MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A MEZINÁRODNÍCH STUDIÍ
Ústav demografie a statistiky
Vývoj natality a mortality v České republice a ve Francii Bakalářská práce
Vypracovala: Barbora Ludwigová
Vedoucí práce: Ing. Kristina Somerlíková, Ph.D
Brno 2013dole
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Brně dne 20.5.2013 …….……………………… podpis
Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce, paní Ing. Kristině Somerlíková, Ph.D., za poskytnuté připomínky a rady při psaní práce. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mě podporovali během celého mého studia.
Abstrakt LUDWIGOVÁ, Barbora. Vývoj natality a mortality v České republice a ve Francii. BP. Brno, 2013 Tato bakalářská práce se zaměřuje na vývoj porodnosti (plodnosti) a úmrtnosti v České republice a ve Francii. Součástí této práce jsou i budoucí prognózy vývoje porodnosti i úmrtnosti a faktory, které ovlivňují tyto demografické ukazatele. Následně se zabývá srovnáním vývoje určitých demografických ukazatelů porodnosti a úmrtnosti České republiky s Francií. Klíčová slova: úhrnná plodnost, kojenecká úmrtnost, demografie, časové řady
Abstrakt LUDWIGOVÁ, Barbora. The development of fertility and mortality in Czech republic and France. BP. Brno, 2013 This thesis is focused on development of fertility and mortality in the Czech Republic and France. Part of this work is future forecasts of fertility and mortality rates and the factors that influence these demographic indicators. Subsequently it deals with comparing the evolution of certain demographic characteristic of fertility and mortality of Czech Republic and France. Keywords: total fertility rate, infant mortality, demography, time series
Obsah 1 ÚVOD ............................................................................................................................6 2 CÍL PRÁCE A METODIKA .........................................................................................7 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ...............................................................................................8 3.1 PORODNOST .............................................................................................................8 3.1.1 Vývoj porodnosti v ČR ....................................................................................9 3.1.2 Předpokládaný vývoj porodnosti ...................................................................11 3.1.3 Faktory ovlivňující porodnost........................................................................12 3.2 ÚMRTNOST .............................................................................................................17 3.2.1 Vývoj úmrtnosti v ČR ....................................................................................18 3.2.2 Předpokládaný vývoj úmrtnosti v ČR............................................................20 3.3 VÝVOJ PORODNOSTI A ÚMRTNOSTI VE FRANCII......................................................21 3.3.1 Vývoj porodnosti od roku 1900 .....................................................................21 3.3.2 Projekce obyvatelstva ve Francii 2005-2050 .................................................23 3.3.3 Vývoj úmrtnosti ve Francii ............................................................................23 3.4 STATISTIKA − ČASOVÉ ŘADY ..................................................................................25 3.4.1 Charakteristiky vývoje ...................................................................................26 3.4.2 Analytické vyrovnání .....................................................................................27 4 PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................29 4.1 POROVNÁNÍ ÚHRNNÉ PLODNOSTI ČR A FRANCIE ...................................................29 4.2 POROVNÁNÍ KOJENECKÉ ÚMRTNOSTI ČR A FRANCIE .............................................33 5 ZÁVĚR ........................................................................................................................38 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY ..................................................39 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ............................................................................43
5
1 Úvod Stárnutí populace, které úzce souvisí s porodností a úmrtností, je velmi diskutovaným problémem po celém světě. V České republice, stejně jako ve většině evropských zemí, je zaznamenáván stále nižší počet narozených dětí a stále nižší úmrtnost v poproduktivním věku. To je hlavní příčinou stárnutí obyvatelstva, ale je to i důvodem narušení přirozené obnovy populace. Vývojem porodnosti a úmrtnosti se zabývá vědní obor nazvaný demografie. Obecně je demografie nauka o obyvatelstvu a změnách, které s ním souvisí. Zabývá se demografickými událostmi a demografickými procesy, mezi které se řadí právě porodnost nebo úmrtnost. Dále se mezi demografické procesy řadí také potratovost, sňatečnost, rozvodovost nebo migrace stěhováním. Zpracováním těchto demografických údajů se v České republice zabývá Český statistický úřad, který na svých internetových stránkách každoročně vydává publikace o obyvatelstvu a další zajímavé analýzy a materiály týkající se nejen demografie, ale i ekonomie nebo sociologie. Francouzský The National Institute of Statistics and Economic Studies (INSEE) spadá přímo pod francouzské Ministerstvo hospodářství, financí a průmyslu a zabývá se sbíráním, zpracováním a analyzováním informací o francouzské ekonomice a společnosti. Česká republika, společně s Francií, patří dlouhodobě mezi země s nejnižším kvocientem kojenecké úmrtnosti, která se obecně považuje za jeden z ukazatelů vyspělosti země. Na druhou stranu ale Česká republika také patří mezi země s nejvyšší mírou úmrtnosti a nejkratší střední délkou života, kde se již s Francií nedá měřit. V případě úhrnné plodnosti se Česká republika bohužel stále pohybuje mezi východoevropskými státy, tedy státy bývalého komunistického bloku. A narozdíl od Francie, kde se úhrnná plodnost v poslední době opět zvyšuje, v České republice neustále klesá hluboko pod hranici prosté reprodukce.
6
2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem práce je popsat vývoj dvou základních demografických ukazatelů, porodnosti a úmrtnosti, v České republice a ve Francii. Zaměřím se více na období od začátku dvacátého století po současnost. V tomto období ovlivňovalo porodnost i úmrtnost několik faktorů, které se pokusím popsat. Mezi hlavní faktory, které působily na oba demografické ukazatele, byly nejen světové války nebo rozšíření nových chorob, ale i stále se zlepšující úroveň lékařské péče a mnohé další. Dále nastíním projekce počtu obyvatel v České republice i ve Francii. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se tedy pokusím popsat vývoj porodnosti i úmrtnosti v České republice a ve Francii, faktory, které je ovlivňují a možný budoucí vývoj obou ukazatelů. V praktické části se zaměřím na porovnání určitých charakteristik porodnosti a úmrtnosti mezi Českou republikou a Francií pomocí časových řad. Pro porovnání porodnosti mezi těmito dvěma zeměmi jsem si vybrala úhrnnou plodnost a pro porovnání úmrtnosti jsem si zvolila kojeneckou úmrtnost, která se často považuje za ukazatel vyspělosti země. Abych co nejlépe zachytila vývoj těchto dvou demografických ukazatelů, použiji aritmetický průměr, kterým získám průměrné hodnoty za deset let od začátku 20. století. K porovnání hodnot vypočítám absolutní přírůstky, tempa růstu a bazické indexy. Vypočítám také průměrné koeficienty růstu a průměrné absolutní přírůstky. Průměrné hodnoty úhrnné plodnosti i kojenecké úmrtnosti vyrovnám trendovou přímkou, pro které si vypočítám parametry trendové funkce. Hodnoty s trendovou přímkou vyjádřím v grafu, stejně jako porovnávané hodnoty bazických indexů a tempa růstu.
7
3 TEORETICKÁ ČÁSTLiterární přehled 3.1 Porodnost Porodnost neboli natalita je definována jako počet narozených dětí na 1000 obyvatel středního stavu a je jedním ze základních demografických procesů, které představují základní složku demografické reprodukce populací. Na úroveň porodnosti má vliv několik faktorů. Jedním z nich je plodivost, neboli fekundita, která je definována jako schopnost muže a ženy rodit děti. Dalšími faktory, které ovlivňují úroveň porodnosti, jsou populační politika státu, bytová situace partnerů nebo náboženské vyznání atd. Porod je v České republice definován jako narození živého nebo mrtvého dítěte. V případě narození živého dítěte jde o úplné vypuzení nebo vynětí plodu z matčina těla, kdy dítě projevuje známky života a jeho hmotnost přesahuje 500 g a více, nebo může mít i 500 g a méně, ale v tomto případě je rozhodující, jestli přežije prvních 24 hodin. Narozením mrtvého dítěte se rozumí úplné vypuzení nebo vynětí plodu z matčina těla, jestliže plod neprojevuje žádné známky života a jeho porodní hmotnost je 1000 g a vyšší. V případě, že dítě po porodu neprojevuje žádné známky života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g, pak se jedná o potrat. Za známky života se považuje
dech,
akce
srdeční,
pulsace
pupečníku
nebo
pohyb
svalstva.
(www.demografie.info.cz, 2004−2009) Zvláštní pozornost budu
věnovat úhrnné plodnosti, protože je jednou
z demografických charakteristik, které použiji pro porovnání porodnosti a úmrtnosti mezi Francií a Českou republikou v praktické části své práce. Úhrnná plodnost je charakteristika momentální plodnosti, která udává průměrný počet dětí, které by se narodily při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti jedné ženě do 50 let. V České republice nemá úhrnná plodnost žádné standardní označení, ale často se používá anglické označení TFR, které je zkratka pro Total fertility rate. TFR =
49
∑f
x =15
x
Vývoj plodnosti je dáván do souvislosti s procesem modernizace, který se projevuje ve třech oblastech technickými, kulturními a strukturálními změnami. Technické změny ovlivňující plodnost jsou zejména možnost antikoncepce nebo 8
potratů. Mezi kulturní změny patří rostoucí demokratizace, změny postoje k manželství, kohabitaci nebo rozvodům. Strukturálními změnami se rozumí změny struktury společnosti, které souvisí s přechodem ke znalostní společnosti, kde je pro seberealizaci nezbytné uspokojit potřebu dalšího vzdělání, která se ale úplně neslučuje s reprodukční úlohou jedince. Úhrnná plodnost nevypovídá o vyspělosti společnosti. Je to především kvůli jejímu nelineárnímu vývoji v posledních desetiletích. Po válce plodnost rostla, poté růst vystřídal pokles a opět mírný růst a pak začala stagnovat. Evropské země se nachází v různých fázích tohoto vývoje a proto by informace z jediného roku byly zkreslující. (Koschin, 2005)
3.1.1 Vývoj porodnosti v ČR Od prvního osídlení území dnešní České republiky počet obyvatel mírně rostl. Jednoho milionu obyvatel bylo dosaženo přibližně ve 12. století. Prudší navýšení obyvatelstva bylo zaznamenáno za vlády Karla IV. ve 14. století, kdy se počet obyvatel přiblížil 3 miliónům. Na konci 16. století se počet obyvatel ještě zvýšil až na necelé 4 miliony. Naopak prudký pokles obyvatel nastal po třicetileté válce, kdy se počet obyvatel zmenšil téměř o polovinu. Ale od této doby byl zaznamenáván spíše pravidelný růst populace. Na začátku 19. století tak na dnešním území České republiky žilo přibližně 5 milionů obyvatel. Do této doby se obecná míra porodnosti pohybovala v rozmezí 40–50 ‰. V dalších letech míra porodnosti klesla až pod 20 ‰. (Koschin, 2005) Mezi lety 1830−1930 u nás proběhl tzv. první demografický přechod. Při tomto procesu došlo nejprve k výraznému poklesu úmrtnosti, porodnost ale klesala až s určitým časovým odstupem. To vedlo ke zvýšení počtu obyvatel. (Bábíčková, 2011)
9
Obr.1: Vývoj počtu živě narozených a zemřelých v ČR, 1785–2005 Zdroj: ČSÚ, 2012 [online] Na začátku 20. století se počet obyvatel na území dnešní České republiky pohyboval okolo 10 milionů. V roce 1940 žilo na tomto území dokonce 11 milionů obyvatel. Bohužel ale příchod druhé světové války významně zasáhl do vývoje počtu obyvatel a důsledkem toho klesl počet obyvatel pod hranici 9 milionů. Po konci druhé světové války přišel další růst počtu obyvatel, který se zastavil až v roce 1994. Od tohoto roku začala populace ubývat. Po roce 1989 došlo ke změně typického rodinného modelu. Do této doby bylo typické manželství se dvěma dětmi, kdy první děti se ženám rodily okolo jejich dvaadvacátého roku života. Mimo manželství se děti rodily pouze zřídka. V 90. letech 20. století se tedy mění model typické rodiny. Lidé začínají upřednostňovat kariéru před založením rodiny. Děti se rodí v pozdějším věku matek, manželství už nejsou tak stabilní, zvyšuje se rozvodovost, a rodí se více dětí mimo manželství. Mezi lety 1989−1991 se absolutní počet živě narozených dětí pohyboval okolo 130 tis. ročně. V dalších letech klesal počet živě narozených dětí, až mezi lety 1995−2004 klesl pod hranici 100 tis. ročně. Od roku 2005 je zaznamenáván mírný růst. V roce 2010 se počet živě narozených dětí přiblížil 120 tis. ročně.
10
140 000 130 000 120 000 110 000 100 000 90 000 80 000 70 000 60 000 2 01 1 2 01 0 2 00 9 2 00 8 2 00 7 2 00 6 2 00 5 2 00 4 2 00 3 2 00 2 2 00 1 2 00 0 1 99 9 1 99 8 1 99 7 1 99 6 1 99 5 1 99 4 1 99 3 1 99 2 1 99 1 1 99 0 1 98 9
Obr. 2: Počet živě narozených dětí v ČR, 1989−2010 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Pro lepší přehlednost se vyjadřují počty živě narozených dětí pomocí úhrnné plodnosti. Úhrnná plodnost udává průměrný počet dětí narozených jedné ženě ve věku 15−49 let při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti. V 80. letech 20. století se Česká republika řadila mezi země s vysokou úhrnnou plodností. Mezi lety 1991−1996 ale úhrnná plodnost klesla z 1,89 na pouhých 1,19 narozeného dítěte, přičemž klesla výrazně pod hranici prosté reprodukce, která ve vyspělých zemích dosahuje v průměru 2,1 narozeného dítěte na jednu ženu ve věku 15−49 let. V roce 1999 úhrnná plodnost dokonce ještě více klesla až na 1,13 narozeného dítěte, což je nejméně za celou historii statistického sledování. Od roku 2002 se úhrnná plodnost pomalu zvyšovala, ale v roce 2009 se tento sedmiletý růst zastavil. Podle odborníků byl za růstem mezi lety 2002−2009 fakt, že rodily tzv. silné ročníky. (Rychtaříková, 2001)
3.1.2 Předpokládaný vývoj porodnosti Český statistický úřad vypracoval nejnovější projekci obyvatelstva České republiky v první polovině roku 2009. Demografická struktura obyvatelstva České republiky k 1.1.2009 je tedy prahem projekce, jejím horizontem se stal rok 2065. Kromě občanů České republiky jsou do projekce zahrnuti i cizinci s trvalým, přechodným nebo dlouhodobým pobytem na území České republiky. Projekce obsahuje tři varianty: nízkou, střední a vysokou, kde střední varianta je považována za nejpravděpodobnější.
11
Ve všech variantách je předpokládaný růst úhrnné plodnosti. Úroveň plodnosti v nejmladších věkových kategoriích se podle předpokladů sníží a dojde k růstu průměrného věku matek, který v současnosti dosahuje hodnoty 29,3 let. Nízká varianta projekce předpokládá plynulý růst úhrnné plodnosti od roku 2011 na úroveň 1,55 narozeného dítěte v roce 2025 a následnou stagnaci na této úrovni až do roku 2065. Průměrný věk matek přesáhne hranici 30 let (30,3). Střední varianta očekává od roku 2011 také plynulý růst úhrnné plodnosti, který se zastaví v roce 2050 na hodnotě 1,72 narozeného dítěte. Průměrný věk matek se zvýší na 31 let. Mezi lety 2051 – 2065 dojde ke stagnaci úhrnné plodnosti na úrovni roku 2050. Vysoká varianta předpokládá růst úhrnné plodnosti až do roku 2050 na hodnotu 1,85. Do roku 2065 předpokládá stagnaci a průměrný věk matek se zvýší na 31 let. (www.czso.cz, 2009)
1,9 1,8 Nízká varianta
1,7
Střední varianta 1,6
Vysoká varianta
1,5 1,4 2010
2020
2030
2040
2050
2060
Obr. 3 : Projekce úhrnné plodnosti v ČR 2010 – 2065 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
3.1.3 Faktory ovlivňující porodnost Dle Hamplové (2003) se faktory ovlivňující porodnost dají rozdělit na socioekonomické a psychologické. Tyto faktory mohou na míru porodnosti působit jak pozitivně, tak i negativně a většinou dochází i k jejich vzájemnému ovlivňování nebo doplňování. Socio-ekonomické faktory Mezi socio-ekonomické faktory se řadí vlivy okolní společnosti nebo materiální neboli finanční podmínky. Do této kategorie můžeme zařadit také nové technologie, 12
znalosti biologie, populační a rodinnou politiku státu, úroveň vzdělání, potratovost nebo úroveň lékařské péče. Pod pojmem populační politika lze rozumět soubor opatření, kterými se státy snaží ovlivnit strukturu populace nebo její růst. V podstatě za populační politiku je považována natalitní politika, která má vliv na chování lidí, které je spojeno s plozením dětí. Za pronatalitní státy jsou označovány země s velkým počtem narozených dětí, v opačném případě země s nízkým počtem narozených dětí se vyznačují protinatalitní politikou. Opatření, která jsou spojována s pronatalitní politikou, jsou například finanční příspěvky pro těhotné ženy a matky do určitého věku dítěte, finanční příspěvky pro rodiny s dětmi, bytová politika, slevy na daních nebo omezování interrupcí, atd. Protinatalitní opatření mohou být například omezení překážek při interrupcích, snižování finančních dávek pro těhotné ženy a matky, a jiné. (Matoušek, 2003) Sociální, nebo také rodinná, politika je soubor opatření, které mají za cíl podporovat a chránit rodinu jako instituci. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, které má na starosti tvorbu komplexní koncepce rodinné politiky, vytvořilo odbor rodinné politiky a sociální práce. Sociální politika by měla pomoci s vyvážením tradičních a moderních funkcí rodiny. Sociální politika nabízí opatření, která podporují rodiny v situacích, kdy je rodič doma s malým dítětem nebo s nemocným dítětem, kdy je rodič nezaměstnaný, nebo pokud příjem rodiny nedosahuje životního minima. U rodin s dětmi, především u neúplných rodin nebo rodin s více dětmi, je vyšší riziko chudoby nebo nezaměstnanosti. Typ sociální politiky, který se právě snaží kompenzovat nízké příjmy v zaměstnání nebo
nezaměstnanosti, se nazývají
kompenzující. A právě tento typ sociální politiky byl zaveden v České republice. (Sirovátka, Mareš; 2002) Na úroveň celkové porodnosti v moderní společnosti má čím dál větší vliv úroveň dosaženého vzdělání žen. V dnešní době trvale narůstá podíl žen s vyšším vzděláním a to má velký vliv hlavně na budoucí hodnoty souhrnných demografických ukazatelů nejen v oblasti plodnosti. (Hamplová, 2000) V devadesátých letech se zvýšil počet studujících téměř trojnásobně. Všechna krajská města tímto rozšířením získala univerzitu, což velkou měrou zlepšilo dostupnost
13
studia. Tyto změny délky a rozsahu studia mladých lidí znamenají, že mladí lidé studují déle, polovina z nich zakončuje své studium o dva až čtyři roky později než jejich rodiče, a studuje jich mnohem více. Dnes se čím dál více lidí zaměřuje na získání vyššího vzdělání a budování kariéry. Teprve po dosažení určitě profesní pozice začínají uvažovat o založení rodiny. (Fialová, 2000) Míra potratovosti patří mezi důležité faktory, které ovlivňují počet narozených dětí. Potrat je definován jako ukončení těhotenství ženy, kdy plod neprojevuje žádné známky života a váží méně než 1000 g nebo těhotenství netrvá déle než 28 dní. Potratem je také ukončení těhotenství, kdy plod projevuje minimálně jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, ale nepřežije prvních 24 hodin po porodu. Jako potrat je označováno také ukončení mimoděložního těhotenství nebo také umělé přerušení těhotenství.
Potraty v letech 1960-2002, z toho umělá přerušení těhotenství 120000
Průměrný roční počet potratů
100000
Umělá přerušení téhotenství
80000 60000 40000 20000 0
1960- 1965- 1970- 1975- 1980- 1985- 1990- 1995- 2000 64 69 74 79 84 89 94 99
2001
2002
Obr. 4: Potraty v letech 1960-2002 Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování V Československu i v České republice byl vývoj potratovosti ovlivněn vývojem populačního klimatu, změnami legislativních úprav a rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Do roku 1957 bylo v tehdejším Československu zakázáno umělé přerušení těhotenství, proto neexistuje žádná oficiální statistika pro toto období. V roce 1958 byl přijat zákon č. 68/1957 Sb. o umělém přerušení těhotenství, který v době, kdy moderní antikoncepce téměř neexistovala, velmi usnadnil přístup k přerušení nechtěných 14
těhotenství. Vznikaly tzv. „interrupční komise“, které měly regulovat počet potratů. Mnoho mladých žen ale veřejné projednávání osobních problémů před touto komisí odrazovalo od podání žádosti o umělé přerušení těhotenství. Interrupční komise ale povolovaly většinu podaných žádostí. V první polovině 70. let byla přijata propopulační opatření, která spolu se zájmem o rodinu zapříčinila pokles počtu potratů. V roce 1974 se narodilo nejvíce dětí v celé historii České republiky. Propopulační stimuly ale nepůsobily dlouho a na konci sedmdesátých let už byla míra potratovosti na původní úrovni. V roce 1987 byla zrušena interrupční komise, což způsobilo náhlý nárůst počtu potratů. Na přelomu 80. a 90. let bylo téměř 50 % těhotenství ukončeno potratem. Tento náhlý růst byl ale pouze dočasný, protože už v první polovině 90. let nastal výrazný pokles potratovosti. Pokles trval až do roku 2006, kdy byla zaznamenána nejnižší úroveň potratovosti od padesátých let. Hlavní příčinou tohoto poklesu je rozšíření moderních antikoncepčních prostředků. V České republice od roku 2000 používá více než milion žen některou z těchto moderních antikoncepčních metod, z nichž více než 90 % používá hormonální antikoncepci. Od roku 2006 se míra potratovosti ustálila. (www.demografie.info.cz, 2004−2009; www.czso.cz, 2004) Psychologické faktory Na ženu, která v dnešní době zvažuje, zda být či nebýt matkou, působí několik aspektů, které se netýkají pouze jejího materiálního zázemí. Matějček (1992) uvádí, že dítě je pro ženu možný prostředek k uspokojení základních psychických potřeb. Jednou z těchto potřeb je potřeba stimulace. Příchod dítěte do rodiny přináší jeho rodičům pocity štěstí, radosti i úzkosti, bez kterých by život byl prázdný. Na druhou stranu ale dítě člověka zavazuje a nedovoluje mu plně užívat života, což může zatěžovat manželský život. Další z potřeb podle Matějčka (2002) je potřeba učení. Poznatky a zkušenosti, které získávají rodiče při každodenní péči o dítě, nelze získat jinou cestou a právě tyto poznatky a zkušenosti rodičům dávají možnost vnitřně růst a získat specifickou lidskou moudrost. Další potřebou, kterou dokáže dítě uspokojit, je potřeba citových vztahů. Dítě dokáže lásku nejen přijímat, ale také vracet. Pro rodiče tu už vždycky bude někdo, kdo se o ně ve stáří postará, na koho můžou myslet. Děti a jejich rodiče jsou totiž k sobě vázáni hlubokým, čistým citovým poutem. 15
S narozením dítěte žena získává určitou společenskou hodnotu, která naplňuje další z jejích potřeb a to potřebu identity. Matka ve vztahu ke svému dítěti ztrácí anonymitu, protože ji dítě potřebuje. Na druhou stranu ale péče o dítě může rodičům bránit v dosažení významných společenských cílů. Bez dítěte by se starali o důležitější věci a mohli by dosáhnout například vyšší profesní pozice. Mareš (2002) popisuje tři modely motivace k rodičovství,: sociobiologický, sociokulturní a evoluční, které jsou považovány za další faktory, ovlivňující porodnost. Sociobiologický model je založen na určité touze člověka reprodukovat se. Ženy a jejich partneři sice rozhodují o konečném počtu dětí, ale sociobiologie drží hypotézu o biologické predispozici žen k mateřství. Tato predispozice by navíc měla zaručit, že během dalšího vývoje plodnosti by nemělo dojít k výraznému poklesu. Evoluční model vysvětluje rodičovství jako instituci, která je důležitá nejen pro biologickou, ale i sociální reprodukci celého rodu. Dříve děti například zvyšovaly pracovní potenciál rodiny a tak měly větší ekonomickou hodnotu. Model sociokulturní popisuje rodičovství jako kulturní konstrukt. Tento model předpokládá, že motivace k rodičovství je naučená, ženy si ji osvojují v socializačním procesu a daná kultura ji podporuje různými hodnotami a normami. Podle Mareše (2002) se mezi motivační prvky k rodičovství řadí i biologické a sociální hodiny ženy. V dnešní době není nic zvláštního, že žena má první dítě až ve věku kolem třiceti let. Dříve by se o této ženě říkalo, že je příliš stará a mohlo by to ohrozit nejen její život ale i život dítěte. Dnes se ale často biologické hodiny u žen ozývají až právě ve věku kolem třiceti let, kdy už žena dosáhla určitého profesního postavení a je připravena na založení rodiny. Toto prodloužení reprodukčního období ženy je způsobeno mimo jiné i lepší fyzickou kondicí dnešních žen po třicítce. Metafora sociálních hodin představuje tlak na ženu z jejího okolí, nejen ze strany jejích nejbližších, ale i ze širšího sociálního okolí. Mateřství je totiž dnes stále spojováno s dosažením úplné rodiny a nenahraditelného pocitu štěstí. Nejistota rodičů při výchově dětí je potvrzena hlavně pracovníky institucí, kteří pracují s rodinami s malými dětmi. Tato nejistota se objevuje především u prvorodiček a může být způsobena nejen osobnostními vlastnostmi ženy, ale i chybějícími zkušenostmi s mateřstvím, což je způsobeno snižujícím se počtem dětí v rodině. Rodičovské zkušenosti předávají matky svým dcerám nejčastěji ústně, ale v dospělosti
16
už dcera může tyto rady považovat za zasahování do samostatného rozhodování a života. Ale kromě pediatra nebo maminek v mateřském centru existuje velmi málo institucí, kde by mladé mamince mohly poradit s výchovou dětí. Ne pro všechny ženy je v dnešní době mateřství tak přirozenou záležitostí, jako tomu bylo dříve. (Lacinová, 2002)
3.2 Úmrtnost Úmrtnost, společně s porodností, tvoří základní složku demografické reprodukce populací. Úmrtnost je také ukazatel, který vypovídá o zdravotním stavu populace. Úroveň úmrtnosti se dá nejjednodušeji vyjádřit pomocí hrubé míry úmrtnosti, která je definována jako počet zemřelých na 1000 obyvatel k 1.7. daného roku. Existuje řada faktorů, které ovlivňují úmrtnost, můžeme je rozdělit do tří hlavních skupin. První skupinu tvoří genetické faktory, tam můžeme zařadit různé vrozené vady, nebo také fakt vyšší úmrtnosti u mužů než u žen. Druhou kategorii představují ekologické faktory, které představují klimatické podmínky nebo stav životního prostředí. Poslední skupinou faktorů ovlivňujících úmrtnost jsou socioekonomické faktory. Ty můžeme dále rozlišit na individuální, kam se řadí životní úroveň jedince, péče o vlastní zdraví, úroveň vzdělání, výživa nebo fyzická aktivita jedince, a na vlivy okolního prostředí, které představují úroveň zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, ekonomickou situaci nebo systém sociálního zabezpečení. Při srovnání dvou populací, které se liší věkovou strukturou, se používá standardizovaná míra úmrtnosti. Srovnáním dvou populací, které mají jinou věkovou strukturu, pomocí ukazatele hrubé míry úmrtnosti dochází ke zkreslení, protože s rostoucím věkem se úmrtnost zvyšuje. (www.demografie.info.cz, 2004−2009) Kojenecká úmrtnost je druhou demografickou charakteristikou, kterou budu srovnávat v praktické části, proto se ji zde pokusím blíže popsat. Pro měření kojenecké úmrtnosti se používá charakteristika, která se nazývá kvocient kojenecké úmrtnosti, i když v běžné řeči se často slovo kvocient vynechává. Kvocient kojenecké úmrtnosti ve své podstatě vypovídá o tom, jaká je pravděpodobnost, že se novorozenec nedožije jednoho roku. Je definován jako podíl počtu zemřelých kojenců a počtu živě narozených dětí během daného období. Většinou se tato charakteristika vztahuje k časovému období jednoho kalendářního roku, ale
17
může být použit v jakémkoli časovém intervalu. Kvocient kojenecké úmrtnosti nemá žádné zavedené značení a tak pro tuto práci použiji značení kú. kú =
M t ,0 N tživě
Na rozdíl od obecné úmrtnosti u kojenecké úmrtnosti nehrají roli faktory jako geografická poloha, ale spíš ji ovlivňují faktory jako předporodní a poporodní péče a technologie, které jsou dány ekonomickou silou země. Kvocient kojenecké úmrtnosti se často považuje za ukazatel vyspělosti země. Kromě kvocientu kojenecké úmrtnosti existují ještě další ukazatele, které měří úmrtnost dětí v prvních hodinách, dnech a týdnech po porodu. Jedním z těchto ukazatelů je novorozenecká úmrtnost, která měří úmrtnost v období prvních sedmi dnů po porodu. Občas se označuje jako časná novorozenecká úmrtnost a tím se odlišila od širší novorozenecké úmrtnosti, která měří úmrtnost v období prvních čtyř týdnů (28 dnů). Dalším ukazatelem je poporodní úmrtnost, která měří úmrtnost v prvních třech dnech života dítěte. Definice kvocientů poporodní, časné novorozenecké i širší novorozenecké úmrtnosti je podobná jako u kojenecké úmrtnosti. Počítají se jako podíl počtu zemřelých v daném věkovém intervalu do 3, 7 nebo 27 dnů a počtu živě narozených dětí. (Koschin, 2005)
3.2.1 Vývoj úmrtnosti v ČR Od prvního osídlení dnešního území České republiky Slovany až do začátku 19. století se míra úmrtnosti pohybovala v rozmezí 35 – 40 ‰. Poklidný vývoj byl občas přerušován epidemiemi, válkami nebo hladomory. Jedno z takových vyrušení přišlo v roce 1380, kdy Českou republiku postihl mor, který významně zvýšil míru úmrtnosti. V celém období vývoje byla zaznamenána velmi vysoká kojenecká úmrtnost a úmrtnost u dětí ve věku do 5ti let. Od začátku 19. století se začala míra úmrtnosti mírně snižovat. Pod 30 ‰ klesla míra úmrtnosti v roce 1830 a po roce 1880 se dostala na hodnotu 15 ‰. Na začátku 20. století se míra úmrtnosti zvýšila a to hlavně kvůli světovým válkám a nedostatku výživy, které ovlivnily úmrtnost ve všech věkových kategoriích. Po skončení druhé světové války došlo ke zlepšení situace hlavně díky zavedení povinného 18
očkování proti řadě chorob a zároveň začalo přibývat staršího obyvatelstva. (Koschin, 2005) Mezi lety 1945−1960 dojde k rychlému poklesu úmrtnosti, který je srovnatelný s vyspělými západoevropskými zeměmi, na hodnotu 10 ‰. Největší pokles nastal v kojenecké úmrtnosti, která ještě před druhou světovou válkou dosahovala hodnoty téměř 90 ‰. V roce 1961 už hodnota kojenecké úmrtnosti dosahovala hodnoty 23 ‰. Poklesem míry úmrtnosti se mezi lety 1945 a 1960 se výrazně zvýšila naděje dožití při narození. Od roku 1961 se ale úmrtnost dostala do fáze stagnace, která byla vyvolána degenerativními a civilizačními chorobami. Na počátku 60. let byla situace podobná ve většině evropských zemí. Ovšem v západoevropských zemích došlo na počátku let sedmdesátých k růstu naděje dožití, který způsobil zejména pokles úrovně kardiovaskulární úmrtnosti. Ve většině zemí střední a východní Evropy, stejně jako v České republice, došlo ke znovuobnovení růstu naděje dožití až na konci 70. let. Tento rozdílný vývoj způsobilo neefektivní socialistické zdravotnictví, především ekonomické problémy, které bránily zisku nových technologií, které byly značně finančně nákladné. (Meslé, 2006) V roce 1980 se míra úmrtnosti výrazně zvýšila kvůli chřipkové epidemii, která zasáhla Českou republiku. Ta sice nebyla přímou příčinou úmrtí, ale podílela se na zhoršení zdravotního stavu osob starších 70 let. Míra úmrtnosti vzrostla až na 13,1 ‰. Posledním rokem, kdy došlo k růstu úmrtnosti a tedy k poklesu naděje dožití při narození, byl rok 1990. Od tohoto roku už je zaznamenáván růst naděje dožití při narození, která v roce 2008 dosáhla hodnot 74 let u mužů a 80,3 let u žen. Za tímto pozitivním vývojem po roce 1990 stojí řada faktorů. Mezi ty nejvýznamnější se řadí především dostupnost moderní zdravotnické techniky, vysoce účinná léčiva, realizace preventivních programů, zlepšení životního prostředí, změna životního stylu nebo změna struktury ekonomické aktivity obyvatelstva. Právě rozdílné trendy a dynamika vývoje úmrtnosti po roce 1990 oddálily Českou republiku zemím Východního bloku a přiblížily ji západoevropským zemím. V současné době se jim Česká republika nejvíce blíží v kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti dětí a mládeže a dalo by se říci i v úmrtnosti
v produktivním
věku.
V úmrtnosti
ve
vyšším
produktivním
a poproduktivním věku ale stále patří mezi postkomunistické země. (Burcin, 2007)
19
Obr. 5: Naděje dožití při narození v letech 1950-2011 Zdroj: ČSÚ, 2011
3.2.2 Předpokládaný vývoj úmrtnosti v ČR Nejnovější prognóza vývoje míry úmrtnosti byla vypracována Českým statistickým úřadem a je z roku 2009. Prahem projekce je rok 2009, za její horizont byl určen rok 2065. Stejně jako u porodnosti i do projekce úmrtnosti byli zahrnuti cizinci s trvalým, přechodným nebo dlouhodobým pobytem na území České republiky. I pro úmrtnost byly vytvořeny tři varianty projekce (nízká, střední a vysoká). V nízké, střední i vysoké variantě je očekáván růst střední délky života. K tomu by mělo nejvíce přispět snížení úmrtnosti mužů ve věku nad 60 let. Ve 20. letech 21. století by Česká republika měla dosáhnout úrovně vyspělých evropských států z hlediska naděje dožití. Nízká varianta předpokládá plynulý růst střední délky života na hodnoty 78,4 let u mužů a 83,7 let u žen v roce 2030. v roce 2065 by měla dosahovat u mužů hodnoty 84,1 let, u žen pak 88,5 let. Střední varianta očekává také plynulý růst střední délky života, která dosáhne v roce 2030 hodnoty 79,5 let u mužů a 85,1 let u žen. Do roku 2065 by se tyto čísla měla ještě zvýšit až na hodnoty 86,5 let u mužů a dokonce až 91 let u žen.
20
Vysoká varianta předpokládá nejvýraznější růst střední délky života, která by v roce 2030 měla vyšplhat až na hodnoty 80,5 let u mužů a 86 let u žen. Poté očekává stále plynulý růst až na 88,5 let u mužů a 93 let u žen v roce 2065. (www.czso.cz, 2009)
Projekce střední délky života - muži 90 88 86 84 82 80 78 76 74
Nízká varianta Střední varianta Vysoká varianta
2010
2020
2030
2040
2050
2065
Obr. 6: Projekce střední délky života - muži Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
Projekce střední délky života - ženy 94 92 90 88 86 84 82 80
Nízká varianta Střední varianta Vysoká varianta
2010
2020
2030
2040
2050
2065
Obr. 7: Projekce střední délky života - ženy Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování
3.3 Vývoj porodnosti a úmrtnosti ve Francii 3.3.1 Vývoj porodnosti od roku 1900 Na začátku 20. století se ve Francii rodilo nejvíce dětí, počet živě narozených dětí dosahoval až 920 000, což je nejvíce za celou historii Francie. Ve 30. letech došlo k výraznému poklesu porodnosti, který vyvrcholil nejnižší mírou porodnosti v letech 1938 a 1939, kdy se narodilo 620 000 živě narozených dětí. Po druhé světové válce ale 21
ve Francii došlo k baby-boomu, který způsobil zvýšení počtu živě narozených dětí, který dosahoval až 800 000 dětí. Jednou z hlavních příčin tohoto rychlého růstu po roce 1945 bylo zavedení aktivní rodinné politiky. Rodinná politika byla na politickém programu již na konci 19. století, ale zavedena byla právě až po konci druhé světové války. Tento růst trval až do roku 1974, poté došlo k mírnému snížení, ale od roku 1975 se ustálila na úrovni okolo 750 000 živě narozených dětí ročně.
Vývoj porodnosti Francie 1905-2010 Počet mrtvě narozených
900000 850000
Počet živě narozených
800000 750000 700000 650000 600000 550000 500000 450000 05 20 95 19 85 19 75 19 65 19 55 19 45 19 35 19 25 19 15 19 05 19
Obr. 8: Vývoj porodnosti ve Francii v letech 1905−2010 Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Úhrnná plodnost se na začátku 20. století pohybovala kolem hodnoty 2,9 dítěte na jednu ženu. Během první světové války došlo k výraznému snížení úhrnné plodnosti. V roce 1916 činila úhrnná plodnost pouhých 1,2 dítěte na jednu ženu. Druhá světová válka měla jiný efekt. Během ní dochází ke zvýšení úhrnné plodnosti, které trvá až do roku 1964, po celou dobu se přitom úhrnná plodnost pohybuje okolo hodnoty 2,6 dítěte. Od roku 1964 se snižovala až do roku 1975, kdy se ustálila na hodnotě 1,8 dítěte na jednu ženu. Po roce 1975 se hodnota úhrnné plodnosti stabilizovala na hodnotě 1,8 dítěte. Výjimkou byl pouze mírný pokles na počátku devadesátých let a mírný nárůst po roce 2000. Stejně jako ve všech zemích i ve Francii se rodilo více chlapců než dívek. Většinou je zaznamenáno narození 105 živě narozených chlapců na 100 dívek. V období světových válek je to dokonce až 107 živě narozených chlapců na 100 živě narozených dívek. Mezi mrtvě narozenými dětmi je dominance chlapců ještě větší. Na 100 mrtvě 22
narozených dívek se mrtvě narodilo mezi 130 až 140 chlapci. To znamená, že 57 % mrtvě narozených dětí byli chlapci. Tento trend trvá až do 40. let. Poté je zaznamenáván pokles až do roku 1975, kdy se rodí průměrně 110 mrtvě narozených chlapců na 100 dívek. (Daquet, 2002)
3.3.2 Projekce obyvatelstva ve Francii 2005-2050 Podle předpokladů základního scénáře se k 1. 1. 2050 očekává počet obyvatel Francie okolo 70 miliónů, oproti 60,7 miliónům v roce 2005. Změny v plodnosti nebo úmrtnosti jsou nejisté. Je proto nezbytné kvantifikovat vliv předpokládané změny. Vedle základní hypotézy se proto používají ještě nízká a vysoká varianta. Vysoká varianta vývoje předpokládá zvýšení počtu obyvatel na 74,2 miliónů. Dále předpokládá zvýšení úhrnné plodnosti ze současných 1,8 dítěte na jednu ženu na 2,1 dítěte na jednu ženu. Nízká varianta vývoje naopak očekává mírné snížení úhrnné plodnosti na 1,7 dítěte na jednu ženu. Ze začátku období předpokládá mírný růst populace na 66,3 milionu obyvatel, který potrvá do roku 2040. Následně se ale počet obyvatel začne snižovat a v roce 2050 by na území Francie mělo žít 65,9 miliónů obyvatel. (Robert-Bobée, 2006)
3.3.3 Vývoj úmrtnosti ve Francii Ve Francii na začátku 18. století umíralo jedno ze tří dětí před dosažením jednoho roku života a to především na infekční nemoci. Od té doby kojenecká úmrtnost začala rychle klesat. Hlavní příčinou tohoto zlepšení bylo úspěšné šíření očkování proti neštovicím, které byly jednou z hlavních smrtelných nemocí té doby. V druhé
polovině
19.
století
začala
kojenecká
úmrtnost
opět
stoupat.
Nekontrolovaný rozvoj průmyslu a přeplněné bydlení přispívalo k šíření epidemií a to společně s příchodem nové nemoci, cholery, způsobilo několik úmrtnostních špiček. Na konci 19. století ale nastal opět pokles kojenecké úmrtnosti, který v podstatě trvá dodnes, až na pár výjimek. Jednou z těchto výjimek bylo období první světové války, kdy byla úmrtnost velmi ovlivněna španělskou chřipkou, a další z výjimek byla v roce 1945, která byla způsobena nedostatkem mléka po osvobození.
23
Po roce 1945 došlo k rapidnímu poklesu kojenecké úmrtnosti, který se dá vysvětlit úplným odstraněním smrtelných infekčních onemocnění. Ve Francii, stejně jako ve většině evropských zemí, klesla kojenecká úmrtnost pod hranici deseti úmrtí na tisíc dětí do věku 1 roku kolem roku 1980. (Pison, 2010)
140 120 100 80 60 40 20 0 1910
1920
1930
1940
1950
1960
1970
1980
1990
2000
Obr. 9: Vývoj kojenecké úmrtnosti v letech 1910−2000 Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Mezi lety 1900−1992 se naděje dožití při narození zvýšila o 70 %. Na počátku dvacátého století byla naděje dožití při narození u mužů pouze 43,4 let a u žen činila 47 let. V roce 1994 u mužů dosáhla hodnoty 73,6 let a u žen dokonce 81,8 let. Kromě dvou velkých výkyvů způsobených světovými válkami byl ale téměř celé století zaznamenáván pravidelný růst tohoto ukazatele. Vývoj úmrtnosti ve Francii reprezentuje vývoj úmrtnosti v celé západní Evropě. Mezi lety 1950 a 1990 se Francie posunula z 12. na druhé místo v naději dožití při narození u žen a z 18. na 13. místo u mužů. Z hlediska délky života tak Francie velmi vylepšila své postavení. Francie se hlavně vyznačovala mimořádně vysokým tempem poklesu kojenecké úmrtnosti po roce 1950, který byl rychlejší, než v kterékoli jiné zemi na světě kromě Japonska. To bylo způsobeno především velmi výrazným poklesem úmrtnosti v prenatálním období. (Garros, Bouvier-Colle, 1995) Od konce druhé světové války byl ve Francii opět zaznamenáván stabilní růst naděje dožití. Od roku 1950 vzrostla naděje dožití z 66,4 let na 80,3 let v roce 2005. Ze začátku to bylo způsobeno poklesem úmrtnosti v důsledku infekčních chorob u všech věkových kategorií, především u dětí mezi lety 1950 a 1980. Naopak u mužů ve věku 24
kolem dvaceti let se pokles úmrtnosti zastavil, dokonce se úmrtnost mírně zvýšila. U žen bylo zaznamenáno zpomalení poklesu úmrtnosti. Tento špatný výsledek z velké části ovlivnil prudký růst úmrtnosti při dopravních nehodách. Ve věku nad 25 let byl u mužů pokles úmrtnosti stabilní, zatímco u žen byl pokles větší ve všech věkových kategoriích, zejména ve věku mezi 30 a 70 lety.
40 35 30 25 20 15 10 5 0 1910
1920
1930
1940
1950
1960
1970
1980
1990
2000
Obr. 10: Vývoj míry úmrtnosti ve Francii v letech 1910−2000 Zdroj: ISEE, vlastní zpracování Po roce 1980 se mírně zvýšila úmrtnost mužů ve věku kolem 30 let, to bylo způsobeno především příchodem AIDS, který zasáhl právě tyto věkové skupiny. Na začátku devadesátých let se vůbec infekční nemoci staly druhou nejčastější příčinou smrti. Naštěstí už v roce 1995 začala úmrtnost na AIDS opět klesat díky preventivním kampaním a léčbě, která oddálila nástup plnohodnotné nemoci a snížila tak počet úmrtí na tuto nemoc. Stabilizoval se tak počet HIV pozitivních osob, jejich přesný počet je ale stále nepřesný. V roce 2000 už byla úmrtnost opět na míře před příchodem AIDS. Změny v úmrtnosti na rakovinu, kardiovaskulární a další onemocnění, které všechny mají sestupnou tendenci, svědčí o všeobecném zlepšení v oblasti zdraví. (Meslé, 2004)
3.4 Statistika − časové řady Řady pozorovaných hodnot statistického znaku, které jsou většinou seřazeny v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti, se nazývají časové řady. U časových řad je nejdůležitější podmínkou srovnatelnosti dat jejich věcné a prostorové vymezení v celém předmětném časovém úseku.
25
Časové řady se dělí na okamžikové a intervalové. U okamžikových časových řad se hodnota znaku vztahuje k určitému časovému okamžiku. Hodnoty u intervalových časových řad se vztahují k určitému časovému úseku nenulové délky. U tohoto typu časových řad existuje jedna charakteristická vlastnost a tou je sčitatelnost hodnot znaku. Tato vlastnost umožňuje určit smysluplně hodnotu znaku za delší časový úsek. Délku časových intervalů, ke kterým se srovnávací údaje vztahují, musí být konstantní. 3.4.1 Charakteristiky vývoje Absolutní přírůstek d t = y t − y t −1
pro t = 2, 3,…, n
Koeficient růstu kt =
yt y t −1
pro t = 2, 3,…, n
Koeficient přírůstku
δt =
dt y − y t −1 = t = kt − 1 y t −1 yt −1
pro t = 2, 3,…, n
Koeficienty růstu a přírůstku se většinou vyjadřují v procentech a nazývají se tempo růstu a tempo přírůstku. Mezi nimi rovněž existuje analogický vztah: 100δ t= 100k t − 100 U charakteristik vývoje můžeme vypočítat i průměrné hodnoty výše uvedených charakteristik. Průměrný absolutní přírůstek je aritmetickým průměrem, který lze zjednodušeně vyjádřit: d =
y −y 1 n ∑ d t = nn − 1 1 n − 1 t =2
Z této zjednodušené podoby vyplývá, že hodnota průměrného absolutního přírůstku závisí pouze na krajních hodnotách časové řady. Interpretace této charakteristiky objasňuje celkový vývoj řady. Průměrný koeficient růstu vypočteme jako geometrický průměr koeficientů růstu. Zjednodušená forma výpočtu vypadá takto:
26
n
k = n −1 ∏ k t = n −1 t =2
yn . y1
Bazický index je relativní přírůstek počítaný ke stále stejnému základu:
k i ,1 =
yi . y1
Při popisu časových řad se používá metoda, která je založena na separaci a odděleném změření hlavních složek pohybu časové řady. Většinou se pozorují tři hlavní složky vývoje: hlavní směr, periodické kolísání a nepravidelná složka. Trend časové řady, neboli dlouhodobá tendence vývoje, může být stacionární, v případě, že časová řada je rovnoběžná s časovou osou, rostoucí nebo klesající, střídavý, přímočarý nebo křivočarý. Pokud roste nebo klesá, může být buď neomezená nebo omezená shora nebo zdola. Kolem hlavního směru, neboli trendu, jsou pozorovány pravidelné fluktuace hodnot, které se nazývají periodické kolísání. To je charakteristické délkou periody, amplitudou, neboli velikostí výchylky, a fázovým posunem, který určuje polohu minima a maxima vzhledem k počátku časové osy. Časová řada, která nemá periodickou složku, se nazývá neperiodická. Nepravidelná složka řady pozoruje nepravidelné fluktuace hodnot. Zatímco trendová složka a periodické kolísání nemusí být vždy pozorovány, nepravidelnou složku časové řady obsahují vždy. Nepravidelná složka se určí pomocí metody zbytku neboli rezidua.
3.4.2 Analytické vyrovnání Analytické vyrovnání časové řady je proložení hodnot trendovou funkcí. Základní metodou proložení je metodou nejmenších čtverců. Nezávislou proměnnou je časová proměnná, kterou lze vyjádřit: t=
kdy platí, že
2i − n − 1 2
pro i = 1,2,…, n
∑t = 0.
Trendová přímka:
27
T = b0 + b1t kde t je časová proměnná. Po zavedení časové proměnné můžeme určit parametry trendové funkce: b0 = b1 =
∑y
t
n . ∑ yt × t
∑t
2
(Minařík, 2007)
28
4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Porovnání úhrnné plodnosti ČR a Francie Tab. 1: Vývoj úhrnné plodnosti v České republice
Období
Průměrná Absolutní úhrnná Tempo přírůstek plodnost růstu (%) (dt) (TFR)
Tempo přírůstku (%)
Bazický index (%)
tij
tij*TFR
tij
2
T
1921-1930
2,487
x
x
x
x
-4
-9,948
16
2,594
1931-1940
1,86
-0,627
74,789
-25,211
74,789
-3
-5,58
9
2,461
1941-1950
2,765
0,905
148,656
48,656
111,178
-2
-5,53
4
2,328
1951-1960
2,484
-0,281
89,837
-10,163
99,879
-1
-2,484
1
2,195
1961-1970
2,065
-0,419
83,132
-16,868
83,032
0
0
0
2,063
1971-1980
2,256
0,191
109,249
9,249
90,712
1
2,256
1
1,930
1981-1990
1,947
-0,309
86,303
-13,697
78,287
2
3,894
4
1,797
1991-2000
1,375
-0,572
70,621
-29,379
55,287
3
4,125
9
1,665
2001-2010
1,326
-0,049
96,436
-3,564
53,317
4
5,304
16
1,532
Celkem
18,565
x
x
x
x
x
-7,963
60
x
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Hodnoty průměrné úhrnné plodnosti v tabulkách vývoje úhrnné plodnosti České republiky a Francie vznikly pomocí aritmetického průměru, kdy jsem hodnoty úhrnné plodnosti za každý rok zprůměrovala a získala průměrné hodnoty za deset let. Z tabulky vývoje úhrnné plodnosti v České republice můžeme vyčíst vcelku pravidelný pokles úhrnné plodnosti. Výraznější pokles nastal ve 30. letech, kdy úhrnná plodnost klesla o 25 %. V dalším desetiletí, tzn. mezi lety 1941 a 1950, se ale velmi výrazně zvýšila a dosáhla nejvyšší hodnoty za celé sledované období a to 2,765 dítěte na jednu ženu. Absolutní přírůstek úhrnné plodnosti dosáhl 0,9 dítěte na jednu ženu. Během dalších dvaceti let plodnost opět mírně klesala, ale v 80. letech byl zaznamenán zatím poslední nárůst úhrnné plodnosti, i když o pouhých necelých 10 %. Od 90. let úhrnná plodnost opět klesala a mezi lety 1991−2000 klesla dokonce o téměř 30 %. V dalším časovém rozmezí 2001−2010 byla zaznamenána nejnižší hodnota úhrnné plodnosti za celé sledované období. Rozdíl mezi hodnotami úhrnné plodnosti krajních
29
sledovaných období je 46,683 %, to znamená, že kvocient úhrnné plodnosti v České republice klesl od třicátých let do současnosti o téměř polovinu. Tab. 2: Vývoj úhrnné plodnosti ve Francii
Období
Průměrn Absolutn á úhrnná í Tempo plodnost přírůstek růstu (%) (TFR) (dt)
Tempo přírůstku (%)
Bazický index (%)
tij
tij*TFR
tij2
T
1921-1930
2,369
x
x
x
x
-4
-9,476
16
2,566
1931-1940
2,129
-0,24
89,869
-10,131
89,869
-3
-6,387
9
2,482
1941-1950
2,565
0,436
120,479
20,479
108,274
-2
-5,13
4
2,399
1951-1960
2,722
0,157
106,121
6,121
114,901
-1
-2,722
1
2,316
1961-1970
2,736
0,014
100,514
0,514
115,492
0
0
0
2,232
1971-1980
2,059
-0,677
75,256
-24,744
86,91
1
2,059
1
2,149
1981-1990
1,826
-0,233
88,684
-11,316
77,079
2
3,652
4
2,066
1991-2000
1,741
-0,085
95,345
-4,655
73,490
3
5,223
9
1,982
2001-2010
1,945
0,204
111,717
11,717
82,102
4
7,78
16
1,899
Celkem
20,092
x
x
x
x
x
-5,001
60
X
Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Pokles úhrnné plodnosti ve Francii nebyl tak výrazný jako v České republice, rozdíl mezi hodnotami prvního a posledního období je pouze 0,424 dítěte na jednu ženu, to znamená, že od začátku dvacátého století klesla ve Francii úhrnná plodnost o necelých 18 %. Na rozdíl od České republiky ve Francii úhrnná plodnost rostla od začátku 20. století až do sedmdesátých let, kdy dosáhla nejvyšší hodnoty v celém sledovaném období 2,736 dítěte na jednu ženu. V letech osmdesátých ale nastal pokles o téměř 25 %, který pokračoval po další dvě období a zastavil se až na konci dvacátého století, kdy kvocient úhrnné plodnosti dosáhl nejnižší úrovně 1,741 dítěte na jednu ženu. V období let 2001–2010 byl zaznamenán opět růst úhrnné plodnosti o necelých 12 % oproti předchozímu období na 1,945 dítěte na jednu ženu. A i díky tomu se Francie dlouhodobě udržuje mezi státy s nejvyšší úhrnnou plodností.
30
Trendová přímka
3 2,6
Průměrná úhrnná plodnost ČR
2,2 1,8 1,4 1 0 01 -2 01 20 0 00 -2 91 19 0 99 -1 81 19 0 98 -1 71 19 0 97 -1 61 19 0 96 -1 51 19 0 95 -1 41 19 0 94 -1 31 19 0 93 -1 21 19
Obr. 11: Průměrná úhrnná plodnost v ČR vyrovnaná trendovou přímkou Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Rovnice trendové přímky je T=2,063-0,133t Trendová přímka
2,9 2,7
Průměrná úhrnná plodnost Francie
2,5 2,3 2,1 1,9 1,7 1,5
0 01 -2 01 20 0 00 -2 91 19 0 99 -1 81 19 0 98 -1 71 19 0 97 -1 61 19 0 96 -1 51 19 0 95 -1 41 19 0 94 -1 31 19 0 93 -1 21 19
Obr. 12: Průměrná úhrnná plodnost Francie vyrovnaná trendovou přímkou Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Rovnice trendové přímky je T=2,232-0,083t
31
Bazický index úhrnné plodnosti ČR
120 110 100 90 80 70 60 50 40
Bazický index úhrnné plodnosti Francie
0 01 -2 01 0 20 00 -2 91 0 19 99 -1 81 0 19 98 -1 71 0 19 97 -1 61 0 19 96 -1 51 0 19 95 -1 41 0 19 94 -1 31 0 19 93 -1 21 19
Obr. 13: Porovnání bazických indexů úhrnné plodnosti ČR a Francie Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní zpracování Z grafu porovnání bazických indexů je patrné, ve kterých obdobích se výrazně odlišovaly vývoje úhrnné plodnosti v České republice a ve Francii. První rozdílný vývoj nastal v období let 1951−1960, kdy v České republice úhrnná plodnost začala klesat, naopak ve Francii byl zaznamenán mírný růst, který pokračoval i v dalším období let 1961−1970. V České republice úhrnná plodnost stále klesala. Mírný nárůst byl v České republice zaznamenán až v období 1971−1980, který byl ale v dalším období následován opět poklesem, který pokračoval až do posledního sledovaného období. Ve Francii úhrnná plodnost klesala od 80. let, ale v posledním sledovaném období byl opět zaznamenán mírný nárůst. Tempo růstu úhrnné plodnosti ČR
160 150 140 130 120 110 100 90 80 70 60
Tempo růstu úhrnné plodnosti Francie
0 01 -2 01 20 0 00 -2 91 19 0 99 -1 81 19 0 98 -1 71 19 0 97 -1 61 19 0 96 -1 51 19 0 95 -1 41 19 0 94 -1 31 19 0 93 -1 21 19
Obr. 14: Porovnání tempa růstu úhrnné plodnosti ČR a Francie Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní zpracování 32
Z grafu porovnání tempa růstu úhrnné plodnosti v České republice a ve Francii můžeme vidět růst a pokles tohoto demografického ukazatele oproti předchozímu období. Zatímco ve Francii nebyly rozdíly tak markantní, v České republice je jeden významný skok, který nastal v období let 1941−1950. Úhrnná plodnost v České republice v tomto období stoupla o 74 % oproti předchozímu období. Už v dalším časovém intervalu ale opět klesla o 59 %.
4.2 Porovnání kojenecké úmrtnosti ČR a Francie Tab. 3: Vývoj kojenecké úmrtnost v České republice
Období
Průměrná Absolutní kojenecká přírůstek úmrtnost (dt) (kú)
Tempo Tempo Bazický růstu přírůstku index (%) (%) (%)
2
tij
tij*kú
tij
T
1901-1910
215,4
x
x
x
x
-5
-1077
25
181,131
1911-1920
184,93
-30,47
85,854
-14,146
85,854
-4
-739,72
16
159,603
1921-1930
138,6
-46,33
74,947
-25,053
64,345
-3
-415,8
9
138,075
1931-1940
101,4
-37,2
73,160
-26,84
47,075
-2
-202,8
4
116,546
1941-1950
74,2
-27,2
73,176
-26,824
34,448
-1
-74,2
1
95,018
1951-1960
31,15
-43,05
41,981
-58,019
14,461
0
0
0
73,489
1961-1970
20,98
-10,17
67,352
-32,648
9,740
1
20,98
1
51,961
1971-1980
18,55
-2,43
88,418
-11,582
8,612
2
37,1
4
30,432
1981-1990
12,76
-5,79
68,787
-31,213
5,924
3
38,28
9
8,904
1991-2000
7,02
-5,74
55,016
-44,984
3,259
4
28,08
16
-12,625
2001-2010
3,39
-3,63
48,291
-51,709
1,574
5
16,95
25
-34,153
Celkem
808,38
x
x
x
x
x
-2368,13
110
x
Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Průměrný koeficient růstu kojenecké úmrtnosti v ČR dosahuje hodnoty 0,66023. Průměrný absolutní přírůstek kojenecké úmrtnosti v ČR je -21,301.
33
Vývoj kojenecké úmrtnosti v České republice měl pouze klesající tendenci. Zatímco na začátku 20. století dosahovala hodnota kojenecké úmrtnosti 215,4 dětí na 10 000 živě narozených, tak hlavně díky lepší poporodní péči se v posledním sledovaném období pohybovala tato hodnota na úrovni 3,39 dítěte na 10 000 živě narozených. Průměrně klesala kojenecká úmrtnost za každé sledované období o 44 %. Tab. 4: Vývoj kojenecké úmrtnosti Francie
Období
Průměrná kojenecká úmrtnost (kú)
1901-1910
140,72
x
x
x
1911-1920
130,72
-10
92,893
1921-1930
96,87
-33,85
1931-1940
75,78
1941-1950
Absolutní Tempo přírůstek růstu (dt) (%)
Tempo Bazický přírůstku index (%) (%)
tij
tij*kú
tij2
T
x
-5
-703,6
25
129,42
-7,106
92,894
-4
-522,88
16
114,61
74,104
-25,895
68,839
-3
-290,61
9
99,80
-21,09
78,228
-21,771
53,852
-2
-151,56
4
84,99
74,57
-1,21
98,403
-1,597
52,992
-1
-74,57
1
70,19
1951-1960
37,49
-37,08
50,274
-49,725
26,642
0
0
0
55,38
1961-1970
22,29
-15,2
59,455
-40,544
15,84
1
22,29
1
40,57
1971-1980
13,16
-9,13
59,039
-40,960
9,352
2
26,32
4
25,76
1981-1990
8,33
-4,83
63,298
-36,702
5,92
3
24,99
9
10,95
1991-2000
5,42
-2,91
65,066
-34,934
3,852
4
21,68
16
-3,85
2001-2010
3,81
-1,61
70,295
-29,705
2,708
5
19,05
25
-18,66
Celkem
609,16
x
x
x
x
x
-1628,89 110
X
Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Průměrný koeficient růstu kojenecké úmrtnosti ve Francii dosahuje hodnoty 0,697039. Průměrný absolutní přírůstek kojenecké úmrtnosti ve Francii je -13,691. Ve Francii se kojenecká úmrtnost vyvíjela stejným směrem jako v České republice. Průměrně za každé sledované období klesala o 31 %. V prvním sledovaném období vykazovala kojenecká úmrtnost ve Francii mnohem nižší hodnoty než v České republice, průměrně mezi lety 1901 a 1910 umíralo 140,72 dětí na 10 000 živě narozených, a na začátku 21. století se velmi přiblížila České republice s hodnotou 3,81 dítěte na 10 000 živě narozených. 34
250
Trendová přímka
200
Průměrná kojenecká úmrtnost
150 100 50 0 -50
0 01 -2 01 20 000 -2 91 19 990 -1 81 19 980 -1 71 19 970 -1 61 19 960 -1 51 19 950 -1 41 19 940 -1 31 19 930 -1 21 0 19 92 -1 11 0 19 91 -1 01 19
Obr. 15: Průměrná kojenecká úmrtnost ČR vyrovnaná trendovou přímkou Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Rovnice trendové přímky je T=73,489-21,528t Trendová přímka
160 120
Průměrná kojenecká úmrtnost
80 40 0 -40 0 01 -2 01 20 000 -2 91 19 990 -1 81 19 980 -1 71 0 19 97 -1 61 19 960 -1 51 19 950 -1 41 19 940 -1 31 19 930 -1 21 0 19 92 -1 11 0 19 91 -1 01 19
Obr. 16: Průměrná kojenecká úmrtnost Francie vyrovnaná trendovou přímkou Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Rovnice trendové přímky je T=55,378-14,808t
35
Bazický index kojenecké úmrtnosti ČR
120 100
Bazický index kojenecké úmrtnosti Francie
80 60 40 20 0
0 01 -2 01 0 20 00 -2 91 0 19 99 -1 81 0 19 98 -1 71 0 19 97 -1 61 0 19 96 -1 51 0 19 95 -1 41 0 19 94 -1 31 0 19 93 -1 21 0 19 92 -1 11 0 19 91 -1 01 19
Obr. 17: Porovnání bazických indexů kojenecké úmrtnosti ČR a Francie Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní zpracování Graf porovnání bazických indexů kojenecké úmrtnosti jasně ukazuje velmi podobný vývoj tohoto ukazatele v obou zemích. Pokles kojenecké úmrtnosti je mírně výraznější v České republice. Ve Francii se pokles zpomalil hlavně ve 40. letech. Od 70. let je vývoj v České republice a ve Francii téměř totožný.
19 01 -1 19 910 11 -1 19 920 21 -1 19 930 31 -1 19 940 41 -1 19 950 51 -1 19 960 61 -1 19 970 71 -1 19 980 81 -1 19 990 91 -2 20 000 01 -2 01 0
110 100 90 80 70 60 50 40
Tempo růstu kojenecké úmrtnosti ČR Tempo růstu kojenecké úmrtnosti Francie
Obr. 18: Porovnání tempa růstu kojenecké úmrtnosti ČR a Francie Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní zpracování Z grafu porovnání tempa růstu kojenecké úmrtnosti je jasně vidět, že nejvýraznější pokles období v České republice i ve Francii nastal v období 1961−1970, kdy v České republice klesla kojenecká úmrtnost o 31 % oproti předcházejícímu období a ve Francii dokonce o téměř 50 %. Naopak nejnižší pokles byl ve Francii zaznamenán v 50. letech, kdy kojenecká úmrtnost klesla o pouhých 1,6 %. V České republice nastal nejnižší 36
pokles kojenecké úmrtnosti v 80. letech, kdy oproti předchozímu období klesla o 11,6 %. Z grafu lze také vyčíst, že v České republice za poslední tři sledovaná období stále stoupá tempo poklesu kojenecké úmrtnosti, zatímco ve Francii je tempo poklesu tohoto ukazatele stále pomalejší.
37
5 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo popsat dva významné demografické ukazatele, porodnost a úmrtnost, popsat některé faktory, které je ovlivňují a nakonec porovnat vývoj úhrnné plodnosti a kojenecké úmrtnosti v České republice a ve Francii. V teoretické části jsem se tedy zaměřila na popis porodnosti a úmrtnosti, jejich vývoj v České republice a ve Francii. Naznačila jsem i budoucí prognózy vývoje porodnosti a úmrtnosti a vývoje počtu obyvatel jak v České republice, tak i ve Francii. Dále jsem se zabývala faktory, které mohou ovlivnit potencionální rodiče v otázce založení rodiny, a faktory, které ovlivňují míru úmrtnosti. V praktické části jsem se pomocí uvedených statistických metod snažila porovnat vývoj úhrnné plodnosti a kojenecké úmrtnosti mezi Českou republikou a Francií. Abych co nejlépe dokázala vystihnout proces vývoje obou ukazatelů, využila jsem časové řady, kde jsem zprůměrovala hodnoty obou ukazatelů za deset let. Takto vytvořené hodnoty jsem poté vyrovnala trendovou přímkou. Pro porovnání hodnot jsem použila bazické indexy a tempa růstu, pro které jsem také sestrojila grafy, dále absolutní přírůstky, průměrné koeficienty růstu a průměrné absolutní přírůstky. Situace ve Francii je, jak vychází z teoretické i z výsledků praktické části práce, mnohem lepší než v České republice. Co se týče porodnosti, nebo lépe úhrnné plodnosti, patří Francie dlouhodobě mezi země s nejvyšším kvocientem úhrnné plodnosti v Evropě. Česká republika se naopak řadí stále mezi východoevropské země s nejnižší mírou tohoto ukazatele. Podle projekce úhrnné plodnosti, kterou vypracoval Český statistický úřad, by se ale měla situace v České republice zlepšovat a kvocient
úhrnné plodnosti by měl opět začít růst. Ve Francii i v České republice od počátku 20. století klesal počet zemřelých. Důležitou charakteristikou je kojenecká úmrtnost, která v obou zemích vykazovala výrazný pokles, který se za posledních dvacet let zpomalil, ale i tak dosáhla v obou zemích velmi nízké úrovně a zařadila tak Českou republiku i Francii mezi evropské země s nejnižší mírou tohoto ukazatele. Nízká míra kojenecké úmrtnosti ukazuje, že Česká republika i Francie mají velmi dobrou předporodní i poporodní péči a patří mezi
vyspělé západní země.
38
Seznam použitých zdrojů a literatury BURCIN, B., KUČERA, T. Populační vývoj České republiky. Praha: Karlova univerzita, 2007, ISBN 978-80-86561-46-2. FIALOVÁ, L., HAMPLOVÁ, D., KUČERA, M., VYMĚTALOVÁ, S. Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Slon, 2000, ISBN 80-85850-87-7.
39
FIALOVÁ, L., KUČERA, M. The main features of population development in the Czech republic during the transformation of society. Sociologický časopis. Praha:
Nakladatelství Československé akademie věd, 1997, 1.č.1.
Naformátováno: není zvýrazněné Naformátováno: zvýrazněné
HAMPLOVÁ, D. České ženy: vzdělání, partnerství, reprodukce a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2003, ISBN 80-7330-040-0. KOSCHIN, Felix. Demografie poprvé. Vyd. 2. přeprac. vyd. PrahaV Praze: Oeconomica, 2005, 122 s. ISBN 80-245-0859-1. LACINOVÁ, L. Proměny současné rodiny s malými dětmi. In PLAŇAVA, I., PILÁT, M. Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal, 2002, ISBN 80-86598-36-5. MAREŠ, P. Hodnota dítěte. In PLAŇAVA, I., PILÁT, M. Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal, 2002, ISBN 80-86598-36-5.
MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992, ISBN 80-04-25236-2. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003, ISBN 80-7178-549-0. MINAŘÍK, B. Statistika. 2. vyd. Brno: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita, 2006, 207 s. ISBN 80-7157-929-7. RYCHTAŘÍKOVÁ, J. a kol. Populační vývoj České republiky: 2007. 1. vyd. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2008. ISBN 978-80-86561-46-2. SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P. Rodina, sociální rizika a sociální politika. In PLAŇAVA, I., PILÁT, M. Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal, 2002, ISBN 80-86598-36-5.
Seznam internetových zdrojů BABÍČKOVÁ, A. Porodnost a plodnost. Sociologický webzin [online]. Praha: Sociologický
ústav
AV
ČR,
2011
[cit.
2012-10-04].
Dostupné
z:
http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=243&lst=119
40
BERGOUIGNAN, CH. Analyse démographique du SIDA en France métropolitaine. In La population de la France, évolutions démographique depuis 1946 [online]. Paris: INED,
1974
[cit.
2013-01-26].
Dostupné
z:
http://books.google.cz/books?id=UbURXMaaTfkC&printsec=frontcover&hl=cs&sourc e=gbs_atb#v=onepage&q&f=false DAGUET, F. La fécondité en France au cours du XXe siècle. Insee Premiere [online]. Paris:
INSEE,
2002
[cit.
2013-01-10].
Dostupné
z:
http://www.insee.fr/fr/ffc/docs_ffc/IP873.pdf GARROS, B., BOUVIER-COLLE, M. H. Variations géographique de la mortalité. In La mortalité en France: le recul se pursuit [online]. Paris: INED, 1995 [cit. 2013-01-20]. Dostupné z: http://www.ined.fr/fichier/t_publication/1009/publi_pdf1_articlespe_24.pdf Internetové stránky Českého statistického úřadu. [cCit. 2012-11-20]20. 11. 2012. Dostupné na www.czso.cz Internetové stránky Demografického informačního portálu. [cCit. 2012-12-04]4. 12. 2012.
Dostupné
na
www.demografie.info.cz/?cz_odemografii=&PHPSESSID=67ab549a88923ed380e3f0fe af4316c8 Internetové stránky Národního institutu statistiky a ekonomických studií Francie. [cit. 2013-01-10]. Dostupné na: www.insee.fr MESLÉ, F. Espérance de vie: un avantage feminin menacé? Population&Sociétés [online].
Paris:
INED,
2004
[cit.
2013-01-29].
Dostupné
z:
http://www.ined.fr/fichier/t_publication/484/publi_pdf1_pop_et_soc_francais_402.pdf MESLÉ, F. Recent improvements in life expectancy in France: men are starting to catch up. Population-E [online]. Paris: Ined, 2006, č. 4 [cit. 2013-01-14]. Dostupné z:
http://www.ined.fr/fichier/t_telechargement/58545/telechargement_fichier_en_publi_pd f2_pop.e_mesl.pdf PISON, G. Child mortality reduction: a contrasting picture across the world. Population and societies [online]. Paris: Ined, 2010 [cit. 2013-01-27]. Dostupné z: http://www.ined.fr/fichier/t_publication/1498/publi_pdf2_pesa463.pdf 41
ROBERT-BOBÉE, I. Projections de population pour la France métropolitaine à l’horizon 2050. Insee premiere [online]. Paris: Insee, 2006 [cit. 2013-01-30]. Dostupné
z: http://www.insee.fr/fr/ffc/ipweb/ip1089/ip1089.pdf
42
Seznam tabulek a obrázkůpříloh Tab. 1: Vývoj úhrnné plodnosti v České republice Tab. 2: Vývoj úhrnné plodnosti ve Francii Tab. 3: Vývoj kojenecké úmrtnosti v České republice Tab. 4: Vývoj kojenecké úmrtnosti ve Francii Obr. 1: Vývoj počtu živě narozených a zemřelých v ČR, 1785−2005 Obr. 2: Počet živě narozených dětí v České republice, 1989−2010 Obr. 3: Projekce úhrnné plodnosti v ČR, 2010−2065 Obr. 4: Potraty v letech 1960−2002 Obr. 5: Naděje dožití při narození v letech 1950−2011 Obr. 6: Projekce střední délky života - muži Obr. 7: Projekce střední délky života - ženy Obr. 8: Vývoj porodnosti ve Francii v letech 1905−2010 Obr. 9: Vývoj kojenecké úmrtnosti v letech 1910−2000 Obr. 10: Vývoj míry úmrtnosti ve Francii v letech 1910−2000 Obr. 11: Průměrná úhrnná plodnost v ČR vyrovnaná trendovou přímkou Obr. 12: Průměrná úhrnná plodnost Francie vyrovnaná trendovou přímkou Obr. 13: Porovnání bazických indexů úhrnné plodnosti ČR a Francie Obr. 14: Porovnání tempa růstu úhrnné plodnosti ČR a Francie Obr. 15: Průměrná kojenecká úmrtnost ČR vyrovnaná trendovou přímkou Obr. 16: Průměrná kojenecká úmrtnost Francie vyrovnaná trendovou přímkou Obr. 17: Porovnání bazických indexů kojenecké úmrtnosti ČR a Francie Obr. 18: Porovnání tempa růstu kojenecké úmrtnosti ČR a Francie
43
