnosti a jejího možného zvyšování v budoucnu. Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi je ekonomická aktivita Francouzek na průměrné úrovni, ovšem možnost sladit rodinný život a pracovní kariéru je podpořena poměrně znatelně. Podstatnou úlohu v tomto ohledu hrají také zaměstnavatelé, kteří dle uvedených šetření velice často během přijímání personálních - 73 -

opatření berou ohled na rodinnou situaci zaměstnanců a čím dál častěji zřizují ve svých podnicích zařízení typu firemní jesle. Za touto snahou stojí nejen snaha udržet si stálé osvědčené zaměstnance, ale v případě firemních jeslí i státní podpora v podobě daňových odpočtů. Rodinám, ve kterých oba rodiče vykonávají zaměstnání a které nemohou zajistit péči o své děti svépomocí, je ze strany státu nabídnuta částečná náhrada nákladů na zaměstnání mateřské asistentky či najmutí služby hlídání dítěte v domácnosti. Placené služby péče o děti jsou využívány v 61 % těchto rodin. Podobně jako některých v dalších západoevropských zemích je poměrně častým řešením péče o děti také zaměstnání takzvané jeune fille au pair, v tomto případě ovšem stát rodinu nikterak nepodporuje. Dalším specifikem Francie je existence rodinných spolků a asociací a jejich vysoký stupeň organizovanosti. Jak bylo uvedeno, hrají nezanedbatelnou roli v procesu utváření rodinné politiky tím, že komunikují s příslušnými úřady, organizují tematicky zaměřená diskuzní fóra a konference a podávají návrhy opatření ve prospěch rodin. Poslední kapitola je věnována srovnání hlavních rysů francouzské a české rodinné politiky. Velký rozdíl nacházíme jak v typologii přístupů k rodinné politice (konzervativní versus postkomunistický typ), tak v samotném postavení rodinné politiky; ve Francii je tradiční a hluboce zakořeněná, zatímco v České republice se jedná o explicitně nevyjádřený pojem používaný spíše v souvislosti s volebními kampaněmi či opoziční kritikou vlády. Další výrazné odlišení vidíme v údajích o úhrnné plodnosti, jejichž hodnoty pro Francii a Českou republiku jsou propastně odděleny. Slabé hodnoty České republiky jsou zřejmě jednak způsobeny obecným trendem snižování plodnosti v postkomunistických zemích, ale mohou být částečně i výsledkem právě mlhavosti v definici rodinné politiky, neboť nízkými hodnotami úhrnné plodnosti se obecně vyznačují země s nepříliš jasně vyjádřenou rodinnou politikou (jako například jihoevropské státy). Zastoupení jednotlivých typů rodin je v obou zemích odlišné. V České republice sice stejně jako ve Francii převládají rodiny s jedním dítětem, rozdíl byl ale zaznamenám v podílu rodin se třemi a více dětmi. Zatímco v České republice tvoří tyto rodiny spíše výjimku, ve Francii jsou poměrně významně zastoupeny, což zřejmě vyplývá z odlišného zaměření rodinných politik: upřednostňování rodiny se třemi dětmi ve Francii (tzv. normální rodina) versus model se dvěma dětmi v České republice, jehož upevnění proběhlo v 70. letech minulého století. Co se týče výdajů na rodinnou politiku, z porovnání dostupných údajů z roku 2003 dle metodiky OECD, která zahrnuje kromě přímých dávek i služby a daňové nástroje, vyplývá, že Francie vynakládá na tyto výdaje přibližně o polovinu větší podíl HPD než Česká republika. - 74 -

Obě země přitom vynaložily přibližně stejný podíl HDP na přímé rodinné dávky, což v současné době vzhledem k provedeným změnám od roku 2008 zřejmě již nebude platit a lze očekávat spíše snížení podílu přímých dávek na HDP. Rozdílná výše podílu celkových výdajů plyne především z odlišného objemu prostředků věnovaných na naturální dávky a služby, který je v České republice oproti Francii nízký (podobně tak i význam daňových opatření, u kterých lze po reformních krocích v roce 2008 naopak očekávat nárůst významu). Jako vhodný způsob dalšího srovnání bylo zvoleno porovnání životní úrovně francouzských a českých rodin. Z jednoduchého poměření rodinných dávek a disponibilního příjmu rodin vyplývá, že ve Francii tyto dávky u většiny typů rodinných domácností tvoří větší část disponibilního příjmu než v České republice. Jedinou výjimku představují rodiny s jedním dítětem, které jsou z tohoto hlediska výrazněji podpořeny v České republice, neboť ve Francii nemohou nárokovat rodinné přídavky. Podrobnějším rozebráním jednotlivých situací vyplynuly konkrétní odlišnosti v nástrojích rodinné politiky. Zřejmě největší rozdíl v přímé podpoře nalézáme právě v rodinných přídavcích, jejichž nárokovatelnost je v České republice podmíněna příjmovou hranicí a které jsou poté přiznávány na každé dítě, zatímco ve Francii jsou rodinné přídavky přiznány všem rodinám s alespoň dvěma dětmi bez ohledu na příjmovou situaci rodiny. Hranice nároku v České republice je poměrně přísná, a proto přídavky na děti pobírá pouze přibližně čtvrtina domácností. Ačkoli je francouzský systém v tomto případě zřejmě náročnejší na finanční prostředky, jeví se mnohem více vstřícný rodinám, protože jakkoli je výchozí životní úroveň rodin s dětmi příznivá, obecně platí, že je nižší než v podobné domácnosti bez dětí. Rodinám s jedním dítětem s nízkou životní úrovní je ve Francii pomáháno v rámci sociálních minim. Ukazuje se tedy, že v rámci francouzského systému jsou rodiny s dětmi zabezpečovány výrazněji než v České republice. Výjimku tvoří rodiny s jedním dítětem, které jsou v případě Francie znevýhodněny co se týče nároku na rodinné přídavky. V České republice nehraje roli počet dětí , nýbrž příjmy domácnosti. Procentuálním porovnáním potenciálních rodinných dávek k minimálním mzdám bylo zjištěno, že v případě rodiny s malým dítětem (do tří let) se zdá být lépe finančně zajištěna rodina česká. Ta je ovšem oproti francouzské znevýhodněna, co se týče možnosti vykonávat pracovní činnost během pobírání dávek z veřejných zdrojů. Ve Francii je lze čerpat, i pokud rodič pracuje na 80 % úvazku, a to v rámci doplňku volného výběru aktivity v rámci PAJE, který byl popsán v druhé kapitole. Toto je navíc jedna z cest, kterou je ve Francii podporováno slaďování rodinného a pracovního života. V České republice je možnost odložit

- 75 -

dítě do jeslí či mateřské školy a přitom vykonávat zaměstnání a zároveň nárokovat rodičovský přídavek omezené. Situace neúplných rodin je ve Francii specificky řešena, což není případ České republiky, kde jediným zohledněním ve prospěch neúplné rodiny oproti úplné je snížení životního minima, a tudíž snížení příjmové hranice pro nárok na dávky státní sociální podpory. V případě dávky typu porodné se zdá být situace vhodněji řešena ve Francii, kdy je nárok na dávku omezen příjmy a kdy k její výplatě dochází ještě před porodem. Porodné pak lépe plní svou funkci jako pomoc během zvýšených nákladů souvisejících s příchodem novorozence. Dále je možno zmínit, že zatímco v České republice porodné slouží spíše jako politický nástroj a často dochází k jeho změnám, ve Francii se jedná o ustálenou formu podpory při narození dítěte, která nepodléhá natolik snadno politickým změnám. Během srovnávání rodinných politik nelze opomenout daňové nástroje, které v obou zemích, jak vyplynulo z mezinárodní komparace OECD, hrají oproti jiným vybraným zemím důležitou roli a významně zvýhodňují rodiny s dětmi. V České republice byly od roku 2008 účinky daňových nástrojů posíleny díky zvýšení daňových slev a zavedením daňového bonusu. Ve Francii je ovšem jejich význam podstatnější, neboť kromě fixních odpočtů za dítě existuje mechanismus rodinného kvocientu, který prostřednictvím rozkladu domácnosti na spotřební jednotky v rámci progresivního systému zdanění zařazuje rodiny s dětmi do nižších daňových pásem než příjmově srovnatelné rodiny bez dětí. Navíc v tomto ohledu ve Francii opět sledujeme výraznější podporu rodinám se třemi a více dětmi, neboť v tomto případě počet spotřebních jednotek „naskakuje“ rychleji a progresivita je o to více zmírňována. Ve Francii slouží rodinný kvocient zvláště k podpoře rodin střední třídy a vysokopříjmových rodin. Zatímco rodiny v České republice čerpají pomoc v daňové oblasti prostřednictvím

fixních

odpočtů

z daně,

tedy

stejným

významem

(s

výjimkou

nízkopříjmových rodin, které využívají tzv. daňového bonusu), ve Francii význam daňového nástroje roste spolu s ekonomickou úrovní rodiny prostřednictvím sestupu do nižšího pásma zdanění (v rámci progresivního zdanění). Tedy i rodiny s vysokými příjmy čerpají významnou pomoc v daňové oblasti. Co se týče přístupu ke v současné době velmi diskutovanému fenoménu – sladění rodinného a pracovního života – , zdá se, že Francie je v tomto směru o mnoho dále než Česká republika, což se projevuje na statistikách zaměstnanosti žen. Francouzský systém jednak „nutí“ rodiče k časnějšímu návratu do zaměstnání kratší dobou mateřské a rodičovské dovolené, jednak nabízí podporu při využití služeb placené péče o dítě a podporu zaměstnavatelům provozujících zařízení typu jesle v jejich podniku. Dalším podpůrným - 76 -

prostředkem je fakt, že i při vykonávání zaměstnání (na zkrácený úvazek) existuje nárok na podporu z veřejných zdrojů. V České republice je doba dovolených dlouhá a například ze strany OECD existují doporučení ji zkrátit. Částka rodičovského příspěvku je poměrně vysoká a nemotivuje k návratu do zaměstnání. Využití placených služeb hlídání dětí není nijak finančně podpořeno a aktivity zaměstnavatelů v tomto směru jsou spíše výjimečné. Společným problémem obou zemí je výrazně nedostatečná kapacita jeslí, v případě Francie ale v této oblasti začínají být čím dál více angažováni zaměstnavatelé. Problém chudoby je v rámci rodinné podpory částečně řešen v obou zemích. Zatímco v České republice je však chudoba, neboli hmotná nouze, od této podpory oddělena, ve Francii jsou dávky určené sociálně nejslabším osobám (minimální příjem RMI) řešeny stejně jako rodinné dávky v rámci větve Rodina (která je jednou ze čtyř větví systému sociálního zabezpečení) a spravovány Pokladnami rodinných přídavků. Míra chudoby měřená 60 % mediánu příjmů u jednotlivých typů rodin s dětmi je kromě rodin s jedním dítětem vyšší v České republice. Opět se ukazuje, že rodiny s jedním dítětem jsou oproti jiným typům rodin s dětmi ve Francii nejméně zvýhodněny. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky ve svém oficiálním dokumentu Národní koncepce rodinné politiky z roku 2005 vymezilo hlavní body zaměření rodinné politiky, nastínilo cíle v jednotlivých oblastech a možné kroky pro jejich realizaci. Objevují se takové oblasti zájmu, jako sladění rodinných a profesních rolí, početné rodiny či neúplné rodiny. Praktické řešení ovšem zůstává ve velmi mlhavé podobě a koncepce v mnoha případech navrhuje pouze vypracování studie, což je v rámci budoucího řešení sice vceĺku opodstatněné, ale z pohledu řešení současné situace zároveň mírně alibistické. Konkrétněji se možným změnám v rodinné politice věnuje Prorodinný balíček téhož ministerstva z roku 2008. Z hlediska podobnosti s francouzskou rodinnou politikou v tomto dokumentu pozorujeme určité kroky, které lze považovat za Francií či obecně západní Evropou inspirované. Otázka sladění rodinného a pracovního života se dostává do popředí a jsou navržena některá z opatření, která ve Francii běžně fungují. Vzhledem k tomu, že Prorodinný balíček je pouze návrh schválený vládou a ministerstvo práce a sociálních věcí teprve připraví příslušné změny zákonů ke schválení v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, lze tento dokument zatím považovat spíše za nastínění budoucích možných změn v rodinné politice. Je tedy možné očekávat určité kroky, kterými by se česká rodinná politika přiblížila k rodinné politice Francie, případně jiných západoevropských států. Vhodným opatřením se zdá být především podpora slaďování rodinného a pracovního života, a to nejen z hlediska zvyšování zaměstnanosti žen, ale i – jak bylo ukázáno – z hlediska - 77 -

zvyšování úhrnné plodnosti. Jako užitečné se jeví podporovat placené služby péče o děti a také podněcovat zaměstnavatele k vlastním aktivitám.

- 78 -

Seznam literatury Tištěná literatura [1]

Cahiers français N˚ 322: Famille(s) et politiques familiales, Paris, La

documentation Française 2004, 94 str., ISSN 0008-0217 [2]

COMMAILLE, Jacques – STROBEL, Pierre – VILLAC, Michel: La politique

de la famille, Paris, La Découverte 2002, 118 str., ISBN 2-7071-3780-4 [3]

CHAUVIÈRE, Michel et al.: Les implicites de la politique familiale, Paris,

Dunod 2000, 292 str., ISBN 2-10-004683-7 [4]

DAMON, Julien: Les politiques familiales, Paris, Presses Universitaires de

France 2006, 127 str., ISBN 2-13-055884-4 [5]

DOLEUX, Catherine: Famille toutes les aides, Issy-les-Moulineaux, Prat

Éditions 2005, 256 str., ISBN 2-85890-842-7 [6]

FERRY, Luc: Familles, je vous aime, Saint-Amand-Montrond, XO Éditions

2007, 206 str., ISBN 978-2-84563-218-9 [7]

GODET, Michel - SULLEROT, Évelyne: La famille: affaire privée et

publique, Paris, La documentation Française 2007, 343 str., ISBN 978-2-11-006487-5 [8]

GODET, Michel - SULLEROT, Évelyne: La famille, une affaire publique,

Paris, La documentation Française 2005, 467 str., ISBN 2-11-006030-1 [9]

KARBAŠOVÁ, Zuzana: Rodinná politika v České republice, Diplomová

práce, Praha, Národohospodářská fakulta VŠE 2007, 80. str. [10]

KOTÝNKOVÁ, Magdalena: Trh práce na přelomu tisíciletí, 1. vydání, Praha,

Oeconomica 2006, 256 str., ISBN 80-245-1149-5 [11]

Le guide de toutes les formalités. Vos droits et avantages, Issy-les-Moulineaux,

Prat Éditions 2008, 926 str., ISBN 978-2-8095-0035-06 [12]

Le Petit Larousse, Paris, Larousse 1998, 1 784 str. ISBN 2-03-301-399-5

[13]

LYER, Stanislav: Francouzsko-český slovník, 2. vydání, Praha, Státní

pedagogické nakladatelství 1992, 751 str., ISBN 80-04-26005-5 [14]

ŠUBRTOVÁ, Alena: Dějiny populačního myšlení v českých zemích, Praha,

Česká demografická společnost 2006, 301 str., ISBN 80-239-8369-5 [15]

TABAH, Léon – MAUGUE, Christine: Démographie et politique familiale en

Europe, Paris, La documentation Française 1989, 71 str., ISBN 2-11-002288-4

- 79 -

[16]

TALMY, Robert: Histoire du mouvement familial en France (1896-1939),

Paris, Union nationale des caisses dállocations familiales 1962, 2. vol (313, 281 p.), ISSN 0526-6076 [17]

Impots 2008, Revenus 2007. Guide pratique du contribuable, N˚ 138 janvier-

mars 2008, 272 str.

Zdroje dostupné na internetu v cizím jazyce [18]

ADDIO, Anna Cristina – MIRA DÉRCOLE, Marco: Trends and Determinants

of Fertility Rates in OECD Countries: The Role of Policies, OECD Social, employment and migration working papers, 02-Nov-2005, 91 str. [cit. 2008-11-16]. Dostupný z WWW: [19] 2008,

BALSERA, Karine: Guide fiscal 2008. Supplément N˚ 663 de Faireface dávril 32

p.

[cit.

2008-10-21].

Dostupný

z WWW:

[20]

BECHTEL, Julien - CAUSSAT, Laurent: Les transferts sociaux en faveur des

familles: une évaluation macro-économique, Études et Résultats N˚ 376, février 2005, 12 str. [cit. 2008-10-27]. Dostupný z WWW: [21]

BERGER, Emanuel: Les prestations familiales et de logement en 2006, Études

et Résultats N˚ 621, janvier 2008, 8 str. [cit. 2008-10-27]. Dostupný z WWW: [22]

BLANPAIN, Nathalie: Les conditions de vie des familles nombreuses, Études

et Résultats N˚ 555, février 2007, 8 str. [cit. 2008-11-17]. Dostupný z WWW: [23]

BRETON, Didier – PRIOUX, France: Deux ou trois enfants? Influence de la

politique familiale et de quelques facteurs sociodémographiques, Population (French Edition), 60e Année, No. 4, (Jul. - Aug., 2005), pp. 489–522. [cit. 2008-10-08]. Dostupný z WWW: [24] 7

CNAF: Prospective de la politique familiale, Horizon 2015 N˚ 7, janvier 2005, str.

[cit.

2009-01-05].

Dostupný

z WWW:

[25] familiales,

CNAF: Regard sur notre Institution, Paris, Caisse nationale des Allocations Septembre

2006,

41

str.

[cit.

- 80 -

2008-12-10].

Dostupný

z WWW:

[26]

CHESNAIS,

Jean-Claude:

Fertility,

Family,

and

Social

Policy

in

Contemporary Western Europe, Population and Development Review, Vol. 22, No. 4, (Dec., 1996),

pp.

729-739.

[cit.

2008-10-08].

Dostupný

z WWW:

<

http://www.jstor.org/stable/2137807> [27]

Conseil de lémploi, des revenus et de la cohésion sociale: Les enfants pauvres

en France, Raport N˚ 4, Paris, La documentation Française 2004, 151 str., ISBN 2-11-0055510.

[cit.

2008-12-08].

Dostupný

z

WWW:

[28] Première

DELL, Fabien – LEGENDRE, Nadine: La pauvreté chez les enfants, INSEE N˚ 896

–

avril

2003,

4

str.

[cit.

2008-11-10].

Dostupný

z WWW:

[29] No.

2,

DOUBLET, Jacques: Family Allowances in France, Population Studies, Vol. 2, (Sep.,

1948),

pp.

219–239.

[cit.

2008-10-08].

Dostupný

z WWW:

[30]

FAGNANI, J. – MATH, A. – MEILLAND, C: Comparaison européenne des

aides aux familles, Dossiers d´études N˚ 112–2009, 90 str. [cit. 2009-01-19]. Dostupný z WWW: [31]

GAUTHIER, Anne H.: Family Policies in Industrialized Countries: Is There

Convergence? Population (English Edition, 2002), Vol. 57, No. 3, (May - Jun., 2002), pp. 447-474. [cit. 2008-10-08]. Dostupný z WWW: [32]

GOUTARD, Luc – PUJOL, Jérôme: Les niveaux de vie en 2006, INSEE

Première N˚ 1203 – julliet 2008, 4 str. [cit. 2008-11-17].

Dostupný z WWW:

[33]

HANTRAIS, Linda: La fécondité en France et au Royaume-Uni: les effets

possibles de la politique familiale, Population (French Edition), 47e année, No. 4, (Jul. – Aug. - 81 -

1992),

pp.

987–1015.

[cit.

2008-10-08].

Dostupný

z WWW:

[34]

HÉRAN, François – PISSON, Gilles: Deux enfants par femme dans la France

de 2006: la faute des immigrées? Population & Société, Numéro 432, mars 2007, 4 str. [cit. 2008-10-27].

Dostupný

z

WWW:

[35]

LAURIN, Alexandre: Families with children: An International tax comparison,

Parliamentary information and research service, Library of Parliament of Canada 2006, 15 str. [cit.

2008-12-16].

Dostupný

z

WWW:

[36]

LEFÈVRE, Cécile – PAILHÉ, Ariane – SOLAZ, Anne: Comment les

employeurs aident-ils leurs salariés à concilier travail et famille? Population & Sociétés, Numéro

440,

Décembre

2007,

4

str.

[cit.

2008-11-15].

Dostupný

z

WWW:

[37]

Ministère du travail, des relations sociales, de la famille et de la solidarité: Les

chifres clés de la sécurité sociale en 2007, 32 str. [cit. 2009-02-16]. Dostupný z WWW: [38]

MICHEAUX, Sandrine – MONSO, Olivier: Faire garder ses enfants pendant

son temps de travail, INSEE Première N˚ 1132 – avril 2007, 4 str. [cit. 2008-11-17]. Dostupný z WWW: [39] Population

MONNIER, Alain: LÚnion européenne à l´heure de l´élargissement. 2,

2004,

str.

361–384.

[cit.

2008-11-27].

Dostupný

z WWW:

[40]

OCDE: Accroître les chances de chacun. Pour une politique sociale active au

bénéfice de tous, Paris, OCDE 2005, 224 str., ISBN 92-64-00796-2. [cit. 2008-11-16]. Dostupný

z WWW:

[41] Avril

OCDE: Étude économique de la République tchèque 2008, OCDE, Synthèses

2008,

12

str.

[cit.

2009-01-22].

- 82 -

Dostupný

z WWW:

[42] octobre

PÉNET, Sophie: Le congé de maternité, DREES, Études et Résultat, N˚ 531 2006,

8

str.

[cit.

2008-10-18].

Dostupný

z WWW:

[43] Numéro

PISSON, Gilles: La population de la France en 2005, Population & Sociétés, 421,

Mars

2006,

4

str.

[cit.

2008-11-17].

Dostupný

z

WWW:

[44]

SARDON, Jean – Paul: La conjoncture démographique: lÉurope et les autres

pays développés. Population 3, 2006, str. 225–300. [cit. 2008-11-27]. Dostupný z WWW: [45]

THEVENON, Olivier: Láctivité féminine après lárrivée dénfants. Disparités

et évolutions en Europe à partir Enquêtes sur les Forces de Travail 1992–2005, INED Documents de travail 148, sept. 2007, 70 str. [cit. 2008-11-16]. Dostupný z WWW: [46]

TOULEMON, Laurent: La fécondité des immigrées: nouvelles données,

nouvelle aproche, Population & Sociétés, Numéro 400, Avril 2004, 4 str. [cit. 2008-10-27]. Dostupný

z

WWW:

[47]

WATSON, Cicely: Population Policy in France: Family Allowances and other

Benefits. I, Population Studies, Vol. 7, No. 3, (Mar., 1954), pp. 263–286. [cit. 2008-10-16]. Dostupný z WWW:

Zdroje dostupné na internetu v českém jazyce [48]

HÖHNE, Sylva: Podpora rodin s dětmi a vliv peněžních transferů na formu

rodinného soužití, 1. vydání, Praha, VÚPSV 2008, 63 str., ISBN 978-80-87007-93-8. [cit. 2009-01-22]. Dostupný z WWW: [49]

KŘÍŽKOVÁ, Alena – DUDOVÁ, Radka – HAŠKOVÁ, Hana – MAŘÍKOVÁ,

Hana: Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie, Praha, Sociologický ústav AV ČR 2005, 91 str., ISBN 80-7330077-X. [cit. 2008-11-30]. Dostupný z WWW: [50]

MARTINOVSKÝ, Václav Ing. CSc.: Finanční situace rodin s dětmi v České

republice, HR 154/06, Praha, Národní centrum sociálních studií o. p. s. 2007, 143 str. [cit. - 83 -

2008-11-20].

Dostupný

z

WWW:

[51]

MATĚJKOVÁ, Barbora – PALONCYOVÁ, Jana: Rodinná politika ve

vybraných evropských zemích II, Praha, VÚPSV 2004, 79 str. [cit. 2008-12-16]. Dostupný z WWW: [52]

MPSV: Národní koncepce rodinné politiky, MPSV 2005, 59 str. [cit. 2009-01-

07]. Dostupný z WWW: [53]

MPSV: Národní zpráva o rodině (zkrácená verze), MPSV 2004, 30 str. [cit.

2009-01-07]. Dostupný z WWW: [54]

MPSV: Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost 2007–2013. 184 str.

[cit.

2008-11-28].

Dostupný

z

WWW:

[55] str.

NEČAS, Petr: Dva roky sociálních reforem 2007–2008, Praha, MPSV 2008, 47 [cit.

2008-12-16].

Dostupný

z

WWW:

[56]

RADIMSKÁ, Radka: Reforma rodinné politiky ve Francii, Gender, rovné

příležitosti, výzkum č. 1–2/2003, str. 19–20. [cit. 2009-03-08]. Dostupný z WWW: [57]

Rerum novarum. Encyklika papeže Lva XIII. o dělnické otázce z 15. května

1891, Praha, Zvon České katolické nakladatelství 1996. [cit. 2008-10-09]. Dostupný z WWW: [58]

SVOBODOVÁ, Kamila: Životní situace vícedětných rodin, 1. vydání, Praha,

VÚPSV v.v.i. 2007, 44 str., ISBN 978-80-87007-68-6 [cit. 2008-11-16]. Dostupný z WWW: <www.vupsv.cz/Fulltext/vz_241.pdf> [59]

VANČUROVÁ, Alena: Současná a připravovaná opatření rodinné politiky

v zemích střední Evropy, MPSV, 108 str. [cit. 2009-01-04]. Dostupný z WWW:

Novinové články [60]

GABIZON, Cécilia: Pourquoi la France est championne dÉurope de la

fécondité. Le Figaro, N˚ 19 953, 24. 9. 2008, str. 2. [61]

KOHOUT, Pavel: Proč Evropanky nerodí. Lidové noviny č. 276, 27.11.2004,

str.13.

- 84 -

[62]

LONCHAMPT, Vincent: La poussée des crèches déntreprise. Libération,

Première édition N˚ 8519, 25. 9. 2008, str. 4

Internetové stránky http://eacea.ec.europa.eu (oficiální stránky Education, Audiovisual & Culture Executive Agency v rámci EU) www.ameli.fr (oficiální stránky francouzského nemocenského pojištění) www.apf.asso.fr (stránky Francouzské asociace handicapovaných) www.aupairinfrance.com (stránky shrnující informace o práci aupair ve Francii) www.caf.fr (oficiální stránky Pokladen rodinných přídavků CAF) www.cnaf.fr (oficiální stránky Národní pokladny rodinných přídavků CNAF) www.cnav.fr (oficiální stránky francouzské Národní pokladny důchodového pojištění) www.czso.cz (oficiální stránky Českého statistického úřadu) www.ined.fr (oficiální stránky francouzského Národního institutu demografických studií INED) www.inegalites.fr (stránky věnované problematice sociálních nerovností) www.insee.fr (oficiální stránky francouzského statistického úřadu INSEE) www.ladocumentationfrancaise.fr

(stránky

nakladatelství

La

documentation

Française) www.mfcr.cz (oficiální stránky Ministerstva financí České republiky) www.mpsv.cz (oficiální stránky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky) www.ocde.org (oficiální stránky Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OECD) http://www.oecd.org/document/30/0,3343,fr_2649_34637_40080990_1_1_1_1,00.htm l (daňová kalkulačka OECD) www.parl.gc.ca (oficiální stránky kanadského parlamentu) www.sante.gouv.fr (oficiální stránky francouzského ministerstva zdraví a sportu) www.securite-social.fr (oficiální stránky francouzského sociálního zabezpečení) www.ufaap.org (oficiální stránky Francouzské unie aupair agentur) www.unaf.fr (oficiální stránky Národní unie rodinných asociací) www.vlada.cz (oficiální stránky Vlády České republiky) www.vupsv.cz (oficiální stránky Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí)

- 85 -

http://khp.vse.cz/KHP/WCMS_KHP.nsf/pages/5hp500DiplomovySeminar.html (oficiální stránky Národohospodářské fakulty VŠE, pokyny pro psaní bakalářských a diplomových prací)

- 86 -

Summary, JEL Classification, keywords Summary The graduation thesis concerns the system of family support in France whose position among other national family policies is exceptional, as are the positive natality results. Historical development of French family policy has got considerably deep roots and its functioning has practically not changed since the World War Two. French system relies on a few specific features of which can be mentioned the family allowances awarded to families with two children in minimum independently of family earnings, preference of three-children family model, important role of tax-based instruments and organised representation of family interests. Also specialized help destined to incomplete families and populous families can not be forgotten. Because of the existence of the other ways of support the total financial expenditures in favour of families can not be reduced only to direct support represented by family grants which is often represented in international statistics. Another related problem is the living conditions of families with children, which is in general lower. In France thanks to all the assistance the living conditions get more favorable whereas the families with three and more children being the most advantaged. The system of French family policy can be compared with the Czech system. Situation in the Czech Republic is different especially as regards the magnitude of direct aid which was the main method of family support and targeted the poorest families. But by means of reforms and recently proposed measures the situation has been changing and the possible access to certain attributes of French system can be observed.

JEL Classification H270 - Taxation, Subsidies, and Revenues: Other Sources of Revenue. H550 - Social Security and Public Pensions. J130 - Fertility; Family Planning; Child Care; Children; Youth. J180 - Demographic Economics: Public Policy.

Keywords Family policy, fertility, family grants, family allowances, tax burden.

- 87 -

Přílohy

- 88 -

spotřebních

Daňové pásmo odpovídající ročnímu příjmu v eurech 0%

5,5 %

14 %

30 %

40 %

1

0–5687

5687–11 344

11 344–25 195

25 195–67 546

67 546 a více

1,5

0–8531

8531–17 016

17 016–37 793

37 793–101 319

101 319 a více

2

0–11 374

11 374–22 688

22 688–50 390

50 390–135 092

135 092 a více

2,5

0–14 218

14 218–22 360

28 360–62 988

62 988–168 685

168 685 a více

3

0–17 062

17 062–34 032

34 032–75 585

34 032–202 638

202 638 a více

3,5

0–19 905

19 905–39 704

39 704–88 183

88 183–236 411

236 411 a více

4

0–22 748

22 748–45 376

45 376–100 780

100 780–270 184

270 184 a více

4,5

0–25 529

25 529–51 048

51 048–113 378

113 378–303 957

303 957 a více

5

0–28 435

28 435–56 720

56 720–125 975

125 975–337 330

337 330 a více

- 89 -

jednotek

Zdroj: Le guide de toutes les formalités, str. 526.

Příloha č.1: Daňová pásma odpovídající spotřebním jednotkám v domácnosti.

Počet

Příloha č. 2: Vlastní překlad originálních názvů. Prestations familiales

Rodinné dávky

Allocations familiales

Rodinné přídavky

Allocation pour jeune enfant (APJE)

Přídavek pro malé dítě

Prestation dáccueil du jeune enfant (PAJE)

Dávka při uvítání malého dítěte

Prime à la naissance ou à ládoption

Odměna za porod či adopci

Allocation de base

Základní měsíční přídavek

Complément de libre choix du mode de Doplněk volného výběru způsobu placeného garde

hlídání dítěte

Complément de libre choix de láctivité

Doplněk volného výběru aktivity

Complément optionnel de libre choix de Optimální doplněk volného výběru aktivity láctivité Aide à la famille à lémploi dúne assistante Pomoc rodině při zaměstnání schválené maternelle agréée (AFEAMA)

mateřské asistentky

Allocation de garde dénfant à domicile

Přídavek při hlídání dítěte v domácnosti

Complément familial

Rodinný doplněk

Allocation parentale d´éducation (APE)

Rodičovský přídavek na výchovu

Recouvrement des pensions alimentaires

Krytí výživného

Allocation de soutien familial (ASF)

Přídavek na rodinnou podporu

Allocation de parent isolé (API)

Přídavek pro osamoceného rodiče

Allocation journalière de présence parentale Denní přídavek na rodičovskou péči (AJPP) Allocation de rentrée scolaire

Přídavek při zahájení školního roku

Supplément familial de traitement

Rodinný příplatek ke mzdě

Caisses dállocations familiales

Pokladny rodinných přídavků

Sécurité sociale

Sociální zabezpečení

- 90 -

- 91 -

RODINNÁ POLITIKA VE FRANCII

Recommend Documents