VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁPRÁCE
2011
Aneta Vojtíšková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní studia - diplomacie
Diplomatický protokol a praktické otázky obchodní etikety v USA
Autor: Aneta Vojtíšková Vedoucí práce: JUDr. Zdeněk Matějka
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Diplomatický protokol a praktické otázky obchodní etikety v USA“ vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.
V Praze dne 17. 5. 2011
............................................ Aneta Vojtíšková
Poděkování Ráda bych poděkovala panu JUDr. Zdeňku Matějkovi za vedení této bakalářské práce a za jeho cenné rady. Zároveň bych chtěla poděkovat Ing. Martinu Dvořákovi a JUDr. Jiřímu Všetečkovi za jejich odborné připomínky.
Obsah Úvod ................................................................................................................................... 1 1.
Obchodní protokol a charakteristika obchodní etikety v USA ................................... 3 Základní fakta o americké společnosti a jejich vliv na obchodní jednání ........... 4
1.1
1.2 Američané v osobním a pracovním ţivotě ............................................................... 5
2.
1.3
Analýza USA - Geert Hofstede ............................................................................ 8
1.4
Ekonomická charakteristika země a současné trendy na americkém trhu ......... 10
Vybrané otázky společenské a obchodní etikety ...................................................... 13 2.1
Společenská významnost ................................................................................ 13
2.2
Představování a oslovování ............................................................................ 13
2.3
Vizitky ............................................................................................................ 14
2.4
Internetový protokol ....................................................................................... 15
2.5
Mobilní etiketa ............................................................................................... 16
2.6
Etiketa darování .............................................................................................. 17
2.7
Etiketa oblékání .............................................................................................. 18
2.8
Etiketa stolování ............................................................................................. 19
2.9
Společenské události ...................................................................................... 20 Specifika průběhu jednání s americkým partnerem.................................... 21
2.10
3.
2.10.1
Strategie vyjednávání .......................................................................... 22
2.10.2
Nejčastěji pouţívané taktiky vyjednávání ........................................... 23
Diplomatický protokol Spojených států amerických ................................................ 25 3.1
Význam diplomatických styků ....................................................................... 26
3.2
Protokolární pořadí ......................................................................................... 26
3.2.1
Protokolární pořadí osob ......................................................................... 26
3.2.2
Protokolární pořadí v diplomatickém sboru............................................ 28
3.3
Tituly a formy adresování .............................................................................. 29
3.3.1
Funkční zdvořilostní tituly ...................................................................... 29
3.3.2
Osobní zdvořilostní tituly........................................................................ 30
3.4
Oficiální návštěvy a zábava zahraničních hodnostářů ................................... 31
3.4.1 3.5
Harmonogram zahraniční návštěvy ........................................................ 32
Etiketa pouţívání americké vlajky a hymny .................................................. 34
Závěr ................................................................................................................................. 36 Seznam literatury .............................................................................................................. 39
Seznam obrázků a tabulek ................................................................................................ 44 Seznam příloh ................................................................................................................... 44
Úvod Díky neustálým inovacím digitálních technologií umoţňujících nevídané moţnosti v oblasti okamţité výměny názorů a nápadů, se komunikace v obchodním a diplomatickém světě výrazně zrychlila. Právě však rychlost jednání vede v současné době k opomíjení formalit a zdvořilostního chování, které jsou tak podstatné k úspěšnému naplnění obchodních a diplomatických cílů. Pro vstup na americký trh je důleţitá nejen dokonalá znalost podnikatelského prostředí, ale také znalost kulturních a společenských pravidel obchodního protokolu Spojených států. Jedině obchodník či diplomat přirozeně ovládající pravidla vhodného oblékání, představování, správného společenského stolování a slušného vystupování si dokáţe podmanit svého partnera. Jak prohlásil americký milionář B.C. Forbes: „Slušnost nic nestojí, ale může přinést velké zisky jak jednotlivci, tak firmě.“ Dobrá znalost americké kultury, hodnotového systému a pravidel obchodního i diplomatického protokolu dodává potřebnou jistotu a uvolněnost při jednání s Američany. V této
práci
se
proto
budu
zabývat
problematikou
obchodní
etikety
a diplomatického protokolu Spojených států amerických. Práce si klade za cíl poskytnout hlubší informace v oblasti obchodního protokolu a společenského styku, zejména vylíčit jejich specifické znaky i vlivy, a připravit tak lépe na obchodní jednání s americkým partnerem. Druhým cílem práce je podat základní informace o diplomatickém protokolu a diplomatické praxi ve Spojených státech. Práce je určena podnikatelům, kteří uvaţují o navázání obchodních vztahů s Američany či osobám pohybujícím se v diplomatickém prostředí. K sestavení práce byla pouţita analyticko-syntetická metoda postupu a odborné konzultace s Ing. Martinem Dvořákem, obchodním radou na zastupitelském úřadě ČR v USA ve Washingtonu. Hlavními zdroji jsou zejména americká a české literatura, které jsem doplňovala aktuálními informacemi z internetu. Obecně mohu konstatovat vskutku malé mnoţství relevantních článků napsaných v češtině. Práce je rozdělená do tří částí. První kapitola vysvětluje pojem obchodní protokol a základní rysy americké společnosti mající vliv na obchodní jednání. Hofstedeho analýza
kulturních
dimenzí
mi
pomáhá
přiblíţit
chování
Američanů
nejen
v profesionálním ţivotě, ale také v tom osobním. V poslední části se soustředím na
1
ekonomickou charakteristiku země, současné trendy, vyhlídky do budoucna a význam pro obchodní jednání. V druhé kapitole se zaměřuji na vysvětlení základních pravidel společenského chování a obchodní etikety. V jednotlivých podkapitolách je rozebrána problematika společenské významnosti, představování, internetové a mobilní etikety, pouţívání vizitek, etikety darování, oblékání a společenského stolování. V závěru kapitoly zmiňuji příklady nejběţnějších společenských podniků a líčím průběh jednání s americkými obchodníky včetně nejčastěji pouţívaných vyjednávacích taktik. Ve třetí kapitole podávám stručný přehled o diplomatickém protokolu a diplomatické praxi ve Spojených státech. Kapitola je rozdělena do pěti podkapitol. V té první rozebírám význam diplomatických styků. Ve druhé a třetí podkapitole se věnuji záludnostem týkajících se protokolárního pořadí nejvyšších státních úředníků a správnému oslovování osob ve veřejných funkcích. Předposlední podkapitola blíţe specifikuje, jak vypadá harmonogram zahraniční návštěvy ve Spojených státech, jaký je její účel a jak probíhá společenská večeře v Bílém domě. Kapitola je ukončena zmínkou o etiketě pouţívání americké státní vlajky a hymny. Vzhledem k rozmanitosti americké kultury se samozřejmě můţe v jednotlivých regionech mírně lišit i obchodní protokol jednotlivých států Unie. Ve své práci se zaměřuji především na protokol typický pro severo-východní pobřeţí Spojených států. Zachycení rozdílů obchodního protokolu v jednotlivých státech je moţné zváţit v rámci případného rozšíření tohoto tématu v diplomové práci.
2
1. Obchodní protokol a charakteristika obchodní etikety v USA Dobré způsoby chování nemusí být uvedeny v popisu práce, častokrát však hrají klíčovou roli při uzavírání obchodu s americkými partnery. Obchodní protokol, častěji označován jako obchodní etiketa, znamená dodrţování psaných i nepsaných norem, pravidel a zvyklostí, které nám umoţňují spolupracovat s kolegy, zaměstnanci i obchodními partnery. Řídí se jimi obchodní strany v pracovním prostředí. V současné době je totiţ dodrţování obchodního protokolu mnohdy významnější neţ profesionální dovednosti jednotlivých účastníků při uzavírání obchodu. Pokud víte, jak s grácií a stylem dodrţovat společenský kodex, budete mít mezi svými konkurenty nemalou výhodu. Všichni obchodní experti se shodují, ţe dobré mravy podporují dobrý obchod. Studie jedné nevýdělečné organizace dokazuje, ţe 79% Američanů povaţuje nedostatek respektu a zdvořilosti na pracovišti za váţný problém. Dokonce více neţ 70% z nich si myslí, ţe v minulosti lidé jednali s větší zdvořilostí neţ je tomu dnes.1 Vrcholový management ve většině korporací rovněţ souhlasí s tvrzením, ţe některé obchodní problémy přímo souvisí s nedostatkem znalosti a dovednosti v oblasti týkající se obchodní etikety.2 „Etiketa je to, co děláte a říkáte, když se lidé dívají a poslouchají. To, co si skutečně vy osobně myslíte, je vaše věc.“3 Růst mezinárodního obchodu a zvýšení počtu menšinových národností na americkém pracovním trhu vede k častějším interakcím mezi lidmi odlišných kultur. Obchodní protokol Spojených států je velmi ovlivněn mutikulturálními názory a postoji v americké společnosti. Všechny tyto aspekty se potom odráţí v kaţdodenním ţivotě na pracovišti a přispívají k dlouhodobé obchodní spolupráci. Současná obchodní etiketa uţ není jen o tom vědět, jakou vidličku pouţít, kdy je vhodné se usmát a při jakých příleţitostech se nosí oblek. Jako moderní obchodník 1
KATZ Mia: Examing the Etiquette Edge, Women in Business, červenec 2005, s. 35, [online], [cit. 15-5-2011], dostupné z
. 2 LAZORCHAK Shirley A.: Business Protocol and Etiquette: Preparing Students for the Global Business Environment, Journal of Family and Consumer Science, leden 2000, s. 100, [online], [cit. 15-5-2011], dostupné z . 3 HUDSON Virginia C., JIGS O Ye and JULEPS: Women's words on etiquette..., [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z: .
3
musíte vědět, jak komunikovat se svým zákazníkem, jak se cítit sebevědomě a přirozeně, jak se správně představit a jak oslovit své obchodní partnery. Musíte umět ovládat etiketu písemného projevu a rovněţ vědět jak a kdy je vhodné jednat po telefonu. Musíte pochopit
komplexnost přípravy obchodního
jednání
a
rozlišit
hlavní formy
společenských podniků. Vědomí, ţe jste dobře informováni, vám dodává sebevědomí a jistotu, která je podstatná pro vytvoření pozitivního prvního dojmu. Musíte si uvědomit, ţe pokud první dojem bude negativní, bude potřebovat dalších osm pozitivních setkání, abyste napravili vaše chyby.4
1.1 Základní fakta o americké společnosti a jejich vliv na obchodní jednání Kořeny současných obyvatel Spojených států sahají snad do všech částí světa. Američanem se můţete stát jak narozením, tak i jednoduše během svého ţivota. Mnohonárodnost je v USA proto něco, co musí kaţdý cizí obchodník brát na zřetel. V zemi, která se rozkládá na více neţ devíti milionech kilometrech čtverečných, není překvapivé, ţe zde najdete rozličná podnebí, krajinu, ale také rozdílné ţivotní styly lidí, obývající tento pestrý stát.5 Oblast severovýchodu USA, přibliţně od státu Maryland či Pensylvánie na sever, je velmi rychlá a dynamická. Největší města této oblasti (New York, Washington, Boston) jsou americká centra obchodu, politiky, vzdělanosti a financí. Na jihovýchodě se setkáte s vřelými a pohostinnými lidmi (Georgia aj.), spíše konzervativního zaměření. Ţivotní tempo je zde pomalejší. Vzhledem k příznivému podnebí se tento region velmi brzy orientoval na zemědělství. Floridské město Miami je centrem „Latinské Ameriky v USA“. Hispánská komunita obecně silně ovlivňuje ţivot zejména v jiţních státech Unie. Středozápad (Midwest) je oblastí velmi úrodnou, ideální k zemědělství. Vysoká produkce ovsa, pšenice a kukuřice jí zajistila přezdívku „obilnice států“. Lidé mají praktický přístup k věcem a tvrdě pracují. Často jsou velmi silně náboţensky a rodinně zaměřeni.
4
Chaney L. H., Martin C. St. J.: The Essential Guide to Business Etiquette, 1.vyd., Oxford: Praeger Publisher, 2007, 187 s., ISBN 9781846450440, s. xii. 5 USA Study Guide, Regional differences in United States, [online], [cit. 20-04-2011], dostupné z .
4
Západní část USA můţe být vnímána obecně jako pomalejší neţ východ země. To je dáno markantními rozdíly v krajině a klimatu. Kulturním fenoménem je zde především Kalifornie, která velice ochotně přijímá jakékoliv nové podněty a mnoho kulturních i technologických inovací. Západní sloţení obyvatelstva je povaţováno za nejrozmanitější směs přistěhovalců ze všech ostatních regionů. Kulturní orientace jednotlivce ve Spojených státech je odvozena nejen od geografických rysů, ale také od společenské třídy, politické orientace, náboţenství a etnického členství ve skupině.6 Obyvatele nespojuje jejich původ, ale především sdílené hodnoty a postoje jako je například svoboda jednání a vyjadřování, individualizmus a optimismus. Navzdory výrazné rozmanitosti národa lze konstatovat řadu prvků, které americkou společnost charakterizují jako celek.
1.2 Američané v osobním a pracovním životě Američané jsou velmi věřící národ. Víra hraje v jejich ţivotě důleţitou roli. Jak je vidět na grafu 1, více neţ polovina se hlásí k protestantskému náboţenství. Necelých 25 % tvoří římskokatolíci. Mezi menšinové skupiny patří ţidé (1,6 %), muslimové, hinduisté a budhisté. Obrázek 1: Náboţenství v USA
Zdroj: The Pew Forum, U.S. Religious landscape survey, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 6
THOMPSON, William, HICKEY J.: Society in Focus, 5. edi., Boston: Publisher Allyn & Bacon, 2004, 688 s., ISBN 0205413651, s.154.
5
Dodrţovat zdravý ţivotní styl je v současné době v Americe velkým trendem. V posledních letech se klade velký důraz na vyváţený jídelníček a zdravou stravu. Kouření je posuzováno jako negativní a na veřejných místech je i zakázáno. Rovněţ je velice oblíbené mít členství v nějakém sportovním klubu a účastnit se dobročinných akcí. Američané velmi často vyuţívají těchto členství k navázání nových kontaktů, ať jiţ z důvodů osobních či obchodních.7 Nebezpečí obezity se tedy týká především slabších příjmových skupin, které nesportují a nekupují si zdravou a pestrou stravu. Konzumace alkoholu je v USA legálně dovolena aţ osobám starším 21 let, na rozdíl od většiny evropských států, kde je zákonná hranice o 3 roky niţší. V osobním styku jsou Američané velice zdvořilí, na středoevropské poměry někdy aţ příliš. Zdvořilostním spojením „I’m sorry…“ mnohokrát začínají společenskou komunikaci. Mohlo by se zdát, ţe jsou nejistí, avšak opak bývá pravdou. Američané i nepříjemné věci říkají velice zdvořile se snahou vyhnout se přímé konfrontaci a dovést přitom záleţitost do konce. Nemají problém s rychlým rozhodováním a vyjadřováním.8 Průvodním znakem americké obchodní kultury je snaha o jednoduchost a přímost. Země neomezených moţností je postavena zejména na silné víře ve spravedlnost mezi lidmi, volné soutěţi a na rovnoprávnosti lidí bez ohledu na národní příslušnost, víru, věk a pohlaví. Původním myšlenkovým základem je „American Dream“, splnění si svého amerického snu v zemi, která favorizuje prosazení ve společnosti bez rozdílu zázemí, ze kterého pocházíme.9 Klíčovým prvkem společenského statusu je totiţ úspěch.10 V porovnání s Evropany mají Američané daleko méně dní dovolené, a proto se snaţí maximálně vyuţít pracovního volna. Během státních svátků je proto nevhodné snaţit se s Američany domlouvat pracovní setkání. V období svátků jako jsou Memorial Day (květen), Independence Day (červenec), Labor Day (září), Thanksgiving (listopad) či Vánoce věnují svůj volný čas primárně vlastní rodině a svým blízkým. Vţdy ovšem existují výjimky, záleţí na konkrétních okolnostech či naléhavosti.11 7
WEILAND M., WILSEY S.: State by state: a panoramic portrait of America, New York: Harper Collins, 2008, 572 s., ISBN 978006149095, s. 149. 8 Business Info.cz, Základní informace o teritoriu Spojených států, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z . 9 WARSHAUER M.: Who wants to be a millionaire, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z . 10 STETSON M. D., MCBRIDE E. D.: Women's rights in the USA: policy debates and gender roles, 3.vyd. NewYork: Routledge, 2004, 426 s., ISBN 9780415944786, s. 232. 11 Business Info.cz, Základní informace o teritoriu Spojených států, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z .
6
Při obchodním jednání Američané očekávají ţivou komunikaci a aktivní zapojení obou vyjednávacích stran. Náhlé ticho v jednání Američany znervózňuje. Dlouhé odmlky v komunikaci si totiţ nedokáţou vysvětlit. Písemný styk je zaloţen především na elektronické poště, která by ideálně měla být zodpovězena do 24 hodin. E-mailová a telefonická komunikace je základem udrţování obchodních vztahů. Američané chtějí věci řešit rychle a hned. Networking je velmi oblíbená aktivita nejen amerických manaţerů, ale i studentů a podnikatelů. Jedná se o navazování neformálních kontaktů na společenských akcích. Při networkingových akcích je moţné oslovit de facto kohokoli, kdo je v danou chvíli volný. Rozhovor je moţné ihned směřovat k podstatě, tj. co oba dělají a jestli mezi nimi existuje něco společného, co by mohlo vést ke vzájemnému obchodu. Ukončení konverzace po kratší době rozhovoru není povaţováno za nezdvořilé. Stejný přístup partnerů však budete moci očekávat v případě, ţe sami nezaujmete či Vaše obchodní moţnosti partner vyhodnotí jako pro něho nezajímavé. Dostatek vizitek na rozdávání při cestách do USA je proto zcela nezbytný. 12 Osobní finance jsou jedním z tabuizovaných témat. Statut a majetek obchodního partnera je dán pracovním místem, místem bydliště, školou, kterou navštěvují děti a také dosaţeným vzděláním, které ho řadí do určité profesionální skupiny. Je časté, ţe plat vedoucích větších korporací (CEO) je veřejně známý. Běţnou součástí obchodního ţivota v USA však jsou obchodní snídaně, obědy a večeře, které většinou platí hostitel. Při méně formálních setkání, kterých se účastní více lidí jen volně spojených do jedné skupiny (společné sledování sportovního utkání v baru apod.) platí kaţdý sám za sebe.13 Riziko je v USA bráno jako součást ţivota a podnikání. Neúspěch v podnikání není ostudou, ale běţný konec mnoha podnikatelských projektů a v ţádném případě nevypovídá nic negativního o daném člověku. Neuspět a začít znovu je normální.14 „Time is money“, říkají s oblibou Američané a dodávají, ţe stejně tak jako peníze můţe být čas investován buď efektivně, nebo neefektivně ztracen. Benjamin Franklin řekl: „Miluješ život? Tedy nemrhej časem, neboť to je ten materiál, z něhož se dělá
12
The Riley Guide, Network, Interview, & Negotiate or How to Job Search, květen 2011, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z < http://www.rileyguide.com/network.html#netprep >. 13 International Business Etiquette and Manners, United States of America, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z < http://www.cyborlink.com/besite/us.htm>. 14 Business Info.cz, Základní informace o teritoriu Spojených států, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z .
7
život.“15Aktivity vedoucí ke ztrátě času amerického obchodníka bude dotyčný vnímat tak, ţe ho chceme okrást o něco cenného. O úsporu času se rovněţ stará i velká spousta amerických zařízení a výrobků, jako například myšlenka pouţívání elektrického ořezávátka, nebo celosvětově rozšířené fastfoody, či tzv. TV-dinners, které stačí ohřát pár minut v mikrovlnné troubě a večeře je hotová.16 Pro cizince můţe být jedním z nejvíce znepokojujících aspektů obchodování s Američany jejich tendence k improvizování při jednáních. Daná technika se nazývá brainstorming a spočívá v generování mnoţství nápadů na dané téma. Je zaloţena na skupinovém výkonu a nosnou myšlenkou je vţdy určitý předpoklad. Američané v těchto okamţicích očekávají okamţitou zpětnou vazbu, názor, od své obchodní protistrany. Takovýto způsob jednání můţe působit neuspořádaně a impulzivně. Jednou z velkých nevýhod této metody můţe být fakt, ţe nápady, které nejsou moc dobré, mohou skončit jako plnohodnotně relevantní.17
1.3 Analýza USA - Geert Hofstede Na základě dat získaných v pobočkách IBM Hofstede identifikoval pět univerzálních kulturních dimenzí, kterými lze charakterizovat národní, regionální, komunitní, organizační a taky třídní kultury. Všechny dimenze jsou bipolární, jsou měřeny indexy, které mohou nabývat hodnot v rozmezí 0-100 bodů. Obrázek 2: Hofstedeho analýza kulturních dimenzí v USA
Zdroj: Geert Hofstede, Cultural Dimensions. [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 15
Citáty slavných osobností, [online], [ cit. 21-04-2011], dostupné z . 16 ENGEL Dean W., PETTERSON L.: Passport USA: your pocket guide to American business, culture & etiquette, World Trade Press, 1996, 96 s., ISBN 9781885073150, s. 57 17 Tamtéţ, s. 5
8
Power Distance Index (PDI) – Index rozdělení moci Oproti světovému průměru (55), tato hodnota v USA nedosahuje ani 40. Lze tedy konstatovat, ţe v USA existuje velká rovnost mezi sociálními vrstvami, vládními organizacemi a rodinami. Díky tomuto faktu dochází k častější spolupráci a vytváří se tak stabilnější prostředí.18 Individualism (IDV) – Individualismus Narozdíl od PDI, míra individualismu ve Spojených státech je velmi vysoká. Tato hodnota naznačuje společnost s relativně volnými vazbami na ostatní lidi, spoléhající zejména na sebe samotnou a na své nejbliţší. Masculinity (MAS) – Muţskost Maskulinita je další z vysokých hodnot Hofstedeho dimenzí. Hodnota se pohybuje nad bodem 60, coţ v komparaci se světovým průměrem (50) jasně signalizuje vyšší stupeň rozdělení úloh mezi muţem a ţenou ve společnosti. Muţi více dominují v mocenském postavení a ţeny jsou tudíţ výrazněji asertivnější. Soutěţivost mezi oběma pohlavími a snaha ţen prosadit se ve společnosti je zde velmi markantní. Postavení ţen v obchodním prostředí se neustále zlepšuje. V některých amerických nadnárodních korporacích se dokonce můţeme setkat se stanovenými kvótami, které přesně určují počet pracovních pozic, které musí být vykonávány ţenou. Při pracovních pohovorech na tyto pozice má potom ţena zvýhodněné postavení. Uncertainty Avoidance (UAI) - Výhýbání se nejistotě Index vyhýbání se nejistotě je v USA niţší neţ v ostatních částech světa. Jak jiţ bylo řečeno, riziko je bráno jako součást ţivota. Americká společnost není svázána velkým počtem pravidel. Index značí větší toleranci, co se různých názorů a myšlenek týče. Long-Term Orientation (LTO) – Dlouhodobá orientace Posledním dimenzí analýzy je část zaměřená na dlouhodobou orientaci. Je to jediná dimenze, která byla získána z čínského výzkumu hodnot. Jiţ Konfucius 500 let před naším letopočtem se o ní zmiňoval. Spojené státy byly zařazeny mezi státy s dlouhodobou orientací, avšak v porovnání se světovým průměrem 45, se řadí mezi státy s niţší LTO. Z toho plyne, ţe Američané mají určitý respekt k tradicím, ale zároveň je vnímají spíše jako nutné plnění společenských povinností.19
18
Clearly Cultural, Making Sense of Cross Cultural Communication, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z . 19 Geert Hofstede, Cultural Dimensions, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z .
9
1.4 Ekonomická charakteristika země a současné trendy na americkém trhu Spojené státy jsou stále nejvyspělejší ekonomikou na světě s vysokou ţivotní úrovní obyvatelstva, a to i po dramatickém ochlazení na rezidenčním realitním trhu v USA v roce 2007, které se podstatnou měrou spolupodílelo na odstartování globální úvěrové a následně komplexní ekonomické krize.20 Jsou největším světovým dovozcem a třetím největším vývozcem po Číně a SRN. Celkové HDP USA se podílí na světovém HDP 21 %.21 Tabulka 1: Základní makroekonomické ukazatele 2005–2010 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Reálný růst HDP (%) - roční
3,1
2,7
1,9
0
-2,6
2,0
Zahraniční obchod - bilance (mld. USD) -714 -759 -702 -699 -375 -379,1 Roční inflace (%)
3,4
3,2
2,8
3,8
-0,4
0,9
Míra nezaměstnanosti (% průměr/rok)
5,1
4,6
4,6
5,8
9,3
9,6
Rozpočet - bilance (mld. USD) Vládní dluh / HDP (%)
-318 -248 -161 -459 -1416 -1294 62,8 63,5 64,0 69,2 83,3
94,3
Zdroj: U.S. Department of Commerce Bureau of Economic Analysis, dostupné z .
Z tabulky základních makroekonomických hodnot lze vyčíst, ţe váţným problémem celé americké společnosti i ekonomiky v roce 2010 nadále zůstává poměrně vysoká míra nezaměstnanosti (stále se pohybující kolem 9,6 %), rekordně vysoká míra deficitu federálního rozpočtu a rostoucí deficit zahraničního obchodu. USA vykazují tradičně deficit obchodu se zboţím a naopak vykazují přebytek v obchodu se sluţbami. Vládní dluh se nyní pohybuje na úrovni 93 % HDP (nominálně více neţ 13.700 mld. USD). Za posledních 5 let se vládní dluh zvýšil o téměř 60 %, coţ je velmi varovný vývoj. 20
Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, USA po krizi, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 21 Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, Stručná charaktristika amerického trhu, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z.
10
Za účelem sníţení obchodního deficitu schválila22 Sněmovna reprezentantů (the US House of Representatives) návrh zákona23, který by měl přijmout určitá odvetná opatření na dovoz veškerého zboţí ze zemí, které trvale manipulují s kursem své měny.24 Autoři zákona mají na mysli především Čínu. Zvolenými instrumenty hospodářské politiky Spojených států jsou vyrovnávací a antidumpingová cla. Cíl manipulujících zemí je zřejmý - zlevnit export do USA a zdraţit dovoz amerického zboţí.25 Předpověď růstu americké ekonomiky pro rok 2011 se pohybuje kolem +3%.26 Trh USA má ovšem stále obrovský potenciál díky více neţ 300 mil. většinou bohatých spotřebitelů. Zároveň se jedná o trh mimořádně konkurenční a komplikovanější ve srovnání s trhem zemí EU. Podnikatelské prostředí v USA je totiţ mnohem pruţnější. Američané očekávají rychlé a přímé jednání, jasnou a stručnou argumentaci, reakci na změnu poptávky, dodrţování termínů, velmi aktivní přístup a okamţitou komunikaci v případě problémů.27 Hledí si svých zákazníků a poskytují široký sortiment doplňkových sluţeb, jako na příklad moţnost nákupu po internetu, platby na splátky, vrácení zboţí bez udání důvodu a další. Mezi základní poţadavky na zahraniční dodavatele rovněţ patří výborná znalost angličtiny. Pokud ji obchodní partner nemá, je naprosto běţné přizvat si k jednání tlumočníka. Díky vysokému podílu hispánské menšiny můţe k obchodnímu úspěchu navíc pomoci španělština, která je druhým oficiálním jazykem zejména v jiţní části USA, na Floridě, blízko hranic s Mexikem a ve velkých městech.28 Nedílnou součástí podnikové politiky USA jsou také etické kodexy. Jiţ v sedmdesátých letech začaly společnosti zavádět do svých podniků povinné semináře na téma etika managementu. Kauzy velkých amerických firem, jako je NIKE nebo Hershey´s, které byly obviněny ze zneuţívání dětí vyrábějících jejich produkty v Asii, 22
29. září 2010 „Currency Reform for Fair Trade Act“ 24 Téměř polovinu celkového obchodního deficitu USA tvoří totiţ obchod s Čínou, která dlouhodobě podhodnocuje yuan. 25 Govtrack.us, Text of H. Res. 1674 [111th]: Providing for consideration of the bill (H.R. 847) to amend the Public Health Service Act to..., 29. 9. 2010, [online], [cit. 21-03-2011], dostupné z . 26 Business info.cz, Spojené státy americké: Očekávaný vývoj v teritoriu, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 27 Velvyslanectví ČR ve Washingtonu, Stručná charakteristika amerického trhu, [online], [cit. 22-03-2011], dostupné z. 28 SHIPPEY C. K.., INTERNATIONAL A.: USA business: the portable encyclopedia for doing business with the United States, World Trade Press, 1995, 504 s., ISBN 9781885073013, s. 5. 23
11
jen přispěly ke kladení ještě většího důrazu na etiku podnikání i v budoucnu. Za posledních 10 let vzrostl v USA tlak na firmy, aby netolerovaly dětskou práci ani u svých subdodavatelů.29 Neopomenutelným trendem posledních let je zvyšování úrovně společenské a obchodní etikety v amerických společnostech. Pro své zaměstnance firmy organizují několikadenní semináře, aby si tak osvojili základní pravidla etikety, které následně hojně uplatňují při společenských příleţitostech nejen se svými obchodními partnery, ale také mezi sebou.
29
International Labour Rights Forum, Hershey Chocolate Linked to Child Labour, 17. 9. 2010, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z .
12
2. Vybrané otázky společenské a obchodní etikety Společenské chování je schopnost člověka reagovat na různé situace, které se ve společenském styku vyskytují. Tato reakce by měla odpovídat zvyklostem a pravidlům uznávaným v dané společnosti. Pravidla společenského styku se neustále mění. Přizpůsobují se potřebám společnosti. Z obecných kategorií společenského styku, mezi které patří slušnost, zdvořilost a takt, je právě poslední jmenovaný tím nejsloţitějším.30 V praxi jde o to, jak se v konkrétní situaci zachovat, jakou formu zvolit, abychom danou osobu neurazili, ani ji jinak nepoškodili. S taktem se člověk nenarodí. Taktní jednání je do určité míry umění, kterému se člověk musí naučit, aby ho mohl vyuţívat nejen v osobním ţivotě, ale rovněţ i v ţivotě profesionálním. Společenské chování se totiţ jiţ dávno stalo nutnou pracovní dovedností nejen ve Spojených státech.
2.1
Společenská významnost Ve společenské etiketě neplatí právo rovnosti, které uzákonila americká ústava.
Ve společnosti jsou tři kategorie významnosti, ţena, starší a nadřízený. Těm je nutné prokázat úctu například tak, ţe jsou usazeni na čestná místa, je jim dána přednost ve dveřích, jsou pozdraveni ve výtahu atd. Podle většiny společenských příruček a rad je nejčastější situací, ţe ţena má přednost vţdy a všude. Ovšem i o toto tvrzení se nelze vţdy opírat. Je-li představována velmi mladá ţena svému nadřízenému, o mnoho let staršímu muţi, je nutno dát přednost muţi.31 Absolutní nadřazenost mají pouze církevní hodnostáři, velvyslanci, ministři, předsedové vlád a hlavy států.
2.2
Představování a oslovování Jednou z kategorií společenské etikety, která velmi dbá na společenskou
významnost účastníků, je představování. Vyţaduje totiţ velkou dávku pohotovosti a
šarmu.
Společensky
méně
významný
člověk
se
představuje
společensky
30
GULLOVÁ S., MÜLLEROVÁ F.: Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006, 239 s., ISBN 9788024510217, s. 9. 31 MONTAGU A.: The natural superiority of women, 5.vyd., Rowman Altamira, 1999, 335 s., ISBN 9780761989820, s. 84.
13
významnějšímu. Seznámení je vţdy doprovázeno stiskem ruky, zřetelného vyslovení svého jména a zpravidla i úsměvem. Při dalších setkáních Američané pouţívají jednu z frází, doprovázející pozdrav „Hello, how are you doing?“32 Před začátkem pracovního jednání Američané častokrát uvolňují atmosféru takzvaným „small talk“. Jde o krátký konverzační rozhovor na neutrální téma, který je určen k vzájemnému představení a seznámení. Vhodnými tématy bývá počasí, cestování, sportovní aktivity a jiné záliby.33 Stranou by měly vţdy zůstat otázky týkající se například náboţenství nebo politického zaměření. V obchodním, pracovním i soukromém styku je nutné při seznamování a představování dávat velký pozor na oslovování a tituly. I kdyţ si v severní Americe zpravidla vystačíme pouze s oslovením pan, paní a slečna (Mr., Ms., Miss), pokud nechcete někoho zbytečně urazit, je nutné respektovat pravidlo oslovování titulem. Oslovení Sir a Madame vyjadřuje respekt oslovujícího k oslovenému. Nacházíte-li se ku příkladu na akademické půdě a nejste si jisti, jaký titul daný člověk uţívá (Prof., Ph.D.), či na jaký je zvyklý, je naprosto vhodné
pouţít raději oslovení Sir. Zamezíte tak
případnému faux-pas. Oslovení doktor náleţí pouze lékařům a osobám, jejichţ vědecká hodnost odpovídá našemu doktoru věd. V politickém ţivotě, ale i v soudnictví, se pouţívá oslovení vyplývající z volených i jmenovaných funkcí. Ve Spojených státech je časté pouţívání zkratky Jr., nebo římské číslice (III., IV.), která následuje za jménem u muţů. Tato označení znamenají, ţe jde o nositele tohoto jména jiţ v příslušné několikáté generaci.34 Obecně američtí obchodníci velice brzy přejdou na oslovování pouze křestním jménem. Touto neformálností se snaţí vytvořit přátelskou atmosféru a pocit důvěry. Obchodníci zvyklí na vyšší stupeň formálnosti by tento zvyk měli akceptovat a rozhodně se necítit uraţeně.
2.3
Vizitky Vizitky neboli navštívenky, jak se jim dříve říkalo, jsou dnes naprostou
samozřejmostí v pracovním i společenském prostředí. Slouţí jako prostředek k získání kontaktních informací, jako doprovod sdělení, i k důvodům evidenčním. 32
„Ahoj, jak se Ti daří?“ DUPONT M. Kay: Business etiquette and professionalism, 2. vyd.,Cengage Learning, 1998, 110 s., ISBN 9781560524755, s. 61. 34 POST E.: Emily Post’s Etiquette, New York: Harper Collins Publishers Inc., 1997, 845 s., ISBN 9780062700780, s. 308. 33
14
Podnikové vizitky ve Spojených státech mají význam zejména identifikační. Na jejich kvalitu si Američané příliš nepotrpí. Obvykle na nich najdeme jméno, (titul), funkci, název firmy, adresu firmy, číslo telefonu, případně faxu a e-mailovou adresu. Je zajímavé, ţe čím vyšší funkci v USA zastáváte, tím méně informací obsahuje. Na rozdíl od soukromých vizitek je nevhodné pouţít na firemní vizitku jakoukoli formu ozdobné grafiky. Zadní strana vizitek zůstává prázdná. Právě sem totiţ v případě potřeby píšeme vzkazy, zkratky a blahopřání, coţ je další z účelů a funkcí vizitek. Je nutné dát si pozor na překlady firemních funkcí, protoţe význam funkcí ve Spojených státech nekoresponduje se systémem ve většině evropských zemí.35
2.4
Internetový protokol Dnešní svět plný moderních technologií, inovací a digitálních doplňků si ţádá
stanovit jasná pravidla i v kyberprostoru. Ta se na rozdíl od ostatních pravidel společenského styku, vyvíjených po staletí, vyvinula teprve v posledním desetiletí. Novinkou v oblasti komunikace na velkou vzdálenost je vyuţívání sociálních sítí jako je Facebook, Twitter nebo MySpace. Umoţňují reklamu a komunikaci nejen se zákazníky a obchodními partnery, ale i s přáteli. Doporučuje se přísně hlídat informace, které o sobě a své firmě na sociálních sítích podáváme. K zamezení prozrazení neţádoucích informací je vhodné detailně prostudovat systém zabezpečení a zpřístupnění informací na vlastním profilu.36 Elektronická pošta patří mezi nejpopulárnější způsoby komunikace. Oproti klasickému korespondenčnímu styku je totiţ rychlá, levná, relativně spolehlivá a umoţňuje nám komunikovat snadno a především, kdy se nám to hodí. Kaţdý e-mail by měl obsahovat předmět. Významně tak přispěje k orientaci a k případnému následnému vyhledání daného e-mailu. V e-mailových dopisech se velmi rychle vţilo uţívání tzv. akronymů, tedy zkratkových slov. Mezi nejpouţívanější patří: ASAP (as soon as possible), BTW (by the way), FAQ (frequently asked questions), FYI (four your information). Na e-mail jsou Američané zvyklí odpovídat do 24 hodin. Anonymita elektronické komunikace často svádí k uvolněné formě e-mailu. Je potřeba si uvědomit, ţe dodrţování pravidel při 35
SABATH A.M., TOROPOV B: International Business Etiquette: Asia & the Pacific Rim, iUniverse, 2002, 223 s., ISBN 9780595248018, s. 68. 36 Librarian by Day, Protect Your Privacy Opt Out of Facebook’s New Instant Personalization – Yes You Have to Opt Out, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z .
15
elektronické komunikaci především mezi obchodními partnery je otázka cti. Kaţdý e-mail by měl být stručný a přehledný a nikdy by neměl chtít nahradit formální dopis, zaslaný poštou.37 Naproti tomu, klasický dopis doplňuje úsloví litera scripta manet.38 Dopis můţeme například v případě potřeby předloţit jako důkaz u soudu. Nejvýznamnější události v ţivotě člověka si totiţ uchovávají vysokou důstojnost a tu elektronická forma korespondence nenaplňuje. Oslovení partnera v obchodním dopisu by mělo být formální. V případě, ţe kontaktujeme osobu poprvé a nejsme si jisti správným titulem, stačí ponechat oslovení „Dear Mr./Mrs“. Text e-mailu by měl být rozdělen do odstavců s připojenou zdvořilostních frází, například „Yours sincerely, Yours faithfully“, nebo jen „Best“.
2.5
Mobilní etiketa V ekonomicky rozvinutých zemích neexistuje ani jeden obchodník bez počítače
a bez mobilního telefonu. Telefony se staly trvalým průvodcem našeho ţivota, díky kterému si lidé sdělují informace téměř nepřetrţitě. Mnohdy je to natolik samozřejmé, ţe se zapomíná, ţe hlučným hovorem můţete někoho rušit. Neţ vytočíte číslo amerického obchodního partnera, je nutné brát ohled na časové pásmo, ve kterém se nachází. Spojené státy jsou totiţ rozděleny do šesti časových pásem. V New Yorku bude například o tři hodiny více neţ v Los Angeles.39 Hned poté, co se do telefonu představíte, obvykle nejdříve jménem naší firmy, a pak teprve celým svým jménem, by měla vţdy následovat fráze zjišťující, zda nevoláte nevhod. V případě rozpaků na druhé straně aparátu se ihned nabídnete, ţe zavoláte později. Do telefonu se hovoří zřetelně a pomalu. Pokud volaná strana neodpovídá, je vhodné zanechat vzkaz u sekretářky nebo na záznamníku. Je nutné opět sdělit, kdo volá, v jaké záleţitosti a zanechat na sebe kontaktní informace. Je-li hovor přerušen, je v Americe zvykem, ţe se ozývá vţdy volající. Manaţeři jsou zvyklí komunikovat od rána do večera. Je ovšem nutné mít na paměti, ţe restaurace, veřejné dopravní prostředky nebo čekárny nejsou kanceláře, a tudíţ není nutné informovat veřejnost o dodacích lhůtách a počtu prodaných kusů 37
CHANEY L. H., MARTIN C. St. J.: The Essential Guide to Business Etiquette, 1.vyd., Oxford: Praeger Publisher, 2007, 187 s., ISBN 9781846450440, s. 56. 38 „Co je napsáno, trvá.“ Nelze změnit. 39 Chci Do Ameriky, Časová pásma v USA, [online], [cit. 27-03-2011], dostupné z .
16
produktů. V takovýchto případech dáme přednost krátkým SMS zprávám. Jsou mnohem ohleduplnější a nikoho neruší. SMS zpráva je efektivní nástroj komunikace, urychlující operativní výměnu informací.U společenského oběda Američané nikdy nepokládají telefony na stůl. Jedině by tím na sebe prozrazovali, ţe nezvládají „time management“. Stejně tak jako v Evropě se telefony vypínají všude tam, kde se očekává důstojný klid a soustředění, tedy v divadlech, v čekárnách, na výstavách, pohřbech, promocích atd.40 Notebook sice není tak rušivý jako telefon a nikdo nebude pohoršen, uvidí-li ho při pracovním jednání na stole. Je však vyloţeně nepřípustné číst během jednání maily, či dokonce na ně odepisovat. Neţ notebook otevřete, je vhodné odstranit z tapety soukromé fotografie, či jiné intimní obrázky. Stejně jako u mobilního telefonu by notebook měl být vypnutý během společenských obědů. Zato je naprosto běţné s ním v tichosti pracovat v čekárnách, či kavárnách.41
2.6
Etiketa darování Vhodný dárek je nutné umět nejen vybrat, ale i přijmout. Dárek by měl být vţdy
přiměřený druhu spolupráce s obchodním partnerem a příleţitosti, při které je darován. Ve Spojených státech je obvyklé dávat dary svým zaměstnancům při příleţitostech, jakými jsou sňatek, narození potomka, ţivotní jubilea atd. Nápad je vţdy ceněn více neţ cena daru. Dary by rovněţ neměly být spojeny s náboţenstvím. V Americe je běţné, ţe dárky souvisí s oborem podnikání a je na nich natištěno firemní logo. Ve velkých amerických podnicích vede oddělení Human Resources evidenci darů, tj. co se kdy a komu darovalo, aby tak předešli náhodnému darování stejné věci opakovaně. Při komorních oslavách příjemce vţdy dárek rozbaluje a dává najevo své potěšení a radost. Na velkých oslavách se dárky pokládají na velký stůl. V takovém případě Američané nezapomínají k dárku připojit svou vizitku, aby tak příjemce věděl, komu bude za dárek posílat děkovný pozdrav.42
40
RAMSEY L.: Manners That Sell: Adding the Polish That Builds Profits, Pelican Publishing, 2008, 191 s., ISBN 9781589806375, s. 73–79. 41 ŠPAČEK, L.: Nová velká kniha etikety, Praha: Mladá fronta a.s., 2008, 288 s., ISBN 9788020419545, s. 69–70. 42 YAGER J.: Business Protocol, How to survive&Succeed in Business, 2. vyd., Stamford: Hannacroix Creek Books, Inc., 2001, 246 s., ISBN 9781889262147, s. 184.
17
2.7
Etiketa oblékání Takzvaný dress code, tedy způsob oblékání, abyste nevybočovali z řady, je
důleţitou součástí, která vytváří první dojem o člověku. Výzkumy dokazují, ţe aţ 55% prvního dojmu je zaloţeno na celkovém vzhledu43. Oděv je podstatnou součástí celkového vzhledu a odhaluje nejen vkus a sociální roli, ale také společenskou úroveň.44 Oblečení volíme podle příleţitosti. Vybočujeme-li v USA z normy, je to naše chyba, ať uţ jde o situaci, ţe jsme tzv. overdressed (oblečeni ve vyšší společenské normě), nebo underdressed (oblečeni v niţší společenské normě). V obou případech je vhodné, co nejdříve danou událost opustit. Pánským slavnostním oblečením nejvyššího stupně je smoking. Nosí se pouze večer a na pozvánce bude označen jako black tie/cravate noir nebo tuxedo. Ţenám smoking zpravidla určuje nosit dlouhé šaty, i kdyţ dnešní norma ve Spojených státech umoţňuje vyuţít i malou večerní toaletu, záleţí na charakteru akce. Smoking tvoří jednořadové nebo dvouřadové sako s lesklými klopami, kalhoty s lampasy, doplněné bílou košilí s tmavým motýlkem, manţetovými knoflíčky a lesklými botami, lakýrkami. Frak můţeme v současné době potkat na oficiálních ceremoniálech za účasti významných hostů, galaplesech a podobně. Od smokingu se liší sakem s rozstřiţenými šosy a bavlněným motýlkem bílé barvy – odtud označení white tie/cravete blanche. Ţena musí mít dlouhé šaty, které sahají ke kotníkům.45 Nejběţnějším večerním oděvem je černý oblek. Má-li muţ na pozvánce napsáno formal dress, tmavý oblek, můţe si ţena vzít kratší šaty ke kolenům. Na nejslavnostnější akce volíme vţdy košili bílou doplněnou o manţetové knoflíčky a kvalitní hedvábnou kravatu. Boty jsou vţdy koţené a šněrovací. Pro společenský oděv platí, ţe by si dáma měla vybrat, jestli odhalí nohy, nebo ramena a dekolt. Klasickou dámskou botou je lodička, tedy uzavřená bota s podpatkem hodící se jak na ples, tak i ke kostýmu na obchodní jednání. Přirozenou součástí jsou punčochy. Pro denní oblečení do práce se v Americe vţilo označení business dress. Ne v kaţdém státě odpovídá toto označení tomu samému typu oblečení. Je-li v Texasu 43
CHANEY L. H., MARTIN C. St. J.: The Essential Guide to Business Etiquette, 1.vyd., Oxford: Praeger Publisher, 2007, 187 s., ISBN 9781846450440, s. 13. 44 SEITZ A.V.: Your Executive Image: how to look your best & project success for men and women, 2. vyd., Holbrook: Adams Media, 2000, 273 s., ISBN 9781580621786, s. 36. 45 MARTIN J.S., CHANEY L.H.: Global Business Etiquette: A Guide to International Communication and Customs, Greenwood Publishing Group, 2006, 178 s., ISBN 9780275988159, s. 81–82.
18
naprosto běţné nosit k saku kovbojské dţíny, v New Yorku by taková kombinace byla pravděpodobně označena za nevhodnou.46 Obecně lze říci, ţe dress code
finančních, právních, bankovních a vládních
organizací vyţaduje spíše konzervativnější způsob oblékání, tzv. business formal attire. Pro muţe toto pravidlo předepisuje tmavý oblek se světlou košilí a kravatou. Rukávy košile jsou vţdy o jeden aţ dva centimetry delší neţ rukáv u saka. Pro ţeny platí dámský kostým s kalhotami nebo se sukní, vkusné doplňky a přiměřený make-up.47 Boty nejsou na podpatku vyšším neţ tři palce a velký důraz je kladen i na decentní manikúru a upravené a čisté vlasy. Business casual attire není, co se formálnosti týče, tolik přísný. Je určen všem zaměstnancům, kteří nejsou s klienty kaţdodenně v přímém kontaktu. V mnoha společnostech nebývá výjimkou tzv. casual Friday. Pátek totiţ není dnem obchodních schůzek a porad, proto i ve firmách, ve kterých je jinak striktně dodrţován přísně konzervativní styl oblékání, je v pátek povoleno neformální oblečení. Ideální bývají tmavé neděravé dţíny a sako s košilí. Trička s límečkem by neměla být potištěna. Ideální obuví je koţená na šněrování, ale moţné jsou i mokasíny.48
2.8
Etiketa stolování Hlavním smyslem společenského stolování ve Spojených státech není najíst se,
ale především navazovat kontakty. Zaměstnavatelé častokrát vyţadují, aby jejich zaměstnanci reprezentovali firmu na večeřích, či na jiných společenských podnicích, a proto je nezbytné, aby perfektně ovládali nejen etiketu stolování.49 U stolu má totiţ kaţdý příleţitost vyuţít všechny dovednosti společenské etikety, představováním počínaje, uměním konverzace, projevováním taktu a empatie konče. Právě u společného stolování, ať uţ v golfovém klubu či v restauraci, o člověku mnohé vyjde najevo.50 Hostitel přichází do restaurace o 15 minut dříve, aby si připravil zasedací pořádek. Zasedá nejčastěji s výhledem na vstupní dveře a společensky nejvýznamnějšího 46
MARTIN J.S., CHANEY L.H.: Global Business Etiquette: A Guide to International Communication and Customs, Greenwood Publishing Group, 2006, 178 s., ISBN 9780275988159, s. 77. 47 MAYSONAVE S.: Casual Power how to power up your nonverbal communication and dress down for success , Austin: Bright Books, 1999, 229 s., ISBN 9781880092484, s. 4–5. 48 CBS news: How to Avoid Casual Friday Faux Pas, 6. 8. 2010, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 49 PURDY Ch.: Urban etiquette: marvelous manners for the modern metropolis : a commonsense guide to courteous living, Council Oak Books, 2004, 229 s., ISBN 9781885171825, s. 124. 50 POST P., POST P.: Emily Post´s the Etiquette Advantage in Business, 2. vyd. ,New York: Harper Resource, 2005, ISBN 9780060760021, s. 390.
19
hosta usadí po své pravici, ideálně zády ke stěně, s výhledem do zahrady či do místnosti, aby měl přehled. Prostírání stolu záleţí na úrovni formálnosti dané společenské příleţitosti. Vhodně upravený stůl je vţdy čistě prostřený s květinovou výzdobou. Objednat si je důleţité tak, aby celá společnost jedla současně. Jíst začíná jako první hostitel, kdyţ mají jiţ všichni jídlo před sebou. Je vhodné přizpůsobit i rychlost vychutnávání pokrmu hostiteli, aby obsluha mohla odnášet a servírovat jídlo najednou. Skleničky umístěné napravo a talířek na chleba umístěný vlevo od talíře v podstatě vymezují prostor určený jedné osobě. Na rozdíl od Evropanů si američtí obchodníci častokrát přehazují vidličku z pravé ruky do levé. Noţem si totiţ dané jídlo předkrájí a vidličkou v pravé ruce ho dále konzumují. Více chodů předpokládá, ţe budeme odebírat vidličku a nůţ vţdy od vnější strany talíře. Pokud si host sám překládá jídlo na svůj talíř, pouţije příbor leţící u daného pokrmu. Příbor odkládáme vţdy rovnoběţně na talíř tak, aby střenky ukazovaly čtvrtou hodinu. To je signál pro obsluhu, která jídlo odnese.51 Hostiteli je třeba poděkovat za setkání, a pokud si etiketa ţádá, poslat druhý den i písemné poděkování.52
2.9
Společenské události Kaţdé společenské události předchází pozvání, ústní či písemné, na které musíme
včas odpovědět. K tomu nás vybízí vţité zkratky poznamenané na pozvánkách. Zkratka R.S.V.P. (repondez s‘il vous plaît – laskavě odpovězte) nás upozorňuje, ţe je nutné potvrdit svou účast, či se omluvit. Zkratka Regrets Only, nám dává na vědomí, ţe uvedené telefonní číslo pouţijeme jen v případě naší neúčasti na společenské události.53 Na firemních pozvánkách bývá natištěné logo společně se jménem společnosti v horní části, dále charakter společenské události, příleţitost jejího konání a samozřejmě datum a čas, popř. i předepsaný dress code. Někdy se uvádí i program a jména významných hostů. Kvalita pozvánkového papíru se řídí úrovní společenské události. Velmi oblíbenou společensko-pracovním setkáním je v Americe pracovní snídaně54 či obědy.55 Důraz na navázání osobního kontaktu je u těchto příleţitostí menší neţ u večeře, a proto také převládá debata o pracovních záleţitostech. Stolování ukončuje 51
GULLOVÁ S., MÜLLEROVÁ F.: Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006, 239 s., ISBN 9788024510217, s. 137 52 například pokud se jedná o slavnostní večeři 53 BALDRIGE L.: Letitia Baldrige´s New Manners for New Times: A complete Guide to Executive Manners, Simon and Schuster, 2003, 709 s., ISBN 9780743210621, s. 505–511. 54 business breakfast 55 business lunch
20
hostitel, ale podle potřeb hosta, jeho časových moţností a vyčerpání tématu. Účet platí většinou hostitel. Smyslem pracovních setkání je nejen výsledek jednání, ale také spokojenost a příjemný dojem, který je zanechán v obchodním partnerovi.56 Pozvání domů či do společenského nebo sportovního klubu je ve Spojených státech vnímáno jako projev velké důvěry. Američané jsou známí svým striktním oddělováním pracovního a osobního ţivota. Většina výkonných pracovníků je členy tzv. Country klubů, všesportovních klubů, a navzájem se mezi sebou navštěvují. Tenis, golf, či plavání jsou vţdy vhodnými aktivitami, při kterých se partneři nejen dobře poznají, ale zároveň se i uvolní a pobaví se.57 Pro své zaměstnance firmy často pořádají garden party (zahradní malá slavnost) nebo piknik. Na tyto neformální typy společenských podniků se zve často celá rodina i s dětmi. Zaměstnanci tak mají moţnost se více poznat. Je vhodné přinést s sebou drobný dárek pro hostitelku i hostitele (láhev dobrého vína, či květiny). Koktejl je událost
organizovaná
při
příleţitosti menšího
významu.
Koná
se
v podvečer
a zaměstnanci tak mají příleţitost seznámit se a navázat nové kontakty v uvolněné atmosféře.58
2.10 Specifika průběhu jednání s americkým partnerem Jak jiţ bylo naznačeno vzhledem k velkému mnoţství kultur a národnostních menšin pobývajících na území Spojených států neprobíhá jednání vţdy a všude stejným způsobem. I přesto se pokusím vylíčit způsob průběhu jednání s Američany v co nejobecnější rovině. Ve Spojených státech je zvykem plánovat jednání s dostatečným předstihem. Obě strany si písemně potvrdí přesný čas a místo schůzky společně s harmonogramem průběhu jednání ideálně aţ tři týdny před termínem první společné schůzky. Průběh kaţdého jednání musí být vţdy pečlivě naplánovaný. Atmosféru jednání determinuje míra formálnosti. Při neformálních schůzkách se jedná většinou přímo v kanceláři. Osoba, která jednání svolala, ho zároveň i řídí a zajišťuje jeho hladký průběh. Při mimořádnějších situacích, jakými jsou například zasedání výkonné rady nebo jednání managementu, se formální meetingy obvykle konají 56
FOX S.: Etiquette for Dummies, 2. vyd., For Dummies, 2007, 384 s., ISBN 9780470106723, s. 167. CHANEY L. H., MARTIN C. St. J.: The Essential Guide to Business Etiquette, 1.vyd., Oxford: Praeger Publisher, 2007, 187 s., ISBN 9781846450440, s. 101. 58 CHANEY L. H., MARTIN C. St. J.: The Essential Guide to Business Etiquette, 1.vyd., Oxford: Praeger Publisher, 2007, 187 s., ISBN 9781846450440, s. 102 57
21
v zasedací místnosti. Účastníci jednání sedí u jednacího stolu, v jehoţ čele je osoba, která daný meeting svolala. Zasedací pořádek se při formálních zasedáních řídí mírou důleţitosti osob tak, ţe ti nejdůleţitější sedí vţdy uprostřed. Čím vzdáleněji od středu je účastník posazen, tím je jeho přítomnost na jednání méně důleţitá.59 Formální styl oblečení je samozřejmostí. Neţ všichni zasednou k vyjednávacímu stolu, stačí si hlavní aktéři jednání vyměnit několik úvodních neformálních frází. Jde o zdvořilostní otázky týkající se cesty, počasí a podobně. Ve Spojených státech se co nejrychleji přechází k samotnému jednání, i přesto je však důleţité udělat dobrý dojem a získat si sympatie protistrany. Samotné jednání obvykle začíná výměnou vizitek a bliţším popsáním funkce, kterou v dané firmě zastáváte. Je třeba dát najevo svou profesionalitu, být schopen dostát svým závazkům a prokázat dostatečné zkušenosti z oboru. Mělo by být jasně dáno najevo, zda-li jsou účastníci kompetentní k projednávání dané problematiky, aby se tak předešlo následným nesrovnalostem.60 Američané povaţují za krajně nevhodné a neprofesionální jednání, kdyţ protistrana vyuţije taktiku zvanou „omezená pravomoc“, a to v okamţiku, kdy jsou jiţ domluveny všechny detaily, a zbývá jen smlouvu podepsat. Protistrana se zkrátka začne vymlouvat na nutnost předloţit podmínky smlouvy svému vedení, čímţ si udrţuje zadní vrátka, pro případ nutného odstoupení od smlouvy. Američané se rozhodují zpravidla velmi rychle a nemají rádi neopodstatněné protahování finálního rozhodnutí. Jednání je vedeno věcně, postupuje se dle předem odsouhlaseného harmonogramu od nejobecnějších záleţitostí k detailnímu zpracování jednotlivých bodů dohody. 2.10.1 Strategie vyjednávání Hlavní prioritou Američanů při obchodním jednání je úsilí o co největší celkový zisk. Pokud se jedná o finanční stránku věci, jsou Američané velice urputnými a zkušenými vyjednavači. Jedno staré přísloví říká: „Kompromis je v pořádku, pokud druhá strana ztratila více než vy.“61 Kooperativní strategie jednání, nazývající se „win-win“, je aplikována v případě, ţe strany neusilují o naprostou poráţku partnera, ale snaţí se dosáhnout shody 59
Businessballs.com, Running meetings, [online], [cit. 28-03-2011], dostupné z . 60 Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů ČR v USA a Kanadě, 12. 2005, Praha, [online], [cit. 28-03-2011], dostupné z . 61 ENGEL Dean W., PETTERSON L.: Passport USA: your pocket guide to American business, culture & etiquette, World Trade Press, 1996, 96 s., ISBN 9781885073150, s. 63.
22
a určité míry spokojenosti. Pokud je na americké straně zájem o další kooperaci v budoucnu, pouţívají se jemnější techniky vyjednávání a postupuje se rozváţněji. Kompetitivní strategie „win-lost“, je typická zejména pro krátkodobě motivované kultury, ke kterým Spojené státy bez pochyby patří. Svého partnera touţí za kaţdou cenu porazit. Tvrdé vyjednávací techniky a velký nátlak na partnera vede k jednorázové a asymetrické dohodě. Američané uplatňují neformální styl opřený o relevantní argumentaci62 s důrazem na celkový výsledek jednání, čímţ vytvoří u protistrany pocit, ţe není do ničeho nucena.63 Avšak ve skutečnosti na svého partnera velmi delikátně naléhají, aby rozhodnutí bylo přijato co nejdříve s co nejniţšími náklady. 2.10.2 Nejčastěji používané taktiky vyjednávání Cílem kaţdé taktiky je snaha vyvést obchodního partnera z míry. Jen v okamţiku, kdy je sníţena partnerova ostraţitost a pozornost, je moţné získat co nejlepší výsledek jednání ve váš prospěch. Ve Spojených státech se nejčastěji pouţívají následující tři taktiky: Taktika „kladný hrdina-záporný hrdina“ Týmového jednání se účastní „zlý“ vyjednavač, který jedná velice tvrdě, nekompromisně a má vysoké poţadavky. Ve chvíli vyčerpanosti druhé strany k vyjednávání přistoupí druhý vyjednavač, který je chápavý a ochotný dělat ústupky. Jeho poţadavky se zdají být rozumnější a druhá strana je ochotna na ně přistoupit. Za určitých okolností můţe hrát obě role jedna osoba. Z obavy, aby se zase nezměnil způsob vyjednávání na nekompromisní, druhá strana poţadavky akceptuje.64 Taktika „falešná stopa“ Během vyjednávání se pozornost odvádí zmiňováním velkého mnoţství méně podstatných informací. Pokud je konverzace potom zase rychle stočena na
62
Velmi často mívají k dispozici zpracované finanční analýzy. Někdy si dokonce přizvou k jednání i zástupce consultingové firmy, která dané analýzy vypracovávala. 63 ENGEL Dean W., PETTERSON L.: Passport USA: your pocket guide to American business, culture & etiquette, World Trade Press, 1996, 96 s., ISBN 9781885073150, s. 42. 64
SHIPPEY C. K.., INTERNATIONAL A.: USA business: the portable encyclopedia for doing business with the United States, World Trade Press, 1995, 504 s., ISBN 9781885073013, s. 232.
23
konkrétní důleţité záleţitosti, druhá strana v důsledku zmatení můţe souhlasit s věcmi, které by pro ni byly za jiných okolností neakceptovatelné.65 Taktika „ber nebo nech být“ Tuto taktiku není vhodné pouţít hned na začátku jednání. Je velmi nátlaková a hrozí, ţe druhá strana z jednání odstoupí. Partnerovi je dáno ultimátum, buď přistoupí na naše podmínky, nebo se v jednání nebude dále pokračovat. Výsledky mohou být tedy dva. Obě strany skončí poraţené, nebo jedna strana zvítězí.66 Dalšími velice často pouţívanými taktikami je stanovení velice krátkého termínu pro rozhodnutí,67 či taktika, při které je projeven výbuch emocí. I přesto, ţe Američané dbají na fair play, respekt a vstřícnost, můţeme pozorovat, ţe vyuţívání různých druhů taktik je pro Spojené státy přirozené. Od odsouhlasených závěrů z jednání se očekává bezvýhradné plnění. Americký právní systém je jeden z nejpropracovanějších na světě. Cílem amerických smluv je bezpodmínečně hájit zájmy americké strany. Pokud druhá strana svoje povinnosti neplní, Američané neváhají předat záleţitost soudu.
65
ENGEL Dean W., PETTERSON L.: Passport USA: your pocket guide to American business, culture & etiquette, World Trade Press, 1996, 96 s., ISBN 9781885073150, s. 66. 66 Ezine articles, Negotiation Tactic -- Take It Or Leave It, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 67 SANER R.: The expert negotiator: strategy, tactics, motivation, behaviour, leadership, 3. vyd., BRILL, 2008, 291 s., ISBN 9789004165021, s. 137.
24
3. Diplomatický protokol Spojených států amerických V současné době globální ekonomické krize, pokročilých technologií a nových hrozeb pro lidstvo, jakými jsou například terorismus nebo zbraně hromadného ničení, je velice důleţité naučit se respektu vůči odlišným kulturám a následovat společné cíle. Právě diplomacie hraje klíčovou roli v mezinárodní spolupráci a boji proti problémům spojeným s chudobou, nemocemi, globálním oteplováním a porušováním lidských práv. Diplomacie je ve své podstatě umění, jehoţ nezbytným předpokladem je brilantní znalost různých kulturních prostředí spojená s detailní znalostí pravidel chování, známých pod názvem diplomatický protokol. Mluví-li se „o diplomatickém protokolu, má se na mysli souhrn mezinárodních norem a zvláště vypracovaných nebo tradicí přijatých pravidel, kterými se řídí po formální stránce styk představitelů různých států. Jde také o činnost diplomatů a o normy, které určují formu jejich styku mezi sebou a jejich styku s oficiálními představiteli země pobytu a které popisují průběh různých diplomatických ceremonií a akcí.“68 Slovo protokol je odvozené od řeckého slova protos, znamenající první, a kolla, znamenající lepidlo. Lze si tedy představit, ţe protokol je lepidlo drţící vše pohromadě. Tento soubor zdvořilostních pravidel vytváří pevné mezinárodní vztahy, které jsou tak důleţité k vytvoření efektivní mezinárodní spolupráce. Otázky
diplomatického
protokolu
jsou
upraveny
Vídeňskou
úmluvou
o diplomatických stycích, která byla podepsána zmocněnci členských států OSN dne 24. dubna 1963 a vstoupila v platnost dne 25. dubna 1964. Diplomatický protokol Spojených států vznikl společně s Deklarací nezávislosti Spojených států v roce 1776. George Washington věřil, ţe etiketa a dodrţování formálních pravidel nejen posílí jeho autoritu, ale také zabrání vytvoření chaosu a konfliktů, coţ platí i dnes.69 V průběhu doby si protokol však jednotliví američtí prezidenti pozměňovali k obrazu svému a přizpůsobovali ho rychle se vyvíjejícímu světu. 68
BAYER Alois, ŠRONĚK Ivan: Společenský styk a diplomatický protokol, 1.vyd., Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, 45 s., ISBN 8070795077, s. 33. 69 McCAFFREE I., INNIS P., SAND R.: Protocol: The complete handbook of diplomatic, official and social usage, 25. vyd., Washington, D.C.: Durban House, 2002, 457 s., ISBN 9781930754188, s. 1–3.
25
3.1
Význam diplomatických styků Navazování diplomatických styků mezi státy napomáhá řešení společně sdílených
problémů, jako jsou otázky bezpečnosti, ochrany ţivotního prostředí a podobně. Rovněţ podporují vzájemnou kooperaci zejména v obchodním a finančním sektoru.70 K navázání diplomatických vztahů dochází vzájemnou dohodou. Stát nesmí být k dohodě přinucen násilím. Přijme-li druhá strana nabídku je dohoda stvrzena výměnou diplomatické nóty nebo vládním usnesení. V některých případech postačuje stvrdit nabídku jen podáním ruky. Po formálním navázání styků následuje zřízení zastupitelských úřadů na dohodnuté úrovni. Úřad vede velvyslanec, vyslanec nebo chargé d’affaires en pied. Jejich posláním je zastupovat vysílající stát během běţných jednání a hájit jeho zájmy v přijímacím státě podle mezinárodního práva. Při výkonu své funkce se ovšem nesmějí vměšovat do vnitřních záleţitostí přijímacího státu.71
3.2
Protokolární pořadí Při organizováni oficiálních ceremoniálů a audiencí je jednou ze závaţných
otázek pořadí diplomatických zástupců. Protokolárním pořadím se řídí uspořádání vozidel při jízdě oficiálních představitelů, zasedací pořádek při jednání či společenském večeru, projevy úcty a tak dále. Protokolární pořadí vychází z funkční významnosti členů delegace a jejich doprovodu. Chybné určení pořadí můţe být vyloţeno jako uráţka nejen dotyčného jednotlivce, ale také země, kterou zastupuje. Ve světě diplomacie zaručuje správné protokolární pořadí hladký průběh společenských událostí a předchází zbytečným rozpakům a nedorozumění. 3.2.1 Protokolární pořadí osob72 1. Prezident Spojených států 2. Viceprezident Spojených států 3. Guvernér státu73
70
U. S. Department of State, Diplomatic Partnership , [online], [cit. 02-05-2011], dostupné z . 71 McCAFFREE I., INNIS P., SAND R.: Protocol: The complete handbook of diplomatic, official and social usage, 25. vyd., Washington, D.C.: Durban House, 2002, 457 s., ISBN 9781930754188, s. 335–337. 72 FRENCH, Mary Mel: United States Protocol: the guide to official diplomatic etiquette, 1. vyd., New York: Rowman & Littlefield, 2010, 445 s., ISBN 9781442203198, s. 16–17. 73 Probíhá-li daná ceremonie ve státě, který zastupuje.
26
4. Mluvčí Sněmovny reprezentantů Předseda Nejvyššího soudu 5. Bývalí prezidenti Spojených států74 6. Ministr zahraničních věcí 7. Předseda Valného shromáţdění OSN Generální tajemník Organizace spojených národů 8. Velvyslanci se zvláštním posláním a zahraniční velvyslanci akreditováni ve Spojených státech75 9. Vdovy po bývalých prezidentech Spojených států 10. Přísedící Nejvyššího soudu Bývalý předseda Nejvyššího soudu Bývalí přísedící Nejvyššího soudu76 11. Členové vlády (vyjma Ministra zahraničí) Ministr financí Ministr obrany Generální prokurátor Ministr spravedlnosti Ministr vnitra Ministr zemědělství Ministr obchodu Ministr práce Ministr zdravotnictví 12. Dočasný předseda Senátu Senátoři77 13. Guvernéři států78 14. Úřadující vedoucí výkonných ministerstev Bývalí viceprezidenti Spojených států nebo vdovy po nich 15. Členové Sněmovny reprezentantů79 74
Pořadí je určeno datem nástupu do úřadu. Jejich pořadí se řídí datem, po případě i hodinou, kdy došlo k předání pověřovacích listin prezidentu Spojeným státům. 76 Přísedící nejvyššího soudu, kteří rezignují na svou funkci, nemají nárok na zařazení do protokolárního pořadí. 77 Jejich pořadí se řídí podle trvání jejich funkce, v případě shody jsou řazeni podle abecedy. 78 V případě, ţe daná ceremonie probíhá mimo hranice jejich státu, pořadí závisí na datu přijetí státu do Unie, nebo rozhoduje abecední pořadí názvu států. 75
27
3.2.2 Protokolární pořadí v diplomatickém sboru80 Vedoucí misí: 1. Papal nuncius v katolických zemích 2. Mimořádní velvyslanci 3. Zplnomocnění ministři 4. Chargés d’affaires en pied 5. Chargés d’affaires ad interim V širším slova smyslu patří mezi diplomatický sbor všichni diplomati zastupitelského úřadu, jejich manţelky a děti. Ostatní diplomatičtí pracovníci: 1. Poradci ministra 2. Poradci 3. Vojenští, námořní a letečtí přidělenci 4. Civilní přidělenci mimo diplomatickou sluţbu 5. První tajemníci 6. Druzí tajemníci 7. Zástupci vojenských, námořních a leteckých přidělenců 8. Civilní zástupce přidělenců mimo diplomatickou sluţbu 9. Třetí tajemníci Velvyslaneci se mezi sebou řadí podle data předání pověřovacích listin. U širšího diplomatického personálu rozhoduje doba, kterou pracovník odslouţil na ambasádě. V armádě a námořnictvu je pořadí určováno podle hodnosti. Manţelky diplomatů disponují vţdy stejnými výsadami jako jejich manţelé a mají nárok na stejné protokolární pořadí. Co se konzulárních sborů týče, o pořadí rozhoduje datum udělení exequatur, tedy souhlasu s výkonem funkce, který dostává vedoucí konzulárního úřadu od Ministerstva zahraničí Spojených států amerických.
79
Pořadí je určeno datem nástupu do funkce, v případě shody rozhoduje datum přijetí státu do Unie nebo abecední pořadí státu. 80 McCAFFREE I., INNIS P., SAND R.: Protocol: The complete handbook of diplomatic, official and social usage, 25. vyd., Washington, D.C.: Durban House, 2002, 457 s., ISBN 9781930754188, s. 28–29.
28
Protokolární pořadí jednotlivců můţe být na přání prezidenta Spojených států změněno. Vţdy je ovšem potřeba postupovat s opatrností, aby nikdo nepocítil uráţku na cti.
3.3
Tituly a formy adresování81 Je otázkou slušnosti oslovovat osoby ve veřejných funkcích jejich příslušným
titulem či jménem. Před kaţdou návštěvou, zejména ze zahraničí, je třeba zjistit způsob oslovování hosta. Takové informace podává zastupitelský úřad hostovy země. V případě pochyb týkajících se správného titulování a adresování, je moţné se obrátit na Kancelář protokolu, která stanový konečné rozhodnutí. 3.3.1 Funkční zdvořilostní tituly „The Honorable“ – je velmi oblíbený zdvořilostní titul pouţívaný při oslovování nejvýše postavených amerických úředníků (velvyslanců, senátorů, soudců atd.) a to i těch, kteří jiţ svou funkci z důvodu odchodu do důchodu nevykonávají. Tento titul se pouţívá nejčastěji v psané formě. Příklad: The Honorable (celé jméno oslovovaného) (funkce, kterou vykonává) „His/Her Excellency“ – titul Vaše Excelence ve Spojených státech přísluší prezidentům cizích republik, ministrům cizích států a velvyslancům. Státním úředníkům akreditovaným u americké vlády tento titul nepřísluší. Jen jednomu člověku náleţí titul:82 -
Prezident
-
Vice Prezident
-
Mluvčí Sněmovny reprezentantů
-
Předseda Nejvyššího soudu
-
Člen vlády prezidentova kabinetu
81
FRENCH, Mary Mel: United States Protocol: the guide to official diplomatic etiquette, 1. vyd., New York: Rowman & Littlefield, 2010, 445 s., ISBN 9781442203198, s. 28. 82 V okamţiku, kdy skončí ve funkci, musí přestat pouţívat titul, protoţe ho smí pouţívat jen jedna osoba ve Spojených státech. V armádě a námořnictvu si tituly, i po odchodu do důchodu, smějí ponechat všichni úředníci s důstojnickou a vyšší hodností.
29
3.3.2 Osobní zdvořilostní tituly „Miss“ – titul slečna náleţí ţenám mladším osmnácti let. „Ms.“ – titul paní náleţící ţenám starším osmnácti let. Tento titul nespecifikuje rodinný stav ţeny. Pouţívá se běţně v osobním ţivotě. „Mrs.“ – titul pouţívaný zejména vdanými, či rozvedenými ţenami a vdovami. „Madame“ – titulem madam oslovíme ţenu. „Mr.“ – titul „pane“ přísluší ţenatým i svobodným muţům. Pokud není známo, zda dotyčný je muţ, či ţena, je rovněţ moţné vyuţít tohoto oslovení a vyhnout se tak trapné situaci. Akademické tituly – obecně se ve Spojených státech pouţívají mnohem méně neţ u nás. Proto není překvapivé, ţe ani takového právníka neoslovíme „pane doktore“, ale „Mr.“ Oslovení „pane doktore“ pouţijeme jen v případě, jedná-li se o lékaře nebo o osobu mající za jménem titul Ph.D. V psané korespondenci se titul doktor nekombinuje se zkratkou označující druh titulu. Příklad: Dr. Paul Smith nebo Paul Smith, M.D.
(Doctor of Medicine)
Dr. Paul Smith nebo Paul Smith, D.V.M (Doctor of Veterinary Medicine) Dr. Paul Smith nebo Paul Smith, D.D.S (Doctor of Dental Surgery) „Esquire“ – je méně často pouţívaný titul pro právníky. V mluvené formě se nepouţívá, a pokud je napsaný, tak nikdy není kombinován s akademickými tituly.83 Manţelé a manţelky vysoko postavených úředníků nesdílejí jejich tituly. Manţelka amerického prezidenta je tedy oslovována „Mrs. Obama“. V případě manţelů Clintonových je ovšem situace jiná. Hillary Rotham Clinton je současná ministryně zahraničí. Její manţel je bývalý prezident Spojených států. V protokolárním pořadí stojí před svou manţelkou, i kdyţ svou funkci jiţ nevykonává. Při představení bude pořadí následovné: „The Honorable William J. Clinton, former President and The Honorable Hillary R. Clinton Secretary of state“
83
Legal explanation.com, [online], [cit. 05-05-2011], dostupné z .
30
Na pozvánce týkající se pracovní záleţitosti bude ovšem na prvním místě jméno Hillary R. Clinton a pozvánka bude zaslána na adresu Ministerstva zahraničí Spojených států.
3.4
Oficiální návštěvy a zábava zahraničních hodnostářů Z protokolárního hlediska neexistují oficiální návštěvy a zábava malého a velkého
formátu. Všechny akce vyţadují pečlivou přípravu. Rozlišuje se pouze malá a velká ostuda. Dnešní doba zkracování času určeného na překonávání vzdáleností přeje velké intenzitě zahraničních návštěv. Hlavním cílem oficiálních návštěv je zlepšovat diplomatické vztahy a dosáhnout vytyčených státních cílů. Zábava je podstatným nástrojem při navazování dobrých vztahů. Příjemný večer strávený s milými společníky, dobrým jídlem a zajímavou konverzací dokáţe vytvořit dobré vztahy mnohem rychleji a pohodlněji neţ zdlouhavé rozmluvy vedené prostřednictvím běţné oficiální korespondence. Šéf protokolu, který je pověřen přípravou zahraniční návštěvy, musí brát v úvahu, ţe pomáhá vytvářet mínění hosta o naší zemi, o její kulturní a ekonomické vyspělosti. Proto musí dbát i na ty nejdrobnější detaily programu zahraniční návštěvy. Můţe se zdát, ţe kdyţ auta jednoduše přijíţdějí, vlajky vlají, vojáci pochodují, ochranka je ve střehu a kaţdý má své místo u stolu, není na této práci nic sloţitého. Za kaţdou z těchto činností jsou ovšem hodiny plánování a mnohokrát kontrolované a ověřované úkony. Současnou šéfkou protokolu Spojených států amerických je Capricia Penavic Marshall. Do funkce nastoupila 3. září 2009.84 Je-li rozhodnuto o návštěvě, kdo přijede, kdy přijede a za jakým účelem, je nezbytné připravit podkladové materiály pro jednání. Ty by měly obsahovat:85 a) scénář jednání b) náměty k jednání, které náš představitel během jednání rozvíjí podle dané situace c) informace o vnitropolitické a zahraničněpolitické situaci hostovy země d) další doplňující informace o hostově zemi (ekonomická situace, volby atd.) e) ţivotopis hosta a dalších významných členů delegace Oficiální návštěvy předem připravují představitelé příslušných úřadů, kteří spolu komunikují a do nejmenších podrobností vypracovávají časový program návštěvy.
84
U. S. Department of State, Biography, [online], [cit. 05-05-2011], dostupné z . 85 ROB F.: Společenský styk a protokolární praxe, Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 1996, 117 s., ISBN 8086049019, s. 59.
31
Oficiálně se mu přezdívá „minutovník“. Jde o kníţečku o rozměrech 10 x 15 cm, větší by se nevešla do kapsy saka, ve které je po minutách rozepsán celý program návštěvy. Minutovník obsahuje i další uţitečné informace například seznam celé delegace, samozřejmě v protokolárním pořadí, dále pak jména a funkce členů čestného doprovodu, rozesazení osob v dopravních prostředcích, telefonní čísla potřebná pro hosty i domácí organizátory a další informace. Je pravidlem, ţe hostitelský stát nese finanční náklady spojené s návštěvou hosta. Odpovídá zároveň i za bezpečnost hosta a doprovázejících osob. Soukromé návštěvy vedoucích státních činitelů se rovněţ dějí s vědomím úřadu hostitelské země. Soukromá návštěva můţe mít účel ryze odpočinkový či kulturní Jsou vynechány protokolární ceremoniály a návštěvník si svůj pobyt plně organizuje a financuje sám. Avšak je nepsaným pravidlem, ţe navštívený stát dozírá na bezpečnost návštěvníka i při jeho soukromých návštěvách.86 3.4.1 Harmonogram zahraniční návštěvy Příjezd na letiště Delegace ze zahraničí přilétá do Spojených států nejčastěji na vojenskou základnu jménem Andrews v Marylandu.87 Vítací ceremoniál představuje nutnou přítomnost červeného koberce a vojenské pocty za doprovodu zahraniční a americké státní hymny. Šéf amerického protokolu společně s americkým velvyslancem navštěvujícího států a další členové diplomatického sboru přivítají hosty. Dle předem připraveného zasedacího pořádků delegace nasedá do vozů a cestuje do Washingtonu. Ubytování hostů Hosté jsou obvykle ubytovaní v hotelech. Nejvýznamnější host je ubytován v prezidentově domě pro hosty, v „Blair House“. Dům je situován hned naproti Bílému domu a funguje jako oficiální rezidence pro zahraniční nejvýše postavené vládní úředníky. Jeho cílem je vytvořit domácí atmosféru a poskytnout hostovi co největší pohodlí během jeho návštěvy ve Washingtonu. Blair House se skládá ze čtyř spojených
86
FRENCH, Mary Mel: United States Protocol: the guide to official diplomatic etiquette, 1. vyd., New York: Rowman & Littlefield, 2010, 445 s., ISBN 9781442203198, s. 163–179. 87 Andrews Air Force Base History, 16.11.2010, [online], [cit. 06-05-2011], dostupné z .
32
domů a má celkem 119 pokojů, svůj vlastní kadeřnický salon a květinářství. Přítomnost hosta naznačuje vlajka státu, který host reprezentuje, vlající před domem.88 Jednání Jednání a finální podepsání dokumentu je hlavní účel vykonávané návštěvy. Proto nesmí být v ţádném případě zanedbány ţádné protokolární náleţitosti. Místnost by měla být vzdušná, světlá a klimatizovaná. Je vhodné ji vkusně vyzdobit květinami a poskytnout lehké občerstvení pro jednající strany. Oficiální večeře v Bílém domě Prezidentova rezidence Bílý dům je místo, kde prezident na počest svých nejvýznamnějších hostů pořádá slavnostní večeře. Na pozvánce je přítomna zlatá prezidentská pečeť a pod ní jsou potřebné informace o společenské události (čas, datum, příleţitost konání, telefonní číslo pro potvrzení účasti a dress code). Při slavnostní večeři jsou hosté dle protokolárního pořadí přivítáni prezidentem, jeho ţenou a nejvýznamnějším hostem a jsou doprovázeni ke svým místům u stolu. Smyslem společenského stolování je poznávat nové lidi, proto ani manţelé nesedí vedle sebe. Podle amerických zvyků je čestný host ţenského pohlaví usazen po pravici prezidenta a čestný host muţského pohlaví po pravici prezidentovy ţeny. Další významný pár dle protokolu usedá po jejich levici a tak dále. Prezident, jeho ţena a nejvýznamnější host společně vchází do Státní slavnostní jídelny za doprovodu oficiální písně prezidenta Spojených států „Hail to the Chief“89. Hosté mu ve stoje vzdávají poctu a opět usedají v okamţiku, kdy si sedá sám prezident. Následuje slavnostní projev prezidenta popřípadě i jeho hosta, přípitek a teprve poté lze započít s podáváním večeře.90 Během večeře se předpokládá, ţe se bude společensky konverzovat. Není účelem snaţit se hovořit naráz se všemi hosty najednou. To ani není moţné. Vaše pozornost se zaměřuje jen na hosta po vaší levici a pravici. Od slavnostní hostiny se vstává jen v urgentních případech nevolnosti. Všechny ostatní případy jsou povaţovány za krajně
88
Shireman C.: To be preserved for all time: The Major and The President Save Blair House, Washington, D.C., 2009, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z . 89 Hail to the chief, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z . 90 U. S. Department of State, Ceremonials, [cit. 07-05-2011], dostupné z .
33
nevhodné. První kdo opouští slavnostní večeři, je nejvýznamnější host společně se svou chotí. To je znamení pro ostatní hosty, ţe společenský večer končí. Není obvyklé nosit dary na slavnostní společenskou večeři. Je ovšem moţné zaslat je jiţ před nebo po konané události. Stačí však zaslat jen děkovný pozdrav hostitelce večera.
3.5
Etiketa používání americké vlajky a hymny Americká vlajka a hymna představují pro americké občany symbol patriotismu.
Proto je s nimi vţdy zacházeno s respektem a důstojností. Americká vlajka91 Vlajka Spojených států se skládá z třinácti červených a bílých vodorovných pruhů, reprezentujících původní kolonie, a padesáti hvězd, kaţdá znamenající jeden americký stát. Vlajka je vţdy umístěna na čestném místě, tedy napravo od mluvčího. Kdyţ prezident pronáší projev ze své Oválné pracovny, je vlajka Spojených států umístěna vţdy po prezidentově pravici a prezidentská vlajka po jeho levici.92 Stejně jako v prezidentově pracovně visí obě vlajky v letadle Air Force One, na palubě námořního plavidla a na vojenských základnách, a to vţdy v přítomnosti prezidenta. V případě vyvěšení většího počtu vlajek mezinárodní úzus zakazuje vyvěšení vlajky jednoho národa nad ostatní vlajky. Vlajky musí být vţdy vyvěšeny samostatně, na stejné úrovni a uspořádány podle anglické abecedy. Pokud jsou Spojené státy hostem na daném oficiálním shromáţdění, bude americká vlajka umístěna jako první, tedy na čestné místo vpravo od ostatních vlajek. Obecně platí, ţe při smutečních událostech je vlajka vyvěšována jen do poloviny stoţáru. Například na tzv. „Memorial Day“ visí vlajka v polovině stoţáru aţ do pravého poledne a potom je vytaţena na vrchol. Tato situace vyjadřuje vzdání pocty všem Američanům, kteří padli v boji za svobodu. Americká hymna Hymna Spojených států amerických byla původně pouhou básní nazvanou „The Star Spangled Banner“, kterou napsal Francis Scott Key v roce 1814. Oficiální písní se stala aţ později. Kdyţ hraje americká hymna, všichni by měli stát s pravou rukou na levé straně hrudi a pohledem upřeným k vlajce nebo k místu, odkud se hudba ozývá. Muţi by
91
The Flag of the United States ofAmerica, 8. 7. 1995, [online], [cit. 08-05-2011], dostupné z <www.usflag.org/uscode36.html>. 92 The White House, The Oval Office, [online], [cit. 08-05-2011], dostupné z .
34
neměli mít na hlavě ţádnou pokrývku a osoby v uniformě by měly salutovat a setrvat v této pozici aţ do poslední noty. Při baseballových zápasech lze čas od času zaţít tleskání po skončení hymny. Je nutné podotknout, ţe se po skončení státní hymny nikdy netleská.93
93
FRENCH, Mary Mel: United States Protocol: the guide to official diplomatic etiquette, 1. vyd., New York: Rowman & Littlefield, 2010, 445 s., ISBN 9781442203198, s. 356.
35
Závěr Není pochyb, ţe znalost etikety, zásad společenského styku a obchodního i diplomatického protokolu otevírá dveře při jednání s americkými protějšky nejen podnikatelům a manaţerům ale komukoli, kdo se pohybuje v americké společnosti ať uţ v prostředí diplomatickém či obchodním. Tato práce představuje ucelený soubor informací o obchodním a diplomatickém protokole ve Spojených státech amerických, umoţňujících čtenáři utvořit si základní představu o zmíněné problematice. První kapitola nabízí stručný úvod do obchodního protokolu USA. Hlavními rysy americké společnosti mající vliv na obchodní jednání jsou mnohonárodnostní diverzifikace a geografická rozlehlost země. Tyto dva aspekty velice ovlivňují kulturní orientaci jednotlivce ve Spojených státech. Američany nespojuje jejich původ, ale sdílené hodnoty a postoje jako je například svoboda jednání a vyjadřování, optimismus a rovnost příleţitostí. Navzdory výrazné rozmanitosti národa jsem díky Hofstedeho analýze kulturních dimenzí mohla konstatovat řadu prvků, které americkou společnost charakterizují jako celek. Důleţitou roli hraje v americké kultuře individualismus a rovnost mezi všemi lidmi bez ohledu na náboţenské vyznání, pohlaví, rasu, věk či společenský původ. Díky silné míře individualismu jednají američtí obchodníci přímo, rádi improvizují, nebojí se riskovat a nekompromisně jdou za svým cílem. V kapitole dospívám k závěru, ţe etiketa se v současné době netýká jiţ pouze jednotlivce, ale celé firmy. Jednotliví zaměstnanci nejednají sami za sebe, ale reprezentují celou společnost. Proto začaly americké společnosti pro své zaměstnance organizovat několikadenní semináře obchodní a společenské etikety, aby tak zajišťovaly dobré povědomí o společnosti u široké veřejnosti. Ve druhé kapitole se věnuji vybraným otázkám společenské a obchodní etikety. Znovu bych chtěla zdůraznit význam prvního dojmu, který na obchodního partnera uděláte. Nesprávné představení, oslovení či chování u stolu totiţ dokáţe negativně rozhodnout o budoucí spolupráci s americkým partnerem. Cílem kapitoly bylo uvědomit si, ţe obchodník, který dokáţe správně zkombinovat znalosti obchodního protokolu a své profesionální schopnosti, získá konkurenční výhodu a zajisté má větší šanci na úspěch neţ člověk, který na jednání přijde ve špinavé košili, neoholený a bude se chovat hrubě a netaktně. Mezi zajímavé specifikace americké obchodní etikety patří:
36
-
Nepouţívání akademických titulů při oslovování Američané v běţném obchodním styku nepouţívají akademické tituly. Oslovení doktor náleţí jen lékařům nebo osobám majícím titul Ph.D. Obecně je v amerických firmách tendence oslovovat pouze křestním jménem. Převládá zde snaha navodit příjemnější a méně formální atmosféru na pracovišti.
-
Orientace na čas Dochvilnost a snaha vše vyřešit co nejrychleji a nejefektivněji je typickým rysem americké společnosti. Je mimořádně nutné dodrţovat všechny dohodnuté termíny. Pozdní příchody na jednání jsou vnímány jako projevy neúcty.
-
Společenské události Obecně lze konstatovat, ţe Američané si při styku s obchodními partnery potrpí zejména na pracovní obědy či večeře. Zvláštností oproti českému prostředí jsou pozvání do soukromých všesportovních klubů, kde si mohou obě strany zpříjemnit jednání při hře golfu.
-
Styl stolování Američané téměř vůbec nepouţívají nůţ při společenském stolování. Vystačí si jen s vidličkou, kterou si dle potřeby přehazují z pravé ruky do levé. Nůţ pouţijí jen na krájení masa a následně ho odkládají na kraj talíře.
V poslední kapitole se zaměřuji na stručnou charakteristiku diplomatického protokolu Spojených států amerických, neboť význam zahraničních návštěv v posledních letech roste. V kapitole upozorňuji na nutnost pečlivé přípravy diplomatické návštěvy a jednání s nejvyššími státními představiteli. Špatně zorganizované setkání prezidentů a premiérů můţe způsobit nejen mezinárodní ostudu, ale také narušení diplomatických vztahů mezi státy. Proto nesmí být podceněny ani ty nejmenší detaily, které by mohly ovlivnit průběh jednání. Osobně mě překvapilo, ţe se mi na oficiálních internetových stránkách Ministerstva zahraničí USA nepodařilo najít pevně stanovené protokolární pořadí nejvyšších státních úředníků. Z výše uvedených zdrojů jsem se dozvěděla, ţe pevně stanovené protokolární pořadí neexistuje. Je pouze doporučené a sám prezident USA můţe v případě potřeby provést nezbytné změny. Kapitole byla věnována pozornost
37
s cílem poskytnout čtenáři základní informace o diplomatickém protokole, zdůraznit jeho význam a vytvořit všeobecné povědomí o jeho principech. Při zpracovávání této práce jsem se dozvěděla mnoho uţitečných rad a uvědomila si moţná úskalí a nástrahy společenského a obchodního styku v prostředí Spojených států amerických. Tato problematika je ovšem natolik obsáhlá, ţe ji nelze vzhledem k předepsanému rozsahu bakalářské práce detailně zkoumat. Hlavním záměrem této práce byla zejména identifikace charakteristických rysů obchodního a diplomatického protokolu Spojených států amerických a připravit tak čtenáře na základní tendence a pravidla vyuţívané při jednání s americkým protějškem. Memorování pravidel a zásad nám ovšem nezaručí úspěch. Nejdůleţitější je naučit se nabyté znalosti pouţívat v praxi. Zkušenost je nejcennějším zdrojem informací při řešení situací týkajících se společenského vystupování, neboť kaţdá situace je jedinečná a vyţaduje originální postup.
38
Seznam literatury Knihy 1. BALDRIGE L.: Letitia Baldrige´s New Manners for New Times: A complete Guide to Executive Manners, Simon and Schuster, 2003, 709 s., ISBN 9780743210621. 2. BAYER Alois, ŠRONĚK Ivan: Společenský styk a diplomatický protokol, 1.vyd., Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997, 45 s., ISBN 8070795077. 3. DUPONT M. Kay: Business etiquette and professionalism, 2. vyd.,Cengage Learning, 1998, 110 s., ISBN 9781560524755. 4. ENGEL Dean W., PETTERSON L.: Passport USA: your pocket guide to American business, culture & etiquette, World Trade Press, 1996, 96 s., ISBN 9781885073150. 5. FOX S.: Etiquette for Dummies, 2. vyd., For Dummies, 2007, 384 s., ISBN 9780470106723. 6. FRENCH, Mary Mel: United States Protocol: the guide to official diplomatic etiquette, 1. vyd., New York: Rowman & Littlefield, 2010, 445 s., ISBN 9781442203198. 7. GULLOVÁ S., MÜLLEROVÁ F.: Mezinárodní obchodní a diplomatický protokol. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006, 239 s., ISBN 9788024510217. 8. CHANEY L.H., MARTIN C. St. J.: The Essential Guide to Business Etiquette, 1.vyd., Oxford: Praeger Publisher, 2007, 187 s., ISBN 9781846450440. 9. MARTIN J.S., CHANEY L.H.: Global Business Etiquette: A Guide to International Communication and Customs, Greenwood Publishing Group, 2006, 178 s., ISBN 9780275988159. 10. MAYSONAVE S.: Casual
Power how to power up your nonverbal
communication and dress down for success , Austin: Bright Books, 1999, 229 s., ISBN 9781880092484. 11. McCAFFREE I., INNIS P., SAND R.: Protocol: The complete handbook of diplomatic, official and social usage, 25. vyd., Washington, D.C.: Durban House, 2002, 457 s., ISBN 9781930754188. 39
12. MONTAGU A.: The natural superiority of women, 5.vyd., Rowman Altamira, 1999, 335 s., ISBN 9780761989820. 13. POST E.: Emily Post’s Etiquette, New York: Harper Collins Publishers Inc., 1997, 845 s., ISBN 9780062700780. 14. PURDY Ch.: Urban etiquette: marvelous manners for the modern metropolis : a commonsense guide to courteous living, Council Oak Books, 2004, 229 s., ISBN 9781885171825. 15. RAMSEY L.: Manners That Sell: Adding the Polish That Builds Profits, Pelican Publishing, 2008, 191 s., ISBN 9781589806375. 16. ROB F.: Společenský styk a protokolární praxe, Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 1996, 117 s., ISBN 8086049019. 17. SABATH A.M., TOROPOV B: International Business Etiquette: Asia & the Pacific Rim, iUniverse, 2002, 223 s., ISBN 9780595248018. 18. SANER R.: The expert negotiator: strategy, tactics, motivation, behaviour, leadership, 3. vyd., BRILL, 2008, 291 s., ISBN 9789004165021. 19. SEITZ A.V.: Your Executive Image: how to look your best & project success for men and women, 2. vyd., Holbrook: Adams
Media, 2000, 273 s., ISBN
9781580621786. 20. SHIPPEY C. K.., INTERNATIONAL A.: USA business: the portable encyclopedia for doing business with the United States, World Trade Press, 1995, 504 s., ISBN 9781885073013. 21. STETSON M. D., MCBRIDE E. D.: Women's rights in the USA: policy debates and gender roles, 3.vyd. NewYork: Routledge, 2004, 426 s., ISBN 9780415944786 22. ŠPAČEK L.: Nová velká kniha etikety, Praha: Mladá fronta a.s., 2008, 288 s., ISBN 9788020419545. 23. THOMPSON, William, HICKEY J.: Society in Focus, 5. edi., Boston: Publisher Allyn & Bacon, 2004, 688 s., ISBN 0205413651. 24. WEILAND M., WILSEY S.: State by state: a panoramic portrait of America, New York: Harper Collins, 2008, 572 s., ISBN 978006149095. 25. YAGER J.: Business Protocol, How to survive&Succeed in Business, 2. vyd., Stamford: Hannacroix Creek Books, Inc., 2001, 246 s., ISBN 9781889262147.
40
Periodika 1. KATZ Mia: Examing the Etiquette Edge, Women in Business, červenec 2005, s. 35, [online], [cit. 15-5-2011], dostupné z . 2. LAZORCHAK Shirley A.: Business Protocol and Etiquette: Preparing Students for the Global Business Environment, Journal of Family and Consumer Science, leden 2000, s. 100, [online], [cit. 15-5-2011], dostupné z .
Internetové zdroje 1. Andrews Air Force Base History, 16. 11. 2010, [online], [cit. 06-05-2011], dostupné z . 2. Business info.cz, Spojené státy americké: Očekávaný vývoj v teritoriu, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 3. Business Info.cz, Základní informace o teritoriu Spojených států, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z . 4. Businessballs.com, Running meetings, [online], [cit. 28-03-2011], dostupné z . 5. CBS news: How to Avoid Casual Friday Faux Pas, 6. 8. 2010, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 6. Citáty slavných osobností, [online], [ cit. 21-04-2011], dostupné z . 7. Clearly Cultural, Making Sense of Cross Cultural Communication, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z . 41
8. Ezine articles, Negotiation Tactic -- Take It Or Leave It, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 9. Geert Hofstede, Cultural Dimensions, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 10. Govtrack.us, Text of H. Res. 1674 [111th]: Providing for consideration of the bill (H.R. 847) to amend the Public Health Service Act to..., 29. 9. 2010, [online], [cit. 21-03-2011], dostupné z . 11. Hail to the chief, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z . 12. HUDSON Virginia C., JIGS O Ye and JULEPS: Women's words on etiquette..., [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z: . 13. Chci Do Ameriky, Časová pásma v USA, [online], [cit. 27-03-2011], dostupné z . 14. International Business Etiquette and Manners, United States of America, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z . 15. International Labour Rights Forum, Hershey Chocolate Linked to Child Labour, 17. 9. 2010, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 16. Legal explanation.com, [online], [cit. 05-05-2011], dostupné z . 17. Librarian by Day, Protect Your Privacy Opt Out of Facebook’s New Instant Personalization – Yes You Have to Opt Out, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z . 18. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Strategie prosazování obchodně ekonomických zájmů ČR v USA a Kanadě, 12. 2005, Praha, [online], [cit. 28-03-2011], dostupné z .
42
19. Shireman C.: To be preserved for all time: The Major and The President Save Blair House, Washington, D.C., 2009, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z. 20. The Flag of the United States ofAmerica, 8. 7. 1995, [online], [cit. 08-05-2011], dostupné z < http://www.usflag.org/uscode36.html>. 21. The Riley Guide, Network, Interview, & Negotiate or How to Job Search, květen 2011, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z < http://www.rileyguide.com/network.html#netprep >. 22. The White House, The Oval Office, [online], [cit. 08-05-2011], dostupné z . 23. U. S. Department of State, Biography, [online], [cit. 05-05-2011], dostupné z . 24. U. S. Department of State, Ceremonials, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z . 25. U. S. Department of State, Diplomatic Partnership , [online], [cit. 02-05-2011], dostupné z . 26. USA Study Guide, Regional differences in United States, [online], [cit. 20-042011], dostupné z . 27. Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, Stručná charaktristika amerického trhu, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z. 28. Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, USA po krizi, [online], [cit. 20-03-2011], dostupné z. 29. WARSHAUER M.: Who wants to be a millionaire, [online], [cit. 21-04-2011], dostupné z .
Jiné zdroje Konzultace s Ing. Martinem Dvořákem
43
Seznam obrázků a tabulek Obrázek 1: Náboţenství v USA..........................................................................................5 Obrázek 2: Hofstedeho analýza kulturních dimenzí v USA...............................................8 Tabulka 1: Základní makroekonomické ukazatele 2005–2010.........................................10
Seznam příloh 1) Pozvánka na koktejl party...........................................................................................45 2) Pozvánka do Bílého domu..........................................................................................45 3) Prostření stolu.............................................................................................................46 4) Zasedací pořádek........................................................................................................46 5) Společenský oděv ......................................................................................................47 6) Vlajka prezidenta Spojených států amerických..........................................................48 7) Vlajka Spojených států amerických............................................................................48
44
Přílohy 1) Pozvánka na koktejl party
Zdroj: Cocktail Party Invitations, Kamyra in Print Order Form, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z < https://www.partyinvitations.com/cgiscript/CSMailto/forms/order_kamyra_tr_12907_cocktail.htm>.
2) Pozvánka do Bílého domu
Zdroj: The White House Invitation, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z .
45
3) Prostření stolu
Zdroj: ŠPAČEK L.: Nová velká kniha etikety, Praha: Mladá fronta a.s., 2008, 288 s., ISBN 9788020419545, příloha.
4) Zasedací pořádek
Zdroj: FRENCH, Mary Mel: United States Protocol: the guide to official diplomatic etiquette, 1. vyd., New York: Rowman & Littlefield, 2010, 445 s., ISBN 978144220319, s. 229.
46
5) Společenský oděv
Zdroj: McCAFFREE I., INNIS P., SAND R.: Protocol: The complete handbook of diplomatic, official and social usage, 25. vyd., Washington, D.C.: Durban House, 2002, 457 s., ISBN 9781930754188, s. 456.
47
6) Vlajka prezidenta Spojených států amerických
Zdroj: Metro Flags, US Prezident flag, [online], [cit. 07-05-2011], dostupné z .
7) Vlajka Spojených států amerických
Zdroj: The Flag of the United States ofAmerica, [online], [cit. 08-05-2011], dostupné z .
48
49