Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika Studijní program: Hospodářská politika a správa
Komparace světových hospodářských krizí Comparison of the world economic depressions Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Tomáš Paleta
Autor: Martin Butkaj Brno, září 2010
1
J mé no a p ř í j mení aut or a:
Martin Butkaj
Ná z e v di pl omové pr áce:
Komparace světových hospodářských krizí
Ná z e v pr ác e v angličt i ně:
Comparison of the world economic depressions
Ka t e dr a:
Katedra ekonomie
Ve douc í di pl omové pr áce:
Ing. Tomáš Paleta
Rok obha j oby:
2010
Anotace Diplomová práce „ Komparace světových hospodářských krizí“ se zabývá analýzou obchodní a devizové politiky USA v období světových hospodářských krizí. Dále zkoumá moţné dopady nových opatření těchto politik na prohloubení krize u obchodních partnerŧ USA. První část se zabývá pojmem „světová hospodářská krize“ a mezinárodním obchodem jako kanálem šíření krize mezi zeměmi. Druhá část analyzuje období krize v 30. letech. Třetí část analyzuje krizi v 70. letech. Čtvrtá část se pak zabývá současnou krizí.
Annotation The thesis „Comparison of the world economic depressions“ deals with analysis of U.S.foreign trade policy and foreign exchange policy during period of world economic depressions. Furthermore thesis examines the possible impacts of new policy measures to deepen depression of U.S. trading partners. First part deals with term „world economic depression“ and international trade as channel spread of depression between countries. Second part deals with period of Great depression in 1930s. The third part deals with period of oil shock in 1970s. Fourth part deals with period of actual crisis and analyses possible future evolution.
Klíčová slova Světová hospodářská krize, obchodní politika, devizová politika, reálný efektivní kurz, protekcionismus, tarifní bariéry obchodu, netarifní bariéry obchodu, Velká hospodářská krize, ropný šok, obchodní bilance
Keywords World economic depression, trade policy, foreign exchange policy, real effective exchange rate, protectionism, tariff barriers to trade, non-tariff barriers to trade, Great depression, oil shock, balance of trade
2
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Komparace světových hospodářských krizí vypracoval samostatně pod vedením Ing. Tomáše Palety a uvedl v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 27. října 2010 vlastnoruční podpis autora
3
Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Tomášovi Paletovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.
4
Obsah ÚVOD......................................................................................................................................... 6 1. SVĚTOVÁ HOSPODÁŔSKÁ KRIZE A JEJÍ ŠÍŘENÍ ................................................... 8 1.1. Šíření krize .....................................................................................................................10 1.1.1 Mezinárodní obchod se zboţím ...............................................................................11 2. VELKÁ KRIZE VE 30. LETECH .................................................................................... 13 2.1 Zahraničně obchodní politika USA v prŧběhu krize ......................................................14 2.1.1 Import USA..............................................................................................................21 2.1.2 Export USA..............................................................................................................26 2.2 Závěr ...............................................................................................................................28 3. KRIZE V 70. LETECH ...................................................................................................... 30 3.1. Zahraničně obchodní politika USA v prŧběhu krize .....................................................31 3.1.1 Import USA...............................................................................................................33 3.2 Závěr ...............................................................................................................................36 3.3 Devizová politika USA ...................................................................................................36 3.3.1 Rŧst poptávky po ropě .............................................................................................40 3.3.2 Oslabení kupní síly producentŧ ropy .......................................................................41 3.3.3 Dopad zvýšení cen ropy na obchodní partnery USA ...............................................47 3.4 Závěr ...............................................................................................................................48 4. SOUČASNÁ KRIZE .......................................................................................................... 50 4.1 Zahraničně obchodní politika USA v prŧběhu krize ......................................................51 4.1.1 Import USA..............................................................................................................56 4.1.2 Obchodní vztah USA-Čína ......................................................................................57 4.1.2.1 Situace v prŧmyslovém sektoru .........................................................................61 4.2 Kvantitativní uvolňování ................................................................................................66 4.3 Závěr ...............................................................................................................................66 ZÁVĚR PRÁCE...................................................................................................................... 68 Přílohy....................................................................................................................................... 70 Seznam tabulek a grafŧ:............................................................................................................ 83 Seznam pouţité literatury: ........................................................................................................ 84
5
ÚVOD Hospodářské krize jsou fenoménem přítomným v kapitalistickém systému ekonomiky. V období před industriální revolucí měly krize podle Ţídka (2003) jen lokální nebo regionální podobu. Aţ s výraznějším rozvojem mezinárodního obchodu a vzájemné provázanosti ekonomik se krize stávaly světovými. Jedním z kanálŧ šíření krize mezi ekonomikami je mezinárodní obchod se zboţím. V prŧběhu 20. století získávaly stále významnější úlohu v této oblasti Spojené státy americké. Postupně se staly největším světovým importérem a pokles jejich poptávky po zahraničním zboţí ovlivňoval vývoj hospodářství v mnoha zemích. USA získaly pozici ekonomické a politické supervelmoci, která významnou měrou ovlivňovala charakter světového obchodu a to také prostřednictvím mezinárodních smluv jako byla všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) či prostřednictvím Světové obchodní organizace (WTO). Americký dolar se navíc stal mezinárodní obchodní a rezervní měnou. V prŧběhu komparovaných světových hospodářských krizí vláda Spojených státŧ přijala některá nová opatření v oblasti zahraničního obchodu. Ty vzhledem k jejich ekonomické síle mohly ovlivnit hospodářství jejich obchodních partnerŧ. Cíl diplomové práce je analýza zahraničně obchodní a devizové politiky USA v prŧběhu světových hospodářských krizí, s dŧrazem na analýzu moţných dopadŧ nových opatření těchto politik na prohloubení krize u obchodních partnerŧ USA. Práce je rozdělena do čtyř částí. První část se stručně zabývá pojmem světová hospodářská krize a analyzuje zahraniční obchod jako kanál šíření hospodářské krize mezi ekonomikami. Druhá část práce analyzuje zahraničně obchodní politiku Spojených státŧ během Velké krize, v období let 1929-33 a analyzuje moţné dopady přijatých opatření této politiky na prohloubení krize u obchodních partnerŧ USA. Vzhledem k tomu, ţe USA přijaly nová významnější opatření v oblasti devizové politiky, aţ v druhé polovině roku 1933, kdy uţ docházelo k oţivení světové ekonomiky, analýza se devizovou politikou USA v této části podrobněji nezabývá. Třetí část práce analyzuje zahraničně obchodní politiku USA a moţné dopady jejich nových opatření, v období prvního ropného šoku v letech 1973-75. Dále se zabývá analýzou devizové politiky USA a dopady opatření této politiky na obchodní partnery v letech 1970-74. 6
Devizová politika USA totiţ těsně před vypuknutím krize prodělala velmi významné změny a tyto mohly souviset se samotným vznikem krize. Čtvrtá část analyzuje zahraničně obchodní a devizovou politikou USA v roce 2009 a moţné dopady jejich nových opatření na obchodní partnery USA. Dále se zabývá moţným budoucím vývojem této problematiky, v případě pokračování krize. V práci jsem pouţil popisnou metodu a analýzu historických dat.
7
1. Světová hospodářská krize a její šíření V této části práce předloţím moţné přístupy k pojmu „světová hospodářská krize“. Dále popíši, jakým zpŧsobem mŧţe přispívat mezinárodní obchod se zboţím k šíření hospodářské krize přes hranice jednotlivých státŧ. Krize s mezinárodním přesahem se podle Bordoa (2000) šířily v období do 1. světové války především mezi vyspělými zeměmi Evropy a často vznikaly ve Velké Británii jako mezinárodním obchodním a finančním centru. Z tohoto jádra se pak přenášely do periferních oblastí Severní a Latinské Ameriky a do zbytku světa. Nicméně někdy byl proces opačný, tedy z periférie (především USA) se krize rozšířila do Evropy a pak zpátky do periferií. Hledat v historii hospodářské krize, které by se daly označit jako světové, je obtíţné, protoţe pro časově vzdálenější období nejsou k dispozici dŧvěryhodná, kompletní a srovnatelná data. Navíc v literatuře není pojem světová hospodářská krize jednoznačně definován, ačkoliv tento termín pouţívá odborná i široká veřejnost, a to především v souvislosti s Velkou krizí ve 30. letech a také se současnou krizí. Podle Fialové (2000) mŧţeme v ekonomické terminologii pod pojmem hospodářská či ekonomická krize většinou ve starší literatuře rozumět označení pro sestupnou fázi hospodářského cyklu. V marxistické teorii byl tento výraz často pouţíván jako označení nejniţší fáze konjunkturálního cyklu v kapitalistické ekonomice. Naproti tomu Helísek (2004) uvádí, ţe v novější terminologii se tato fáze nazývá kontrakcí, recesí1 nebo depresí2 v závislosti na stupni oslabení ekonomické aktivity. Výraz krize se pak pouţívá pro charakteristiku nikoliv celkového hospodářského vývoje, nýbrţ spíše pro dílčí
oblasti
a
úseky
ekonomiky,
jako
např.
krize
světového
obchodu,
krize mezinárodního měnového systému, krize těţkého strojírenství nebo krize dolaru. Podle tohoto autora však nejde o pevně zafixovaný přístup. Příkladem je alternativní označení celosvětového poklesu hospodářské aktivity v letech 1929-33, jako „velká deprese“ i jako „světová hospodářská krize“.
Někdy je první označení zmíněného období připisováno
anglické terminologii, druhé pak německé. Mezinárodní měnový fond (MMF) pouţívá v analýzách vývoje světového hospodářství pojem „globální recese“ a to pro období 1
Podle Ţáka (1999) se zpravidla mluví o recesi, jestliţe reálný produkt klesá dvě čtvrtletí za sebou. Národní úřad pro hospodářský výzkum v USA (Nber.com, 2010), který se zabývá studií hospodářského cyklu, charakterizuje recesi, jako významný pokles ekonomické aktivity, rozšířený přes ekonomiku, trvající déle, neţ několik měsícŧ, běţně viditelný na HDP, reálném příjmu, zaměstnanosti, prŧmyslové produkci a velkoobchodních trţbách. 2 Dlouhotrvající recesi ekonomové označují jako depresi, avšak přesné vymezení tohoto pojmu je sporné. Nber.com (2010) depresi popisuje jako hlubokou a dlouhotrvající recesi, ve které HDP klesá více, neţ o 10 procentních bodŧ. Je charakteristická rŧstem nezaměstnanosti a poklesem toku peněz v ekonomice. Dochází k selhání splácení úvěrŧ a bankrotŧm.
8
zpomalení rŧstu světové ekonomiky, kdy světový produkt roste meziročně o 3% nebo méně (IMF, 2009a). MMF navíc přihlíţí také k vývoji nezaměstnanosti a dalším globálním recesním indikátorŧm, jako je meziroční tempo rŧstu reálného HDP na obyvatele, meziroční tempo rŧstu globální prŧmyslové produkce, zahraničního obchodu, kapitálových tokŧ, spotřeby ropy (IMF, 2009a). Ve své práci budu dále povaţovat za „světovou hospodářskou krizi“ období globální recese, jak ji definuje MMF. V období od industriální revoluce do krize ve 30. letech minulého století najdeme několik významných krizí s mezinárodním přesahem. Analyzovat globální recesní indikátory v těchto letech však není z dŧvodŧ relevantnosti a nedostatku dat moţné. Příloha č. 1 zachycuje nejvýznamnější ekonomické události od počátku industriální éry do 30. let minulého století, během nichţ by mohla teoreticky probíhat globální recese. Pro identifikování globálních recesí od 30. let pomáhá graf vývoje meziročního tempa rŧstu světového produktu (příloha č. 2). Ten naznačuje, ţe dvě nejdŧleţitější události z tohoto hlediska se vyskytly v letech 1929-33 a 2009. Dalšími kandidáty na komparaci by byly tři globální recese, které proběhly v letech 1975, 1982 a 1991 (tabulka č. 1). Pro komparaci jsem z těchto tří období vybral globální recesi ze 70. let, a to z dŧvodu omezeného rozsahu práce, a také proto, ţe při ní klesl nejvíce světový obchod. Těsně před krizí navíc došlo ke změně v mezinárodním měnovém systému a podle Ţídka (2003) nebyla poprvé v historii ţádná měna svázána se zlatem. To mohlo podle Rothbarda (2010) vyvolat nárŧst protekcionismu či evokovat strategii „oţebrač svého souseda“ známou z 30. letech. Pro komparaci jsem tedy, jak jsem jiţ výše uvedl, vybral tři krizová období z let 1929-33, 1974-75 a z roku 2009. V přílohách č. 11-13 je zachycen mimo jiné vývoj světových, krizových indikátorŧ, během komparovaných období. Tabulka č. 1: Globální recese a její indikátory, 1975-2009 Rok
1975
1982
1991
2009p.
Produkt na obyvatele (vyjádřen v PPP)
-0,13
-0,89
-0,18
-2,5
Průmyslová produkce
-1,6
-4,33
-0,09
-6,23
Celkový obchod
-1,87
-0,69
4,01
-11,75
1
0,56
-0,76
-2,07
-6,18
-0,9
-2,87
0,01
-1,5
1,19
1,61
0,72
2,56
0,62
-1,11
Kapitálové toky Spotřeba ropy
Nezaměstnanost
2
Komponenty produktu Spotřeba na obyvatele
0,41
-0,18
Investice na obyvatele -2,04 -4,72 -0,15 -8,74 Změna v dvouletém prŧměru přítokŧ a odtokŧ kapitálŧ k HDP 2 Procentní změna v míře nezaměstnanosti Zdroj: IMF (2009a) 1
9
1.1 Šíření krize Jedním z kanálŧ, kterým se šíří hospodářská krize přes hranice jednotlivých státŧ, je pokles zahraničního obchodu. Čím je ekonomika země víc zapojená do mezinárodního obchodu,
tím
více
mŧţe
ovlivňovat
hospodářství
svých
obchodních
partnerŧ.
V prŧběhu 20. století začaly přebírat stále dominantnější roli ve světovém hospodářství Spojené státy americké, coţ mŧţe ilustrovat vývoj podílu jejich hrubého domácího produktu na světovém produktu (příloha č. 3). V druhé polovině 20. století začala narŧstat také otevřenost
jejich
ekonomiky
a
hodnota
jejich
importu
k hrubému
domácímu
produktu (příloha č. 10). Tento jev mohl přispívat k synchronizaci hospodářského cyklu USA s vývojem světového produktu. Mezi lety 1950-59 byl koeficient korelace mezi meziročním rŧstem HDP světa a USA (0,02), dále v období 1960-69 (0,17), 1970-79 (0,80), 1980-89 (0,67), 1990-99 (0,25), 2000-09 (0,90).3 Nárŧst korelace v poslední dekádě by mohl být vysvětlen mimo jiné zvýšenou propojeností světa v oblasti mezinárodního obchodu se zboţím. Podle analýzy IMF (2009a) bylo USA často centrem synchronizovaných recesí. Tři ze čtyř posledních globálních recesí předcházely nebo splývaly s recesí v USA. Během recesí v letech 1975 a 1980 zpŧsobil ostrý propad importŧ do USA smrštění světového obchodu.
Synchronizované recese
jsou
podle
zmíněné
analýzy
vzácné
události,
typicky předcházející nebo zároveň probíhající s recesí v USA. K šíření recese mezi zeměmi mŧţe přispívat obchod se zboţím. Podívejme se na tuto problematiku blíţe. Graf č. 1: Synchronizované recese, 1960-2008 (procento zemí světa v recesi, šedé sloupce jsou recese v USA)
Zdroj: IMF (2009a)
3
Výpočet na základě dat pro světové HDP Maddison (2003) a pro HDP USA z Measuringworth.com (2010)
10
1.1.1 Mezinárodní obchod se zboţím Nejvíce viditelný kanál šíření recese je přes mezinárodní obchod se zboţím, který mŧţe přispívat k synchronizaci hospodářských cyklŧ4 (Tomljanovich-Ying 2005). Podle Baldwina-Wyplosze (2008) dochází k tzv. „efektu přelévání“, kdy jsou hospodářské cykly přenášeny prostřednictvím exportŧ a importŧ. Jakmile určitá země prochází obdobím hospodářské expanze, dovoz z partnerských zemí roste. Pro tyto ekonomiky expanze partnerské země představuje větší vývozy a tedy i větší příjmy, coţ znamená, ţe expanze je přenášená přes hranice (dosáhne-li však ekonomika úrovně potenciálního produktu, pak efekt přelití přechází do efektu importované inflace). Efekt přelití je tím silnější, čím více spolu země obchodují a čím větší je ekonomika, která efekt přelití vyvolala. Naopak v situaci kdy dojde v jedné zemi k recesi, její poptávka po zboţí ze zahraničí mŧţe oslabit a to mŧţe zpŧsobit recesi u některého obchodního partnera.5 V této souvislosti např. Banerji-Dua (2009) pouţívají termín, který by se dal z angličtiny přeloţit jako tzv. „efekt biče“. Ten říká, ţe i malý pokles v poptávce po finálním výrobku zpŧsobí v ekonomice vlnu poklesu, která se šíří tím, ţe s oslabením poptávky po finální produkci souběţně dochází k poklesu poptávky v celém řetězci meziproduktŧ, které jsou potřeba k výrobě finálního produktu.6 Především malé vysoce otevřené ekonomiky jsou silně závislé na vývoji svých hlavních exportních destinací. To jsou zpravidla velké vyspělé ekonomiky. V období industriální revoluce jimi byly Velká Británie, Francie, Německo později USA. V současnosti narŧstá význam zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína). Význam toho kanálu stoupá s rŧstem mezinárodního obchodu. Banerji-Dua (2009) uvádí, ţe světový export zboţí dosahoval v roce 1913 výše 8% světového HDP, v roce 1990 to bylo jiţ 15% a v současnosti dosahuje podíl více neţ 20% světového HDP. Podle zprávy IMF (2003) jsou na světové poptávce významně závislé ceny komodit (energií, kovŧ, potravin a dalších). Zmíněný zdroj dále uvádí, ţe pokles cen komodit ovlivňuje hospodářství především rozvojových zemí, u kterých tvoří exporty 4
Podle studie IMF (2003) ale také s rŧstem mezinárodního obchodu dochází v souladu s teorií komparativních výhod k rŧstu specializace v jednotlivých zemích, coţ je faktor, který mŧţe pŧsobit proti synchronizaci hospodářských cyklŧ. Negativní, externí šoky mohou mít v dŧsledku specializace, na země se vzájemně velmi diverzifikovanou strukturou ekonomiky odlišné dopady. 5 V posledních letech také narŧstá význam sluţeb v MO. V roce 2008 tvořily asi ¼ světového obchodu (WTO, 2009). Mnoho vyspělých zemí outsourcovalo některé svoje aktivity do zemí s niţšími pracovními náklady. Pokles poptávky po těchto sluţbách pak mŧţe také přenášet hospodářský cyklus. 6 Vývozní multiplikátor udává, o kolik se sníţí domácí produkt, jestliţe se vývoz sníţí např. o jednu korunu.
11
tohoto zboţí dŧleţitou část ekonomiky. Vývoz těchto zemí bývá podle zprávy IMF (2003) málo diverzifikovaný a proto také velice volatilní. Dalším dŧvodem poklesu poptávky po zahraničním zboţí mŧţe být také skutečnost, ţe většina nákupŧ je financována zpravidla přes krátkodobé úvěry, které mohou být v případě nedostatku likvidity v bankovním sektoru během krize poskytovány v menším rozsahu (Clipa, 2009). Pokles obchodu se zboţím mŧţe také zpŧsobit sníţení příjmŧ z cel, které mohou být dŧleţité pro některé země, vyuţívající příjmy z těchto daní ve státním rozpočtu (Clipa, 2009). Pokles obchodu mŧţe zpŧsobit kromě ekonomických faktorŧ také zahraničně obchodní politika země. Tu definuje Fojtíková (2009) jako souhrn zásad a opatření, jeţ stát provádí v oblasti zahraničního obchodu, s pouţitím obchodně politických nástrojŧ. Během krize se mŧţe vláda tarifními či netarifními nástroji obchodní politiky snaţit ovlivnit např. zaměstnanost v některých sektorech domácí ekonomiky, či vnější rovnováhu země. Zvýšením bariér obchodu mŧţe zpŧsobit pokles vývozu svého obchodního partnera a tím i jeho hospodářství. Zahraniční obchod ovlivňuje významně také devizová politika země. Centrální banka mŧţe zasahovat do devizového kurzu domácí měny, čímţ mŧţe ovlivnit poptávku po zahraničním zboţí. Cílem devizové politiky je podle Němečka (1987) přispět k udrţení (nebo obnově) vnější ekonomické rovnováhy dosaţením vyrovnanosti resp. přebytkovosti platební bilance. Tuto úlohu devizová politika plní spolu se zahraničně obchodní politikou, jakoţto druhým úsekem státní hospodářské politiky, jehoţ doménou jsou vnější ekonomické vztahy. Dále se budu v práci zabývat obchodní a devizovou politikou USA a moţnými dopady nových opatření těchto politik na prohloubení krize u obchodních partnerŧ USA, v obdobích zmíněných výše.
12
2. Velká krize ve 30. letech V prŧběhu krize se o tomto období někdy mluvilo jako o konci kapitalismu (Rosen, 2005). Z dnešního pohledu však mŧţeme říci, ţe krize spíše urychlila konec mezinárodního zlatého standardu (Romer, 2003). Kenwood a Lougheed (2000) píší, ţe pokles produkce se objevil v několika zemích uţ mezi roky 1927 a první polovinou roku 1929, například v Austrálii, Německu, Kanadě a Argentině. Ceny komodit začaly ve světě klesat jiţ v druhé polovině roku 1928. Zpomalení nebylo váţné a tolik rozšířené, dokud nedošlo k poklesu prŧmyslové výroby v USA v polovině roku 1929 a kolapsu na tamějším akciovém trhu v říjnu téhoţ roku. Bernanke (2000) tvrdí, ţe krize zasáhla postupně téměř všechny země světa. Světové HDP klesalo podle Korotayeva (2010) po tři roky po sobě (1930-1932), nejhlubší pokles přišel v roce 1931 a to o zhruba 4,1 %. Pokud pomineme poválečné recese související s 1. respektive 2. světovou válkou, nikdy k tak výraznému meziročnímu poklesu světového HDP od začátku 20. století aţ po současnost nedošlo. Ačkoliv do konce roku 1933 začalo oţivení v mnoha zemích (příloha č. 11), váţné ekonomické problémy provázely některé ekonomiky celá 30. léta. Například Polsko dosáhlo vrcholu nezaměstnanosti v roce 1935, Holandsko o rok později, kde tamější výše nezaměstnanosti dosáhla 36% (příloha č. 11). V roce 1938 přišlo ještě druhé celosvětové zpomalení, které nebylo tak hluboké a jeho přerušení mŧţe být podle Tindalla (1994) připsáno zvýšení válečné výroby v souvislosti s přípravou na 2. světovou válku. Krize zasáhla jak země prŧmyslově vyspělé (Evropa, S. Amerika) tak oblasti exportující suroviny, na které tvrdě dopadl celosvětový propad cen komodit (Latinská Amerika, Jiţní Afrika, Austrálie). Z významných ekonomik nebyl příliš zasaţen snad jen SSSR (Associatepublisher.com, 2010a). O hloubce krize vypovídá například to, ţe prŧmyslová produkce v největší ekonomice světa té doby USA (ta tvořila něco přes 40% světového produktu, příloha č. 11) poklesla mezi vrcholem a dnem o 47%. Reálný HNP USA poklesl o 30% (Britannica.com, 2010). Nezaměstnanost v mnoha vyspělých zemích dosahovala hodnot přes 20%, někde i 30% (příloha č. 11). V USA se konaly stávky, hladové pochody, tisíce lidí se staly bezdomovci.
13
V mnoha zemích byl také váţně zasaţen bankovní sektor. Podle Bernankeho (2000) země, jejichţ ekonomiky zasáhla bankovní krize (USA, Německo, Rakousko, Maďarsko a další), patřily mezi nejvíce postiţené. Podle Wheelocka (1995) např. v USA pozastavilo činnost mezi lety 1929-33 asi 9 000 z 25 000 bank. Jedním z hlavních rysŧ krize byl celosvětový pokles cenové hladiny (příloha č. 10). Mnoho zemí praktikovalo deflační politiku ve snaze udrţet zlatý standard. Bernanke (2002) tvrdí, ţe země, které opustily zlatý standard, se dostaly z deprese dříve a nebyly tak tvrdě zasaţeny. Například Velká Británie a skandinávské země ho opustily v roce 1931 a zotavily se podle něj dřív neţ Francie a Belgie, které se ho snaţily udrţet. Podle Madsena (2001) v prŧběhu krize došlo k výraznému poklesu mezinárodního obchodu a nárŧstu protekcionismu. Autor uvádí, ţe v období let 1929 a 1932 klesl objem světového obchodu mezi prŧmyslovými zeměmi o 30%. Dŧleţitou roli v tomto jevu mohly sehrát také Spojené státy.
2.1 Zahraničně obchodní politika USA v prŧběhu krize V této části budu analyzovat zahraničně obchodní politiku USA během krize. Spojené státy hrály po skončení 1. světové války klíčovou úlohu ve světové ekonomice. Jak píše Ţídek (2009), v prŧběhu krize však nedokázaly sehrát roli supervelmoci, která by svou politikou podpořila světové hospodářství. Naopak ochranářskou politikou přispívaly k šíření krize. Podle Tindalla (1994) byly Spojené státy v prŧběhu 20. let zahaleny do svého tradičního izolacionismu. Jejich ekonomika zŧstávala nepříliš otevřená, zahraniční obchod v roce 1928 dosahoval výše asi 11% HNP (Sawyer, 1949). Za dováţené zboţí byla vybírána od roku 1922 vysoká cla (příloha č. 4). Během krize celní ochrana ještě vzrostla. Spojené státy přistoupily k ochranářské politice, která byla reprezentovaná schválením Smoot-Hawleyova celního sazebníku. Podle Archibalda a Feldmana (1998) se o tomto opatření v literatuře někdy píše jako o jednom z nejškodlivějších zákonŧ, který kdy vznikl na území USA, jehoţ výsledkem bylo prohloubení a rozšíření krize. Na druhou stranu někteří autoři, jako např. O’Brien (2001), zastávají názor, ţe význam tohoto opatření bývá přeceňován. Zmíněný zákon byl schválen 14. června 1930, ačkoliv proti němu sepsalo petici více neţ tisíc ekonomŧ (Economist.com, 2008). Hlavním účelem měla být větší ochrana pro zemědělské 14
produkty. Během první světové války narostl masivně zemědělský sektor mimo Evropu, po pozdějším obnovení tamější zemědělské produkce vznikla ve 20. letech minulého století v tomto sektoru nadprodukce, coţ vedlo k poklesu cen zemědělských komodit v druhé polovině dekády (U.S. Department Of State, 2010). Vyšší celní ochrana měla redukovat zahraniční konkurenci, která vyráběla levněji z dŧvodŧ niţších mezd a ţivotních nákladŧ. Výsledkem měly být zvýšené příjmy domácích zemědělských producentŧ.7 Podle Rothbarda (2010) prezident Hoover zastával názor, ţe cla pomohou farmářŧm v rozvoji pozic na domácím trhu a zmírní jejich „závislost“ na exportu do zahraničí. Tento autor dále píše, ţe zvýšení cel na zemědělské produkty nemělo na zemědělský sektor velký vliv, protoţe se dováţelo jen malé mnoţství zemědělských produktŧ. Stejně tak Eichengreen- Irwin (2009) píší, ţe cla zemědělskému sektoru v USA nijak nepomohla a byla špatně načasovaná. Navíc pomohla podkopat vyjednávání o celním příměří v Evropě. Podle Aarleho (2010) domácí ceny v oblasti zemědělství po zavedení cel dále klesaly, navíc klesl i export zemědělských komodit do zahraničí. K tlaku na vládu za větší ochranu se k farmářŧm přidala i jiná odvětví hospodářství, která díky své lobbistické síle dosáhla zvýšení celní ochrany i v dalších oblastech zahraničního obchodu. Clo bylo zvýšeno u více neţ 20 000 druhŧ zboţí importovaných do USA. U více neţ 3 200 importovaných druhŧ zboţí bylo vyšší neţ 60%. Zaměstnanosti však tato opatření nepomohla (Lamy, 2008). Archibald-Feldman (1998) se domnívají, ţe tato protekcionistická opatření mohla mít na ekonomiku nepříznivý vliv z dŧvodu vytváření nejistoty o budoucím vývoji a mohla zpomalit investice. Diskuze o zavedení nového celního sazebníku se rozhořela uţ v roce 1928 a na intenzitě získala v roce 1929, kdy se diskutovalo o jeho moţných variantách. Americké firmy, které byly orientované na export, měly obavy, jaká bude reakce ostatních zemí na zvýšení celní ochrany USA. Dalo se očekávat, ţe při odvetných opatřeních ze zahraničí utrpí jejich export. Firmy, které byly závislé na importovaných vstupech, byly zase dotčeny tím, ţe nevěděly jak efektivně a při jakých cenách mohou domácí dodavatelé nahradit 7
Na pokles cen zemědělských produktŧ reagovali zemědělci snahou zefektivnit výrobu prostřednictvím mechanizace, na kterou si pŧjčovali u bank. Tehdejší americký bankovní systém před strachem z monopolizace bankovnictví preferoval menší banky před velkými. Větší banky tak měly nedostatečnou síť poboček a zemědělci vyuţívali menší banky ve svém regionu. Portfolia těchto bank se skládala převáţně z pŧjček zemědělcŧm a vkladŧ drobných střadatelŧ. To vedlo k problémŧm s likviditou, kdy pohledávky za zemědělci byly jen těţko vymahatelné, na druhé straně drobní střadatelé potřebovali své peníze často velmi rychle zpět. Situace vyústila v mnoha případech k bankovním runŧm (Tasovský- Košťáková, 2007).
15
zahraniční import. Významný nárŧst tarifní ochrany mohl změnit mnoho cen v domácí ekonomice. Investice v USA v období 1929-1930 skutečně klesaly velmi rapidně a to ještě rychleji neţ spotřeba (tabulka č. 6). Nejistota ohledně budoucnosti zahraničního obchodu tedy mohla hrát v tomto trendu určitou roli. Rothbard (2000) píše, ţe se burzovní trh ve stejný den, kdy prezident podepsal nový celní sazebník, ostře propadl. Podle zmíněného autora to byl signál, který se šířil po celém světě a naznačoval zbrzdění mezinárodního obchodu. U obchodních partnerŧ USA mohly investice v obavách z nárŧstu protekcionismu a poklesu mezinárodního obchodu klesat také. Zvýšení cel mohlo mít vliv na spotřebu výrobkŧ dováţených do USA. Mnohé ceny dováţeného zboţí narostly (příloha č. 4). Eichengreen-Irwin (2009) tvrdí, ţe clo zvedlo ceny importovaného zboţí v prŧměru asi o 6%. Je však otázka, do jaké míry byli schopni domácí výrobci substituovat zahraniční import a jak moc klesla poptávka spotřebitelŧ po zahraničním zboţí. Podle Irwina (1996) byl koeficient tehdejší cenové elasticity amerického importu -0,8. Kdyţ se podíváme na vývoj hodnoty importŧ v běţných cenách (tabulka č. 2), klesaly tehdejší importy při vyjádření v běţných cenách od roku 1930 aţ do roku 1932 v oblasti volné, tak i v oblasti celní prakticky totoţně. Avšak jak jsem uvedl výše, ceny zboţí podléhající clŧm vzrostly a z toho se dá vyvozovat, ţe ačkoliv se nominální hodnota dovozŧ v oblasti celní a volné vyvíjela téměř totoţně, objem importovaného zboţí podléhající clu klesl více neţ objem importovaného zboţí celní ochraně nepodléhající. Navíc je třeba brát také v potaz, ţe mezi těmito dvěma skupinami zboţí mohlo být také mnoho komplementŧ. To znamenalo, ţe pokles dovozu procleného zboţí vyvolal pokles poptávky po jeho komplementu v bezcelní oblasti dovozu. Na druhou stranu je třeba vzít do úvahy, ţe v roce 1930, podobně jako rok předtím, byla do USA importována dvojnásobná hodnota zboţí pro spotřebu nepodléhající jakékoliv celní ochraně, oproti hodnotě zboţí, za které se platilo clo (tabulka č. 2). Hodnoty pro veškeré importy, nejen ty pro spotřebu, jsou prakticky totoţné, tedy clu podléhala pouze 1/3 veškerých importŧ (Sawyer, 1949). Při posuzování významŧ zvýšení celních sazeb bychom měly brát tato čísla také na zřetel. Zvýšení cel se dotklo pouze 1/3 importŧ do Spojených státŧ, které v té době dováţely zhruba 11,5% celkových světových importŧ (Draft, 1962). Eichengreen-Irwin (2009) v této souvislosti píší, ţe zvýšení cel nezasáhlo příliš výrazně rozvojové země v Latinské Americe, protoţe většina surovin, které exportovaly do USA, nebyla zatíţena clem.
16
Tabulka č. 2: Import zboţí pro spotřebu do USA, běţné ceny, 1929-34
Rok
Hodnota Hodnota Podíl Importova Podíl importovan importovan hodnoty né zboţí vybraného ého ého vybraného hodnota cla na volného procleného cla na volné/hodn hodnotě zboţí zboţí celkové ota proclených 1929=100 1929=100 hodnotě proclené importů běţné běţné importů zboţí v% ceny ceny v%
1929 100 100 1930 72 71 1931 48 48 1932 31 30 1933 31 36 1934 34 44 Zdroj: z dat Sawyer (1949)
1,97 2,01 2 2,01 1,7 1,54
13,48 14,83 17,75 19,59 19,80 18,41
40,1 44,71 53,21 59,06 53,58 46,7
Z tabulky č. 2 vyplývá, ţe mezi lety 1929 a 1932 došlo ke zvýšení podílu hodnoty vybraného cla na hodnotě proclených importŧ o cca 19 procentních bodŧ (z 40,1% na 59,06%). Podíl na tomto nárŧstu mělo však také to, ţe některá cla nebyla stanovena procentním podílem z celní hodnoty dováţeného zboţí, tedy tzv. ad valorem sazbou,8 ale specifickou9 částkou na určitý fyzický objem dováţeného zboţí. Tedy např. za 1 libru fíkŧ (0,5 kg) se platilo clo 5 centŧ (příloha č. 4). To pak znamenalo, ţe při poklesu cenové hladiny byly dovozy, za které se platilo clo specifickou částkou, postupně zatíţeny tímto clem více, neţ zboţí podléhající ad valorem sazbě. Při pozdějším rŧstu cenové hladiny, zhruba od poloviny roku 1933, celkové zatíţení importŧ clem klesá (tabulka č. 2).10 Zmíněné specifické vyjádření celní daně však uţ platilo u mnoha druhŧ zboţí i před zavedením Smoot-Hawleyova celního sazebníku (příloha č. 4). Nárŧst podílu hodnoty vybraných cel na hodnotě dováţeného zboţí byl tedy také zpŧsoben poklesem cenové hladiny a nejenom novým celním sazebníkem. Milder (2010) píše, ţe Smoot-Hawleyova cla nebyla ve skutečnosti tak monstrózní, jak mnozí argumentují. Nebyla prý ničivější, neţ Fordney-McCumberyova cla z roku 1922. V nominálním vyjádření sice rostla více, neţ cla po zavedení sazebníkŧ z roku 1922, avšak při konstantních cenách, kdyby nedošlo k deflaci, byl by nárŧst cel menší, neţ po zavedení sazebníku předchozího. Hlavní problém byl ovšem v načasování. Nový sazebník přišel na rozdíl oproti minulým protekcionistickým opatřením v nevhodný čas. V tehdejší riskantní době měla být aplikována opačná politika, tedy sníţení cel. 8
clo hodnotové - sazby jsou vyjádřeny procentem z hodnoty zboţí clo specifické - celní sazba je vyjádřena jako konkrétní peněţní částka za fyzikální jednotku zboţí, zpravidla za jednotku hmotnosti, jednotku objemu nebo za kus 10 Po schválení The Trade Agreements Act v roce 1934, který dal prezidentovi vyjednávací pravomoc v celní oblasti, začala tarifní ochrana postupně klesat. 9
17
Fletcher (2010) tvrdí, ţe vyšší cla nezpŧsobila Velkou krizi v USA a argumentuje, ţe po zavedení zmíněného Fordney-McCumberyova sazebníku nedošlo k recesi, ale naopak k oţivení tehdejší americké ekonomiky. Autor dále odhaduje, ţe deflace se podílela na zvýšení cel polovinou. Smoot-Hawleyuv celní sazebník neovlivňoval jen domácí import, ale vyvolal také protiopatření u ostatních zahraničních obchodních partnerŧ. Do září 1929 obdrţela Hooverova administrativa protest od 23 obchodních partnerŧ, kvŧli obavám ze zvýšení protekcionismu. Ty však byly ignorovány tvrzením, ţe cla jsou domácí záleţitost (Economist.com, 2008). Rosen (2005) tvrdí, ţe Smoot-Hawleyova cla byla škodlivá především v tom, ţe vytvořila precedens, který vyvolal vlnu protekcionismu po celém světě. Během krátké doby zvýšilo celní ochranu dalších 60 státŧ. Irwin (1996) uvádí, ţe okamţité protiopatření přišlo v podobě nárŧstu celní ochrany proti USA od Španělska, Kanady, Itálie. Švýcarsko dokonce úplně bojkotovalo americké dovozy. Nicméně z pohledu světového obchodu byla nejdŧleţitější reakce Velké Británie, Francie a Německa. Tyto země však zavedly cla aţ o něco později. Podle Kenwooda-Lougheeda (2000) ve Velké Británii vzrostla cla v roce 1932 a to téměř na všechny importy ad valorem o 10%, v reakci na pokles poptávky po exportech jejího zboţí. V tomto roce uţ mělo 9 z 10 největších exportních trhŧ USA výrazně zvýšenou celní ochranu.11 Rozšířily se také kvóty a další formy kvantitativních kontrol. Jako první je zavedla Francie a byla následovaná řadou dalších zemí. Na konci roku 1932 jich bylo 11. Do roku 1939 jich bylo 28 a z toho 19 z Evropy. Kvantitativní omezení byla ještě ničivější neţ tarify, protoţe stála mimo cenový mechanismus a nedovolovala exportérŧm zvýšit vývoz ani sníţením výrobních cen (Kenwood-Lougheed, 2000). Německo opustilo západní trhy a uzavřelo několik bilaterálních obchodních dohod se zeměmi jiţní a východní Evropy a Jiţní Ameriky (Milder, 2010). Kenwood-Lougheed (2000) tvrdí, ţe cla nebyla zaváděna jen za cílem ochrany domácích subjektŧ před zahraniční, převáţně zemědělskou konkurencí, ale také jako snaha o vyrovnání platební bilance a zabránění znehodnocení měny. Zda byly tyto tendence vyvolány, jen jako reakce na nový celní sazebník Spojených státŧ, není jednoznačné. Irwin (1996) píše, 11
Výše celkové ad valorem celní sazby v roce 1929 a 1932 podle Mildera (2010): Kanada (23,3%-27,4%), VB (9,9%-23,1%), Německo (7,9%-23,8%), Japonsko (5,5%-5,4%), Francie (8,7%-17,5%), Argentina (18,8%28,8%), Itálie (6,7%-23,5%), Holandsko (2,1%-4,7%), Austrálie (22,4%-41,2%).
18
ţe zvýšení cel ve Velké Británii a v některých dalších zemích bylo výsledkem deprese samotné a byla by zvýšena, i kdyby Spojené státy nepřistoupily k protekcionismu. Eichengreen-Irwin (2009) tvrdí, ţe zvýšení cel v USA vyvolalo reakci hlavně u jejich největšího obchodního partnera Kanady a pak také u několika zemí v Evropě. Nicméně na konci roku 1930 a na začátku roku 1931 zvýšilo cla jen málo zemí v porovnání s tím, kolik jich zvýšilo cla později, po propuknutí finanční krize v Evropě v létě roku 1931. Cla nebyla podle Eichengreena-Irwina (2009) hlavním spouštěčem vlny protekcionismu. Jiskra, která odstartovala pokles světového obchodu, byla zmíněná finanční krize. Země jako Německo, Maďarsko, Chile a další začaly omezovat jak pohyb kapitálu, tak obchod. Irwin (2009) uvádí, ţe mezi zářím a říjnem 1931 uvalily devizovou kontrolu dále Uruguay, Kolumbie, Řecko, Československo, Island, Bolívie, Jugoslávie, Rakousko, Argentina, Belgie, Norsko a Dánsko. Eichengreen-Irwin (2009) píše, ţe země, které setrvávaly na zlatém standardu, měly větší tendence omezovat zahraniční obchod. Snaţily se tak zabránit ztrátám zlata a zlepšit platební bilanci. Ovšem ve skutečnosti prý zlepšily platební bilanci spíše ty země, které opustily zlatý standard, nechaly depreciovat měnu a tím zlepšily svoji konkurenceschopnost. Navíc se jim uvolnily ruce pro monetární politiku, kdy bez bránění zlatého standardu mohly sníţit úrokové míry, jejich banky dostaly více svobody a začal u nich také fungovat věřitel poslední instance. Díky opuštění zlatého standardu mohly některé země začít záměrně devalvovat svoji měnu za účelem podpory exportu. To mohlo být tedy také zpŧsobeno nový celním sazebníkem USA. Ravenhill (1997) píše, ţe při široce rozšířené nezaměstnanosti začaly být obvyklé devalvace měny za účelem podpory exportu na úkor souseda. Této politice se dostalo označení „oţebrač svého souseda“. K této politice přispívalo podle Ţídka (2009) také to, ţe Evropa potřebovala dolary na splácení závazkŧ k USA, které byly jejími hlavními věřiteli. Spojené státy však odmítaly zboţí a poţadovaly splacení svých pohledávek pouze ve zlatě nebo v devizách. Tím nutily
dluţnické
státy
k ochranářství.
Jejich
snahou
byla
maximalizace
exportu
a minimalizace importŧ a to za pomoci jakýchkoliv praktik. Nicméně protoţe efekt devalvace měny jedné země byl brzy vyrovnán devalvací měny jejího obchodního partnera, jen málo zemí získalo trvalou výhodu. Fluktuace ve směnných kurzech byly pro mezinárodní obchod škodlivé. Za začátek této měnové války se obecně povaţuje rok 1931, kdy Británie opustila zlatý standard. Podle Rothbarda (2001) se v této době rozpadl mezinárodní ekonomický pořádek. Vznikl chaos v podobě floatingu devizových kurzŧ (čistého i špinavého), odvetných 19
devalvací, devizové regulace a překáţek obchodu. Mezi měnami a měnovými bloky zuřila hospodářská a měnová válka. Mezinárodní obchod a investice v podstatě vymizely. Rothbard (2001) dále píše, ţe se obchod prováděl pomocí barterových dohod uzavíraných vládami, které byly mezi sebou neustále ve sporech.12 USA devalvovalo svoji měnu v sérii krokŧ od poloviny roku 1933 do února 1934, kdy zlatá parita USD klesla z 20,67 dolarŧ za unci na 35 dolarŧ za unci Putha (1993). V prŧběhu této doby uţ začalo docházet k oţivení světové ekonomiky (příloha č. 11). Graf č. 2 zachycuje u vybraných zemí vztah mezi vývojem směnného kurzu a změnou v jejich tarifních
sazbách.
Data
z grafu
naznačují,
ţe
země,
u
kterých
nedocházelo
v prŧběhu let 1929 -35 k výraznějším pohybŧm v jejich směnném kurzu, měly větší tendenci zvyšovat celní ochranu. Tento protekcionismus zřejmě ještě více prohluboval krizi. Madsen (2001) analyzoval export a import 17 zemí a odhadl efekt zavedení tarifních a netarifních bariér během období 1929-32 takto: reálný mezinárodní obchod v tomto období poklesl celkově o cca 33%, z toho 14% zpŧsobil pokles v HNP v jednotlivých zemích, 8% poklesu bylo zpŧsobeno zvýšením cel, 5% bylo zpŧsobeno zvýšením cel v dŧsledku deflace a 6% pak v dŧsledku zavedení netarifních bariér. Podle Ţídka (2009) doplatily na pokles MO nejvíce méně vyspělé země a to z toho dŧvodu, ţe byly často závislé na exportu jedné suroviny nebo komodity. Při rŧstu protekcionismu pak bylo omezení výroby surovin obtíţnější, neţ omezení produkce výrobkŧ. Graf č. 2: Vývoj směnného kurzu a změna v importních clech, 1929-35
Zdroj: Eichengreen-Irwin (2009) 12
Měnová válka byla ukončena díky Tripartitní monetární dohodě z roku 1936 mezi USA, Francií a Velkou Británií.
20
Při krizi v 30. letech klesl objem světového obchodu o 25% (příloha č. 12). Objem světového obchodu představoval na počátku 30. let pouze 9% světového produktu (Fletecher, 2010). Jaký vliv mohlo mít sníţení exportŧ na největší obchodní partnery USA v prŧběhu krize ve 30. letech, budu mimo jiné analyzovat v další části.
2.1.1 Import USA v prŧběhu krize Jak jiţ bylo řečeno, Spojené státy získaly po první světové válce dominantní postavení ve světovém hospodářství. Jejich podíl na světovém produktu v roce 1931 činil 42,4% (příloha č. 10). Avšak jejich podíl na světovém obchodu nebyl tak výrazný. Spojené státy měly v roce 1928 podíl 11,5 % na světových importech a 15,6% na světových exportech. Jejich ekonomika nebyla příliš otevřená, importy dosahovaly hodnoty zhruba 4,5 % HNP. Například Velká Británie, ačkoliv tvořila výrazně menší podíl na světovém produktu (13,1%), měla podíl na světových importech zhruba 16,4%. Nejvýznamnějším spotřebitelem byla v té době oblast západní kontinentální Evropy, která měla v roce 1928 téměř 32% podíl na světových importech.13 Hlavními exportéry do USA byly v roce 1928 země z kontinentální západní Evropy (16,6%), především Francie, Německo, Itálie. Poté dolarová oblast Latinské Ameriky14(15,2%), Kanada (13,6%), Latinská Amerika nedolarová oblast15(11,2%), Japonsko (10,3%), Velká Británie (6%) (Draft, 1962). Hlavní část dovozŧ tvořilo zboţí. Importy sluţeb představovaly v roce 1928 pouze 1/5 hodnoty celkových dovozŧ (Sawyer, 1949). V analýze se budu zaměřovat na obchod se zboţím. V roce 1929 byly hlavním importním zboţím do USA suroviny a to s podílem 34% (surový kaučuk, hedvábí, kŧţe a další), dále hotové prŧmyslové výrobky 22,5%, částečně zpracované suroviny 20% (dřevní buničina, měď a cín v barelech a další), surové potraviny 12% (káva, čaj, ovoce a další), zpracované potraviny 9,5% (cukr, maso, máslo, sýr a další) (Sawyer, 1949). Spojené státy měly v roce 1928 podíl 40% na světovém obchodu se surovinami a potravinami (Bernanke, 2000).16 To byla tedy oblast, kterou nejvíce ovlivňovaly světový obchod. Romer (2003) se domnívá, ţe pozdější protekcionistická politika USA a pokles jejich importŧ neměl příliš velký přímý dopad na prŧmyslové země, ale spíše přispěl k rapidnímu poklesu 13
Data na základě Sawyer (1949) a Draft (1962). Dolarová oblast: Bolívie, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Dominikánská republika, Ekvádor, Salvador, Guatemala, Haiti, Honduras, Mexiko, Nikaragua, Panama, Venezuela, Panenské ostrovy 15 Nedolarová oblast: Argentina, Brazílie, Chile, Paraguay, Peru, Uruguay 16 USA bylo v této době hlavním spotřebitelem surovin. Spotřebovávalo např. 62% světové produkce kaučuku, 20% vlny, 30% bavlny, 52% cínu, 53% zinku, 56% manganu (Institute Of Public Affair, 2010). 14
21
světových cen surovin, coţ zpŧsobilo váţné problémy s platební bilancí v mnoha zemích, které byly na tomto segmentu obchodu závislé, coţ byla především oblast Latinské Ameriky, Afriky, Asie. Podle Cruciniho-Kahna (2003) hlavní obchodní partneři USA ze západní Evropy totiţ zaměřovali svŧj export na prŧmyslové výrobky, které tvořily ve Francii, Německu a VB více, neţ dvojnásobek exportŧ, proti neprŧmyslovým výrobkŧm. Eichengreen-Irwin (2009) píší, ţe v období krize sice došlo k poklesu amerických importŧ prŧmyslových výrobkŧ z Evropy, avšak ta exportovala před krizí v roce 1928 do USA pouze 6% svých vývozŧ prŧmyslových výrobkŧ. Tyto data naznačují, ţe přímý vliv poklesu americké poptávky po zahraničním zboţí, nemusel být pro prŧmyslovou Evropu aţ tak devastující. Nicméně podle Kenwooda-Lougheeda (2000), byly evropské země zasaţeny také nepřímo a to tím zpŧsobem, ţe pokles exportu zemí vyváţejících suroviny do USA znamenal pokles poptávky těchto zemí po imortech z Evropy. Například Velká Británie sice neměla příliš rozsáhlé přímé exportní vazby na USA, avšak z dŧvodŧ rapidního poklesu cen komodit a poptávky USA po nich, přišla Austrálie o značnou část dolarových příjmŧ a musela tak omezit poptávku po zboţí z Británie. Jedním z klíčových vývozních artiklŧ Austrálie byla vlna. Hodnota amerických importŧ této komodity klesla do roku 1936 o 91% (příloha č. 4 zachycuje změnu celních sazeb na vlnu, a změnu v její ceně v USA). Další nepřímý vliv na VB mohl být přes zmiňovaný celosvětový pokles cen surovin, který mohl ovlivnit zaměstnanost ve Velké Británii v oblastech hospodářství, které byly na těchto cenách závislé (Institute Of Public Affair, 2010). Pokles importŧ do USA měl zřejmě přímý vliv především na země produkující suroviny. Evropské země ovlivňoval spíše nepřímo a to přes ostatní země, které poptávaly evropské zboţí. Reálný import USA klesl mezi lety 1929-32 o 42% (tabulka č. 4). Pokud vezmeme v úvahu, ţe USA tvořily na světovém importu v tomto období něco kolem 11,5%, pak 42% pokles znamenal asi 5% poklesu reálných světových importŧ. Je ovšem třeba vzít v úvahu také multiplikační efekt. Pokud klesne poptávka USA po importech, země které vyváţí zboţí do USA zpomalí svoji ekonomiku a díky tomu klesne i jejich poptávka po importech z dalších zemí. Objem světového obchodu propadl mezi lety 1929 a 1932 o 25% (příloha č. 11). Ačkoliv byla otevřenost ekonomik v té době menší neţ dnes, pokles světového obchodu mohl výrazně ovlivnit pokles HNP jednotlivých zemí. Například největším obchodním partnerem USA byla tehdy Kanada. Ta byla více otevřená neţ USA. Její exporty dosahovaly v roce 1929 hodnoty 25% jejího HNP. Převáţná část byla 22
tvořena neprŧmyslovým zboţím. Asi jedna třetina vývozu směřovala do USA. Do roku 1932 se sníţil její export do USA téměř o polovinu, podobně jako její celkový export (Amaral, 2001). Prostým výpočtem bez zahrnutí multiplikátoru, bychom mohli říct, ţe celkový pokles exportŧ Kanady mohl vyvolat asi 12,5% sníţení jejího HNP, přičemţ podíl USA na tomto poklesu byl asi třetinový. Ovšem pokud bychom počítaly s multiplikátorem, sníţení exportŧ by vyvolalo ještě větší pokles HNP (při multiplikátoru o hodnotě 2, aţ 25% pokles HNP, z toho 8,3% díky USA).17 Tento velmi hrubý odhad, má ilustrovat, ţe kdyby byl multiplikátor vývozu Kanady 2, tedy při sníţení vývozu o např. jeden kanadský dolar se sníţí HNP Kanady o 2 dolary, pokles exportŧ do USA by vyvolal 8,3% pokles HNP Kanady. Pokud by zvýšení cel na tomto poklesu mělo 18% podíl (Irwin, 1996, odhaduje 4-8% plus 8-10% díky deflaci a specifickému stanovení cla), zvýšení cel by zpŧsobilo cca 1,5% pokles
HNP
Kanady. HNP Kanady
kleslo
mezi
roky 1929-33 téměř
o 30% (příloha č. 11). Zvýšení cel USA na dovoz z Kanady mělo na její HNP tedy zřejmě malou roli v porovnání s dalšími faktory, zpŧsobující pokles kanadského vývozu a hospodářství. Situaci s dalšími importními partnery USA ilustruje tabulka č. 3. Z ní vyplívá, ţe pokles importŧ USA v prŧběhu krize mohl teoreticky kromě Kanady nejvíce zasáhnout Chile, Brazílii a Japonsko, protoţe tyto země měly největší podíl vývozŧ do USA na svém HNP. V tabulce bohuţel chybí Mexiko, tomu mezi roky 1929-1932 klesl podle Stacyho (2003) export nominálně o 65%, především díky poklesu poptávky po surovinách a minerálních palivech. Nicméně Mexiko nebylo zasaţeno depresí tak tvrdě jako jiné státy, protoţe jejich závislost na exportu nebyla moc velká a bylo v té době orientováno na tradiční ekonomiku a zemědělství. Jak jiţ bylo řečeno, poptávka USA ovlivňovala především trh se surovinami. Import surovin do USA zaznamenal ze všech jejich dovozních oblastí nominálně největší pokles. Nejkritičtější byla situace do roku 1932, kdy import surovin klesl nominálně o 77% a částečně zpracovaných surovin o
75,5% oproti roku 1929 (tabulka č. 4). Dovoz prŧmyslových
výrobkŧ klesal aţ do roku 1933 a to o 67,5% oproti r. 1929. Dovoz surových potravin klesl za stejné období o 40% a zpracovaných potravin do roku 1932 o 59%. Kdyţ však vezmeme v potaz, ţe světové ceny surovin byly v roce 1932 na úrovni 44% cen roku 1929 a klesaly tudíţ výrazně více, neţ světové ceny potravin (52% cen roku 1929) a prŧmyslových výrobkŧ
17
Např. Rosen (2005) při podobném výpočtu vlivu poklesu exportŧ na hospodářství USA pouţívá multiplikátor o hodnotě 2. Pokud bychom pouţily stejný hodnotu i pro Kanadu, která byla navíc více otevřená neţ USA, pokles jejich exportu by vyvolal do roku 1932, zmíněný 25% pokles HNP
23
(64% cen roku 1929) (příloha č. 10), není import surovin oblastí, která by klesala v prŧběhu krize výrazně více, neţ ostatní druhy importovaného zboţí do USA. Tabulka č. 3: Export obchodních partnerŧ USA Export do Celkový USA pokles exportu jako % země, celkového 1930-31 v % exportu země běţné ceny (1928)
Odhad vlivu zvýšení cel USA na pokles HNP země1
Země
Hodnota exportu jako % HNP země (1929)
Austrálie
13,2
4,8
-23,9
0,09
Argentina
N/A
9,3
-16,8
N/A
Brazílie
12,4
45,3
-29,7
0.81
Belgie
24,3
7,8
-11,4
0,32
Chile
30
34
-29,8
1,47
Finsko
40,4
6,3
N/A
0,44
Francie
11,5
5,8
-29
0,10
Německo
14,8
6,6
-20
0,16
Indie
4
11,6
N/A
0,06
Itálie
5,9
10,5
-17,3
0,09
Holandsko
29,7
3,6
-23,7
0,17
J. Afrika
N/A
3,3
N/A
N/A
VB
14,2
6,5
-31,8
0,15
Japonsko 16 41 -22,9 0,94 Zdroj: 1. sloupec WTO (2007), 2. sloupec Draft (1962) a 3. sloupec Milder (2010). 1 Pokud by export země do USA klesl o 40%, (celkový export do USA klesl reálně v nejhlubší fázi v roce 1932 v porovnání s rokem 1929 o 42%, tabulka č. 4). cla by se na tomto poklesu podílela18%. [horní mez odhadu Irwin (1996), pro vliv cel na pokles celkového importu USA]. A exportní multiplikátor měl hodnotu dva [Rosen (2005), uvádí multiplikátor 2 pro USA, kteří měly hodnotu exportu k HNP pouze 6,5% coţ znamená, ţe byly méně otevřené neţ většina sledovaných zemí v tabulce].
Nicméně protoţe bylo USA v této oblasti světového obchodu dominantním spotřebitelem, mohl pokles jejich poptávky přispívat k poklesu cen surovin na světových trzích, coţ mohlo zpŧsobovat problémy s platební bilancí v zemích, pro které byly suroviny dŧleţitým vývozním zboţím. To u těchto zemí mohlo vyvolávat protekcionistické tendence. Pokles celkového reálného importu zboţí do USA se zastavil v roce 1933, aby pak následující rok došlo k dalšímu mírnému propadu (tabulka č. 4). To uţ však světová ekonomika procházela oţivením (příloha č. 11) Hlavními dŧvody poklesu poptávky USA po zahraničním zboţí v krizovém období mohl být zmíněný protekcionismus, rozebíraný výše, ale především pak také pokles domácí spotřeby a investic. Podívejme se tedy proto na tuto oblast blíţe. Spotřeba tvořila na počátku 30. let kolem 70% HNP USA a investice 20% (Ţídek, 2009). Od roku 1929 do 1933 klesla spotřeba 24
reálně o 20%. V nominálním vyjádření klesala nejméně spotřeba netrvanlivých výrobkŧ, nejvíce klesla spotřeba zboţí dlouhodobé spotřeby (tabulka č. 6). K poklesu spotřeby zřejmě došlo především díky sníţení celkových osobních příjmŧ v USA (tabulka č. 4). Ty klesly mezi lety 1929 a 1932 nominálně o 42%, cenová hladina v USA za stejné období poklesla o 26,3% (tabulka č. 5), celkové osobní příjmy v USA tak klesly reálně o 15,7%. Navíc dalším faktorem, který přispěl k poklesu spotřeby, bylo podle Tasovského-Košťákové (2007) nerovnoměrné rozloţení bohatství ve společnosti. To začínalo být v období těsně před krizí ze společenského hlediska na hranici přijatelnosti. Na vrcholu boomu disponovalo 5 % populace třetinou příjmŧ a 5 % rodin více neţ čtvrtinou dŧchodu domácností. A dále dodávají, ţe při rovnoměrnějším rozdělení příjmŧ, by zřejmě v období deprese nedošlo k tak výraznému poklesu koupěschopné poptávky.18 Tabulka č. 4: Import zboţí USA, běţné ceny mil. USD, 1929-34 Rok
Celkem zboţí
Suroviny
Surové potraviny
Zpracované potraviny
1929 4399 1558 538 1930 3060 1002 400 1931 2090 642 304 1932 1322 358 232 1933 1449 418 215 1934 1636 460 254 Zdroj: Sawyer (1949), reálný import Amaral (2001)
423 293 222 173 201 268
Částečně zpracované suroviny 885 608 372 216 292 307
Hotové průmyslové výrobky 993 757 549 340 322 350
Reálný import 1929=100 100 84,9 72,4 58 60,7 58,1
Výrazný pokles domácí spotřeby tedy jistě významně ovlivnil poptávku po zahraničních importech. Importy do země klesly mezi lety 1929 a 1932 reálně zhruba o 2% HNP roku 1929. Spotřeba klesla za stejné období reálně o 14% HNP roku 1929. Navíc klesly i investice, za stejné období o 17% HNP roku 1929.19 Ty také vytvářely nemalou část poptávky po importech, především v oblasti surovin. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe pokles spotřeby a investic v USA během krize mohl být nejdŧleţitějším faktorem poklesu poptávky po zahraničních importech. Zvýšení cel mohlo být v tomto ohledu mnohem méně významné. Irwin (1996) odhaduje, ţe import podléhající clu byl díky novému sazebníku z roku 1930 sníţen o 17-20% , celkový import o 4-8% a další 8-10% sníţení importu zpŧsobila deflace v kombinaci se specifickým stanovením cla. 18
Rŧst spotřeby v USA ve 20. letech byl navíc financován především spotřebitelskými úvěry. Jejich masivní rozšíření bylo pro ekonomiku novým jevem. Na konci 20. let činily spotřebitelské úvěry dvojnásobek úrovně z poloviny dekády. Takto ţivená agregátní poptávka vnášela do ekonomiky nemalá rizika. Na jedné straně sice úvěrová expanze přispívala k rŧstu mnoha odvětví, avšak za situace hospodářského poklesu mohlo dojít k silným výkyvŧm na opačnou stranu, zvlášť kdyţ vezmeme v úvahu velmi malé zkušenosti spotřebitelŧ s tímto druhem financování (Tasovský-Košťáková, 2007). 19 Výpočty na základě dat tabulka č. 4 a 6 a hodnoty spotřeby, investic a importu USA k HDP uvedených výše.
25
Tabulka č. 5: Celkové osobní příjmy v USA, 1929-1934 Rok Celkové osobní příjmy mld. USD běţné ceny
1929
1930
1931
1932
1933
1934
85,1
76,2
64,8
49,3
46,6
53,2
Celkový cenový index
100
93,9
83,8
73,7
72
76,5
Zdroj: Sawyer (1949)
Tabulka č. 6: Spotřeba a investice v USA, běţné ceny, 1929-34 Rok
Spotřeba Zboţí Netrvanlivé Sluţby reálná dlouhodobé zboţí. mld. 1929=100 spotřeby mld. USD (Ţídek) mld. USD USD
1929 100 9,4 1930 93 7,3 1931 90 5,6 1932 81 3,7 1933 80 3,5 1934 84 4,3 Zdroj: Sawyer (1949) a Ţídek (2009)
37,7 34,1 29 22,7 22,3 26,7
31,7 29,5 26,6 22,8 20,6 20,9
Investice reálné 1929=100 (Ţídek) 100 68 42 12 13 23
Nové Trvanlivé Změna konstrukce zařízení zásob mld. mld. mld. USD USD USD 7,8 5,6 3,6 1,7 1,1 1,4
6,4 4,9 3,2 1,8 1,8 2,5
1,6 -0,3 -1,4 -2,6 -1,6 -1,1
2.1.2 Export USA v prŧběhu krize V prŧběhu krize nedošlo jen k poklesu importu, ale také se výrazně sníţil export USA. To mohlo být zpŧsobené mimo jiné protekcionistickými protiopatřeními obchodních partnerŧ. Pokles vývozu USA mohl sníţit příjmy amerických firem a domácností a tím zase zpětně sníţit dovoz do USA. Podívejme se tedy, jak významný byl export pro hospodářství USA. V roce 1928 mělo USA podíl 15,6% na světových exportech. Vývozy v této době dosahovaly hodnoty zhruba 6,5% HNP USA.20 Hlavními exportními destinacemi byly Kanada (18,2%), VB (16,5%), Německo (9,1%), Japonsko (5,6%), Francie (4,7%), Argentina (3,5%), Itálie (3,2%), Holandsko (2,8%), Austrálie (2,7%.) (Irwin, 1997). V roce 1929 tvořily 49% vývozŧ prŧmyslové výrobky, 22% suroviny (nejvíce surová ropa, uhlí, bavlna a další), 9,3% zpracované potraviny (maso, sádlo, ovoce atd.), 5,2 % surové potraviny (obilí, ovoce, zelenina atd.), 14% částečně zpracované suroviny (ţelezné a ocelové pláty, dřevo, rafinovaná měď). Reálný export klesal aţ do roku 1933, kdy ztratil oproti výchozímu období 1929 celých 47,3% (tabulka č. 8). Nominálně klesl nejvíce export surových potravin a to v roce 1933 o téměř 82% oproti roku 1929. Částečně zpracované suroviny klesly za stejné období o 73%, hotové prŧmyslové výrobky o 76%, zpracované potraviny do roku 1932 o 68%. (tabulka č. 8). Vývoj reálného efektivního kurzu amerického dolaru (tabulka č. 7) 20
Data na základě: Sawyer (1949) a Draft (1962).
26
naznačuje, ţe výrazný pokles reálného exportu mohla také částečně zpŧsobit od roku 1931 do roku 1932 sniţující se konkurenceschopnost USA oproti některým obchodním partnerŧm. Nejhorší byla situace v roce 1932, kdy se konkurenceschopnost z hlediska REER zhoršila oproti výchozímu období 1929 o 9%. USA totiţ do této doby drţely neměnnou zlatou paritu dolaru, zatímco 7 z 10 sledovaných obchodních partnerŧ svoji měnu do tohoto roku devalvovalo (League of Nations, 1939). Tabulka č. 7: Reálný efektivní kurz USD, 1929-1933 Rok
1929
1930
1931
1932
1933
REER USD 1929=100 100 100 102 109 99 Zdroj:výpočty na základě: League of Nations (1939), pozn. pro výpočet pouţit koš měn Kanady, Japonska, VB, Německa, Francie, Itálie, Austrálie, Argentiny, Chile, Peru, váhy odvozené od podílu jednotlivých zemí na celkovém zahraničním obchodě USA.
Ačkoli z výše uvedeného vyplývá, ţe vývozy USA v prŧběhu krize velmi razantně poklesly, Temin (1991) píše, ţe pokles exportu nebyl pro hospodářství USA v této době příliš významný, protoţe jak jiţ bylo napsáno výše, v roce 1929 tvořil něco kolem 6,5% HNP. V následujících dvou letech klesl o 1,5% HNP. Ve stejném období klesl reálný produkt USA o 15%. I kdyţ vezmeme v úvahu multiplikační efekt, pokles exportu měl na produkt USA jen malý efekt. Rosen (2005) se domnívá, ţe pokles exportu přispěl pouze k 3% poklesu HNP USA v tomto období. Samotný vliv celních protiopatření obchodních partnerŧ byl pak tedy ještě výrazně menší. Pokud by klesl export v dŧsledku zvýšení obchodních bariér např. o 20%, jak uvádí Madsen (2001), došlo by k poklesu HNP USA o 0,6%. Tabulka č. 8: Export zboţí USA, běţné ceny mil. USD, 1929-34 Rok
Celkem zboţí
Suroviny
Surové potraviny
Zpracované potraviny
1929 5157 1142 269 1930 3781 829 178 1931 2377 565 127 1932 1576 513 89 1933 1647 590 48 1934 2100 652 59 Zdroj: Sawyer (1949), reálný export Amaral (2001)
484 362 246 152 154 167
Částečně zpracované suroviny 729 512 317 196 237 341
Hotové průmyslové výrobky 2531 1898 1119 624 616 878
Reálný export 1929=100 100 85,2 70,5 54,4 52,7 52,7
27
2.2 Závěr Obchodní bilance USA v desetiletém období před rokem 1929 kaţdý rok dosahovala kladného salda a to s prŧměrným meziročním přebytkem 1,380 mil. USD (Fremling, 1985). V roce 1929 byl přebytek 841 mil. USD.21 V roce následujícím sice klesl přebytek nominálně o 7%, nicméně cenová hladina, jak ji zachycuje celkový cenový index, klesla zhruba o 6% (tabulka č. 9). Bilance se tedy příliš nezměnila. Zlom však nastal v roce 1931, kdy přebytek klesl meziročně nominálně zhruba Tabulka č. 9: Obchodní bilance USA, běţné ceny, 1928-35
o 57% oproti předchozímu roku, cenová hladina
Rok
Tisíce dolarů
Celkový cenový index
1928
+1 036 912
N/A
došlo
1929
+841 634
100
obchodní bilance. V tomto období byl v USA
1930
+782 278
93,9
zaveden nový celní sazebník a některé země
1931
+333 654
83,8
podnikly
1932
+288 242
73,7
USA. Reálný export klesl v tomto roce oproti roku
1933
+225 435
72
1929 o 29,5%, import klesl však pouze o 27,6%
1934
+477 745
76,5
(tabulka č. 4 a č. 8). Rozdíl mezi poklesem
1935
+235 389
N/A
reálného exportu a importu byl nejvýraznější
Zdroj: Sawyer (1949)
však klesla meziročně zhruba jen o 10%, tudíţ k výraznému
reálnému
protekcionistické
poklesu
protiopatření
salda
vŧči
v roce 1933, kdy se import propadl o 39,3%
v porovnání s úrovní roku 1929 a export za stejné období aţ o 47,3%. V prŧběhu krize tedy docházelo ke sniţování přebytku obchodní bilance USA a to nejen z dŧvodu celkového poklesu zahraničního obchodu, ale také díky tomu, ţe export klesal více neţ import. To mohlo být zpŧsobeno jednak zaváděním obchodních bariér ostatních zemí, ale také zhoršující se konkurenceschopností domácí ekonomiky z hlediska vývoje reálného efektivního kurzu. I kdyţ se podíváme na mnoţstevní vyjádření exportŧ a importŧ, situace v tomto ohledu není odlišná. Fremling (1985) píše, ţe od roku 1928 do roku 1931 exportní kvantitativní index klesl o 31% a importní kvantitativní index klesl jen o 15%. Dalo by se tedy uvaţovat o tom, ţe příklon USA k protekcionismu spíše sníţil reálné, kladné saldo obchodní bilance, neţli zvýšil. Amaral (2001) píše, ţe ačkoliv např. celkový obchod mezi USA a Kanadou klesl více neţ o polovinu v období 1929-33, čistý export Kanady do USA v této době vzrostl. Situace v obchodě s jednotlivými partnery mohla být odlišná, celkově však v krizi nedocházelo k většímu přítoku deviz (zlata) do USA obchodním kanálem,
21
Většina hlavních obchodních partnerŧ z Evropy byla s USA v tomto období v obchodním přebytku. S Japonskem, dolarovou a nedolarovou oblastí Latinské Ameriky byly USA v deficitu (Draft, 1962).
28
neţ v předkrizovém období a USA tak během krize neodčerpávaly ze světového hospodářství, zahraničním obchodem více monetárního zlata, neţ v předkrizovém období. Spojené státy v prŧběhu krize zavedly nový celní sazebník a celková importní ad valorem hodnota zboţí pro spotřebu narostla mezi roky 1929-32 z 40% na 60%. Na tomto nárŧstu se podílel také pokles cenové hladiny, podle některých odhadŧ, aţ polovinou. Clu v této době podléhala 1/3 všech importŧ. V nominálním vyjádření klesaly importy v oblasti celní tak v oblasti volné téměř totoţně. Import USA klesl do roku 1932 reálně o 42%. Pokles jejich importu pravděpodobně přispěl k poklesu hospodářství některých obchodních partnerŧ USA. Největší přímý dopad pocítily země exportující suroviny, které tvořily hlavní část importŧ do USA a na které také dopadl pokles světových cen surovin. Rozvinuté prŧmyslové země Evropy byly zasaţeny spíše nepřímo, a to přes pokles poptávky po svých výrobcích z některých zemí, které vyváţely suroviny do USA. Zemím, které směřovaly významnou část svých exportŧ do USA, jako byla např. Kanada, Japonsko, Brazílie nebo Chile, mohl pokles exportŧ do USA zpŧsobit výrazný hospodářský pokles. Na poklesu importŧ do USA měl zřejmě nejvýraznější vliv propad domácí spotřeby a investic, vliv zvýšení celních bariér měl zřejmě znatelně menší význam. Irwin (1996) odhaduje, ţe import USA podléhající clu byl díky sazebníku z roku 1930 sníţen o 17-20% , celkový import o 4-8% a další 8-10% sníţení importu zpŧsobila deflace v kombinaci se specifickým stanovením cla. Přímý dopad zvýšení cel zřejmě nejvíce pocítila Kanada, které mohl klesnout HNP v prŧběhu krize díky sníţení exportu do USA v dŧsledku cel zhruba o 1,5%. Zavedení Smoth-Hawleyova celního sazebníku ovšem také významně přispělo k nárŧstu protekcionismu ve světě, který přispíval k poklesu světového obchodu. Zvýšení cel také mohlo přispívat k pesimistickým vyhlídkám ekonomik a odrazovat od investic. Tyto faktory pravděpodobně také prohlubovaly krizi u obchodních partnerŧ USA.
29
3. Krize v 70. letech Globální recese, která postihla svět v roce 1975 (tabulka č. 1) bývá často spojována s ropnou krizí, která vypukla v srpnu 1973. Sirŧček (2007) píše, ţe v letech 1974-75 postihla kapitalistický svět největší hospodářská krize od skončení druhé světové války. Na rozdíl od předcházejících recesí po roce 1945, které postihovaly jednotlivé země s časovým posunem, probíhala krize současně ve většině významnějších trţních ekonomik. Poprvé v poválečném období tak došlo k synchronizaci hospodářského cyklu (Sirŧček, 2007). Například ze zemí (EU 15) nezaznamenaly meziroční pokles produktu v tomto období pouze Španělsko, Švédsko a Irsko (ERS, 2010). Světový HDP rostl v roce 1974 meziročním tempem 2,3%, v následujícím roce kdy probíhala globální recese, dosahoval rŧst 1,5% (příloha č. 11). V této době probíhala ve světě energetická, surovinová a potravinová krize, v mnoha zemích se také zvýšila inflace (Sirŧček, 2007). V některých zemích tak došlo k poklesu produktu, za současného vzestupu cen. To byl do té doby neznámý jev, označený jako stagflace (Ţídek, 2003). Krizí byl tvrdě zasaţen především prŧmyslový sektor. V roce 1975 dosáhl pokles prŧmyslové výroby v prŧměru za celý kapitalistický svět 7,5%, přičemţ sníţení výroby v Japonsku, USA, VB a Itálii bylo ještě výraznější. Z odvětvového hlediska zasáhla krize nejtíţivěji hutnictví ţeleza, stavbu lodí, automobilový prŧmysl, část všeobecného strojírenství, textilní prŧmysl, výrobu stavebních hmot a stavebnictví (Ţídek, 2009). Nezaměstnanost narostla v prŧběhu krize hlavně v prŧmyslových zemích. V USA se dostala nad hranici 8% (příloha č. 11). Při porovnání s krizí ve 30. letech však byla výrazně niţší. Poprvé v poválečném období se zmenšil fyzický objem světového obchodu (Sirŧček, 2007). V nominálním vyjádření rostl i v prŧběhu krize, v reálném vyjádření však klesl v roce 1975 o 4% (Hasenplug, 2010). Obchod mezi zeměmi OECD klesl mezi červencem 1974 a dubnem 1975 o 13% (Kenwood- Lougheed, 2000). Podívejme se, jakou zahraničně obchodní politiku USA praktikovaly v prŧběhu krize.
30
3.1 Zahraničně obchodní politika USA v prŧběhu krize V této části práce budu analyzovat zahraničně obchodní politiku USA v období od prvního ropného šoku v roce 1973 do konce roku 1975. Spojené státy byly na začátku 70. let ekonomickou velmocí číslo jedna. Jejich podíl na světovém produktu v roce 1972 činil zhruba 27% (ERS, 2010). V 70. letech začalo docházet k nárŧstu otevřenosti jejich ekonomiky. Od konce 2. světové války do roku 1965 se pohybovala výše zahraničního obchodu USA kolem hodnoty 10% HDP. V roce 1970 to však bylo uţ 12,8% o tři roky později 18,3% a v roce 1980 24,6% (Batra, 1994). Během 70. let se tak jejich otevřenost zhruba zdvojnásobila. Jednou z příčin tohoto jevu byla liberalizace světového obchodu, která probíhala díky jednáním v rámci GATT. Spojené státy byly jedním z tahounŧ v této oblasti (Kunkel, 1998). V roce 1973 začalo tokijské kolo vyjednávání v rámci GATT, které mělo za hlavní cíl zvýšit liberalizaci mezinárodního obchodu v oblasti prŧmyslu a poprvé se také zabývalo netarifními překáţkami obchodu. USA postupně akceptovaly nejniţší tarifní sazby ze všech industriálních zemí. Cla byla sníţena u surovin o 0,3%, u hotových
prŧmyslových
výrobkŧ
o 6,5%
a
u
prŧmyslových
polotovarŧ
o 4% (Batra, 1994). V roce 1973 dosahovala hodnota vybraného cla na celkových importech do USA podléhajících clu 8,5%, v roce následujícím klesla na 7,8% a v roce 1975 klesla aţ na 5,8%. Celková ad valorem sazba na všechny importy v roce 1973 klesla na 5%, rok poté na 3,8%, v roce 1975 mírně vzrostla na 3,9%. (U.S. International Trade Commission, 2010). V roce 1973 nepodléhalo clu 40,6% importŧ, o rok později 52%, v roce 1975 uţ jen 32,2%. Graf č. 3: Celková ad valorem sazba na importované zboţí pro spotřebu v USA
Zdroj: U.S. International trade commission (2010)
31
Nixonova administrativa podporovala selektivní protekcionismus a dobrovolná exportní omezení. Ta se týkala především oblasti Japonska a nově industrializovaných zemí Asie (Lieberman, 1998). Mnoţství amerických prŧmyslových podnikŧ volalo po protekcionismu především v oblasti dovozu komodit, textilu a oceli (Lieberman, 1998). Situace se vyostřila v roce 1973 a následném ropném šoku (Kenwood-Lougheed, 2000). V tomto období klesal ve světě význam tarifních bariér obchodu, ropný šok ovšem odstartoval skrytý protekcionismus nejen v USA, ale i v ostatních západních ekonomikách. Zvýšilo se mnoţství dobrovolných exportních omezení, dohod o trţních podílech a o pouţití dalších druhŧ netarifních bariér (Lieberman, 1998). Vyšší cena ropy zpŧsobila problémy se zhoršující se vnější bilancí22 vyspělých industriálních zemí a ty pak byly méně ochotné importovat zboţí z nově industrializovaných zemí (Kenwood-Lougheed, 2000). Panovaly také obavy, ţe rostoucí obchodní deficity povedou k politice „oţebrač svého souseda“, která byla praktikována během krize v 30. letech. Z té by mohly mít zisk některé země v krátkém období, ovšem v dlouhém období by z této politiky mohli mít ztrátu všichni. Aby se tato situace neopakovala, země OECD v květnu 1974 uzavřely dohodu, ţe se nebudou k takovéto politice uchylovat (Helbling, 1974).23 V prosinci roku 1974 byl v USA schválen nový obchodní zákon (The Trade Act of 1974). Tento zákon zvýšil významně pravomoc prezidenta chránit domácí prŧmysl před vzrŧstajícím importem ze zahraničí. Dával prezidentovi Spojených státŧ pravomoc zasahovat také do netarifních omezení obchodu. Prezident mohl udělit podpŧrná opatření pro prŧmyslová odvětví, pracovníky či firmy, zasaţené rostoucím konkurenčním importem ze zahraničí, ačkoliv zvýšení trţního podílu zahraničních firem nebylo dosaţeno nepoctivým jednáním (např. dumpingovými cenami). Domácí podniky mohly ţádat o opatření proti zahraniční konkurenci u Americké komise pro mezinárodní obchod (ITC), prezident však mohl její případné opatření vetovat, pokud by bylo proti národním zájmŧm. K tomu v tomto období často
docházelo,
protoţe
panovaly
obavy
z protiopatření
obchodních
partnerŧ,
které by poškodily export USA (Low, 1993). 22
Např. Brazílie či Mexiko musely omezit svoje importy, aby zachránily devizové rezervy. Objevily se také obavy, ţe finanční břemeno plateb za ropu bude tak velké, ţe váţně ohrozí budoucí ekonomický rŧst, a ţe země exportující ropu, budou akumulovat devizy z obchodu se zeměmi importujícími ropu a tyto zisky investují jen v několika málo prŧmyslových zemích. USA se z těchto dŧvodŧ rozhodlo, ţe eliminuje existující omezení exportu kapitálu. Tudíţ americké finanční trhy mohly přijmout přítok obchodních přebytkŧ ze zemí OPEC a USA neomezovalo další zprostředkování exportu kapitálu do ostatních zemí importujících ropu, kterým narŧstal obchodní deficit. MMF zaloţil speciální fond pro pŧjčky. OPEC také poskytl finanční pŧjčky rozvojovým zemím a dále Británii, Francii a Japonsku (Helbling, 1974). 23
32
Zákon dával prezidentovi větší flexibilitu v boji proti zmíněným „nepoctivým praktikám“. Rozšířil jeho pravomoci v boji proti protekcionistickým opatřením ostatních zemí, které omezovaly export z USA buď tarifními, nebo netarifními bariérami. Prezident mohl zavést selektivně nové tarifní sazby, nebo jiná odvetná opatření. Byla jimi například antidumpingová cla (zvláště proti importŧm, které se prodávaly za niţší neţ běţné trţní ceny a poškozovaly domácí odvětví) a vyrovnávací cla, která byla opatřením proti importovanému zboţí, které dostávalo zahraniční vládní dotace a mohlo tak být prodáváno v USA za niţší ceny a poškozovat domácí výrobce (Low, 1993). Zmíněný zákon z roku 1974 byl přijat v dŧsledku narŧstajícího tlaku prŧmyslových podnikŧ v USA, které ţádaly úlevy v konkurenčním boji se zahraničními dovozci. Ačkoliv dohody v rámci GATT omezovaly také kvantitativní omezení dovozu a netarifní bariéry, nebyly mnohdy dostatečně konkrétní na to, aby nemohly být obcházeny. Zaváděna byla antidumpingová cla, vyrovnávací cla, únikové klauzule a to především v oblastech chemických produktŧ, ocelových produktŧ, spotřební elektroniky, spojovacího materiálu, konzervované šunky a některých druhŧ obuvi (Canto, 1984). Významná byla dohoda o omezení textilního dovozu z rozvojových zemí formou kvót, mající platnost od ledna 1974. V prŧběhu 70. let expandovaly také dohody o dobrovolných exportních omezeních. Ty se dotkly v USA oblasti dovozu oceli, automobilŧ, textilu, určitých druhŧ obuvi, masa, hub, barevných televizí, většina z nich však vstoupila v platnost aţ po roce 1975 (Canto, 1984). Podívejme se, jak se vyvíjel import USA v prŧběhu krize.
3.1.1 Import USA Import zboţí a sluţeb v USA dosahoval v roce 1972 hodnoty 5,8% HDP. Zhruba 3/4 tvořil dovoz zboţí, dovoz sluţeb vytvářel 1/4 Strawser (2002). V tomto roce byly Spojené Státy největším světovým importérem v oblasti zboţí, s podílem 14,4%, na celkových světových dovozech. Za nimi bylo Německo s podílem 12,5%, VB 7,2%, Francie 6,9%, Japonsko 6,1%. Podíl USA na světových dovozech se v prŧběhu 70. let příliš neměnil (Kunkel, 1998). Hlavními dovozními partnery USA byly v roce 1972 Kanada 26,8%, Japonsko 16,3%, západní Německo 7,6%, VB 5,4%, Itálie 3,2% a další. Hlavní oblastí dovozu byly dopravní zařízení 17,3%, stroje 7,9%, ropa a ropné produkty 7,7%, elektronika 6,1%, ţelezo a ocel 5,3% (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). V roce 1974 rostl import v nominálním vyjádření ve všech kategoriích zachycených v tabulce č. 10. 33
Kvantitativně jiţ import v této době klesal, celkově o 3,7% (tabulka č. 10). K největšímu poklesu v importech došlo v roce 1975. Nominální hodnota importovaného zboţí do USA klesla o 5% oproti předchozímu roku (tabulka č. 10). Kvantitativní index v tomto roce klesl o 11,7%. Kdyţ však do importŧ nezapočítáme poloţku ropa a ropné produkty, zjistíme, ţe pokles byl ještě větší a to o 7,4% nominálně a 15,8% při vyjádření kvantitativním indexem. Tabulka č. 10: Import USA v běţných cenách mld. USD a (kvantitativní index), 1972-76 Rok
Potraviny, krmivo, nápoje
Průmyslový materiál
Ropa a ropné produkty
Automobi Kapitálov ly a jejich é zboţí součásti
Spotřební zboţí
Zboţí celkem
1972
7,3 (61,8)
16 (44,2)
4,7 (47)
5,9 (2,7)
9 (32,2)
11,1 (20,8)
54 (208,7)
1973
9,1 (63,4)
19,2 (44,5)
8,4 (66,7)
8,3 (3,4)
10,7 (33) 12,9 (21,3)
1974
10,6 (59)
27 (43,3)
26,6 (64,2)
9,8 (3,6)
12,4 (35) 14,4 (19,2) 101,8 (224,3)
1975
9,6 (51,8)
23,6 (36,5)
27 (63,2)
10 (3,4)
12,1 (28) 13,2 (14,9)
95,7 (198,7)
34,6 (76,2)
12(4,1)
16,8 (37) 17,2 (19,2)
121,6 (240)
1976 11,5 (59) 28,5 (44,5) Zdroj: Strawser (2002)
68,6 (232,3)
Při analýze vývoje kvantitativního indexu také zjistíme, ţe v prŧběhu krize klesaly nejméně importy ropy, mezi lety 1973-75 pouze o 5,2%, zatímco ostatní importy klesly za stejné období o 18%. V nominálním vyjádření tvořil import ropy a ropných produktŧ v roce 1972 pouze 8,7% všech importŧ zboţí. V roce 1975 to bylo uţ 28,2% (tabulka č. 10). Podíl tak za toto období vzrostl, více neţ trojnásobně a zřejmě rostl na úkor ostatních oblastí dovozu. Vyšší platby do zahraničí za ropu sníţily prostředky dostupné pro utrácení za ostatní zboţí importované do USA. Firmy také mohly změnit nebo odloţit v dŧsledku rŧstu ceny ropy svoje investiční plány a tudíţ i nákupy strojŧ či jiného zboţí v zahraničí. Ropný šok zřejmě přispěl k hospodářské recesi v USA a sníţil jejich poptávku po neropných importech. HDP USA klesl dva roky po sobě v letech 1974 a 1975 (příloha č. 11). V prŧběhu krize se změnila geografická struktura importŧ USA. V roce 1970 bylo dováţeno do USA 74% dovozŧ z rozvinutých zemí světa, o 5 let později uţ jen 58%. V roce 1973 bylo dováţeno 28% importŧ USA ze západní Evropy, o dva roky později uţ jen 19%. Naproti tomu narostl podíl zemí OPEC24 ze 7% na 22%. Podíly ostatních zemí zŧstávají téměř beze změny (Puth, 1993). Zdraţení ropy tedy zřejmě hrálo ve vývoji importŧ do USA nejdŧleţitější roli. Tabulka č. 11 zachycuje vývoj importŧ USA z oblastí Japonska a nově industrializovaných zemí (J. Korea, Hongkong, Singapur), proti kterým v prŧběhu 70. let rostly některé bariéry obchodu a selektivní protekcionismus rozebíraný výše. Import do těchto zemí klesl v běţných cenách pouze v roce 1975. Nejvíce klesl import do Japonska a to o 20%. Japonský HDP však 24
Organizace zemí vyváţejících ropu: tehdejší členové Irák, Irán, Kuvajt, Saudská Arábie, Libye, Venezuela, Katar, Nigérie, Spojené Arabské Emiráty, Indonésie, Alţírsko
34
v roce 1975 rostl tempem 3,09%. Dále klesl import nejvíce do Singapuru, ten však v letech 1973-75 pouze zpomalil rŧst svého HDP (ERS, 2010). Pokles importŧ USA z těchto zemí mohl být zpŧsoben, kromě sníţení spotřeby a investic, také oslabením dolaru vŧči měnám těchto zemí (tabulka č. 12). Tabulka č. 11: Export nově industrializovaných zemí Asie do USA, běţné ceny 1972-75 Země
Hodnota exportu k HDP v % (1973)
Japonsko
7,7
Podíl ex. do USA na celkovém exportu země v % (1972) 31,5
Vývoj exportu do USA běţné ceny (1972=100)
1973
1974
1975
100
105
144
125
8,03
-1,23
3,09
134
135
202
12,3
7,4
-1,2
121
134
136
12,7
2,1
0,4
182
255
222
reálný meziroční růst HDP Japonska v % J. Korea
3,1
46,7
100
reálný meziroční růst HDP J. Koreje v % Hongkong
18,5
33,5
100
reálný meziroční růst HDP Hongkongu v % Singapur
21,4
15,4
100
reálný meziroční růst HDP Singapuru v % 11,3 6,7 5 nej. part. N/A 45,1 100 139 163 USA1 1 Vývoj importŧ do USA z Kanady, Záp. Německa, Velké Británie, Itálie, Mexika Zdroj: UN Commodity Trade Statistics Database (2010), WTO (2007), ERS (2010)
4 153
Tabulka č. 12: Vývoj USD REER a HDP USA, 1970-75 Rok
1970 1971 1972
1973
1974
1975
USD REER
100
99,5
96,5
92,1
88,6
89,1
Růst reálného HDP USA %
4,7
3
4,4
5,5
-1,7
-1,8
Reálné hrubé domácí investice
10,1
-12,1
-24,2
Reálná soukromá spotřeba
4,7
-1,2
1,5
1
1
pozn.(pro výpočet pouţit koš měn J. Koreje, Japonska, Hongkongu, Singapuru, Taiwanu, váhy odvozené od podílu jednotlivých zemí na celkovém zahraničním obchodě USA) Zdroj:ERS (2010), U.S.Census Bureau (1977)
Corden (1984) píše, ţe „nový protekcionismus“ který se objevoval v tomto období, měl na zahraniční obchod USA jen malý dopad. Ovlivnil jen malou část obchodu se zboţím, zavaděné restrikce nebyly příliš tvrdé, a proto také nevzbuzovaly velké starosti. Nicméně nepříznivý dopad těchto opatření se mohl objevovat postupně v delším období v podobě zpomalování investic do exportně orientovaných odvětví v některých zemích. Ačkoliv celkový obchod díky těmto opatřením nepoklesl, v některých specifických oblastech mohlo dojít k jeho zpomalení či k jeho dílčímu poklesu. Pokles obchodu v jednom odvětví však mohl také vyvolat substituci a nárŧst obchodu v druhém odvětví. Bez těchto obchodních 35
bariér by však narŧstal obchod rychleji a některé ekonomiky by se ještě více orientovaly na rŧst taţený exportem. Podle Lowa (1993) byl obchodní zákon z roku 1974 schválen především kvŧli podpoře amerického exportu, nikoliv za účelem omezení importu do USA.
3.2 Závěr USA se v prŧběhu krize nepřiklonily k protekcionistické politice jako během krize ve 30. letech. Se zeměmi OECD se dohodly, ţe nebudou praktikovat politiku „oţebrač svého souseda.“ Po schválení obchodního zákonu roku 1974 se sice objevoval selektivní protekcionismus a narŧstaly některé druhy netarifních bariér, především pro nově industrializované země Asie, tento nárŧst „nového protekcionismu“ však neměl na import v prŧběhu krize váţnější vliv. Import byl nejvíce ovlivněn nárŧstem ceny ropy. Domácí ad valorem sazba na importy podléhající clu v prŧběhu krize klesala. Ad valorem sazba na celkové importy do země vzrostla
pouze v roce 1975 z 3,8% na 3,9%.
Nové opatření zahraničně obchodní politiky USA neměly na pokles importŧ do USA během světové krize významný vliv. Stejně tak neměly nové opatření zahraničně obchodní politiky vliv na prohloubení krize u obchodních partnerŧ USA.
3.3 Devizová politika USA V této části práce se budu zabývat vlivem devalvace amerického dolaru a ukončením jeho směnitelnosti za zlato na nárŧst ceny ropy. Nárŧst ceny ropy byl totiţ jedním z dŧvodŧ vypuknutí hospodářské recese v některých zemích dováţejících ropu a tedy i u některých obchodních partnerŧ USA. Podle Rothbarda (2001) se svět v tehdejší době opět ponořil do systému papírových peněz 30. let. Situace ale byla horší, protoţe nyní jiţ ani dolar nebyl svázán se zlatem. Na obzoru se rýsovala hrozivá budoucnost v podobě měnových blokŧ, odvetných devalvací, ekonomické války, rozpadu mezinárodního obchodu a investic spolu s celosvětovou krizí, která byla všeho dŧsledkem. USA výše zmíněná opatření devizové politiky učinily, protoţe se jejich obchodní bilance dostala do deficitu a ze země začaly odtékat jejich zlaté rezervy. Za účelem zlepšení platební bilance zavedla tehdejší administrativa prezidenta Nixona 10% importní přiráţku na veškeré dovozy, ta však byla za krátko zrušena (Kenwood-Lougheed, 2000). I kdyţ v následujících let problémy s platební bilancí přetrvávaly, USA jiţ celní ochranu dále nezvyšovalo. Prezident Nixon zastával názor, ţe problémy s platební bilancí vyřeší lépe flexibilita měny, neţli zavádění tarifních bariér 36
obchodu (Lieberman, 1988). Devizová politika se tak stala alternativou k obchodní politice a měla pomoci zajistit vnější rovnováhu USA. Podívejme se dále, jak mohl tento krok přispět k nárŧstu ceny ropy a tím také hospodářskému poklesu některých obchodních partnerŧ USA. V 60. letech, kdy fungoval Bretton-woodský měnový systém, byl dolar hlavní světovou obchodní měnou. Pro plynulý rozvoj mezinárodního obchodu a kapitálových přesunŧ ve světě bylo potřeba dostatek likvidity, respektive amerických dolarŧ. Tím pádem docházelo k tlaku na Federální rezervní systém USA, aby vydával dostatek dolarŧ a tím tuto likviditu zajišťoval (Ţídek, 2009). Této situaci, se dostalo označení Triffinovo dilema. Byl to rozpor mezi domácími krátkodobými cíly domácí měnové stability a dlouhodobými světovými cíly pro rozvoj obchodu (Wikipedia, 2010). Na konci 60. let rostly zásoby zlata díky těţbě asi o 1,5% ročně, zatímco světový obchod se zvyšoval o 3%. USA v této době vydávaly větší objem dolaru, neţ odpovídalo jejich přírŧstkŧm zásob zlata. Jedním z dŧvodŧ této politiky bylo také to, ţe tím financovaly svoje schodky obchodní bilance, sociální programy a válku ve Vietnamu (Ţídek, 2009). Na konci 60. let poptávka po zlatu značně stoupla a Spojené státy byly nuceny dotovat trhy zlata ze svých měnových rezerv, aby udrţely hodnotu zlata na 35 dolarech za unci. Hrozilo, ţe se velká část zlatých zásob přesune do soukromých rukou. Tlak na měnové zlato USA zesílil, kdyţ Francie začala posílat dolary vydělané exportem zpět do USA a poţadovala za ně raději zlato, neţ vládní dluhopisy. Nedlouho na to, byl vytvořen nový volný trh se zlatem, kde se ceny tvořily na základě nabídky a poptávky. Poptávka po zlatě však neklesala. Na konci 60. let tak USA v reakci na nastalou situaci čelily volbě, zda eliminují svŧj obchodní deficit nebo zda sníţí zlatou paritu dolaru (Bullion.com, 2010). Příloha č. 5 zachycuje vývoj závazku USA vŧči některým obchodním partnerŧm a vývoj rezerv USA ve zlatě. Na začátku 70. let mělo USA deficit běţného účtu platební bilance a obchodní deficit, coţ se stalo poprvé ve 20. století. Rok 1970 byl rozhodující bod obratu, který z dŧvodu zahraniční arbitráţe amerických dolarŧ zpŧsobil, ţe vládní krytí papírových dolarŧ zlatem kleslo o 33 procentních bodŧ z 55% na 22%. Drţitelé amerických dolarŧ ztratili dŧvěru, ţe americká vláda bude schopná sníţit rozpočtový deficit a obchodní deficit (Frum, 2000). USA byly v té době v obchodním přebytku s rozvojovými zeměmi, ale v deficitu s rozvinutými zeměmi (U.S. Census Bureau, 1977). Jak zachycuje tabulka č. 13, problém tvořil především deficit v oblasti pohonných hmot, který začal výrazně narŧstat a postupně se z něj stal hlavní dŧvodu nárŧstu obchodního deficitu, potaţmo deficitu běţného účtu 37
platební bilance. Začala se také zhoršovat bilance v oblasti prŧmyslových výrobkŧ. Prŧmysl USA ztrácel konkurenceschopnost, protoţe se v mezinárodním obchodě draly do popředí země jako Japonsko a Německo, které se uţ dokázaly vzpamatovat z následkŧ druhé světové války a soupeřily s americkými vývozci na zahraničních trzích. Podle Ţídka (2009) došlo také k nárŧstu zahraniční konkurence na americkém trhu (šlo například o japonské automobily, elektrotechnické zboţí, kuchyňské zboţí apod.), narŧstal tak dovoz. Tabulka č. 13: Vybrané oblasti běţného účtu p.b. USA, běţné ceny mld. USD Rok
Bilance celkem
Sluţby celkem
Zboţí celkem
1970 2,3 -0,3 2,6 1971 -1,4 0,9 -2,3 1972 -5,4 1 -6,4 1973 1,9 1 0,9 1974 -2,6 1,2 -5,5 1975 10,8 3,5 8,9 1976 -6,1 3,4 -9,5 Zdroj: U.S. Census Bureau (2010)
Pohonné hmoty -1,5 -2,2 -3,2 -6,5 -22 -22 -29,8
Zeměděl Průmyslo Ostatní ské vé zboţí produkty výrobky 1,6 4,4 -1,1 2 0,8 -2,1 3 -3,2 -2,4 9,4 1,3 -2,2 11,9 10,7 -3,1 12,6 22,9 -2,7 12,1 15,5 -4,3
Dalším dŧvodem zhoršení obchodní bilance bylo, ţe v prŧběhu 60. let prŧmyslová produkce v kapitalistických zemích rostla od 5 do 10% meziročně. To zvyšovalo americký export. Ten expandoval nejvíce v letech 1967 a 1968. V letech 1970-1971 však rŧst poptávky po nezemědělském exportu USA zpomalil, z dŧvodu zpomalení prŧmyslové produkce ve zmíněných kapitalistických zemích. V USA naopak došlo v roce 1971 k oţivení poptávky po importech (Bach, 1973). V roce 1971 vytiskla vláda USA znovu více dolarŧ, neţ by odpovídalo zlatému krytí a poté je poslala do zahraničí, aby uhradila platby za vojenské útraty a soukromé investice. V prvních dvou čtvrtletích roku 1971 odteklo z USA v dŧsledku zhoršení obchodní bilance a úrokového diferenciálu Evropy a Japonska mnoţství krátkodobého kapitálu ve výši 12,5 mld. USD. V květnu byl tlak na některé evropské měny tak silný a dolarová akumulace tak velká, ţe se západní Německo a Nizozemí rozhodli pro volný floating svých měn. Rakousko a Švýcarsko nechaly apreciovat svoji měnu (Bach, 1973). Prezident Nixon byl nucen 15. srpna 1971 zastavit směnitelnost dolaru za zlato, USA totiţ v prvních 7 měsících téhoţ roku ztratily jednu třetinu oficiálních zlatých rezerv. Došlo také k devadesáti dennímu zmraţení cen a byla zavedena 10% přiráţka na všechny importy podléhající clu. To se nejvíce dotklo importu prŧmyslových výrobkŧ a surovin. Zasaţeno bylo asi 60% importŧ do USA z rozvinutého světa a třetina importŧ do USA z rozvojového světa (UN, 1972).
38
Směnné kurzy většiny hlavních obchodních partnerŧ USA mohly plovat v relaci k dolaru a nepřímo tak i k relaci ke zlatu. Do konce roku 1971 většina měn vŧči dolaru posílila. Dolar deprecioval asi o 12% oproti hlavní měnám vyspělého světa a asi o 7 % oproti ostatním měnám. Nejvíce deprecioval vŧči německé a japonské měně (Bach, 1973). Více tabulka č. 14. Tabulka č. 14: Změna reálného směnného kurzu USD vŧči vybraným měnám v %, 1971-77 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 Rok Francouzský frank
-1,4
-10,8
-12,7
5,5
-13,0
7,5
0
Německá marka
-5,4
-10,3
-16,7
0,5
-2,0
3,7
-5,2
Italská lira
-2,0
-7,9
-4,2
4,0
-6,3
15,4
-4,6
Britská libra
-6,6
-5,6
-0,8
0,4
-7,2
11,7
-5,3
Švýcarský frank
-7,4
-9,6
-19,5
-6,2
-9,0
0,0
0,3
Japonský jen
-4,3
-14,6
-14,7
-3,1
-0,8
-3,4
-10,8
-4,8
-10,5
-14,9
-0,2
-7,2
3,4
-5,7
EU (15) Zdroj: ERS (2010)
V prosinci 1971 USA importní přiráţku zrušily, protoţe jejich měna oslabila (Yergin, 1997). Země G-10 mezi sebou uzavřely tzv. Smithsoniánskou dohodu, jejímţ principem bylo udrţovat pevné směnné kurzy v rozmezí 2,25%, ale tentokrát bez zlata. Spojené státy také devalvovaly oficiální kurz dolaru ke zlatu na 38 dolarŧ za unci. Rothbard (2001) píše, ţe přestoţe devalvace byla příliš malá a přišla příliš pozdě, byla velmi dŧleţitá, jelikoţ vyvrátila opakovaná prohlášení americké vlády, ţe se zavazuje udrţovat donekonečna kurz 35 dolarŧ za unci. Na začátku roku 1973 se americký dolar dostal znovu pod tlak, díky nepříznivě se vyvíjející obchodní bilanci. Fixní systém směných kurzŧ se jevil jako neudrţitelný. Hlavní měnové trhy byly v březnu na několik týdnŧ zavřeny. Kdyţ se znovu otevřely, měny měly dovoleno volně plovat na základně trţních sil. Dolar do července ztratil v prŧměru oproti hlavním měnám 10%. Devalvoval tak k oficiální ceně zlata na 42 dolarŧ za unci (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). Od roku 1971 do roku 1973 americký dolar reálně oslabil o více neţ 30% proti německé marce a také švýcarskému franku, a více neţ o 20 % o proti japonské, belgické, francouzské, holandské a švédské měně. Prŧměrně dolar oslabil o 25% vŧči hlavním západním měnám (Hammes-Wills, 2005). V prŧběhu roku 1973 se obchodní bilance zlepšila, také díky rostoucímu exportu zemědělských komodit do SSSR a Evropy, coţ zmírnilo podle Liebermana (1988) 39
protekcionistické tlaky. Zvýšený export zemědělských produktŧ tedy vylepšoval obchodní bilanci. V roce 1973 se obchodní přebytek se zemědělskými produkty více jak ztrojnásobil, coţ pomohlo celkové obchodní bilanci, ve které uţ začal výrazně narŧstat deficit v oblasti pohonných hmot (tabulka č. 13). Podívejme se, jak mohla devalvace dolaru a jeho oddělení od zlata, ovlivnit cenu ropy. 3.3.1 Rŧst poptávky po ropě Nákupy ropy byly placeny v dolarech. Nicméně poptávka po ropě závisela na domácí ceně, za kterou spotřebitelské země ropu nakupovaly. Tato cena se měnila s fluktuací kurzu měny spotřebitelské země a dolaru. Depreciace dolaru vŧči měně spotřebitelské země sníţila cenu ropy pro tamější ekonomické subjekty. Za jinak stejných okolností vede depreciace dolaru k sníţení ceny ropy pro spotřebitelské země a to vede ke zvýšení jejich reálných příjmŧ a ke zvýšení jejich poptávky po ropě. Tudíţ depreciace dolaru zvyšuje u těchto zemí poptávku po ropě (Chandrasekhar, 2008). Oslabení dolaru také sniţuje kupní sílu vývozcŧ ropy, kteří za ni dostávají zaplaceno v dolarech. Pokud zŧstává nominální cena ropy stejná, pokles dolaru sniţuje reálné příjmy vývozcŧ ropy. To vede k jejich menším investicím do rozšiřování nových těţebních kapacit a údrţby stávajících kapacit. Statistické analýzy odhadly, ţe v dlouhém období slabší dolar ovlivňuje nabídku sníţením produkce, bez ohledu na to, zda je ropa vlastněná národní nebo nadnárodní společností. Výsledkem sníţené nabídky ropy a zvýšené poptávky po ropě je vyšší cena ropy (Alhajji, 2008). Tyto efekty však pŧsobí především v dlouhém období. Devalvace dolaru na konci roku 1971 a později v roce 1973, nemusela být dostatečným časovým obdobím na to, aby se tyto efekty prosadily. Graf č. 4 zachycuje meziroční tempo rŧstu spotřeby ropy ve Francii, Německu, Japonsku, jejichţ měna v tomto období reálně posílila vŧči dolaru. Tyto země dováţely velkou část ropy ze zahraničí. Graf č. 4 ukazuje, ţe tempo rŧstu spotřeby ropy v těchto zemích v letech 1971 a 1972 zpomalilo a bylo niţší neţ na konci 60. let. V roce 1973 začalo tempo spotřeby ropy narŧstat ve všech třech zemích. Na spotřebu ropy v těchto zemích měla však především vliv fáze hospodářského cyklu domácí ekonomik. Japonské HDP rostlo v roce 1970 o 10,7%, v roce 1971 zpomalilo na 4,7%. Stejně tak tempo rŧstu ve Francii zpomalilo z 5,7 na 4,7% (ERS, 2010). V roce 1973 ve všech třech zemích docházelo k zrychlení tempa rŧstu HDP a začalo také rŧst meziroční tempo spotřeby ropy. Na druhou stranu zlevnění ropy mohlo být stimulem pro rŧst sledovaných hospodářství.
40
Graf č. 4: Meziroční tempo rŧstu spotřeby ropy, Francie, Německo, Japonsko, 1961-78
Zdroj: U.S. Energy Information Administration (2010)
Oslabení dolaru nemuselo mít příliš velký vliv na spotřební poptávku po ropě, mohlo však zvýšit spekulativní nákupy ropy. Kdyţ dolar oslabuje, mnoho investorŧ kupuje komodity jako je ropa, aby se zajistili proti inflaci. Slabší dolar zlevňuje ropu pro investory, kteří vlastní jiné měny, ti ji nakupují více a její cena pak roste. To potvrzuje i Alhajji (2004), který píše, ţe se v analyzovaném období snaţilo mnoho investorŧ kupovat komodity, jako byla např. ropa a tím chtěli zabránit znehodnocení svých úspor, které ohroţoval nárŧst inflace. Spekulanti prý hromadili zásoby ropy a očekávali rŧst její ceny. Podívejme se, jakým dalším zpŧsobem mohla devalvace dolaru a ukončení jeho směnitelnosti za zlato, pŧsobit na nárŧst ceny ropy. 3.3.2 Oslabení kupní síly producentŧ ropy Na úvod této problematiky uvedu citát kuvajtského ministra pro ropu: „Proč produkovat více ropy a prodávat ji za negarantovanou papírovou měnu?” (Hammes-Wills, 2005) Velmi významnou pozici na nabídkové straně trhu s ropou měla Organizace zemí vyváţejících ropu (OPEC). Ta produkovala v roce 1970 asi 50,8% světové produkce ropy, v roce 1973 to bylo uţ 55,7% (tabulka č. 15). Zajišťovala také dovozy ropy pro největšího ropného spotřebitele té doby USA, jehoţ dovoz byl zajišťován stále více z oblasti OPEC. Podíl jejich dovozu z OPEC na celkových dovozech ropy postupně stoupl z 37,8% v roce 1970, aţ na 47,8% v roce 1973 (tabulka č. 15). USA v roce 1970 kupovaly 5 % celkové produkce ropy zemí OPEC, v roce 1973 to bylo jiţ 9,7%. Navíc domácí produkce ropy v USA začala od roku 1973 klesat, mezi lety 1972 a 1975 o 10,8%. V situaci kdy se nová naleziště ropy ve světě příliš nezvyšovala a podíl vývozcŧ OPEC na světové nabídce ropy
41
narŧstal, mohla si dovolit tato organizace zvyšovat ceny. Bylo jasné, ţe v krátkém období nebude moţné nalézt substituty pro její produkci. Tabulka č. 15: Spotřeba a produkce ropy, 1970-76 Rok
Produkce USA tisíce barelů
Celkový Podíl Importu import ropy z OPEC na do USA celkovém tisíce importu USA barelů
Produkce OPEC tisíce barelů
Podíl OPEC na světové produkci
Světová spotřeba ropy tisíce barelů
1970
4 123 366
1 248 062
37,8%
8 504 500
50,8%
17 085 650
1971
4 071 729
1 432 880
42,6%
9 201 650
52,0%
18 038 300
1972
4 093 584
1 735 314
43,2%
9 814 850
52,6%
19 377 850
1973
3 995 326
2 283 493
47.8%
11 315 000
55,7%
20 892 600
1974
3 818 683
2 230 947
53,3%
11 077 750
54,5%
20 688 200
1975
3 652 737
2 210 335
59.5%
9 778 350
50,3%
20 513 000
1976 3 563 225 2 676 411 69,3% Zdroj: U.S. Energy Information Administration (2010)
11 070 450
52,9%
21 779 550
Podívejme se dále, jak ji k zvýšení ceny ropy mohla přimět devalvace dolaru. Ropa byla na blízkém východě obchodována ve zlatě, později však se vznikem Bretton-woodského systému začala být denominována převáţně v dolarech. Cena ropy v dolarech se měnila od konce druhé světové války do pozdějších 60. let jen velmi málo. Mezi roky 1947 aţ 1967 rostla prŧměrně meziročně o méně neţ 2 %. To znamená, ţe tehdejší cena ropy byla v Bretton-woodském systému téměř fixní, stejně tak vývoj relace cen ropy a zlata, jelikoţ zlato stálo v tomto období stále 35 dolarŧ za trojskou unci (Heatingoil.com, 2009). V roce 1970 se organizace OPEC začala intenzivněji zabývat problémy směnných kurzŧ a rostoucí inflací. Hodnota dolaru byla základním kamenem pro vládní příjmy z exportu ropy, zemí OPEC. Díky rostoucí inflaci a ztrátě kupní síly dolaru se 12. prosince 1970 zástupci OPEC na jednání v Caracasu dohodli, ţe v případě změny směnného kurzu dolaru vŧči měnám hlavních prŧmyslových zemí, která by měla nepříznivé dopady na kupní sílu členských zemí z ropných příjmŧ, bude vyhlašovaná cena ropy tyto změny reflektovat (Salman, 2004). Prezident Nixon 15. srpna 1971, zrušil směnitelnost dolaru za zlato. Poprvé v americké historii se tak dolar stal nekrytou, papírovou měnou. Svět se opět ponořil do systému papírových peněz 30. let. Situace ale byla horší, protoţe nyní jiţ ani dolar nebyl svázán se zlatem. Na obzoru se rýsovala hrozivá budoucnost v podobě měnových blokŧ, odvetných devalvací, ekonomické války a rozpadu mezinárodního obchodu (Rothbard, 2001).
42
Zastupitelé OPEC se sešly na jednání v Beirutu 22. září 1971 a začaly vyjednávat s těţebními společnostmi, které měly povolení pro těţbu na jejich území. Ačkoli státy OPEC zaznamenaly v dŧsledku oslabení dolaru více jak 11,5% kurzovou ztrátu, OPEC poţadoval pouze 8,57% navýšení ceny ropy, coţ odpovídalo oslabení dolaru vŧči zlatu. Konečná dohoda byla uzavřená v Ţenevě 20. ledna 1972 a znamenala okamţité zvýšení vyhlašované ceny ropy o 8,49% (Salman, 2004). V únoru 1973 USA devalvovaly dolar znovu a oficiální cena zlata vzrostla na $42.22 za trojskou unci. Dolarový výprodej pokračoval a nakonec bylo měnám dovoleno volně plavat. Do června vzrostla trţní cena zlata na volném trhu na $120 za unci (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). Na začátku roku 1973, kdyţ prŧmyslové země začaly koordinovaně jednat o energetických otázkách, OPEC zdŧraznil problém oslabení amerického dolaru a sniţující se kupní síly příjmŧ z prodeje ropy. V březnu 1973 se zformovala ministerská komise zástupcŧ státŧ OPEC, za účelem vyjednávání s ropnými společnostmi a za účelem pozměnění ţenevské dohody, které by plně kompenzovalo devalvaci dolaru a bylo by bez právních mezer do budoucna. Po sérii vyjednávání byla 1. června 1973 dohoda dosaţena mezi ropnými společnostmi a osmi státy (Abu Dhabi, Irán, Irák, Kuvajt, Libye, Nigerie, Katar a Saudská Arábie). Dohoda byla uzavřena dodatkem k ţenevské dohodě z 20. ledna 1972. Okamţitým efektem bylo zvýšení vyhlašované ceny ropy o 6,1% (Salman, 2004). Graf č. 5: Vývoj cen vybraných komodit na světových trzích, 1970-75
Zdroj: UN Commodity Trade Statistics Database (2010)
Ceny některých dalších komodit nicméně na světových trzích narŧstaly oproti ceně ropy daleko více. Výrazně rostly ceny např. zlata, stříbra, zinku, cínu, které se od roku 1971 43
do roku 1973, vyjádřeny v dolarech, více jak ztrojnásobily (graf č. 5). Navíc rostly i ceny zemědělských komodit. Na jejich rŧst mohla mít vliv také devalvace dolaru. Ta mohla zvýšit ceny dovozu a to mohlo mít za následek nárŧst nákladové inflace v USA. Na druhou stranu, zvýšení cen dovezeného zboţí nemuseli prodejci promítnout do koncové ceny, ale mohlo dojít jen ke sníţení jejich marţí. V delším období se také mohla devalvace projevit sníţenou motivací domácích exportérŧ sniţovat náklady, protoţe devalvace zlevnila jejich výrobky v zahraničí. Devalvace dolaru však mohla především zvyšovat zahraniční poptávku po zboţí z USA. Vyšší poptávka ze zahraničí mohla přispívat k rŧstu cenové hladiny v USA. Předpokladem tohoto jevu by byl stav, kdy by se ekonomika USA nacházela blízko svého potenciálního produktu. Graf č. 6 naznačuje, ţe tomu tak v období 1971 aţ 1973 skutečně bylo. Poptávka po laciných vývozech z USA byla v té době tak velká, ţe to vedlo ke zvýšení domácích cen vyváţených komodit např. zemědělských produktŧ (Rothbard, 2010). Ve světě navíc probíhala tzv. potravinová krize. Svět byl závislý na dovozu některých zemědělských komodit z USA. V roce 1973 USA pokrývaly 44% světových exportŧ pšenice, 57% exportŧ potravinářského obilí, 58% exportŧ olejnatých plodin a 27% světových exportŧ rýţe (Mikšela, 1998). SSSR začalo nakupovat obilí v USA a tamější zásoby tak klesly. Na začátku roku 1973 začaly ceny obilí v USA ostře rŧst, stejně, jako v některých rozvojových zemích, kde nebyl dostatek potravin (Shapouri, 2004). Exportní cena obilí z USA, vzrostla mezi roky 1971 a 1973, téměř o 100% (U.S.Census Bureau, 1977), prŧměrnou cenu pšenice na světovém trhu zachycuje graf č. 5 výše. Graf č. 6: Mezera výstupu (jako procento potenciálního HDP) USA, 1962-2018
Zdroj: Utah Fundation Research (2010)
Devalvace dolaru pravděpodobně ještě zvýšila poptávku po zemědělských komoditách, kterých byl nedostatek a to tlačilo na rŧst jejich cen. Exportéři ropy, kteří dostávali zaplaceno za prodej ropy dolary, tak při nezměněných cenách ropy v dŧsledku inflace ztráceli kupní sílu.
44
V této době vypukla arabsko-izrealeská válka. V říjnu 1973, během ţidovského svátku smíření (Jom Kipur) Egypt a Sýrie napadly Izrael. Arabští vývozci sdruţení ve spolku OPEC prohlásili, ţe omezí vývoz ropy, dokud Izrael nevyklidí zabraná území a nebudou obnovena „práva palestinského lidu." Země, které zachovávaly přátelský postoj k arabským státŧm, nebyly omezením vývozu zasaţeny25 (Blaga-Livia, 2006). USA podporovaly Izrael finančně jiţ od druhé světové války, v roce 1973 se navíc rozhodly tuto podporu ještě navýšit. Tento krok byl dŧvodem pro uvalení ropného embarga na USA, během října 1973 od Alţírska, Abu Dhabi, Kuvajtu, Dubaje, Kataru, Bahrajnu, Ománu a Libye. Arabští vývozci sdruţení ve spolku OPEC také zvýšili cenu ropy ostatním západním spojencŧm Izraele přes noc o 70% (Blaga-Livia, 2006).26 Saudská Arábie, Katar, Alţírsko, Kuvajt, Libye navíc omezily svoji produkci ropy o 10 %, Bahrajn a Kuvajt o 5% (Vašendová, 2005). Tyto státy nehodlaly opatření zrušit, dokud nebudou splněny jejich ekonomické a politické cíle. V říjnu se státy OPEC jednostranně dohodly, bez vyjednávání se zástupci těţebních společností, ţe vyhlašovaná ceny ropy bude reflektovat aktuální trţní ceny. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno na konferenci 20. listopadu 1973, kde bylo potvrzeno, ţe cena ropy by se měla tvořit stejně, jako cena ostatních obchodovatelných komodit, surovin a prŧmyslového zboţí, tedy volně na trhu (Salman, 2004). Po říjnovém zdraţení nastala na světovém trhu panika a chaos, cena ropy začala dramaticky rŧst. Na počátku listopadu bylo hlášeno 200 zájemcŧ o 1 draţební jednotku nigerijské ropy. Na takto chaotickém trhu bylo přeplácení na denním pořádku. Dodávky z Alţírska a Nigérie se prodávaly jiţ za 16 dolarŧ/barel. V prosinci inkasovala Národní íránská ropná společnost (NIOC) ohromující cenu 17,4 dolarŧ/barel (Vašendová, 2005). V tehdejší době docházelo k obavám z vyčerpání zdrojŧ ropy. A dalo se tedy očekávat, ţe cena černého zlata poroste. Například šéf Amerického úřadu pro těţbu v této době prohlásil: „Na konci století budeme soupeřit po celém světě s ostatními národy hladovými po minerálních palivech. Tato situace povede k nedostatku těchto surovin a současná energetická krize bude proti této budoucnosti vypadat jako staré dobré časy“. Tehdejší 25
Na tomto místě je ovšem vhodné dodat, ţe podle Adelmana (1990) je světový trh ropy velmi propojený, a spíš neţ jeden velký oceán, tvoří jeden velký bazén. Pokud budou některé oblasti bojkotovány dodávky ropy, její cena v této oblasti poroste a ostatní země, na které nebude uvalené embargo, se budou snaţit do této destinace ropu dodávat a utrţit tak zisk. Výsledkem bude spotřebitelský swap. Takţe je nemoţné bojkotovat jednu nebo dvě země dodávkami ropy, zatímco ostatním zemím jsou dodávky poskytovány dále. 26 Embargo bylo poté také uvaleno některým státy na Holandsko, které povolilo americkým letadlŧm pouţívat svoje letiště při dodávkách pomoci do Izraele. Velká Británie a Francie toto povolení Spojeným státŧm nedali, neposkytly také Izraeli ţádnou vojenskou pomoc a dodávky ropy k nim omezeny nebyly (Heatingoil.com, 2009).
45
ministr zahraničí Spojených státŧ Kissinger dodal: „Krize je nevyhnutelný důsledek explozivního růstu světové poptávky, která převyšuje nabídku, což je fakt“(Adelman, 1990). Íránský šáh, tehdy největší americký spojenec na blízkém východě se k této situaci vyjádřil pro The New York Times: „Samozřejmě, že ceny ropy porostou…Vždyť jste (myšleno západní země) zvýšily ceny obilí, které nám prodáváte o 300 % dráž, to samé se týká i cukru a cementu… Kupujete naši surovou ropu, a pak nám ji zpátky prodáváte ve formě zpracovaných chemikálií za stonásobek ceny, kterou jste nám zaplatili… Bude jen fér, když od nynějška budete za ropu platit více. Řekněme desetkrát více". (Vykoukal, 2010). Zástupci OPEC se sešli v prosinci 1973 a vyjednávali o prodejní ceně ropy na příští rok. Golfská
šestka
(Irán,
Irák,
Abu
Dhabi,
Kuvajt,
Saudská
Arábie
a
Katar)
se 22. prosince 1973 nakonec rozhodla zvýšit vyhlašovanou cenu ropy z 5,12 dolarŧ na 11.65 dolarŧ za barel. Tato cena byla čtyřnásobně větší, neţ v roce předešlém (Heatingoil.com, 2009). Vodítkem pro stanovení nové ceny „černého zlata“ mohla být v tehdejším prostředí nerovnoměrného rŧstu světových cen komodit a volného floatingu měn (kdy nebyla podle Ţídka (2003) poprvé v historii ţádná měna svázána se zlatem) cena zlata, jako historicky ověřeného uchovatele hodnoty. Rothbard (2001) píše, ţe předtím neţ byl dolar oddělen od zlata, keynesovci i friedmanovci, všichni svým vlastním zpŧsobem oddáni papírovým penězŧm, sebejistě předvídali, ţe po ustavení nekrytých papírových peněz klesne rychle cena zlata na svou neměnnou úroveň, která byla odhadována na 8 dolarŧ za unci. Situace však byla zcela odlišná. Podívejme se blíţe na vývoj ceny zlata a ropy na světovém trhu v tehdejší době. V polovině roku 1970 stála ropa prŧměrně 2,11 dolarŧ za barel a trojská unce zlata na volném trhu 35 dolarŧ. Za unci zlata bylo tedy moţné koupit zhruba 16 barelŧ ropy. V lednu 1972 uţ stála unce zlata 46 dolarŧ. OPEC se v této době rozhodl, jak bylo napsáno výše, ţe vyhlašovanou (dolarovou) cenu ropy zvýší. Její prŧměrná cena na světovém trhu pak byla 2,72 dolarŧ za barel. Za unci zlata bylo tedy moţné koupit opět zhruba 16 barelŧ ropy. Cena zlata však dál dramaticky rostla a v červenci roku 1973 byla jeho cena na 120 dolarech za unci, to byl oproti roku 1970 více jak 300% nárŧst. Cena ropy však v té době byla 3,23 dolarŧ. To znamenalo, ţe za unci zlata teď bylo moţné koupit zhruba 38 barelŧ ropy (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). To byl reálný propad hodnoty ropy vŧči zlatu zhruba o 100%. Kdyţ pak po dalším zvýšení ceny ropy organizací OPEC, byla v dubnu 46
roku 1974 prŧměrná cena ropy 11,04 dolarŧ, bylo moţné při tehdejší ceně zlata 172 dolarŧ, koupit za unci zlata opět zhruba 16 barelŧ ropy, coţ byla podobná relace jako v roce 1970 (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). Graf č. 7 zachycuje vzájemný poměr ceny zlata a ropy mezi lety 1969-83. Graf č. 7: Počet barelŧ ropy za unci zlata, 1969-83
Zdroj: UN Commodity Trade Statistics Database (2010), pozn. ceny ropy prŧměr VB brent lehká/ Dubai/Texas
Od ledna 1970 do konce roku 1973 byl korelační koeficient mezi měsíčními cenami zlata a ropy 0,678. V období od ledna 1974 do konce roku 1979, kdy dolarová cena zlata dramatický fluktuovala, byl korelační koeficient 0,891 (Hammes-Wills, 2005). Zajímavé je, ţe například i v dubnu roku 2010 bylo moţné koupit za unci zlata 16 barelŧ ropy (cena zlata 1 215 dolarŧ a ropa 76 dolarŧ) (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). Podívejme se dále, jak mohl nárŧst ceny ropy přispívat k hospodářskému poklesu obchodních partnerŧ USA. 3.3.3 Dopad zvýšení cen ropy na obchodní partnery USA Výzkumy ukázaly, ţe vztah mezi rŧstem ceny ropy a efektem na reálnou ekonomiku mŧţe být silnější, neţ vztah mezi zvýšením ceny ropy a inflací (Silk, 2007). Změna ceny ropy v prŧběhu 70. let ovlivnila nabídku, protoţe zdraţila náklady firmám, které vyráběly výrobky. Ovlivnila poptávku, protoţe ovlivnila bohatství a vyvolala nejistotu o budoucnosti. Zvýšení ceny ropy mohlo pŧsobit na firmy a domácnosti podobně jako zvýšení daní. Vyšší platby do zahraničí za ropu sníţily příjmy dostupné pro utrácení za výrobky a sluţby 47
doma. Niţší poptávka po domácím zboţí a sluţbách pak mohla znamenat jejich niţší produkci. Některým firmám se zvýšily náklady a ty také mohly v dŧsledku toho změnit nebo odloţit svoje investiční plány. To mohlo přispět k poklesu ekonomiky. Objevil se také realokační faktor, protoţe některé sektory vyuţívaly energii více neţ jiné. Například sektor dopravy byl mnohem více závislý na pouţívání ropy neţ obchod. Při rŧstu ceny ropy mohl být tento sektor zasaţen více, a to vedlo k odtoku kapitálu a práce z tohoto sektoru do jiných odvětví hospodářství.
To mohlo mít vliv na zaměstnanost (Silk, 2007). Podle zprávy
(IEA, 2004), kdyţ vzrostla cena ropy, tak se změnila obchodní bilance zemí, které byly čistými dovozci ropy. Těm se sníţil čistý export a to vedlo k tlaku na jejich směnný kurz. Výsledkem bylo, ţe se pro ně stal import draţší a export méně hodnotný. Podle (IMF, 2008) ropný šok v letech 1973-74 sníţil HDP ve vyspělých zemích asi o 2,6 procentních bodŧ, díky přímému dopadu na čistý export, který by výsledkem nárŧstu ceny ropy. Většina výroby západních ekonomik byla zaloţena na předpokladu levné ropy. Krizí byl tvrdě zasaţen především prŧmyslový sektor, nejvýraznější bylo sníţení prŧmyslové výroby v Japonsku, VB a Itálii (Ţídek, 2003). Z hlediska poklesu HDP a počtu zemí s meziročním poklesem produktu byla nejvíce zasaţená oblast EU 15 (ERS, 2010). Ta tvořila v roce 1972 zhruba 35% světového produktu. Meziroční tempo rŧstu jejího HDP bylo v roce 1975 -0,64%. Země z EU 15 jako Francie, Itálie, Německo, VB patřily spolu s Japonskem mezi největší spotřebitele ropy na světě za USA. Jejich spotřeba ropy na obyvatele byla více jak tisícinásobně větší, neţ byl světový prŧměr (tabulka č. 16). Téměř veškerá spotřeba ropy v těchto oblastech byla zajišťována importem ze zahraničí. Zdraţení ropy mohlo být jedním z faktorŧ, který přispěl k propuknutí hospodářské recese v těchto zemích. Tabulka č. 16: Spotřeba ropy a pokles HDP vybraných zemí Země Podíl na světové spotřebě ropy 1973 v % Spotřeba ropy na obyvatele v barelech (1973) Tempo růst HDP 1974 v%
Francie
Německo
Itálie
Japonsko
VB
Svět
4,5
5,8
3,5
8,6
4,10
100
17,9
15,3
13,7
13,8
15,2
0,005
3,11
0,19
5,28
-1,23
-1,68
2,3
Tempo růst HDP 1975 v % -0,28 -1,75 -2,05 Zdroj: ERS (2010), U.S. Energy Information Administration (2010)
3,09
-0,68
1,5
3.4 Závěr Devizová politika USA na začátku 70. let řešila rostoucí deficit běţného účtu platební bilance a odtok zlatých rezerv devalvací dolaru a ukončením směnitelnosti dolaru za zlato. 48
Tyto kroky, mohly ovlivnit cenu ropy. Ukončení směnitelnosti dolaru za zlato, mohlo znamenat sníţení dŧvěry v hodnotu dolaru a v celkovém vysoce volatilním cenovém prostředí, snahu producentŧ ropy reflektovat nárŧsty ceny zlata a dalších komodit při vyhlašování ceny ropy. Devalvace dolaru mohla také zlevnit ropu pro investory ze zemí, jejichţ měny oproti dolaru posílily a mohla tím zvýšit jejich poptávku po investicích do ropy, jako zajištěním před inflací. Devalvace dolaru také mohla přispět k nárŧstu vývozních cen zemědělských komodit v USA, které byly v této době klíčovým světovým dodavatelem tohoto zboţí. Rostoucí ceny zemědělských a dalších komodit v některých případech od roku 1970-73 přesahují 200%, sniţovaly tak kupní sílu dolarových příjmŧ z ropy. Ropa oproti těmto komoditám ztrácela hodnotu. Vyhlašované prodejní ceny ropy organizací OPEC od roku 1970 začaly reflektovat oslabení směnného kurzu dolaru vŧči některým světovým měnám. Do roku 1973 se vyhlašované ceny ropy v souvislosti s oslabením dolaru několikrát měnily. V roce 1973 začaly měny volně plovat a poprvé v historii nebyla ţádná měna svázána se zlatem. To mohlo např. evokovat situaci měnové války z 30. let, kdy by případné devalvace měn mohly sniţovat hodnotu dolarových příjmŧ získaných prodejem ropy. Zástupci OPEC v této době mohli při stanovení nové ceny ropy reflektovat tuto situaci a přihlíţet k vývoji ceny zlato, jako odvěkého měřitele hodnoty. Také spekulanti mohli při svých nákupech poměřovat fundamentální hodnotu „černého zlata“ na světových trzích podle ceny zlata. Od ledna 1970 do konce roku 1973 byl korelační koeficient mezi měsíčními cenami zlata a ropy 0,678. V období od ledna 1974 do konce roku 1979, kdy dolarová cena zlata dramatický fluktuovala, byl korelační koeficient 0,891. Vztah mezi hodnotou dolaru a cenou ropy je často zmiňovaný. Například přední ekonom Světové banky Khelil vidí mezi oslabením dolaru a rŧstem ceny ropy přímý vztah. Odhadl, například, ţe kaţdé 1% oslabení dolaru v letech 2006 a 2007, mělo za příčinu rŧst ceny ropy o 4 dolary (Pearson, 2010). Devalvace dolaru a ukončení jeho směnitelnosti za zlato, měly v období 1971-74 tedy pravděpodobně také vliv na nárŧst ceny ropy. Čtyřnásobný nárŧst cen ropy během jednoho roku pak byl jedním z faktorŧ přispívajícím k meziročnímu poklesu HDP, především ve vyspělých zemích, nejvíce v EU (15) a Japonsku. Nárŧst ceny ropy v letech 1973-74 sníţil celkové HDP ve vyspělých zemích asi o 2,6 procentních bodŧ jen díky přímému dopadu na čistý export. Nárŧst cen ropy také přispěl ve zmíněných zemích k poklesu investic a neropné spotřeby a tím dále prohluboval krizi.
49
4. Současná krize Současná
světová
hospodářská
krize
měla
kořeny
ve
Spojených
státech,
které se dostaly na konci roku 2007 do recese (Nber.com, 2010). V této době došlo k výraznému poklesu likvidity v jejich bankovním sektoru a k vypuknutí finanční krize, která díky propojenosti globálních finančních trhŧ rychle expandovala do Evropy a do dalších částí světa. V roce 2009 upadlo světové hospodářství do globální recese (tabulka č. 1). Světový produkt meziročně poklesl, coţ se stalo poprvé od poklesu po konci 2. světové války (příloha č. 2). V tom samém roce zaznamenaly recesi prakticky všechny země Evropy (s výjimkou Polska), dále USA, Kanada, Mexiko, většina zemí jiţní a střední Ameriky (s výjimkou Uruguaje, Peru, Bolívie a některých dalších menších státŧ). Nejvíce zemí, které v tomto
roce
recesi
nezaznamenaly,
se
nacházelo
na
africkém
a
asijském
kontinentě (ERS, 2010). Afrika byla zasaţena zřejmě nejméně a to z toho dŧvodu, ţe má v současnosti nejslabší vazby na světovou ekonomiku (Shah, 2010). IMF odhaduje, ţe by v roce 2010 mělo dojít ke globálnímu oţivení a světový produkt by měl rŧst tempem 3,9% (příloha č. 13). Krizí byly zasaţeny nejvíce vyspělé země (příloha č. 13). Rozvojové státy zasáhl především pokles zahraničního obchodu, cen komodit, zahraničních investicí a remitancí27(Shah, 2010). V prŧběhu krize došlo k dramatickému propadu prŧmyslové produkce a světového obchodu, který byl v obou případech větší, neţ při krizi v 70. letech (příloha č. 12 a č. 13). Nezaměstnanost významně vzrostla, především ve vyspělých zemích. V USA v roce 2009 dosahovala úrovně 9,3%, coţ je nejvíce od roku 1983 (příloha č. 13). Finanční krize tvrdě zasáhla bankovní sektor především v USA a v Evropě. Od ledna 2007 do září 2009 ztratily banky v těchto oblastech více neţ 1 bilion dolarŧ, v dŧsledku špatných úvěrŧ a toxických aktiv. Očekává se, ţe ztráty do konce roku 2010 narostou na 2,8 bilionŧ dolarŧ (Reuters.com, 2010). V USA zkrachovalo za období 2008-09 celkem 165 bank (Federal Deposit Insurance Corporation, 2010). Index spotřebitelských cen v roce 2009 rostl ve vyspělých zemích meziročně pouze o 0,1%, v rozvojových zemích pak rostly ceny o 5,2% (příloha č. 13).
27
Remitance jsou převody peněz zahraničními pracovníky do zemí jejich pŧvodu. V posledních letech jejích význam narŧstal a v současnosti jde o druhý největší zdroj finančních prostředkŧ pro mnoho rozvojových zemí, překonávající svým objemem prostředky věnované na rozvojovou asistenci (IFAD, 2010).
50
V prŧběhu
krize
mnohé
státy
provedly
rozsáhlé
fiskální
a
monetární
stimuly.
Vlády ve vyspělých zemích investovaly do svých ekonomik 9,2 bilionu dolarŧ, rozvojové státy zatím 1,6 bilionu dolarŧ. Z těchto částek reprezentují 1,9 miliardy přímé výlohy státŧ a zbytek připadá na garance a pŧjčky. U některých zemí vznikly váţné problémy v oblasti veřejných financí a jejich veřejný dluh je největší od konce 2. světové války28 (Kurzy.cz, 2010). Dluhová krize ohroţuje stabilitu Eurozóny. USA potřebují pro uzavření permanentní fiskální mezery kaţdoročně 14% HDP. To je v podstatě celá příjmová strana jejich dnešního rozpočtu, jelikoţ federální příjmy dosahují 14,9% HDP (Patria.cz, 2010). Z těchto dŧvodu se zdá, ţe ačkoliv v současnosti dochází k oţivení globálního hospodářství, mŧţe jít jen a krátkodobý jev, vyvolaný fiskálními a monetárními stimuly, po jejichţ odeznění se krize mŧţe dostat do nové fáze. Přijatá stimulační opatření v USA obsahovala také některá opatření, jeţ by se dala označit za protekcionistická. Podívejme se na tuto oblast blíţe.
4.1 Zahraničně obchodní politika USA v prŧběhu krize V této části práce budu analyzovat zahraničně obchodní politiku USA v prŧběhu současné světové hospodářské krize. Spojené státy jsou dlouhodobě zastáncem volného obchodu (Batra, 1994). V roce 1970 hodnota exportu a importu USA dosahovala 12,8% HDP, v roce 2009 to bylo 25% (Coopera, 2010). V posledních desetiletích se díky globalizaci USA integrovaly více se zbytkem světa. Tato propojenost nabyla na intenzitě hlavně díky technologickému
pokroku,
který sníţil
komunikační
náklady a
zlevnil
dopravu.
Došlo k vytvoření globálního produkčního a poptávkového řetězce. Vznikla tak globální produkční sít, která umoţňuje rozdělit výrobní proces do jednotlivých oddělených segmentŧ, které pak mohou být posílány přes hranice. Například v USA navrhnou funkci a design produktu, jeho komponenty se vyrobí v Asii a ty se pak pošlou zpět do USA, či jiné země na smontování. Velikost zahraničního obchodu USA k jejich HDP se od roku 1970 zhruba ztrojnásobila na současných 30%. Stejně tak vzrostl význam zahraničně obchodní politiky pro americkou vládu a společnost (WTO, 2010). USA se od roku 2000 jako člen WTO účastní vyjednávání o sníţení tarifních a netarifních bariér v rámci Doha kola. Tam se snaţí prosazovat především 28
Nejvyššího deficitu státního rozpočtu, měřeno k HDP v roce 2009 dosáhlo Irsko (-14.3%), Řecko (-13.6%), USA (13,5%) Velká Británie (-11.5%), Španělsko (-11.2%), Portugalsko (-9.4%), Lotyšsko (-9.0%). Největší veřejný dluhem v roce 2009 měly Itálie (115.8%), Řecko (115.1%), Belgie (96.7%), USA (94%) Maďarsko (78.3%), Francie (77.6%), Portugalsko (76.8%), Německo (73.2%), Malta (69.1%), Velká Británie. (68.1%), (Eurostat, 2010).
51
větší liberalizaci v oblasti obchodu s chemickými výrobky, elektronikou, prŧmyslovými stroji a léčivy (WTO, 2010). Kromě toho, ţe jsou členem WTO, mají také dohodu se 17 zeměmi světa o volném obchodu (FTA), která je ještě komplexnější, neţ smlouvy pod WTO. Dále jsou také členem North American Free Trade Agreement a Dominican Republic-Central America-United States Free Trade Agreement (USTR, 2010). Přetrvávají však některé bariéry obchodu převáţně s rozvojovými zeměmi.29 V roce 2009 USA vydalo prohlášení, ţe chce začít vyjednávat se sedmi partnerskými zeměmi (Austrálií, Brunejí, Chile, Novým Zélandem, Peru, Singapurem a Vietnamem) a stát se součástí multilaterální dohody o volném obchodu známé jako Trans Pacific Partnership. Podle zprávy WTO (2010) v prŧběhu nejhorší recese od 30. let minulého století USA dodrţely svoje obchodní závazky a vyhnuly se opatřením v oblasti obchodu, které by mohly vyvolat protiopatření u jejich obchodních partnerŧ. USA podle této zprávy zŧstávají jednou z nejvíce otevřených oblastí obchodu na světě s prŧměrným clem 3,5%, přičemţ 70% importŧ do USA není zatíţeno clem. Zpráva dále uvádí, ţe se v roce 2009 objevily některé malé změny v jejich politice. V letech 2008-2009 vzrostl počet antidumpingových cel o 22 na 246. Tyto změny se dotkly 40 zemí. Ve sledovaném období vzrostl také počet vyrovnávacích cel o 31. Celková ad valorem hodnota vybraného cla u importovaného zboţí podléhající celní ochraně se v USA v posledních letech příliš neměnila.
V roce 2000 dosahovala 5,0%,
v roce 2006 pak 4,5 %, rok poté 4.4% a v roce 2008 klesla na 4.0%. Celkově v tomto roce činil podíl hodnoty vybraných cel na celkovém importu do USA 1.2% (graf č. 8). Hodnoty pro rok 2009 ještě nejsou známi. Podle zprávy WTO (2009) ani jinde ve světě v prŧběhu krize nedošlo k váţnějšímu nárŧstu ochranářství. Sledovaných 153 členŧ této organizace, kteří tvoří více neţ 90% světového obchodu,
se
při
hospodářských
opatření
v
prŧběhu
krize
nepřiklonilo
výrazně
k protekcionismu, ačkoliv se rozšířily některé obchodní limity. Navzdory zprávě WTO se však v USA v prŧběhu krize přece jen objevilo několik opatření, která vyvolaly mezinárodní rozruch a obavy z protekcionismu.
29
Přetrvávají vysoká cla na některé druhy oděvŧ, omezení v oblasti dovozu léčiv, omezení vstupu pracovníkŧ na americký trh a další.
52
Graf č. 8: Celková ad valorem sazba na importované zboţí pro spotřebu do USA
Zdroj: U.S. International trade commission (2010)
V rámci ekonomického stimulačního balíčku podepsal prezident Obama v únoru 2009 opatření „kupuj americké”, které říká, ţe veřejné stavební a pracovní projekty, které budou financované ze stimulačního balíčku, musí pouţívat ţelezné, ocelové a ostatní prŧmyslové výrobky, vyráběné pouze v USA. Proti tomu se ohradili hlavní obchodní partneři z Číny a EU, kteří toto opatření vidí jako protekcionistické. Podobné státní stimulační programy se objevily i v jiných zemích, především v prŧmyslovém sektoru a vyvolaly debatu, zda jsou akceptovatelné v rámci pravidel WTO (Reuters.com, 2010). Scott (2010) uvádí, ţe nejméně dalších 90 státŧ oznámilo stimulační plán ekonomiky v celkové hodnotě 1,7 bilionŧ USD a jedno 1% z této částky je rezervováno pro programy „kupuj domácí.“ Nejvíce se cítí ohroţeni tímto opatřením Kanada a Mexiko. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy reagoval na zmíněné opatření USA prohlášením, ţe Evropská unie musí chránit svou ekonomiku a svá prŧmyslová odvětví, protoţe Spojené státy to dělají taky. Dále řekl, ţe s italským premiérem Silviem Berlusconim chce vytvořit silný ochranářský blok, který bude na jednání EU poţadovat dŧrazná opatření v tomto směru. (Šenk, 2009). Americký prezident Obama reagoval, ţe rozhodně nebylo jeho úmyslem zavést protekcionistické opatření, neboť si je vědom významu mezinárodního obchodu. Šterbová (2009) v této souvislosti píše, ţe zákon upřednostňující americké dodávky pro zakázky zadávané státem existuje v americké legislativě jiţ od třicátých let minulého století (41 U.S.Code 10a - 10d). Obama pouze toto opatření zařadil do podmínek pro projekty placené vládou, které mají pomoci americkému prŧmyslu. 53
USA však také začalo zvyšovat tarifní bariéry na čínský dovoz. V září 2009 Spojené státy uvalily cla na dovoz pneumatik z Číny. Opatření mělo podle deníku The Washington Post (Washingtonpost.com, 2010) za účel vzpruţit odvětví výroby pneumatik, které ztratilo během posledních pěti let přes 5 000 pracovních míst, díky ztrojnásobení čínského dovozu. Cla budou ve výši 35% v prvním roce, v dalších letech budou klesat na 30 respektive 25%. Toto opatření se setkalo s vlnou domácí kritiky a bylo nazýváno např. podle Cotonskyho (2009) ekonomický vandalismus. Ten navíc dál píše, ţe Obama ignoruje ekonomické a historické zkušenosti a stal se prvním prezidentem USA od Herberta Hoovera, který podporuje protekcionismus. Navíc na konci roku 2009 Americká komise pro mezinárodní obchod (ITC) uvalila cla na dovoz čínského potrubí pro čerpání ropy, která mají vyrovnávat údajné čínské vládní subvence. Podle zprávy ČT24.cz (2009) šlo o dosud největší obchodní zásah USA proti dovozu z Číny z hlediska hodnoty ročního dovozu. Cla se mají pohybovat mezi deseti a šestnácti procenty. Spojené státy dovezly za rok 2008 z Číny potrubí pro těţbu ropy za 2,74 miliardy dolarŧ, coţ byl více neţ trojnásobek hodnoty předešlého roku. Mezi lety 2006 aţ 2008 se tento dovoz podle ITC zvýšil o téměř 360 procent. Americký dovoz potrubí rostl v dŧsledku prudkého rŧstu cen ropy a zvýšené poptávky po zařízení pro těţbu. Zdroj dále píše, ţe američtí oceláři jsou prý přesvědčeni, ţe Čína vyuţívá státních subvencí, a připravuje tak Američany o pracovní místa. Americké odbory a firmy podaly v roce 2009 proti čínskému dovozu více neţ desítku stíţností. Nicméně prezident Obama si je vědom dŧleţitosti zahraničního obchodu pro USA a to především také proto, ţe mŧţe být zdrojem pracovních míst pro domácí ekonomiku, kterou trápí vysoká nezaměstnanost. V roce 2009 představil program Národní Exportní Iniciativy (NEI), který má za cíl během pěti let zdvojnásobit americký export a vytvořit tak 2 miliony pracovních míst v oblasti prŧmyslu, sluţeb a zemědělství. Napomoci mají prostředky z federálního rozpočtu. Do programu jsou zapojeny také ambasády a konzuláty USA v 77 zemích světa, které mají napomáhat americkým exportérŧm pronikat na zahraniční trhy. Export tvořil v roce 2008 téměř 10 milionŧ pracovních míst, kaţdá miliarda exportu navíc prý vytváří dalších 6 000 pracovních míst v prŧmyslovém sektoru (U.S Department Of Commerce, 2010). V případě nárŧstu protekcionismu ze strany USA by mohl utrpět jejich export, v dŧsledku protiopatření obchodních partnerŧ. Například Čína v reakci na uvalení cla na dovoz čínského potrubí pro čerpání ropy podle zprávy Českého agrárního portálu (2010) 54
uvalila antidumpingová cla na dovoz kuřecích produktŧ z USA ve výši 43,1% aţ 105,4%. Čínské ministerstvo obchodu uvedlo, ţe kuřecí maso dovezené z USA se prodává za nepatřičně nízkou cenu, která poškozuje domácí konkurenci. Podle zprávy je Čína pro americké producenty kuřecího masa velmi lukrativní trh. Spojené státy se na celkovém dovozu kuřecího masa podílejí více neţ třemi čtvrtinami. Obamovo opatření „kupuj domácí“ zase mŧţe sníţit podle Scott (2010) americký export přibliţně o 17 mld. USD a tím zpŧsobit ztrátu aţ 177 tisíc pracovních míst v USA, v dŧsledku podobných opatření ve světě. Navíc mnohdy mŧţe nahradit dovoz do USA jiná země. Zvýšení cel na dovoz pneumatik z Číny podle Cotonskyho (2010) nepomŧţe vytvořit práci v USA, ale vytvoří místa v Mexiku a Indonésii, které dovedou vyrábět levněji, neţ americké firmy. Pokud vláda zabrání dovozu nějakého zboţí, například tím, ţe na něj zavede clo, budou sice moci domácí výrobci zŧstat v chráněných odvětvích, zaměstnanci si udrţí svoje místa a mzdy a moţná do těchto odvětví přijdou i noví výrobci a zaměstnanci, ale to je jen část problému, konkrétně ta co je vidět. Je však nutné se seznámit i s tím, co není vidět. Předně se zvýší cena zboţí pro koncového spotřebitele, v opačném případě by ani neměla ochrana domácích výrobcŧ smysl. Spotřebitelŧm tak zbude méně peněz na nákup jiných produktŧ, budou tedy nuceni sníţit své výdaje na tyto produkty. To se samozřejmě odrazí u výrobcŧ a poskytovatelŧ těchto produktŧ a jejich zaměstnancŧ. Ti pak vydělají méně a moţná někteří z nich přijdou i o práci. Pokud by výrazně zesiloval protekcionismus USA proti Číně a došlo by k omezení čínských importŧ do USA, mohlo by to mít závaţný vliv na světové hospodářství. Export vytváří, více neţ třetinu HDP Číny a přitom kolem pětiny tohoto exportu směřuje do USA. Jakýkoliv významnější pokles exportu se okamţitě velmi silně projeví v čínské ekonomice. Podle Akyüze (2010) byl čistý export Číny v roce 2007 zdrojem asi jedné čtvrtiny rŧstu jejího HDP. Pokles rŧstu čínského exportu o 10 procentních bodŧ, mŧţe podle něj sníţit rŧst čínského HDP o dva procentní body. Čína v posledních letech výrazně zvýšila podíl investic ve struktuře svého HDP na více neţ 40 %. Dojde-li v Číně k poklesu ekonomického rŧstu, zastaví se ohromné mnoţství investičních projektŧ (Českomoravská konfederace OS, 2009). To by vedlo k výraznému poklesu poptávky Číny po surovinách30 a dalších vstupech z celého světa. V porovnání s rozvinutými zeměmi jde jen málo importŧ Číny na domácí spotřebu. 30
Čína v roce 2010 předstihla Spojená státy a stala se největším energetickým spotřebitelem (International Energy Agency, 2010)
55
Okolo 60% jejich importŧ je přímo či nepřímo spojeno s exportem, na domácí spotřebu jde méně neţ 15% importŧ (Akyüze, 2010). Takţe pokles čínských exportŧ, mŧţe sníţit také výrazně čínské importy. Nejvíce postiţenou oblastí by byly, v případně krize čínské ekonomiky, země v jihovýchodní Asii (Lombra, 2009). Podívejme se, jak se vyvíjel import do USA v prŧběhu krize.
4.1.1 Import USA Celkový import USA v roce 2007 dosahoval výše 17,7 % HDP (příloha č. 10). V roce 2008 vzrostl tento ukazatel na rekordní úroveň 17%, v roce 2009 pak klesl na 14% (WTO, 2010). V roce 2007 tvořil import zboţí 84,4% dovozu. V tomto roce byly Spojené státy největším světovým importérem zboţí s podílem 14,6% na světových importech. Za ním následovalo Německo 7,7% a Čína 6,9% (UN Commodity Trade Statistics Database, 2010). Nejdŧleţitějším importním zboţím byla ropa a ropné produkty 16,5%. Dále dopravní prostředky 10,6%, telekomunikační zařízení 6,2%, elektronické zařízení 5,8%, kancelářské zařízení 5,5%. V roce 2008 rostl import reálně o 8%. Jediné co v tomto roce pokleslo, byl import strojŧ a dopravních zařízení. V roce 2009 však celkový import zboţí poklesl reálně o 26,3%. Nejvíce byl zasaţen prŧmyslový materiál a to o 41%, ten také tvořil největší část importŧ (32%). Tento pokles byl zpŧsoben především hospodářskou recesí v USA. Tamější HDP kleslo v tomto roce o 2,5% (příloha č. 13). Pokud se podíváme na vývoj importŧ podle geografických oblastí, zjistíme, ţe Čína zaznamenala v roce 2009 z dŧleţitých oblastí dovozu v tomto roce nejmenší pokles importu do USA). Protekcionistické opatření týkající se Číny tak neměla na celkový import USA z Číny významnější vliv. V běţných cenách zaznamenaly v roce 2009 z hlavních obchodních partnerŧ největší pokles exportŧ do USA Kanada, Brazílie a Japonsko (tabulka č. 17). Pokud by narŧstal v USA protekcionismus, mohl byt to být problém nejen pro Čínu, ale také pro mnoho dalších zemí. Nahradit
poptávku
USA
v globální
ekonomice
totiţ
není
dost
dobře
moţné.
To pomohou ilustrovat následující čísla. V roce 2006 byl objem spotřebitelské poptávky v Indii kolem 500 mld. dolarŧ, v Číně kolem 1 000 mld. v Japonsku kolem 2 500 mld. a v Evropě (jen za EU-15) kolem 8 500 mld. dolarŧ. V USA byl však objem spotřebitelské poptávky řádově kolem 10 000 mld. dolarŧ (Českomoravská konfederace OS, 2009). Podíl exportu do USA na celkovém exportu vybraných zemí zachycuje tabulka č. 17.
56
Tabulka č. 17 : Import zboţí do USA, běţné ceny, 2006-09
EU
Podíl země na Hodnota celkovém exportu k importu HDP země v zboţí % (2009) USA v % (2006) 9,3 17,6
Podíl exp. Vývoj zboţí do importu USA na USA celk. exp. ze země v Země v % % (2006) (2006=100)
2007
2008
2009
23,1
100
107
111
85
Kanada
39,7
16,4
81,2
100
105
113
75
Čína
21,2
15,7
21,1
100
112
117
103
Mexiko
20,4
10,6
85,2
100
107
109
89
Japonsko
10,1
8,1
23,1
100
98
93
65
Brazílie
10,2
3,1
16,7
100
99
116
77
J. Korea
44,5
2,5
12,9
100
104
106
86
Malajsie
72,0
2,4
19,4
100
89
84
64
Thajsko
63,4
1,2
15,2
100
100
102
86
Indie 14,6 1,2 15,8 100 109 118 Zdroj: U.S.Census Bureau, (2010), UN Commodity Trade Statistics Database (2010)
95
Podle Coopera (2010) v posledních letech ovlivňují zahraničně obchodní politiku Spojených státŧ především země jako Brazílie, Čína a Indie. V roce 1985 rozvojové země tvořily 32,8% celkového exportu USA a 34,5% celkového importu. V roce 2009 tyto země tvořily jiţ 51,6% exportu a 59,8% importu USA. V současnosti době se diskutuje především o obchodních vztazích USA a Číny, které zaznamenaly v prŧběhu krize jisté ochlazení, v podobě protekcionistických opatření rozebíraných výše. Problémem je především podhodnocená čínská měna, která byla tématem jednání také na summitech G20, či WTO. Podívejme se proto na problematiku obchodních vztahŧ USA a Číny blíţe, protoţe vývoj obchodních vztahŧ dvou největších světových ekonomik současnosti mŧţe mít pro případný další vývoj krize významné konsekvence.
4.1.2 Obchodní vztah USA-Čína Riziko zvýšení protekcionismu v USA se týká hlavně Číny, coţ naznačil i vývoj v roce 2009 popisovaný výše. Mnoho amerických podnikatelŧ především z oblasti prŧmyslových podnikŧ a zástupcŧ odborŧ totiţ tvrdí, ţe je čínská měna viditelně podhodnocená, a to aţ o 40%.31 To podle nich přispívá k vysokým obchodním deficitŧm USA a ty ničí zaměstnanost v prŧmyslových výrobách např. textilu či nábytku. Navíc podhodnocená čínská měna podle nich nutí ostatní státy východní Asie intervenovat na devizových trzích, aby udrţely svoje měny slabé vŧči dolaru a mohly soutěţit s čínským 31
V únoru 2009 podle Big mac indexu o 48% (Economist.com, 2009)
57
zboţím (Morrison, 2008). Někteří zákonodárci volají po agresivnějším postoji USA proti levným dovozŧm z Číny. V kongresu se objevil návrh na uvalení 27,5 % cla na všechny čínské exporty. USA navíc vytýkají Číně, ţe chrání přístup na svŧj trh sluţeb, dále ţe nedodrţuje práva v oblasti duševního vlastnictví a při výrobě nedostatečně ochraňuje ţivotní prostředí (Erixon, 2010). Podívejme se, jak se vyvíjel historicky kurz jüanu vŧči dolaru. Od roku 1994 do června 2005 měla Čína zavěšenou měnu na americký dolar s kurzem 8,28 jüanu za dolar. V červnu 2005 Čína oznámila, ţe nechá měnu apreciovat o 2,1% na 8,11 jüanu za dolar a navázala svoji měnu na koš několika dalších měn. V červnu 2007 čínská národní banka stanovila kurz 7.57 jüanu za dolar. Ten tak od června 2005 posílil o 6.7%. V roce 2008 se Čína vrátila k zavěšení svojí měny na dolar, a její představitelé prohlásili, ţe od tohoto opatření ustoupí, aţ se zlepší kondice domácí ekonomiky (Morrison, 2008). Graf č. 9 zachycuje vývoj reálného efektivního kurzu dolaru a jüanu vŧči koši hlavních světových měn. Graf č. 9: Reálný efektivní kurz USD a čínský jüan, 2007-10
Zdroj: Bank of international Settlement (2010), ke koši hlavních měn
Čínští představitelé uvedli, ţe si nenechají diktovat od cizího státu, jak mají zacházet s vlastní měnou. Jüan podle nich není podhodnocený a Spojené státy se mají raději starat o dolar, jehoţ situace je více znepokojující. Podle čínského premiéra by měla revalvace jüanu váţné sociální dopady, protoţe by poškodila proexportně orientovanou čínskou ekonomiku a samotné základy jejího rŧstu (Ekonom.ihned.cz, 2010). USA se zatím podařilo od Pekingu získat jediný ústupek. Tím byl příslib ministra obchodu Čchen-Te-minga, podle kterého by Čína mohla ve Spojených státech více nakupovat. To by mohlo být účinnější opatření proti rŧstu obchodního deficitu neţ měnové manipulace, tvrdil ministr (Ekonom.ihned.cz, 2010).
58
USA v posledních letech vykazovaly výrazné obchodní deficity, Mueller (2005) v souvislosti s podhodnoceným jüanem píše, ţe na rozdíl od plného zlatého standartu nemusí v současném systému rychlá korekce jejich obchodní bilance nastat. A to z toho dŧvodu, ţe dnešní mezinárodní měnový systém, není systémem flexibilních plovoucích kurzŧ, ale je řízen vládami a centrálními bankami. Některé země fixují svoji měnu k dolaru nebo koši měn, zatímco ostatní země praktikují špinavý floating. Globální nerovnosti se tak rychle nevyrovnají, protoţe monetární autority nechtějí jejich úpravu.32 Podívejme se, jak moc ovlivňuje podhodnocený jüan obchodní bilanci a deficit běţného účtu USA. Deficit v obchodě se zboţím roste v USA kontinuálně od roku 1976, kdy dosahoval 6,5 mld. USD. V roce 2006 dosáhl výše 839 mld. USD. V roce 2009 poklesl na 507 mld. USD a to díky sníţení poptávky po importech z dŧvodu recese.33 Nicméně mnoho ekonomŧ se domnívá, ţe po obnovení hospodářské rŧstu USA deficit znovu expanduje a vrátí se na podobnou úroveň jako před krizí. USA má od roku 1992 také meziroční deficit běţného účtu (ten nezahrnuje pouze obchod se zboţím, ale také obchod se sluţbami, kapitálové příjmy a jednostranné transfery). V roce 1992 dosáhl 50,1 mld. USD. V roce 2006 byl deficit běţného účtu 759 mld. USD (U.S. Census Bureau, 2010). USA nezaznamenávají obchodní deficit pouze s méně rozvinutými ekonomikami s levnou pracovní sílou jako je Čína či Mexiko, ale také s oblastí EU,34Japonskem i Kanadu. V roce 2006 tvořil deficit s Čínou 27% celkového deficitu USA se zboţím (Graf č. 10). Z odvětvového hlediska největšího deficitu dosáhla v roce 2006 oblast prŧmyslových výrobkŧ a to 631 mld. USD v běţných cenách. USA nemají deficit pouze v oblasti obchodu s levným prŧmyslovým zboţím, 32
Situace však zřejmě není tak jednoduchá. Revalvovaný jüan by moţná mohl sníţit americké importy z Číny, ale také by do americké ekonomiky přinášel inflaci. To by pak provokovalo situaci, kdy by se na americkém trhu zvyšovaly úrokové sazby a zhoršovala dostupnost úvěrŧ a tedy i odbytové moţnosti zboţí. To by mohlo vést k dalším problémŧm v americkém hospodářství. Navíc kapacity, které americký kapitál přesunul do Číny, byly v Americe zlikvidovány, a tudíţ nemohou vyrábět (Morrison, 2009). Kdo by pak nahradil v USA čínské exporty. 33 Od roku 1980 se ukázalo, ţe zhoršení deficitu je spojováno s rostoucí ekonomikou a deficit se zmenšil, kdyţ ekonomický rŧst zpomalil. Rŧst ekonomiky byl dvakrát větší neţ prŧměrný rŧst v době, kdy rostl ostře obchodní deficit. V letech od roku 1980, kdy importy zboţí a sluţeb poklesly vzhledem k podílu na HDP v předchozích letech, byl ekonomický rŧst prŧměrně 2,1%. V letech ve kterých import rostl do 0,5% vzhledem k HDP, rŧst ekonomiky byl prŧměrně 3,3%. A v letech kdy import narostl o více jak 0,5% HDP, byl prŧměrný rŧst 3,6%. Ekonomická expanze v pozdějších 90. letech byla doprovázena rŧstem obchodního deficitu a také rŧst importu rapidního. Recese ze stejného dŧvodu sniţuje poptávku po importech. V posledních třech recesích import, jako procento HDP, ostře klesl. Scénář poklesu importŧ je doprovázen recesí (Griswold, 2007). 34 Obchodní deficit s Evropou se začal z přebytku stáčet do deficitu na začátku 90. let. Tento jev byl výsledkem dvou trendŧ. Zaprvé hospodářský rŧst v Evropě byl v tomto období pomalejší neţ v USA, coţ znamenalo silnější poptávku USA po importech a pomaleji rostoucí poptávku Evropy po importech z USA. A za druhé, k nárŧstu deficitu přispěla také politika Evropské unie v oblasti zemědělství a prŧmyslu. Některé podpory EU např. společnosti Airbus dramaticky zvýšily export do USA. Zvyšovaly se také vládní podpory v zemědělství. Některé firmy z EU také prováděli dumping v oblastech oceli a některých dalších, coţ poškodilo americký prŧmysl a zaměstnance (Scott, 2002).
59
ale s Čínou (-55 mld.), Mexikem (-12 mld.), či Malajsií (-16 mld.), měly v roce 2006 deficit i v oblasti obchodu s pokročilými technologiemi. Naopak s EU je v této oblasti USA v přebytku. Další dlouhodobě deficitní oblast bilance je obchod s pohonnými hmotami, který v roce 2006 dosáhl v běţných cenách 298 mld. USD (U.S. Census Bureau, 2010). Ačkoliv by mohlo posílení jüanu,35 deficit s Čínou sníţit, stále by setrvával deficit s oblastmi, jako je Mexiko, EU, Japonsko, Kanada a další. A především pak také deficit v oblasti pohonných hmot. Čínská revalvace by podle Scotta (2002), udělala jen malé vylepšení běţného účtu USA. Potenciálně větší problém je podle něj závislost na ropě. Americká poptávka po ropě je neelastická, takţe rŧst její ceny zvyšuje hodnotu importu a deficit. A mimo recese, jde cena ropy v posledních dekádách stále nahoru. Graf č. 10: Vybrané oblasti běţného účtu p. b. USA, mld. USD, běţné ceny
Zdroj: U. S. Census Bureau (2010), pozn. ropný deficit je očištěn o inflaci.
Morrison, (2008) tvrdí, ţe směnný kurz je jen jeden z mnoha faktorŧ, který ovlivňuje obchodní bilanci mezi zeměmi. Dalšími faktory jsou také úroková míra, úspory, ekonomický rŧst,
úroveň
finančního
rozvoje
(moţnosti
spotřebitelských
úvěrŧ).
Morrison (2008) dále píše, ţe ekonomie hlavního proudu a ekonomové spojují obchodní deficit hlavně s nerovnováhou v úsporách a investicích a s tím, ţe USA konzumují více, neţ vyrábí. Mankiw (2006) tvrdí, ţe deficit není problém36 sám o sobě, ale symptomem 35
Greenspan tvrdí, ţe deficit měl léčebnou sílu. Pomohl udrţet prosperitu USA, tím ţe drţel nízkou inflaci. To bylo díky tomu, ţe výrobci USA nemohly zvedat ceny v dŧsledku konkurence z Asie a Latinské Ameriky (Aaronson, 1999). 36 Nejdramatičtější z moţných scénářŧ dopadŧ deficitu americké platební bilance se opírá o fakt, ţe v současné době jsou největšími kupci amerických vládních dluhopisŧ asijské centrální banky, které tak financují americký deficit. Drţí tak relativně nízko úročené dluhopisy, navíc ve měně, která neustále oslabuje. Jestliţe by tyto centrální banky přestaly nakupovat americké dluhopisy, vyschl by tak hlavní kanál naplňující finanční účet
60
problému. Podstatou problému jsou národní úspory. Ty jsou podle něj malé. Vývoj úspor v USA zachycuje příloha č. 8. Podívejme se dále, jaký vliv mŧţe mít podhodnocený jüan na prŧmyslový sektor v USA, který je hlavním odvětvím volajícím po ochraně proti levnému čínskému dovozu. 4.1.2.1 Situace v prŧmyslovém sektoru Podle Scotta (2010) ztratil prŧmyslový sektor mezi lednem 2001 a zářím 2009, 5,3 mil. pracovních míst (skoro jednu třetinu celkové zaměstnanosti). Podle tohoto ekonoma je neropný obchodní deficit zodpovědný za ztrátu či přesun, více neţ 5 milionŧ pracovních míst v tomto sektoru. Za ztrátou míst v prŧmyslovém sektoru stojí především outsourcing nákladŧ do zemí s levnější pracovní silou.37 Především do Číny začal na konci 90. let masivně přitékat zahraniční kapitál a to zapříčinilo nárŧst její výroby. V Číně se začaly vyrábět výrobky, které se dříve vyráběly v USA. Ty se poté dodávají na americký trh. Náklady na čínskou pracovní sílu jsou zlomkem amerických nákladŧ. Na konci 90. let byla prŧměrná mzda prŧmyslového dělníka v USA kolem 15 dolarŧ, ale v Číně tehdy to bylo sotva 60 centŧ, tedy 25-krát méně. Při takových hodnotových relacích se pak vytváří ohromný prostor pro zisk a to dokonce i tehdy, kdyţ se finální cena výrobkŧ na trhu sníţí. I potom je dosahováno mimořádně vysoké ziskovosti. Celkově proto tento přesun výrobních kapacit vedl k rŧstu ziskovosti amerických firem a nutně i ke zlepšení jejich finanční situace (Českomoravská konfederace OS, 2009). V USA je mnoţství malých a středných podnikŧ, zahrnující výrobce mechanických nástrojŧ, hardwaru, plastŧ, nábytku, které dnes upadají v dŧsledku nárŧstu konkurence z Číny (Morrison, 2008). Mnoho zaměstnancŧ díky expandující nabídce levných pracovních sil z Číny, čelí konkurenci. Tato konkurence nutí firmy v USA sniţovat náklady a zvyšovat produktivitu, zlepšovat technologie, stěhovat produkci do oblastí s niţšími náklady a vytváří tlak na zaměstnance. Dokonce i pracovníci
v high-tech sektoru a sluţbách cítí konkurenční tlak z Číny
(Cooper, 2010). Rŧst obchodu s Čínou představuje pro USA také řadu příleţitostí.
americké platební bilance, která jiţ dnes nestačí pokrýt deficit běţného účtu platební bilance. Dolar by pochopitelně reagoval dalším oslabením. S velkou pravděpodobností by se tak roztočil spirálový efekt. Oslabující dolar by dále sniţoval reálnou kupní hodnotu amerických dluhopisŧ, které by tak dále ztrácely atraktivitu pro asijské centrální banky (Šrámek, 2007). 37 Situace se netýká pouze spotřebního zboţí, ale např. americký gigant Boeing, který vyráběl dříve vše doma, dnes vyrábí 70% komponentŧ v zahraničí (Morley, 2006).
61
Importy z Číny poskytují spotřebitelŧm v USA stále větší a širší výběr produktŧ, za niţší ceny, coţ zvyšuje jejich reálné příjmy a přispívá k tamějšímu vyššímu ţivotnímu standardu. Čína je také dodavatelem polotovarŧ pro výrobky, které produkuje USA, a díky niţším cenám těchto dováţených polotovarŧ se zlepšuje konkurenceschopnost amerických firem na globálním trhu. Reexport představoval v USA v roce 2006, více neţ 1/10 celkového exportu (U.S. Census Bureau, 2010). Čína se stává také robustním trhem pro americký export. Vývoz Spojených státŧ se do této země mezi lety 2002-07 nominálně téměř ztrojnásobil (U.S. Census Bureau, 2010). Čína je jedním z nerychleji rostoucích exportních trhŧ pro vývozce z USA. Morrison (2008) tvrdí, ţe pokles počtu pracovních míst v prŧmyslovém sektoru je zpŧsobený také technologickými změnami. S postupující globalizací se díky komparativní výhodě USA začaly orientovat více na znalostní ekonomiku a výrobu technologicky náročného zboţí, zatímco některé jiné země se orientovaly na pracovně intenzivní výrobu zboţí. Trend poklesu zaměstnanosti v prŧmyslové výrobě je patrný nejen v USA, ale i v ostatních rozvinutých ekonomikách, kde například mezi lety 2000 a 2007 ztratilo Švédsko a Velká Británie percentuálně ještě více pracovních míst v této oblasti neţ USA. Podobně jako v USA, ztráceli v tomto období pracovní moţnosti lidé v prŧmyslovém sektoru také v Kanadě, Austrálii, Itálii či Francii (příloha č. 9). Mezi lety 1995 a 2002 se sníţil počet zaměstnancŧ v prŧmyslových výrobách dokonce i v Číně. Dŧvodem je rŧst produktivity. Ačkoliv se počet pracovních míst v této oblasti ekonomiky sniţuje, produkt v této oblasti trvale roste (graf č. 11). Mezi roky 1994 a 2008 vzrostl hodinový výstup práce v prŧmyslovém sektoru o 70%, coţ je výrazně více neţ v ostatních nezemědělských oblastech ekonomky, kde vzrostl za toto období jen o 40%. Navíc podle Morrisona (2008) tvoří velký podíl čínského exportu do USA pracovně náročné spotřební zboţí, jako hračky, textil, boty, spotřební elektronika a mnoho z těchto produktŧ nesoupeří přímo s producenty v USA. Výroby těchto produktŧ byly přesunuty přes moře jiţ před mnoha lety.
62
Graf č. 11 : Podíl pracovních míst v prŧmyslu a prŧmyslový výstup v USA
Zdroj: Wesbury (2010)
Na poklesu pracovních míst v prŧmyslovém sektoru se tedy podílejí významně také technologické změny. Nicméně obchodní deficit s Čínou by mohl ohroţovat zaměstnanost v USA ještě jiným zpŧsobem. Problém je v tom, ţe se předpokládá, ţe zahraniční kapitálové toky, které vyrovnávají obchodní deficit USA, hledají v tamější ekonomice vyšší výnos. To by však platilo v případě, ţe by finanční prostředky přicházely ze soukromých zdrojŧ. Avšak v posledních letech to byly především zahraniční centrální banky, které investovaly v USA. A tyto banky investovaly svoje prostředky hlavně do vládních dluhopisŧ USA (Mueller, 2005). Cílem těchto finančních prostředkŧ z ciziny není produktivní sektor ekonomiky USA, ale prostředky jdou do rukou vlády. Zahraniční centrální banky mají nízký nebo záporný výnos z drţení těchto dluhopisŧ,38 zvláště pokud bychom to srovnávali s drţením zlata či jiných měn v rezervách. Za masivním přítokem kapitálu do USA není jen ekonomická kalkulace, ale také snaha centrálních bank udrţet apreciaci vlastní měny vŧči dolaru. Toto brání posilování jejich kurzu a podporuje exportní sektor těchto zemí, vytváří obchodní přebytek, zatímco prŧmyslový sektor USA se zmenšuje (Mueller, 2005). Přímé zahraniční investice (PZI) poskytují v USA pouze asi jednu desetinu celkové přítoku kapitálu do USA (Choate, 2010). Tabulka č. 18 zachycuje vývoj přítok kapitálu do USA ve formě PZI a investic do vládních dluhopisŧ.
38
Zatím se nezdá, ţe by země, které mají obchodní přebytek s USA, byly schopny ve velkém měřítku měnit své dolarové příjmy na jiné měny (např. na euro) a v těchto měnách je investovaly tak, aby jim tyto investice přinášely alespoň základní úrok ve výši inflace. K tomu zjevně není ani na evropském trhu dostatek příleţitostí (Českomoravská konfederace OS, 2009).
63
Tabulka č. 18: Přítok kapitálu do USA, 2001-09 Rok
2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Světové devizové rezervy v USD %
70,7
66,5
65,8
65,9
66,4
65,7
64,1
64,1
61,5
Vládní výdaje USA % GDP
33,4
34,8
35,3
34,8
34,8
35,1
35
37
42,3
Saldo vládních rozpočtu % HDP
1,25
-1,48 -3,39 -3,48 -2,52 -1,85 -1,14 -3,18 -9,91
Přítok kap. do vládních dluhopisů 54 91 225 315 213 428 270 591 441 mld. USD Přítok kapitálu ve formě PZI mld. 167 84 64 146 113 243 271 328 135 USD Zdroj: řádek 1. Wikipedie (2010), řádky 2. a 3. Governmentspending.com (2010), řádek 4. a 5. U.C census of bureau (2010)
V roce 2001 se začal obracet trend přítoku finančních prostředkŧ do vládních dluhopisŧ a PZI. V roce 2002 předčil přítok kapitálu do vládních dluhopisŧ přítok kapitálu ve formě PZI. V roce 2009 pak uţ bylo do dluhopisŧ USA investováno zahraničními investory třikrát více prostředkŧ neţ do PZI. Největšími vlastníky vládních dluhopisŧ USA byla v červenci roku 2010 Čína (844 mld. USD), Japonsko (803 mld. USD), Velká Británie (362 mld.), exportéři ropy (223 mld. USD), Brazílie, Hong Kong a další (U.S. Department Of The Treasury, 2010). Pokles míst v hospodářských sektorech, kde se vyrábí zboţí, do kterého patří i prŧmysl tak mŧţe být nahrazován rŧstem míst placených státem. V roce 2007 předstihly místa placená vládou, počet míst v odvětvích produkujících zboţí (Graf č. 12). Stát nemusí vyuţívat finanční zdroje tak efektivně jako soukromý sektor a nemusí vytvářet dostatek pracovních míst, která by kompenzovala pokles pracovních míst v dŧsledku zahraniční např. čínské konkurence. Stiglitz (2009) v této souvislosti píše, ţe deficity samy o sobě nemusí znamenat problém. Deficity jsou podle něj pouze jednou stránkou účetní bilance země. Na druhé straně jsou aktiva. Rostoucího vládního deficitu se USA nemusí obávat, jsou-li peníze utráceny za vzdělání, technologii, infrastrukturu, coţ jsou všechno investice, jeţ historicky přinášely velmi vysoké výnosy, mnohem větší neţ úroky, které musí vláda platit, protoţe výnosy pro naši společnost výrazně převyšují náklady. Ale pokud jsou peníze utraceny za války v Afghánistánu nebo Iráku, pro špatně pojatou záchranu bank či daňové škrty pro Američany s vyššími příjmy, nebude rostoucím pasivŧm odpovídat ţádné aktivum, a toho uţ je třeba se obávat. Zdá se, ţe právě to byla cesta, kterou se USA před osmi lety vydalo, a co je znepokojující, jde patrně také o cestu, po níţ bude nadále pokračovat.
64
Graf č. 12: Počet míst v produkci zboţí a státní zaměstnanci (tisíce zam.)
Zdroj: U.S Department of labour (2010)
Rostoucí vládní deficity USA financované čínskými obchodní přebytky jsou pro vládní rozpočet Obamovy vlády klíčové. Pokud by přestala Čína investovat dolary z obchodu s USA do amerických dluhopisŧ, mohlo by to váţně ohrozit americkou ekonomiku. Toho si je jistě vědom i prezident. Nárŧst protekcionismu USA vŧči Číně tak zřejmě není příliš pravděpodobný. Obamovi poradci říkají, ţe jejich šéf pouze hraje taktické hry určené domácí politice. Obama protekcionistickými kroky v roce 2009 prý především vyslal signál svým voličŧm, ţe je ochoten podporovat americkou ekonomiku i za cenu kritiky ze zahraničí. Sklidil tak nadšení u výrobcŧ oceli (Šterbová, 2009). Navíc moţná i nejenom u nich. Mnoho občanŧ USA totiţ mŧţe vnímat podle Pew Research Center (2010) dovoz jako problém. Celkově sice občané podle prŧzkumu vnímají volný obchod jako pozitivní záleţitost, při specifičtějším dotazu si však 53% respondentŧ myslí, ţe volný obchod ničí pracovní
místa
v USA
a
pouze
13%
má
názor,
ţe
naopak
místa
vytváří.
Dále se 49% dotázaných přiklonilo k názoru, ţe volný obchod sniţuje mzdy a pouze 11% populace má názor, ţe volný obchod mzdy zvyšuje. Nicméně protekcionismus vŧči Číně pravděpodobně narŧstat nebude. Obě země se navzájem potřebují. Stejně tak pravděpodobně nebudou do budoucna významně narŧstat tarifní a netarifní bariéry obchodu, vŧči dalším obchodním partnerŧm USA, coţ dokazuje jejich zahraničně obchodní politika při vyjednávání na mezinárodním poli v rámci WTO, NAFTA, nově moţná také TPP. Nicméně import USA potaţmo
export
jejich
obchodních
partnerŧ
by
mohlo
ovlivnit
do
budoucna
jedno nestandardní opatření, které USA přijalo v prŧběhu krize a které ovlivnilo směnný kurz USD. Jde o tzv. kvantitativní uvolňování Fedu. Podívejme se na tuto problematiku blíţe. 65
4.2 Kvantitativní uvolňování V prŧběhu krize začal Fed praktikovat tzv. kvantitativní uvolňování, v podobě odkupŧ vládních dluhopisŧ. Tím chce zabránit deflaci a nastartovat hospodářský rŧst. Nicméně toto opatření bylo jednou z příčin oslabování dolaru, v prŧběhu roku 2010 (Krugmana, 2010). Na konci roku 2010 avizoval Fed druhé kolo kvantitativního uvolňování. Do června roku 2011 chce podpořit americkou ekonomiku nákupem státních dluhopisŧ za 600 miliard dolarŧ. Kaţdý měsíc hodlá nakoupit americké dluhopisy zhruba za 75 mld. dolarŧ39(CT24.cz, 2010). Německý ministr hospodářství Rainer Brüderle prohlásil, ţe Spojené státy svou měnovou politikou ovlivňují směnný kurz dolaru. Uţ jen oznámení záměru Fedu oslabilo dolar vŧči některým měnám (CT24.cz, 2010). Kvantitativní uvolňování mŧţe mít vliv na obchodní deficit USA. Krugman (2010) však tvrdí, ţe efekt z této politiky nemusí deficit sniţovat. Slabší dolar omezuje obchodní deficit Spojených státŧ, ale silnější ekonomika USA má tendenci deficit zvyšovat, celkový efekt je tak podle něj nejasný. Vejmělek (2010) říká, ţe USA touto politikou cenově zvýhodňují svoje exportéry, aniţ by to bylo ospravedlněno jejich vyšší produktivitou. Slabší měnou domácí vývozce proteţují, ovšem na úkor jejich zahraniční konkurence. Pro tuto politiku se vţil název „oţebrač svého souseda“. Ta se však pravděpodobně nebude líbit „sousedŧm“ a ti se budou snaţit reagovat téţ snahou o umělé oslabení měny či zavedení jiných ochranářských opatření v podobě dovozních cel, kvót a jiných administrativních nástrojŧ. Japonská centrální banka v obavě před změkčením politiky
ze
strany
amerického
Fedu
přistoupila
k
uvolnění
měnové
politiky.
Brazílie zdvojnásobila daň pro zahraniční investory do domácích dluhopisŧ s cílem oslabit domácí měnu, kolumbijská centrální banka přímo intervenuje proti svojí měně. Z principu nemohou všechny měny vŧči sobě navzájem oslabit, v kombinaci s vlnou ochranářství to mŧţe znamenat oslabení mezinárodního obchodu, potaţmo sníţit výkonnost světové ekonomiky, coţ potvrzují zkušenosti z Velké deprese 30. let minulého století.
4.3 Závěr USA podle zprávy WTO zŧstaly v prŧběhu krize jednou z nejvíce obchodně otevřených zemí na světě. Dále pokračovaly jejich snahy o větší liberalizace obchodu v rámci WTO. USA také oznámilo záměr vstoupit do Transpacifické zóny volného obchodu (TPP). V roce 2009 se objevila v celkovém kontextu zahraničního obchodu méně významná, 39
Opatření Fedu bude mít také globální dopad. Je dost moţné, ţe prostředky z USA budou nyní ve zvýšení míře investovány mimo USA, coţ bude mít dopad ba rŧst cen aktiv ve světě, hlavně na rozvíjejících se trzích.
66
selektivní protekcionistická opatření, namířená především proti Číně. Ta však neměla na celkový obchod s touto oblastí prakticky ţádné dopady. Zahraničně obchodní politika USA neměla na prohloubení krize u svých obchodních partnerŧ pravděpodobně ţádný vliv. Pokud bude krize dále pokračovat, nevypadá to, ţe by USA nějakým výraznějším zpŧsobem zvyšovaly tarifní a netarifní bariéry obchodu proti svým obchodním partnerŧm, ani proti Číně. Protekcionistické kroky by totiţ mohly mimo zdraţení importu pro domácí spotřebitele, vyvolat také odvetná opatření a poškodit tak export USA, který americká zahraničně obchodní politika vidí jako jednu ze svých priorit a moţnost jak zvýšit zaměstnanost. Tlaky na větší protekcionismus se objevují především v prŧmyslovém sektoru, jehoţ zástupci tvrdí, ţe podhodnocená čínská měna zpŧsobuje pokles zaměstnanosti v tomto sektoru. Pokles zaměstnanosti však zpŧsobují také technologické změny a rŧst produktivity. USA navíc potřebuje Čínu jako svého věřitele, vyostřit vzájemné obchodní vztahy by bylo vysoce rizikové pro obě země. Opatření podniknutá proti čínskému dovozu v roce 2009 v tomto kontextu naznačují, ţe šlo spíše o akt populismu prezidenta Obamy, neţ o obrat v obchodních vztazích s druhou největší ekonomikou světa. Největší rizikem v budoucím vývoji obchodních vztahŧ USA se zahraničím, mŧţe být kvantitativní uvolňování, které by mohlo
oslabovat
dolar
a
evokovat
v mezinárodním
obchodě
strategii
„oţebrač svého souseda“, známou z 30. let minulého století. Případný nárŧst protekcionismu ve světě by pak mohl zasáhnout také hospodářství obchodních partnerŧ USA.
67
ZÁVĚR PRÁCE Cílem diplomové práce byla analýza zahraničně obchodní a devizové politiky USA v prŧběhu světových hospodářských krizí. Dále pak analýza moţných dopadŧ nově přijatých opatření těchto politik na prohloubení krize u obchodních partnerŧ USA. Nejprve jsem analyzoval zahraničně obchodní politiku USA během Velké krize ve 30. letech. Došel jsem k závěru, ţe USA zvýšily během krize významný zpŧsobem tarifní bariéry obchodu, celková importní ad valorem sazba na dováţené zboţí pro spotřebu stoupla v prŧběhu krize o 20 procentních bodŧ (na tomto nárŧstu se podílel také pokles cenové hladiny, podle některých odhadŧ aţ 50 procenty). Tímto opatřením zahraničně obchodní politika USA přispěla k poklesu importŧ obchodních partnerŧ USA. Cla měla podíl na celkovém poklesu importŧ do USA podle odhadu Irwina cca 4-8% plus dalších 8-10% v dŧsledku deflace a specifického stanovení celní sazby. Zvýšení cel u některých obchodních partnerŧ pravděpodobně prohloubilo krizi. Nejpravděpodobněji v Kanadě (odhad poklesu jejího HNP díky clŧm cca o 1,5%), Japonsku, a některých zemích produkujících suroviny, na které dopadl také celosvětový pokles cen surovin zpŧsobený sníţením poptávky USA. Nejvíce zasaţeny mohly být např. Chile nebo Brazílie. Evropské prŧmyslové země byly zasaţeny poklesem importŧ, potaţmo zvýšením cel spíše nepřímo a to přes pokles poptávky zemí produkujících suroviny po evropském zboţí. Zvýšení cel také mohlo odrazovat od investic a přispělo k nárŧstu protekcionismu ve světě, který oslaboval mezinárodní obchod a tím dále prohluboval krizi. Při krizi v 70. letech jsem nejprve analyzoval zahraničně obchodní politiku USA v letech 1973-75. Došel jsem k závěru, ţe se USA poučily z krize v 30. letech a nezvyšovaly podstatnějším zpŧsobem svoji celní ochranu. V této době totiţ uţ platily dohody v rámci GATT a zvýšení cel by také mohlo vyvolat odvetné opatření obchodních partnerŧ. Tím by se sníţil export USA, coţ by mohlo dále prohlubovat schodek obchodní bilance, který byl výrazně ovlivněn vzrŧstajícím dovozem a cenou ropy. Po schválení nového obchodního zákonu z roku 1974 sice narostly některé druhy tarifních a především pak netarifních bariér obchodu, které se týkaly především nově industrializovaných zemí Asie, avšak ty měly na export, potaţmo hospodářství těchto zemí, jen malý vliv. Nejvíce se mohly dotknout zřejmě Japonska či Singapuru v roce 1975, tyto země však v zmíněném roce pokles produktu nezaznamenaly. Dále jsem analyzoval devizovou politiku USA v období 1970-74. Došel jsem k závěru, ţe USA devalvovaly svoji měnu a opustily směnitelnost dolaru za zlato v reakci 68
na vznik deficitu běţného účtu platební bilance a v reakci na odtok svých zlatých rezerv. Tento krok mohl mít vliv na skokový nárŧst ceny ropy, který se odehrál mezi lety 1973-74. Ropa byla na světových trzích obchodována v dolarech a vlády zemí OPEC ztrácely v dŧsledku poklesu hodnoty dolaru kupní sílu. Zástupci OPEC tento jev v prŧběhu 70. let reflektovali a postupně měnili vyhlašovanou cenu ropy s tím, jak oslaboval dolar proti dŧleţitým světovým měnám a zlatu. Nárŧst cen ropy pak pravděpodobně přispěl k meziročnímu poklesu HDP především ve vyspělých zemích, nejvíce v EU (15) a Japonsku. Nárŧst ceny ropy v letech 1973-74 sníţil celkové HDP ve vyspělých zemích asi o 2,6 procentních bodŧ jen díky přímému dopadu na čistý export. Ropný šok dále pravděpodobně přispěl v prŧmyslových zemích k poklesu investic a neropné spotřeby a tím prohluboval krizi. V poslední části práce jsem analyzoval zahraničně obchodní politiku USA během současné krize. Ta se v jejím prŧběhu nepřiklonila podstatněji k protekcionismu a USA zŧstaly jednou z nejvíce obchodně otevřených zemí světa. Objevily se sice některá nová méně významná protekcionistická opatření, ta však neměla na prohloubení krize u obchodný partnerŧ USA podstatnější vliv. Analýza dále naznačila, ţe ani v případě pokračování krize se nebude zahraničně obchodní politika USA pravděpodobně přiklánět k nárŧstu tarifních či netarifních bariér obchodu.
To platí i ve vztahu s Čínou, která je terčem domácí kritiky z řad
prŧmyslového sektoru, ale i z řad politické reprezentace, kvŧli podhodnocování své měny. Do budoucna by mohlo obchodní partnery USA ohrozit spíše kvantitativní uvolňování, praktikované Fedem, které oslabuje dolar. Toto oslabování by mohlo vyvolat odvetné devalvace a tzv. měnovou válku známou ze 30. let. Měnové fluktuace by pak mohly brzdit mezinárodní obchod a tím také světovou ekonomiku.
69
Přílohy Příloha č. 1: Historie krizí ve světovém hospodářství s mezinárodním přesahem 1636 - 37
Tulipánová mánie - je povaţována za první spekulativní bublinu, vznikla v Holandsku, ale její mezinárodní dopady byly minimální.
1719 - 20
Bublina jiţních moří a Mississipi - podle Kindelbergera ji někteří ekonomové nazývají první mezinárodní finanční krizí, protoţe spekulace na akcie francouzské Mississippi Company a britské South Sea Company zasáhly významně také města v Holandsku, Severní Itálii a Hamburk. Série poklesŧ na úvěrovém trhu, která zasáhla Británii a USA První dluhová krize Latinské Ameriky - bývá označována jako první moderní krize, která nemá souvislost s externími událostmi jako je např. válka. Jednalo se o burzovní krach, který souvisel se spekulačními investicemi Bank of England v Jiţní Americe. Také je někdy označována jako první mezinárodní finanční krize. Anglo-Americká bankovní panika, která zasáhla také Paříţ. Splasknutí spekulativní bubliny na ţelezniční společnosti v Londýně. Krize se přes bankovní kanály rozšířila také do Německa a Holandska Bankovní panika, která vznikla v USA, zasáhla VB a Hamburk. Podle Kindlebergera měla také dopad na Jiţní Ameriku, jiţní Afriku a dálný východ. Mezinárodní finanční pokles související s krachem londýnské banky Overend, Gurney & Company. Vedl k opuštění stříbrného standartu v Itálii. Dlouhá deprese – mŧţeme ji označit jako váţného kandidáta na první celosvětovou hospodářskou krizi. Odstartovala kolapsem na Vídeňské burze. Nejvíce zasáhla Evropu a USA. Její přesná délka je sporná, šlo totiţ spíše o sérii recesí a období deflace. NBER uvádí, ţe v USA trval pokles od října 1873 do března 1879. Tedy 69 měsícŧ, coţ bylo ještě déle neţ za Velké deprese v 30. letech, kdy pokles trval 43 měsícŧ. Ve Velké Británii, která byla postiţena nejvíce, dokonce někteří autoři uvádí období deprese 1873 – 1896. Ve světovém kontextu přispěla k protekcionistickým tendencím. Krach Paříţské burzy, označován za největší krizi francouzské ekonomiky v 19. stol. Krize, která zasáhla Velkou Británii a Latinskou Ameriku, poté co největší londýnská, investiční banka House of Baring vyhlásila nesolventnost. Přerušila tok britských pŧjček do Argentiny, Uruguaje a Brazílie. Podle Kindlebergera měla také souvislost s bankovní krizí v Paříţi v roce 1889 a přispěla k pozdější sérii krizí v roce 1893.
1796 – 97 1825 – 26
1837-38 1846-47 1857 1866 1873 - ?
1882 1890
1893
Váţná bankovní krize v USA kombinovaná s měnovou krizí. V stejném roce se objevila krize také v Austrálii.
1900 - 01 1907
Krach na New Yorské burze, po kterém bylo zruinováno tisíce drobných investorŧ. S ohledem na mezinárodní rozsah a nakaţlivost šlo pravděpodobně o nejhorší finanční krizi za období zlatého standartu. Probíhala v období ekonomické recese některých zemí. Podle Kindlebergera se rozšířila z Anglie přes Francii do Itálie Masivní mezinárodní finanční krize, kdy zaţilo mnoţství zemí měnovou či bankovní krizi. Nerozšiřovala se z jádra do periférií, ale objevovala se prakticky simultánně v rŧzných zemích. Panika zasáhla většinu trhŧ s aktivy. Post válečná ekonomická recese, která se objevila v mnoha zemích a zpŧsobila globální ekonomický pokles. Mnoho národŧ v prŧběhu války mobilizovalo svoje ekonomiky a produkci, která po konci války poklesla. Poválečná deflace a recese, vyvolaná monetární politikou v USA,VB a dalších zemích kvŧli snaze sníţit nárŧst inflace a rŧst cen komodit a vrátit cenovou hladinu na předválečnou úroveň zlatého standardu. Objevila se bankovní a měnová krize v mnoha zemích (Dánsko, Itálie, Finsko, Holandsko, Norsko). Nebyl zde však přímý dŧkaz mezinárodního šíření na rozdíl od minulých krizí.
1914 1918-1919 1920–22
Zdroj: Kindleberger (2005), Neal (2002), Wikipedia (2010)
70
Příloha č. 2: Světové HDP, 1930-2009
Zdroj: Suyker (2009)
Příloha č. 3: Podíl zemí na světovém HDP, 1700-2003
Zdroj: Hindunew.com (2010)
71
Příloha č. 4: Změna některých importních cel v USA 1922 a 1930
Zdroj:Irwin (2010)
72
Příloha č 5: Celková importní ad valorem sazba zboţí pro spotřebu v USA, 1821-1995
Zdroj: U.S. International trade commission (2010)
Příloha č. 6: Vývoj USD REER a cena ropy, 1973-2008
Zdroj: Peterson Institute for International Economics (2010)
73
Příloha č. 7: Závazky USA k vybraným zemí a zlaté rezervy USA
Zdroj: Frum (2000)
74
Příloha č. 8.: Podíl zaměstnanosti v prŧmyslu na celkové zaměstnanosti (P), celková míra nezaměstnanost (N), 1991-2009
Zdroj: U.S Department of Labour (2010)
Příloha č. 9: Osobní úspory a obchodní deficit, 1968-2004
Zdroj: Federal Reserv Bank os St. Luis (2007)
75
Příloha č. 10 : Import USA jako % HDP
Zdroj: U.S. Census Bureau (2010) a MeasuringWorth.com (2010)
76
Příloha č. 11: Velká krize ve 30. letech Tabulka č 1: Velká krize - pokles mezi vrcholem a dnem Podíl na Výstup Podíl na světovém v% světovém vrchol dno vrchol produktu mezi produktu (1931) % v.a d. (1931) % USA 42,4 1929 1933 -29,4 Holandsko 2,1 1930 VB 13,1 1930 1931 -0,5 Švýcarsko 2 1930 Německo 9,5 1928 1932 -26,3 Švédsko 1,6 1930 Francie 7,9 1932 1935 -10,4 Austrálie 1,4 1926 Itálie 5,4 1928 1933 -13,7 Dánsko 1,1 1930 Japonsko 5,1 1930 1933 -14,9 Norsko 0,9 1930 Španělsko 4,2 1929 1931 -6,3 Finsko 0,5 1928 Kanada 2,5 1929 1933 -29,7 Portugalsko 0,4 1935 Zdroj: IMF: World economic outlook: April 2002, International Monetary fund
dno 1934 1932 1933 1931 1932 1931 1931 1936
Výstup v% mezi v.a d. -14 -6,5 -12 -25 -4,4 -8 -7,2 -0,7
Tabulka č. 2: Meziroční rŧst HDP Svět, USA 1929-1939 rok 1929 1930 1931 HDP Svět 4,4 -2,5 -4,1 HDP USA 6,0 -8,6 -6,5
1932 -3,5 -13,1
1933 1 -1,3
1934 4,5 10,9
1935 1936 1937 1938 1939 5,4 6,1 4,1 0,9 5 8,9 13,1 5,1 -3,4 8,1
Zdroj: server: MeasuringWorth.com (2010), a Korotayev (2010)
Tabulka č. 3: Prŧměrný meziroční export dlouhodobého kapitálu, 1919-38 Běţ. c. mil. USD USA VB
1919-23 531 416
1924-28 1142 587
1929-31 595 399
1932-8 28 143
Zdroj: Harold (2002)
Tabulka č. 4: Nezaměstnanost 1929-1939 Země USA VB Německo Japonsko
1929 6,6 7,3 13,2 4
1930 9,7 11,8 23,7 5,3
1931 17,4 16,7 30,1 6,1
1932 25,9 17,6 25,8 6,8
1933 26,4 16,4 14,5 5,6
1934 22,5 13,9 11,6 5
1935 20,8 13,1 8,1 4,6
1936 18,2 11,2 N/A 4,3
1937 15,8 9,3 N/A 3,7
1938 20,7 10,2 N/A 3
1939 19,1 8,8 N/A N/A
Vrchol nezaměstnanosti: Holandsko 1936 (36%), Norsko 1933 (33,4%), Dánsko 1932 (31,7%), Austrálie 1932, (29%), Kanada 1933 (26,5%), Belgie 1934 (23,4%), Polsko 1935 (16,7%) Zdroj: LN: Statistical Yearbook of the League of Nations 1938-39, 1939
77
Tabulka č. 5: Makro stat. svět
Tabulka č. 6: Délka deprese
1929 1930 1931 1932 Průmyslová produkce Svět 100 87 75 64 Evropa* 1 100 92 81 75 S. Amerika 100 81 68 54 Primární produkce potraviny Svět 100 102 100 100 Evropa * 100 99 102 104 S. Amerika 100 102 103 100 Primární produkce suroviny Svět 100 94 85 75 Evropa * 100 90 82 73 S. Amerika 100 90 80 64 Světové ceny Potraviny 100 84 66 52 Suroviny 100 82 59 44 Výrobky 100 94 78 64 Světový obchod V běţ.ceny 100 81 58 39 Objem 100 93 85 75 Ceny 100 87 68 52 Zdroj: Ţídek (2009)
Deprese začátek Německo 1928:1 Brazílie 1928:3 Polsko 1929:1 Argentina 1929:2 Kanada 1929:2 USA 1929:3 Belgie 1929:3 Itálie 1929:3 Holandsko 1929:4 Švýcarsko 1929:4 ČSR 1929:4 Indie 1929:4 VB 1930:1 Japonsko 1930:1 J. Afrika 1930:1 Francie 1930:2 Švédsko 1930:2 Dánsko 1930:4 Zdroj:Romer (2003)
oţivení 1932:3 1931:4 1933:2 1932:1 1933:2 1933:2 1932:4 1933:1 1933:2 1933:1 1933:2 1931:4 1932:4 1932:3 1933:1 1932:3 1932:3 1933:2
Tabulka č. 7: Vrchol prŧmyslového poklesu Země Pokles USA 46.8 % VB 16.2 % Německo 41.8 % Francie 31.3 % Kanada 42.4 % ČSR 40.4 % Itálie 33.0 % Belgie 30.6 % Holandsko 37.4 % Švédsko 10.3 % Dánsko 16.5 % Polsko 46.6 % Argentina 17.0 % Brazílie 7.0 % Japonsko 8.5 % Zdroj: Romer (2003)
Burzovní Index Dow Jones:
Index klesal 3 roky, přesněji řečeno 34 měsícŧ, od 3. 9. 1929 z 381 bodŧ na 41 bodŧ dne 8. 7. 1932. Klesl na 1/9 a ztratil 89 % svojí hodnoty. Index dosáhl znovu 381 bodŧ aţ v roce 1954. Největší denní ztráty: 28. 10. 1929 druhá největší denní ztráta v historii (-12,82%), 29. 10. 1929 třetí největší denní ztráta v historii (-11,73%) a 6. 11. 1929 čtvrtá největší denní ztráta v historii a to ( -9,92%). Zdroj: Djaverages.com (2010)
78
Příloha č. 12: Krize v 70. letech Tabulka č. 1: Světové krizové indikátory 1972 -1976 Rok 1972 1973 1974 Svět spotřeba ropy (mil. bar. za den) 53,09 57,24 56,68 Meziroční růst reálného HDP HDP Svět (podle Maddison, 2003) 4,7 6,6 2,3 USA (podíl na svět HDP, 1972, 27%) 5,29 5,76 -0,50 EU (15), (35%) 4,30 5,93 1,86 Blízký východ, (2,4%) 9,06 5,16 2,04 Jiţní Amerika, (3,6%) 7,23 9,43 7,08 Japonsko, (10.2%) 8,41 8,03 -1,23 Rozvojové země, (16,5%) 6,04 7,14 4,82 Nezaměstnanost USA 5,6 4,9 5,6 VB 4,4 3,7 3,7 Německo 0,7 0,7 1,6 Francie 2,9 2,8 2,9 Japonsko 1,4 1,3 1,4 Zdroj: ERS (2010), Maddison. (2003)
Tabulka č. 2: Inflace ve světě 1972 -1976
1975 56,20
1976 59,67
1,5 -0,19 -0,64 5,43 3,29 3,09 4,23
4,9 5,33 4,55 9,81 6,83 3,97 5,88
8,5 4,5 3,4 3,7 1,9
7,7 5,4 3,4 4,1 2
Graf č. 1: Světové kapitálové toky
Rok 1972 1973 1974 1975 1976 Svět 4,73 7,86 13,46 9,92 7,43 USA 3,30 6,28 10,98 9,14 5,76 EU 15 6,13 7,77 10,91 11,00 9,07 Japonsko 4,98 11,65 23,18 11,73 9,43 Svět 4,73 7,86 13,46 9,92 7,43 Rozvinuté země 4,81 8,10 13,67 10,50 7,91 Roz. méně neţ USA 5,69 9,13 15,17 11,23 9,04 Rozvojové země 4,52 8,87 17,28 9,32 7,42 Směnný kurz USA 1 1 1 1 1 EU 15 (ECU) 1,11 0,95 0,94 0,88 0,91 Japonsko 178,8 152,6 147,8 146,7 141,6 Zdroj: ERS (2010) Zdroj: Santana-Garcia, (2004)
79
Graf č. 2: Rŧst světového obchodu 1970-96
Zdroj: IMF, World Economic Outlook, May 1997
Graf č. 3: Ceny komodity a globální prŧmyslová produkce 1970-76
Zdroj: IMF: World Economic Outlook, October 2008
Graf č. 4 Ceny ropy a potravin
Zdroj: IMF: World Economic Outlook, October 2008
Burzovní Index Dow Jones
Index byl na vrcholu na v lednu roku 1973 (1051 bodŧ) poté se postupně propadal, aţ do prosince 1975 (577 bodŧ), přičemţ ztratil 45% svojí hodnoty. Kromě světové hospodářské krize přispěla k poklesu také aféra Watergate a prodraţující se konflikt ve Vietnamu. Ţádný z denních poklesŧ se nedostal do 20 největších denních poklesŧ v historii. Zdroj: Djaverages.com (2010)
80
Příloha č. 13: Současná krize Tabulka č. 1: Krizové indikátory svět Rok HDP svět, HDP USA, HDP Evropská Unie HDP Rusko HDP Japonsko HDP Čína HDP Rozvojové země Světový obchod, objem
2007 2008 5,1 3 2 0,4 3,1 1 8,1 5,6 2,3 -1,2 13 9,6 8,3 6,1 7,2 2,8 Spotřební ceny Rozvinuté země 2,2 3,4 Rozvojové a emerging 6,4 9,2 Cena komodit Ropa 10,7 36,4 Nepalivové 14,1 7,5 Spotřeba ropy mil.b. den. 86,14 85,75
2009 -0,8 -2,5 -4 -9 -5,3 8,7 2,1 -12,3
2010p 3,9 2,7 1 3,6 1,7 10 6 5,8
0,1 5,2
1,3 6,2
-36,1 -18,9 84,04
22,6 5,8 N/A
Zdroj: IMF: World Economic Outlook, July 2009, IMF: World Economic Outlook, Januar 2010
Tabulka č. 3: Míra nezaměstnanosti 2007-2009 Rok EU27 E.ZONA USA Čína Japonsko Rusko Španělsko Irsko Lotyšsko Maďarsko
2007 7,1 7,5 4,6 4,2 3,9 6,2 8,3 4,6 6 7,4
2008 7 7,5 5,8 4,2 4 6,5 11,3 6,3 7,5 7,8
Tabulka č. 2: Největší poklesy HDP, 2009 Pokles 2009 HDP v % Lotyšsko -18 Litva -15 Estonsko -14,1 Ukrajina -13,8 Rusko -7,9 Finsko -7,8 Turecko -7,5 Singapur -6,7 Finsko -6,5 Island -6,5 Maďarsko -6,3 Německo -5,9 Thajsko -5,6 Zdroj: ERS (2010)
Graf č. 1: Industriální produkce
2009 8,9 9,4 9,3 4,3 5,1 8,9 18 11,9 17,1 10
Zdroj: IMF: World Economic Outlook, Januar 2010
Zdroj: IMF: World Economic Outlook, Januar 2010
81
Graf č. 2: Světové přímé zahraniční investice 1980 -2009
Zdroj: UNCTAD, World Investment Report, 2010
Burzovní Index Dow Jones:
V říjnu 2007 dosáhl index nejvyšší hodnoty 14 165 bodŧ. Od té doby klesal na 6 547 bodŧ v březnu 2009. Ztratil 54% hodnoty. V tomto období zaznamenal 9. největší denní pokles v historii a to 15.10 2008 (-7.87%), déle 12. největší denní pokles 1. 12. 2008 (-7.70%), a 13. Největší denní pokles 9. 10. 2008 (-7.33%). Zdroj: Djaverages.com (2010)
82
Seznam tabulek a grafů: Tabulka č. 1: Globální recese a její indikátory,1975-2009 .....................................................9 Tabulka č. 2: Import zboţí pro spotřebu do USA, běţné ceny, 1929-34..............................17 Tabulka č. 3: Export obchodních partnerŧ USA...................................................................24 Tabulka č. 4: Import zboţí USA, běţné ceny mil. USD, 1929-34 .......................................25 Tabulka č. 5: Celkové osobní příjmy v USA, 1929-34 ........................................................26 Tabulka č. 6: Spotřeba a investice v USA, 1929-34 .............................................................26 Tabulka č. 7: Reálný efektivní kurz USD, 1929-1933 .........................................................27 Tabulka č. 8: Export zboţí USA, běţné ceny mil. USD, 1929-34 .......................................27 Tabulka č. 9: Obchodní bilance USA, běţné ceny 1928-35 .................................................28 Tabulka č. 10: Import USA v běţných cenách a (kvantitativní index), 1972-76 .................34 Tabulka č. 11: Export nově industrializovaných zemí Asie do USA, 1972-75 ....................35 Tabulka č. 12: Vývoj USD REER a HDP USA, 1970-75 ....................................................35 Tabulka č. 13: Vybrané oblasti běţného účtu p. b., běţné ceny mld. USD, 1970-76 ..........38 Tabulka č. 14: Změna reálného kurzu USD vŧči vybraným měnám v %, 1971-77 .............39 Tabulka č. 15: Spotřeba a produkce ropy, 1970-76 ..............................................................42 Tabulka č. 16: Spotřeba ropy a pokles HDP vybraných zemí ..............................................48 Tabulka č. 17: Import zboţí do USA, běţné ceny, 2006-09 .................................................57 Tabulka č. 18: Přítok kapitálu do USA, 2001-09 ................................................................64 Graf č. 1: Synchronizované recese, 1960-2008 ....................................................................10 Graf č. 2: Vývoj směnného kurzu a změna v importních clech, 1929-35 ............................21 Graf č. 3: Celková ad valorem sazba na importované zboţí pro spotřebu v %, 1960-80 .....31 Graf č. 5: Vývoj cen vybraných komodit na světových trzích .............................................41 Graf č. 6: Mezera výstupu (jako procento potenciálního HDP) USA, 1962-2018 ...............43 Graf č. 7: Počet barelŧ ropy za unci zlata, 1969-83 ..............................................................44 Graf č. 8: Celková ad valorem sazba na importované zboţí do USA v %, ..........................53 Graf č. 9: Reálný efektivní kurz USD a Juan, 2007-10 ........................................................58 Graf č. 10: Vybrané oblasti běţného účtu p.b. USA, mld. USD, běţné ceny, 1993–2009 ..60 Graf č. 11: Podíl prŧmyslových pracovních míst vs prŧmyslový výstup, 1950-2010..........63 Graf č. 12: Počet míst v produkci zboţí a státní zaměstnanci (tisíce zam.)..........................65
83
Seznam použité literatury: Knižní publikace: 1. BALDWIN R., WYPLOSZ: Ekonomie Evropské integrace, 1.vyd. Grada, Praha, 2008 2. BATRA R.: The myth of free trade, Touchstone book, New York, 1994 3. BERNANKE B.: Essays on the Great depression, Princeton, Princeton University Press, 2000 4. FIALOVÁ H.: Malý ekonomický slovník, 6. upr. vyd. A Plus, Praha, 2000 5. FOJTÍKOVÁ L.: Zahraničně obchodní politika ČR: historie a současnost, Praha C.H. Beck, 2009 6. FRUM D.: How We Got Here: The '70s,, Basic Books, New York, 2000 7. HELÍSEK M.: Měnové krize, 1.vyd. Professional Publishing, Praha, 2004 8. KENWOOD A., LOUGHEED A.:The growth of international economy, London, Routledge, 2000 9. KINDLEBERGER CH.: Manias, panics, and crashes: a history of financial crises, Hoboken, Wiley, 2005 10. LIEBERMAN S.: The Economic and politic roots of new protectionism, Rowman & Littlefield, Totowa, 1988 11. LOW P.: Trading Free: The GATT and U.S. Trade Policy. New York: Twentieth Century Fund Press, 1993 12. MADDISON A.: The world economy: historical statistics, Development Centre of the Organisation for Economic Co-operation and Development, Paris, 2003 13. NĚMEČEK E.: Úvod do studia finanční politiky, 1. Vyd., Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1987 14. PUTH R.: American economic history, The Dryden Press, 3 vyd. 1993 15. RAVENHILL J.: Global Political Economy, Oxford: Oxford University Press, 1997 16. ROSEN E.: Roosevelt, the Great Depression, and the economics of recovery, University of Virginia Press, Charlottesville, 2005 17. ROTHBARD M.: America’s Great Depression, 5.vyd., The Ludwig von Mises Institute, 2000 84
18. ROTHBARD M.: Peníze v rukou státu, MegaPrint Praha, Praha, 2001 19. SIRŦČEK P.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie, 1.vyd. Melandrium, 2007 20. STACY L.: Mexico And The United States, Marshall Cavendish, New York, 2003 21. STRAWSER C.: Business statistics of United States, 8. Edition, Bernan Press, 2002 22. TEMIN P.: Lessons from the Great Depression, MIT Press, Cambridge, 1991 23. TINDALL G.: Dějiny států USA, 3.vyd, Lidové noviny, 1994 24. ŢÁK M.: Velká ekonomická encyklopedie. Linde, Praha, 1999 25. ŢÍDEK L.: Historie světového hospodářství, 1. vyd. MU Brno, 2003 26. ŢÍDEK L.: Dějiny světového hospodářství, 2. rozš. vyd. Plzeň, 2009 Dokumenty dostupné online: 1. AARLE BAS VAN.: Can great depression theories explain the graet recession, International University Schloss Reichartshausen , MPRA Paper No. 19781, posted 05. January 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
2. ADELMAN M: The first oil explosion 1971-1974, Department of Economics and Energy Laboratory Massachusetts Institute of Technology, 1990, MIT-CEPR 90013WP, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 3. ALHAJJI, A. F.: How Does the Weak Dollar Affect Oil Prices? 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 4. AMARAL P.: The Great Depression in Canada and the United States: A Neoclassical Perspective, Department of Economics, University of Minnesota, Minneapolis, 2001 [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 5. ARCHIBALD R., FELDMAN D.: Investment during the great depression: uncertainty and the role of the Smoot-Hawley tariff, Southern Economic Journal, April, 1998, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 6. BACH CH.: Foreign Exchange and U.S. Balance-of-Payments Developments in 1972 and Early 1973, Federal reserve bank of St. Louis, April 1973, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
85
7. BANERJI A., DUA P.: Synchronization of Recessions in Major Developed and Emerging Economies, Economic Cycle Research Institute, New York, 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 8. BERNANKE B.: článek: Remarks by Governor Ben S. Bernanke, 2002, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 9. BLAGA L, LIVIA I: Economic considerations regarding the first oil shock 1973 1974, Munich Personal RePEc Archive, University of Sibiu, 2006, MPRA Paper No. 6431, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z < http://mpra.ub.uni-muenchen.de/6431/1/MPRA_paper_6431.pdf > 10. BORDO M.: Are Financial Crises Becoming Increasingly More Contagious? Rutgers University and NBER, 2000, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z < http://econweb.rutgers.edu/bordo/contagion.pdf> 11. CANTO V.: U.S. Trade policy: History and evidence, Cato Journal, Vol.3, No.3 (Winter 1983/84). Copyright © Cato Institute, All rights reserved, 1984, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 12. CLIPA V.: Global crisis: Transmission channels to the developing and transition countries, Institute of Economy, Finance and Statistics, Republic of Moldova. 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 13. COOPER W.: The Future of U.S. Trade Policy, An Analysis of Issues and Options for the 111th Congress, Congressional Research Service, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 14. CORDEN M.: The Revival of Protectionism, by The Group of Thirty, New York, Printed in the United States of America, 1984, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 15. CRUCINI M., KAHN J.: Tariffs and the Great Depression Revisited, Federal Reserve Bank of New Yorkm, Staff Reports no. 172, 2003, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 16. Českomoravská konfederace OS: Nebezpečí světové ekonomické krize a její dopad na Českou republiku, oddělení makroekonomických analýz a prognóz, zpracoval: Martin Fassmann, Tomáš Pavelka, Jaroslav Šulc, Luděk Toman, Praha, 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 17. DRAFT J.: INTERNATIONAL TRADE STATISTICS, 1900 – 1960, UN, May 1962, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z < http://unstats.un.org/unsd/trade/imts/historical_data.htm>
86
18. EICHENGREEN B, IRWIN D.: The slide to protectionism in the great depression who succumbed and why? Working Paper 15142, NBER, 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 19. FREMLING G.: Did the United States transmit the great depression to the rest of the Word? The American Economic Review, Economic Research Archiv from the Federal Reserve Bank of St. Louis, 1985, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 20. CHANDRASEKHAR C.P.: Oil Prices and the US Dollar, International Development Economics Associates 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 21. HAMMES D., WILLS D.: Black Gold The End of Bretton Woods and the Oil-Price Shocks of the 1970s , The independent review, Volume IX, Number 4, 2005, ISSN 1086-1653, pp.501 -511s, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 22. HAROLD J.:The End of Global Capital Flows During the Great Depression, Princeton University,CEPR, 2002, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 23. HASENPFLUG H.: Structural changes in world trade since the oil crisis, Volume 12, Numbers 7-8, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 24. HELBLING H.: International Trade and Finance Under the Influence of oil 1974 and Early 1975, Federal Reserve Bank of St. Louis Review, 1974, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 25. IRWIN D.: Avoiding 1930s-style Protectionism: Lessons for Today, Dartmouth College, 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 26. IRWIN D.: Do Tariffs Affect the Terms of Trade? Evidence from U.S. Tariff Shocks, Dartmouth College and NBER, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 27. IRWIN D.: Smoot-Hawley tariff: A quanitative assesment, Working paper 5509, NBER, 1996, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 28. INSTITUTE OF PUBLIC AFFAIR: článek: If there were an american recession! Publications library, document_8-1_american_recession, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
87
29. KOROTAYEV A.: A Spectral Analysis of World GDP Dynamics, Journal Issue:Structure and Dynamics, 4(1), Structure and Dynamics, Social Dynamics and Complexity, Institute for Mathematical Behavioral Sciences, UC Irvine, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 30. KUNKEL J.: Realism and Postwar US Trade Policy, Australia–Japan Research Centre, 1998, ISBN 0 86413 233 6, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 31. MADSEN J.: Trade Barriers and the Collapse of World Trade During the Great Depression, Southern Economic Journal, 2001, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 32. MIKŠELA R.: Ekonomická krize 70. Let, Bakalářská práce, MU-ESF, 1998, [cit. 2010-30-09]. 33. MILDER M.: Parade of Protection, Major Themes in Economics, UNI, Volume 3, Spring, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 34. MORRISON W.: China’s Currency: Economic Issues and Options for U.S. Trade Policy, CRS report for congress, CRS, 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 35. MOTHANA O.: Do oil prices depend on the values of USA Dollar?, Ekonomický časopis 54, č.3, 253-265, 2006, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 36. NEAL L.: Crises in global economy from tulips today, Working Paper 9147, NBER, 2002, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 37. ROMER CH.: Great Depression, University of California, Berkeley, 2003, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 38. SANTANA R., GARCIA F.: World financial liberalization and its effects on capital flows, Paulo School of Economics at Fundação Getulio Vargas, Brazil, 2004, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 39. SAWYER CH.: Historical Statistics, 1789-1945, Supplement to the Statistical abstrakt of the United States, United States Department of Commerce, U, S. Government Printing Office, Washington D. C. 1949, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 40. SCOTT R.: Trade policy and job loss, U.S. Trade Deals with Colombia and Korea Will be Costly, EPI working paper, Economic policy Institute, February 25, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 88
41. SHAPOURI S.: The U.S. Role in the Food Aid Picture, 2004, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 42. SILL K.: The Macroeconomics of Oil Shocks, Business Review, Q1 2007, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 43. SUYKER W.: World trade and the Great Recession, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 44. TASOVSKÝ L. KOŠŤÁKOVÁ T.: Americká ekonomika na prahu Velké hospodářské krize, Acta Oeconomica Pragensia, roč. 15, č. 7, 2007, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 45. TOMLJANOVICH M. YING Y.: We’re All Connected”, Business Cycle Synchronization in G-7, Colgate University. Hamilton, NY, 2005, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 46. VAŠENDOVÁ M.: Příčiny, průběh a dopady ropných šoků v 70. Letech, DP, MUESF, 2005, [cit. 2010-30-09]. 47. WHEELOCK D.: Regulation market structure and the bank failures of the great depression, Federal reserve Bank Of St. Louis, Review, 1995, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 48. YERGIN D.: Nixon Tries Price Controls, Excerpt from The Commanding Heights1997 ed., pp. 60-64. [cit. 2010-30-09]. Dostupné z Publikace mezinárodních organizací a institucí USA: 1. IAE: International Energy Agency:Analysis of the Impact of High Oil Prices on the Global Economy, May 2004, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 2. IFAD: Sending Money home, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 3. IMF: How does globalization affect the synchronization of business cycle?, Working paper 03/27, 2003, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 4. IMF, World economic outlook, crisis and recovery, April 2009a, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 5. IMF: World Economic Outlook, May 1997, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 89
6. IMF: World economic outlook, April 2002, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 7. IMF: The Impact of Higher Oil Prices on the Global Economy, December 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 8. IMF: World economic outlook, April 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 9. IMF: World Economic Outlook, October 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 10. IMF: World Economic Outlook, July 2009b, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 11. IMF: World Economic Outlook, Januar 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 12. LEAGUE OF NATIONS: Statistical Yearbook of the League of Nations 1938-39, Series of League of Nations Publications, Geneva, 1939, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 13. UNCTAD: World Investment Report, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 14. UN: United Nations World economic survey 1971, Department of Economic and social affairs, New York, 1972, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 10.8.2010, 15. U.S.Census Bureau: Statistical abstracts, 1977, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 16. U.S. International Trade Commission: Value of U.S. Imports forconsumption, dutin collected and ratio of dutin to values1891 - 2008, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 17. WTO: Trade policy review Report by United States, WT/TPR/G/235, 25 August 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z <www.wto.org/english/tratop_e/tpr_e/g235_e.doc> 18. WTO: The economics and poltical economy of international trade cooperation, World Trade report 2007, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 19. WTO: World trade report 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
90
Internetové servery: 1. AARONSON S. A.: The Truth About the Trade Deficit, 1999, The American prospect, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 2. Agrární portál: článek: Čína zavede antidumpingová cla na dovoz kuřecího masa z USA, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 3. AKYÜZ Y.: článek: Export Dependence and Sustainability of Growth in China and the East Asian Production Network, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 4. Associatepublisher.com: Encyclopedia beta: článek: The Great Depression in Russia, [cit. 2010-30-09a]. Dostupné z 5. Associatepublisher.com: Encyclopedia beta: článek: 1973 oil cisis, [cit. 2010-30-09b]. Dostupné z 6. Britannica.com 2010, článek Great depression, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 7. Bullion.com: článek: Why Gold Bullion Matters to you, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 8. CHOATE P.:článek Trade Deficits and the Financial Crisis, server: Huffingtonpost, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 9. CONTOSKI E.: článek: Obama's Economic Vandalism: Trade Protectionism, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 10. CT24.cz: zpráva: USA schválily clo na potrubí, Čína si to ale nenechá líbit, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 11. CT24.cz: článek:Dolar nahání světu hrůzu, Čína hrozí další krizí, 2010, [cit. 2010-3009]. Dostupné z 12. DONNELLY M.: U.S. Merchandise Trade Statistics: 1948-2000, National Library for the Environment, 2000, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 13. Economist.com: článek: The battle of Smoot-Hawley, From The Economist print edition, 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 91
14. Eurostat: statistic database, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 15. Heatingoil.com: The Arab Oil Embargo: What Happened and Could it Happen Again? [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 16. HIindunew: článek: India's GDP from 1700 as a share of world GDP, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 17. Ekonom.ihned.cz: článek: Válka o jüan na spadnutí, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 18. ERIXON F.: Will US trade policy become protectionist under President Obama?European Centre for International Political Economy (ECIPE), 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 19. ERS: The USA Economic research service: Data sets, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 20. Federal Deposit Insurance Corporation: Failed Bank List, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 21. FLETCHER J.: článek: Protectionism didn’t cause the Great Depression, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 22. GRISWOLD D.: Are Trade Deficits a Drag on U.S. Economic Growth? 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 23. KRUGMAN P.: USA světu pomáhají, Čína ho ožebračuje, server: Patria.cz, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 24. Kurzy.cz: článek: Krize už vlády stála více než 10 bilionů, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z < http://zpravy.kurzy.cz/183683-mmf-krize-uz-vlady-stala-vice-nez-10bilionu-dolaru/> 25. LAMY P.: Restoring citizens’ confidence in trade requires sound domestic policies, WTO news , 2008, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 26. LOMBRA R.: The U.S. Financial Crisis:Global Repercussions, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
92
27. Measuringworth.com: statistics GDP USA history, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 28. MANKIW G.: Is the U.S. Trade Deficit a Problem? [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 29. MOKRÁŠ L.: Kvantitativní uvolňování Fedu a jeho důsledky, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 30. MORICI P.: Why the US Trade Deficit matters?server:CounterPunch, 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 31. MORLEY R.: The Death of American Manufacturing, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 32. MUELLER A.: článek: The US Trade Deficit: to worry or not to worry?2005, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 33. Nber.com: článek Last Four Recessions and their Duration, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 34. O’BRIEN A.: článek: Smoot-Hawley Tariff, server: EH.net, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 35. Patria.cz: článek: USA dosáhly bankrotu, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 36. PEARSON N.: Weak dollar caused oil's rise, OPEC president says, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 37. Pew Research Center for the People & the Press Staff: článek: U.S. Seen as Less Important, China as More Powerful, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 38. Reuters.com: článek: Buy American provision in U.S. stimulus bill, [cit. 2010-30-09a]. Dostupné z 39. Reuters.com: článek: Buy American" provision in U.S. stimulus bill, [cit. 2010-30-09b]. Dostupné z 40. SALMAN R.: The US Dollar And Oil Pricing Revisited, MEES,VOL. XLVII, No 01, Jan, 2004, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
93
41. SCOTT R.: The U.S. Trade Deficit: Are We Trading Away Our Future? 2002, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 42. SHAH A.: Global Financial Crisis, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 43. STIGLITZ E.: článek: Death Cometh for the Greenback,2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 44. ŠENK M.: článek:Sarkozy otočil, protekcionismus už není sprosté slovo, naopak je nutný, 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 45. ŠRÁMEK P.: Historický vývoj deficitu platební bilance USA ve vztahu k Číně, LS 2006/07, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z <www.kas.fsv.cuni.cz/old/Studenti/Sramek_Vyvoj_Deficitu.doc> 46. ŠTERBOVÁ L.: článek: Obamova iniciativa „Buy American,“ 2009, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 47. UN Commodity Trade Statistics Database, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 48. Usgovernmentspending.com: Statistics,[cit. 2010-30-09]. Dostupné z 49. U.S. Census Bureau: Foreign trade statistics, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 50. U.S Department of labour: International unemployment historical statistics, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 51. U.S. Department Of State: článek: Smoot-Hawley Tariff, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 52. U.S. Energy Information Administration: State and U.S. Historical Data, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 53. USTR: Office of the United States Trade Representative, Trade Agreements, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 54. Utah Fundation Research: článek: Thoughts on the Current Recession: Keynesian Economics, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 55. VEJMĚLEK J.: Měnovou válku nelze vyhrát, 2010, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
94
56. VYKOUKAL P.: Ropná krize aneb příliš velká závislost na černém zlatu, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 57. Washingtonpost.com: článek: Obama urged to act on China's curency manipulation, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 58. WESBURY B.: článek: Real Source of Manufacturing Job Loss, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z 59. WIKIPEDIA: Triffin dilemma, [cit. 2010-30-09]. Dostupné z
95
