ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2012
Petr Freimann
ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola
Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: 6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu
ALTERNATIVNÍ UKAZATELE PROSPERITY Indexy Well-Beingu
Petr Freimann
Vedoucí práce: doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.
Tento list vyjměte a nahraďte zadáním bakalářské práce
Prohlašuji,
že
jsem
bakalářskou
práci
vypracoval
samostatně
s použitím uvedené literatury pod odborným vedením vedoucího práce. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná a v práci jsem neporušil autorská práva
(ve
smyslu
zákona
č.
121/2000
a o právech souvisejících s právem autorským).
V Mladé Boleslavi, dne 15.5.2012
2
Sb.,
o
právu
autorském
Děkuji doc. Ing. Stanislavu Šarochovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a informačních podkladů.
3
Obsah Úvod...................................................................................................7 1
Úvod do problematiky měření prosperity ....................................9 1.1 Význam pojmu Well-Being
9
1.1.1 Vybrané definice W-B
10
1.2 Počátek zkoumání W-B
11
1.3 Vybrané instituce zkoumající W-B
13
1.4 Předmět zkoumání W-B
14
1.5 Vybrané pojmy W-B a jeho okolí
15
2 Proč zkoumat Well-Being…………………………………………...17
3
2.1 Materiální blahobyt
17
2.2 Proč běžné ukazatele nestačí
18
2.2.1 Lesk a bída HDP
19
2.3 Společnost jako komplex kvalit
20
2.4 W-B jako nástroj hospodářské politiky
21
2.5 W-B a zdraví v organizaci
23
2.6 Pozdrav do budoucna
24
Dosavadní výsledky měření W-B ................................................25 3.1 Problematika měření W-B
25
3.2 Ekonomický WB
27
3.3 Případ Bhútán
29
3.4 Canadian Index of Well-Being (CIW)
29
4
3.4.1 Stručná charakteristika
30
3.4.2 Indikátory
31
3.4.3 Výsledky
31
3.4.4 Cíle do budoucna
35
3.5 OECD How's life
36
3.5.1 Stručná charakteristika
37
3.5.2 Indikátory
37
3.5.3 Výsledky
48
3.5.4 Cíle do budoucna
49
3.6 Gallup World Poll Evidence
4
49
3.6.1Stručná charakteristika
49
3.6.2 Indikátory
49
3.6.3 Výsledky
53
Negativní dopady nízkého W-B ...................................................54 4.1 Tygří matky a Zelené vdovy
55
4.2 Zdraví fyzické a zdraví duševní
55
4.2.1 Zdraví duševní
56
4.3 Koloběh pracovního procesu
58
4.4 The Depression Report
60
4.4.1 CBT terapie
61
Závěr ................................................................................................64
5
Seznam použitých zkratek a symbolů
CBT
Cognitive behaviour therapy, kognitivně behaviorální terapie
CIW
Canadian Index of WB
ČR
Česká republika
CSLS
Centre for Study of Living Standards, Centrum pro studium životních standardů
EU
Evropská unie
EWB
Ekonomický WB
HDP
Hrubý domácí produkt
HNŠ
Hrubé národní štěstí
HP
Hospodářská politika
LSE
The London School of Economics
OECD
Organisation for Economic Co-operation and Development, organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj
p.c.
per capita, na osobu/hlavu
PPP
Purchasing Power Parit, parita kupní síly
PWB
Psychologický WB
SWB
Subjektivní WB
USA
Spojené státy americké
USD
Americký dolar
WB
Well-Being
WHO
World Hospital Organization, Světová zdravotnická organizace
6
Úvod V současné době nejisté ekonomické situace, kdy se převážná část světových ekonomik potýká s klesající mírou hospodářského růstu, přicházejí na přetřes stále častěji otázky, zdali je vůbec snaha o znovuobnovení každoročně se zvyšujícího meziročního nárůstu HDP opodstatněná. K takovémuto zamyšlení nás nabádá především „lidská stránka“ věci, tedy to, zdali bychom naši pozornost neměli upřít převážně na analýzu jiných, než čistě ekonomických ukazatelů. Mezi takovéto oblasti neekonomického zájmu řadíme rovněž prosperitu, avšak osobní, která se materiální stránky věci, ve své nejčistší podobě, týká jen do míry uspokojení základních potřeb. Další vývoj je pak převážně v našich vlastních rukou. Má práce by měla postihnout právě ty z oblastí, které nezpochybňují důležitost určitého finančního zajištění, ale stejně tak mu nepřikládají přehnanou pozornost. Zkoumaje otázky čistě osobního charakteru a analyzováním životní situace jednotlivců, jdou tak svým způsobem proti současnému hlavnímu proudu číselných analýz. Je zřejmé, že sběr informací týkajících se štěstí, spokojenosti, zdravotního stavu, volného času, duševního rozpoložení, rodinné situace či sebereflexe co se nalezení svého uplatnění ve společnosti týče, je velmi obtížný, přesto však existují organizace, které se výše uvedeným zabývají a otázku obecného Well-Beingu ve společnosti berou velmi vážně. V současné době pak zažívá tato oblast studia společnosti malou renesanci, když se do boje za spokojenější obyvatelstvo zapojují i jednotlivé vlády či OECD, což ve výsledku napomáhá vyšší důvěryhodnosti a celkovému opodstatnění veškerých těchto snah. Má práce si dává za cíl poukázat a analyzovat ty z hodnot, které překračují klasický rámec zkoumání, na hodnoty svým způsobem tradiční, jako je rodina či sociální život, na hodnoty, které je pomohou utvářet, jako je množství volného času, pracovní spokojenosti, či zdraví, a na hodnoty, které bychom si měli stanovit my sami, tedy sebevědomí a odvahu postavit se tlakům společnosti horečně pulzující za ekonomickou prosperitou. Tedy, ujasnění si hodnot vlastních, které udělají šťastné a spokojené převážně nás samotné. V mé práci bych chtěl rozkrýt některé z výsledků studií, jež již ve spojitosti se zkoumáním Well-Beingu proběhly. Než však na exaktní závěry a přehnané
7
reprodukování těchto výsledků, chtěl bych nahlédnout do roviny obecné, položit si otázku smyslu našeho snažení a každodenní honby za pozlátkem, smyslu závodu, jenž v poslední době chrlí více poražených než vítězů, a jehož perspektiva odrazuje mnohé závodníky stále blíže startu, kde se postupně kumuluje beznaděj, vzrůstá frustrace a mobilizuje se agrese. V první části této práce se zaměřuji na převážně teoretická východiska WB, nastiňuji, co to WB vůbec je a jaké jsou jeho oblasti zájmu včetně argumentace, proč je důležité jej zkoumat. S tím se prolínají některé úvahy o naší společnosti jako takové, neboť shledávám spád veškerých událostí a bezprecedentní rabování všeho, co ještě přežívá, za hraničící s jakýmkoliv racionálním uvažováním, nehledě na bezohlednost, jež takovéto chování přináší. Druhá část práce si dává za cíl rozkrýt a poukázat na některé z výstupů doposavad provedených měření, která se týkala právě stránky nikoliv ekonomické, ale spíše té lidské. Tedy, pokusím se analyzovat výsledky měření neekonomických faktorů, které dennodenně ovlivňují naše bytí ve stále vzdálenějším kontaktu s přírodou a obyčeji, jež patřily k faktorům, které po dlouhou dobu utužovaly a rozvíjely lidské vztahy a sociální charakter společnosti obecně. Část třetí nahlédne na některá hrozící, akutně hrozící, či již projevené hrozby, které s sebou hon za ekonomickou prosperitou přináší. Zmíním zde převážně zprávu britského statistického úřadu analyzující stav ostrovní společnosti, co se depresivních příznaků týče. Nutno podotknout, že déšť zde nehraje stěžejní roli. Rovněž se zde zaměřuji na některá ekologická fakta spojená s nekontrolovanou spotřebou tak, aby byl obrázek koloběhu produkce-spotřeba co nejucelenější ukázkou naší neomezené omezenosti. „Individuální egoismus příliš snadno ztotožňuje svobodu s možností uspokojovat jakékoliv choutky, jež jsou ze své povahy zcela nenasytné. Pouze člověk, jenž se naučil být spokojen s tím, co má, a nezvyšuje donekonečna svá očekávání, nalézá v uměřenosti skutečnou svobodu a štěstí“. Émile Durkheim
8
1 Úvod do problematiky měření prosperity 1.1
Význam pojmu Well-Being
Chceme-li hovořit o pojmu WB, dostáváme se hned z počátku do kolize s několika různými teoriemi, které tento pojem uchopují poměrně zásadně odlišně. Jako první se naskýtá otázka, je-li WB položka samostatná, tedy má-li se WB zkoumat samostatně jako takový, či se jedná o určitý prvek celku, kdy je třeba jej zkoumat v souvislosti s dalšími faktory. Posuneme-li se od základního rozlišení, co se šíře termínu týče, nastává otázka, jak samotný WB definovat a co jsou potažmo prvky, které ho formují, a samozřejmě, jak tyto prvky-oblasti, následně měřit, neb se jedná zpravidla, a na tom je celá teorie WB založena, o ne zcela ekonomické, tedy těžko kvantifikovatelné položky. V zásadě se teorie WB otáčí okolo oblastí štěstí, blahobytu, satisfakce a spokojenosti, což jsou, jak vidno, oblasti poměrně těžko rozlišitelné a uchopitelné. Otázkou zůstává, jak je uvedeno výše, je-li WB tím, co všechny tyto oblasti překrývá a slučuje, nebo je jednou z nich. V mé práci budu v rovině teoretické považovat WB za obecnou, nadřazenou složku všem těmto oblastem. Abychom ujasnili onen „alternativní“ prvek měření prosperity, je nutné definovat, v čem spočívá hlavní rozdíl mezi měřením stávajícím a měřením WB. Odhlédnuvše od dalších potenciálních ukazatelů, současné studium nabízí a vybízí jen ke konfrontaci mezi ukazateli WB a HDP. Model HDP je notoricky známým ukazatelem ekonomické prosperity, tedy ukazatelem čistě tržním a poněkud chladným. Ačkoliv je pro různá srovnání mezi zeměmi přepočítáván na osobu (HDP p. c.), je nutné mu částečně
odepřít
na
objektivitě,
neboť
například
nikterak
nediverzifikuje
přerozdělování bohatství ani fakta, jako jsou příjmy zahraničních společností podnikajících na daném území toho kterého státu. Jako ilustrativní příklad zde může posloužit srovnání přepočítaného HDP na hlavu, v PPP, a to mezi Velkou Británií a Lucemburskem, kdy ostrovní stát dosahuje jen něco málo kolem 40 % výkonu svého konkurenta (Measures of Economic Well-Being, 2011). Těžko však předpokládat, že by byl takto veliký deficit patrný i v oblasti neekonomické.
9
Co je však v problematice HDP zásadní, je fakt, že se jedná jen a pouze o ukazatel číselné, peněžní hodnoty, ukazatel povrchní a zprůměrovaný, který svou strukturou nezavadí o ty, kteří se na něm podílejí. Jak trefně komentuje Georg Simmel: „peníze jsou jen jako most ke konečným hodnotám, a na mostě se nedá bydlet“ (Simmel, 2006). Ony konečné hodnoty jsou pak něčím, na co se snaží cílit studie WB, na analýzu hlubších hodnot, u kterých je cílem získávat informace nikoliv kvantitativní, ale kvalitativní, a to přímo u zdroje, u lidí. Dalo by se říci, že WB kopíruje obecný problém filosofie, a to jest hledání životních jistot, vlastní úlohy a místa ve společnosti, a obecně, vztahů k sobě i vztahu k ostatním (Grigorjan, 1977). Peníze v této souvislosti hrají zcela určitě roli významnou, v době materiálního přebytku však již nikoliv klíčovou. 1.1.1 Vybrané definice W-B Chceme-li hovořit o WB a jeho definování, je záhodno si ujasnit, proč a jak tento pojem, popřípadě oblast WB jako taková, v moderní epoše vůbec vznikl. Rozvoj WB v pojetí dnešní doby lze spatřovat jako součást rozvoje positivní psychologie, která vznikla jako reakce a protiváha na doposavad prováděné výzkumy negativních a nepříznivých jevů působících ve společnosti. Primárním zájmem se stala kvalita lidského života, osobní pohoda a prospěch, a vše, co tyto stavy determinuje, tedy positivní emoce, kladné zážitky a zkušenosti či prožívání positivních událostí. Cílem se stala analýza všech positivních vlivů, jež působí na lidskou psychiku, jejich rozvoj a posílení, a to vše při současné prevenci vlivů negativních (Slezáčková, 2010). Martin Seligman v této souvislosti zavádí pojem „flourishing“, tedy něco ve smyslu „vzkvétání či prospívání“, a definuje 5 aspektů naplňujícího života.
Positivní emocionalitu
Prožívanou smysluplnost existence
Kvalitní mezilidské vztahy
Angažovanou aktivitu
Pracovní/studijní úspěšnost
10
Pro definici štěstí či spokojenosti lze rovněž sáhnout do dob dávných, kdy je štěstí definováno často jako hodnota, jež vychází z nás samotných. Konkrétně kupříkladu Arthur Schopenhauer říká, že štěstí může být jenom v nás, a nikde jinde jej nenajdeme. Aristoteles hovoří o konání dobra pro dobro jako takové, bez neblahých účelovostí našeho jednání, přičemž je štěstí charakterizováno jako výsledek rozumně vedeného života. Řecké slovo Eudaimonia je pak překládáno jakožto blaženost pramenící ze ctnostného jednání (McGreal, 1997). Doba moderní velí titulovat štěstí jako to, čeho si lidé nejvíce váží a je tak potřeba se jej pokusit měřit (Current issues Deutsche Bank Research, 2006). Některé studie pak například rozlišují mezi definicí WB a štěstí, přičemž je prvně jmenovaný objektivně měřitelný, druhý jest ukazatelem subjektivním, do jisté míry tak neurčitým a nehmatatelným (Rogers, 2011). Ke studiu positivní psychologie bych pak jen rád podotkl, že současná móda vytváří konstrukty, jež již hraničí s positivním přínosem této oblasti zkoumání lidské psychiky, respektive ji nevhodně privatizují. Hovořím zde především o populárních „kuchařkách na úspěch“, popřípadě „komerčních kuchařkách na štěstí“, které ustavičně bombardují každého z nás se snahou nám vnuknout, že radost a úspěch je možné pořídit vesměs na klíč. Jsme tak pod palbou „keep smilling“ tyranie, která může paradoxně mnohým jedincům, kteří své štěstí marně loví z listů knížek, kde se zdá vše tak spásně jednoduché, udeřit tvrdou ránu konfrontace ideálu a nenalezeného cíle reality, která jedince stále více frustruje v jeho již neutěšeném stavu. Jak uvádí Barbara Held (Held, 2004), život je komplexem negativních a positivních zážitků, které spolu pracují v určité synergii, přičemž je negativita jevem přirozeným, který by naopak neměl býti příliš eliminován, neb jest cílem tuto zkušenost zpracovat, přejít a díky ní nabýt dalších životních sil. Tento jev je rovněž znám jakožto „posttraumatický rozvoj osobnosti“.
1.2
Počátek zkoumání W-B
Pomineme-li úvahy o štěstí a spokojenosti vycházející z dob dávných, kdy bylo řecké štěstí determinováno mnohými filosofy a ne výší půjček a dluhů, moderní zkoumání 11
WB je datováno ke konci druhé světové války a k letům následujícím. Poválečná obnova a s tím spojený rozmach průmyslu s sebou přinesly i značný pokrok ve vědě obecně, který pak, postupem času, přenesl ony plody železných ořů do celé šíře společnosti. Materiální zadostiučinění přestalo býti tím do očí bijícím problémem. V současné době se pak potýkáme se zcela evidentní tvořivou silou technologického pokroku, na druhé straně jen omezeně hledíme na to, jak na nás a na náš biotop útočí neméně velkou silou ničivou. Leč zdá se, že je pokrok řízen lidmi, tedy ženeme se do útoku proti nám samotným. Síla pokroku skýtá vysoký potenciál pro rozvoj lidský, ačkoliv již byly rovněž vytvořeny jevy také, které ohrožují naši existenci a které, chtě nechtě, přestávají býti pod naší kontrolou, lépe řečeno, jsou nekontrolovatelné, místně, časově, morálně. Dalším aspektem, který jde ruku v ruce se vzrůstajícím tržním potenciálem veškerého poválečného snažení, je vzdálenost od konečného produktu (Riesman, 2007). Způsobuje ji gradující masivnosti organizací, která z lidí děla položky účetních výkazů a prostředníky ekonomické prosperity, vytrácí se lidská stránka pracovních vztahů a objevují se první padlí, kteří neustáli tlaky vyžadující jen ten nejvyšší výkon. Poměrně střízlivé úvahy o nutném širším poli záběru, než jen tom ekonomickém, přicházejí z Japonska, ve kterém se již od 50. let zamýšlejí nad očividnou provázaností všech společenských aspektů, které společnost formují a posouvají. V této souvislosti zde hovoříme o uvědomění si nutnosti pohledu i na mentální stránku věci, mentální satisfakci, která je ruku v ruce s hospodářskými změnami ovlivňována (Yasuto, 2007). Japonští myslitelé se zamýšlejí nad důsledky rostoucího blahobytu, který lidem uvolňuje opasky a rozpíná jejich možnosti seberealizace, v naději, že nikoliv jen materiální. Tím, co nastartovalo japonské studie, byl všudypřítomný baby-boom, a s tím spojená otázka udržitelnosti společenských struktur, neboť poslední etapou dětství je věk důchodcovský, a nebude-li baby-boom pokračovat lineárně či exponenciálně, ba naopak, bude-li upadat, vyvstává otázka, kdo se o odrostlé děti časem postará. V tomto smyslu klade Japonsko důraz na neekonomické, volnočasové aktivity, jako je dobrovolnictví, které, krom toho, že utužuje charakter a podporuje sociální vazby, má nezanedbatelný ekonomický přínos. Z tohoto důvodu 12
v Japonsku probíhají dvě studie, „Opinion Survey on the National Lifestyle Feeling“, tedy jakýsi průzkum názoru vnímaného životního stylu Japonců, který je konstruován již od roku 1958, a dále pak „Survey on Time and Leisure Activities“, tedy analýza toho, jakými aktivitami je naplněn den toho kterého Japonce. Tento průzkum je prováděn každých pět let, a to již od roku 1976. Vybrané instituce a projekty zkoumající W-B
1.3
International Social Survey Programme (ISSP): Program mapující sociální ukazatel s cílem analyzovat ty z oblastí, které jsou relevantní z hlediska mezistátního srovnání. http://www.issp.org/
Centre for the Study of Living Standards (CSLS): Cílem této kanadské organizace je přispívat k lepšímu pochopení trendů a faktorů, které charakterizují náš životní obsah. Dále se rovněž pokouší zahrnout do debaty o činitelích ustavujících naše bytí veřejnost. (http://www.csls.ca/)
Happy planet Index (HPI): Index zaměřený převážně na ekologický dopad lidského jednání, potažmo tedy na stav životního prostředí ve vztahu k lidské spokojenosti. Hlavními determinanty jsou „spokojené roky života“ a ekologická stopa . (http://www.happyplanetindex.org/)
Human Development Report: Report, který ideově vychází z premisy, že skutečným bohatstvím států jsou lidé, tedy, že bohatství ekonomické je jen součástí
bohatství
životního
-
kvality
života.
(http://hdr.undp.org/en/humandev/)
World Value Survey: Index s cílem mapovat a analyzovat hodnoty a kulturní změny
ve
společnosti,
a
to
napříč
„celým
světem“
(http://www.worldvaluessurvey.org/)
Gallup World Poll: Organizace mapující jak faktory sociální, tak faktory ekonomické tak, aby vytvořila relevantní škálu pro vzájemné srovnávání, a to nejenom mezi státy, nýbrž i na úrovni nižší, kupříkladu mezi městy. Ze zdrojů Gallup čerpá ve své studii How’s Life rovněž OECD, viz. kapitola třetí. (http://www.gallup.com/se/social-economic-analysis.aspx)
Eurobarometr: Průzkumy vedené v rámci EU zasahující do mnoha rozličných oblastí s cílem evidovat názorovou škálu obyvatel členských států. Informace
13
následně
slouží
jako
výpomoc
v procesu
rozhodování
či
evaluace.
(http://ec.europa.eu/public_opinion/index_en.htm)
Genuine Progress Index (GPI): Index skutečného vývoje, započítává hodnoty osobního konzumu, domácích prací, fixních investic, nákladů na dojíždění, a hodnoty úbytku, zelených ploch či neobnovitelných zdrojů
1.4
Index of Social Progress (ISP)
Quolity of Life Index (QOL)
Předmět zkoumání W-B
Určitý nástin zkoumaných prvků WB nabízí například studie Deutsche Bank, v jejíž publikaci z roku 2006 můžeme nalézt následující přehled oblastí zájmu.
Zdroj: http://www.pelicanweb.org/solisustv08n03page8.html Obr. 1 Mnohé elementy WB a štěstí
Jak vidno, existuje zde celá škála faktorů, které jsou pro zdravý chod společnosti rámcově důležitější, než jen pouhá ekonomická prosperita. Budeme-li kopírovat výše uvedený přehled, je poté nezbytné zahrnovat do jakéhokoliv dalšího prováděného
14
průzkumu společnosti a její prosperity, ať již mentální či materiální, aspekty mnohem širší, než jen ty holé, ekonomické. Konkrétní oblasti zkoumání pak definuje každá z prováděných studií. Můžeme zde tak jen ilustrativně definovat určitý výčet prvků, který se napříč jednotlivými výzkumy objevuje. Pro alespoň určitou strukturovanost prvky zájmu rozdělím do pěti kategorií: 1. Kategorie pracovního prostředí: pracovní satisfakce, časová náročnost práce, vyváženost práce-volný čas, příjem, ekonomická nerovnost… 2. Kategorie osobního/rodinného/společenského života: životní očekávání, zdraví, štěstí, vztahy, přátelé, vzdělání, pocit bezpečí, politická angažovanost, práva, náchylnost dětského chování, opora… 3. Kategorie volného času: čas strávený na internetu, dobrovolnická činnost, volnočasové aktivity, domácí práce… 4. Kategorie zdraví: stres, rekuperace, fyzické zdraví, psychické zdraví, nespavost, nevolnost, deprese, zranitelnost, odolnost… 5. Kategorie životního prostředí: množství zelených ploch, čistota vzduch, přístup k pitné vodě, úbytek neobnovitelných zdrojů…
Vybrané pojmy W-B a jeho okolí
1.5
Iluze: Peníze vytvářejí představu, že je s jejich pomocí možné dosáhnout absolutně všeho, jednou ranou a snadněji než dříve. Čím blíže jsme tak tomuto štěstí, tím více roste touha po něm, a tím větší je pak frustrace z jeho nedostižení, či dosažení a zklamání, že se žádný zázrak nekoná (Simmel, 2006).
Flow: Termín Mihály Csíkszentmihályiho, který je popisován, jakožto stav ponoření se do činnosti taký, že konáme onu činnost pouze pro onu činnost, s plným zaujetím a nadšením, které nás „odpoutává od reality“. 15
Na
vykonávanou činnost se tak plně soustředíme a jsme do ní zcela ponořeni, prožíváme jistou formu positivní, přirozené extáze (Csikszentmihalyi, 2008).
Locus of control: Aneb jakýsi bod kontroly nad vlastním životem a v něm probíhajícím situacím. Vyděluje dva základní lidské pohledy na dění kolem nás, a to pohled externí (externality) a interní (internality). Prvně jmenovaný dává moc nad tokem dění do rukou „vyšší moci“, náhody a osudu, zatímco druhý vyjadřuje pocit suverenity toho kterého jedince nad tím, co se kolem něj udává. Z tohoto pak vychází i přesvědčení lidí, zdali mají či nemají moc ovlivňovat dění kolem sebe. Levenson v tomto případě udává škálu: internalita - mocní druzí – náhoda (externalita), (Matulová, 2011).
Psychologický WB (PWB): Vychází z úvahy, že cítit se dobře psychologicky znamená něco více, nežli býti bez stresu či duševních problémů. Na tomto základě charakterizuje Carol Ryff 6 jádrových dimenzí PWB, které vedou k realizování skutečného potenciálu jedince (Smékal, 2007). Jedná se o následující autory a jejich koncepty: Maslow - sebeaktualizace, Rogers - plně funkční jedinec, Allport - zralost, Buhlerová - základní životní tendence, E. Erikson - osobní růst, Jahoda – duševní zdraví, Jung – individuace, Birren dušení zdraví a stárnutí a osobnostní exekutivní procesy.
Self-efficacy: Vnímaná osobní/vlastní účinnost, termín Alberta Bandury, který postihuje schopnost člověka dosahovat svých cílů a snů, potažmo schopnost vypořádání se s nástrahami každodenního života.
SWB: Subjektivní WB pak hodnotí obecnou, celkovou životní spokojenost. Jde spíše o pohled globální bez zasahování do detailů.
16
2 Proč zkoumat Well-Being 2.1
Materiální blahobyt
„Metaři v oranžových vestách metou, tiše a bez zájmu metou, jejich bratři popeláři svážejí zametené a odhozené , svážejí zbytečné věci na hromady, které bobtnají, šíří a rozkládají se, kynou vysoko k nebi, jako rakovinný nádor prorůstají do svého okolí, do lidských příbytků, takže už stěží rozeznáme, co ještě jsou věci našeho života a co věci naší smrti…“ Ivan Klíma, Jak přežít blahobyt Tato pasáž uvedené knihy, myslím, velmi dobře ilustruje současný stav naší společnosti, která, nasycena materiálním dostatkem, neutěšeně pátrá po jiných, zdánlivě vyšších, o to více však nerealistických hodnotách, které mylně spatřuje v nekonečném koloběhu ukojování prchlivých konzumních potřeb. Pro společnost plnou ovcí je tento životní styl jistou formou útěku, od všedních problémů do světa, kde se lidé cítí dočasnými pány situace, do situací, kdy zdánlivě kontrolují dění. Co na tom, že na úrovni z nejpřízemnějších. O faktu ukojení základních potřebmateriálních a následném realizování potřeb vyšších, v tomto smyslu lze říci intelektuálních, hovoří například velmi známá Maslowova hierarchie potřeb (Forsyth, 2010).
Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/management-msp/motivace-vorganizacich/1001663/57929/?page=3 Obr. 2 Uspořádání potřeb podle Abrahama Maslowa
17
Původním účelem rostoucí prosperity mělo býti, aby se onen základní, materiální blahobyt, který byl ve společnosti nedostatkový, rozšířil i na vrstvy spodní, neprivilegované. Naše současná společnost je podle této teorie přeborníkem v oblasti uspokojení základních potřeb, naše již zmíněná stádovost však brání postupu výše. Jak říká Erich Fromm, pohybujeme se stále v oblasti „mít“, přičemž zapomínáme na hodnoty vyšší, tedy „být“. Ukájíme se povrchním a postrádáme autentické (Fromm, 2001). Hodnotili-li bychom nejvyšší patra pyramidy, tedy jistou míru sebeúcty a potřebu smyslu, obávám se, že v povrchní válce nákupních vozíků a ubohých příběhů na pompézních obrazovkách televizorů, utápíme poslední zbytky našich osobností a znevažujeme vše, co nám dříve milé bylo.
2.2
Proč běžné ukazatele nestačí
John Stuart Mill charakterizoval v 19. století tzv. člověka ekonomického, neboli Homo Oeconomicus, jakožto tvora, který maximalizuje svůj prospěch plynoucí z omezených zdrojů, a to na úkor ostatních (Prudký, 2009) . Na druhém pólu se pak nachází tzv. Homo Sociologicus, který nejedná sobecky v rámci svých vlastních preferencí a tužeb, nýbrž zohledňuje zájmy a hodnoty svého okolí, tedy společnosti jako takové. V paralele k době dnešní, za člověka ekonomického lze považovat HDP, za člověka pólu opačného pak studium ne jen ekonomických údajů, tedy WB. Dnešní společnost považuji přesně za onu do sebe zahleděnou omezenost, která kumuluje materiální statky bez ohledu na společenský řád, přírodu a v neposlední řadě, budoucí generace. Dosahujeme vysokých zisků, avšak velmi krátkodobých, neboť je jich dosahováno díky zdrojům, jež zdaleka nejsou bezedné. Vše zdánlivě skvěle funguje, ale očividně to postrádá nějaký hlubší, vnitřní smysl. V dokumentu „Nakupuj, dokud nepadneš“ je tomu podobný stav definován jakožto „syndrom slunečného dne“, kdy zdánlivě vše funguje, a tak naše sebestřednost a krátkozrakost každodenních úkonů nedává prostor zamyšlení se nad důsledky tohoto počínání. Podobným syndromem byla zcela jistě i probíhající finanční krize, kdy se celá společnost vezla na obláčku bezstarostnosti až do doby, kdy se zjevíl problém. Nutno 18
dodat, že z tohoto obláčku jsme se shodili sami a byl to obláček ekonomický. Větším problémemem bude, až nás z obláčku bezohlednosti setřese sama příroda. HDP je v současné době považováno a obecně vnímáno jakožto jediný ukazatel hodnotící prosperitu společnosti, potažmo z ní plynoucí spokojenost a úroveň té které země. Jak si však ukážeme dále, HDP je stále více a více jen „bezcenným“ číselným ukazatelem, který pro řadového člena společnosti nemá přílišný význam. Mělo by tomu býti naopak, neboť je HDP odvinuto převážně od pracovních výkonů jednotlivců. Slova Pierra Rosanvallona pak postihují další zásadní faktory, jež jsou pro ekonomiku a fungování společnosti zásadní, v HDP se však neodrážejí. Na jedné straně je to šedá ekonomika, na druhé například sítě rodinné solidarity, potažmo sociální zázemí jako takové. Toto a mnohé další jsou faktory, které pomáhají překlenout výkyvy a šoky ekonomiky, a bez kterých by byly požadavky na státní interevnce zcela určitě mnohem vyšší, a je tak třeba s nimi počítat. James Tobin, v současnosti diskutovaný především ve vztahu k takzvané Tobinově dani z finančních transakcí, řekl v již v brzkých 70. letech, že HDP nelze považovat za ukazatel blahobytu. Sám pak navrhl zakalkulovat do běžných výpočtů tzv. MEW (Measure of Economic Welfare), který v sobě nese navíc hodnoty volného času, domácích prací či faktorů, které za positivní nelze ani zdaleka považovat, jako je kupříkladu znečištění. 2.2.1 Lesk a bída HDP „Ukazatel HDP získal metafyzický význam,stal se znamením, že byla země navštívena neviditelnou rukou trhu“. Van Dieren Prvotním problémem ekonomického ukazatele obecně je, že je postaven na nutném vyčíslování peněžní hodnoty. Automaticky tak staví stranou hodnoty jako takové, hodnoty, které nelze prostě vyčíslit a které nemají tržní potenciál. Jak jsem uvedl výše, tyto hodnoty jsou ale právě těmi, které se na konečném účtu projevují měrou velikou. Ukazatel HDP je tak sice vhodný pro měření
19
ekonomiky, nikoliv však již pro měření toho, co ji utváří, tedy obyvatel a jejich spokojenosti. Paradoxem HDP je dále fakt, že v sobě jakožto kladnou hodnotu započítává operace, které zcela očividně kladné či přínosné nejsou. Jak uvádíJan Keller (Keller, 2010), havárie ropné plošiny v USA a následné záchranné operace s tím spojené, tedy jednoznačně negativní vlivy, byly promítnuty do HDP jakožto plusové položky. David Pearce v tomto duchu žádá, aby účty národního hospodářství obsahovaly položky jako „znečištěni protředí“ či „úbytek zásob přírodních zdrojů“. Další otazník visí nad potřebou neustálého růstu, kterému je HDP indikátorem. Nacházíme se v situaci, kdy je růst alfou a bankrot omegou našeho bytí a nebytí. Jako by nebyla žádná střední hodnota, cesta, která by v sobě rozumně kombinovala jak práci, tak možnost klidného čerpání jejich plodů. Otázka přerozdělování je z dalších, které značí irelevantnost HDP jakožto měřítka spokojenosti a prosperity. Volný trh totiž vkládá stále častěji moc do rukou několika málo „vyvolených“, kteří postupně monopolizují tržní struktury a zapřičiňují tak neustále rozvírání nůžek mezi příjmy bohatých a chudých. V neposlední řadě je pak nutno dodat, že HDP v sobě nezahrnuje žádné z neekonomických faktorů, které ekonomiku silně ovlivňují, tedy napříkald vztahy či zdraví. A hovoříme-li naopak o kalkulacích ekonomických, HDP nezaúčtovává kupříkladu opotřebení1.
2.3
Společnost jako komplex kvalit
V tomto duchu hovoříme o komplexu kvalit ve smyslu bohatství každého ze států, které se nachází nejenom v množství vyprodukovaného zboží, ale zároveň i v tom, co utváří celé prostředí jako komplex pro jeho fungování. Vedle materiální či zbožové základny tak pojednáváme ještě o kvalitách přírodních a společenských.
1
Známý je v tomto duchu ukazatel NDP (Net Domestic Product - čistý domácí produkt), který od HDP onu odhadovanou cenu opotřebení odečítá. Lépe tak vystihuje hodnotu, jež byla za dané období nově vytvořena.
20
Materiální kvality nyní pomiňme, neb o jejich uspokojivém množství netřeba pochybovat. Otázkou zůstává, nakolik hodnotné a kultivované jsou kvality zbylé. Émile Durkheim rozděluje věci na světské a posvátné, přičemž se druhé jmenované týkají právě společnosti, lidí a vztahů mezi nimi. Věci světské jsou k užívání, věci posvátné ke kultivování, a měly by býti stranou prostých ekonomických operací. Nutno dodat, že v dnešní době tomu tak zdaleka není a člověk se stává stále více položkou účtu má dáti dal nežli osobností, která by měla nějaký hlubší, než čistě ekonomický potenciál. Blížíme se strojům, jen máme větší chybovost. S tím je pak rovněž spojena nivelizace, popřípadě amerikanizace společnosti, kdy se z osobností stávají pěšáci, ovce pasoucí se na louce plné zelených papírků, která jsou jediným měřítkem, svobodou a bezbarvostí veškerého našeho jednání. Co se přírody týče, zde figuruje jeden holý fakt, a to, že nikoliv příroda na nás, nýbrž my jsme závislí na přírodě. Příroda nám dává veškeré zdroje pro současné fungování, a my jsme natolik šlechetní, že si bereme neskromně stále více a více bez ohledu na to, jak dlouho je možné, tak ještě konat. Jsme omezeni na naši epoku, která je v poměru s dobou, za kterou byly vytvořeny všechny prostředky pro naše dnešní zhýralé fungování, nesmírně krátká, ale o to intenzivnější. Zdroje, jež se tvořily miliony let, konzumujeme nepoměrně rychleji, a máme-li jejich spotřebu omezit, konáme tak jen naoko. Limitujeme sice vypouštěné emise, ale nikoliv už zdroje
jejich
původu.
Ulrich
Beck
toto
jednání
nazývá
„organizovanou
nezodpovědností“. Popřípadě přesouváme výrobu do zemí, kde škodiviny „nevadí“ tolik, jako v zemích vyspělých. Naše zdánlivá čistota lokálního životního prostředí se však může snadno zamazat tím, co zdánlivě vychytrale emitujeme na druhém konci světa. A ač ne přímo v ulicicích, odpadky jsme zavaleni do obrovské míry. Doposavad o poznání méně konzumní Indie, například, kde je odpadkový koš prozatím něčím nepříliš známým, nabízí v jejich ulicích ilustrativní ukázku neuvěřitelného množství odpadu, které naše společnost dennodenně produkuje.
2.4
W-B jako nástroj hospodářské politiky
Mluvíme-li o vykonávání hospodářské politiky, nemohu si odpustit charakteristiku těch, co tak konají, charakteristiku, která mi obecně připadá velmi výstižná. David 21
Riesman (Riesman, 2007) charakterizuje politka jako „moralistu na ústupu“, tedy osobu, která nemůže udávat politice směr, neboť je zmítána vlastními úzkostmi a obavami, které do politiky zákonitě promítá. Ve spojitosti s WB je pak vykonávání řádné HP zcela zásadní jak pro oblast ekonomickou, tak pro oblast sociální a oblast životního prostředí, budeme-li uvažovat jejich nutnou provázanost. Konkurenční boj zcela evidentně upřednostňuje stránku ekonomickou před stránkami ostatními, a to opět z prosté kalkulovatelnosti tohoto počínání. Budeme-li uvažovat o ekologii, automaticky tak budeme snižovat naši kompetitivnost oproti těm, co se k ekologii nehlásí. Již uvedené řešení, přenést tuto odpovědnost do vzdálených zemí, je elegantní, nciméně velmi krátkozraké a amorální. Rostoucí požadavky na výkon,tedy menší náklady a více odvedené práce, pak dále přinášejí zásadní problém v otázce zaměstnanosti, neboť dochází k přetěžování zaměstnanců na jedné straně, a nucené zahálce na straně druhé (Keller, 1995). V této souvislosti je pak nutné dodat, že samotný rozvoj technologií, které měly lidem práci usnadnit, jim ji v současné době spíše přebírají, slovy Václava Bělohradského: „technologie je pokusem učinit lidskou práci zbytečnou“. Jan Keller zde hovoří o „neviditelné ruce konzumu“, která způsobuje postupný přesun pracovních sil ze zemědělství (pole) do oblasti průmyslu (továrna), a dále do oblasti služeb (kancelář), až po oblast přebytečných pracovních sil (úřad práce). Nezaměstnanost je pak obecně hojně diskutovanou oblastí mající vysoký vliv na WB obyvatel, kdy kupříkladu studie vytvořená LSE udává, že je negativní efekt nezaměstnanosti
trojnásobně vyšší,
než efekt
špatného
zdravotního stavu
(Winkelmann, 2008). Důležité je v tomto smyslu rovněž zmínit, že dlouhodobá nezaměstnanost
přivozuje
další
neblahé
psychologické
následky
v podobě
rezignace, vzrůstající nechuti pracovat a s tím upadající produktivity. Tyto náklady, jež jsou charakterizovány jako „nepeněžní náklady nezaměstnanosti“, jsou zpravidla mnohem vyšší, než explicitní ztráty ze ztraceného příjmu, a to právě z důvodu silné provázanosti s celým sociálním okolím.
22
Tento vývoj se pak ve výsledku odráží hlavně v duševním zdraví obyvatelstva té které země, o čemž poreferuje kapitola čtvrtá. Jako příklad lze však již na tomto místě uvést výstup Ganstera a Murphyho, kteří zmiňují, že již nyní rostou náklady na nemocenské kompenzace rychleji, než celkové náklady na zdravotnictví (Blatný, 2007). Tuto negativní daň si vybírají především všemožné stresory spojené s jistotou nejistoty pracovního místa, neadekvátní zátěží či konflikt, tedy nejednoznačnost rolí, které ten který pěšák nežli král zastává.
2.5
W-B a zdraví v organizaci
Úpadek tradičních hodnot a jejich nahrazení hodnotami peněžními s sebou nese i vážné problémy v oblasti fungování organizací, které jsou jakýmsi determinantem vztahů v celé šíři společnosti. Riesman (Riesman, 2007) zmiňuje, nakolik se obrátila logika věcí, když se stěžejními vlastnostmi staly vlastnosti a schopnosti společenské (přetvářka), odborné, a až jako poslední, vlastnosti a jednání lidské. Nutná psychologická potřeba souhlasu by se však neměla stát tím jediným, co nás žene kupředu za osobním prospěchem na úkor naší osobitosti a osobnosti. Richard Sennet charakterizuje novou ekonomiku jako prostředí, jež podporuje schopnosti chameleona a klade tak důraz na krátkodobé, výhodné vztahy, neboť se ty dlouhodobé, hodnotné, ekonomicky nevyplácí. Již uvedený tlak na výsledky a silně konkurenční prostředí za sebou nechávájí mnohé padlé, kteří jsou často sedřeni z kůže, aby byli nahrazeni dalšími pěšáky, co čekají na svou šanci, aby byli i oni v zápětí opět vyměněni v sílícím koloběhu odosobnění pracovních procesů a vztahů. Stát má zájem na ekonomicky prosperující společnosti, tu determinují prosperující podniky, které jsou naplněny prosperujícími lidmi. Výsledné HDP je však jen nicneříkajícím údajem, které necharakterizuje jednotlivce, nýbrž systém, který se očividně stále více špiní vlivy, které základní jednotku tohoto systému, člověka, tlačí do slepé uličky vlastní malosti. Cílem studií WB je sledovat potřeby těch, kteří systém utváří odspodu, a kteří jsou v současné době nuceni čelit tlakům, které je z těchto procesů často dosti nevybíravě vyhošťují .
23
Konkurence v pracovním prostředí pak, stejně jako peníze samy, evokují a umocňují individualismus, který zaručuje vlastní prospěch bez ohledu na druhé. Individualismu je pak charakterizován jako stav, kdy potřebujeme stále méně od druhých a zároveň, stále méně druhým sami nabízíme. Z pohledu faktorů, které zaměstnance motivují k práci, již peníze nehrají relativně dlouhou dobu roli stěžejní, nýbrž se do popředí dostávají jiné, převážně nefinanční motivy a stimuly (Mercer’s What’s Working survey, 2011). Mercer udává, že na třínáctibodové škále zaujímá mzda jako taková až 6. místo, příčemž prim hraje respekt, rovnováha mezi prací a volným časem, kvalita spolupracovníků či kvalita řídícího managementu. Z totožné studie probíhající mezi lety 2003 a 2006, v 17 zemích světa a u 30 000 zaměstnanců, pak vychází statistika průměrného 10% nárustu počtu zaměstnanců, kteří zvažují odchod ze stávající společnosti, a to i přesto, že by to pro ně znamenalo ekonomickou nejistotu. To vše převážně na základě nenaplněných aspirací v oblasti pracovních vztahů. Jak řekl Freud, práce jest pojítkem člověka s realitou, však má-li onou realitou býti nekonečný koloběh tlaků a obav ze ztráty pracovního místa, a to ve stále silnějším konkurenčním prostředí, kdy se stupňují projevy agresivního a neférového jednání, které pak skrze bité prorůstají do oblasti osobního a rodinného života (Blatný, 2007), moc růžová realita nás nečeká.
2.6
Pozdrav do budoucna
V tomto případě je třeba si přiznat neomezenou sobeckost našeho jednání, kterým projevujeme zdánlivou nadvládu nad světem. Vyspělé ekonomiky konzumují nesmyslně vysoká množství všeho, co jen konzumovat lze, a ještě nesmyslněji, větší množství těchto věcí vyhazují. Dokument „Z popelnice do lednice“ ilustruje, jak neuvěřitelné je hýření a s tím spojené pohrdání člověka moderního, přírodou, lidmi, a snad i sebou samým. V pozdravu do budoucna hovoříme o ceně zbytku, který náš současný životní styl zanechá budoucím generacím, ale i o tom, co jsme již zvládli definitivně pohřbíti my, a to v neuvěřitelně krátkém časovém horizontu. 24
Osedlali jsme prosperitu a pokrok, leč jsme stále méně schopni tento vývoj kontrolovat a usměrňovat tak, aby jeho z počátku sladké plody nehořkly s každým dalším dnem. Stáváme se překážkou sami sobě. Paradoxem doby je, že naprostá většina artiklů, jež byly dříve zdarma, je dnes tím nejdražším, co lze pořídit. Slovy Jana Kellera: „co bylo dříve dostupné všem, je dnes jen lahůdkou pro nejbohatší“. Nehovoříme o ničem jiném než například o klidu, čistém vzduchu, ale i mrkvi, která nepotkala všudypřítomné chemikálie. Dosáhli jsme absolutního rozvolnění vazeb, nejenom společenských, ale i těch s přírodou, kdy se točíme v nekonečném kruhu práce-nákup-spotřeba, a to bez ohledu na roční období, den a noc. To, co nám bylo dříve k čistě funkčnímu užitku, nás dnes svazuje a činí bezradnými. Zpráva z Francie hovoří o tom, že rychlost městského provozu byla za dob kočárů vyšší, než je v současnosti v silnicích přetékajících stojícími automobily. Zajímavé bude sledovat vývoj v rozvojových zemích, neboť plánují-li tamní lidé, a neměli bychom jim to sobecky zakazovat, neb jsme si sami užili dosyta, konzumovat stejné množství všeho tak, jako my, bude smetiště světa místem plným radosti zabaleným do rakve zítřka. Pár hřebíčků už jsme ale raději zabili předem. Slovy autora neznámého: „další rozvoj vědy a společnosti je možný jen na základě předstihu intelektuálního a mravního rozvoje člověka“. Přeloženo vlastními slovy, vynalezli jsme zbraně hromadného ničení, ale intelektuálně nejsme stále ještě zralí ani na klacek.
3 Dosavadní výsledky měření W-B 3.1
Problematika měření W-B
Prvním a doposavad zcela určitě největším nedostatkem veškerých studií cílících na měření WB, je jejich strohá zdrojová základna v kombinaci s tím, které ze zdrojů-dat vlastně použít, aby byl výsledek alespoň do určité míry relevantní. Na to navazující bod je, že chceme-li provádět například adekvátní srovnání mezi státy, nenacházíme stejnou kvalitu a kvantitu vybraných dat u všech, nýbrž pracujeme s více či méně vysokým kompromisem. Otázkou zůstává, je-li oblast WB hned v prvopočátku
25
tím, co má být „zprivatizováno“ jakožto další z oblastí konkurenčního boje, či zda by tato otázka neměla zůstat, alespoň do jisté míry, věcí čistě osobního, lokálního zájmu. Od problematiky zdrojů přecházíme k problematice metodologické. Jelikož se pohybujeme na velmi tenkém ledu slovíčkaření, kdy panuje všeobecná neshoda mezi tím, co vlastně WB zahrnuje, a co je vůbec onou definicí WB, i v této oblasti dochází ke zbytečnému štěpení sil a rozmělňování podstaty celého měření. Každá studie tak do jisté míry zbytečně využívá převážně své vlastní postupy a zdroje. Samostatnou kapitolou je pak přiřazování vah těm kterým faktorům obsaženým v daných studiích. Jak říká Athony Atkinson, „nerovnost měření závisí na hodnotě přiřazené pozorovatelem“
(Osberg,
Sharpe,
2001).
Byla-li
by
konečným
zájmem
komparativnost měření napříč, je v tomto ohledu zcela nezbytné koordinovat kroky jak na vládní, tak na institucionální úrovni. V opačném případě bude celou tuto oblast charakterizovat nižší důvěryhodnost a s tím spojená menší relevance výsledků, nehledě na praktickou použitelnost jako takovou. Ronald Regan učinil probatice měření zadost, když do pléna vnesl jednoduchou otázku „jste dnes šťastnější, nežli čtyři roky zpátky“? Do jisté míry tím vystihuje směr, kterým se WB ubírá, do míry větší však to, nakolik je tato otázka komplexní. Musíme se totiž ptát, v čem šťastnější, proč, v jakém časovém horizontu, kvůli čemu tomu tak je, ale i třeba to, odkud pocházíme, tedy, jaké máme kulturní předpoklady. Z posledně uvedeného plyne kupříkladu rozdíl odpovědi na položenou otázku „jak se dnes máš“, kdy našinec pravděpodobně odpoví v duchu negativním, oproti obyvateli některé ze zemí Středozemního moře. Mezi technické aspekty měření WB patří zcela jistě otázka, jaký přístup k celému měření WB vůbec zvolit. Odpověď nabízí přehled indikátorů zpracovaný kanadským CSLS (Sharpe, 1999), který rozlišuje několik zásadních metodologických postupů. V první řadě jde o rozhodnutí výzkumníků, zdali budou index WB považovat za indikátor jednotlivý, či hromadný (single / multiple). Ke kritice „single“ řadíme fakt, že je WB faktor multidimensionální, který v sobě uchovává mnoho rozličných aspektů a ty tak nelze slučovat dohromady. V tomto případě se jedná například o shrnování subjektivních elementů WB do celku, což ve výsledku omezuje nezávislost a jistou 26
exklusivitu měření, nemluvě o ztrátě objektivnosti. Kritika „multi“, kdy je WB zkoumán v mnoha rozličných aspektech a tedy více individuálně, je pak spatřována například v obavách o schopnosti „rozeznat les od stromů“. Jako další lze uvést, že rozsah detailnějšího zkoumání pravděpodobně nepostihne celou šíři společnosti, leč by ji poskytl relevantnější informace. Index „single“ zde tedy zastupuju jakýsi kvantitativní výzkum, jehož výsledky jsou tak plošné, leč bez patřičné hloubky. Zajímavou otázkou je, jakým způsobem jsou samotné dotazníky konstruovány. Otázky, jež se v dotazníku následně objeví, mohou být designovány stylem „Bottomup“, tedy „od spodu vzhůru“, či stylem „Top-down“, tedy opačně. Prvně jmenované, komplikovanější leč relevantnější řešení, vychází z dotazování se samotných občanů, co je v té které oblasti tíží, co by se mělo řešit, jaké otázky jsou ty aktuální a které naopak ty dlouhodobé. V tomto případě je ideální oblastí zkoumání menší komunita, jež přímo vybízí k operativním krokům vedoucím ke zlepšení situace v té které oblasti. Touto cestou tak lze sledovat vývoj uvnitř určité komunity v čase, přičemž informace pocházejí přímo „od kořínků“. Opačně pak, kráčíme-li z vrchu dolů, a většina učených pánů tak koná, vychází se při tvorbě struktury daného indexu z předpokladů, jež jsou vhozeny akademickou obcí, vládou, či jiným výzkumným nebo nadřazeným orgánem. Výhodou je možná konzistence takovýchto zkoumání a širší pohled na věc, nevýhodou opět jen povrchní znalost skutečného dění.
3.2
Ekonomický WB
Studii Comparisons of Trends in GDP and EWB (Osberg, Sharpe, 2001), lze považovat za jakýsi předěl mezi vyhraněným měřením HDP na jedné, a měření WB na straně druhé. Tato studie se sice drží převážně ekonomických údajů, do jisté míry je však relativizuje a především, snaží se rozdělit monoblok HDP do 4 skupin tak, že každé ze čtyř zvolených oblastí přiřadí určité váhy. Vzniklý index EWB je složen z uvedených oblastí a vybraných sub-komponentů, a jejich vah: 1. Konzumace, konzumní toky (0,4) o celkové výdaje, vládní výdaje 27
2. Akumulace bohatství (0,1) o kapitálový majetek, náklady na degradaci životního prostředí 3. Rozdělení nerovnosti (0,25) o míra chudoby, nerovnost příjmů 4. Nejistoty (0,25) o nebezpečí nezaměstnanosti, chudoby ve stáří, nemoci I relativně malá změna formy a pohledu na měření WB, kterou tato studie aplikuje, ukazuje, jak se mezi lety 1980 a 1996 vyvíjely křivky HDP a EWB. Ze zkoumaných zemí (např. Německo, USA, Velká Británie, Kanada, Švédsko…) má naprostá většina z nich od bodu počátku rostoucí křivku HDP, leč stagnující křivku, v některých případech i klesající, pro EWB. Důležitým faktorem je zde pak rovněž zohlednění negativních vlivů, které se považují za omezující pro generace následující. Na
stránkách
Centre
for
the
Study
of
Living
Standards
(CSLS),
(http://www.csls.ca/iewbtool/Wellbeingindex.swf), kanadské neziskové organizace zabývající se studiem současné společnosti a faktorů, které ji ovlivňují, je k dispozici animační modul, jenž uživateli nabízí vlastní mix vah mezi čtyřmi uvedenými oblastmi, a to pro Kanadu, její provincie, a dále pro vybrané země OECD. Pro doplnění možných teoretických východisek pro zkoumání WB uvedu ještě pól zcela opačný, charakterizující WB v té nejčistší podobě. Britský statistický úřad provedl na výzvu vlády studii, která rozlišila zkoumání WB na oblast subjektivní a na oblasti objektivní, přičemž objektivní je tím, co do jisté míry afektuje oblast subjektivní, v neznámé korelaci. (Rogers, 2011). Pro oblast subjektivní bylo dotazováno na dvě stě tisíc respondentů, kteří na desetibodové škále hodnotili následující: 1. jak jsou spokojeni se svým životem v těchto dnech 2. jak šťastni se cítili včera 3. jak vysoký byl jejich včerejší stav úzkosti 4. do jaké míry cítí, že věci, které vykonávají, jsou smysluplné 28
Stejná organizace pak cíli měřit i další oblasti veskrze subjektivní, leč se prozatím potýká s nedostatkem znalostí o tom, jak tak učiniti. Jedná se kupříkladu o „dětství“ a jeho náchylnost na aplikované vládní kroky, tedy, jak a v čem konkrétně se ta která opatření projevují.
3.3
Případ Bhútán
Toto malé himálajské království je považováno za názornou ukázku změny přístupu k hodnocení společenských a ekonomických aktivit. Hlavním determinantem tohoto území je „Hrubé národní štěstí“, kterému se započaly podřizovat i ekonomické cíle (Singer, 2011). Za vše lze zmínit přísnou vízovou politiku, která eliminuje přísun turistů, čímž na jedné straně omezuje onen hospodářský růst, na té druhá však profituje vidinou uchování panenské přírody, kulturních tradic a sociálního života místních, a to bez přebytečných negativních vlivů, které by provokovaly nenaplněná přání Bhútánců. Na HNŠ zde dohlíží a kultivuje jej Komise pro HNŠ, která funguje jako běžná složka státní moci, tedy předkládá zákony a klade si otázky, co štěstí přidává a co na štěstí obyvatel naopak ubírá. Ilustrativním příkladem je zákaz kouření, kdy se předpokládá, vcelku správně, že je kouření škodlivé a že mají navíc kuřáci skrytou tendenci s ním přestat. Pozoruhodnější je však odhodlání, neboť tento krok nese viditelný úbytek státních příjmů a velmi pravděpodobně podněcuje cigaretovou korupci. V konfrontaci s naší kulturou jde však především o fakt, že je stát ochoten o příjmy přijít. Naše společnost si škodlivost cigaretového obláčku uvědomuje zcela určitě více, nežli Bhútánci, avšak jasné počty, tedy příjmy státního rozpočtu ze spotřební daně, převažují nad náklady na léčení několika málo tisíc nešťastníků, kteří chytili cigaretovou slinu a rakovinu si často ani nepřiznají, jako svou vinu. 3.4
Canadian Index of Well-Being (CIW)
Index CIW představuje velmi kvalitně a systematicky sestavenou studii hodnotící WB na kanadském území, při jejímž konstruování byly vzaty v potaz nejrůznější aspekty, které mohou mít vliv na oblast WB, avšak nikoliv jen v rovině obecné. Díky 29
systematické práci a důslednému sestavování kriterií, stálým konfrontacím a sledováním vzájemných korelací, dospěly odborné týmy ke konečnému charakteru této studie, která však zdaleka není považována za definitivní, nýbrž jen jako jakýsi úvodní krok, prostředek, pro další zpřesňování a větší vypovídací hodnotu studií následujících. Jedním ze záměrů konstruktéru tohoto indexu je pak právě snaha vzbudit pozornost a zájem ostatních organizací či vlád, aby se problematikou WB započaly intenzivně zabývat. Vzhledem k tomu, že jsou takovéto tendence již obecně více či méně zřetelné, bylo by záhodno, aby byl vytvořen konsensus, který by dal individuálním zkoumáním charakteristický ráz tak, aby se stal WB alespoň částečně konvenčním ukazatelem. 3.4.1 Stručná charakteristika Z důkladné a důkladně diskutované selekce zbylo 8 hlavních oblastí, přičemž každá z nich obsahuje dále 8 podkategorií. Konečným cílem na počátku sestavování tohoto indexu bylo, aby hlavní kategorií nebyl unifikovaný les, nýbrž individuální strom. Celý proces rozhodování o určujících faktorech se tak snažil co nejvíce přiblížit osmi charakteristickým, reprezentativním kanadským javorům, které budou onen les zastupovat. Jinými slovy, cílem bylo vytvoření jednorozměrného modelu reprezentujícího vícerozměrnost lidí. Samotná problematika kompozitního indexu je zde poměrně důkladně rozebrána a vysvětlena se všemi svými důsledky. Především jde o uchopitelnost, tedy následnou použitelnost výstupů, tím pádem je třeba „dort“ podávat jako jednotlivý kus, nikoliv po ingrediencích. S tím je spojena i sama praktičnost takového to výstupu, která dovolí předvídat následující vývoj ve společnosti, nehledě na reprodukci třetím stranám. Mezi nevýhody pak patří především zjednodušení výsledků například zprůměrováním, ačkoliv ani to nemůže být nikterak agresivní, aby neohrožovalo relevantnost měření. Zprůměrování s sebou tak nese především „zamazání nerovností“. S kompozitním indexem je rovněž obtížné se vyhnout dvojímu započtení, kdy jedna položka ovlivňuje druhou, nehledě na jisté položky, které nelze nikterak poměřovat, ačkoliv spadají do „stejné oblasti“, například láska a přátelství. Otázka obecná je, a to se týká všech měření a výzkumů, nakolik je to které šetření motivováno politicky, či čistě osobními ambicemi výzkumníků. 30
Obecná teorie konstrukce CIW pak odpovídá na mnohé další otázky, které vedly
ke
konečné
verzi
indexu.
Mezi
mnohé
determinanty
patřila
pragmatičnost, tedy konfrontace selského rozumu a empirického výzkumu, která kombinuje již popsané přístupy Bottom-up a Top-Down. Další podkapitola pak nastíní další kritické otázky, které bylo nutné zodpovědět s ohledem na co nejvyšší vypovídací schopnost celého měření. 3.4.2 Indikátory Než bylo vytvořeno 8 konečných hlavních oblastí, podnikla organizace CIW četné kroky, které vedly k co nejvyšší relevanci zastupujících oblastí a jejich podkategorií. Za všechny můžeme jmenovat stanovaná kritéria akceptability sub-indexů, obecně stanovené kritické otázky pro tvorbu indexu jako takového, či podmínky validace jednotlivých oblastí. Jak již bylo naznačeno, v rámci všech těchto kritérií se zohledňují i otázky vzájemné provázanosti ukazatelů, tedy, že například nelze sledovat jen „konečný produkt“, nýbrž je třeba zohlednit i faktory, které v rámci celého procesu konečný úsudek formují. Takzvaný
„Multi-Level
Modelling“
tedy
vyžaduje
porozumění
dopadu
jednotlivých odlišností, a to nejen fakticky, nýbrž i časově. Jinými slovy se zkoumá kauzální závislost, popřípadě řada příčina-důsledek. Samotný index je pak vyhodnocován skrze procentuální změnu, která umožňuje vzájemnou kompenzaci negativních a positivních indikátorů, ačkoliv je stále možné pohlédnout jen na partikulární oblast zájmu a její změnu bez ohledu na průměr. Jako základní rok je zvolen rok 1994, kdy byla více méně kompletní všechna data společně s konečným rokem 2008. Za základní hodnotu je zvoleno 100, od kterého je pak možné se pohybovat na škále nahoru a dolu bez zasahování do oblasti záporných čísel.
Kritéria
akceptability
nezaujatost,
indikátorů
srozumitelnost,
(12):
časová
spolehlivost,
srovnatelnost,
politická relevance,
platnost…
Kritické otázky jednotlivých oblastí (21): váhy měření, agregační funkce ukazatelů, rozložení populace a dopad vzdálenosti, kauzalita, 31
individuální/skupinová ukazatele,
kompozice
báze,
časová
populace
řada,
(vzdělání),
subjektivní/objektivní prostorový
rozměr
(znečištění), výzkumníci (odlišný pohled), positivní/negativní indikátory, zhodnocování, důvěryhodnost…
Podmínky validace: transparentnost, platnost korelace (reálný vztah mezi faktory), obecná akceptovatelnost indikátorů i přes nevyjasněnost některých pojmů (štěstí např.), stálost, expertní znalost, diskuse obsahu a vyhodnocování…
Oněch 8 hlavních oblastí je možno zobrazit graficky následovně s tím, že postupujeme od jádra, tedy osobních zdrojů WB, přes zdroje veřejné až po zdroje ekosystému.
Zdroj:Canadian Index of WellBeing, 2011 Obr. 3 Mandala Well-Beingu
Jak již bylo řečeno, každá z 8 oblastí zastupuje 8 sub-oblastí, přičemž jsou v některých ze sub-oblastí zastoupeny rovněž ukazatele negativní (např. míra kriminality). U jednotlivých oblastí vyjmenuji jen některé z jejich ukazatelů. 1. Zdraví populace: v této oblasti se můžeme setkat s otázkami směřujícími k vlastnímu ohodnocení vnímaného zdravotního stavu,
32
procentu kuřáků či kuřáků-nezletilých, či k vnímaným příznakům deprese. Zohledňuje se zde i otázka životní vitality starších (65+). 2. Vzdělání: v souvislosti se vzděláním zohledňujeme počet studentů na lektora, nedostatky v péči o děti do 5 let věku, procento úspěšně vystudovaných žáků v určité věkové kategorii, či základní znalosti a dovednosti měřené dle jiných, relevantních ukazatelů. 3. Využití času: zde se pohybujeme především na věkové škále 20-64 let, kdy zkoumáme procentuální zastoupení aktivně pracujících (50 hodin týdně a více), zastoupení osob s vnímaným pocitem časového presu, osob vykonávajících dobrovolnickou činnost či bezplatnou péči o seniory, popřípadě zastoupení času stráveného vykonáváním tělesných aktivit či koukáním na TV. 4. Životní úroveň: tato oblast je oblastí převážně ekonomickou, ve které zkoumáme zastoupení nízko příjmových obyvatel, příjem po zdanění, cenovou dostupnost bydlení, (ne)zaměstnanost či obecný pocit ekonomického bezpečí. 5. Prostředí komunity: popřípadě její vitalita nám odkrývá míru participace a intenzivních vztahů mezi lidmi uvnitř této komunity, míru kriminality, pocit bezpečí, míru nápomoci či vnímanou sounáležitost se skupinou. 6. Volný čas a kultura: v tomto případě se zaměřujeme na zastoupení času zasvěcenému vykonávání společenských aktivit, aktivit kulturních a rekreačních či aktivitě fyzické. Měříme zde však i četnost návštěvy památek a s tím spojené množství vydaných prostředků či čas (noci) strávený na území vzdálenému tomu, kde se běžně nacházíme. 7. Politická aktivita: zde měříme množství zasvěcených či politicky zcela nezaujatých občanů, zastoupení těch, kteří cítí satisfakci v oblasti
33
fungování demokratického systému, množství politicky angažovaných žen či výdaje směřující do oblasti rozvojové pomoci. 8. Životní prostředí: sestává z oblastí zkoumaných primárně skrze CIW a dále indexů převzatých, například v oblasti poškození ozónové vrstvy či množství vypouštěných skleníkových plynů. Dále se zohledňuje primární zdroj energetické produkce, úbytek neobnovitelných zdrojů či úbytek vodních ploch. 3.4.3 Výsledky Výsledky kompozitního indexu WB pro Kanadu bude nejlépe ilustrovat ve vztahu k následujícímu grafu. Ještě předtím je však třeba dodat, že musely býti akceptovány jisté kompromisy, a to z důvodu nedostatečné zdrojové základny dat. Držel-li by se výzkumný tým ideálních kritérií, musela by být struktura zredukována zhruba na polovinu. Shrnuli-li bychom výsledky CIW do obecné roviny, v průběhu zkoumaných patnácti let se u pěti z osmi zkoumaných oblastí projevila positivní změna, tři oblasti zaznamenaly relativně slabý pokles. V grafu, jehož vertikála zobrazuje procentní změnu indexu a horizontála zkoumaný rok, je dále zakomponován vývoj kanadského HDP v průběhu zkoumaných let. Jak vidno, jeho přírůstek razantně překračuje míru růstu indexu CIW, přičemž je mu nejbližší ukazatel životní úrovně, což je logické, neboť se zde hodnotí veskrze ekonomická vybavenost. Považuji za neuspokojivé a zároveň za vlastní rétorice dnešní doby, že se za celá zkoumaná léta nezlepšila vnímaná situace v oblasti životního prostředí či společenského života. Je to daň moderní společnosti, která, a index to svým způsobem potvrzuje, preferuje oblast ekonomickou před oblastmi ostatními, popřípadě ignoruje komplexitu bytí jako takového.
34
Zdroj:http://www.wikiprogress.org/index.php/How_are_Canadians_Really_Doing%3F_The_C anadian_Index_of_Wellbeing_(CIW)_offers_a_comprehensive_answer Obr. 4 Trend vývoje kanadského WB v jeho 8 oblastech a konfrontaci s HDP
S tím je spojena otázka, zdali se ve snaze o zlepšení našeho WB zaměřit na eliminaci negativních vlivů, či na zdokonalování vlivů positivně působících. Zdá se však evidentní, že prostý ekonomický blahobyt nebude zcela evidentně tím, co může saturovat oblasti zbylé, nehledě na to, že je tento systém stále více vratký, naplněný nejistotou a povrchními vztahy založenými na papírkové prosperitě. Zcela zásadní je pak sama otázka udržitelnosti neobnovitelných zdrojů, které nás a naši prosperitu živí v prostředí stále se zvyšujícího dluhu přírodě, která si své úroky chtě nechtě začne vybírat. 3.4.4 Cíle do budoucna Jak již bylo řečeno, jedním z cílů CIW je probudit aktivní diskusi o mnohých aspektech WB a jeho měření. Jelikož je v případě této studie volen přístup pragmatický, ona debata se nemá týkat jen erudovaných hlav, nýbrž i občanů. V oblasti nadnárodní jde pak především o stanovení kritérií, která by napomohla utvoření unifikovaného, tedy konvenčního rámce tak, aby se
35
zbytečně nerozptylovaly síly a netříštil se tak i samotný výstup jednotlivých studií. Jedním z návrhů CIW je využití některé již zkonstruované studie WB jakožto „zlatého standardu“, který by tvořil onu komparativní sílu pro studie ostatní. CIW pak pokládá celou řadu otázek, které se zdají zásadní pro kvalitní zkoumání této oblasti a měly by tak býti brány v potaz. Konečným cílem je mimo spokojeného člověka instituce, která se o ono blaho svých oveček stará, tedy vláda. Jí by měly tyto indexy poskytnout takové informace, které by posloužily k učinění relevantních kroků podložených kvalitními studiemi o dění ve společnosti, jejích tužbách, radostech a bolestech. CIW
svou
studii
uzavírá
parafrázováním
výroku
opulentního
pána
s doutníkem, kdy britský ministerský předseda říká, že by dosažený výsledek, a tedy i snahy v této oblasti obecně, neměly býti začátkem konce, nýbrž koncem začátku.
3.5
OECD How's life
Studie How’s life ve své předmluvě hovoří o impulsech, které vedly k následnému sestavení souhrnného indexu o vlivech prostředí, ve kterém se pohybují obyvatelé zemí OECD. Tím, co tuto snahu determinovalo nejvíce, byla a je probíhající finanční krize, která nastínila, že sledování jediného kritéria, toho peněžního, nemá dlouhodobé opodstatnění a že se jedná o kritérium samo o sobě velmi vratké. V důsledku nastalých situací je tak třeba začlenit běžného člověka-občana do průniku oblastí politické aktivity, tedy průniku oblasti ekonomické, sociální, a oblasti životního prostředí. Sloganem jest „Better policies for better lives“, tedy něco ve smyslu „kvalitní politikou k uspokojivému životu“. Na stránkách http://oecdbetterlifeindex.org/ je pak k dispozici rovněž animační modul zahrnující státy OECD, který každému nabízí individuální stanovení vlastních vah pro jednotlivé oblasti, které „Better-Life-Index“ postihuje. Tyto váhy pak zároveň dynamicky srovnává se zahrnutými státy tak, aby nalezl co nejvyšší korelaci mezi Vámi stanovenými parametry a tomu odpovídajícím státem. 36
Mnou položená otázka je, nakolik je celá zpráva „politickou agitací“ či prací do šuplíku, neb je v ní tolikrát zmíněno, že byla publikace vydána s ohledem na oslavu 50. výročí OECD, že ji to poněkud degraduje. 3.5.1 Stručná charakteristika Studie OECD je tím typem studie, která WB do jisté míry zohledňuje nikoliv jako „nadřád“ ostatních oblastí, nýbrž jako jeden článek celku. WB, respektive SWB, je tak v tomto případě postaven na roveň například kvalitě životního prostředí či zdraví, není však fakticky pojmem, který by ostatní faktory zastřešoval. OECD zde sice hovoří o WB jako o faktoru zastřešujícím, s ohledem na použité zdroje a rozsah zkoumání, bych však toto tvrzení relativizoval. How’s life si klade otázku, zdali může být dnešní stav WB udržen i v budoucnu,
a
za
jakých
podmínek
toho
dosáhnout.
V konfrontaci
s udržitelným rozvojem říká, že jde tak vlastně o provázanost těchto dvou oblastí, ne-li o jejich průnik. Ačkoliv je třeba si zde uvědomit, že v rámci rétoriky „udržitelného rozvoje“ hovoříme o „ukázněném plýtvání“ zdroji v oblasti ekonomické, zatímco v rámci WB hovoříme spíše o jistém návratu do normálu v oblastech společenských, kulturních, a v oblasti vztahu s přírodou. 3.5.2 Indikátory Stejně jako u studie předchozí, i zde je komplet indikátorů rozdělen na zastřešující oblasti a jejich podmnožiny. V rámci How‘s life jsou zde pak ještě jakési „doplňky“, které se pod jednotlivými oblastmi objevují, avšak postrádají patřičnou relevantnost, ať už z důvodu menší důležitosti či z důvodu nedostatečného pokrytí daty. Indikátory pak byly rovněž postoupeny vyhodnocování, kterého se účastnili jak zástupci expertní skupiny OECD, tak národní statistické úřady. Indikátory byly vybrány dle následujících podmínek: politická relevance a relevance, kvalita dat, porovnatelnost a použitelnost, frekvence kompilace, šíře územního pokrytí sběru dat a souhrnnost výstupu.
37
Jelikož se současné složení nejeví jako ideální, budou se indikátory nadále rozvíjet a měnit tak, aby vyhovovaly státům napříč, a jevily se zároveň co nejvíce použitelné k praktickým účelům. Jak je uvedeno níže v rámci studie Gallup, OECD využívá některá data z této studie jakožto dočasné ukazatele u státu, u kterých chybí data oficiální. Cílem je pak tedy ustanovit harmonizovanou databázi oficiálních dat členských zemí a pohybovat se jen v rámci oficiálních statistik. Souhrnný přehled indikátorů nabízí níže uvedená grafika. Jak vidno, oblasti jsou rozděleny do dvou základních skupin. První z nich se týká kvality života, druhá poté materiálního dostatku. V rámci načrtnutého schématu je pak třeba ještě doplnit faktor udržitelnosti, který uzavírá koloběh těchto tří základních pilířů, a zároveň dvě prvně jmenované oblasti zastřešuje.
Zdroj: http://www.wikiprogress.org/index.php/Taxonomy Obr. 5 Rámcové oblasti studia WB
38
Jak jsem již uvedl, každá z oblastí obsahuje četné sub-indikátory. V mé práci se nicméně omezím jen na jejich omezený výčet a vyzdvihnu jen vybrané z nich. 1. Příjem a bohatství: tato oblast hodnotí výši disponibilního příjmu domácností a s tím spojenou jistou svobodu volby a možností, potažmo výši spotřeby. Příjem je také určitou pojistkou proti finančním šokům. Vedlejším
ukazatelem
je
v této
oblasti
například
subjektivní
vyhodnocení materiálního WB. V obecné charakteristice výsledku tohoto indikátoru lze vyjádřit růst prakticky ve všech oblastech napříč. Zajímavé je zde ovšem srovnání příjmu domácností mezi roky 1995 a 2004, a to v souvislosti s podílem těchto příjmu vůči vývoji HDP. Jak ukazuje níže uvedený graf, nerovnost je nasnadě. S podobným vývojem pak pracuje i Giniho index nerovnosti příjmu, který naznačuje, že ačkoliv příjmy rostly, jejich přerozdělování není zdaleka rovnocenné.
2009 or latest available year
1995 or first available year
95 90 85 80 75 70 65 60 55 50
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932491941 Obr. 6 Čistý disponibilní příjem domácností jako podíl na HDP, 1995/2004
2. Práce a mzda: práce jako taková je zcela určitě velmi důležitým faktorem osobního ohodnocení a rozvoje, či jistým ukazatelem postavení lidí ve společnosti ve smyslu jejich důstojnosti. Na druhou stranu se bohužel stává stále častěji jedním ze stresorů, které na člověka nepříznivě působí. Zvyšující se nároky a vyšší pocity 39
ohroženosti, kdy práce poskytuje stále méně ochrany a často i nedůstojné projevujících
zacházení, emocí.
způsobují
Určujícími
rostoucí
faktory
míru
této
negativně
oblasti
jsou
se míra
dlouhodobé nezaměstnanosti, zaměstnanosti a průměrná roční mzda. Podružnými
ukazateli
jsou
pak
kupříkladu
pracovní
úrazy
či
nedobrovolná práce formou brigád. Trend v oblasti zaměstnanosti vykazuje zlepšující se charakter, nicméně zde přetrvávají výrazné rozdíly v rámci mezistátního srovnávání. 3. Bydlení: je považováno za určující standard materiální satisfakce, od kterého se pak odvíjejí potřeby vyšší. Jedná se tedy o oblast ve své podstatě nezbytnou pro jakýkoliv další rozvoj, o středobod bezpečí a útočiště.
Z opačného
pólu
na
nás nazírá vážná
problematika
bezdomovectví a jeho měření, neboť se jedná a totální selhání saturace základních potřeb a silnou deprivaci postižených jedinců. Indikátory zde zastupují: počet pokojů na osobu a nedostatečný přístup k základnímu sanitárnímu
vybavení.
Druhořadé
faktory
zastupuje
subjektivní
satisfakce s obydlím a finanční zátěž s bydlením spojená. 4. Zdraví: zdraví je jednou z dalších zásadních oblastí, které ovlivňují prakticky veškeré aktivity daného jedince, počínaje možností pracovat a konče možností plné sociální interakce. Faktory, které se v tomto případě zohledňují, jsou očekávaná délka života a subjektivní vyhodnocení zdravotního stavu. V závěsu za nimi je dětská úmrtnost, dlouhotrvající pocit nemoci či pocit omezení v běžných denních aktivitách. Samozřejmě nelze nevzpomenout obezitu. Uvedený graf naznačuje vztah mezi výší HDP p.c. a očekávanou délkou života (vertikální osa).
40
Life expectancy in years 84 JPN
CHE
AUS ISR
NZL KOR
NLD
79
SVN
CHL POL
SVK
EST TUR
CHN
USA
CZE
MEX 74
DNK
LUX
NOR
PRT
HUN
BRA
IDN 69 RUS
R² = ,0,72
IND 64 0
10 000
20 000
30 000 40 000 GDP per capita (USD PPP)
50 000
60 000
70 000
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932492511 Obr. 7 Očekávaná délka života a HDP p.c., 2009
V oblasti zdraví osobně postrádám jakékoliv zabřednutí do oblasti psychického zdraví, které si lze však pravděpodobně vysvětlit samotnou charakteristikou studie OECD, neboť je více méně složena z již uskutečněných měření, která dříve nereflektovala oblast WB jako takovou, se všemi svými specifiky. V publikace How’s life je tak k dispozici jen odkaz na průzkum WHO provedený kolem roku 2000, který ve společnosti eviduje v průměru 14% zastoupení osob s některou z psychických poruch. 5. Rovnováha pracovní-osobní život: oblast velmi důležitá s ohledem na vyrovnanou hladinu pracovního a rodinného života, která má pak přesah i do širších sociálních struktur, kdy se projevuje míra naší participace –socializace. Určujícím faktorem je v této oblasti množství pracovníků, kteří pracují více, jak 50 hodin týdně a množství času, které je věnováno odpočinku a osobní péči. Zástupné oblasti čítají vlastní vnímanou
satisfakci
s rozložením
41
pólů
práce-volný
čas,
míru
zaměstnání matek s dětmi školního věku a čas strávený dojížděním. Obecným problémem této oblasti je ztrácející se hranice mezi volným časem a prací, neboť dochází k silnému prolínání se obou ukazatelů, kdy se v rámci „časové úspory“ potýkáme s vyšší komplexností úkolů, které nás nutí neoddělovat jedno od druhého. 6. Vzdělání a dovednosti: pominuli-li bychom dnešní inflaci vyššího vzdělávání a jeho ztrácející se faktickou smysluplnost, nehledě na převážně jednostranné zaměření, je vzdělání prvkem ovlivňujícím budoucí prosperitu, potažmo WB jedinců. Sic je stále častěji jen formální propustkou do „vyšší společnosti“, bez nutnosti nutně vyšších znalostí či ambic. Otevírá tedy dveře do lepšího světa, nebo se to alespoň říká. Determinanty jsou v této oblasti dosažené vzdělání a kognitivní dovednosti. První oblast obsahuje sub-determinanty jako celoživotní vzdělávání či samo očekávání se vzděláním spjaté, druhá oblast je doplněna dovednostmi občanskými (například znalost volebního práva atd.). Pozoruhodný je výsledek studie zkoumající abilitu studentů do 15 let věku ve čtení, kde se u zhruba poloviny zemí OECD projevuje degrese mezi roky 2000 a 2009. Měřili-li bychom ukončené alespoň středoškolské vzdělání, ženy převažují nad muži prakticky ve všech zemích OECD. 7. Sociální vztahy: sociální vztahy obecně chovají svou důležitost v tom, že své plody přelévají recipročně mezi oblastmi WB individuálního a společenského. Je-li pak tato „síť podpory“ fungující, má positivní vliv na duševní, potažmo fyzické zdraví, a tím pádem i například na délku životní dráhy jednotlivců. Důležitá je v této oblasti i důvěra vůči svému okolí, která sociální vztahy do jisté míry podmiňuje. Rovněž bychom zde mohli užít paralelu k Beckerově Teorii preferencí, dle které se lidský kapitál každého jedince sestává právě z oblasti kapitálu společenského a kapitálu osobního.
42
Tato oblast čítá jen jediný stěžejní prvek, a to vnímanou podporu okolními sociálními vztahy. Do prvků doplňujících řadíme četnost sociálního kontaktu, čas vykonávání dobrovolných prací, a důvěru. Spodní grafika naznačuje, kolik minut je v průměru z každého dne vyčleněno na dobrovolnické aktivity. Je zřetelné, že je tato oblast napříč státy zcela nesourodá, respektive sourodá převážně ve svém společném minimu.
14 12 10 8 6 4 2 0
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932493043 Obr. 8 Čas strávený dobrovolnickou činností
8. Politická a komunální angažovanost: je možností, jak mohou občané vyjádřit své pocity s politickou scénou a následně se tak i podílet na tvorbě politického prostředí. Jde o základní prvek demokracie, který je ovšem rovněž velmi složitě měřitelný, neboť lidé oceňují svobodu a práva, leč je ne zcela využívají, a angažovanost tak, vlivem různých faktorů, převážně klesá. Stěžejními oblastmi jsou volební účast a jakýsi pocit zasvěcenosti v případě tvorby různých předpisů nadřazenými orgány. O stupeň níže se nachází přímá politická participace a důvěra v instituce vládní, výkonné a soudní moci. Graf ukazuje procentuální zastoupení obyvatel, kteří vykazují odpovídající (ne)důvěru vůči moci výkonné.
43
National Government PRT SVK CZE MEX GRC RUS KOR SVN CHL ITA IDN ESP BEL EST HUN ISL BRA POL OECD ISR FRA NZL USA TUR DEU GBR CAN CHN AUS NLD ZAF JPN IRL AUT FIN SWE IND CHE LUX NOR DNK 0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932493214 Obr. 9 Důvěra v instituce, důvěra vládě, 2010
9. Životní prostředí: jest oblastí, která je považována za stále důležitější s ohledem na udržitelnost WB mezi obyvateli. Veškeré dopady nekvalitního životního prostředí působí velmi vysokou měrou na vnímanou kvalitu života, a je tak třeba věnovat této otázce, zvláště v dnešní době nekontrolované spotřeby a mrhání, zvláštní pozornost. Pohybovali-li bychom se ve „vyšších úvahách“, je životní prostředí tím vším jediným, co nám poskytuje veškeré zdroje pro naše fungování, tedy, nebude-li životní prostředí, nebudeme ani my. Měli bychom jej tak dbát a pečovat o něj. OECD se v této oblasti zkoumání zaměřuje bohužel pouze na jedinou stěžejní oblast, kterou je kvalita ovzduší. Tento omezený rozptyl pak
44
doplňují druhotné ukazatele vlivu prostředí na zdraví, subjektivní spokojenosti s lokálním životním prostředím a přístup k zeleným plochám. Uvedená grafika zobrazuje vztah mezi HDP na obyvatele (vertikální osa) a roky prožitými v zatěžkání nemoci způsobené nekvalitním životním prostředím. Zdroje jsou pak výsledkem měření v roce 2004. Dále lze říci, že měření kvality ovzduší vykazuje obecné zlepšení ve srovnání s rokem 1990, nicméně je nadále výrazně nad hranicí určenou WHO jako „adekvátní“. Dalším nedostatkem je, že se měří jen množství částic ve vzduchu, nikoliv faktory další.
70 000 LUX
GDP per capita [USD], 2004
60 000
50 000 NOR 40 000
IRL
USA
30 000 ISR 20 000 SVK
GRC KOR SVN PRT CZE HUN CHL
10 000
EST
POL
RUS
TUR MEX
CHN
ZAF
IDN
BRA
IND
0 0
10
20
30
40
50
60
70
Environmental DALYs/1000 capita per year, 2004
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932493290 Obr. 10 HDP per capita ve vztahu k rokům života afektovaným nemocí pramenící z nekvalitního životního prostředí.
Studie dále uvádí, že globálně způsobuje neblahé životní prostředí zhruba 43 % nemocí u dětí do 5 let věku, a dále, že zhruba 80 % nemocí mladistvých má původ právě v nekvalitě životního prostředí.
45
80
V provázanosti zdraví a životního prostředí je pak třeba ještě uvést, že se celá problematika zdaleka netýká jen čistého vzduchu a vodních ploch například. Námi utvářené nekvalitní životní prostředí ovlivňuje do hloubky celý ekosystém, který je pak pod tlakem jedů všeho druhu nucen spustit své obranné mechanismy. Na jedné straně tak nenávratně vymírají jedinci a druhy slabší či méně adaptabilní, na straně druhé se vytvářejí doposud neznámé mutace všeho druhu, nosící v sobě plody naší chemické práce, na jejíž konzumaci se však doposud neadaptoval ani lidský organismus. 10. Bezpečí: faktor silně působící ve vztahu k možnostem volného, neomezeného
pohybu,
bez
stresu
a
obav.
V této
souvislosti
vzpomínáme především kriminalitu, neb jde o rozměr lokální, tedy odpovídající charakteristice WB. Otázka teoretická však naráží na rozměr globální, neboť se nebezpečí tohoto charakteru stane nebezpečím
lokálním
během
několika
málo
minut.
Absolutní
nekontrolovanost, vzdálenost i blízkost zbraňové základny kterékoliv organizace, nenechá mnohým spát, a dřívější přímé souboje rovného s rovným se tak změnily na více či méně neuchopitelné a napjaté čekání na to, až se některému z pánů rozbliká v hlavě, aby se země ponořila do hry světel, křiku a stínu. How’s life zmiňuje jako oblasti základní počet vražd a procentuální zastoupení těch, kteří se v uplynulém roce stali obětí fyzicky mířeného trestného činu. O řád níže se pohybuje domácí násilí na dětech a pocit bezpečí jako takový. Důležité je zde rovněž zmínit, že velké množství uskutečněné kriminality není policii nikterak oznámeno. OECD zde za příklad uvádí USA, kde se odhaduje oznamovací činnost pod 50 %, a to jak na násilné, tak na loupežné případy. Faktory, které na oznamovací činnost působí, jsou pak velmi různorodé, za všechny však uveďme alespoň důvěru v daný orgán, druh trestné činnosti či osobní vnímání uskutečněného, tedy například zahanbení v případě znásilnění u žen.
46
11. Subjektivní WB: bez hlubšího popisu, SWB je ve studii OECD položen do dvou rovin. První z nich se zaměřuje na celkovou životní spokojenost, tedy hodnocení života jako celku. Oblast druhá hodnotí afekt, tedy, zdali převažuje positivní či negativní vnímání v určitém partikulárním okamžiku, v tomto případě v předchozím dnu. Obojí hodnocení vychází z dat Gallup, přičemž první uvedená oblast, „Life satisfaction“, vykazuje pro země OECD následující trend dle 11 bodové hodnotící škály:
8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932493613 Obr. 11 Vnímaná životní spokojenost na škále 0-10, 2010
V oblasti životní spokojenosti je užitečné zmínit takzvaný „The Easterlin Paradox“, který konfrontuje právě životní satisfakci a HDP (Richard Easterlin, 1974). Tvrdí, že růst osobního příjmu vede k vyššímu SWB té které konkrétní osoby, avšak růst příjmu země jako celku, konkrétně tedy HDP p.c., nekoresponduje s růstem průměrného SWB této země. Tato nízká korelace je zobrazena v níže uvedeném grafu, kdy je na horizontální ose položena míra HDP p.c., zatímco na ose vertikální 11 bodová škála životní spokojenosti.
47
8,0 7,5
ISR
BRA
6,5 6,0
TUR POL
IDN
5,5
LUX
AUT IRL USA NZL GBR BEL ISL MEX FRA DEU CHL OECD ITA CZE ESP SVK JPN SVNKOR
7,0 Life satisfaction
CAN DNK NOR SWE AUS NLD CHE FIN
ZAF IND
RUS EST
5,0 CHN
GRC
PRT
HUN
4,5 4,0 0
20 000
40 000
60 000
80 000
100 000
GDP per capita
Zdroj: http://dx.doi.org/10.1787/888932493651 Obr. 12 Nízká korelace mezi HDP na obyvatele a vnímanou životní spokojeností
3.5.3 Výsledky Výsledky studie How’s life obsahují prakticky v každé z oblastí kouzelnou formulku „zaznamenali jsme zlepšení, ačkoliv stále existují značné rozdíly mezi zkoumanými zeměmi“. Organizace OECD schraňuje data mnoha zemí se značnou rozličností, ať již kulturní či ekonomickou, a považuji tak za velmi složité, vytvořit takto relevantní ukazatel WB. Data jsou navíc čerpána převážně
z národních
sociologického
statistik,
zkoumání
které
vlastních
do
obyvatel
oblasti
psychologického
prozatím
pronikly
a
měrou
nevelikou. Velikým přínosem je zde nicméně projevená snaha, která by mohla iniciovat aktivity další, v tomto smyslu lokálního charakteru. Ideálně pak tedy, přenést odpovědnost za tuto oblast na vlády či organizace působící na daném území toho kterého státu.
48
3.5.4 Cíle do budoucna V ideálním případě by měly výsledky takovýchto studií napomoci vládám k vykonávání efektivnější hospodářské politiky. Měly by zajistit adekvátní dopad prováděných vládních opatření, a to s ohledem na výsledky společenské i ekonomické. Zároveň tak tedy zajistit i zpětnou vazbu, tedy vyhodnocení těchto kroků. Aby však bylo možné výsledky analyzovat, je třeba míti k dispozici zdrojovou databázi, která bude vycházet z časové řady stejnorodých měření. V této oblasti pak spatřuji obecně nejvyšší cíl OECD či menších celků, aby byla společnými silami vytvořena škála, která bude charakteristická či konvenční tak, aby jí bylo možné dlouhodobě měřit obecně platné oblasti. Poslední zmínka patří zdraví, které je i v této studii silně akcentováno. Zdraví sestává ze zdraví fyzického a duševního, přičemž poslední jmenované ovlivňuje znatelně více to první, nežli naopak. Z toho důvodu považuji za velmi důležité, a této problematice se věnuje kapitola čtvrtá, zohledňovat intenzivně aspekty, které právě na zdraví psychické působí.
3.6
Gallup World Poll Evidence
Jelikož jsou výsledky získané skrze Gallup Poll do jisté míry obsažené i ve výsledcích studie OECD, která je popsána výše, zůstanu v tomto případě jen u popisu obecného, bez hlubší interpretace výstupu tohoto zkoumání. 3.6.1 Stručná charakteristika Dalo by se říci, že je organizace Gallup jedním z jistých průkopníků v oblasti studia WB, alespoň co se šíře záběru týče. Se svým zkoumáním započala ve Spojených státech a svou činnost nadále rozvíjela, aby se dnes pasovala do role nejrozšířenějšího analyzujícího činitele na světě.
Její
průzkumy
z posledních patnácti let postihují škálu 132-155 zemí, ve kterých pravidelně obíhá unifikovaný dotazník. Nad rámec mezinárodních srovnání provádí na
49
lokální úrovni, tedy v USA, a to denně na vzorku 1 000 obyvatel, nejrůznější průzkumy veřejného mínění z oblastí nejrozličnějších. Samotnou otázku zkoumání WB pak považuje za hraničící jak s oblastí empirickou, tak s oblastí filosofickou. 3.6.2 Indikátory Dotazníky Gallup Poll se větví do šesti základních oblastí. Tou první je vyhodnocení celkového pohledu na život a spokojenost s ním jako takovým. Respondenti zde tuto „Life Evaluation“ hodnotí na 11 bodové škále (0-10). Dle výše přidělených bodů jsou pak výsledky škálovány mezi „prospívání (10-7)“, „probíjení se životem (6-5)“, a trpění (4-0)“. Druhá ze šesti oblastí zkoumá emoční zdraví (Emotional Health). Otázky jsou založeny na měření denních zážitků těchto emocí, kam patří smích, vztek, smutek a úzkost, konání zajímavých činností či positivní prožívání. Fyzické zdraví (Physical Health) postihuje devět oblastí. Od chřipek a nachlazení přes obezitu či nemoci, které člověka limitují ve vykonávání jinak zcela běžných aktivit. Započítává se rovněž i počet dní, které ten který jedinec strávil nemocný v měsíci minulém. Životospráva (Healthy Behavior) sestává ze 4 faktorů. Notoricky známé kouření, řádné stravování, týdenní konzumace ovoce a zeleniny či frekvence tělesného pohybu v jednom týdnu. Pátou oblastí je pracovní prostředí (Work Environment), jehož determinanty jsou obecná spokojenost s vykonávanou prací, schopnost aplikovat vlastní dovednosti, lidské zacházení nadřízených a obecné intence vytvářet otevřené a důvěrné vztahy na pracovišti. Kategorie poslední zahrnuje 13 faktorů, které jsou považovány jakožto kritické s ohledem na adekvátní výši WB. Patří sem dostupnost lékařské péče a její 50
kvalita, a to včetně adekvátního pojištění v případě komplikací, dále pak dostatek prostředků na zajištění přístřešku a potravin, dostupnost pitné vody, kultivace okolí bydliště a spokojenost s komunitou obecně, či pocit bezpečí v nočních hodinách. Výsledky jsou pak rovněž korelovány s výstupem HDP per capita či věkem. Níže uvedený diagram pak přímo tuto korelaci ilustruje. Na vertikální ose je uvedena průměrná životní spokojenost, osa horizontální udává hodnoty HDP na hlavu. V grafu je dále zobrazena věková škála, a to od 15 do 70+ let, která je rozdělena do 6 úrovní. Je evidentní, jak již bylo uvedeno dříve, že stejně jako v běžné praxi, i v případě příjmu/konzumu ve vztahu k životní spokojenosti, dochází k úbytku jeho přínosu, tedy, mezí užitek klesá. Drželi-li bychom se hranice 12 000 USD HDP na hlavu a rok, která je uvažována jakožto předěl mezi zeměmi chudými a středně příjmovými, je tato hranice rovněž hranicí výrazného poklesu míry růstu životní spokojenosti. Tento fakt lze úspěšně asimilovat například na Maslowovu teorii, kdy se saturují potřeby základní, nicméně další ekonomický růst nemá adekvátní opodstatnění s ohledem na rozvoj ostatních lidských či společenských oblastí.
51
Zdroj: http://rufuspollock.org/2007/09/07/angus-deatons-paper-on-happiness/ Obr. 13 Životní spokojenost, HDP per capita a věk
Gallup ve svých studiích nadále zkoumá a analyzuje i vlivy obecných faktorů, jakýchsi „strašáků“, kam řadíme například míru kriminality či rozšíření HIV viru, který, ač obyvatele nemusí postihovat přímo, je něčím v pozadí, co s největší pravděpodobností navozuje jistý pocit úzkosti a obav. Podobně tomu může býti s oblastmi zdravotnictví či politiky, a s tím spojené důvěry v jejich řádné (ne)fungování. Otázky rovněž směřují do oblasti osobního zdraví a spokojenosti s ním, kdy se zkoumá, zdali lidé jsou či nejsou spokojeni se svým zdravím v rovině obecné, a dále pak, existuje-li nějaké znatelné zdravotní omezení, které jim brání vykonávat takové činnosti, které by měli jinak zcela normálně zvládat. Níže uvedený diagram pak závislost věku, HDP a spokojenosti s osobním zdravím zobrazuje. Z grafu je pak evidentní, že korelace HDP-zdraví vykazuje podobné rysy, jako obr. 3.
52
Zdroj: http://www.gallup.com/poll/104728/rich-world-aging-more-contentedly-than-poor.aspx Obr. 14 Spokojenost se zdravím, HDP per capita a věk
3.6.3 Výsledky Reprodukovali-li bychom jen některé zajímavé výstupy této studie, zůstáváme v teoretickém kruhu předvídatelných vztahů, což je poměrně zřetelně vidět již na uvedených dvou grafech. Rozsah zkoumání a šíře záběru, kterou se Gallup svými analýzami snaží postihnout, jej nutně limituje v hloubce zkoumaných indikátorů, neboť je nezřídka nucen pracovat jen s omezenými daty, a to především v oblastech rozvojových. Iniciativa této organizace má z mého úhlu pohledu nicméně vysoký potenciál, neboť vychází z hojných zkušeností, které nasbírala, a stále sbírá, na americkém kontinentně. V této domovské oblasti si „pohrává“ s intenzivním zkoumáním rozličných aspektů a tím tak profiluje oblasti, které budou těmi stěžejními pro oblast širšího zkoumání WB na úrovni dalších států.
53
4 Negativní dopady nízkého W-B „Makáme od rána do večera v práci, kterou nemáme rádi, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme“. Klub rváčů Rovněž Evropská unie započala své možná až intenzivní úvahy o řešení otázky duševního zdraví a skrze dokument Zelené knihy nastiňuje některá možná úskalí špatného duševního stavu obyvatelstva (Zelená kniha, 2005). Na pomoc jsou zde i pracovníci WHO, kteří nám vytvořili určité užitečné definice, od kterých se více či méně odchylujeme, neb v teorii jsou teorie i praxe stejné, v praxi tomu již tak není. Důležité je zde podotknout, že v této strategii zlepšování duševního zdraví hraje pravděpodobně velmi důležitou roli faktor strachu, neboť by úpadek společenské vitality mohl znamenat narušení strategických cílů, a tím tak ohrozit dlouhodobou ekonomickou prosperitu. WHO popisuje duševní zdraví jako: „stav duševní pohody, v němž jedinec uskutečňuje své schopnosti, dokáže se v životě vyrovnat s běžnými stresy, dovede pracovat produktivně a užitečně a je schopen se podílet na životě své komunity“ (Zelená kniha, 2005). Ve stejném dokumentu se nadále uvádějí některé statistické výstupy, jež se ani zdánlivě nedají považovat za bezpředmětné. Za všechny lze jmenovat zhruba jednu čtvrtinu obyvatel trpících některou z duševních poruch, s tím spojené ztráty na životech, ztráty v oblasti vzdělávacího, sociálního, ale i trestního systému, a konečně i ztráty hospodářské, tedy kupříkladu ztráty na daních z příjmu, chceme-li zůstat cyničtí a nechceme-li se příliš vzdálit od tabulek ekonomických výkonů. Samostatnou kapitolou je v této oblasti naše morální nevyspělost, kdy osoby postižené některou z těchto nemocí porůznu diskriminujeme a znesnadňujeme jim tak jejich pozdější socializaci, jejíž neúspěch pak velmi často roztáčí nový koloběh zdánlivě překonaných potíží.
54
4.1
Tygří matky a Zelené vdovy
Jak dokládá situace relativně nově vzniklé sociální skupiny Zelených vdov, je WB přesně tím, co je v dnešní na materiální prospěch zaměřené společnosti třeba zkoumat. Tyto finančně dobře zajištěné ženy, partnerky a manželky úspěšných partnerů a manželů, paběrkují svůj životní obsah v satelitech velikých domů a luxusním automobilem objíždějí střídavě obchodní centra a manželské poradny. Jsou přesnou ukázkou prchlivosti ekonomických cílů a výsměchem tradičním hodnotám. Naproti tomu Tygří matky evokují předstupeň Zelených vdov, to když své ratolesti násilně tlačí do ringu, aby ve vřavě mezi ostatními vydupaly svoji pozici na úkor svých vlastních pocitů, ba často jen z poslušnosti, bez pochopení těchto omezených ambic svých rodičů. Tento jev, kdy jsou děti již v útlém věku vystavovány vysokému tlaku svého okolí na jejich výkony, kdy jsou poháněny k agresivnímu soupeření a snaze předehnat druhé, do budoucna nevyvolává nic jiného, než úzkost, která pak prostupuje ne-li celým životem. Racionální chování je to, co nás odlišuje od zvířat a činí nás lidmi, v honbě za pozlátkem se však mnozí stávají zvěří a zahazují veškeré své zábrany, aby svým instinktivním chováním a životem na dluh dosáhly něčeho, o čemž po dosažení, s jazykem na vestě a dvěma infarkty, zjistí, že se vůbec neleskne tak, jak se na začátku zdálo.
4.2
Zdraví fyzické a zdraví duševní
Jak již uvedeno výše jest, tlak na výkony nespadá jen do oblasti infantilní věkem, nýbrž i do oblasti infantilní dospělosti, tedy infantilnosti chování dospělých, kdy se hrabiví spotřebitelé předhánějí o větší televizor, automobil, nebo o to, kdo bude větší ovce, kráva či vůl. Vrcholem blaha všech je pak kombinace velkého televizoru a velkého dluhu, který narůstá úměrně tomu, co dalšího si koupí sousedé. Tento jev popsaný jako „Model sousedství“ skvěle ilustruje naše sebevědomí a autenticitu chovat se přesně tak, abychom naši osobnost a osobitost zatlačili na úplné dno průměrnosti. O problémech, ať už psychických či fyzických, které vznikají z neukojitelné touhy po něčem, co není tak úplně v našem dosahu, ale můžeme si na to půjčit, netřeba hovořiti. Smutné je, že místo toho, abychom žili příběh vlastní,
55
sledujeme svět příběhů umělých, a tato zábava se stává jedinou současnou duchovní stravou člověka (Klíma, 2001). Studie Deutsche Bank (Current issues Deutsche Bank Research, 2006) uvádí 3 základní důvody stagnace pocitu štěstí a satisfakce:
1.
Lidé si zvykají na vyšší příjem a s tím spojené vyšší konzumní nároky. Nové věci ztrácejí na vnitřním významu a člověk k nim postrádá hlubší vztah. Radost z věcí tak upadá mnohem rychleji a člověk je uvržen do nekonečného kolotoče hédonických požitků, jež jsou však stále méně prožitky.
2.
S tím je pak spojena věčná nenasytnost a neukojitelnost našich potřeb, kdy s každou další ukojenou míříme výše a výše, abychom byli uspokojeni méně a méně.
3.
Třetí oblastí je tzv. „satisfakce s ohledem na druhé“, což neznačí nic jiného, než naši potřebu ubít okolí okázalostí kvanta věcí, jež vlastníme, a co nás tak, alespoň v rovině materiální, povznáší nad šedý průměr těch, co nemají nic z toho, co nepotřebují. Smutné je, má-li jeden ze sousedů deprese, o kolik v očích druhého poklesl, nevyměnil-li své doposavad bez problémů sloužící statky alespoň v míře takové, aby řeč nestála…
WHO pak definuje zdraví ve své ústavě z roku 1946 následovně: „Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti“ (Matulová, 2011). 4.2.1 Zdraví duševní V oblasti duševní nepohody můžeme definovat několik směrodatných termínů, které jsou stále více poplatné naší nepříliš úspěšné, o to více však úspěšně se tvářící době. Prvním z termínů je zniternění. Tento pojem neznamená nic jiného, než například dlouhodobě vnímaný neúspěch ve svém blízkém, 56
zdánlivě úspěšném okolí, který je zniterněn ve smyslu přijat, za sobě vlastní. Následně tak vytváří půdu pro pocity méněcennosti a selhání. Tyto pocity pak vedou k vnímané bezvýchodnosti situace a sebevraždám, jak jest popsáno É. Durkheimem. Paradoxně, stejná situace může nastat, dostane-li se ten který jedinec až na úplný vrchol, kde se musí potýkat s tlaky a úzkostmi, že bude z onoho vrcholu sražen. Líbiví je rovněž termín „Time-Poverty“, alias časový deficit, který roztáčí koloběh sociálně negativně působících vlivů, především v prostředí rodiny. Rodiče intenzivně pracují, což evokuje pocity vyčerpání pramenící zpravidla ze spánkového deficitu. Tyto nedostatky se přelévají do deficitu manželského, potažmo do deficitu rodičovského. Deficit rodičovské péče znamená sociální deficit dětí v oblasti z nejzásadnějších. Nehledě na to, že mnohým z těchto závodníků pak ani nezbývá čas, si onen kýžený blahobyt vychutnat. Jan Keller hovoří o tom, jak negativně na nás pokrok v jistých oblastech působí. V oblasti přesycené automobilové dopravy říká, že „troubení pokroku přivede i jinak stabilní psychiku do blázince“, což, přidáme-li příjemně strávený čas v kolonách a ještě příjemnější vůni výfukových plynů, vůbec nemusí být lež. Nehledě na to, že v našich vozech neujíždíme za prosperitou, nýbrž ujíždíme strachu, který představa posledního místa v tomto závodě vzbuzuje. Ona prosperita je tak v současné době bičem, který si na cukr spíše jen hraje. Keller dále dodává, že čím více se budeme uchylovat na bájný ostrov prosperity, tím méně snesitelná bude realita, tedy, v konfrontaci s teorií zniternění, necháme-li si vnuknout jedinou životní možnost-nemalý úspěch, bude nás sžírat a bez přestání frustrovat pocit, že jsme úspěchu ještě nedosáhli. Neúspěch s sebou pak přináší nutnou potřebu úniku z této neblahé reality, kterou v jemnějším pojetí poskytují drogy, v pojetí extrémním pak právě sebevražda. Čím větší je zoufalství, tím větší musí být nutně naděje, však stavíme-li se do zoufalství sami svou stádností, nemusíme pak již někdy z nastalé beznaděje nalézt cesty zpět.
57
Prchlivost, jest determinantem krátkodobého uspokojení, a zdánlivě tak determinantem dnešní doby, kdy se soustředíme na krátkodobé úspěchy a individuální ambice, a opovrhujeme hodnotami, které jsou charakteru dlouhodobého a přinášejí tak uspokojení trvalé. Nehledě na to, že tyto dlouhodobé hodnoty přinášejí prospěch i společnosti jako takové. Tyto vztahy jsou dle Dereka Boka rovněž velmi důležité z důvodu konečného řešení osobních problémů, kdy pevné a důvěrné vztahy přinášejí konečná řešení a pocity vítězství nad problémem, zatímco vztahy krátkodobé a povrchní nemají tu moc dlouhodobě pomoci, a skrze řešení pak docházíme jen ke krátkodobému uvolnění, které však nezakryje trvalý smutek či depresi (Bok, 2011).
4.3
Koloběh pracovního procesu
Jak naznačuje níže uvedený diagram, vysoké pracovní nároky s sebou mohou přinášet i mnohá nebezpečí v podobě nuceného opuštění pracovního procesu z důvodu přetěžování a s tím spojených zdravotních potíží. V současné době je takovým to nebezpečím kupříkladu široce popsaný syndrom vyhoření. Uvedený diagram naznačuje 4 fáze procesu: 1. Rostoucí tlak na pracovní výkon, přetěžování, pocity vyčerpání, zvyšující se zátěž na tělesnou, potažmo psychickou stránku jedince. 2. Pracovní vytížení dostává svého vrcholu, jedinec začíná negativně působit na své okolí, nastává zlom v produktivitě. 3. Dlouhodobé výkony na hranici možností se přelévají do úpadku fyzických i duševních sil, produktivita výrazně upadá, nastává pasivita. Projevují se známky duševních a fyzických poruch. 4. Nastává doba regenerace a rekuperace sil, obnovování sociálních kontaktů, snaha o znovu začlenění se do procesu.
58
stres
tlak na výkon
úpadek
léčení
Zdroj: Vlastní zpracování Obr. 15 Koloběh neadekvátního pracovního zatížení
K zobrazenému diagramu je třeba dodat, že po fázi léčení a obnovené snaze získat pracovní uplatnění, může opět a přímo nastat fáze stresová, v této chvíli však již z důvodu jisté diskriminace či prosté neúspěšnosti získání pracovního uplatnění. Tento fakt, tedy socializaci „vyhoštěných“ pracovníků, je třeba brát velmi vážně, neb proniká do širokých spekter celé společnosti. V této souvislosti je zde poté fakt ještě důležitější a akutnější, a to je socializace osob se skutečnou duševní poruchou, tedy řekněme vážnější, než je ta způsobená „sebou samým“. U většiny těchto osob je za současné situace znatelná bezvýchodnost jejich situace, neboť jsou uvězněni v koloběhu „jsem nemocný-práce mi pomůže-neboť jsem nemocný, nikdo mi ji nenabídne“. Důležitá poznámka patří provázanosti zdraví duševního a tělesného, kdy jedna forma výrazně ovlivňuje druhou. Jako příklad může posloužit celková doba hospitalizace jedince. Pozoruhodné je, že výdaje na duševní zdraví, které má evidentní vliv na vývoj ekonomický i na vývoj společenský, oscilují v ČR jen okolo 3 % z celkového rozpočtu, který do oblasti zdravotnictví každoročně proudí (Zelená kniha, 2005).
59
4.4
The Depression Report, 2006
Měl-li bych zprávu britského průzkumu velmi stručně shrnout, nachází se naše, v tomto případě tedy britská, společnost ve velmi nelichotivé situaci co se mentálního zdraví týče. Ze studie vyplývá (Psychiatric Morbidity Survey), že každý šestý občan jeví známky psychické poruchy, tedy deprese či například chronické úzkosti. V poměru v britské populaci to znamená, že je tímto afektovaná každá třetí rodina. Špatná zpráva je vystřídána zprávou dobrou, odhadovanou polovinu takto zasažených obyvatel lze poměrně snadno léčit. Zde je nutné dodat, že jde často o „bující“ poruchy, kterým se, a to je problém společnosti obecně, nepřikládá větší váha až do chvíle, kdy přerostou v nekontrolovanou neschopnost fyzickou a psychickou. Nastíněným řešení jest terapeutický program, který však doposud postrádá stěžejní procesní část, terapeuty. V této souvislosti hovoří britský NICE (National Institute for Clinical Excellence) o terapii CBT (Cognitive Behaviour Therapy), která je velmi efektivní právě do chvíle, kdy jsou mentální poruchy v udržitelných mezích, či jsou nově vzniklé. Současný stav a množství terapeutických ordinací však nenabízí nic lepšího, nežli čekací lhůty atakující 9 měsíců, což je zcela neakceptovatelné v případě, že je pro toho kterého afektovaného, vzniklý problém urgentní či silně emocionální. Stejná statistika pak udává alespoň nějakou péči u každého čtvrtého z trpících, zbytek je pak ponechán osudu. Paradoxem doby je v této souvislosti metodika, jež se používá již od úrovně praktických lékařů, tedy předepsání „tišících prostředků“. Namísto lidské péče se již lehké depresivní příznaky přebíjejí četnou chemií, která s sebou namísto dobrého slova nese vedlejší účinky a mnoho z těch, kteří je odmítají přijmout, či chtějí zůstat pány vlastního těla, zůstává se svými problémy před branami zdánlivě snadného a účinného řešení. Report dále komentuje krátkozrakost a jistou bezohlednost přehlížení této otázky. Nazírá na ni jako na plýtvání lidskými životy a zbytečné ekonomické ztráty, neboť uvažuje mnohem nižší náklady na léčbu, nežli jsou ztráty ze ztracené příležitosti způsobené omezenými produkčními schopnostmi postižených. Studie udává, že tuto 60
ekonomickou „ztrátu“ produkuje na jeden milion obyvatel, což je více, nežli nezaměstnaných pobírajících dávky. Uvažovaná investice £ 750 na léčbu jednoho pacienta je tak třeba býti uvažována v kontextu investice, kterou stát utrácí ve svůj vlastní prospěch. Studie navíc udává, že oněch £ 750 je zhruba ta částka, o kterou státní kasa měsíčně přichází v důsledku daňové ztráty a vyplácení podpor takto postiženým lidem.
Zdroj: http://www.medicaljournals.se/jrm/content/?doi=10.2340/16501977-0457&html=1 Obr. 16 Oblasti původu neschopnosti obyvatel podílet se na ekonomické činnosti, 2008
Výše uvedený diagram zachycuje, do jakých oblastí míří podpory těm příjemcům (Incapacity Benefits recipients), kteří se sami nemohou podílet na ekonomické činnosti. Jak vidno, mentální poruchy tvoří téměř polovinu veškerých výdajů plynoucích do této oblasti. Oproti roku 2004 pak přímo mentální poruchy zaznamenaly 4% nárůst. Zcela předvídatelná je zde pak rovněž korelace se zdravím fyzickým, neboť o provázanosti těla a ducha netřeba nikterak více spekulovat.
4.4.1 CBT terapie Definovali-li bychom status quo dnešní péče o psychické zdraví britských občanů, alespoň teoretické péče se dostává pouhé jedné čtvrtině takto postižených. V reálném světle statistik je toto číslo však ještě mnohem nižší, neb se s některým z terapeutů setkalo v posledních 12 měsících jen okolo 8 %
61
zasažených. Zbytek je pak léčen metodou chemie v prášku, ačkoliv je z jejich strany zřejmá preference osobního, individuální a lidského přístupu. Užívání farmaceutik má jinak přibližně stejné výsledné účinky, jakožto terapie, avšak s těmi malými odlišnostmi, že drogy problém neřeší dlouhodobě a jsou to pořád drogy. Vysvětlením může být jistý historický předstih medikamentů před terapií, ale i poměr výdajů, které zdravotnictví do této oblasti přerozděluje. Ačkoliv čítají pracovní neschopnosti způsobené duševními poruchami více jak třetinu všech neschopností obecně, zdravotnictví jim přiděluje jen okolo 2 % svého rozpočtu, přičemž většina těchto nákladů směřuje do oblasti 1% zastoupení vážných duševních poruch, jako je například maniodepresivní psychóza či schizofrenie. Na oněch 16 % populace, která svět vnímá čile, leč jim na světě není asi zcela mile, pak již mnoho prostředků nezbývá. Ekonomické
náklady,
tedy
ztráty,
které
jsou
způsobené
psychickou
nepohodou, depresemi a úzkostmi, pramení převážně z neschopnosti adekvátního začlenění v pracovním procesu, a to buď formou úplného vyčlenění, či jakoukoliv jinou formou absentismu. Tyto ztráty jsou odhadovány na 12 bilionů liber, tedy zhruba 1 % ročního příjmu státní pokladny. Paradoxní je, že se náklady na výraznou eliminaci těchto vlivů pohybují v řádu 0,6 bilionů, tedy jen asi 5 % skryté ztráty. To je částka, která by mohla či měla býti zainvestována do široké aplikace CBT terapie. Netřeba zmiňovat, že sama práce je určitou formou terapie, která je v procesu úspěšného zotavování důležitým aspektem. Neopomenutelným faktem je dále rozdílnost jevů „úzkost“ a „deprese“, a to rovněž v rámci terapie CBT. Je evidentní, že úzkost projevuje nižší známky poruchy, nežli deprese, což se projevuje i ve výsledcích působení této terapie. O to větší je však rozdílnost mezi CBT a obyčejnými medikamenty, neboť je zde velmi důležitý faktor času, respektive recidivy, jejíž riziko je v rámci terapie znatelně nižší.
62
Výrazným problémem jakékoliv terapie je nutná erudovanost terapeuta, neboť výsledkem špatně vedené terapie může býti i zhoršení současného stavu. S tím je spojená otázka nutné kvantity terapeutů tak, aby nebyla postižena jejich kvalita. Tato studie nastiňuje možnost formy týmů, které by postihovaly tu kterou oblast země. V rámci sedmiletého programu by se mělo vytvořit na 250 takovýchto skupin tak, aby bylo lokální pokrytí dostatečné. Každá skupina by měla čítat na 40 terapeutů, což znamená nárůst počtu těchto pracovníků o 10 000. Nikterak malé číslo to není, leč porovnali-li bychom jej se 70 000 profesionálními pracovníky, kteří se pohybují v oblasti vážných psychických poruch, jako je již uvedená schizofrenie, nejedná se o hodnotu nereálnou. Nehledě na to, že jsou zde tisíce pracovníků z oblasti „méně profesionální“, leč sociálně-terapeuticky zaměřené, kteří mají pro vykonávání této terapie určité předpoklady i vzdělání. Bez ohledu na terapii CBT, je třeba brát důsledně v potaz rizika, která pramení v duševní nepohodu jakéhokoliv jedince. Jak vidno, pracovní či společenská neschopnost jedince je často právě důsledkem špatného duševního stavu, který své negativní dopady přelévá jak do sféry ekonomické, tak do sféry sociální. Je tak velmi důležité tyto příznaky eliminovat, a pokud se tomu tak ze zištných důvodů nedaří například v pracovním procesu, je třeba míti alespoň „záchrannou brzdu“ ve formě fungujícího systému péče o ony padlé. Otázka tohoto kladného a aktivního přístupu k postiženým jakoukoliv formou duševní nemoci, je rovněž i otázkou silně morální, neboť je třeba eliminovat škodlivé vlivy, které těmto lidem brání v následném procesu socializace. V rámci České republiky je situace zcela určitě neméně závažná
63
Závěr Bertram Gross počastoval jednosměrně zaměřenou společnost již v roce 1967 společností nových Filištínů. Tato společnost je charakterizována svým omezeným, jednostranným pohledem, a to směrem finančních kalkulací, při kterých zanedbává ostatní aspekty života. Společnost těchto anti-umělců a barbarů aplikuje takzvanou life-blind strategii, tedy, že pro chladná čísla nevidí barvitost a důležitost jiných aspektů života. Tato práce si dala za cíl poukázat na toto jednostranné nahlížení, které je stejně dobře poplatné epoše současné, té naší. Zmíněné indexy WB jsou pak něčím, co se onen hlubší pohled do svědomí dnešního nekontrolovaného toku nejistoty, snaží realizovat. Ve své nejčistší podobě je WB ukazatelem, normou, která zohledňuje ekonomickou vybavenost, nýbrž v nutně úzké provázanosti s aspekty dalšími, neméně
důležitými.
Vyzdvihuje
tak
nutnou
koexistenci
fungujících
faktorů,
vycházející
z nutné
ekonomických, sociálních, kulturnímu a ekologických. Dnešní
rétorika
akcentuje
převážně
jediný
pohled
konkurenceschopnosti, a to právě ekonomickou efektivitu, bez ohledu na aspekty další. Omezenost tohoto přístupu je nasnadě. Nekontrolované čerpání zdrojů, devastace přírody, neudržitelnost dnešních napjatých struktur, odklon od tradičních hodnot, odkaz budoucím generacím, či samotná prchlivost povrchních hodnot a cílů, která nevede k ničemu jinému, než k nekonečnému kolotoči neukojitelných potřeb, kdy musí být každá další potřeba saturována nutně větší porcí již tak příliš tučné stravy. První dvě kapitoly se pokoušejí osvětlit doposavad relativně nepříliš známou problematiku WB a nabídnout tak alespoň základní teoretický vhled do této oblasti. Konkrétně první kapitola pak popisuje, kterak a proč se započalo se zkoumáním neekonomických aspektů života a v jakém období moderních dějin k tomu docházelo. Mimo historického základu je zde uvedeno, jakými směry je možno na problematiku WB obecně nahlížet, a jak tuto oblast vůbec uchopit. V dalších podkapitolách jsou uvedeny některé z institucí, které se otázkou WB více či méně zabývají, a rovněž, na
64
které oblasti konkrétně cílí. Relativní individualitu zkoumaných faktorů napříč institucemi sdružuje podkapitola věnující se obecné charakteristice těchto předmětů zkoumání, která je rozděluje do pěti zastřešujících oblastí. Kapitolu první pak doplňuje a uzavírá přehled několika málo pojmů, které mají s WB, popřípadě s oblastí positivní psychologie, úzkou spojitost. Kapitola druhá přináší hlubší vhled do celé problematiky WB a nastiňuje, proč je důležité a užitečné se tímto typem výzkumu vůbec zabývat. Je zde popsáno již zmiňované nutné odklonění se od konvenčních ekonomických ukazatelů prosperity, a jejich nahrazení ukazateli komplexnějšími a relevantními s ohledem na potřeby materiálně saturované společnosti. V rámci této úvahy jsou v této kapitole nastíněny některé z nedostatků ukazatele tradičního-HDP. Stejnou myšlenkovou osu, tedy irelevantnost nutného navyšování přírůstku produktivity, postihují i podkapitoly věnující se kvalitě vztahů na pracovišti a zdraví v rámci společenských struktur obecně, což zasahuje nejen oblast interpersonální, nýbrž i oblast širších kontextů, kam spadá například životní prostředí, které má na vnímané pocity souhrnné satisfakce nepopiratelný vliv. Poslední část této kapitoly zasahuje oblast udržitelnosti našeho drancujícího počínání, když hodnotí, jaký odkaz můžeme reálně zanechat generacím následujícím. Tato úvaha je v kapitole druhé rovněž konfrontována s cíli hospodářské politiky, která by na vyváženém fungování té které společnosti a její udržitelnosti měla míti eminentní zájem. V této souvislosti bych chtěl zmínit, že současná rétorika „udržitelného rozvoje“ je spíše jistou formou norem, které ospravedlňují exploataci (či jinou formu amorality) závojem regulí, leč nedosahují tak nikterak skutečně efektivního řešení. Jde tedy stále o stejné iracionální mrhání, s tím rozdílem, že oficiální. Kapitola třetí se pokouší o analýzu některých konečných výstupů, které v souvislosti se studiem WB vznikly. Alespoň v rovině teoretické jsou zde zhodnoceny dvě studie mezinárodní (OECD, Gallup) a jedna studie charakteru národního (CIW). Pomyslnou třešničkou jest stručná charakteristika Bhútánské iniciativy, která je jistým pionýrem v této oblasti cílící kompletní satisfakce obyvatelstva. Samotným studiím předchází ještě kapitola
s přehledem
možných kritických otázek,
které v souvislosti
s definováním a měřením WB vyvstávají. Měli-li bychom charakterizovat výstupy, které z těchto studií plynou, lze do značné míry vyvrátit vyšší korelaci mezi HDP a 65
WB. S tímto faktem se setkáváme napříč oblastmi zdraví, životní satisfakce či bytové otázky. Ukazatel HDP, respektive HDP na obyvatele, má svůj význam, nikoliv však vyšší, než je míra uspokojení základních potřeb jedince. K tomu je rovněž třeba přičíst, například, stále se zvyšující nerovnost rozdělení příjmů, která použitelnost tohoto indikátoru nadále snižuje. Jako největší dosavadní handicap studií WB se jeví malá dostupnost zdrojových dat, která by umožňovala relevantní srovnání napříč časovou osou. S tím je spojena problematika nevyjasněné metodologie, která pak do jisté míry konstrukci takovéto časové osy brání. Nehledě na výsledky, které, ač s jistou mírou kompromisu, ukazují nedostatečnost HDP jakožto ukazatele prosperity společnosti, je aktivní snaha o zkoumání širších společenských souvislostí, positivní krokem, který zároveň vystupuje proti jednostrannému pohledu na pokrok. Společnost postupuje kupředu, však, je třeba, aby se každý jedinec podíval na cestu vlastní, a vlastní zdroje trvalého štěstí, spokojenosti, či WB, v tomto duchu hlubšího smyslu života, který, alespoň dle mého názoru, kolotoč neukojitelných materiálních aspirací, nemůže nabídnout. „V okamžiku, kdy se uspokojení stane, jediným motivačním principem, nezastaví se před loupeží, vraždou ani agresí“. Markýz de Sade
Poslední část této práce se zaměřuje na možné negativní dopady, které s sebou neutěšený stav jedinců, potažmo společnosti, v oblasti WB přináší. Hovoříme-li o negativních dopadech, jejich nejvyšší intenzitu lze spatřovat v oblasti zdraví duševního, respektive, v této oblasti se naprostá většina poruch způsobená rozličnými faktory, projevuje. Obecný hon za úspěchem a dokonalostí s sebou nese mnohé padlé, ať již v oblasti pracovní, či v oblasti společenské. Pracovní oblast je alespoň v rovině teoretická popsána v rámci koloběhu pracovního zatížení, oblast společenská je pak determinována například obecně působícími tlaky „dokonalé společnosti“, která svým způsobem působí onou „keep smilling tyranií“ na téměř každého jedince. Výsledná frustrace se tak může projevit i v oblastech zbytečně přízemních, jako je fyzický vzhled, potažmo s tím spojené duševní poruchy příjmu potravy, z nejznámějších jest anorexie a bulimie. Uvedená touha po dokonalosti a prvenství prorůstá společností a šokuje i ty, kteří jsou svým způsobem ideovými zachránci těchto negativních vlivů. Jak dokládá americká univerzitní studie z roku 66
1973, skupinka studentů teologie, pospíchající pod tlakem nahraného časového presu přednášet o samaritánství, neposkytne pomoc figurantovi, jenž před jejich očima omdlí. Vysvětlení 90 % těchto studentů spočívá v tom, že byli-li by mimo časový pres, pomoc by poskytli. V paralele k světlu světa dnešního, hovoříme zde o nebezpečí bezohlednosti, kterou pulzující společnost, ve které znamená každé zpomalení iluzi ztráty, přináší. Vytrácí se tak základní lidský přístup k bližnímu svému, který společnost individualizuje a radikalizuje. Negativní aspekty materiálního přebytku lze asimilovat studií Římského klubu: „Meze růstu“, která uvádí, že by naše kontrolované nehospodaření mělo pocítit krizi, a to kolem roku 2030. Studie se snaží přiblížit zdánlivě všemi vnímanou, nemnohými však reflektovanou, nadměrnou spotřebu a s tím spojené znečišťování, které by se v uvedeném roce mělo transformovat do surovinového nedostatku a jednoho velkého, znečištěného kusu odpadku. Z pohledu osobního se v době dnešní potýkám s nepochopitelným, nekontrolovaným a iracionálním konzumováním zcela nepotřebného množství zcela nepotřebných produktů. Společnost a lidé v ní přestávají věřit ve vlastní úsudek a nechávají se donekonečna ovlivňovat cizími názory, kterým se slepě podřizují. Určujícími hodnotami se staly hodnoty materiální, nikoliv lidské. O vratkosti těchto hodnot svědčí jejich častá, nutná, obměna, která ty, kteří tyto hodnoty pronásledují, nutí věnovat většinu času nekonečnému běhu, během kterého už nemají sílu ani čas pečovat o hodnoty trvalé, dlouhodobé, a tím pádem, hodnotné. Naše nenasytnost a neustálá potřeba iluzorně zvyšovat náš životní komfort vytváří mnohé paradoxy, kterými se člověk více spoutává, nežli odpoutává. Drželi-li bychom se průmyslu čtyř kol, neustálé nadbytečné (nad funkční hodnotu věci) zdokonalování všeho, čím se obklopujeme, nepřináší nic jiného, než stejně nadbytečné zdokonalování všeho, co tyto věci kontroluje a omezuje. Nula s nulou pojde, máme-li výkonný vůz a současně výkonné radary, bránící projevení jejich naddimenzovaného potenciálu. Sami sobě tak konstruujeme systémy na ochranu naší vlastní nezodpovědnosti a nenasytnosti. Nehovořím zde o asketismu, nýbrž jisté formě uměřenosti, která ulehčí přírodě, společnosti, i nám samotným.
67
Každý by tak měl, dle mého názoru, pohlédnout na smysl všech věcí, které vykonává, na jejich vnitřní smysl. Otázka, která jest položena v Komenského Labyrintu zní: „proč děláte to, co děláte“? (Sedláček, 2009). Otázkou nade vším pak zůstává, není-li směřování dnešní ekonomicky zahleděné společnosti a její ambice, o kterých pochybuje stále více lidí, neopodstatněným honem bez valného, smysluplného a hodnotného výsledku, zkrátka, není-li to všechno poněkud škoda.
68
Seznam literatury
BOK, Derek. The Official Pursuit of Happiness. In: [online]. 2011 [cit. 2012-04-20]. Dostupné z: http://www.project-syndicate.org/commentary/the-official-pursuit-ofhappiness CSIKSZENTMIHALYI, Mihaly. Mihaly Csikszentmihalyi on Flow. 2008. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/mihaly_csikszentmihalyi_on_flow.html Current issues Deutsche Bank Research: There is more to it than GDP [online]. 2006[cit. 2012-04-10]. ISBN 1612-3158. Dostupné z: http://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_ENPROD/PROD0000000000202587.PDF DEATON, Angus. Health and wellbeing around the world: Evidence from the Gallup World Poll. In: Center for Health and Wellbeing Research Program in Development Studies Princeton University and National Bureau of Economic Research [online]. 2007 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.gallup.com/se/127634/income-healthwellbeing-around-world-evidence-gallup-world-poll.aspx FORSYTH, Patrick. How to motivate people. 2nd ed. Philadelphia: Kogan Page, c2010, 148 s. Creating success. ISBN 07-494-5999-9. FROMM, Erich. Mít, nebo být?. 1. vyd. Praha: Aurora, 2001, 242 s. ISBN 80-7299036-5. GRIGORJAN, B.T. Filosofie o podstatě člověka. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1977. ISBN 23-034-77. HELD, BARBARA S. The negative side of positive psychology [online]. 2004[cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.bowdoin.edu/faculty/b/bheld/pdf/JHP-held2004.pdf How's life?: measuring well-being. OECD, c2011, 282 s. ISBN 92-641-2116-1. Human Development Report 2011 Sustainability and Equity: Towards a Better Future for All [online]. Palgrave Macmillan, 2011[cit. 2012-01-11]. ISBN 978-023-0363-311. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/media/HDR_2011_EN_Complete.pdf KELLER, Jan. Abeceda prosperity. 4., rozš. vyd. Brno: Doplněk, 2010, 183 s. Sociálně-ekologická edice. ISBN 978-807-2392-490. KELLER, Jan. Až na dno blahobytu: Jan Keller. 2. vyd. Brno: Hnutí DUHA, 1995, 143 s. ISBN 80-902-0560-7. KELLER, Jan. Organizovaná nezodpovědnost. Nový Prostor [online]. 2010, č. 358 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.novyprostor.cz/clanky/358/organizovananezodpovednost.html
69
KLÍMA, Ivan. Jak přežít blahobyt. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2001, 86 s. ISBN 80-7239072-4. KRPOUN, Zdeněk. Experiment: jak dobrý je dobrý člověk?. [online]. 2012 [cit. 201204-08]. Dostupné z: http://psychologie.cz/experiment-jak-dobry-je-dobry-clovek/ MATULOVÁ, Alexandra. Fyzická aktivita dospělých: Mapování, motivace, vztah k vybraným charakteristikám osobnosti a životní spokojenosti. Brno, 2011. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/216856/ff_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Jaroslava Dosedlová, Dr. Measures of Economic Well-being [online]. Office for National Statistics, 2011[cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.statistics.gov.uk/hub/peopleplaces/communities/societal-wellbeing Mercer’s What’s Working™ survey [online]. 2011[cit. 2012-01-09]. Dostupné z: http://www.mercer.es/press-releases/1430455 Nakupuj, dokud nepadneš. 2009. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/293233nakupuj-dokud-nepadnes/ OSBERG, Lars a Andrew SHARPE. Comparisons of Trends in GDP and Economic Well-being - the Impact of Social Capital [online]. 2001[cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.oecd.org/dataoecd/5/32/1824740.pdf PRUDKÝ, Libor. Studie o hodnotách. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 236 s. ISBN 978-807-3802-660. RIESMAN, David. Osamělý dav: studie o změnách amerického charakteru : zkrácené a revidované vydání. 2. vyd., V Kalichu 1. Překlad Igor Hájek, Marcela Hájková. Praha: Kalich, 2007, 345 s. ISBN 978-807-0170-625. ROGERS, Simon. So, how do you measure wellbeing and happiness?. Theguardian [online]. 2011 [cit. 2012-01-09]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/news/datablog/2011/jul/25/wellbeing-happiness-officenational-statistics SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. vyd. Praha: 65. pole, 2009, 270 s. ISBN 978-80903944-3-8. SHARPE, Andrew. A Survey of Indicators of Economic and Social Well-being [online]. Centre for the Study of Living Standards, 1999[cit. 2012-01-11]. Dostupné z: http://www.csls.ca/reports/paper3a.pdf SIMMEL, Georg. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. 2. vyd. Překlad Otakar Vochoč. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, 206 s. KLAS (Klasická sociologická tradice), 1. sv. ISBN 80-58204-08-8.
70
SINGER, Peter. Can We Increase Gross National Happiness?. [online]. 2011 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.project-syndicate.org/commentary/can-weincrease-gross-national-happinessSLEZÁČKOVÁ, Alena. Pozitivní psychologie – věda nejen o štěstí. E-psychologie [online]. 2010, roč. 4, č. 3 [cit. 2012-01-09]. ISSN ISSN 1802-8853. Dostupné z: http://e-psycholog.eu/pdf/slezackova.pdf SMÉKAL, Ladislav. Hledání zdraví v organizaci - psychologický well-being a jeho vztah k transformačnímu leadershipu [online]. Brno, 2007 [cit. 2012-01-09]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/42881/fss_m/Diplomova_prace.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita. The Canadian Index of Wellbeing: Measuring what matters [online]. 2011[cit. 201204-25]. Dostupné z: http://ciw.ca/reports/en/Reports%20and%20FAQs/Canadian_Index_of_WellbeingTechnicalPaper-FINAL.pdf The Depression Report: A New Deal for Depression and Anxiety Disorders [online]. London School of Economics, 2006[cit. 2012-01-13]. Dostupné z: http://cep.lse.ac.uk/textonly/research/mentalhealth/DEPRESSION_REPORT_LAYAR D.pdf THE INTERNATIONAL DOI FOUNDATION. Digital object identifier system [online]. 2012 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.doi.org/index.html THURN, Valentin. Z popelnice do lednice. 2011. Dostupné z: http://www.jedensvet.cz/2012/filmy-a-z/21175 Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů. V čes. jaz. vyd. 1. Editor Ian P McGreal. Překlad Martin Pokorný. Praha: Prostor, 1997, 707 s. Obzor (Prostor), sv. 10. ISBN 80-851-9061-3. WINKELMANN, Liliana a Rainer WINKELMANN. Why are the Unemployed So Unhappy?: Evidence from Panel Data. Economica: Blackwell Publishing on behalf of The London School of Economics and Political Science [online]. 2008, č. 257, s. 1-15 [cit. 2012-01-13]. Dostupné z: http://www.jstor.org/pss/2555127 YASUTO, Yoshizoe. STATISTICS COUNCIL, Japan. Japanese Statistics and Happiness Measurement. 2007. Zelená kniha: Zlepšení duševního zdraví obyvatelstva, na cestě ke strategii duševního zdraví pro Evropskou unii [online]. Komise Evropských společenství, 2005[cit. 2012-01-13]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/com/2005/com2005_0484cs01.pdf
71
Seznam obrázků
Obr. 1 Mnohé elementy WB a štěstí
14
Obr. 2 Uspořádání potřeb podle Abrahama Maslowa
17
Obr. 3 Mandala Well-Beingu
32
Obr. 4 Trend vývoje kanadského WB v jeho 8 oblastech a konfrontaci s HDP
35
Obr. 5 Rámcové oblasti studia WB
38
Obr. 6 Čistý disponibilní příjem domácností jako podíl na HDP, 1995/2004
39
Obr. 7 Očekávaná délka života a HDP p.c., 2009
41
Obr. 8 Čas strávený dobrovolnickou činností.
43
Obr. 9 Důvěra v instituce, důvěra vládě, 2010
44
Obr. 10 HDP per capita ve vztahu k rokům života afektovaným nemocí pramenící z nekvalitního životního prostředí
45
Obr. 11 Vnímaná životní spokojenost na škále 0-10, 2010
47
Obr. 12 Nízká korelace mezi HDP na obyvatele a vnímanou životní spokojeností
48
Obr. 13 Životní spokojenost, HDP per capita a věk
52
Obr. 14 Spokojenost se zdravím, HDP per capita a věk
53
Obr. 15 Koloběh neadekvátního pracovního zatížení
59
Obr. 16 Oblasti původu neschopnosti obyvatel podílet se na ekonomické činnosti, 2008
61
72
ANOTAČNÍ ZÁZNAM AUTOR
Petr Freimann
STUDIJNÍ OBOR
6208R087 Podniková ekonomika a management obchodu Alternativní ukazatele prosperity – indexy Well-Beingu
NÁZEV PRÁCE VEDOUCÍ PRÁCE
doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.
INSTITUT
IEP – Institut ekonomie a práva
POČET STRAN
62
POČET OBRÁZKŮ
16
POČET TABULEK
0
POČET PŘÍLOH
0
STRUČNÝ POPIS
Tato bakalářská práce si dává za cíl poukázat na dosavadní výsledky práce výzkumných institucí, zabývajících se měřením prosperity ve společnosti, nikoliv však skrze běžná, ekonomická měřítka, jako je HDP, nýbrž skrze zkoumání hodnot alternativních, které nelze prostě ekonomicky vyčíslit. Výsledkem tohoto snažení má být pro čtenáře zajímavá konfrontace mezi všeobecně vnímaným pohledem na růst společnosti a pohledem alternativním, který na prvním místě zpravidla neuvažuje ekonomické bohatství. Práce rovněž akcentuje lidskou stránku věci a poukazuje na tradiční hodnoty, jejichž vymírání je, v dnešní poněkud zběsile ubíhající společnosti, zcela evidentní, a to často na úkor nás samotných. Tyto negativní dopady nalézání pozlátka, tedy dopady na psychiku jednotlivce, potažmo na celou společnost, provázejí v různé podobě celou touto prací.
ROK ODEVZDÁNÍ
2012
KLÍČOVÁ SLOVA Well-Being, Spokojenost, Zdraví, Kvalita života, Bohatství
PRÁCE OBSAHUJE UTAJENÉ ČÁSTI: Ne.
73
ANNOTATION AUTHOR
Petr Freimann
FIELD
6208R087 Business Management and Sales Alternative indicators of prosperity – Well-Being indexes
THESIS TITLE
SUPERVISOR
doc. Ing. Stanislav Šaroch, Ph.D.
INSTITUTE
Institute of Economics and Law
NUMBER OF PAGES
62
NUMBER OF PICTURES
16
NUMBER OF TABLES
0
NUMBER OF APPENDICES
0
SUMMARY
YEAR
2012
The aim of this thesis is to reveal results concerning Well-being measurement in the society, which have been achieved by the research organizations so far. Not through the common measurement, when only GDP is considered, but through the special formed questionnaires, which are focused on the core of this problematic, people or their representative samples. The result of this work should have been an interesting confrontation between the generally perceived view of the growth and the alternative view, which does not rank, usually, economic wealth in the first place. Moreover, I am considering changes in our society regarding disappearing of the traditional values and the negative affects which it brings to ours daily lives.
KEY WORDS
Well-Being,Satisfaction,Quality of life, Health, Wealth
THESIS INCLUDES UNDISCLOSED PARTS: No
74
